Issuu

PROMETHEOVA JÁTRA JIŘÍ KOLÁŘ

JIŘÍ KOLÁŘ PROMETHEOVA JÁTRA

K ritická H ybridní dice

K H

K H prometheova_jatra_zmenseno.indd 1

01.09.2026 21:24:01

prometheova_jatra_zmenseno.indd 2

01.09.2026 21:24:01

J iř í Ko lá ř / P ro m e t h e ov a j á t r a

prometheova_jatra_zmenseno.indd 3

01.09.2026 21:24:01

prometheova_jatra_zmenseno.indd 4

01.09.2026 21:24:01

Ústav pro českou literaturu AV ČR / Akropolis

prometheova_jatra_zmenseno.indd 5

Kritická hybridní edice

01.09.2026 21:24:02

KATALOGIZACE V KNIZE — NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Kolář, Jiří, 1914–2002 Prometheova játra / Jiří Kolář. — Vydání v tomto uspořádání druhé. — Praha : Ústav pro českou literaturu AV ČR : Akropolis, 2026. — (Kritická hybridní edice ; 6. svazek) Anglické resumé Obsahuje bibliografické odkazy ISBN 978-80-7658-143-2 (Ústav pro českou literaturu AV ČR ; vázáno). — ISBN 978-80-7470-576-2 (Akropolis ; vázáno) * 821.162.3-1 * (0:82-1) * (0.027) — česká poezie — kritická vydání 821.162.3-1 — Česká poezie [25]

Digitální vědecká edice volně dostupná na: www.ucl.cas.cz/khe Edice vznikla v rámci grantového projektu GA ČR GA22-04611S Jiří Kolář: Prometheova játra — Kritická hybridní edice, řešeného na Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. Kniha byla vydána s podporou Akademie věd České republiky. Při vzniku edice byly využity zdroje výzkumné infrastruktury Česká literární bibliografie — https://clb.ucl.cas.cz/ (kód ORJ: 90243). Projekt Kritická hybridní edice je realizován ve spolupráci s Památníkem národního písemnictví. Recenzovali: PhDr. Petr Šrámek, Ph.D., a Mgr. Lukáš Holeček, Ph.D. © Jiří Kolář — dědicové c/o DILIA, 2026 © Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., 2026 © Filip Tomáš — Akropolis, 2026 © Edition and commentary — Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., 2026 © Graphic and Cover Design — Markéta Jelenová, 2026 ISBN 978-80-7658-143-2 (Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.) ISBN 978-80-7470-576-2 (Filip Tomáš — Akropolis) ISBN 978-80-7658-144-9 (MOBI — Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.) ISBN 978-80-7470-577-9 (MOBI — Filip Tomáš — Akropolis) ISBN 978-80-7658-145-6 (ePUB — Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.) ISBN 978-80-7470-578-6 (ePUB — Filip Tomáš — Akropolis)

prometheova_jatra_zmenseno.indd 6

01.09.2026 21:24:02

Předmluva ke knižnímu vydání Prometheových jater J i ř í h o Ko l á ře Básnická kniha Prometheova játra Jiřího Koláře (1914–2002), napsaná v roce 1950, vychází v češtině od roku 1989 knižně již počtvrté. První tři vydání z let 1990, 2000 a 2016 přitom přinesla v mnohém rozdílné texty. Tato skutečnost svědčí o dvojím: neutuchajícím čtenářském zájmu a potřebě se s textem editorsky vyrovnat. V Kolářově literárním díle představují Prometheova játra zásadní předěl. Ve střetu s každodenností totalitního státu v ní vrcholí a završují se postupy ze čtyřicátých let, ustavené v okruhu Skupiny 42: zejména variace (coby princip noetický; srov. Doslov v oddílu Skutečná událost) a deníkovost (jako princip etický a kompoziční). Zároveň se v této knize rodí postupy nové, jež budou určovat Kolářovu literární tvorbu v padesátých letech. Ty spočívají především v zacházení s cizími texty: první oddíl knihy je vystavěn na manipulaci se svědeckým textem Zofie Nałkowské, do druhého oddílu je vřazen autorův překlad Dutých lidí od T. S. Eliota a pasáž z rané novely Josefa Škvoreckého Zákony džungle. V Prometheových játrech se nacházíme na počátku procesu, ve kterém se stírá rozdíl mezi překladem/adaptací a vlastní tvorbou a který u Koláře dále pokračuje ve sbírkách Přestupný rok, Mistr Sun o básnickém umění, Černá lyra, Vršovický Ezop. Proměňující se podoba textu Prometheových jater je důsledkem komplikované cesty této knihy ke čtenářům. V roce 1950 se básník Jiří Kolář nacházel v tíživém postavení. Po odsudku sbírky Dny v roce z pera Jan Šterna v časopisu Tvorba byla zastavena výroba prozaického protipólu Roky v dnech a autor postupně přišel o zaměstnání v nakladatelství Družstvo Dílo i o možnost publikovat. Přestože podle všeho zůstal členem Svazu československých spisovatelů, a i v dalších letech se účastnil jeho různých schůzí a zasedání,1 fakticky byl Kolář z veřejných a oficiálních fór vykázán. Za těchto okolností upínal své působení ke schůzkám okruhu přátel v bytech, ateliérech či kavárnách. Tato skupina na začátku padesátých let zahrnovala vedle manželů Kolářových výtvarníky Kamila Lhotáka, Evu a Vladimíra Fukovi, překladatele Zdeňka Urbánka a Josefa Schwarze, básníky a překladatele Josefa Hiršala a Emanuela Fryntu, hudebního skladatele Jana Rychlíka a další.2 Ke schůzkám patřilo předčítání z rukopisů, prezentace výtvarných či hudebních děl a diskuse o nich. V tomto kontextu vznikla trojice žánrově různorodých textů, jež se posléze staly součástí knihy Prometheova játra: básnických cyklů Skutečná událost a Každodenní komedie a deníku Jásající hřbitov. Vzhledem k ostře kritickému zaměření díla proti komunistickému režimu nebyla v době vzniku šance na jeho zveřejnění, a proto strojopis Prometheových jater koloval mezi Kolářovými přáteli. Na podzim roku 1952 byla jedna 1 Srov. Bauer, Michal: „Kolářovy dějiny lidstva jako dějiny bolesti a hravosti“. In týž: Z každého z nás postupem let něco zmizí. Rozhovor s Jiřím Kolářem. Praha: H&H, 2005, s. 33–55, srov. s. 50. 2 Srov. např. deníkový zápis z 9. července 1950 (zde s. 147). Povahu a dynamiku tohoto uskupení zachycují vzpomínkové texty Josefa Hiršala (Hiršal, Josef: Vínek vzpomínek. Praha: Rozmluvy, 1991, s. 243–244, 304), Josefa Schwarze-Červinky (Schwarz-Červinka, Josef: Trpělivě obnošené tělo. Praha: Torst, 2003, s. 102) ad.

prometheova_jatra_zmenseno.indd 7

01.09.2026 21:24:02

PŘEDMLUVA KE KNIŽNÍMU V YDÁNÍ PROMETHEOV ÝCH JATER JIŘÍHO KOLÁŘE

kopie zabavena příslušníky StB při domovní prohlídce u literárního kritika Václava Černého. Uvedení Kolářova jména v textu jedné z básní umožnilo vyšetřovatelům určit autora nepodepsaného strojopisu. V prosinci 1952 následoval neúspěšný pokus získat Jiřího Koláře ke spolupráci a v únoru 1953 jeho zatčení. Na základě posudku Prometheových jater, vypracovaného podporučíkem Petrem Olšaníkem, bylo na básníka v dubnu 1953 podáno trestní oznámení a v srpnu ho prokurátor obžaloval za „pobuřování proti republice“, „snižování vážnosti prezidenta republiky“, „hanobení ústavního činitele“, „útoku proti skupinám obyvatel“ a „hanobení spojeneckého státu“. Soudní proces se konal 21. září 1953 a Jiří Kolář byl odsouzen k nepodmíněnému trestu dvanácti měsíců odnětí svobody. Bylo mu však započítáno sedm měsíců vyšetřovací vazby a zbývajících pět měsíců trestu mu bylo prominuto na základě amnestie prezidenta Antonína Zápotockého ze 4. května 1953. Po propuštění začal Kolářův velmi pozvolný návrat do literárního života. Od roku 1955 mohl publikovat překlady — například Stébla trávy Walta Whitmana (1955, se Zdeňkem Urbánkem) či Spoonriverskou antologii E. Lee Masterse (1957, se Zdeňkem Urbánkem a Emanuelem Fryntou) — a adaptace pro dětské čtenáře (například staročeský Ezop, 1957 a Kocourkov, 1959), mezi něž se vklínila jeho básnická parafráze starověkého čínského traktátu o vojenské strategii Mistr Sun o básnickém umění (1957).3 Paralelně pokračoval v deníkových záznamech — v roce 1955 píše Přestupný rok, zachycující práci na sbírkách Nový Epiktet, Černá lyra a Vršovický Ezop. Tyto sbírky směly však vyjít až v druhé půli šedesátých let, tedy v době, kdy už byl dovršen Kolářův přerod ve výtvarného umělce. V témže období relativního politického uvolnění se zrodila myšlenka na oficiální vydání Prometheových jater. Mělo to však zásadní háček: strojopis byl tou dobou považován za ztracený. Dokládá to formulace v Edičním plánu českých nakladatelství na rok 1969, ohlašující vydání Kolářovy sbírky: „JÁSAJÍCÍ HŘBITOV […]. Kolářova sbírka, dlouho považovaná za ztracenou, vychází se zpožděním více než 15 let“ i úsilí získat zpět kopii zabavenou v bytě Václava Černého, vyvinuté v roce 1968. Dne 25. dubna se místopředseda Svazu československých spisovatelů Jan Procházka a jeho tajemník Vlastimil Maršíček obrátili na ministra vnitra Josefa Pavla s prosbou o její vrácení. Žádosti však podle všeho nebylo vyhověno4 a strojopis se nakonec objevil u jednoho z Kolářových přátel.5 K prvnímu pokusu o knižní vydání tak mohlo dojít v roce 1969 z iniciativy okruhu časopisu Tvář: kniha měla vyjít v nakladatelství Československý spisovatel jako první svazek zamýšlené knižnice pro experimentální literaturu Tangens, řízené Janem Lopatkou 3 Cenné informace o této fázi Kolářovy tvůrčí biografie přinesla edice autorových deníkových záznamů z let 1957–1958 připravená Vladimírem Karfíkem (Nalezený deník. Záznamy z let 1957–1958. Praha: Novela bohemika, 2024). 4 Zabavený strojopis v roce 2011 v Archivu bezpečnostních složek objevil historik Marek Suk a věnoval mu svoji bakalářskou práci Praxe vymítání a zakazování. Rukopis knihy Jiřího Koláře Prométheova játra jako předmět trestního stíhání v roce 1953 (obhájena 2012). 5 Srov. Vladislav, Jan: Portréty a autoportréty. Praha: Práce, 1991, s. 200.

prometheova_jatra_zmenseno.indd 8

01.09.2026 21:24:02

PŘEDMLUVA KE KNIŽNÍMU V YDÁNÍ PROMETHEOV ÝCH JATER JIŘÍHO KOLÁŘE

a Josefem Vohryzkem. Strojopis Prometheových jater, který se stal podkladem pro toto připravované vydání a který je v detailech odlišný od strojopisu zabaveného u Václava Černého,6 se dochoval v pozůstalosti Vítězslava Kocourka, šéfredaktora nakladatelství Československý spisovatel v letech 1968–1970.7 Strojopis obsahuje četné autorské i redakční vstupy a typografické instrukce. Při redakci byl text významně upraven: kromě stylistické a věcné revize byly vypuštěny nebo anonymizovány nejostřejší výpady proti poúnorovému režimu a jeho reprezentantům. V průběhu roku 1969 postoupila výroba knihy do stadia tiskových korektur (Kolář je z nakladatelství obdržel v prosinci 1969). V této fázi nakladatelství iniciovalo druhou vrstvu úprav, které autor akceptoval: opět šlo především o výpustky pasáží kritizujících komunistické zřízení. Nakonec však ani v takto nadvakrát okleštěné podobě nesměla Prometheova játra v roce 1970 vyjít, když bylo 6. dubna 1970 na poradě vedoucích pracovníků nakladatelství rozhodnuto zastavit výrobu knihy, byť část nákladu byla již vytištěna. Dochované exempláře Prometheových jater z roku 1970 se staly východiskem pro samizdatová i exilové vydání. V samizdatu vyšla Prometheova játra v roce 1979 jako 91. svazek Edice Expedice, jež byla v jednom ze svých plánů prodloužením vydavatelských záměrů okruhu Tváře.8 V osmdesátých letech připravil Jiří Pechar tří-, respektive čtyřsvazkové vydání, doplněné předmluvou a obsahující kromě Prometheových jater i výbor ze sbírky/antologie Vršovický Ezop. V exilu vyšla Prometheova játra — nově s autorovou koláží na obálce a pěti autorskými kolážemi v textu — z podnětu Jana Vladislava jako 160. svazek nakladatelství Sixty-Eight Publishers na podzim roku 1985. V roce 1990 bylo na základě znění z roku 1970 připraveno vydání Prometheových jater v nakladatelství Československý spisovatel. Vladimír Karfík v ediční poznámce k tomuto svazku upozornil na okolnosti, jež určily podobu textu. Tentýž editor v roce 2000 připravil jako devátý svazek Díla Jiřího Koláře vydání Prometheových jater, opírající se o sloupcové korektury sazby z roku 1969, a vrátil se k podobě textu před výpustkami vynucenými nakladatelstvím. Zatím poslední vydání Prometheových jater, připravené Jakubem Říhou a Petrem Šrámkem pro Českou knižnici v roce 2016, poprvé vzalo za výchozí text strojopis zabavený v bytě Václava Černého, který se dochoval v Archivu bezpečnostních složek. * Souborný titul Prometheova játra, kterým dnes Kolářovu knihu bezproblémově identifikujeme, je z hlediska její geneze poměrně pozdní. Tři skladby z roku 1950 ještě 6 Srov. Říha, Jakub: „Nový textový pramen Prometheových jater“. Slovo & smysl 20, 2023, č. 42, s. 73–82. 7 Strojopis identifikovala Kristýna Merthová při pořádání Kocourkovy pozůstalosti v Literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze. Nyní je uložen ve fondu Jiřího Koláře tamtéž. 8 Srov. Lopatka, Jan: „O původu, vzniku a dosavadní historii Edice Expedice“. In týž: Šifra lidské existence. Ed. Michael Špirit. Praha: Torst, 1995, s. 283–287, srov. s. 284.

prometheova_jatra_zmenseno.indd 9

01.09.2026 21:24:02

PŘEDMLUVA KE KNIŽNÍMU V YDÁNÍ PROMETHEOV ÝCH JATER JIŘÍHO KOLÁŘE

nějakou dobu po svém vzniku obíhaly mezi Kolářovými přáteli separátně: tak například Josef Škvorecký píše Ladislavu Dorůžkovi v září 1951 o Skutečné události jako o Kolářově nové básni a František Hrubín ještě v létě 1952 disponuje samostatným cyklem Každodenní komedie. Jejich spojení v celek mnohoznačným titulem a „svědeckým“ motem Leonida Andrejeva máme poprvé doloženo až ve strojopisu zabaveném na podzim 1952 u Václava Černého. Stopy původní samostatnosti jednotlivých oddílů Prometheových jater jsou patrné i v materialitě obou dochovaných strojopisů: počínaje nezávislým stránkováním každé z částí přes přítomnost samostatných obsahů nebo jejich kompilátů na samém konci až po zjevnou nesourodost strojopisu objeveného v pozůstalosti Vítězslava Kocourka (podrobněji v Komentáři). Tyto skutečnosti zostřují vědomí značné míry nezávislosti jednotlivých částí i v ex post ustaveném celku. To se nezávisle na genezi konstituuje už na základě druhové/žánrové různorodosti oddílů či přítomností autorského doslovu, respektive prologu při vnitřních předělech knihy. Nesamozřejmost vztahu části a celku se projevila při přípravě vydání Prometheových jater v nakladatelství Československý spisovatel na konci šedesátých let. Jeden z možných výkladů nakladatelské anotace citované výše je, že v jistou chvíli bylo zvažováno — snad pro aktuální nedostupnost zbylých dvou cyklů — samostatné vydání Jásajícího hřbitova (druhým, že v nakladatelství panovala nejistota ohledně titulu). Oba autoři lektorských posudků, Jiří Brabec a Josef Vohryzek, tehdy chápali odevzdaný rukopis jako soubor tří sbírek a ve stejném duchu byl nakonec zformulován i návrh záložky knihy: „Prometheova játra, která zahajují novou edici Tangens, zahrnují tři sbírky Jiřího Koláře, napsané roku 1950: Skutečná událost, Jásající hřbitov a Každodenní komedie.“ Oproti tomu pozdější nazírání na Prometheova játra opanoval jednotící způsob čtení knihy,9 navozovaný genorovskými podtituly básnických skladeb a motivicko-tematickou provázaností jednotlivých částí. Editor je postaven před otázku, nakolik Prometheova játra vnímat co jednotu, nebo naopak k jednotlivým oddílům (sbírkám?) přistupovat nezávisle. V přítomné edici se zřetel k původní heterogennosti promítl například do respektování odlišených způsobů vyznačování přímé řeči v jednotlivých oddílech (oproti vydání v České knižnici, kde jsme značení jednotili), nevedl však k rozbití identity dochovaných strojopisných celků. Ty pro nás při vědomí jejich nahodilosti zůstávají výchozími textovými reprezentacemi Kolářova díla. S výjimkou samizdatových edic, u kterých nemáme doloženu jeho účast, se Jiří Kolář v různé míře podílel na všech českých vydáních Prometheových jater, k nimž došlo za jeho života. Texty těchto čtyř vydání (1970, 1985, 1990, 2000) jsou spolu úzce provázány, přičemž jejich těžištěm je nerealizované vydání z roku 1970. Torontské 9 Nastolený Chalupeckého syntetickou statí Cesta (později Příběh) Jiřího Koláře ze sedmdesátých let a recenzí exilového vydání od Sylvie Richterová (oboje knižně v Šrámek, Petr, ed.: Čtení o Jiřím Kolářovi. Portréty a syntézy. Praha: Institut pro studium literatury, 2018, s. 95–120 a 192–198).

prometheova_jatra_zmenseno.indd 10

01.09.2026 21:24:02

PŘEDMLUVA KE KNIŽNÍMU V YDÁNÍ PROMETHEOV ÝCH JATER JIŘÍHO KOLÁŘE

vydání i první porevoluční z něj přímo vycházejí; vydání v Díle postoupilo o krok zpět, ke sloupcovým korekturám, vracejíce pasáže vyškrtnuté v tomto stadiu z podnětu nakladatelství. Objev strojopisu zabaveného v bytě Václava Černého v Archivu bezpečnostních složek z roku 2011 znamenal zásadní posun pro kritiku textu Prometheových jater. Přinesl nejstarší dochovanou podobu textu, prostou (auto)cenzurních a/nebo redakčních zásahů a obsahující řadu do té doby neznámých pasáží. Z tohoto důvodu se stal východiskem nového vydání v České knižnici (2016). Trajektorie vydávání Prometheových jater v tomto bodě směřovala od znění zastřených (auto)cenzurními vstupy k původnímu znění autorskému. Strojopis identifikovaný Kristýnou Merthovou doplnil chybějící krok mezi dříve známým strojopisem a dochovanými materiály k vydání z roku 1970. Tento strojopis podle všeho nevznikl přímo pro účely knižního vydání a pochází — přesněji jeho části pocházejí — patrně z počátku padesátých let. Soudíme, že ústřední deníková část Jásající hřbitov představuje ve srovnání s dříve objeveným strojopisem mladší verzi textu; v případně básnických cyklů není časový sled strojopisů zřetelný. Vedle vlastní strojopisné vrstvy dokument dochoval vydatné rukopisné vstupy související s redakčním procesem. Každá z obou vrstev významně obohacuje textovou historii Prometheových jater. Strojopisná vrstva reprezentuje v jednotlivostech odlišnou podobu Prometheových jater, něž jaká byla známa ze strojopisu uloženého v Archivu bezpečnostních složek, a umožňuje učinit si představu o autorských úpravách nesouvisejících s úsilím o publikování díla; rukopisná vrstva vedle nečetných autorských korektur obsahuje veliké množství redakčních vstupů a typografických instrukcí a nabízí vhled do redakčního procesu, zahrnujícího úpravy pravopisné, stylistické i výpustky motivované ohledem na politickou situaci. Ve světle dochovaných pramenů se historie textu Prometheových jater jeví jako postupné zjemňování původně až pamfleticky vyostřené povahy textu. To se týká především nejrozsáhlejší části knihy, deníkového oddílu Jásající hřbitov, do kterého se změny soustředí. Doposud se mělo za to, že úpravy, spočívající zejména ve výpustkách či oslabení protirežimních pasáží, souvisely s úsilím o publikování textu a byly autocenzurní povahy nebo byly iniciovány nakladatelstvím a schváleny autorem. Strojopis z pozůstalosti Vítězslava Kocourka nově dokládá, že těmto ústupkům v zájmu zveřejnitelnosti textu předcházely autorské úpravy směřující k zmírnění některých krajností. Tak Kolář například vypustil sarkastickou zdravici horníků („čest práci, hrdinové naší doby, slavní synové naší milované vlasti, nejzdatnější bojovníci za socialismus v naší zemi, horníci!“) v záznamu z 24. ledna či výpad proti Marii Majerové („vleze mi před oči protektorátní České slovo, s promítnutou tváří jeho velké redaktorky Marie Majerové, národní umělkyně a slavné bojovnice za věk komunismu“) v záznamu z 9. července nebo paušalizoval původně jmenný výčet kolaborujících kulturních pracovníků na konci záznamu z 28. června. Prometheova játra jsou úzce spjata s dobou svého vzniku. Rodí se z autorovy frustrace, živené nedobrovolnou izolací, a jejich jednotící princip utváří ostrý střet se stalinistickou totalitou. Tuto polohu textu vzhledem k pozdějšímu oslabování nejplněji

prometheova_jatra_zmenseno.indd 11

01.09.2026 21:24:03

PŘEDMLUVA KE KNIŽNÍMU V YDÁNÍ PROMETHEOV ÝCH JATER JIŘÍHO KOLÁŘE

reprezentuje strojopis dochovaný v Archivu bezpečnostních složek, a proto jej volíme za výchozí text přítomné edice. Současně tak navazujeme na předchozí vydání v České knižnici, čímž máme možnost pokročit v kritice textu. V tomto ohledu je nesmírně cenným pramenem nově objevený strojopis, umožňující rozlišit autorské úpravy, vzniklé při „oklepávání“ textu, od redakčních vstupů. S oporou v tomto pramenu jsme se rozhodli interpolovat chybějící závěrečnou pasáž v záznamu z 9. července v oddílu Jásající hřbitov, což byl zásah, který znění dochované v pozdějších pramenech (počínaje sloupcovými korekturami) nedovolovalo. To, že za výchozí text volíme znění, které považujeme za nejpůvodnější, v mnohém předurčilo ediční zacházení s textem, který by bylo lze označit jako konzervativní či pietní: respektujeme jedinečnost strojopisu, s jeho hláskoslovnými, morfologickými, syntaktickými i stylistickými zvláštnostmi i kolísáním, úpravy omezujeme na pravopisné jevy (zejména interpunkce) a pouze obezřetně přistupujeme k emendacím. Vzhledem k autorově praxi při úpravách textu v průběhu jeho přepisování, jsme byli velmi opatrní při využívání pozdějších znění co opory emendací. To můžeme doložit na příkladu textových variací, tedy opakování textu na dvou, ojediněle i více místech, které tvoří jeden z výrazných rysů Prometheových jater. Nutně vzniká otázka, jak vnímat případné rozdíly mezi jinak totožnými pasážemi. V přítomné edici jsme se v souladu s výše formulovaným principem rozhodli rozdíly tam, kde nedochází k porušení textu, zachovávat a zasahovat pouze na místech, kde z neshody povstaly formální či významové nedostatky. Kolísání v mezích variace tedy chápeme jako součást strojopisného pramene. * Do historie textu Prometheových jater výrazně zasahovaly politické okolnosti doby vzniku i následných vydání či pokusů o ně. Každá z dochovaných textových verzí reprezentuje odlišnou podobu díla a mohla by se oprávněně stát výchozím textem přítomné edice. Upřednostnění kontextu vzniku a nejpůvodnějšího textového pramene, který máme k dispozici, vychází z toho, jaké složky díla akcentujeme v předložené interpretaci Prometheových jater. Dovedeme si však představit i jiná řešení a jejich legitimní zdůvodnění — například vycházet z nově objeveného strojopisu jako z dokladu autorovy pokračující práce na textu nebo z Karfíkovy edice v Díle Jiřího Koláře jako z vydání poslední ruky. Nutnost přiklonit se v rámci knižní edice k jedinému výchozímu znění je v přítomném vydání vyvažována zpřístupněním ostatních verzí Prometheových jater v digitální části edice. Jakub Říha

prometheova_jatra_zmenseno.indd 12

01.09.2026 21:24:03

prometheova_jatra_zmenseno.indd 13

01.09.2026 21:24:03

prometheova_jatra_zmenseno.indd 14

01.09.2026 21:24:03

P ROM ET H E OVA J ÁT R A

1950

prometheova_jatra_zmenseno.indd 15

01.09.2026 21:24:03

prometheova_jatra_zmenseno.indd 16

01.09.2026 21:24:03

Pročpak nám nevypravuješ, Eleazare — co bylo tam? L. N. Andrejev

prometheova_jatra_zmenseno.indd 17

01.09.2026 21:24:03

prometheova_jatra_zmenseno.indd 18

01.09.2026 21:24:03

S KU TEČ N Á U DÁ LOS T Rod Genorův

srpen–září 1950

prometheova_jatra_zmenseno.indd 19

01.09.2026 21:24:03

prometheova_jatra_zmenseno.indd 20

01.09.2026 21:24:03

Ale k čemu ta strašlivá komedie? Proč to vše? Co to vše? Ladislav Klíma

prometheova_jatra_zmenseno.indd 21

01.09.2026 21:24:03

prometheova_jatra_zmenseno.indd 22

01.09.2026 21:24:03

— TADY měl pár koní s půldruhým metrem písku co dělat, řekl muž, zvedl půllitr, otřel dno o ubrus, a než se napil, dodal: — Měl jsem, nelžu, největší kurvu za ženu, jakou kdy svět nosil. Lehla by si bývala i s hrobem, kdyby to šlo. Našel jsem ji jednou v noci, a teď je to beránek, řek byste to do ní? Plaše na mne pohlédl měkce modrýma očima, ulokl piva, postavil sklenici a malou pěstí s napřaženým palcem ukázal prudce vedle sebe

prometheova_jatra_zmenseno.indd 23

01.09.2026 21:24:03

PROMETHEOVA JÁTRA

na prázdnou židli. — Pij, a nečum na nás jako to boží tele! řekl a šťouchl loktem do prázdna po svém boku. Seděli jsme sami. Po stolech se proháněl vítr. Každý raději vešel dovnitř, do restaurace. — Kdyby tady byl, ale co vám to povídám, jaképak potřebujem svědky, ne? povím to sám, napřed žila s jedním mladým kočím z pivovaru a ten, jak to donedávna bylo, spal v maštali. Vodil si ji tam k sobě, do teploučka ke koňům. Jednou ráno ho probudí rámus. Zatají dech, čeká, bojí se rozsvítit, ale dodá si odvahy, roužne, a co vidí, nahou holku na otýpce slámy s roztaženýma nohama jak mrcha pod koněm. Nemohl promluvit, viděl jen její chtivý rozkrok. Mluvím pravdu? zeptal se,

prometheova_jatra_zmenseno.indd 24

01.09.2026 21:24:03

SKUTEČNÁ UDÁLOST

když skončil, prázdné židle vedle sebe a otočil se tam pro odpověď. — Tak vidíte, sama se přizná, pokračoval vzápětí ke mně, celé Vršovice věděly, co se stalo, věděly, co provedla za hanbu, a my jsme spolu žili už tři čtvrtě roku, když jsem ji načapal s kusem salámu mezi nohama. Víte, co mi, hanebnice, řekla? Jen abych prý se neposral, žrát potom že ho umím a tohle že mi vadí. Zkopal jsem ji, až z ní proudem crčela červená. „Zab mě, zab mě, raději zab!“ křičela jako ďáblem posedlá, ale tenkrát padalo dost živých pro větší nic, a já, já měl svůj dárek z první války příliš v paměti, abych se odvážil vzít nůž, ale srdcem jsem toužil udělat všemu konec. Ale tenkrát zbývalo všem lidem jen se modlit,

prometheova_jatra_zmenseno.indd 25

01.09.2026 21:24:03

PROMETHEOVA JÁTRA

však si pamatujete, ne za zločin, zradu, Bože, za jedno slovo hrozilo větší utrpení, než vytrpěl tehdá On na kříži, za nás, všechny. Táhl jsem to s ní ještě rok, až mi jeden známý poradil: „Nebuď blázen, pust do ní německou myš!“

prometheova_jatra_zmenseno.indd 26

01.09.2026 21:24:03

SKUTEČNÁ UDÁLOST

NAPIL jsem se piva, abych zahnal děs jeho slov. — Pij také a nečum na nás jako otelená! ponoukl neviditelnou bytost vedle sebe a pokračoval: — Ráno jsem chyt mladou krysu; co vám mám povídat, byla jako beránek. Mluvím pravdu, nebo ne? dokončil a znovu šťouchl loktem na stranu do prázdna po svém boku. Potom zase upil piva, utřel rty do hrsti, zavřel oči, trochu pobledl: — Tady měl pár koní s půldruhým metrem písku hodně co dělat. A víte, co si myslím? pokračoval, zvraceje hlavu opojivě nazad, a položil ruku na čelo vedlejší židle tak, jako by místo ní objal nějakou bytost; Víte, co si myslím? opakoval, myslím si, že takováhle ženská

prometheova_jatra_zmenseno.indd 27

01.09.2026 21:24:03

PROMETHEOVA JÁTRA

schází všem těm zrůdám, jež dneska tancují s lidstvem ve všech těch Kremlech na celém světě. Jsou to stále stejní netvoři! Byly tu poctivé tváře, jako měl On, ale i mimo jeho byly tu! Náhle se prudce obrátil k židli. — Copak chceš? No, neboj se, mluv, budu opakovat po tobě, no: „A všimli jste si slunce, jak je rudé a nebe modré?“ Jen kývl hlavou a pokračoval: — Nemít ženskou, to je horší než nemít duši, ženská, to je největší míra toho, co člověk na zemi dokáže. Kdo nemá takovou míru a chce být za každý prd slavný, po každém vysrání něčím víc než jeho bližní, udělá ze sebe vždycky jen a jen bestii, i kdyby měl srdce veliké jako cihelnu. Pěstuji si dvanáct masařek, tak, pro zábavu,

prometheova_jatra_zmenseno.indd 28

01.09.2026 21:24:03

SKUTEČNÁ UDÁLOST

už jsou veliké jako kočky. Bylo jich třináct. Jedna se nevydařila. Dal jsem jí svobodu, ale odmítla ji, a tak žila sama v žalu. Měl jsem švagra, narodil se s hlavičkou jako moje pěst a s uchem velikým až k patě. Ta hlava mu nikdy nenarostla větší, ucho se také nezmenšilo. Jeho matka k nám přišla takhle na svátky, najednou, a povídá: „Mučejí tě hladem, viď?“ Potom vyškubla ze zaňadří salám s lahví ležáku; pozoroval jsem ji z postele, myslela, že spím: A honem pryč! Ovšem, že ta pila, jedla, až se černalo, ale byl to také její hrob. Marně jsem volal, nic na ni neplatilo. Jednu učím zacházet s revolverem, tu nejchytřejší, a tu nejstarší

prometheova_jatra_zmenseno.indd 29

01.09.2026 21:24:03

PROMETHEOVA JÁTRA

jsem naučil za měsíc počítat do tisíce. Ostatní jsou hlupačky jako všechny masařky.

prometheova_jatra_zmenseno.indd 30

01.09.2026 21:24:03

prometheova_jatra_zmenseno.indd 275

01.09.2026 21:24:09

prometheova_jatra_zmenseno.indd 276

01.09.2026 21:24:09

Vys vě t l i vk y Knižní část edice přináší revidovanou a místy rozšířenou podobu vysvětlivek z vydání Prometheových jater v České knižnici (2016, s. 505–519). Digitální část edice nabízí odlišně koncipovaný a podstatně rozšířený vysvětlivkový aparát. Prometheova játra — v řecké mytologii byl titán Prometheus za to, že ukradl oheň olympským bohům a věnoval jej lidem, přikován ke skále a orel mu každý den přilétal vyklovat játra; 17 Pročpak nám nevypravuješ, Eleazare… — moto z povídky Елеазар [Eleazar] (1906) ruského spisovatele Leonida Andrejeva (1871–1919); srov. L. N. Andrejev: Jidáš Iškariotský a jiné práce (překlad Božena Popová a Vincenc Červinka; Praha: J. Otto, 1926, s. 222); 19 Skutečná událost (Rod Genorův) — viz zde s. 53, ř. 12–16, 54, ř. 14–17; Genor je obludný protagonista prózy Ladislava Klímy (1878–1928) Skutečná událost sběhnuvší se v Postmortalii, otištěné v souboru Slavná Nemesis (Praha: Sfinx, 1932, s. 189–196); postava Genora se objevuje již v Kolářově básnickém cyklu Časy z let 1947–1949; 21 Ale k čemu ta strašlivá komedie?… — moto z Klímovy prózy Co bude po smrti; srov. Ladislav Klíma: Slavná Nemesis (Praha: Sfinx, 1932, s. 147); 53, 10 článku v novinách… — nezjištěno; 54, 3–4 povídky Zofie Nałkowské… — povídka U trati ze souboru Medailony (1946) polské spisovatelky Zofie Nałkowské (1884–1954) vyšla v českém překladu Heleny Teigové nejprve v antologii Za mír světa (Praha: Družstvo Dílo, 1949, s. 273–278) a poté v souboru Medailony (Praha: Melantrich, 1950, s. 34–39); Kolář v Prometheových játrech pracuje se zněním z roku 1949 (text povídky na s. 57–60 není uveden v úplnosti); 65 Kdy již konečně přikryje noc… — moto z románu Солнце мертвых [Slunce mrtvých] (1923) ruského spisovatele Ivana S. Šmeljova (1873–1950); srov. I. S. Šmeljov: Slunce mrtvých (překlad Helena Růžičková-Vaňková; Praha: J. Otto, 1926, s. 86); 68, 2–3 Pracovní konference… — pracovní konference Svazu československých spisovatelů se konala v neděli 22. ledna 1950 v Obecním domě v Praze; 68, 3–4 Hlavní referáty… — referát Ladislava Štolla byl v rozšířené podobě vydán pod názvem Třicet let bojů za českou socialistickou poezii (Praha: Orbis, 1950), referát Jiřího Taufera nebyl otištěn, srov. „Referát Jiřího Taufera na konferenci SČSS 22. 1. 1950“

277

prometheova_jatra_zmenseno.indd 277

01.09.2026 21:24:09

Č a s ov á os a Časová osa zachycuje autorův život i významné literární události se zvláštním důrazem na vznik a publikaci Prometheových jater. Výtvarná kariéra Jiřího Koláře je představena pouze výběrem nejdůležitějších mezníků. 24. září 1914 Narozen v Protivíně. Otec František Kolář, pekař (* 1880), matka Anna Kolářová, švadlena (rozená Šimáková, * 1885), sestry Zdenka (* 1909) a Marie (dvojče, * 1914), bratr Alois (* 1916). květen 1925 Rozvod rodičů. říjen 1925 Stěhuje se s rodinou z Protivína do Kladna. 1925–1928 Navštěvuje I. měšťanskou školu v Kladně. 1928–1932 Učí se truhlářem u Františka Křišťana a Bedřicha Trojana. Po vyučení má příležitostná zaměstnání. 1929–1931 Navštěvuje Masarykovu školu práce v Kladně; absolvuje s výborným prospěchem. 1936 Zaměstnán v družstvu Včela, nejprve jako pomocný dělník, poté jako truhlář; v družstvu vstupuje do odborové organizace (takzvaných Rudých odborů) a je přijat do Komunistické strany Československa. 21. listopad 1936 Vystupuje s recitačním kroužkem Anticorro na akci Kladenští horníci pro Španělsko a Lidovou frontu. 18. prosinec 1936 Umírá matka Anna Kolářová. 31. prosinec 1936 Dokončuje rukopis románu Rudý havran a zasílá jej Vítězslavu Nezvalovi.

293

prometheova_jatra_zmenseno.indd 293

01.09.2026 21:24:09

PROMETHEOVA JÁTRA

9. březen 1937 Skupina Anticorro vystupuje na Večeru sportu a kultury v Kladně. září až říjen 1937 Vystavuje dvanáct koláží na I. Salonu na chodbě divadla D 37 v Mozarteu spolu s Františkem Grossem, Františkem Hudečkem, Miroslavem Hákem a Janem Kalanem [= Jan Kotík]. 4. listopad 1937 František Halas dopisem odmítá jeho první rukopis a zároveň ho povzbudí k další tvorbě. 1938 Stává se redaktorem časopisu Hej rup. červen 1938 Vychází první otištěná báseň Kladenská noc v revue U (roč. 3, č. 2, 28. 6., s. 130) skupiny Blok. podzim 1938 Dokončuje rukopis rozsáhlé básnické skladby Nový don Quijote. konec roku 1939 František Halas příznivě přijímá rukopisný cyklus Přespolní dělník, základ pozdější autorovy prvotiny. září 1941 Vychází Kolářova první sbírka Křestný list (Praha: Václav Petr; První knížky, sv. 9); při její přípravě se seznamuje s Jindřichem Chalupeckým a ten ho uvádí do Skupiny 42. 1941–1943 Píše sbírku Ódy a variace. 1943 Vydává básnickou skladbu Noc (soukromý tisk Skupiny 42). 1943–1946 Ve spolupráci s kritikem Jiřím Kotalíkem překládá T. S. Eliota a Carla Sandburga. 1944–1945 Píše sbírku Limb a jiné básně.

294

prometheova_jatra_zmenseno.indd 294

01.09.2026 21:24:09

ČASOVÁ OSA

1945 Odchází do Prahy jako redaktor nakladatelství Družstvo Dílo. Vydává sbírky Sedm kantát (Praha: Družstvo Dílo) a Limb a jiné básně (Praha: B. Stýblo; Lyra, sv. 2). 1946 Vydává sbírku Ódy a variace (Praha: Družstvo Dílo; Knihy Díla, sv. 1) a překladový výbor ze sbírky Carla Sandburga Ocel a dým (s Jiřím Kotalíkem; Praha: Družstvo Dílo). V revue Kvart (roč. 4, 1945–1946, č. 6, s. 335–336) zveřejňuje cyklus Lidé a věci, věci a lidé, v roce 1950 vřazen do deníku Jásající hřbitov. červen 1946 Cesta do Paříže u příležitosti Art tchécoslovaque 1938–1946 v galerii La Boëtie, společně s Františkem Hudečkem, Františkem Grossem a dalšími. 1946–1947 Působí jako šéfredaktor týdeníku Lidová kultura. 1947 V čele literárního odboru Umělecké besedy. 1948 Vydává sbírku Dny v roce. Básně 1946–1947 (Praha: F. Borový; České báně, sv. 78) a bibliofilii Tři básně (soukromý tisk Skupiny 42). březen až duben 1948 Společně s Ivanem Blatným a Arnoštem Vaněčkem navštěvuje Londýn coby člen literární delegace Syndikátu českých spisovatelů pozvané Britskou radou; Ivan Blatný ve Velké Británii zůstává. červen 1948 Jan Štern otiskuje v časopisu Tvorba (roč. 17, č. 25, 23. 6., s. 496–497) článek „Zběhnutí od praporu“, obsahující odsudek Kolářovy básnické tvorby. srpen 1948 Otisk básně Mé svědectví… ve sborníku Pozdrav Jakubu Demlovi k sedmdesátinám (Praha: soukromý tisk Vyšehrad, s. 17–18), v roce 1950 zařazena do deníku Jásající hřbitov. říjen 1948 Časopisecký otisk tří básní (7. červenec 1948, 16. červenec 1948, 14. srpen 1948) pod souborným titulem Svědek v revue Listy (roč. 3, č. 1, 21. 10., s. 12–15), básně v roce 1950 zařazeny do deníku Jásající hřbitov.

295

prometheova_jatra_zmenseno.indd 295

01.09.2026 21:24:09

PROMETHEOVA JÁTRA

1949 Vydává prózu pro děti Jeden den prázdnin (Praha: Orbis) s ilustracemi Kamila Lhotáka. Píše deníkovou knihu Očitý svědek. počátkem roku 1949 Ve výrobě je zastavena kniha Roky v dnech (Praha: F. Borový), prozaický protějšek Dnů v roce; počátek publikačních obtíží. 5. únor 1949 Sňatek s Bělou Helclovou (narozena 23. března 1923). konec roku 1949 Vynucený odchod z nakladatelství Družstvo Dílo; v následujících letech zbaven možnosti získat stálé zaměstnání. 1950 Píše básnické cykly Skutečná událost a Každodenní komedie a deník Jásající hřbitov, později spojeny do knihy Prometheova játra. 22. leden 1950 Na pracovní konferenci Svazu československých spisovatelů je Kolář spolu s Františkem Halasem a Karlem Teigem dehonestován básníkem Jiřím Tauferem a ministrem Zdeňkem Nejedlým, zastání nacházejí u Vítězslava Nezvala. počátek padesátých let Kolář se pravidelně stýká s okruhem přátel zahrnujícím Zdeňka Urbánka, Vladimíra a Evu Fukovi, Emanuela Fryntu, Jana Rychlíka a Kamila Lhotáka; iniciuje tvorbu literárních i výtvarných deníků a tvoří řadu koláží-konfrontáží (některé společně s Urbánkem a Fukou). květen–červen 1952 Vzniká cyklus textogramů Babyluna. 18. září 1952 Strojopis Prometheových jater zabaven StB při domovní prohlídce u Václava Černého. prosinec 1952 Neúspěšný pokus StB získat Koláře ke spolupráci. 7. únor 1953 Kolář je zatčen.

296

prometheova_jatra_zmenseno.indd 296

01.09.2026 21:24:09

ČASOVÁ OSA

duben 1953 Na Koláře podáno trestní oznámení. srpen 1953 Obžalován za „pobuřování proti republice“, „snižování vážnosti prezidenta republiky“, „hanobení ústavního činitele“, „útok proti skupinám obyvatel“ a „hanobení spojeneckého státu“. 21. září 1953 V procesu odsouzen k nepodmíněnému trestu dvanácti měsíců odnětí svobody, je mu však započítáno sedm měsíců vyšetřovací vazby a zbývajících pět měsíců trestu mu je prominuto na základě amnestie prezidenta Antonína Zápotockého z 4. května 1953. po září 1953 Pražská kavárna Slavia se až do Kolářova odjezdu do Berlína v roce 1979 stává místem každodenního setkávání kroužku literátů a výtvarníků u takzvaného Kolářova stolu. 1955 Píše deníkovou knihu Přestupný rok, zachycující mimo jiné práci na sbírkách Nový Epiktet, Černá lyra a Vršovický Ezop. Vydává překlad skladby Walta Whitmana Zpěv o mně (se Zdeňkem Urbánkem; Praha: Naše vojsko). 1956 Vydává rozsáhlý překladový výbor z díla Walta Whitmana Stébla trávy (se Zdeňkem Urbánkem; Praha: Naše vojsko; v rozšířené podobě v Odeonu 1969). Spolu s Josefem Hiršalem sestavuje samizdatový sborník Život je všude s příspěvky pořadatelů a Bohumila Hrabala, Josefa Škvoreckého, Milana Hendrycha, Emila Juliše, Jana Zábrany, Václava Havla a Jiřího Paukerta. 1957 Vydává básnickou sbírku Mistr Sun o básnickém umění (Praha: Čs. spisovatel; České básně, sv. 162), Ezopovy Bajky (přebásnění staročeské předlohy; Praha: Naše vojsko) a překlad sbírky Edgara Lee Masterse Spoonriverská antologie (se Zdeňkem Urbánkem a Emanuelem Fryntou; Praha: SNKLHU; Světová četba, sv. 144). 1958 Vychází překlad knihy pro děti Gottfrieda Augusta Bürgera Podivuhodné cesty po vodě i souši, polní tažení a veselá dobrodružství Barona Prášila… (s Jiřím Havlíkem; Praha: Naše vojsko; Svět, sv. 20) a překlad renesanční veselohry Marina Drziće Dundo Maroje (s Jaroslavem Urbanem; Praha: Orbis). Pořádá rozsáhlý výbor z díla Karla Jaromíra Erbena Poklad (Praha: Naše vojsko; Svět, sv. 24).

297

prometheova_jatra_zmenseno.indd 297

01.09.2026 21:24:09

PROMETHEOVA JÁTRA

1959 Vydává knihu pro děti Kocourkov (podle starých německých textů; s Josefem Hiršalem; Praha: SNDK; doslov Bohumila Grögerová) a překlad sbírky Carla Sandburga Dobré jitro, Ameriko (s Wandou Beranovou; Praha: SNKL; Plamen, sv. 10). Přispěl úvodem do fotografické publikace Miroslav Hák. Fotografie z let 1940–1958 (Praha: SNKLHU; Umělecká fotografie, sv. 2). Uspořádal výbor z díla Edgara Allana Poea Zrádné srdce (Praha: Naše vojsko; Svět, sv. 29; ilustrace Karel Souček). 1960 Zveřejněna kniha pro děti O podivuhodném životě mudrce Ezopa (volné zpracování staročeských předloh; s Josefem Hiršalem; Praha: SNDK; ilustrace Karel Souček) a překladový výbor ze sbírky Carla Sandburga Ocel a dým (s Jaroslavem Jechem; Praha: Mladá fronta; Květy poezie, sv. 20; doslov Jiří Kolář). 1961 Vydává knihu pro děti Nápady pana Apríla (Praha: SNDK; ilustrace Vladimír Fuka) a fotografickou publikaci Václav Chochola. Fotografie z let 1940–1960 (Praha: SNKLU; Umělecká fotografie, sv. 10). Pořádá výbor z literatury 19. století pro děti Zlatý věnec (s Františkem Hrubínem, Eduardem Petiškou a Emanuelem Fryntou; Praha: SNDK). 1962 Vydává knihu pro děti Enšpígl (upravená lidová knížka; s Josefem Hiršalem; Praha: SNDK; ilustrace Kamil Lhoták) a překlad divadelní hry Tennessee Williamse Sestup Orfeův (s Janem Grossmanem; Praha: Orbis; Divadlo, sv. 23; doslov Milan Lukeš). Ve strojopisné edici Ivana Martina Jirouse Opsáno na Brancourově vychází Nový Epiktet. květen–červen 1962 První samostatná výstava Depatesie v Klubu Mánes (31. května — 13. června), shrnující Kolářovy experimenty s koláží a jazykem od roku 1958. od roku 1963 Začíná pravidelně vystavovat v zahraničí. 1963 Vydává překlad divadelní hry Richarda N. Nashe Pozor, jaguár! (s Bedřichem Becherem; Praha: Orbis; Divadlo, sv. 43; doslov Milan Lukeš) a Aristofanovy komedie Mír (z něm. úpravy P. Hackse; s Bedřichem Becherem; Praha: Dilia; rozmnoženo). 1964 S Jiřím Padrtou zakládá skupinu Křižovatka, jejími členy byli Běla Kolářová, Pavla Mautnerová, Vladimír Burda, Richard Fremund, Josef Hlaváček, Karel Malich, Vladislav Mirvald, Ota Slavík a Zdeněk Sýkora. Vydává výbor Náhodný svědek. Verše z let

298

prometheova_jatra_zmenseno.indd 298

01.09.2026 21:24:09

ČASOVÁ OSA

1937–1947 (Praha: Mladá fronta; doslov Jan Grossman), knihu pro děti V sedmém nebi (texty k ilustracím Vladimíra Fuky; Praha: SNDK), překlad eseje Rogera Garaudyho Realismus bez břehů (s Evou Janovcovou a Alenou Šabatkovou; Praha: Čs. spisovatel; Dílna, sv. 20), překlad divadelní hry Samuela Becketta Čekání na Godota (Praha: Dilia; rozmnoženo), překlad rozhlasové hry Güntera Eicha Sny (s Jitkou Bodlákovou; Praha: Dilia; rozmnoženo) a překlad komedie Carla Goldoniho / Wolfganga Hildesheimera Tcháni (s Bedřichem Becherem; Praha: Dilia; rozmnoženo). 1965 Vydává Básně ticha (soukromý tisk), Evidentní básně (soukromý tisk), divadelní hru Mor v Athénách (Praha: Dilia; rozmnoženo), adaptaci Baron Prášil (podle Gottfrieda Augusta Bürgera; s Josefem Hiršalem; Praha: SNDK) a překlad básnické knihy Saint-John Perse Vichry (s Bohumilou Grögerovou a Jiřím Konůpkem; Praha: SNKLU; Plamen, sv. 45). říjen–listopad 1965 Pozvání na výstavu Between Poetry and Painting v Institut for Contemporary Art v Londýně. 1966 Vydává výbor z nepublikovaných sbírek z padesátých let Vršovický Ezop. 1954–1957 (Praha: Mladá fronta), cyklus Gersaintův vývěsní štít (novoročenka; Praha: Artia) a divadelní hru Chléb náš vezdejší v německém překladu Unser täglich Brot (překlad Konrad Balder Schäuffelen; Wien: Edition Universal). 1967–1968 Vzniká rozsáhlé kolážové svědectví o průběhu celého roku na základě doličných předmětů Týdeník 1967 a Týdeník 1968 (vydání 1993). 1968 Vydává sbírku Nový Epiktet (Praha: Mladá fronta; Cesty, sv. 100). Vychází první monografie věnovaná Kolářovu dílu od Miroslava Lamače a Dietricha Mahlowa (Jiří Kolář. Köln: M. DuMont Schauberg). březen 1968 Rozvod na žádost Běly Kolářové, rozluka trvala necelé tři roky. 25. duben 1968 Svaz československých spisovatelů žádá ministra vnitra o vrácení zabaveného strojopisu Prometheových jater, žádosti není vyhověno. 27. červen — 6. říjen 1968 Vystavuje na Documenta 4 v Kasselu.

299

prometheova_jatra_zmenseno.indd 299

01.09.2026 21:24:09

PROMETHEOVA JÁTRA

10. březen 1968 Zahájena výstava skupiny Křižovatka Nová citlivost. Křižovatka a hosté v brněnském Domě umění, kurátorsky a teoreticky se na ní podílejí Jiří Padrta, Miroslav Lamač, Zdeněk Felix a Vlasta Čiháková. Vedle Jiřího a Běly Kolářových na ní vystavují například Václav Boštík, Milan Grygar, Stanislav Kolíbal či Karel Malich. V květnu se výstava přesunuje do Oblastní galerie v Karových Varech, v červenci téhož roku do pražského Mánesu. 1968–1978 Uděluje Cenu Jiřího Koláře. 1969 Vydává sbírku experimentální poezie Návod k upotřebení (Most: Dialog; doslov Josef Hlaváček). Nakladatelství Čs. spisovatel zařazuje Prometheova játra do edičního plánu na rok 1969 jako první svazek edice Tangens. únor 1969 Časopisecký otisk dvou ukázek ze třetího oddílu Prometheových jater v Sešitech pro literaturu a diskusi (roč. 4, 1969, č. 28, s. 3–5). 20. březen 1969 Rukopis Prometheových jater je odevzdán do redakce nakladatelství Čs. spisovatel. 9. duben 1969 Kolář uzavřel nakladatelskou smlouvu na knihu Prometheova játra. 5. květen 1969 Je dokončena redakce textu a grafická podoba knihy. 14. květen 1969 Redakční rada schvaluje rukopis Prometheových jater do výroby. 14. červenec 1969 Emanuel Frynta odevzdává doslov Bytostný básník Jiří Kolář. 14.–31. srpen 1969 Společná výstava Jiřího Koláře, Běly Kolářové, Zorky Ságlové a Jiřího Ságla Někde něco ve Špálově galerii v Praze, kurátor Jiří Padrta. září–prosinec 1969 Cesta do Brazílie, získává cenu na X. Bienal de São Paulo.

300

prometheova_jatra_zmenseno.indd 300

01.09.2026 21:24:09

ČASOVÁ OSA

8. prosinec 1969 Obdržel sloupcové korektury Prometheových jater a přijímá další cenzurní zásahy. přelom 1969 a 1970 Severočeské nakladatelství v Liberci nedistribuuje náklad deníkové knihy Očitý svědek a je zastavena výroba souboru Dny v roce — Roky v dnech s doslovem Vladimíra Karfíka, zadaná nakladatelstvím Mladá fronta tiskárně Mír. 1970 Absolvuje cestu do USA, Kanady a Japonska; v Ósace se podílí na vnitřním výtvarném programu československého pavilonu na Expo 70. Vychází monografie Miroslava Lamače Jiří Kolář (Praha: Obelisk). 3. leden 1970 Náklad Prometheových jater je stanoven na 2000 výtisků. 18. březen 1970 Tiskárna ve Vimperku dostává poslední technické pokyny před tiskem Prometheových jater. 6. duben 1970 Vedení nakladatelství Čs. spisovatel rozhoduje zastavit výrobu Prometheových jater. 29. duben 1970 Tiskárna vyúčtovává náklady na zastavenou zakázku; vyroben neznámý počet výtisků Prometheových jater. léto 1970 Zastaveno vydání souboru Básně ticha v nakladatelství Čs. spisovatel. 2. listopad 1970 Stižen mozkovou mrtvicí, v jejímž důsledku částečně ochrnul. 1971 Obdržel Cenu Hanse Gottfrieda von Herdera na Vídeňské univerzitě. 18. duben 1971 Druhý sňatek s Bělou Kolářovou. jaro 1971 Ministerstvo kultury nevyhovuje návrhu na makulaci Prometheových jater.

301

prometheova_jatra_zmenseno.indd 301

01.09.2026 21:24:09

PROMETHEOVA JÁTRA

1975 V samizdatové Edici Petlice vychází imaginární rozhovor Odpovědi [sv. 38], deníková kniha Očitý svědek [sv. 39] a soubor Dny v roce a roky v dnech. Básně a texty 1946–1947 [sv. 40]. září 1975 Cesta do USA u příležitosti výstavy v Guggenheimově muzeu v New Yorku (12. října — 9. listopadu), uspořádané Thomasem Messerem; tamtéž Kolář vystavuje v letech 1979 a 1985. 1976 V samizdatové Edici Petlice vychází divadelní hra Chléb náš vezdejší [sv. 70] a studie Jindřicha Chalupeckého Cesta Jiřího Koláře [sv. 84]. 1977 Kolář mezi prvními podepisuje Chartu 77. 1979 V samizdatové Edici Expedice vycházejí Prometheova játra (sv. 91). Získává stipendium Deutscher Akademischer Austauschsdienst a společně s Bělou Kolářovou odjíždějí do Západního Berlína. Vychází reprezentativní monografie Jiří Kolář. Monographie mit einem Lexikon der Techniken (Zirndorf: Verlag für moderne Kunst) s texty Michela Butora, Jindřicha Chalupeckého, Jiřího Padrty a Jiřího Koláře a v úpravě Stanislava Kolíbala. 1980 Na pozvání Centre Pompidou odjíždějí Jiří a Běla Kolářovi z Berlína do Paříže. 1981 Zakládá a vlastním nákladem až do roku 1995 vydává čtvrtletník Revue K; za pomoci Romana Kameše, zastávajícího pozici sekretáře a asistenta; časopis vychází ve francouzštině a jeho cílem je představit zahraničnímu publiku tvorbu československých výtvarníků, ponejvíc exulantů, v menší míře přináší i překlady české literatury (spolupráce s Erikou Abrams a dalšími), celkem vychází 54 svazků. 1982 Československé úřady znemožňují Kolářovi legalizovat prodloužení pobytu v Paříži a zároveň je v nepřítomnosti odsouzen za nedovolené opuštění republiky a nedovolené zdržování se v cizině, součástí rozsudku je propadnutí majetku; Běla Kolářová se vrací do Prahy, aby vyřídila majetkové záležitosti, další vycestování do Paříže je jí povoleno až roku 1985; po dobu odloučení posílá Kolář manželce každý den jednu pohlednici, vzniklý soubor byl vydán jako sedmý svazek Díla Jiřího Koláře Psáno na pohlednice I.

302

prometheova_jatra_zmenseno.indd 302

01.09.2026 21:24:10

ČASOVÁ OSA

1983 Dokončuje Slovník metod (poprvé vychází italsky 1986). V Mnichově vychází Očitý svědek (München: Karel Jadrný; Arkýř, sv. 8; doslov Jan Vladislav). 1984 Kolář získal francouzské občanství. Vychází imaginární rozhovor Odpovědi. Pocta Jiřímu Padrtovi (Köln: Index) se souborem autorových koláží Kafkova Praha. Exilový časopis Svědectví (roč. 19, č. 73, s. 121–146) otiskuje blok Pocta Jiřímu Kolářovi s příspěvky Petra Krále, Jana Koblasy, Arséna Pohribného, Josefa Škvoreckého, Nikolaje Terleckého, Jana Kotíka, Ivana Diviše a Jana Vladislava. únor 1985 Vychází francouzský překlad Prometheových jater — Le Foie De Prométhée ( Journal 1950) (překlad Erika Abrams; Paris: Éditions de la Différence; Litterature, sv. 20). podzim 1985 V Kanadě jsou tiskem publikována Prometheova játra (Toronto: Sixty-Eight Publishers). 1986 V exilu vychází Vršovický Ezop (München: PmD; Nová řada poezie, sv. 22) a italský překlad Slovníku metod — Dizionario dei metodi (L’asino alato) (překlad Serena Vitale; Milano: Giancarlo Politi). V samizdatové edici Červená karkulka se do oběhu dostává sbírka Návod k upotřebení (sv. 6, řada Rýmy, sv. 2; doslov Josef Hlaváček). Vychází společná publikace Michela Butora a Jiřího Koláře L’oeil de Prague suivi de Réponses et de La Prague de Kafka par Jiří Kolář, obsahující Butorův esej o Kolářovi, francouzský překlad Odpovědí (překlad Erika Abrams) a kolážový cyklus Kafkova Praha (Paris: Éditions de la Différence). 1988 Samizdatový časopis Revolver Revue přináší rozsáhlou ukázku z Prometheových jater (č. 11, s. 183–208), zahrnuje kompletní oddíl Skutečná událost, první čtyři deníkové záznamy Jásajícího hřbitova a Věk náboženství; ukázka je doplněna Kolářovým životopisem v datech a jeho bibliografií. 1989 V samizdatové edici Pražská imaginace byl publikován sborník JK 75. Příležitostný tisk k 75. narozeninám Jiřího Koláře (sv. 73) s příspěvky Jana Skácela, Karla Šiktance, Bohumila Hrabala a Ludvíka Vaculíka. Tamtéž vyšla přednáška Vladimíra Karfíka Příspěvek, který přednesl na večeru k 15. narozeninám Jiřího Koláře v Klubu Mánes dne 22. září 1989 Vladimír Karfík (sv. 75). 1990 Vychází první tištěná domácí edice Prometheových jater (Praha: Čs. spisovatel).

303

prometheova_jatra_zmenseno.indd 303

01.09.2026 21:24:10

PROMETHEOVA JÁTRA

1991 Za Prometheova játra získává Cenu Jaroslava Seiferta. Od prezidenta Václava Havla obdrží Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy. 1992 Péčí Vladimíra Karfíka začíná příprava edice Díla Jiřího Koláře v nakladatelství Odeon; první svazek obsahuje básnické knihy Křestný list, Ódy a variace, Limb a jiné básně, Dny v roce a Roky v dnech; Roky v dnech jsou zde otištěny poprvé. Vychází kniha pro děti Paleček krále Jiřího (s Jiřím Hiršalem; Brno: Atlantis; doslov Bohumila Grögerová). 1993 Péčí Vladimíra Karfíka je publikován v nakladatelství Odeon třetí svazek Díla Jiřího Koláře; obsahuje básnické knihy Černá lyra, Marsyas, Z pozůstalosti pana A., Vršovický Ezop, Česká suita a Návod k upotřebení (v odlišné verzi než vydání z roku 1969). Vychází Týdeník 1968 (Praha: Torst; doslov Arsén Pohribný). Zastoupen v antologii české experimentální poezie Vrh kostek (Praha: Torst), sestavené Josefem Hiršalem a Bohumilou Grögerovou; původní verze antologie byla připravena společně s Kolářem v letech 1967–1968. S Miladou Motlovou pořádá monografii Jiří Kolář (Praha: Odeon) s příspěvky Jindřicha Chalupeckého, Jiřího Padrty, Miroslava Lamače a Raula-Jeana Moulina. 1994 Péčí Vladimíra Karfíka byl publikován šestý svazek Díla Jiřího Koláře, po zániku Odeonu přechází souborná edice do nakladatelství Mladá fronta; titul obsahuje soubor Básně ticha, složený z cyklů Pocta Kazimiru Malevičovi, Gersaintův vývěsní štít, Básně ticha a Evidentní básně. Vychází monografie Vladimíra Karfíka Jiří Kolář (Praha: Čs. spisovatel) a knižní rozhovor s Monikou Pajerovou Ven ze stránky. Paříž 1989–1990 (Plzeň: Union Studio). 1994–1995 Výstava Jiří Kolář ve sbírce Jana a Medy Mládkových v Domě U Černé Matky Boží. 1995 Péčí Vladimíra Karfíka vychází v nakladatelství Mladá fronta čtvrtý svazek Díla Jiřího Koláře; obsahuje básnické knihy Mistr Sun o básnickém umění, Nový Epiktet, Návod k upotřebení a imaginární rozhovor Odpovědi. 1996 V ediční úpravě Vladimíra Karfíka vychází v nakladatelství Mladá fronta další svazek Díla Jiřího Koláře deníková kniha Přestupný rok; omylem označen znovu jako svazek číslo šest. jaro 1996 Autorská výstava Jiří Koláře v Museo Nacional Centro de Arte Reina Sofía v Madridu.

304

prometheova_jatra_zmenseno.indd 304

01.09.2026 21:24:10

ČASOVÁ OSA

1997 Vladimír Karfík vydal v nakladatelství Mladá fronta druhý svazek Díla Jiřího Koláře; obsahuje básnické cykly Černá lyra, Čas a deníkovou knihu Očitý svědek. 1998 Kolář prodělá mozkovou příhodu. 1999 Saská akademie umění v Drážďanech uděluje Kolářovi cenu Hanse Theo Richtera. Péčí Vladimíra Karfíka vychází — po další změně vydavatele, tentokrát v nakladatelství Paseka — sedmý svazek Díla Jiřího Koláře; obsahuje první část korespondenčního souboru Psáno na pohlednice I. 1983–1985. Vychází Slovník metod. Okřídlený osel (překlad Běla Kolářová; Praha: Gallery; doprovodné texty Gilbert Lascault a Vladimír Karfík) a soubor koláží Haškova Praha (Praha: Academia). květen 1999 Vrací se do Prahy. léto 1999 Po úrazu páteře je upoután na lůžko. prosinec 1999 — březen 2000 Bilanční výstava Příběhy Jiřího Koláře. Básníkovy výtvarné proměny v Národní galerii v Praze a v září až listopadu 2000 v Pražákově paláci v Brně, kurátor Josef Hlaváček; k výstavě vydává nakladatelství Gallery stejnojmennou publikaci. 2000 Péčí Vladimíra Karfíka vycházejí v nakladatelství Paseka pátý, osmý a devátý svazek Díla Jiřího Koláře; pátý svazek obsahuje dramata Chléb náš vezdejší a Mor v Athénách, osmý svazek druhou část souboru Psáno na pohlednice II. 1985–1987 a devátý svazek básnickou knihu Prometheova játra ve znění podle sloupcových korektur z roku 1969. 2001 Vychází soubor Snad nic snad něco. Práce na papíře Jiřího Koláře z let 1962–1963 (Praha: Trigon; doslov Miloslav Topinka). říjen 2001 — únor 2002 Výstava Jiří Kolář sběratel v Národní galerii v Praze ve Veletržním paláci; kurátorky Marie Bergmanová a Marie Klimešová; poprvé představena sbírka manželů Kolářových; k výstavě vydává nakladatelství Gallery stejnojmennou publikaci.

305

prometheova_jatra_zmenseno.indd 305

01.09.2026 21:24:10

PROMETHEOVA JÁTRA

červen–září 2002 Poslední výstava otevřená za Kolářova života: Oeuvres de Jiří Kolář. L’Oeil éphémère v Musée des Beux-Arts v Dijonu jako součást roku české kultury ve Francii. 2002 Péčí Miloslava Topinky vychází v nakladatelství Paseka jedenáctý svazek Díla Jiřího Koláře; obsahuje deníkovou knihu Záznamy. V edičním zpracování Jaromíra Slomka je zveřejněn soubor tří raných pornografických textů S utkvělou myšlenkou na město a noc s jejím tělem (Praha: Primus); původní soukromý tisk s ilustracemi Kamila Lhotáka patrně ze čtyřicátých let antedatován do roku 1938 (v roce 2016 vydává Spolek přátel Kamila Lhotáka jako reprint). 11. srpen 2002 Umírá v Praze. 2003 Marek Fikar pořádá výbor Dny v roce a roky v dnech (Praha: BBart). 2005 Vychází Kolářův rozhovor vedený Michalem Bauerem Z každého z nás postupem let něco zmizí (Jinočany: H&H). 2009 Péčí Vladimíra Karfíka a Marie Langerové jsou vytištěny Kolářovy juvenilie Rudý havran a Nový don Quijote (Praha: Akropolis; Skrytá moderna). Vychází italský překlad Prometheových jater — Il fegato di Prometeo (překlad Maria Elena Cantarello; Porto Valtravaglia: Poldi Libri; doprovodný text Vladimír Karfík). 2010 Vladimír Justl pořádá výbor Svědek (Praha: Odeon; Skvosty poezie, sv. 22); obsahuje i čtyři básně z Prometheových jater. 2011 Historik Marek Suk identifikuje v Archivu bezpečnostních složek strojopis Prometheových jater zabavený StB v roce 1952 u Václava Černého. 2013 K objevu rukopisu je publikován blok K nálezu strojopisu Prometheových jater v časopisu Česká literatura (roč. 61, 2013, č. 4, s. 547–592; s příspěvky Marka Suka, Markéty Holanové a Jakuba Říhy).

306

prometheova_jatra_zmenseno.indd 306

01.09.2026 21:24:10

ČASOVÁ OSA

2014 Petr Šrámek pořádá výbor Co by sis přál (Praha: Albatros; Stoletý kalendář, sv. 3). 2016 Péčí Jakuba Říhy a Petra Šrámka vycházejí v České knižnici Prometheova játra a takzvaná trilogie (Mistr Sun o básnickém umění, Černá lyra, Nový Epiktet); edice Prometheových jater vychází ze znění strojopisu zabaveného StB v roce 1952. 2017 Kristýna Merthová při pořádání pozůstalosti Vítězslava Kocourka v Literárním Archivu Památníku národního písemnictví identifikuje strojopis Prometheových jater, který posloužil za východisko knižního vydání v nakladatelství Československý spisovatel v roce 1970. 2018 Petr Šrámek pořádá antologii Čtení o Jiřím Kolářovi (Praha: IPSL; předmluva Petr Šrámek). květen–září 2018 Výstava Jiří Kolář — Úšklebek století v paláci Kinských na pražském Staroměstském náměstí představující Kolářovo dílo jako osobitý umělecký komentář k dějinám 20. století, kurátorky Marie Klimešová a Milena Kalinovská; k výstavě vydává Národní galerie v Praze stejnojmennou publikaci. 2020 Vychází monografie Jiřího Miky Třísky na duši. Kladenské roky Jiřího Koláře (Kladno: Halda). 2024 Vladimír Karfík vydává Nalezený deník (Praha: Novela bohemika), obsahující Kolářovy záznamy z let 1957–1958. srpen 2026 Vychází německý překlad Prometheových jater — Die Leber des Prometheus (překlad Kristina Kallert; Wuppertal: Arco Verlag; Bibliothek der Böhmischen Länder; předmluva Gertrude Zand).

307

prometheova_jatra_zmenseno.indd 307

01.09.2026 21:24:10

prometheova_jatra_zmenseno.indd 308

01.09.2026 21:24:10

Ko m e n tář I. K přítomné edici Předkládaná edice Prometheových jater Jiřího Koláře je novým kritickým vydáním textu této básnické knihy. Kriticky zhodnocuje a edičně zpracovává všechny v době realizace dostupné textové prameny: ověřený výchozí text prezentuje v knižním vydání, které přináší pravopisně modernizované znění, v digitální internetové edici (www.ucl.cas.cz/khe) jsou soustředěny všechny relevantní prameny (rukopisy, časopisecké otisky, jednotlivá knižní vydání a podobně) v podobě faksimile a v diplomatických přepisech. Digitální edice je současně vybavena širší verzí komentáře, jednotlivé texty jsou opatřeny úplnými bibliografickými údaji, materiály rukopisné povahy (tj. včetně strojopisů) jsou zpřístupněny formou transliterací a k jednotlivým fázím vývoje textu Prometheových jater je vypracována historie textu formou takzvaného synoptického různočtení. Přítomná edice přímo navazuje na vydání Prometheových jater, které v roce 2016 připravil editor přítomného vydání spolu s Petrem Šrámkem pro řadu Česká knižnice. Tato publikace — zahrnující vedle Prometheových jater i trojici Kolářových sbírek z padesátých let Mistr Sun o umění básnickém, Nový Epiktet, Černá lyra — byla prvním kritickým zhodnocením dochovaných a známých pramenů, navíc poprvé vycházela ze strojopisu, tehdy nově objeveného v Archivu bezpečnostních složek (srov. níže). Podstatným impulzem pro nové kritické uchopení textu Kolářovy knihy bylo objevení dalších archivních pramenů. Zásadní byl nález z roku 2017 v pozůstalosti Vítězslava Kocourka, uložené v Literárním archivu Památníku národního písemnictví (dále LA PNP), v níž byl identifikován strojopisný konvolut celku Prometheových jater (o něm detailněji níže). Další pobídku představovalo zpřístupnění obtahů vydání z roku 1970 v nakladatelství Československý spisovatel, které jsou v majetku Vladimíra Karfíka. Možnost zpracovat tyto pro genezi Prometheových jater zásadní prameny nás vedla ke zmapování komplexu všech relevantních textových podob knihy, jak opakovaně vycházela za autorova života (proto v digitální edici čtenář najde například exilové vydání z roku 1985, ale též znění z Díla Jiřího Koláře z roku 2000). Cílem edice bylo na základě všech nově dostupných materiálů prověřit zvolený výchozí text (více viz předmluvu k přítomnému svazku) a následně ustavit nové znění textu Prometheových jater, které s ohledem na celou textovou historii zbavuje text koruptel a pravopisně jej modernizuje. Vzhledem k povaze Kolářovy knihy je podstatnou součástí této edice též vysvětlivkový aparát. II. Historie textu Přítomná edice zohledňuje veškeré dostupné prameny textu, endogenetické (viz níže) i exogenetické (například povídka Z. Nałkowské, dobové články citované v Kolářově textu), avšak edičně zpracovává pouze prameny v užším slova smyslu. Jedná se

309

prometheova_jatra_zmenseno.indd 309

01.09.2026 21:24:10

PROMETHEOVA JÁTRA

1) o autorské strojopisy, zahrnující dva kompletní strojopisy Prometheových jater, dílčí strojopis oddílu Skutečná událost a strojopis cyklu Svědek; 2) o otisky v autorsky heterogenních publikacích (časopisy, sborníky a podobně; souhrnně označujeme jako časopisecké otisky); 3) o knižní vydání za autorova života. V digitální edici zpracováváme rovněž neautorské strojopisy Prometheových jater vzniklé v sedmdesátých a osmdesátých letech v samizdatu. Tato vydání s největší pravděpodobností vznikala bez autorovy spoluúčasti (v době jejich vzniku pobýval Jiří Kolář dlouhodobě v zahraničí) a s ohledem na historii textu je chápeme jako paralelní vývojovou větev. Přestože jsou všechny oddíly Prometheových jater datovány rokem 1950, kniha obsahuje skupinu textů prokazatelně vzniklých před rokem 1950, jež do ní byly ex post vřazeny. Vedle textů neautorských (například povídka Z. Nałkowské), jež do historie textu vstupují až okamžikem včlenění, se jedná o překlad básně T. S. Eliota Dutí lidé, vyplňující ve středním, deníkovém oddílu záznam z 15. února 1950, a o skupinu čtrnácti básní vložených za deníkový záznam z 29. dubna 1950. Z hlediska historie textu Prometheových jater konstituují tyto texty jeho prehistorii. Překlad Eliotových Dutých lidí je společné dílo Jiřího Koláře a Jiřího Kotalíka. Vznikl co součást rozsáhlejšího eliotovského projektu, na kterém překladatelé pracovali především v létě roku 1944. Podle dochované korespondence Kolář s Kotalíkem vedle Dutých lidí přeložili Pustou zemi, Popeleční středu, Chór ze „Skály“ a pracovali na překladu několika dalších menších básní (v korespondenci je zmíněn Sweeney mezi slavíky, Portrét dámy). Ze záměru uspořádat a posléze vydat svazek Eliotových básní sešlo patrně vinou autoritativního zásahu Jindřicha Chalupeckého, který s Jiřinou Haukovou souběžně překládal Eliotovu Pustou zemi. Z Kolářových a Kotalíkových převodů T. S. Elitota se zveřejnění dočkal pouze pátý zpěv Pusté země, otištěný pod názvem Co pravil hrom v časopise Život (roč. 20, 1947, č. 6, s. 161–164). Po nezdaru s Eliotem se Kotalík s Kolářem soustředili na překlad výboru ze sbírky Ocel a dým Carla Sandburga (knižně Ocel a dým, Praha: Družstvo Dílo, 1946). Kolář se k eliotovským překladům vrátil na jaře 1948. V dopisnici z 5. dubna píše Jiřímu Kotalíkovi: „… potřebuji poslední naše korektury Eliotových básní — Popeleční středa a Dutí lidé. Chtěl bych je zařadit do deníku a mám chuť se pustit do jejich definitivní úpravy. Prosím Tě, podívej se do svého proslulého archivu a pošli mně je co nejdříve.“1 Kotalík žádosti patrně vyhověl, neboť v Kolářově pozůstalosti uložené v LA PNP se dochovala složka překladů Eliotových básní, obsahující Chór ze Skály a Popeleční středu.2 Z datace dopisnice i z dochovaného strojopisu překladu Popeleční středy (v záhlaví datován 14. leden 1949) vyplývá, že Kolář původně zamýšlel překlad/y zařadit do deníkové knihy Očitý svědek (obsahující záznamy z tohoto období) a že Popeleční středa v jisté fázi geneze tvořila její součást. Zatímco překlad Popeleční středy se nestal součástí konečné podoby Očitého svědka, překlad Dutých lidí byl včleněn do 1 Archiv Národní Galerie, fond Jiří Kotalík, složka Jiří Kolář. 2 LA PNP, fond Jiří Kolář, překlady, kar. 70.

310

prometheova_jatra_zmenseno.indd 310

01.09.2026 21:24:10

KOMENTÁŘ

Prometheových jater. Vzhledem k tomu, že se jedná o jediný známý pramen, není možné stanovit míru úprav, jimiž přitom prošel. V krátkém záznamu z 29. dubna 1950 v oddílu Jásající hřbitov se píše o jarním „úklidu stolu“ a zápis končí: „Jen těchto několik básní jsem měl odvahu znovu překlepat, znovu je ‚vzít do prádla‘ a zařadit sem, kde snad ani nemají co dělat“. Následuje čtrnáct básní: Mezi tupci, Čekáte všichni na kabáty?, Taková je tu zem, Věci, slova a lidé, Jednoho dne v září (Torzo), Jedné kruté noci, Slunné nedělní odpoledne, Termiti, Středeční večer, 7. červenec 1948, Mé svědectví ( Jakubu Demlovi), Lidé a věci Věci a lidé, Bez návratu, V Haimonské zemi. Nejen uvedený záznam, ale i datum v názvu jednoho z textů prozrazují starší provenienci básní. U většiny z nich je podoba dochovaná v Prometheových játrech jediným známým pramenem, v případě pěti však máme k dispozici i prameny staršího data. Jedná se o časopisecký otisk básně Lidé a věci, věci a lidé v časopisu Kvart (roč. 4, 1946, č. 6, s. 335–336), dále Č1. Dalším pramenem je časopisecký otisk trojice básní v posledním čísle měsíčníku Listy (roč. 3, 1948, č. 1, 21. 10., s. 12–15), dále Č2. Pod souborným titulem Svědek byly publikovány básně 7. červenec 1948 (s. 12–13), 16. červenec 1948 (s. 13–14, v Prometheových játrech pod názvem Středeční večer) a 14. srpen 1948 (s. 15, v Prometheových játrech pod názvem Termiti). Poslední verš básně 16. červenec 1948 je chybně vytištěn jako první verš básně 14. srpen 1948. Cyklus Svědek máme doložen ještě ve strojopisu uloženém v pozůstalosti Jindřicha Chalupeckého, dále S1.3 Z rukopisných přípisků s typografickými instrukcemi usuzujeme, že S1 sloužil za podklad časopiseckého otisku Č2. Nesouvislá paginace strojopisu a úhrnný titul připsaný rukou nasvědčují, že snad šlo o výběr z většího celku, souborně pojmenovaný pro účely časopiseckého otisku. Ve strojopisu jsou provedeny rukopisné korektury, zčásti patrně autorské, většinou se jedná o opravy překlepů, pravopisných a gramatických chyb, v básni 14. srpen 1948 jsou vyškrtnuty 28. a 29. verš „věrni jen poslednímu oběžníku, | funkcionáři na slovo vzatí,“ a verš poslední „z ústředí, orazítkované, s podpisy“. Všechny rukopisné vstupy se promítly do časopiseckého znění. Posledním známým pramenem k uvedené skupině textů je časopisecký otisk básně Mé svědectví…, otištěné ve sborníku Pozdrav Jakubu Demlovi k sedmdesátinám, dále Č3. Coby soukromý tisk jej vydalo nakladatelství Vyšehrad v srpnu 1948. Vedle Kolářovy básně obsahuje jubilejní příspěvky Jana Zahradníčka, Jaroslava Durycha, Josefa Suchého, Eugena Lišky, Františka Křeliny, Františka Lazeckého, Jana Dokulila, Vladimíra Vokolka, Timothea Vodičky, Ivana Slavíka, Miloše Dvořáka, Václava Renče, Jana Čepa, Bedřicha Fučíka a Františka Hrubína. Báseň byla v Prometheových játrech doplněna o dedikaci Jakubu Demlovi, umožňující mimo kontext sborníku identifikovat adresáta. Č1–Č3 a S1 dokládají znění pěti básní z doby před kompozicí Prometheových jater. Rozdíly se týkají především názvů, interpunkce a ojediněle slovního znění; v Č1 je odlišné veršové a grafické členění. 3 LA PNP, fond Jindřich Chalupecký, rukopisy cizí, kar. 40.

311

prometheova_jatra_zmenseno.indd 311

01.09.2026 21:24:10

PROMETHEOVA JÁTRA

Vlastní endogeneze trojice budoucích oddílů Prometheových jater je doložena třemi dochovanými strojopisy. Jak je to u Jiřího Koláře obvyklé, archivní prameny nezahrnují pracovní (pretextovou) fázi a zachycují již ucelenou podobu textu. Patrně to souvisí s Kolářovým tvůrčím postupem, omezujícím pretextovou fázi a ústícím přímo do fáze textové, následované dílčími úpravami při opisování na stroji. Takový postup může generovat několik víceméně rovnocenných variant daného textu. Prvním dokladem Prometheových jater coby celku je strojopis zabavený při domovní prohlídce u Václava Černého na podzim 1952, dále S2, jenž se stal podnětem pro Kolářovo trestní stíhání. Zabavený strojopis v roce 2011 v Archivu bezpečnostních složek identifikoval historik Marek Suk a věnoval mu svoji bakalářskou práci.4 Strojopis má rozsah 246 listů formátu A5, listy jsou svázány provázkem a vevázány do měkkých desek ze žlutého kartonu (na vnější straně desek je zepředu štítek s popiskou StB, na vnitřní straně desek je vpředu rukou vepsáno: „Obsah: 246 listů.“, vzadu: „248 listů včetně desek“). Strojopis je na prvním listu nadepsán „Prometheova játra“ a datován 1950. Skládá se ze tří částí: 1. „Skutečná událost (Rod Genorův)“, datováno „srpen–září 1950“, rozsah 41 stran; 2. „Jásající hřbitov. Deník“, jednotlivé zápisy datovány leden–prosinec 1950, rozsah 133 stran; 3. „Každodenní komedie (Rod Genorův)“, datováno 1950, rozsah 70 stran. Listy jsou paginovány řadovými číslicemi v pravém horním rohu, každá část je stránkována samostatně a má vlastní obsah (na konci). Ve strojopisu jsou provedeny běžné strojopisné opravy (překlepy, opakování, chybné začátky a podobně) a je do něj vpisováno rukou. U rukopisných zásahů lze rozlišit tři vrstvy: 1. nečetné opravy zelenomodrým inkoustem provedené Kolářovou rukou; jde o opravy překlepů a ojedinělé stylistické úpravy; 2. početné opravy tmavým inkoustem cizí rukou, jde ve většině o opravy chyb (písařských, pravopisných, gramatických), v menšině o stylistické úpravy; autorství neznámé; 3. početná podtržení, zatržení a jiné způsoby zvýraznění a ojedinělé vpisky vyšetřovatele StB. V porovnání s ostatními textovými prameny v S2 chybí — odhlédnuto od rozdílů na úrovni slova, věty či verše — poslední tři odstavce deníkového záznamu z 9. července v oddílu Jásající hřbitov. Z logiky záznamu (postupujícího od rána k večeru) a z toho, že začátek chybějící pasáže připadá na hranici stránky, usuzujeme na porušení S2 (byť stránkování narušeno není). Po zabavení strojopisu v bytě Václava Černého byla Prometheova játra považována za ztracená.5 Když koncem šedesátých let vyvstala myšlenka na jejich oficiální vydání 4 Praxe vymítání a zakazování. Rukopis knihy Jiřího Koláře Prométheova játra jako předmět trestního stíhání v roce 1953 (Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav hospodářských a sociálních dějin, obhájena 2012). Na Sukův nález navázal blok „K nálezu strojopisu Prometheových jater“ v časopisu Česká literatura 61, 2013, č. 4, s. 547–592; s příspěvky M. Suka, M. Holanové a J. Říhy. 5 Tato skutečnost byla zmíněna i v anotaci plánovaného knižního vydání v Edičním plánu českých nakladatelství 1969: „JÁSAJÍCÍ HŘBITOV […]. Kolářova sbírka, dlouho považovaná za ztracenou, vychází se zpožděním více než 15 let, ale přesto není pouhým dokumentem doby, která umlčela básníka.“ Praha: Knižní velkoobchod, 1969, s. 228.

312

prometheova_jatra_zmenseno.indd 312

01.09.2026 21:24:10

KOMENTÁŘ

(srov. níže), bylo nejprve vyvinuto úsilí získat zpět zabavenou kopii: 25. dubna 1968 se místopředseda Svazu československých spisovatelů Jan Procházka a tajemník Vlastimil Maršíček obrátili na ministra vnitra Josefa Pavla s prosbou o její vrácení: „Vážený pane ministře, při přešetřování členských záležitostí byla nám tlumočena stížnost, že orgány ministerstva vnitra zabavily v minulých letech rukopis člena naší spisovatelské organizace, básníka Jiřího Koláře (Praha 10, Hviezdoslavova 4) ‚Prometheova játra‘; tento rukopis je dosud na ministerstvu vnitra a autorovi nebyl vrácen.¶ Proto si Vás, vážený soudruhu ministře, dovolujeme požádat, abyste se laskavě svým vlivem zasadil o to, aby záležitost byla uvedena na správnou míru a aby uvedený rukopis byl básníkovi J. Kolářovi vrácen.“6 Žádosti však podle všeho nebylo vyhověno.7 Podle svědectví Jana Vladislava se strojopis nakonec objevil u jednoho z Kolářových přátel.8 V reminiscenci vyvolané torontským vydáním knihy Kolář jmenuje Emanuela Fryntu,9 jemuž bylo knižní vydání z roku 1970 nově dedikováno. Tento strojopis, dále S3, byl identifikován v roce 2017 Kristýnou Merthovou při pořádání pozůstalosti Vítězslava Kocourka v LA PNP. Kocourek (1920–1995) byl na přelomu let 1969 a 1970 — tedy v období, kdy probíhala příprava vydání Prometheových jater v knižnici Tangens — šéfredaktorem nakladatelství Československý spisovatel.10 Strojopis obsahuje kompletní text Prometheových jater i doslovu Emanuela Frynty „Bytostný básník Jiří Kolář“ a posloužil jako podklad pro přípravu vydání v Československém spisovateli. Strojopis čítá 253 listů a mimo strojopisnou vrstvu nese několik vrstev rukopisných vstupů, patrně od různých původců. Strojopis se skládá z těchto částí: 1/ volný list — titulní list — dedikace E. Fryntovi — motto (4 l.); 2/ Skutečná událost (35 l.); 3/ Jásající hřbitov (119 l. + 1 volný l.); 4/ Každodenní komedie (71 l.); 5/ obsah (4 l.); 6/ Emanuel Frynta: Bytostný básník Jiří Kolář [doslov] (18 l.); 7/ tiráž (1 l.). Strojopis je zjevně z několika perspektiv heterogenní, složený z několika částí. Nejprve můžeme vyčlenit poslední dvě části — tiráž a doslov Emanuela Frynty — coby části neautorské, navázané na přípravu knižního vydání. S tím zjevně souvisí i nově doplněná dedikace knihy Emanuelu Fryntovi. Pokud jde o „autorskou“ část strojopisu, jednotlivé oddíly — části 2 až 5 — byly s největší pravděpodobností rovněž sepsány odděleně. Tomu nasvědčuje nezávislá paginace každého z nich ve strojopisné vrstvě, jež byla posléze sjednocena ve vrstvě rukopisné, a odlišná barva písma prvního z oddílů: modrá páska oproti černé v ostatku strojopisu. Komponovanou povahu strojopisného 6 Jan Procházka a Vlastimil Maršíček Josefu Pavlovi 25. dubna 1968, kopie na vědomí Jiřímu Kolářovi; LA PNP, fond Jiří Kolář, korespondence přijatá — korporace, kar. 57. 7 Jiří Hošek ze sekretariátu ministerstva vnitra odpověděl 16. května 1968, že žádost byla postoupena městskému soudu v Praze k dalšímu projednání (LA PNP, fond Jiří Kolář, korespondence přijatá — korporace, kar. 53). 8 Srov. Vladislav, Jan: Portréty a autoportréty. Praha: Práce, 1991, s. 200. 9 „Rukopis mi schovával Eman Frynta. On jediný věděl, o co mi tehdy šlo a o co vlastně běží dodnes.“ Kolář, Jiří: Psáno na pohlednice II. 1985–1987. Dílo Jiřího Koláře, sv. 8. Ed. Vladimír Karfík. Praha: Paseka, 2000, s. 66. 10 Srov. Přibáň, Michal a kol.: Česká literární nakladatelství 1949–1989. Praha: Academia, 2014, s. 69.

313

prometheova_jatra_zmenseno.indd 313

01.09.2026 21:24:10

PROMETHEOVA JÁTRA

dokumentu potvrzuje obsah, poskládaný z původních obsahů, jimiž disponoval každý z oddílů. Vzhledem k této zjevné různorodosti je nemyslitelná paušalizující charakteristika vztahu S2 a S3. Z jejich srovnání usuzujeme, že S3 obsahuje mladší verzi centrálního oddílu Jásající hřbitov, již je možno chápat jako revizi znění staršího, odstraňující některé omyly a nedůslednosti a tlumící stylizační či formulační nedostatky, s ojedinělými výpustkami a ad hoc rozšířeními. K této domněnce se kloníme na základě úhrnné stylistické charakteristiky jednotlivých úprav. Podporuje ji rovněž několik rozsáhlejších změn, nejvýmluvněji výpustka rozsáhlé narativní pasáže v záznamu z 9. července: S2 — Nikdy nevím, komu věc prodám, prostě ji bafnu a du. Cestou mě někdo napadne. Včera jsem skočil do parfumerie a hned jak jsem otevřel dveře, věděl jsem že mám mít akt místo madony, ale bylo to před poledne, vracet jsem se nemohl, to by mně zavřel kšeft a odpoledne se prachy dostávají z lidí nesnadno. Dřel jsem jej půl hodiny, potom hodinu až když bylo půl druhé a musil na oběd, dodělal jsem ho. Nevěděl jsem jak začít, ale sotva se zmínil, že od něho utekla žena, už byl můj. Postavil jsem madonu na pult a povídám, tak vám utekla žena, a to nevíte, že právě proto potřebujete pro vlastní klid symbol oduševnělosti, mateřství a čistoty jakou je jedině madona? Chodili mi do toho zákazníci, ale nepustil jsem ho. Je to těžký, dnes, dnes můžou mít peníze jen zazobanci, no a nová šlechta, to máš Tepaře, Masnaře, Jasaře, Pramenáře nebo Kovomati. S3 — Nikdy nevím komu věc prodám, prostě ji chytnu a jdu, cestou mě někdo napadne. To máš jako dnes, dnes můžou mít peníze jenom zahradníci, buržoasie, velkošmelináři z Pramenů nebo z Bratrství. Ve znění S3 působí přechod mezi první a druhou větou přinejmenším nepřirozeně, jako by se mezeru po odstraněném textu nepodařilo dostatečně zacelit. Nehledě k tomu si jen těžko představit postup opačný, „rozšíření“ dvou vět S3 o zvýrazněnou pasáž. Pokud jde o básnické cykly Skutečná událost a Každodenní komedie není vztah mezi S2 a S3 jednoznačný. Dokument obsahuje několik úrovní rukopisných vstupů, celkem jich dokážeme rozlišit sedm: 1/ modrozelené pero — autorské korektury; 2/ obyčejná tužka 1 — redakční úpravy; 3/ modrá propisovací tužka — redakční úpravy; 4/ černá fixa — redakční úpravy; 5/ červená propisovací tužka — typografické pokyny; 6/ obyčejná tužka 2 — typografické pokyny; 7/ červená fixa — typografické pokyny. První je vrstva autorských korektur, provedených perem modrozeleným inkoustem. Omezuje se na vstupní oddíl Skutečná událost. Nejčastěji se jedná o korektury písařských chyb strojopisu, úpravy interpunkce, ojediněle drobné slovní změny. Tuto

314

prometheova_jatra_zmenseno.indd 314

01.09.2026 21:24:10

KOMENTÁŘ

vrstvu pokládáme za nejstarší, neboť na několika místech je překryta mladšími vrstvami redakčních úprav. Z hlediska historie textu Prometheových jater jsou z rukopisných vrstev nejvýznamnější druhá až čtvrtá. Tyto vrstvy vydávají svědectví o redakci a korektuře textu. Zásahy se na řadě míst překrývají (vstup tužkou je „vytažen“ propiskou a/nebo fixou) a opakovaně se uplatňují v koordinaci (při nahrazení je škrt vyznačen černou fixou a doplněné slovo připsáno modrou propisovací tužkou). U těchto vrstev není jednoznačný jejich původce, domníváme se, že modrá propisovací tužka je sice vedena cizí rukou, avšak v úzké součinnosti s autorem (povaha změn, zvláště doplnění), tedy s jeho souhlasem. Černá fixa, jejíž doménou jsou škrty a ojedinělé jednopísmenné změny, mohla být vedena jak rukou autorovou, tak cizí. Co do povahy zásahů jde o redakční úpravy, pohybující se na škále od sjednocení stránkování napříč strojopisem přes korektury písařských a pravopisných chyb strojopisné vrstvy, pravopisné (zejména interpunkce) i stylistické úpravy a substituce po dílčí škrty nepřijatelných pasáží či anonymizaci. Jde především o výpustky úseků textu, v nichž se staví komunistický režim naroveň nacismu, adresných invektiv vůči protagonistům totalitní moci a další.11 Pátá a šestá vrstva rukopisných vstupů zahrnuje instrukce pro vysázení textů, zejména informace o velikosti a typu písma, míře odsazení, členění textu a podobně. V pozůstalosti Jindřicha Chalupeckého se dochoval strojopis oddílu Skutečná událost, dále S4. Jedná se o průklep prvopisu oddílu Skutečná událost, jenž je součástí S3. Nasvědčuje tomu úplná shoda obou dokumentů ve strojopisné vrstvě. Jediný rozdíl se týká citoslovce „Ach.“ na konci druhého verše na dvanácté straně. Toto citoslovce bylo zřejmě v S3 připsáno dodatečně a posléze doplněno i do průklepu S2, v důsledku čehož se zde liší barevně (modrá páska × černý průklep) a je též odlišně umístěno vzhledem k předcházející části verše. V S2 jsou Kolářovou rukou perem provedeny rukopisné korektury. K prvnímu pokusu o knižní vydání mohlo dojít v roce 1969 z iniciativy okruhu redaktorů a spolupracovníků časopisu Tvář: kniha měla vyjít v nakladatelství Československý spisovatel jako první svazek zamýšlené knižnice pro experimentální literaturu Tangens, řízené Janem Lopatkou a Josefem Vohryzkem. Záměr byl formulován v Edičním plánu českých nakladatelství na rok 1969: „JÁSAJÍCÍ HŘBITOV. ČS, 300 str. Kolářova sbírka, dlouho považovaná za ztracenou, vychází se zpožděním více než 15 let, ale přesto není pouhým dokumentem doby, která umlčela básníka. V básnickém deníku z let padesátých — ‚nečesaném a nemytém‘ — jak jinak u Jiřího Koláře ani nelze — se vracíme k poetice z období ‚Dnů v roce‘, těch bezohledných svědectví a záznamů o malosti velké doby. ¶ Přitom tyto texty neztrácejí nic 11 Srov. Kolářovu pozdější vzpomínku: „Vyškrtal jsem všechna jména, na které kniha útočila, ne že bych se bál, ale nemělo v té době cenu nosit na trh kůži Fikara, a stejně s ním, už tehdy proděravělým rakovinou, vyrazili dveře a mě ranila později…“ Kolář, Jiří: Psáno na pohlednice II. 1985–1987. Dílo Jiřího Koláře, sv. 8. Ed. Vladimír Karfík. Praha: Paseka, 2000, s. 66.

315

prometheova_jatra_zmenseno.indd 315

01.09.2026 21:24:10

PROMETHEOVA JÁTRA

z dravé Kolářovy fantazie a samozřejmosti ani nic z jeho vášnivého hledačství pravdy o sobě, o lidech, o charakterech, o událostech.“12 Není přitom zcela jasné, zda původním záměrem bylo opravdu vydat pouze Jásající hřbitov, nebo zda panovala nejasnost stran názvu knihy. Udaný stránkový rozsah spíš nasvědčuje druhé variantě. Podle lektorské průvodky byl rukopis do nakladatelství odevzdán 20. března 1969 (ztotožňujeme jej s autorskou částí S3), následně byla vystavena (24. března) a uzavřena (9. dubna) nakladatelská smlouva s autorem. Odpovědným redaktorem byl ustaven Josef Vohryzek, obálka, typografie a sazba byly svěřeny Josefu Týfovi a Jiří Kolář pro knihu poskytl „3 barevné autotypie [= koláže, jř]“, určené pro vlepení.13 Lektorské posudky vypracovali Jiří Brabec a Josef Vohryzek. K 5. květnu 1969 byla finalizována podoba rukopisu i grafická úprava publikace a 14. května 1969 byl rukopis schválen redakční radou do výroby. Emanuel Frynta, jemuž měla být kniha nově dedikována, dodal doslov se zpožděním 14. července 1969. Přestože na přelomu srpna a září 1969 lze již v zápisech z jednání nakladatelské redakční rady vytušit první známky neblahého vývoje, postoupila výroba během následujících měsíců do stadia sloupcových korektur, dále A1K (Kolář je z nakladatelství obdržel 8. prosince 1969). Jedná se o 64 listů formátu (49 × 15 cm), svázaných ex post v černé plátěné vazbě. Vysázený text je korigován modrou propisovací tužkou, podle Vladimíra Karfíka autorovou rukou.14 Jedná se v první řadě o vyškrtnutí celkem patnácti pasáží v rozsahu od 2 do 75 řádků (celkem přes 400 řádků), jež obsahovaly adresnou kritiku totalitního režimu v Československu. Mimo to byl změněn podtitul oddílu Jásající hřbitov z „Výbor z deníku“ na „Deník“ a v textu byly provedeny ojedinělé změny (substituce, změna slovosledu). Druhá vrstva rukopisných vstupů je provedena obyčejnou tužkou a týká se především členění textu na stránce, ve dvou případech jde o stylistickou úpravu. Dne 3. ledna 1970 byla stanovena definitivní výše nákladu 2000 výtisků a ještě 18. března téhož roku požádalo výrobní oddělení Čs. spisovatele vimperskou tiskárnu o několik tiskařských (nikoli cenzurních) úprav. Nakonec však ani v této podobě nesměla Prometheova játra v roce 1970 vyjít. Dne 6. dubna 1970 bylo na poradě vedoucích pracovníků nakladatelství rozhodnuto zastavit výrobu, „požádat tiskárnu, aby vyfakturovala dosud naběhlé výrobní náklady, autoru vyplatit 75 % dohodnutého honoráře a připravit návrh na odpis vzniklé škody“.15 Tiskárna vyhověla 29. dubna a za „provedené práce a materiál na stornované zakázce“ vyúčtovala Čs. spisovateli 27 530 korun a 20 haléřů. Rozpis prací však na dochované faktuře není uveden, takže zřejmě již nelze zjistit, jakou část nákladu stihli ve Vimperku vyrobit. 12 Ediční plán českých nakladatelství 1969. Praha: Knižní velkoobchod, 1969, s. 228. 13 Srov. Klimešová, Marie: Stále zabíjejí kameny nenávisti. Ilustrované edice Prometheových jater Jiřího Koláře. Umění 73, 2025, č. 2, s. 132–144. 14 Srov. Karfík, Vladimír: Vydavatelská poznámka. In Jiří Kolář: Prometheova játra (1950). Dílo Jiřího Koláře, sv. 9. Ed. Vladimír Karfík. Praha — Litomyšl: Paseka, 2000, s. 208–210. 15 LA PNP, fond Československý spisovatel, Zápisy z kolegiálních porad vedoucích pracovníků 1965–1972, kar. 313, složka 1970.

316

prometheova_jatra_zmenseno.indd 316

01.09.2026 21:24:10

KOMENTÁŘ

S ohledem na situaci je zřejmé, že není nikde písemně fixováno, kolik výtisků z nákladu Prometheových jater v edici Tangens se nakonec zachovalo. Lze předpokládat pouze nižší počet kusů. Důležitá je vzpomínka již zmiňovaného Vítězslava Kocourka, který po roce 1989 na své styky s Jiřím Kolářem vzpomínal: „… je sobotní odpoledne a přináším Kolářovi několik výtisků Prométheových jater, vyzdobených jeho třemi barevnými prolážemi. Je to labutí píseň edice Tangens, alespoň že se podařilo zpracovat část archů, tiskárnu ve Vimperku přemluví k tomuto přestupku tehdejší šéf výroby Patka, svážou je do bílého plátna s příznačně se hroutícím monogramem J. K. na vazbě. Kolář má radost z tohoto malého dárku, odvádí mne stranou a ukazuje mi své nové věci, s hořkostí si uvědomuji, že jeho artefakty se stěží v dohlednu představí veřejnosti…“16 S knižním vydáním z roku 1970 souvisí časopisecký otisk v Sešitech pro literaturu a diskusi (roč. 4, 1969, č. 28, s. 3–5), dále Č4. Pod souborným názvem Prométheova játra byly otištěny dvě ukázky ze třetí části knihy, Každodenní komedie: 1. „A ukázala prstem“ (s. 3–4; pod názvem Potkáme se nyní častěji na s. 186–187), 2. „Nejmladší vnuk Genorův“ (s. 4–5, pod názvem Skutečný den života na s. 209–212). Otisk nepřináší podstatné textové varianty. Dochované výtisky Prometheových jater z roku 1970, dále A1, se staly východiskem pro další fázi historie textu, epigenetickou. V této fázi jsou proměny textu co do kvantity výrazně méně četné a zahrnují na jedné straně opravy chyb a jazykové úpravy, na straně druhé nově zavedené omyly. V samizdatu vyšla Prometheova játra v roce 1979 jako 91. svazek „černé řady“ Edice Expedice, jež byla v jednom ze svých plánů prodloužením vydavatelských záměrů okruhu Tváře.17 Svazek měl atypický formát 14 × 21 cm, rozsah 358 stran a byl signován Olgou Havlovou. Obsahoval text Prometheových jater a doslov Emanuela Frynty. Do svazku byl vložen list errat. Podle sdělení Dani Horákové (v e-mailu z 8. července 2026), která vydání Prometheových jater v Edici Expedice s Jiřím Kolářem dojednala, bylo iniciováno Václavem Havlem a Jiří Kolář na ně finančně přispěl, na jeho přípravě se dále nepodílel. Koncem osmdesátých let připravil Jiří Pechar tří-, respektive čtyřsvazkové vydání Kolářových prací. Svazky mají čtvercový formát 21 × 21 cm, první až třetí svazek zabírá text Prometheových jater, čtvrtý svazek je vyhrazen výboru ze sbírky/antologie Vršovický Ezop. Ve strojopisu jsou provedeny ojedinělé rukopisné korektury. Dochované exempláře nejsou identické, některé obsahují doslov Emanuela Frynty (celkový rozsah 358 s.), jiné nikoli (celkový rozsah 335 s.). Vydání je doplněno nesignovanou předmluvou, uvádějící okolnosti a motivace jejího vzniku: „Jiří Kolář není už dnes umělcem u nás tak docela ‚zakázaným‘; dočkali jsme se dokonce i toho, že jsme mohli některé jeho koláže spatřit i na výstavě přírůstků 16 Kocourek, Vítězslav: Co bylo, bylo. Část 12. Dotyky Jiřího Koláře. Literární noviny 2, 1991, č. 21, 23. 5., s. 16. 17 Srov. Lopatka, Jan: „O původu, vzniku a dosavadní historii Edice Expedice“. In týž: Šifra lidské existence. Ed. Michael Špirit. Praha: Torst, 1995, s. 283–287.

317

prometheova_jatra_zmenseno.indd 317

01.09.2026 21:24:10

PROMETHEOVA JÁTRA

Národní galerie (k jejímu fondu ‚přirostly‘ svého času díky konfiskaci Kolářova majetku poté, co si nedovoleně prodloužil svůj pobyt ve Francii. A podle toho, co se proslýchá, dočkáme se dokonce i oficiálního vydání oficiálně posvěceného výboru z jeho díla básnického. Lze ovšem pochybovat o tom, že chystaná publikace učiní zbytečným intelektuální přepis jeho básnické knihy Prométheova játra. S tou je ostatně spjata dost smutná kapitola Kolářovy biografie: právě její rukopis, zabavený při zatčení prof. Václava Černého v jeho bytě, vedl v roce 1952 k autorovu uvěznění, a jen značná změna větrů vanoucích od východu se zasloužila o to, že toto zatčení nevyústilo v mnohaletý pobyt v kriminále. Lze si představit, kolik roků by asi zaplatil autor básně líčící kariéru Pepíka, ‚který mluvil se Stalinem‘, kdyby stalinská hvězda nedlouho poté nezačala trochu poblikávat. ¶ Prométheova játra se domácího vydání nedočkala: když se zdálo, že by se mohla vydat na cestu za čtenáři v tištěné podobě, ukázalo se, že básníkovo slovo opět jednou není v souladu se slovem nebásníků, a celý náklad byl v roce 1970 zničen.“ V sedmdesátých a osmdesátých letech podle všeho byly pořízeny i další opisy. V knihovně Libri prohibiti se dochoval blíže neurčený samizdat Prometheových jater, mající na titulním listu nakladatelské údaje A1. Vedle úplných samizdatových vydání Prometheových jater přineslo v roce 1988 rozsáhlou ukázku z Kolářovy knihy jedenácté číslo Revolver Revue (s. 183–208). Zahrnuje kompletní oddíl Skutečná událost, první čtyři deníkové záznamy Jásajícího hřbitova a Věk náboženství. Ukázka je doplněna autorovým životopisem v datech a jeho bibliografií. Podnět k exilovému vydání Prometheových jater v torontském Sixty-Eight Publishers, dále A2, vyšel od Jana Vladislava. V dopisu Josefu Škvoreckému z 5. května 1982 referuje o schůzce s Františkem Janouchem týkající se blížících se Kolářových sedmdesátin a chystaných publikací spojených s tímto výročím. V témže dopisu představuje Škvoreckému trojici nepublikovaných Kolářových textů: Očitý svědek, Básně ticha a Prometheova játra. O poslední z nich se dále rozepisuje: „Kniha je zatím volná, rozhodně by měla vyjít a myslím, že by se Ti líbila. […] já bych se však velmi přimlouval za to, abys Prometheova játra zařadil.“18 Josef Škvorecký v odpovědi z 13. května 1982 napsal: „Samozřejmě, rádi vydáme Prometheova játra, a tím se připojíme k Jirkovým oslavám.“19 Ústředním tématem navazujících dopisů z roku 1982, co se Jiřího Koláře týká, se stávají náklady spojené s reprodukcí barevných koláží 20 a Škvoreckého vzpomínkový text o Kolářovi pro Svědectví.21 Z korespondence rovněž vyplývá, že publikace Kolářovy knihy byla zamýšlena na jubilejní rok 1984. 18 Jareš, Michal (ed.): „Takhle to setkání po letech musíme nechat na jinou chvíli.“ Korespondence Jana Vladislava a Josefa Škvoreckého v letech 1980–1984. Literární archiv 55, Jan Vladislav. Ke 100. výročí narození. 2024, s. 116–169, cit. s. 138 19 Cit. d., s. 139. 20 Srov. Klimešová, Marie: Stále zabíjejí kameny nenávisti. Ilustrované edice Prometheových jater Jiřího Koláře. Umění 73, 2025, č. 2, s. 132–144 21 Srov. Škvorecký, Josef: Dávnopořád. K sedmistým narozeninám Jiřího Koláře. Svědectví (New York-Paříž) 19, 1984/1985, č. 73 (říjen 1984), s. 126.

318

prometheova_jatra_zmenseno.indd 318

01.09.2026 21:24:10

KOMENTÁŘ

V Kolářově korespondenci s Josefem Škvoreckým jsou Prometheova játra tematizována na přelomu let 1983 a 1984. Výměna se znovu točí okolo Kolářových koláží pro knihu a jejich umístění v textu. Pohlednice z 29. září 1985 stvrzuje doručení výtisků v den Kolářových 71. narozenin, tedy 24. září.22 V korespondenčních textech shrnutých do souboru Psáno na pohlednice Jiří Kolář informuje manželku o obdržení (15. února 1985)23 sloupcových korektur z Toronta a odeslání (14. března 1985)24 zpět. Torontská edice vychází z A1 a vedle textu Prometheových jater obsahuje doslov Emanuela Frynty. V textu byla systematicky nahrazena pomlčka spojovníkem a dvojité české uvozovky anglickými. Nejvýraznější změna oproti vydání v edici Tangens se netýká vlastního textu: je jí nahrazení čtyř vlepených barevných koláží pěti autorskými černobílými kolážemi s jednovětými komentáři (dvě koláže na začátku druhého a třetího oddílu, tři uvnitř třetího oddílu) a užití autorské barevné koláže na obálce. Paralelně s torontským vydáním vznikal francouzský překlad Prometheových jater, připravený Erikou Abrams. Pod titulem Le Foie De Prométhée ( Journal 1950) jej v polovině února roku 1985 publikovalo pařížské nakladatelství Éditions de la Différence jako dvacátý svazek edice Litterature. Na pohlednici datované 13. února 1985 k tomu Jiří Kolář poznamenal: „Včera pozdě odpoledne přinesla paní Abrams pár ‚ještě teplých‘ výtisků Prometheových jater. (Kup si něco, co hodně bublá, a pořádně to zapij.) Dodělal jsem je před 35 lety, a vycházejí teprve nyní, a to v cizím jazyku. Byl jsem za ně skoro rok na skřipci, před narozením musela do odpadu… Neklid, úzkost, strach, rozpory, riziko hladu, vyřazení atd., co všechno člověk podstoupí a musí žít pro pár popsaných stránek. No takový je život.“25 Již na konci osmdesátých let se začal připravovat návrat Kolářovy poezie do tehdejších oficiálních nakladatelství. „Prorazit bariéru“ — slovy Vladimíra Karfíka — se pokusila redaktorka Československého spisovatele Marie Langerová. V roce 1989 iniciovala vydání výboru z Kolářova básnického díla v nakladatelství Odeon. Volba Odeonu namísto domovského nakladatelství byla motivována postojem ředitele Československého spisovatele Jana Pilaře, pro kterého nadále zůstával Jiří Kolář nepřijatelný. Nakladatelství Odeon v této věci oslovilo Vladimír Karfíka. Ten o tom informoval Jiřího Koláře v dopisu z 2. října 1989. V situaci, kdy velká část autorova díla nebyla dosud vydána, odmítl Karfík myšlenku výboru a místo ní nabídl, „aby nejprve vydali některé nevydané 22 Josef Škvorecký Jiřímu Kolářovi 14. 11. 1983 (chybně datováno 1984), 15. 1. a 16. 1. 1984, LA PNP, fond Jiří Kolář, korespondence přijatá, kar. 38; Jiří Kolář Josefu Škvoreckému dvě nedatované pohlednice, pohlednice z 3. 11. a 5. 12. 1983, 20. 1. a 21. 1. 1984, 29. 9. 1985, Hoover Institution, Josef Skvorecky papers, Box 44, Folder 7. 23 Srov. Kolář, Jiří: Psáno na pohlednice I. 1983–1985. Dílo Jiřího Koláře, sv. 7. Ed. Vladimír Karfík. Praha: Paseka, 1999, s. 334. 24 Srov. Kolář, Jiří: Psáno na pohlednice II. 1985–1987. Dílo Jiřího Koláře, sv. 8. Ed. Vladimír Karfík. Praha: Paseka, 2000, s. 7. 25 Kolář, Jiří: Psáno na pohlednice I. 1983–1985. Dílo Jiřího Koláře, sv. 7. Ed. Vladimír Karfík. Praha: Paseka, 1999, s. 333–334.

319

prometheova_jatra_zmenseno.indd 319

01.09.2026 21:24:10

PROMETHEOVA JÁTRA

texty, které bych připravil jako svazek budoucího Díla“.26 Při následné schůzce s šéfredaktorem Odeonu Josefem Šimonem „nalezl plné pochopení pro navrhovaný návrat celého Koláře do českého umění“. S Šimonem domluvili kolektivní monografii o Jiřím Kolářovi s příspěvky Miloslava Lamače, Jiřího Padrty, Jindřicha Chalupeckého a samotného Karfíka (vyšla 1993) a také „sebrané spisy, které by zahrnuly vydání celého díla včetně Přestupného roku“. Karfík ihned připravil velkorysý ediční návrh: „První svazek by zahrnul sbírky od Křestného listu až po Roky v dnech, včetně. Druhý svazek pak všechno další včetně Prometheových jater, třetí svazek si představuju ze Suna, Epikteta, dramat — čili vlastně projekt umění a morálky, čtvrtý svazek by vyplnilo plné znění Vršovického Ezopa a pátý svazek Básně ticha s Návodem k upotřebení, Odpověďmi a Slovníkem technik. Na závěr Přestupný rok a básně do sbírek nezařazené.“27 Z této doby také pochází Kolářovo písemné pověření Vladimíra Karfíka vydáváním jeho díla v Československu. Paralelně se připravovalo vydání Prometheových jater. Podle ústního sdělení Marie Langerové, která v té době usilovala i o vydání ještě další knihy z Kolářova díla — Básní ticha, byla jednání s Jiřím Kolářem zahájena ještě před listopadem 1989 a autor telefonicky souhlasil s publikací. Změny na vedoucích místech po listopadu 1989 patrně celý proces ještě uspíšily a umožnily vydání v nakladatelství Československý spisovatel. Již 21. ledna 1990 informoval Vladimír Karfík Jiřího Koláře: „Právě jsem odevzdal ediční poznámku pro reprint Prométheových jater pr [sic] Čs. spisovatele, kde to pohotově zařadila paní redaktorka Langerová. Bude to jakési rehabilitační vydání po dvaceti letech, ve stejné úpravě a sazbě jako tenkrát. Rehabilitovat se tím bude nakladatelství, samozřejmě, Vás nemají co rehabilitovat.“28 Podle tvrzení Vladimíra Karfíka Kolář sankcionoval škrty provedené v A1K a promítnuté do A1. Podle Marie Langerové Jiří Kolář a Vladimír Karfík přišli v roce 1990 do redakce Československého spisovatele a měli k dispozici korektury textu. Kniha vyšla patrně počátkem roku 1991. A3 obsahuje Prometheova játra, doslov Emanuela Frynty a Ediční poznámku Vladimíra Karfíka. V té Karfík stručně rekapituluje vydavatelskou historii Prometheových jater — především Kolářovo zatčení a škrty vynucené v roce 1970 — a postuluje textovou totožnost A3 s A1. Z technického hlediska nelze A3 považovat za reprint A1 a rovněž Karfíkovo tvrzení v ediční poznámce o totožnosti textu A1 a A3 není zcela přesné. Textově k sobě mají A1 a A3 velmi blízko: drobné rozdíly jsou vesměs chyby vzniklé při nové sazbě textu. Jedinou podstatnou odchylkou A3 je nahrazení názvů jednotlivých částí básnických oddílů Skutečná událost a Každodenní komedie v obsahu odpovídajícími čísly. Tím ovšem došlo ke ztrátě této informace, protože obsah byl jediným místem v A1, kde se příslušné názvy nacházely. 26 Vladimír Karfík Jiřímu Kolářovi 2. 10. 1989, LA PNP, fond Jiří Kolář, korespondence přijatá, kar. 20. 27 Cit. d. 28 Vladimír Karfík Jiřímu Kolářovi 21. 1. 1990, LA PNP, fond Jiří Kolář, korespondence přijatá, kar. 20.

320

prometheova_jatra_zmenseno.indd 320

01.09.2026 21:24:10

KOMENTÁŘ

Návaznost na A1 je manifestována v oblasti výtvarného a typografického řešení knihy, jež velmi věrně napodobuje Týfovu úpravu A1. Nově byl koncipován pouze přebal, který v roce 1970 patrně nebyl vyroben. Od dochovaných exemplářů z edice Tangens se vydání z roku 1990 odlišuje ještě absencí Kolářových koláží. Jejich originály nutné pro reprodukci nebyly podle Marie Langerové pro vydání v roce 1990 k dispozici (podobný problém se vyskytl i v případě Básní ticha). Proto byla jako jediný „ilustrační“ doprovod nového vydání zvolena portrétní fotografie autora v kavárně Slavie roku 1965 na místě frontispisu (respektive dvoustraně [2]–[3]). Prvotní šestisvazkový rozvrh Díla Jiřího Koláře byl Vladimírem Karfíkem vypracován v citovaném dopisu Jiřímu Kolářovi z října 1989. V dopisu z ledna 1990 Karfík Koláře dále informuje o přetahování mezi nakladatelstvím Odeon a Československý spisovatel o jeho Dílo: „došlo mezi nakladatelskými domy ke sporu o Vaše Spisy. Justl z Odeonu bez vědomí šéfredaktora jednal s ředitelem Čs. spisovatele M. Pohorským o tom, že by jim Vaše Spisy přenechal, — mně řekl, že to dělá, aby mohly vyjít rychleji. Když se o tom jednání dověděl šéfredaktor Odeonu, odmítl se Vás vzdát. Chápu ho, právo je na jeho straně, byli první, kdo Vás chtěli skoro před rokem vydat. […] Mohl bych navrhnout, aby se k vydání obě nakladatelství spojila, ale na to by musel Odeon přistoupit, a on nemusí.“29 Dílo Jiřího Koláře začalo vycházet v nakladatelství Odeon. První kniha — obsahující coby první svazek Díla Kolářovy básnické sbírky od Křestného listu po Roky v dnech — byla publikována v roce 1992. V nedatovaném dopisu patrně z roku 1993 Karfík Koláře informuje: „… dokončil jsem sloupcovou korekturu druhé knihy spisů, přeskočili jsme Prométheova játra, protože nedávno vyšla a vydáváme hned třetí svazek, Vršovického Ezopa v úplném znění.“ Druhou knihou je míněn třetí svazek Díla obsahující šest sbírek napsaných po roce 1954, zejména Vršovického Ezopa. S odstupem několika týdnů v jiném nedatovaném dopisu zmiňuje odevzdání stránkových korektur třetího svazku a informuje Koláře o nejistém osudu Díla v nakladatelství Odeon: „Jiná věc je, jak se podaří celou řadu spisů dokončit, vlastně ani ne tak jak, ale kde. Odeon se ocitl ve velmi špatné situaci.“ Nakonec se Karfík ještě vrací k místu Prometheových jater v Díle: „Budeme mít vydané věci, které nejvíc postrádáme, myslím tím i Prométheova játra, i když nejsou vydána ve Spisech. Tam je zařadím, až někdy ke konci, protože vyšly v dosti velkém nákladu, a tak na definitivní vydání si mohou počkat.“ Než na Prometheova játra došla řada, Dílo Jiřího Koláře prošlo nakladatelstvími Mladá fronta, Český spisovatel (sv. 6 [Básně ticha]), Mladá fronta (sv. 4, 6 [Přestupný rok], 2, 7) a Paseka (sv. 8). Prometheova játra vyšla za autorova života naposledy v roce 2000 jako devátý svazek Díla rovněž v nakladatelství Paseka, dále A4. Svazek obsahuje Prometheova játra a ediční poznámku Vladimíra Karfíka, doslov Emanuela Frynty nebyl do svazku pojat s odůvodněním, že byl tištěn již v A2 a A3. Na přebalu knihy byly použity dvě autorovy koláže. 29 Tamtéž.

321

prometheova_jatra_zmenseno.indd 321

01.09.2026 21:24:10

PROMETHEOVA JÁTRA

Od předchozích vydání se A4 odlišilo výběrem výchozího textu. Za základ vydání Vladimír Karfík zvolil sloupcové korektury A1K, které podle sdělení v e-mailu (Michalu Kosákovi ze dne 16. dubna 2025) obdržel ještě v osmdesátých letech od Josefa Vohryzka. (Tento posun byl patrně míněn spojením „definitivní vydání“ v dopisu citovaném výše.) Do textu Kolářovy knihy se tak s autorovým souhlasem vrátilo všech patnáct vyškrtnutých pasáží a byla obnovena jména anonymizovaná zobecňujícími substitucemi. V obsahu Karfík rovněž restituoval názvy sekcí básnických oddílů, jež byly vypuštěny v A3. Text prošel modernizační jazykovou úpravou. Po autorově smrti se Prometheova játra dočkala jediné edice, připravené Jakubem Říhou a Petrem Šrámkem pro Českou knižnici (sv. 88; Praha: Nadační fond Česká knižnice / Ústav pro českou literaturu AV ČR; Brno: Host, 2016), dále A5. Promethova játra vyšla společně s takzvanou trilogií, složenou z Kolářových sbírek z padesátých let Mistr Sun o básnickém umění, Nový Epiktet a Černá lyra. Pro toto vydání editoři za výchozí text zvolili nově objevený strojopis S2 (viz výše). Text byl kriticky ověřen a vybaven různočtením a vysvětlivkami. III. Volba výchozího textu Do historie textu Prometheových jater výrazně zasahovaly politické okolnosti jejich vzniku i následných vydání či pokusů o ně. Textový materiál zachycuje několik na sebe navazujících, leč nesouvislých a kontextově odlišných fází autorského i redakčního zacházení s textem. Každá z dochovaných textových verzí reprezentuje odlišnou podobu díla a mohla by se oprávněně stát výchozím textem edice. Volba výchozího textu proto v přítomné edici je v první řadě odpovědí na otázku, kterou z těchto podob Prometheových jater favorizujeme a proč. Určující pro nás bylo pojetí Prometheových jater coby textu úzce spjatého s dobou svého vzniku, rokem 1950. Jednotlivé části knihy se rodí z autorovy frustrace, živené nedobrovolnou izolací, a jejich sjednocujícím principem je ostrý střet se stalinistickou totalitou v její každodennosti. Toto chápání nás vede k upřednostnění „znění původního záměru“30 oproti „vydání poslední tvůrčí ruky“, za které bychom mohli označit vydání A1, či přímo A4 coby „vydání poslední ruky“. Tento rozměr textu nejplněji reprezentují strojopisy S2 a S3 (ve strojopisné vrstvě), uchovávající pamfletickou adresnost a jazykovou variabilitu, oproti sloupcovým korekturám AK1 a vydání A1, představujícím již text redakčně stabilizovaný, jazykově i obsahově upravený (následná vydání usilují o reprodukci znění A1, respektive A1K před škrty). Při rozhodování mezi S2 a S3 — se kterými i přes vědomí jejich heterogenity zacházíme jako s nedělitelnými historickými celky — jsme se přiklonili k S2. Hlavním důvodem bylo, že ve strojopisné vrstvě S3 již proběhly zmírňující úpravy. Co do 30 Termín Jiřího Opelíka, srov. Kosák, Michal — Flaišman, Jiří a kol.: Editologie. Od náčrtu ke knize. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2018, s. 73–74.

322

prometheova_jatra_zmenseno.indd 322

01.09.2026 21:24:10

KOMENTÁŘ

rozsahu a dosahu se nedají srovnat s úpravami, k nimž došlo později v rukopisné vrstvě S3, kdy byly systematicky odstraněny paralely mezi nacistickou a komunistickou totalitou a důsledně anonymizovány výpady proti představitelům druhého z těchto režimů. Dalším důvodem pro volbu S2 jako výchozího textu je podvojnost strojopisu S3. Jeho strojopisná vrstva podle našeho názoru reprezentuje poměrně ranou fázi textové geneze, přičemžna druhé straně oddíl Jásající hřbitov máme za mladší opis. Naproti tomu rukopisná vrstva, spjatá s přípravou vydání A1, je téměř o dvě desetiletí mladší a autorsky heterogenní. Zvolit S3 za výchozí text a současně zachovat důraz na původní podobu díla by proto znamenalo čelit problematickému rozhodování o tom, jakým způsobem přistupovat k rukopisné vrstvě: které rukopisné zásahy považovat za nezbytné opravy a které naopak odmítnout jako pozdější stylistické nebo neautorské intervence. Upřednostnění S2 s sebou nese rovněž některé nevýhody. Na prvním místě je chybějící závěrečná pasáž zápisu z 9. července v důsledku porušení strojopisu. Strojopisná vrstva S3 — na rozdíl od mladších pramenů A1K, A1 a dále — dochovala tuto pasáž ve znění, u nějž můžeme předpokládat značnou blízkost S2. Z tohoto důvodu jsme se na rozdíl od předchozího vydání A5 rozhodli porušené místo interpolovat (viz níže). Větší jazykovou drsnost a nevyrovnanost námi vydávaného textu vnímáme co nutný důsledek upřednostnění „znění původního záměru“. Ze tří rukopisných vrstev popsaných výše zohledňujeme při edičním zpracování pouze tu první, tj. nečetné autorské vstupy modrozeleným inkoustem (ponejvíce v oddílech Skutečná událost a Každodenní komedie). Všechny tyto úpravy promítáme do výsledného znění. K početným opravám písařských a pravopisných chyb a stylizačním úpravám provedeným cizí rukou tmavým inkoustem ani k vpiskům vyšetřovatelů nepřihlížíme. Případné shody edičních zásahů s neautorskou vrstvou úprav nejsou kauzálně podmíněny. IV. Jazyková příprava Při edičním zacházení s textem se snažíme co nejvíce respektovat jedinečnost zvoleného strojopisu, včetně jeho hláskoslovných, morfologických, syntaktických i stylistických zvláštností a kolísání. V zásadě se nedotýkáme hláskové kvantity, a to ani při kolísání (co — có, dešť, jmén, letech — létech, namahal, pomahá — pomáhá, poprve — poprvé, přemahá, přežvykavec, přisahá — přísahá, puntíčkáři, rozbiječi, rozčilit, řimsy, spolehali, támhle, ténysák, ulehá, upřimně, vyhrůžně, vyjimek, vyndavá, vztahnout — vztáhl, vztyčování — vztýčenými, zaňadří, zdřiml). K úpravě kvantity jsme přistoupili pouze ojediněle v koncovkách a příponách (např. rojících m. rojicích). Rovněž hláskovou kvalitu neupravujeme ve snaze zachovat co nejvěrněji lexikum a tvarosloví ve všech stylových i diachronních rovinách (čtla — dočetla, du — jdu, fertik, grejcaru, jakékoliv — kteroukoli, kedlubní, moudě, mučejí, musila — musela, myslel — myslil, najedění, nechybících, nelišejí, ňákou — nějakou,

323

prometheova_jatra_zmenseno.indd 323

01.09.2026 21:24:10

PROMETHEOVA JÁTRA

otokárkem, pamět, provonila, pust, roužne, šprká, tehdá — tehdy, teprv — teprve, ujisťoval, vyvrhela, vzpjali, zab, začla, zešílivší, znečisťuje, Zofia — Žofie). V rovině tvaroslovné plošně norujeme tvary zájmen já, jenž/jež a ona. Zachováváme další příznakové tvaroslovné prostředky a jejich kolísání, včetně tvaru hrdin /gen. pl./, tvarů musila, mučejí, nelišejí, vyvrhela, zešílivší a slovesných tvarů první osoby plurálu se zkrácenou koncovkou (popravujem, potřebujem, varujem). Neunifikujeme ani příčestí minulé s odsunutým koncovým -l (nedočet — četl, nakrad — kradla, nedoved — dovedl, nezašláp, poposed — poposedl, přines — přinesl, řek — řekl, smek — smekl, utek, vyrost). Ponecháváme kolísání infinitivů na -t/-ti. V textu se vyskytují různé příznakové lexikální prostředky, zejména dialektismy (například roužne), germanismy (například veřtat, fertyk, pajšl), slangové výrazy (například šprtat, šprkat), hovorové a obecněčeské výrazy a tvary (například ňákou, tehdá, napíšem) a expresivní a vulgární výrazy (například kurvu, neposral, hovna, chcanky, chlastá), ale i archaisující a knižní prostředky (například před šenkovnou) a dobové neologismy (například jasaře, kovomaty, masnaře, pramenáře, tepaře). Tyto prvky zachováváme v jejich původní podobě. Do souladu s dnešní ortografickou normou, kodifikovanou v Pravidlech českého pravopisu z roku 1993, uvádíme psaní i/y (blahobit, kantiny, kitaru, povidli), a to včetně shody podmětu s přísudkem, zjednodušujeme psaní zdvojených hlásek (havranní, přissál, slonní, spoluvinníky, vinnen) a upřednostňujeme progresivní psaní příslovečných a jiných spřežek (dodnes, jakživi, kdekdo, kvůli, nakonec, navěky, nazad, naznak, nezřídkakdy, podruhé, pokaždé, pokolikáté, popadesáté, poprvé, prachobyčejného, pročpak, předtím, přesto, přičemž, seshora, skrznaskrz, vcelku, vskutku, vtom, vzápětí, zadruhé, zamlada, zanedlouho, zaprvé, zatímco, zaživa, zblízka, zdaleka, zespoda, zjara, zpod, zprava). Dle významu normalizujeme tvary by/kdyby (jakoby — jako by), složená adjektiva (revolučně romantického, sověto-nacistické m. revolučně-romantického, sovětonacistické) a rovněž číslovky (sto tisíc, tři čtvrtě, třinácti stům, tři sta tisíc m. stotisíc, třičtvrtě, třináctistům, třista tisíc). Naopak ponecháváme příznaková spojení slov do většího celku (kolikrátmámnatebevolat, miliondárcům, pojďse, takybásník, tátauž, VÁLKAMÍRVÁLKAMÍR). Genitivní předložky s, se měníme na z, ze (s druhého, s kartiček, s kolena, s krku, s mís, s ní, s nohy, s obou peřin, s otomanu, s pokolení, s prken, s ruky, se srdce), obdobně i u předpon s-, z-, vz- zavádíme psaní dle dnešní normy (vyvzpomněl, vzkřísit m. vyzpomněl, vskřísit). Při psaní slov cizích a přejatých se řídíme podle současné normy a v rámci té se přikláníme k progresivním variantám (arzenálu, bumerangovitý, buržoazní, civilizace, dezertér, dispozici, emailovaný, fašizaci, figuríny, filozof, generalissimem, génius, gramorádio, hyena, charakterizoval, ideji, intenzivním, inzerát, izolaci, jezuitu, kanalizace, kantýně, kartotéce, kazetovým, krize, kupé, manikúra, metodách, militarizaci, montérkách, motorizovaných, mundúry, Muzeu, Múzy, mytologický, mýtus, nekritizovat, organizace, parazity, penzi, poezie, prezident, pyžama, rádio, silueta, šéfredaktoři, torzo, tragédie, univerzit, uragán, veronal, virtuozita, zóna m. arsenálu, bumerankovitý, bursián, buržoasní, civilisace, deserter, disposici, emajlovaný, fašisaci, figuriny, filosof, generalisimem, genius,

324

prometheova_jatra_zmenseno.indd 324

01.09.2026 21:24:10

KOMENTÁŘ

gramoradio, hyjena, charakterisoval, idei, intensivním, inserát, isolaci, jesuitu, kanalisace, kantině, kartotece, kasetovým, kredo, krise, kupe, manikura, methodách, militarisaci, monterkách, motorisovaných, mundury, Museu, Musy, mythologický, mythus, nekritisovat, organisace, parasity, pižama, pensi, poesie, president, radio, silhueta, šefredaktoři, torso, tragedie, universit, uragan, veronál, virtuosita, zona). Současnému úzu podřizujeme i psaní cizích zeměpisných názvů (Grébovka, Itálie, New Yorku, Peking, Tchaj-wan, m. Gröbovka, Italie, New-Yorku, Pekin, Tajvan) a vlastních jmen či institucí (Šmeljov m. Šmelev). Podle pravidel pravopisu uvádíme jména živých bytostí (Židů; jasaře, kovomaty, masnaře, pramenáře, tepaře m. židů; Jasaře, Kovomaty, Masnaře, Pramenáře, Tepaře), místní názvy (Budějovicku, Františkových Lázních, vršovického nádraží m. budějovicku, Františkových lázních, Vršovického nádraží) a také označení svátků (Štědrý večer, Vánoce m. štědrý večer, vánoce), organizací (Kuomintangu m. kuomintanu) a dalších entit (kongres Mezinárodního svazu studentstva, sovětskou hymnu, výročí vyhlazení Lidic m. Kongres Mezinárodního svazu studentstva, Sovětskou hymnu, Výročí vyhlazení Lidic). V případě zobecňujících plurálových tvarů vlastních jmen zachováváme majuskule (například Hájkové, Janové Kopečtí, Štollové, Václavové Kellerové; rovněž Kremlech /míněn moskevský Kreml/). Ponecháváme však zavedené psaní „Na zastávce“, „U dvou magotů“. Prometheova játra zahrnují pasáže interpungované i pasáže bez interpunkce. V prvních z nich interpunkci standardizujeme: především doplňujeme čárky tam, kde je vyžaduje pravopisná norma; nadměrnou interpunkci naopak rušíme všude, kde je v rozporu se syntaktickým členěním textu. V pasážích bez interpunkce rušíme ojedinělé čárky. Zachováváme trojí podobu přímé řeči: značenou pomlčkami, uvozovkami a neznačenou. V oddílu Skutečná událost rušíme ojedinělé pomlčky vyznačující konec přímé řeči, v oddílu Každodenní komedie naopak na konci přímé řeči doplňujeme ojedinělé chybějící pomlčky. Na hranici přímé řeči zjednodušujeme kombinaci dvou interpunkčních znamének (— Co je to? zeptal se m. Co je to?, zeptal se). Plošně se nezbavujeme nestandardních konfigurací a neobvyklých jevů (velké písmeno po středníku na předělu veršů, strof, odstavců; samostatně stojící pomlčky, tečky či trojtečky). Zvláštní vrstva úprav se vztahuje na specifika strojopisného záznamu: bez další evidence plošně měníme strojopisné rovné uvozovky na české dvojité uvozovky, nahrazujeme spojovník podle kontextu pomlčkou nebo spojovníkem a měníme lomítko ve funkci závorky na kulatou závorku (s výjimkou 69/ina/3 na s. 261); rovněž doplňujeme chybějící mezeru za interpunkčními znaménky. V zápisu číslic rušíme interpunkční znaménka oddělující trojice řádů a píšeme 1 312 700 m. 1,312.700. Podtržení a proložení převádíme na kurzivu. Zachováváme užití verzál v titulech a incipitech i pro zvýraznění. Plošně zavádíme odsazení na začátku každého nepočátečního odstavce a rušíme volnou řádku nad samostatně stojící pomlčkou.

325

prometheova_jatra_zmenseno.indd 325

01.09.2026 21:24:10

PROMETHEOVA JÁTRA

V. Emendace Největší část emendací se soustředí na opravy chyb vzniklých při strojopisném záznamu a na odstranění pravopisných a gramatických nedostatků. Vzhledem k autorovu sklonu upravovat text již v průběhu psaní jsme při využívání rozdílů mezi jednotlivými dochovanými prameny jako podkladu pro emendace postupovali velmi obezřetně. Nejrozsáhlejší emendací je interpolace závěrečné pasáže záznamu z 9. června v oddílu Jásající hřbitov. Jedná se o pasáž na s. 151, ř. 5–15, začínající „Kvečeru zavolám X.“ a pokračující do konce zápisu. Tuto pasáž doplňujeme podle strojopisné vrstvy S3, jež dochovala znění před redakčními úpravami, zahrnujícími mimo jiné deanonymizaci původních značek X a XY. Druhou nejzávažnější emendací je restituce střídání dlouhého a krátkého verše ve třetím oddílu skladby Povrchně o poezii (s. 209, ř. 4–5): „kráčela jsem chodbami a nahlížela | do kupé Byl jsi až | na konci Vím to vždy napřed deset | kilometrů napřed m. do kupé Vím to vždy napřed deset | kilometrů napřed“. Plošně opravujeme psaní vlastních jmen osob (Beethoven, Erenburg, Herrmann, Jeffersovi, Joliot-Curie, Nałkowské, Raffael, Štoll, Tittelbachové, Vejdělka, Weiner, Wericha m. Bethoven, Ehrenburg, Herman, Jefersovi, Jolio-Curie, Nalkowské, Rafael, Štol, Titlbachové, Vejdělky, Weinr, Vericha) a názvů děl či institucí (Moskva-hranice, ULTRAFON m. Moskva hranice, ULTRAPFON). Evidentní písařské chyby či zjevná přehlédnutí opravujeme bez další registrace. Dále jsme provedli následující emendace, přičemž v závorce uvádíme pramen, který je oporou pro intervenci do textu, pokud pramen uveden není, emendaci provádíme na základě našeho rozhodnutí: s. 36, ř. 20 co pěstuje, vyroste m. nevyroste (s oporou v S3) s. 44, ř. 4 dodal: — Měl jsem m. dodal: Měl (s oporou v S3) s. 48, ř. 11 „Strážníci! Strážníci! Strážníci!“ m. „Strážníci! Strážníci!“ Strážníci! (s oporou v S3) s. 48, ř. 18 a mluvil dál: | — A jak tak m. a mluvil dál: | A jak tak s. 59, ř. 23 aby ji dal odvézt na nádraží m. odvést (s oporou v Za mír světa a A4) s. 59, ř. 27 mladíka, který se teď už vůbec nevzdaloval m. který teď už (s oporou v Za mír světa a S3) s. 60, ř. 12 Když jí však jeden z nich dal m. Když ji však jeden z nich dal (s oporou v Za mír světa) s. 68, ř. 7 až Vás nebudou potřebovat m. vás (s oporou v A1K) s. 68, ř. 18 kdo po Vás hodí blátem m. vás (s oporou v A1K) s. 68, ř. 25 ti slouhové papíru… m. ty slouhové (s oporou v A1K) s. 69, ř. 8–9 kosmopolitická hyena m. kospompolitický (s oporou v S3) s. 75, ř. 2 Oči jež se neodvažuji potkávat v snách m. Oči Jež se neodvažují

326

prometheova_jatra_zmenseno.indd 326

01.09.2026 21:24:10

KOMENTÁŘ

s. 75, ř. 10 Vzdálenější a slavnostnější m. Vzdálenějšího a slavnostnějšího (s oporou v S3) s. 79, ř. 9 copak tam nebyl dostatek pracovních sil m. nedostatek s. 81, ř. 6–7 vedené významným žákem E. Basse: Janem Drdou m. Jana Drdy s. 81, ř. 21 k nejhroznějším podvodům, nezřídkakdy končícím v bestialitách m. končících (s oporou v S3) s. 84, ř. 3 Kamna se najedla m. najedly (s oporou v S3) s. 89, ř. 20 že snad jaro udělá konec m. snad jako udělá (s oporou v S3) s. 90, ř. 15 Taková je tu zem m. je to zem (s oporou v A1K) s. 98, ř. 14 jdou a jdou m. jsou a jsou (s oporou v S3) s. 98, ř. 28 s. jako On odešel m. jako on odešel s. 101, ř. 9 Když jsem později m. Když později | když jsem později (s oporou v S3) s. 101, ř. 22 stádo ovcí | opustilo mé tělo | a opisujíc kruh kolem mne m. opisujíce (s oporou v S3) s. 102, ř. 6 Mráz m. Žár (s oporou v S3) s. 104, ř. 9 kdy slunce: m. kdy slunce — (s oporou v S3) s. 104, ř. 16 Záhoř m. Zahoř (s oporou v S3) s. 110, ř. 3 mezi komíny přístavků m. přístavku (s oporou v Č2) s. 115, ř. 4 Jmenovali jej „Jakube“ m. Jmenovaji je (s oporou v Č3) s. 117, ř. 4 se stvoly palem m. palm (s oporou v S3) s. 118, ř. 7 omyjí naši píseň m. naší (s oporou v S3) s. 118, ř. 12 naši modlitbu? m. naší (s oporou v S3) s. 123, ř. 3 a sílu k výkřikům m. síli (s oporou v A1K) s. 130, ř. 18 kdy smrt je objetím m. obětím (s oporou v A1) s. 131, ř. 19 naslouchající šumotu vřavy a zpěvu krve skal, slibujícímu vše m. slibujícího s. 140, ř. 4 nadsadila si m. nadsadila se (s oporou v S3) s. 141, ř. 20 Ačkoliv na ulici, mimo taxikářů shluklých dole na rohu, nebylo živé duše, nezpozoroval jsem, že by chlapec zabořený do kamení zareagoval m. že chlapec (s oporou v S3) s. 142, ř. 16 Těch několik posledních slov, prudších m. prudším (s oporou v S3) s. 142, ř. 16 slov, prudších než všechna předcházející m. všechny s. 143, ř. 2 Parchanti, tátovo plemeno, zmetci, šibeničníci, nešťastné děti zaplnily vzduch a pozvolna otevíraly rozespalá křídla okolních skřípajících oken m. otevírala (s oporou v S3) s. 145, ř. 21 v každé zlobě i mlčení m. tlobě s. 146, ř. 11 a stejně tak Satanovo m. Satanovi (s oporou v S3) s. 149, ř. 14 kolaboruje v rozhlasu, u divadla, ve filmu nebo v některé redakci m. u ve filmu (s oporou v S3) s. 150, ř. 21 právě proto potřebujete pro vlastní klid symbol oduševnělosti, mateřství a čistoty, jako je jedině madona? m. jakou je s. 150, ř. 24 to máš […] kovomaty m. kovomati s. 156, ř. 17–18 aby byly vražděny děti m. vražděni (s oporou v S3) s. 158, ř. 13 tam nahoře Vás fotografovali m. vás (s oporou v S3; obdobně též ř. 17)

327

prometheova_jatra_zmenseno.indd 327

01.09.2026 21:24:10

PROMETHEOVA JÁTRA

s. 158, ř. 21 vedle Orla m. vedle orla (s oporou v S3) s. 160, ř. 15 Vy, nyní nahoře, hej, haló! m. Hej (s oporou v A1) s. 164, ř. 10 1 102 000 km2 m. 1 102 000 km (s oporou v Rudém právu) s. 164, ř. 15 846 950 m. 10 846 950 (s oporou v Rudém právu a S3) s. 164, ř. 17 13 700 m. 13 000 (s oporou v Rudém právu) s. 165, ř. 1 o počtu ukořistěných, zničených, vyřazených zbraní m. zbraních (s oporou v S3) s. 166, ř. 24 naším velkým milovaným vůdcem m. našim (s oporou v S3) s. 168, ř. 15 že to jsou nepřátelé lidstva, váleční žháři, rozbiječi fronty pokroku a míru m. rozbiječe (s oporou v S3) s. 168, ř. 20 od projevů bývalých hitlerovských výrostků m. hitlerových (s oporou v Rudém právu a S3) s. 168, ř. 22 jidáš Tito m. Jidáš (s oporou v Rudém právu a S3) s. 169, s. 17 za přímé podpory vlády a všech jejích policejních orgánů m. jejich (s oporou v S3) s. 170, ř. 3–4 podkopnickou práci vůči KS Bulharska a směrnicím, přijatým stranou v oblasti výtvarného umění m. směrnicím, přijatých stranou (s oporou v S3) s. 170, ř. 20 hyenami m. hyjenami s. 177, ř. 3 — Vršovické ráno m. Vršovické ráno (s oporou v S3) s. 181, ř. 4 kantýny m. Kantýny s. 188, ř. 14 dej alespoň sílu některému z mých slov, ať ten, který snad je někdy bude číst m. snad jen bude (s oporou v S3) s. 193, ř. 2 mně opravdu nejde o drama nebo tragédii nebo jednotlivě cosi takto pojmenovatelného m. jednotliv[é] (s oporou v S3) s. 197, ř. 16 jinému…: m. jinému:..: (s oporou v S3) s. 201, ř. 26 Na krev lidé rádi zapomínají, | však vy m. zapomínají. (s oporou v S3) s. 203, ř. 1 A potom m. a potom (s oporou v S3) s. 207, ř. 19 měla sílu | naslouchat jinému m. poslouchat (s oporou v S3) s. 211, ř. 18 když jsem k tobě zvedla hlavu pro polibek m. když jsem se k tobě (s oporou v S3) s. 218, ř. 4 té ženě z vinárny m. té ženě u vinárny (s oporou v S3) s. 218, ř. 10 jako by hleděla do hrobu, tele do vrat: m. do vrat (s oporou v S3) s. 220, ř. 6 kdyby v těch hadrech. Nic!“ m. kdyby v těch hadrech. Nic! (s oporou v S3) s. 224, ř. 20 a pohlédla za sebe: m. sebe; s. 225, ř. 27 a řekl: — Zítra si půjdu m. a řekl: Zítra s. 233, ř. 12 měla černé, bíle květované šaty m. Měla (s oporou v S3) s. 237, ř. 10 a já… pes vykopnutý m. a já… pa[o] vykopnutý (s oporou v S3; v S2 cizí rukou opraveno na pak) s. 239, ř. 8 čarokrásným Řípem m. Čarokrásným Řípem (s oporou v S3) s. 240, ř. 1 o tisících letadel m. o tisícech letadel s. 255, ř. 14 Dělal v Tatře m. Děla (s oporou v S3) s. 256, ř. 2 Dělal v Tatře m. Děla (s oporou v S3) s. 260, ř. 20 Lilie žalu m. Lilie žal s. 268, ř. 15 — Oblékněte jej a já dojdu na Karlák m. — Oblékněte je a já (s oporou v S3) s. 272, ř. 9 Dej Pánbůh dobrýtřečko m. PánBůh dobrýtrečko (s oporou v S3)

328

prometheova_jatra_zmenseno.indd 328

01.09.2026 21:24:11

KOMENTÁŘ

Zkratky užité v edičním komentáři Č1 časopisecký otisk básně Lidé a věci, věci a lidé v časopisu Kvart (1946) Č2 časopisecký otisk trojice básní pod souborným titulem Svědek v revue Listy (1948) Č3 časopisecký otisk básně Mé svědectví ve sborníku Pozdrav Jakubu Demlovi k sedmdesátinám (1948) Č4 časopisecký otisk dvou ukázek z Prometheových jater v Sešitech pro literaturu a diskusi (1969) S1 strojopis cyklu Svědek S2 strojopis Prometheových jater zabavený StB v roce 1952 S3 strojopis Prometheových jater užitý pro výrobu vydání z roku 1970 S4 strojopis cyklu Skutečná událost A1K sloupcové korektury vydání v Československém spisovateli (1969) A1 vydání Prometheových jater v nakladatelství Československý spisovatel (1970); výroba zastavena A2 exilové vydání Prometheových jater v nakladatelství Sixty-Eight Publishers (1985) A3 vydání Prometheových jater v nakladatelství Československý spisovatel (1990) A4 vydání Prometheových jater v nakladatelství Paseka (2000); devátý svazek Díla Jiřího Koláře A5 vydání Prometheových jater v edici Česká knižnice (2016); společně s trilogií Mistr Sun o básnickém umění, Nový Epiktet a Černá lyra Značky užívané v přepisech pramenů […] vynechaný úsek v citovaném textu | hranice verše ¶ hranice odstavce Poděkování Děkuji všem, kteří se podíleli na přípravě této edice nebo byli při její přípravě nápomocni. Především jsem vděčný kolegům a kolegyním z Edičního a textologického oddělení Ústavu pro českou literaturu AV ČR — Jiřímu Flaišmanovi, Michalu Kosákovi, Zuzaně Říhové, Evě Vrabcové, Sáře Valové a Barboře Švýcarské. Mé poděkování patří rovněž Michalu Přibáňovi a Michalu Jarešovi i celému týmu projektu Knihovraždy, Marii Klimešové, Vladimíru Karfíkovi, Marii Langerové, Tomáši Hylmarovi, Daně Horákové a oběma recenzentům, Petru Šrámkovi a Lukáši Holečkovi. J. Ř.

329

prometheova_jatra_zmenseno.indd 329

01.09.2026 21:24:11

Re s u m é This volume presents a new critical edition of Prometheus’ Liver (Prometheova játra), one of Jiří Kolář’s most important poetic works. The edition is based on a comprehensive re-examination of all currently available textual witnesses, including manuscripts, typescripts, periodical publications, and book editions. It combines a printed critical edition with a digital scholarly edition, thereby making the complete textual history of the work accessible for the first time. The printed volume offers a critically established text in a modernized orthography, accompanied by a comprehensive explanatory commentary. The online edition provides high-resolution facsimiles and diplomatic transcriptions of all significant textual sources, detailed bibliographical descriptions, transliterations of manuscript and typescript materials, and a synoptic apparatus documenting the successive stages in the development of the text. The edition builds upon the 2016 critical edition prepared by Jakub Říha and Petr Šrámek for the Česká knižnice series, while substantially expanding its documentary basis through newly discovered archival materials. These include a complete typescript of Prometheus’ Liver identified in the literary estate of Vítězslav Kocourek at the Literary Archive of the Museum of Czech Literature, as well as printer’s proofs of the unpublished 1970 edition preserved in the private archive of the editor Vladimír Karfík. These newly accessible sources have made it possible to reassess the textual genesis of the work and to establish a new critical text that reflects the full complexity of its transmission. By integrating traditional editorial scholarship with digital methods, the edition provides both a reliable reading text and a comprehensive documentary resource. It offers scholars and readers unprecedented access to the genesis, transmission, and editorial history of one of the central works of post-war Czech literature.

330

prometheova_jatra_zmenseno.indd 330

01.09.2026 21:24:11

Obsah

Předmluva ke knižnímu vydání Prometheových jater Jiřího Koláře / 7 PRO M E TH EOVA J ÁTR A / 15 Skutečná událost I. / 23 II. / 38 III. / 44 Doslov / 53 Zofia Nałkowska: U trati / 57 Jásající hřbitov 10. leden / 67 24. leden / 68 29. leden / 72 31. leden / 73 15. únor / 74 19. únor — 23. březen / 79 29. duben / 84 Mezi tupci / 85 Čekáte všichni na kabáty? / 87 Taková je tu zem / 90 Věci a slova a lidé / 92 Jednoho dne v září / 94 Jedné kruté noci / 102 Slunné nedělní odpoledne / 105 Termiti / 108 Středeční večer / 110 7. červenec 1948 / 112 Mé svědectví / 114

prometheova_jatra_zmenseno.indd 331

01.09.2026 21:24:11

Lidé a věci — věci a lidé / 116 Bez návratu / 122 V Haimonské zemi / 126 1. květen — 20. květen / 130 24. květen — 30. květen / 135 9. červen / 138 28. červen / 145 9. červenec / 147 14. červenec / 152 23. červenec / 156 25. červenec / 158 27. červenec / 161 30. červenec / 164 17. srpen / 168 25. září / 171 13. říjen / 175 27. říjen / 178 10.–30. listopad / 179 4. prosinec / 185 18. prosinec / 187 Každodenní komedie Povrchně o poezii I. A smála se na celé kolo / 197 II. Povrchně o poezii / 204 III. Láska jak má být / 207 Věk náboženství I. Jako kdyby narazilo / 215 II. V osm hodin na rohu u Národního / 223 III. Potkáme se nyní častěji / 231 Nejmladší vnuk Genorův I. Rukou i slova / 237 II. Modlitba v době moru / 242 III. Nejmladší vnuk Genorův / 249

prometheova_jatra_zmenseno.indd 332

01.09.2026 21:24:11

Život chudší než smrt I. Mluvil se Stalinem / 255 II. Genor Otto spisovatel / 259 III. Nelžu vám v ničem / 263 IV. Skutečný den života / 266 V. Přijď bezkrálovství Tvé / 271 Vysvětlivky / 277 Časová osa / 293 Komentář / 309 I. K přítomné edici / 309 II. Historie textu / 309 III. Volba výchozího textu / 322 IV. Jazyková příprava / 323 V. Emendace / 326 Zkratky užité v edičním komentáři / 329 Zkratky užívané v přepisech pramenů / 329 Resumé / 330

prometheova_jatra_zmenseno.indd 333

01.09.2026 21:24:11

Kritická hybridní edice Řídí Jiří Flaišman, Michal Kosák a Tomáš Pavlíček

JVydal i ř í Ústav K o l ápro ř českou literaturu AV ČR, v. v. i. Prometheova játra

(Na Florenci 3/1420, 110 00 Praha 1, www.ucl.cas.cz) Knižní vydání edičně připravil, předmluvu napsal, kalendárium a komentář sestavil ve spolupráci s nakladatelstvím Filip Tomáš — Akropolis Jakub Říha z Edičního a textologického oddělení Ústavu pro českou literaturu AV ČR (5. květnaedici 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info) Digitální zpracoval Karel Klouda Grafi úprava a digitální edice KHE Markéta Jelenová v rocecká2026 jakoknižní šestý podoby svazek KHE Sazba písmem Baskerville a GillSans, ePUB, MOBI Stará škola

Na FSC papíře vytiskla tiskárna FINIDR, s. r. o., Lípová 1965, 737 01 Český Těšín Redakce Barbora Švýcarská Vydání v tomto uspořádání druhé, 336 stran ISBN 978-80-7658-143-2 (Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.) ISBN 978-80-7470-576-2 (Filip Tomáš — Akropolis) ISBN 978-80-7658-144-9 (MOBI — Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.) Vydal Ústav pro českou literaturu ČR,Tomáš v. v. i. — Akropolis) ISBN 978-80-7470-577-9 (MOBI —AVFilip (Na Florenci 3/1420, 110 00 Praha 1, www.ucl.cas.cz) ve s nakladatelstvím — Akropolis ISBNspolupráci 978-80-7658-145-6 (ePUBFilip — Tomáš Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.) (5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info) ISBN (ePUB — Filip Tomáš — Akropolis) v roce978-80-7470-578-6 2026 jako šestý svazek KHE Na FSC papíře vytiskla tiskárna FINIDR, s. r. o., Lípová 1965, 737 01 Český Těšín

Doporučená cena včetně DPH 499 Kč Vydání v tomto uspořádání druhé, 336 stran

Elektronická i tištěná podoba knihy na www.eshop.akropolis.info

ISBN 978-80-7658-143-2 (Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.) ISBN 978-80-7470-576-2 (Filip Tomáš — Akropolis) ISBN 978-80-7658-144-9 (MOBI — Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.) ISBN 978-80-7470-577-9 (MOBI — Filip Tomáš — Akropolis) ISBN 978-80-7658-145-6 (ePUB — Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.) ISBN 978-80-7470-578-6 (ePUB — Filip Tomáš — Akropolis)

Digitální vědecká edice volně dostupná na www.ucl.cas.cz/khe Doporučená cena včetně DPH 499 Kč Product footprint

Elektronická 2 i tištěná podoba knihy na www.eshop.akropolis.info

Neutral Digitální vědecká edice volně dostupná na www.ucl.cas.cz/khe NC-CFM-015258 www.nepcon.net

Product footprint

CO 2

Neutral NC-CFM-015258 www.nepcon.net

prometheova_jatra_zmenseno.indd 334

01.09.2026 21:24:11

Kritická hybridní edice se zaměřuje na vydávání textů novočeské literatury. Spojuje knižní vydání kriticky ověřeného textu a vědeckou digitální edici dostupnou na internetu. Ta obsahuje veškeré dochované tištěné i netištěné, dokončené i neúplné verze textů (rukopisy jsou k dispozici v obrazové formě jako faksimile a jejich text v transliterované podobě), doplněné edičním aparátem, jenž zahrnuje i takzvaný synoptický záznam variant. Zpřístupňuje (jako v případě F. Gellnera a K. Hlaváčka) buď kompletní autorovo textové dílo, včetně korespondence, reprodukcí výtvarného díla, výběru ze sekundární literatury a dalšího textového i obrazového materiálu, nebo jen jedno vybrané dílo, které má složitou textovou historii (jako v případě Kytice K. J. Erbena, Slezských písní P. Bezruče nebo Máje K. H. Máchy). Internetová aplikace umožňuje studovat jednotlivé texty z jejich vývojového hlediska. Vybrané dokumenty jsou přístupné i prostřednictvím časové osy zachycující důležité mezníky autorova díla i života. Svazky KHE připravují členové Edičního a textologického oddělení Ústavu pro českou literaturu AV ČR ve spolupráci s nakladatelstvím Akropolis a Památníkem národního písemnictví.

Šestý svazek Kritické hybridní edice přináší nové kritické vydání básnické knihy Jiřího Koláře (2014–2002) Prometheova játra (1950). Coby zásadní svědecká a básnická výpověď o nástupu komunistické totality se Prometheova játra dlouhodobě těší badatelskému a čtenářskému zájmu. Jedná se rovněž o dílo s velmi komplikovanou textovou a vydavatelskou historií. Vzhledem k ostře kritickému zaměření díla proti komunistickému režimu nebyla v době vzniku šance na jeho zveřejnění. Další osudy spisu zahrnují zabavení jednoho ze strojopisů StB v roce 1952 i následné autorovo zatčení a věznění, první pokus o vydání na konci šedesátých let s vynucenými rozsáhlými škrty ústící ve zničení většiny nákladu, zveřejnění v samizdatu (1979) a exilu (1985) a posléze první oficiální vydání v roce 1990 následované dvěma vydáními. Vzhledem k těmto osobním i vydavatelským peripetiím představují Prometheova játra složitý ediční úkol, který dosavadní vydání splnila pouze neúplně. Nová edice zohledňuje a v digitální edici zpřístupňuje všechny dochované textové prameny — včetně pramenů nově objevených — a umožňuje konečně nahlédnout text tohoto zásadního uměleckého díla ve vší jeho vývojové složitosti. — Projekt je realizován s podporou Grantové agentury ČR.

prometheova_jatra_zmenseno.indd 336

01.09.2026 21:24:11

PROMETHEOVA JÁTRA JIŘÍ KOLÁŘ

JIŘÍ KOLÁŘ PROMETHEOVA JÁTRA

K ritická H ybridní dice

K H