BĚŽKY
MARKET
TEXT: TOM ŘEPÍK
TOP SECRET:
Nanotechnologie v běžeckém lyžování Běh na lyžích je nejen mnohými z nás milovanou zimní aktivitou, ale také se v řadě ohledů prolíná s tajemným světem nanomateriálů. V následujícím textu zkusím některé z těchto průsečíků laicky popsat a snad se i doargumentovat závěru, že nanotechnologie umí činit zimní zázraky ještě zábavnějšími!
T
eprve v posledních asi třiceti letech začala světová věda využívat jedinečných vlastností nanomateriálů (z toho lyžařský průmysl v posledních sotva patnácti), zatímco příroda používá své nano-„technologie“ od počátku věků – k odpuzování vody, k prevenci infekcí, vytváření barev,
112
pohybu po svislých plochách a kdoví k čemu dalšímu. Vědci a inženýři, inspirováni pokroky přírody, se snaží vytvářet biomimetické aplikace nanotechnologií pro praktickou každodennost současného světa. Pohříchu (byť pochopitelně) nechávají detaily svého bádání zakamuflovány pod extra tlustou duchnou utajení.
Co se děje pod skluznicí
Abychom pochopili, co mají nanotechnologie společného s lyžováním, potřebujeme vědět, jak lyže interagují se sněhem na molekulární úrovni. Pokud si prohlédneme prakticky jakékoli soudobé lyže, naznáme, že ačkoli existují různé konstrukce pro různé styly lyžování, všechny mají
společný materiál na povrchu skluznice: polyethylen. Polyethylen (PE) je nejběžnějším typem plastu a používá se na spoustu výrobků od lahví přes dešťovou kanalizaci až po kyčelní náhrady. PE se skládá z atomů uhlíku spojených do řetězce, kde každý z atomů uhlíku má na sebe navázány dva atomy vodíku. Různý počet atomů uhlíku v řetězci PE může dát molekule různé vlastnosti. Například extrémně dlouhé řetězce (250 000 a více atomů uhlíku) vytvářejí houževnatý materiál použitelný pro výrobky, jako jsou skluznice lyží. Na druhé straně