Ty zůstávajíc zde se mnou, nade vším budeš paní, co život tu má a se hýbe, ve sboru nesmrtelných pak největší úctu mít budeš; kdož by tě zlehčovat chtěli, ty trest bude
stíhat věčně, kdož by nedbali toho, tvou velebnost oběťmi smířit, zbožně je konajíce a nosíce příslušné dary.
— Hádes k Persefoně
HOMÉRSKÉ HYMNY — VÁLKA ŽAB A MYŠÍ
Kde jsi?
Koupil jsi mi tu kabelku?
Máš zpoždění…
No, koupil. Ale —
Hmm... spíš asi ne.
Jdeš se mnou na panathénské hry, ne?
Jak to myslíš?
To se ti povedlo, Mintho. Ale teď vážně.
Nemůžu jít na bratrův večírek sám.
Háde, ani ten nejelegantnější oblek na světě...
Myslím, že dneska nemám chuť ukazovat se s tebou na veřejnosti.
Mně už se s tebou vlastně nechce ukazovat vůbec.
...nezmění nic na tom, že páchneš smrtí.
Potřebuju panáka.
No, mně osobně to vyhovuje.
Kde máš holku, modrásku?
Nemusím aspoň trávit večer s tou nymfí chátrou.
Přišel Poseidon se ženou?
Klid, nikdo si toho nevšimne.
Paráda! Takže jsem jediný, kdo přišel sám?
Ty sis všimla.
Héro! Všude tě hledám!
Ale no tak, nepřeháněj!
Dneska vypadáš úchvatně!
Co takhle odsud vypadnout?
Ty můj hlupáčku! Nemůžeš odejít z vlastní párty.
Ááááá!
Ahoj, Háde. Nevšiml jsem si tě.
Hele, kde máš holku?
Die, ty fakt nevíš, kdy mlčet.
Hele, Artemido!
Tak co ty na to?
Persefono...
Tohle si neber.
Ale já teď jiné šaty nemám...
Vypadáš jako stará bába.
Tak já ti nějaké půjčím.
Jsi vážně kamarádka!
Asi jsem na tuhle párty neměla chodit...
Ale prosím tě, vypadáš skvěle!
To rozhodně nebudeš.
A už pojď, nechci si celý večer povídat se záchodovou kabinkou.
Připadám si divně. Pro všechny budu jenom nějaká hloupá venkovanka.
Artemido, jsem hrozně nervózní…
Jednu skleničku a pak půjdeme, jo?
Hele, Persefono. To zvládneš. Nikdo si nás ani nevšimne.
Jednoho panáka a pak půjdu, jo?
Cože?!
Slavnost sotva začala.
Co se děje? Jindy nás všechny hravě přepiješ.
Ále, svrbí ho koule, jedna nymfa ho kopla do zadku.
„O moje koule se laskavě nestarejte. A o můj zadek taky ne.“
Přesně takhle zníš.
O moje koule se laskavě nestarejte. A o můj zadek taky ne.
