NORDIC 47 - listopad 2018 by SLIM media s.r.o.

NORDICmag 47

ww.nordicmag.cz

Rozhovor s legendou:

Oskar Svärd

ww.nordicmag.cz

Klasická technika

– „odzvonilo“ střídavému běhu dvoudobému?

Kalendáře

2018/19

Laufy, Světový pohár

Univerzita – technika, posilování, rychlost

Cena: 59 Kč | 2,49 €

listopad 2018

Nové vybavení pro 2018-19

READY WHEN YOU ARE

Jednoduše vyměnitelný mohérový pás.

Výhradní dovozce a distributor pro ČR a SR: AMER SPORTS Czech Republic s. r. o.

OBSAH 3 OBSAH

NORDICsport

6 12 14 18 22 24 26 28 30 32

Oskárkem o dortu, bažinách i lyžování: Rozhovor s laufařem Oskarem Svärdem S Thomas The King: Povídání o švédské lyžařské legendě Thomasi Wassbergovi Změna je život: Rozhovor s lyžařkou Sandrou Schützovou Fénix z popela: Pozoruhodná cesta amerických běžkařek Ohlédnutí za Světovým pohárem 2017/18 Ohlédnutí za sezónou dálkových běhů 2017/18 Vrcholy přijdou v březnu: Kalendáře světových závodů 2018/19 Ze zákulisí: Co dělali běžci na lyžích v létě? Reporty ze severu: Co proběhlo v Kanadě a Skandinávii? Vox populi: Kam jsme se to dostali, klasiko?

36 42 46 48

Nakarbonováno – nový materiál 2018/19 Ruční strukturovače: Základní informace o ručních strukturách Jak to funguje: Co je podstatou odrazu lyže ze sněhu? Ať závod vzkvétá, ať žije pan šéf a jeho rodina aneb Historie výroby lyží v Krkonoších

NORDICtech

NORDICuniverzita

52 56 58 62 64 66

Klasická technika – „odzvonilo“ střídavému běhu dvoudobému? Lyžařský trénink, nejen na sněhu: Rozvoj rychlosti Posilování vnitřního stabilizačního systému Návrat po zranění: Jak vyzrát psychologicky nad úrazem Jaké zdroje energie využíváme na běžkách: Přehled základních živin pro sportovní výkon Provoněný den s Lindou: Sport a bylinky

FOTO: MALOJA

NORDICmag

70 Mrazivá pravda: Čekání na sníh 72 Livigno – město nepřeberných možností 80 Všude dobře, na Mallorce nejlíp: Podzim na kolečkových lyžích

REDAKCE

Nový NORDIC Milí čtenáři, letos vám časopis NORDIC přinese celou řadu novinek. První z nich jste zřejmě zaznamenali už na první pohled. Ano, všechno se zvětšuje. Ozónová díra, počet přistěhovalců, naše břišní partie, ale co je potěšující? Zvětšuje se i náš časopis! Letos vám díky tomu naservírujeme více článků a poslední čtvrté číslo k vám doputuje z velké části jako letní speciál, protože když se zima chýlí ke konci, míváme už často myšlenky i na další sportovní aktivity. Snad každý se už těší, až nebude mrznout na běžkách, nadávat, že to zase smekalo a že to kamarádovi Pepovi nandá na kole, když ho celou zimu honil na lyžích jak splašenou kobylu.

REDAKCE ŠÉFREDAKTORKA Adéla Boudíková

Ale nyní se vraťme do stádia, kdy se na zimu opravdu těšíme, na to krásné období, kdy se bude blyštit bílá hebká pokrývka všude kolem nás a na okrajích střech budou narůstat dlouhé lesklé rampouchy. Už právě v tomto čísle vás naladíme na roční dobu, kdy některá fauna radši hibernuje, ale my začínáme žít!

ZÁSTUPCI ŠÉFREDAKTORKY Petr Socha, Tomáš Gnad

Jakmile časopis otevřete, zjistíte, že se sekce Elite přejmenovala na Sport. Obsahově se prakticky nezmění, ale občas se zde vyskytnou články nejen z vrcholového sportu. Dále přibyl nový blok Tech, kde budou umístěna témata týkající se běžeckého materiálu, servisu lyží a další technicky zaměřené články. Doufám, že změnu ocení hlavně muži. Zřejmě to nebude příliš vyhledávaný oddíl pro většinu čtenářek, ze stejného důvodu není ideální, aby se o tuto sekci starala šéfredaktorka. Takže pokud jako autora článku častěji než dříve zaznamenáte jméno Tom Řepík, nedivte se, je to prostě lepší nejen pro mě, ale hlavně pro vás! Tom se profesně zabývá marketingem v lyžařské branži, do NORDICu i mateřského SNOW píše od prvopočátku, navíc vede ve SNOW rubriku SNOWbiz. Vymyslel první skitest našeho časopisu před deseti lety. Hodně testovat, přemýšlet a publikovat se chystá i letos.

GRAFIKA Petr Antoníček Markéta Antoníčková Michal Šindler

S novým pohledem a podněty přibylo také pár nových rubrik. Věříme, že zajímavých. A protože ne každého z vás zrovna zajímá, co jíst před závodem a jak trénuje Petter Northug, budeme se snažit, aby součástí časopisu bylo více témat lákavých nejen pro zapálené závodníky, ale pro všechny milovníky dlouhých prkének. Snad se vám nový NORDIC bude líbit, a pokud ano, vůbec se nebudeme zlobit, když se o tuto skutečnost podělíte se svými kamarády z bílé stopy. Hlavně si ale všichni přejme brzkou a sněhově bohatou zimu, protože, co si budeme nalhávat, ta nás všechny drží v hrsti. Zimu plnou sněhu přeje Adéla a redakce

EDITOR Tom Řepík

INZERCE Petr Havelka Veronika Bezpalcová DISTRIBUCE Marie Potužilová Andrea Rosenbaumová INTERNET Adéla Boudíková, Petr Havelka, Tomáš Roba REDAKTOŘI Tomáš Gnad Eva Chalupová Martina Chrástková Jaroslav Knápek Tomáš Kálal Petr Jakl Jakub Opočenský Marek Pazderský Aleš Suk Libor Vítek

VYDAVATEL SLIM media s.r.o., Husitská 344/63, Praha 3 IČ: 27175511

ADRESA REDAKCE SNOW Husitská 344/63 130 00 Praha 3 – Žižkov redakce@snow.cz ( 222 780 286 JAZYKOVÁ KOREKTURA Kamila Knopová INZERCE inzerce@snow.cz PŘEDPLATNÉ objednávky na www.nordicmag.cz nebo na predplatne@snow.cz Vychází 4x ročně. Toto číslo vyšlo 25. října 2018, další vyjde 29. listopadu 2018. MK ČR: E17201, ISSN: 1802-2979 Rozšiřuje PNS a.s. a síť sportovních prodejen. Články označené tímto logem jsou komerční prezentací.

OFICIÁLNÍ PARTNER

Příspěvky, fotografie a názory zasílejte na adresu redakce:

nordic@snow.cz PARTNEŘI

Napiš mi! Pokud budeš mít nějaký nápad, který by tě ze světa běžek zajímal, sem s ním: adela.boudikova@snow.cz

Obálkové foto: Atomic

Adéla Boudíková, šéfredaktorka NORDIC

Cena: 59 Kč / 2,49 EUR

Šumavský skimaraton Stopa pro život Skitour

NEJSME JENOM FUNKČNÍ PRÁDLO... KOMPLETNÍ KOLEKCE BĚŽECKÉHO LYŽOVÁNÍ A NOVINKY PRO SEZÓNU PODZIM/ZIMA 2018 NA WWW.CRAFT.CZ

10.000 mm

15.000 mm

15.000 g/m2/24h

10.000 g/m2/24h

CRAFT ACTIVE EXTREME 2.0

CRAFT PACE

CRAFT STRATUM

extrémně výkonné funkční prádlo pro aktivity s vysokou intenzitou pohybu v chladných podmínkách

elitní, vysoce technická, nezateplená bunda s membránou Ventair Wind pro Tvůj maximální výkon

technické kalhoty s přísným anatomickým střihem, a vodě a větruodolnou membránou

SPORT OSOBNOST

S Oskárkem Text: Barbora Kalošová

o dortu, bažinách i lyžování

Oskard Svärd byl šéfem švédského laufařského týmu Exspirit, později Coop, který zanikl před dvěma lety (vpředu Oskar Svärd, uprostřed Bill Impola, vzadu Anika Löfstroemová)

FOTO: ATOMIC

Jizerská 50, všude plno závoďáků s čísly přetaženými přes hodobožové kombinézy, klobásy, svařák vonící už od ranních hodin z občerstvovacích stánků, servisáci, mžourající do stopy a snažící se odhadnout nejlepší možnou mázu, která nebude klouzat dole, ale ani se lepit už od Kristiánova. Prostě klasická lednová neděle nahoře na Bedřichově.

SPORT OSOBNOST

Oskar Svärd • 1976, Tvärred • poručík švédské armády, trenér a manažer • vítěz Vasaloppetu v letech 2003, 2005, 2007, 14x v top 9! • vítěz Jizerské 50 v letech 2003, 2004, 2010 • vítěz Marcialongy 2010 • vítěz závodu Finlandia Hiihto 2011 •d alší umístění: 2. místo König Ludwig Lauf, 3. místo Tartu Ski Marathon, 5. místo Birkebeinerrennet •m edaile ze seniorského mistrovství Švédska, závodů na kolečkových lyžích, orientačního běhu a orientačního lyžování

se mnou do řeči, podepsal se na společnou fotku, zapózoval před mamčiným foťákem a s tím modrožlutým vlajkodortem trdloval před objektivy televizních kamer. Občas si zpětně říkám, že je mi Oskara trochu líto, takhle okolo něho skotačit. Ale třeba si za ta léta lyžování na obskakování fanynkami zvykl? Koneckonců, proč se ho nezeptat! Tak se, prosím, příjemně uvelebte a pojďte si přečíst, jak jsme si s Oskárkem povídali nejen o fanoušcích, ale i o lyžování, Jizerské 50 nebo severských bažinách.

Oskar Svärd – vítěz Jizerské 50, druhý Nor Thomas Alsgaard a třetí Stanislav Řezáč (r. 2010)

Jak říkám, Oskare, tenkrát jsem asi pěkně jančila. Ale ono to pro tebe možná nebylo tehdy až tak neobvyklé, stávaly se ti podobné příhody často? Hmm… Potkal jsem a viděl spoustu milých lidí a fanoušků. Kdybych měl ale vyzdvihnout jeden zážitek, pak by to byl můj první China Vasaloppet v roce 2003. Po závodech mě guvernér tamní provincie pozval na večeři k sobě do paláce. Mimochodem, ta provincie má přes 27 000 000 obyvatel… Byl to tenkrát výjimečný, nezapomenutelný večer. Ovšem to jsem ještě netušil, že až přijedu na stejné závody do městečka Changchun, hlavního města provincie, další rok, budou všude po městě viset obrovské fotografie mojí maličkosti. Původně jsem asi chtěla začít otázkou, jak jsi s lyžováním začínal. Vy seveřani se prý rodíte s lyžemi na nohou, ale mám dojem, že ty jsi dělal i jiné sporty. Obecně jsem sportoval už od mala, zkoušel jsem mnoho různých věcí. Běhání, fotbal, orientační běh, ale taky jsem byl skaut a hrál ping pong! V 16 jsem se rozhodl plně soustředit na lyžování. A tíhl jsi vždy k dálkovým závodům? Když jsem byl v juniorech, moje nejlepší výsledky byly vždycky z dálkových běhů. A hned po mém prvním takovém závodě jsem věděl, že to je pro mě to pravé. Navíc jsem od mala sledoval s rodinou Vasův běh a mým velkým snem bylo si ho jednou zkusit zajet sám. FOTO: VLASTA KALOŠOVÁ

sal se rok 2010 a já se před nedávnem konečně rozhodla postavit na nové běžky, které mi táta zakoupil s nadějí, že se ze mě snad ještě vyklube lyžařka. Tenkrát táta netušil, i když asi spíš tušil, že tou největší motivací sedmnáctileté holky nejsou ani tak nové lyže jako prachobyčejně kluci. Sama jsem se tenkrát na závodění zdaleka necítila, ale na Jizerskou 50 se musí jít fandit a koneckonců také okouknout tu současnou lyžařskou „motivaci“. A tak jsem na té naší Jizerské 50, sleduji ji na veliké obrazovce (tyčící se nad těmi klobásovými stánky), a fandím jakémusi drobnému Švéďáčkovi na špici. Mám tedy trošku problém rozhodnout se, fandím-li víc bráchům Auklandům, nebo jakémusi Svärdovi, přeci jenom ty moje pondělní kurzy norštiny… ale co, Nor nebo Švéd (pardon, pardon, já vím, tohle se říkat nesmí!). Ale zpátky k závodu – chlapi se řítí od Nové Louky k Hřebínku, pak už jen levá, pravá, nevysekat se před stadionem a už jsou taaadyyy! Oskárek protíná cílovou pásku a já mám jasno. Norština, nebo ne, tenhle blonďáček s šibalským kukučem je můj favorit. Tati, ode dneška miluji lyžování, stěhuji se na Sever a živím se masovými kuličkami. Příští rok nenechávám nic náhodě, peču dort, připravuji si, co řeknu Oskárkovi, až za ním po závodě půjdu a jak mu vysvětlím, že ta modrožlutá věc, kterou mu nesu, je mnou samotnou (tedy spíš mou mamkou zlatou a mnou) upečený koláč jen pro něj!! Světe div se, ten kluk ušatá seskočil po vyhlášení ze stupínku vítězů (stříbro, šikula!), dal se FOTO: VLASTA KALOŠOVÁ

A tak jsi ho rovnou třikrát vyhrál. Co si myslíš, že bylo pro tvoji lyžařskou kariéru opravdu velmi důležité? Vždycky jsem byl taktický lyžař. Na každý závod jsem se velmi poctivě připravoval. Taktický lyžař říkáš, prozradíš mi trochu víc? Je to hodně faktorů dohromady… Jedna věc ale byla opravdu důležitá. Rychle jsem totiž pochopil obrovský význam soupaže v dálkovém lyžování a přizpůsobil tomu svoji přípravu. Z těch všech dálkových závodů, které jsi jel, máš některý nejoblíbenější? Hmm… mám rád spoustu závodů, hlavně asi Jizerskou, Marcialongu, Fossavatn a Vasaloppet. Ale kdybych měl říct jeden jediný, pak Vasaloppet. Je to závod, okolo kterého se soustředila celá moje kariéra, je to takové mistrovství světa všech dálkových lyžařů!

dobře organizovaná a plná milých lidí. Martin Koucký byl vždycky ochotný s čímkoli pomoct a pravidelně jsme zůstávali v hotelu pana Jelínka, který se o náš tým krásně staral. Co se týče sněhových podmínek, ty se velmi střídají, ale když je hodně sněhu, Jizerské hory jsou moc krásné. Sněhové podmínky…v roce 2016 byla Jizerská 50 z nedostatku sněhu velmi ohrožená. Organizátoři ale dokázali vykouzlit malý okruh v lese nad Bedři-

Myslíš, že je teď obecně pro závody důležité, aby měly takový „plán B“? To není tak lehké… organizátoři ale dělají úžasnou práci a s 5 kilometry umělého sněhu se dá ujet téměř jakýkoli závod. A k té zmínce o poslední zimě, proč ses rozhodl sezónou 2015/16 ukončit svoji lyžařskou kariéru? Abych pravdu řekl, rozhodl jsem se již před sezónou 2015/16, že by to měla být moje poslední, i když jsem byl zezačátku v dobré formě. V polovině ledna jsem ale začal mít velké problémy se zády, měl jsem vyhřezlou ploténku a prostě už nebylo možné se dostat zpět na závodní úroveň.

Rychle jsem totiž pochopil obrovský význam soupaže v dálkovém lyžování a přizpůsobil tomu svoji přípravu.

Říkáš v armádě, důstojníkem jsi byl už po dobu svojí lyžařské kariéry? Přesně tak, jsem důstojníkem, a to ze své vlastní vůle. Byl jsem jím během lyžování a jsem nadále. Během mé lyžařské kariéry jsem byl ze strany armády hodně podporován, měl jsem totiž možnost strávit polovinu své práce tréninkem. Ve švédské armádě FOTO: VLASTA KALOŠOVÁ

Zmiňuješ i Jizerskou! Běžel jsi ji během své kariéry několikrát, jak na ni vzpomínáš? Jizerskou jsem jel poprvé v roce 2002. Bylo to vlastně rok před tím, než se stala součástí světového poháru (později FIS Marathon Cup). Potkal jsem se před tím několikrát s Řezáčem, který mě pobízel, ať na ni do Čech přijedu. Od té doby je Jizerská jedním z mých nejoblíbenějších závodů. Je velmi

chovem, na kterém se nakonec závody podařilo uskutečnit. Jak jsi se tenkrát k té improvizované trati stavěl ty? Pro mě jako závodníka byla trať naprosto v pořádku. Kolečko bylo sice krátké, ale pro elitní jezdce vyhovující. I když samozřejmě dodávám, že originální trasu bych býval jel mnohem raději. Zima 2016 byla tenkrát navíc moje poslední v kariéře a já přijel na závody v dobré formě. Naneštěstí jsem ale píchnul hůlku někam špatně, zlomil ji, a závod pro mě skončil.

Co tedy děláš nyní? Toho je víc, pracuji ve švédské armádě, pomáhám některým atletům s tréninkem, organizuji tréninkové kempy a vedu velký orientační závod na severu Švédska, Björkliden Arctic Mountain Marathon.

Jizerská 50 patří mezi Oskarovy nejoblíbenější závody

Oskar Svärd vyhrál jako jeden z mála závodníků 3x Vasův běh

SPORT OSOBNOST

se závoděním do budoucnosti. Máš v plánu jezdit po závodech, i když už ne jako profesionální lyžař? Minulou zimu jsem se zúčastnil dvou armádních závodů a uběhl dva půlmaratony na jihu Švédska. Bylo to jen tak, pro zábavu, a protože sport jako takový miluju. Trénovat, sportovat chci celý život, mám to rád a je to tak důležité pro zdraví. Ale závodit v lyžování už pro mě taková zábava jako dřív není. Jsem měsíc od měsíce slabší a slabší…

FOTO: VLASTA KALOŠOVÁ

To mě trochu mrzí, protože já bych tě moc ráda viděla zpátky v Bedřichově na Jizerské 50! A já ten závod mám moc rád, a tak bych i rád znovu přijel. Oskar s autorkou článku Barčou

je každý rok přibližně 10 lidí, kterým je to umožněno, bez ohledu na jejich sportovní zaměření. Ale všeobecně se teď systém švédské armády, počtu vojáků a vojenské služby dost mění. Vedle armády jsi také uvedl, že pomáháš jiným atletům s tréninkem. Mluvíš o působení v týmu Optima Ski? Ano, ale spíš než tým jako takový jde o jméno pro směr, kterým se snažíme jít a pracovat. Nejsme týmem ve Ski Classics a víc než o výsledky nám jde o pomoc ostatním skrze naše vědomosti a zkušenosti. Děláme tréninkové kempy, tréninkové programy, přednášky a kurzy. Naším cílem je hlavně zábava, optimalizace tréninku pro každého a porozumění tréninku jako celku. Do třetice jsi zmínil orientační závody… Jo! S orientačním během jsem začal už na škole. Když mi bylo nějakých 12, běžel jsem první závody. Od té doby jsem s orienťákem nikdy nepřestal! Je to skvělý trénink i pro to moje lyžování! Čili pořád závodíš? Už ne tolik, jako když mi bylo mezi 12 a 25. Tenkrát jsem závodil opravdu hodně každý rok. Jako dítě jsem tak úspěšný nebyl, ale od šestnácti jsem šel výš a výš, získal jsem dokonce seniorskou bronzovou medaili na švédském mistrovství. Podařilo se ti někdy pořádně zabloudit? Já osobně se někdy dost bavím nad těmi svými historkami způsobenými mým orientačním (ne)smyslem.

Ne. Promiň, ale to teda nepodařilo. Já mám orientační smysl velmi dobrý! (smích, smích a smích) Príma… ale napadá mě ještě jedna věc. Tady na severu jsem zaznamenala jeden prapodivný úkaz. Vy orienťáci si tu zcela záměrně umisťujete lampionky (kontroly)

Dáme na závěr nějakou veselou příhodu? Ještě jednu z China Vasaloppet 2003! Guvernér provincie a jeho tým tehdy jeli podél trati ve velkých černých autech a pozorovali závod. My ale najednou jedno z těch aut viděli přímo před námi, asi se snažilo přejet přes trať, ale místo toho bylo v té trati pořádně zapadlé a my ho museli po stranách objíždět!

Trénovat, sportovat chci celý život, mám to rád a je to tak důležité pro zdraví. Ale závodit v lyžování už pro mě taková zábava jako dřív není. Jsem měsíc od měsíce slabší a slabší… do bažin, kterými se pak závodníci brodí po kolena ve vodě… (hodně hooodně smíchu) Jasně, kontroly musí být v bažinách! To přeci dělá závod drsnější! Tady ve Skandinávii máme tolik vody a bažin, že se přirozeně nabízí využívat je i pro umisťování kontrol. Ale letošní jaro a léto, to bylo velmi speciální. Nepršelo už tolik týdnů a bylo pořád mezi 25–30 stupni, takže bažiny vyschly a ty si můžeš klidně běhat mezi kontrolami bez toho, abys byla celá mokrá a špinavá. Když mluvíme o těch orientačních závodech, nabízí se otázka, jak to obecně vidíš

Úplně, úplně nakonec se tě ještě musím zeptat na to, co mě tíží už sedm dlouhých let. Oskare, pamatuješ si vůbec na ten modrožlutý dort ode mne? (tuším smích) Jasně, že pamatuju! Vypadal i chutnal báječně!

Barbora Kalošová Lyžařka a profesionální cukrářka žijící v Oslu

pe nejlé žecké a í ehč é bě Nejl ůsobiv ě t p přiz na svě , jakým me. b y t o rává bo ůs í zp - a vyh n ě m e jem lyžu

ZN Í

ST AB IL I

E T I EL 2.0 K S E y mick nato a á v ’ no Edge arbo tive elok c c ‘A e á j n a í n rm odíl rusle rdou latfo Jedn pro b ka má tv st ná p a á v t o u áž vo tvar vyvin podr hybli iálně , její u po o l st a ě o v spec ně lehká sk tuh e u j o e u m n č é l dé rukc aru extr lní po vá konst kže z á a t m , i i x o flex ívá k a ma ová pant přisp tran n k í o e b t r do s a Ka imáln op ilitu. tu a , max ení i e t ž s n stab o tř tn ma hmo ující nímu ní spoj drže nízké mu rotač u ě m n í í n m l n l é á r á ext inim optim sti, m pojení a tuho s o íku. ovéh kotn pant lasti b o v boty om

. www

spor a n i p al

ts.c

TER T E JR . P G THU pocitu. R O N to o a o je šel

chn kou í.” vyz “Vše lejš sem j rych u u n i d p Al bu s ní , že vím

FOTO: ASARNA IK

SPORT TRIBUTE: THOMAS WASSBERG

nou setinu sekundy, dodnes nejtěsnějším rozdílem v běžkařské historii, v čase 41:57 – v do té doby nejrychlejším závodě disciplíny. Následovala dvě zlata na ZOH 1984 v Sarajevu, vedle vítězné štafety i ze závěrečného závodu na 50 km volně, pravděpodobně nejdramatičtější běžkařské soutěže jugoslávských Her. Wassberg se v průběhu závodu, tehdy ještě startovaném intervalově, několikrát prostřídal ve vedení se Svanem, aby jej nakonec svým pověstným stupňovaným tempem, při němž na trati dojížděl jednoho soupeře za druhým, porazil o necelých 5 vteřin – tehdy na padesátku neobyčejně malým rozdílem.

Pověsti

Thomas

The King Text: Tom Řepík

Na nejednoho pamětníka, vybavujícího si snad až neférově věčně mladou vizáž kudrnatého dělníka běžkařských tratí Wassberga, může zapůsobit připomínka, že Thomas jede sedmý gumy, jako těžko uvěřitelný šok.

avzdory své ctihodné přezdívce – The King – v běžkařském světě nikdy neplatil za ikonu kalibru týmového kolegy Gundeho Svana z osmdesátých let či Bjørna Dæhlieho o dekádu později. Působil spíš lakonicky, záměrně se držel zpět, prvoplánové publicitě se vyhýbal. Nicméně pro ty, kdo jej dobře znali, ztělesňoval – tehdy jako dnes – to, co dělá běžecké lyžování jedním z nejzdravějších a i extrémně noblesních sportů. Svobodný pohyb v divoké přírodě, jednoduchý, zdravý, tichý a ohleduplný způsob života – tohle byl a je Thomas Wassberg.

Kariéra

Zářezy na jeho kontě jsou víc než impozantní: dostal se na čtyři olympiády, přičemž medailově vyšel naprázdno jen na první z nich v roce 1976 v Innsbrucku, kdy byl stále ještě juniorem a na klasické patnáctce

skončil patnáctý. Současně vyhrál juniorské MS v roce 1975 a stříbro ze stejné soutěže konané bezprostředně po ZOH 1976 – kdy byl, podle svých slov, stále ještě z náročných olympijských soutěží unavený. Pak už na Thomase čekaly medailemi často zdobené hody v kategorii mužů. Na nadcházejících ZOH 1980 v Lake Placid bral své první velké zlato, z klasické patnáctky. Do památného závodu konaného za slunečného počasí při devatenáctistupňovém mrazu nastoupilo 63 závodníků z 21 zemí, první na trať vyrážel náš František Šimon; Wassberg startoval naopak úplně poslední. Závodu nejprve vévodili Sověti Zimjatov, Beljajev a Zavjalov; pak je ale předstihl finský ledoborec Juha Mieto, který se za cílovou čarou zhroutil vyčerpáním. Jenže o všem perfektně informovaný Wassberg dokázal plynule stupňovat své nepřepálené tempo; na desátém kilometru dostihl před ním o interval startujícího Nora Ove Aunliho, jehož si přivezl až do cíle a pomohl mu tím k bronzu. Nakonec Wassberg porazil Fina Mietu o jedi-

Nicméně to, co dělá z Thomase Wassberga svébytný originál, je charakter jeho osobnosti spíš než jeho výsledky. Jeho povahové rysy pak lze nejlíp ilustrovat skrz příběhy – a že světem běžeckého lyžování koluje něco příběhů o Wassbergovi. Jedna taková výmluvná zkazka pochází ze sezóny 1985–86, kdy si Thomas udělal závodní pauzu, aby mohl pro svou ženu Ulli a novorozeného syna Björna přestavět rodinný dům. Po roce pak začal znovu postupně závodit ve SP, a protože nechtěl kazit výsledky kolegům v jejich plné výkonnosti, dobrovolně se nechal zařadit do třetí švédské štafety, spolu s několika juniory. Na svém úseku zůstával vzadu v balíku osm kilometrů z deseti, než přišlo dlouhé závěrečné stoupání. V něm televizní kamery zachytily vysokého vousáče v bílé kombinéze, jak si přeskakuje do prázdné krajní stopy a rozjíždí svoji legendární nakopávanou soupaž. Nahoře na kopci předstihl téměř kompletní soutěžní pole – celé do jednoho muže vybíhající svah stromečkem. Americký veterán Nat Brown pro magazín SkiTrax vzpomínal, jak v osmdesátých letech pravidelně potkávali Wassberga na Dachsteinu, kde často trávil své podzimní týdny. Jednou prý američtí junioři scházeli pěšky v dešti dlouhou cestu dolů údolím, kde bydleli, když se v protisměru objevil Wassberg ve svém Volvu. Otočil se, nabral je a odvezl až do hotelu, bezmála hodinu od místa, kde sám bydlel. Na rozdíl od většiny výprav, lyžujících na ledovci v oficiálních týmových soupravách, Wassberg byl pověstný svým starým oblečením ve stylu „ještě to na mně drží“. A na rozdíl od mnohých, zejména mladých lyžařů, pouštějících se v třítisícové nadmořské výšce do tempového tréninku, Wassberg býval notoricky nejpomalejším „turistou“ na ledovci, zvolna se sunoucím po desetikilometrovém okruhu svou nakopávanou soupaží, přičemž do všech stoupání pomalu chodil, nejednou sklízeje na svou adresu uštěpačné

poznámky. Thomas však dobře věděl, co a proč dělá: hned následující zimu na MS v Oberstdorfu mu věšeli na krk dvě zlata (z třicítky a štafety) a dvě stříbra (15 a 50 km). Možná mohl dosáhnout na další zlato, ale rozhodl se neexperimentovat s tehdy zbrusu novým vynálezem, urychlovacím práškem Swix Cera-F. Noviny Calgary Herald zas popsaly výjev z tamní olympiády 1988, kdy kanadský žurnalista uviděl během závodu na 30km trati Wassberga, jak jede velmi ležérně; Thomas na něj dokonce, když se míjeli, zamával a usmál se. V šoku, že někdo může takovou věc udělat během olympijské soutěže, žurnalista se jej po závodě na situaci zeptal. Wassberg odpověděl, že zcela promazal a rozhodl se pojmout závod tréninkově. „Budeme mít medaili ze štafety,“ asertivně dodal nevěřícímu novináři. A měli – Švédové vyhráli zlato před Sověty a Čechoslováky. Jiná historka se týká jeho startu na Světovém poháru na Štrbském Plese v březnu 1982. Při závodě na 15 km minul svého švédského občerstvovače, proto před koncem zóny požádal o pití americký servis. Nápoj dostal – Wassberg na pár vteřin zvolnil, napil se, kalíšek opatrně položil vedle stopy do sněhu a mávnul vzad na poděkování. Typický Thomas – žádný okázalý spěch, žádné odhazování kelímků do lesa, a ještě si udělal čas na to poděkovat. V závodě skončil druhý.

Král

FOTO: SKI TEAM SWEDEN

Odjakživa byl samorostem těsně spjatým s přírodou. Vlastní les, který si sám obhospodařuje; jeho oblíbeným způsobem posilování byly vícehodinové vyjížďky soupaží, podobně dlouhé seance štípání dříví, kopání struh nebo běhání v divokém severském terénu.

Vždy závodil víc než většina lyžařů; v roce 1987 magazín Svensk Skidsport sečetl, že Wassberg absolvoval 56 startů v sezóně, přičemž třeba týmový kolega Jan Ottoson startoval na 41 závodech. Pochopitelně, ne všechny Wassbergovy starty byly velké závody; Thomas nicméně po celou kariéru rád využíval méně důležité starty jako podnětný způsob tvrdého tréninku. Věděl taky, jak si načasovat formu – v průběhu celé kariéry vyhrál jen dva závody konané před Vánoci. Dokázal být dobrý až v čase, kdy o něco šlo. Podobně efektivně uměl nakládat s rozložením si tempa v průběhu závodu. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let publikoval švýcarský biomechanik Jacob Wasser studii, v níž konstatoval, že „Thomas Wassberg má vždycky zadrženě pomalé starty. Velmi dobře zná své schopnosti i momentální výkonnost a téměř nikdy se nepoškozuje iracionálně ostrými začátky závodů.“ Podle tehdejšího šéfa severských disciplín FIS Erika Bengtssona byl Thomas Wassberg prvním z lyžařů, který navrhl v roce 1984 rozdělit běžecké styly na volný a klasiku. FIS takový návrh oficiálně implementovala v roce 1986. Nepochybuju, že pro nezanedbatelné množství lidí se těžko najde někdo další, kdo by líp reprezentoval to, čím běh na lyžích a sport obecně můžou být – tedy obohacující součástí celého civilního života, než pan Thomas Wassberg, lyžař-král, jehož si veřejnost i dlouho po skončení kariéry spojuje s atributy jako respekt, obdiv a srdcařství. Tímhle je Thomas Wassberg v kostce pro mě: jeho lyžování je nezbytnou součástí základního kontextu jeho bytí. Čestnost, rovný život, žádné okázalosti. Dost možná si vedl tak skvěle proto, že byl – a dál je – tak komplexním, vyrovnaným člověkem.

Kdy jste přestal závodit a proč? Po zimě 1988 jsem přestal profesionálně trénovat. Stačilo. Jak se během vaší kariéry změnilo závodní lyžování? Přibyl sprint jako samostatná disciplína. Voskování a příprava lyží se staly a dál stávají pořád náročnějšími. Za mých časů jsme si lyže v podstatě připravovali sami. Dnes se jezdí příliš moc soupaže a málo klasického stříďáku. Sprinty jsou bezpochyby divácky atraktivní, ale já jsem nikdy neměl rád hromadné starty – nadměrně se tam taktizuje. Hromadné starty by měly být vyhrazeny jen veřejným dálkovým běhům. Co vy a legendární Vasův běh? Vasáku jsem se zúčastnil jen čtyřikrát v kariéře – a nikdy neuspěl. Jde o hodně specifický závod. Jednou se mi dokonce povedlo zlomit si vlastní hůl. Zbývalo mi 9 kilometrů do cíle – bylo zas jasné, že nemám šanci na dobrý výsledek. Co děláte po konci aktivní závodnické kariéry? Podílel jsem se na přípravě běžkařských tratí v domovské Asarně, pracoval jsem v organizačním výboru MS 2015 ve Falunu. Soukromě pracuju ve svém lese, to mi zabírá většinu času. Co považujete za nejdůležitější momenty ve svém životě, profesním a civilním? V soukromém životě jde o narození mého syna Björna, potom když jsem se stal dědečkem. V profesním nápad, že si koupím vlastní les. Naplňuje mi to život. ZDROJ: FISCHER SPORTS

Lars Thomas Wassberg •*27. 3. 1956 • 4x olympijské zlato (15 km 1980, 50 km 1984, štafeta 1984 a 1988) • 3x zlato na MS (50 km 1982, 30 km 1987, štafeta 1987) • 3x stříbro na MS (15 km 1985 a 1987, 50 km 1987) Na olympiádě v Lake Placid před bezmála čtyřiceti lety

• Celkový vítěz SP 1977

SPORT OSOBNOST

Světový pohár závodů na kolečkových lyžích byl pro Sandru novou motivací po nepříliš vydařené zimní sezóně. Navíc přípravné období běžců na lyžích je velmi dlouhé a potřebovala si ho zpestřit něčím novým

Změna

Text: Adéla Boudíková Foto: archiv Sandry Schützové

je život

Jilemnická lyžařka Sandra Schützová v letní přípravě zaexperimentovala a rozhodla se pořádně obout do kolečkových lyží. Při tréninku jich využívá každým rokem, ale letos se zaměřila na Světový pohár na kolečkových lyžích FIS Rollerski Worldcup pořádaný Mezinárodní lyžařskou federací. Stala se tak první českou průkopnicí, která se zúčastnila celého seriálu.

bsolvovala jsi Světový pohár na kolečkových lyžích a přivezla za celkové umístění křišťálovou medaili, jak si tohoto výsledku vážíš? Jsem opravdu strašně ráda, že se mi povedlo absolvovat všechny závody Světového poháru a umísťovat se na pódiu. Po organizačních

problémech ze strany pořadatele, kvůli kterým jsem nestihla start hned druhého závodu, to nebylo jednoznačné. Ta krásná medaile za druhé místo je obrovskou odměnou a rozhodně patří k nejcennějším, které mám. Stužka s duhou a sklo od Josky se nedá získat každý den.

Kde se zrodila tahle myšlenka? Můj přítel, teď i trenér, hodně vidí do světa cyklistiky. Právě on začal sledovat různá média týkající se běžeckého lyžování a zanedlouho přišel s faktem, že máme strašně dlouhé přípravné období, kdy vůbec nezávodíme. S tím jsem se já ztotožnila, a tak jsme minulý rok vyrazili na první SP v Trentu. Tam vše začalo. Ačkoliv bylo všechno zcela nové a třeba sprint jsem vůbec nezvládla, nevedla jsem si vůbec špatně. Bylo ale hned jasné, že jsou mezery jak v technice, tak ve výkonnosti. Během letošního roku jsme zjistili, že také v taktice. Což pro mě byla nová motivace, kterou jsem na jaře po nevydařené zimní sezóně opravdu hledala. Jsou pro tebe tedy kolečkové lyže stále jen přípravou na zimu? Rozhodně. Cílem je zima a závodit dobře hlavně v zimě. Potřebuji však závodit také v létě. Každoročně se potýkám s pomalým vstupem do závodní zimní sezóny. A právě to by mohl být způsob, jak tento problém odstranit. Různě pokažených startů, nebo pomalu rozjetých závodů, bylo, myslím, už dost. Vzhledem k mému věku jsem těch mezinárodních závodů absolvovala opravdu velmi málo a nervozita z důležitosti závodů

Závodníci musí být připraveni na Světový pohár na kolečkových lyžích nejen po stránce výkonnostní, ale také technické. Technika jízdy je zejména v mužské kategorii mírně odlišná v porovnání s během na lyžích, a to kvůli rychlým kolečkům, která umožňují vyvinout vyšší rychlost než v zimě na lyžích. Navíc v hromadných startech patří k důležitým faktorům i taktika, jež může rozhodnout o výsledku závodníka

mě pak velmi svazuje. Doufám, že s větším množstvím startů na velkých závodech se pak dokážu lépe soustředit jen na to důležité. Přijdou ti závody FIS Rollerski World Cupu srovnatelné se Světovým pohárem v zimě? Závody to jsou určitě menší a konkurence také není na takové úrovni jako v zimě. Nicméně ten tlak je dost velký, aby ho člověk cítil a zvykal si na něj. Mně se třeba nepodařilo vyhrát ani jeden závod v celém seriálu, takže konkurence rozhodně je. Navíc pořadatelé se snaží nalákat stále větší množství závodníků a zvednout mezi nimi zájem o letní svěťák. Slibuješ si od absolvovaného letního programu lepší vstup do zimní sezóny? Byla bych moc ráda, kdyby to tak bylo. Každý start mě obrovsky posunul dál. Nejen co se týče výkonnosti, ale hlavně taktiky. Další, o co se teď musím starat, jsou i prostředky, abych mohla vůbec závodit. Momentálně vše hradím z rodinných financí, takže se snažíme šetřit, kde se dá. Některé národy, například Italové, Švédi, Norové nebo Rusové, mají skvělé podmínky, jezdí po závodech jako národní týmy stejně jako v zimě. Mnoho závodníků má ale i osobní sponzory, takže mají k dispozici vlastní auto, nestarají se o materiál, mohou přijet do místa závodiště o pár dní dříve a poznávat závodní tratě, což je velká výhoda.

Sandra Schützová Narozena: 21. října 1991 v Jilemnici O Sandře: Začala lyžovat v 11 letech ve sportovních třídách v Jilemnici za místní oddíl SKI Jilemnice pod vedením Václava Hamana. Od sezóny 2011/12 do 2016/17 byla zařazena v A nebo B týmu ženské reprezentace. Vrcholový sport se snaží skloubit s magisterským studiem na FTVS UK. Nejlepší výsledky na kolečkových lyžích • 2. místo – celkové hodnocení FIS Rollerski World Cupu • 2. místo – 15 km volně hromadný start (LAT) • 2. místo – 7,5 km klasicky intervalově (LAT) • 2. místo – 15 km volně intervalově (RUS) • 2. místo – Mini Tour (ITA) Nejlepší výsledky v běhu na lyžích • 1. místo – celkové hodnocení Českého poháru (2015/16 a 2017/18) • 8. místo – 7,5/7,5 skiatlon: OPA cup, Campra (SUI) • 2x 9. místo – 10 km klasicky a 10 km hromadně volně: OPA Cup, Arber (GER)

Vše se odehrává hrozně rychle, musíte mít pořád přehled o závodě, snažit se jezdit v háku, být ve správný čas na správném místě. Takže i taktika, s kterou jdete do závodu, hraje velkou roli. Přibliž nám ještě samotné závodění na jednotlivých akcích… Závodní program každého SP se liší. Letos byly i dvě minitour končící intervalovým závodem (vždy výjezdem klasickou technikou). Jinak jsou většinou závody otvírány krátkým sprintem na 200 m nebo nějakým prologem. Sprint je samotnou disciplínou a v mužích jsou už specialisté jen na něj. U nich se technika blíží spíše jízdě na in-line bruslích. V ženách se jezdí stále více lyžařsky. Součástí je také závod volnou technikou s hromadným startem. Ten pro mě patří společně se sprintem rozhodně k nejnáročnějším. Pokud je ještě povoleno používat rychlá kolečka, je to o to těžší. Rychlé lyže hodně smazávají rozdíly ve výkonnosti a závod se pak podobá spíš cyklistickým kritériím. Vše se odehrává hrozně rychle, musíte mít pořád přehled o závodě, snažit se jezdit v háku, být ve správný čas na správném místě. Takže i taktika, s kterou jdete

SPORT OSOBNOST

do závodu, hraje velkou roli. To se ještě hodně učím a možná i kvůli tomu se mi nepodařilo vyhrát žádný závod s hromadným startem. Dalším faktorem, vstupujícím právě do těchto závodů, je profil trati. Například v Rusku se jel hromadný závod na úplné rovině a rozhodovalo se opravdu až v posledních metrech. Více mi sedí, když máme všichni stejné lyže a okruh je spíše technický s nějakým stoupáním. Většinou se nejlépe cítím v závodech klasickou technikou, kde vám nikdo nešlape po holích a můžete se soustředit pouze na svůj výkon. Už se v tom ale trochu otrkávám. Poslední závod se rozhodoval opět ve spurtu, kde jsem byla a brala medaili. V jakém prostředí se závody konají? Všechny sprinty a závody s hromadným startem se konaly ve městech, což přilákalo hodně fanoušků. S výjimkou hromadného závodu ve Švédsku, který se jel v krásné severské přírodě. V Lotyšsku a v Rusku jsme absolvovali i závody na těžkých kolečkových drahách. A klasické výjezdy jsou situovány v přírodě, až na závěrečný stíhací závod s cílem na Alpe Cermis, který vedl po cyklostezkách skrz lyžařský areál ve Val di Fiemme. Máte během závodů k dispozici půjčené kolečkové lyže od pořadatele, nebo své vlastní? Kolik zhruba stojí jeden pár? Každý má vlastní kolečkové lyže. Jenom na Světovém poháru v lotyšské Madoně na hromadný závod zajistil pořadatel gumová (pomalá) kolečka včetně ložisek a na klasický závod celé lyže. Cena jednoho páru závodních lyží po všech úpravách se pohybuje okolo 9 000 Kč. Jaký byl tvůj nejsilnější zážitek ze závodů, ať už pozitivní, či negativní? Negativní rozhodně před závodem s hromadným startem v Torsby. Pořadatelé posunuli startovní čas o 15 minut dříve, ale my jsme dostali do ruky startovní listinu s časem původním a nikdo nás o této změně neinformoval. Jela jsem se rozjet jako normálně před závodem, ještě jsem chtěla vidět, kde je přesně umístěna sprinterská prémie. Nicméně když jsem se vracela, někdo na mě zhruba kilometr od startu začal křičet, že je za 2 minuty start. Což jsem moc nechápala, protože mi přišlo, že to stíhám krásně. Když jsem vytáhla telefon a viděla zmeškané hovory, tak jsem na nic nečekala a začala závodit už cestou na start. Bohužel po chvilce jsem svoje soupeřky potkala, jak jedou proti mně. Obrovský pocit zoufalství. Když jsem je viděla, jenom ze mě vypadlo:

„A co mám teďka jako dělat?“ No co, dojela jsem rychle na start a vyrazila na stíhací jízdu. Těžko vybrat jenom jeden pozitivní zážitek. Bylo jich mnoho. Ale nejemotivnějším pro mě byl zisk stříbrné medaile v Madoně na 15 km volně. Byla to první medaile právě po té negativní zkušenosti, která proběhla týden předtím. Dojalo mě to. Co tě teď čeká a chtěla by ses příští rok opět zúčastnit Světového poháru na kolečkových lyžích? Mám za sebou dvě soustředění v teple v Chorvatsku a na Mallorce a v listopadu se přesunu někam na sníh, abych mohla podat co nejlepší výkon na prvních závodech OPA Cupu. Od toho se pak bude pravděpodobně vyvíjet zimní sezóna s možnou nominací na MS v Seefeldu. FIS Rollerski cup bych v létě opět moc ráda absolvovala. Po komunikaci s trenéry ze severu bych se prý mohla zúčastnit i populárních závodů, jakými jsou např. Blinkfestivalen nebo závody na Holmenkollenu, kde by byla možnost poměřit se s těmi největšími hvězdami. Ale vše se rozhodne po zimní sezóně…

Přestože mají ostatní závodnice, specialistky na závody na kolečkových lyžích, zázemí v národních týmech, Sandra byla schopná většinu z nich ve skromných podmínkách a s malými zkušenostmi porážet

Foto: SAM/Helmuth Rier, F-Tech / Komma Graphik

Alpe di Siusi

A paradisiac mountain plateau in the middle of the UNESCO Dolomites

www.seiseralm.it

175 km sjezdovek / 80 moderních lanovek a vleků / 80 km běžkařských tratí / 23 km sáňkařských drah / 3 Funparky pro děti 60 km zimních cest pro turistiku / 50 km cest pro sněžnice / nejlepší italský snowpark 2017 Alpe di Siusi / Seiser Alm, Tel. +39 0471 709 600, info@seiseralm.it, seiseralm.it

Alpe di Siusi / Seiser Alm: Z Prahy pouze 650 km

Bolzano Bozen

SPORT POZORUHODNÁ CESTA AMERICKÝCH BĚŽKAŘEK

Fénix z popela

Text: Tom Řepík

Evoluce dlouhodobě rostoucí výkonnosti amerického běžkařského týmu žen může sloužit vzorem národním reprezentacím řady zemí; českou a slovenskou nevyjímaje.

akkoli my tuzemci nejspíš budeme – a jistě, z dobrých důvodů – argumentovat majstrštykem Ester Ledecké, faktem zůstává, že jedním z dalších pamětihodných momentů letošních her v Pchjongčchangu bylo historicky první běžkařské zlato pro USA, vybojované dvojicí dam léta rozmnožujících krásy běžkařského sportu, Jessie Diggins a Kikkan Randall v týmovém sprintu. Bezpochyby šlo o osobní triumf jejich letité tvrdé dřiny, výdrže a nasazení, současně jistě však i o demonstraci pozoruhodného týmového ducha amerických klasických lyžařek, nemajícího na soudobé scéně disciplíny obdoby.

Jejich úspěšné tažení takřka křiklavě kontrastuje s dynamikou, jež během uplynulé dekády vyakcelerovala v americkém družstvu alpských lyžařek, sestaveném z několika individuálních hvězd spoléhajících na svůj osobní tým, výhradně pracující jen pro potřeby té své jediné superstar. (Přičemž americké sjezdové lyžování v Koreji spíš zklamalo než ne.)

Léta tučná a hubená

To křivka výkonnosti amerických běžkařek je víc než nápadná; vždyť ještě v sezóně 2005/06 nepostavily USA dokonce žádný národní tým pro Světový pohár, aby o dekádu později bral svět klasického lyžování Američanky ve většině disciplín velmi, velmi vážně. Přelomovou sezónou pověstných biblických dob hubených a hojných se zdá být zima

Foto: US Ski Team / AP

2011/12, během níž Američanky dosáhly svého do té doby nejlepšího historického umístění ve štafetách SP, kdy skončily páté, a to dokonce bez své největší hvězdy Kikkan Randallové , jež tehdy pro nemoc nestartovala. Američanky nikdy ve své novodobé historii nepovyšovaly osobní výkonnost svého, byť sebenadějnějšího, lídra nad zájmy celého týmu. V odvětví, které je vnímáno jako silně individualistické, brutálně náročné, nijak extra zábavné a právě v případě Američanek taky jako chronicky podfinancované, jde o velmi nesamozřejmý přístup, tolik se nepodobající dlouhodobé situaci namátkou třeba právě v tuzemských nároďácích. Po zmíněné průlomové sezóně došlo v průběhu následujících pěti let na sklizeň osmi amerických medailí ze tří různých mistrovství světa, vesměs dosahovaných v potrhle pruhovaných podkolenkách záměrně jiné barvy na každé noze, s vlasy narůžovo, obličejovými barvami plnými třpytek a stále přítomnými, pověstně širokými americkými úsměvy. Takové medailové posvícení nevyhnutelně potvrzuje správnost jednotlivých osobních cest skládajících se vždy z tvrdé práce, optimismu a vysokých standardů bez kompromisů

Historicky první zlatá pro americké běžkaře padla letos na ZOH v Koreji

Američanky nikdy nepovyšovaly osobní výkonnost svého lídra nad zájmy týmu. trenérem byl jmenován v roce 2012. Přinesl novou strukturu přípravy, vysokou disciplínu, nutnou trpělivost a současně dokázal proměnit týmovou vizi Kikkan Randallové ve skutečnost. Vůči každému svěřenci přátelský a přístupný, typicky po americku vyzdvihoval a posiloval v každém jednom sportovci, co udělal dobře – namísto aby nadměrně rozpitvával chyby a neúspěchy. Užívá si luxus volby ze sedmi současných svěřenkyň, schopných se umísťovat na světových pódiích, do štafety vybrat jen čtyři aktuálně nejvýkonnější; přičemž zbývající tři náhradnice ví, že klíč k budoucí nominaci drží jen a jen ve vlastních rukou. a výmluv; ale taky neochvějného závazku každé jedné individuality ke druhé. Vždyť insignie hlubokého kamarádství kalibru, které vyzařují třeba zmíněná Kikkan s Jessie, mají snad kdekoli jinde v cirkusu disciplíny obdoby? U Norek? Ostatních seveřanek, Němek, Italek? Ani omylem. Našich reprezentací? Špatný vtip.

Tahounka

Oním transformačním lídrem týmu byla bezesporu Kikina Randallová, aljašské děvče do nepohody nesoucí přezdívku „Kikkanimal“. Kikk se netajila svým ve své době na americkém kontinentu neslýchaným plánem dosáhnout během následující desetiletky na světovou nebo olympijskou medaili; což se jí podařilo už v roce 2009 na MS u nás v Liberci, kde v individuálním sprintu brala stříbro. Během krátké doby se stala hvězdou amerického družstva; tak jako i její předchůdkyně v US Ski Teamu, i ona svého statusu dosáhla jako silná sólistka, cestující a trénující buď s americkými muži anebo hvězdami národních týmů žen silných států, zejména skandinávských. Na rozdíl od mnoha jiných typických hvězd, Kikkan je současně suverénní týmovou parťačkou a zároveň vedoucí osobností, jež si však nenárokuje přehnanou kontrolu nad chodem věcí ani mediální pozornost, a vypadá být stejně šťastná za úspěchy ostatních kolegyň v týmu jako za své vlastní.

Americké družstvo žen na svěťáku o loňských Vánocích ve švýcarském Davosu

Na jaře 2006, inspirována souvislým nápadným vzestupem kanadského běžkařského družstva, začala vehementně lobbovat za zlepšení podmínek v ženském národním týmu USA, společně s ostatními kolegyněmi a zaníceným trenérem Petem Vonderbergem. Ten po vedení svazu požadoval zajištění pravidelného ročního rozpočtu 1 milion dolarů. Peníze dostali.

Trenér

Současný kouč Matt Whitcomb přišel k národnímu týmu v roce 2006 coby asistent, hlavním

Závodnice

Vedle vzpomínané Kikkan tvoří současný silný americký tým Jessie Diggins, Holly Brooks, Liz Stephen, Ida Sargent, Sadie Bjornsen, Sophie Caldwell a Rosie Brennan – různorodá parta sestávající z mladistvých supertalentů i na plný úvazek zaměstnaných dospělých ženských z různých koutů Států. Všechny se musely stát výjimečně výkonnými individualitami, ochotnými však čekat na lavičce náhradnic a odtud hurónsky povzbuzovat bezpochyby nejbláznivější běžkařský nároďák planety natolik neortodoxními prostředky

SPORT POZORUHODNÁ CESTA AMERICKÝCH BĚŽKAŘEK

Jessie Diggins platí za nezpochybnitelnou divu světového cirkusu klasických lyžařek

jako skupinové karaoke nebo psaní tajných rýmovaček Santa Clausovi. Všechny dohromady tvrdě pracují v podporujícím, komunikativním a optimistickém prostředí, jež z nich dělá výkonné součástky soudobého turbomotoru Made in USA. Životní dardy, jež ze své definice nechodívají po příslovečných horách, nýbrž lidech – a jedna taková se nevyhnula ani věčně vysmáté týmové lídryni Kikkan, jíž letos v létě diagnostikovali rakovinu prsu –, pak už tak soudržný kolektiv a jeho ducha ještě víc stmelí a posílí. Všichni ti v tomhle novém boji příšerně fandíme, Kikk! Dost možná nejvýstižněji atmosféru uvnitř pozoruhodné americké družiny vyjádřila vycházející hvězda Sadie Bjornsen po svém prvním individuálním svěťákovém pódiu vloni v Toblachu: „Jsme v týmu všichni velcí snílkové. Ale taky se ve své sny nebojíme věřit. A je až šílené, kolik sebedůvěry každý z nás načerpá z autenticky sdílené radosti z úspěchů kolegyň, když jim ten úspěch ze srdce, organicky přejete.“

Kikkan, mj. vedoucí postava známé „růžové“ neziskovky Fast and Female podporující všestranný sportovní rozvoj dospívajících dívek, bojuje od letošního července s onkologickou diagnózou

VE 200 ČESKÝCH A SLOVESNKÝCH MĚST

SNOW

FILM FEST FESTIVAL ZIMNÍCH SPORTOVNÍCH A CESTOVATELSKÝCH FILMŮ ŘÍJEN – PROSINEC 2018

Zažij dobrodružství... na plátne tvého kina!

Autor fotograe Chistoﬀer Sjostrom, poskytnul Amer Sports.

WWW.SNOWF ILMFEST.CZ

2017/18 ZA SVĚTOVÝM POHÁREM SPORT

Ohlédnutí 13. listopad 2017

Text: Adéla Boudíková

První závody SP měly překvapivé vítěze

Charlotte Kallaová, švédská běžkyně na lyžích, vyhrála stíhací závod na 10 km volnou technikou a ujala se vedení v průběžném pořadí SP. V závěru závodu předčila kvarteto Norek, včetně neporazitelné Bjørgenové. Závod mužů vyhrál mladý Nor Johannes Klaebo, který v loňské sezóně vynikal zejména ve sprintech, ale letos ukázal, že bude silný i v distančních závodech.

7. leden 2018

Přestože naši biatlonisté byli na začátku sezóny odepisováni za špatné výsledky, teď ukazují, že formu naladili na správný vrchol, ten nejdůležitější. Včera v dramatickém sprintovém závodě vybojovala bronzovou medaili Veronika Vítková, přičemž ji od stříbra dělily necelé dvě sekundy. Ve větrné loterii minula jen jeden terč, a pokud by ho zasáhla, tak by mohla bojovat i o zlato.

Cologna se zapsal do historie 4. vítězstvím na Tour de Ski

Dnes zakončili závodníci Tour de Ski náročným devítikilometrovým výjezdem do sjezdovky Alpe Cermis ve Val di Fiemme. Prvenství zopakovala po loňské výhře Norka Heidi Wengová. Švýcar Dario Cologna vystoupal na nejvyšší stupeň počtvrté v kariéře, tentokrát po šestileté odmlce, během níž rehabilitoval utrženou achillovu šlachu. Smůlu si vybrala Petra Nováková, když jí ve čtvrtečním závodě bruslením samo vypnulo vázání. V nadějně rozjetém závodě se propadla na zadní pozice a klesla z 9. místa v celkovém hodnocení. Dnes se opět propracovala dopředu a dojela do cíle na 13. místě. Martin Jakš zajel dobře včerejší závod na 15 km klasicky, kdy dojel na 17. místě. Dnes si ve výjezdu na sjezdovku ještě o místo polepšil, takže skončil celkově na 16. místě.

30. leden 2018

11. únor 2018

První dva dny ZOH a dvě medaile pro český biatlon!

Sdruženář Ondřej Pažout juniorským mistrem světa!

Skvělý vstup do juniorského mistrovství světa v klasickém lyžování měli mladí čeští sdruženáři. Ve švýcarském středisku Kandersteg získal hned v premiérovém individuálním závodě titul mistra světa Ondřej Pažout. Devatenáctiletý závodník Dukly Liberec ovládl už skokanskou část a v běhu na 10 km dokázal svůj náskok udržet až do cíle. Další z českých zástupců Jan Vytrval obsadil 5. místo. „Loni jsem byl na juniorském šampionátu dvakrát šestý, a tak jsem tajně doufal, že by to letos mohlo vyjít na medaili. Dopadlo to však nejlépe, jak mohlo,“ hodnotil výsledek Ondřej.

FOTO: INSTAGRAM

Michal Krčmář a Veronika Vítková byli po ZOH pozváni do Show Jana Krause

Michal Krčmář dnes senzačně urval ve sprintu stříbrnou medaili. V silném větru zasáhl jako jeden z mála závodníků všechny terče a svým rychlým během dosáhl vynikajícího výsledku. Zaskočil i takové favority, jakými byli například Francouz Fourcade, nebo Nor Boe, kteří na střelnici hodně chybovali. Michal nestačil pouze na Němce Arnda Peiffera, který také vyčistil všechny terče.

Únor 2018

Olympiáda pro české běžce

Po nepříliš vydařeném sprintu, kde postoupila z 23. místa pouze Kateřina Beroušková, si naši spravili chuť v mužském závodě na 15 km volnou technikou. Do nejlepší třicítky se dostala hned tři česká jména – 16. Martin Jakš, 24. Petr Knop a 30. Aleš Razým. Ve skiatlonu na 15 + 15 km si Jakš polepšil a vybojoval 9. místo. Tím však ve vylepšování neskončil. Po výborném umístění z týmového sprintu, kde dojel s Alešem Razýmem na 7. místě, vybojoval 8. místo ve velmi těžkém

závodě na 50 km klasicky, čímž dosáhl na svůj nejlepší individuální výsledek na ZOH a ukázal, že načasoval svou formu na ZOH výborně.

Únor 2018

Olympijská padesátka prověřila

Takovou padesátku diváci dlouho neviděli. Stačilo se podívat do výsledkové listiny a rozdíly mezi běžci na lyžích byly řádově v minutách. Jindy poměrně nudné dojezdy, kdy spurtuje do cíle mnoho závodníků a kdy o vítězství rozhodují zlomky sekundy. Závěrečná olympijská padesátka klasickou technikou prověřila i takové elitní lyžaře, jakými jsou Alexandr Poltoranin nebo Dario Cologna. Zhruba v polovině trati vystupňoval tempo Fin Iivo Niskanen, jehož nástup zachytil pouze Kazach Poltoranin. Ze startovního pole se je snažil dohnat Rus Bolšunov a ostatní neměli tolik sil, aby jim sekundovali. Poltoranin však ke konci ztrácel síly a z boje o medaile se propadl až na 15. místo. Bolšunov udělal taktickou chybu, protože nevyužil poslední výměny lyží a myslel, že Niskanenovi ujede. Přestože byl Niskanen unavený, díky nově namazaným lyžím Rusa snadno sjel a do cíle si dojel pro vítězství. Martin Jakš posledních 10 km stupňoval tempo a propracoval se až na 8. místo, kdy porazil například zkušeného Colognu, kterému také došly síly. Ženy absolvovaly 30 km klasicky, kde Beroušková vybojovala 23. a Hynčicová 39. místo. „S umístěním jsem spokojená. Mým tajným přáním bylo dojet do dvacítky. To se nestalo, ale určitě to budu hodnotit pozitivně. Je to můj nejlepší výsledek jak na mistrovství světa, tak na olympiádě a vlastně i ve Světovém poháru,“ uvedla Beroušková. Pro zlatou medaili si s téměř 2 min. náskokem přijela legendární Marit Bjørgenová. Smolařkou dne byla Rakušanka Teresa Stadloberová, která bojovala o stříbrnou medaili, ale na trati zabloudila.

Únor 2018

Olympijské parky a 8 000 prodaných raškovek

Olympijské parky v Brně a Ostravě přilákaly tisíce návštěvníků a nabídly kromě kompletního zázemí i řadu doprovodných aktivit včetně autogra-

23 miád sportovců a charitativní akce pro děti z dětských domovů. Absolutním hitem kolekce byla ikonická čepice „raškovka“ s neuvěřitelnými 8 000 prodanými kusy.

Duben 2018

Jakš, Razým a Kožíšek ukončili kariéru

Běžec na lyžích Martin Jakš (31 let) končí kariéru profesionálního sportovce. Olympijský medailista z bronzové štafety ve Vancouveru a mistr světa do 23 let poprvé nakoukl do SP v roce 2005, celkem pětkrát vystoupal na stupně vítězů. „Holky mi rostou jako z vody a nyní už to odjíždění pryč není bezstarostné jako dřív. Už před sezónou jsem to měl trochu v hlavě, ale finální rozhodnutí jsem nechával až na jaro. Nakonec to po této sezóně bylo trochu těžší, protože jsem z ní měl dobrý pocit. Výsledkově, i systémem,“ popisuje jednatřicetiletý Jakš. „Krátce po návratu z olympiády se nám předčasně narodil chlapeček. A to nakonec rozhodlo,“ říká. České lyžování bude chudší také o další dva běžce a sprintery Aleše Razýma (31 let) a Dušana Kožíška (35 let). Razým, mistr světa ze sprintu do 23 let, dosáhl v kategorii dospělých nejlepšího umístění na MS v roce 2009, kde obsadil 6. místo ve sprintu. Kožíšek má ve své sbírce dvě medaile z MS (2005 a 2007) ze sprintu dvojic, poprvé s Martinem Koukalem, podruhé s Milanem Šperlem.

Duben 2018

Konec kariéry velkých lyžařských jmen, v čele s Bjørgenovou

Letošní olympijská sezóna byla tou poslední pro celou řadu úspěšných závodníků. Žijící legenda běžeckého lyžování Norka Marit Bjørgenová má doma rekordních 15 olympijských medailí, kdy na každé z pěti ZOH, kterých se zúčastnila, brala minimálně jednu. Ve SP vyhrála neuvěřitelných 114 závodů, 4x ho celkově ovládla, vévodila světovým tabulkám až na pár výpadků 15 let. „Už nemám motivaci pro příští sezónu,“ oznámila. Na začátku října oznámila médiím, že čeká druhého potomka. Svou lyžařskou kariéru ve SP uzavřela i její konkurentka Polka Justyna Kowalczyková, která ukončovala kariéru několikrát, letos už ve SP opravdu naposled. Bude trénovat juniorskou ženskou reprezentaci v Polsku, a pokud čas dovolí, zajede si nějaký dálkový běh na lyžích. „Myslím, že jsem svůj šálek kávy dopila. Sport byl celý můj život. Teď se už budu pouze procházet na lyžích,“ uvedla. Čtyřnásobná vítězka celkového hodnocení

SP, dvojnásobná zlatá medailistka ze ZOH a čtyřnásobná vítězka Tour de Ski v letech 2010–2013. Tato úspěšná sportovkyně bojovala nejen s nejlepšími lyžařkami, ale také s depresí. Konec zlatého, stříbrného a bronzového olympionika, mistra světa, Švéda Marcuse Hellnera nikdo nečekal. Ztratil motivaci zřejmě i kvůli špatným výsledkům z posledních sezón. Svou běžeckou kariéru ukončili rovněž švédští závodníci a životní partneři Emil Jönsson a Anna Haagová. Emil získal na MS 2011 v Oslu stříbrnou medaili ve sprintu volnou technikou a na MS 2013 stříbrnou medaili ve sprintu dvojic volnou technikou. Vyhrál celkem 14 závodů SP, ve všech případech šlo o sprinty. Třikrát vyhrál celkové hodnocení sprinterů. Anna získala na ZOH ve Vancouveru 2010 dvě stříbrné medaile – v kombinaci na 15 km a v týmovém sprintu (s Charlotte Kallaovou). Závodní dráhu ukončila také Finka Aino-Kaisa Saarinenová, která získala řadu cenných kovů. Nejúspěšnějším pro ni bylo MS v Liberci, kde se stala mistryní světa v běhu na 10 km klasicky, v týmovém sprintu (s Virpi Kuitunenovou) a ve štafetě (s Pirjo Muranenovou, Virpi Kuitunenovou, Riittou-Liisou Roponenovou) a ve skiatlonu byla třetí. Nor Ola Vigen Hattestad se poslední roky trápil, nebyl už součástí národního týmu. Co mu však nikdo nevezme je zlato ze ZOH 2014 v Soči a titul mistra světa ve sprintu jednotlivců i dvojic (s Johanem Kjølstadem) z MS 2009 v Liberci. Lyže pověsila na hřebík také nejznámější a historicky nejúspěšnější americká lyžařka Kikkan Randallová, která získala na letošních ZOH v Pchjongčchangu úžasně zlato v tým sprintu spolu s Jessie Digginsovou. Dále je trojnásobnou medailistkou z MS včetně titulu mistryně světa v týmovém sprintu z Val di Fiemme (2013).

Zemřel Ilja Matouš

Ve věku 87 let zemřel vý24. duben znamný reprezentant – olym2018 pionik a dlouholetý trenér reprezentace běžeckých disciplín Ilja Matouš. Na ZOH 1956 v Cortina d‘Ampezzo získal 10. místo v běhu na 30 km klasicky a 8. místo ve štafetě. Trénoval např. Květu Jeriovou-Peckovou, Blanku Paulů a Stanislava Henycha. Čest jeho památce.

Květen 2018

Značku One Way koupil v nesnázích Fischer

Finská firma světové úrovně One Way byla proslulá zejmé-

na výrobou holí pro běžce na lyžích. Používaly je hvězdy jako M. Fourcade, L. Dahlmeierová, Ch. Kallaová, A. Poltoranin a další. Společnost zbankrotovala. Od roku 2014 to vypadalo velmi slibně. Jejich tržby tehdy dosahovaly 12 milionů eur a podepsaly slibnou dohodu s Čínskou lyžařskou asociací. Špatné zimy v Evropě a prudký pokles hodnoty rublu (Rusko bylo nejdůležitějším odběratelem) odsoudily finskou společnost k bankrotu. Nakonec firmu koupil lyžařský gigant Fischer Company. Rakouská společnost potřebuje další místa pro výrobu, zejména ve Skandinávii, kde je prodej materiálu pro běžecké lyžování nejvyšší. Kromě výroby holí se bude také zaměřovat na produkci oblečení.

12. červenec 2018

Randallová bojuje s rakovinou prsu

Nedávno získala olympijské zlato, nyní musí svádět jiný boj. Americká závodnice Kikkan Randallová uvedla, že jí byla zjištěna rakovina prsu v časném stádiu a bude dělat vše pro to, aby se vyléčila. Držme této bojovnici palce.

29. červenec 2018

Tragická smrt Skofterudové

Další neštěstí, které zasáhlo lyžařský svět. Policie našla tělo norské olympijské vítězky Vibeke Skofterudové (38 let). Zřejmě šlo o havárii vodního skútru na jihu od Osla. Všichni na ni vzpomínají jako na milou a usměvavou ženu, která zde bude chybět. Odpočívej v pokoji.

26. srpen 2018

Medailové žně pro české biatlonisty

V Novém Městě na Moravě se poslední srpnový víkend konalo MS v biatlonu na koleč-

kových lyžích. Junioři získali v týmové štafetě hned v úvodním pátečním závodě zlato ve složení Suchá, Voborníková, Štvrtecký, Hornig, odpoledne na ně navázali stříbrem dospělí ve složení Vítková, Davidová, Moravec, Krčmář. Mistrem světa v biatlonu na kolečkových lyžích se stal nejen Michal Krčmář ve sprintu, ale druhý den také Ondřej Moravec ve stíhacím závodě, ve kterém se na stupínek nejvyšší postavila mezi ženami Veronika Vítková. V kategorii juniorů si zlato odvezl i Jakub Štvrtecký. Naprostou dominanci ukázali naši závodníci zejména v sobotním sprintu, kde druhé místo za Krčmářem obsadil Moravec a třetí Tomáš Krupčík, přestože jednou chyboval.

2017/18 ZA SEZÓNOU DÁLKOVÝCH BĚHŮ SPORT

Ohlédnutí 13. listopad 2017

Text: Adéla Boudíková

Sníh na českých horách

Sníh napadl již na konci října, ale Svatý Martin opět nezklamal. Na řadě českých hor se už dalo i lyžovat. Na Mísečkách v Krkonoších bylo projeto sprintové kolečko ze stadionu a svážnice na Medvědín.

a zlomila si kotník. Přestože je tým v mužské kategorii velmi silný, přišel o těžce nahraditelnou závodnici a cenné body do týmové soutěže z dalších závodů.

Leden/únor 2018

Neporazitelná Norgrenová, Smutná druhá

Na italských závodech Marcialonga a Toblach-Cortina skončila Kateřina Smutná na skvělých druhých místech. Švédka Norgrenová je zatím neporazitelná a všech šest závodů od začátku sezóny vyhrála.

18. únor 2018

Tereza Tužilová se stala hrdinkou Čínského Vasova běhu

4. leden 2018

Česká hrdinka na Čínském Vasově běhu

Tereza Tužilová se vypravila na čínský lyžařský maraton China Vasaloppet. To však netušila, že z toho bude muset 15 km absolvovat s klackem v ruce místo hole. Někdo jí totiž 100 metrů po startu přišlápl hůl a zlomil ji. Otočila se a vrátila na stadion, kde jí byla zapůjčena hůl asi o 7 cm delší, než s jakou běžně jezdí. To nebylo velkou překážkou, ale na půjčenou hůl jí asi po 200 metrech upadla čínská závodnice a opět se zlomila. Vrátila se na start, ale náhradní hůl jí už neměl kdo půjčit. Vrhla se do lesa, ulomila klacek. Ztráta už činila 40 min. S klackem absolvovala 15 km, poté dostala náhradní hůl. Celý závod na 50 km objela za 4 h 20 min a byla po zásluze vyhlášena hrdinkou dne.

13. leden 2018

Jizerskou 50 vyhráli Pedersen a Norgrenová. Smutná druhá

4 551 běžkařů se přihlásilo na start nejslavnějšího českého závodu v běhu na lyžích. Nejrychlejším mužem v cíli byl Morten Eide Pedersen, který navázal na loňské vítězství. Naopak na loňské vítězství se nepodařilo navázat domácí Kateřině Smutné, která dojela do cíle na druhém místě půl minuty za vítěznou Švédkou Brittou Johanssonovou Norgrenovou. Celkově se zúčastnilo více než 7 000 závodníků včetně 350 dětí.

4. březen 2018

Češi se na Vasově běhu neztratili

Velkou radost českým fanouškům dělal celé tři ho-

diny v úniku jedoucí Jan Šrail, který se od zbytku startovního pole odpoutal hned po startu společně s Norem Thelem a postupně si vypracovali až šestiminutový náskok. Dokázal vyhrát obě sprinterské prémie a jeho jméno bude vyryto do kamene na Evertsbergu. „Plán to úplně nebyl, ale po startu jsem se dostal dopředu a po prvním stoupání jsme měli s Thelem náskok nějakých 100 metrů, tak jsme se domluvili, že to zkusíme,“ líčil jeden z hrdinů dne v cíli. Vítězem se stal Andreas Nygaard, který suverénním spurtem deklasoval ostatní závodníky. Nejlepším z Čechů v cíli byl Stanislav Řezáč, který letos absolvoval svůj 20. Vasův běh a dojel na skvělém 7. místě. Sice nikdy nejpopulárnější dálkový běh na 90 km nevyhrál, přesto se může pyšnit celkově nejstabilnějšími výsledky v tomto dálkovém běhu. Jaká je jeho výsledková bilance během všech ročníků, které absolvoval? (1997 – 21. místo; 2000 – 8. místo; 2001 – 13. místo; 2002 – 7. místo; 2003 – 3. místo; 2004 – 9. místo; 2005 – 13. místo; 2006 – 4. místo; 2007 – 17. místo; 2008 – 47. místo; 2009 – 3. místo; 2010 – 3. místo; 2011 – 2. místo; 2012 – 3. místo; 2013 – 6. místo; 2014 – 5. místo; 2015 – 3. místo; 2016 – 9. místo; 2017 – 23. místo; 2018 – 7. místo) Závod žen by se dal nazvat „dva se perou, třetí se směje“. Favoritkám Norgrenové a Smutné vypálila rybník Švédka Korsgrenová, která se na Vasův běh nachystala skvěle a s téměř 5 minutovým náskokem vyhrála. Kateřina dojela třetí za Norkou Slindovou. FOTO: BAUER SKI TEAM

Suverénní tým Santander přijde o body

Během závodu v závěrečném sjezdu s prudkými zatáčkami La Diagonela vylétla z trati Kari Vighagen Gjeitnesová z týmu Santander

Jan Šrail se po startu Vasova běhu vydal s Norem Thelem do tříhodinového úniku před celým pelotonem

6. duben 2018

Teploty lákají sportovce spíš na kolo, ale jarní běžkování má také své kouzlo. Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory a Jeseníky nabízí poslední svezení letošní sezóny na upravených tratích.

FOTO: RED BULL

Nejznámější norský dálkový běh na lyžích Birkebeinerrennet byl i letos obsazený kvalitními závodníky, vyhrál Nor Nygaard a Polka Kowalczyková. Kateřina Smutná obsadila jako vloni druhé místo. Jak hodnotila závod? „Jsem maximálně spokojená. Ještě včera jsem se necítila úplně dobře a do závodu jsem šla s tím, že budu ráda za 5. místo. Po Vasáku jsem byla nemocná, měla jsem kašel a rýmu. Dneska se mi jelo skvěle.“

Ještě můžete vyrazit na lyže

FOTO: VASALOPPET

19. březen 2018

Smutná druhá na prestižním Birkebeinerrennetu

Nejen v dubnu měl autobus problém dojet na Vrbatovu boudu na Zlatém Návrší v Krkonoších

Ve velmi těžkých sněhových podmínkách a extrémně dlouhém závodu obsadil Řezáč 3. místo

25. březen 2018

Řezáč třetí na 220 km závodu na běžkách

V nejdrsnějším závodu na běžkách obsadil Stanislav Řezáč 3. místo a Jiří Pliska 10. místo. Náročnost závodu umocnily i podmínky, husté sněžení a pomalý sníh. Závod Nordenskiöldsloppet absolvovali nejrychlejší závodníci těsně pod 13 h 30 min. Vítězem se stal Andreas Nygaard. „Bylo to brutální. Neskutečně brutální. Posledních 15 kilometrů jsme všichni jeli na plný plyn, víc už z nás vyždímat nešlo,” hodnotí Andreas závod krátce po vítězství, kterým potvrdil, že je v životní formě. Mezi ženami zazářila sedmadvacetiletá Emilia Lindstedt ze Švédska s celkovým časem 14:01:13, mezi muži skončila na krásném 14. místě. „Nápad zúčastnit se tohoto závodu považuji za nejhorší a nejlepší zároveň. Jsem k smrti unavená, ale je to mě nejcennější vítězství,” říká Emilia. Základy závodu položil v roce 1884 švédský polárník Adolf Erik Nordenskiöld, když chtěl dokázat, že se na lyžích dá za malé množství času urazit velká štreka. Po 132 letech tuto trať v roce 2016 vzkřísili nadšenci a od té doby se zde jezdí jeden z nejnáročnějších a nejdelších lyžařských běhů na světě.

Duben 2018

Visma Ski Classics 2017/18

S přehledem uhájili celkové vítězství Nor Tord Asle Gjerdalen z týmu Santander a Švédka Britta Johansson Norgrenová z Lager 157. Kateřina Smutná vybojovala stejně jako vloni druhé místo. Nejlepším z českých závodníků byl Stanislav Řezáč na 22. místě. V kategorii týmů vyhrál Team Santander. Výborné 4. místo obsadil Bauer Ski Team. Dalšími českými týmy byly Vltava Fund Craft Team na 12. místě a Silvini Madshus Team na 14. místě.

Duben 2018

Nový kalendář Visma Ski Classics vyvolal emoce

Nově je do seriálu zařazen Engadin Skimarathon, největší dálkový běh na lyžích, který se jezdí volnou technikou. Dosud se totiž vedení seriálu soustředilo pouze na klasickou techniku, tedy ve většině případů na soupaž. Po zařazení závodu bruslením se na facebookových stránkách Visma Ski Classics rozjela poměrně rozsáhlá diskuze, do které se zapojili i přední závodníci seriálu. Závodníci ani tolik nekritizovali styl, jakým se závod jezdí, ale hlavně jeho načasování. Proběhne totiž týden po náročném Vasově běhu a týden před dalším těžkým závodem Birkebeinerrennetem. Náročné přelety, drahé ubytování ve Švýcarsku, vyšší nadmořská výška a jiný styl běhu na lyžích zřejmě způsobí absenci většiny elitních závodníků zejména mužské kategorie.

Petter Eliassen se vrací

Červenec 2018

Legenda Ski Classics se vrací

Petter Eliassen se kvůli pracovním povinnostem musel v loňském roce rozloučit s profesionální kariérou sportovce. Letos se podmínky změnily a jeden z nejaktivnějších závodníků laufařského pelotonu se vrací a bude jezdit za tým BN Bank.

20. srpen 2018

Visma Ski Classics se zaměřuje na ženy

V největším seriálu dálkových běhů startovalo elitních žen jako šafránu. Pravidla byla nastavena poměrně přísně a ne každá závodnice byla schopná splnit časový limit 20 % ztráty na vítězku. Náročnost závodního programu, kdy téměř každý víkend musely ženy objet 50–90 km závod a navíc pokud nestihly limit a nebodovaly do týmové soutěže, nebyly zajímavé pro tým, to byly hlavní faktory, které ovlivňovaly počet závodnic na startovní čáře. Visma Ski Classics proto zrušila časový limit a zvýhodila bodování mladých závodnic.

Září 2018

Čtyři české týmy ve Visma Ski Classics

Stanislav Řezáč založil vlastní tým dálkových běžců na lyžích Slavia pojišťovna Sport Team. Loňské 4. místo v celkovém hodnocení bude chtít vylepšit Lukáš Bauer ve svém ED systém Bauer Teamu, dále pokračuje i Vltava Fund Ski Team a Silvini Madshus Team.

SPORT

Vrcholy přijdou v březnu Nová zimní sezóna startuje a určitě nás čeká hodně zajímavého... Elitní běžci na lyžích a biatlonisté ladí svou formu především na březnová mistrovství světa a laufaři jako každoročně na Vasův běh. Kdo bude v cíli nejrychlejší? Text: Adéla Boudíková

Kalendář Světového poháru v běhu na lyžích 2018/19 24.–25. 11. 2018 Sprint KL; 10 km KL ženy a 15 km KL muži (Ruka, Finsko) 30. 11.–2. 12. 2018 Sprint V; 10 a 15 km KL; 10 a 15 km V (Lillehammer, Norsko) 8.–9. 12. 2018 15 km V; štafeta (Beitostolen, Norsko) 15.–16. 12. 2018 Sprint V; 10 a 15 km V (Davos, Švýcarsko) 29. 12. 2018–6. 1. 2019 Tour de Ski 12.–13. 1. 2019 Sprint V; team sprint V (Drážďany, Německo) 19.–20. 1. 2019 Sprint KL, 10 a 15 km KL (Otepää, Estonsko) 26.–27. 1. 2019 10 a 15 km volně; štafeta (Ulricehamn, Švédsko) 9.–10. 2. 2019 Sprint V; team sprint KL (Lahti, Finsko) 16.–17. 2. 2019 Sprint V; 10 a 15 km KL (Cogne, Itálie) 19. 2.–3. 3. 2019 Mistrovství světa (Seefeld, Rakousko) 9.–10. 3. 2019 50 a 30 km KL (Oslo, Norsko) 12. 3. 2019 Sprint KL (Drammen, Oslo) 16.–17. 3. 2019 Sprint V; 10 a 15 km V (Falun, Švédsko) 22.–24. 3. 2019 Sprint V; 10 km KL; 15 km V (Québec, Kanada)

FOTO: SVAZ LYŽAŘŮ ČR

FOTO: PETR SKŘIVÁNEK

Kalendář Světového poháru v biatlonu 2018/19 2.–19. 12. 2018 Pokljuka, Slovinsko 13.–16. 12. 2018 Hochfilzen, Rakousko 20.–23. 12. 2018 Nové Město na Moravě, ČR 10.–13. 1. 2019 Oberhof, Německo 16.–20. 1. 2019 Ruhpolding, Německo 24.–27. 1. 2019 Antholz/Anterselva, Itálie 7.–10. 2. 2019 Canmore, Kanada 14.–17. 2. 2019 Salt Lake City/Soldier Hollow, USA 7.–17. 3. 2019 Mistrovství světa (Östersund, Švédsko) 21.–24. 3. 2019 Oslo, Norsko

Kalendář Visma Ski Classics 2018/19 30. 11. 2018 Týmový prolog: 15 km KL (Livigno, Itálie) 2. 12. 2018 Individuální prolog: 30 km KL (Livigno, Itálie) 12. 1. 2019 Kaiser Maximilian Lauf: 60 km KL (Seefeld, Rakousko) 19. 1. 2019 La Diagonela: 65 km KL (Zuoz, Švýcarsko) 27. 1. 2019 Marcialonga: 70 km KL (Trentino, Itálie) 2. 2. 2019 Toblach – Cortina: 42 km KL (Toblach, Itálie) 10. 2. 2019 Jizerská 50: 50 km KL (Bedřichov, Česká republika) 3. 3. 2019 Vasaloppet: 90 km KL (Sälen, Švédsko) 10. 3. 2019 Engadin Skimarathon: 42 km V (Maloja, Švýcarsko) 16. 3. 2019 Birkebeinerrennet: 54 km KL (Rena, Norsko) 6. 4. 2019 Reistadløpet: 50 km KL (Setermoen, Norsko)

FOTO: VASALOPPET

13. 4. 2019 Ylläs – Levi: 70 km KL (Ylläs, Finsko) Legenda KL – klasický styl běhu na lyžích V – volný styl běhu na lyžích

SPORT ZE ZÁKULISÍ

CO DĚLALI BĚŽCI NA LYŽÍCH V LÉTĚ?

Někdo skončil…

Někdo se vrátil…

Marit Bjørgenová letos ukončila závodní kariéru. Milovala tréninky v posilovně a bylo to vidět nejen na výsledcích. Podle polského webu www.demotivatory.pl je Marit větší chlap než její přítel Petter Northug je po dlouhé době opět součástí národního týmu. Na jaře si zaběhl s atletickými profíky štafetu v Moskviku, 1 200 m zvládl v osobním rekordu 3 min 10 s

Therese Johaugová se po dvouleté stopce kvůli dopingu mohla věnovat i vaření. V zimě opět vyrazí do závodní stopy, snad už čistě

Američtí závodníci Andy Newell, Ben Saxton a Simi Hamilton se asfaltu opravdu nebojí (Soldier Hollow, Utah)

Většina lyžařů pověsí lyže na hřebík. Kanaďan Devon Kershaw suší boty

Někdo byl v plném tréninku od jara…

Už na jaře se vrátila na sníh celá řada lyžařů ze Švédska, Norska, Německa, Ameriky, Finska a Velké Británie…

Američanky využívají ke svým soustředěním krásné scenérie v Methow Valley

Text: Adéla Boudíková

Někdo byl v tréninku zbržděn…

V květnu si vykloubil rameno norský závodník Niklas Dyrhaug, Francouz Richard Jouve nastoupil na plánovanou operaci paty a jeho reprezentační kolega Robin Duvillard si zlomil klíční kost

Někdo si užívá ve volnu netradičních aktivit…

Švédka Charlotte Kallaová navštívila hornický důl

Někdo měl důvod po sezóně slavit…

Fin Iivo Niskanen umí běhat rychle. Inspiraci bere u dostihových koní, které má rád a rád na ně také sází Laufařský tým Santander se připravil na závěrečný večírek Visma Ski Classics stylově – rockově.

Johannes Klaebo – mladík, který skrývá pod koženou bundou tvrdou práci

Ital Federico Pellegrino potřebuje mít pořádný záběr, nejen fotografický

SPORT REPORTY ZE SEVERU Text: Petr Jakl

Podzim v kanadském lyžování

anadské lyžování se od Vancouveru 2010 spoléhalo vždy na pevné jádro mužského repre týmu v čele se stálicemi Devonem Karshawem, Ivanem Babikovem a později světovou běžeckou třídou Alexem Harveyem. Zatímco se k této partě občas úspěšně přidával i bohémský sprinter Leny Valjas, ženský tým se marně hledal již od Turína 2006. Minulý a současný rok však tvrdě zatřásl i těmito jistotami. Od Soči pomalu klesající počet finančních prostředků dosáhl letos na jaře až na své minimum po „neúspěšném“ vystoupení Kanaďanů na letošní olympiádě v Pchjongčchangu (4., 7. a 8. místo pro Harveyho, 8. byl týmový sprint, 9. štafeta). Přitom ještě rok před olympiádou přišla uprostřed přípravného období překvapivá nabídka domestikovanému Ruso-Kanaďanovi Babikovovi na přechod z řad závodníků do pozice asistenta trenéra svých doposud tréninkových parťáků. Což ve skutečnosti znamenalo, že hlavní papírový kouč Louis Bouchard se staral přednostně o Harveyho a mezi domácími lyžaři populární „Babs“ o zbytek týmu. Zdálo se, že nový impuls směřuje běžce ze země hokeje ke světlým zítřkům. Už v lednu 2017 se Kanaďanům například podařil zářez do historických tabulek v podobě třetího místa ve štafetě ve Světovém poháru ve švédském Ulricehamnu. Na konci sezóny si kanadští fanoušci vychutnávali Harveyho vítězství na derniéře Světového poháru v domácím Quebecu. Zatím ale poslední sezóna je již plně ve znamení sešupu z nejvyšších Skalistých hor. Tvrdě nastavené finanční podmínky, upřednostňující medailové úspěchy z velkých soutěží, nebyli schopni uspokojit při nevýrazných výkonech Kershaw či dlouhodobě zraněný sprinter Valjas ani jinak pravidelně bodující a medaile sbírající Harvey. Úspěchy FOTO: FACEBOOK

ve Světovém poháru se moc nepočítají a jeho bramborová medaile na korejské olympiádě byla posledním hřebíčkem do rakve finančního toku směrem k běžcům. Na jaře tohoto roku se po skončení sezóny kompletně mění vedení Svazu. Od bobistů a skeletonistů přichází do hlavní manažerské funkce jistý Shane Pearsall, jako poradce pro vrcholový

jícího se po zranění, koho trénovat. Z důvodů klesající výkonnosti, nedostatku motivace či právě kritického podfinancování odešla na jaře postupně do lyžařského důchodu celá pchjongčchangská partička včetně nyní téměř již Nora Kershawa, stále se zlepšujícího Graema Killicka, demotivovaného Jesse Cockneyho či talentovaného samorosta Knuta Johnsgaarda. „Chtěli po mně, abych si nejen zaplatil celou přípravu v Norsku (kde žije se svou manželkou, bývalou výbornou norskou běžkyní na lyžích, Kristinou Storme Steiraovou, pozn. autora), ale navíc ještě složil předem do společného reprezentačního portfolia další tisíce dolarů. Lyžování bylo nedílnou součástí mého života, nyní je čas začít novou etapu,“ Na konci loňské sezóny si kanadští vyjadfanoušci i samotný Harvey vychutnávali vítězství na derniéře Světového poháru řuje se v domácím Quebecu k situaci Kershaw. Nový rozpočet pro kanadské běžce a mládežnický rozvojový sport bude od byl schválen až v polovině letošního června, podzimu až z Osla posílat své rady profeještě začátkem srpna byla na webech vyvěsor sportovní psychologie a bývalý běžec šená přihláška do výběrového řízení na pozici Kanaďan Nic Lemyre. Tito dva muži se chtějí hlavního trenéra reprezentace. Na konci léta dle vlastních prohlášení podílet na obrození jsou oboje jak jméno nového trenéra, tak kanadského lyžování. „Musíme začít od mlái jména nominovaných nových členů týmu deže, dívat se, jak to dělají jinde, ale jít přitom (včetně ženského) pro nadcházející zimu stále vlastní kanadskou cestou,“ říká Lemyer. Že neznámá. Ale ví se již zcela jistě, že v březnu to s těmi změnami myslí vážně, prokazuje 2019 se opět po dvou letech vrátí do QuePearsall, disponující oproti minulým sezónám beku poslední díl dalšího ročníku Světového až o 20 % nižším rozpočtem, ihned od svého poháru. A také se v kanadských lyžařských příchodu. Svůj vstup do funkce začal kádrokruzích již od jara všeobecně ví, že to bude vou čistkou včetně okamžitého propuštění slavná rozlučková párty s kariérou pro zatím ještě nedávno až do nebe vynášeného Babihistoricky nejúspěšnějšího kanadského lyžaře kova, který na nečekaný vyhazov reagoval Alexe Harveyho. Kanadští fanoušci pak už slovy: „Jednoho dne uprostřed projednávání budou moci jenom doufat, že to bude třeba a schvalování tréninkových plánů na novou jednou on, kdo se s titulem právníka vrátí do sezónu mě zavolali do kanceláře v Canmore zpolitizovaného vedení kanadského lyžování, a dali mi beze slova podepsat smlouvu aby se pokusil dát dohromady kousky o mém propuštění.“ Faktem zůstává, že Babizapadlé kanadské běžecké slávy z první kov již v té době neměl kromě Valjase, vracea druhé dekády jednadvacátého století.

Text: Jakub Opočenský

Skandinávie nespí

co nejrychlejší přechod Grónska na lyžích se pokusili Anders Aukland, Jørgen Aukland, Egil Nilsen, Eirik Bruland. Kvůli nepřízni počasí byli rádi, že vyvázli pouze s omrzlinami…

FOTO: DAGBLADET

Therese Johaugová vyhrála prestižní výjezd Lysebotn opp v novém traťovém rekordu

e Skandinávii se v průběhu léta uskutečnilo několik významných závodů na kolečkových lyžích. Většina závodníků to bere spíše jako zpestření a zejména jako kvalitní trénink, ale jak je vidět, v zimě se máme na co těšit. Blinkfestivalen s nejprestižnějším závodem Lysebotn opp ovládl Simen Hegstad Krüger a v novém rekordu trati Therese Johaugová. Toppidrettsveka, třídenní závodní klání, se stalo kořistí a celkovými vítězi se stali Heidi Wengová a Magnus Stensås. Na švédském 48 km dlouhém Alliansloppetu kralovali Håvard Taugbøl a Linn Sömskarová.

ým „bratrů Auklandů“ mění název a ve Visma Ski Classics již nenajdete Team Santander, ale nový název je Team Ragde Eindom a jeho složení bude následující; ženy: Kari Vikhagen Gjeitnesová; muži: Anders Aukland, Tord Asle Gjerdalen, Andreas Nygaard, Oskar Kardin, Øyvind Moen Fjeld, Joar Thele; sportovní ředitel: Magnar Dalen a Jørgen Aukland bude zastávat manažerskou pozici. Cíle do sezóny nemají vůbec malé a jednoduše by se chtěli pokusit získat všechny trikoty.

ni norská mládež se v létě nenudila a po Norsku se mládežníci účastnili řady letních kempů např. Eiluro Sommerskiskole, Skisport sommercamp, Trysil sommerskiskole atd.

Quantum Five SWIXFACTOR:

Mimořádně odolné, výkonnostní karbonové hole. Odepínací poutko Just Click. Snadno vyměnitelné talířky Swix TBS®. 2.290,- Kč

SPORT VOX POPULI

Text: Květoslav Žalčík

Kam jsme se to dostali,

FOTO: SVAZ LYŽAŘŮ ČR

klasiko? Nová a stále modernější a akční doba žene nás všechny volky nevolky k jistému přezírání tradičních hodnot a nezřídka doslova nutí ke zjednodušování a zrychlování všeho, co denní rytmus přináší.

ení potřeba patřit ke staromilcům, aby si člověk uvědomil včas opravdové hodnoty, a tak se zamysleme nad současným stavem klasické techniky v běhu na lyžích. Šmahem zprovodili ze světa klasiku sdruženáři i biatlonisté a mám-li být upřímný, pak jsem přesvědčen, že svůj sport nesmírně ochudili. Sáhneme-li do pomyslné studnice vzpomínek na zážitky z provedené klasické Z historického pohledu se klasika

vyklubala z prosté chůze na dřevěných lyžích, kdy později tento pohyb převedli chasníci v běh a položili tím základ novému sportu (nedovedu si představit, jak hrabě Harrach pádí do polesí podél Mumlavy bruslařskou technikou…).

Z pohledu trenéra, závodníka či hobby sportovce pro zvládnutí lyžování je vždy základním pilířem klasika, a tudíž zvládnutý pohyb v jednooporovém postavení.

Touto technikou se nejen učíme

lyžařskému kumštu, nýbrž i navazujeme v dalším zdokonalování, a buďme upřímní, je to pohyb přirozený, proveditelný i v těžkých terénech, ba co jediný možný v neupravovaných pasážích.

Je zdraví obrovsky prospěšný, komplexní pro rozvoj funkčních parametrů, zapojování svalových partií

techniky Svana, Mogrena, Verpala či našich fenoménů Kateřiny Neumannové, Lukáše Bauera, v každém musí zůstat úžasná stopa ze zážitků opravdových mistrů této techniky. Ač jsem nezlomný patriot, k běhu na lyžích upínám zraky na každý přenos z vrcholných soutěží, přináší mi stále obohacující zážitek pohled na perfektně provedený styl střídavého běhu v náročných pasážích tratí v boji o vítězství na ZOH, MS či ve SP než na neskonale robotický pohyb zejména dálkových i skutečného technického umu, pojem léty zažitý „cit pro sníh“ je úžasně vypovídající.

Má neodiskutovatelný element, a tím

je zvláště na delších tratích požadavek na schopnost reagovat na měnící se sněhové podmínky, resp. při úbytku sil umění zachovat „odraz“. Tím závody do posledních okamžiků nabírají na dramatičnosti i s přispěním faktu, že nesprávně zvolená máza v závěru nemusí jet ani z kopce.

Žádné vystoupení akvabel vám

nedokáže nahradit jedinečný pohled na „souběh“ několika sportovců, již si s klasikou tykají, tomu říkám požitek. Na frontu uklánějících se soupažáků – a to především v náročných stoupáních, kde se zalamují jak vrbové proutí – tomu mám fandit?

běžců při jejich startech, kde naleznete jen a jen „monozautomatizovanou soupaž“. Nechci se dožít doby temna, kdy se královská disciplína vyjme z programů běžeckých soutěží, zůstane pouze bruslení a soupaž, tak si, prosím, sami naroubujte názor při mé troše postřehů, i když vím, že pokud bychom rozvedli debatu na toto téma, čekala by nás zanícená diskuze v čase bez hranic. Fandím sportu zaníceně a vážím si všech jeho kladů, s neduhy je potřeba se sportovně poprat. I proto optimisticky hledím na budoucnost klasiky, neb jejím odstraněním by běh na lyžích ztratil jednu z nejcennějších hodnot.

Květoslav Žalčík V mládí vrcholový běžec na lyžích. Poté působil několik let na pozici sportovního manažera a trenéra juniorské a seniorské reprezentace. V současnosti je trenérem Sportovního gymnázia FENIX SKI TEAM Jeseník.

Své názory na toto téma můžete publikovat na internetových stránkách:

https://bezky.net/diskuze/31-kam-jsme-se-to-dostali-klasiko

51st Engadin Skimarathon Sunday, 10 March 2019 Maloja – S-chanf 42 km

12th Engadin Half Marathon Sunday, 10 March 2019 Maloja – Pontresina 21 km

20th Engadin Women’s Race Sunday, 3 March 2019 Samedan – S-chanf 17 km

3rd Engadin Night Race Thursday, 7 March 2019 Sils – Pontresina 17 km Online Registration: www.engadin-skimarathon.ch

Presenting Sponsor

Joh

OR) æbo (N l K t o l f s ø na OH h o at ěz SP, 3x zl annes 22 let / 2018 -

celkový vít

Main Sponsors

Media Partner

hůl HRC MAX www.leki.com

NORDIC FOTO

Před startem. Závodníci se u svého mobilního přechodného bydliště chystají na 220 km dlouhý závod Nordenskiöldsloppet ve Švédsku FOTO: ADAM KLINGETEG / RED BULL CONTENT POOL

TECH NOVÝ MATERIÁL 2018/19

Text: Tom Řepík

Kategorie Race a Sport:

nakarbonováno

Nové modely, nové barvy a grafika, nový technologický vývoj vstupují na scénu běžkařského vybavení každou sezónu; letošní nemůže být výjimkou.

ylo by nejspíš nemožné snažit se pokrýt každou nuanci produktových inovací všech hlavních výrobců bez toho, aby tím byla popsána většina stran magazínu nepřehledně dlouhými tabulkami rozměrů, délek, flexí, struktur, barev a taky nekonečných superlativů o výjimečnosti a kvalitě jako v předchozích letech. To by ale nebylo příliš ke čtení a upřímně, já bych se do takového typu psaní ani nepouštěl. Namísto toho, abych

nudil přepisem informací a dat, které lze najít v obchodních katalozích a které pro většinu čtenářů příliš neznamenají, požádal jsem národní zástupce značek, aby mi ze svého sortimentu ukázali na stěžejní produkty, jež v této sezóně chtějí z nějakého důvodu vyzdvihnout. Některým z nich tu budu věnovat pozornost, prohlédnu je uživatelsky praktickýma očima a popíšu snad civilnějším jazykem než onou jalovou marketinštinou reklamních brožur; čest nemnohým výjimkám. (Vyhrazuju si o tom vědět svoje, byl jsem nucen probrodit se odshora dolů všemi.) Mou ambicí je probudit vaši zvědavost a shledáváte-li se v situaci, kdy uvažujete o nákupu nového vybavení, můžete začít ten

nejlepší – tedy svůj vlastní – průzkum (nejspíš oněch reklamních brožur), trochu líp informovaní. Abyste nevypadali jako snadná kořist, až vejdete do obchodu (nejlíp běžkařské speciálky) a budete mluvit s prodavačem. Osobní nákup dál zůstává nejlepší cestou, jak si pořídit běžkařskou výbavu – chcete ji na vlastní oči vidět, osahat si ji a slyšet o ní od těch, kteří tomu rozumí. Naznáte, že závodní vybavení se vyrábí rok od roku čím dál lehčí, tenčí, hladší, v řadě ohledů i křehčí, nabitější karbonem. Už i druhé a u některých výrobců dokonce třetí patro nabídky je extrémně lehké a rychlé – takto vypadaly před patnácti dvaceti lety nejvyšší závodní modely, na nichž svištěli Alsgaard, Veerpalu nebo Neumannová. U lyží na bruslení,

FOTO: SPORTEN

Maličkosti, jež vás zrychlí

V tomto čísle prohlédnu závodní a sportovně-výkonnostní segment vybavení. Pragmaticky předjímám, že vrcholoví závodníci tu žádné nové informace hledat nebudou. Tuto sekci píšu pro ty, kteří mají ambice odspodu do soutěžních sfér nahlédnout, anebo kteří do nich už nějaký čas (klidně celý život) nahlíží, ale věnují se sportu a závodění v rámci limitujících možností svých osobních poměrů. Ti všichni by se měli zajímat o zdánlivé drobnosti, které jim v jejich soutěžních kláních mohou ušetřit vteřiny i minuty z jejich odtikávající závodní časomíry. Mluvil jsem o tomto fenoménu s několika vysloužilými veteránskými závodníky a ti mi vesměs potvrdili, že nebylo sezóny, kdy by se v průběhu celoživotních kariér něco nového pro své závodění nedozvěděli, či se o to aspoň nepokoušeli. Nejvýznamnější změny obvykle plynou z technologických specifikací samotných závodních lyží; u nich každý malý detail může znamenat velký rozdíl, jak rychle budete lyžovat. Všechny hlavní brandy mají svůj závodní a sportovní segment nabídky rozdělen na řadu pater, přičemž v těch nejvyšších jsou lyže nejlehčí, s hmotností kolem jednoho kila za pár. Takové lyže oproti sportovnímu modelu vážícímu obvyklých,

Osobní nákup dál zůstává nejlepší cestou, jak si pořídit běžkařskou výbavu – chcete ji na vlastní oči vidět a osahat si ji. ač ty byly vynalezeny před víc než třiceti lety, si jejich vývojáři stále hrají s různými flexemi vpředu, vzadu i pod botou a jejich vzájemnými souvztažnostmi; jejich interakce určuje míru kontaktu skluznice se sněhem a dovoluje lyži rychleji klouzat a razantněji hranit. Závodní obutí se dělá tenčí, těsněji padnoucí a stále o trochu lehčí, s větším podílem karbonu, technických tkanin a důvtipně řešenými šněrovacími systémy. Pro někoho jako já, který začínal v kožených botaskách pod kotník na trojzubci, pokrok k neuvěření. Podobné se děje u holí. Až se na mysl dere neodbytná otázka: o kolik lehčí lze výzbroj ještě dělat, aby to kontraproduktivně neovlivňovalo její pevnost a životnost?

řekněme 1 300 gramů, umí na maratónské trati ušetřit dohromady několik minut, ani se nenadějete. Je pochopitelné, že nejlehčí lyže mají i nejvyšší cenovku. Závodník, který však chce na každém kilometru šetřit sekundy, nad touto základní investicí nejspíš dlouho váhat nebude. Neméně podstatným aspektem je flexe lyže. Závodní topmodely bývají obvykle k dostání v několika tvrdostech. Lyže pro měkký sníh bude mít měkčí špičku i patku, aby lépe přejížděla potenciální vrstvu čerstvě napadaného sněhu ve stopě. Naproti tomu stojí tvrdá lyže pro studené podmínky a utaženou rychlou trať. Existují i lyže do mokrých podmínek, které fungují nejlíp

při teplotách nad nulou, kdy je ve sněhu mnoho vlhkosti. Tam, kde je nabízena jediná (univerzální) flexe modelu, jsou vlastnosti lyže designovány coby kompromis fungující dobře na tvrdé trati s rozbitými, změklými stoupáními – tedy v podmínkách, které jsou k nalezení na řadě veřejných laufů, kdy elitní vlna trať ohřála a narušila její kompaktnost. Měkké lyže na tvrdé trati nestabilně plavou, tvrdé lyže v měkkých podmínkách se budou nadměrně zařezávat do břečky. Ve výsledku pak vhodná volba lyže na specifické sněhové okolnosti v daný závodní den znamená podstatný rozdíl, jak rychle lyžař pojede. Opět tu hovoříme o jednotlivých minutách – obvykle mnoha – na typické laufařské trati. Ambiciózní amatérští závodníci neváhají utrácet extra peníze za vysoké modely lyžařských holí, jelikož i takové umí ušetřit při dlouhém závodě dost času – totožnou logikou, jako při výše vzpomínané hmotnosti lyží. Vyšší cena holí tu kupuje nižší hmotnost a větší pevnost. Lehká hůl pomaleji unaví závodníkovy paže a její tuhost zase směruje maximum vydávané energie do vlastního odpichu (pokud je technicky korektně prováděný). Všechno tohle šetří cenný závodní čas. I boty jej umí ušetřit, když na to přijde. Nové modely závodních bot jsou každým rokem lehčí – obvykle se dostávají pod půlkilogram za pár u klasických modelů a nepřekračují 700 gramů u obutí pro bruslení. Opět, čím víc utratíte, tím lehčí bota asi bude. Nicméně, gramy negramy, nejdůležitějším elementem u sportovního obutí vždy bude správné usazení nohy v botě. Závodit v dostatečně těsné obuvi bývá pravidlem u většiny nejen „běhacích“ sportů; pokud však noha v botě bolí, je zcela jedno, jak je lehká. A pak je tu máza. V tomto vydání lyžařské vosky neprohlížíme, proto stručně a jen o těch skluzných. Všichni výrobci dnes mají v nabídce kompletní škálu glajdrů od parafínů až po vosky s různě vysokými obsahy fluorovaného uhlovodíku. Obecně funguje, že čím víc eFka, tím rychleji lyže jedou, neplatí to však absolutně. Výjimečně nastávají podmínky, kdy nejrychlejší bude LF, nebo dokonce prostý parafín. Výrobci vosků na dálkových bězích vydávají pro závodní den své mazací doporučení obvykle v několika verzích podle nákladnosti. Ta nejdražší typicky zahrnuje čistý fluor. Významný vliv na rychlost jízdy lyže má pochopitelně i struktura skluznic; zejména v mokrých podmínkách může správně vybraná struktura dálkovému běžci ušetřit řadu minut.

TECH NOVÝ MATERIÁL 2018/19

NORDIC Skitest 2019

Když jsem před bezmála dekádou psal reportáž z prvního NORDIC Skitestu 2009 v krušnohorské Lesné (text dostupný na Snowbiz.cz/8070 a následujících v rubrice), v epesní bílé obálce vyvedeném listopadovém NORDICu 11 jsem se zamýšlel: „Mnohého lyžaře či lyžařku jistě přepadne myšlenka, jaký vůbec mají organizované testy běžeckých lyží význam a vypovídací hodnotu. Jenomže, jakou máme alternativu?“ Po deseti letech jsem si na onu nadhozenou řečnickou otázku našel odpověď a tu zkouším – nijak jednoduše – realizovat v praxi. Navrhl jsem národním zástupcům lyžařských značek, nechť vyberou a pošlou do dlouhodobého spotřebitelského testu svůj jediný model lyže pro každý ze dvou poměrně široce formulovaných a uživatelsky frekventovaných – a tedy obchodnicky strategických – segmentů, jež popíšu za okamžik. Poprvé v historii (nikoli jen našeho magazínu) vlastní zástupci značek (importéři zahraničních brandů a tuzemský výrobce) veřejně ventilují svá doporučení, na kterou konkrétní lyži chtějí modelového lyžaře postavit. Efektivně je tím diskvalifikován nejspíš nejkritičtější moment civilního nákupu běžecké lyže,

v materiálové sekci každého z budoucích NORDICů, počínaje přespříštím, únorovým NORDICem 49. V příštím prosincovém čísle vám představím jednotlivé výběry značek a jejich komentáře, proč takový výběr učinily. Do jisté míry záměrně vágně vypsanými kategoriemi testovaných typů lyží jsou „nemazací pro pokročilého sportovce“ (Nowax Advanced) a „výuková pro začátečníky“ (Starter). První segment jsem zvolil z vícero důvodů. Předně u mazacích a bruslících elitních modelů není co nového testovat; tímto stropem tržní nabídky se primárně zabývaly a budou zabývat všechny konvenční skitesty ve světě i u nás, včetně zmíněného domovského NORDIC Skitestu (2009 až 2012). Ve shonu pracovního dne (avšak nejen tehdy) si na klasickou nemazací pokročilou verzi lyže chce stoupat a nekomplikovaně najezdit svou kilometráž čím dál víc sportovců – trénujících závodníků, na svém zlepšování pracujících mírně pokročilých, ale i ambiciózních nedávných začátečníků. Zda půjde o šupinový, zda o mohérový model, zda vysoké či nižší řady, zcela záleží na výběru vedení značky samotné a jejich tendenci danou lyži takto veřejně pro uvedenou cílovou skupinu propagovat. Už toto veřejné doporučení každé ze značek

Poprvé v historii vlastní zástupci značek veřejně ventilují svá doporučení, na kterou konkrétní lyži chtějí lyžaře postavit.

Atomic Redster S9 Carbon

merická kolegyně z oborového magazínu Cross Country Skier měla tuto lyži v délce 186 cm na nohou při letošním březnovém testování ve Vermontu. Propůjčila mi zápisky svých dojmů: „Velmi lehká lyže s nadprůměrnou stabilitou. Pro lyžaře, který potřebuje spoléhat na rovnováhu, bude tohle to pravé. Dokážu s ní komfortně sjíždět a napojovat paralelní oblouky jako s žádnou jinou. Krásně mi hraní s minimálním úsilím. Nejstabilnější lyže ze všech, na kterých jsem v testu jela.“ Tento model má Atomic v nabídce druhým rokem, pro letošní sezónu inovovaným; je postaven na karbonovém monopostu, jenž ubírá lyži z hmotnosti (430 gramů na testované 186 cm délce) a zvyšuje její tuhost a dynamiku; váha lyžaře je distribuována přes vnější skořepinu. Tak jako v předchozích letech, zřejmě i letos půjde o nejlehčí běžeckou lyži na trhu. Lyže má neobvyklé vykrojení do tvaru V, tedy je velmi úzká v patce (41 mm) a rozšiřuje se směrem ke špičce (43,5 mm), což má napomáhat rychlejší akceleraci. Model je nabízen v S5, S7 a S9 verzích, každá pro jiné sněhové podmínky. Osobně jsem na tomto modelu nestál, podle ohlasů amerických testérů tu je řeč o výborné volbě pro široké spektrum lyžařů různých úrovní, kteří chtějí zažít akceleraci, lehkost pod nohou ve stoupání, razanci při odrazu, to všechno na překvapivě stabilní lyži.

Atomic Redster C9 Skintec

jemuž se nevyhne mnohý laický spotřebitel – kdy mu může být prodavačem argumentačně vnucováno to, co má obchod momentálně na skladě, stůj co stůj, bez ohledu na faktickou vhodnost produktu. Záměrně píšu, že půjde o spotřebitelský test dlouhodobý, nikoli nutně jen celosezónní – pokud bude značka i v další sezóně z obchodních či jiných důvodů znovu preferovat účast stejného modelu, může v tomto kontinuálním testování plnohodnotně pokračovat oproti novým (nebo taktéž loňským) modelům konkurenčních značek. Testování bude probíhat dominantně v tuzemských terénech vesměs rekreačních profilů, v nejširší možné škále sněhových a povětrnostních podmínek; zkrátka v tom, co nám tuzemské klima bude poskytovat. Výsledky ve formě subjektivně popsaných praktických pocitů (spíš než liché snahy kvantifikovat je známkováním) budeme průběžně publikovat

bude zajímavým (a marketingově analyzovatelným) tématem samo o sobě, o průběžné publikaci výkonnosti navzájem porovnávaných jednotlivých modelů nemluvě. Druhou – znovu záměrně – ještě vágněji stanovenou kategorií je začátečnická klasická lyže. Mazací či ne, jedno jaké modelové hierarchie. Opět půjde o poučnou proklamaci každého z brandů, na jakou lyži chce postavit modelového zapáleného začátečníka v bílé stopě. Detaily o učiněných volbách zástupců značek do testování přineseme v příštím čísle NORDICu; nyní se vraťme k závodním a sportovním modelům současné nabídky na trhu. Jak bylo předesláno, na následujících stranách najdete vlastní výběr nových produktů navržený samotnými značkami, abecedně či jinak neřazený, stručně popsaný destilátem toho, co se lze dočíst v katalozích značek a na webech dovozců a prodejců. Tam vždycky hledejte kompletní informace.

loni měl Atomic premiéru se svým Redster Carbon Classic modelem, do něhož prvně použil své lehké jádro Nomex. V letošní sezóně jej aplikuje napříč celou svou nejvyšší řadou, nazvanou Redster C9, včetně mohérového Skintecu, čistokrevného závodního nemazacího modelu, což z něj činí nejspíš nejlehčí skinovou běžeckou lyži na našem trhu. Podle ohlasů testérů je tento model znatelně dynamičtější než původní Skintec, jistě i díky novému agresivnějšímu vykrojení (37– 44–34 mm) s vysoce flexibilní 34 mm úzkou špičkou (podle níž je lyže mezi ostatními velmi dobře rozpoznatelná), aby se neřezala, v čem nemá. Jako ostatní závodní klasické modely i tento je nabízen ve čtyřech délkách odstupňovaných po 5 cm (192, 197, 202, 207 cm). Podle mého půjde o vysoce výkonnou lyži pro dálkové běžce s relativně dobrým skluzem, jistým odrazem a velmi nízkou hmotností.

Salomon S-Race Skin

Salomon S-Lab Carbon Skate Salomon S-Lab Blue Skate

alomon nabízí svou nejvyšší závodní řadu bruslících běžek ve třech barevně různě odlišených verzích – žluté, modré a červené, mírně se lišících konstrukčním zpracováním podle sněhových podmínek. Jde o plně karbonové lyže, tedy adekvátně lehké, tuhé a citlivě reagující. Kolegyně testující modrý model na jaře ve Vermontu si vychvalovala pozoruhodnou stabilitu a razantní odraz ve stoupáních. Já osobně stál na jeden stupeň nižším modelu S-Lab Skate Blue a dojem na mě udělala extrémní lehkost (jsou jen o 20 gramů těžší, pár váží rovné kilo) a okamžitá reakčnost při zrychlení. Technici Salomonu to zdůvodňují nízko vedenou, citlivě reagující klenbou lyže, kterou posunuli víc dopředu právě pro lepší hranění a akceleraci. Přičemž lyže zůstává i při zabrání nebo rychlé jízdě pocitově velmi stabilní. Za mě velmi závodnický pocit i na tomto béčkovém modelu. Při výrobě je používána technologie DDF (Digital Dynamic Flex), která garantuje naprosto totožnou tvrdost u každého kusu, což eliminuje nutnost ručně lyže přebírat a párovat jejich flexe.

Salomon nově nabízí řešení pro závodění na mohérové technologii skluznice. Model přebírá všechny konstrukční prvky elitní řady S-Lab, včetně velmi lehkého jádra Nomex a rychlé skluznice Zeolite G5. Jde o čistokrevnou závodní lyži totožných rozměrů, jako S-Lab (rovné krojení 44–44–44 mm při délkách 196, 201 a 206 cm). Při testování letos na jaře ve vermonstkém Craftsbury si na mrznoucím mokrém sněhu někteří testéři stěžovali na podklouzávající mohér SkinRace, vyvážený výborným skluzem; důvodem však mohly být jejich neoptimální tělesné parametry vůči tvrdosti lyže v kontrastu s nemilosrdným povrchem. Jen to podtrhuje známou pravdu, že pro nowaxové lyže je extrémně důležité brát v potaz výšku a váhu jezdce, koneckonců i jeho dovednostní úroveň. Když však vyberete dobře, taková lyže bude stálicí do téměř všech podmínek, kromě ledovatých.

akouský výrobce, jenž v létě akvíroval svého bývalého konkurenta One Way, představuje svou novinku Twin Skin Pro, jíž doplňuje svou závodní řadu. Fischerova nejlehčí lyže Carbonlite tak byla opatřena plně mohérovými pásy a může sloužit nejen coby skvělá tréninková lyže pro rychlé použití do všech podmínek, ale i jako univerzální závodní volba pro mnoho účastníků veřejných laufů. Na povrchu si nelze nevšimnout, že nezaměnitelné trojúhelníkové logo se zvětšilo a ze špiček se přesunulo ke středu lyže – aby bylo

Salomon S-Race Classic Salomon S-Race Skate

lépe vidět na pódiích při vyhlašování vítězů. Tato kosmetická změna se projevila na kompletní Fischerově kolekci.

ěřím, že podobně jako mně i řadu dalších sportovců letos může zaujmout tahle nová verze obutí z druhého patra hierarchie modelů francouzské firmy. Na jejím vývoji se intenzivně podíleli Alex Harvey a Jessie Diggins; jedním z výsledků je plnohodnotné přenesení karbonové technologie z nejvyšší S-Lab řady i do této kolekce, včetně kompletní podrážky a dlouhých karbonových bočnic. Víc karbonu znamená větší tuhost za nižší hmotnosti, což se rovná větší dymamice a síle, kterou může lyžař přenést ze svých nohou na sníh. Bota má v dopředném směru snadno ohýbací manžetu, rozevírací zip, oddělené šněrování a je v páru o 50 gramů lehčí než předchozí generace. Nepotřebuje už rychloupínací manžetu přes nárt nohy; namísto toho využívá tzv. konstrukci „druhé kůže“ (Second Skin Construction), kdy šněrovací systém je zevnitř připevněn přímo k vnějšímu plášti boty. Výsledkem je extrémně těsně padnoucí bota s velmi lehkým dojmem a stále výbornou stabilitou; příměr s druhou kůží považuji v tomto případě za férovou paralelu. Obuv je k mání v Prolink nebo Pilot variantách, tedy kompatibilní do obou systémů vázání.

Fischer Twin Skin Pro

Fischer Twin Skin Superlite EF

ěl jsem možnost projet si na jarních snězích tento vršek nabídky pro rekreační segment, do něhož značka stále mocněji komponuje své mohérové skiny. Technologicky jej doplňuje svým systémem proměnlivé flexe EF (Efficient Forward), což prakticky znamená měkčí patku a střed lyže pro usnadnění odrazu a tužší přední část lyže pro co nejlepší skluz. Model má nejlehčí jádro z celého rekreačního segmentu značky a nejužší krojení (48–44–46 mm); má 204 cm délka vážila mírně přes 1 300 gramů za pár – na rekreační lyži pozoruhodné parametry. Lyže mi na poměrně různorodé škále jarních sněhů velmi dobře držely v odrazu, včetně prudkých stoupání – přesně tuhle vlastnost v nich bude jejich cílové skupina hledat. Vzhledem k superjistému odrazu i překvapivě dobře klouzaly – dost možná právě kvůli zmíněné EF kontrukci. Jen s napadaným čerstvým sněhem ve stopě si skiny nerozuměly; na to jsem však zvyklý – v tomhle naopak excelují klasické šupinové modely, v případě Fischerova brandu označené jako Crown.

TECH NOVÝ MATERIÁL 2018/19

Fischer Speedmax Double Poling

edalo mi to, abych neprohlédnout a neokomentovat jednu z dosud nejexotičtějších lyží soudobého běžkařského průmyslu. Fischer připouští, že soupaž na bruslících lyžích poskytuje závodníkovi výborné ovládání, stabilitu a obratnost – avšak zejména na krátkých vzdálenostech, typicky při sprintech. Pro dlouhé tratě dálkových maratonů v běžných sněhových podmínkách (tedy až do velmi teplého počasí na červený klistr, v jehož břečce by se tvrdé brusličky kousaly ostošest) vyvinula značka své nové klasické lyže pro soupaž, jež podle katalogových proklamací mají vynikat v rychlém skluzu a dobré akceleraci. Zvlášť silné mají být v soupažných výjezdech všech táhlých stoupání, zejména při pomalejším tempu, kdy se chovají výrazně lépe než tvrdé bruslící modely stavěné do vysokých rychlostí. Akcelerovat budou jistě hůř než skejtové lyže, celkově na dlouhé trati laufu by je měly s jistotou předjet.

Fischer RCS Skate

de o závodní botu z druhého patra nabídky, hned pod elitním Carbonlite Skate modelem, sdílející od něj většinu konstrukčních řešení i kompatibilitu s Turnamic systémem vázání. Sám Fischerův katalog tento model označuje za vítěze v poměru cena / výkon; cenovku boty efektivně snižuje použití trochy polyuretanu namísto karbonu ve skořepině boty a jednoduššího upínacího pásku přes nárt nohy. Amatérští sportovci, používající tento model, vyzdvihují vedle příznivé pořizovací ceny vysoký komfort, výborný přenos energie a nekomplikovaně funkční systém zapínání. „Výborná opora kotníku v botě a stranová stabilita, tak akorát tuhá na to, abych cítila dobře sníh pevným spojením s lyží, ale zároveň slušně flexibilní, když chci zrychlit. Pro mě ideální bota,“ napsala mi jedna závodnice. Obuv je dodávána ve škále velikostí 36 až 48 a její pár váží mírně přes 600 gramů.

Rossignol X-IUM Premium Skate

radiční francouzský výrobce s velmi dobrým zvukem mezi závodníky si právě na zpětné vazbě od nich při vývoji zakládá – továrním spolupracovníkem je vedle dalších i Martin Fourcade. Konkrétně na tomto topmodelu skejtové lyže se vývojová kooperace projevila v prodloužení skluzové zóny a designem 3D špičky, jež podle tvrzení výrobce umožní závodníkům snáz akcelerovat. Model je vybaven technologií 3Edge Energy Sensor, jež má – opět cituji katalogovou proklamaci – zlepšit přenos energie extra vyztužením střední sekce lyže, přičemž špička i patka zůstávají relativně měkčí. Co si dobře pamatuji už z dob před asi osmi lety na našem NORDIC Skitestu, kdy Rossi naráz kvalitativně vylétly jako blesk z čistého nebe; právě v tomhle od té doby pravidelně vynikají. Pod botou hodně tuhé s precizním hraněním a odrazem, umožňující mocné bruslící záběry a navzdory fakticky vyšší hmotnosti (skoro 600 gramů za pár) navozují pocit lehkosti a dynamiky.

Rossignol R-Skin Race

emazací lyže čím dál silněji vládnou nezávodnímu pohybu ve stopách; znamenají více prolyžovaného času, schopnost rychle se třeba sklouznout po práci v podvečer před setměním, nebo může jít o výbornou univerzální „cestovní“ lyži do různých sněhových podmínek. Prosazují se však čím dál častěji i v závodech a Rossignol tento trend nezaspal – opatřil svůj model X-ium plně mohérovými pásy, do nichž nepřidává směs nylonu jako někteří jiní výrobci. Mohérový pásek je nicméně oproti jiným konkurenčním skinovým modelům kratší, čímž solidně stoupající lyže i dobře jede a nemá tendenci být chytlavá v zatáčkách. Měl jsem je na nohou na jednu krátkou jízdu v teple na měkkém sněhu a připouštím, že zkrácený mohérový pás může být zajímavým kompromisem mezi zachováním dobrého odrazu a slušného skluzu. (Sám z podobných pohnutek experimentuji se zažehlováním obou konců šupinové stoupací komory tvrdým parafínem.) Lyže je opatřena extra zesílenou vrstvou laminátu pro větší tuhost a dynamiku. Mohérové pásy by podle vyjádření značky měly vydržet 100 až 150 sněhových dní (jakkoli jde o údaj teoretický, nezohledňující reálně ujetý čas či kilometráž) a jsou snadno vyměnitelné poté, co v odrazu přestanou fungovat. Pár lyže při délce 198 cm váží 570 gramů.

Sporten RS Elite Classic Sporten RS Elite Skate

ovoměstská továrna letos představuje svůj elitní model závodních lyží, jenž prošel zcela novým nastavením technologických parametrů na základě poznatků vývojového týmu Petrásek, Fousek a Malina. Tovární jezdec značky pro dálkové běhy Jiří Ročárek neskrývá pro novinku nadšení: „Byl jsem velice překvapený, jak se lyže za jediný rok změnila. Nová konstrukce, perfektní skluznice a nové struktury velice dobře vede stopu, v odrazu je lyže dynamická a hlavně skvěle jede. Tahle lyže je na nejlepší cestě do světové špičky!“ Člen vývojového týmu Vít Fousek doplňuje: „U klasických lyží jsme kladli důraz na ideální nastavení stoupací komory. Ta je teď dostatečně dlouhá na to, aby byla lyže při jízdě do kopce pohodlná a zároveň rychlá ve sjezdech. Nastavení komory jsme přepracovali i u našeho skatového elitního modelu; výsledkem je stabilní a příjemný pocit při jízdě po jedné lyži. To pak působí pozitivně i ve vysokých rychlostech a odšlapech.“ Rovný kilogram vážící lyže mají společný sidecut 41–44–44 mm a dodávají se v délkách od 180 do 204 cm (klasika) a 177 až 193 cm (bruslení).

Leki HRC MAX + Nordic Tune Shark Boa

Madshus Redline Carbon Skate

orský výrobce na téhle dlouhodobě úspěšné vlajkové lodi nově přepracoval flexi a tuhost; letošní verze je slabší a ohebnější v patce, naopak tužší ve své silnější špičce, čímž by se podle firemního katalogu měla zvýšit schopnost akcelerace, lyži by to celkově mělo zrychlit a současně zvýšit její stabilitu. Nově byla také přepracována klenba lyže, kdy nejtužší část byla oproti starším Redline modelům posunuta směrem do špičky. Americká kolegyně žurnalistka, testující tento model na jaře ve Vermontu, si bílé lyže pamatovala zejména pro jejich nízkou hmotnost (však i reálnou, její 190cm pár vážil 475 gramů). O lyžích napsala: „Perfektně stabilní, vpředu a vzadu byly tak lehké, jako by nic nevážily; pocitově jsem byla velmi nízko na sněhu. S neobvyklou šířkou vpředu jsem se nejdřív musela sžít a trochu i upravit techniku, ale jakmile jsem si zvykla, krásně se mi tvrdou špičkou nakrajovalo.“

Alpina RSK

etošní verze modelu RSK (zkratka pro Racing Skate) byla pozměněna pro (cituji katalog) lepší přizpůsobení se noze, větší komfort a nižší hmotnost. RSK se, stejně jako ostatní boty slovinského výrobce, skládá z vlastní vnitřní botičky, vnějšího pláště a lehké manžety na suchý zip, kloubu spojeného s opatkem. Sám jsem je měl na jaře na nohou, byly lehké a pohodlné, že by se daly nosit celý den – podobně ale mojí noze vyhovuje většina modelů Alpiny, které jsem kdy obul. Pro lyžaře s příliš úzkou nohou nemusí být systém zavírání dostatečně těsný – boty je třeba zkoušet. Téměř všichni, kteří v RSK jezdí, si chválí jejich nízkou hmotnost (pár váží mírně přes 600 gramů) a pohodlí.

Peltonen Infra X Classic

litní klasický model finského výrobce Peltonen s inovovaným jádrem Aircell. Oproti předchozí generaci lyže i pro zvýšenou klenbu ponechávající víc prostoru v mazací komoře pro odraz a současně hladší skluz. Tento topmodel je opatřen novým typem skluznice Nano High Speed; dodává se ve verzích NHS Universal pro studený sníh nebo NHS Wet do mokrých a teplejších podmínek. Tyto teplé lyže jsou vyráběny s poněkud měkčí špičkou i patkou pro zmírnění savého efektu na mokrém sněhu a speciální transparentní skluznicí bez grafitu, která lépe absorbuje HF vosky. Lyže se dodává v délkách 188, 195, 202 a 207 cm.

Swix Quantum

orský brand letos představuje zbrusu novou škálu karbonových holí Quantum využívající kompozitovou technologii. Tuzemský dovozce značky Jan Weisshäutel k novince dodává: „Ze širokého sortimentu řady Quantum chci zejména vyzdvihnout kompozitový model RCQ6-CO, jenž je vhodný pro vyznavače bruslení, kteří hledají nadstandardní tuhost a výkonnost za rozumnou cenu. Hůl je vhodná pro jakékoli podmínky a tratě; obsahuje 60 % HS karbonových vláken a je prakticky nezlomitelná. Dodáváme ji buď s rukojetí PCU a pohodlným poutkem Profit 3D, které zajišťuje výtečný přenos síly do rukojeti. Nebo s rukavičkovým poutkem Just Click, které jednak zajišťuje perfektní přenos síly a zároveň umožňuje odpojit ruku od hole bez potřeby rozepínat poutko.“

ejvyšší model vyrobený ze 100% karbonového vlákna, s nímž Johannes Høsflot Klæbo deklasuje své soupeře. Inovativní systém poutka Trigger Shark 2.0 s páskami v LEKI upravili přímo na přání Klaeba pro ještě účinnější přenost síly a delší skluzovou fázi. Díky systému výměnných talířů Fin Vario lze vyměnit hroty během několika sekund, včetně bodců na asfalt. Pruduktový manažer LEKI Christian Nordhaus: „Perfektní švihová akce, tvrdost a odolnost proti zlomení jsou hlavními benefity hole; v její spodní části je méně laku, tudíž je ještě lehčí.“ Do setu k této tuhé závodní holi výrobce doporučuje rukavice Nordic Tune Shark se systémem Boa, dosud známým zejména z bot, umožňujícím maximální zpevnění a utažení rukavice při zachování optimálního přenosu síly směrem k holi. Systém umožňuje jednoduché uvolnění utažení a zacvaknutí do hole; rukavici lze napřímo spojit s holí.

Leki PRC 700 + Nordic Circuit Shark

ako ekonomickou variantu pro sportovní běžkaře doporučuje LEKI tuto vysoce kvalitní karbonovou hůl se závodním talířkem, zešikmeným výměnným hrotem ze slinutého karbidu a anatomicky tvarovaným poutkem, které poskytuje kontrolu v každé fázi záběru hole. Systém poutka používá výrobcem patentovaný princip Trigger Shark 2.0, jímž se poutko rychle uvolní od korkové rukojeti. K holi byla tuzemským zástupcem značky vybrána rukavice Nordic Circuit Shark se systémy Trigger Shark a MF Touch na palci a ukazováčku pro snazší manipulaci s chytrým telefonem.

Z Exel

načka Exel připravila do nové sezóny několik novinek. Nové barevné provedení najdou zákazníci téměř u všech modelů běžeckých holí (s výjimkou závodních holí Ultra a Formula). Na trh nově vstupuje model Avantic 90% carbon, který se svou tuhostí blíží závodním modelům. Exel dále nabízí zákazníkům k tradičnímu systému poutek nový klipový systém OEB QR s vycvakávacími poutky, nahrazující předchozí řešení. Tento nový systém lyžaři najdou na modelech běžeckých holí Avantic, Formula, Spectra, Centra a všech holích pro nordic walking.

TECH SERVIS

Ruční strukturovače umožňují lyžařům, aby na závody používali stejné lyže a na skluznici si těsně před závodem pokaždé vytvořili jinou strukturu, která vyhovuje daným sněhovým podmínkám

Text: archiv autora

Ruční Text: Jaroslav Knápek

strukturovače

Význam lyží, které mají optimální skluz v lyžařských závodech, je čím dál větší, protože hranici mezi úspěchem a neúspěchem dělí často jen sekundy. Struktura skluznice lyže je jedním z nejdůležitějších faktorů, které ovlivňují skluz lyže.

Základní struktury – rozdělení dle odstupu vytlačených linek: hrubé

jemné

střední

velmi jemné

Základní struktury – rozdělení dle obrazce vytlačené struktury: lineární

šikmá

stromeček

atd.

Výrobci nabízí např. lineární strukturu 3 mm, 2 mm, 1 mm, 0.5 mm

trukturu skluznice lyže můžeme rozdělit na trvale vybroušenou a manuálně vytvořenou pomocí ručního strukturovacího nástroje. Použití ručních strukturovačů se v posledních letech čím dál více rozšiřuje. Tato metoda umožňuje lyžařům, aby na závody používali stejné lyže a na skluznici si těsně před závodem pokaždé vytvořili jinou strukturu, která vyhovuje daným sněhovým podmínkám. Tato metoda využívá pružné

Multifunkční škrabka

deformace materiálu skluznice lyže, díky níž se skluznice vrátí zpět do původního stavu. Díky tomuto „restartu“ máme lyži připravenou na následující novou/další strukturu v následujícím závodě.

Pohled na ručně vytlačenou strukturu

Výrobou struktur a strukturovačů se zabývají většinou specializované firmy. Základní obrazce struktur od firmy Red Creek

The King of Sk

i Waxes

Výběr struktury pro dané podmínky

Stejně jako se před závodem testují skluzné vosky a výběr správného závodního vosku, probíhá podobný proces i při výběru správné struktury. Výběr správné struktury je závislý na dvou faktorech: na sněhových podmínkách a vlhkosti. Obecně platí: hrubé struktury používejte při teplých a mokrých podmínkách, jemné struktury jsou doporučovány do chladných a suchých podmínek. Servismani závodních týmů Příklad doporučení na strukturovačích často mezi sebou struktury kombinují – do jakých podmínek jsou vhodné např. šikmý + lineární. Volbu správné struktury vám usnadní výrobci. Ti zpravidla uvádějí na strukturovačích, pro jakou teplotu a typ sněhu danou strukturu doporučují.

Konstrukce strukturovače a aplikace struktury na skluznici lyže

Moderní strukturovací nástroj se zpravidla skládá z kovového válečku se vzorem struktury a těla strukturovače s vodícím kolečkem nebo válečkem. V některých případech tvoří tyto dvě části jeden kompaktní celek. Odvalováním válečku po povrchu skluznice se vzor struktury vytlačí do skluznice. Pozor, důležité je slovo „vytlačí“, struktura nesmí být „vyřezaná“ – v tomto případě by nezafungovala elasticita skluznice a skluznici lyže byste nedostali „restartem“ do původního stavu. Toto se může stát zejména v případě použití po domácku vyrobených struktur. Struktury se aplikují na studenou skluznici, která je již naparafínovaná a finálně vykartáčovaná. Strukturovací nástroj se obvykle tlačí od špičky k patce lyže, ve směru vyznačeném šipkou na strukturovači, se zvýšeným tlakem na váleček. Po aplikaci struktury skluznici vyleštěte jemným nylonovým kartáčem, popř. velmi lehce rotačním kartáčem. Strukturu aplikujte pouze na skluzné plochy lyže, neaplikujte do stoupací komory lyže! Strukturovač Toko – sada s výměnnými válečky

ERER (ITA)

DOROTHEA WI

Restart skluznice

Návrat struktury do původního stavu ovlivňují především dva faktory: teplota, čas a síla, kterou byla struktura do skluznice vytlačena. Účinná, rychlá, ekonomická a v praxi používaná varianta je přeparafínování lyží při teplotě cca 120 °C (aplikovat 2x až 3x). Dalšími možnými způsoby restartu skluznice jsou zažehlení fluorového prášku (teplota cca 165 °C, aplikovat 1x až 2x), umístění lyží do „Hot boxu“ (teplota 57 °C, cca 8 hodin), nebo odložením lyží na delší dobu (cca 20 dní). Tyto tři poslední uvedené způsoby jsou rizikové (deformace skluznice při vysoké teplotě zažehlováním prášku), finančně nebo časově náročné.

Péče o strukturovače

Strukturovače udržujte v čistotě a případné zbytky od parafínů a zbytků fluoru očistěte pomocí ručního kartáče nebo smývače vosků. Strukturovač je vyroben z nerezavějící oceli popř. mosazi, zacházejte s ním opatrně, abyste nepoškodili vzorovou strukturu na válečku. Zdroj informací: Felix Breitschädel: Technical aspects to improve performance in crosscountry skiing, Trondheim, 2014 RED CREEK Strukturovače, manuál, 2012

Pure Fluor

TK-73 fluorový blok

0…-20°C

TK-72, dlouho panující Král fluorových bloků, se dočkal svého nástupce! Nový TK-73 je nyní bez PFOA, aniž by obětoval svůj legendární výkon. S TK-73 nikdy nezpomalíte vaše lyže! Použijte tento blok jako finální vrstvu na naše parafíny a vystupte na pódium! Blok můžete aplikovat také na mohérové vložky, abyste odpudili nečistoty a zvýšili skluz.

Hydrex 2

+10…-20°C

Kompletně inovovaný Hydrex 2 je nyní bez PFOA, aniž by obětoval svůj výkon. Tento přípravek se hojně používá na překrytí klistrů. Zvyšuje skluz, zachová odrazové vlastnosti klistru, snižuje namrzání a odpuzuje nečistoty. Hydrex 2 je také nejlepší možnou volbou pro ošetření lyží s mohérovou vložkou popř. pro mikrokontakt! Zároveň se také používá jako urychlovač na hrubém a špinavém sněhu při teplotách +3 až -5°C.

Jaroslav Knápek IT ERP specialista a provozovatel specializovaného velkoobchodu a maloobchodu pro běžce na lyžích Strukturovač pro sjezdové lyže a běžecké lyže má jiný vodicí váleček. Na obrázku váleček s hrubou strukturou pro hrubozrnný sníh

Webové stránky: www.xcsport.cz

Rex Future Fluor je naše nová generace fluorokarbonové technologie, která nepoužívá PFOA. Tato technologie je více šetrná k životnímu prostředí a zároveň přináší lepší výkon!

rexwax.cz www.rex.fi

#rexskiwax

Ocenění ISPO Gold Award našlo hvězdu:

LEKI Nordic Tune Shark LEKI opět udává směr ve vývoji holí a rukavic pro běžecké lyžování. Letošní novinkou, kterou ocenila i odborná porota nejvyšším vyznamenáním ISPO Gold Award, jsou rukavice LEKI Nordic Tune Shark.

H LEKI Nordic Tune Shark Boa | 2 640 Kč

Hlavním tahákem je zabudovaná technologie BOA System, který většina zná z bot. Nordic Tune Shark Boa jsou první rukavice pro cross country s tímto patentovaným rychloupínacím systémem, který umožňuje individuální přizpůsobení ruce a perfektní dotažení. To je klíčové pro maximálně efektivní úchop hole a optimální rozdělení síly. Jednoduše se otočí kolečkem BOA a rukavice přilehne jako druhá kůže. Samozřejmostí je kompatibilita se systémem Trigger Shark, takže odpadají poutka a zapnutí i vypnutí do holí je otázka pár vteřin.

Rukavice jsou vyrobeny z kvalitního strečového materiálu, který je pružný ve všech směrech, a i svým zpracováním patří mezi nejlépe zpracované rukavice na trhu. Střih je velmi závodní, hlavním posláním není jen komfort, ale především výkon. Dále je vybavena systémem MF Touch, který umožňuje ovládat dotykové telefony přímo v rukavicích.

Legenda YOKO se vrací do České republiky „Život začíná, když otevřete dveře.“

Yoko má přes 40 let zkušeností v navrhování a výrobě sportovního oblečení a vybavení z materiálů nejvyšší kvality. Designováno ve Finsku, kde náročné klima vyžaduje to správné vybavení. Produkty Yoko jsou určeny pro uživatele za jakýchkoliv okolností od venkovních a volnočasových aktivit až po ty nejnáročnější závodní podmínky.

a zimních olympijských hrách v Salt Lake City hned 9 z 12 možných zlatých medailí v běžeckém lyžování získali sportovci v rukavicích Yoko. Dobré je poznamenat, že všechny rukavice, ve kterých vítězili závodníci, bylo možné koupit v jakémkoliv kamenném obchodě, což předtím nebylo zvykem.

Yoko YXC Optigrip – patentovaná nanotechnologie Optigrip®. Bezúdržbové běžky s garancí 10 000 km. Yoko YXC Thermo Glove – rukavice s membránou Windstopper® Běžecké hole Yoko YXS patří díky speciální technologii skládání karbonových vláken mezi nejlehčí a nejpevnější modely na trhu.

Optiwax Méně času na voskování, více času na lyžování OPTIWAX vyrábí vosky pro běžecké lyžování, sjezdové lyžování a snowboarding. Produkty nosí řadu ocenění díky velké skupině závodníků ze špičky světového lyžování. Cílem je přípravu lyží zrychlit a zjednodušit, aby zůstalo více času na samotné lyžování. Ukázkou této filozofie jsou voskové pásky OPTIWAX, jejichž snadnou a rychlou aplikaci a skvělé skluzné vlastnosti oceňují rekreační i závodní lyžaři. Optiwax je oficiálním partnerem finského, amerického a ruského týmu, dále spolupracuje s reprezentacemi Francie, Rakouska, Švédska, Běloruska, Norska, Ruska, Švýcarska a mnoha dalších. Vosky mazali například olympijský vítěz na 15 km volně Dario Cologna nebo sjezdař Beat Feuz.

Hyra sport s.r.o.

je výhradním dovozcem značek YOKO a OPTIWAX do České Republiky a na Slovensko tel.: +420 603 246 941 Více informací na: www.hyra-sport.cz

ATOMIC SKINTEC:

Ready when you are

V roce 2011 byla představena první novodobá mohérová lyže v běžeckém lyžování, Atomic Skintec. Od té doby jsme v jejím vývoji nepolevili; a zatímco každá další značka jen dotahovala náš náskok, Atomic svou technologii Skintec stále posouvá vpřed. Dnes nabízíme skinové běžky pro každého lyžaře, včetně závodníků, a nově vyvíjíme skinové pásy pro různé podmínky.

Různé skinové pásy, jež lze snadno měnit

ž do letošního roku byly veškeré naše lyže Skintec vybaveny univerzálním typem skinu. Ten je vyráběn ze 100% mohéru a umožňuje nejlepší kompromis mezi jistým odrazem a dobrým skluzem. Pro rozdílné teplotní podmínky je to ta nejlepší volba. Navíc tento rok nově osazujeme naše nejlepší lyže novým typem rychlostního skinu vyrobeného opět ze 100% mohéru s delšími a jemnějšími vlákny pro lepší skluz. Pro turisticky orientované lyžaře nabízíme lyže s mohérem s krátkými vlákny pro lepší odraz, stoupací vlastnosti i lepší kontrolu rychlosti ve sjezdech.

Nová běžkařská obuv

SALOMON

U Salomonu už dlouhé roky platí, že všichni jeho zákazníci – včetně těch, kteří berou lyžování jako svou rekreační kratochvíli – těží ze zkušeností nejlepších lyžařů Světového poháru spolupracujících s vývojáři značky. V sezóně 2018–2019 představujeme dva nové modely pro vytrvalostní a rekreační sportovce.

S Skate je už několik let oblíbenou stálicí mezi výkonnostními závodníky a dálkovými běžci. Letošní bruslící botu jsme vylepšili o možnost úpravy šněrování za jízdy a vybavili technologií Salomon Sensifit, jež umožňuje jemné korektury usazení vnitřní botičky pro lyžaře se zvlášť tenkou nebo naopak silnou stavbou nohy. Oddělený šněrovací systém Quicklace precizně obepne každý tvar klenby a umožní nezávisle více dotáhnout či povolit botu v přední a střední části chodidla. Bota tak již nepotřebuje vrchní nártovou manžetu, což snížilo její hmotnost. Stejně jako všechny ostatní modely, i tento dodáváme na podešvích SNS nebo Prolink (kompatibilní s NNN, Prolink nebo Turnamic systémy vázání); v černém pánském nebo bílém dámském designu.

Skintec pro každého

ávodníci u nás najdou RedZ ster C9/C7 Skintec vybavené totožnou technologií jako naše lyže pro Světový pohár. Naše letošní verze C7 je o 20 % lehčí než starší model. Pro rekreační lyžaře máme naše modely Pro C3/C2 Skintec, výkonné pro svižnou sportovní jízdu a současně univerzální do různých podmínek. Nově letos uvádíme model C1 Skintec pro nováčky. Pro turisty máme připravené Mover a Mover X série pro příjemnou jízdu v lehkém, zvlněném terénu a snadné ovládání ve sjezdech. Mladí lyžaři u nás najdou závodní verzi Redster C7 a začátečnickou Pro C1, vybavené stejnou konstrukční technologií jako dospělé modely.

RC Classic je lehká obuv pro klasický styl, vyznačující se citlivou reakčností a jedinečnou schopností přizpůsobit se každému tvaru nohy. Ideální bota pro trénující závodníky i výkonnostní sportovce včetně laufařů. Výborně drží patu, čímž pomáhá dostat z každého odrazu maximum energie. Za tepla tvarovatelná vložka boty v kombinaci s odděleným systémem šněrování Quicklace precizně obepne nohu a pomůže k pohodlí, jež vám dovolí lyžovat v plném komfortu více hodin. Citlivě reagující podrážka poskytuje velkorysou ohebnost, umožní dobře cítit sníh a poskytne vitální pružnost pro účinný odraz. Snadno nastavitelná zadní manžeta drží patu na svém místě pro maximální komfort a výkonnost. K mání na podešvích SNS nebo Prolink (kompatibilní s NNN, Prolink nebo Turnamic systémy vázání).

TECH ELEMENTARITY

Jak to

funguje

Text: Tom Řepík Foto: SNOWbiz

Tady pozor. Chlápek, co sotva sám odešle e-mail a nemá ani páru, jak se sakra udrží letadla ve vzduchu anebo kudy se dostávají všechny ty postavičky do televize, si troufá rozumovat nad něčím natolik slušně komplikovaným, jako je skluznost běžek?

Lyžování na vodě

e, nemluvím tu o lyžování po vodní hladině Slapské či jiných přehrad za ohlušujícího rachotu v benzinových výparech pajcnutých odérem motorového oleje. Mám na mysli ten nejtenčí možný plátek přírody, jaký je Pánbůh schopen ukrojit a díky kterému mohlo být vynalezeno klasické lyžování. Budu se zabývat neskutečně jemnou vrstvičkou mokra vtěsnanou mezi skluznici lyže a vlastní sníh. Aby se běžecká (avšak i jakákoli jiná) lyže mohla pohybovat, vyžaduje tenkou vodní blánu, po níž je pak schopna bez nežádoucího nadměrného drhnutí cestovat. Vodní film nemusí být nijak silný – stačí pět či šest molekul do hloubky – ale musí existovat. Molekuly nezmrzlé vody bývají sférické, tedy kulovitého tvaru – fungují jako lubrikant a dovolují lyžím po sněhovém povrchu klouzat. Celé by to znělo jednoduše, kdyby typickou charakteristikou sněhových období nebyla voda zamrzávající. Jak tedy lyžař dostane pod skluznice dostatek vody v původním kapalném stavu, aby se mohl svézt?

Za těch nejstudenějších dní, kdy teplota padá pod třicet pod nulou, mají lyžaři víceméně smůlu – to totiž můžete bezstarostně chodit i po ledu, aniž by vám to uklouzlo; tehdy je zkrátka přílišný mráz na to, aby se nějaký vodní film dokázal vytvořit. Pokud je minus dvacet, lyžím se stále nikam moc nechce a skřípají ostošest – většina zkušenějších běžkařů takový stav dobře zná. Když ale venkovní teploměr ukazuje vyšší než zmíněné vrzající hodnoty, pak zvětšiny stačí samotný tlak na lyži, aby se jakási vodní slupka pod skluznicí začala tvořit. S teplotou blížící se směrem k nule a nad ní vyvstává opačný typ problému – vody se pod skluznicí kumuluje nevítaně moc. Takový osmdesátikilový lyžař při sjezdu v padesátikilometrové rychlosti působí na sníh ekvivalentem tří rozžhavených stowattových žárovek připevněných ke každé lyži. (To jako fakt; někde jsem to četl doplněné výpočtem – jemuž jsem sice nerozuměl, ale uvěřil.) Hlavní technologickou výzvou tak zůstává dokázat efektivně odvést všechnu nadbytečnou vodu zpod skluznice dřív, než lyži zpomalí

tření, takové to zlopověstné přicucnutí ploch, tfujtajxl. Všimli jste si někdy na skluznici vašich běžek toho velkého žlábku uprostřed? Máte jej tam právě z tohoto důvodu. Nicméně pokud chcete, aby vám to opravdu klouzalo, potřebujete víc než žlábek. Potřebujete tisíce mikroskopických žlábečků a potřebujete je zformované do stěží kým pochopitelných útvarů v závislosti na momentální teplotě, vlhkosti a struktuře sněhu. Od toho mají v lyžařských servisech ty drahé stroje, co podobné struktury do skluznice dokážou vytlačit. Pomohou tím vytvořit dostatečnou turbulenci v mikrořečišti pod skluznicí, aby se voda nepřisála zespodu k lyži. Když se půjdete podívat do nějakého moderního tréninkového centra, kde sportovci cvičí nejrůznější skoky a triky na lyžích s dopadem do vody, všimnete si možná jedné věci – že správce bazénu nechává zespodu probublávat vodu, aby celistvou vodní hladinu narušil a akrobati tak při dopadu nedostávali plný zásah. Nastrukturovaná skluznice se v principu stará o stejnou věc mezi lyží a sněhem – narušuje povrch mikroskopické hladiny a omezuje tím nežádoucí tření. Podobná touha zbavit se přebytečné vody zpod skluznice může za to, že lyžaři utrácejí rance peněz za drahé flurokarbonové vosky. Fluorinové částice jsou velké asi pět mikronů, což je zhruba čtvrtina tloušťky lidského vlasu; dost titěrné na to, aby vyplnily prostor ve skluznici a zbránily vodě se tam kumulovat. Když na dálkovém běhu – zvlášť za teplých a/nebo mokrých podmínek – sledujete

TOKO HIGH PERFORMANCE LIQUID PARAFFIN někoho, kdo ujel své startovní vlně, dojel si tu předchozí a prodírá se skrz ni pořád dopředu, málokdy půjde jen o extrémně nabušeného borce; spíš bude mít pod nohama, na rozdíl od ostatních okolo, trefenou kvalitní flurokarbonovou mázu. Co se ale pod skluznicemi děje při obvyklém středoevropském mrazu, řekněme minus deseti? Dokáže se tam generovat dostatek vlhkosti, aby lyže dobře jely? Původně se mělo za to, že samotný tlak na lyži zcela postačuje k tomu, aby vyvolal nezbytné tření, jež by potřebnou vrstvičku vlhkosti ze sněhu vytálo. Novější – a ne zas tolik dávné – výzkumy však začaly naznačovat, že za mrazivých teplot se pod lyžemi odehrává něco dost jiného. Teplo způsobené třením z tlaku na lyži se podle nich velmi rychle rozptýlí do okolního sněhu; prakticky jde o okamžitou tepelnou ztrátu. Úlohu zde musí přebrat korektně zvolený druh skluzného vosku. Struktura sněhových krystalů penetruje vrstvu vosku a na okamžik se k ní přilepí. Jakmile se vzápětí krystal začne trhat, vlastní střih v průběhu tohoto děje vytvoří dostatek tepla, aby roztál potřebnou vrstvičku vody pro skluz. Proto potřebujete parafínovat na každé lyžování a nejlíp z krabičky správné

barvy. (Pokud mi nevěříte, zeptejte se libovolného prodejce vosků. Vsadím klobouk, že bude přikyvovat.) Čím víc se chemici a fyzici (a kdovíjaké další profese) dozvídají o mikroskopické vodoteči ve skluznici akcelerující běžecké lyže, napadají je stále nové triky; neustále experimentují s přísadami do vosků – třeba grafitem, který by měl redukovat elektrostatický náboj tvořící se kolem dané vrstvy vody. Krapet divoké teorie pak předjímají, že jednoho – prý nijak vzdáleného – dne nahradí klasické mazací běžky nefalšované elektrické lyže: při jejich zatížení elektročidlo v milisekundě zmrazí vodu pod skluznicí, čímž lyžaři umožní perfektní odraz; jakmile ten pak svou lyži odlehčí, elektrický výboj led roztaví a nabídne lyžaři zlepšené skluzné podmínky. Autoři vyvíjených prototypů takových lyží tvrdí, že půjde o mnohem přirozenější koncept, než se dnes snažit marně namazat v hraničních teplotách kolem nuly. Na vodě, jak nám zejména – avšak nejen – letos dala připomenout mamá příroda, stojí a padá lidský život. Svým způsobem, jakkoli zdaleka ne tak dramatickým, na ní stojí (či jede) i lyžař. Kéž je nám – lidem lyžujícím i ne – této životodárné vody dopřávána hojnost; desítky, stovky, tisíce let!

Měkký, středně tvrdý a tvrdý parafín s vysokým obsahem fluoru. Závodní vosk, který splňuje nejvyšší nároky. Maximální odpuzování vody a nečistot Velmi dlouhá vosková přilnavost Snadné a rychlé použití

1 760 Kč

www.tokowax.cz

REFIT ICE GEL Na záda, svaly a klouby. Přináší okamžitý a dlouhodobý pocit uvolnění a osvěžení. Extra silný účinek doslova cítíte a vnímáte. Výrazně napomáhá regeneraci organismu po jakékoliv fyzické námaze. (230 ml)

129 Kč

www.icegel.cz

Pánská běžkařská obuv

RC 8 PROLINK Dámská běžkařská obuv

RC 8 VITANE PROLINK

místo 3 290 Kč

2 699 Kč WWW.SPORTISIMO.CZ

TECH HISTORIE VÝROBY LYŽÍ

Ať závod vzkvétá, ať žije pan šéf a jeho rodina aneb Historie výroby lyží v Krkonoších

V poslední čtvrti devatenáctého století končila pozvolna éra sněžnic, krkonošsky kropí; oválných obručí, propletených motouzy. Podomácku se vyráběly z klečových lubů a stovky let umožňovaly lepší pohyb v čerstvém sněhu v podhůří i na hřebenech. Kropě byly v Krkonoších dlouho před lyžemi. Ty se tam dostaly ze Slezska; na Petrovce na nich v 80. letech předminulého století lyžili bratři Hermann a Vinzenz Adolfové.

rvní doložená výroba v krkonošském pomezí je situována do truhlářské dílny Rosslerovy v Grunthalu (Polubný). To bylo v roce 1889. O dva roky později si další primát připisuje Franz Baudisch z Mladých Buků. To už nejsou jednotlivé kousky pro nahodilé zájemce; jde už o výrobní program Baudischovy manufaktury. K ceníku přidává v třiadevadesátém roce základní doporučení, jak si lyže vybírat a jak o ně pečovat. V rámci tematiky týkající se výroby lyží v Krkonoších se vraťme do dob jasanek, ale též lyží březových, habrových, akátových, bukových, jedlových, dokonce i lipových. Lyže, nejenom prostředek dopravní pro lesní personál, horaly a tkalce, ale – došlo k tomu velice záhy – i prostředek sportovní. Ten v současnosti převažuje a pro turisty, sjezdaře, akrobaty, skokany, kombiňáky, běžce, snowboarďáky je v současnosti v miliónových sériích vyrábí řada firem po celém světě, Japonce nevyjímaje. Dohledat dnes všechny krkonošské výrobce je zhola nemožné. Při debatách s pamětníky výroby lyží v Branné a Vysokém, pány Pičmanem Oslava narozenin majitele jedné z truhlářských či a Nečáskem, se vyrojilo tolik jmen, kolářských dílen, v nichž se vyráběly ski že by vydaly pomalu na celý článek. o dílnách pánů Mečíře, Bartoně, Štefana, My se však s milovníky historie ponoříme do Albrechta a Pičmana a zmíníme se i o dalších kolářské a truhlářské minulosti těch nejznánestorech tvůrců „divokých prkýnek“. Jak to mějších krkonošských výrobců. Anžto závov takové výrobně vypadalo, svědčí ilustrační dění na ski a jejich produkce, vývoj a prodej foto z oslavy šéfových narozenin. jdou ruku v ruce, otiskneme vyprávění

Text: Aleš Suk Foto: archiv autora

Odborný list Svazu lyžařů republiky Československé uvádí, že v roce 1928, v době II. ZOH ve S. Mořici, bylo na našem území více než 50 koncesovaných firem na výrobu lyží. Na přelomu 19. a 20. století, kdy už výroba frčela v řadě truhláren, měl největší soukromou kolekci lyží, které mimochodem půjčoval na odzkoušení novým adeptům skijáctví, J. R. Ořovský, zakladatel, propagátor, organizátor a závodník v jedné osobě. Jen jeden pár nepůjčoval; byl to dárek jednoho z prvních lyžeckých instruktorů u nás, Hartwiga Irgense. Lyže po jeho předcích mají v rodném listě záznam, blížící se 250 letům. Dnes je tento pár v soukromé sbírce. Mezi první lyžomily se praktickým způsobem zapsal též řídící Jan Buchar, předseda KČT a ČKSS v Jilemnici. Buchar nejenže přednášel, psal o lyžování a vodil výpravy na hřebeny. Zasadil se i o lyžařskou výuku ve školách a jeho žákem byl i Josef Kraus, vítěz a mistr Zemí Koruny české na 1. padesátce ve střední Evropě v roce1905. Ale vraťme se do hor. Pánové z Prahy, kteří se první objevovali na ski mezi krkonošskými chalupami, vzbudili touhu všech kluků a dívenek, stát se též majiteli lyží. Ale ta cena! Ty z Vídně stály skoro 12 zlatek; kolář František Soukup je na závěr sezónní anabáze počítal 5,60 zlatých a jilemnický V. Lorenc o pár let později nebyl levnější. Pro lesníky vyráběl po Soukupovi lyže štěpanický sekerník Antonín Vondrák. Byly z nařízení hraběcí kanceláře levnější než lyže Soukupovy; avšak nedostatkem zkušeností s výběrem dřeva a výrobním postupem hodně praskaly. Vzpomínky zmíněného J. Krause, pětinásobného českého mistra v běhu a skoku: „Chtěl jsem mít lyže, ale kde na ně vzít? Táta se znal s Vondrákem, půjčil si od něj šablonu, a tak jsem jako první kluk ve Štěpanicích měl ski. V roce 1898 jsem na nich jako dvanáctiletý školák vyhrál mistrovský skok na můstku za Šmídovou hospodou.“ Podomácku vyráběl na Benecku perkynka všeuměl Josef Kubát. Pracoval s javorem; z fošny pilkou pod ruku nařezal frýzy – hranoly velikostí odpovídajících rozměrům budoucí lyže, hoblíkem, pořízem a pilkou je opracoval, ohnul špice a mohlo se jezdit.

Arne Novák, truhlář z Horní Branné

Elegantní lyže vyráběl další Benečák, truhlář Hanousek. Špice vysoko zdvižené, hruškovité čudle na špicích (dnes se těmto typům mezi sběrateli přezdívá labuťáky). Do čudlíků se vrtaly otvory k provlečení motouzů, aby se lyže mohly do kopce vytáhnout za chůze; pro sjezd se pak obouvaly až na kopci. Každý výrobce měl svoji recepturu, svůj model, někteří si pořizovali raznice nebo štítky pro označení výrobku. Tak se spolu s ceníky a vzorníky dělala reklama. Kardinální problém měli zpočátku výrobci s napalováním a ohýbáním špiček. To, co dnes sendvičová skládanka za pomoci robota sestaví a dopeče v termopeci, se před 120 lety řešilo několika způsoby. Štěpanický Vondrák vyhobloval dřevěnou formu, špičky lyží uvařil, pak je ve formě ohýbal. Někteří fachmani ohýbali přes kolečko trakaře, ba i kolovrátku. Jiní koumáci přišli na to, že lépe se budou špice ohýbat přes rozpálený díl obruče od vozového kola. Ta se ale do trouby nevešla celá, železo bylo málo horké a špice při stažení praskaly. Následně se objevily ohnutiny, ráfky, ohřívané na roštu; tento postup dával lepší výsledky. Nejprostší a spolehlivý recept spočíval v napaření špiček, což předpokládalo extra místnost, nebo pařit v kuchyni na kamnech. Jak se tam vešly hrnce s obědem a pařicí kotel, ví jen Pánbůh. Někteří průkopníci přidávali do lázně sodu nebo jiné přísady. Na kvalitu lyže a pro efektivní ohýbání měl ohromný vliv výběr dřeva. Zkoušelo se téměř vše, nejvíc buk, javor, bříza. Starý Bartoň dokonce jezdil na lipových ski; po jedné z nočních, notně bujarých vyjížděk, přinesl z nich třísky. Nejlépe obstál jasan, rostoucí sólo, s řídkými léty a obzvlášť k ohýbání se hodil nejlépe kadeřavý, kde se léta tíhou bortily a krabatily. Takové dřevo bylo a je „nejohýbatelnější“. Pásmovky a cirkulárky byly tehdy vzácností. Takže se pomocí rámovky ručně nařezaly frýzy. Nastoupila pilka, vyříznul se hrubý tvar, názvoslovně vokřeš; ten na fotografii je z dílny mistra Bartoně. Následovalo ohnutí a pak se škrabalo – hoblíček, cidlina, rašple, skelný papír. Vlastně modelařina. Zprvu rovná horní plocha, takovým ski se říká prkna. Po 1. světové válce přišly rozličné profily. Nakonec se dělal žlábek – zprvu ručně, později na upínacím přípravku frézkou. Aby lyže byla zdobná, vyryly se speciálním nožem rejskem podélné, ve špici prokřížené rýhy, ty se zvýraznily tuhou a celé dílo se mořilo nebo lakovalo. Lyže se napouštěly ohřátou fermeží, šelakovou politurou, včelím voskem a také přerůznými chemickými roztoky. Pro lyžařskou turistiku a závodní lyžařský sport má v Podkrkonoší nezastupitelnou roli

Jilemnicko a Hornobransko. Publikované historické prameny pokládají za prvního výrobce lyží v těchto lokalitách již zmíněného F. Soukupa. Objevil se však zajímavý dokument, který čerpal podle autora z črt hornobranského spisovatele Josefa Šíra. Přesto, že někteří historici mají k osobě pisatele své výhrady, je jeho informace natolik půvabná, že je namístě s ní čtenáře Krkonoš seznámit: Ateliérová kabinetka, portrétující truhláře Arne Nováka z Horní Branné, uvádí následující příběh. Čím byl výjimečný tento švarný muž? Věřme či nevěřme – byl to první zhotovitel sněžnic, později teprve lyžemi nazvaných. 13. prosince 1892 zaslala firma M. Gantnera, stavební a nábytkové truhlářství v Thenebergu a D. Friesting, Jeho Osvícenosti, Johannu Harrachovi do Branné ceník sněžnic. Prvotřídní lyže – sněžnice smrkové v délce 2,30 m stály tehdy 8 zlatek, 10 modřínové a 11 jasanové. Ku zkoušce si hrabě nechal poslat dvé párů. A podle nich zhotovil mistr Novák prvé sněžnice sousedu Zuzánkovi. Další manufakturní provenienci svěřil pan nadlesní F. Reich koláři Soukupovi. Ten posléze vyráběl ski už podle nákresů, zhotovených Reichem. Jak si můžeme být jisti tímto tvrzením, že prioritu rivalů Nováka a Soukupa získal prvně jmenovaný, přestože dosavadní prameny upřednostňují Soukupa? Existuje ručně psaný dopis Fr. Smrčka, uměleckého mistra tkalce z Branné, datovaná 1. 3. 1939. V němž stojí, že před smrtí Štěpána Šíra, sedláře, který opatřoval vázáním všechny páry prvních lyží v Branné, donesl tento řemeslník, později poštmistr, panu Smrčkovi neobvyklé sešitky. Tyto písemnosti po bratru Š. Šíra, spisovateli Josefu Šírovi, nazývané „Hříchy“, byly poznámky, načrtávané spisovatelem coby události, sloužící později jako materiál pro jeho povídky. Při listování těmito sešitky objevil autor zprávy noticku o podfuku, který provedl soused Zuzánek panu nadlesnímu se sněžnicemi. Též jest tam důkladně popsán postup původní tvorby sněžnic, kdy Šír, infor-

Autor článku s vokřešem z dílny mistra Bartoně – polotovarem budoucí lyže, upnutým v dřevěné ohnutině truhlářskými svěrkami po napaření; vysychání trvalo zhruba 2 týdny (vokřeš je třeba ještě opracovat vyhoblováním, strouháním a broušením)

movaný svým bratrem, výrobcem vázání, musel polemiku o prioritě výroby sněžnic rozhodnout. Neb bez vázání nemohl přec na ski nikdo jezditi, ani jich panu Reichovi odvésti, a poněvadž první vázání z rákosu primitivně koží obšitému zhotovoval sedlář Šír, musil nejlépe on vědět, kdo mu prvý „perkýnka“ k dohotovení přinesl. Takže věřiti se musí sedláři, kdo dříve sněžnice si dodělati dal. Tudíž to byl soused Zuzánek, jemuž mistr Novák podle originálů p. hraběte Harracha ku zkoušce do Branné dopravených podfukem, jak Šír říká, jasanové sněžnice nejdřív vyrobil. I takto se dá po téměř 120 letech přepsat historie. Na pile štěpanické pak dělaly se lyže o moc později; to už byla spekulace hraběcího revidenta, kterému se zdál výdělek mistra koláře Soukupa moc velký. Za prvé páry dával pan nadlesní Soukupovi jen 40 krejcarů, ovšem pak se to zvýšilo, když mistr seznal práci, již sněžnice vyžadovaly, na 4 zlaté za pár, pak 5 zlatých, a proto si dal revident pana hraběte zkoušet výrobu na pile panské Vondrákem. V sezoně 1892–1893 podle výkazu transferování a výroby sněžnic mělo na lesní úřady harrachovské úhrnem 39 párů ski, vesměs v Horní Branné zhotovených.

NORDIC FOTO

Na trati. Engadin Skimarathon – krásné údolí, 42 km skate, 13 000 startujících FOTO: SWITZERLAND TOURISM

UNIVERZITA

TECHNIKA LYŽOVÁNÍ

Text: Jakub Opočenský Foto: archiv autora

Vyrážíme-li na trénink, měli bychom být schopni si odpovědět na základní otázky:

Klasická

technika

– „odzvonilo“ střídavému běhu dvoudobému?

V posledních třech letech můžeme zaznamenat rozsáhlé využití „soupaže“ na úkor „stříďáku“. Tento trend se přenesl z dálkových běhů do tradičních distančních závodů. Rozhodčí na to reagovali povinnými úseky, kde závodníci musí jet „stříďákem“. Ať se to někomu líbí, nebo ne, je nutno to přijmout jako fakt. Až čas ukáže, jestli se jedná o přechodné řešení. V éteru létá několik variant včetně nového konceptu závodu, kde se pojede pouze „soupaží“.

ro lyžaře, kteří se chtějí lyžováním pouze bavit, se nic nemění. Stále bude alfou a omegou přenášení váhy, pilování odrazu a boje s gravitací. V amatérském pojetí se s největší pravděpodobností „stříďák“ zcela nevytratí, protože „soupaž“ je velice náročná a člověk musí být jak fyzicky, tak silově výborně připravený. Trochu nešťastně působí specializace na „soupaž“ dětí a mládežníků, kteří kopírují své vzory. Domnívám se, že před zaměřením na specifický soupažový trénink je třeba dokonale ovládat jednotlivé způsoby klasické techniky. Citu pro sníh, rovnováhy a celkového rozvoje přirozeného pohybu lyžař nikdy nedosáhne prostým práskáním holí. Klasická technika vychází z rovnoběžného postavení lyží v průběhu odrazu i skluzu (výjimkou je pouze zdolávání prudkých kopců, při němž využíváme techniku chůze, anebo běhu „stromeček“, kdy jsou lyže v odvratu). Díky technickému

pokroku ve vývoji lyží (výrobci zdokonalili technologii lyží s mohérem) mohou sportovci prakticky popadnout lyže a vyrazit na trénink. Minimálně hobíkům tak odpadá alchymie s výběrem stoupacího vosku. Klasická technika je charakteristická odrazem z plochy lyže, která se zastavuje. Klasickou techniku dělíme na způsoby dle pohybu horních končetin.

1) 2) 3)

o je cílem tréninkové jednotky? Rozvoj C techniky či kondice, „údržba“, specifická síla, rychlost

Metody tréninkové jednotky? Souvislá zátěž, intervalový trénink

Jaký bude profil? Rovinatý, kopcovitý, krátké kopce/dlouhé kopce

Vyrazíme-li na trénink bez konkrétního cíle, jen abychom polykali hodiny či kilometry, bude výsledný efekt velice malý. Dobře naplánovaný a provedený trénink přinese mnohem lepší výsledky. Důležitým doplňkem vlastního lyžařského tréninku je posilování středu těla a rozvíjení základní motoriky.

Základní předpoklady pro rozvoj techniky: Obecná a specifická kondiční připravenost Obecná a specifická svalová síla Motorika, cit pro techniku, cit pro sníh, timing Pohyblivost v kotníku, bocích a ramenou Rovnováha Rytmus – koordinace rukou a nohou Motivace a chuť se zlepšovat (pozitivní nasazení)

Jednotlivé technické aspekty klasického běhu: Dobrá spolupráce mezi vynaloženým úsilím a uvolněním

Dobrá rovnováha – schopnost skluzu na jedné noze Využití váhy těla, ve správný čas zatlačit proti sněhu při odrazu nohy a zapíchnutí holí

Včasné využití síly při odrazu přímo pod tělo a před tělem při zapichování holí

Dobré načasování, rytmus a průběh – ruce, horní

polovina těla, boky a nohy pracují jako jeden systém; síla prochází skrze tělo; vertikální práce – vpřed boky – koleno – chodidlo v linii

Střídavý běh dvoudobý („stříďák“) Soupažný běh jednodobý („soupaž s nohou“) Soupažný běh prostý („soupaž“) „Stromeček“

Stabilizovat tělo v průběhu dynamického zatížení

Vedle základních způsobů běhu, tj. střídavého běhu dvoudobého a soupažného běhu prostého a jednodobého, jsou součástí pohybu na lyžích různé způsoby výstupů, sjíždění, změny směru jízdy, brzdění a zrychlování, které ale nejsou předmětem tohoto článku.

Přizpůsobit a volit způsob běhu terénu a rychlosti

Velký a uvolněný rozsah pohybu – nutné přizpůsobit rozsah pohybu a celkový cyklus rychlosti pohybu

Číst a využívat terén ve svůj prospěch – přechody, zatáčky pohybu

Stabilizovat techniku v únavě Je třeba mít na paměti, že lepšit se budeme pouze v tom, co trénujeme. Myslím, že v rámci kompenzace není vůbec na škodu trénovat všechny způsoby nehledě na naši „specializaci“.

53 Střídavý běh dvoudobý „stříďák“

Dříve se jednalo o nejčastěji používaný způsob klasické techniky. Střídavý běh najde uplatnění primárně při jízdě do kopce s relativně nízkou rychlostí.

Střídavý běh dvoudobý nutná rovnováha na jedné lyži v průběhu skluzu základní pozice je v paralelním postavení před odrazem dochází ke snížení těžiště a posunu vpřed s pokrčením v koleni a bérci

boky protlačovat nahoru a dopředu nad skluzovou nohu

horní polovina je v mírném přepadu bez ohýbání v bedrech

nutné zpevnit svaly středu těla využívání váhy těla v průběhu odrazu, stát nad lyží a dosáhnout optimálního tlaku v průběhu odrazu

brzký odraz s tlakem pod tělo a tlačit celým chodidlem a posléze primárně bříškem chodidla

koleno nad skluznou lyží směřuje nad špičku boty důležité je udržet základní postavení v průběhu odrazu (horní polovina těla, boky)

odrazová noha se po dokončení odrazu volně

vykývne vzad a následně po dokončení skluzu a odrazu na druhé noze aktivně švihá vpřed

uvolněný pohyb horních končetin (pohyb řídí loket a rameno je třeba udržet v nízké pozici a uvolnit)

zápěstím regulujeme směr zapíchnutí holí záběr holí ukončujeme se zápěstím lehce za boky s mírně pokrčeným loktem a vypuštěnou holí

Při popisu techniky střídavého běhu dvoudobého prakticky rozlišujeme sedm hlavních pohybových prvků: příprava na odraz, odraz, švihová práce dolní končetiny, přenášení hmotnosti těla, práce paží – odpich holemi, pohyby trupu, jízda ve skluzu

Vypouštění holí

UNIVERZITA

TECHNIKA LYŽOVÁNÍ Soupažný běh jednodobý „soupaž s nohou“

Tento způsob běhu najde uplatnění primárně v mírném stoupání. V podstatě se jedná o mezistupeň mezi prostou soupaží a stříďákem. Při soupažném běhu jednodobém navazuje na odraz nohy soupažný odpich holemi. Skluz po odrazu je v jednooporovém postavení. Efektivní využití je zejména při přechodech z lehkého profilu do těžkého a při přechodech kopců. Tento způsob je lehce opomíjený, ale zejména pro sportovce, kteří nejsou tak dobře silově vybaveni a nezvládají prostou soupaž, je toto ideální cesta.

Soupažný běh jednodobý základní pozice těla je stejná jako u stříďáku boky je nutné protlačovat nahoru a dopředu nutný rytmus a koordinace horních a dolních končetin, aktivní souhra v průběhu odrazu se váha nachází na odrazové noze odraz je podobný jako u stříďáku, pouze je více agresivní a za vyšší frekvence v průběhu záběru holemi je nutné být vpředu nad lyžemi a využívat váhu těla při odpichu

Soupažný běh prostý „soupaž“

Soupažný běh se v posledních letech nejvíce vyvíjel a zejména dálkoví běžci na lyžích se zaměřují výhradně na tento způsob. Použití je z hlediska profilu univerzální a záleží jen na silově-kondičních předpokladech, nejvyšší využití je nicméně v lehkém terénu s poměrně vysokou rychlostí. Soupažný běh prostý je založen na odpichu holemi bez odrazu nohy.

Soupažný běh prostý nutné pamatovat na rozdíly v technice v lehkém a těžkém terénu, nízkou a vysokou rychlostí a startem a spurtem do cíle

nejdůležitější je využít váhu těla při záběru holemi u základní pozice je důležité stát stejně na obou lyžích s koleny mírně vpřed nad špičkami bot

uvolněná práce paží, vytáhnout se za záběrem boky protlačovat vpřed v průběhu zapíchnutí holí důležitá je práce kolen, rozsah pohybu závisí na profilu a rychlosti nutné využívat síly horní poloviny těla: zejména břišní a zádové svaly

Stereotyp pohybu vypadá následovně: napřímení se do přepadu s holemi rovnoběžně s trupem, prudké zapíchnutí, následné zavěšení se do holí s pokrčením v kolenou a boky vpřed, přikrčení, krátký záběr za boky, napřímení.

„Stromeček“

Stromeček je technika odvozená od stříďáku. Jakmile nejsme schopni udržet lyže v rovnoběžném postavení, přecházíme během či chůzí do stromečku, lyže držíme v odvratu. Úhel mezi lyžemi je závislý na sklonu svahu a naší rychlosti. V případě závodního pojetí je třeba se vyvarovat skluzu. Nemalý ohlas vzbudil Johannes Høsflot Klæbo, který zúročil svoji specifickou běžeckou techniku na MS Lahti 2017. V jeho podání se nejednalo o spontánní záležitost, ale soustředil se na vývoj vlastní techniky v posledních dvou letech, kdy si uvědomil, že mu do kopce něco schází, aby se mohl vyrovnat nejlepším. Klæbo se řadí do nové generace norských lyžařů, kteří vyrostli na kolečkových drahách. Dokonale čte terén a využívá ho ve svůj prospěch.

Alternativní cvičení vhodná pro nácvik techniky: Střídavý běh dvoudobý – na rovině

Rovnováha z mír-

ného kopce v jednooporovém postavení

Koloběžka – sto-

jíme na jedné noze a druhá noha provádí odraz

Stříďák – dva rychlé

odrazy a třetí dlouhý skluz

Pokud chce člověk zlepšit techniku na lyžích, je zapotřebí, aby v tréninku zařazoval cvičení bez holí

Všechny tréninky na lyžích/kolečkových lyžích jsou tréninkem techniky a vyžadují

poměrně vysokou koncentraci. Pokud se chceme soustředit pouze na svůj výkon, je třeba mít rozestup od ostatních ve skupině a nejezdit příliš blízko za sebou. Při každém tréninku je dobré mít na mysli nějaký konkrétní úkol, na který se chci zaměřit. Nezapomeňte, že poutka u hůlek by měla být dostatečně utažena, abyste mohli hole lehce vypouštět.

Rychlost pohybu na trati ovlivňuje délka pohybového cyklu a frekvence. Každý má

svůj individuální styl vzhledem k somatotypu svého těla. Analýzu celkového pohybu je třeba hodnotit v celkovém kontextu tělesných a silových možností.

Dá se očekávat, že v následujících letech bude zapotřebí věnovat pozornost moto-

rice, síle a základní úrovni techniky. Rychlost na trati se bude zvyšovat a pohybový cyklus se bude prodlužovat. Základy techniky jsou v obecné rovině neměnné. Lze ovšem předpokládat, že pojetí závodní techniky se bude stále vyvíjet, a to, co platí letos, nemusí platit příští rok.

Quantum Six SWIXFACTOR:

Skvěle vyvážené a pohodlné karbonové hole. Odepínací poutka Just Click. Objevte novou dimenzi lyžování. 1.690,- Kč

UNIVERZITA

TRÉNINK

Text: Tomáš Gnad Foto: archiv autora

Lyžařský trénink

nejen na sněhu ČÁST 1

Rozvoj rychlosti

Kdo by nechtěl závodit na lyžařských maratonech stejně jako Stanislav Řezáč u nás nebo Anders Aukland v Norsku. Všichni měli a stále mají šanci v těchto závodech něco dokázat, ale bez kvalitního tréninku by to nešlo ani jim a nepůjde to nikomu. Kvalitním tréninkem myslíme rozvoj všech pohybových schopností, do kterých patří rychlost, obratnost, síla a vytrvalost.

Jak je to s rozvojem rychlosti?

kolem sportovního tréninku v běhu na lyžích je osvojení techniky a taktiky na základě rozvoje pohybových schopností a pohybových dovedností. Každá z výše jmenovaných pohybových schopností má svoje senzitivní období, kdy dochází k jejich nejbouřlivějšímu rozvoji. Nejvíce to zasahuje do období od 10 do 15 let. To však neznamená, že bychom s rozvojem pohybových schopností měli skončit už v mládežnickém věku.

Do výkonu v běhu na lyžích se mezi pohybovými schopnostmi prosazuje čím dál tím více úroveň rychlosti. Z pohledu distančních závodních disciplín je to jednoznačně zařazováním sprinterských závodů do seriálů na všech věkových úrovních, kterých je více než třetina. Ale i v lyžařských maratonech se začínají prosazovat rychlostně vybavení závodníci. Například John Kristian Dahl, trojnásobný vítěz Vasova běhu v letech 2014–2017, byl původně specialista na lyžařské sprinty. Je držitelem bronzové medaile z mistrovství světa v roce 2009 v Liberci, vyhrál dva závody Světového poháru a 11x se umístil na pódiu ve SP, vždy ve sprintu. Svoje neuvěřitelné zrychlení nakonec

dvakrát předvedl po čtyřhodinovém výkonu na 90 km v drtivém finiši na Vasově běhu. To je důkaz toho, že rychlostní schopnosti má smysl rozvíjet, a to nejen kvůli cílovému finiši. Rychlost je důležitá hned po startu, kdy si závodník chce vypracovat co nejvýhodnější pozici pro začátek závodu. Zpravidla kousek po startu bývá zúžení tratě a ten, kdo není vpředu, má smůlu. Zvýšený požadavek na akceleraci je i v průběhu závodu, kdy se často mění tempo a závodník musí na změny rychlosti včas reagovat, aby neztratil se skupinkou ostatních závodníků kontakt. Samozřejmostí už je využití rychlostních schopností v závěrečném finiši, ať bojujeme o pódiové umístění, nebo jen o předběhnutí svého kamaráda.

Trochu teorie o rychlosti Při rozvoji rychlostních schopností se získává energie z ATP (adenosintrifosfát) a CP (kreatinfosfát). Při vysoké intenzitě zatížení vzniká laktát (sůl kyseliny mléčné), jehož nadměrné množství zhoršuje koordinaci pohybů. Pokud lyžař rychlost netrénuje, není schopen v průběhu závodu měnit rychlost a ve vyšších rychlostech dlouhodobě pracovat. Úroveň rychlostních schopností je ovlivněna strukturou svalových vláken. Zatímco vytrvalec má asi 10–20 % rychlých svalových vláken, rozený sprinter jich má asi 80 %. Rychlostní předpoklady se u těchto dvou skupin sportovců nedají vůbec srovnávat.

Současně s rychlostí rozvíjíme i odrazovou sílu, a tak je třeba tento intenzivní trénink absolvovat z předchozího odpočinku

Rychlostní trénink soupažného odpichu na kolečkových lyžích

Rychlostní schopnosti jsou spojovány s pohybem prováděným maximální rychlostí po krátkou dobu ve stanovených podmínkách. Obecně je rozdělujeme na rychlost reakční, která má uplatnění při startovním povelu, rychlost jednotlivého pohybu, a pro běh na lyžích nejdůležitější, rychlost cyklická. Ta je spojena s rychlostí opakovaných cyklických pohybů, které lyžař musí provádět. Vzhledem k délce závodu bychom se měli věnovat nejvíce právě cyklické rychlosti, do které patří frekvence jednotlivých pohybů, rychlost při změně směru jízdy a vlastní akcelerace. Doba zatížení při rozvoji rychlosti by měla být do 20 vteřin, počet opakování do deseti a velice důležitá doba

odpočinku mezi jednotlivými úseky by měla být 2–4 min. Odpočinek by měl být aktivní, aby docházelo k postupnému vstřebávání laktátu, a zároveň optimálně dlouhý, aby byl organismus před následným intenzivním zatížením dostatečně odpočinutý. Trénink rychlosti by měl probíhat podle tréninkových zásad průběžně po celý rok jak ve všeobecné přípravě v běhu nebo na kole, tak ve specifické přípravě, na lyžích nebo kolečkových lyžích. Obecná rychlost je dána jakýmkoliv pohybem ve větší rychlosti, ale specifická rychlost by měla být ve specifické pohybové dovednosti, to znamená na lyžích.

Co to znamená pro praxi?

V letním přípravném období by se mělo začít s rychlostí teprve tehdy, když už máme za sebou obecný trénink v pomalejším režimu. Letní příprava by měla být pestrá, základem je běžecký trénink a jízda na kolečkových lyžích, které by měly být doplňovány posilováním, tréninkem na kole a dalšími aktivitami. Běžecký trénink je pro přípravu běžce na lyžích velmi důležitý. Zapojují se při něm shodné nebo podobné svalové skupiny v cyklickém pohybu jako na lyžích. Technika odrazů a celý pohybový cyklus dolních končetin je při běhu velice podobný střídavému běhu dvoudobému u klasické techniky běhu. Současně s rychlostí rozvíjíme i odrazovou sílu, a tak je třeba tento intenzivní trénink absolvovat z předchozího odpočinku. Vhodnou metodou, pokud máme možnost trénovat ve skupině, je využití různých štafetových úseků nebo aspoň jízdy ve dvojici, kdy se různým způsobem mění tempo běhu. Příklady běžeckého tréninku na rozvoj rychlosti: starty z různých poloh, starty na různé akustické signály, běh s podporou větru v zádech, běh z mírného kopce, běh s tažením zátěže, letmé úseky po krátkém rozběhu, běh na místě maximální frekvencí, běžecká práce paží na místě maximální frekvencí apod. Délky úseků by měly odpovídat intenzitě zatížení a tomu, co chceme

rozvíjet. Kratší úseky do 10 m jsou na rozvoj reakční a akcelerační rychlosti, delší úseky do 60–100 m na rozvoj komplexního pohybového projevu. Delší úseky směřují více do rozvoje rychlostní vytrvalosti. Rozvoj rychlosti při běhu na lyžích je hodně spojen s technikou běhu, která může být pro výsledek limitující. Do pohybu je současně zapojeno asi 80 % svalových skupin celého těla, a tak jejich koordinace v rychlostním provedení může být složitější. Pokud rychlost chceme rozvíjet, tak by to mělo být vždycky se zachováním správné techniky běhu, aby nedocházelo ke zbytečnému úbytku sil vlivem neefektivního pohybu. V porovnání s vytrvalostním projevem dochází především ke zkracování jednotlivých pohybů, aby se stačila využívat při intenzivním působení síly odpichu i odrazu ta nejefektivnější část pohybu. Proti letní běžecké přípravě je rozvoj rychlosti v zimě na sněhu složitější i v tom, že máme klasickou techniku a bruslení, při kterých využíváme více běžeckých způsobů. V tréninku bychom měli jednotlivé běžecké styly v rozvoji rychlosti využívat a kombinovat. Specifický trénink rychlosti v letním období by měl probíhat na kolečkových lyžích. Technika pohybů jednotlivých segmentů těla je velice podobná tomu na lyžích na sněhu, jen je třeba počítat s mírným omezením rozsahu pohybu horních končetin při odpichu. Ne vždy se podaří dodržet optimální rozsah pohybu a také je třeba být maximálně opatrný, aby nedošlo ve vyšších rychlostech ke kolizi, která bývá na asfaltu hodně bolestivá. Jednotlivé úseky pro rozvoj rychlosti mohou být na sněhu i na kolečkových lyžích stejné, od 10 do 60 až 100 metrů. Výhodou je, že po rychlostním úseku může lyžař plně využívat pro odpočinek pomalou jízdu bez aktivního zapojení svalů. Pro rozvoj rychlostní vytrvalosti je třeba zvolit nižší intenzitu, úseky však prodloužit až na 1 km. Rychlostní trénink je ideální řadit 2x až 3x týdně.

Tomáš Gnad Vysokoškolský pedagog na Fakultě tělesné výchovy a sportu, Katedře sportů v přírodě a běžkařský nadšenec

UNIVERZITA

POSILOVÁNÍ

Posilování

Text: Martina Chrástková Foto: archiv autorky

vnitřního stabilizačního systému

Silová složka přípravy lyžařů běžců, ale i dalších sportovců, je s postupujícími technologiemi, které umožňují lepší přenos síly a eliminují energetické ztráty, čím dál důležitější. Protože tělo je dokonalý organismus a velmi rychle si přivyká na stereotypy, je zapotřebí (stejně jako v ostatních složkách tréninku či životě jako takovém) vystavovat ho pestrému a rozmanitému tréninku. Jinými slovy, pokud budeme stále dokola cvičit jedno a to samé, nikam se neposuneme, tělo si zvykne a nebude se zlepšovat. Je zapotřebí střídat cviky, intenzity, počty opakování apod.

v silovém tréninku by měl být zachován postup od obecného ke speciálnímu, od nízkých intenzit s větším počtem opakování k vyšším intenzitám s nízkým počtem opakování (rozvoj maximální síly). Speciální cvičení jsou taková, která vychází z finální podoby daného pohybu. Pro běh na lyžích jsou to především jízda na lyžích soupaž, jízda bez holí, napodobivá cvičení, posilování na trenažérech, příp. imitace či běh s holemi. Pro závodníky, kteří prochází systematickým tréninkem od mládí je doporučován poměr obecné a speciální připravenosti 1 : 1. Všem méně zkušeným osobně doporučuji poměr 3 : 2 obecné ku speciální připravenosti. Běh na lyžích je komplexním pohybem, takže čím více bude vaše tělo všeobecně připraveno, tím lépe se adaptuje na finální pohyb.

Ještě relativně nedávno byly v kurzu hlavně „činkárny“ a cvičení na posilovacích strojích, dnes je tomu naštěstí trochu jinak – „in“ je tzv. funkční silový trénink – posilování s vlastní vahou (příp. násobkem vlastní váhy) v komplexních cvicích, které zatěžují více svalových partií těla nejen izolovanou svalovou skupinu či jeden sval jako právě posilovací stroje. Spousta firem se na přirozeném cvičení, které kdysi bylo součástí běžného života každého člověka (lezení po stromech, přeskakování klád, házení kamenů, plazení se v trávě, koulení sudů a kotoulů, přeskakování potoků, kosení trávy kosou…), chce živit, a tak přicházejí s různými cvičebními pomůckami, které se ve své funkčnosti různě překrývají, doplňují. Letošní seriál posilovacích cvičení by měl být dalším zásobníkem rozličných komplexních cviků, takže nikdy nebudete posilovat jednu

1. Podpor na předloktí (plank) VP (výchozí pozice): podpor na předloktí;

Lokty jsou pod ramenními klouby a opírejte se o rozevřené

dlaně. Můžete se setkat s provedením cviku s dlaněmi na vnější hraně nebo s rukama v pěst, ale tím deaktivujete svaly okolo lopatek, které tak neposílíte.

Hlava–trup–nohy tvoří jednu přímku. Neprohýbejte se v zádech – je vhodné mít alespoň ze začátku nějakého kamaráda, který vás upozorní i na minimální prohnutí či vyhrbení zad. Hlava je „vytahována“ vpřed do dálky a oči se dívají do země, paty jsou protahovány taktéž do dálky (opora je o špičky nohou).

Abyste udrželi trup v jedné přímce, je zapotřebí stáhnout

půlky k sobě a tím aktivovat příčný břišní sval (m. abdominis transversus).

Cvičte na čas – výdrž 20 s by měla být první metou pro

méně zkušené, postupně byste měli být schopni tuto dobu prodlužovat.

skupinu svalů. Navíc byly vybírány cviky takové, abyste je mohli cvičit doma nebo na workoutovém hřišti, kterých v poslední době po republice vyrostlo jako hub po dešti. Pro cvičení je důležité dbát na správnou pozici všech segmentů těla – především se neprohýbat v zádech – raději setrvat v dané pozici kratší dobu nebo provést méně cviků technicky správně než víc a špatně. Opět z pohledu správného rozvoje těla je vhodné mít nejprve dobře zpevněný střed těla, tzv. inner unit nebo také core, tak začneme „sadou“ takovýchto cviků. Ale nebojte se, zatížíte při tom i další partie těla a jako bonus budou poslední dva komplexní cviky na celé tělo. V následujících číslech časopisu najdete sadu cvičení zaměřenou na trup, horní i dolní končetiny, avšak cvičení bude mít vždy přesah do dalších partií těla.

2. Neposedné kolečko / ručkování vpřed 1

3 VP-a: vzpor klečmo s oporou o neposedné kolečko Hlava–trup opět tvoří přímku a záda by se v průběhu cvičení neměla prohýbat, stažené hýžďové svalstvo k sobě. 1) P ostupně popojíždějte kolečkem / ručkujte vpřed tak, abyste se ze stoje dostali do pozice vzporu a trup těla byl co nejblíže podložce. 2) Vraťte se zpět do původní pozice a několikrát opakujte.

VP-b: stoj snožný, hluboký předklon s oporou o neposedné kolečko / dlaně na zemi 1) P ostupně popojíždějte kolečkem vpřed tak, že přibližujete trup těla co nejblíže k podložce, přičemž jsou jak ramenní, tak kyčelní klouby extendovány (natahovány).

2) Vraťte se zpět do vzporu klečmo a několikrát opakujte.

UNIVERZITA

POSILOVÁNÍ

3. Kolébka VP-a: leh na zádech, vzpažit, mírně přednožit – jedná se o základní gymnastické zpevňovací cvičení a lze jej provádět na břiše, na zádech i na boku

VP-b: leh na břiše, vzpažit, zanožit

Kolébat se – je zapotřebí mít celé tělo velmi dobře zpevněné

Kolébat se na břiše – je zapotřebí mít celé tělo velmi dobře

– pokud se tak stane, bude kolébání plynulé.

zpevněné – pokud se tak stane, bude kolébání plynulé.

4. Podpor na předloktí stranou – panák 1

VP: podpor na předloktí stranou – nezapomeňte cvičit na obě strany

Loket podporové ruky je pod ramenem a dlaň ruky je opět otevřená a opřená o podložku, aby se aktivovaly svaly okolí lopatky. Noha je opřena o vnější hranu chodidla.

Hlava–trup–nohy opět tvoří přímku, hlava je vytahována do dálky,

neprohýbáme se v zádech a také je zapotřebí nepřetáčet trup vpřed či vzad.

1) Spustit pánev k zemi a vrátit zpět do původní pozice. 2) Ve zpevněném vzporu upažit volnou paži a unožit volnou dolní končetinu – upažit a unožit můžete zvlášť postupně, anebo současně.

Cvik lze provádět jako statické cvičení (viz plank), jen snižovat a zvedat pánev či jen upažovat/unožovat, anebo komplexně.

5. „Provlečení sama sebe“

6. Krokodýlí lezení

VP: vzpor ležmo – trup se neprohýbá, hlava je protažena do dálky a oči se dívají na podložku – nezapomeňte cvičit na obě strany

VP: vzpor ležmo, P/L dolní končetinu přitáhnout k P/L lokti, opora o špičky a po celou dobu cvičení se snažte tlačit ramena do pozice kliku a zadek co nejníže (ideálně, aby záda byla v rovině) a samozřejmě se neprohýbejte

1) P ravou/levou nohou došlápnout na úroveň P/L dlaně z vnější strany.

1) L ezte jako krokodýl – s využitím tzv. diagonálního svalového vzorce: pokud jste ve VP přitáhli k lokti P dolní končetinu, tak nyní vytáhněte L horní končetinu vpřed a máte správně nastavený diagonální vzorec (na L straně jsou končetiny extendované a na P straně jsou flektované.

2) Pustit se P/L rukou podložky a současně provléci L/P dolní končetinu a přednožit. 3) Do VP se vraťte odskokem – odrazem z P/L dolní končetiny.

2) P ři dalších krocích byste měli být schopni udělat současně krok pažemi i dolními končetinami, stejně jako krokodýl, se současnou rotací trupu a pánve pro zvýšení rozsahu pohybu. 1

Nyní vám mohu popřát jen hodně síly a hodně zdaru a těšte se na další cvičení v příštích číslech!

UNIVERZITA

FOTO: DEPOSITPHOTOS

SPORTOVNÍ PSYCHOLOGIE

Text: Eva Chalupová

Návrat

po zranění? Nechci nic přivolávat, ale stává se to. Sportovci se zraní docela často, určitě častěji než ti, kteří to jistí z gauče. A vlastně je docela užitečné se na zranění psychicky připravit. Existuje spousta sportovců, které zranění nadobro vyřadilo, ale existuje i mnoho zářných příkladů toho, jak se dá po zranění ke sportu (i tomu na vrcholové úrovni) vrátit. V následujícím článku se podíváme na to, jak zranění zvládnout psychologicky.

okud se v dnešní době člověk zraní, ať už na lyžích, nebo někde jinde, nejprve řeší medicínskou stránku zranění. Jakmile má „diagnózu“ či „nohu v sádře“, očekává se od něj, že bude trpělivý, posléze že bude ukázněně rehabilitovat, pak pokračovat ve sportu a v životě, jako by se nic nestalo. Ve skutečném životě je to málokdy tak snadné a mnoho věcí vás může překvapit.

1. Bolest: okolí na to zapomíná a ani sám zraněný vlastně nečeká, že zranění bude bolet a někdy i dost dlouho. Bolest způsobuje změny nálad, narušení spánku, hůř vám to myslí a na své blízké jste nerudní. 2. Stres: zranění je změna a způsobuje

spoustu nepříjemností navíc. Do práce nemůžete vůbec, nebo se tam špatně dopravujete, i jinak jste odkázáni na pomoc druhých. U někoho to vyvolává jen nepříjemné pocity, u někoho záchvaty zlosti.

3. Abstinenční syndrom: závislost na

pravidelné dávce pohybu je vědecky prokázaný fakt, takže je možné, že se po náhlém znehybnění u předtím aktivního člověka objeví různé nelibé tělesné pocity, špatná nálada a podrážděnost. Také vám náhle chybí

aktivita, která dodávala sebevědomí. Můžete se cítit neschopní a k ničemu, objevují se depresivní myšlenky na to, že se nikdy neuzdravíte, že už to nikdy nebude v pořádku. Všechno dohromady z vás nečiní zrovna dobré společníky (partnery, rodiče), což vnímáte a na náladě vám to nepřidá. Ani kamarádi někdy nevědí, jak vám pomoci, a tak se vám radši vyhýbají. V tomto stavu je člověk méně motivován k dodržování rehabilitačního programu a uzdravování se zpomaluje.

Jak to zvládnout?

V předchozím odstavci je popsán sice velmi obvyklý, ale spíše negativní scénář. Vzorem toho, jak zranění dobře zvládnout, se mohou stát vrcholoví sportovci, kteří se i po velmi závažném zranění vrátili do tréninku a k závodění naprosto v pořádku, někteří dokonce silnější a sebevědomější. Všechno zlé bylo k něčemu dobré. Jedna z nejznámějších studií zraněných sportovců ve sportovní psychologii byla provedena na vrcholových sjezdařích.

Psycholog Gould sledoval členy amerického reprezentačního sjezdařského týmu, kteří se zranili tak závažně, že je to vyřadilo nejméně na půl sezóny. Ti, kteří se zvládli úspěšně vrátit na reprezentační úroveň, dělali následující:

se na léčbu a rehabilitaci 1.Soustředili

Zjistili si o svém zranění co nejvíce informací, snažili se dostat k těm nejlepším metodám léčby a rehabilitace. Připravili si realistický rehabilitační plán a snažili se ho plnit, za jeho plnění se odměňovali a soustředili se na to, co nového se v rehabilitaci naučí. Zranění vlastně využili k tomu, aby se naučili nové metody posilování kolenního vazu, břišních svalů nebo třeba užitečných psychologických dovedností imaginace a pozitivního myšlení. Pokud se vydáte touto cestou, dejte si pozor na dvě věci: nepřetrénujte se a připravte se na malá selhání. I rehabilitaci lze přehánět a rychlejšímu uzdravení to nepomůže – svůj postup rozhodně konzultujte

Položte se nebo se pohodlně usaďte tak, abyste necítili bolest ve zraněném místě (pokud to jde). Zavřete oči a začněte vnímat svůj dech. Postupně ho zklidněte a prohlubte, dýchejte do břicha.

V mysli najděte místo na svém těle, kde jste zranění, představte si, jaký má tvar (oválný, pás kolem natažené šlachy…) a tomu místu dejte nějakou barvu (je to úplně na vás, hodně lidí napadne červená).

s odborníkem. Někteří lidé mají tendenci pořád s někým soutěžit. I v rehabilitaci to může být výhodná motivace, ale pozor, někdy to prostě nejde. Soustřeďte se na vlastní pokroky. Na to, že Pavel jezdil už týden po sundání sádry, zapomeňte (váš rehabilitační plán je určitě lepší než ten jeho). Také pamatujte, že pokud svůj plán pár dní neplníte, neznamená to, že jste všechno zahodili a jste k ničemu. Znamená to, že jste normální a zase se k tomu můžete normálně vrátit! Lidé mají pouze omezenou kapacitu „vůle“. A pokud už jste svou denní dávku vůle využili na krocení zlobivého potomka a řešení pracovních problémů, tak vám už na náročné rehabilitační cvičení prostě a normálně (!) nezbylo. Zítra bude nový den.

o pomoc 2.Poprosili

Ano, požádali kamarády o pomoc, třeba o návštěvu a povzbuzení. Přátelé většinou nevědí, jak by vám mohli pomoci a bojí se, že teď nechcete nikoho vidět. Snažte se zůstat v kontaktu s lidmi, kteří s vámi jezdí, ptejte se jich na jejich zážitky, těšte se, že jim to zase nandáte, plánujte do budoucna, posílejte na facebook fotky z vaší rehabilitace. Požádejte o podporu také rodinu, řekněte jim přesně, co byste si přáli (třeba čas a klid na rehabilitační cvičení). Sportovci, kteří se po zranění úspěšně vrátili, zmiňovali pomoc druhých jako nenahraditelnou.

imaginaci 3.Použili

Každý den se věnovali myšlenkám na uzdravení, představovali si, jak se jim zranění hojí, jak se budou pomalu vracet do stopy, jak využijí tuto životní zkušenost a nakonec budou ještě silnější. Zkuste to, sugesce opravdu urychluje hojení, je to potvrzeno experimentálními výzkumy. Představujte si, jak se vám vazy zpevňují, otok a zánět mizí či kost srůstá – a vůbec nezáleží na tom, jestli víte, jak to ve skutečnosti probíhá. Můžete si klidně představovat armádu trpaslíků, kteří vám kost

Varianty:

S výdechem můžete do zraněného místa posílat i teplo (zcelení rány) nebo chlad (ústup otoku).

Zaměřte se opět na svůj dech a představujte si, jak nadechujete uzdravující energii, kterou výdechem posíláte do zraněného místa, a to postupně mění barvu na nějakou zdravou (modrou, růžovou, bílou, je to na vás).

pomalu sestavují z malilinkých cihliček. Nebo zkuste cvičení (viz tabulka). Před tím, než se vrátíte do stopy, věnujte alespoň týden tomu, že si budete dvakrát denně (třeba ráno a večer v posteli) představovat, jak jedete: vybavte si příjemný pocit z jízdy bez námahy, jste silní, jedete perfektní technikou, bez bolesti či jakékoli stopy po předchozím zranění. V těch myšlenkách se rozhlížejte po známém okolí vaší nejoblíbenější trati, obávané kopce zdolávejte bez pocitu únavy, s nadšením dýchejte svěží vzduch a nastavujte tvář slunci.

Můžete si představovat protiklad zranění (natažené se smršťuje, zlomené sceluje). Upozornění: toto cvičení vyžaduje jistou psychickou námahu, není to relaxace, pouštějte se do něj odpočatí.

FOTO: FISCHER

Imaginace pro léčbu zranění (10 minut denně)

získaný čas 4.Využili

Dobu, kterou jste normálně trávili lyžováním, určitě dokážete využít k něčemu, co jste odkládali nebo na co nezbýval čas. Nemá cenu tento dar promrhat naříkáním! Můžete se něco učit, pomoci ostatním, rehabilitovat se dá i na rodinné dovolené u moře v teplých krajích…

Návrat do stopy

Nejdůležitějším úkolem pro návrat po zranění je znovu získat sebedůvěru. Věřit si, že to postupně zvládnu, přestat se bát toho, že se zranění obnoví. Lidé se totiž nejčastěji znovu zraní právě proto, že se toho bojí, odlehčují bolavé noze, mění techniku jízdy a dělají chyby z nepozornosti. Takže je třeba začít opravdu pozvolna. Doporučuji, abyste se pokusili udržet si alespoň nějakou aerobní vytrvalost – i s nohou v sádře, nebo hned poté, co vám ji sundají, můžete veslovat, šlapat na rotopedu, později plavat. Až se zase rozjedete, nebude vás tolik rozptylovat lapání po dechu z naprosté ztráty kondice. Před návratem na sníh byste měli posilovat, protahovat a věnovat se kompenzačním cvičením – všechno s cílem obnovit původní rozsah pohybu a správnou techniku jízdy. Velmi užitečná je imaginace doporučovaná v předchozím odstavci – pomůže vám obnovit sebedůvěru a radost. A až se vydáte do terénu, kroťte se, myslete na techniku a jakmile pocítíte bolest nebo únavu, skončete! Je

Imaginace je jednou z velmi prospěšných léčebných metod

to psychologicky náročné, ale důvody znáte! Připomínejte si, že psychicky dobře připravený sportovec zvládá právě tohle – přestat, když je to rozumné. Postupně se naučíte, a je to jedna z nových dovedností, kterou získáte díky zranění, rozeznávat různé druhy bolesti a přizpůsobit jim jízdu. Když to zvládnete, budete méně náchylní k dalšímu zranění.

Eva Chalupová Učitelka sportovní psychologie na trenérských kurzech FTVS UK Trenérka plavání a majitelka plaveckého klubu Prague Sharks

UNIVERZITA

FOTO: ENGADIN SKIMARATHON

SPORTOVNÍ VÝŽIVA

Velikost zásob glykogenu ovlivníme nejen dlouhodobou trénovaností založenou na pravidelnosti (tímto jsme schopni zvětšit velikost glykogenové „nádrže“), ale z velké míry také správným přístupem k procesu regenerace po výkonu. Tím máme na mysli regeneraci prostřednictvím výživy (ovlivňujeme, kolik do nádrže „načepujeme“ glykogenu před dalším intenzivním výkonem).

Jaké

zdroje energie

využíváme na běžkách?

Stejně jako automobil spotřebovává během výkonu palivo v podobě benzínu nebo nafty, i lidský organismus se hýbe a projevuje svůj život spotřebou určitého typu energie. Zatímco motor automobilu spotřebovává stále jeden druh paliva, který má v nádrži, lidský organismus má z tohoto pohledu propracovanější systém. Výkon sportovce tak není odkázán pouze na jeden druh energie, ale hned na čtyři. A co je důležité – všechny dokážeme ovlivnit naší stravou.

Text: Aleš Máslo

základu bychom mohli energetické zdroje pro sportovní výkon rozdělit na ty, které máme uloženy v těle, a ty, které přijímáme během výkonu. Oba jsou pro náš výkon klíčové a s oběma je třeba pracovat, chceme-li sportovat lépe a mít dostatek energie na celý závod či trénink.

Energetické zdroje pro sportovní výkon

1. Glykogen

Glykogen je zásobní forma sacharidů a máme ho v těle uložen převážně ve svalech, zhruba čtvrtinu v játrech. V poměru k vytrvalostnímu výkonu máme glykogenu v těle velmi omezené množství. Ve vysoké míře se využívá v počátečních fázích výkonu a následně i při vyšších nebo vysokých intenzitách.

Je to i proto, že dostupnost energie z glykogenu je dvakrát rychlejší než z tuků. A protože o spokojenosti s výsledkem i předvedeným výkonem rozhoduje, jak obstojíme ve fyzicky náročných místech tratě, je glykogen jazýčkem na vahách, co se týče kvality našeho výkonu. Mělo by být naší snahou, mít zásoby glykogenu co nejvyšší, nebo je co nejvíce šetřit.

2. Tuky uložené v našem těle

V našem organismu, ať chceme, nebo ne, máme uloženo značné množství energie v tucích. Bylo by však chybou se domnívat, že tuky lze „vyždímat“ až na nulu a jsou tudíž téměř neomezeným zdrojem. Ohrozilo by to naše zdraví, ale především to ani není fyziologicky možné. Jednak platí, že tuky se „spalují v ohni sacharidů“ (tedy glykogenu, což je další důvod, proč jsou jeho zásoby tak důležité), kterých máme v těle omezené množství. A za druhé – přeměna tuků na energii je řízena enzymy, jejichž zásoba rovněž není bezedná. Co je však určitě potřeba si uvědomit, je skutečnost, že tuk je pro vytrvalce významným energetickým zdrojem a nemožnost využívat ho během výkonu znamená odsoudit se do pole poražených či do skupiny závodníků, kteří závod nedokončili. Důvodem je, že bez tuku vám o to rychleji dojde glykogen, který je velmi vzácný a je vhodné s ním šetřit.

3. Aminokyseliny

Je všeobecně docela rozšířené, že před výkonem a během dlouhodobých výkonů bychom měli přijímat aminokyseliny (nejčastěji se udávají BCAA, tedy leucin, isoleucin a valin), abychom chránili svalová vlákna. Výzkumy uvádějí, že při výkonech nad 90 minut je až 10 % celkové energie z aminokyselin, což je fyziologický fakt. A nechceme-li, aby tyto aminokyseliny pocházely z tvrdě nabytých svalových vláken, pak je o mnoho efektivnější „podstrčit“ je energetickému soukolí ve formě aminokyselin BCAA.

FOTO:SKITOUR

přijímaná během výkonu 4.Energie

Jedná se o významný zdroj energie, protože zásoby glykogenu v těle jsou omezené, čerpání z tuků pomalé a aminokyseliny nás nespasí. Proto je důležité přijímat ideálně koncentrované zdroje energie speciálně vyvinuté pro vytrvalce. Tato energie je ve formě sacharidů, o kterých už byla řeč v souvislosti s glykogenem. Když budeme během sportu přijímat vhodné externí zdroje sacharidů, budeme šetřit ty interní, tedy glykogen v naší „nádrži“, pro intenzivní a náročné části trati. Ideální jsou koncentrované zdroje energie v podobě energetických tablet nebo pro někoho oblíbenějších energetických gelů či koncentrátů. Hodit se mohou samozřejmě také energetické tyčinky, které i zasytí. Na místě je doplňování tekutin prostřednictvím iontového nápoje, který kromě minerálních látek nabídne i energii v podobě využitelných sacharidů. Tím vším si můžeme pomoci.

Zásoby glykogenu v těle jsou omezené, čerpání energie z tuků je pomalé a aminokyseliny nás nespasí. Je důležité přijímat energii pomocí koncentrovaných zdrojů energie v podobě energetických tablet, energetických gelů či koncentrátů. Hodit se mohou také energetické tyčinky, které i zasytí

energetické koncentráty (tzv. liquid gely), jejichž vstřebání v organismu je urychleno právě i řídkou konzistencí. Během dlouhých výkonů (nad 50 minut) doporučujeme přijímat kromě rychlých sacharidů rovněž sacharidy, které doplňují energii postupně (např. isomaltulóza) nebo které mají nízký osmotický tlak (maltodextrin). Vhodnými pomocníky mohou být energetické gely, tablety nebo tyčinky.

Předávkování nám nehrozí. Fyziologicky je lidský organismus nastavený tak, že nikdy nebude schopen pokrýt vynaloženou energii energií přijatou z gelů, tablet, koncentrátů nebo iontového nápoje. Ale to, jak důsledně budeme dodržovat příjem energie během výkonu, ovlivní: šetření glykogenem během výkonu, který nám vydrží na delší dobu i pro závěr závodu kvalitu tréninku, který bude s dostatkem energie efektivnější rychlost následné regenerace, tudíž naši připravenost na další trénink

Ze studií vyplývá, že optimálním zdrojem energie pro výkon je kombinace fruktózy a glukózy v poměru 1 : 1,3. Tato kombinace je výjimečná v tom, že přispívá k optimálnímu využití svalového glykogenu během výkonu tím, že dojde k zlepšení využitelnosti energie ze sacharidů. Tělo je totiž uzpůsobené na příjem určitého množství glukózy a fruktózy, jejichž správná kombinace dodá více energie, než kdybychom přijímali jen jeden z těchto zdrojů.

Jak na to, abychom měli dostatek energie

Energetické zásoby musíme umět tvořit i využívat

Příjem energie během výkonu je pro naše sportování zásadní a také specifický. Ideální zdroj energie při sportu představují produkty sportovní výživy, které jsou speciálně vyvinuté pro potřeby sportujícího organismu. Neobsahují například látky, které by zbytečně zatěžovaly organismus a v běžných potravinách jsou přítomné (tuk, bílkoviny, vláknina). Použité zdroje jsou pro organismus snadno využitelné a míří tam, kde jsou z fyziologického hlediska potřeba. Přísun energie může být téměř okamžitý, anebo postupný. Vše záleží na receptuře a obsažených sacharidech. Ve sportovní výživě se totiž objevují různé sacharidy – od nejjednodušších monosacharidů po složité polysacharidy. Jednotlivé sacharidy bychom měli přijímat podle toho, jaký sportovní výkon nás čeká: Pro krátké výkony nebo potřebu „nakopnutí“ doporučujeme konzumovat rychlé zdroje energie – sacharidy s rychlou vstřebatelností (glukóza, fruktóza). Hodí se třeba tekuté

Když se bavíme o tom, jakou energii potřebuje sportovec přímo během výkonu, je třeba zmínit také důležitou dobu před sportovním výkonem a po něm. Oba tyto úseky jsou totiž pro naši výkonnost podstatné, na množství a využití energie mají zásadní vliv a v obou se často chybuje. Těsně před sportem třeba tím, že sníme něco sladkého. Hladina krevního cukru vzroste, a tím dochází ke dvěma negativním jevům z pohledu výkonu – jednak po rychlém nárůstu cukru v krvi přichází jeho stejně rychlý pokles, který nám rozhodně nepřidá, a také je kvůli vyplavenému inzulinu, který bojuje s cukrem v krvi, potlačena hladina glukagonu v našem těle. Tento hormon přitom hraje klíčovou roli pro čerpání energie z tuků. Takže když ho „típneme“, připravíme se o nesmírně důležitou energii pro náš výkon. Před sportem je důležité jíst takovou potravinu, která má nízký glykemický index a zároveň neobsahuje tuky, bílkoviny nebo vlákninu, jejichž trávení dlouho trvá a zatě-

žuje organismus. Opět může pomoci speciálně vyvinutá sportovní výživa, například nízkoglykemická želé, která nás dokážou perfektně připravit na sport a neobsahují žádné nadbytečné a v této době nežádoucí látky. V dlouhodobé přípravě na závod nám zase pomůže dodržování výživových pravidel v běžném jídelníčku. A to především z pohledu maximalizace glykogenových zásob. Proto je zásadní v týdnu před závodem správně jíst – mít v jídelníčku dostatek potravin s komplexními sacharidy (například rýže, těstoviny, brambory) i kvalitními bílkovinami (drůbeží či hovězí maso, ryby, luštěniny, tvaroh). Den před závodem je vhodné zařadit dvě večeře a v den startu už nechybovat (viz výše). Pro růst výkonnosti i glykogenových zásob je naprosto klíčová fáze regenerace. Ta zajišťuje, abychom do dalšího sportovního výkonu šli s doplněnými zásobami glykogenu, s připravenými svalovými vlákny a ideálně nastaveným organismem. Proto je potřeba po každém výkonu doplnit sacharidy, aminokyseliny, vitaminy a minerální látky i myslet na dostatečnou dobu odpočinku. Role regenerace je opravdu zásadní a bez ní naše výkonnost neporoste.

Aleš Máslo Zakladatel projektu SPORTUJ LÉPE, jehož cílem je pomáhat vytrvalcům kvalitněji sportovat a dosahovat zdravého růstu výkonnosti. K tomu je třeba nejen tréninku, ale i vědomostí, co dělat před, během a po sportovním výkonu, a to v návaznosti na fyziologické zákonitosti fungování lidského organismu, více na webových stránkách: www.sportujlepe.cz

FOTO: ŠÁRKA SOFIE LEDVINKOVÁ

UNIVERZITA

Text a foto: Linda Mahelová

Provoněný den

s Lindou

Sport a bylinky. Jde to vůbec dohromady? Zřejmě ano. Sport se většinou odehrává venku v přírodě, kde jsme obklopeni rostlinami, stromy, vůní lesa a luk. Přirozeně se tak spojujeme se silou, kterou nám příroda nabízí. A pokud potřebujeme, můžeme se naučit, jak tuto sílu užívat pro své dobro.

ítám vás ve světě bylinek. Tohle je místo, kde se nejčastěji pohybuji a budu ráda, když vás budu inspirovat hojivou silou přírody. Pojďte se se mnou podívat, jak vám příroda může pomoci.

Bříza

Aby naše tělo mohlo dobře fungovat a správně odvádět z těla toxiny (podpora funkce lymfatického systému a činnost ledvin), je dobré čas od času věnovat pozornost očistě. K tomu se výborně hodí bříza. Bříza má v sobě velkou léčivou sílu především pro očistu těla. Působí jako tzv. drenážní bylina – při očistné kúře vyplavuje z těla odpadní látky a připraví tělo na přijímání dalších léčivých

látek. Očistnou kúru si můžete udělat i ze sušených listů břízy během roku. List se přidává do sušených směsí pro očistu těla, na zlepšení funkce metabolismu, ledvin, kloubního aparátu, očišťuje močové cesty a lymfatický systém. Další bylinky, které můžete kombinovat s listem břízy – květ bezu černého (také podporuje očistu ledvin), nebo tymián, lipový květ, přeslička rolní, vřes obecný. Většinou ji najdete na suchých půdách. Má ráda slunná místa a často lemuje i listnaté lesy. Roste osaměle i na paloucích. Sbírá se list během května a června. List se užívá sušený i čerstvý do nálevů, na masky, tinktury, peelingy, mladé drobné lístky i do salátů pro jarní detoxikaci těla.

Bříza bělokorá, nejlepší bylinka na očistu těla. Znáte ji a užíváte?

Připravte si nálev pro očistu těla. Jednu polévkovou lžíci březových listů spařte 250 ml horké vody. Nechte vyluhovat pod pokličkou 10 minut a potom přeceďte. Užívejte jednou až třikrát denně po dobu 2 týdnů, ale pokud budete vnímat, že vaše tělo volá po jiném dávkování, poslechněte ho. Vaše tělo je napojeno na moudrou vnitřní sílu, která vás správně povede. Čím častěji svou intuici vnímáme a posloucháme, tím lépe nás vede.

Bez černý

Snad nejoblíbenější rostlinou v bylinářství je právě bez černý. Intenzivní vůní prosytí teplý pozdně jarní vzduch – to už se těšíme na vaření sirupů, mastí, sušení květů na podzimní a zimní čaj. Pomáhá při virózách, prochladnutí, podporuje pocení a vylučování toxinů z těla. Zlepšuje činnost ledvin a lymfy, má výrazně močopudné účinky, odvádí z těla škodliviny. Působí také při bolestech svalů a kloubů. Tuto bylinku je třeba usušit po jednom květenství, aby nedošlo k zapaření. Bez černý lemuje okraje lesů, pole, roste u hospodářských budov, uvidíte ho téměř všude. Má rád výživnou dusíkatou půdu, proto budou v jeho blízkosti kopřivy. Kvete během května a června. Na jaře sbírejte i listy a připravte z nich tinkturu. Podrcené

67 nebo nakrájené listy naložte do pálenky a nechte asi měsíc macerovat na světlém místě. Následně přeceďte do tmavé lahve nebo uchovejte v temnu. Tinkturu používejte zevně i vnitřně při kloubních potížích, otocích nohou, svalových bolestech. Vnitřně se užívá obvykle v dávce 20 kapek 2–3x denně. Při pohmožděninách, naražených končetinách, bolestivých ranách, apod., můžete s úspěchem použít list bezu. Stačí, když listy jemně pokrájíte a přiložíte jako obklad. Nebo listy rozmixujte s trochou vody na kašovitou konzistenci a přiložte na naražené místo. Čím dříve list z bezu na ránu přiložíte, tím lepší a rychlejší bude hojení. Zamezíte tak vzniku modřin a větších otoků tkáně. Z listů bezu si můžete připravit i šťávu k vnitřnímu užití, ta také podpoří rychlejší hojení tkání, ale užívejte ji krátkodobě. Odšťavněte dvě hrsti čerstvých listů – nejlepší je sběr na jaře a během léta, ale když to tak cítíte, nasbírejte si zelené listy i později.

Kostival

Kostival roste hojně na loukách, u rybníků a vlhčích struh. Už brzy z jara uvidíte vyrůstat mladé listy. Jsou chutné v salátech, pomazánkách, ale nejvíce je ceněna léčivost kořenů. Ty se sbírají nejlépe na podzim po odkvětu rostliny. Sbírá se také celá kvetoucí nať. Kořen kostivalu má vynikající účinky na hojení kostí, svalů, pohmožděnin, natržených svalů, zlomenin, bércových vředů. Pro vysoký obsah slizů se uplatní i pro léčbu žaludeční a střevní sliznice, při průjmech, žaludečních Kostival je asi nejznámější bylinka na podporu hojení kostí vředech, zánětech průdušek. Kvetoucí a svalů. Víte, jak ho užívat? nať se užívá na hojení pokožky zevně, mladé listy se užívají do pokrmů jako Měsíček lékařský špenát. Měsíček má vynikající účinky na jaterní tkáň, Nejčastější forma užívání kostivalového proto je často používán na harmonizaci kořene je zevně formou tinktury, obkladu menstruace a gynekologická onemocnění. nebo masti. Vnitřní užití je možné pouze Velmi dobře si poradí se zánětlivými stavy. Je krátkodobě (max. 2–3 týdny) a v nižším to bylina, která pomáhá se záněty různého dávkování, jinak hrozí charakteru. Měsíček můžete užívat formou poškození jaterní tkáně. nálevu z čerstvých, ale i sušených květů. Hodí Vnitřně kořen kostivalu se do bylinkových směsí s dalšími bylinkami, užívejte ve formě tinktury které podporují hojení pohybového aparátu – nebo čerstvě nastrouhaný bříza, přeslička, tužebník. v dávce zhruba dvou Když potřebujete podpořit činnost jater, čajových lžiček denně. žlučníku, slinivky nebo trpíte záněty v těle, Mast vyrobte rozpuštěním vyrobte si z květů měsíčku šťávu. Květy zalibambuckého másla ve jete vlažnou vodou a nechte je přes den stát vodní lázni, přidejte nej(asi 6–8 hodin). Pak je rozmixujte a přeceďte. lépe čerstvě nastrouhaný Užívejte 2x denně jednu polévkovou lžíci. kořen a nechte na mírném Šťávou můžete potírat i kůži na podporu pěsplameni asi půlhodinu tění a hojení. Vnitřně by šťávu neměli užívat ohřívat. Potom přeceďte Bez černý má vynikající účinky nejen na podzimní virózy, a nalijte do masťovek. Mast těhotné a kojící ženy. ale hojí také pohmožděniny, naražené končetiny, kloubní Z květů měsíčku si připravte vynikající olej uchovejte v temnu. Nemupotíže, otoky,… na pěstění a hojení pokožky. Pomáhá při síte ji uchovávat v lednici.

www.enervit.cz

Energetický koncentrát Enervit Liquid Gel Competition

UNIVERZITA

Měsíček vám pomůže při zánětech v těle, podporuje hojení pohybového aparátu

poranění kůže, bércových vředech, ale i na zlepšení kvality vlasové pokožky – na zábaly. Květy (můžete celé i se zeleným kalichem), zalijete kvalitním olejem a macerujete na světlém místě 2–3 týdny, pak přeceďte a uchovejte v tmavé lahvi.

Salát z bylin

Ráda doporučuji jíst saláty z bylinek. Ty jsou plné enzymů a vitaminů. Jsou to hlavně jedlé plevelné bylinky. O těch je známé, že obsahují více prospěšných látek než pěstovaná zelenina. Až na nějaké narazíte třeba při procházce přírodou, nasbírejte si jednu nebo dvě hrsti a přidejte je k listovému salátu. Nebo z nich připravte vynikající a chutný salát jen tak. Nasbírejte si čerstvou kvetoucí nať pěťouru, list jitrocele, bršlice, merlíku bílého, česnáčku, všedobru, list pcháče zelinného a dalších. Tyto zmíněné bylinky najdete nejen na zahradách, ale i v lesích a na loukách. Pěťour nacházím ke sklonku léta až do podzimu snad na každé lesní cestě. Stejně

Vyrobte si svůj vlastní domácí ocet, pomáhá na očistu těla a můžete ho přidávat do salátů, oplachovat s ním vlasy, …

tak česnáček. Jitrocel s bršlicí je zase často hostem většiny zahrad nebo luk. Vnímejte, která bylinka si vás zavolá – ta vás bude hojit. Poděkujte jí, že si ji smíte vzít a ona vám předá svou léčivou sílu. Tím, že přijímáte plané bylinky do své stravy, spojujete se s přírodou a její mocnou silou. Do salátu třeba přidejte nějaký kvalitní rostlinný olej – třeba ořechový lískový, bodlákový z ostropestřce, nebo jiný, který máte rádi. K bylinkovým salátům se hodí i jablečný ocet nebo bylinkový ocet.

Jablečný ocet

Jestli si chcete vyrobit svůj vlastní jablečný ocet, je to snadné a na výrobu nenáročné. A věřím, že z výroby vlastního jablečného octa budete mít radost. Dá se použít jako ocet na dochucení jídel, oplach na vlasy, pleť, můžete do něj nakládat bylinky, užívat ho vnitřně na očistu těla. Nastrouhejte celá jablka i s jádřincem a slupkou. Neloupejte je. Pak nastrouhaná jablka

naplňte do skleněné zavařovačky a zalijete vodou až po okraj. Nádobu uložte na jeden týden do tepla a každý den obsah promíchejte. Po týdnu přeneste nádobu z tepla do chladna a nechte ji tam asi 3 týdny. Občas zase promíchejte. Za chvíli už budete cítit příjemnou octovou vůni. Hotový ocet přeceďte do lahví. Vnímám, že příroda nám lidem dává možnost ztišení. Naladit se na své moudré já, které je naší nedílnou součástí. Když máme ochotu se zastavit v každodenním běhu, uvidíme, že je s námi něco, co nás přesahuje. Síla, která je tvůrčí a laskavá. Poděkujte za dary, kterými nás příroda obdařuje a ucítíte příval energie a radosti. Děkuji za příležitost tady s vámi pobýt.

Linda Mahelová Inspiruji druhé, aby skrze vztah k přírodě objevili vztah k sobě. Linda se od roku 2009 věnuje aromamasážím, píše o bylinkách blog a natáčí o nich videa. Je autorkou online i živých kurzů o bylinkách, mysli a souvislosti vztahu člověka s přírodou. Před mnoha lety jsem se věnovala fenoménu léčitelství. Viděla jsem mnoho bolesti, slyšela jsem příběhy plné utrpení. Uviděla jsem křehkost, zranitelnost, ale taky velkou sílu a schopnost uzdravit se během okamžiku. Všichni v sobě máme klíč k uzdravení. Jsme ve své podstatě dokonalé bytosti. Stejně tak, jako je v přírodě všechno dokonalé. Učím sebe i druhé kultivovat všímavost, která nám pomáhá změnit úhel pohledu a ve výsledku se tak stát šťastnějšími bytostmi. Tímto propojením se sebou můžeme nalézt svou vnitřní harmonii, radost a šířit své vlastní poselství dál.

Pěťour, ale i jiné bylinky najdete v přírodě téměř po celý rok. Přidejte ho k listové zelenině a připravte si chutný salát plný vitaminů

FOTO: ŠÁRKA SOFIE LEDVINKOVÁ

Najdete mě na webu: www.lindamahelova.cz

Ve stopě

ZLATÉ LYŽE

19. 1. 2019

Stopa pro život otevře novou sezónu v Novém Městě

Je to tady. Zajímavé datum si vybrala letošní první akce populárního seriálu v běhu na lyžích, Stopa pro život. Pojede se ve znamení devatenáctky na začátku i na konci data konání.

ořadatelé z SK Nové Město na Moravě ve spolupráci s organizátory seriálu Stopa pro život se po loňské vydařené premiéře rozhodli i letos pokračovat v tradici lyžařských maratonských závodů pro veřejnost, které v minulém století vždy navazovaly na populární Zlatou lyži. Rok 2019 se proto do lyžařského kalendáře zapíše jako 2. novodobý ročník lyžařského maratonu na 50 a 24 a 14 km – Ve stopě Zlaté lyže, který se uskuteční 19. ledna 2019. Start a cíl úvodní akce 9. ročníku série SPŽ je tradičně umístěn do skvěle vybaveného zázemí Vysočina Areny – nejmodernějšího tuzemského stadionu pro biatlon a běh na lyžích. Kromě hlavních tratí jsou připraveny také dětské závody v zázemí areálu, nebude chybět půjčovna běžkařského vybavení i jedinečný doprovodný program pro celou rodinu. Historie Zlaté lyže Českomoravské Vysočiny sahá do 30. let minulého století. Místní rodák, Jílek z Rovečného, během schůzky v Praze prohlásil, že je třeba něco podniknout

pro zapadlý kout Vysočiny. A hned vzápětí složil zlaté dukáty na výrobu první zlaté lyže. Vynikající nápad a peníze tedy rozhodly o vzniku známého závodu, který má jednu z nejdelších tradic na světě. Závod se poprvé jel 6. a 7. ledna 1934! Zlatá lyže patří od těch dob k nejvýznamnějším lyžařským závodům v NMNM, ať už se konala jako Světový pohár, mistrovství republiky, či jiný významný závod. Novoměstsko je vyhlášeným cílem nejen pro elitní závodníky, ale i pro amatérské vyznavače běžeckého lyžování. To je také důvod, proč brzy na profesionální Zlatou lyži navázaly lyžařské maratonské závody pro rekreační závodníky na běžkách. Jejich historie byla v 80. letech přerušena, aby od roku 2018 opět pokračovala v režii seriálu SPŽ. Nádherné sportovní prostředí s fantastickým zázemím a skvělými službami seriálu, profesionálním přístupem organizátorů, možností úschovy sněhu z předchozí sezóny, umělého zasněžování a dobře přichystané stopy – to vše můžete očekávat třetí

lednovou sobotu v Areně a jejím okolí. Pro nejmenší jsou přichystané samostatné dětské závody. Pro běžkaře, kteří se na závodění necítí, ale rádi do bílé stopy vyrazí v pomalejším tempu, je určena vyjížďka na úzkých prkénkách po okolí se zkušeným instruktorem. V rámci doprovodného programu si můžete při moderované prohlídce prohlédnout zázemí stadionu, které využívají největší zahraniční i české hvězdy oblíbených zimních sportů. Další libůstkou netradičního programu pro celou rodinu je možnost osobně vzít do ruky biatlonovou malorážku a vyzkoušet si střelbu na biatlonové střelnici pod vedením místních trenérů. Stejně jako na všech dalších 4 akcích Stopy můžete očekávat příjemné útočiště ve vyhřívaném zázemí. V místě lze využít převlékárnu, úschovnu lyží a oblečení, kvalitní teplé jídlo a pití je v ceně startovného. Nejrychlejší běžci převezmou na stupních pěkné ceny. Přijeďte otevřít sérii závodů Stopa pro život 2019 do Nového Města na Moravě!

MAG ČEKÁNÍ NA SNÍH

Mrazivá

pravda Divoké husy vysoko nad hlavou, zformované ve vzorném véčku. Letí pozdě, mají naspěch. Ledový vítr se točí, dny se dál krátí. Nové roční období doráží se studeným severním větrem – stejným, od kterého husy spěšně odlétají pryč. Ještě pár husích skřeků, než i poslední zvuk spolkne poryv větru a jejich symetrická flotila pozvolna zmizí v mracích, nadobro. Text: Tom Řepík Foto: SNOWbiz

od nimi na zemi si něco mrzutých lidí pro sebe utrousí, jak nesnáší tu zatracenou zimu, a v hlavě si začnou plánovat dovolenou někde u moře. Nebo o ní aspoň snít. Starý myslivec se zahledí do oblak a zkušeně usoudí, že může přijít čerstvý poprašek, po němž se bude stopovat vysoká jedna radost. Zakývá hlavou a spokojeně se usměje; ví své. Lyžař denně kontroluje předpověď na Norech, kde jakmile spatří piktogramy vloček, zakření se jak dítě o Vánocích. Okrová krajina dnes, bílá už možná zítra? Po celé zemi pod kabonící se oblohou tisíce lyžařů potichu čekají na sníh. Přejí si ho,

vzývají jej, sní o něm. Jejich tak dlouho zadržovaná touha pálí jak žhavé uhlíky emocí. Počkat ale. Ne tak rychle. Zastavme se na moment a zamysleme se. Uvědomme si důležitou věc, než se uvidíme na čerstvém sněhu: začít to musí mrazem. Bez mrazu, mrazu tvrdého jak kámen, žádné lyžování nikdy mít nebudeme. Než spadne sníh, potřebujeme mráz. Tuhý, hluboký mráz. Jen tím to všechno může opravdu začít. Doufejme si tedy v časný a hojný sníh, to ano. Ale nejdřív si přejme mráz. Vyvedený začátek lyžařské sezóny si kdekdo spojuje se sněžením, ale ve skutečnosti by to tak být nemělo. Běžkařská sezóna –

koneckonců i všechny ostatní lyžařské – musí začít zemí zmrzlou na žulu. Bez promrzlé země nebudeme mít lyžařsky nic, i kdyby sněžilo ostošest – protože na teplé, nedostatečně promrzlé zemi se sníh bude odspodu měnit ve slizkou břečku a ta bude cestovat sněhovou vrstvou dál vzhůru. Země bude fungovat jak oheň, který dřív či později roztaví všechnu sněhovou pokrývku nad sebou. Čerstvý sníh bude tát zevnitř, jako by byl v horečce. Zato pořádně zmrzlá zem dokáže vytvořit jakýsi nárazník, mantinel, skrz nějž teplota z hloubi země nikam výš neprostoupí. Mráz je základním stavebním kamenem pro kvalitní sněhovou pokrývku, jež se dokáže udržet a být k lyžařskému užitku. Čerstvý sníh na nedostatečně studené zemi nemá šanci. Ano, přesnadno nás naláká na svůj třpyt a svěží bělobu, vytáhne nás ven. Je to však klamavá iluze, jak vábení bájných mořských panen; tenhle sníh nevydrží. Položte na takový sníh lyži a stoupněte na ni – zanedlouho se proboříte do trávy, klacků, hlíny a kamení. Rychle pochopíte bláhovost klamavé iluze sněhu spadlého na nepromrzlou zem. Natátá břečka bude zadržovat teplo od země pod termoizolací čerstvě napadlé vrstvy sněhu. Dokud nepřijde slušný mráz, lyžaři se můžou takovým marastem brodit celé týdny. Rolba při pokusech nepromrzlý povrch upravit bude zapadat do močálu neodhadnutelného pod zdánlivě celistvou bílou přikrývkou; její fréza i pásy budou tahat na povrch kamínky a hlínu. Pokud není dostatečně promrzlá zem, nikdy nedostaneme dostatečně tvrdý, kvalitně upravitelný povrch. Nemožné. Močály rašelinišť, které svrchu neuzavře tuhý mráz, budou zadržovat teplo ze země jako rezervoár a uvolňovat jej celou zimu. Na jejich povrch může napadnout čerstvý sníh, vespod však zůstane teplá bažina bažinou. Nemožné upravit, nedoporučené zkoušet projíždět na lyžích. Země, která dostatečně nezmrzne, mění jakýkoli napadlý sníh v opuklou fasádu, pod níž je ukryt nahnilý základ. Jakmile se teplota země zvýší, sníh odspodu roztaje. Vodní hladiny, jež souvisle a pevně nezmrznou, nikdy neudrží kvalitní sněhovou pokrývku; nesouvisle a nedostatečně zamrzlé plochy vždy změní sníh

v břečku, přinejlepším. Vjeďte na takovou břečku lyžemi a na skluznici se vám okamžitě utvoří tlustá vrstva ledu. Bez mrazu není žádných lyžařských hodnot ani jistot. Všichni si přejeme svou sezónu odstartovat na čistě bílém, krásně upraveném povrchu, možná lehce počechraném větrem a usazeném sluncem. Tohle celé ale až potom. Nejdřív potřebujeme vidět hnědou zem a všechno podzimní bláto ztvrdnout na

beton. Je to jako se vším ostatním v lyžování: dovednosti vycházejí z bezchybně zažitých základních pohybů; vytrvalost vychází z trpělivého objemového tréninku; rychlost zas z dokonale ovládnuté techniky. Všechno jsou to základy. Stejné platí pro kvalitní sněhový povrch: vespod musí mít pevný základ ze zmrzlé země. Většinu sněhové sezóny lyžaři věci jako hlínu, kamení, bláto – dokonce zmrzlou zem – neradi vidí, nesnáší. Protože kdykoli na něco z toho najedou lyží, cítí to, slyší to – a jakoby je to škráblo u srdce, nejen dole na skluznici. Jejich radost a optimismus se rázem pomenší směrem k nevrlosti. Nečistoty ve sněhu jsou prokletím všech lyžařů všech disciplín. Ale teď, zkraje zimy, tuhle samou hlínu potřebujeme vidět zmrzlou. Potřebujeme stejně naléhavě, jako budeme potřebovat sníh, aby následoval. Z hlíny ať se nejdřív stane bláto a bláto ať pak promrzne do tvrdosti skal. Žádnou estetiku nehledáme, žádnou nepotřebujeme. Jen ať to ošklivé bláto se všemi svými nečistotami, klacíky a kamínky uvnitř zmrzne

na kost. Zkrátka pevný základ, v pravý čas. Nic víc ani míň. Ten pravý čas teď pomalu přichází. Kéž by už byl někde za rohem. Střídání ročních období, hejna opozdilých hus táhnoucích na jih. Na ježky, netopýry i žáby přichází doba hibernace; tlukot srdce se jim zpomalí tak, až člověk nepozná, zda jsou vůbec naživu. Zem je klidná, studená jak smrt. Golfisti si sbalí náčiní a zmizí někde v teplém pásmu. Nimrodi už trpělivě číhají. A lyžaři – jejich oči jsou rozsvícené, tvář připravená nastavit se studeným severním větrům přinášejícím poselství včasné zimy. Snad to letos klapne a bude dost sněhu. Snad. Ale nejdřív tuhý mráz, prosím. Listopad. Konečně první opravdu mrazivá noc, až do rána mrazivá. Hladiny ploch poprvé pokusně zamrzají; tvoří se na nich souvislé tabule tenkého ledového skla, hlučně praskají, prolijí se vodou a znovu zkouší zamrznout. I zem pomalu mrzne – ta ale klidně, bez dramat prasklin a pukání. Žádné pohyby a zvuky, jen pevné promrzání odshora dolů. Vrchní porostlý povrch země ztuhne, povadne, zatáhne se, začne promrzat do hloubi kořenů zhnědlých stvolů rostlin. A stále níž. Tiše, nevyhnutelně. Chlad a mráz prostupuje zemí do morku jejích kostí. Snad nenápadně, však jistě a silou, jíž se nic a nikdo nevzepře. Dole, hluboko pod zemí, podchlazení obojživelníci skoro nedýchající, jejich srdce téměř nepulsu-

Ten pravý čas teď pomalu přichází. Kéž by už byl někde za rohem. jící. Nahoře nad nimi rozhicovaní lyžaři, dech sotva popadající, srdce o překot bijící. Jednoho dne konečně dostaneme bláto zmrzlé na kost. Snad. Jako pevný základ pro nové stavení. Země ohlásí, že je připravena. Odteď jakýkoli sníh už neroztaje. Nová sezóna může začít.

MAG NA CESTÁCH

Livigno

Text: Ondrej Tuka

– město nepřeberných možností

Chcete někam vyrazit na „první sníh“, nebo chcete jen prožít příjemnou dovolenou ve slunečných Alpách? Na následujících řádcích vám přiblížíme jedno z nejznámějších italských lyžařských středisek – italské Livigno, které vám těžké rozhodování usnadní, protože vyhoví ve všem a každému.

ivigno je město rozkládající se v italské provincii Sondrio v oblasti Lombardie. Najdeme ho v údolí řeky Aqua Granda, na které je vybudována vodní nádrž Lago di Livigno. V minulosti byla tato oblast osídlena zemědělci. Až po vybudování potřebné infrastruktury došlo ke změně charakteru obce a z oblasti se stalo významné lyžařské středisko a centrum cestovního ruchu. Livigno nabývá na atraktivitě také tím, že oblast, v níž se nachází, je bezcelní zónou.

FOTO: RADIM HARTL

73 Italské Livigno je horské městečko, které se může pyšnit ideálními podmínkami jak pro běžce na lyžích, tak pro sjezdaře

Závody 30. listopad 2018:

týmový prolog 15 km klasicky (pouze pro nahlášené týmy ve Visma Ski Classics)

1. prosinec 2018:

La Sgambeda 35 km volně (pro veřejnost)

2. prosinec 2018:

individuální prolog 30 km klasicky (pouze pro elitnízávodníky z Visma Ski Classics)

3. prosinec 2018: Mini Sgambeda

FOTO: RADIM HARTL

žít nejrychlejší trasy Mnichov–Seefeld–Nauders a Zernez. Lyžaři z Moravy mají nejrychlejší trasu po ose Vídeň–Salzburg–Nauders a Zernez. Vzdálenost z Prahy do Livigna je přibližně 660 km a cesta se dá zvládnout za přibližně 8 hodin. V městečku je velké množství ubytovacích zařízení různé cenové kategorie. Můžete si vybrat z široké nabídky hotelů, apartmánových domů nebo se ubytovat v kempu. Lyžařský stadion se nachází prakticky v centru města. Nejkratší okruh na stadionu měří 1,2 km, s výjimkou dvou kopců je rovinatý a díky dostatečné šířce jsou tratě vhodné pro nácvik techniky. Pokud je v údolí dostatek sněhu, nemusíte se bát, že budete někomu překážet. Celkově zde lze využít 30 km běžeckých tratí. Ta nejdelší vede směrem k průsmyku Forcola a měří

Livigno se rozprostírá v údolí řeky Aqua Granda, na které je vybudována vodní nádrž Lago di Livigno

Do střediska je možné dostat se třemi cestami vybudovanými pro silniční dopravu. Asi nejvyužívanější je celoročně otevřený zpoplatněný tunel Munt la Schera, který spojuje Itálii se Švýcarskem. Další možnost přístupu do Livigna je přes průsmyky Foscagno a Eira z italského nitra. Tato horská sedla jsou většinou otevřena celoročně. Jediná dopravní dostupnost do centra, která je možná pouze v létě, a když je málo sněhu i v zimě, je průsmyk Forcola nacházející se na jihu od Livigna. Pro lyžaře z Čech je nejvhodnější vyu-

zhruba 25 km. Tak jako ostatní střediska i Livigno řeší v posledních letech problémy s nedostatkem sněhu na začátku zimy. Domácí si vzali příklad z ostatních lyžařských center, a proto skladují přes léto sníh na jedné velké hromadě na louce, která je přikrytá pilinami a fólií. V srpnu se část sněhu využije na místní závody, ale většina se použije až na podzim na tratě pro běžecké lyžování. Místní se snaží konkurovat severským zemím a vytváří podmínky, které přitahují různé lyžařské kluby ze střední Evropy a odrazují

je od daleké cesty na sever. Zimní sezóna tu totiž poslední dva roky začíná již v polovině října! Díky zásobám z předchozího zimního období je připraven 800 m až 1 km dlouhý okruh, který se postupně rozšiřuje. Na rozdíl od severských zemí jsou tratě pro běžecké lyžování bez poplatku. V srpnu se z uložených zásob sněhu upraví hlavní ulice v samém centru města a koná se zde večerní závod Trofeo delle contrade. Obyvatelé městských částí se oblečou do tradičního oblečení a na historických lyžích soutěží

FOTO: ONDREJ TUKA

MAG NA CESTÁCH

Poslední roky čekali Italové na listopadový sníh marně. Nyní těmto problémům předcházejí a přes léto uskladňují sníh zakrytý pilinami a fólií. Začátek lyžařské sezóny tak mohou garantovat již od půlky října

mezi sebou. Jde hlavně o zábavu a zpestření letní turistické sezóny pro návštěvníky města. Tohoto závodu se však účastní i hvězdy běžeckého lyžování a biatlonu jako např. Petter Northug nebo Dorothea Wiererová. Livigno je však proslulé svým závodem pro běžce na lyžích. Od roku 1990 se tu každoročně počátkem prosince koná La Sgambeda. Trať závodu, v případě vhodných sněhových podmínek, vede ze stadionu celým údolím až ke kapli, ležící nedaleko průsmyku Forcola, a zpět do údolí na stadion. Při nedostatku sněhu organizátoři připravují 6 km dlouhý okruh, který závodníci absolvují 5x, aby byla zachována původní

účastnit pouze závodů klasickou technikou, ale Italové bruslení milují natolik, že se organizátoři museli opět vrátit k původní tradici. Pro děti je každoročně připravený závod Mini Sgambeda, v rámci níž absolvují trasy dlouhé od 1 do 6 km. V případě, že jste vyzkoušeli všechny trasy pro běžecké lyžování, můžete využít některé ze 115 km sjezdových tratí. Sezóna tu trvá od konce listopadu do května, takže je jen na vás, kdy si zvolíte termín návštěvy. Na regeneraci můžete využít wellness Aquagranda. Pro společenské vyžití je každý večer otevřený např. Bivio Club přímo v centru města.

Celkově se zde nachází 30 km běžeckých tratí. Ta nejdelší vede směrem k průsmyku Forcola a měří zhruba 25 km. délka trasy. Závod je součástí série Visma Ski Classics, proto se na trati setkávají největší hvězdy dálkového lyžování. Na přelomu listopadu a prosince se zde pojedou tři závody, v pátek a v neděli klasickou technikou, ty budou součástí Visma Ski Classics a v sobotu tradiční La Sgambeda volnou technikou. V posledních letech se mohli závodníci

Kromě předsezónní přípravy běžců na lyžích, především z ČR, Slovenska, Itálie, Německa, Rakouska, je Livigno díky vyšší nadmořské výšce také častým cílem ostatních sportovců, kteří zde absolvují tréninkové kempy. Tuto destinaci využívají například veslaři, včetně Ondřeje Synka, rychlobruslařka Martina Sáblíková a další. V létě Livigno nabízí

různé terény pro tréninky na kolech od rovinatých cyklostezek, vedoucích přes celé Livigno, až po náročnější traily nad městem. Hory, obklopující město až do výšky 3 000 m n. m., poskytují návštěvníkům mnoho možností pro provozování vysokohorské turistiky. Už víte, kdy si naplánujete cestu do Livigna?

Kontakt na informační kancelář info@livigno.eu Tel.: +390342 977800 Informace o otevření/uzavření průsmyků v okolí Livigna: www.livigno.eu/i-passi

Ondrej Tuka Slovenský závodník v běhu na lyžích

52. ČEZ JIZERSKÁ 50 8.–10. ÚNOR 2019

Í N B O S O J MŮ D O V Á Z hlavní institucionální partneři

hlavní partneři

mediální partner

TOU HA TOMÁŠ 0 5 : 51 : 1 9

generální mediální partner

hlavní mediální partner

marketingový partner

institucionální partner

partneři

ROZJEĎ ZIMU NA BEŽKÁCH!

BEDŘICHOVSKÝ NLM 4.–5. 1. 2019

KAŠPERSKÁ 30 19.–20. 1. 2019

ORLICKY MARATON 2.–3. 2. 2019

ČEZ JIZERSKÁ 50 8.–10. 2. 2019

KARLOVSKÁ 50 15.–16. 2. 2019

JELYMAN 23.–24. 2. 2019

SERIÁL ZÁVODŮ SKITOUR 2019 hlavní partneři

generální mediální partner

mediální partner

marketingový partner

MAG

Jizerská není jen

50km

zvolte si kratší trať

Je na vás 50 km příliš? Tak vyrazte klasikou na poloviční trať nebo si zkuste rodinnou desítku. A pokud vyznáváte raději volný styl, pak pro vás máme trasu na 30 kilometrů. Přihlaste se včas, zážitky ze srdce Jizerských hor si odvezete z jakékoliv trati.

Volkswagen Bedřichovská 30 – 30 km volně

Jediný dálkový závod Jizerské 50, který se jede volnou technikou. Během třiceti kilometrů nastoupáte 504 metrů a dostanete se až do nadmořské výšky 1 000 metrů. Z Bedřichova vede trať přes Novou Louku, okolo Josefodolské přehrady, přes Kristiánov, Čihadla či Hřebínek.

Mini Jizerská Pojišťovny VZP

Chystáte se na Jizerskou 50 s rodinou a nevíte, jak zabavit nejmenší členy domácnosti? Přihlaste je na dětské závody, dle věku si mohou vyzkoušet trať na 300, 500, 1 000, 2 000 nebo 3 000 metrů. A aby pilovali od mala techniku, jede se klasicky.

NYČ SPORT SPRINT – 1,5 km soupaž

Výzva pro všechny, kteří si věří na kratší vzdálenosti a umí pořádně řezat zatáčky. Závod se jede nově celý na stadionu v Bedřichově. Účastníky čekají tři 500metrové okruhy s otočkou za pomníkem v atraktivní atmosféře za umělého osvětlení. Start kvalifikace je intervalový, následuje ženské a mužské finále s hromadným startem.

Hervis Jizerská 25 – 25 km klasicky

ČT Jizerská 10 – 10 km klasicky

Závod ČT Jizerská 10 je každým rokem populárnější, kapacita 700 závodníků byla loni naplněna s předstihem. Na jeho start se často staví rodiny s dětmi či lyžařští nadšenci, pro které je to první závod v životě nebo si ještě na větší porci kilometrů netroufají. Abychom těmto závodníkům umožnili co nejbezpečnější podmínky při závěrečném sjezdu od Buku, odklonili jsme poslední kilometr souběžně startujícího závodu Hervis Jizerská 25 po závodní pětikilometrové trati.

Poloviční distance Jizerské 50 je přesně pro ty, kteří si zatím nevěří na celých 50 kilometrů. Stejně jako při nedělním závodě účastníci vyrazí na Novou louku a Kristiánov, dále pokračují na Rozmezí a u Čihadel se odpojí směrem na Krásnou Máří a Hřebínek. Trasa je sice oproti hlavnímu závodu poloviční, zážitek z ní ale poloviční určitě není!

ČEZ Jizerská 50 – 50 km klasicky

4 800 závodníků, 50 kilometrů, tři desítky národností, jedinečná atmosféra, to vše a mnohem více je jeden závod: Jizerská 50, při které si každý píše svůj osobní závod! V roce 2019 se uskuteční už 52. ročník, buďte u toho a vydejte se na trať s celkovým převýšením 937 metrů, při níž projedete celý hřbet Jizerských hor od Bedřichova až po Jizerku a zpět.

Jizerská firemní RAUL – štafeta 4× 3 km

Pracujete ve firmě, která by se chtěla stát součástí slavné Jizerské 50, máte kolem sebe partu nadšených kolegů, kamarádů, příbuzných, kteří by chtěli společně zažít atmosféru Jizerské přímo ze stopy? Pak je čtyřčlenný štafetový závod ideální volbou, každý úsek měří tři kilometry a jede se libovolným stylem.

MAG

POZNEJ ČESKO,

rozjeď zimu na běžkách Je to tady. Horské oblasti hlásí první sněhovou nadílku a nejednoho lyžaře při pohledu na bílé vrcholky napadá, jak letos stráví zimu. Možností je nespočet, ale jedna z nich vyniká. Závody v těch nejkrásnějších českých horských oblastech a komfortní zázemí nabízí SkiTour. Na největší sérii běžkařských závodů v České republice běží registrace již od léta.

ezáleží na tom, jestli jsi lyžař začátečník, nebo už jsi několik sezón prolyžoval. Na SkiTour si totiž každý najde to svoje, ať už přijedeš sám, s rodinou nebo s partou přátel. Rodiče nejmenších lyžařů jistě ocení Mini SkiTour. Na každém závodě mohou děti do 14 let poměřit síly se svými vrstevníky nebo zkrátka jen najít lásku k bílé stopě. Všechny závody Mini SkiTour se jedou klasicky. Rodiny s dětmi také mohou vyrazit na trať desetikilometrových závodů. Ty se také jedou klasicky a kromě rodin s dětmi jsou ideální i pro dospělé, kteří chtějí okusit závod, ale 30 nebo 50 kilometrů je na ně přeci jen ještě hodně.

Volně nebo klasicky

Ať už jsi zapřisáhlý klasik, nebo fandíš svižnějšímu bruslení, SkiTour nabízí závody pro všechny. Závody pro děti a na 10 km se jedou klasicky, ale od delších tras už si ve většině závodních lokalit můžeš vybrat, jestli pojedeš závod klasicky, volně nebo zvládneš během závodního víkendu obojí. Například Bedřichovský Night Light Marathon si od loňska můžeš zajet volně v pátek a na stejnou trasu se v sobotu vydat i klasicky.

S partou na hory

V pátek nechat město za zády a vyrazit s přáteli na víkend v horách. V zasněžené krajině můžeš vypnout a odpočinout si od dnešní uspěchané doby. Pokud ale potřebuješ i ve chvílích volna určité napětí, přihlas se s přáteli do týmové soutěže. Tým musí čítat minimálně dva členy, horní hranice ale není nijak omezena. A čím větší tým, tím větší zábava, ne? Na konci sezóny jsou nejlepší týmy celkového hodnocení vyhlášeny a oceněny.

Nejkrásnější místa republiky

SkiTour není jen Jizerská 50, jde o 6 závodních víkendů, 5 krásných lokalit. Poznej zimní Jizerky, Šumavu, Orlické hory, Valašsko a Jeseníky. Každé místo je svým způsobem jedinečné. Jizerské hory se představí hned dvakrát a pokaždé v jiném světle. Doslova. Běžkařskou sezónu otevře Bedřichovský Night Light Marathon. Ten, jak jeho název napovídá, startuje po setmění a závodníkům nabízí magickou atmosféru Jizerských hor osvícených pouze září čelovek a svitem měsíce. Jizerskou 50 a její 52. ročník snad ani není třeba představovat. V únoru Bedřichov takřka nežije ničím jiným než tradičním laufařským závodem, na který se sjíždějí závodníci z celého světa. Nejkrásnější místa Šumavy si budeš moci prohlédnout z trasy Kašperské 30. Ta startuje z lyžařského stadionu na Zadově a podstatnou část závodu vede přímo Národním parkem Šumava. Orlický maraton láká na své členité tratě. Nečeká tě žádný táhlý stoupák, ale trasy vedoucí podhorskými loukami pod Šerlichem tě potáhnou tu nahoru a hned zase dolů a závod tak odsýpá pěkně svižně. Vřelé uvítání čeká závodníky ve Velkých Karlovicích na Karlovské 50. Nádherné prostředí dalo vzniknout přezdívce „Valašská Marcialonga“. Frgály, startovní výstřel od valašských portášů a neuvěřitelně vřelá atmosféra, to jsou velká lákadla Karlovské 50. Sezónu tradičně zavírá JeLyMan na pomezí Hrubého Jeseníku, Rychlebských hor a Kralického Sněžníku. Jesenický lyžařský maraton startuje od horské chaty Paprsek, kde určitě ochutnej vyhlášené borůvkové knedlíky. Trasa závodníky z části vede i po polské straně hranice a nabízí úchvatné výhledy do okolí.

79 V zázemí pohodlně

SkiTour se o své závodníky ráda a dobře stará. V zázemí nalezneš velkokapacitní vyhřívaný stan, který přiveze hlavní partner seriálu Volkswagen Užitkové vozy. Uvnitř stanu se můžeš nejen hezky v teple převléci, ale také ti zde uschovají tvé věci. Až se vrátíš z trati, převlékneš se zase v teple do suchého. Správná máza může být pro někoho skoro až černá magie. Kolikrát si s tím, jak namazat, lámou hlavu i ti největší profesionálové. Na závodech SkiTour ale můžeš hodit starosti o mázu za hlavu a nechat si lyže připravit od odborníků ze Swix. Jejich stánek najdeš vždy v zázemí závodu. Jen prosíme: měj lyže očištěné a připravené a také přijď raději dřív. Mazání od profíků si můžeš rezervovat i v rámci registrace online. Bojíš se, že by ti na trati mohly dojít síly? Na občerstvovacích stanicích o tebe bude posta-

Stručně o SkiTour

• 12. ročník

• 6 závodů – největší seriál v České republice • 5 lokalit napříč celou republikou • přes 10 tisíc závodníků • komfortní zázemí a špičkový servis • www.ski-tour.cz

Proč je SkiTour pro každého?

• Nejkratší trasy na 10 km jsou připravené i pro úplné začátečníky •S nadná dostupnost z Prahy i dalších větších měst • Profesionální servis dostane každý nehledě na výkonnost • Široká nabídka závodů různých distancí po celé ČR

Bedřichovský Night Light Marathon Kde: Bedřichov, Liberecký kraj Kdy: 4.–5. ledna Jak: 10 km klasicky, 17,5 km klasicky/volně, 30 km klasicky/volně Proč: magická atmosféra nočních Jizerek

Kašperská 30 Kde: Churáňov, Jihočeský kraj Kdy: 19.–20. ledna Jak: 10 km klasicky, 30 km klasicky/volně Proč: Trasa vedoucí NP Šumava a kolem skokanského můstku

Orlický maraton Kde: Deštné v Orlických horách, Královéhradecký kraj Kdy: 2.–3. února Jak: 10 km klasicky, 20 km klasicky/volně, 40 km klasicky

ráno, ale rozhodně se vyplatí důkladná příprava. Na stánku odborníků na výživu Enervit si můžeš zakoupit vše, co se ti může na trati hodit navíc a s čím bude tvůj výkon lepší a také příjemnější: energetické tyčinky, gely, tablety, k dispozici jsou rovněž balíčky šité přímo na míru. A doporučujeme myslet i na regeneraci – u Enervitu ti rádi poradí, co si dát hned po závodě, ať svaly tolik nebolí… Malí lyžaři nemusí jen závodit. Je pro ně připraven i Hervis dětský park, kde si pod dohledem trenéra vyzkouší například ježdění na sněhových překážkách a vypilují techniku. S Hervisem se budeš moci také rozcvičit před závodem, abys na trať vyjel zahřátý a mohl podat co nejlepší výkon. Ať už vyrazíš na desítku nebo na maraton, po každém sportovním výkonu vyhládne. A proto se můžeš na každém ze závodů SkiTour těšit na teplé občerstvení v cíli. Prober u jídla svou závodní strategii či víkendové zážitky s přáteli. Nikdy nevíš, co se může stát, a proto pro SkiTour připravil její hlavní partner Pojišťovna VZP úrazové pojištění pro všechny závodníky zdarma. Všechny starosti tak můžeš při nadcházejících závodech hodit za hlavu. Pojištění získávají automaticky všichni účastníci závodů.

Proč: svižná a členitá trasa, kvalita ověřená dlouhou tradicí (již 36. ročník)

Jizerská 50 Kde: Bedřichov, Liberecký kraj Kdy: 8.–10. února Jak: noční sprint soupaží, 10 km klasicky, 25 km klasicky, 30 km volně, 50 km klasicky Proč: legendární tuzemská běžkařská akce, hvězdy běžeckého lyžování, závodníci z celého světa

Karlovská 50 Kde: Velké Karlovice, Zlínský kraj Kdy: 15.–16. února Jak: 10 km klasicky, 25 km klasicky, 50 km klasicky Proč: nádherné prostředí Valašských Beskyd, „valašská Marcialonga“, frgály

JeLyMan Kde: Chata Paprsek, Staré Město pod Sněžníkem, Olomoucký kraj Kdy: 23.–24. února Jak: 10 km klasicky, 20 km klasicky/volně, 40 km klasicky Proč: nádherné výhledy, borůvkové knedlíky na Paprsku

MAG CESTOVÁNÍ

Na ostrově je většina silnic ve výborném stavu, což je pro jízdu na kolečkových lyžích ideální

Všude dobře,

Text: Adéla Boudíková Foto: archiv autorky

na Mallorce nejlíp

V podzimním chladném a deštivém počasí by ven ani psa nevyhnal. Sice se tato pranostika používá zřejmě jen u nás, ale Norové a Švédi to mají s počasím ještě horší. Byli to právě oni, kteří přišli jako první s nápadem podzimního cestování za teplem na jih, na cyklisty oblíbený španělský ostrov Mallorca, a tam potrénovali na kolečkových lyžích.

si většina z vás zaznamenala, že se dálkové běhy na lyžích za poslední roky změnily. Místo klasické techniky se jezdí soupaží, a to nahrává do karet laufařům. Nemusí tolik pilovat techniku odrazu na lyžích na alpských ledovcích, nebo kroužením na malém okruhu v lyžařském tunelu, ale stačí jim kolečkové lyže, na kterých se soupaž jezdí velmi podobně jako v zimě na lyžích. Jenže v říjnu už to není žádná sláva, kluzký asfalt, zima a často i déšť.

Na kolečkových lyžích při 20–30°C teplotách, s možností vykoupat se v létem prohřátém moři a ještě nasát poslední sluneční paprsky před dlouhou a náročnou zimou… To jsou obrovské benefity, které nabízí například Mallorca. Bonusem navíc je i ideální profil, který tento ostrov skýtá, od rovin až po náročné a dlouhé výjezdy od mořské hladiny až do 1 400 m n. m. Všechny výhody Mallorcy docenil například i náš skvělý cyklista Zdeněk Štybar a pořídil si na ostrově dům, kam si několikrát za rok odskočí. Kolečkové lyže jsou ale na logistiku trochu složitější než kolo, nemají totiž ve většině

případů brzdy. Pokud nemáte k dispozici auto a řidiče a potřebujete kamkoliv dojet „po svých“, tedy kolečkových lyžích, tak je strategicky výhodným bodem městečko Alcúdia. Z ní je možné poměrně snadno absolvovat jak rovinaté, tak kopcovité etapy. Jestliže budete mít řidiče a zapůjčené auto, můžete využít ubytování v okolí hlavního města Palma de Mallorca, nebo prakticky kdekoliv. Jestli nevlastníte kolečkové lyže s brzdami, nemáte k ruce řidiče, který by vás svezl dolů, nebo nejste zdatný ve sjezdech na kolečkových lyžích, radši se severozápadní a západní hornaté části ostrova vyhněte. Sjezdy z hor jsou s ostrými zatáčkami a bývají hodně dlouhé. Ostatní partie Mallorcy jsou prakticky rovinaté. Výhodou kolečkových lyží je možnost širokého výběru koleček, jejichž tvrdost určuje následnou rychlost. Kolečka se dají různě nakombinovat, aby rychlejší lyžař měl pomalejší kolečka (lyže) a naopak. Tím můžete smazat rozdílnou výkonnost jednotlivých sportovců a právě na rovinatých výletech tuto možnost pomalejší jezdci značně docení.

Ubytovacích kapacit je zde celá řada, můžete si vybrat z širokého spektra hotelových resortů, kde je zajištěna i strava. Jakmile „spadnete“ na ostrově pod čtyři hvězdičky, počítejte s tím, že moře může být od ubytování vzdálené až jeden kilometr (což vám pěšky po 4 h tréninku přijde docela daleko) a budou zde bydlet zejména společensky aktivní hosté (průměrná váha se pohybuje kolem 100 kg a nebrání se alkoholu). Vyplatí se objednat zájezd včetně letenky, jízdenky autobusem do místa ubytování a stravy all inclusive, přičemž německé cestovky, které pobyty nabízejí, cenově vycházejí levněji než jakékoliv jiné. Deset nocí pobytu (s odletem z Vídně nebo Mnichova) můžete při včasném objednání sehnat už za 12 000 Kč na osobu. Mallorca je proslulá zejména mezi cyklisty, na lyžaře si zde museli zvykat, zejména policie. První roky se smělo jezdit pouze po cyklostezkách, kterých je jako šafránu. Po srážce norského lyžaře s autobusem byly dokonce kolečkové lyže na ostrově na půl roku zakázány, ale policie byla obměkčena a zákaz zrušen. Lyžaři zřejmě začínají být pro místní ubytovatele zajímavou skupinou LaD_CzechAd_Bleed&Marks_2.pdf 1 16.10.18 08:25 jezdící na Mallorcu na podzim v turisticky „hluché“ sezóně.

Řidiči jsou na ostrově velmi ohleduplní a dostávají velmi vysoké pokuty za jakýkoliv kontakt s cyklistou, váží si totiž svých hostů, díky nimž Mallorca nejen na jaře prosperuje. Najdete zde ale také obrovské množství menších uliček a silnic, kde auto téměř nepotkáte. Jedním z nejhezčích výletů, který můžete na ostrově absolvovat, je přejezd hor z přístavu Sóller přes nejvyšší horu Puig Major (1 436 m n. m.). Od mořské hladiny nastoupáte solidní převýšení a můžete pokračovat směrem na Lluc. Nejen mezi cyklisty je proslulý výjezd ze Sa Calobra a určitě se vyplatí zajet i na nejfotogeničtější výběžek ostrova Formentor v nejsevernější části Mallorcy. V září je moře ještě teplé, v říjnu osvěžující, ale na celodenní koupání je to spíš pro otužilce. Na pláži ale budete téměř sami, což se vám v hlavní sezóně nepoštěstí. Doporučuji vzít si s sebou navíc sportovní náčiní – náhradní bodce na hole, celé hole, případně i kolečkové lyže. Na Mallorce nic

z tohoto vybavení nekoupíte. Půjčit si auto nebo kolo není vůbec žádný problém. Ceny silničních kol se pohybují zhruba od 70 do 150 eur na týden, přičemž záleží na stáří kola a modelu. Půjčovné aut se také liší, poplatek

V září je moře ještě teplé, v říjnu osvěžující, ale na celodenní koupání je to spíš pro otužilce. na den je asi 60 eur, více dní se samozřejmě vyplatí. Ceny pohonných hmot jsou srovnatelné jako u nás a Pandy moc nežerou. Kromě cyklistiky a kolečkových lyží zde můžete provozovat turistiku nebo běh, pro které jsou vyčleněné krásné terénní stezky. Mallorca zdaleka není záležitostí pouze profíků, na ostrově můžete potkat i mnoho hobíků, kteří si chtějí vyrazit na pestrou sportovní dovolenou. Často kombinují relax u moře, kolečkové lyže a silniční kolo a snadno poznají celý ostrov… a opravdu to za to stojí!

běžkařský závod klasickou technikou 30km nebo 65km 19. ledna 2019 w w w.la d i a g o n e la.c h

CO SE DOČTETE V PŘÍŠTÍM ČÍSLE NORDICU

FOTO: STOPA PRO ŽIVOT

V následujícím čísle časopisu NORDIC vám přineseme další zajímavé informace ze světa běžeckého lyžování.

N P

ebudou chybět rozhovory se současnými osobnostmi z běžecké stopy, ale také zavzpomínáme, a to na lyžařskou legendu Billa Kocha. Běžci na lyžích z Prahy to nemají s tréninkem a závoděním vůbec jednoduché, ale v čem tkví jejich silné stránky?

FOTO: ACHENSEE TOURISMUS

okračovat budeme i v seriálu o historii výroby lyží v Podkrkonoší. V současnosti frčí no-wax lyže, které nemusíte mazat stoupacími vosky, ale ani na ně byste neměli zapomínat a věnovat jim svou péči.

právný pitný režim sportovce je základem efektivního tréninku a dobrého výsledku v závodě. Dozvíte se také, jak rozvíjet obratnost nebo jak posilovat horní končetiny. Znovu zažijete provoněný den s Lindou či se můžete inspirovat, jak děti chválit a jak je motivovat k závodění.

ožná vám také pomůžeme ve výběru destinace, kam vyrazit za sněhem nejen u nás, ale i v zahraničí.

Předplaťte si NORDIC! Předplatné je nejlevnější a nejpohodlnější cesta, jak se pravidelně dostat k časopisu NORDIC. Každý nový NORDIC vám dorazí domů bez časové prodlevy, a máte tak jistotu, že o žádný nepřijdete. Navíc v hodnotě předplatného získáte bonusové SNOWbony, které si můžete střádat nebo rovnou utratit v e-shopu SNOW.cz. Kolekce SNOW, z níž mohou držitelé SNOWbonů vybírat, čítá přes 50 tematických položek od literatury přes funkční prádlo a lyžařské hole až třeba po nordicmag.cz sjezdové lyže. NORDIC vychází čtyřikrát za sezónu (od října do února) a roční předplatné vyjde na pouhých 190 Kč!

ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

NOVINKY!

Seznamte se s novými přístroji Suunto 9 Baro. Seznam autorizovaných prodejců najdete na www.suunto.com

Pro špičkové běžkaře, kteří potřebují maximální výkon. Velmi lehká lyže byla vyrobena díky spolupráci techniků od Salomonu a sportovců. Závodníci na lyžích S/LAB CARBON SKATE YELLOW získali 3 ze 4 top pozic na mistroství světa v Lahti na trase 50 km. Více naleznete na www.salomon.com

Výhradní dovozce a distributor pro ČR a SR: AMER SPORTS Czech Republic s. r. o.