26
Muž, který Němcům řekl, že zavinili klíčovou válku lidských dějin. Před 20 lety zemřel historik Fritz Fischer
Na německé propagandistické pohlednici z doby první světové války si pevnost a věrnost slibují dva císařové, z nichž jeden, německý Vilém II., válku rozpoutal, a druhý, rakouskouherský František Josef I., mu s ní rád pomohl.
Martin Denemark
Když ruský car Mikuláš II. po mnoha hodinách naléhání ustoupil tlaku svých generálů, členů vlády, nejdůležitějších poslanců i veřejného mínění a v reakci na hrozbu napadení Německem vyhlásil všeobecnou mobilizaci, byl na pokraji zhroucení. „To znamená, že posíláme stovky tisíc ruských mužů na smrt,“ pronesl tiše, v obličeji bílý jako stěna.
Mýlil se: ruské válečné ztráty se nakonec nepočítaly ve stovkách tisíc, ale v milionech. Bylo 30. července 1914 a Mikuláš si uvědomoval vážnost situace. Jeho žena carevna Alexandra strávila několik předcházejících dní v kostele, kde se s dětmi modlila za mír. Po vyhlášení mobilizace se k nim připojil i Mikuláš. „Velmi usilovně se modlil, aby Bůh jeho lid ušetřil této války, která se zdála být tak blízká a nevyhnutelná,“ vzpomínal člen carského dvora. Mikuláš si, na rozdíl od řady jiných, nedělal iluze o krátké a téměř bezbolestné válce. Tušil, že se blíží katastrofa, jakou lidstvo dosud nepoznalo. Jenže válku v létě roku 1914 nemohly odvrátit modlitby carské rodiny v paláci nedaleko Petrohradu. Zapotřebí byla změna politiky v Berlíně a ve Vídni. Nepřišla. Výsledkem byla „prvotní, základní katastrofa“, jak bývá první světová válka často nazývána – nebýt jí, svět by dost možná nepoznal vládu nacistů a komunistů, druhou světovou válku či holokaust. Němci dlouho žili v iluzi, že na rozdíl od druhé světové války na rozpoutání
tohoto konfliktu nemají větší podíl než ostatní velmoci. Pak ale v roce 1961 na scénu vstoupil muž, který tuto iluzi rozbil napadrť – a musel za to strpět hněv a odsouzení značné části německé společnosti. Tím mužem byl historik Fritz Fischer, který zemřel právě před 20 lety, v prosinci roku 1999. Publikoval tehdy knihu s příznačným názvem Griff nach der Weltmacht, Ruka vztažená po světovládě, s podtitulem Politika válečných cílů císařského Německa 1914 až 1918. V ní Němcům řekl: Zavinili jsme tuto válku, klíčovou válku celého 20. století. Dopad knihy se rovnal výbuchu bomby. V Německu, stejně jako v řadě dalších zemí tehdy převládalo přesvědčení, že první světová válka vypukla vlastně náhodou. Že do ní byly jednotlivé země vtaženy jaksi proti své vůli, automatismem aliancí, které nutily jeden stát přijít na pomoc druhému, až byla výsledkem světová válka. Kromě hrstky válečných štváčů, kteří byli v každé z válčících zemí, prý válku vlastně nikdo nechtěl. Němečtí historici dokonce s úspěchem razili tezi,
