Bohumil Fořt: Fikční světy české realistické prózy

Bohumil Fořt Akropolis 2014

fikční světy.indd 1

04.02.15 12:08

fikční světy.indd 2

04.02.15 12:08

Bohumil Fořt

Fikční světy české realistické prózy

fikční světy.indd 3

04.02.15 12:08

KATALOGIZACE V KNIZE — NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Fořt, Bohumil — Fikční světy české realistické prózy / Bohumil Fořt. — Vyd. 1. — Praha : Akropolis, 2014 Anglické resumé ISBN 978-80-7470-078-1 (váz.)

82.02“1850/19..“ * 821.162.3-3 * 82-3 * 82.0 * 808.543-027.21 — realismus (literatura) — česká próza — 18.—20. stol.

— fikce — literární teorie — naratologie — monografie 821.162.3.09 - Česká literatura (o ní) [11]

Lektoroval prof. PhDr. Lubomír Doležel, CSc. Vychází za laskavé finanční podpory Ministerstva kultury ČR. Publikace vznikla v rámci grantového projektu GA ČR 405/08/1147. © Bohumil Fořt, 2014 © Graphic & Cover Design Ondřej Fučík, 2014 © Cover Illustration Zdeněk Sýkora — heir, 2014 © Filip Tomáš — Akropolis, 2014 ISBN 978-80-7470-078-1

fikční světy.indd 4

04.02.15 12:08

Na přebalu a frontispisu obraz Zdeňka Sýkory: Šikmá struktura, 1968, olej/plátno, 150 × 140 cm

fikční světy.indd 5

04.02.15 12:08

Vatoušovi

fikční světy.indd 6

04.02.15 12:08

Úvod

Jak napovídá název, předkládaná kniha je pokusem o propojení literárně­ teoretického rámce fikčních světů s tradičním literárněhistorickým a genologickým konceptem realistické prózy. Toto spojení vychází z mé osobní fascinace českou realistickou prózou (vezměme navíc v potaz, kolik realistických děl je přítomno v „oficiálním“ literárním kánonu), ale i ze služby, kterou, lapidárně řečeno, dlužím teorii fikčních světů. Přestože jsem na vytvoření této teorie nikterak neparticipoval, kladu si nepatrnou zásluhu za to, že se ujala i v českém literárněteoretickém prostředí a do jisté míry v něm i zdomácněla. Toto zdomácnění však přineslo i jisté nedorozumění, založené nejspíše terminologicky, tedy že teorie fikčních světů se primárně zabývá světy zcela fiktivními a fantastickými a že ta část literatury, která produkuje světy méně exkluzivní, stojí za hranicí zkoumatelnosti touto teorií. Je zřejmé, že nejlepší odpovědí na takto limitované chápání působnosti teorie fikčních světů je její aplikace na oblast literatury, která produkuje „ty nejméně fiktivní“, tedy od reality nejméně „odtržené“ světy — na realistickou literaturu a její nejdůležitější žánr, realistický román.

Na základě četby konkrétních próz české provenience a s pomocí nejrůznějších přístupů jsem definoval teoretický model, který nazývám realis‑ tickým fikčním světem a který se stal klíčovým konceptem celého mého bádání v této oblasti. Nicméně je pochopitelné, že mezi tímto modelem a samotným konceptem realistické prózy došlo vzápětí k jistému napětí.

Zdroj tohoto napětí tkví v aplikaci literárněteoretického modelu na literárněhistoricky založený koncept — největším problémem v tomto případě je zpětná aplikace teoretického modelu na objekt, který je stanoven teoreticky nerigidně a je výsledkem literárněhistoricky ustavené konvence. Pro teoretika je problematická už volba textů, na něž může svůj model aplikovat: pokud se rozhodne použít množinu textů, kterou literární historie označuje za realistické, zjistí, že nedokáže jednoduše určit jednotící kritérium (nebo soubor kritérií), podle něhož byly tyto texty takto označeny. Z toho jistě neplyne, že literární historie v tomto případě selhává 6

fikční světy.indd 7

7

04.02.15 12:08

(ostatně pojem realistického románu sama zavádí, jistě s dobrým úmyslem). Znamená to pouze, že literární historik vidí souvislosti jednotlivin (jednotlivých textů) v jejich společných formálních, tematických i vývojových rysech, zatímco literární teoretik potřebuje ke své práci kritérium (nebo soubor kritérií) aplikovatelné na všechny uvažované texty. Největší nebezpečí takového počínání tkví v tom, že zvolené kritérium bude příliš obecné, nebo naopak příliš specifické, takže může vymezovat množinu příliš širokou, či naopak příliš úzkou. Proto se ve své práci snažím zaměstnat vícero kritérií, jejichž vzájemnými kombinacemi je možné dostatečně detailně i obecně popsat teoretické i historické aspekty zkoumaných literárních děl a jejich souvislostí.

První část knihy shrnuje obecné úvahy o žánru realistického románu, a to jak v souvislostech obecně uměleckých, tak v konkrétních souvislostech literárněhistorických a poetologických. V této části se snažím poukázat na důležité rysy, které jsou s pojmem realistické literatury spojovány a nějakým způsobem se uplatňují v mém vlastním teoretickém návrhu realis‑ tického fikčního světa. Tento návrh je pak představen v závěru první části ve formě systematizovaného modelu. Realistický fikční svět je ústředním teoretickým konceptem a předpokladem celé knihy: spojuje návrhy teorie fikčních světů, obecná literárně sémiotická východiska a nástroje specificky vytvořené pro účel této knihy. Odkrývá základní rysy struktur realistických fikčních světů a spojuje tyto struktury s formálními a tematickými danostmi konkrétních realistických textů. K tomu slouží především zcela původně vytvořený systém tzv. realistických pohybů operujících v realistických fikčních světech, a to jak na úrovni extensionálních, tak na úrovni intensionálních1 struktur fikčních světů, a především evokační funkce, která je klíčovým konstituentem dojmu (pocitu či iluze)2 reality.

Druhá část se soustřeďuje již na českou prózu. Vycházím zde z předpokladu, že je vhodné poukázat na fenomén evokační funkce v souvislostech a proměnách literární produkce realismu předcházející a též produkce souběžné. Pouze tehdy je možné definovat specifika realistické prózy a nahlížet je jako důsledek literárně vývojových souvislostí, nebo naopak jako jevy paralelní a nesouvisející. Věnuji se tak vybraným dílům české prozaické produkce pozdního osmnáctého a devatenáctého století a v těchto sondách kombinuji obecné vymezení s analýzou formálních a tematických rysů konkrétních děl, se stálým zřetelem k navrženému teoretickému modelu realistického fikčního světa, a především k evokační funkci. Následující podkapitola této části je věnována české 1

2

Zde i dále používám pravopisnou variantu extense/extensionální (namísto extenze/ extenzionální) a intense/intensionální (namísto intenze/intenzionální) — oba pojmy tak jasně odkazují k diskursu teorie fikčních světů, v jejímž rámci fungují jako termíny.

Tyto pojmy budu v celé knize používat víceméně synonymicky, ad hoc podle kontextu.

Úvod

fikční světy.indd 8

04.02.15 12:08

protorealistické próze, jíž rozumím literární produkci, která bezprostředně historicky předchází produkci realistické a vykazuje podstatné rysy, které ji s touto produkcí formálně i tematicky spojují. Kapitola bezprostředně následující se konečně věnuje fenoménu české realistické prózy.

Je v ní cele a systémově aplikován model realistického fikčního světa na českou realistickou tvorbu (v jejích obecných rysech i v konkrétních jedinečnostech). Druhá část je též rozšířena o podkapitoly věnované sociálně realistickým a socialisticky realistickým fikčním světům a fikčním světům českého psychologického románu — důvodem pro toto rozšíření je skutečnost, že pojem realistického fikčního světa je definován v souvislosti s individuální a společenskou dominantou, které se vyskytují ve všech analyzovaných žánrech.

Poslední část celé knihy je věnována fikčním světům českých vědecko­ fantastických románů. Toto rozšíření směrem k vědeckofantastické próze se na první pohled může vzhledem k předchozím částem jevit jako násilné. Ovšem při detailnější analýze české vědeckofantastické prózy je možné nahlédnout její souvislosti s českou prózou realistickou, a to na nejrůznějších úrovních jejich výstavby a produkce fikčních světů. Do jaké míry jsou tyto souvislosti „nosné“, nechť laskavě posoudí sami čtenáři.

Summa summarum: kniha spojuje obecný literárněhistorický pohled na fenomén realismu a realistické literatury (případně souvisejících žánrů) s teoretickým a pro mé účely modifikovaným pojmem fikčního světa (rea‑ listický fikční svět) a historicky komparativními analýzami konkrétních textů. Ostatně kompoziční klíč jednotlivých podkapitol je analogický právě jmenovanému spojení: obecné nastínění žánru, výklad jeho specifik založený na použitém literárněteoretickém modelu, analýza konkrétních textů a dílčí závěr.

Kniha je výsledkem několikaletého soustředění se na klíčové aspekty související s hlavním tématem mého zájmu a neustálého promýšlení přístupových cest k uchopení celého problému. Tyto roky byly v mém případě o něco příjemnější díky veškeré podpoře, které se mi dostalo. Za tu musím poděkovat především GA ČR, která můj projekt v letech 2008—2010 finančně podporovala, čímž mi umožnila, abych se mohl na svou práci cele soustředit a zároveň její výsledky prezentovat na domácí i mezinárodní úrovni. Tato kniha by ovšem nikdy nevznikla bez přispění mého dlouholetého mentora a přítele Lubomíra Doležela, který mne ve formulování a zpracování jejích klíčových myšlenek vždy podporoval — upřímně děkuji! Mé další poděkování směřuje za kolegy a spolupracovníky z Ústavu pro českou literaturu AV ČR a Filozofické fakulty Masarykovy univerzity — mnoho z jejich myšlenek a poznámek jsem ve svém textu zúročil. A jak už se stalo jistou tradicí: na závěr děkuji všem ostatním, kteří mne na cestě za konečným tvarem této knihy jakkoli ­podpořili — oni už budou vědět.

8

fikční světy.indd 9

9

04.02.15 12:08

fikční světy.indd 10

04.02.15 12:08

I. Realismus

fikční světy.indd 11

04.02.15 12:08

fikční světy.indd 12

04.02.15 12:08

Obecný pojem realismu

Pojem realismu vstupuje do diskusí o literatuře zhruba kolem poloviny devatenáctého století. Koncept, do té doby vyhrazen téměř exkluzivně filozofickým disputacím či analýzám moderního výtvarného umění, je zhruba v tomto období použit mimo jiné k tomu, aby popsal nástup jistého typu literární produkce — produkce, která je v lecčems nová a inovativní, ovšem v lecčems též konvenční a tradiční.

Ovšem realismus ve svém obecném smyslu poukazuje též na zásadní změny, jimiž evropská společnost v devatenáctém století procházela: je spojován s rozvojem specifických výrobních vztahů, které se v Evropě devatenáctého století objevují v souvislosti s masovým zaváděním nových technologií do výroby. To ovlivňuje nejenom skladbu a rozložení výrobních vztahů, ale obecně mění habituální a sociální vazby natolik, že se zásadně proměňuje celý společenský svět. A právě společenská dimenze je pro utváření realismu jakožto uměleckého směru důležitá nejenom ve smyslu substrátu umožňujícího vznik samotné umělecké metody, ale i jako fenoménu realismem zobrazovaného a analyzovaného: Realismus není pouhým slohem, není to určitý literární směr nebo škola, ale tvůrčí metoda, která nám pomáhá poznat společenskou skutečnost a tím umožňuje ji přetvářet. Realismus není otázkou stylu, je celým velkorysým pohledem na život, je vědomím spisovatelské odpovědnosti vůči společnosti, je tvůrčí metodou, pravdivě zobrazující skutečnost své doby. A nikoli skutečnost jakoukoli, nahodilou, statickou, dílčí, nikoli povrch skutečnosti, ale skutečnost ve všech složitých souvislostech, skutečnost ve vývoji, v pohybu, který odhaluje to, co je ve společnosti staré a hynoucí, a co roste, co jde vpřed, i když v daném okamžiku třeba ještě slabé. (Fischer 1950: 8—9) Realismus se svým zájmem o společnost (a její analýzu a interpretaci) pojí jak s humanismem, který obrací svou pozornost k lidskému jedinci, lidství a vztahu k jedincům ostatním, tak s osvícenským racionalismem a jeho 12

fikční světy.indd 13

13

04.02.15 12:08

vlivem na formování pozitivisticky orientovaných myšlenkových pozic. Co se týče filozofických inspiračních zdrojů, má zásadní význam pro ustavení uměleckého realismu i spis Davida Humea A Treatise of Human Natu‑ re (1738), který obrátil pozornost vědců k lidské přirozenosti označené za ústřední bod veškerého vědeckého zkoumání a k metodě introspektivního pozorování této přirozenosti. Na druhou stranu je to pozitivismus, který primárně chápe lidskou společnost jako objekt vědeckého zkoumání: „Teorie kombinovaná s praxí v devatenáctém století vyprodukovala velké množství literatury, která představila zcela odlišný pohled na tzv. con‑ dition humaine. Tato skutečnost byla téměř jistě ovlivněna filozofickým myšlením, zejména pak Comtovým Cours de philosophie positive (1830)“ (Cuddon 1998: 730). V souvislosti s nástupem pozitivistické filozofie jsou pro mé uchopení realismu důležité dva momenty. Za prvé je to fakt, že společnost sama se emancipovala do té míry, že byla považována za plnohodnotný objekt uměleckého zobrazení: „Dali jsme skutečnosti, široké společnosti právě tak velké místo jako člověku. Nepřipouštíme, že člověk existuje sám a že jedině sám má význam, jsme naopak přesvědčeni, že je prostým výsledkem, a že máme­‑li mít lidské drama skutečné a úplné, je nutno je žádat ode všeho, co existuje“ (Zola 1950: 83). A za druhé je to způsob, jakým literatura a jiná umění tuto společnost zobrazovaly.

Specificky realistické zobrazení obsahuje silný analytický a interpretační moment, který se odráží v přesunu dominanty fungování realistických děl — dominanta se přesouvá z esteticko­‑artistní funkce signifikantní především pro romantické umění do funkce epistemologicko­‑edukační: 1 „Romanopisec, který nám chce dát přesný obraz života, musí se pečlivě vyvarovat jakéhokoliv spojení událostí, jež by se zdálo být výjimečné. Jeho úmyslem vůbec není vyprávět nějaký příběh, pobavit nás nebo nás dojmout, ale donutit nás, abychom přemýšleli, abychom porozuměli hlubokému a skrytému smyslu událostí“ (Maupassant 1950: 91). Podobně Otakar Hostinský přímo poukazuje na založení epistemologicko­‑edukační funkce již na rovině kreace realistického díla, kde ji spojuje se zkušeností autora i čtenáře se skutečností, tedy s jistou sdílenou konvencí: „Tvůrce jeho uspokojil se s přirozeností a význačností detailů, ba ani ne celkovou přirozeností toho zjevu, jenž bezprostředně staví se nám před oči, nýbrž zkoumal i všechny dohledné premisy jeho a nepřipustil žádnou, která by se zákony skutečnosti byla v nejmenším sporu, která by nebyla reálnou.

1

Na tomto místě je nutné zdůraznit, že v žádném případě nepolemizuji s jedním ze základních axiomů funkčního pojetí Pražské školy, které přisuzuje uměleckým dílům dominanci estetické funkce. To, co mám na mysli, když mluvím o dominantní epistemologicko­‑edukační funkci realistického umění, je dominance teleologická, která samozřejmě podléhá dominanci funkce estetické a spolu s ní pořádá ostatní možné funkce tohoto druhu umění. Jak uvidíme později, právě na specifickém vztahu celkově nadřazené estetické funkce a částečně nadřazené epistemologicko­‑edukační funkce v realistické literatuře bude podstatně založen můj teoretický návrh.

Obecný pojem realismu

fikční světy.indd 14

04.02.15 12:08

Proto všechny ty nesčetné představy, jež v nás dílo probouzí, bez výjimky shodují se se skutečností naší, poukazují k ní a jsou zase potvrzovány, mezi oběma splétají se pevné, nezrušitelné vazby, a tím umělecké dílo stává se účastným konkrétnosti věcí skutečných“ (Hostinský 1976: 95). Řekli jsme, že společnost devatenáctého století se emancipuje natolik, aby se mohla stát objektem uměleckého zobrazení. Tato proměna ovšem plyne z několika souvisejících pohybů především ve společnosti samé, které je obecně možné označovat jako pohyby demokratizační.

Navíc tyto pohyby primárně souvisejí s konkrétní společenskou třídou, jejíž vznik je spojen s migrací a ekonomickými přesuny v určitém stadiu rozvoje bur­žoazní společnosti a která je tradičně označována jako třída střední (jakkoli vágní pro účely vymezení uměleckého fenoménu toto označení je). Potřebám této třídy nedostačuje převažující elitistický a preskriptivně založený kánon umění romantické tradice, ale ani kánony další, souběžné a funkčně rozlišené: romance, náboženské spisy, folklorní útvary, klasicistní zábavná próza a další. Střední třída svým novým (i finančně podmíněným) přístupem k umění a vzdělání obrací tvůrčí i čtenářský zájem k realitě své každodenní empirické zkušenosti — zde se ostatně odehrává onen zásadní posun ve funkční dominantě umění do oblasti epistemologicko­ ‑edukační.2 Takové umění odpovídá nutnosti porozumět okolní realitě, vyrovnat se s kvalitativním a kvalitativním nárůstem společenských změn, a především vyvodit nová morální pravidla života v takto se proměňující společnosti: „Nový styl vzniká z nutnosti náležitého zobrazení nové tvářnosti společenského života“ (Lukács 1956: 202). Nově se utvářející střední třída navíc postupně nabývá takové kupní síly, že se spolupodílí na vzniku základního žánru literárního realismu, realistického románu; „romány byly prvními literárními produkty, které objevily masový trh“ (Morris 2005: 4).

Ovšem demokratizační tendence realistického románu se nezastavuje u střední třídy, nýbrž pokračuje, a to jak v produkci, tak v tematice — ostatně požadavek realistického románu jako románu o lidu a pro lid se objevuje v úvahách o realismu od samého počátku: „Žijeme v devatenáctém století, v době všeobecného hlasovacího práva, demokracie, liberalismu, a proto jsme se ptali sami sebe, zdali ti, jimž se říká ,spodní třídy‘, nemají práva na román; zdali tento svět pod světem — lid — má zůstat v literární klatbě a dále v opovržení u autorů, kteří dosud zachovávali mlčení o duši a srdci, které tento lid může mít“ (Gouncourtové 1950: 65—66).

Završením demokratizační tendence realistického románu je obrat k „širokým vrstvám čtenářstva, aby popsal jejich svět“ (Baldick 2008: 282), a též aby jim tento svět doručil v přístupném médiu a srozumitelném kódu.

2

14

fikční světy.indd 15

Brian McHale ve své slavné knize Postmodernist Fiction (1987) obecně mluví o epistemologické dominantě modernistického umění v protikladu k ontologické dominantě umění postmodernistického. V tomto smyslu realistický román tak, jak jej chápu, patří cele do množiny modernistického umění.

15

04.02.15 12:08

Ještě než se budu konkrétněji věnovat realistickému románu, soustředím se na některé další koncepty související s tímto fenoménem na úrovni společensko­‑kulturních vztahů. Bylo řečeno, že střední třída obrací pozornost ke společnosti a jejím proměnám jako k objektu realistického zobrazení. Ovšem toto tvrzení není dostatečně detailní. Přesnější je uvést, že realistické umění je založeno na zobrazení vztahu společnosti a jedinců uvnitř ní. Nenajdeme snad jediný umělecký směr, který není ve své podstatě nějak spojen s jedinci a jejich zobrazením, dokonce ani zobrazení vztahu jedince a jeho (společenského) okolí není exkluzivní pro zobrazení realistické. V případě realismu se však jedná o specifické uchopení vztahu jedince a jeho (společenského) okolí. Za prvé, jedinec je v souvislosti s deterministickou doktrínou pozitivistické filozofie chápán jako individuum, které je zcela podmíněno konglomerátem okolních pří‑ rodních a společenských sil: „Realistický román […] typicky uchopuje individuum nikoliv jako jistou identitu umístěnou v prostoru, nýbrž jako jistý průsečík systému vztahů“ (Morris 2005: 144); za druhé, s pozitivistickou metodou souvisí i způsob zobrazení jedince ve společnosti — realistické umění sleduje deterministický vztah jedince a okolní společnosti, analyzuje konkrétní situace tohoto vztahu a interpretuje je a jednání jedinců v nich ve vztahu k morálním konstelacím společnosti, v níž se vyskytují.

Jestliže jsem definoval dominantní funkci realistického umění jako epistemologicko­‑edukační, v souvislosti s výše uvedeným je zřejmé, že realistické umění vyrůstá ze specifického vztahu mezi tím, co považuje za realitu, a mezi jejím uměleckým zobrazením — jenom tak je možné, aby toto zobrazení nabylo požadované funkce. Vztah obou realit, zobrazované a zobrazené, je dán především ideovými předpoklady: pozitivistický koncept společnosti založený na myšlenkách (marxistického) sociálního determinismu umožňuje společnost popsat, analyzovat a interpretovat.

Sociální determinismus často pro naplnění své vize společnosti využívá klasický morfologický model založený na tezi strukturní podobnosti společnosti a přírody: „Nevytváří společnost z člověka podle prostředí, v němž se rozvíjí jeho činnost, právě tolik rozličných lidí, kolik je odrůd v zoologii?“ jak se táže jeden z velkých klasiků realistického umění (Balzac 1950: 28). Jakýkoli umělecký směr vycházející z týchž zásad musí nutně produkovat zobrazenou realitu, která strukturně odpovídá konceptua­ lizované realitě. Osvícenským racionalismem podporovaný pozitivistický optimismus považuje popis, analýzu, detail a srovnání za přístupy k pravdivému vědění. Tento koncept se samozřejmě odráží i v realistickém umění — proklamované pravdivosti jsou tak podřizovány realistické výrazové formy a strategie.

Obecný pojem realismu

fikční světy.indd 16

04.02.15 12:08

Realismus literární

Představme nyní základní aspekty tradičního (především literárněhistorického) rozumění pojmu literární realismus. V rámci těchto tradičních přístupů se zaměřím především na ty termíny a strategie, které později využiji při výstavbě svého teoretického modelu. „Realismus se stal spíše vágním termínem, pomocí něhož je čtenářům pouze indikováno, že se mohou vztahovat ke specifickému literárnímu textu“ (Herman 1996: 1) — takto velmi obecně začíná Luc Herman svou knihu Concepts of Realism (1996). Z jeho knihy, ale i z kontextu dalších zdrojů týkajících se fenoménu realistické literatury vyplývá, že definovat realismus jedno­duše a zároveň přesně je nemožné. Tento názor ostatně potvrzuje i naše vlastní čtenářská zkušenost. Problémem pro stanovení množiny realistické prózy, jíž dominuje žánr realistického románu, je relativní šíře kritérií uplatnitelných při vymezení množiny. Z toho důvodu většina teoretiků či historiků literatury po zralé úvaze dospívá k názoru, že „většina světové literatury může být pokládána za realistickou“ (Cuddon 1998: 729). Povšechné tvrzení tohoto typu by ovšem nemělo badatelům bránit popsat žánr realistického románu tak detailně a podrobně, jak to žánr sám dovolí. Je při tom ovšem nutné sledovat nejrůznější aspekty příslušného žánru: ten může být dostatečně detailně a přesně popsán pouze na průsečíku několika rovin zahrnujících filozofické a estetické předpoklady jeho vzniku, jeho vztah k dobovým poetickým tradicím, proměnu funkcí literatury založené na realistickém vyprávění a specifičnost tematiky a poetiky realistického románu.

Původní užití slova realismus v souvislosti s literaturou odkazovalo především k její neuměleckosti, masovosti a plebejství, které se v tomto typu literatury vyjevovaly. Pod prismatem realistických postupů výtvarně­ ‑uměleckých, díky nimž často bývá realismus připodobňován k zobrazení tehdy módní daguerrotypií, byla za realistická považována ta díla, která co možno nejvěrněji popisovala každodenní realitu, nebo alespoň její výsek: „Od ,realistického‘ románu, alespoň podle těch nejkonvenčnějších definic, můžeme očekávat, že vylučuje, ba přímo zavrhuje uměleckost ve své snaze odrážet to nejběžnější a nejpřirozenější z lidské zkušenosti“ (Byerly 1997: 2). Realismus může být tedy chápán jako ztráta (či podstatná změna) uměleckosti, či jako obraz každodenní skutečnosti. Takové chápání 16

fikční světy.indd 17

17

04.02.15 12:08

realistického zobrazení je ovšem založeno na předpokladu, že jazyk nám umožňuje přístup k nějaké „neverbální pravdě, která je za ním“ (Levine 1981: 6). Za tohoto předpokladu realistický román realitu nejenom odráží, ale přímo se stává její substitucí (srov. Byerly 1997: 2) — přestože žádné literární dílo nemůže skutečnost zobrazit v její celistvosti, může vzbudit „pocit celistvosti“ (Herman 1996: 13), který je jedním z pilířů „pocitu reality“.1 Literární historie zpravidla spojuje realistickou literaturu s překoná(vá)ním romantické manýry, artificity založené na směsi klasicistních a anachronických uměleckých forem. Ovšem na úrovni užití konkrétních básnických prostředků se realismus do větší či menší míry vyděluje i z dalších literárních směrů a žánrů: „Realismus […] definuje sám sebe v protikladu k excesům, jak stylistickým, tak narativním, vlastním různým druhům romantické, exotické či senzační literatury“ (Levine 1981: 5). Konkrétně v anglosaské literární tradici tak bývá realistický román vyčleňován vůči žánru romantické romance,2 neboť „odmítá idealizaci, únikovost a další extravagantní kvality romance ve prospěch toho, že střízlivě diagnostikuje aktuální problémy života“ (Baldick 2008: 281). Jinými slovy, realistická poetika rezignuje na elitářství a ornamentalitu romance a liší se od poetiky romantické jak po stránce tematické, tak po stránce stylové.

Na úrovni žánru je romantismus v próze spojen s povídkou a romancí, naproti tomu je realismus primárně svázán s románem. Na úrovni použitých básnických prostředků mluvíme o stylizované řeči romantických promluv a prostředcích, které podporují metaforičnost a symboličnost romantických děl, zatímco realistický román spojujeme s promluvami imitujícími každodenní řeč a prostředky „přesného“ zachycení zobrazované reality; na úrovni kompozice narativního textu romantismus charakterizuje jasně oddělené pásmo vypravěče od pásem postav, zřetelně odlišené subjektivní a objektivní části promluv a autorský vypravěč v popředí narativního dění, oproti tomu realismus nejrůznějšími prostředky narušuje striktní hranici mezi pásmem vypravěče a pásmy postav smýváním rozdílů mezi subjektivitou a objektivitou daných výpovědí, k čemuž přispívá i postupné upozadění vypravěče; na úrovni motivické a tematické, byť oba směry vykazují svůj eminentní zájem o subjekt, je neurčitý romantický hrdina často vyděděncem bez tváře, čtenáři předváděným ve své jedinečnosti v protikladu ke svému okolí, zatímco hrdina realistický je detailně popisován a analyzován v neustálé interakci se svým okolím, a to jak 1 2

Podobně Otakar Hostinský mluví v této souvislosti o „svrchované přesvědčivosti celého zjevu“, která je podmínkou „estetické vidiny“ naší reality (Hostinský 1976: 88 a 91).

V anglofonní genologické tradici označuje termín romance široké rozpětí historicky proměnlivých žánrů, které spojuje primární zábavní funkce a jež zpravidla obsahují kombinaci fantastických, milostných, kouzelných, pohádkových či legendistických prvků (jako je například rytířský a hrdinský román, gotický román, v novější době žánry populární četby jako tzv. zamilované romance čili harlekýnky).

Realismus literární

fikční světy.indd 18

04.02.15 12:08

po stránce fyzické, tak, a to především, po stránce psychické (vzpomeňme v této souvislosti výše uvedený citát z práce Pam Morrisové, která mluví o individuu jako o „průsečíku vztahů“; srov. Morris 2005, s. 144).

Realistický román se diametrálně odlišuje od romantické povídky a romance rovněž použitím specifických prostředků, které přibližují realistické vyprávění literárním formám a žánrům nefikčním — David Lodge v tomto smyslu mluví o „popisu zkušenosti“, která je podstatou realistického vidění světa a je primárně přenášena nefikčními žánry (srov. Lodge 1997: 25), Luc Herman upozorňuje na „podobnost mezi realistickým diskursem a popisy zkušenosti v nefikčních formách, jako je biografie, autobiografie, cestopis, dopisy, deníky a formy žurnalistické a historiografické. Vzhledem k tomu, že tyto formy představovaly ztělesnění reality, byly zárukou pravděpodobnosti těch literárních diskursů, které je napodobovaly“ (Herman 1996: 4). Souvislost mezi realistickým románem a nefikčními žánry není jistě překvapivá, zvláště připomeneme­‑li si dominantní epistemologicko­‑edukační funkci realistického románu, která vyrůstá z racionalisticko­‑pozitivistického podloží. V tom případě není realistický román ovlivněn filozofií či vědou pouze ideově, nýbrž i metodologicky, terminologicky a stylově. Proto je pochopitelné, že popis, experiment, analýza, hromadění dat a detailů spolu s jejich deterministickou interpretací v kombinaci s literárně nestylizovaným jazykem jsou základními pilíři žánru, který je rozkročen mezi „uměním“ a „realitou“: Epistemologie, která stojí za realismem, byla empiricistická se svou tendencí nadřazovat bezprostřední zkušenost […] řádu a byla zřetelně spojena s vývojem empirické vědy odehrávajícím se napříč celým stoletím: realismus vnáší napětí mezi imaginaci a realitu.

(Levine 1981: 18) Zmínili jsme, že realistické umění bylo od počátku spojováno mimo jiné s vynálezem daguerrotypie (a samozřejmě s realistickým malířstvím). Tento vztah je možné nahlížet na dvou spojených úrovních: daguerrotypie jakožto otisk reality je důkazem toho, že realitu je možné věrně či pravdivě zobrazit (v tomto případě se jedná o souvislost epistemologickou), a zároveň sama existence a funkce daguerrotypie ukazuje, že zásadní podobnost mezi realitou a jejím obrazem může být založena vizuálně.

Realistický román vskutku staví do velké míry svou identitu na detailním až vizuálním popisu objektů a vztahů, o nichž vypovídá; „obrazový či vizuální aspekt realismu je charakteristický pro tento žánr“ (Morris 2005: 142). Uvidíme ostatně na příkladech z českého prostředí, že slovo obraz (či slova s podobnými denotáty) je velmi často přímo součástí názvů konkrétních realistických děl. Vizualita praktikovaná v realistickém románu má jasnou funkci: realismus se pomocí této strategie a užitím dalších (jazykových) prostředků snaží evokovat nějakou mimotextovou realitu.

18

fikční světy.indd 19

19

04.02.15 12:08

Nicméně podobnost mezi realistickým zobrazením a daguerrotypií či fotografií je pouze jedním ze stupňů dokonalého obrazu skutečnosti: Realista — jestliže je umělcem — bude se snažit ne snad nám ukázat všední fotografii života, ale dát nám o ní úplnější, úchvatnější představu, představu přesvědčivější, než je skutečnost sama. (Maupassant 1950: 93) Realismus jakožto literární směr je tedy založen na předpokladu, že k realitě existuje přístup a že tento přístup může být zprostředkován specifickými (realistickými) uměleckými postupy. Tyto postupy nejenom zobrazují dané entity „realisticky“, ale zároveň odhalují příčiny jednotlivých stavů a vztahů popisované reality — realismus se v tomto případě mění „z reflexe reality na náhražku reality; může tak fungovat buď jako mocný diagnostický prostředek, nebo jako placebo“ (Byerly 1997: 2). Byerlyová de facto pouze jinými slovy stvrzuje výše definovanou epistemologicko­ ‑edukační funkci, která je pro realistický román dominantní, a spojuje ji s konkrétní pragmatickou rovinou. To, co Byerlyová nazývá „mocným diagnostickým prostředkem“, je možné chápat v širších kulturních souvislostech jako prostředek pro odkrytí pravidel, podle nichž funguje člověk v interakci se svým okolím a jejichž uvědoměním a akceptací získá schopnost a možnost v reálném světě smysluplně koexistovat: Realismus jakožto literární metoda může být definován jako sebe­ ‑uvědomělé úsilí, často ve jménu nějaké morální iniciativy o sdělování pravdy či rozšiřování hranic lidského soucitu, přesvědčit čtenáře o tom, že literatura popisuje přímo […] realitu samu. (Levine 1981: 8) Jak uvidíme dále, morální aspekt realistického románu, související s jeho soustředěním na analýzu vztahu jedince a jeho okolí, patří mezi esenciální tematické složky realismu.

Ze všeho dosud popsaného a citovaného pro teoretika plyne jeden nepříliš radostný závěr, tedy že dosavadní (především jiné než literárněteoretické) uchopení realistického umění a literatury je stejnou měrou nesystémové jako málo přehledné a málo konzistentní. Ovšem systémovost a konzistence jsou charakteristiky, jež spojujeme s přístupy, které jsou literárněhistorické poznatky schopny uspořádat v souladu s teoretickým zázemím podpořeným konkrétním metodologickým instrumentářem. 3 3

Takový syntetizující přístup nabízí například Ruth Ronenová ve své knize Representing the Real (2006), ta ovšem k problému realistického zobrazení přistupuje z psychoanalyticky zaměřených pozic, které pro své vlastní zkoumání považuji za zbytné, byť inspirativní.

Realismus literární

fikční světy.indd 20

04.02.15 12:08

Závěr

Cílem knihy bylo poskytnout ucelený teoretický model vhodný pro analýzu a interpretaci realistického románu: realistický fikční svět. V návrhu tohoto modelu, který vychází především z axiomů teorie fikčních světů a dalších teoretických zdrojů, se nicméně projevují i poznatky literárně­ historické — ostatně realistický román je tradičně pojmem literární historie, která jej nahlíží na průsečíku historie (událostí i idejí) a historické poetiky. Po počáteční teoretické části, v níž jsem definoval reali‑ stický fikční svět, jeho dominantní pohyby (individuálně­‑psychologický a sociálně­‑ideologický) a klíčové působení tzv. evokační realistické funk‑ ce, jsem se zaměřil na analýzu vybraných děl české prózy devatenáctého a dvacátého století — samozřejmě s vědomím schematičnosti, simplifikace či možnosti chybné interpretace nalezených souvislostí, které takový druh práce nutně provázejí. Tato komparace doplněná příslušnými syntetizujícími kapitolami je založena na detailní analýze extensionálních a intensionálních struktur jednotlivých fikčních světů za použití systémových nástrojů vyplývajících právě z navrženého literárněteoretického modelu realistického fikčního světa s jeho specifickými realis‑ tickými pohyby a funkcemi. Věřím, že tato svébytná kombinace ve svém důsledku poukazuje na důležité skutečnosti přispívající k detailnějšímu uchopení a pochopení fenoménu realistické prózy obecně a české realistické prózy konkrétně.

Nad rámec samotných realistických próz, jejich souvislostí a odlišností, pravidelností a proměn jsem se ve dvou specifických kapitolách zaměřil na vybraná díla psychologické prózy a sociálně realistického a socialisticky realistického románu. Důvodem této „zacházky“ je zásadní (nejenom vývojová) souvislost těchto žánrů s realistickou prózou, která se projevuje na úrovni fikčních světů těmito literárními žánry založenými. Právě tyto žánry ukazují, a jistě nejenom ony, důležité posuny a variace realistických struktur a pohybů, které jsou dokumentovatelné analýzou konkrétních realistických evokačních funkcí, jejich druhů, způsobů jejich naplnění a distribuce. Tyto analýzy a komparace by měly dostatečně poukázat na specifika daných žánrů.

180

fikční světy.indd 181

181

04.02.15 12:08

V poslední kapitole jsem věnoval pozornost fenoménu (české) vědecko­ fantastické literatury a jejím souvislostem s realistickou prózou — i zde jsem se pokusil poukázat na souvislosti a rozdílnosti vědeckofantastických fikčních světů a fikčních světů realistických, opět za pomoci systému evokačních funkcí a dalších analytických prostředků, které jsem vytvořil v průběhu celé práce.

Závěr

fikční světy.indd 182

04.02.15 12:08

Literatura

Literatura primární Arbes, Jakub 1954 Moderní upíři. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění: Praha Čapek, Karel 1947 Válka s mloky. Fr. Borový: Praha Glazarová, Jarmila 1962 Vlčí jáma. Československý spisovatel: Praha Hálek, Vítězslav 1926 Na statku a v chaloupce, Na vejminku, Pod pustým kopcem. Nákladem Jana Laichtera: Praha 1957 Poldík rumař a jiné povídky. Státní nakladatelství dětské knihy: Praha Havlíček, Jaroslav 1959 Ta třetí. Československý spisovatel: Praha Herrmann, Ignát 1962 U snědeného krámu. Československý spisovatel: Praha Hostovský, Egon 1928 Ghetto v nich. Pokrok: Praha Jan z Hvězdy 1843 Jarohněv z Hrádku. Jar. Pospíšil: Praha 1845 „Radomíra“. In týž: Drobné povídky od Jana z Hvězdy, svazek druhý. Jar. Pospíšil: Praha Jirásek, Alois 1950 Proti všem. Brázda: Praha 1955 Psohlavci. Státní pedagogické nakladatelství: Praha

182

fikční světy.indd 183

183

04.02.15 12:08

Kramérius, Václav Rodomil 1804 Cesta do Arabie. Kramériusovou prací a nákladem: Praha 1836 Červená krčma. Tábor — Jindřichův Hradec Mácha, Karel Hynek 1953 Cikáni a jiná próza. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění: Praha 1969 Marinka. Odeon: Praha Majerová, Marie 2010 Přehrada. Host: Brno Mrštík, Vilém 1990 Santa Lucia. Československý spisovatel: Praha Mrštíkové, Alois a Vilém 1964 Rok na vsi I, II. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění: Praha Neruda, Jan 1941 „Ošumělá existence“. In týž: Arabesky a studie. Čin: Praha 1956 Trhani. Československý spisovatel: Praha 1957 Literatura I. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění: Praha 1957a „První a poslední slovo panu J. Malému“.

In týž: Literatura I. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění: Praha, s. 61—67 1957b „Škodlivé směry“. In týž: Literatura I. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění: Praha, s. 90—99 1957c „České romány“. In týž: Literatura I. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění: Praha, s. 212—213 1957d „Sebrané spisy“. In týž: Literatura I. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění: Praha, s. 135—139 1958 Studie krátké a kratší II. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění: Praha 1958a „Moderní člověk a umění“. In týž: Studie krátké a kratší II. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění: Praha, s. 21—30 1981 „Byl darebákem“. In týž: Obrazy ze života. Československý spisovatel: Praha Nováková, Teréza 1956 Jan Jílek /a/, Jiří Šmatlán /b/, Na Librově gruntě /c/.

Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění: Praha Otčenášek, Jan 1956 Občan Brych. Československý spisovatel: Praha Pujmanová, Marie 1963a Lidé na křižovatce. Československý spisovatel: Praha 1963b Hra s ohněm. Československý spisovatel: Praha 1964 Život proti smrti. Československý spisovatel: Praha Literatura

fikční světy.indd 184

04.02.15 12:08

Rais, Karel Václav 1959 Kalibův zločin. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění: Praha 1976 Výminkáři. Odeon: Praha Řezáč, Václav 1954 Černé světlo. Československý spisovatel: Praha Sabina, Karel 1977a Hrobník. Odeon: Praha 1977b Oživené hroby. Československý spisovatel: Praha Světlá, Karolina 1957 „Černý Petříček“. In táž: Pražské povídky a romány. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění: Praha 1961 „Přišla do rozumu“. In táž: Kresby z Ještědí. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění: Praha 1968 Nemodlenec. Melantrich: Praha Sychra, Matěj 1876 Pomněnkový vínek ze spisů Matěje Josefa Sychry. Fr. A. Urbánek: Praha Šedivý, Prokop 1812 Mnislav a Světivina. Nákladem Krameriusových dědiců: Praha Troska, J. M. 1992 Kapitán Nemo. (Nemova říše /a/, Rozkazy z éteru /b/, Neviditelná armáda /c/). Sfinga: Ostrava Tyl, Josef Kajetán 1858 Poslední Čech. J. L. Kober: Praha 1874 Josefa Kaj. Tyla sebrané spisy. Svazek šestý, Poslední Čech; Rozervanec; Marie; Pepíček a Pepička; Knihař vlastenec. I. L. Kober: Praha 1881 „O spisech Jana z Hvězdy (Jana Jindřicha Marka)“. In týž: Josefa Kaj. Tyla sebrané spisy. Svazek třináctý. J. L. Kober: Praha Weiss, Jan 1975 Dům o tisíci patrech. Vyšehrad: Praha Winter, Zikmund 1952 Mistr Kampanus. Vyšehrad: Praha Zápotocký, Antonín 1953 Rudá záře nad Kladnem. Československý spisovatel: Praha Literatura sekundární Aristotelés 1993 Poetika. Přel. F. Groh. Gryf: Praha Baldick, Chris 2008 [1990] The Oxford Dictionary of Literary Terms. Oxford University Press: Oxford 184

fikční světy.indd 185

185

04.02.15 12:08

Balzac, Honoré de 1950 [1842] „Úvod k Lidské komedii“. Přel. V. Brett. In J. L. Fischer (ed.): Manifesty francouzských realistů XIX. a XX. století. Československý spisovatel: Praha, s. 27—43 Barthes, Roland 2002 [1966] „Úvod do strukturální analýzy vyprávění“.

Přel. J. Fryčer. In P. Kyloušek (ed.): Znak, struktura, vyprávění.

Výbor z prací francouzského strukturalismu. Host: Brno, s. 9—43 Becker, George Joseph 1980 Realism in Modern Literature. Frederick Ungar Publishing Company: New York Benford, Gregory 1980 „Aliens and Knowability: A Scientist’s Perspective“.

In G. E. Slusser — G. R. Guffey — M. Rose (eds.): Bridges to Science Fiction. Southern Illinois University Press: Carbondale — Edwardsville, s. 53—63 Bremond, Claude 2002 [1966] „Logika narativních možností“. Přel. P. Kyloušek.

In P. Kyloušek (ed.): Znak, struktura, vyprávění. Výbor z prací francouzského strukturalismu. Host: Brno, s. 118—141 Broderick, Damien 1994 Reading by Starlight: Postmodern Science Fiction. Routlege: London — New York Byerly, Alison 1997 Realism, Representation, and the Arts in Nineteenth­ ‑Century Literature. Cambridge University Press: Cambridge Clark, Katerina 2000 The Soviet Novel: History as Ritual.

Indiana University Press: Bloomington Cohn, Dorrit 1978 Transparent Minds: Narrative Modes for Presenting Consciousness in Fiction. Princeton University Press: Princeton Collins, Robert A. — Pearce, Howard D. (eds.)

1985 The Scope of Fantastic — Theory, Techniques, Major Authors. Greenwood Press: Westport — London Cuddon, John Anthony 1998 [1976] A Dictionary of Literary Terms and Literary Theory. Blackwell Publishers: Oxford Davenport, Basil (ed.)

1959 The Science Fiction Novel: Imagination and Social Criticism. Advent Publishers Dněprov, Vladimir 1961 [1960] Problémy realismu. Přel. J. Zumrová. Československý spisovatel: Praha Literatura

fikční světy.indd 186

04.02.15 12:08

Doležel, Lubomír 1993 [1973] Narativní způsoby v české literatuře. Československý spisovatel: Praha 2003 [1998] Heterocosmica. Fikce a možné světy. Karolinum: Praha 2008 [1980] „Literární styl: krátká poznámka ke složitému problému“. In týž: Studie z české literatury a poetiky. Přel. B. Fořt. Torst: Praha, s. 265—270 Eco, Umberto 1997 [1994] Šest procházek literárními lesy.

Přel. B. Grygová. Votobia: Olomouc Eliot, Thomas Stearns (ed.)

1979 Literary Essays of Ezra Pound. Faber — Faber: London Faktorová, Veronika 2012a Mezi poznáním a imaginací. Podoby obrozeneckého cestopisu. ARSCI: Praha 2012b „Koncepty krajiny v romantické geologii; aneb o významu obrazotvornosti“. In J. Malura — M. Tomášek (eds.): Krajina.

Vytváření prostoru v literatuře a výtvarném umění. Filozofická fakulta Ostravské univerzity: Ostrava, s. 128—139 Fischer, Josef Ludvík (ed.)

1950 Manifesty francouzských realistů XIX. a XX. století. Československý spisovatel: Praha Forster, Edward Morgan 1970 [1927] Aspects of the Novel. Penguin: Harmondsworth Fořt, Bohumil 2005 Úvod do sémantiky fikčních světů. Host: Brno Genette, Gérard 2002 [1966] „Hranice vyprávění“. Přel. P. Kyloušek.

In P. Kyloušek (ed.): Znak, struktura, vyprávění. Výbor z prací francouzského strukturalismu. Host: Brno, s. 240—256 Ginzburgová, Lydia 1982 [1977] Psychologická próza. Přel. J. a O. Žákovi. Odeon: Praha Gouncourtové, Edmond a Jules 1950 [1864] „Úvod k románu Germinie Lacerteux“.

Přel. V. Brett. In J. L. Fischer (ed.): Manifesty francouzských realistů XIX. a XX. století. Československý spisovatel: Praha, s. 65—66 Grepl, Miroslav 1962 „K jazykové výstavbě umělecké prózy třicátých a čtyřicátých let 19. století“. In Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, č. 9, s. 137—161 Haman, Aleš 1968 Neruda prozaik. Odeon: Praha 2007 Trvání v proměně: česká literatura devatenáctého století. ARSCI: Praha 186

fikční světy.indd 187

187

04.02.15 12:08

Hamon, Philippe 2002 [1972] „Co je to popis?“. Přel. J. Fryčer.

In P. Kyloušek (ed.): Znak, struktura, vyprávění. Výbor z prací francouzského strukturalismu. Host: Brno, s. 180—207 Heinlein, Robert A. 1959 „Science Fiction: Its Nature, Faults and Virtues“.

In B. Davenport (ed.): The Science Fiction Novel: Imagination and Social Criticism. Advent Publishers Herman, David 2002 Story Logic. Problems and Possibilities of Narrative. University of Nebraska Press: Lincoln Herman, Luc 1996 Concepts of Realism. Camden House: Columbia Hodrová, Daniela 1979 „Žánrový půdorys tzv. budovatelského románu“. In kol.: Vztahy a cíle socialistických literatur. ÚČSL: Praha, s. 121—141 Hostinský, Otakar 1976 [1890] „O realismu uměleckém“. In Čítanka českého myšlení o literatuře. Československý spisovatel: Praha, s. 73—102 Hrdina, Martin 2014 „Realismus v české literatuře 19. století. Pohledy současníků, historické interpretace a badatelské perspektivy“. In Česká literatura 3, s. 372—394 Hume, David 1964 [1738] A Treatise of Human Nature. Dent: London Chatman, Seymour 2008 [1978] Příběh a diskurs. Narativní struktura v literatuře a filmu. Přel. M. Orálek. Brno: Host Chvatík, Květoslav 2001 [1994] Strukturální estetika. Host: Brno Jakobson, Roman Osipovič 1995a [1933—1934] „Co je poezie?“. Přel. M. Červenka, M. Chlíbcová, T. Pokorná. In týž: Poetická funkce. H&H: Praha, s. 23—33 1995b [1921] „O realismu v umění“. Přel. M. Červenka, M. Chlíbcová, T. Pokorná. In týž: Poetická funkce. H&H: Praha, s. 138—144 Janáčková, Jaroslava 1994 Česká literatura 19. století. Od Máchy k Březinovi. Scientia: Praha Janoušek, Pavel a kol.

2007 Dějiny české literatury 1945—1989. II. díl. Academia: Praha Jedličková, Alice 2010 Zkušenost prostoru. Vyprávění a vizuální parametry. Academia: Praha

Literatura

fikční světy.indd 188

04.02.15 12:08

2012 „Od prostoru ke krajině. Pokus o vymezení pojmu oklikou přes realistické zobrazení“. In J. Malura — M. Tomášek (eds.): Krajina. Vytváření prostoru v literatuře a výtvarném umění.

Filozofická fakulta Ostravské univerzity: Ostrava, s. 143—158 Jungmann, Josef 1947 [1825] Krátká historie národu, osvícení a jazyka. Bohumil Janda: Praha 1948 Boj o obrození národa. F. Kosek: Praha Kolesnikoff, Nina — Smyrniw, Walter (eds.)

1994 Socialism Realism Revisited: Selected Papers from the McMaster Conference. McMaster University: Hamilton Koten, Jiří 2013 Jak se fikce dělá slovy. Pragmatické aspekty vyprávění. Host: Brno Kyloušek, Petr (ed.)

2002 Znak, struktura, vyprávění. Výbor z prací francouzského strukturalismu. Host: Brno Levine, George 1981 The Realistic Imagination: English Fiction from Frankenstein to Lady Chatterly. The University of Chicago Press: Chicago — London Lewis, David 1973 Counterfactuals. Harvard University Press: Cambridge Lodge, David 1997 [1977] The Modes of Modern Writing: Metaphor, Metonymy and the Typology of Modern Literature.

Cornell University Press: Ithaca — New York Lukács, Georg 1956 [1936] „Vyprávět či popisovat. K diskusi o naturalismu a formalismu“. Přel. R. Toman. Světová literatura 4, s. 198—221 1964 Realism in Our Time. Literature and the Class Struggle.

Harper and Row Publishers: New York — Evanston Macura, Vladimír 1983 Znamení zrodu. České národní obrození jako kulturní typ. Československý spisovatel: Praha 1998 Český sen. Nakladatelství Lidové noviny: Praha Malura, Jan — Tomášek, Martin (eds.)

2012 Krajina. Vytváření prostoru v literatuře a výtvarném umění. Filozofická fakulta Ostravské univerzity: Ostrava Maupassant, Guy de 1950 [1888] „Román“. Přel. V. Brett. In J. L. Fischer (ed.): Manifesty francouzských realistů XIX. a XX. století. Československý spisovatel: Praha, s. 91—94 Mocná, Dagmar — Peterka, Josef a kol.

2004 Encyklopedie literárních žánrů. Paseka: Praha — Litomyšl 188

fikční světy.indd 189

189

04.02.15 12:08

Moldanová, Dobrava 2007 České příběhy. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně: Ústí nad Labem Morris, Pam 2005 Realism. The New Critical Idiom. Routlege: London — New York Moźejko, Edward 1994 „Socialist Realism: The Rise and Fall of Literary Doctrine“. In N. Kolesnikoff — W. Smyrniw (eds.): Krajina.

Vytváření prostoru v literatuře a výtvarném umění. Filozofická fakulta Ostravské univerzity: Ostrava, s. 43—58 Mravcová, Marie 1987a „Sociální román“. In kol.: Poetika české meziválečné literatury. Praha: Československý spisovatel, s. 268—290 1987b Umělecké dokumenty a romány. Profil: Ostrava Neff, Ondřej 1985 Tři eseje o české sci­‑fi. Československý spisovatel: Praha Otruba, Mojmír 1977 „Proměny Tylovy tendenční povídky“. In J. K. Tyl: Novely a arabesky. Odeon: Praha Parrinder, Patrick 1980 Science Fiction. Its Criticism and Teaching. Methunen: New York Plank, W. G. 1985 „The Imaginary: Synthesis of Fantasy and Reality“.

In R. A. Collins — H. D. Pearce (eds.): The Scope of Fantastic — Theory, Techniques, Major Authors.

Greenwood Press: Westport — London, s. 77—82 Platón 1993 Ústava. Přel. R. Hošek. Nakladatelství Svoboda — Libertas: Praha Pound, Ezra 1979 [1934] „Date Line“. In T. S. Eliot (ed.): Literary Essays of Ezra Pound. Faber — Faber: London, s. 74—87 Roberts, Adam 2006 Science Fiction. The New Critical Idiom.

Routlege: London — New York Ronenová, Ruth 2006 [1994] Možné světy v teorii literatury.

Přel. M. Červenka. Host: Brno Slusser, George Edward — Guffey, George Robert — Rose, Mark (eds.)

1980 Bridges to Science Fiction. Southern Illinois University Press: Carbondale — Edwardsville Stafford, Jean 1948 „The Psychological Novel“. The Kenyan Review 1, č. 2, s. 214—227

Literatura

fikční světy.indd 190

04.02.15 12:08

Šámal, Petr 2009 „Jak se stát socialistickým realistou: přepracované vydání sebe sama“. Česká literatura 57, č. 2, s. 172—195 Špičák, Josef 1957 „Pražské povídky a romány Karoliny Světlé“. In K. Světlá: Pražské povídky a romány. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění: Praha, s. 405—420 Tomášek, Martin 2012 „Funkce literární krajiny u Karla V. Raise“. In J. Malura — M. Tomášek (eds.): Krajina. Vytváření prostoru v literatuře a výtvarném umění. Filozofická fakulta Ostravské univerzity: Ostrava, s. 159—180 Tureček, Dalibor 2007 Fejeton Jana Nerudy. ARSCI: Praha 2012 „Synopticko­‑pulzační model českého literárního realismu — pracovní hypotéza“. In týž a kol. České literární romantično.

Synopticko­‑pulzační model kulturního jevu. Host: Brno, s. 265—282 Tureček, Dalibor a kol.

2012 České literární romantično. Synopticko­ ‑pulzační model kulturního jevu. Host: Brno Václavek, Bedřich 1940 Lidová slovesnost v českém vývoji literárním. Václav Petr: Praha 1950 Tvorbou k realitě. Svoboda: Praha 1975 [1937] „Marie Pujmanová: Lidé na křižovatce“. In týž: Kritické stati z třicátých let. Československý spisovatel: Praha, s. 260—262 Vodička, Felix 1948 Počátky krásné prózy novočeské. Melantrich: Praha 1958 Cíle a cesty obrozenecké literatury. Československý spisovatel: Praha Zola, Émile 1950 [1880] „O popisu“. Přel. V. Brett. In J. L. Fischer (ed.): Manifesty francouzských realistů XIX. a XX. století. Československý spisovatel, s. 82—87 Ždanov, Andrej Alexandrovič 1950 [1934] „O nejpokrokovější literatuře světa“.

In týž: O umění. Orbis: Praha, s. 11—22

190

fikční světy.indd 191

191

04.02.15 12:08

Fictional Worlds of Czech Realist Prose

The theory of fictional worlds, established in the 1980s, provides literary theoreticians with a system of analythical means sufficient for a detailed analysis of literary narrative fiction in general. The aim of the present book is to apply the theory of fictional worlds to Czech realist prose in order to reveal and describe the specificity of this kind of literary production. For the purpose of the book it was first necessary to adjust the general model of a fictional world to the specific qualities of realist narrative prose.

Therefore, the newly developed model of realist fictional world is based on the general shape of the model of a fictional world provided by the fictional worlds theory. It has, however, been added to by several classic and also brand new concepts and categories. The realist fictional world model thus encompasses the traditional concepts of a literary character, setting, society and mind combined with the crucial idea of su(o)bject and with the notion of realist moves, which connect the category of su(o)bject to the concept of mind and society. The final shape of the realist fictional world model is also added to by the list of narrative devices and strategies which support the realist moves at the level of extensional and intensional structures of this specific kind of fictional world. For the purpose of a detailed analysis of the devices which cause the effect of reality in realist narrative fiction the concept of realist evocative function is introduced. The realist evocative fuction, subdominant to the poetic function, is defined as a function from a realist fictional narrative to a realist fictional world which enables the readers to perceive realist fiction as a fiction about reality. Realist evocative function can be detected at all levels of realist fictional prose and several kinds of the function can be differentiated; thus in realist narratives it is possible to distinguish between historical, geographical, personal, objectival, epistemological, cultural, contextual and other realist evocative functions. The final realist effect of realist prose is achieved by the joint power of these subfunctions.

In the second part of the book the theoretical model of realist fictional world is applied to selected works of Czech literature of the nineteenth and twentieth centuries. In order to document the development of Fictional Worlds of Czech Realist Prose

fikční světy.indd 192

04.02.15 12:08

Czech realist prose special attention is paid to the periods of Czech prose foregoing the period of realism. Therefore selected works of the prose of the National Revival period, namely pre­‑romantic, romantic and pre­‑realist, are thoroughly analysed in order to show the means and strategies supporting the realist evocative function and its subkinds in these works. Nevertheless, the major part of the second section is devoted to the phenomenon of Czech realist prose itself. The model of realist fictional world is fully aplied to crucial works of Czech realist prose by Božena Němcová, Jan Neruda, K. V. Rais, Karolina Světlá, Teréza Nováková, Ignát Herrmann, Vilém Mrštík, Zikmund Winter, Jakub Arbes and Alois Jirásek in order to analyze the means and strategies constituting the realist evocative functions, their kinds and mutual relationships. The two subsequent chapters are focused on Czech social realist, respectively socialist realist literature — in order to explore these phenomena revised versions of the model of realist fictional world are applied to selected works of this kind of literary production and also the set of realist evocative functions is modified for the purpose of better understanding the specificity of this kind of production. The following chapter introduces another modified version of the aforementioned model and evocative functions used for the purpose of an investigation of the Czech psychological novel. The comparison of the original model of the realist fictional world and of its modified versions of social realist, socialist realist and psychological fictional worlds shows the crucial similarities and also dissimilarities between particular genres and their fictional worlds. The very last section of this part is somehow unexpectedly devoted to the genre of science­‑fiction. Although no modified version of the realist fictional world is in the section provided, the analyses of particular books of Czech sci­‑fi focus on the ways in which realist evocative function is realized in this specific type of literary production.

The purpose of the book was to offer a theoretical model which can be used for a detailed analysis and description of the specific qualities of (Czech) realist prose. The provided model of realist fictional world with its crucial category of su(o)bject, specific realist moves and the system of realist evocative functions enables us to focus on the phenomenon of Czech realist prose from various points of view and also at different levels of a prosaic realist artwork. As it can be seen from further analyses the theoretical model of realist fictional world can be modified for the purpose of an examination of other genres which share important essential features, especially in terms of their ability to cause the effect of reality, with the genre of the realist novel.

192

fikční světy.indd 193

193

04.02.15 12:08

Jmenný rejstřík A Arbes, Jakub 74, 79, 94, 95, 106, 110, 159, 183, 193 Aristotelés 23, 185 B Baldick, Chris 15, 18, 185 Balzac, Honoré de 16, 34, 186 Barthes, Roland 22, 31, 186 Becker, George Joseph 107, 186 Benford, Gregory 154, 186 Bremond, Claude 186 Breton, André 137 Brett, Vladimír 186, 187, 189, 191 Broderick, Damien 154, 186 Byerly(ová), Alison 17, 18, 20, 186 C Clark(ová), Katerina 116, 186 Cohnová, Dorrit 28, 29, 33, 84, 92, 186 Collins, Robert A. 186, 190 Comte, Auguste 14 Cuddon, John Anthony 14, 17, 186 Č Čapek, Karel 159, 172—180, 183 Červenka, Miroslav 188, 190 D Davenport, Basil 186, 188 Dněprov, Vladimir 186 Dobrovský, Josef 46, 66 Doležel, Lubomír 9, 27—29, 32, 40, 54, 63, 64, 83, 86, 87, 89, 93, 96, 100, 109, 187

E Eco, Umberto 38, 40, 187 Eliot, Thomas Stearns 186, 190 F Faktorová, Veronika 46, 47, 187 Fischer, Josef Ludvík 13, 186, 187, 189, 191 Forster, Edward Morgan 187 Fořt, Bohumil 187 Frege, Gottlob 32 Fryčer, Jaroslav 186, 188 G Genette, Gérard 25, 187 Gernsback, Hugo 150, 151 Ginzburgová, Lydia 137, 138, 187 Glazarová, Jarmila 139—142, 183 Golomek, Bedřich 179 Gouncourt, Edmond de 15 Gouncourt, Jules de 15, 187 Groh, František 185 Grepl, Miroslav 68, 187 Grygová, Bronislava 187 Guffey, George Robert 186, 190 H Hálek, Vítězslav 74, 79, 90, 91, 105, 107—109, 183 Haman, Aleš 71, 72, 83, 86, 187 Hamon, Philippe 24, 36, 37, 188 Havlasa, Bohumil 105 Havlíček, Jaroslav 139, 142, 143, 183 Havlíček (Borovský), Karel 105 Heinlein, Robert Anson 154, 188 Herman, David 40, 188 Herman, Luc 17—19, 188

Jmenný rejstřík

fikční světy.indd 194

04.02.15 12:08

Herrmann, Ignát 74, 79, 84—86, 89, 91, 96, 102, 109, 183, 193 Hodrová, Daniela 114, 133, 188 Hostinský, Otakar 14, 15, 18, 22, 24, 188 Hostovský, Egon 139, 144—146, 183 Hošek, Radislav 190 Hrdina, Martin 45, 188 Hume, David 14, 188 CH Chatman, Seymour 24, 90, 188 Chlíbcová, Milada 188 Chocholoušek, Prokop 105 Chvatík, Květoslav 23, 36, 188 J Jakobson, Roman Osipovič 22, 23, 188 Jan Jindřich Marek (Jan z Hvězdy) 56—59, 68, 105, 183, 185 Janáčková, Jaroslava 79, 81, 83, 188 Janoušek, Pavel 128, 188 Jedličková, Alice 30, 95, 188 Jesenský, Jan 101 Jirásek, Alois 79, 98—101, 103, 183, 193 Jungmann, Josef 46, 47, 49, 50, 66, 71, 189 K Klicpera, Václav Kliment 105 Kolár, Josef Jiří 159 Kolesnikoff(ová), Nina 189, 190 Kollár, Ján 105 Koperník, Mikuláš 151 Koten, Jiří 37, 83, 189 Kramerius (Kramérius), Václav Rodomil 51, 55, 57, 159, 184 Kyloušek, Petr 186—189 194

fikční světy.indd 195

L Levine, George 18—20, 189 Lewis, David 30, 189 Lodge, David 19, 189 Lukács, Georg 15, 25, 116, 189 M Macura, Vladimír 47, 90, 189 Mácha, Karel Hynek 60—63, 65, 67, 68, 184 Majerová, Marie 117, 118, 122—125, 184 Malura, Jan 187, 189, 191 Margolin, Uri 40 Maupassant, Guy de 14, 20, 189 McHale, Brian 15 Mocná, Dagmar 115, 129, 131, 137, 138, 189 Moldanová, Dobrava 112, 138, 190 More, Thomas 151 Morris(ová), Pam 15, 16, 19, 22, 23, 26, 30, 190 Moźejko, Edward 190 Mravcová, Marie 114, 139, 190 Mrštík, Alois 79, 100, 104, 184 Mrštík, Vilém 79, 87, 88, 91, 100, 104, 105, 109, 184, 193 N Neff, Ondřej 149, 155, 156, 158—160, 164, 172, 190 Němcová, Božena 67, 71—76, 105, 108, 193 Neruda, Jan 67—69, 74—78, 90, 102, 184, 193 Nováková, Teréza 52, 79, 82, 97, 99, 100, 101, 104, 184, 193 O Orálek, Milan 188 Otčenášek, Jan 118, 132, 133, 184 Otruba, Mojmír 68, 190

195

04.02.15 12:08

P Palacký, František 76, 105 Parrinder, Patrick 150—155, 157, 172, 190 Pearce, Howard D. 186, 190 Peterka, Josef 115, 129, 131, 137, 138, 189 Pfleger Moravský, Gustav 79 Plank, W. G. 154, 190 Platón 190 Pokorná, Terezie 188 Pound, Ezra 155, 190 Puchmajer, Antonín Jaroslav 46 Pujmanová, Marie 118—122, 126—131, 133, 184

Š Šámal, Petr 113, 126, 191 Šedivý, Prokop 51—54, 56, 57, 59, 185 Špičák, Josef 109, 191

R Rais, Karel Václav 74, 79, 87, 91—94, 108, 109, 185, 193 Roberts, Adam 151, 152, 154—157, 190 Ronenová, Ruth 20, 190 Rose, Mark 186, 190

V Václavek, Bedřich 60, 119, 191 Valenta, Eduard 179 Verne, Jules 150, 152, 153, 160, 162 Vodička, Felix 49—51, 54, 55, 58—60, 62, 63, 69—74, 76, 191

Ř Řezáč, Václav 139, 146, 147, 185 S Sabina, Karel 60, 64, 68, 75, 185 Shelleyová, Mary 150, 151, 153 Slusser, George Edward 186, 190 Smyrniw, Walter 189, 190 Stafford, Jean 137, 190 Stašek, Antal 79 Světlá, Karolina 52, 74, 79, 86, 89, 91, 93, 94, 105, 108, 109, 185, 193 Sychra, Matěj 59, 185

T Tilschová, Anna Maria 159 Toman, Rudolf 189 Tomášek, Martin 24, 187, 189, 191 Troska, J. M. (vl. jménem Jan Matzal) 159—165, 169, 172, 185 Tureček, Dalibor 45, 77, 191 Tyl, Josef Kajetán 60, 67—69, 73, 76, 105, 185

W Weiss, Jan 159, 165—172, 185 Wells, Herbert George 150—153 Winter, Zikmund 81, 82, 101, 103, 185, 193 Z Zápotocký, Antonín 118, 131, 134, 135, 185 Zeyer, Julius 159 Zinzendorf, Nikolaus Ludwig von 99 Zola, Émile 14, 191 Zumrová, Jiřina 186 Ž Žák, Jaroslav 187 Žáková, Olga 187 Ždanov, Andrej Alexandrovič 113, 114, 191

Jmenný rejstřík

fikční světy.indd 196

04.02.15 12:08

Rejstřík citované beletrie B Byl darebákem (Jan Neruda) 102 C Cikáni (Karel Hynek Mácha) 61—63 Č Černé světlo (Václav Řezáč) 146, 147 Černý Petříček (Karolina Světlá) 86, 93 Červená krčma (Václav Rodomil Kramérius) 55 D Dům o tisíci patrech (Jan Weiss) 165—171 G Ghetto v nich (Egon Hostovský) 144—146 H Hra s ohněm (Marie Pujmanová) 127—129 Hrobník (Karel Sabina) 64 J Jan Jílek (Teréza Nováková) 97, 99, 101, 104 Jarohněv z Hrádku (Jan z Hvězdy) 57—59 Jiří Šmatlán (Teréza Nováková) 100 K Kalibův zločin (Karel Václav Rais) 91—94 196

fikční světy.indd 197

Kapitán Nemo. Nemova říše (J. M. Troska) 160—162 Kapitán Nemo. Neviditelná armáda (J. M. Troska) 163—165 Kapitán Nemo. Rozkazy z éteru (J. M. Troska) 161, 162 L Lidé na křižovatce (Marie Pujmanová) 118—122 M Macocha (Matěj Sychra) 59 Mistr Kampanus (Zikmund Winter) 81, 82, 101, 103 Mnislav a Světivina (Prokop Šedivý) 51—53, 56 Moderní upíři (Jakub Arbes) 94, 106 N Na Librově gruntě (Teréza Nováková) 82 Na statku a v chaloupce (Vítězslav Hálek) 107 Nemodlenec (Karolina Světlá) 94 O Občan Brych (Jan Otčenášek) 131—133 Ošumělá existence (Jan Neruda) 90 Oživené hroby (Karel Sabina) 64 P Poldík rumař (Vítězslav Hálek) 90 Proti všem (Alois Jirásek) 99, 103

197

04.02.15 12:08

Přehrada (Marie Majerová) 122—125 Přišla do rozumu (Karolina Světlá) 89 Psohlavci (Alois Jirásek) 98, 100 R Radomíra (Jan z Hvězdy) 56—58 Rok na vsi (Alois a Vilém Mrštíkové) 104 Rudá záře nad Kladnem (Antonín Zápotocký) 134, 135 S Santa Lucia (Vilém Mrštík) 87, 88, 105

T Ta třetí (Jaroslav Havlíček) 142, 143 U U snědeného krámu (Ignát Herrmann) 84—86, 88, 89, 91, 96, 102 V Válka s mloky (Karel Čapek) 173—180 Vlčí jáma (Jarmila Glazarová) 140, 141 Ž Život proti smrti (Marie Pujmanová) 130, 131

Rejstřík citované beletrie

fikční světy.indd 198

04.02.15 12:08

Obsah

Úvod 7 I. Realismus 11 Obecný pojem realismu 13 Realismus literární 17 Metodologický návrh — realistický fikční svět 21 Prolegomena 21 Reference a reprezentace 21 Pravděpodobnost, podobnost a konvence 22 Realistický fikční svět 24 Postavy a okolí 24 Pásma vyprávění 26 Narativní způsoby 27 Zobrazení mysli 28 Prostor 30 Čas 30 Model realistického fikčního světa 31 Realistická evokační funkce 35 Realistická evokační funkce a extensionální a intensionální 38 struktura realistického fikčního světa Realistická evokační funkce podle směřování 39 II. Česká próza 43 Evokační funkce: sondy do historie české literatury 49 Protorealistická próza 66 Jazyk a styl 66 Historičnost a lidovost 70 71 Obraz a detail Jedinec a okolí 73 Shrnutí 78

fikční světy.indd 199

04.02.15 12:08

Realistická próza 79 80 Shrnutí předpokladů Realistické fikční subjekty 81 Individualizace a subjektivizace 81 Dialog 84 Psychonarace a monolog 85 Erotizace a intimizace hrdiny 90 92 Citovaný a vyprávěný monolog Realistická fikční okolí 95 Historičnost realistických fikčních okolí 96 Umístění realistických fikčních okolí 103 Ideologická fikční okolí 105 Změna 106 Vesnice, město, příroda 108 Shrnutí 110 Sociálně ­realistická, socialisticky realistická a psychologická próza 112 Sociálně­realistický a socialisticky realistický román 113 Fikční světy sociálně ­realistického a socialisticky realistického románu 115 Český sociálně­realistický a socialisticky realistický román 117 Lidé na křižovatce a Přehrada 118 Hra s ohněm a Život proti smrti 126 Občan Brych a Rudá záře nad Kladnem 131 Shrnutí 135 Psychologická próza 137 Fikční světy psychologického románu 138 138 Český psychologický román Vlčí jáma a Ta třetí 139 Ghetto v nich a Černé světlo 144 Shrnutí 147 Sci­‑fi, vědecká fantastika, vědeckofantastická literatura (apendix) 149 Všeobecné úvahy 149 Technologie a společnost: sci­‑fi a realismus 152 Fikční světy vědecké fantastiky 157 Česká vědeckofantastická próza 158 Kapitán Nemo 159 Dům o tisíci patrech 165 Válka s Mloky 172 Shrnutí 180 Závěr 181

fikční světy.indd 200

04.02.15 12:08

Literatura 183 Resumé 192 Jmenný rejstřík 194 Rejstřík citované beletrie 197

fikční světy.indd 201

04.02.15 12:08

Vladimír Papoušek Žalmy z Petfieldu / Egon Hostovský, příběh spisovatele 20. století Esejistická kniha Žalmy z Petfieldu představuje život a dílo Egona Hostovského v širším kontextu dějinných událostí 20. století. Její autor usiluje o prolnutí pásma své interpretace autorova díla s řečí dobových dopisů a dokumentů, na jejichž základě lze odkrývat řadu souvislostí vztahujících se k proměnám autorovy poetiky. Úvodní kapitola knihy je úvahou na téma spisovatel a ideologie, následující tři se pak zabývají autorovým životem a dílem v době prvního exilu, po roce 1948 a v období od šedesátých let do jeho smrti. Publikace přináší také řadu dosud nezveřejněných dobových materiálů a textů.

232 s., váz., 259 Kč vč. DPH

Jiří Brabec Panství ideologie a moc literatury / Studie, kritiky, portréty (1991—2008) Výbor přináší texty literárního historika, pedagoga, kritika a editora Jiřího Brabce (1929) z období posledních dvaceti let. Těžiště knihy tvoří projevy, které se vyslovují k aktuálním problémům dnešní literatury, literární vědy či historiografie.

Rozsáhlá první část knihy přináší studie a přednášky a postihuje téměř všechny oblasti Brabcova odborného zájmu. Část druhá zahrnuje publicistiku, především kritiky, v nichž autor formuluje obecnější stanoviska k metodologickým otázkám literárněvědných přístupů.

Závěrečná část obsahuje výběr z předmluv, doslovů či portrétů. Edičně připravili J. Flaišman a M. Kosák.

320 s., váz., 289 Kč vč. DPH

Obsah

fikční světy.indd 202

04.02.15 12:08

Jaroslav Janáčková Návraty / K české literatuře od K. J. Erbena po Ladislava Fukse Po řadě autorských monografií literární historičky a editorky Jaroslavy Janáčkové přichází první výbor z kratších statí publikovaných časopisecky či dosud nevydaných. Studie ukazují literaturu jako otevřené zřídlo hodnot, otázek, smyslu, navštěvované těmi největšími ze soudobých básníků či prozaiků. Autorka upřednostňuje dílo jako interpretační výzvu před studiemi přehledovými, syntetizujícími, kulturně typologickými. Jedinou výjimkou z tohoto pravidla je delší kapitola poslední, pokoušející se naopak o makroskopický pohled na českou literární kulturu 19. století a nabízející pozadí souvislostí k dílčím pojednávaným otázkám.

288 s., váz., 299 Kč vč. DPH

202

fikční světy.indd 203

Michaela Křivancová Moc slova / Koncepce jazyka a řeči v prozaických textech Věry Linhartové Studie představuje hlavní rysy poetiky Věry Linhartové — noeticko-filozofickou a ontologicko-existenciální dimenzi slova. Způsob ztvárňování literárních promluv není v poetice Věry Linhartové pouhým samoúčelným odrazem noetického (a ontologického) principu, ale směřuje také k cílům komunikačním. Studie si klade za cíl zodpovědět otázku, zda lze hovořit o celkové sémantické jednotě próz Věry Linhartové, přestože se jejich jazykové ztvárňování v průběhu času proměňuje, nebo zda je každý autorčin prozaický text charakterizován jiným významotvorným principem.

140 s., váz., 229 Kč vč. DPH

203

04.02.15 12:08

Bohumil Fořt

Fikční světy české realistické prózy Vydal Filip Tomáš — Akropolis (5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info) v roce 2014 jako svou 288. publikaci Redakce Irena Danielová Grafická úprava a obálka s použitím díla Zdeňka Sýkory Šikmá struktura, 1968, olej/plátno, 150 × 140 cm, Ondřej Fučík Sazba písmem Comenia Sans Studio Lacerta (www.sazba.cz) Tisk Těšínské papírny, s. r. o., Bezručova 212/17, 737 01 Český Těšín Vydání první, 204 stran, TS 12 ISBN 978-80-7470-078-1 Doporučená cena včetně DPH 245 Kč

fikční světy.indd 204

04.02.15 12:08