Barbora Toman Tylová (ed.): Jde o to, aby o něco šlo

jde o to, aby o něco šlo typograf oldřich hlavsa

barbora toman tylová –ed.

jde o to, aby o něco šlo typograf oldřich hlavsa

Na obálce publikace typografická kompozice „Jde o to, aby o něco šlo“ Oldřicha Hlavsy z vložené novoročenky z časopisu Plamen, roč. 8, č. 5, 1963, na přídeští, první straně přední a poslední straně zadní předsádky přetištěna typografická kompozice z rozložené obálky časopisu Typografia, roč. 65, č. 3, 1962, na straně 1 reprodukovány nedatované poznámky Oldřicha Hlavsy k neurčenému ročníku knižní soutěže, na stranách 5, 7, 591 a první straně vložené obrazové přílohy „Vyřazeno škoda“ otištěny různé nedatované rukopisné poznámky Oldřicha Hlavsy.

KATALOGIZACE V KNIZE — NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Jde o to, aby o něco šlo : typograf Oldřich Hlavsa / Barbora Toman Tylová (ed.).

— Vyd. 1. — Praha : Akropolis : Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, 2015. — 592 s.

ISBN 978-80-7470-055-2 (Akropolis : váz.). — ISBN 978-80-86863-68-9 (VŠUP : váz.)

655.2-051 * 655.2 * 766:655 * 7.05:655.53 * (437.3) — Hlavsa, Oldřich, 1909 — 1995 — typografové — Česko — 20. stol.

— typografie — Česko — 20. stol.

— grafický design — Česko — 20. stol.

— knižní design — Česko — 20. stol.

— monografie 655 — Polygrafie. Vydavatelství a knižní obchod [12] Lektorovaly PhDr. Polana Bregantová a PhDr. Pavla Pečinková, CSc. © Oldřich Hlavsa — dědicové / heirs, 2015 © Texts — Iva Knobloch, Jan Rous, Barbora Toman Tylová (ed.), 2015 © Graphic & Cover Design — Barbora Toman Tylová, 2015 © Filip Tomáš — Akropolis, 2015 © Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, 2015 ISBN 978-80-7470-055-2 (Akropolis), ISBN 978-80-86863-68-9 (VŠUP) Publikace byla vydána za velkorysé podpory hlavního města Prahy a Ministerstva kultury ČR, společností Fedrigoni, Typodesign a Nikotisk s.r.o. Plzeň.

0 úvod

Jde o to, aby o něco šlo — 011

1 hlavsa

Chronologie — 024 Hlavsa 1933 — 1955 — Iva Knobloch — 048 Hlavsa redivivus — Jan Rous — 072 Dvojí optika — Barbora Toman Tylová — 104

2 tvorba

Časopisy — 126 Knižní edice — 212 Knihy mimo edice — 294 Autorské publikace — 318

3 vlastní texty

Od ornamentu k dnešnímu nazírání na tiskopis — 341 Tiskopis s kresbou nebo bez kresby — 343 Quo vadis typografia? — 347 Ochranná známka — 352 I velice průbojná hnutí se vyžívají — 354 Report 66 — 358 [Oněch deset tisíc příspěvků…] — 361 [Milý příteli Burnsi…] — 362

4 korespondence — 365 5 rozhovory

Na skok v ateliéru u Oldřicha Hlavsy — Jan Řezáč — 419 S Oldřichem Hlavsou o Oldřichu Hlavsovi — Jan Řezáč — 421 Cesty ke krásným knihám — Milan Šmíd — 423 Hlubina celistvosti — Pavel Vavruch — 427 Výpovědi—431 Některé otázky a některé odpovědi — Jan Řezáč — 433 Rozhovor nad edicí krásných tisků Bohemia — Olga Hrivňáková — 435

6 ohlasy

Typografická písma latinková — 443 Typografický rock-and-roll — Jiří Trnka — 444 Proč nejsem konzervativní — Jiří Hájek — 446 Prozatímní poznámky k typografické tvorbě Oldřicha Hlavsy — Jan Řezáč — 448 OH 60 — Josef Javůrek — 452 Tibor Szántó— 454 Oldřich Hlavsa [„O“ rovná se slunce] — Jiří Šetlík — 456 Oldřich Hlavsa — Karel Fabel — 458 Hlavsa (75) — 460 Všechno dobré, pane Hlavso — Karel Fabel — 468 Odkaz Oldřicha Hlavsy — Jiří Šetlík — 470

7 bibliografie

Soupis typografického díla (knihy, periodika) — 474 Soupis ocenění — 560 Soupis výstav — 564 Literatura — 566 Ediční poznámka — 570 Summary / Resümee — 572 Jmenný rejstřík — 576

10

0 Ăşvod

12

jde o to, aby o něco šlo1 barbora toman tylová

13

Ú VO D B A R B O R A T O M A N T Y LOVÁ

„Jeho dílo na nás působilo tak silně, že jsme je nikdy nechtěli ve své práci negovat, jak tomu u nastupující generace zpravidla bývá, ale chtěli jsme na ně programově navazovat a nové, v něm objevené principy rozvíjet.“ 2 Těmito slovy odpověděl Jan Solpera v anketě časopisu Typografia v roce 1984 na otázku, jak hodnotí Hlavsův přínos pro vývoj české typografie.

Z jeho odpovědi je zřetelné, jak rozhodující vliv měl český knižní grafik, typograf a publicista Oldřich Hlavsa (1909 — 1995) na český grafický design druhé poloviny 20. století.

V oboru grafického designu pracoval Hlavsa přes šedesát let a množstvím upravených titulů, jejichž počet dosahuje okolo dvou tisíců, výrazně zformoval nové vizuální a významové hodnoty písma a zásadně ovlivnil pohled na ideovou a výtvarnou koncepci knihy.

Hlavsovo jméno si spojujeme se čtvercovými tituly řady Klub přátel poezie, průmyslově vyráběnou bibliofilskou edicí Bohemia, kolibřími vydáními milostné poezie knižnice Prstýnek nebo edicí Slunovrat. Upravoval spisy Holanovy, Sovovy, Neffovy, Závadovy i Čapkovy. Dlouhodobě také utvářel vizuální podobu odborného časopisu Typografia (1937 — 1966) a měsíčníku pro literaturu a umění Plamen (1959 — 1969), který v českém prostředí zásadně ovlivnil grafický výraz šedesátých let.

Centrem Hlavsova výtvarného zájmu se stala kniha. Považoval ji za komunikační prostředek, svébytné umělecké dílo, které působí komplexně. Spojuje dohromady myšlenky, estetický vjem a vyžaduje čtenářovu interakci. Kniha je pro Hlavsu také „součástí struktury a kultury a umění, jejich výrazem, projevem tvůrčího génia člověka“.3

1 O. Hlavsa, citace z volně vložené novoročenky z časo­ pisu Plamen, 1963, roč. 8, č. 5.

2 Solpera, Jan: [Z přání k 75. narozeninám Oldřicha Hlavsy]. Typografia, 1984, roč. 87, č. 11, s. 424.

3 Hlavsa, Oldřich: Typographia. [1], Písmo, ilustrace, kniha. Praha, SNTL, 1976, s. 14.

Hlavsova koncepce (typo)grafické úpravy představuje na jedné straně pokračování tradice klasické české typografie Karla Dyrynka, Oldřicha Menharta či Methoda Kalába, na straně druhé současně následuje českou avantgardu, dílo Karla Teiga a Ladislava Sutnara.

Složky konstrukční a funkční ale dostávají v Hlavsově typografické práci nový obsah: přináší především velmi osobitý výtvarný pohled, který buduje knihu či periodikum vždy jako promyšlenou a kompaktní stavbu.

Srovnání úpravy knihy s koncepční a projekční prací architekta je právě jedním z odkazů avantgardy, který Hlavsa ve svém díle hluboce rozvinul. Podobně jako architekt se snažil maximálně využít materiál, který je knize vlastní: papír, barvu, vazbu, písmo a také ilustraci. Spolupráce s ilustrátory se stala pro Hlavsovo pojetí knižní typografie příznačnou. Kresbu nechápe jen jako výzdobu, ale jako svébytnou a rovnocennou část typografického celku, s nímž plně koresponduje, stejně jako s tvary použitého písma.

Svůj vztah k písmu Hlavsa vyjádřil v roce 1965 (jakoby symbolicky v katalogu soutěže Nejkrásnější knihy) označením vlastního autorského podílu v tiráži: původní označení obálka, vazba, grafická úprava nahradil jediným slovem typografie. Dnes rozlišujeme mezi grafikem (nebo také grafickým designérem) a tvůrcem fontů — typografem, ale Hlavsa sám sebe vnímal jako typografa a vždy se tak označoval, přestože sám nikdy žádné vlastní písmo nevytvořil.

20

21

T Y P O G R A F O L D Ř I C H H L AV S A Ú VO D

4

22

hlavsa

24

chronologie  barbora toman tylovĂĄ

25

C H R O N O LO G I E B A R B O R A T O M A N T Y LOVÁ

1909 Oldřich Hlavsa se narodil 4. listopadu v Náchodě jako druhé dítě ­továrního dělní­ ka Františka Hlavsy (4. 3. 1883 — 1924) a jeho manželky Marie, rozené Ehlové (19. 2. 1885 — 28. 3. 1971). Vyrůstal jako jedináček, bratr František Hlavsa zemřel v dětském věku (29. 7. 1906 — 16. 6. 1908).

1915 — 1924 Navštěvoval obecnou a měšťanskou školu v Náchodě. Rád kreslil a maloval, jeho zájem o výtvarné umění se projevoval i v pozdějších letech.

1924 — 1928 Vyučen ručním sazečem u firmy Václav Rydlo v Náchodě, kde také upravil samostatně svou první knihu: milostné verše pro královéhradeckého nakladatele.

Václav Rydlo založil svou tiskárnu v roce 1914, kdy jako třetí získal tiskařskou koncesi pro město Náchod a jeho firma se stala regionálním podnikem pro tisk a výrobu akcidenčních tiskovin, časopisecké a krásné literatury.

1925 Jan Fromek založil nakladatelství Odeon. Název Odeon vymyslel Jaroslav Seifert, jeho firemní značku navrhl Karel Teige.

1927 Založen Reklub, klub pracovníků v reklamě, Hlavsa se později stal jeho členem.

Začal vycházet časopis pro reklamu Typ (s podtitulem Ilustrovaný magazín pro moderní podnikání), který vydávalo nakladatelství Sfinx Bohumila Jandy.

1928 — 1936 Po prezenční vojenské službě v Bratislavě pracoval Hlavsa jako sazeč písma v náchodských tiskárnách Václava Rydla, Václava Lehma a Hugo Lustiga. U Rydla pravděpodobně poznal Ladislava Sutnara. Navštěvoval kurzy o typografii, seznámil se s avantgardní konstruktivistickou typografií, vytvořil řadu akcidenčních tisků a plakátů.

Tiskárna Hugo Lustiga zahájila činnost počátkem 20. století. Byla moderně vybavena technikou litografie, později i stroji pro barevný tisk. Ve třicátých letech se tu mj. tiskly výpravné reprezentativní publikace.— Tiskař Václav Lehm (firma založena v roce 1925) dbal na umělecké provedení a moderní grafickou úpravu tištěných publikací, byl také nakla­ datelem prací několika místních literátů.— V Berlíně vyšla publikace Jana Tschicholda Die neue Typographie (Nová typografie).

1929 Ladislav Sutnar se stal prvním uměleckým ředitelem Krásné jizby a výtvarným re­ daktorem Družstevní práce. Navrhoval veškeré tiskoviny, tiskopisy, reklamní kampaně; jeho práce ovlivnila Hlavsův názor na moderní typografickou úpravu.— Ing. Vilém Rotter založil ateliér a školu reklamy. O rok později otevřel své kurzy reklamy, pořádané Obchodní a živ­ nostenskou komorou.

1930 Hlavsa se stal mistrem v náchodské tiskárně Václava Rydla.— V rámci Učňov­ ského odboru Svazu knihtiskařů v ČSR (Besídka Daniela Adama z Veleslavína), který soustřeďoval a vychovával polygrafické učně, založil Hlavsa odbor Náchod a stal se jeho vedoucím.—Časopis Typografia (s podtitulem Odborný list knihtiskařů československých), otiskl stať Karla Teiga Konstruktivistická typografie na cestě k nové formě knihy.

Hlavsa se velmi zajímal o Teigovu mnohostrannou aktivitu, která zasahovala i do oblasti typografie a knižní kultury, a sdílel i jeho levicovou orientaci.

28

1

2

Odborný časopis Typografia už nevydával spolek Typografia, ale Revoluční odborové hnutí.

Zrušení pražského Reklubu. Byly uzavřeny také všechny náchodské tiskárny, ve kterých Hlavsa začínal.

1949 V časopisu Typografia (č. 2) otiskl Hlavsa výsledky praktického kurzu reklamních tiskopisů Typografické značky, který vedl v nové dílové sazárně tiskárny Svoboda v Praze.

Patrně vedl i kurz návrhářské praxe Reklamní tiskopis od náčrtku k sazbě, jehož výsledky jsou uvedeny ve stejném čísle časopisu.— Sloučením nakladatelství Fr. Borový, F. Topič, Nakladatelského družstva Máj a Evropského literárního klubu (ELK) vzniklo nakladatelství Československý spisovatel, s nímž Hlavsa navázal úzkou spolupráci. Podnik od svého zalo­ žení až do roku 1992 sídlil v Topičově domě na Národní třídě č. 9 v Praze. Prvním ředitelem se stal Václav Řezáč (ve funkci do roku 1956).— Znárodněním zaniklo původní naklada­ telství Odeon. Zastaven byl i časopis Typ.— Leden / V rámci cyklu přednášek pořádaných časopisem Typografia představil Karel Teige svou studii Moderní kniha.— 24. březen / Byl přijat zákon č. 94/1949 Sb. o vydávání a rozšiřování knih, hudebnin a jiných neperiodických publikací, který legislativně zaštítil nový vydavatelský systém plně kontrolovaný a řízený státem a jenž ve svých důsledcích ovlivnil veškerou tištěnou produkci.

1950 Hlavsa se stal členem Svazu československo-sovětského přátelství (SČSP) a Svazu československých výtvarných umělců, sekce užité umění.— Jako ­neprodejný tisk v nákladu 500 kusů vyšel drobný svazek Majakovského reklamních textů Reklama; Hlavsovo výtvarné řešení jasně odkazovalo ke konstruktivismu, k úpravám El Lisického.

V Typografii kromě menších článků publikoval jednu ze svých zásadních studií Sazečský seminář, věnovanou typům písma, jejich kombinaci a sazbě (č. 1).

1951 Hlavsa společně s Ladislavem Trefným opustil funkci odpovědného redaktora časopisu Typografia. V redakční radě ale zůstal, podle všeho ve funkci výtvarného redaktora.

Novým vedoucím Typografie byl jmenován Jindřich Vávra, autor politických úvodníků.— Knihou Karla Konráda Nikdy se nespokojte s podružnou rolí zahájil Hlavsa svou mnoha­ letou spolupráci s nakladatelstvím Československý spisovatel; nikdy se nestal jeho zaměstnancem, přesto patřil k osobnostem, které nejvýrazněji určovaly výtvarnou tvář nakladatelské produkce.— 22. leden / Narozena dcera Jana.— Založena česko­ slovenská písmolijna Grafotechna, která realizovala řadu původních československých písem.— 1. říjen / Zemřel Karel Teige. Hlavsa se s Teigem osobně neznal.

1952 Hlavsa zpracoval jeden z prvních návrhů na výtvarnou koncepci ediční řady Českoslovenští spisovatelé ve fotografii (Československý spisovatel).— První společná obálka O. Hlavsy a Miloslava Troupa pro odborný časopis Typografia (dvojčíslo 8 — 9).— Srpen / Československé závody polygrafické vypsaly a dotovaly po vzoru zahraničních institucí první typografickou soutěž na původní československé písmo. Do roku 1968 proběhlo takových soutěží celkem pět. Hlavsa byl jedním z iniciátorů této akce a s dalšími předními odborníky (např. Františkem Muzikou nebo Methodem Kalábem) se stal členem

3

4

5

29

C H R O N O LO G I E B A R B O R A T O M A N T Y LOVÁ

6

1 F. Směja, Pletky. Slezské verše, 1945, přebal | 8 2 J. Hilton, Byla to vražda?, 1947, přebal | 16 3 Po květnu přišel únor, 1947, edice Zrcadlo doby, sv. 2, obálka | 26 4 Strýček Sam to financuje, 1947, edice Zrcadlo doby, sv. 3, obálka | 29 5 L. Štoll, Pavel Prokop, 1950, obálka | 38 6 P. Bezruč, Já, 1947, obálka | 11 7 Svoboda 1945 — 1950. Almanach vydav. knih Svoboda…, 1950, přebal | 37

7

34

1

v Praze na Národní třídě. Vystaveny ukázky z knižní i akcidenční typografie. Úvodní slovo Jiří Šetlík.— Prosinec / Vyšla kniha Technické minimum výtvarné typografie (Naše vojsko), která byla výsledkem knižního kurzu vedeného Jindrou Vichnarem a O. Hlavsou.

Na kurzu spolupracoval také Jiří Kolář.

1961 Hlavsa pro časopis Typografia navrhoval už jen obálky, nikoli vnitřní úpravu.— Nakladatelství Československý spisovatel přišlo s novou ediční řadou Klub přátel poezie (KPP), která měla dvě hlavní části: základní a výběrovou řadu. Základní řada KPP tvoří jeden ze stěžejních pilířů Hlavsova grafického díla. Edici se věnoval soustavně od jejího třetího svazku Slovo o pluku Majakovského.— Vyšla kniha Pamflety (ed. Radovan Krátký, ilustrace Miroslav Váša, Československý spisovatel). Hlavsa tu řešil složité zadání mnoha odlišných typů textu pevně vloženými papírovými skládačkami odlišných formátů a materiálů. Realizace polygraficky náročné publikace tištěné knihtiskem proběhla bez potíží, ale deset rozkládacích vložek neprošlo cenzurou (pravděpodobně kvůli ilustracím) a z knihy byly odstraněny. Kombinace různých formátů a materiálů uvnitř jednoho titulu a nápaditá knižní vazba se staly jedním z charakteristických rysů Hlavsovy tvorby.— Upravil první publikaci pro cizojazyčné nakladatelství Artia (Gedächtnis in Schwarzweiss, ed. Jan Řezáč a Josef Prošek). Mezi ostatní knižní produkcí Československa, poznamenanou výrazným poklesem kvality polygrafie, hodnotil Hlavsa knihy Artie jako výjimečné a nadstandardní.— Stal se předsedou nově ustavené výtvarné rady nakladatelství Academia.— Aaron Burns předal Ladislavu Sutnarovi Hlavsovu knihu A Book of Type and Design. Publikace byla impulzem k zahájení čtrnáct let trvající korespondence, v níž se Sutnar a Hlavsa vraceli k předválečnému kontaktu, vyměňovali si své knihy a diskutovali o vývoji typografie.— Byla dostavěna chata v Náchodě, na které Hlavsa často trávil léto. Do pozdního věku tu sbíral houby a v zimě běžkoval. Navštěvovali ho zde také výtvarníci, spisovatelé a nakladatelští pracovníci.— Asi od tohoto roku byl s Josefem Týfou členem korespondentem organizace Bund deutscher Buchkünstler.— Stal se členem tří prestižních institucí grafického designu: The International Center for the Typographic Arts New York (ICTA), Society of Graphic Designers of Canada a Art Directors Club Toronto.— Květen — červenec / Účastnil se skupinové výstavy Užité umění a průmyslové výtvarnictví v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze.— Sutnar shrnul své celoživotní působení v oblasti grafického designu úspěšnou putovní výstavou Visual Design in Action.

Výstavu doprovodila stejnojmenná publikace.

1962 Byl zařazen do šestisetstránkové publikace Who is Who in Graphic Art, vol. 1, kterou vydalo curyšské nakladatelství Amstutz & Herdeg Graphis Press. Obsahovala stručné biografické údaje, fotografii a podpisy 414 umělců z 37 států.— Nakladatelství SNKLU zahájilo novou edici obrazových monografií výtvarníků Malá galerie ve výhradní Hlavsově úpravě, který navrhl i typografickou značku řady.— Další nárůst realizované knižní tvorby. V letech 1962 — 1988 upravil O. Hlavsa každý rok průměrně okolo 55 knižních

2.1

1 Zleva: Z. Hlavsová, O. Hlavsa, Z. Sklenář, patrně Náchod, okolo 1960 2 M. Krleža, Balady Petrici Kerempuha, 1963, přebal (2.1), vazba (2.2) | 234 3 Akcidenční tiskoviny k výstavě Gross, Prošek, Wielgus: vnější (3.1) a vnitřní strana (3.2) pozvánky, plakát (3.3), 1962

2.2

35

3.1

C H R O N O LO G I E B A R B O R A T O M A N T Y LOVÁ

3.2

3.3

36

1

37

2

1 [Ještě chvilku tu pobuď], typografická kompozice, 1963 (předcházející strana 36) 2 K. Wick, Pravidla matematické sazby, 1. vydání, 1963, přebal | 252 3 K. Wick, Pravidla matematické sazby, 2. vydání, 1966, přebal (3.1), úprava (3.2) | 377 4 Logo nakladatelství Academia, 1965

4

C H R O N O LO G I E B A R B O R A T O M A N T Y LOVÁ

3.1

3.2

svazků.— 11. — 24. březen / Samostatná výstava Hlavsovy knižní grafiky v náchodské knihovně spojená s besedou s výtvarníkem.— Říjen / Vytvořil plakát, pozvánku a katalog k výstavě Gross, Prošek, Wielgus ve Špálově galerii v Praze, pořádané Svazem československých výtvarných umělců. Jde o ojedinělý ucelený akcidenční celek v Hlavsově tvorbě, nadále už téměř výhradně věnované knižní tvorbě.

1963 Účastnil se třetí členské výstavě skupiny Bilance, pořádané ve výstavní síni Československého spisovatele v Praze.— Vyšla odborná publikace Karla Wicka Pravidla matematické sazby v Hlavsově grafickém řešení. Titul měl i anglickou mutaci a stal se učebnicí polygrafických učilišť i v západní Evropě a Spojených státech amerických.— Stříbrná medaile z Mezinárodního bienále knihy a grafického umění v São Paulu.— Založena mezinárodní přehlídka grafického designu Bienále Brno. Hlavsa se podílel na přípravách prvních výstav a prostředkoval kontakty s předními odborníky oboru.— 6. — 29. září / Při příležitosti 5. ročníku časopisu Plamen byla uspořádána výstava tohoto periodika v Domě pánů z Kunštátu v Brně, její repríza putovala do Berlína.— František Muzika vydal druhý díl svého Krásného písma ve vývoji latinky.

1964 Členem redakční rady měsíčníku Knižní kultura (vyšly pouze dva ročníky, vydávalo Československé ústředí knižní kultury v nakladatelství Orbis; redaktorem literární části byl Josef Hiršal, výtvarnou část řídila Ludmila Vachtová, později ji nahradil Jiří Kolář).— Získal cenu nakladatelství Československý spisovatel.— Od tohoto roku až do konce své spolupráce s časopisem Typografia v roce 1966 řešil Hlavsa všechny obálky už výhradně výraznými typografickými kompozicemi.— Říjen / Členem mezinárodní výběrové poroty výstavy TypoMundus 20 v Torontu, která zahrnovala 12 předních osobností soudobého grafického designu, jako byli Hans Neuburg (Švýcarsko), Anton Stankowski (Německo), Lou Dorfsman (USA), Piet Zwart (Nizozemsko), Hiromu Hara (Japonsko) a Hermann Zapf (Německo). Typomundus 20 pořádala ICTA a výstava se stala první mezinárodně hodnocenou přehlídkou světové typografie.— První přehlídka Bienále Brno.

Logotyp Bienále navrhl Jiří Hadlač.

1965 V katalogu Československé nejkrásnější knihy 1965, který graficky upravil, poprvé shrnul označení svého autorského podílu na úpravě knihy označením: typografie Oldřich Hlavsa. To nahradilo dřívější rozpis, který dělil výtvarné řešení knihy na obálku, vazbu a vnitřní (grafickou či typografickou) úpravu.— Hlavsova práce zaznamenala mimořádný úspěch na Mezinárodní výstavě knižního umění v Lipsku: získal dvě zlaté, tři stříbrné, dvě bronzové medaile a čestné uznání. Také se tu osobně poznal s typografem Janem Tschicholdem.— Typomundus 20 udělil Hlavsovi čestné uznání za mimořádný přínos pro rozvoj grafického umění 20. století, a to konkrétně za knihu Guillauma Apollinaira Básně — obrazy (SNKLU, 1965), kde Hlavsa převedl Apollinairovy verše do vlastních vizuálních typografických kompozic.— Navrhl typografická loga pro nakladatelství Academia a pro Art centrum.— Vyšla kniha básní Vladimíra Holana Jeskyně slov, kterou k vydání

38

39

C H R O N O LO G I E B A R B O R A T O M A N T Y LOVÁ

2

1 Různé novoročenky O. Hlavsy (tato a předcházející strana 38) 2 Zleva v popředí: J. Tschichold a O. Hlavsa na knižním veletrhu v Lipsku, 1965

1

připravil Vladimír Justl. Ta byla prvním svazkem Sebraných spisů Vladimíra Holana (vycházely až do roku 1988) s výhradní Hlavsovou úpravou.— Účast na třetím bienále v São Paolu (Hlavsovy knižní úpravy oceněny dvěma stříbrnými medailemi) a v umělecké soutěži k 20. výročí osvobození Československa (cena hlavní poroty za typografickou tvorbu).— Březen / Zastoupen na skupinové výstavě Umění a knižní obálka v Okresní lidové knihovně v Náchodě.— 27. duben — 19. květen / Účastnil se skupinové výstavy Ilustrace a grafika knih Mladé fronty v Galerii Fronta v Praze.— 1.— 9. říjen / Z Hlavsova podnětu se ve výstavní síni Státního nakladatelství technické literatury uskutečnila výstava Hermanna Zapfa a Adriana Frutigera nazvaná Písmo a typografie. Výstavu zahájili náměstek ministra školství a kultury Josef Grohman a Adolf Hoffmeister. Hlavsa se na pořádání výstavy organizačně spolupodílel, vytvořil k ní propagační tiskoviny a ve stejném designu i obálku časopisu Typografia, která o akci referovala.— Říjen / Výstava Typomundus 20 slavnostně zahájena v New Yorku. Výstavu, kterou navštívil také Ladislav Sutnar, doprovodila stejnojmenná publikace. Z Československa byla kromě Hlavsovy tvorby otištěna práce grafických designérů a výtvarníků Jiřího Rathouského, Zdenka Seydla, Ladislava Sutnara a Zdeňka Zieglera.— Listopadové číslo časopisu Knižní kultura bylo věnováno Hlavsovu dílu.— Josef Týfa navrhl značku základní řady Klubu přátel poezie.

1966 Stal se členem výtvarného spolku Hollar.— Zasedal v mezinárodní jury Report­ -ICTA ve Frankfurtu nad Mohanem. Rozhodování poroty popsal ve svém článku Report 66 v časopisu Výtvarná kultura, kde za vrchol akcidenční tvorby označil švýcarskou typografii.— Josef Hiršal a Bohumila Grögerová vydali sborník Experimentální poezie v Hlavsově úpravě.— Vystavoval na Bienále užité grafiky v Brně, kde získal Velkou cenu Bienále. Oceněn také v soutěži Nejkrásnější knihy i opětovně na Mezinárodní výstavě knižního umění v Lipsku.— Červen / Samostatná výstava Typografie v galerii Grafički kolektiv v Bělehradě.— Srpen / Účastnil se skupinové výstavy Bilance ‘66 v pražském Mánesu.— Září — říjen / Participoval na přehlídce Aktuální tendence v československém užitém umění a průmyslovém výtvarnictví v Praze (Obecní dům), Londýně, Mohuči a Lublani.— Podzim / V nakladatelství Československý spisovatel ustanovena nová tříčlenná výtvarná rada skládající se z O. Hlavsy, Zdeňka Sklenáře a výtvarného kritika Jiřího Šetlíka. Ta se měla zabývat grafickou podobou edic, výběrem ilustrátorů a hodnotit výtvarnou kvalitu knih.— Prosincovou obálkou uzavřel Hlavsa svou téměř třicetiletou spolupráci s časopisem Typografia.

1967 Na vlastní žádost ukončil spolupráci na grafické úpravě časopisu Plamen.

Do zastavení měsíčníku v roce 1969 realizoval už jen několik obálek. Podle dohody se šéfredaktorem Jiřím Hájkem za sebe sám vybral výtvarníka, který měl co nejblíže k jeho grafické koncepci. Byl jím Ivan Urbánek, který se úpravy periodika ujal od čtvrtého čísla.— Adolf Hoffmeister navrhl, aby se v Praze na UMPRUM zřídil nový ateliér, vedený O. Hlavsou, který by vytvořil kontrast vůči tradičnímu přístupu Františka Muziky.

48

hlavsa 1933 — 1955 iva knobloch

Text vznikl za finanční podpory Ministerstva kultury ČR v rámci institucionálního financování dlouhodobého koncepčního rozvoje výzkumné organizace Uměleckoprůmyslové museum v Praze (MK000023442).

49

H L A V S A 1 9 3 3 —1 9 5 5 I V A K N O B L O C H

Autoři, kteří se dosud vyjadřovali k Hlavsovu dílu,1 zmiňují zásadní, formující vliv avantgardy na jeho pozoruhodnou, v mnohém světově originální typografickou tvorbu. Hlavsův vztah k avantgardě byl dynamický, mnohovrstevnatý, přehodnocovaný v souladu s dobovým kontextem — a to jak v jeho typografické, tak publicistické tvorbě. Hlavním pramenem našich informací je časopis Typografia, který umožnil Hlavsův typografický i publicistický růst a v době politického tlaku po roce 1948 se stal ojedinělou časopiseckou platformou pro Hlavsovy experimenty, které by jinde nebylo možné realizovat. Zároveň v tomto raném období můžeme sledovat, jak z běžné, vcelku nijak výjimečné akcidenční tvorby vyrůstá mimořádné dílo výtvarné typografie,2 a to zejména jako jedna z forem Hlavsovy osvětové činnosti.

1 Výběrově (další položky v literatuře v oddíle 7): Rous, Jan: Kam se poděl Hlavsa?. Typografia, 2007, roč. 110, č. 12, příl. Designkredit.cz, s. [7]; Murat, René: Oldřich Hlavsa & Typografia. Typografia, 1970, roč. 73, č. 11 — 12, s. 316 — 320; Hlaváček, Luboš: Krásná kniha Oldřicha Hlavsy. Knižní kultura, 1965, roč. 2, č. 11, s. 452 — 458.

2 Přebírám zde dobový termín užívaný v souvislosti s Hlavsovou tvorbou, který považuji za výstižný; viz Vichnar, Jindra: Nová cesta naší výtvarné typogra­ fie. Typografia, 1959, roč. 62, č. 5, s. [1 — 8].

3 Více viz Knobloch, Iva: Oldřich Hlavsa — typografická avantgarda a formativní Náchod. Orlické hory a Pod­ orlicko, 2014, sv. 20, s. 105 — 125.

4 Hlaváček, Luboš: Krásná kniha Oldřicha Hlavsy. Knižní kultura, 1965, roč. 2, č. 11, s. 452 — 458.

Formativní Náchod 3 Pro historiky i pro Hlavsovy četné přátele z řad umělců a grafiků bylo záhadou, že osmadvacetiletý Hlavsa přišel v roce 1937 z Náchoda do Prahy jako vyzrálá osobnost s rozhledem v tvorbě světové typografické avantgardy, s důkladným vzděláním v oblasti výtvarného umění i své profese, jež osvědčil okamžitě jako publicista na stránkách odborného časopisu Typografia. Historikové přisuzovali jeho odbornou erudici a vzdělanost vlastní píli a charakterizovali jej jako „vzácného selfmademana“.4 Dodejme však, že o několik let později takto připravený přišel z Náchoda do Prahy i další významný český typograf Josef Týfa. Ukazuje se, že Hlavsova připravenost a vyzrálost v rodném Náchodě nebyla vůbec náhodná. V meziválečném Československu byl totiž vztah venkova a metropole v polygrafické profesi velice těsný, zejména díky organizacím pečujícím o odborný i hodnotový růst mládeže. Hlavně ve třicátých letech se osvětové úsilí těchto organizací propojilo s odborovou prací, jejímž cílem bylo mimo jiné zajistit konkurenceschopnost polygrafických učňů na světovém trhu práce. Důraz na sociální, levicové smýšlení byl pro tyto organizace charakteristický, což také vysvětluje Hlavsovo budovatelské nadšení po druhé světové válce i na začátku padesátých let, které bylo dosud historiky přehlíženo, a přece je důležité k pochopení Hlavsovy bytostné angažovanosti zaměřené k pozitivnímu vývoji profese, tehdy ještě nazývané „černé umění“.

Oldřich Hlavsa se v letech 1924 — 1928 vyučil sazečem v náchodské tiskárně Václava Rydla, která sloužila jako regionální podnik pro tisk a výrobu akcidenčních a reklamních tiskovin, časopisecké a krásné literatury. Od konce dvacátých let působil její majitel i jako vydavatel regionálních národohospodářských časopisů a různých příležitostných publikací svých kmenových autorů (například Václav Fryček, jehož prvotiny upravoval Ladislav Sutnar). Hlavsa líčí čtyři učednická léta jako náročné desetihodinové pracovní dny, které spíše než odborností byly vyplněny pomocnými pracemi kolportážními a donáškovými, jakož i povinností být k dispozici provozu domácnosti nakladatele. Další vzdělání si doplňoval v nedělní pokračovací uměleckoprůmyslové škole, která poskytovala dodatečné

52

2

1

53

H L A V S A 1 9 3 3 —1 9 5 5 I V A K N O B L O C H

3

01 Inzerce [Součásti], [1940] 02 Časopis Dorost knihtiskařský, roč. 15, č. 6, obálka, 1933 03 Hlavička dopisního papíru F. Hetzl, [1946]

13 Stejskal, Jiří L. Plán výchovy knihtiskařského doros­ tu. Dorost knihtiskařský, 1935, roč. 15, č. 6, s. 113.

14 Stejskal, Jiří L. Plán výchovy knihtiskařského doros­ tu. Dorost knihtiskařský, 1935, roč. 15, č. 6, s. 114.

15 Kalous: Práce — náš život. Dorost knihtiskařský, 1936, roč. 16, č. 6, s. 114.

16 Hlavsa, Oldřich — Bohadlo, Miroslav: Platí i dnes slova „učedník-mučedník“?. Dorost knihtiskařský, 1935, roč. 15, č. 6, s. 108.

17 Hlavsa, Oldřich: Kupovali písmo v lékárně. Dorost knihtiskařský, 1936, roč. 16, č. 6, s. 112.

18 Bohadlo, Miroslav: Odvaha a chuť k práci. Dorost knihtiskařský, 1937, roč. 17, č. 10, s. 187.

19 Němec: Vzpomínám… Dorost knihtiskařský, 1937, roč. 17, č. 10, s. 191.

práci lidí […] postavily svět do situace, ze které aspoň v dohledné době nezdá se býti východiska. Hospodářský systém kapitálu zklamal, neplánovaná výroba způsobila chaos nadvýrobou, není spotřebitelů, síla jejich je podlomena, a tak rok 1935 se píše jako rok nezaměstnanosti a strašlivé nejistoty, jak bude zítra?“ 13 Východiskem se jeví zrušení soukromého vlastnictví: „Mladí musí jasně a rozumně myslet. Pak přijdou logicky k tomu poznání, že demokracie jako politické zrovnoprávnění a osvobození, bude cestou k socialismu — k zrovnoprávnění a osvobození hospodářskému!“ 14 První náchodské číslo Dorostu knihtiskařského obsahuje rovněž textové práce učňů, které k psaní motivoval formou soutěží Oldřich Hlavsa. Péče o jazykový projev byla pro náchodský odbor charakteristická, zřejmě ji do polygrafického prostředí vnesl právě Hlavsa, vášnivý čtenář. Učni zaníceně psali o odborných tématech i událostech besídkového života, přičemž první cenu získávaly ty články, v nichž se autoři o svém oboru vyjadřovali jako o životním poslání,15 což byl Hlavsův pedagogický cíl.16 Druhé náchodské číslo vyšlo o rok později, 1936 (č. 6), s četnými Hlavsovými komentáři k učňovským pracím a jeho textem propagujícím česká písma oproti dovozu písem německých.17 Třetí náchodské číslo uzavřelo ročník 1937 Dorostu knihtiskařského (č. 10).

Toto číslo bylo přímo zaměřeno na jazykovou erudici učňů a typografů a podalo obšírnou informaci o výstavě novoročenek, které jako osobní i firemní médium zaznamenaly ve třicátých letech velký rozmach.18 Poslední příspěvek náchodského čísla obsahuje vzpomínku na Oldřicha Hlavsu, který spolu s Miroslavem Bohadlem „svými vědomostmi, širokým rozhledem a příkladnou prací nám byli pravými vůdci“.19 Hlavsa byl pro mladší kolegy charismatickou osobností a „kamarádský duch všech besídkářů, zasetý do srdcí vedoucím Hlavsou,“ nadále spojoval profesionálně i lidsky členy besídky.

1937 — 1941: „Šťastná doba účelnosti“ V roce 1937 Oldřich Hlavsa nastoupil do pražské tiskárny Solidarita, kde se stal faktorem. V témže roce mu byla svěřena podoba obálky spolkového časopisu Typografia, což dokazuje, že si jeho práce získaly v komunitě mistrů „černého umění“ respekt. Časopis Typografia sehrál důležitou roli v recepci avantgardní typografie. Ve dvacátých letech a zkraje let třicátých uveřejňoval překlady evropských představitelů avantgardy a poskytl platformu Karlu Teigovi, který zde publikoval zásadní texty i ukázky své tvorby. Většina členů redakce — profesionálních typografů a sazečů — si od principů konstruktivismu udržovala spíše odstup, mimo jiné i proto, že právě neprofesionálové — evropští básníci, architekti, malíři, sochaři, fotografové, u nás samouk Karel Teige — byli hlavními hybateli modernizace typografie ve věku stroje. Typografie se podle nich měla stroji přiblížit elementarizací, redukcí na účelné tvary, logickou koordinací výrazových prostředků i estetikou, aplikací geometrických tvarů. Zároveň pouze sám stroj, tedy sazečská kasa a proces tisku, se měly stát jediným východiskem experimentů a inovací.

58

2

3

1

59

4.1

01 Typografia, roč. 50, č. 1, 1948, obálka | 1717 02 Značka Ústřední rada odborů, Praha, [1946] 03 Značka časopisu Typ, [1946] 04 V. Majakovskij, Reklama, 1950, přebal (4.1), úprava volných vložených listů (4.2) | 35

35 Viz Vichnar, Jindra: Na rozloučenou s novou typogra­ fií. Typografia, 1946, roč. 49, č. 4, s. 138 — 141.

36 Hlavsa, Oldřich: I velice průbojná hnutí se vyží­ vají. Konstruktivismus? Klasicismus? Ornament?. ­Typografia, 1947, roč. 50, č. 2, s. [64].

37 Hlavsa, Oldřich: I velice průbojná hnutí se vyží­ vají. Konstruktivismus? Klasicismus? Ornament?. ­Typografia, 1947, roč. 50, č. 2, s. [63].

38 Hlavsa, Oldřich: I velice průbojná hnutí se vyží­ vají. Konstruktivismus? Klasicismus? Ornament?. ­Typografia, 1947, roč. 50, č. 2, s. [64].

39 Vichnar, Jindra: Na skok do USA. Typografia, 1947, roč. 50, s. 131 — 136.

40 K tomu více Ladislav Sutnar v korespondenci s Tomá­ šem Vlčkem, viz Knobloch, Iva (ed.): Ladislav Sutnar v textech. (Mental vitamins). Praha, KANT, 2010.

41 Hlavsa, Oldřich: O novou typografii. Typografia, 1948, roč. 50, č. 3, zvláštní příloha, s. [1].

H L A V S A 1 9 3 3 —1 9 5 5 I V A K N O B L O C H

4.2

kompozice). Tschichold podrobil kritice jak radikální elementárnost nové typografie, která již nepřipouštěla další vývoj, tak naivní přeceňování technického pokroku, okouzlení průmyslovou dobou a racionalizačními metodami.35 Vzdal se avantgardní fascinace dobou, budoucností — tedy toho, co tolik vzrušovalo Oldřicha Hlavsu, který píše: „naším úkolem je nejen vésti, ale předcházeti dobu.“ 36 Hlavsa nazývá Tschicholdův obrat poněkud nepřesně „ornamentální klasicismus“.

Vnímá ho jako neslučitelný s pokrokem, uzavřený, nemající dnešku co říci. Ornament zatracuje rétorikou Adolfa Loose z počátku 20. století: „Je nelogické přiodívat myšlenky socialismu do nějakých primitivních forem […] neboť zbavíme-li typografii představivosti, nastupuje nemilosrdný parazit — ornament.“ 37 Ornament je tudíž vnímán jako nehospodárný nemoderní element zdržující budovatelské dílo socialistické společnosti bez soukromého vlastnictví a třídních rozdílů. V tomto textu je patrné, že Hlavsa vidí v socialismu — podobně jako předválečná avantgarda — mocnou inspiraci pro další směřování typografie, neboť „sociální revoluce je i naší revolucí“, a slibuje uplatnit „dychtivost změn a tvůrčí zvědavost“.38 Hlavsův text byl paradoxně otištěn vedle referátu o americké tvorbě Ladislava Sutnara.39 Zdá se, že teď, po válce, již pomalu padala jakási železná informační opona mezi východní Evropu a USA. Na mnohé Hlavsovy vášnivé otázky po dalším směřování typografie by jistě odpověděly knihy Sutnarovy, Moholy-Nagye, Kepese a Randa, publikované ve čtyřicátých letech ve Spojených státech, kde evropští emigranti vizionářským způsobem reflektovali možnosti grafického designu a typografie ve vztahu k aktuální i budoucí vizuální kultuře. Formální otázky jako obrat Jana Tschicholda stály zcela mimo jejich uvažování o podstatných otázkách oboru a považovali je za nerelevantní.40 Prvním skutečně aktuálním Hlavsovým designem, který se vřazuje do světového kontextu, je obálka prvního čísla Typografie ročníku 1948. Symbol tiskového rastru s barevným kotoučem nabývá ohromným zvětšením optické atraktivity a snese srovnání s abstrakcí ve volném umění, jako by předjímal budoucí výboje op artu. Zároveň přenáší do prostředků tiskového stroje předválečné experimenty „nového vidění“ zejména v oblasti fotografie (zvětšený mikrodetail). Tato výjimečná obálka zdaleka předčí Hlavsův souběžný konzervativní design Černé knihy kapitalismu a řešení publikace Františka Sedláčka Klíč k lepší existenci, která vychází ještě z postfunkcionalistických klišé.

Rozkolísanost Hlavsových prací pramenila přece jen z neuzavřené debaty o dalším směřování typografie. Po únorovém puči Komunistické strany Československa Hlavsa předpokládal, že „náš nový umělecký směr […] bude hledán pracně“ a že se otevírá „doba tvůrčích experimentů“.41 Aby dospěl k určité programové formulaci, která by v turbulencích doby ukazovala profesionální komunitě směr, inicioval anketu, v níž oslovil nejen osobnosti z redakce, ale i výtvarné umělce. Anketa se dotazuje na vztah moderní doby ke klasicismu, ornamentu, konstruktivismu, k lidovému umění, soudobému typu písma, fotomontáži.

70

1.1

71

1.2

01 O. Hlavsa — F. Sedláček, Na věčnou paměť tvůrcům [obálkový název: Nechť písma mluví…], Typografia, roč. 57, č. 10 — 12, 1954, typografická kompozice úpravy stránky (1.1), obálka (1.2), úprava (1.3 — 1.4) | 1739

72 Viz pozn. č. 2.

73 První celostátní výstava užité grafiky, Praha, Slovan­ ský ostrov, březen — duben 1955. Bylo zde vystaveno na 500 exponátů od 150 autorů.

74 Úvodní text výstavy Bilance, Typografia, 1959, roč. 62, č. 3, s. 45.

75 Tato první skupinová výstava v oblasti užitého umění neměla definovaný program, ale po období první poloviny padesátých let, kdy byla podporována sovětská ideologie socialistického realismu, se přihlásila k soudobé civilizaci a kultuře, sdílené i zá­ padními státy. Čestné uznání bylo v tomto kontextu významným oceněním, získali je například Josef Flejšar, František Tejml, Otto Rothmayer, Robert Bo­ háček, Děvana Mírová, Eva Fuková, Bedřich Votruba.

76 Typografia, 1958, roč. 61, č. 6, s. 98.

H L A V S A 1 9 3 3 —1 9 5 5 I V A K N O B L O C H

1.3

1.4

Úprava tohoto čísla je zcela výjimečná, porovnáme-li ji například se švýcarským Graphisem, kde jako přílohy byly publikovány kvalitně vytištěné ukázky historických tisků ve faksimiliích na solidním papíře. Zde naopak jako by Hlavsa počítal s defektním tiskem socialistické polygrafie, jeho hrubým rastrem, slitými literami a znepokojivým rytmem reprodukcí, kterým nekvalitní tisk dodával zvláštní expresivní charakter.

V tiráži se dočteme o Hlavsově podílu jako o „typografickém zhodnocení“ starých tisků. Z dosavadní Hlavsovy práce s písmy na stránkách Typografie vyplývá, že uměl zhodnotit i „tiskařské zmetky“, práce učňů, nudný materiál sovětské knižní kultury, ale i nová česká písma padesátých let. Ukazuje se Hlavsova zvláštní schopnost práce s velmi širokou oblastí „typografické materiálie“, od banalit až po ušlechtilá historická a ryze současná písma. Dokázal využít svůj cit a školení — původně uplatňované pro didaktické a osvětové cíle — v oblasti výtvarného umění a fotografie. Tento jeho přístup byl pro aplikaci postupů výtvarného umění nazván výtvarnou typografií.72 Hlavsova kreativita se vztahuje k poválečným tendencím v užitém umění. Například v textilu, ve skle a v dalších užitých oborech průzkumnický směr experimentování se samotným materiálem oddělil užitnou funkci od uměleckých objektů. Autorské tapise­rie, ateliérové sklo a keramika, autorský šperk a kov — těmito směry se vydaly autonomní průzkumy materiálů nejen v českém, ale i ve světovém užitém umění.

Hlavsův výtvarný přístup k materii písma je poměrně časný, rozvíjí ho již v první polovině padesátých let právě na stránkách časopisu Typografia, který mu poskytl ve své době nebývale svobodný prostor, protože jako technicky zaměřený časopis nebyl tak pečlivě cenzurován jako umělecké revue. Proto také jeho práce pro Typografii upoutala pozornost na První celostátní přehlídce užité grafiky v roce 1955.73 Ve druhé polovině padesátých let se Hlavsa zařadil do obrodného hnutí designérů, kteří se zasadili o autentický vztah „ke skutečnostem našeho života“,74 a v roce 1958 získal na první výstavě sdružení Bilance čestné uznání za vystavené sešity Typografie a svou výtvarnou a redakční iniciativu.75 V Typografii je také zachycena Hlavsova horečnatá aktivita ve druhé polovině padesátých let. Zasedá v komisi ministerstva kultury pro tvorbu písma, v komisi nově ustavené soutěže Nejkrásnější knihy, cestuje na zahraniční přehlídky do Lipska, Lausanne, navazuje mezinárodní kontakty. Neúnavně apeluje na zřízení vysokoškolského experimentálního učiliště a angažuje se dál ve vedení kurzů v tiskárnách. Podílí se i nadále editorsky na obsahu některých čísel Typografie, většinu čísel upravuje, navrhuje pro ně obálky a Typografia se jeho přispěním řadí k progresivním časopisům světové úrovně. Od druhé poloviny padesátých let se čeští designéři a umělci začínají vracet do aktuálního světového kontextu. Pro výtvarnou typografii přinesla nové možnosti fotosazba a Hlavsa byl jedním z prvních, kdo umožnil publikování informací o této novince právě na stránkách Typografie.76

72

hlavsa redivivus jan rous

Tento text vznikl ve spolupráci s Bohuslavem Holým.

73

H L AV S A R E D I V I V U S J A N R O U S

Řeč typografie je vskutku lapidární. Hodnota liter i jejich druh a typ jsou pro mne výtvarnými fenomény. Tak jako ilustrace nosí v sobě dobu […], svědectvím je i druh techniky a způsob vyjádření i reprodukce. Mezi typografií i ilustrací existuje tedy řada vnitřních vztahů.

Jejich společným jmenovatelem je obsah textu. Oldřich Hlavsa 1

1 Hlavsa, Oldřich: Typographia. [1], Písmo ilustrace kniha. Praha, SNTL, 1976, s. 18.

2 Kaplický, Josef: Záznamy. Praha, Obelisk, 1970, s. 13 — 14. Text pochází z let 1934 — 1937 a byl publiko­ ván editorem svazku Jiřím Šetlíkem z rukopisu. Hlavní argument úvahy představuje zřejmě ohlas typogra­ fické proměny jednoho z největších světových deníků, londýnských The Times, pro něž bylo po několikaleté práci typografů, moderované typografem a teoretikem Stanleym Morisonem, vytvořeno v roce 1932 písmo Times New Roman. Písmo bylo přijato s obdivem a nadšením, dokládajícím zároveň roli, jakou v mo­ derní době sehrávají nová média. K písmu se obdivně vyslovil i Oldřich Hlavsa, prvně v knize Typografická písma latinková (1957, 2. vyd. 1960), ale i František Muzika ve svém Krásném písmu ve vývoji latinky, pro nějž však hlavně představovalo jednu z nejšťastněj­ ších moderních modifikací antikvy klasického typu.

Klíčovým pojmem veškeré Hlavsovy práce tvůrčí, publicistické a didaktické je typografie a její výraz, pro Hlavsu jediný nástroj, kterým přistupuje ke své práci. Zpočátku to byly akcidenční a propagační tisky a plakáty, posléze časopisy a knihy. I když prostor jeho tvorby převážně zaplňovala kniha, kterou se zabývá hlavně od čtyřicátých let, jeho typografické myšlení se posouvá od příchodu do Prahy na přelomu let 1937 a 1938, kdy se stává členem kolektivu časopisu Typografia. Časopis se stává v jeho tvorbě a v práci s písmem jakousi experimentální dílnou, v níž si pozvolna vytvářel svůj osobitý výraz. O dvacet let později se pak Hlavsovo typografické experimentování posouvá do nového pole působnosti, do časopisu Plamen, pro nějž začíná pracovat v roce 1959 a kde jeho tvorba spoluvytvářela typografický výraz šedesátých let.

S časopisem Typografia začíná tedy spolupracovat po příchodu do Prahy, píše do něj články a brzy se stává členem redakční rady, a hlavně pak jeho typografem-designérem.

Proměna tváře Typografie zároveň vyjadřuje proměnu Hlavsy typografa (designéra) v době, kdy české umění existovalo v izolovaném a ideologicky formulovaném prostoru. Nová podoba časopisu se ale střetávala s opozicí nebo dokonce nesouhlasem kolegů typografů, což vedlo nakonec k Hlavsovu odchodu z redakce. Jako oborový časopis s omezenou a zúženou distribucí neměla Typografia tak velký rádius působení jako později Plamen, který mířil na všechny novinové stánky a do většiny knihkupectví. Proto také představuje široká prezentace Hlavsových stop v Typografii v této knize do značné míry objev.

Typografie se pro Hlavsu stala novým a nezvykle jiným výrazovým a výtvarným prostředkem své doby, v níž se Hlavsa prosazoval zároveň jako jeden z těch, kdo její výraz spoluvytvářeli. Důraz na typografii, na písmo patřil ve 20. století k podstatným výrazovým znakům doby. Tento rys si uvědomovala řada tvůrců, z nichž mnozí také tuto pozici písma jako dobového atributu formulovali programově, například Jan Tschichold v roce 1928 ve své nové typografii (Die neue Typographie, Berlin 1928).

V polovině třicátých let tento nárok na typografii formuloval také Josef Kaplický, pro něhož písmo nebylo jen „sloužícím“ nástrojem, ale „vyvinulo se i v jakýsi slohový prvek, spoluvytvářející velmi důrazným způsobem sloh doby, vzhled celého našeho hmotného světa“. Pozoruhodné tu je, že tento výraz doby neargumentuje bohatým výrazovým rejstříkem soudobé knižní kultury, radikalizovaným avantgardou, ale i jeho vlastní tvorbou, nýbrž novinami, médiem, které má největší dopad nejen informační, ale zároveň i výtvarně výrazový. „Stránky velkých světových novin, Times, Le Temps […] říkají naši dobu, její sloh, […] jsou význačným příspěvkem k optické tváři naší doby…“ 2 Kaplického a Hlavsu

88

1

2

3

89

H L AV S A R E D I V I V U S J A N R O U S

4

1 Sešity pro mladou literaturu, roč. 1, č. 3, 1966, obálka M. Grygar 2 Sešity pro mladou literaturu, roč. 3, č. 22, 1968, obálka M. Grygar 3 Plamen, vložené přílohy Slovník současného umění, roč. 7, různá čísla, 1965, úprava 4 Divadlo, č. 2, 1963, obálka L. Fára 5 Divadlo, č. 12, 1963, obálka L. Fára 6 Divadlo, č. 1, 1966, obálka L. Fára

5

6

celého časopisu. Všechny jeho typografické vstupy jsou důrazné — od samého počátku proměňuje Hlavsa podobu titulku, názvu, který přestává být lineárně rozvinutým a stává se typografickou, někdy až grafickou konstrukcí. Zrovna tak i samotné texty, které proměnlivě řeší v každém čísle v jednoduchém řádkování v šíři stránky, vzápětí je uspořádává do sloupců, mezi něž někdy vloží linku. V prvních číslech pracuje v titulcích s jedním typem tučného bezpatkového písma. Brzy začne používat různé typy písma a dává jim pohyblivou typografickou podobu. Ve zmíněném čísle s jeho calligramofóry použije na titulky naopak výrazný typ s patkami, titulky dalších několika textů, jako je Válečný rok 1914 Richarda Weinera, řeší silnou kreslenou kurzivou v přezvětšených minuskách…

Plamen v podstatě představuje v Hlavsově tvorbě otevření a ozkoušení všech možných způsobů nakládání s písmem, barvou, které posléze přenáší do práce s knihou.

Plamen ve své dobově proměňované podobě není však ojedinělý, i když zůstává jedinečným. I jiné časopisy se proměňovaly v moderní informační médium. V době, kdy se Hlavsa stává výtvarným redaktorem Plamenu, přichází (v roce 1958) do časopisu Divadlo Libor Fára. Časopis měl zprvu výškovou formu a od počátku na obálce používal divadelní fotografii. Fára nejprve do obálky vnese barvu, část obálky překrývá barevným pruhem, který ji zvýrazňuje. Po krátké době ale radikálně mění formát časopisu na podélný. I v něm zprvu používá na obálce barvu jako rytmizační prvek, kterou vtahuje i do vnitřních stran obálky. Konečnou podobu časopis získává v okamžiku, kdy z obálky mizí barva a zůstává jen černá a bílá. Tato polarita je patrná nejen v používání výlučně černobílé fotografie, ale i v řešení struktury časopisu, v akcentech, které na bílé ploše představuje typické Fárovo používání tučných linek, bezpatkového tučného písma a kurzivy. Tuto podobu si časopis zachovává až do posledního čísla (první číslo ročníku 1970). Tento rok znamenal konec i pro všechny časopisy, které měly pro naši kulturu zásadní význam — pro Výtvarné umění, Tvář, Sešity pro mladou literaturu, Orientaci a řadu jiných.

Pro nové pojetí typografie časopisů je ale nutné uvést ještě alespoň dva z nich.

Od roku 1966, od prvního čísla Sešitů pro mladou literaturu, tvoří podobu a výraz tohoto časopisu Milan Grygar, vycházející ze své volné minimalistické tvorby. Sepětí volné a užité tvorby dokládá, jakou roli sehrávala nejen typografie, ale užité umění vůbec v kontextu výtvarného umění. Obálky Sešitů jsou řešeny jen zesilujícími se linkami, které odkazují ke Grygarově minimalistické tvorbě, a rozsáhlou, typy písem bohatě rozlišenou informací o obsahu. Tento vzorec se mění v dalších ročnících nebo číslech pouze barvou, která vstupuje do všech částí obálky, do linek a textů. Čistě typografickou podobu měl i poslední časopis, který je nutné zmínit — Tvář, resp. tvář. Jeho podobu vytvořil další z výrazných typografů mladší generace, Jan Solpera, který byl podobně jako Jiří Balcar Muzikovým žákem. Typografii obálky časopisu tvoří jenom jeho název v minuskách, proměňuje se její barevnost.

100

1

2

po jehož zrušení přešla v roce 1974 do Odeonu), která je postavena na dvou — pro typografa obtížných — pohledech. Na jedné straně jde o fotografie detailů pražských barokních architektur, viděných však v podobě, kterou tvarům dává světlo; fotografie tu není dokumentem, ale zachycuje podstatu tvarů. Hlavsa chápe obě hlediska, fotografie nechává znít v celé ploše stránky, aby nebyla rušena jejich přízračnost ve střídání světla a tmy.

Normalizační produkce neumožňovala Hlavsovi příliš experimentovat. Typografický jazyk se u něj stal zdrženlivější, jako by směřoval k cizelování jeho typografického pojetí do klasické podoby. I ten je však nesen Hlavsovým osobitým typografickým výrazem. V této době se Hlavsovy Typographie staly jakýmsi zázrakem a vzpomínkou na to, co bylo… V roce 1985 ovšem vychází Carrollova Alenka v kraji divů a za zrcadlem (Albatros 1985), která Hlavsovy experimentální postupy znovu nastoluje, ale uvádí je do rovnováhy s ilustracemi Markéty Prachatické. Jim také vychází vstříc i velký formát knihy. Na obálce a titulní straně se prvky ilustrace a typografie harmonicky vyrovnávají a dokumentují Hlavsův styl, zde už v podstatě nadčasový. Vrcholnou ukázkou této Hlavsovy cesty se stane rozsáhlá edice Spisů Karla Čapka, jejíž vydání bylo završeno až v devadesátých letech. Neopakuje v ní však klasické typografické pojetí Holanových spisů, ale bilancuje: velké bezpatkové litery na obálce a v titulu, dvoubarevnost jejich provedení odkazují k jeho chápání typografie jako architektury v oproštěné, avšak monumentální formě. Svazky představují nenápadné shrnutí, zralou bilanci.

Hlavsova tvorba v poněkud skrytých souvislostech Tvorba Oldřicha Hlavsy se pohybovala na území, které v začátcích jeho tvorby bylo otevřeným komunikačním prostorem a patřilo v podstatě celé Evropě — meziválečná avantgardní typografie byla nasycena ruským konstruktivismem, holandským De Stijlem a široce rozkročeným Bauhausem. Do tohoto prostoru také vstupuje sazeč a akcidenční grafik Hlavsa, který pohyby své doby citlivě vnímal a vstřebával. Na stránkách oborového časopisu Typografia se setkával s ukázkami soudobé avantgardní typografie, podobně jako i v časopisu Výtvarné snahy nebo Panorama, kterou vydávala Družstevní práce. Zásadní vliv měla na Oldřicha Hlavsu Teigova stať Moderní typo (Typografia 1927) s rozpracovanými principy nové typografie; v Typografii však vycházely nejen Teigovy stati, ale i příspěvky dalších osobností avantgardy. Toto myšlenkové prostředí formovalo také Hlavsův typografický výraz a v podstatě zůstává základem jeho dalšího rozvoje.

Citlivost pro typografii jako vizuální strukturu a pro typografická řešení přiváděla Hlavsu od padesátých let do řad soutěžních komisí při knižních veletrzích, jako byl například v Lipsku, nebo výstav, jako byla v roce 1965 výstava Typomundus 20 v New Yorku, kde se jako člen komise zasedající rok předtím v Torontu setkává s předními osobnostmi grafického designu — s Hermannem Zapfem, Aaronem Burnsem, Pietem Zwartem, Maxem

1 H. Lubalin, It takes all type, kreslená typografie Gerry Gersten, 1962 2 J. Solpera, Král Ubu, divadelní plakát, 850 × 570 mm, návrh 1965, serigrafie 1989 3 J. Müller-Brockmann, Musica viva, hudební plakát, 1970 4 R. Miles, obal na desku In ’n Out Joe Hendersona, Blue note Records, 1964 5 E. Ionesco, dvoustrana knihy The Bald Primadonna, 1966 6 W. Klein, obálka magazínu Domus, 1960

3

101

H L AV S A R E D I V I V U S J A N R O U S

4

5

6

24 Blackwell, Lewis — Hyland, Angus: 20th century types. Hamburg, Gingko Press, 1998, s. 128, k švýcar­ ské typografii i předchozí strany.

25 Woods, Gerald — Thompson, Philip — Williams, John: Art without boundaries. 1950 — 1970. London, Tha­ mes and Hudson, 1972, s. 156 — 159.

Caflischem a mnoha dalšími. Výstava byla největší prezentací světového grafického designu po druhé světové válce a představovala i svým katalogem širokou a vlivnou informační databázi.

Důležitým impulzem pro grafický design u nás bylo založení Bienále grafického designu Brno v roce 1963, které se postupně stávalo mezinárodní tribunou, na níž se každý druhý rok prezentoval současný světový grafický design s ukázkami tvorby světových osobností, jako byli Saul Bass, Ivan Chermayeff, Wim Crouwel, Herb Lubalin, společně s Čechy Josefem Týfou a Oldřichem Hlavsou a mnoha dalšími.

Hlavsa se v mezinárodním dění pohyboval sice ponejvíce zprostředkovaně, bez časté osobní účasti, ale po vydání knihy Typografická písma latinková v roce 1957 se rozrůstaly i jeho kontakty osobní, spojené se vzájemnou výměnou tvorby, monografií, písmových vzorníků a odborných časopisů. Z jeho korespondence je možné si uvědomit, že komunikoval s předními osobnostmi světového grafického designu, jako byli Hermann Zapf, Adrian Frutiger, Aaron Burns; po dlouhá léta si vyměňovali dopisy a vlastní tvorbu s Ladislavem Sutnarem, a to až do Sutnarovy smrti v roce 1976.

Osobnosti, s nimiž komunikoval, jej také zároveň orientovaly v prostoru a problémech soudobého grafického designu, formovaného ve střední Evropě po druhé světové válce hlavně švýcarským mezinárodním stylem s jeho východiskem v pojetí designu v meziválečném Bauhausu. Pro Hlavsu představoval tento proud logickou vazbu k jeho počátkům.

V roce 1958 začal ve Švýcarsku vycházet mezinárodní časopis pro grafický design Neue Graphik, na němž se podílejí osobnosti jako Josef Müller-Brockmann, Richard Paul Lohse a Carlo Vivarelli, kteří představovali pro šedesátá léta silné impulzy.24 V té době měl však Hlavsa už za sebou rozsáhlou typografickou práci, zaujímající nejen v českém prostředí jedinečnou pozici. Na ní a na logice jeho tvůrčího procesu je možné si uvědomit, že ve svých experimentech předjímal mnohdy i některé problémy mezinárodní typografie, i když s jinými technologickými možnostmi. Kupříkladu v roce 1972 časopis Typographische Monatsblätter uvádí „provokativně pyrotechnické“ typografické kreace Wolfganga Weingarta, které představovaly čistě výtvarné formování litery, k němuž dospěl Hlavsa už v šedesátých letech.25 V roce 1970 se objevuje další významné, mezinárodně vlivné médium, časopis U&lc (Upper and Lower Case), vydávaný typografickou společností ITC (International Typeface Corporation), v jehož čele stáli Aaron Burns a Herb Lubalin, jedna z nejvlivnějších osobností typografie sedmdesátých let. Pro Lubalinovu typografii byla charakteristická výrazná výtvarnost, která vycházela i z jeho vztahu ke kaligrafii. U Hlavsy však spíše tato výtvarnost vyplývala z jeho představy typografie, zasazené do širšího výtvarného kontextu, do něhož podle Hlavsova mínění typografie patří.

Snáze si lze pak představit Hlavsovu tvorbu v kontextu československé typografie a knižní kultury, počínaje meziválečným obdobím. V časopisu Typografia se Hlavsa

324

Typographia 1 — 3 Hlavsa shrnul své názory a zkušenosti o písmu a knižní úpravě do tří publikací nazvaných Typographia. Svou trilogii adresoval odborníkům v nakladatelstvích a polygrafii i zájemcům o písmo vůbec a realizoval ji ve spolupráci s ředitelem pražské tiskárny Prometheus Karlem Wickem a kunsthistorikem Jiřím Šetlíkem, který se podílel (ve dvou prvních dílech anonymně) na textech podepsaných Oldřichem Hlavsou.

Tématem všech svazků je typografie jako stěžejní vizuální dokument své doby. Hlavsa zde prezentuje ukázky písem a jejich kombinace s kresbou a fotografií a doplňuje je krátkými popisy a komentáři. Demonstruje přitom různá typografická řešení titulů, které dosud realizoval nebo je jako alternativní návrhy vytvořil, případně objednal od kolegů speciálně pro tyto publikace.

Vzory abeced Hlavsovi poskytla řada zahraničních písmolijen i typografů, např. American Type Founders, USA; Deberny & Peignot, Francie; International Typeface Corporation, USA; Lubalin, Burns & Co, USA; The Monotype Corporation, Anglie; Bauersche Giesserei, Německo; Hermann Zapf, Německo. Československou produkci zastupují Státní tiskárna v Praze nebo Grafotechna s fonty Vojtěcha Preissiga, Karla Dyrynka, Jaroslava Bendy, Karla Svolinského, Stanislava Marša, Oldřicha Menharta, Pavla Teimera, Josefa Týfy, Jiřího Rathouského ad.

Všechny tři svazky byly bohatě ilustrovány, zejména pracemi Cyrila Boudy, Vladimíra Fuky, Zdenka Seydla, Václava Sivka, Karla Svolinského, Vladimíra Tesaře, Miloslava Troupa, Ivana Urbánka či Miroslava Váši.

Hlavním podnětem k vzniku Typographií se pro Hlavsu staly převratné změny v technice sazby, kdy tradiční metodu tisku z výšky začala nahrazovat ofsetová fotosazba, která radikálně proměnila dosavadní pracovní postupy v polygrafii. První svazek Typographie s podtitulem Písmo, ilustrace, kniha podává historický přehled knihtiskových písem. Ve druhém dílu ukazuje Hlavsa vlastní výběr aktuálních abeced navržených už pro techniku fotosazby a konfrontuje je s klasickými latinkovými abecedami. V závěrečném svazku Typographie shrnuje zejména poznatky třicetileté praxe fotosazby a stejně jako v předchozích dvou dílech vše demonstruje na ukázkách vlastních typografických řešení.

Už v roce 1986 chtěl Hlavsa vydat všechny tři díly Typographie v souborném svazku o 700 stranách, jeho záměr však zůstal pouze v připravené knižní maketě. Za všechny tituly sklidil Hlavsa uznání široké odborné veřejnosti a mnohá prestižní ocenění v Československu i v zahraničí. Publikace prezentoval také na mezinárodních soutěžních přehlídkách Bienále Brno (1980 a 1986).

Oldřich Hlavsa: Typographia. [1], Písmo, ilustrace, kniha.

Praha, Státní nakladatelství technické literatury, 1976 Rozsah — 351, [1] stran Formát — 300 × 180 mm Náklad — 12 200 výtisků Oldřich Hlavsa: Typographia. 2, Fotosazba. Praha, Státní nakladatelství technické literatury, 1981 Rozsah — 559, [1] stran Formát — 300 × 180 mm Náklad — 12 200 výtisků Oldřich Hlavsa: Typographia. 3. Praha, Státní nakladatelství technické literatury, 1986 Rozsah — 511, [1] stran Formát — 300 × 180 mm Náklad — 7 000 výtisků

325

TVORBA AUTORSKÉ PUBLIKACE

1 O. Hlavsa, díly publikace Typographia, 1, 2, 3, 1976, 1981, 1986 | 927, 1198, 1443

1

326

1 maketa O. Hlavsa, Typographia. [1], PĂ­smo, ilustrace, kniha, 1976 | 927

1.1

327

1.2

1.3

TVORBA AUTORSKÉ PUBLIKACE

1.4

1.5

472

bibliografie

474

soupis typografického díla (knihy a periodika) Soupis byl realizován v letech 2012 — 2014 na základě pramenů, katalogů a dalších zdrojů uložených v Národní knihovně, Památníku národního písemnictví, Ústavu dějin umění AV ČR a knihovně Uměleckoprůmyslového muzea. Jako hlavní zdroje byly použity katalogy soutěže o nejkrásnější knihu 1965 — 1995, soupisy knih vydaných nakladatelstvím Československý spisovatel, Odeon a Albatros, katalogy Bienále Brno, Hlavsův lístkový katalog od Josefa Javůrka uložený v Památníku národního písemnictví, seznam díla Oldřicha Hlavsy ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea, záznamy o Hlavsových knižních úpravách z Městské knihovny Náchod, podklady z různých soukromých sbírek, Hlavsova pozůstalost a webový server muj-antikvariat.cz.

475

BIBLIOGRAFIE SOUPIS TYPOGRAFICKÉHO DÍLA

Soupis pokrývá časové období 1933 — 2013. Je rozdělen

popisující vlastní výtvarnou úpravu se vyvíjel a měnil.

Hlavsova autorství, které je specifikováno až ve vlastní

na dva základní celky: knihy a časopisy. Seriály s více než

Od roku 1965 zavedl v tiráži knih jednotné označení

závěrečné poznámce v části druhé.

půlroční periodicitou (kalendáře, sborníky, almanachy

typografie bez ohledu na to, zda řešil úpravu jako celek,

apod.) jsou součástí knižního soupisu. Oddíl knih je

nebo pouze její část. Hlavsův vlastní záznam autorství

Specifika charakteristik výtvarného řešení časopisů

uspořádán chronologicky, na druhé úrovni podle autorů,

nebyl tedy pro soupis dostatečně vypovídající a bylo

Pravidla pro popis výtvarného pojednání obálek jsou

resp. názvů (u anonymních děl), oddíl periodik je řazen

nutné jej doplnit. Každá publikace byla z toho důvodu

stejná jako u knih. Grafické řešení ale může být více

podle jednotlivých titulů, uvedených v pořadí prvního

popsána ještě jednou de visu. Použité termíny jsou

různorodé, nemusí nutně tvořit jeden výtvarný celek.

Hlavsova zásahu, a dále je uspořádán chronologicky.

převzaty z odborné publikace Technické minimum

Hlavsa v některých případech navrhl jen určitou část

výtvarné typografie (Naše vojsko, 1960). Svazek

obálky, jindy (časopis Plamen) skládal grafický celek

Záznamy mají tuto základní strukturu:

byl výsledkem knižního kurzu vedeného Jindřichem

z mnoha různých materiálů. Výtvarné řešení obálky

V první části jsou převzaty bibliografické údaje z titulního

Vichnarem a Oldřichem Hlavsou, kteří odlišovali označení

u časopisu Typografia je proto rozepsáno na stranu

listu a tiráže a uvedeny některé další popisné informace

obálka (u brožovaných sešitových publikací, je pevnou

přední (s. 1) a zadní (s. 4). U časopisu Plamen, pro nějž

o daných položkách. U přejímaných údajů je přitom

částí knižního bloku) a přebal (snímatelný, pod ním

jsou velmi charakteristické i výtvarně řešené vnitřní

zachován původní dobový pravopis (např. Garamont, jinde

je měkká či pevná vazba, přebal bývá někdy potištěn

strany obálky, je určeno následující pořadí: s. 1 (přední,

Garamond). Jednotlivá hesla obsahují tyto informace:

i po rubu). Dále diferencovali grafickou úpravu (součástí

vnější), s. 2 (přední, vnitřní), s. 3 (zadní, vnitřní), s. 4

1. Příjmení a jméno autora (autorů).

řešení sazby je obrazový doprovod — kresba nebo

(zadní, vnější). Pokud obálka časopisu nemá jednotné

2. Název, případně podnázev publikace.

fotografie) a typografickou úpravu (omezuje se pouze

výtvarné řešení, jsou uvedena jen čísla vnějších stran

3. Účast dalších autorů (editor, překladatel, ilustrátor,

na písmo, to může např. v podobě typografických

obálky, kresby ostatních autorů jsou zmíněny bez

grafik apod.). Popis Hlavsova výtvarného podílu je

kompozic plnit i dekorační obrazovou funkci).

lokalizace — např. Obálka s kresbou Pabla Picassa

na tomto místě záznamu převzat přesně podle tiráže.

(s. 1, 4), Františka Hudečka, Johna Heartfielda, Maxe

Pokud se na úpravě podílel i další grafik (typograf),

Druhá část záznamu je strukturována takto:

Schwimmera.

je uvedeno i jeho jméno.

1. Popis obálky nebo přebalu. Zde je rozlišena obálka

Volně vložené přílohy periodik se samostatnou tiráží jsou

4. Vydání.

s kresbou nebo fotografií dalšího autora (pokud je

zapsány jako samostatná položka. Bibliografické údaje

5. Sídlo nakladatelství, nakladatel, tiskárna, sídlo

ilustrátor či fotograf znám, je uvedeno jeho jméno),

jsou převzaty v následujícím pořadí, podle dostupnosti

tiskárny. Následně je udán typ písma, měsíc a rok vydání

typografická obálka, která je Hlavsovým výhradním

jednotlivých informací:

(první dva údaje jsou v závorkách a zaznamenány jsou

výtvarným řešením jen s užitím písmových prostředků,

1. Jméno autora, titul.

pouze tehdy, pokud je uvádí tiráž).

a obálka s grafickými prvky, kde jde o Hlavsovo výhradní

2. Další autoři (ilustrátor, grafik apod.).

6. Fyzické údaje o položce v následujícím pořadí:

výtvarné řešení za pomoci vlastní kresby (vektorové

3. Tiskárna, sídlo tiskárny, typ písma.

a) Počet stran. Tento údaj zahrnuje strany číslované

plošné grafiky).

4. Počet stran, rozměr.

i nečíslované. Strany jsou dopočítány vždy do poslední

2. Typ a popis vazby, který se řídí stejnými pravidly jako

potištěné, počet nečíslovaných stran je uváděn v hranaté

popis obálek a přebalů, je tedy rozepsáno, zda je na vazbě

Soupis neobsahuje Hlavsovy akcidenční tiskoviny.

závorce. U některých záznamů (zejména u edice

typografie, kresba, fotografie, grafické prvky, případně

Vzhledem k obtížné dostupnosti propagačních

Bohemia) je údaj o stranách doplněn o technický termín

značka edice. Pokud značku edice navrhl Hlavsa, je

a soukromých menších tiskovin by byl výsledek nutně

japonská vazba, který označuje specifické skládání a šití

označena jako vlastní značka (např. u edic Knihovna

kusý a nedával by odpovídající informaci o celku.

listů po dvou v hřbetu knihy (vnitřní strany listů jsou

slovanských klasiků, Malá galerie, Vybrané spisy Antonína

Dostupné Hlavsovy značky a logotypy jsou souhrnně

nepotištěné).

Sovy, Profily)

reprodukovány před samotným soupisem.

b) Rozměr knižního bloku v milimetrech, výška × šířka.

3. Grafická či typografická úprava.

Rozměry edic a vydání se stejnou úpravou jsou

4. Značka edice od O. Hlavsy. Pokud byl tento údaj uveden

sjednoceny.

u vazby, zde se už neopakuje.

c) Náklad (počet výtisků).

Do soupisu byly zařazeny i některé Hlavsovy úpravy

7. Název edice, ročník, svazek.

zjištěné ze sekundárních zdrojů (recenze, katalogy brněnského Bienále, časopis Typografia, knihy

Ve druhé části záznamu je charakterizován výtvarný

Typographia atd.). V těchto případech je první část

podíl Oldřich Hlavsy. To proto, že Hlavsův styl záznamu

záznamu formulována podle tiráže titulu bez uvedení

482 Garmond Garamond) 1948. 279, [4] s., 236 × 162 mm, 3 333 výt. Typografická úprava.

408, [8] s., 205 × 140 mm, 5 500 výt. Próza, sv. 7. Přebal s fotografií.

22/ Černá kniha kapitalistického hospodaření před únorem 1948. Sbírka dokumentů. Redigovali Lidmila Balcárková, Eduard Vyškovský, František Jaromír Kolár, Zdeněk Šedivý. [1. vyd.]. Praha, Ministerstvo informací ve spolupráci se všemi hospodářskými ministerstvy a jinými vrcholnými hospodářskými institucemi, t. Svoboda, Praha (květen) 1948. 217, [4] s., 200 × 140 mm, 50 000 výt.

Typografická obálka, typografická úprava. [Údaje o Hlavso­ vě výtvarném podílu nejsou v knize uvedeny, jsou převzaty z časopisu Typografia, 1948.]

1949 31/ Hubka, Zdeněk: Prodavačská abeceda. Kresby Vl. Martínek. Typografická osnova Oldřich Hlavsa. Vyd. neuved. Praha, Tiskařské a vydavatelské družstvo československého obchodnictva, t. Svoboda, Praha (písmem garmond Old Style) 1949. 231, [4] s., 205 × 150 mm, 5 555 výt.

Typografický přebal, tisk (kresba) na přední desce měkké papírové vazby, grafická úprava.

23/ Hněvkovský, Otakar: Obvazy. Učebnice pro mediky a lékaře s dodatkem o extensích, podpůrných přístrojích a protézách. Předmluvu napsal Jan Zahradníček. Obálka, vazba a úprava Oldřich Hlavsa. 1. vyd. Praha, Spolek českých lékařů, t. Svoboda, Praha (písmem Bodoni) 1948.

152, [11] s., 200 × 145 mm, nákl. neuved. Přebal s kresbou, tisk (kresba) na přední desce pevné papírové vazby, grafická úprava.

24/ Jariš, Milan: … A historie šla za ním. Grafická úprava Oldřich Hlavsa. Foto ČTK, Jan Háček aj. Praha, Svoboda, t. Melantrich, Praha [1948]. [28] s., 237 × 325 mm. Zrcadlo doby. Reportážní knižnice, č. 5. Obálka s fotografií, grafic­ ká úprava.

25/ Oesch, Emil: Muž u kormidla. Pro každého, kdo chce být kormidelníkem sobě i druhým. Přeložil František Dědek. Grafická spolupráce Oldřich Hlavsa. Obálka a kresby atelier Kroupa. Vyd. neuved. Praha, Tiskařské a vydavatelské družstvo československého obchodnictva, t. Tiskové podniky Rovnost, Brno 1948. 152 s., 200 × 145 mm, 3 333 výt. Typografická obálka, typografická úprava.

32/ Lajblová, Jana: Krůpěje. Hrst vzpomínek na rok 1948 věnuji Jemu a dvanácti milovaným, milým i milujícím jako bibliofilský tisk. Fotografie Josef Hanka.

K tisku připravil František Sedláček. Typografická osnova Oldřich Hlavsa. [1. vyd.]. Nakladatel neuved., t. Koliš, Praha (písmem Garmond). 27, [2] s. (japonská vazba), 170 × 100 mm, 13 výt. Přebal nezjištěn, tisk (typografie) na přední desce pevné papírové vazby, grafická úprava.

33/ Včelička, Géza: Poutníkův návrat. Kniha druhá.

Světoběžníci a robinsoni. Fotografie a mapa Géza Včelička. Obálku navrhl Oldřich Hlavsa. 1. vyd. Praha, Josef Lukasík, t. Koliš a spol., Praha (písmem Garamond Ideal News) 1949. 531, [12] s., 205 × 140 mm, 5 500 výt. Próza, sv. 8. Přebal s fotografií.

1950 34/ Konrád, Karel: Julius Fučík v Lounech. K otevření Fučíkova divadla v Lounech. Grafická úprava Oldřich Hlavsa.

Vyd. neuved. Praha, Svoboda, t. Svoboda, Praha 1950.

12, [1] s., 243 × 163 mm, 2 000 neprodejných výt. Obálka s fotografií Františka Pánka, typografická úprava.

26/ Po květnu přišel únor. Úprava Oldřich Hlavsa.

Foto ČTK aj. [Praha], Svoboda, t. Melantrich, Praha [1948]. [28] s., 237 × 325 mm. Zrcadlo doby. Reportážní knižnice, č. 2. Obálka s fotografií, grafická úprava.

35/ Majakovskij, Vladimir Vladimirovič: Reklama. Překlad Jiří Taufer. Upravil Oldřich Hlavsa. [1. vyd.]. Praha, Svoboda, t. [Svoboda, Praha] 1950. 25, [7] s., 185 × 130 mm, 500 neprodejných výt. Leták, sv. 1. Typografický přebal, volné vložené listy, typografická úprava.

27/ Sedláček, František: Klíč k lepší existenci. Pro ty, kdož věří především v sebe sama. Obálka Stanislav Kovář. Kresby Jan Uljaki. Fotografie Josef Hanka. Typografická osnova Oldřich Hlavsa. Vyd. neuved. Praha, Tiskařské a vydavatelské družstvo československého obchodnictva, t. Tiskové podniky Rovnost, Brno (písmem Bembo) 1948.

256, [4] s., 210 × 145 mm, 3 333 výt. Tisk (fotografie) na přední desce měkké papírové vazby, grafická úprava.

36/ Prus, Bolesław: Přední stráž. Překlad Helena Teigová.

Obálku, vazbu a grafickou úpravu navrhl Oldřich Hlavsa.

1. vyd. Praha, Slovanské nakladatelství, t. Svoboda, Praha 1950. 286, [2] s., 200 × 125 mm, 10 750 výt. Knihovna slovanských klasiků, sv. 1. Vybrané spisy Bolesława Pruse, sv. 1. Typografický přebal, ražba (dekor, vlastní značka edice) na obou deskách poloplátěné vazby, typografická úprava.

28/ Stopou Tyršovou. XI. Všesokolský slet v Praze. Úprava Oldřich Hlavsa. Praha, Svoboda, t. Melantrich, Praha [1948]. [28] s., 235 × 325 mm. Zrcadlo doby. Reportážní knižnice, č. 4. Obálka s fotografií, grafická úprava.

37/ Svoboda 1945 — 1950. Almanach vydav. knih Svoboda k 5. výročí vyd. 1. publ. Svobody v květnu 1945. Redakce Augustin Skýpala a V. Brádková. Typografická osnova Oldřich Hlavsa a kolektiv. Kresby V. Krejčík. 1. vyd.

Praha, Svoboda, t. [Svoboda, Praha] 1950. 219, [1] s., 208 × 148 mm, 5 000 neprodejných výt. Přebal s fotografií, ražba (kresba, typografie) na přední desce celoplátěné vazby, grafická úprava.

29/ Strýček Sam to financuje. Úprava Oldřich Hlavsa.

Praha, Svoboda, t. Melantrich, Praha [1948]. [28] s., 235 × 325 mm. Zrcadlo doby. Reportážní knižnice. Č. 3.

Obálka s fotografií, grafická úprava.

30/ Včelička, Géza: Poutníkův návrat. Kniha první. Zrození poutníkovo. Fotografie a mapa Géza Včelička. Obálku navrhl Oldřich Hlavsa. 1. vyd. Praha, Josef Lukasík, t. Svoboda, Český Těšín (písmem Nordická Antikva) 1948.

38/ Štoll, Ladislav: Pavel Prokop. Grafická úprava Oldřich Hlavsa. 1. vyd. Praha, Svoboda, t. Svoboda, Praha (písmem garmond Baskerville) (duben) 1950. 14 s., 177 × 124 mm, 500 neprodejných výt. Leták, sv. 4. Typo­ grafická obálka, typografická úprava.

1951 39/ Franko, Ivan: Povídky. Překlad Adolf A. Lebeda.

Obálka a vazba Oldřich Hlavsa. 1. vyd. Praha, Slovanské nakladatelství, t. Svoboda, Brno (písmem garmond Italian Old Style) 1951. 422, [2] s., 200 × 125 mm, 8 750 výt.

Knihovna slovanských klasiků, sv. 4. Vybrané spisy Ivana Franka, sv. 1. Typografický přebal, ražba (dekor, vlastní značka edice) na obou deskách poloplátěné vazby, typo­ grafická úprava.

40/ Karavelov, Ljuben: Bulhaři za starých časů. Sestavila Zdenka Hanzová. Obálku a vazbu navrhl Oldřich Hlavsa.

1. vyd. Praha, Slovanské nakladatelství, t. Svoboda, Brno (písmem garmond Baskerville) 1951. 424, [4] s., 200 × 125 mm, 4 400 výt. Knihovna slovanských klasiků, sv. 3. Typografický přebal, ražba (dekor, vlastní značka edice) na obou deskách poloplátěné vazby, typografická úprava.

41/ Konrád, Karel: Nikdy se nespokojte s podružnou rolí.

Ilustroval František Tichý. Typograficky upravil a obálku navrhl Oldřich Hlavsa. Praha, Československý spisovatel pro Spolek českých bibliofilů, t. Mladá fronta, Praha (písmem Baskerville) 1951. 26, [6] s., 237 × 148 mm, 700 výt., číslovaných a autorem podepsaných. Typografická obálka z ručního papíru, volné vložené listy, grafická úprava.

42/ Prus, Bolesław: Povídky. 1, Vlna se vrací a jiné.

Překlad Helena Teigová. Obálku a vazbu navrhl Oldřich Hlavsa. Praha, Slovanské nakladatelství, t. Svoboda, Brno (písmem corpus Bembo) 1951. 354, [2] s., 200 × 125 mm, 10 750 výt. Knihovna slovanských klasiků, sv. 8. Vybrané spisy Bolesława Pruse, sv. 2. Typografický přebal, ražba (dekor, vlastní značka edice) na obou deskách poloplátě­ né vazby, typografická úprava.

43/ Tolstoj, Lev Nikolajevič: Anna Kareninová. 1. Přeložil Petr Křička. Obálku a vazbu navrhl Oldřich Hlavsa. 3. vyd., ve Slovanském nakladatelství 1. vyd. Praha, Slovanské nakladatelství, t. Svoboda, Praha (písmem garmond Baskerville) 1951. 353, [3] s., 200 × 125 mm, 10 750 výt.

Knihovna slovanských klasiků, sv. 5. Vybrané spisy L. N. Tolstého, sv. 1. Typografický přebal, ražba (dekor, vlastní značka edice) na obou deskách poloplátěné vazby, typografická úprava.

44/ Tolstoj, Lev Nikolajevič: Anna Kareninová. 2. Přeložil Petr Křička. Obálku a vazbu navrhl Oldřich Hlavsa. 3. vyd., ve Slovanském nakladatelství 1. vyd. Praha, Slovanské nakladatelství, t. Svoboda, Praha (písmem garmond Baskerville) 1951. 412, [8] s., 200 × 125 mm, 30 750 výt.

Knihovna slovanských klasiků, sv. 6. Vybrané spisy L. N. Tolstého, sv. 2. Typografický přebal, ražba (dekor, vlastní značka edice) na obou deskách poloplátěné vazby, typografická úprava.

45/ Tolstoj, Lev Nikolajevič: Anna Kareninová. 3. Přeložil Petr Křička. Obálku a vazbu navrhl Oldřich Hlavsa. 3. vyd., ve Slovanském nakladatelství 1. vyd. Praha, Slovanské nakladatelství, t. Svoboda, Praha (písmem garmond Baskerville) 1951. 348, [8] s., 200 × 125 mm, 30 750 výt.

Knihovna slovanských klasiků, sv. 7. Vybrané spisy L. N. Tolstého, sv. 3. Typografický přebal, ražba (dekor, vlastní značka edice) na obou deskách poloplátěné vazby, typografická úprava.

483 46/ Vazov, Ivan: Balkánské písně. Úvod Vladimír Zahradníček. Překlad Zikmund Skyba. Obálku a vazbu navrhl Oldřich Hlavsa. 1. vyd. Praha, Slovanské nakladatelství, t. Moravskoslezské tiskárny, Olomouc (písmem garmond Baskerville) 1951. 238, [5] s., 200 × 125 mm, 5 500 výt. Knihovna slovanských klasiků, sv. 2. Typografický přebal, ražba (dekor, vlastní značka edice) na obou deskách poloplátěné vazby, typografická úprava.

1952 47/ Ivan Olbracht ve fotografii. Předmluvu napsal Václav Řezáč. Obálka, vazba a úprava Oldřich Hlavsa.

1. vyd. Praha, Československý spisovatel, t. Orbis, Praha 1952. [12] s., [87] s. obr. příl., 242 × 170 mm, 10 000 výt. Českoslovenští spisovatelé ve fotografii, sv. 1.

Přebal s fotografií, ražba (typografie) na přední desce celoplátěné vazby, grafická úprava.

48/ Kulišová, Táňa: Terezín. Malá pevnost. Národní hřbitov. Ghetto. Fotografie Karel Hájek. Obálka a grafická úprava Oldřich Hlavsa. 1. vyd. Ústí nad Labem, Svaz protifašistických bojovníků — Krajský národní výbor, t. ­Orbis, Praha (písmem Plantin) 1952. 48 s., 200 × 140 mm, 59 000 vyd. Dokumenty, sv. 2. Obálka s fotografií, grafická úprava.

49/ Marie Majerová ve fotografii. Předmluvu napsal Jan Mukařovský. Obálka, vazba a úprava Oldřich Hlavsa.

1. vyd. Praha, Československý spisovatel, t. Orbis, Praha 1952. [13] s., [105] s. obr. příl., 242 × 170 mm, 10 000 výt. Českoslovenští spisovatelé ve fotografii, sv. 2.

Přebal s fotografií, ražba (typografie) na přední desce celoplátěné vazby, grafická úprava.

50/ Prus, Bolesław: Povídky. 2, Andělka a jiné. Vybrala a přeložila Helena Teigová. Obálku a vazbu navrhl Oldřich Hlavsa. 1. vyd. Praha, Slovanské nakladatelství, t. Svoboda, Brno (písmem corpus Bembo) 1952.

353, [3] s., 200 × 125 mm, 10 750 výt. Knihovna Slovanských klasiků, sv. 9. Vybrané spisy Bolesława Pruse, sv. 3. Typografický přebal, ražba (dekor, vlastní značka edice) na obou deskách poloplátěné vazby, typografická úprava.

51/ Suledrová, Zdenka: Ohně na horách. 1. vyd. Praha, Mír — Družstevní práce, t. Orbis, Praha (písmem Caslon) 1952. 136, [4] s., 200 × 120 mm, 5 000 výt. Živé knihy, sv. 298. Přebal s kresbou, ražba (kresba) na přední desce celoplátěné vazby. [Údaje o Hlavsově výtvarném podílu nejsou v knize uvedeny, jsou převzaty z Hlavsovy knihy Typographia 2.]

1953 52/ Julius Fučík ve fotografii. Předmluvu napsal Václav Kopecký. Obálku, vazbu a úpravu navrhl Oldřich Hlavsa.

1. vyd. Praha, Československý spisovatel, t. Orbis, Praha 1953. [115] s., 242 × 170 mm, 15 000 výt. Českoslovenští spisovatelé ve fotografii, sv. 3. Přebal s fotografií, ražba (typografie) na přední desce celoplátěné vazby, grafická úprava.

53/ Majakovskij, Vladimir Vladimirovič: Výbor z díla ve dvou svazcích. 1, Verše, stati, projevy. Překlad a úvod Jiří Taufer. Graficky upravil, obálku a vazbu navrhl Old-

BIBLIOGRAFIE SOUPIS TYPOGRAFICKÉHO DÍLA

řich Hlavsa. 2. doplněné vyd. Praha, SNKLHU, t. Práce, Praha 1953. 486, [2] s., 195 × 125 mm, 15 400 výt. Přebal s fotografií, tisk (fotografie) na přední desce celoplátěné vazby, grafická úprava.

54/ Majakovskij, Vladimir Vladimirovič: Výbor z díla ve dvou svazcích. 2, Verše, stati, projevy. Překlad a úvod Jiří Taufer. Graficky upravil, obálku a vazbu navrhl Oldřich Hlavsa. 2. doplněné vyd. Praha, SNKLHU, t. Práce, Praha 1953. 518, [2] s., 195 × 125 mm, 15 000 výt. Přebal s fotografií, tisk (fotografie) na přední straně celoplátěné vazby, grafická úprava.

55/ Makarenko, Anton Semjonovič: Spisy. 4, Kniha pro rodiče. Přednášky o výchově dětí. Projevy o otázkách rodinné výchovy. Překlad Vladislav Kukla. Obálka Oldřich Hlavsa. 2. vyd., v SPN 1. vyd. Praha, SPN, t. Pražské tiskárny, Praha (písmem Borgis Pressa) 1953. 421, [2] s., 200 × 147 mm, 15 400 výt. Typografický přebal.

56/ Muška, Jiří — Hořec, Jaromír: K úloze československých legií v Rusku. Úvod Jiří Hlušička. Grafická úprava Oldřich Hlavsa. 1. vyd. Praha, Mír, t. Rudé právo, Praha (písmem Goudy) 1953. 160, [4] s., 200 × 140 mm, 12 000 výt. Dokumenty, sv. 12. Typografický přebal, ražba (typografie) na přední desce papírové pevné vazby, typo­ grafická úprava.

1954 57/ Muška, Jiří — Hořec, Jaromír: K úloze československých legií v Rusku. Úvod Jan Vodička. Grafická úprava Oldřich Hlavsa. 2. doplněné vyd. Praha, Mír, t. Rudé právo, Praha (písmem Old Face) 1954. 200, [8] s., [8] s. fot. příl., 200 × 140 mm, 10 000 výt. Dokumenty, sv. 26. Typografický přebal, ražba (typografie) na přední desce papírové pevné vazby, typografická úprava.

58/ Sborník pro dějiny přírodních věd a techniky. 1.

Obálku navrhl Oldřich Hlavsa. 1. vyd. Praha, NČSAV, t. Knihtisk, Praha (písmem News Ideal) 1954. 275, [4] s., 240 × 165 mm, 5 400 výt. Typografická obálka.

59/ Vladislav Vančura ve fotografii. Předmluva Karel Nový. Obálku, vazbu a úpravu navrhl Oldřich Hlavsa.

1. vyd. Praha, Československý spisovatel, t. Orbis, Praha 1954. [9] s., [73] s. obr. příl., 242 × 170 mm, 5 000 výt. Českoslovenští spisovatelé ve fotografii, sv. 4. Přebal s fotografií, ražba (typografie) na přední desce celoplátěné vazby, grafická úprava.

1955 60/ Petr Jilemnický ve fotografii. Předmluva Josef Sekera. Obálka, vazba a grafická úprava Oldřich Hlavsa.

1. vyd. Praha, Československý spisovatel, t. Orbis, Praha 1955. [118] s., 242 × 170 mm, 5 000 výt. Českoslovenští spisovatelé ve fotografii, sv. 5. Přebal s fotografíí, ražba (typografie) na přední desce celoplátěné vazby, grafická úprava.

61/ První celostátní výstava užité grafiky. Návrh a úprava katalogu Oldřich Hlavsa. [1. vyd.]. Praha, Ministerstvo kultury — Ústřední svaz československých výtvarných umělců, t. neuved. 1955. 32, [16] s. příl., 204 × 146 mm, nákl. neuved. Katalog výstavy. Obálka s fotografií, typo­ grafická úprava.

62/ Sborník pro dějiny přírodních věd a techniky. 2.

Obálku navrhl Oldřich Hlavsa. Grafická úprava František Kutnar. 1. vyd. Praha, NČSAV, t. Práce, Praha (písmem garmond Latinka) 1955. 255, [3] s., 240 × 165 mm, 1 200 výt. Typografická obálka.

63/ Stanislav Kostka Neumann ve fotografii. Předmluvu napsal Jiří Taufer. Obálku, vazbu a úpravu navrhl Oldřich Hlavsa. 1. vyd. Praha, Československý spisovatel, t. Orbis, Praha 1955. [156] s., 242 × 172 mm, 6 000 výt. Českoslovenští spisovatelé ve fotografii, sv. 6. Přebal s fotografií, ražba (typografie) na přední desce celoplátě­ né vazby, grafická úprava.

1956 64/ Berkovec, Jiří: Josef Suk (1874 — 1935). Život a dílo.

Grafická úprava František Holman. Obálku navrhl Oldřich Hlavsa. 1. vyd. Praha, SNKLHU, t. Orbis, Praha (písmem Egmont) 1956. 193, [3] s., [16] s. obr. příl., 155 × 115 mm, 3 300 výt. Hudební profily, sv. 1. Přebal s fotografií, tisk (typografie) na přední desce měkké papírové vazby.

65/ Blasco Ibáñez, Vicente: Vinné sklepy. Přeložil a poznámkami opatřil Václav Cibula. Doslov napsal Oldřich Bělič. Ilustroval, obálku a vazbu navrhl Miloslav Troup.

Graficky upravil Oldřich Hlavsa. 2. vyd. Praha, SNKLHU, t. Ostravské tiskárny, Český Těšín (písmem Menhart) 1956. 301, [2] s., 238 × 168 mm, 37 400 výt. Klub čtenářů, sv. 43. Grafická úprava.

66/ Dumas, Alexandre: Tři mušketýři. Překlad Jaroslav a Růžena Pochovi. Doslov napsal Josef Kopal. Ilustroval Maurice Leloir. Graficky upravil Oldřich Hlavsa.

5. vyd., v SNKLHU 1. vyd. Praha, SNKLHU, t. Rudé právo, Praha (písmem garmond Baskerville) 1956. 549, [6] s., 237 × 168 mm, 40 000 výt. Přebal s kresbou, ražba (kres­ ba) na přední desce celoplátěné vazby, grafická úprava.

67/ Dušánek, František: Přírodní reservace a chráněné oblasti v Pardubickém kraji. Sborník. Upravil Oldřich Hlavsa. Pardubice, Rada KNV, t. Západomoravské tiskárny, Brno (písmem Extended) 1956. 63, [1] s., 200 × 292 mm, 2 500 výt. Obálka s fotografií, grafická úprava.

68/ Gras, Félix: Marseillané. Přeložila Věra Smetanová, ilustroval Karel Štěch. Obálku s použitím dřevorytu K. Štěcha upravil Oldřich Hlavsa. 1. vyd. Praha, Mladá fronta, t. Mladá fronta, Praha (písmem garmond Baskerville) 1956. 217 s., 210 × 140 mm, 10 400 výt. Vpřed, sv. 79.

Obálka s dřevorytem K. Štěcha.

69/ Klíma, Stanislav Václav: Josef Slavík. Život a dílo velkého českého houslisty. Graficky upravil František Holman. Obálku navrhl Oldřich Hlavsa. 1. vyd. Praha, SNKLHU, t. Orbis, Praha (písmem Egmont) 1956.

159, [8] s., [16] s. obr. příl., 155 × 115 mm, 3 300 výt.

Hudební profily, sv. 2. Přebal s fotografií, tisk (typografie) na přední desce měkké papírové vazby.

70/ Moyllus, Damianus — Hlavsa, Oldřich: Abeceda.

Do češtiny převedli a úvod připojili Oldřich Hlavsa, František Sedláček. [1. vyd.]. Vydala Typografia v redakci Stanislava Součka jako svůj soukromý tisk, t. Turista, [Praha]

560

soupis ocenění Soupis obsahuje nakladatelská, regionální, národní i mezinárodní ocenění díla Oldřicha Hlavsy. Seznam je uspořádán chronologicky, v jednotlivých letech je řazen od mezinárodních cen k národním a dalším. U některých položek byly zjištěny pouze kusé údaje, informace o ocenění v rámci soutěže Nejkrásnější československé knihy (název varioval, formálně sjednocen) jsou uvedeny v relativní úplnosti.

561

1948 > červen / Čestné uznání Spolku Typografia, vzdělávací ústředny Svazu knihtiskařů v ČSR 1958 > Nejkrásnější knihy roku 1957, titul O. Hlavsa — F. Sedláček: Typografická písma latinková 1959 > Mezinárodní výstava knižního umění, Lipsko, zlatá medaile za titul O. Hlavsa — F. Sedláček: Typografická písma latinková, stříbrná medaile v Mezinárodní typografické soutěži Nejkrásnější báseň za dílo J. Noha: Věčné ruce > Nejkrásnější knihy roku 1958, tituly J. Kolman Cassius: Básně; Podzim 1938; F. Halas: Torso naděje 1960 > Nejkrásnější knihy roku 1959, tituly L. Aragon: Věčné jaro; L. Čivrný: Ozvěna ódy; N. Hikmet: 5 her; A. Sova: Ještě jednou se vrátíme­…; D. Tatarka: Rozmluvy bez konce > Cena nakladatelství Československý spisovatel za výtvarnou spolupráci > Cena Státního nakladatelství technické literatury za druhé vydání knihy Typografická písma latinková 1961 > Nejkrásnější knihy roku 1960, tituly A. P. Čechov: Můj život; O. Hlavsa — F. Sedláček: Typografická písma latinková (2. vyd.); J. Kainar: Lazar a píseň 1963 > 7. mezinárodní bienále knihy a grafického umění, São Paulo, stříbrná medaile za titul The Linden Tree 1964 > Národní soutěž pro Mezinárodní výstavu knižního umění v Lipsku 1965, vypsaná Ústředím československé knižní kultury a Svazem československých výtvarných umělců, vítězství v typografické soutěži > Cena nakladatelství Československý spisovatel za výtvarné řešení knih Klubu přátel poezie 1965 > 8. mezinárodní bienále knihy a grafického umění, São Paulo, stříbrné medaile za tituly Píseň písní; M. Martinček — L. Novomeský: Nezbadaný svet > Mezinárodní výstava knižního umění, Lipsko, zlaté medaile za tituly K. Wick: Pravidla matematické

BIBLIOGRAFIE SOUPIS OCENĚNÍ

sazby; Píseň písní; stříbrné medaile za tituly Dante: Božská komedie; Č. Berka: Emil Filla. Krajina Českého středohoří; M. Martinček — L. Novomeský: Nezbadaný svet; bronzové medaile za tituly Z. Mahler: Jak se stát bubeníkem královské gardy; J. Sudek: Sudek; G. Včelička: Kavárna na hlavní třídě; čestné uznání za titul J. Reed: Deset dnů, které otřásly světem > Umělecká soutěž k 20. výročí osvobození Československa, cena hlavní poroty za typografickou tvorbu > Cena I. stupně lázeňského města Karlovy Vary za knihu A. Branald: Promenáda s jelenem 1966 > 2. bienále užité grafiky, Brno, Velká cena Mezinárodní výstavy knižní grafiky a ilustrace > Typomundus 20/2, Čestné uznání za mimořádný přínos pro rozvoj grafického umění 20. století > Nejkrásnější knihy roku 1965, tituly J. Durych: Rekviem; V. Fuka: Das imaginäre Porträt; V. Holan: Jeskyně slov; J. Hora: Čas, bratr mého srdce; K. Kosík: Dialektika konkrétního; Z. Mahler: Jak se stát bubeníkem královské gardy; M. V. Martialis: Posměšky a jízlivosti; Ch. Morgenstern: Beránek měsíc; K. Wick: Rules for Type-Setting Mathematics; čestné uznání za edici Malá galerie, zastoupenou titulem J. Neumann: Pieter Bruegel 1967 > Nejkrásnější knihy roku 1966, tituly J. Hájek: Lidská situace; R. Krátký: Snář; K. Wick: Pravidla matematické sazby > Cena užitého umění a průmyslového výtvarnictví, Praha > Cena nakladatelství Československý spisovatel

> Nejkrásnější knihy roku 1968, tituly B. Hrabal: Morytáty a legendy; F. Hrubín: Černá denice; J. A. Komenský: Živá tiskárna, aneb, Lis myšlenky; V. Kruta: The Poet and the Scientist; M. Lukešová: Bačkůrky z mechu; J. Skácel: Metličky; L. Vaculík: Sekera; M. Valachová: Černý kámen; J. Werich: Fimfárum; čestné uznání za tituly E. Filla: Tvary lásky; F. Horák: Pět století českého knihtisku; J. Seifert: Zpěvy o Praze 1970 > Mezinárodní výstava knih, Moskva, akce ke stému výročí narození V. I. Lenina, Mezinárodní soutěž o nekrásnější knihu — dvě první ceny za tituly Lenin 100; F. de La Rochefoucauld: Krutá kniha aforismů s lehkými úvahami o těžkém životě; třetí cena za titul J. A. Komenský: Ad Bohemiam > Nejkrásnější knihy roku 1969, tituly Haló, je tady vichr — vichřice! (cena Ministerstva kultury ČSR); V. Holan: Matka; J. A. Komenský: Ad Bohemiam; J. Kopecký: Píseň písní; M. Martinček — M. Rúfus: Ľudia v horách; F. de La Rochefoucauld: Krutá kniha aforismů s lehkými úvahami o těžkém životě > Cena nakladatelství Odeon za grafickou úpravu knih vydaných v roce 1970 i v letech předchozích, jmenovitě za grafickou úpravu edic Sebrané spisy Vladimíra Holana a Malá galerie 1971 > Mezinárodní výstava knižního umění, Lipsko, zlatá medaile v soutěži pro úpravce knih na téma V. I. Lenin za titul Lenin 100; stříbrná medaile v soutěži nakladatelství za titul K. J. Erben: Sny > Nejkrásnější knihy roku 1970, tituly B. Balbín: Krásy české země; P. Bošek: Redutání; K. I. Čukovskij: Doktor Bolíto a jiné veselé pohádky; K. J. Erben: Kytice; K. J. Erben: Sny; J. A. Komenský: Johannis Amos Comenii opera opera omnia 1, 17; Lenin 100; R. Matuštík: Dürerova Apokalypsa; O. Mikulášek: Šokovaná růže; P. Spielmann: Václav Špála; J. Suchý: Jiří Šlitr; čestné uznání za titul Květen ’45.

1968 > Nejkrásnější knihy světa, Lipsko, ocenění Zlatá litera (Die goldene Letter) za titul Vlastivěda pro 4. ročník > Nejkrásnější knihy roku 1967, tituly P. Bezruč: Slezské písně; J. Cocteau: Poézia; K. Hlaváček: Mstivá kantiléna; J.-A. Keim: Moderní francouzská fotografie; A. Rambousek — A. Pešek: Polygrafický šestijazyčný slovník; Říjen 1917 ’67; F. X. Šalda — A. Sova: Dopisy

1972 > 5. bienále užité grafiky, Brno, Cena Ministerstva kultury ČSR > Nejkrásnější knihy roku 1971, titul J. Langer — J. Svo­ bodová — M. Robinsonová: Krása v dreve zakliata

1969 > Nejkrásnější knihy světa, Lipsko, bronzová medaile za titul J. A. Komenský: Živá tiskárna, aneb, Lis myšlenky

1974 > Nejkrásnější knihy roku 1973, čestná uznání za tituly M. Florian: Smluvená znamení; J. W. Goethe: Výbor

564

soupis výstav Seznam pokrývá samostatné i společné výstavy Oldřicha Hlavsy u nás i v zahraničí, je řazen chronologicky. Pokud se nepodařilo zjistit přesné datum konání výstavy, jsou většinou uvedeny alespoň měsíce nebo datum zahájení výstavy (zkr. „zah.“). Kromě uvedených výstav se Hlavsa pravidelně účastnil výstav Umělecké besedy, tvůrčí skupiny Bilance (obesílal její výstavy v letech 1958 — 1970 u nás i v zahraničí) a Klubu knihy Spolku českých grafiků Hollar (do roku 1970). V roce 1966 se konaly blíže neidentifikované výstavy v Londýně, Lublani, Mohuči a Záhřebu, v roce 1967 v Edinburghu a New Yorku, v roce 1968 v Lublani a Moskvě, v roce 1969 ve Wuppertalu a v roce 1972 v Benátkách.

565

Samostatné výstavy 1960 (29. 11. — 31. 12.) Typografie Oldřicha Hlavsy, Kulturní středisko nakladatelství Čs. spisovatel, Praha 1962 (11. — 24. 3) výstava knižní grafiky, Okresní lidová knihovna, Náchod 1966 (zah. 21. 6.) Typografie, galerie Grafički kolektiv, Bělehrad 1966 (21. — 27. 9.) Schrift und Typographie, galerie Bauersche Gießerei, Frankfurt nad Mohanem (společně s Josefem Týfou) 1972 (28. 8. — 15. 9.) Písmo a kniha, Okresní knihovna, Náchod (společně s Josefem Týfou) 1990 [Typografie Oldřicha Hlavsy v Odeonu], výstavní síň nakladatelství Odeon, Praha 2005 (25. 11.) — 2006 (25. 2.) Oldřich Hlavsa, odkaz a dílo, Městská knihovna Náchod

Společné výstavy 1953 (10. — 25. 4.) Propagační tvorba, Dům uměleckého průmyslu, Praha 1955 (15. 3. — březen) První celostátní výstava užité grafiky, Slovanský ostrov, Praha; zahraniční instalace této výstavy proběhla v témže roce v Moskvě a ve Vídni 1955 (prosinec) — 1956 (únor) Deset let československé lidově demokratické republiky ve výtvarném umění.

Monumentální umění a plakát, Jízdárna Pražského hradu, Praha 1959 (zah. 18. 4.) The Fifth Annual Awards Exhibit of Typographic Excellence, The Type Directors Club, New York 1959 (1. 8. — 30. 9.) Mezinárodní výstava knižního umění, Lipsko 1959 (13. 12.) — 1960 (15. 2.) 4. přehlídka československého výtvarného umění, Praha 1960 2. členská výstava, Bilance, Dům uměleckého průmyslu, Praha 1960 Mezinárodní výstava grafiky a experimentální typografie, Amsterdam 1961 (březen) Nejkrásnější knihy roku 1960, Vysoká škola uměleckoprůmyslová, Praha 1961 (květen — červenec) Užité umění a průmyslové výtvarnictví, Uměleckoprůmyslové muzeum, Praha; u příležitosti 40. výročí založení KSČ 1963 (5. 4. — květen) 3. členská výstava, Bilance, výstavní síň Československého spisovatele, Praha 1963 (27. 9. — 31. 12.) 7. mezinárodní bienále knihy a grafického umění, São Paulo 1964 (29. 5. — 28. 6.) Intergraphics I, Montréal

B I B L I O G R A F I E S O U P I S V ÝSTAV

1965 (březen) Umění a knižní obálka, Okresní lidová knihovna, Náchod 1965 (březen) Výsledky národní soutěže pro Mezinárodní výstavu knižního umění v Lipsku v roce 1965, Galerie Fronta, Praha 1965 (27. 4. — 19. 5.) Ilustrace a grafika knih Mladé fronty, Galerie Fronta, Praha 1965 (květen — září) Výtvarní umělci k výročí 20 let osvobození Československa, Dům U Hybernů, Praha 1965 (3. 7. — 8. 8.) Mezinárodní výstava knižního umění, Lipsko 1965 (4. 9. — 4. 11.) 8. mezinárodní bienále knihy a grafického umění, São Paulo 1966 (26. 2. — 10. 4.) Tschechoslowakische Gebrauchsgraphik, Städtische Kunstgalerie Bochum 1966 (24. 6. — 20. 9.) 2. bienále užité grafiky. Mezinárodní výstava knižní grafiky a ilustrace, Dům pánů z Kunštátu, Brno 1966 (srpen) Bilance ’66, Mánes, Praha 1966 (20. 9. — říjen) Aktuální tendence v československém užitém umění a průmyslovém výtvarnictví, Obecní dům, Praha 1966 Nejkrásnější knihy roku 1965, Památník národního písemnictví, Praha 1966 výstava Svazu československých umělců k XIII. sjezdu KSČ, Mánes, Praha 1968 (3. 9. — 20. 10.) 1. členská výstava. Česká kniha 1958 — 1968, Klub knihy — SČUG Hollar, Galerie Československý spisovatel, Praha 1968 (září — říjen) Česká kniha 1958 — 1968, Malinův dům, Havlíčkův Brod 1969 (leden — únor) 50 let českého užitého umění a průmyslového výtvarnictví, Praha 1969 (červen — červenec) 50 Jahre der Tschechischen angewandten Kunst und industrial design, MAK — Österreichisches Museum für angewandte Kunst/Gegenwartskunst, Wien 1970 Nejkrásnější knihy roku 1969, Památník národního písemnictví, Praha 1971 (19. 1. — 28. 2.) Grafika 71, SČUG Hollar, Mánes, Praha 1971 (28. 5. — 4. 7.) Mezinárodní výstava knižního umění, Lipsko 1972 (14. 6. — 17. 9.) 5. bienále užité grafiky. Mezinárodní výstava ilustrace a knižní grafiky, Dům pánů z Kunštátu, Brno 1976 (6. 6. — 26. 9.) 7. bienále užité grafiky. Mezinárodní výstava ilustrace a knižní grafiky, Dům pánů z Kunštátu, Brno

1978 (27. 4. — 28. 5.) Soudobá užitá grafika, oborová výstava, Galerie Jaroslava Fragnera, Praha 1978 (zah. 29. 11.) Typografie a kniha, Okresní lidová knihovna, Třebíč 1980 (18. 6. — 21. 9.) 9. bienále užité grafiky. Mezinárodní výstava ilustrace a knižní grafiky, Dům pánů z Kunštátu, Brno 1980 Nejkrásnější knihy roku 1979, Památník národního písemnictví, Praha 1981 Nejkrásnější knihy roku 1980, Památník národního písemnictví, Praha 1982 (7. 5. — 13. 6.) Mezinárodní výstava knižního umění, Lipsko 1982 Nejkrásnější knihy roku 1981, Památník národního písemnictví, Praha 1984 (6. — 23. 11.) Bohemia. Edice krásných tisků, Malá galerie Československého spisovatele, Praha; k 35. výročí nakladatelství a k 75. narozeninám Oldřicha Hlavsy 1985 (květen — říjen) Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Praha 1985 (září — říjen) Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Dom kultúry, Bratislava 1988 (15. 6. — 25. 9.) 13. bienále užité grafiky.

Mezinárodní výstava ilustrace a knižní grafiky, Brno 1989 (25. 5. — 2. 7.) Typo&, Kruh priateľov českej kultúry, Bratislava 1990 (27. 6. — 27. 7.) Typo. Výstava užité grafiky a typografie, Galerie Václava Špály, Praha 1990 (listopad — prosinec) Současná česká kniha, Mánes, Praha 1992 (17. 6. — 23. 8.) 15. bienále užité grafiky.

Mezinárodní výstava ilustrace a knižní grafiky, Uměleckoprůmyslové muzeum, Brno 1992 (17. 11. — 11. 12.) Book Design in Prague 1960 — 1990, Herb Lubalin Study Center of Design and Typography, New York 1995 (4. 9. — 1. 10.) Písmo ve výtvarném umění, Regionální muzeum Kolín, Kolín 2003 (27. 2. — 25. 5.) Umění je abstrakce. Česká vizuální kultura 60. let, Jízdárna Pražského hradu, Praha 2003 (12. 6. — 14. 9.) Umění je abstrakc0e. Česká vizuální kultura 60. let, Uměleckoprůmyslové muzeum, Brno 2003 (9. 10.) — 2004 (1. 2.) Umění je abstrakce. Česká vizuální kultura 60. let, Salon, Kabinet, Olomouc

572

Summary / Res端mee

573

SUMMARY

Summary The Czech book designer and typographer Oldřich Hlavsa (1909 — 1995) had a decisive influence on late 20th century Czech graphic design. Hlavsa worked in the field of graphic design for more than sixty years, creating about 2000 book designs, through which he formed distinctly new visual and communicative values of typeface and markedly influenced the vision of the intellectual and artistic concept of the book. Hlavsa focused his artistic efforts on the book, regarding it as a means of communication, an individual work of art that makes a complex impression. It combines ideas, esthetic perception, and demands the reader’s interaction. On the one hand, Hlavsa’s conception of (typo)graphic design continues the tradition of the classic Czech typography of Karel Dyrynk, Oldřich Menhart or Method Kaláb; on the other hand, it simultaneously follows the Czech avant-garde, i. e. the work of Karel Teige and Ladislav Sutnar. However, the constructional and functional elements get a new content in Hlavsa’s typographic work: above all, Hlavsa brings a very distinctive artistic approach which always constructs a book or a periodical as a deliberate and compact structure. In 1965, Hlavsa expressed his attitude to typeface when he indicated his artistic contribution in the colophon: he replaced the words cover, binding, graphic design with the single expression typography.

Today we distinguish between a graphic artist (or graphic designer) and a typeface designer/typographer, but Hlavsa regarded himself as a typographer and always referred to himself as such, although he never designed an original typeface. For Hlavsa, typeface represents the creative foundation and the most important constructional element, which he puts on par with image and illustration. Hlavsa always searches intensively for new expressive possibilities of lettering, while drawing on his knowledge (perfected through experience) of this “black” craft. Hlavsa gained this knowledge as a skilled display typesetter and later through longtime practice. The experience and knowledge of his craft gave him a stable background which helped him become a tireless experimenter and individualist, following his unique artistic intuition, fully using the technical facilities and breaking the established rules that he has superbly mastered. He experiments with various book sizes and materials; he designs various folders and bookmarks inside the book, as well as unconventional bindings which still amaze us by their singular originality of concept and at the same time, their simplicity of production. He bases his work on the unity of opposites and the tension of contrasts, the result of which are book and magazine units that are

created with an exquisite sense of rhythm and express charming dynamism. Hlavsa’s typographic solutions succeeded in imbuing the repetitive repertory of typeface with the impression of originality and diversity, clearing it of the tinge of historic academism. Hlavsa’s expression is often close to the non-figurative tendencies of the fine arts of his time. His “type-images” (as Ladislav Sutnar called Hlavsa’s typographic compositions) suggest a wide reference to the typeface experiments of the Futurists and Dadaists, or to the movement of visual poetry and Lettrism in the 1960s. At the same time, Hlavsa does not give up on the semantic value of the word and does not take the letter away from its functional value as a means of communication. He sees in typeface an object with its own individuality, a visual and conceptual synthesis, and a graphic record of language. There is a tension, sometimes even a clash between the attitude of a fine artist who works with a purely visual value of signs, and a typographer whose primary aim is to give information. Thanks to his singular artistic intuition and common sense, Hlavsa managed not only to keep up-todate with the world, but also to create work whose quality was repeatedly acknowledged from the 1960s onward by prestigious international awards. Hlavsa’s world renown was confirmed by his own book Typografická písma latinková [Typographic roman fonts] (1957) co-authored with František Sedláček. This book met with such a great response from the international professional public that it was re-published in an English-language version as A Book of Type and Design in 1960. The essential significance of Hlavsa’s personality lies not only in his original artistic contribution but also in that he always sought to increase the level of his own profession and the general awareness of it. He was a member of many international institutions and committees for applied graphic arts, he participated in the activity of numerous international juries in the book design field, he published his writings, and he taught various courses of display or book typography. He fought for a higher quality of local polygraphy and typographic education in general.

Hlavsa’s teaching and publishing activity was crowned with the three-volume Typographia (1976, 1981 and 1986). These books focus on the history and issues of contemporary typeface but at the same time present his own typographic work on a large scale. Although many of our prominent theoreticians have written about Oldřich Hlavsa’s work, most of their texts were special theme research articles, occasional reports, interviews and encyclopedic entries. So far there has not been an academic

work that would provide a complex systematic account of his typographic work and evaluate its significance for the Czech graphic design.

Therefore the book Typograf Oldřich Hlavsa [Oldřich Hlavsa, the Typographer] attempts a synthetic presentation of Oldřich Hlavsa’s work. It consists of a range of texts centered around a large illustrated section that systematically presents Hlavsa’s key artistic accomplishments in chronological order: his cooperation with the magazines Typografia, Typ and Plamen, the major book series whose layouts Hlavsa created or fundamentally shaped, and distinctive individual titles. At the end of the illustrated section there are extracts from Hlavsa’s own publications. The compendium of Hlavsa’s work is accompanied with the chronological account of his life and work, and with three academic articles written exclusively for this publication. The study by Iva Knobloch, the curator of the modern book and graphic collection of the Museum of Decorative Arts in Prague, covers the period of 1930 — 1955 and traces the early phase of Hlavsa’s work, including his activity in his native town of Náchod. The text by Jan Rous, art historian and long-time teacher at the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague, presents an extensively complex evaluation of Hlavsa’s work. The latest of the new texts, by the project editor Barbora Toman Tylová, is an essay about the imaginary border between the fine and applied arts, and confronts the book designs of the typographer Hlavsa, whose exquisite artistic attitude exceeds the limit of common graphic design, with the work of the painter Jiří Balcar.

The other part of the publication has a documentary character. It contains a collection of Hlavsa’s major writings and thus shows the publishing and educational side of his work. It also comprises selected pieces of Hlavsa’s correspondence, illustrating his professional as well as personal contacts all over the world. These texts have not been previously published. In particular, his correspondence with Ladislav Sutnar, beginning in 1960, is completely unknown. These are followed by selected interviews with Oldřich Hlavsa and the critical responses of distinguished Czech and foreign specialists to his work. The book concludes with the list of Hlavsa’s typographic work covering the period of 1933 — 2013, which includes book designs and periodicals, amounting to approximately two thousand items.

574

Resümee Der tschechische Grafiker und Typograf Oldřich Hlavsa (1909 — 1995) übte einen entscheidenden Einfluss auf das tschechische Grafikdesign der zweiten Hälfte des 20. Jahrhunderts. In Kunstgattung Grafikdesign war Hlavsa mehr als sechzig Jahre tätig. Mit rund zweitausend von ihm gestalteten Buchtiteln formte er ausschlaggebend neue visuelle Werte bzw. Bedeutungswerte der Schrift und beeinflusste wesentlich die Betrachtung des ideellen und bildnerischen Buchkonzeptes. Im Mittelpunkt des künstlerischen Interesses Hlavsas stand das Buch, er erachtete es als Kommunikationsmittel und als eigenständiges Kunstwerk mit einer komplexen Wirkung. Es verbindet Ideen und ästhetische Wahrnehmung in ein Ganzes und fördert die Wechselwirkung zwischen dem Werk und dem Leser. Hlavsas Konzept einer (typo)grafischen Gestaltung stellt einerseits die Fortsetzung der Tradition der klassischen tschechischen Typografie, vertreten von Karel Dyrynk, Oldřich Menhart bzw. Method Kaláb, dar, andererseits folgt es zugleich der tschechischen Avantgarde, dem Werk von Karel Teige und Ladislav Sutnar. Konstruktive und funktionelle Bestandteile erlangen allerdings in der typografischen Arbeit Hlavsas einen neuen Inhalt: Hlavsa kam in erster Linie mit einer eigenartigen künstlerischen Auffassung, die ein Buch, bzw. Periodikum stets als durchdachte und kompakte Konstruktion aufbaut. Seine Beziehung zur Schrift drückte Hlavsa im Jahre 1965 durch Bezeichnung seines eigenen Autorenbeitrags in einem Impressum aus: Die ursprüngliche Bezeichnung Umschlag, Einband, grafische Gestaltung ersetzte er durch ein einziges Wort: Typografie. Heutzutage wird zwischen einem Grafiker (bzw. Grafikdesigner) und einem Fontgestalter — Schriftsetzer (Typographen) unterschieden. Hlavsa empfand und bezeichnete sich selbst jedoch immer als Schriftsetzer, obwohl er keine eigene Schrift bildete. Für Hlavsa stellt die Schrift das künstlerische Fundament und das bedeutendste Konstruktionselement dar, das von ihm einem Bild bzw. Illustration gleichgestellt wird. Er sucht beharrlich nach neuen Ausdrucksmöglichkeiten von Alphabeten und stützt sich dabei auf eine gelebte perfekte Kenntnis des „schwarzen“ Gewerks, die er als gelernter Akzidenzschriftsetzer und später auch durch langjährige Praxis erlangte. Seine handwerklichen Erfahrungen und Kenntnisse gewährten ihm einen stabilen Hintergrund, aus dem Hlavsa zum unermüdlichen Experimentator und Individualisten herangewachsen ist, der durch eine einzigartige künstlerische Intuition geführt und technische Möglichkeiten in vollem Umfang nutzend gegen die Regeln verstößt, die er mit Bravour beherrscht. Er

experimentiert mit Buchformaten und -materialien, entwirft verschiedene Leporellos, innere Buchzeichen sowie unkonventionelle Bucheinbände, die bis heute mit ihrer einzigartigen konzeptuellen Invention und Umsetzungseinfachheit Erstaunen wecken. Er baut auf Einheit der Gegensätze und Spannung der Kontraste; Ergebnis seiner Kreativität sind Buch- und Zeitschriftenkomplexe, die mit immenser Sensibilität für Rhythmus geschaffen sind und eine bestechende Dynamik zum Ausdruck bringen.

Hlavsas typografische Lösungen vermochten dem sich wiederholenden Schriftrepertoire den Eindruck der Originalität und Diversität einzuhauchen und es vom Anhauch des historischen Akademismus zu bereinigen. Hlavsas Auffassung nähert sich oft den zeitgenössischen nichtfigurativen Tendenzen der freien Kunst. Seine „Typo-Bilder“ (wie die typografischen Kompositionen Hlavsas von Ladislav Sutnar bezeichnet wurden) sind freie Verweise auf Schriftexperimente von Futuristen und Dadaisten bzw. auf den Strom der visuellen Poesie und des Lettrismus der 60er Jahre des 20. Jh. Zugleich verzichtet Hlavsa keinesfalls auf den semantischen Wert des Wortes, er entbindet nicht die Buchstaben ihres dienstbaren Wertes als Kommunikationsmittel. Sie sind für ihn Objekte mit eigener Individualität, eine Synthese des Gesehenen und des Gedachten, eine grafische Aufzeichnung der Sprache. Dadurch entsteht eine Spannung, manchmal sogar ein Widerspruch zwischen der Auffassung eines freien Künstlers, der mit rein visuellem Wert der Zeichen arbeitet, und einem Schriftsetzer, der vor allem eine Information zu vermitteln hat. Dank seiner einzigartigen künstlerischen Intuition und natürlichen Intelligenz konnte Hlavsa nicht nur Schritt mit der Welt auf seinem Betätigungsfeld halten, sondern er hat ein Werk realisiert, dessen Qualität seit den sechziger Jahren wiederholt mit prestigeträchtigen internationalen Preisen ausgezeichnet wurde. Die Weltberühmtheit Hlavsas wurde von seinem Autorenbuch Typografická písma latinková — Typographische Lateinschrift — (1957) bekräftigt, das er gemeinsam mit František Sedláček verfasste. Das Werk weckte beim internationalen Fachpublikum eine starke Resonanz und 1960 erschien auch in englischer Version unter dem Titel A Book of Type and Design. Die wesentliche Bedeutung der Persönlichkeit Hlavsas besteht nicht nur in seinem originellen künstlerischen Beitrag. Er war stets bemüht, die Qualität der eigenen Branche und das Bewusstsein darüber auf ein höheres Niveau zu bringen. Er war Mitglied einer Reihe der internationalen Institutionen und Kommissionen für angewandte Grafik, beteiligte sich an der Arbeit einer Vielzahl von internationalen Jurys im

Bereich der Buchkultur, veröffentlichte Bücher und führte verschiedene Kurse für Akzidenz- bzw. Buchtypografie. Er setzte sich für eine höhere Qualität der inländischen Polygrafie und Bildung im Bereich der Typografie allgemein ein. Die Edukations- und publizistische Tätigkeit Hlavsas erreichte den Höhepunkt in drei Buchbänden Typographia (1976, 1981 und 1986). Er weihte diese Bücher zwar der Geschichte und den Fragen der zeitgenössischen Schrift, zugleich stellten sie allerdings eine komplexe Präsentation seiner eigenen typografischen Arbeit dar.

Obwohl eine nicht vernachlässigbare Anzahl unserer führenden Theoretiker ihre Texte dem Werk von Oldřich Hlavsa widmete, handelte es sich meistens um partielle Zeitschriftenstudien, gelegentliche Artikel, Interviews bzw. lexikalische Stichwörter. Eine Fachpublikation, die einen zusammenfassenden systematischen Einblick in sein typografisches Werk vermitteln und seine Bedeutung für das tschechische Grafikdesign bewerten würde, wurde ihm bisher doch nicht zuteil.

Die Publikation Typograf Oldřich Hlavsa bemüht sich deshalb um eine zusammenfassende Vorstellung des Werkes von Oldřich Hlavsa. Sie wird als Anthologie mit einem umfangreichen Bildanhang als Kern konzipiert, die systematisch und in chronologischer Abfolge Hlavsas grundlegende Werke vorstellt: Zusammenarbeit mit den Zeitschriften Typografia, Typ und Plamen, große Komplexe von Editionsreihen, an deren Gestaltung sich Hlavsa ausschließlich bzw. wesentlich beteiligte, und herausragende Solitärtitel. Der Bildteil wird mit Beispielen von Hlavsas eigenen Publikationen abgeschlossen. Das Kompendium des Werkes Hlavsas wird mit Texten über sein Leben und Werk in chronologischer Übersicht sowie mit drei Fachstudien umrahmt, die für die Zwecke dieses Buchs entstanden sind. Die Studie von Iva Knobloch, Kuratorin der Sammlung „modernes Buch und Grafik“ des Kunstgewerblichen Museums in Prag, erstreckt sich über die Jahre 1930 — 1955 und betrachtet die Anfangszeit der Arbeit Hlavsas, einschließlich der Aktivitäten in seiner Geburtsstadt Náchod. Der Text von Jan Rous, Kunsthistoriker und langjährigem Lehrer an der Akademie für Kunst, Architektur und Design zu Prag, stellt eine umfangreiche und komplexe Studie dar, die die Bedeutung des Werkes Hlavsas bewertet. Der letzte von den neuen Texten der Projekteditorin Barbora Toman Tylová ist eine Reflexion über die imaginäre Grenze zwischen freier und angewandter Kunst und zugleich eine Gegenüberstellung der Buchgestaltung des Schriftsetzers Hlavsa, der mit der Qualität seines künstlerischen Ausdrucks die Grenze des üblichen Grafikdesigns überschreitet, dem Werk des Malers Jiří Balcar.

575

Der zweite Teil dieses Bandes hat einen dokumentierenden Charakter. Er umfasst einerseits eine Auswahl aus den bedeutendsten Autorentexten Hlavsas, und stellt somit den Publikations- und Edukationsteil seines Werkes vor. Ferner enthält er eine Auswahl aus der Korrespondenz, die berufliche und zugleich freundschaftliche Kontakte des Künstlers in der ganzen Welt belegt. Diese Texte wurden bisher nie veröffentlicht. Völlig unbekannt ist vor allem der seit 1960 geführte Briefwechsel zwischen Hlavsa und Ladislav Sutnar. Es folgen ausgewählte Interviews mit Oldřich Hlavsa und die Reaktionen auf seine Arbeit von den führenden in- und ausländischen Fachleuten. Das Buch wird von einem Verzeichnis des typografischen Werkes Hlavsas abgeschlossen, das den Zeitraum der Jahre 1933 bis 2013, seine Buchwerke und Periodika, insgesamt rund zweitausend Einträge, umfasst.

RESÜMEE

barbora toman tylová (ed.) jde o to, aby o něco šlo typograf oldřich hlavsa Vydal Filip Tomáš — Akropolis jako svou 272. publikaci (5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info) a Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (Náměstí Jana Palacha 80, 116 93 Praha 1, www.umprum.cz) v roce 2015 Původní texty Iva Knobloch, Jan Rous, Barbora Toman Tylová Lektorovaly Polana Bregantová a Pavla Pečinková Výběr a uspořádání obrazového materiálu, textů a korespondence Barbora Toman Tylová Bibliografie a soupisy Barbora Toman Tylová s přispěním Josefa Schwarze Odpovědná redakce a jmenný rejstřík Josef Schwarz Překladatelé Tomáš Dimter, Pavla Petržilková (němčina), Petra Martínková (angličtina) Jazyková korektura Irena Danielová a Josef Schwarz Grafická úprava, obálka a sazba Barbora Toman Tylová Písmo Corridor / Signature Type Původní fotografie Filip Šach, ostatní fotografie a dokumenty pocházejí z pozůstalosti Oldřicha Hlavsy, Památníku národního písemnictví, Národní knihovny ČR, Antikvariátu 11, archivu autorky a dalších soukromých sbírek Retuše a příprava reprodukcí Jiří Toman — Toman Design (www.toman-design.com) Tisk Typodesign tiskárna & studio (Hany Kvapilové 10, 370 10 České Budějovice, www.typodesign.cz) Tiskové desky a ofsetové barvy dodány firmou Nikotisk s.r.o. Plzeň — dodavatel polygrafických materiálů Papír Freelife Velum White & Woodstock Grigio, Fedrigoni (www.fedrigoni.cz) Vydání první, 592 stran, TS 9.

ISBN 978-80-7470-055-2 (Akropolis) ISBN 978-80-86863-68-9 (VŠUP) Doporučená cena včetně DPH 1 350 Kč Distribuce www.kosmas.cz