NORDIC 45 - únor2018 by SLIM media s.r.o.

Petter Eliassen

– rozhovor se slavným laufařem

www.nordicmag.cz

Martin Jakš – vrátí se mezi světovou elitu?

Klasická technika

– současné trendy v tréninku dětí

JAK SPRÁVNĚ A JEDNODUŠE PŘIPRAVIT LYŽE

Cena: 59 Kč | 2,49 €

NORDICmag 45 únor 2018

KRÁSY HŘEBENOVKY LIPENSKA

FUTURE AT PL AY Běžecké lyžování vždy vyzývá k překonávání dalších sportovních hranic. Díky intenzivní spolupráci techniků od Salomonu a sportovců ze světového poháru byla kolekce S/LAB rozšířena o karbonovou lyži, botu a klasické vázání se systémem Prolink.

NOVINKY!

Výhradní dovozce a distributor pro ČR a SR: AMER SPORTS Czech Republic s. r. o.

Seznamte se s novými přístroji Suunto Spartan Trainer Wrist. Seznam autorizovaných prodejců najdete na www.suunto.cz

OBSAH 3

NORDICELITE 6 PROJEDE PETTER ELIASSEN JEŠTĚ NĚKDY CÍLEM? O závodní kariéře jednoho z nejúspěšnějších laufařů posledních let 8 VRÁTÍ SE MEZI SVĚTOVOU ELITU? O naší jedničce v běhu na lyžích Martinu Jakšovi 12 S PETREM VAKOČEM NEJEN O CYKLISTICE Jsou běžky vhodným tréninkovým doplňkem cyklisty? 14 PŘEDSTAVUJEME TALENTY Ondřej Mánek a Marta Slonková

NORDICUNIVERZITA 16 TRÉNOVÁNÍ SILOVÉ PŘIPRAVENOSTI III. Pár tipů, jak posilovat 20 KLASICKÁ TECHNIKA Současné trendy v tréninku dětí 24 PSYCHOLOGICKY NA PŘETRÉNOVÁNÍ Co je přetrénování a jak se mu vyvarovat 26 NEJEN O SPORTOVNÍCH BENEFITECH BĚŽECKÉHO LYŽOVÁNÍ Proč je běžecké lyžování vhodným sportem 28 NAHLÉDNĚTE POD POKLIČKU BIATLONU Základní informace o biatlonu 32 JDETE NA MASÁŽ? Základní informace o správné masáži 34 JAK JÍST PŘED SPORTEM Správná strava je důležitým předpokladem kvalitního výkonu 36 JAK SPRÁVNĚ A JEDNODUŠE PŘIPRAVIT LYŽE Příprava lyží na skluz a odraz 40 UMĚLE VYROBENÁ JISTOTA Výroba technického sněhu od A do Z

NORDICMAG 44 TŘÍSTOLIČNÍK – TROJMEZÍ – PLECHÝ Nejvyšší a nejkrásnější hřebenovka Lipenska v zimním hávu 48 ŠTRBSKÉ PLESO Centrum zimních sportů na Slovensku 50 NA BĚŽKÁCH ZA ITALSKOU HISTORIÍ Nejen při závodě Toblach – Cortina 56 JIZERSKÁ 50 A UMĚNÍ: Zapojilo se čtrnáct umělců v čele s Davidem Vávrou 62 LYŽAŘI JISKRY VÍTKOVICE Vzpomínka na oddíl úspěšných krkonošských běžkařů

FOTO: ARCHIV SVAZU LYŽAŘŮ ČR

64 BUDE ZE MĚ ZÁVODNÍK Běh na lyžích pomáhá lidem

Běžecké tratě na rakouském ledovci Dachstein

FOTO: FISCHER

REDAKCE

Milí čtenáři-lyžaři, vidíme a slyšíme to všude kolem sebe, kolik času ze života nám ukrajují různé moderní vymoženosti. Nejen nám, dospělým, ale zejména dětem, jejichž racionální brzdy ještě nejsou zralé. Děti je potřeba vyhnat na čerstvý vzduch do přírody. A těžko budete pro své malé miláčky hledat zdravější pohyb, než je běh na lyžích.

REDAKCE ŠÉFREDAKTORKA Adéla Boudíková

Někteří rodiče vyrazí do stopy se svými ratolestmi sami, jiní je dají do oddílů, aby se jim věnovali vzdělaní trenéři a naučili je nejen správné technice lyžování. Děti si tak užijí řadu kolektivních her a tréninků se svými vrstevníky. Další se pak pokoušejí své potomky trénovat sami – což v případě ambiciózních rodičů často nedopadá dobře a děti místo toho, aby si sport osvojily, si k němu vytvoří averzi.

ZÁSTUPCI ŠÉFREDAKTORKY Petr Socha, Tomáš Gnad GRAFIKA Petr Antoníček Markéta Antoníčková Michal Šindler INZERCE Petr Havelka Veronika Bezpalcová

V rámci oddílů je samozřejmě důležitý správný přístup trenérů. Děti by si měly v první řadě na lyžích „hrát“. I když se to někomu může zdát jako mrhání časem, není lepší způsob, jak se s lyžemi více sžít a získávat lepší pocit pro sníh. Může to ale skrývat některá úskalí. Trenéři někdy mohou přehánět tlak na své šikovné sportovce příliš brzy, v žákovském věku, a upřednostňují je na úkor méně šikovných, ačkoli k dosažení úspěchu v kategorii dospělých vede ještě velmi dlouhá cesta. Vývoj každého dítě je jedinečný, jedno se vyvíjí rychleji než druhé, takže u malých sportovců obvykle nelze porovnávat věkově srovnatelné děti. Nezřídka se stane, že ten, kdo se zdál méně šikovný v žáčcích, dosáhl později skvělých výsledků. Týká se to většiny sportů a dost možná i jiných lidských oblastí: rozhoduje puberta. Člověk by si v té době měl uvědomit, že k úspěchu nestačí pouze talent, ale že se musí systematicky trénovat. Samozřejmě ne každý může a chce být vrcholovým sportovcem. Ale vždy je dobré malé človíčky přivést ke sportu, třeba je přihlásit do oddílu běžeckého lyžování. Dětský kolektiv je sám o sobě jednou z nejsilnějších motivací, krásné vzpomínky a nové zážitky ze společných soustředění si pak každý ponese celý život. A když se povede puberta, je tu dokonce i naděje na sportovní úspěch! Přeji vám pěkné čtení – mimo jiné právě o dětech – a pořád bohatou zimu na sníh! Skol Adéla

DISTRIBUCE Andrea Rosenbaumová Lenka Jarošová INTERNET Adéla Boudíková, Petr Havelka, Tomáš Roba REDAKTOŘI závodní lyžování Tomáš Gnad Martina Chrástková Petr Jakl Tomáš Kálal Jakub Opočenský Marek Pazderský Aleš Suk Libor Vítek Příspěvky, fotografie a názory zasílejte na adresu redakce:

VYDAVATEL SLIM media s.r.o., Husitská 344/63, Praha 3 IČ: 27175511

ADRESA REDAKCE SNOW Husitská 344/63 130 00 Praha 3 – Žižkov redakce@snow.cz ( 222 780 286 JAZYKOVÁ KOREKTURA Kamila Knopová INZERCE inzerce@snow.cz PŘEDPLATNÉ objednávky na www.nordicmag.cz nebo na predplatne@snow.cz Vychází 4x ročně. Toto číslo vyšlo 18. ledna 2018, další vyjde 22. února 2018. MK ČR: E17201, ISSN: 1802-2979 Rozšiřuje PNS a.s. a síť sportovních prodejen. Články označené tímto logem jsou komerční prezentací.

OFICIÁLNÍ PARTNER

nordic@snow.cz

Obálkové foto: Fischer Cena: 59 Kč / 2,49 EUR

PARTNEŘI Šumavský skimaraton Stopa pro život Skitour

A V ČEM VYJEDEŠ TY? CRAFT CHALLENGER Široká rodina softshellových materiálů umožňuje v kombinaci s membránami vyvinout komfortní a funkční produkty s optimálně definovanými vlastnostmi. Taková je i nová bunda Challenger - spolehlivá membrána VentAir na přední části, elastický, prodyšný zadní díl a zvolená míra zateplení předurčuje její použití pro klasické rekreační túry a výběhy. KOMPLETNÍ ZIMNÍ KOLEKCE CRAFT NA WWW.CRAFT.CZ

ELITE

TEXT: ADÉLA BOUDÍKOVÁ

Projede

PETTER

ELIASSEN ještě někdy cílem? Poslední sezóny byl králem laufařů a málokdo čekal, že pověsí lyže na hřebík tak brzy. Vždyť v 32 letech se v této disciplíně většina závodníků dostává na svůj výkonnostní vrchol. Co vedlo Pettera k ukončení kariéry a co mu lyžování přineslo?

Pověsil jsi lyže na hřebík, nebo na ně občas vyrazíš? Je nějaká šance, že by ses k závodění vrátil? Stále trénuji, ale ne tolik, protože na to nemám moc času. Neplánuji letos objíždět závody Ski Classics, kromě dálkového běhu v Levi ve Finsku, který je pouze 4 hodiny cesty z mého domova.

yl jsi jednu dobu členem norské reprezentace. Proč ses rozhodl pro dálkové běhy a co se ti na nich líbí? Po sezóně 2013/14 nebyly moje výsledky dost dobré, a proto jsem plánoval konec kariéry. V tu dobu mě kontaktoval tým LeasePlan s dotazem, jestli bych za ně nechtěl závodit ve Ski Classics. Vždycky jsem měl rád lyžařské maratony, ale nebyl jsem si jistý, jestli zvládnu dlouhé soupažové tréninky.

Jaká je tvá profese? Chtěl bys někdy jako trenér předat své zkušenosti mladším lyžařům? Nyní pracuji jako fyzioterapeut ve městě, kde bydlíme. Vedle toho jsem trenérem nejmladších běžců na lyžích v místním lyžařském klubu. V zásadě je to hra na lyžích, díky které se děti naučí základům lyžování. Baví mě to a myslím, že v tom budu pokračovat tak dlouho, dokud moje děti budou chtít lyžovat.

Co ti lyžování dalo? To je těžké říci, ale určitě možnost být často venku a v přírodě, což mám rád. Také tvrdě pracovat na dosažení cílů, to je velmi inspirující.

Samozřejmě že část mého já by chtěla pokračovat, chybí mi závodění, nervozita a očekávání s ním spojené. Máš tři děti. Prý je v Norsku podmínka, že se musíš podílet na výchově svých dětí, je to pravda? Měl jsi ještě nějaký další důvod, proč jsi skončil s lyžováním? Muž zůstává po narození dítěte 10 týdnů doma, ale já už mám starší děti, takže to nebyl důvod, proč jsem se závoděním skončil. Samozřejmě rodina v tom hrála roli, mám dvě dcery a syna, chci se jim věnovat a neodjíždět každý víkend pryč. Také jsem chtěl dokončit školu.

Sleduješ v televizi závody Ski Classics? Není ti líto, že nejsi jejich součástí? Ještě jsem to tolik nesledoval, ale mám aplikaci od Ski Classics a také to přenášejí v norské televizi. Samozřejmě, část mého já by chtěla pokračovat, chybí mi závodění, nervozita a očekávání s ním spojené. Jsi typ závodníka, který netaktizuje, což je většinou divákům sympatické. Nelitoval jsi

někdy, že ti potom chyběly síly třeba do finiše a závod jsi proto nevyhrál? V některých závodech jsem cítil, že jsem se mohl chovat víc chytře a takticky. Myslím, že jsem udělal chybu během loňského Vasaloppetu (pozn. red. většinu 90km závodu jel na čele pelotonu ve velmi vysokém tempu). Myslíš, že tyto nástupy mohou závodníka výkonnostně posunout vzhledem k dalším závodům? Myslím, že je to výborná cesta k tomu, aby si závodník rozvíjel svou kapacitu a také byl mentálně silný během dalších nástupů.

FOTO: ARCHIV VASALOPPET

Vítězství na Vasově běhu bylo pro Pettera nejcennějším

Petter Eliassen

Nejlepší výsledky

Světový pohár: 2. místo – štafeta (Lahti, 2010) 4. místo – 50 km volně (Oslo, 2013) 6. místo – 30 km volně (Davos, 2011) 6. místo – 15 km volně (Falun, 2013) 7. místo – 30 km volně (Davos, 2013)

Narozen: 1. prosince 1985 v norském Trondheimu O Petterovi: Závodit začal v roce 2006 za domácí klub Team Trøndelag. V letech 2010–2014 byl součástí norské reprezentace. Od roku 2013 žije se svou rodinou na severu Norska v Altě. V sezóně 2014/15 přešel do týmu LeasePlan Thomase Alsgaarda a věnoval se dálkovým běhům, kde často dominoval a suverénně vyhrál několik závodů. Na konci loňské sezóny ukončil kariéru.

Čeští diváci si určitě pamatují Jizerskou 50 v roce 2015, kdy se kvůli nedostatku sněhu kroužilo na 3,4km kolečku a závodníci dojetí o kolo byli diskvalifikováni. Ujel jsi asi o 3 min celému pelotonu a do cíle dojelo asi 26 závodníků. Petr Novák tenkrát prohlásil, že to bylo poprvé, kdy musel spurtovat už v předposledním kole, abys ho nedojel o koFOTO: ARCHIV PETTERA ELIASSENA

Další norský laufař Morten Eide Pedersen je podobný typ závodníka jako ty. Fandíš mu? Kdo je tvým favoritem? Rád jezdím s Mortenem, je to férový kluk, takže bylo jednoduché s ním spolupracovat, když jsem se s ním dostal do úniku. Můj oblíbenec je Anders Aukland, který vždy odevzdá na trati své maximum.

Mistrovství světa: 3. místo – MS do 23 let – 15 km klasicky (Val Venosta, 2008) 5. místo – MS do 23 let – 30 km volně (Val Venosta, 2008) 11. místo – MS seniorů – 50 km volně (Oslo, 2011) Dálkové běhy: 1. místa: König Ludwig Lauf, Vasaloppet, Birkebeinerrennet, Aarefjallsloppet (2015), Jizerská 50, La Diagonela, Kaiser Maximilian Lauf, Alliansloppet (2016), Prolog, Reistadløpet, Ylläs-Levi (2017) 2. místa: Jizerská 50 (2015), Marcialonga, Toblach-Cortina (2016), Toblach-Cortina, Jizerská 50, Birkebeinerrennet (2017) 3. místa: Birkebeinerrennet, Aarefjallsloppet (2016), Sgambeda (2017) Celkové hodnocení Ski Classics: vítěz (2014/15 a 2015/16), 2. místo (2016/17)

Na jaký závod vzpomínáš nejraději a proč? Myslím, že nejvíce emotivním byl závod na 50 km na Holmenkollenu během Mistrovství světa v roce 2011, kdy mi nejvíc naskakovala husí kůže z toho, jak na všech místech trati lidé fandili. Skvělá vzpomínka. Kromě toho Jizerská 50, kde byla také výborná divácká atmosféra. Loni na Reistadløpetu jsi ukázal, že nejsi silný jen při soupaži, ale že jsi nezapomněl ani klasiku. Jel jsi většinu závodu sám a s velkým náskokem jsi ho vyhrál. Nebylo ti líto, že ve Ski Classics není víc závodů klasickou technikou? Samozřejmě bych byl rád, kdyby ve Ski Classics byly zastoupeny obě techniky, jak klasika, tak bruslení, ale chápu, že pořadatelé preferují klasiku. Není jednoduché najít tratě s těžkým profilem, jako jsou na Reistadløpetu, takže se prakticky všechny závody jezdí bez stoupacího vosku.

FOTO: ARCHIV VASALOPPET

Petter působil v silném týmu LeasePlan, který vedl legendární lyžař Thomas Alsgaard. Tým ale letos zanikl (na fotografii zleva: Christoffer Callesen, Petter Eliassen a Audun Laugaland)

lo a nebyl diskvalifikován těsně před cílem. Nenadávali ti potom někteří závodníci, že jsi je vyřadil? Haha, dostal jsem pouze pozitivní zpětnou vazbu od ostatních závodníků, ale samozřejmě je vhodné, když se dálkové běhy jezdí na delších vzdálenostech. Na druhou stranu organizátoři udělali vše, co bylo v daných podmínkách možné.

V rámci Vasova běhu vystoupil na pódium v roce 2015 kromě Pettera na druhé místo také Anders Aukland a na třetí Stanislav Řezáč

ELITE

Martin Jakš je v současnosti českou jedničkou a posledním ze starší generace lyžařů pamatující medailové štafetové úspěchy

TEXT: ADÉLA BOUDÍKOVÁ FOTO: SVAZ LYŽAŘŮ ČR

Vrátí se mezi

SVĚTOVOU ELITU? Je pro tebe finský trenér Ilkka Jarva novým impulsem? Věřím, že ano. Stejně tak i v celém nově vytvořeném týmu je dobrá atmosféra a v přípravě jsme fungovali dobře. Nyní by to chtělo slušně vstoupit do sezóny a ujistit se v tom, že se ubíráme dobrou cestou. Nicméně si myslím, že na změny, které se Ilkka snaží aplikovat, bude potřeba více času a že se projeví třeba až v dalších letech.

Martin Jakš pamatuje skvělé úspěchy českého lyžování a sám se na nich v několika případech podílel. Poté nastal výsledkový útlum. Přestože je stále celkem mladý, je v současnosti nejstarším členem reprezentace a její jedničkou. Letos se sžívá s novým trenérem a se změnami v tréninku. Přinese mu to ovoce už letos na olympiádě?

etos jsi změnil po několika letech trenéra. Změnil se ti i systém tréninku? V čem? Ano, s Mírou Petráskem jsme se víceméně drželi schématu 3 dny trénink a den volna. Nyní je těch celých dní volna méně, většinou po návratu z nějakého soustředění nebo po delším trénin-

kovém bloku. Jsou nahrazovány tréninkovou činností v nízké intenzitě, na kterou by si tělo mělo navyknout natolik, že by měla urychlovat regenerační procesy. Tím se zvedá počet tréninkových hodin. Je to skandinávský model tréninku, kde jsou dále zařazeny tréninky na rozvoj absolutní rychlosti a pilování techniky během ní. A ještě jedna změna, výrazně jsme omezili trénink na kole a většina tréninků v letní přípravě probíhala na kolečkových lyžích a v běhu.

Kde myslíš, že jsou proti seveřanům u našich závodníků rezervy? Někdy se mi zdá, že u nás panuje trochu obava se opřít do tréninku a jít až na takovou tu pomyslnou hranu přetrénování. Zažil jsem silné roky manšaftu, když jsem tam vstoupil a myslím, že v té době se trénovalo opravdu hodně a i výsledky byly velmi dobré. Nejsem z těch, kteří by se pachtili po tom, co se přesně ve Skandinávii dělá jinak, ale mám pocit, že hlavně mladší závodníci tam jdou do tréninku po hlavě a chtějí jít až na své limity, a tím vzniká větší konkurence mezi nimi. Ale bude to i hodně dané základnou a tím, že z těch mas sportovců se vyselektují ti nejlepší. I Ilkka chce hodně trénovat a dokáže svěřencům vysvětlit, co a proč chce dělat, a to pokládám za důležité.

Co ti na změně vyhovuje a naopak? I dříve jsme se snažili do každé sezóny vložit nějaké nové prvky, které by mohly v přípravě pomoci a posunout nás dále. Něco se osvědčilo více, něco méně. Nyní je ta změna možná větší i díky novému trenérovi, který má svůj rukopis a snaží se ho aplikovat. Já se rád učím něčemu novému a rád trénuji, takže mi to vyhovuje. Ideální by bylo být ještě o deset let mladší a nemít výčitky vůči rodině, protože těch dnů, které bych s nimi mohl trávit, je nyní zase o něco méně. Stejně tak je to s dalšími povinnostmi kolem.

Byl jsi mistrem světa do 23 let, soupeřil jsi v té době s Northugem, Colognou a dalšími známými závodníky, kteří sbírali medaile i v kategorii dospělých. Tušíš, v čem byl „zakopaný pes“, že se ti později tolik nedařilo? I když o tom zpětně přemýšlím, nejsem schopný jasně odpovědět. Snažili jsme se dělat to, co i předtím přinášelo úspěchy, ale svět se mi pomalu vzdaloval a z té špičky jsem vypadl. Některé sezóny začaly slibně, ale většinou pak druhá polovina už byla slabší a na vrcholných akcích v druhé polovině února

Martin Jakš

Výsledky

Narozen: 6. září 1986 v Plzni O Martinovi: Žije v Borových Ladech na Šumavě. S během na lyžích začal v roce 1997 v TJ Tatran Železná Ruda, od r. 2006 je členem Dukly Liberec, kde měl hodnost praporčíka. Poprvé startoval ve Světovém poháru v roce 2005 v Novém Městě na Moravě. Absolvoval tři juniorská mistrovství světa (2004, 2005 a 2006), jedno MS do 23 let a šest MS dospělých (2007, 2009, 2011, 2013, 2015 a 2017). Do loňské sezóny spolupracoval s trenérem Miroslavem Petráskem, od letošního roku s novým svazovým trenérem Ilkkou Jarvou.

jsem se nedokázal nikdy úplně prosadit. I o tom nyní s Ilkkou přemýšlíme a možná je to tím, že se v lyžování začala hodně uplatňovat také síla vrchní části těla. Zejména v posledních letech se i díky tomu lyžařská technika změnila a to je také jedna z věcí, na kterých se snažíme zapracovat, ale nejde to bohužel vše změnit ze dne na den. Často bojuješ s nemocemi během zimy. Našel jsi už nějaký recept, jak se jim vyhnout? To je trochu můj deficit, který mě také často srážel v rozjetých sezónách. Mám pocit, že když jsem dal tělu více zabrat, tak jsem byl právě až moc náchylný a někdy jsem pak onemocněl. V posledních dvou až třech sezónách se mi ale zdálo, že se moje tělo více adaptovalo na zátěž

Jinak se během sezóny snažíme vyhýbat prostředí, kde je více lidí a pomáhat tělu vitaminy. Zkusil jsem v minulosti také různé diety a mám za sebou i období s pravidelným otužováním, ale žádný osvědčený recept mi z toho popravdě nevzešel. Kolik zhruba odtrénuješ hodin za rok? Tušíš kolik z toho je na lyžích, kolcích, v běhu, v posilovně a ostatní? Roční součty se pohybují někde mezi 650 až 800 hodinami tréninku, hlavně v závislosti na nemocech a omezeních. Letos byl plán asi na 850 hodin, ale opět jsem byl ve skluzu. Jednotlivé hodiny tréninkových prostředků nevím, to nechávám na trenérech. Většinou plán trochu upravujeme

Zimní olympijské hry: 3. místo – štafeta 4 x 10 km (Vancouver, 2010) 24. místo – skiatlon 2 x 15 km (Soči, 2014) 27. místo – skiatlon 2 x 15 km (Vancouver, 2010) 29. místo – 15 km volně (Vancouver, 2010) Mistrovství světa: 5. místo – skiatlon (MS juniorů, Rovaniemi, 2005) 2. místo – 10 km klasicky (MS juniorů, Kranj, 2006) 3. místo – skiatlon (MS juniorů, Kranj, 2006) 1. místo – 15 km klasicky (MS U23, Val Venosta, 2008) 18. místo – 15 km klasicky (MS senioři, Oslo, 2011) 17. místo – 15 km volně (MS senioři, Falun, 2015) 16. místo – 50 km klasicky (MS senioři, Falun, 2015) 14. místo – 50 km volně (MS senioři, Lahti, 2017) Tour de Ski: 11. místo (2008) 8. místo (2011) 9. místo (2012) 10. místo (2014) 19. místo (2016) Světový pohár: 1. místo – štafeta – historicky první vítězství české mužské štafety v závodě SP (Davos, 2007) 3. místo – prolog 3,3 km (Bormio, 2008) 3. místo – štafeta (Falun, 2008) 3. místo – štafeta (La Clusaz, 2013) 4. místo – 20 km klasicky (Val di Fiemme, 2011) 7. místo – sprint klasicky (Toblach, 2011) 7. místo – prolog 4 km volně (Oberhof, 2012) 8. místo – skiatlon (Oberstdorf, 2012) 9. místo – 15 km klasicky (Val di Fiemme, 2016) 10. místo – 15 km klasicky (Davos, 2014)

a už to nebylo tak časté. Možná jedna z nejlepších sezón v tomto ohledu byla ta loňská, která byla ale zase extrémní během léta, kde mi kvůli zranění chybělo mnoho tréninkových hodin, takže jsem do zimy šel vlastně odpočatý. Jako recept bych to ale brát nechtěl. Doufám, že by mohla pomoci ta adaptace na trénink, i nyní díky tomu vyššímu objemu v nižší intenzitě.

podle mých aktuálních pocitů a na základě toho například sílu přidáváme nebo ubíráme. Jaký tréninkový prostředek máš rád? Jezdíš občas na kole, nebo se ho snažíš vypouštět? Mám rád trénování na jaře, kdy je prostor na trochu pestřejší přípravu a můžu zařadit právě i třeba cyklistiku, nebo když si zahrajeme fotbal

či něco jiného. Ale také rád běhám, jezdím na kolcích, a pak se těším na lyže. Dříve jsem moc nemusel posilování, ale i v posledních letech jsem si zvykl a v posilovně mě to baví více, nyní tam trávíme dost času. Takže jsem vlastně rád, že k lyžování je v našich podmínkách potřeba i jiných tréninkových prostředků než jen lyžování.

10 ELITE dostal fotku, jak fandí, ale myslím, že není pravidlem, že když táta závodí, že se automaticky jde k televizi. Holky také už běžely nějaký závod, takže soutěžíme, kdo má víc medailí. Zatím teda jasně prohrávám. Co tě motivuje do tréninku a závodění? Jak dlouho bys chtěl ještě závodit? Vlastně ani konkrétně nevím. Je to asi nějaká chemie, která mě k tomu přitahuje a díky které mě to baví. Rád si v tréninku sáhnu na dno svých sil, rád trénuji v přírodě, ale nevadí mi ani dril v tělocvičně, v tunelu nebo někde na krátkém okruhu. V závodech se pak zase snažím vše prodat a mít radost z dobré práce. To je někdy trochu složitější. Nyní je cíl olympiáda, na tu bych se chtěl dobře připravit, a co bude dál, se uvidí potom.

Martin na podzim vyhrál mistrovství republiky ve výjezdu na kolečkových lyžích na Ještěd

Každý rok jezdíš Tour de Ski. Je ještě něco, co tě tam občas překvapí? Tour mám rád. Je to těžký formát závodu, který mi ale vždy celkem seděl. Z té pravé Tour, kde byl pro ni typický prolog a také krásný přejezd z Cortiny do Toblachu, se ale poslední roky stává už jen takový sled závodů a dle mého názoru trochu ztratila punc, jaký zpočátku měla. Nicméně náročná stále je. Každý ročník se vyvíjí trochu jinak, takže i když člověk má už zkušenosti, je tam stejně něco

pomínají právě otázky novinářů. Sám nijak často nostalgicky nevzpomínám. Řadím ji mezi své největší úspěchy, ale už je to dávno, a tak by bylo pěkné zajet zase nějaký pěkný výsledek nyní. Máš rodinu, není asi jednoduché od ní odjíždět. Fandí ti holky u televize? Zdá se mi to čím dál obtížnější. Když přijdou otázky, na jak dlouho budu zase pryč, tak už se mi na ně kolikrát těžko odpovídá. Párkrát jsem

Nejsem z těch, kteří by se pachtili po tom, co se přesně ve Skandinávii dělá jinak, ale mám pocit, že hlavně mladší závodníci tam jdou do tréninku po hlavě a chtějí jít až na své limity. nového. Myslím, že je důležité, být od začátku trpělivý, jet vyrovnané závody bez velkého propadáku a šetřit energií, protože s každým závodem navíc se únava kumuluje. Několik sezón jsem si ale právě kvůli Tour de Ski trochu zkazil, protože jsem po ní většinou onemocněl a už se mi následně nepodařilo vrátit v takové formě jako před ní. I to byl například důvod, proč jsme ji vloni zařadili jen zčásti, a po čtyřech závodech jsem skončil. Tělo ještě nebylo tak vyčerpáno a byl prostor se připravit lépe na mistrovství světa. Co je na tomto etapovém závodě nejnáročnější? Pro mě to býval dřív právě přejezd z Cortiny do Toblachu. Stíhačky jsou vždycky náročné a speciálně na téhle trati s dlouhým mírným stoupáním na úvod to pro mě byl doslova očistec. Byl jsi členem bronzové štafety ve Vancouveru, vzpomeneš si občas na tento úspěch? Občas si na ni vzpomenu, ale nejčastěji mi ji při-

Nemoci často srážely Martinovy výkony i v dobře rozjetých sezónách

Výhradním dovozcem a distributorem pro Čr je firma bretton s.r.o., www.bretton.cz

Foto © agence ZooM

#anotherbestday

Martin Fourcade

x-iuM preMiuM carbon skate

www.rossignol.cz www.bretton.cz

race pro skate turnaMic

x-iuM skating preMiuM

(FRA)

Petr není sprinter, není vrchař, ani časovkář. V žádné disciplíně neexceluje, ale umí všechno. Dokáže vyhrát na nejrůznějších místech, i když to nikdo nečeká

12 ELITE

TEXT: ADÉLA BOUDÍKOVÁ FOTO: ARCHIV PETRA VAKOČE

SILNIČNÍ CYKLISTIKA není procházka růžovým sadem

Petr Vakoč je jedním z našich mladých talentovaných silničních cyklistů, který si už na vlastní kůži zkusil, jak chutnají etapové závody jako Tour de France nebo Giro d’Italia. Miluje hory nejen v létě, ale i v zimě, a když mu čas dovolí, rád se během zimní přípravy sveze také na běžkách.

ak ses jako cyklista dostal k běžkám? Mám hrozně rád hory a běžky jsou ideálním sportem pro získání kondice. Jako malý jsem vždy trávil několik týdnů od rána do večera ve stopě. Mezi cyklisty je to asi nejoblíbenější zimní sport a já běžky miluji. V posledních letech na ně bohužel není tolik času. Přes zimu absolvujeme týmová soustředění ve Španělsku a závodní sezóna nám začíná již v lednu či únoru, tak se snažím vyrazit na běžky aspoň párkrát do roka. Někde jsem zaslechla, že pro cyklisty není vhodný běh, že se jim při něm zkracují šlachy. Je to fáma? Běh na lyžích nevadí? O tom jsem nikdy neslyšel, ale je pravda, že toho moc nenaběháme. Běhám jen občas přes zimu a maximálně 45 minut, většinou na lačno před snídaní. Běžky jsou skvělé v tom, že posilují celé tělo a výborně stimulují kardiovaskulární systém. Cyklisté většinou bruslí, klasická technika pro ně není vhodná, nebo se jim nechce mazat? Klasická technika je pro cyklistu paradoxně vhodnější. Zapojení svalů je při ní mnohem bližší kolu než při bruslení. Problém je v tom mazání. Bruslení mě baví mnohem více, ale snažím se to střídat půl na půl. V kterých měsících si můžeš zpestřit trénink běžkami? Můžeš někdy v roce úplně vypustit kolo? Kolik hodin za rok na kole asi odsedíš? Kolo vždy vypustím na konci sezóny, což je většinou začátek října, aspoň na měsíc. Další týdny se

pak na silnici moc nehrnu a spíš se občas svezu na horském nebo dráhovém kole. Pro běžky je ideální prosinec, občas se dají zařadit i v lednu, ale později, když se nám rozběhne sezóna, je to již složité. Jezdíš někdy v zimě venku na kole, používáš trenažér, či jezdíš do teplých krajin? Kombinuji vše. Trenažér moc nemusím a nedají se na něm najet velké objemy, ale na horském kole se dá vyjet, i když je pod nulou. S týmem pak vyrážíme vždy před Vánoci a po Novém roce na 10 dní do Španělska a během února a března si pronajmu byt kousek od Barcelony, kde si udělám dočasnou tréninkovou základnu. Kde tě můžeme na běžkách nejčastěji potkat? V Jizerkách. Mám to tam nejradši a také nejblíže. Často také jezdím na Mísečky a občas do Harrachova. Silniční cyklistika je asi jedním z nejdrsnějších sportů vůbec. Neuvěřitelná poctivost v tréninku, regeneraci, stravování, navíc v závodech dochází často k pádům, kdy se cyklista musí zvednout a pokračovat dál, a to i další dny a týdny, pokud se jedná o etapové závody. Proč ses pro tento sport rozhodl? A co ti nejvíc v tomto přísném režimu vadí? Došel jsem k tomu úplně přirozeně. Dělal jsem plno sportů a cyklistika mě vždy bavila nejvíce. Postupně jsem přešel od horských kol, na kterých jsem začínal, k silnici. Náročnost a délka

Zajímavosti o Petrovi ejvětším snem je vyhrát etapu na N Tour de France, možná právě v narozeninový den. sezóně 2015 se poprvé zúčastnil V Grand Tour, kdy startoval na Giro d’Italia. Z vyčerpání chtěl usnout už při večeři, než si tělo zvyklo na novou hranici zátěže. Komentoval to slovy „masakr“ nebo „boj o přežití“. portovní ředitel Van Slyke Petra chaS rakterizoval slovy: „Postupně objevuje své schopnosti zvládnout koncovky závodů. Není sprinter, není vrchař, ani časovkář. V žádné disciplíně neexceluje, ale umí všechno. Dokáže vyhrát na nejrůznějších místech, i když to nikdo nečeká. Je diamantem, který postupně obrušujeme.“ aví ho kromě cyklistiky byznys B a čtení, své koníčky spojil a spolu s bratrem založili e-shop s cyklistickými knihami Velobooks.cz, který už ukončili. Nyní pracuje na novém projektu a od února bude prodávat zdravé svačinky Pokeat. odporuje nadační fond Pink Bubble, P který pomáhá onkologicky nemocným pacientům.

Petr Vakoč

Výsledky:

Narozen: 11. července 1992 v Praze O Petrovi: Odmalička měl blízko ke sportu, ale nejblíž k cyklistice, ve které závodil už od šesti let. Trénoval pod dohledem bývalého vicemistra v cyklokrosu Miloslava Kvasničky. Od dvanácti let oblékal dres Dukly Praha, dokonce zdědil galusku se jménem Zdeněk Štybar. Postupně čerpal zkušenosti a rozvíjel všestrannost cyklokrosem, na silnici, na dráze i horském kole. V juniorském věku se mu dřina vrátila, když skončil třetí v juniorském Závodu míru nebo vyhrál etapu a skončil druhý na Tour de Pays de Vaud. I to mu pomohlo k tříměsíční stáži pro talenty ve Světovém cyklistickém centru pod hlavičkou UCI ve Švýcarsku. Působil ve francouzském týmu CC Étupes, v roce 2013 přestoupil do české stáje Etixx-iHNED, odkud se v roce 2014 přesunul do týmu Omega Pharma-Quick Step. Petr se cítí jako ryba ve vodě zejména na náročných okruzích s krátkými kopci, respektive na klasikách ardenského typu. V pelotonu jezdí inteligentně, zodpovědně a již brzy dostával důvěru jako lídr. Zároveň studoval na Vysoké škole ekonomické v Praze. Studentské povinnosti však nebyly termínově slučitelné s kariérou cyklisty, a tak školu opustil předčasně.

závodů se zvyšovala postupně, takže jsem si to vlastně předem neuvědomoval, do čeho jdu. Nejvíce mi asi vadí časová náročnost, kdy závodíme od ledna do října a strávíme ohromné množství času na cestách. Není pak tolik času na kamarády či na jiné sporty.

Co třeba musíš z jídelníčku úplně vyloučit? Prakticky celou českou kuchyni, svíčkovou nebo tatarák si dám tak jednou za rok. Samozřejmě alkohol, ale nic z toho mi přes sezónu ani nevadí. Spíš se musím hlídat se sladkým. Sice máme velký energetický výdej, ale také ohromnou chuť k jídlu.

Musím se hlídat se sladkým. Sice máme velký energetický výdej, ale také ohromnou chuť k jídlu. Jaký je pro tebe konkrétně nejtěžší trénink? Nejtěžší jsou pro mě intervalové tréninky, kdy člověk jede třeba 15 minut do kopce střídavě udržitelné tempo s nástupy na maximum. Většinou jedu sérii po třech intervalech a z té poslední je mi už občas zle… Hmotnost je v cyklistice číslo 1. Je pravda, že cyklisté musí někdy i hladovět, aby se dostali na určitou závodní váhu? Musíš hmotnost hodně řešit? Jaký je ideální somatotyp silničního cyklisty? Cyklistika je zvláštní v tom, že v ní může být úspěšný jakýkoliv somatotyp. Vrchaři se musí hlídat nejvíce, u nich rozhoduje každý gram. Naopak u sprinterů či časovkářů se pár dek ztratí. U nich je rozhodující spíše absolutní výkon. Já se specializuji na jednorázové závody, tak jsem někde mezi těmito skupinami. Potřebuji být lehký, ale zároveň nesmí trpět můj maximální výkon, takže pro mě hladovění není vhodné. Nastavit správný přísun energie je však poměrně velká alchymie a ne vždy se mi to úplně podaří.

Jel jsi Giro d’Italia i Tour de France. Jak dlouho regeneruješ po takovémto etapovém závodu? Po Giru jsem byl úplně mrtvý. Myslím, že jsem se týden na kolo ani nepodíval. Hodně jsem spal, jedl a trávil čas s rodinou. Po Tour de France to už bylo lepší. Orazil jsem si jen pár dní, a pak

. místo – druhá etapa Kolem Polska 1 (2014) 1. místo – Brabantský šíp (2016, Belgie) 1. místo – La Drôme Classic (2016, Francie) 1. místo – Classic Sud-Ardèche (2016, Francie) 1. místo – Czech Cycling tour (2015) 2. místo – Tour La Provence, kde vyhrál klasifikaci mladých jezdců (2016, Francie) 2. místo – mistrovství Evropy v silniční cyklistice do 23 let (2013, Olomouc) 3. místo – Evropské hry (2015, Azerbajdžán) 15. místo – mistrovství světa v silničním závodě 15. místo – mistrovství světa v časovce do 23 let (2011, Dánsko) 116. místo – Giro d’Italia (2015) 118. místo – Tour de France (2016) mistr ČR a akademický mistr světa

pokračoval v tréninku a závodění, protože za 14 dní následovala olympiáda. Po ní jsem trávil čas sledováním ostatních sportů a po návratu domů jsem vyrazil na pár dní chodit po horách. Co jíš během etapových závodů? Ze začátku závodu jím hlavně vařenou rýži obalenou v kokosu a energetické tyčinky, gely většinou úplně v závěru, třeba 2–3 ks za etapu. V rámci regenerace po závodě prý využívají cyklisté ledové tříště. Máš s tím zkušenost? Je to vhodné za všech podmínek, přestože třeba jedete závod v chladnu? Ano, využívám je často a zejména v horkém počasí. Cítím, že mi dost pomáhají, ale pokud jedeme v dešti či zimě, tak je vynecháme. To se naopak snažíme co nejlépe se zahřát. Je něco, co obdivuješ na svém týmovém kolegovi Zdeňku Štybarovi? Je toho dost. Je velmi profesionální jak v tréninku, tak při závodech. Jsem velmi rád, že je mým týmovým kolegou a zejména první roky měl velký vliv na můj rozvoj. Nejvíce na něm obdivuji, jak se dokáže prosadit v náročných závodech na kostkách.

Petr trénuje na běžkách nejčastěji v Jizerských horách nebo Krkonoších

Kde hledáš motivaci k tomu, abys odseděl ty nekonečné tréninkové hodiny na kole? Většinou se na kolo těším a motivaci hledat nemusím. Rád si dávám vysoké cíle a pracuji na sobě. Ale je pravda, že občas se mi do tréninku vůbec nechce. V tu chvíli si snažím uvědomit, jak je cyklistika krásný sport a co všechno mi dává. I přes plno negativ jsem stejně moc vděčný za tu možnost živit se jako profesionální sportovec.

14 ELITE

Představujeme

TALENTY

Pílí se dá ledacos dohnat, ale bez určité míry talentu to nejde. Vybrali jsme si dva šikovné sportovce v dorostenecké kategorii – šumavského obojživelníka, běžce na lyžích i biatlonistu Ondřeje Mánka a novoměstskou lyžařku Martu Slonkovou.

TEXT: PAVEL PECHOUŠEK FOTO: ARCHIV ONDŘEJE MÁNKA

Loňskou zimu dokázal to, co ještě nikdo před ním Ondřej Mánek Narozen: 12. července 2001 Trenéři: Zbyněk Pavlásek (běh na lyžích) a Aleš Lejsek (biatlon) Oddíl: Fischer Ski klub Šumava Vimperk a SKP Kornspitz Jablonec Oblíbené tréninkové prostředky: Rád se kochá přírodou na kolečkových lyžích. Běh nemá v oblibě, ale v rámci přípravy je to nutnost. Sportovní sen: Sny si nechává pro sebe, ale přál by si, aby vstupoval do každého závodu s čistou hlavou a snažil se co nejvíce koncentrovat na svůj výkon.

ěhem loňské zimní sezóny vyhrál dva seriály Českého poháru, jeden v biatlonu a druhý v běhu na lyžích. Ondřej Mánek, dorostenec, závodník Fischer Ski klubu Šumava Vimperk. V běhu na lyžích se žebříček Českého poháru skládal z 14 individuálních závodů, biatlonový Český pohár byl složen z 8 závodů. Zatímco jeho konkurenti absolvovali kompletní sadu jen jednoho ze sportů, Ondra stihnul dvě. Nejen, že to časově a fyzicky zvládl, ale v obou disciplínách se stal mistrem ČR a oba seriály vyhrál. V historii těchto disciplín se to u nás ještě žádnému sportovci nepovedlo. Běhu na lyžích se věnuje stejně jako jeho rodiče, starší bratr i mladší sestra od dětství. Na běžky se postavil už ve dvou letech, ve třech letech jel první závody. Od malička si Ondra neustále vyráběl luky a pořád po něčem střílel. „Bylo to s ním k nevydržení, z každé procházky si přinesl klacek a musel si z něj udělat luk. Měli jsme luky úplně všude. V garáži, na zahradě, v domě i v posteli. Byla jich určitě stovka,“ vzpomíná Ondrova maminka Ladislava. Když bylo mladému lučištníkovi 11 let, ponoukl ho děda, celoživotní hajný, jestli by nechtěl zkusit biatlon. Půjčil mu starou vzduchovku, s kterou se Ondra trefoval lépe než s lukem. Biatlon byla jasná volba a ve 12 letech v něm poprvé závodil. Na prvních závodech se

Výsledky:

svůj první vstup d0o seriálu Českého poháru biatlonu jako žák B vyhrál. Vyhrál pak oba ročníky jako žák C a nakonec i pohár dorostu A. Biatlonový žebříček ovládl už po čtvrté. Lyžaři běžci občas říkají, že kdo neumí lyžovat, jde na biatlon. To ovšem neplatí pro Ondru, protože letos vyhrál i Český pohár v běhu na lyžích. Biatlonista, který předběhne lyžaře, nebo lyžař, co přestřílí biatlonisty? Ondra je biatlonovým soupeřem i klukům z velkých center jako je Jablonec nad Nisou, Nové Město na Moravě, Letohrad nebo Jilemnice, kde jsou skvělé podmínky pro trénink, profesionální trenéři, střelnice. „Trénuje střelbu doma sám v dětském pokoji a střílíme společně na amatérské myslivecké střelnici 6 km od domova, a to do 40 let starých terčů, které jsme našli v lese na Kvildě po bývalé střelnici,“ dodává otec. Nicméně Ondra byl již zařazen do biatlonového SCM – SKP Kornspitz Jablonec nad Nisou. Díky tomu má přístup na soustředění a dohled profesionálního trenéra Aleše Lejska, který mu ve všem pomáhá.

mistr ČR v biatlonu (2014, 2015, 2016) mistr ČR v běhu na lyžích (2016) vítěz Českého poháru v běhu na lyžích (2016/17) vítěz Českého poháru v biatlonu (2016/17) vítěz mezinárodního závodu biatlonových olympijských nadějí 4 států v Polsku (2017)

osmkrát z deseti ran netrefil, ale protože rychle lyžoval, stačilo to v krajské soutěži těsně na třetí místo, a tím se nominoval na Zimní olympiádu dětí a mládeže do Nového Města na Moravě. „Ondru to chytlo, a tak jsme ho vybavili pořádným nářadím. Vypadal zapáleně a v žactvu měl strávit ještě tři roky, tak jsme mu pořídili tu nejlepší vzduchovku. To byl závazek, a proto musel trénovat střelbu denně. Dnes vidím, že se ta investice vyplatila,“ vzpomíná Ondrův otec Jiří. Na prvním závodě celorepublikové Zimní olympiády dětí a mládeže byl Ondra pátý, a pak to přišlo. Při druhém závodě se umístil na 3. místě a vyhrál obrovskou medaili. To ho podnítilo ještě více. Za sezónu absolvoval 9 závodů a hned

Ondra Mánek vyhrál v dorostenecké kategorii Český pohár v běhu na lyžích i biatlonu

15 TEXT: ADÉLA BOUDÍKOVÁ FOTO: ARCHIV MARTY SLONKOVÉ

Lyže má ve svém rodokmenu Marta Slonková Narozena: 27. března 2001 Trenér: Dušan Augustiňák Oddíl: SK Nové Město na Moravě

Marta se stala několikrát mistryní ČR, nejen na lyžích, ale také na kolečkových lyžích

raděd Marty Slonkové, Adolf Slonek, založil roku 1896 výrobnu lyží v Novém Městě na Moravě a také první na našem území vůbec, a to v domě, kde rodina s nadějnou závodnicí žije i dnes. Rodiče Marty pokračují v tradici a vedou obchod s lyžařským vybavením, servis a dokonce i lyžařské muzeum. O tom, zda po nich převezme žezlo, zatím Marta neuvažuje, ale běžky jí k srdci přirostly. Přestože mají doma v muzeu kolem 130 historických párů lyží, dcera je ještě nevyzkoušela. Preferuje současné modely a je ráda, že nemusí závodit na starých, méně skluzných lyžích. Možná by se zdálo, že talentovaná lyžařka neměla možnost si sport vybrat sama, ale rodiče jí nechali volnou ruku a přihlásili ji nejprve do atletiky. Běh na lyžích ji ale bavil mnohem více, čímž dělá svým rodičům jistě velkou radost a všichni jí fandí. Asi jako každý sportovec někdy uvažovala, zda by nebylo vhodné dělat jiný sport. „Napadlo mě, proč nedělám něco méně fyzicky náročného, třeba šachy. Nebo aspoň sjezdové lyžování. Baví mě kolektivní hry jako volejbal, ale nevím, jestli by se to nezměnilo s větším nasazením. Na lyžích si vyčistím krásně hlavu, projedu se zimní

krajinou. To by šlo třeba i na kole, ale přece jen, lyže jsou lyže,“ přemýšlí novoměstská závodnice. Marta přistupuje ke všemu velmi klidně. Neúspěchy si příliš nepřipouští, a když se jí výsledkově nezadaří, neřeší to a vzhlíží k dalším závodům. Do určité míry je při závodech nervózní, bez toho to ani nejde, ale stále zachovává klid, což je výhodou zejména při sprintových závodech nebo hromadných startech. Zřejmě i díky této své povaze a rodinné pohodové atmosféře je téměř stále zdravá, výjimečně ji trápí nějaké lehké nachlazení. Zdraví jí umožňuje trénovat více než některým ostatním závodníkům. Že je Marta obrovským talentem, také dokazuje její hodnota VO2max (hodnota maximálního objemu kyslíku, který je atlet schopen využít). Bylo jí naměřeno 65 ml/kg, což je hodnota, za kterou se téměř nemusí stydět ani dospělé reprezentantky. Přestože její trenér ví, jaký dřímá v jeho svěřenkyni talent, snaží se ke všem svým sportovcům přistupovat stejně. To je určitě sympatické nejen pro Martu, která nemusí veškerou tíhu zodpovědnosti nést pouze na svých bedrech, ale i pro ostatní lyžaře a také pro jejich rodiče. Dívky a chlapci trénují dohromady, takže i když je Marta z holek nejsilnější, může soupeřit také se zdatnějšími závodníky. Občas, například ve sprintu, je schopná některé chlapce porazit. „Určitě mi společné tréninky pomáhají, mám stále nějakou motivaci, i když vím, že v něčem klukům prostě stačit nebudu,“ říká talentovaná lyžařka. Rezervy ještě cítí v technice jízdy, na kterou se snaží více zaměřit a přemýšlí nad ní při každém tréninku. Letos bude startovat poprvé v kategorii starších dorostenek, takže bude muset konkurovat i některým o rok starším dívkám, ale její trenér si myslí, že i přesto má potenciál dosáhnout na medailové pozice na mistrovství republiky. Výhodou je, že výsledky jeho svěřenkyně jsou stabilní. Málokdy se stane, že by se výkonnostně propadla. Marta studuje Sportovní gymnázium Vincence Makovského v Novém Městě na Moravě, kde mají vytvořené speciální podmínky, aby mohli kombinovat studium a sport. Individuální studijní plán jim také nepočítá soustředění a závody jako absenci a umožňuje odkládat si písemné práce a zkoušení. Tento systém určitě není jednoduchý, studenti začínají ranní výukou, poté absolvují lehčí dopolední trénink, po kterém se vrací na oběd a ke studiu. Na odpolední těžší trénink se k nim přidají další běžkaři z ostatních škol bez zaměření na sport. Pro Martu bylo sportovní gymnázium jasnou volbou, ale myslí si, že sportovci, kteří studují a trénují pouze odpole-

Poslední roky se v Novém Městě na Moravě dá většinou jezdit pouze na technicky vysněženém závodním okruhu, což není moc zábavné. Marta proto ráda jezdí na soustředění, aby měla změnu, ale vždy se zase těší domů

dne, na trati velký hendikep nemají. Někdy to je podle ní spíš výhoda, že nejsou z dopoledních tréninků unavení a odpoledne mají plno sil. Ptala jsem se Marty, zda neusíná po tréninku a obědě v lavici, prý se jí to někdy stává, ale většinou to není únavou z tréninku. Novoměstská lyžařka je výjimečná nejen ze sportovního hlediska, ale také svou inteligencí. Je přirozeně chytrá, takže se nemusí moc učit, a přesto studuje s vyznamenáním. To je výhoda, protože chodí na tréninky s „čistou hlavou“. „Studium pro mě není náročné. Když se mi ve škole daří, je to dobré, když ne, moc to neřeším. V mém věku to určitě jde, ale skloubit sport s vysokou školou už asi tak snadné není“, tvrdí závodnice. Přestože je věkem teprve dorostenka, v mnoha věcech má jasno. Jednou by chtěla studovat architekturu. Doufejme, že si to ještě rozmyslí, protože tento typ školy by bylo opravdu obtížné skloubit s profesionálním sportem.

Nejlepší výsledky: místo – sprint volně (mistrovství ČR, 1. 2014) 1. místo – 3 km klasicky (Hledáme nové talenty, 2014) 1. místo – sprint volně (MČR na kolečkových lyžích, 2016) 1. místo – 2 km volně (FIS MČR, 2017) 1. místo – 6,6 km volně (FIS Český pohár, 2017) 2. místo – sprint (FIS MČR, 2017) 2. místo – 1,3 km volně (MČR na kolečkových lyžích, 2017)

16 UNIVERZITA

Trénování

TEXT: MARTINA CHRÁSTKOVÁ FOTO: ARCHIV AUTORKY

SILOVÉ PŘIPRAVENOSTI III. Dámy a pánové, držte si kloboučky, přitvrzujeme. Dosti bylo cvičení na krásu, teď trochu přidáme. Další cviky znovu zatíží téměř celé tělo v různých pohybových vzorcích. Opět část těla může být zatížena staticky, jiná dynamicky.

ásledující cvičení rozvíjí nejen sílu či dynamiku, ale i koordinaci. V kombinaci s předchozími cvičeními už budete mít slušný kruhový trénink.

Klik s přitažením nohy k souhlasnému nebo protilehlému lokti; současně při pohybu dolů do kliku přitáhnout nohu k lokti (na souhlasné straně) nebo k lokti na straně těla opačné. Opět je zapotřebí zpevnit celý trup, stáhnout zadek, břicho a nekroutit se u cviku.

Méně zdatní mohou nejprve vyzkoušet variantu s oporou o nízkou hrazdu (na workoutových hřištích), lavičku apod.

Rotace na gymballu; leh na gymball, opřené jen lopatky (ne celý trup), obě nohy plnou plochou na zemi, mírně rozkročené, předpažit, v rukou medicine ball, činku nebo meloun; přetáčet se z jedné strany na druhou. Udržte stažený zadek a zpevněný trup. Posilování celé vrchní části těla.

Výskoky s odhozem medicine ballu odrazem o zem. Ve výskoku vzpažit oběma rukama a co největší silou medicine ball odrazit o zem a chytit. Jedná se o dynamické cvičení, které zapojí veškeré partie těla.

CITY

CROSS

SPRINT

www.citysprint.cz

#CITYCROSSSPRINT DOLNÍ OBLAST VÍTKOVICE MULTIFUNKČNÍ AULA GONG

10 02 2018 VSTUP ZD

ARMA!!!

DOPROVODNÝ PROGRAM:

O ZÁVODU:

• Letecká show Martina Šonky • Exhibice na slacklinách Gibbon Slackline • Biatlonová střelnice • ČEZ Energy zóna • Bubenická show Wild Stick

• Běžkařský závod otevřený pro veřejnost • Osvětlený 450 m dlouhý okruh • Start závodu ve 14.00 hodin • Účast českých i zahraničních závodníků • Od 11.2. 2018 na 7 dní trať veřejně přístupná ZDARMA

18 UNIVERZITA

Ze svíčky nohy za hlavu; svíčka s rukama za hlavou; nohy ze svislé pozice pomalu pokládat za hlavu a zase zpět.

Jednodušší varianta je pokládat nohy střídavě, nejdřív jednu, potom druhou.

Svíčka – kdo neudělá pořádně svíčku, měl by se nejdříve naučit ji a pak se teprve pouštět do tohoto cviku. Už totiž samotná svíčka vyžaduje umění zpevnit trup a celé tělo. Při svíčce si méně zdatní mohou pomoci podepřením zad rukama, postupně byste se měli dopracovat k provedení bez opory s tím, že paže jsou natažené podél těla a ruce leží na zemi. Záda by měla být rovná, kolmo k podložce, na té spočívají pouze lopatky. Cvičení provádějte opatrně, můžete si poměrně snadno natáhnout trapézový sval, což není vůbec příjemné. Tento cvik posiluje břišní svalstvo a současně protahuje zádové svaly.

Martina Chrástková Bývalá reprezentantka v běhu na lyžích, v současnosti instruktorka outdoorových sportů a lektorka na Katedře sportů v přírodě na UK FTVS Webové stránky: www.wok-outdoor.cz; www.machr-consulting.cz Až později pokládat obě nohy najednou.

E-mail: martan.chr@seznam.cz

Pánská obuv na klasiku Nastavitelný pásek napomáhá lepšímu držení paty pro větší komfort a výkonnost.

SALOMON EQUIPE 8 CLASSIC CF Výkonnostní obuv vybavená tepelně tvarovatelnou vnitřní botičkou, která zajišťuje precizní usazení nohy v botě a podešví Pilot, která má na svědomí jedinečnou stabilitu.

Kombinace tepelně formovatelné pěny a Lycra materiálů zaručující pohodlné usazení jakéhokoliv tvaru chodidla.

- 30 %

místo 3 590,-

2 499,- 41 %

Klasické běžecké lyže

Běžecké vázání na klasiku

AERO 7 SKIN

SNS PILOT SPORT CLASIC

Bezpečná tréninková lyže s bezvoskovou úpravou Vhodný styl: klasika Hmotnost: 1280 g Skluznice: G3 skluznice Technologie: D2FC - Digital Dynamic Flex Control, DENSOLITE 2000, S-Cut, Skingrip+

Vázání na klasické lyžování s vylepšenou stabilitou, vhodné pro rekreační i zkušené lyžaře. Vázání Pilot Sport Classic využívá několik klíčových funkcí, které zajišťují optimální kontrolu a přenos sil. 2 osy pro maximální kontrolu a stabilitu pro rekreační i zkušené lyžaře, kteří hledají opravdový komfort užití.

místo 4 590,-

2 899,-

místo 1 199,-

699,-

20 UNIVERZITA

TEXT: PETR JAKL

KLASICKÁ TECHNIKA současné trendy v tréninku dětí Stejně jako trénink dětí nemůže být zjednodušenou variantou tréninku dospělých, tak ani lyžařská běžecká technika naší omladiny nemůže slepě kopírovat techniku borců ze Světového poháru či Visma Ski Classics.

xistuje celá řada faktorů, které ovlivňují úroveň lyžařské techniky dětí a mládeže. Děti to mají zkrátka jinak a nelze k nim přistupovat jako k dospělým a zkušeným lyžařům.

Síla – V období dospívání je velmi proměnlivá, všeobecně je však na nižší úrovni než u dospělých trénovaných jedinců, kteří budují úroveň síly systematicky několik let. Dáno malým svalovým objemem, nižším množstvím motorických jednotek, disproporcemi mezi svaly, šlachami a kostmi, nižším krevním zásobováním, nízkou hladinou hormonů, v neposlední řadě výživou (kvalitou i objemem stravy, neukončeným vývojem trávicího ústrojí apod.). To ale neznamená, že při správném rozvoji síly nevyšvihne jedenáctiletý borec v pohodě v plném rozsahu 10 shybů nadhmatem.

Stavba těla – Disproporce tělesných seg-

Jednou možností specifického cvičení je chůze sunem bez holí se zdůrazněnou střídavou prací paží (klíčový je dokonalý předozadní švih paží)

FOTO: JIŘÍ VYTLAČIL

mentů, tj. poměru délky a hmotnosti trupu, končetin a hlavy, vyžadují na rozdíl od dospělých jiné nastavení úhlů ve fázi odrazu z lyže i v koordinaci trupu a paží při zapichování i následném odpichu. I kvůli těmto rozdílům může také stabilita ve skluzu často vyžadovat jiné nastavení jak jednotlivých segmentů, tak i celého těla.

Obratnost – Úroveň koordinace, rychlosti i zrychlení, rovnováhy a časoprostorové orientace se dokonce výrazně liší i mezi vrstevníky, natož od dospělých. Její úroveň je do velké míry vrozená, je výrazným faktorem pro rozpoznávání talentu, musí se ale také důsledně a po dlouhou dobu rozvíjet.

FOTO: PETR A KATEŘINA JAKLOVI

U střídavého běhu je u dětí kladen důraz na rozsah pohybu, na pokrčení kolen ve fázi odrazu, na skluz na jedné lyži a na vypuštění hůlky

Kognitivní funkce (tj. myšlenkové procesy související se schopností rozpoznávat, pamatovat si, učit se, přizpůsobovat se měnícím se podmínkám). Tyto funkce jsou individuální, vrozené, a v podstatě klíčové v procesu učení se jakékoliv sportovní pohybové technice.

Lyžařské vybavení – I v dětských kategoriích patří mezi klíčové faktory. Trénink na pomalých a těžkých lyžích nikoho k mistrovství neposune. Dobře namazané lyže nejen pro závod, ale i pro trénink upevňují správné postavení na lyži (čím rychlejší lyže, tím těžiště více vpředu a naopak), v neposlední řadě se eliminují obavy z vyšších rychlostí v technických pasážích. Další faktory, ovlivňující úroveň lyžařské techniky, jsou správně zvolené lyžáky, vhodná délka holí včetně kvality a seřízení poutek, nebo vhodné oblečení. Úprava tratí – Opět nezanedbatelný faktor. Opakovaně rozbitá, či dokonce chybějící stopa, zmrzlé vybruslené koleje či hluboký sníh mohou být přínosem v rozvoji techniky na přechodnou dobu, nikoliv však v dlouhodobém výhledu.

Proč učit klasiku?

Klasická technika je základem rozvoje ostatních lyžařských technik. I první kroky začátečníka na lyžích jsou nejdříve rovnoběžné a přirozeně doprovázené střídavou prací paží (quadrupedální). Klasická technika přednostně před bruslením rozvíjí a upevňuje pohybovou souhru, rovnováhu a správné postavení na lyži. Tříbí pocit sněhu (druh, teplota, míra tření, konzistence), zlepšuje kontrolu lyže (nízké nestabilní lyžáky vyžadují zapojení více svalů kotníku a kolene), v neposlední řadě rozvíjí výrazněji funkční kapacitu. Zanedbatelná skutečnost není ani ta, že například dobře zvládnutá soupaž pozitivně ovlivňuje výkon i v bruslení, zvláště v jednodobém.

Trenére, uč se, vývoj nezastavíš!

Neustálému vývoji materiálu, úpravě tratí i zkvalitňování tréninku včetně zlepšování silových parametrů se přirozeně přizpůsobuje i klasická technika. U střídavého běhu je stále klíčový skluz na jedné lyži (ale ani to již nemusí vždy při dobré úpravě stopy platit) i udržování těžiště těla před stojnou nohou. Naopak se upozaďují, či dokonce

mizí prvky jako výrazný předklon trupu, dlouhý odpich za tělem s dopnutou paží i vypuštěním hůlky, výrazně pokrčené koleno před i v průběhu odrazu nebo důsledné dopnutí nohy po odrazu. Upouští se i od zvýrazněné protirotace osy ramen versus pánve. U prosté soupaže se zkracuje nebo úplně vypouští fáze odpichu za tělem. Naopak se zvýrazňuje fáze před zapíchnutím holí, která je charakteristická švihem hole, vysokým nápřahem paží, celkovým výrazným náklonem těla vpřed, často i do výponu na špičky, a mohutným zapíchnutím holí. Oproti tomu se minimalizuje kdysi typický předklon v poslední fázi odpichu, naopak se zvýrazňuje „přidřepnutí“. Od soupaže s jednodobým odrazem se v posledních letech upustilo téměř úplně, nicméně letošní první závody Světového poháru naznačují, že se k němu začínají závodníci opět vracet. Pokud učíme klasickou techniku mládež, pak je nutné rozlišit, který technický prvek nebo kompletní technika je důsledek vysoké trénovanosti dospělých borců a do dětského tréninku jsou neaplikovatelné, naopak, co je nezbytné nacvičo-

FOTO: PETR A KATEŘINA JAKLOVI

22 UNIVERZITA

Doporučení metodické řady nácviku střídavého běhu dvoudobého Přípravná cvičení (vhodná pro začátečníky, ale zařazovat i u pokročilých) Základní lyžařský postoj Pády, zvedání Obraty na místě a za chůze Jízda z mírného svahu do roviny J ízda v pluhu (pluh oboustranný i jednostranný) Odšlapování Výstupy Zatáčení, oblouky, zastavení

Jednodobá soupaž tvoří nedílnou součást dětské klasické techniky i z důvodů limotvané síly paží a trupu

jící, u méně silově vybavených kluků a především u děvčat nezbytný, a u těch zdatnějších další technikou obohacující osobní lyžařský rejstřík. Ze stoupacích technik například stromeček stále funguje. Ať jednostranný nebo oboustranný, jeho kvalitu provedení určuje úroveň síly dynamické stejně jako stabilizačních svalů. Důležité je zvládat přechody z roviny do stoupání a naopak. Ale ani zde se vývoj nezastavuje. Například novinka, běžecká (doslovně) stoupací technika Nora Klaeba již přestává být jen veselým zpestřením sprinterských závodů, ale ukazuje se jako vysoce efektivní i v distančních závodech. Proč ji tedy nezařazovat již jako součást her a soutěží v tréninku i těch nejmladších? FOTO: PETR A KATEŘINA JAKLOVI

vat již od mládí. U stříďáku jízda po jedné lyži ve správném postavení rozhodně ano, odraz z pokrčené nohy i vypouštění hůlky také ano. Následný skluz na výrazně pokrčené noze v koleni není nutný stejně jako dlouhý odpich za tělem. Hluboký předklon rozhodně neučit, o protirotaci i dokonale dopnuté noze nemluvit, vyřeší se samy. U prosté soupaže je nutné vycházet z okamžité úrovně síly malého lyžaře. Pokud zvládne těch zmíněných deset shybů, pak může jít klidně i Sundbyho cestou. Samozřejmě maximálně jen formou sprintů a soutěží. V každém případě se hlasitě stavíme za zařazování techniky soupaže s jednodobým odrazem do běžného žákovského i dorosteneckého nácviku. Všeobecně je zpestřu-

Všestranná cvičení (provádíme z mírného svahu, opět možné zařazovat i do tréninku dospělých lyžařů, a to postupně z prudších svahů) J ízda po dvou lyžích se snižováním a zvyšováním těžiště Střídavé zvedání lyže Střídavé výpady třídavé výstupy ze stopy se zatěžoS váním lyže J ízda po jedné lyži (ve vzpřímeném postoji v kompletním jednooporovém skluzu) Specifická cvičení (dle pokročilosti lyžaře od nácviku na rovině postupovat k mírným až prudším svahům) hůze sunem bez holí se zdůrazněnou C střídavou prací paží (klíčový je dokonalý předozadní švih paží). d úrovně mírně pokročilých nahrazoO vat chůzi skluzem. J ízda bez holí s alternativní délkou kroků (např. dva krátké – třetí dlouhý). oloběžka (tzn. opakovaný odraz K ze stejné lyže – skvělá pomůcka na pochopení principu odrazu z lyže). třídavý běh bez holí (důraz na dynaS miku odrazu, správné položení odrazové lyže, koordinaci, pohybový rozsah nohou i paží a postavení trupu). třídavý běh s alternativním použitím S holí (hole držené uprostřed, jízda s odpichem z jedné hole). Kompletní střídavý běh s holemi.

Rozdíl mezi „tuhým“ kotníkem, který je následkem předchozího používání kombi lyžáků a plně funkčním kotníkem rozvíjeným od raných lyžařských začátků

FOTO: PETR A KATEŘINA JAKLOVI

Photo © nordicfocus.com

I dětská prostá soupaž může při správném vedení již vykazovat prvky dospělé soupaže. Nepoužívat však v distančních závodech jako jedinou techniku!

Jak (ne)učit klasiku

Rozhodně bychom se u dětí měli vyhýbat zbytečným a neopodstatněným cvičením jakými jsou například jízda s odepnutou jednou lyží, střídavý odpich holemi bez práce nohou (pokud nejsou obě součástí her a soutěží), nebo distanční soupaž. Vhodný není od určitého věku nácvik techniky střídavého běhu ve vysokých kombi lyžácích. Prohlubuje zlozvyk vysokého zakopávání lyže, nezapojuje, a tím pádem nerozvíjí dostatečně svaly kotníku, snižuje jeho kloubní rozsah a snižuje schopnost rozvíjet tolik důležitý cit pro sníh. A co naopak zařazovat? V každém případě méně je někdy více. Všeobecně je samozřejmě nezbytné znát dokonale technickou úroveň svých svěřenců. Být si vědom, kdo je typ tréninkový a kdo závodní. Ten první exceluje v tréninku, ale při závodě bývá poloviční, ten druhý naopak. Podle toho pracovat s intenzitou i motivací, nacvičovat techniku jak v pomalých, tak i v závodních rychlostech (sprinty, dlouhé tratě). Nezapomínat na specifický nácvik přechodu z jedné techniky do druhé, učit změny směru, správnou techniku přejíždění ze stopy do stopy, předjíždění, uhýbání soupeři, schopnost kopírovat soupeřovu techniku, zvládat stoupavé techniky, rozpoznat rozdíly mezi povolenou a nepovolenou klasickou technikou. Metodické řady typické v české lyžařské škole zatím překonány nebyly, držme se jich. Kompletní zpracování nácviku klasiky jsme uveřejnili již kdysi v NORDICu č. 14 (březen 2010), zestručněný základní přehled najdete v přiložené tabulce. K většině cviků se dá vracet kdykoliv v obměňovaných podmínkách (druhy sněhu, kvalita stop, profil tratě) v podstatě až do kategorie elitních lyžařů. Forma nácviku může být opět pestrá – od mírné po maximální intenzitu zatížení, od pár desítek metrů dlouhé rovinky až po intervaly na vybraných úsecích Stále aktivní závodník v kategorii master. závodní tratě, od Působil jako trenér běžeckého lyžování individuálního náv Trutnově. Vedl zrakově postižené pacviku až po soutěralympioniky, působil jako trenér v USA, živé hry. Kanadě a v Austrálii. Nyní žije v Ontariu v Kanadě, kde trénuje vlastní klub a současně pracuje jako diplomovaný masér.

Petr Jakl

Gabriela KouKalovÁ (CZE)

A JEJÍ KOMPLETNÍ SBÍRKA MEDAILÍ V CELKOVÉM HODNOCENÍ SVĚTOVÉHO POHÁRU V BIATLONU HOCHFILZEN 2017 ZLATO SPRINT STŘÍBRO INDIVIDUÁLNÍ ZÁVOD BRONZ STÍHACÍ ZÁVOD

WWW.LEKI.CZ

Až 80 % přetrénovaných sportovců trpí depresivní poruchou – to znamená, že mají chronicky špatnou náladu, nic je nerozveselí, mají pocit, že ztratili schopnost prožívat emoce, jsou plačtiví či apatičtí, mají pocit, že jsou k ničemu

TEXT: EVA CHALUPOVÁ

Psychologicky

NA PŘETRÉNOVÁNÍ Každý už někde zaslechl, že vytrvalostním sportovcům hrozí přetrénování. Co to je a jak poznáte, že se vás to týká? A je možné se mu vyhnout? udržení výkonnosti, a tento stav přetrvává i po fázi odpočinku (nebo vylaďování). Zároveň mají přetrénovaní sportovci pocit, že nejsou schopni trénovat tak, jako dřív, vše je pro ně hroznou námahou. To podstatné, co se málo ví, je, že k přetrénování patří poruchy nálady. Až 80 % přetrénovaných trpí depresivní poruchou – to znamená, že mají chronicky špatnou náladu, nic je nerozveselí, mají pocit, že ztratili schopnost prožívat emoce, jsou plačtiví či apatičtí, mají pocit, že jsou k ničemu a že se to nikdy nezlepší, FOTO: ARCHIV ENGADIN SKIMARATHONU

řetrénování je vlastně normální reakcí na tréninkové zatížení, zcela záměrně se v tréninku přetěžujeme, abychom tělo přinutili k adaptační reakci, která zvyšuje naši trénovanost v následující fázi odpočinku. Pokud ale zátěž přeženeme nebo adekvátní odpočinek opomeneme, může dojít k přetrénování v pravém slova smyslu. To je definováno jako stav poklesu sportovní výkonnosti nejméně o 5 % na dobu delší než dva týdny v době, kdy bychom normálně očekávali nárůst nebo alespoň

mají poruchy spánku, ztrácejí chuť k jídlu i na sex a nelepší se to ani po odpočinku. Fyziologicky se přetrénování projevuje zvýšením klidové tepové frekvence a krevního tlaku, svalovými bolestmi, poruchami trávení, únavovými zlomeninami či poruchami imunity (častá nemocnost, jednodenní nachlazení, špatné hojení,…). S přetrénováním se podle různých výzkumů setkalo nejméně 30 % vytrvalostních sportovců (i těch neelitních!) a u mnoha z nich se tento stav opakoval několikrát v průběhu kariéry. V tréninkových skupinách různých sportů se vyskytovalo zhruba 10 % přetrénovaných sportovců. Poslední výzkumy naznačují, že fyzické přetížení (najeté kilometry) není jedinou příčinou přetrénování. Velký vliv mohou mít i různé psychologické faktory typu chronický stres, špatné vztahy nebo spousta starostí v mimosportovním životě. Přetrénovat se může i hobík, který trénuje třikrát týdně, pokud nemá čas na regeneraci a má spoustu stresu v práci. Rizikovými faktory jsou samozřejmě také špatná výživa a hydratace nebo návrat do tréninku po zranění či nemoci. Pokud už je sportovec přetrénovaný, jeho výkonnost bude klesat nebo stagnovat a jeho depresivní porucha se bude zhoršovat, dokud si neodpočine – někomu stačí věnovat se 14 dní zlehka jinému sportu, ale pro jiného to může znamenat půl roku absolutního odpočinku a nutnost vyhledat odbornou pomoc kvůli deNormální reakcí na vysokou tréninkovou zátěž je změna nálady k horšímu – a normální reakcí na odpočinek je lepší nálada

FOTO:FOTO: SKEIKAMPEN/NORSKO PETR SKŘIVÁNEK

24 UNIVERZITA

FOTO: ARCHIV RED BULL

25 Pokud už je sportovec přetrénovaný, jeho výkonnost bude klesat nebo stagnovat a jeho depresivní porucha se bude zhoršovat

Jak se dnes před tréninkem cítím? uvolněně – 1 2 3 4 5 – v tenzi šťastný – 1 2 3 4 5 – v depresi v pohodě - 1 2 3 4 5 – rozzlobený/naštvaný odpočatý – 1 2 3 4 5 – unavený soustředěný – 1 2 3 4 5 – zmatený/roztržitý plný nadšení – 1 2 3 4 5 – bez energie Součet:

presi. Spousta výkonnostních nebo vrcholových sportovců si bohužel odpočinek kvůli svým závazkům k týmu nebo škole nemůže dovolit (nebo jim ho nedovolí trenér) a končí kariéru kvůli poruchám imunity, chronickým zraněním nebo emocionálnímu vyhoření a ztrátě motivace. Ani

je změna nálady k horšímu – a normální reakcí na odpočinek je lepší nálada. Pokud se nálada nelepší ani po odpočinku, může to znamenat přetrénování. V jedné studii sledovali vrcholové plavce – v tomto sportu je přetrénování „normálním“

Přetrénovat se může i hobík, který trénuje třikrát týdně, pokud nemá čas na regeneraci. hobby sportovci nebývají schopni si odpočinout – buď kvůli vysokým ambicím, či psychologické závislosti na sportu (o tom více příště). Jedinou rozumnou strategií ve vztahu k přetrénování je nedopustit ho. Ale jak to udělat? Ve skutečnosti skoro nikdo není schopen nějak systematicky sledovat vlastní klidovou tepovou frekvenci (taky vás budí šokem budík nebo děti?). Spolehlivá a dostupná laboratorní měření neexistují. Jediné, co můžete sledovat, jsou změny nálady v reakci na tréninkové zatížení. Normální reakcí na vysokou tréninkovou zátěž

TOKO SKI CLEANER 70 ml Jemný čisticí prostředek pro běžecké lyže vybavené Skin skluznicí. Odstraňuje všechny druhy nečistot. CENA

400 Kč

www.tokowax.cz

jevem. V průběhu jedné sezóny je před každým tréninkem nechali vyplnit dotazník aktuálního psychického stavu (ptá se na pociťovanou tenzi, depresi, zlost, únavu, zmatenost a vitalitu). Před sezónou určili každému jeho normální úroveň a pokud ji před tréninkem v pozitivním slova smyslu překročil o 10 %, trenér mu tréninkovou zátěž zvýšil. Pokud byla jeho nálada o 50 % horší, trenér mu zátěž snížil. Samozřejmě sledovali, jestli toho sportovci „nezneužívají“, ale ukázalo se, že 64 % plavců byla někdy zátěž zredukována a 57 % byla někdy zvýšena.

TOKO ECO SKIN PROOF 100 ml Ideální ochrana Skin skluznice proti vlhkosti a namrzání na ekologickém základě. zajistí vysoce efektivní vodoodpudivou vrstvu neobsahuje Fluorocarbon (bez PFC) biologicky odbouratelný vysoce účinné výsledky ve výzkumu CENA

455 Kč

www.tokowax.cz

Plavci (a jejich trenéři) se prostě naučili hodnotit svůj psychický stav před tréninkem a podle něj si zátěž upravit. A ve sledované sezóně se nepřetrénoval nikdo! Prevencí přetrénování tedy je naučit se posuzovat vlastní aktuální psychický stav a upravovat podle něj tréninkovou zátěž – ano, tak prosté to je. Kdo z nás to ale dělá? Kolik trenérů se systematicky ptá svých svěřenců, jak se cítí, věří jim to, a upravují jim podle toho trénink? Kolik z hobíků si zkrátí sobotní trénink, i když za sebou mají pekelný týden a cítí se pod psa? Jak to, že nás život naučil nevěřit vlastním pocitům? Když se před tréninkem cítíme hrozně, znamená to, že jsme flákači? Pokud máte chuť na experiment a chcete zkusit prožít sezónu šťastnější, být motivovanější k tréninku, zdravější, nezranění a nepřetrénovaní, zkuste si pro začátek vytvořit vlastní stručný dotazník aktuálního psychického stavu. Nic složitého, jen šest řádků (názvy pocitů si klidně upravte podle toho, jak to u sebe vnímáte). Před každým tréninkem si zaškrtněte, jak se dnes cítíte a sečtěte si body. Po nějaké době byste měli být schopni říci, jaká je vaše normální hodnota. A pokud se od ní výrazněji odchylujete v pozitivním či negativním směru, upravte si podle toho trénink. Důvěřujte si, po nějaké době se naučíte odlišovat podstatné pocity od těch prchavých a možná využijete daru dlouhé jízdy k tomu, že budete v klidu přemýšlet o tom, co ve svém životě změníte, abyste se cítili lépe a mohli si víc naložit.

Eva Chalupová Učitelka sportovní psychologie na trenérských kurzech FTVS UK Trenérka plavání a majitelka plaveckého klubu Prague Sharks

Nejen O SPORTOVNÍCH BENEFITECH běžeckého lyžování TEXT: JAKUB OPOČENSKÝ

Sport je svým způsobem kulturním fenoménem. Ať už se jakémukoliv sportu věnujeme aktivně či pasivně, obklopuje nás na každém kroku, ale jak ukazují poslední výzkumy, ani pravidelně realizované pohybové aktivity nejsou v současnosti schopny zajistit biologické potřeby člověka. Rekreační sportování nám přináší nejenom potěšení, ale zejména významný pozitivní vliv na zdraví.

enefity ovšem nejsou pouze zdravotního rázu. Sportovní prostředí nás učí respektu, přijímat prohry, nevzdávat se a zásadním způsobem se podílí na profilu osobnosti. Vrcholový sport je pouze pro malé procento vyvolených, kteří zvládají nejen vysoké tréninkové nároky, ale dokáží se vyrovnat se stresem atd. Svět se mění, ale základní principy jako pracovitost, zodpovědnost a cílevědomost zůstávají. Co se ale nezměnilo, je běh na lyžích jako takový. Samozřejmě se vyvíjí technika, nastalo několik kosmetických změn v závodním programu a přístup k tréninkovému procesu je sofistikovanější než dříve. Na náročnosti běžeckého lyžování se však nezměnilo vůbec nic. Běh na lyžích ve své závodní podobě stále patří k nejnáročnějším sportům, kde kromě kondičních předpokladů má zásadní význam technika a v neposlední řadě i cit pro sníh.

Takřka každá lyžařská generace má svou velkou osobnost. Zřídkakdy se však setkáváme s někým, kdo se nám vryje do paměti již na začátku své kariéry, jako to letos předvádí Johannes Høsflot Klæbo. Fascinující je, že tento lyžař závodí v seniorské kategorii teprve druhým rokem. Do letošní sezóny byl jeho nejbližším rádcem/trenérem jeho dědeček, který ho doprovázel na většinu závodů a konzultoval s ním každý krok. Zároveň se mu podařilo „vyvinout“ efektivní způsob klasického běhu „stříďáku“, kdy v podstatě kopce vybíhá. Tento svůj osobitý styl piloval poslední 3 sezóny, jelikož se mu zdálo, že běžným „stříďákem“ na své soupeře ztrácí. Kombinace zkušeností jeho dědečka a implementace novinek se v tomto případě zdá ideální. Bohužel neexistuje univerzální příručka na výchovu talentů a podstatnou roli v tomto procesu mají i rodiče, kteří si

Výběr sportovních benefitů: Zodpovědnost Time management Sebedůvěra Přátelství Soutěživost Pohyblivost Spolupráce Disciplína Zvládat stresové situace Naučíme se vyhrávat a prohrávat

často skrze své děti realizují určité nenaplněné ambice. Ve svých dětech mnohdy vidí nastupující hvězdy současného sportu. Není to však zpravidla chyba pouze rodičů, i trenéři se často nechají tzv. nachytat na švestkách. Místo přirozeného rozvoje v podobě herních činností trenéři často poukazují na mimořádné schopnosti dětí již ve věku 8–12 let, čímž je vystavují nepřiměřenému tlaku na výkon. Navíc později se síly postupně vyrovnávají a talent už nemá v podstatě význam. Pro sportovce, kteří byli zvyklí dosud pouze vyhrávat, to může znamenat poměrně velkou psychickou zátěž. Sportovní ředitel norského

FOTO: SKEIKAMPEN/NORSKO

Bez hodin strávených na lyžích to zkrátka nejde

26 UNIVERZITA

FOTO: ARCHIV PETRY HYNČICOVÉ

Sportovní stipendium na univerzitě v Coloradu získala například liberecká závodnice Petra Hynčicová

Herní činnosti jsou důležitou složkou tréninku dětí minimálně do věku 12 let

FOTO: ARCHIV SKI-TOUR

Olympiatoppenu Tore Øvrebø, říká: „Existuje mnoho vnitřních a vnějších faktorů, které ovlivňují vývoj dětí, proto je identifikace talentů velice problematická. Nesmíme zapomínat, že děti, které se staly později profesionálními sportovci, byly především šťastné děti s velkým množstvím energie. Měly okolo sebe pozitivní prostředí pro svůj rozvoj, získaly tak potřebnou stimulaci a měly chuť vyhrávat.“ Jak nejlépe udržet motivaci závodníků, kteří úspěšně prošli všemi kategoriemi a čekají na vytoužené světlo na konci tunelu? Co konkrétně dnešní mládež přitahuje na běžeckém lyžování? Co mohou rodiče, škola, klub, svaz nebo stát dělat lépe, abychom sbírali úspěchy na meziná-

rodní scéně? Svět se hrozně rychle mění a to, co platí dnes, nemusí platit zítra. Nedělám si iluze, že se těmito aspekty někdo komplexně zabývá. Nicméně sportovní oddíly už nemohou pouze nečinně přihlížet a očekávat neustálý přísun potenciálních talentů, ale musí jít sportovcům naproti. V posledních letech vznikla řada no-

27 stva, ale ještě chtějí v lyžování něco dokázat a výkonnostně růst. Nicméně je potřeba, aby se české běžecké lyžování probralo z určité letargie a nastolilo jednoznačnou vizi, která bude řádně komunikována od dětí až po dospělé závodníky. Běžecké lyžování má v ČR historicky pevné kořeny, včetně organizace světových závodů. Výhodou je poměrně velký zájem o běh na lyžích jako rekreační aktivitu. Českému lyžování chybí jednoznačná vize, aby mladí sportovci viděli smysl ve svém úsilí. Čeští běžci na lyžích se dokázali prosadit v dobách minulých i současných a na příkladu biatlonu je vidět, že je možné patřit ke světové špičce i v českých podmínkách. Ač jsem velký fanoušek českého biatlonu, byl bych nerad, aby se z běžeckého lyžování postupem času stala pouze farma pro biatlon. Věřme, že se brzy najde osobnost, jíž se podaří nastartovat „boom“, který opět přitáhne masy fanoušků. V průběhu sportovní kariéry se člověk musí vypořádat s různými nástrahami. Někteří sportovci prošli velkými kluby, jiní jsou odchovanci malých spíše rodinných klubů. Někteří sportovci zažili dobré, pečující trenéry a jiní ne. Všechny nástrahy, se kterými se sportovec vyrovnává, ho dělají silnějším. Sportovec se na své cestě za úspěchem musí naučit překonávat překážky, poučit se z chyb a nikdy se nevzdávat. I pokud se tato cesta nenaplní úspěchem, může sportovec pokračovat dále a zkusit přeorientovat svou snahu a houževnatost například do studia či pracovní sféry.

Nesmíme zapomínat, že děti, které se staly později profesionálními sportovci, byly především šťastné děti s velkým množstvím energie. vých trendových sportů a tradiční sporty musí bojovat o své místo na výsluní. Běžecké lyžování jako vytrvalostní sport potřebuje vytvořit pro sportovce smysluplný dlouhodobý plán s jasně vytyčeným cílem. V krátkodobém horizontu si sportovci plní dílčí cíle a vidí na sobě postupné zlepšování. Nemám na mysli pouze kondiční faktory, ale sportovec by se měl postupně stávat sebevědomějším a přebírat větší odpovědnost za svůj trénink. Člověk zná nejlépe sám sebe, a tudíž by měl v dosahování cílů spoléhat především na sebe. Někdo sportuje pouze pro potěšení z pohybu či kvůli partě, jiný by rád dosáhl na nejvyšší mety. Co ale čeká v dnešní době na člověka, který se pohybuje ve špičce? V běžeckém lyžování bylo dlouhou dobu jedinou perspektivou reprezentační družstvo. Nyní mohou závodníci najít útočiště mezi týmy, soustředícími se na dálkové běhy. Jsem přesvědčen, že podobné iniciativy mohou pomoci rozšířit možnosti pro závodníky, kteří se nedostanou do reprezentačního druž-

Z pohledu studia mají sportovci řadu možností, studium v ČR či získání sportovního stipendia na některé ze zahraničních univerzit. Myslím, že mezinárodní zkušenost každému prospěje. Každá kultura či jiné prostředí nám mají co nabídnout a je pouze potřeba selektovat to, co člověk opravdu chce. Člověk si jednak rozšíří obzory, zdokonalí se v cizí řeči, čímž se zároveň zvedá prestiž i přidaná hodnota takového člověka na trhu práce.

Jakub Opočenský V norském klubu IL Jardar Langrenn zastává funkci vedoucího trenéra mládeže věkové kategorie 13–16 let a v Teamu Vestmarka je hlavním trenérem juniorů. Web: www.jopocoaching.com

28 UNIVERZITA

TEXT: MICHAL ŽÁK FOTO: PETR SKŘIVÁNEK

Nahlédněte pod pokličku

BIATLONU

Ještě před pár lety si lidé biatlon pletli s duatlonem i triatlonem, nyní jej v přímém přenosu u televizní obrazovky sleduje až milion diváků

Biatlon – sport, který v posledních letech dobyl Českou republiku. Ještě před pár lety si ho lidé pletli s duatlonem i triatlonem, nyní jej v přímém přenosu u televizní obrazovky sleduje až milion diváků. Celou zemi zaplavilo biatlonové šílenství. Mezi mládeží mnohonásobně vzrostl zájem o tento sport. Všichni by chtěli kráčet ve stopách Koukalové, Moravce, Krčmáře a dalších současných hvězd. Povědomí o biatlonu vzrostlo i mezi fanoušky. V internetových diskuzích se najde spousta odborníků, ne všechny za ně můžeme považovat. Proto se s biatlonem seznámíme v následujících řádcích trochu podrobněji.

aždý ví, že zimní biatlon kombinuje běh na lyžích a střelbu z malorážné zbraně. Existují však i další podoby biatlonu, ve kterých se soutěží převážně v létě. Jedná se o kombinaci střelby z malorážné zbraně s jízdou na kolečkových lyžích, krosovým během, orientačním během, nebo jízdou na horském kole. V Rusku vznikl tzv. archery biathlon, který kombinuje střelbu z luku s krosovým během či s během na lyžích. Co však dělá biatlon tak atraktivním, je právě střelba. Pojďme nahlédnout do zákulisí tréninků a závodů v biatlonu. Výkon biatlonisty při střelbě ovlivňuje mnoho faktorů, které obecně dělíme na endogenní (tzv. vnitřní) a exogenní (tzv. vnější). Mezi endogenní faktory řadíme například psychiku závodníka, jeho somatotyp, úroveň pohybových schopností a dovedností. Do exogen-

ních faktorů lze zařadit technické (materiální) vybavení sportovce a vliv prostředí (diváci, trať, světelné podmínky, teplota, nadmořská výška, vítr a další). Oba typy faktorů se vzájemně prolínají, což klade při střelbě vysoké nároky zejména na psychiku a koncentraci biatlonisty.

První krůčky biatlonisty

V Česku mohou děti začít s biatlonem v poměrně raném věku, a to s nástupem na základní školu. Nelze však říci, že se jedná od začátku přímo o systematický biatlonový trénink. Jde spíše o kroužek zaměřený na všeobecný rozvoj pohybových schopností a dovedností, v němž převažuje herní forma. V žákovských kategoriích mohou závodit děti ve věku deset až patnáct let. Zde se objevují

oproti seniorskému biatlonu rozdíly. Žáci střílí ze vzduchových zbraní, které nevezou na zádech, ale odkládají je do stojanů na střelnici. Terče jsou vzdáleny od palebné čáry deset metrů a střílí se pouze z polohy vleže. V tomto věku je u malých biatlonistů cílem osvojení základů techniky běhu na lyžích a střelby. V následné dorostenecké kategorii přechází sportovci na biatlonovou malorážku. První rok závodí taktéž bez zbraně na zádech, střílí již i z polohy vstoje. V tomto věkovém období můžeme začít mluvit o systematickém biatlonovém tréninku, který může mladého sportovce dovést až do juniorské a seniorské reprezentace. K tomu je ovšem zapotřebí jistá míra talentu, odhodlání, dřiny a mnohdy i vzdání se ostatních zájmů.

Fakta a čísla ze světa biatlonu

Pojďme se podívat na některá fakta a čísla, která souvisí s vrcholovým světovým biatlonem. Biatlonisté střílí z malorážné biatlonové zbraně ráže 5,6 mm (22.LR) na vzdálenost 50 metrů. V posledních letech dominují biatlonu zbraně německého výrobce Anschütz. Minimální hmotnost zbraně je pravidly stanovena na 3,5 kg. V juniorských kategoriích vystřílí sportovci ročně 6 000 až 10 000 nábojů, u dospělých se dostáváme k počtu okolo 15 000 vystřelených nábojů za rok. Jeden tréninkový náboj stojí 2,20 až 2,60 Kč, u závodního střeliva se ceny pohybují kolem 6 Kč. Biatlon je v tomto ohledu poměrně nákladným sportem. Pokud bychom do nákladů započítali nákup kompletně vybavené zbraně, musíme počítat s částkou 80 000 Kč. Výhodou je,

29 že zbraně sportovcům v Česku zapůjčují kluby, případně Český svaz biatlonu. Jedinou větší investicí může být zhotovení pažby na míru, která má vybroušené úchopy přesně na prsty daného jedince. Ač tato investice vyjde na 10 000 až 20 000 Kč dle výrobce, výsledky v rychlosti manipulace se zbraní a zlepšení úspěšnosti střelby jsou většinou znatelné. Často býváme dotazováni, zda jsou na zbrani mířidla s optickým zařízením. To je však omyl. Mířidla musí být i dle pravidel pouze dioptrická; 99 % biatlonistů používá dioptr i mušku s kruhovým tvarem. Žádný puškohled tedy zbraň nemá, sportovec se musí spolehnout pouze na svůj dobrý zrak. Průměr terče je 4,5 cm pro střelbu vleže, vstoje měří 11,5 cm. Před každým tréninkem i závo-

Základem dobrých výsledků jsou talentovaní a cílevědomí sportovci. Nelze však opomenout tým, bez něhož by se ani sebelepší závodník na vrchol nedostal

Často býváme dotazováni, zda jsou na zbrani mířidla s optickým zařízením. To je však omyl. dem se pod dohledem trenéra provádí nástřel zbraně na papírové terče, který slouží k ověření a případnému nastavení mířidel na aktuální povětrnostní a světelné podmínky. Biatlonisté trénují jak střelbu klidovou, tak střelbu v zátěži. Zmiňme se také o tzv. suché střelbě, jež se provádí bez nábojů. Sportovec se suchou střelbou učí a zdokonaluje jednotlivé střelecké dovednosti (například polohu a její ověření, manipulaci se zbraní, míření, správný stereotyp dýchání, namáčknutí spouště, samotné spuštění apod.). Kdo měl možnost si biatlon někdy vyzkoušet, velmi dobře ví, že není jednoduché sestřelit terč v klidu, natož po zátěži. Biatlonisté přijíždějí při závodě na střelnici s tepovou frekvencí dosahující přibližně 90 % maximální tepové frekvence, tedy na úrovni anaerobního prahu, někdy i lehce nad ní (individuálně v rozmezí 170–190 tepů za

minutu). Během manipulace se zbraní při přípravě ke střelbě klesne tepová frekvence v závislosti na trénovanosti až o 20 tepů. Výzkumy uvádějí, že první výstřel vychází v době, kdy srdce bije frekvencí 150–170 tepů za minutu. Musíme ovšem zdůraznit, že se jedná o velmi individuální záležitost, kterou sportovci trénují roky. Cílem tréninku je nalézt optimální hodnotu tepové frekvence, v níž je sportovec schopen střelbu zdárně absolvovat. Do výše tepové frekvence při střelbě promlouvají výše zmíněné faktory; zdůrazněme profil tratě před střelnicí a samotné tempo jízdy před střelbou. S tempem jízdy a vynaloženým úsilím úzce souvisí například druh sněhu a skluznost lyží. Pravdou je, že si biatlonisté během celého roku příliš neodpočinou. Roční tréninková koncepce je v celém světě podobná, a to jak u do-

rostenců, tak u dospělých. Tréninkové přípravné období začíná biatlonistům většinou v květnu. Na konci jara, v létě i na podzim se do přípravy zařazují soustředění a občasné kontrolní závody. Hlavní závodní sezona začíná na konci listopadu a končí v březnu. Duben je pro biatlonisty přechodným obdobím, v tomto měsíci je na pořadu regenerace a aktivní odpočinek. Od května se vždy najíždí na režim převládajícího silově-vytrvalostního a střeleckého tréninku, který sportovce provází opět až do začátku závodního období. Trénuje se jednou až dvakrát denně, pokud nepočítáme rozcvičky a individuální nadstavbové tréninky, které cílevědomí sportovci absolvují. V juniorských kategoriích připadá na jeden rok přibližně 240 dnů zatížení. Pro představu ročně biatlonista odtrénuje v zátěži 300 až 550 hodin v závislosti na věku a výkonnostní úrovni. Do tohoto času navíc není započítána střelba, s níž bychom se dostali na hodnotu 400 až 700 hodin tréninku ročně. Stejně tak můžeme započítat další tréninkové prvky jako je regenerace či mentální příprava a rázem se ocitneme u čísla 800 a více hodin. Tato čísla se týkají profesionálních biatlonistů. Pod pokličku biatlonu jsme, zdá se, nahlédli. Přichází čas na odhalení ingrediencí, bez kterých se recept na úspěch neobejde. Základem dobrých výsledků jsou talentovaní a cílevědomí sportovci. Nelze však opomenout tým, bez něhož by se i sebelepší závodník na vrchol nedostal. Řeč je nejen o trenérech, servisních pracovnících, lékařích, fyzioterapeutech, masérech, sportovních psycholozích, sponzorech, ale také o rodičích, přátelích a fanoušcích, kteří společně tvoří jednu velkou biatlonovou rodinu.

Michal Žák Bývalý člen reprezentačního družstva v biatlonu. V současnosti trenér biatlonu a student doktorského studia kinantropologie na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity V juniorských kategoriích vystřílí sportovci ročně 6 000 až 10 000 nábojů, u dospělých se dostáváme k počtu okolo 15 000 vystřelených nábojů za rok. Jeden tréninkový náboj stojí 2,20 až 2,60 Kč, u závodního střeliva se ceny pohybují kolem 6 Kč

www.craft.cz

Univerzální funkční prádlo

NEEXISTUJE... Na počátku bylo slovo a to slovo bylo CRAFT. Je to právě 40 let, kdy tato švédská značka dala vzniknout pojmu „funkční prádlo“. Od těch dob prošel celý segment sportovního oblečení dynamickým vývojem, na jehož konci dnes stojí v případě Craftu 10 řad funkčního prádla! CRAFT ACTIVE EXTREME 2.0

Extrémně účinné prádlo s nejvýkonnějším odvodem potu díky pletenině z patentovaného vlákna CoolMax PRO. Vyvinuto pro maximální výkon a závodní nasazení.

CRAFT ACTIVE INTENSITY

Oproti svému sourozenci z řady Extreme nabízí o něco vyšší termoizolaci, zároveň zachovává účinný transport potu i v pásmu vyšší intenzity pohybu.

unkční prádlo využívají sportovci od rekreačních až po ty vrcholové. Každá z těchto skupin má však na prádlo jiné požadavky – navíc každý sport je jiný, mění se okolní podmínky a záleží také na naší intenzitě pohybu. Rozdílné jsou také požadavky na funkčnost materiálu, termoregulaci, střih i vzhled. Proto univerzální funkční prádlo, ideální pro všechny aktivity a za jakýchkoliv podmínek, nemůže existovat. Cíl všech sportovců je ale stejný: mít zajištěný dokonalý odvod potu a v daných podmínkách optimální tepelný komfort.

10 řad? Udělej si jasno!

Aby se v tak široké nabídce mohl každý zorientovat, vytvořili v Craftu graf, z něhož lze určit vhodnou řadu funkčního prádla v závislosti na okolní teplotě a intenzitě (tempu) pohybu. Jak je to v případě běžeckého lyžování? Jde o aktivitu s nižší, střední až vysokou intenzitou pohybu v teplotách nejčastěji od 0 °C do –15 °C. Co si tedy obléknout?

CRAFT WARM INTENSITY

Pro opravdové zmrzlíky! Určené pro aktivity v pásmu střední intenzity pohybu – např. zimní turistika či běžkařská túra. Vhodné také na sjezdovky a skialpinismus.

51. ČEZ JIZERSKÁ 50 16.–18. ÚNOR 2018

UTNÁ M S A IN KATEŘ

Í N B O S O J D MŮ O V Á Z hlavní institucionální partneři

hlavní partneři

mediální partner

generální mediální partner

hlavní mediální partner

marketingový partner

institucionální partner

partneři

hlavní partneři

Bedřichovský NLM

Kašperská 30

Orlický maraton

ČEZ Jizerská 50

5.–6. 1. 2018 3.–4. 2. 2018

20.–21. 1. 2018 16.–18. 2. 2018

Karlovská 50 26.–27. 1. 2018

JeLyMan

24.–25. 2. 2018 generální mediální partner

mediální partner

marketingový partner

Rozjeď zimu na běžkách

www.ski-tour.cz

32 UNIVERZITA

MASÁŽ TEXT: TEREZA KALOŠOVÁ FOTO: DEPOSITPHOTOS

Všichni zhruba víme, k čemu slouží, možná známe pár typů nebo několik hmatů. Často slýchám větu: „Já bych tak šel/šla na masáž!“ a přitom jen zlomek lidí na ni nakonec opravdu zajde. Tušíte, kdy si ji dopřát, kdy to naopak není dobrý nápad, jak často a v čem bude prospěšná? Cílem tohoto článku je představit sportovní a regenerační masáž, vysvětlit si, kde jsou její zásadní výhody a třeba i jak často si na ni udělat čas v nabitém pracovním programu.

ž v dávné historii se vědělo, že tření a dotek přinášejí úlevu od bolesti, stresu a napětí. V Číně kořeny tohoto umění sahají až do zhruba 1 700 př. n. l., v Indii se masáž považovala za samozřejmou součást denní očisty těla a například v Japonsku se s oblibou využívala masáž zahrnující vodní procedury. Za zakladatele sportovních masáží můžeme považovat Řeky, kteří prováděli pečlivě zvolené hmaty jako přípravu před zápasy a Římané následně povýšili masáž na jednu z tréninkových procedur sportovců. Masáží můžeme nazvat souhrn správně zvolených hmatů a doteků, jdoucích po sobě v daném pořadí tak, aby přinesly úlevu, nabuzení svalů, psychickou pohodu, nebo léčebný účinek. Zdůraznila bych hlavně rozdělení na masáž regenerační a sportovní, léčebným a dalším by pak patřily samostatné řádky. Při masáži regenerační se setkáme spíš s jemnějšími a pomalejšími hmaty, které by měly přinést celkovou úlevu a zklidnění organismu. Naopak sportovní masáž se zaměřuje na nabuzení těla před výkonem, v průběhu aktivity je využita jako opora pro namáhané svalstvo při přestávkách, po zátěži zase jako prostředek k urychlení rekonvalescence. Délka trvání se volí

podle náročnosti podaného výkonu, podle individuálního rozpoložení sportovce i podle toho, jestli je masáž celková nebo masírujeme jen určitou část těla. To samé platí i u masáže rege-

nerační, vždy by mělo dojít k optimálnímu skloubení představ klienta a jeho fyzického stavu. Proč bychom si tedy takovou masáž měli dopřát? Dochází během ní k celkovému uvolnění a zotavení organismu, fyzickému i psychickému. Působením hmatů se prokrvuje pokožka, dochází k zahřátí masírované oblasti a následnému povolení napětí. Velkou roli hraje uklidnění od stresu, který je v současné době označován za jeden ze spouštěčů mnoha zdravotních obtíží. Velký význam má masáž v regeneraci sportovců i nesportovců – denní sezení a hrbení se v kanceláři u počítače nebo za volantem auta vyvolává bolesti zad, šíje, ale i končetin možná ještě častěji, než se zdá. Navíc může mít člověk pocit, že vlastně nic nedělá

Už v dávné historii se vědělo, že tření a dotek přinášejí úlevu od bolesti, stresu a napětí. V Číně kořeny sahají až do data zhruba 1 700 př. n. l.

Pokud vás akutně trápí nachlazení, horečka a jakákoli infekce, návštěvu maséra raději odložte

a není tedy důvod něco pro sebe udělat. Jako častou výmluvu slýchávám argument, že není čas. Zkuste se někdy zamyslet, jestli se opravdu nenajde hodinka jednou za týden, čtrnáct dní, nebo klidně tři týdny, kdy vypnete mobil, lehnete si na lehátko, zavřete oči, nebudete přemýšlet nad prací a jinými starostmi a odejdete tak příjemně odpočati, že vám to dodá sílu nadlouho dopředu. Jsou ale i momenty, kdy bychom na masáž rozhodně chodit neměli. Pokud vás akutně trápí nachlazení, horečka a jakákoli infekce, návštěvu maséra raději odložte. Nejen, že by se vám neulevilo, ale mohlo by dojít k výraznému zhoršení celkového stavu. Stejně tak se masáž nedoporučuje až zakazuje při vysokém krevním tlaku, srdečních onemocněních, rakovině, výskytu křečových žil a otoků nejasného původu. Masírovat se nemají ani místa, kde je přítomna vyrážka, a také tam, kde je kůže porušena. Pokud nevíte, jestli je pro vás v daném momentu masáž přínosná, anebo byste měli přijít jindy, je dobré poradit se přímo s masérem, který by měl být schopen stav posoudit a s čistým svědomím poradit. Vidina výdělku podle mého názoru nesmí převážit nad zdravým rozumem a hlavně nad zdravím klienta. Za zmínku stojí i to, jak si maséra vybrat, respektive jak poznat, jestli se jedná o odborníka. Masér

by měl zjistit váš aktuální zdravotní stav, zeptat se srozumitelně na přítomnost kontraindikací, vysvětlit, jak bude masáž probíhat, jak dlouho trvat. V průběhu masáže je vhodné zajímat se, jestli je vám pohodlně, nemotá se například hlava (přeci jen se krev žene směrem od nohou k hlavě a ne každý to musí dobře snášet), jestli žádný hmat není nadmíru bolestivý a zeptat se na vaše pocity a přání. V masérské místnosti by mělo být příjemně a čisto, stejně to platí i pro lehátko a používané ručníky a prostěradla. I vzhled maséra může mnohé naznačit – čisté oblečení je znakem dodržování hygieny i jiných zásad. Až budete přemýšlet, jestli na masáž zajít a až budete hledat výmluvy, proč ne, vzpomeňte si, že čas, který investujete do svého zdraví a sami do sebe, je to nejlepší, co pro sebe můžete udělat.

FB: @masazetk

VAUHTI VOSK LF RACE

www.abcsport.cz

Kč

CENA

E-mail: masazeTK@seznam.cz

Fluorové vosky Vauhti LF Race mají vyladěnější recepturu než standardní LF vosky a osvědčily se jako tréninkové vosky pro závodníky. Vosky jsou vhodné pro všechny typy sněhu a povětrnostní podmínky. Dostupné v baleních 45, 90, 180 a 540 g Balení 90 g

Kč

CENA

2 195

Masérka a expertka na tejpování a regeneraci

Lehká a stabilní voskovací stolice včetně nohou. Rychlé nastavení hrazdičky pro úchyt vázání pomocí rychloupínáku. Pro lyže od 150 do 210 cm Hmotnost 5 kg

CENA

Horká novinka ušitá v Bystřici pod Hostýnem! Sportovní bunda a kalhoty Sensor Cross jsou vhodné pro outdoorové aktivity v chladnějším počasí. Propracovaný střih zaručuje volnost pohybu, zatímco použitý vysoce prodyšný materiál s vnitřním počesem a vnější oděruvzdornou úpravou poskytuje skvělé funkční vlastnosti. Přední panely bundy jsou společně s rameny větruodolné a navíc nepromokavé díky použité membráně. Přidaný elestan dodává pružnost pro dokonalé pohodlí, ať už se vydáte na vysokohorskou túru nebo na běžky.

Tereza Kalošová

VAUHTI MAZACÍ STOLICE

2 990

SENSOR CROSS

www.abcsport.cz

www.sensor.cz

1 795 Kč

VAUHTI STOUPACÍ VOSK VAUHTI GT Tuhý stoupací vosk „TAR“ na bázi pryskyřice z finské borovice. Perfektně funguje a krásně voní. Balení 45 g

CENA

690 Kč

CENA

www.abcsport.cz

149 Kč

Důležitá je samozřejmě i skladba jídelníčku několik posledních hodin před tréninkem i závodem včetně předchozího dne. Právě těmito jídly jsme schopni naplnit naše těžce budované glykogenové zásoby na maximum. Proto přinášíme tip na ideální předzávodní jídelníček:

Večeře den před závodem TEXT: ALEŠ MÁSLO

JAK JÍST

před sportem Není nic horšího, než se těšit na trénink a vinou nevhodné výživy se jím protrápit. Připravovat se na závod a všechen svůj předchozí trénink „zahodit“ nevhodně zvoleným nebo načasovaným jídlem před startem. Ať se vám to líbí nebo ne, výživa hraje klíčovou roli v tom, jak se budete při sportu cítit i jaký bude váš výkon.

liv výživy přijímané před sportovním výkonem je snadno vysvětlitelný, řekneme-li si pár fyziologických faktů. Třeba ten, že bílkoviny nebo vláknina se tráví dlouho a zatěžují náš organismus, který s nimi má práci. V souvislosti se sportem nic příjemného, že? Podobné je to u tuků, po kterých nám bývá těžko, a energii z nich rychle také nedostaneme. Naproti tomu sacharidy poskytují rychlou energii a jejich zpracování tělo tolik nezatěžuje. Že bychom měli vyhráno?.

Následuje rychlý a výrazný pokles glykémie. Na klesající hladinu krevního cukru reaguje organismus podrážděně například pocity slabosti, studeného potu, únavy a mnohdy i pocity podobnými „hlaďáku“. Když v těchto nepříjemných pocitech zazní startovní výstřel, není se čemu divit, že tělu se nechce a výkon není stoprocentní.

Fyziologicky je naše tělo nastavené tak, že vysoká hladina inzulinu zamezí využití tuku jako zdroje energie. Jak pak asi vypadá výkon vytrvalce, který běžně používá během výkonu energii ze svalového glykogenu a z tuků, když mu přísun energie z tuků (velmi důležitý energetický zdroj) znemožníte? Je poloviční, možná i horší. Spojeno s pocity uvedenými v prvním bodě, celkový výkon následně nestojí za nic.

Vše může zhatit sacharidová potravina s vysokým glykemickým indexem, typicky nějaká sladkost. Sacharidy ano, na sladkosti ale velký pozor!

Na cestě k optimální předsportovní výživě stojí ještě jedna zásadní překážka. Vše totiž může zhatit sacharidová potravina s vysokým glykemickým indexem, typicky nějaká sladkost. Po jejím snězení „vystřelí“ hladina cukru v krvi a do akce se dostává slinivka, která vyloučí velké množství inzulinu (protože je v krvi velké množství cukru). Tím pádem přicházejí pro sportovce dva zásadní problémy:

Na co jede vytrvalec

V této chvíli je vhodné zmínit, kde vlastně bere vytrvalostní sportovec energii pro svůj výkon. Už jsme řekli, že rychlou energii představují sacharidy. Jenže těch máme v těle velmi málo, a to v podobě svalového a jaterního glykogenu, který

ečeře bývá často posledním jídlem, které V je sportovec schopen pozřít (snídani nám často zhatí nechuť spojená s nervozitou před startem). Proto by měla být jednak vydatná (abychom druhý den netrpěli vyhladověním), současně ale lehce vstřebatelná (nic těžkého, ani nekombinujte moc různých jídel) a především by měla být složená z komplexních sacharidů, které se postupně uvolňují do krve a z ní doplňují naše glykogenové zásoby tolik potřebné pro nadcházející sportovní výkon. ezi vhodná jídla patří třeba nerozvaM řená rýže se zeleninou a masem, rizoto, případně můžete rýži nahradit quinoou nebo pohankou. Vhodné jsou například i celozrnné těstoviny. ebojte se zařadit i druhou večeři, která N by měla být vydatná, ale lehce stravitelná – například těstoviny, ovesné vločky, nesladký rýžový nákyp s ovocem a podobně. Trpíte-li na ranní nervozitu zapříčiňující nechuť cokoli ráno sníst, pak je druhá večeře vaší záchranou.

Snídaně opřejte si vámi oblíbenou snídani D před sportem (někdo má rád vločky, někdo pečivo se sýrem či šunkou, někdo dokonce i vajíčka) odmínkou je, aby mezi snídaní a sporP tem byly minimálně tři hodiny bez dalšího klasického jídla

1-2 hodiny před sportem níst sacharidovou potravinu s nízkým S glykemickým indexem (například Enervit PRE Sport) Zamezíte možným pocitům hladu, vyhnete se trávicím problémům a nastavíte optimální energetický metabolismus

Poslední hodina před sportem Nejíst nic sladkého ani tučného epít nic sladkého, ani slazené nápoje či N perlivé vody J e vhodné pít čistou vodu, případně s citronem, nebo minerální směs pro odkyselení organismu (pro eliminaci zakyselení spojeného se sportovním výkonem)

FOTO: ARCHIV SKI-TOUR

Před startem závodu je vhodné pít pouze čistou vodu

34 UNIVERZITA

představuje naše jediné zásoby. U netrénovaného jedince se jeho obsah pohybuje kolem 350 g, u sportovce pak může jít o hodnoty až 800 g. Tato energie stačí zhruba na 30 až 90 minut výkonu dle intenzity. Proto je důležité si tréninkem a správnou výživou vybudovat co největší zásoby tohoto substrátu a zefektivnit jeho čerpání. Vhodnými potravinami je potřeba tyto zásoby maximálně doplnit, během výkonu šetřit a přijímat sacharidy z externích zdrojů. Díky snadné vstřebatelnosti a minimu nežádoucích složek je to ideální prostřednictvím sportovní výživy. Nejen na sacharidy ale jede vytrvalostní sportovec. Dalším zásadním zdrojem energie je zásoba tuku, kterého máme v těle oproti glykogenu dostatek. Glykogen je dominantním zdrojem energie v případě intenzivních výkonů, protože je z něho energie uvolňována o poznání rychleji než z tuků a efektivněji než z bílkovin. Je-li však výkon aerobní, tzn. stíháme-li bez potíží dýchat,

ENERVIT PRE SPORT Buďte vždy perfektně připraveni na sport lehce stravitelné želé, které vás připraví na sport zabezpečuje dlouhodobé uvolňování energie doporučujeme 1 až 2 želé PŘED sportem

pak dominanci svalového glykogenu začínají po 30 minutách přebírat tukové zásoby.

Co tedy (ne)jíst těsně před sportem?

Klíčová fyziologická fakta už známe a je z nich zřejmé, že ke kvalitnímu výkonu potřebujeme co možná největší zásoby sacharidů, s čímž souvisí efektivní čerpání glykogenu, a také co nejlépe dostupné zdroje tuku. Zároveň už víme, že je třeba zavrhnout sladkosti před startem. Přidejme na seznam nevhodných živin před sportem ještě tuky a bílkoviny, které se v porovnání se sacharidy dlouho tráví a zbytečně zatěžují organismus. Ani vláknina není v této době optimální, protože trávicí trakt na její zpracování vynaloží spoustu energie, ale žádnou nepřinese. Podle typu a délky výkonu je vhodné snídat do 1,5 hodiny před výkonem. Co ale jíst v kratším časovém úseku před startem, když máte pocit, že byste ještě něco snědli. Ideální

SPORTUJ LÉPE SE SPECIALISTOU NA VÝŽIVU PRO VYTRVALCE

FOTO: ARCHIV AUTORA

FOTO: ARCHIV SKI-TOUR

Vytrvalostní sportovec využívá při závodě především sacharidové zásoby. Dalším zásadním zdrojem energie jsou tukové rezervy, kterých máme v těle oproti glykogenu dostatek

je potravina s nízkým glykemickým indexem, která nezatěžuje organismus, dodá postupně se uvolňující energii potřebnou pro výkon a především umožní využití tuku jako zdroje energie. Takové vlastnosti mají některé speciálně vyvinuté produkty sportovní výživy, nebo pokud má být výkon dlouhý, je možné doplnit energii například ovocem (výborné jsou fíky).

Aleš Máslo Zakladatel projektu Sportuj lépe pro efektivní sportování: www.sportujlepe.cz

ENERVITENE SPORT GEL Energie pro vaše cíle energetický gel pro doplňování energie BĚHEM sportu doporučujeme brát pravidelně jeden gel každých 45 až 60 minut

ENERVIT R2 SPORT Regenerace, kterou skutečně cítíte regenerační nápoj, který vás PO každém výkonu postaví na nohy pro správnou regeneraci je důležité vypít jeden nápoj do 30 minut PO sportu

WWW.ENERVIT.CZ

36 UNIVERZITA

TEXT: MAREK PAZDERSKÝ

Jak správně a jednoduše O tom, jak mazat lyže, už bylo napsáno více, než vyšlo všech čísel NORDICu dohromady, ale stále je spousta lidí, kteří tápou a nevědí si rady. Níže přinášíme jednoduchý návod, jak běžky snadno připravit.

PŘIPRAVIT LYŽE PŘED:

U klasických lyží prvně odstraňte dříve aplikovaný stoupací vosk z mazací komory pomocí škrabky, smývače (odstraňovače stoupacích vosků), hadru nebo utěrky zvané fiberlene (nezapomeňte na hrany).

řípravu lyží dělíme na dvě části, a to za prvé na přípravu skluzné části lyže (aby nám lyže hezky jely, při klasické a volné technice běhu na lyžích nebo při soupaži) a za druhé na přípravu odrazové části (aby lyže dobře stoupaly, týká se jenom klasické techniky).

Mimo mazací komoru smývač nepatří!

1. Příprava skluzné části

Pomocí aplikátoru naneste takový čistič na celou skluznici (u klasických lyží jen na skluzné části), nechte 2–3 minuty působit, poté setřete utěrkou fiberlene a vykartáčujte tvrdým nylonovým kartáčem.

c ílem parafínování lyží je dosáhnout toho, aby byly skluznější a rychlejší lyží na bruslení nebo na soupaž parafínuu jeme skluznici po celé délce lyží na klasiku parafínujeme skluznici u pouze mimo stoupací zónu (špičky a patky)

Zbylá část skluznice u klasických lyží nebo celá skluznice u lyží na bruslení a soupaž je po každé jízdě také špinavá (sníh není čistý – prach, popílek, vosk, atd), proto je nutné ji nejdříve vyčistit. Používají se k tomu fluorové čističe, tvrdý nylonový kartáč a utěrky fiberlene.

Na závěr ještě lyži vykartáčujete tvrdým bronzovým nebo ocelovým kartáčem pro otevření pórů skluznice.

TIP: Mazací komora se určí dle vaší skutečné hmotnosti na flextesteru, nejlépe u nějakého kvalitního prodejce nebo v odborném servisu, kde by v současnosti přístroj na určení mazací komory měl být základní podmínkou a zárukou, že máte vhodně vybranou lyži na svoji výšku a hmotnost.

JAK:

Na žehličce nastavte teplotu, která je vhodná pro daný parafín (uvedeno na obalu). Parafín na lyži naneste v dostatečné vrstvě natřením na skluznici nebo nakapáním (parafín rozpouštějte o žehličku). Následně ideálně jedním plynulým tahem parafín zažehlete do skluznice, rychlost by měla být taková, aby se parafín stihl rozpouštět, ale zároveň dávejte pozor na to, aby se žehlička nikdy nezastavila. Pod ní totiž nezůstane žádný vosk a dochází ke spálení skluznice (v nejhorším případě i vytvoření puchýřů a rozpadu vnitřního jádra lyže). Jezdit po skluznici žehličkou vícekrát nemá smysl, skluznice je již parafínem nasycena a hrozí už jen odtavení ochranné vrstvy parafínu, tedy spálení skluznice. TIP: Parafínujte vždy v dobře odvětrávané místnosti nebo se speciální maskou se vzduchovými filtry, která by neměla nikdy chybět při práci s fluorovými vosky (hlavně HF a prášky).

FOTO: BESOCIAL

Parafín na lyži naneste v dostatečné vrstvě natřením na skluznici nebo nakapáním (parafín rozpouštějte o žehličku)

2) Dělení parafínů podle typu a stáří sněhu

Za „nový“ sníh se považuje ten, co zrovna napadl a nezměnil svoji strukturu (typický je prašan, ani mráz, ani oteplení). Za „starý“ sníh se považuje ten, který po napadnutí zůstává ve stejné podobě, ale časem změní svoji strukturu působením většího mrazu, než při kterém padal. (Tento druh sněhu se tvoří tak, že napadne a poté aspoň týden v kuse stále mrzne. Poznáte ho podle vrzavého zvuku při jeho kontaktu s lyžemi.). Za „transformovaný“ sníh se považuje ten, co změnil svoji strukturu působením oblevy (oteplení), kterou často následuje ochlazení (firn, sůl, led, krystaly).

3) Dělení parafínů podle obsahu fluoru

ČÍM: Parafíny (skluzné vosky) dělíme dle teplotního rozsahu (barevně odlišeno), dle typu a stáří sněhu (nový, starý, transformovaný) a dle obsahu fluoru (bez, málo, hodně, nejvíce).

1) Dělení parafínů podle teplotního rozsahu Obecně platí, že se parafíny používají dle teplotního rozsahu, kdy zelený se aplikuje při velkém mrazu, modrý v rozmezí teplot okolo –5 až –10 °C, fialový do teplot lehce pod nulou, červený okolo nuly a žlutý nad nulou (někteří výrobci používají lehce odlišné barvy).

TIP: Na jaře často bývá sníh už velmi špinavý a rozteklý, teploty jsou vysoce nad nulou, přesto nepoužívejte žlutý parafín (určený na podmínky nad nulu), ale co nejtvrdší (zelený), neboť díky své tvrdosti do sebe nenachytá tolik špíny a lyže je skluznější delší dobu.

Parafíny vybírejte dle obsahu fluoru, kdy obecně platí, že čím větší teplota a hlavně vlhkost, tím se vyplatí použít parafín s co největším obsahem fluoru. Základní parafíny bez fluoru (CH) se dnes téměř nepoužívají, jsou vhodné zejména ke konzervaci skluznice. Parafíny s nízkým obsahem fluoru (LF) mají nejčastější využití pro trénink a také jako základní vrstva pro další vrstvy parafínů. Parafíny s vysokým obsahem fluoru (HF) se používají pro rychlejší pocit skluzu a na závody, často bývají finální nebo druhou, předposlední vrstvou. Parafíny s nejvyšším obsahem fluoru (prášky) se používají zejména na závody. Předtím by však měly být na lyži naneseny dvě vrstvy parafínů složených z LF a HF. Pozor, aplikace těchto práš-

TIP: Je dobré se naučit mazat parafíny od jedné firmy a teprve až si budete jistí, že vám to jde, potom zkoušet vosky od jiného výrobce. Výrazně vám to usnadní proces učení a poznávání.

ků není snadná a vyžaduje určité zkušenosti, hrozí u ní poškození skluznice i organismu a také si sáhnete výrazněji do peněženky. Samostatnou kapitolou jsou urychlovače, které jsou dostupné jak v tuhé, tak v tekuté podobě a na lyži se nanášejí až jako úplně poslední vrstva po ukončení parafínování. Jejich užití je nejvýhodnější pro sprinty a kratší tratě.

PO: Parafín nechejte na lyži nejdříve vychladnout (skluznice nesmí být na dotyk teplá). Speciální plastovou škrabkou na žlábky odstraňte parafín ze žlábku a z hran. Následně použijte ostrou plastovou škrabku o tloušťce 3–5 mm, pomocí které ve směru od špičky k patce odstraňte přebytečný parafín, který se při žehlení nevsákl do skluznice. Úhel mezi škrabkou a skluznicí ve směru k patce by měl být 40–60 °, jinak hrozí vytvoření záseků do skluznice! Poté použijte bronzový kartáč a několikrát s ním lyži opět od špičky k patce vykartáčujte (dostanete tím parafín z pórů a struktury skluznice). Jako poslední použijte nylonový kartáč, kterým lyži už jen vyleštíte. Nyní je lyže připravená na jízdu, přidání druhé (další) vrstvy (opakujete stále stejný proces dokola, kdy začínáte nanesením vosku a končíte leštěním nylonovým kartáčem) nebo na nanášení stoupacích vosků. V případě aplikace prášků, se vosk z lyže plastovou škrabkou nestahuje, ale rovnou se po vychladnutí skluznice vykartáčuje pomocí kartáče ze štětin z divočáka a vyleští se nylonem. TIP: Dnes jsou již běžně rozšířené rotační kartáče, které usnadňují práci zejména servismanům a lidem, kteří připravují více párů lyží. I zde je zachován stejný postup, nejdříve použijte hrubý kartáč, pak jemný nylonový.

FOTO: RAUL

38 UNIVERZITA

2. Příprava odrazové části: týká se pouze lyží na klasiku l yže na klasiku se v současnosti dělí na čtyři základní typy – normální lyže určená k mazání, šupinová lyže (nemaže se), lyže s mohérovým pásem (nemaže se) a lyže s mikrokontaktem (nemaže se) c ílem je dosáhnout, aby lyže dobře stoupala a ideálně i dobře jela a lyže se nanáší stoupací vosky pouze n v oblasti mazací komory

TIP: Lyže se šupinami, mohérem nebo s mikrokontaktem se sice nemažou stoupacími vosky, ale je vhodné je parafínovat, aby byly skluznější, a navíc v oblasti mazací komory upravit sprejem nebo speciální vodičkou k tomu určenou, aby v zóně nenamrzaly a sníh se nelepil.

FOTO: FISCHER

JAK a ČÍM: Dle typu sněhu (viz text Čím u přípravy skluzné části) a délky plánované trasy se musíte rozhodnout, zda použít základ, nebo budete rovnou mazat finální vosky (jen v případě, pokud je ve stopě „nový“ sníh).

1) ZÁKLAD

Jsou dvě možnosti. Buď se nanáší klistrový podklad (zelený, modrý klistr nebo klistr označený BASE), který se používá na „transformovaný“ (klistry) nebo „starý“ sníh (klistry + tuhé vosky), nebo tuhý podklad (BASE vosk nebo jakýkoli modrý či zelený vosk), jenž se aplikuje zejména, když se jedná o „starý“ sníh. V případě klistrového podkladu začínejte tak, že si horkovzdušnou pistolí nahřejte zelený klistr a ve velmi malém množství (6–8 čárek na půlku skluznice) ho naneste do mazací komory. Tuto namazou část lyže ohřejte a vosk pomocí palce, dlaně nebo korku rozetřete po celé délce mazací komory (k roztažení klistru po celé délce mazací komory můžete použít i žehličku rozehřátou na 110–120 °C) a lyži nechejte vymrznout.

PŘED: Jako základ se bere lyže očištěná od předchozího stoupacího vosku a pokud možno i naparafínovaná (viz text PŘED u přípravy skluzné části). V první řadě musíte vybrousit stoupací komoru, aby v ní vosk lépe držel. Vezměte smirkový papír o hrubosti 120 zrn/cm2 a lyži s ním v mazací komoře napříč vybruste. Pomocí utěrky fiberlene setřete mimo lyži zbytky po broušení (ne na skluznou část). Pozor, vybroušení skluznice je věc nevratná a skluznice bude již vždy jevit známky broušení (zdrsnění)!

Tuhý podklad nachystáte tak, že vezmete vosk k tomu určený a nanesete ho po celé délce komory v jedné souvislé vrstvě, kterou následně zažehlíte žehličkou na 110–120 °C (na stoupací vosky používejte zásadně jinou žehličku než na parafínování). Poté celou mazací komoru ještě rozetřete do hladka korkem a nechejte vymrznout.

TIP: Vosky nikdy nenanášejte až do úplného konce mazací komory, ale zastavte 1–2 cm před jejím ukončením. Vosk se totiž korkováním nebo roztíráním roztáhne a můžete si tím rozšířit mazací zónu.

2) KLISTRY

Klistry se používají na transformovaný sníh a je nutné vždy začínat klistrovým podkladem, na který se po vymrznutí přidává ještě jedna vrstva. Tato vrstva je většinou smíchaná z jednoho až tří dalších klistrů tak, že po nahřátí tuby s voskem se nanáší formou čárek ve tvaru stromečku do mazací komory (při míchání více klistrů se do sebe maže střídavě jedna čárka prvního vosku, druhá čárka druhého vosku, třetí čárka prvního vosku a takto se pokračuje až do konce mazací komory).

TIP: Pro typickou jarní trojkombinaci klistrů (ve stínu a po ránu led, na slunci a kolem poledne mokro, sníh doslova teče) se používá jako základ vymrzlý modrý klistr a smíchané tři klistry – fialový, červený a stříbrný.

Klistrovou směs zvolte podle jednoduchého návodu: pokud je ve stopě led, nesmí chybět fialový klistr, když je ve stopě voda nebo nečistoty (jehličí, tráva), přidává se stříbrný klistr, jestliže je teplo, tak do směsi patří klistr červený. Je-li teplota okolo nuly, sníh je hodně zrnitý, tvoří se tzv. sůl, potom se aplikuje klistr univerzál. Následně všechny vosky na lyži nahřejte horkovzdušnou pistolí a pomocí palce nebo dlaně rozetřete do jedné souvislé vrstvy bez boulí a nechejte vymrznout. Pokud hrozí, že do stopy spadne „nový“ sníh (ze vzduchu, ze stromu, od bruslařů), tak je vhodné vymrznutý klistr ještě jemně zatřít tuhým stoupacím voskem a velmi jemně rozetřít (klistr by neměl vylézt ven a neměl by lepit).

TIP: Pokud mažete klistry, většinou se během lyžování přesunou i na hranu lyže a přepravit zcela zašpiněnou lyži zpět do lyžárny bývá problém, neboť zamaže auto, rukavice i vak s dalšími lyžemi. Je vhodné s sebou vozit potravinovou fólii, do které lyže po lyžování bezpečně zabalíte.

FOTO: ARCHIV SVAZU LYŽAŘŮ ČR

Vybraný vosk aplikujte vždy ve třech až čtyřech slabých vrstvách s tím, že po každé vrstvě vosk řádně rozetřete korkem (slabší vrstva se lepé roztírá).

3) TUHÉ VOSKY

Pokud je ve stopě „nový“ sníh, můžete použít stoupací vosky rovnou bez nutnosti nanášení podkladového vosku. V případě „starého“ sněhu je lepší použít podkladovou vrstvu. Vybraný vosk aplikujte vždy ve třech až čtyřech slabých vrstvách s tím, že po každé vrstvě vosk řádně rozetřete korkem (slabší vrstva se lépe roztírá). Bývá pravidlem, že se maže jeden až dva vosky, více vosků míchat dohromady nemá smysl. Jestliže si nejste jisti, který z vosků by „měl fungovat“, a mixujete je, platí pravidlo, že nejdříve se nanáší měkčí vosk (na teplejší podmínku), pak tvrdší (na chladnější podmínku).

TIP: Pokud vám lyže smekají, přestože máte stejný vosk jako kolega, který se z lyží odrazí, zřejmě máte tvrdší lyže, nebo špatně změřenou délku komory. Zkuste nejdříve přidat jednu či dvě vrstvy vosku, v dalším případě prodlužte o 1–3 cm vaši mazací zónu dopředu.

Konkrétní vosk pro mázu vybírejte dle teploty (většina výrobců uvádí teplotu vzduchu) a typu sněhu. Vosky bývají typově rozdělené podle barvy, podobně jako parafíny, od zeleného (nejtvrdší) na nejchladnější podmínky po červený (nejměkčí) na podmínky nad nulou.

Obecně platí, že se zelený vosk dává na přemrzCY lý prašan s mrazy okolo –15 °C, modrý vosk na starší prašan a na teploty okolo –10 °C. Lyžování CMY si většinou nejvíce užijete na čerstvém prašanu K s teplotami okolo –5 °C, kdy je vhodné aplikovat „modrý extra“. Když jsou teploty stále pod nulou, ale vlhčí sníh, pak se používá „fialový speciál“, okolo nuly „fialový“, těsně nad nulou „červený speciál“ s lidovou přezdívkou „sádlo“ a při vyšších teplotách nad nulou už nám zbývá jen „červený“.

TIP: S sebou do kapsy vezměte vždy jeden teplejší a jeden studenější vosk, než jste na lyže při přípravě nanesli. Přibalte také korek. Při výběru vosků se může každý splést nebo se mohou změnit podmínky během vyjížďky. Často si tím můžete zachránit dobrý pocit z výletu, když ho „neprosmekáte“. Někdy můžete ocenit i malou lahvičku se smývačem nebo škrabku.

Marek Pazderský Šéf Silvini Madshus Teamu a provozovatel servisního centra pro lyžaře Mára servis v Bedřichově a na Jizerce

40 UNIVERZITA

TEXT: ROMAN CHARVÁT

Uměle vyrobená

JISTOTA

Která zařízení pro výrobu V NORDICu č. 43 jsme se zabývali tím, co je sníh, za jakých technického sněhu jsou podmínek vzniká a jak se liší přírodní sníh od technicky vyronejefektivnější? beného. V současnosti bereme výrobu technického sněhu jako Tady bych si dovolil trochu zavtipkovat a vzposamozřejmost a často si už nedovedeme představit, že bychom menout na bývalého prezidenta Klause a jeho výrok o vhodnosti položené otázky. Ale vážně. se spoléhali pouze na ten přírodní. Jaké jsou možnosti výroby Vždy záleží na okolních podmínkách. Pokud se sněhu, co obnáší a za jakou cenu, vám odpovíme v tomto článku. podíváte na webkameru v Livignu za jasného

toho, co bylo napsáno o výrobě sněhu v předchozím čísle, by se zdálo, že sníh lze vyrábět jenom tehdy, když v uvozovkách řečeno mrzne. Tak tomu ale v poslední době teplých zim úplně není. Jsou vyvinuty technologie, např. Snowfactory, kdy lze vyrábět sníh za téměř jakékoliv teploty. Celá technologie je umístěna ve stavební buňce, která se přiveze kamionem. Vy připojíte vodu, silný elektrický kabel a potrubím z buňky vylétají spíše ledové šupiny než sníh. Mráz nutný pro vznik sněhu je nutné dodat uměle, tzn. elektrickým chlazením. Pokud jste v letošním létě zavítali na Černou horu v Krkonoších, mohli jste u horní stanice lanovky vidět sníh, který vznikl právě touto cestou. Stejně tak byla v říjnu roku 2016 u nás poprvé pokusně zasněžena sjezdovka na Monínci.

Pokud se budeme držet klasického způsobu výroby technického sněhu při teplotách pod bodem mrazu, lze pro výrobu sněhu použít zasněžovací tyče a sněhová děla. Výhodou tyčí je jejich menší energetická náročnost (v tyčích není ventilátor, největší „spotřebovávač“ elektřiny u sněžných děl), nevýhodu pak to, že pro výrobu sněhu je nutný vyšší tlak vody než u klasických děl (25 barů) a hlavně bezvětří či takřka bezvětří. Výkon výroby sněhu jedné tyče odpovídá asi třetině výkonu sněžného děla. Běžná sněhová děla, jak jsme na ně zvyklí ze sjezdovek a běžeckých tratí, dokáží sníh vyrábět při vyšších teplotách, menším tlaku vody a ventilátor umožní nasměrování proudu sněhu do potřebného prostoru i při větším větru, než je tomu u tyčí.

počasí večer a pak ráno, nebude se vám chtít věřit, že tak obrovskou hromadu sněhu zvládla vyrobit jediná tyč. To se jim to vyrábí, když mají vlhkost maximálně 30 %, teplotu vzduchu –15 °C, a pokud by někde byl nějaký zapomenutý lísteček, který by nestačil na podzim opadat, tak by se ani nehnul. A proti tomu realita prvního mrazivého týdne zimy na počátku prosince třeba ve Vrchlabí. Přes den jasno, teplota okolo nuly, se zapadajícím sluncem se ochladí na –4 °C. Děla připravena v palebném postavení na stadionu. Hurá, jdeme na to. Hvězdy svítí, těšíme se na mrazivou noc a hromady sněhu. Ale ouha. V osm hodin se zatáhne nízkou oblačností, samozřejmě částečně na tom má vinu i nedaleký rybník, ze kterého čerpáme vodu, který ještě nestačil zamrznout a částečně blízkost téměř patnáctitisícového města. Ale podstatné je to, že teplota stoupne

FOTO: ADÉLA BOUDÍKOVÁ

41 Klasická sněhová děla, tak jak jsme na ně zvyklí ze sjezdovek a běžeckých tratí, dokáží sníh vyrábět při vyšších teplotách, menším tlaku vody a ventilátor umožní nasměrování proudu sněhu do potřebného prostoru i při větším větru, než je tomu u tyčí

Nakonec i proto, krom v poslední době teplých začátků zim, vzniká úplně nový přístup k přípravě běžeckých tratí. To, k čemu v Novém Městě na Moravě vznikla jáma na sníh, ve světě nazývají snowfarming. Ledaskde stačí zpevněná plocha, voda a elektřina pro připojení 6–8 děl. V zimě za mrazivých dní se vyrobí sníh, přikryje se půl metrem dřevní štěpky, lépe i fólií proti dešti a na odrážení slunečních paprsků. Nechá

že se do vody, ze které se vyrábí sníh, přidá prostředek, který je vyroben na bázi bakterií Pseudomonas syringae. Praxe ale ukázala, že to má pro výrobu sněhu asi stejný význam, jako když se na výletě vydáte zkratkou. Krom toho, že to je drahé, to navíc moc nefunguje. Obelstít fyzikální zákony není jednoduché. Takže pokud sníh chcete, když moc nemrzne, a stojí-li vám to za ty peníze, použijete Snowfactory.

Cena jednoho děla se pohybuje podle typu od 600 000 do 1 300 000 korun bez DPH, nejmenší rolba na běžecké tratě (jednomístná) stojí skoro 3 miliony Kč bez DPH. Jistě vás pak nepřekvapí, že na novou rolbu na úpravu sjezdovek vám 10 milionů stačit nebude. Ceny sněhových děl

Jak obelstít fyziku?

Kolik sněhu se vyrobí za určitý čas

Zhruba před deseti lety se jako velký hit objevila aditiva, která by měla výrobu technického sněhu značně usnadnit. Jejich význam spočívá v tom, FOTO: ADÉLA BOUDÍKOVÁ

o dva stupně na minus čtyři, je 100% vlhkost, a jsme rádi, že za šílené spotřeby proudu oproti tomu, co mají v Livignu (nebo všeobecně v Alpách), jsme schopni vyprodukovat alespoň nějaké množství hmoty, která ráno bude připomínat velmi mokrý sníh (a to nemluvím o tom, že při těchto podmínkách se možná až třetina vody, která projde přes sněhové dělo, vsákne do země, protože nestačila zmrznout).

se přes léto, kdy odtaje tak třetina vyrobeného sněhu, a v zimě s příchodem teplot blížících se nule (nebo před prvními závody) se fólie stáhne, štěpka odklidí a sníh rozveze po tratích. Tento způsob však nelze použít všude. Jsou nutné zpevněné cesty (co „umí“ udělat sněhem naložená tatra s loukou, na které je 5 cm sněhu, i když před tím týden velmi intenzivně mrzlo, jsme se ve Vrchlabí přesvědčili v roce 2009, kdy jsme sníh vyráběli poprvé, ale hlavně na jaře 2010, kdy jsme louku uváděli do předchozího stavu). Vůbec levný není ani rozvoz sněhu po trati. Z celkových nákladů na přípravu tratí tvoří asi 1/3 výroba sněhu a 2/3 jeho rozvážení, pokud se použije tato technologie.

Ceny sněhových děl a prostředků pro přípravu a úpravu lyžařských tratí jsou celkově nemalé. Jedná se o odvětví, tedy zejména pokud jde o sjezdové lyžování, ve kterém se točí až neuvěřitelné množství peněz. S tím souvisí cena jednotlivých komponentů, které to umožňují. A protože komponenty jsou stejné na běžecké tratě i na sjezdovky, dovedete si jistě představit, že láce to není. Kupříkladu cena jednoho děla se pohybuje podle typu od 600 tisíc do 1 300 000 korun bez DPH, nejmenší rolba na běžecké tratě (jednomístná) stojí skoro 3 miliony bez DPH. Jistě vás pak nepřekvapí, že na novou rolbu na úpravu sjezdovek vám 10 milionů stačit nebude.

Vše záleží na tom, kolik vody dokáže přes dělo tzv. protéct. Klasické sněhové dělo má maximální příkon kolem 8 l/s, to znamená, že při mrazu pod –15 °C by mělo teoreticky vyrobit 0,008 x 3600 x 2 metrů krychlových sněhu, to je necelých 60 m3 sněhu. Prakticky to bývá tak o 1/3 méně, kolem 40 m3. Většinou to ale vypadá tak, že se sníh vyrábí při teplotách kolem –5 °C, při zapnutém prvním okruhu, kdy přes dělo projde 2,5 l/s. Takže při stejném výpočtu při započtení 2/3 výtěžnosti sněhu oproti vodě je to 0,0025 x 3600 x 2 x 0,66, to je asi 12 m3 sněhu za hodinu z jednoho děla. Sněhové tyče lze použít při vyšším mrazu, a pak jedna tyč vyrobí od 5 do 12 m3 sněhu za hodinu podle teploty a vlhkosti. Italské Livigno: Pokud se podíváte na jeho webkameru za jasného počasí večer a pak ráno, nebude se vám chtít věřit, že tak obrovskou hromadu sněhu zvládla vyrobit jediná tyč. To se jim to vyrábí, když mají vlhkost maximálně 30 %, teplotu vzduchu –15 °C a bezvětří

FOTO: ARCHIV AUTORA ČLÁNKU

42 UNIVERZITA

Kolik elektřiny a vody je potřeba pro výrobu 1 m3 sněhu

I se ztrátou při výrobě se spotřebuje zhruba 650 litrů vody na 1 m3 sněhu. S výpočtem elektřiny je to trochu složitější. Záleží na tom, odkud a jak daleko vodu dopravujeme ze zdroje na místo výroby sněhu a jak máme teplou vodu. To je totiž další faktor, který se do výroby sněhu promítá. Ideální je, pokud se teplota vody co nejvíce blíží k nule, což obvykle bývá v přírodních tocích v širokých korytech s nízkou hladinou vody. Ideální pro to jsou třeba Herlíkovice (nedaleko Vrchlabí), kde lze zjistit, že voda v Labi může mít –1 °C. Chytré knihy říkají, že by voda pro výrobu sněhu neměla mít více než 2 °C. Pokud je výrazně teplejší (rybník, hluboká nádrž, hluboký krátký tok) používají se ještě před tím, než jde voda do děl, chladicí věže. To je v podstatě velká sprcha v široké trubce, do které se ventilátorem vhání okolní studený vzduch a ten drobné kapky vody ochlazuje.

Při teplotách kolem –5 °C, kdy přes dělo projde 2,5 l/s se z jednoho děla vyrobí asi 12 m3 sněhu za hodinu

Ve Vrchlabí lyžujeme na louce, proto vyrábíme sníh tak, že děla po trati postupně posouváme a vyrobené hromady následně rozhrnujeme rolbou. Z toho důvodu jsou tratě uspořádány tak, že většinou různými směry jezdíme hvězdicově tam a zpátky. Je to výhodné jednak pro délku rozvodů vody a elektrických kabelů, jednak proto, že na dvojtrať se i s ohledem na vítr dělem trefuje lépe než na trať v jednom směru. Celková délka tratí pokrytých technickým sněhem je 3,75 km a k tomu ještě stadion, jehož rozměry odpovídají délce zhruba 1 km trati. Šířka tratí pro jeden směr je 6 m, tzn. pro dvojtrať je šířka pisty 12 m. Poměrně jednoduchým výpočtem zjistíte, že při půlmetrové vrstvě sněhu je zapotřebí vyrobit asi 15 000 m3 sněhu. Pokud bychom sníh vyráběli jedním dělem, tak by to trvalo 3 000 hodin. Vezmeme-li to z druhé strany, když se nám k dělům, která máme v areálu, podaří ještě nějaké zapůjčit k vyzkoušení a můžeme tak využít plnou kapacitu čerpací stanice, která činí 20 l/s, mělo by k zasněžení tratí být potřeba asi 160 hodin, v praxi je to asi 20 dní, protože většinou se stříká jenom v noci a všechna děla najednou neběží.

Kontrola děl při výrobě sněhu

Řečeno hláškou z filmu klasika: „To máte děla, hadice, sprchu, filtry, čtyřkolku, čerpačku… Výroba sněhu, jak ji provádíme ve Vrchlabí, je na lidskou práci docela náročná činnost. Jsme proto rádi, že nám pomáhají i rodiče a dobrovolníci z blízkých oddílů (Studenec, Jilemnice). Směny máme rozdělené tak, že se střídají výrobní týmy po 4 hodinách, přičemž v každém týmu je zkušený zasněžovač (těch je dohromady čtyři až pět a střídají se vždy po dvou směnách jako v nepřetržitém provozu, tedy po osmi hodinách

Tratě ve Vrchlabí jsou často jedinou možností, kde se dá v níže položených místech Krkonoš lyžovat

a zkušení jsou hlavně věkem, protože takováto činnost se bez nadšených důchodců dělat nedá) a k němu dva dobrovolníci většinou z řad rodičů. Stříká se, dokud není sněhu dost a pokud povětrnostní podmínky dovolí (mrzne a moc nefouká). Tak vypadá situace na začátku mrazů. Na konci, kdy už máme sníh téměř vyrobený, stříkají už jenom ti zkušení a nemůžou mně a Mirkovi Paulů, který směny organizuje, přijít na jméno. Ostatně Mirek je člověk, bez kterého by to ve Vrchlabí nešlo, protože z každého dne, kdy se sníh vyrábí, stráví tak 8 hodin s telefonem na uchu, aby zajistil celý provoz. Bývá vzácností, když se najde chvilka a ti, co mají zrovna službu, mohou vyměnit rukavice a napít se teplého čaje. Kontrolovat se průběžně musí směr větru, jestli všechno správně funguje, děla postupně přesouvat, pokud je množství sněhu u děla dostatečné nebo se změní

FOTO: ARCHIV AUTORA ČLÁNKU

O přípravě běžeckých tratí ve Vrchlabí

vítr. Když dělo začne zezadu nasávat vzduch, ve kterém jsou rozptýlené kapky vody, protože se zrovna změnil vítr a dělo fouká proti němu, vypadá během 10 minut jak ledová koule a jediné, co s ním potom můžete udělat, je odvézt ho na hodinu do teplé garáže. Ještě větší „taškařici“ způsobují lyžaři, kteří jezdí kolem a zkoušejí, co to udělá, když se všechny ventily otevřou naplno (prozradím jim to: pod dělem je absolutní led a celý systém se za chvíli vypne, protože odebírá víc vody, než zvládne čerpací stanice dodávat) a obsluze způsobí dobrodružství a starosti aspoň na hodinu, než přijde na to, co se stalo. Ještě větší dobrodružství nám letos způsobil šikula, který chtěl vědět, co udělá námraza s elektrickým vedením, a otočil dělo přímo na dráty s vysokým napětím. Stálo nás to hromadu starostí a 4 000 Kč za fakturu ČEZu, který musel linku odstavit a námrazu otlouct.

Tím jsem trochu odbočil od spotřeby elektřiny, s kterou to je komplikovanější. Pokud by se jednalo o maloodběr, tedy co má každý doma, je to jasné, měsíční cena za jistič a počet spotřebovaných kilowatthodin. U areálu, jako je ten náš, už se však jedná o velkoodběr. Ten je postaven na tom, že když chci odebírat elektřinu, musím si zažádat měsíc dopředu o její rezervování a v tu chvíli už zaplatit docela slušný poplatek, i kdybych nespotřeboval v daném měsíci ani kilowatthodinu. Proto objednáváme patřičný příkon na měsíce prosinec a leden. Když se stane, že mrzne v listopadu, jsme trochu naštvaní, protože nemáme zaplacené to tzv. maximum. Ale jestli bude mrznout, na konci října, kdy je příkon na listopad nutné objednat, těžko odhadnete. A obráceně, pokud by nemrzlo ani v prosinci, budeme naštvaní ještě víc, protože těch cca 45 000 Kč, kolik jsme za prosincové maximum zaplatili, vyletí komínem.

Za zimu 2016/17 nás elektrická energie stála asi 240 000 Kč, přičemž na svícení připadá cca 10 000 Kč. Pokud tedy vydělíme 230 000 Kč 15 000 m3 sněhu, dostaneme, že 1 m3 vyrobeného sněhu nás jen za elektřinu vyjde asi na 15,30 Kč (včetně DPH).

Kolik stojí příprava technického sněhu v areálu

100 úprav (plus prvotní rozhrnutí technického sněhu k tomu).

Jak často se upravují tratě ve Vrchlabí

Úprava tratí je celkově (ač se to na první pohled nezdá) docela věda, tak jenom stručně. Tratě upravujeme tak, aby na nich bylo pěkné lyžování. To znamená většinou každý den, jenom v lednu, kdy napadl pěkný prašan a mrzlo dnem i nocí, stačilo tratě upravit 2–3x týdně, jenomže na to, aby byla trať pěkně tvrdá, je zase na prašanu potřeba projet ji vícekrát, například i ráno a večer. Takže pokud jsme letos v zimě lyžovali v našem areálu 99 dní, proběhlo určitě více než

Stavební inženýr, který dozoruje např. výstavbu skiareálu na Hraběnce v Jilemnici. K veškerým zkušenostem v oblasti zasněžování a úprav tratí přišel jako samouk. Manažer vrchlabského „stříkacího výboru“, po večerech také upravuje tratě.

Dobrovolnost

Vše spočívá na dobrovolnosti. Hlavní mojí motivací je to, jak se vše posunulo od zimy 2009/10, kdy jsme učinili první pokus s výrobou sněhu s jedním dělem a mobilní čerpací stanicí, přes sezónu 2014/15, kdy se nám se dvěma mobilními čerpadly, třemi děly a kilometry kabelů a hadic povedlo zasněžit okruh o délce 3 km, na němž na konci února 2015 proběhlo žákovské mistrovství republiky. Jak se říká, štěstí přeje připraveným, proto jsme se v souvislosti s výstavbou nového fotbalového areálu ve Vrchlabí (původní „padnul“ při rozšiřování automobilky) na podzim roku 2015 dočkali od města nového zasněžovacího systému s řádným čerpáním, 13 hydranty, více než 1 200 metry rozvodů vody a elektřiny a osvětlení tratí za téměř 5 milionů korun.

Přípravy tratí ve Vrchlabí spočívají na dobrovolnosti místních nadšenců. Jednou z motivací bylo například žákovské mistrovství ČR

FOTO: ARCHIV AUTORA ČLÁNKU

Celý provoz areálu ve Vrchlabí (výroba sněhu a úprava tratí) stál v sezóně 2016/2017 asi tři čtvrtě milionu korun. Z velké části se jedná o příspěvek města, ale pořád nám zbývá skoro 300 000 Kč, které musíme někde sehnat, aby bylo možné ve Vrchlabí lyžovat nejenom ve dne, ale i večer.

Roman Charvát

Spectra

Formula

70% carbon

100% HS carbon

www.exel-hole.cz Výhradní dovozce do ČR a SK: XCSPORT.cz

44 MAG

TEXT: JIŘÍ MÁNEK FOTO: TURISTICKÝ SPOLEK LIPENSKA

TŘÍSTOLIČNÍK – TROJMEZÍ – PLECHÝ

nejvyšší a nejkrásnější hřebenovka Lipenska v zimním hávu

Přemýšlíte kam na výlet, když jsou hřebeny a vrcholky v okolí Lipenska zasypané sněhem? Máte rádi dobrodružství s trochou adrenalinu, nezapomenutelné výhledy na Alpy a dech beroucí zimní scenérie se zasněženými a namrzlými stromy, modelovanými větrem do bizarních tvarů?

okud ano, pak přijměte zimní pozvání na nejvyšší hřeben Šumavy a Lipenska, který vás provede po hranicích třech států na nejvyšší horu Šumavy. Bez sněžnic, běžek nebo skialpinistických lyží to ale nepůjde. Odměnou za nabízený desetikilometrový výlet vám bude vyhřátá, útulná hospůdka s bavorskými krajovými specialitami na vrcholu Třístoličníku. Tohle je výlet, na který jen tak nezapomenete.

Podniknout nevšední zimní výlet za hranice běžných zážitků je možné i na Lipensku. Hřebeny nad pravým břehem naší největší přehradní nádrže dosahují výšek nad 1 300 metrů a díky své poloze jsou většinu zimy bohatě zasypané sněhem. Fascinující až kýčovité scenérie zimní vrcholové krajiny s četnými balvany, sněhem obalenými stromy a větrem bičovanými otevřenými pláněmi můžete zažít zvláště za jas-

ného počasí. Idylu horského hřebenu pak dotvářejí výhledy směrem na jih, kde se na obzoru tyčí vrcholky majestátných Alp, severním směrem máte před sebou jako na dlani komplex Boubína s Bobíkem. Přitom výlet po nejvyšším hřebenu Šumavy nemusí být až tak dramaticky fyzicky náročný, jak se od břehu lipenské přehrady může zdát. Není třeba stoupat pěšky od jezera. Doporučujeme vydat se autem až na parkoviště pod vrcholem Třístoličníku, jet je možné přes hraniční přechod Guglwald a přes Rakousko. Například z Lipna nad Vltavou je to touto cestou na Třístoličník 85 km. Nebo je možné jet přes Volary a hraniční přechod Strážný, dále přes Haidmühle a na Třístoličník, pod kterým je velké placené parkoviště. Tato trasa z Lipna nad Vltavou je

Z trasy se vám nabízí krásný výhled na alpské vrcholky v pohoří Totes Gebirge

lých smrkových velikánů, které padly za oběť kůrovcům. Na německé a rakouské straně les chybí úplně. Buď padl za oběť vichřicím, nebo byl vykácen z důvodu napadení kůrovcem. Takže i když budou turistické značky zapadané sněhem, zabloudit je zde nemožné, zkrátka trasa vede podél pahýlů suchého šumavského lesa. Z Třístoličníku jsou to 3 km na Trojmezí, kde se setkávají tři země – Česká republika, Rakousko a Německo. Tady se můžete vyfotit s trianglem hraničního sloupu. Z Trojmezí na vrchol Plechý

Cestu z Třístoličníku na Plechý nelze splést ani při vysoké sněhové pokrývce, protože se jde přímo po hraničním chodníku.

Na Trojmezí se setkávají tři země – Česká republika, Rakousko a Německo

dlouhá 93 km. Není to až tak daleko a rozhodně to za tu cestu stojí. Hraniční hřeben z Třístoličníku (1 303 m) přes Trojmeznou (1 361 m), Trojmezí (1 320 m) až na Plechý (1 378 m) je dlouhý 5 km. Doporučovaná trasa vede tam i zpátky stejnou cestou, tedy si užijete zimní hřebenovku hned dvakrát. Po červené turistické značce je možné jít v případě, že není sníh. Ale v zimě jsou cedule a značky zapadané sněhem. Sněhová masa kolem 2 metrů na nejvyšším šumavském hřebenu není žádnou výjimkou, ale protože cesta vede přímo po hřebeni, žádné laviny tu nehrozí. Cestu z Třístoličníku na Plechý nelze splést ani při vysoké sněhové pokrývce, protože se jde přímo po hraničním chodníku. Na jedné straně je NP Šumava, trasu lemují suché pahýly býva-

46 MAG

jsou to další 2 kilometry. Na vrcholu Plechý ve výšce 1 378 metrů nad mořem je vztyčen vrcholový kříž, který spolu se skalním výchozem vytváří velice fotogenické místo. Kdyby to bylo pro zdatnější výletníky ještě málo, je možné sestoupit o kilometr dále na ochoz nad Plešným jezerem k obelisku Adalberta Stiftera. Cestu v zimě není možné zdolat pěšky, nebo to alespoň nedoporučujeme. Je možné jít na sněžnicích, skialpinistických lyžích nebo na běžkách. Samozřejmě je zapotřebí se kvalitně obléci a počítat s možností rychlé změny počasí. Zkrátka tady už jste na horách, na vrcholcích hřebenů, kde za zimního větru není radno setrvávat. To nejlepší vás čeká na konci výletu. Po absolvování deseti kilometrů cestou tam a zpět si můžete dát něco teplého v restauraci na hoře s trůny tří králů, na samotném vrcholu Třístoličníku. Ten leží v Bavorsku, a tak i hospůdka je německá. Platí se v eurech a otevírací doba v zimě je každý den od 9 do 17 h. Můžete očekávat to nejlepší z echt domácí bavorské kuchyně. Suroviny jsou zde vždy čerstvé, maso a uzeniny výhradně místní provenience a k tomu lahodné bavorské kvasnicové pivečko. No a ty bavorské koláče a výběr z mnoha druhů kávy, to nemá chybu…

Cestu v zimě není možné zdolat pěšky, nebo to alespoň nedoporučujeme. Je možné jít na sněžnicích, skialpinistických lyžích nebo na běžkách.

Odměnou za desetikilometrový výlet vám na vrcholu Třístoličníku bude útulná vyhřátá hospůdka s bavorskými krajovými specialitami

Foto: SAM/Helmuth Rier, F-Tech / Komma Graphik

Alpe di Siusi

A paradisiac mountain plateau in the middle of the UNESCO Dolomites

www.seiseralm.it

175 km sjezdovek / 80 moderních lanovek a vleků / 80 km běžkařských tratí / 23 km sáňkařských drah / 3 Funparky pro děti 60 km zimních cest pro turistiku / 50 km cest pro sněžnice / nejlepší italský snowpark 2016 Alpe di Siusi / Seiser Alm, Tel. +39 0471 709 600, info@seiseralm.it, seiseralm.it

Alpe di Siusi / Seiser Alm: Z Prahy pouze 650 km

Bolzano Bozen

48 MAG

Z nejvyššího bodu tratě je nádherný výhled, nejen na Štrbské pleso, ale také do Podtatranské kotliny a na Nízké Tatry

TEXT: ONDREJ TUKA FOTO: ARCHIV AUTORA

ŠTRBSKÉ PLESO

– centrum zimních sportů na Slovensku

Poslední roky jsem před zimní sezónou kvůli kvalitní závěrečné přípravě pobýval v zahraničí. Po několika týdnech strávených na sněhu si před návratem na Slovensko kladu otázky. Budu mít kde lyžovat, když se vrátím domů? Kde se budu připravovat před další částí sezóny? Jak jsem se z vlastní zkušenosti mohl přesvědčit, tyto otázky jsou pro mě naprosto zbytečné. Proč? Odpověď je velmi jednoduchá – Štrbské Pleso.

trbské Pleso je významné centrum cestovního ruchu a zimních sportů ve Vysokých Tatrách, v severní části středního Slovenska. Osada, nacházející se ve výšce 1 346 m n. m., je zároveň nejvýše položený turisticko-léčebný resort v pohoří. Je pojmenovaná po stejnojmenném jezeře, na jehož břehu leží. Podle územního rozdělení patří pod obec Štrba. Pro návštěvníky je k dispozici velké množství ubytovacích zařízení různých cenových kategorií od těch nejluxusnějších jako Grand Hotel Kempinski až po cenově dostupnější jako je například Turistická ubytovna SHB. V případě, že jsou všechny ubytovací kapacity obsazené, je možné najít ubytování v penzionech či v soukromí v podhůří Tater. Na Štrbském Plese se nacházejí také různé restaurace, potraviny, pošta či informační centrum. Trasa z Prahy měří okolo 640 km a autem se dá zvládnout přibližně za 6 hodin. Po překročení hranice je nejvýhodnější využít slovenskou dálnici D1, která je až na dvě výjimky postavená až do podhůří Vysokých Tater. U obce Važec se odbočí z dálnice a na

Štrbské Pleso, odkud zbývá jen 15 km. Pro ty, kteří auto nemají, je nejvýhodnější využít vlakové spojení z Prahy do Tatranské Štrby. Odtud vede tzv. zubačka na Štrbské Pleso. Lyžařský areál se nachází v ústí Mlynické doliny. Součástí areálu jsou tratě pro běžecké lyžování, skokanské můstky a sjezdové tratě. Většina ubytovacích zařízení má vlastní skibus, který vás doveze přímo do areálu. V případě, že jste přijeli do Tater autem a jste ubytováni v podhůří, je nejvýhodnější nechat auto na centrálním parkovišti. Odtud jezdí skibus zdarma každých 20 minut přímo do lyžařského areálu. Pokud se chcete projít, chůzí je to na tratě a sjezdovky cca 15 minut. Skokanské můstky jsou v současné době nevyužité. Běžecké tratě prošly před 3 lety rozsáhlou rekonstrukcí. Největší novinkou bylo zrušení trati, která vedla podél jezera, díky tomu se již nemusíte vyhýbat pěším turistům, kteří ničili strojově upravenou stopu. Všechny trasy mají FIS homologaci a mohou být využity pro závody světového formátu. Celkově se zde

nachází 26 km běžeckých tratí. Nejkratší trasa měří 0,5 km na lyžařském stadionu. Další trasy jsou dlouhé 1,6 km (sprinterský okruh), 2 km a 3 km. Nejdelší trasa měří 5 km a vede do Furkotské doliny. Strojová úprava této trasy (i 3 km okruhu) je závislá na přírodní sněhové pokrývce. Poslední roky se na tratích ve Furkotském údolí dalo lyžovat od ledna do druhé poloviny března. Kdysi zde byl i 10 km okruh, avšak větrná kalamita a neshody mezi vlastníky pozemků způsobily, že se trasa v dnešní době nevyužívá. V případě dostatku přírodního sněhu můžete lyžovat přímo na jezeře. Areál disponuje technickým vybavením umožňujícím umělé zasněžování, a tak se na trasách, které vedou okolím stadionu, dá lyžovat od druhé poloviny listopadu až do konce dubna. Tratě jsou strojově upravované dvakrát denně. V případě, že přijedete v podvečerních hodinách, můžete vyrazit rovnou běžkovat a vůbec k tomu nepotřebujete čelovku. V hlavní zimní sezóně je totiž sprinterský okruh osvětlen každý den od 16.00 do 19.00 hodin. Pro děti je připraven Fun Park, kde se mohou naučit první kroky na běžkách a přitom se i zabavit. Po skončení lyžování se můžete občerstvit přímo na stadionu. Tratě nejsou zpoplatněny. Pokud se rozhodnete finančně podpořit úpravu tratí, můžete vložit 2 eura, což je nejmenší dobrovolná částka, do kasiček, umístěných u vstupu na běžecké tratě. Při příspěvku vyšším než 20 eur (dává se přímo správci areálu) obdržíte dárek v podobě čepice nebo šátku na krk s logem areálu. Chcete-li se zdokonalit v technice, přímo

na stadionu se nachází škola běžeckého lyžování, kde vám s radostí pomůžou. Tratě využívají kromě domácích lyžařů, i závodníci a turisté z České republiky a z Polska. Pokud vás omrzí běžkování, hned vedle tratí se nachází 9 km sjezdovek všech obtížností. Areál v minulosti hostil několik významných akcí. Asi nejznámější byla mistrovství světa v severských disciplínách v letech 1935 a 1970. Kromě toho se zde konaly závody Světového poháru v klasickém lyžování či v severské kombinaci, mistrovství světa juniorů a světové zimní univerziády. V současné době se zde pravidelně konají závody Tatranského poháru jako součást FIS Slavic cupu a mistrovství Slovenské republiky s mezinárodní účastí. V případě, že jsou pro vás tratě na Štrbském Plese náročné, nezoufejte, je tu ještě Mengu-

Areál běžeckého lyžování na Štrbském Plese

sovský běžecký ráj v obci Mengusovce, která se nachází přibližně 15 km od Štrbského Plesa. Dostat se na tratě je trošku složitější, ale odměnou je v případě dostatku přírodního sněhu upravených téměř 19 km nenáročných tratí s panoramatickým výhledem na Vysoké Tatry. Pro návštěvníky jsou připraveny tři okruhy o délkách 3 km, 7,5 km a 8,5 km. Okruhy jsou strojově upravovány. Stopa pro klasickou a bruslařskou techniku je samozřejmostí. Tratě jsou bez poplatku. Ještě nedávno správce areálu využíval na přípravu tratí technologii umělého zasněžování, avšak po několika zimách s nedostatkem sněhu se rozhodl přestěhovat techniku na Štrbské Pleso, kde se snaží zkvalitnit podmínky pro závodníky a turisty. Pokud si chcete trochu odpočinout a vyměnit běžky za sjezdovky a sjezdové tratě na Štrbském

Plese jste již vyzkoušeli, doporučuji vám navštívit lyžařské středisko v Tatranské Lomnici. Středisko je od Štrbského Plesa vzdáleno 20 km autem. Celkem sjezdové tratě měří téměř 26 km. Až na jednu výjimku jsou všechny sjezdovky zasněžované, a tak si můžete vychutnat lyžovačku až do druhé poloviny dubna. Jediná sjezdovka, která je závislá na přírodním sněhu, je z Lomnického sedla na Skalnaté pleso. Poloha sjezdovky ale zaručuje kvalitní lyžování na slunečné straně Tater až do května. Po celodenní aktivitě si můžete dopřát pořádný odpočinek, i když nejste ubytováni ve wellness hotelu. Můžete navštívit největší aquapark na Slovensku Aquapark Tatralandia nacházející se na severních březích Liptovské Mary, asi 2 km severně od Liptovského Mikuláše. K dispozici je 13 bazénů s teplotou do 38 °C, saunový svět či Wellness Paradise. Směrem na východ od Štrbského Plesa leží Aquacity Poprad, který využívá geotermální energii popradského vrtu s teplotou kolem 50 °C. Součástí areálu jsou bazény, vitální svět s komplexem saun a novinkou je kryokomora. Další možností je termální koupaliště Vrbov, které nabízí celou řadu bazénů s teplotami od 26–37 °C. Pokud jste ochotni cestovat trochu dále, můžete využít termální prameny v Thermalpark Gino Paradise Bešeňová s nabídkou venkovních bazénů s termální vodou do 40 °C, wellness centra či saunového světa. Vzdálenost Tatralandie ze Štrbského Plesa je asi 50 km, Aquacity v Popradu 30 km, termálních lázní ve Vrbově přibližně 40 km a Bešeňové zhruba 60 km. Chcete-li se pořádně zabavit je tu pro vás stylová restaurace a music pub Humno nacházející se v centru Tatranské Lomnice nedaleko údolní stanice sjezdových tratí. Každý pátek a sobotu se tam konají největší párty. Lokalita Štrbského Plesa je známá dobrými podmínkami pro běžecké lyžování již dlouho. Starší generace si pamatují zmíněné mistrovství světa v roce 1970 či Světový pohár v běžeckém lyžování, kdy se na běžeckých tratích proháněla taková zvučná jména jako Smirnov, Daehlie, Alsgaard, Belmondová či Di Centa. Získají běžecké tratě a lyžařský areál na Štrbském Plese zpět zašlou slávu? Nakročeno k tomu mají dobře.

Sobotní závod klasickou technikou se startuje v okolí Toblachu, podle sněhových podmínek téměř pokaždé v jiném místě

50 MAG

TEXT: MAREK PAZDERSKÝ FOTO: ARCHIV SILVINI MADSHUS TEAMU

Na běžkách za italskou historií nejen při závodě

TOBLACH – CORTINA

Jeden z nejkrásnějších závodů známý také pod názvem Dobbiaco – Cortina se jezdí v samém srdci Dolomit a má poměrně dlouhou tradici, sahající až do roku 1977. Letos se uskuteční již jednačtyřicátý ročník.

ravidlem je, že se v sobotu startuje závod klasickou technikou v okolí Toblachu (dle sněhových podmínek skoro pokaždé jinde) a končí se v Cortina d’Ampezzo. V neděli se závodníci vracejí v protisměru trati z Cortiny do Toblachu bruslením. Každý závod se počítá zvlášť a zároveň se vyhlašují výsledky za oba dva dny dohromady, kdy se sčítají časy obou závodů. Trať se stala natolik oblíbenou, že ji zařadili pořadatelé nejdříve do prestižního seriálu Tour de Ski (přejezd Cortina – Toblach: 35 km) a netrvalo dlouho a závod se dostal i do největšího seriálu dálkových běhů Visma Ski Classics (Toblach – Cortina: 50 km). Tento podnik si rychle získal oblibu i mezi českými lyžaři, neboť zde vládne až nebývale klidná rodinná atmosféra. Není problém sehnat startovní číslo, ubytování je v okolí také dostatek a z Prahy je to necelých 7 hodin. V cíli na vás navíc čeká velká pasta party, kde nejsem schopen dojíst všechno jídlo ani já. Velká spousta lyžařů zná tuto oblast hlavně z léta, kdy se sem jezdí za silniční cyklistikou, horskými výšlapy i vyhlášenými ferratami.

Trasa klasického závodu okořeněná trochou historie

Standardně se startuje v údolí Pustertal u města Toblach, kde je možné navštívit místní sýrárnu. Dělají se zde prohlídky výroby s možností

zakoupení místních produktů. Samotný start je u místního letiště směrem na Inninchen, v případě špatných sněhových podmínek se startuje v horské vesnici Prags (stejně jako jiný lyžařský závod Pustertal Maraton). Kousek nad startovní vesničkou je nádherné jezero Pragser Wildsee, nad nímž se tyčí mohutné vápencové věže a u kterého bylo za druhé světové války sanatorium pro raněné vyšší šarže německé armády. Po startu závodníci zamíří zpět do Toblachu na zdejší krásně řešený závodní stadion, kde se pravidelně koná Světový pohár v klasickém lyžování. Následuje kopcovitý okruh po závodních tratích, návrat na stadion a výjezd k Toblacher See, což je vyhlášené výletní místo, kde je ideální si dát odpolední kávu. To už se jede po, v létě často využívané, místní šotolinové cyklostezce, která je umístěna na původní těleso zrušené železnice do Cortiny. Za první světové války sloužila pro zásobování fronty. Cestou je možné potkat ještě staré nádražní budovy a zastávky. Zhruba po 5 kilometrech nad jezerem se projíždí kolem starého hřbitova padlých vojáků z první světové války ve stěně Dürrensteinu, jenž se jako mohutná stěna tyčí napravo nad ním. Kousek dál po levé straně zase můžeme spatřit zbytky tehdejší rakouské válečné nemocnice. Byla potřeba, neboť tudy procházela hlavní válečná linie bojů v Dolomitech, kterých se účastnili i mnozí

Informace o závodu: I nternetové stránky závodu, kde najdete trasy, přihlášení, mapy, profil trati, aktuální info, startovní a výsledkovou listinu: www.dobbiacocortina.org . 2. 2018 Klasická technika: Toblach 3 – Cortina (50 km, závod součástí Visma Ski Classics) . 2. 2018 Volná technika: Cortina – 4 Toblach (30 km) bytování: nejlépe v okolí Toblachu U a přilehlých vesnicích, mnoho hotelů i penzionů www.toblach.info oprava: Praha – Rozvadov – Mnichov D – Innsbruck – Brenner – Bruneck – Toblach (asi 7 hodin) očet startovních čísel: 3 000 na každý P závod (sobota bývá více obsazená) S voz závodníků: v sobotu z cíle a v neděli na start odvoz autobusy zdarma voz věcí: ze startu převezou kamióny S pytle s věcmi závodníků do cíle zdarma stup na tratě: mimo závody všechny V tratě v okolí zpoplatněny cenou 5 eur na den na osobu

Čechoslováci. Závodníci se po trati, vedoucí stále mírně do kopce, dostanou k jezeru Lago di Landro (Dürensee), odkud si za příznivého

Od Ospitale d’Ampezzo v nadmořské výšce 1 500 m n. m. už trať jen velmi pozvolně klesá až do cíle, takže si lyžař vajíčka moc neužije a musí si to poctivě odmakat

které navždy proslavily zimní olympijské hry v roce 1956, ale zatím zůstává pouze u slibu. To nic nemění na tom, že samotná Cortina je důstojným centrem Dolomit, okolo něhož se tyčí slavné hory. Nejdominantnějším je Tofana di Mezzo (3 244 m n. m.) známá zejména pro nádherné lezení i ferratu. Na kole se sem dostanete přes vyhlášené horské průsmyky Valparola, Falzarego nebo Giau (osudový pro Romana Kreuzigera) a Tre Croci. Prostě ráj letních i zimních radovánek všeho druhu, neboť nechybí ani celá řada lanovek a sjezdovek.

V REGIONU

BĚŽKOVÁNÍ PRO ŠPIČKOVÉ SPORTOVCE počasí mohou prohlédnout 3 slavné mohutné skalní věže zvané Tre Cime (Drei Zinnen), jež jsou se svými 2 999 m n. m. jasnou místní dominantou, která již od pradávna přitahuje horolezce. Z druhé strany sem vede mýtná silnice z Misuriny se sklonem 21 %, což je výzva pro každého cyklistu. Velmi často zde bývá i cíl některé z etap Giro d’Italia. Přímo nad jezerem je stolová hora Monte Piano s velkou náhorní planinou, o kterou se sváděly kruté a nelítostné boje. Jenom zde na ploše s rozlohou 4 km2 během dvou a půl válečných let zahynulo více než 10 000 vojáků, někteří kulkou, jiní šrapnelem, ale skoro půlka mrazem, v lavinách a vyčerpáním. Trasa závodu pokračuje stále nahoru kolem odbočky na Misurinu, která se nachází pod další zdejší dominantou – rozeklaným vrcholem Monte Cristalo 3 221 m n. m., na nějž vede z druhé strany lanovka a také vyhlášená ferrata Ivano Dibona. Konec předlouhého, ale mírného stoupání se nachází až na nejvyšším bodu trati v sedle Ospitale d’Ampezzo v nadmořské výšce 1 500 m n. m. Z tohoto bodu už trať jen velmi pozvolně klesá až do cíle, takže si lyžař vajíčka moc neužije a musí si to poctivě odmakat. Klesání je zpestřeno zejména úzkou soutěskou, nad kterou vede trasa vytesaná do skály spolu s několika tunely a úzkou lávkou nad hlubokou roklí. Pokud je málo sněhu (jako za posledních 10 let), tak se po posledním tunelu jede už jen hlubokým lesem k fotbalovému stadionu, kde bývá cíl. Ale pozor, cílová rovinka je zde sakra dlouhá, asi 400 m naprosté roviny. Pořadatel každý rok slibuje, že se podaří zajistit sníh a cíl bude na hlavním náměstí věhlasného horského městečka Cortina d’Ampezzo,

Ramsau am Dachstein je eldorádem klasického lyžování v Rakousku. 150 km stop pro klasický styl a 70 km stop pro bruslení a sportovní běžkování v dechberoucí horské kulise regionu Schladming-Dachstein.

Bruslařský návrat zpět do Toblachu

Trasa nedělního bruslařského závodu je prakticky totožná se sobotní, ale s jedním podstatným rozdílem – jede se v protisměru. Startuje se na fotbalovém stadionu asi 2 km za Cortinou a pokračuje se nahoru do sedla Ospitale d’Ampezzo, odkud se klesá až do Toblachu. Po projetí závodního okruhu je cíl na metě 35 km. Nejednoho lyžaře překvapí, jak moc může být trasa v protisměru odlišná, s jinými výhledy i odlišným charakterem. Proto je vhodné využít kombinovaného startovného na klasiku a bruslení, moc lidí se na obě trasy nepřihlašuje a dá se dosáhnout velmi dobrých výsledků. Vyhlašuje se vždy prvních deset v kategorii a každý si odváží domů pár kilo pravého tyrolského špeku a plnou bednu jablek.

Balíček „TrailENJOYMENT“ od 17. března 2018 do konce sezóny ubytování na 3 noci 3 denní vstup na běžecké trati v Ramsau am Dachstein 1 zkušební lekce biatlonu s laserovou puškou karta plná výhod „Ramsau WinterCard“

od EUR 125,00 za osobu

Marek Pazderský Šéf Silvini Madshus Teamu a provozovatel servisního centra pro lyžaře Mára servis v Bedřichově a na Jizerce

Informace a kontakt:

Prázdninový region Schladming-Dachstein Ramsauerstraße 756 | 8970 Schladming | Rakousko info@schladming-dachstein.at | Tel.: +43 3687/23310 www.schladming-dachstein.at/bezecke-lyzovani

10.–11. 2. 2018

KARLŮV BĚH ČESKÉ SPOŘITELNY

Zázemí závodu bude stejně jako v minulém roce situováno do samotného centra Ježíškova městečka

Rok se s rokem sešel, Krušné hory už dávno přikryla sněhová peřina a pořadatelé z LK Slovan Karlovy Vary zvou lyžníky na jeden z nejpopulárnějších zimních běžeckých závodů v Čechách. Karlův běh odstartuje svůj 47. ročník v sobotu 10. února 2018 na tradičním místě s pohádkovým názvem Boží Dar. Všichni věří, že bílého božího daru bude dostatek a užijeme si parádní svezení po pláních. Bude to již poosmé, co se Karlův běh uskuteční jako součást oblíbeného seriálu závodů v běhu na lyžích pro veřejnost Stopa pro život, takže se můžete těšit na skvělé služby pro účastníky i ty, kteří jim přijedou „jen“ fandit.

s jídelnou, kavárnou a kvalitním cateringem. Výsledky budou měřeny profesionální čipovou technologií, na každého účastníka čeká pěkný dárek od LAWI. V bílé stopě si budou moci poprvé vyzkoušet nebo po mnoha letech připomenout běžecké lyžování pod dohledem přívětivých a proškolených instruktorů i všichni „nesoutěživí“ běžkaři, kteří se nechtějí honit či potit v závodním tempu. Příjemná nezávodní vyjížďka povede po krásném okolí, které v dávnověku podle pověsti vyzkoušel i zakladatel závodu, císař Karel IV. Místní strůjci závodu přichystali v rámci doprovodného programu ještě jeden speciální bonbónek – koncert populární kapely Kryštůfek Robin. K poslechu a tanci zahraje v sobotu 10. 2. od 16:00 ve velkokapacitním vyhřívaném stanu, hned po ukončení slavnostního vyhlášení výsledků. Přípravy na „Karla“ probíhají bez komplikací, organizátoři se těší na velké i malé závodníky, proto neváhejte, potrénujte a přijďte změřit své síly se stejně naladěnými sportovci!

obotní závod, známý jako Memoriál Jana Pravečka, se poběží volnou technikou po trati 12 km a 22 km. Přivítá i nejmladší účastníky, kteří změří síly na trasách dlouhých 0,5 km, 1,5 km, 6 km a 12 km. Nedělní hlavní závod (Memoriál Jiřího Čáslavského) se poběží klasicky na distanci 12 km, 22 km a královské 45 km dlouhé trase. Nejkratší závodní 12km trať povede z Božího Daru kolem Božídarského Špičáku směrem na Myslivny a zpět. Účastníci závodu na 22 km si projížďku prodlouží od Špičáku až téměř k Abertamům, Mrtvému rybníku a zpět přes rozcestí pod Špičákem po trase 12 km závodu. 45km klasika se poběží navíc v úseku kolem Tetřeví hory, k Pískové skále a Blatenskému vrchu. Zázemí závodu bude stejně jako v minulém roce situováno do samotného centra Ježíškova městečka. Účastníci závodu budou mít k dispozici nadstandardního zázemí s vyhřívanými převlékárnami, úschovnu oblečení a lyží, bezplatný základní mazací servis, bohatě zásobené občerstvovací stanice na trati i vyhřívaný obří stan

Nedělní hlavní závod (Memoriál Jiřího Čáslavského) se poběží klasicky na distanci 12 km, 22 km a královské 45 km dlouhé trase

Právě start a cíl na pláních poblíž Kvildy umožnil bezproblémový průběh závodu, kterého se pravidelně účastní více jak tisíc závodníků

Je tomu již 33 let, co se parta nadšenců z tehdejší Tělovýchovné jednoty Šumavan Vimperk rozhodla uspořádat první lyžařský maraton na Šumavě. Psal se rok 1984. Závod se jmenoval „Šumavskou stopou“, startovalo se na Zadově na Churáňovských loukách, teplota vzduchu byla –9,4 °C, sníh měl –14 °C, tratě byly dvoustopé a velmi dobře upravené mechanizačními prostředky. Závod se konal na dvou tratích. Na té maratonské bylo klasifikováno 747 závodníků, kratší 30 km trať absolvovalo 89 žen a mužů seniorů…Tolik informace z dobových písemností.

ávod během své bohaté historie zažil různá místa startů a cílů i různé podoby tratě. Centrum závodu se z původního Zadova v roce 2008 přestěhovalo na Kvildu. Právě start a cíl na pláních poblíž Kvildy umožnil bezproblémový průběh závodu, kterého se pravidelně účastní více jak tisíc závodníků. Ve stejné době „Šumavák“ také vstoupil do rodiny prestižních mezinárodních závodů Euroloppet a spolu s tím se postupně začala zvyšovat mezinárodní účast. Dalším milníkem se stal zrod seriálu závodů na běžkách, Stopa pro život. Bezkonkurenční kvalita zázemí je každoročně oceňována nejen domácími, ale zejména zahraničními účastníky. Ne nadarmo byl Šumavský skimaraton v anketě účastníků, držitelů pasu Euroloppet, opakovaně označen jako nejlepší závod série Euroloppet. Závod se za dobu své existence nekonal pouze dvakrát. V roce 1998 a 2001. V posledních letech měl závod v termínu svého konání většinou problémy s dostatkem sněhu. Pořadatelé z Fischer Ski klubu Šumava Vimperk (právní nástupce bývalého oddílu lyžování TJ Šumavan Vimperk)

však vždy dokázali závod uspořádat. Často za cenu obětavého nahazování sněhu, zkrácení tratí, či změny místa startu a cíle. Závod se však vždy uskutečnil za kvalitních podmínek a ke spokojenosti a radosti účastníků.

Píše rok 2018 a Šumava je podobně jako ostatní české hory zasypána sněhem. Nadšení běžkaři si užívají ideální podmínky a krásu hor. Že Šumava má co nabídnout, je každému známo. Letošní Šumavák tak povede, doufejme, účastníky po své standardní trase z Kvildy na Zhůří i Černou horu. Program závodního víkendu nabídne dlouhý i krátký závod (45 km, 23 km), jak ve volném stylu, tak v klasice. A právě nedělní klasika na 45 km je hlavním závodem ČT Šumavského skimaratonu, přičemž závodníci na ní zdolají poměrně značné převýšení 886 m. Hlavní závod na 45 km vede v první části po sobotní trase, na Filipově Huti však pokračuje dál a závodníky zavede na Lovčí skálu, Ptačí nádrž, Modravský most, legendární Černou horu a do nedotčených míst NP Šumava. Poloviční okruh na 23 km klasickou technikou je identický se sobotním, kdy se borci vydají z místa startu na Kvildě do nádherných zákoutí v okolí Horské Kvildy a Zhůří. K doprovodným závodům neodmyslitelně patří i dětský Minimaraton volným stylem v sobotu dopoledne. Dětské trasy ČT:D Minimaratonu měří podle věkových kategorií 1, 2, 5 a 8 km a jsou vyznačeny v okolí Kvildy. Troufnout si na ně mohou jak zkušenější děti, tak ti méně pokročilí. Fandit se bude všem stejně a na každého malého účastníka čeká účastnická medaile a dárek. Po úplně všechny je připravena letošní novinka: „Šumavská pohoda“ – sobotní pohodová vyjížďka na 8 km, kterou zvládne opravdu každý. Přijeďte na Šumavu s celou rodinou, nudit se určitě nebudete! Krásnou zimu, hodně sněhu a kvalitního tréninku. Uvidíme se 24. a 25. února na Kvildě.

Nedělní klasika na 45 km je hlavním závodem ČT Šumavského skimaratonu

24.–25. 2. 2018

ČT ŠUMAVSKÝ SKIMARATON

3. 3. 2018

KRKONOŠSKÁ 70 LAWI

Krkonošská 70, patří mezi jeden z nejstarších lyžařských závodů v Evropě i na světě. Navíc se může pochlubit svým originálním pojetím, které spočívá v soutěži pětičlenných hlídek

Tradiční zavírák seriálu Stopa pro život, Krkonošská 70, patří mezi jeden z nejstarších lyžařských závodů v Evropě i na světě. Navíc se může pochlubit svým originálním pojetím, které spočívá v soutěži pětičlenných hlídek (družstev). Právě to ho pasuje na jediný lyžařský závod tohoto typu na světě. Letos odstartuje oblíbená „Ká sedmdesátka“ svůj již 63. ročník v sobotu 3. 3. 2018 ve Špindlerově Mlýně v areálu Svatý Petr.

o všech stránkách přitažlivý závod pro účastníky, ale i lyžařskou veřejnost prošel během více než šesti desítek let svého trvání zajímavým vývojem a po celou historii lákal závodní i výkonnostní lyžaře, které doplňovali účastníci ze široké škály sportovních odvětví i celá řada nadšených kondičních lyžařů a sportovců. Je skvělé konstatovat, že uvedené složení účastníků zůstalo po celá léta neměnné a Krkonošská 70 tak nabízí veřejnosti jedinečné zážitky a úchvatné výhledy z pečlivě upravených tratí a při přejezdu hřebenů našich nejvyšších hor, Krkonoš. Pod hlavičkou Stopy pro život navíc kromě tradičních hlídek mohou i letos vyrazit na trať závodníci a závodnice v individuálních kategoriích, pro ty, co přijeli jako doprovod a netouží po závodním tempu, je připravená pohodová Open jízda po okolí pod vedením zkušeného lyžařského instruktora. Hlavním závodem K70 vždy byl a bude závod pětičlenných hlídek na 70 km, premiérově se na tuto trasu budou moci vydat i smíšená družstva mužů a žen. Tradiční trať závodu povede od startu ve Svatém Petru ve Špindlerově Mlýně přes Hromovku, Struhadla, Krásnou Pláň, Láhrovy Boudy, Liščí cestu, Tetřeví Boudy, Zahrádky, Pražskou boudu, Krausovy Boudy, Pardubické Boudy, rozcestí pod Černou horou, kolem Ko-

línské boudy a zpět od Pražské boudy po stejné trase do cíle. Kromě nejdelší 70 km trasy mohou hlídky zvolit i kratší trať na 50 km nebo 25 km. Účastníci 50 km závodu vynechávají úsek za Pražskou boudu, závodníci na nejkratší trase se obrátí už na rozcestí za lanovkou na Pláních.

Ať už si vyberete trasu kteroukoliv, je to úžasný kolektivní zážitek. Výzva pro absolvování týmového závodu se různí, vedle co nejrychlejšího týmového času a společných sportovních zážitků na trati, to je třeba i snaha o navštívení všech občerstvovacích stanic a bufetů na trati závodu. V loňském vydání časopisu Nordic jsme si na tomto místě připomněli něco z historie a vzniku jedinečného českého závodu, ale pro jistotu ještě něco málo z minulosti zmíníme i letos. Už na začátku, na startu prvního ročníku stálo na startu 5 hlídek, tedy 50 borců. Ne, nepřepočítali jsme se, tehdy totiž ještě jezdily hlídky desetičlenné. Vedle vítězné Rudé hvězdy se premiérového ročníku zúčastnilo družstvo KV DSO Hradec Králové, Horská služba Špindlerův Mlýn, TJ Slovan SVTSV a KVTVS Hradec Králové. V době největší slávy se do závodu zapojilo neuvěřitelných 3 500 běžců! Po roce 1989 přišla léta stagnace, ale v posledních cca 5 letech populární běžkařské akce opět dokázala zlákat okolo tisícovky závodníků. Pořadatelé z Lokomotivy Trutnov společně s organizátory série Stopa pro život od začátku spolupráce usilují o postupný nárůst počtu účastníků na startovní čáře. Každý nový ročník proto přináší dílčí pozitivní změny, zabezpečení většího komfortu pro závodníky a vytvoření dalších příležitostí kvalitně si „zaběžkovat “ pro všechny skupiny zájemců o běžky. Přijeďte 3. března do Krkonoš uzavřít letošní zimní sezónu a prověřte svoji vůli, odolnost, fyzičku, ale hlavně pocit sounáležitosti k týmu - parťáctví. Vždyť sdílená radost je vždycky ta největší! Pořadatelé přejí všem závodníkům, ať to frčí a odvezou si nezapomenutelný zážitek z 63. ročníku Krkonošské 70.

Krkonošská 70 nabízí veřejnosti jedinečné zážitky a úchvatné výhledy z pečlivě upravených tratí a při přejezdu hřebenů našich nejvyšších hor, Krkonoš

56 MAG

Jizerská 50 a umění: zapojilo se čtrnáct umělců v čele s Davidem Vávrou Legendární závod v běhu na lyžích napsal za svou padesátiletou historii už tisíce příběhů sportovců všech úrovní, od naprostých začátečníků až po profesionály z celého světa. Teď píše další příběh, ojedinělý, jiný než všechny ostatní – umělecký. Je o zrodu kolekce obrazů, grafik, soch, kreseb a fotografií, kterou připravilo na téma Jizerská 50 čtrnáct uznávaných autorů.

Radu Kirby Tesaro Start (olejomalba)

ittstein, Cihlář, Špaňhel, Vávra, Kohout, Franta, Tesaro, Anderlová, Komárek, Vones, Flejšar, Wagenknecht, Cais a Šafránek. Na první pohled skupina umělců, u kterých byste jen stěží hledali společné rysy. Teď je však spojilo jedno téma – Jizerská 50. Téma, které ztvárnil každý svým jedinečným uměleckým pohledem v rámci své disciplíny. Součástí této kolekce, kterou můžete zhlédnout v Oblastní galerii Liberec od 18. ledna do 19. dubna, jsou mimo jiné i díla Davida Vávry, který se sám na start v Jizerských horách několikrát postavil. „Je to pro mě srdeční záležitost. Fascinuje mne start Jizerské 50 a zástupy běžců, které čekají na povel. Zažil jsem to na vlastní kůži. Několikrát. A pokaždé je to jako poprvé, něco těžko popsatelného,“ přiznává výtvarník. Samotné výstavě byla inspirací i kniha kurátora výstavy Petra Volfa „Sport je umění“, v níž autor vykresluje krásu sportu zobrazeného umělci. „Záměrem bylo vytvořit kolekci uměleckých děl, která jsou inspirována Jizerskou 50, a oslavit tak jubilejní ročník tohoto závodu. Že se to povedlo, dokazují slavná jména autorů, počet děl a jejich rozmanitost. Ukázalo se jakým fenoménem Jizerská 50 opravdu je,“ říká Marek Tesař z agentury RAUL!, autor unikátního nápadu.

Alena Anderlová Výsadek (nika) K výjimečnosti některých děl dopomohl i fakt, že se závodu jejich autoři zúčastnili. „Na okamžik jsem se vžila do role závodníka, který pohlcen hejnem „letí“ v proudu, hnán silou vůle, aby dosáhl vzdáleného horizontu vysněného cíle. Vyrobila jsem si několik šablon běžkařů z papíru a jejich obrys zmnožovala a posouvala do různých formací a skupin. Vznikla tak série obrazů, ve kterých jsou závodníci jednotkou, číslem, v oceánu celku,“ popisuje svou tvorbu účastnice 50. ročníku Jizerské 50 Alena Anderlová.

„Inspirovala mne fotka z archivu Jizerské 50. Je z roku 1976, a je tedy pochopitelně černobílá, což bezvadně korespondovalo s tím, že jsem chtěl cíleně dělat klasický černobílý linoryt. Myslel jsem si, že masovost závodu, o které fotografie skvěle vypovídá, je tím nejcharakterističtějším znakem tohoto běžkařského svátku. Ale to byl, jak jsem dodatečně na vlastní oči poznal, veliký omyl! Od letošního února je pro mne Jizerská 50 především o barvách, papouščí pestrosti na bílém pozadí a o tisícovkách žlutých pytlů pod modrým nebem,“ dodává výtvarník Michal Cihlář. (red)

Roman Franta Padesรกtnice (olej na plรกtnฤ )

58 MAG

Ivan Komárek Soupaž (olejomalba)

Michal Cihlář Jizerská 50 (linoryt)

Všechna díla si budete moci prohlédnout od 18. ledna do 29. dubna 2018 v Oblastní galerii Liberec Do dalšího ročníku Jizerské 50 se můžete registrovat do konce ledna na stránkách: www.jiz50.cz

Michal Rittstein Start (olej na plátně)

David Vávra Čísla (pastel) Radu Kirby Tesaro Běžec (olejomalba)

Bestsellery letošní zimy najdete

V HARFASPORTU Největší pražská specializovaná prodejna lyží a kol již s 20letou tradicí si nenechá ujít nejnovější hity, které přinesla letošní zima. Nechybí přelomová technologie běžek bez mazání s mohérovými stoupacími pásy či inovativní vázání TURNAMIC®. Kromě nejširšího výběru zboží se speciálka zaměřuje i na nadstandardní škálu služeb, a tak zákazníci dostanou vše pro lyže, běžky či kolo na jednom místě.

Harfasportu seženete běžecký set s oblečením a doplňky od špičkových značek jako je Fischer, Atomic, Salomon, Rossignol, Leki, Swix a Bjorn Daehlie, přičemž zde svůj pár objeví každý, od rekreačního běžkaře po ryzího závodníka. Co patří mezi letošní bestsellery?

Vázání TURNAMIC® aneb jednoduchost, výkon a dynamičnost

Jistě jste už slyšeli o přelomovém vázání TURNAMIC®, které vyvíjely po několik let společně značky Fischer a Rossignol s cílem maximálního výkonu a funkčnosti. Nové vázání TURNAMIC® a stejnojmenné podrážky jsou kompatibilní s celosvětově zavedeným systémem NNN a určitě potěší mimo jiné svou praktičností: nejsnazším nazutím a vyzutím mezi konkurenty díky poloautomatickému zapínání (take the right turn). Další skvělou vlastností je jednoduché nastavení vázání, jež se připne na desku IFP (Integrated Fixation Plate). Pro posouvání vázání v terénu dle podmínek není potřeba žádné nářadí, postačí zámek vázání. Běžky jsou dynamičtější než kdy dříve na základě technologie Flowflex® přinášející optimální přenos síly pro závodníka či dokonalou kontrolu nad lyží pro rekreačního lyžaře.

Mohérové pásy pro skvělé stoupání a plynulý skluz

Běžky s tzv. tulením pásem získaly širokou oblibu. Není pravda, že by novinky s bezvoskovou technologií byly určeny jen rekreačním běžkařům, kteří si nevědí rady s alchymií stoupacích vosků, s inovací jsou spokojení zkušení závodníci jakbysmet. Co to tedy je „tulení pás“? Technologie mohérových pásů spočívá ve vláknech směřujících šikmo ve směru jízdy. Lehce vyměnitelný mohérový insert, jak již laické označení napovídá, funguje na principu zvířecí srsti, kdy při stoupání jedete „proti srsti“ a při skluzu „srst hladíte“. Běžky tak mají skvělý odraz při stoupání, zatímco během jízdy z kopce poskytují plynulý skluz. Tím se liší od starších „šupin“, které mnohdy jízdu brzdí, nebo lyže naopak podkluzují. Největší výhodou mohérových pásů je, že s nimi můžete efektivně stoupat za všech podmínek. Běžky s „tulením pásem“ vyžadují přesné zvolení délky lyží a tuhosti, s čímž vám v Harfasportu odborní prodejci rádi poradí. Mohérové pásy používá Fischer (Twin Skin), Rossignol (R-Skin) a také Atomic (Skintec).

Nejrychlejší servis v Praze

Pokud nestíháte dát s předstihem vybavení do servisu, nelamte si s tím hlavu. V Harfasportu

garantují servis do 48 hodin bez jakéhokoliv příplatku. Vybrat si můžete z „balíčků“ služeb, které vám profesionální servisní technici na běžkách, sjezdovkách, snowboardu nebo kole provedou. Profi servis běžek zahrnuje v případě potřeby předbroušení a srovnání skluznice na brusném papíru, dále broušení skluznice kamenem, finishing (křížová struktura) a na závěr strojové parafinování a přeleštění. V Harfasportu naleznete také půjčovnu s téměř 100 nejaktuálnějšími modely běžeckých lyží. Vypůjčit si je můžete i na celou sezónu. Těšit se na vás bude největší speciálka lyží a kol v České republice!

Harfasport Českomoravská 41 Praha 9 Otevřeno denně od 10:00 do 20:00

www.harfasport.cz

Nový

PROLINK

od Atomicu

Každý, kdo chtěl dříve jezdit na lyžích a v botách od Atomicu, potřeboval nutně vázání typu SNS. Ale tomu je konec: Atomic společně se Salomonem vyvinul alternativu, takže lyžaři mají nyní možnost vybrat si ze dvou typů bot, kdy jeden pasuje na profil SNS, nový Prolink je pak kompatibilní s druhým používaným systémem. Běžkaři si tedy mohou zakoupit lyže, boty a vázání, které preferují. Každé vázání má své přednosti:

xistence dvou nekompatibilních systémů lyží/vázání/bot byla pro spotřebitele často velmi nepříjemným momentem při nákupu vybavení. Pokud preferoval lyže s vázáním od

jednoho výrobce a sedly mu boty od výrobce z opačného kartelu, měl smůlu. Atomic (a s ním Salomon) tuto překážku zbořil. Oba typy vázání zajišťují samozřejmě 100% funkci a laik hledá rozdíly jen velmi těžko. Rozdíl je v tom, že SNS systém má pouze jednu středovou drážku: pomáhá lyžaři, aby měl perfektní kontrolu nad dosednutím boty do vázání, což nese výhody například v zatáčkách, kdy je nutné odšlapovat. Vázání Prolink obsahuje dvě tenčí středové drážky a velmi nízko položené těžiště: Obecně se tedy uvádí, že poskytuje lepší pocit kontaktu s podložkou a přesnost při odrazu. Podstatné ale je, že se mnohé lyže prodávaly s již namontovaným vázáním, čímž nutily spotřebitele pořídit si spřízněnou značku bot. Nyní si může lyžař vybrat buďto vázání SNS, nebo Prolink, podle toho, jaký typ bot má. Navíc jsou oba typy vázání snadno „přemontovatelné“, neboť mají identické rozteče šroubů.

Vázání ve správné poloze

Aby lyže optimálně pracovala, je velmi důležitá přesně zvolená poloha vázání. Atomic řeší tuto otázku za vás a nabízí nejen pro přesnou, ale také jednoduchou montáž vázání. Všechny lyže od Atomicu jsou připravené pro montáž obou typů vázání, jak Prolinku, tak SNS, protože oba koncepty mají jednotný systém montáže. Výroba, vývoj i testování produktů probíhají na jednom místě a to je maximální záruka kvality. Pro prodejce je potom otázkou několika minut, aby vázání namontovali, a díky předvrtaným otvorům se nemohou splést a vázání špatně napolohovat. Zákazníkovi pak odpadá nepříjemná a časově náročná návštěva lyžařského servisu.

ŠPIČKOVÁ TECHNOLOGIE pro všechny Salomon je značka, kterou si spojujeme zejména s profesionálními sportovci. Pro vývojové středisko Salomonu jsou sice světoví závodníci primární metou, své poznatky ale promítá i do nižších pater a nabízí vyladěné produkty i hobby a rekreačním sportovcům.

alší zajímavé produkty jsou vyvíjené ze závodního programu, ale s ohledem na běžného uživatele. Jako příklad produktu, který čerpá ze závodního programu, ale bere ohledy na běžné uživatele, jsou lyže RS Skate. To nejpodstatněj-

ší – nejrychlejší a nejkvalitnější skluznici G5 – si berou ze závodních lyží, k ní přidávají mírné vykrojení a karbonové výztuhy vedoucí od špičky až po patku, aby zajistily výbornou stabilitu a zrychlení. Díky jádru vyztuženému karbonem se model RS Skate může chlubit nízkou hmotností a celko-

vě mimořádně příznivým pocitem z jízdy. I běžkařské karbonové boty RS Vitane určené dámám čerpají své technologie z nejvyšších řad. Jejich základní konstrukci tvoří karbon, který je aplikován i na kloubové výztuze, aby fixace kotníku byla nekompromisní. Důraz je ale kladen i na celkové pohodlí, k němuž přispívá například jednoduché dotahování „Quicklace“ a komfort usazení nohy v botě „ my custom fit“.

Oblečení na běžky

Salomon nejsou jen boty a lyže, ale i oblečení. A to doslova od hlavy až k patě nehledě na to, jste-li závodníky, nebo se jen rádi projíždíte přírodou. I zde se technologie ze Světového poháru přesouvají také k produktům pro běžné uživatele, kteří chtějí sportovat v chladných zimních měsících v oblečení, jež jim přinese maximální tepelný komfort a celkové pohodlí.

62 MAG TEXT: ALEŠ SUK FOTO: ARCHIV ČESTMÍRA KOŽÍŠKA

Lyžaři

JISKRY VÍTKOVICE

Letošní zimní sezónu věnujeme vzpomínkám na zlaté časy našeho klasického lyžování. Na období padesátých, šedesátých a sedmdesátých let, kdy se podkrkonošské a jizerské podhůří hemžilo stovkami žáčků a dorostenců, kdy se i v malých vesničkách trénovalo a závodilo.

Pan učitel Kožíšek u startu svých svěřenců

nes už jen pravověrní pamětníci mají uloženy reminiscence na vynikající práci a výkony jezdců Jiskry Vítkovice, Sokola Malé Svatoňovice, Slavoje Kořenov, Baníku Rtyně, TJ Dvůr Králové a v mnoha dalších lokalitách, kde startovní čísla leží pod vrstvou prachu ve skladech škol a sokoloven už drahnou řádku let.

Jiskra Vítkovice

Ve vísce, rozložené pod Mísečkami, se mezi válkami tumloval německý lyžařský spolek HDW, pyšnící se můstkem na stráni nad říčkou Jizerkou. Po pětačtyřicátém přijeli noví osadníci, někteří našli práci v lese, další v textilce Kapnar, ostatní dojížděli do kraje. Organizovaně se nesportovalo, až v roce 1950 – terno; na školu byl umístěn mladý kantor (TV-ČJ-OV) Čestmír Kožíšek, ročník 1923. Byl převelen ze základky v Harrachově a po ročním angažmá na jednotřídce ve Lhotě Štěpanické vlastně na „převýchovu“ do Vítkovic. Soudruzi jaksi nechtěli prominout jeho silně aktivní práci v Sokole, který

Čestmír Kožíšek za mlada jako hrdý závodník ve Vinařicích

byl byrokraticky začleněn po únoru 1948 do sjednocené lidodemo tělovýchovy. Ve Vítkovicích novo i starousedlíci nevěřícně čučeli na blázna, který se po vyučování oblékal do tepláků a běhal po okolí. Pro ně to byl zkrátka šok, když pan učitel na kanoi sjížděl Jizerku a jen co napadl sníh, tak pokukoval a ohmatával terén nad školou. Netrvalo dlouho a ve starých dokumentech, uložených v zapomenuté školní skříni, objevil plány starého německého můstku. Stával pod školou a bývala to pětatřicetimetrová šance. A tehdy to začalo. Obec čítala nějakých 400 obyvatel. Ale škola praskala ve švech. Dítek školou povinných bylo kolem 130! Do školy se dostávali z Benecka, Míseček, Roudnice, Křižlic. V zimě, jinak to nešlo, na lyžích. Po roce otrkávání a sbližování se se sousedy, vlétl do pohybových aktivit školáčků na plný plyn tělocvikář Kožíšek. Jinak to ani neuměl. Basket, odbíjená, kolo, plavání, pádlování, lyžařina. Všechno nadoraz. Brigády, stavby, tratě, můstky, hřiště, kurty, multifunkční gymnastické nářadí v přírodě. Za těch 18 let, které pan /vlastně soudruh/ učitel ve

Vítkovicích kantořil, toho stihl tolik, kolik plejáda normálních učitelských nezvládne za celý život. Nejen na sebe, nýbrž i na osazenstvo školy a dorostence, vracející se po učení domů, byl nesmlouvavě náročný a přísný. Děti si při jeho dílenských praxích svépomocí i na víkendových brigádičkách rodičů a prarodičů postavili krátce po sobě 5 skokanských můstků. Dva malé – 6m a 12m stály v údolíčku naproti škole. Dvacítka, třicítka a čtyřicítka kousek od místa, kde před válkou trápili své skokačky závodníci HDW. Nebylo to jednoduché, dvacítka měla ocelovou konstrukci nájezdu, třicítka umělý buben, čtyřicítka byla dvakrát přestavěna. Zprvu dřevěný buben a stůl s přírodním nájezdem, který se po stráni při pomalém sněhu prodlužoval až o 50 m. Po několika sezónách se k dřevěnému stolu přivezla po lyžinách 16 metrů vysoká nájezdovka. Ta se čtvrtý rok po instalaci poroučela pod ohromnou masou napadaného mokrého sněhu. Žít, pracovat a trénovat skijáky před těmi více jak 50 lety vůbec nebylo jednoduché. Elektrika ve vsi ještě nebyla, rozvod vody v domku, kde Kožíškovi přebývali, také ne a chodilo se pro ni do koryta

63 velké saně, vyjelo se na Mísečky /přes Hrabačov a Vrchlabí to stálo fůru peněz/, tam se lyže svezly na saních a zpět se vytlačily na Mísečky, závodníci sjeli do Vítkovic na skokačkách, trenér na saních. Progresívní dopravou byl skijérink. Aut tehdy ve Vítkovicích moc nebylo. Pár hošanů se do nich vešlo a ti, na které už místo nezbylo, se nechali za hůlky, přivázané k nárazníku, táhnout po silnici do Jilemnice na běžkách. To byl fofr. Jiskra Vítkovice měla i mistra ve čtyřkombinaci – slalomu, sjezdu,

Běžecké přebory Východočeského kraje na tratích naproti škole

před dům. Sportovním, hlavně lyžařským novotám, nebylo u školy konce. Tělocviky na lyžích (vyráběl je benecký truhlář Ludvík Erlebach) závodní tratě s unikátním tobogánem, skokanské můstky, sdruženařina, atletika, přespoláky, odbíjená, basket. U školy, na hřišti, na můstcích bylo denně živo až do tmy. Ono zvládnout výuku a přípravu 130 školáků, tréninky dvacítky nejlepších žáků a 15 dorostenců jednou osobou nepatří k procházkám růžovým sadem. A učitelský Kožíšek neslevil. Kdepak! Jak výstižná byla jeho přezdívka „kruťas“. Dokázal toho moc! Dnes, kdy chodí do vítkovické školy pouhých 14 dětí, už je to jen nostalgie. Vždyť péčí jediného kantora vyrostla z jedné generace vesnických špuntů řada juniorských i dospělých reprezentantů republiky, dva z nich několikrát reprezentovali na ZOH. Skokan Ladislav Divila, 8. na ZOH v Grenoblu, Honza Fajstavr v bězích, který dokázal být pátý ve štafetě na MS ve Falunu 1974. A mnoho, mnoho dalších. Při rozhovoru se Česťa rozpovídal o Divilovi: „Talent od Pánaboha, ale línej jako prase! Kdyby se přinutil trénovat běh, měli bychom sdruženáře světové třídy!“ Jan Fajstavr dojížděl do vítkovické devítiletky z Benecka. Možná tady byly kořeny jeho mimořádných vytrvalostních výkonů. Vždyť drží cyklistický lyžařský rekord u nás. Dokázal v rámci individuálního tréninku jet na kole nonstop z Piešťan do Liberce. Bratru 400 km. Následující sezóna však byla výkonnostně v tahu, Fajstavrovi se na lyžích vůbec nedařilo. Fajstavrovi z Benecka byli velmi nábožensky založeni a učiteli Kožíškovi dlouho zazlívali, že syna pohltil lyžařský běh. Se skokanem Divilou to taky nebylo jednoduché. Jako junior byl jmenován do reprezentace k Raškovi, Hubačovi, Motejlkovi a jako mladý bažant se dopustil alkoholového faux pas, pročež byly následky ožraliády řešeny exemplárně a Divilovi bylo navrženo vyřazení z manšaftu. Jen intervencí vedoucího úseku J. Skrbka a bývalého osobního trenéra Č. Kožíška s poukazem, že ho „svedl“ starší kolega Motejlek, nedošlo k naplnění navrhovaného trestu.

Vítkovičtí lyžaři, běžci, skokani a sdruženáři v dresu místní Jiskry měli tak skvostnou výkonnost, že byli v celostátním žebříčku klubů ČSR mezi padesátkou týmů 7., přitom neměli žádné ženy, ani muže. Ve vsi se v Kožíškově éře konaly desítky závodů – od místních až po celostátní. Účast i několika stovek lyžařů nebyla zvláštností. Tělocvikář zvládal téměř vše; zpočátku i ochotničil, učil plavat na potoce v Mrklově maličkého Jardu Honců, který se později stal úspěšným reprezentačním trenérem běžců (Henych, Beran, Jarý, Štefl, Šimon, Fajstavr, Peřina). Skvělých sportovců a skvělých lidí vychoval Kožíšek nepočítaně. I přes velké obtíže, mezi něž patřilo přejíždění a hlídání v 60. letech už dost frekventované silnice z Jilemnice na Mísečky. To když se trénovalo a závodilo na čtyřicítce, nešlo to jinak, než to natřít přes silnici tam i zpátky pod můstek. Mezi talenty talentů patřil Jenda Karaš. Štíhlý, do bronzova opálený kluk, černé, kudrnaté vlasy a odraz a odpich, jak když kopne kůň. Silová výbava neskutečná. Činky, se kterými zápolili jeho vrstevníci obouruč, nadhazoval bez mrknutí oka jednoruč. Přijel do Harrachova na kontrolní závod nejlepších dorostenců. V prosinci měl ještě běžky od loňského klistru zabalené do Rudého práva. Však se také tu sezónu stal absolutním dorosteneckým šampiónem republiky, vyhrál běh, skok i závod sdružený. Budoucího olympionika Tomáše Kučeru z Harrachova porážel, kdy si vzpomněl. K jeho kratochvílím patřila docházka do školy na dvoumetrových chůdách z Benecka přes Levínek zkratkou do Vítkovic a po vyučování zase zpátky do kopce domů. Bohužel u něj vyhrál alkohol a milionový talent v něm utopil své ambice. Jak se v těch 50. a 60. letech dostávali vítkovičtí lyžaři na závody? Všelijak. Skákat do Špindlu, to byl čtyřdobý taneček. U školy se na autobus se zahrádkou na střeše naložily skokačky a dvoje

Skokan Jiskry Vítkovice za hranou zdejší třicítky

skoku a běhu, jmenoval se František Tryzna a sjezdovou techniku, pochopitelně na běžkách, získával ve sjezdech z Benecka. Špičkových závodníků vyrostlo v lyžařském vítkovickém oddíle habaděj: reprezentanti S. a J. Fajstavrovi, L. Divila, J. Trojan, bratři Holmanovi, Tůmovi, M. Šimůnková, I. Kynčlová, J. Řehořek, Novotný, Antoš, Tryzna, Neuman, Tangelmajer, Kitler, Skala, Nožička, Erlebach. Jejich trenér Česťa Kožíšek se trenéřině vyučil u Tondy Lenemayera v Harrachově, cenné rady mu dával československý reprezentant, sdruženář Franta Šimůnek ze Zlaté Olešnice. Velikou radost a zadostiučinění cítí emeritní vítkovický trenér a učitel Kožíšek z faktu, že dnes jsou trenéry jeho žáci Joska Trojan, Pepík a Láďa Holmanovi, a syn Čestmír. Po odchodu do Tanvaldu v roce 1968 neosiřela vítkovická závodiště docela, v běžecké práci s mládeží pokračovala Eva Benešová – Paulusová, učitelka, vychovatelka a běžkyně z Jilemnice. Dnes už jsou tratě zcela pusté, skokanské můstky v obci porostlé keři a náletem, před školou už v zimě nespatříte stovku párů běžek, snad jen pár dětských bobů a dvoje sjezdovky. A tak nezbývá, než před vámi, vítkovickými závodníky nedávné minulosti, a před Vámi, pane učiteli Kožíšku, hluboce smeknout lyžařskou čapku a v duchu si přát, aby se opět, a nejenom ve Vítkovicích, objevili v podhorských školách zapálení trenérští nadšenci. Pak bychom se o úroveň našeho lyžování nemuseli chvět; možná by to byl jeden z krůčků, jak se polehoučku vracet ke slávě klasiků nedávných sezón. Ty poslední, nahlížené rezultáty ve Světovém poháru a mistrovství světa (Lahti a Falun), byly prachbídné.

Každý sport je skvělý, když člověka baví a dělá ho s láskou a podporou rodiny

64 MAG

TEXT: VILÉM MĚRKA

Bude ze mě

ZÁVODNÍK

Věta, která by nemusela znít nijak divně, kdyby ji neříkal téměř čtyřicátník, který má sport sice rád, ale všeho moc škodí. A přece, nemožné se stalo skutečností. Začalo to televizním přenosem někdy v roce 2011. Běh na lyžích, o kterém jsem věděl pouze to, že se u něj člověk zapotí a při sjezdech se nedá opřít o lyžáky.

Takhle jsem začínal, váha přes 90 kg a žádný pohyb

zili jsme do specializované prodejny, kde jsme nakoupili vybavení od běžek až po čepice. S nadšením jsem vyrazil na první vyjížďku. Mazání jsem nerozuměl vůbec, ale protože mi to perfektně drželo i do prudkého kopce, pochválil jsem se, že na tom nic nebude. Ale bylo. Na první rovince jsem stál jako přibitý a po chvíli bylo nutné něčím sníh a to lepidlo z lyží sundat. První vyjížďka na 12 km se tedy nepovedla, ale nadšení mě neopustilo. Sice jsem se zapotil, ale neonemocněl jsem, takže jsem usoudil, že to půjde. Na další vyjížďku jsme vyrazili i s manželkou. V době, kdy u nás panovaly v noci mrazy až –25 °C, bylo jediným řešením vyrazit asi na 30km túru po poledni, kdy bylo jen –10 °C. Už po 3 km jsme se zastavili na čaj, pochválili se, jak nám to skvěle jde a po půl hodině jsme pokračovali do neobydlených kopců. Po hodině trápení a při FOTO: ARCHIV AUTORA

anželka o běžkách už nějakou dobu mluvila, ale pro mě to byl stále podřadný sport a tabu. Dokonce pár měsíců předtím jsem prohlásil, že si běžky koupím až po padesátce (ne kvůli padesátce) a budu se kochat projížďkama po Beskydech, odkud pocházím. Ten den se ale stalo něco zvláštního. Byl to zřejmě jeden ze závodů Světového poháru nebo nějaký lauf. Závod, ve kterém finišovali dva borci a cílovou rovinkou doslova prolétli. Váhu těla přenesli někam dopředu nad lyže, paty bot vysoko nad lyžemi, do toho záběr pažemi a při opakování to působilo jako zjevení. Jako orel, který se vznáší svobodně nad krajinou. Beze slova, ale zřejmě s otevřenou pusou jsem tu scénu dosledoval. Následovala informace manželce, že začneme „běžkovat“. Ta se nad mou obrátkou sice podivila, ale měla radost a vyra-

klesající teplotě jsme netušili, kde jsme, a volbou byla cesta do údolí přes pole. Více než metrové závěje a teplota kolem –20 °C odsoudily tento výlet k prvnímu a zároveň na dlouhou dobu poslednímu společnému výjezdu. Tu zimu jsme už společně nikam nevyjeli, prvotní nadšení opadlo a vrátil jsem se ke sjezdovkám, na kterých jsem vyrostl a byly tak pro mě přirozenější. Aktivnějšímu pohybu zase na chvíli odzvonilo. Zlom nastal před třemi lety. Po dvaceti letech jsem vyhrál válku s tabákem a rozhodl jsem se, že budu muset spálit víc energie než přijmu, abych se opět nedostal k 90 kg. Při 181 cm to není ideální. Pravidelná večerní 5km procházka vedla k další závislosti, a to tak, že ji tělo a mysl vyžadovaly i po náročném pracovním dni a nebylo výjimkou mě vidět pochodovat malebnou vesnicí i ve 3 hodiny ráno. Po šesti měsících bylo třeba pokročit dál a monotónní chůzi zkusit vyměnit za běh. Uběhl jsem skoro kilometr bez zastavení! Paráda. Za měsíc jsem se pokusil bez zastavení uběhnout 7 km. To se povedlo, ale záda trpěla a nemohl jsem se zvednout z postele. Špatná technika v kombinaci se špatnými botami byly v dalším týdnu důvodem návštěvy jiné speciálky. Ještě ten večer jsem v nich vyběhl a byl to nesku-

FOTO: ARCHIV AUTORA

FOTO: DOMINIK BARTOŇ

tečný pocit. Žádná bolest, ale jako v papučích. Byl duben a za první měsíc jsem zvládl naběhat 60 km. Postupné navyšování kilometráže, lepší fyzická kondice a úžasné pocity po každém běhu. Mix silnice a krosu v krásném prostředí Beskyd a po několika měsících i do té doby nemyslitelné výběhy na Lysou horu. Mám rád grafy, a proto mě k tréninkům motivoval i nový sporttester. O lidech, kteří tráví volný čas sportem nebo systematickým tréninkem, jsem přestal mínit, že jsou blázni. Není to jen o sportu jako takovém, je to o životním stylu, morálce, pokoře, úctě k přírodě, respektu k lidem a jejich výkonům a také o sebekázni. Po této proměně se opět blížila zima a čas na návrat k běžkám. Štěstí mi přiválo kontakt na dva špičkové české laufaře a lyžařské rady na míru, ale taky závazek, že už není cesty zpět. Teď už jen trénovat a bude ze mě taky závodník! Seznámil jsem se s celou řadou dalších lidí, kteří mají úžasný charakter, a s některými z nich jsem začal trénovat. Podařilo se mi najít (z mého pohledu) téměř ideální poměr mezi rodinou, prací a sportem. Samozřejmě by to nešlo bez tolerantní manželky a dětí, kteří mě na závodech povzbuzují, a dokonce syn i dcera začali závodit na běžkách

O lidech, kteří tráví volný čas sportem nebo systematickým tréninkem jsem přestal mínit, že jsou blázni. v lyžařském oddílu v Zubří, kde mají perfektní partu kamarádů a respektované trenéry. Do sportu se tedy zapojila celá rodina. Tematická četba mi pomohla částečně doplnit znalosti a následovala další návštěva prodejen a nákup závodních řad vybavení, abych eliminoval snahu vymlouvat se při závodech na materiál. Často jsem si zpětně klepal na čelo, jaký postup jsem volil při nákupu velkého množství vybavení, ale lyže se přece nezkazí. Do výbavy přibyly také kolečkové lyže. Naprosto ideální tréninkový nástroj, který jsem začal intenzivně využívat. Stále se jedná o málo vídanou pomůcku a na cyklostezkách kolem řeky Bečvy nás jezdí jen pár. Povzbuzením pak jsou slova obdivu od cyklistů, bruslařů či chodců, kteří se ve mně snaží poznat nějakého známého lyžaře. Nezbylo tedy než se postavit na start 27km závodu ze Vsetína do Velkých Karlovic s těmi nejlepšími Čechy. Vyhrál Standa Řezáč a já dojel 57. z 69 závodníků. Byl jsem s výsledkem spokojený. V dalším ročníku

jsem symbolicky nafasoval číslo 57. Po náročném pracovním týdnu jsem se znovu postavil na start a zajel jsem o 10 minut rychleji, což mě posunulo na 43. místo. Když se trénuje, je to znát a pak to i víc baví. Jako trofej jsem si ze závodu odnesl fotku s Katkou Smutnou. Čas, kterým jsem za poslední tři roky sportem strávil, mě mimo lékařů specialistů, kam jsem chodil pro rady, dovedl také k závěru, že každý sport je skvělý, když člověka baví a dělá ho s láskou a podporou rodiny. Když začnete sportovat po třicítce, je vhodné doplnit hlavní disciplínu o jiný pohyb, aby nedocházelo k přetížení některých částí těla. Variantou jsou i kompenzační cviky, které umožňují rovno-

měrné posílení celého organismu. Výkonnost jde nahoru, padá jeden osobák za druhým a motivace roste. A je to právě neustálý výkonnostní pokrok, který mi nedá odpočinout. Jsou tu ale i další faktory, které za to stojí. Vloni mi například po letní fázi tréninků na kolečkových lyžích narostl triceps, až jsem z toho byl sám mile překvapený. Běžky a kolečkové lyže v létě se v mém případě staly sportem číslo jedna. Donutil jsem se vstávat čtyřikrát týdně o dvě hodiny dřív, než bych musel. V zimě mrznu s radostí a v létě se s úsměvem přehřívám. Porovnávám své výkony jak v tréninku, tak na závodech a moc mě to baví. Možná už jsem závodník!

66 CO SE DOČTETE V PŘÍŠTÍM ČÍSLE NORDICU

ELITE

FOTO: ARCHIV PETRA VABROUŠKA

dalším čísle NORDICu vám přineseme rozhovor s biatlonistkou Veronikou Vítkovou nebo extrémním triatlonistou Petrem Vabrouškem, který se během zimní přípravy věnuje mimo jiné i běhu na lyžích.

UNIVERZITA

FOTO: ARCHIV ROMANA CHARVÁTA

FOTO: ARCHIV RED BULL

sekci univerzita se budete moci vzdělávat články zabývajícími se technikou lyžování, sportovní výživou po výkonu, regenerací pomocí válcování a servisem lyží. Dále se dozvíte, co všechno obnáší úprava běžeckých tratí a nahlédneme podrobněji do zákulisí biatlonu.

MAG

ávod v běhu na lyžích na 220 km a jaké to je zažít ho na vlastní kůži? Představíme vám další místa, kam stojí za to vyrazit na běžky a opět zabrousíme do historie.

Předplaťte si NORDIC! Předplatné je nejlevnější a nejpohodlnější cesta, jak se pravidelně dostat k časopisu NORDIC. Každý nový NORDIC vám dorazí domů bez časové prodlevy, a máte tak jistotu, že o žádný nepřijdete. Navíc v hodnotě předplatného získáte bonusové SNOWbony, které si můžete střádat nebo rovnou utratit v e-shopu SNOW.cz. Kolekce SNOW, z níž mohou držitelé SNOWbonů vybírat, čítá přes 50 tematických položek od literatury přes funkční prádlo a lyžařské hole až třeba po sjezdové lyže. nordicmag.cz NORDIC vychází čtyřikrát za sezónu (od října do února) a roční předplatné vyjde na pouhých 190 Kč!

ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

REDSTER C9 SKINTEC THE SKIN SKI THAT’S READY TO RACE

ULTRALIGHT Maximální odlehčení lyže, díky použití ultralehkého jádra Nomex Core, stejného jako používáme u naší nejnovější top lyže „Redster Carbon Classic“.

VYZKOUŠENÁ TECHNOLOGIE „SKINTEC“ Neztrácejte čas voskováním. 100% mohérový pás (jednoduše vyměnitelný) zaručí dokonalý odraz a rychlý skluz ve všech sněhových podmínkách a při všech teplotách.

PŘÍMÝ PŘENOS SÍLY Nízká a plochá odrazová zóna společně s naší unikátní SDS technologií zajistí, že se energie od lyžaře přenáší do odrazu přímo a s maximální účinností.

MAXIMÁLNÍ RYCHLOST Lyže je velmi rovná s flexibilní špičkou a závodní skluznicí. Vše je vyvinuto za jediným účelem, dosažení maximální rychlosti.

Výhradní dovozce a distributor pro ČR a SR: AMER SPORTS Czech Republic s. r. o.