TECH ZÁVODNÍ LYŽE TEXT: TOM ŘEPÍK
STABILITA bruslicích lyží Tato úvaha pojednává o lyžařské stabilitě coby jednotlivé nejžádanější vlastnosti u závodních i rekreačních běžek na bruslení a subjektivní optikou materiálového testera se zaměřuje na bezpečnost hran, tuhostní poměry, směrovou stabilitu a vliv osobního stylu lyžování na výkon.
P
okusím se tu zjednodušit skutečnost, že neexistuje jednoznačná odpověď – tím, že se zaměřím na různé typy stability a na faktory, které k nim přispívají. Stejným dechem však nelze nezdůraznit individuální část celé problematiky, protože způsob, jakým lyžujete, je v posledku rozhodujícím pro výkon a lyžařské schopnosti platformy, na níž stojíte.
Bezpečnost na hraně
Prvním aspektem, jenž je možná trochu absolutnější než osobní, je bezpečnost hran – tedy vaše stabilita na hraně, schopnost hrany zakousnout se do sněhu a udržet se na něm. To umí být vcelku problém, když jsou podmínky – zkrátka problematické. Biatlonový SP v Annecy v prosinci 2022 je jedním z nedávných příkladů, který mi v této souvislosti tane na mysli, protože jsem, ač nepravidelný divák, tamní mužskou stíhačku zrovna sledoval – a zaznamenal v ní očividnou marnost jezdců na fischerkách, jež typicky vyžlucují medailová pódia. Trať daného závodu byla vinou nepříznivého počasí špatně upravena – z plusových teplot rozmoklý a rozsolený povrch přes noc zamrzl do oslnivé ledové polevy, do níž bylo extrémně náročné zaříznout lyže, a fischerky zjevně neposkytovaly dostatečnou bezpečnost hran. Šlo o paradox křiklavý natolik, že stál za zmínku i Wikipedii, na níž se (ve zkratce) píše: „Před závodem mužů trať zledovatěla, a proto byl start o 15 minut posunut, aby měli pořadatelé více času na úpravu. Přesto podmínky výrazně komplikovaly závod převážně biatlonistům používajícím lyže Fischer. Jedním z nich byl vítěz předchozích pěti závodů Johannes Thingnes Bø, který několikrát během závodu podklouzl a v roli tradičně nejrychlejšího běžce dosáhl až 27. běžeckého času.“
Nemyslím si, že to mělo něco společného s tvarem hrany fischerek, které mají čistě pravoúhlý průřez – ten na jejich modelech nahodile testuju od roku 2010, kdy značka představila koncept Speedmax, takže jsou tu už dlouho a pocitová bezpečnost hrany se mezi předchozím tvarem, jenž měl malý okraj, a současným čistě hranatým tvarem nijak nezměnila. Má osobní teorie zní, že když je lyže zatížena na hraně, síly působí kolmo na skluznici a přítomnost boční stěny v blízkosti hrany neznamená velký rozdíl, protože v tom směru nepůsobí velká síla. Nicméně existuje řada dalších faktorů, jež je třeba vzít v úvahu, když je řeč o stabilitě hrany. Důležitá část se vždy bude odvíjet od stavu podkladu – pokud jsou podmínky neproniknutelně tvrdé, pak je významným
faktorem získání opravdu dlouhé kontaktní plochy hrany – pokud snížíme lokální tlak a rozložíme zatížení na dlouhou plochu, měli bychom umenšit riziko, že hrana ustřelí pryč. Když je však tvrdý sníh přeci jen zčásti plastický, kdy se může pod hranou trochu deformovat, pak chcete opravdu důrazný tlak a v těchto podmínkách vám vysoce zatížená kratší lokální kontaktní plocha zajistí efektivní záběr hrany. V závislosti na podmínkách tak můžete chtít buďto krátkou kontaktní plochu s vysokým lokálním tlakem nebo rozptýlenou dlouhou plochu s nízkou lokální tlakovou silou – pokud stále mluvíme o supertvrdém podkladu. Když je naopak sníh opravdu měkký, je třeba s citem (v závislosti na bořivosti podkladu) rozložit zátěž do delších tlakových zón pro optimální plovatelnost kyprým povrchem.
FOTO: FACEBOOK
30