Listy Univerzity obrany XVI/4 by Univerzita obrany

ZÁŘÍ 2020

LISTY UNIVERZITY OBRANY

VYŘAZENÍ

VELENÍ JE SKVĚLÁ VĚC

JEDEN ZA VŠECHNY

LISTY UNIVERZITY OBRANY

OBSAH

Čtvrtletník Univerzity obrany Brně Ročník 16 / číslo 4 akademický rok 2019/2020 Vydavatel Univerzita obrany Brně Kounicova 65, 662 10 Brno IČ: 60162694 www.unob.cz Redakce Oddělení marketingu UO Kounicova 65, 662 10 Brno Telefon: 973 443 203 Fax: 973 442 160 E-mail: listy@unob.cz

Vedoucí redaktor Mgr. Viktor Sliva viktor.sliva@unob.cz Redakční rada předsedkyně Ing. Hana Vlachová, Ph.D. místopředseda Dr. Miloš Dyčka, CSc. Grafická úprava a zlom Marek Sobola Vydavatelské oddělení UO Tisková příprava a tisk VGHMÚř Dobruška Oddělení ofsetového tisku Praha

Úspěšní absolventi UO odešli k útvarům

Jeden za všechny

Do kurzu základní přípravy nastoupilo 382 nových studentů

Z bláta do louže

Velení je skvělá věc

Výcvik v jednoduchých trhacích pracech

Bojujeme dál - Jak je to s rouškami?

Vědci z FVZ oceněni za výzkum antarktických mikroorganismů

Platforma pro podporu obrany a bezpečnosti ČR

Studentský projekt Astro Pi – Mission Space Lab

Poklady na Prýglu

Řidičák do terénu

Hokejisté na suchu

Oceněný časopis Vojenské rozhledy vydávaný CBVSS slaví sté narozeniny

Mobilizace 23. září 1938

V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje OPP VHÚ a UO Evidenční číslo MK ČR E 15403 Uzávěrka čísla: 22. 9. 2020 Číslo 4 vyšlo: 16. 10. 2020

l EDITORIAL l Koronavirová pandemie zatím neodezněla a nadále ovlivňuje chod Univerzity obrany. My vám tak přinášíme reportáže o tom, co se událo v „době covidové“, například jak naprosto odlišné bylo letošní vyřazení od těch předchozích, stejně jako kurz základní přípravy pro naše budoucí studenty, který letos poprvé kvůli koronavirové pandemii proběhl formou nepřetržitého vojenského výcviku. Ale i přes všechny komplikace způsobené šířením Covid-19 se v létě uskutečnila řada aktivit včetně přípravy v poli. Její součástí byl i výcvik v jednoduchých trhacích pracích, který byl pro studenty v mnoha ohledech i zkouškou nervů, anebo vzato ze zcela jiného soudku, letní tábor pro děti. A ze všech příspěvků, které vám v tomto čísle přinášíme, určitě neopomeňte praktický článek paní kapitánky Kubelkové o rouškách, které jsou nyní téma víc než aktuální.

Více než stovka úsp Univerzity obrany Viktor Sliva Foto: rtn. René Rámiš

„Beru to tak, že tu se mnou stojí všichni,“ říká na adresu svých kolegů z ročníku poručík Jan Hruška, jehož prostřednictvím bylo ve čtvrtek 30. července vyřazeno 117 letošních absolventů Univerzity obrany. Slavnostní ceremoniál se tentokrát kvůli epidemiologickým opatřením neodehrál před veřejností na brněnském Náměstí Svobody, ale v omezeném rozsahu na nástupní ploše Kasáren Šumavská.

pěšných absolventů odešla k útvarům

Pandemie nového koronavinu výrazně neovlivnila jen průběh slavnostního vyřazení, ale také obsah vystoupení jednotlivých řečníků. Ministr obrany Lubomír Metnar v úvodním proslovu ocenil úlohu Univerzity obrany v boji s koronavirem.

„I díky výrazné pomoci jejích studentů se nám jarní krizi podařilo překonat.“ Jádrem čtvrtečního ceremoniálu bylo slavnostní pasování absolventů univerzitní insignií prostřednictvím jednoho z nich, poručíka inženýra Jana Hrušky z Fakulty

vojenských technologií. „Zní to možná jako fráze, ale je to pro mě opravdu čest,“ říká extrovert s hlubokým hlasem, který bude ve svém novém působišti řídit letový provoz. Meč na rameno mu naposledy ve svém funkčním období přiložil dosavadní

rektor-velitel UO brigádní generál Bohuslav Přikryl. Jednomu z nejlepších studentů ročníku připadla také čest rozloučit se se svou alma mater. Ve svém zajímavém vystoupení všem přítomným i za své kolegy na závěr uvedl: „Ti, kdo před vámi dnes stojí, jsou pro službu své vlasti plně připraveni.“ Druhým stěžejním okamžikem ceremoniálu pak bylo předání rektorské funkce. Bojový prapor Univerzity obrany z rukou šéfa rezortu převzala nová rektorka-velitelka plukovnice Zuzana Kročová, která se funkce ujala první srpnový den. Za své studijní výsledky pak byla oceněna více než desítka dalších studentů. Těsně po závěrečném slavnostním pochodu pozdravili své nové kolegy během přeletu nad kasárnami piloti dvou stíhaček. A pak se k modré obloze místo letounů vznesla téměř stovka čepic z rukou poručic a poručíků, kteří právě uzavřeli studentskou kapitolu svého života.

Jeden za všechny Viktor Sliva

„To bylo s nadsázkou,“ vysvětluje Jan Hruška, otec letošního nejlepšího absolventa Univerzity obrany a sám vrchní praporčík na náměšťské základně devítileté přemlouvání svého syna, aby se nestal vojákem z povolání. Poté, co Jan Hruška mladší úspěšně absolvoval střední vojenskou školu v Moravské Třebové a nyní i Univerzitu obrany, svůj postoj změnil: „Teď jsem na syna náležitě pyšný!“

„Má vojenská kariéra začala už mnohem dřív, před devíti lety na střední škole v Moravské Třebové,“ uvádí poručík inženýr Jan Hruška jeden z možných důvodů, proč se mu díky jeho studijním výsledkům dostalo pocty při slavnostním vyřazení letošních absolventů Univerzity obrany. Kořeny jeho vztahu k armádě jsou však mnohem hlubší. Vyrůstal ve vojenské rodině, s níž střídal bydliště, až definitivně zakotvila v Bučovicích.

Zkušenosti získané během studia střední vojenské školy v Moravské Třebové se logicky projevily už při základní přípravě a nejinak tomu bylo i nadále. „Zavolal si mě tehdejší velitel roty major Šťastný a říká mi, že by potřeboval někoho na pozici velitele čety. Řekl jsem mu, že někoho doporučím, a on prý: Ne, ne, ne, já chci vás! A tím to vlastně všechno odstartovalo,“ zamýšlí se poručík Hruška nad začátkem cesty, která jej přivedla až

7 k roli hlavního aktéra při vyřazování letošních absolventů. Na střední škole lákaly Jana Hrušku technické předměty a uvažoval o budoucí kariéře v ženijní oblasti. Jenže pak i pod vlivem svého otce, působícího na letišti v Náměšti nad Oslavou, začal inklinovat k „modrým“, jak sám říká, a když se naskytla možnost zvolit studium řídícího letového provozu, vzal to jako výzvu. Na Ústavu leteckého zdravotnictví kromě jiných předpokladů prokázal i velmi požadovanou kvalitu krátkodobé paměti a v cestě mu již nic nestálo. Součástí studia byl mimo jiné i pohled z opačné strany – let v kokpitu vojenského letadla. „Člověk musí vědět, co tam ten pilot řeší, na které budíky kouká, jaké knoflíky mačká a co při tom zažívá,“ vysvětluje absolvent Hruška potřebu popsané zkušenosti. Uplatnit ji mohl i během dvou praxí, které absolvoval v moderně vybaveném simulačním centru na Akademii ozbrojených sil generála Milana Rastislava Štefánika v Liptovském Mikuláši.

„Člověk musí vědět, co tam ten pilot řeší, na které budíky kouká, jaké knoflíky mačká a co při tom zažívá.“ Tam také čerpal materiál pro svou diplomovou práci: „Zpracoval jsem dva jednotlivé technické návrhy pracovišť a souvisejícího vybavení simulátoru, které má teď univerzitní katedra letectva k dispozici pro případnou realizaci.“ Ani teď po úspěšném absolvování studia se však poručík Hruška k řízení reálného provozu nedostane. Čeká ho další příprava a kurzy. „Na ciferníku

mezi dvěma dvanáctkami jsem na cestě k samostatnému řízení tak někde kolem šestky, to znamená v půlce,“ hodnotí absolvent současnou fázi svého vzdělání a očekává, že první ostré pokyny vydá v průběhu léta příštího roku. A v čem vidí budoucnost svého oboru? Především v nahrazení hlasové komunikace mezi pilotem a věží počítačovými pokyny. A jak jeden z letošních nejlepších absolventů Univerzity obrany tráví svůj volný čas? „To je docela problém, protože já rád řídím i u počítače, mám spoustu takových her, simulátorů, co pomáhají udržet si přehled,“ popisuje Jan Hruška svou oblíbenou činnost, kterou dále doplňuje hraní v kapele na klávesy, četba a sbírání verneovek, či lepení modelů letadel. „Možná to zní jako klišé, ale pro mě je to opravdu čest,“ hodnotí poručík Hruška, který si hodně zakládá na vojenské hrdosti, možnost zastupovat při vyřazovacím ceremoniálu s mečem na rameni všechny své kolegy: „Vnímám je tady všechny kolem sebe.“

Do kurzu základní přípravy nastoupilo 382 nových studentů Univerzity obrany

kpt. Monika Nováková, tisková a informační důstojnice VeV-VA

V pondělí 10. srpna to před kasárnami Dědice opět po týdnu vypadalo, jako by vyškovští pořádali Den otevřených dveří. Civilisté se sem začali sjíždět již kolem 6. hodiny ranní a časem jich postupně přibývalo a přibývalo. Jen objemná zavazadla dávala tušit, že pobyt plánují na delší dobu. Tentokrát šlo o nově přijaté studenty Univerzity obrany v Brně, kteří však musí před zahájením studia nejprve úspěšně absolvovat kurz základní přípravy ve Vyškově.

Tyto kurzy v současné době v souvislosti s Covid-19 probíhají za mimořádných preventivních opatření, a tak kolem 7. hodiny ranní zde přibyly také desítky lidí oblečených ve speciálních ochranných oblecích. V případě tohoto kurzu se jednalo o příjmový personál nejen z Vojenské akademie, ale i Univerzity obrany a také Agentury vojenského zdravotnictví, zajišťující vstupní lékařské procedury včetně testování na Covid-19. Nikdo z nováčků tak nesměl dovnitř, dokud neabsolvoval měření teploty, neměl nasazenou roušku a rukavice, nevyplnil dotazník a nepodepsal speciální prohlášení týkající se Covid-19 a nepodrobil se testování na Covid-19. „Tyto speciality je ostatně čekají i v průběhu výcviku,“ upřesnil velitel základní přípravy nadpraporčík Pavel Konvalinka, který dodal, že hned od počátku byl také kladen důraz na organizaci větších rozestupů mezi nováčky. Ti se sjížděli postupně v průběhu ce-

lého dne ze všech koutů naší republiky. „Očekávali jsme jich celkem kolem čtyř stovek, takže zatímco někteří již absolvovali rozdělení do výcvikových skupin podle fakult, ubytování, vystrojení a první kroky v zeleném, někteří teprve dorazili,“ vysvětloval kolem 14. hodiny odpolední nadpraporčík Konvalinka. Nutno podotknout, že v úmorném tropickém horku to byl pro všechny zúčastněné velmi náročný den. Nováčky nyní čeká takových dní více, neboť i jejich výcvik poběží v nepřetržitém režimu.

8 10

Z bláta do louže Viktor Sliva Během pouhých čtyř týdnů se z dosavadních středoškoláků stali adepti vojenského řemesla se základními dovednostmi a znalostmi. K vrcholům jejich měsíční základní přípravy nepochybně patřil krátký pobyt mezi pásy pohybujícího se bojového vozidla. „Byl to zvláštní pocit, ale vzhledem k tomu, že jsme leželi obličejem k zemi, jsem nad sebou pouze slyšel rachot,“ říká těsně po akci vojín Ondřej Kohout. Toto zaměstnání bylo součástí třídenního komplexního cvičení na konci přípravy a shodou okolností proběhlo v den, který přinesl zdaleka nejhorší počasí za celé trvání přípravy. Neustávající hustý déšť připravil studentům skutečně obtížné podmínky. Nejprve museli ve dvojici překonat vleže blátivou stopu rozjezděnou pásy transportéru a poté zalehli do okopu naplněného napršenou vodou. „Jsem z gymplu a takovéto věci se mi dosud vyhýbaly,“ popsal vojín Kohout čerstvý zážitek nováčka.

9 11

„Velení je skvělá věc,“ říká docent Zdeněk Flasar studentům třetího ročníku mechanizovaných odborností nastoupeným na okraji TPC 3 ve výcvikovém prostoru Březina a po krátké dramatické pauze dodává: „Ale musí být přiměřené. Když předávám nějakou nadbytečnou informaci, odvádím zbytečně pozornost.“

14 betonového koridoru pouštějí studenti po družstvech a svůj postup koordinují. „Přistupujeme k tomu tak, že každý student bez ohledu na odbornost je budoucí řídicí pracovník. Část studentů se bude zabývat vysoce specializovanými činnostmi, část bude pracovat přímo v poli, ale každý bude muset umět plánovat, organizovat, řídit jednotku, vydávat relevantní pokyny a současně znát, co dělají jejich podřízení. K tomuto je vedeme krok po kroku, semestr po semestru, aby byli schopni pracovat jako důstojníci,“ popisuje základní filozofii přípravy v poli major Pavel Zahradníček, odborný asistent na Katedře vševojskové taktiky, který celé přípravě v poli velí. Na dalším stanovišti dráhy bojovníka pak Zdeněk Flasar na vlastním těle demonstruje způsob přechodu přes drátěnou překážku. Jedním ze studentů, kteří jej dobrovolně následují, je četař Petr Docent Flasar je řídícím na jednom z pracovišť, kde na přelomu srpna a září probíhá letošní letní příprava v poli. Jejím cílem je v tomto případě prohloubit velitelské dovednosti, konkrétně vydávání jednotlivých úkolů, povelů, vystupování před lidmi přímo v terénu s ohledem na taktickou situaci tak, jak na to byli studenti připravování ve druhém a třetím ročníku. Současně probíhá zdokonalování jejich fyzického fondu, který budou jako nastávající velitelé čet nezbytně potřebovat. A k tomuto účelu se nejlépe hodí zdejší dráha bojovníka. Jako první přichází na řadu labyrint, jehož stěny jsou na několika místech přerušeny mezerami. „Ve skutečnosti to mohou být dveře, či okna a pro vás to znamená, že zde musíte zpomalit. I kdyby byl otvor na rovné stěně, nemůžete kolem jen tak projít,“ popisuje taktiku pohybu v popsaném terénu docent Flasar. Po individuálním průchodu labyrintem se do Kudrna. „Baví mě příprava v poli a tohle jsem si chtěl vyzkoušet,“ popisuje student třetího ročníku důvod, proč se rozhodl nalehnout na ostnatou překážku, a vytvořit tak můstek pro své kolegy. U Myslejovické přehrady probíhá praktická příprava z předmětu Dekontaminace. Přímo na břehu přehrady je zřízeno pracoviště pro očistu kolové techniky, nedaleko na louce pak další čtyři pracoviště, na nichž se studenti střídají v půlhodinových intervalech. „Zde si studenti nacvičují použití prostředků individuální ochrany, nasazení a sundání masky akčním způsobem, který zatím nepoznali,“ odkrývá náplň činnosti na jednom z pracovišť kapitán Dušan Trefilík z Oddělení chemického vojska Ústavu ochrany proti zbraním hromadného ničení. Dominantou zdejšího dočasného výukového areálu je nafukovací stan, který slouží k dekontaminaci vojáků, zraněných a výzbroje zasažené bojovou chemickou

látkou nebo radionuklidy. Nyní jím stejně jako dalšími stanovišti studenti procházejí a poslouchají výklad. Již za několik hodin tudy však v rámci praktické přípravy projdou znovu a tentokrát si účinnost dekontaminačního zařízení vyzkoušejí doslova na vlastní kůži. Pomyslným vyvrcholením přípravy v poli je praxe ve štábu, zřízeném ve srubovém táboře. Ve srovnání s předchozím rokem je více uzpůsoben realitě, je zasíťován, na každém pracovišti je počítač,

jehož prostřednictvím může náčelník štábu dát pokyn ke zpracování určitého dokumentu, a práci na něm průběžně vidí. Činnosti se zde tak přibližují tomu, jak to vypadá na skutečném operačním centru. „Současně tady máme společný operační obraz, který prezentuje reálnou situaci v prostoru, požíváme situační značky v souladu se symbolikou NATO,“ popisuje práci ve štábu major Zahradníček. U jednoho z počítačů právě pracuje jako operátor S1 četařka Veronika Neku-

dová. „Momentálně mám na starosti, kdo je kde ubytovaný a veškeré personální zabezpečení,“ říká budoucí personalistka a dodává: „Začínám se zapojovat do práce s lidmi, což bude přínosem pro mé zaměstnání.“ „Tímto končíme předmět Příprava v poli pro studenty třetího ročníku,“ shrnuje náplň činnosti ve štábu major Zahradníček. Na tuto fázi studia následně navážou jednotlivé odborné katedry v modulovém výcviku.

Stres s náložkou v ruce plk. Tibor Palasiewicz

„Nikam neodcházejte, klid,“ vnášejí zkušení řídící z Katedry ženijní podpory a Katedry ženijních technologií rozvahu do jednání studentů druhého ročníku, kteří s právě zapálenými časovanými rozněcovači ostrých náložek u nohou jeví tendenci vzdálit se. Jistá nervozita studentů není vůbec překvapivá, vždyť takový materiál používají poprvé od svého vstupu do armády. Absolvování výcviku v jednoduchých trhacích pracích probíhá podle požadavku na výstupy z učení a v souladu se schválenou akreditací magisterských studijních programů na závěr druhého ročníku studia. Letos se tak stalo v rámci přípravy v poli ve dnech 7.–11. září. Ještě předtím absolvovali studenti v posledním týdnu měsíce srpna v Brně teoretickou část výcviku. V ní byli seznámeni s legislativou a využitím trhacích prací a následně s materiálem a ženijní municí, které jsou zavedeny v Armádě ČR a budou používány v praktické části výcviku.

V uvedených dnech pak následovala praktická část. První den v dopoledních hodinách byli všichni studenti přezkoušeni ze znalostí ženijní munice, materiálu, postupů a bezpečnostních opatření při trhacích pracích dle platné legislativy. Poté následoval už samotný praktický nácvik s cvičnou municí a výcvik s ostrou ženijní municí vždy po skupinách, které se střídaly na cvičišti ostrého trhání Svatá Anna ve VVP Dědice. Nejdříve studenti prováděli nácvik činností s cvičnou municí. Důraz byl zejména kladen na pracovní postup při sesta-

Na povel řídícího spojují časovaný rozněcovač s náložkou pomocí rozbuškového šroubu a ukládají ji na stanovené místo. Poté už zní povel „Pálit“, k níž celá příprava směřovala.

vování časovaného rozněcovače a plnění úkonů na jednotlivé povely. Po úspěšném ověření všech potřebných dovedností byl zahájen výcvik již s ostrou ženijní municí v určených prostorech cvičiště. Stres spojený s dosud nezažitým nakládáním s výbušninou je dobrou příležitostí k poznání sebe sama. Proto studenty krok za krokem následují na jednotlivých stanovištích jejich dvě kolegyně ze třetího ročníku. Zaznamenávají časovou osu, jež bude později využita ke zhodnocení dat, která proudí ze senzorů, jimiž jsou studenti vybaveni. „Jsme tu proto, aby o sobě získali informaci, jakým způsobem fungují v krizové, náročnější situaci, než je ta běžná v lavici v učebně,“ popisuje plukovník David Ullrich, vedoucí Katedry leadershipu cíl sběru dat. „Mimo jiné se sleduje pozornost, jakou udrželi ve standardních podmínkách a pak po náročné situaci,“ doplňuje plukovník Ullrich, který se dlouhodobě věnuje výzkumu vlivu stresu na jednání člověka. Studenti jsou vedeni pod čísly, takže citlivé informace o své osobě mají k dispozici jen oni. Včetně feedbacku, jak se sebou dál. Po zhotovení časovaného rozněcovače se studenti na povel řídícího přesunují do prostoru trhací jámy, kde jim řídící na úseku přesně určuje místo pro uložení náložky. Na povel řídícího spojují časovaný rozněcovač s náložkou pomocí rozbuškového šroubu a ukládají ji na stanovené místo. Poté už zní povel „Pálit“, k níž celá příprava směřovala. Po zapálení všech časovaných rozněcovačů se stu-

denti přesunují do bezpečné vzdálenosti a čekají na kýžený výsledek - na výbuchy. V obličejích studentů je vidět úleva a i radost z toho, že se vše zdařilo. Po uplynutí bezpečné doby je provedena prohlídka místa a vyhodnocení splnění úkolu řídí-

cím. Tím pro studenty výcvik končí. Ne však pro ty, kteří se rozhodli absolvovat studijní specializace Velitel ženijních jednotek a Ženijní technologie. Tyto studenty budou čekat další zajímavá zaměstnání s využitím ostré ženijní munice.

Ustavující zasedání Akademického senátu Univerzity obrany Mgr. Tomáš Zbořil

AS a poté byla vyhlášena volba předsedy senátu. V tomto období již nekandidoval jeho dlouholetý předseda prof. Jiří Kassa a bylo tedy jasné, že předsedou senátu se stane někdo nový. Navržen byl profesor Jan Kohout z Fakulty vojenských technologií, který se svou nominací vyslovil souhlas. V tajné volbě získal nový předseda 24 hlasů a byl platně zvolen. Na bezprostředně navazujícím mimořádném zasedání AS byli členy předsednictva zvoleni další čtyři senátoři. Po více než šesti měsících od svého zvolení se poprvé sešli noví členové Akademického senátu univerzity na svém ustavujícím zasedání v pátek 18. září 2020. Funkční období předchozího senátu bylo v souvislosti s epidemickou situací prodlouženo speciálním zákonem až do 12. září 2020. Jednání svolal a řídil předseda koordinační volební komise a přihlížela mu také paní rektorka plukovnice Zuzana Kročová. Nově zvolení senátoři složili slib člena

předseda: prof. RNDr. Jan Kohout, CSc., FVT 1. místopředseda: Mgr. Ing. Leopold Skoruša, Ph.D., FVL 2. místopředseda: Mgr. et Mgr. Tomáš Kučera, Ph.D., FVZ členka: PhDr. Ivana Čechová, Ph.D., CJV člen: čet. Vojtěch Landa, FVT, student.

Bojujeme dál - Jak je to s rouškami? kpt. RNDr. Klára Kubelková, Ph.D.

Všichni nosíme roušky. Staly se ze dne na den součástí našich životů. Se zpřísňujícími se epidemiologickými opatřeními, které znovu plošně platí na celém území České republiky, je opět povinnost si chránit ústa a nos. Máme to opravdu chápat jako obtěžující a nařízenou povinnost nebo naopak z účinné ochrany dýchacích cest vytvořit přednost a gesto toho, že vnímáme důležitost ochrany zdraví nás všech?

S narůstajícím počtem nemocných a obav o další rozšiřování epidemie koronaviru se začátkem epidemie staly profesionální ochranné prostředky nedostatkovým zbožím. A tak v době, kdy bylo zakázané opouštět domov bez zakrytého nosu a úst, se stala celonárodním hitem z nejrůznějších materiálů podomácku vyrobená rouška. S tímto symbolem solidarity a ohleduplnosti, kdy vzniklo dnes již známé heslo Moje rouška chrání tebe, tvoje rouška chrání mě! se také začalo objevovat velké množství dotazů, jakou ochranu dokáží lidské populaci bavlněné roušky poskytnout nebo zda jsou takto vyrobené roušky srovnatelné s těmi papírovými chirurgickými, případně jak správně o roušky pečovat. Do jaké míry se tedy toto ,,koronavirové“ heslo zakládá na pravdě? Různé typy roušek a ochrana proti virové nákaze Na základě řady odborných vědeckých textů a dat nasbíraných především během epidemie SARS v Asii se můžeme potkat s informacemi, které lze jednoduše shrnout do následujícího tvrzení. Svépomocí vyrobená bavlněná rouška z bavlněné látky snižuje přenos chřipkových virů dvakrát až dvaapůlkrát, lékařská papírová rouška čtyřikrát až pětkrát a profesionální respirátor nejvyšší třídy ochrany asi stokrát. Nicméně

lze stále spekulovat o tom, zda ochrana roušek směrem ven je silnější než ochrana směrem dovnitř. Na českém i zahraničním trhu se lze setkat s různými druhy ochrany úst, které lze vyrobit z různých druhů tkanin a v rozmanitých tvarových provedeních. Naší pozornosti jistě v době po domácku vyráběných roušek neunikla informace ohledně použití nanomateriálů. Tento neskutečně zajímavý a pro každodenní život užitečný materiál lze použít i na přípravu roušek, přesněji řečeno nanofiltrů, které se přímo vkládají do respirátorů či se všijí do bavlněných roušek. Díky jemnému nanofiltru, který je schopen na krátkou vzdálenost ,,přitáhnout“ virové částice do své struktury, se nanomateriál řadí mezi inovativní materiály. S každým pozitivem je však třeba také zvážit i jistá praktická omezení, která nanomateriál přináší, například v nemožnosti domácí sterilizace. Nanomateriál zpravidla nelze jednoduše omýt, vyprat či sterilizovat horkým vzduchem tak, aby byla zachována či obnovena jeho funkce, jak tomu je v případě bavlněných roušek. Při používání jakékoliv ochrany úst a nosu také neplatí, že jeho vrstvení nám poskytne větší ochranu. Tímto způsobem nedochází ke zvýšení efektivity ochrany použitým materiálem, ale pouze ke ztíženému dýchání, což je pro nošení roušek nežádoucí efekt.

Vědci z FVZ oceněni za výzkum antarktických mikroorganismů pplk. prof. RNDr. Miroslav Pohanka, Ph.D., DSc.

Český polární výzkum má dlouhodobou tradici a mimo jiné je spojen například se jménem akademika a spisovatele Františka Běhounka a spisovatele a cestovatele Václava Vojtěcha. Po období neorganizovaného výzkumu na úrovni nadšených jednotlivců přišla na konci devadesátých let minulého století koncepce českého antarktického výzkumu a idea výstavby výzkumné základny, která byla později na pobřeží ostrova Jamese Rosse vystavena a v roce 2007 slavnostně otevřena pod názvem Polární stanice Johana Gregora Mendela.

Stanice je provozována Masarykovou univerzitou, ale ke svému výzkumu ji využívá řada týmů z Akademie věd, vysokých škol a výzkumných ústavů. Výsledky výzkumu jsou zpětně vyhodnocovány a z nich je pak vyhlášen výsledek nejlepší. V letošním roce byla takto oceněna publikace, kterou zpracoval autor tohoto článku spolu s Bc. Jitkou Žákovou (oba Fakulta vojenského zdravotnictví, Univerzita obrany) a prof. RNDr. Ivo Sedláčkem, CSc. (Česká sbírka mikroorganismů, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita). Konkrétně se jedná o publikaci s názvem „Digital camera-based lipase biosensor for the determination of paraoxon“ otištěnou v prestižním časopise Sensors and Actuators B Chemical (časopis s impaktním faktorem 6.393 náležející do první decilu ve svém oboru).

Vlastní náplní práce byla izolace unikátních kmenů mikroorganismů žijících v extrémně chladných podmínkách (psychrofily) a jejich aplikační využití pro stanovení neurotoxických látek. V rámci spolupráce byl z Masarykovy univerzity poskytnut izolát s vysokou aktivitou enzymu lipázy. Pracovníci na Univerzitě obrany se pak úspěšně zabývali přípravou biosensenzoru, který využíval právě tuto lipázu pro rychlý průkaz neurotoxických látek zastoupených modelovým jedem paraoxonem. Biosenzor fungoval na kolorimetrickém principu, kdy na tenké vrstvě v rámci papírové matrice docházelo k chemickým reakcím vedoucím ke vzniku kontrastně modrého zbarvení a v přítomnosti kapky jedu zůstala matrice bílá. Celá analýza byla prováděna za využití fotoaparátu mobilního telefonu.

Na půdě Univerzity obrany se vysoké školy a komerční firmy dohodly na vytvoření společné platformy pro podporu obrany a bezpečnosti ČR

Dr. Vladimír Šidla Foto: Viktor Sliva

Za účasti ministra obrany Lubomíra Metnara se v pátek 17. července na Univerzitě obrany v Brně uskutečnilo jednání představitelů resortu obrany s rektory veřejných vysokých škol a zástupci českého obranného průmyslu. Cílem bylo identifikovat možnosti spolupráce umožňující přispět k prohlubování bezpečnosti a obrany České republiky.

Za hlavní cíl jednání označil ministr obrany vznik dlouhodobé, stabilní a provázané platformy veřejných vysokých škol, výzkumných institucí, Univerzity obrany, bezpečnostního a obranného průmyslu a resortu obrany, jež vytvoří synergický efekt v oblasti vědy a výzkumu k podpoře obranyschopnosti země a kterou je ministerstvo obrany připraveno podpořit. V projevu ocenil přínos Univerzity obrany při plnění úkolů resortu obrany, označil ji za vlajkovou loď a podtrhnul roli, kterou bude jediná vojenská vysoká škola hrát v rámci připravované platformy. Generál Jaromír Zůna: Je potřeba přinášet nové vize pro rozvoj ozbrojených sil První zástupce náčelníka Generálního štábu AČR generálporučík Jaromír Zůna zdůraznil nutnost posílit inovační potenciál ČR, dále rozvíjet bezpečnostní teorie a zacílit vědecko-výzkumnou spolupráci na potřeby rozvoje výstavby vojenských sil. „Je nezbytné svázat vědeckou teorii nejen s aktuálními cíli výstavby, ale také

přinášet nové impulsy a vize pro budoucí rozvoj ozbrojených sil,“ uvedl a nastínil hlavní směry, mezi které patří rozvoj umělé inteligence, rozvoj autonomních systémů, robotizace, substituce lidského faktoru, nové technologie a materiály a podpora životního cyklu hlavních platforem.

21 Závěr, který provedl hostitel, rektor-velitel Univerzity obrany, brigádní generál Bohuslav Přikryl, byl pozitivní. Veřejné vysoké školy deklarovaly jednoznačný zájem o komplexní zapojení do připravované společné platformy pro podporu obrany. A co dál: Univerzita obrany nyní ve spolupráci s ministerstvem obrany stanoví priority spolupráce, vysoké ško-

Jiří Hynek: Stát musí jasně definovat své potřeby Náměstek pro řízení sekce průmyslové spolupráce MO Tomáš Kopečný považoval za klíčové sladit schopnosti vysokých škol a výzkumných organizací ve prospěch zajištění obranyschopnosti, což umožní další rozvoj technologicko-průmyslové základny státu, podporu strategické autonomie, zajištění zaměstnanosti a stimulaci inovací vyvíjených společně civilním a vojenským sektorem. K tomu navrhl, aby se Univerzita obrany stala koordinátorem aktivit, kterých se budou účastnit zástupci vysokých škol a firem, kteří se současně zapojí do práce vědeckých sekcí MO. Jiří Hynek, který zastupoval Hospodářskou komoru ČR i Asociaci obranného a bezpečnostního průmyslu ČR, zvýraznil přínosy obranného průmyslu a základní předpoklady spolupráce podniků a vědeckých institucí s resortem obrany. „Považuji za důležité jasně definované potřeby ze strany státu, dostatečný zdrojový rámec a reálné uplatnění vědeckých výsledků v praxi,“ uvedl. Vysoké školy iniciativu uvítaly Zástupci jednotlivých vysokých škol uvítali toto úvodní jednání a většinově se shodli na potřebě spojení schopností svých organizací ve vědecko-výzkumné

oblasti k podpoře obrany země. V bohaté diskusi, které se účastnil i ministr obrany, byla projednána řada otázek týkajících se možností zapojení jednotlivých institucí do společné platformy umožňující komplexní a účelové propojení základního a aplikovaného výzkumu, experimentální, vývojové a inovativní činnosti a schopností implementace výsledků do prohloubení bezpečnosti a obrany státu.

ly představí svoje schopnosti a nominují zástupce do odborných sekcí, což vytvoří předpoklad pro možnou institucionalizaci této platformy, která už dostala jasné úkoly a termíny. Rektoři vysokých škol přijali pozvání ministra obrany na další schůzku na přelomu září a října na Ministerstvu obrany v Praze, na které se již budou řešit konkrétní záměry zakládané spolupráce.

Studentský projekt Astro Pi – Mission Space Lab

Certifikát mentora týmu Orbiters

pplk. Ing. Radim Bloudíček, Ph.D.

Během uplynulého školního roku se skupina žáků pod vedením pedagogů z Univerzity obrany v Brně zúčastnila studentského projektu vyhlášeného Evropskou kosmickou agenturou ESA. Jeho součástí byl i experiment spuštěný na palubě mezinárodní kosmické stanice ISS na platformě Raspberry Pi. Tým nazvaný Orbiters patřil mezi pouhých 163 z 18 zemí, kterým se podařilo projekt úspěšně dokončit.

Celá idea projektu začala na Katedře letecké techniky v srpnu 2019, kdy se zrodil nápad na poněkud netradiční marketingovou aktivitu mezi žáky Vojenské střední školy a Vyšší odborné školy Ministerstva obrany v Moravské Třebové. Katedra kontaktovala majora Ondřeje Kropáčka, který se na této škole stará o studium specializací inženýrské letecké služby a letecké radionavigační služby. Tomu se nápad na studenty vytvořený program běžící na ISS velmi zamlouval. Přípravy na projekt začaly ihned poté, co činnost zahájil tamní kroužek programování vedený Ing. Richardem Cvrkalem, který se následně postaral o potřebné programovací dovednosti zúčastněných žáků. Téměř nikdo ze žáků neměl před zahájením projektu jakoukoli zkušenost s programováním a jejich znalosti v oboru elektroniky byly doposud výhradně teoretické. Před námi pedagogy (vedle autora článku šlo o již zmíněného Ing. Cvrkala a dále o kapitána Lukáše Hona a nadporučíka Pavla Dyčku) tedy stál velmi nelehký úkol - ukázat žákům, co je jedno-

desková platforma Raspberry Pi, jak se propojuje s elektronikou, dále žáky naučit programovat od úplných základů až po velmi propracované programové bloky, které posuzují a následně několik hodin testují odborníci z ESA, přičemž jakákoliv chyba kódu nebo nedodržení pravidel by znamenalo vyřazení z projektu. Ovšem vidina účasti na projektu kosmické agentury ESA a z ní plynoucí obrovské nadšení všechny zmíněné počáteční nevýhody naprosto eliminovaly. Pedagogové si rozdělili role tak, že Richard Cvrkal učil žáky programování, kapitán Hon vyráběl potřebný hardware a přípravky nutné pro zvládnutí platformy Raspberry Pi, nadporučík Dyčka se staral o vyšší programování, kontrolu kódů a následně celého programu a autor článku se postaral o materiál, komunikaci s ESA a vedení celého týmu. Projekt AstroPi Mission Space Lab je projektem Evropské kosmické Agentury ESA, která jej každoročně vypisuje ve spolupráci s Raspberry Pi foundation. Do projektu se mohou hlásit týmy žáků střed-

23 ních škol do 19 let věku, kdy zúčastněný tým musí pocházet z členské země ESA nebo Kanady. Projekt je rozdělen na několik fází, kdy v první fázi se poskládá tým, který si zvolí jméno a pošle k posouzení záměr experimentu. Náš tým se jmenoval Orbiters a pracoval ve složení: Matěj Papežík, Stanislav Hajský, Patrik Csicso, Dominik Hloušek, Šimon Synovec, Vlastislav Burian. Cílem bylo dostupným hardwarem měřit po dobu dvou oběhů ISS okolo Země hodnoty magnetického pole a zrychlení ve všech osách a po jejich vyhodnocení posoudit odchylky ISS od ideální kruhové orbity a přesného výpočtu doby oběhu kosmické stanice. V listopadu 2019 jsme byli ESA vyrozuměni, že náš tým byl zařazen mezi 423 vybranými z 23 zemí. Na palubě ISS byly k dispozici dva jednodeskové počítače Raspberry Pi s rozšířením SenseHAT, které obsahují tříosý akcelerometr, tříosý magnetometr, LED maticový displej, teploměr, tlakoměr a vlhkoměr. Dále byly počítače doplněny kamerou pracující ve viditelné, respektive blízké infračervené oblasti. Jeden kompletní počítač, shodný s tím na ISS, poskytla kosmická agentura ESA a další dva dodala Katedra letecké techniky tak, aby žáci mohli věnovat maximum svého času programování na skutečném zařízení. Fáze vytváření programu končila 14. února letošního roku, kdy po poctivé práci žáků a pečlivé kontrole pedagogů byl kód zaslán do Evropské kosmické agentury. Tím začala fáze 3, kterou jsme již nemohli ovlivnit. Program byl několikaExperiment byl založen na využití čidel přídavné desky SenseHAT připojené konektorem k počítači Raspberry Pi, verze 3B. Programový kód zjišťoval povoleným způsobem aktuální čas a k časovým značkám přiřazoval hodnoty magnetického pole zjištěného tříosým magnetometrem a dále hodnoty složek zrychlení pomocí tříosého akcelerometru. Tato data byla průběžně ukládána do „.csv“ souboru, což byl jediný povolený způsob, jak dostat data zpět na Zemi. Následně změřené údaje zpracováli žáci v prostředí Matlab. Zároveň LED displej, který je součástí desky SenseHAT způsobem tzv. bargrafu ukazoval posádce přibližné hodnoty měření a dobu běhu programu. Úkolem dat o zrychlení z akcelerometru bylo zjistit případné odchylky ISS od kruhové orbity, takže žáci si museli oprášit znalosti Keplerových zákonů z fyziky a tyto aplikovat. Nicméně data neukázala žádné hodnoty zrychlení v některé z os, vyjma situací, kdy vlivem činnosti posádky nebo vybavení (ventilátory atp.) v blízkosti počítače byly v datech náhodné výkyvy. Data z tříosého magnetometru vypadala o mnoho zajímavěji, zde šlo srovnat hodnoty magnetických polí s aktuální polohou ISS a například bylo možné vypočítat i přesnou hodnotu periody oběhu ISS, tj. 92 minut a 38 sekund.

Jednodeskový počítač Raspberry Pi s rozšířením SenseHAT na palubě ISS (zdroj: www.astro-pi.org) násobně kontrolován a následně několik hodin testován. V dubnu program získal tzv. „Flight Status“, tehdy již byla jistota, že kód bude na ISS spuštěn. Ani tehdy ovšem nebylo úplně vyhráno. Některé experimenty byly spouštěny vícekrát, když se vyskytly nečekané problémy – například, když CANADARM na ISS zastínila výhled kameře počítače, a ESA musela požádat amerického partnera NASA o uvolnění

výhledu z modulu COLUMBUS. Náš experiment, čtení magnetometrů a akcelerometrů nakonec zdařile proběhl 16. dubna 2020 v odpoledních hodinách, kdy jej na palubě ISS spustila posádka Expedice 62, aktuálně ve složení Oleg Skripočka – Roskosmos, Jessica Meirová - NASA, Andrew Morgan - NASA, Anatolij Ivanišin - Roskosmos, Ivan Vagner – Roskosmos a Christopher Cassidy - NASA.

Pozice ISS během experimentu (zdroj: Mission Space Lab Phase 4 Report)

CANADARM ve výhledu počítače IZZY (zdroj: emailová komunikace s ESA) Program sbíral data o magnetickém poli planety a zrychlení mezinárodní kosmické stanice po dobu dvou jejích oběhů, tedy cca 180 minut. Poslední fázi 4, zpracování dat a sepsání závěrečné zprávy zkomplikoval šířící se koronavirus, kdy všichni žáci a pedagogové museli zůstat doma. ESA provedla bleskový průzkum mezi účastníky projektu AstroPi, zda jsou schopni práci dokončit. Jelikož tento dopadl dobře, ESA pouze prodloužila termín zpracování výsledků a odeslání závěrečné zprávy. Žáci výsledky zpracovali v programovém prostředí MATLAB a následně v anglickém jazyce zpracovali návrh závěrečné zprávy, která byla opět podrobena pečlivé kontrole, jak formální a odborné, tak i jazykové. Zpráva byla odeslána 3. července a o téměř měsíc později přišel z agentury očekávaný email, že sice náš experiment nevyhrál, ale byl mezi pouhými 163 z 18 zemí, kterým se povedlo projekt úspěšně dokončit. Získali jsme rovněž pochvalu za vysokou kvalitu práce a samozřejmě podepsaný certifikát. Ovšem nejlepším výsledkem projektu bylo nadšení žáků a skutečnost, že v jejich vědomí je zapsáno - Univerzita obrany a Katedra letecké techniky je tou správnou institucí pro vysokoškolské studium.

Zpracovaná data z magnetometru naměřená na ISS (zdroj: Mission Space Lab Phase 4 Report)

ANGLIČTINA 25

Do you know when to use -ing and when to use to + infinitive after a verb? A verb can be followed by another verb. The second one usually needs to change into the -ing form or the to + infinitive form. Which form you need depends on what the first verb is. Let´s practice the grammar of GERUNDS and INFINITIVES. 1. Read the article about learning vocabulary and choose the correct form of the verbs in italics. A new study shows that we could learn/to learn vocabulary while we are sleeping. This is great news for students struggling to learn/learn a new language. It is also good for anyone who is trying to expand/expanding their knowledge of words. Researchers from the University of Bern in Switzerland have shown that it is possible to learn/learning new information while we are sleeping deeply, and then recall this information when we need it after we wake up/waking up. This new information includes foreign language vocabulary. The researchers conducted tests on whether or not a person can remember/to remember new words and their translations while they were asleep. They said our sleeping brain is much more aware of the outside world than we thought. Researcher Marc Züst said, “language areas of the brain and the hippocampus - the brain‘s essential memory hub - were activated“ after a person woke up. He said these areas of the brain allow us to remember/remember vocabulary during deep sleep. The researchers said that during deep sleep, our brain cells are active for a short period of time - about half a second. The cells then enter into a period of inactivity - again, about half a second. The active state is called “up-state“ and the inactive state is called “down-state.“ The “up-state“ period is time when our brain could learn/to learn new vocabulary. The researchers say more research is needed to be/being 100 per cent sure that we can learn/to learn vocabulary while asleep. Grammar reference: https://www.helpforenglish.cz/article/2008082410-verb-patterns-slovesne-vzorce 2. Match the words from an article to their definitions. 1.

struggling

a. bring a fact, event, or situation back into one´s mind

expand

b. having knowledge or understanding of a situation or fact

recall

c. the smallest living part of a human, animal or plant

aware

d. give the necessary time or opportunity for something to happen

essential

e. the centre of an activity, region, or network

hub

f. absolutely necessary; extremely important

cell

g. trying very hard to achieve something difficult

allow

h. become or make larger or more extensive

3. Match the following synonyms from the article. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

struggling expand recall conducted aware essential allow period research sure

a. remember b. testing c. vital d. time e. certain f. did g. conscious h. trying hard i. permit j. grow

4. Read the article again and choose if the statements are true (T) or false (F). 1. 2. 3. 4. 5. 6.

The research was conducted by researchers from a Swiss university. Researchers tested language translations while people were asleep. Our sleeping brain may be more aware of things than we thought. The hippocampus is the part of the brain used to forget things. In deep sleep, our brains are active for half-a-second at a time. A sleeping period called „up-state“ allows us to learn vocabulary.

T/F T/F T/F T/F T/F T/F

Key: 1. learn, to learn, to expand, to learn, wake up, remember, to remember, learn, to be, learn; 2. 1-g, 2-h, 3-a, 4-b, 5-f, 6-e, 7-c, 8-d; 3. 1-h, 2-j, 3-a, 4-f, 5-g, 6-c, 7-i, 8-d, 9-b, 10-e; 4. 1-T, 2-F, 3-T, 4-F, 5-T, 6-T Source: https://breakingnewsenglish.com/1902/190206-learning-vocabulary.html

Připravilo oddělení AJ, CJV

Poklady na Prýglu 2020 Mgr. Iva Toušová

O tom, že to hledači pokladů nikdy neměli a zřejmě ani v budoucnu nebudou mít lehké, není pochyb. Své o tom vědí všichni ti, kdož s podobnou aktivitou měli co do činění. Organizátory počínaje a samotnými účastníky konče. Řeč je o letním táboře „Poklady na Prýglu 2020“, který ve dnech 19. – 25. 7. 2020 pod záštitou ZO ČMOSA proběhl na VŠZ Kníničky a v jehož rámci 24 dětí a 7 dospělých již pošesté hledalo svůj poklad.

Přestože letošní ročník byl ohrožen koronavirovým strašákem již v samotné fázi příprav, nakonec se dobrá věc podařila a organizátoři byli těmi prvními, kteří našli svůj poklad – vstřícnost, sounáležitost a ochotu všech, kteří mohli se zabezpečením pomoci a pomohli. Svůj poklad našly také děti. Upomínkové předměty, sladkosti, ale co hlavně – nové zážitky a nová přátelství. „Seberte mu někdo tu trubku!“, ozývalo se již od prvního rána na chatě z většiny pokojů poté, co byl nádhernou vojenskou znělkou vyhlašován budíček. Pár minut poté následoval další šok. Voláním „Nástup na rozcvičku!“ někdo vyháněl ty dětské chudinky z pelíšků a nutil je hýbat všemi končetinami na paloučku u chaty. Kdybyste to, milí rodičové, viděli, taky by vám bylo vašich potomků líto. Následovala nezbytná hygiena a první pozitivní signál – Nástup na snídani!. V jejím průběhu určená komise vždy hodnotila pořádek na všech pokojích a udělovala „Sluníčko – hezky uklizený pokoj“, případně „Prasátko – tady se dnes neuklízelo“. Dlužno podotknout, že „prasátko“ nebylo uděleno v průběhu tábora ani jednou. Z programových bloků snad jen krátké zmínky o některých aktivitách. Pro někoho zábavných, pro jiného možná strastiplných. Kdo ví. Každodenní ranní rozcvičkou to totiž jen začínalo, pohyb provázel děti celým pobytem. Míčové hry, turnaj v šipkách, soutěže v hodu na cíl, cyklovýlet, koupání, rafty, střelba ze vzduchovky, noc strávená ve vlastnoručně vyrobeném přístřešku, noční stezka odvahy. Za tím vším byla spousta vynaložené energie, ale také legrace. Jak na straně dětí, tak oddílových vedoucích. A co teprve „Mistrovství světa na Kníničkách 2020“, to

teprve byla zábava. Běh na lyžích, jízda na bobu, drezůra a jízda na koni a další podobné disciplíny. Své znalosti a dovednosti si děti mohly prověřit v rámci „Branného závodu hlídek“, jehož součástí byla například orientace v terénu podle mapy, základy poskytování první pomoci, dopravní značky, poznávání rostlin a zvířat. Měli jste vidět tu hromadu diplomů, které si děti opravdu zasloužily. Skvostné tóny vojenské večerky a čtení knížek byly příjemným zakončením dnů naplněných pohybem a aktivitami všeho druhu. Nejen sportem živ je člověk. V rámci celodenního výletu jsme navštívili expozici „Od mamutů po Germány“ v Muzeu Bučovice, kde se děti interaktivní formou seznámily s dávnou historií regionu. Mohly zde vidět a osahat si originální pravěké nástroje a zbraně. Vyzkoušely si kromě jiného mletí obilí na mlýnském kameni, jízdu na kole zvaném kostitřas či střelbu z elektronické kuše. Na výstavě „Svět modelů“ viděly desítky modelů letadel, automobilů či vojenské techniky. V rámci tvořivé dílničky si pak vyrobily malý dárek, ať už to bylo házecí letadélko, hliněná miska vyrobená pravěkou technikou nálepu či kamenný přívěsek zhotovený pomocí repliky ruční vrtačky. Dalším zastavením byla návštěva zámku Slavkov a tamní expozice „Svět kostiček“, jejíž součástí byly nejen exponáty složené z tisíců kostiček, ale i herna, kde každý bez rozdílu zapomněl na svůj věk a hrál si a stavěl… Třetí, poslední zastávkou výletu byla návštěva Papouščí ZOO v Bošovicích, jediné svého druhu v Evropě. Zde na děti čekalo více než 250 nádherných různobarevných exemplářů. Kdo našel odvahu, mohl papoušky nakrmit.

Řidičák do terénu Viktor Sliva a čet. Čeněk Bleša

Osm studentů Univerzity obrany napříč ročníky rozšířilo v červenci své odborné curriculum vitae o novou schopnost. Pod dozorem vojenských policistů v roli zkušebních komisařů získali osvědčení pro řízení vozidel ozbrojených sil v nově akreditovaném kurzu, jehož vznik inicioval bývalý velitel školního pluku plukovník gšt. Jaroslav Král.

Je úterý 21. července krátce po osmé hodině ranní a za okny učebny u cvičiště řízení bojových vozidel na okraji výcvikového prostoru Březina začínají burácet hromy a spouští se hustý déšť. Ve stejnou chvíli začíná osm studentů vybírat tu správnou ze tří odpovědí na celkem dvacet otázek teoretické části závěrečné zkoušky. Po uplynutí stanoveného času odevzdávají své odpovědní archy a za chvíli se dozvídají výsledek – touto částí zkoušky prošli všichni úspěšně. Členem skupiny, jejíž členové usilují o získání nového speciálního řidičského osvědčení, je student třetího ročníku četař Čeněk Bleša. Pro něj je získání řidičáku součástí jeho záměru naučit se praktické věci, získat jiné dovednosti a možná i něco zajímavého zažít, s nímž před lety přišel na vojenskou vysokou školu. V rámci výcviku nejprve s kolegy absolvoval teorii na učebně nebo u vozidla, která rychle přešla v praxi. Tou byla jízda Landrovrem i UAZem po městě Brně. „Může se zdát, že to jsou osobní vozy jako každý jiný, ovšem nic není vzdálenější realitě – obzvlášť řízení UAZu je naprosto nezapomenutelný, adrenalinový zážitek,“ popisuje četař Bleša tuto část výcviku, která, jak se později ukázalo, byla teprve předzvěstí opravdového vrcholu – terénních jízd. „Auta byla ve svém živlu a my se na nich teprve učili

„plavat“. Poprvé v životě jsem jel v plnokrevném „teréňáku“ v opravdu těžkém terénu. Adrenalin, otřesy, houpání a skákání na rozbahněném polygonu ve Vyškově bylo to pravé, co jsem očekával a taky dostal. K tomu všemu ještě přišla i malinká třešnička na dortu – noční jízda v terénu a s noktovizorem – další skvělý zážitek, kdy je vidět všechno a nic zároveň, a o to je to vzrušivější jízda,“ říká četař Bleša. A tento zážitek si mohl spolu s kolegy zopakovat i během závěrečné zkušební jízdy. Ze cvičiště, kterým pod dohledem zkušebních instruktorů projížděli, stékala po ranní silné bouři bahnitá bystřina, přesto však spousta vody zůstávala stát v každé terénní nerovnosti. I s touto částí zkoušky, stejně jako s technikou a údržbou vozidel, se všech osm uchazečů vypořádalo úspěšně, a tak zkušební komisaři souhlasili s tím, aby osvědčení o řízení vozidel ozbrojených sil získali. Pilotní kurz proběhl na základě osvědčení vydaného náčelníkem Generálního štábu Alešem Opatou. „Zisk osvědčení již během studia usnadní život nejen poručíkům, kteří přicházejí po škole do praxe, ale i samotným útvarům. Absolventi si sice toto osvědčení následně dodělávají, to ovšem nějaký čas trvá a takto přijdou k útvaru již připraveni,“ shrnuje smysl nové kurzu major Miloslav Stuchlík

Hokejisté na suchu Mjr. Ivo Dumišinec

Stejně jako celou společnost, i nás hokejisty Univerzity obrany zasáhla antipandemická opatření, v jejichž důsledku nám již v březnu předčasně skončila sezóna. Nemohli jsme se účastnit žádného z celkem tří plánovaných turnajů AČR. Ale jak se říká, vše zlé je k něčemu dobré. Získali jsme možnost promyslet, jak naložit s delší pauzou před novým hokejovým ročníkem a neztratit kontakt a chemii uvnitř týmu. A tak vznikl nápad na uspořádání společné letní přípravy a letního soustředění podobně, jak se to děje u daleko profesionálnějších hokejových klubů. V průběhu června a července probíhala letní příprava v kasárnách Jana Babáka. Za podpory CTVS a školního pluku jsme se třikrát týdně scházeli na stadionu, v bazénu a posilovně. Účast byla velmi slušná i s ohledem na právě probíhající zkouškové období a konání oficiálních tělovýchovných kurzů CTVS. Další novinkou bylo týdenní letní soustředění hokejistů na VŠZ Kníničky. Za možnost jeho uspořádání bych velmi rád poděkoval zejména pracovníkům Odboru nemovité infrastruktury rektorátu UO

a CTVS. Program soustředění byl zajímavý a vše probíhalo pod osobním odborným dohledem podplukovníka Stanislava Chvosty. Náročný týden absolvovaly dvě třetiny širšího kádru hráčů. V okolí brněnské přehrady na veřejných plážích a sportovištích jsme se potili v sedle kola, v kánoi a také při posilování a sportovních hrách. Protože podobných sportujících skupinek nebylo na přehradě mnoho, spíše vůbec žádné, byla naše parta téměř všude terčem otázek a středem pozornosti, a tak jsme naši univerzitu reprezentovali velmi dobře i na veřejnosti. Po dovolených, zaslouženém odpočinku a letním výcviku ve Vyškově se velmi těšíme na nový akademický rok, až budeme moci nazout brusle a po době stříbrné konečně získat vytoužené turnajové vítězství pro Univerzitu obrany.

Oceněný časopis Vojenské rozhledy vydávaný CBVSS slaví sté narozeniny Viktor Sliva

Ve středu 22. července převzali zástupci Centra bezpečnostních a vojenskostrategických studií (CBBVS) Univerzity obrany v Lichtenštejnském paláci v Praze Cenu Bezpečnostní rady státu v hlavní kategorii pro rok 2020. Letošní cena je v pořadí třetí, která putuje na Univerzitu obrany.

V roce 2018 cenu získalo přímo CBBVS, a to za výrazný přínos k rozvoji vědy, výzkumu a vzdělávání v oblasti vojenství, obranných a bezpečnostních studií a za významnou expertní, vydavatelskou a popularizační činnost. O rok dříve byla cena udělena redakci Centrem vydávaného časopisu Vojenské rozhledy, který v letošním roce slaví sté narozeniny. Vojenské rozhledy, časopis Ministerstva obrany, vychází ve stávající podobě od roku 1992. Přináší texty o bezpečnostní a obranné teorii, bezpečnostním prostředí a dále názory na řešení otázek bezpečnostní politiky či rozvoje a činnosti ozbrojených sil. Vychází v tištěné podobě a je distribuován ke všem útvarům, zařízením, výcvikovým a vzdělávacím institucím Ministerstva obrany. Překračuje však rámec resortu – je zasílán do vybraných knihoven v ČR, civilním školám, do Parlamentu ČR a široké bezpečnostní komunitě. Má i svoji internetovou platformu na adrese www.vojenskerozhledy.cz.

Při prohlížení webových stránek časopisu narazíte i na bohatý archiv dnes již historických vydání Vojenských rozhledů, a to od roku 1920. Letos je tomu sto let, kdy byly Vojenské rozhledy poprvé vydány pod hlavičkou Vojenského ústavu vědeckého. Časopis sehrával významnou roli při budování obranné politiky a ozbrojených sil mladého československého státu až do roku 1939, kdy bylo jeho vydávání násilně přerušeno. Ne nadlouho. Je obdivuhodné, že časopis byl vydáván i ve složitých válečných podmínkách v Londýně pro příslušníky zahraničního odboje. Pokus o jeho poválečné obnovení však nebyl úspěšný. Až v roce 1950 začal vycházet vojenský teoretický časopis pod názvem Vojenská mysl, jehož název byl inspirován sovětským periodikem Vojennaja mysl (Военная Мысль). Vojenské rozhledy se staly platformou pro publikaci autorských příspěvků příslušníků ozbrojených sil, příslušníků Ministerstva obrany, vědeckých a pedagogických pracovníků

Obsah časopisu odráží složitý, někdy dokonce i dramatický vývoj obranné politiky, ozbrojených sil i vojenské a bezpečnostní teorie. vojenských i civilních škol a široké obranné a bezpečnostní komunity ČR. Obsah časopisu odráží složitý, někdy dokonce i dramatický vývoj obranné politiky, ozbrojených sil i vojenské a bezpečnostní teorie. Svými články doprovází prakticky všechny zásadní reformy Armády ČR, reorganizace a redislokace, transformaci po vstupu do Severoatlantické aliance a plnění spojeneckých závazků v zahraničních misích a operacích. Věnoval se i složitostem vývoje bezpečnostního prostředí v podmínkách regionu i ve světě. Ke stým „narozeninám“ časopisu redakce Vojenských rozhledů připravila mimořádné číslo, jehož obsah je zveřejněn i na webových stránkách časopisu. Kromě úvodního slova ministra obrany tam lze kromě jiného nalézt analytický článek o historii Vojenských rozhledů od roku 1920 až po současnost a několik článků popisujících, jak obsah časopisu odrážel rozvoj vybraných oblastí výstavby armády a vývoje obranné politiky v zrcadle času.

Mobilizace 23. září 1938

Památný den Ministerstva obrany České republiky

Manévry pluku útočné vozby 1 v roce 1938; kromě tančíků vz. 33 a obrněných aut vz. 30 je nutno upozornit na vyrovnanou řadu lehkých tanků

Mgr. Aleš Binar, Ph.D.

Události, které předcházely podpisu Mnichovské dohody, patří mezi nejpohnutější okamžiky v dějinách české a československé státnosti. Nespokojenost sudetských Němců se svým postavením v Československu se tehdy přenesla do mezinárodních vztahů a dala vzniknout tzv. československé krizi; ta pak trvala podstatnou část roku 1938, a to od května do počátku října.

Mezi její klíčové okamžiky patřila zejména částečná mobilizace československé armády a mise Lorda Waltera Runcimana, který se pokusil v roli jakéhosi mediátora urovnat spory mezi československým státem a Sudetoněmeckou stranou. V září 1938 krize vyústila v povstání sudetských Němců, které však bylo rychle a úspěšně potlačeno československým bezpečnostním aparátem, především vojskem. I tato skutečnost zpětně zpochybňuje jeho domnělý masový charakter. Nicméně právě v tomto aspektu tkví podstata tragičnosti celé mise W. Runcimana. Nepochopil totiž, že příčiny československo-německého sporu nebyly výsledkem rozporů mezi požadavky německé menšiny a československé vlády, ale důsledkem agresivní politiky nacionálně socialistického Německa a jeho propagandy.

Protitankový kanón vz. 37 ráže 3,7 cm

Evropské souvislosti Okamžik, kdy bylo potlačeno sudetoněmecké povstání, se paradoxně stal východiskem ještě vážnějšího prohloubení československé krize. Hlavní představitelé Sudetoněmecké strany totiž uprchli z Československa, což znamenalo, že československý stát ztratil kontrolu nad vývojem událostí; jakákoliv další jednání mezi reprezentanty německé menšiny a československé vlády již nebyla možná. Ve výsledku se tak do role mluvčího sudetoněmecké menšiny zcela svévolně postavil Adolf Hitler, německý vůdce a říšský kancléř. A hrozil-li přitom použitím násilí, potenciálně tím otevíral možnost vypuknutí evropské války. Československo mělo od roku 1924 spojeneckou smlouvu s Francií, v níž se obě země zavázaly ke vzájemné pomoci v případě vojenského napadení. Za předpokladu, že by nacionálně socialistické Německo zaútočilo na československý stát, byla Francie na jejím základě povinna přijít na pomoc. To však narazilo na zásadní nesouhlas; Francie roku 1938 totiž již dávno nebyla Francií roku 1924. Země byla zmítána vnitropolitickými problémy, přičemž levicová Lidová fronta, která sdružovala mj. sociálně demokratickou a komunistickou stranu, demagogicky vystupovala s mírovým programem. Politické rozpory uvnitř země, které zde není možno blíže vysvětlovat, však byly vážnější, a Francie nebyla daleko od stavu občanské války. Její premiér, Édouard Daladier, měl tudíž jen velmi slabé postavení. Tím však diplomatické komplikace nekončily. Od jara 1938 byla Francie smluvně spojena se Spojeným královstvím, což znamenalo, že do případného ozbrojeného konfliktu by se byla nucena vložit i ostrovní říše. Velká Británie nicméně nejen,

31 že neměla vůči Československu žádné právní závazky, ale především ani zájem se v jeho prospěch jakkoliv angažovat. V čele její exekutivy navíc tehdy stál jako ministerský předseda Neville Chamberlain, který svým politickým programem, jenž měl později vstoupit do dějin jako appeasement, usiloval o naplnění některých nacionálně socialistických požadavků; doufal tím, že se představitelé režimu dostatečně saturují na to, aby z nich mohl učinit své případné spojence; argumentoval přitom principem sebeurčení národů, byť v případě, kdy byl ve prospěch nedemokratického režimu, postrádal jakékoliv faktické i morální opodstatnění. Mobilizace Načasování československé krize tak nemohlo být pro zájmy nacionálně socialistického režimu vhodnější. V důsledku toho, že Francie byla paralyzována vnitřní krizí, to bylo nakonec britské ministerstvo zahraničí, které iniciovalo jednání na nejvyšší úrovni. Na setkáních v Berchtesgadenu a v Londýně bylo mezi zástupci Německa, Francie a Spojeného království docíleno dohody, totiž, že obě západoevropské mocnosti donutí Československo, aby Německu odstoupilo území, které obývala německá národnostní menšina. Zdaleka přitom nešlo o žádnou maličkost. Čísla jsou v tomto směru výmluvným svědectvím. Němců bylo v Československu více než tři milióny a obývali území o ploše takřka 30 000 km2; to představovalo pětinu všeho obyvatelstva i rozlohy československého státu. Přestože se jednalo o rozsáhlé požadavky, československá vláda, v jejímž čele tehdy stál Milan Hodža, je dne 21. září 1938 akceptovala. Rozhodnutí vlády ale narazilo na rozhořčený odpor české společnosti; mohutné demonstrace a projevy nesouhlasu v českých zemích, obzvláště pak v Praze, ji donutily podat demisi. Nová vláda generála Jana Syrového pod tlakem okolností vyhlásila o dva dny později, 23. září 1938 večer, všeobecnou mobilizaci. Ta se týkala branných ročníků ve věku do 40 let. O odhodlání a svědomitosti branců svědčí, že většina z nich

Velitel IV. sboru div. gen. Vojtěch Boris Luža společně s prezidentem Edvardem Benešem při manévrech v roce 1936

ani nečekala na upřesňující informace, a ještě během noci na 24. září 1938 se hlásila u příslušných velitelství. Nadšení pro věc nicméně přinášelo množství problémů, především organizačních a komunikačních, a nadto musela být řada branců odeslána zpět domů, aby si přibalila potřebné nejnutnější vybavení. Mobilizace byla během pěti dnů v zásadě dokončena, byť další branci se hlásili u svých útvarů ještě počátkem října. Polní vojsko se pak skládalo celkem ze čtyř armád, čtrnácti velitelství armádních sborů, respektive jejich ekvivalentů, 40 divizí a dalších jednotek a svazků na nižším taktickém stupni velení. V jejich sestavách bylo zařazeno 420 tanků a tančíků, 900 bojových letadel a kolem 4400 děl a minometů a armáda dále disponovala pohraničním opevněním, které zahrnovalo bezmála 10 000 lehkých a asi 250 těžkých objektů, tedy především pěchotních srubů a dělostřeleckých tvrzí. Je však obtížné přesně odpovědět, kolik měla mobilizována armáda mužů, neboť ti průběžně přicházeli a odcházeli; v průměru ji však tvořilo asi 1,1 miliónů příslušníků. V ten okamžik se v mezinárodním srovnání, které je založeno jen na počtech svazků, nikoliv skutečné síle, jednalo o šestou největší ozbrojenou moc světa. Jejím hlavním velitelem byl arm. gen. Ludvík Krejčí, jehož štáb v září 1938 přesídlil do Račic u Vyškova. Mnichovská dohoda Tvrzení, že Adolf Hitler Obsluha lehkého kulometu vz. 26; konstrukce kulometu po obdržení zprávy o československé mobilizaci zuse později stala předlohou britskému Brenu

řil, nebude daleko od pravdy. Vzápětí totiž veřejně oznámil, že nebudou-li akceptovány jeho požadavky do 28. září 1938, německá branná moc zaútočí na Československo. Mezinárodní krize tak hrozila bezprostředně přerůst v ozbrojený konflikt. Československé armádě nicméně nebylo dopřáno, aby své kvality osvědčila v boji. Do vývoje ještě jednou zasáhla mezinárodní diplomacie. Na poslední chvíli svolaná konference představitelů čtyř mocností do Mnichova v brzkých ranních hodinách dne 30. září 1938 zpečetila osud prvorepublikové demokracie. Francie, Itálie, Německo a Spojené království během ní odsouhlasily, že Československo je povinno odevzdat část svého území Německu; není přitom bez významu znovu zdůraznit, že jedna z těchto zemí, Francie, byla formálně československým spojencem. O Mnichovské dohodě vzápětí jednala československá vláda, která její podmínky ještě téhož dne přijala. Závěrem Československá armáda splnila na podzim 1938 své povinnosti přesně tak, jak se od ní vyžadovalo. Na základě rozhodnutí vlády úspěšně mobilizovala a zaujala svá postavení na hranicích a od počátku října je podle pokynu začala poslušně vyklízet, aby ji vystřídaly jednotky německé branné moci. Přestože otázka přijetí Mnichovské dohody zůstává dodnes předmětem diskusí, odhodlání československé společnosti bránit svou vlast a schopnost armády a jejího velení připravit se na obranu hranic je na základě historických faktů nezpochybnitelné. V tom tkví význam československé mobilizace ze dne 23. září 1938 i důvod, proč byla zařazena mezi památné dny ministerstva obrany.

Brněnská kulturní scéna Dr. Vít Pospíšil Městské divadlo Brno uvádí po zářijové premiéře drama Josefa Boučka Noc pastýřů. Jeho hrdinou je postava z doby národního obrození z přelomu 18. a 19. století - skladatel, pedagog a vlastenec Jakub Jan Ryba. Jeho tvorba se pohybuje na přechodu mezi pozdním klasicismem a romantismem a je ozvláštněna lidovou specificky českou melodikou. Ryba působil v rozměrech zapadlého městečka Rožmitálu pod Třemšínem, kde své učitelské schopnosti věnoval rožmitálským žákům tehdy avantgardní metodou jednoduše zapamatovatelných veršovaných lekcí, přičemž přirozený zájem žáků jej přivedl do sporu s jejich otci. Ti totiž raději než ve škole zaměstnávali své děti v hospodářství. Navíc jako skladatel si byl Ryba vědom své jedinečnosti, podobně jako Beethoven. Ten odmítl pozdravit císařskou rodinu se slovy: „Já jsem také císař.“ Ryba byl ve sporu se všemi, počínaje sedláky, zámkem a farou konče. Úředně skončil sebevraždou, ale nelze vyloučit ani vraždu. Jako sebevrah byl pochován u hřbitovní zdi a nedochoval se ani jeho portrét. Dramatik Josef Bouček vycházel z autentické předlohy Rybova veršovaného životopisu a ze střetu mimořádné individuality s okolím. Navázal tak na linii svých historických her věnovaných osobnostem bojujícím s nepochopením společnosti, nepřízní osudu a vlastními vnitřními problémy. Uveďme jen hry natočené Československou televizí: Popel a hvězdy (1974) s postavou Albrechta z Valdštejna, Setníkův štít (1969) z prostředí koaličních válek Rakouska proti Velké francouzské revoluci s nedoceněnou postavou setníka rytíře Jana Jeníka z Bratřic, či drama z napoleonské doby Červánky na ranním sněhu (1982). Na televizní obrazovku se dostala i Noc pastýřů. Brněnskou inscenaci poprvé uvedl v roce 1985 Stanislav Moša a v dětské roli tehdy vystoupil zkušený režisér nynější inscenace Petr Gazdík. Postavu Jakuba Jana Ryby se snaží vystihnout v její mnohotvárnosti a lidskosti. Janáčkova opera reprízuje ve dnech 28. a 29. listopadu po zářijové zahajovací premiéře Mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno 2020 čtvrtou operu Leoše Janáčka Osud. Dle dramaturgyně opery Patricie Částkové je za vznikem díla vztah skladatele k tehdy osmadvacetileté Kamile Urválkové, manželce lesního správce v Zahájí. Dílo zajímavým způsobem propojuje umění a realitu. Jádrem opery je totiž předchozí nevydařený milostný vztah Kamily Urválkové se skladatelem Ludvíkem Čelanským. Ten své rozčarování ze vztahu ztvárnil v opeře Kamila, kde hlavní představitelku vylíčil jako nestálou a nevyzrálou osobnost. Jenže pak Kamilinu kouzMoravské zemské muzeum vystavuje pod názvem Do Brna široká cesta kramářské písně se světskou tematikou. Projekt je zaměřen na zpracování kramářských písní z fondů Moravské zemské knihovny v Brně, brněnského oddělení Etnologického ústavu AV ČR a Etnografického ústavu Moravského zemského muzea, přičemž jde přibližně o 17 tisíc písní z období 17.–19. století. Spolu s uvedenými institucemi je do řešení projektu zapojena i Filozofická fakulta MU. Výstava veřejnosti prezentuje kramářské písně jako specifický typ památek kulturního dědictví, jistou formu letákového zpravodajství reagující na dobové události včetně

lu propadl Janáček a rozhodl se vytvořit „zcela novou, moderní operu“, v níž by svou múzu společensky očistil. Libretistkou opery byla mladá učitelka, přítelkyně Janáčkovy zemřelé dcery Olgy, básnířka Fedora Bartošová. Premiéry inscenačně obtížného díla se skladatel nedočkal, ač ji nabízel Vinohradskému divadlu. Opera tak byla na divadelní prkna uvedena v Brně, a to až po více než půlstoletí 25. října 1958 v úpravě Václava Noska pod taktovkou dirigenta Františka Jílka. Bylo by zajímavé v rámci některého hudebního festivalu opery Čelanského a Janáčka porovnat. Už jen proto, že Fedora Bartošová dialogy zveršovala ve stylu dekadentního fin de siecle. válečných. Zaznamenána je nejen slavkovská bitva, ale i rusko-turecká válka včetně dobývání turecké pevnosti Plevna, jež si vyžádalo životy 15 tisíc ruských vojáků. Ti byli vyzbrojeni kvalitní jednorannou ručnicí českého vynálezce Krnky, vybavenou „rychličem“, koženou taštičkou s náboji pověšenou na závěru. Na turecké straně měl každý pěšák v zákopech jeden z prvních modelů winchestrovky a k ní bednu nábojů. Co na výstavě překvapuje, jsou kramářské písně sahající až do 20. století. Ve Střední a Jižní Americe propagovaly guerilly různých politických frakcí a zabarvení.

Soutěžní křížovka o ceny!

Honzo, dnes jsem slyšel tvýho psa mňoukat. jak je to možný? Aha, toho si nevšímej. On se jen rozhodl, že se . . .

Vyluštěnou tajenku zašlete do 30. října 2020 e-mailem na adresu: listy@unob.cz Výherce odměníme uvedenými knihami, které do soutěže věnovalo nakladatelství HOST.

Šance pro dva čtenáře

Tajenka z č. 3: ...... který tě předjede? Fata morgána. Výherci: Marcela Machů a Karel Hájek

SUDOKU 9 6 7

8 7

2 5

4 9

2 8

3 2

9 5

7 1

4 2

7 9

5 5

6 1

4 3

sudoku PRO VOLNÉ CHVÍLE – luštĚte V LESE NA PAŘEZU, V ÚTULNÉ HOSPŮDCE, PŘI CESTÁCH VLAKEM NEBO JEN TAK DOMA U KÁVY 9 6

7 2

3 2

9 2

4 3

6 6

2 3

2 4

2 6

5 8

6 4

4 2

Řopíková historie štáb. prap. v.v. Libor Pliešovský

V dnešním závěrečném putování po lehkém opevnění se podíváme do vyškovského výcvikového prostoru, kde byl kromě jiných postaven také cvičný objekt B1-80. Právě jeho prostřednictvím se vojáci poprvé seznamovali s vedením boje v lehkém opevnění. Pro srovnání jsem připojil fotografii stejného objektu v podobě, v níž pak byl postaven přímo na hranicích. Vybral jsem objekt B1-80 ze stavebního úseku XIV/41/ Domašov IV v Jeseníkách.

V první polovině roku 1937 vybudovala firma Smékal a Hrbata z Prostějova na kulometné střelnici ve Výcvikovém táboře Dědice u Vyškova dva objekty lehkého opevnění nového typu – řopíky. Pro výstavbu byla zvolena atypicky zeslabená verze objektu typu B1-80 a pevnůstka typu C1. Z důvodu finančních úspor bylo zdivo pevnůstek pouze velmi slabě armováno. Podobně jako dříve vybudované objekty starého typu vz. 36 i tyto řopíky sloužily k ověření funkčnosti střeleckých stolů pro kulomety, následně zde byl zkoušen prototyp kulometné lafety DZ-19, která byla zavedena do výzbroje pod označením vz. 37. Tu navrhla a vy-

ráběla Královopolská strojírna v Brně. Kromě zkoušek střeleckých stolů byla v těchto objektech měřena koncentrace oxidu uhelnatého při střelbě obou kulometů. V průběhu roku 1938 bylo do obou pevnůstek instalováno další vnitřním vybavení a díky tomu sloužily k výcviku jednotek určených k obsazení lehkého opevnění (pěších pluků). Objekt typu B1-80 byl již pravděpodobně během německé okupace těžce poškozen odpálením náloží v obou střílnách a v prostoru vchodu, další devastace objektu nastala s největší pravděpodobností až v poválečných letech, kdy v něm byla odpálena nalezená nevybuchlá munice (tuto situaci zachycuje i model). Do dnešních dnů se dochovaly upevňovací prvky pro starší typ těžkých kulometů vz. 24, které byly nalezeny při čistění objektu, a dále pravá střílna pravděpodobně poškozená trhacími zkouškami a vyzvednutá v roce 2003. Ta je v současnosti umístěna v muzeu Hranických akademiků ve Vyškově. Objekt je výbuchem rozvalen a kompletně zarostlý ostružiním a náletovou vegetací. Drtivá většina vojáků okolo projde a naprosto netuší, co je v křoví ukryto.