28
Putování Egyptem II. část Marek Sobola
Dorážíme do Abú Simbel, autobus nás přiváží k něčemu, co připomíná náměstí. Musíme uznat, že Abú Simbel je skutečně „díra na konci světa“, jinak se to nedá vyjádřit. Hledáme nějaký hotel, kde bychom se ubytovali. Nacházíme jediný, působí luxusně, je poměrně drahý, no není konkurence, nedá se nic dělat, platíme 60 dolarů na noc.
Ramessův chrám Abú Simbel Po ubytování jdeme zpět na náměstí a pak kráčíme na místní velkolepou a jedinou památku, kvůli níž stojí za to navštívit toto město - Ramessův chrám. Ten byl přemístěn kvůli stavbě přehrady, přesto je monumentální. Zasvěcen byl nejvyšším bohům Horního a Dolního Egypta, Amenreovi a Reharachtejovi; vedlejší kult zde měl i Ptah a sám zbožštěný Ramesse II. Chrám je orientován přesně k východu a byl postaven tak, že dvakrát do roka, vždy o jarní a podzimní rovnodennosti, ozářilo vycházející slunce sochy tří božstev vytesané v západní stěně nejzazší kaple. Průčelí chrámu vévodí čtyři sedící, přes 20 metrů vysoké kolosy Ramesse II., je to kolosální. Kupodivu zde není mnoho turistů, tak si můžeme v klidu vychutnat prohlídku a nechat na sebe dýchat tu dávnou minulost a kulturu.
Horusův chrám v Edfu
Cestou nazpět se zamýšlíme, jak se vše mění a kdeže ty dávné kultury jsou dnes. Rádi bychom se osvěžili vychlazeným pivem. Je nesnesitelné horko, na slunci tak kolem 50 stupňů, přece jen jsme už hodně na jihu, blízko súdánských hranic. Když se ptáme na pivo, všichni jen kroutí nepochopitelně hlavou. Končí veškerá legrace, je jasné, že tady si dnes pivo nedáme, no co se dá dělat, musíme se spokojit s Pepsi v jedné čajovně a jdeme to nejhorší horko přečkat v našem klimatizovaném pokoji. Večer už tak strašné vedro není. Vyrážíme na večerní rej, ten se však nekoná, v tomto městě se nic neděje, dokonce nezajímáme ani místní, nevšímají si nás. Turisté po návštěvě chrámu odjeli. Městečko žije svým poklidným egyptským životem. Dáváme si alespoň placku naplněnou podivnou směsí. Přemýšlíme, co to jen může být, maso ne, až pak mně napadne, že to chutná jako držky, ano je to směs z jehněčích držek, zajímavé. Muž, co nám to prodal, nás pozoruje a usmívá se, my na něj také a ukazujeme palcem vztyčeným, že vše je O.K. Posedíme ještě v malé čajovně a popíjíme pravý egyptský čaj, je velmi chutný. Místní pokuřují vodní dýmky, což je velká záliba Egypťanů. Muži nechodí na pivo, ale na dýmku. Moc se mi ten rituál líbí, zákazník si sedne, číšník přináší velikou vodní dýmku, speciálními kleštěmi vloží žhavý uhlík a tabák a pak už jen bafají a bafají. Odebereme se na hotel spát, ráno nám jede autobus už v 6 hodin. Budík zvoní o páté, vstáváme a vyrážíme na autobusové nádraží. No to zní nadneseně, je to silnice u místního baru, u kterého se shlukují lidé. Ptáme se jich, kdy přijede velký autobus, který nás odveze do města Edfu – naší další zastávka.
