Winter Survival

Winter Survival 2020 drsný závod v Jeseníkách

Pavel Pazdera Foto: Renáta Foltysová

Letošní Winter Survival mají vojáci za sebou. Provázela je fyzická námaha, nedostatek spánku, mráz, neustálé promýšlení postupu mezi kontrolami a plnění vložených disciplín z oblasti speciální tělesné přípravy a vojenského výcviku. Pohybovali se jak na vrcholcích hor, tak po cestách v údolích pokrytých čerstvě napadaným sněhem. Přitom velmi důležitou roli hrála strategie rozložení sil a doplňování energie.

Winter Survival je synonymem extrému, vytrvalosti, bojových aktivit v horách, ale také přátelství a touhy společně dojít do cíle. Armádní závod napříč Jeseníky, který každoročně organizuje Univerzita obrany v Brně, dokáže každý rok závodníky překvapit. Nikdy není stejný.

Během třídenní vytrvalostní etapy vojenské týmy z pěti zemí nejprve absolvovaly zrychlený přesun od Ovčárny pod Pradědem přes vrchol Velký Máj k vodním nádržím Dlouhé Stráně, kde družstva čekal běh na lyžích kolem horní nádrže a měřený terénní sjezd k dolní nádrži. Po

dalších asi osmi kilometrech byla u chaty Švýcárna na programu disciplína „vyhledávání v lavinovém poli“. Přesun končil na parkovišti Videlského sedla. První mrazivou noc po náročném sedmadvacetikilometrovém přesunu vojáci prožili vlese u chaty Ztracená. Druhý den mistrovství, které pro vojáky připravili učitelé z Centra tělesné výchovy a sportu Univerzity obrany, se nesl v duchu náročného kruhového pochodu po kopcích Hrubého Jeseníku. Profil pětadvacetikilometrové trasy byl členitý, závodníci zdolávali rokle akopce spoměrně značným převýšením.

Rakušané byli nejlepší na skalách

Prubířskými kameny soutěžního dne byly hned dvě disciplíny, ato lanová cesta ve skalách a přemístění těžkého břemene. Na dvacetimetrové skále pod kopcem Skalnatý museli dva členové týmu zvládnout výstup pomocí lanového žebříku a lanové sítě. Poté společnými silami vytáhli třetího člena družstva skalním útvarem, při tom použili kladkostroj. Následně se všichni přemístili po skalní plošině kmístu, kde zdolávali prostor nad propastí pomocí nataženého dvojitého vodorovného lana a šikmého žebříku. Pak již jeden za druhým slanili po šikmých lanech zvrcholu skály.

„Znovu, musíš sám, zvládneš to!“ pokřikují kolegové na člena týmu rakouských horských myslivců, který se svezl z lana nad skálou a marně se snaží vyšvihnout zpět. Sil ubývá a ruce jsou prokřehlé. Hustá vánice a mrazivý vítr znepříjemňují lezení ve skalách. „Polezte ke mně a pomozte mi,“ rozčiluje se nadrotmistr David Suntinger z rakouského týmu. Jeho kolegové ale nesmí, pravidla to během tohoto náročného úkolu na skalách neumožňují. Chvíli jakoby bezvládně visí na jistícím laně vysoko nad propastí. Čas běží. Pak protřepe ruce a při dalším pokusu se mu podaří na vodorovné lano napnuté mezi stromy opět vyhoupnout. Za pár chvil je pak celé tříčlenné družstvo už dole v cíli. Jako jedno zmála.

Časový limit 15 minut splnily jen čtyři týmy, mezi kterými bylo i družstvo Agentury logistiky Stará Boleslav. „Lanová dráha byla opravdu těžkou disciplínou, která nám dala pořádně zabrat,“ zhodnotil výsledek družstva na stanovišti kapitán Michal Pech. „Na trase jsme celou dobu měli nazuté lyžáky, neboť jsme pořád ži

vili naději na možnost stálého pohybu na lyžích. Nakonec to bylo asi 70 procent trasy, i když začalo vydatně sněžit,“ uvedl četař Jan Rada ze stejného družstva.

Přesun pokračuje

Ještě překontrolovat výstroj, vyčíst z mapy správný směr a přesun pokračuje. Další kilometry členitým terénem až na místo, kde putování pohořím Hrubého Jeseníku na chvíli skončí. Na parkovišti Vi-

delského sedla čekalo na vojáky přemístění břemene o váze 200 kilogramů na vzdálenost 10 metrů pomocí lan. K dispozici měli závodníci jeden fixní bod na stromě, na kterém byla zavěšena ocelová smyce s karabinou. Pak již záleželo na vynalézavosti vojáků, jak si nelehký úkol zjednodušit. Druhou noc strávili závodníci vlese na Bařinách, kde se uskutečnil také biatlonový závod. Fyzicky a psychicky nejnáročnější disciplínou závěrečné části třídenní etapy této prestižní armádní soutěže byl „výstup a sestup skalní stěnou“. Úkolem hlídek bylo nejprve vylézt za pomoci fixních lan na vrchol skalního útvaru Rolandův kámen, přičemž každý voják zdolával skálu po jiné zajištěné cestě s rozličnou obtížností. Po dosažení vrcholu provedl každý člen družstva slanění na jednom ze tří připravených lan. Skála byla namrzlá avojákům vlyžácích to pořádně klouzalo. Středeční trasa přesunu měřila stejně jako předcházející den zhruba 25 kilometrů, ale to pouze v ideálním případě, pokud týmy nebloudily a neurazily další kilometry navíc. „Chtěli jsme si ulehčit cestu a trochu jsme odbočili. Bylo to nakonec oněkolik kilometrů více,“ přiznal pilot nadporučík Miroslav Hovorka z týmu Vzdušných sil AČR.

Po dlouhé době mělo letectvo dva týmy

Letectvo letos vyslalo na armádní Winter Survival dvě družstva. Vedle smíšeného týmu 22. základny vrtulníkového letectva Sedlec a 24. základny dopravního letectva Praha-Kbely to je družstvo z21. základny taktického letectva Čáslav,

které se tohoto závodu účastní vůbec poprvé. „Přesvědčil jsem kolegy a dali jsme dohromady tým. My žádné ambice na umístění nemáme, chceme hlavně dojet do cíle,“ uvedl tělocvikář čáslavské základny rotmistr Karel Rozsypal, který se několikrát účastnil survivalu v družstvu Vojenské policie. Zatímco v úterý znepříjemňoval postup soutěžních týmů mrazivý vítr a hustá vánice, ve středu dopoledne panovalo v Jeseníkách slunečné počasí a téměř bezvětří. Kromě lezení ve skalách nad Karlovou Studánkou absolvovali závodníci na trase ještě časovku v údolí Bílé Opavy a disciplínu „1. pomoc v poli“. Zdravotní disciplína pod Ovčárnou pod Pradědem se nakonec ukázala fyzicky nejtěžší. Jednak se v poledne radikálně změnilo počasí – přišla hustá mlha a silný vítr – a jednak po ošetření „zraněného“ vojáka ho musel každý tříčlenný tým vynést po prudkém svahu v hlubokém sněhu na parkoviště Ovčárny. Ve čtvrtek, v posledních soutěžních disciplínách šlo především o rychlost při běhu na sněžnicích a štafetovém závodu na lyžích, ataké ozručnost při házení ručních granátů abezpečné provedení transportu „zraněného“. Vojáci nejprve absolvovali půlkilometrový běh na sněžnicích vokolí hotelu Kurzovní apoté dvoukolový štafetový závod na lyžích po tříkilometrovém závodním okruhu běžeckého areálu. Součástí štafetového závodu byl hod granátem na cíl. Bezprostředně po závodu se uskutečnila disciplína „transport zraněného“ za pomoci nosítek UT 2000, vojáci měli na nohou sněžnice. U Kurzovní pod Pradědem suverénně kralovali vojáci 102. průzkumného praporu Prostějov.

Vítězí armádní logistici

Vítězem 26. ročníku otevřeného mezinárodního mistrovství AČR v zimním přírodním víceboji Winter Survival 2020 se stalo družstvo Agentury logistiky Stará Boleslav ve složení kapitán

Michal Pech, nadrotmistr Miroslav Šroler a četař Jan Rada. „Na závod jsme se intenzívně připravovali. Naše týmová spolupráce se osvědčila. Od začátku jsme se velmi snažili a také jsme měli štěstí. Máme obrovskou radost, že jsme vyhráli,“ zhodnotil výsledek hlídky kapitán Michal Pech.

Stříbrné medaile vybojovali vojáci z 26. praporu horské pěchoty v Spittal an der Drau ve složení nadrotmistr Christof Wastl, četař Uwe Hochenwarter a nadrotmistr David Suntinger. Bronz zaslouženě získali poručík Ladislav Sás, desátník Milan Wurst a rotmistr Josef Zlámal ze 73. tankového praporu Přáslavice.

Nejúspěšnějším týmům poháry a ceny předali rektor-velitel Univerzity obrany vBrně brigádní generál Bohuslav Přikryl, velitel Velitelství kybernetických sil a informačních operací brigádní generál Miroslav Feix, náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje Jan Krkoška, ředitel Vojenského technického ústavu letectva a PVO Petr Novotný a zástupci partnerů mistrovství. Slavnostní ceremoniál proběhl před lázeňským domem Libuše vKarlově Studánce, kde ho mohli sledovat lázeňští hosté aobyvatelé obce. Závod zdárně dokončilo 12 družstev z 18. Většina týmů, které musely z důvodu zranění člena družstva ze soutěže odstoupit, však ve vytrvalostním závodě pokračovala i mimo bodování. Zklamaní vojáci byli odhodláni dojet do cíle nejtěžší třídenní etapy. K neúspěšným týmům patřilo bohužel i družstvo Univerzity obrany vBrně.