28
1st EMilEW – Erasmus Military English Week for Students čet. Eva Plesarová
Na začátku března (2. - 6. 3.), tedy těsně před vypuknutím koronavirové pandemie, jsem prožila jeden z nejlepších týdnů ve svém životě. Zúčastnila jsem se Erasmus Military Week pro vojenské studenty z osmi různých států v rámci NATO. Konal se na vojenské akademii v Lisabonu. Z České republiky jsem se účastnila jako jediná, spolu se mnou tam byli studenti z Polska, Portugalska, Belgie, Rumunska, Řecka, Španělska a Chorvatska. Současně se tohoto týdne zúčastnili z každého státu také vždy dva angličtináři. S těmi českými jsem se poprvé setkala až na místě. Byli skvělí! A nejen oni, i všichni ostatní, kteří nás prováděli výukou anglického jazyka po celý týden. To byl totiž ten hlavní účel zahraniční cesty – zdokonalení se ve vojenské angličtině. Ovšem celý týden v Lisabonu nám měl dát mnohem víc, než jen zlepšení se v anglickém jazyce a získání nové slovní zásoby z oblasti vojenské angličtiny. Mně osobně přinesl nezapomenutelné zážitky a skvělé přátele na celý život. Poznala jsem krásy Lisabonu, i když ani zdaleka ne všechny. Město mě dokázalo okouzlit během jediného dne a určitě jsem v Portugalsku nebyla naposledy. Současně jsem poznala zvyky nejen tamních studentů. Já osobně beru všechny vojáky jako takovou jednu velkou „rodinu“. Na jednu stranu jsme všichni stejní a spojuje nás jedno – služba vlasti, ale na druhou stranu jsem viděla tolik věcí, kterými jsme se od sebe odlišovali – zvyky, způsoby velení… Na výuku angličtiny jsme byli celý týden rozděleni do tří skupin. V každé bylo 7 studentů z různých zemí. To bylo skvělé, protože celá výuka se týkala převážně
vzájemných rozhovorů na různá vojenská témata, a tak jsme se o sobě a svých zemích navzájem dozvěděli mnoho zajímavých a nových věcí. Společně jsme vždy trávili také odpoledne a večer. Portugalští studenti se stali našimi průvodci a ukázali nám mnoho krás Lisabonu, dokonce i s výkladem... Ochutnali jsme také místní speciality, například typický portugalský dezert pastel de nata. Tento týden pro mě znamenal opravdu mnoho a je škoda, že to nemůže zažít a vidět každý student Univerzity obrany. Viděl by poté vše jinýma očima, jako teď vidím já. Portugalci mají například mnohem přísnější režim - během týdne nesmějí po 22 hodině nikam vycházet. Poslední den kurzu jsme měli prohlídku celé školy. Mě, jako milovnici jízdy na koni, doslova uchvátilo, že v areálu školy měli stáje s koňmi a jízdárnu. Dozvěděla jsem
