Josef Kainar: Ubu se vrací a jiné hry

predsadky.indd 1

03.12.2019 12:49:47

ubu se vrací a jiné hry.indd 1

29.11.2019 9:50:06

ubu se vrací a jiné hry.indd 2

29.11.2019 9:50:06

Josef Kainar ubu se vrací a jiné hry.indd 3

Ubu se vrací a jiné hry 29.11.2019 9:50:06

KATALOGIZACE V KNIZE — NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Kainar, Josef, 1917—1971 Ubu se vrací a jiné hry / Josef Kainar. — Vydání v tomto souboru první. — Praha : Akropolis, 2019 Obsahuje bibliografické odkazy ISBN 978-80-7470-265-5 (vázáno) * 821.162.3-2 * (0:82-2) * (081.1) * (0.072) — Kainar, Josef, 1917—1971 — české drama — 20. století — česká dramata — sebrané spisy — komentovaná vydání 821.162.3-2 — České drama [25]

Vychází za velkorysé podpory Ministerstva kultury ČR. Originály archiválií na obálce a frontispisu jsou uloženy v Literárním archivu Památníku národního písemnictví. © Josef Kainar — dědicové c/o DILIA, 2019 © Graphic & Cover Design Stará škola, 2019 © Editor Lenka Jungmannová, 2019 © Filip Tomáš — Akropolis, 2019 ISBN 978-80-7470-265-5 ISBN 978-80-7470-266-2 (PDF)

ubu se vrací a jiné hry.indd 4

29.11.2019 9:50:06

5

ubu se vrací a jiné hry.indd 5

29.11.2019 9:50:07

6

ubu se vrací a jiné hry.indd 6

29.11.2019 9:50:07

7

Mraky, básník a moucha

neproveditelná fantastická hříčka o jednom jednání

ubu se vrací a jiné hry.indd 7

29.11.2019 9:50:07

8 Scéna: Mraky se sesouvají do duší spících lidí za velikým skleněným deštníkem, pod nímž sedí: básník!

Básník: Proč se sesouváte, prokletá mračna? Napsal jsem to již

ve své nejnovější básni a spící lidé si pomyslí, že jste neoriginelní a kýčovitá. Fuj, celá příroda je kýč, omšelý námět, v němž marně hledám nové úkazy, které by roznítily mou tvořivou schopnost. Ó, mračna, rcete, proč zůstáváte věčně stejná?

Mračna (sborem, jako žáci ve škole): My, prosím, jsme funkčním

prvkem praktickým. My hlavně pršíme.

Básník: Dešť, jaká snůška mokrého hnusu! Nezapomínejte, že má

střecha je děravá. Působíte mi škodu na majetku, když pliváte své kapičky. Což nemůžete aspoň dštíti rosu podle Starého zákona?

Mračna (se chmuří): Neznáme Starý zákon. Známe jen zákon věč-

né proměny.

Básník (vyprskne v posupný smích): A kde je, prosím vás, ta promě-

na? Jste věčně stejná, cáry a chuchvalce vaty valící se po modré obloze. Nebo jsou snad za vámi rudé rány nebes, jejichž krev vysáváte svou hebkostí?

Moucha (přiletí a usedne na okraj skloněného deštníku): Kdo tu mlu-

ví o krvavých ranách? Jsem hladová a můj sosák se touží vnořit do krve.

Básník: Mluvím o ranách na nebi, zelená dámo.

Moucha: Příliš daleko, příliš daleko, a pak, dnes už nelze básní-

kům ani věřit.

Básník: Proč nás pomlouváte?

ubu se vrací a jiné hry.indd 8

29.11.2019 9:50:07

9 Moucha: Protože dnes každý básník rozpitvá a vysaje krásnou

modravou mrtvolu lépe svými verši než já svým sosákem. Jste konkurence, mizerná, prašivá konkurence.

Básník: Promiňte, ale já patřím k básnické kategorii, která píše

hlavně o nebi.

Moucha: Ale mluvil jste před chvílí o krvavých ranách. A potom,

bratříte se s mraky, a kde jsou mraky, tam je bouře, a kde je bouře, je hořící stavení, a v hořícím stavení se vždy nějaká ohořelá mrtvola najde. Bóže, celá upečená, jako k nakousnutí.

Mraky (se nudí a ovívají se vějířem slunečních paprsků): Jaká nuda.

Napřed si nás pozve a potom s námi netančí. (Vztekem pláčí) Básník (ulekaně vyskakuje): Prší, kouzlo dne porušeno!

Ó bídné mraky!

Moucha: Kdybych tak mohla štípat počasí! Sbohem! (Ulétá) Vypravěč se budí z pošetilého snění.

Opona.

ubu se vrací a jiné hry.indd 9

29.11.2019 9:50:07

10

ubu se vrací a jiné hry.indd 10

29.11.2019 9:50:07

11

Rozhovor po koncertě noční dialog ve verších

ubu se vrací a jiné hry.indd 11

29.11.2019 9:50:07

12 Hlasatel: Vysíláme trochu veršů Josefa Kainara pod názvem

„Rozhovor po koncertě“. Děj v kterémkoliv velkém městě, na ulici, kolem jedenácté hodiny v noci.

Gong. Debussyho „La plus que lente“. Pak hudba pomalu utichá a pro­ líná se s pískáním téže melodie.

Pan X: Promiňte slečno Vím že obtěžuji leč to co pískáte si je přece Debussy Hleďte je noc jež potmě básní si Promiňte oblakům že jarním nebem plují a mně že vás veršem oslovuji Slečna Y: Ó pán si hraje na Fausta

Je zřejmě romantikem Bohužel jsem do všednosti právě zakleta Vaše rychlá fantazie skončí smykem: Nejste Faust. Já nejsem Markéta A jděte po svých —

Pan X: Charakter máte přímý nos také A hrůzně malá ústa Slečna Y: Moje nelibost k vám vzrůstá

pane Což vám nepostačí: Měkká nálada a hvězdy nad hlavou?

Pryč s tím harampádím — támhle někdo kráčí

Pan X: Vaše rozhořčení je mou popravou Vaše slova studí po jílec Hodiny věčně zpožděné se taky srdci říká Ač není jedenáct jsem jejich zpozdilec A vzpomínám

ubu se vrací a jiné hry.indd 12

29.11.2019 9:50:07

13 Slečna Y: — vzpomeňte na strážníka Pan X: Škoda že se láska nezamyká

jako kurník plný slepičího spaní svěšených křídel Hašiš pro tuláka

Slečna Y: Srdce vám ze sna, ze sna pane kdáká!

Pan X: Hm Jak se vám líbil koncert?

Slečna Y: Děkuji za optání Pan X: Můj dojem je jak těžká černá vlečka

Jak stín s kterým jsem srostl v dobrém ve zlém — Byla jste přec na něm?

Slečna Y: Jo Jsem uvaděčka

Teď bych chtěla uvést vás a to na pravou míru

Pan X: To se přečká

Zatím však zní dále po vesmíru ta hra černých houslí pana Hubermanna Všímala jste si jak smyčec nasazoval?

Jako by se vítr opřel o písek než začla padat mana A nemocní na celém světě všimli si že strop má nový vzorek Hrál se Debussy Je po koncertě Je čas domů jít Ještě chtěl bych ten svůj stesk tak trochu přeladit Sám nemohu za tolik co za nehet by vešlo Proč slečno Debussyho jste si pískala když jsem šel kolem vás — Slečna Y: — Už vás to trochu přešlo?

Pan X: Co?

ubu se vrací a jiné hry.indd 13

29.11.2019 9:50:07

14 Slečna Y: Horečka z veršů Tak vás získala

jen drobná melodie? Jiného už nic?

Vaše lichotky jsou sobecké a skryté Verše psát? Možná Lichotit neumíte

Pan X: Co mám vám říkat? Je noc létavic

Slova jsou nepřesná i když snad chvíli planou Všechno banální nechávám v řeči stranou Čekám jen na úsměv — Slečna Y: Já zase na tramvaj Pan X: Pojďte hledat radostnější kraj Slečna Y: Ten rým je laciný Pan X: Vy jste mi tím jen dražší Ironií se slečno těžko láska zháší Má-li člověk rád to se jen něco vrací tak jako vracejí se zimy bolest ptáci Věčný je motiv dlažby noční ulice — Slečna Y: — Jen pozor pane pozor na plíce — Pan X: Vždyť dýchají jen pro vás milá znejmilejší Slečna Y: Pro dotěrnosti nejsem nikdy zdejší

A vždyť vás vůbec neznám pane s hlasem spánku V té tmě vám nedohlédnu ani na vázanku neřkuli do duše a do dna vašich kapes Nemohu vědět přec nejste-li okultista máte-li rodinu či světíte-li šábes jste-li vévodou či je-li vaše minulost i přesto přece čistá Pročež dávám vám koš pane S díkem

ubu se vrací a jiné hry.indd 14

29.11.2019 9:50:07

15 Pan X: V jarní noc je každý trochu panovníkem

To není ovšemže má denní existence Že se nepředstavuji? Ať zhyne formalita!

Ať žijí deště pro deštník a deštník pro milence!

Mé jméno? Jména jsou vždy skrytá jak ti mrtví židovského hřbitova pod náhrobky našich vyslovení Při zrození každý svoje jméno pochová A tečky čárky jež na jménech leží?

To jsou oblázky o kterých víme stěží čí ruka vzpomínající je na náhrobek kladla Slečna Y: Nepozorujete? Řeč vám zcela zvadla

Čím dál tím hůře Popřejte si oddech Líbím-li se vám nač mluvit o hřbitovech?

Pan X: Ale to jde slečno vždycky ruku v ruce Chce-li kat jednati halí tvář do kapuce Když do zpěvu je skřivanu na hnědou výzvu brázd zmizí nám z očí Matka jde do tmy svoje děti klást na lůžko dřív než k spánku zazpívá jim Pochopte Já hloubku citu hájím Slečna Y: Jste sice drzý bojíte se mi však myslím dvořit Pan X: Bojím se jen dokořán se slečno rozhovořit

Hleďte je noc jež potmě básní si Ve vašem hlasu zní můj Debussy Ve vašich vlasech plavé vlnění zapomnělo odstín zlata ztišit Nedohlédnu v té tmě vašich očí To nic nemění Stín je na nich jenom velmi lehce vyšit Váš pohled ani nedýchá tam v lůžku něžných důlků

ubu se vrací a jiné hry.indd 15

29.11.2019 9:50:07

16 Slečna Y: Nepouštějte prosím dál zvědavost na potulku

Nemá známku ryzosti ten bludný černý pejsek

Pan X: Řekněte přímo slečno že jsem hejsek Já vám neuvěřím slečno Je to marné Cesty k vaší vlídnosti jsou hrozně suchopárné Jste přísná svoje vrátná Proto dlouho tluku — Slečna Y: Je při tom nutně třeba tisknout moji ruku?

Pan X: Jistě Ze strachu Teď noc se hlouběj šeří ulice plné spánku Nezamčených dveří Tolik hlav se k srdci ve snu nachýlilo Tkáň snů se trhá rozpadá a teří Zdá se o čem se nám přes den nezasnilo Míče dětských pokojů jsou zakutáleny jak moje nálada Hvězdy se přesýpají Nervózně v snu se chvějí ruce švadleny Jen nepřetrhnout steh než rána zatípají Co je nám vzdáleno je o sen odlehlejší — Ještě že vás držím za dlaň Milá Znejmilejší Slečna Y: Tramvaj dnes už asi vůbec nepřijede

Její zvonění? Jen hvězda zazvonila Do jaké prázdně tahle kolej vede —

Pan X: Po špičkách jela kolem když jste se zamyslila Ale napadá mne: Odkud vás jen znám i když snad vás neznám podle vizitky — Slečna Y: Jsem z venkova Jsem z Modré Vyhlídky Pan X: Ach. Znám trochu jméno toho městyse Vodí ještě starosta své velké bernardýny vpodvečer náměstím když předtím stavil se

ubu se vrací a jiné hry.indd 16

29.11.2019 9:50:07

17

na sklenku do vinárny tam pod podloubí?

Teří vpravo v kostele dále ty baldachýny?

A ještě faru moruše a úzký trávník vroubí?

Slečna Y: Nevím a nepovím Byla jsem pětiletá

když odvedla mne z toho ráje teta Z Modré Vyhlídky mne znáte asi sotva

Pan X: Nevěřte Vzpomínání nejhlubší je kotva Prošel jsem tím místem v roce dvacet šest Slečna Y: Já odešla jsem z něj už dvacet čtyři

Houfnice vzpomínek vám trochu vedle míří Narodila jsem se tam a —

Pan X: všechna čest — Slečna Y: — u školy kde jen ptáci rušili mdlý klid Pan X: Vzpomínám si hrome na vývěsní štít Slečna Y: Byly tam dva Růžový myslíte?

Pan X: Ne ten černý Zlatá písmena — proč se tak stydíte?

Což rozpomínání vás vůbec nehýčká?

Slečna Y: Ten nápis zněl: Porodní babička

Vzpomínky se pohroužily zcela až ke dnu Bublinou se potom prozradily samy Ta dáma totiž na svět pomohla mi V lednu

Pan X: Takový klíč se tedy v zámku skrývá! Říkám vám že znám vás odjakživa!

ubu se vrací a jiné hry.indd 17

29.11.2019 9:50:07

18 „La plus que lente“. Piano pianissimo.

Pojďte Za scénou se hraje Debussy Je noc jež i potmě básní si Je čas abychom se zdlouha odmlčeli Přenechejme slovo panu hlasateli Gong.

ubu se vrací a jiné hry.indd 18

29.11.2019 9:50:08

355

Zlatovláska

hra pro loutky ve čtyřech obrazech na námět české lidové pohádky

ubu se vrací a jiné hry.indd 355

29.11.2019 9:50:14

356

Postavy:

Rostliny:

první král (starý) Jiřík babka pasáček první rybář druhý rybář druhý král (mužný) Zlatovláska Rusovláska jeho dcery Černovláska sbor hlásných sbor rybářů

petrklíče bříza jalovec

}

Scéna: V paláci starého krále.

Stráň nad řekou.

Břeh u skleněného zámku.

Před branou u paláce starého krále.

Zvířata: psíček první ptáček druhý ptáček první moucha druhá moucha koza první krkavčí mládě druhé krkavčí mládě mraveneček Nezbeda ryba sbor kohoutů sbor mravenců

ubu se vrací a jiné hry.indd 356

29.11.2019 9:50:14

357

I. obraz Vnitřek hradu starého krále. V pozadí výhled na horizont, hradby a hlásky. Větší část scény zaujímá králova hodovní síň, vedle ní je Jiříkova kuchyně, přístupná také zvenčí výpadní brankou, od níž ve­ dou úzké schody dolů někam do podhradí. Při otevření opony právě blednou poslední hvězdy, později přechází svítání do slunečného rána.

Z předjitřního šera vyrůstají obrysy hradu. Scéna je prozatím prázdná, odněkud z hlásek se ozývá opakované zpěvné volání hlásných.

Hlásný (zpívá na hlásce):

Kdo nechceš hrdlem propadnúti, varuj se, varuj na své púti hradu tohoto, nuzná holoto, Jeho Milost pan král spí — Volání přejímá druhá a třetí hláska. — Svítá. — Ozve se kohoutí zako­ krhání, za chvilku vchází na scénu Jirka s dlouhým smetákem, vstupu­ je na ochoz a naklání se dolů na dvůr.

Jirka: Kohoutku, vítej! Dobrý den!

Překrásně ty nám kokrháš.

A jak jsi všude oblíben!

Jen pozor, ať se nestrháš!

Kdyby tvé písničky nebylo, co by nás ráno budilo?

Kohout stále kokrhá.

Máme to, máme chlapíka!

ubu se vrací a jiné hry.indd 357

29.11.2019 9:50:14

358 Rozkokrhává se celý sbor kohoutů.

Už je vás celá muzika!

Kohoutku, přidej, drž si prim!

Zrním tě za to nakrmím!

Výborně! Drž se! Líp — a výš!

Co ty s tím hláskem vyvádíš…

Vychází slunce.

Taková píseň, můj ty bože, že i to slunko vstává z lože! — Sluníčko, vítej! Dobrý den!

Vyspinkané, učesané?

Ach, ty milé! Jak se máme?

Usměj se, usměj na pozdrav!

Přibatolí se psíček.

Psíček: Haf, haf, haf!

Jirka: Štěkl třikrát — a to značí,

že už se mu jízdy ráčí, ranní jízdy na koštěti.

A že, psíčku, mám tě rád — kočár čeká. — Nasedat!

Jirka vozí psíčka na smetáku a doprovází hru říkadlem.

Jede pán, bílý pán, jede na černém kočáru, jede pán, bílý pán, a on jezdí sem a tam.

ubu se vrací a jiné hry.indd 358

29.11.2019 9:50:14

359

A ten kočár nemá koně, zajedeme zítra pro ně, jede pán, bílý pán, jede jako kníže sám.

Najednou — kde se vzala, tu se vzala — stojí tu babka s košíkem.

Jakmile ji psík zpozoruje, seskočí ze smetáku a zaštěká. Jiřík se pře­ kvapen otočí.

Babka: Dobré jitro pro Jiříka,

i pro toho pana psíka.

Jirka: Dobré jitro pro vás, paní.

Copak nám dobrého nesete?

Babka: Dobrému je všechno dobré,

zlý si zlobu v srdci nosí.

Dobrá kosa louku zkosí, špatná se ztupí o stéblo.

Jirka: Já vám nerozumím, paní.

Babka: Ještě k tomu není čas —

aby zlé dobrému podlehlo, aby ryba promluvila, aby z vody vyšla síla, aby moucha rádcem byla — ještě není, není čas.

Jirka: Já vám, paní, nerozumím.

Babka: To já jenom tak si mluvím, že jsem stará, že jsem sama, jak ta hora za horama. — Přináším králi tu rybu.

ubu se vrací a jiné hry.indd 359

29.11.2019 9:50:14

360 Babka vybaluje rybu z košíku.

Jirka: Rybu, paní? Jakou rybu?

Babka: Jakou? Černou, tuze tmavou, vylovenou z černé tůně, v které v noci hvězdy plavou.

Král sám si ji vyžádal, závdavkem mi dukát dal.

Připrav mu ji ke snídaní.

Jirka: Ale vždyť ta ryba, paní —,

není ryba, je to had!

Babka: Budeš ji vínem polévat, obalíš ji v tymiánu, trhaném o svatém Jánu — dobrá bude, ledaskomu. — Tož já půjdu zase domů.

Zatímco Jirka prohlíží ještě rybu, babka se ztratí.

Jirka: Že chce rybu ke snídani? —

Poslouchejte, jářku, paní —

Jirka vidí, že babka zmizela.

Už je pryč. — Nu, král je král.

Kdyby král si ježka přál pečeného na kaštanech — dobrá, dobrá, ať se stane.

ubu se vrací a jiné hry.indd 360

29.11.2019 9:50:14

361 Jiřík odejde s košíkem a smetákem do kuchyně, psík se uvelebí na vý­ sluní. Za chvíli vejde král. Je ještě celý rozespalý, dlouho a hlučně zívá.

Král: Jiříku, slyšíš? Jiříku!

Jiřík se vrací, kolem pasu má už zástěru.

Jirka: Co ráčí poroučet pan král?

Král: Pan král má hlad. Hlad jako hrad.

Hlad hladoucí, hlad jak mračno, hlad jako šelmu krvelačnou, žaludek mu hraje kýrie!

Jirka (poslouchá u králova břicha):

Kýrie hraje? — Můj ty králi — a věru, slyšet muziku!

Jak by ti nejmíň na basu tam v těle vyhrávali!

Král: Že v těle?

Jirka: V těle královském. —

Ach, bože, to je krása!

Král: Jak by se, hloupý Jiříku,

v mém břiše octla basa?

Jirka: Když nevíš ty, mám vědět já?

Snad jsi ji spolkl nevěda.

Tlustý jsi na to dost a dost.

Král: Já tlustý? To je troufalost!

Jsem jak ten proutek na té jívě!

Postava moje je štíhlá!

ubu se vrací a jiné hry.indd 361

29.11.2019 9:50:14

362 Jirka: Štíhlá jak cihla.

Král: Cos to řek?

Jirka: Že na hlad platí jeden lék.

Ten lék je jídlo, pane vzácný.

Král: Tož prostírej a nosit začni.

Když hrozný král má hrozný hlad, ať sluhové se vynasnaží mu hrozně rychle prostírat.

Jirka prostírá.

Co se ti zdá, je mámení.

Jirka: Ta ryba — Král: Jaké obavy.

Já koupil rybu od báby, já koupil rybu za dukát — a co ty mi chceš nakukat!

Mám hlad, až břicho vyzvání.

Ty vař a smaž — a neodmlouvej!

Tu rybu chci mít k snídani.

Jirka: Jak ráčíš. Rychle, jako blesk.

A blesk a třesk a do toho a třesky plesky — hotovo.

Jenomže, můj ty zlatý pane, nerad ti mluvím do snídaně, ale ta bába čertova, která ti přinesla rybu — —

ubu se vrací a jiné hry.indd 362

29.11.2019 9:50:14

363 Král: Jakápak bába čertova?

Byla to bába dědkova.

Jirka: Dědkova, dobrá. Ale přece —

Vlasy měla vybělené, oči měla zahleděné, tváře jako voda bledé — A ta ryba — —

Král: — jako ryba.

Sem s ní! Na stůl! Já mám hlad!

Jirka: To není ryba — to je had.

Král: Když had, tak had — a nač ty řeči!

Jirka: Já tě chtěl, králi, varovat.

Král: Varovat krále? Hloupý Jíro!

Honem si zapiš za uši: Varovat krále se nesluší.

Jirka: Ale ta ryba hadová — Král: Jakápak ryba hadová,

když je to ryba králova!

Ty vař a smaž — a neodmlouvej.

Jirka: Já uvařím ji na másle,

ať voní ryba překrásně.

Já uvařím ji v oleji, ať voní ještě mocněji.

Dám sůl a přidám tymiánu, trhaného o svatém Jánu.

ubu se vrací a jiné hry.indd 363

29.11.2019 9:50:14

364 Král: A popepři a pocukruj!

Jen honem běž!

Jirka chce odejít do kuchyně.

Kam běžíš? Stůj!

Jirka: Z toho jsem Janek, jak jsem Jirka.

Říkáš mi: Běž — já ubíhám, pak zase: Stůj — Teď nevím sám, zdali mám běžet, nebo ležet. — Co ráčí poroučet mi král?

Král (významně): Víš-li pak, co máš na krku?

Jirka: Svou hlavu.

Král: Správně, přesprávně.

A hlav těch kolik, kolik máš?

Jirka: Jedinou jednu všehovšudy.

Král: Přesprávně, správně počítáš.

Proto si zapiš za uši, ať neupadneš do ostudy: Z té černé ryby hadové jestli jen kousek ubude, jenom co vzal bys na jazyk, odpykáš hlavou. Rozumíme?

Jirka: Je mi to ovšem trošku divné,

že zakazuješ kuchaři ochutnat, co ti uvaří — krále však nutno poslouchat.

ubu se vrací a jiné hry.indd 364

29.11.2019 9:50:14

675

Komentář

ubu se vrací a jiné hry.indd 675

29.11.2019 9:50:19

676

1) Úvod Tato kniha obsahuje všechny původní a úplné divadelní či rozhlasové hry Josefa Kainara (29. 6. 1917 — 16. 11. 1971), včetně libret či synopsí dramat, které byly publikovány nebo se dochovaly jako rukopis či strojopis a u nichž se podařilo prokázat, že je napsal Kainar. Pokud není uvedeno jinak, originály všech děl z této knihy jsou uloženy v autorově pozůstalosti, která se nachází v Památníku národního písemnictví, a zde uchované texty také většinou tvořily výchozí znění pro naši edici.1 Za Kainarova života vyšlo pouze pásmo Cirkus Plechový (Praha 1946), jehož byl spoluautorem, a dále dramata Zlatovláska (Praha 1953) a Nebožtík Nasredin (Praha 1959). Po jeho smrti byly tiskem zveřejněny též hry Ubu se vrací (Praha 1989) a Akce Aibiš (Praha 2008).2 Na divadle byly uvedeny hry Cirkus Plechový (Divadlo satiry 1945),3 Akce Aibiš (Divadlo satiry 1946), Ubu se vrací aneb Drštky nebudou (Nové divadlo satiry 1949), Zlatovláska (Ústřední loutkové divadlo 1952) a Nasredin (Divadlo ABC 1959),4 1 2 3

4

Viz Hamanová, Růžena: Josef Kainar (1917–1971). Literární pozůstalost, LA PNP, Praha 1979.

Zde uvádíme jen první vydání a nastudování, ostatní vypisujme u poznámek k jednotlivým hrám.

Podle Vladimíra Justa byl skeč ze hry nazvaný Zázračný fotograf — Couripien Lipský alias Fotograf také součástí zájezdového pásma Miroslava Horníčka (který zde použil pseudonym Bedřich Jakub) Člověk mezi lidmi, a to pod titulem Fotograf své doby (viz Just, Vladimír: Divadlo satiry, Panorama, Praha 1990, s. 42 an.). Jiné Kainarovy výstupy z pásma se zase objevily v kabaretu Divadla satiry Chodili jste na Malou Stranu? (prem. 26. listopadu 1948, režie Miroslav Horníček, Oldřich Lipský a Alfréd­ Radok).

Divadlo satiry pod tímto názvem hrálo v letech 1945–1948, roku 1949 pak pod názvem Nové divadlo satiry (to už přesídlilo na Václavské náměstí).

ubu se vrací a jiné hry.indd 676

29.11.2019 9:50:20

677

přičemž autor pro divadlo rovněž upravoval hry cizí5 a psal písňové texty.6 Rozhlas nastudoval nejprve jeho a Brázdovo pásmo Rodí se opereta (premiéra v režii Josefa Štěpánka byla 16. ledna 1946, hudbu složil Vladimír Brázda),7 poté Zázračného fotografa z Cirkusu Plechový (v rámci pořadu Slabikář padesátky; premiéra 14. července 1968), hry Nebožtík Nasredin (premiéra 26. června 1977, úprava Valeria Sochorovská, režie Zdeněk Míka), Širín (premiéra 25. prosince 1987, úprava Miroslav Plešák, režie Markéta Jahodová) a Ubu se vrací (premiéra 7. prosince 1999, úprava Štěpán Otčenášek a Hana Burešová, režie Hana Burešová). Jako zvuková nahrávka vyšly rozhlasové inscenace dramat Zlatovláska (Supraphon 1978, 2013), Nebožtík Nasredin (Supraphon 1980) a Ubu se

5

6

7

Ústřední loutkové divadlo neslo uvedený název v letech 1949–1991, Divadlo ABC v letech 1957–1961.

Upravil například Beaumarchaisovo libreto Figarova svatba (prem. 24. listopadu 1949, Státní divadlo Brno, režie Milan Pásek), dramatizaci Evy Borisové podle Alexeje N. Tolstoje Tajemství zlatého klíčku (prem. 15. září 1955, Krajské loutkové divadlo Radost, režie Josef Kaláb) či hru Petera Zvona (vl. jm. Vladimír Sýkora) Tanec nad pláčem, kterou i přeložil (prem. 9. března 1957, Jihočeské divadlo, režie Otto Haas). Hra vyšla roku 1965 (SNKLU, Praha) a Kainar překlad pořídil ze slovenštiny netuše, že existuje originál česky, který roku 1957 zveřejnila Dilia. V pozůstalosti se dochoval i jeden písňový text pro tuto inscenaci.

Pravděpodobně první písňové texty Kainar napsal pro operetu Vladimíra Brázdy Vysněná (prem. 15. října 1946, Zemské divadlo Ostrava, režie Jan Pacl). Jeho písňové texty se dále objevily např. v inscenacích pásem či komponovaných scénářů Kůzlata a vlk (Ústřední loutkové divadlo, 1953, a další), Žena ve středu (Divadlo ABC, 1960), Vyšinutá hrdlička (Divadlo Na Zábradlí, 1963), Přijďte v devět, Chan Son & Company (Divadlo Rokoko, 1965), Císařovy nové šaty (Divadlo Jiřího Wolkra, 1965).

O pásmu, jehož text se již nepodařilo nalézt, píše Milan Blahynka v monografii Člověk Kainar (Profil, Ostrava 1983, s. 121 an.). Podle něj plánoval Kainar také komedii Muž s notýskem pro Realistické divadlo.

ubu se vrací a jiné hry.indd 677

29.11.2019 9:50:20

678

vrací (Radioservis 2011). Televize natočila inscenaci Zlatovlásky z Ústředního loutkového divadla (TV premiéra 1954) a později i z Východočeského loutkového divadla Drak (TV premiéra 1984) a Nebožtíka Nasredina z Mahenova divadla (TV premiéra 1964).

Velmi činný byl Kainar i v oblasti filmu. Jako scenárista, autor námětu, dialogů, komentářů či „jen“ písňových textů se podílel na animovaných, hraných i dokumentárních filmech Havran a želva (1948), Zlatovláska (1955), Větrná hora (1956), Florenc 13,30 (1957), Hvězda jede na jih (1958), V proudech (1958), Sen noci svatojánské (1959), Pět z milionu (1959), Hrnec nafoukanec (1961), Červnové dny (1961), Pohádka o staré tramvaji (1962), Baron Prášil (1962), Lidé za kamerou (1961), Letos v září (1963) a dalších.

Kainarova tvorba pro divadlo však ve své celistvosti známa není a též odborně byla zkoumána pouze parciálně: téma — s patřičným ideologickým zacílením — otevřel Josef Rumler ve Scéně roku 1977, některým hrám se pak věnoval Milan Blahynka, Kainara jako dramatika v Divadle satiry reflektovali Vladimír Just, Josef Herman, Jindřich Černý a autoři Dějin české literatury, hru a inscenaci o Nasredinovi analyzovala mimo jiné Alena Urbanová, Akci Aibiš pak vedle recenzentů Zdeněk Hedbávný a Honza Petružela, problematikou Zlatovlásky jako literárního díla se zabývali Josef Hrabák, Miroslav Česal a Lukáš Tvrďoch.8 8

Viz Rumler, Josef: „Josef Kainar a divadlo“, Scéna 2, 1977, č. 11, s. 1; Blahynka, Milan: Člověk Kainar, Profil, Ostrava 1983; Just, Vladimír: Divadlo plné paradoxů, Panorama, Praha 1990; týž: „Divadlo satiry“, in Hájek, Jiří a kol.: Divadlo nové doby. 1945–1948, Panorama, Praha 1990, s. 176–235; Herman, Josef: „Kapitoly z české dramatiky po roce 1945, díl IV.“, Amatérská scéna 28, 1991, č. 8, s. 10–11; Janoušek, Pavel a kol.: Dějiny české literatury 1945–1989, 1. díl, 1945–1948, Academia, Praha 2007, s. 276–283; Černý, Jindřich: Osudy českého divadla po druhé světové válce. Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha 2007, s. 33–34; Urbanová, Alena: „Ach, ti mí akšehirští!“, Amatérská

ubu se vrací a jiné hry.indd 678

29.11.2019 9:50:20

679

2) K formálním náležitostem edice Pro tuto edici jsme zvolili strukturní a grafické úpravy odpovídající standardnímu úzu při editaci dramat: promluvy tiskneme obyčejným fontem, jejich prefixy a scénické poznámky odlišně (konkrétně tučně), přičemž „objektivní“ scénické poznámky navíc odsazujeme od replik na samostatný řádek a ponecháváme bez závorek — oproti poznámkám „personálním“, které jsou součástí replik a jsou uvedeny v závorkách. Podobně oproti některým dílům v rukopise nebo strojopise odlišujeme tučně a kurzivou podtitul hry. Dějství či obrazy označujeme římskými číslicemi (I. dějství, I. obraz), zatímco scény/výstupy ponecháváme arabskou číslicí (1. výstup) a sjednocujeme označení „1. výstup“ versus „výstup 1.“ na první případ. Podtržení (především u prefixů, výjimečně i u slov v replikách) nepřebíráme (naopak je ale doplňujeme u označení částí her — dějství, obrazů a výstupů), zatímco proložení ponecháváme.

V textech provádíme pouze nejnutnější úpravy, opravujeme překlepy či zjevné nelogičnosti. Číslice v dialozích nahrazujeme slovy (naopak když se v poznámce hovoří o dějství, opravujeme slovo na číslici). Odstraňujeme pravopisně zastaralé podoby slov cizích i domácích (např. tramway píšeme jako tramvaj, posice jako pozice, museum jako muzeum, clown jako klaun, vyssáváte jako vysáváte apod.), v zápisu pravopisných spřežek volíme scéna 16, 1979, č. 7, s. 22–23; Hedbávný, Zdeněk: Alfréd Radok, Národní divadlo — Divadelní ústav, Praha 1994, s. 135 an.; Petružela, Honza: „Akce Aibiš — jasnější kontury“, in týž (ed.): Alfréd Radok — Tři scénáře, tři inscenace, Transteatral, Praha 2008, s. 199–237; Hrabák, Josef: „Verš Kainarovy Zlatovlásky“, in týž: O charakter českého verše, Svoboda, Praha 1970, s. 113–121; Česal, Miroslav: Kapitoly z dějin českého loutkového divadla, SPN, Praha 1987; Tvrďoch, Lukáš: „Kainarovy adaptace Zlatovlásky“, Ladění 9, 1999, č. 3, s. 2–6.

ubu se vrací a jiné hry.indd 679

29.11.2019 9:50:20

680

jednotně progresivnější varianty (sjednocujeme tedy například k vůli → kvůli, ze zadu → zezadu, na živu → naživu, tak zvané → takzvané, zatím co → zatímco, jistě že → jistěže apod.; naopak rozdělujeme tisícdevětsetpadesát → tisíc devět set padesát, třista → tři sta apod.). Ponecháváme ale starší, nářeční či jinak nestandardní podoby slov a slovních spojení jako neoriginelní, šnůrečky, vůdče, fópa, do náruči, rožne, támhle, přiklušují, přisahám, potapěče, říc, řídič, nahlídnout, svlíknout, zesílel, ulehá, bydlejí, páne světa, dejme do zaječích, na tom jsem se rozhodla apod.; ponecháváme též v textu písně zápis football, u nějž lze předpokládat také nepočeštěnou výslovnost (na fotbal ho ovšem upravujeme ve scénické poznámce, kde výslovnost nehraje roli), a původní pravopis zachováváme rovněž v terminologickém užití slova ensemble. Opravujeme také pravopisné chyby v cizojazyčných pasážích (v němčině, angličtině a slovenštině), ponecháváme však počeštěnou podobu výrazů jako Mašinfírer (namísto náležitého Maschinenführer), nestandardně německy zapsanou větu „iach hab olles vergessen“, u níž lze předpokládat, že zápis má naznačovat (pravděpodobně) nářeční výslovnost, stejně jako zápis einundzwanzisch, neúplnou italskou frázi „Madonna uno, Madonna sempre“ nebo záměrně chybnou „slovenštinu“ v úvodní pasáži II. části hry Ubu pokračuje… (viďáme, krivákem apod.).

Velká či malá písmena u názvů píšeme podle současných pravidel, případně sjednocujeme tak, jak to odpovídá záměru vyplývajícímu z díla nebo převažujícímu výskytu psaní (např. Nejvyšší motorový soud apod.). Rozepisujeme prefixy z počátečního písmene (iniciály) na celé jméno (např. MU → matka Ubu nebo Dr. A. → doktor Archerius apod.); podobně i tam, kde jsou místo jmen postav či u jmen řadové číslovky, rozepisujeme je na celá jména a přepisujeme číslice slovem (např. I. na První dvořan apod.), a jen výjimečně ponecháváme původní znění (např. u prefixů

ubu se vrací a jiné hry.indd 680

29.11.2019 9:50:20

681

označených „???“, které se mají rozdělit mezi členy Mladoměšťanské gardy, nebo u jmen panovníků jako Jindřich VIII.). Analogicky rozepisujeme též zkratky jmen (steno na stenotypistka) nebo jména zkracovaná (například Zelený na Zelený džin apod.).

Odstraňujeme přebytečné uvozovky v poznámkách a prefixy promluv tam, kde promluva postavy, přerušena scénickou poznámkou, pokračuje, i nadbytečnou interpunkci (tj. někde uváděné tečky na konci vět v závorkách obsažených v replikách), na několika místech nahrazujeme ve shodě se smyslem promluvy tečku otazníkem. Přímé řeči po dvojtečkách začínáme velkými písmeny. Odvozením vzniklé tituly her opatřujeme hranatými závorkami; slova či spojení nečitelná nahrazujeme v případech, kde není možné doplnit text z kontextu, trojtečkou v hranatých závorkách. Původně hranaté závorky nahrazujme kulatými. Konkrétní emendace uvádíme u informací o jednotlivých hrách. Řada textových pramenů obsahovala vpisky rukou, výjimečně i strojem psané změny (u rukopisných materiálů však připsané texty za vpisky nepovažujeme a do textu je zahrnujeme). Pokud zahrnujeme vpisky, uvádíme to v poznámce ke hře.

3) K řazení her Datace vzniku a následné řazení her bylo úkolem nesnadným, proto je v některých případech, jak vyplývá z níže uvedených poznámek, dataci nutno chápat pouze jako orientační. U dramat, která byla inscenována či vyšla, dobu vzniku či alespoň zveřejnění známe, výjimečně pak bylo u některých k rukopisu připojeno datum, u dalších vycházíme ze zobrazených časových údajů či narážek a teprve v posledním ohledu jsme se při stanovování doby vzniku opřeli rovněž o charakter dochovaného textu, případně též o materiál písemnosti apod. Prvních pět her v naší

ubu se vrací a jiné hry.indd 681

29.11.2019 9:50:20

682

edici (Mraky, básník a moucha, Rozhovor po koncertě, Zápas doktora Archeria, Zničený odkaz aneb Zánik nihilistického klubu a Zpožděný vlak) jsme vyhodnotili jako nejstarší, aniž bychom je — až na jednu — dokázali přesně datovat, proto je umísťujeme na začátek knihy a řadíme abecedně. Pět hříček ze svazku ([… (baletní scenário)], [Král a medvěd], [O Kašpárkovi], [O Kašpárkovi a Honzovi] a Rozhovor o poezii) jsme časově zařadit nedokázali vůbec, proto je uvádíme na konci knihy, opět v abecedním pořadí. Ostatní hry řadíme chronologicky.

4) K jednotlivým hrám Kus Mraky, básník a moucha (neproveditelná fantastická hříčka o jednom jednání), který se dochoval v rukopise (1 strana formátu A4), považujeme za jeden z nejstarších — svědčí o tom jak autorův rukopis, který ještě není tolik vypsaný (obsahuje například starobyle vyhlížející kličky, které později vymizely), tak použití (černého či tmavomodrého) inkoustu, který se již později v rukopisech dramat neobjevil, jakož i — ironicky žánrově formulovaný — podtitul a satirické zacílení na poezii. Dochované znění bereme jako výchozí pro naši edici.

Charakteristika scény je v rukopise zapsána nejasně: „Scéna: Mraky se sesouvají do duší spících lidí na velikým skleněným deštníkem…“ a přepisujeme ji takto: „… za velikým skleněným deštníkem…“.

Hříčka Rozhovor po koncertě (noční dialog ve verších) se dochovala též v rukopise psaná perem (titulní list plus 7 stran formátu A4). Na titulním listě je otisk razítka Radiožurnálu Brno, kde se uvádí, že text došel dne 1. 8. 1938. Jedná se tedy o hru s nejstarší doloženou datací. Znění považujeme za výchozí pro naši edici.

ubu se vrací a jiné hry.indd 682

29.11.2019 9:50:20

683

Opravujeme „Promiňte slečno Vím že obtěžuji / leč to co pískáte si je přece Dubussy…“ na „… je přece Debussy…“.

Hříčka Zápas doktora Archeria (poslední obraz nenapsané a neproveditelné komedie) se rovněž dochovala v rukopise psaná perem (4 strany formátu A5) a z podobných důvodů jako výše uvedené hry ji považujeme za raný text. Znění se stalo výchozím pro naši edici.

Hříčka Zničený odkaz aneb Zánik nihilistického klubu (tragédie o jednom jednání, jednom začátku a jednom konci) se také dochovala v rukopise psaná perem (1 strana formátu A5) a stejně jako předešlé ji považujeme za rané dílo. Dochované znění bereme za výchozí pro naši edici.

Hranaté závorky nahrazujeme kulatými. Jedná se o pasáže: „doporučuje se při provedení oddělit hlediště od jeviště neporézní a izolační skleněnou deskou; pozn. autora rázu technicko-estetického“ a „prázdná láhev od whisky stojící schlíple na stole si chystá alibi a hodlá popřít svůj ničivý účinek“.

Vynecháváme nadbytečné uvozovky v replice „To je ale echt kajnarovština…“.

Hříčka Zpožděný vlak se dochovala jako rukopis psaný perem (5 stran formátu A4) a podle stejných ukazatelů jako výše uvedené hry ji řadíme mezi rané. Znění bylo výchozí pro naši edici.

Upravujeme repliku: „Zkuste mi říci: — miluji vás —, ale tak…“ na: „Zkuste mi říci: Miluji vás, ale tak…“.

Následující čtyři výstupy, jakož i příslušných pět písňových textů, pochází z pásma Cirkus Plechový Josefa Kainara, Václava Laciny, Zbyňka Vavřína, Vítězslava Kocourka, Jana Mašky a dalších (viz

ubu se vrací a jiné hry.indd 683

29.11.2019 9:50:20

684

Kainar–Lacina–Vavřín a jiní: Cirkus Plechový, Družstvo Dílo, Praha 1946). Premiéra inscenace této hry se uskutečnila 19. září 1945 v Divadle satiry, které tehdy patřilo pod Realistické divadlo (hrálo se v Umělecké besedě, režii měl Oldřich Lipský).9 Soubor poté pásmo uváděl i na jiných místech, například v Lesním divadle v Praze-Krči, a na zájezdech, přičemž v průběhu přípravy či snad i „života“ inscenace se mírně měnily skladba i text pásma, třebaže rozpis čísel otištěný v programu k inscenaci je — až na jediné, které nejspíš tvořila pohybová kreace (č. 25: Cviky na visuté hrazdě) — totožný s výstupy publikovanými v knize Cirkus Plechový.

Za výchozí text pro tuto edici jsme zvolili znění výstupů a jejich pořadí uveřejněné v knize Cirkus Plechový. Pásmo se totiž dochovalo také v kopii strojopisu vytvořené pro inscenační účely (strojopis svázaný v deskách a číslovaný rukou — 51 stran — s instruktážními vpisky a rukopisnými poznámkami zřejmě nikoli rukou některého z autorů), která pochází z archivu Oldřicha Lipského (nyní v archivu Vladimíra Justa).

A jelikož ve jmenované kopii jsou vložena cenzurní povolení k provozování inscenace (první vydalo Ředitelství národní bezpečnosti v Praze dne 18. 9. 1945 a další jen opakovala jeho výrok), víme, v kterých místech cenzura zasáhla, a můžeme se tedy vrátit k původnímu znění: ve výstupu Zázračný fotograf — Couripien Lipský muselo být spojení „za sádlo“ nahrazeno slovy: „No víte“, ve výstupu Dramatická fantazie — Korittos j. h. byl název „Budives nad Kocmrdou“ změněn na „Budives nad Kněžnou“.

První Kainarův výstup pro Cirkus Plechový (v celkovém pořadí pod č. 9) se v knižním vydání jmenoval ? — Muž s pevnou vůlí 9

Poté hru uvedlo Horácké divadlo Jihlava (prem. 1. ledna 1948, režie Evžen Sokolovský).

ubu se vrací a jiné hry.indd 684

29.11.2019 9:50:20

685

(s. 23–26), zatímco v dochovaném strojopise byl obsažen v odlišném znění a uveden pod titulem Vůdce a slepý mládenec (s. 10– 12). Pod tímto názvem se výstup zachoval i v autorově pozůstalosti jako dvoustránkový rukopisný fragment formátu A4 a též jako jiný, třístránkový rukopisný fragment formátu A5. V odlišném znění a pod titulem Hitler a slepý mládenec výstup existuje také jako dvoustránkový rukopisný fragment formátu A4 tamtéž, v jiném znění a pod názvem Vůdce a Goebbels a věštkyně — navíc s podtitulem „1944“ — se pak dochoval stránkový rukopisný fragment formátu A4, jakož i další fragment Vůdce a slepá věštkyně s tímtéž podtitulem (1 strana rukopisu formátu A4). Námětovou spojitost s tímto výstupem měl snad původně i dvoustránkový rukopisný fragment formátu A4 výstupu Hagenbeck 1942.

Druhý Kainarův výstup z knihy Cirkus Plechový (č. 18) má název Dramatická fantazie — Korittos j. h. (s. 49–53), zatímco ve strojopise (s. 27–30) nese titul První korytář. Textově se strojopis mírně liší od vydané verze (navíc je uveden krátkým prologem na samostatné stránce, o němž ale s jistotou nevíme, zda ho psal Kainar). První korytář se dochoval též v autorově pozůstalosti jako strojopis (2 strany formátu A4) i v rukopise (2 strany formátu A5).

Text odpovídá „inscenačnímu“ znění výstupu s prologem, avšak tiskneme znění publikované, tedy bez prologu.

Třetí Kainarův výstup (č. 21) z knihy (s. 58–62), Zázračný foto­ graf — Couripien Lipský je ve strojopise nazván jen Fotograf (s. 33–37) a od tištěné verze se mírně liší. Výstup byl rovněž uveden prologem, který však v knize Cirkus Plechový vyšel, a proto ho přetiskujeme.

Opravujeme: „Ó, já čest pro můj závod!…“ na „Ó, jaká čest…“ a „… ať je vidět, že na náš nějaká ta válka neplatila…“ na „… že na nás…“.

ubu se vrací a jiné hry.indd 685

29.11.2019 9:50:20

686

Čtvrtý Kainarův výstup je v knize označen jako Muž tisíce tvá­ ří — Byró Krat (č. 23, s. 65–72), zatímco ve strojopise má název Honba za bytem (s. 39–43; opět s prologem a tentokrát i s jakýmsi epilogem). Výstup se dochoval i v autorově pozůstalosti (jako 5 sešitých strojopisných stran formátu A4 a též jako dvoustránkový rukopisný fragment formátu A5) a textově je víceméně totožný s „inscenační“ rozmnoženinou, ovšem tiskneme znění publikované (tedy bez přídatných textů).

Doplňujeme chybějící slovo „Zima“ jako označení čtvrté části díla.

Pro Cirkus Plechový napsal Kainar dále pět písňových textů (hudbu k nim složil Karel Harry Macourek), které sloužily též jako „podklad“ pro samostatná divadelní čísla, a proto i je otiskujeme v tomto svazku (názvy písní přebíráme z úvodního soupisu čísel v knize): výstup Tango Argentina — Romadur a partnerka v knize pod číslem 12 (s. 34–35) je se strojopisem (s. 15–16) textově totožný (opravujeme pouze „faul drei“ na správné „fau drei“); výstup Chanson fune­ bris — Salonní číslo p. ředitele otištěný pod číslem 20 (s. 55–57) se ve strojopise jmenoval Píseň o konzervách (Tachezí), nachází se na straně 32 a textově je rovněž totožný. Výstup Melodie a rytmus — Girls ve strhující hře v knize pod číslem 26 (s. 80–83) se ve strojopise (s. 44–46b) jmenuje Prolog k dějinám tance a poté přechází v Dějiny tance a je textově také téměř totožný, až na poslední píseň z Dějin (počínající slovy „Před koncem jeden tanec / ještě připomínám…“), která byla v knize vypuštěna a již vkládáme na původní místo.

Výstup Pějme píseň — Ensemble komplet v knize uvedený pod číslem 29 (s. 85) ve strojopise obsažen není.10 10 Písně Argentina, Hymna cechu korytářského (ve výstupu Dramatická fantazie… jako píseň cechu českých korytářů), Píseň znuděná (předposlední

ubu se vrací a jiné hry.indd 686

29.11.2019 9:50:20

687

Výstup Odchod obecenstva, respektive píseň známá pod titulem Přijďte k nám, pane, byl sice v knize publikovaný (č. 30, s. 86–87) a odtud ho také přebíráme, ale Kainarovi připsán nebyl.

Důkaz o jeho autorství však máme v programu k inscenaci, kde je píseň přetištěna a Kainarovým jménem podepsána. V dochovaném strojopise výstup obsažen není.

Výstup Zkratky (3 sešité strany strojopisu formátu A4) se dochoval v autorově pozůstalosti a vzhledem k tomu, že se zde hovoří o Revolučním odborovém hnutí (které bylo založeno v roce 1945) a podobných organizacích, předpokládáme, že vznikl těsně po roce 1945. (I vzhledem ke komunálněsatirickému charakteru hříčky dokonce není vyloučené, že by výstup mohl být — případně jen plánovanou — součástí Cirkusu Plechový. Doklady pro to ovšem nemáme.) Dochované znění považujeme za výchozí pro naši edici.

Opravujeme „Jsem zdráv jako ryba, srdce mám jako zvon, plíce jsou měchy, sílu jako kůň, normálně jsem veselý jako skřivánek.“ na „… plíce jako měchy…“.

Hra Sen Jákobův se dochovala jako rukopis (4 strany formátu A4) a její vznik lze také nejspíš datovat těsně po druhé světové válce.

Usuzujeme z toho, že se ve hře poměrně aktuálním „tónem“ mluví o tom, že postava se teď — „po převratu“ — necpe do Národních výborů (které byly založeny v roce 1945) nebo že „ani do lidový strany se teďko nedal“ (strana byla obnovena též v roce 1945).

Dochované znění považujeme za výchozí pro naši edici. píseň výstupu Melodie a rytmus…) a Přijďte k nám, pane (píseň závěrečného čísla Odchod obecenstva), též souborně pod titulem Revue Divadla satiry Cirkus Plechový, byly ve své době — v drobně odlišném textovém znění — vydány jako notové sešitky nakladatelstvím R. A. Dvorského.

ubu se vrací a jiné hry.indd 687

29.11.2019 9:50:20

688

Rozepisujeme zkratky prefixů „J.“, „A.“, „paní J.“ na celá jména: Jákob, Anděl, paní Jákobová.

První Kainarova celovečerní hra Akce Aibiš (původním názvem Velký Aibiš)11 se dochovala ve třech verzích. Všechny vznikly během roku 1946 (premiéra v Divadle satiry v režii Alfréda Radoka se uskutečnila 15. listopadu 1946 — Kainar byl kmenovým autorem divadla, v sezóně 1945–1946 údajně i jeho neoficiálním dramaturgem) a liší se od sebe počtem či řazením výstupů, respektive písňových textů, ale i ručními vpisky (autorovou, ale i jinou rukou) a rovněž po jazykové stránce, přičemž k odlišnostem docházelo zřejmě i při přepisech. První verze bez názvu se nachází v autorově pozůstalosti, je psána strojem a složena z různě číslovaných i nečíslovaných oddílů (výstupů, písňových textů) o celkovém počtu 27 stran (plus doplněna o pruhy textu, které měly zřejmě sloužit jako opravy na vlepení). Druhá verze (xerokopie strojopisu o 48 stranách), opět sestávající z různě číslovaných a strukturovaných oddílů, se dochovala v archivu Oldřicha Lipského (nyní v archivu Vladimíra Justa) a též v knihovně Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., a postrádá titulní list a úvod I. obrazu. Třetí, neúplnější verzi představuje strojopis o 35 stranách sešitých v měkkých deskách. Verze pravděpodobně vznikla až po premiéře inscenace jako jakýsi její zápis a pochází též z Lip­ ského (resp. Justova) archivu. Vedle toho existují v pozůstalosti dvě různé počáteční stránky hry vždy o několika řádcích. Úvodní pasáž textu v rozsahu zhruba půlstrany až po repliku „Gangster (vyskočí): Zatraceně. V týdletý společnosti se někdo trochu moc nebojí. Takový vydírání sem eště nezažil! Viděl jsem 11 Krátký, Radovan: „Rozhovor s O. Lipským“, Lidová kultura 11. listopadu 1946.

ubu se vrací a jiné hry.indd 688

29.11.2019 9:50:20

689

už zatracenou hromadu chlapů, kteří byli zlikvidovaný pro moc…“ přebíráme — po vzoru předešlé edice — z první verze hry, neboť ve druhé ani třetí verzi se nedochovala. Za výchozí považujeme třetí verzi hry, ovšem přihlížíme též k vydání hry v knize: Petružela, Honza (ed.): Alfréd Radok — Tři scénáře, tři inscenace (Transteatral, Praha 2008). K textovému vývoji hry viz editorovu poznámku tamtéž.12 V textu rušíme označování výstupů, neboť bylo nepravidelné a neúplné a nelze ho zrekonstruovat. Rozepisujeme zkrácené prefixy na celá jména postav, např. „Pán“ na „Podezíravý pán“ apod., jakož i repliku: „Slečna: Prosím. (Odchod.)“ na „Slečna: Prosím.

(Odchází.)“, a opravujeme či upravujeme zjevné nelogičnosti či omyly, např. „nemáme dost skutečností“ na „nemáme dost zkušeností“; „Pánové, dovoluji předvést kousek…“ na „Pánové, dovoluji si předvést kousek…“; „mansardu teplou a koupel novou…“ na „mansardu teplou s koupelnou…“; „a nemít vůbec a čeho se bát“ na „a nemít vůbec čeho se bát“; „jsem teprve začal zřizovat subkomitéty a hodlám nyní prosadit subsubsubkomitéty“ na „… zřizovat subsubkomitéty…“; „Technický (vypadne mu z kapsy žurnál)“ na „Technickému vypadne z kapsy žurnál“, opravujeme také chybný pravopis ve slovenštině (vzlieta místo vzlětá, maľovaná místo malovaná, autonómia místo autonomia).

Ponecháváme však nesjednocený (fiktivní) zeměpisný název Tichý/Klidný oceán, poněkud matoucí jména dvou různých postav v jednom výstupu třetí pán a třetí muž, jméno Vyšinský v počeštěné podobě (místo Vyšinskij), stejně jako v promluvách Žvatlala občasně použitou normální výslovnost vedle převažující šišlavé.

12 Petružela, Honza: „Akce Aibiš — jasnější kontury“, in: Alfréd Radok — tři scénáře, tři inscenace, Transteatral, Praha 2008, s. 199-238.

ubu se vrací a jiné hry.indd 689

29.11.2019 9:50:20

690

Kainarem pravděpodobně dodatečně připsaný výstup k Akci Aibiš nazvaný Berní poradna!, jakož i píseň Policajt podle korespondence Oldřicha Lipského13 v inscenaci použity nebyly, ale byly všity do třetí verze hry (stránkovány 1–10 — následovat měly po scéně XXVIII., v níž Beutrovi vaří oběd a diskutují). Z toho, že kameníkova promluva „Já vím. Vona republika je moc dobrá věc a já se na ni těšil, jenomže je ta republika nějak samá rubrika…

Nevím… nevím. Tak kdybyste mi laskavě pomohl vod toho“ končí v půli stránky a text pak pokračuje na novém listě, usuzujeme, že byl napsán s časovým odstupem, a podporuje to i odlišné pojmenování postavy „poradčí“ jako „úředník“. Z toho důvodu tedy výstup i píseň otiskujeme samostatně. (K textovému znění třetí verze byla kromě toho připojena také jiná varianta části výstupu se zmrzlinářem, kterou neotiskujeme.)

Druhé Kainarovo celovečerní drama Ubu se vrací, uváděné jako Ubu se vrací aneb Drštky nebudou, vznikalo podle vyjádření Vladimíra Justa v poznámce k časopiseckému vydání hry v letech 1947–194814 a dochovalo se v podobě strojopisné kopie v archivu Oldřicha Lipského, resp. Vladimíra Justa, a též v knihovně Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. (20 číslovaných stran, bez titulní strany, na horním okraji 1. listu název: Ubu se vrací). Premiéra v Divadle satiry 16. února 1949 (režie Oldřich Lipský) byla zároveň i derniérou, ale inscenace naštěstí stihla být uvedena pětkrát v předpremiéře. Hra vyšla v časopise Divadelní revue (1989, č. 0, s. 127–158) s poznámkou Vladimíra Justa a existuje 13 Dopisy Oldřicha Lipského ohledně této inscenace adresované Kainarovi ze dne 30. 11. a 3. 12. 1946, jakož i dopis členů Divadla satiry ze dne 20. 2. 1946, se dochovaly v autorově pozůstalosti.

14 Just, Vladimír: [„Poznámka“], Divadelní revue 1989, č. 0, s. 126.

ubu se vrací a jiné hry.indd 690

29.11.2019 9:50:20

691

též v úpravě Hany Burešové a Štěpána Otčenáška (premiéra se uskutečnila 2. listopadu 1988 pod hlavičkou Družstva divadelní tvorby ve Viole, provozována byla v Divadle v Řeznické). V autorově pozůstalosti se dochoval také stránkový rukopisný rozvrh hry (včetně seznamu osob a jejich obsazení herci z Divadla satiry) plus dvoustránkový fragment rukopisu (formát A4). Na zadní straně dvojlistu, který zřejmě sloužil i jako „desky“ pro tento text, je uveden snad původně zamýšlený název hry, identický s českým titulem jejího uměleckého „předobrazu“ — Jarryho grotesky Ubu králem. (V autorově pozůstalosti se mimochodem nachází nepodepsaný strojopis českého překladu Jarryho hry, který pořídil Prokop Voskovec.)15 Kainar použil hlavní postavy ubuovského cyklu — u markraběte napajedelského se inspiroval kapitánem Obrubou (le capitaine Bordure) — a jarryovský oblouk mocenského vzestupu a pádu otce Ubu přenesl do jiné společenské situace.

Dále se dochoval strojopisný fragment hry bez názvu s vpisky a opravami pravděpodobně autorovou rukou, mylně považovaný za celek. Jde však o „složeninu“ Kainarových dramat o Ubu: prvních 13 stran strojopisu pochází z Ubu pokračuje…, další, cyklo­ stylované strany na odlišném papíře číslované 26–32, jsou z Ubu 15 Ubu králem (1896) v překladu Jiřího Voskovce měl československou premiéru v Osvobozeném divadle 14. listopadu 1928 (režie: Jindřich Honzl). Hra poté vyšla ve výboru z Alfreda Jarryho: Nadsamec, Messalina (přel. Jaroslav Zaorálek), Ubu králem (přel. Jiří Voskovec; Rudolf Škeřík, Praha 1930) a tajně byla nastudována a jednou sehrána v květnu 1944 souborem Divadélka ve Smetanově muzeu u příležitosti Honzlových padesátin. Hry Ubu králem, Ubu spoutaný a Ubu na homoli v překladu Prokopa Voskovce byly vydány spolu s dalšími texty v knize Alfreda Jarryho Ubu králem a jiné hry a prózy roku 1961 (SNKLU, Praha), tytéž hry v tomtéž překladu plus Ubu paroháčem (v překladu Petra Turka) a další texty pak vyšly v Jarryho další knize UBU, Kra, Praha 1993.

ubu se vrací a jiné hry.indd 691

29.11.2019 9:50:20

692

se vrací, a následuje — od dochované verze textově odlišná, zřejmě starší — druhá část Ubu pokračuje… (číslovaná 1–14) plus jakási strana č. 12 pocházející zřejmě z jiné verze Ubu se vrací. Za výchozí považujeme textové znění z Divadelní revue.

Doplňujeme chybějící číslování výstupů a sjednocujeme označení oddílů (1. výstup místo výstup 1.), respektive všechna záhlaví takto: „I. dějství. 1. výstup. Na pláni u města jeruzalémského. Otec Ubu a matka Ubu.“ místo: „I. dějství. Na pláni u města jeruzalémského. 1. výstup. Otec Ubu a matka Ubu.“ Dále rozepisujeme iniciály „MU“, „OU“, „MN“ apod. v prefixech tak, jak to odpovídá jménům postav: Matka Ubu, Otec Ubu, Markrabě napajedelský… Lomené závorky nahrazujeme kulatými a opravujeme zjevné omyly: „abych lezl do stoky“ na „… ze stoky“; „Pan kolega obhájce“ na „Pan kolega žalobce“; „bude cvičit útoku vidličkou“ na „… v útoku…“; „po kraji, zamoří ji úplně novou nemocí“ na „po krajině…“; „je tulčas“ na „je tlučas“; „nejde se zviklat…“ na „nedej se…“; „Jaký to máte na sobě nutný úbor, otče Ubu?“ na: „… nuzný úbor…“; „citoslovce jsou méně namáhavé“ na „… namáhavá“; „Jak říkal, že se to rozjíždí?“ na „Jak říkali…“ a „I. a II. vládce lidu“ na „První a druhý velitel lidu“, jak zní správně prefix promluvy. V replice otce Ubu, která ve výchozí verzi textu začíná slovy: „Při mém zeleném ptáku, trochu jsem přestřelil...“, opravujeme slovo „ptáku“ na „pupku“, jak je tomu všude jinde v promluvách Kainarova otce Ubu. Následující hra Ubu pokračuje… není další verzí nebo volným pokračováním Ubu se vrací, jak se někdy míní, nýbrž představuje autonomní dílo s týmiž postavami (přejatými tentokrát z Jarryho i se Sloupem a Tyčkou), ale odlišným dějem, a proto ji rovněž zařazujeme do svazku (vznikla pravděpodobně v roce 1950 — narážka na „klášterní zbraně“ totiž zřejmě odkazovala na proces

ubu se vrací a jiné hry.indd 692

29.11.2019 9:50:20

693

s Augustinem Machalkou a dalšími, který byl postaven na údajné špionážní činnosti kněží a vykonstruovaném nálezu zbraní v klášterech). Svázaný cyklostylový opis hry, který pochází z pozůstalosti kritičky a dramaturgyně Hany Budínové (vl. jménem Chana Kojfmannová) a z něhož přebíráme výchozí text, je uložen v knihovně Divadelního ústavu — Institutu umění. Tvoří ho 51 číslovaných stran plus 1 nečíslovaná strana následující, na níž je mírně odlišná varianta soudní řeči (kterou přepisujeme níže).

V autorově pozůstalosti se dochoval rukopisný fragment hry, který nemá název ani není datován (22 stran formátu A4), v soupise mylně označený jako Ubu se vrací aneb Drštky nebudou. Dále se dochoval strojopisný fragment hry bez názvu se vpisky a opravami pravděpodobně autorovou rukou — i ten je v pozůstalosti označen jako Ubu se vrací aneb Drštky nebudou a popisujeme ho výše.

Označení výstupů vyjma jednoho ve hře nebylo zavedeno, a proto ji ponecháváme bez členění. Postavu označenou v prefixu pouze „E“ pojmenováváme jménem, které stojí v záhlaví: „Paní (E)“. Opravujeme „Na podlaze leží kartáč / spal.“ na: „Na podlaze leží kartáč / spadl.“; „Ano. Co.“ na „Ano. Co?“; „Takového regulace…“ na „Takovéto regulace…“; „cucaři“ na „cucači“; „Rozpaky Otec Ubu a Matka Ubu…“ na: „Rozpačití otec Ubu a matka Ubu…“; „Kaž­dý kámen by to mohl povídat“ na „Každý kámen by mohl povídat“; „Lpí na stole…“ na „Spí na stole“; „was für ein Leben hast du so lange gehabt se sein“ na „…gehabt je sein“; „Co dalekohled.“ na „Co, dalekohled?“; Já, poněvadž jsem zviklán“ na „Já? Poněvadž jsem zviklán“; „tato chvíle opravdu a skutečně mnohem a mnohem větší“ na „tato chvíle je opravdu…“; „Von ti Zápaďani jsou…“ na „Voni ti Zápaďani jsou…“. Po vzoru předešlé hry píšeme s velkým „Nejvyšší motorový soud“ a sjednocujeme číslování postav číslovkami (tedy: „První vedoucí…“ apod.). Název „Mladoměšťanská/Mladoměšťácká garda“ sjednocujeme na výrazně převažující

ubu se vrací a jiné hry.indd 693

29.11.2019 9:50:20

694

první podobu. Na základě komparace kompletní verze s fragmentem opravujeme chybné přepisy: „Fidont“ na „Fidok“ (?), „Aleluja“ na německé „Hallelujah“, „Nic — to by každý přišel“ na „Na to by každý přišel“, „motový“ na „motorový“; a především oddělujeme konec monologu — zde — vévody napajedelského a připisujeme ho soudci, jak má správně být: „Soudce (začne tleskat, pak se zarazí, pustí stroj, zastaví ho): Slovo má porota…“.

K dramatu je připojen nestránkovaný list se — zdá se — starší, protože méně obrobenou variantou monologu (soudní řeči), lišící se především interpunkcí a velkými/malými písmeny, respektive organizací vět, který zde přepisujeme pokud možno diplomaticky: „Vina — a trest. — Dvě, pouhá dvě slova. A přece slova, kolem kterých se točí náš svět jako kolem dvou protilehlých pólů. Severní pól — vina, trest — pól jižní. Na severním pólu je zima, polární vichřice bičují pláně a sobi — na jihu — to není lepší. Na severu, — tam zanechali své životy odvážní badatelé, kteří za často nepatrných finančních podpor podnikali útoky proti nepříznivé počasí, kteří často byli se nuceni živit vlastními koženými řemeny, aby uchránili tělu polovinu nějaké kalorie. — A na jihu — totéž. Na severu — trousí se obrovské kry rozmílají po celá desetiletí odvážné lodi, obsazené posádkami ke všemu odhodlaných mužů, mráz tam sráží plameny primusů a běží po zádech, když náhlý praskot ohrožuje celistvost kry, hnané s trosečníky a věčné příšeří tam působí zhoubně na nervy i na zdraví. A na jižním pólu? — Tam — tentýž drásavý obraz. — Medvědi, ticho, sníh, vítr, smrt. — Vina — jeden pól. Trest — pól druhý. Který si vyberete? Usmíváte se, správně, neboť jste solidními a moudrými občany města Kalamai, kde není ani zima, ani horko, kde je teplouč­ ko. Každý z nás kalamaiských je člověk obyčejný, když se ožení, tak mu to vyjde — i citově i finančně. Když ve svém mládí píšeme

ubu se vrací a jiné hry.indd 694

29.11.2019 9:50:20

695

verše — nejsou ani slané ani mastné. Při práci zachováváme rezervu, abychom něco udělali a aby toho nebylo moc. Dáváme-li do škol své děti, nechceme z nich mít — ani cirkusové akrobaty, kteří létají tam nahoře v kopuli cirkusu — ani podmořské potapěče — nýbrž solidní — zdejší — povrchové — advokáty. Taková je naše národní povaha. My si ze dvou věcí vždy vybereme — tu třetí. Ani ryba — ani rak — nýbrž vepřová. Ani severní pól — ani jižní — nýbrž — domácí trepky. Ani vina, ani trest, nýbrž osvobozující rozsudek. Slavný soude, slavní páni porotci Kalamaiští, ve jménu vaší rozvahy, uvážlivosti a vlastní opatrnosti žádám, aby zde Matka Ubu a Otec Ubu byli zproštěni všech obvinění z kolaborantství a aby jim byl vrácen jejich majetek.“ Strojopisný výstup Volba závodní rady (3 strany formátu A4) se dochoval v pozůstalosti. Vzhledem k tomu, že se v něm objevují znaky podpory komunistické ideologie, podobně jako ve hře Ubu pokračuje…, řadíme ho za ni. Dochované znění bereme jako výchozí pro naši edici Z týchž důvodů poté zařazujeme i podobný výstup z pozůstalosti Závodní výbor (čtyřstránkový rukopis formátu A4). Znění považujeme za výchozí.

Opravujeme: „A proč se já měl v něčem omezovat“ na „A proč bych se já…“.

Loutková Zlatovláska (hra pro loutky ve čtyřech obrazech na námět české lidové pohádky) se dochovala jednak jako třístránkový rukopisný rozpis scén (formát A5), dále v podobě rukopisného fragmentu (7 listů formátu A4, místy dvousloupcově) a pak jako cyklostylovaný svázaný sešit (50 stran formátu A4), na němž je v záhlaví uvedeno, že hra byla 27. 1. 1956 odeslána do brněnského

ubu se vrací a jiné hry.indd 695

29.11.2019 9:50:20

696

rozhlasu „redaktoru V. Simonovi“ (identitu adresáta se nepodařilo zjistit, snad mohlo jít o skladatele a redaktora Ladislava Simona). Podle poznámky v cyklostylovaném exempláři a poté i v přípisu k prvnímu vydání hry — napsal jej režisér Ústředního loutkového divadla Jan Malík, který Zlatovlásku nastudoval (premiéra 25. prosince 1952)16 — byla dokončena 1. května 1952 na Budislavi.17 Existuje k ní scénická hudba Jana Kalába.

Hra námětově čerpá z lidové pohádky, zpracované K. J. Erbenem, a poprvé vyšla v nakladatelství Orbis (Praha 1953),18 kteréžto textové znění považujeme za výchozí. V rámci Kainarova díla pak námět existuje i ve zpracování básnickém z roku 1958 (viz Kainar, Josef: Zlatovláska, Státní nakladatelství dětské knihy, Praha 1958).

Opravujeme: „I. Moucha: Bzz, mám taky!…“ na „…Bzz, nám taky!…“; „Uloží mravenečky do trávy.“ na „Uloží mravenečka do trávy.“ Doplňujeme „k“ ke jménu Jiří v replice: „Muška (ožila): Bzzí, bzzí. Jiřík mušky křísí! Jiřík pannu zaslouží si! Bzzí!“. Doplňujeme slovo „hradu“ do poznámky: „Před branou hradu z I. obrazu“; opravujeme „Zlatovláska: Pojďme odtud, znemilejší“ na „Zlatovláska: Pojďme odtud, znejmilejší“.

Ponecháváme verš „Houština se uzavřela“ dvakrát ve sloce: „Houština se uzavřela, stromy mlčí, louka mlčí.

16 Od té doby do roku 2019 byla u nás divadelně nastudována více než čtyřicetkrát. V roce 1966 se hrála i v divadlech v Sarajevu a Lublani.

17 Dle přípisu na rozmnoženině hry pro ÚLD vznikla 1. verze hry v Budislavi před 1. májem 1952, 2. verze 24. srpna 1952 a 3. verze pak 30. listopadu 1952.

18 Dále vyšla v: ČDLJ, Praha 1955, Orbis, Praha 1958, resp. 1957, Dilia, Praha 1978, a Dilia, Praha 1984.

ubu se vrací a jiné hry.indd 696

29.11.2019 9:50:20

697

Houština se uzavřela, ztratil se mi pasáček.

Ani slechu, ani vidu.

Jenom ohýnek zbyl po něm“; v tomto případě upřednostňujeme podobu sloky v obou vydáních z nakladatelství Orbis (oproti těm v Dilii); a naopak ponecháváme verš „lesní ženy nepovědí“ ve sloce: „Co je to ta živá voda?

Kdo ji má a kdo ji prodá?

Apatykář o ní neví, kořenářky nepovědí, lesní ženy nepovědí, v knihách o ní není psáno — Už tě ztrácím, krásná panno — —“; taková je podoba sloky v obou rozmnoženinách agentury Dilia a též v „inscenačním“ strojopise hry pro ÚLD. Libreto k loutkové hře Hadrová Ančka se dochovalo jako strojopis o rozsahu 12 stran formátu A4 (s drobnými vpisky strojem, výjimečně i — nejspíš autorovou — rukou, které zanášíme). Dochované znění považujeme za výchozí pro naši edici. Na dataci díla pravděpodobně do let 1945–1953 usuzujeme z toho, že se zde vyskytuje odkaz na brněnské výrobní družstvo JETĚVA (Jednota tělesně vadných), jehož počátky spadají do roku 1945 a které se v roce 1953 změnilo na DRUTĚVA. Znění „Ančky pěnkavky…“ opravujeme na kontextu odpovídající „Ančce pěnkavky…“.

ubu se vrací a jiné hry.indd 697

29.11.2019 9:50:20

698

Hra Širín, Kainarovo dramatické zpracování orientální legendy o lásce,19 se dochovala ve strojopise, respektive na některých stranách jako cyklostyl formátu A4 (52 stran, bez titulní strany), bez názvu, s drobnými vpisky a opravami pravděpodobně autorovou rukou, které zanášíme. Dochované znění považujeme za výchozí pro naši edici. Po vzoru zpracovatelky pozůstalosti, respektive po identifikaci díla s hrou Širín uvedenou v Československém rozhlase (premiéra 25. prosince 1987, úprava Miroslav Plešák, režie Markéta Jahodová) doplňujeme chybějící titul.

Hra se zachovala také jako nepravidelně číslovaný rukopisný fragment (29 stran formátu A4), dále jako rukopisný fragment v sešitě formátu A4 (17 stran + 5 stran vložených a psaných na jiném papíře) pod názvem Legenda o lásce. (Na deskách z LA PNP, do nichž je vložen jeden z fragmentů hry, se uvádí, že byla zamýšlena jako operní libreto pro skladatele Václava Dobiá­še v letech 1956–1957.)20 Hra se dále dochovala jako rukopisný fragment o 34 stranách formátu A4 a další fragment o 8 stranách formátu A4.

Přidáváme prefix promluvy „všichni“ v pasáži: „…Malují a zpívají písničku o Širín. / Všichni: Kterak ten slavíček zpívá, / 19 U nás známé je též dramatické zpracování Nazima Hikmeta, jehož hra Ferhad ile Şirin, kterou napsal ve vězení roku 1948, vyšla v originále roku 1965. Česky byla vydána pod názvem Legenda o lásce v roce 1955 (Orbis, Praha; přel. František Šec), premiéru měla 4. března 1954 v Divadle československé armády (dnes Divadlo na Vinohradech) v Praze v režii Jana Škody. Podle hry též vznikl scénář Václava Kršky a následně v roce 1956 stejnojmenný česko-bulharský, respektive paralelně též bulharský film tohoto režiséra.

20 Václav Dobiáš složil hudbu k inscenaci Hikmetovy Legendy o lásce nastudované v Divadle pracujících v Gottwaldově (prem. 9. března 1955, režie Jiří Nesvadba). Podle informace ze skladatelovy rodiny plánoval též složit hudbu k opeře Širín, avšak k této spolupráci pak nedošlo.

ubu se vrací a jiné hry.indd 698

29.11.2019 9:50:20

699

kterak on hlavičku kloní!…“. Upravujeme „Příchod služek s koši“ na „Přicházejí služky s koši“, opravujeme „Největší moudrost roste z pitomostí největší…“ na „… z pitomostí největších…“; „vrací se“ na „vrátilo se…“ Hru Nebožtík Nasredin (komedie o třech dějstvích) o tureckém lidovém mudrci ze 13. století Nasredinu Hodžovi, kterýžto námět zpracoval kupříkladu také Jiří Mahen, zmínil Kainar v rozhovoru pro Literární noviny (1958, č. 32, s. 3) a byla původně zamýšlena jako herecká příležitost pro Jana Wericha, který tehdy působil v Divadle ABC (v letech 1955–1961 je i umělecky vedl). Premiéru zde měla 20. února 1959 pod titulem Nasredin v režii Miroslava Horníčka (titulní roli hrál Rudolf Deyl ml.).21 Za výchozí text bereme první vydání hry v nakladatelství Orbis (Praha 1959).22 Hra se v pozůstalosti dochovala v různých variantách: jako fragment bez názvu, respektive pracovní poznámky (3 strany rukopisu formátů A4 a A5); jako rukopis bez názvu sestávající ze 73 neuspořádaných listů formátu A4; jako dva fragmenty rukopisu s názvem (8 a 7 stran formátu A4 v jednom sešitě); jako 21 Další uvedení: Divadlo Petra Bezruče, prem. 23. dubna 1959, režie Václav Kyzlink; Divadlo Na Slupi (Státní divadelní studio), prem. 15. února 1962, režie Karel Texel; Mahenovo divadlo (Státní divadlo Brno), prem. 18. října 1963, režie Alois Hajda; Národní divadlo (Tylovo divadlo), prem. 20. dubna 1979, režie Jaromír Pleskot; Divadlo pracujících Gottwaldov, prem.

28. ­června 1980, režie Alois Hajda; Divadlo u Jakuba (Satirické divadlo Večerní Brno), prem. 19. 9. 1980, režie Saša Lichý; Divadlo S. K. Neumanna, prem. 8. března 1983, režie Pavel Háša.

22 Dále byla hra otištěna v časopise Divadlo 1958, č. 10, s. 1–29, a rozmnožena agenturou Dilia v roce 1978, 1981 (v úpravě Miroslava Plešáka) a 1982 (v úpravě Miroslava Plešáka a Ivo Fischera).

ubu se vrací a jiné hry.indd 699

29.11.2019 9:50:20

700

fragment rukopisu bez názvu (13 listů v sešitě formátu A4); jako fragment rukopisu bez názvu (10 listů A5 plus 9 listů formátu A4); jako fragment strojopisu bez názvu (14 stran formátu A4); jako sešitý strojopis i s titulní stranou (56 stran formátu A4); jako strojopisný opis – s názvem a vpisky pravděpodobně autorovou rukou (61 stran A4) a jako cyklostylový opis (103 stran formátu A4); autorovou rukou připsáno: „Verze pro Karla Texela, Vesnické divadlo“. (Karel Texel byl od roku 1954 režisérem zájezdového Vesnického divadla, které existovalo v letech 1945–1959, poté do roku 1961 jako Státní zájezdové divadlo. Inscenaci této hry však režíroval až v roce 1962 v Divadle Na Slupi.) První publikovaná verze hry v časopise Divadlo 1958 se mírně — vždy v rozmezí několika dialogů — liší od verze knižní.

V soupise postav upravujeme jméno „Černý mola“ na „Mola“, jak zní jméno postavy v prefixech. Dále — většinou na základě srovnání časopiseckého a knižního vydání hry — opravujeme „palilandru“ na „pelilandru“; „Co se tu stalo, já tě natřu berlou!“ na „Co se tu stalo? Já tě natřu berlou!“; „ta se to doví teprv za týden –“ na „se to doví teprv za týden –“; „Je žena jako něco.

Když ji někdo s něčím, / udělá něco. Jenže co, já nevím.“ na „Je žena jako něco; když ji někdo s něčím, / udělá něco. Jenže co, já nevím.“; „Můj věrný Mole! Ne, tebe je škoda!“ na „Můj věrný Molo! Ne, tebe je škoda!“; „Ty, pusť mě tam. Však on si vzpomene…“ na „Tak pusť mě tam. Však on si vzpomene…“; „Jak mohu já — vždyť sám jsem…“ na „Jak mohu já — vždyť sám se…“; „Hvězdo Mongolská!“ na „Hvězdo Mongolska!“; „To slovo uznání se hodí k skopovýmu.“ na „To slovo ‚uznání‘ se hodí k skopovýmu.“; „se do mě pustí, jak to ženské umí“ na „se do mě pustí, jak to ženská umí“; dále doplňujeme otazník: „Kdes nechal oči, nebo co to máš v té kebuli?“ a vykřičník „A na zloděje hůl!

A holí na zadek!“.

ubu se vrací a jiné hry.indd 700

29.11.2019 9:50:20

701

Synopse hry Pohádka o Zelené hvězdě se dochovala v rukopise (6 stran formátu A4). Připojen je list datovaný 30. 12. 1959, jímž autor oznamuje poslání hry do soutěže Loutkářské katedry Divadelní fakulty AMU, čímž se postaral o nejmladší doloženou dataci své hry.23 Znění bylo výchozí pro naši edici.

Pasáže v hranatých závorkách opatřujeme kulatými, jedná se o tato místa: „Celý příběh je zatím dost komplikovaný, také motiv zrcadla v něm ještě dobře nesedí, ale doufejme, že se všechno v lepší obrátí“ a „Pravděpodobně bude v začátku hry malá scénka, kdy šéf vysvětluje, proč nechce zničit druhý světadíl přímo: chce to svést na neznámé paprsky z vesmíru“.

Libreto [… (baletní scenário)] se dochovalo na 11 rukopisných stranách (formát A4) psáno perem, bez názvu, spolu s 2 stránkami jiného rukopisu (tužkou), které tvoří náčrt scén. Název nahrazujeme trojtečkou, podtitul přejímáme ze soupisu autorovy pozůstalosti. Dataci hry neznáme, ani ji nelze alespoň přibližně vyvodit, proto toto a následující díla umísťujeme na konec svazku a řadíme abecedně. Dochované znění bereme za výchozí pro naši edici.

Opravujeme: „co se venku vlastně s tureckým vojskem“ na „co se venku vlastně děje…“.

Hra [Král a medvěd] se dochovala jako osmistránkový rukopis (formát A4), bez názvu a bez datace — název přebíráme ze soupisu pozůstalosti. Znění bylo výchozí pro naši edici.

23 V autorově pozůstalosti se nachází také smlouva s nakladatelstvím Orbis o vydání Pohádky ze Zelené Hvězdy datovaná 2. 3. 1960, která však zřejmě nebyla realizována.

ubu se vrací a jiné hry.indd 701

29.11.2019 9:50:20

702

Při přechodu ze s. 6 na 7 zřejmě vypadlo slovo „připadly“, které doplňujeme („aby ty peníze připadly těm nejchudším“).

Hříčka [O Kašpárkovi] se dochovala v rukopise (6 stran formátu A5) bez názvu. Ani u této hry neznáme dataci a i v tomto případě název přebíráme ze soupisu autorovy pozůstalosti. Znění považujeme za výchozí.

Odstraňuje zbytečný nadpis „1. dějství“ z první strany textu, neboť další dějství nenásleduje. Na základě závěrečné Kašpárkovy repliky: „A teď mi, vážené publikum, poraď. Já tady ještě chvilku zůstanu a počkám, jestli něco vymyslíte, aby tato hra skončila vesele, jak se sluší a patří. Šťastný nový rok ti přeju, milé publikum!“ však soudíme, že hříčka je celá.

Hra [O Kašpárkovi a Honzovi] se dochovala ve strojopise o počtu 15 stran formátu A4, bez názvu, s drobnými vpisky pravděpodobně autorovou rukou, které zanášíme. Dataci neznáme a titul opět přejímáme ze soupisu autorovy pozůstalosti. Znění bylo výchozí pro naši edici.

Přidáváme do seznamu postav: „Kašpárek (jelen)“ v I. dějství.

Výstup Rozhovor o poezii s postavami Spejbla a Hurvínka se dochoval v rukopise na dvou stranách jednoho listu (2 sloupce na stránce) a jeho dataci též neznáme. Dochované znění bereme za výchozí.

Nečitelné slovo [ehm] dáváme do hranatých závorek.

Vedle toho se v Kainarově pozůstalosti dochovaly také fragmenty her a scénářů, které nepřetiskujeme: Africká dohra — 2 stránky rukopisu formátu A5 Baron Prášil — rukopis scénáře bez názvu (14 listů formátu A4, včetně menších kousků nejspíš k vlepení)

ubu se vrací a jiné hry.indd 702

29.11.2019 9:50:20

703

Baron Prášil — strojopisná kopie scénáře (98 stran formátu A4), bez titulní strany a bez názvu, plus rozpis natáčecích scén (se jmény herců) plus 3 strany oprav Čert a Káča — 11 stran rukopisu formátu A4 Devátá múza — 4 strany rukopisných poznámek formátu A4, s kresbami Figarova svatba — 46 stran strojopisu formátu A4 bez názvu plus rukopisný rozpis scén (1 strana A4) Figury na hracích kartách — 1 strana strojopisu formátu A4 (bez titulu), která obsahuje charakteristiky postav fragment filmového libreta — dvoustránkový rukopis formátu A5, bez názvu fragment hry — bez názvu, 4 strany rukopisu ve formátu A4 fragment hry [Eliška a Mour] — 6 stran rukopisu formátu A4, bez názvu fragment hry [Kaim] — 2 strany strojopisu plus 4 strany rukopisu formátu A4, bez názvu fragment hry — osmistránkový fragment rukopisu formátu A5, bez názvu fragment hříčky — 4 strany rukopisu formátu A4 Hagenbeck 1942 — dvoustránkový rukopisný fragment formátu A4 Kalif Čáp — 10 stran rukopisu formátu A4 Kašpárek v Kocourkově — stránkový fragment rukopisu (rozpis scén) ve formátu A4 Klep — libreto či hra, náčrt postav, stránkový rukopis formátu A4 Mlhy — fragment hry, 32 stran rukopisu formátu A4 (v sešitě) plus třístránkový fragment rukopisu ve formátu A4 plus další rukopisný fragment (15 stran formátu A4, opět v sešitě) Múza ve svetru — poznámky ke hře (4 strany rukopisu formátu A4) [Opat nás špatně krmí] — 3 strany rukopisu formátu A4, bez názvu

ubu se vrací a jiné hry.indd 703

29.11.2019 9:50:21

704

Pietro Aldi — fragment rozhlasové hry, 26 rukopisných stran formátu A4 Prolog velkého Aleka — fragment hry, 2 strany rukopisu formátu A4 plus jedna strana rozvrh hry Skřítek z Dubového lesa — 2 fragmenty hry: 15 stran rukopisu formátu A4 plus 13 stran strojopisu formátu A4, které jsou téměř totožné, i s úvodním rozpisem (v rukopise) Tanec nad pláčem — Barnabášova píseň z Kainarovy úpravy stejnojmenné hry Petera Zvona (stránkový rukopis formátu A4) V rámci grafické úpravy této knihy jsme použili kresby a fotografie z osobního fondu Josefa Kainara uloženého v Literárním archivu Památníku národního písemnictví: autokarikaturu ze souboru kreseb pro Dikobraz, Svět práce, Plamen a další nazvanou „Odkud vítr vane“, negativ fotografie Josefa Kainara sedícího v knihovně s rozevřenou knížkou v ruce a negativ fotografie téhož na rybách.

Děkuji tímto Vladimíru Justovi, Honzovi Petruželovi a Milanu Blahynkovi, jakož i pracovníkům Literárního archivu Památníku národního písemnictví, za konzultace a pomoc při zpřístupňování materiálů a též za laskavé zapůjčení kresby a negativů. Pracovnicím Divadelního ústavu — Institutu umění Lucii Čepcové a Radce Petrmichlové a pracovnicím archivu Českého rozhlasu Nadě Čvančarové, Daně Hlostové, Olze Jancové, Evě Ješutové, Evě Lenartové a Ivaně Zuranové za pomoc při rešerši týkající se uvádění a reflexe díla Josefa Kainara. Zuzaně Augustové děkuji za revize německojazyčných pasáží v textu.

L. J.

ubu se vrací a jiné hry.indd 704

29.11.2019 9:50:21

705

Obsah

Mraky, básník a moucha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Rozhovor po koncertě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Zápas doktora Archeria . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Zničený odkaz aneb Zánik nihilistického klubu . . . . . . . . . . . . 27 Zpožděný vlak . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 ? — Muž s pevnou vůlí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 Tango Argentina — Romadur a partnerka . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 Dramatická fantazie — Korittos j. h. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 Chanson funebris — Salonní číslo p. ředitele . . . . . . . . . . . . . . 59 Zázračný fotograf — Couripien Lipský . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 Muž tisíce tváří — Byró Krat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 Melodie a rytmus — Girls ve strhující hře . . . . . . . . . . . . . . . . 83 Pějme píseň — Ensemble komplet . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 Odchod obecenstva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 Zkratky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99

ubu se vrací a jiné hry.indd 705

29.11.2019 9:50:21

706

Sen Jákobův . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 Akce Aibiš . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 Berní poradna! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189 Ubu se vrací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 199 Ubu pokračuje… . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 261 Volba závodní rady. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 337 Závodní výbor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 345 Zlatovláska. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 355 Hadrová Ančka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 415 Širín . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 431 Nebožtík Nasredin. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 489 Pohádka o Zelené hvězdě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 599 [… (baletní scenário)] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 609 [Král a medvěd] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 621 [O Kašpárkovi] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 635 [O Kašpárkovi a Honzovi] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 641 Rozhovor o poezii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 667 Komentář . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 675

ubu se vrací a jiné hry.indd 706

29.11.2019 9:50:21

ubu se vrací a jiné hry.indd 707

29.11.2019 9:50:21

Josef Kainar

Ubu se vrací a jiné hry

Vydal Filip Tomáš — Akropolis (5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info) v roce 2019 jako svou 405. publikaci Ediční příprava Lenka Jungmannová Redakce Eliška Müllerová Grafická úprava, obálka s užitím autokarikatury Josefa Kainara z Literárního archivu Památníku národního písemnictví a sazba písmem Questa Slab Stará škola (www.staraskola.net) Tisk Těšínské papírny, s. r. o., Bezručova 212/17, 737 01 Český Těšín Vydání v tomto souboru první, 708 stran, TS 13.

ISBN 978-80-7470-265-5 ISBN 978-80-7470-266-2 (PDF) Doporučená cena včetně DPH 499 Kč www.eshop.akropolis.info

ubu se vrací a jiné hry.indd 708

29.11.2019 9:50:22

predsadky.indd 2

03.12.2019 12:49:21