text Tomáš Suchomel a Jan Dušek foto Petr Hampl
skryté světy
V ROZMANITOSTI VYUŽITÍ NENÍ MNOHO MATERIÁLŮ, KTERÉ BY DOKÁZALY KONKUROVAT SKLU. FYZIKÁLNÍ DEFINICI ZTUHLÉ TEKUTINY DEMONSTRUJE UŽ NAPOHLED, KDY KONEČNÁ PODOBA SPOJUJE PEVNOST SE ZDÁNÍM PROMĚNLIVÉ NEURČITOSTI I TVARŮ. NEMLUVĚ O MOŽNOSTECH, JEŽ SKÝTAJÍ BARVY, PRŮHLEDNOST A STRUKTURA SKLENĚNÉHO POVRCHU.
S
klářství má u nás tak hluboko zapuštěné kořeny, že si své místo na slunci dokázalo uhájit do dnešních dnů. Zejména to platí o jeho uměleckém zpracování tuzemskými tvůrci. Díla velká rozměry potkáváme ve veřejném prostoru i galeriích, jiná, menší a nenápadnější, tvoří poezii všedního dne. Mezi ně patří i skleněné šperky, jaké vznikají pod rukama výtvarnice Petry Hamplové. Vládkyni sklářského ateliéru Skryté světy už v dětství zaujaly skleněné figurky uchovávané jako vzácnost v domácích vitrínách a sbírkách děděných z generace na generaci. Takže když zjistila, že na střední sklářské škole v Železném Brodě lze studovat jako jeden z oborů výrobu skleněných figurek, volba byla jasná. Byť další cesta Petry k vlastní tvorbě až tak přímá nebyla. Po odbočce k restaurování nástěnných maleb a rodičovských povinnostech však láska ke skleněným miniaturám opět zahořela plamenem. A to doslova, tím na plynovém
66 |