Otakar Theer: Vysoko nad městem

ISBN 978-80-7470-225-9

obalka_navrh_mont.indd 1

Vysoko nad městem Otakar Theer

Výbor z poezie básníka, prozaika, dramatika, kritika, esejisty a pře­ kladatele Otakara Theera (1880–1917) přináší po více než sedmde­ sáti letech jeho verše v samostatné knize. Tvoří ho průřez všemi Theerovými básnickými knihami i verši do sbírek nezařazenými.

Doplněn je obsažným doslovem editora svazku, básníka, esejis­ ty a překladatele Vladimíra Janovice. Otakar Theer začal tvořit již v době svých gymnaziálních studií, publikoval od roku 1897. V roce 1902 spoluzaložil Kruh českých spisovatelů a několik let působil jako knihovník literárního odboru Umělecké besedy. Patřil k okru­ hu spisovatelů kolem S. K. Neumanna a jeho olšanské vily, po řadu let pravidelně navštěvoval literární salon Anny Lauermannové­ ‑Mikschové. Byl iniciátorem Almanachu na rok 1914. Vydal bás­ nické sbírky Háje, kde se tančí (1897), Výpravy k Já (1900), Úzkosti a naděje (1911) a Všemu navzdory (1916). Posmrtně vyšlo básnické drama Faëthón (1916 /1918/) a svazek Básnická pozůstalost (1924).

Z angličtiny přeložil drama Oscara Wilda Salome (1905) a z fran­ couzštiny knihu Pierra Lotiho Chryzantéma (1905). Bývá považo­ ván za básníka vůle, člověka rigorózně čestného a rytířského (jak ho charakterizoval Karel Čapek). Výbor Vysoko nad městem shro­ mažďuje živé jádro Theerova básnického díla. Proložen je pest­ rým pásmem kritických ohlasů za dobu více než sta let.

Otakar Theer Vysoko nad městem Výbor z poezie

11.12.18 13:03

Akropolis 1

theer.indd 1

11.12.18 13:07

theer.indd 2

2

11.12.18 13:07

Otakar Theer Vysoko nad městem Výbor z poezie

Akropolis 3

theer.indd 3

11.12.18 13:07

theer.indd 4

Otakar Theer Vysoko nad městem. Výbor z poezie © Epilogue Vladimír Janovic, 2018 © Josef Čapek — Galerie umění Karlovy Vary / archiv galerie © Graphic & Cover Design Stará škola, 2018 © Filip Tomáš — Akropolis, 2018 ISBN 978-80-7470-225-9 4

11.12.18 13:07

Vychází za laskavé podpory Ministerstva kultury ČR

5

theer.indd 5

11.12.18 13:07

theer.indd 6

6

11.12.18 13:07

Otakar Theer (16. února 1880 v Černovicích v Bukovině /dnes na Ukrajině/ — 20. prosince 1917 v Praze) byl český básník, prozaik, dramatik, kritik, esejista a překladatel.

V letech 1880—1890 žil v Nymburce, poté v Praze. Tvořit začal v době svých gymnaziálních studií, publikoval od roku 1897. Po gymnáziu v Žitné ulici studoval tři semestry na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, v průběhu studia přestoupil na Filozofickou fakultu téže univerzity, kde osm semestrů studoval obecnou historii a srovnávací literatury. V letech 1902—1903 studoval v Paříži na Sorbonně. Poté pracoval v univerzitní knihovně v Praze. Spolupracoval s časopisy Lumír, Literární listy, Máj, Zvon, Česká revue, Česká mysl, Hlas národa, Ilustrovaný svět, Květy a mnoha dalšími. V roce 1902 spoluzaložil Kruh českých spisovatelů a několik let působil jako knihovník literárního odboru Umělecké besedy. Patřil k okruhu spisovatelů kolem S. K. Neumanna a jeho olšanské vily.

Po řadu let pravidelně navštěvoval literární salon Anny Lauermannové­‑Mikschové, tvořící pod pseudonymem Felix Téver. Byl iniciátorem Almanachu na rok 1914. V létě obvykle pobýval v Klášterci nad Orlicí, později na Hluboké. Často cestoval do zahraničí. Vedle vlastní tvorby též překládal z francouzštiny a angličtiny. Vydal básnické sbírky Háje, kde se tančí (1897), Výpravy k Já (1900), Pod stromem lásky (1903), Úzkosti a naděje (1911) a Všemu navzdory (1916). Posmrtně vyšlo básnické drama Faëthón (1916 /1918/) a svazek Básnická pozůstalost (1924). Z angličtiny přeložil drama Oscara Wilda Salome (1905) a z francouzštiny knihu Pierra Lotiho Chryzantéma (1905).

7

theer.indd 7

11.12.18 13:07

theer.indd 8

8

11.12.18 13:07

Háje, kde se tančí (1897)

9

theer.indd 9

11.12.18 13:07

theer.indd 10

Háje, kde se tančí Do našich hájů, v nichž sídlilo ticho, zapadly rytmy neznámých tanců.

Bylo to na jaře a v květech spaly vůně.

Kolik nových lásek zazpívalo v srdcích?

Dovedli jsme chápat slova mladé země?

Byla naše čela klidná jako duha?

Začali jsme tance s mladými rusovláskami a sbory nových lásek zazpívaly v srdcích a my rozuměli pohledu slunce i země.

Stali jsme se moudrými, ačkoli jsme mladí, a naučili se neopovrhovat rozkošemi; zapomněli jsme vzpomínat a poznali slávu políbení, a když jsme tesknili, byl smutek náš krásný a jasný.

10

11.12.18 13:07

Masy Brutalita masy ze zraků jim šlehá, těm zsinalým, tísnícím se zástupům, a degenerace rasy na čela jim lehá a touha po krvi a po třeskotu pum.

A tlupy stále jdou a stále rostou v dál, silné a nenávidějící, v svém pudu šílené, a město chrlí je a v ulic klátí kal pod kouřem továren a bídy tísněné.

(Z pozůstalosti, jaro 1897)

11

theer.indd 11

11.12.18 13:07

theer.indd 12

Hlas srdce dal Vám kritérium a jistotu, zachoval pro Vás absolutno jistých pocitů, rozložil Vaši bolest a Vaši radost, vnukl Vám milosrdenství a vzbudil Vaši pokoru — to vše, o čem my už dávno nevíme. /List panu Otokaru Březinovi/

Hlas srdce jest také ztrátou, kterou oplakáváme nejhořčeji. Pozbyli jsme ho, nebo nikdy nebyl náš?

Otakar Theer, in Výpravy k Já, únor 1900

Co Zeyer vytušil Plojharovou postavou, to stalo se dnes krví a tělem celé generace: nemáme síly, abychom přemáhali život; přizpůsobíme se tedy, praví ti horší; budeme pomalu umírat, praví ti lepší.

Otakar Theer, Lumír, roč. 29, č. 26, 1901

12

11.12.18 13:07

Konstruovanost, vnější mechaničnost zavinila, že je málo bezprostřednosti ve verších Theerových. Jeho styl se zdá mozkově vykombinován, vyabstrahován, vědecky sestrojen experimentující lyrickou potencí.

Je příliš striktní a exaktní. Znásilňuje často rytmus i jazyk.

Jiří Karásek ze Lvovic, in Impresionisté a ironikové, 1903

Jsme národem úředníčků — lidí spokojujících se s málem, ale jistým, lidí strachujících se před odpovědností, neschopných jakéhokoliv rizika.

Otakar Theer, Lumír, 10. března 1904

13

theer.indd 13

11.12.18 13:07

theer.indd 14

14

11.12.18 13:07

Výpravy k Já (1900)

15

theer.indd 15

11.12.18 13:07

theer.indd 16

Žena Kdy opiju náruč svou konečně ženou, dávno a dávno už ode mne vytouženou, ženou plnou slunce, která jest podivná síla, jíž by se v mém srdci věčná jara rozsvítila.

Ta bytost škádlivá, drzá a nemorální, půl zvíře a půl příroda, ostatek milování.

Osůbka bez budoucnosti, s jedinou touhou učinit každou noc nesmírně, nesmírně dlouhou.

Osůbka s naivním srdcem, osůbka s zlatými vlasy, osůbka šťastná a mladá, osůbka barbarské rasy, která by pro mne vším byla, létem, když zima je kolem, radostí v bolesti a v radosti bolem.

16

11.12.18 13:07

Óda na jaro Ó jara polnice se vichří triumfální a všichni čekají na návrat mladých ptáků, v jichž peří budou chvět se hudby rovníkové, a až k nám přiletí, mé všechny jarní lásky, na smavých pobřežích prapory vyvěsíme a bude naše země dýchat rytmem svátků, které jsou bělostné jako sny zasnoubených.

Zpívejte mi písně o vůních velikonočních!

Zpívejte mi písně o slunci a o břečťanech!

Všechno je prosté a plno upřímnosti a myrhy prvních přání nám spadávají z nebes; my, ptáci opilí závraťmi všeho štěstí, se v začátky dnů jarních unyle kolébáme, neznáme vichřice ni kruté kouzelnice, blázniví krásou nebes a symfonií moří se v začátky dnů jarních unyle kolébáme.

17

theer.indd 17

11.12.18 13:07

theer.indd 18

A všechno bude světlo, co z našich očí září, a všechno bude hudba, co v našich prsou vane.

Své štěstí vtělíme v rej oranžových vlajek a mladý Bůh nám řekne záři myšlenek svých, od hvězdy ke hvězdě chce bloudit naše duše, každičké říci jásot velikonočních vůní.

18

11.12.18 13:07

V neděli v restauraci Kulaté stolky z bílého mramoru obsazují se, oživují se.

Dveře ani nezapadají, tak sem proudí nedělní dav, nastrojený, vyžehlený, vykartáčovaný, s tvářemi lehce zardělými krátkou procházkou

v lednovém mrazu.

Je to neustálý řinkot příborů, rozestírání ubrousků, šoumavý zvuk sterých nohou, holí, židlí, klobouků, plášťů.

Nad talíři, z nichž se kouří, nad sklenicemi, žlutě jež svítí, nad hlavami, k jídlu skloněnými, kormidlují sklepníci; naklánějí se, uklánějí se.

Všichni teď jedí, muži i ženy. Jsou jediným párem čelistí, dobře zasazeným, s hladovými zuby.

Jaký to pro ně svět, ten kus masa na míse!

Jaké štěstí dát se jazyku, chřtánu, žaludku!

Teď zažehují doutníky a cigarety,

99

theer.indd 99

11.12.18 13:07

theer.indd 100

dým krouží, dým klouže, dým bloudí. Všem je dobře, všechny tváře jsou brunátné, všechny oči rozníceny.

Ach, voní to ložnicí, teplým koutkem u kamen nebo na podušce, bezpečnými polibky za dveřmi důstojně zavřenými manželských bytů.

Ach, počestné ni mnoho, ni příliš zřídka, zhnusení, uspané zvykem, nenávist, ochočená chtíčem, zlaté středocestí pěšinek důsledně vyšlapávaných, hygiena.

Můj stole, můj samotářský pokoji vysoko nad městem!

Vyhlídko z okna: nahé, hrubé, tmavé stromy, tak černé na bílém sněhu!

Ni hlásku, ni zvuku. Jen od času čas zvony modliteb a zvonky smrti.

Tak zcela jiné je to zde, tak přísné a stinné, bez ženství skřivánčího smíchu.

100

11.12.18 13:07

Jen vášeň s nebeskýma očima, s ručkama tak drobnýma, že nechápeš, jak dovedly

upřísti osud,

jen vášeň, jež je stálým loučením, neustálým dáváním si sbohem, exaltací života, vratkého nad strží smrti, jen vášeň zvichří mé ticho od času čas a prchá, nezanechávajíc než stesk a něco své vůně.

Zde probouzím se do předjitřní tmy.

Kolem dokola ni jediného okna ozářeného.

Nad lesnatým chlumem — tak nízko — skoro

u samých větví,

hřeje se, válí se měsíc v huňatém rouně mračen.

Z druhého břehu pár nevyspalých svítilen civí a mhourá.

Zde probouzím se do předjitřní tmy, smysly, snem ještě ztajemnělými, naslouchám

řece nitra

101

theer.indd 101

11.12.18 13:07

theer.indd 102

a přelévám ji v svou mužnou, zahořklou

a drsnou strofu.

Čím jste mi vy, spokojení lidé? Čím je mi vaše teplé lidství, vaše bezpečné lůžko,

vaše ukojená pleť, váš zažívající chtíč?

Věřím, byť jeden proti tisícům, věřím, navzdory desítitisícům, že můj život je lepší než váš.

A rty, steskem sevřenými, si šeptám: kéž nejsem jako ti druzí!

102

11.12.18 13:07

135

theer.indd 135

11.12.18 13:07

theer.indd 136

136

11.12.18 13:07

Vysoko nad městem Na stuze tiskařského signetu humanistického nakladatele Jiřího Melanricha z Aventina bylo latinské heslo Nec igni cedo nec ferro (Nepodlehnu ohni ani meči). Ten nápis, starý víc než čtyři sta padesát let a vyslovující přesvědčení o nezničitelnosti knihy jako duchovního statku, mě inspiroval při hledání názvu pro výbor z lyriky Otakara Theera (1880—1917). Vždyť nejen knihy, ale i jejich tvůrci jsou čas od času v různých zemích a různých dobách ohrožováni ohněm a mečem.

Nemusí zrovna jít o pálení knih nebo fyzickou likvidaci osob, zcela postačí, je-li spisovatel zamlčován, dezinterpretován, nebo dokonce exkomunikován z literatury. Heslo či motto, s nímž vstupuje na literární kolbiště, je nejen bojovou fanfárou či obrannou hradbou, ale může být i důvodem jeho společenského prokletí. Jsem přesvědčen, že i v díle toho nejkřehčího lyrika je takové programové heslo kdesi ukryto, i když si ho básník možná ani není vědom.

V neděli v restauraci Mám za to, že — obrazně řečeno — na erbu či korouhvi Otakara Theera by mohlo stát dvojverší Můj stole, můj samotářský pokoji / vysoko nad městem! z básně V neděli v restauraci. Zdánlivě apostrofuje věci, ale ve skutečnosti vyjadřuje ostrou distanci od soudobého (opravdu jen tehdejšího?) měšťáka (Ach, počestné ni mnoho, ni příliš zřídka, / zhnusení, uspané zvykem, nenávist, ochočená chtíčem, / 137

theer.indd 137

11.12.18 13:07

theer.indd 138

zlaté středocestí pěšinek důsledně vyšlapávaných, / hygiena.) a proklamuje právo intelektuála na jinakost, na individualitu (A rty steskem sevřenými si šeptám: / kéž nejsem jako ti druzí!). Báseň vyšla 24. dubna 1914 v beletristickém časopise Lumír, redigovaném Viktorem Dykem, a později byla zařazena do sbírky Všemu navzdory (1916). Celý text, a zejména závěrečná exklamace kéž nejsem jako ti druzí! vyprovokovala S. K. Neumanna ke kousavé básnické polemice Jarní neděle v restauraci. Uveřejnila ji už 9. května téhož roku beletristická příloha Lidových novin, nazvaná Večery.

Mizanscénu Neumannovy básně tvoří zahradní restaurace zalitá květnovým sluncem a v ní u stolků rozjařený dav, který debužíruje, protože na to zřejmě má: Pročež také pečeně sem a uzeniny! Piva, vína, limonády! / Saláty sem, sýry, dorty a likéry! Atmosféra je nejen vitalistická, ale i demokratická: Číšníku! Občane! Bratře! / Na tvé zdraví piji, dave, kaleidoskope, hluku! // Ztotožňuji se s vámi a nechci nic věděti o domýšlivosti básníků. V tom bakchanálu barev, zvuků, pohybů, kde všechno je tanec všech se vším není místo pro chudáka, který jde náhodou kolem a závistivě pozoruje ten požitkářský rej sytých. Zato básník, který si něco podobného oškliví, je považován za domýšlivého.

Vidíme, že přes odlišné ideové východisko tematická opozice Neumannovy básně je pouze zdánlivá. Liší se jen v dějišti a míře etikety. U Theera jde o procovský nedělní oběd v pražské luxusní restauraci, jemuž předcházela krátká procházka v lednovém mrazu, v Neumannově replice si možná stejný měšťák vyrazil vlakem do květnové přírody, 138

11.12.18 13:07

aby v příměstské výletní restauraci na chvíli osvobodil své spoutané pudy.

Zatímco Neumann mluví o domýšlivosti básníků (míní tím svého hlavního básnického konkurenta v Almanachu na rok 1914), Karel Čapek šmahem odmítá celou sbírku Všemu navzdory, která vyšla o Vánocích 1915. Četl ji vůbec? V dopise S. K. Neumannovi o ní píše: Theer se bojí skutečnosti; obrazně bych to řekl, že Vy jako básník jste něco jako zedník, máte na sobě plno hlíny a prachu země, a přece nejste umazaný; kdežto Theer se nemůže skutečnosti dotknout, aby se o ni nezamazal, a to mu hyzdí šaty i chování; proto jeho duch bojuje s hmotou, že vůči ní nemá samozřejmou nadřazenost pravého mužského. Závěr posudku, upírající Theerovi mužnost, působí téměř komicky. Theer nebyl aristokrat, ale v jeho povaze se mísila hrdost nymburského patricije (po matce) s vojenskou kázní nadporučíka jezdectva (po otci). Byl neúplatně čestný a navíc zdatný šermíř. Když počátkem dubna 1900 vyzval kvůli urážce na cti Neumanna na souboj, zaskočený apoštol nového žití a rytíř bez bázně a hany se vykroutil s odůvodněním, že jako socialista se bít nemůže.

Výtka aristokratické povýšenosti, individualismu a spiritualismu se pak objevuje zejména po roce 1948, kdy ve jménu osvobodivého materialismu a blaženého pozemšťanství má být nepohodlný básník marginalizován a odsouzen k zapomnění. Z jeho ideového protihráče Neumanna se pro marxistickou, nebo spíš konjunkturální kritiku stává nekritizovatelná modla. I jinak seriózní literární historička Eva Strohsová se ve své průkopnické knize Zrození moderny 139

theer.indd 139

11.12.18 13:07

theer.indd 140

(1963) dopouští tendenčních generalizací typu: Zatímco Neu­­mann důsledně pokračuje cestou civilní a civilizační poezie (většina Nových zpěvů vzniká až po Almanachu), uzavírá se Theer stále úžeji do své osamocenosti a spiritualismu, jak o tom svědčí většina čísel sbírky Všemu navzdory. Podobně přizpůsobená potřebám doby je i formulace v slovníkové příručce Květy Homolové, Mojmíra Otruby a Zdeňka Pešata Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století (1973): Tento zápas o vymanění z pout „mrtvé hmoty“ je spojen s kultem samoty, s aristokratickým odporem k davu a ke všemu, co básníka poutá k pozemskému životu a k lidem.

Filozofie je trojí umění: umění číst, umění ptát se, umění žít, píše Karel Kosík v knize Předpotopní úvahy (1997). Kdyby si Theerovi kritici báseň V neděli v restauraci doopravdy přečetli a nehledali v ní pouze své předsudky, přišli by na to, že dvojverší Můj stole, můj samotářský pokoji / vysoko nad městem! není symbol sociální nadřazenosti nebo duchovní pýchy, ale realistický topos básníkova posledního bydliště. Jde o barokní dům U Kamenného sloupu, č. p. 160 / 24 v ulici Úvoz, na jehož zkosených bocích jsou štukové bysty s nápisy SOL a LUNA. V době Theerova pobytu patřil sestrám Kalašovým, blízkým přítelkyním Jaroslava Vrchlického, v letech 1959—1976 v něm žil Josef Sudek. Okna nabízejí utěšený výhled na Strahovský klášter, klášterní zahradu a protější svah Petřína. Ale je tu i cosi tísnivého: Dole, pod úvozem, je nemocnice. / Ráno někdy / některé z oken zůstane otevřeno… (Všemu navzdory, b. Sladko je žíti).

Dnešní doba je elitářská. Inzeruje elity i tam, kde nejsou. Proto by se poznámka o závěrečném verši básně 140

11.12.18 13:07

V neděli v restauraci mohla zdát zbytečná. Přesto stojí za povšimnutí, že mnohokrát kritizované zvolání kéž nejsem jako ti druzí! není z hlediska slovesného způsobu indikativ (jistota), ale optativ (přání, touha). Neklamně to dosvědčuje částice kéž. Básník přece netvrdí, že není jako ti druzí.

Pouze vyslovuje přání být jiný než ostatní. Cožpak tato touha není přirozenou pružinou každého mimořádného výkonu, ať fyzického, nebo duševního? A není divné, že když Svatopluk Machar, básník podobně mužné vůle s pohrdáním mluvil o svých kolezích ve vídeňském Ústavu pro pozemkový úvěr, kde strávil téměř třicet let (Kancelář: s tou čeládkou nesplynu nikdy, tolik vím. Družnost není vůbec stránkou mé povahy, a tady už docela budu sám. Zájmy jejich nesmí být nikdy zájmy mými, považují mě za cizí element — dobrá, budu jím), nikomu to nevadilo, a dokonce to mohlo být chápáno jako projev vlastenectví?

Výpravy k Já Svou první knížku Háje, kde se tančí vydal Theer v prosinci 1897, kdy mu bylo pouhých sedmnáct let. V jejím podtitulu stálo Prózy a verše a v nákladu čtyř set exemplářů ji s autorovou předmluvou, kterou kritik F. V. Krejčí charakterizoval jako konfuzní a domýšlivou, vytiskl Emanuel Stivín, týž „impresor“, který v přízemní místnosti v Jirchářích léta sázel Procházkovu a Karáskovu Moderní revui. Theer jako septimán klasického gymnázia v Žitné ulici se musel schovat za pseudonym, protože školský zákon starého mocnářství nedovoloval středoškolákům publikovat. Zvolil si — jak to odpovídalo dekadentním náladám doby zvané 141

theer.indd 141

11.12.18 13:07

theer.indd 142

fin de siècle — cizokrajně znějící jméno Otto Gulon. Básní či próz, které by se hlouběji vryly do paměti, je ve sbírce poskrovnu a také kritika prvotinu odmítla téměř jednomyslně. Šalda v brněnských Literárních listech o autorovi napsal, že dochází přes všechen program, kde slibuje slunnou, harmonickou, velikou linii Slunce a Krásy, k suchým, titěrným hračkám, byzantinským bibelotům, chaotickým a úzkým bizarnostem. Tím vyhlášeným programem byl radikální rozchod s dekadencí (Theer: dekadence je příliš nesensibilní, novokatolicismus příliš k jednomu cíli upjatý) a příklon — nepochybně pod vlivem Nietzschovy filozofie — k paganismu (moderní formě antického pohanství) a k francouzskému naturismu (oslavě přírody a návratu k přirozenému způsobu života).

Neúspěch Hájů, kde se tančí neobyčejně urychlil básníkovo zrání. Už o tři roky později, v říjnu 1900 vydává skutečný debut — sbírku s provokativním názvem Výpravy k Já. V předmluvě nazvané List panu Otokaru Březinovi se vyznává z obdivu k milovanému Mistru a vysvětluje původ nezvyklého titulu: Chtěl jsem místo mystéria nalézt jeho mechanismus; chtěl jsem rozřešit své Já; chtěl jsem je poznat, utřídit, ovládat. Neboť tajemství mé bytosti působilo mi takový děs, jaký mají někteří opilci, když cítí, že alkohol je připravil o vědomí. A já byl podobně opilý svým podvědomím.

Ta konfese byla nutná vzhledem k nechápavosti části kritiky, která — jak se brzy ukázalo — nerozpoznala, že nejde o projev velikášství, ale o výraz filozofického dualismu, o vědomí, že naše uspané, každodenní, praktické já musí vykonat strastiplnou cestu k pravému Já, aby samo sebe 142

11.12.18 13:07

pochopilo, neboť poznání, jak víme, je rozdvojení jediného. Z textu citátu zároveň vyplývá, že přes všechnu úctu a sympatie k Březinovi, Theer nepůjde v jeho stopách, protože není mystik, ale metodický racionalista, který nemá děs z deziluze, nýbrž z nedostatečného poznání. A. M. Píša v detailní theerovské monografii z roku 1928 přesně pojmenoval meze básníkova obrazivého a rytmicky kultivovaného verše: Právě nedostatek citového živlu v Theerově lidské i tvůrčí povaze způsoboval, že neznal lehkého, a přitom přece hutného výtrysku tvůrčího. Poezie nebyla mu zpěvným darem, nýbrž kořistí spekulace a volního úsilí.

Výpravy k Já zahrnují jedenadvacet básní a není těžké v nich vystopovat vliv Baudelairův (Žena, Svou mělas vlečku…), Verlainův (sonet Ó vinobraní…) a Rimbaudův (Transatlantik). V hořké milostné básni o citu vyhynulém, nazvané Návrat, jako by ozvěnou zazníval erotický smutek Tomanův z jeho Pohádek krve (1898). Ale ve sbírce najdeme i rozmarný povzdech nad fatální odlišností mužů a žen (Zvědavá láska), šest trojverší s tirádovým rýmem, která by se dala zkondenzovat do Wildova známého aforismu: Naše neštěstí je, že nemůžeme žít bez žen, ani s ženami.

A pak je tu ještě dvanáctiveršový planktus milence nad milenčinou zradou (Zklamání), jehož závěrečné dvojverší a rozkoš, hmota, tvar, toť hrad, kde marnost sídlí, ty věz, že krásnější jsou v imaginaci povyšuje jinak celkem žánrový obrázek do filozofické roviny a předznamenává Theerův noetický i tvůrčí dualismus.

143

theer.indd 143

11.12.18 13:07

theer.indd 160

Ediční poznámka Výbor z poezie Otakara Theera Vysoko nad městem je čtenářská edice, která si klade za cíl zpřístupnit čtenářům po více než sedmdesáti letech Theerovy verše v samostatné knize ve spolehlivém znění. Nesleduje a nekomentuje vývoj jednotlivých básní od rukopisů přes časopisecké otisky až k vydání v básnických sbírkách a dvou edicích souboru autorova básnického díla.

Textovým východiskem byl editorovi I. svazek Díla Otakara Theera Básnické spisy, vydaný v roce 1930 v pražském nakladatelství Aventinum. Jeho editorem a autorem stručné předmluvy byl Arne Novák. Při práci s touto edicí se ukázalo, že obsahuje velké množství textových chyb. Při přípravě výboru Vysoko nad městem bylo proto třeba přistoupit ke srovnání veršů v Básnických spisech s jejich zněním v prvních vydáních básnických sbírek i v předchozím vydání souboru básní Otakara Theera (Básnické spisy, Praha, Aventinum 1921, ed. Arne Novák). To umožnilo opravit v textu básní zjevné chyby, jež se vyskytovaly ve všech dosavadních knižních vydáních Theerových veršů.

Oproti předchozím vydáním editor sjednotil zápis přímé řeči v básních tak, že odstranil uvozovky a přímou řeč v textu vyznačil kurzívou.

Reprodukci Josefa Čapka na obálce přebíráme s laskavým svolením archivu Galerie umění Karlovy Vary, autorův portrét od Josefa Kupky na s. 6 pak z rodinného archivu.

J. Š.

160

11.12.18 13:07

Obsah

Otakar Theer (medailon autora) / 7 Háje, kde se tančí (1897) Háje, kde se tančí / 10 Masy / 11 Výpravy k Já (1900) Žena / 16 Óda na jaro / 17 Sen večera / 19 Kraj… / 21 Děs štěstí / 22 Zvědavá láska / 24 Metamorfóza / 26 Ó vinobraní… / 27 Město / 28 Svou mělas vlečku… / 29 Návrat / 30 Zklamání / 31 Transatlantik / 32 161

theer.indd 161

11.12.18 13:07

theer.indd 162

Rostlo stranou (1897—1911) Svůj bílý polož loket… / 40 Oči / 41 Ostruhy / 42 Řeka / 44 My oba… / 46 Únorový den / 47 Balada o nejisté budoucnosti / 48 Ó lásko / 50 Listopad / 51 Sivé oči usmály se / 52 Dej mi svých úst / 53 Úzkosti a naděje (1911) Zpověď / 60 Měsíčná noc / 63 Poutník / 64 Otázka a odpověď / 65 Opuštěný lom / 66 Chrám v nitru / 69 Vše bolí / 70 Píseň / 71 Jedné ženě / 72 Vítr / 73 Voda / 74 Oheň / 76 Bledý chodec / 77 Osvobození / 78 Monolog srpnové noci / 79 162

11.12.18 13:07

Všemu navzdory (1916) Živote! / 86 Cizince / 87 Řeklo mé srdce… / 91 Čtyři písně I / 92 Vzpomínka na mrtvou / 93 Dva hlasy / 95 V neděli v restauraci / 99 Setkání / 103 Odešel básník / 105 Dům — Polyp / 106 Sladko je žíti / 109 Návrat / 111 Mé Čechy / 115 Má poetika / 122 Milosrdenství / 128 Žiji s Bohem a s bohy / 130 Vysoko nad městem (doslov Vladimíra Janovice) / 137 Ediční poznámka / 160

163

theer.indd 163

11.12.18 13:07

theer.indd 164

Otakar Theer Vysoko nad městem Výbor z poezie Vybral, uspořádal, k vydání připravil a doslov napsal Vladimír Janovic Medailon autora a ediční poznámku napsal Jan Šulc Vydal Filip Tomáš — Akropolis (5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info) v roce 2018 jako svou 384. publikaci Grafická úprava, obálka s výřezem obrazu Josefa Čapka Muž v klobouku (1914; Galerie umění Karlovy Vary) a sazba písmem Questa Stará škola (www.staraskola.net) Tisk Tiskárna Protisk, s. r. o., Rudolfovská 617, 370 01 České Budějovice Vydání první, 164 stran, TS 13.

ISBN 978-80-7470-225-9 Doporučená cena včetně DPH 229 Kč

164

11.12.18 13:07

ISBN 978-80-7470-225-9

obalka_navrh_mont.indd 1

Vysoko nad městem Otakar Theer

Výbor z poezie básníka, prozaika, dramatika, kritika, esejisty a pře­ kladatele Otakara Theera (1880–1917) přináší po více než sedmde­ sáti letech jeho verše v samostatné knize. Tvoří ho průřez všemi Theerovými básnickými knihami i verši do sbírek nezařazenými.

Doplněn je obsažným doslovem editora svazku, básníka, esejis­ ty a překladatele Vladimíra Janovice. Otakar Theer začal tvořit již v době svých gymnaziálních studií, publikoval od roku 1897. V roce 1902 spoluzaložil Kruh českých spisovatelů a několik let působil jako knihovník literárního odboru Umělecké besedy. Patřil k okru­ hu spisovatelů kolem S. K. Neumanna a jeho olšanské vily, po řadu let pravidelně navštěvoval literární salon Anny Lauermannové­ ‑Mikschové. Byl iniciátorem Almanachu na rok 1914. Vydal bás­ nické sbírky Háje, kde se tančí (1897), Výpravy k Já (1900), Úzkosti a naděje (1911) a Všemu navzdory (1916). Posmrtně vyšlo básnické drama Faëthón (1916 /1918/) a svazek Básnická pozůstalost (1924).

Z angličtiny přeložil drama Oscara Wilda Salome (1905) a z fran­ couzštiny knihu Pierra Lotiho Chryzantéma (1905). Bývá považo­ ván za básníka vůle, člověka rigorózně čestného a rytířského (jak ho charakterizoval Karel Čapek). Výbor Vysoko nad městem shro­ mažďuje živé jádro Theerova básnického díla. Proložen je pest­ rým pásmem kritických ohlasů za dobu více než sta let.

Otakar Theer Vysoko nad městem Výbor z poezie

11.12.18 13:03