Listy Univerzity obrany XVI/2

ÚNOR 2020

LISTY UNIVERZITY OBRANY

WINTER SURVIVAL

PRVNÍ PROFESORKA NA TECHNICE

ČÍM DRAVĚJŠÍ, TÍM LEPŠÍ

Univerzita obrany v Brně

… více než vysoká škola

Studuj technické, manažerské a zdravotnické obory na Univerzitě obrany lat po elný p

pravid

ístup ze dividuální př

in

praxe a

stáže v

solventa poručí

gogů strany peda

zdarma jistota zaměstn

dia

ubytová

ní na ko

lejích s

ole

u

itelné i v civilním sektor

kvalitní vzdělání uplatn

í

ka inženýra 48

ání ihned po šk

rámci stu

tí a zázem

ovní vyži roké sport

ši

nástupní plat ab

tudia

dobu s

zahraniční zkušenos

ti, Erasmus+

jenské zdarma vo

ošacení a

výstroj

000 Kč

internete

m

tředí

é pros

týmov

bu studia

o celou do

p angličtina

možnos

t získán

í stipend

ií

Nabízíme Ti perspektivní vzdělání v manažerských, technických a zdravotnických programech a jistotu budoucího zaměstnání.

Využij možnosti souvislého pětiletého nebo šestiletého magisterského studia v akademickém roce 2020/2021.

Staň se důstojníkem Armády České republiky!

Univerzita obrany v Brně

jdunaunob@unob.cz

@uniobranybrno

Kounicova 65

973 443 448

/Univerzita.obrany

662 10 Brno

unob.cz

/wwwunobcz

unob

#jduna

LISTY UNIVERZITY OBRANY

OBSAH

Čtvrtletník Univerzity obrany Brně

2

Ples

4

Winter Survival

8

Aktuality

10

Gaudeamus Praha

11

Zimní výcvik

12

Great holidays in a beautiful country!

11

13

Angličtina

22

14

Generálové přednášeli na UO

16

První profesorka na technice

18

Čím dravější, tím lepší

22

Semifinále v aréně

24

Přivezli jsme medaile

26

Před 20 lety zemřel historik Fritz Ficher

28

Putování Egyptem

32

Brněnská kulturní scéna

Ročník 16 / číslo 2 akademický rok 2019/2020 Vydavatel Univerzita obrany Brně Kounicova 65, 662 10 Brno IČ: 60162694 www.unob.cz Redakce Oddělení marketingu UO Kounicova 65, 662 10 Brno Telefon: 973 443 203 Fax: 973 442 160 E-mail: listy@unob.cz

10

Vedoucí redaktor Mgr. Viktor Sliva viktor.sliva@unob.cz Redakční rada předsedkyně Ing. Hana Vlachová, Ph.D. místopředseda Dr. Miloš Dyčka, CSc. Grafická úprava a zlom Marek Sobola Vydavatelské oddělení UO Tisková příprava a tisk VGHMÚř Dobruška Oddělení ofsetového tisku Praha V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje OPP VHÚ a UO Evidenční číslo MK ČR E 15403 Uzávěrka čísla: 14. 2. 2020 Číslo 2 vyšlo: 28. 2. 2020

l EDITORIAL l Do nového roku vstoupila Univerzita obrany v Brně změnou struktury některých kateder, jako obvykle i příchodem a odchodem některých zaměstnanců a spoustu dalších událostí. O těch nejvýznamnějších a nejzajímavějších Vám přinášíme rozhovory a reportáže. Za redakci doporučuji článek o jmenování první profesorky z Fakulty vojenských technologií a o tom, jak se dostala k výuce na vysoké vojenské škole, a také si určitě nenechte ujít druhý díl egyptského putování našeho kolegy z redakce Marka Soboly.

Ing. Hana Vlachová, Ph.D.

28

Kongresové centrum a další společenské prostory hotelu Voroněž se krátce před půl osmou zaplnily stovkami návštěvníků, z nichž mnozí se soustředili do hlavního sálu, aby se inspirovali při předtančení v podání taneční skupiny Danza. Ještě předtím však přítomné přivítal rektor-velitel pořádající Univerzity obrany brigádní generál Bohuslav Přikryl, který se zmínil o překážkách, jež se mnohým zájemcům o účast na plese staví do cesty: „Jako tradičně bojujeme v tomto období se dvěma nepříteli: tím prvním jsou jarní prázdniny a tím druhým chřipka. Pokud se však podívám na účast na dnešním plesu, tak se nám daří stejně jako v předchozích letech zvítězit.“ Společenského setkání s tancem se spolu s vedením, pracovníky i studenty Univerzity obrany zúčastnila i řada hostů. Mezi nimi byli první zástupce náčelníka Generálního štábu generálporučík Jaromír Zůna,

Ča-ča jako Brno!

Alespoň při jedné skladbě měl zcela jasno v tom, jaký tanec zvolit, a výstižně to dal najevo. Dalibor Gondík se svou sestrou Adélou se s hranou nejistotou pohyboval na tenkém ledě tanečních žánrů při moderování letošního reprezentačního plesu Univerzity obrany. Ten se v sobotu 8. února uskutečnil i tentokrát v Kongresovém centru hotelu Voroněž.

náměstek hejtmana Jihomoravského kraje Martin Maleček, ředitel Sekce plánování schopností Ministerstva obrany generálmajor Jaromír Alan, ředitel Sekce podpory MO generálmajor Štefan Muránský a další představitelé rezortu obrany, státních a samosprávných orgánů a také veřejných vysokých škol.

K nim je třeba připočíst i hosty z Tereziánské vojenské akademie z Vídeňského Nového Města.

K tanci na parketu zvala po celý večer skupina Panorama band, kterou však přesně o desáté hodině vystřídal hlavní hudební host – divadelní, televizní a muzikálová herečka Hana Holišová. Ta do vystoupení zahrnula i píseň své oblíbené interpretky – Edith Piaf, která na dráhu hvězdy vystoupala z ulice. „Tam se teď pohybuji i já,“ prohodila Hana Holišová v narážce na svou současnou hereckou roli ve sledovaném nekonečném seriálu jedné z komerčních televizních stanic.

4

Winter Survival 2020

drsný závod v Jeseníkách

Pavel Pazdera Foto: Renáta Foltysová

Letošní Winter Survival mají vojáci za sebou.

Provázela je fyzická námaha, nedostatek spánku, mráz, neustálé promýšlení postupu mezi kontrolami a plnění vložených disciplín z oblasti speciální tělesné přípravy a vojenského výcviku.

Pohybovali se jak na vrcholcích hor, tak po cestách v údolích pokrytých čerstvě napadaným sněhem.

Přitom velmi důležitou roli hrála strategie rozložení sil a doplňování energie.

Winter Survival je synonymem extrému, vytrvalosti, bojových aktivit v horách, ale také přátelství a touhy společně dojít do cíle. Armádní závod napříč Jeseníky, který každoročně organizuje Univerzita obrany v Brně, dokáže každý rok závodníky překvapit. Nikdy není stejný.

Během třídenní vytrvalostní etapy vojenské týmy z pěti zemí nejprve absolvovaly zrychlený přesun od Ovčárny pod Pradědem přes vrchol Velký Máj k vodním nádržím Dlouhé Stráně, kde družstva čekal běh na lyžích kolem horní nádrže a měřený terénní sjezd k dolní nádrži. Po

dalších asi osmi kilometrech byla u chaty Švýcárna na programu disciplína „vyhledávání v lavinovém poli“. Přesun končil na parkovišti Videlského sedla. První mrazivou noc po náročném sedmadvacetikilometrovém přesunu vojáci prožili v lese u chaty Ztracená.

Druhý den mistrovství, které pro vojáky připravili učitelé z Centra tělesné výchovy a sportu Univerzity obrany, se nesl v duchu náročného kruhového pochodu po kopcích Hrubého Jeseníku. Profil pětadvacetikilometrové trasy byl členitý, závodníci zdolávali rokle a kopce s poměrně značným převýšením.

5

6

Rakušané byli nejlepší na skalách Prubířskými kameny soutěžního dne byly hned dvě disciplíny, a to lanová cesta ve skalách a přemístění těžkého břemene. Na dvacetimetrové skále pod kopcem Skalnatý museli dva členové týmu zvládnout výstup pomocí lanového žebříku a lanové sítě. Poté společnými silami vytáhli třetího člena družstva skalním útvarem, při tom použili kladkostroj. Následně se všichni přemístili po skalní plošině k místu, kde zdolávali prostor nad propastí pomocí nataženého dvojitého vodorovného lana a šikmého žebříku. Pak již jeden za druhým slanili po šikmých lanech z vrcholu skály. „Znovu, musíš sám, zvládneš to!“ pokřikují kolegové na člena týmu rakouských horských myslivců, který se svezl z lana nad skálou a marně se snaží vyšvihnout zpět. Sil ubývá a ruce jsou prokřehlé. Hustá vánice a mrazivý vítr znepříjemňují lezení ve skalách. „Polezte ke mně a pomozte mi,“ rozčiluje se nadrotmistr David Suntinger z rakouského týmu. Jeho kolegové ale nesmí, pravidla to během tohoto náročného úkolu na skalách neumožňují. Chvíli jakoby bezvládně visí na jistícím laně vysoko nad propastí. Čas běží. Pak protřepe ruce a při dalším pokusu se mu podaří na vodorovné lano napnuté mezi stromy opět vyhoupnout. Za pár chvil je pak celé tříčlenné družstvo už dole v cíli. Jako jedno z mála. Časový limit 15 minut splnily jen čtyři týmy, mezi kterými bylo i družstvo Agentury logistiky Stará Boleslav. „Lanová dráha byla opravdu těžkou disciplínou, která nám dala pořádně zabrat,“ zhodnotil výsledek družstva na stanovišti kapitán Michal Pech. „Na trase jsme celou dobu měli nazuté lyžáky, neboť jsme pořád ži-

vili naději na možnost stálého pohybu na lyžích. Nakonec to bylo asi 70 procent trasy, i když začalo vydatně sněžit,“ uvedl četař Jan Rada ze stejného družstva.

Přesun pokračuje Ještě překontrolovat výstroj, vyčíst z mapy správný směr a přesun pokračuje. Další kilometry členitým terénem až na místo, kde putování pohořím Hrubého Jeseníku na chvíli skončí. Na parkovišti Vi-

delského sedla čekalo na vojáky přemístění břemene o váze 200 kilogramů na vzdálenost 10 metrů pomocí lan. K dispozici měli závodníci jeden fixní bod na stromě, na kterém byla zavěšena ocelová smyce s karabinou. Pak již záleželo na vynalézavosti vojáků, jak si nelehký úkol zjednodušit. Druhou noc strávili závodníci v lese na Bařinách, kde se uskutečnil také biatlonový závod.

Fyzicky a psychicky nejnáročnější disciplínou závěrečné části třídenní etapy této prestižní armádní soutěže byl „výstup a sestup skalní stěnou“. Úkolem hlídek bylo nejprve vylézt za pomoci fixních lan na vrchol skalního útvaru Rolandův kámen, přičemž každý voják zdolával skálu po jiné zajištěné cestě s rozličnou obtížností. Po dosažení vrcholu provedl každý člen družstva slanění na jednom ze tří připravených lan. Skála byla namrzlá a vojákům v lyžácích to pořádně klouzalo.

Středeční trasa přesunu měřila stejně jako předcházející den zhruba 25 kilometrů, ale to pouze v ideálním případě, pokud týmy nebloudily a neurazily další kilometry navíc. „Chtěli jsme si ulehčit cestu a trochu jsme odbočili. Bylo to nakonec o několik kilometrů více,“ přiznal pilot nadporučík Miroslav Hovorka z týmu Vzdušných sil AČR. Po dlouhé době mělo letectvo dva týmy Letectvo letos vyslalo na armádní Winter Survival dvě družstva. Vedle smíšeného týmu 22. základny vrtulníkového letectva Sedlec a 24. základny dopravního letectva Praha-Kbely to je družstvo z 21. základny taktického letectva Čáslav,

7 které se tohoto závodu účastní vůbec poprvé. „Přesvědčil jsem kolegy a dali jsme dohromady tým. My žádné ambice na umístění nemáme, chceme hlavně dojet do cíle,“ uvedl tělocvikář čáslavské základny rotmistr Karel Rozsypal, který se několikrát účastnil survivalu v družstvu Vojenské policie.

Zatímco v úterý znepříjemňoval postup soutěžních týmů mrazivý vítr a hustá vánice, ve středu dopoledne panovalo v Jeseníkách slunečné počasí a téměř bezvětří. Kromě lezení ve skalách nad Karlovou Studánkou absolvovali závodníci na trase ještě časovku v údolí Bílé Opavy a disciplínu „1. pomoc v poli“.

Zdravotní disciplína pod Ovčárnou pod Pradědem se nakonec ukázala fyzicky nejtěžší. Jednak se v poledne radikálně změnilo počasí – přišla hustá mlha a silný vítr – a jednak po ošetření „zraněného“ vojáka ho musel každý tříčlenný tým vynést po prudkém svahu v hlubokém sněhu na parkoviště Ovčárny.

Ve čtvrtek, v posledních soutěžních disciplínách šlo především o rychlost při běhu na sněžnicích a štafetovém závodu na lyžích, a také o zručnost při házení ručních granátů a bezpečné provedení transportu „zraněného“. Vojáci nejprve absolvovali půlkilometrový běh na sněžnicích v okolí hotelu Kurzovní a poté dvoukolový štafetový závod na lyžích po tříkilometrovém závodním okruhu běžeckého areálu.

Součástí štafetového závodu byl hod granátem na cíl. Bezprostředně po závodu se uskutečnila disciplína „transport zraněného“ za pomoci nosítek UT 2000, vojáci měli na nohou sněžnice. U Kurzovní pod Pradědem suverénně kralovali vojáci 102. průzkumného praporu Prostějov.

Vítězí armádní logistici Vítězem 26. ročníku otevřeného mezinárodního mistrovství AČR v zimním přírodním víceboji Winter Survival 2020 se stalo družstvo Agentury logistiky Stará Boleslav ve složení kapitán

Michal Pech, nadrotmistr Miroslav Šroler a četař Jan Rada. „Na závod jsme se intenzívně připravovali. Naše týmová spolupráce se osvědčila. Od začátku jsme se velmi snažili a také jsme měli štěstí.

Máme obrovskou radost, že jsme vyhráli,“ zhodnotil výsledek hlídky kapitán Michal Pech.

Stříbrné medaile vybojovali vojáci z 26. praporu horské pěchoty v Spittal an der Drau ve složení nadrotmistr Christof Wastl, četař Uwe Hochenwarter a nadrotmistr David Suntinger. Bronz zaslouženě získali poručík Ladislav Sás, desátník Milan Wurst a rotmistr Josef Zlámal ze 73. tankového praporu Přáslavice.

Nejúspěšnějším týmům poháry a ceny předali rektor-velitel Univerzity obrany v Brně brigádní generál Bohuslav Přikryl, velitel Velitelství kybernetických sil a informačních operací brigádní generál Miroslav Feix, náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje Jan Krkoška, ředitel Vojenského technického ústavu letectva a PVO Petr Novotný a zástupci partnerů mistrovství. Slavnostní ceremoniál proběhl před lázeňským domem Libuše v Karlově Studánce, kde ho mohli sledovat lázeňští hosté a obyvatelé obce.

Závod zdárně dokončilo 12 družstev z 18. Většina týmů, které musely z důvodu zranění člena družstva ze soutěže odstoupit, však ve vytrvalostním závodě pokračovala i mimo bodování. Zklamaní vojáci byli odhodláni dojet do cíle nejtěžší třídenní etapy. K neúspěšným týmům patřilo bohužel i družstvo Univerzity obrany v Brně.

8

Návštěva ekonomické náměstkyně MO Jako školu s tradicí a budoucností představil Univerzitu obrany její rektor-velitel brigádní generál Bohuslav Přikryl náměstkyni pro řízení sekce ekonomické MO Blance Cupákové. Ta jedinou vojenskou vysokou školu v České republice v úterý 28. ledna navštívila a v doprovodu členů vedení se seznámila s náplní její činnosti.

Rektor-velitel se spolu s dalšími členy vedení Univerzity obrany setkal s náměstkyní Blankou Cupákovou symbolicky v Erbovním sále Klubu UO v Kasárnách Šumavská, v němž probíhají jednání akademického senátu školy a také volba jejího nejvyššího představitele. Generál Přikryl seznámil Blanku Cupákovou se strukturou a základními úkoly, které Univerzita obrany plní ve struktuře českého vysokého školství. V tomto ohledu je ekonomická náměstkyně MO s mnoha aspekty seznámena, protože vysokou vojenskou školu, předchůdkyni dnešní univerzity, sama absolvovala. „Lákalo mě spojení fyzické a intelektuální přípravy a jsem s touto volbou spokojená,“ popisuje Blanka Cupáková důvody, které ji přivedly do armády.

S ohledem na působnost ekonomické náměstkyně však hlavní náplní jednání bylo financování Univerzity obrany. Blanka Cupáková za jeden ze svých hlavních cílů označila snahu o větší transparentnost především při čerpání evropských fondů, a zde pak zejména v oblasti výzkumu a vývoje. Kvestor Pavel Novotný představil zamýšlené investiční projekty pro následující období.

Během dalšího programu návštěvy se Blanka Cupáková seznámila s příklady naplňování jednotlivých funkcí Univerzity obrany. Tu vzdělávací mohla poznat prostřednictvím střeleckého trenažéru, špičkového pracoviště svého druhu v rámci České republiky, funkci tvůrčí pak při seznámení s významnými výsledky vědecko-výzkumné činnosti UO. Ukázka taktického výcviku vojáků pak prezentovala výchovnou funkci vojenské vysoké školy.

Ve Slavkově byli Jazykáři poprvé vyřazeni absolventi rozřazovali armádní kurzů vyšších nováčky podle důstojníků znalostí angličtiny Na místě významných dějinných událostí, které v mnohém předznamenaly a ovlivnily politický vývoj i vývoj vojenství v celé Evropě, tady na zámku ve Slavkově u Brna, bylo ve čtvrtek dopoledne vyřazeno 35 úspěšných absolventů dvou kurzů pro vyšší důstojníky v prezenční formě.

Centrum bezpečnostních a vojenskostrategických studií – válečná škola Univerzity obrany jako garant kurzů vychází jejich inovovanou náplní vstříc požadavkům, vyvolaným podstatnými změnami vnějšího bezpečnostního prostředí, vysokou dynamikou soudobého vojenství i významnými změnami ve struktuře a systému velení Armády České republiky.

Akademický a lektorský sbor Centra bezpečnostních a vojenskostrategických studií začal v praxi naplňovat vizi bývalého ředitele centra, generálporučíka v.v.

Jaroslava Kolkuse, což přineslo výrazné zvýšení kvality a náročnosti kariérových kurzů. Dokladem toho je i fakt, že s vyznamenáním tentokrát kurzy ukončilo jen 6 absolventů a studijní průměr stoupl na 1,9. Jedním z aspektů inovace kurzů je snížení počtu profilových předmětů ze čtyř na tři, když do jediného byly spojeny dříve samostatné předměty Aplikované teorie řízení a Leadership. „Právě vy představujete generaci vojenských lídrů, která slovy náčelníka Generálního štábu vybuduje Armádu České republiky připravenou pro 21. století,“ řekl účastníkům ceremoniálu rektor-velitel Univerzity obrany brigádní generál Bohuslav Přikryl.

Spolu s rektorem-velitelem UO předával osvědčení o absolvování kurzu zástupce ředitele Sekce rozvoje sil MO brigádní generál Petr Čepelka a zastupující ředitel Centra bezpečnostních a vojenskostrategických studií Josef Procházka. Přítomni byli i ředitel Odboru řízení lidských zdrojů MO Jaroslav Daněk a starosta hostitelského Slavkova Michal Boudný.

Vůbec poprvé uplatnili pracovníci Centra jazykového vzdělávání Univerzity obrany nový postup testování angličtiny u nových rekrutů Armády ČR, kteří v lednu zahájili tříměsíční základní přípravu v zařízeních Vojenské akademie – Velitelství výcviku ve Vyškově. Dvě z tamních učeben postupně zaplnily více než čtyři stovky kandidátů jazykové zkoušky.

Rekruti poprvé na začátku základní přípravy procházejí testem, který se nazývá American Language Course Placement Test a na základě svých výsledků budou rozděleni do několika skupin. „Na závěr základní přípravy nebudeme zkoušet podle STANAG 6001 ty kandidáty, kteří na to absolutně nejsou připraveni, a naopak u těch, kteří připraveni jsou, bude zkouška probíhat na úrovni odpovídající jejich znalostem,“ shrnuje smysl rozřazovacího testu Mgr. Jan Křivka, vedoucí Oddělení testování CJV. Nově zavedeným rozřazovacím testem se má zabránit situaci, kdy kandidáti s nedostatečnými znalostmi ze zkoušky STANAG v den jejího konání odstupovali. Ti nyní nebudou na závěr základní přípravy testování, ale budou následně zařazeni do jazykových kurzů, aby získali znalosti předepsané pro jejich profesní zařazení.

Centrum jazykového vzdělávání je pracovištěm Univerzity obrany a působí v oblasti jazykového vzdělávání, ať již v rámci akreditovaných studijních programů přímo na vojenské vysoké škole a jejích součástech, nebo ve formě programů celoživotního vzdělávání, tzv. rezortních jazykových kurzů uskutečňovaných podle potřeb rezortu obrany.

9

Přivítání praporčíků rektorem UO

Odborářský ples

Vznik Asociace spolků válečných veteránů z. s.

Dne 14. ledna přivítal rektor-velitel Univerzity obrany brigádní generál Bohuslav Přikryl vojáky z povolání praporčického sboru, kteří nastoupili na UO na počátku tohoto roku. Toto velmi důstojné přijetí nových zaměstnanců UO, které inicioval vrchní praporčík UO, představuje jistou symboliku v přístupu velitelů k vojákům poddůstojnického a praporčického sboru.

V pátek večer 17. ledna se společenské prostory Klubu Univerzity obrany po roce opět zaplnily účastníky tradičního odborářského plesu. Již pošestnácté totiž pro všechny, kteří si chtěli nejenom zatancovat, ale také se i dobře pobavit, připravila tuto akci Základní organizace Českomoravského odborového svazu civilních zaměstnanců armády na Univerzitě obrany.

O slavnostní zahájení plesu se postarala Mgr. Iva Taušová, předsedkyně základní organizace, která krátce, leč srdečně, přivítala více než stovku přítomných hostů a popřála jim pěkný večer.

Ihned poté předvedl své umění taneční pár mezinárodní třídy ze Starletu Brno TK Orel Telnice, který ukázkami standardních tanců rovněž symbolicky otevřel taneční parket. Ten se s tóny první skladby velice brzy zaplnil a plný prakticky vydržel až do konce plesu, o což se významně zasloužila hudební skupina Romantika pod vedením Romana Doležela, která směsicí starších a současných hitů, a především pěveckými výkony, dokázala strhujícím způsobem udržovat po celou dobu příjemnou a pohodovou atmosféru v sálu.

V srpnu 2019 se v Komunitním centru pro válečné veterány (KCVV) v Brně sešlo 7 statutárních zástupců spolků a klubů, aby za přítomnosti notáře projednali možnost vzniku Asociace spolků válečných veteránů (ASVV). Tato myšlenka byla poprvé nastolena při setkání představitelů spolků a klubů, kteří spolupracuji s KCVV již před dvěma lety a nyní se ji pomalu daří realizovat.

K přijetí myšlenky ASVV se nakonec přihlásilo „sedm statečných“ spolků a klubů - Spolek válečných veteránů 6, Československý legionář SPIA Czech, Klub výsadkových veteránů Jana Kubiše Brno, Military muzeum gen. Sergěje Jana Ingra, Klub výsadkových veteránů gen.

Jaroslava Klemeše Chrudim, Fratres z.s. (policie ČR), Asociace záložních brigád.

Jejich statutární zástupci MUDr. Jindřich Sitta, Ing. Karel Černoch, Jaroslav Foršt, Petr Něnička, Ing. Zdeněk Kolář, Jaroslav Doubek a Ing. Arnošt Líbezný projednali základní dokumenty pro vznik asociace.

Předsedou ASVV byl zvolen brig. gen. v.v.

Ing. Karel Blahna (první velitel československého praporu UNPROFOR) a generálním sekretářem plk. v.v. MUDr. Jindřich Sitta (bývalý velitel 6. polní nemocnice).

Sídlo ASVV je v Plzni, kde je asociace také registrována jako spolek u Krajského soudu. Asociace sdružuje spolky a kluby a jiné právnické osoby, které registruji veterány a které se zabývají odkazem válečných veteránů, výchovou k brannosti a vytváření pozitivního obrazu příslušníků ozbrojených sil ČR. ASVV usiluje o zachování tradic a historické paměti válečných veteránů a příslušníků ozbrojených sil a bezpečnostních sborů a přenosu jejich zkušeností do celé společnosti. Rovněž prosazuje práva a oprávněné zájmy vojáků, účastníků zahraničních misí a členů bezpečnostních sborů. Podílí se na pomoci oprávněným osobám při řešení krizových situací, organizuje a pořádá společenské, sportovní, kulturní a jiné akce pro asociaci.

Nejvyšším orgánem spolku je rada asociace, která se schází nejméně jednou za rok. Členem této ASVV se může stát každá právnická osoba, spolek, který sdružuje válečné veterány, příslušníky ozbrojených sil a bezpečnostních sborů nebo i jiné zájemce o problematiku brannosti, vojenské historie a obrany.

Svých funkcí v rámci UO se ujali vrchní praporčík školního pluku nadpraporčík Martin Krušina, instruktoři oddělení výcviku školního pluku praporčík Bc. Jaroslav Mikyska, nadrotmistr Roman Novosád a nadrotmistr Tomáš Skoupý. Dále na funkce výkonných praporčíků školních rot nastoupili rotmistr Marek Molnár, rotmistr Jakub Bojarský a řidič oddělení dopravy četař Milan Páleník, kteří se ze služebních důvodů přivítání nezúčastnili.

Rektor-velitel předal vojákům rukávové znaky UO a ve svém projevu zdůraznil význam funkcí, které praporčíci a poddůstojníci zastávají, ať už na Univerzitě obrany nebo v AČR. Dále generál Přikryl sdělil svůj záměr vytvořit služební místa vedoucích praporčíků školních rot, jímž bude dovršeno budování struktury vrchních a vedoucích praporčíků u UO. Závěrem praporčíkům popřál mnoho sil do výkonu odborně náročných funkcí.

Štábní praporčík Milan Helekal zdůraznil význam instruktorských funkcí v AČR, které jsou jedním z vrcholů kariéry praporčíka a poblahopřál nadrotmistrům Novosádovi a Skoupému k povýšení.

Vytvoření a obsazení služebního místa vrchního praporčíka školního pluku výrazně napomůže budování vztahu mezi budoucími veliteli a „stříbrným“ sborem AČR, uvedl štábní praporčík Helekal

Na odborářském plese samozřejmě nechyběly ani další taneční ukázky, chutná večeře, jihomoravská vína či možnost získat nějakou z připravených výher při půlnočním slosování vstupenek. A protože k dobré náladě přispíval i dobře zásobený bar, není se co divit, že poslední plesající opouštěli Klub Univerzity obrany až před třetí hodinou ranní.

Podle četných vyjádření účastníků plesu bylo zřejmé, že akce se po všech stránkách vydařila, neboť při jejím hodnocení vůbec nešetřili chválou a uznáním na adresu pořadatelů. Výtečná plesová atmosféra se však dá těžko popsat, ta se musí prostě zažít. A proto je jistě na místě pozvání na příští odborářský ples.

Text: Miloslav Havlín Foto: Lucie Bednářová

Text: Jaroslav Foršt

10

GAUDEAMUS Zájemcům o studium se jediná vojenská vysoká škola v ČR prezentovala také na největší domácí akci svého druhu - Evropském veletrhu pomaturitního a celoživotního vzdělávání Gaudeamus. Jeho 13. ročník proběhl od 21. do 23. ledna v Praze na letňanském výstavišti. Část veletržního stánku Univerzity obrany byla vyhrazena pro letecký trenažér, na němž si početní zájemci vyzkoušeli řízení stíhacího letounu. Právě pilotní specializace patří k nejvíce vyhledávaným studijním oborům na Fakultě vojenských technologií. „Z této fakulty tady máme dva studenty, kteří mohou poskytnout také informace ze studentského života, což zájemce také hodně zajímá,“ popsala jednu ze součástí prezentace Veronika Chlupová z Oddělení marketingu UO. Návštěvníci stánku se také hodně zajímali o náplň studia nového programu Kybernetická bezpečnost, jehož zavedením reaguje Univerzita obrany na rostoucí význam dění v kyberprostoru. „A hodně dotazů směřuje také k obsahu testu fyzické kondice, aby se na ně uchazeči případně mohli dobře připravit,“ doplňuje Veronika Chlupová ve chvíli mezi dvěma rozhovory s návštěvníky stánku.

11

Zimní kurz Tělovýchovné kurzy provázejí studenty UO po dobu celého studia.

Součásti zápočtových požadavků zimního semestru čtvrtého ročníku FVL a FVT je splnění podmínek zimního kurzu z oblasti speciální tělesné přípravy. V týdenních intervalech se střídají jednotlivé studijní skupiny v okolí Pradědu.

V první části kurzu si studenti kromě teoretických základů z oblasti přesunů na sněhu a ledu, přežití v zimních podmínkách, lavinové prevence, především prakticky osvojili využití skialpinistického vybavení a sněžnic pro přesun neznámým neupraveným terénem nebo transport zraněného s využitím nosítek UT 2000. Prakticky si vyzkoušeli použití lavinových vyhledávačů a sond při záchraně osob zasypaných lavinou, dále budování zahrabu, či rozdělávaní ohně v zimních podmínkách.

Druhou část kurzu tvořilo komplexní zaměstnání. Studenti si po zadání bodů přesunu naplánovali trasu a poté se ve skupinách na skialpech a sněžnicích s veškerým materiálem potřebným pro přežití v horském terénu přesouvali do místa přespání, kde v improvizovaném přístřešku nocovali. Druhou noc spali po dalším přesunu v záhrabu, částečně vybudovaném již v první části kurzu. Během přesunu prokazovali studenti vybrané dovednosti z oblasti vojenského lezení, což bylo v zimních podmínkách pro většinu účastníků novinkou. mjr. Ladislav Gögh, foto: rtn. René Rámiš

12

Great holidays in a beautiful country!

Viktor Sliva

I am Alban de Rugy and I come from the French Military Academy of Saint Cyr. I have just spent three months in Brno to write and work on my final thesis to graduate my engineering degree.

Why did you decide to spend Your Erasmus just in Brno?

I wanted to go to Europe because it is possible to travel easily to see a lot of capitals and different countries. I did not know a lot of things about Czech Republic and I wanted to discover the different and new culture for me. There is a partnership between Saint Cyr and the University of Defence in Brno so it was perfect for me.

Did you know anything about Brno before coming here?

The only thing I knew before was Brno is the second city of the Czech Republic and I had found on the internet that the cathedral looked very beautiful.

What is the main difference between your home school and the University of Defence?

The main difference between what I live in France and what I have lived in Brno is in the context of the project. I have been here to write a thesis in an office in civilian outfit without military constraints.

I think these three months would be very similar to a civilian university.

Have you learnt more about Brno?

I have been very happy to discover Brno. Notably the cathedral, which is very beautiful. I have been also very delighted to discover the city surroundings with, for example, Austerlitz visit in the occasion of the 214th anniversary of Napoléon´s vic-

tory, which is an important celebration at Saint Cyr. Indeed, Napoléon founded our school and the students play a reconstitution of the battle every year.

What is the goal of your stay in Brno?

The goal of my stay is obviously firstly to write my thesis to graduate my degree. The choice to make it in a different country is to exchange with French allies and finally improve our English. It is very interesting to see a bit how another army works!

What is your specialisation?

I study mechanics and especially structures.

What is your thesis topic?

My work is an analysis of the basic design concept of tracked Infantry Fighting Vehicle with a focus on the current combat requirements. It is a very large field for what scientific skills in general are better required than specific mechanics ones.

How do you cooperate with your tutor?

It is very simple. I send him what I have done during the week and I ask him all questions that might appear during the week or ask for information, if needed, on Fridays. We have meetings every Monday where he corrects me if necessary, give me data and we target at the objectives for the week.

ANGLIČTINA 13

Humanitarian crises I. Read the introduction to humanitarian crises and fill in the gaps with suitable forms of the following verbs: include, define, prevent, occur, result, cause, become, interconnect, require and play. humanitarian crisis is ___1___ as singular event or series of events that are threatening in terms of health, safety or well-being of community or large group of people. It may be an internal or external conflict and usually ___2___ throughout large land area.

Local, national and international responses are necessary in such events.

Each humanitarian crisis is ___3___ by different factors and as result, each different humanitarian crisis ___4___ unique response targeted towards the specific sectors affected. This can ___5___ in either short-term or long-term damage. Humanitarian crises can either be natural disasters, man-made disasters or complex emergencies. In such cases, complex emergencies occur as result of several factors or events that ___6___ large group of people from accessing their fundamental needs, such as food, clean water or safe shelter.

Examples of humanitarian crises ___7___ armed conflicts, epidemics, famine, natural disasters and other major emergencies.

If such crisis causes large movements of people it could also ___8___ refugee crisis. For these reasons, humanitarian crises are often ___9___ and complex and several national and international agencies ___10___ roles in the repercussions of the incidences.

II. Read about the solutions to humanitarian crises and match the highlighted expressions with their synonyms.

There is no singular solution to any one humanitarian crisis. Often, the primary cause of humanitarian crisis is intertwined with several other factors. Further, one repercussion can lead to another which may lead to another. For instance, in the case of flood, fish and ocean life is impacted, which can further affect humans, namely the fishermen’income. This causes the residents of this particular area to be stripped from their source of food and their culture of consuming sea fish. This can lead to women and children being forced to work in dangerous conditions to gain income and food. Evidently, one crisis can have many impacts that are interconnected with one another and there is no single solution. So it is necessary to understand and find solutions to the intersection of various factors that contribute to humanitarian crisis.

The text was adapted from Wikipedia.

Expression from the text

Synonym

1. cause

a. connect

2. intertwine

b. deprive

3. repercussion

c. revenue

4. income

d. consequence

5. strip

e. junction

6. gain

f. get

7. intersection

g. add

8. contribute

h. reason

Irish Naval personnel from the LÉ Eithne (P31) rescuing migrants as part of Operation Triton (CC) Author: Irish defence forces Source: https://www.flickr.com/photos/dfmagazine/18898637736/

III. Complete the chunks of words, which occur in the text, with the following prepositions: by, of, from (2x), throughout, towards, in (2x), with (2x) and to (2x).

1 in terms ______ health 2 conflict usually occurs ______ large land area 3 crisis is defined ______ different factors 4 it requires unique response targeted ______ the specific sectors affected 5 this can result ______ damage 6 to prevent people ______ accessing their fundamental needs 7 to play roles ______ the repercussions 8 there is no singular solution ______ any one humanitarian crisis 9 the primary cause of humanitarian crisis is intertwined ______ several other factors 10 the residents of this particular area are stripped ______ their source of food 11 crisis may have many impacts that are interconnected ______ one another 12 various factors may contribute ______ humanitarian crisis Key: 1 defined, 2 occurs, 3 caused, 4 requires, 5 result, 6 prevent, 7 include, 8 become, 9 interconnected, 10 play.

II 1h, 2a, 3d, 4c, 5b, 6f, 7e, 8g.

III 1 of, 2 throughout, 3 by, 4 towards, 5 in, 6 from, 7 in, 8 to, 9 with, 10 from, 11 with, 12 to.

Připravilo oddělení AJ, CJV

14

První profesorka na technice Viktor Sliva

V úterý 17. prosince převzala zástupkyně vedoucího Katedry matematiky a fyziky Fakulty vojenských technologií Šárka Mayerová ve Vojenském salonku Ministerstva obrany z rukou ministra obrany Lubomíra Metnara jmenovací profesorský dekret. Stala se tak další příslušnicí čtyřicetičlenného profesorského sboru a první ženou profesorkou na Fakultě vojenských technologií UO.

„V podstatě to bylo velice jednoduché. Kolegy z Katedry vojenské geografie a meteorologie jsem byla požádána o kontrolu matematických vztahů článku, který tehdy tvořili, a postupně se z toho vyvinula dlouhodobá spolupráce,“ popisuje profesorka Mayerová svůj vstup do projektů řešených nad geografickými daty, včetně projektů aplikovaného rozvoje geografické služby AČR, jimž se nyní úspěšně věnuje v rámci své vědecké činnosti. Výsledky této práce se postupně uplatňují ve vojenské praxi a stanou se i součástí modelu průchodnosti terénu, který bude dostupný v celoarmádní datové síti v aplikaci Mapy.acr.

Příchod Šárky Mayerové na vojenskou vysokou školu však přitom byl spíše dílem náhody. „Celý život jsem chtěla být středoškolskou učitelkou, byla jsem přesvědčená, že to je práce přesně pro mě.

Jenže poměry na soukromé škole, kde jsem působila, se neustále zhoršovaly.

Necítila jsem podporu vedení pro své pedagogické úsilí. Shodou okolností jsem se během třídních schůzek od jednoho tatínka dozvěděla o výběrovém řízení na tehdejší Vojenskou akademii.

Během večera jsem připravila všechny požadované materiály, ráno podala přihlášku, za deset dní byl konkurs a za dalších deset dní jsem nastupovala.

Tím se mi otočil život o 180 stupňů,“ vzpomíná nově jmenovaná

profesorka. Činnost Šárky Mayerové na Univerzitě obrany se neomezuje jen na výuku a vědeckou práci. Vyzkoušela již také roli proděkanky na Fakultě vojenských technologií a zorganizovala řadu vědeckých konferencí. Na půdě univerzity pořádala dvě opravdu velké, v roce 2008 to konkrétně byl 10. výroční kongres Algebraické hyperstruktury a jejich aplikace. Akce se tehdy zúčastnili i matematici z Íránu, kteří dosahují výborných výsledků. Jenže to přineslo dosud nepoznané organizační problémy, byť vztahy Západu s touto islámskou zemí ještě nebyly tak napjaté. „Když jsem kývla na to, že se kongresu ujmu, netušila jsem, do čeho jdu. Kvůli uvedeným účastníkům byla totiž nezbytná spolupráce s bezpečnostními složkami státu. Přitom se mi otevřely nové obzory, o kterých jsem do té doby neměla vůbec tušení,“ popisuje zkušená organizátorka neobvyklou součást přípravy kongresu.

Profesorka Mayerová se ve své vědecké práci věnuje zejména statistickému zpracování dat, matematickému modelování a využití multikriteriální analýzy v rozhodovacích procesech. Tyto postupy uplatnila spolu se svými kolegy Václavem Talhoferem a Aloisem Hofmannem při přípravě publikace Quality of Spatial Data in Command and Control System, kterou vydalo renomované nakladatelství Springer. „Při práci na této knize a následném článku se nám ozval recenzent, který pracuje na obdobné problematice s tím, že má nové poznatky z této oblasti, o kterých ještě nevíme. Nyní se chystáme stejné zadání řešit jeho metodou a na základě srovnání výsledků naše postupy upřesníme,“ naznačuje další směr svého bádání Šárka Mayerová.

15

Publikace Quality of Spatial Data in Command and Control vydaná v nakladatelství Springer v edici Studies in Systems, Decision and Control shrnuje výsledky dlouhodobé práce autorů v oblasti použití geografických dat v systémech velení a řízení. Pojednává zejména o otázce kvality dat a jejím vlivu na přípravu podkladů pro řídící pracovníky a vlastní rozhodovací procesy.

Současný způsob řízení zásahů mobilních jednotek v dané oblasti nemůže fungovat bez dobře promyšlených způsobů velení a řízení. Jejich významnou součástí je rozhodovací proces, během kterého si jednotlivec nebo tým vybere nejlepší variantu řešení ze všech možných.

V závislosti na daném úkolu jsou o něm nalezena základní fakta a také souvislosti s řešením dalších úkolů. Zkoumají se faktory, které řešení daného problému ovlivňují, a hodnotí se význam preferencí, které je třeba před přijetím rozhodnutí zvážit.

Jedním z hlavních faktorů, které ovlivňují plnění zadaných úkolů, jsou geografické podmínky v dané oblasti. K pochopení tohoto stavu se používají hlavně papírové mapy nebo digitální geografická data.

Dokud se nezačala široce využívat digitální geografická data, získávali velitelé a štáby geografické informace o oblasti činnosti především z papírových map. Současné systémy velení a řízení se vyznačují širokým využitím informačních a komunikačních technologií, které velitelům a štábům umožňují využívat i digitální geografická data jako primární zdroj pro hodnocení oblasti činnosti z geografického hlediska. Účinnost rozhodovacích procesů využívajících mapy a digitální geografická data byla a jsou vždy významně ovlivněna jejich kvalitou.

Kvalitně připravené a aktuální mapy a použitá geografická data umožňují získat podrobné informace o oblasti činnosti, které jsou nezbytné pro optimální rozhodnutí.

Pro potřeby rozhodovacích procesů jsou publikovány mapy a digitální geografická data, která odpovídají daným potřebám, např. jednotek ozbrojených sil, a jsou obvykle produkována státními organizacemi zaručujícími jejich stálou kvalitu, spolehlivost a pravidelné aktualizace.

Pro celkové hodnocení kvality digitálních geografických dat je možné použít obecný pohled na užitnou hodnotu pro-

duktu na základě obecných principů multikriteriální analýzy. Multikriteriální techniky jsou poměrně složité, ale v technických disciplínách jsou často využívány vzhledem k možnosti komplexního pohledu na řešení zadaného problému, který je ovlivňován mnoha určitými nebo neurčitými faktory. Vlastní multikriteriální analýza má jasně stanovený matematický základ, ale její aplikace vyžaduje podrobný rozbor vlastností řešeného systému a zadaných podmínek řešení.

V knize jsou uvedeny dvě možnosti použití multikriteriální analýzy, jednak použití pro zlepšení užitných vlastností digitálních geografických dat a dále pro analýzu geografických podmínek v daném prostoru z hlediska plnění zadaného úkolu. V prvním případě šlo o použití multikriteriální analýzy za podmínek jistoty, ve druhém případě za podmínek nejistoty.

Pro ilustraci složitosti druhé metody řešení byl vybrán příklad modelování průjezdu terénem terénními vozidly.

16

Čím dravější, tím lepší Pane desátníku, jak jste se ke sjezdu na divoké vodě dostal?

S rodinou jsme hodně jezdili na vodu, dá se říct, že jsme byli fanoušky vodní turistiky. Jednou vyrazila celá naše širší rodina včetně sestřenic a bratranců.

A právě současná manželka jednoho z bratranců si všimla, že když se po příjezdu do kempu začaly stavět stany, já jsem se ještě projížděl na loďce. Tak rodičům nadhodila, proč se tomu nevěnuji závodně. Shodou okolností ve Valašském Meziříčí byl oddíl, tak mě tam taťka přihlásil. To mi bylo 12 let.

Hned jste chtěl jezdit na divoké vodě?

Hned ne. Ale jak člověk dorůstá, potřebuje stále více adrenalinu, tak jsem postupem času vyhledával stále obtížnější vodu a ta divoká mě teď baví mnohem víc, než oleje.

Viktor Sliva

Mezi třinácti oceněnými studenty ze čtyř veřejných a jedné státní vysoké školy se sídlem v jihomoravské metropoli, kteří 10. prosince na půdě Univerzity obrany převzali ocenění pro nejlepší akademické sportovce města Brna, byl svobodník Tomáš Hendrych. Ten je sice v tomto akademickém roce armádní nováček, ovšem již několik let svádí lité boje s vodou a soupeři na evropských i světových sportovních kolbištích.

V loňském roce obsadil spolu se spolujezdcem pátá místa na květnovém Mistrovství Evropy v kategorii dospělých na známé slovinské řece Soča a na Mistrovství světa v kategorii do 23 let v Bosně a Hercegovině. Slavnostního ceremoniálu vyhlášení akademických sportovců se zúčastnili i představitelé jednotlivých škol a také Eva Slonková, členka výkonného výboru České asociace univerzitního sportu.

Vzpomínáte si na první závody?

Popravdě řečeno ani ne. Ale musel to být nějaký slalom, protože tak se začíná, sjezdové lodi jsou vratší a hůře se s nimi manévruje. Vždyť já měl původně představu, že to bude víceméně rekreační sportování, že občas vyrazíme na nějakou řeku, sjedeme její část a večer uděláme grilovačku. Ale pak mě to pořádně chytlo.

A první úspěch?

V roce 2016 jsme s parťákem Richardem Nachtigalem byli v rakouském

17

18

Murau na juniorském mistrovství Evropy a tam se nám podařilo vybojovat šesté místo v dlouhém sjezdu. To byl pro nás takový základní kámen, na němž jsme postavili další přípravu. Účast na závodě jsme využili k porovnání se soupeři. Pro nás jsou to především Francouzi, kteří mají výbornou techniku pádlování a ty chceme překonat.

Jak se toho dá dosáhnout?

Hlavně si musí sednout parťáci v lodi.

Vidím spoustu osádek deblů, které se mezi sebou hádají. Parťáci se musí naučit, co od toho druhého mohou očekávat, jak reagují v různých podmínkách a situacích. Někdy šplouchne vlna špatně do boku lodi, jeden to čeká, druhý ne, tak se v té lodi zavrtí a na to musí být ten druhý připravený. Prostě se ta posádka musí sjet.

Jenže to právě teď nebudete mít snadné, protože jste přišel studovat do Brna.

Ano, můj parťák ještě studuje střední školu, letos bude maturovat a nevím, jestli se bude hlásit na vysokou školu do Brna.

Takže společný trénink budeme muset nechat na soustředění v zahraničí. Jezdíme třeba na Salzu, nebo na řeku Mur,

kterou už znám z mistrovství Evropy. A na tato soustředění jezdíme poměrně často.

Satkových, jejíž členové patří ke světové špičce, trénují tady na hladké vodě.

A dá se sjezd na divoké vodě trénovat i v Brně?

Plánuji, že si přivezu loď a budu trénovat na Svitavě. Vždyť i brněnská rodina

Jak se vlastně soutěží ve sjezdu na divoké vodě?

V principu jsou dvě disciplíny: klasický závod na trati 3 – 5 kilometrů a pak sprint

19 na kratší trati 100 – 200 metrů, přičemž se neudělují žádné penalizace a rozhoduje výhradně čas. Organizátoři vybírají ty těžší úseky řek, aby závodníci neuplatnili pouze svou sílu, ale taky techniku, kdy je třeba zvolit nejlepší trasu mezi různými vlnami. Například, když vjedete do větší vlny, tak naberete rychlost, ale když špička lodi vyskočí vysoko a poté se zaboří více do vody, tak o tu rychlost zase přijdete. A taky je to zajímavější.

A kdy je to nejzajímavější? Jaký máte největší zážitek? „Bylo to na švýcarské řece Muota, kde jsme s parťákem Richardem Nachtigalem startovali ještě jako šestnáctiletí junioři.

Moc se od nás nečekalo, ale ve sjezdu jsme skončili šestí, což pro nás byl obrovský úspěch. Nejprve bylo málo vody, dnem lodi jsme tloukli do kamenů na dně.

Jenže pak celý den pršelo, takže voda vystoupila na povodňový stav, a to bylo opravdu zážitek!“ Co vás čeká v nejbližší době?

Vzhledem ke studijním povinnostem bohužel nemůžu jet na reprezentační soustředění do Španělska, kde budou kolegové najíždět kilometry do další sezony.

První závody v rámci Českého poháru máme v březnu a to bude zároveň i kvalifikace na mistrovství světa do 23 let, které se uskuteční v srpnu ve Slovinsku.

Zase ta voda Univerzita obrany hostila vyhlášení akademických sportovců města Brna již podruhé. Poprvé se tak stalo před pěti lety poněkud komornějším prostředí kavárny klubu na Šumavské. Tenkrát ocenění rukou rektora-velitele přijal tehdejší desátník Tomáš Martinka. jeho životě hrála voda hned dvojí roli. Jako posluchač studijního oboru Ženijní technologie musel znát postupy, jak zdárně rychle překonat vodní plochy v nejrůznější podobě. Naproti tomu jako raftař „četl“ vodu proudící různou rychlostí a snažil se po její hladině co nejrychleji přiblížit cíli.

To se mu také podařilo v roce 2014 na evropském šampionátu do 23 let na Slovensku, kde spolu se svými týmovými kolegy uspěl v dílčích disciplínách a v jejich součtu celkově zvítězil. To však byl teprve rozjezd, v následujících letech se Tomáš Martinka stal několikanásobným mistrem světa.

20

Generálové přednášeli na Univerzitě obrany Jeden současný a jeden bývalý příslušník vrcholného vedení Armády ČR a mezinárodních struktur NATO se v pondělí a v úterý podělili o své poznatky z oblasti strategického leadershipu a komunikace nejen s posluchači Kurzů Generálního štábu, ale i dalšími příslušníky vedení UO a akademickými pracovníky školy. Prvním z přednášejících byl zástupce velitele Mnohonárodní divize Severovýchod, Elblag v Polsku brigádní generál Karel Řehka a druhým pak v úterý dopoledne bývalý NGŠ a předseda Vojenského výboru NATO armádní generál v zál. Petr Pavel.

Předtím, než se brigádní generál Karel Řehka stal velitelem Mnohonárodní divize severovýchod v polském Elblagu, sloužil jako ředitel Ředitelství speciálních sil Ministerstva obrany ČR. „Vstup do oblasti leadershipu jsem absolvoval v roce 1996 na Královské vojenské akademii v Sandhurstu ve Velké Británii, která se tomuto oboru věnuje na taktické úrovni. Od té doby se s leadershipem setkávám denně, stejně jako vy,“ uvedl generál Řehka v úvodu svého vystoupení. Poté prezentoval různé teorie a definice strategického leadershipu, ale objasňoval také souvislosti vedoucí k naplňování poslání lídrů. Posluchačům prezentoval i své pohledy na oblasti vedení a řízení kolektivů jak z pozice strategické, tak i z pozice taktické úrovně. Přednáška byla vhodně podložena praktickými zkušenostmi z jeho působení nejen ve vrcholných pozicích, ale i zkušeností získaných v rámci vojenské kariéry.

Armádní generál v zál. Petr Pavel se ve své přednášce a v následné diskusi s posluchači kurzů vrátil k poznatkům, které v oblasti strategického myšlení a komunikace získal ve funkcích náčelníka Generálního štábu AČR a předsedy Vojenského výboru NATO. „V současné době se hodně vytratila objektivita, kterou nahradily emoce,“ popsal generál Pavel jeden z významných rysů současnosti a doložil to na několika příkladech strategické komunikace na úrovni vedení aliance. Okruh dotazů pokládaných posluchači byl velice pestrý a zahrnoval různá témata počínaje praktickým fungováním v rámci nejvyšší vojenské pozice v NATO až po vojensko-politická témata globálního charakteru.

21

KOMUNIKAČNÍ A INFORMAČNÍ SYSTÉM

SDÍLEJ + SPOLUVYTVÁŘEJ = SPOLUPRACUJ pplk. Ing. Milan Daněk ředitel Odboru KIS

S A

Potřeba větší spolupráce a efektivnějšího přístupu při zpracovávání elektronických dokumentů je nezbytným požadavkem dnešní doby.

ada kancelářských aplikací Microsoft Office umožňuje sdílení, spoluvytváření a editaci dokumentů online. Jde o zvláštní režim editace, kdy úpravy jsou vidět všemi uživateli online. Tento režim spolupráce je vhodný v případech, kdy dva nebo více uživatelů současně vytvářejí nebo editují jeden dokument a chtějí, aby jejich úpravy byly u ostatních vidět ihned. V případě, že některý z uživatelů není k dokumentu připojen, uvidí všechny změny naráz, jakmile si ho otevře. ktivita, při které více uživatelů pracuje se společným dokumentem ve stejnou dobu, se nazývá spoluvytváření. Je však zapotřebí splnit určité podmínky:

- aplikace podporující spoluvytváření: Word (*.docx), Excel (*.xlsx) nebo PowerPoint (*.pptx) ve verzích Office 2013 / 2016 / 2019 nebo Office 365; - dokument umístěný v úložišti OneDrive nebo v knihovně dokumentů na serveru SharePoint, tzn. v intranetu UO; - oprávnění všech spoluautorů pro přístup k dokumentům a k jejich úpravám; - sdílení formou vytvoření odkazu na soubor či složku a distribuci tohoto odkazu, např. e-mailem. ffice 365 je hostovaná platforma, která v sobě skrývá nejmodernější technologie z dílny Microsoftu, dostupné online odkudkoliv. V rámci zakoupené licence studenti a zaměstnanci školy mohou instalovat produkt Office 365 až na 5 vlastních zařízení, tj. počítačů PC nebo Mac, případně na tablety nebo telefony se systémem Android, Windows a iOS. Na adrese portal.office.com se přihlaste účtem shodným pro přihlášení do Komunikačního a informačního systému UO. V případě počítače připojeného do domény školy proběhne přihlášení zcela automaticky. Potom můžete spouštět online aplikace přímo z webového prohlížeče bez instalace do počítače, nebo stahovat některé desktopové aplikace pro instalaci do vašeho počítače a potom nainstalovat.

O

A

ktuálně je k dispozici celkem 28 aplikací Office 365. Kromě aplikací Word, Excel, Powerpoint a Outlook vyzkoušejte další aplikace zaměřené na spolupráci a efektivitu práce:

- OneDrive - Teams - Planner - Forms - Stream - OneNote - Whiteboard

– online úložiště dat o velikosti 1 TB, synchronizace a sdílení souborů; – přizpůsobitelný týmový pracovní prostor s chatováním; – vytváření plánů, organizace přiřazování úkolů, přehled o průběhu práce; – průzkumy, kvízy, hlasování a snadné prohlížení výsledků v reálném čase; – sdílení videí ze schůzek, prezentací nebo školení; – zaznamenávání a organizování poznámek ve všech svých zařízení; – diskutování nápadů a spolupráce na plátně s širokými možnostmi.

ačněte s Office 365 ještě dnes. Studenti a zaměstnanci školy mají nárok na Office 365 zdarma. Stačí vám jen platné přihlašovací údaje do Komunikačního a informačního systému školy. Office 365 funguje stejně jako vy: všude. Tyto aplikace a vždy přístupné soubory se aktualizují v reálném čase na zařízeních Windows, Android a iOS zařízeních. Získáte jedno místo pro organizaci elektronických dokumentů a pro spolupráci v reálném čase bez omezení.

Z T

IP: Pro spolupráci při tvorbě dokumentů s uložením ve vlastním datovém úložišti školy nejlépe použijte aplikace Office 365 a dokumenty umístěné na serveru intranet UO.

P

odrobnější informace a další témata ohledně informačních technologií naleznete na intranetu UO / Návody.

22

Semifinále v aréně Viktor Sliva

Jména členů hokejového týmu Univerzity obrany zněla ve středu 12. února největší sportovní halou v České republice.

Jako součást mužstva Armády České republiky se zúčastnili turnaje, který pražský extraligový klub pravidelně pořádá k poctě složek Integrovaného záchranného systému. Reprezentanti české armády vyhráli základní skupinu, ovšem v semifinále, které se hrálo před plnými ochozy O2 arény, se k nim obrátilo štěstí zády a po smolné brance v samostatných nájezdech zůstali před branami finále. „Policie!“ Výkřik, jenž ve filmech provází zásahy bezpečnostních složek, tentokrát zazněl jako bojový pokřik hráčů jednoho z účastnických týmů turnaje, kteří se před každým zápasem sjeli kolem svého gólmana k tradičnímu motivačnímu rituálu.

Ten završil krátké rozbruslení, po kterém v základní skupině vždy následoval zápas na 2x10 minut. Časový tlak ještě více umocňoval fakt, že za každý faul byl nařízen trest ve formě samostatného nájezdu. Tomu hráči armádního týmu čelili už v úvodním utkání hned dvakrát, naštěstí úspěšně. Mužstvo, jehož základ tvořili hokejisté Univerzity obrany, doplnění vojáky z útvarů v Bechyni a Olomouci, vyhrálo základní skupinu. Nejprve porazilo tým zdravotnických záchranářů z Karlovarského kraje a pak bojovným výkonem v zápasech s policisty z Krajského ředitelství v Praze a hasiči z Ústeckého kraje dotáhlo vždy dvougólové manko a výsledek otočilo. Jako vítěz celé základní skupiny se pak armádní reprezentace utkala znovu se zdravotnickými záchranáři.

Semifinálový zápas o postup do ne-

dělního finále se odehrál ve večerních hodinách o první přestávce extraligového utkání Sparta – Hradec Králové před velkou částí z celkem 12 000 přítomných diváků. Těm hlasatel na začátku pře-

četl také jména zúčastněných hokejistů Univerzity obrany – byli jimi svobodník Daniele Brugioni v bráně, dále obránci svobodník Václav Imlauf, četař Jaroslav Klusák a konečně útočníci svobodník Jan Kolenatý, desátník Přemysl Polách a kapitán mužstva major Ivo Dumišinec. Armádní tým téměř po celý průběh pětiminutového utkání nepustil soupeře z jeho obranné třetiny, potřebnou branku, která by znamenala postup, však nevstřelil. Na řadu tak přišla ošemetná série samostatných nájezdů. V této loterii padl jediný gól, bohužel do branky vojáků, a tak se sen o nedělní finálové účasti rozplynul.

Armádní tým téměř po celý průběh pětiminutového utkání nepustil soupeře z jeho obranné třetiny, potřebnou branku, která by znamenala postup, však nevstřelil. Na řadu tak přišla ošemetná série samostatných nájezdů. V této loterii padl jediný gól, bohužel do branky vojáků, a tak se sen o nedělní finálové účasti rozplynul. „Těšili jsme se na novou zkušenost a porovnání s týmy mimo armádní prostředí, ve kterých nastoupili i stále aktivní hráči první a druhé ligy.

Základní skupinu jsme absolvovali vzhledem k optické kvalitě soupeřů velmi dobře, těší mě bojovnost v zápasech, jejichž vývoj jsme zvrátili a dotáhli je do vítězného konce.

23

24

A samozřejmě mě mrzí, že ve vyřazovacím utkání i přes značnou převahu rozhodla v podstatě dovednostní soutěž,“ hodnotí účast na turnaji Ivo Dumišinec. Zklamání z neúspěchu alespoň částečně

vynahradil zážitek ze hry v největší aréně svého druhu u nás, radost ze vstřelených branek a také alespoň letmé neobvyklé setkání s extraligovými hráči a hokejovými legendami v zákulisí stadionu.

Přivezli jsme medaile!!! mjr. Ing. Ivo Dumišinec Foto: čet. Petr Gallus

Hokejisté Univerzity obrany se vedle armádní reprezentace věnují také činnosti univerzitního hokejového týmu.

Znovuzrozené mužstvo nejen intenzivně trénuje, ale také bojuje na turnajích a zviditelňuje školní pluk v prostředí armády i na veřejnosti.

Univerzitní hokejový tým prošel přes léto velkými změnami. Mezi studenty nastoupilo do nového ročníku celkem 10 nových hokejistů. V říjnu a listopadu tak na trénincích neklesla účast pod 23 hráčů do pole a i v brankovišti bylo všem čtyřem brankařům občas trochu těsno. Ale jak je známo, konkurence ještě nikomu ve sportu neublížila. Právě naopak - tréninkový proces se stal rázem efektivnější a zajímavější a i samotné studenty těší, že mohou zabojovat o své místo a tím se přirozeně zlepšit.

V prosinci se mužstvo UO Brno účastnilo turnaje na pozvání velitele 21. základny taktického letectva v Čáslavi. Tam jsme odjížděli s myšlenkami na první místo. Turnaj se odehrával v krásné, nedávno dokončené hokejové hale. Již od prvního zápasu ale bylo jasné, že nás nečeká nic lehkého. Zápasy se hrály v rychlém sledu a konkurence a kvalita všech zúčastněných byla až překvapivě vysoká.

Nejprve jsme porazili opticky i herně asi nejkvalitnější mužstvo základní skupiny - domácí Čáslav, a to v poměru 2:0. Ve druhém infarktovém zápase náš soubor musel v posledních minutách dotahovat dvougólové manko. To se podařilo a díky výsledku 3:3 jsme postoupili do finále. Tam před vysněným zlatým stupínkem stál očekávaný soupeř a dlouhodobě vůbec nejlepší armádní hokejový tým z 22. základny vrtulníkového letectva Náměšť. Finále přineslo vše - náboj, emoce, nějaké ty stehy a krev, ale hlavně góly.

Bohužel opět více těch v naší síti, a tak i podruhé jsme se museli sklonit před naším vyzývatelem, a to v poměru 2:4. I tak stříbrná příčka už hodinu po turnaji bez zápasových emocí těšila a bylo co oslavovat. Nejlepšími hráči našeho týmu byl brankař Daniele Brugioni a hráči Filip Vilímek, Ondřej Dlouhý a Jiří Bambula. Pochvalu však zaslouží všichni!

Druhou zastávkou armádního hoke-

25

A ve finále nás nečekal nikdo jiný, než tradiční soupeř – tým Náměště. Ten před zápasem využil domácí prostředí a povolal posily, které v předchozím dnu musely plnit pracovní povinnosti. Finále tak dostalo nový náboj.

Hrál se korektní a rychlý hokej. Dotahovali jsme vedení soupeře 2:0 a 3:1. Dvě minuty před koncem jsme sahali po vyrovnání, ale nápor přinesl jen dvě nastřelené tyčky. Třebaže jsme se po prohře museli spokojit se stříbrnou pozicí, odehráli jsme výborný turnaj, včetně finále. Dokazují to slova uznání od soupejového kolotoče byl lednový přebor pořádaný právě naším přemožitelem z turnaje v Čáslavi. Bohužel se tento turnaj odehrál ve zkouškovém období, a tak několik z leaderů našeho týmu muselo zápasit spíše s učivem než s hokejkou v ruce.

I tak ale byly v našich hlavách myšlenky na vítěznou odvetu a odplatu.

První krok jsme udělali již v zahajovacím utkání turnaje, kde nás los postavil právě proti Náměšti.

Po velmi zajímavém zápase se nám konečně podařilo tento kvalitní tým zdolat, a to v poměru 4:2.

Již tradičně by se náš druhý zápas dal označit za infarktový. Klání se souborem hokejistů z pražských Kbel jsme v úvodu zvládli dvěma brankami. Následný herní výpadek nás ale znovu přinutil dotahovat, tentokrát jednogólové manko. Charakter týmu se opět projevil a výsledek 3:3 nám již před dohráním několika zápasů zaručoval účast v bojích o medaile. Následující den na nás v semifinále čekal soupeř z Pardubic, kterého jsme porazili 6:3.

ře, který večer při vyhlašování výsledků dával ve společných rozhovorech najevo, že zápasy proti UO berou vážně a je to pro ně vždy dost složité. Prozatím však jsou nadále tím lehce šťastnějším týmem.

V únoru nás čeká, možná i trochu za odměnu, akce s názvem SPARTA VZDÁVÁ HOLD, pořádaná extraligovým klubem k uctění všech složek IZS. Jedná se o vícedenní turnaj složek IZS, jehož součástí jsou i minizápasy o přestávkách extraligových utkání před naplněnou O2 Arénou v Praze.

Bude to asi velký zážitek, byť jen stát na ledě před napěchovanými ochozy a okusit alespoň částečně, co zažívají vrcholoví hokejisté. Ale o tom si přečtete zcela určitě v dalším vydání Univerzitních listů.

Děkujeme za podporu velení školy, školního pluku a Centru tělesné výchovy a sportu, že podporují tento národní sport i na naší univerzitě. UO v Brně tak přispívá k rozvoji vrcholového univerzitního sportu v České republice.

26

Muž, který Němcům řekl, že zavinili klíčovou válku lidských dějin.

Před 20 lety zemřel historik Fritz Fischer

Na německé propagandistické pohlednici z doby první světové války si pevnost a věrnost slibují dva císařové, z nichž jeden, německý Vilém II., válku rozpoutal, a druhý, rakouskouherský František Josef I., mu s ní rád pomohl.

Martin Denemark

Když ruský car Mikuláš II. po mnoha hodinách naléhání ustoupil tlaku svých generálů, členů vlády, nejdůležitějších poslanců i veřejného mínění a v reakci na hrozbu napadení Německem vyhlásil všeobecnou mobilizaci, byl na pokraji zhroucení. „To znamená, že posíláme stovky tisíc ruských mužů na smrt,“ pronesl tiše, v obličeji bílý jako stěna.

Mýlil se: ruské válečné ztráty se nakonec nepočítaly ve stovkách tisíc, ale v milionech. Bylo 30. července 1914 a Mikuláš si uvědomoval vážnost situace. Jeho žena carevna Alexandra strávila několik předcházejících dní v kostele, kde se s dětmi modlila za mír. Po vyhlášení mobilizace se k nim připojil i Mikuláš. „Velmi usilovně se modlil, aby Bůh jeho lid ušetřil této války, která se zdála být tak blízká a nevyhnutelná,“ vzpomínal člen carského dvora. Mikuláš si, na rozdíl od řady jiných, nedělal iluze o krátké a téměř bezbolestné válce. Tušil, že se blíží katastrofa, jakou lidstvo dosud nepoznalo. Jenže válku v létě roku 1914 nemohly odvrátit modlitby carské rodiny v paláci nedaleko Petrohradu. Zapotřebí byla změna politiky v Berlíně a ve Vídni. Nepřišla. Výsledkem byla „prvotní, základní katastrofa“, jak bývá první světová válka často nazývána – nebýt jí, svět by dost možná nepoznal vládu nacistů a komunistů, druhou světovou válku či holokaust.

Němci dlouho žili v iluzi, že na rozdíl od druhé světové války na rozpoutání

tohoto konfliktu nemají větší podíl než ostatní velmoci. Pak ale v roce 1961 na scénu vstoupil muž, který tuto iluzi rozbil napadrť – a musel za to strpět hněv a odsouzení značné části německé společnosti. Tím mužem byl historik Fritz Fischer, který zemřel právě před 20 lety, v prosinci roku 1999. Publikoval tehdy knihu s příznačným názvem Griff nach der Weltmacht, Ruka vztažená po světovládě, s podtitulem Politika válečných cílů císařského Německa 1914 až 1918. V ní Němcům řekl: Zavinili jsme tuto válku, klíčovou válku celého 20. století. Dopad knihy se rovnal výbuchu bomby.

V Německu, stejně jako v řadě dalších zemí tehdy převládalo přesvědčení, že první světová válka vypukla vlastně náhodou. Že do ní byly jednotlivé země vtaženy jaksi proti své vůli, automatismem aliancí, které nutily jeden stát přijít na pomoc druhému, až byla výsledkem světová válka. Kromě hrstky válečných štváčů, kteří byli v každé z válčících zemí, prý válku vlastně nikdo nechtěl. Němečtí historici dokonce s úspěchem razili tezi,

27 že císařské Německo bojovalo obrannou válku, především proti údajné ruské rozpínavosti. Oživili tak výklad dějin, který se v zemi s úspěchem uchytil už po roce 1918 v reakci na Versailleskou mírovou smlouvu, tedy na mír vnucený Německu po skončení první světové války, tehdy vnímaný jako přehnaně tvrdý. Už od 30. let 20. století tak existoval „pohodlný konsenzus“, jak to nazvala německobritská historička Annika Mombauerová. Že válku nezačal nikdo.

Hitler nebyl sám Fischer do tohoto konsenzu práskl svou knihou, kterou založil na rozsáhlém výzkumu do té doby neznámých pramenů. Tvrdil, že Německo válku začalo zcela vědomě, protože mu šlo o dominanci v Evropě, ba o světovládu. „Fischer bral německé společnosti dlouho tradovanou jistotu, že Versailleská smlouva byla křivdou a její obvinění Německa z rozpoutání války bylo lží. Zbavoval ji tím i výmluvy, že Hitler byl buď náhodným zjevem německých dějin, nebo dokonce nepřímým zplozencem Versailles,“ napsal český historik německých dějin Jiří Pešek. Fischer označil dosavadní výklad německých historiků o pozadí vypuknutí první světové války za fikci. A šel ještě dál: „Ideové a hegemoniální nároky – byť umocněné a nelidské, co do metod – zjevně zůstanou v německých dějinách platné až do roku 1945,“napsal ve své stěžejní knize.

To, co následovalo, byla doslova bouře, v demokratické zemi, kterou západní Německo 60. let nepochybně bylo, nečekaná. Značná část německých historiků se proti Fischerovi otevřeně postavila a obvinila ho, že kydá špínu na slavné předky. Na stránkách odborných časopisů, ale i v masových médiích, například v týdeníku Spiegel, vypukl prudký spor, do něhož se postupně zapojily desítky historiků. Část z nich psala dopisy na nejvyšší politická místa a požadovala, aby Fischer nemohl přednášet. Lídr bavorské CSU a pozdější bavorský premiér Franz Josef Strauss označil Fischerovy teze za pokus o „zrušení západní jednoty prostřednictvím rozkladu německých dějin a obrazu Německa“. V 70. a 80. letech ale Fischer obdržel vysoká německá státní vyznamenání. Demokratický stát se s kritikou na adresu svých dějin nakonec dokázal vyrovnat.

Fischer se zpočátku stal terčem sprostých urážek i pokusů o diskreditaci, generace po něm následujících historiků ale uznaly velký přínos jeho výzkumů.

V řadě ohledů je samozřejmě upravily a přehodnotily. Fischer se například příliš soustředil na Německo a nestudoval rozhodování elit v dalších klíčových mocnostech. Dnes tak víme, že zásadní podíl na vypuknutí války měli také ve Vídni, nejen v Berlíně. Fischer navíc přece jen přehnal svá tvrzení o tom, že němečtí političtí a vojenští představitelé, podporovaní drtivou většinou veřejného mínění, dlouhodobě a systematicky konspirovali k tomu, aby přivodili světovou válku, která by jim

umožnila uskutečnit jejich světovládné cíle.

Velká většina historiků se ale dnes shoduje, že v kritických letních dnech roku 1914 to byly vládnoucí kruhy v Berlíně a ve Vídni, kdo měl rozhodující zodpovědnost za vypuknutí války. „Nyní máme rozsáhlé důkazy o tom, že v červenci 1914 chtěly válku a že jejich sousedé do značné míry jen reagovali na jejich rozhodnutí – ne vždy tak uvážlivě, jak bychom si ve zpětném pohledu přáli. Lídři v Paříži, Londýně a Petrohradě ale nicméně nebyli těmi, kdo měl krizi většinu července pod kontrolou. Jeden závěr můžeme udělat bez jakýchkoliv pochyb: mírové vyřešení krize bylo tím posledním, na co rozhodující činitelé v Berlíně a ve Vídni mysleli.

Válka nevypukla proto, že byla nevyhnutelná, ale proto, že určité klíčové osoby cítily, že nastala příhodná chvíle, aby ji riskovaly, doufajíce ve vítězství,“shrnula Annika Mombauerová. Britský historik David Stevenson dodává: „Evropský mír možná byl domeček z karet, ale i tak ho někdo musel zbořit.“ Byla to krása, i když nás zničila Takový je i současný mezinárodně přijímaný pohled na začátek první světové války, který můžeme označit za měkčí, obroušenou variantu tezí Fritze Fischera. Že Německo zavinilo obě světové války, připustil v roce 2001 německý kancléř Gerhard Schröder. Toto hodnocení dnes stojí i v německých učebnicích dějepisu.

To, že se na něčem shodne většina historiků, ovšem ještě neznamená, že jde o definitivní a navždy platnou pravdu.

Jiné názory, byť jsou jejich autoři v menšině, samozřejmě existují. Je mezi nimi například australský historik Christopher Clark, který sklidil velký ohlas s knihou Sleepwalkers (Náměsíčníci, česky vyšla v roce 2014). Podle něj první světovou válku vlastně nezavinil nikdo, respektive všichni. Clark v metafoře vypůjčené z detektivních románů tvrdí, že pistoli, ze které vyšel smrtící výstřel, najdeme v rukou úplně všech. Dominantní část viny podle něj nemůžeme přisoudit žádné zemi. Všechny se dopustily chyb, všechny učinily kroky, které tím či oním směrem nakonec vedly ke světové válce.

Clark tímto závěrem umenšuje zodpovědnost Německa a jeho rakouskouherského spojence, a tak asi není divu, že se jeho kniha stala hlavně v Německu bestsellerem. Prodaly se jí tam stovky tisíc kusů.

Clark objevil nové skutečnosti o tom, do jaké míry vlastně nejvyšší srbské kruhy věděly o chystaném atentátu na následníka trůnu Františka Ferdinanda v Sarajevu. Zaráží ale Clarkova neochota, kterou se někdy ani netají, jít do jemnějších detailů. Jeho tvrzení, že zodpovědnost za vypuknutí války nemá nikdo, respektive všichni, zavání alibismem. Řada recenzentů navíc upozornila na to, že Clark, ať už vědomě, či nikoliv, opomíjí zcela zásadní dokumenty, které by jeho pohled na minulost problematizovaly. Jeho teze, že vrcholní političtí a vojenští představi-

telé po celé Evropě byli do první světové války bezděčně vtaženi jako náměsíčníci, „může být udržena pouze díky záměrnému opomenutí nebo přehlížení značné části dobře známých neprůstřelných důkazů, které svědčí o opaku“, napsal britský historik John Röhl. A už citovaná Annika Mombauerová namítá, že lidé, kteří v roce 1914 měli politickou či vojenskou moc, „nebyli žádní náměsíčníci, ale naopak velmi dobře věděli, co dělají“.

V Berlíně i ve Vídni si byli dobře vědomi, že z lokální rakouskouherské války proti Srbsku může s nemalou pravděpodobností vypuknout všeobecný konflikt.

Jak Mombauerová upozorňuje, dobové dokumenty nám umožňují nahlédnout do uvažování hlavních německých a rakouskouherských představitelů červencového dramatu a je přitom „otřesné“, s jakou bezstarostností nakonec válku začali.

Třeba pruský ministr války generál Erich von Falkenhayn si zapsal do deníku: „I kdyby nás to mělo zahubit, přece jen to bylo krásné.“Podobně jako Clarkovu snahu přiřknout vinu za válku ve stejné míře všem zainteresovaným mocnostem odmítla většina odborníků i nedávný pokus amerického historika Seana Mcmeekina přisoudit hlavní vinu za vypuknutí konfliktu Rusku.

Když Fritz Fischer téměř před 60 lety vydal svou knihu Griff nach der Weltmacht, způsobila v našem poznání historie revoluci. To zásadní z Fischerových tezí si zachovalo platnost, o čemž svědčí i fakt, že prestižní The Encyclopedia of Historians and Historical Writing (Encyklopedie historiků a psaní o historii) Fischera označila za nejvýznamnějšího německého historika 20. století. Platí to, co se Fischer ve svém díle snažil vysvětlit, tedy že katastrofu první světové války, která zásadním způsobem určila charakter celé krvavé první poloviny 20. století, nezavinila nějaká náhodná shoda okolností či nechtěný soubor chyb těch, kteří byli u moci. Válka vypukla kvůli konkrétním činům konkrétních lidí.

Neštěstím politiků a vojáků v Berlíně a ve Vídni bylo, že válku považovali za nevyhnutelnou. Ať už proto, že věřili, že je nezbytným nástrojem k posílení velmocenského postavení jejich země, nebo že podlehli osudovému pesimismu jako tehdejší německý kancléř Theobald von Bethmannhollweg, který na svém statku v Braniborsku odmítal sázet stromy, protože byl bytostně přesvědčen, že než stihnou vyrůst, statek stejně převálcují útočící ruští vojáci. Sám sobě vsugeroval, že válka proti Rusku je nevyhnutelná a čím dříve do ní Německo půjde, tím to pro něj bude výhodnější. Jak ale upozorňuje kanadská historička Margaret Macmillanová, „jen máloco v historii je nevyhnutelné“. V Evropě v roce 1914 nemusela propuknout válka, kdyby ji nezavinili ti, kteří si mysleli, že nemají na výběr. Jenže vždycky je na výběr.

Převzato z Hospodářských novin www.ihned.cz

28

Putování Egyptem II. část Marek Sobola

Dorážíme do Abú Simbel, autobus nás přiváží k něčemu, co připomíná náměstí. Musíme uznat, že Abú Simbel je skutečně „díra na konci světa“, jinak se to nedá vyjádřit. Hledáme nějaký hotel, kde bychom se ubytovali. Nacházíme jediný, působí luxusně, je poměrně drahý, no není konkurence, nedá se nic dělat, platíme 60 dolarů na noc.

Ramessův chrám Abú Simbel Po ubytování jdeme zpět na náměstí a pak kráčíme na místní velkolepou a jedinou památku, kvůli níž stojí za to navštívit toto město - Ramessův chrám. Ten byl přemístěn kvůli stavbě přehrady, přesto je monumentální. Zasvěcen byl nejvyšším bohům Horního a Dolního Egypta, Amenreovi a Reharachtejovi; vedlejší kult zde měl i Ptah a sám zbožštěný Ramesse II. Chrám je orientován přesně k východu a byl postaven tak, že dvakrát do roka, vždy o jarní a podzimní rovnodennosti, ozářilo vycházející slunce sochy tří božstev vytesané v západní stěně nejzazší kaple. Průčelí chrámu vévodí čtyři sedící, přes 20 metrů vysoké kolosy Ramesse II., je to kolosální. Kupodivu zde není mnoho turistů, tak si můžeme v klidu vychutnat prohlídku a nechat na sebe dýchat tu dávnou minulost a kulturu.

Horusův chrám v Edfu

Cestou nazpět se zamýšlíme, jak se vše mění a kdeže ty dávné kultury jsou dnes. Rádi bychom se osvěžili vychlazeným pivem. Je nesnesitelné horko, na slunci tak kolem 50 stupňů, přece jen jsme už hodně na jihu, blízko súdánských hranic.

Když se ptáme na pivo, všichni jen kroutí nepochopitelně hlavou. Končí veškerá legrace, je jasné, že tady si dnes pivo nedáme, no co se dá dělat, musíme se spokojit s Pepsi v jedné čajovně a jdeme to nejhorší horko přečkat v našem klimatizovaném pokoji.

Večer už tak strašné vedro není. Vyrážíme na večerní rej, ten se však nekoná, v tomto městě se nic neděje, dokonce nezajímáme ani místní, nevšímají si nás.

Turisté po návštěvě chrámu odjeli. Městečko žije svým poklidným egyptským životem. Dáváme si alespoň placku naplněnou podivnou směsí. Přemýšlíme, co to jen může být, maso ne, až pak mně napadne, že to chutná jako držky, ano je to směs z jehněčích držek, zajímavé. Muž, co nám to prodal, nás pozoruje a usmívá se, my na něj také a ukazujeme palcem vztyčeným, že vše je O.K. Posedíme ještě v malé čajovně a popíjíme pravý egyptský čaj, je velmi chutný. Místní pokuřují vodní dýmky, což je velká záliba Egypťanů.

Muži nechodí na pivo, ale na dýmku. Moc se mi ten rituál líbí, zákazník si sedne, číšník přináší velikou vodní dýmku, speciálními kleštěmi vloží žhavý uhlík a tabák a pak už jen bafají a bafají. Odebereme se na hotel spát, ráno nám jede autobus už v 6 hodin.

Budík zvoní o páté, vstáváme a vyrážíme na autobusové nádraží. No to zní nadneseně, je to silnice u místního baru, u kterého se shlukují lidé. Ptáme se jich, kdy přijede velký autobus, který nás odveze do města Edfu – naší další zastávka.

29 Všichni ukazují, že tady stojíme správně.

Přesně v šest přijíždí dodávka asi pro 12 osob. Pobízejí nás, ať si nastoupíme, my děkujeme a říkáme, že si raději počkáme na velký autobus, bude to pohodlnější.

Máme za to, že místní využívají levnější dopravu. Dozvídáme se, že žádný jiný autobus už nepřijede, tak buď pojedeme tímhle, nebo vůbec. Naše batohy nám připevňují na střechu a my se jdeme mačkat s dalšími do malé dodávky. Vyjíždíme, je to nepohodlné, tulíme se na sebe, ale jsme rádi, že se odtud vůbec dostaneme.

Cesta probíhá v rámci možností, pomalu se rozjasňuje a začíná se dělat urputné horko. Poušť za okny malé dodávky vypadá děsivěji, než pohled z klimatizovaného velkého autobusu, ale ty čtyři hodiny snad nějak vydržíme. Zkouším usnout, nedaří se, tak mám alespoň zavřené oči.

Najednou mě vyruší podivné poskakování auta, zastavujeme, to se mi moc nelíbí. Řidič vyskakuje z vozu a sděluje nám, že se auto porouchalo. Stojíme uprostřed pouště, nemilosrdné slunce pálí a není se kam před ním schovat. To nevypadá dobře, nevzali jsme si vodu. Přemýšlíme, co když auto neopraví a nepojedeme dál. Já se raději modlím k Alláhovi a pevně věřím řidiči, že auto spraví. Už je celé rozebrané, ostatní muži se snaží pomoci. Šofér začíná být mírně nervózní, ale stále něco zkouší. Už je nám strašné vedro a máme žízeň.

Sláva, mé modlitby byly vyslyšeny, řidič asi po hodině a půl auto zprovoznil.

On je vítěz a my všichni jsme šťastni, v tu chvíli je on pro mě velký hrdina. Konečně dojíždíme do města Edfu.

Je to malé město zhruba se 100 000 obyvatel na západním břehu Nilu a je významné architektonickou památkou Horův chrám. Řidič nám zastavuje hned před hotelem, takže se můžeme okamžitě ubytovat. Nejdříve se ale musíme napít, máme takovou žízeň, že vypijeme na ex litr vody.

Po ubytování si dáváme odpočinek v klimatizovaném pokoji, přeci jen strávit šest hodin v poušti v úmorném vedru člověka unaví. Po odpočinku míříme k Horovu chrámu, po cestě nás míjí spousty taxíků a drožkářů, kteří na nás pokřikují a chtějí nás svézt. My vtipně odpovídáme, že máme nohy a umíme chodit a rádi se projdeme, někteří jsou neúnavní a stále dotírají, já už jsem se naučil jen připitoměle se usmívat a kroutit hlavou, to je po čase odrazuje. Přicházíme k chrámu a zjišťujeme, že už je otevřen jen půl hodiny, tak to necháváme na zítřek a jdeme se projít po městě.

Procházíme hliněnými uličkami a v jedné čajovně si sedáme na čaj. Přináší nám ho mladík, který je jako vždy velmi vstřícný až vlezlý, umí anglicky a za chvíli už víme takřka vše o něm a o jeho rodině a tváří se jako náš nejlepší přítel.

Dochází na placení a to už končí veškeré přátelství, chce po nás asi 100 Kč, běžná cena je tak 10 Kč. Česky ho odkazujeme do patřičných míst a na stůl mu hodíme 20 a to může být rád, on něco mumlá a proklíná nás a my hrdě odcházíme.

Áleje sfing, která sloužila jako tříkilometrová procesní cesta mezi Luxorským a Amonovým chrámem v Karnaku Bloudíme uličkami. Zastavujeme se u pána grilujícího kuřata, vypadají nádherně a my už máme velký hlad, kupujeme si celé kuře asi za 10 Kč. Chutná skvěle, jsme nasyceni jídlem i zážitky.

Jdeme na hotel. Stejně se tu už večer nedá nic dělat.

Ráno vstáváme raději zase časně, než se udělá silné africké horko a vyrážíme k Horovu chrámu – druhý pokus.

Cestou si všímáme, jak z hromady odpadků vstává špinavý Egypťan, už jen ta představa, jak tam tráví noc, mně děsí.

Kolem nás stále projíždějí kočáry s koňským spřežením, které přepravují turisty k chrámu, chtějí nás také svézt, ale opět je musíme s úsměvem odmítnout a ukazujeme, že máme nohy.

Přicházíme k jednomu z největších chrámů zasvěcených bohu Hórovi. Je to tu vskutku krásné.

Už je opět nesnesitelné horko, tak se jdeme ještě na chvíli zchladit na klimatizovaný pokoj, než vyrazíme na cesty. Ve 12 hodin se přesouváme směr vlakové nádraží, je to asi 3 km, tak bychom tam rádi dojeli taxislužbou. Samozřejmě když taxi nepotřebujeme, tak nám své služby nabízí skoro každý, ale zrovna, když bychom ho potřebovali, tak nic. Služby nám nabízí alespoň „tuk-tuk“, těch jsou tu stovky. Levný dopravní prostředek, to je takový moped s jedním kolem a místem pro řidiče, za ním se pak nachází zastřešený vozík na dvou kolech, obvykle pro dva cestující, není to moc pohodlné a s našimi velkými batohy se tam tak tak vlezeme. Řídí ho sotva patnáctiletý hoch, je z nás nadšen a nabízí, že si můžeme vyzkoušet řídit, s díky odmítáme. Přiváží nás na nádraží a požaduje 5 Kč, to se nám zdá málo, dáváme mu 20, on je udivený, ale má ohromnou radost, my také.

Naše další zastávka je město Luxor.

Na nádraží jdeme koupit lístky. Nikde žádné pokladny. Ptáme se, kde si můžeme jízdenky zakoupit. Nakonec nás posílají do místnosti, která vypadá jako sklad balíků, tam nám prodávají jízdenky. Ne-

můžeme se s nimi domluvit, kolik chtějí peněz za jízdné, neumějí anglicky, což je na nádraží zajímavé, tak nám na papír napíší 12. Říkám si, že se asi o nulu spletl, ne opravdu to je tak levné za oba 12 Kč. Dáváme mu 20, stále nám chce vrátit drobné, moc nechápe, proč je nechceme a pak nám dlouze tiskne ruce a přeje šťastnou cestu.

Máme dvě hodiny čas do odjezdu.

Jdeme si dát čaj a pozorujeme cvrkot na nádraží, kde se ale nic zvláštního neděje.

Vlak přijíždí na čas. V tu chvíli na nádraží nastane zmatek a chaos. Egypťané se cpou do vlaku, jako by měl hned ujet.

Dav nás vcucne a už sedíme na místech.

Je to 2. třída, ale u nás by to byla si tak 6. Je tu špína, sedadla jsou polorozbitá, okna bez skel. Vlak je úplně plný, někteří si dokonce hoví v prostorách, kam patří zavazadla. Naštěstí si nás nijak nevšímají a mezi sebou hlasitě klábosí. Na každé stanici vlakem proběhne prodejce a důrazně vykřikuje, co právě nabízí. Je to pro nás zpestření nudné cesty. Projde pán s čajem, pán s prsteny, pán s šátky, pán s cigaretami a zapalovači, pán s rohlíky a nakonec pán, co má snad úplně všechno - a nese si to na hlavě.

Do Luxoru přijíždíme v 17 hodin.

Rychle se z nádraží přes dav lidí dostáváme ven z nádražní haly a snažíme se nenápadně proniknout kolem všech dotírajících taxikářů, co nám nabízejí své služby. Úspěšně se dostáváme na hotel.

Nabízí nám pokoj, který je bez oken a klimatizace. Bereme ho a doufáme, že když tam nejsou okna, tak tam bude chládek.

Ptáme se, jestli je tu nějaké restaurace.

Ano, je hned za rohem a k našemu překvapení je to normální pub evropského stylu, dokonce s pivem. Majitel velký sympaťák a vůbec nevypadá jako typický Egypťan. Mluví krásnou angličtinou, je při těle a žoviálně veselý. V restauraci není moc hostů, tak se s námi dává do řeči. On nám vykládá, že není muslim, nýbrž ortodoxní křesťan, tudíž pije pivo, jí vepřové a vůbec je prostě úplně normální a nám

30 je to velmi blízké, a tak jsme si ho hned oblíbili. Říká nám, že od pondělí, což je pozítří, začíná tradiční muslimský svátek ramadán, ať se na to připravíme, neboť musíme počítat, že všechno bude velmi jiné. Většina obchodů, restaurací a služeb bude značně omezena. V ramádánu začíná život prakticky až večer po západu slunce. Muslim nesmí pít, jíst a pracovat.

Jsme trochu vyděšení, s tím jsme vůbec nepočítali. Vypili jsme pár piv, příjemně si popovídali a odebrali se na hotel.

Ráno probíhá snídaně formou skromného švédského stolu na terase hotelu, je to romantické. Jdeme se podívat na významnou památku - chrám královny Hatšepsut. Přeplujeme přívozem z východního břehu Nilu na západní a tam je opět spousta taxíků. Naskakujeme do jednoho z nich a ten nás odváží k pokladně, kde si kupujeme lístky a pak už po svých kráčíme k chrámu. Vane příjemný chladivý větřík, a tudíž se nezdá být takové horko. K chrámu vede ještě dlouhá cesta, ale vyplatí se dojít pěšky. Chrám, čím víc se přibližuje, působí impozantněji a je to vskutku monumentální stavba. Opravdová krása. Je zasazen do skály a přichází se k němu po širokém schodišti.

Po pohlídce se vracíme zpět a zastavujeme se ve stínu, kde si dáváme malou svačinu, kterou jsme si připravili - placku, tavený sýr a rajčata. Z dálky se k nám rychlou chůzí přibližuje postava. Dojde až k nám, je to ošklivý bezzubý Arab a mává nám před obličeji jakousi sádrovou hlavou sošky a mumlá cosi o padesáti eurech. Snažíme si ho nevšímat, ale on je neúnavný, sleví na 20 a později na 5 euro. Věříme, že hlava má zajisté obrovskou cenu, že jsme asi prohloupili a je naše životní chyba, že ji nechceme. Když zjistil, že s námi kšeft neudělá, smutně odchází.

Taxíkem se vracíme zpět. Taxikář je mladý muž, umí anglicky a jeví se jako spolehlivý, není drahý. Dává nám na sebe telefonní číslo pro případ, že bychom chtěli ještě někdy využít jeho služby.

Vracíme se přes nádraží, kde kupujeme dopředu a pro jistotu jízdenky do Káhiry, vše probíhá bez problému. Ještě jdeme směnit peníze, neboť už nám místní měna dochází, i zde probíhá vše v pohodě.

Navečer pak navštěvujeme nóbl restauraci na večeři, kam chodí turisté, nebo už na první pohled bohatí Egypťané. Prostředí je příjemné. Opravdu vaří velmi chutně a oproti plackám na ulici je to vítaná změna, běžné jídlo s polévkou i zákuskem. I v této jakoby drahé restauraci vychází celé menu na jednoho v přepočtu na 150 Kč. Přecpáni se odebíráme na pokoj.

Ráno po snídani se vydáváme prohlédnout si chrámy v Luxoru, jsou zachovalé a opravdu moc krásné, opět na nás dýchá ta dávná kultura, ten kontrast s dneškem je markantní. Před vchodem do Luxorského chrámu se nachází pozůstatek aleje sfing, která sloužila jako tříkilometrová procesní cesta mezi Luxorským a Amonovým chrámem v Karnaku.

Chrám královny Hatšepsut Už je opět horko, tak se jdeme ukrýt do kavárny. Popíjíme skvělou lahodnou kávu a mě zalévá zvláštní pocit klidu a uvolnění. Po této příjemné chvilce jdeme navštívit chrám v Karnaku. Po důkladné kontrole, kde musíme vše vytáhnout z batohu, ba i z kapes, můžeme vstoupit, bombu u sebe nemáme. Je to opravdu zážitek. Jedná se o egyptský chrámový komplex, hlavní kultovní středisko boha Amona na severním okraji města.

Cestou z chrámu potkáváme žebrající děti. To ovšem nejsou děti chudáků, to se pozná na první pohled. Mají americká trička, jsou čisté, obézní, se zjevnou nadváhou. Vlastně ani nežebrají, spíše po nás rovnou vyžadují dolary, my jsme přeci bohatí turisté. Jasně jim dáváme najevo, že od nás nedostanou nic.

Na večeři jdeme opět do nóbl restaurace a parádně se najíme. Zítra začíná ten slavný ramadán, tak uvidíme.

Po probuzení jsme se rozhodli, že zavoláme našemu známému taxikáři, od kterého máme telefonní číslo, a domluvíme si odvoz do Údolí králů. Mladík není moc nadšený, což už se dá vycítit z telefonu. Povídá, že nepracuje, že je ramadán. Nabízíme mu na naše 300 Kč, což je pro něho solidní výdělek. Na to už začíná slyšet. Ramadán neramadán, peníze dělají divy. Ještě to tedy upřesňujeme.

Vyzvedne nás před hotelem, zaveze do Údolí králů, počká na nás a přiveze zpět do hotelu. Souhlasí.

Taxikář přijíždí v domluvený čas, ale já cítím, že to dnes nebude jen tak jednoduché. Taxík není jeho, ale kamaráda, který nás dováží na břeh, tam má domluvenou malou loďku a převeze nás na druhý břeh a tam už stojí připravené jeho auto. Jak důmyslné, říkám si.

Přijíždíme do Údolí králů. Místo sloužilo jako pohřebiště faraónů. Je to tu nádherné a pro mě asi zatím nejúžasnější zážitek. I když je tu nesnesitelné vedro asi tak 40-50 stupňů a ani kousek stínu, i přesto si to užívám. Navštěvujeme ty nejvzácnější hroby.

Po třech hodinách se vracíme zpět k taxíku. Mladík je už nedočkavý a těší se na svůj zasloužený výdělek. A už to začíná, typické arabské zkoušení podvést nás. Chce nás vysadit jen na břehu a ať už se dopravíme sami. Rázně mu sdělujeme, že domluva zněla hotel – Údolí králů – hotel. Je zjevně naštvaný, že jsme neoblomní, že se mu nedaří nás obalamutit. Nezbývá mu nic jiného než dodržet úmluvu. Domlouvá loďku a převáží nás na druhý břeh. To už byl pro něho vrchol, tam říká, že už končí a do hotelu musíme dojít po svých. No co už s ním, dáváme mu slíbené peníze a odcházíme. Opět se přesvědčujeme, že arabská nátura není zrovna fér. Ani v ramadánu.

„Ramadán neramadán peníze dělají divy . . .“ Vyzvedáváme si batohy na hotelu, máme ještě čas, než nám pojede vlak.

Nechce se nám s batohy chodit ve vedru po městě, a tak jdeme strávit poslední hodiny v Luxoru k našemu křesťanskému příteli do pubu. Je nadšený, protože jiné hosty nemá. Popíjíme pivo, bavíme se a čas příjemně ubíhá. Pak se dlouze loučíme, upřímně mu říkáme, že je úžasný člověk, je rád, dojetím se skoro rozplakal.

Přicházíme na nádraží a v 21 hodin vyrážíme vlakem směr Káhira. Jedeme přes noc. Ve vlaku se nedá ani trochu spát, stále svítí světlo a někteří cestující jsou velmi hluční. V 7:30 vjíždíme do Káhiry a ihned přestupujeme na vlak do Alexandrie.

Alexandrie na nás působí příjemně.

Je tu tak o 10 stupňů méně, nejsou tu žádní turisté, a tak si nás ani místní vůbec nevšímají. Ubytováváme se v pěkném hotelu. Nabízí nám pokoj s výhledem na moře. Uleháme do postele, ještě se na chvíli dospat.

Odpoledne si projdeme Alexandrii, která je velmi podobná evropským městům, dokonce tu jezdí tramvaj, což

31 v Egyptě není typické. Vydáváme se navštívit slavnou Alexandrijskou knihovnu, je opravdu obrovská a krásná. Kdysi byla zničena několika požáry, ale v roce 2003 byla znovu otevřena. Strávíme v ní několik hodin.

Z knihovny se odebereme na místní trh, je také rozsáhlý, překypující různými produkty a dá se tu koupit opět naprosto vše. Čerstvé ovoce, zelenina, ryby, maso, oblečení, elektronika, domácí potřeby, prostě vše.

Docela nám vyhládlo, tak jdeme najít nějakou restauraci, to je ovšem během ramadánu velký problém. Ne že by tu restaurace nebyly, ale jsou zavřené. Po několikahodinovém hledání se už stmívá a místní se konečně těší na zasloužené jídlo. Začínáme chápat ramadán. Celý den se nesmí jíst a večer se všichni sejdou. Na ulicích jsou dlouhé stoly, snad pro sto lidí. Všichni pokorně sedí, mají před sebou talíř plný jídla a modlí se a pak se na povel společně pustí do jídla.

Konečně i my nacházíme restauraci, kde se najíme. Je to příjemná rybářská bašta. Dáváme si dokonale připravenou čerstvou rybu, právě vytaženou z moře.

Po této skvělé večeři odcházíme podél nábřeží na hotel.

Ráno vstáváme, konečně jsme se pořádně vyspali, dnes nemusíme vstávat příliš brzy, tak se ještě povaluji v posteli.

Na hotelu se poté rozloučíme a jdeme si ještě projít Alexandrii a pomalu míříme na nádraží. V 15 hodin nám jede vlak a pojedeme opět do hlavního města.

Do Káhiry přijíždíme v 18 hodin. Toto není vůbec ta Káhira, kterou jsme poznali při příjezdu před několika dny. Ulice jsou poloprázdné, žádný mumraj a zmatek, silnice se dají snadno přejít. Ramadán dělá divy. Ubytováváme se v hotelu, kde jsme už spali, dokonce nám dali stejný pokoj.

Vyrážíme do nezvykle klidného města. Přichází večer a i tady jsou v ulicích dlouhé stoly a lidé se připravují na veče-

Alexandrie ři. Na některých je vidět, že už mají velký hlad, skoro jako my. Navrhuji zajít do restaurace, kterou už známe. Zavřeno.

Snad bude otevřena nějaká jiná. Není to snadné. Většina podniků je zavřená. Konečně nacházíme sudánskou restauraci.

Obsluhuje nás krásná Sudánka a já vidím snad poprvé za tu dobu, co jsme v Egyptě, nádhernou ženu, mohu na ní oči nechat. Připravili nám výborné maso s rýží, moc jsem si pochutnal, ale možná proto, že už jsem měl opravdu velký hlad.

Cestou na hotel říkám, že mám strašnou chuť na pivo. To je marné, nikde nic, dokonce i jediný obchod s alkoholem je zavřený. Ach ten ramadán. Jdeme raději spát.

Vstáváme v 6 hodin, dnes pojedeme na poslední zajímavost Egypta ... na pyramidy. Dožadujeme se snídaně, ale v ramadánu prý nepodávají. Pak se jim nás zželí a odněkud vytahují sušenky a mléko.

Pyramida v Gize

Jdeme nezvykle prázdnými ulicemi na metro, které nás zaveze do Gízy. Je to ještě pár kilometrů pěšky, tak si bereme taxi, ten nás zaveze až k pyramidám.

Vstupné je 500 Kč. Je tu asi milión turistů různých národností. Velký chaos. Stojíme před největší, Cheopsovou pyramidou. Je to opravdu obr, na obrázcích jsem ji viděl mnohokrát, ale na vlastní oči je to zážitek.

Jdeme dovnitř, lezeme po čtyřech až do pohřební komory. Je tu nesnesitelné dusno a teplo, a tak rychle zpátky ven.

Po Cheopsově pyramidě jdeme k dalším, už ne tak monumentálním. Začínají útočit velbloudáři. To je velká turistická atrakce, ale my na zapáchajících velbloudech neshledáváme nic atraktivního. Oni si ale myslí opak a jsou stále agresivnější.

Naše metoda totální ignorace je doslova vytáčí a jeden neodbytný na nás křičí a domáhá se naší pozornosti. Avšak marně, začíná mě to bavit.

Cestou od pyramid ještě projdeme kolem slavné sfingy a myslím, že už jsme dokonale egyptsky vypamátkováni. Už je opět strašné vedro, tak si jdeme udělat siestu a vracíme se na hotel.

Večer pak vyrážíme na poslední procházku po Káhiře. Podíváme se ještě do mešity. Tam je spousta lidí a všichni slaví ramadán a vypadají šťastně, i ten poslední chudák dostane najíst.

Ještě kupujeme nějaké ty suvenýry a dárky pro naše blízké a pomalu kráčíme na hotel. Egypťané hodují v ulicích a Káhira působí klidně.

Na recepci hotelu si ještě domlouváme na zítra odvoz na letiště a jdeme spát.

Taxi ráno přijelo ve sjednaný čas a v klidu nás odváží na letiště. Odbavujeme se a máme ještě čas. Kupodivu nám v obchodě prodají plechovkové pivo, a tak si jich před odletem pár dáváme.

Vzlétáme a já si z okénka letadla všímám, jak se nad Káhirou vznáší hustý opar smogu. Tím končí tahleta egyptská expedice. Musím říci, že to bylo zajímavé, chvílemi i krásné, ale jednou Egypt – navždy stačí Egypt!

32

Brněnská kulturní scéna Dr. Vít Pospíšil Janáčkova opera uvádí 6. března v premiéře balet Dáma s kaméliemi. Románová hrdinka Dumase mladšího je autobiografická postava a její předlohou byla slavná kurtizána Marie Duplessis.

Původ a osud autora slavného díla odpovídal zvratům doby, později zvané romantická. Dumasův dědeček Thomas-Alexandre Dumas, narozený na Haiti, byl synem černé domácí otrokyně Marie-Cessette Dumasové (du mas znamená statek, k němuž otrokyně náležela) a francouzského markýze Thomase de La Pailleterie. Markýz po letech Marie-Cessette prodal i s jejími dvěma dcerami, ale syna odvezl do Francie a umožnil mu vstup do armády. Za šest let Thomas-Alexandre Dumas již jako generál francouzských revolučních vojsk dobýval alpské průsmyky během Napoleonova italského tažení proti Rakušanům. U nich si vysloužil přezdívku Černý ďábel. Generálem se stal roku 1797 a byl jediným generálem černé pleti v západním světě až do nástupu čtyřhvězdičkového generála letectva USA „Chappie“ Jamese roku 1975.

Pro nesouhlas s Napoleonovou politikou v egyptském tažení, kdy musel rozdrtit muslimské povstání v Káhiře, odplul Dumas roku 1799 z Egypta. Jenže na lodi, kterou cestoval, vypukl mor, a tak generál musel přistát v Neapoli.

Tam byl do roku 1801 vězněn. V následujícím roce se mu již ve Francii narodil syn, pozdější nejčtenější francouzský autor Alexandre Dumas starší. Slavný generál zemřel roku 1806 ve věku 43 let.

Ovšem ani jeho vnuk Alexandre Dumas mladší to jako nemanželský syn neměl jednoduché. Narodil se roku 1824 slavHudba pro současnou brněnskou baletní inscenaci založená na skladbách Franze Schuberta je rovněž dobově autentická a skrývá tragický podtext. Nejpoetičtějšího ze všech hudebníků, jak svého kolegu nazval jeho jmenovec Franz Liszt, totiž šlechtičtí kamarádi zavlekli do veřejného domu, kde se patrně hned při první návštěvě nakazil lues. Nikdy proto nemohl realizovat své milostné vztahy, o čemž vypovídá jeho hudba. Autor více než tisíce skladeb zemřel v pouhých 31 letech roku 1828 izolován kvůli své nemoci ve vinohradnickém domku. Schubertovu hudbu aranžoval Andrej Puškarev.

Choreografii Dámy s kaméliemi vytvořila žačka ikony soudobého baletu Maurice Béjarta Chorvatka Valentina Turcu.

nému otci a duši uměleckých salonů, malířce elegantních žánrových výjevů a květin Madeleine Lemaire, zvané Císařovna růží. Vzhledem k umělecké angažovanosti rodičů a dobovým zvykům pobýval nemanželský Dumas mladší od dětství v penzionátech, žil bohémským životem. Roku 1844 poznal hrdinku svého nejslavnějšího románu, vydaného roku 1848, o pouhé čtyři roky později pro velký úspěch zdramatizovaného.

Následovala Verdiho opera s názvem La traviata roku 1853 a pak 24 filmů v letech 1907–1993.

Soutěžní křížovka o ceny!

Vyluštěnou tajenku zašlete do 4. května 2020 e-mailem na adresu: listy@unob.cz Výherce odměníme uvedenými knihami, které do soutěže věnovalo nakladatelství HOST.

Šance pro dva čtenáře

Tajenka z č. 1: ...jsem dle tradice dostal čočku.

Výherci: Milan Vágner, Petr Vopat, Anna Zvoníčková, Ondřej Krupica

SUDOKU 4

5

1

1

4 9

9

6

2 5

2

1

1 8

3 1

5

9 8

7

3

5

9

2

7 7 6

Řekni mi, co ode mě potřebuješ, a já ti vysvětlím, . . .

6

1

4

2

8

4

9

9

5

8

4

3

1

9

8

1

7

1

4

1 2

9 5

3

6

6

7

1

8

1 3

1

9 3 7

4

6

3

1

4

5 8

9 6

2

5

9

3

4

6

2 7

3

5

8

sudoku PRO VOLNÉ CHVÍLE – luštěte NA výletech, NA LYŽAŘSKÉM SVAHU, PŘI GROGU V HOSPŮDKÁCH NEBO JEN TAK DOMA U KÁVY V TEPLE DOMOVA 1 8

5

2

4

6 4

2 6

6

2

6 5

5

5 9

2 6

6

4

6 8

9

3

8

8

9

7

7 4

3 1 1

7

4

3

6

7

1 4

9

3

1

9

3

6

6

8

5

2

9

2

1

6 3

2

7

1

9

5

4

8

3

1

5 2

5

6

2

5 9

8

1

4

7 2

8 7

6

4

Řopíková historie štáb. prap. v.v. Libor Pliešovský

Naše putování po lehkém opevnění pokračuje dále na jihovýchod, a to do stavebního úseku 8 Břeclav.

Celý tento úsek stavěla firma ing. Františka Hrabaty a Ing. Aloise Smékala z Prostějova.

Dnes si představíme další z typizovaných staveb LO, tentokrát objekt typu D. Z pohledu stavebního řešení se jedná o polovinu objektu typu A. Takto rozdělený objekt, jehož každá část měla vlastní vchod, se vyskytoval například u významných mostů. Střelbou z něj pokrývala vždy jednu stranu přístupu ke komunikaci, která po mostě vedla. Tak tomu bylo i v tomto případě. Nacházíme se na pravé straně železničního mostu přes řeku Moravu.

Objekt je zachycen ve stavu z roku 1945, kdy byl most za pomoci trhavin shozen do řečiště, aby byl znemožněn postup přes řeku. V poválečném období pak bude přemostění obnoveno. Nebude to nikterak jednoduché, úkolu se ujmou ženisté společně s příslušníky železničního vojska. Ještě že tu řeka není moc hluboká.

Popisované „Déčko“ bylo díky blízkosti hranice s Rakouskem až do 90. let 20. století udržováno v „bojeschopném stavu“. Bohužel v roce 2006 byl tento a stejný objekt typu D na druhé straně odstraněn při kompletní přestavbě mostu. Je velkou škodou, že nebyl po vykopání převezen do některého muzea, tak jako se to povedlo v případě třístřílnového objektu vz. 36 při rozšiřování těžby hnědého uhlí v severních Čechách.

Tento zachráněný objekt je dnes umístěn ve vojenském muzeu v Lešanech, přímo naproti vchodu. Objekty typu D byly samozřejmě stavěny i v jiných částech pevnostní linie, a to nejen u mostů.

Hlavními kritérii pro jejich výstavbu byly jednak terén a pak požadavek na jeho pokrytí palbou.