NORDIC 49 - únor 2019 by SLIM media s.r.o.

Srdcař, kterého zastavilo srdce: rozhovor s Danielem Tynellem

Krok–sun–krok soupaž: ww.nordicmag.cz

nová technika soupaže do kopce

Negativní energetická bilance:

sportovní výživa vytrvalostních sportovců

Běžkování v okolí rakouského Kufsteinu

Cena: 59 Kč | 2,49 €

NORDICmag 49 únor 2019

NORDICmag 49

únor 2019

ww.nordicmag.cz

Backcountry vybavení 2019

READY WHEN YOU ARE

Jednoduše vyměnitelný mohérový pás.

Výhradní dovozce a distributor pro ČR a SR: AMER SPORTS Czech Republic s. r. o.

OBSAH 3 OBSAH

NORDICsport

8 12 16 18 20 22 24

rdcař, kterého zastavilo srdce: Rozhovor s Danielem Tynellem S Běžecké lyžování očima norské trenérky Guro Tveito: Může i žena být trenérkou? Dobrosrdečný tvrďák Jussi: Juha Mieto – finský legendární běžec na lyžích Ohlédnutí za evropským mezinárodním projektem pro mladé běžce na lyžích Ze zákulisí: Závodníci na sociálních sítích Reporty ze severu: Zajímavosti ze Severní Ameriky a Skandinávie Vox populi: Retrospektivní sankce za doping a motivace sportovců

28 32 38 40

istorie výroby lyží v Krkonoších: 65 sezón výroby lyží u Bartoňů H Lyžování nadivoko: Backcountry materiál 2019 Doháníme svět: Speciální trenažér na kolečkové lyže v ČR Zmydlili jsme celou Evropu: Vzpomínka na úspěšné servismany a závodníky na EOYFu 2001

NORDICtech

NORDICuniverzita

44 46 48 50 52 54 58 62 64

rok–sun–krok soupaž: Nová technika soupaže do kopce K Lyžařský trénink, nejen na suchu: Rozvoj síly Trénink versus nemoc či zranění: Jak trénovat, když se dostaví problémy Posilování dolních končetin: Tipy na cviky Stárneme všichni: Bolí záda! Sportovní psychologie: Poruchy příjmu potravy u sportovců Negativní energetická bilance: Sportovní výživa vytrvalostních sportovců Lyžaři a chlad: Když je zima Provoněný den s Lindou: Sport a bylinky

FOTO: SWITZERLAND TOURISM

NORDICmag

70 Evoluce závodních tratí: Dál, výš, rychleji? 76 Od Innu na skok na lyže: Běžkování v okolí rakouského Kufsteinu 80 SkiResort Černá hora – Pec: Nejen ráj sjezdařů

Alpe di Siusi / Seiser Alm

A paradisiac mountain plateau in the middle of the UNESCO Dolomites

175 km sjezdovek / 80 moderních lanovek a vleků / 80 km běžkařských tratí / 23 km sáňkařských drah / 3 Funparky pro děti 60 km zimních cest pro turistiku / 50 km cest pro sněžnice / nejlepší italský snowpark 2018 Alpe di Siusi / Seiser Alm, Tel. +39 0471 709 600, info@seiseralm.it, seiseralm.it

www.seiseralm.it

Alpe di Siusi / Seiser Alm: Z Prahy pouze 650 km

Bolzano Bozen

Foto: Seiser Alm Marketing/Helmuth Rier, F-Tech, Komma Graphik

FOTO: JIŘÍ BOŠEK, SVAZ LYŽAŘŮ ČR

REDAKCE

Václavák na Vysočině Letošní prosinec byl po několika letech lyžařům nakloněn a přinesl sníh nejen do výše položených míst. Vánoční teplý monzun opět řádil, ale na horách ve většině případů bylo možné lyžovat. Někdo vyrazil do stopy během vánočních svátků, někteří šťastlivci si volno prodloužili až do nového roku a užívali sněhových radovánek déle. A že těch běžců na lyžích bylo opravdu požehnaně, mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, když jsem několikrát navštívila Vysočina Arenu v Novém Městě na Moravě. Na Vysočině totiž nebylo jiného místa pro běžkaře než 3 km dlouhý závodní okruh, který byl veřejnosti otevřen pouze v určitých hodinách. Právě v tuto dobu připomínaly tratě doslova turistický ruch na Václavském náměstí, a to nepřeháním. Počítat bych to nechtěla, ale zhruba bych tipla, že jen na stadionu se pohybovalo 300 lidí a na ostatních částech trati dalších 200. Chápu, že jsou davy na Jizerských a dalších horách, kde je relativně mírný profil, ale proč se dřeli právě zde? Jestli si chtějí vyzkoušet, co absolvovali biatlonisté v rámci Světového poháru před Vánoci, nebo se jdou tímto brutálním způsobem provětrat a udělat si výlet na 3km kolečku, vypotit cukroví, pobýt na čerstvém vzduchu a dát si potom zase za odměnu cukroví? Ať je to, jak je, všichni tito lidé, včetně dětí, měli můj obdiv, protože vyjít, nebo dokonce vyjet, na lyžích některá náročná stoupání dá opravdu zabrat. Často zavěšeni do hůlek se uprostřed kopce rozdýchávali. Nezalekli se ani nejprudší zatáčky na trati, která byla pojmenována „Šlesingrova“. Při jednom ze Světových pohárů v biatlonu zde totiž spadl Michal Šlesingr a už mu to nikdo neodpáral. A právě nad tímto nebezpečným sjezdem se štosovaly zástupy běžkařů a přemýšlely, jestli to sjet a případně kudy. Nevšimla jsem si jediného lyžaře, který by to při pohledu do díry vzdal a otočil zpět do protisměru. Každý to poslal do jedné z vyplužených kolejí a hledal místo, kam si ustele. Pokud měl štěstí a sjezd ustál, tak sbíral své kamarády nebo rodinné příslušníky. Je vidět, že čeští běžkaři nejsou žádná ořezávátka a že se ničeho nezaleknou. A když je sníh, chtějí si ho užít za každou cenu. Užívejte bílé stopy i v roce 2019 a nezalekněte se žádné výzvy! Skol Adéla

REDAKCE ŠÉFREDAKTORKA Adéla Boudíková ZÁSTUPCI ŠÉFREDAKTORKY Petr Socha, Tomáš Gnad EDITOR Tom Řepík GRAFIKA Petr Antoníček Markéta Antoníčková Michal Šindler INZERCE Petr Havelka Veronika Bezpalcová Tom Řepík DISTRIBUCE Andrea Rosenbaumová Marie Potužilová INTERNET Adéla Boudíková, Petr Havelka, Tomáš Roba REDAKTOŘI Tomáš Gnad Eva Chalupová Martina Chrástková Petr Jakl Tomáš Kálal Jaroslav Knápek Jakub Opočenský Marek Pazderský Aleš Suk Libor Vítek Příspěvky, fotografie a názory zasílejte na adresu redakce:

Napiš mi! Pokud budeš mít nějaký nápad, který by tě ze světa běžek zajímal, sem s ním: adela.boudikova@snow.cz Adéla Boudíková, šéfredaktorka NORDIC

nordic@snow.cz

Obálkové foto: Swix Cena: 59 Kč / 2,49 EUR

VYDAVATEL SLIM media s.r.o., Husitská 344/63, Praha 3 IČ: 27175511

ADRESA REDAKCE SNOW Husitská 344/63 130 00 Praha 3 – Žižkov redakce@snow.cz ( 222 780 286 JAZYKOVÁ KOREKTURA Kamila Knopová INZERCE inzerce@snow.cz PŘEDPLATNÉ objednávky na www.nordicmag.cz nebo na predplatne@snow.cz Vychází 4x ročně. Toto číslo vyšlo 17. ledna 2019, další vyjde 21. února 2019. MK ČR: E17201, ISSN: 1802-2979 Rozšiřuje PNS a.s. a síť sportovních prodejen. Články označené tímto logem jsou komerční prezentací.

OFICIÁLNÍ PARTNER

PARTNEŘI Šumavský skimaraton Stopa pro život Skitour

Photo © Reese Hanneman

ANOTHER BEST DAY

KLASICKÉ LYŽOVÁNÍ, MODERNÍ ŽIVOT x10 clASSic

Vychutnejte si skvělou jízdu za jakýchkoliv sněhových podmínek a to bez nutnosti složité přípravy lyží. Lehkost, neuvěřitelně snadné použití a maximální přilnavost zajistí, že to bude váš další nejlepší den. Bez ohledu na to, na jakém sněhu zrovna pojedete. To vše díky lyžím Rossignol s technologií R-SKIN.

TuRNAmic RAcE pRO clASSic

x-ium R-SKiN pREmium

fORcE 9

www.rossignol.cz www.bretton.cz

SPORT OSOBNOST

Srdcař,

Daniel Tynell, suverénní vítěz Vasova běhu v roce 2009

kterého zastavilo srdce

Text: Marek Pazderský Foto: Vasaloppet

Daniel Tynell patří mezi nejslavnější lyžaře Vasova běhu, vyhrál ho celkem třikrát a třikrát byl druhý. Závodní dráhu musel opustit kvůli srdečnímu infarktu, ale běžky zůstaly jeho srdeční záležitostí. Stará se o svůj závodní tým, který se specializuje na dálkové běhy na lyžích, pořádá tréninkové kempy pro amatérské lyžaře a obnovil tradici nejtěžšího závodu na běžkách na 220 km.

anieli, ve Švédsku jsi známá celebrita a i v Čechách patříš mezi těch pár běžců na lyžích, kteří visí na plakátu doma na zdi jako motivace. Cítíš se jako hvězda? Děkuji ti za slova chvály, ale určitě se necítím jako nějaká hvězda. Jsem jenom šťastný, že jsem mohl dělat, co mě bavilo a měl jsem šanci stát se jedním z nejúspěšnějších dálkových běžců na lyžích. Jsem pyšný na to, čeho jsem dosáhl a samozřejmě mě těší, že jsem svými výkony inspiroval i další sportovce.

A jak si své popularity užíváš? Užívám si ji tím způsobem, že dělám to, co mám rád a mohu pomáhat dalším lidem, a to především díky své poměrně úspěšné kariéře lyžaře. V tom vidím asi největší výhodu.

nového švédského nástupce, který by mohl vaše úspěchy zopakovat? Určitě, je tu mnoho dobrých lyžařů, jako je Anton Karlsson nebo Oskar Kardin, kteří patří mezi horké kandidáty v současné době. Co Jizerská 50? Kolikrát jsi ji jel a jak se ti líbila? Byl jsem na ní tolikrát, že ani nevím, kolikrát přesně jsem závod jel. Ale moc dobře si pamatuji, že to pokaždé byla velká výzva a vždy bylo velmi těžké připravit dobře lyže. Buď byla mlha, nebo střídavě drobně sněžilo či pršelo a často se teplota pohybovala kolem 0 °C. Prostě velký závod se vším všudy.

Kdo byl pro tebe v dětství největším vzorem? Mohu jednoznačně říct, že to byl Torgny Mogren.

Seděl ti zdejší profil? Ano, ten profil vůbec není jednoduchý a samozřejmě je tu těžko dosažitelná první prémie na velkém a dlouhém kopci, která je vždy pro všechny velkým lákadlem. To platilo i pro mě. Většinou, kdo nebyl nahoře v první skupině, tak už neměl šanci s tím ve zbytku závodu nic udělat, takže se muselo jet naplno hned od začátku.

Běh na lyžích je pro tebe sport číslo jedna. Dělal jsi ho už od mala, nebo tě životem provázely i jiné sporty? Ano, ano, dělal jsem běh na lyžích od mala, ale zároveň s tím jsem se věnoval i orientačnímu běhu, který je v naší zemi také obrovsky populární.

Jak jsi vnímal atmosféru závodu? Byla vždy hodně specifická. Na startu jsem se cítil dost nervózní, protože jsem nevěděl, co můžu od sebe očekávat a co nás čeká na trati. V době, kdy jsem nejvíce jezdil, býval tento závod prvním velkým závodem v sezóně, a to je člověk vždy nesvůj.

Vyhrát 3x Vasaloppet se každému nepoštěstí, já sám byl při jednom tvém vítězství na 50. místě a s tebou jel jen chvilku. Připravoval ses na Vasák nějak speciálně, nebo jsi to jezdil jen jako jeden ze závodů v seriálu během sezóny? Výborně, gratuluji k 50. místu, to také není zadarmo. Vasaloppet je opravdu něco speciálního, je to vždy závod roku, ke kterému směřuje veškerá příprava. Na druhou stranu jsem lyžoval vždy od listopadu do dubna a měl rád i jiné závody, jako například Marcialongu, König Ludwig Lauf a Birkebeinerrennet.

A znáš jeho historii? Ano, znám ji. Četl jsem o ní hned při své první účasti. Myslím, že právě to dělá závod závodem. Vzdávat hold všem těm lidem uctěním jejich památky je úžasné a jsem rád, že jsem toho mohl být součástí.

Zařazoval jsi do přípravy na Vasák nějaké oblíbené důležité tréninky? Závěrečnou přípravu na Vasák jsem si vždy užíval a potřeboval se naladit do správného módu. K tomu jsem potřeboval poslední dva týdny před závodem, kdy jsem upravil jak trénink, tak stravu a pitný režim. Kladl jsem velký důraz na to, abych během celé dlouhé a těžké sezóny měl vždy dostatek karbohydrátů, které pro mě byly nesmírně důležité. Ze Švédů jsi vyhrál třikrát Vasák ty a Jörgen Brink a od té doby nic. Vidíš nějakého

Daniel Tynell Narozen: 6. ledna 1976 v Dalarně ve Švédsku Nejlepší výsledky: • Vítěz Vasova běhu (2002, 2006 a 2009) • 2. místo – Vasův běh (2010, 2012 a 2013) • 3. místo – Vasův běh (2001) • Vítěz König Ludwig laufu (2007 a 2008) • 2. místo – Birkebeinerennet (2006) • 2. místo – Engadin Skimarathon (2010) • 3. místo – Marcialonga (2009) V březnu 2015 utrpěl infarkt myokardu a následně oznámil konec závodní kariéry.

S klidem mohu říct, že pro běžce na lyžích je výborné Švédsko, je tu mnoho zajímavých areálů. Ze zimních středisek jsem si zamiloval Seefeld, patří mezi jedno z nejhezčích míst v Alpách. V létě to mám hrozně rád v okolí Falunu/Borlänge, a pak všechny areály, kde jsou krásné hory a nejen rovina. Závod? Aj, to je opravdu těžké. Musím respektovat Vasaloppet, ale je tu i Marcialonga, La Diagonela a další. Ideální délku závodu samozřejmě může ovlivnit mnoho faktorů, ale podle mě by měl dlouhý závod (lauf) trvat minimálně tři hodiny, optimálně čtyři. Kilometry totiž někdy úplně nevypovídají o skutečné délce závodu.

Závěrečnou přípravu na Vasák jsem si vždy užíval a potřeboval se naladit do správného módu. K tomu jsem potřeboval poslední dva týdny před závodem, kdy jsem upravil jak trénink, tak stravu a pitný režim. Chtěl bych ti položit v rychlosti pár otázek týkající se běžeckého lyžování. Kterou zemi, zimní středisko a místo pro letní trénink máš nejradši? Který závod je tvůj nejoblíbenější a jaká délka závodu ti nejvíce vyhovovala?

Máš svůj tým, za který jsi závodil a nyní ho šéfuješ. Je snazší závodit, nebo dělat bafuňáře? Myslím si, že je pro mě lehčí být šéfem než závodníkem. Vím, co závodníci potřebují a znám i specifika jednotlivých závodů. Díky

SPORT OSOBNOST

tomu mám představu, co je kde potřeba zařídit, kde je lepší bydlet, kolik potřebujeme občerstvovačů atd. Potkáváme se v zimě na závodech, já už jsem také v roli servismana a manažera. Nejde si nevšimnout, že jste trochu „jiný“ tým. Profesionální, ale zároveň rodinný, se spoustou fanoušků a dobrovolníků, co vám pomáhají. Také pořádáte tréninkové kempy pro amatéry, to byl od začátku plán, nebo to vzniklo spontánně? Na začátku bylo hlavní myšlenkou vybudovat „Tým Daniela Tynella“ a společně s rodinou a přáteli jsme se snažili vytvořit co nejlepší podmínky pro lyžování. Pak se na závodní scéně objevila Ski Classics a s mým bratrem jsme vytvořili Team Tynell, v rámci něhož pořádáme různé sportovní kempy a kurzy, kde radíme hlavně amatérským lyžařům, jak co nejlépe a nejefektivněji sportovat.

Musím přiznat, že teď už mnohem více času trávím na motorce. Jezdím všechno, enduro i motokros. Ale jinak jsou samozřejmě kolečkové lyže perfektní a hodně pomáhají v tréninku během léta a podzimu. I mně, ale už jen s tím cílem udržet si postavu v nějakém normálním stavu. A na co všechno se zaměřujete? Je toho poměrně hodně. Od vedení Teamu Tynell, přes pořádání závodu na běžkách na 220 km Red Bull Nordenskiöldsloppet a Guide World Classics tour, dále na manažerské a instruktorské lekce až po provozování zahradnictví spolu s mojí ženou. Pro mě osobně je vždy krásné vidět podél trati usměvavou „Mama Tynell“. Jezdí na všechny závody? Po celý čas, všechny roky a na všech závodech je vždy s námi! … Miluje to a my za to milujeme ji! Po závodech často jezdíte s kamionem. Je v tvém vlastnictví nebo ho máte půjčený? V současné době ho máme půjčený od závodního automobilového týmu. Co vše máte uvnitř a jak vám na závodech pomáhá? Máme zde ložnici s devíti postelemi pro závodníky i servis. Velkou lyžárnu se vším potřebným vybavením, navíc se sem vejde jedno osobní auto, které s sebou bereme při cestách mimo Švédsko. Je to velmi praktické a pomáhá nám to na všech závodech. Máš nějaké veselé historky ze svých cest po závodech? Ano, mám. Je jich opravdu hodně a myslím, že to jednou vydá na několik knih.

V současnosti se Daniel stará o svůj laufařský tým, pořádá závody a sportovní kurzy pro běžce na lyžích a také provozuje zahradnictví spolu se svojí ženou

Jsi zároveň šéfem velkých závodů na kolečkových lyžích, vlastně celého letního seriálu. Moc se mi to líbí, podporuješ tím náš sport i přes

léto. Vyrazíš si občas taky na kolce, nebo už jen na svoji oblíbenou motorku? (Smích) Musím přiznat, že teď už mnohem více času trávím na motorce. Jezdím všechno, enduro i motokros. Ale jinak jsou samozřejmě kolečkové lyže perfektní a hodně pomáhají v tréninku během léta a podzimu. I mně, ale už jen s tím cílem udržet si postavu v nějakém normálním stavu. Kolik má seriál závodů a plánujete ještě nějaké přidávat, nebo spíš udržet současný koncept? V současné době jsou součástí seriálu čtyři závody. Dva v Norsku, jeden ve Švédsku a jeden v Itálii. Je to vždy složitá otázka a nekonečná diskuze mezi závodníky a týmy, kolik závodů by vlastně mělo být. Chtěli bychom, aby se z této série stalo světové turné, ale k tomu potřebujeme, aby ti nejlepší závodníci celou tour absolvovali. Rozpočet seriálu není tak vysoký, abychom si mohli dovolit financování nejlepších sportovců, navíc malé týmy dávají přednost letní přípravě před závody, nebo nemají dostatek peněz objíždět závody ještě v létě. Ale určitě chceme naši tour stále vylepšovat, posouvat dál a dělat perfektní závody pro všechny lyžaře i mimo hlavní sezónu. Co by se muselo stát, aby se do seriálu dostal nějaký český závod? Možné by to bylo. Důležité je, aby trať odpovídala svojí délkou dálkovým běhům a závod přispěl ke zkvalitnění celé Guide World Classics Tour. Co Mallorca? Poslední dobou velmi oblíbená destinace, v podstatě ráj pro kolečkové lyže. Co ty o ní soudíš? Mallorca je prostě super. Máme zde celkem tři kempy pro amatérské lyžaře od září do října a profi tým sem jezdí poslední tři roky na pravidelné soustředění. Dá se zde udělat perfektní trénink po celý rok.

se kvalitně odpočívat je umění. Díky tomu se pak zpětně dá mnohem lépe trénovat. Spousta lidí dělá chybu, že jde na těžký trénink unavena (nemyslím jen sportem) a pak trénink nemá potřebnou kvalitu. Nemůžu s tebou dělat rozhovor a vynechat závod Redbull Nordenskiöldsloppet. Jak tě to napadlo? S tím nápadem přišel už v roce 1884 Adolf Erik Nordenskiöld, když chtěl spolu s některými Sámy dokázat ostatním, že lidé mohou závodit na lyžích na velmi dlouhé vzdálenosti. Trať už tehdy měřila 220 km. My jsme jen převedli tehdejší ideu do reality po 132 letech, a to v roce 2016.

První místo na Vasově běhu v roce 2012 získal v těsném finiši Oskar Svärd (vlevo) před Danielem Tynellem (uprostřed) a Stanislavem Řezáčem (vpravo)

Znamená to pro laufaře definitivní konec s ledovci a bude se už jezdit jenom sem? Nemyslím si, že definitivní. Pořád je rozdíl jezdit na kolečkových lyžích a na sněhu, ale záleží na prioritách tréninku a možnostech jednotlivých lyžařů. Když se vrátím k zimě, co vlastně říkáš na současný trend jezdit vše jen soupaží? Ať se to někomu líbí, nebo ne, je to jasná volba pro celou špičku startovního pole, teda kromě Reistadlöppetu, zde stále ještě vyhrává klasika … zatím. Myslíš, že klasika úplně vymizí, nebo se ustálí tři styly? Je to otázka. Každopádně dnes, aby se vyplatilo vzít si lyže s voskem, tak musí být hodně těžký profil a dobrá podmínka pro mazání. Proto bude v dálkových bězích určitě převládat soupaž. A co vlastně tvoje slavná vítězství na Vasáku, jel jsi jen soupaží, nebo ještě klasicky? Možná budeš překvapen, ale během všech svých vítězství jsem měl na lyžích namazaný stoupací vosk. A napadlo tě tehdy, že se jednou i Birkebeinerrennet bude vyhrávat na holých lyžích? Ne, to opravdu tehdy ne. Ale když ho pak Jörgen Aukland jeden rok dojel soupaží na 4. místě, došlo nám všem, že to bude možné. V jakém poměru jsi trénoval klasiku/soupaž/bruslení?

Ještě před začátkem Ski Classics se začalo hodně trénovat soupaží a poslední roky to ještě mnohem více umocnily. Je pravdou, že už si ani nepamatuju, kdy jsem byl naposled bruslit. Jak se díváš na dělení laufů a Světového poháru? Světové poháry může jezdit jen malá skupinka lyžařů, zatímco závodů Ski Classics se může zúčastnit každý, kdo rád běžkuje. Proto je tento sport mnohem populárnější v poslední době než Světový pohár. Určitě tomu přispěly i televizní přenosy a zkvalitnění soutěže. Většina lyžařů roste pro reprezentaci a až po neúspěchu nebo na konci kariéry přechází na laufy. Bude to tak i nadále, nebo se začnou mladí závodníci rovnou specializovat na dálkové běhy? Dříve to tak vždy bylo, ale v poslední době se situace dost mění a spousta mladých závodníků se už od mladého věku specializuje na dálkové běhy, zvláště mnoho závodníků z Norska si volí tuto novou cestu. Tvým trenérem byl Christer Skog, pod kterým svých největších úspěchů dosáhl také Martin Koukal. Byl jeho systém v něčem odlišný od klasického severského tréninkového modelu? Nemyslím si, že by se v něčem lišil. Hlavní rozdíl v jeho tréninkových metodách byl ten, že dokázal trénink vždy přizpůsobit na míru danému závodníkovi. Zaměřoval se zejména na regeneraci a jak ji co nejvíce zkvalitnit. Vždy říkal, že trénovat umí každý, ale naučit

Kolik kilometrů jsi nejvíce ujel ty? Nejdelší tréninky měřily kolem 100 km, ale myslím, že jen na kolečkových lyžích. Na běžkách jsem nejvíce ujel 90 km během Vasova běhu. Kdy se konečně taky postavíš na start? Ne! Určitě to teď není můj nejbližší plán. Ale možná jednou… Jaké máš ohlasy od kamarádů z elitních závodníků, co ten závod už jeli? Mám jich hodně, všichni to hodnotí jako skvělý závod. Někteří ho doslova milují, druzí říkají, že je to absolutně šílené! Myslíš, že do budoucna bude těchto extrémních závodů více, nebo jeden stačí? Určitě přibudou. Lidé milují výzvy a extrémní závody. Co dělá Red Bull Nordeskiöldsloppet výjimečným, je jeho historie z roku 1884. Je to něco, co můžete reálně cítit, když se ho zúčastníte. A co říkáš na nový rekord při 24hodinovce (ujetých 472 km a průměrná rychlost 19,66 km/h)? Kam až se dá posunout? Myslím, že všechno se dá překonat, nebo bys řekl, že ne? Díky moc za rozhovor a držím palce, ať je tvá bafuňářská práce stejně úspěšná jako sportovní kariéra.

Marek Pazderský Šéf Silvini Madshus Teamu a provozovatel servisního centra pro lyžaře Mára servis v Bedřichově a na Jizerce

SPORT OSOBNOST

Guro byla vždy soutěživá a chtěla být lepší než kluci. Chtěla ukázat, že je dobrou trenérkou, i když je holka. V Norsku vyvolala velký rozruch díky své diplomové práci, kde poukazuje na nedostatek trenérek v běžeckém lyžování

Buďte v pohodě!

Text: Jakub Opočenský Foto: archiv Guro Tveito

Trénink očima norské trenérky Guro Tveito

V Norsku si přivydělává řada mladých sportovců trénováním mládeže do 16 let. Mezi nimi je minimálně třetina dívek, ale u juniorů a starších kategorií je trenérek jako šafránu. O tom, že jich je na vrcholové úrovni je málo, není pochyb, nicméně v Norsku se snaží tento trend zvrátit. Guro Tveito je 28letá bývalá lyžařka a nyní trenérka na sportovním gymnáziu Dønski vgs. Před dvěma lety vzbudila v Norsku poměrně velký ohlas její diplomová práce na téma „Nedostatek profesionálních trenérek v běžeckém lyžování.“

řestože je trenérek nedostatek, některé za sebou nechaly nesmazatelnou stopu. V Norsku si udělaly výborné jméno např. Švédka Johanna Ojala, kterou si vybral jako trenérku do svého tehdejšího týmu LeasePlan Go Thomas Alsgaard. Brit Baldishol vedla před několika lety norskou juniorskou reprezentaci. Po ukončení závodní kariéry působí jako trenérka na sportovním gymnáziu NTG v Lillehammeru Marthe Kristoffersen. Guro jsem znal před nástupem na Dønski jen od vidění, ale předcházela ji pověst velice

schopné trenérky s výbornými kontakty. Navíc přicházela z největšího klubu Lyn, hodnotíme-li členskou základnu. Tam zažila spolupráci se současným trenérem mužské reprezentace E. M. Nossumem a bývalým trenérem Alsgaardových „tygrů“ a nyní anglickým reprezentačním trenérem H. Ch. Stadheimem. A aby toho nebylo málo, na Norges idrettshøgskole (sportovní vysoká škola v Oslu, NIH) byla spolužačkou současného čínského trenéra Kristiana Bjuneho Sveena. Vyrostla tedy „bok po boku“ současných trenérských es. Nástup na Dønski rozhodně nebyl jednoduchý. Specializace běhu na lyžích se rozjížděla třetím rokem a stále se jednalo spíše o „náběhový“ režim než pevně

zakořeněnou strukturu. Za tu dobu se na její pozici vystřídali tři trenéři. Ihned po nástupu jí oznámili, že si musí do měsíce dodělat řidičák na minibus s vlekem a za měsíc si mohla odškrtnout další splněný úkol. Guro, jak by ses ve zkratce popsala? Je mi 28 let a pocházím ze západního pobřeží z města Voss. Posledních 8 let trvale žiji v Oslu, z čehož jsem 6 let strávila na NIH. Nejdříve jsem začala studovat bakalářské studium obor trenérství a sportovní psychologie. Po roce jsem přešla na pedagogiku a učitelství se zaměřením na sport a tělesnou výchovu. Své vzdělání jsem nakonec ukončila

Často říkám sportovcům, kteří jsou stresováni kvůli svým výkonům, buďte v pohodě, tohle je jen běh na lyžích! Na světě jsou horší věci, než že se vám nepovede závod norského poháru. magisterským studiem v oboru trenérství a sportovní psychologie. Ještě než jsem se přestěhovala, tak jsem jako trenérka pomáhala s 13–14 let starými dětmi doma ve Voss a po přestěhování jsem začala v Lyn, kde jsem trénovala různé věkové kategorie. Nyní působím druhým rokem na Dønski vgs. Do 20 let jsem byla sama aktivní závodnicí a studovala na obdobném sportovním gymnáziu ve Voss. Byla jsem velice motivovaná a trénovala poměrně hodně, někdy možná až příliš, což vyústilo v menší přetrénování. Mým nejlepším výsledkem v norském poháru bylo 14. místo ve sprintu, ale mnohem víc si cením několika vítězství v různých bězích do vrchu. Nyní už trénuji pouze pro zábavu a občas si zaběhnu i nějaký závod. Na běžeckém lyžování miluji zejména práci na čerstvém vzduchu a výbornou komunitu, kde všichni hoří pro sport. Přestože je norská lyžařská základna obrovská, s většinou trenérů se známe a vždy se rádi vidíme. Musím ale přiznat, že někdy jsem z běžeckého lyžování docela unavená. U lyžování jsem strávila velký kus života. Občas si přeju, abych neměla práci jako koníček, protože to je i trochu vysilující, vše se točí kolem běhu na lyžích. Navíc ne vše je tak, jak by mělo být a některé věci se ubírají trochu špatným směrem. Vybavení za několik tisíc pro mládež, zprofesionalizování mládežnického sportu, zdravotní problémy spojené s tréninkem a závoděním v chladu, tlak na výkon ze všech stran. Myslím, že by se všichni měli trochu zamyslet a zvolnit. Často říkám sportovcům, kteří jsou stresováni kvůli svým výkonům, buďte v pohodě, tohle je jen běh na lyžích! Na světě jsou horší věci, než že se vám nepovede závod norského poháru.

Proč sis vybrala působení jako trenérka běžeckého lyžování? Abych řekla pravdu, nikdy jsem si to nevybrala, tak nějak se to stalo. Když jsem začala studovat vysokou školu sportu, nevěděla jsem, čím přesně chci být, ale někdy kolem 24 let se to změnilo. Stále častěji mi říkali, že jsem ve studiu dobrá, a to mi dodalo motivaci a nakoplo k dalšímu zdokonalení až k dokončení školy. Navíc jsem soutěživá a motivovalo mě být lepší než kluci. Chtěla jsem jim ukázat „jsem dobrá, i když jsem holka“. Také jsem vždycky výborně zapadala do kolektivu, kde bylo víc kluků, a to prostředí mě svým způsobem i ovlivnilo. Máš nějakou tajnou tréninkovou filozofii, případně jaké metody a hodnoty jsou pro tebe a pro spolupráci se svěřenci důležité? Neřekla bych, že mám nějakou filozofii, ale snažím se, aby všechno fungovalo co nejlépe a jednoduše. Nejvíc se starám o celkové zatížení sportovců v kontextu všech aktivit. Vycházím především ze své osobní zkušenosti, kdy vím, že existuje období, kdy toho má sportovec hodně, ne vše se točí kolem sportu a člověk musí „bojovat“ na více frontách. Při rozhovorech se svěřenci dbám na to, aby znali dokonale své tělo. Nezajímám se tolik o počet celkových hodin, ale počet kvalitních tréninků ideálně zakomponovaných do jednotlivých dní. Na začátku je nutné vypracovat si se svěřenci oboustrannou důvěru a fungující vztah. Svěřenec si musí být jistý, že se mnou může mluvit o čemkoliv a zároveň musí věřit tréninkovému plánu, který společně korigujeme. Vidím, že mým úkolem je často role psychologa, poradce, kamaráda, učitele, matky a trenéra.

Jaké tréninky máš nejraději? Jsi typ trenéra, který spíš pozoruje, nebo se aktivně účastníš tréninků? Velmi ráda mám intervalové tréninky, zejména běžecké intervaly. Snažím se, aby se sportovci v průběhu intervalů opravdu vydali ze všeho. V tomto směru si myslím, že je důležité pracovat s větší skupinou sportovců, kde se všichni hecují, motivují a zároveň každý najde nějaký sparing. Navíc mám velmi ráda silové tréninky s vlastní vahou těla, různá imitační cvičení a tréninky zaměřené na techniku. Osobně se domnívám, že technika je moje nejsilnější trenérská stránka. Snažím se, aby sportovci pohybu sami porozuměli a měli z toho co největší užitek. Místo toho, abych jim říkala, tlač boky dopředu, vysvětluji jim, co je nutné udělat např. váha musí být přenesena na přední části chodidel, pokrčení v kotníku atd. Dřív jsem byla na trénincích více aktivní, nyní mě spíše najdete pobíhat s kamerou, případně doprovázím sportovce na kole. Navíc většinu tréninků klukům nestíhám, a tak se snažím o co největší aktivitu kolem, jak ty říkáš „cheerleading“. Napsala jsi diplomovou práci: „Nedostatek profesionálních trenérek v běžeckém lyžování.“ Máš sama chuť jednou pracovat jako reprezentační trenérka. Monica Kørra je nyní teprve druhá trenérka juniorské reprezentace po Brit Baldishol, co to pro tebe znamená? Je trochu zvláštní, ale nikdy jsem nesnila o tom, že bych mohla být trenérkou národního týmu, ačkoli jsem velmi ráda, že se prosazuje více trenérek na vysoké úrovni. Vše kolem reprezentačního týmu od cestování, dny mimo domov, zvládnutí médií a celkového stresu apod., není něco, co opravdu

Rozbor techniky na podzimním soustředění na ledovci Dachstein

SPORT OSOBNOST

chci. V létě jsem o tuto pozici ani nežádala, nyní se soustředím na práci v Dønski, kde mohu dále rozvíjet i své manažerské schopnosti. Navíc pomalu začínám přemýšlet nad rodinou a pak to bude velmi složité. Jak je rozdílná trenérská práce v oddílu např. Lyn od sportovního gymnázia Dønski vgs.? Největší rozdíl je plat a pracovní doba. V Lyn byly prakticky všechny tréninky ve večerních hodinách kolem 18. hodiny a soustředění probíhala o víkendech či svátcích. Postupně se mi zdálo, že nemám volný čas a začínalo to být únavné. Kromě toho je odměna za tréninky velmi špatná v kontextu např. odměny na sportovním gymnáziu. Můžete mít pocit, že pracujete na plný úvazek, ale plat bude odpovídat asi 20 % pozici na gymnáziu. Pro nástup na sportovní gymnázium mě hnala velká vnější motivace, a to především 3 hlavní faktory: volné večery, mimo sezónu volné víkendy a normální plat. V práci jsem velmi spokojená, každý den je jiný a těším se z každého pokroku svých svěřenců. Navíc pracovní prostředí je výborné jak uvnitř učitelského sboru, tak společně s dalšími trenéry Eirikem Gjøsæterem a tebou. Běžecké lyžování se postupně vyvíjí, jakou vidíš budoucnost? Nemyslím si, že v následujících 30 letech budeme svědky stejně rychlého vývoje jako doposud. Je dost možné, že klasická technika za 10 let vymizí, což se doufám nestane. Jsem trochu konzervativní, co se týká vývoje běžeckého lyžování, mám ráda tradiční závody. Můžeme také vidět, že se celkové pojetí dálkových a distančních běhů čím dál více liší. Doufám, že se začne dařit i dalším zemím, které vyzvou norské závodníky. Jsem v podstatě radši, když třeba Američanky získají medaili než Norky, protože to je „zdravé“ zpestření pro náš sport. Vidíš nějaký zásadní rozdíl, když jsi byla sama závodnice a teď jako trenérka? Největší rozdíl vidím ve výbavě mladých sportovců. Teď už mají některé 12leté děti nejdražší hole a několik párů lyží. Sama jsem měla karbonové hole poprvé v 17 letech a se stejnými jezdím dodnes. V kontextu tréninkové metodiky je nyní daleko větší zaměření na techniku, sílu, rychlost a také máme nové metody na zdokonalení techniky. V době mé aktivní kariéry jsme jezdili kolečka, kde nás trenér v průběhu opravoval, občas jsme najezdili 20 km na 1 km dlouhém okruhu. V té době byl hodně populární také „blokový“ trénink, tj. několik těžkých intervalů po sobě, což třeba mně osobně nevyhovovalo

rozhovor o mém názoru na integraci nových pravidel v souvislosti se zákazem soupaže. Také není běžné, aby byly trenérky součástí testovacího týmu. Když jsem působila v Oslu v týmu Kollen, byla jsem jediná dívka, která testovala lyže, hlavní servisman k tomu byl slušně řečeno velmi skeptický. Otestoval si mě tím, že mi namazal obě lyže stejným stoupacím voskem a čekal na moji reakci. Když jsem mu po testu vysvětlila, že necítím rozdíl, usmál se a řekl: „Dobře, prošla jsi mým testem.“ Na prvním norském poháru mi řekli, že jako holka bych si mohla pospat a dorazit až na průběh závodu. Nenechala jsem nic náhodě, ráno jsem čekala první u buňky a strávila asi 3 hodiny testováním a pak jsem se jen přesunula na 8. hodinu na trať, abych měřila mezičasy.

Jako trenérka má jednodušší spolupráci s dívkami, u chlapců někdy trvá, než cítí z jejich strany důvěru. Obecně o svých schopnostech musela vždy své okolí přesvědčit a vyvinout víc úsilí než trenéři-muži

a nemyslím si, že by to bylo zrovna vhodné pro juniorskou kategorii. Rodiče jsou dnes kolikrát až moc zainteresovaní a občas mají tendenci vstupovat do trenérského procesu, což se ale děje více v klubovém prostředí než na gymnáziu. Spolupracovala jsi také s juniorskou reprezentací, jakou jsi tam měla roli? Byla jsem na několika soustředěních jak s juniory, tak s reprezentačním výběrem do 23 let. Dodalo mi to další sebedůvěru, když mě s sebou vzali na soustředění a mohla jsem nakouknout pod pokličku nejlepším týmům. Fungovala jsem jako asistentka trenéra. Na těchto soustředěních je většinou pouze trenér, asistent a asi 12 sportovců, takže o práci nebyla nouze. V podstatě jsem dělala vše jako hlavní trenér, kromě důvěrných diskuzí se svěřenci ohledně tréninků apod. Cítíš, že máš stejný vztah a respekt u dívek i chlapců na gymnáziu? Jistější jsem si určitě ve spolupráci s dívkami, s chlapci mi někdy chvilku trvá, než cítím z jejich strany důvěru. Myslím, že o svých schopnostech jsem vždycky okolí musela přesvědčit a vždy jsem se musela snažit víc než muži trenéři. Musím ti říct dvě příhody, které se mi v souvislosti s tímto tématem staly. Na poradě před úvodním seniorským pohárem za mnou přišli reportéři z televize NRK. Všimli si, že jsem tam jediná dívka a mysleli si, že jsem závodnice a že se mnou udělají

Hodnotíš běžecké lyžování spíš jako individuální, nebo týmový sport? Běžecké lyžování bude čím dál víc týmovým sportem. Dálkové závody se už hodně podobají cyklistice, kde dostanou závodníci jasné úkoly. Silné národní týmy jako Norsko těží z výkonnostní převahy a v hromadných startech můžeme očekávat, že podobnou taktiku a sázku na „jednoho muže, či ženu“ budeme vídat stále častěji. Ráda bych ale dodala, že běh na lyžích je bez diskuzí individuálním sportem a odtrénovat a odzávodit si to musí každý sám za sebe. Je důležité, aby sportovci fungovali jako tým, podporovali se, hecovali a k tomu by jim měl pomáhat podpůrný tým počínaje trenéry atd. Kde se vidíš za 10 let? Tři děti, pes, kombík a dům ve Voss. Ne, dělám si srandu, pořád budu pracovat okolo běžeckého lyžování, buď jako trenér na gymnáziu, u nějakého týmu, nebo v kontextu s organizováním či rozvojem běžeckého lyžování. Nemyslím si, že bych vydržela celý život ve stejné práci. Mám také chuť vyzkoušet i jiné oblasti mimo trenérský život. Navíc ráda píšu a láká mě výzkum, takže určitě nemůžu odejít, aniž bych nevyzkoušela doktorské studium. Ale žádné konkrétní plány právě teď nemám. Uvidíme, kam mě osud zavane.

Jakub Opočenský V norském klubu IL Jardar Langrenn zastává funkci vedoucího trenéra mládeže věkové kategorie 13–16 let a v Teamu Vestmarka je hlavním trenérem juniorů. Web: www.jopocoaching.com

NEJSME JENOM FUNKČNÍ PRÁDLO... KOMPLETNÍ KOLEKCE BĚŽECKÉHO LYŽOVÁNÍ A NOVINKY PRO SEZÓNU PODZIM/ZIMA 2018 NA WWW.CRAFT.CZ

10.000 mm

15.000 mm

15.000 g/m2/24h

10.000 g/m2/24h

CRAFT ACTIVE EXTREME 2.0

CRAFT PACE

CRAFT STRATUM

extrémně výkonné funkční prádlo pro aktivity s vysokou intenzitou pohybu v chladných podmínkách

elitní, vysoce technická, nezateplená bunda s membránou Ventair Wind pro Tvůj maximální výkon

technické kalhoty s přísným anatomickým střihem, a vodě a větruodolnou membránou

SPORT TRIBUTE: JUHA MIETO

Dobrosrdečný tvrďák

Pokud existuje běžkař, jehož si po letech neomylně vybaví nejen zanícení sportovní fandové, ale i sváteční Text: Tom Řepík Foto: Facebook televizní diváci sledující sotva olympiádu jednou za čtyři roky, musí takovým být finský fenomén Juha Mieto.

Jussi B

ez čtyř čísel dvoumetrový pořez vážící rovný metrák v soutěžní formě, se širokými rameny a divokým plnovousem, každým přezdívaný „Jussi“, působil po celou dobu své kariéry dojmem křížence Rumcajse a Oty Zaremby. Své soupeře ve stopě o hlavu-dvě přečníval a vždy se vyžíval v co nejmizernějších sněhových podmínkách, kdy brázdil rozoranou stopu v měkké břečce s elánem, jako kdyby se jednalo o perfektní závod.

Vtipálek i zastrašovač

Svět jej znal zejména pro jeho mohutnost a odlišné vzezření; v domovině byl ctěn jako skromný venkovan se suchým selským humorem, jenž je Finům odjakživa vlastní. Tamní deník Helsingin Sanomat vzpomínal na jeden tehdejší domácí šampionát v Lahti, kde v maratónu na 50 km měl Mieto příšerně pomalé lyže a po více než tříhodinovém trápení dojel mezi posledními. Po projetí cílem hned pokračoval na lyžích k šatnám, kde si vlezl – stále v závodní kombinéze a s lyžemi na nohou – pod horkou sprchu. Jako málokterý další závodník v historii si dokázal pomáhat psychologickými taktikami. Helsinský deník zmiňuje předolympijský závod na 30 km v roce 1979 v Lake Placid, jenž se jel za téměř třicetistupňového mrazu; Mieto nastoupil na start bez rukavic, čepice a pod tenkou lycrovou kombinézou neměl žádné dlouhé prádlo. Vzkaz, který všem soupeřům vysílal, byl jasný jak nos mezi očima: „Jsem odolnější, než vy kdy budete!“ Pětkrát vyhrál Holmenkollenský lyžařský festival, ve Skandinávii vysoce prestižní podnik, což se nikomu jinému nepovedlo; mistrem Finska se stal devatenáctkrát. Nicméně světovou proslulost si vydobyl svou stabilní výkonností na olympiádách a světových šampionátech, na nichž posbíral devět medailí. Velkou kariéru začal v roce 1972 na ZOH v Sapporu, kde v závodě na 15 km dojel čtvrtý, pouhých 6 setin vteřiny za bronzem – což mělo být předzvěstí dalšího a ještě těsnějšího finiše v budoucnu. Následovalo mistrovství světa 1974 ve švédském Falunu,

Juha Iisakki Mieto Narozen: 20. 11. 1949 Kurikka, Finsko vdovec, 1 syn • 5x olympijská medaile (1976 až 1984) • 4x medaile z MS (1974 až 1982) • 2x celkový vítěz SP (1976 a 1980)

kde Juha Mieto dosáhl na stříbrnou medaili na třicetikilometrové trati. Na olympiádě 1976 v Innsbrucku byl čtvrtý na třicítce a byl členem zlaté finské štafety. Na domácím MS 1978 v Lahti bral bronz z patnáctky a stříbro ze štafety. Pak přišla olympiáda 1980 v Lake Placid, závod na 15 km a Juhův příspěvek do sportovních kronik.

Nejtěsnější závod historie

Onoho únorového dne bylo jasno a výrazně mrzlo, trať intervalově startované patnáctky slibovala extrémně rychlý závod. Juha Mieto vyrazil v závěru startovního pole a jel skvěle – cílovou čárou projel jako vedoucí závodník, přičemž na trati zůstávali už jen dva soupeři. Jeden z nich, Nor Aunli, finišoval se ztrátou pár sekund na Mieta a zařadil se hned za něj na druhé místo. Závodil už jediný muž, Švéd Thomas Wassberg. Na metě posledního kilometru zazněla v servisních vysílačkách hláška, že Wassberg jede druhý jen pár vteřin za Mietem. Potom, jak mu bylo vlastní, své tempo vystupňoval a ve finiši odevzdal všechno, co v něm zůstalo. Jeho čas se nějakou dobu neobjevoval na světelné tabuli; pak se rozsvítila šokující informace: Wassberg vyhrál o jedinou setinu sekundy před Mietem! Když Juha výsledek spatřil, na krátký moment zůstal zaražen, aby hned nato vyskočil a běžel Wassbergovi gratulovat. Šlo o nejtěsnější výsledek v historii běžeckého lyžování, jenž už nebude překonán (FIS později změnou pravidel zavedla přesnost časomíry v desetinách sekundy). Večer po závodě se prý ve finském olympijském domě Juha Mieto postavil k oslavnému přípitku s kolegy a novináři a svou krátkou řeč zakončil dvojsmyslem: „No, aspoň jsme to zas natřeli Sovětům,“ ve zjevné narážce na památné vítězství v Zimní válce, v níž Finové v roce 1940 nepodlehli invazi mnohonásobně početnějších Sovětů a donutili je ze země jezer odtáhnout pryč. Hry však pro Mieta těsnou patnáctkou nekončily. V posledním závodě olympiády, klasické padesátce, začal s rozvahou; ve třetině závěrečného 7,5km okruhu byl devátý; v táhlém stoupání zamumlal cosi ve finštině týmovým občerstvovačům a vyrazil vysokým tempem vpřed. Když se finského trenéra později ptali, co mu Mieto sděloval, vysvětlil: „Jussi říkal, že teď se do toho opře.“ Což přesně udělal a vystoupal průběžným pořadím na stříbrnou příčku za Nikolaje

Zimjatova, jenž se na hrách potkal s životní formou a vyhrál tři zlata.

Neznámý orienťák

Reportér největších finských novin Helsingin Sanomat přinesl obsáhlý rozhovor s Mietem rok před jeho americkým olympijským triumfem; setkal se s běžcem v rámci finského mistrovství v jednom populárním střediskovém hotelu, v němž měl Mieto vyhrazeno největší apartmá hned nad hlavní lobby. Když po interview z hotelu vycházeli, aby Mieto odjel na start běhu na 50 km, v hlavní hotelové hale se strhla mela; každý z návštěvníků hotelu vracející se ze snídaně si s ním chtěl potřást rukou a povzbudit jej do závodu. Už zavřený v mikrobusu, Mieto se svěřil doprovázejícímu novináři: „Kvůli tomuhle miluju v letní sezóně dělat co nejvíc orientačního běhu. Protože když přijedu kamkoli na závody, jsem jen jeden z mnoha ostatních, kdo si přišel zaběhat do lesa.“ Obr Juha si zazávodil ještě i na následujících dvou olympiádách, ale počet jeho startů šel dolů, stárnul. A taky nikdy nenašel

vedl! Jenže mi samozřejmě začalo docházet a před poslední pětkou jsem si nepamatoval, jak se jmenuju. Celé, na co jsem se soustředil, bylo dostat se po svých do cíle, jenže ten byl stále předaleko! V pochybách, zda vůbec cíl uvidím, jsem se pateticky sunul k poslednímu strmému stoupáku v závodu, přičemž jsem pochyboval, že ho dám. V tom jsem ucítil nějakou obří dlaň na svých zádech. Mohutný finský hrdina a můj idol Juha Mieto mě právě v závodě znovu dojel; hodně vzdáleně od nevinného přátelského popostrčení zůstal celé stoupání se mnou a vlastně mě do něj vytlačil až na samý vrchol, kde mě pustil a odjel mi. Tam jsem věděl, že musím závod dokončit, i kdybych měl přilézt po kolenou. Nakonec jsem dojel třináctý, Juha byl sedmý.“ Tato historka z innsbrucké olympiády tolik vystihuje Juhův osobnostní charakter. Bill Koch ho porazil v předešlém závodě na 30 km, a když se dostal na vrchol posledního stoupání v maratonu, byl stále na dohled Mietovi, ztrácel na něj v závodě jen několik vteřin. Bill si tehdy řekl, že Juhu ve sjezdu dojede, a dojel ho – Mieto nikdy nebyl silný sjezdař. Jeho (jistěže zcela ilegální) pomoc mladému Kochovi v situaci, kdy jej v závěru hromadně startovaného maratónu ohrožoval na umístění, byla jeho osobitým rozpoznáním mladého talentu i vyjádřením nesobeckého respektu k němu. V těch dobách lyžaři nepobírali žádné dostatečné platy ani nemívali lukrativní sponzorské kontrakty, a tak mnozí si jezdili přilepšovat na lokální závody v závěru sněhové sezóny. Malá skandinávská města pořádala série takových běhů nedaleko od sebe, každý den v týdnu; občas se dokonce konaly dva závody v jediný den. Mieto byl na těchto bězích nejpopulárnějším tahákem a běžně posčítal 70 až 80 startů v sezóně. Pořadatelé prý několikrát posunuli čas startu svého večerního závodu, protože přihlášený Juha závodil stejného dne někde jinde a věděli, že je ještě na cestě k nim. Jakkoli si svět tohoto vyučeného truhláře a celoživotního farmáře bude pamatovat zejména pro jeho setinovou prohru v neuvěřitelném klání s Wassbergem, pro běžné Finy samorost Jussi dál zůstává ikonou pro svou upřímnou povahu, svérázný humor, pro odhodlání bojovat do roztrhání těla a suverénní, nezpochybnitelné gentlemanství. Těžko toho u nich může vyhrát víc.

Dvoumetrový pořez vážící rovný metrák působil dojmem křížence Rumcajse a Oty Zaremby. vztah k bruslení, které v osmdesátých letech zažilo oficiální zrod. Ve své zemi přesto dál zůstává miláčkem běžných Finů – a taky tamních médií, včetně nových elektronických. Dodnes s ním často vychází rozhovory na nejrůznější témata. Doma si jej zvolili v období 2007 až 2011 do finského parlamentu za stranu Finský střed, v druhém volebním období už neuspěl.

Výjimečný kavalír

V minulém čísle této rubriky představený Bill Koch si na Jussiho uchoval pozoruhodnou vzpomínku, kterou vyprávěl havajskému novináři Johnu Russellovi v čase, kdy na ostrovech sám bydlel: „V roce 1976 jsem debutoval v kategorii dospělých ještě jako junior, a nikdy jsem do té doby neběžel dlouhou padesátku. Těsně předtím jsem vyhrál pro Ameriku historické stříbro na 30 km a byl jsem blaženě naivní a možná namyšleně neochotný vyslyšet a vzít si k srdci rady zkušených a moudrých. Namotivovaný svým předchozím úspěchem jsem na startu vyrazil ze všech sil a v polovině maratónu jsem

SPORT

Jarní výlet na kolečkových lyžích v údolí Mürz

Ohlédnutí

za evropským mezinárodním projektem pro mladé běžce na lyžích V letošním roce se podařilo uskutečnit mezinárodní projekt Effective training and psychological approach to young cross-country skiers, který byl financován z evropského programu Erasmus+. Iniciátorem a koordinátorem celého projektu byl brněnský klub běžeckého lyžování SK SKOL Brno.

ílem projektu, který byl určený pro děti ve věku 12–16 let a jejich trenéry, byla nejen výměna zkušeností, navázání nových kontaktů a kamarádství, ale též vznik publikace k tréninkovým a psychologickým tématům, která byla v projektu diskutována.

V průběhu roku 2018 se uskutečnila 4 víkendová setkání – workshop / meeting. Každé ze setkání bylo organizováno jedním z participujících klubů (SK SKOL Brno – CZE, Langlauf Mürztal – AUT, Skiklub Dresden-Niedersedlitz – GER, MKL Kremnice – SVK). Zpracovatelem závěrečných publikací je Martina Chrástková, která byla na jednotlivých workshopech přítomna, aby sbírala podklady pro tuto práci. Díky svému působení na UK

Text: SK SKOL Brno Foto: Martina Chrástková FTVS na Katedře sportů v přírodě a své praxi v oblasti techniky běhu na lyžích (pořádá lyžařské běžecké kempy) a sportovního tréninku a psychologickému přístupu ke sportovcům byla Martina nezbytnou součástí veškerých diskuzí, které v průběhu všech workshopů probíhaly. První setkání organizoval koordinující SK SKOL Brno, a to na začátku ledna v Novém Městě na Moravě. Novoměstská Vysočina Arena poskytla všem účastníkům perfektní zázemí pro trénink techniky běhu na lyžích. Zdejší hotel Ski nabídl prostory pro psychologický workshop vedený sportovním psychologem Stanislavem Petrášem mezi trenéry, závodníky a rodiči brněnských sportovců či regeneraci. Druhý meeting hostil lyžařský klub Langlauf Mürztal v rakouském městečku Mürzzuschlag na začátku dubna. Podobně jako Nové Město na Moravě je i Mürzzuschlag pevně zapsán v historických análech lyžování. Jarní workshop se nesl v duchu výletů na kolečkových lyžích podél říčky Mürz a na lyžích – „adventure skiing“ – ve středisku Raxalpen, při kterém mladí lyžaři zjistili, že lyžování není jen o umění „přešlapování z nohy na nohu“ na upravené trati, ale také o jiných pohybových dovednostech, především předozadní rovnováze.

Psychologickou sekci workshopu vedl mentální coach, který veškeré své teze rovnou aplikoval na účastnících. V průběhu jarního víkendu samozřejmě nechyběla regenerace v bazénu a též psychologický interaktivní workshop, který vedl Wolfgang Weiss. Workshop byl rozdělen zvlášť pro závodníky a zvlášť pro trenéry a byl zaměřen na problematiku kooperace a uvědomění si životního žebříčku hodnot a jaké místo v životě každého z účastníků má sport. Až v polovině srpna se participující trenéři a závodníci projektu sešli na dalším meetingu, tentokrát v německých Drážďanech. Letní počasí umožnilo trávit téměř veškerý čas venku v zázemí hostitelského Skiklub Dresden-Niedersedlitz, vč. jídla – grilované maso, čerstvé saláty apod. Program byl zaměřen na rozvoj koordinace, obratnosti a flexibility. Dlouhé dny umožnily hrát sportovní hry do pozdního večera. Nechyběl ani dlouhý výběh skalami v nedalekém NP Saské Švýcarsko. Psychologickou sekci workshopu vedl mentální coach Florian Färber, který veškeré své teze rovnou aplikoval na účastnících. Všichni na vlastní oči viděli, příp. na vlastní kůži pocítili, jak pozitivní či negativní myšlenky, umělé či přírodní produkty atd. ovlivňují svalovou sílu jedince. Čtyřhodinový workshop všem účastníkům (trenérům i závodníkům) utekl jako voda.

Poslední, čtvrté setkání organizovali slovenští kolegové z MKL Kremnice na konci listopadu na Skalce pri Kremnici. Nevyzpytatelné počasí čarovalo; na poslední chvíli napadlo 10 cm sněhu, a tak mladí lyžaři mohli oprášit své „kameňačky“ a poprvé vyrazit na lyžích. Nicméně došlo i na běh s holemi po okolních hřebenech. Místo psychologického semináře byl na programu kondičně-silový trénink pod odborným vedením profesionála Davida Brünna, který pracuje i s hokejisty NHL. V průběhu celého roku byl kromě tréninkové a psychologické problematiky diskutován také management jednotlivých klubů. Rok utekl jako voda. Trenéři i závodníci ho rekapitulují a do svých tréninkových programů zařazují získané poznatky. Všichni si vyzkoušeli komunikaci v cizím jazyce, kooperaci se závodníky či trenéry z jiné země, poznali nové kouty střední Evropy a přístupy k tréninku v jiných evropských klubech. Závěrečné publikace o tréninkové přípravě, psychologické stránce tréninku a závodní činnosti a managementu zúčastněných sportovních klubů budou po zpracování v různých jazycích (čeština, němčina, angličtina) nejen odevzdány do Bruselu, ale také zveřejněny na webu projektu: www.ski-project.eu a na webu SLČR www.czech-ski.com.

Quantum Five SWIXFACTOR:

Děti pilovaly na slovenské Skalce techniku jízdy na lyžích formou her, např. házenou na lyžích

Mimořádně odolné, výkonnostní karbonové hole. Odepínací poutko Just Click. Snadno vyměnitelné talířky Swix TBS®. 2.290,- Kč

SPORT ZE ZÁKULISÍ

ZÁVODNÍCI NA SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH

Cestu za vítězstvím B. Johanssonové Norgrenové mohl zhatit už jen tento freestylista (Visma Ski Classics, Livigno)

Slunce zapadá, nová hvězda vychází (M. Davidová, 3. místo v SP v biatlonu v Pokljuce)

Když je potřeba se schovat před novináři (H. Ch. Holund)

Lovecká sezóna začíná...

Jak říká trenér, rozehřátí před závodem je to nejdůležitější (Vasaloppet)

Rozjezdy pro hvězdy (archiv Jizerské 50)

Text: Adéla Boudíková

Z individuálního závodu si tým BN Bank udělal týmovou časovku, když získal překvapivě v úvodním závodě sezóny první čtyři místa (Visma Ski Classics, Livigno)

Někdy je radost se zastavit na občerstvovačce (Visma Ski Classics, Toblach-Cortina)

Cože, oni už jeli? (O. Moravec)

Konec kariéry Northuga: Na začátku si ze všech dělal legraci a na poslední tiskové konferenci ronil slzy

I když se Fialkám medailově daří, je tato věta stále aktuální

Když musíš, tak musíš... (Vasaloppet)

Jak by řekl starej Komárek: „Sněží a sněží“

SPORT REPORTY ZE SEVERU

Text: Petr Jakl

ZOH 2026? Určitě ne v Kanadě

u vaši olympiádu tu nechceme! Tak se v listopadovém referendu jasně vyjádřila nadpoloviční většina obyvatel albertské metropole Calgary k finální kandidatuře na pořádání zimních olympijských her 2026. Přestože Kanada v posledních měsících prodýchávala lehké nadšení z možného vítězství v soutěži o uspořádání historicky čtvrtých her (LOH Montreal 1976, ZOH Calgary 1988, ZOH Vancouver 2010), samotní Calgařané na to měli jiný názor. Městští radní museli respektovat, že 56,4 % z více než 300 tisíc voličů vyjádřilo dle citace New York Times jasný nesouhlas se současnou reputací Mezinárodního olympijského výboru pověstného rozhazovačností a zkorumpovaností a doslova žebrajícího od státu ke státu o nové finanční příspěvky na svoji existenci. „Celé současné olympijské hnutí se výrazně vzdálilo myšlence sportu a místo toho buduje s přehnanou pompézností megalomanské

projekty, které ve svém výsledku nakonec platí hostitelská města,“ řekl mluvčí hnutí Ne olympiádě v Calgary Erin Waite. Z hlasu lidu však calgarská radnice není vůbec nadšená. Dle vlastních proklamací přivedla za poslední tři roky projekt zamýšlených her téměř k dokonalosti, největší přednost měla spočívat především v technické zajištěnosti, a posunula tak Calgary do role velkého favorita na finální přidělení her. Město jen v samotné propagaci kandidatury zatím utopilo 1,4 milionu v kanadských, a dalších 30 milionů bylo připraveno na dotažení kandidatury až do vítězného konce. Celkové plánované náklady na realizaci dalších, v kanadském stylu „vřelých a přátelských“ her, se pak očekávaly kolem 3,93 miliard amerických dolarů (5,2 miliard CAD), MOV měl v plánu přisypat úsměvných 935 milionů USD. „Nebylo snadné představit celý projekt běžnému obyvateli města v tak krátké době před referendem… Celková skládačka

všech detailů projektu přišla na veřejnost příliš pozdě,“ posteskl si Christophe Dubi, výkonný ředitel MOV. Z původních sedmi kandidátů na ZOH 2026 tak zůstaly ve hře pouze švédský Stockholm a italské dvojměstí Milano–Cortina ďAmpezzo. Faktem je, že ani jeden ze zbývajících kandidátů neměl ještě koncem roku vyřešeny své finanční zdroje, např. stockholmská radnice zatím do té doby nepřiklepla historicky prvním potencionálním švédským hrám ani korunu. Z tohoto pohledu se zdají být vítězství blíže Italové. Nechme se překvapit, komu nakonec zůstane v hrsti tento horký brambor.

Hole Made in USA

andím malým výrobcům, kteří to, na rozdíl od velkých nadnárodních korporací stavějících na levné asijské pracovní síle, nemají lehké. United States Ski Pole Company, zkráceně USSPC, uzrála v hlavě bývalého závodníka, trenéra, sportovního výživáře, příležitostného spisovatele a především nadšence s vizí Andy Liebnera. V severním Michiganu tak v malé rodinné firmě vznikají doslova od prvního vlákna unikátní americké hole. Andy hrdě proklamuje několik přihlášených patentů a vychytávek včetně vlastní metody skládání karbonových vláken anebo finálního lakování holí dle přání zákazníka. Rukama jeho zaměstnanců projde každá hůl od turistické až po ryze závodní,

nechybí ani teleskopická varianta. Vlastním potem a krví jsme otestovali, že například kvalita vlajkového modelu hole „Freedom Gold“ je na světové úrovni. Jak v tvrdosti, tak celkové hmotnosti i švihu hole. Bonusem jeho barevné produkce jsou vychytávky, mezi něž patří například, od dětské až po dospělou ruku, nastavitelné a dokonale padnoucí rukavičkové poutko (včetně suchého zipu, který opravdu drží!) anebo pod ním příjemně padnoucí a cíleně bezkorková rukojeť. Na opačné straně hole pak dominuje celoročně využitelná koncovka s unikátním systémem výměnného kroužku, a doslova „špičkovým“ hrotem, který, když na to přijde, projede i asfaltem. Cenová politika firmy je celkem přátelská, zvážíme-

-li, že vše od hrotů až po poutka je tuzemské produkce. Nejvyšší model Andy momentálně nabízí za 360 USD (Swix Triac 3.0 se bez uzardění přehoupnou přes 500 USD), ale je možné si objednat i takovou vychytávku, jako je „nezlomitelná“ sprinterská speciálka „Honney Badger“ za bratru dobrých 699 USD. A jestli vás to stále ještě nepřesvědčilo o výhodnosti nákupu USSCP holí, pak vám Andy vysvětlí, že: „V porovnání s holemi stejné kategorie jiných výrobců zvedneš jedním párem našich nejlehčích holí za jednu minutu při frekvenci 30 odpichů o 916 gramů méně. To ve svém výsledku znamená, že během tříhodinového maratonu navzpíráš dohromady až o 169 kg méně!“ . FOTO: ARCHIV AUTORA

Otvíratelná spona pro nastavení velikosti poutka

Vyměnitelné kroužky, stačí otočit a zacvaknout. Opravdu drží!

FOTO: ARCHIV AUTORA

Text: Jakub Opočenský

Zákaz fluorových gliderů/parafínů v Norsku

Čína podepsala s Norskem dvoustrannou dohodu o spolupráci

orsko pomůže Číně v přípravě na zimní OH 2022 v Pekingu. Norsko vidí v Číně zajímavý obchodní potenciál s takřka 300 milióny Číňanů věnujících se zimním sportům. Dohoda je zaměřena zejména na pomoc s přípravou čínských běžců a běžkyň na lyžích s tím, že Čína na oplátku pomůže Norsku s ping pongem. V současné době je v Norsku přibližně 100 Číňanů a toto číslo by se mělo v dalších letech ještě zvyšovat. Čínští lyžaři trénují pod dohledem norských trenérů v návaznosti na činnost regionálních lyžařských gymnázií zejména v Trysilu, Meråkeru, Lillehammeru a Tromsø. Této dohodě předcházelo angažování dvojice norských trenérů. Kristian Bjune Sveen připravuje tým Číňanů, kteří by se měli prosadit na domácích OH, a Tor Arne Hetland koordinuje činnost tohoto projektu.

Konec jedné éry, Petter Northug se rozhodl ukončit kariéru

ro jedny showman, který dokázal z minima vytěžit maximum, pro druhé „nenáviděný“ darebák, který se „nechal dovézt“ do cíle a díky famóznímu finiši soupeře znemožnil. Všichni se zřejmě shodnou na jednom, Petter uměl dokonale probouzet emoce. S Petterem lyžování ožilo, udělal z konzervativního sportu lyžařský rock & roll. Některé jeho výroky či činy byly často na hraně nebo i za hranou. Byla to role, kterou dokonale ovládal a byl to on, kdo rozdával karty přinejmenším do MS ve Falunu 2015. Přípravu si tehdy zkomplikoval nehodou, kdy řídil opilý, a mnohými byl již tehdy odepisovaný. Petter rozhodně nevyčníval svými funkčními parametry, trochu paradoxně netrpěl ani

astmatem. V tréninku byl extrémista, což se mu v posledních dvou letech vymstilo zejména při experimentování s tréninkem ve vyšší nadmořské výšce. V poslední době uváděl, že už nezvládá takovou zátěž, což zapříčinilo i výpadek letošních 200 tréninkových hodin. Petter se v jednom z posledních rozhovorů jako profesionální lyžař přiznal, že jeho vnitřní motivace po MS ve Falunu už nebyla taková jako dřív. Kam budou směřovat Petterovy kroky, je těžké předvídat. Ve své autobiografii uvádí, že po konci kariéry chce být od života vrcholového sportovce co nejdále a ze začátku by chtěl především cestovat. Nechme se překvapit, jestli bude mít cirkus Northug ještě nějaké číslo.

FOTO: ARCHIV AUTORA

a podzimním zasedání komise běžeckého lyžování rozhodla o úplném zákazu fluorových gliderů a všech skluzných vosků s obsahem fluoru pro děti a mládež do 16 let. První snahy o zavedení tohoto opatření proběhly již v minulém roce, kdy tento návrh doporučilo hnutí „Tøffest uten Fluor“. Minimálně v letošním roce nebudou zavedeny žádné postihy, budou prováděny pouze namátkové kontroly lyží před a po dojezdu do cíle a v případě provinění nějakého závodníka bude informován jeho klub. Prozatím je poměrně problematická metodika testování, mělo by se jednat o neinvazivní testování pomocí speciálního „korku“, kterým se přejede po skluznici a následně se pošle na analýzu. Postupně by se měly přidat další úseky – alpské lyžování a severská kombinace – s obdobnými pravidly. Všichni víceméně doufají, že lidé budou zavedené pravidlo respektovat a nebude docházet ke zbytečným konfliktům. Řada konkrétních informací je zveřejňována postupně jako výsledek jednotlivých diskuzí, které stále probíhají.

SPORT VOX POPULI

Retrospektivní sankce za doping a motivace sportovců aneb

Text: Jiří Suchý

je první v cíli opravdu vítěz?

Aktuálně ve vrcholovém sportu nejsou zřejmě klíčové metodické znalosti trenérů, mistrovství a každodenní tvrdá dřina sportovců, ale politika – jak státní, tak World Anti-doping Agency (WADA). V posledních letech totiž dopingoví komisaři a s jejich činností úzce související politické tlaky zásadním způsobem mění výsledkové listiny řady soutěží, a to dokonce retrospektivně.

rcholový sport se v posledních letech bohužel opět částečně vrací do 80. let minulého století. V tomto období byl totiž zásadně ovlivňován politiky, kteří například rozhodli o neúčasti některých zemí západního, respektive východního bloku na OH v Moskvě (1980) a Los Angeles (1984). Od OH v Soulu 1988 až do OH Soči 2014 byl vliv politiky na (potenciální) účastníky OH relativně malý. V souvislosti s plošným zákazem startu atletů z (mj.) Ruska na OH v Rio de Janeiru i Pchjongčchangu opět sledujeme fatální zásah politiky do sportovního a olympijského hnutí, který se samozřejmě negativně promítá do kariér jednotlivých sportovců. Věřím, že negativní dopady snad ještě nemají takový rozsah jako

důsledky bojkotů OH v Moskvě a Los Angeles, jež zásadně poškodily celou jednu generaci vrcholových sportovců. Zakázat sportovci start na soutěži jen na základě jeho příslušnosti ke konkrétní národnosti, nikoliv na základě výsledků (pozitivních) dopingových testů, zavádí nepřípustný princip kolektivní viny. Nechť si laskavý čtenář sám dosadí některou z řady historických paralel uplatňování kolektivní viny vůči celým národům. Výše uvedené dokresluje skutečnost, že v roce 2016 bylo u atletů (členů IAAF) realizováno celkem 1 215 mimosoutěžních kontrolních odběrů, z nichž bylo 28 % odebráno Rusům, 10–11 % Etiopanům a atletům z USA (ostatní státy 3 % a méně). Poměr medailí na OH 2012 v Londýně byl opačný: 28 medailí

pro USA a 9 pro Rusko (www.olympic.org, 2017). Důvody tohoto zjevného nepoměru bývají zdůvodňovány vyšším rizikem možných dopingových přestupků atletů z více kontrolovaných zemí. Kde je presumpce neviny? Přesná data pro jednotlivé státy z celkem 2 351 vzorků odebraným běžcům na lyžích v tomto roce se bohužel nepodařilo dohledat. Klíčovou oporou pro návrh zákazu startu ruských sportovců na OH je McLarenova zpráva (2016). Text se opírá především o svědectví Dr. Rodčenkova (bývalý vedoucí ruské antidopingové laboratoře) a veřejně známé informace. Zpráva je spíš novinovým článkem, protože nemá charakter důvěryhodného textu:

FOTO: DEPOSITPHOTOS

25 evyšla v žádném odborném časopise n (natožpak renomovaném), kde by byla podrobena nezávislému recenznímu řízení, necituje relevantní a věrohodné zdroje, neuvádí jasný konflikt zájmů autora/ů a citovaných osob (McLaren byl dříve ve vedení WADA, Rodčenko žádá o politický azyl v USA), v akreditované ruské laboratoři WADA bylo zničeno cca 8 000 vzorků, které nebylo možné podrobit (následné) analýze, také nejsou k dispozici pozitivní vzorky ze Soči. Již studenti bakalářského studia se učí, že texty, které nebyly podrobeny recenzi, nemají žádnou vypovídací hodnotu! McLarenova zpráva (mj.) opomíjí informace o totálním personálním selhání WADA při akreditacích a kontrole činnosti antidopingových laboratoří v (mj.) Soči a Moskvě. Názor, že WADA pochybila, sdílí také předseda ČOV J. Kejval (www. ceskapozice.lidovky.cz, 2016). Nejen v těchto konsekvencích se domnívám, že WADA musí být zásadně reorganizována. Ruští atleti, kteří mají opakované negativní dopingové testy, mohou v současné době startovat jako „Authorised Neutral Athletes“ (ANA), pokud splní řadu podmínek. Znamená snad toto rozhodnutí, že ostatní sportovci nejsou autorizovaní? Proč otázky, které IAAF klade Rusům startujícím na vrcholných soutěžích (např.: „Whether any coach, doctor or other support person with whom the applicant has worked has ever been implicated in the commission of any anti-doping rule violations,“ zdroj: www.iaaf.org/news/press-release/iaaf-submits-guidelines-to-russian-athletics, 2017) neklade všem? Odpovědi se přímo nabízejí: například vítěz běhu na 100 m na MS v atletice v Londýně 2017 Justin Gatlin (USA) by nemohl odpovědět kladně, protože byl za porušení antidopingových pravidel potrestán dokonce dvakrát (www.iaaf.org/news/news/iaaf-statement-on-justin-gatlin-case-1). Stejně tak by na MS v Londýně (2. místo na 5 km) nemohl startovat legendární Mohamed Farah (Velká Británie), protože spolupracoval s trenérem Jamou Adenem v roce 2016 zatčeným pro přechovávání EPO v lednici. Dalším zásadním argumentem pro reformu antidopingového systému je skutečnost, že doporučení ke změnám ve výsledkových listinách iniciuje úzký okruh osob z prostředí WADA, jejíž vedení se skládá z nikým nevolených zástupců olympijského hnutí a „veřejných autorit“ (www.wada-ama.org, 2016). Nejhorší je dle mého názoru skutečnost, že k diskvalifikaci dochází až několik let zpětně, což považuji demotivující pro sportovce a devastující nastavené systémy soutěží. Zpětná diskvalifikace je dle mého názoru v rozporu s principy soutěžení. Navíc je otázkou, nakolik je správné

McLarenova zpráva (2016) Jednou z hlavních opor pro návrh na nepřipuštění ruských atletů na OH je tzv. krvavá zpráva kanadského profesora práv a soukromého právníka McLarena (2016), která mnoho dnů plnila první stránky novin i dalších informačních kanálů. S ohledem na celkové pojetí kampaně cituji vybrané pasáže z www.idnes.cz (19. 7. 2016), které expresivně shrnují základní informace obsažené v této zprávě: „Po krachu na olympiádě ve Vancouveru, z níž ruská výprava přivezla (na velmoc) ubohé tři zlaté, došla vládě trpělivost. A dost! Zavelela a rozjela tajný program před hrami v Soči. Vrchní alchymista Rodčenko míchal steroidové koktejly. Špioni se plížili do laboratoří v přestrojení za instalatéry. Teď všechno prasklo. Hlavním cílem špinavé operace byly domácí hry v Soči, které sloužily k politické propagandě režimu. Úspěch Ruska a jeho sportovců musel být zaručen za každou cenu. Před olympiádou funkcionáři označili 37 medailových nadějí, které budou „pod ochranou státu“. Tito sportovci potom před hrami poskytli vzorky moči z „čistého“ období, kdy nedopovali, a ty následně FSB uložila do

zpětně měnit pořadí ve výsledkové listině, pokud například nejsou k dispozici negativní vzorky od všech, kteří se mají posunout v celkovém pořadí! V poslední době jsou navíc sportovci suspendováni na základě nesrovnalostí v biologických pasech, přičemž metodika jejich hodnocení je diplomaticky řečeno „velmi nejasná“. Příkladů špatně nastavené metodiky biologických pasů lze jmenovat mnoho; například OH vítěze z Rio de Janeira na 50 km chůze Matěje Tótha (Slovensko) nebo našeho cyklisty Romana Kreuzigera. Negativní dopady mají výše uvedené postupy (také) na motivaci mladých sportovců, protože nikdo z nich neví, zda jejich vítězící idol náhodou nebude v nejbližší době potupně vymazán ze sportovního světa. Jaké motivační prostředky používají nyní ruští trenéři mládeže? Pokud budeš úspěšný, tak se nebudeš moct zúčastnit světových soutěží pod svou národní vlajkou? Neobhajuji sportovce, kteří vědomě porušili jakákoliv pravidla vč. dopingových. Jen pokládám otázku, zda je všem sportovcům měřeno stejným metrem? Jsou nastaveny rovné podmínky sportovní přípravy i startů pro všechny stejně? Mohou se soutěží účastnit sportovci bez rozdílu k příslušnosti k určité sportovní federaci, sportovnímu odvětví či státu?

mrazáků do budovy vedle sočské laboratoře. Sportovci steroidové koktejly podle McLarenovy zprávy užívali už při hrách v Londýně. V té době se jako rizikové období, kdy mohl test odhalit zakázané látky v těle, uvádělo krátké rozmezí mezi třemi a pěti dny po užití. Kdyby se přezkoumávaly vzorky ruských sportovců z her v Pekingu, Londýně a jiných velkých akcí, testy by odhalily mnohem víc dopingových případů, míní McLaren. Podle něj Rodčenko podával svůj koktejl a mikrodávky krevního dopingu EPO mnoha ruským favoritům na medaile už dávno před Soči. Rodčenko údajně řekl Mutkovi (ministr sportu), že ruský tým by se dostal do problémů, kdyby měly být vzorky někdy v budoucnu přezkoumány. A opravdu, v červnu 2016 opětovný test osmi vzorků ruských sportovců z Londýna odhalil steroid Oral Turinabol, hlavní ingredienci v zázračných koktejlech ruského alchymisty. Uprostřed noci (kdy jindy) agenti pašovali „čisté“ vzorky do laboratoře a ukládali je do tajné „myší díry“ v jedné ze zdí. Pak je laboranti před testováním vyměnili za pravé vzorky moči ze soutěží na olympiádě.“

Není možné doping povolit, ale je nutné iniciovat diskuzi nad klíčovými tématy: 1. zrušit zpětné diskvalifikace, 2. zrušit zákaz startů jen na základě národní příslušnosti, 3. precizovat metodiku biologických pasů, 4. reorganizovat působení, postupy a financování WADA, 5. omezit vliv politiky na sportovní prostředí, sportovce a trenéry. Mám rád optimistické závěry, takže dle mého názoru je možným řešením (k další diskuzi) vyhlašovat oficiální výsledky například den až dva po soutěži s tím, že všichni zúčastnění mají (aktuální) negativní dopingové testy.

doc. PhDr. Jiří Suchý, Ph.D. Vášnivý lyžař, který přednáší sportovní trénink na Univerzitě Karlově, Fakultě tělesné výchovy a sportu. V souvislosti s předkládaným textem autor nemá žádný konflikt zájmů. V textu jmenovaných osobně nikoho nezná, nikdy nebyl trenérem nebo členem realizačního týmu, jehož sportovci by porušili antidopingová pravidla.

K tématu můžete diskutovat na:

www.bezky.net/clanek/1390 (Retrospektivní sankce za doping a motivace sportovců aneb je první v cíli opravdu vítěz?)

NORDIC FOTO

Jedinečná atmosféra vládne na nočním závodě Moonlight Classic na Seiser Almu, kde se za svitu loučí závodníci v nejvýše položené části trati pohybují v nadmořské výšce 2 000 m nad mořem

FOTO: ARMIN MAYR, SEISER ALM MARKETING

TECH HISTORIE VÝROBY LYŽÍ

Jaký to mám pohodlný život aneb

sezón výroby lyží u Bartoňů

Prvním výrobcem ski ve Vysokém byl zcela jistě Václav Janda, pro místní sportsmeny je dodával už před rokem 1900. Jeden, poměrně zachovalý pár, má v depozitáři Národní muzeum; je na něm vyryt obrázek medvěda, symbolu města na vysockém znaku. Možná je to ale vypodobení gorily, pak by lyže Jandovy pocházely z pozůstalosti ing. Plischke. To byl významný člen ČSK Praha, v kruzích tehdejších skalních skijáků přezdívaný gorila.

Text: Aleš Suk

Foto: archiv autora

Firemní vývěsní štít, kterému je dnes 112 let

Manufaktura Bartoně staršího byla vůbec líhní truhlářů a reprezentantů. Vyučil se tady i trojnásobný mistr republiky a olympionik Karel Koldovský. Jeho vlastní dílna pak byla od Bartoňů vzdálena pouhých 300 metrů. Antonín Bartoň junior svého o 10 let staršího kolegu Koldovského o 1 titul předčil, získal celkem 4. V době, kdy se Koldovský osamostatnil, přeci jen se Bartoň senior obával z jeho strany

od Bartoňů, závodníků a truhlářů, však došel sportovního věhlasu mezi lidem lyžeckým jen o několik sezón později. Ale stálo to za to; v dobách prvorepublikových patřily lyže od Tondy Bartoně k nejkvalitnějším, ať to byly skokačky, běžky, turistky či po válce lepené slalomky. Bartoň senior patřil k průkopníkům závodního lyžařství u nás. Jako čtyřiatřicetiletý absolvoval 3. února 1905 první mistrovskou padesátku ve střední Evropě na trase Vysoké – Jilemnice. Skončil druhý o patnáct minut za vítězným Krausem. Než se pozdě v noci po téměř 12 hodinové maratónské štrapaci, jak jinak než na lyžích z jilemnického cíle, vracel do Vysokého, prohlížely se po skončení závodu Starý pan Bartoň, zakladatel firmy, hrdě pózuje u právě pořízené pásové pily v roce 1928 lyže. Do půlnoci už mnoho času nezbývalo, když a v zimě 1906 už nad krámkem mistra truhjako poslední z jezdců dorazil Josef Rössler profesní konkurence. Byl si vědom šikovnosti láře visel originální vývěsní štít. Ořovský. Ten si pobyl na Mísečkách a vyjel až svého bývalého učně a souseda. Skokan Tři roky po zmíněné padesátce se manžehodinu po ostatních. Ptal se Bartoně, kdo mu a běžec Koldovský však spíše stavěl modely lům Boženě a Antonínu Bartoňovým narodil dělal lyže. Odpověď byla stručná – já sám. pro závodníky a jeho produkce ve srovnání syn, po otci stejného jména. Jablko nepadlo A čím ty vlastně jsi? Truhlářem, opáčil Bartoň. s Bartoněm nebyla nikterak závratná. Přesto daleko od stromu ani ve Vysokém a Bartoň Rössler mu navrhnul vyrábět lyže, a že je oba dotovali svými výrobky vysocké závody junior se potatil nejenom závodnicky (tatínek bude všude doporučovat, což činil. Na každé i některé reprezentační výpravy na MS a OH. měl 3 medaile z mistrovství), ale i profesně; objednávce stálo, že jest to na doporučení p. Bartoňova výroba byla zpočátku rozděv otcově dílně se vyučil truhlářem. Ořovského. V roce 1905 zažádáno o koncesi lena mezi sáňky a lyže, později byla už jen

Lyže se napustily fermeží, kytovalo se nitrobarvou, přebrušovalo, a pak se šestkrát nanášel nitrolak s přebroušením, neboť se stále propadaly póry dřeva

vrchní blána. K výrobě se v padesátých letech jasan většinou dovážel z fabriky v Zálesní Lhotě. Klížilo se dvakrát denně, do lisu se vešly 3 páry lyží, měsíční produkce obnášela 95 párů. Valnou část výroby tvořily slalomové a turistické lyže. K tomu vždy několik párů skokaček a běžek. Kvůli plánu se mnohdy pracovalo i v sobotu. Bartoň stavěl na ruční práci, bránil se přílišné modernizaci. Dodnes je v dílně funkční starý dřevěný brus na srovnávání nerovností. Nejdéle trvala povrchová úprava – 2 týdny. Lyže se napustily fermeží, kytovalo se nitrobarvou, přebrušovalo, a pak se šestkrát nanášel nitrolak s přebroušením, neboť se stále propadaly póry dřeva. Mezi písemnostmi mistra Bartoně se dochovaly výkonové normy na lepené lyže Start slalom, platné od 2. ledna 1964, technicky zdůvodněné. Jde o pětistránkový dokument, který obsahuje 9 hlavních operací se specifi-

s jakou už se pozdější výroba slalomek nesetkala, ani se nezabývala. Na konci února 1948 byl povolen ministerstvem obchodu dovoz 120 ks hickorových fošen z Ameriky. Dvě z nich ještě dnes odpočívají na půdě nad dílnou. Jasanové dříví si mistr vybíral osobně; oblékl si pumpky, nasadil bekovku, vzal klopnu a alou na výběr. Šlo v zásadě o stromy solitéry, ty z lesa neměly potřebnou kvalitu. Bylo i několik vlakových zásilek, které se překládaly na nádraží v Hradsku. Jasan z Jugoslávie, kde v třicátých letech skočil Bartoň československý rekord 86 metrů, byl z lesní těžby a jelikož byl málo pružný, nebyli z něj Bartoňovi zaměstnanci nadšení. Zpracovat se však musel. Do osmačtyřicátého se ještě vyráběly lyže celojasanové, kdy se vokřeše před ohýbáním nahřívaly v truhlíku párou z kotle. Vešly se tam 3 páry a hned po fixaci v ohýbacích kopytech byl polotovar vyvážen před dílnu na vzduch, aby lyže vyschla. Při lepení lyží se užívalo Uma-

Hoblování špiček ski Bartoněm mladším; po práci karé na trénink (kolem 1925)

Bartoň junior, dvojnásobný vicemistr světa, před startem mistrovské padesátky

výhradně lyžařská. Po válce se ještě asi 3 roky dělaly současně lyže z jednoho kusu i lyže lepené. Rok 1948 byl mezníkem, kdy už Antonín mladší po smrti otce v roce 1947 vyráběl až na výjimky lyže lepené. Vrstvy lepených lyží musely být alespoň 3, při 2 se lyže narovnala. Takže – skluznice (umatex nebo hickora), spodní blána, dlouhý klín, krátký klín ve dvou prokřížených vrstvách,

texu N, označení B mělo tužidlo. Lepidlo bylo červené, ředilo se kyselinou a bylo značně agresivní. Také se před konečnou úpravou užívalo moření; ne snad, aby se zakryly vady dřeva (suky), ale kvůli efektu a prodejnosti. Přesto byl nejlepším nátěrem bezbarvý nitrolak. Hodně starostí při výrobě dělaly hrany. Lepily se celuloidové, zpočátku patent Černý

kovanými úkony, těch je 74! Vlastně 75 – mistr připsal perem „chybí vyhoblování špiček a patek lyží do pružnosti“. Třiadvacet prací se provádělo strojově a plných 52 ručně. Náklady v korunách na výrobu 1 páru slalomek byly včetně prémie, příplatku, dopravy a seřízení strojů stanoveny na 86 korun a 93 haléře. Fotografie přípravku, ve kterém se u Bartoňů frézovaly žlábky, dokumentuje pracnost,

TECH HISTORIE VÝROBY LYŽÍ

Bartoň stavěl na ruční práci, bránil se přílišné modernizaci. Dodnes je v dílně funkční starý dřevěný brus na srovnávání nerovností (první umělohmotné hrany v Evropě ve třicátých letech). Pod hranou, která se vsazovala do vyfrézovaných kolejniček, se natřelo lepidlo. Byla ale i místa, hlavně ve špičce, kde se celuloidový materiál musel za studena vytvarovat a do lepidla se připevňoval hliníkovými minivruty. Pásky hran byly asi 40 cm dlouhé a do natřených drážek se zarajbovaly dřevěným špalkem. Lepidlo poměrně rychle zasychalo a jednotlivé pásky občas odpadávaly. Začalo se tedy lepit nikoliv Umacolem, ale směsí nastrouhaného celuloidu, zbytků hran a nitroředidla. Před stažením v lisu se na slepené lyže pokládaly tzv. culochy. Byly to vlastně příložky do lisu, půl metru dlouhé, a ty se přitahovaly k formě pomocí šroubů. Špička měla extra culoch s plechem. V roce 1955 truhlařilo u Bartoně 7 zaměstnanců – Josef Hejral, ten bydlel v divadle a práci si vozil domů na sáňkách či na kárce a podomácku škrábal vlašťovkou a cidlinkami špičky. Dalšími dělníky byli Jaroslav Janda, Josef Nosek, Miloš Vinklář, Petr Nečásek, František Slavík. Posledním zaměstnancem byl Miloš Kocour, který s Bartoněm pracoval až do roku 1969. 7. února 1961 byl pro Antonína Bartoně černým dnem. Rozhodnutím finančního odboru ONV v Semilech byl předán do vlastnictví státu jeho dům, dílna, pozemek a zařízení a právo vše užívat dostal národní podnik Sportovní a technické potřeby, Praha 1, Školská 16. Po 7 letech hádání, soudních pří a půtek s všemožnými institucemi se vrátila nemovitost zpět. Aby to nebylo tak jednoduché, musel se Bartoň urputně snažit o povolení pracovat pod MNV nebo v rámci Komunálních služeb, a nakonec se zařízení dílny se stroji nechává převést na tělovýchovnou jednotu Vysoké n/J. Ta posléze prodávala,

aby to nebylo tak okaté, stroje do vlastnictví v Praze provdané starší dcery truhlářského mistra Bartoně juniora Mileny s tím, že se v provozovně budou dělat opravy lyží. K tomu však oficiálně nedošlo přes pokusy majitele apelovat u samotného prezidenta Svobody. Jako důchodce brigádničil držitel 2 stříbrných medailí z MS 1933 ve štafetě na 4x10 km a v závodě sdruženém v lesní školce pod vysockou vodárnou, kam dojížděl na kole s bodrou poznámkou – „jaký to mám pohodlný život“. Také novou vysockou sokolovnu pomáhal brigádnicky stavět. A. Bartoň ml. byl nejenom skvělým lyžařským reprezentantem, šestým na III. ZOH v kombinaci v Lake Placid, ale také uznávaným výrobcem všech druhů lyží pro fajnšmekry. Pamětníci a potomci na něj vzpomínají jako na bojovníka za možnost volně provozovat svou živnost. Jako bývalý skokan na lyžích měl fanfaronskou povahu, miloval dobrodružství a riziko. Divoch – tak ho charakterizoval bývalý zaměstnanec (1955–1962), bednář P. Nečásek. Mladý Bartoň si v chlapeckém věku oblíbil adrenalinový kousek; dráždil občany a farníky tím, že na kole sjížděl schody od vysockého kostela. To byl na tehdejší dobu značný prohřešek proti dobrým mravům. Mnoho vážených obyvatel městečka to mělo Bartoňově rodině, silně věřící, za zlé. I další příhody vypovídají o Bartoňově frajerství – v mužném věku se při kořalce v hospodě Mexiko ve Sklenařicích vsadil, že domů dojede na lyžích za motocyklem jako při skijérinku. Slovo dalo slovo, motocyklista ho pranic nešetřil, a když se totálně ztuhlý Bartoň před vysockým kostelem pustil lana a poroučel se k zemi, prohlásil: „Už nikdy v životě bych nejel.“ Na Mísečkách měl srub Ing. arch. Vladimír Novák, československý mistr v běhu na lyžích a Bartoňův partner ze stříbrné štafety. Bartoň za ním občas zajížděl vzpomínat na slavné okamžiky. Po jedné bujaré pitce prohlásil zcela zmožený Bartoň „auto jsem nechal před Jilemnickou“. Jakž takž ho pěšmo dostrkali od dnešní Benziny na parkoviště před Jilemnickou boudou, ale ouha, auto po střechu zaváté a zafoukané. Pomohl linkový autobus, který se tu zrovna obracel a na laně auto ze sněhu vytáhl. Mistr nastartoval a hurá k Vysokému. Druhý den vyprávěl, že po rovině to šlo pěkně, ale v zatáčkách se nemohl vejít. Ještěže celou cestu až před dům byly po stranách načechrané mantinely.

Pár sezón po zahájení výroby už Bartoň senior bere ocenění v konkurenci místních truhlářů Jandy a Fišery

V jedenasedmdesátém, v rámci neutuchajícího sporu s úředním šimlem píše prezidentu Svobodovi obsáhlou stížnost. Marně. O 5 let později si dal repete a 20. prosince 1976, stále plný energie, se písemně obrací na váženého soudruha, Dr. Gustáva Husáka, 1. tajemníka ÚV KSČ. Dopis je čtyřstránkový a v některých pasážích charakterizuje firmu a vztahy v socialistické výrobě natolik výstižně, že nelze, než neuveřejnit několik pasáží. Výňatek z dopisu si můžete přečíst na webových stránkách: www.bezky.net

ATOMIC SKINTEC:

Ready when you are

V roce 2011 byla představena první novodobá mohérová lyže v běžeckém lyžování, Atomic Skintec. Od té doby jsme v jejím vývoji nepolevili; a zatímco každá další značka jen dotahovala náš náskok, Atomic svou technologii Skintec stále posouvá vpřed. Dnes nabízíme skinové běžky pro každého lyžaře, včetně závodníků, a nově vyvíjíme skinové pásy pro různé podmínky.

Různé skinové pásy, jež lze snadno měnit

ž do letošního roku byly veškeré naše lyže Skintec vybaveny univerzálním typem skinu. Ten je vyráběn ze 100% mohéru a umožňuje nejlepší kompromis mezi jistým odrazem a dobrým skluzem. Pro rozdílné teplotní podmínky je to ta nejlepší volba. Navíc tento rok nově osazujeme naše nejlepší lyže novým typem rychlostního skinu vyrobeného opět ze 100% mohéru s delšími a jemnějšími vlákny pro lepší skluz. Pro turisticky orientované lyžaře nabízíme lyže s mohérem s krátkými vlákny pro lepší odraz, stoupací vlastnosti i lepší kontrolu rychlosti ve sjezdech.

Nová běžkařská obuv

SALOMON

U Salomonu už dlouhé roky platí, že všichni jeho zákazníci – včetně těch, kteří berou lyžování jako svou rekreační kratochvíli – těží ze zkušeností nejlepších lyžařů Světového poháru spolupracujících s vývojáři značky. V sezóně 2018–2019 představujeme dva nové modely pro vytrvalostní a rekreační sportovce.

S Skate je už několik let oblíbenou stálicí mezi výkonnostními závodníky a dálkovými běžci. Letošní bruslící botu jsme vylepšili o možnost úpravy šněrování za jízdy a vybavili technologií Salomon Sensifit, jež umožňuje jemné korektury usazení vnitřní botičky pro lyžaře se zvlášť tenkou nebo naopak silnou stavbou nohy. Oddělený šněrovací systém Quicklace precizně obepne každý tvar klenby a umožní nezávisle více dotáhnout či povolit botu v přední a střední části chodidla. Bota tak již nepotřebuje vrchní nártovou manžetu, což snížilo její hmotnost. Stejně jako všechny ostatní modely, i tento dodáváme na podešvích SNS nebo Prolink (kompatibilní s NNN, Prolink nebo Turnamic systémy vázání); v černém pánském nebo bílém dámském designu.

Skintec pro každého

ávodníci u nás najdou RedZ ster C9/C7 Skintec vybavené totožnou technologií jako naše lyže pro Světový pohár. Naše letošní verze C7 je o 20 % lehčí než starší model. Pro rekreační lyžaře máme naše modely Pro C3/C2 Skintec, výkonné pro svižnou sportovní jízdu a současně univerzální do různých podmínek. Nově letos uvádíme model C1 Skintec pro nováčky. Pro turisty máme připravené Mover a Mover X série pro příjemnou jízdu v lehkém, zvlněném terénu a snadné ovládání ve sjezdech. Mladí lyžaři u nás najdou závodní verzi Redster C7 a začátečnickou Pro C1, vybavené stejnou konstrukční technologií jako dospělé modely.

RC Classic je lehká obuv pro klasický styl, vyznačující se citlivou reakčností a jedinečnou schopností přizpůsobit se každému tvaru nohy. Ideální bota pro trénující závodníky i výkonnostní sportovce včetně laufařů. Výborně drží patu, čímž pomáhá dostat z každého odrazu maximum energie. Za tepla tvarovatelná vložka boty v kombinaci s odděleným systémem šněrování Quicklace precizně obepne nohu a pomůže k pohodlí, jež vám dovolí lyžovat v plném komfortu více hodin. Citlivě reagující podrážka poskytuje velkorysou ohebnost, umožní dobře cítit sníh a poskytne vitální pružnost pro účinný odraz. Snadno nastavitelná zadní manžeta drží patu na svém místě pro maximální komfort a výkonnost. K mání na podešvích SNS nebo Prolink (kompatibilní s NNN, Prolink nebo Turnamic systémy vázání).

TECH BACKCOUNTRY MATERIÁL 2019

Lyžování

nadivoko Další, kdoví už kolikátá sněhová sezóna na stejných tratích, poskytujících opakovaný typ zážitku, a čím dál míň vzruchu? Možná nadešel čas odhodlat se odbočit do hlubokého sněhu – a zkusit tam najít nový druh vášně.

Text: Tom Řepík

olik běžkařů sjíždí tu samou oblast (nezřídka stejný okruh) víkend co víkend, sezónu za sezónou. Čím zkušenější lyžař, tím pravděpodobněji může pociťovat (jen neochotně přiznávanou) nudu rutiny, tlumící jeho entuziasmus. Když se z naší trasy stává povědomost taková, že už tam zvládáme lyžovat skoro poslepu, je načase posoudit alternativu. Třeba razit si své vlastní stopy.

Ambice je zjevná: oddělit se od davů značených lyžařských magistrál a ochutnat trochu přírodní divočiny. Sám to považuju za přirozený evoluční proces určitého lidského druhu lyžařů klasických i alpských: jakmile docílíme jistého stupně svých dovedností (obvykle v bodě dlouhodobé stagnace v úrovni rozumného maxima osobního potenciálu), zalačníme po lyžování na netknutém sněhu, pěkně nahrubo a nadivoko. Upravované

FOTO: SNOWBIZ

běžecké tratě mají nepochybně své místo, důvod i půvab, chybí na nich ale autentický kontakt s ryzí přírodou, o samotě. Lyžování ve stopách nezasáhne duši silou, jako když žádné stopy nikde před sebou nevidíme. Pokud jste to zrovna vy, kteří zvažujete věnovat tomuto typu aktivity bližší pozornost, před nakupováním výbavy byste měli svědomitě posoudit, jakou úroveň backcountry lyžování budete mít na srdci. Zda spíš klasickou turistiku na lyžích prováděnou mimo upravenou stopu, či více skialpinistický styl pohybu v těžším terénu s výšlapy do kopců a následnými sjezdy složenými z navazovaných oblouků. Pokud realisticky nevezmete

Backcountry lyže

Většina tradičních běžek je se svými šířkami pod 5 centimetrů navržena tak, aby se optimálně vešly do strojově frézované stopy. Backcountry lyžař chce většinou lyži robustnější, kratší a širší než klasickou běžku; jeho hmotnost je kvůli sbalenému batohu s výbavou vyšší, navíc se běžně pohybuje v měkčím, rolbou nestlačeném sněhovém povrchu. Úzké běžky jsou sice lehčí a rychlejší, ale i mnohem méně stabilní. Široká backcountry lyže vám poskytne oporu proti ustřelení do strany, stabilitu v hlubokém sněhu a významně lepší celkovou průjezdnost volným terénem.

v potaz typický terén, můžete utratit své peníze za výbavu, která vám doručí zbytečně málo příslovečné muziky. Největším potenciálním problémem při pořizování backcountry výbavy je kompatibilita. Zásadní je nalézt odpovídající kombinaci bot a vázání pro zamýšlený typ lyžování a terénu. Je-li to možné, je dobré zůstat u stejné značky; i v rámci jediného brandu je však třeba mít se na pozoru a volit správně. Lyžař si zejména potřebuje pohlídat, aby vybrané boty fungovaly v systému vázání a aby celý set byl typově vhodný pro stupeň aktivity; to samé pak platí o přenesení systému obutí na model lyží. Nechcete nic příliš lehkého nebo naopak zbytečně těžkopád-

Jeden z autorem doporučených univerzálních BC modelů lyže, Fischer Excursion 88 s kombinovanou stoupací technologií prolisů Offtrack Crown pro běžný odraz a přídavných stoupacích pásů Easy Skin do náročnějších výstupů. Robustní lyže s vykrojením 88-68-78 mm se vyrábějí v délkách 169, 179 a 189 cm, jsou opatřeny ocelovými hranami a v setu s vázáním Rottefella BCX Magnum váží 2,5 kg

ného pro svůj typický terén. Opět, vzájemná kompatibilita je zde klíčovým ohledem. Je důležité mít správnou výbavu, abyste mohli lyžovat nejen dobře, ale taky bezpečně.

Pro lyžování mimo upravené tratě posuďte možnost sáhnout po lyžích širších pod botou – klidně 7 nebo 8 cm, osobně doporučuju s hranami. Kovové hrany lyží poskytují jakýsi mentální komfort; nepo-

máhají příliš stabilitě lyže až do situace, kdy narazíte na led – na něm potom kralují. Také pro jakékoli sjezdy vyžadující si prosté plužení nebo napojované oblouky budou lyže s hranami fungovat významně líp.

BC obuv a vázání

Podobně jako u lyží, backcountry boty s vázáním by měly být stabilnější než lehká závodní a sportovní výbava do upravených stop. Pokud nenakupujete celý set (vždy doporučená varianta), pořiďte si nejdřív boty a až potom vhodné vázání na ně. Pravé backcountry lyžáky se v mnohém podobají dobré turistické obuvi s vysokým kotníkem. Aby statnou botu pojala, BC vázání bývají širší,

FOTO: FISCHER

Je důležité mít správnou výbavu, abyste mohli lyžovat nejen dobře, ale taky bezpečně.

TECH BACKCOUNTRY MATERIÁL 2019

poskytující stabilnější plochu v neupraveném sněhu. Pro nenáročné přejíždění od chaty k chatě neprošláplými pláněmi vám může stačit tradiční úzká norma (NNN, SNS, Prolink)

namontovaná na mírně širší lyže; do hrubšího terénu s vážnějším převýšením a sjezdy vyžadujícími snožné oblouky si vyberte speciální BC vázání a obuv (NNN-BC, SNS-XAD).

Pokud realisticky nevezmete v potaz typický terén, můžete utratit své peníze za výbavu, která vám doručí zbytečně málo příslovečné muziky. Backcountry hole

Mezi vším specifickým BC náčiním zaujímají hole důležitou pozici. Lyžař je potřebuje pro udržení rovnováhy, pro započetí oblouků a k předcházení pádům; díky nim sjede svah, ukotví stan, prosonduje trhliny ve sněhu, překoná bezpečně potok nebo klády, změří sílu ledu před jeho přejezdem nebo kritických vrstev sněhu při lavinovém nebezpečí. Pro pohyb v seriózním horském terénu jsou jasnou volbou hole s nastavitelnou délkou, zejména kvůli srovnání opory při traverzování strmými svahy. Některé typy výsuvných holí jsou vyráběny jako provizorní lavinová sonda. Lyžaři s nízkým rozpočtem a možná sklepem plným staré výbavy mohou své starší běžecké hole osadit velkými košíčky a udělat z nich tak lehkou verzi terénních holí do hlubokého a těžkého sněhu. Podobně své potřeby řeší lyžařští orienťáci.

FOTO: SWIX

FOTO: ALPINA

Hlavně bezpečně

Než se pustíte do těžšího terénu uprostřed vylidněné divočiny, najděte si někoho, kdo se přidá. Mělo by platit, že na backcountry túry se nevyráží sólo.

Nepodceňte ani vyčerpání z přehřátí či podchlazení – tématu se specificky věnuju v jiném článku tohoto čísla. Zredukujte své oblečení předtím, než se silně propotíte; hojně využívejte zipů a větracích otvorů, oblékejte se do technických vrstev. Ve vašem batohu se najde dost místa na sbalenou vrchní větrovku a kalhoty. Nezapomeňte na sluneční brýle, ve vysokých nadmořských výškách i na tyčinku na rty a opalovací krém – takový, který vás nepálí v očích, i když se budete potit. Na backcountry túře budete dlouze stoupat i sjíždět; používejte hlavu a zvolte si jízdní techniku, která odpovídá terénu a daným sněhovým podmínkám. Bývá běžné sundat si lyže tam, kde překonáváte skálu či jinou nelyžovatelnou oblast; buďte připraveni šplhat, traverzovat a občas pokračovat velmi pomalu – zvlášť ve vyšších nadmořských výškách nebo nepříznivém počasí. Ujistěte se, že váš parťák zvládne stejnou věc stejně intenzivně jako vy. Postupujte rozumným tempem, zůstávejte mentálně v pozoru a užívejte si to. Volný terén přijme každého. Objevujte ho.

Plně karbonová nastavitelná hůl Swix Supersonic 2-piece Carbon má nové prodloužené korkové madlo pro dlouhé túry, při nichž stoupající lyžař může držet hůl odlišným úchopem než při sjezdu. Poutko madla má nastavitelnou pozici polstrování a nově patentované řešení rektifikace. Hůl lze vysunutím prodloužit o 25 cm; ve své nejdelší verzi (125 až 150 cm) váží pár 454 gramů

Nejvyšší úroveň backcountry obuvi slovinského brandu Alpina, model Alaska Heat vyrobený z přírodní kůže s membránou Alpitex a izolačními technologiemi Thinsulate a InTemp je kompatibilní do systému vázání NNN BC III

Půjčovna Back Country běžek Vyzkoušejte! www.boatpark.cz

foto Jana Mensatorová

PRODEJCI: GREGORY SPORT / KARLOVY VARY, MADER SPORT / OLOMOUC, LYŽE – SLONEK / NOVÉ MĚSTO N.M., SUN SPORT / BRNO, KERDA SPORT / LIBEREC, XCSPORT.CZ / HORNÍ HEŘMANICE, HAPPY SKI SPORT / PRAHA, VAVRYS – ZNAČKOVÁ PRODEJNA / PRAHA, BEDŘICHOV, ENDORFIN FACTORY /J ABLONEC N.N., VIVATSPORT / VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ

36 Je pro vás mazání běžeckých lyží či údržba sjezdových lyží opravdový oříšek? Přijďte na seminář! Na semináři Jak správně pečovat o sjezdové lyže se na vás bude těšit 22. 1. 2019 od 18:00 trojnásobný mistr Demo teamů České republiky, účastník finálového kempu S ČT Sport na vrchol, člen lektorského sboru APUL, David Beňačka. Seminář Jak správně namazat běžky povede dne 29. 1. 2019 od 18:00 závodnice elitní skupiny Ski Classics, vítězka soupaž sprintu J50 2018 a držitelka bronzu z Ultramarathonu 2018 v Zermattu, Šárka Vyštejnová.

Odborné semináře & vybavení na Jizerskou 50!

HARFASPORT

Největší pražská specializovaná prodejna na lyže, běžky a kola, HARFASPORT, nabídne široký výběr vybavení od světově uznávaných značek, ale také poskytne řadu kvalitních služeb. S letošní sezónou si pro všechny běžkaře a lyžaře, kteří chtějí zasvětit do tajů správného mazání lyží, připravila odborný seminář se závodníky Šárkou Vyštejnovou a Davidem Beňačkou.

Vybavte se na letošní Jizerskou 50

háníte vybavení, na němž pokoříte 52. ročník Jizerské padesátky? Vsaďte na TOP modely se spolehlivými mohérovými pásy pro skvělé stoupání a plynulý skluz za všech podmínek. Běžky s tzv. tulením pásem vás dovedou do cílové rovinky ve vítězném čase. Jedním z takových modelů jsou běžky běžky na klasiku Fischer Twin Skin Carbon Stiff 18/19. Díky jedinečné teflonové vrchní vrstvě je maximálně redukováno nasakování a následné namrzání. Jádro Air Core Carbon je tvořeno mnoha hi-tech materiály, obsahuje

základní dvousměrnou strukturu a další karbonové či kompozitní vrstvy. Dalším nekompromisním modelem se 100% mohérovými pásy jsou běžky Rossignol R-Skin Premium IFP 18/19 pro elitní závodníky klasické techniky. Lyže jsou vybaveny vyměnitelnými mohérovými pásy (100–150 dní). Technologie 3 Edge Energy Sensor zaručuje efektivní přenos energie a okamžité zrychlení. Lyže jsou vybaveny novým vázáním Turnamic®. Kombinace ultra lehkých aramidových vláken a šestiúhelníkového tvaru přináší výborný poměr mezi hmotností a výkonem.

Oba semináře proběhnou na prodejně HARFASPORT.

Závodní boty na klasiku Rossignol X-Ium W.C. Classic jsou využívány závodníky Světového poháru. Boty se speciální konstrukcí podrážky jsou přizpůsobeny pro klasické lyžování. Přinášejí více přesnosti, lepší přenos energie a zajišťují přirozený ohyb chodidla. Technologie Foot Wrap a Active Control, teplem přizpůsobitelná botička a asymetrické šněrování, jsou zárukou jedinečné přesnosti. Šikovným pomocníkem na závod či na běžnou vyjížďku je ledvinka Swix Bidon Triac s vnitřní tepelnou izolací na horké i studené nápoje. Nad bidonem má úložný prostor, takže bez problémů pojme také mobil či svačinu.

O vaše sjezdové či běžecké lyže se postarají profesionální servisní technici s garancí 48 hodin!

HARFASPORT

Českomoravská 41, Praha 9 Otevřeno denně od 10:00 do 20:00 www.harfasport.cz

SPORTEN – nová závodní DNA

Nové závodní oddělení SPORTENU v čele s V. Fouskem, M. Petráskem a J. Kučerou představuje nově dostupnou závodní lyži Sporten RS, která je k dispozici jak pro klasiku a skate, tak i ve verzi se skinem. Sporten RS – závodní lyže se zvýšenou odolností

RS ELITE

Jiří Ročárek říká „Byl jsem velice překvapený, jak se lyže za pouhý rok změnila. Nová konstrukce, perfektní skluznice a nové struktury, to je momentálně Sporten. Lyže velice dobře vede stopu, v odrazu je dynamická, a hlavně skvěle jede. Sporten RS je momentálně na nejlepší cestě skočit do světové lyžařské špičky!“

Závodní model běžek používá stejných mateC Lriálů A S jako S I Ctop / model S K A TRSE Elite, včetně závodních skluznic a struktur, které byly testovány profesionálními lyžaři a jsou doporučeny servisním týmem. Od nejvyššího modelu se liší mírně vyšší hmotností, větším poměrem ultralehkého dřeva a menším podílem karbonu a designem. Špičková lyže pro ty, kteří chtějí nejvyšší kvalitu běžecké lyže, ale nechtějí se cítit či vypadat ve Jiří Ročárek – mistr stopě jako profesionální lyžaři. bězích R S EEvropy L I Tv dálkových E Lyže RS Elite a 2015), C L A S S I Cna/ lyžích S K A T (2013 E C L Ajsou S S určeny I C / Spro K Aty,T Ekteří chtějí stejnou kvalitu, jakou mají k dispozici nejlepší 7x vítěz Bedřichovské 1 VRCHNÍ FÓLIE světoví lyžaři. Ultralehké jádro s kombinací 30 a 9x Jizerské 25, vítěz 2 , 6 ,7 K A R B O N OVÁ V Ý Z T U H A hi-tech konstrukcí lyže Koasalaufu a Skadiloppetu 3 S K L Omateriálů L A M I N Á T R O Va I Nkvalitní G 4 U LT R A L E H K É D Ř E V Ě N É J Á D R O PA W L O N I E skvěle vedou stopu a jsou stabilní v nejvyš(2017), vítěz Biegu Piastow 5 HONEYCOMB ších (2018) 8 Urychlostech. HM NANO GRAPHITE RACE BASE

Testování SPORTEN během zimní sezóny 2018/19

19.–20. 1. 2019..................................................... SkiTour Kašperská 30 2.–3. 2. 2019.....................................................SkiTour Orlický maraton C L15.–16. A S S 2. I C2019. / .C L A S S I C S K I N / S K A TKarlovská E ....................................................SkiTour 50 23.–24. 2. 2019............................................................ SkiTour JeLyMan

RS ELITE

RR SS

C SSKK I NI N / S/K ASTK E AT E C L A SCSL IACS S /I C C/ LCAL ASSSSII C 1 VRCHNÍ FÓLIE 2,6 KARBONOVÁ VÝZTUHA 3 ,7 S K LO L A M I N ÁT R OV I N G 4 U LT R A L E H K É D Ř E V Ě N É J Á D R O PA W L O N I E 5 HONEYCOMB 8 UHM NANO GRAPHITE RACE BASE

Tajná zbraň Johannese Klaeba 1 VRCHNÍ FÓLIE

1 VRCHNÍ FÓLIE

2 , 6 ,7 K A R B O N OVÁ V Ý Z T U H A

VÁ H A PÁ R U ( 2 0 4 ) : 1 0 2 0

2,6 KARBONOVÁ VÝZTUHA

V Á H A P Á R U ( 1 9 6 ) : 1 13 2, 70S K L O L A M I N Á T

3 S K LO L A M I N ÁT R OV I N G

4 U LT R A L E H K É D Ř E V Ě N É J Á D R O PA W L O N I E

1 VRCHNÍ FÓLIE

ROVING

4 U LT R A L E H K É D Ř E V Ě N É J Á D R O PA W L O N I E

5 HONEYCOMB 8 UHM NANO GRAPHITE RACE BASE

2 , 6 ,7 K A R B O N OVÁ V Ý Z T U H A

5 HONEYCOMB V 8R CU HHMN NÍ AFN ÓO LGIREA P H I T E R A C E B A S E

2,6 KARBONOVÁ VÝZTUHA

3 ,7 S K LO L A M I N ÁT R OV I N G Johannes Klaebo je současná největší hvězda běžeckého lyžování. 4 U LT R A L E H K É D Ř E V Ě N É J Á D R O PA W L O N I E 4 U LT R A L E H K É D Ř E V Ě N É J Á D R O PA W L O N I E Ve 22 letech má 3 zlaté medaile ze ZOH a celkové vítězství ve Světovém 5 HONEYCOMB 5 H O N E Ypoháru. COMB 8 UHM NANO GRAPHITE RACE BASE 8 UHM NANO GRAPHITE RACE BASE Před několika dny se stal nejmladším vítězem Tour de Ski v historii. 3 S K LO L A M I N ÁT R OV I N G

VÁ H A PÁ R U ( 2 0 4 ) : 1 0 2 0

VÁ H A PÁ R U ( 1 9 6 ) : 1 1 2 0

PRC 700 VÁ H A PÁ R U ( 2 0 4 ) : 1 0 2 0

oupeře drtí nejenom svým neuvěřitelným stylem rychlého a netradičního běhu. Jedním z klíčových „růžových“ doplňků, které mu pomáhají vítězit, jsou hole LEKI HRC Max, u nichž se výrazně podílel na úpravě nového poutka. To již není tradiční odepínací poutko se systémem Trigger Shark, ale funguje na principu fixního spojení s holí. Nordic FRT Grip má pozitivní úhel 8 ° a přesně podle požadavků Klaeba zcela optimálně přenáší veškerou sílu do hole a zajišťuje delší skluzovou fázi.

HRC Max

Tyto závodní hole lze objednat jak s madlem Trigger Shark, tak s novým Nordic FRT Gripem a jsou připravené k zaříznutí přesně podle požadavků závodníka. Díky systému výměnných talířků Fin Vario lze měnit velikost talířků s hrotem za pár

VÁ H A PÁ R U ( 1 9 6 ) : 1 1 2 0

sekund, včetně bodců na asfalt. Pokud nemáte takové ambice jako Johannes, velmi dobrou a designově podobnou volbou je karbonová hůl LEKI PRC 700, která také nabízí rychlou výměnu hrotů, je dostatečně pevná a váží jen 79 g/m. Navíc nabízí osvědčený systém Trigger Shark 2.0. Nordic FRT Grip pevné spojení pro nejlepší přenos síly speciální protiskluzová konstrukce jednoduché nastavení, které nepovolí speciální tvar madla přírodní korek

TECH

V biatlonovém centru v Jablonci nad Nisou byl před rokem a půl instalován první lyžařský trenažér v ČR. Jednou z největších výhod pásu je trénink techniky. Sportovec totiž při pohybu zůstává na místě a může přímo reagovat na pokyny od trenéra

svět

Doháníme Text: Jiří Pliska Foto: Petr Slavík

Možná už jste viděli snímky nebo videa elitních lyžařů, jak ladí techniku nebo testují svoje funkční předpoklady na kolečkových lyžích na běžícím pásu. Do nedávna jsme tyto vymoženosti mohli jen tiše závidět lyžařsky rozvinutějším zemím, ale teď už se v České republice můžeme pochlubit dokonce dvojicí trenažérů pro běh na kolečkových lyžích. První funguje od září roku 2017 v biatlonovém centru v Jablonci nad Nisou a druhý mají na svědomí nadšenci z Ústí nad Labem.

istorie používání běžících pásů ke sportovním účelům je poměrně mladá. Za první „běžecký“ trenažér lze považovat velké kolo opatřené schody, které Sir William Cubitt v roce 1817 instaloval ve věznici v Colbath Fields, když viděl zahálející vězně. Trestanci chodili v průměru šest hodin denně, zdolali přes 4 000 výškových

metrů a spálili víc než 2 000 kilokalorií. Moderní konstrukce běhátka je známá od počátku dvacátého století. V roce 1911 podal Claude Lauraine Hagen v USA patent na tréninkový stroj, jehož konstrukce byla podobná dnešním. Pás byl poháněn silou běžce, a dokonce zde byla možnost změny sklonu. Prvním motorizovaným pásem vybavil svou kardiologickou laboratoř doktor Robert A. Bruce v roce 1952. K běhu na kolečkových lyžích se trenažéry začaly využívat v sedmdesátých letech ve Skandinávii.

První lyžařský trenažér v ČR pro svoje sportovce zakoupil Olymp Centrum sportu Ministerstva vnitra, který má pod svými křídly mimo jiné i biatlonovou reprezentaci. Výrobcem stroje Saturn 450/300 rs je bavorská firma h/p/cosmos. Hlavní vlastností, kterou se tento pás odlišuje od běžných zařízení jsou rozměry. Sportovec může pro pohyb využít plochu 450x300 cm, což je ideální i pro trénink volné techniky. Povrch pásu je tvořen několik centimetrů tlustou gumou, jež

má velkou životnost a lze ji opravovat, navíc umožňuje použití hrotů na holích, které jsou podobné klasickým „zimním“ hrotům a nemění vyvážení hole. Lyžař se může pohybovat rychlostí až 50 km/h s regulací po 0,1 km/h a ve sklonu od –4 do 25 % s krokem 0,1 %. Maximální akcelerace z 0 na 50 km/h je za 3 s. Sklon jde měnit rychlostí 1° za sekundu. Součástí zařízení je ocelový oblouk s lanovým závěsem, který je prsním úvazkem spojený se sportovcem. V případě pádu dojde k automatickému vypnutí pásu. Automatické vypnutí zajišťují také světelné závory na přední a zadní hraně pásu. Trenažér je poháněn motorem o výkonu 30 kW a jako celek má zařízení hmotnost přibližně 11,5 t. Obsluha se provádí jedním z dvojice dotykových displejů. Obslužný program (h/p/ cosmos para control) umožňuje manuální řízení, spuštění přednastaveného profilu nebo kontrolu intenzity (změna rychlosti či sklonu) podle tepové frekvence. V aplikaci lze vytvářet také vlastní profily. Toho se často využívá při testování a může jít až k simulaci průběhu závodních tratí. Po spuštění profilu může obsluha reagovat a v případě potřeby měnit některé parametry manuálně. Informace o každém tréninku se ukládají a je možné je využít pro zpětnou analýzu. V místnosti je umístěn data projektor, jenž může zobrazovat tréninková data, nebo častěji živý obraz z jedné ze tří kamer (přední, boční, zadní pohled), které samozřejmě umožňují i záznam ve full HD rozlišení s frekvencí až 200 fps pro zpětné zpracování a rozbor. Dále je v místnosti nainstalován systém pro 3D analýzu pohybu švédské firmy Qualisys (je tvořen osmi kamerami Oqus 300 a řídícím serverem) sloužící pro detailnější analýzu techniky. Stroj je majetkem Olympu a je primárně určen pro jeho sportovce, nikoliv pro veřejnost. Nejvíce je využíván biatlonovou reprezentací, ale vyzkoušeli ho už i cyklisti a přístup má i reprezentace v běhu na lyžích. Aktuálně má (za necelý jeden rok provozu, z toho aktivně se používal zhruba 7 měsíců) najeto přes 3 000 km za necelých 300 h.

Jaké jsou výhody a proč pořizovat takto nákladné zařízení?

První oblastí je trénink techniky. Sportovec při pohybu zůstává na místě a může přímo reagovat na pokyny od trenéra a využívá aktuální vizuální zpětné vazby z různých pohledů (nebo i zpětně z uložených dat). Pro trenéry se jedná o zcela novou úroveň možností působení na sportovce. Zejména u mladých závodníků je vidět, jak rychle mohou jít s technikou kupředu. Další oblastí využití je testování, které může být zaměřeno specificky na lyžování a zároveň je opako-

Stroj je majetkem Olympu a je primárně určen pro jeho sportovce, nikoliv pro veřejnost. Nejvíce je využíván biatlonovou reprezentací, ale vyzkoušeli ho už i cyklisti a přístup má i reprezentace v běhu na lyžích. vatelné ve standardních podmínkách. Třetí základní možností použití trenažéru je přesné řízení tréninku. Trenér může trénink nastavit zcela podle svých představ (sklon, rychlost, čas, délka pauzy atd.), a tím přesně vytvářet intervalové, silové, rychlostní ad. tréninky nezávisle na přírodních podmínkách.

Jaké jsou nevýhody tréninku na pásu?

Při bruslení se může na pásu pohybovat pouze jeden sportovec z čeho plyne velká časová náročnost tréninku a jeho organizace ve skupině. Lehčí tréninky na trenažéru mohou být nudné a vyžadují větší odhodlání. Pomoci by mohla virtuální realita, ale aktuální verze softwaru to neumožňuje, což je škoda. Stačilo by se inspirovat ve světě cyklistiky, kde jsou v tomto ohledu mnohem dál.

Lyžování na běžícím pásu určitě nenahradí sportování v přírodě, ale je příjemným bonusem pro výkonnostní sportovce a je dobře, že tuto možnost máme už i v České republice. Teď už je jen potřeba se ho naučit efektivně využívat a posouvat naše sportovce o kousek víc dopředu.

Jiří Pliska Zaměstnanec Biatlonového centra v Jablonci nad Nisou. Patří mezi naše nejlepší dálkové běžce na lyžích a zároveň je výborným horolezcem.

TECH

Zmydlili jsme

Text: Aleš Suk Foto: Eva Kupilíková, archiv autora

celou Evropu

Zmydlili je slabý výraz, my jsme Evropanky deklasovali. Vzpomínky kloužou do sezóny 2001, kdy se v půli března za polárním kruhem ve finském Vuokatti sjeli skijáci, biatlonisté, rychlobruslaři, hokejisté z pětadvaceti zemí k svátku všech sedmnáctiletých supertalentů na evropských olympijských hrách mládeže – EYOFu.

té blýskavé zimě na přelomu tisíciletí měli lyžaři běžci šikovná, bojovná a komplexně obdařená děvčata, lyžařky běžkyně. Na severu, v městečku, kde už v těch časech fungoval umělý sníh v běžeckém tunelu, panovala před 18 roky klasická zima se sněhovou peřinou strukturo-

vaného, středně zrnitého snížku; temperatura přes den nad bod mrazu nešplhala ani náhodou. Profil prvního závodu na 5 000 m byl středně těžký, distance změřená snad na decimetr, česká parta po racionální, individuálně dávkované přípravě, v místě startu (bydleli jsme v bungalovu pár stovek metrů nedaleko) už jen tónovala, poklouzávala a opakovaně projížděla obtížnější místa na trati pětky.

V apartmánu společně s vlachovickým Jirkou Ročárkem seniorem (alias Rodžersem), amatérským servisákem, mazačem bohem políbeným, jsme dumali, deset hodin před startem prvního běhu na zimní olympiádě, do čeho nakonec půjdeme. Anticipace, jste-li jí obdařeni, je vlastnost přenáramná. Tady, stovky kilometrů za polárním kruhem, nám amatérům nezbývalo, než ji využít. Před závodem se na trénincích mazalo tekutými, tuhými, kombinací obou druhů stoupacích vosků; žádná varianta však neukázala mimořádnou přednost. Babo raď! Lehce neklidná noc, Jirka sebou na posteli mele, vzdychá, že by už ve snu mazal? V polospánku, v jakýchsi nervózních mrákotách obhlížíme počasí, sem tam hvězdička, snáší se lehounlinký poprašek, sloupec termometru nehybný. Za tmy zazní chronometr, vstáváme a hajdy řídkým borovým lesíkem na stadion. Dvousetmetrovou štreku s mazacím stolem, vakem s testovacími lyžemi, servisní bedýnkou. Rodžers si vzal ve fabrice dovolenou (žádná refundace, žádná odměna), polohlasem mumlá: „Severský sníh, tak do testu Swixy, a to staré (70. léta), v druhé rundě prubneme Starty.“ Číhneme na teploměr – minus jeden a půl, sem tam se neměnně trousí sněhová vločka na umydlenou stopu, bezvětří. Jirka, jehož posedla nenapodobitelná, dynamická mazačská euforie, utrousí: „Lehce pod nulou, sněží, čerstvý sníh, to umím…“. Co ale ostatní? Většina týmů se tetelí v servisních buňkách, v závodě zvíme proč. Duo Čekos – Suk a Ročárek, vyhlížejí pod stromy, malý ždibec od

The King of Sk

startovní stopy, místo alespoň kapku chráněné před eventuálním sněhopádem. Poslední dva dny a na úsvitu před startem nefoukalo, tedy myslivecký odhad – sněžení nebude nijak zvláštní, platí! S námi se k finální úpravě stoupací zóny pod širým nebem moc manšaftů nechystá; snad 2, snad 3. Jirka do prvního testu kombinuje fialový s červeným, tuhé, staré Swixy. Stoupají, jsou skluzné, ale zrychlit skluz by neškodilo. Přidává vrstvičku, dvě rychlých Startů, jedou, ale děvčatům to při odrazu střílí, musejí to převelmi hlídat. Rozhodnuto, vytestováno máme kupodivu brzo. Zbývá rozpracovat vrstvu, v českých kombinézách jedou mladice hmotnosti různé, mezi Janečkovou a Markelovou je diference 20 kg. Rodžers je mazák, s vosky si tyká náramně. Je to paráda sledovat ho v práci na kopytě. Už se kolem našeho lesního postu motají trenéři soupeřů, Taliáni s ledvinkami a špulkami neoznačených Rode, pokukují, Finy, Švédy a Nory nevyjímaje, po starých Swixech na českém stole a přezíravě, až soucitně se pousmívaje, spěchají testovat své receptury. Na jejich skluznicích, a to je důvod, proč většina týmů maže v buňkách, jsou tekuté varianty, překryté tuhými. Vypadají spokojeně… Tři, dva, jedna, go… Dvaasedmdesátičlenné pole nejlepších klasiček Evropy z 25 zemí startuje. Hlasatel EYOFu komentuje průjezdy a cílové časy finsky a anglicky. Jsme s Jirkou nervózní, ale hlášení z mezičasu v polovině trati zadrnčí radostí – nejrychlejší zatím startovní číslo 23, Ivana Janečková, Česká republika. Bravo, hluboký výdech, lyže v richtiku, fazóna drží. Iva už je v cíli, na tabuli stále vede, Rodžers lítá kolem cílových stop a řve jako blázen na zbylé Češky: „Dělej, dělej!“ A ony poslouchají, je to technický, dynamický, nádherný finiš.

Chvilku vede favoritka Tschugajeva z Ruska, při vjezdu na stadion, 300 m před cílem stejný čas Petra Markelová. Bere za to a profrčí cílem v nejrychlejším čase, o sekundu rychleji než Ruska. Pak nám ještě pokazila bronzovou medaili Běloruska, přesto v našem táboře povykujících členů vedení výpravy z Českého olympijského výboru a dvou človíčků, kteří ty skvostné výsledky spískali, vládne euforie. Zlatá, bramborová (k medaili Janečkové scházelo sekund pět), a osmá Eva Skalníková. Česká výprava má mezi 72 konkurentkami všechny tři reprezentantky mezi první osmičkou. Zmydlili jsme Evropu, pátá Norka, desátá Švédka, Švýcarka, Lotyška a druhá Ruska jsou v desítce. Sečteno a podtrženo vracejícími se členy servisů a trenérů, kteří, loudajíce se kolem našeho stolu s vystavenými krabičkami archaických Swixů, teď uznale pokyvují hlavami a plácají dojatého Jirku Ročárka po rameni. Odpolední předávání medailí pro nás vyznělo zpěvem Kde domova mého, vláhou v očích, večer nás přijalo vedení, předalo originální kravaty s českým olympijským emblémem, poděkovalo za excelentní výsledky a první zlatou (nakonec jedinou) české výpravě. Aby tato blýskavá vzpomínka nebyla toliko opěvováním kvality sedmnáctiletých nadějí, sluší se podotknout, že Markelová Petra bodovala v dospělosti ve SP, na MS 2003 byla 8. ve štafetě, Iva Janečková ve SP nasbírala 159 bodů, ve štafetách na MS a ZOH pokaždé v roli finišmanky brala 5. a dvě 6. místa, E. Skalníková si zajela životní výsledek na MS v Liberci v klasice a ve štafetě. Povinšujme jejich mladým následovnicím, když se jim zadaří na světových šampionátech juniorských, přetavení výkonnosti do kategorie dospělých v ještě lepší kvalitě, než právě vzpomínanému triu Janečková, Markelová, Skalníková.

i Waxes

Y HF SPRA VOSK

SKLUZNÝ

Originál Rex HF ve spreji. Skluzný vosk s největším podílem kapalného vosku na trhu. Při výrobě skluzných vosků ve spreji Rex HF Spray byla použita nová technologie, která umožňuje vytvářet stoprocentně stejné kapalné verze našich tradičních HF parafínů. Způsob aplikace rozstřikem umožňuje, aby se do kapalného nosiče dostalo co největší množství sluzného vosku. Kapalné verze vosků poprvé dostihly v odolnosti proti sjetí tradiční, zažehlené HF parafíny. Vosk má stejné složení pouze aplikace na skluznici je jiná.

Oskenujte tento kód a podívejte se na video návod, jak aplikovat HF sprej.

Rex Future Fluor je naše nová generace fluorokarbonové technologie, která nepoužívá PFOA. Tato technologie je více šetrná k životnímu prostředí a zároveň přináší lepší výkon!

rexwax.cz www.rex.fi

#rexskiwax

NORDIC FOTO

Někdo jede, někdo se veze (Engadin Skimarathon)

FOTO: SWITZERLAND TOURISM

UNIVERZITA

TRÉNINK

Krok–sun–krok

soupaž

Evoluce v běžeckém lyžování je realita. Tolik kontroverzní soupažná technika je toho čistým důkazem. O historických paralelách s bruslením už toho bylo napsáno dost, vyhněme se tomu. Naopak, je spíše úsměvné, že se z nich starší generace lyžařských bafuňářů–klasiků nepoučí. Přitom to byla ona, kdo přivedla bruslařskou techniku na výsluní, aniž by ji sešněrovala pravidly, nebo dokonce jako biatlonisté či kombiňáci provedla nenávratnou amputaci klasiky.

tak zatímco se v současnosti na předzávodních poradách od okresních přeborů až po svěťáky řeší zařazování tzv. technických zón (povinný stříďák a úplná stopka pro čistou i nakopávanou soupaž), soupaž si vesele žije vlastním životem a stále posouvá zatím netušené hranice.

Odpichuj, posouvej, ale nebrusli!

Dodatečně dopisovaná omezující pravidla jsou jedna věc a živý závodník s tvořivými schopnostmi a talentem pro daný sport je věc druhá. Siitonen přišel s odbruslováním v době hlubokého klasického totáče, mlaďas Klaebo a jeho děda s fantasticky účinnou stoupavou technikou v době, kdy už klasika snad nemohla být klasičtější. Nevíme, kdo první začal za

Text: Petr Jakl

Foto: archiv autora

sebou „tahat“ nohu, ale v tomto případě jde o geniální technický prvek v případě jízdy na hladkých lyžích do extrémních stoupání (nepleťme s odrazem z namazané lyže u tzv. soupaže jednodobé). První velký come out této techniky jsme viděli všichni v přímém přenosu z loňského Vasova běhu, a to dokonce v českém provedení. Honza Šrail za to vzal spolu s Norem Joarem Thelem a skoro šedesát kilometrů v osamoceném úniku učili svět do té doby zatím přehlíženou stoupavou soupaž. Že to nebyl výkřik do tmy potvrdili borci ještě v téže sezóně na kopcovitém závodě z Ylläs do Levi, kde to s nohou vzadu dávala již dobrá třetina z první stovky. Včetně nesmrtelného sedmačtyřicátníka Auklanda nebo klasického specialisty Niskanena.

Ukázkově sladěná velbloudí karavana vedená nestárnoucím vůdcem A. Auklandem na jednom z nejnáročnějších stoupání závodu Ylläs–Levi (za ním S. Østensen, J. K. Dahl a A. Nygaard)

Pro ty méně zasvěcené, na klasických závodech s mírnějšími převýšeními se jasně jeví jízda na lyžích bez stoupacího vosku rychlejší. V tom případě to jinak než prostou soupaží nejde. Platí úměra, že čím menší stoupání a delší vzdálenost, tím je výraznější úspěšnost soupaže oproti střídavé technice. Během let tak dochází ke specializaci maratonců na soupaž jak v tréninku, tak i ve výběru typologie závodníka. U těchto borců se oproti minulosti ukazuje z fyziologického hlediska neuvěřitelný posun ve výkonnosti horní poloviny těla, aniž by se snižovala výkonnost nohou. Jsou schopni soupažit až 200 km, a přesto ti nejlepší z nich stále ještě patří do špičky i mezi klasiky–specialisty, viz úvodní závod FIS v letošní sezóně v Beitostolenu. Nicméně kopce jsou kořením lyžování, a tak ani „soupažáci“ se jim nevyhýbají. A že to nejsou žádná ořezávátka, dokazuje i historka, kterak loňská vítězka Vasova běhu Švédka Korsgrenová vyjížděla po večerech čistou soupaží opakovaně sjezdovku v Aare, kde se každoročně jezdí SP ve sjezdovém lyžování ve slalomu. V této souvislosti bude zajímavé sledovat, zda tuto stoupavou soupaž letos předvedou v širším měřítku i ženy, které to vloni dávaly ještě pořád postaru.

A zase trocha nudné teorie

Klíčovým prvkem této techniky je, že v podstatě nedochází k úplnému zastavení lyžařova těžiště v okamžiku ukončení odpichu. To se přemisťuje plynule stále vpřed vždy na jednu z předsouvaných lyží. Lyžař se díky tomu odpichuje ve vyšších rychlostech, a to paradoxně s menší frekvencí pohybu paží. Ve výsledku se vše děje v hlubokém předklonu a není čas se napřímit. Už slyším, jak staromilci v tomto okamžiku

hlasitě úpí. Ano, původní soupaž (natož ladný stříďák) to připomíná už jen vzdáleně. V každém případě mluvíme stále o komplexní práci celého těla. Ta tu kromě silové vytrvalosti staví i na koordinačních dovednostech. Jenom si zkuste v prudkém kopci za jízdy předsunout lyži, zavěsit se do hůlek, téměř nalehnout nad přední lyži, když druhou táhnete bezvládně za sebou, a současně nevytáčet boky, nekulatit ani neprohýbat záda, nastavit správný úhel v lokti, vykonat přítah (v podstatě shyb), přidřepnout si na přední stojné noze, abyste udrželi boky níže než ramena, a pak to celé mnohonásobně prostřídat s druhou nohou, aniž by vás přitom dohnala gravitace působící opačným směrem.

Jednodobá stoupavá soupaž sunem Fáze:

Zapíchnutí holí – ostrý úhel holí vůči podložce (sněhu), ostrý úhel v loktech, těžiště těla v nejvyšším postavení, trup téměř rovnoběžně s podložkou (svahem), jedna lyže je předsunuta a těžiště spočívá nad ní, „odrazová“ lyže je volně tažena za tělem.

Průběh odpichu – probíhá přitahováním paží k trupu, lokty se částečně dopínají, těžiště těla (boky) se snižuje s pokrčováním přední skluzné nohy, ramena se udržují na úrovni boků nebo nad nimi, zadní lyže se přisouvá pod těžiště těla.

Kam to všechno spěje?

I v ošklivosti může být krása. Klíčové podřepnutí na skluzné noze při jednodobé stoupavé soupaži sunem

íky zastavení „odrazové“ lyže a sunu D „skluzné“ lyže se zachovává hybnost (tzv. přenos, tedy zachování energie pohybu).

Dokončení odpichu – nejmenší úhel holí vůči podložce, těžiště těla (a boky) v nejnižším postavení, horní polovina paží je rovnoběžná s trupem, částečné natažení v lokti dosáhlo maxima.

Skluz – zahájení zdvihu těžiště těla a napřimování trupu, přenos holí vpřed při zachování jejich paralelního vedení, z „odrazové“ lyže se stává „skluzná“ a pokračuje sunem plynule vpřed spolu s přenosem těžiště těla, „skluzná“ lyže stojí a stává se „odrazovou“. Doba trvání této fáze je úměrná sklonu svahu a tomu odpovídající okamžité rychlosti.

Klady: edochází k zastavení těžiště těla, tj. N chybí fáze klidu (neztrácí se energie opakovaným rozjetím). íky vyvažování zadní „odrazovou“ D nohou je trup ve fázi zapíchnutí holí výrazně vpředu a dochází tak k efektivnějšímu využití tíhového zrychlení horní poloviny těla.

íky zachování hybnosti je frekvence D práce paží nižší než u prostého stoupavého soupaže (delší cyklus), prodlužuje se tak zotavovací fáze mezi odpichy, zvyšuje se ekonomie pohybu. Zápory: Extrémně vysoké nároky na maximální i vytrvalostní sílu paží a trupu včetně fázických i stabilizačních svalů. Snadná zranitelnost při nedostatečných silových schopnostech a opakovaných chybách v technice provádění. Nelze aplikovat v případě používání nekvalitní lyžařské výzbroje či nedostatečné úpravy tratě (pružící hole, pomalé lyže, měkký a/nebo pomalý sníh).

Ptávaly se už naše babičky. Ale taky jsme od nich slyšely: „Jó, pokrok nezastavíš!“ Jako lidstvo jsme se posunuli od používání pazourku až k umělohmotné skluznici a karbonu, musíme tedy chtě nechtě čelit i takovým „tragédiím“ jako je distanční soupaž. No, buďme silní. Minimálně tak, abychom si zkusili odsoupažit na hladkých lyžích alespoň jeden švih po našich krásných kopečkách a domů se pak vraceli s pocitem, že to bylo všechno možné, jen ne nudné lyžování.

Petr Jakl Stále aktivní závodník v kategorii master. Působil jako trenér běžeckého lyžování v Trutnově. Vedl zrakově postižené paralympioniky, působil jako trenér v USA, Kanadě a v Austrálii. Nyní žije v Ontariu v Kanadě, kde trénuje vlastní klub a současně pracuje jako diplomovaný masér.

Tradiční partner

www.enervit.cz

Legendární závod s legendární výživou. Vyrazte i letos na Jizerskou 50 s Enervitem!

UNIVERZITA

TRÉNINK

Poslední roky se běh na lyžích změnil, a to především kvůli většímu důrazu na silové schopnosti lyžařů

Text: Tomáš Gnad

Lyžařský trénink nejen na sněhu

ČÁST 3

Rozvoj síly

Síla, rozvoj silových schopností. To je téma, které je v současné době v běžeckém lyžování nejvíce diskutované.

dysi se v charakteristice běhu na lyžích mluvilo o tom, že se jedná o vytrvalostní disciplínu. Pokud jsme se podívali na tehdejší nejlepší lyžaře, tak kromě žádných stop po tuku na nich nebylo moc vidět svalové hmoty. V podstatě tzv. šlachovité postavy. Proč by musel lyžař vytrvalec živit tolik svalové hmoty kyslíkem a ještě ji s sebou vozit do kopců? Doba se ale změnila, stačí se podívat na postavy současné generace lyžařů a na první pohled je patrné, že asi ta svalová hmota má něco do sebe. Také se o běhu na lyžích mluví jako o silově vytrvalostní disciplíně.

Jak je to s rozvojem silových schopností?

Silové schopnosti hrají ve struktuře výkonu v běhu na lyžích velmi důležitou roli. Jakýkoliv pohyb musí být proveden za účasti síly. A těch pohybů lyžaři v průběhu svého výkonu vykonají opravdu hodně. Silové působení svalu vzniká pohybem elastických složek svalu a šlach. Činitelé, určující podstatu a úlohy metod užívaných v silovém tréninku, jsou: velikost odporu (zatížení), rychlost provedení, počet opakování cviků nebo sérií, délka a charakter odpočinku. Rozvoji silových schopností se musí lyžař věnovat neustále. Poměrně složitě se zvyšuje jejich úroveň, ale zároveň velmi rychle dochází po přerušení tréninku k jejímu snížení. S rozvojem silových schopností to je proti ostatním pohybovým schopnostem jiné. Do

deseti let není svalová hmota a kostra dostatečně připravena na cílenější rozvoj. V tomto období je vhodné zařadit cvičení pro rozvoj obratnosti a rychlosti, které samo o sobě také podporuje nárůst síly. Jde o přirozené posilování formou úpolových cvičení a her, gymnastické průpravy, šplhu, překonávání různých překážek, přeskoků, výskoků a pohybu v terénu. Cvičení by měla být pestrá a zaměřena na velké svalové skupiny, hlavně svaly trupu. Nemělo by se jednat o cílený nárůst svalové hmoty, ale o zpevnění svalů. Od deseti let pak můžeme zařadit lehké posilování, ale bez zátěže. Intenzivní nárůst svalové síly zpravidla probíhá až v období od 13 do 18 až 20 let, kdy je podpořen hormonálním působením v pubertě. Základem je získat nejprve všeobecné předpoklady pro technicky správné provedení posilovacích cviků, tzn. cvičit bez zátěže, pouze s vlastní hmotností, a zaměřit se na správnou techniku provedení pohybů. Zároveň je nutné mít dostatečně připravené posturální svalstvo, tzn. břišní a zádové. Teprve pak je možné začít posilovat s nízkou zátěží a postupně ji navyšovat. Na začátku přípravného období, v květnu, je třeba silový trénink zaměřit nejdříve na rozvoj obecné síly. To znamená posilovat všechny svalové skupiny nejdříve v nižší a pak ve vyšší intenzitě pohybu. Zatěžovat všechny svalové skupiny z toho důvodu, aby došlo k celkovému zpevnění celého podpůrného systému. Postupně přecházet na rozvoj tzv. speciální síly, která je pro běh na lyžích oproti jiným sportov-

ním odvětvím specifická. Při rozvoji specifické síly se zaměřujeme na posilování především těch svalových skupin, které se nejvíce podílejí na celkovém pohybu lyžaře. Svaly bychom měli zatěžovat přibližně stejnou intenzitou zatížení jako při běhu na lyžích, pokud možno ve shodném pohybovém rozsahu se zapojením podobných svalových řetězců a totožnou frekvencí. Kromě klasického posilování v posilovně se zátěží a zaměřením se na určité svalové partie lyžaři, dále využívají celou řadu speciálních tréninkových prostředků, jako je jízda na kolečkových lyžích, imitace a napodobivá cvičení v odpovídající intenzitě, samozřejmě běh na lyžích, ale i různé posilovací trenažéry.

Které svaly je třeba nejvíce posilovat?

U horních končetin je to trojhlavý sval pažní, deltový a trapézový sval, u dolních končetin čtyřhlavý sval stehenní, velký sval hýžďový, trojhlavý sval lýtkový, velký přitahovač a sval bedrokyčlostehenní. Nesmí se zapomenout na zádové a břišní svaly, které kromě udržení vzpřímené postavy lyžař zapojuje vždycky při soupažném odpichu u klasické techniky i bruslení. Před posilováním nezapomenout na důkladné zapracování a protažení svalů.

Co to znamená pro praxi?

Běh na lyžích je specifická disciplína, a to je dáno především prostředím, ve kterém ho provozujeme. Prostředím myslíme sněhovou pokrývku, díky které dochází při působení síly k odrazu nebo odpichu s následným skluzem a přemístěním lyžaře. Rozvoj silových schopností je třeba plnit především dynamickým posilováním horních a dolních končetin. To znamená zvýšenou zátěž svalů, kdy dochází ke změně délky svalových vláken. U dolních končetin je třeba rozvíjet i statickou sílu, kdy se délka svalových vláken nemění, což je třeba při skluzu nebo ve sjezdovém postoji. Zapomenout nesmíme na rozvoj silových schopností břišních a zádových svalů. V důsledku celkového zatížení pohybového aparátu zaujímá běh Silové schopnosti jsou definovány jako komplex schopností překonávat či udržovat vnější odpor svalovou činností. Pro stimulaci silových schopností je určující typ svalových kontrakcí. Podle změn délky svalu a podle napětí svalu se jedná o kontrakce statické, izometrické (napětí se zvyšuje a délka se nemění) nebo dynamické, izotonické (mění se délka svalu, napětí zůstává přibližně stejné).

FOTO: JIŘÍ BOŠEK, SVAZ LYŽAŘŮ ČR

na lyžích přední místo v maximální spotřebě kyslíku během výkonu. Uvádí se, že lyžař zapojuje při běhu na lyžích asi 85 % svalových skupin, a ty je potřeba zásobit kyslíkem. Na rozvoj silových schopností horních končetin můžeme využít lyžařské trenažéry, které nejlépe imitují pohyb paží jako při běhu na lyžích. Aby bylo zatížení co nejvěrohodnější, tak by se měla intenzita v průběhu pohybu vlivem setrvačnosti snižovat. Těmto požadavkům nejvíce vyhovuje trenažér s magnetickým odporem, tzv. Ercolina, ale využít se dají i jiné, založené na třecím odporu – vzduchu nebo kladkové. Nejdostupnější a nepraktičtější jsou gumové amortizátory (expandéry), jejichž odpor má sice opačný průběh zatížení, ale jsou snadno přenosné i do terénu pro kombinovaný trénink s během. Kdekoliv, v posilovně nebo v přírodě, můžeme rozvíjet speciální sílu horních končetin prostřednictvím kliků vzadu s oporou o zvýšenou podložku (lavička, pařez), odhodů medicinbalu či balvanu ze zapažení nad hlavou, shybů apod. Další možností, jak posilovat horní a zároveň dolní končetiny, jsou imitace neboli běh s odpichem holemi po rovině a do kopce. Intenzitu zatížení můžeme regulovat výběrem strmosti terénu. Čím prudší kopec, tím je potřeba větší zatížení svalů. V současné době se hodně využívají kolečkové lyže na výjezdy pouze soupažným odpichem, kdy si opět velikost odporu nastavujeme jen změnou terénu a zároveň zatěžujeme i svaly břicha. Na rozvoj silových schopností dolních končetin máme především v letním období nejvíce tréninkových prostředků. Asi nejvíce je využíván běh, hlavně v členitém terénu, aby docházelo k pravidelné změně intenzity zatížení vlivem výškového profilu tratě. Intenzitu můžeme při běhu ztížit i volbou podkladu, například během v písku, v bažinách, v mělké vodě, ve vysoké trávě nebo ve sněhu. Z atletického tréninku se osvědčily násobné skoky, při kterých bychom se měli odrážet z plného chodidla jako na lyžích při klasické technice, nebo z vnitřní hrany chodidla jako při bruslení. Tato specifická cvičení nazýváme imitací, kterou můžeme v nižší intenzitě provozovat formou imitační chůze, ve vyšší intenzitě imitačním během nebo imitačními skoky. Důležité je dodržovat správnou techniku provedení odrazu. Intenzitu pohybu můžeme měnit změnou výškového profilu tratě. Imitaci můžeme provádět bez holí nebo s holemi. Často se využívá jízda na kole, kde se více osvědčuje příprava na

FOTO: TOMÁŠ GNAD

Imitační chůze bez holí

Imitační skoky s odpichem holemi

horském kole se střídavou intenzitou zatížení. Na kolečkových lyžích i lyžích na sněhu se pro rozvoj specifické síly využívá jízda bez holí. Do tréninku je možné zařadit i jízdu na koloběžce, ovšem za předpokladu provedení správného lyžařského odrazu. Břišní svalstvo plní důležitou úlohu především při soupažném odpichu. Ten se vyskytuje čím dál tím více u klasické techniky a u bruslení téměř ve všech způsobech. Proto je třeba trénink zaměřit na přímé i šikmé břišní svaly využitím speciálních cviků, jako jsou přednosy ve svisu různými směry, sklapovačky, odhody medicinbalu z lehu na zádech, soupažný odpich na lyžích nebo kolečkových lyžích s maximálním zapojením břišních svalů. Svalstvo břicha můžeme rozvíjet i na lyžařském trenažéru společně s prací horních končetin. Zádové svalstvo plní důležitou úlohu především jako posturální opora celého trupu. Při běhu na lyžích je důležité hlavně pro efektivní přenos síly horních končetin během odpichu do směru následného zrychlení. Mezi posilovací cviky řadíme zvedání nohou při lehu na břiše, zvedání trupu při lehu na břiše, výdrž ve vzporu ležmo na předloktí či ve vzporu ležmo na pravém či levém předloktí. Na rozvoj zádového a břišního svalstva se osvědčuje závěsný systém TRX. Komponenty posilování a jejich pravděpodobný tréninkový efekt Tréninkový efekt Absolutní síla Velikost odporu

maximální až střední

Výbušná síla střední

Vytrvalostní síla nižší

Rychlost pohybu

malá

vysoká

střední

Počet opakování

nízký

vysoký

47 SENSOR THERMO Základ funkčního prádla Thermo tvoří teplý jednolící elastický úplet ideální pro všechny zimomřivce. Použitý materiál zaručuje skvělé funkční vlastnosti, transport vlhkosti od těla a termoregulační schopnost. Využití vlákna COOLMAX® Fresh s trvale včleněnými ionty stříbra zároveň přináší vysoké a trvalé antibakteriální vlastnosti. Thermo je odolné, tvarově stálé a vysoce elastické a jemné na omak. Složení: 46 % Polyester COOLMAX® ALL SEASON Fresh , 45 % Polyester Kč micro, 9 % Lycra (220 g/m2) www.sensor.cz

1 295

SENSOR MERINO DF LABEL Tričko vyrobené z úpletu unikátní konstrukce kombinující jemný polyester na vnitřní straně a vysoce kvalitní vlnu merino z Nového Zélandu. Hlavní výhodou této kombinace je to, že polyester urychluje transport potu do vnější vlněné vrstvy, která má jedinečný antiodor zabraňující tvoření pachů a navíc má skvělou termoregulační funkci. Prádlo lze použít oboustranně a je ideální pro sportování v extrémních klimatických podmínkách: vysokohorská turistika, skialpinismus, horolezectví. Složení: 60 % vlna Merino Wool, 40 % Kč polyester (170 g/m2)

1 455

www.sensor.cz

Set pro sportovní běžkaře LEKI PRC 700

PRC 700 je vysoce kvalitní karbonová hůl. Přesvědčuje závodním talířkem, zešikmeným výměnným hrotem ze slinutého karbidu a anatomicky tvarovaným poutkem. Osvědčený systém Trigger Shark 2.0 k rychlému uvolnění poutka od korkové rukojeti poskytuje kontrolu v každé fázi záběru hole.

2 640 Kč LEKI NORDIC CIRCUIT SHARK Perfektní přenos síly a kontrola díky novému inovativnímu systému Trigger Shark. Svrchní materiál Softspan WP z 80% nylonu a 20% elastanu je pevný a dostatečně elastický, aby usnadňoval všechny pohyby. Obsluha chytrého telefonu a podobných přístrojů je, díky technologii MF Touch použité na palci a ukazováčku, velmi snadná.

Tomáš Gnad Vysokoškolský pedagog na Fakultě tělesné výchovy a sportu, Katedře sportů v přírodě a běžkařský nadšenec

1 890 Kč

www.leki.cz

UNIVERZITA

TRÉNINK

Trénink versus nemoc či zranění

Text: Jakub Opočenský

Připravujeme-li se na důležitý závod, jedním z největších strašáků je pro nás onemocnění či zranění. V obou případech to pro nás znamená nejméně několikadenní výpadek z tréninku. Pokud se připravujeme průběžně celý rok, není potřeba se hroutit, ale je nutné postupovat racionálně.

orší situace nastane, pokud onemocnění/zranění přijde v nejméně vhodnou dobu tj. těsně před naším „dnem D“. Ne nadarmo se říká, že je nutné znát své tělo a zkoordinovat zatížení a odpočinek. V tréninku je důležité mít určitou sebereflexi a vnímat projevy svého těla

a v případě nemoci či zranění se do tréninkového procesu navracet postupně. Ať studujete, pracujete, či jste sportovec na plný úvazek, první, na co se většinou zapomíná, je kvalitní odpočinek. Během dne se musíme vypořádat s řadou stresových situací. I přes sebelepší plán či zodpovědné chování ke svému tělu, jsme čas od času nuceni k nedobrovolné pauze. Nicméně možnost onemocnění či zranění můžeme snížit na

minimum, budeme-li ke svému tělu přistupovat zodpovědně, s pokorou a zejména číst jeho signály. Nejjednodušší cestou k tomu, abychom tělu dopřáli kvalitní zotavení, je pravidelný spánek v průměru 8 hodin denně. Musíme však vypozorovat, kolik hodin denně je pro nás dostatečných. Tréninková zátěž je pouze jedna část celkového zatížení organismu, který je v průběhu dne vystavován dalším stresovým situacím

FOTO: DEPOSITPHOTOS

Je třeba pozorovat běžné signály: zhoršená kvalita spánku, obtížné ranní vstávání, únava během dne, unavené svalstvo, obtížná chůze do schodů, nadměrná únava během lehkého tréninku. Častými signály jsou např. vysoké tepy během lehkého tréninku či příliš nízké tepy při intervalových trénincích. v práci, ve škole, v rodinném životě apod. Pokud tělo dostatečně nezregeneruje po předešlém zatížení a vzápětí následuje další zatížení, vystavujeme se potencionálním problémům ohrožujícím naše zdraví. Tělo bude čím dál více unavené a nebude fungovat tak, jak bychom si přáli. Dostatek odpočinku je základním předpokladem vyvarování se přetrénování, nemoci či zranění. Naše výkonnost se nezvyšuje v době zatížení, ale právě v průběhu odpočinku, kdy dochází k regeneraci a zejména obnově energetických zdrojů. To, kolik odpočinku potřebujeme, záleží na několika faktorech. U trénovaných sportovců probíhá regenerace rychleji než u netrénovaných jedinců. Dalším faktorem je celkové zatížení, tedy počet tréninkových jednotek, doba a intenzita zatížení. Po velkých objemových dávkách či intenzivním intervalovém tréninku potřebuje organismus jinou dobu na zotavení než např. po lehkém aerobním tréninku. V běžeckém lyžovaní má počasí významnou roli, a to především u mladších závodníků, kteří se často oblékají neadekvátně.

Jak postupovat, pokud jsme onemocněli či jsme se zranili: V případě zranění: Po prvotní frustraci je třeba konzultovat situaci se sportovním lékařem či fyzioterapeutem a řešit co nejrychlejší rekonvalescenci a alternativní možnosti tréninku. Musíme se vyhýbat tréninkům, u kterých by nám navíc hrozilo další poškození organismu. Zranění můžeme rozdělit do několika kategorií dle pohybového aparátu. Některá jsou limitující pro vykonávání aerobní činnosti, ale např. silový trénink může být stále aktuální, anebo naopak. Je vhodné si pokud možno udržet určitou rutinu. Důležité je zranění konzultovat s odborníky, doléčit ho a neexperimentovat s návratem do běženého zatížení příliš brzy. Proces rekonvalescence je vždy individuální a podle toho je k němu třeba přistupovat! V případě onemocnění: Velmi důležité je, abychom své tělo opravdu znali. Obecně lze doporučit zařazení tréninkového volna i při mírném nachlazení. Lehké nachlazení s lokálním problémem – rýmou nemusí být zásadně limitující pro trénink, může nám stačit pouze snížení intenzity zatížení a zkrácení tréninku. Bolí nás v krku, máme zvýšenou teplotu, to už lze předpokládat, že se s tělem děje něco závažnějšího a trénink je

Nedodržení správného poměru zatížení a zotavení nejenže nepovede k rozvoji trénovanosti, ale může být příčinou nadměrné únavy, přetrénovaní a dalších navazujících selhání a onemocnění. Jak poznat běžnou únavu od únavy, kterou už tělo nezvládá pokrýt procesem superkompenzace? Je třeba pozorovat běžné signály: zhoršená kvalita spánku, obtížné ranní vstávání, únava během dne, unavené svalstvo, obtížná chůze do schodů, nadměrná únava během lehkého tréninku. Častými signály jsou např. vysoké tepy během lehkého tréninku či příliš nízké tepy při intervalových trénincích. Za těchto situací je v první fázi potřeba začít se zařazením tréninkového volna. Jakousi kontrolou našeho každodenního stavu může být ranní kontrola klidové srdeční frekvence. Je dobré vycházet z dlouhodobějšího sledování, abychom mohli určit, jaká je naše běžná klidová tepová frekvence. Pokud tento údaj známe, měli bychom se mít při náhlém zvýšení na pozoru. Dalším poměrně exaktním údajem může být krevní rozbor,

nutné vynechat až do vymizení symptomů nemoci. Měli bychom být vytrvalí a do běžného tréninkového rytmu se navracet postupně. Přibližně tolik dní, kolik jsme byli nemocní, potřebujeme k návratu na původní úroveň tréninkového zatížení. Zde sportovci často chybují a po nemoci klidně absolvují intenzivní tréninky. Nejenže je tělo stále ještě vysílené, regenerace probíhá zpomaleně, ale navíc riskujeme mnohem závažnější onemocnění. Což platí i pro sportovce, kteří trénují nemocní pod prášky. Krátkodobě to zřejmě zafunguje, ale pak se nám to vrátí jako bumerang v nejméně vhodnou dobu včetně úroků. První tréninky bychom měli absolvovat v nízké intenzitě a kratší dobu, a postupně se vracet do původního zatížení jako před onemocněním. Stejně jako při zranění je i při onemocnění důležité konzultovat postup léčby ideálně se sportovním lékařem. Snažte se tělu dopřát adekvátní péči, neuškodí mu i menší psychohygiena. Pokud si můžeme dopřát luxus krátkého 10–20 min „šlofíka“ v průběhu dne, jistě se budeme cítit jak polití živou vodou. Nicméně je třeba neplést si krátké zdřímnutí s desítkami minut vyspávání, to bychom si z dlouhodobého hlediska spíš ubližovali.

který se sportovcům doporučuje absolvovat kontrolně 1–2x ročně. Nejčastější chybou v tréninku, vedoucí k častému přetěžování organismu, je nedodržování intenzit zatížení. V tomto případě je často lehký trénink příliš intenzivní. Každý trénink by měl být kvalitní, ale ne za každou cenu. Pro trénované osoby jsou 2–3 intervalové tréninky týdně dostačující. Celkově bychom pak měli absolvovat takřka 80 % objemu zatížení v nízké intenzitě, tj. do 70 % maximální hodnoty srdeční tepové frekvence.

faktory 4 základní udržení zdraví

Prevence Dostatečný odpočinek Regenerace Kvalitní výživa

UNIVERZITA

POSILOVÁNÍ

Posilování Text: Martina Chrástková

Foto: archiv autorky

dolních končetin Na nohách celé dny chodíme, běháme, šlapeme jimi na kole, tak se může zdát, že jsou posilované dost, ale zdání klame.

ískanou sílu z posilování bude moci tělo využít při výbězích do kopců, při jízdě na kole, i při pochůzkách na nákupech, které zvládneme snáze a samozřejmě v neposlední řadě nám silné nohy pomohou k efektivnějšímu odrazu při lyžování. A že jezdíte soupaží? To vůbec nevadí, i při ní se zapojují svaly dolních končetin. Kromě jízdy ve vajíčku se při běhu na lyžích neustále střídají fáze aktivace a relaxace svalů, a tak není zapotřebí přemíra statické síly, oproti sjezdovém lyžování. I když v následující baterii cviků vyloženě statické cvičení chybí, výpony ve dřepu jízdu ve vajíčku z pohledu stehen jistě simulují.

1. Zanožování (pejsek) Výchozí pozice (VP): vzpor klečmo (kočička) Hlava-trup tvoří přímku a záda by se v průběhu cvičení neměla prohýbat, trup by se neměl nijak kroutit 1) Z anožit P/L nohu, protáhnout ji co nejvíce vzad 2) Přinožit (bez položení kolene na podložku) nožit P/L nohu, 3) U přinožit opět bez položení kolene na podložku a opět zanožit

2. Výpady do všech směrů VP-a: mírný stoj rozkročný, ruce v bok nebo za zády Trup je po celou dobu cvičení zpevněný, vzpřímený, příp. se naklání mírně vpřed, nikam se neuklání, oči se dívají vpřed 1) Vykročte P/L nohou vpřed tak, aby se koleno zadní DK dotýkalo podložky, zároveň bérec přední nohy je kolmo k podložce 2) Vraťte se do původní pozice – stoje (přinožením přední nohy k zadní)

Opatrně na přední koleno, nemělo by utíkat nikam do strany a měli byste dbát na jeho zpevnění, ať si nepocucháte vazy v něm.

Až vás výpady vpřed nebudou úplně

naplňovat, vyzkoušejte variantu výpadu s výskokem; kdy z výpadu provedete výskok a nohy v něm vystřídáte.

51 VP-b: mírný stoj rozkročný, ruce v bok nebo za zády Trup je po celou dobu cvičení zpevněný, vzpřímený, příp. se naklání mírně vpřed, nikam se neuklání, oči se dívají vpřed 3) Ukročte P/L nohou do strany do dřepu únožného L/P, koleno pokrčené nohy by mělo svírat pravý úhel; unožená noha je natažená

3. Bulharský dřep (s výskokem) VP: stoj před lavičkou, stoličkou, postelí, schody…, zanožit P/L a opřít o tento stupínek, ruce v bok nebo za zády; Trup je po celou dobu cvičení zpevněný, vzpřímený, příp. se naklání mírně vpřed, nikam se neuklání, oči se dívají vpřed 1) Dřep na L/P, koleno zadní nohy klesá dolů (až se dotkne / téměř dotkne podložky) a mírně vzad. 2) Vraťte se do původní pozice.

4) Vraťte se do původní pozice – stoje (přinožením skrčené nohy)

Opatrně na

přední koleno, nemělo by utíkat nikam do strany a měli byste dbát na jeho zpevnění, ať si nepocucháte vazy v něm

4. Výpony ve dřepu VP: dřep s oporou o židli, sloupek apod., ať neztrácíte balanc 1) P roveďte výpon tak, abyste se postavili na špičky chodidel a stehna byla vodorovně s podložkou (úhel v kolenou se nemění, pohyb je prováděn pouze kotníky)

Trup je zpevněný, hlava je vytažená, ramena spuštěná dolů, oči hledí vpřed.

3) Pokud technicky cvičení zvládáte, můžete přidat výskok – z nejnižší pozice dřepu proveďte výskok na jedné noze. Dopad by měl být měkký a plynule přejděte do dalšího cviku.

Opatrně na přední koleno,

nemělo by utíkat nikam do strany a měli byste dbát na jeho zpevnění, ať si nepocucháte vazy v něm.

Pažemi se nepřitahujte, mají jen podpůrnou funkci! Ve výponu chvilku posečkejte a opět se vraťte do původní pozice a cvik opakujte.

Martina Chrástková Prosím, neproklínejte mě, až si narazíte své pozadí o záchodové prkénko, protože vám bude dělat problém podřep. Děkuji za pochopení, přeji hodně zdaru, silné nohy a zábavné posilování po celý rok!

Bývalá reprezentantka v běhu na lyžích, nyní instruktorka outdoorových sportů a lektorka na Katedře sportů v přírodě na UK FTVS a ambasadorka KILPI www.machr-consulting.cz www.wok-outdoor.cz E-mail: martan.chr@seznam.cz

UNIVERZITA

STÁRNEM VŠICHNI

Bolí záda! Text: Tom Řepík

Udává se, že čtyři lidi z pěti strádají během života akutními bolestmi zad. Nemám důvod tomu nevěřit – sám se považuju za zkušeného zádaře se slušně odstonaným penzem a odhaduju, že známých tvrdících, že se zády nikdy nic neměli, víc jak pětinu mít nebudu. Včetně sportovních lyžařů – a že jich něco znám.

ěh na lyžích – klasika i skate – je výbornou nízkorizikovou cestou, jak se udržet v dobré kondici. Je to zejména pro jeho plynulé pohyby aktivující svalové partie ve vrchní i spodní části těla, i pro vysokou kardiovaskulární angažovanost bez agresivních nárazů a nepřirozených kroutivých momentů spojených s většinou ostatních aerobních aktivit. Nadto spálí nějakých 600 až 900 kilokalorií za hodinu. Naneštěstí, spousta lyžařů zná jednu stinnou stránku tohoto sportu – bolavá spodní záda.

Zvýšená námaha (zejména na začátku sezóny), nesprávná technika a pády bývají nejčastější příčinou bolestí v bederní oblasti. Najmě lyžaři se zanedbávaným břišním a vnitřním stabilizačním svalstvem jsou k bolavým zádům náchylní, zdaleka však nejen oni. Bolesti zad jsou prokletím lidí s nadváhou i bez, fyzicky ve formě i bez ní. Statistiky údajně vyčíslují, že jde o druhou nejčastější svízel hned po běžném nachlazení a chřipce, s níž lidi navštěvují doktory. Mohou za to mimo jiné lidská anatomie a biomechanika. Bederní páteř ovládá ohýbání, narovnávání, protahování i rotace přes své tři vertikální svalové sloupce, všechny s vlastní specifickou funkcí. Každé dva sportovní pohyby, třeba skluz a záběr k odrazu, činěné současně, s sebou nesou potenciál zranění – zvlášť, jsou-li prováděny opakovaně tak, jak to většina sportů vyžaduje. Následkem mohou být namožená, natažená či mikroskopicky natržená svalová vlákna, eventuálně řada problémů s bederní ploténkou s různými stupni a intenzitami bolestivosti a tělesného omezení.

FOTO: DEPOSITPHOTOS

Tipy pro regeneraci a udržení funkční bederní oblasti: Co nejčastěji provozujte přirozené fyzické aktivity, tedy co nejvíc choďte, přiměřeně běhejte, dřepujte, plavte, šplhejte a tak dál – i lyžujte.

Při dlouhodobějším sezení co nejčastěji vstávejte a protáhněte se, zařaďte několik záklonů trupu, často měňte sedovou pozici.

Nepodceňujte propojení těla s myslí. Nezřídka když na těle něco bolí – včetně často právě zad – příčina může vězet v hlavě.

Noste tenkou obuv, choďte co nejvíc naboso. Obecně choďte co nejvíc pěšky.

Dobrou zprávou je, že kolem devadesáti procent všech zádových potíží se během šesti až dvanácti týdnů opět vrátí do předchozího normálu. Tím dřív a tím bezpečněji, čím svědomitěji svému zádovému problému na cestě pryč pomůžete. Co byste tedy měli dělat? Nejdřív jít k doktorovi nebo – což pro sportovce libovolné úrovně považuju za rozumnější – k dobrému fyzioterapeutovi. Je totiž třeba, aby zodpovědná autorita identifikovala příčinu bolestí – může se jednat o svaly, vazy, nervy, disky nebo páteř, o prosté přetížení zad až po vážné strukturální potíže, třeba kýlu. A ačkoli zjištění původu bolestí zad bývá často velmi

Dobrou zprávou je, že kolem devadesáti procent všech zádových potíží se opět vrátí do předchozího normálu. nepřesnou vědou, kdy ani tomografie (CT) nebo magnetická rezonance (MRI) nedokážou vždy odhalit pravdivou příčinu, odborná diagnóza a stanovení léčebného postupu mají svou důležitost. Píše ten, který si své bolavě ustřelené plotny léčí formou co nejčasněji a subjektivně co nejintenzivněji prováděného rehabilitačního cvičení sám, nebudu lhát. Což by mělo být

dalším krokem (cvičení, ne lhaní) po konzultaci s doktory nebo fyzioterapeuty – nikoli klid na lůžku, jejž stále množství tradičních lékařů ordinuje (nejspíš protože mají dojem, že tím málo pokazí v situaci, kdy sami příliš nevědí). Klid vleže u nespecifikovaných bolestí zad včetně stavu, kdy se doslova nemůžete pohnout (znám dobře na vlastní kůži), by měl být limitován nanejvýš na dva dny; jakákoli delší fyzická neaktivita začne produkovat čím dál víc škodlivých účinků, včetně snížení svalové síly, ohebnosti, kardiovaskulární kondice, hustoty kostí a výživy šlach, obratlů a kloubů, s nijakým či nicotným odpovídajícím zlepšením v rychlosti zotavení výchozího poranění. Jakmile to bolestivý stav dovolí, je na místě terapeutické cvičení, jež obnovuje funkčnost

FOTO: FACEBOOK

Snažte se vrátit zpět do výchozího stavu fyzické čilosti, jakmile to půjde. Provádějte všechny aktivity jako před zraněním, jen se soustřeďte na technicky správné provedení.

Zapomeňte na domnělé posilování břišních svalů formou extrémně vysokého počtu lehsedů – je téměř jisté, že je necvičíte správně. Zaměřte se na nízké počty opakování prováděné striktní technikou. Břicho a vnitřní stabilizační systém procvičujte nejlíp denně či obden.

postižené oblasti a podněcuje bezpečný návrat k aktivitě. Nic jiného vám bolavá záda ultimativně nevyléčí. Dokonce i když jste pod složitou medikací, nedovedu si představit, že fyzické cvičení by nemělo být důležitou součástí komplexní léčby. Co cvičit? Zkušenostních rad je (mimo jiné) plný internet včetně víc či míň dokonalých instruktáží na YouTube; jak už to na světě chodí, rad a instruktáží často si protiřečících (v oblasti protahovat ano-ne, posilovat ano-ne a jiných). Z mých vlastních zkušeností na mé tělo funguje co nejdřívější možné posilování typu záklon trupu z lehu na břiše a různé další variace vzpřimování či „páteřního mostu“. Tento druh cviků stabilizuje páteřní kanál a posiluje bederní svalstvo. Cvičení může zahrnovat různé formy extenzí horních a dolních končetin do výše hlavy z kleku na čtyřech nebo různé protahovací pozice zaměřené na snížení ztuhlosti v hamstrinzích, kyčelní a bederní oblasti. Nemylte se, že jakmile se problém zdá být subjektivně vyřešen a bolest zad ustoupí, můžete se cviky přestat – ty by se naopak měly stát doživotní složkou programu, jak se udržet provozuschopně zdravým. Součástí stálého režimu by mělo být každodenní protahování všech hlavních svalových skupin a stejně tak jejich posilování. Pokud z nějakého důvodu nechcete či nemůžete pravidelně posilovat svalové skupiny celého těla, přinejmenším specificky procvičovat břišní svalstvo a svalstvo vnitřního stabilizačního systému jednoduše musíte – bez nich sebelíp posílené bederní svalstvo nedostane nutnou protioporu a koledovali byste si o recidivu svých předchozích zdravotních trablí.

UNIVERZITA

SPORTOVNÍ PSYCHOLOGIE

Text: Eva Chalupová

Poruchy příjmu potravy

u sportovců

Nevidíme. Nemluvíme o tom, moc o tom nevíme. A když se o poruchách příjmu potravy u sportovců doslechneme, je to spíš taková senzace, aby měli novináři o čem psát. Výzkum poruch příjmu potravy (PPP) u sportovců však v průběhu uplynulých zhruba 15 let dokázal, že se u nich závažné poruchy příjmu potravy, jako je bulimie a anorexie, vyskytují stejně často jako u běžné populace.

orší je, že takzvaný „narušený vztah k jídlu“ se vyskytuje u více než 60 % sportujících dívek ve věku 14–18 let (chlapci jsou ohroženi méně, proto je nikdo moc nezkoumá). U různých sportů je výskyt PPP různý, nejhůře jsou na tom estetické sporty jako gymnastika, krasobruslení a skoky do vody, na druhém místě jsou sporty s váhovými kategoriemi a hned za nimi vytrvalostní sporty, převážně kvůli stále více upevňovanému názoru, že čím je vytrvalec štíhlejší, tím bude lepší. Data o hobby sportovcích starších věkových kategorií neexistují. Ale ruku na srdce: skoro všichni mí sportující vrstevníci (je mi 41) mají narušený vztah k jídlu. I muži – u těch to

propuká. Považují to za normální a urazili by se, kdyby jim to někdo tvrdil… A až se dostaví menopauza s nevyhnutelnou změnou tělesného složení, bude hůř. V tabulce jsou sepsána kritéria diagnózy „narušený vztah k jídlu“. Pokud odpovíte ano na 3 z položených otázek, máte problém. Není to mentální anorexie ani bulimie, ale zdravé to není. Přispívá k tomu to, že sportujeme? Chceme se zcela iracionálně podobat třicetiletému olympijskému vítězi? Neseme si s sebou něco z naší sportovní minulosti, nebo jen prostě podléháme tlaku okolí a všeobecně přijíma-

U sportovců se většinou vyskytují různé stavy narušeného vztahu k jídlu a rizikových jídelních návyků, které nejsou tak závažné, aby splnily diagnostická kritéria poruchy příjmu potravy, ale znamenají závažné zdravotní riziko

1. Omezujete pravidelně svůj příjem potravy? 2. Vynecháváte pravidelně jídla? 3. Držíte často dietu? 4. Počítáte kalorie a vážíte si jídlo? 5. Obáváte se určitého druhu jídla? 6. Uchylujete se k jídlu, abyste si ulevili od stresu nebo potlačili úzkost? 7. Popíráte, že máte hlad, nebo tvrdíte, že se cítíte plní poté, co jste snědli malý kousek jídla? 8. Vyhýbáte se konzumaci jídla ve společnosti druhých? 9. Cítíte se po jídle hůř (úzkostní, vinni)? 10. Přemýšlíte o jídle a své váze častěji, než byste si přáli?

nému ideálu štíhlosti až do smrti a kontroly všeho, co vkládáme do úst (aby to náhodou nebylo nezdravé, protože na to bychom umřeli zaručeně)? A co nastupující generace? Budou na tom hůř, stejně, nebo se nám podaří to nějak změnit?

Co o poruchách příjmu potravy u sportovců víme?

Dvě nejzávažnější poruchy příjmu potravy jsou anorexie a bulimie. Anorexie je psychická porucha, při které si jedinec odmítá udržet normální váhu a intenzivně se bojí toho, že by mohl přibrat i přes to, že má zřetelnou podváhu. U žen je spojena s absencí alespoň tří menstruačních cyklů po sobě, případně s opožděným nástupem menstruace. Anorexie je potenciálně smrtelná (ze všech psychických poruch na ni umírá nejvíce postižených), může znamenat smrt hladem nebo vznik závažných onemocnění srdce (snížení tepové frekvence, vznik závažných poruch rytmu, nebo v nejhorším případě srdeční selhání), ledvin (ledvinové kameny) a osteoporózu. Vyskytuje se u cca 1,5 % žen a 0,5 % mužů v populaci, nejčastěji propuká u teenagerů. Bulimie se vyznačuje epizodickými záchvaty nekontrolovatelného přecpávání (minimálně dvakrát týdně po dobu tří měsíců) následovanými vyvolaným zvracením nebo jinými způsoby prevence přibrání na váze (užívání laxativ a diuretik, striktní dieta nebo úplný půst, náročné cvičení). Nemocný si je vědom toho, že jeho chování není v pořádku, ale není schopen ho ovládat. Tuto poruchu typicky doprovází depresivní příznaky a těžké sebeobviňování a výrazně se zvyšuje riziko sebevraždy. Vyskytuje se u cca 3,5 % žen a 2 % mužů, nejčastěji propuká ve věku 18–25 let. V tabulce vpravo jsou shrnuté příznaky poruchy příjmu potravy. U sportovců se většinou vyskytují různé stavy narušeného vztahu k jídlu a rizikových jídelních návyků, které nejsou tak závažné, aby

Fyzické příznaky: p říliš nízká váha (15 % pod normu věkové kategorie) n áhlé zhubnutí nebo extrémní výkyvy váhy U některých závodnic nemusí být na první pohled jasné, že mají narušený vztah k jídlu. Například americká lyžařka Jessie Digginsová (vlevo) se nedávno přiznala, že trpěla poruchami příjmu potravy. Vpravo Norka Vibeke Skofterudová, která v létě tragicky zahynula, se se stejným problémem potýkala několik let

n epravidelná nebo žádná menstruace, opožděný nástup menstruace (nebo s tím spojená nemožnost otěhotnět) otoky slinných žláz, nadýmání, karotenémie (nažloutlé dlaně a plosky nohou) j izvy nebo začervenání na hřbetech rukou od vyvolávaného zvracení h ypoglykémie, svalové křeče, žaludeční obtíže b olesti hlavy, závratě, slabost, necitlivost a brnění v končetinách – jako následky nerovnováhy elektrolytů v těle stresové zlomeniny.

Na některé běžkyně na lyžích se stačí podívat a je jasné, že se pohybují „na hraně“ nebo za ní (norské lyžařky, vlevo Kristin Størmer Steiraová, vpravo Therese Johaugová)

splnily diagnostická kritéria poruchy příjmu potravy, ale znamenají závažné zdravotní riziko. Data o výskytu PPP jsou pravděpodobně také značně nepřesná, protože pro sportovce je rizikové jakýkoliv problém přiznat. V jedné studii se například ukázalo, že výskyt poruch příjmu potravy u aktivních

gymnastek je výrazně nižší (3 % PPP a 18 % narušeného vztahu k jídlu) než u těch, které ukončily aktivní kariéru (20 a 73 %).

Co může PPP způsobit

Psychologické a behaviorální příznaky: extrémní diety

e xtrémní přejídání se bez přírůstku váhy extrémní cvičení nad rámec tréninku

Existují různé faktory, které mohou zvýšit pravděpodobnost onemocnění PPP. Pro spor-

p ocity viny po jídle

Když se vědci vyptávali sportovců, co předcházelo nástupu poruchy příjmu potravy, zmiňovali následující:

e) Negativní komentáře (Mamka naznačovala, že se trochu moc kulatím a táta dělal poznámky, když mě viděl v plavkách.)

n eustálé zaobírání se jídlem

a) Depresivní příznaky (Můj dědeček zemřel a já začala být v depresi.)

f) Zraňující zkušenost ve vztazích (Absolutně jsem si přestala rozumět s holkama na internátě. Měla jsem ráda toho kluka, ale on mě ne, dal přednost té štíhlounké.)

d ivné chování u jídla (štourání se v jídle, postrkování jídla po talíři, krájení jídla na malinkaté kousky, nemocní jedí pouze minimální porce nízkokalorických potravin…)

g) Špatné příklady v okolí (Pozorovala jsem, jak jí ta úspěšná holka, měla určitě problém, ale toho jsem si tehdy nevšímala. Začala jsem dělat to, co ona, a přidávala jsem si i tréninkové dávky jako ona.)

m izení po jídle

b) Nízká sebeúcta (Když jsem se podívala do zrcadla, napadlo mě: „To je hnus.“ Nenáviděla jsem se.) c) Perfekcionismus (Byla jsem posedlá tím, jak vypadám a jak musím vypadat. I když to bylo absolutně nemožné, chtěla jsem vypadat jako supermodelka a nic jiného jsem jako výsledek nebrala.) d) Touha po získání kontroly (Byla to ve skutečnosti hlavně cesta, jak mít kontrolu aspoň nad něčím, protože nad svými emocemi jsem kontrolu absolutně ztratila.)

h) Touha po zlepšení výkonu (Začala jsem víc trénovat, upravila stravu podle rad z časopisů… jen jsem chtěla být lepší.)

časté zmínky/přesvědčení o tom, že se cítí tlustí, i když je ostatní ujišťují o opaku v yhýbání se jídlu mezi lidmi a popírání hladu h romadění jídla

č asté vážení z áchvatovité přejídání se n avozování zvracení po jídle p oužívání dietních pilulek, laxativ nebo diuretik ke kontrole váhy, u sportovců typicky nadužívání sportovních doplňků stravy případně nahrazování jídla těmito doplňky.

UNIVERZITA

SPORTOVNÍ PSYCHOLOGIE

Na co potřebujeme tukovou tkáň? Tuková tkáň je dnes považována za endokrinní orgán se spoustou funkcí. Tzv. bílá tuková tkáň ukládá energii z přijaté potravy a zase ji uvolňuje, pokud ji potřebujeme. Kdybychom ji neměly, náš krevní oběh by se zanesl cirkulujícími cukry a tuky. Tuková tkáň obézních lidí se stává v tomto ohledu nefunkční, probíhají v ní škodlivé zánětlivé procesy – proto je obezita riziková pro oběhová onemocnění. Velmi nízké množství podkožního tuku ovšem zrovna tak. Tzv. hnědý tuk, který máme na krku, na zádech a kolem srdce naopak energii pálí – protože nás hřeje (malé děti ho mají víc a klidně si spinkají nahaté). Dospělí mají více tzv. béžového tuku – a ten je možné cvičením nebo působením chladu (běžkaři!) přeměnit na hnědý. Aby žena mohla pravidelně menstruovat a otěhotnět, potřebuje mít alespoň 22 %

tovní prostředí jsou typickým rizikem váhové kategorie ve sportech typu zápas nebo váhové limity stanovované trenéry (či lékaři nebo výživovými poradci). Sportovci začnou používat různé extrémní hubnoucí strategie a problém je nastartován. U vytrvalostních sportů zřejmě existuje vztah mezi množstvím tuku a výkonností, bohužel bývá špatně interpretovaný, neberou se v úvahu směrodatné odchylky dat, rozdíly mezi muži a ženami a mezi lidmi různého věku a výkonnostních kategorií. A bohužel ve skutečnosti většina trenérů posuzuje své svěřence doslova od oka. Druhým faktorem je tlak ze strany trenérů či rodičů provázený nevybíravými komentáři o „prdelatých“ závodnicích. Studie dokazují, že ženy, které si vybavují více vážnějších kritických komentářů, mají závažnější narušení vztahu k jídlu a intenzivnější negativní emoce (stud a úzkost ve vztahu k vlastnímu tělu). Ve sportovním prostředí jsou takovéto kritické komentáře velmi časté, i v amerických studiích je zmiňuje 45 % sportovců. Také výrazně negativní vztahy v týmu a/nebo s trenérem mohou způsobit snížení sebeúcty sportovců a zvýšení sebekritického perfekcionismu a depresivních příznaků, které mohou vyústit v poruchu příjmu potravy. Třetí velkou skupinou faktorů jsou kulturní tlaky na dokonalou štíhlost a s tím spojená všeobecně rozšířená nespokojenost s vlastním tělem. Už pětileté dívenky se obávají o svou postavu, 9leté dívky drží diety a 60 % středoškoláků považuje dietu za běžnou součást života.

tuku. Vytrvalostní sportovkyně bývají z tohoto důvodu neplodné. Tuková tkáň udržuje těhotenství a iniciuje porod. I muži potřebují tukovou tkáň pro pohlavní dozrávání. Estrogen produkovaný tukovou tkání iniciuje přeměnu kmenových buněk kostní dřeně na kostní buňky. Nedostatečná tuková tkáň znamená řídké kosti (obzvlášť významné po menopauze). Tělo příliš hubených lidí přeměňuje kmenové buňky v kostní dřeni přednostně na tukové, takže mají křehké řídké kosti naplněné tukem. Váha mozku souvisí s množstvím tukové tkáně. Lidé s nízkou hmotností mají méně mozkové tkáně a o třetinu vyšší riziko onemocnění demencí (u BMI nižšího než 20). Leptin produkovaný tukovou tkání je nezbytný pro hojení ran (pro stavbu nových krevních cév zásobujících zraněnou tkáň). Lidem s nízkým množstvím tukové tkáně se špatně hojí zranění.

Pravděpodobně existují i biologické a genetické predispozice pro onemocnění PPP, bohužel o nich víme stále málo. PPP se také vyskytují častěji mezi sportovci s osobnostními rysy asketicismu, submisivity a konformity.

Co dělat, pokud máte obavu, že někdo trpí PPP

Člověk, který má se sportovcem nejlepší vztah, by si s ním měl sednout a pohovořit s ním o svých obavách. Mluvit spíš o pocitech a navrhnout kontakt s odborníkem, možná jen pro to, aby se případná porucha příjmu potravy vyloučila (najděte konkrétní kontakt na www. anabell.cz, www.idealni.cz). Doporučuje se nevyhrožovat vyloučením z týmu ani ničím jiným, ale mluvit o zdravotních rizicích a výkonnostních následcích, které z PPP plynou. PPP se léčí dlouho, průměrně tři roky. Většinou se používá kombinace individuální a rodinné terapie, mohou být nasazeny léky na úzkost a depresi, v závažnějších případech podvýživy je na prvním místě hospitalizace. Cílem je dosáhnout normální váhy, změnit vztah k vlastnímu tělu a naučit se normálně jíst bez neustálého strachu ze ztloustnutí. Čím dříve se postižený začne léčit, tím je jeho šance na uzdravení lepší, bohužel si okolí poruchy všimne většinou až tehdy, když už je utrpení do očí bijící.

Prevence PPP u sportovců

Co můžeme udělat v pozici trenérů, rodičů či přátel? Trenéři by měli vědět co nejvíce

Jak se nezbláznit (rady pro hobby sportovce): Konečně si kupte krásné nové oblečení na lyže – o číslo větší. Bude to pohodlnější. Pokud lyžujete celý den, můžete sníst cokoliv. Pokud jedete na kondiční dvě hodinky, můžete si klidně dát pohár, kafíčko a cestou sušenku (vždyť i dětem dáte najíst, ne?) – protože to patří k radosti z jízdy. Pamatujte, že netrénujete na olympiádu, ale pro radost. Je smutné jezdit na lyžích jen z důvodu zhubnutí. Uvažujte nad tím, jak převzít kontrolu nad problémy, které vás trápí (nebo jak se přestat trápit věcmi, které změnit nejdou) – lepší by bylo změnit něco ve svém životě než získávat pocit kontroly obsesí kolem jídla, štíhlosti a fyzické dokonalosti.

o sportovní výživě (z kvalitních pramenů, na vědecky podložených základech) a učit to své svěřence. Měli bychom se zaměřit na zdatnost či výkonnost, a ne na tělesnou váhu (a tyto dvě věci v komentářích nespojovat). Do obecného povědomí by se mělo dostat, že lidé se svými somatotypy a typem metabolismu prostě liší. Někteří mají více tělesného tuku, nejsou líní a rozežraní, ale prostě mají jiný tukový metabolismus a pokud netrpí nadváhou, jsou v tomto ohledu dokonale zdraví (tomuto má spousta lidí opravdu velký problém uvěřit). Trenéři i rodiče by měli být poučeni o tom, že je naprosto normální a fyziologické, když dívka před nástupem první menstruace přibere (bez toho by menstruovat nezačala). Měli bychom se zdržet jakýchkoliv komentářů ohledně váhy či tělesných proporcí a vyhnout se necitlivým praktikám typu pravidelného převažování celého týmu, obzvlášť u mladých dívek.

Eva Chalupová Učitelka sportovní psychologie na trenérských kurzech FTVS UK Trenérka plavání a majitelka plaveckého klubu Prague Sharks

57 ALPINA ASK EVE

ALPINA CCL

ALPINA R COMBI

Dámská sportovní obuv z řady Action na skate s termoizolací Thinsulate, která umožňuje až dvojnásobně větší tepelnou izolaci boty. I v extrémně chladných a vlhkých podmínkách poskytuje nohám maximální tepelný komfort.

Sportovní obuv z řady Competition na klasický styl s měkkou flexí podrážky, s exkluzivní 4-DRY technologií, která zaručuje voděodolnost, ale zároveň i prodyšnost.

Sportovní obuv z řady Racing s inovativním rychleschnoucím 4-DRY materiálem na klasiku i skate a zateplením Thinsulate. Možnost nastavení fixace paty.

4 710 Kč

5 980 Kč

www.alpinasports.com

4 890 Kč

www.alpinasports.com

ALPINA T 30

ALPINA T 5 PLUS

Výborně vybavená obuv z řady Touring umožňující klasický styl i skate. Má anatomickou stélku, elastickou vsádku i termoizolační membránu Thinsulate.

Obuv pro nejširší běžkující nadšence z řady Touring. Má překrytí šněrování i termoizolační membránu Thinsulate. Ve velikém velikostním rozpětí.

2 990 Kč

1 590 Kč

www.alpinasports.com

Joh

OR) æbo (N l K t o l f s ø na OH h o at ěz SP, 3x zl annes 22 let / 2018 -

celkový vít

TOKO SADA SKIN SET ECO SKIN PROOF 100 ml Skin Proof zajistí dokonalý odraz a skluz. Ochrana proti namrzání lyží Skintec (stoupací pás pod vázáním). Neobsahuje Fluorocarbon Biologicky odbouratelný SKIN CLEANER 70 ml Jemná čisticí kapalina pro běžky s integrovanými pásy. Odstraňuje všechny druhy nečistot a zbytků ze skluznice.

795 Kč

www.tokowax.cz

hůl HRC MAX www.leki.com

UNIVERZITA

FOTO: RED BULL CONTENT POOL

SPORTOVNÍ VÝŽIVA

Negativní energetická bilance: velký problém vytrvalostních sportovců

Potíží a omezení, která pro sportovce plynou z negativní energetické bilance, je opravdu hodně. Sami sportovci za nimi přitom často hledají všechno možné, aniž by si uvědomili, že příčinou je vlastně jednoduchá rovnice. Rovnice s příjmem energie na jedné straně a výdejem na té druhé. Právě tahle rovnice je důležitá z pohledu výkonnosti, jejího rozvoje, celkové vitality a našeho zdraví.

o to vlastně je negativní energetická bilance? Slovo bilance můžeme vyjádřit jako dosažený stav. Energetická bilance je tedy stav (poměr, rozdíl) mezi energií potravou přijatou a energií vydanou. Energetická bilance se posuzuje za nějaké období (většinou za jeden den), přičemž může být: vyrovnaná, kdy energetický příjem je roven energetickému výdeji; pozitivní, kdy energetický příjem je větší než energetický výdej – organismu tedy energie přebývá, což využívá pro růst (ať už růst postavy, růst svalové nebo i tukové hmoty); negativní, kdy energetický příjem je nižší než energetický výdej – organismu tedy energie chybí. Právě poslední případ je jedním z nejpalčivějších a současně i nejčastěji se vyskytujících problémů vytrvalostních sportovců. Především proto, že mnoho vytrvalců negativní energetickou bilanci dennodenně „zažívá“, aniž by si to uvědomovali. A přitom z ní pramení mnoho neduhů zdravotních i výkonnostních.

Text: Aleš Máslo

JAKÉ PROBLÉMY HROZÍ?

Abychom si plně uvědomili důležitost energetické bilance pro sportovce, pojďme nejdříve zmínit nejčastější problémy spojené s negativní energetickou bilancí.

1. Zpomalení metabolismu

Chybějící energii organismus řeší nejen tím, že se ji snaží „někde“ sehnat (nejčastěji sahá do svalových vláken), ale zároveň se i snaží utlumit některé běžné procesy, aby co nejvíce energie ušetřil. Utlumí tedy svoje fungování na stav nouze a potlačí plýtvání energií třeba tím, že z našeho života zcela vymizí „nadbytečné“ projevy vitality, výbušnosti, radosti ze života a podobně. Jsme tak malátní, věčně unavení a jen přežíváme. Ve sportu nejsme schopni přepnout na vyšší otáčky, jít do vyšší intenzity.

2. Katabolismus

S chybějící energií je spojen stav organismu definovaný jako katabolismus, kdy tělo nedostatek energie vykrývá nejčastěji rozpadem svalové tkáně. Složitými chemickými reakcemi a za velké energetické náročnosti z ní získává alespoň část chybějící energie.

Často se stává, že výdej energie sportovce je vyšší než příjem. Organismus se kvůli tomu snaží co nejvíce šetřit energií a sportovec se může cítit unavený a „bez energie“

3.Zvýšená únava

Nedostatek energie je logicky spojen se zvýšenou únavou, která se ještě násobí tím, že chybějící energii organismus „čerpá“ ze svalových vláken, což je energeticky velmi náročný proces. A tím se už tak znatelná únava ještě více prohlubuje.

4.Chronická únava

Nemá-li tělo dostatek energie, odbývá i procesy, které jsou aktuálně pro přežití méně důležité, jako je například regenerace sil po sportu. Doplňování vyčerpaných zdrojů energie tak trvá mnohem déle. Další trénink je proto s velkou pravděpodobností zařazen ještě ve fázi únavy, tedy ne se zcela doplněnými živinami. Je-li tento postup dlouhodobý, může dospět až do tzv. chronické únavy.

5.Snížená imunita

Nedostatek energie, únava, pomalá regenerace, zpomalení metabolismu – to vše stojí za sníženou imunitou. Jako by nestačily výše popsané problémy, sportovec je navíc i náchylnější k nemocem a kvůli oslabenému organismu viry velmi často vítězí.

6.Zhoršená psychická pohoda

Nedostatek energie vede ke zvýšené podrážděnosti a celkově ke zhoršené psychické pohodě.

Jak se mnozí sportovci stravují? Analýza jídelníčků lidí, kteří aktivně sportují, umožňuje nahlédnout, jak může v praxi vypadat denní příjem energie. Ten se odvíjí od zkonzumovaných potravin a vypadá například takto: Snídaně (729 kcal) v ejce slepičí 2 ks (140 g), chléb 2 plátky (90 g), máslo 20 g, müsli tyčinka 1 ks (30 g)

Oběd (462 kcal): m aso hovězí 120 g, brambory 180 g, zelenina mražená 250 g

Svačina (478 kcal): b ageta (40 g), máslo (20 g), šunka (50 g), ledový salát (20 g), müsli tyčinka (30 g)

Večeře (691 kcal): t ěstoviny (120 g), sýr eidam (30 g), kečup (30 g), ledový salát (100 g), müsli tyčinka (30 g)

Výčet jídel odráží velmi často se vyskytující skladbu jídelníčku sportovců, ale v žádném případě se nejedná o doporučený jídelníček. Celkový energetický příjem je 2 360 kcal a trojpoměr živin se skládá z 48 % sacharidů, 18 % bílkovin a 34 % tuků.

Jak může vypadat výdej? Muž, jehož jídelníček jsme si představili výše, je aktivní sportovec (72 kg, 181 cm, 27 let, 6 % tělesného tuku) a pracuje v kanceláři jako účetní. Po práci se věnuje svým dvěma dětem a domácnosti. Navíc každý den sportuje, nejčastěji běhá v lese (90 min, 18 km). Na základě jeho tělesných proporcí jsme schopní podle vzorců (např. Cunninghamův) spočítat, jaký asi bude jeho bazální metabolismus, od něhož se odvíjejí i další propočty.

DALŠÍ PROBLÉM NA SPADNUTÍ…

Podle výše zmíněného nám vychází, že jeho bazální metabolismus je 1 989 kcal průměrná denní aktivita (mimo sport) = 0,1 * 1 989 = 198,9 kcal průměrný psychický stres = 0,1 * 1 989 = 198,9 kcal výdej energie při sportu = 0,204 * 72 kg * 90 minut = 1 322 kcal průměrný termický efekt = 0,06 * 2 500 = 150 kcal průměrné energetické ztráty trávicího procesu = 0,05 * 2 500 = 125 kcal

Bohužel stále nejsme na konci potíží – na řadu přichází další problém spojený s negativní energetickou bilancí. Organismus totiž nejen omezí výdej energie utlumením metabolismu, nebo se snaží pokrýt deficit ziskem energie ze svalových vláken, ale současně nás nutí jíst sladké. Je to i proto, že nedostatek energie vyčerpá dostupné zásoby sacharidů (krevní cukr, jaterní glykogen), které jsou jinak udržovány v pohotovostní zásobě především pro centrální nervovou soustavu a mozek. Ty pracují jenom díky energii ze sacharidů. A protože mozek se oblafnout nedá, a zjistí-li od hormonů, že klesá dostupná zásoba jeho sacharidové energie, vyšle prostřednictvím jiných hormonů signál ke konzumaci něčeho sladkého. To jsou ty známé nájezdy na ledničku nebo mlsání večer u televize. Trenéři se domnívají, že chybou je motivace či vůle sportovců, ale nemusí tomu tak vždy být. Za viníka totiž můžeme označit chybějící energii (tedy negativní energetickou bilanci), která odráží špatnou synergii (i časování) mezi jídelníčkem, tréninkem a energetickou bilancí. Organismus tedy celou věc řeší tím, že nás donutí jíst sladké. Jenže kdyby zůstalo u jednoho kousku… V prvních minutách po snězení jakékoliv potraviny nebo vypití nápoje s obsahem jednoduchých cukrů dojde k výraznému zvýšení hladiny krevního cukru (tzv. glykémie). To je signál pro slinivku břišní, která za tímto účelem vyloučí odpovídající (tedy vysoké) množství inzulinu – hormonu, který snižuje hladinu krevního cukru na přirozenou úroveň. A protože množství inzulinu odpovídá rychlosti růstu koncentrace sacharidů v krvi (glykémie), dojde k rychlému a výraznému poklesu glykémie, a to až pod výchozí úroveň s následným vyvoláním pocitů hladu. A kolotoč se roztáčí…

Celkový denní výdej energie tedy vychází na 3 984 kcal, zatímco příjem činil 2 360 kcal. Výsledkem je negativní energetická bilance 1 624 kcal! A to i přesto, že jídelníček je na příjmové stránce energie možná mírně nadhodnocený (v porovnání s tím, jak sportovci skutečně jedí) a sportovní aktivita na výdejové stránce zase spíše podhodnocená (ve skutečnosti mnozí sportují déle než 90 minut denně). Nastává tak negativní energetická bilance se všemi důsledky uvedenými výše, v čele s převažujícím katabolismem a utlumením metabolismu.

VÝDEJ ENERGIE NENÍ JEN O SPORTU

Jednu stranu rovnice bychom tedy měli, ale co ta druhá – výdejová? K té je třeba sečíst šest dílčích energetických výdejů během dne, kterými jsou:

a) b)

Bazální metabolismus (Basal Metabolic Rate – BMR) – spotřeba energie organismu na základní klidové tělesné funkce.

Celodenní režim a jeho fyzická náročnost – výdej energie v průběhu celého dne, který nezahrnuje energii nutnou pro bazální metabolismus (pro zjednodušení: energie pro běžné žití nad rámec toho, kdybychom byli v kómatu).

c) d)

Psychická náročnost dne – protože i stres je významným energetickým „spotřebitelem“.

Krátkodobý koncentrovaný výdej energie – sport nebo krátkodobá intenzivní denní činnost. Přesný výdej energie závisí na druhu výkonu, intenzitě, době zátěže a hmotnosti.

Termický efekt – jedná se o výdej energie vynaložený na příjem potravy, její trávení, vstřebání, transport a přeměnu živin do organismem využitelné formy. Nejvyšší výdej je u bílkovin.

Energetické ztráty trávicího procesu – obecně se udává, že zhruba 5 až 10 % celkové potenciálně přijaté energie z potravy je ve skutečnosti nevyužito, tedy nestráveno (když hltáme, nejsme dostatečně zavodněni, nefunguje nám peristaltika a bakteriální mikroflóra v tlustém střevu je neaktivní).

UNIVERZITA FOTO: SKI TOUR

SPORTOVNÍ VÝŽIVA

Do jídelníčku sportovce vytrvalce určitě patří iontový nápoj, díky kterému doplňuje během delšího tréninku nebo závodu potřebné minerály

VÝHODY SPRÁVNÉHO JÍDELNÍČKU

jídelníčku zařaďte sportovní výživu 3)Do

JAK BY VYTRVALCI MĚLI JÍST?

Řešení problému je prosté – každý sportovec by měl alespoň zhruba znát množství přijímané a vydávané energie, aby ho negativní energetická bilance netrápila. Přinášíme pár tipů, jak na to, abyste mohli sportovat lépe:

Přejděte na vyrovnanou energetickou bilanci

Z předchozího textu je jasné, že byste se měli především vyvarovat stavu negativní energetické bilance. Řečeno jinými slovy, přijímejte tolik energie, kolik vydáte, abyste měli vyrovnanou energetickou bilanci. V našem konkrétním příkladu to znamená přijmout denně 3 984 kcal, což je hodnota výdeje energie vypočtená výše, se kterou budeme ještě pracovat dále. Doporučený trojpoměr živin: sacharidy : bílkoviny : tuky běžný jídelníček (ženy) 55

: 30

běžná jídelníček (muži) 50

: 30

vytrvalostní sportovci

: 18

siloví sportovci

: 15

Energetická hodnota živin je 4 kcal (17 kJ) na 1 g sacharidů a bílkovin a 9 kcal (36 kJ) na 1 g tuků. Pokud tedy kalkulujeme s denním příjmem ve výši 3 984 kcal, v případě vytrvalce bychom měli jídelníček uspořádat tak, aby obsahoval 70 % energie ze sacharidů (2 789 kcal, tj. 697 g), 12 % energie z bílkovin (478 kcal, tj. 120 g) a 18 % energie z tuků (717 kcal, tj. 80 g).

optimální trojpoměr živin 2)Dodržujte

Kromě doporučeného příjmu energie byste měli dodržovat i doporučený poměr živin (sacharidů, bílkovin a tuků). Ten je v případě vytrvalců výrazně nakloněn na stranu sacharidů, a to především proto, že sacharidy představují základní zdroj energie vytrvalců.

Sportovní výživa je vyvinuta pro potřeby sportujícího organismu a představuje mimo jiné koncentrovaný zdroj energie, který s dostatečným příjmem dokáže výrazně pomoci. Navíc průběžné doplňování energie během výkonu má pozitivní vliv na vaši výkonnost, stejně jako vhodná výživa před sportem a také regenerace po skončení fyzického výkonu. S dostatečným příjmem bílkovin, které může být těžké v běžném jídelníčku „posbírat“ kvůli zvýšeným potřebám organismu sportovce, pomůžou proteinové nápoje nebo tyčinky. Nebojte se tyto pomocníky zařadit do vašeho každodenního jídelníčku – pomohou vám hned z několika důvodů.

rozdělte alespoň do 4 denních jídel. 4)Příjem

Abychom opět nabídli nějaký konkrétní příklad, rozdělení jídel by mohlo vypadat například takto: Snídaně: a) chléb celozrnný žitný (3 plátky), máslo čerstvé, med b) vločky ovesné, jogurt ovocný, rozinky (velká hrst), mandle nebo lískové ořechy c) banán (střední, celý) Svačina: Knackebrot (4 plátky), střední jablko, energetická tyčinka Oběd: a) maso hovězí libové b) rýže bílá dlouhozrnná vařená (ideálně s čočkou) c) zeleninový salát velký (se semínky – sezam, slunečnice) Odpolední trénink: jeho součástí je konzumace sportovní výživy + energetická tyčinka (30–60 min po tréninku) Večeře: a) kuřecí prsa, těstoviny (nebo pohanka) b) velký zeleninový salát (se semínky – seznam, slunečnice) a s čočkou c) na dojedení chléb Racio rýžový (třeba se zeleninovým salátem) d) možno ještě doplnit o proteinový koktejl

Když se budete řídit radami zmíněnými v předchozím textu, bude se vám sportovat lépe a budete se i lépe cítit. Jedná se totiž především o jídelníček plně pokrývající vydanou energii během dne (jsme v kondici vyrovnané energetické bilance), tudíž nehrozí žádná negativa a problémy uvedené výše v souvislosti s negativní energetickou bilancí. Navíc přináší další výhody:

Koresponduje s odpolední tréninkovou fází, do níž jde sportovec s dostatkem energie (kterou načerpal dopoledními převážně sacharidovými jídly).

Dopolední jídla jsou z velké části jídla se středním či nízkým glykemickým indexem, čili uvolnění energie z nich je postupné a dlouhodobé.

Optimální energetický metabolismus pro kvalitní trénink pomůže naladit „předvýkonová“ svačina (zabráníte možnému hladu a nastartujete organismus na sportovní výkon). K tomu se hodí speciální produkty sportovní výživy, například v podobě předsportovního želé.

Během tréninku je nutné zajistit doplňování energie (gel nebo energetické tablety) a tekutin (iontový nápoj).

Po tréninku je důležité myslet na dlouhodobou regeneraci – v první fázi regeneračním nápojem, v další pak jídlem s obsahem sacharidů a bílkovin.

Díky vyrovnané energetické bilanci, průběžnému rozložení energie do celého dne a i díky dostatečnému množství kvalitních bílkovin vás nebude večer „honit mlsná“.

Aleš Máslo Zakladatel projektu Sportuj lépe, jehož cílem je pomáhat vytrvalcům kvalitněji sportovat a dosahovat zdravého růstu výkonnosti. K tomu je třeba nejen tréninku, ale i vědomostí, co dělat před, během a po sportovním výkonu, a to v návaznosti na fyziologické zákonitosti fungování lidského organismu. Více na webových stránkách: www.sportujlepe.cz

Piccolo Hotel Sciliar

Seiser Alm / Alpe di Siusi, Jižní Tyrolsko, Itálie Tradice, rodinná atmosféra a kuchyně s bohatým menu v srdci Dolomit s panoramatickým výhledem.

80 kmých k Běžkařs TRATÍ RESTAURACE, BAR, DĚTSKÝ SÁL, SLUNEČNÁ TERASA, KRYTÝ BAZÉN, VÍŘIVKA, INFRASAUNA

www.piccolohotelsciliar.it

UNIVERZITA

LYŽAŘI A CHLAD

FOTO: FACEBOOK

Pitný režim

Lyžaři dostatečně nepijí ze dvou základních příčin. Jednak vinou vlhkosti vzduchu, jež se vytváří ze sněhové pokrývky, nepřichází včas přirozený pocit žízně či vyprahlosti tak jako v běžném suchém a teplém počasí. Většina sportovců je navyklá pít podle svých pocitů, ne podle časového plánu; tělesné zdání však není příliš dobrým ukazatelem stavu hydratace organismu – obvykle když cítíme žízeň, už jsme začali být dehydratováni. Dalším praktickým důvodem nedostatečného pitného režimu bývá, že zastavit a napít se v zimním počasí je do jisté míry nepohodlné; běžkař nerad vypadává ze svého tempa, většina lidí začne hned vnímat chlad – zvlášť, je-li občerstvení spojeno s nutností sundat rukavice v mokrém a/ nebo větrném počasí a vypít vystydlý nápoj. Zimní podmínky ve skutečnosti obírají tělo o vlhkost rychleji, než si myslíme. Protože je zimní vzduch studenější a nezřídka sušší, odčerpává si vlhkost o to rychleji. S každým dechem se z těla vytrácí voda ve formě páry – nadechneme se suchého vzduchu a vydechneme vlhký. Každý známe viditelné známky kondenzace, když v mrazivém vzduchu dýcháme. Pokud plánujeme dlouhé lyžování, měli bychom na víc než čtyřhodinové vyjížďce vypít aspoň dva litry tekutin. Co pijeme, není do značné míry tak důležité, vlastní teplota nápoje není rovněž zásadní. Při dlouhém výkonu fungují podobně dobře sladké a tučné nealkoholické nápoje typu horká čokoláda nebo teplé mléko, stejně jako tradiční čaje, sportovní výživa rozpuštěná ve vodě anebo čistá či minerální voda samotná.

je zima Když

Běžci na lyžích jsou odolným lidským druhem. Pro svou vášeň neváhají vydržet mrazivé teploty znecitlivující konečky prstů i dechberoucí ostré vichry. Když je dobrý sníh, protažené tratě a slunce na obloze, ani silné mrazy Vnitřní vlhkost Jako by dehydratace nebyla dostatečně neodradí většinu rekreačních nemilosrdná vůči tělu, přispívá ještě lyžařů od toho, aby se ukázali ve k něčemu zákeřnějšímu. Dehydratace spolu stopě – protože chlad je vítanou s mokrým oblečením a studeným vzduchem vede k podchlazení organismu, tedy snížení součástí jejich světa. Text: Tom Řepík

idské tělo na vnější nízkou teplotu reaguje po svém a lyžař by mu měl asistovat adekvátním chováním. Předně něčím v zimě ne každému samozřejmým: měl by pít dostatek tekutin. Nemálo běžkařů zde chybuje.

teploty vnitřního systému těla na nenormální úroveň. V důsledku toho začnou být narušovány naše běžné motorické a rozlišovací schopnosti. Přitom lyžaři jsou primárními kandidáty pro tento druh problému – typický běžkař je oblečen spíš v několika tenkých vrstvách a jeho výkon generuje nadměrně potu, jenž se nasákne do oblečení. Jeho tělo je sice mokré od potu, ale stále v komfortní tělesné teplotě – dokud lyžař nezastaví anebo jej nečeká nějaký dlouhý sjezd v nehybné pozici, který má totožné účinky zhoršené o rychlé proudění vzduchu připodobňující nežádoucí mrazivý vítr.

Jakmile tělo nevyrábí pohybem teplo, nízká izolace oblečení nebo vlhkost a neefektivní izolace zapříčiní, že lyžař rychle prochladne. Ve špatném oblečení lze zaznamenat změnu stavu, kdy je vám příliš horko a zakrátko velká zima, velmi rychle. My, kteří jsme v dobách před příchodem technického prádla lyžovali v bavlněných vrstvách se šusťákem navrch, si takové stavy dobře pamatujeme. Schopnost vypořádat se s tvořící se vnitřní vlhkostí je klíčovým krokem k pohodlí. Velkou roli hraje funkčnost technického prádla rychle odvádět vlhkost od kůže, čímž ji udrží v relativně suchém stavu a vnitřní systém těla nebude tak rapidně ztrácet svou teplotu. Když venkovní teploty spadnou hlouběji pod nulu, schopnost tkanin absorbovat vnitřní vlhkost a odvádět ji dál už není tak efektivní. Ve velkém mrazu tělesný pot ve formě páry velmi rychle zkapalní a záhy ztuhne. Pára na cestě technickou strukturou tkaniny pryč od těla předčasně narazí na rosný bod a začne kondenzovat stále uvnitř oděvu. V takovém případě vám pak sebesofistikovanější vnější technická vrstva z GoreTexu či jiné obdobné technologie začne namrzat zevnitř. Pro rychlejší odvod tělesného tepla je v takových situacích vhodné otevřít si ventilaci v podpaží či jinde, případně pootevřít hlavní zip oděvu. Sucho zde znamená běžkařovo teplo a teplo jeho spokojenost. Zůstat v relativním chladu a suchu v začátcích aktivity znamená být v teple a relativním suchu v jejím pozdějším průběhu; přičemž teplo a pocení na začátku aktivity se projeví mokrem a prochladnutím později. Udržet se v suchém teple znamená co nejvíc zamezit jakékoli vlhkosti, aby se dostala do oděvu – tedy nejen zvenčí, ale i zevnitř od těla ve formě nadměrného pocení. Oblečení do více tenkých technických vrstev v sestavě adekvátní vnější teplotě tak, aby se minimalizovalo pocení, je nejlepším v současnosti známým řešením. V průběhu lyžování je vhodné sestavu svých vrstev přizpůsobovat tomu, jak tělo cestuje mezi chladem a teplem, případně tělesnou teplotu opakovaně regulovat pomocí zipů. Pokud na nějakou dobu zastavíme nebo déle klesáme, je vhodné přiobléci se na vnějšku klidně další izolační vrstvou. Klíčové je být stále o krok vpřed. Dojíždíte k zastávce a je vám lehce zima. Zastavíte a obléknete si bundu. Pak jdete znovu lyžovat a přirozenou reakcí je chtít si nechat teplou vrstvu na sobě, protože stále cítíte chlad. Jenže pokud se takto teple oblečeni začnete potit, až dřív či později bundu shodíte, vinou mokra a náhlé ztráty tepelné izolace rychle prochladnete. Jinými slovy, v prostředí střídavých situací teplo-chlad dělají nezkušení lyžaři často špatné věci ve špatném čase.

Hypotermie

Monitorujte svůj tepelný stav zaměřením se na nejsamozřejmější příznak hypotermie – třesení se. V momentě, kdy se začnete klepat zimou, vnitřní systém těla právě spustil automatickou reakci proti podchlazení – třes je pokus těla zvýšeným pohybem vyrobit nějaké tělesné teplo. Když spatříte lyžaře, který se třese zimou, jde o jasnou známku, že jeho tělo nereguluje teplo správně a přepnulo se do obranného režimu. Ve většině případů trvá určitý čas, než se hypotermie rozvine. Rozpoznat její příznaky co nejdříve je stejně důležité jako snažit se předcházet jejím příčinám od samého začátku lyžování. Typické příznaky podchlazení se začnou projevovat tím, že lyžaři je zima a třese se – jeho tělu se jednoduše nedostává tolik tepla, kolik by potřebovalo. Záhy následují jemné změny v motorice – mumlání, neschopnost plně artikulovat, neobratná manipulace se zipy, rukavicemi či mobilem. Když se tělo začne podchlazovat, mozek přednostně posílá teplou krev k ochraně vnitřního systému těla, což často narušuje jemné motorické schopnosti. Potrava, voda a změna prostředí pomohou mírným symptomům zabránit rozvinout se v mnohem horší stav. Problémem

je, že řada lidí, jakmile si všimnou prvních známek podchlazení, začnou dělat chybná rozhodnutí, čímž se vystavují vážnějšímu nebezpečí. V první řadě potřebuje podchlazený organismus potravu a vodu; vnější zdroje tepla jsou pro tělo méně efektivní. Tělo se potřebuje zahřát směrem zevnitř ven a potrava a voda budou takový proces nejlíp stimulovat, nastartují metabolismus a dovolí tělu zahřát se samo.

Nehoda

Zejména backcountry běžkař je do jistého rozsahu vystaven nebezpečí propadnutí se a uvíznutí v korytu vodního toku, ve stojaté vodě či v močálu. Mezi lidmi kolují pověry, že jakmile propadnete pod led, máte zhruba čtyři minuty na přežití. Sám jsem nic podobného díkybohu nezažil; nicméně vím o starší studii Dr. Gordona Giesbrechta, profesora kanadské University of Manitoba, naznačující, že člověk má v ledové vodě mnohem víc času. „Zápas dostat se ven, hyperventilace a spolykaná voda jsou v případě nehody mnohem nebezpečnějšími aspekty než vlastní podchlazení,“ uvádí Giesbrecht v komentáři ke své studii a pokračuje: „Pokud běžně oblečený lyžař spadne do ledové vody, má aspoň hodinu

času, než vlivem nízkých teplot upadne do bezvědomí. Jestli si bude myslet, že mu zbývá jen pár minut života, bude se chovat, jako by to byla pravda. Nebude racionálně přemýšlet, zpanikaří a bude dělat špatná rozhodnutí.“ Podle Giesbrechtových experimentů jsou relevantními časovými mezníky jedna minuta, deset minut a jedna hodina. Po propadnutí se do ledové vody má lyžař asi minutu času, aby dostal své dýchání pod kontrolu, protože náhlý studený šok automaticky vyvolá zajíkání se a lapání po dechu. Potom má lyžař zhruba deset minut na to, aby se pokusil dostat se do bezpečí, než jej ledová voda začne rapidně ochromovat. Když věci dojdou do takového stavu, Giesbrecht doporučuje vyndat si ruce na led a v klidu čekat na pomoc. Takto člověk dokáže vydržet při omezeném stavu vědomí asi hodinu, než teplota srdce poklesne do životu nebezpečných hodnot. Zatímco zima je pro lyžování vítaná ba potřebná, v řadě svých forem umí být i nebezpečná. Vědět, jak chlad ovlivňuje lyžařovo tělo, může činit rozdíl mezi pamětihodným dnem na sněhu a mizerným. Taky to může znamenat, že zůstanete naživu a zažijete nějaký pamětihodný někdy příště.

SUPERLITE WAX + CONTROL běžkařský set místo 6 590 Kč

4 199 Kč

RC CLASSIC dámská běžkařská obuv místo 2 990 Kč

2 499 Kč

LAHTI 2.0

RC5 CLASSIC

běžkařské hole

pánská běžkařská obuv

místo 1 140 Kč

místo 3 990 Kč

999 Kč

2 999 Kč

WWW.SPORTISIMO.CZ

FOTO: ŠÁRKA SOFIE LEDVINKOVÁ

UNIVERZITA

Text a foto: Linda Mahelová

Sport a bylinky. Jde to vůbec dohromady? Zřejmě ano. Sport se většinou odehrává venku v přírodě, kde jsme obklopeni rostlinami, stromy, vůní lesa a luk. Přirozeně se tak spojujeme se silou, kterou nám příroda nabízí. A pokud potřebujeme, můžeme se naučit, jak tuto sílu užívat pro své dobro.

Lopuch

opuch je další významnou bylinou pro očistu těla. Dále podporuje funkci jater, žlučníku a celkově zlepšuje trávení – činnost střev. Kořeny se vykopávají na jaře a na podzim u dvouletých rostlin. U starších rostlin už kořen obvykle zahnívá, a je tedy nepoužitelný. Kořen je vynikající i syrový; můžete ho rozkrájet do svého oblíbeného listového salátu. Nebo ho lehce poduste na oleji s mrkví. Objevíte ho na zarostlých lesních cestách, kde roste v blízkosti bezů i kopřiv. Má raději zastínění, hledejte ho spíše u lesa nebo Lopuch zlepšuje stav pokožky, má dobré účinky i při potížích s padáním vlasů, nadměrně mastící se pokožkou, nečistou pletí

v lesích. Malé listy mají jemné chloupky, zatímco šťovík tupolistý, se kterým se lopuch občas zaměňuje, je holý a na listech má výraznější žilnatinu. Sbírají se všechny druhy lopuchu (kořeny) na podzim, mladé listy na jaře do špenátu. Zevně pomáhá zlepšit stav pokožky. Přidává se do vlasových vod a zabraňuje tvorbě lupů. Má dobré účinky i při potížích s padáním vlasů, nadměrně mastící se pokožkou, nečistou pletí. Doporučuji popíjet odvar z kořenů 2x denně po dobu dvou týdnů. Současně je dobré ošetřovat pokožku zevně ve formě pleťové vody z kořene (odvaru) nebo nálevu z listů.

Kopřiva

Kopřiva je zřejmě první bylinka, kterou se jako bylinkáři rozhodneme sbírat a užívat pro její silné očistné účinky na celý organismus. Během let jsem se nezřídka setkávala s tím, že ji někdo užívá nepřetržitě i několik let, přestože obecně doporučená délka užívání nálevu kopřivy je max. 2–3 týdny bez přestávky. Tady vidíte, že každý jsme jiný.

Nejznámější bylinka pro očistu těla. Pomůže vám ve formě odvaru, nálevu, zeleného mléka…

Pokud máte potíže s ledvinami, tak doporučení o délce užívání respektujte. Nebo si dejte raději jiný životabudič – třeba břízu, pampelišku nebo jitrocel. Tyto uvedené bylinky také skvěle působí na očistu těla. V bylinářství se s oblibou užívá i kořen kopřivy. Když vám kopřiva roste i na zahradě, máte štěstí. Můžete si ji nasbírat v čistém prostředí. Kořeny, které sbíráme na podzim a na jaře, působí na očistu těla ještě intenzivněji. Na konci léta zase můžete sbírat dozrálá semena, která posilují imunitu. Semena kopřivy usušte a uchovejte ve skleněné nádobě. Přidávejte do jídel nebo je užívejte přímo (lžičku 1–2x denně), pak zapijte čistou vodou. Kde najdete kopřivy: Někdo by se možná raději zeptal, kde kopřiva neroste… Ano, roste běžně všude tam, kde je půda bohatá na dusičnany. Kopřiva je nejlepší čerstvá a sbíraná v časném jaru. Pokud si chcete kopřivu nasušit na zimu, je dobré ji sbírat v odpoledních hodinách za suchého počasí. Je totiž náchylná k hnědnutí. Někdy je potřeba kopřivu dosušit v sušičce nebo v troubě do 40 °C a pak uchovat ve skleněných dózách, aby zpět nenasála vzdušnou vlhkost.

Zelené kopřivové mléko

Přes noc namočte konopná semínka. Druhý den je propláchněte, stejně tak hrst kopřivových listů. Semínka propláchněte, přidejte kopřivy a rozmixujte s vodou, potom přeceďte a přidejte čajovou lžičku oleje. Množství: malá hrst konopných semínek, hrst listů kopřivy, 1/2 l vody. Zelené mléko si dejte jednou až dvakrát za týden. Připravujte ho vždy čerstvé. Z kopřivy si můžete připravit i masku na pleť, vlasy, tinkturu, pesto, uvařit odvar z kořenů.

Lichořeřišnice

Jedna z velmi významných bylinek, která v zimě pomáhá posilovat ledviny a močový systém, je lichořeřišnice. Tato na pohled krásná bylinka má schopnost tlumit růst bakterií, má antibiotické účinky v oblasti urogenitálního, dýchacího a trávicího systému. Nejčastěji se užívá za syrova v salátech nebo je možné z lichořeřišnice vyrobit tinkturu. Na podzim budete mít účinný prostředek při nachlazení a potížích s močovými cestami. Nálev z lichořeřišnice působí také jako tonikum na vlasovou pokožku, která je postižena lupy a nadměrným vypadáváním vlasů. Jak pěstovat lichořeřišnici: Vysejte ji kdekoli na záhonu – ideální je kombinovat ji se zeleninou nebo ostatními bylinkami, protože její silice přirozeně desinfikuje půdu. Pnoucí

variantu vysejte k plotu nebo na okraj zahrady. Všude bude růst a hezky pokvete. Dobře roste i v truhlících a nádobách. Kvete od července až do zámrazu. Sbírá se květ, listy a později po odkvětu i zralá semena. Na podporu imunity si připravte pesto z lichořeřišnice. Můžete do něj přidat i listy kopřivy a další voňavé bylinky. Třeba listy dobromysli, majoránky, bazalky. Pesto občas přidejte do podzimních a zimních salátů a zeleninových jídel.

Vřes

Vřes najdete v lesích i na okrajích lesů. Vyhledává rašelinné půdy, které jsou kyselé. Na horách ho často najdete v rašeliništích. Kvete od srpna do září. Sbírá se kvetoucí nať. Tuto bylinku nejlépe stříhejte nůžkami, ať nepoškodíte kořínky. Kvetoucí nať s drobnými lístky po usušení zdrhněte nebo nastříhejte na jemnější kousky. Také vřes hojí ledviny a močový systém, působí desinfekčně na močový měchýř, při zánětech močových cest i močových kaméncích. Pomáhá při revmatismu, dně, otocích nohou, podporuje metabolismus, působí protizánětlivě v trávicím systému, hojí urogenitální potíže. Používá se ve směsích se zlatobýlem, mateřídouškou, kontryhelem, přesličkou, řebříčkem a dalšími bylinami. Zevně se užívá na hojení pokožky. Na očistu a revitalizaci pokožky si připravte pečující vřesový olej. Kvetoucí usušenou nať (případně jen květy vřesu) zalijte kvalitním rostlinným olejem. Nechte macerovat 2–4 týdny a přeceďte. Poté uchovejte v temnu. Pleť ošetřujte ráno a večer. Vřes má docela specifickou zemitou chuť. Pokud vám tato chuť nevyhovuje, kombinujte vřes s výše uvedenými bylinkami. Připravte si nálev z kvetoucí natě vřesu: lžičku usušené kvetoucí natě přelijte horkou vodou, vyluhujte 10 minut pod pokličkou a přeceďte. Nálev užívejte několikrát denně při ledvinové nedostatečnosti, při potížích s močovými cestami, revmatismu, dně, otocích nohou, na podporu ženského menstruačního cyklu nebo při urogenitálních potížích.

Také vřes hojí ledviny a močový systém, působí desinfekčně na močový měchýř, při zánětech močových cest i močových kaméncích

nezachytíme. V tichosti této síly poznáváme nový úhel pohledu, vnímáme moudrost přírody – třeba i zimního času.

Linda Mahelová Inspiruji druhé, aby skrze vztah k přírodě objevili vztah k sobě. Od roku 2009 se věnuji aromamasážím, píši o bylinkách blog a natáčím o nich videa. Jsem autorkou online i živých kurzů o bylinkách, mysli a souvislosti vztahu člověka s přírodou. Před mnoha lety jsem se věnovala fenoménu léčitelství. Viděla jsem mnoho bolesti, slyšela jsem příběhy plné utrpení. Uviděla jsem křehkost, zranitelnost, ale taky velkou sílu a schopnost uzdravit se během okamžiku. Všichni v sobě máme klíč k uzdravení. Jsme ve své podstatě dokonalé bytosti. Stejně tak, jako je v přírodě všechno dokonalé. Učím sebe i druhé kultivovat všímavost, která nám pomáhá změnit úhel pohledu a ve výsledku se tak stát šťastnějšími bytostmi. Tímto propojením se sebou můžeme nalézt svou vnitřní harmonii, radost a šířit své vlastní poselství dál.

FOTO: ŠÁRKA SOFIE LEDVINKOVÁ

Kopřiva obsahuje řadu minerálních látek a vitamínů. Například vitamín A. Abychom ho mohli v těle využít, potřebujeme k tomu tuk. Určitá skupina vitamínů je totiž rozpustná v tucích. Proto si dejte ke kopřivě také kvalitní za studena lisovaný olej. Užívání kopřivy nám pomáhá při vyplavování škodlivin z těla, posiluje ledviny a močový systém, působí močopudně, zlepšuje stav pokožky (při ekzémech, vypadávání vlasů, lupech), působí na překyselený organismus a celkově očišťuje tělo. Na jaře si z čerstvých kopřivových listů připravte následující lahodný recept na posílení při jarní únavě.

Chladné období a bylinky

Jedna z velmi významných bylinek, která v zimě pomáhá posilovat ledviny a močový systém

V zimě bývají vlivem chladu oslabené ledviny a močový měchýř. V minulém díle jste se mohli dočíst složení směsi na podporu funkce ledvin. Uvedená směs může pomoci posílit ledviny a při potížích se zánětem močových cest. Pokud nás v zimním čase přepadnou tyto neduhy, může to být pro nás impuls k zastavení se. Zastavení pro nás může představovat kvalitu, která nám často umožní uvidět věci, jež v každodenním běhu života ani

Najdete mě na webu: www.lindamahelova.cz

66 100

100

26.–27. 1. 2019

Jilemnická 50 ZPMV ČR

a špici svádí nesmiřitelný boj o každý centimetr eliťáci, uprostřed a někde na konci nekonečného barevného hada závodníků ale vládne zdravě kamarádská řevnivost, občas padne nějaká peprnější poznámka, o pár desítek metrů dál uslyšíte hlasité oddechování, smích i povzbudivá slova a do toho jemné šustění skluznic při dotyku se zmrzlým okrajem sněžné stopy. Okolo nádherná ojíněná krajina, zima jako vymalovaná, na dohled občerstvovací stanice… Tak nějak vypadá Jilemnická 50, letošní druhý závod seriálu Stopa pro život. Dobře známá akce stejně jako v předchozích letech otevírá dokořán náruč mužům i ženám, mladým, starším, nejstarším i těm úplně nejmladším sportovcům jakékoliv výkonnosti, kteří fandí běhům na lyžích. A nemusíte být zrovna kovaný závodník, abyste si jízdu v okolí Jilemnice užili od startu až do posledních metrů. Do kolébky českého lyžování se sjedeme poslední lednový víkend nového roku 2019. Pro závodníky je přichystané nově zrekonstruované zázemí v areálu Hraběnka, všechny příjemné i užitečné

služby seriálu Stopa pro život a tradiční, léty prověřená trasa, která vede směrem na Mříčnou, okolo Klimentova vrchu, nad kravín v Mříčné, dále směrem ke Kruhu a Roztokám a zpět přes Hraběnku do prostoru buněk. Trasa je dlouhá 25 km a v případě nedělní dvojnásobné 50 km distance se pojede dvakrát. V sobotu se jede volně, neděle nabídne klasické menu. Stopa vede mírně zvlněným terénem po loukách a polích v okolí Jilemnice. V jejím nejvyšším bodě se otevírá krásný pohled na panorama Krkonoš, Kotel a kopec Žalý s kamennou rozhlednou. Nezaskočí nás ani nepříznivé sněhové podmínky v níže položené Jilemnici, protože v prostoru Vítkovice – Roudnice je přichystaná nádherná záložní trať, kterou loni prověřilo a po dojezdu do cíle spontánně pochválilo více než 1 000 dospělých i dětí. Právě dětských závodníků loni přijelo neuvěřitelných 500 a pořadatelé se i letos těší na férové boje našeho mladého lyžařského potěru v sobotu dopoledne na trasách 1, 2, 3 a 4 km volnou technikou. Začátečníkům a svátečním jezdcům je zase určeno nezávodních 10 km po závodní trase.

16.–17. 2. 2019

CARDION Karlův běh

ílem třetí víkendové nabídky Stopy pro život 2019 jsou Krušné hory, konkrétně okolí nejvýše položeného městečka ve střední Evropě – Božího Daru. Ten se stane centrem dění populárního Karlova běhu. Běžkařský závod, pojmenovaný po Otci vlasti – Karlu IV., je třetím nejstarším závodem v běhu na lyžích u nás. V roce 2019 se pojede již 48. ročník! A zatímco na startu prvního ročníku tohoto dálkového lyžařského běhu s tehdy ještě předšlapávanou stopou stálo cca 35 odvážlivců, vítězka si odnesla domů šišku salámu a vítěz mezi muži láhev proslulého bylinného likéru, dnes se na moderní strojem vzorně upravené tratě vrhá vstříc zážitkům okolo tisícovky velkých i malých závodníků. A odměny na stupních vítězů i péče o závodníky ze strany organizačního týmu určitě stojí za kilometry námahy provázené zimní poezií na trati. Na Krušnohorské magistrále se pod hlavičkou Stopy bude letos závodit podeváté, to znamená, že „Karel“ je součástí seriálu od jeho prvního ročníku. Zazávodit si můžete po celý víkend. V sobotu se běží volnou technikou,

v neděli přijde na řadu klasika. Za hlavní závod celého podniku je považován nedělní běh na dlouhé 45 km trati klasickou technikou. Královská 45 kilometrová trať závodu kopíruje Krušnohorskou lyžařskou magistrálu okolo Božídarského Špičáku směrem na Myslivny, občerstvení Krmelec a po takzvané Mílovské silnici okolo Tetřeví hory k německým hranicím a Kapli Svatého Jana Nepomuckého, což je nejzazší bod trasy. Následně trať provede účastníky v blízkosti Blatenského vrchu, rozhledny, která je nejstarší stavbou na vrcholu Krušných hor směrem na Pernink a Abertamy. Odkud se již trasa vrací nad obcí Hřebečná zpět k Božídarskému Špičáku a do cíle přímo na náměstí na Božím Daru. Účastníky Karlova běhu jsou již několikátý rok rovněž běžkaři ze zahraničí, kteří si to rozdají s plejádou bývalých i současných českých reprezentantů a předních běžců. Hybnou silou akce ale byli, jsou a budou amatéři a amatérky, kteří tvoří více než 95 % startovního pole. Samostatnou a velmi silnou kategorii tvoří místní i přespolní dětí nejrůznějšího věku, které si ve svých výkonech nezadají s dospěláky.

Jilemnická 50 není mezi českými laufy žádný nováček. V novodobé historii závodu se uskuteční její „teprve“ 12. ročník, ale základní kámen jilemnického zimního sportování na lyžích sahá až do počátku minulého století, kdy zde vznikl vůbec nejstarší lyžařský klub v Čechách – Český krkonošský spolek SKI Jilemnice. Od té doby se právě zde na Hraběnce konalo tolik sportovních akcí, že se to všechno nevešlo ani do úspěšné velkoformátové knihy místního patriota a stříbrného medailisty z MS ve Falunu (1974), Stanislava Henycha – „Ať to frčí. 120 let ČKS SKI Jilemnice“. Přijeďte do Jilemnice 26.–27. ledna napsat se Stopou pro život další stránku do historie! 26.–27. 1. 2019 Jilemnická 50 Sobota DOSPĚLÍ: 10 km, 25 km volně DĚTI: 1 km, 2 km, 3 km a 4 km volně Neděle DOSPĚLÍ: 10 km, 25 km, 50 km klasicky Podrobné propozice závodu a více informací na: www.stopaprozivot.cz

Závod má stejně jako všechny další akce seriálu podporu nejen města, kraje a místních obyvatel, ale také České unie sportu, Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy, je součástí Ligy dálkových běhů a opět se může pyšnit partnerstvím s evropskou zimní sérií Euroloppet. O perfektní organizaci se již několikátý rok stará dobře sehraný tým pořadatelů z LK Slovanu Karlovy Vary. Všichni, kdo se na pořadatelství podílejí, si přejí jediné: aby si účastníci Karlova běhu odnesli neopakovatelné zážitky a vzpomínky v tom nejkladnějším slova smyslu. 16.–17. 2. 2019 Karlův Běh Sobota DOSPĚLÍ: 12 km, 22 km volně DĚTI: 0,5 km, 1,5 km, 6 km volně Neděle DOSPĚLÍ: 12 km, 22 km, 45 km klasicky Podrobné propozice závodu a více informací na: www.stopaprozivot.cz

23.–24. 2. 2019

ČT Šumavský skimaraton

oslední únorový víkend má pro sebe tradičně rezervovaný Šumavský skimaraton. Také tento lyžařský bonbónek za 34 let své existence zapustil kořeny hodně hluboko do promrzlé půdy šumavských plání. Právě pro nepopiratelně úspěšnou historii a nádherné tratě byl závod zařazen do kalendáře FIS a je již mnoho sezón nedílnou součástí série Euroloppet a Ligy dálkových běhů. Start, cíl a celé zázemí je zasazené do útulné šumavské Kvildy. Známé centrum zimních i letních radovánek je na nápor účastníků (loni se závodu zúčastnilo přes 1 100 běžců) připraveno po všech stránkách. Přichystané je ubytování, volná parkovací místa, stánky s občerstvením a vyhřívané zázemí pro každého, kdo se akce zúčastní nebo se přijede jen podívat a zafandit. Samotná trasa závodu se vine překrásnými zákoutími Národního parku Šumava. Těm, kteří mají na úzkých prkénkách rádi adrenalin, slibují pořadatelé mimořádný sportovní zážitek, romanticky založeným milovníkům zimy zase umožní jízda na běžkách kochat

se pohledem na taková krásná místa jako je Modrava, Zlatá stezka, Churáňov, Filipova Huť… Všechny trasy startují přímo z obce Kvilda, kde trasa kopíruje Šumavskou lyžařskou magistrálu přes Jezerní slať, Vydří Most na Horskou Kvildu, následně mírně stoupá na kopec U tří jedlí a pokračuje směrem na Zhůří a zpět na Horskou Kvildu, kde na účastníky čeká první občerstvovačka. Poté se všichni vydávají směr Filipova Huť a kratší trasa se vrací přes Březovou horu zpět na Kvildu. Nedělní 45 km klasika pokračuje z Filipovy Hutě přes Lovčí skálu, podél Modravského potoka na rozcestí Na Ztraceném na Černou Horu a podél pramene Vltavy zpět na Kvildu. Na této dlouhé 45 km klasice se můžou závodnici těšit na okolí Černé hory, která se nachází jen 1 km od státních hranic s Německem, v nadmořské výšce 1 315 m. n. m., a překrásný panoramatický výhled. Za příznivých podmínek máte šanci vidět i 150 km vzdálené vrcholky Alp! Dvoudenní program skimaratonu nezapomněl ani na rodiny s dětmi. Děti porovnají

23.–24. 2. 2019 Šumavský skimaraton Sobota DOSPĚLÍ: 8 km, 23 km, 46 km volně DĚTI: 1 km, 2 km, 5 km volně Neděle DOSPĚLÍ: 23 km, 45 km klasicky Podrobné propozice závodu a více informací na: www.stopaprozivot.cz

své síly na tratích 1, 2 a 5 km dlouhých. Méně zkušení lyžaři se mohou zapojit do nezávodní vyjížďky po závodní trase s možností výběru jet samostatně nebo spolu s instruktorem. Komfort závodní trasy si tak užijí i falešní začátečníci. Obrovskou zárukou zdárného průběhu celého víkendového hemžení jsou pořadatelé z Fischer Ski klubu Šumava Vimperk, takže se můžete těšit na skvěle zorganizovanou sportovní akci s parádní kulisou, pěknými cenami a něčím dobrým na zub na trati i v cíli.

www.cardion.cz

MAG EVOLUCE ZÁVODNÍCH TRATÍ Text: Tom Řepík

Foto: FIS

Dál, výš, rychleji? Soudobé tratě pro mezinárodní soutěže v běžeckém lyžování jsou něčím zásadně jiným, než čím byly před půl stoletím. Jeden aby se obával pustit si fantazii na špacír, kam se mohou vyvíjet dál – a zda takový vývoj bude ku prospěchu samotného sportu.

tačí přijet do libovolného moderního centra severských disciplín, jež v nedávné minulosti hostilo (anebo bude) světová či olympijská klání, aby bylo okamžitě evidentní, jak sveřepě se odvětví snaží orientovat na diváckou atraktivitu zejména směrem k laické veřejnosti. Není ostatně tajemstvím, že biatlonový světový pohár je už dost sezón v řadě nejpopulárnějším televizně vysílaným zimním sportem v Evropě, v měřené sledovanosti rutinně porážejícím lední hokej, krasobruslení a jiné tradiční stálice sportovních přenosů; o běžeckém lyžování nemluvě. Během jediné lidské generace ovlivnilo podobu závodních běžkařských tratí hned několik zásadních faktorů. Do roku 1960 byly tratě pro běh na lyžích poměrně úzké a upra-

vované dobrovolníky na sněžnicích, případně vojáky na lyžích, kteří jednoduše prošli trasou před prvními závodníky. Tehdy bylo běžecké lyžování výsostně vytrvalostním sportem, ve kterém závodníci odstartovali v minutových intervalech, zmizeli v hlubokém lese, odkud se po několika hodinách vrátili totálně vyčerpaní, pokrytí jinovatkou. Tehdejší tratě se skládaly zhruba jednou třetinou ze stoupání, třetinou ze sjezdů a třetinou z relativně rovného terénního profilu. Na konci sedmdesátých let, kdy v Evropě nastoupil trend masových dálkových běhů s mnohatisícovou účastí, jejich pořadatelé začali experimentovat s úpravou tratí velkými rolbami vypůjčenými ze sjezdařských středisek. V polovině osmdesátých let pak na širokých, rovinatých a urolbovaných úsecích objevil novátor Bill Koch (o němž podrobněji píšeme na jiném místě tohoto čísla), že brus-

lením si nejen pomůže od zbytečně zpomalujícího stoupacího vosku na skluznicích, ale velmi jej to při závodě posune výsledkovou listinou nahoru; na tvrdých a dostatečně širokých úsecích bylo bruslení významně rychlejší než klasický běh střídavý. Výsledkem této bruslařské revoluce bylo v toku času podstatné rozšíření tratí, aby se na ně vešly široké rolby i aby bylo možné se mezi bruslícími závodníky bezpečně předjíždět. Z původní asi dvoumetrové šířky tratě zesílily na současných šest i víc metrů. Dalším vlivným mezníkem ve vývoji tratí byl příchod televizního vysílání. První televizí pokrytou olympiádou byla ta v italské Cortině v roce 1956; hned se tam ukázalo, že sporty jako lední hokej, skoky nebo krasobruslení jsou mnohem snáz a levněji zaznamenatelné než alpské lyžování či biatlon. Současně začalo být zjevné, jak cennou úlohu televizní pokrytí hraje při propagaci daného sportu směrem k veřejnosti, přilákání nových účastníků do disciplíny a generování sponzorských peněz. Olympijské sporty se snažily modifikovat své disciplíny tak, aby vypadaly atraktivnější pro manažery, kteří o pokrytí sportů v tehdy všemocných televizních stanicích rozhodovali. Organizátoři běžeckých disciplín

začali se svým dílem změn tím, že zkrátili okruhy, po nichž závodníci kroužili – aby bylo potřeba míň kamer, a zavedli víc hromadných startů – jelikož v televizi bylo nejen pro laického diváka prakticky nemožné určit, který závodník si v intervalově startovaném závodě jak vede. Aby vyhověly nárokům hromadně startovaných skejtových závodů, mezinárodní tratě jsou dnes široké šest metrů ve sjezdech a přes osm ve stoupáních. Jako výmluvný příklad

takovýchto areálů nejen rekreačnímu, ale už i sportovně výkonnostnímu segmentu. Což by nám mělo povytahovat obočí ze všeho nejvíc. Dnešní elitní závodníci jsou fyzicky i technicky připraveni natolik specificky, že aby celý klasický závod neodpíchali dynamickou soupaží, soudobý typický profil běžeckých tratí (platí i pro biatlonové) charakterizuje stále rostoucí množství až extrémně příkrých stoupání, krkolomných, technicky náročných sjezdů a záměrné mini-

Zabijácký výškový profil současných elitních tratí páchá z demografického hlediska sportu medvědí službu. Na hony vzdaluje použitelnost takovýchto areálů nejen rekreačnímu, ale už i sportovně výkonnostnímu segmentu. Což by nám mělo povytahovat obočí ze všeho nejvíc. tendence vytrvale zkracovat závodní okruhy si vybavuju 50km maraton na ZOH 2010 ve Vancouveru, který na cílové čáře vyhrál Petter Northug; závod se odjel na dvou pětikilometrových okruzích, což závodníky přivedlo na stadion rovnou desetkrát. A pak tu je vpravdě zabijácký výškový profil současných soutěžních tratí; z demografického hlediska páchající sportu medvědí službu, jelikož na hony vzdaluje použitelnost

mum profilově rovinatých úseků – v křiklavém kontrastu ke starým poměrům, kdy ještě v závěru minulého století býval profil rozdělen do zhruba stejných třetin. A kdy jsme se my, amatérsky sportující diváci, právě na těch dlouhých rovinách mohli obdivovat vytříbeným technikám starého dobrého stříďáku, svatého grálu tohoto sportu, kvůli němuž se mnoho z nás do běžek beznadějně a doživotně zamilovalo.

Quantum Six SWIXFACTOR:

Skvěle vyvážené a pohodlné karbonové hole. Odepínací poutka Just Click. Objevte novou dimenzi lyžování. 1.690,- Kč

MAG

POPRVÉ BEZ HOROLEZCŮ Příběhy Evy Novotné a Milady Raslové „No samozřejmě, že jsme jeli za ty kluky. Postáli jsme u těch jejich velkých fotografií, zavzpomínali, slza ukápla nad věčným ohněm… Ale když pak stojíte na startu, stejně se ve vás probudí závodník a koukáte, jaké máte soupeře a jestli jste dobře namazali,“ rozpomíná se Eva Novotná, pozdější vítězka šestého a sedmého ročníku Jizerské padesátky, na první ze svých více než třiceti startů. Bylo to rovných osm měsíců poté, co její manžel Zdeněk Novotný zůstal v Peru pod lavinou.

ním tam zahynul i Jiří Rasl, duch expedice, obětavý organizátor s výbornými nápady a jazykovou výbavou, spíš sjezdař než běžec na lyžích. A ačkoli o sobě jeho vdova Milada Raslová tvrdí, že „není žádná velká běhna“, střihla si „dámské závody“ Jizerské padesátky také více než třicetkrát: „První ročník jsem neběžela, měla jsem ještě velmi malé děti, ale pak už jsem jela pokaždé. Považovala jsem to za svou povinnost. Kromě mě a Evy pak běhávala taky Jára Černá, dnes už Holinová, vdova po horolezeckém reprezentantovi Milanu Černém, velká dříčka. A párkrát stál na startu i David Náhlovský, syn Milana Náhlovského, dalšího reprezentanta, který umřel pod Huascaránem.“ Čtvrtý ročník závodu byl prvním a významným v mnoha aspektech. Nešlo jen o to, že spousta závodníků startovala v slzách, ve vzpomínce na svoje táty, bratry, kamarády ze skalních stěn kolem Liberce, kteří 31. května 1970 zůstali pod lavinou v peruánských Andách. Mnozí z nich závod spoluzakládali, takže není divu, že se Jizerská padesátka od tohoto ročníku stává Memoriálem expedice Peru 1970. „Již nikdy se neproběhnou po krásných Jizerkách. Nebudou se kochat pohledem z Královky a supět při stoupání pod Jizerou, kličkovat v bažinách, ulehčeně oddychovat za sedlem Holubníku,“ psalo se ve

vzpomínce na patnáct zesnulých horolezců v pozvánce na IV. ročník závodu. A taky: „Jsou tu ale jiní, kteří jedou dále, a ti si vždycky vzpomenou, že zde chybějí kamarádi.“ A skutečně tu byli jiní. Potřeba uctít českou horolezeckou elitu způsobila, že z 245 závodníků roku 1970 se následující rok skokově stalo 797 závodníků, z toho rovných 80 žen. Z regionálního měření sil je rázem klání československé běžecké špičky a různorodých osobností ze světa horolezectví i jiných sportů. Poprvé přijíždějí na trať cizinci, konkrétně východní Němci z Drážďan a Görlitz, a J50 je náhle mezinárodní.

A poprvé si účastníci mohou nechat na památku svá startovní čísla. „Já ta svoje dávala vnoučatům a taky svým žákyním, když jsem je chtěla odměnit za nějaký výjimečný sportovní výkon,“ usmívá se Milada Raslová, učitelka tělocviku na zdravotní škole. „Vzpomínám, jak jsme v těch prvních ročnících mívali mizerné vybavení a bývala nám pěkná zima. Jednou jsme běželi na Smědavu, trať byla jedno mejdlo, a maskot padesátky Gustav Ginzel stál v kopci: „Rychle to sundej! Namazal mi žlutý holmenkol a zachránil mě. Dodnes je pro mě nejlepší značkou vosků na světě.“

Expedice Peru 1970 Československá horolezecká expedice Peru 1970 byla horolezecká expedice z roku 1970 s cílem vystoupit na vrchol Huandoy v peruánském pohoří Cordillera Blanca. 31. května 1970 expedici tragicky ukončilo ničivé zemětřesení o síle 7,9 Richterovy stupnice, během něhož se z vrcholu Huascaránu uvolnila masivní lavina, která usmrtila čtrnáct československých účastníků expedice. Patnáctý člen tragicky zahynul během expedice dříve. Protože většina členů výpravy stála na začátku historie Jizerské 50, jezdí se od jejich smrti závod jako Memoriál Expedice Peru 1970. Památník horolezců s jejich jmény je umístěn několik desítek metrů od každoročního startu Jizerské 50.

Na jubilejní Mini Jizerskou Pojišťovny VZP, a.s., přijede závodit 31 žáků ze Studence Pořád máte pocit, že mají dnešní děti málo pohybu? My máme jeden zářný příklad, který to popírá. Dětských závodů v rámci Jizerské 50 se totiž zúčastní hned 31 žáků ZŠ a MŠ Studenec. „Děti jsme nemuseli přemlouvat, ze závodů mají každoročně výborné zážitky,“ říká ředitel školy PaedDr. Petr Junek.

ak vás napadlo přihlásit tolik dětí na dětské závody Jizerské 50? Jsme z Krkonoš a Jizerská 50 má ve Studenci tradici, mnoho závodníků ze Studence ji v průběhu historie absolvovalo. Proto navazujeme na letitou tradici a přihlašujeme i děti z naší školy, které rády lyžují a umožňujeme jim účast na tomto závodě. Mini Jizerská Pojišťovny VZP, tedy dětské závody v rámci Jizerské 50, slaví 25. výročí stejně jako sama pojišťovna tehdy působící ještě pod VZP ČR, bude to pro vás speciální účast? Nevím, zda speciální, ale určitě bude i díky tomuto jubileu výjimečná. Už se na ni moc těšíme. Každoročně je to pro nás vrchol zimní sezóny. Jezdíme na Jizerskou 50 s dětmi pravidelně.

Nelákají učitele, kteří jezdí jako doprovod, i dospělé závody? Však my se jich účastníme. A co mě těší ještě více, účastní se jich naši bývalí žáci, které jsme motivovali před lety na Mini Jizerskou. Jizerské 50 zůstali věrní a závodí dále a rádi se hlásí k naší škole, která je k závodu přivedla.

Zdá se, že máte ve škole samé nadšené běžkaře. Je pravda, že děti, které chtějí na Jizerskou, už na běžkách umí, nebo se přinejmenším na nich učí a Mini Jizerská je pro ně skvělou průpravou. Většina z aktuálně přihlášených už má několik dětských závodů na Jizerce za sebou.

Jak reagují nynější žáci na možnost zazávodit si na největším běžkařském závodě v České republice? Upřímně musím říct, že jsou rádi. Rozhodně je nemusíme přemlouvat, myslím, že ten tlak je více z jejich strany (smích). Mají ze závodu vždy výborné vzpomínky, a to motivuje k účasti další žáky.

Doporučil byste účast na Mini Jizerské Pojišťovny VZP i dalším školám? Finální rozhodnutí je vždy na daném řediteli či učiteli, ale určitě mohu závody na Jizerské 50 maximálně doporučit. Děti si to užijí, baví je to a mají další společný zážitek. Jak vy osobně vnímáte Mini Jizerskou Pojišťovny VZP? Pro děti je to výborná propagace lyžování a samotná Jizerská 50 je pochopitelně i propagací naší republiky. Je to akce, která slouží k rozvoji tolik potřebných sportovních aktivit dětí i dospělých.

27. ledna končí registrace na a většina závodů je před vyprodáním. www.jiz50.cz ČT Jizerská 10 je již vyprodaná.

MAG

Ruhpolding: zaručená dovolená pro běžkaře i biatlonisty V Ruhpoldingu je běžkování součástí historie obce, vždyť první stopy lákaly běžkaře už před více než 50 lety. Dnes je Ruhpolding se 130 km stop běžkařskou i biatlonovou výkladní skříní Bavorských Alp, kde se každoročně koná i Světový pohár biatlonistů.

dejších 130 km běžeckých stop se rozbíhá zdánlivě nekonečně alpskou krajinou kolem Ruhpoldingu až k sousednímu středisku Reit im Winkl. Patří k nejlepším na světě, alespoň podle hodnocení odborného portálu Skiresort.de, a vyhledává je i reprezentační běžecká elita.

Malebná krajina tří jezer

Především malebnost oblasti se třemi jezery a působivé horské panorama sem přivádí také stále více hobby běžkařů. Místní zdejší krajinu nazývají Malou Kanadou. Uprostřed ztichlé přírody, v níž se třpytí hladina jezer si na své přijdou začátečníci i pokročilí a vyznavači klasické techniky i bruslení. Podél stop vedou i upravené pěší stezky, které můžete využít k pohodovým zimním procházkám. Kdo si potřebuje na chvíli odpočinout a nabrat síly, může se za pěkného počasí posilnit v útulné chatě Mittersee, kde nabízejí horké nápoje i malou svačinku. To vše v naprostém klidu, daleko od masových turistických center.

Biatlonová Mekka Chiemgau Arena

Ruhpolding, pravá bavorská obec nedaleko Salcburku, je už po desetiletí „zapálena“ i pro biatlon. Vrcholem sezóny je každoroční Světový pohár, který se letos koná od 15. do 20. ledna 2019 v Chiemgau Areně. Chiemgau Arena, umístěná na úpatí hory Zirmberg, je hlavní bavorskou základnou reperezentace běžkařů a biatlonistů. Na Světový pohár se sem sjíždí až 65 000 diváků, kteří chtějí být „u toho“, jak hvězdy biatlonového světa bojují o pohárové body. Perfektní výhled na závodníky skýtá i nově vybudovaná sluneční tribuna. Poprvé letos nabízí Chiemgau Arena i prohlídku prostor určených jen pro závodníky a trenéry. Od února se mohou milovníci úzkých prkének proběhnout po stadionu i večer pod umělým osvětlením, a přitom třeba potkat i některé z trénujících hvězd.

Závod Chiemgau Team Trophy

Hobby běžkaři se houfně sjíždějí na „zážitkový“ závod Chiemgau Team Trophy, který se koná 27. ledna 2019. Trasa závodu z Inzellu

přes Ruhpolding do Reit im Winklu měří 43 km. Účastníci si přitom mohou trasu zkrátit s pomocí skibusu. Pro závodníky jsou samozřejmě připravené i občertvovací stanice. Při závodě Chiemgau Team Trophy nejde jen o metry a vteřiny, ale hlavně o setkání se stejně smýšlejícími lidmi a o atmosféru.

Na sněžnicích za horským tichem

Zasněžené horské louky Chiemgauských Alp jsou tajným tipem i pro příznivce sněžnic nebo skialpinisty. Krok za krokem se můžete

vzdalovat všednodennímu shonu a užívat si nedotčené přírody přírodní rezervace Röthelmoosalmen. Na sněžnice přitom můžete vyrazit i bez předchozích zkušeností. I když jsou horské chaty v rezervaci v zimě zavřené, můžete se opřít o jejich stěny a vychutnat si donesenou svačinu – i obyčejný chleba pak chutná jako gurmánské menu. Kdo se chce vydat ještě dál, může jet po stezce podél potůčku Wappbach k jezeru Weitsee a odtud do údolí. A do dalších krásných zákoutí kolem Ruhpoldingu se můžete podívat s průvodcem.

Unternberg, skialpinistický balkón Ruhpoldingu

Skialpinisté, bezpodmínečně vybavení pípákem, sondou a lopatou, se mohou vydat po strmějších svazích a následně si užít nejkrásnější lyžařský zážitek – sjezd v prašanu. Výborným výchozím místem mnoha skialpinistických túr je 1 425 m vysoký Unternberg. Tento „balkón Ruhpoldingu“ nabídne i krásné 360° panorama jezera Chiemsee a hřebenů centrálních Alp. Chata Unternberg Alp vaří z čerstvých místních surovin. Do údolí se nakonec můžete sklouznout po bývalé sjezdovce.

Více informací: www.ruhpolding.com www.biathlon-ruhpolding.de

MAG NA CESTÁCH

Z Prahy je to do Kufsteinu přibližně čtyři a půl hodiny, což je doba, za níž se do jiných alpských destinací těžko dostanete

Od Innu na skok na lyže Text: Tomáš Kálal a Zuzana Weissová

Známe to všichni. Návraty ze zimních pobytů na horách. V sobotu vám skončí závod, nebo vás vyhodí z ubytování, a vracíte se směrem do rodné vlasti. Vysokých štítů pomalu ubývá a najednou si začínáte uvědomovat, že dovolená (pro otrlejší jen víkend) prostě pomalu, ale jistě končí. A vy si to valíte neuvěřitelnou rychlostí 100 km za hodinu údolím řeky Inn.

ožná by vaše auto zvládlo i více, ale srnky nechtějí být rušeny a rakouští policisté jsou v této oblasti obzvláště nekompromisní. Postupně si povídáte o skvělém lyžování v Seefeldu, lanovce vedoucí z Innsbrucku, ledovci Stubai, Češích v Zillertalu, Kaiser Maxmilian laufu a v podstatě zrušeném König Ludwig Laufu. Auto je v okamžiku nacpané věcmi na lyže, v boxu jsou páry připravené závodní mázou, v kufru jsou po ruce boty a oblečení na běžky máte v podstatě na sobě. A vám se při pohledu na všechen ten sníh kolem v tu chvíli zasteskne, jestli by se tady ještě nedalo trošku polyžovat, než spadnete do špinavého Mnichova a lyžování se vám z hlavy definitivně vypaří. A vězte, že právě v této oblasti se dá nalyžovat hodně. Následující řádky popisují několik lokalit, vhodných pro krátké sklouznutí při návratu z vysněných dovolených v Alpách.

Nekonečná dálnice A12, tedy alespoň úsek, kde musíte dodržovat oněch 100 km za hodinu, se nachází mezi rakouským Kufsteinem a známým Innsbruckem. Byť vám připadá, že jste v hlubokém a suchém údolí, které zacpávají jen Češi a Poláci směřující do Zillertalu, není to úplně pravda. Údolí nabízí nespočet možností i pro lyžaře na úzkých prkénkách, které by mohli závidět i kluci z Liberce. Přitom z Prahy je to do Kufsteinu přibližně čtyři a půl hodiny, což je doba, za kterou se do jiných alpských destinací těžko dostanete. První lokalitou, která by vás měla přitahovat po cestě do Čech, ještě než opustíte Rakousko, je Achensee – Pertisau, která se nachází 15 kilometrů za dálničním sjezdem Wiesing. Necelých 20 minut od obvyklé autotrasy jste nadosah krásnému lyžování. Vzhledem k umístění na začátku pohoří Karwendel, které se line od Seefeldu až právě po Achensee, je lyžování

zde spojeno s nádhernými výhledy na okolní kopce. Navíc stopy v Pertisau začínají v nadmořské výšce 930 m, což zpravidla zaručuje výborné sněhové podmínky od půlky prosince až do půlky dubna. Nástupním místem je parkoviště u restaurace Langlaufstüberl, kde se také vybírá poplatek 6 €. Celou tuto lokalitu popisuje vlastně i závod 3-Täler-Lauf, který se zde jezdí pravidelně na konci února. I méně zdatnému němčináři dojde, že asi půjde o lyžování ve třech údolích. Jedná se o hluboká údolí, jež jsou obklopená kopci již zmíněného pohoří Karwendel. Velkým zpestřením je různá obtížnost těchto tří okruhů a nebývale časté občerstvovačky. Nejtěžší z okruhů, vedoucí údolím Tristenau, měří 6,5 km a velmi rychle jím vystoupáte do výšky 1 150 m n. m. Dvě lehčí údolí mají sice mírnější profil, ale zase delší stopy, po nichž nastoupáte ještě o 100 metrů výš. Nejdelším údolím (Falzthurntal) najedete 14 km a dosta-

nete se k chalupě Gramai. Ta leží na spodní stanici lanovky a nabízí wellness i dobré jídlo. Cesta zpět je krásným pozvolným sjezdem až k Achensee. Mezi speciality této oblasti patří kromě tréninkové stopy takzvaná Hundeloipe, neboli stopa určená pro lyžaře se čtyřnohými miláčky a bezbariérová stopa pro běžkování se sáňkami.

Návštěva této lokality jistě nikoho nezklame. Spojuje v sobě téměř garantované skvělé sněhové podmínky po celou zimu, profesionalitu perfektně upravených stop a kvalitního zázemí s idylkou pohádkové zimní krajiny odlehlých horských údolí, kde táhlé pastviny s původními dřevěnými hospodářskými staveními střídají řídké modřínové lesy. Pokud byste si chtěli z dálnice opravdu jenom odskočit do stopy a objet pár kilometrů bez velké časové a finanční ztráty (stopy nezpoplatněné), nabízí se čtyři menší oblasti mezi Wörglem a Kufsteinem. První z nich je noční a tréninková stopa v obci Angerberg (Nacht- und Trainingsloipe Angerberg), která se nachází 6 km od dálničního sjezdu Wörgl–Ost. Místní klub zde každou zimu připravuje standardní 3,5 km dlouhý okruh kolem fotbalového hřiště, který je vzhledem k mnoha smyčkám a několika krátkým stoupáním velmi dynamický a hodí

FOTO: ACHENSEE TOURISMUS

FOTO: ACHENSEE TOURISM

Dokázal bych si představit, že zde strávím idylický prodloužený víkend, ušetřím na ubytování, ušetřím čas za cestu a ještě si užiju prázdných běžeckých stop.

se tak na lehký trénink nebo ladění techniky. Ve všední dny je okruh dokonce do pozdního večera osvětlen, a jelikož zde navážejí sníh, dají se zde točit kilometry, i když je všude okolo zeleno. Pro vstup do stopy využijte nástupní místo a parkoviště Feuerwehrhaus Angerberg. Bílou stopu nabízí také malebná lázeňská obec Bad Häring, opět 6 km od dálničního sjezdu Wörgl–Ost, tentokrát jiným směrem. Asi 500 metrů za vjezdem do obce od Wörglu, u autobusové zastávky Feuerwehr, se vpravo nachází malé a dosti nenápadné parkoviště přímo u stopy. Pokud se chcete projet mírně zvlněným terénem místních luk, zvolte stopu Panorama-Loipe (5,9 km/ 100 m). Na trénování zatáček a odšlapů se nabízí Sprint-Loipe (2 km/ 21 m). Obec se nachází v nadmořské výšce 650 m n. m., sněhové podmínky je tedy nutné si ověřit. Místní sedláci ale s upravováním nelení, a jakmile je to možné, postarají se o velmi příjemné svezení. Pouhé 4 kilometry dál směrem na Kufstein se nachází obec Schwoich s 20 km udržovaných stop. Parkovistě, vstupní místo a menší sportovní prodejnu najdete u hostince Stöfflbräu v místní části Sonnendorf. Oblast je charakterem i nadmořskou výškou (580 m n. m.) Bad Häringu velmi podobná. Nejdelší stopou je příjemně zvlněná Schwoich-Runde (8 km/ 150 m) a nejdynamičtější pak Liftrunde (2,9 km/ 50 m). Nechybí zde ovál vhodný pro trénování techniky. Ohledně úpravy stopy platí to samé, co v případě Bad Häringu. V neposlední řadě je třeba zmínit obec Mariastein, 6 km od dálničního sjezdu Kirchbichl. Zde doporučuji parkoviště 300 m za hotelem Schloßblick. Odtud skočíte přímo do stopy Schneerosental (7 km/ 30 m), která vede opět po místních loukách, tentokrát vesměs po rovině, ideální na soupaže nebo na pohodové svezení skatem. Na jihozápadním konci na stopu navazuje menší okruh Kaiserblick (3,3 km), který, jak název napovídá, nabízí krásný výhled na Kaisergebirge. Stopa

BJORN DAEHLIE JACKET SPECTRUM Lehká technická bunda úzkého střihu. Vysoce elastická a prodyšná. Dvojvrstvý voděodpudivý softshellový materiál. Elastické panely na zádech a v podpaží zajišťující optimální regulaci tělesné teploty a odvod potu. Předtvarované rukávy pro větší volnost pohybu. Hlavní zip podložen légou. Přelepené švy. Stahovatelný spodní lem, dvě kapsy na zip. Reflexní prvky. The Bionic Finish Eco – finální voduodpudivá Kč a nešpinivá úprava materiálu. www.bjorndaehlie.cz

3 850

Pohoří Karwendel se line od Seefeldu až po Achensee, lyžování je zde spojeno s nádhernými výhledy na okolní kopce

MAG NA CESTÁCH

FOTO: ACHENSEE TOURISM

je opět lehká, s velmi mírným stoupáním. Pro zpestření doporučuji ze stopy Schneerosental odbočit na tzv. Foischingrunde (2,7 km), která je svým charakterem sportovnější a nabízí dvě dynamická stoupání. Z parkoviště lze také vyrazit do stopy Mariastein (4,1 km), která vede převážně po rovině směrem k obci a zpět. Velmi pěkné poježdění skýtá spojovací stopa Mariastein – Angerberg (4,7 km), která mírněji i prudčeji stoupá veskrze lesní krajinou až k již zmíněné noční a tréninkové stopě Angerberg. Bohužel (právě vzhledem k lesnímu charakteru) stopa bývá kvůli nízké sněhové pokrývce málokdy upravena, i když i sem místní navážejí technický sníh. Proto pokud je spojovací stopa zrovna upravena a v dobrém stavu, určitě toho doporučuji využít. Nadmořská výška nástupního místa Mariastein je 575 m n. m. Dalším lyžařským střediskem, stojícím za návštěvu, je Langlaufzentrum Bayrischzell na bavorské straně. Ten se sice nachází dále od dálnice, 25 km severozápadně od Kufsteinu, ale cestu do Mnichova přes Bayrischzell lze pojmout jako příjemnou změnu oproti Inntalské rutině. Najdete zde 100 km profesionálně upravených stop různé náročnosti na klasiku i na skate a vzhledem k nadmořské výšce přes 800 m n. m. skýtá i tento areál kolikrát překvapivě dobré sněhové podmínky. Stopy jsou zpoplatněny 4 € za den, které lze zaplatit na čtyřech oficiálních nástupních místech (parkovištích). Hlavním nástupním místem je Sportalm – Nordic Aktiv Zentrum Bayrischzell přímo v obci. Nabízejí kvalitní zázemí se šatnami,

sprchami, obchodem, půjčovnou, mazacím a testovacím centrem. Výhodou tohoto nástupního místa je jeho centrální poloha a možnost vyrazit do obou částí areálu. Část severozápadní nabízí červenou stopu, která vede z Bayrischzell po loukách podél Leutzachského potoka do Geitau, kde se napojuje na menší modrý okruh. Díky mírnému charakteru je vhodná pro pohodové vyklouzání po závodech či užívání si sluníčka na rozlehlých pláních. Jižní část areálu je poněkud rozmanitější, a to jak náročností, tak střídáním lesní a luční krajiny. Kromě hlavní stopy, vedoucí tentokrát již trochu užším údolím Aubachu z Bayrischzell až k Bäckeralm, se zde nabízí krásný 9,4 km dlouhý napůl lesní okruh Kloo-Ascher, na kterém se dá nasbírat cca 100 výškových metrů. Kdo má rád prudká stoupání, nechť se vydá na okruh Nessler-Runde dlouhý 6,4 km, jehož celkových 86 m stoupání si vyberete vesměs v jednom místě, které pak opravdu stojí za to. Nabídka zimního vyžití kolem Bayrischzell není omezena pouze na běžecké lyžovaní. Východně od obce se nachází jeden z největších bavorských lyžařských areálů Sudelfeld s 31 km sjezdovek různé náročnosti. Nejvzdálenějším lyžařským střediskem při cestě z Rakouska je Walchsee. Těsně po vjezdu do Německa z A93 sjedete na Tiroler Straße u obce Oberaudorf a dáte se na východ. Walchsee je od dálnice jenom lehce přes 10 km a je opět v Rakousku. A nenechte se zmást tím, že údolí Innu je zelené jako na jaře. Už po několika zatáčkách na Walchsee

V lokalitě Achensee – Pertisau se pořádá v únoru závod, tzv. 3-Täler-Lauf, který projíždí třemi údolími

poznáte, že míříte do krajiny sněhu. Je to malý zázrak, ale za 10 min od dálnice jste v 650 metrech nadmořské výšky a i v údolí leží sníh. Nejvyšší hory v okolí mají jen něco kolem 1 000 metrů. Samozřejmě můžete nechat auto na „hulváta“ někde u silnice, nebo u nějaké restaurace. Za tratě se ale oficiálně platí a taková auta Rakušáci s chutí odtahují. Úplně nejsnazší je zaparkovat u Langlaufzentrum Walchsee, zaplatit pár eur, a pak se začít bezstarostně projíždět. Tratě u Walchsee se skládají v zásadě ze tří okruhů – černého, červeného a zajímavě namotaného modrého. Černý je krásný, vede kolem hory Miesberg a měří celkem 13 km. Červený je optimální 9km okruh, na kterém najdete pár prudších stoupání, ale povětšinou se projíždíte údolím. A modrých okruhů je nespočet, jeden vede dokonce kolem jezera a měří 8 km. V blízkosti centra je i osvětlený okruh. Rolbaři v této oblasti se mi zdají velmi snaživí. I když je sněhu méně, tak navozí do míst, kde odtál, nebo ho vzala voda, dostatečné zásoby, abyste to ani nepoznali. Velmi často je trať na louce podepřená dřevěným podložím, aby neodtávala. Nevýhodou jsou četné přejezdy silnice, které ale dokázali místní bravurně pokořit. Přes každou silničku vede přinejmenším koberec, přes nějž se dá velmi snadno přejít. Ale viděl jsem zde i pěknou raritu. Stopa plynule navazuje na dvě vyfrézované drážky v silnici, ve kterých jsou speciální válce. Osobně jsem to nezkoušel, tak špatné lyže nemám, ale místní důchodci přejíždějí silnice rychlostí světla a to mají na nohou nejnovější fišerky.

Na unavené nohy po lyžování

FOTO: ARCHIV AUTORKY

... stačí se jen namazat!

V Kufsteinu můžete navštívit tzv. Motorikpark, lesní cvičiště skládající se z převážně dřevěných stanovišť zaměřených na posilování a procvičení motoriky a rovnováhy zábavnou formou na čerstvém vzduchu

desky, na nichž můžete stojem na jedné noze (případně se zavřenýma očima) provádět velmi efektivní proprioceptivní trénink, ale také balanční cesty a lanové cesty, na kterých můžete zábavnou formou posílit i horní polovinu těla. V létě můžete využít zdejšího Kneippova chodníku. Osvěžení v ledové vodě vás zregeneruje a skvěle nakopne na zbytek cesty. Vstup i parkování jsou zdarma, stačí jen v Kufsteinu zamířit na Pienzenaer Straße 24 a užít si trochu motorické zábavy. Jak je z předchozího textu jasné, vaše dovolená rozhodně nemusí končit v sobotu a ani v neděli. Ještě před sjezdem do údolí najdete na cípu Rakouska nesčetně kilometrů stop pro pobavení i trénink. Stačí si vybrat. Potkáme se tam…

Zuzana Weissová Závodnice VŠTJ Ekonom Praha Žižkovský tygři. V létě se věnuje outdoorovým sportům a adventure racingu. Pět let žila v Tyrolsku.

Tomáš Kálal

REFIT ICE GEL je unikátní produkt moderní kryoterapie pro rychlou a účinnou regeneraci organismu po sportovním výkonu. Po jednoduché aplikaci na unavené svaly a klouby se aktivují přirozené regenerační mechanismy organismu. Zvýší se prokrvení a zrychlí metabolismus. Účinek je okamžitý a dlouhodobý. Doslova jej cítíte a vnímáte! Stačí se jen namazat a druhý den bude lyžování rozhodně příjemnější. REFIT ICE GEL je vhodný pro rekreační i profesionální sport. Mezi vrcholovými sportovci si získal velkou oblibu. Reprezentanti ho používají na olympiádách a dokonce měl podíl na zisku cenných medailí. K dostání ve Vaší lékárně. Originální chráněná receptura.

www.icegel.cz

ad Re e in pu C bl zec ic h

Závodník Ekonomu Praha, oddílu, který je v dálkových bězích známý pod jménem Žižkovský tygři.

Lokalitu velmi doporučuji, především díky příznivým profilům tratí, na regeneraci po laufech, nebo rozhýbání před jakýmkoliv lyžováním. I červená trasa se dá snadno odsoupažit a vzhledem k úpravě a většinou ledové stopě je to opravdu radost. Vlivem nižší nadmořské výšky se zde častěji mění počasí a stopy jsou přemrzlé. Hůlkami to připomíná píchání do asfaltu, ale také to pěkně odjíždí. To samé na skate, který v této lokalitě provozuje naprostá většina návštěvníků. Problém bude určitě mazání, protože to bývá často na zelený klistr. Pokud se vám ale poštěstí a bude zamrzlé jezero, máte minimálně na jeden den o zábavu postaráno. V okolí jsou navíc i kratší sjezdovky vhodné pro děti. Dokázal bych si představit, že zde strávím idylický prodloužený víkend, ušetřím na ubytování, ušetřím čas za cestu a ještě si užiju prázdných běžkařských stop. Trasy Walchsee navazují na ještě rozsáhlejší lokalitu Kössen, která by sama o sobě vydala na článek. Obě oblasti jsou spojené černou 23 km dlouhou okružní stopou Kaiserwinkelloipe, která bohužel momentálně kvůli sporům s vlastníky půdy není otevřena ve svém celém rozsahu. Nicméně i jenom jedna její polovina stojí za projetí. Stopa je vedena po zdejších mírně zvlněných loukách, jež navíc skýtají krásné výhledy na Kaisergebrige, takže si můžete užít jízdu vskutku panoramatickou. A jeden bonus na závěr. Přímo v Kufsteinu doporučujeme ještě jednu atrakci, kterou byste si za suchých podmínek (ať už v zimě, či v létě) neměli nechat ujít. Jde o takzvaný Motorikpark, což je lesní cvičiště, které se skládá z převážně dřevěných stanovišť zaměřených na posilování a procvičení motoriky a rovnováhy zábavnou formou na čerstvém vzduchu. Stanoviště jsou vhodná jak pro děti, tak pro dospělé, přičemž pro běžkaře jsou zajímavé především balanční

MAG NA CESTÁCH

Z Černé hory se můžete kochat krásnými výhledy (vlevo Pražská bouda, vpravo Kolínská, v mraku lze zahlédnout i Sněžku sousedící s Obřím dolem a Studniční horou)

SkiResort

Černá hora – Pec, nejen ráj sjezdařů

Text: Jakub Opočenský

Největší středisko východních Krkonoš je především vyhledávanou lokalitou milovníků sjezdového lyžování, ale dobrodružství zde můžete zažít i na běžkách. Vrchol Černé hory se nachází ve výšce 1 299 m n. m. a leží přibližně 3,5 km severozápadně nad lázeňským městečkem Janské Lázně a 5 km jižně od Pece pod Sněžkou.

římo na vrcholu hory byl vybudován z dálky viditelný 78 m vysoký televizní vysílač, uvedený do provozu roku 1977, který vysílá například Hitrádio Černá hora. Krásné výhledy nabízí turistům také 24metrová rozhledna Panorama, která vznikla v roce 1998 přestavbou předposledního sloupu lanovky z roku 1928. Dostupnost střediska je velice přívětivá a s plánovanou dostavbou dálnice D11 na Trutnov bude cestování ještě příjemnější. Z Janských Lázní se následně dostanete kabinovou lanovkou Černohorský Express do horní stanice. Díky posledním investicím a rekonstrukcím se každý rok zlepšuje komfort a služby pro návštěvníky. V rámci střediska funguje tzv. SkiResort Live, který nabízí řadu služeb od půjčovny, instruktorů a dalších doplňkových aktivit. Pro sjezdaře se

zde nabízí možnost využití 44 km sjezdovek v 5 spojených areálech s 8 lanovými drahami a asi 40 vleky a pojízdnými koberci na jeden společný skipas. Všechny areály jsou navíc propojené skibusy či rolbami a jedná se tak o největší lyžařský resort ve střední Evropě. Tratě pro běžecké lyžování nejsou vůbec pozadu a návštěvníci se můžou těšit na devadesát kilometrů pravidelně upravovaných běžeckých tras. Běžkaři navíc neplatí žádný poplatek za využívání tratí, jak bývá běžné zejména v Alpách. Využívání běžeckých tratí je závislé na přírodním sněhu, ale koncem listopadu, nebo začátkem prosince se již běžně dají polykat první kilometry. Pro nadšence stačí několik centimetrů a pamatuji si soustředění, kdy jsme tréninky absolvovali na 1 km dlouhém asfaltovém úseku od původní horní stanice lanovky k vysílači.

FOTO: MARTINA CHRÁSTKOVÁ

Svítání na Černé hoře; přes vymrznutý dokonalý manšestr a stopu po večerní úpravě

FOTO: JAKUB OPOČENSKÝ

81 Běžecké tratě Černá hora 1. 2. 3. 4. 5. 6.

Krkonošská cesta.......................................................12 km Velký okruh Černá hora..........................................12 km Malý okruh Černá hora.............................................4 km Okruh Světlá hora......................................................15 km Janské Lázně – Horní Maršov............................... 6 km Černohorská silnice.................................................... 6 km

Pec pod Sněžkou 7. Krkonošská lyžařská cesta v úseku: Rozcestí nad Lahrovými Boudami – Liščí cesta – pod Lesní boudou – horní stanice lanovky Zahrádky Express....10 km 8. Horní stanice lanové dráhy Hnědý vrch – Lesní bouda – horní stanice lanovky Zahrádky Express.................................................................................... 2 km

Černý Důl 9. Špičák – Zahrádky...................................................... 5 km 10. Okruh za lomem .......................................................... 5 km

Velká Úpa 11. Běžecké okruhy – Pěnkavčí Vrch......................... 5 km

Svoboda nad Úpou 12. Okruh na Muchomůrce............................................. 2 km

Informace o úpravách běžeckých tratí naleznete zde: www.skiresort.cz/aktivity/bezecke-trate/

Tréninky trutnovských běžců na lyžích jsou na Černé hoře takřka dennodenní záležitostí, jelikož domácí tratě v Trutnově jsou díky nepřízni počasí téměř nevyužívané. Za lehčím tréninky je možné vyjet lanovkou až na Černou horu, a pokud chcete opravdu výživný trénink se značným převýšením, tak vyrazte z Hoffmanových bud na Černou horu po Černohorské silnici. Nahoře najdete většinou tratě s příjemnějším profilem, ale místy jsou i prudká stoupání. Vyjde-li počasí, můžete si výlet zpestřit výhledy na Podkrkonoší, a to zejména z horní svážnice od Sokolské boudy a naopak směrem na Pec se otevírají panoramata na nejvyšší vrcholky, včetně nejvyšší hory Sněžky. Přes Černou horu pak vede i tradiční závod družstev Krkonošská 70, který pořádá TJ Lokomotiva Trutnov ve spolupráci s Kasper – Swix Týmem. Cílem SkiResortu Černá hora – Pec je cílit na celoroční využití areálu, a proto byl například na Černé hoře vybudován dětský park Kabinka, který ocení zejména rodiče s dětmi. Čeká vás šest zábavných aktivit: lezecká stěna, slackline, bungee trampolína, šlapací káry, lodičky, výstava zimní techniky. Ve Velké Úpě na Portáškách vyrostla herní krajina Pecka, kde se můžete rozhlédnout z paroží jelena, projít 15 metrů dlouhou dřevěnou sochou rysa nebo přejít po lanové stezce mezi čapími hnízdy. K dalším aktivitám patří např. půjčování horských koloběžek či elektrokol.

Pohled na běžecké tratě na Černé hoře a jejich financování očima ředitele SkiResortu Petra Hynka V lokalitě Černá hora, Pec pod Sněžkou, Černý Důl, Velká Úpa, Svoboda nad Úpou se pravidelně upravuje 90 km tras a každou zimu rolby najezdí zhruba 6 000 km jen pro běžkaře. Jde cca o 140–150 provozních dní za zimní sezónu, ve kterých tři rolby odpracují zhruba 800 motohodin. Podílejí se na úpravě běžeckých tratí v okolí Černé a Světlé hory, Černého Dolu a Pece pod Sněžkou. Denně upraví průměrně 40 km tratí. Celkové náklady na úpravu běžeckých tratí se tak po každé zimě vyšplhají na zhruba 2 miliony Kč bez DPH. Dotace ze strany Svazku měst a obcí Krkonoše pokrývá přibližně 10–12 % této částky. O tom, zda SkiResort Černá hora – Pec získá příspěvek a v jaké výši, není jasno před začátkem zimy. Je to dáno tím, že i Svazek měst a obcí Krkonoše nejprve musí žádat o peníze Liberecký a Královéhradecký kraj. Pro SkiResort Černá hora – Pec nemá úprava běžeckých tras přímý ekonomický efekt. Pokud se tedy

provozovatel lyžařského areálu dostane z nějakého důvodu do finanční tísně, bude úprava běžeckých tras jedním z prvních výdajů, kde bude škrtat. Dlouhodobě voláme po vzniku zákona na podporu cestovního ruchu, který by stanovil pravidla ke sdružování finančních prostředků od všech subjektů, které na cestovním ruchu v místě participují. Z tohoto společného „balíku“ peněz by se pak financovaly nevýdělečné služby pro návštěvníky, jako je úprava běžeckých tratí nebo skibusová doprava. Některé regiony jdou cestou vydávání známek, které si běžkaři zakoupí a přispějí tak na úpravu tratí. Dle informací, které máme, se takto dá získat finanční podpora v řádech tisíců až desítek tisíc korun. Pokud se však náklady SkiResortu pohybují v řádech milionů korun, nemá výběr peněž v řádech desítek tisíc korun smysl, jelikož vlastní administrativa spojená s jejich zajištěním a prodejem by rovněž nebyla bez nákladů.

CO SE DOČTETE V PŘÍŠTÍM ČÍSLE NORDICU Další číslo časopisu NORDIC bude svým způsobem speciální. Sice vyjde v půlce února, tedy prakticky ještě uprostřed hluboké zimy, ale jak se přehoupneme do března, tak už většina z nás začne vyhlížet jarní dny a sluníčko a těšit se na letní sporty. Právě jim bude částečně určen další, jubilejní 50. díl časopisu. Na co se můžete těšit?

FOTO: PETR SKŘIVÁNEK

NORDIC SPORT

FOTO: ARCHIV BARBORY KALOŠOVÉ

řineseme vám rozhovor s Michalem Krčmářem, který ještě nebyl prohlášen za biatlonovou českou jedničku, ale nejen svou stříbrnou olympijskou medailí dokazuje, že patří mezi naše nejlepší závodníky. Zdeněk Remsa, náš výborný skokan na lyžích a hlavně trenér epochální party Remsa boys, oslavil na přelomu roku devadesátiny.

NORDIC UNIVERZITA

FOTO: JIŘÍ BOŠEK, SVAZ LYŽAŘŮ ČR

dyž vám někdo řekne, že jeho sportem jsou výběhy schodů, natož pak výběh na skokanský můstek na Holmenkollenu v Oslu, zní to opravdu šíleně. Pro každého jsou jakékoliv schody postrachem, ale pro norskou skupinu nadšenců zábavou.

T P

NORDIC TECH

estovací podmínky jsou letos ideální, takže konečně vyjde slibovaný test běžek.

NORDIC MAG

řineseme vám zajímavé tipy, kam vyrazit nejen na běžky, ale například i za cyklistikou, in-line bruslením nebo na kolečkových lyžích.

Předplaťte si NORDIC!

Předplatné je nejlevnější a nejpohodlnější cesta, jak se pravidelně dostat k časopisu NORDIC. Každý nový NORDIC vám dorazí domů bez časové prodlevy, a máte tak jistotu, že o žádný nepřijdete. Navíc v hodnotě předplatného získáte bonusové SNOWbony, které si můžete střádat nebo rovnou utratit v e-shopu SNOW.cz. Kolekce SNOW, z níž mohou držitelé SNOWbonů vybírat, čítá přes 50 tematických položek od literatury přes funkční prádlo a lyžařské hole až třeba po nordicmag.cz sjezdové lyže. NORDIC vychází čtyřikrát za sezónu (od října do února) a roční předplatné vyjde na pouhých 190 Kč!

ELEKTRONICKÉ ČASOPISY: