Kamila Skopová: Pohádky

Kamila Skopovรก

Kamila Skopová

POHÁDKY sedmadvacet klasických pohádek převyprávěných a ilustrovaných

© Text & Illustrations Kamila Skopová, 2013 © Graphic & Cover Design Ondřej Fučík, 2013 © Filip Tomáš — Akropolis, 2013 ISBN 978-80-7470-045-3

Šípková Růženka

dysi, kdesi, je to už dávno, žili byli král s královnou. Království pod jejich vládou vzkvétalo, bohatství se množilo, a přesto nebyli šťastni.

Chybělo jim to nejcennější — děťátko.

Když už přestali doufat v milost Boží, oznámila královna k radosti všem, že nosí pod srdcem královského potomka. Za čas se jim narodila dceruška, krásná jak růžové poupátko, a tak jí dali jméno Rozalia, Růže, Růženka…

Ke každému dítěti přicházejí třetí noc po narození tři sudičky, aby mu určily osud. I k Růžence přišly. Královna byla zvědavá, co její děťátko v životě čeká, a tak se skryla v komnatě za těžkým závěsem, aby nepozorována vyslechla věštbu. Když hodiny odbily půlnoc, vešly tři stařeny a rozestoupily se kolem kolébky. První dala dítěti do vínku krásu tváře a těla i ušlechtilost duše. Druhá darovala

Šípková Růženka

dobrotu srdce. Třetí sudička, která vždy okoření život lidský nějakou trampotou, vztáhla ruce nad kolébku a prorokovala: „Dítě, budeš šťastně žít do svých šestnácti let. Pak se ale poraníš o trn, navěky usneš a s tebou celé království.“ Druhé dvě sudičky se polekaly takové věštby a královně v úkrytu hrůzou ztuhla krev. První sudička pravila ke své zlověstné družce: „Takový osud si dítě nezaslouží. Já tvou kletbu mírním. Jednou se narodí chlapec, doroste v odvážného mladíka a ten růžovou princeznu probudí. To je má vůle.“ Jak domluvila, rozplynuly se všechny tři jako ranní mlha. Nad kolébkou zůstala jen zoufalá matka.

S pláčem všechno vypověděla králi. Ten ihned nechal vytrhat všechny růže ze zámeckých zahrad a parků. Pod trestem smrti zakázal pěstovat růže v celém království. Nic nebránilo princezničce ve šťastném dětství a dospívání.

Chystaly se slavné šestnácté narozeniny královské dcerky a celý hrad byl na nohou. Král ještě pro jistotu nařídil ověřit, jestli skutečně ani v tom nejodlehlejším koutku jeho panství nekvete zapomenutá růže. Přípravy zaměstnaly všechny natolik, že si nikdo nevšiml princezny, která nudíc se uprostřed té nádhery, zabloudila v hradu k malým neznámým dvířkům. Kampak asi vedou, pomyslela si dívka.

Klika povolila a ona vstoupila na točité schodiště, vedoucí do věže. Vyběhla zvědavě nahoru a vstoupila do malé světničky. Na lavici seděla stařena, na vřetánko spřádala len. Růženka to jakživa neviděla a chtěla si to vyzkoušet.

5

Děvečka nesla slavnostní šaty, ale noha nestačila překročit práh. V královské kuchyni kuchtík míchal kaši — asi ne dost dobře, protože se mu kuchař zrovna chystal uštědřit pohlavek. Rána nedopadla.

Koně s povozem se zastavili v nakročení, kocour znehybněl ve skoku a myška se nestačila schovat pod podlahu. A tak se království rázem proměnilo v jediné podivné kamenné panoptikum.

Dlouho, dlouho tu stály strnulé sochy. Hradby, zdi paláce a pak i komnaty začalo porůstat trní šípkové růže. Za několik let už by nikdo pod záplavou růží nehledal kdysi tak honosný královský hrad…

„Jen pojď, děvenko, vezmi si vřeteno…,“ povídala babice a podávala jí špičaté vřetánko. Princezna ho však uchopila tak nešťastně, že se bodla do prstu.

Ukápla kapička krve a Růženka v okamžiku ztichla v nehybném spánku. Ale nejen ona. V tu chvíli se celé království zastavilo, jako by zkamenělo.

Král se zrovna chystal plácnout dotěrnou mouchu, ale ruka mu ztuhla v napřažení. Moucha zůstala nehybně viset ve vzduchu. Královna si pudrovala nos, ale ruka s labutěnkou se zastavila na půli cesty.

Daleko odtud v mocném království se narodil dědic trůnu. Malý princ rostl jako z vody, pilně se cvičil v umění boje, v jízdě na koni i dvorném vystupování. Když vyrostl v mládence, vyjel do světa na zkušenou, jak to tehdy bylo zvykem mezi královskými synky. Jel a jel cestou necestou, až po čase zabloudil do podivné pusté krajiny. Všechno kolem zarostlé šípky, nikde ani živáčka. Kralevic si klestil

6

Šípková Růženka

cestu mečem, nakonec sesedl z koně a prodíral se trním, až došel na světlejší místo. Pod rozkvetlými šípkovými růžemi vytušil obrys hradu a třikrát obešel kolem, než objevil zrezivělou bránu. Prosekal se dovnitř a mečem ještě dlouho zápasil s trním, než mohl vstoupit do zpustlého paláce. Všude kolem viděl nehybné postavy sloužících, komorníků a vojáků, pokryté prachem a pavučinami.

To je mi divné království, pomyslel si princ a vyběhl po schodech na věž, aby se rozhlédl po okolí.

Tady se ale zarazil jako zasažený bleskem. Na lavici spala spanilá dívka, bledá, na prstu jí jako rubín svítila kapka krve. Kde se tu vzala taková krása? Neodolal, pokleknul a dívku políbil. Vtom princeznička zamžikala řasami, tváře jí rozkvetly jako růže, otevřela oči a podívala se do tváře pohlednému mládenci. To se už celým hradem ozýval obvyklý ruch. Všichni dokončili to, co před sto lety nestihli. Král plácnul mouchu, královna si dopudrovala nos, komorná zakopla o práh a převalila

Šípková Růženka

se i s šaty, kuchař vlepil kuchtíkovi pohlavek, koně dovezli vůz se sudy piva, kocour skočil po myši, ale ta stihla vklouznout do dírky v podlaze. Po staletém trní vmžiku ani památky. Šťastný princ si vedl svou Růženku a přípravy jejích šestnáctých narozenin se rázem proměnily v chystání slavné svatby.

My tam také byli, pivo, víno pili, se všemi se veselili, nevěstě a ženichovi dobré přáli.

Zazvonil zvonec — a pohádky je konec.

dát do vínku — obdarovat novorozeně penězi nebo šperkem, zde určitou vlastností nebo osudem vřeteno, vřetánko — dřevěná hůlka se setrvačníkem (přeslenem) na ruční spřádání textilních vláken labutěnka — pudřenka z prachového peří bílých labutí panoptikum — soubor podivností, nejčastěji voskových figurín rubín — drahokam temně červené barvy

7

O zlaté rybce

a břehu velikého jezera žil starý rybář se svou ženou. Byli chudí, chaloupka na rozpadnutí a do hrnce jen to, co dala malá zahrádka a rybářova síť.

Od časného rána házel rybář síť do jezera, ale dneska se mu vskutku nevedlo. Nechytil ani mřenku a myslel rozmrzele na ženu, jak mu bude doma spílat. Ještě jednou zkusím štěstí, pomyslel si a vhodil naposledy síť do vody. Po chvíli ji vytahoval opět prázdnou, ale co to — mezi oky sítě se něco

8

zalesklo. Vida, malá rybka, a div divoucí, celá zlatá! Ještě víc se stařeček podivil, když rybička promluvila lidskou řečí: „Ušetři mne, rybáři, daruj mi svobodu a já ti splním, cokoliv si budeš přát.“ Rybář se smutně pousmál: „Rybičko zlatá, copak já bych si přál? Jen si pluj ve vodičce a užívej života.“ Hodil rybku zpátky do vody, ta mrskla ocáskem, a než odplula, zavolala: „Děkuji, máš dobré srdce, rybáři. Budeš-li někdy v nouzi, přijď a zavolej mě…“

O zlaté rybce

Doma rybář vyprávěl ženě o podivné příhodě, ale se zlou se potázal: „Ty hňupe, s prázdnou jdeš domů, není co jíst, chalupa nám padá na hlavu, a ty tu kouzelnou rybku necháš uplavat?! Hned se vrať k jezeru, zavolej ji a řekni, ať dá aspoň nové necky a opraví chalupu!“ Rybář věděl, že odporovat stařeně se nevyplácí, a tak se vydal zpátky na břeh. Kdoví kde je rybce konec… Ale hned po prvním zavolání se hladina rozčeřila a zlatem se lesknoucí rybí hubička se ptá: „Čeho si žádáš, rybáři?“ Stařík opatrně vyslovil ženino přání. Rybka se usmála a povídá: „Jdi s pokojem domů, stane se.“ Zdálky svítí nová chalupa, na zápraží žena pere prádlo na dubové valše v pěkných nových neckách. Ale nevítaly ho díky a úsměv… „Cos ty za nemehlo! Když umí ryba vyčarovat chalupu, uměla by i panský dvůr. Už nechci být udřenou pradlenou. Utíkej k jezeru a řekni rybě, ať vykouzlí panské sídlo a mne ať udělá paničkou.“

Jen nerad se vracel rybář k vodě a volal zlatou rybku. Ta se ale nedivila a slíbila všechna přání splnit.

Jak řekla, tak udělala. Na místě, kde bývala chalupa, stál teď bílý panský dvorec, ve vratech vyšňořená paní. Jen podle vrásčité zlostné tváře poznal stařík svou ženu. A ta už zdálky hartusila: „Budižkničemu, tebe si poslat pro smrt! Co to je, obyčejná měšťanka? K smíchu! Královnou se chci stát, panovnicí nad vším lidem. Ihned jdi vyřídit rybě mé přání.“

Celý utrápený šel rybář k jezeru, nohy ho tížily, nejraději by se hanbou propadl. Rybka vyslechla další přání nenasytné rybářky. „Inu, s jídlem roste chuť. Nic se netrap, rybáři, tvá žena má mít, po čem touží.“

O zlaté rybce

9

S obavami se vracel domů a měl proč se obávat.

Brány zpupného hradního sídla střeží halapartníci a odhánějí staříka pryč: „Lůze je přístup do hradu přísně zapovězen, tak zní nařízení naší nejjasnější panovnice.“ Co měl ubožák dělat? Z naplaveného dřeva a zeleného chvojí si u jezera postavil nuznou chatrč a vrátil se k rybaření.

Po nějakém čase ale přijeli k chatrči královští poslové a odvedli rybáře před královnu. Ta zářila v aksamitu posetém diamanty a drahým kamením a z té nádhery zle svítily chamtivé oči: „Rybáři, jdi a zavolej rybu. Poruč jí, aby mě udělala vládkyní všeho živého na zemi i ve vodě, císařovnou země, vzduchu i moří. To je můj rozkaz a nevyřídíš-li ho, budeš o hlavu kratší.“ Šel rybář k jezeru, jen co noha nohu mine, slzy mu tekly po tváři. Smýval je prudký déšť, kolem hromy blesky, na jezeře se vzdouvaly vlny jako na rozbouřeném moři. Jen stěží překřičel stařík rozběsněné živly: „Rybičko zlatá, odpusť, co si mám počít, moje bába se pomátla na rozumu. Už jí nestačí být královnou, chce vládnout všemu živému na světě…“ Ani nedomluvil, rybka se mrskla ve vodě a nebylo po ní ani památky.

10

Loudal se pomalu zpátky, bouře se utišila, tichý déšť už jenom hladil. Vracel se k bývalému domovu — a tam stojí odraná chalupa a před ní ve starých neckách pere jeho žena v nuzných hadrech.

Inu, tak to na světě chodí — kdo chce všechno, nakonec nemívá nic.

mřenka — drobná plevelná rybka necky — dřevěná nádoba na vodu ve tvaru truhlice, užívala se na praní a koupání zápraží — vydlážděný prostor před vchodem do domu valcha — deska se zvlněným povrchem, na níž se pralo prádlo, bývala vyrobená z kamene, tvrdého dřeva nebo kombinace dřeva a vlnitého plechu halapartníci — stráž ozbrojená halapartnou, dlouhým kopím s malou sekyrkou na vrcholu lůza — chudý lid, spíše hanlivé označení aksamit — starší název pro samet, hebkou látku s povrchem podobným srsti krtka

O zlaté rybce

Závěrem Cyklus těchto pohádek vznikal v letech 2008—2010, původně pro dětské webové stránky Alík.cz. Autorka se inspirovala nejznámějšími českými a evropskými klasickými pohádkami, které doplnila několika svými vlastními.

Dalších deset klasických pohádek (Smolíček, Hrnečku vař, Otesánek, Sněhurka a další) zařadila do své knížky Dětské hrátky půlstoletí zpátky (Praha: Akropolis, 2009).

Závěrem

113

Obsah Šípková Růženka O zlaté rybce Sůl nad zlato Dvanáct měsíců Kocour v botách Hastrmanská nevěsta Dlouhý, Široký a Bystrozraký Princ Bajaja Sestra sedmi krkavců O zakleté panně O Palečkovi Popelka Zlatovláska Kráska a Netvor Kohoutek a slepička Tři dary Pyšná princezna Tři prasátka Smrt kmotřička Tři zlaté vlasy děda Vševěda Jak se Honza učil latinsky O kmotru Lakotovi O Raráškovi Jak Pán Bůh chodil světem Zvířátka a loupežníci O permoníkovi a havíři Matějovi Červená karkulka

Obsah

115

5 8 11 14 18 20 24 29 36 41 45 48 52 56 60 63 68 73 77 81 87 91 94 98 101 105 108

…ale máma to vařila líp je druhé vydání úspěšného titulu, jehož prostřednictvím se známá výtvarnice a folkloristka, žijící v malé roubence na Vysočině, pokouší nabourat vžitou představu o kuchařské knize jako vyloženě účelové, nenáročné literatuře beze snahy o vytříbenou slovesnost a stylistiku. Stejně jako v titulech Hody, půsty, masopusty nebo Rodinné stříbro aneb Klenoty domácí kuchyně autorka prosazuje názor, že všechno, co jíme, by mělo být připravováno s pozorností a láskou. Vaření má být kreativní činností, zábavou a dobrodružstvím, nikoliv každodenní nepříjemnou povinností. Kniha servíruje nejen tradiční jídla české kuchyně, ale také pokrmy cizokrajné. Vedle toho přináší například přehled nejdůležitějšího koření, bez nějž se žádná správná kuchyně neobejde, a spoustu dalších praktických rad.

Každá dobrá rodina má své rodinné stříbro – doslova i přeneseně. Jsou to nejen šperky po babičce, ale i různé rituály, úsloví a v neposlední řadě i oblíbené recepty, předávané z generace na generaci – někdy ovšem i zcela nově získané, a dokonce vlastním riskováním objevené. Každá maminka, babička, a v poslední době i mnohý muž, ví, že láska prochází žaludkem. Mají tedy v záloze dobrůtku, nad kterou se leckdy vyřeší drobné problémy, jejíž vůně rozežene občasné mráčky manželského soužití a nad naparáděným talířem se opět rozzáří sluníčko rodinné pohody.

Kuchařka Rodinné stříbro, volné pokračování knihy …ale máma to vařila líp, vznikala spoluprací všech autorčiných přátel, kteří ochotně otvírali ony rodinné pokladnice a dávali nahlédnout do vyzkoušených a ověřených receptů.

Kniha Hody, půsty, masopusty volně navazuje na populární tituly …ale máma to vařila líp a Rodinné stříbro. Autorka zde svým charakteristickým způsobem přibližuje čtenáři dění okolo všech důležitých svátků, obyčejů, zvyklostí a slavností českého kalendářního roku. Publikace je členěna podle ročních období a popisuje detailně jak všechny po věky tradované pověry, obyčeje a receptury, tak i pozapomenuté dětské hry. Zručnější čtenáři tu najdou inspirativní návody ke zhotovení různých hraček a zvykoslovných předmětů, hospodyňky zase ocení recepty pro přípravu staročeských postních i slavnostních pokrmů. Kniha představuje jedinečný dokument, který ukazuje v širokém záběru život a tradice předchozích generací s jejich zdravou prostotou, pokorou a dnes často opomíjenými hodnotami.

Tentokrát autorka stylizuje knihu do podoby starobylých kalendářů, které bývaly oblíbenou četbou ve venkovských domácnostech. Přístupnou a čtivou formou vyprávění dvou mladých lidí přibližuje čtenáři všední i sváteční život na vesnici ve druhé polovině 19. století. Ve výpovědi běžných i méně obvyklých událostí jednoho roku se tu střídají mládenec Jakub a jeho milá Dorotka. Důležitá je také podoba knížky, jež navazuje na starobylé kalendáře přinášející čtenářům kromě praktických údajů také vyprávění, pranostiky, říkadla a písničky, zajímavé recepty a obrázky. Jeden rok života Dorotky a Jakuba tak Kamila Skopová ve své desáté knize doplňuje vedle svých nezaměnitelných obrázků i půvabnou lidovou slovesností, pranostikami, praktickými návody a ovšem – i tradičními recepty lidové kuchyně.

Dvojici oblíbených knížek Vánoční svátky o století zpátky a Velikonoční svátky o století zpátky, v nichž známá folkloristka a výtvarnice vlídným a čtivým stylem pojednává jak o receptech, jež by se měly stát součástí vánoční a velikonoční kuchyně, tak o obyčejích a rituálech, které k těmto svátkům neodmyslitelně patří, doplňuje titul Dětské hrátky půlstoletí zpátky. V něm autorka mapuje dosud opomíjený fenomén skupinových her, provozovaných dětmi v polovině minulého století na venkově i ve městě. Řadu útlých knížek, jejichž titul má vždy dovětek „…o století zpátky“, uzavírá publikace Rodinné svátky o století zpátky, v níž autorka připomíná odkaz předků v podobě vžitých rodinných rituálů a oslav, a nově také knížka Vánoční svátky o století zpátky v německém překladu a anglickém překladu.

Žádejte u svých knihkupců! www.akropolis.info Distribuce: Euromedia Group, k. s. Nádražní 896/32, 150 00 Praha 5, tel.: 296 536 111, Sklad: Nádražní 1161, 271 01 Nové Strašecí, tel.: 313 572 971, e-mail: michalicek.eduard@euromedia.cz, www.knizniweb.cz Kosmas, s. r. o. Lublaňská 34, 120 00 Praha 2, tel./fax: 222 510 749, 222 515 407, e-mail: sklad.lublanska@kosmas.cz, Sklad Horoměřice: V Zahradě 877, 252 62 Horoměřice, tel.: 226 519 373, fax: 226 519 387, e-mail: sklad.horomerice@kosmas.cz, www.kosmas.cz Nakladatelský servis, s. r. o. Kladenská 117, 252 68 Středokluky, tel.: 233 900 784, 602 428 362, e-mail: shop@nakladatelskyservis.cz, www.nakladatelskyservis.cz Pemic Books a. s. Vratimovská 703/101, 719 00 Ostrava-Kunčice, tel.: 597 490 411, e-mail: knizni.velkoobchod@pemic.cz, www.knihcentrum.cz

Kamila Skopová

POHÁDKY sedmadvacet klasických pohádek převyprávěných a ilustrovaných

Vydal Filip Tomáš — Akropolis (Severozápadní IV 16/433, 141 00 Praha 41, www.akropolis.info) v roce 2013 jako svoji 264. publikaci Text a ilustrace Kamila Skopová Redakce Štěpánka Pašková Grafická úprava, obálka a sazba písmem Baskerville Ondřej Fučík Tisk Těšínské papírny, s. r. o., Bezručova 212/17, 737 01 Český Těšín Vydání první, 120 stran, TS 14.

ISBN 978-80-7470-045-3 Doporučená cena včetně DPH 350 Kč