Florence 3/15

3/15

florence XXXX recenzoVané březen 2015 článKy / ročník XI 60 Kč, 2,90 € / www.florence.cz

51

ODBOR N ý Č A SOP IS P RO NEL éK A Ř SK é ZDR AVOT NICK é P R ACOV NíK Y

odborné téma

Hojení ran časopis obsahuje recenzované články

s. 5 / rozhovor

s. 10 / odborné téma

s. 17 / Výzkumné sdělení

V otázce Poranění materiály na VlHKé ProblematiKa oStrými Předměty HoJení ran – Stále StraVoVání u náS cHyběJí VelKá neznámá? obéznícH dětí inFormace i SanKce

s. 34 / Vzdělávání sester

certiFiKoVaný Kurz „SeStra V tranSFuzní Službě“

1

editorial florence 3/15

I rány osudu padají často vedle. Na nás.

(Jiří Žáček)

C

o se vám vybaví při slově „flastr“? Zdravotníkům nejspíš náplast, zločincům vězení, dětem školou povinným pětka a ostatním třeba pokuta nebo záplata. Významů, které Češi přisoudili slovu flastr, je hned několik. Málokdo však ví, že toto slovo, které dnes vnímáme jako silně hovorové, bylo ve středověku naprosto běžně užívané. K nám se dostalo na přelomu 14. a 15. století nejspíš prostřednictvím němčiny jako zkomolenina původního řeckého slova emplastron, které doslova znamenalo „nanášená mast“. A postupem času z něj v našem prostředí vzniklo slovo „náplast“.

K čemu náplast slouží, není třeba vám, zdravotníkům, vyprávět.

Nicméně o tom, jak vůbec náplast vznikla, se dočtete v tomto březnovém čísle časopisu Florence, které jsme věnovali hojení ran. Dozvíte se v něm mj. o materiálech na vlhké hojení ran, o tom, jak má vypadat ošetřovatelská péče o chronické rány, i o novém portále, který se věnuje problematice dekubitů – www.dekubity.eu. Přečtete si i příběh pacientky s onkologickým onemocněním, která se stala stomičkou na vlastní přání a je tomu ráda.

Otázka poranění ostrými předměty je ve zdravotnictví velmi aktuálním problémem. S předsedou Profesní a odborové unie zdravotnických pracovníků (POUZP) Bc. Tomášem Válkem, DiS., jsme si proto povídali na téma, jak často se zdravotníci při své práci poraní, co se s tím dá dělat a jaké novinky se v této věci chystají.

A abychom nezůstávali jen v českém zdravotnictví, můžete se v recenzovaných článcích dozvědět něco o problematice HIV/AIDS a o ošetřovatelství v jihozápadní Ugandě nebo si přečíst, jak vypadá práce sester v příhraničním Bavorsku, jak ji na své stáži poznali studenti SZŠ a VOŠZ Plzeň.

Nechybějí samozřejmě ani ostatní rubriky a protože – jak říkal německý teolog Wilhelm Bousset – „humor je nejlepší náplast na rány života“, připravili jsme pro vás i v tomto čísle kreslený vtip, který najdete dole na této stránce.

Přeji vám hezké čtení,

Magda Hettnerová, šéfredaktorka magda.hettnerova@ambitmedia.cz

florence Hledáte konkrétní článek?

K bleskové orientaci vám pomohou naše webové stránky www.florence.cz.

Najdete tu i rejstříky všech vydaných čísel.

Více odborných článků najdete na webu v rubrice Florence + Florence je také na facebooku.

Přidejte se k nám!

www.facebook.com/Florencecasopis

anekdota

obsah

2

téma čísla

florence 3/15

1 / Editorial 3 / Informujeme O problematice dekubitů informuje nový portál dekubity.eu 5 / Rozhovor s Bc. Tomášem Válkem, DiS. V otázce poranění ostrými předměty u nás chybějí informace i sankce

Hojení ran Fáze hojení za normálních podmínek postupují v určitém předem daném, časově určeném sledu.

Pokud tomu tak není, může dojít k nevhodnému vývoji hojení buď k chronické ráně (např. bércový vřed) nebo k patologickému jizvení (např. keloidy).

odborné téma

Hojení ran 10 / Materiály na vlhké hojení ran – stále velká neznámá?

Příběh pacientky 14 / Stomie mé problémy vyřešila Hojení ran 15 / Ošetřovatelská péče o chronické rány

10

recenzované články

z dalšího obsahu

5

Výzkumné sdělení 17 / Problematika stravování obézních dětí Zkušenosti z praxe 20 / Problematika HIV/AIDS a ošetřovatelství v kontextu jihozápadní Ugandy Výzkumné sdělení 25 / Dychová gymnastika astmatických pacientov

Rozhovor s Bc. Tomášem Válkem, DiS. V otázce poranění ostrými předměty u nás chybějí informace i sankce

Praxe

30 / Aktivní posilování paměti 33 / Pro studenty Pervitin, bábovka a 10 000 luxů 34 / Vzdělávání sester Certifikovaný kurz „Sestra v transfuzní službě“

Problematika HIV/AIDS 20 a ošetřovatelství v kontextu jihozápadní Ugandy

36

zprávy našich partnerů / z konferencí

Nad problematikou onkologických onemocnění se lékaři a sestry sešli již pošesté

36 / Nad problematikou onkologických onemocnění se lékaři a sestry sešli již pošesté 39 / Ošetřovatelství včera, dnes a zítra 39 / Kalendář akcí

Servis

43

Historie „Flastr“ se vyráběl i z rybích měchýřů

www.florence.cz Ročník XI., číslo 3, březen 2015 Redakční uzávěrka pro toto číslo: 15. 2. 2015 Foto na titulní straně: Profimedia

fota: Profimedia, Magda Hettnerová, Flickr

41 / Miss Sestrou 2014 je dětská sestra z Moravy 42 / Česká transplantologie má za sebou nejúspěšnější rok, čekací doby se zkrátily 42 / Nové knihy 43 / Historie „Flastr“ se vyráběl i z rybích měchýřů 46 / Public relation Ranná infekce a její terapie.

Léčba Aquacelem® Ag+ Extra 48 / Personální inzerce 48 / Lekce angličtiny

3

informujeme text: PhDr. Michaela Hofštetrová Knotková, NCO NZO Brno; Mgr. Nina Müllerová, FN Plzeň; Mgr. Alena Šmídová, MZ ČR

Dne 1. února 2015 byl spuštěn nový webový portál www.dekubity.eu, který je podporován Odborem ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů MZ ČR a hlavní sestrou ČR a odborně garantován Českou společností pro léčbu ran a sekcí hojení ran při České asociaci sester.

O problematice dekubitů informuje

nový portál dekubity.eu J

edná se o výstupy z kulatých stolů, které pořádala hlavní sestra ČR Mgr. Alena Šmídová v rámci mezinárodní akce STOP dekubitům, k níž vyzval Evropský poradní panel pro prevenci dekubitů (EPUAP). Portál poskytuje informace pro laickou veřejnost a zdravotnické pracovníky, kteří zde naleznou základní evropská doporučení k prevenci, ošetřování a léčbě dekubitů a další informace k mezinárodním aktivitám, vzdělávání a akcím k této problematice.

Evropský poradní panel pro otázky dekubitů (European Pressure Ulcers Advisory Panel – EPUAP), který se zaměřuje na prevenci a léčbu dekubitů v zemích Evropy, organizoval v roce 2013 osvětovou kampaň s názvem STOP dekubitům. Tato kampaň si kladla za cíl edukovat zdravotníky v moderních přístupech k prevenci a léčbě dekubitů a zároveň zvýšit povědomí laické veřejnosti o tomto problému. V rámci této kampaně vznikla iniciativa a 21. listopad byl pro rok 2013 vyhlášen dnem de-

kubitů. K vyhlášené aktivitě se v tomto roce připojila Fakultní nemocnice Plzeň a ÚVN Praha.

Rok 2014 byl již ve znamení dvou kulatých stolů věnovaných této závažné problematice. U kulatého stolu diskutovali odborníci z praxe, profesních sdružení, odborných společností, zdravotních pojišťoven, Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS), Národního referenčního centra (NRC), poskytovatelé sociálních služeb, zástupci domácí péče a vzdělavatelů. Problematika prevence vzniku dekubitů u hospitalizovaných pacientů byla též navržena do resortních bezpečnostních cílů ministerstva zdravotnictví. Důležitým bodem programu byl návrh celonárodního systému evidence a hodnocení nežádoucích událostí, včetně problematiky rizika a výskytu dekubitů hlášených od poskytovatelů zdravotních služeb. V rámci diskuze byla navržena úprava legislativy k možnosti navýšení kompetencí sestrám specialistkám pro léčbu ran, aby mohly v rámci zdravotnic-

kého týmu předepisovat krycí materiály a pomůcky pro ošetřování ran. Dále se hovořilo o nutnosti navýšení úhrad od pojišťoven nejen na ošetřování ran, ale i na prevenci dekubitů a edukaci pacientů.

Poskytovatelé zdravotních služeb a vzdělavatelé byli vyzváni, aby šířili informace, organizovali osvětové a vzdělávací aktivity ke dni STOP dekubitům a zaslali hlavní sestře MZ ČR o těchto aktivitách krátkou zprávu. Tyto informace o aktivitách v ČR budou zveřejňovány nejen na webovém portále, ale budou i pravidelně předávány EPUAP. Neméně důležitou myšlenkou byla i podpora kvalifikačního i celoživotního vzdělávání sester, asistentů, ošetřovatelů, sanitářů, ale i pečovatelů na téma dekubitů dle pokynů EPUAP. V roce 2014 se aktivně zapojily Nemocnice Na Homolce, Fakultní nemocnice Hradec Králové, Fakultní nemocnice Olomouc, Fakultní nemocnice Plzeň, Ústřední vojenská nemocnice – Vojenská fakultní nemocnice Praha, Středomoravská nemocniční, a. s., a Masarykův onkolo-

4

florence 3/15

foto: Profimedia

informujeme Webový portál nabízí aktuální informace o problematice dekubitů nejen zdravotníkům, ale i veřejnosti

Kvalifikační a celoživotní vzdělávání zdravotnických pracovníků v problematice dekubitů musí být založeno na nejnovějších poznatcích a technologiích pro zajištění kvalitní a bezpečné péče jako povinná součást vzdělávání všech zdravotnických pracovníků

gický ústav. Do kampaně ke zviditelnění světového dne STOP dekubitům se zapojili výrobci zdravotnických prostředků, například Linet, Hartmann-Rico, Vitapur.

Společnost Mölnlycke Health Care uspořádala tiskovou konferenci, nad kterou převzal záštitu herec Jan Potměšil.

Veškeré realizované a plánované aktivity směřují k naplnění následujících priorit: → Je nutné průběžně zvyšovat povědomí o problematice nejen mezi zaměstnanci nemocnic a managementy poskytovatelů zdravotních a sociálních služeb, ale i laické veřejnosti formou seminářů, školení, konferencí, porad, publikací a tištěných informačních materiálů (letáků, brožur aj.). → Zajistit edukaci všech osob, které jsou vystaveny riziku vzniku dekubitů, a zařadit školení zaměstnanců v oblasti hodnocení rizika vzniku dekubitů, správného rozlišování jejich stupňů, vedení dokumentace a správné ošetřovatelské péče. → Poskytovatel zdravotních služeb by měl být povinen zavést systém evidence rizika a výskytu dekubitů; musí být vyvíjena soustavná činnost v oblasti informování personálu a efektivního hlášení vzniku dekubitů bez obav z postihu zdravotnického pracovníka za nahlášení této „nežádoucí“ události. Jednotný systém hlášení by měl být považován za

všeobecně uznávaný postup, který by byl součástí požadavků na splnění indikátorů kvality péče. → Vybudování jednotného systému evidence dekubitů na národní úrovni tak, aby byl efektivní, akceptoval požadavky klinické praxe, nebyl nepřiměřenou administrativní zátěží pro přímé poskytovatele péče a vycházel z revize dosavadních zkušeností. → Kvalifikační a celoživotní vzdělávání zdravotnických pracovníků v problematice dekubitů musí být založeno na nejnovějších poznatcích a technologiích pro zajištění kvalitní a bezpečné péče jako povinná součást vzdělávání všech zdravotnických pracovníků. → Systémově podpořit možnosti vzdělaných a kompetentních sester a dalšího ošetřujícího personálu v přímé péči v rozhodování o preventivních, ošetřujících a léčebných procesech v souvislosti s problematikou dekubitů. → Zajistit vzdělávání laiků, kteří pečují o své blízké v domácím prostředí – vytvářet podpůrné informační materiály a zdroje s vědecky podloženými informacemi a radami a podpůrnou komunitní síť. → Vybudovat široce a bezplatně přístupný aktualizovaný zdroj vědecky podložených informací a instrukcí pro odbornou i laickou veřejnost v prevenci a péči o pacienty s dekubity. → Získat informace o nákladech na léčbu dekubitů na národní úrovni,

zejména v tuzemských podmínkách, zohlednit a ověřit v zahraničí efektivitu preventivních opatření. Následně řešit úhradu preventivních opatření, protože se bezesporu jedná o levnější variantu, než jakou je vlastní léčba dekubitů.

Webový portál je tedy jednou z realizovaných priorit a zároveň umožňuje naplnění dalších vytyčených cílů. Je otevřený všem námětům, podnětům a informacím, které je možné zasílat na e-mail: dekubity@nconzo.cz. V sekci pro zdravotníky naleznete poslední verzi směrnice/doporučení Evropského poradního panelu pro prevenci a léčbu dekubitů v českém jazyce. Pokyny uvedené v příručce jsou založeny na vědecky podložených informacích, a tudíž představují nejlepší současné preventivní a léčebné postupy v této oblasti. Tato příručka je určena zdravotnickým pracovníkům, kteří hledají rychle dostupné informace o péči o pacienty v klinickém prostředí. Tato doporučení se mají realizovat s ohledem na kulturní zvyklosti a respekt k pacientovi v souladu s principy ochrany, participace a partnerského vztahu.

Portál je spravován a provozován Národním centrem ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů (NCO NZO) Brno.

5

rozhovor s Bc. Tomášem Válkem, DiS. ptala se: Magda Hettnerová, redakce Florence

V otázce poranění ostrými předměty u nás chybějí informace i sankce foto: Magda Hettnerová

Poranění ostrými předměty ve zdravotnictví je v současné době hojně diskutováno nejen v ČR, ale i v okolních evropských státech. Z průzkumu, který mezi zdravotníky provedla loni na podzim Profesní a odborová unie zdravotnických pracovníků (POUZP), vyplynulo, že více než polovina pracovníků ve zdravotnictví se během své praxe poranila ostrým předmětem. V případě zdravotních sester překročil výskyt tohoto druhu poranění dokonce 62 %. Proč tomu tak je a jaké kroky ČR v této problematice chystá, jsme se zeptali předsedy POUZP Bc. Tomáše Válka, DiS. Výsledky průzkumu ukazují, že ostrým předmětem se někdy poranilo 58 % všech zdravotníků, u zdravotních sester je toto číslo ještě vyšší – 62 %. Jak si tato vysoká čísla vysvětlujete?

Je to dáno jednak tím, že se u nás nepoužívají bezpečnostní zdravotnické pomůcky v takové míře, v jaké by měly, a také obrovským deficitem informací. Těmito pomůckami mám na mysli zdravotnické prostředky, jejichž konstrukce zahrnuje ochranné mechanismy zvyšující jejich bezpečnost. Zdravotnický personál nemá o této problematice adekvátní informace.

Jak je to možné? Školení o poranění ostrými předměty by mělo být v rámci nějakého školení Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP) u zaměstnavatele. Ale když se to tak vezme, tak se na BOZP školení

dozvíte, kde je hlavní uzávěr plynu a jak hlásit požár, ale to, jak zabránit poranění ostrými předměty, se určitě nedozvíte.

Existuje nějaký návod, jak těmto zraněním předejít?

Návod jako takový samozřejmě neexistuje, ale když se budu pořád opakovat, tak základem je používání bezpečnostních zdravotnických pomůcek, jako jsou např. bezpečnostní jehly, bezpečnostní i. v. kanyly, bezjehlové vstupy apod.

Dále je třeba mít dostatečný časový prostor na výkon, aby nebyl pracovník ve stresu. Jsou to samozřejmě jen obecné fráze, které je v českém zdravotnictví obtížné implementovat, protože sester je obecně… nechci říct nedostatek, jejich počty odpovídají vyhlášce o minimálním personálním vybavení, ale to je opravdu jen minimální. Kdybychom vzali

reálné nároky jednotlivých oddělení, zjistili bychom, že sester by na nich bylo potřeba dvojnásobně a někde až trojnásobně víc. Proto je obtížné tato doporučení implementovat. Když noční službu slouží jedna sestra, která má k sobě jednu ošetřovatelku, nemá samozřejmě dostatečný časový prostor na jednotlivé výkony, je ve stresu, a čím víc je těchto faktorů, tím vyšší je riziko, že k poranění ostrým předmětem dojde.

V tom případě by asi bylo potřeba zatlačit na management zdravotnických zařízení, nemyslíte?

Management zdravotnických zařízení se bude samozřejmě opírat o nedostatek financí, který mu brání navýšit počet personálu. Jediná možnost, která existuje, je změna vyhlášky o minimálním personálním vybavení zdravotnických zařízení. Ta se v současné době upra-

6

florence 3/15

foto: Profimedia

rozhovor s Bc. Tomášem Válkem, DiS.

k věci

→ Problematika poranění ostrými předměty v ČR Průzkum, který uspořádala POUZP, probíhal od 4. září do 23. října 2014 ve všech typech zdravotnických zařízení po celé ČR. Zúčastnilo se jej 783 respondentů a jeho hlavním cílem bylo oslovit všechny kategorie pracovníků ve zdravotnictví a shromáždit informace týkající se: → pracovních podmínek zdravotnického personálu a nejpalčivějších problémů, s nimiž se sektor zdravotnictví v současné době potýká, a → současné situace v oblasti informovanosti, ochrany a prevence poranění ostrými předměty ve zdravotnických zařízeních.

Níže se můžete seznámit s výsledky tohoto průzkumu.

Průzkumu se zúčastnilo 783 respondentů 514 Zdravotní sestra 85 Jiný zdravotnický pracovník 35 Lékař 149 Člen managementu zdravotnického zařízení

vuje na půdě Ministerstva zdravotnictví ČR (MZ ČR) a měla by jít do vnějšího a vnitřního připomínkového řízení.

Takže jakmile bude připravena, určitě se k ní budeme vyjadřovat.

Dají se nějak vyčíslit ekonomické náklady na poraněného zaměstnance? Žádné takové srovnání v rámci České republiky neexistuje, ale v zahraničí jsou tyto rozpočty vytvořené. Prof. Dr. Andreas Wittmann z Německa přednesl na loňské podzimní konferenci v Praze, která se týkala problematiky poranění ostrými předměty, statistiku, z níž jasně vyplývá, že bezpečnostní pomůcky vycházejí v konečném důsledku levněji než ty konvenční, protože náklady na diagnostiku a léčbu personálu, který se poraní, se pohybují v řádu tisíců až desetitisíců eur. V Německu se náklady na léčbu takto poraněného zdravotníka pohybují až do výše 90 tisíc eur, což je vysoká částka. A když si vezmeme, že v ČR se ostrými předměty poraní téměř každý druhý zdravotník, jsou výsledné částky opravdu vysoké.

Proč u nás taková ekonomická analýza chybí?

U nás je obrovský problém v tom, že v případě, kdy se zdravotník poraní, není jasně dané, kdo má co hradit. Je v tom neuvěřitelný chaos. Část hradí zaměstnavatel, část komerční pojištění, část se hradí z veřejného zdravotního pojištění a dopracovat se tak nějakých relevantních částek je v současné době absolutně nemožné. Jedna instituce se odkazuje na druhou a žádná z nich vám neřekne přesné číslo.

Dá se očekávat nějaká změna?

Snažíme se o to. Proto jsme sestavili pracovní skupinu pro řešení problematiky poranění ostrými předměty, jež připravuje metodický pokyn, který by mělo vydat ministerstvo zdravotnictví. V současné době je tento materiál v připomínkovém řízení v rámci pracovní skupiny. Jednali jsme i s hlavní sestrou ČR Mgr. Alenou Šmídovou a ta nás ujistila, že by neměl být problém, aby tento metodický pokyn vydalo MZ ČR. Věřím, že se tak stane, a i když to bude jen me-

todický pokyn, který není závazný, že se jím budou zdravotnická zařízení řídit.

Kdy by mohl být podle vás vydán?

Doufám, že v průběhu letošního roku. Je to několik stránek, které vycházejí z požadavků směrnice 32/2010/EU o poranění ostrými předměty ve zdravotnictví a které obsahují doporučení, co by se mělo a nemělo dělat v souvislosti s těmito poraněními.

Takže to bude takový návod…

Ano, protože sestry na oddělení u nás si nejsou přesně jisté, co mají dělat v případě poranění. U nás se pořád řeší, co budeme dělat, až k poranění dojde, ale ta evropská směrnice je koncipována úplně jinak. Ta řeší, co se bude dělat pro to, aby k poranění nedošlo.

Bude obsahovat i nějaké sankce?

Ne, protože metodický pokyn sankce obsahovat nemůže. Právě chybějící systém sankcí je u nás jeden z nedořešených bodů implementace směrnice. Sankce v praxi nejsou vždy uplatňovány.

7

v závislosti na vydání metodického pokynu. Takže pokud se podaří, aby v letošním roce vyšel metodický pokyn pod hlavičkou MZ ČR, začali bychom v návaznosti na něj s těmito vzdělávacími akcemi ještě letos.

Zastáváte tedy také názor, že evropská směrnice není v našich podmínkách implementována správně?

Ne, není. Je zakomponována ve 23 různých zákonech, ale pro zdravotnického pracovníka je velmi složité se v této problematice přesně orientovat. Proto intenzivně pracujeme na zmiňovaném metodickém pokynu, který právě zdravotnickým pracovníkům pomůže.

Komu bude školení určeno?

V podstatě všem zdravotnickým pracovníkům. Bylo by akreditováno jako všechny vzdělávací akce.

Mluvil jste také o chybějících informacích. Chystáte nějaké řešení tohoto problému?

Určitě. Jednak se budeme snažit, aby se školení o bezpečnostních pomůckách a celkově o rizicích poranění ostrými předměty dostalo do BOZP jednotlivých zaměstnavatelů, a pak bychom byli rádi, kdyby vznikl i samostatný kurz nebo školení, které by se jezdilo přednášet po zdravotnických zařízeních v ČR. To by bylo určitě spojeno i s dalším projektem, na kterém v současné době pracujeme.

Vraťme se ještě k průzkumu, který jste provedli mezi zdravotníky na podzim loňského roku. Co vás na výsledcích překvapilo?

Jednak vysoké procento poranění zdravotnických pracovníků (58 %), a pak to, že když už ke zranění dojde, tak jen 65 % z nich je nahlásí. Je tu stále mnoho lidí, kteří poranění nehlásí ani nijak dál neřeší, což je podle mého názoru obrovský problém. Mohou tak ohrozit nejen své zdraví, ale i zdraví své rodiny a mnoha dalších lidí. To je pro mě absolutně nepřijatelné.

Dá se říci, v jakém časovém horizontu by mohlo školení vzniknout?

To je v podstatě jen otázka toho, jak rychle se dá dohromady. Ale je to opět

Co by si měli tito zdravotníci uvědomit? Že každý pacient je potenciálně infekční.

Pokud se nejedná o mého rodinného

příslušníka, u kterého bezpečně vím, že je zdravý, pak je z mého pohledu každý pacient infekční. Může trpět chorobou, o které nevím nebo kterou neznáme, může mít virovou hepatitidu, může být HIV pozitivní atd. Proto by zdravotničtí pracovníci neměli tuto situaci podceňovat.

Ohlásit, že došlo k poranění ostrým předmětem, je jejich zákonná povinnost. Proč si myslíte, že ji porušují?

Jednak to vyplývá z nedostatku informací – i když vím, že neznalost zákona neomlouvá, rozumím tomu, že ne každá sestra na oddělení si bude číst evropskou směrnici nebo pročítat 23 našich zákonných předpisů, aby věděla, že to má nahlásit, a mnohdy je to právě tím, že si neuvědomují rizika. V našem průzkumu se ukázalo, že poranění se hlásí zpravidla tehdy, když zdravotničtí pracovníci nevědí, od koho byl použitý materiál, nebo když předpokládají, že pacient mohl být infekční. Ale pokud si myslí, že je pacient v podstatě zdravý, tak tu potřebu nemají. Dozvěděli jsme se také, že mají strach z toho, že je vedení zdravotnického zařízení potrestá nebo že se jim budou kolegyně/kolego-

Pracovní podmínky personálu v českých zdravotnických zařízeních

Problematika poranění ostrými předměty

Jak jsou čeští zdravotníci spokojeni v následujících ohledech?

Došlo někdy k poranění ostrým předmětem na Vašem pracovišti?

(1 = nejsem vůbec spokojen/a, 5 = jsem velice spokojen/a) 1

2

3

4

5

(všichni respondenti) ano ne nevím

Dostatek času k plnění svých úkolů

0

Dostupnost moderních zdravotnických pomůcek

678

48 57 200

400

600

87 %

800

Poranil/a jste se již někdy ostrým předmětem? (všichni respondenti)

Administrativní záležitosti ano ne nevím

Komunikace s vedením organizace Komunikace s mými nadřízenými

29 0

Psychická náročnost mého povolání

303 200

400

451

58 %

600

800

Jste si vědom/a zdravotních rizik spojených s poraněním ostrými předměty?

Fyzická náročnost mého povolání Přesčasy

rozhodně ano spíše ano částečně ne

Počet pacientů na jednoho zaměstnance 0

100

200

300

5 0 0

734

44

200

400

600

800

94 %

8

florence 3/15

rozhovor s Bc. Tomášem Válkem, DiS. vé smát. Byly to někdy zvláštní odpovědi, které jsme se dozvěděli.

Každá nemocnice má různý systém hlášení poranění ostrými předměty.

Chystá se i v tomto ohledu nějaká změna? Dojde k sjednocení těchto hlášení?

V rámci metodického pokynu připravujeme také jednotný formulář, který by se měl využívat. Samozřejmě to zase nebude nutností, ale bude postavený tak, aby odpovídal požadavkům krajských hygienických stanic (KHS). Protože u nás je situace taková, že MZ ČR sice doporučilo KHS, co mají hlášení o poranění ostrými předměty obsahovat, jaká data mají sbírat, vydalo pro ně i metodický pokyn, ale tyto informace už bohužel nedoputovaly do zdravotnických zařízení. Takže ten mezičlánek, spojitost nemocnice – KHS zde stále chybí.

V případě, že tedy budou nemocnice využívat tento formulář, budou data sbírat hygienické stanice?

Ano. Pokud dojde k poranění, má zdravotnické zařízení povinnost dodat tuto informaci na KHS a ta potom data

předává dál na MZ ČR. Stejně tak KHS rozhoduje o odběrech a o tom, jaké ostatní úkony se mají provést, jako např. nutnost profylaxe apod.

Tak to funguje i v současné době?

Někde ano, ale ne všude.

Jak je na tom ČR v otázce poranění ostrými předměty ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi?

Srovnatelně. Jsme na tom v podstatě velmi podobně jako ostatní členské státy EU s tím rozdílem, že ve většině okolních států používají daleko více bezpečnostních pomůcek, což evropská direktiva jednoznačně předepisuje.

Podle výzkumu prof. Wittmanna snižuje používání bezpečnostních pomůcek riziko poranění ostrými předměty až o 50 %, což je hodně. Zdravotníků, kteří se v Evropě ročně poraní ostrým předmětem je zhruba milión.

Jaké ošetřovatelské úkony jsou z hlediska poranění ostrými předměty nejrizikovější?

V rámci ošetřovatelství to jsou veškeré intravenózní a intramuskulární

Poranil/a jste se již někdy ostrým předmětem?

Hlášení poranění ostrými předměty (všichni respondenti)

Existuje ve zdravotnickém zařízení, ve kterém pracujete, systém hlášení nebo standard řešení poranění ostrými předměty?

Intramuskulární/ subkutánní injekce

ano ne nevím

Odběr krve z prstu

Jiný zdravotnický pracovník

Odběr krve ze žíly

34 % ano 59 % ne 7 % nepamatuji se

Manipulace s ampulemi

57 % ano 43 % ne 0 % nepamatuji se

200

400

600

800

Když jste byl/a poraněn/a ostrým předmětem, ohlásil/a jste toto poranění? ano, vždy ano, ale ne vždy ne

Řezání

105 52 0

Zavedení in vitro kanyly

200

284

400

600

800

V obecném slova smyslu, domníváte se, že poranění ostrými předměty je ohlašováno Vašimi kolegy?

Injekce in vitro Odběr krve z tepny

Lékař

755

16 12 0

Šití

57 % ano 38 % ne 5 % nepamatuji se

Máte nějaký cíl, o kolik byste chtěli snížit počet poranění ostrými předměty v ČR? Nejlépe samozřejmě na nulu, ale to je zřejmě nereálné. Kdybychom se však dostali alespoň na polovinu současného čísla, byl by to obrovský úspěch.

(všichni respondenti, možnost více odpovědí)

Zdravotní sestra

Člen managementu zdravotnického zařízení

Hodně se také mluví o tom, že ­ačkoli u nás už deset let platí zákaz vracení krytek na jehly, stále se tento jev objevuje. Dá se tomu nějak zabránit?

Zda se tomu dá úplně zabránit, to nevím. Je fakt, že ačkoli to zákon zakazuje, stále se objevují zdravotnická zařízení, která to nedodržují. Jedná se zejména o menší zdravotnická zařízení, ambulance a zařízení sociálních služeb. Chybí zde totiž kontrola nadřízeného orgánu, a to se už zase dostáváme k chybějícímu systému sankcí. Zkrátka kde není žalobce, není soudce.

Během jaké aktivity jste se poranil/a?

(respondenti podle profese)

62 % ano 35 % ne 3 % nepamatuji se

i­ njekce a odběry biologického materiálu, to znamená především odběry krve.

ano někdy ne

Jiná aktivita 0

40

80

120

160

285

13 0

200

400

485

600

800

inzerce

Každý detail pro Vaši jistotu

Nová odběrová jehla

BD Vacutainer®

Eclipse™ Signal™ Intuitivní, jednoduché použití, s aktivací bezpečnostního mechanizmu jednou rukou - kombinuje bezpečnost a indikaci umístění v žíle pro zajištění úspěšného odběru.

inz ALICE 178x120 na zrcadlo.indd 1

Hrajte s námi o knihu

robina mcKenzie, Grant Watsona a roberta lindsaye

léčíme si koleno sami Soutěžní otázka: zakladatel metody – robin mcKenzie se narodil ve městě: a. canberra v austrálii b. cambridge ve Velké británii c. auckland na novém zélandu Své odpovědi posílejte e-mailem na adresu: florence@ambitmedia.cz a do předmětu zprávy napište „soutěž“. Tři vylosovaní získají knihu Léčíme si koleno sami. Více informací a soutěžní otázku najdete na www.florence.cz.

soutěž

Distributor pro Českou republiku: SCHUBERT CZ spol. s r.o.

Na Bělidle 8 150 00 Praha 5 Tel: +420 251 001 194, Fax: +420 257 326 126 mail: info@schubert24.cz www.schubert24.cz BD, BD logo a BD Vacutainer jsou ochranné známky firmy Becton, Dickinson and Company. ©2012 BD

Eclipse Signal Advertisement, SR, 191211, CZ

17.02.15 15:51

10

foto: Profimedia

→ materiály na vlhké hojení ran – stále velká neznámá? → ošetřovatelská péče o chronické rány

odborné téma hojení ran

Materiály na vlhké hojení ran – stále velká neznámá? rndr. romana mrázová, Ph.d.

Městská nemocnice Hořice

T

Název příspěvku přehledně rekapituluje stále aktuální problematiku biofilmu a využití dostupných terapeutických materiálů k léčbě nehojících se a stagnujících defektů nejen s využitím Manuka medu z Nového Zélandu, ale také s ohledem na ekonomiku převazů a použití materiálů na bázi metylakrylátů.

ento typ materiálů je a bude aktuální především u granulujících ran v takových případech, kdy potřebujeme prodloužit interval mezi převazy. Stále totiž v České republice nacházíme pracoviště, která se doslova zuby nehty drží tradičních postupů a váhají nad změnami. Toto váhání ve skutečnosti stojí více vynaložených finančních prostředků než změna ve výběru materiálu.

Městská nemocnice Hořice představuje pro pacienty s nehojícím se defektem ideální typ zdravotnického zařízení, protože kromě lůžek dlouhodobé a následné péče může nabídnout svým pacientům chirurgickou ambulanci, na kterou se mohou pacienti s důvěrou obrátit v případě léčby nehojících se či stagnujících defektů, protože se jim zde bude velmi pozorně věnovat erudovaný personál jak z řad lékařů (chirurg, plastický

chirurg), tak z řad nelékařských zdravotnických pracovníků (ambulantní sestry).

Výběr správného terapeutického materiálu vyžaduje v dnešní době nejen znalost dostupných novinek, ale také především znalost doporučených postupů EWMA (Evropská společnost pro léčbu rány), s nimiž nás každoročně seznamuje výbor České společnosti pro léčbu rány na svém kongresu, který byl pořádán i letos v Pardubicích ve dnech 22. a 23. ledna 2015.

I v letošních přednáškách českých i zahraničních lékařů opakovaně zazněla problematika biofilmu, která představuje pro řadu sester stále náročné téma a v každodenní praxi přináší i velmi aktuální problém s výběrem obkladového roztoku či konkrétního krytí. Již v prosinci roku 2012 proběhla v International Wound Journal (Leaper DJ, Schultz G, Carville K, Flet-

HOJENí RAN odborné téma

cher J, Swanson T, Drake R. Extending the TIME concept: what have we learned in the past 10 years? International Wound Journal. 2012;9(Suppl 2):1–19) „revize“ TIME systému, která rekapitulovala výběr vhodného terapeutického materiálu prostřednictvím zhodnocení spodiny rány s ohledem na barvu, přítomný zápach či množství uvolňovaného exsudátu; znovu nám připomněla, že tento model slouží k posouzení rozvoje v procesu hojení. V každodenní praxi je vnímán a realizován jako příprava spodiny rány (Wound Bed Preparation) a právě pochopení významu přípravy spodiny rány znamená velký potenciál pro zlepšení kvality života pacientů s nehojícími se a stagnujícími defekty a umožňuje zdravotnickým pracovníkům poskytovat efektivní péči o nehojící se rány. Každodenní algoritmus převazů se tak odvíjí od základní stupnice, jež zahrnuje barevnou škálu černá (nekróza) – žlutá (nekróza, hnis) – červená (granulační tkáň) – růžová (epitelizace) s mezistupni, která se stala i základním vodítkem pro výběr materiálů na vlhké hojení ran v chirurgické ambulanci v Městské nemocnici Hořice. Navíc je vždy doplněna o obecné cíle ošetřovatelských intervencí, jež představují tyto základní kroky: → Snížení produkce exsudátu nebo podpora jeho tvorby (manaGement exSudátu) → Redukci bakteriální zátěže (odStranění bioFilmu) → Zmírnění edému (bandážoVání) I když bychom našim pacientům přáli, aby léčba nehojících se a stagnujících defektů byla rychlá a úspěšná, musíme se v některých případech nejdříve vypořádat s biofilmem a přítomnou infekcí v ráně. Po vyhodnocení spodiny rány jsou popsány typické známky infekce (otok, zarudnutí, zvýšená teplota, zápach z rány, zvýšená produkce tvorby exsudátu) a zároveň stanoven ošetřovatelský cíl v podobě aktivní redukce zánětu, snížení mikrobiální zátěže, odstranění biofilmu a vhodný management exsudátu, jehož můžeme docílit výběrem vhodného sekundárního krytí v podobě superabsorbentů.

Právě v případě přítomné infekce v ráně musíme vzít v úvahu všechny determinanty, mezi něž lze zahrnout skutečné množství přítomných bakterií a jejich virulenci, hostitelskou rezistenci, přítomný biofilm a možnost bakteriální rovnováhy.

Víme, že situace není „statická“, protože aktuální bakteriální zátěž představuje zátěž v podobě produkce bakteriálních endotoxinů a proměnlivého množství hladiny proteáz, dochází ke stimulaci a vytváření zánětlivého prostředí a kontaminace přerůstá v kolonizaci. Víme, že pojem kritická kolonizace může být pro některé situace zavá-

Výběr správného terapeutického materiálu vyžaduje v dnešní době nejen znalost dostupných novinek, ale také především znalost doporučených postupů EWMA (Evropská společnost pro léčbu rány).

dějící. Profitabilita stěrů z rány nemusí přinášet pouze pozitivní výsledky v hodnocení přítomného biofilmu, kdy vycházíme ze známých pravidel, že biofilm je hlavním faktorem přispívajícím k zánětu chronických ran a že každá chronická rána obsahuje biofilm.

Vznik bakteriální kolonie můžeme pozorovat za 2–4 hodiny a u některých patogenních mikroorganismů chybí typické barevné zbarvení povlaků spodiny rány či zapáchající exsudát.

V řadě případů by vhodnější cestou pro zjištění přítomnosti biofilmu byla strukturální analýza s využitím laseru nebo molekulární analýza. Sestra v ambulanci se musí spolehnout na typické známky přítomnosti infekce v ráně, mezi které patří calor (zvýšená teplota), rubor (zarudnutí), dolor (bolest) či tumor (otok) či function laesa (poškození funkce orgánu). V každodenní praxi vycházíme ze skutečnosti, že více než 60 % nehojících se ran obsahuje biofilm. Ideální krytí neexistuje. V praxi potřebujeme krytí dokonale savé se schopností absorbovat přebytečný exsudát, se schopností zajistit dostatečně vlhké prostředí a se schopností zabránit vzniku sekundární infekce za udržení stálého prostředí v ráně (teplota, pH), s minimalizací bolesti při převazech, cenově dostupné a především antiseptické, které udrží kontrolu nad bakteriální zátěží. Právě při eradikaci biofilmu se nemůžeme spolehnout na chirurgický débridement, ale musíme se vrátit k používání a aplikaci lokálních antiseptických materiálů. Antiseptická krytí na bázi impregnovaných mřížek jsou prevencí i volbou v léčbě infekce a využívají léty vyzkoušené aktivní látky.

fota: autorka

1

3

2

obr. 1 / Městská nemocnice Hořice obr. 2 / Aplikace práškového krytí Altrazeal – krytí silikonovou mřížkou obr. 3 / Pěnové krytí s Ag - Polymem

11

12

odborné téma hojení ran

Tab. 1

florence 3/15

U kázka materiálů dle terapeutických skupin

Terapeutická skupina

Hydrogely

Algináty

obchodní název

specifikace materiálu

Askina gel

čistý hydrogel

NU Gel

s alginátem

Activon tube

s Manuka medem

Askina Calgitrol Ag

se stříbrem a s polyuretanovou pěnou

Algivon

s Manuka medem

Sorbalgon

čistý alginát

Advazorb Silflo (border) se silikonem a okrajem Polyuretanové pěny

Askina Foam longeta

čistá pěna bez adhezivní plochy, longeta

Advazorb Silfix Lite

tenká pěna se silikonem

Mepilex Ag

se stříbrem a se silikonem

Akrylátový prášek

ALTRAZEAL

akryláty

Eclypse adherent

se silikonem a se superabsorbentem

Curea

bez silikonu, celulóza

Supeabsorbenty

zdroj: autorka

Antiseptická krytí – mřížky: → S PVP jódy – hnědé zbarvení (Inadine, Braunovidon…) → S chlorhexidinem – bílé zbarvení (Bactigras…) → S bismutitými solemi – žluté zbarvení (Xeroform, Xeroflo) → S Manuka medem – medové zbarvení (Actilite) Neadherentní antiseptická krytí představují mřížky, které jsou impregnovány účinnou antiseptickou látkou. Tento typ porézního materiálu zajišťuje volnou pasáž exsudátu. Materiály se používají k prevenci vzniku infekce, k profylaktickému ošetření invazivních vstupů nebo přímo pro terapii nehojících se ran. Výhodou materiálu je minimální traumatizace spodiny rány při převazech, nevýhodou se může stát vyschnutí materiálu a jeho adheze na spodinu rány.

Zbavíme-li se infekce v ráně, můžeme se věnovat zajištění rovnováhy vlhkosti pomocí vhodného krytí, kdy je hlavním cílem řízené uvolňování exsudátu a zajištění optimální vlhkosti. Mezi klíčové postupy stále samozřejmě patří podtlaková terapie. V ambulantní sféře se ale musíme zabývat výběrem vhodného krytí, a proto vybíráme ze skupin primárních materiálů s dokonalou savostí, kam lze zařadit pěnová krytí a krytí ze skupiny superabsorbentů. Zástupce materiálů na bázi superabsorbentů tvoří sofistikované materiály, které jsou kombinacemi aktivního jádra se suchým hydrogelem doplněné o další vrstvu z oxidované celulózy. Materiály jsou vyráběny na

bázi patentových technologií, kdy okem viditelné vrstvy materiálů obsahují i další skryté vrstvy, které zajišťují pro exsudát dokonalou absorpci do jádra použitého materiálu (tab. 1).

Pro ambulantní provozy může být stále novinkou krytí Altrazeal pro mírně až středně secernující rány, které je tvořeno sterilním bílým práškem baleným po 1 ks v jednorázovém transparentním blistru.

Tento materiál se používá tak, že se prášek nasype přímo do rány. Částice prášku po styku s exsudátem hydratují a dochází k jejich agregaci a přeměně ve vlhký, kompaktní a pružný m ­ ateriál.

Agregovaný prášek v podobě vlhkého a pružného obvazu dokonale pokryje spodinu rány a zajistí tak ideální prostředí pro vlhké hojení podporující funkci a růst buněk. Lyofilizovaný prášek je tvořen 84,8 % poly-2-hydroxyetylmetakrylátu ­(pHEMA), 14,9 % poly-2-hydroxypropylmetakrylátu ­(pHOMA) a 0,3 % deoxycholátu sodného. Největším přínosem tohoto materiálu je přizpůsobení se spodině rány ve všech konturách, dokonalá adheze bez tzv. „mrtvého“ prostoru, ale zároveň bez poškození zdravých buněk. Výhodou v praxi začíná být i vysoká hodnota MVTR (12 000 g/m2/24 hod). Vznikající nízký tlak (1 mm Hg) na rozhraní mezi krytím a spodinou rány stimuluje růst buněk, podporuje migraci fibroblastů a tvorbu nové granulační tkáně.

Nezajímavý není ani jeho ekonomický přínos, neboť se při použití na ráně může v závislosti na typu, lokalizaci rány a množství uvolňovaného exsudátu doba mezi převazy prodloužit až na 7–14 dnů, což může být výhodou pro mladší a zaměstnané pacienty a především ekonomickým přínosem pro zdravotnická zařízení.

Závěr

Pro ambulantní provozy může být stále novinkou krytí Altrazeal pro mírně až středně secernující rány, které je tvořeno sterilním bílým práškem baleným po 1 ks v jednorázovém transparentním blistru.

Představíme-li si další revizi TIME systému za cca 5–10 let, budou klasické pojmy určitě doplněny o implementace nových vědeckých důkazů, ať už v podobě měření aktuální vlhkosti na spodině rány, či o hodnoty saturace kyslíkem nebo v zahraničí dnes již běžného měření pH. A jaké jsou principy výběru správného krytí?

Nejlevnější materiál nemusí vůbec odpovídat potřebám klienta ani typu rány. Pozitivní list musí odpovídat potřebám zdravotnického zařízení a respektovat jednotlivé fáze hojení. Musíme dát pozor na firemní názvy materiálů a raději používat názvy terapeutických skupin. Stále platí zásada, že potřebujeme mít k dispozici materiály na jednotlivé fáze, ale nepotřebujeme na převazovém vozíku tři stejné algináty (složením, vlastnostmi atd.).

Vedení Městské nemocnice Hořice vyhovuje poziční dokument TIME systému, protože jasně a srozumitelně vysvětlí proces hojení a nastíní i výběr terapeutického materiálu.

13

Prášek měnící se v obvaz

1. KROK Připravte ránu.

Měníme svět hojení ran!

Trojrozměrný obvaz, který vyhoví!

2. KROK Nasypte Altrazeal® na ránu. Chcete-li urychlit polymerizaci, použijte sterilní fyziologický roztok nebo antiseptický roztok na bázi oktenidinu, polyhexanidu nebo PVP – jódu.

3. KROK Pokud chcete použít sekundární obvaz, vyberte nepřilnavé dobře prodyšné krytí.

4. KROK Altrazeal® odstraňte z rány pomocí pinzety a je-li třeba, provlhčete Altrazeal® před odstraněním sterilním fyziologickým roztokem.

Distribuce v České republice: EXPHARMA s. r. o., Dlouhá 36, 110 00 Praha 1 info@altrazeal.cz, www.altrazeal.cz

Altrazeal vyhovuje: ®

✓ Ráně ✓ Pacientům ✓ Odborníkům

14

florence 3/15

příběh pacientky

Stomie mé problémy vyřešila Říká se, že dispozice k onkologickému onemocnění jsou dědičné. V naší rodině to vypadá, že je to pravda. Jsem z početné rodiny – bylo nás pět sourozenců.

T

atínek zemřel velmi brzy na tuberkulózu a maminka s námi zůstala sama. Byla jsem tehdy docela malá. Maminka těžce pracovala a starala se o nás. Ani chvíli si neodpočinula.

Začátkem 60. let minulého století jí byl po rakovině tlustého střeva vytvořen trvalý vývod. Tenkrát to bylo pro padesátiletou ženu opravdu těžké. Nebyly stomické pomůcky, maminka používala jen pleny. Byla doma, bála se vycházet ven. Byla velmi čistotná. Aby nebyla cítit, téměř nejedla, hubla, ztrácela se nám před očima. Po roce a půl zemřela.

Moje sestra zemřela na rakovinu tlustého střeva ve čtyřiceti letech. Měla velmi těžký život, manžela alkoholika, čtyři děti a navíc se starala o dvě invalidní příbuzné z manželovy strany. Neměla nikde zastání, nikdo jí nepomohl. S vývodem žila tři roky. Ta již měla nalepovací stomické pomůcky. To bylo v druhé polovině 80. let. Pomůcky tehdy nebyly dokonalé jako nyní, ale přeci jen proti tomu, jak to měla maminka, to byl obrovský pokrok.

Mému bratrovi zjistili kolorektální karcinom v sedmdesáti letech, ale přišel pozdě. Lékaři mu už nemohli pomoci.

Tento a mnoho dalších příběhů pacientů se stomií se dočtete v knize s názvem Ať žijí stomici, kterou v srpnu loňského roku vydalo nakladatelství Maxdorf ve spolupráci s nadací T-SOFT ETERNITY.

Ani já jsem neměla snadný život.

Myslím, že rakovinu nastartuje stres a nezáleží na jídle, kouření ani alkoholu. Onkologický nález jsem měla ve 46 letech. Nejednalo se o střeva. Léčba dopadla dobře, ale po deseti letech si při gynekologické prohlídce pan doktor všiml podezřelého nálezu v konečníku. Byl to zhoubný nádor. Byla jsem několikrát v nemocnici, lékaři zkoušeli různé léčby, ale bylo to spíš trápení než úspěch. Vývodu jsem se obávala.

Sestra i maminka zemřely pár let po vytvoření stomie. Ale nakonec jsem pana doktora o vývod sama požádala.

Nefunkční konečník mi způsoboval velké problémy. K šedesátým narozeninám jsem se stala stomičkou a mé trápení skončilo.

Vývod často vyřeší zdravotní problém a je pro mnohé vysvobozením. Při současných stomických pomůckách toho může stomik dělat opravdu hodně.

Hlavně může beze strachu jít mezi lidi.

Ovšem jen tehdy, pokud má vhodnou stomickou pomůcku a umí s ní zacházet.

Asi rok a půl po operaci jsem se dozvěděla, že v Praze, kde bydlím, existuje klub stomiků. Již dvanáct let jsem jeho členkou. Účastním se různých akcí, jezdím na ozdravné pobyty s ostatními stomiky, na výlety a procházky Prahou.

Je mi čtyřiasedmdesát let a cítím se opravdu dobře. Jsem ráda na světě.

Snažím se být prospěšná. A víte, co nejraději dělám? Rozdávám lidem štěstí v podobě čtyřlístků, které opravdu snadno nacházím.

Růženka

hojení ran odborné téma

Ošetřovatelská péče o chronické rány Květa Bečanová Kompletní domácí péče Ezra Praha 3, Izraelská 1

Chronická rána je sekundárně se hojící rána, která po dobu osmi týdnů nevykazuje tendenci k hojení. Může vzniknout kdykoli z rány akutní. Chronické rány většinou představují poslední stadium pokročilé destrukce tkáně a kladou vysoké nároky na výběr terapeutických materiálů.

K

Výběr vhodného materiálu je základem správného ošetřování chronických ran

foto: Profimedia

chronickým ranám se řadí především dekubity, bércové vředy, syndrom diabetické nohy, rány spojené se systémovou infekcí (např. antrax, lepra, TBC apod.), rány způsobené radioterapií, maligní chorobou (bazaliom, melanom apod.), tepelným a chemickým poraněním, traumatické rány, u dialyzovaných klientů to může být kalcifylaxe (závažná komplikace poruchy kalciofosfátového metabolismu).

Hojení ran probíhá ve třech fázích – exsudativní (čisticí), granulační a epitelizační, které se časově prolínají a není možné je od sebe jednotlivě oddělovat. Každá fáze se vyznačuje specifickými buněčnými procesy.

To, jak rychle a dobře se rána zhojí, záleží na celé řadě faktorů, zejména však na zdravotním stavu postiženého organismu a také na způsobu vzniku rány. Při léčbě a ošetřování chronických ran musíme vzít vždy v úvahu jak faktory celkové, tak lokální. Využíváme přitom celou řadu materiálů: Obvazy s aktivním uhlím – obvazy, které obsahují aktivní uhlí, případně i další jiné látky (např. Aktisorb Plus, Vliwaktiv, Carboflex, Askina carbosorb aj). Kombinují se s gely a neadherentním krytím. Používáme je u středně a silně secernujících ran a u zapáchajících ran s příznaky infekce v čisticí fázi hojení. Frekvence převazů 3–7 dní dle ošetřujícího lékaře.

Antiseptické nebo také antibakteriální krytí – obsahuje dezinfekční látku. Obvykle jde o pletené mřížky napuštěné povidon-jódem nebo chlorhexidinem (např. Inadine – pozor na alergii na jód, Braunovidon, Bactigras, Ialugen Plus).

Používají se k prevenci i řešení infekce u mírně secernujících ran. Výhodou je u nich možnost několikadenních intervalů převazů, aktivita obvazu v ráně přetrvává nejméně 24 hodin. Obvazy se mohou kombinovat s hydrogely.

Algináty – nebo také polymery (např. Suprasorb A, Silvercel, Caltostat, Aquacel Ag, Melgisorb Ag) obsahují organické kyseliny. Mají

výborný čisticí efekt. Vlákna alginátu se po kontaktu se sekretem rány změní v kašovitou hmotu a posléze v gel. Nasávají exsudát, zbytky odumřelých buněk a bakterií a uzavírají je do vznikajícího gelu. Kombinují se s filmovým krytím, neadherentním obvazem a Actisorbem Plus.

Využívají se u ran středně až silně secernujících, infikovaných, jako jsou např. píštěle, abscesy, dekubity nebo bércové vředy. Frekvence převazů je až 7 dní, dle sekrece a infekce v ráně.

Hydrokoloidy – mají charakter umělé kůže, jsou přilnavé a savé (např. Comfeel Plus, GranuFlex, Hydrocoll). Využíváme je u mírně secernujících ran ve fázi granulace a epitelizace, bez příznaků infekce, s mírnou kolonizací.

Mohou se kombinovat s hydrokoloidní pastou a hydrokoloidním zásypem (stomické podložky).

Využíváme je u povrchových defektů, jako jsou dekubity nebo bércové vředy. Okraje obvazu by měly přesahovat ránu alespoň o dva centimetry, překryjí i menší nerovnosti. Větší nerovnosti lze

15

16

odborné téma hojení ran

dorovnat pastami. Při použití hydrokoloidů je u ran přítomen typický nakyslý zápach, způsobený zabráněním přístupu kyslíku.

Hydropolymery – pěnové obvazy, které je možné kombinovat s gely, mřížkami (např.

Tielle – nemá bakteriostatickou složku, proto rána nesmí být infikovaná, Biatain Ag, Mepilex).

Využíváme je u povrchových i hlubokých, mírně až středně secernujících defektů, např. u dekubitů, bércových vředů, popálenin a u odběru kožních štěpů. Krytí přesahuje okraje rány a brání tím maceraci okolí. Frekvence převazů je 3–7 dní.

Neadherentní obvazy – pletené či tkané mřížky, které umožňují snadné snímání (např. ADAPTIC – napuštěn speciální vazelínou; NA-Ultra – se silikonem má dobrý účinek na hypergranulaci; Release, Tegapore, Altrauman, Bionect). Je možné je kombinovat s gely i mastmi. Využíváme je u granulujících ran s mírnou a střední sekrecí a u epitelizujících ran, jako jsou řezné rány, popáleniny, dekubity nebo bércové vředy.

Filmové obvazy – polopropustné transparentní fólie, které jsou celoplošně adhezivní (např. Tegaderm, Suprasorb F, Askina Derm).

Využívají se na epitelizované rány, ke krytí sutur, jako prevence dekubitů, krytí kanyl nebo na odřeniny. Kontraindikací jsou hodně secernující rány. Je možné je kombinovat s gely, neadherentním krytím. Aplikují se na odmaštěnou pokožku. Výhodou průhledné fólie je, že umožňuje snadnou kontrolu.

Hydrogely – gelová krytí na bázi hydrofilních polymerů s vysokým obsahem vody (např. Nugel, Hydrosorb Gel, Askina Gel). Používají se ke zvlhčení ran, jako výplň neinfikovaných i infikovaných ran, ve fázi zánětlivé i ve fázi granulační, rány se suchou spodinou, nekrotické rány, slabě až silně secernující rány různé hloubky.

Zvlhčují a čistí rány, odlučují nekrotické tkáně, mají chladivý a zklidňující účinek.

Nejčastěji se používají pro terapii diabetických vředů, dekubitů, chirurgických ran nebo popálenin. Nevýhodou vysokého obsahu vody je omezená schopnost absorbovat tekutiny z rány a nutnost poměrně častých převazů, max. po 72 hodinách, podle sekrece rány.

Neaplikují se na savý materiál!

Oplachové roztoky – jsou určeny na oplach, dekontaminaci, čištění a zvlhčení chronických ran (např. Ringer, FR, Prontosan, Prontoderm, Dermacyn, Octenisept, sprcha s pitnou vodou).

Oplachový roztok by měl být použit na začátku každého převazu! Měl by být nealergizující a netoxický. Roztoky odstraňují povlak z rány (směs bakterií, odumřelých buněk, nekrotické tkáně, zbytky exsudátu). Používat by se měly roztoky o teplotě 36–36,5 °C.

florence florence11/14 6/13 3/15

Při ošetřování chronických ran musíme mít na paměti tato základní pravidla: → Před i po převazu se ptát na analgetika (odstranění bolesti). → Připravit si dostatečné množství vhodného potřebného materiálu k převazu. → S materiálem manipulovat sterilně. → Při odstraňování původního obvazu ránu netraumatizovat. Proto, je-li obvaz suchý, je třeba ho vlhčit vhodným oplachovým roztokem. To platí i při sundávání náplasti.

V případě potřeby počkáme, až se obvaz odmočí. Nikdy ho nestrháváme!!! → Osušení rány neprovádíme dřením, ale přiložením zvlhčených čtverců. → Odstranění všech zbytků mastí, naschlé sekrece v okolí rány provádíme např. oleji. → Okraje rány chráníme při velké sekreci.

Např. manalindové, zinkové aj. pasty, krémy. → Zhodnotíme celkový i lokální nález. → Zvolíme vhodný převazový materiál. → Je nutné dodržovat přesný postup převazů, dodržovat hygienické a epidemiologické zásady. Zvláštní režim u MRSA pozitivních ran. → Nutná je i kvalitní fixace. → Vždy je třeba zapsat do dokumentace, z jakého důvodu a kdo převazový materiál změnil, zda byl proveden stěr z rány. Do dokumentace píšeme čitelně s čitelným podpisem převazující sestry. Součástí dokumentace je s výhodou i fotodokumentace! → Pracovat systematicky a hovořit s pacientem.

Nejčastější chyby při ošetřování chronických ran: → Strhávání obvazů, traumatizování ran. → Stříhání materiálu použitými nůžkami. → Nevhodně zvolená velikost, špatné vrstvení obvazu. → Nedostatečná fixace. → Nepoužití rukavic (sahání na dezinfekci, obvazy apod.) → Nepoužití ústenky při převazech (šíření nozokomiálních nákaz) – ohrožujeme sebe i pacienta. → Nečitelná dokumentace. → Nevhodná komunikace při převazech (hodnocení rány slovy: „to je strašné, to je zápach“ aj.).

Při ošetřování chronických ran je důležitá spolupráce celého zdravotnického týmu a je třeba mít na paměti, že převazy provádíme vždy tak, aby to bylo účelné a pro pacienta netraumatizující (převazujeme tak, jako kdybychom převazovaly svého rodinného příslušníka).

obsah

recenzované části výzkumné sdělení 17 / Problematika stravování obézních dětí

zkušenosti z praxe 20 / Problematika HIV/AIDS a ošetřovatelství v kontextu jihozápadní Ugandy

zkušenosti z praxe 25 / Dychová gymnastika astmatických pacientov

výzkumné sdělení recenzované články

Problematika stravování obézních dětí Mgr. Zuzana Jandíková, DiS. Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta zdravotnických studií, Katedra ošetřovatelství a porodní asistence

Bc. Martina Khodlová studentka Fakulty zdravotnických studií Západočeské univerzity v Plzni, Katedra ošetřovatelství a porodní asistence

Souhrn / Obezita dětí je problémem naší doby, nezdravého životního stylu, který vychází především ze špatného stravování a nedostatku pohybu. Cílem tohoto výzkumného šetření bylo zjistit, zda nevhodné stravovací návyky mají opravdu vliv na obezitu dítěte. ­Zaměřily jsme se na množství denních porcí, na množství vypitých tekutin a celkově na skladbu stravy. Na základě poskytnutých údajů jsme porovnávaly stupně obezity z hlediska váhově-výškového indexu BMI. Hlavním pozitivem dosažených výsledků je zjištění, že naši respondenti ve věku 7–15 let se stravují poměrně zdravě.

Klíčová slova / obezita – nadváha – stravování – děti.

The issue of boarding in obese children Summary / The data offers the information about the current stage of chronical wound education of general nurses. The main research goal was to find out which type of chronical wounds did the students encounter during their classwork, which type of applications did they use during their practise and also with whom did they bandage the wounds in the practise. The orientation of students in the field of wound nursing care was discovered with the aid of didactical questionnaire. The non-standard semi-structured questionnaire was used.

The research was performed in 5 high specialised medical schools and in 4 universities. 494 questionnaires were evaluated totally. The result is finding that the education of chronical wounds is disunited.

Keywords / obesity – overweight – boarding – children.

Úvod

Obezita dětí zaměstnává v posledních letech mnoho odborníků po celém světě, a to především proto, že během poměrně krátké doby došlo k dramatickému nárůstu počtu dětí trpících touto chorobou. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) uvádí, že v přepočtu na tisíc registrovaných pacientů v ordinacích praktických lékařů pro děti a dorost stouply počty obézních dětí z 5,5 v roce 1996 na 20,5 v roce 2011 a je více než pravděpodobné, že ani v následujících třech letech křivka obezity u dětí neklesla (ÚZIS).

Pohybová aktivita u dětí se snižuje, dnešní uspěchaná doba a nedostatek volného času ze strany rodičů přispívá k využívání služeb sítí obchodů s rychlým občerstvením ve větší míře, než je zdrávo. Mnoho rodičů je také nuceno trávit většinu času v zaměstnání, aby byl zabezpečen chod rodiny, proto je pro ně svým způsobem pohodlnější dát svým dětem peníze na stravu, ale už nekontrolují, co si za ně děti koupily. To jsou hlavní příčiny narůstajícího počtu dětských obézních pacientů. V mnoha, ne-li ve všech případech dospěje dítě k obezitě stylem života (nedostatek pohybové ak-

tivity a špatné stravovací návyky), který se v rodinách pěstuje. Je zřejmé, že vinu na tomto stavu nesou především rodiče.

Charakteristika výzkumného vzorku

Výzkumné šetření jsme prováděly pomocí dotazníku, který byl distribuován v ordinacích výživového poradce a praktického lékaře pro děti a dorost. Z celkového množství 100 dotazníků byla návratnost 70 (70 %). Výzkumného šetření se zúčastnilo 33 rodičů obézních chlapců a 37 rodičů obézních dívek.

Výsledky a diskuze

V našem šetření jsme se zaměřily především na množství denních porcí, na množství vypitých tekutin a celkově na skladbu stravy. Na základě poskytnutých údajů jsme porovnávaly stupně obezity z hlediska váhově-výškového indexu BMI. Bylo zjištěno, že 7,14 % dětí je robustních, 81,43 % trpí nadváhou a 11,43 % dětí je obézních.

Nejprve jsme se zabývaly snídaní dětí.

Z šetření vyplynulo, že 75,71 % dětí je zvyklých snídat. Dajčarová ve své práci z roku 2006 uvádí, že 56 % žáků nesnídá (1). Porovnáním výzkumného šetření

Dajčarové (2006) a šetření našeho (2013) lze vyvodit, že za posledních sedm let došlo ke zlepšení v přístupu respondentů ke snídani dětí. Může to být vlivem osvěty u výživových poradců, ve školách nebo v médiích. Nutno uvést, že našimi respondenty jsou rodiče, kdežto u Dajčarové to byly děti samotné, a tudíž je třeba pracovat i s myšlenkou, že rodiče mohli uvádět takové údaje, které jsou pro ně samotné přijatelné, a tedy nemusejí být zcela pravdivé. Z výzkumného šetření není rovněž jasné, zda jsou rodiče v době snídaně dítěte doma přítomni, nebo ne, čímž mohou být údaje opět mírně zkreslené.

Další otázka byla zaměřena na svačiny. Svačina je velmi důležitou součástí denního jídelního režimu. Dokládá to i projekt „Zdravá svačina“, který byl na podzim roku 2012 odstartován pod záštitou Ministerstva zdravotnictví ČR. Jeho cílem je motivovat zejména žáky

Recenzovaly: MUDr. Lenka Luhanová Centrum lékařské prevence, Plzeň Bc. Lucie Janská, DiS. Dětská klinika, FN Plzeň

17

recenzované články výzkumné sdělení

Příjem ovoce a zeleniny / týden ovoce

zelenina

100 90 80

69

70

64

60 50

podíl v procentech

Graf 1

40

27

20

11

9

30 20 10 0

ani jednou

Graf 2

méně než 6×

6× a více

Návštěvnost rychlého občerstvení 100 90 80 70 60 50

45

40

29

20

30 20 10

6

0

x/týden

Graf 3

podíl v procentech

I. stupně základních škol ke změně stravovacích návyků a vyměnit tak nezdravé svačiny typu sladkých pochutin za ovoce a zeleninu, jejichž zařazení do každodenního jídelníčku vede k podpoře zdravějšího životního stylu u dětí a ke změně jejich dosavadních stravovacích návyků (http://www.zdravasvacina.eu). Z odpovědí vyplynulo, že 66 % dětí dostává svačinu z domova. Bohužel není jasné, zda si školák bere na svačinu sušenky, nebo namazaný chléb se šunkou a jako přílohu k tomu zeleninu, a zda dítě svačinu opravdu sní. Dalších 23 % dětí nedostává svačinu z domova, ale dostává na ni finance. Otázkou však zůstává, co si dítě za peníze koupí. Vedle školních automatů, které nabízejí sladké a slané pochutiny, což pro děti není nejzdravější alternativa, „vyrostly“ i automaty, které dodávají výrobky zdravé výživy. Jedná se o projekt Evropské unie, jehož cílem je přispět k trvalému zvýšení spotřeby ovoce a zeleniny, vytvořit správné stravovací návyky ve výživě dětí a tím zároveň bojovat proti dětské obezitě. Projekt nese název Happy Snack a je skloubením dvou programů – Mléko pro evropské školy a Ovoce do škol. Výrobky z těchto automatů splňují veškerá výživová doporučení (www.happysnack.cz). Spolu s automaty fungují na mnoha školách bufety, jejichž hlavním sortimentem jsou rohlíky, bagety, koláče a jiné sladké a slané pochutiny. Zároveň ale nabízejí i čerstvé ovoce. Záleží především na vedení jednotlivých škol, zda se v rozhodující míře zasadí o to, aby v jejich prostorách byla pro všechny žáky dostupná zdravá výživa. Celých 11 % dětí nesvačí vůbec. Pozitivním výsledkem je, že v případě poledního jídla 79 % školáků navštěvuje školní jídelnu, zbylých 21 % dětí obědvá doma.

Konzumace zeleniny a ovoce představuje důležitý příjem vitaminů, zejména vitaminu C, provitaminu A a kyseliny listové, minerálních a dalších nutričně významných látek – antioxidanty, vláknina aj. Pařízková, Lisá a kol. uvádějí denní doporučenou dávku zeleniny 3–4 porce, ovoce 2 porce (5). Jak odpovídali respondenti našeho šetření, je zřejmé z grafu 1.

Překvapivě pozitivně vyznívá, že návštěvnost rychlých občerstvení není u dětí pravidelná, konkrétní výsledky uvádí graf 2. Porovnáme-li naše hodnoty

florence 3/15

výjimečně při cestování

za odměnu (vysvědčení, svátek, narozeniny)

ne

Příjem slaných pochutin / týden 50 45 40 35

20

23

30

27

25 20

11

11

15 10

7 0

ani jednou

1×

podíl v procentech

18

2×

3×

4×

5×

5 0

6× a více zdroj: výzkum autorek

opět s výzkumným šetřením Dajčarové, zjišťujeme, že jsou o 19 % nižší. Jedním z důvodů odlišných výsledků může být rozdílnost respondentů, dále ale i fakt, že se díky celosvětové osvětě stravovací zvyklosti skutečně mění. Každopádně vždy záleží na postoji rodičů, zda dokáží dítě dostatečně pádnými argumenty přesvědčit o nevhodnosti tohoto stravování pro jeho zdravý vývoj.

Společné stravování všech členů rodiny přispívá především k soudržnosti rodiny, ale může mít i příznivý vliv na

osvojování si vhodného denního rytmu, pravidelnosti, zásad hygieny ve spojení s jídlem, může ovlivňovat formování jídelního, morálního i sociálního vývoje dítěte. U malých dětí přispívají společná jídla k pocitu bezpečí. Trávení většího množství času s rodiči je jedním z faktorů ovlivňujících utváření zdravých postojů k jídlu. Společná jídla mohou plnit i důležitou výchovnou funkci. To ovšem předpokládá kulturnost v chování rodičů ve vztahu k jídlu i k dalším členům rodiny. Společná jídla pomáhají udržo-

výzkumné sdělení recenzované články

vat rodinné tradice, a to jak ve složení jídelníčku, tak v chování (3). I naše šetření řešilo problematiku společného stravování v rodině. Téměř 77 % dotazovaných jí denně spolu (anebo se o to snaží). Marinov, Pastucha a kol. uvádějí, že rodina by měla jíst u jednoho stolu alespoň jednou denně, a to se nám také potvrdilo (4).

U otázky pravidelného stravování (pětkrát denně) vyšlo, že téměř 71,43 % dětí jí pravidelně anebo se o pravidelnost alespoň snaží. Nepravidelná strava může vést u dětí ke zdravotním problémům.

Vynechání svačin vede k prodlužování fáze hladovění, která může mít za následek pokles koncentrace glukózy v krvi; dítě je unavené a nesoustředěné (3). Hlad je základní lidská potřeba, která je popsána v Maslowově pyramidě potřeb.

Pokud nedojde k uspokojení této základní potřeby, nelze u žáků předpokládat vyšší výkonnost. Navíc absence svačiny může vést k tomu, že dítě pozře větší porci jídla u oběda, a to je u obézních dětí nežádoucí.

Další otázka poukazovala na denní příjem sladkostí u dětí. Podle doporučení WHO by neměla spotřeba rafinovaného cukru u dětí a dospělých překročit 10 % celkového energetického příjmu. Do dětského jídelníčku sladkosti patří, ale jen občas a pro jeho zpestření (5). Z celko-

vého množství dotazovaných pouhých 8,57 % dětí nejí sladkosti nebo je má maximálně jednou denně. V tomto vzorku jsou především děti, které již nějakou dobu navštěvují výživovou poradkyni, a tudíž mají sestavený jídelníček s vyloučením sladkostí.

Odpovědi na otázku, kolikrát do týdne si večer dítě dopřeje slané pochutiny (brambůrky, tyčinky, arašídy apod.) k TV, počítači apod., jsou zřejmé z grafu 3. U poslední skupiny dětí (7 %) se lze domnívat, že tyto absolutně nezdravé potraviny patří tzv. k „folklóru“ rodiny. Jedno balení chipsů (77 g) obsahuje 1 g soli, přitom tělo dítěte by nemělo za celý den přijmout více než 3 g soli (5).

Dostatečný přísun tekutin je nezbytný pro správné fungování těla. Množství tekutin, které má dítě denně vypít, závisí na jeho věku a tělesné hmotnosti. Objem tekutin pro 6–10leté dítě je 60–80 ml/kg tělesné hmotnosti, u 11–15letých dětí ­50–70 ml/kg tělesné hmotnosti, v průměru by tedy dítě mělo vypít 2 litry tekutin denně. Nejvhodnějším nápojem pro dítě je stolní neperlivá voda, ovocný nebo bylinný čaj, 100% džus ředěný vodou v poměru 1:1 (2). Z našeho výzkumu vyplývá, že pitný režim dodržuje většina dětí, ale nejčastěji pijí sladké nápoje. Pokud dítě není od začátku usměrňováno v rodině, velmi snadno si pití sladkých

nápojů osvojí. O to hůře se pak tohoto zlozvyku zbavuje. Rodiče pijí nejčastěji vodu a čaj, jako třetí nápoj v pořadí uvádějí konzumaci piva (!).

Závěr

Hlavním pozitivem dosažených výsledků je zjištění, že děti ve věku 7–15 let se stravují poměrně zdravě. Z několika osobních rozhovorů s respondenty vyšel najevo na jednu stranu velký zájem o zdraví dítěte a na straně druhé jsme se setkaly s rodiči, kteří k problému přistupovali naprosto lhostejně, bez zájmu. Z reakcí některých bylo znát, že je otázky v dotazníku téměř urážely, z čehož lze usuzovat, že obézní rodiče vidí své děti jako děti obezitou netrpící.

Obezita dětí je problémem naší doby, nezdravého životního stylu, který vychází především ze špatného stravování a nedostatku pohybu. Proto je důležitá osvěta k tomuto tématu, aby se dostalo co nejvíce informací k co nejvíce lidem (zejména doporučit úpravu životosprávy dětí pro rodiče, školu, školní jídelny) a ti tak mohli uvědoměle přistupovat k (svým) dětem, které mají k obezitě sklony nebo jsou jí již postiženy. Že jde o problém celospolečenský, je zřejmé i z již námi výše zmiňovaného projektu Ministerstva zdravotnictví ČR „Zdravá svačina“ z roku 2012.

Literatura 1. Dajčarová V. Faktory podílející se na vzniku obezity u dětí [online]. 2006 [cit.

2014-03-10]. Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Lékařská fakulta.

Dostupné z: http://is.muni.cz/th/101100/ lf_b/Bakalarska_prace.pdf 2. Doležel Z. Pitný režim u dětí. Pediatrie pro praxi. 2007;3:136–138 3. Fraňková S, Pařízková J, Malichová E. Jídlo v životě dítěte a adolescenta: teorie,

výzkum, praxe. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2011. 128 s. ISBN 978-80-246-2247-7 4. Marinov Z, Pastucha D. Dětská obezita: průvodce ošetřujícího lékaře. 1. vyd.

Praha: Grada, 2012. 222 s. ISBN 978-80247-4210-6 5. Pařízková J, Lisá L. Obezita v dětství a dospívání: terapie a prevence. 1. vyd.

Praha: Mladá fronta, 2007. 239 s. ISBN 978-80-246-1427-4

6. Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky. Činnost zdravotnických zařízení ve vybraných oborech léčebně preventivní péče 2012 [online].

Praha, 2013 [cit. 2014-01-07]. ISBN 97880-7472-063-5. Dostupné z: http://www. uzis.cz/publikace/cinnost-zdravotnickych-zarizeni-ve-vybranych-oborech-lecebne-preventivni-pece-2012

19

20

recenzované články Zkušenosti z praxe

florence 3/15

Problematika HIV/AIDS a ošetřovatelství v kontextu jihozápadní Ugandy Lukáš Malý, R.N. student všeobecného lékařství, zdravotní bratr

Souhrn / Článek se zabývá ošetřovatelstvím ve vztahu k problematice HIV/AIDS v regionu Ntungamo v jihozápadní Ugandě. První část článku přináší základní přehled o HIV/AIDS, je doplněna o specifika péče o pacienta v kontextu místní kultury a odlišných socioekonomických podmínek této země. Ve druhé části je popsán vztah HIV/AIDS k problematice paliativní medicíny a zamyšlení nad smyslem utrpení u terminálně nemocných.

Klíčová slova / Afrika – Uganda – ošetřovatelství – problematika HIV/AIDS – paliativní medicína.

The issue of HIV/AIDS and nursing in the context of southwest Uganda Summary / The article deals with nursing in relation to HIV/AIDS in the region Ntungamo, in southeastern Uganda. The first part of the article provides a basic overview of HIV/AIDS is complemented by the specifics of patient care in the context of local cultures and different socio-economic conditions of the country. The second part describes the links between HIV/AIDS on the issue of palliative medicine and ponder the meaning of suffering in terminally ill.

Keywords / Africa – Uganda – nursing – the issue of HIV/AIDS – palliative medicine.

Úvod

V říjnovém čísle časopisu Florence v roce 2013 jsem psal o implementaci paliativní medicíny v jihozápadní Ugandě. Přiblížil jsem metodiku naší práce, věnoval se konkrétním kazuistikám pacientů a snažil se popsat také socio-kulturně-ekonomický kontext a problematiku práce v prostředí východní Afriky. Na příběhu našeho pacienta Samuela jsem naznačil, jak odlišné je prožívání a pohled na nemoc a utrpení v kontextu kultury místních kmenů Runyankole v jihozápadní Ugandě. V první části tohoto článku bych se chtěl zabývat problematikou HIV/AIDS, která se dotýká mnoha lidí, a to nejen na jihozápadě Ugandy. V druhé polovině bych chtěl navázat na téma paliativní péče a pohledu na smrt a umírání v kontextu odlišné kultury.

Od roku 2012 působíme s neziskovou organizací Shalom for Uganda v re­ gionu Ntungamo na jihu Ugandy. Kromě

Recenzovaly: MUDr. Veronika Jakubčiaková jednatelka neziskové organizace Shalom for Uganda, koordinátorka projektů organizace Shalom for Uganda v Ugandě PhDr. Monika Nová odborná asistentka, Katedra psychosociálních věd a etiky, Husitská teologická fakulta, UK Praha

poskytování léčebně-preventivní péče a stavby kliniky se snažíme o implementaci paliativní medicíny systémem domácích návštěv. Vyžaduje to práci v terénu, mnohdy ve velmi odlehlých oblastech tohoto regionu. Kvalita palia­ tivní péče i medicíny v Ugandě je na dobré úrovni, problémem je ale dostupnost, která se však rok od roku zlepšuje. Mnoho našich pacientů, jak těch, se kterými se setkáváme v ordinaci, tak i z programu paliativní péče, je HIV pozitivních. Velká část z nich je již ve stadiu selhání imunity (AIDS).

HIV/AIDS ve zkratce

Syndrom získaného selhání imunity je onemocnění způsobené retrovirem HIV. Je to v celosvětovém měřítku nejzávažnější infekční onemocnění. Původcem je filovirus, který primárně napadá CD4 lymfocyty (ale také jiné) a způsobuje tak postupné selhání imunity. Přenos je možný krevní cestou, pohlavním stykem a z matky na dítě (vertikálně). Vertikální přenos se může dít cestou prenatální, perinatální, ale také postnatálně – kojením.

Tento problém je v rozvojovém světě velmi významný. Často v těchto oblastech není možné volit jiný způsob výživy než kojení, což je z hlediska přenosu rizikové.

Rozlišují se čtyři stadia: 1. Akutní virová infekce

2. Asymptomatické – odpovídá klinickému stadiu A 3. Symptomatické – odpovídá klinickému stadiu B 4. AIDS – odpovídá klinickému stadiu C Pacienti umírají zejména v důsledku oportunních infekcí. Mezi hlavní faktory, které přispívají k šíření HIV, patří podle Valného shromáždění OSN (2001) za­ostalost, negramotnost, chudoba. Faktory, které velmi znesnadňují úsilí v oblasti prevence, jsou diskriminace, umlčování a „cejchování“, o všech faktorech se dále zmíním.

Virus lidské imunodeficience a syndrom získaného selhání imunity v Ugandě podle CDC

Problematika HIV/AIDS je v Ugandě tématem číslo jedna. Uvádí se, že Uganda je jednou z prvních zemí, kde se objevil virus HIV, nicméně výzkumy genomu naznačují, že jde spíš o oblast jezera Kivu v Demokratické republice Kongo (sousední stát). Toto onemocnění zasahuje do mnoha oblastí – jak do života obyčejných lidí, tak do systému zdravotnictví a ekonomiky celé země. Fakta o HIV v Ugandě podle CDC (Centers for Di­sease Control and Prevention) z roku 2012 hovoří zcela jasně. Prevalence je 7,2 % (věk ­15–49 let), odhadovaný počet úmr-

Zkušenosti z praxe recenzované články

Uganda je východoafrický stát, který se svou rozlohou 241 038 km řadí k menším státům

S počtem obyvatel 33,4 miliónu a ročním přírůstkem 3,2 mil. obyvatel má Uganda jednu z největších populačních explozí na světě fota: archiv autora, BBC

tí 63 000, odhadovaný počet sirotků 1 000 000, 403 089 lidí na antiretrovirové terapii a 580 000 lidí, kteří antiretrovirovou terapii potřebují. V dlouhodobějším kontextu ale nejsou vyhlídky až tak negativní, jak by se mohlo zdát. V roce 1992 byla např. prevalence 18 %, je zde tedy vidět určitý pokles. Aktuálně je zaznamenán velmi mírný nárůst, nicméně informace o prevalenci a incidenci mohou být mnohdy velmi zavádějící. Povědomí o HIV/AIDS se neustále zvyšuje, na loňské konferenci v Kampale, pořádané Asociací paliativní péče v Ugandě a organizací Hospice Africa Uganda, zaznělo mnoho příspěvků na téma HIV/AIDS u pacientů zařazených do programu paliativní péče. Neustálým problémem je však dostupnost – a to jak informací, tak možností prevence a léčby. Je zde mnoho komplikujících faktorů. Velmi rozsáhlá je problematika koinfekcí HIV pozitivních pacientů s jinými onemocněními.

Jako příklad bych uvedl malárii, která velmi komplikuje léčbu HIV pozitivních pacientů. Oslabení organismu při malarickém záchvatu může způsobit, že se takový pacient rychleji posune do dalšího stadia HIV (viz klinická stadia HIV).

Možnosti diagnostiky a léčby v podmínkách jihozápadní Ugandy

HIV je onemocnění léčitelné, ale nikoliv vyléčitelné. Díky mezinárodní pomoci i strategickým plánům ugandského ministerstva zdravotnictví jsou v těchto oblastech k dispozici kombinace antiretrovirotik jak ve většině běžných zdravotnických zařízení, tak na specia­ lizovaných klinikách antiretrovirové terapie, kde bývají pacienti dispenzarizováni. Opět se však dostáváme ke stejnému problému – totiž dostupnosti.

Mnoho klinik sice oficiálně antiretrovirotika má, nicméně často jim na skladě prakticky chybějí. Mnohá zařízení, která mají oficiální status kliniky pro antiretrovirovou léčbu, mají k dispozici i přístroj na měření počtu CD4 lymfocytů a možnost podrobného sérologického vyšetření. Proces diagnostiky je v této oblasti také několikastupňový, obsahující samozřejmě i konfirmační testy. Holistický přístup, stejně jako v paliativní medicíně, o které jsem psal v minulém článku, se zde postupně stává standardem. Pacientům je zajišťováno soukromí (což je veliký rozdíl oproti normální práci v ordinaci, kdy není roz-

hodně zvykem, aby byl pacient sám se zdravotníkem).

Sdělování výsledků pozitivních testů a poradenství (counselling)

Clinical officer nebo zdravotní sestra (méně často lékař, těch je velmi málo) sdělují pacientovi výsledky testů v soukromí.

Výsledky se sdělují až po provedení tzv. „třístupňového“ testování. Je to velice citlivá informace. Je zde vidět diametrální odlišnost od sdělování např. diagnózy či infaustní prognózy v oblasti paliativní medicíny, kdy při tom bývá celá rodina.

Informace o HIV pozitivitě se velmi úzkostlivě tají. Zdravotníci používají i v běžné dokumentaci termín „patient on lab“ místo označení „HIV pozitivní“. Jde o bezpečnost. Pacienti by totiž mohli být s velkou pravděpodobností vypovězeni ze života v jejich komunitě, což se rovná v těchto podmínkách smrti, a to bohužel „nejen“ té sociální. Pacienty je potřeba poučit o pravidelném braní antibiotické profylaxe (kotrimoxazol) při symptomatických stadiích a u asymptomatických pacientů (při hodnotě CD4 lymfocytů pod 500) a také o nutnosti užívání antiretrovirotik. Pacienty je třeba poučit o významu užívání i nežádou-

21

22

recenzované články Zkušenosti z praxe

florence 3/15

Vlevo: Stáž na klinice antiretrovirové terapie, Rushooka, jihozápadní Uganda Vpravo: Mnoho lidí si Afriku představuje jako vyprahlou savanu.

Krajina zde je však velmi rozmanitá.

V oblasti rovníku můžete vidět tropický deštný prales,savanu i ledovec.

V Africe žije mnoho mladých lidí a život ve vesnicích je velmi těžký

fota: archiv autora, BBC

cích účincích těchto léků. Problémem je mnohdy nedostatečné pochopení důvodů léčby. Mnoho pacientů se domnívá, že je to onemocnění vyléčitelné, popř. že při užívání léků nejsou pro partnera/partnerku nakažliví. Součástí poradenství je tedy samozřejmě informace o bezpečném sexuál­ ním styku, kojení a HIV pozitivitě a dalších rizicích spojených s přenosem nákazy.

HIV pozitivní člověk a život v místní komunitě

Toto onemocnění, spolu s mnoha jinými, patří k těm, jejichž nositel bývá zpravidla z komunity vyloučen – když ne úplně, tak alespoň částečně. Diskriminace těchto lidí v rámci normálního života je obrovský problém. Nejrůznější psychiatrické diagnózy nebo např. poruchy pigmentace vedou také k nepochopení u místních lidí. Velmi často to koreluje s nižší úrovní vzdělání, s předsudky a nejrůznějšími náboženskými přesvědčeními, ať už animistickými, či jinými. Tzv. „cejchování“ je v komunitě velmi těžko odstranitelné.

V prostředí Evropy můžete žít relativně sami, nezávisle na ostatních lidech a ve vlastním bytě. Zde nikoliv, jste naprosto závislí na celém společenství. Tady se

nežije individuálně, ale kolektivně. Tady lze žít jedině v komunitě. Velmi dobře to vyjadřuje staré africké přísloví: „Pokud chceš kráčet rychle, tak kráčej sám, ale pokud chceš dojít do cíle, kráčej s ostatními.“ V odlehlých oblastech, kde žijí lidé často ve velmi uzavřených společenstvích, se lze setkat s obrovským nepochopením takovýchto odlišností. Letos v létě jsem byl na pracovní stáži také na klinice v keňském Itibu. Manažer kliniky Aleš Bárta mi vyprávěl, jak zažil případ, kdy HIV pozitivní ženu s rozsáhlým melanomem v oblasti obličeje naprosto vyloučili ze života ve vesnici. Byla albínka, což ji ještě více stigmatizovalo. V naší oblasti Ntungamo je situace velmi podobná. Být HIV pozitivní je pro naprostou většinu pacientů obrovská potupa a často to o nich nevědí ani nejbližší rodinní příslušníci. Naši pacienti úzkostlivě chrání informaci, že jsou pozitivní. Na HIV kliniku, kde jsou dispenzarizováni, dojíždějí (dle svých finančních možností) i řadu kilometrů, aby je nespatřil někdo z vesnice.

Stáž na klinice Rushooka

Jelikož mnoho našich pacientů, kteří přicházejí k nám na kliniku, je již na anti-

retrovirové terapii, bylo nutné porozumět odlišnostem diagnostiky i léčby HIV v těchto oblastech. V době našich úplných začátků v roce 2012 jsme absolvovali stáž na oddělení antiretrovirové terapie v nedaleké nemocnici Itojo a potom v roce 2013 jsem byl na klinice v malé vesničce Rushooka. Na místní poměry to byla velmi dobrá klinika, nacházející se nedaleko hranic s Rwandou. Pacienti jsou zde dispenzarizováni, vedeni v kartotékách a chodí sem na pravidelné kontroly. Jsou evidováni v celostátním registru a mají i speciální dokumentaci s velmi přesnými informacemi o typu kombinované antiretrovirové léčby. Při každé návštěvě jsou zváženi a fyzikálně vyšetřeni. Není rozhodně pravidlem, že na všech takových klinikách lze stanovit počet CD4 lymfocytů, nicméně situace se kaž­ dým rokem zlepšuje. Na klinice Rushoo­ ka mají velmi kvalitní zázemí. Je tu oddělení klinické biochemie a hematologie, několik vyšetřoven včetně zázemí pro zdravotníky. Veškerý chod kliniky zajišťují převážně zdravotní sestry. Z Rushoo­ ky jsem si odnesl velmi cenné a zajímavé zkušenosti a poznatky. Učil jsem se například, jak probíhá counselling (po-

Zkušenosti z praxe recenzované články

radenství) při nově diagnostikovaných případech, jak předepisovat kombinace antiretrovirotik apod.

i několik pacientů s Kaposiho sarkomem (histopatologicky jde o hemangiom, typicky se vyskytuje u pacientů s AIDS).

„HIV prý do Afriky přinesli Američani“

HIV a pacienti v programu paliativní péče, smrt a umírání

V ordinaci se setkáte s mnoha zajímavými konspiracemi a teoriemi ze stran místních lidí o této problematice. Dokonce jsme se od jednoho místního a relativně vzdělaného člověka dozvěděli, že „HIV přinesli do Afriky Američani, aby ji vyhubili“. Mnoho z nich je velmi dobře informováno o možnostech nákazy i prevence, léčbě apod., nicméně spousta jiných lidí vůbec netuší, co je HIV. V roce 2012, kdy jsme v regionu Ntungamo začínali, bylo nezbytné dělat osvětu i na téma pohlavně přenosných onemocnění. V okolních vesnicích a hlavně na místní střední škole jsme pořádali přednášky na téma STD (sexually trans­ mitted diseases, pohlavně přenosná onemocnění). Formou workshopů jsme seznamovali místní studenty i obyvatele s touto problematikou. Mnoho mladých lidí přistupovalo k problematice HIV/AIDS velmi zodpovědně, jak lze částečně soudit podle jejich dotazů. Udržují se nejrůznější mýty a mnoha lidem chybějí fakta.

Oportunní infekce a AIDS

Mnoho pacientů je diagnostikováno velmi pozdě, nezřídka až v době oportunních infekcí. Určité typy patogenů vyvolávajících oportunní infekce do jisté míry korelují s počtem CD4 lymfocytů. Obecně lze říci, že vysoce patogenní agens (Mycobacterium tuberculosis, Candida a Herpes zoster) se uplatňují při mírných až středních poklesech CD4 lymfocytů. Méně virulentní agens (Cryptosporidium, Mycobacterium avium, Cryptococ­ cus neoformans) se uplatňují až při velkých poklesech CD4 lymfocytů. Pokles imunity se tedy projeví nejen omezenou obranyschopností, ale také zvýšenou vnímavostí vůči jiným infekcím. V programu paliativní péče jsme měli i 26letou pacientku Anet s cervikální intraepite­ liální neoplazií (CIN III). Byla již na kombinované antiretrovirové terapii (cART).

Problematika nádorových onemocnění je rovněž v této souvislosti velmi významná. Zákonitosti molekulární biologie nádorových onemocnění v souvislosti s poklesem obranných schopností organismu jsou neúprosné. Zaznamenali jsme

Vysoce účinná kombinovaná antiretrovirová terapie i léčba bolesti pomocí opiátů a podpůrná terapie s sebou často nesou mnoho nežádoucích účinků, od možných toxických reakcí cART přes obstipaci až po např. nauzeu z důvodu ozařování (možnosti v Ugandě jsou, problematická je již několikrát připomínaná dostupnost). Je zde široká škála problémů vedoucích k nedostatečné complianci pacienta s léčbou a fyzickému i psychickému vyčerpání samotného pacienta i jeho pečujícího okolí. Není v možnostech tohoto sdělení popisovat ten okamžik, kdy by se mělo přejít na léčbu méně agresivní a spíše symptomatickou. Jde spíše o pozvolný přechod než o jakýsi „milník, který rozhodne“. Je potřeba v rámci holistického přístupu vést s pacientem dialog, tedy pracovat společně a po celou dobu jej připravovat na realitu. Pravdou je, že místní lidé jsou konfrontováni se smrtí skoro dnes a denně a tabuizace tady není tak velká jako v západní kultuře. Je důležité připomenout, že je nutná participace jak zdravotníků, tak rodiny i duchovního. (Naše slovo „ateista“ lze v pojmech místní kultury i jazyka vysvětlit jen velmi obtížně. Zde jsou lidé většinou věřící – ať už muslimové, křesťané, animisté…)

Pravdou je, že množství rituálů, které jsou spojeny se smrtí a umíráním, tu lze vidět jako určitou výhodu věřících lidí.

Rituály jsou v obtížných životních situacích důležité (nejen tehdy, nicméně právě v těžké životní situaci člověku do jisté míry velmi pomohou) a v místní kultuře to lze velmi dobře vypozorovat.

Má tohle všechno smysl?

Viktor Emanuel Frankl ve své knize „A přesto říci životu ano“ hledá význam utrpení. Z pohledu vězně v koncentračním táboře popisuje psychiku i její změny a reakce na extrémní situaci. Ptá se také po smyslu utrpení. Člověk nemusí a neměl by snášet utrpení pasivně. Jediné, co podle Frankla může, je „aktivně je snášet“. Podle všeho tedy prožité utrpení, je-li aktivně snášeno, posune člověka někam dál. Je to jakási příprava na

závěrečný „boj“, bilancování, konfrontaci se sebou samým v hodině smrti. Je tedy otázka: Má smysl distribuce morfinu a ulevování od bolesti trpícím lidem?

Hezky se nad tím filosofuje v teple domova tady v Evropě. Realita je ovšem taková, že smysl rozhodně má! A my se musíme snažit všemi dostupnými prostředky tišit bolest pacienta, trpícího člověka.

V tom vidím lidský rozměr medicíny.

V tom vidím její odlišnost od přírodních věd. Do určité míry lze totiž kvantifikovat míru bolesti (vizuální analogové škály apod.), ale co ten prožitek s tím spojený?

Ten přeci změřit, zvážit, standardizovat nelze. Je naprosto individuální. Dokonce existují výzkumy, že pacienti snášejí daleko lépe bolest, pro kterou mají opodstatnění, které rozumějí, vědí, z čeho je, odkud pochází, a mohou si ji racionálně vysvětlit. Snášejí (nesou) takovou bolest lépe. Jsem toho svědkem i u některých pacientů na našem anesteziologicko-resuscitačním oddělení, kde působím.

Paliativní medicína dává široké možnosti uplatnění jak komunikačních, ošetřovatelských, tak i medicínských znalostí a dovedností ke zlepšení či alespoň udržení kvality života, která je pro pacienta snesitelná. V kontextu naší západní kultury, orientované v dnešní době víceméně utilitaristicky a konzumně, je mnoho otázek spojených s koncem života nezodpovězených. Jsme zvyklí na předložené, hotové informace i rady. Fakta a reportáže. V této souvislosti je ale více než důležité „tyto otázky zažít, prožít“. Nelze je totiž vysvětlit pomocí slov, na což nejsme my v naší kultuře rozhodně zvyklí a možná ani připravení. Je vidět, že nám tyto otázky vyvstávají, my zoufale hledáme odpovědi a trápí nás, že je nenacházíme.

Tady v rovníkové Africe jste konfrontováni s mnohdy až mrazivou opravdovostí života a spoustu otázek skutečně můžete „prožít a zažít“.

Literatura 1. Merriman, A et al. Pain and Symptom Control in the Cancer and/or AIDS Pa­tient in Uganda and Other African Countries.

4th Edition. Uganda: Hospice Africa Uganda, 2006. ISBN 9970-830-01-0 2. Fialová L, Kouba P, Špaček M (eds.).

Medicína v kontextu západního myšlení.

Praha: Galén, Karolinum, 2008

23

Předplaťte si časopis Florence

LASEROVá OPERACE OČí Praxe

a získejte balíček kosmetiky Dr. Gaye v hodnotě 700 Kč

+

Přístup do elektronického archivu časopisu na www.florence.cz

Nabídka s kódem FLO15GAY platí do 12. 4. 2015 nebo do vyčerpání zásob pro standardní roční předplatné pouze pro nové předplatitele.

Dárky jsou rozesílány do 5 týdnů od obdržení prvního čísla časopisu.

objednávám předplatné časopisu Florence Studentské, roční * Elektronická verze, roční

570 Kč / 33 EUR 455 Kč / 28,05 EUR 299 Kč /12 EUR

Předplatné zahrnuje 10 vydání časopisu Florence + přístup do elektronického archivu.

Nabídka s dárkem platí pouze pro standardní roční předplatné.

FLO15GAY Objednávky předplatného pro ČR POŠTOU: Postservis, oddělení předplatného, Poděbradská 39, 190 00 Praha 9, E-MAILEM: predplatne@ambitmedia.cz, TELEFONEM: 800 300 302 (zdarma) nebo na www.florence.cz Objednávky předplatného pro SR E-MAILEM: predplatne@abompkapa.sk, TELEFONEM: 02/444 42 773, 02/444 58 821

ODBĚRATEL

FAKTURAČNÍ ÚDAJE

TITUL

ORGANIZACE

JMÉNO A PŘÍJMENÍ

ADRESA

ORGANIZACE

PSČ A MĚSTO

OBOR ČINNOSTI

IČ

ADRESA

DIČ

PSČ A MĚSTO

TELEFON

TELEFON

E-MAIL

(nevyplňujte, jsou-li shodné s odběratelem)

E-MAIL DATUM

PODPIS

ZPŮSOB ÚHRADY

* Pro uplatnění studentského předplatného je třeba doložit platné potvrzení o studiu.

uvádějte při objednávce

složenka

faktura

Nabídka s kódem FLO15GAY platí do 12. 4. 2015 nebo do vyčerpání zásob pro standardní roční předplatné pouze pro nové předplatitele. Objednávkou dává předplatitel dobrovolně souhlas se zařazením svých osobních údajů do databáze společnosti Ambit Media, a. s., se sídlem Klicperova 604/8, 150 00 Praha 5-Smíchov, jakožto správce, a s jejich následným zpracováním pro účely nabízení výrobků a služeb a pro účely zasílání obchodních sdělení prostřednictvím elektronických a tištěných prostředků dle zákona č. 480/2004 Sb., a to na dobu neurčitou, resp. do odvolání souhlasu.

Předplatitel bere na vědomí, že má práva dle § 11, 21 zák. č. 101/2000 Sb. Více na www.ambitmedia.cz.

Standardní, roční + dárek

Kód nabídky

ZKUŠENOSTI Z PRAXE recenzoVané článKy

Dychová gymnastika astmatických pacientov

doc. Phdr. zuzana Hudáková, Phd. Fakulta zdravotníctva, Katedra fyzioterapie, Katolícka univerzita v Ružomberku

Súhrn / Dýchanie je jeden zo základných a najvýznamnejších pohybových stereotypov, pri ktorom je zaisťovaná výmena plynov (kyslíka a oxidu uhličitého) medzi vonkajším a vnútorným prostredím. Je to prirodzený a životne nevyhnutný automatizmus, ktorý si človek neuvedomuje, pokiaľ sa mu nezačne zle dýchať. Význam dychovej gymnastiky skúmali viacerí svetoví odborníci: Slader et al., 2006; Hitti, 2006; Gomieiro et al., 2011; Laurino et al. 2012. Výsledky štúdií ukázali, že pravidelne realizovaná dychová gymnastika vedie k redukcii užívania úľavových liekov i inhalačných kortikosteroidov, k zvýšeniu svalovej sily a k zlepšeniu dýchania. Program reedukácie dýchania zredukoval panické príznaky a agorafóbiu pacientov.

Kľúčové slová / priedušková astma – poruchy ventilácie pľúc – dychová gymnastika.

Breathing gymnastics of asthmatic patients Summary / Breathing is one of the fundamental and most important motional stereotypes, in which gas exchange between external and internal environment is ensured (oxygen and carbon dioxide). It is the natural and necessary automatism, which people not realize until they have problems with breathing. The importance of respiratory gymnastics examined several world experts: Slader et al., 2006; Hitti, 2006; Gomieiro et al., 2011; Laurino et al. 2012. The results of studies showed that regularly carried respiratory gymnastic leads to reduction of reliever drugs and inhaled corticosteroids, to increase muscle strength and improving the respiratory. Reeducation program reduced patients’ respiratory symptoms of panic and agoraphobia.

Keywords / bronchial asthma – lung ventilation disorder – breathing gymnastics.

Priedušková astma

Pri prieduškovej astme dochádza k poruchám ventilácie pľúc, čo vedie okrem zmien funkcie dýchacích svalov aj k zmenám pohybového systému. V čase exacerbácie je na hrudné svaly vyvíjaná extrémna záťaž pri práci proti zúženým dýchacích cestám. Astmatický pacient počas astmatického záchvatu má pocit úzkosti a strachu. Akútna dýchavica pri astmatickom záchvate je charakterizovaná výdychovou neschopnosťou, dochádza k zvýšeniu inspiračného, ale hlavne exspiračného prúdového odporu, čo má za následok, že v tele zostáva prebytočný oxid uhličitý, ktorého vysoké koncentrácie vedú u človeka ku skracovaniu dychu.

Je preto vhodné, aby pacient realizoval dychovú gymnastiku v období bez akútnych problémov, pretože dychová gymnastika pomáha vybudovať svaly hrudníka, ktoré sa podieľajú pri dýchaní.

Dychová gymnastika

Prvé správy o dychovej gymnastike pochádzajú z Číny už z doby asi 2700 rokov pred n. l., kedy boli v knihe Kong-Fou popísané cviky dýchanie v sede za účelom nájsť rovnováhu medzi vonkajším a vnútorným tlakom v hrudníku pri dýchaní. Dychová gymnastika je súbor

cvičení zameraných na dýchacie svalstvo, typ a mechaniku dýchania, jeho rytmus i hĺbku. Posilňuje svalstvo hrudníka, bránicu a svalstvo brucha, ale neovplyvňuje organické zmeny pľúcneho parenchýmu ani bronchiálneho stromu.

Pri cvičení sa dôraz kladie na synchronitu dýchania a časové rozvrhnutie ako vdychu, tak aj výdychu. Fyzioterapeut vychádza z poznatku, že astmatický pacient môže meniť frekvenciu i hĺbku dýchania. K základným postupom patrí korekcia správneho postavenia i držania tela a reedukácia správnych vzorov dýchania pri statickej a dynamickej dychovej gymnastike (Hudáková, 2010).

Ciele a zásady dychovej gymnastiky

Aby sme dosiahli uvedené pozitíva dychovej gymnastiky, potrebné je dodržiavať ciele a zásady dychovej gymnastiky.

Cieľom dychovej gymnastiky je: → zlepšiť mechaniku dýchania, → prispieť k nácviku správneho dýchania, → uľahčiť dychov ú prácu, posilniť a uvoľniť dýchacie svaly, → zlepšiť pohyblivosť rebier a bránice, → zlepšiť utilizáciu plynov, → zabezpečiť svalovú relaxáciu,

→ znížiť počet astmatických záchvatov a spotrebu liekov, → zlepšiť fyzický a duševný stav pacienta, → znížiť psychické napätie a navodiť relaxáciu pacienta (Palát, 1982; Pleidelová, 2010).

Zásady dychovej gymnastiky: pacient sa má sústrediť na dýchanie, dodržiavať pravidelný rytmus dýchania, intenzitu cvikov stanoviť individuálne podľa zdravotného stavu pacienta, pri reedukácii dýchania vynechať silové cvičenia, začať s kratšími cvičeniami a postupne ich predlžovať, zaradiť relaxáciu medzi cvičeniami (uvoľniť celé telo a myseľ), cvičiť niekoľkokrát denne a cvičenie realizovať minimálne 1 hodinu po jedle. Cvičenie s plným žalúdkom nie je ideálne, je viac ako žiaduce, aby výživa bola s pohybovou aktivitou načasovaná tak, aby strava opustila žalúdok alebo bola takmer úplne natrávená, čo zvyčajne trvá 1–4 hodiny.

recenzovali: Phdr. mgr. Jiří Frei, Ph.d.

Fakulta zdravotnických studií ZČU v Plzni mgr. zdeňka Knechtová Katedra ošetřovatelství, LF MU

25

26

recenzované články Zkušenosti z praxe

Fyzioterapeut edukuje pacienta, aby vdychoval a vydychoval vždy nosom, dýchal pomaly (rýchle a plytké dýchanie môže vyvolať dýchavicu) a pred dychovou gymnastikou vykonal hygienu dýchacích ciest. Naučí pacienta: správne držanie tela, bránicové dýchanie, ventilovať určité časti pľúc pri vedome prehĺbenom dýchaní, vedome regulovať nádych a výdych i prestávky medzi jednotlivými druhmi dýchania, nezaraďovať prudké úsilné exspírium (pretože spôsobuje zvýšenie intratorakálneho tlaku) a zaradiť relaxáciu medzi cvičeniami. Fyzioterapeut odporučí pacientovi, aby pred cvičením: vyvetral miestnosť, mal pohodlné oblečenie, pohodlne vhodnú polohu, odstránil prípadné hlieny a pripravil si pitie (pri samotnom cvičení môže dôjsť k vyschnutiu sliznice úst a následnému kašľu) (Smolíková, Máček, 2010). Vysvetlí mu, že lepšie sa môže sústrediť na rytmus a precítenie dýchania, keď bude mať zatvorené oči.

Polohy tela a ich vplyv na dýchanie

Pohybovú os dýchania tvorí panva – chrbtica – hlava. Charakter dýchania a správne postavenie tela spolu veľmi úzko súvisia. Dýchanie ovplyvňuje tonus svalov na celom tele.

Astmatickí pacienti sú vystavení nebezpečenstvu vzniku svalových dysbalancií (pri astme sa prejavuje obmedzením rozsahu pohybov hrudníka pri dýchaní).

Obmedzenie pohybov hrudníka a jeho postupné stuhnutie je spôsobené patologickými zmenami dýchacích svalov, znížením ich svalovej sily a zníženou elasticitou pľúcneho tkaniva. Pri realizovaní dychovej gymnastiky je preto veľmi dôležitá správna poloha tela pacienta. Poloha tela sa volí na základe špecifických požiadaviek jednotlivých techník dýchania, ale do úvahy sa musí brať aj tolerancia a komfort pacienta. Astmatický pacient môže realizovať dychovú gymnastiku v stoji, v sede, v ľahu (obr. 1–3) a štvornožky.

Dôležité je, aby vedel, že i postavenie horných končatín má vplyv na rozpätie hrudného koša (Osacká, 2013).

Pred dychovou gymnastikou je dôležité, aby pacient mal voľné dýchacie cesty.

V prípade zahlienenia môže použiť techniky, ktoré napomôžu odstrániť spútum z dýchacích ciest. Cieľom je dosiahnuť maximálne odstránenie spúta z dýcha-

cích ciest a zabezpečiť čo najlepšiu priechodnosť dýchacieho systému. Pacient môže použiť jednu z uvedených techník: → technika kontrolovaného kašľa, → autogénna drenáž, → odhlieňovacie dýchanie alebo dýchanie proti odporu.

Samotné cvičenie zahŕňa statickú a dynamickú dychovú gymnastiku (Osacká, 2013).

Statická dychová gymnastika

Statická dychová gymnastika je samotné dýchanie bez sprievodného pohybu ostatných častí tela, t.j. horných aj dolných končatín a trupu. Hovoríme o nej vtedy, keď pacient používa pri cvičení len dýchacie svaly hrudníka, brušnej steny a bránicu. Pri nej nacvičuje zmeny rytmu dýchania a zameriava sa na frekvenciu a hĺbku dýchania. Základnou požiadavkou statickej dychovej gymnastiky astmatických pacientov je, že nádych aj výdych sa vykonáva nosom (nos zachytáva nečistoty z ovzdušia, vdychovaný vzduch predhrieva a zvlhčuje).

Fyzioterapeut pacienta poučí o nevhodnosti rýchleho a plytkého dýchania. Pri hlbokom a pomalom dýchaní sa do pľúc dostáva oveľa väčšie množstvo vzduchu ako pri plytkom dýchaní. Výhody hlbokého a pomalého dýchania: krv sa môže účinnejšie zbavovať oxidu uhličitého, vdychovaný vzduch má dostatočne dlhý čas na preniknutie do všetkých častí pľúc, na odovzdanie kyslíka krvi a na prijatie oxidu uhličitého z nej. Pomer času nádychu ku času výdychu by mal byť 1:2 (ak napr. trvá nádych tri sekundy, výdych by mal trvať šesť sekúnd). Pri reedukácii správnych vzorov dýchania (modifikované dýchanie s priamym liečebným významom) je prvoradou úlohou fyzioterapeuta naučiť pacienta používať základný dychový vzor (Dylevský, 2009).

Základný dychový vzor u astmatického pacienta je kontrolované a vôľou ovplyvnené dýchanie a skladá sa z týchto fáz: → nádych nosom so zatvorenými ústami, → 1–3-sekundová pauza na konci nádychu, → v ýdych nosom a 2–4-sekundová pauza na konci výdychu.

Do statickej dychovej gymnastiky radíme bránicové, vedome prehĺbené, fonančné

florence 3/15

dychové cvičenie a nácvik plného dychu.

Pri cvičení treba dbať, aby nedochádzalo k pomocným pohybom svalov pletenca hornej končatiny (pohyb ramena) (Kolář et al., 2009).

Bránicové dýchanie

Bránicové (brušné) dýchanie podporuje výmenu dýchacích plynov v spodnej časti pľúc, znižuje námahu počas dýchania a pomáha regulovať dýchanie, ak je namáhavé. Fyzioterapeut poučí pacienta: → že pri nádychu sa brušná stena dvíha a pri výdychu klesá, → aby nikdy nerobil úsilný výdych (nepokúšal sa vyprázdniť pľúca čo najrýchlejšie), → keď začína pociťovať závrate, má si na chvíľu oddýchnuť a potom začať znovu.

Bránicové dýchanie môže pacient realizovať vo všetkých vyššie uvedených polohách. V polohe posediačky má sedieť na stoličke s vyrovnaným chrbtom a dolnými končatinami rozkročenými na šírku ramien. Každý cvik má opakovať 3–5-krát.

Napríklad: pacient urobí hlboký nádych nosom do brucha a zároveň ráta do troch, potom urobí krátku pauzu 1–3 sekundy. Vydychuje pomaly a rovnomerne nosom – počíta do šiestich. Kontroluje, či dýcha správne, priložením jednej ruku na brucho a druhej na hrudník.

Ruka na hrudníku má zostať v kľude.

Vedome prehĺbené dýchanie Pri obmedzení ventilácie okrsku pľúc sa v ňom znižuje aj prietok, takže daný okrsok je z väčšej časti vyradený z ventilácie a perfúzie. K obnoveniu normálnej funkcie je potrebné tento poškodený okrsok určitým spôsobom stimulovať vedome prehĺbeným dýchaním (lokalizované dýchanie), čím dochádza aj k uvoľňovaniu svalov hrudníka. Dýchanie sa robí proti tlaku priloženej dlane ruky fyzioterapeuta alebo samotného pacienta. Sila tlaku dlane priloženej ruky sa v priebehu nádychu mení. Na začiatku nádychu odpor rúk má byť vyšší a na konci minimálny.

Opačne je tomu pri výdychu. Fyzioterapeut pritom inštruuje pacienta, aby vedome smeroval nádych do požadovaného miesta. Mierny tlak pôsobí aktivačne,

Zkušenosti z praxe recenzované články

→ Zadné hrudné dýchanie (expanzia do zadnej časti hrudníka) – postup je rovnaký ako pri predchádzajúcom cviku (obr. 4 a–e).

1

2

3

Obr. 1 / Stoj je najvýhodnejšia poloha pre dychovú gymnastiku; umožňuje pohyb hrudníka pri dýchaní do všetkých smerov Obr. 2 / Vzpriamený sed – poloha umožňuje voľné hrudníkové dýchanie; obmedzuje bránicové dýchanie tlakom brušných orgánov Obr. 3 / Ľah na chrbte (horizontálna poloha) je vhodná poloha pre bránicové dýchanie; obmedzený je pohyb hrudníka dozadu, čiastočne do strán; hrudník je v inspiračnom postavení, čo sťažuje exspírium

4a

4b

Obr. 4 / Vedomé prehĺbené dýchanie a) horné hrudné dýchanie; b) stredné hrudné dýchanie; c) dolné hrudné dýchanie; d) postranné dýchanie; e) zadné hrudné dýchanie

4c

4d

4e

nádych

výdych

fota: archiv autorky

stredný tlak núti pacienta zvýšiť svalovú silu – pôsobí posilňujúco, veľký tlak obmedzí pohyby stláčanej oblasti, a tým vyvolá kompenzačné zvýšenie pohybov svalov v susednej oblasti. Hrudné dýchanie rozoznávame: horné, stredné, dolné a zadné.

Horné hrudné dýchanie (apikálna expanzia/ podkľúčne dýchanie) – fyzioterapeut (alebo pacient sám) priloží ruky pod kľúčne kosti. Poučí pacienta, aby sa pri nádychu sústredil na rozpínanie hornej časti hrudníka (napomôcť mu môže zatvorenie očí). Po cviku odporučí zaradiť 3-sekundovú pauzu. Vysvetlí mu, že pri nádychu sa hrudník rozpína a pri výdychu zmenšuje svoj objem. Pre kon-

trolu môže astmatický pacient priložiť dlane jednej ruky na brucho a druhú na hrudník. → Stredné hrudné dýchanie – postup je rovnaký ako pri predchádzajúcom cviku. Dlane ruky sa priložia na hrudnú kosť (sternum). → Dolné hrudné dýchanie (bazálna expanzia) – postup je rovnaký ako pri predchádzajúcom cviku. Dlane ruky sa dajú na stranu spodných rebier (lateroventrálne). → Postranné dýchanie (laterálna expanzia) – postup je rovnaký ako pri predchádzajúcom cviku, dlane ruky sa priložia na spodné rebrá zo strán priečne (diagonálne).

Fonančné dychové cvičenie Dychové cvičenie so spoluhláskami spôsobuje uvoľnenie pľúcneho tkaniva. Po nádychu nosom pacient zadrží dych na 1–3 sekundy. Potom vydýchne polootvorenými ústami vyslovujúc spoluhlásky „F, V, S, Š“. Najväčšiu vibráciu spôsobujú spoluhlásky „S, Š“. Fonančné dychové cvičenie spojené so samohláskami vyvolá napätie bránice „UŠ, OŠ“ alebo „ŠO“ a pôsobí na spodnú časť hrudníka.

Dychové cvičenie so samohláskami. Pri cvičení so samohláskami sa vibrujú rôzne oblasti hrudníka. „E“ spôsobuje vibráciu v okolí sterna, „O“ vibruje v dolnej oblasti hrudníka, čistí a posilňuje pľúca a zvyšuje príjem kyslíka. Samohláska „U“ znižuje napätie bránice, uvoľňuje spodnú čeľusť. „A“ vyvoláva vibráciu celej oblasti brucha. Pri dychovom cvičení s „I“ vzniká stredné napätie bránice.

Plný dych Nácvik plného dychu učí fyzioterapeut pacienta, keď pacient zvládne bránicové a vedome prehĺbené dýchanie, pretože plný dych spája v jeden celok dýchanie bránicové, hrudné a podkľúčne. Ich spojenie má byť plynulé. Nacvičuje sa najprv v ľahu na chrbte, pri ktorom je celé telo uvoľnené.

Nácvik plného dychu – nádych nosom, mal by prebiehať v tejto postupnosti: 2/3 vzduchu sa do pľúc načerpá pomocou bránicového dýchania, zvyšok je plynule nadýchnutie do hrudníka a podkľúčnej časti. Výdych prebieha v rovnakom poradí, pričom výdych by mal byť dlhší ako nádych. Dlhé zvýraznené nádychy, príp. zadržanie dychu po nádychu vedú k zvýšenej aktivácii organizmu, pravidelné striedanie dlhého nádychu a pomalého výdychu má relaxačný účinok.

Dynamická dychová gymnastika

Takmer u všetkých astmatických pacientov sa vyskytuje svalové napätie, niektoré svaly reagujú skrátením (napr. veľký prsný sval, chrbtové svaly pozdĺž chrbtice), môže dôjsť k oslabeniu brušných svalov, deformite hrudníka, čo má za následok obmedzenie jeho pohyblivosti a pružnosti. Preto je veľmi dôležité veno-

27

28

recenzované články Zkušenosti z praxe

florence 3/15

nádych

výdych

5

5

6

Obr. 5 / Dychová gymnastika v sede (Nádych nosom s upažením pravej HK – zadržanie dychu – výdych nosom s pripažením)

7

6

Obr. 6 / Dychová gymnastika v sede (Nádych nosom s tlačením lakťov dozadu – zadržanie dychu – výdych nosom – lakte dávame k sebe – zadržanie dychu)

7

Obr. 7 / Dychová gymnastika v ľahu (Nádych nosom v ľahu a pritiahnutie kolena k bruchu – zadržanie dychu – výdych nosom s prinožením – zadržanie dychu) Obr. 8 / Dychová gymnastika v stoji (Nádych nosom – vzpaženie pravej HK – zadržanie dychu – výdych nosom – cez predpaženie → pripažiť – zadržanie dychu)

8

8 fota: archiv autorky

vať sa precvičovaniu pohybového aparátu v spojení so správnym dýchaním. Ak sú dychové pohyby hrudníka a brušnej steny sprevádzané pohybom končatín, hovoríme o dynamickej dychovej gymnastike. Dynamická dychová gymnastika by mala nadväzovať na statickú. Cieľom dynamického dýchania je nacvičiť správny stereotyp dýchania spojený s pohybom.

Z hľadiska reedukácie dýchania je veľmi dôležité tempo jednotlivých pohybov.

Volíme jednoduché pohyby, aby sme neovplyvnili tlakové pomery v hrudnej dutine (Kolář et al., 2009).

Dýchacie pohyby sú spojené s pohybmi horných a dolných končatín a trupu.

Pohyby musia byť skoordinované s jednotlivými fázami dýchacieho cyklu.

Jeden cvik dynamickej dychovej gymnastiky prebieha v niekoľkých etapách: → zaujatie vhodnej polohy a koncentrácia na dýchanie, → vdych nosom, sprevádzaný pohybom končatín (ústa sú zatvorené),

→ na konci inspíria asi 1–3-sekundová pauza, → pomalý výdych nosom, ktorý sa plynule predlžuje a je sprevádzaný výdychovým pohybom hrudníka, pacient si v duchu počíta do troch sekúnd, → k výdychu sa pripojí opačný pohyb danej končatiny, → na konci výdychu je trojsekundová výdychová pauza a krátke zotrvanie v konečnej polohe pohybu (obr. 5–8), → každý cvik sa má opakovať 5-krát (Smolíková, Máček, 2010).

Ak sa pacient cíti dobre, postupne podľa cieľa cvičenia pridávame k výdychu najprv pohyby hlavy, ramena a ramenných pletencov, pohyby trupu, panvy a náročnejšie cviky dolných končatín. Nemožno zabudnúť na relaxáciu na začiatku a po skončení každého cviku.

Dynamickú dychovú gymnastiku môže pacient praktizovať aj pri prechádz­ kach v parku, záhrade či v lese. Všetky

spomínané cviky je možné realizovať aj za chodu – kroky pritom môžeme využiť ako počítadlo – napríklad nádych 2–3 kroky, výdych 4–6 krokov.

Záver

Na záver si treba zapamätať, že zlepšenie dýchania u spolupracujúceho pacienta možno dosiahnuť pravidelným denným cvičením, uvedomelým zapájaním a využívaním bránice ako hlavného respiračného svalu, kontrolou dýchania, uvedomelým zapájaním hlavných a pomocných respiračných svalov do procesu dýchania, zlepšením mobilizácie sekrétov a kašľového mechanizmu používaním hygieny dýchacích ciest, naučením jednoduchým druhov cvičení a odstránením strachu z dýchavice, psychického a fyzického napätia relaxáciou. Predkladaný text neposkytuje komplexné informácie o dychovej rehabilitácii pacientov s astmou bronchiale, ale skôr prehľad niektorých základných postupov.

Zkušenosti z praxe recenzované články

Literatúra 1. Dylevský I. Speciální kineziologie.

Praha: Grada Publishing, 2009. 184 s.

ISBN 978-80-247-1648-0 2. Gomeiro LTY et al. Respiratory exercise program for elderly individuals with asthma. Clinics (Sao Paulo).

2011;66(7):1165–1169 3. Hitti M. Breathing Exercises May Help Asthma. Study: Inhaler Use Fell in Asthma Patients Using Breathing Techniques.

Practic Journal June 7 [online]. 2006 [cit.

2012-12-28]. Dostupné na: http://www. webmd.com/asthma/news/20060607/breathing-exercises-may-help-asthma 4. Hudáková Z. Edukácia pacienta o dychovej rehabilitácii pri respiračných ochoreniach. Zborník z XVI. kongresu Slovenskej a českej pneumologickej a ftizeologickej spoločnosti [CD-ROM]. 2010.

Bratislava: SUZA, 17.–18. 6. 2010. 248 s.

ISBN 978-8088866-77-0 5. Kolář P. Rehabilitace v klinické praxi.

1. vyd. Praha: Galén, 2009. ISBN 97880-7262-657-1 6. Laurino RA et al. Respiratory rehabilitation: a physiotherapy approach to the

Více o autorce control of asthma symptoms and anxiety.

Clinics (Sao Paulo). 2012;67(11):1291– 1297 7. Osacká P. Dychová gymnastika astmatických pacientov. Špecializovaný seminár „Múdrejší ako astma“ pre sestry v odboroch klinická alergológia, pneumoftizeológia a imunológia. Bratislava, 2013. PPT prezentácia 8. Palát M. Dýchacia gymnastika. Martin: Osveta, 1982 9. Pleidelová J. Rehabilitácia pri respiračných ochoreniach [online]. 2010 [cit.

2012-11-08]. Dostupné na: https://www. snzobor.sk/XXVZD/Pleidelova_Rehabilitacia_pri_respiracnych_ochoreniach.ppt 10. Slader CA et al. Double blind randomised controlled trial of two different breathing techniques in the management of asthma. Thorax. 2006 Aug;61(8):651–656 11. Smolíková L, Máček M. Respirační fyzioterapie a plicní rehabilitace. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2010.

194 s. ISBN 978-80-7013-527-3

Doc. PhDr. Zuzana Hudáková, PhD. 1977: ukonč. SZŠ v Poprade – odbor Všeobecná sestra; 1977–1986: Vojenský ústav pre choroby pľúcne Nová Polianka – zdravotná sestra pri lôžku; 1981: ukonč. SZŠ v Košiciach – odbor Rehabilitačný pracovník; 1986–1991: Odborný liečebný ústav pre tuberkulózu a respiračné choroby Vyšné Hágy – rehabilitačná sestra; 1991: ukonč. vysokoškolské štúdium na FF UK v Bratislave – odbor Pedagogika – ošetrovateľstvo; 1991–2006: Stredná zdravotnícka škola v Poprade – stredoškolský učiteľ; 2001: rigorózna skúška na Trnavskej univerzite v Trnave – odbor Ošetrovateľstvo a rehabilitácia; 2005– 2009: Ústav sociálnej práce a zdravotníctva pri Pedagogickej fakulte Katolíckej univerzity v Ružomberku – vedúca detašovaného pracoviska v Poprade; 2009: doktorandské štúdium na Vysokej škole zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, n. o. – odbor Ošetrovateľstvo; 2012: habilitácia na Vysokej škole zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, n. o. – odbor Ošetrovateľstvo; 2014: Bc. štúdium na FZ KU v Ružomberku – odbor Fyzioterapia; od 2009: Fakulta zdravotníctva KU v Ružomberku – tajomník Katedry fyzioterapie

inzerce

Anat Gov

Happy End Režie: Arnošt Goldflam

Premiéry: 28. a 30. března 2015 Foto: A. Hrbková Ilustrace: P. Goldflamová Štětinová

www.MestskaDivadlaPrazska.cz

29

30

Praxe POSILOVáNí PAMěTI

florence 3/15

foto: Flickr

Aktivní posilování paměti Phdr. dana Klevetová Chirurgická ambulance, Litomyšlská nemocnice, a. s.

Klevetova@seznam.cz

„Paměť je zdrojem představivosti, pokladnicí rozumu, strážcem vědomí a poradcem myšlení.“ (biskup svatý Basil Veliký, 4. stol.)

Národní týden trénování paměti

V rámci Národního týdne trénování paměti se veřejnost dozvídá srozumitelnou formou o výsledcích výzkumu mozku prostřednictvím stovek akcí, které jsou pořádány vědeckými institucemi.

Česká společnost pro trénování paměti a mozkový jogging, která se specializuje na trénování paměti pro seniory, vyhlašuje od pondělí 16. 3.

2015 do neděle 22. 3. 2015 Národní týden trénování paměti v rámci celosvětové akce Týden uvědomění si mozku (Brain Awareness Week), který od roku 1996 pořádá organizace Dana Alliance for the Brain (www.dana.org). V tomto březnovém týdnu se veřejnost dozvídá o výsledcích výzkumu mozku srozumitelnou formou prostřednictvím stovek akcí, které jsou pořádány vědeckými institucemi, jež se výzkumu mozku věnují, případně institucemi, které výsledky výzkumu aplikují v praxi (www.trenovanipameti.cz).

Iniciátorku celé akce Ing. Danu Steinovou znám od roku 1998, kdy založila Českou společnost pro trénování paměti a mozkový jogging.

Semináře o trénování paměti však pořádala už od roku 1994. Já osobně jsem se s ní setkala až na kurzu pro trenéry paměti v roce 2004. Je to úžasná žena s obrovským potenciálem.

První univerzitu volného času založila v ČR v roce 1993 jako svůj osobní příspěvek k Evropskému roku seniorů a ke zlepšení porozumění mezi generacemi. Univerzity volného času, již nezávisle na své zakladatelce, dále organizují tréninky paměti v domovech důchodců i vzdělávací semináře pro pečující. Další univerzity volného času vznikají při občanských sdruženích či při knihovnách ve městech i na vesnicích. Celoživotní vzdělávání se stává nutností a je třeba je otevřít široké veřejnosti, kterou pro ně ovšem musíme získat. Vzdělávání přispívá k posilování

sebedůvěry, orientaci ve světě moderních technologií a nových poznatků. Přispívá k prevenci poruch kognitivních funkcí a tím také zlepšuje kvalitu života ve stáří a umožňuje plnohodnotný, nezávislý život osob vyššího věku. (Připomeňme také Mezinárodní den seniorů, 1. října, který byl poprvé vyhlášen v roce 1990.)

V 50. letech vznikla vědní disciplína gerontopedagogika (gerontagogika), která je součástí andragogiky, vědy o vzdělávání a výchově v dospělosti. Gerontopedagogika se v užším slova smyslu zabývá výchovou a vzděláváním seniorů ve stáří a ke stáří. Nová vědní disciplína se snaží hledat cesty, jakým způsobem připravit člověka na poslední etapu života, jak navrátit důstojnost stáří a vymezit úlohu člověka ve stáří. V širším slova smyslu je gerontopedagogika prezentována jako teoreticko-empirická disciplína zaměřená na pomoc, péči a podporu seniorů. Jejím důležitým posláním je pomoci najít úctu k vlastnímu bytí a zodpovědnost za svůj život a vymezit novou roli stáří v postmoderní době.

Pan profesor PhDr. Zdeněk Matějček, CSc., mne inspiroval tvrzením, že mozek potřebuje podněty ve správný čas, na správném místě a ve správném množství. Tyto podněty získáváme především tím, že používáme smysly – co rád vidím, slyším, cítím, čichám, čeho se rád dotýkám, a nezapomínejme ani na šestý smysl – vnímám své tělo. V jakém prostředí mé tělo je a co potřebuje, aby mi dobře fungovalo a sloužilo. Naše tělo je náš chrám, náš dům. Uklízíme ve svém „domě“? A jak to děláme?

Informace je pro mozek výživou. Nutíme-li mozek pracovat, zpomalíme patologické biochemic-

Posilování paměti praxe

ké procesy v mozku a posílíme spojení mezi neurony. Tvoříme informační bílkoviny, které stimulují mozkový metabolismus.

Výživa mozku informacemi, správnými potravinami, pohybem, vztahy a cvičením těla jsou přínosem pro jeho činnost. Metody pravidelného aktivního cvičení a relaxace navodí v těle mechanismy, které zabrání rozvoji reakce na zátěž a způsobí vyplavení endorfinů, hormonů radosti z vlastního dosažení úspěchu.

Doporučujeme proto každý den alespoň jedno cvičení (viz Příklady cvičení). Pokud se vám nedaří, vezměte si slovníky a pátrejte v nich. I tím svou paměť trénujete.

Co jsou vlastně kognitivní funkce?

Kognitivní funkce nám pomáhají poznávat svět kolem sebe, orientovat se v něm, vnímat sám sebe. Náš mozek má více než 10 miliard neuronů, které po svých výběžcích přenášejí informace formou elektrických impulzů rychlostí více než 500 km za hodinu. Kdybychom šedou mozkovou kůru narovnali, měla by plochu kuchyňského stolu. Kdyby se nervová vlákna spojila, omotala by podle výzkumů čtyřicetkrát naši zeměkouli.

Podpůrnou nervovou tkáň tvoří gliové buňky, kterých je padesátkrát více než neuronů. Podporují činnost nervových buněk, biochemické děje a vedení elektrických signálů pro celou oblast řízení nervového systému. Přenos informací má vliv na zdokonalování funkčnosti mozkové aktivity, nervové buňky spolu komunikují pomocí přenašečů. Intenzivní tělesný i duševní trénink má schopnost vytvořit hustou nervovou síť a dokonalost fungování celého nervového systému. Uvádí se, že v devadesáti letech je úbytek neuronů 10–20 %. Nicméně nové výzkumy hovoří o faktu, že počet nervových buněk se také může obnovovat pravidelným cvičením a využíváním dosažených informací a dovedností. Celá nervová soustava stárne nedostatkem kyslíku a zvyšujícím se počtem volných radikálů. Úbytek neuronů není ve všech mozkových částech stejný, nejvíce jsou zasaženy čelní laloky – zraková a sluchová centra a hippocampus (ukládání informací a schopnost učit se novému). Vedení nervových vláken je pomalejší a smyslové orgány pomalu degenerují. Ve vyšším věku se zhoršování paměti vyrovnává schopností informace uspořádat. Nicméně každá životní zátěž působí na poruchu paměti. Lidský mozek pojme až 100 000 informací. Příjem informací záleží na naší pozornosti a soustředění, proto musíme naši pozornost rozvíjet, sami chtít pracovat se zaujetím a soustředit se na výběr přijímaných informací. Naše zájmy a aktivity, které jsou zdrojem potěšení, vytvářejí nové nervové dráhy a posilují mozkovou činnost. Náš mozek je uzpůsoben k učení se novému, ve vyšším věku se pouze mění způsob zpracování.

Kognitivní funkce tvoří vnímání prostřednictvím smyslů, paměť, pozornost, představy, fantazie, myšlení, úsudek, řeč.

Paměť lze vědomě ovlivňovat celý život. Je to schopnost udržet přijaté informace. Doba jejich udržení je závislá na počtu opakování určité informace. Podporou paměti je také kladný emocionální náboj.

Krátkodobá paměť, nazývaná také pracovní, pojme okamžitě maximálně 5–9 slov. Informace získáváme prostřednictvím senzorických receptorů – zrakem, sluchem, hmatem, čichem, chutí, vnímáním polohy našeho těla a předmětů v prostoru kolem nás (motorická paměť = např. cesta do obchodu).

k věci → P říklady cvičení:

→ Hledání synonym: např. krásný, vtipný atd. – vzpomeňte si na co největší počet slov podobného významu. → Hledání antonym: např. lstivý, pestrý atd. – hledejte slova opačného významu s jiným slovním základem, sami vymýšlejte zajímavé dvojice a pobavte tak nejen sebe, ale i své okolí. → Vzpomínejte na literární díla, v jejichž názvu je ženské jméno, mužské jméno, název živočicha atd. → Vyberte si obrázek, kde je několik předmětů, a pak si je opětovně vybavte. → Vyjmenujte co největší počet živočichů, jejichž název začíná od písmene N. → Vyjmenujte co největší počet rostlin, jejichž název začíná písmenem B (postupně využijte celé abecedy).

→ Během jedné minuty si spočítejte, kolik zvířat (květin, ovoce) si vybavíte (15–20 je norma). → Lokomotiva: kolik slov se vám podaří vytvořit přeházením slabik či písmen nebo rozdělením slova? → Svíponíce, kotilomova… to není šotek z tiskárny!

Složíte slova do původní podoby? → Lidová rčení a přísloví: Kolik si jich vybavíte?

Nedávno jsme tento úkol dali dvěma mužům, kteří si přes víkend vzpomněli na 72. Vzpomeňte na jedno známé rčení, které když plně prakticky provedete, cvičíte 33 svalů kolem úst a určitě i mozek dostává užitečnou výživu pro pocit štěstí.

Paměť je závislá na našem zájmu, výběru, kontrastu, pohybu sledovaných předmětů a osob a naší pozornosti. Vysvětlením je elektrické podráždění nervové dráhy, které jde například z oka do mozku; do 20 sekund dráždění pozvolna zaniká a tím ztrácíme i získanou informaci. Chceme-li si pamatovat delší dobu, musíme si slova či čísla opakovat. Mají-li informace pro nás význam, přesunují se do dlouhodobé paměti. Zde jsou uloženy naše vzpomínky, zkušenosti a dovednosti, získané během celého našeho života.

Dlouhodobá paměť: → Sémantická – obsahuje všeobecné znalosti o světě, schopnost pamatovat si význam slov a zařazení do skupin, např. kopretina, růže = květina. Význam slova svoboda, naděje apod. Prohlubovat ji můžeme především učením a pozorováním. Jde také o naši jazykovou zásobu (běžně máme schopnost udržet 20 000–50 000 slov, někteří až dvojnásobek).

31

praxe Posilování paměti

→ Procedurální – naše životní návyky, postupy (řízení auta, vaření apod.). Některé naše schopnosti jsou již trvalým opakováním zautomatizovány a uvolňují tak místo v krátkodobé paměti. → Epizodická – osobní zkušenosti (okamžiky života, smutné i veselé vzpomínky z dětství, životní příběhy apod.).

S přibývajícím věkem si lépe vybavujeme dřívější události, napomáhají nám utřídit si naše životní etapy.

Máme-li v paměti uložen dostatek informací, můžeme v nich aktivně vyhledávat. Aktivní vyhledávání umožňuje propojování informací, probouzí naši tvořivost, schopnost nápadů. Trénováním paměti zpomalujeme ubývání neuronů, vytváříme nová nervová spojení, a tak můžeme podporovat činnost mozku až do vysokého věku. Ovšem máme-li příliš mnoho informací najednou, mozek nedokáže vše zpracovat. Nedostává-li se nám informací, uložené není využíváno a naše schopnosti zanikají.

florence 3/15

paměti, proto je nutné zaměřit se na paměť logicko-smyslovou.

Ve stáří také převládá dřívější model osvojování poznatků memorováním.

Procvičování a upevňování nového potřebuje ve stáří více času. Snížený výkon není způsoben neschopností starého člověka učit se, ale nejistotou, zda činnost zvládne. Získané celoživotní pracovní dovednosti v některých oborech nelze ve stáří využít a senior cítí vážné ohrožení pocitu profesionální zdatnosti. Je důležité využít jejich struktury pohybových vzorců z dřívější profese, pohyb rozfázovat, krok za krokem dávat stručné pokyny a dosáhnout tak zdokonalení dovedností v nových pracovních činnostech (ovládání mobilního telefonu, počítače atd.).

Důležitá je pochvala a také zdravá soutěživost, nevhodné je naopak znevažování těch, kteří nestačí. Při výuce je třeba začlenit více přestávek, učení nepřesouvat do večerních hodin (nejvhodnější čas je mezi 9.30–11.30 a 15.30–17 hod.).

Příklady cvičení

foto: Profimedia

32

→ Vezměte si papír a tužku a napište, co všechno je před vaším domem. → Napište, co všechno uvidíte po cestě do obchodu s potravinami (textilem, na nádraží, na poštu apod.).

Otázky k zamyšlení: Který pohled vás nejvíce potěší? Chyběl vám ve škole nějaký vyučovací předmět? Který film vás v poslední době nejvíce zaujal? Který strom máte nejraději? Kdy jste naposledy dostal/a nějaký dárek? Je pro vás dárek také úsměv na tváři druhých lidí? Kdy jste se naposledy zasmáli?

Kdybyste se znovu narodil/a, kým byste chtěl/a být? Koho byste rád/a navštívil/a? Nezapomněl/a jste někoho blízkého potěšit? A čím by to bylo?

Naše dovednosti a návyky: Vzpomenete si na nějaký pracovní postup, který jste dříve vykonával/a? Vzpomeňte na jednotlivá řemesla – název a předmět, který se při tom využívá (např. zahradník – motyčka, hrábě; holič – nůžky, šampón apod.).

Popište cestu autobusem do známého místa. V duchu si představte váš postup při čištění zubů.

Schopnost učení ve stáří Pro starší lidi má nesmírný význam jejich životní příběh, z nějž čerpají v přítomnosti a o který významně opírají svoji budoucnost. U starších osob bývají upevněny stereotypy, které často nechtějí měnit. Mnozí se vzpírají získávání nových vědomostí, vzpomínají na „staré zlaté časy“ a brání se zapojení do současného moderního života. Stává se, že své prožitky berou jako dogma a vydávají je za praktickou životní zkušenost. To starého člověka někdy vede k zaujatosti a nedůvěře k okolí i k odlišnému náhledu na přijímání nových informací. Moderní přístup ale usiluje o to, aby senior plánoval nejrůznější aktivity až do vysokého stáří; my ostatní u něj musíme najít správné motivační páky, aby chtěl o svůj rozvoj usilovat.

Proces učení je ve stáří odlišný než v jiném věku. Učivo se již obtížně osvojuje, nemá-li logickou strukturu a praktický dopad. Krátkodobá paměť přestává fungovat a dlouhodobá paměť ukládá výběrově. Dochází ke zhoršení mechanické

k věci

→ N ěkteré zásady při vzdělávání seniorů: → Starší člověk potřebuje k pochopení nového svůj vlastní způsob a vlastní tempo. → Potřebuje mít k dispozici přehledné, názorné písemné informace. → Objevme jeho schopnosti a opírejme se o jeho možnosti a dovednosti. → Vyjadřujme se pomalu, srozumitelně a ptejme se, zda jsme to řekli tak, aby nám rozuměl. → Při nácviku používání nových pomůcek jednotlivé kroky opakujme a dbejme na to, aby je senior sám zkoušel. Jedině tak odnaučíme chyby v prvopočátku. Každý krok má svůj význam, řádně je objasněme, aby na sebe jednotlivé úkoly logicky navazovaly.

→ Příliš mnoho informací najednou nezvládne senior přijmout, rozdělme je proto na několik částí. → Senior potřebuje za svou snahu a píli ocenění. Pocit úspěchu přináší motivaci ke zvládání dalších úkolů. → Nedávejme seniorovi příliš mnoho úkolů najednou. → Po starém člověku nelze chtít, aby se učil nazpaměť. Naučené je nutné opakováním uložit do dlouhodobé paměti. → Starý člověk potřebuje znát limity svých možností, vědět, proč něco dělá a k čemu to vede. → Zvolíme-li správný přístup, senior sám v sobě objeví nové schopnosti a přesvědčení, že nikdy není pozdě chtít něco dokázat.

33

pro studenty / Ze zahraničních stáží text a foto: Mgr. Jan Malata, koordinátor mezinárodních projektů SZŠ a VOŠZ Plzeň

Pervitin, bábovka a 10 000 luxů

Terapie drogové závislosti, spánková laboratoř či terapie světlem – to je jen malý výčet zajímavých témat, s nimiž se setkalo sedm studentek a jeden student SZŠ a VOŠZ Plzeň během své šestnáctidenní stáže v nemocnicích medbo (Medizinische Einrichtungen des Bezirks Oberpfalz) v Regensburku, Parsberku a Willershofenu v příhraničním Bavorsku.

S

tážisté v nemocnicích oceňovali především kvalitní zázemí sester, které se po celou osmihodinovou směnu mohou maximálně věnovat pacientům. Převlékání postelí, doplňování léků a příprava pacientů např. na logopedickou terapii je tu totiž v gesci sanitářů a terapeutů. Mimořádný důraz, který je kladen na hygienu, se projevuje i v rozsáhlém používání pomůcek na jedno použití, ke kterým patří mimo jednorázové oděvy či dezinfekční ubrousky i rukavice nasaditelné bez pomoci druhé ruky, kovové pinzety nebo nůžky.

Na každém oddělení je řada do stropu sahajících abecedně označených skříní s léky a pomůckami. V každé z nich jsou dále přihrádky s označenými košíky, což velice urychluje a usnadňuje používání kvalitních pomůcek. Tento systém si od našich stážistů zasloužil upřímné uznání.

Výměnu pracovního oblečení zaměstnanců nemocnice řeší automat, který díky čipům rozpozná velikost součástí sesterské uniformy a tak poté, co do něj sestra vhodí použitý oděv, sám jí vydá vypranou náhradu. Možnost výměny pracovního oblečení mají zaměstnanci každý den.

Když světlo léčí Péče věnovaná psychiatrickým pacientům nemocnicemi medbo je příkladná.

Studenti SZŠ a VOŠ Plzeň navštívili v rámci stáže nemocnice medbo v příhraničním Bavorsku

Terapeutická opatření zahrnují pilates, kuželky, jógu, ergoterapii, aktivní imaginaci i cvičení pro zdravou páteř. Chodby otevřeného oddělení zdobí umělecká díla pacientů, která snesou srovnání s profesionální tvorbou. Na stolech zase voní bábovky, které si pacienti za

asistence našich stážistů upekli. V celém komplexu nemocnic se klade důraz na světelnou terapii využívanou nejen u pacientů se sezónní depresí. Podmínkou je kvalitní světelný zdroj o síle 10 000 luxů s odfiltrovaným UV zářením, před kterým pacienti tráví minimálně půl hodiny denně ve vzdálenosti v řádu desítek centimetrů. Účinky této terapie lze srovnávat s farmakoterapií.

Pro většinu stážistů byla zlatým hřebem programu exkurze do uzavřeného zařízení v Parsberku. Za vysokým plotem obehnaným ostnatým drátem se léčí drogově závislí mladiství a mladí dospělí, kteří byli pravomocně odsouzeni za trestné činy spáchané často pod vlivem drog nebo v souvislosti s jejich nezákonným držením a užíváním.

Moderně vybavené zařízení překvapovalo na každém kroku estetickou úrovní i kvalitou vybavení, ať už to byly dílny na arteterapii, tělocvična, posilovna, pracovní dílny nebo společenské místnosti.

Příjemně nás oslovila i možnost volby spolubydlících a vkusná výzdoba pokojů jejich obyvateli, možnost vlastního vaření, návštěvy společenských místností a dívání se na televizi. Mobily a internet byly samozřejmě bez výjimky zakázané.

Dalším pozitivním momentem naší exkurze byla úspěšnost léčby. Pět let po propuštění abstinuje necelá polovina dospělých pacientů, mladistvých dokonce dvě třetiny. Dostali jsme také možnost pohovořit si s pacientem po roční léčbě, kterého otec ve 12 letech po smrti matky zapojil do pašování pervitinu při nočních výpravách přes zelenou hranici z Česka a zároveň ho na něm také učinil závislým. Pacient se nacházel v závěrečné fázi léčení a plánoval začít nový život v Mnichově. Všichni jsme cítili jeho hlubokou vděčnost vůči zdravotním sestrám, které tvoří většinu personálu tohoto zařízení. S velmi podobným pocitem a inspirací pro své povolání odjíždělo zpět domů i všech osm budoucích všeobecných sester.

34

florence 3/15

vzdělávání sester text: Bc. Radka Nováková, MUDr. Miloš Bohoněk, Ph.D., Ing. Tatjana Markovina, ÚVN Praha, fota: autoři

Certifikovaný kurz „Sestra v transfuzní službě“ Změna systému postgraduálního vzdělávání sester v roce 2010 na základě nařízení vlády č. 31/2010 Sb. způsobila výpadek nabídky systematického vzdělávání sester v řadě specializovaných oborů a odborností. Mezi takové patří i transfuzní služba, vyžadující mnoho speciálních znalostí a dovedností, které nejsou součástí běžných vzdělávacích programů na středních ani vysokých školách, kde sestry, resp. zdravotničtí asistenti studují.

O

bor Všeobecná sestra v transfuzní službě byl dříve součástí nabídky Institutu pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně v trvání 12 měsíců a jeho absolvování bylo podmínkou pro zařazení do funkce vedoucích pracovníků (vrchní sestra nebo staniční sestra) v zařízení transfuzní služby. Protože uzavření těchto postgraduálních programů určených pro vzdělávání sester nebylo v roce 2010 ze strany státního vzdělávacího systému ničím nahrazeno, ačkoli jejich potřebnost je zřejmá, vznikla zde možnost pro

koncipování a vznik akreditovaného certifikovaného kurzu v rámci akreditovaných vzdělávacích programů Ministerstva zdravotnictví ČR (MZ ČR).

Volného prostoru v nabídce vzdělávacích aktivit pro transfuzní službu se ujalo Oddělení hematologie a krevní transfuze (OHKT) Ústřední vojenské nemocnice – Vojenské fakultní nemocnice (ÚVN) Praha. Od října 2011 nabízí v rámci celoživotního vzdělávání nelékařského zdravotnického personálu certifikovaný kurz „Sestra v transfuzní službě“, jehož odborným garantem je primář

Praktická část kurzu probíhá na oddělení OHKT, ale i v terénu v rámci výjezdů pořádaných OHKT

OHKT plk. MUDr. Miloš Bohoněk, Ph.D. Vzdělávací aktivita je akreditována MZ ČR pod číslem 8070/116/N/11/0401.

Kurz je určen všeobecným zdravotním sestrám s odbornou způsobilostí k výkonu povolání všeobecné sestry dle zákona č. 96/2004 Sb., držitelkám platného osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu a min. jedním rokem výkonu povolání v transfuzní službě. Cílem kurzu je připravit sestry k získání zvláštní odborné způsobilosti pro úzce vymezené činnosti prováděné v transfuzní službě, tzn. získání znalostí a dovedností z oboru transfuzní služba, získání přehledu o specifických metodách a následné aplikaci těchto teoretických poznatků v praktické části kurzu. Kurzu se účastní civilní i vojenské všeobecné sestry, počet účastníků je maximálně osm.

Samotný kurz je organizačně rozdělen na dvě části. Část teoretická – výuka – probíhá v učebnách ÚVN a obsahuje odborné přednášky, diskuze a konzultace v rozsahu 19 vyučovacích hodin.

Praktická část probíhá na oddělení OHKT, ale i v terénu v rámci výjezdů pořádaných OHKT, a jejím obsahem je vykonávání odborné praxe pod dohledem školitelů v délce trvání 55 vyučovacích hodin.

Ve výuce jsou uplatňovány metody, jež napomáhají vytvoření požadovaných klíčových odborných a dalších dovedností, včetně metod aktivizujících, probíhající ve spolupráci s pracovištěm Ústavu hematologie a krevní transfuze v Praze. Během kurzu jsou účastníkům poskytovány studijní materiály, které byly vytvořeny ve spolupráci s odbornými lektory. Učební plán kurzu se skládá z předmětů: propouštění dárců krve, odběry dárců plné krve, přístrojové odběry dárců krevních složek (tzv. aferézy), zpracování krve, výroba, skladování a distribuce transfuzních přípravků, základy imunohematologie, laboratorní vyšetření dárců krve/transfuzních přípravků, kontrola kvality, účelná hemoterapie, léčebné výkony, mobilní

35

odběry, krizová krevní politika, organizace transfuzní služby, nábor dárců krve a kostní dřeně a kryokonzervace.

V případě vojenského nelékařského zdravotnického personálu polních nemocnic i center zdravotních služeb je tento kurz určen speciálně pro zvládnutí vybrané problematiky transfuzní služby tak, aby byl absolvent schopen v případě nasazení, zejména v zahraniční operaci, provádět odběry dárců krve a prakticky ovládal zásady zpracování odebrané krve, včetně podmínek pro skladování, transport a použití transfuzních přípravků.

Certifikovaný kurz je ukončen písemnou zkouškou, po jejímž úspěšném složení získají absolventi certifikát platný v České republice. V certifikátu jsou uvedeny činnosti, ke kterým získá absolvent zvláštní odbornou způsobilost. MZ ČR stanovilo pro tento kurz 44 kreditních bodů v rámci celoživotního vzdělávání.

Od roku 2011 do října 2014 se v ÚVN Praha uskutečnilo již osm kurzů, kterých se zúčastnilo celkem 54 sester. Zpětná vazba od absolventů kurzu potvrzuje

Certifikovaný kurz Sestra v transfuzní službě v ÚVN Praha je určen i vojenskému nelékařskému zdravotnickému personálu

vysokou odbornou úroveň kurzu s profesionálním přístupem všech lektorů podílejících se na výuce. Kvalitní zázemí pracoviště OHKT i vstřícný přístup personálu poskytuje účastníkům kurzu perfektní podmínky pro studium. Kurz je přínosný svým odborným obsahem, zároveň je i ukázkou rozdílnosti pracoviště

transfuzní služby v prostředí mírovém (civilním) a v prostředí ve ztížených podmínkách, ať v terénu formou mobilních týmů, nebo při nasazení polních zdravotnických prvků v zahraničních operacích. Další kurzy jsou v plánu na únor a září 2015. Potřebné informace naleznou zájemci na www.uvn.cz.

inzerce

XXII. CHIRURGICKÉ PRAŽSKÉ DNY (Jiráskovy dny)

CHIRURGICKÉ DNY 18. – 19. května 2015 Praha, Clarion Congress Hotel Prague

Chirurgický kongres s mezinárodní účastí Pořadatel: I. chirurgická klinika 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, Traumatologicko – ortopedická sekce ČAS Pod záštitou rektora Univerzity Karlovy prof. MUDr. Tomáše Zimy, DrSc. MBA, České chirurgické společnosti ČLS JEP a České asociace sester

Registrace, aktivní účast, informace

www.prazskechirurgickedny.cz/2015 Organizace: Congress Prague

zPráVy našicH PartnerŮ / z KonFerencí

zprávy našich partnerů / z konferencí

Nad problematikou onkologických onemocnění se lékaři a sestry sešli již pošesté Ve dnech 21.–23. ledna 2015 se sjeli odborníci do pražského Clarion Congress Hotelu Prague, aby tu již pošesté diskutovali o problematice onkologických onemocnění. Akci s názvem PragueOnco 2015 – 6. pražské mezioborové onkologické kolokvium pořádala 1. LF UK a Onkologická klinika VFN ve spolupráci s 2. a 3. LF UK. Jak napovídal samotný podtitul akce: Lékaři a sestry společně proti zhoubným nádorům, nechyběla zde ani sesterská sekce.

J

ejí účastníky přišla na úvod pozdravit ředitelka Všeobecné fakultní nemocnice v Praze (VFN) Mgr. Dana Jurásková, Ph.D., MBA, která kromě zdravice také upozornila na fakt, že sester ubývá a s jejich nedostatkem se už potýkají i všechny nemocnice v metropoli. Předsedkyně a moderátorka akce, vrchní sestra Onkologické kliniky VFN Zdeňka Dlouhá, zase upozornila, že zatímco počet ošetřených onkologických pacientů neustále roste, kapacita, personální obsazení ani finanční dotace oddělení, která o tyto pacienty pečují, se nemění.

Pak už přišel čas na první přednášku. Ujala se jí PhDr. Dana Stachurová, která pohovořila o historických aspektech péče o onkologicky nemocné z pohledu ošetřovatelství. Onkologické onemocnění bylo odjakživa jedním z nejobávanějších onemocnění. První nádory byly zjištěny na dochovaných kosterních pozůstatcích už ze starší doby kamenné. První známky o nádorech se nám dochovaly na egyptských papyrech z doby 3000–1500 př. n. l. Prvním historickým důkazem onkologického onemocnění je pak lebka

Prvním historickým důkazem onkologického onemocnění je lebka ženy z období 1900–1600 př. n. l.

ženy z období 1900–1600 př. n. l. Rozdíl mezi zhoubným a nezhoubným nádorem popisoval už Hippokrates (400 př. n. l.) a v jejich poznávání pokračoval i Galén. Ten se domníval, že nádor způsobuje nadbytek černé žluče, a jeho teorie přetrvávala celý starověk. V této době pečovali o nemocné především muži. Období středověku bylo ovlivněno Galénovou teorií, ale v tomto období dochází k vývoji lékařské vědy (anatomie, fyziologie a chirurgie). Ošetřování nemocných se děje prostřednictvím charitativního ošetřovatelství, které poskytovaly církevní řády. Ošetřovateli se tedy stávají nejen muži, ale i ženy. První milníky v poznávání onkologického onemocnění přináší 19. století. V roce 1846 byla objevena anestezie, což přineslo možnost vykonávat radikální chirurgické výkony při odstraňování nádorů. Do roku 1860 datujeme také začátek profesionálního ošetřovatelství. V roce 1851 vznikla první nemocnice specializovaná na ošetřování a léčbu onkologických pacientů – Royal Marsden Hospital v Londýně, po ní vznikaly další specializované instituce nejen v Evropě, ale i v USA. V roce 1905 byl

37

zPráVy našicH PartnerŮ / z KonFerencí

Prevence je důležitá nejen u mukozitidy dutiny ústní Druhý blok přednášek se zaměřil na nové možnosti v onkologii. O nových možnostech anti-HER2-neu léčby pohovořila MUDr. Lenka Vašáková a MUDr. Michal Vočka přednesl sdělení na téma Anti-EGFR terapie a její nežádoucí účinky v léčbě kolorektálního karcinomu. Řekl, že akneiformní vyrážka je běžný nežádoucí účinek, který se objevuje obvykle během týdne po zahájení EGFR terapie. Nejčastěji se vyskytuje na hlavě, krku a horní polovině hrudníku. Míra postižení je různá a koreluje s odpovědí na terapii. K léčbě se doporučuje při mírném stupni postižení mastný krém (např. Excipial Lipolotio), mast s vitaminem K (magistraliter nebo Reconval K1) či erythromycin (4% magistraliter, Aknecolor, Zineryt). Při vysokém stupni postižení (10–15 %) je na zvážení přerušení terapie (zvážit redukci dávky) a nutná je i konzultace s dermatologem. Systémové kortikoidy a ATB nemají větší význam.

O nových možnostech v léčbě neresekabilního nebo metastazujícího melanomu s pozitivitou BRAF V600 pohovořila MUDr. Lenka Nováková.

Lékaři MUDr. Roman Tichý a doc. MUDr. Samuel Vokurka, Ph.D., se věnovali tématu mukozitida dutiny ústní při onkologické léčbě. Na úvod svého sdělení představil doc. Vokurka edukační materiály, které dostali všichni posluchači k dispozici a které vznikly ve spolupráci s obecně prospěšnou společností Dialog Jessenius.

Jedná se o skripta, která jsou určena zdravotním sestrám, asistentkám a ošetřovatelkám především v oboru onkologie, hematoonkologie, stomatologie a dentální hygieny. Seznamují se základy anatomie a mikrobiologie dutiny ústní (DÚ) a s postupem klinického vyšetření. Větší část je věnována právě problematice postižení DÚ po chemoterapii a radioterapii. Doc. Vokurka se pak ve svém sdělení zaměřil na mukozitidu DÚ. „Mukozitida DÚ představuje charakteristický typ postižení sliznice a podslizniční tkáně DÚ v souvislosti s chemoterapií (toxická mukozitida) nebo radioterapií (postradiační mukozitida).

U postižení při léčbě s využitím mTOR-inhibitorů (např. everolismus, temsirolismus, sirolismus) naopak hovoříme o stomatitidě,“ řekl. Projevy mukozitidy po chemoterapii nastupují nejčastěji za 4 až 8 dní a přetrvávají podle tíže poškození zhruba 7 až 14 dní, někdy i déle. Nejčastěji bývá postižen jazyk a bukální (tvářová) sliznice.

Pacienti trpí pocitem nepohody až bolestí v DÚ nebo hltanu při kousání nebo polykání, poruchou vnímání chutě, sníženou produkcí slin (salivací) a suchostí sliznic (xerostomií). Defekty sliznice mohou krvácet nebo se infikovat. Proto je nutné, aby pacient, dříve než podstoupí chemoterapii, podstoupil včas vyšetření u stomatologa, při kterém mu bude ošetřen defektní chrup, odstraněn zubní kámen, ostré hrany a ošetřeny protézy.

Před radioterapií je zásadní výměna nebo clonění kovové protetiky a zubních výplní. „Pacienta je nutné srozumitelně a dostatečně informovat o podstatě možných komplikací v DÚ

nejen o mukozitidě dutiny ústní pohovořil stomatolog mudr. roman tichý

fota: Magda Hettnerová

objeven účinek rádia na nádorovou buňku, ovšem počáteční euforii vystřídalo rozčarování po zjištění negativního účinku rádia na buňky zdravé.

Před rokem 1940 přežilo po léčbě přibližně 25 % pacientů. V roce 1946 byla objevena chemoterapie (první substance s antileukemickým účinkem) a na přelomu 40. a 50. let 20. století vznikla onkologie jako samostatný lékařský obor. V 70. letech se pak jako samostatný obor vyčlenila dětská onkologie. Od této doby se také ošetřovatelství začalo zaměřovat i na psycho-sociální aspekty a kvalitu života onkologicky nemocných.

38

ZPRÁVY NAŠICH PARTNERŮ / Z KONFERENCÍ

před zahájením onkologické léčby a o možných opatřeních a jejich prevenci a léčbě,“ upozornil. Strava pacienta ohroženého nebo již postiženého mukozitidou nebo jakoukoli jinou afekcí (např. infekce, trauma) by měla být taková, aby nezpůsobovala další dráždění, bolestivost a poškození sliznic. Není tedy vhodná jakákoli tvrdá, tuhá a suchá strava, kořeněná nebo příliš slaná a kyselá, příliš teplá až horká. Doporučit lze naopak jídla, která jsou měkká, dobře se rozmělňují, jsou kašovitá nebo tekutá. K čištění zubů by měli pacienti používat měkký zubní kartáček, pečovat o zubní protézy, odkládat je na noc a při mukozitidě i během dne. Pacient by měl provádět pravidelné výplachy DÚ roztoky, které by mu měly vyhovovat, protože již samotný mechanický, zvlhčující a mírně úlevový efekt výplachů je významný. Výplachy se mohou provádět chladnou vodou (ideálně balenou, převařenou nebo sterilní), fyziologickým roztokem, přípravky s výtažky šalvěje nebo celou řadou komerčních specializovaných přípravků, které považuje pacient sám za pomáhající. „U pacientů s mukozitidou DÚ je nutné udržovat hygienu úst, tišit bolesti a zajistit řádný přísun výživy, tekutin a léků,“ uzavřel doc. MUDr. S. Vokurka, Ph.D.

I několikaminutová intervence u kuřáka může být významná O závislosti na tabáku a klíčové roli sester při odvykání kouření pohovořila doc. MUDr. Eva Králíková, CSc. Upozornila také na vysoké procento českých sester – kuřaček. Je jich 40 %, zatímco například v USA kouří jen 7 % sester. V ČR kouří také 16 %

florence 3/15

lékařů, zatímco v USA je jich méně než 2 %. Dále upozornila na rizika kouření u onkologických pacientů. Kouření zpomaluje hojení ran, kuřáci mají více pooperačních komplikací i delší hospitalizaci. Cytostatika, kterých jsou u kuřáků potřeba vyšší dávky, mají menší efekt a kuřáci podstupující tuto léčbu mají vyšší pravděpodobnost a intenzitu nežádoucích účinků a komplikací. I u radioterapie snižuje kouření její účinek, nádor rychleji progreduje a nežádoucí účinky radioterapie se zvyšují. Přestat kouřit po onkologické diagnóze tedy znamená delší přežití, vyšší úspěšnost léčby, méně nežádoucích účinků všech typů onkologické léčby, rychlejší uzdravení po léčbě, menší riziko sekundárních nádorů, nižší riziko infekcí, snazší dýchání, více energie a v neposlední řadě i víc peněz. Každá sestra by proto měla mít na paměti pravidlo krátké intervence, tzv. 3A: 1. Ask (ptej se), 2. Advise (poraď přestat), 3. Assist (pomoz přestat).

Krátkou intervenci by měly nejen sestry provádět u kuřáků při každém klinickém kontaktu a pro více informací nasměrovat pacienty do nejbližšího Centra pro závislé na tabáku, jejichž seznam a další informace najdou na www.slzt.cz.

O činnosti sester pracujících v Centrech pro léčbu závislosti na tabáku následně pohovořila Mgr. Iveta Nohavová, Ph.D., a s činností Onkoportálu seznámil posluchače Ing. Jan Sobotka. Závěr konference pak patřil právní problematice v sesterské praxi s kazuistikami, kterou přednesla JUDr. Milada Džupínková, MBA. Magda Hettnerová, redakce Florence

Kalendář akcí / Nenechte si v březnu ujít 4. 3. Léčebné konopí a kanabinoidy: politika, věda a lékařská praxe / Prague Marriott Hotel / http://medhemp.cz

9. 3. Přírodní léčba v prevenci infekčních onemocnění / Alžbětiny lázně, Smetanovy Sady 1, Karlovy Vary / www.sestra.in

4. 3. Zvládaní komunikace ve zdravotnictví pomocí asertivního jednání / Krajinská 42 (40a), České Budějovice / www.sestra.in

10. 3. Umíme zvládnout stres? / Centrum pro vzdělávání, Thomayerova nemocnice, Praha / e-mail: jaroslava.polakova@ftn.cz, tel.: 605 235 788

5. 3. Hodnocení EKG křivky sestrou, poruchy srdečního rytmu a péče o pacienta s arytmií / Studio Bianca, Vranovská 19, Brno / www.sestra.in

11. 3. Vše o sexu, na co jste se dosud báli zeptat / U sv. Ignáce, Ječná 2, Praha / www.sestra.in

5. 3. Využití supervize v ošetřovatelské praxi / Československé armády 300, Hradec Králové / www.sestra.in

12.3. Psychologické aspekty profese zdravotní sestry / aula Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, Praha / www.gaudiaprotirakovine.cz

7. 3. Jak poznat lháře a odlišit pravdu od nepravdy. Jak zvládat řešení konfliktů / POUZP, Josefská 15, Brno / www.vzdelavanisester.cz

12. 3. Poznáte psychosomatického pacienta a umíte se o něj postarat? / U sv. Ignáce, Ječná 2, Praha / www.sestra.in

16. 3. Jaké sestry potřebuje české zdravotnictví? / Syllabova posluchárna, 3. LF UK v Praze / e-mail: zuzana.filipi@lf3.cuni.cz, tel.: 267 102 904 17. 3. Mezinárodní konference paliativní a hospicové péče 2015 / Clarion Congress Hotel Ostrava / www.asociacehospicu.cz

28.–30. 3. Víkendový pobyt „Cesty k hledání a nalezení sebe sama“ / Hotel Žákova hora, Herálec 400 / www.vzdelavanisester.cz 31. 3. Jak být fit ve zdravotnictví / Centrum pro vzdělávání, Thomayerova nemocnice, Praha / e-mail: jaroslava.polakova@ftn.cz, tel.: 605 235 788

18. 3. První pomoc při náhlém ohrožení života z důvodu civilizační choroby / Studio Bianca, Vranovská 19, Brno / www.sestra.in 21. 3. Jak poznat lháře a odlišit pravdu od nepravdy. Jak zvládat řešení konfliktů / Olšanská 1a, Praha / www.vzdelavanisester.cz 25. 3. Umělá plicní ventilace, oxygenoterapie a péče o pacienta s tracheální intubací / U sv. Ignáce, Ječná 2, Praha / www.sestra.in

Pravidelně aktualizovaný přehled vzdělávacích akcí naleznete na našich webových stránkách www.florence.cz v sekci Kalendář.

ZPRÁVY NAŠICH PARTNERŮ / Z KONFERENCÍ

Ošetřovatelství včera, dnes a zítra

P

o úvodních slovech náměstkyně pro nelékařská zdravotnická povolání VFN v Praze Mgr. Dity Svobodové, Ph.D., vedoucí odboru vzdělávání VFN v Praze Mgr. Zuzany Máchové, odborné garantky vzdělávání NLZP VFN v Praze PhDr. Dagmar Škochové, MBA, a Anny Chrzové zahájily konferenci přednášky na téma Mentální anorexie – štíhlost, která může zabíjet.

Jako první vystoupily vrchní sestra Psychiatrické kliniky VFN Bc. Zuzana Fišarová a Radka Blumenthalová, které posluchače seznámily nejen s definicemi jednotlivých poruch příjmu potravy – mentální anorexií (MA), mentální bulimií (MB) a psychogenním přejídáním, ale i se spouštěči, které je mohou vyvolat. V případě MA to může být například touha po dokonalosti, předpojatost společnosti vůči obézním, problémy v rodině, vyslechnuté poznámky k tělu nebo i sexuální zneužívání. Následky obou, MA i MB, mohou být velmi závažné až fatální (např. potíže se soustředěním, snížený TK, bradykardie, selhávání srdeční činnosti, anémie, selhávání ledvin, osteoporóza, suchá kůže atd.). Mezi charakteris­ tické rysy pacientů s MA patří perfekcionismus, mimořádná aktivita, nadměrné cvičení, neustálé sledování váhy, užívání diuretik, projímadel a uzavírání se do sebe. Pacienti s MB jsou zase charakterističtí velmi nízkým sebevědomím, nepřiměřenou sebekritikou a potřebou neustálého uznání a názorů od druhých. Léčba pacientů s poruchami příjmu potravy (PPP) spočívá především v psychoterapii a terapeutickém režimu. „Farmakoterapie není u těchto pacientů metodou první volby. Medikace se zvažuje především u komorbidních obsedantně kompulzivních, depresivních a úzkostných poruch,“ upozornila Bc. Z. Fišarová. Dále pohovořily o režimu, který mají tito pacienti na specializované jednotce pro léčbu PPP Psychiatrické kliniky VFN zavedený.

Pacienti například uzavírají terapeutickou smlouvu, píší si deník, pracují v terapeutických skupinách a vycházky jsou jim povolovány dle BMI, jejich zdravotního stavu a dodržování režimu.

Debatu a řadu otázek vyvolal mezi posluchači jídelní režim pacientů. Mnozí z nich (s diagnó-

foto: Magda Hettnerová

Do posledního místa se v úterý 10. února 2015 zaplnil Charvátův sál na III. interní klinice 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze (VFN), ve kterém se konala konference s názvem Ošetřovatelství včera, dnes a zítra.

zou MA přicházejí na kliniku i mladí muži) jsou vegeta­riáni. Na klinice ovšem není v rámci léčby vegetariánská strava tolerována. „Většina z nich není vegetariány z přesvědčení, ale protože si myslí, že vegetariánská strava je méně kalorická,“ vysvětlila R. Blumenthalová. Pacienti tuto léčbu podstupují dobrovolně, takže jsou s tímto faktem seznámeni předem. Stejně tak všechny alergie na potraviny, o nichž tvrdí, že je mají, musejí doložit lékařskou zprávou. „Hodinu po jídle nesmějí na toaletu a musejí dodržovat klid,“ popsaly přednášející. Na závěr se shodly, že práce s těmito pacienty, z nichž se až jedna třetina vrací a kteří se často uchylují ke lži a manipulaci, je pro ošetřující personál velice náročná.

Jejich slova potvrdila i další přednášející Petra Havrlíková z IV. interní kliniky, která na třech kazuistikách ukázala, kam až může lidská touha po štíhlosti zajít.

Sestra si zaslouží respekt a uznání Úsměv na tváři přítomných vyvolaly další dvě přednášející – Bc. Iva Konvalinková a Eva Šolcová z I. chirurgické kliniky VFN, které si za téma své přednášky zvolily Ošetřovatelská péče před čty-

Posluchače přivítaly (zleva) vedoucí odboru vzdělávání VFN Mgr. Zuzana Máchová, odborná garantka vzdělávání NLZP VFN PhDr. Dagmar Škochová, MBA, a Anna Chrzová

39

40

ZPRÁVY NAŠICH PARTNERŮ / Z KONFERENCÍ

florence 3/15

foto: Magda Hettnerová

Do dnes již historických sesterských uniforem se oblékly sestry Bc. Iva Konvalinková a Eva Šolcová (vlevo)

Sestra byla a stále je pojem, který sklízí uznání v širokém okruhu lidí, a nejen proto, že na sobě sestry neustále pracují, vzdělávají se apod., si zaslouží respekt a špetku uznání.

řiceti lety a dnes. K tomu se i stylově oblékly do historické modré uniformy s bílým čepečkem. Ve své přednášce se zastavily u toho, jak vypadalo vzdělávání sester před čtyřiceti lety a jak vypadá dnes, jak vypadala oddělení nemocnice a náplň práce sester, jaké postavení ve společnosti měly sestry kdysi a jak jsou vnímány dnes. „Před čtyřiceti lety byla sestra vnímána jako pravá i levá ruka lékaře, ale i jako ta, která pouze plní nařízení lékaře. Společnost ovšem její povolání vnímala jako vážené. Dnes ji televizní seriály ukazují jako pohihňávající se stvoření bez vlastního názoru, které neustále pije kávu a flirtuje s lékaři. Vedení zdravotnických zařízení ji bere jako někoho, kdo si musí poradit bez uklízečky, ošetřovatelky, lékaře i sanitáře, musí být milá, příjemná, flexibilní a svůj osobní život téměř nemít. Mladí lékaři ji považují buď za dobrou vílu, která jim pomůže, poradí a připomene zapomenuté ordinace, nebo jako někoho, kdo má povinnost plnit jejich rozkazy. Starší lékaři v nás vidí buď spolupracovníky, anebo ty, které mohou za všechny chyby.

Podle pacientů jsme buď andělé, nebo služky a diváci televizních zpráv musejí mít pocit, že jsme vrazi a kriminálnice,“ řekly přednášející. Na závěr uvedly, že sestra byla a stále je pojem, který sklízí uznání v širokém okruhu lidí, a nejen proto, že na sobě sestry neustále pracují, vzdělávají se apod., si zaslouží respekt a špetku uznání.

Velmi zajímavou kazuistiku přednesla primářka Stomatologické kliniky VFN MUDr. Gabriela Pavlíková, která představila pacientku, jež trpí raritní formou kladosporiózy s projevy v obličeji a která se s tímto onemocněním potýká už několik let. Přestože se jedná o velmi ojedinělý případ, lékaři jej zatím neprezentovali ani v odborných periodikách, protože léčba pacientky není ještě

u konce. Na primářku Pavlíkovou navázala vrchní sestra Mgr. Dobromila Faktorová, také ze Stomatologické kliniky, která pohovořila o tom, jak vypadá ošetřovatelská péče o pacienty s mutilujícími defekty v obličeji.

Nejvíc emocí vyvolala v druhé polovině konference přednáška Bc. Dity Burian, která jako příslušnice Armády ČR jezdila na vojenské zahraniční mise, kde sloužila v první linii. Své vyprávění o tom, jak funguje zdravotní péče během vojenských akcí a co všechno na misích zažila, doplnila řadou fotografií, až přítomným běhal mráz po zádech.

Po ní vystoupila se svým sdělením vrchní sestra Gynekologicko-porodnické kliniky VFN Hana Rittsteinová, která přítomné seznámila s průzkumem, který na této klinice udělali, aby zjistili, zda lze edukací ženu připravit na možnost akutního císařského řezu. Zabývali se také otázkou, s jakými problémy se ženy, které takto rodily, v šestinedělí a poté potýkají a zda je možné tyto potíže nějak ovlivnit.

Do konce konference pak zazněla ještě sdělení lékařů MUDr. Květoslava Nováka z Urologické kliniky VFN, který hovořil o využití 3D zobrazení při laparoskopických výkonech, a MUDr. Michala Janka z Oční kliniky VFN, který si připravil přednášku na téma červené, bolestivé a slepé oko.

Konferenci pak zakončila Anna Chrzová slovy prof. MUDr. Josefa Charváta, DrSc.: „Člověk nemůže vědět všechno, ale měl by alespoň o všem důležitém vědět.“ A uzavřela: „Proto doufám, že jste si z dnešní konference vše důležité odnesli, a těším se na viděnou na příští konferenci, která se bude ve VFN konat 3. června“.

Magda Hettnerová, redakce Florence

Praha Reprezentační les sester Sestry na sál!

Nové centrum pro nemocné Alzheimerovou chorobou

servis

Miss Sestrou 2014 je dětská sestra z Moravy

41

krátce Jihlava má nové centrum pro nemocné Alzheimerovou chorobou

Slavnostním večerem, který organizovala agentura We Make Media, provázeli moderátoři herec Petr Rychlý a sportovní komentátor Vojtěch Bernatský. Nedílnou součástí večera byla i volba Miss Sestry 2014, o níž rozhodovala desetičlenná porota. Vítězkou titulu Miss sestra 2014 se v závěru večera stala dětská sestra z Jihomoravského kraje Karla Panáčková.

Po úvodních slovech moderátorů přivítala přítomné i prezidentka České asociace sester Mgr. Dana Jurásková, Ph.D., MBA, která na ­pódium pozvala i členy prezidia ČAS, kterému končí v letošním roce volební období, aby každému z nich jmenovitě poděkovala za jejich práci. Vyzvala také sestry, aby se více zapojily do činnosti v České asociaci sester, a pak už jim popřála krásný večer.

Jako první obsadily taneční parket páry z taneční školy ASTRA Praha, které ukázaly, jak se tančí vídeňský valčík, a pak už byl čas na volnou zábavu. V průběhu večera absolvovalo deset finalistek soutěže Miss Sestra 2014 nejprve rozhovor s moderátorem, který je také představil.

V druhé disciplíně odpovídaly na otázky porotců a nechyběly ani promenády. Nejdříve soutěžící předvedly pracovní oděvy společnosti Cadenza a pak i krásné večerní šaty šité na míru, doplněné šperky od firmy FaBOS. Přestože o hlavní vítězce titulu Miss Sestra 2014 rozhodovala porota, o vítězce titulu Miss sestra sympatie 2014 rozhodovali diváci, kteří své hlasy odevzdávali do připravených nádob. Jejich přízeň nakonec získala všeobecná sestra ze Středočeského kraje Bc. Lucie Tichá, DiS., která také od poroty získala titul 2. vicemiss 2014. Na druhé příčce se umístila dispečerka tísňové linky a sestra ve výjezdu Lucie

foto: We Make Media

Krásné šaty, hudba a tanec – tak to vypadalo v pátek 13. února 2015 v pražském paláci Žofín, který se stal i letos místem konání 6. reprezentačního plesu sester Sestry na sál!

Miss Sestra 2014 Karla Panáčková (uprostřed), 1. vicemiss Lucie Hořínková, DiS. (vlevo) a 2. vicemiss a Miss sympatie Bc. Lucie Tichá, DiS. (vpravo)

Hořínková, DiS., která se stala 1. vicemiss 2014.

Absolutní vítězkou a držitelkou titulu Miss Sestra 2014 se stala dětská sestra, milovnice folklóru a zpěvu, usměvavá Karla Panáčková. Všechny vítězky dostaly od partnerů soutěže hodnotné dary. Miss Sestře 2014 zapůjčila firma Přerost a Švorc Auto auto na půl roku a další partner soutěže, společnost G5 Plus – Mezinárodní kariéra ve zdravotnictví, jí věnoval víkendový zájezd do Dubaje. Ochuzeni nebyli ani diváci, kteří mohli vyhrát hodnotné ceny v bohaté tombole. O finále večera se postarala zpěvačka Helena Zeťová, jejíž vystoupení slavnostní 6. reprezentační ples sester zakončilo. mhe

Specializované centrum pro nemocné Alzheimerovou chorobou a dalšími formami demence bylo otevřeno koncem ledna 2015 v Jihlavě. Centrum s kapacitou 120 lůžek nabízí ubytování, stravování, sociální služby a poradnu demence. Je to osmé zařízení svého typu v zemi. Zkušební provoz zahájilo centrum koncem loňského roku, do plného provozu by se mělo dostat během několika měsíců.

Jeho klienti mohou využít hotelové a sociální služby, kontaktní místo domácí zdravotní péče, ordinaci lékaře a prádelnu. K dispozici mají i půjčovnu rehabilitačních pomůcek, mohou navštívit tematická školení a kurzy.

Rodinám pečujícím o nemocné doma zase pomůže poradna demence. Cena pobytu v zařízení se i s některými fakultativními náklady pohybuje kolem 500 Kč na den. Práci v centru by měla najít až stovka lidí a úlevu by měla pocítit zdravotnická zařízení v kraji, která se až dosud o tyto nemocné ­starala. ČTK

servis

florence 3/15

foto: Flickr

42

Česká transplantologie má za sebou nejúspěšnější rok, čekací doby se zkrátily Loni poprvé dostalo v ČR nový orgán víc lidí, než kolik jich bylo zařazeno na čekací listiny. „Doby čekání se zkrátily a ubylo těch, kteří se nedočkali,“ řekl koncem ledna 2015 ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček (ČSSD).

Ocenil také, že čekací doby jsou v Česku kratší než ve většině evropských zemí. „Zatímco ve většině okolních zemí čekají lidé na darovaný orgán dva až tři roky, v Česku jsme se dostali na zhruba roční čekací lhůtu,“ upřesnil ředitel Koordinačního střediska transplantací Miloš Adamec. „Takovým výsledkům pomáhá kromě dobré organizace celého procesu také dobrá spolupráce při platbách za transplantace od zdravotních pojišťoven a zlepšující se legislativní podmínky,“ upozornil. Klíčovou otázkou však samozřejmě zůstává, zda existuje dárce. „I tady se loňský rok stal rekordním. Získali jsme orgány od 263 zemřelých dárců, což je

zatím nejvyšší počet dárců v historii České republiky i Československa,“ dodal Adamec. „Za takovými výsledky stojí obrovský kus práce celých týmů lidí. Starají se o organizaci seznamu čekatelů i dárců, odběry a transport orgánů, transplantaci samotnou i následnou péči nejen o pacienta, ale také o rodinu dárce. Všem patří za tuto práci a skvělé výsledky velký dík,“ řekl ministr zdravotnictví.

V roce 2014 se na seznam čekatelů nově dostalo zhruba 808 pacientů a bylo provedeno 846 orgánových transplantací. Na jeden milión obyvatel nyní připadá statisticky 26,3 dárce. To zařazuje ČR z hlediska transplantací mezi pět nejaktivnějších zemí Evropy a mezi top světovou desítku ze stejného úhlu pohledu. Bohužel, ani takto dobré výsledky nezaručují, že se orgánu dočkají všichni čekatelé. V roce 2014 zemřelo 75 čekajících pacientů. TZ

nové knihy

Fyzikální vyšetření pro sestry 2., přeprac. vydání / Marie Nejedlá / Grada Publishing, a. s., 304 s., 299 Kč / Tato kniha je koncipována jako základní učebnice pro studenty ošetřovatelství a sestry v praxi. Seznamuje se základními technikami sběru amnestických dat a fyzikálního vyšetření pacientů umožňujícími získat co nejvíce informací o pacientovi, sledovat a správně dokumentovat změny jeho zdravotního stavu.

Čtyři klíče k životu / Ira Byock / Portál s. r. o., 240 s., 325 Kč / Čtyři jednoduché věty – Prosím, odpusť mi, Odpouštím ti, Děkuji a Mám tě rád – mají obrovskou moc, díky níž dokáží napravit a pěstovat naše vztahy i náš vnitřní život. Tyto čtyři věty a jejich citový náboj nám mohou pomoci důstojně a poctivě vyřešit obtíže mezilidských vztahů.

Mezinárodně uznávaný odborník v oboru paliativní péče dr. Ira Byock na praktických příkladech vysvětluje, jak je dobré oprostit se od letité zášti a škodlivých emocí. Pocit celistvosti a naplnění lze prožít i po rodinné hádce, osobní tragédii či rozvodu a dokonce i tváří v tvář smrti.

Vývoj jazykových schopností v předškolním věku / Filip Smolík, Gabriela Seidlová Málková / Grada Publishing, a. s., 248 s., 299 Kč / Kniha nabízí aktuální poznatky o raných fázích vývoje jazyka a popisuje rozvoj jednotlivých jazykových schopností (slovní zásoby, schopností gramatických a fonologických) a jejich vzájemný vztah.

Jazykové schopnosti jsou popisovány jako významný předpoklad rozvoje počátečních čtenářských dovedností.

Chirurgická onkologie / Zdeněk Krška, David Hoskovec, Luboš Petruželka a kol. / Grada Publishing, a. s., 904 s., 1699 Kč / Jedná se o unikátní originální domácí monografii, která po deseti letech zaplňuje bílé místo na odborném domácím knižním trhu. Jde o mezioborovou publikaci v komplexním pojetí.

43

historie text: Magda Hettnerová, redakce Florence, fota: archiv

N

„Flastr“ se vyráběl i z rybích měchýřů Ve svém životě si ji vyzkoušel už každý.

Pomáhá nešikům, kteří si způsobí drobné zranění, kuřákům, kteří se snaží zbavit svého návyku, ale i ženám, které se chtějí chránit před otěhotněním. Vyrábí se ve všech možných tvarech i barvách a původ slova, které ji označuje, není dodnes přesně znám. Řeč je o náplasti – upraveném zdravotnickém materiálu, který slouží k překrytí rány, fixaci obvaziva nebo k nouzové fixaci poranění.

áplast však může být vybavena i polštářkem nesoucím ve své struktuře léčivo nebo cíleně působící prostředek. Přestože náplast je vynález pocházející z počátku 20. století, podávání léků „přes kůži“ není žádná novinka. Praktikovali je již staří Egypťané. A hojení ran je staré jako lidstvo samo.

Smithův papyrus (pocházející z doby kolem 1600 př. n. l., nalezený v blízkosti Luxoru v Egyptě a pojmenovaný podle svého nálezce, amerického egyptologa Edwina Smitha) popisuje 48 chirurgických případů včetně různých poranění, jejich prognózu i léčbu. K chirurgickým diagnózám nejčastěji patřily otevřené rány, fraktury a abscesy; prováděla se také obřízka. Zlomeniny se fixovaly přiložením zvířecích kostí a textilií napuštěných pryskyřicí. Žádné z tehdy užívaných chirurgických nástrojů se však nedochovaly. K ošetření úrazů a zlomenin se používalo sutur (sešití) a kauterů (vypalování), jakož i obvazování ran k usnadnění hojení. Na rány se přikládala kombinace medu s tukem nebo pryskyřicí, ke krytí ran se používaly také plátěné obvazy máčené v kozím

44

florence 3/15

historie mléce. Egyptská medicína vycházela z léčivých účinků mnoha druhů ovoce i zeleniny a využívala k léčbě i pryskyřic stromů, včetně myrhy a kadidla. Jako adstringentních a dezinfekčních přípravků se užívalo antimonu, mědi a dalších minerálů.

Chvála hnisu přetrvala staletí Hippokrates (460–370 př. n. l.) přikládal velký význam infekci v ráně a vytvořil koncept primárního a sekundárního hojení ran. Prosazoval vlhký způsob ošetřování a kladl důraz na čištění rány, k čemuž používal teplou vodu a jako antiseptikum ocet a víno. Jako první znal také důležitou roli kompresní terapie v léčbě pacientů s bércovým vředem žilní etiologie.

První dodnes dochovaný přehled medicínských znalostí starověkého Říma psaný v latině se nám dochoval v encyklopedickém díle s názvem Artes (Vědy) Aurelia Cornelia Celsa (53 př. n. l.–7 n. l.). Dílo původně obsahovalo minimálně 21 svazků, nám se jich však dochovalo pouze osm, věnovaných právě medicíně. Poslední z nich pojednává o frakturách, rupturách a luxacích a zaznamenává i tak smělé a ambiciózní výkony, jako je odstranění rozdrcených částí lebky. Uvádí se zde, že po provedení výkonu musí chirurg věnovat pozornost čtyřem základním známkám zánětu, jimiž jsou calor, rubor, dolor, tumor – tedy zvýšená teplota, zarudnutí, bolest a otok. Skutečným lékařským kolosem římské éry se stal Galénos (129–216 n. l.). Jeho učení se opíralo o teorii, že pro hojení ran je podstatná tvorba hnisu. Do ran, které nejevily známky supurace, se proto aplikovaly cizí látky ve snaze stimulovat tvorbu hnisu. Rána se traumatizovala žhavým železem a rozpáleným olejem.

Ke krytí ran se používala pšeničná mouka a mořské houby nasáklé olejem či vínem. Jeho myšlenky přežívaly v praxi po staletí a jeho tezí „pus bonum et laudabile“ (volně přeloženo „chvála hnisu“) se při hojení ran řídili ranhojiči až do 15. století.

Jedním z významných chirurgů, který je považován za jednoho z otců moderní chirurgie a soudní patologie, byl Ambroise Paré (1510–1590). Královský chirurg Jindřicha II., Františka II., Karla IX.

Hippokrates

(460–370 př. n. l.) přikládal velký význam infekci v ráně a vytvořil koncept primárního a sekundárního hojení ran

Ambroise Paré (1510–1590) se spoléhal na hojivé metody s užitím mastí zhotovených z vaječného žloutku, růžového oleje a terpertýnu Galénos (129–216 n. l.) se ve svém učení opíral o teorii, že pro hojení ran je podstatná tvorba hnisu

a Jindřicha III. se svému chirurgickému umění naučil na bojišti. Respektoval pět konvenčních zásad chirurgického řemesla: odstraňovat, co je přebytečné, napravovat, co je dislokováno, oddělovat, co je srostlé, spojovat, co je rozdělené, a napravovat všechny ostatní defekty přírody. Jeho hlavní inovace spočívala v odmítnutí do té doby standardních léčebných postupů u střelných ran – jejich vypalování rozžhaveným železem nebo vroucím olejem za účelem zabránění otravě, zanícení a rozkladu tkáně před zahájením léčby směřující ke zhojení. Místo vypalování spoléhal pouze na hojivé metody s užitím mastí zhotovených z vaječného žloutku, růžového oleje a terpentýnu. Paré se také jako první zmiňuje o čištění otevřených ran larvami hmyzu. Ke zlepšení výsledků hojení ran používal stříbrné plátky.

Původní náplasti lékárníci vařili Nedílnou součástí léčby ran byly po staletí i hojivé masti. A právě ty daly zřejmě vzniknout i slovu flastr a později i slovu náplast. Podle autora knih „Ze zákulisí slov“ Michala Novotného se slovo flastr používalo ve středověku zcela běžně.

Proniklo k nám na přelomu 14. a 15. století nejspíš prostřednictvím němčiny jako zkomolenina původního řeckého

emplastron (náplast, doslova přeloženo však znamenalo „nanášená mast“), které dostalo ve středověké latině podobu emplastrum. Během 15. století se flastru začalo česky říkat přílepek, ale to se neujalo, a tak zvítězila náplast. Soudí se, že jde o jakýsi polopřeklad latinského emplastrum, místo latinské předpony em- se dala česká ná- a základ plastrum se více méně nechal v podobě plast, což znamenalo jednak mast a jednak plást, tedy tenkou vrstvu něčeho.

Původní náplasti se vyráběly z viskózní pasty, která se nanášela na poraněné místo. Základem této hmoty byly různé pryskyřice, tuky, vosky a oxid olova.

Vzniklou směs bylo nutné před použitím zahřát a poté rozetřít na vhodný materiál.

První samolepicí náplasti se začaly vyrábět až v druhé polovině 19. století.

Jedním z těch, kteří měli na jejich vzniku podíl, byl německý lékárník Oscar Troplowitz, spoluvynálezce krému Nivea, který v roce 1901 vynalezl Leukoplast.

V roce 1890 koupil německou farmaceutickou společnost Paula Carla Beiersdorfa a postupem času z ní vybudoval velkou továrnu s názvem Beiersdorf and Co. Zabýval se mj. i výrobou gázového krytí, po kterém rostla poptávka ze strany lékařů. Soustředil se na nalezení alternativy pryskyřičného materiálu,

45

S vynálezem náplasti je spojováno i jméno američana

Earla Dicksona – člena výzkumného oddělení společnosti Johnson & Johnson

Dnes najdeme na trhu celou řadu výrobců náplastí a využití náplastí je široké. Slouží nejen ke krytí ran a fixaci obvazových materiálů, ale jsou i nosiči léčiv a dalších účinných látek. Také hojení ran je dnes věnována velká pozornost a neustále se objevují nové a nové materiály, jejichž vhodný výběr je základem správné péče o rány.

literatura

Oscar Troplowitz

v roce 1901 vynalezl leukoplast. ta však nebyla vhodná na rány, protože neabsorbovala krev

protože pryskyřice působila alergické reakce. V roce 1897 vyráběl gumové lepicí pásky, které však nebyly pro svoji silnou přilnavost vhodné pro lidskou pokožku. V roce 1901 se mu po velkém úsilí podařilo konečně vyrobit náplast, která měla odpovídající přilnavost i trvanlivost. Oxid zinečnatý eliminoval problém podráždění pokožky a bílý prášek dodal náplasti světlou barvu. Světově první bílá gumová náplast s oxidem zinečnatým byla na světě a dostala název Leukoplast (z řeckého leukos – bílý a plastos).

Leukoplast však nebyla vhodná na rány, protože neabsorbovala krev. V roce 1921 vyrobila společnost náplast, která dostala název Hansaplast a která už měla speciální polštářek neobsahující léčiva. Tato náplast sloužila k rychlému krytí drobných či řezných ran. V následujících letech byly náplasti dále vylepšovány – stávaly se elastičtějšími a byly nařezány na jednotlivé díly s centrálními polštářky. V roce 1953 se společnosti Beiersdorf and Co. podařilo poprvé vyrobit voděodolné náplasti a v roce 1962 udělala průlom s novým typem krytí ran, který obsahoval viskózní vlákna, jež bránila přilepení podložky k ráně, čímž se výrazně zkrátil proces hojení.

K prvním výrobcům náplastí patřila v 19. století také anglická firma Bern-

harda Brauna (dnes nese jeho jméno – B. Braun). Ten v roce 1864 převzal otcovu lékárnu Rosenapotheke a začal s výrobou vlastního lékárenského zboží.

Mezi ně patřil i „anglický flastr“. Jednalo se o kus taftové látky, jejíž jedna strana byla potřena roztokem vyrobeným z rybích plynových měchýřů. Základem tohoto roztoku byly kousky sušeného rybího měchýře (z vyzy velké – druhu jeseterovité ryby) rozpuštěné ve vodě, denaturovaném lihu a glycerinu. Vzniklá směs byla lepkavá a pomáhala zastavit krvácení. Druhá strana látky byla napuštěna benzoinovou tinkturou.

S vynálezem náplasti je spojováno i jméno Američana Earla Dicksona – člena výzkumného oddělení společnosti Johnson & Johnson. Traduje se, že jeho žena Josefína byla nešikovná a často se pořezala při vaření. Earl přemýšlel, jak by se mohla ošetřit sama, kdyby se řízla, když on nebude doma. A protože pracoval ve firmě Johnson & Johnson, která vyráběla lepenky a gázy, přišel na jednoduchý způsob – na stůl položil kus lepenky, potom složil kousek gázy a položil ji doprostřed lepenky. Josefína se tak mohla rychle a snadno ošetřit.

Earl Dickson ukázal svůj vynález řediteli společnosti, kterému se zalíbil, a tak se v roce 1920 objevila na trhu náplast.

1. Pospíšilová A. Léčba chronických ran – včera, dnes a zítra. Postgraduální medicína.

2005;7(3):282–287 [online]. [cit. 2015-0202]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/ postgradualni-medicina/lecba-chronickych-ran-vcera-dnes-a-zitra-167128 2. Hojení ran. Mezníky v historii ranhojičství [online]. [cit. 2015-02-05]. Dostupné z: http:// www.hojeniran.cz/teorie/historie.aspx 3. Wikipedie. Oscar Troplowitz [online].

6. 4. 2014 [cit. 2015-02-10]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Oskar_Troplowitz 4. Zelená hvězda. Historie náplastí [online].

13. 2. 2008 [cit. 2015-02-10]. Dostupné z: http://www.zelenahvezda.cz/clanky-a-studie/odborne-clanky/historie-naplasti 5. Česká průmyslová zdravotní pojišťovna.

Léčivá náplast [online]. 2009 [cit. 2015-0210]. Dostupné z: http://www.cpzp.cz/clanek/1265-0-Leciva-naplast.html 6. Mediafax. Víte, jak vzniklo frisbee nebo náplast? Podívejte se na nápady, které vydělaly miliardy [online]. 20. 7. 2013 [cit.

2015-02-10]. Dostupné z: http://www.kurzy. cz/zpravy/354504-vite-jak-vzniklo-frisbee-nebo-naplast-podivejte-se-na-napady-ktere-vydelaly-miliardy/ 7. Arův ararat. Náplast [online]. 21. 10. 2012 [cit. 2015-02-10]. Dostupné z: http://aruvararat.webnode.cz/news/naplast/ 8. Meysenbug C. Beiersdorf commemorates the 150th birthday of NIVEA’s founding father Oscar Troplowitz – Hamburg’s Kunsthalle hosts exhibition [online]. 17. 1. 2013 [cit. 2015-02-16]. Dostupné z: http://www. beiersdorf.com/newsroom/press-news/ all-news/2013/01/2013-01-17-pr-150th-birthday-of-oscar-troplowitz 9. Ďuricová I. Oscar Troplowitz (NIVEA) [online]. 5. 1. 2012 [cit. 2015-02-16]. Dostupné z: http://www.podnikajte.sk/inspiracia/c/598/ category/zahranicne-pribehy/article/oskar-troplowitz.xhtml 10. Wepman D. Dickson, Earle. American National Biography Online [online]. [cit.

2015-02-16]. Dostupné z: http://www.anb. org/articles/20/20-01923.html 11. Porter R. Dějiny medicíny od starověku po současnost. 2. vyd. Praha: Prostor, 2013 12. Novotný M. Náplast neboli flastr. Regina [online]. 15. 7. 2005 [cit. 2015-02-15].

Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/ regina/slova/_zprava/naplast-neboli-flastr--175628

46

florence 3/15

Public relations text: MUDr. Alena Geršlová, Chirurgické oddělení, Nemocnice Břeclav, fota: autorka

Ranná infekce a její terapie Léčba Aquacelem® Ag+ Extra

Chronické rány se vyznačují tím, že jsou téměř všechny osídleny bakteriemi z okolního prostředí. Podle množství bakterií v ráně rozlišujeme kontaminaci, kolonizaci a infekci.

U

kolonizace je výskyt bakterií stálý, množí se, ale neinvadují do hloubky spodiny rány.

V případě infekce dochází k dalšímu množení bakterií na ráně, ty už ale invadují do hlubších struktur rány a okolí.

Zde pak dochází k zánětlivé reakci a poškození tkáně, projevující se jako edém, zarudnutí v okolí rány. Kontaminace a kolonizace rány neovlivňují procesy hojení a při adekvátní terapii se rána bez potíží hojí. Mezi infekcí, která významně komplikuje hojení rány a vyžaduje intenzivní terapii, a samotnou neškodnou kolonizací je stav označovaný jako kritická kolonizace. Při něm přesáhne množství bakterií v ráně 105 na cm2. Zvyšuje se riziko vzniku infekce a v tomto stavu je nutné zahájit profylaxi proti infekci.

Hojení rány v kritické kolonizaci začíná stagnovat a na spodině rány se často

1

2

objevují živé křehké, tzv. ohnivé granulace, které snadno krvácejí. Zvětšuje se lokální bolestivost a zvyšuje se produkce exsudátu. Jakmile přejde bakteriální osídlení rány do stavu infekce, vrací se stav rány zpět do fáze exsudativní. Na spodině rány sledujeme povlaky a nekrotickou tkáň, přidává se i foetor vulneris (zápach rány). Mezi rizikové faktory pro vznik infekce patří hlavně zhmoždění rány při nešetrném debridementu, cizí tělesa či nekrotická tkáň v ráně, dále pak ischémie, ať už celková, či lokální, a komorbidity (onemocnění jako např. diabetes mellitus, onkologická onemocnění, anémie, imunosuprese aj.). Základem léčby kritické kolonizace a ranné infekce je především lokální terapie, a to hlavně odstranění biofilmu a infekčního ložiska, tzn. řádně provedený debridement spodiny rány. Dále využíváme výhod

3

antiseptických krytí a krytí se stříbrem, která napomáhají k eliminaci bakteriální zátěže v ráně. Celkovou antibiotickou (ATB) terapii volíme při šíření infekce do okolí rány a při projevech systémové infekce. Nutné je také přihlížet k již zmiňovaným komorbiditám. ATB terapii volíme dle výsledku kultivace a citlivosti, abychom eliminovali riziko vzniku rezistence.

Kazuistika Pacientka ve věku 72 let podstoupila náhradu levého kolenního kloubu endoprotézou. Operační rána se komplikovala infekcí a dehiscencí v distální části rány. Pacientka byla diabetička II. typu na PAD i inzulinoterapii, dále trpěla hypertenzí, ICHS, nefropatií a polyneuropatií. Při objektivním vyšetření se jedná o dehiscenci v distální části jizvy, velikosti 1,5 × 2 cm, hloubka 5 cm. Na

4

Hojení ran mělo vždy nepřátele.

47

EXSUDÁT

5

INFEKCE

6 BIOFILM

Teď má i hrdinu.

Naše nové krytí ničí bariéry hojení, dokonce i biofilm.

DVĚ SILNÉ

spodině rány byla přítomna blátivá nekróza a povlaky, implantát nebyl obnažen. Rána se vyznačovala výraznou exsudací. Indurace, retence či fluktuace nebyla přítomna (obr. 1–3). Výsledkem kultivace byl Staphylococcus aureus s citlivostí na ciprofloxaciny, které pacientka také užívala dle doporučení ošetřujícího ortopeda. V rámci ošetření byl do rány přiložen obklad s oplachovým roztokem na 15 min. a následně byl přiložen Hydrofiber ® se stříbrem (Aqua-

TECHNOLOGIE

8

Technologie Hydrofiber® a nová revoluční Technologie Ag+

cel® Ag+ Extra), jako sekundární krytí jsme volili Aquacel® Foam. Pacientka docházela pravidelně obden na převazy na chirurgickou ambulanci. Během převazu byl prováděn debridement rány a postupně byly odstraněny nekrotické tkáně a povlaky. Rána postupně granulovala z hloubky. Kontrolní stěr z rány za tři týdny byl negativní. ATB terapie byla ukončena a pacientka byla postupně dohojena krytím Aquacel® Ag+ Extra.

Více na www.convatec.cz nebo na 800 122 111.

inzerce

7

48

florence 3/15

personální inzerce ZDRAVOTNÍ SESTRY Společnost advantis medical s. r. o. přijme zdravotní sestry na hlavní i vedlejší pracovní poměr.

Požadujeme: praxi min. 3 roky u lůžka, odbornost, samostatnost, profesionální vystupování. nabízíme: adekvátní platové ohodnocení, služební vůz, po zapracování i další zaměstnanecké benefity.

Svůj životopis prosím zasílejte na e-mail: horvathova@promedica-praha.cz

Navštivte www.florence.cz

Staňte se naším fanouškem na Facebooku www.facebook.com/Florencecasopis

www.florence.cz přináší denně aktualizované zpravodajství z oblasti zdravotnictví novinky našich partnerů odborné články, které nevyšly v časopise v rubrice Florence plus obsahuje archiv vydaných čísel rubriku pro volné chvíle

CHYBÍ VÁM LIDI?

poptávku i nabídku volných pracovních míst lekce angličtiny

Pro zasílání své personální inzerce využijte naši e-mailovou adresu:

radkova.inzerce@ambitmedia.cz

angličtina inzerce

Váš profesionální partner pro odborné

medicínské překlady a tlumočení

• Odborné překlady • Grafické zpracování překladů • Lokalizace software a www stránek • Tlumočení • Multimediální služby [ T ] + 420 384 361 300 [ M ] + 420 777 333 637 [ E ] info@traductera.com www.traductera.cz

decubituS ulcerS Decubitus ulcers, or pressure ulcers, are a common, yet serious condition associated with healthcare, most often occurring in the elderly. The ulcers are associated with soreness, mutilation, protracted healing, as well as with limitation of daily activities (problems with self care and immobility).

Decubitus ulcers are very often directly connected to an increasing length of hospitalisation and potential mortality in the healthcare facilities, both emergency and after-treatment. The incidence varies with respect to the type of healthcare provided.

Daughter: Good morning, nurse. I have a question. My father is hospitalised here and we've been told by the doctor that he has developed a decubitus ulcer.

Could you tell us what it is, please?

Nurse: Good morning, Ms Mason. Well, decubitus ulcer is a wound on the skin or tissue caused by pressure or friction. basically, it is a bed

Daughter: Nurse: Daughter: Nurse:

Daughter: Nurse:

sore. Pressure is the key risk factor for their development, so decubitus ulcers usually occur over bony prominences and are usually located on the heels, sacrum, elbows etc.

I see. And how do they manifest?

Symptoms range from redness to deep tissue lesions, affecting muscles, tendons and bones.

And how can it be treated? The doctor said my dad is at stage II. What does that mean?

The treatment depends exactly on the stage of the ulcer. Stage II is characterised by the formation of open or ruptured blisters filled with clear fluid accompanied by more or less fluid secreted from the wound. While only the epidermis is affected in milder cases, dermis – the layer beneath the epidermis – is damaged in more serious cases.

Is it painful?

Unfortunately, yes, as with any other wound.

Daughter: And is there a chance of healing?

Nurse: Healing is very individual and depends on a number of factors.

However, we are doing our best to make it heal as quickly as possible.

Daughter: Ok, thank you. Good bye.

Nurse: Bye-bye.

SLOVNÍ ZÁSOBA soreness → bolestivost, bolení protracted → dlouhotrvající, zdlouhavý, vleklý wound → rána, zranění, poranění pressure → tlak friction → tření basically → v podstatě, v základě bed sore → proleženina to rupture → prasknout, protrhnout clear → čirý, čistý; průhledný; jasný to accompany → doprovázet, doprovodit to affect → postihnout, zasáhnout, poškodit; ovlivnit beneath → pod; dole, vespod to damage → poškodit; pokazit, porouchat, polámat

www.florence.cz / Adresa redakce: Klicperova 604/8, 150 00 Praha 5, florence.redakce@ambitmedia.cz, tel.: +420 222 352 578 / Šéfredaktorka: Magda Hettnerová, DiS., e-mail: magda.hettnerova@ambitmedia.cz, externí redaktorka: Mgr. Helena Michálková, Ph.D. / Redakční rada: Mgr. Dana Jurásková, Ph.D., MBA, předsedkyně, Mgr. Hana Svobodová, Mgr. Lenka Gutová, MBA, Mgr. Galina Vavrušková, Bc. Vladěna Homolková, Bc. Tamara Starnovská, Mgr. Ivana Kirchnerová, RNDr. Romana Mrázová, Ph.D. / Grafická úprava: Josef Gabriel, Karel Zahradník / Vydavatel: Ambit Media, a. s., www.ambitmedia.cz / Ředitel vydavatelství: RNDr. Martin Slavík / Šéfredaktor zdravotnických titulů: Jan Kulhavý, e-mail: jan.kulhavy@ambitmedia.cz / Marketing: Mgr. Julie Langerová, DiS., gsm.: +420 725 826 434, e-mail: julie.langerova@ambitmedia.cz / Obchod: tel.:CMYK +420 724 811 983, e-mail: blanka.turinova@ambitmedia.cz, Mgr. Eva Sádlová, Oranžová: CMYK 0-72-100-0 Oranžová: Mgr. PMS 021Blanka Turinová, MBA, Šedá: 0-0-0-75 Šedá: CMYK 0-0-0-75 Šedá: PMS 7545 tel.: +420 605 208 985, e-mail: eva.sadlova@ambitmedia.cz / Personální inzerce: fax: +420 222 352 573, e-mail: radkova.inzerce@ambitmedia.cz / Tisk: AHOMI, s. r. o., U Louže 579, 250 67 Klecany / Předplatné: ČR: POSTSERVIS, oddělení předplatného, Poděbradská 39, 190 00 Praha 9, fax: 284 011 847, predplatne@ambitmedia.cz, infolinka 800 300 302, www.postabo.cz; SK: Mediaprint Kapa - Pressegrosso, a.s., oddelenie inej formy predaja, Vajnorská 137, 831 04 Bratislava, tel. +421 244 458 821, fax +421 244 458 819, predplatne@abompkapa.sk / Cena výtisku: 60 Kč, roční předplatné: 570 Kč / 31,90 eur / Časopis vychází 10krát ročně (v lednu a v červenci vychází dvojčíslo) / Registrace: MK ČR-E 16134, ISSN 1801-464X / Přetisk a jakékoliv šíření je povoleno pouze se souhlasem vydavatele. Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Redakce neodpovídá za jazykovou správnost inzerátů. / Copyright © Ambit Media, a. s., 2015

www.bonno.cz

NOVINKA: Oboj�ivelná obuv Bonno Beany® je vyrábìna z ultralehkého materiálu s tvarovou pamìtí, tak�e botu na chodidle takøka nevnímáte.

Pøezujte do pohodlí.

Obuv Bonno Beany® je neobyèejnì mìkká a pohodlná.

Je testována a schválena jako lehká pracovní obuv.

Dlouhodobé sledování a praktické zkou�ky prokázaly postupné mírnìní

Splòuje parametry ÈSN EN ISO 20347.

Materiál obuvi je odolný vùèi bakteriím a zápachu.

Uvnitø boty se neusazuje vlhkost, a voda tak obuv nepo�kozuje.

Podrá�ka je testována na protiskluznost a splòuje normu SRA.

bolesti kolenních kloubù a sní�ené

Úèinnì tlumí nárazy a vibrace pøi do�lapu.

zatí�ení zádového svalstva!

Nezanechává na podlaze �mouhy.

Ventilaèní otvory zaruèují dobré provzdu�òování a komfort.

Obuv je snadno omyvatelná vodou.

Objednávky na adrese: BONNO GASTRO SERVIS s.r.o.

Husova 523 370 21 Èeské Budìjovice oopp@bonno.cz