Vladimír Justl: Skvosty poezie

[

VLADIMÕR JUSTL SKVOSTY POEZIE

]

VLADIMÕR JUSTL SKVOSTY POEZIE

[

Soubor medailonů Vladimíra Justla z edice Skvosty poezie

Uspo¯·dal, b·snÏ vybral a ediËnÌ pozn·mku napsal Jan äulc

Akropolis ñ SLOVO a HLAS 2014

]

Kniha byla vyd·na s podporou Ministerstva kultury »eskÈ republiky.

© Marta Hrachovinov·, 2014 Epilogue © Miloö Horansk˝, 2014 Editor and commentary © Jan äulc, 2014 Graphic & Cover Design © Miroslav Malovec, 2014 © Slovo a hlas, 2014 © Filip Tom·ö ñ Akropolis, 2014 ISBN 978-80-7470-085-9

Poezie je pro mne vöe, co v ûivotÏ souvisÌ s kr·sou.

V pÌsemnictvÌ je mi poezie vrcholem umÏnÌ.

Vûdy tajemstvÌm.

VladimÌr Justl

KAREL HYNEK M¡CHA (16. 11. 1810 ñ 6. 11. 1836) Hoj, byla noc!

ZelenÈ svÏtlo l˘ny Hoj, byla noc! ZelenÈ svÏtlo l˘ny padalo promykem v†zlatÈ hvÏzdiËek str˘ny; a tichou hudbu tu zpÌvaje vÌtr v·l.

I st·l jsem zöÌlenec na osamÏlÈ ho¯e, pode mnou rovina, zelen· jako mo¯e, a j· jsem zöÌlenec nad tÌmto mo¯em st·l.

I bil jsem v†horu tu, i znÏlo mÈ vol·nÌ: ÑHoj otËe, otËe m˘j! neslyöÌö matky lk·nÌ?

Hoj, j· zöÌlenec, proË vchod se neotvÌr·?ì I bil jsem v†horu tÈû! P˘lnoËnÌ p¯eöel Ëas!

Ta hora? ñ Bl·nÌk je ñ a nad nÌ pl·Ëe hlas: ÑM˘j otec neslyöÌ ñ a matka mi umÌr·!ì L˘nysvit Kdyû Ëteme, slyöÌme nebo n·s jen letmo navötÌvÌ jmÈno knÌûete Ëesk˝ch b·snÌk˘ Karla Hynka M·chy, ozve se s†naprostou samoz¯ejmostÌ jako uhranËivÈ echo erbovnÌ slovo ÑM·jì, n·zev jeho chef-díouvre, vrcholnÈho a mistrovskÈho dÌla umÏlcova liter·rnÌho odkazu. »ten·¯ naöeho v˝boru M·j v†tÈto knÌûce nenajde. M· to vnÏjöÌ d˘vody: b·seÚ-poÈma by zabrala hodnÏ stran, jejÌ mnohoslabiËnÈ veröe by musely b˝t kv˘li form·tu edice l·m·ny a ztr·cely by tak optickou plynulost, kter· souvisÌ s†autorov˝m rytmick˝m vypr·vÏcÌm gestem. Mno-

6

ho b·snÌ by muselo b˝t opomenuto. NavÌc se domnÌv·me, ûe tÈmϯ kaûd· rodina, kaûd˝ ctitel literatury a poezie toto monument·lnÌ dÌlo ËeskÈ poezie m·. M·j vyöel bezpoËtukr·t (soupis hovo¯Ì o vÌce neû 250 vyd·nÌch), pat¯Ì spolu s†BabiËkou Boûeny NÏmcovÈ a Erbenovou KyticÌ z†povÏstÌ n·rodnÌch k†z·kladnÌ tri·dÏ ËeskÈ literatury, k†jejÌm dÌl˘m reprezentativnÌm, samoz¯ejm˝m.

Co napsal M·cha p¯ed M·jem, p¯edevöÌm b·snÏ, je mÈnÏ zn·mÈ. Pr·vÏ z†nich je p¯ipraven n·ö v˝bÏr oznaËen˝ slovy M·chov˝mi, z†nichû jsme si troufli vytvo¯it peËetnÌ substantivum LŸNYSVIT. NabÌzÌ Ëten·¯i pohled do let 1829ñ1835. Je to takÈ nahlÈdnutÌ do autorovy dÌlny, do jeho ûivota, myölenÌ. »ten·¯ bude p¯ekvapen, jak nÏkterÈ M·chovy veröe, spojenÌ slov, metafory, slova samotn· jsou p¯edzvÏstÌ stejn˝ch slovnÌch ˙der˘ pouûit˝ch, nÏkdy i v†p¯ÌbuznÈm kontextu, v†rozprost¯enosti poÈmy (veröovanÈ povÌdky) M·j. Bude zasaûen n·znakem b·snÌkova tv˘rËÌho gesta, kterÈ se pozvolna klube z†ulity tajemstvÌ, tedy nitra, duöe, srdce, z romanticky a smyslovÏ zaloûenÈ umÏleckÈ osobnosti. Bude moci sledovat takÈ M·chovy tv˘rËÌ promÏny. P˘jde po cestÏ od dÏjovÈho proûitku, z·jmu o p¯Ìrodu, o svÏt v†duchu autorova mladistvÈho sentiment·lnÌho romantismu aû po jeho dozr·v·nÌ, jak ho cÌtÌme v†existenci·lnÌ propasti M·je, v†onom m·chovsky vÏËnÈm Ñco se nic naz˝v·ì.

Karel Hynek M·chaÖ Narodil se 16. listopadu 1810 v†Praze Na ⁄jezdÏ u paty Pet¯Ìna. Po dvou letech uvÌtal bratra Michala.

Otec byl mlyn·¯em, matka poch·zela z†tradiËnÌ hudebnÌ rodiny. Des·t· lÈta jejich stoletÌ byla po st·tnÌm fi-

7

nanËnÌm bankrotu (1811) ekonomicky nep¯Ìzniv·, rodiËe se Ëasto stÏhovali (mimo jinÈ do mÌsta p¯ÌötÌ M·chovy povÌdky Marinka), od roku 1820 naöli stabilnÌ ˙toËiötÏ na dneönÌm KarlovÏ n·mÏstÌ (tehdy DobytËÌ trh), kde si otec za¯Ìdil krupa¯sk˝ kr·mek. Do hlavnÌch ökol chodil M·cha k†piarist˘m (Pansk· ulice, pozdÏji na P¯Ìkopech), v˝uka byla tÈmϯ ve vöech p¯edmÏtech nÏmeck·. To je jeden z†d˘vod˘, proË M·cha, ËtoucÌ horlivÏ takÈ nÏmeckou romantickou literaturu, zaËÌnal ps·t nÏmecky (zachovalo se dvacet dva b·snÌ, tiskneme Ëty¯i v†tlumoËenÌ velkÈho znalce M·chova dÌla, esejisty a bilingvnÌho p¯ekladatele Pavla Eisnera z†roku 1956). Tyto veröe poch·zejÌ p¯edevöÌm z†roku 1829, prvnÌ Ëesk· b·seÚ je dochov·na z†tÈûe doby (balada Straba). »ten·¯sk˝ z·bÏr M·ch˘v byl rozlehl˝. P¯edevöÌm ölo o literaturu nÏmeckou (Goethe, Klopstock, Novalis), anglickou (Byron, Irwing, Scott), polskou (Mickiewicz, S≥owacki) a ovöem Ëeskou: H·jkova kronika, popul·rnÌ Rukopisy Kr·lovÈdvorsk˝ a Zelenohorsk˝, povaûovanÈ v†tÈ dobÏ za p˘vodnÌ pam·tky staroËeskÈho pÌsemnictvÌ, Klicpera, Tyl a ostatnÌ souËasnÌci.

Z†M·chovy poz˘stalosti (z·pisnÌky, denÌky, dopisy a zpr·vy o nÏm) se dozvÌd·me nejen o b·snÌkovÏ ËetbÏ, ale o mnoha z·sadnÌch ûivotnÌch situacÌch.

VÌme o jeho vysokoökolsk˝ch studiÌch (1830ñ1832 filosofie, potÈ pr·va, nedÏlnÌ p¯edn·öky Josefa Jungmanna), o jeho z·libÏ v†n·vötÏv·ch Krkonoö a putov·nÌ po desÌtk·ch hrad˘ a z¯Ìcenin, kterÈ s†v·önivou dovednostÌ kreslil. V†letech 1834ñ1835 hr·l divadlo v†Kajet·nskÈm domÏ na MalÈ StranÏ, kterÈ vedl J. K. Tyl, kde poznal svou osudovou l·sku Lori äonko-

8

vou. O v·önivÈm vztahu svÏdËÌ öifrovanÈ pas·ûe v†denÌku. O pr·zdnin·ch 1834 s†p¯Ìtelem AntonÌnem Strobachem (byl o Ëty¯i lÈta mladöÌ, p¯ipravoval se na studia pr·v) podnikl pÏöÌ cestu do It·lie. äli p¯es Linec, Innsbruck a Brennersk˝ pr˘smyk do Ben·tek, vraceli se p¯es Terst, LublaÚ (setkal se tam se sv˝m vrstevnÌkem Francem Preöerenem, kter˝ je povaûov·n za nejvÏtöÌho slovinskÈho b·snÌka), ät˝rsk˝ Hradec a VÌdeÚ do Prahy. Touha po niternÈm pozn·v·nÌ souznÏla s†M·chov˝m romantick˝m zaloûenÌm, vytv·¯ela jedineËnost jeho lidskÈho i umÏleckÈho profilu.

O z·libÏ v†historii vyd·vajÌ svÏdectvÌ autorovy prÛzy (novela K¯ivoklad, zlomky rom·nu Kat), o jeho vztahu k†p¯Ìtomnosti Obrazy ze ûivota mÈho (VeËer na BezdÏzu, Marinka). NapÏtÌm mezi snem a metafyzickou p¯ÌtomnostÌ se chvÏje lyrizovan· Pouù krkonoösk·.

Rom·n Cik·ni, dokonËen˝ na podzim 1835, je vystavÏn˝ v†romantick˝ch rekvizit·ch okolÌ Koko¯Ìna. V†tÈ dobÏ uû M·cha pÌöe M·j. Vydal ho vlastnÌm n·kladem v†dubnu n·sledujÌcÌho roku. SouËasnÌci ñ Ëestnou v˝jimkou byl t¯icetilet˝ slovensk˝ b·snÌk Karol Kuzm·ny ñ jej nep¯ijali. Jeho hloubku a velikost myölenkovou, rozpory autorova bou¯livÈho nitra, z·pas se ûivotem, kter˝ je nesmlouvavÏ determinov·n smrtÌ, a neuvϯitelnÈ mistrovstvÌ metaforickÈ, zvukomalebnÈ, kompoziËnÌ, tv·rnÈ, to vöe zaËala ch·pat aû generace Nerudova. Pozn·v·nÌ M·chy je nep¯estajnÈ.

AË tak d·vno mrtev, st·le je p¯Ìtomn˝. Kaûd· doba ch·pe jeho odkaz ze svÈho pohledu.

Koncem z·¯Ì 1836 nastoupil v†LitomϯicÌch jako advok·tnÌ praktikant. Syn LudvÌk se mu narodil 1. ¯Ìjna 1836, b·snÌk zem¯el 6. listopadu ñ p¯ÌËina smrti cholerina;

9

8. listopadu 1836 byl v†LitomϯicÌch poh¯ben. Ten den mÏl mÌt s†Lori svatbu. Na podzim 1938 byly jeho ostatky exhumov·ny z†okupovan˝ch Litomϯic. SedmÈho kvÏtna 1939 byly uloûeny jako symbol ¯eËi a dÌla potupenÈho n·roda na VyöehradÏ. V†Praze uû vl·ly h·kovÈ k¯Ìûe.

Karel Hynek M·cha! ÑTemn· noci! jasn· noci!ì §§§

10

JAROSLAV SEIFERT (23. 9. 1901 ñ 10. 1. 1986) SvatebnÌ pÌseÚ Kytice, z·voj a slzy, i ötÏstÌ rozplak·v·, jak je to hezkÈ, kdyû se nÏkdo vd·v·.

Noc pln· v·önÌ aû do kuropÏnÌ, jak je to hezkÈ, kdyû se nÏkdo ûenÌ.

Kytice zvadla a opad·v·, jak je to smutnÈ, kdyû se nÏkdo vd·v·.

VÏj̯ se zav¯el, ho¯kne polÌbenÌ, jak je to smutnÈ, kdyû se nÏkdo ûenÌ.

A sbohem VeËer 11. ¯Ìjna 1984 p¯inesly svÏtovÈ agentury (dom·cÌ vyËk·valy) senzaËnÌ zpr·vu: Nobelova cena za literaturu poprvÈ putuje do »eskoslovenska. Obdrûel ji Jaroslav Seifert za Ñb·snickou tvorbu, kter· svÏûÌ smyslovostÌ a mimo¯·dnou vynalÈzavostÌ pod·v· osvobozujÌcÌ obraz lidskÈ nezdolnosti a mnohotv·rnostiì. Nece-

40

lÈ t¯i t˝dny p¯edtÌm bylo Jaroslavu Seifertovi t¯iaosmdes·t let. Doma byl nejËtenÏjöÌm a nejmilovanÏjöÌm b·snÌkem, uctÌvan˝m takÈ pro povzbudivÈ veröe publikovanÈ za v·lky, pro stateËnÈ vystoupenÌ na sjezdu Svazu Ëesk˝ch spisovatel˘ roku 1956 a pro nesmlouvavÈ postoje v obdobÌ tzv. normalizace (mj. byl jednÌm z prvnÌch signat·¯˘ Charty 77). Jako b·snÌk pat¯il Jaroslav Seifert ve dvac·t˝ch letech k autor˘m soci·lnÌ poezie a poetistickÈho rozevl·nÌ. Od t¯ic·t˝ch let si osvojil lÌbeznou osobnÌ poetiku, zaloûenou na rytmicky pravidelnÈm a r˝movÏ bohatÈm veröi. Jeho hlavnÌmi tÈmaty se staly l·ska, adorace matky, synovsk˝ vztah k ËeskÈ krajinÏ, oslava ÑsvÏtlem odÏnÈì Prahy (narodil se a ml·dÌ proûil na éiûkovÏ), ˙cta k n·rodnÌ tradici. Vytvo¯il dva cykly inspirovanÈ Boûenou NÏmcovou, miloval Nerudu, H·lka a p¯edevöÌm VrchlickÈho, veröe vym˝ölel pod obr·zky Mikol·öe Alöe a Josefa Lady, napsal ¯adu gratulaËnÌch a panychidnÌch b·snÌ tÏm, kterÈ ctil jako tv˘rce tradice, a hlavnÏ generaËnÌm druh˘m a p¯·tel˘m z ¯ad spisovatel˘, mal̯˘ i dalöÌch umÏlc˘. Po devÌtiletÈm odmlËenÌ, zp˘sobenÈm p¯edevöÌm tÏûkou chorobou pohybovÈho ˙strojÌ, p¯ekvapil roku 1965 svÈ Ëten·¯e a liter·rnÌ kritiku sbÌrkou Koncert na ostrovÏ (tj. na éofÌnÏ ÑBoûeny NÏmcovÈì), kter· znamen· odklon od pravidelnÈho tradiËnÌho veröe k prozaickÈmu ner˝movanÈmu veröi volnÈmu. ÑUû mnÏ r˝my samy padaly z ruk·vu a odv·dÏly mne od toho, co jsem chtÏl ¯Ìci.ì Tak vysvÏtlil Jaroslav Seifert sv˘j p¯Ìklon k novÈ poetice, jejÌû ojedinÏlÈ stopy se objevovaly uû v nÏkter˝ch d¯ÌvÏjöÌch knÌûk·ch. Ani v tomto z·vÏreËnÈm obdobÌ tvorby neopustil b·snÌk inspirativnÌ dar vzpomÌnky a melodick˝ r·z ryzÌ Ëeöti-

41

ny, v nÌû cel˝ ûivot zpÌval sv· potÏöenÌ i strasti, vÌru, nadÏji a nep¯estajnou sÌlu l·sky. Napsal jeötÏ p·r sbÌrek. PoslednÌ z roku 1983 m· n·zev na rozlouËenou: B˝ti b·snÌkem. A stejnÏ v˝mluvn˝ je i titul jeho vzpomÌnek Vöecky kr·sy svÏta. Nad hrobem v Kralupech nad Vltavou, kde jsou pochov·ni Seifertovi rodiËe, se 21. ledna 1986 s b·snÌkem rozlouËil b·snÌk Jan Sk·cel: ÑMiloval jste z celÈho srdce tuto zemi a ona V·m Vaöi l·sku opl·cela. Nikdy jste ji neopustil, z˘stal jste doma. JejÌ radost byla VaöÌ radostÌ, jejÌ ˙zkost VaöÌ ˙zkostÌ, jejÌ obavy Vaöimi obavami. Zpíval jste zl˝ i dobr˝ jejÌ Ëas, jejÌ sl·vu i nouzi. A nynÌ V·s do nÌ ukl·d·me. Ach, v zemi kr·snou, zemi milovanou, v kolÈbku Tvou i hrob Tv˘j, matku Tvou.ì §§§

42

86

OBSAH Karel Hynek M·cha ........................................... 6 VÌtÏzslav H·lek ............................................... 11 Fr·Úa är·mek .................................................. 14 Karel Toman .................................................... 16 Viktor Dyk ....................................................... 19 Frantiöek Gellner ............................................. 23 Josef Hora ....................................................... 26 Bohuslav Reynek ............................................. 30 Konstantin Biebl ............................................. 33 VÌtÏzslav Nezval .............................................. 37 Jaroslav Seifert ............................................... 40 Frantiöek Halas ............................................... 43 VladimÌr Holan ................................................. 46 Old¯ich Mikul·öek ........................................... 49 Frantiöek HrubÌn ............................................. 52 Ji¯Ì Kol·¯ ......................................................... 55 Josef Kainar .................................................... 60 Ji¯Ì Orten ......................................................... 64 Jan Sk·cel ....................................................... 67 Miroslav Holub ................................................ 71 Ivan Diviö ........................................................ 75 M˘j VladimÌr Justl (Miloö Horansk˝) ............... 79 EdiËnÌ pozn·mka (Jan äulc) ............................. 83

87

VLADIMÕR JUSTL SKVOSTY POEZIE Pro sdruûenÌ p¯Ìznivc˘ mluvenÈho slova SLOVO a HLAS vydal Filip Tom·ö ñ Akropolis (5. kvÏtna 1338/43, 140 00 Praha 4 ñ Nusle, www.akropolis.info) v roce 2014 jako svoji 295. publikaci.

Uspo¯·dal, b·snÏ vybral a ediËnÌ pozn·mku napsal Jan äulc Doslov napsal Miloö Horansk˝ Graficky upravil a sazbu zhotovil Miroslav Malovec Tisk: tisk·rna NakladatelstvÌ Karolinum, Pacovsk· 350, 140 21 Praha 4 1. kniûnÌ vyd·nÌ, 88 stran, TS 12 Praha 2014 ISBN 978-80-7470-085-9