FOTO: FACEBOOK
22
SPORT HISTORIE
Sněhové podmínky v rakouském Seefeldu byly v lednu 1985 lyžařsky záludné – teploty kolem nuly a starý mokrý sníh. Použití stoupacích vosků (tehdy se jimi mazalo do každého závodu) bylo náročné: teplý sníh vyžadoval měkké lepivé vosky, které rychle zachycovaly nečistoty ze silně špinavého sněhu. Vše ústilo v příšerně pomalé lyže. Na poradě trenérů před prvním závodem padl návrh možnosti použít tzv. volnou techniku, kdy by se závodníci mohli pohybovat jakýmkoli způsobem bez omezení po celé délce trati. To bylo v mezinárodní soutěži FIS do té doby něco nevídaného. Aby bylo možné nařídit použití klasické techniky (a tím i mazání stoupacími vosky), muselo by být rozhodnutí trenérů jednomyslné. Hlasovalo se v abecedním pořadí států a Austrálie jako první hned hlasovala ve prospěch volné techniky. Ostatní státy – již jen formálně – odhlasovaly stejně; proti byli jen konzervativní Norové. Volná technika běhu na lyžích byla oficiálně na světě. Následující den, 17. ledna 1985, se mužské pole postavilo na start vůbec prvního závodu
TEXT: TOM ŘEPÍK
Bruslení slaví U běžkařů, kteří se ke svému sportu dostali v posledních třiceti letech, existuje dobrá šance, že odjakživa znali klasiku i bruslení. Nebylo tomu tak vždy: ve skutečnosti, kdyby volná technika mohla mít narozeniny, slavila by je 17. ledna, kdy před čtyřiceti lety začalo MS 1985 v Seefeldu.
U
40!
ž od konce sedmdesátých let se na mezinárodní scéně objevovaly záblesky jiné než klasické techniky, zejména v podobě jednostranného bruslení, zvaného též Siitonenův krok. Američan Bill Koch byl významným průkopníkem tohoto nového stylu, když s jeho pomocí vyhrál celkové pořadí SP 1982. Lyžařská komunita nevěděla, co si o tom všem myslet; jednostranné bruslení v nesprávné části závodní trati tehdy vedlo k diskvalifikaci. Vše se ale změnilo na jediné schůzce trenérů, která bezprostředně předcházela prvnímu závodu seefeldského MS 1985.
V závěru šampionátu se již strmá stoupání vyjížděla klouzavým pavoukem