NORDIC 09 - leden 2008 by SLIM media s.r.o.

NORDICMAG 09 LEDEN–ÚNOR 09

UNIVERZITA – BACK COUNTRY, NOVÉ OBZORY SE OTEVÍRAJÍ

ŘEZÁČ: V PADESÁTI JAKO TURISTA VASÁK NEPOJEDU

MEZI ELITOU WWW.NORDICMAG.CZ

CENA: 59 KČ | 75 SK | 2,49 €

ANEB BĚŽECKÉ LYŽOVÁNÍ V KAŠMÍRU

VYTRVALÝ NEZNAMENÁ POMALÝ

JAK ŽÁK

PŘEKONAL UČITELE

TOUR DE SKI JE LEPŠÍ. ALE STÁLE HLEDÁ TVÁŘ.

TÉMA: VALAŠSKO – NA BĚŽKÁCH PO KOTÁROCH

ºÜ÷Ġ¿ĨôĨìÜÿÜĠcøÿwĨċ¿ĠĪÿÜĠĨĲ÷c ÜĨ¢¿ĲÜĠ¿

-VLd #BVFS ES¤JUFM L J ¡dMPWhIP HMPCV W SPDF QPV¤jWd PCMFgFOj #BWBD 4XJY 7«ISBEOj EJTUSJCVUPS QSP e3 B 43 413*/5 TQPM T S P #FgPWTLd 1SBIB 6I jOrWFT UFM F NBJM PCDIPEOJ!TQSJOUD[ D[ XXX TQSJOUD[ D[

NORDICREDAKCE 4

Redakce

NORDICSPORT 6 8 11 12

Léto kontra lyže – Stanislav Ježek Tour de Ski. Je lepší. Ale stále hledá tvář. Cinknou v Liberci dvě medaile? Řezáč: V padesáti jako turista Vasák nepojedu

NORDICBIATLON 16 17 18

Jak žák překonal učitele MS 2009: cesta do neznáma Z domova na jih, na sever, i do výšek a do mrazu

NORDICUNIVERZITA 20 24 26 28 30 34 36

Ven ze stop Back country skiing, nové obzory se otevírají Bez práce nejsou koláče. Ani se šupinami! Návrat ke kořenům Regenerace, věčné téma, které nerezaví Skrytá síla pák aneb zapojte i ty tělesné! Vytrvalý neznamená pomalý

NORDICRACE 33 40

Skitour je pro mě relaxace při studiu Bieg Piastów mezi elitou

44 48 52 58

Opice a samopaly aneb běžecké lyžování v Kašmíru Methow valley: důstojné druhé housle Perný den s Klínskými Na běžkách po Kotároch

64 66

Adresář Nordic ski test

FOTO: FISCHER

NORDICTOUR

FOTO: ARCHIV

REDAKCE

O monstrózních akcích a obdivu fanoušků Je to vlastně kouzlo, čím nám vládne královna zima. Posype cukrem sněhu starodávné střechy kostelů, zakryje ušmudlanost ulic a rozzáří oči dětské i dospělé. Táhne roztoužené davy na hory – do upravených stop, na sjezdovky i do míst, kam toho měsíce ještě nevstoupila lidská noha. Jako magnetem také přitahuje fanoušky na závody. Na běžecké lyžování, skoky na lyžích, severskou kombinaci, biatlon… Na mistrovství světa, Evropy, Světový pohár, Český pohár, Slavic cup… Nejde až tolik o kvalitu akce, hlavní je pomoc svými hlasivkami k lepším výkonům svých oblíbenců či hrdinů! V tom jsme my Češi vůbec přeborníci. Nejen v hodnocení výsledků a řešení slavného kdyby chyby, ale i v neunavném fandění. Právem se Nové Město na Moravě řadí mezi nejúspěšnější podniky Světového poháru v běžeckém lyžování vůbec. Zdejší atmosféra je prostě strhující. Ze stejného důvodu se biatlonisté těší na mistrovství světa, které se zde za pát let uskuteční. Ale nemusíme chodit pro podobnou monstrózní akci tak daleko. Vždyť již za necelý měsíc otevře brány Liberec 2009, světový šampionát lyžařů klasiků. Prezidentka organizačního výboru Kateřina Neumannová, která se obdivu fanoušků těšila po dlouhá léta, doufá, že se Češi opět představí jako národ velmi sportovní. Věří v přízeň publika a prodej tří set tisíc lístků (což by mimochodem přineslo do kasy mistrovství 120 milionů korun). Bohužel zatím její naděje vyznívají veskrze optimisticky. Možná až příliš optimisticky, neboť prodáno bylo na začátku ledna lístků za „pouhých” milionů dvacet. Přesto, ruku na srdce, vy si chcete nechat ujít jedinečný zážitek, kdy bude náš nejlepší borec Lukáš Bauer bojovat o premiérovou světovou medaili? Nebo kdy se bude mužská štafeta po dlouhých letech prát o stupně vítězů? Či držet palce Pavlu Churavému, aby neměl po skoku příliš velkou ztrátu a mohl dokázat, jak rychlé sportovce dokázala česká škola běžeckého lyžování vyprodukovat? Nebo jen tak táhnout světové lyžaře v cestě za jejich snem? Uvědomujete si, že takhle šance se vám už nemusí nikdy naskytnout? A obzvláště ne v domácím prostředí… Vyjeďte proto do Jizerek, ukažte, jak moc vám klasické lyžování leží na srdci. Uvidíte, že i vy si ze závodů něco odnesete. Minimálně chuť do dalšího zlepšování, tréninku nebo expedicí. A rozšířený náhled na váš oblíbený sport. Tak v Liberci na viděnou. Skol. Karolína Pilařová EXKLUZIVNÍ PARTNEŘI

REDAKCE ČÍSLO 9, ROČNÍK 3 AUTOR PROJEKTU Petr Socha ŠÉFREDAKTORKA VYDÁVÁ Karolína Pilařová SLIM media s.r.o., IČ 27175511 GRAFIKA JAZYKOVÁ KOREKTURA Petr Antoníček Jan Hájek Markéta Antoníčková Radek Holub OBCHOD INZERCE Petr Havelka, Luboš Sušila inzerce@snow.cz DISTRIBUCE PŘEDPLATNÉ Veronika Kolářová, Dáša Janou- Informace na www.nordicmag.cz chová, Kateřina Sobotková nebo na predplatne@snow.cz REDAKTOŘI Závodní lyžování Radim Nyč, Barbora Žehanová, Blanka Nedvědická, Tomáš Macek, Karel Hampl Mazání, profesionální rady Marian Málek, Jan Žák Odborné texty, trénink Petr Jakl, Miloš Matoušek Materiál Jaroš Řehořek, Jan Zampr Biatlon Tomáš Hermann Cestování Petr Socha, Tom Řepík, Tomáš Rudle ADRESA REDAKCE Husitská 344/63 130 00 Praha 3-Žižkov redakce@snow.cz 222 780 286 Příspěvky, fotograﬁe a názory zasílejte na adresu redakce.

Vychází 4x ročně. Toto číslo vyšlo 22.1. 2009. Další vyjde 26.2. 2009. MK ČR: E17201, ISSN: 1802-2979

Rozšiřuje PNS a.s. a síť sportovních prodejen. Články v rubrice NORDICmarket jsou komerční prezentace.

PARTNEŘI Český svaz biatlonu Jizerská padesátka Jizerská o.p.s.

Šumavský Cover foto: Fischer skimaraton Cena: 59 Kč, 75 Sk, 2,49 euro

KY / SNOWBOARDY SJEZDOVKY / BE Z

ski & snowboard collection

08/09 www.sporten.cz

SPORT

LÉTO

VS LYŽE

JEŽEK:

ŠTVE MĚ, ŽE SE BĚŽKY MUSÍ MAZAT

››

TEXT: MARKÉTA HŮRKOVÁ FOTO: KANOE.CZ

NA OLYMPIÁDĚ PATŘILI K NEJVĚTŠÍM ČESKÝM NADĚJÍM. ALE CO KDYŽ SE OCITNOU NA OPAČNÉM PÓLU ROKU? JAK BY SI VEDLI ČEŠTÍ LETNÍ OLYMPIONICI NA SNĚHU? S BĚŽKAMI A DALŠÍMI LYŽEMI NA NOHOU? NA VZDUCHU, KTERÝ JE O POZNÁNÍ ČISTŠÍ NEŽ TEN V PEKINGU? OSLOVILI JSME TŘI Z NICH, KTERÉ VÁM LETOS POSTUPNĚ PŘEDSTAVÍME. VICEMISTRA EVROPY VE VODNÍM SLALOMU STANISLAVA JEŽKA, STŘÍBRNOU ŽENU Z MISTROVSTVÍ SVĚTA VE VESLOVÁNÍ MIRKU KNAPKOVOU A VICEMISTRYNI SVĚTA VE SKOKU O TYČI KATEŘINU BAĎUROVOU.

‹‹

Jeho patnáctiměsíční dcera Lucinka mu nezbedně poskakuje po nohou. Stanislav Ježek, světová špička mezi kanoisty ve vodním slalomu, ji však dál v poklidu krmí přesnídávkou. Věčně usměvavý kliďas si letos na divoké vodě poprvé v kariéře vyjel olympijskou nominaci. V 31 letech. Jako doma se ale cítí také na horách, na sněhu. „Na lyžích jsem se začal učit hodně brzy, ještě když jsem chodil do školky,“ vzpomíná. Dá se říct, že jste s lyžováním začínal sportovat? Ano, byly mi asi čtyři roky. A hrozně mě to bavilo. Předpokládám, že jste jako první zkusil sjezdovky … Přesně tak. Jezdil jsem i v Praze, když napadl sníh, za barákem na takovém paloučku. Taky jsme měli chalupu na horách na Pomezkách. Tam jsem trávil hodně času s babičkou i maminkou, hodně jsme lyžovali. Kdo vás učil lyžovat? Maminka. I ona lyžovala moc ráda. Běžky vás nebavily? Ty moc ne, s těmi jsem začal až později se strejdou. Ale bylo to spíš takové chození. Pořádně jsem se k nim dostal až mnohem dýl. Už jsem jezdil na vodě a běžky byly součástí naší zimní přípravy. Ze začátku mě to vůbec nebavilo a hrozně jsem nadával, že je to úplně debilní sport.

Vy dokážete ráno vstát kvůli lyžím? Tak to se samozřejmě vždycky odvíjí od toho dne předtím, že jo… (smích). Někdy vstanu bez problému a jindy ne, asi takhle. Teď už sjezdovky tolik neupřednostňujete. Je to tím, že už na běžkách umíte? Určitě a taky se to spojilo s tím, co mě nebavilo, stát frontu na vlecích. Jak jsem zestárl, už jsem si netroufal předbíhat (smích). Když jsem byl mladší, neřešil jsem to. A jsou za tím i další věci. Jaké? Když si vezmete, jaký produkt člověk dostane za cenu permanentek, není to odpovídající. Myslím to i ve spojení se všemi těmi bufety a s nabízeným servisem. Na běžkách je to úplně jiná kategorie. Dejte nějaký příklad … Jeden za všechny. V Jizerkách je bufet, tam přijdeš a cenu si určuješ sám. Zaplatíš, kolik uznáš za vhodné. Vážně? Ano, to existuje, ještě donedávna jsem to taky nevěděl. Dáte tam, kolik chcete. Oni vám ani neřeknou, kolik co stojí. Zaplatíte podle toho, jak vám chutná? No jasně, třeba. Když jste na sjezdovkách, tak v těch stáncích dostanete akorát hnusnej buřt. Tohle je na běžkách mnohem lepší.

Proč? Všichni mi pořád tvrdili, že když na běžkách umíš, jedou i do kopce samy. Jenže do kopce to samo prostě nejede nikdy. To je nesmysl a dodnes mi to nikdo nevyvrátil. Ale pravda je, že když člověk překoná takové to úvodní docela namáhavé soustředění, když tomu věnuješ aspoň nějaký čas, naučíš se a pak se i svezeš.

Kolik kilometrů jste na běžkách nejvíc uběhl? Moc ne, asi tak padesát. Ale zase s vozíčkem a s Luckou. Takže ono to zase není úplně málo.

Kdybyste si měl vybrat: raději na běžky, nebo na sjezdovky? Rád kombinuju obojí. Ráno, když ještě všichni spí, zajdu na dvě hodiny na sjezdovky a odpoledne na běžky.

Už jste někdy na běžkách „promazal“? To je právě to, co mě na těch běžkách hrozně štvalo a nebaví mě do dneška. Musí se mazat. Proto jsem úplně vypustil klasiku. Opravdu se mi nechce přemýšlet o tom, co si mám namazat pod patu.

Je ten dětský vozíček tolik znát? Je, hlavně zpočátku. Člověk si ale rychle zvykne a když ho pak zase sundá, říká si: Jé, ono to tak krásně jede. Myslím, že váží kolem dvaceti kilo.

STANISLAV JEŽEK

Narozen: 21. listopadu 1976 Sport: vodní slalom – C1 Vicemistr Evropy 2008 Bronzový z mistrovství světa 2006 Vítěz závodu Světového poháru v Praze 2007, celkový vítěz Světového poháru 1999 Vy tedy jen bruslíte? Spíš se o to pokouším. Běžky na bruslení nemůžete úplně promazat, i když někdy jedou líp a jindy hůř. Když vám lyže nejedou, člověka to nebaví, musíte makat o to víc a zdrháte dřív do hospody. Troufáte si na nich sjet i sjezdovku? Jo klidně, nasadím telemark. To je zábava. Když mluvíte o telemarku. Vy přece jezdíte i na telemarkových lyžích, že? Mě vždycky baví učit se něco nového. Tak jsem začal i se snowboardem. Tehdy se u nás objevovaly takové ty první, ještě jsme si je vyráběli sami. Na něm jsem jezdil docela dlouho, až jsem došel na určitou hranici, při které jsem si říkal, dál už to neposunu. Zase nepatřím k těm lidem, kteří skočí do všeho ve stylu: Buďto se zabiju, nebo ne. Tak jsem objevil telemarkové lyže a už jsem u nich zůstal. Skočky byste taky zkusil? Zkusil, ale ne ze skokanského můstku (smích). Víte, co je to za krpál, pustit se tam z té výšky? Na to jsem srab, netrouﬂ bych si. Už jste někdy nějaké lyže zlomil? Myslím, že ne, i když jsme jeli kolikrát pořádně zkárovaní z hospody. A i když to byly pořádné kotrmelce, lyže to vždycky nějak vydržely. Jak by vám šly dohromady běžky a ﬂinta? Na základce jsem běžel nějaký orientační běh s puškou, dokonce mě lákali, jestli bych v zimě ten biatlon opravdu nechtěl dělat. Myslím, že by to nešlo. Když se v zimě dostanu na běžky a vyběhnu nějaký kopec a vím, jak jsem zadýchaný … A ještě abych někam mířil? To nevím, jak by dopadlo. Lyžujete raději v Česku, nebo v zahraničí? Na sjezdovky jezdím určitě raději do zahraničí, je to vždycky o podmínkách. Jinak na běžky vyrazím samozřejmě u nás. Vyrážíte od kiosku ke kiosku… Nooo přesně tak.

ATOMIC BOA Skate

Inovativní BOA šněrovací systém je také nově použit v oblasti běžeckého lyžování. Geniální myšlenka: šněrovací systém vede speciální tkaničky skrz botu a bota může být díky tomu utažena nebo povolena pouhým otočením BOA kolečka. Velmi jednoduché, bleskurychlé, extrémně odolné a komfortně pohodlné. Technologie inspirovaná cyklistikou, kde byla důsledně otestována a její výhody byly následně využity v ATOMICu pro svět cross-country lyžování. Inovace, která mění svět běžeckého lyžování o 360 stupňů.

Výhradní dovozce a distributor pro ČR: AMER SPORTS Czech Republic, s. r. o., www.amersports.cz Výhradní distributor pro Slovensko: G-SPORT s. r. o., www.atomic.sk

www.atomicsnow.com

DOKONALOST KRUHU

SPORT

EXTRÉMNÍHO STOUPÁNÍ NA ALPE CERMIS SE OBÁVAJÍ VŠICHNI LYŽAŘI

TOUR DE SKI JE LEPŠÍ. ALE STÁLE HLEDÁ TVÁŘ.

››

TEXT: TOMÁŠ MACEK, BARBORA ŽEHANOVÁ (MF DNES), FOTO: FIS A LUKÁŠ BAXA

TŘETÍ TOUR DE SKI JE MINULOSTÍ. „JE LEPŠÍ A LEPŠÍ,“ ŘÍKÁ JEJÍ SPOLUZAKLADATEL VEGARD ULVANG. POPRVÉ SE ŽÁDNÝ Z PŮVODNÍCH ORGANIZÁTORŮ NEMUSEL POŘADATELSTVÍ ZŘÍCI. ZÁVĚREČNÉ ŠPLHÁNÍ NA SJEZDOVKU ALPE CERMIS SE UŽ PO TŘECH LETECH STÁVÁ LEGENDÁRNÍM. TOUR BYLA TENTOKRÁT DRAMATICKÁ DO POSLEDNÍHO ZÁVODU A PŘEDEVŠÍM KONCOVKA SOUTĚŽE ŽEN STRHUJÍCÍ. KAM SE VŠAK TOUR DE SKI BUDE VYVÍJET DÁL? POLOŽILI JSME SI DESET OTÁZEK A HLEDALI NA NĚ ODPOVĚDI.

‹‹

1. JAKÁ BUDE TERMÍNOVKA TOUR V BUDOUCNOSTI?

Patrně jiná. „Rádi bychom přivedli Tour i do Švýcarska i do Rakouska,“ říká Ulvang. „Rakušané zatím nejeví zájem, ale ve Švýcarsku se po vítězství Cologni možná věci změní.“ Na listině ohrožených je naopak Nové Město, které pro pány z FIS není dostatečně marketingově přitažlivé. „Je to bitva o peníze,“ říká manažer novoměstských závodů Jiří Hamza. Přestože ještě loni šéf běžecké sekce FIS Jürg Capol chtěl, aby program Tour byl rok co rok stabilní, nyní se najednou k otázce Nového Města staví vyhýbavě. „Musíme najít co nejlepší logistické řešení,“ schovává se za výmluvu na příliš dlouhé přejezdy. V termínové listině pro příští ročník má zatím u prvních etap napsáno Oberhof a u závěrečných etap Val di Fiemme. Mezi nimi? Tam je zatím jen zkratka CZE a otazníky. Rozhodnout by se mělo při jarním zasedání Tour de Ski.

2. JE TERMÍN TOUR IDEÁLNÍ?

Ano i ne. Tour de Ski zabere na přelomu roků nejméně devět dnů a musí na Alpe Cermis končit o víkendu, a tak v jejím třetím ročníku vyšel termín hodně nemile. Většina účastníků odjížděla z domovů už 25. prosince, z Vánoc toho závodníci, trenéři, servismani či lékaři moc neměli. „Hodně mi vadí, že Tour je přes svátky. Každý chce být tou dobou doma. Od začátku podzimu jsme pryč. Když si svátky užijete, lépe se to vstřebává. Takhle je to špatně,“ míní reprezentační trenér Miroslav Petrásek. „A Tour jde pak proti skvělým závodům skokanů a dalším.“ Televizní stanice se však snažily vánoční lyžařský program poskládat tak, aby diváci viděli všechno. Ostatně, pro ty je prázdninový termín výhodný, ať už se dívají doma v obýváku nebo u tratí. Mají čas. „Ale lednový termín je lepší pro nás a třeba v Novém Městě by přišlo i víc diváků,“ míní Petrásek. Příští rok se mu tohle přání splní, Tour se rozběhne až po Novém roce, bude v nejvzdálenějším možném termínu od Vánoc s koncem 10. ledna. 3. NEJSOU DÉLKY PŘEJEZDŮ NEÚNOSNÉ?

Jsou na hraně. Z Nového Města do italského Tesera, cíle Tour, je to skoro 900 kilometrů. Pořádná porce. Z Oberhofu do Prahy zhruba polovina. Ovšem přesunům se vyhnout nedá. „Jsou přesně takové, že nejde letět, musí se jet,“ říká Petrásek. „Pro servis je to náročnější než pro závodníky.“ Zatímco někteří běžci si mohli na cestě z Česka do Itálie oddychnout přes noc na půli cesty v Mnichově, servismani si dali štreku na jeden zátah. „Tahle Tour je největší kravina z celýho lyžování,“ ulevil si Vít Fousek, servisman Lukáše Bauera. S nemocí bojoval před rokem i nyní. Trenér Václav Korunka musel tentokrát kvůli pošramocenému zdraví Tour vzdát (stejně jako mnozí závodníci), jeho kolega Petrásek bral antibiotika. „Délky přejezdů se podepisují na zdraví. Stejně jako závodníci nemáme čas se uzdravit. Je to boj,“ uvedl Petrásek. Pravdu tak má Němec Teichmann: „Kdo nejlépe regeneruje a zachová si čistou hlavu, ten bude na konci Tour vpředu.“ 4. JE TOUR SPRAVEDLIVÁ?

Ne. Ale vymyslet etapový závod v běhu na lyžích, který bude stejně spravedlivý pro sprintery i distanční běžce, pro klasiky i bruslaře, je takřka nemožný úkol. „Jednoznačně mají výhodu klasici,“ říkal letos trenér Petrásek. Na programu byly tři distanční závody v klasice, zatímco bruslení se jelo jen v krátkém prologu, obou sprintech a pak až při závěrečném výšlapu na Alpe Cermis, o němž Lukáš Bauer říká: „To už ani není bruslení, to je spíš extrémní způsob lyžování.“ Navíc na Tour rok co rok ubývá pravověrných sprinterů. „Při prvním ročníku jich přijelo mnohem víc, rozdělili si bonifikace ve sprintech. Teď jich tu už tolik není a distanční závodníci, kteří jsou trochu slušní sprinteři, najednou získávají až příliš velké bonifikace. Kdyby byly bonifikace ve sprintu jen do 6. místa, tak bych to bral. Ale aby si je připsalo prvních třicet?“ namítl Petrásek. Nicméně co by

RADOST VÍTĚZNÉHO HETLANDA TĚSNĚ PO PROJETÍ CÍLEM VE FINÁLE SPRINTU V PRAZE

vlastně bylo spravedlivé? Přidat další závod volnou technikou? Uspořádat jeden sprint naopak klasicky? „Letos je asi Tour víc stavěná pro klasiky. Ale tak to prostě je. FIS rozhodla, my jedeme,“ nastolil pragmatický přístup Němec Tobias Angerer. 5. MAJÍ SMYSL PRÉMIOVÉ SPURTY NA TRATI DISTANČNÍCH ZÁVODŮ?

Ano. Ještě předloni by drtivá část běžců i diváků odpověděla: Ne. Ale jak Tour zraje, mnozí si zvykli, že především ke klasickému závodu s hromadným startem ve Val di Fiemme prémie nedílně patří. Najednou se nemusí diváci dívat jen na obrovský balík běžců, který po většinu závodu zůstává pohromadě, ale v každém z šesti okruhů se cosi děje, na stadionu se vždy spurtuje pro 15, 10 a 5 boniﬁkačních vteřin. „Oni ty spurty pořád mění. Je jich dost. Ale jsou moc

důležité,“ říká Lukáš Bauer. „Vždyť vydělat si 15 vteřin za vítězství v prémiovém spurtu je mnohem jednodušší než ujet o 15 vteřin ostatním před cílem.“ Spurty jsou však i velkou taktickou hrou. Mohou lyžaře na trati zahltit, o čemž se letos přesvědčil právě Bauer. „V jeho současné situaci byl jeho pokus o únik kvůli prémii poněkud naivní,“ řekl trenér Petrásek. Němec Teichmann naopak nasbíral v předposlední etapě na spurtech 50 boniﬁkačních vteřin. „Přitom já jsem lyžařem, který má rád rytmický běh se stálým tempem. Takhle přerývané tempo, to vlastně pro mě byla katastrofa,“ podotkl Teichmann. 6. JE O TOUR ODPOVÍDAJÍCÍ DIVÁCKÝ ZÁJEM?

Je takový, jaký se dá ve střední Evropě asi očekávat. Předloni se při její premiéře v obřím kotli Olympijského stadionu v Mnichově doslova ztrácelo

ŠVÝCAR USPĚL, PROTOŽE ZAČAL VÍC TRÉNOVAT

Kdyby jako kluk učinil jinou volbu, dneska by býval byl možná ještě známější a vydělával by víc peněz. Jenže Švýcar Dario Cologna si místo fotbalu jako svůj sport vybral běžecké lyžování. „Připadalo mi těžší než fotbal,“ vyprávěl. „Byla to větší výzva.“ Jenže dlouho jí nedával tolik, co někteří jeho konkurenti. Ano, vyhrál mistrovství světa do 23 let, ale teprve teď se proslavil, vyletěl jako raketa. Stal se překvapivým vítězem Tour de Ski s náskokem 59 vteřin na Nora Northuga. „Stoupá vzhůru tak, jako by to dělal celý život,“ halekal hlasatel Kjell Erik Kristianssen, když Cologna mířil nahoru po sjezdovce Alpe Cermis. „Má tolik času, že si před cílem ještě může dát večeři.“ Čím to? Vysvětlení je snadné. Dvaadvacetiletý švýcarský mladík, co vypadá spíš jako plachý klučina než vycházející sportovní hvězda, začal víc trénovat. „Jako junior jsem měl 650 tréninkových hodin ročně, zatímco Petter Northug dokonce 850. Jenže on už si víc nepřidával, zatímco já kráčel nahoru pěkně krok za krokem. Teď jsem na těch 850 hodinách také,“ srovnával se s norským konkurentem, jehož v pořadí Tour de Ski předčil. Colognu zdobí výborná běžecká technika a všestrannost. Vpřed už jej nyní ženou i fanoušci, kteří jinak ve Švýcarsku běžeckému lyžování zrovna neholdují. „Podél trati v Itálii bylo hodně lidí z mého rodného města,“ liboval si Cologna, jenž se narodil nedaleko italských hranic. A příznivci jej dohnali až na vrchol. „Je to dobrý nástupce,“ pochválil jej loňský vítěz Tour Lukáš Bauer. Cologna ještě tentýž den prchal na exhibiční sprint, pak jej čekala oslava. S jedním pivem. „Byl to skvělý týden. Ale teď si dám přestávku, musím se zotavit.“ Vede pořadí Světového poháru, má před sebou tedy vidinu velkého úspěchu. Ale Cologna už se dívá dál. „Hlavním cílem v mé sportovní kariéře jsou zatím olympijské hry ve Vancouveru. Budu bojovat o olympijskou medaili.“ Od vítěze Tour de Ski to nezní směle. Vždyť raketa jménem Cologna dost možná teprve nabrala svůj směr k nebeským výšinám.

SPORT

šest tisícovek diváků. Dvojnásobný počet však už v Novém Městě vytvoří vynikající atmosféru. „Tam jsou suverénně nejlepší diváci na Tour,“ míní trenér Petrásek. Mile potěšila nová štace, německý Oberhof, kde bude Tour začínat i v příštích letech. Na druhou etapu přišlo na stadion 10 tisíc diváků. Ano, na biatlon jich tu chodí třikrát tolik, jenže i ta třetina na tribunách vytrvale omrzala jinovatkou, tančila v rytmu německé muziky a drnčela zvonci. „Oberhof je se svou atmosférou něco docela jiného než Mnichov nebo Nové Město,“ tvrdí německý běžec Axel Teichmann, jenž je v Oberhofu doma. Italské Val di Fiemme, kde Tour končí, rekordy netrhá, atmosféra tu bývá spíše komorní. Ovšem pořadatelé se to snaží změnit. Kdo letos vyšplhal na sjezdovku Alpe Cermis, aby povzbudil běžce dupající do prudkého kopce, mohl si za odměnu dát něco dobrého ve stáncích podél trati při takzvané Tour de Gusto. 7. MĚLA BY FIS PŘISPÍVAT ORGANIZÁTORŮM ETAP TOUR?

Ano. Taková byla i původní myšlenka. „Bylo to postavené tak, že FIS celou sérii zastřeší, k čemuž však nedošlo,“ říká Petr Honzl, šéf novoměstských organizátorů. Loni sice marketingoví stratégové FIS navrhli organizátorům z Nového Města odkoupení reklamy na startovních číslech, ale za nedůstojnou částku. Honzl vysvětluje: „Nabízeli nám za to 150 tisíc eur. To už máme výhodnější podržet si vlastní

partnery. Přitom ale musíme do rozpočtu Tour odvést 3,35 milionu korun na prémie. Uspořádat Tour je pro nás o 30–45 procent dražší než běžné závody Světového poháru.“ Loni činil rozpočet Novoměstských 15 milionů korun. „Letos jsme to stáhli na 13 milionů,“ vypočítává manažer závodu Hamza. Další pokus o ﬁnanční zastřešení Tour ze strany FIS zřejmě nastane až ve chvíli, kdy celý produkt získá mnohem vyšší marketingovou hodnotu. Ale získá ji? 8. MÁ TOUR SMYSL V ROCE VRCHOLNÉHO ŠAMPIONÁTU?

Ano. Protože pokud by měla být jen jednou za čtyři roky, vytratí se lidem z mysli. A ona naopak je reklamou na běžecké lyžování. Ale pro závodníky a trenéry je před mistrovstvím světa či olympiádou komplikací. Úspěch v ní přináší hodně peněz i bodů do Světového poháru, jenže na druhé straně je spousta vydaných sil. „Každý se k tomu musí nějak postavit. Tím, že máme Tour jako domácí závody, neměli jsme volbu nejet. Ale když to tak nebude, budeme se moct rozhodnout,“ naráží kouč Petrásek na možné vypadnutí českých závodů z programu Tour. Letos ji však vynechat nechtěl i proto, že jeho svěřenci by měli moc dlouhou pauzu bez závodů. „Ale jinak je Tour v době šampionátu možná navíc. Třeba by ji stálo za to pořádat jednou za dva roky, pak by vítěz měl možná ještě větší renomé,“ přemítá.

HISTORIE SE NEOPAKOVALA. KUITUNENOVÁ ODRAZILA ÚTOK

Loni vyrážela Virpi Kuitunenová do závěrečné etapy Tour s náskokem 40 vteřin, přesto ji už v polovině stoupání na Alpe Cermis dýchala na záda mladá Švédka Kallaová – a v nejstrmější pasáži pak Kallaová kolem zvadlé Finky profrčela jako rychlík kolem lokálky. A letos? Do poslední etapy vybíhala Kuitunenová s půlminutovou převahou, jenže půldruhého kilometru před cílem ji předstihla krajanka Aino Kaisa Saarinenová. Ta Saarinenová, o které v průběhu Tour říkala: „Ona je největší favoritkou, ne já.“ Měla se snad historie opakovat? Měla blonďatá, pihatá Kuitunenová znovu přijít o prvenství při závěrečném výšlapu po sjezdovce? Ne, tentokrát ne. Kilometr před cílem přišel protiútok Kuitunenové. A byl zdařilý! V cíli se obě Finky zřítily na sníh, uchopily se za ruce. Dvě ženy, které si sáhly snad až pod dno své zásoby sil. Ovšem jen jedna byla šampionkou. „Tohle je mnohem krásnější zážitek než předloni, kdy jsem Tour vyhrála poprvé,“ vyprávěla Kuitunenová. „Tentokrát jsem musela vyhrát nad všemi i nad bolestí zad. Když mě Aino Kaisa předjela, myslela jsem si: Už nedokážu bojovat o vítězství. Pak jsem si všimla, že je unavená – a moje chvíle přišla.“ Půl hodiny po závodě se k ní přitočila třetí Slovinka Majdičová a povídá: „Zase tak moc ztrhaně nevypadáš. To já jsem ráda, že jsem naživu.“ „To si jen myslíš,“ odvětila Kuitunenová, ale na tváři se jí rozzářil rošťácký úsměv. Samou radostí by se rozdala. Ochotně držela mikrofon reportérovi Radiožurnálu při rozhovoru se Saarinenovou, u cíle pak hlídala svršky ﬁnských běžců. „Jste teď královnou Alpe Cermis,“ řekl jí jeden z organizátorů. „Myslíte? Vždyť třeba Therese Juhaugová dneska šplhala na vrchol ještě rychleji, jen měla předtím velkou ztrátu,“ odvětila. „Ale víc než vy tady nikdo nedokázal,“ nenechal se odbýt. „No když to říkáte... Já a královna? Zní to krásně.“ Celou sezónu bojuje Kuitunenová nejen se soupeřkami, ale i se svými zády. „Vím, že už nikdy nebudu běhat bez bolestí,“ říká. Přesto dokázala například v Novém Městě vyhrát klasickou desítku rozdílem třídy, o 37 vteřin. A přesto se vydrápala na vrchol Alpe Cermis jako první. Další trofej do sbírky jí byla odměnou. „Mám dva roky starý dům, ale nemám v něm ještě místo na ceny. Nejdřív počkám, kolik jich získám. Až pak se rozhodnu, kam je dám,“ usmívala se.

VÍTĚZKA PRAŽSKÉ LYŽE FOLLISOVÁ

9. MAJÍ SMYSL DVĚ TOUR ZA SEZÓNU?

Ne. Gian-Franco Kasper, šéf Mezinárodní lyžařské federace, by nejraději na konci sezony pořádal druhou sérii závodů pod hlavičkou Tour. Ovšem i Jürg Capol, jeden z tvůrců Tour de Ski, oponuje: „Tour je lepší jednou ročně.“ V opačném případě by se zavedená značka rázem devalvovala. Navíc na konci sezony je ﬁnále Světového poháru. „To jsou čtyři závody v pěti dnech. Kdo chce závodit ve Falunu, musí jet i do Stockholmu. Princip ﬁnále je podobný jako při Tour. Teď jsou to zatím závody v jedné zemi, možná za dva tři roky půjde o země dvě,“ říká Capol. Na severu Evropy běh na lyžích navíc nepotřebuje propagaci. „Ve střední Evropě můžete díky Tour ovlivnit víc, máte dobrý produkt k prodeji, k přilákání lidí,“ dodává Capol. „Jen by mohla být třeba na jaře. Pro toho, kdo chce a přežije,“ říká trenér Petrásek. 10. MŮŽE TOUR OBJEVIT NOVOU LYŽAŘSKOU HVĚZDU?

Ano. Letos to dokázala, objevila Daria Colognu. Pravda, tento dvaadvacetiletý Švýcar už v průběhu prosince na jeden den vévodil celkové klasiﬁkaci Světového poháru, ale teprve Tour z něj učinila opravdovou novou lyžařskou hvězdu. „Nadchlo mě, co Dario předváděl. Vždyť je dobrý ve všech disciplínách, má čistou a elegantní techniku, je rychlý a zároveň i výborný vytrvalec,“ velebil ho Vegard Ulvang. „Ve Švýcarsku probudil zájem o běžecké lyžování. Je to objev zimy,“ podotkl švýcarský novinář Ivan Šajnoha. Jistě, popularitou se v Colognově vlasti běh na lyžích stále ani zdaleka nemůže rovnat sjezdařům či skokanům. Ale Cologna už alespoň nebude muset na svých internetových stránkách nabízet reklamní plochy na své čepici a kombinéze k pronajmutí. Švýcarská televize navíc letos poprvé přenášela Tour de Ski živě.

FOTO: ALPINA

CINKNOU V LIBERCI

DVĚ MEDAILE? O nadcházejícím mistrovství světa již byly popsány stohy papíru. O nevhodné nadmořské výšce, rošádách ve vedení, obrovských nákladech, nepřiměřených dopadech na státní pokladnu, nejistotě organizace i přísných bezpečnostních opatřeních. Mnozí proti akci slovně zbrojí, jiní si jen odevzdaně klepají na čelo. Ať tak či onak, sníh bude a skalní fanoušci se již nemohou této vrcholné akce dočkat. A čekají, že běžci nepřetrhnou dlouholetou nit medailových úspěchů… V novém tisíciletí se totiž nikdy česká běžecká výprava nevracela domů s prázdnou, na posledních třech světových šampionátech a zimních olympijských hrách v Turíně to navíc i zacinkalo zlatě! Bude tomu tak i tentokrát? Držme palce, nacházíme se totiž v trochu horší situaci než předloni. Po fenomenální Kateřině Neumannové drží český prapor nad vodou jen muži. A ti letos oproti loňské sezóně nezáří tak jasně. Jistě, možná to bude tím, že letošní sezónu úspěchu na domácím mistrovství světa obětovala současná česká jednička Lukáš Bauer. Místo obhajoby prvenství v prestižní sérii Tour de Ski a v celkovém hodnocení Světového poháru se soustředí na závody ve Vesci. „V téhle sezóně je pro mě vrcholem jednoznačně mistrovství světa v Liberci,“ prohlašuje. A šampionát nehodlá odjet se zrovna malými cíli: „Chci zlato! Jednoznačně chci vyhrát,“ vyjádřil se rezolutně. To ovšem ještě netušil, že ho viróza nepustí na start prosincového závodu v La Clusaz a že po doběhnutí Tour de Ski bude čelit svým tradičním soupěřům mimo stopu – průduškám a astmatu. Tentokrát se však na rozdíl od přípravného období před Sapporem 2007 obešel bez antibiotik. Naštěstí! Právě Lukáš Bauer totiž patří mezi nejznámější smolaře vrcholných akcí. Vždy podával v sezóně vynikající a vyrovnané výkony, ale pak ho jako na potvoru před mistrovstvím světa skolila nemoc a spolu s ní vždy forma. Jedinou světlou výjimku představovaly snad jen zimní olympijské hry v Turíně 2006, kde na patnáct kilometrů klasicky vyválčil stříbro. Snad mu tedy neodejde forma ani letos … I přes odvážné výkřiky o touze po zlatu krušnohorský běžec ví, že úspěchem bude zisk jakékoliv cenného kovu. Ten ostatně vedle fanoušků očekává i trenér reprezentace Miroslav Petrásek. „Realné jsou dvě medaile. Jedna individuální a jedna týmová,” řekl. Mezi týmové počítá jak štafetu, tak i sprint dvojic, v němž čeští muži při posledních dvou šampionátech vždy vybojovali třetí místo. Větší pozornost než na sprint však bude upřena na štafetu. Aby ne, když v loňské sezóně čtveřice borců Martin Jakš, Lukáš Bauer, Milan Šperl a Martin Koukal poprvé v historii vyhrála závod Světového poháru. Svoji solidní výkonnost pak potvrdila i třetím flekem v únoru ve Falunu. Tato čtveřice však místo ve štafetě předplacené nemá. Například Martin Koukal v první polovině sezóny nepodával zrovna přesvědčivé výkony. V listopadu v Gallivare ho na posledním úseku štafety nahradil Dušan Kožíšek a vedl si vskutku profesionálně. Stupně vítězů tehdy českému týmu utekly až ve fotofiniši. Nahrazen může také být Šperl za zkušeného Jiřího Magála. Co se týče individuálních startů, vedle Bauera může na dobré umístění pomýšlet ve sprintu i Aleš Razým a na delších tratích mistr světa do 23 let a trojnásobný juniorský medailista Jakš. Loni o sobě dal světu běžeckého lyžování řádně vědět, když skončil při své premiéře v Tour de Ski jedenáctý a při finále SP v Santa Caterině dokonce třetí. Naopak nad Koukalovou formou zůstává viset velký otazník. Ženy budou na rozdíl od uplynulých tučných let, o které se však zasloužila Kateřina Neumannová, pravděpodobně jen paběrkovat. Bohužel její plnohodnotná nástupkyně ještě nedozrála do věku, aby mohla bojovat s nejlepšími …

Nejlepší domácí běžkyně Kamila Rajdlová se do závodních stop vrátila půl roku po narození dcery a na rozdíl od jiných českých závodnic alespoň pravidelně sbírá body do Světového poháru. Ptáte se, proč se vůbec vracela? Motivací ji byl především šampionát v rodném městě! Přesto pro ní umístění v první desítce bude splněním velkého snu. Další členky týmu Helena Erbenová a Ivana Janečková budou bojovat o elitní dvacítku. A pro ostatní české závodnice bude MS v Liberci znamenat spíše sbírání zkušeností než útok na mety nejvyšší. (ka)

LUKÁŠ BAUER

ČESKÉ MEDAILE Z posledních pěti vrcholných akcí se nikdy český tým nevracel bez medaile. V posledních letech jich naopak vždy bylo více, za což ovšem vděčíme převážně Kateřině Neumannové, která však po posledním světovém šampionátu odešla do sportovního důchodu a MS v Liberci se věnuje z postu ředitelky organizačního výboru. Pojďme se však podívat na medaile nedávné minulosti. 2007 MS Sapporo (Jap.)

2006 ZOH Pragelato (It.)

2005 MS Oberstdorf (Něm.) 2003 MS Val di Fiemme (It.) 2002 ZOH Salt Lake City (USA)

1. místo Kateřina Neumannová 2. místo Kateřina Neumannová 3. místo Dušan Kožíšek a Milan Šperl 1. místo Kateřina Neumannová 2. místo Kateřina Neumannová 2. místo Lukáš Bauer 1. místo Kateřina Neumannová 3. místo Martin Koukal a Dušan Kožíšek 1. místo Martin Koukal 2. místo Kateřina Neumannová 2. místo Kateřina Neumannová

10 km volně skiatlon týmový sprint 30 km volně skiatlon 15 km klasicky 10 km volně týmový sprint 50 km volně skiatlon 15 km volně

PROGRAM ŠAMPIONÁTU ST 18. 2.

10:00 11:30 ČT 19. 2. 11:30 14:15 17:15 PÁ 20. 2. 10:30 13:00 17:00 SO 21. 2. 13:00 16:00 NE 22. 2. 9:45 13:00 15:15 ÚT 24. 2. 11:00 13:00 ST 25.2. 11:00Běh na lyžích 13:00 ČT 26. 2. 13:00 11:00 15:15 17:00 PÁ 27. 2. 13:00 16:00 SO 28. 2. 11:00 13:00 15:00 16:00 NE 1. 3. 13:00Běh na lyžích

Běh na lyžích Kvalifikační závod ženy 5 km C Běh na lyžích Kvalifikační závod muži 10 km C Běh na lyžích Intervalový start ženy 10 Km C Severská kombinace Hromadný start 10 km Severská kombinace Hromadný start HS 100 Skoky na lyžích Ženy jednotlivkyně HS 100 Běh na lyžích Intervalový start muži 15 km C Skoky na lyžích Kvalifikace muži jednotlivci HS 100 Běh na lyžích Ženy skiatlon (7,5 Km C + 7,5 Km F) Skoky na lyžích Muži jednotlivci HS 100 Severská kombinace Jednotlivci HS 100 Běh na lyžích Muži skiatlon (15 Km C + 15 Km F) Severská kombinace Jednotlivci 10 km Běh na lyžích Ženy/muži sprint F (kvalifikace) Běh na lyžích Ženy/muži sprint F (finále) Ženy/muži team sprint C (kvalifikace) Běh na lyžích Ženy/ muži team sprint C (finále) Běh na lyžích Štafeta ženy 4x5 km C/F Severská kombinace Štafety HS 134 Severská kombinace Štafety 4x5 km Skoky na lyžích Kvalifikace muži HS 134 Běh na lyžích Štafeta muži 4x1 km C/F Skoky na lyžích Muži jednotlivci HS 134 Severská kombinace Jednotlivci HS 134 Běh na lyžích Ženy 30 km F hromadný start Severská kombinace Jednotlivci 10 km Skoky na lyžích Muži družstva HS 134 Muži 50 km F hromadný start

SPORT

LOŇSKÉ VÍTĚZSTVÍ V ZÁVODĚ BIRKEBEINER V NORSKU PRODLOUŽILO ŘEZÁČOVU KARIÉRU

ŘEZÁČ:

V PADESÁTI JAKO TURISTA VASÁK NEPOJEDU

››

TEXT: TOMÁŠ MACEK (MF DNES) FOTO: ČTK A ENGADIN MARATHON

JEHO SPORTOVNÍMI VRCHOLY NEJSOU OLYMPIÁDY A SVĚTOVÉ ŠAMPIONÁTY, ALE VASŮV BĚH, BIRKEBEINER, ENGADIN… CESTU ZA ÚSPĚCHY MÁ ČASTO DELŠÍ A BOLAVĚJŠÍ, PRÉMIE NIŽŠÍ, POPULARITU MENŠÍ. PŘESTO NAŠEL STANISLAV ŘEZÁČ V DÁLKOVÝCH BĚZÍCH SVOJI PARKETU. V ROCE 2005 VYHRÁL SERIÁL FIS MARATHON CUP, JEDNOU BYL CELKOVĚ DRUHÝ, TŘIKRÁT TŘETÍ. LONI, PO TŘECH ONEMOCNĚNÍCH BĚHEM SEZÓNY UVAŽOVAL, ŽE KARIÉRU UKONČÍ. VÍTĚZSTVÍ V ZÁVĚREČNÉM PODNIKU, NORSKÉM BIRKEBEINERU, MU ALE OPĚT VLILO DO ŽIL NOVOU LYŽAŘSKOU ENERGII.

‹‹

Je vám 35 let. Mezi dálkovými běžci se považujete za stále mladého, za zlatý střed nebo už za staršího závodníka? Starší? To bych ani neřekl. U nás je období od 28 do 36 let tím nejlepším věkem. Klidně bych mohl naplno závodit ještě takové tři sezóny, pokud bych zůstal zdravý a pokud bych na delší dobu z toho rytmu nevypadl. Ale v pětatřiceti zároveň ta hlava začíná přemýšlet jinak. Jinak? No ano. Mám dva malé kluky a celou zimu jsem od nich pryč. Ptáte se sám sebe, jak dlouho to takhle chcete ještě dělat. Vy jste uvažoval o konci kariéry už minulou zimu. Ale údajně vás pro dálkové běhy „zachránilo“ vítězství na norském maratonu Birkebeiner. Je to tak? Docela jo. Měl jsem loni formu, ale dlouho jsem ji nemohl prodat. Prodělal jsem tři nemoce, před Jizerskou padesátkou, před Finlandií i před Vasovým během. Z každého takového onemocnění se potom dostáváte tři neděle. Přitom ta naše sezóna je dost krátká, začíná v půlce prosince a končí začátkem března. Když během té doby třikrát onemocníte, není to dobré.

Proto jste chtěl s lyžováním praštit? I proto. Jenže pak přišel Birkebeiner a já do toho zase dostal chuť. Zjistil jsem, že pořád dokážu mít ze závodění dobrý pocit a že se mi lyžování líbí. Jinak bych ho už nedělal. Kolik potřebujete za rok naběhat v tréninku, abyste se udržel v dálkových bězích ve vrcholné formě? Musíte lyžovat minimálně deset měsíců v roce, zvlášť když jste mladší a nemáte toho ještě za život tolik natrénováno. Já už jsem na tom líp. U mě stačí po delší letní pauze měsíc a půl, aby se mi znovu vrátila forma, jakou jsem měl dřív. Lukáš Bauer má za rok v nohách 10 000 kilometrů na sněhu a 2 000 na kolečkových lyžích. Kolik toho zvládnete vy? Přibližně stejně. Ovšem Lukáš má k sobě trenéra, má i další zázemí, doktory, servismany… Nemusí tolik jezdit sám autem, nemusí si mazat lyže. Je tím pádem víc zregenerovaný a připravený, může si dovolit daleko tvrdší trénink než já. Neudělám takovou kvalitu jako on. Navíc se musím připravovat i na to, že u nás se závodí jinak. Jak? Když trvají závody kolem tří nebo tří a půl hodiny, jede se třeba první půlhodinu naplno, pak volněji a poslední hodinu zase natvrdo. Byly dříve i sezóny, kdy jste na lyžích naběhal víc než 10 tisíc kilometrů? Asi ne. Těch 9 500 až 10 000 je maximum. Na to už musíte trénovat tři až pět hodin denně. Maximální denní porcí Lukáše Bauera na běžkách bylo 80 kilometrů. V tom ho určitě převyšujete. Tak Vasák má 90 kilometrů plus rozježdění, takže tam ujedu za den skoro stovku. Ale jinak jsme na tom s Lukášem podobně. Když se dělají objemy, jezdí se malinko víc, mezi závody spíš odpočíváte a těžíte z toho, co jste nabrali v přípravných měsících. Lukáš a spol. na rozdíl ode mě ale nabírají objem i před akcemi jako je mistrovství světa, ladí formu přímo na ně. Musí být víc pod kontrolou, aby se nepřetrénovali. Kdy jste se naposledy přetrénoval vy? Když jsem byl mladší, tak do 23 let, ještě s mančaftem. Vyjeli jsme do nadmořské výšky, trenéři moc nepřemýšleli, dali nám přespříliš do těla a my se potom z toho třeba tři týdny dostávali. Ještě jednou se vrátím k Lukáši Bauerovi. Maximálku má 197 tepů. Jaké je to u vás? Já mám malinko nižší – 187. Čím je závodník starší a čím víc dlouhých běhů má za sebou, tak jde maximálka dolů. V jaké fázi závodu je nejvyšší? Třeba při Vasáku od 60. do 90. kilometru jedete furt

ZA SVOJI KARIÉRU VYHRÁL STANISLAV ŘEZÁČ MNOHO ZÁVODU WORLDLOPPET, VČETNĚ ENGADIN MARATHONU

v maximálce, pokud chcete uspět. Tam už to ani jinak nejde. Devadesát kilometrů, to už je ukrutná vzdálenost. Prozraďte, co se vám na dálkovém lyžování vlastně nejvíc líbí? Toho je víc. Napínavé dojezdy o vteřiny. Kontakt mezi ostatními závodníky. Hromadné starty. A délka závodů také? Skutečnost, že to není klasická patnáctka, ale klasická devadesátka? Až takový extrémista zase nejsem. Vyhovují mi závody, které trvají kolem dvou a půl hodin. Nad tři hodiny už jsou pro mě dlouhé. Na co během té dlouhé štreky myslíte? Nepobrukujete si třeba na trati? Tak to tedy ne! Na to vůbec není čas. Co vám tedy táhne hlavou? Často se jede tak rychle, že přemýšlíte jen o svém postavení ve skupině, o tom, jak si vybojovat dobrou pozici před dojezdem. Po krajině moc nekoukám. Jasně že ji občas zaregistruju. Ale ke konci už většinou sleduju jen patky lyží ostatních, abych neudělal chybu. Býváte po hromadném startu často pokopaný? Ne, vůbec. Skutečně? Běžci ze Světového poháru si například po skiatlonech stěžují, že jsou samá modřina a šrámy. U nás bývají starty tak rychlé, že se pole hned roztrhá. Po nějakých šesti kilometrech už je to v pohodě. To spíš v závěru se vám může stát, že vám ukopnou hůlky, hlavně při skejtových závodech. I mě se taková situace přihodila. V koncovce, například na Vasově běhu, hraje stěžejní roli i běh soupaž. Kvůli němu dálkoví běžci víc posilují vršek? Určitě. Po těch třech a půl hodinách závodu už bývá organismus úplně vycucaný. Na posledních 40 minut musíte mít našetřeno strašně sil, abyste mohli ve špičce bojovat.

Kolik času tedy trávíte přes rok v posilovně? Ona ta posilovna zase tak moc vhodná není. Chodím do ní minimálně a spíš posiluju na lyžích. V posilovně vám zbytečně moc naroste svalová hmota a organismus se vám potom tak neokysličí. Většinou jsou dálkoví běžci rychlí atleti, mílaři. Třeba Anders Aukland má patnáctistovku za 3:46. A vy? Já ji neběhám. Ale takových atletických typů je mezi námi převaha. I když třeba Švéd Ährlin je pravým opakem, typem svalovce, který je v soupaži strašně rychlý. Má ukrutnou sílu ve vršku a díky tomu neuvěřitelně rychlý záběr a zrychlení. Trénujete se sám. Mrzí vás, že za vámi nestojí realizační tým jako za běžci ve Světovém poháru? Ono to jinak nejde. I naprosté špičky dálkových běhů – Ährlin, Svaerd, Cattaneo, Auklandi – trénují maximálně po dvojičkách, v žádné zemi není velký realizační tým pro větší skupiny dálkových běžců. Nestěžuju si. Ty lyže si prostě udělám sám. Jen jsem pak trošku unavený, no… Neuvažoval jste nikdy, že z peněz, které vyděláte, jich část odložíte na servismana? A že s kvalitním servismanem byste potom mohl dosáhnout lepších výsledků a vydělat víc peněz? To je relativní. Dobrý servisman by se mi hodil, jenže žádní pořádní nejsou k mání. Ti tři čtyři, co jsou u nás kvalitní, jezdí s mančaftem a jsou rozebraní, nebo se už věnují jiným aktivitám, jako třeba Lisičan. Ani o dobrém a volném servismanovi ze zahraničí nevím. Jde také o to, že na dálkové běhy se maže trošku jinak – a já mám za ta léta už různé typy sněhu vysledované. Žádný servisman ze svěťáku tolik zkušeností s laufy nemá. Nakolik můžete prémiemi za dálkové běhy živit sebe i rodinu? Samozřejmě, že něco se vydělat dá – ovšem to musíte končit do třetího místa na FIS Marathon Cupu, kde jsou slušné odměny. Ale na to z desítky nejlepších stejně nikdo nespoléhá. Ten závodník musí být především pokrytý sponzory, aby z toho vyšel kladně i tehdy, když mu žádný závod nevyjde. Jinak se tyhle běhy na profesionální úrovni nedají dělat. Nebo

SPORT

do nich budete sypat všechno, co vyděláte, i něco navíc… Což děláte už na samém začátku. Platí totiž, že musíte nejdřív tři čtyři roky makat, než budete mít solidní šanci prorazit mezi nejlepší. Sháníte sponzory složitě? Hodně složitě. Nemám na to žádného manažera. Většinou se snažím zajistit si dva tři větší, stálé partnery, než abych obíhal spousty sponzorů, kteří mi dají po 20 tisících. Zažil jste sezóny, kdy jste byl v minusu? Tak bych to neřekl. Měl jsem dva tři roky velice dobré, hlavně rok 2005, kdy jsem celý Marathon Cup vyhrál. A pak byly i méně oslnivé roky, třeba poslední sezóna. Kolik jste získal za vítězství v Birkebeineru? Po různých srážkách kolem 3 000 euro. Většinou jde o nižší částky než při závodech Světového poháru běžců. Lukáš Bauer si za minulou zimu vydělal jen na prize money pět milionů korun… Zato já tak 100 tisíc, ale já byl v našem Marathon Cupu celkově devátý. Ani ve své vítězné sezóně jsem neměl zdaleka tolik jako Lukáš. I kdyby někdo povyhrával všechny závody Marathon Cupu za sezónu, dostane se tak maximálně na půldruhého milionu. Nepřemlouvá vás manželka, abyste už dělal něco jiného? Zatím ne. Práce by samozřejmě bylo dost, ale ještě se lyžováním uživím. A až skončíte? Co budete dělat pak? Jakousi představu už mám, ale ještě o ní nechci moc mluvit. Alespoň naznačte. Mohl bych dělat pomocného trenéra, který připravuje tréninkové plány, a zároveň do toho zařizuje i ubytování mančaftu. Něco mezi trenérem a manažerem? Tak nějak. Máte pocit, že díky tomu, že jste se trénoval sám, pronikl jste do trenérského řemesla víc než jiní závodníci? Možná. I když kluci jako Lukáš Bauer nebo Jirka Magál se v něm taky dost vyznají. Ale nemusím být jen trenérem. Umím i hodně řemesel. Jakých? Od dřeva až po zedničinu. Přes léto je pravidelně provádím.

Kdysi jste vyprávěl, že Vasův běh je sice ve vaší branži nejslavnější, ale Birkebeiner nejkrásnější. Proč si to myslíte? Protože má Birkebeiner lyžařsky obtížnější trať, ale také lepší sníh. Vede přes hory s výškou kolem 1 000 metrů. Vasák se jede ve 300–400 metrech, tam je sníh malinko mokřejší. Poslední dva roky bylo při Vasáku mazání složité, letos se třeba vůbec nemazalo a jeli jsme jen na mikrokontakt, protože sníh byl opravdu dost vlhký. I když Ährlin tam všechno jel soupaží, i do kopců, všechno to rval rukama. Při Birkebeineru v souladu s tradicí nosíte na zádech pověstné cihličky. Ty vám nevadí? Ne. Váží dohromady jen tři a půl kila, to je jako ﬂinta biatlonistů. Letošní Birkebeiner byl přitom tak rychlý, že jsme o více než deset minut vylepšili traťový rekord. Zvládli jsme ho dokonce rychleji než tehdy, když se v rámci Světového poháru jel bez cihliček. Já na něm měl tentokrát snad životní formu. Dva týdny předtím jsem na Vasáku od vítěze Jörgena Auklanda dostal 20 minut – a najednou jsem mu nadělil dvě minuty. A to na startu pravidelně bývá i norský nároďák ze svěťáku.

V ROZHOVORU S MÉDII

STANISLAV ŘEZÁČ

Přesto jedině Vasův běh je pro dálkové běžce čímsi jako malou olympiádou. Také to tak berete? Asi ano. Žádný jiný z našich závodů nesleduje přímým přenosem tolik televizí, je to i příležitost k zviditelnění sponzorů. Ale zatímco na olympiádě máte víc šancí na medaili, víc disciplín, Vasák je jen jeden za rok. Moc lidí ho vyhrát nedokáže, většinou jsou to jen Švédové a Norové. Já měl šanci v roce 2005, ale při karambolu mi rozepli vázání a už se s tím nic nedalo dělat. Nevyhovuje mi, že se jede tak strašně dlouho, nemám na to ten správný organismus. Ke konci už mě neposlouchá, jak bych chtěl. Kromě toho je tu problém s občerstvením.

Narozen: 29. 4. 1973 Klub: ARECO SKI Hradec Králové Specializace: dlouhé tratě Úspěchy: 1. místo celkové pořadí FIS Marathon Cup 2005, 2. místo celkové pořadí FIS Marathon Cup 2003, vítěz mnoha závodů Worldloppet – např. Kangaroo Hoppet (Aus.) König Ludwig Lauf (Něm.), Marcialonga (Švýc.), Keskinada Loppet (Kan.), Birkebeiner (Nor.) a Jizerské padesátky (ČR), několikanásobný mistr ČR, start na MS 1999, 11 startů ve Světovém poháru

Problém? Nedoplňuji při něm energii ideálně. To bych musel být Svaerd nebo Ährlin, kterým na trati pomáhá i švédská armáda a dvěma vojenskými rolbičkami jim rozváží občerstvení.

Zatím jste se rozhodl, že si protáhnete kariéru minimálně o rok. Takže budete mít možná poslední příležitost Vasův běh vyhrát? Nevím… Možná že jo, možná že ne. Ještě uvidím, jak mi to bude tuhle zimu běhat.

Čím se občerstvujete vy? Nějakým enervitem, gely a to je asi tak všechno.

Až vám bude padesát, bude vás lákat zkusit si Vasův běh znovu, jen jako turistický lyžař? To ani ne. Už ho znám. V roli turisty by mě to nebavilo. Buď chci laufy dělat naplno, nebo si můžu jen tak lyžovat. Možná si jednou jako turista zajedu Jizerskou padesátku, ta je u nás. Ale jinak jsem natolik vyzávoděný a vycestovaný, že mě v žádném případě nebude lákat, abych si v padesáti ještě něco dokazoval a soupeřil na Vasáku s mladšími. Dělám laufy jako profík desátý rok a pořád se vracím na stejná místa. Už je mám vážně dost okoukaná.

Jste závislý jen na oﬁciálních občerstvovacích stanicích? Mám tam k ruce dva lidi, ale to je málo. Je to složité. Organizátoři vydaji tolik povolenek na auta u trati, že se potom cesta často ucpe a než to auto vyjede, už vás nestihne. Můj pomocník mi dal do 50 kilometrů dvakrát napít, to je málo. Pak jsem na 70. kiláku trošku rupnul.

Českomoravská 41 (500m od O2 Arény) tel.: 284 811 212 otevřeno denně 9-21

x BĚŽKAŘSKÉ TEST CENTRUM

Winter Innovations

Exclusive by

Nordic Skiing www.sportkoncept.cz

info@sportkoncept.cz

BIATLON

KRÁL NA RAMENI KRÁLE. BJOERNDALEN SPOLEČNĚ S RUSEM ČUDOVEM ZVEDAJÍ PŘI VYHLÁŠENÍ NOVÉHO KRÁLE SVENDSENA.

JAK ŽÁK

PŘEKONAL UČITELE

››

TEXT: TOMÁŠ HERMANN FOTO: JAROSLAV LEGNER, DENÍK SPORT

KAMERY A MIKROFONY SMĚŘOVALY NA OLE EINARA BJOERNDALENA. FENOMENÁLNÍ BIATLONISTA UŽ TÉMĚŘ TŘÍMAL V RUKOU ZLATOU MEDAILI Z VYTRVALOSTNÍHO ZÁVODU NA MISTROVSTVÍ SVĚTA VE ŠVÉDSKÉM OESTERSUNDU. V JEHO TVÁŘI BYLO ZNÁT NAPĚTÍ. PO TRATI UŽ BĚŽELA JEN HRSTKA ZÁVODNÍKŮ A S ČÍSLEM 88 MÍŘIL DO CÍLE I BJOERNDALENŮV NORSKÝ KRAJAN EMIL HEGLE SVENDSEN. KDYŽ DVAADVACETILETÝ MLADÍK PROTNUL CÍLOVOU METU, ZASVÍTILO U JEHO JMÉNA ČÍSLO 1. SENZACE! STAL SE MISTREM SVĚTA!

DRAMATICKÝ FINIŠ ZÁVODU S HROMADNÝM STARTEM NA MISTROVSTVÍ SVĚTA 2008. ŽÁK PORÁŽÍ UČITELE.

A jak zareagoval čtyřiatřicetiletý Ole Einar? Ve tváři se mu nezračilo zklamání, ale hrdost. Hrdost, jakou má učitel na žáka, který úspěšně vykoná rozhodující zkoušku. Společný příběh mužů dvou generací se právě završil. Jako většina norské populace i Emil Hegle Svendsen začínal v rodném Trondheimu s běžeckým lyžování. Biatlon jej uchvátil až později, ale o to silněji. Dnes žije v dějišti olympijských her 1994 v Lillehammeru, v domě jen několik trestných kol vzdáleném od olympijského areálu. „V Lillehammeru jsem našel perfektní tréninkové možnosti,“ vysvětluje, proč přesídlil od fjordu do hor. Dobré tamní podmínky navíc dokresluje i fakt, že se v Lillehammeru často připravují i mnozí další biatlonisté – a to nejen Norové, ale též Francouzi nebo Švédové. „Takové rozptýlení mi nevadí, ale stejně chci jít vlastní cestou,“ říká, proč tréninky ostatních příliš nesleduje.

‹‹

A kudy vede Svendsenova cesta? Plynule zvyšuje tréninkové dávky. Jestliže v roce 2006 odtrénoval 750 hodin (střelbu nepočítaje), o rok později to už bylo 800 tréninkových hodin a loni se přiblížil hranici 850 hodin. Tedy jen pro představu: hodnotě, o které hovořil i vítěz Tour de Ski 2009 Dario Cologna ze Švýcarska. Cestu, po které kráčí, mu navíc vymetá již zmiňovaný Ole Einar Bjoerndalen… Nejenže už dlouhé roky drží nad Emilem Heglem ochranou ruku, ale dokonce byl až do roku 2006 jeho hlavním sponzorem! „Ole Einar je nejen můj mentor, ale i přítel,“ pronáší pyšně v hlase. „Ale když ho porazím, radost mi to určitě nekazí,“ rozevře do široka svůj úsměv. Sám už dokonce umí svého učitele v mnohém obohatit. „Emil vyrostl jako hlaďař. Z jeho běžecké techniky se mohu i ve svém věku mnohému naučit,“ říká biatlonová legenda Ole Einar. A Svendsen je samozřejmě šťastný, když mu zkušený mentor naslouchá. A možná to bude od loňské sezóny dělat stále častěji a častěji… Svendsen se totiž na mistrovství světa 2008 nespokojil jen s jedinou zlatou medailí. Závěrečné klání šampionátu, závod s hromadným startem, totiž postavilo oba muže opět proti sobě. Taková esa jako Michael Greis, Alexander Wolf, Dmitrij Jarošenko, Carl-Johann Bergmann, Halvard Hanevold nebo Michal Šlesingr a vlastně i všichni další odpadávali ze špice jako korálky z přetržené nitě. Nejdéle bojoval Rus Čudov, ale oni on tempu norského dua nedokázal vzdorovat až do závěrečných metrů.

Do cílové roky přijeli rameno na rameni. Bjoerndalen a Svendsen. Učitel a žák. Kdo z koho? Dlouholetá zkušenost nebo dravost mládí? V dramatickém závěru platila nakonec druhá možnost. Svendsen byl rychlejší než Bjoerndalen o pouhé čtyři desetiny sekundy. „Král je mrtev, ať žije král!“ chtělo by se zvolat. „Jsem teprve na začátku kariéry a Ole Einar má přede mnou stále velký náskok,“ uvědomil si i přes druhý trimf na světovém šampionátu Emil Hegle. „Chtěl jsem tady je dobře závodit a to se mi podařilo,“ poznamenal skromně. Jak už to ale bývá, s jídlem roste chuť. Před právě probíhající sezónou Svendsen prohlásil: „Dokázal jsem vyhrát závody Světového poháru, dokázal jsem uspět na mistrovství světa, nemohu mít jiný cíl než se pokusit o triumf v celkové klasiﬁkaci Světového poháru.“ V necelé polovině sezóny svůj plán plnil. Průběžnou klasiﬁkaci vedl před Polákem Tomaszem Sikorem. Obhájce prvenství Ole Einar byl „až“ šestý. A budoucnost? „Cítím, že výkonnostně mohu stále ještě růst. U biatlonu chci zůstat, dokud mi bude přinášet radost. A věřím, že mi ji bude přinášet dlouho.“ Sní o tom, že by olympijské zlato vybojoval doma v Norsku před zraky svých fanoušků. „Na olympijské hry 2018 kandiduje Tromsö. Jsem přesvědčen, že uspěje, a pak bych u toho chtěl být!“ dodává rezolutně.

EMIL HEGLE SVENDSEN

Narozen: 12. 7. 1985 v Trondheimu Bydliště: Lillehammer Lyže: Madshus Trenér: Kjell Ove Oftedall První start v SP: 15.12. 2005, Osrblie – Slovensko, 68. ve vytrvalostním závodě Největší úspěchy: MS 2008, 1. ve vytrvalostním závodě a závodě s hromadným startem

MS 2009

/07a ;#3"/q

CESTA DO NEZNÁMA TEXT: TOMÁŠ HERMANN FOTO: JAROSLAV LEGNER, DENÍK SPORT

››

VRCHOLEM PROBÍHAJÍCÍ SEZÓNY V BIATLONU BUDE SVĚTOVÝ ŠAMPIONÁT V KOREJSKÉM PCHJONGJANGU. NA MÍSTĚ EXOTICKÉM, NEOKOUKANÉM, NETRADIČNÍM. TO JISTĚ! ALE TAKÉ V PROSTŘEDÍM VESKRZE NEZNÁMÉM!

‹‹

Naposledy se vrcholná biatlonová soutěž uskutečnila v Asii v roce 1998, tehdy to však bylo v rámci olympijských her v Naganu… Nutno ovšem podotknout, že v biatlonovém pelotonu hraje Asie stále významnější roli, a to zejména zásluhou Číny, jejíž sportovci se již usadili v popředí výsledkových listin. Pravidelnými účastníky vrcholných akcí jsou i závodníci z Japonska, Korejské republiky nebo Kazachstánu. Navíc prostřednictvím bývalého vynikajícího běžce Vladimira Smirnova, má Kazachstán i zastoupení ve vedení Mezinárodní biatlonové unie IBU, jelikož Smirnov je viceprezidentem pro sport. Korejská republika, která měla vysoké ambice hostit zimní olympijské hry 2014, představuje nyní v Asii jediné místo, které je schopno akci typu mistrovství světa v biatlonu uspořádat. Japonsko limitují přísné zákony týkající se držení zbraní, Čína potažmo Kazachstán a další země nemají zase potřebné zázemí. Mistrovství světa získala Korejská republika v roce 2004 v bulharské Varně, která hostila VI. kongres Mezinárodní biatlonové unie. Její kandidatura byla součástí olympijské kampaně pro rok 2014 a volební úspěch překvapil svojí jednoznačností, byť se tak biatlon pustil zcela neznámým směrem. A skutečně, informací o stavu příprav bylo nemnoho a přitom Světový pohár 2008, který byl nutnou zkouškou před šampionátem, se blížil. Pomineme-li potíže s dopravou, které však na vrub korejských organizátorů nespadaly, musí se všichni účastníci včetně médií připravit na rozdílnou kulturu, zvyklosti, minimální jazykové znalosti, jiné normy, rozdílné klimatické podmínky… Moderní zázemí, široké a dobře upravené tratě však určitě překvapily každého stejně jako sjezd na stadion ve stylu alpského lyžování. Prvním vítězem v moderním areálu v Pchjongjangu se stal norský objev Emil Hegle Svendsen. Kdo však bude prvním světovým šampiónem? Jedno je jisté, bude jím žena. Svendsen však bude určitě patřit mezi favority. Úspěchem českých biatlonistek bude každá bodovaná příčka a umístění štafety do 10. místa. Pokud by se některá z reprezentantek probojovala do závodu s hromadným startem, znamenalo by to překvapení s puncem senzace.

ZDENĚK VÍTEK SI NA MS 2008 DOBĚHL PRO SEDMÉ MÍSTO VE VYTRVALOSTNÍM ZÁVODĚ.

A co muži? Nejlepší český biatlonista uplynulých sezón Michal Šlesingr vyjádřil před sezónou přání, aby to na mistrovství světa „cinklo“. Výsledky z posledních dvou šampionátů, na nichž v individuálních závodech vybojoval 2., 3., 4., 5., 6. a 10. místo říkají, že tato ambice nemusí být přehnaná. Šlesingr se dokáže pod vedením trenéra Vlastimila Vávry na vrchol sezóny připravit. Také Zdeněk Vítek, jehož osobním koučem je Ondřej Rybář, směřuje veškeré úsilí k MS. A proto dal přednost přípravě před účastí na Světovém poháru v Oberhofu. Navíc je reálné i umístění štafety do 6. místa. Každopádně přání a plány jsou jedna věc. Konečné výsledky však zůstávají velkou neznámou, stejně jako do značné míry i dějiště šampionátu. V únoru objevíme skutečnost.

-VLd #BVFS Øæ ÝèÙà ß Ý XàãêcÜã ÛàãÖé ê æã×Ù ¦¤¤¬ äãé lêX êíÖÕêÙâl ÇëÝì

PROGRAM MS 2009, 14.-22. 2. PCHJONGJANG, KOREJSKÁ REPUBLIKA

14. 2. 15. 2. 17. 2. 18. 2. 19. 2. 21. 2.

22. 2.

7,5 km, sprint, ženy 10 km, sprint, muži 10 km, stíhací závod, ženy 12,5 km, stíhací závod, muži 20 km, vytrvalostní závod, muži 15 km, vytrvalostní závod, ženy 4x6 km, smíšené štafety, ženy + muži 15 km, závod s hromadným startem, muži 4x6 km, štafetový závod, ženy 12,5 km, závod s hromadným startem, ženy 4x7,5 km štafetový závod, muži

Öd Ù×ßc ÜãàÙ ÇÈµÆ ·È¥

êãçß ÇéäÙæ·ÙæÕ º ÄãëØÙæ

Ê ÜæÕØâl ØÝçèæÝÖéèãæ äæã #Æ Õ ÇÆ® ÇÄÆ½ÂÈ çäãà¢ ç æ¢ã¢ ¶ÙaãêçßX ¥¤¬§ ¥¤¨ ¤¤ ÄæÕÜÕ ¥¤ ¡ ÉÜ lâdêÙç èÙà¢® ¨¦¤ ¦ª« ¤¤ ª¥¥ Ù¡áÕÝà® ãÖ×ÜãØâÝ´çäæÝâè×î¢×î ëëë¢çäæÝâè×î¢×î

BIATLON

Z DOMOVA NA JIH, NA SEVER

I DO VÝŠEK A DO MRAZU TEXT: TOMÁŠ HERMANN, FOTO: MICHAL ŠLESINGR, JAROSLAV LEGNER – DENÍK SPORT A ARCHIV

››

ROMAN DOSTÁL, ZDENĚK VÍTEK A MICHAL ŠLESINGR – TO JE TRIO AKTIVNÍCH ČESKÝCH BIATLONISTŮ, KTEŘÍ OCHUTNALI POCIT VÍTĚZSTVÍ V ZÁVODĚ MISTROVSTVÍ SVĚTA NEBO SVĚTOVÉHO POHÁRU. NEŽLI VŠAK SPORTOVEC DOSÁHNE AŽ NA SAMOTNÝ VRCHOL, MUSÍ ABSOLVOVAT BOLESTNOU A STRASTIPLNOU CESTU PŘÍPRAVY.

Nejprve prochází žákovským, později dorosteneckým a juniorským věkem, kdy se tréninkové hodiny dřiny neustále zvyšují, aby posléze jejich výše gradovala mezi dospělými. Trénink však není pro sportovce náročný jen po fyzické stránce, ale zabrat organismus dostává i po stránce psychické. Ostatně představte si tu ponorku, kdy po třech týdnech nestálého lyžování, posilování, běhání apod. musíte vyběhnout do opět stejné stopy … Naplnění potřebných tréninkových dávek i odbourání stresu a stereotypů napomáhá změna místa přípravy. Jak, kde a proč tráví tréninkové hodiny nejúspěšnější český biatlonista posledních dvou sezón Michal Šlesingr předtím, než závodní sezóna zaklepe na dveře a zeptá se, kde trávil léto a podzim? LETOHRAD

Město v podhůří Orlických hor sice dnes do statistik zapisuje jen šest tisíc obyvatel, ale kořeny zde má řada slavných osobností. Spisovatel Peter Jilemnický, malíř Alfons Mucha, někdejší ministryně zahraničí Spojených států amerických Madelaine Albrightová, v místní nádražní hospůdce dokonce vymyslel lopatu, která hází za roh, nesmrtelný Jára Cimrman. Zapomenout nelze ani na moderátora politických diskuzních pořadů Václava Moravce. Avšak slávu Letohradu doslova po celém světě v posledních letech šíří zejména elitní čeští biatlonisté, kteří zde mají svoji pevnou základnu. Ostatně i sestra moderátora Moravce Klára dlouhé roky reprezentovala v biatlonu, byť dnes můžeme její jméno číst ve výsledkové listině běžeckých závodů. Tak to je ve zkratce Letohrad, základna Michala Šlesingra.

‹‹

„Letohrad patří mezi místa, kde toho samozřejmě natrénuji nejvíce. Prostě je to moje nejbližší prostředí, což mi samozřejmě přináší trochu větší pohodlí. Kupříkladu v domácí kuchyni. Jak se říká, všude dobře, doma nejlíp. Tady mám kromě tréninků také přítelkyni, rodinu, spoustu přátel a nepřeberně možností jak se jinak zabavit. Tréninky v Letohradě a jeho okolí v podstatě vyplňují mezery mezi soustředěními a závody, takže nebývají vždy tak náročné, neboť část z nich je jen udržovacích. I přes to však může příprava na rodné hroudě pěkně bolet. Zejména výběhy, některé komplexní tréninky, ale třeba i výjezdy na Šerlich – tedy na hřeben Orlických hor. Pokud zrovna tělo neúnosně nebolí po tréninku, tak často vyrážím s lezeckým lanem na nedaleké Studenecké skály nebo na Pastvinskou přehradu zamlátit pádlem do té nudné stojaté vody (úsměv). Jo, peřeje jsou peřeje.“ OBERTILLIACH

Podhorská obec na jižním úpatí Lienzských Dolomit se proslavila právě díky biatlonu. V tomto místě, v nadmořské výšce 1 500 metrů nad mořem, stojí špičkový biatlonový areál, který každoročně hostí závody Evropského poháru (od letošní sezóny IBU Cupu). Množství příjemných hotelů, penzionů a rekreačních terénů v zimě i v létě udělaly z kdysi chudé horské vesnice příjemné turistické letovisko. Svoji základnu zde navíc umístil i nejslavnější biatlonista všech dob Ole Einar Bjoerndalen, jistě věděl proč! „Do Obertilliachu jezdíme několikrát do roka, v posledních letech pravidelně vždy také na „Silvestrovské soustředění“. Během letní přípravy je Obertilliach

I NA MS 2008 VE ŠVÉDSKÉM OESTERSUNDU MICHAL ŠLESINGR UKÁZAL, ŽE NA VRCHOL SEZÓNY SE UMÍ PŘIPRAVIT

výborný, protože je tu široká škála možností volby prostředků tréninku. Poměrně členitá kolečková dráha a střelnice velmi dobrých parametrů poskytují prostor pro kvalitní komplexní tréninky, stejně tak je ale možné využít přilehlých kopečků pro imitace a výběhy, které se také dají kombinovat se střelbou. Vrcholky a hřebeny obklopující Obertilliach také přímo vybízejí k vysokohorským túrám nebo ke krosovým běhům, třeba i s holemi. Kvalitní zakončení letní přípravy zde absolvujeme většinou na přelomu léta a podzimu. V zimě je Obertilliach trochu „štiplavý“, jelikož většina tratí a střelnice jsou v údolí u potoka, na severní straně hřebene oddělujícího Rakousko od Itálie, a tam mráz velmi zalézá za nehty. Při -20 stupních je to opravdu super trénování (směje se). Navíc sluníčko v prosinci na střelnici a na většinu upravených tratí ani nedosáhne, takže se občas poštěstí pěkně promrznout. Naštěstí se občas zahřeju alespoň na snowboardu anebo díky příjemnému hotelovému zázemí můžeme po večerech rozmrzat v sauně či udělat pár temp v bazénu. Obertilliach patří rozhodně mezi má nejoblíbenější tréninková místa, kam se jak v zimě, tak v létě vždy rád vracím.“ RAMSAU AM DACHSTEIN

Pro české milovníky hor jedno z neznámějších alpských středisek, které čeští lyžaři okupují podzim co podzim už více než tři desítky let. Důvodem expanze je masiv Dachsteinu (2 995 m nad mořem), který je pokryt ledovcem a nabízí tak luxusní jistotu sněhu i skvělě upravené tratě v době, kdy v údolí ještě kraluje podzim nebo už vládu převzalo do svých otěží jaro.

ledovci dost povolený a mokrý, to nám ale tentokrát tolik nevadí, protože v nadmořské výšce kolem 2 700 m stejně bez aklimatizace rychlé tréninky vynecháváme. Na to naše „pošmajdávání“ tedy i ten mokrý sníh postačuje. Tímto soustředěním pomyslně uzavíráme letní přípravu, a to další už bývá v duchu té zimní. A to znamená už žádné kolečkové lyže, žádné imitování, žádný kros. Naopak je to více a více lyžování s tím, jak se blíží nová závodní sezóna.“ VUOKATTI

V RYTMU ZÁVODNÍM

Ovšem na své si přijdou i milovníci letních sportů. V Ramsau se hraje golf nebo tam začíná unikátní cyklistická horská stezka AlpenTour. V posledním desetiletí se Ramsau proslavilo pořadatelstvím závodů Světového poháru a především díky mistrovství světa v klasickém lyžování 1999. Pamatujete ještě na bronz Kateřiny Neumannové na pětikilometrové trati? „Soustředění v Ramsau jsou pro mě tak trochu synonymem bolesti. Na místních náročných tratích kolem maličké střelnice tu totiž začátkem podzimu „potíme krev“ jak na kolečkových lyžích, tak při výbězích, imitacích a dalších aktivitách, které se tu dají provozovat. Dlouhé výjezdy tzv. Pichlu, případně z mýta na lanovku nebo výběh z Ramsau ke stanici lanovky, to jsou tréninky, které bolí více než hodně, ale je to naše práce. Věříme současně, že nám i hodně dají. Zatímco dopoledne si obyčejně odbudeme tréninky dole v Ramsau, odpoledne skočíme do lanovky a hurá na ledovec. Osaháváme si tu po delší pauze sníh, zimní teploty, běžky a užíváme si tu lyžovačku pod azurovým nebem. Samozřejmě pokud nám ho počasí dopřeje. Odpoledne už bývá většinou sníh na

Přibližně uprostřed Finska, nedaleko polárního kruhu a ve stejné vzdálenosti od Helsinek i Petrohradu leží Vuokatti, město sportu. Je známé nejen běžeckým a snowboardovým tunelem, sjezdovkami, ale také pořadatelstvím závodů Světového poháru v klasickém lyžování. Vynikající zázemí udělalo z Vuokatti i významné tréninkové centrum. „Do Vuokatti vyrážíme v listopadu na první důkladnou lyžovačku. Přestože tou dobou už máme něco nalyžováno. Na Dachsteinu kvůli nadmořské výšce ale jezdíme jen, co noha nohu mine. Až tady dostává pohyb na běžkách tu pravou šťávu a můžeme říci, že opravdu lyžujeme. Rychlé tréninky zaměřené na dynamiku, speciální sílu, ale i vytrvalost ve vysokém zatížení, to všechno tu během dvou týdnů musíme stihnout. Vuokatti je pro nás také jakousi jistotou lyžování, i v případech, kdy má zrovna zima zpoždění jako České dráhy. Je tu totiž lyžařský tunel, který je klimatizovaný a na umělém sněhu se v něm dá jezdit, třebaže je venku ještě zeleno. I to jsme tu již zažili, není to sice nic moc, ale v nouzi musí i těch 2,5 km v tunelu stačit. Naštěstí ve Vuokatti neponechávají nic náhodě a umělý sníh, který si připraví ještě na konci předchozí zimy, tu pod silnou vrstvou pilin vydrží přes celé léto až do prvních chladných dní, kdy ho za pomoci techniky rozmístí jako dobrý základ pro přípravu tratí. I Vuokatti patří k místům, kam se těšívám, koneckonců po zdlouhavé letní přípravě, kdy už člověka všechna ta kola, kolečkové lyže a krosy nudí, tak

VUOKATTI PŘEDSTAVUJE PRVNÍ POŘÁDNOU LYŽOVAČKU, PROTO SE TAM ŠLESINGR VŽDYCKY TĚŠÍ

LYŽOVÁNÍ JAKO V RÁJI, TO JE LEDOVEC DACHSTEIN

OBERTILLIACH, TO JE DŘINA, ALE I KLID ODLEHLÉHO HORSKÉHO ÚDOLÍ

se přeci jen zas těší na normální lyžovačku. Otrávit se nenecháme ani brzkým stmíváním a dlouhými severskými večery. Běžně se tu odpolední tréninky odehrávají za umělého osvětlení. Večery si většinou krátíme sledováním ﬁlmů. Možná bych se v budoucnu mohl živit jako ﬁlmový kritik (směje se).“ Návratem z Finska vlastně končí přípravná fáze a začíná fáze závodní. Jak se Michalu Šlesingrovi bude dařit ve druhé polovině sezóny 2008/2009? Doufejme, že lépe než v první části a že jeho forma bude postupně gradovat a naplno vybouchne při světovém šampionátu v Korejské republice. MICHAL ŠLESINGR

Přezdívka: Boušek Narozen: 3. 2. 1983 v Ústí nad Orlicí Bydliště: Letohrad Zaměstnání: sportovní instruktor Výška a váha: 180 cm, 74 kg Klub: SKP Jablonex Lyže: Rossignol Hole: Leki Zbraň: Anschütz Boty: Rossignol Oblečení: Atex Brýle: Casco Zájmy: lezení, parašutismus, divoká voda (kajak, nikoliv raft!), paintball, snowboarding, počítače Úspěchy: 2. místo v rychlostním závodě a 3. místo ve vytrvalostním závodě na MS 2007, 2. místo ve vytrvalostním závodě, 3. místo v rychlostním závodě a v závodu štafet na ME 2008, vítěz závodu Světového poháru na Holmenkollenu 2008.

UNIVERZITA

VEN ZE ››

STOP!

TEXT: TOM ŘEPÍK FOTO: SKIINDEX.COM

EXISTUJE SKUPINA LYŽAŘŮ, KTEŘÍ POKUD BYSTE JIM DALI VYBRAT, ZDA VYJET NA UPRAVENÉ TRATĚ, ČI MIMO NĚ, NEJENŽE BY SI OKAMŽITĚ VYBRALI DRUHOU VARIANTU, ALE JEŠTĚ BY KROUTILI HLAVOU NAD TÍM, ŽE JE VŮBEC OBTĚŽUJETE VOLBOU. LYŽOVÁNÍ MIMO UPRAVENÉ STOPY, TEDY BACK COUNTRY, LZE PROVOZOVAT TÉMĚŘ KDEKOLI VÁS NAPADNE. V PARCÍCH, PŘÍMĚSTSKÝCH I ODLEHLEJŠÍCH LESÍCH, PO POLÍCH S REMÍZKY ANEBO TŘEBA HORSKÝCH HŘEBENECH.

Přesto jej většina lidí zřejmě objeví z pohodlí upravených stop. Krouží dokola po značených tratích, ale jejich mysl tato jednotvárnost začne časem nudit a oči stále častěji začnou bloudit do volné přírody okolo. Až jim najednou v hlavě zabliká příslovečná žárovka nového poznání: „Proč bych měl/a zůstávat napořád na okruzích? Vždyť mě nikdo nedrží! Vzhůru do terénu!“ Přiznám se, že osobně nepatřím mezi ty lyžaře, kteří by kroutíce hlavou vždy bez rozmýšlení sáhli po druhé variantě. Tedy – alespoň zatím mezi ně nepatřím. Pořád mi bývá nejlíp na utažených tratích, přestože nejsem žádný závodník. Ačkoli, touha

‹‹

zmizet do volného lesa a v tichu samoty objevovat opuštěné a jinými lyžemi netknuté terény mě přepadá mnohokrát za zimu – prakticky s každou čerstvě napadanou peřinou. A přiznávám, že čím dál častěji se ve volném terénu rok od roku objevuji. Má to co do činění s postupujícím věkem? Kdoví. Pokud ano, pak chraňte mě andělé – protože v takovém případě je asi jen otázkou času, než i já začnu nechápavě kroutit hlavou, co za volbu že to dostávám… PROČ DO TERÉNU?

Osobně mám to štěstí žít v místech, odkud mohu vyrazit do horských lesů na lyžích nasazených doslo-

va u svých zadních vrátek, aniž bych musel kamkoli jezdit. A nepamatuju rok, kdy bych toho nevyužil. Nemuset jezdit za lyžováním je jedna z obrovských výhod, kterou mají někteří běžkaři před téměř všemi sjezdaři. A také někteří vyznavači lyžařské back country turistiky – tedy oni kroutiči hlavou – před skoro všemi běžci držícími se striktně upravovaných tratí okruhů a magistrál. Další výsadou back country turistů je jejich osamělost – a to do takové míry, do jaké ji chtějí mít. Občas jde o osamělost sdílenou s partnerem, rodinou, přáteli nebo třeba psem. Avšak stále jde o osamělost, na preparovaných tratích značených okruhů stěží kdy docílenou a nikdy ne garantovanou. A pak je tu ten neopakovatelný pocit zimního dobrodruha v každém z nás, který jinde než mimo stopu nelze zažít. Toužíme okusit zimní verzi svých oblíbených stezek, po kterých se proháníme na biku či po svých od jara do podzimu. Zjistit, jak vypadá ten potok s vodopádem, když je zamrzlý a pod vysokou bílou čepicí prašanu. Vědět, že můžeme kdykoli otočit lyže libovolným směrem a sjet dlouhatánskou stráň, na které krávy žvýkaly svůj jetel ještě necelé tři měsíce předtím. A že můžeme být prvními tvory, kteří tudy takovýto sjezd na lyžích absolvovali. Nemyslím pouze tento den nebo tuto zimu. Myslím prvními, odkdy je tento svět světem.

se nikdy, ale nikdy nebudete muset z lyží dívat. Proud vody čertví odkud, rozlitý napříč cestou a znovu zamrzlý – zanechávající na trati nakloněný pás ledu široký řadu metrů a hladký jak zrcadlo, který musí být překonán. První obranné řešení, které vám vaše intuice nabídne, je ledovou plotnu objet okolo. Jenže tenhle led pokračuje donekonečna. Nenene, žádné okolo tady neexistuje. Pak na moment posoudíte, zda nesundat lyže – ovšem ten led vyhlíží tak zrádně, že zdolávat jej po plastových podrážkách lyžařských bot vám vychází ještě hazardnějším řešením než zůstat na lyžích. Nápad

Back country pro mě znamená umět brát sníh takový, jaký ho příroda připraví. Tedy ne, že by totéž do velké míry neplatilo i na upravených tratích areálů a magistrál – i na nich lze narazit na led nebo čvachtající břečku. Resorty však mají drahou techniku, která dovede sněhové podmínky podle možností optimalizovat. V terénu na všechno zůstává máma příroda sama. Což, mezi námi, nutně neznamená nic špatného – často je čistě přírodní sníh tím nejzábavnějším, do čeho lze párem lyží vjet. Ačkoli obvykle bývají takové sněhové podmínky námi – šoféry upravených stop – označovány za, kulantně řečeno, problematické. Vydejme se nyní prověřit svůj um do tří nejčastějších z nich. LED

Moje první rada je jednoduchá: přečtěte si dobrou knihu. Počkejte – nemyslím knihu o lyžování na ledě. Spíš jsem myslel – přečtěte si knihu místo lyžování na ledě! Zkrátka zůstaňte doma ve svém pohodlném křesle u krbu, udělejte si kakao anebo svařák a k tomu si otevřte nějakou dobrou knížku. Lyžování na ledě je po čertech náročná věc i na sjezdovkách s pevnými patami a hranami lyží ostrými jak břitvy; s běžkami na nohou je to pak jedno nekonečné trápení. Takže, je-li venku všechno jeden led a vy máte na výběr, můj tip jste právě četli. Přesto, čas od času na běžkách na ledovou plotnu nečekaně narazíte. Pokud se jí půjde vyhnout, uděláte to, aniž byste potřebovali poslouchat číkoli chytré rady. Bohužel, občas narazíte na led, kterému se vyhnout nelze. Typický scénář může být tento: sjíždíte na běžkách nějakou cestu dolů do údolí a najednou před sebou spatříte to, na co jste pevně doufali, že

čekat do jara jste zavrhli hned, takže co uděláte? Moje rada zní – nedělejte nic! Jde o prastaré lyžařské moudro: když najedete na led, nesnažte se ani zatáčet, ani brzdit, natož zastavovat. Jednoduše přejeďte ledovou plotnu po rovné skluznici přímo až na její konec a zkuste zůstat tak uvolnění, jak jen dokážete. Až když je led za vámi, pak se můžete starat o to, jak změnit směr či omezit rychlost. TĚŽKÝ MOKRÝ

Lyžování v těžkém a mokrém sněhu, nazývaném podle okamžitých okolností také vata, bláto, cement, mejdlo, břečka, průjem a kdovíjak ještě, vyžaduje krom lyžařského umu nejméně jednu další vlastnost: svatou trpělivost. Jde totiž o to, že na rozdíl od zmrzlého rozlitého potůčku přes trať mokrý sníh obvykle nikde nekončí. Zkrátka vyjedete ráno do mokrého sněhu a o nějakých pět šest hodin později můžete

stále brázdit ten samý mokrý sníh, co se lepí na vaše skluznice jak houf žíznivých pijavic. Největší výzvou v takovémto těžkém a hlubokém sněhu bývá sjíždět nedotčené stráně. Můžeme si pomoci technikou ze sjezdových lyží v mokrém a hlubokém – zvýrazníme svůj vertikální pohyb a do každého oblouku se pořádně opřeme – musíme zkrátka nepoddajný sníh přemoci silou. Pokud ani to nestačí, svůj vertikální pohyb zvýrazníme výskokem (pomohou i hole) a ve vzduchu provedeme otočku oblouku. Dlužno zdůraznit, že čím robustnější, širší a tvrdší běžky máme, o to snáze a lépe se s mokrým cementem vypořádáme. KRUSTA

Zmrzlou krustu si pro naše účely rozdělme do dvou variant: rozbitnou a nerozbitnou. Nerozbitná pro nás není problémem, nýbrž čistokrevným potěšením. Jednoduše lyžujete (přesněji: létáte) po pevném hladkém povrchu, optimálně na holých tvrdých bruslících lyžích – a to doslova kamkoli chcete. Krusta není tak kluzká jako led, avšak na druhou stranu – upadnete-li – ani tak měkká jako prašan. Bruslení po tvrdé krustě je zcela samostatnou dimenzí back country lyžování – a příznávám – mou nejoblíbenější jarní zábavou na oblých hřebenech našich hor. Pokud jste nečetli a rádi byste – v loňském NM6 jsem vyznal Slávu jarní krustě. V redakci vám k výtisku rádi pomohou. To rozbitná krusta, to je jiná píseň. Pokud jde vrchní škraloup porušit snadno, opět to nepředstavuje žádnou dramatickou překážku. První prošlapávací jízda bude pomalejší a trochu divná – lyže je zde jakýmsi ledoborcem. Každá další osoba za vámi (anebo vy samotní nazpět) pak už ale pojede v příjemně držící a jasně deﬁnované stopě v typu sněhu, na němž bývají šupinové protiskluzy (a ty vám silně doporučuji!) šampióny. Avšak když se krusta začne bořit ztěžka a jen místy, to nás teprve čekají ty pravé trable! Jen si to představte: jedete hezky rychle po pevném, hladkém škraloupu, klouže to jak po másle. Pomáháte si ještě mohutnými odpichy soupaž, ať to sviští. Jenže při jednom takovém odpichu, namísto aby dál letěla po povrchu, lyže ho prolomí a zajede pod slupku ledu zespodu. A zastaví se. Prakticky na místě. Pokud nezareagujete reﬂexem o rychlosti světla, vaše tělo zřejmě bude chtít pokračovat dál vpřed. Pak už jde všechno ráz na ráz: nejdřív vám prolomený okraj tvrdé krusty zkusí atakovat kotník; krátce nato při-

UNIVERZITA

Nejjistějším způsobem, jak se do laviny nedostat, je se známým lavinovým zónám vyhnout. Vjíždět do těchto oblastí při aktuálním lavinovém nebezpečí je podobné jako chtít stavět dům na svazích Vesuvu – při obojím si zahráváte s osudem. Jakkoli si nečiním ambice pokrýt v tomto článku lavinovou prevenci od a do zet, vybral jsem pár dle mého soudu nejdůležitějších zásad, jejichž pročtení a zapamatování neuškodí… naprosto nikomu. Laviny hrozí zejména na prudkých svazích v kombinaci s náhlým oteplením, novým hlubokým sněhem, silným větrem, deštěm, táním či teplým, slunečným počasím. Prudké strže a nezalesněné svahy

chází do styku s krustou kolena a také ruce, marně se snažící zbavit se připevněných madel holí. Nebyla-li vaše výchozí rychlost jízdy závratná, na rukou a kolenou ubrzdíte většinu takovýchto situací. Byla-li závratná, třetím – a ﬁnálním – kontaktním místem se studenou tvrdou slupkou ledu se stává oblast vašeho nosu a jeho bezprostřední, neméně citlivé okolí. Au. Lze se vyhnout takovéto potupě, kromě obligátního čtení knihy? Snad – jednak vyrazit na nestabilní krustu na nejdelších a nejširších lyžích, jaké máme k dispozici – tedy rozložit svou váhu. Pak se snažit svou váhu zredukovat: nenést na zádech třicetikilový batoh, nemusíme-li. A v neposlední řadě snažit se studovat terén – nedá tolik práce naučit se vidět a předjímat, kde nás krusta unese a kde už ne. Případně se její pevnost naučit zavčasu testovat holemi. Což je zřejmě metoda nejjistější, jelikož pevnost škraloupu se dokáže měnit (zejména na

jarním slunci) doslova v řádu minut: co bylo před chvílí neporušitelnou slupkou, se nyní začíná nepředvídatelně bořit a zanedlouho může změknout do naprosté poddajnosti. A s nastupujícím mrazem či pouhým ledovým vichrem, přirozeně, naopak. LAVINA!

Možná vás napadá, co toto téma pohledává v článku o nevinné backcountry turistice. Nenechte se ale mýlit – lavinové nebezpečí není vyhrazeno pouze alpským nebo americkým velehorám. Doslova každé místo s dostatečně prudkým svahem se při vyšší vrstvě těžkého sněhu stává potenciální lavinovou zónou. O lavinové prevenci nelze nikdy psát zbytečně často a zbytečně moc.

www.hannah.cz HANNAH TRIUMF Pánská sportovní bunda určená pro běžecké lyžování. Kombinace prodyšného stretchového úpletu na zádech s dvěma kapsami na zip a neprofukových dílů v přední části zajišťuje maximální komfort. Běžecká bunda HANNAH Triumf je v nabídce ve dvou barevnostech. Celočerná a červeno-černá, obě doplněné reﬂexními prvky. Velikostní rozmezí S–XXL.

MOC: 1 990 Kč

HANNAH REDUX Sportovní kalhoty užšího střihu určené pro běžecké lyžování. Kombinace předních dílů chránících proti větru a zadní části, která je tvořena prodyšným úpletem pro dostatečné odvětrání. zajišťuje maximální komfort. Kalhoty HANNAH Redux jsou v nabídce ve dvou barevnostech, černá a šedočerná. Velikostní rozmezí S–XXL.

MOC: 1 290 Kč

HANNAH VITTORIA Dámská technicky i stylově zdařilá sportovní bunda určená pro běžecké lyžování. Přední část, která je doplněná reﬂexními prvky, chrání proti větru. Zadní část s dvěma kapsami na zip je tvořena prodyšným stretchovým úpletem. Běžecká bunda HANNAH Vittoria je v nabídce ve dvou barevnostních kombinacích. Celočerná a červeno-černá. Velikostní rozmezí 34–42.

MOC: 1 990 Kč

jsou potenciální lavinové dráhy. Zejména se mějte na pozoru na širokém holém svahu zužujícím se do rokle či úzkého údolí. Pokud zaznamenáte trhliny ve sněhu či slyšíte usazování se vrstev či jejich posuny, jste v nebezpečí – zmizte odtud! Pokud vidíte, že tyto trhliny či posuny sněhu způsobují vaše lyže nebo

www.umpi.edu STUDUJTE A LYŽUJTE V USA! Nejseverněji položená univerzita na východním pobřeží USA University of Maine at Presque Isle má zájem o české studenty-lyžaře. Nabízí bakalářské studium v 25 oborech, malý kampus, ideální letní i zimní tréninkové podmínky, českého kouče a možnost závodit v nejkvalitnější univerzitní soutěži na světě!

hole, zmizte co nejrychleji! Není-li vyhnutí a musíte vědomě projet přes lavinovou zónu, projíždějte po jednom lyžaři, nikoli všichni naráz – zvýšíte tak šance na záchranu a přežití v případně utržené lavině. Předtím, než se na přejezd vydáte, vysvlečte si poutka holí a uvolněte a rozepněte popruhy u batohu, ať se jich můžete v mžiku zbavit. Nasaďte si rukavice, naražte čepici, nasaďte brýle a máte-li, i kapuci. Bundu zi zapněte až ke krku. Lyžujete-li s lavinovým vysílačem, nezapomeňte zkontrolovat, že je zapnutý do vysílacího modu. Nikdy se v takovýchto terénech nevydávejte na výpravu sólo. V případě, že spatříte lavinu se vaším směrem valit a nemáte již úniku, nepanikařte. Stihnete-li to, odepněte se z lyží, zahoďte hole, shoďte batoh. Ze všech sil zakřičte na kolegy, aby si vás všimli a mohli záchranářům identiﬁkovat místo, kde vás naposledy viděli. Jakmile se do laviny dostanete, snažte se zůstat na jejím povrchu tím, že ve sněhu zkusíte plavat, jakoby to byla mořská vlna. Když ucítíte, že se lavina zastavuje, zakryjte si jednou rukou ústa a nos a druhou nechte zvednutou, jak vysoko dosáhnete. Neplýtvejte svým dechem voláním o pomoc, dokud si nejste jistí, že se nacházíte někde velmi blízko povrchu a že záchranáři hledají někde blízko vás. Snažte se zůstat v klidu, dokud vás neobjeví – jakkoli tato rada se nekonečně snáz napíše do časopisu, nežli se v dusivé studené tmě poslechne. BC VÝBAVA

Co se lyží týče, pravověrné backcountry si říká o širší stabilnější lyže, než štíhlé a lehoučké 44mm závodní rakety stavěné pro upravené tratě. Avšak nezbytně to neznamená, že v méně extrémních podmínkách nelze vyjet i na běžkách úzkých. Stejné platí pro obuv – optimální (avšak v závislosti na obtížnosti terénu

nikoli nezbytně nutné) jsou robustní BC modely – zejména, máme-li zapnuty široké BC lyže. Lehké boty totiž tyto široké a těžké lyže budou ovládat výrazně hůř. Některé BC modely lyží jsou vybaveny ocelovými hranami, což mnoha lidem dodává na jakémsi mentálním komfortu – avšak ve většině případů jde o pouhopouhé placebo. Ocelové hrany nedělají lyži nijak stabilnější ani výrazně lépe ovladatelnou ve sjezdech, s výjimkou jediné situace – dokud se tato lyže nepotká s ledem. Pak je bezkonkurenční. Zcela běžnou součástí BC výbavy jsou lýtkové návleky zabraňující sněhu a ledu dostat se do bot. Hole jsou podle mého názoru v backcountry turistice jednou z nejčastěji podceňovaných položek. Vyplatí se investovat do speciálních teleskopických: jednak lze jejich délku rektiﬁkovat podle typu terénu (například nastavit rozdílné délky v případě dlouhého traverzu napříč prudkým svahem) anebo snadno vyměnit košík za větší, či jej úplně sejmout a z jednotlivých dílů hole sešroubovat dlouhou lavinovou sondu.

U batohu mějte pevně utažené popruhy a největší zátěž uvnitř umístěnou až na dně a co nejblíž k tělu – cokoli jiného by vám při jízdě narušovalo stabilitu. Při backcountry výletech se vám zřejmě čas od času nevyhnou prudší výšlapy, následované sjezdy. Podle obtížnosti terénu a sněhových podmínek budete nuceni kreativně volit svou taktiku a techniku zdolávání své trasy a nejednou i improvizovat. Sundat své lyže a pěšky sejít extrémně nebezpečnou či nesjízdnou oblast je zcela běžnou praxí. Buďte mentálně i výbavou připraveni na prudké výšlapy, obtížné a dlouhé traverzy, ve vyšších nadmořských výškách počítejte s časovou rezervou – můžete být nuceni tam vysoko hodně, hodně zpomalit. Nic by vás nemělo zaskočit. Celá vaše skupina bude tak rychlá a schopná jako její nejslabší člen. Ať už tomu někdo říká backcountry, lyžařská turistika anebo úplně jinak, pořád jde o lyžování. Užívejte si ho.

www.highpoint.cz

www.vertical.cz

THERMAREST PROLITE Novinka pro sezónu 2009. Nejlehčí a nejkompaktnější samonafukovací karimatka na současném trhu. Inovovaná současná Pro Lite 3. Novým tvarem a zcela novými použitými materiály bylo dosaženo ještě nižší váhy než u původního modelu. Vhodná na 3sezónní použití. Dámská verze má zvýšenou tepelnou izolaci. Vyrábí se ve 4 velikostech: XS, S, WR (dámská regular), R, L. K dostání od ledna 2009.

MOC: 2 850 Kč

HIGH POINT EMBRACE

MSR WHISPERLITE INTERNATIONAL

Ideální volba pro běžecké aktivity v zimních podmínkách. Subtilní, avšak perfektně větruvzdorná softshellová bunda z materiálu WB 400 – 3xDRY® od švýcarské ﬁrmy Schoeller®. Panelová konstrukce z vysoce bielastického materiálu zaručuje bezproblémovou spolupráci s tělem bez omezení pohyblivosti uživatele. Odvětrání, 3 kapsy, nízký límec. Vnitřní strana pletenina (Jersey).

Nejprodávanější model vařiče na tekutá paliva. Dvě vyměnitelné trysky pro použití na paliva různé kvality (benzín, petrolej, nafta…). Jednoduchá a odolná kompaktní konstrukce, součástí balení je palivová pumpa se systémem čištění trysky Shaker Jet a hliníkové závětří. Palivové láhve 325 ml, 590 ml a 887 ml nejsou součástí, je nutné je dokoupit zvlášť. Parametry: 1 l vody / 3,9 min, 590 ml paliva / 136 min. Hmotnost: min. 305 g / 410 g celé balení.

MOC: 4 790 Kč

MOC: 3 000 Kč

UNIVERZITA

DOKONALÝ NÁVRAT K PŘÍRODĚ NABÍZÍ LYŽOVÁNÍ BACK COUNTRY

SKIING ››

FOTO: FISCHER

BACK COUNTRY NOVÉ OBZORY SE OTEVÍRAJÍ! TEXT: JAROŠ „GREGORY“ ŘEHOŘEK

LIDÉ NAŠÍ DOBY SE VE STÁLE VĚTŠÍ MÍŘE SNAŽÍ O NÁVRAT K PŘÍRODĚ V REAKCI NA PŘETECHNIZOVÁNÍ CELÉ SPOLEČNOSTI. A ROVNĚŽ STÁLE VÍCE LYŽAŘŮ JE JIŽ SVÝM ZPŮSOBEM ZNUDĚNO DOKONALÝMI STŘEDISKY S JEŠTĚ DOKONALEJI UPRAVENÝMI SJEZDOVÝMI I BĚŽECKÝMI TRATĚMI, S DAVY LIDÍ, S AUTOMOBILOVÝMI ZÁCPAMI …

‹‹

Logickou reakcí je hledání klidu v panenské zasněžené přírodě. To, co je pro sjezdaře freeriding, to samé je pro nás běžkaře back country skiing (BC). Putování tichými zasněženými pláněmi, mimo vyjeté trasy, poskytne ten pravý pocit sepětí s přírodou, pocit volnosti a relaxace. Pravdou je, že naše zemička se vzhledem k hustotě osídlení nedá pokládat právě za „mekku“ back country lyžařů – tou jsou země s rozlehlými, v zimě zasněženými prostory Skandinávie, Kanada, USA, Rusko a některé části Alp a Karpat. Tam se po prvních krůčcích na domácích horách dá v současnosti dostat s řadou cestovních kanceláří či agentur i individuálně (viz článek o putování po Laponsku v NORDICmagu 06). Než do přírody vyrazíme, je dobré načerpat několik teoretických rad a doporučení, jak se na takové pu-

tování vybavit – jaké boty, lyže nebo hole zvolit. A od toho je zde váš NORDICmag, aby vám tyto informace v ucelené formě dodal. Pokud chceme začít provozovat skutečné back country, tj. pochodovat a jet na lyžích mimo vyjeté lyžařské trasy, budeme potřebovat speciální vybavení. Odolné proti mechanickému namáhání, pevné a chránící, které nám pomůže překovat spolehlivě všechny nástrahy trasy, po které se vydáme. Takové musejí být BC lyže, BC boty, BC vázání i hole. ZÁKLAD: KVALITNÍ BOTY

Každý, kdo se někdy dlouhodobě pohyboval v přírodě, mi dá jistě za pravdu, že snad nejzákladnější součástí vybavení jsou kvalitní boty. A nejinak je tomu i při BC. Správný výběr bot je velmi důležitý a je

dobré mu věnovat dostatek času. Výběr v katalozích předních světových výrobců běžkařkých bot je i v kategorii BC velmi dobrý. Trochu horší je však faktická nabídka v českých obchodech. Souvisí to s tím, že i přes vzrůstající popularitu tvoří BC stále jen malé procento celkových prodejů. Nicméně specializované lyžařské obchody, pokud nemají požadované zboží skladem, jsou většinou schopny ho od svých dodavatelů poměrně ﬂexibilně doobjednat … Obecně mají boty pro BC masivnější podešve – využívá se buď Salomon systém SNS®XA nebo Rottefella NNN BC či Vibram 75 mm (ta vychází ze staršího systému Rottefella NN 75 BC). Boty pro BC mají rovněž použity pevnější materiály, které nepropouštějí vlhkost (u dražších modelů speciální membrány), jsou zateplené Thinsulatem®. Důležité je zpevnění v oblasti kotníku. Dražší modely mají i plastové manžety s kloubem, který umožňuje zpevnění a zároveň dobrou ﬂexi nohy. Špičky bot jsou často chráněny přidaným materiálem proti zvýšenému otěru tak, jak to známe od trekových bot. FOTO: ALPINA

FOTO: FISCHER

NEMALÝ VÝBĚR

Mezi přední výrobce BC bot se dá zařadit věčný inovátor Salomon, který má v nabídce tři zcela nové modely řady X-ADV. Podešev těchto modelů velmi připomíná klasickou trekovou obuv, takže se v nich dá dobře pohybovat v terénu i bez lyží. Jednotlivé modely se liší výškou a úrovní odolnosti proti vlhkosti. Model X-ADV8 má plastovou manžetu, jakou můžeme vidět u lyžařských bot určených pro bruslení, systém šněrování je rovněž převzat ze sportovních bot Salomon. Všechny modely používají syntetické materiály. Salomon pochopitelně využívá svůj systém vázání, a to ve dvou modelech – manuální SNS XADV Raid, určený do extrémních podmínek, a automatické vázání SNS XADV Access, určený spíše pro začínající BC lyžaře. Slovinská Alpina, která svými dvanácti modely poskytuje zřejmě nejširší nabídku v oblasti BC bot, má ve své škále i modely z přírodní kůže. Alpina nabízí na svých botách jak podešve NNN BC, ke kterým se používá vázání Rottefella BC Magnum (určené do extrémních podmínek), Manual nebo Auto (určené spíše pro začínající BC lyžaře), tak i Vibram 75 mm BC. Alpina má v nabídce i tři modely speciálně určené pro dámy, které mají použitý měkčí materiál v oblasti kotníku a Achilovky. K zateplení je ve všech modelech použitý osvědčený Thinsulate®. Alpina používá u vybraných modelů membránu Alpitex. Hlavně lyžaře s větší nohou jistě zaujme informace, že Alpina všechny BC modely – kromě dámských – vyrábí až do velikosti 49. Na našem trhu patří k nejrozšířenějším. Do nabídky BC bot přispívají Fischer i Rossignol shodně čtyřmi modely. Špičkové modely obou výrobců – Fischer BCX 675, resp. Rossignol BC X 11 využívají shodně podešev Vibram 75 mm, poskytují maximální ochranu proti chladu, stabilitu a dobrou ﬁxaci kotníku. U modelů nižších tříd využívají oba výše uvedení výrobci osvědčené podešve NNN BC. Výrobou BC obuvi se omezeně zabývá i tradiční český výrobce Botas, který nabízí model s názvem Tucson X-A. Tato bota je vyrobena z přírodní usně s vysokou odolností. Má dvojzónové šněrování a podšívku z počesaného úpletu. Botas používá podešve Salomon SNS XA. Z dalších výrobců je možno ještě zmínit norského, spíše lyžařského, výrobce Madshus, který má v nabídce dva modely BC obuvi. Oba ve vysokém standardu a funkčnosti tak, jak odpovídá norské tradici soužití s přírodou. Boty jsou vybaveny membránou, která zlepšuje ventilaci a je vysoce voděodolná, Madshus používá podešve NNN BC. V neposlední řadě lze mezi výrobci BC bot uvézt i ﬁrmu Meidl, který patří mezi přední výrobce trekingových bot. Všechny zkušenosti z konstrukce a zpracování trekových bot přenáší i do oblasti BC obuvi, která tak má tradičně vysoký standard ve všech směrech.

JSTE PŘIPRAVENI SI TO V LŮNU PŘÍRODY OPRAVDU UŽÍT?

Tolik stručný přehled výrobců, s jejichž botkami se lze v Česku vybavit na back country zimní putování. Jistě si vybere začátečník i zkušený BC lyžař. A CO LYŽE A HOLE?

O holích se zmíníme jen okrajově. Pro BC skiing je potřebné mít pevné hole, nejlépe z některé z Alu slitin – nejosvědčenější Alu 7075. Každopádně s velkým oválným kroužkem, který se tolik neboří v hlubokém sněhu. Délku holí je dobré volit stejnou nebo o pět centimetrů delší, než bychom volili pro hole pro klasický způsob běhu. Norský SWIX má v nabídce navíc dva modely z karbonových vláken. Dosáhne se tím odlehčení hole, nicméně hůl je o něco křehčí. Solidní nabídku BC holí má i Fischer – tři modely – a Madshus. K BC lyžování jsou velmi vhodné i teleskopické hole od předního výrobce lyžařských holí – německého Leki, především modely Air Ergo či Mountain Lite, které mají spoustu „vychytávek“, jež se osvědčily v praxi a jistě nám zpříjemní putování přírodou. Nabídka BC lyží se rok od roku celosvětově zvyšuje a v letošní sezóně je opravdu z čeho vybírat – a to i u nás. Délku lyží volíme o něco kratší než u klasických lyží. Délka skluzu totiž není v BC prioritou. Jádro BC lyží bývá často vyztuženo skelným vláknem či u dražších modelů karbonem. Lyže jsou celkově masivní, širší než běžné turistické modely (šíře až 80 mm), některé modely s ocelovými hranami. Vyrábějí se s „šupinami“ i s normální kvalitní skluznicí, která se maže proti podklouzávání stoupacími vosky. Každý výrobce má několik modelů cenově odstupňovaných. Pro začátečníky lze doporučit spíše ty levnější, které při prvních cestách přírodou poslouží stejně dobře jako zkušenému BC lyžaři špičkové modely třeba při přechodu Grónska nebo norských hor. SPORTEN I SILNÁ PĚTKA

Již několik let se výrobou BC lyží zabývá český Sporten. Mezi osvědčené modely Highlander, Forester a Ranger, kterým se letos dostalo nového designu,

se dá zaručeně vybrat a na našem trhu patří mezi nejdostupnější. Tradičním výrobcem BC lyží je norský Madshus. Nabízí rovněž tři modely – Trolltind, Glitterting a Voss. Všechny se vyrábějí jak s klasickou skluznicí, tak i se „šupinami“. Hmotnost těchto modelů se v délce 190 centimetrů pohybuje mezi 1 780 až 1 950 gramy. Všechny mají stranové vybrání, které ulehčuje ovládání lyží při sjezdech a změnách směru. Pozadu nezůstává pochopitelně ani Fischer, který vyrábí – podobně jako Madshus – tři modely (Country, E89 Mountain, E99) v šesti variantách. Se „šupinami“ i klasickou skluznicí. Všechny modely používají osvědčená dřevěná jádra lyží Air Channel a kvalitně upravené skluznice. A snaží se i zbylí tři výrobci z „velké pětky“. Atomic využívá i při konstrukci BC lyží pěnová jádra Densolite, patřičně vyztužená, aby lyže dobře snášela namáhání v terénu. Vyrábí tři modely v pěti variantách. Použita je na skluznici technologie G2 (grip and glide), která zabezpečuje velmi dobrý skluz i záběr při odrazu. Za zmínku stojí, že ze všech předních výrobců nabízí Atomic nejužší BC lyže – v nejširším bodě mají pouze 59 mm. Tato lyže je pak lehčí a obratnější, ale pozor – v hlubokém sněhu to může působit problémy! Salomon letos představil zcela novou řadu lyží, která podobně jako boty nese název X-ADV. Kolekce obsahuje dva modely – opět vždy model se „šupinou“ i s klasickou „mazací“ skluznicí. Materiály jádra lyže Densolite i technologie G2 je totožná jako u sesterského Atomicu. Pro úplnost ještě uvedeme Rossignol, který se snaží i v této oblasti nezaostat a nabízí tři modely pro BC, jejichž dostupnost v ČR je však sporná. Závěrem lze našim čtenářů, kteří se nadchnou pro back country lyžování, než popřát: „Prožijte své lyžařské dobrodružství, nalézejte nové cesty, užívejte si svobody na zasněžených loukách, pláních, v lesích …“ Doufáme, že i výše uvedené řádky vám trochu pomohou v orientaci s čím, na čem a v čem vyrazit.

ČESKÝ SPORTEN TRADIČNĚ VYRÁBÍ ŠIROKÉ SPEKTRUM BC LYŽÍ VČETNĚ MODELŮ S HRANAMI. NA SNÍMKU JE NEJŠIRŠÍ 60MM ADVENTURE

UNIVERZITA

ANI V PANENSKÉ PŘÍRODĚ SE BEZ VOSKŮ NEOBEJDETE

BEZ PRÁCE NEJSOU KOLÁČE.

ANI SE ŠUPINAMI!

››

TEXT: MARIAN MÁLEK, FOTO: ARCHIV

CHYSTÁTE SE VYDAT VEN DO PŘÍRODY, UŽÍVAT SI VOLNOSTI A NESVÁZANOSTI OSTŘE VYŘEZANÝMI STOPAMI DO SNĚHU? PAK VÁS BUDEME MUSET NA CHVÍLI ZABRZDIT. ANI PŘI BACK COUNTRY TOTIŽ NESMÍME ZAPOMENOUT NA JEJICH SERVIS!

Už při nákupu BC lyží je důležité správně zvolit jejich tvrdost. Při jízdě na lyžích v terénu, kde jsme i s batohem těžší, než na kolik je lyže konstruována, lyže nemohou odvádět maximum svého výkonu – správně nejedou a stoupací vosk či vroubky no-wax brání ve skluzu. Tvrdost lyží je závislá nejen na zkušenosti lyžaře, a také na terénu, kam míří, a hmotnosti lyžaře. BC lyže jsou kvůli pohybu mimo stopu středně tvrdé, aby se dobře ovládaly. Proto je potřeba věnovat

‹‹

pozornost správné velikosti přizpůsobené požadavkům lyžaře, aby pevnost lyže byla vyvážená vzhledem k lyžaři. Měkčí lyže se lépe ovládají a je na nich jistější odraz. Back country lyže se vyrábí ve dvou variantách s možností úpravy skluznice ve voskovací komoře – se šupinami a klasické. A ani jednu nemůžeme při mazání vynechat! Lyže s tzv. šupinami, tj. s úpravou no-wax nevyžadují nanášení stoupacích vosků vzhledem k proﬁlová-

ní skluznice. Na skluznici ve stoupací komoře jsou již od výrobce vyřezány vroubky, které připomínají rybí šupiny (odtud pochází i název), které při přenesení váhy lyžaře na odrazovou lyži nahradí stoupací vosk. Šupiny se nachází po celé délce komory a doslova se při odrazu zachytí o sníh a tak umožní pohyb lyžaře vpřed bez smýkání dolů. Jejich výhodou je nenáročnost údržby mazací komory a většinou bezproblémový provoz, kdy se nemusíme zaobírat mazáním, tudíž ani výběrem stoupacích vosků. Nevýhodou je nejen jejich hlučnost, ale i to, že nejsou úplně dokonalou záchranou od mazání a na některých druzích sněhu vám od podkluzávání nepomůže ani tato skluznice no-wax. To se stává především na hrubozrnném, sypkém

V ODLEHLÝCH KONČINÁCH A DRSNÝCH PODMÍNKÁCH JSOU NEJLEPŠÍ LYŽE SE SKLUZNICÍ NO-WAX

sněhu a hlavně na jakémkoli tvrdém podkladě, kde se tvoří nebo je led. No-wax lze doporučit především těm lidem, kteří nemají žádné zkušenosti s voskováním lyží anebo ani snahu se tak naučit a také pro rychle se měnící, problematické sněhové podmínky, kdy se i sebelepší snaha dobře navoskovat lyže nesetká vždy s úspěchem. Zde bych v případě mazání stoupacích vosků připomněl, že existují tzv. univerzální vosky, které se vyznačují velkým teplotním rozpětím. U těchto vosků je veliká pravděpodobnost úspěchu, tedy účinnosti při odrazu lyže. Také při vícedenních cestách – túrách, kdy bývá dost problematické lyže mazat a přemazávat, navíc často v odlehlých končinách a v drsných podmínkách – se jeví volba no-wax jako ta nejvhodnější a napros-

to univerzální. V takovém to případě je určitě no-wax to správné řešení! Ovšem ani se šupinami nemůžete zapomenout na mazání! Pro usnadnění zhoršeného skluzu, kterým se lyže se šupinami částečně vyznačují, se totiž doporučuje skluznici skluznými vosky upravovat. Paraﬁnujeme ji stejným způsobem jako jakékoli jiné lyže, pouze vynecháme stoupací komoru – čili část se „šupinami“. Vosk používáme úplně stejný jako na jiné běžky. Na vícedenní túry bez možnosti přeparafínování zase doporučuji použít univerzální parafín s velkým rozsahem nebo parafín chladnější, tudíž tvrdší, který sice nebude tak skluzný, ale bývá trvanlivější a také i špíně odolnější než jakýkoli měkčí vosk. Rovněž doporučuji skluznici naparafínovat několikrát po

sobě, aby došlo k dokonalému naimpregnování skluznice parafínem. Parafín vždy oškrábeme a pečlivě vykartáčujeme. Druhou variantou jsou lyže s běžnou mazací komorou. Postup mazání stoupacích vosků probíhá úplně stejně jako u běžných lyží určených na klasiku. Nejprve naneseme na stoupací komoru tvrdý podkladový vosk (gumu) a pak již v druhé vrstvě mažeme vhodný stoupací vosk. Každou vrstvu řádně zakorkujeme. Navíc dobře navoskované lyže mají zatím lepší skluz i odraz, proto také většina zkušených lyžařů dává přednost tradičně voskovaným lyžím. Výhodou klasických lyží také je, že se na rozdíl od no-wax proﬁlu nedochází na pevném povrchu a tvrdém sněhu k jejich častému opotřebení. Tak pečlivě vybírejte a hurá na lyžích do přírody.

UNIVERZITA

NÁVRAT

KE KOŘENŮM

››

TEXT: KAROLÍNA PILAŘOVÁ, FOTO: RADEK HOLUB

JSOU PRO VÁS BĚŽKY SYNONYMEM ROMANTICKÉ PROCHÁZKY ČI TÚRY TICHOU PŘÍRODOU BEZ VŠUDYPŘÍTOMNÝCH DAVŮ? NEBAVÍ VÁS DODRŽOVAT TEMPO JINÝCH LYŽAŘŮ VE STOPĚ, MÁTE RÁDI VÝZVY NEBO SE JEN RADĚJI ODDÁVÁTE SNĚNÍ O SAMOTĚ? PAK VYRAŽTE MIMO VYJETÉ STOPY, KAM JEN HRDLO RÁČÍ A SRDCE VÁS TÁHNE. PROSTĚ SE VRAŤTE KE KOŘENŮM TOHOTO SPORTU A UŽÍVEJTE SI BACK COUNTRY!

Back coutry začíná přesně tam, kde končí perfektně upravované stopy. Tedy v panenské přírodě. Vede po loukách, stráních, pláních, točí se v lesích, křižuje zamrzlé plochy rybníků i zasněžené cesty. Tu a tam se protáhne kolem zapadlé samoty nebo se natrvdo střetne s civilizací. Možná namítnete, že takto se přeci na lyžích běhalo před dvaceti lety či více a nejedná se o žádný objev. Jistě, že ne. Ale v době, kdy resorty s upravenými stopami vyrůstají po celé zemi jak houby po dešti, rolby a skútry pečují o stovky kilometrů běžeckých tras, jedná se vlastně o renesanci tohoto lyžařského způsobu vyžití. Místo polykání tréninkových kilometrů absorbujete zážitky jiného kalibru. Duševnějšího charakteru, s poučením o sobě samém. BÍLÁ EXOTIKA

Back country se těší velké oblíbenosti především v severní Americe a ve Skandinávii. Právě do severní části Evropy se často vydávají dobrodružné nátury na

‹‹

několikadenní přejezdy národních parků s přespáváním ve srubech, které slouží volně příchozím k volnému přespání v drsné přírodě. Můžete vzít jed na to, že na tyto exotické expediční túry lyžař nezapomene až do konce života. Nejenže musí vše naplánovat tak, aby daný počet dní v nehostinné přírodě přežil, tahat s sebou veškeré jídlo, oblečení, léky i další vybavení, ale musí také vzít v potaz své možnosti, aby v nekonečných pustinách neztratil cenný čas blouděním. Ti nejodvážnější sportovci se vydávají do Ruska – na Sibiř, Kamčatku, Ural či Kavkaz nebo dokonce do Grónska. Ale to už je úplně jiná pohádka. V naších podmínkách samozřejmě nemůžeme doufat, že se vydáme do přírody a bez úporného plánování nepotkáme po mnoho hodin ani živáčka… Ale i u nás lze najít mnoho krásných tras ať už na krátký výšlap mezi vesničkami nebo několikadenní přechod hor. A pokud zatoužíte jen po trochu vyšším adrenalinu, slovenské hory se řadí mezi jeho luxusní poskytovatele, navíc jsou za rohem a vlastně i stále za hubičku.

PŘECHOD SNŮ

V Čechách vám terén pro back country nabídnou všechny hory, a pokud je sníh, pak na ně můžete vyrazit vlastně kamkoliv. Nejzajímavější terény se nachází v Beskydech, Krušných, Orlických a Jizerských horách, na Šumavě, Vysočině a také v menších nebo ustrkovaných pohořích, jako je Slavkovský les, Novohradské hory, Brdy či Bílé Karpaty. Pojďme se na některé z nich nyní podívat. Bohužel nemáme v tomto vydání prostor zmínit všechny zajímavé trasy a lokality, ale na všechny postupně detailně dojde v příštích vydáních NORDICmagu… Začněme lahůdkou v podobě přejezdu našeho nejdelšího pohoří – Krušných hor. Vzdálenost mezi východním a západních koncem dosahuje vzdušnou čarou zhruba 160 kilometrů, což se dá zvládnout za čtyři až šest dní. Uvidíte o poznání zdravější pohoří než před lety, které vás svou milou usedlostí očaruje. Bohužel na tuto túru se nelze vydat, kdykoliv si v zimě vzpomenete. Často zde totiž nevládnou zrovna ideální sněhové podmínky, jelikož některá místa Krušných hor nespočívají v dostatečně vysoké nadmořské výšce. Příjemná trasa, která v podstatě kopíruje letní červenou turistickou značku, vede rovněž z Bouřňáku do Telnice (cca 19 kilometrů). Nabízí hezké výhledy, nerušené okolí k rozjímání i nenáročný terén, který vám může zkomplikovat snad jen příliš hluboký prašan. Pohoří jak pro back country stvořené je Českomoravské vrchovina, která se mírně vlní mezi oběma historickými zeměmi České republiky. Přestože se jen málokde vypíná nad osm set metrů nad mořem, drsné klimatické podmínky ji řadí mezi chladné části naší země, což spolu s rázností a oblostí připomíná právě evropskou Mekku back country Skandinávii. Místní táhlé kopce ozdobené zdravými lesy i prostými políčky pokrývá každou zimu bílá peřina, která se drží zuby nehty a dává tak vydatný prostor běžcům na lyžích. Vyjet mimo stopu jde vlastně z každé vesnice, jelikož upravovaných stop zde mnoho nenaleznete. Obzvláště doporučujeme nevynechat Železné hory, Žďárské a Jihlavské vrchy. Vlastní kouzlo spočívá v zasněženém souboru staveb Vysočiny, zámečku

Karlštejn, vysílači a klášteru Křemešník, rozeklině Devět skal, hradu Roštejn nebo nejvyšším vrcholu pohoří Javořici. Uklidňující je se jen tak klouzat skrze nekonečné lesy, volně dýchat a užívat si svůdné vůně venkova, kde jako na jednom z mála míst republiky opravdu nemusíte potkat ani živáčka. RÁJ BACK COUNTRY

Podobně se vám může poštěstit i v Beskydech, rozmanité horské oblasti. Zde si můžete užít nefalšovaného back country, ale také do něj můžete být nechtíc donuceni liknavostí místních, kteří ještě stále neupravují dostatečné množství stop. Krásná je hřebenovka, která kopíruje česko-slovenskou hranici, vede například z Visalají do Mostu u Jablunkova. Podobně vás mohou oslovit i Orlické hory, které vedle krásné krajiny a hezkých výhledů nabízí i putování lesem doslova od bunkru k bunkru. Vždyť z první republiky jich tam zbylo nemálo… Divokou scenérii si můžete užit i v Jizerských horách, silnou dávku romantiky zase zažít mezi unikátními skalami v Lužických horách. Dobrodružství zase nabízí přechod masívu Trojmezné (státní hranice s Rakouskem a Německem) na Šumavě, kdy projedete kolem Plešného jezera, skalních bloků i nejvyšších hor české části Šumavy a pokocháte se hezkými výhledy do údolí. Pokud vás back country zaujme, neměli byste rozhodně vynechat Novohradské hory – přirozené pokračování Šumavy na jejím východním cípu. Budete si v tomto ráji back country připadat jako opravdoví objevitelé, přestože se civilizace skrývá doslova za rohem (pravda několik kilometrů vzdáleným). Na zdejší túru se však důkladně připravte, protože zázemí zde lyžaři příliš nemají. Odměnou za to jim je zachovalá horská scenérie (tři ze čtrnácti vrcholů, jež přesahují tisíc metrů, leží na českém území), léčivý klid a zážitky s dobrodružným charakterem. Nejoblíbenějším výchozím bodem pro běžecké výlety v Novohradských horách je bezpochyby Hojná Voda, v níž si můžete vybrat několik lehčích tras i vsadit na kartu obtížnější. Mimochodem právě v okolí Hojné Vody se od předloňska začalo upravovat i několik desítek kilometrů běžeckých stop. Většina oblíbených tratí je však doposud nejen neprotažených, ale bohužel dost často i neznačených. Umožňuje vám to ale vytvoření vlastní trasy omezené jen vaší fantazií. Doputovat můžete až ke státní hranici a minout bývalé vesnice, jejichž základy či dominanty stojí na svém místě dodnes.

seznámení a nezávazně poklábosit. Budete si připadat jak vrženi o hodných pár desítek let zpět v čase. A nad míru si to také užijete! Úžasný je výšlap kolem vrchu Žalostiná (622 m), přes Kobylu (584 m) kolem státní hranice dál, kam vás nohy ponesou. Pokud na Slovensko, nestresujte se, většinou je zde dobré dopravní spojení zpět na Moravu. Vydat se také můžete kolem nejvyššího vrcholu Velké Javořiny (970 m), na jehož severozápadní straně leží jedna z nejstarších rezervací na Moravě vůbec – SPR Javořina, vyhlášená za chráněnou již v roce 1909. Vedle kvalitních sněhových podmínek a kruhového výhledu vám zde Bílé Karpaty nabídnou také krásnou a mírně klesající hřebenovku vedoucí do Filipovského údolí. Zajímavé pro projížďku nedotčenou přírodou je i západní pokračování Šumavy Český les. Rovněž se zde spoléhejte jen sami na sebe, pro pomoc byste případně museli ujet řádných pár kilometrů složitým terénem. Přesto si tato trasa kopírující současnou či bývalou hranici s Německem naší pozornost jistě zaslouží. Stejně jako další soused – pusté pohoří Slavkovský les, skýtají jen několik vesniček. Tato divočina kolem lesního zámečku a rašeliniště Kladská je jen pro otrlé a zkušené běžce. VELKOMĚSTU NA DOSAH

Pro dobrodružství v drsné přírodě nemusíte putovat dlouhé hodiny. Nedaleko Prahy se nachází tzv. zmenšená Vysočina – území mezi Benešovem a Táborem nazývané Česká Sibiř. Jméno si tato oblast vysloužila prostým faktem, ačkoliv se zde netyčí žádné hory, je tu nejchladněji v Čechách, což většinou v zimě znamená také dostatek sněhu. Naprostým unikátem je cestování na hory městským, resp. příměstským autobusem. Z Prahy tak vybízejí k výletu především Brdy, do jejichž hájemství můžete vstoupit na Zbraslavi, Cukráku, v Jílovišti,

STRÁŽCE HRANICE

Opuštěností se vyznačují také Bílé Karpaty, nekomerční stokilometrový strážce česko-slovenské hranice. Potkat zde živáčka je téměř vzácností, a když se vám poštěstí, mějte u sebe pro jistotu placatici slivovice. Je dobrým místním zvykem si připít na

VÝHRADNÍ DISTRIBUCE PRO ČR A SR

www.vertical.cz

Jílovém nebo Černolicích. Právě za Černolicemi se vzpíná jasná zalesněná vyvýšenina zvaná Hřebeny s příjemnými pohledy do okolní krajiny a koncem v nejvyšším bodě – na vrcholu Plešnivec. Zamyšleně se zde můžete toulat v překvapivě milých horách několik hodin a pak sjet do některé z nedalekých vesniček či měst, anebo uprostřed Brd přenocovat a vrátit se do civilizace až druhý den. Pokud však matka příroda dá, můžete vyrazit na běžky taky v nižších polohách Brd, např. v okolí Mníšku p. Brdy nebo Jílového u Prahy. Back country překvapivě nezavrhuje ani hustě obydlená místa. Tradičními oblíbenými terény (nejen v ČR, ale např. i v právě zmíněné Skandinávii) jsou rozlehlá golfová hřiště. Lyžaři si často prošlapávají svou cestu na hřištích v Karlových Varech, Mariánských Lázních i jinde. Ještě větším zážitkem (obzvláště pro udivené pohledy spolucestujících v tramvaji nebo autobuse a pejskařů) může být túra v Divoké a Tiché Šárce, na Vítkově, v oboře Hvězda nebo okolo Hostivařské přehrady v Praze. Brno nabízí běžkařské terény především v Útěchově, Líšni, Ořešíně, Kuřimi a u přehrady. Inu, nebudeme si nic nalhávat, zde se často jedná o z nouze ctnost, jelikož ne každé město (jako Jablonec n. Nisou nebo Liberec) má to štěstí, že vykrojené stopy začínají hned na jeho prahu… Ještě než vyjedete na cestu, uvědomte si, že se vydáváte do lůna hor, kde může být těžké najít pomoc v případě nouze. Nebudete potkávat stovky běžců jako na upravených magistrálách. Hluboký sníh, extrémní terén a odlehlost lokality není radno podceňovat ani v českých podmínkách. Věnujte proto dvojnásobnou pozornost oblečení (raději si vemte více oblečení do baťůžku a zapřemýšlejte i nad spacákem) i jídlu na cestu – obzváště pokud hodláte venku bivakovat. Nikdy nevíte, kdy se vám co bude hodit. A teď vzhůru do neporušené, klidné přírody, původním hodnotám a zážitkům vstříc!

UNIVERZITA

RUKU NA SRDCE, DOKÁŽETE PO TVRDÉM TRÉNINKU SPRÁVNĚ REGENEROVAT, NEBO SI JEN STĚŽUJETE NA BOLEST SVALŮ A NIC PRO JEJÍ UTIŠENÍ NEDĚLÁTE?

REGENERACE VĚČNÉ TÉMA, KTERÉ NEREZAVÍ

››

TEXT: HANKA TOPOLOVOVÁ, FOTO: SWIX A ARCHIV

ZIMA JE OPĚT TU, PŘICHÁZÍ ČAS, KDY SI VĚTŠINA Z NÁS ZAČÍNÁ NAJÍŽDĚT SVÉ VYTOUŽENÉ KILOMETRY VE STOPĚ A ODDÁVÁ SE KOUZLU BĚŽECKÉHO SPORTU. ZÁROVEŇ NASTÁVÁ TYPICKÁ SITUACE: PŘESTÁVÁME POSLOUCHAT VAROVNÉ SIGNÁLY TĚLA, ZTRÁCÍME REÁLNÝ ÚSUDEK A VÍTĚZÍ V NÁS DUŠE ZÁVODNÍKA, KTERÁ NABÁDÁ K VYSOKÝM DÁVKÁM, JIMIŽ SVÉ TĚLO NĚKDY DOSLOVA NIČÍME. PRÁVĚ TATO NEGATIVNÍ SKUTEČNOST BY MĚLA KAŽDÉHO BĚŽCE VÉST K ZAMYŠLENÍ, CO PRO SVÉ TĚLO UDĚLAT A JAK SPRÁVNĚ A VHODNĚ REGENEROVAT. VŽDYŤ I SUPERVÝKONNÉ AUTO POTŘEBUJE PRAVIDELNOU ÚDRŽBU – JINAK MOTOR NEFUNGUJE NA PLNÝ VÝKON. JE TO TAK, PANE DOKTORE?

‹‹

Na úvod si neodpustím trochu teorie z anatomie. Nechci se nikoho dotknout, ale jsem toho názoru, že dobře podaná informace není nikdy na škodu. Svaly spolu s kostrou tvoří jeden funkční celek – pohybovou soustavu. Představují zhruba 40 % celkové tělesné hmotnosti. Celý tento svalový aparát má na svědomí sportovní výkon, jehož efektivita u každého sportovce podléhá dvěma skupinám faktorů. Jedná se o faktory: • endogenní, jejichž nositelem je samotný sportovec, tj. tělesné a duševní dispozice (schopnosti, dovednosti, rysy apod.); • exogenní, které jsou netrénovatelné. Ačkoliv nejsou přímou součástí vlastního tréninku, musíme s nimi počítat.

ZEPTEJME SE SVÉHO TĚLA

Víte, co se stane, když přestanete poslouchat své tělo a budete mu nakládat příliš mnoho? Zlepšení se skutečně nedopracujete. Váš přístup ke sportu, tréninku musí být pestrý a vyvážený. Je třeba najít dost času na regeneraci, dodržovat životosprávu. Všichni máme určitý individuální tréninkový práh, po jehož překročení mohou nastat problémy – buď může přijít zranění, nebo dojde k přetrénování organismu. Potíž je v tom, že každý máme práh jinde, takže neexistuje žádná všeobecná deﬁnice. Někdo zvládá 140 km týdně a klidně dva tvrdé tréninky po sobě, pro jiného je moc 30 km a po těžkém tréninku si musí dát tři lehčí. Možná se vám vybaví situace, kdy jste z úst svého sportovního lékaře slyšeli fráze o tom, že nejhorší je nadšený „hobík”. Je to tak! Mnozí z nás podléhají

sportovnímu zápalu a běžecké dávky, kterými své tělo ničí, jsou někdy až příliš vysoké, za hranicí jejich možností. Další mnohokrát vzpomínanou pravdou je rčení „co bolí, to sílí”, alespoň jste to možná slýchávali z úst svých trenérů. Tento názor rovněž patří k těm nadčasovým. Bohužel, pokud se chceme v běhu zlepšovat, v tempu vydržet déle a mít patřičnou běžeckou sílu, budeme se muset smířit s tím, že nás občas bude běhání bolet. Když vás bude tělo bolet po kvalitním tréninku, není to nic, z čeho byste měli mít obavy. Ale i zde platí určité meze a zásady, zejména to, že kvalitní trénink a komplexní regenerace jsou nezbytné pro všechny běžce bez rozdílu výkonu a posléze vedou k dosažení vyšší výkonnosti. Lidské tělo je důmyslný mechanismus. Pokud se s ním nesprávně zachází, začne vysílat varovné signály, varovná kontrolka se rozbliká. V případě, že dlouhodobě nerespektujeme tato varování, máme zaděláno na velký problém – patologickou chronickou únavu a její konečné stádium neboli přetrénování. U pohybového aparátu se často objevují únavové zlomeniny, natržení svalů, chronické záněty. ALARMUJÍCÍ UKAZATELE PŘETRÉNOVANOSTI: • chronická únava • větší náchylnost k horečkám, chřipkám či bolení hlavy • prudké zvýšení tepové frekvence v klidu i při zátěži • apatie, letargie • neschopnost soustředit se • ztráta chuti k jídlu • časté pocity žízně • prudký úbytek na váze • pomalá regenerace po výkonu • svalová bolest • nespavost • menstruační poruchy u žen

ÚNAVA – PŘÍTEL, ČI NEPŘÍTEL?

Nezapomínejme, že únava je obranný mechanismus. Chrání zatěžovaný organismus před možným poškozením z přetížení. Únava může mít charakter celkový, místní, fyzický, psychický a formu akutní či chronickou. Příčiny svalové únavy mohou být vyčerpání zdrojů energie, nahromadění zplodin metabolismu (kyseliny mléčné) nebo útlum v mozkové kůře. Únava není u každého stejná, závisí na stupni trénovanosti, věku, pohlaví atd. Ruku na srdce, mnoho běžkařů si po náročném tréninku stěžuje na bolesti a únavu svalstva, které jsou způsobeny nejen samotným výkonem, ale i neefektivní regenerací po výkonu. Nejvýhodnější je však působit preventivně. Namožení svalů vzniká hlavně během excentrické a jen zřídka během koncentrické zátěže. V případě běhu se tedy daleko častěji tato mikrotraumata vyskytují ve skluzové fázi než ve fázi odrazu. Především lýtka, achilovky a paže jsou pro běžkaře velmi důležité, leckdy musejí hodně vydržet, a proto zasluhují dvojnásobnou pozornost a péči. V praxi to znamená, že kromě posilování je nutné sval také protahovat. Nelze opomenout, že oproti běžkařům jsou na tom běžci hůře, u nich velmi trpí i klouby, nejvíce kolena, kyčle a páteř. Vždy je však rozhodujícím faktorem správně vedený trénink a optimální zátěž, která nesmí být jednostranná. PREVENCE ANEB DOBRÉ RADY NAD ZLATO • přiměřenost uběhnutých kilometrů – podle věku a aktuální výkonnosti • postupný růst zátěže • tepelný komfort – vhodné oblečení • vhodné zařazení odpočinku • využití regenerace: masáž, sauna, vířivka, strečink, kompenzační cvičení • vyvážená a cílená strava, včetně vhodného podávání potravinových doplňků • zajištění pitného režimu • pohybová pestrost

Tyto zásady působí jako jednoznačné a každý by čekal, že jejich uvedení do praxe nebude problematické. Bohužel, skutečnost je jiná. Většinou je opomíjíme a signály těla nebereme na vědomí. NIC NENÍ TAK JEDNODUCHÉ

Příčinou dalších problémů, které vám běh mohou znepříjemnit, často bývá nerovnoměrně rozvinuté svalstvo. Odborníci hovoří o svalových disbalancích. Lidské tělo představuje důmyslný systém a v případě, že je jedna skupina svalů rozvinuta více než jiná, zhoršuje se fungování systému jako celku. Běžkař se svalovými disbalancemi potom ani při nejlepší vůli nemůže běhat technicky správně, protože mu to zkrátka jeho pohybové ústrojí neumožňuje. Pro-

blematiku běžkařské techniky (klasiky i bruslení) je nutné řešit komplexně s použitím posilovacích svalů s tendencí k ochabování, strečinkových a kompenzačních cvičení. Cílem těchto cvičení je zvýšit funkční zdatnost svalů, které při běhu nejsou, popřípadě jsou jen minimálně, zapojovány. Nejde o maximální výkon, nýbrž optimální svalovou koordinaci. Jaké partie posilovat a proč? • horní končetiny a pletence ramenní – je třeba si uvědomit, že pletenec ramenní je zodpovědný za funkci ruky a její jemné motoriky. Pokud svalstvo není pevné, postrádá správnou svalovou souhru. • mezilopatkové svaly a fixátory lopatek – ochabnutí svalstva v oblasti hrudní páteře se projevuje nejen u běžce zvětšením kyfotického držení páteře a odstáváním lopatek. Proto doporučujeme při posilování kombinovat cviky na procvičení systému vzpřimovačů páteře se cviky na oblast mezilopatkovou a fixátorů lopatek. • zádové svalstvo – je důležité pro páteř, pro napřímení hrudní páteře, ochranu páteře a fixaci lopatek. Při oslabení dochází k vadnému držení těla a bolestem celé páteře, včetně hlavy. • břišní svalstvo – břišní svaly a svaly pánevního dna jsou základními tělesnými činiteli. Pokud jsou dlouho v nečinnosti, poměrně rychle ochabují a funkčně stárnou. Velmi rychle se pak ukládá nadbytečný tuk. Břicho se vám vyvalí dopředu, ztratí napětí, povolí se a začíná narůstat „pivní mozol”. … DOBRÉ RADY NAD ZLATO 1) Přesné provádění cviků. Mnoho běžkařů mluví o správném provádění cviků, ale jen málokdo z nich může být příkladem. 2) Vyloučit rizikové cviky. Riziko zranění můžete snížit i tím, že vyloučíte nebezpečné cviky, například ty, které nejste schopni správně provádět. 3) Vybírejte cviky, které vám sedí. Cvičení by se mělo skládat jen z takových cviků, jež jste schopni provádět správně. 4) Cvičte pouze odpočatí. Jen dobře zregenerované svaly lze efektivně zatěžovat. 5) Méně znamená více. Zvyšujte počet opakování jednotlivých cviků, popřípadě váhu.

PŘÍRODA JE MOCNÁ ČARODĚJKA, ALE …

Je jasné, že tělo běžkaře je po jakékoliv činnosti postupně odsouzeno k únavě a ta vyžaduje určitou dobu a metody k postupnému zotavení – regeneraci. Jaké tedy jsou dostupné a vhodné formy, které mohou zotavovací proces urychlit?

7:#"7&/¢ 130 ¢ 7" & 7¢5q;457 * 0%10e*/&,

ÚNAVA JE VLASTNĚ OBRANNÝ MECHANISMUS. NEDEJTE JÍ ŠANCI!

UNIVERZITA

POSILOVNA JE IDEÁLNÍM MÍSTEM PRO REGENERACI

a při nízké intenzitě, jelikož voda nadlehčuje tělo a tím snižuje svalový tonus, také uvolňuje pohybový systém. Rozvíjí jak vytrvalost, tak rychlost. Je jasné, že plavání nabízí nejširší trénink většiny svalových partií, a proto patří k nejvhodnějším doplňkům (vedle cyklistiky) běžeckého tréninku. Posilování: pokud vás neodrazuje posilovna plná muskulatur, posilování je rovněž optimální doplňkovou aktivitou. Avšak posilovat se dá i bez drahých posilovacích zařízení. Na kliky, shyby a další cvičení postačí dobře vedený trénink v tělocvičně. Cvičení na sílu by nemělo být delší než půl hodiny. Cviky, které se opakují, se nedělají do úplného vyčerpání, ale jen asi na 90 % možností.

Pasivní regenerací rozumíme takovou činnost organismu, kdy jsou následky zátěže kompenzovány přirozenou cestou podle daných zákonitostí bez vnějšího zásahu zpět do původního stavu. Aktivní regenerací zase chápeme všechny vnější zásahy, metody a procedury cíleně urychlující pochod pasivní regenerace. Z jiného úhlu pohledu, kdy rozhoduje čas a odstup od ukončení zátěže, hovoříme o regeneraci časné a pozdní. Časná regenerace je součástí každodenního života a jejím hlavním cílem je rychlá likvidace akutní únavy po skončení zátěže. K pozdní regeneraci dochází například o dovolených nebo při preventivních rehabilitačních pobytech. V žádném případě se však nejedná o pasivní odpočinek ve formě nicnedělání. Jde o aktivní činnost v „rekreační” intenzitě. Ptáte se, jak regenerovat? Nabízíme zde přehled různých možností. Otužování – sprcha: asi všichni známe ten pocit, kdy vyjdeme ze sprchy a cítíme se jako znovuzrození. Sprcha je pochopitelně i výborným prostředkem pro otužování, neboť studená voda po ránu nejen probudí organismus, ale také zvětší práh citlivosti těla ve vztahu k chladu.

Sauna a pára – pravidelná návštěva sauny či páry může velice zefektivnit celý proces regenerace a je též vhodným prostředkem pro otužování. Krátký pobyt je vhodné aplikovat po silovém či silově vytrvalostním tréninku. Strečink – především po silové a silově vytrvalostní jízdě jsou svaly natolik unavené, že je vhodné doplnit klasické protahování (strečink). Po zátěži je strečinkový efekt dlouhodobější a mocnější. Proto se po vyjížďce či tréninku doporučuje pořádné protažení všech svalových skupin a úponů. Pokud tak neučiníte, budou vás následující den svaly pěkně bolet. Masáž – je terapie, která pomocí tlaku na svaly a tkáně léčí zranění, zmírňuje bolest a stres, zlepšuje krevní oběh a uvolňuje napětí. Je bezpochyby nejstarší formou regenerace. Doplňkové aktivity – jsou další metodou regenerace. Jednostranná pohybová činnost se tělu nelíbí, je proto vhodné zařadit i další sportovní aktivity:

Lezení: při slově lezení se většině automaticky vybaví vysoké hory, Himálaje, šerpové nebo něco podobného. Skutečnost je ale jiná. V dnešní době vyrostlo mnoho umělých stěn a ty se obvykle nacházejí ve velkých halách, popřípadě restauracích. Tomuto druhu se říká lezení na obtížnost a našinec má i ve městě možnost komplexně zapojit svalové partie a potrápit své tělo. Powerjóga: další doplňkovou aktivitou může být powerjóga. Vhodně buduje sílu a výdrž, zlepšuje ohebnost, zrychluje regeneraci zatížených partií, ale také uvolňuje a protahuje. Avšak dávejte pozor na zařazování jiných sportů do svého tréninku, abyste to moc nepřehnali. Přece jen jsou běžky hodně speciﬁcký a úzce zaměřený sport a je nutné mu věnovat mnoho pozornosti. TIPY KDE SE REGENEROVAT Lázně Velichovky www.velichovky.cz Jsou to poklidné lázně uprostřed přírody. Specializují se na regeneraci a léčbu pohybového ústrojí. Je možné dopřát si lázeňské pobyty, speciální relaxační pobyty a pobyty s doplňkovými službami. Lázně Bechyně www.laznebechyne.cz Jedná se o jedny z nejstarších českých lázní. Specializují se na léčbu a rekondici pohybového ústrojí. Lázně mají velmi příznivé klimatické podmínky a k jejich hlavním léčebným prostředkům náleží přírodní slatina z nedalekých Komárovských blat, léčebná rehabilitace a nejmodernější léčebné terapie, aplikované zkušenými odborníky.

Plavání: zatěžuje pohybový systém naprosto souměrně. Provádí-li se se správnou intenzitou, vhodně zatěžuje zádové svalstvo. Má vytrvalostní charakter

Lázně Teplice www.lazneteplice.cz Hlavním léčebným zdrojem jsou zde termální prameny, vyvěrající z porfyrových vrstev, které jsou využívány především k léčení pohybového ústrojí. Lázně také nabízejí širokou paletu relaxačních a odpočinkových procedur.

SKITOUR ››

TEXT: TOMÁŠ LAIXNER FOTO: ARCHIV SKITOUR

JE PRO MĚ RELAXACE PŘI STUDIU

ŘEKLA SI, ŽE TO JEN ZKUSÍ. HNED PO PRVNÍM ZÁVODĚ – JIZERSKÉ 50 – ADÉLA BOUDÍKOVÁ VĚDĚLA, ŽE ODJEDE CELOU SÉRII SKI TOUR. NAKONEC JI VYHRÁLA A DO STOPY SE VRÁTÍ I PŘI DRUHÉM ROČNÍKU. MOTIVACÍ PRO NI NENÍ JEN POKUS O DALŠÍ VÍTĚZSTVÍ, ALE I TITUL SKI TOUR MASTER, KTERÝ ZÍSKÁ KAŽDÝ, KDO ABSOLVUJE VŠECHNY ZÁVODY SERIÁLU PODPOROVANÉHO SPOLEČNOSTÍ PATRIA DIRECT.

Adélo, jak vzpomínáte na první ročník Ski Tour? Mám krásné vzpomínky na všechny čtyři závody seriálu a těším se, až je absolvuji znovu. Běžecké lyžování mě baví a je fajn, když se člověk může poměřit s dalšími. Který ze závodů byl nejtěžší? Nejtěžším závodem Ski Tour byla asi Jilemnická padesátka. Hodně pršelo a bylo velmi nepříjemné jet v mokrých botách a oblečení. Po prvním okruhu jsem myslela, že to zabalím. Dalším extrémem byl Šumavský maratón, který by se dal odjet i v kraťasech a bylo nám všem velmi horko. Ale rozhodně to neznamená, že bych si stěžovala. Naopak, celá Ski Tour se mi líbila. Na který závod se těšíte nejvíce? Těším se na všechny, každý z těch závodů je něčím

‹‹

výjimečný. Ale dá se říci, že jsem nejvíce zvědavá na Jilemnickou 50, protože bude zároveň Mistrovství České republiky na 50 kilometrů. Loni jste se při úvodním závodě Ski Tour – Patria Direct Jizerské 50 – potkala i s legendou světového lyžování, Björnem Daehliem. Přiučila jste se od něj něco? Jet závod s Björnem Daehliem pro mě bylo opravdu velkou poctou a chtěla jsem se od něj něco z klasické techniky přiučit, jenže na mě nepočkal a nadělil mi přes dvacet minut ztráty! Musím ještě hodně trénovat. Jak vůbec na závody Ski Tour trénujete? Není to jednoduché, protože mám školu na prvním místě. Studuji biologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Ale samozřejmě využívám každé volné chvíle

k tréninkům na lyžích nebo v létě na kole a je to pro mě výborná relaxace po studiu. Účastnila jsem se také MTB závodů, ale při jednom z nich jsem nezaviněně utrpěla vážný úraz ramene, což mě vyřadilo na dva měsíce ze všech sportovních aktivit. Jako šampionka Ski Tour máte příkladný vztah ke sportu. Jak dlouho vůbec běžkujete? Rodiče mě od dětství vedli k všestrannosti. Nejradši jsem sjezdovala a hrála hokej. Občas jsme na běžky vyrazili, ale turisticky, a protože u nás nebyly upravené tratě, tak jsme si razili stopu sami. Závodit jsem začala před třemi roky, když jsem se na vysoké škole přihlásila do běžkařského oddílu VSK Humanita, který vede Eva Šeflová. Moje dosavadní úroveň techniky lyžování je hlavně její prací, a tak za vítězství ve Ski Tour vděčím hodně i jí. Jako loňská vítězka jste dostala finanční odměnu. Jak jste s ní naložila? Ještě nijak, ale z finanční prémie od společnosti Patria Direct si asi zaplatím startovné na další závody. Dále jsem obdržela sporttester Suunto, poukázku na nákup sportovních potřeb a velkým překvapením byl i oběd ve francouzské restauraci. Za tu krásnou dřinu v bílé stopě jsem si to zasloužila. STAŇTE SE SKI TOUR MASTEREM

Seriál Ski Tour samozřejmě není jen o těch, kteří doběhnou do cíle mezi prvními, ale je i zkouškou odvahy a vytrvalosti pro každého milovníka běžeckého lyžování. Na všechny, kteří absolvují vybraný závod při každém ze čtyř dílů série, čeká titul SkiTour Master 2009 a také pamětní medaile.

ZÁVODY SKI TOUR 2009

Patria Direct Jizerská 50 9.–11. 1. 2009 trasy 25, 30, 50 km Jilemnická 50 24.–25. 1. 2009 trasy 25, 50 km Orlický maraton 31. 1.–1. 2. 2009 trasy 10, 20, 40 km Šumavský skimaraton 21.–22.2. 2009 trasy 20, 22, 45 km Další informace: www.ski-tour.cz

UNIVERZITA

Pro zvednutí váhy těla G je zapotřebí vyvinout ve stehnech a v lýtkách značné síly, jejichž výslednice P s působištěm v kyčlích překoná váhu G. Zdá se, že pro zvednutí těla z podřepu do vzpřímeného postoje jsou mohutné síly ve stehnech a v lýtkách nevyhnutelné. To je však omyl! Váhu těla G lze překonat zatlačením kolen dozadu poměrně malou silou P1 podle obrázku č. 4, tím se zdvihne pánev a následně lze dosáhnout vzpřímeného postoje menší silou P2 bez násilného přetěžování stehen a lýtek. Požadovaného pohybu je tedy možné dosáhnout zapojením různých svalových skupin při vhodném využití pákových soustav našeho těla. A právě to je cílem tohoto článku: zamyslet se nad svojí technikou běhu na lyžích a hledat způsob, jak se efektivně, bez dřiny a co nejrychleji pohybovat kupředu.

SKRYTÁ

SÍLA PÁK

ANEB ZAPOJTE I TY TĚLESNÉ!

››

TEXT A ILUSTRACE: JAN ŽÁK, FOTO: FIS

PÁKA, KLADKA, KOLO NA HŘÍDELI – TO JSOU PODLE UČEBNIC FYZIKY TAKZVANÉ JEDNODUCHÉ STROJE. ZAMYSLEME SE NA CHVÍLI NAD PÁKAMI, NEBO JEŠTĚ LÉPE – NAD SOUSTAVAMI PÁK. MÁLOKDO SI TOTIŽ UVĚDOMUJE, ŽE NEJDOKONALEJŠÍ SOUSTAVOU PÁK, KTEROU VYTVOŘILA SAMA MATKA PŘÍRODA, JE PRÁVĚ NAŠE TĚLO. A PŘITOM JE POUZE NA NÁS, JAK DOVEDEME TENTO DAR PŘÍRODY VYUŽÍVAT.

Běh na lyžích je sport, který maximálně zapojuje většinu svalových skupin v lidském těle. Vždyť málokterý jiný sport disponuje tak rozsáhlou škálou využití pohybových možností člověka. Však také odborníci – somatologové – staví běh na lyžích na jedno z nejpřednějších míst z pohledu všestrannosti sportu. A to si už přece zaslouží naši pozornost!

‹‹

dinované spolupráce tělesných pákových skupin, a to paží, nohou i trupu spáče. A jak vstane starý člověk bez cizí pomoci z nízkého křesla? Opře se rukama o svá kolena, nakloní se kupředu a postaví se křepce sám. Ani nemusí vědět, že využil „skryté síly“ dvou dvouramenných pák podle obrázku č. 2. Podobných příkladů ze života je mnoho, nás ale zajímá možnost využití znalostí o pákách v technice běhu na lyžích.

PŘÍKLADY ZE ŽIVOTA

Pro hlubší poznání techniky běhu na lyžích je důležité a inspirativní vědět něco o biomechanice, statice i dynamice. Abychom rychleji pronikli do významu těchto fyzikálních pojmů, řekněme si nejprve něco o vztahu soustav pák k našemu tělu. Řadu výhod pákových soustav všichni používáme, aniž si to vlastně uvědomujeme. Například při jídle drtíme stravu v ústech zadními stoličkami, protože jejich stisk je mnohem silnější než u předních zubů – a hle, jsme u obrázku č. 1, který demonstruje, že na kratší části jednoramenné páky je větší síla. Ani tak banální úkon, jakým je obracení se v posteli z jednoho boku na druhý, se neobejde bez koor-

HRUBÉ SÍLE NAVZDORY

Každý člověk má jiné tělesné proporce. Někdo má delší nohy nebo paže, mezi lidmi jsou i rozdílně vyvinuté jednotlivé svalové partie s rozličnými předpoklady sportovního výkonu. Jedno ale máme všichni společné: možnost chytře využít tělesných pák a svalových skupin k zvětšení efektivity techniky jízdy na lyžích. Jinými slovy – ne vždy vyhrává hrubá síla, což je koneckonců všeobecně známá zkušenost. Pro ilustraci se podívejme blíže na biomechanický rozbor jednoduchého úkonu – postavit se z podřepu do vzpřímeného postoje. Toto je schematicky znázorněno jako páková soustava na obrázku č. 3.

VYUŽÍVEJME VŠECH SVALŮ

Pro běh na lyžích může být konkrétním příkladem k zamyšlení konečná fáze odpichu soupaž. Odpich soupaž se používá stále častěji jak u běhu klasického, tak u skatingu. Nejdůležitější částí odpichu soupaž je konečná fáze, kdy by síla měla být největší a také s maximálním gradientem rychlosti. Zaměřme se proto na tento okamžik, který je ve schématu pákové soustavy znázorněn na obrázku č. 5. Poloha A-B-C-D odpovídá konci odpichu soupaž u většiny závodníků, kteří se snaží jet rychle. Znázorňuje nevyužitý pohyb paží a v kontextu s předcházejícími silovými poměry při zvedání těla z podřepu lze nazvat síly v pákách AB a BC nadměrnými. Poloha A-B-C1-D1 nejenže prodlouží záběr holí o rozměr X, což představuje dobrých pětatřicet centimetrů, ale využije se při ní, podobně jako při vzpřimování z podřepu, rozkladu sil při narovnávání paže v lokti. To umožní zapojit do odpichu i jiné svaly než jenom bicepsy a jízda se stane úspornější a rychlejší. Je evidentní, že zapojování většího množství svalů do určitého pohybu naše tělo vyhodnotí jako menší námahu a výsledkem je menší únava. Pro přirovnání mohu uvést ověřený výkon dvacetiletého lyžaře, který dokázal provést z visu na hrazdě během jedné hodiny 100 vzporů tahem, neboť uměl do tohoto náročného cviku vhodně zapojit patřičné svalové skupiny. Energetická náročnost běhu na lyžích je značná. Závodník musí hledat každou maličkost, která by mu mohla ulehčit byť i sebemenší element pohybu, techniku běhu je třeba rozpitvat do všech podrobností. I pro takový detail, jakým je zvedání hole po odpichu bodcem někdy až do výše hlavy, je třeba v zápěstí vyvinout určitou sílu. Schématicky opět podle obrázku č. 1 je hůl jednoramenná páka, jejíž zvedání stojí závodníka určité kalorie, které mohou ve ﬁniši chybět. Zkuste jenom držet chvíli lyžařskou hůl ve vodorovné poloze jako po odpichu soupaž a už za pár sekund ucítíte v zápěstí a v předloktí, kolik to stojí energie.

TAJEMSTVĂ? SKOKANĹŽ

Technika bÄ&#x203A;hu na lyĹžĂch pĹ&#x2122;edstavuje z pohledu biomechaniky zapojenĂ velice sloĹžitĂ˝ch pĂĄkovĂ˝ch soustav v lidskĂŠm tÄ&#x203A;le. K jejich rozpohybovĂĄnĂ slouĹžĂ svaly a zĂĄleĹžĂ na kaĹždĂŠm jedinci, jak ĂşspornÄ&#x203A; to dokĂĄĹže. Ekonomika pohybu v zĂĄvislosti na technice vystupuje tedy do popĹ&#x2122;edĂ velice vĂ˝raznÄ&#x203A;: zĂĄvod vyhraje ten, kdo umĂ ĹĄetĹ&#x2122;it svĂŠ sĂly. Hledejme tudĂĹž moĹžnosti, jak urÄ?itĂ˝ pohyb provĂŠst za asistence co nejvÄ&#x203A;tĹĄĂho poÄ?tu svalĹŻ, protoĹže vĂ˝raznĂĄ Ăşnava vznikĂĄ prĂĄvÄ&#x203A; pĹ&#x2122;etÄ&#x203A;ĹžovĂĄnĂm jednotlivĂŠho svalu. Z tohoto pohledu se naskĂ˝tĂĄ moĹžnost zlepĹĄit energetickou bilanci i u jednoho ze zĂĄkladnĂch pohybĹŻ lyĹžaĹ&#x2122;e â&#x20AC;&#x201C; odrazu nohou. A to jak u klasiky, tak u skatingu. U obou zpĹŻsobĹŻ jĂzdy lze provĂŠst odraz pouze z nohy, pokrÄ?enĂŠ v kolenÄ&#x203A;, coĹž je analogie vzpĹ&#x2122;imovĂĄnĂ z podĹ&#x2122;epu podle obrĂĄzku Ä?.4. Kdo dokĂĄĹže pĂĄkovĂ˝ systĂŠm nohou vyuĹžĂt ke zmiĹ&#x2C6;ovanĂŠmu efektivnÄ&#x203A;jĹĄĂmu pohybu, dosĂĄhne nejen zmenĹĄenĂ Ăşnavy, ale jeho odraz bude i rychlejĹĄĂ. NenĂ vylouÄ?eno, Ĺže prĂĄvÄ&#x203A; tohle je pro svou rychlost tajemstvĂm ĂşspÄ&#x203A;chĹŻ nejlepĹĄĂch svÄ&#x203A;tovĂ˝ch skokanĹŻ na lyĹžĂch. TĹ&#x2122;eba si to ani sami neuvÄ&#x203A;domujĂ. Nutno zdĹŻraznit, Ĺže tento Ä?lĂĄnek nenĂ ĹžĂĄdnĂŠ dogma. Je to jen nĂĄstin moĹžnostĂ, jak zkvalitnit techniku bÄ&#x203A;hu na lyĹžĂch. KaĹždĂ˝ pohyb lidskĂŠho tÄ&#x203A;la je totiĹž velice sloĹžitou zĂĄleĹžitostĂ. Na efektivnost pohybu mĂĄ vliv nejen velikost sĂly svalu, ale i zpĹŻsob vynaloĹženĂ sĂly v kontextu se zapojenĂm tÄ&#x203A;lesnĂ˝ch pĂĄkovĂ˝ch soustav. DĹŻleĹžitĂĄ je koordinace jednotlivĂ˝ch svalovĂ˝ch skupin a zĂĄleĹžĂ i na rychlosti provedenĂ pohybu v souladu s rytmem a frekvencĂ, kterĂŠ jsou z pohledu Ăşnavy pĹ&#x2122;i opakovanĂ˝ch cyklickĂ˝ch pohybech rozhodujĂcĂ. BÄ&#x203A;h na lyĹžĂch je jednou z nejnĂĄroÄ?nÄ&#x203A;jĹĄĂch sportovnĂch disciplĂn takĂŠ proto, Ĺže vyĹžaduje vedle obrovskĂŠ fyzickĂŠ zdatnosti i cit pro detail, coĹž je tedy mÄ&#x203A;Ĺ&#x2122;Ătkem kvality nejen v umÄ&#x203A;nĂ. ZĂĄleĹžĂ ale hlavnÄ&#x203A; na spoluprĂĄci trenĂŠra a zĂĄvodnĂka, zda najdou spoleÄ?nou Ĺ&#x2122;eÄ? pĹ&#x2122;i hledĂĄnĂ â&#x20AC;&#x17E;tisĂce maliÄ?kostĂ, kterĂŠ dÄ&#x203A;lajĂ mistraâ&#x20AC;&#x153;.

69"2!.b 02/$5+49

!+#% 0,!4Ă /$ $/ .!

UNIVERZITA

KVALITNÍ VYSOKOHORSKÁ TURISTIKA MŮŽE MÍT FORMU ROVNOMĚRNÉ ČI STŘÍDAVÉ METODY

VYTRVALÝ

NEZNAMENÁ POMALÝ

››

TEXT A FOTO: PETR JAKL

ROZVÍJÍME INTERVALOVÝM TRÉNINKEM RYCHLOST NEBO I VYTRVALOST? CO JE TO OPAKOVANÝ TRÉNINK ČI EXISTUJÍ JEŠTĚ JINÉ ZPŮSOBY, JAK ZLEPŠIT ZÁVODNÍ RYCHLOST?

‹‹

Také již víme, že vhodně sladěným tréninkem rozvíjíme několikero pohybových schopností, jako jsou síla, rychlost, obratnost a vytrvalost. Pojďme se zaměřit na posledně jmenovanou, na vytrvalost. Ta je totiž spolu se silovými schopnostmi dominantní pro lyžaře běžce. Její rozvoj je dlouhodobou záležitostí, počítající se na měsíce i roky. Jako schopnost se s věkem snižuje minimálně a přesto, že vrchol jejího rozvoje je kolem 20. roku, je nutné ji udržovat v každé etapě nejen celoročního, ale i celoživotního tréninku. VYTRVALOSTNÍ TRÉNINK MŮŽE BOLET

Do vytrvalosti řadíme schopnost vykonávat fyzickou činnost jak s maximálním využitím kyslíku (aerobně), tak i s minimálním či žádným přistupem kyslíku do našeho organizmu (anaerobně). Většinou se však O intenzitách a jejich správné kombinaci v celoročním tréninku jsme již psali v NM č. 5 (viz tabulka). pohybujeme ve smíšeném pásmu TRÉNINKOVÉ INTENZITY V KOMBINACI S VHODNÝMI METODAMI TRÉNINKU PRO LYŽAŘE BĚŽCE obou systémů (aerobně-anaerobIntenzita Roční objem Vhodná tréninková Vybraný Užívané názvy Rozvoj schopnotí Poznámka Zóna (% max. TF) v tréninku metoda fyziologický přínos ní). Tato tři pásma by měla být Zotavovací Dlouhodobá (obecná) Nepřerušovaná Urychlení regenerace, srdečně- U mládeže možno zvýšit limit až na cílem našeho tréninkového usílí. 60–70 % (regenerační) vytrvalost 50–80 % cévní a dechový 75% max. TF. 1 rozvoj, zvyšování zásob cukrů. Vycházejme z faktu, že běžíme-li, Aerobní Dlouhodobá vytrvalost Nepřerušovaná Zvyšování odolnosti Nepřerušovaně ne déle než 1 hod. šlapeme či lyžujeme téměř maxi70–82 % (85 %) Střednědobá vytrvalost 25–30 % Střídavá pohybového aparátu, výrazný Specificky nerozvíjet u mládeže. 2 Regulace hmotnosti Všeobecná síla Fartleková metabolismus tuků. mální rychlostí úsek trvající více Aerobně-anaerobní Speciální (závodní) vytrvalost Střídavá Zvyšování anaerobního prahu. Zařadit maximálně 1x týdně. než 10 sekund, je to již vytrvalost, Krátkodobá vytrvalost Fartleková Speciální sílu specificky nerozvíjet 83 % (85 %)–90 % Speciální síla 15–20 % Intervalová u mládeže. 3 nikoliv rychlost v pravém slova Opakování Závodní smyslu. Dále je důležité vědět, že Intervalová Zvyšování VO2max, tranZařadit maximálně 1x týdně. Anaerobní Rychlostní vytrvalost Opakování sportních schopností těla, Specificky nerozvíjet u mládeže. VO2max Silová vytrvalost provádíme-li většinu našich tré5–10 % 90–95 % (98 %) 4 Závodní svalové síly. Submaximální rychlost Červená linie ninků v tepových rovinách nižších Anaerobní-alaktátová Rychlost (do 20 s) Intervalová Rozvoj energetických a enzyNezanedbávat v tréninku mládeže. než přibližně 70 % maximální Maximální Maximální síla 1–3 % Opakování mových buněčných zásob. Vycházet z dobré techniky provedení. 5 Maximální rychlost Dynamická síla Svalová koordinace. tepovky, následuje jen minimální

37 IMITACE JE PRO LYŽAŘE UPROSTŘED LÉTA NENAHRADITELNÝM INTERVALOVÝM ČI OPAKOVANÝM TRÉNINKEM

či žádná tréninková adaptace. Přesto je intenzita mezi 60–70 % nutným předstupněm pro vybudování odolnosti vůči zátěžové únavě způsobené tréninkem ve vyšších intenzitách. Nehledě na to, že je také ideálním prostředkem k urychlení zotavovacích procesů. Všeobecně trénink vytrvalosti není mentálně jednoduchou záležitostí, sportovec se při tréninku pohybuje převážnou dobu v oblasti diskomfortu. Přes narůstající únavu je mimo jiné nutné zvládat i koordinaci a nesnižovat intenzitu, v které by měl plánovaný trénink probíhat. Chce to vůli! VYTRVALOST NEJEN AEROBNÍ

Již z výše zmíněného vyplývá, že vytrvalostní trénink bude rozvíjet buď pásmo aerobních schopností, nebo schopností anaerobních. Aerobní vytrvalost je základ, bez ní nelze budovat další patra, která se nacházejí již v oblastech, kde je vzduchu doslova i přeneseně nedostatek (anaerobní vytrvalost).

připraveného plánu či pokynů trenéra. Rychlé úseky by měly trvat v délce od 1 do 10 minut, kdy tepová frekvence (TF) vyskočí až k 90 % z maxima (tj. kolem 180 tepů/min). Následné zklidnění před další vysokou intenzitou by mělo být pod 140 tepů/min. Kvalitní trénink u dospělých trvá minimálně hodinu a s rostoucí výkonností se prodlužuje. Začátečníkům nedoporučujeme používat tuto metodu bez sledování sporttesteru. c) Fartleková metoda. Termín přejatý ze švédštiny předjímá obsah. Rychlost hrou je vhodná a oblíbená metoda pro skupinový trénink mládeže stejně jako dospěláků. Neplánované rychlostní nástupy o různé délce možno střídat s lyžařskou imitací do kopců, vloženými odrazovými cvičeními, kličkováním mezi stromy, přeskoky přírodních překážek atd. Doporučovaná délka výkonu pro dospělého by neměla být kratší než hodinu.

Jak rozvíjet aerobní vytrvalosti? Termíny i použité metody se v různé domácí i zahraniční literatuře v některých bodech rozcházejí. Následný přehled metod bude více univerzální s přihlédnutím k praktickým potřebám lyžaře-hobíka či začínajícího trenéra. 1. Metody nepřerušovaného tréninku (tzv. long-distance training) – jsou charakteristické tím, že neobsahují fázi odpočinku. Patří mezi ně: a) Rovnoměrná metoda. Výkon probíhá po dobu 30 minut až několika hodin v rovnoměrné nízké intenzitě pohybující se mezi 60–70 % z maxima (tj. asi mezi 150–170 tepy/ min). Nejčastěji užívaná 2. Metody přerušovaného DRÁHA JE I PRO BĚŽKAŘE IDEÁLNÍM vytrvalostní tréninková tréninku jsou charaktePROSTŘEDKEM ROZVOJE AEROBNÍ metoda, často až nezdravě ristické střídáním zatížení I ANAEROBNÍ VYTRVALOSTI preferovaná před ostata odpočinku. Tyto metody ními. Možnou variantou je zvýšit postupně intenzitu by mohly tvořit samostanou kapitolu díky své (tempo běhu, plavání, jízdy na kole či lyžích) z nízké variabilnosti. Pozor, nezjednodušovat na termín inna střední a v závěrečné třetině trvání tréninku opět tervalový trénink. Tedy pro rozvoj aerobní vytrvalosti na nízkou intenzitu. jsou vhodné následné přerušované metody: b) Střídavá metoda. Je jednou z nejúčinnějších a) Intervalová metoda. Může mít formu dlouvytrvalostních metod. Sportovec mění intenzitu hých úseků (od 8 do 15 min), středních úseků tréninku bez přerušení z mírné na vysokou (tzv. sub(mezi 2 až 8 min) či krátkých úseků (od 15 s do maximální) a opět se vrací do mírné intenzity. Tyto 2 min). Nemůžeme jednoznačně říci, že dlouhé změny intenzity jsou dány buď změnou terénu, kdy a střední úseky jsou určeny výhradně pro rozvoj se snažíme udržet konstantní rychlost bez ohledu na aerobní vytrvalosti, stejně jako že intervalová proﬁl, dále vlastním rozhodnutím, kdy zvolit změnu metoda krátkých úseků je jediná možná pro rozvoj tempa a v neposlední řadě sledováním předem anaerobní vytrvalosti. Jak jsme se již zmínili výše,

oba systémy se prolínají stejně jako metody na jejich rozvoj. Jak je zřejmé, velký sekundový až minutový rozsah ve všech formách intervalů nám nabízí ohromné množství možností, které spolu s různou délkou i intenzitou odpočinkové fáze dávají dohromady nekonečné číslo možných variant. Neexistuje ideální intervalový trénink. Každý trenér i zkušený sportovec věří ve svou magickou kombinaci intervalů a odpočinku a i oblast vědeckého výzkumu nabízí často zaručený recept, který vnáší do dané problematiky spíše více zmatku než jasno. Snažme se řídit základními pravidly, které si díky vlastním zkušenostem časem osvojíme a zdokonalíme. Doba trvání intervalu – Z vlastní zkušenosti víme, že delší interval více bolí, kratší se dá spíše vydržet. Delšími intervaly zvyšujeme úroveň srdečně-cévního a dechového systému. Při vysoké úrovni laktátu v krvi, který se začíná kumulovat již kolem 40. sekundy výkonu, zvyšujeme schopnost odolávat svalové bolesti. To přináší mimo jiné zvyšování fyzické i psychické odolnosti proti únavě. Naopak kratšími intervaly prováděnými vyšší intenzitou zvyšujeme schopnost využití kyslíku (jeho maximální spotřeba), rychleji vyčerpáváme glykogenové zásoby (svalový cukr), které jsou primárním zdrojem energie, takže se v procesu zotavení (to může trvat desítky hodin až několik dnů) a následné superkompenzace navýší oproti původním hodnotám. Důležitá je také etapa, v jaké je v rámci celoroční přípravy intervalový trénink zařazen. Střední a delší interval v závodní intenzitě je vhodné zařazovat v předzávodním a závodním obodobí, ale rozhodně až po dlouhodobém objemovém tréninku. Nutné je také vědět, že metoda krátkých intervalů ve vysoké intenzitě je málo účinná, není-li kombinována právě se středními a dlouhými intervaly v rámci měsíčního či týdenního tréninkového bloku. Tedy ideální je kombinace všech výše zmíněných intervalů.

UNIVERZITA

TRÉNINK NA LYŽÍCH SE DÁ MODELOVAT JAKO ZÁVOD S INTERVALOVÝM STARTEM

HRY NA LYŽÍCH PŘINÁŠEJÍ ZÁBAVU I KÝŽENÝ TRÉNINKOVÝ EFEKT

Intenzita – Čím delší interval je, tím nižší intenzitou ho budeme provádět. U delších bude intenzita na nebo pod hranici té závodní (75 %–85 % z max. TF). U středních se budeme pohybovat v oblasti našeho osobního závodního tempa (80 %–90 % z max. TF), u kratších intervalů bude intenzita vyšší než závodní (nad 90 % z max. TF). Počet opakování – Opět obecně platí, čím delší interval, tím menší počet opakování a naopak. Rozhodující pro počet opakování je schopnost organizmu pracovat efektivně, nikoliv osobní pocity hlásící únavu až bolest. Intervaly opakujeme v ideálním případě dokud: a) se výrazně nezvyšuje tepová frekvence na konci posledního opakovaní oproti těm předchozím, b) nebo se výrazně nezhorší čas měřeného úseku, c) nebo se výrazně neprodlouží doba uklidňování v době odpočinku. Délka a charakter odpočinku mezi intervaly – Je nejdůležitější faktor intervalového tréninku! Úplný, částečný či až téměř minimalizovaný odpočinek, stejně tak jeho forma od naprosté nečinnosti až po různě intenzivní činnost naprosto fatálně ovlivní výsledný efekt celého tréninku. Pro začátečníky a mládež by mělo bezpodmínečně platit, že na konci odpočinku by měla být tepová frekvence pod 60 % z max. TF (tj. kolem 120 tepů/min). Pro fyzicky zdatné borce se může doba pauzy při rozvoji aerobní vytrvalosti pohybovat v rozmezí 45–90 sekund a může mít formu chůze, klusání, vyklouzání se na lyžích. V žádném případě by neměla překročit 3–4 minuty trvání. Obecně platí, čím delší a méně intenzivní bude interval a čím kratší bude doba odpočinku, tím více se trénují aerobní schopnosti. Naopak, čím kratší a intenzivnější bude interval a čím delší bude doba odpočinku, tím více se trénují anaerobní schopnosti včetně zvyšování laktátové tolerance (schopnost trénovat při vysokých hladinách laktátu v krvi). Délka odpočinku se také často uvádí v poměru k délce

NEJLEPŠÍ TRÉNINK JE ZÁVOD!

tréninkem prováděným rovnoměrnou a později přerušovanou metodou. Jako pokročilí počítejte s tím, že v průběhu 4 až 6 týdnů se může měnit úroveň vašeho b) Modiﬁkace. Některou z mnoha modiﬁkací interanaerobního prahu. I bez laboratorního vyšetření to valového tréninku pro rozvoj aerobních schopností můžete rozpoznat zlepšením pocitů při zopakování může být tzv. klasický interval. Délka úseku je do stejného intervalového tréninku o pár týdnů později. 90 s, intenzita nad 85 % z max. TF, doba uklidnění Pokud chcete zachovat nárůst výkonnosti, bude mezi 120–140 tepy/min. Opakování ukončete, jestliže nutné zvýšit intenzitu provádění nebo zvýšit počet váš tep bude na konci pauzy vyšší než 140 tepů/min. opakování či zkrátit dobu zotavení mezi intervaly. Cílem je schopnost práce organizPočítejte se skutečností, že při inINTERVALOVÝ TRÉNINK mu v kyslíkovém dluhu. tervalech s kratšími úseky nemusíte NA KOLEČKOVÝCH LYŽÍCH V PODÁNÍ Interval 3–5 minut. Intenzita i přes maximální výkon v prvních MARIT BJORGENOVÉ na konci intervalu bude blízká opakováních vždy dosahovat cílomaximu (85 %–90 %), odpočinek vých vysokých tepů. Intervalovým mezi intervaly mějte aktivní po tréninkem je i kruhové posilování dobu 3–5 min. Opakujte, dokud s krátkou dobou odpočinku mezi budete schopni udržet danou stanovišti. Nezařazujte více jak intenzitu či stejné mezičasy. dva vysoce intenzivní intervalové Krátké intervaly. Doba trvání tréninky týdně. je 10–15 s, intenzita nad 90 %, doba pasivního odpočinku opět Jak rozvíjet anaerobní 10–15 s. Intervaly opakujte po vytrvalost? Kompletní vytrvalostní trénink dobu 20–30 min. Prinicipem je by neměl být omezen pouze na „nabití“ svalového myoglobinu budování aerobní kapacity. Při (svalové barvivo transportující O2) kyslíkem, který brání vzniku kyslíkového dluhu. Vysozávodě se dostáváme do fáze anaerobní, tedy té, ká intenzita vyžaduje také vysokou spotřebu kyslíku, kdy naše tělo musí pracovat bez přístupu kyslíku tím se zvyšuje hladina maximální spotřeby kyslíku. do krevních buněk. V těchto, pro závod krátkých intervalech, se začíná jako vedlejší produkt c) Kombinace přerušované a nepřerušované metody. nadměrně hromadit ve svalech kyselina mléčná Jde vlastně o dlouhý interval prováděný po dobu (laktát) a tělo si s ní musí poradit v následné fázi 6–20 min intenzitou na hranici anaerobního prahu stále probíhajícího závodu. Metody tréninku anaerobní vytrvalosti se zužují (85 % z max. TF). Odpočinek mezi intervaly bude akpouze na intervalový trénink. Daný interval může tivní po dobu 6 až téměř 15 minut. Počet opakování mít většinou délku od 5 až do 120 s. Intenzita je na se pohybuje mezi 2–4. hranici maxima, tedy 90–95 % z max. TF. Doba odPoznámka: Jste-li začátečníci, nezahajujte intervapočinku odpovídá požadavku doplnit kyslíkový dluh, lový trénink dříve, než projdete několikaměsíčním trvá tedy od 2 do 10 min. Při kratších intervalech trvání intervalu, např. 2 : 1, 1 : 2, 1 : 8 (interval : odpočinek).

HERNÍ METODA ROZVÍJÍ POHYBOVÉ SCHOPNOSTI KOMPLEXNĚ

již pracujeme s velkým počtem opakování, a proto řadíme opakování i do více sérii. Mezi sériemi může být pauza delší, a to od 6 do 10 minut proto, aby mohlo dojít k částečnému redukování (odplavení) laktátu. Jednoznačně platí, čím intenzivnější interval, tím delší doba odpočinku s lehkou nebo minimální aktivitou.

a) Intervalová laktátová metoda. Vyžaduje sledování hladiny laktátu, což si jako amatérští sportovci nemůžeme dovolit. Přesto se pomocí sporttesteru a sebepozorování dá uskutečnit. Můžeme ji vykonávat pomocí rozdílných cvičení (běh na dráze či v terénu, cyklistika, sjezdové a běžecké lyžování, plavání, sportovní hry, pohybové hry atd.). Délka úseku bude mezi 30–120 s. Počet opakování při delších úsecích 10krát, při těch nejkratších až 5krát v 5 sériich (až celkem 25 opakování). Intenzita mezi 90 až 95 % z max. TF. Odpočinek při kratších intervalech se doporučuje v poměru 1 : 4 až 1 : 8, u delších 1 : 2, odpočinek mezi sériemi bude až do úplného zotavení (TF pod 120). b) Metoda opakování. Je často zaměňována za intervalovou metodu. Základní princip opakovací metody spočívá v tom, že další opakování následuje až po úplném zotavení organizmu z předešlého úseku. Tato metoda má široké pole využití. Trénujeme jí speciﬁckou závodní rychlost (vytrvalost). Může mít formu krátkých úseků, úseků trochu kratších, či naopak delších než závodní trať. Volí se závodní nebo vyšší tempo, celkový počet úseků odpovídá délce závodní trati či je i delší. Běžci většinou provádějí opakáče na 3, 5 či vícekilometrových úsecích, na úsecích závodních tratí jako součást předzávodního zapracování a pod. Počet opakování se pohybuje mez 3–5. Odpočinek je prováděn minimální aktivitou do naprostého uklidnění.

c) Modifikací může být v jednom tréninku záměrné střídání délky úseků, změny profilu tratě, doby a charakteru odpočinku. Další vysoce účinnou modifikací může být metoda střídání jednoho dlouhého (2 min) a následně dvou krátkých úseků (40–45 s a 30–35 s). Anaerobní vytrvalost i jinak a) Závodní metoda. Nezapomeňme, že závod je také trénink. A to ten nejlepší. Respekt k závodu jako k cíli naší dlouhodobé přípravy, k jeho pravidlům, zákonitostem nebo atmosféře by nás měl tlačit k maximálnímu výkonu. Jinými slovy, nejsem-li maximálně koncentrován na závod (nechuť, nemoc, zranění, nedostatek prostoru na rozcvičení atd.) měl bych zvážit, zda se závodu vůbec zúčastnit.

b) Modelová metoda (modelový trénink) je dosud popelkou i v tréninku profesionálů. Při takovém tréninku jsou modelovány situace ze závodního prostředí (proﬁl tratě, délka speciﬁckých úseků tratě, volba tempa úměrná situaci závodu, startovní intervaly či hromadný start, užití startovních čísel, použití závodních lyží včetně kvalitních vosků, trénink ve ztížených až extrémních povětrnostních podmínkách, „přezouvání“ lyží a holí, jízda s jednou holí a její výměna apod.). c) Herní metoda je neoddělitelnou součástí sportovního tréninku. Jde vlastně o sled různě intenzivních intervalů s rozdílnou délkou i intenzitou odpočinku s možnou dobou trvání od 15 do 120 min. Uplatní se samozřejmě v rozdílných sportovních i pohybových hrách v průběhu celého tréninkového roku. Mimochodem 15- až 18letí fotbalisté či basketbalisté s určitými běžeckými předpoklady bývají ve svých věkových kategoriích právě díky této metodě vynikajícími běžci na střední tratě.

RACE

V JAKUSZYCÍCH SE O STOPY VZORNĚ STARAJÍ

ZÁVODU SE ÚČASTNÍ TISÍCOVKY BĚŽCŮ

BIEG PIASTÓW MEZI ELITOU ›› ‹‹ TEXT: BLANKA NEDVĚDICKÁ A KAROLÍNA PILAŘOVÁ, FOTO: ARCHIV ZÁVODU

CHTĚLI BYSTE SI NA KONCI SEZÓNY JEŠTĚ JEDNOU ZKUSIT MRAVENČENÍ PRSTŮ, KTERÉ SE DO VÁS PUSTÍ PÁR VTEŘIN PŘED STARTEM ZÁVODU WORLDLOPPET? PAK VĚZTE, ŽE UŽ NEMUSÍTE JEZDIT NA HONY DALEKO, ALE STAČÍ JEN VYSTRČIT NOS ZA HRANICE! POLSKÝ BIEG PIASTÓW SE TOTIŽ V BŘEZNU POPRVÉ PŘEDSTAVÍ V RODINĚ VYVOLENÝCH SVĚTOVÝCH ZÁVODŮ …

Populární závod byl v létě 2008 ve švédské Moře přijat jako patnáctý závod prestižního seriálu! Mimochodem posledním přidaným závodem před Biegem Piastów byla v roce 2000 Jizerská padesátka. TROCHA HISTORIE

Bieg Piastów je nejstarší a samozřejmě také největší lyžařský závod v zemi našich severních sousedů. Poprvé se běžel již v roce 1976, což znamená, že 7.–8. března 2009 se poběží již 33. ročník. Běh si postupem času získal značnou oblibu a na jeho start se v posledních letech stavělo i více jak 4 000 závodníků (celkem v několika závodech různým stylem a na různé vzdálenosti). Mnoho z nich se

rekrutuje z Čech, čemuž jistě napomáhá start závodu na místě, kam by člověk kamenem z hranic dohodil, terén obdobný domácímu prostředí, přívětivost místních a také malebnost tamních hor. Hlavního běhu klasickou technikou se účastní více jak 2 000 závodníků, ne všichni však dokončí mamutí porci padesáti kilometrů. Možnost zakončit závod již po uběhnutí šestadvaceti kilometrů při průběhu stadionem v Jakuszycích využívá totiž více jak 1 100 závodníků, takže hlavní závod zakončí pouze přibližně 850 závodníků. Ne vždy však měl závod na růžích ustláno. Blanka Nedvědická, dnešní členka organizačního výboru, se ho poprvé zúčastnila v březnu roku 1983. A vzpomí-

ná na něj dodnes: „Jela jsem na krásných nových lyžích značky ELAN, které jsem si přivezla z Jugoslávie o měsíc dříve, kdy jsem se zúčastnila výpravy české horolezecké reprezentace do zimních Julských Alp. Vzhledem k tomu, že nejkratší lyže v obchodě měly délku 205 cm, vzala jsem zavděk touto délkou. Jen pro představu: dnes, kdy si můžu vybrat z nepřeberné nabídky, jezdím na klasických lyžích 192 cm dlouhých. Na startu na 50 km jsme tehdy stály 3 ženy, v cíli všichni čekali s vyhlášením výsledků závodu, až doběhne třetí závodnice, abychom se všechny mohly postavit na „bednu“. Skončila jsem na druhém místě a vítězka mě dlouho přemlouvala, abych jí prodala svoje nové předlouhé lyže, nabídka se vyšplhala až

V POLSKU SE ZÁVOD SÉRIE WORLDLOPPET USKUTEČNÍ POPRVÉ

KVALITA FIS

VE STOPÁCH ČESKÝCH ÚSPĚCHŮ

Češi tradičně na Bieg Piastów září, v posledních pěti ročnících jen jednou závod vyhrál běžec jiné národnosti – v roce 2005 Alexej Ivanov z Běloruska. Mimo něho pustili na stupně vítězů už jen jednoho jediného sportovce – v roce 2006 druhého domácího Piotra Śliwku. Zbytek závodů vždy bezkonkurenčně opanovali. Za zmínku stojí, že na stupně vítězů se vždy dokázal prodrat Dan Šlechta a Petr Novák zase závod dvakrát vyhrál. Muže navíc podpořily i české závodnice, když ho v uplynulé pětiletce vyhrály hned čtyřikrát! Nezbývá než držet palce, aby se tato úctihodná série podařila přenést I do náročnější série Worldloppet. Výsledky: 2008 – muži: 1. Petr Novák, 2. Dan Šlechta, 3. Viktor Novotný. 1. žena: Eva Nývltová 2007 – muži: 1. Petr Novák, 2. Radek Šretr, 3. Dan Šlechta. 1. žena: Jevgenia Medvedevovová. 2006 – muži: 1. Tomáš Jakoubek, 2. Piotr Śliwka, 3. Dan Šlechta, 1. žena: Zuzana Kocumová. 2005 – muži: 1. Alexej Ivanov, 2. Dan Šlechta, 3. Tomáš Jakoubek, 1. žena: Helena Erbenová. 2004 – muži: 1. Tomáš Jakoubek, 2. Robert Krupička, 3. Dan Šlechta, 1. žena: Helena Erbenová.

na 200 západoněmeckých marek, což byly tenkrát velké peníze (asi 6x více, než jsem za ně zaplatila). Lyže jsem neprodala. Závod se běžel v sobotu, druhý den jsem se účastnila Jesenické sedmdesátky a lyže jsem potřebovala.” Organizátoři udělali v posledních letech slušný kus práce a například díky modernizaci startovního pole se nyní může na start postavit až 4 500 závodníků, kteří mají hned po startu k dispozici krásných 20 stop a po dalším kilometru a půl 10 stop. V letošním roce se vstupem do Worldloppetu se vedle zvýšeného komfortu očekává výrazný podíl závodníků ze zahraničí. Kromě tradiční účasti českých a německých běžců na lyžích jsou na start přihlášeny již i stovky závodníků z dalších zemí. Pomáhá tomu i změna termínu, která nastala loni. Bieg Piastów se tak konečně přestal krýt se slavným Vasovým během, na což polský závod do nedávna trochu doplácel. „I když mám Bieg Piastów téměř za humny, dávala jsem častěji přednost běhu ze Sälenu do Mory,” potvrzuje Nedvědická. Jednu z výjimek učinila v roce 2005. „Stoupla jsem si na start poprvé od památného roku 1983. Dva dny po návratu ze závodů Keskinada v Kanadě a Birkebeiner v USA. Časový posun vykonal své a dost jsem se trápila. Musím také podotknout, že tentokrát už závod měl daleko vyšší úroveň a velký počet účastníků.”

Trať Biegu Piastów v podstatě odpovídá stopám v Jizerských horách nebo Krkonoších, s kterými je také propojen (s Jizerskou magistrálou v blízkosti Orle a s harrachovským běžeckým areálem v oblasti Zlatého ručeje), což umožňuje návštěvníkům využívat unikátních více jak 300 km běžeckých tratí v oblasti. Těšit se teď můžete na hezké výhledy, malebně drsnou přírodu i lesní svěží pasáže. Stadion, kde je cíl závodu, leží v Jakuszycích při mezinárodní silnici E 3 jeden kilometr od polsko-českých hranic a jen čtyři kilometry od Harrachova. Start Biegu Piastów najdete při silnici o dva kilometry dále od stadionu směr Sklarska Poreba. Kvalitu areálu stadionu podporuje také fakt, že se zde nachází i biatlonová střelnice, kde se konají jak národní, tak i mezinárodní soutěže. Čtyři běžecké tratě v areálu mají homologaci FIS nejvyšší kategorie „D“ a „E“. Mimochodem jedná se o jediné homologované tratě pro běžecké lyžování v Polsku. Výjimečný je i fakt, že světový certiﬁkát kvality tras FIS umožňuje ucházet se o pořádání světových soutěží, jako např. mistrovství světa nebo Pohár kontinentů. V areálu se již uskutečnilo mistrovství světa juniorů, v roce 2008 se zde konalo mistrovství Polska seniorů i mistrovství České republiky v běhu na lyžích. Pokud byste se sem chtěli vydat trénovat, vězte, že celková délka okolních běžeckých tras se vyšplhá až za hranici 100 kilometrů, samozřejmostí je jejich průběžná údržba po celou zimní sezónu. Výhodou tras je i malý rozdíl stoupání, což vytváří dobré podmínky i pro začátečníky, děti, seniory a zdravotně postižené lyžaře. SUBPOLÁRNÍ KLIMA A HALDY SNĚHU

Celá trasa závodu probíhá polskou částí Jizerských hor v nadmořské výšce osm set až tisíc metrů nad

mořem a rozpíná se na ploše 76 kilometrů čtverečních. 86 % oblasti je zalesněných a povětrnostní podmínky jsou srovnatelné s alpskými středisky ležícími ve výšce 1 200 m n. m. Hlavní předností areálu je dlouhotrvající sněhová pokrývka, která se ze drží průměrně o jeden měsíc déle než v jižní části Jizerských hor. Sníh zde tedy leží od listopadu do dubna, průměrně 110 dnů v roce. Často se zde lyžuje již od konce října až do začátku května. Meteorologové totiž označují zdejší klimat jako subpolární. Průměrných 1 500 mm srážek je navíc rovnoměrně rozloženo po celou zimní sezónu. Počasí si samozřejmě někdy dokáže nehezky pohrát i se závodníky Biegu Piastów, tak jako se stalo

I NA POLSKÉ STRANĚ JIZERSKÝCH HOR SI S LYŽAŘI DOKÁŽE POČASÍ NEHEZKY POHRÁT

v roce 2007. Ale ne všichni jsou z toho zklamaní. „Z tohoto ročníku mám nejhezčí vzpomínky,” říká Blanka Nedvědická. „Naprostá většina závodníků hlavního sobotního klasického běhu namazala lyže klistrem, protože na tratích ležel starý sníh. Těsně před startem však začalo hustě chumelit. Někteří běžkaři začali horečně přemazávat, ovšem ani tuhý vosk se neukázal jako výhra. Těsně před startem totiž rolba ještě upravila tratě a fréza starý a nový sníh hezky semlela a promíchala. Nicméně podmínky byly stejné pro všechny. Takže díky podmínkám a proﬁlu trati většina závodníků buď smekala anebo seškrabovala sněhové bakule. Pár jedinců, kteří na to měli, jeli na hladkých lyžích, což se ukázalo jako výhoda. Vzhledem k tomu, že dost často mázu netrefím

CO SE VYPLATÍ VĚDET

1. Pátého března 2009 se uskuteční sraz závodníků, kteří vlastní Worldloppet Master nebo Euroloppet Master Passport a zúčastnili se závodu Bieg Piastow alespon 25krát. 2. Do Jakuszyc bude v den závodu jezdit autobus zdarma ze Szklarské Poreby, a to od sedmi od rána do šesti do večera. 3. V areálu startu bude možno zaparkovat jak na hlídaném, tak nehlídaném parkovišti. 4. Závod bude možné sledovat v přímém přenosu na TV Polonia.

a jsem zvyklá běhat silově, mně osobně tato situace nepřipadala až tak neobvyklá a závod jsem si docela užila. Pocházím ze středních Čech, k běhání na lyžích jsem se dostala poměrně pozdě, neměla jsem trenérské vedení a techniku se mi nepodařilo dosud osvojit. Nepříznivé podmínky – zavátou stopu, silný vítr, sněžení – považuji ve svém případě za výhodu, z lezení jsem zvyklá uplatňovat spíše sílu a vytrvalost. Páté místo mě potěšilo – v závodě startovala děvčata, která by mohla být věkově mými dcerami,” usmívá se dodnes. O tratě se stará nezisková organizace Bieg Piastów, jejímž předsedou je více jak třicet let charismatický pan Julian Gozdowski. Hlavní činností společnosti kromě pořádání Biegu Piastów zůstává

Ovládni bílé stopy!

www.ski-tour.cz

RACE

Zapoj se do seriálu Patria Direct SkiTour a poměř síly s kamarády na hlavních běžeckých závodech sezóny 2009. Sleduj průběžné pořadí na www.ski-tour.cz. Zúčastni se všech závodů seriálu a získej titul SkiTour Master. Více informací najdete na www.ski-tour.cz. Závod JIZERSKÁ 50 JILEMNICKÁ 50 ORLICKÝ MARATON ŠUMAVSKÝ SKIMARATON

GENERÁLNÍ PARTNER

Termín

Trasy

9. – 11. 1. 2009

25, 30, 50 km

24. – 25. 1. 2009

25, 50 km

31. 1. – 1. 2. 2009

10, 20, 40 km

21. – 22. 2. 2009

20, 42 km

PARTNEŘI

MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

NEJEN DŘINU ALE I ZÁŽITKY NABÍZÍ ZÁVODY BIEG PIASTÖW

úprava běžeckých tratí v zimě, v létě jejich příprava, dále propagace a popularizace především masového běžeckého lyžování. Společnost je organizátorem nebo spoluorganizátorem řady dalších závodů v běžeckém lyžování, biatlonu, závodů psích spřežení a cyklistických závodů. Sídlo společnosti je v areálu sportovního stadionu Jakuszycích. Zde můžou také všichni návštěvníci využívat zázemí, které areál nabízí – šatny, místnosti na přípravu lyží, kavárnu, půjčovnu sportovního náčiní a toalety. Ideální místo pro trénink (a to nejen pro další ročník Biegu Piastów), když vás už polykání kilometrů ve stejném prostředí českých hor omrzí, oplývá

v letošní zimní sezóně jednou novinkou. Jezdí sem pravidelný autobusový spoj do z české strany hor. Do Jakuszyc totiž jezdí ve čtvrtek a v sobotu dopoledne prodloužená zimní autobusová linka Vrchlabí–Harrachov, odpoledne pojede autobus zpátky. A kdybyste ho náhodou nestihli nebo po zdolání padesáti kilometrů získali pocit, že se už nedokážete překulit zpět do Čech, najít si zde ubytování jistě nebude problém. V oblasti se totiž nabízí více jak 150 hotelů, penzionů, chat a agroturistických zařízení. A pokud byste chtěli v létě natrénovat něco na zimu, pak vězte, že zdejší terény jsou ideální i pro pěší turistiku a cyklistiku.

PROGRAM XXXIII. ROČNÍKU

Čtvrtek 5. 3. 2009 – XXV. ročník Krkonošského lyžařského běhu dětí a mládeže – malý Bieg Piastów Sobota 7. 3. 2009 – hlavní závod klasickou technikou na 50 km a ve zkrácené verzi na 26 km, polární výprava na vzdálenost 500 m stylem velmi dobrovolným, běh předškoláků na 150 m stylem velmi dobrovolným Neděle 8. 3. 2009 – běh na 30 km volnou technikou

TOUR

PŘEKLAD: KAROLÍNA PILAŘOVÁ TEXT: SAM BALDWIN, FOTO: BEN CAPEWELL A SKI HIMALAYA/ANTHONY MITCHELL

OPICE A SAMOPALY ANEB BĚŽECKÉ LYŽOVÁNÍ V KAŠMÍRU

››

VŮNĚ PÁLÍCÍHO SE DŘEVA VISÍ VE VZDUCHU, ZATÍMCO MY SE ŠOURÁME DOLŮ VESNÍCÍ Z NAŠEHO PROSTÉHO MÍSTNÍHO HOTELU (KDE TEPLÁ VODA ANI ELEKTŘINA NEJSOU NIKDY ZARUČENY), VŠUDE SE VYHÝBAJÍCE KRUTÉMU NEBEZPEČÍ OSTNATÝCH DRÁTŮ A DIVOKÝCH PSŮ.

Projdeme kolem tlupy opic olupujících kůru z větví borovic a tří dětí zahalených pastelovými šátky, když uvidíme dva opodál stojící vojáky s poloautomatickými zbraněmi ovíjejícími se kolem jejich zad. Zvědavě si nás prohlížejí. Znalecky je ale pozdravíme po jejich: “Salam aleikum!” (Mír s tebou!) “Wa-aleikum-as-salam” (A také s tebou!) – odpovídají oni s úsměvem na tváři. Vždycky se vyplatí skamarádit se s chlapíky se zbraněmi… Opice a samopaly normálně v lyžařském centru nepotkáte, ale co. Za prvé to přidává na exotice a za druhé – tady jsme přece v Himálajích, v Kašmíru a nikoliv v Kitzbühelu. KULKY, BOMBARDOVÁNÍ A DOBRÝ NÁPAD

Vraťme se zpět v čase o šest měsíců. Pokouším se

‹‹

přesvědčit své kamarády, že výlet na lyže do Kašmíru, území dlouhodobě týrané bombardováním a kulkami, do kterého britská vláda stále nedoporučuje jezdit, je vážně dobrý nápad. Původní záměr tohoto výletu byl sice silný, ale čím hlouběji jsme se utápěli v rozboru politiky, vyskakovaly na nás zkazky o granátových útocích, které jsou v některých částech Kašmíru téměř denním chlebem, náš počet se začal neúprosně zmenšovat. Brzy nás zůstalo jenom sedm statečných milovníků sněhu, kteří se rozhodli, že šance zalyžovat si v Himálajích se určitě vyrovná malému risku v podobě účasti v militantním násilí. Bohužel ostatní přátelé pro tento fakt nenašli pochopení…

PŘIJELI JSME DO GULMARGU, POVAŽOVANÉHO ZA „BRÁNU DO HIMÁLAJÍ“, ABYCHOM VYZKOUŠELI, ZAČ JE BĚŽECKÉMU LYŽOVÁNÍ, SNOWBOARDINGU A SNĚŽNICÍM V MÍSTNÍCH PODMÍNKÁCH LOKET.

„Totálně jsi se zbláznil. Podstupovat tak obrovský risk, který navíc není ani nutný! Jestli chceš jet lyžovat, proč prostě nejedeš do Francie?“ Tak zněla otázka, kterou jsem si začal pokládat stále častěji, její frekvence se zvyšovala spolu s blížícím se odjezdem. Přemítal jsem, zda vedu šest svých přátel vstříc smrti, která by nebyla ani nutná, ani příjemná, jen vyvolaná ve jménu namachrovaného dobrodružství. Pak mě ale zasáhla realita: Je Kašmír opravdu nebezpečnější než kterákoliv jiná země, která v nedávné minulosti trpěla zásahem terorismu, včetně mé vlasti a velké části Evropy? Je to vše ale jen otázkou vnímání, přestože ve Španělsku aktivně pracuje několik teroristických organizací, jen málo cizinců by se nad cestou tam vůbec zamyslela. Snad jen proto, že Kašmír je země na hony vzdálená, obáváme se risku více, než je ve skutečnosti vůbec zapotřebí. LESNÍ TRATĚ V GULMARGU

18jamkové golfové hřiště, které je jedno z nejvýše položených na světě, poskytuje hlavní zázemí pro běžecké lyžování (a závodění) v Gulmargu. Vedle něj se vyplatí zajet i do stop v létě fungujících jako normální stezky pro turisty, které postavili Britové v koloniálních dobách. Nabízejí více jak deset kilometrů nádherných a také náročných stop. Jedna trasa lemuje plošiny útesů gulmarských hor a poskytuje dechberoucí výhledy do údolí pod vámi i všudy přítomných hor kolem vás. Gulmarg má také co nabídnout alpským lyžařům a turistům. Vlek v Ione Gondola (nejvýše umístěný na světě) vás vyveze až do 3 990 metrů na nádhernou horu Mount Apharwat. Spodní část hory nabízí jen jednu jemnou, trochu připláclou upravenou sjezdovku, která se protahuje kolem letitých, vznešených borovic. Tato část je většinou prázdná, neboť většina lyžařů si užívá na převážně odlesněné horní polovině.

Přestože je možné si vybavení půjčit ve vesnici, doporučujeme si přivést lyže a boty vlastní. A to jak na běžky, tak na sjezdovky. BRÁNA DO HIMÁLAJÍ

Dobrá pověst tohoto „nebeského ráje“ (jak ho vybledlá turistická brožurka ze sedmdesátých let opravdu nazvala) se v poslední době šíří světovou lyžařskou komunitou rychlostí blesku. Současný nárůst

popularity Gulmargu však může být z velké míry připsán australskému podnikateli Peteru Robinsonovi, který v roce 2005 založil společnost Ski Himalaya poté, co oblast navštívil v roce 1999 a prohlédl masivní potenciál místa jako lyžařského resortu. Ski Himalaya jedná přímo s místními hotely, průvodci a řidiči, úžasně usnadňujícími celý proces cestování a lyžování v Gulmargu pro cizince. Zároveň také umožňuje místním lidem hostit ve svých domech turisty. Přijeli jsme do Gulmargu, považovaného za bránu do Himálají, abychom vyzkoušeli, zač je běžeckému lyžování, snowboardingu a sněžnicím v místních podmínkách loket. A vešli jsme se i do kategorie nejčastěji navštěvujících místní hory – Američané po třicítce toužící po dobrodružství, Australané s vidinou levné zimní dovolené a Evropané (tedy konečně my) hltající všechna možná místa kolem dokola zeměkoule. Tak vypadá nejčastější složení lyžařů na sjezdovkách i v běžeckých stopách! A neměli bychom zapomenout zmínit, že Rusové i zde znamenají výrazný krajíc místní klientely. Sjezdové lyžování a snowboarding jsou zdejšími nejpopulárnějšími lyžařskými aktivitami. Jen velmi málo lidí ze Západu se sem vydává na lyžích i běhat. Ve skutečnosti se zdá, že s běžkami si nejlépe tykají vojáci, kteří chodí čas od času trénovat právě na již zmíněné golfové hřiště. Přestože pár místních také občas spatříte na běžkách, jedná se spíše o průvodce v práci než lyžařské turisty. Gulmarg také stále více láká turisty z celé Indie, nicméně jen jejich zlomek je zde kvůli lyžím. Většina si přijíždí užívat sáňkování, fotografování a také prvního setkání se sněhem v životě.

VE SKUTEČNOSTI SE ZDÁ, ŽE S BĚŽKAMI SI NEJLÉPE TYKAJÍ VOJÁCI, KTEŘÍ CHODÍ ČAS OD ČASU TRÉNOVAT PRÁVĚ NA JIŽ ZMÍNĚNÉ GOLFOVÉ HŘIŠTĚ.

TOUR

O PRAŠANU, MUSLIMECH A BAKARI

Kašmír není vždycky jednoduché místo k životu. Jak David Watson, zkušený americký telemarkový lyžař, který zde pomáhal místní průvodce vyškolit v bezpečnostních technikách pro přežití v případě lavin, vysvětluje: „Kašmír se pro cizince může zdát jako velmi frustrující: časté odstřihnutí od elektřiny, vrtkavé dodávky vody a marnost k vzteku, ale když všechno pokryje čistý sníh, země jakoby začíná nanovo. Na Aljašce, jízda prašánkem, back country by tě stálo 250 dolarů, protože bys potřeboval vrtulník, aby tě do panenské přírody dopravil. Tady v Gulmargu se ti dostane stejného luxusu nekončícího prašanu za zhruba 250 Rupií ($6) – a jediné, co musíš udělat, je naskočit na lanovku.“ Běžci na lyžích nemusí ani spoléhat na lanovku. Naštěstí – neboť horní část vleku pravidelně začíná provoz pozdě, někdy bez důvodu nepracuje vůbec. My se však za pomoci našeho průvodce vydáváme prozkoumat staré stopy táhnoucí se borovicovými lesy, kde muslimský duch svolává k modlitbě vyšeptávané skrze nádherné lesy z údolí pod námi. Jenom další připomínka, že se nacházíme v zemi mnohem mystičtější než jsou francouzské Alpy. Ještěže jsou zdejší sníh i terén úžasné, protože byste sem určitě nepřijeli řádit do après ski. Nenajdete zde ani totiž žádné bary, hospody ani kluby. Jako v každé jiném muslimském regionu, alkohol se zde neprodává na veřejnosti. Přesto mají místní dohodu s vojáky a dostávají tak zásoby alkoholu,

JEDNA TRASA LEMUJE PLOŠINY ÚTESŮ GULMARSKÝCH HOR A POSKYTUJE DECHBEROUCÍ VÝHLEDY DO ÚDOLÍ POD VÁMI I VŠUDYPŘÍTOMNÝCH HOR KOLEM VÁS.

které prodávají cizincům – turistům. Samozřejmě s vysokým proﬁtem. Noční život je zde ale opravdu chudý, nečekejte žádný odvaz. Jinak by vás partička karet a debaty o tom, co přinese zítřek, u bakari – bachratá kamínka na dřevo, která v dřívějších dobách vytápěla většinu pokojů v Gulmargu – velmi zklamaly.

NUKLEÁRNÍ SOUSEDI

Pokud se chcete prohánět nekonečnou sítí perfektně upravených běžeckých stop, neobtěžujte se do Gulmargu vůbec přijíždět. Pokud se ovšem věnujete jak běžeckému, tak sjezdovému lyžování s trochou zdravé dávky dobrodružství, dejte Kašmíru šanci. V oblasti, kterou si v poslední dekádě prohlédla jen

www.ispo.com

„ Objednávání zboží je vždy sázka do loterie. Na veletrhu ispo ° ale mužete

vyhrát jackpot.“

PRO TY, KTEŘÍ HLEDAJÍ RYZÍ DOBRODRUŽSTVÍ A JSOU OCHOTNÍ PUSTIT SE DO ÚTRAP CESTOVÁNÍ V INDII: GULMARG SE VÁM BOHATĚ ODMĚNÍ FASCINUJÍCÍ KULTUROU, PŘÁTELSKÝMI MÍSTNÍMI LIDMI A PŘÍRODNÍMI KRÁSAMI HIMALÁJSKÝCH PROPORCÍ.

hrstka cizích návštěvníků, budete velmi vítáni A nejen kvůli tomu, že posílíte místní ekonomiku a poskytnete práci domorodcům. I díky své speciální atmosféře. Gulmarg má totiž potenciál stát se asijským Whistlerem. Nyní je však ještě každodenním inventářem nepřehlédnutelná prezence indické armády, jejíž oddíly lemují silnice, a muži obhospodařují samopaly zasazené do střílen svých obrněných vozidel, když se drkotají podél dřevěných baráků a obchodů vesničanů. S nestálou a vojensky dobře vybavenou „zónou kontroly“ – hranici mezi dvěma nukleárními sousedy Pákistánem a Indií – to také může trvat dost dlouho, než armáda tuto oblast opustí a Gulmarg se již nebude objevovat v lyžařských brožurách jako dobrodružné místo. To všechno je ale zatím součástí sex-appealu Gulmargu, jeho trochu nebezpečného parfému, jehož vůni zvyšuje napětí v Kašmíru. Pro ty, kteří hledají ryzí dobrodružství a jsou ochotní pustit se do útrap cestování v Indii, Gulmarg se vám bohatě odmění fascinující kulturou, přátelskými místními lidmi a přírodními krásami himálajských proporcí.

Sam Baldwin je redaktorem www.SnowSphere.com – magazínu o cestování pro lyžaře a snowboardisty.

pa er-heiinz.c pasc pasch nz.c z.c z. .com piic ic: c xan aandi ndi nd dii kkreu d kreuz kre reu rre eu uzed ede eeder der eerr at athl aath tthl hleete h ete: tte ee:: d denni den denn enni eenn nn nni nis eh ehl eh hller ert e rrtt / am ampl a amp pllid p id

— Václav, 41, majitel obchodu

1-4 února 09 Messe München GmbH, Messegelände, 81823 Mnichov, Neˇmecko, Tel. (+49 89) 949 -11 3 88 Fax (+49 89) 949 -11 3 89, info@ispo.com, www.ispo.com pouze pro odborníky Bližší informace: EXPO-Consult + Service, s. r. o., Tel./Fax 545 176 159, info@expocs.cz

ag ICm RD NO

TOUR

A RIC E M HA T OR N IN

TEXT: TOM ŘEPÍK FOTO: MVSTA, SKIINDEX.COM

METHOW VALLEY:

››

DŮSTOJNÉ DRUHÉ HOUSLE

TOMU ÚDOLÍ ŘÍKAJÍ „LILLEHAMMER AMERIKY“. NEBO TAKY „LYCRA LAND“ – TO PROTOŽE TÉMĚŘ KAŽDÝ TU VYPADÁ UROSTLE A ATLETICKY. A OPRAVDU – JAKOBY ZDEJŠÍ POPULACE BYLA O NĚCO VYŠŠÍ, SVÉ VYSTOUPLÉ LÍCNÍ KOSTI MĚLA OPÁLENĚJŠÍ A STEHENNÍ SVALSTVO O POZNÁNÍ VYRÝSOVANĚJŠÍ, NEŽ BĚŽNÍ AMERIČANÉ. ALE SPÍŠ NEŽ V NĚJAKÝCH SPOLEČNÝCH GENETICKÝCH STOPÁCH BYSTE VYSVĚTLENÍ TOHOTO ÚKAZU NAŠLI VE STOPÁCH BÍLÝCH, BĚŽECKÝCH.

Nápis na tyči traťového značení praví stroze a jasně: „Před přechodem silnice si odepněte lyže!“ Ale civilní neposlušnost bude v tomto státě zřejmě stejně živá jako kdekoli jinde. Množství bílých otisků hran lyží na tmavém asfaltu napříč státní silnicí č. 20 neomylně vypovídá své o zdejším pověstném východopobřežním liberalismu a smyslu pro občanskou svobodu. Ostatně, mluvíme o silnici, kde dopravní zácpa znamená, že tu za sebou zastaví dvě auta na stopce, a kde nejpravděpodobnějším chodcem bude vysoká zvěř, spásající divokou trávu podél silnic. Řidiči si tu na lesní zvěř musí dávat dobrý pozor, i když zvířata se zdají být na dopravu navyklá a trpělivě si umí na kraji silnice počkat, až budou mít volno a bezpečno k přechodu. Což vlastně mělo být účelem onoho varovného nápisu lyžařům. Ačkoli, kdoví.

‹‹

Kousek výš proti proudu řeky Methow je tato silnice, spojnice zdejší oblasti s metropolitním západem státu Washington, stejně celou zimu uzavřena, čímž místní údolí odřízne od přímého spojení s hustě obydleným pásem amerického severozápadu na ose Portland–Seattle–Vancouver. Každoročně v obchodě zdejšího městečka Mazama občané na lístečcích vhazovaných do krabice hlasují v minireferendu, kdy že si přejí na jaře silnici znovu otevřít. Silničáři si prý krabici s výsledky hlasování nevyzvedávají dřív než v květnu; a když začnou odklízet, na podél vedoucích běžkařských tratích bývá stále komfortně sjízdná vrstva sněhu. Ten samý sníh, který činí z tohoto zapadlého údolí běžeckou Mekku nyní již světového věhlasu, zároveň oblast chrání před přílišnými davy, které by idylu zruinovaly. Protože cesta (v zimě jedi-

nou sjízdnou) obklikou do metropolitní oblasti Puget Sound (130 km dlouhý pás propojených měst Olympia, Tacoma a Seattle) odsud zabere pět i více hodin jízdy v obvykle nepříjemně namrzajícím hustém dešti, což je pro nižší polohy státu Washington standardní verzí zimního počasí. NENÁPADNÝ OBR

Methow Valley v severním Washingtonu je v současnosti co do kilometráže tratí druhým největším běžkařkým skiareálem v Americe, hned za kalifornskou Royal Gorge, kterou jsme navštívili vloni. V celkové rozloze území však resort nemá na kontinentu konkurenci. „Máme tady tolik terénu, že pokud tu někdo stráví třeba týden, nemusí projet žádný úsek dvakrát,“ říká Jay Lucas, ředitel místního klubu MVSTA, jehož členové se o tratě starají. Oblast je vyhlášená poměrně tuhými zimami a překvapivě suchým sněhem – většinu vlhkosti si odeberou stovky kilometrů hřebenů severního pohoří Cascades, které toto místo a západní pobřeží Paciﬁku, respektive Vancouverského zálivu, dělí. Tratě resortu jsou nataženy na více než padesátikilometrovém úseku Methowského údolí (které leží hřeben za známým 100 km dlouhým horským jezerem Lake Chelan) a skládají se ze tří vzájemně propojených systémů. Na jižním konci údolí je to nejrozsáhlejší Sun Mountain System, nabízející určitě

BRITISH COLUMBIA VANCOUVER

MAZAMA

SEATTLE

PORTLAND

WINTHROP TWISP METHOW VALLEY

TON WASHING

GON ORE

nejrozmanitější paletu terénů, zvlněné tratě pro všechny dovednostní úrovně a poutavé 360° scenérie na okolní strmé hřebeny s dominantním obrem Mt. Robinson. Výchozím bodem na tratě je původní Sun Mountain Lodge, zdejší nejluxusnější ranč, v jehož okolí byl resort v sedmdesátých letech založen. Westernový komplex má okolo 100 pokojů, asi dvacítku lesních srubů a stylovou gurmánskou restauraci s vinným listem čítajícím přes 5 000 položek. Na opačném, severozápadním konci (či lépe řečeno začátku) údolí je terén nejrovinatější, tratě svým proﬁlem nejméně náročné a příroda podobně úžasná jako desítky kilometrů po proudu řeky níž. Oči zde lyžaři nechávají na znenadání se v rovinatém dně údolí vynořivší monumentální stěně Goat Wall se zamrzlými vodopády a gigantickými rampouchy. Centrem pro tuto oblast resortu, pojmenovanou Mazama system, je v údolí na břehu jezera stojící srubový komplex Freestone Inn. V této části začínají podle mého názoru nejkrásnější pasáže tratí resortu v hustě zalesněném terénu okolo Early Winters Creek. Nezastavit se za celou dobu pobytu aspoň jednou na oběd v dojemně stylovém Freestone Inn je regulérním hříchem. Tento komplex též slouží jako základna pro helikoptérové lyžování, jediné ve washingtonském státě (operátor North Cascades Heli-Ski). Na Mazamu navazuje kopcovitější Rendezvous System s působivými výhledy na vrcholky Gardner a Silver Star. Zde se nachází proﬁlem nejnáročnější trasy a též spousta možností pro vstup do backcountry divočiny. K pronajmutí je tu v okolních lesích několik malých obytných srubů, pro dobrodružné výpravy do volného terénu jako stvořených. Sruby jsou vcelku drsně zařízené, vybavené propan-butanovými sporáky a krby nebo kamny na dřevo. Pokud

se lyžařům nechce všechny zásoby pro několikadenní pobyt vláčet s sebou na zádech, za asi stovku dolarů jim je do srubu odvezou skútrem. HISTORIE STŘEDISKA

Vznik resortu se datuje do roku 1976, kdy místní běžkařský nadšenec Don Portman přesvědčil vlastníka do té doby výhradně přes léto provozovaného ranče Sun Mountain Lodge, aby jej nechal otevřený i v zimě a začal protahovat stopy v okolí. Zorganizovali víkendové autobusové zájezdy ze čtyřmilionového Seattlu, které běží a dopravují sem lyžaře dodnes. Od té doby se z jednoduchého ranče stal luxusní a rozlehlý rekreační komplex a z Methow Valley světoznámá běžkařská destinace. Portman je dodnes stěžejní duší skiareálu, provozuje zde svou běžkařskou školu se třemi pobočkami v údolí, stará se o veškeré sportovní programy resortu a je i předsedou správního orgánu klubu.

HO IDA

Tratě střediska formálně začínají ve Winthropu – srdci zdejšího údolí, westernovém městečku s 370 stálými obyvateli, kde většinu postranních ulic tvoří nezpevněné cesty a kde výraz „centrum města“ ukazuje, jak relativními se mohou některé zažité pojmy jevit. Barevné viktoriánské fasády zdejších budov, jako vystřižené z těch nejklasičtějších kovbojek o Divokém Západu, na vás prakticky křičí „tady nepoznáš nudu, tady zůstaň!“ O zdejší unikátní architektonický dekor se významnou měrou zasloužila zdejší lesní baronka Kathryn Wagner, která před třiceti lety, když se směrem k údolí začala stavět dálnice od Puget Sound, rozpoznala turistický potenciál městečka. Nabídla $1 500 každému majiteli zdejší nemovitosti, který přidá svých patnáct stovek a všechny peníze investuje do nového westernového střihu svého stavení. Tvrdí se, že velkorysá nabídka mecenášky se tu stala otázkou prestiže i mezi nejchudšími a nikdo ji neodmítl.

TOUR

Minulý rok prohlásil významný americký lifestylový magazín Sunset městečko Winthrop jednou z nejžádanějších lokalit amerického Západu pro výstavbu soukromých rekreačních domů. Avšak místní samospráva přistupuje k plánům na jakýkoli masovější rozvoj v celém dlouhém údolí už po desetiletí velmi opatrnicky. Ne že by takové plány neexistovaly: již v osmdesátých letech se tu schylovalo k realizaci projektu obřího skiareálu Sundy Butte poblíž dalšího zdejšího zapadlého městečka Mazama (200 obyvatel), jenž byl nakonec po řadě vybojovaných politických, podnikatelských i občanských bitev strčen zpátky do šuplíku, kde odpočívá dodnes. Jediným alpským lyžováním v oblasti je tak – krom již zmíněného heliski provozu – malý, a díky tomu vnadný, neziskově provozovaný areál Loup Loup Ski Bowl s asi 350metrovým kopcem a 10 sjezdovkami půlhodinu odsud. Na rozdíl od uhašených velkolepých sjezdařských plánů, o mnoho skromnější běžkařský resort se nepřestal organicky rozvíjet a růst v čase dál. V průběhu sedmdesátých a osmdesátých let vzniklo v opuštěném údolí nezávisle na sobě několik rančů, které si začaly upravovat vlastní tratě ve svém bezprostředním okolí po k westernovému ježdění vybudovaných stezkách, což zde bylo do té doby hlavní a víceméně jedinou turistickou atrakcí. Tehdy se jednotliví rančeři rozhodli díky vizionářské snaze místního nadšence Portmana své síly spojit a založili neziskovou organizaci, která se dnes stará o údržbu více než 200 km tratí, na kterých za sezónu běžkaři odjezdí na 35 tisíc placených lyžařských dní. Resort pořádá okolo dvaceti sportovních akcí ročně – od lokálních po mezinárodní – a v současnosti hraje klíčovou roli

v ekonomice celé spádové oblasti. Výstup ze zdejší ekonomické studie za rok 2006 uvádí, že placení uživatelé tratí do oblasti během sněhové sezóny přinesou přes tři miliony dolarů a kvůli nim vzniklo 44 plnohodnotných pracovních míst. EKONOMIKA JAKO KAŽDÁ JINÁ

Tratě Methow Valley vedou přes hustou mozaiku veřejných a soukromých ploch – to při jejich dvěstěkilometrové délce v Americe nemůže nikoho překvapit. Zároveň jde o poměrně citlivý problém; právě proto bývají ve většině ostatních amerických resortů běžecké stopy natočeny v husté síti na relativně malém, vlastnicky neděleném území. Methow Valley je v tomto ohledu na severoamerické poměry výjimkou – většina zdejších tratí je dlouhými, rovně údolím probíhajícími magistrálami. U každého soukromého majitele půdy si klub musel vyřídit právo průchodu přes cizí pozemek formou dlouhodobé, v čase prodlužované smlouvy, která obvykle limituje vstup pouze na zimní období a předsezónní přípravu. Ředitel Lucas vzpomíná: „Zpočátku jednotliví vlastníci příliš neoplývali ochotou se do projektu zapojit. Což také bylo rozhodujícím faktorem, proč jsme se rozhodli založit náš klub jako neziskovou organizaci. Potřebovali jsme farmáře přesvědčit, že tenhle projekt neděláme proto, abychom na něm vydělávali peníze. Veškerý klubový příjem jde vždy zpátky do resortu. V dlouhodobém měřítku z toho těží celá zdejší komunita. Zajímavý byl rok 1983, kdy jsme se poprvé odhodlali za lyžování vybírat. Ta sezóna nám ukázala, že lidi chápou rozdíl mezi tím, vyrazit si na běžkách jen tak do lesa, nebo jezdit v pečlivě upravovaných stopách.

Ochotně za lyžování zaplatili a většinu zajímalo, jestli budeme tratě dál rozšiřovat. Ten rok jsme prodali 6 306 skipasů. Od té doby je zdejší lyžování placené. Během pár let vlastníci poznali, že přítomnost skiareálu pro ně znamená nejenom zvýšené tržby v jejich ubytovacích, pohostinských či jiných provozech v oblasti, ale současně jim zvedá tržní hodnotu jejich pozemků. Každý místní realitní agent vám potvrdí, že blízkost našich tratí je mnohem žádanějším atributem než přístup pozemku k vodnímu břehu nebo panoramatické výhledy na okolní kopce. V průměru jsou kupující za pozemky vzdálené do půlkilometru od našich tratí ochotni platit o 20 % vyšší ceny než jinde v této oblasti. Aktuálně vedou naše tratě už přes více než 160 různých soukromých parcel a situace je dnes taková, že nejsme schopni uspokojit poptávku dalších lidí, kteří by chtěli naše tratě prodloužit a vést i přes své území.“ Příjmy resortu se skládají z dotací (10 %), prodeje skipasů (75 %) a výnosů z pořádaných akcí, inzerce a darů (15 %). Prodej skipasů vynese středisku ročně okolo půl milionu dolarů, což samo o sobě prozatím vždy stačilo pokrýt přímé náklady na úpravu tratí (palivo a mzdy dvanácti rolbařů, z nichž šest tu pracuje na plný úvazek, šest na částečný). Resort ale potřebuje ﬁnancovat mzdy dalších pěti manažerů zaměstnaných v provozu skiareálu na plný úvazek, stejně jako samozřejmě udržovat a modernizovat svou techniku (5 roleb PistenBully, 4 skútry Skidoo) a mít i na nové investice do expanze střediska (momentálně je v řešení nové kluziště a další kilometry tratí). Lucas to komentuje: „Je to jako házet kostkou: jeden rok skončíme účetně v mínusu, jindy v černých číslech. Důležité je, že pořád

máme na účtu nějaké peníze. Dlouhé roky jsme před sebou tlačili dost velké dluhy. I dnes stále splácíme dlouhodobé úvěry; zčásti za ně ručí resort, zčásti soukromé osoby, které naší vizi a věcem, které tu už třicet let budujeme, věří. Momentálně nás ale nejvíc tíží ceny paliva. Dřív jsme projezdili $12 000 za celou sezónu, teď ale utrácíme za naftu skoro dva tisíce dolarů každý týden. Na druhou stranu vím, že jiní jsou na tom ještě hůř – naše dlouhé, přímé a rovinaté trasy jsou na úpravu o dost levnější, jednodušší a rychlejší než členité okruhy ostatních středisek.“ Resort je nebývale úspěšný ve vybírání dobrovolných příspěvků mezi obyvateli širokého okolí zdejšího okanoganského okrsku. Ti jsou si vědomi, že výsledkem sbírky bude zatraktivnění celé oblasti a v řadě případů to nepřímo povede k budoucím vyšším příjmům jich samotných. V roce 2006 se například tímto způsobem podařilo středisku získat od veřejnosti během tří měsíců čtvrt milionu dolarů. V areálu také dlouhodobě funguje místními lidmi hojně využívaný dobrovolnický program; dobrovolníci pomáhají zejména při předsezónním čištění tratí, organizování soutěží a kontrole skipasů na celém rozlehlém území – při níž požívají statutu místní skipatroly a jsou navzájem propojeni výkonnými vysílačkami. Za 20 odpracovaných hodin mají dobrovolníci nárok na sezónní skipas.

Středisko marketingově chytře používá přímý či blízký přístup na tratě jako hlavní argument k přilákání „správných“ lidí do oblasti. Na svém webu nabízí realitní inzerci na prodej zdejších pozemků k nové zástavbě – vizionářsky předjímá, že s lyžujícími majiteli parcel se dohodne mnohem lépe než s těmi o sport se

nezajímajícími. Vlastníci pozemků dotčených tratěmi získají od klubu zdarma sezónní skipasy (čtyři na rodinu, každý v hodnotě $275). A také jednu nezanedbatelnou, unikátní výsadu: možnost naskočit si kdykoli ze svých zadních dveří do stop jednoho z nejlepších běžkařských areálů světa. Kdo z nás by takovou věc nebral?

WASHINGTON STATE (WA)

Převážně zemědělský stát v severozápadním rohu USA, pojmenovaný po prvním americkém prezidentu. Běžně se jeho název doplňuje přídavkem „State“, aby nebyl zaměňován s hlavním městem USA, Washingtonem DC, které leží na opačném pobřeží. Rozloha státu 185 tis. km², 7 milionů obyvatel. Hlavní město Olympia, největší město průmyslový Seattle. Nejvyšší hora Mt. Rainier (4 395 m), nedaleko ní se též nachází světoznámá aktivní sopka Svaté Heleny. Stát má nejvíce ledovců v Americe, nejčastěji zde prší a vypěstuje se tu nejvíce jablek v USA. Jablko je zde státním symbolem. www.experiencewa.com METHOW VALLEY

Slunečné údolí s horách Cascades severního Washingtonu s více než 200 kilometry upravovaných tratí. Název místa je odvozen z indiánského „Smeetheow“, výrazu pro slunce. Denní skipas $20, půldenní $15, třídenní $45. Děti pod 12 let zdarma. Sezónní skipas $275, doživotní $2 500. Půjčovné kompletní výbavy $19, dětské $15. Nejoblíbenějšími ubytovacími/stravovacími místy jsou Sun Mountain Lodge u Winthropu nebo Mazama Country Inn, Freestone Inn a Wilson Ranch v okolí Mazamy. V prvních třech jmenovaných má pobočky lyžařská škola zakladatele resortu a vynikajícího lyžaře v obdivuhodné formě, Dona Portmana. www.mvsta.com

TOUR

TEXT: TOM ŘEPÍK FOTO: SPORTAREÁL KLÍNY

PERNÝ DEN ››

S KLÍNSKÝMI

PRVNÍ A ZÁROVEŇ JEDINOU POVINNOST DNEŠNÍHO DNE SI ODBÝVÁM HNED ZRÁNA – ODVÁŽÍM DCERU DO ŠKOLY NA PRAŽSKÉM PROSEKU. ODPOLEDNE JI UŽ VYZVEDNE MANŽELKA. JE PÁTEK PŘED OSMOU RANNÍ A NA MĚ PO NEVÍMJAK DLOUHÉ DOBĚ ČEKÁ CELÝ VOLNÝ DEN. VÍM JEDINÉ – CHCI JEJ PROLYŽOVAT. A UŽÍT SI TO TAK, JAKO KDYBY MĚL BÝT MŮJ POSLEDNÍ.

RANNÍ ROZPAKY

Metropoli opouštím v osm po cínovecké E55; v protisměru se už začínají formovat kolony typického pražského pracovního rána. Obvykle ve dni volna mířívám lyžovat do Jizerek nebo Krkonoš; ne však dnes. Do navigace mačkám jako cílové místo tajný tip od mého lyžařského kamaráda Honzy France: Klíny v Krušných horách, mně neznámý resort téměř na hranicích s Německem. Údaje z gépéesky mě překvapují – půjde o pouhých 99 km cesty; o nic víc než do Jizerek, a míň než do Krkonoš. Prý nebudu litovat. Jsem zvědav. Cesta na sever směrem na Most neubíhá zrovna rychle – už od Prahy jedu v bílé tmě typické zimní mlhy, co by šla krájet. Mám tak aspoň možnost nerušeně přemýšlet o tom, co mě asi čeká. V Krušných

‹‹

horách jsem vlastně už nebyl dlouhá léta. Mám je pořád zaﬁxované jako strašidelně holé kopce s pahýly exhalacemi spálených stromů. Dnes je tam prý spousta věcí jinak. Opravdu ale? Jakmile po zhruba hodině cesty projedu Mostem, začnou na mě zívat bezedné jámy povrchových šachet odevšud, kam mi slabá viditelnost dovolí dohlédnout. Údajně je mají zaplavit vodou a vytvořit tu tak největší české jezero, větší než proslulé Máchovo. Dokonce už prý začali napouštět. Máchovo jezero… Má vůbec tenhle kraj nějakou šanci být kdy alespoň způlky podobně romantickým? Z veškerých myšlenek na romantiku mě rázně probírá nekompromisní zápach. Z bílého šera se jak přízraky vynořují komíny místní chemičky, lidově zvané „Staliňák“. Je jich tu tolik, že se snad ani

nedají spočítat. Na jednom vidím hořet obrovský plamen. Mlha ještě víc houstne, zápach jakoby s ní. Vjíždím do Litvínova. Navigace nemilosrdně ukrajuje zbývající kilometry, už za deset minut bych měl být na místě, po sněhu zatím ani náznak. Tak sem mě to chtěl přítel Franc pozvat? DOPOLEDNÍ IDYLA

Z druhého konce Livínova začínám v ostrých serpentýnách zdolávat strmý hlavní masiv Krušných hor. Jakoby mávnutím hůlky se po obou stranách cesty objevují nizoučké mantinely souvislé sněhové pokrývky a postupně rostou. Silnici lemuje na první pohled zdravý bukový a modřínový les, což samotné mi zvedá náladu. Na ní ale ještě víc působí neomylný pocit slunce a modré oblohy tam někde blízko nade mnou. Ačkoli mlha okolo rozhodně neřídne, s každým nastoupaným výškovým metrem je víc a víc zřejmé, že její konec už je nedaleko. Hlavou se mi nyní honí jediná otázka: stihnu modro a slunce, anebo ne? Stihl jsem. Přes cedule Klíny už projíždím v blankytném azuru, oslněn sluncem odrážejícím se od třpytivé peřiny nedávno nasněženého prašanu všude kolem. Ani se nestačím vzpamatovat a ukazatel mě už ze silnice směruje na parkoviště areálu. Je půl desáté dopoledne a já se ocitl v docela jiném světě, než odkud jsem přijel. Scházím k hlavní lyžařské chatě Emeran, abych zjistil, kudy se dostanu ke stopám. Že mají klínští protaženo, o tom v tomto počasí, ačkoli

CHATA EMERAN

je pátek po ránu, nepochybuji. Bezprostředně pod chatou běží skoro naprázdno vlek podél neodolatelně učesané mírné sjezdovky, jejíž ranní manšestr těch pár pasažérů nestíhá pokreslit. Sjezdovka a vedle ní další mizí kamsi dolů do horského údolí, zpola zalitého bílou inverzní hladinou. Jak hypnotizován zírám na těch několik ranních labužníků vychutnávajících si svah. Tolik rád bych jim pomohl! Jenže jediné, co jsem si ve střešním boxu dovezl, jsou běžky; nezbývá mi než si nechat zajít chuť. Při cestě zpátky k autu jdu kolem dokořán otevřených dveří zdejší půjčovny a pokušení je rázem zpátky. Jenže já nemám ani svou přilbu – a bez helmy už dlouhé roky jednoduše nejezdím. Přesto nakouknu dovnitř; mé oči jen na pár vteřin zapátrají, než zaparkují na polici plné sezařených helem – řekl bych, že je rozhodnuto. V deset už stojím opřilbován v rentalové výbavě a kupuji si dopolední lístek do 13 hodin za příjemných 190. Hladina mlhy mezitím klesla níž do údolí, nyní mám již celý svah zalit ostrým sluncem při příjemné třístupňové teplotě, která přes noc vymrzlému sněhu pranic neubližuje. Svůj čas jsem si užil dokonale. V jednu po poledni v půjčovně vracím výbavu, tamtéž dokupuji sádlo, čili červený Swix Special, který mi doporučili právě se z okruhů vracející vysmátí běžkaři jako mázu dne. Zavrhuji oběd ve zdejší restauraci, vrátím se sem až po běžkách – místo jedné uspěchané hodiny nyní tu potom prosedím v klidu třeba dvě. ODPOLEDNÍ NIRVÁNA

V půl druhé převlečen zamykám auto a nastupuji do vedle protažené obslužné stopy, která mě odvádí do přítmí vysokého lesa. Po asi 200 metrech vjíždím na zdejší pětikilometrový červený okruh tratí kolem Mračného vrchu. Mapu tratí mi věnovali v půjčov-

PŘÍJEMNĚ ZVLNĚNÝ TERÉN OKRUHŮ NA MRAČNÉM VRCHU

ně; vím tedy, kam jedu a co mě čeká. Po úvodním stoupání se ocitám na plochém hřbetu ve výšce asi 850 m. Cesty jsou tu pohodlně široké, stopy dobře upravené a tvrdé, vymrzlé – rolba je evidentně žehlila včera večer. Vychutnávám si zejména rovinatou zelenou a modrou trojku s dvojkou, vzájemně je kombinuji a kroužím v obou směrech pořád dokola. Dostávám se do nefalšované běžkařské extáze. Nevnímám čas, jen stopu před sebou, držím svůj rytmus, hlídám si techniku a okruh za okruhem ubíhají samy od sebe. Všímám si, že přes silnici pokračují stopy hlavní červené magistrály i někam dál, mně se ale tolik líbí tady na tratích. Navíc se blíží čtvrtá, slunce už je slabé, temně rudé a začíná olizovat vzdálené hřebeny na západním obzoru, v jejichž tvarech a zejména věžičkách se nelze splést – sleduji odsud Klínovec s Fichtelbergem. Vidím, jak mlha z údolí opět nabírá na výšce, znatelně přituhuje. Ještě jeden okruh a skončím. Anebo ještě jeden. Známe to každý – když

KLÍNY

Celoroční sportovní areál v Krušných horách na severu Čech v okrese Most, při hranicích s Německem. 20 km z Mostu, 30 km z Chomutova i Teplic, 100 km z Prahy. Nadmořská výška 750–850 m, 12 km vlastních upravovaných běžkařských okruhů bezprostředně navazujících na páteřní magistrálu Krušnohorská bílá stopa (KBS) směr Lesná a Dlouhá Louka. Součástí areálu jsou 4 sjezdovky, 5 vleků, snowpark, snowtubing, půjčovna, skiservis, lyžařská škola, 2 restaurace s ubytováním přímo u sjezdovek, asi 500 m od běžeckých tratí. Finská sauna, whirlpool, ﬁtness, masáže. Celoroční aktivity zahrnují horské koloběžky, tenis, horolezeckou věž, minigolf, trampolínu, cykloturistiku a nordic walking. www.kliny.cz

TOUR

je správný den, sníh i počasí, poslední okruh bývá vždycky až ten další. V tom už v přítmí jakýsi žoviální lyžař s rozsvícenou čelovkou blížící se z dálky proti mně živě gestikuluje a mává. Honza Franc – kamarád, co mě sem pozval – věděl, že sem dnes pojedu. Se smíchem komentuje dnešní vydařené počasí. Spolu obkroužíme ještě pár posledních koleček do naprosté tmy. V závěsu za ním opatrně sjíždím k parkovišti. Honza mě zve na setkání staré klínské lyžařské gardy v pět večer na chatě Emeran. Nemusí dvakrát – stejně jsem tam měl namířeno na nyní už večeři, o to víc zaslouženou. Nemám proč váhat. VEČERNÍ SEŠLOST

Společnost se na Emeranu sešla úžasná. Přijeli tehdejší běžkařské opory Alena Pilařová, Jana Baksová, Míla Moravec a Pepa Janda, jejich tehdejší trenér Karel Vaic, dorazila i místní legenda Kurt Hennrich, sedmý sjezdař z olympiády 1956 v Cortině d´Ampezzo. Vzpomínalo se na zlatá 60. a 70. léta, během nichž zažívalo klínské lyžování největší rozvoj. Běžecký klub pod hlavičkou CHZ ČSSP Litvínov a trenéry Vaicem a Eisnerem soutěžil v tehdejší II. čsl. lize; na každém z pohárových závodů běžně startovalo přes 300 účastníků – něco, o čem dnešní lyžování může jen snít. Byla to doba stále ještě dřevěných lyží, jejichž skluznice se musely impregnovat dehtovým Skare a na skluzné plochy se namísto ještě neexistujících parafínů běžně aplikovaly studené stoupací vosky. Až pár let nato přišla ﬁrma Artis s průkopnickým umělohmotným modelem Sapporo, který si málokdo z místních mohl dovolit. Běžkařská obuv ještě neexistovala, závodníci si svépomocně upravovali nejčastěji turistické boty „pionýrky“ či pracovní „fáračky“. Oblečení vévodila bavlna a pletená vlna, závodilo se v pumpkách, golfkách a vlněných podkolenkách. Vrcholem výstřednosti byla u rodinné švadleny ušitá šusťáková souprava. Běžkařské rukavice nikdo neznal; v kurzu byly bílé bavlněné

SOBOTNÍ MRAZIVÉ RÁNO NA KLÍNECH

rukavičky do tanečních, zanechávající na vnitřku palců celosezónní puchýře. Odolnější variantou se pak staly kožené autorukavice. Pitný režim a láhev s sebou na lyže byly neznámými pojmy; jezdilo se na žízeň (případně hrst sněhu), rozinky a křížaly. Po příjezdu nasypat kuchyňskou sůl do hospodského čaje, zavřít oči a vypít. Čas mezi těmito lidmi neúprosně letí. Ještě v sedm zůstávám nerozhodnut, zda vyrazím zpátky do Prahy, v osm volám domů a ohlašuji návrat až zítra. Ihned sklízím novou rodinnou povinnost – vyzvednout odpoledne starší dceru Veroniku na Ruzyni, kam přilétá z Londýna. Což znamená pohodlný odjezd z Klínů kolem jedenácté dopolední. Spát zůstanu na zdejší chatě, během chvilky mám klíč v kapse a vracím se ke stolu. Právě tu rozebírají tehdejší tréninky: vzpomínají na kolečkové lyže, z tehdejší NDR dovážené,

s vodícím předním kolečkem na dlouhém drátu, na kterých jezdili po hřebenové silnici na Fláje. Bicykl, koloběžka, běhání, imitace s holemi, rovnovážné cviky, v zimě brusle a tělocvična – nic, co by ve své přípravě nepoužíval ani dnešní běžkař. Úprava tratí tehdy na Klínech neexistovala – stopy pro trénink i závody si sportovci šlapali sami. První skútr se tu objevil až v osmdesátých letech. Nevnímám hodiny a ztrácím se v příbězích, které tu nad hromadou dobových černobílých fotograﬁí jeden přes druhý zaznívají. Alena Pilařová vzpomíná, jak v tuhých socialistických časech působila v n. p. Druchema jako profesionální testérka lyžařských vosků. Jana Baksová zas zkouší spočítat, kolikrát musela z litvínovského nádraží šlapat kompletní vysoký krušnohorský hřeben s batohem na zádech a lyžemi na ramenou. Pokud nahoře na Klínech chyběl sníh, stloukali si lyžaři námrazu z větví stromů, aby měli v čem klouzat. Pepa Janda zas ze závodů z Klínů nejednou pokračoval další 3–4 hodiny po hřebenech podél tehdy zadrátovaných státních hranic až do rodného Jirkova, kam sjížděl už za tmy. Vzpomíná se na vřelou partnerskou symbiózu i se sjezdařskou částí litvínovského lyžařského oddílu; všichni například přiložili ruce k dílu při stavbě prvního československého (neoriginálního) Poma vleku na klínovecké sjezdovce U Zabitýho. Lví podíl na této, jakožto i řadě dalších tehdejších lyžařských investic, měl vliv osobnosti bezpochyby největšího lyžařského nestora Krušných hor, dnes 77letého Kurta Hennricha. KURT HENNRICH VZPOMÍNÁ

POD CHATOU EMERAN SE V PRŮBĚHU NAŠEHO VEČERNÍHO SETKÁNÍ ČILE LYŽOVALO

Se jménem Kurta Hennricha je spjat rozvoj řady českých skiareálů – díky jeho nadšení, osobnímu vlivu a schopnostem sehnat a zařídit se svých prvních vleků dočkaly například areály v Rokytnici (1955), na Pyšné (1956), na Klínech (1964) či na Klínovci (1966). Kurt vedle již vzpomínaného úspěchu v italské

Cortině (jenž zůstává nejlepším čsl. sjezdařským olympijským výsledkem dodnes) se stal ve stejném roce i akademickým mistrem světa ve sjezdu. Slibnou formu měl i v době konání následující olympiády (1960 Squaw Valley, USA), kam však naše výprava z politických důvodů neodcestovala. V letech 63–69 pak trénoval národní sjezdařské mužstvo: zaznívají vzpomínky na dobrodružné mnohatýdenní výpravy vlakem po alpských zemích, kdy krom volné jízdenky a nevelkého příspěvku na stravu stál osud družstva na manažerských a impovizačních schopnostech jeho trenéra. Kurt Hennrich je neobvykle vitální člověk s veselou myslí a jasným, přímočarým vyjadřováním, kterému bych hádal klidně o generaci míň. Dodnes aktivně lyžuje – každoročně jezdí do italských Alp i na tuzemské závody staré gardy – tedy kdykoli mu to dovolí jeho hektický program. Sám totiž vede úspěšnou rodinnou ﬁrmu vyrábějící a exportující komponenty zařízení pro ražbu tunelů a vrtné ropné plošiny. Na lyžích nadále vyhledává razantní sportovní jízdu, žádné vození se. Ostré závodní obřačky nebo nadupané slalomky – to jsou jeho nástroje. A jak neopomene zdůraznit – bez přilby by na svahy nevyjel. S přibývajícími roky prý stále víc inklinuje k běžkám – na těch ostatně závodil celý svůj život. Dnes nejraději relaxuje na šupinových protiskluzech při volných vyjížďkách či s puškou na zádech coby vášnivý lovec v okolí krušnohorské Vysoké Pece, kde celý svůj život bydlí. Že v létě prohání ve zdejších kopcích horský bike a občas se posadí JIŽ PŘES PŮLSTOLETÍ i na silničku, mě už NÁŠ NEJÚSPĚŠNĚJŠÍ vůbec nepřekvapuje. SJEZDAŘSKÝ OLYMPIONIK KURT Fascinovaně pozoruji, HENNRICH (77) jak se mu rozzáří oči čistokrevnou vášní, když z vlastní zkušenosti popisuje momenty ze zrádných pasáží kitzbuhelského Hahnenkammu. Zřejmě si ani nedovedu představit, jak hluboce musí prožívat každoroční televizní přenosy z proslulých tratí, které sám absolvoval. Určitě vidí věci a sdílí pocity, kterých většina z nás ostatních není a nikdy nebude schopna… Každý z nás sedí jak přikovaný a mlčky poslouchá. Jsou to nesmírně obohacující momenty – takové, co zůstanou v srdcích a myslích uloženy snad napořád. Když se pana Kurta zkouším ptát na jeho krédo, na jeho životní tajemství, vlastně ani žádné skutečné tajemství nečekám. Vždyť věci, které nejlíp fungují, zpravidla bývají ty nejjednodušší – ty, které má většina z nás na dosah ruky, jen je umět vidět. A tak poslouchám o celoživotní střídmosti ve všech oblastech života, o nefalšované radosti ze sportu, kdy ani senzační vítězství jednou, ani nečekaná prohra jindy neznamenají příliš víc, než čím ve skutečnosti jsou. Radost z každého dalšího dne na sněhu, radost z každého dalšího dne vůbec… mohlo tu snad zaznít

FASHION & FUNCTION

dn y ot ev ře ný ch dv eř í pr od ej př ím o z vý ro by ne jv ět ší vý bě r v ČR

če pice Ka m a již od

5 0,-

Pro velký zájem prodlužujeme prodej přímo z výrobního skladu v Praze 6 - Suchdo le. K dostání jsou čepice již od 50,- až po nejluxusnější výrobky z materiálů Gore -Tex® a Windstopper®. Nabídka představuje 800 různých modelů čepic a 100 modelů svet rů a bund. Prodejna je otevřena v pracovn í dny od 9.00 do 16.00h, 100 metrů pod zastávkou Kamýcká. Autobusy č. 107 a 147 z Vítězného náměstí směr Suchdol. Vlastní parkoviště. KLÍNSKÉ BĚŽECKÉ LYŽOVÁNÍ Z 60. A 70. LET

něco moudřejšího a pravdivějšího? Dnešek nemohl skončit vznešeněji. Rychlá rozlučka se všemi, ještě plný dojmů mizím ve svém pokoji. RANNÍ ŠOK…

Z tvrdého spánku mě vytrhne zvonění mobilu. Kdo co může potřebovat v sobotu v sedm ráno? Volá Verunka – právě nastupuje do letadla na Heathrow a za hodinu a půl přistává v Praze. Z nějakého důvodu vzala dřívější let. Jestli prý na ní můžu čekat v hale? „Spolehni se, zlato, pa,“… zaklapnu telefon a protírám si oči. Až teď mi dochází, kde to vlastně jsem a polévá mě studený pot. V tom vidím z vedlejší postele se na mě zubit ještě rozespalého kamaráda Honzu. Zděšeně mu říkám, kde mám za půldruhé hodiny být. Jeho úsměv se však ještě rozšíří: „Tak to máš čas dát si tady ještě kafe a koblihu! Přes Most a Louny jseš na Ruzyni za hodinu.“ Měl pravdu. Koneckonců jako vždycky. Jako s celým tímhle výletem na Klíny. Ano – litovat rozhodně nemám čeho. Zato vzpomínat, to budu asi pořádně dlouho. Tedy, ne že bych Honzovi někdy nevěřil. Ačkoli… na to kafe pro jistotu došlo až v Ruzyni.

Pozn.: Autor, ač Krušnohorec, se pro účely článku stylizoval do role oblasti neznalého přespolního návštěvníka. Veškerý ostatní děj včetně všech jmenovaných osob a místopisu je reálný.

KAMA s.r.o., Kamýcká 241, 160 00 Prah a 6, tel.: 233 920 412

čepice a svetry šampionů e-shop www.kama.cz

TOUR

KRUŠNOHORSKÉ KLÍNY JSOU ÚČELOVĚ 4SEZÓNNÍM AREÁLEM

ROZHOVOR Jedním ze současných majitelů sportareálu Klíny je zdejší rezident a celoživotní milovník lyží a hor Josef Dlouhý (46). Na chatě Emeran byl štědrým hostitelem našeho setkání, které jsem využil na krátký (slovní hříčka nezamýšlena) rozhovor s ním. Tratě na vašich okruzích dnes neměly chybu. Všiml jsem si však i červeného značení KBS. Jde o místní verzi hřebenové magistrály? Původní hřebenová krušnohorská magistrála existovala pouze v některých mapách, vedla mnohdy nesmyslnými místy a hlavně ji nikdo uceleně neudržoval a neupravoval. V loňském roce se spojilo šest lyžařských středisek ve východní části Krušných hor (Lesná, Klíny, Dlouhá Louka, Bouřňák, Fojtovice a Telnice) a založili jsme obč. sdružení Krušnohorská bílá stopa (KBS). Cílem projektu je vytvořit skutečně funkční systém jednotně značených a udržovaných lyžařských běžeckých tratí, které zároveň mohou sloužit v létě jako pěší stezky, cyklostezky či tratě pro nordic walking. V současné době udržujeme cca 250 km tratí na české straně a podobný potenciál je i za hranicí v Německu. S projektem nám významně pomáhá i Ústecký kraj, který ﬁnancuje zimní údržbu běžeckých tratí. KBS tedy probíhá poblíž zdejší hranice s Německem. Lze přejet i na německou stranu hor? Samozřejmě. Díky schengenskému prostoru se spousta věcí ještě zjednodušila. Například nedaleko Klínů, na tzv. Klínské bráně, která sloužila do roku 1945 jako tradiční přechod z Německa do Čech, se naše okruhy propojují s německými. Ráno jsem tu byl na sjezdovkách. Překvapilo mě příjemné prázdno na vleku. Je to tu takhle ve všední dny obvyklé? Kolik tu vůbec máte vleků a sjezdovek? A kolik lidí se o celý areál stará? Ve všední dny se u nás lyžuje prakticky bez front, a navíc od pondělí do pátku používáme ceník pro vedlejší sezónu. Celkově máme 4 sjezdovky a 5 vleků. Celý areál včetně chaty Emeran zaměstnává celoročně 14 lidí, v zimě ještě více.

Odkdy sportareál Klíny provozujete? A podle čeho se Klíny vlastně jmenují? V roce 2000 jsme se již nemohli dívat na to, jak tradiční středisko zimní sportů, kterým Klíny již od roku 1945 jsou, chátrá a od tehdejšího majitele, Chemopetrolu, jsme si ho pronajmuli. V následujícím roce jsme středisko odkoupili. Název Klíny se objevil krátce po založení obce v roce 1355, která vznikla jako báňská osada při těžbě rud. Myslím, že název charakterizuje strmé boční hřebeny padající na českou stranu Krušných hor.

Takže Klíny nejsou zdaleka jen zimním střediskem? Nejsou, to byl náš cíl od samého počátku. Chceme, aby lidé jezdili na Klíny celoročně, a proto jsme mimo stavby hotelu, technického zasněžování či snowtubingu investovali i do tenisového kurtu, minigolfu, horolezecké věže, dětského hřiště a sauny s whirlpoolem. Hosté si mohou u nás zapůjčit i horská kola, vyrazit s instruktorem na nordic walking nebo na nějaký pěkný sjezd na horských koloběžkách.

Šlo by pojmenovat jedinou věc, která je na vaší práci nejtěžší, co je pro vás největší výzvou? Určitě nejtěžší při naší práci je boj s větrnými mlýny stále rostoucí byrokracie, s úředníky a institucemi, kteří nám pouze berou síly, čas a chuť. Už nestačím ty šanony ani zakládat. :) Velkou výzvou je znovunavrácení dobrého jména Krušných hor do podvědomí lidí, kteří je dosud neznají, jako místa pro pohodovou rekreaci, relax a sportování.

Kdybych vás požádal, abyste popsal sportareál Klíny za řekněme 10 let – co ve svých představách vidíte? Vidím oblíbené rodinné středisko pro celoroční rekreaci a pohyb na lyžích či MTB v krásných a zdravých Krušných horách. Díky klimatickým změnám se Klíny v zimě změní spíše na běžkařský resort.

A co jde naopak skoro samo? Že by sčítání tržeb v hlavní sezóně? Počítání tržeb je vždy příjemná záležitost. :) Peníze ale nejsou to hlavní, proč se na Klínech pohybujeme. Důležité je to, že naše práce má smysl, že je vidět a že návštěvníci jsou spokojení a vracejí se. Hrozně důležitá je i parta nadšenců, která se okolo sportareálu Klíny vytvořila. Na setkání jsem zaslechl cosi o srazu olympioniků z Cortiny 1956. O co půjde? S tímto nápadem přišel syn Kurta Hennricha Petr a toto setkání by se mělo uskutečnit 14. února 2009 v rámci již 10. ročníku Old Cupu Klíny, což jsou tradiční závody veteránů (a nejen jich) ve slalomu. Předpokládám, že v takovémto resortu nejde o jedinou akci, již v průběhu roku pořádáte… Těch akcí je několik, jak lyžařských (slalom, obří slalom), tak běžkařských (noční dvanáctihodinovka Klínská noc), v létě i závody MTB či třeba mistrovství republiky v duatlonu. Nezapomínáme ani na kulturu – v zimě třeba Karneval na lyžích a na sklonku prázdnin Loučení s létem na Klínech, na které zveme vždy zajímavé revivalové kapely.

Jakmile jsem k vám přijel, okamžitě mě uhodil do očí kontrast oproti jiným velikostí srovnatelným střediskům – na Klínech jsou vidět nemalé investované peníze. Avšak velmi neokázale a vkusně – podle mého názoru je resort Klíny čítankovým příkladem toho, čemu se říká genius loci. Hádám správně, že na celé toto okolo nás nevydělaly pouze zde točící se vleky? Hádáte správně, protože i když veškeré vydělané peníze zůstávají na Klínech, tak na všechny ty opravy, investice a nákupy techniky, které jsme za posledních 8 let prováděli, by určitě nestačily. Máme to štěstí, že mimo sportareálu Klíny nám fungují i „mateřské“ ﬁrmy, díky kterým si tyto investice můžeme dovolit. Část prostředků na rozvoj jsme získali i z dotací od MMR, Ústeckého kraje či evropských fondů. Děkuju vám za tohle zajímavé povídání, ale ještě mám na vás jednu, moji oblíbenou. Proč tohle všechno děláte? Co je ten skutečný motiv, ten důvod vstát každé ráno z postele, jít rovnou sem a strávit svůj den tady? Tipuju totiž, že byste vůbec nemusel… Je to úplně jednoduché – protože mě to hodně baví. Není to typický byznys, je to práce v partě lidí, která táhne za jeden provaz a která se snaží vrátit do Krušných hor život, který tady vždycky byl. Pohyboval jsem se ve spoustě hor různých světadílů, ale Krušné hory a Klíny bych za žádné jiné nevyměnil.

TOUR

PARTNER RUBRIKY

NA BĚŽKÁCH

TEXT: ROMAN KALABUS, LUBOŠ SUŠILA

PO KOTÁROCH ››

PTÁTE SE, KDE ŽE JE HORNÍ VSACKO, KTERÉ VÁM NA NÁSLEDUJÍCÍCH STRÁNKÁCH PŘEDSTAVUJEME? VALAŠSKO JE TEN KRAJ, KDE SE TATO HORSKÁ OBLAST NACHÁZÍ! ZAČÍNÁ NEJVĚTŠÍM VALAŠSKÝM MĚSTEM VSETÍNEM A POKRAČUJE PROTI TOKU VSETÍNSKÉ BEČVY. LYŽOVÁNÍ V TOMTO REGIONU ZAPUSTILO PEVNĚ SVÉ KOŘENY JIŽ DÁVNO A V POSLEDNÍCH LETECH SE DOSTÁVAJÍ NA VÝSLUNÍ BĚŽKY. PROTO ZDE NAJDETE DOSTATEK TURISTICKÝCH TRAS I ÚSEKŮ SE STROJOVĚ UPRAVOVANÝMI STOPAMI.

‹‹

Údolí Vsetínské Bečvy je obklopeno podkovou dvou pohoří – Javorníků na jihu a Vsetínských vrchů na severu, jež jsou obě součástí vnějších západních Karpat. Rozloha obou pohoří je podobná – délka je přes 30 km, šířka 5 až 15 km.

FOTO: PAVEL SUŠEŇ

KRVAVÁ STOPA

Obě horská uskupení tvoří ﬂyšové série pískovců, rozlámané na jednotlivé kry (části). Hluboká údolí a strmé svahy představují nespoutanou krásu místních hor, ale také jsou v těchto nesoudržných materiálech častou příčinou sesuvů půdy. Obě pohoří jsou součástí CHKO Beskydy. Jako celé území Valašska bylo i Horní Vsacko osídlováno od 12. a 13. století při kolonizaci, spojené s přílivem cizích kolonistů, což bylo provázeno rozvojem řemesel a zemědělství. Na tuto první kolonizaci navázala v 16.–18. století tzv. Valašská kolonizace horských pastevců – Valachů. O svérázné nátuře místního obyvatelstva svědčí četná povstání. V pobělohorské době se Valaši vzbouřili proti Habsburkům a církvi. V krátké době po sobě vypukla tři valašská povstání. Při posledním z nich se povstalci spojili v době třicetileté války se švédskými vojsky, ale r. 1644 byli císařským vojskem poraženi. Následovaly četné popravy povstalců. Největší hromadná poprava se odehrála ve Vsetíně na přelomu ledna a února 1644, při níž bylo popraveno více než dvě stě zajatých Valachů. Tato poprava je dodnes považována za nejkrvavější exekuci v českých dějinách. O statečnosti valašského obyvatelstva rovněž svědčí i silné partyzánské hnutí za II. světové války nebo řada popravených, kteří se postavili proti komunismu v 50. letech minulého století. Typickým rysem krajiny je rozptýlené osídlení. Javorníky i Vsetínské vrchy byly původně zalesněné, s postupující kolonizací Valachů však došlo k mýcení lesů na hřebenech hor, čímž vznikaly rozsáhlé bezlesé enklávy sloužící k pastvě. Ve vyšších polohách se vyskytovaly jedlobukové lesy a smrky se objevovaly až na hřebenech v nadmořských výškách nad 800 m. Bukové lesy v této oblasti převažují dodnes, v nejvyšších partiích však převládají horské smrčiny s občasným výskytem jedle. Smíšený jedlobukový porost pralesovitého charakteru je chráněn v několika přírodních rezervacích (Razula, Hričovec, Veľký Javorník). V lesích se vyskytují velké šelmy včetně rysa, vlka a medvěda, které se sem čas od času zatoulají ze Slovenska.

JAVORNÍKY

Javorníky formují hranici se Slovenskem, na jihozápadě k nim přiléhají Bílé Karpaty, na severovýchodě je obklopuje Hostýnsko-vsetínská hornatina, hranici tvoří Makovský průsmyk s údolím Vsetínské Bečvy na české a údolí Váhu a Kysuce na slovenské straně. Větší část poměrně rozlehlého pohoří leží na území našich východních sousedů a končí u města Čadca. Nejvyšším vrcholem české části Javorníků je Malý Javorník (1 019 m), který zároveň představuje jedinou tisícovku na české straně. Státní hranice v nejvyšší části pohoří nezvykle sestupuje z hřebene na severozápadní svahy a ostatní tisícimetrové vrcholy tak zůstávají pro nás odříznuty na Slovensku. Nejvyšším vrcholem je Veľký Javorník (1 071 m n. m.), pod kterým leží rekreační oblast Kasárna. Dalšími významnými vrcholy v části Javorníků tvořící českou hranici jsou Lemešná (950 m n. m.), Hričovec (1 059 m n. m.), Stratenec (1 055 m n m.), Stolečný vrch (961 m n. m.) a na západě Papajským sedlem oddělená Makyta (923 m n. m.). VSETÍNSKÉ VRCHY

Vsetínské vrchy (Vsacké vrchy) jsou od Moravskoslezských Beskyd na severu oddělené Rožnovskou brázdou (údolí Rožnovské Bečvy), od Javorníků na jihu a Hostýnských vrchů na západě údolím Vsetínské Bečvy. Nejvýznamnějšími vrcholy mírně zvlněného hlavního hřebene pohoří jsou Vsácký Cáb (842 m), Lušovka (875 m), Tanečnice (912 m), Soláň (861 m) a nejvyšší vrchol Vysoká (1 024 m). KARLOVICKÉ UNIKUM

Výchozími místy do těchto dvou pohoří je devět obcí v údolí Vsetínské Bečvy, mezi nejznámější patří města Vsetín a Karolinka (dříve známá díky sklárně) nebo obce Nový Hrozenkov a Velké Karlovice. Velké Karlovice pak pravděpodobně představují nejznámějšího reprezentanta regionu. Táhnou se v délce více než deset kilometrů v samém konci údolí Vsetínské Bečvy a jejich významnost pečetí mimo jiné krásná dochovaná tradiční dřevěná architektura. Karlovské fojtství je dřevěný dvorec s patrovou obytnou budovou stojící na začátku údolí Bzové. Postavil ho roku 1793 vyhlášený tesařský mistr Jan Žák (stavěl také např. fojtství na Solanci). Fojtství spolu s kostelem představuje dvě nejhonosnější stavby v Karlovicích. Největší místnost dříve sloužila jako šenkovna a fojt, zástupce vrchnosti v obci sem každou neděli odpoledne svolával poddané k rozdělování úkolů.

TOUR

FOTO: ZDENĚK HARTINGER

VELKÉ KARLOVICE LÉSKOVÉ

Kostel ve Velkých Karlovicích byl založen v roce 1754 Františkem Hrabětem ze Žerotína. To, že byl postaven vrchností, vysvětluje podíl barokního stylu a centrální dispozici, dále poměrně velmi přesné technické zpracování materiálů. Římskokatolický kostel má půdorys kříže, stavba je sroubena ze dřeva, a proto byla ramena kříže zakončena diagonálně. Stavba se skládá ze 24 úhlů a celá linie střech je vedena v jedné přímce. Střed kostela zdobí barokní věžička se dvěma zvony. Obě památky určitě stojí za to vidět. Karlovice leží na území, na které si už před založením obce činilo nárok rožnovské a vsetínské panství a také uherská šlechta. V průběhu staletí se hranice Karlovic oproti jiným obcím velice často měnily, což je způsobeno tím, že oblast Karlovic je jedním z posledních kolonizovaných území na Moravě. Už v 16. století docházelo ke sporům mezi vsetínským a povážskobystrickým panstvím a k čím dál častějším srážkám Moravanů a Slováků. V 17. století se do sporu přidalo ještě panství rožnovské a v roce 1714 zakládá majitel rožnovského panství Karel Jindřich ze Žerotína obec Karlovice. Z té doby víme o devíti usedlostech, založených v podstatě „na černo“. I nadále docházelo ke srážkám mezi Karlovjany a Slováky. Největší bitva proběhla v roce 1733 na Machůzkách. Pokračovaly také spory s panstvím vsetínským, které skončily v roce 1774 rozdělením Karlovic na Velké a Malé. Spor prý ukončila sama Marie Terezie, která do mapy nakreslila hranice mezi oběma panstvími. Název obce není jen tak samoúčelný, jak by se mohlo zdát. Odpovídá totiž rozloze obce. Spolu s Malými Karlovicemi měly na začátku 20. století rozlohu

86 km². Spisovatel Čeněk Kramoliš tehdy napsal: „Katastrální výměra obce je veliká. Velké Karlovice samy mají čtyřikráte větší rozlohu než Brno...“ VRCH UMĚLCŮ

Kromě turistických center v údolí naleznete na hřebenech Vsetínských vrchů a Javorníků několik rekreačních osad s možností ubytování nebo občerstvení, které zároveň plní úlohu přístupových bodů k hřebenovým trasám. Nejblíže Vsetínu se na hřebeni Vsetínských vrchů nachází Vsacký Cáb (841 m n. m.), kde najdete horskou chatu a malou sjezdovkou. Okolo chaty, ve které můžete shlédnout mnoho originálních obrazů valašských umělců, se nachází tři běžkařské okruhy o různých délkách, které jsou pravidelně strojově upravovány. Dle provozovatelů chaty je připravován projekt na zasněžování jednoho z okruhů a celý název pro areál je NORDIC SKI CENTRUM VSACKÝ CÁB. Asi patnáct kilometrů na východ od Vsackého Cábu se mezi sedlem Čarták a vrchem Soláň nachází četné možnosti ubytování nebo občerstvení a parkoviště. Na severním svahu Soláně a v sedle Čarták je několik lyžařských vleků se sjezdovkami. Soláň se tyčí do výšky 860 m n. m. asi deset kilometrů jihovýchodně od Rožnova pod Radhoštěm a čtyři kilometry severozápadně od Velkých Karlovic. I když nepatří mezi nejvyšší hory v okolí, dostává se mu daleko větší pozornosti než obdobně vysokým horám. Soláni se také někdy přezdívá „vrch umělců“. V Čartácké hospodě pod vrcholem se scházeli významní malíři, spisovatelé a hudební skladatelé – Jiří Mahen, Jan Drda, František Podešva, Jan Kobzáň,

Alois Schneiderka, Karel Hofman a další. V okolí bylo natáčeno několik ﬁlmů (Portáš, Děvče z Beskyd, Zítra se bude tančit všude, Advent). Odsud máte jako na dlani Radhošť a další beskydské velikány na severu i mohutnou hradbu Javorníků na jihu. V listopadu roku 2006 zde byla vystavěna zvonička, ve které se nachází Informační a výtvarné centrum. Zvonice je nejmladší stavbou na Soláni, vznikla rozvedením původní myšlenky malíře Františka Podešvy, který chtěl vytvořit v horském prostředí architektonickou dominantu upozorňující na kořeny duchovního života Valachů. Vnitřní prostory nabízejí návštěvníkům stálou expozici děl valašských umělců a autorské výstavy malířů, sochařů, graﬁků, řezbářů a fotografů, jejichž tvorba je inspirována Valašskem a lidovým uměním jiných regionů. O PORTÁŠÍCH A FRGÁLECH

Ve východním cípu Vsetínských vrchů, v místě setkání s Moravskoslezskými Beskydami a Javorníky, se v blízkosti Makovského průsmyku rozkládají osady Třeštík a Bumbálka, kde opět najdete terény pro sjezdové lyžování a zázemí pro lyžaře a turisty. Tady máte nebývale široké možnosti ve výběru běžeckých tras, protože se odsud můžete vypravit do všech tří pohoří. Na hřebeni Javorníků, přímo pod jejich nejvyšším vrcholem, se nachází rekreační oblast Kasárna ležící na slovenském území. Dříve problematický přístup díky státní hranici z valašské strany zmizel díky schengenským dohodám. Je tedy možný přístup z Velkých Karlovic přes Podťaté. Kasárna jsou od letošního roku zasněžována uměle a jeho dvě sjezdovky jsou velmi dobře vidět ze Vsetínských Vrchů.

Z Nového Hrozenkova se údolím Vranča dostanete do oblasti Portáš-Kohútka, která v poslední době zaznamenala nejvýznamější rozvoj ze všech hřebenových turistických center v oblasti. Z velké části za to vděčí nově vybudované silnici z české strany. Dříve sem vedla silnice pouze ze Slovenska, z Vranče jste tedy museli stoupat po svých nebo si zajet několik desítek kilometrů. Portáš dostal jméno podle bezpečnostního sboru, který měl na Stolečném stanici. V dávných dobách měli portáši na starosti ochranu průsmyků, hranic a bezpečnost v příhraničí. Kromě toho potírali pytláctví, chytali odvedence, kteří nenastoupili vojenskou službu, doprovázeli vojenské oddíly, vodili zločince k soudům, do vězení, pronásledovali pašeráky tabáku a soli. Portáši měli na Stolečném svou stanici. Vznik portášského sboru se datuje do roku 1638, v roce 1717 byla císařem schválena „profesionální“ služba v čele s poručíkem. Poručíkovi byli podřízeni: šikovatel, mladší šikovatel, 5 desátníků a 54 prostých portášů. Jedním z nejznámějších portášů byl Stavinoha z Velkých Karlovic. Portáš-Kohútka skýtá jedny z nejlepších možností pro sjezdové lyžování v okolí a za zmínku rozhodně stojí i vyhlášené borůvkové knedlíky na chatě Kohútka. Nejste-li zrovna na sladké, můžete na Valašsku ochutnat některé z tradičních slaných jídel, jako halušky, strapačky nebo valašskou kyselicu. Možná

OBTÍŽNOST LEHKÁ

STŘEDNÍ

TĚŽKÁ

Jednou z nejkrásnějších běžeckých tras v Beskydech a běžkařský klenot regionu je hřebenovka Bumbálka–Soláň–Vsacký Cáb, jejíž část v délce 32 km je strojově upravovaná. Z rozcestí U tabulí se přes Beskydek a Čarták přehoupnete na Třeštík. Pokud nespěcháte, nenechte si ujít výstup na rozhlednu Čarták poblíž hotelu Súkenická. Za hezkého počasí je z ní výhled na beskydskou Lysou Horu, Smrk, Pustevny a Radhošť, ale i na Jeseníky a na druhou stranu na Javorníky a vzdálenější slovenská pohoří. Z Třeštíku vystoupáte po červené značce s prudkým závěrečným stoupáním na nejvyšší vrchol Vsetínských vrchů – Vysokou (1 024 m n. m.),

i vám ale nakonec přijde vhod sladká tečka v podobě valašské speciality – frgálu, ty tradiční jsou buď hruškové, tvarohové, makové nebo povidlové. KAM SE VYDAT NA LYŽÍCH

Zimní turistika po beskydských hřebenech je zvláště za jasného počasí opravdu nádherným zážitkem s množstvím překrásných výhledů až na Jeseníky nebo slovenská pohoří. Vedle dvou výletů, které vám jako obvykle přinášíme zvlášť, je zde ještě celá řada oblastí a tras, které si zaslouží vyjmenovat. Pojďme se proto na ně nyní podívat.

Podkova Styčným bodem obou popsaných túr (viz další strany) je sedlo U Tabulí, z kterého obě trasy vybíhají. Můžete je proto spojit do jediné túry ve tvaru podkovy, začít stoupat v Lidečku a od Tabulí více méně klesat směrem na Vsetín nebo naopak. V tomto případě si užijete vícedenní putování po hřebeni v celkové délce téměř 100 km a také s noclehem v některé z horských chat ve výše popsaných lokalitách. Je čistě na vás, zda túru zvládnete za dva dny nebo jí věnujete více času a zařadíte do ní odbočky do údolí či po bočních hřebenech a uděláte si zde hezkou zimní dovolenou.

HŘEBENOVKA VSETÍNSKÝCH VRCHŮ odkud se vám naskytne výhled srovnatelný s výhledem z rozhledny na Čartáku. Chcete-li se vyhnout Vysoké, je možno využít svážnicové cesty, která plynule navazuje z jižní strany na hřebenovku. Odsud sjedete přes Polanu na Benešky a dále přes Kotlovou (868 m n. m.) se dostanete na Soláň (860 m n. m.) Tady máte několik možností k občerstvení. Ze Soláně vystoupáte na vrch Vsacká Tanečnice (911 m n. m.) z něhož budete zvlněným terénem mírně klesat přes Beskyd (891 m n. m.), Lušovku (875 m n. m.) a Ptáčnici (830 m n. m.) k chatě Vsacký Cáb. Odsud je to už jen pár kilometrů na Dušnou k chatě Dušná, od které vás čeká několikakilometrový sjezd do Vsetína. Nástup na tuto trasu je možný na Soláni, kde je v areálu Soláň Sedlo rolbou upravován cvičný běžecký okruh v délce cca 1,5 km. Dále pak na Dušné, Vsackém Cábu a Bumbálce. V oblasti Bumbálky navazují na tuto trasu další krásné hřebenovky. A to trasa přes hřeben Javorníků a asi nejznámější trasa vedoucí přes Martiňák a Pustevny na Radhošť, napojení na tuto trasu však nebývá upravováno (viz NORDICmag 06). Charakteristika: trasa je hřebenová, ve většině případů vede v lesním porostu nebo po loukách. Některá místa jsou náročnější na techniku stoupání či sjezdu – např. úsek z Lušové na Vsacký Cáb.

47 km BESKYDY

Nadmořská výška: 345–1 024 m n. m. Vhodnost pro klasiku: ano Vhodnost pro skate: ano Lanovky a vleky: nejsou potřeba Sezóna: konec prosince–konec března Ubytování: Kdekoliv v údolí Vsetínské Bečvy mezi Vsetínem a Bumbálkou, Soláň, Vsacký Cáb Občerstvení: Bumbálka, Třeštík, Soláň, Vsacký Cáb, Vsetín Parkoviště: Bumbálka, Soláň, Vsetín Půjčovna lyží a servis: Skiareál Razula, Skiservis Anděl (Velké Karlovice) Převlékárna: ne Doprava: Praha–Vsetín 359 km 160 km Brno–Vsetín Ostrava–Vsetín 83 km

FOTO: WWW.VALASSKO-HORNOVSACKO.CZ

TOUR

PARTNER RUBRIKY

FOTO: ZDENĚK HARTINGER

SOLÁŇ

Kromě těchto dvou tras však lze doporučit i další možnosti: Trasa č. 1, Červená: Jedná se o prodlouženou variantu hřebenovky Vsetínských vrchů popisovanou v jednom z výletů. Její součástí je okruh ve Velkých Karlovicích, který svým nenáročným proﬁlem uspokojí i rekreační lyžaře a v úseku Ski areál Machůzky–hotel Horal je v délce 8 km upravován pro bruslení i klasiku. Nedoporu-

HŘEBENOVKA JAVORNÍKŮ

BESKYDY

čujeme jí však turistům, neboť její celková délka se rozpíná na úctihodných 66 kilometrů. Trasa probíhá následujícími místy: Velké Karlovice, rozc. Soláň–Lyžařský vlek u Bambuchů–AC Machůzky–Léskové, Hotel Galik–Hotel Pod Javorem–Hotel Horal–U Tabulí–Súkenická, rozhledna–Třeštík tur. chata–Pod Vysokou–Benešky–Kotlová–Soláň–Čarták sedlo–Tanečnica–Ptáčnice–Vsacký Cáb, tur. chata–Dušná–Vsetín Jabloňová–Vsetín ČD (strojově upravováno).

FRŇOVSKÉ (SEDLO)

Javorníky se prý pyšní nejkrásnější hřebenovkou na světě. Jistě, přehání se často a ve všem. Ale i kdyby to byla jen ta nejnádhernější naše hřebenovka a i přesto, že není upravovaná, určitě se tam vyplatí vydat. Z křižovatky U tabulí se vydáte k vrcholu Lemešné (950 m n. m.), kde cesta prudce klesá do sedla pod Lemešnou (Pindula). Vystoupáte do nadmořské výšky zhruba 1 000 m pod vrchol Hričovce, z rozcestí Černá voda pokračujete po hřebeni a dostanete se do sedla Butorky nad rekreační oblast Na Kasárni. Z Velkého Javorníku (1 071 m n. m.), nejvyššího vrcholu pohoří, je nádherný pohled na Vsetínské vrchy a Beskydy. Po hřebeni bez lesního porostu trasa mírně klesá do sedla Bukovina. Na tomto úseku jsou místa s nádherným výhledem na obě strany. Na

FOTO: TOMÁŠ RUDLE

Slovensku je v dohledu Malá Fatra a Strážovské vrchy, na moravské straně se kocháte pohledem na Hostýnsko-vsetínskou hornatinu a Beskydy. Ze sedla Bukovina je mírně zvlněný terén přerušen prudším stoupání na Malý Javorník (1 019 m n. m.), odkud sjedete do Frňovského sedla. Členitou krajinou přijedete do lyžařského střediska Portáš-Kohútka. Odsud je možné sjet do údolí Vranča, odkud jezdí autobus do Vsetína i Velkých Karlovic. Z Kohútky pokračujete pod Kyčeru, až na Krkostěnu. Zde dochází ke změně směru, na rozcestí s modrou značkou směřující do Huslenek se dáte doleva a prudce klesající lesní cestou sjedete do Papajského sedla, odkud vystoupáte na Makytu (922 m). Na Papájské sedlo je také možno zvolit vrstevnicovou

Trasa č. 2, Modrá: Lehce až středně náročná trasa (nahoru dolů), která měří osm kilometrů. Je pravidelně strojově upravována a vede skrz následující místa: Velké Karlovice Léskové–Razula, výstupní stanice lyž. vleku–Bařinka–Prales Razula–Hotel Horal. Trasa č. 3, Zelená: Opět další běžecká trať, která je strojově upravována. Jedná se o osm kilometrů stop od hotelu Polanský,

OBTÍŽNOST LEHKÁ

STŘEDNÍ

TĚŽKÁ

Nadmořská výška: 445–1 071 m n. m. Vhodnost pro klasiku: ano Vhodnost pro skate: ne Lanovky a vleky: nejsou potřeba Sezóna: konec prosince–konec března Ubytování: Kdekoliv v údolí Vsetínské Bečvy mezi Vsetínem a Bumbálkou, Portáš-Kohútka, Kasárna, v Lidečku Občerstvení: Kasárna, Portáš-Kohútka, Pulčín, Lidečko Parkoviště: Bumbálka, Kohútka, Lidečko Půjčovna lyží a servis: Skiareál Razula, Skiservis Anděl (Velké Karlovice), Skicentrum Kohútka Převlékárna: ne Doprava: Praha–Vsetín 332 km 133 km Brno–Vsetín Ostrava–Vsetín 100 km

cestu ze slovenské strany, která umožňuje vyhnout se strmému klesání z Krkostěny. Odsud pak pokračujete přes Valašskou Kyčeru a Pulčín do Lidečka. Na tuto trasu můžete nastoupit i na Kasárnách, Kohútce i Huslenkách v nejstudenějším údolí Horního Vsacka Kychové. Úsek U tabulí – Velký Javorník je náročnější, z Velkého Javorníku na Kohútku budete nadšeni, jedná se totiž o opravdovou běžkařskou lahůdku. Je nezbytné však dbát zvýšené opatrnosti při zhoršeném počasí v oblasti Stratence, kde může být nafoukáno i do tří metrů sněhu a při zhoršené viditelnosti můžete ztratit orientaci. Dále již obtížnost více méně přímou úměrností klesá s počtem uběhnutých kilometrů.

FOTO: WWW.VALASSKO-HORNOVSACKO.CZ

přes Velké Karlovice Podťaté a sedlo Pindula (turistická trasa) až k Bařince. Běžkařské okruhy Vsácký Cáb – NORDIC SKI CENTRUM Vsacký Cáb Upravené stopy vedou především po lesních komunikacích, vhodné pro sportovní a tréninkový styl jízdy. Krátký okruh patří mezi ty lehčí, střední a dlouhý okruh pak již vyžaduje jistou dávku kondičky nebo alespoň techniky. Celková délka okruhů dosahuje devíti kilometrů. Z Vsáckého Cábu se také můžete vydat přes Lopunici, Putýrku a Nad Dřevojánky do Jasenky. V průběhu devíti kilometrů zklesáte z 827 do 400 m n. m., trasa je proložena jedním stoupáním a vedena po komfortních komunikacích. Obtížnost je lehká až střední. Poněkud obtížnější je jedenáctikilometrová štreka z Vsáckého Cábu přes Lysný sedlo na Trojúhelník (Vsácký Cáb–U Krošenků–Lysný sedlo–Trojúhelník). V létě by šlo o krásný singltrek, v zimě pak nádhernou hřebenovku. Jemně zvlněná trasa však není strojově upravována. Přejezd hřebenovky Vizovických vrchů Trasa začíná i končí ve Vsetíně a je tzv. 50 na 50 – z poloviny stoupá a z poloviny klesá. V obou směrech je potřeba vystoupat ze Vsetína na hřeben, především pak mezi Nivami a Chlévisky jsou krásné výhledy na Hostýnské vrchy a dál na sever. Dá se říci, že tato trasa vás nenechá odpočinout, takže bychom ji doporučili spíše zdatnějším lyžařům. Navíc celková délka je 31 kilometrů, což také není zrovna ideální délka pro projížďku s dětmi. Trasa není upravována. Trasa vede následovně: Vsetín–Pod Vrchem–Nezdoby–Vartovna vrchol–Syrákov motorest–Syrákov rozcestí–Kopřivná hřeben–Baťková–Chléviska–Nivy– Vsetín. STOPA K BĚŽKAŘSKÉMU REGIONU

Obce v regionu se snaží pod hlavičkou Sdružení obcí Valašsko-Horní Vsacko pracovat na rozvoji tratí pro běžkaře a systému jejich údržby. Když v letech 2003–2004 přišlo sdružení s nákupem tří strojů na údržbu běžkařských tratí, ukázalo se, že to má pozoruhodný vliv na rozvoj turismu. O dva roky

později už byly upravovány běžkařské tratě v délce 40 km, postupně se jednotlivé úseky běžkařských tratí propojily a vytvořila se trať v délce cca 80 km po nejatraktivnějším úseku Beskyd a Javorníků. Do budoucna na Valašsku počítají s dalším navýšením počtu kilometrů běžeckých tratí a jejich řádným vyznačením. Součástí plánů je rovněž vybudování areálu pro běžecké lyžování a biatlon ve Velkých Karlovicích a okruhu s umělým zasněžováním na Vsackém Cábu. Na těchto plánech spolupracují Valaši i s italským běžkařským regionem Sappada. Karlovská padesátka je každoročně konaný závod v běhu na lyžích klasickou technikou na 50 km. Letos se koná 7. února a na jejím startu se objeví i olympijský vítěz Pietro Piller Cottrer. V budoucnu by se Karlovská 50 měla stát součástí větší akce nazvané Týden zimních sportů na Valašsku a do tří let by chtěla ﬁgurovat v kalendáři FIS. DOSTUPNOST

Valašsko-Hornovsacko je oblast zahrnující obce Vsetín, Janovou, Hovězí, Huslenky, Zděchov, Halenkov, Nový Hrozenkov, Karolinku a Velké Karlovice. Jak se tam však dostanete? Autem: do údolí Vsetínské Bečvy se autem dostanete přes Vsetín nebo Rožnov pod Radhoštěm. Vzdálenosti: Praha–Velké Karlovice: 380 km Brno–Velké Karlovice: 173 km Ostrava–Velké Karlovice: 77 km Vlakem: přes Vsetín vede důležitá železniční trať na Slovensko s častými rychlíkovými spoji. Ze Vsetína do Velkých Karlovic se dostanete místní lokálkou. Autobusem: Velké Karlovice jsou spojeny autobusovými linkami se Vsetínem a Rožnovem pod Radhoštěm. Do Velkých Karlovic dopravuje lyžaře skibus Razula po trase Kroměříž–Zlín– Vsetín–Velké Karlovice, který jezdí každý víkend. O Vánocích a jarních prázdninách každý den. O víkendech jezdí do Velkých Karlovic také skibus z Ostravy přes Frýdek-Místek.

ADRESÁŘ

ANEB KDE LZE NORDICmag ZAKOUPIT PRAHA

STŘEDOČESKÝ KRAJ

HARFA SPORT - Praha 5 Strakonická 81, 155 00 Praha 5 www.harfasport.cz

Hostivice

HARFA SPORT - PRAHA 9 Českomoravská 41, 190 00 Praha 9 www.harfasport.cz HUDY SPORT Na Perštýně 14, 110 00 Praha 1 www.hudy.cz OUTDOOR CENTRUM ROCK POINT LETŇANY Veselská 663, 190 00 Praha 9 www.rockpoint.cz OUTDOOR CENTRUM ROCK POINT Martinská 2 (Na Perštýně), 110 00 Praha 1 www.rockpoint.cz KIWI SVĚT MAP A PRŮVODCŮ specialista na turistickou literaturu a GPS Jungmannova 23, 110 00 Praha 1 www.kiwick.cz SKI SURF SPORT V Tůních 11, 120 00 Praha 2 tel.: 224942007 SPORTCENTRUM VÍŠEK prodej a servis lyží, prodej oblečení a doplňků na běžky Křesomyslova 19, 140 00 Praha 4 tel.: 241404444 MAPIS Štefánikova 63, 150 00 Praha 5 - Smíchov www.mapis.cz LBS SPORT Na Maninách 50, 170 00 Praha 7 www.lbs-sport.cz SKI & BIKE CENTRUM RADOTÍN specializovaná prodejna a servis, půjčovna a testcentrum Topasová 1, 153 00 Praha 5 - Radotín www.skiservis.cz

PROGRESS CYCLE lyže - prodej a servis, kola a doplňky Logistic Park Tulipán Palouky 1371 253 01 Hostivice www.progresscycle.cz Mladá Boleslav HARFA SPORT - MLADÁ BOLESLAV Náměstí Republiky 823, 293 01 Mladá Boleslav PLZEŇSKÝ KRAJ

Plzeň SERVIS SPORT ČERVENKA servis, prodej, půjčovna, bazar Habrmannovo nám. 2, 312 00 Plzeň KARLOVARSKÝ KRAJ

Karlovy Vary HUDY SPORT Západní 11, 360 01 Karlovy Vary www.hudy.cz

Benecko

Jičín

JIHOMORAVSKÝ KRAJ

V-90-V S.R.O. JOSEF VOJTÍŠEK Benecko 190, 512 37 Benecko

MARATON CENTRUM Specialista na turistickou literaturu a GPS Lidické náměstí 8, 506 01 Jičín

Brno

Liberec

Náchod

NYČ SPORT Dr. M. Horákové 182/110, 460 06 Liberec 6 www.nyc-sport.cz

RADICAL SPORT Poděbradova 428, 547 01 Náchod tel: 491422585

KRÁLOVÉHRADECKÝ KRAJ

Nová Paka

Častolovice

RACE SPORT nordic centrum Salomon a Craft Krkonošská 365, 509 01 Nová Paka tel.: 493722636

www.radicalsport.cz

FUN SPORT Častolovice prodej, poradenství, testovací centrum, profesionální servis MONTANA Náměstí 1, 517 50 Častolovice www.funsport.cz

BARNEX SP-RT půjčovna a servis - Rossignol, Elan, Nordica Bratislavská 7, 602 00 Brno tel.: 545245847 www.barnexsport.cz MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ

Třinec

PARDUBICKÝ KRAJ

Hradec Králové

Pardubice

FUN SPORT Hradec Králové prodej, poradenství, testovací centrum, profesionální servis MONTANA Šafaříkova 581, 500 02 Hradec Králové tel.: 495513305 www.funsport.cz

FUN SPORT Pardubice Havlíčkova 1000, 530 02 Pardubice tel.: 595626322 www.funsport.cz

SKI SPORT prodej, servis, bazar a test. centrum Fischer Habrmanova 166, 500 02 Hradec Králové tel.: 495534695

Nové Město na Moravě

K SPORT specializovaná prodejna a půjčovna Jablunkovská 408, 739 61 Třinec www.ksport.cz SPORT CENTRUM Třinec nám. Svobody 527, 739 61 Třinec

ZLÍNSKÝ KRAJ

Vsetín SPORTSERVIS DAVID ANDĚL Žerotínova 1321, 755 01 Vsetín

VYSOČINA

SPORTEN výrobce běžeckých a sjezdových lyží a snowboardů U pohledce 1347 59231 Nové Město na Moravě www.sporten.cz

OLOMOUCKÝ KRAJ

Velké Losiny JANA HORKÁ prodej sportovního vybavení, půjčovna lyží Rudé Armády 367, 78812 Velké Losiny www.zlosin.cz

ÚSTECKÝ KRAJ

Litvínov CHATA EMERAN skiareál Klíny Klíny 210, 436 01 Litvínov www.kliny.cz

VÝHERCI SOUTĚŽE TOUR DE SKI M. Trvaj, Napajedla R. Turcan, Martin J. Předota, Vimperk P. Hájek, Liberec J. Tomanec, Svitavy

MARATHON SPORT Františka Halase 1200, 434 01 Most LIBERECKÝ KRAJ

Jilemnice INTERSPORT Dolení 54, 514 01 Jílemnice www.intersport.cz

KOMERČNÍ PREZENTACE

ŠUMAVSKÝ SKIMARATON

››

SE BLÍŽÍ

TERMÍN SKIMARATONU SE BLÍŽÍ – JIŽ ZA NĚKOLIK MÁLO TÝDNŮ SE VYZNAVAČI BĚŽECKÉHO LYŽOVÁNÍ SEJDOU NA KVILDĚ, V CENTRU DALŠÍHO ROČNÍKU ŠUMAVSKÉHO SKIMARATONU. JIŽ OD PROSINCE PANOVALY NA ŠUMAVĚ IDEÁLNÍ PODMÍNKY NA TRÉNINK. NA CELÉ TRASE ZÁVODU BYLY STOPY KVALITNĚ UPRAVENÉ A I SNĚHOVÁ PŘEDPOVĚĎ NA LEDEN JE PŘÍZNIVÁ, MÁ MRZNOUT I SNĚŽIT.

Hlavní současné úkoly organizačního teamu shrnul sekretář závodu P. Hlava: Před Vánoci jsme začali s mediální propagací závodu, na adresy všech účastníků minulých ročníků jsme rozeslali propozice letošního závodu, začínáme s prezentací ve sportovně zaměřených časopisech, instalovali jsme v šumavských centrech lyžování několik velkoformátových bannerů závodu. Uzavíráme seznam produktů, které naleznou závodníci v závodních taškách. Přesný seznam ještě neznáme, ale mohu prozradit to, že hodnota obsahu startovní tašky plus již dříve inzerované originální lyžařské čepice Craft v cíli bude převyšovat výši startovného. Dalším náročným úkolem bude zajištění

‹‹

a koordinace odvozu závodníků z centra závodu – Kvildy – na start – Modravu. V loňském roce proběhlo vše ke všeobecné spokojenosti a laťka je tudíž hodně vysoko. Do 1. 2. je možné se na závod přihlásit (www. skimaraton.cz) a využít zvýhodněné startovné. Platba je možná bankovním převodem a stejně jako loni i on-line platební kartou. Pro výši startovného je rozhodující datum připsání částky na účet pořadatele. Tak neváhejte. Na Šumavě je krásně!!! Těšíme se na Vás.

A. Novák, Praha 2 J. Kube, Dvůr Králové J. Polášek, Praha 5 M. Krechler, Jihlava P. Doubek, Rokytnice n/Jiz

1911 AMUNDSEN DOBYTÍ JIŽNÍHO PÓLU

1893–96 POSÁDKA NA LODI FRAM

1888 NANSEN PŘECHOD GRÓNSKA

FOTO:

DEVOLD VLNĚNÉ TERMOPRÁDLO Z NORSKA

››

KOMERČNÍ PREZENTACE

DEVOLD VYRÁBÍ PRÁDLO Z NEJJEMNĚJŠÍ VLNY MERINO A JEHO VÝROBKY SE VYZNAČUJÍ PADNOUCÍMI SPORTOVNÍMI STŘIHY A DOKONALÝM ZPRACOVÁNÍM. KOLEKCI PRÁDLA DOPLŇUJE STŘEDNÍ ZATEPLOVACÍ VRSTVA – KLASICKÉ SVETRY A THERMOBUNDY – A SAMOZŘEJMĚ PONOŽKY A ČEPICE.

TRADICE NÁS ZAVAZUJE Zpracování vlny je technologicky velmi náročné a to je jeden z důvodů, proč vlněné prádlo vyrábí tak málo firem. V továrně pana Devolda v norském Ålesundu na 62 º severní šířky se začala vlna zpracovávat už v roce 1853 a dnes se zúročují zkušenosti získávané 155 let. Historie současných konkurentů Devolda na našem trhu nesahá ani dvacet let zpět. Podobně jako ve Zlíně Baťova dynastie postupovala v Norsku rodina O. A. Devolda. Zaměstnancům vytvářela sociální i lékařské zázemí a také využívala technického pokroku. Už rok po uvedení Edisonova vynálezu na trh začaly v továrně svítit žárovky, kanceláře s výrobou komunikovaly od roku 1892 telefonicky a energii továrně i celému městečku dodávala vlastní firemní elektrárna. Prvními zákazníky firmy byli námořníci a největší slávu a prestiž získal Devold na průkopnických expedicích v polárních podmínkách v podání legendárních Nansena a Amundsena, kteří objevovali drsné kraje na lodi Fram. VÝHODY VLNĚNÉHO PRÁDLA Z řady výhod vlny je pro lyžaře asi nejdůležitější fakt, že vlna díky své struktuře hřeje, a to dokonce

‹‹

i v mokrém stavu. Je velmi prodyšná a ani po opakovaném propocení nezapáchá. Všechny vyjmenované výhody jsou zároveň nevýhodou syntetických tkanin, které koncem 20. století ovládly trh. Nyní je trendem návrat k přírodním materiálům, které jsou navíc tak dokonalé a tedy „složité“, že chemicky je ani nelze vyrobit. Výrazný nástup vlny v posledních letech je logickým vyústěním jejích kvalit. Prádlo je totiž tak příjemné a funkční, že jiné než vlněné po vyzkoušení už nikdo nechce nosit. TO NEJLEPŠÍ ZE DVOU SVĚTŮ Základem prádla Devold je vlasově tenká a hedvábně jemná merino vlna, nejjemnější ze všech druhů vlněných vláken. Jediný Devold dokázal technologicky zvládnout spojení přírodní vlny a syntetických vláken a spojit tak výhody obou materiálů. Vlákno Thermolite z polyesteru rychle odvádí vlhkost od těla a vlna zase hřeje. Obě vrstvy jsou spojeny bodovými švy. Tuto směs používá Devold u prádla řady ACTIVE. Vnější tkaninu dvouvrstvého prádla ACTIVE a EXPEDITION tvoří vlna merino, do které je vetkáno 10 % polyamidu, který zajistí vyšší odolnost látky proti oděru.

VÝHODY VLNĚNÉHO PRÁDLA • přírodní termostat – v zimě hřeje, v horku ochlazuje • vysoká prodyšnost • výborně izoluje • hřeje, i když je vlhké • propocené nezapáchá • merino vlna neškrábe • ideální pod Gore-Tex a další membránové oblečení • vysoká ochrana proti UV záření • ohnivzdorné • ekologická výroba vlny

ROZDÍLY VLNY A SYNTETICKÝCH TKANIN VLNA vysoká vysoká ano ano ano ne ne ano

versus izolace tělesného tepla prodyšnost hřeje i vlhká termoregulační schopnost pohlcování vlhkosti zápach po propocení hořlavost látky přírodní materiál

SYNTETIKA nízká nízká ne ne ne ano ano ne

VÝHODY PRÁDLA DEVOLD • příjemný pocit za každého počasí • v chladu hřeje, ve vedru ochlazuje • dvě trika v jednom • padnoucí pánské i dámské raglánové střihy • jen ploché švy, co nedřou • žádný unisex – buďte sexy • dětská kolekce už od miminka • 155 let zkušeností se zpracováním vlny • osvědčilo se v polárních podmínkách už v 19. století

www.norskamoda.cz

2009 SKIAREÁL LESNÁ, KRUŠNÉ HORY, 21.–22. 3. 2009

PŘIJEĎTE SI VYZKOUŠET ŠPIČKOVÉ MODELY BĚŽECKÝCH LYŽÍ PRO SEZÓNU 2009/2010! SWIX NORDIC SKITEST JE PRVNÍ AKCÍ SVÉHO DRUHU V ČESKÉ REPUBLICE. JEJÍM ÚČELEM JE UMOŽNIT ŠIROKÉ LYŽAŘSKÉ VEŘEJNOSTI VYZKOUŠET SI NA SNĚHU NEJNOVĚJŠÍ MODELY BĚŽECKÝCH LYŽÍ (PRO SEZÓNU 2009/10) VČETNĚ NEJVYŠŠÍCH ZÁVODNÍCH MODELŮ ŠPIČKOVĚ PŘIPRAVENÝCH SERVISNÍM TÝMEM SWIX. ZÁROVEŇ MÁTE MNOŽNOST STÁT SE TESTÉRY SWIX NORDIC SKITESTU A PŘISPĚT SVÝM DÍLEM K VÝSLEDNÝM ZNÁMKÁM TESTOVANÝCH LYŽÍ. NAVÍC PAK ZÍSKÁTE MOŽNOST OTESTOVAT A VÝHODNĚ ZAKOUPIT I DALŠÍ ČÁSTI BĚŽECKÉ VÝBAVY (HOLE, DOPLŇKY, OBLEČENÍ …).

DATUM A MÍSTO KONÁNÍ: 21.–22.3.2009 (SO–NE), OD 9 DO 15 HODIN SKIAREÁL LESNÁ V KRUŠNÝCH HORÁCH (900 M N. M.), WWW.SKILESNA.COM

POZOR! VEŠKERÉ LYŽE NA TESTU JSOU OSAZENY VÁZÁNÍM ROTTEFELLA. BOTY SYSTÉMU NIS (NNN) SI PŘIVEZTE VLASTNÍ. MOŽNOSTI PARKOVÁNÍ, UBYTOVÁNÍ, STRAVOVÁNÍ PŘÍMO V MÍSTĚ. BEZPODMÍNEČNÁ NUTNOST ON-LINE REGISTRACE PRO ÚČAST A DALŠÍ INFO NA WWW.NORDICTEST.CZ

„NEJLEPŠÍ VYBAVENÍ JE JAKO PŘIROZENÁ SOUČÁST VAŠEHO TĚLA. POHODLNÉ VEDENÍ LYŽE, PŘIROZENÝ POHYB A EFEKTIVITA VAŠEHO ÚSILÍ VÁM UMOŽŇUJÍ PODAT TEN NEJLEPŠÍ VÝKON.“

www.SalomonSports.com

– MATS LARSSON, ŠVÉDSKO, STŘÍBRNÝ MEDAILISTA Z MISTROVSTVÍ SVĚTA V SAPORU 2007

Lyže: EQUIPE 10 CLASSIC Boty: S-LAB CARBON CLASSIC Vázání: SNS PILOT EQUIPE CLASSIC

Výhradní dovozce a distributor pro ČR: AMER SPORTS Czech Republic, s. r. o., www.amersports.cz Aktuální seznam prodejců Salomon naleznete na www.amersports.cz.