Biller, Maxim: Nesmrtelný Weil

Maxim Biller

Nesmrtelný

Weil novela

53

nesmrtelny_weil.indd 53

21.07.2026 13:21:30

nesmrtelny_weil.indd 1

21.07.2026 13:21:22

nesmrtelny_weil.indd 2

21.07.2026 13:21:22

Přeložila a doslovem opatřila Marie Brunová

nesmrtelny_weil.indd 3

21.07.2026 13:21:22

nesmrtelny_weil.indd 4

21.07.2026 13:21:22

Maxim Biller

Nesmrtelný

Weil nesmrtelny_weil.indd 5

21.07.2026 13:21:22

Vychází za laskavé podpory Goethe-Institutu.

The translation of this work was supported by a grant from the Goethe-Institut.

Original title: „Der unsterbliche Weil. Novelle“

by Maxim Biller first published by 5plus GbR, 2025 © Verlag Kiepenheuer & Witsch GmbH & Co. KG, Köln / Germany © Text & Photos Maxim Biller, 2026 © Translation & Epilogue Marie Brunová, 2026 © Graphic & Cover Design Stará škola, 2026 © Filip Tomáš — Akropolis, 2026 ISBN 978-80-7470-590-8

nesmrtelny_weil.indd 6

21.07.2026 13:21:23

Znovu jsem pohleděl na všechen útisk, který se pod sluncem děje.

Kniha Kazatel

nesmrtelny_weil.indd 7

21.07.2026 13:21:23

nesmrtelny_weil.indd 8

21.07.2026 13:21:23

K

do byl ten muž s povislou ježčí tváří a stříbřitě lesknoucím se plstěným kloboukem, který po mnoho let každý den kolem čtvrté hodiny odpolední opouštěl kancelář Židovského muzea u Pinkasovy synagogy v Široké ulici a krátce nato kráčel Pařížskou směrem k Vltavě? A proč každý, kdo na něj pohlédl, rázem zesmutněl?

Někdy se na chvíli zastavil u cukrárny na rohu Bílkovy a díval se do výlohy, pak se vydal dál. Někdy právě tady přidal do kroku. Věděl, že tu skoro vždy mají buchty a koláče s povidly a tvarohem, a dokonce že mají, navzdory socialismu a kolektivní kleptománii, i krémové řezy a větrníky. Když tudy procházel v květnu roku 1945, ještě zcela vyčerpaný a vyzáblý po honu, který na něj pořádali Němci, hned sem samozřejmě zašel. Vyjedl půl cukrárny a za čtvrt hodiny, vrávorajíc, venku všechno dávivě vyzvrátil na elegantní secesně dlážděný chodník v Pařížské. Proto už nikdy nevkročil dovnitř, proto si už nikdy nestoupnul do dlouhé fronty hladových, 9

nesmrtelny_weil.indd 9

21.07.2026 13:21:23

většinou dobře naladěných zákazníků. Sice doufal, že se mu jednoho dne při pohledu na plné regály cukrárny už neudělá špatně, ale i dnes, po jedenácti letech, se mu okamžitě zvedl žaludek.

Nyní, v tomto chladném, svěžím, ale převážně slunečném dni na konci dubna roku 1956 se mu při myšlence na sladký krém vanilkových věnečků a větrníků udělalo ještě hůř než jindy, ale nebyl si jistý, jestli to spíš nesouviselo s tím, co mu minulý týden sdělil doktor Freundlich. Nebo jestli byl tak nervózní kvůli zasedání svazu spisovatelů, které se konalo v uhlově černé, hrůzu nahánějící budově bývalého ministerstva železnic na nábřeží Svobody a které mělo skončit už v poledne. Vezmou ho zpět, poté, co ho před šesti lety vyhodili, — tehdy ještě zasedali v malém Pálffyho paláci ve Valdštejnské — do svého úzkého klubu básníků, jak mu nedávno po telefonu naznačil jeho přítel Ladislav, ministr kultury? Možná by se mohl zúčastnit už příštího sjezdu? Vydali by znovu jeho staré knihy, hlavně jeho román o hvězdě? Mohl by dát výpověď v Židovském muzeu, a tak jako dřív jen psát, psát a psát?

Víš, Julku, zamyslel se náhle muž s měkkou ježčí tváří, nic jiného jsem si vlastně nezasloužil! Vždy mě právem trestali za to, že jsem nikdy nedokázal být tak plný naděje jako ostatní. Tak tomu bylo tehdy s mojí smutnou reportáží o Moskvě, proč by tomu mělo být u mého ještě smutnějšího románu o hvězdě jinak? Tebe sice také potrestali, Němci tě v Berlíně-Plötzensee pověsili na hák jako dobytek, 10

nesmrtelny_weil.indd 10

21.07.2026 13:21:23

dokud z tebe nevyšel poslední závan dechu. Ale ty jsi přesto přežil, protože jsi mluvil a psal k milio­ nům, ne jako já, samolibý, osamělý maloměšťák.

Tvůj útlý, hrdý vězeňský deník čtou dodnes děti, dospělí, profesoři i zámečníci, Julku! Vyšel dokonce v Číně, Albánii a Americe! Mě čte už jen ředitelka Ferencziová, když jí na stůl položím seznam několika znovuobjevených středověkých modlitebních knížek a synagogálních opon. Nebo lístek, na němž jí sděluji, že by mě doktor Freundlich po zbytek mého už beztak krátkého života mohl poslat na nemocenskou, což ale nechci. A teď tedy chtějí mě, jehož jako spisovatele v minulých letech vymazali hned dvakrát, a jenž se teď jako poloslepý moučný červ smí prohrabávat zaprášenými regály a sklady Židovského muzea, znovu pustit mezi normální lidi, Julku? Proč? Aby mě brzo zase mohli zavrhnout?

Na druhé straně Bílkovy ulice, šikmo proti cukrárně, stála telefonní budka, která zde minulý týden ještě nebyla. Střecha — ploché, kubistické V — byla obzvlášť hezká, ale muži z Židovského muzea se líbilo i tmavé dřevo, ze kterého byla vyrobena. A líbily se mu také zcela nové, vyleštěné skleněné výplně a velký černý telefon, v němž se odráželo několik matně zlatých paprsků odpoledního dubnového slunce. Sáhl si do levé kapsy u kalhot, kde vždy nosil drobné a všechny klíče: od Pinkasovy synagogy, od Klausovy a od Staronové synagogy, od staré židovské nemocnice v Široké, od obřadní síně Chevra kadiša a samozřejmě také od tatínkova starého, 11

nesmrtelny_weil.indd 11

21.07.2026 13:21:23

12

nesmrtelny_weil.indd 12

21.07.2026 13:21:23

­polorozpadlého domku v Kobylisích, kde s Olgou zase bydleli. Pak zdlouhavě hledal desetihaléř.

Když ho konečně našel, několikrát ho jako nějakou cennost potěžkal v dlani. Přitom přešel přes křižovatku, aniž by dával pozor na auta a ostatní chodce. Když zvedl zrak, zjistil, že se v budce najednou někdo objevil, načež skoro s úlevou nechal minci znovu vklouznout do kapsy a rozhodl se, že svému příteli Ladislavovi, ministrovi kultury, zavolá až později. Pomyslel si, že Olga, která určitě celý den sedí u telefonu, klidně a s lehkým napětím jako vždycky, ještě chvíli počká. Pak se pomalu a unaveně vydal dál k břehu Vltavy.

Na co teď myslel? Ty jsi nebyl jako oni, Julku, pomyslel si, tedy ne vždy. Tehdy v Moskvě jsi mi dokonce zachránil život, v těch krvavých dnech a týdnech v zimě 1935, když na mě v Kominterně i u nás v československém zahraničním nakladatelství ukazovali a křičeli, že jsem se podílel na vraždě Kirova, toho zlého Stalinova miláčka, tak jako údajně statisíce dalších, jaký to paranoidní nesmysl! Ale ty, rovněž šťastné dítě revoluce, ses mě na tom mimořádném sjezdu strany, když jsem byl už jen jménem na svém vlastním úmrtním listu, zastal. Řekl jsi, že jsi za celý svůj život nepotkal slušnějšího muže a lepšího komunistu, než jsem já, a že jsi tak přesvědčen o mé nevině, že si, pokud to bude nutné, sám stoupneš před popravčí četu místo mě, aby někdo jako já mohl zůstat naživu a dál bojovat za naši věc. Pak jsi zvedl ruku a zvolal jsi. „Hlasuji pro 13

nesmrtelny_weil.indd 13

21.07.2026 13:21:23

soudruha Weila, protože vždy hlasuji pro revoluci!

Pošlete ho klidně třeba do Asie, do naší československé dělnické kolonie, aby se z něj stal ještě pevnější a lepší komunista, ale ne na smrt.“ Ty jsi byl prostě vždy velmi patetický, Julku, pomyslel si muž s lesknoucím se plstěným kloboukem. Přitom ho napadly další možná slova a věty z Juliova světoznámého vězeňského deníku, které se člověku při čtení pokaždé zarývaly do hlavy jako běsnící zvuk trubek a tympánů. A pak pomyslel na to, jak tři roky po svém moskevském znovuzrození — a rok před vpádem Němců — seděl s Julkem v Praze v prvním patře kavárny Flora ve Fochové.

A zatímco doktor Harry Osten a jeho malý bláznivý jazzový orchestr nahlas vyhrával svižný foxtrot Oh, Monah!, protáhl Julius náhle jako uražené děvče svůj obličej Dona Juana na býčí šíji a řekl: „Jak jsi to mohl udělat, Jirko? Proč jsi v té své nenávistné moskevské reportáži musel navíc napsat, že jsme tě v Rusku omylem málem zastřelili? Zradil jsi naši věc, to jistě víš!“ Pak se obrovským, nahými anděly a elfy zdobeným sálem kavárny Flora rozlehl tichý, skromný potlesk pro saxofonistu a jeho chraplavé sólo. A do potlesku Julek řekl: „Ve své recenzi v Tvorbě tě strhám, Jirko, nařízení od soudruha Gottwalda. To přece chápeš, ne?“ Ano, pomyslel si zrovna Jirka, který si od války říkal už jen Georg Izrael Weil, protože mu podle něj Němci to jméno dali zcela právem, a náhle se zastavil pár kroků před nábřežím. Ano, tomu rozumím, 14

nesmrtelny_weil.indd 14

21.07.2026 13:21:23

nesmrtelny_weil.indd 62

21.07.2026 13:21:30

Maxim Biller se narodil v roce 1960 v Praze, od roku 1970 žije v Německu. Píše romány, povídky a divadelní hry. Od nového milénia vycházejí jeho texty i česky: Až budu bohatý a mrtvý (2000), Obyčejné lásky (2010), Země otců a zrádců (2011), Židovský blues (2015) a Šest kufrů (2021). Jeho matka Rada Billerová byla rovněž spisovatelkou, která psala v ruštině. Jeho sestra Elena Lappinová žije v Londýně a je spisovatelkou a literární agentkou. Po vpádu Rusů na Ukrajinu v roce 2022 prohlásil Biller v eseji Alles war umsonst (Všechno bylo zbytečné), že už nikdy nechce psát literární texty, protože svou práci považuje za zbytečnou. Přesto v ní ale pokračuje.

Rozpor, který nedokáže vyřešit ani on sám. V listopadu 2024 byla Maximu Billerovi za jeho literární dílo udělena prestižní cena Nicolase Borna.

nesmrtelny_weil.indd 63

21.07.2026 13:21:30

Maxim Biller Nesmrtelný Weil Novela Vydal Filip Tomáš — Akropolis (5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info) v roce 2026 jako svou 530. publikaci Z německého originálu Der unsterbliche Weil. Novelle přeložila a doslovem opatřila Marie Brunová Redakce Monika Loderová Jazyková redakce Tereza Tomášová Grafická úprava, obálka s využitím fotografie Maxima Billera a sazba písmem Kepler 3 Stará škola Na FSC papíře vytiskla tiskárna FINIDR, s. r. o., Lípová 1965, 737 01 Český Těšín Vydání první, 64 stran, TS 13.

ISBN 978-80-7470-590-8 www.eshop.akropolis.info Doporučená cena včetně DPH 349 Kč

nesmrtelny_weil.indd 64

21.07.2026 13:21:30

53

nesmrtelny_weil.indd 53

21.07.2026 13:21:30

Praha, duben 1956. Spisovatel Jiří Weil kráčí městem jako stín.

Zatímco z Letné shlíží žulový Julius Fučík, Weil v ústraní Židovského muzea čelí nevyléčitelné nemoci i přízrakům minulosti. Maxim Biller v sugestivní novele oživuje osud muže, jehož knihy byly zakázány nacisty i komunisty.

V citlivé sondě do nitra Jiřího Weila, odehrávající se během jednoho odpoledne v Praze, Biller, díky rafinované hře faktů a fikce, odhaluje nejen vnitřní pohnutky, ale i spletité vztahy a okolnosti ve Weilově životě.

Doporučená cena

349 Kč vč. DPH

ISBN 978-80-7470-590-8