A4-Hranice

hranice

hranice 2019/2020

obsah

1] PROMĚNY HRANIČNÍCH PŘECHODŮ 6 2] TEXTY 22

3] MÍSTA HRANIČNÍCH PŘECHODŮ 26 4] VÝSTAVA 126

Místa hraničních přechodů prof. Mgr. akad. arch. Roman Brychta

Po roce 1989 se otevřely státní hranice a začala se budovat infrastruktura kolem hraničních přechodů, především podél hlavních dopravních tahů. Vznikly objekty a „brány“, jejichž autoři jsou ve většině případů anonymní. Pro proces překročení hranic byly zabrány poměrně velké plochy v krajině. Kontrola osobních aut, nákladních aut, autobusů vyžadovala vytvoření rozsáhlých odstavných ploch.

Pro nákladní auta to platí dodnes. Otázkou zůstává, je­‑li to opravdu nutné. Čím důležitější dopravní tah, tím větší plocha byla zabrána.

Byla a jsou tato místa reprezentací států, do kterých přijíždíme?

Po vstupu do EU a hlavně po implementaci Schengenské smlouvy v rámci České republiky v roce 2007 se tato místa postupně vyprázdnila, protože jejich hlavní funkční podstata — kontrola a prohlídka cestujících — byla otevřením hranic zrušena. Nerušeně těmito místy projíždějí miliony aut. Objekty a celní brány se opouštějí a stávají se novodobými ruinami. Co se na těchto místech dnes odehrává, mi není úplně jasné. Jsou to místa v krajině s prázdnými či v lepším případě poloprázdnými objekty a velkými parkovacími plochami s nákladními auty. Je to kulisa, kterou člověk vytvořil pro kontrolu či reprezentaci a nyní se kontrole vymyká… Je to kulisa pro obchod či nabídku levnějšího zboží, suvenýrů či zážitku.

Diskuse některých kandidátů ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2019 o znovuuzavření a kontrole státních hranic mne přivedla na tato místa, kterými občas projíždím, a přemýšlím o smyslu jejich existence a paměti chátrajících konstrukcí, pestrobarevných obkladů různých tvarů a dalších kreací umístěných na fasádách či střechách těchto domů. Já jsem však chtěl, abychom pracovali s místy mimo zástavbu. S místy v krajině. Chtěl jsem, abychom vymysleli scénář smysluplné existence těchto novodobých ruin. Zadáním semestru bylo tato místa zmapovat, zanalyzovat a promyslet jejich budoucnost nebo celkovou proměnu místa. Zadáním klauzury bylo vytvořit krátké video a projekt jím odprezentovat.

Pod vlivem koronavirové pandemie došlo na jaře 2020 ke znovuuzavření hranic, což bylo jistou dobu něco nepředstavitelného. Najednou se z hranic stalo aktuální téma a naše projekty se posunuly do obecnější a osobnější roviny.

Tato kniha s názvem Hranice je třetí publikací prací Ateliéru A4, navazuje na knihy Architektura demokracie z roku 2017/2018 a Prototyp ze zimního semestru 2019/2020. Kniha představuje studentské práce a dokumentaci výstavy Místa hraničních přechodů ve Studiu Alta v Západním křídle Invalidovny z podzimu 2020. Práce studentů doplňují dva autorské texty. Ludmiła Władyniak v textu Hranice v sociálním kontextu shrnuje přednášku, kterou přednesla na začátku semestru.

Teoretička architektury Michaela Janečková přidává krátkou analýzu přístupu studentů k tématu, která byla zároveň úvodním textem k výstavě a pomohla nám uspořádat projekty v této knize.

PROMĚNY HRANIČNÍCH PŘECHODŮ

Fotografie dokumentující proměnu některých míst hraničních přechodů PL — Polsko Harrachov / Jakuszyce Náchod / Kudowa Słone Bílý Potok / Paczków Mikulovice / Głuchołazy Bartultovice / Trzebina Bohumín / Nowe Chałupki SK — Slovensko Mosty u Jablunkova / Svrčinovec Starý Hrozenkov / Drietoma Strání / Moravské Lieskové Sudoměřice / Skalica

A — Rakousko Mikulov / Drasenhofen Hatě / Kleinhaugsdorf Nová Bystřice / Grametten Nové Hrady / Pyhrabruck Dolní Dvořiště / Wullowitz Studánky / Weigetschlag D — Německo Železná Ruda / Bayerisch Eisenstein Folmava / Furth im Wald­‑Schafberg Rozvadov / Waidhaus Pomezí nad Ohří / Schirnding Aš / Selb Vojtanov / Schönberg Hřensko / Schmilka Rumburk / Neugersdorf

Mapa vybraných přechodů Rumburk / Neugersdorf Hřensko / Schmilka

Harrachov / Jakuszyce

Aš / Selb

Vojtanov / Schönberg

Pomezí nad Ohří / Schirnding

Rozvadov / Waidhaus

Folmava / Furth im Wald-Schafberg

Nová Bystřice / Grametten Železná Ruda / Bayerisch Eisenstein Dolní Dvořiště / Wullowitz Nové Hrady / Pyhrabruck Studánky / Weigetschlag

Bílý Potok / Paczków

Náchod / Kudowa Słone

Mikulovice / Głuchołazy Bartultovice / Trzebina

Bohumín / Nowe Chałupki

Mosty u Jablunkova / Svrčinovec

Hatě / Kleinhaugsdorf

Mikulov / Drasenhofen

Sudoměřice / Skalica

Starý Hrozenkov / Drietoma Strání / Moravské Lieskové

Náchod / Kudowa Słone

PL

Harrachov / Jakuszyce

2007 / 2015

---- / 2014

10

Mikulovice / Głuchołazy

Bílý Potok / Paczków

---- / 2018

2015 / 2018

11

Bohumín / Nowe Chałupki

Bartultovice / Trzebina

2013 / 2016

---- / 2017

12

SK

Starý Hrozenkov / Drietoma

Mosty u Jablunkova / Svrčinovec

2013 / 2019

---- / 2016

13

Sudoměřice / Skalica

Strání / Moravské Lieskové

2014 / 2017

2015 / 2017

14

A

Hatě / Kleinhaugsdorf

Mikulov / Drasenhofen

1984 / 2016

2016 / 2016

15

Nové Hrady / Pyhrabruck

Nová Bystřice / Grametten

2009 / 2015

2008 / 2018

16

Studánky / Weigetschlag

Dolní Dvořiště / Wullowitz

2008 / 2014

2013 / 2016

17

Folmava / Furth im Wald-Schafberg

D

Železná Ruda / Bayerisch Eisenstein

---- / 2015

2012 / 2015

18

Pomezí nad Ohří / Schirnding

Rozvadov / Waidhaus

70. léta / 2016

po 1997 / 2015

19

Vojtanov / Schönberg

Aš / Selb

1996 / 2016

2006 / 2018

20

Rumburk / Neugersdorf

Hřensko / Schmilka

1996 / 2016

2009 / 2014

21

TEXTY

V rámci zadání Místa hraničních přechodů jsme pozvali M. A. Ludmiłu Władyniak, Ph. D., vizuální socioložku z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy. Její přednáška s názvem „Hranice v sociálním kontextu“ proběhla 5. 3. 2020 v ateliéru A4.

Ludmiła Władyniak

Mytologizace pohraniční krajiny, fotografie z knihy Jaroslava Kučery: Sudety.

Hranice v sociálním kontextu

Hranice je místem setkání a křižování různých napětí. Mimo jiné napětí mezi požadavkem národního státu na zafixované a neměnné hranice a měnícími se, flexibilními a pestrými potřebami lidí. Pohraničí samo o sobě a hraniční přechod obzvlášť je zároveň symbolem i místem výkonu moci. Hranice státu mají regulační funkce — rozdělují jednotlivce do různých kategorií: národnost, občanství, blízkost / cizost, uchazečští o azyl, běženství. Na hraničním přechodu se řeší a definuje problém legality a nelegality lidí a věcí. Dynamika pohraničního území a spoluexistence jak lidí, tak i materiálních prvků ukazuje, že mocenské vazby, které se zdají být definované z centra, ve skutečnosti podléhají procesu redefinice a rozpouštění v pohraniční krajině. Hranice zpochybňují pojmy prostor a čas, protože je samy nově vymezují podle aktuálních potřeb, funkcí nebo státních předpisů. Mimo to také „rozhodují“ o kontinuitě a diskontinuitě prostoru a času. Pohraničí má svoji vlastní mytologii a svoje vlastní univerzum, které není vytyčeno státními ani fyzickými hranicemi, ale skrze pohraniční čas a lokální rytmus.

Ludmila Wladyniak, M.A., Ph.D. Ludmiła Władyniak je socioložka se zaměřením na oblasti kvalitativního výzkumu, zejména vizuálních výzkumných metod.

Působí na katedře sociologie Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy a také v Centru pro společenské otázky — SPOT. V své akademické práci se věnuje tématům z oblasti kulturní sociologie a sociologie rodiny a také příhraničním a periferním regionům střední Evropy.

Hranice ukazují nestálost takových konceptů, jako jsou: národní stát, kulturní homogenita, jazyková jednota. Pohraničí od vnitrozemí odlišuje to, že lokální a regionální vazby jsou tam stejně silné a občas i silnější než vazby na národní úrovni, vazby směrem k centru.

Vytváří to zvláštní, pohraniční kulturu a také vlastní jazyk pohraničí, který obsahuje lokální slova, metafory, mnohdy namíchané z jazyků z obou stran hraničního přechodu srozumitelné jen členům pohraničních společností. České pohraniční regiony v důsledku druhé světové války a událostí během let 1945—1948 většinou přišly o pohraniční, dominantně německojazyčnou kulturu. Ve vědomí obyvatelstva přestěhovaného na toto území pohraničí jako kulturní tvar do roku 1989 nefungovalo.

Obrození pohraniční kultury můžeme pozorovat až v porevolučním

Zelená a opuštěná krajina Krušných hor.

Záběr z filmu Schmitke režiséra Štěpána Altrichtera.

Industriální trojpomezí PL / CZ / DE. Záběr ze seriálu Ivana Zachariáše a Alice Nellis s názvem Pustina.

období. České příhraniční regiony však byly v rámci především ekonomických, ale také společenských změn během 90. let degradovány do pozice státních periferií. Ani vstup České republiky do schengenského prostoru nezměnil pozice těchto míst v mocenském uspořádání státu.

V poslední době se hodně hovoří o potřebě tvorby přeshraničních regionů — mikroorganismů založených na překonávání bariér, nejen těch fyzických (ty už právě nejsou), ale především těch symbolických, uzavřených někde na pomezí dvou států.

Otázkou je, kde jsou hranice dnes a zda je vůbec ještě potřebujeme.

Jsou touto hranicí opuštěné benzinky, chátrající baráky pohraničních stráží, tržnice plné levného čínského zboží, směnárny, kasina a zarostlé hraniční sloupy? Veškeré tyto prvky vrostly tak silně do pohraničního ekosystému, že jejich vytrhnutí není úplně možné.

Kromě těchto materiálních elementů jsou to zejména interakce: mezi obyvateli pohraničních míst během přeshraničního putování za prací nebo na nákup, jako součást pašování a ilegálních aktivit, mezi jednotlivými složkami toho zvláštního světa na pomezí. V neposlední řadě je hranice také proces a dialog o tom, co vlastně taková hranice vymezuje a jaký má význam pro lidi, pro krajinu, pro přírodu a pro život materiálních i nemateriálních artefaktů pohraniční krajiny.

V české kinematografii jsme za poslední roky mohli pozorovat vznik produkcí, které své příběhy uvádějí ve dvojznačném a exotickém prostředí českého pohraničí, kde se zvolené milieu (ne)záměrně stává středem vyprávění. Postsudetské pohraničí ale není jen „méně okoukaným“ pozadím pro film. Naopak, vzhledem ke své složité minulosti a obtížné přítomnosti je také prostorově i metaforicky významným místem pro současnou českou společnost. Výsledkem je situace, kdy české filmové a televizní produkce, které využívají stylizaci skandinávského noiru, vstupují do probíhající debaty o příhraničních regionech a jejich skutečném zastoupení a (vizuální) reprezentaci.

Zdá se, že lokace česko­‑německého pohraničí funguje jako ideální místo pro vytvoření „noir“ efektu — exotizace, periferní oblast, vysoká koncentrace sociálních a ekonomických problémů a otázka identity a sounáležitosti. Navíc je bývalé sudetské pohraničí s problémem vysídlení a indigenismu (zde chápáno jako každý oficiální místní narativ) (vy)užíváno jako prostor k pronájmu. Díky tomuto efektu je snazší zjistit příběhy o české společnosti (její problémy, traumata, skrytí duchové minulosti) — příběhy, které musejí být odsunuty (potlačeny) na periferie, aby vůbec mohly být vyprávěny. České pohraniční filmové produkce nás rovněž konfrontují se skrytými významy v krajině pohraničí — s reprezentacemi Jiného, s konstruktem, jenž klade otázku o české identitě a jejích složkách.

25

MÍSTA HRANIČNÍCH PŘECHODŮ

Debata se vždy točila kolem hranice. Od hraniční čáry, která rozděluje dva státy, se přemýšlení většiny přesunulo k přemýšlení nad hranicemi obecně — v krajině, v architektuře, v mezilidských vztazích. Debata o hranici se zacyklila v polaritě negativního vnímání — hranice nás rozděluje — a vnímání pozitivního — hranice potřebujeme pro sebeidentifikaci, pro ohraničení jinak nepopsatelných území a nepostižitelných pocitů.

Uniklo nám, že v mnoha projektech se přestalo jednat o hranici ve smyslu „border“ a nahradila ji představa širšího pole, hraniční zóny ve smyslu „frontier“. Mezi hranicí nám známé každodennosti a každodennosti přeshraniční kultury se nachází přechodová oblast, do které si díky jejímu vytržení z běžné urbánní struktury můžeme projektovat touhu po jiném. Jako by nás fascinovala místa, kde se hranice rozestoupily a mezi nimi ležela svébytná zóna, pokladnice artefaktů minulosti, země nikoho (Svetlana Devyatkina — Znejistění hranic, Glib Sydorenko — UKR : RUS), prostor pro alternativní budoucnost (David Krátký — The Stack) či utopie vytlačené z naší vysoce urbanizované středočeské kotliny.

Některé z projektů objevují opuštěné zóny. Aniž by přiznávaly fascinaci destrukcí a opětovnou silou přírody do sebe zbytky infrastruktury, staveb a jiných důkazů předchozí lidské činnosti vstřebat, zóny mapují, rozklíčovávají nalezené (Adam Kocík — Krajina pohraničního pásma). Opuštěnou krajinu „vracejí člověku“ tak, že jí dávají smysl zviditelněním historického vývoje (Hana Turnovská — Cesta zmizelými hranicemi, Kryštof Uhlík — Železná hranice), člení ji na orámované příběhy. Bezbřehou a tajemnou pustinu, kterou nedokážeme „číst“, tak velmi architektonickým způsobem připravují o její kouzlo. Nahrazují je ale další vrstvou, která se jednou možná stejně jako ty předchozí vstřebá a stane se součástí nové pustiny, z níž budou čnít čisté formy (Samuel Cigler — Symposion, Matěj Hoffman — Spojení trojmezí) nebo kde průzkumník (stejně jako Indiana Jones v Dobyvatelích ztracené archy) objeví podzemní chrám (Jakub Cibula — Borderland I.).

Ing. arch. Mgr. Michaela Janečková

Svébytná zóna jako dystopický urbanizovaný prostor polorozpadlých budov, benzinek, stánků nebo kasin je jen zdánlivě opakem opuštěné krajiny. Také v něm najdeme stopy minulosti, tentokrát nezahlazované zapomněním a přírodou, ale tržní ekonomikou.

A výsledkem nejsou nová business a office centra, jaká známe z developmentu ve městech, výsledkem je venturiovská „pop“ a někdy i „porn architecture“. Co se stane, když do zóny vložíte budovu (Aleš Rezler — Dálniční odpočívka Dolní Dvořiště) nebo infrastrukturu (Kristýna Mocová — Hraniční most), která jde proti její logice gradace ošklivosti „junkspace“, ošklivosti, která se stává stejně fascinující jako opuštěná krajina? Ztratí nesnesitelná lehkost bytí hnusoty svou moc nebo nový artefakt lehce vstřebá a zahrne do rejstříku forem tak jako současné asijské město spolkne tisíc let starý chrám?

Zbývá ale pořád hranice jako hranice — jako místo, kde chceme vědět, že jsme se ocitli „jinde“. To místo můžeme označit (Mariia Khositashvili, Barbora Žentelová — Hra­‑nice), zvýraznit (Tadeáš Stolín — Hranice jako architektura země), aby nám připomínalo, že hranice je zároveň „border“ i „frontier“, že přemýšlíme v ohraničených pojmech, se kterými umíme právě proto, že jsou definované, dobře zacházet. Stejně tak umíme zacházet s architekturou v rámci jejích vlastních hranic a tápeme tam, kde se na svých okrajích setkává s „jinou zónou“, která je „basically, area that you would want to expand into“.

1] Znejistění hranic

Svetlana Devyatkina, 4. r.

Nekonečná pole, stepi...

Někde tady dnes prochází hranice Ruska a Ukrajiny.

Pokud ale na mapě neuvidíme nakreslenou čáru, nepotkáme plot nebo hraniční přechod, můžeme s jistotou říci, kudy přesně tato hranice prochází?

Hranice zde, na Jihu, u Azovského moře, nikdy nebyla.

Ani kočovníci, ani Řekové a ani kozáci jí zde neznali.

Neznal ji ani jazyk, který zde smíchal ruštinu s ukrajinštinou.

Místo projektu

Příroda, rozprostřená nekonečnou čárou k horizontu, tuto hranici také nezná.

Instalace na tomto území nás nabádá k zamyšlení — zda tato hranice skutečně existuje?

Symbolika hraničního sloupu je zde přehodnocená. Jeho počáteční význam — jako vyznačení odlišnosti — se maže. Vidíme odkazy ke společným rysům — v architektuře, řezbářství, zvycích, ideálech a společných problémech.

V tuto chvíli už nedokážeme rozlišit, kde končí ruské a začíná ukrajinské.

Pohraniční zóna

Maximální pocit nejistoty přichází s přibližováním se k plovoucímu molu. První krok uděláme pořád ještě z pohraničního území, ale čím dále se vzdalujeme od pobřeží, zůstáváme o samotě, tím méně chápeme, na jakém území se v současné době nacházíme.

Molo, podléhající proměnlivému proudu v zálivu, se téměř nepostřehnutelně ohýbá a unáší nás buď na jednu nebo na druhou stranu.

28

Zde, v této bezhraniční nejistotě, máme možnost přemýšlet a být nad věcí.

47.119403, 38.230121

Typická step

Motiv sochy na sloupu je „polovecká baba“, společné kulturní dědictví Ruska i Ukrajiny, kamenné sochy neznámého účelu z 9. — 13. století

Bazar axonometrie

Motiv sochy na sloupu je „čugunok“, litinová nádoba na vaření typická pro jižní části Ruska a Ukrajiny

Motiv sochy na sloupu je kabát zvaný „zipun“, podle kterého vznikl název „výlet na zipuny“ — zlodějské náběhy/ nájezdy kozáků (z jižních teritorií současného Ruska a Ukrajiny) na okolní národy do Persie, Turecka, k pobřeží Volgy, na Krym, atd.

Znejistění hranic (2 min, 35 s)

30

Návrh instalace v polích

Návrh instalace ve vodě

2] Pohraniční monumenty

Vyznačená hranice UKR-RUS

Oplocená část hranice

32

Glib Sydorenko, 2. r.

Rusko­‑ukrajinská hranice se stala místem střetu historického a politického konfliktu.

V posledních letech se promítají rusko­ ‑ukrajinské vztahy právě skrze toto pohraniční pásmo. V důsledku těchto vyostřených vztahů zde lze spatřit rozrůstající se hranici, která má skutečnou fyzickou podobu a která nemá v celé historii tohoto území obdobu.

Tento projekt je směřován k lokálním komunitám, kterých se tato fyzická hranice dotýká nejcitelněji. Cílem projektu je poukázat na to, že nově vznikající hranice by neměla pouze slepě rozdělovat, ale také definovat nově vznikající vztahy a národy. V zájmu projektu bylo přispět tomuto vymezení prostřednictvím vlastnoručně postavených objektů, které by mohly být využity oběma stranami a daly jim tak možnost takto své definování realizovat.

Tato hranice se prostírá v členitém terénu, který má podobu polí, lesů, luk, potoků, řek i lidského obydlí. Projekt byl zaměřen na několik různorodých lokalit, které nastiňují odlišné kontexty, konkrétně se jedná o step, potok, řeku a město. V těchto místech poté projekt nabádá k umístěni symbolických objektů, jakýchsi monumentů, které by měly představovat prvky typické pro zdejší krajinu.

Bazar, Město

Ortofotomapa města Milové

Bazar vizualizace

Bazar axonometrie

Snímek z reportáže

Kotva, Řeka

Ortofoto řeky

Pohled na kotvu

Kotva vizualizace

Posed, Step

Ortofoto pole

Posed v axonometrií

Posed vizualizace

Pohraniční monumenty (3 min, 8 s)

Video má vyobrazit kontrast mezi reálnou válečnou situaci a symbolickými objekty, které tam projekt umisťuje.

36

3] The Stack

David Krátký, 3. r.

„Fikce je nezbytná pro promýšlení nové geopolitiky.“ — Bruno Latour

Mapa Stacku (Metahaven)

Objekty na oběžné dráze Země

„THE STACK je neúmyslně stvořený technologický a výpočetní aparát a zároveň model vertikální politické geografie, který v mnoha ohledech lépe popisuje současnou realitu, nebo spíše realitou je. Popisuje proměny politické geografie způsobené vlivem informačních a komunikačních technologií a planetárního výpočtového aparátu. Výpočetní geopolitika zkresluje a deformuje tradiční vestfálské modely států a vytváří nová teritoria dle obrazu svého.

Náš pohled směřuje od horizontálního členění zemského povrchu k vertikálnímu modelu politické geografie.“ — Benjamin B. Bratton Projekt má za cíl nahlédnout současnou optikou na abstraktní a těžko uchopitelné téma hranic a teritorií. V první části jsem se snažil sesbírat poznatky různorodého charakteru a spojit je do co možná nejvíce koherentního narativu, který může nabídnout alternativní perspektivu k tématu. Ve druhé části jsem se skrz fiktivní geopolitické útvary (kondominium) pokusil představit roli architektury ve světě, kde se nomádský způsob života stává stále běžnějším a koncept domova stále více fluidním.

48.82567240285297, 14.9533874643326

38

Hof

ČR + SK Česko­‑německá hranice je jedna z nejstarších v Evropě. Oblast Egerlandu (Cheb = lat. Egra) se rozkládala na území obou států a město Cheb bylo jejím centrem a důležitou křižovatkou. Úpadek přišel společně s válkou a vysídlením německého obyvatelstva. Dnes žije především v Chebu významná menšina Vietnamců.

Cheb

Kladsko

ČR + PL Na území se stýkají tři hlavní evropská rozvodí. Králický Sněžník je vý znamným hydrografickým uzlem, jehož území náleží třem úmořím.

Nakládání s vodními zdroji má tedy celoevropský význam. Města Šumperk a Kladsko byla významnými kulturními centry a jsou ceněná pro svoji historickou a urbanistickou hodnotu.

Šumperk

Hodonín Skalica

ČR + SK Oblast se společnou historií, kulturou a tradicemi. Řeka Morava zde tvoří státní hranici. V platformě kondominia je naopak spojovacím prvkem a společným dědictvím.

Holíč

Třeboň

ČR + SK

Gmünd

Z většiny na území bývalého Vitorazska. Historické, kulturní a sociální hranice se zde překrývají. Obce Gmünd a České Velenice jsou formálně jedním sídlem rozděleným státní hranicí. Významná přírodní chráněná lokalita Třeboňska a ptačí oblast s nadregionálním významem.

Oblast je bohatá na zdroje hornin.

Společnosti, které zde těží, by měly ze své činnosti část finančních zisků odvádět do společného fondu a jejich vliv na životní prostředí musí být kondominiem monitorován.

Finanční prostředky fondu jsou použity na modernizaci regionu a přechod k CO2 neutralitě.

Ptačí perspektiva

Perspektiva #1

Perspektiva #2

Část komplexu

The Stack (7 min, 40 s)

42

Sekvence videí je odlehčenou metaforou na téma vertikálního systému politické geografie. Univerzální systematizování věcí „nad sebe“ je všude kolem.

4] Krajina pohraničního pásma

Adam Kocík, 2. r.

Jde o autorskou mapu, je to obraz, který tvořím a přenáším do něj své pocity a vjemy. Vrstvím ho vrstvu po vrstvě a překrývám ho tak, jako krajinu překrývají a formují zásahy doby. Začnu s tím, co je, co znám a co jsem zažil. Postupně přidávám kulturní, historický, geografický a další vjem, snažím se tu krajinu chápat a vyprávět její příběh.

Snažím se odpovědět svou snahou na zvrácenou stopu na hraničním přechodu. Touha dát odpověď a ukázat ji všem, všem, kteří o tu krajinu zapomenutou člověkem zavadí a na chvíli se stanou její součástí.

50.38202, 12.61045

44

Detail #1

Detail #3

Detail #2

46

Pohraniční přechody

Hraničná — Markhausen 50.35300 N 12.47277 E

Úsek mapované krajiny je zachycen ze dvou stran na pohraniční linii mezi Českem a Německem. Tyto dva body, Hraničná a Potůčky, jsou vyústěním kulturní absence v daném území. Jsou to pohraniční přechody. Proto se tato mapa věnuje především krajině mezi nimi a odhaluje šrámy, které mají vyústění právě na těchto přechodech v podobě travel free shopů, kasin, vykřičených domů a dalších.

Vše, co nás odděluje od překročení hranic, je říčka Svatava.

Když tu stojíme, je to kamenem, co bys dohodil. Už tu není žádný náznak toho, jak to tu dřív fungovalo, jen travel free shop, benzinka a hospoda. Při pohledu na druhý břeh je mi smutno.

Potůčky 50.25421 N 12.44002 E Jako první přijíždíme na místo hraničního přechodu Potůčky.

Obec je prázdná stejně jako centrum u uzavřené hranice. Kvůli pandemii místo odkrývá svou pravou strukturu. Travel free shop a jeho parkoviště, tam opouštíme auto. Vrzající úchyt na reklamní banner nahání mráz po zádech. Stejně jako hranice i řada obchodů je uzavřena. Zbyly tu jen improvizované konstrukce stánků a tahačů pozornosti. Po keramickém trpaslíku není vidu ani slechu.

48

Adam Kocík

49

Zaniklé obce a osady

Rolava — Saureck 50.39694 N 12.67083 E Střet. Tady jsem si do mapy vkreslil křížek. Byl to instinkt a nejspíš správný. Když se tu procházíme, nechávám se unášet sentimentem. Místy mám pocit, že místo vřesoviště kráčím po zpevněné cestě a vidím život, který tu mohl, ale nemusel být.

Možná je to spíš moje zbožné přání než jev v krajině, ale mám pocit, že tady se zašlá stavení derou na povrch víc než kde jinde.

Jako by to místo chtělo být znovu upraveno lidskou činností.

Bublava — Schwaderbach, Aschberg 50.38306 N 12.50167 E Částečně zaniklá. Dnes spíše rekreační oblast. Stále zde žijí pospolu lidé z Německa i Čech.

Jelení — Hirchenstand 50.39694 N 12.67083 E Jsme o zhruba 100 výškových metrů výš. Na první pohled jako by se ve mně dojmy nezměnily, kolem je to chvílemi jako v parku. Celá řada lidí, kola, kočárky, asi prostě sobotní pohoda.

Jsem trochu zmatený, když v tu chvíli začínáme pozorovat krajinu. Divně se kroutí a uhýbá. Čas do času jako kus zlomeniny vystoupí na povrch opracovaná žula. Kromě malých ostrůvků rekreačních chat si tu příroda bere zpět, co je po právu její.

Scházíme ze zpevněné asfaltové cesty

50

Terén pod nohama měkne a při každém kroku je cítit, jak je půda podmáčená. Původní cestu naznačuje už jen zarostlý val.

Vcházíme do lesa a Jelení nám mizí v zádech.

Velké jeřábí jezero a bývalý nacistický důl

Velké jeřábí jezero 50.24146 N 12.35185 E Uzavřené místo, neprostupné, zcela autonomní, život tu existuje ve zcela jiné formě, potichu, bez přičinění člověka. Vyvřívá na povrch. Rozděluje dva státy zcela na neurčitém místě. Jediné, co víme, je, že na počátku ještě stojíme v Čechách a na konci v Německu.

Bývalý nacistický důl Saureck 50.23534 N 12.37500 E Když se blížíme k betonovému skeletu, mám pocit, jako bych zapomněl zaplatit u vstupu lístek do zábavního parku. Je tu rušno. Místo jako by přitahovalo podivné skupiny lidí. Pobíhá se tu a pořvává. Přesto se snažím soustředit. Hluboko v útrobách cítím to, co kdysi. Šrám, otravu, co tu je cítit z vody, půdy, železa a betonu. Jen co jsem přišel, už chci pryč.

52

Adam Kocík

53

Krajina pohraničního pásma (4 min, 43 s)

54

5] Cesta zmizelými hranicemi

Hana Turnovská, 2. r.

Radvanov po válce

Studánky.

Místo bez lidí.

Místo, co je vidět rozmazaně z okénka auta.

Může se tu ale snad všechno, vždyť to nikdo nevidí.

Free shopy, kasina, masérky z Thajska.

Je to zapomenutý svět, přitom tak blízko turistického ráje, kde mu tu prázdnotu snad někdo závidí.

Zdivočelost, co se nestydí schovávat se tu všem na očích.

Co je to za pustinu, která ji skrývá?

Málokdo se pídí po jejím smyslu.

Je to krajina pro ty, co chtějí uniknout.

Před nadšenými davy, před místy v reklamě: Tahle krajina nikoho neklame.

Nepodbízí se.

Je to složitá krajina.

Je malebná, a přitom jí chybí dominanta, cíl cesty.

Je přívětivě zvlněná, přesto z ní sálá divná nepřístupnost.

Radvanov dnes

48.5634333N, 14.3166117E

56

I když zelená je tu zelenější než kde jinde a vlnovky kopců hrají ódu na krajinu Čech.

To, že krajina něco vypráví, je cítit hned — ale co přesně říká, lze přeložit jen se slovníkem.

Náletové rostliny, staré stromy, zarostlé cesty, zahradní květiny: to vše jsou slova vyprávění o životě, kterým zdejší pohraničí pulzovalo do roku 1945.

Práce s těmito prvky a charakteristickými znaky dokáže vyzdvihnout, obkreslit či znovu vytvořit geometrii míst, tolik typických pro lidská osídlení: kruhové návsi, linie cest, rastru zahrady či sadu, zastavení u kapličky… a připomenout tak důvod, proč zdejší cesty zarůstají kopřivami a mezi kopci rostou kromě hub hlavně pochybná sídla u silnice blízko hranic.

Vytyčení značené cesty mezi těmito místy má za cíl fungovat jako protiváha. K přeplněnému Lipnu, k instantnímu uspokojení z hezkých fotek a hezkých výhledů. Má tu být pro ty, kdo chtějí proniknout této zvláštně surové, a přitom malebné krajině pod kůži a popřemýšlet nad otázkami, které jsme odsunuli spolu se zdejšími obyvateli.

Cesta symbolicky začíná u jednoho z free shopů — kontrastnější místo snad ani nenajdeme — a vrací se rakouskou stranou, odkud po prvních pár metrech dýchá úplně jiný, zabydleně přívětivý svět; svět se stejnými kořeny, ale odlišnou dávkou štěstí.

Původní a náletové rostliny indikující přítomnost zaniklé obce

59

Letecká mapa vesnice Dobřín, 50. léta

Letecká mapa vesnice Dobřín, rok 2020

Vyznačení geometrie zaniklé návsi

Ilustrace původního stavu

Ilustrace zásahu

Obkreslení zmizelé návsi pomocí kamenů, co zde zbyly po staveních

Cesta zmizelými hranicemi (5 min, 8 s)

62

Cesta skrz pohraničí a moje zásahy, kterou jsem testovala na svých rodičích, co ji se mnou projížděli na kole. Fikce mých úprav se zde prolíná se skutečným hledáním stop a nacházením vrstev, které v krajině pořád jsou a určují jejího zvláštního, zpustle malebného ducha.

6] Výzkumné centrum

Kryštof Uhlík, 3. r.

Železná Ruda a její německý protějšek Bayerische Eisenstein jsou sousední města na hranicích Bavorska a Čech a tvoří pomyslný počátek národních parků Šumava a Bayerischer Wald.

První zmínky o rozsáhlém lesním ekosystému pocházejí už z prvního století našeho letopočtu.

Fotografie zaniklého zámku Debrník

Probíhala zde středověká obchodní stezka Böhmweg, která vedla od Dunaje do Čech.

Těžký průmysl navázaný na těžbu železné rudy byl v průběhu času nahrazen lehčím průmyslem sklářským, s jehož rozvojem se pojí i výstavba Debrnického zámku.

Vznik železné opony zapříčinil vystěhování pohraničí a v prostorách klasicistního zámku se usídlila pohraniční rota.

Vojáci se v 80. letech přesunuli do nově vzniklých 300 metrů vzdálených kasáren a zámek byl zdemolován.

Objekt kasáren, opuštěný po pádu železné opony, rekonstruuji na přírodovědeckou stanici, která má na starosti mapování celistvého ekosystému.

64

Na místě zmizelého zámku navrhuji vědecko­ ‑historický archiv, který se zabývá mapováním pohraničních artefaktů a vývojem Železnorudska. V krajině je vepsána historie sklářského a dřevařského průmyslu, vývoj hranic Čech a Bavorska, osobní identita Sudet, mezinárodní identita České republiky… To vše patří do kroniky Železnorudska, do archivu Železné paměti. Dorf Eisenstein, Markt Eisenstein, Bayerische Eisenstein.

49.1252400, 13.2331900

Komunisty znárodněný zámek sloužil jako kasárny

Zámek v roce 1989 neunikl demolici, přestože byl v zachovalém stavu

Axonometrie návrhu

Návrh výzkumného centra místo zaniklého zámku

66

Axonometrie návrhu

NP 1

NP 2

NP 3

NP 4

NP 5

NP 6

NP 7

Pohraničí jako místo pro výzkumné centrum (3 min, 27 s)

72

V krajině jsou zapsány veškeré události — identita Železné Rudy.

Pohraničí jako místo pro výzkumné centrum.

7] Symposion

Samuel Cigler, 4. r.

Symposion — Česko — Rakouský dům spolupráce Místo, kde se lidé z Čech a Rakouska navzájem učí spolupracovat hlavně v otázkách krajiny, lesů a zemědělství. Kultivujme společně.

Symposion

Kruhová zeď definuje ostrov mezi dvěma zeměmi, kde příroda vzkvétá a je dominantním vjemem. Uvnitř jsou však také budovy, každá z nich poskytuje samostatnou funkci: administrativní dům, knihovna, dům pro studium a sympozia, ubytování pro delegáty.

48.720067146034566, 16.876340587219502

74

Půdorys 1 NP

Řezopohled

Nálada (2 min)

76

8] Spojení Trojzemí

Matěj Hoffman, 2. r.

Území okolo Trojzemí na hranici Česka — Německa — Polska je protkáno bohatou kulturní i politickou historií. Hranice se často měnily a s tím i zdejší identita.

Místo

Vesnice

78

Dnešní polská část — ta působí jako nelogický výběžek — má původně české kořeny.

Po třicetileté válce připadlo území saskému králi, historicky je zde tak nejvíce znatelná německá kultura. Po druhé světové válce si Stalin na Jaltské konferenci vymohl, že hranicí mezi Německem a Polskem bude řeka Nisa.

To Polsku nechalo tento výběžek, který mu nikdy předtím nepatřil.

Všechny tři země, kraje, potažmo města se snaží spolupracovat. Tři kraje jsou také nejstarší euroregion ve střední a východní Evropě. Na území Trojzemí se konají kulturní a společenské akce, města mají v plánu vytvořit společnou policejní stanici a školku. Spolupráci však ztěžuje důl Turów, který vyrostl na polské straně.

Obří důl — v průměru šest kilometrů — zatěžuje svou geografickou pozicí především českou a německou stranu. Důl, který se postupně lepí na hranice, bere obcím podzemní vodu, na které jsou závislé, vytváří hluk, znečišťuje okolí a je největším zdrojem emisí v okruhu 150 kilometrů od Prahy. Vznikají tak velké spory a na spolupráci a dobré vztahy se občas zapomíná.

Zkoumám změny hranic, vzájemné překrývání a ovlivňování kultur. Hledám body na časové ose, kdy došlo k největším změnám. Zabývám se postupným posouváním Trojzemí, místy, kde se potkávají hranice tří států. Zamýšlím

se nad nelogičností polského „výběžku“. Dnes se na území Polska téměř vytratila identita krajiny. Tabula rasa — tak se přistupovalo drastickým těžením a ničením historických obcí k nově získanému území. Kvůli tak velkému zásahu do krajiny však vznikla krajina nová — umělá a vytvořená člověkem. Terasovitý důl vytváří skutečně podivuhodnou a nevídanou krajinu. Ta má však také v následujících desítkách let zmizet. Důl má být zatopen a nahrazen rekreační oblastí. Navrhuji cesty za hledáním krajiny, hledáním hranice, hledáním kulturní identity. Právě hranice může být díky propojení s ostatními kulturami záchytným bodem nebo záchytnou linkou? Chci v lidech vzbudit zájem. Navrátit lidem i krajině jejich ztracenou identitu. Nemusí se jednat o žádné velké zásahy, možná stačí jen poukázat nebo odkrýt. Zkoumám místo, hledám jeho kvality.

Ty se snažím podpořit v nové vrstvě, která se může zdát jen pouhým okamžikem na časové ose a může pouze předcházet další fázi. Jde mi o propojení lidí navzájem a propojení lidí s krajinou. Vytváření vztahů.

minulosti dolu a jeho hloubky. Prostory se střídají. Světlo funguje jako připomínka minulosti. Čím míň světla vnímáme, tím více se snaží být historie zapomenuta. Uprostřed dochází ke spojení kruhovým schodištěm. Dostávám se nahoru a vnímám nebo si alespoň představuji původní krajinu.

50.900000, 14.900000

Cesty pokračují přes krajinu „nikoho“ do nové krajiny — dolu. Po vrstevnicích objevujeme ohromné měřítko — zásah člověka do přírody.

Procházíme se místy, kde se kdysi nad námi nacházely vesnice. Vycházím z geometrie těchto zaniklých vesnic a geometrie Trojzemí a vytvářím monument. Místo smíření, kde se mohou potkávat tři národy. Místo na připomínku minulosti vesnic a lidí, navrácení do jejich horizontu, případně po zatopení na připomínku Axonometrie

Zaniklé vesnice

Půdorys

82

84

Záběry na současnost dolu (3 min, 14 s)

86

Zobrazení budoucnosti v řezu krajinou

Představa vnitřních prostorů památníku

9] Borderland

Jakub Cibula, 3. r.

Nahlížím na hranici jako na podmínku pro jakoukoli vnímatelnou existenci. Vymezuje nám limity, kterými popisujeme svět kolem nás.

Pokud nejsme schopni něco popsat nebo vyjádřit, postrádá to svou identitu. Prostor bez hranice je nepopsatelným prázdnem. Prostorem bez identity. Vložíme­‑li hranici do nepopsatelné plochy, dáme skrze ni smysl dvěma entitám, které vymezuje.

Rozhraní

Politická moc států, zpravidla vázající se k budovám politického vlivu skrze liniovou podobu, zobrazuje dosah své působnosti. Pro udržení funkční společnosti je teritoriální vymezení větší skupiny zásadní. Limity oblasti pro společnost, která spadá pod určitá pravidla, nás chrání od chaosu. Cokoliv týkající se námi vnímatelného světa hranici ignoruje. Kultura, krajina, nemoci. V místě rozdělení hranice neexistuje. Spíše než ostrý charakter rozdělující dvě plochy zde spatříme mnoho difuzních charakterů hranic, které se prezentují územím.

Například přírodní ekotony nebo kultura na periferii ponechána svému osudu kvůli zájmu státu o centrum.

Krize identity politické hranice netkví v jejím tvaru a umístění, ale v našem přístupu k tomuto místu. Nevnímáme hranici, která nás definuje, a žijeme v něčem, co postrádá podmínku pro svou existenci. Jediný viditelný charakter tvoří linie vlivu státního aparátu v mapách. Je to jediný charakter, který má vliv na podobu hranice a energii z místa bere.

88

V průsečíku státní hranice s přímkou propojující budovy politického vlivu sousedících států prokládám hranici místem, jež ji postrádá.

Prostoru zahalenému ve věčnosti a samotě je dán smysl a existence skrze tuto průsečnici.

Archiv, symbolizující základy ploch sousedících států, získává svůj účel díky vložené linii badatelny. Uvnitř ní, stejně jako v laboratoři, vznikají nové podněty, které jsou následně uloženy do archivních sloupů. Prostor funguje jako impulz pro debatu a spolupráci dvou států.

Dresden

PRŮSEČÍKY V KRAJINĚ 50.828806, 14.103111 50.658500, 16.004167 48.859278, 15.702528

Wrocław

Praha

Brno

Průsečíky v krajině

Vienna

Bratislava

Situace: Německo

90

Situace: Polsko

Situace: Rakousko

Řez, půdorys: Prototyp

92

Napětí

Pokušení

Magický realismus (6 min, 33 s)

94

10 ] Dálniční odpočívka Dolní Dvořiště

Aleš Rezler, 3. r.

Projekt je motivován současným stavem struktur, které se nacházejí na české straně státních hranic při hlavních mezinárodních dopravních tazích. Až na výjimky jde o dopravně, funkčně, architektonicky, esteticky i majetkoprávně nešťastně řešené plochy, které jsou nevyhovující z hlediska státní reprezentace.

Vizualizace

Další problematika spočívá v nedůstojném fungování blízkých měst a vesnic, které se staly oběťmi těchto porevolučních nánosů.

Kasina, tržnice, free shopy a prostituce prosakují mnohdy až do srdce těchto obcí a devalvují kvalitu života v nich z prostorového i mentálního hlediska. Část z těchto pohraničních obcí je na podobných funkcích dokonce plně ekonomicky závislá.

Ambicí projektu je upravit nevyhnutelný vztah obce a kasina do důstojné roviny a zároveň navrhnout kultivované prostředí dálniční odpočívky.

Situace schwarzplan

96

48.65933820888385, 14.444301269282278

1 NP

2 NP

3 NP

Řez

Řez

98

Dolní Dvořiště

100

Obec — nános

Pražská Invalidovna, 2020 (4 min, 44 s)

102

11 ] Hraniční most

Kristýna Mocová, 4. r.

Hranice České republiky jsou převážně tvořeny přírodními útvary ať už horami, nebo řekami, proto se v místech hraničních přechodů velmi často nacházejí mosty. Hlavní místa přechodů se nacházejí na dálničních tazích a jsou tedy spojena s automobilovou kulturou dálničních odpočívadel a rychlých občerstvení, jejichž architektura úplně rezignovala na jakoukoli kvalitu a také racionalitu uspořádání.

Místo v kontextu ČR

Situace bližší

V současnosti jsou v Česku plánované čtyři nové hraniční dálniční přechody, z nichž v jednom je plánován most přes pohoří Bílých Karpat na hranicích České a Slovenské republiky. Návrh na vybrané lokalitě plánované rychlostní silnice R46 si klade ambici ukázat, jakým způsobem lze přistupovat k návrhu dálničních odpočívadel tak, aby nezabírala velkou část krajiny, a také v symbolické rovině ukazuje, že se nacházíme na hranicích druhého státu.

K tomu využívám plochu vznikajícího mostu, jež rozšiřuji o druhé patro a vkládám do něj parkovací plochy. Objekt občerstvení umísťuji nad konstrukci do jeřábové dráhy, která putuje mezi Českou a Slovenskou republikou.

49.177944, 18.130306

104

Půdorys odpočívky pod mostem

Pohled na most

Dispozice restaurace umístěné v jeřábové dráze

Perspektiva v odpočívce

106

Perspektiva na komunikaci

Příční řez

Model

108

Dálniční most

110

12 ] HRA­‑NICE

Jsme Bára a Máša, Bára Žentelová je studentkou ateliéru Fotka II a Máša Khositashvili je studentkou ateliéru Architektura IV. V rámci zadaného semestrálního úkolu jsme vytvořily vlastní pohled na téma „Hranice“.

České Velenice Gmünd

Místo v kontextu ČR

Máša Khositashvili, 2. r. a Barbora Žentelová, Stáž z Fotografie II.

Téma nás oslovilo rozsáhlým množstvím úhlů pohledů, z nichž je možné se na něj dívat. Hranice je pro nás něco nevyhnutelného a součástí našeho každodenního života. Přemýšlíme o hranicích jako o něčem, co tvoří náš život, neuvažujeme o nich jenom jako o překážce, ale i jako o možnosti sebeurčení a porozumění. Je důležité zmínit, že toto téma jsme dostaly ve škole ještě předtím, než se zavřely hranice kvůli pandemii. Naším cílem bylo spíše než vytvářet nový objekt hranicím naslouchat a podávat o tom výpověď. Hrály jsme samy se sebou hry a odhalovaly jejich kvality. Snažily jsme se číst jejich příběhy „mezi řádky“, tedy mezi státy.

V průběhu práce a výzkumu jsme zjistily, jak velké množství věcí souvisí s pojmem „hranice“ jako takovým a jak často pojem „hranice“ používáme v běžné řeči. Různorodosti hraničních přechodů, která se pohybuje od řek přes pole až k silnicím, odpovídá i to, jak jsou rozmanité naše výstupy. Každým z malých výstupů chceme poukázat na konkrétní problém či kouzlo hranic, které podle naší vize budou tvořit mozaiku v hlavě diváka, klást mu otázky a vést ho k hravosti. Soubor je odrazem naší radosti z práce a naší povahy.

112

48.7623869, 14.9610303

Nezávislost přírody na člověkem vytvořených pravidlech #1

Nezávislost přírody na člověkem vytvořených pravidlech #2

Odraz hraniční linie na silniční správě dvou států

Rozbíjení uvolňuje napětí. Některá keramika puká už v žáru pece, jiná až následkem působení člověka. Hranice jsou důsledkem i příčinou pnutí mezi národy a přímo souvisejí se vznikem válečných konfliktů.

Kost Pomíjivost Kůra Ochranná slupka, bariéra Peří Svoboda překročení Svízel přítula Hranic se nezbavíme Choroš Okrajová záležitost Říční kámen Obroušený potokem Policejní páska Zákaz vstupu Best friends forever Družba Přeslička Společná historie Zátka Otevření

HRA­‑NICE je projekt, který smazal hranici mezi architekturou a fotografií. Mezioborová spolupráce je upozorněním na téma hranice jako něčeho nežádoucího i potřebného. Přemýšlely jsme o tom, že ačkoliv bydlíme v době, kdy hranice států jsou často již neviditelné, je stále velmi důležité na hranice nezapomínat.

Hranice jsou, ať chceme nebo nechceme, i součástí našeho každodenního života. Výsledkem naší práce je soubor menších projektů, které hravou formou vedou diváka k zamyšlení nad tématem z nevšedních úhlů pohledu.

116

13 ] Hranice jako architektura země

Tadeáš Stolín, 3. r.

Projekt se zabývá otázkou, jak velký prostor lze ohraničit a do jaké míry můžeme hovořit o architektuře. Zabývá se ohraničením Česka horami, které tvoří jeho architekturu. Doplňuje a vyzdvihuje hory v místech rovin, které se nacházejí na hranicích. Vytváří tak jakousi celistvost hranic, které určují hranici a charakter prostoru uvnitř, tedy Česka. Hory jsou tak jasným ukazatelem změny prostředí, krajiny a kultury. Upozorňují na přesné místo, kde ke změně dochází.

Idea doplnění hranic Čech vychází z historie a geologie. Naše území vždy bylo obklopeno horami a historicky tak bylo poměrně jednotné svými rozměry a tvarem.

Vyhraničením určitého území dávám okolnímu prostoru/světu povědomí o společenské entitě. Člověk tak má pocit, že za horami, kterými projíždí, je cizina.

Umělé vyvýšení (1)

Doplněné hranice jsou tak jednotné a vytvářejí určitou identitu místa — vztah mezi figurou a jejím pozadím. Místo/prostor je pak dané jakožto určitý charakter či atmosféra.

Dále hory vytvářejí určitou symboliku. Symboliku hor jakožto hranic. Vytvářejí systém orientace v prostoru. Člověk bydlí, pokud se může orientovat v prostředí, ve kterém se nachází, a identifikovat se s ním.

118

Hory vzniklé na hranicích nejsou bariérou či zdí mezi zeměmi. Upozorňují pouze na místo, kde dochází ke změně prostředí. Jedná se tedy pouze o psychologické působení na pozorovatele. „Hranice nejsou to, kde něco končí, ale jak chápali staří Řekové, jsou tím, odkud zjevující se věci získávají svůj počátek.“ — Martin Heidegger Jedná se o úseky celých hranic, souřadnice tak nelze určit.

(1) Dovytvoření hor v místech rovin je navrženo pomocí programu Blender, kdy násobí již reálné výšky získané skenováním mapy. Rovina je tedy na konci stále rovina, ale i malý kopec se může stát horou.

(2) Identitou místa je zde chápán vztah mezi člověkem a prostředím, v němž se nachází. Jedná se tak o vyjádření místa jako charakteru, se kterým se jeho obyvatel může identifikovat.

(3) Území české země, království či republiky se vždy drželo jednoho tvaru, který nyní doplňuji.

Identita místa (2)

Historie (3)

120

Projekt se zamýšlí nad situací, kdy při přechodu hranic nemám možnost rozeznat změnu prostředí — kultury.

Tam, kde vznikají přímé hraniční přechody, navrhuji vystavět umělé kopce. Podtrhne to tak upozornění na změnu prostředí a země.

Budějovice

Hradec Králové

122

Zlín

Mikulov

Hranice jako architektura země

124

VÝSTAVA

Projekty z letního semestru 2019/2020 na téma hranic a míst hraničních přechodů Ateliér architektury 4, Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze.

Vystavující: Jakub Cibula, Samuel Cigler, Svetlana Devyatkina, Matěj Hoffman, Mariia Khositashvili, Adam Kocík, David Krátký, Kristýna Mocová, Aleš Rezler, Tadeáš Stolín, Glib Sydorenko, Hana Turnovská, Kryštof Uhlík, Barbora Žentelová (Ateliér Fotografie II., UMPRUM).

Koncepce výstavy: Jakub Cibula, Tadeáš Stolín, Glib Sydorenko, Kryštof Uhlík Termín: 24/9 až 9/10/2020 Vernisáž: 24/9/2020 v 18 hodin Studio Alta — Event Room a Loď, Západní křídlo Invalidovny, Sokolovská 136/24, Praha 8—Karlín Otevřeno: po—pá 14—19, so—ne 10—19 Fotografie z výstavy: Barbora Žentelová

Vernisáž

128

129

130

131

Výstava

132

133

134

Ateliér Architektura 4 UMPRUM

vedoucí ateliéru: Roman Brychta asistentky ateliéru: Markéta Mráčková Barbora Šimonová editoři: Roman Brychta Markéta Mráčková Barbora Šimonová autoři textů: Michaela Janečková Ludmiła Władyniak studenti: Jakub Cibula Samuel Cigler Svetlana Devyatkina Matěj Hoffman Mariia Khositashvili Adam Kocík David Krátký Kristýna Mocová Martina Procházková Aleš Rezler Tadeáš Stolín Glib Sydorenko Hana Turnovská Kryštof Uhlík stážisté: Barbora Žentelová doktorandi: Matyáš Švejdík Elena Fialková grafický design: Matěj Hanauer, David Smith jazyková korektura: Irena Hlinková

projekt byl podpořen z prostředků Akademické grantové soutěže

vydala: Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze roku 2021

Rád bych poděkoval všem, kteří se na této publikaci podíleli. Chtěl bych také poděkovat za podporu z Akademické grantové soutěže UMPRUM, bez které by tato publikace nemohla vzniknout.

ISBN: 978-80-88308-50-8