NORDIC 38 - únor 2016 by SLIM media s.r.o.

Vše

Cena: 59 Kč | 2,49 €

NORDICmag 38 březen 2016 www.nordicmag.cz

SKI TOUR CANADA

v jednom: běžky a studium v USA

Pan Vasaloppet 17 ročníků Vasova běhu Stanislava Řezáče

China Vasaloppet Jaký je Vasák v Číně?

9 771802 29700 4

ROČNÍ TRÉNINKOVÝ CYKLUS LYŽAŘE BĚŽCE

UNIVERZÁLNÍ WAXLESS TECHNOLOGIE Neztrácíte čas voskováním a díky Skintec technologii máte dokonalý odraz a rychlý skluz ve všech sněhových podmínkách a teplotách.

JEDINEČNÁ WAXLESS TECHNOLOGIE Atomic Skintec je unikátní bezvosková technologie s vyměnitelnými mohérovými odrazovými moduly.

JEDNODUCHÁ VÝMĚNA

Dva Skintec moduly – jeden pro silný odraz a druhý pro rychlejší skluz. Vyměnitelné jedním snadným pohybem.

ATOMIC SKINTEC UNIKÁTNÍ BEZVOSKOVÁ TECHNOLOGIE PRO VÝKONNOSTNÍ LYŽE DO VŠECH SNĚHOVÝCH PODMÍNEK A TEPLOT.

NOVINKA!

Otestujte tyto nové přístroje Suunto Ambit3 Sport a Run. Více informací na www.amersports.cz.

Obsah

NORDICELITE

6 DRUHÁ PERIODA SP, DRUHÉ ČESKÉ UMÍSTĚNÍ V DESÍTCE

10 12 16 18 22 24 26

MS JUNIORŮ A U23: ČEŠI TOUŽÍ PO MEDAILI „KUPŘEDU SOUPAŽ“ SP FIS A SKI CLASSIC Z NADHLEDU: JOHAUG A SUNDBY; ELIASSEN A NORGREN FIS SKI TOUR CANADA 2016: EXPERIMENT NEBO ZAČÁTEK NOVÉ TRADICE? FISCHER SKI KLUB ŠUMAVA VIMPERK GABRIELA MASAŘÍKOVÁ: BĚŽKYNĚ NEBO BIATLONISTKA? HANČŮV MEMORIÁL A HISTORIE V BĚHU NA 50 KM

NORDICLOPPET

30 S TANISLAV ŘEZÁČ: PAN VASALOPPET

34 JÍDLO PŘI VASÁKU ANEB JAK SE STRAVOVAT NEJEN PŘI DLOUHÉM ZÁVODĚ, ALE I PŘI TRÉNINKU 38 CHINA VASALOPPET POPRVÉ VE WORLDLOPPETU 46 JESENICKÁ 70: ZÁVOD, KTERÝ JDE VLASTNÍ CESTOU 48 ANDERS AUKLAND: HVĚZDA, KTERÁ NESTÁRNE

NORDICMAG 50 FOTO: FISCHER

54 60

HONZA TOMÁNEK A LYŽAŘSKÝ MARATÓN NA SLEDGI PRO PARAPLEGIKY LYŽOVÁNÍ A STUDIUM V AMERICE ROČNÍ TRÉNINKOVÝ CYKLUS LYŽAŘE BĚŽCE

Redakce

Dnes, na začátku února, jsem se dočetl, že jsme měli v noci tepleji než v Egyptě. Už to vidím, jak cestovky zařadí do svých katalogů: Na lyže do Afriky! Ty výkyvy počasí jsou děsivé. Na našich horách se sice ještě dá lyžovat, ale žádný prašánek a extráč pod patu to není. Tak pevně věřím, že se to ještě zlomí a to nejlepší že nás teprve čeká! Mnoho akcí je před námi, nejen na nejvyšší úrovni, ale i v dálkových bězích ve světě i u nás. Nesmí nám kvůli výkyvům počasí dojít chuť a energie na lyžování. Když jsme u té energie, vzpomínám si, jak mi jednou na tréninku došla. Za polárním kruhem v Norsku jsem se vydal na odpolední trénink s čelovkou. Ve dvě hodiny odpoledne tam byla už tma. Měli tam osvětlené „pouze“ šestikilometrové kolo, ale vedle v okolních kopcích vedly krásné okruhy. Vybral jsem si jeden, asi 25 kilometrů dlouhý, a vyrazil jsem. Sám. Na nejvzdálenějším cípu okruhu mne začala energie pomalu docházet. Tedy přesněji řečeno baterka do čelovky. Nejprve světlo sláblo pomalu a já nikam extra nespěchal, s tím, jak se světelný kužel krátil, ale moje tempo úměrně rostlo, až jsem úplně zapomněl dýchat a jel jak o život. Díky této zkušenosti mohu potvrdit, že ve tmě, a tedy při jízdě pouze po citu, se ve stopě velmi pravděpodobně zdokonalíte ve své technice. To moje rychlé tempo nebylo způsobené strachem ze tmy, zabloudění nebo špatného počasí. To bylo proto, že jsem si tam vzadu na konci kolečka vzpomněl, že místní město má ve znaku medvěda. Motivace holt může být všelijaká, tato medvědí ze mě udělala opravdu rychlého běžce. A co bych vypíchl z tohoto, v této sezóně posledního vydání NORDICu? Petr Jakl, který dlouhodobě žije v Kanadě a má mnohaleté zkušenosti s univerzitním lyžováním, napsal rozsáhlý článek o studiu a tréninku. Počet českých lyžařů na univerzitách není nijak velký a myšlenka okusit studium spojené s lyžováním vězí v hlavách možná více závodníků, než si myslíme. Třeba sami najdete po přečtení Petrova článku odhodlání se na dobrodružnou cestu za vzděláním vydat. První březnovou neděli se koná 92. ročník Vasaloppetu. Náš nejúspěšnější dálkový běžec Stanislav Řezáč zde tento rok dosáhne plnoletosti, neboli poběží již svůj neuvěřitelný 18. ročník! Marek Pazderský, který se Standou prošel postupně všechny jeho roky na nejznámějším lyžařském běhu světa, reviduje ve svém článku jeho neuvěřitelný lyžařský příběh. Jsem velmi zvědav na začátek března, kdy netradičně vrcholí Světový pohár za mořem s velkou novinkou – Ski Tour Canada. I o ní a mnoha dalších běžkařských zajímavostech se dočtete v tomto NORDICu. Pěkný a zimní zbytek sezony! Martin Petrásek, šéfredaktor

REDAKCE ŠÉFREDAKTOR Martin Petrásek ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA Tomáš Gnad

VYDAVATEL SLIM media s.r.o., Husitská 344/63, Praha 3 IČ: 27175511

GRAFIKA Petr Antoníček Markéta Antoníčková Michal Šindler

ADRESA REDAKCE SNOW Husitská 344/63 130 00 Praha 3-Žižkov redakce@snow.cz ( 222 780 286

INZERCE Petr Havelka Markéta Karlová Veronika Bezpalcová

JAZYKOVÁ KOREKTURA Anna Junková

DISTRIBUCE Andrea Rosenbaumová Hana Konvičková INTERNET Tomáš Gnad, Tomáš Roba REDAKTOŘI závodní lyžování Marek Pazderský Martina Chrástková Petr Jakl Tomáš Gnad Jaroš Gregory Řehořek Tomáš Hermann Jiří Suchý Příspěvky, fotografie a názory zasílejte na adresu redakce:

INZERCE inzerce@snow.cz PŘEDPLATNÉ objednávky na www.nordicmag.cz nebo na predplatne@snow.cz Vychází 4x ročně. Toto číslo vyšlo 18. února 2016, další vyjde na podzim 2016. MK ČR: E17201, ISSN: 1802-2979 Rozšiřuje PNS a.s. a síť sportovních prodejen. Články označené tímto logem jsou komerční prezentací.

OFICIÁLNÍ PARTNER

redakce@snow.cz

Obálkové foto: Foto: Magnus Östh, Stanislav Řezáč na Vasově běhu Cena: 59 Kč / 2,49 EUR

PARTNEŘI Český svaz biatlonu Šumavský skimaraton Stopa pro život

„Vývoj řady je založen na neustálé spolupráci se závodníky Rossignol, ať už na sněhu, nebo přímo v továrnách. Vylepšení, kterých jsme společně dosáhli, mi pomůžou vyhrát další závody. Řada X-Ium World Cup byla vytvořena s cílem nabídnout maximálně výkonné lyže pro určitý typ sněhu.“ MARTIN FOURCADE Počtvrté za sebou celkový vítěz Světového poháru v biatlonu

Photo © Agence ZOOM

VÝHRADNÍM DOVOZCEM A DISTRIBUTOREM PRO ČR JE FIRMA BRETTON S.R.O., WWW.BRETTON.CZ

ZÁVODĚNÍ MÁME V KRVI

rossignol.cz

X-IUM SKATE

X-IUM PREMIUM SKATE

A N O T H E R B E S T D AY

Elite

Martin Jakš, SP Nové Město na Moravě 2016

Text: Dan Pavlis Foto: Miloš Lubas, czech-ski.com

DRUHÁ PERIODA SP DRUHÉ ČESKÉ UMÍSTĚNÍ V DESÍTCE Po Petře Novákové se do první desítky v závodě Světového poháru probil i Martin Jakš, kterému se to povedlo v předposlední etapě Tour de Ski. Prestižní soutěž nakonec dojel jako jediný z šestice Čechů, kteří stáli na startu, a umístění v top 10 zaznamenal po dvou letech na stejném místě – ve Val di Fiemme.

roce 2014 byl Martin Jakš desátý v závěrečném stíhacím závodě v podobě výšlapu na sjezdovku Alpe Cermis a stejná příčka mu tak patřila i v celkovém hodnocení. Letos si dojel pro 19. místo, svůj nejlepší etapový výsledek ale dokázal ještě o jednu příčku vylepšit – v závodě na 15 km klasickou technikou s hromadným startem finišoval jako devátý. „Když jsem v závěru viděl, že je šance být do desítky, tak jsem tam nechal všechno!“ komentoval svůj úspěch český reprezentant, který Tour de Ski dobře zahájil a po první části v Lenzerheide mu patřila 15. pozice. Pak se mu ale nedařilo v Oberstdorfu, kde po distančním

závodě na 15 km klasickou technikou vypadl z první dvacítky, do které se vrátil až zmiňovaným 9. místem v předposlední etapě. A v závěrečném stoupání na sjezdovku svou pozici udržel. „Řekl bych, že po začátku sezony je celkové umístění v Tour dobré. Kdyby mi někdo před startem řekl, že budu ve dvacítce, tak bych byl spokojený. Na druhou stranu cítím i lehčí zklamání, protože po Lenzerheide se dalo jet o patnáctku a nebylo daleko na 12. místo. Takže škoda té klasiky v Oberstdorfu,“ zhodnotil své působení v 10. ročníku Tour de Ski Martin Jakš. Spolu s ním stáli na startu Dušan Kožíšek, jehož cílem byly body ve sprintech, a Petr

Knop, který v 21 letech zažil svou premiéru na Tour. „Atmosféra byla super, zvlášť ve Švýcarsku, kde byly tratě obklopené diváky. Přínos vidím v tom, že jsem si to zkusil, vím, jaké to je, a třeba příští rok už to dojedu až nahoru na sjezdovku a s nějakým lepším výsledkem!“ hlásil po odstoupení po páté etapě Knop. V Oberstdorfu skončila Tour i pro Dušana Kožíška, který první body v sezoně nakonec nezískal. Pro ty si dojela v klasickém sprintu Karolína Grohová, která v Oberstdorfu obsadila 28. místo a stejně jako Sandra Schützová odstoupila po páté etapě. O jeden závod víc absolvovala Petra Nováková, která měla na Tour bojovat až do konce a ve Švýcarsku ji solidně rozjela – po třech prvních etapách jí patřila průběžná 17. příčka. Jenže pak přišly dva pády v Německu, které českou reprezentantku stály lepší umístění i body, a v Toblachu se přidaly zdravotní problémy, které znamenaly vyčerpání a konec v Tour. Stejně jako v loňském roce. Tentokrát však nebyly následky tak tragické jako u zranění ramene a Petra Nováková po prodělané nemoci a antibiotikách stihla domácí podnik Světového poháru v Novém Městě na Moravě.

SKI FESTIVAL BĚŽECKÉHO LYŽOVÁNÍ

Lukáš Bauer, SP Nové Město na Moravě 2016

SP v Novém Městě: Skvělá atmosféra i Bauerova premiéra

Závody SP v domácím prostředí byly svátkem pro české běžecké lyžování a jedním z vrcholů pro české reprezentanty. To potvrdila i touha dvou nejzkušenějších závodníků startovat za každou cenu, byť do té doby byli na marodce a s ideální formou nemohli počítat. Lukáš Bauer a Eva Vrabcová Nývltová však udělali maximum, aby se mohli do stopy v Novém Městě postavit, a nad jejich starty visel do poslední chvíle otazník. Eva Vrabcová Nývltová nakonec poslechla doporučení lékařů neuspěchat návrat k závodům, i když bylo vidět, jak moc je jí téhle absence líto. Všechny tři dny ale byla přímo na místě a mohla tak alespoň potrénovat, povzbudit své reprezentační kolegy a zúčastnit se s nimi autogramiády. Petr Knop, Tour de Ski, Oberstdorf

Lukáš Bauer začal s tréninkem jen necelé dva týdny před závody a doufal, že ho v listopadu zlomená žebra pustí na start. „Kdyby šlo o řadový závod Světového poháru, tak bych zvažoval, zda se na něj vůbec vydávat, ale Nové Město neberu jako řadový start. Já mám na něj ty nejlepší vzpomínky, vyhrál jsem tu poprvé ve Světovém poháru a tady jsem vstoupil do světa velkého lyžování. Takže jsem se upnul k tomu, že tady startovat budu, a nakonec to vyšlo,“ ohlásil své rozhodnutí den před startem, čímž potěšil české fanoušky, kterých na individuální závody dorazilo téměř pět tisíc. A opět vytvořili atmosféru, která je pro závody v Novém Městě tak typická. „Na startu to člověk vnímá dost, diváci pak byli i v kopcích, je dobře, že přišli. Nejsou to sice desetitisíce, ale v těch kopcích je atmosféra fakt dobrá a je zážitek SP Nové Město na Moravě 2016, autogramiáda

Součástí závodního víkendu v Novém Městě na Moravě byl i Ski festival běžeckého lyžování pořádaný Úsekem běžeckých disciplín Svazu lyžařů ČR. Diváci si mohli prohlédnout a vyzkoušet lyžařské vybavení, oblečení, sportovní výživu nebo auta, které používá česká reprezentace. Nahlédnout tak bylo možné do stánku Swixu, s lyžemi i botami byly na místě značky Fischer, Rossignol, Madshus, Atomic nebo Salomon, nechyběl Multipower se svou sportovní výživou ani Volkswagen Užitkové vozy, který představil nový Transporter 4Motion, který má k dispozici česká reprezentace. V rámci Ski festivalu se konala také autogramiáda členů reprezentačních družstev mužů a žen, které se účastnila i Eva Vrabcová Nývltová. Přidal se také Aleš Razým, který kvůli zranění paty nemohl startovat v individuálním bruslařském závodě a na Vysočinu nakonec dorazil na poslední chvíli kvůli startu ve štafetách, ze kterých pro nemoc vypadl Dušan Kožíšek. Zajímavostí je, že svůj klasický úsek absolvoval kvůli omezení celý soupaž, přesto dokázal udržet kontakt s početnou skupinou a předával na 9. místě hned za Martinem Jakšem. Zájem o podpisy a fotky českých reprezentantů byl veliký a fanoušci na ně trpělivě čekali i za chumelenice po skončení závodního programu ve Vysočina Aréně.

Elite tady závodit,“ říkal po závodě na 15 km volnou technikou nejlepší z Čechů Martin Jakš, který si připsal další body do celkového hodnocení SP za 20. místo. A nadšení byli i další. „V životě jsem víc diváků nezažil, takže to pro mě bylo úplně suprové!“ hlásil po své premiéře ve SP 19letý Michal Novák. „Atmosféra byla parádní, lidi mě hnali dopředu, byli fantastičtí. Fanoušci byli u trati na každém důležitém místě,“ přidal 21letý Petr Knop. A pozadu nezůstal ani Lukáš Bauer, který Nové Město dobře zná. „Já jsem sem směřoval svůj skoro nereálný start z toho důvodu, že je tu vždycky skvělá atmosféra, dařilo se mi tady, chtěl jsem tady startovat, je to pro mě prestiž. Jakmile jsem odstartoval a tribuny začaly řádit, tak to bylo úplně super! Ale jakmile jsem zmizel z jejich dosahu, tak to začalo být strašný,“ pousmál se po individuálním závodě, ve kterém mu patřilo 43. místo. „Po týdnu trénování těžko můžu čekat nějaké zázraky, chumelení tomu vůbec nepomohlo. Trápil jsem se úplně od začátku, ale bojoval jsem a snažil se dotáhnout to co nejlíp do cíle!“

SP Nové Město na Moravě 2016, zleva Nováková, Schützová, Beroušková a Klamentová

„V životě jsem víc diváků nezažil, takže to pro mě bylo úplně suprové,“ hlásil po své premiéře ve SP 19letý Michal Novák. Atmosféra byla parádní! Tréninkový výpadek způsobený nemocí byl znát i na výkonu české ženské jedničky Petry Novákové, která v závodě na 10 km volnou technikou obsadila 38. místo. „Měla jsem strach, aby se neopakoval Toblach, takže jsem o závodě dost přemýšlela a jela zadrženě, fakt jsem se hodně bála. Spíš to byl testík, jestli se mi to ještě stane, nebo jestli už bude všechno v pohodě. Byl to odrazový můstek pro psychiku a zjištění, jestli už můžu dál pokračovat v práci, abych byla připravená na mistrovství světa do 23 let,“ zmínila svůj další letošní vrchol (více o MSJ a U23 na str. 10 a 11). Do závodů Světového poháru zasáhlo celkem 19 českých závodníků, kteří vytvořili čtyři štafety pro druhý soutěžní den. Ženské SP Nové Město na Moravě, Martin Jakš

kvarteto ve složení Nováková, Schützová, Beroušková a Klementová dojelo na 10. místě, nejlepší ze tří mužských družstev skončilo jedenácté. Zajímavé bylo jeho složení, kdy první dva klasické

úseky absolvovali zkušení Jakš s Bauerem, na něž navázali mladíci Novák s Knopem. Jako by docházelo i k symbolické předávce závodníkům, kterým může patřit budoucnost…

KOŽÍŠEK S BARTONĚM BYLI OSMÍ V TEAM SPRINTU Mezi Tour de Ski a závody v Novém Městě proběhl ještě jeden podnik Světového poháru v Planici. Na programu byly sprinterské soutěže, kterých se zúčastnili čtyři čeští reprezentanti – Karolína Grohová, Sandra Schützová, Dušan Kožíšek a poprvé v sezoně také Jan Bartoň. A mužské dvojici se v týmovém sprintu dařilo – Češi se probili do finále, kde obsadili osmou příčku. „V sezóně se mi zatím moc nedařilo, proto beru postup do finále jako úspěch. Myslím, že jsme předvedli důstojný výkon a osmé místo je pěkný výsledek,“ hodnotil bezprostředně po závodě Kožíšek. A ve stejném rozpoložení byl také jeho parťák Bartoň: „Já jsem ohromně spokojený. Říkal jsem si, že by bylo super se tam procpat, což se nám nakonec povedlo. Důležité hlavně je, že jsme neskončili desátí a že je z toho jednociferný výsledek!“ SP Nové Město na Moravě 2016, Petra Nováková

CMYK: 100/88/45/51

Pantone 282

Elite

Petra Nováková, Tour de Ski, Toblach

Text: Daniel Pavlis Foto: Archiv SLČR

MISTROVSTVÍ SVĚTA JUNIORŮ: Češi touží po medaili Vrchol letošní sezony pro kategorii juniorů a lyžařů do 23 let je za dveřmi a Češi na něj pohlížejí s velkou nadějí. Na světovém šampionátu v Rumunsku zasáhne do bojů o mistrovské tituly silná česká sestava čítající osm juniorů a sedm sportovců do 23 let. Včetně sourozenců Novákových.

rávě Novákovi patří k největším českým nadějím, vždyť devatenáctiletý Michal stál čtyřikrát na stupních v rámci juniorských závodů Alpen Cupu, dvaadvacetiletá Petra zase dokázala v prosinci zajet 6. místo ve Světovém poháru, ve kterém jí na konci ledna patřila 4. příčka v celkovém pořadí závodníků do 23 let!

Junioři v osmi, čekají je i štafety

O jeden závod navíc absolvují v Rasnově junioři, kteří po individuálních kláních budou poslední soutěžní den bojovat ve štafetách. Do nich zasáhnou i dvě česká kvarteta juniorů a juniorek, kterých do Rumunska odcestuje právě osm – čtyři muži a čtyři ženy. Kompletní nominace nebyla v době uzávěrky známá, definitivně se potvrdila až po Slavic Cupu v Harrachově (14.–15. 2.), s jistotou se ale počítá se čtveřicí Michal Novák, Karel Macháč, Kateřina Janatová a Anna Sixtová.

zkušené dvojici dlouholetých reprezentantů. Dařilo se mu i o týden později v Oberwiesenthalu, kde triumfoval mezi juniory ve dvou závodech Českého poháru, ke kterým nastoupil. V tom posledním pak zvítězil Karel Macháč (ČKS Ski Jilemnice), juniorský vicemistr republiky z Nového Města, který v mezinárodní konkurenci Alpen Cupu zaznamenal nejlepší výsledek v podobě 14. místa. I to bylo v závodě klasickou technikou. Juniorky Kateřina Janatová (ČKS Ski Jilemnice) a Anna Sixtová (Ski klub Jablonec nad Nisou) letos poprvé v kariéře okusily atmosféru Světového poháru, když v Novém Městě nastoupily do individuálních závodů. Obě mají na kontě dvě medaile z lednového republikového šampionátu, Sixtová dokonce dvě zlaté. Janatová zase dokázala mezi juniorkami triumfovat hned ve třech závodech Českého poháru pořádaného na konci ledna v Oberwiesenthalu. Obě české

„Tato jména jsou jasná, vycházejí z výkonnostního žebříčku juniorů,“ upřesnil na začátku února Petr Michl, trenér juniorské reprezentace. Michal Novák (LK Slovan Karlovy Vary) v letošní sezoně předvádí skvělé výkony. Na dvou podnicích Alpen Cupu v závěru loňského roku vybojoval čtyři medailová umístění z pěti startů, na začátku ledna pak na mistrovství MS juniorů a U23, Rasnov, 22.–28. 2. 2016 republiky v Novém Městě na Moravě přidal dva juniorské tituly. A proháněl Termín Místo Akce Kategorie i zkušenější seniorské závodníky, když 22. 2. Sprinty volně junioři, U23 v bruslařském závodě doběhl celkově druhý a řekl si o nominaci na domá23. 2. 10 a 15 km klasicky U23 cí Světový pohár. V individuálním 24. 2. 5 a 10 km klasicky junioři závodě zajel v 19 letech třetí nejlepší 25. 2. Skiatlon volně/klasicky U23 český výsledek po Martinu Jakšovi a Lukáši Bauerovi a následně se stal 26. 2. Skiatlon volně/klasicky junioři členem první mužské štafety, do které 28. 2. Štafety volně/klasicky volně/klasicky se zapojil na třetím úseku právě po

Andrea Klementová, SP Nové Město na Moravě 2016

juniorské reprezentantky startovaly i v závodech Alpen Cupu, kde se Sixtová pohybovala těsně za desítkou v distančních závodech a kolem dvacítky ve sprintech, Janatové se naopak dařilo více ve sprintech, ve kterých dosáhla hned na úvod sezony na 10. místo. Právě sprinty volnou technikou mistrovství světa juniorů odstartují a už v nich by se mohly začít naplňovat cíle české výpravy, která před začátkem šampionátu absolvovala společnou finální přípravu. „Když bude někdo do 6. místa, bude to bomba, cokoli do 10. místa je také fantastické. Můžeme snít i o medaili, to by bylo úplně úžasné!“ nastínil ambice juniorů v Rumunsku Petr Michl.

MS U23: První a poslední šance Petry Novákové

Ve 22 letech se na svůj první a zároveň i poslední světový šampionát do 23 let vydá Petra Nováková, největší česká naděje v této věkové kategorii. „Petra bude bojovat o medaili, což vychází i z jejího postavení v rámci Světového poháru,“ říká Zbyněk Valoušek, trenér odpovědný na MS za sportovce do 23 let s odkazem na 4. místo Novákové v celkovém pořadí SP této kategorie. Závodnice karlovarského Slovanu se při zdravotním výpadku Evy Vrabcové Nývltové stala českou ženskou jedničkou a zejména v úvodu sezony se jí v nabité světové konkurenci velmi dařilo. Hned v úvodních závodech byla do dvacítky a v Lillehammeru dokonce vybojovala šesté místo ve skiatlonu. I ten je zařazený do Anna Sixtová

Jakub Antoš, SP Nové Město na Moravě 2016, štafeta

programu mistrovství světa v Rumunsku. Poprvé se MS do 23 let zúčastní také o rok mladší Petra Hynčicová, závodnice liberecké Dukly, která studuje a závodí ve Spojených státech. I pro ni jde o jeden z hlavních vrcholů letošní sezony, do které odstartovala po nepříjemné listopadové nehodě. „Po tréninku jsem jela ze školy na kole domů a na křižovatce mi slečna odbočující vlevo nedala přednost a srazila mě. Nakonec jsem naštěstí neměla nic zlomeného, přetrženého ani žádné vnitřní zranění, i tak jsem ale měla tržnou ránu na koleni, naprasklou čéšku a natrženou šlachu. Rozhodně jsem měla ještě štěstí v neštěstí,“ vyprávěla už poté, kdy za sebou měla první závody v USA. Třetí ženou v české výpravě bude 20letá Andrea Klementová z Fischer Ski klubu Šumava Vimperk, která v letošní sezoně absolvovala jak závody kontinentálního poháru, v nichž dokázala nakouknout do první desítky v Alpen Cupu, tak domácí podnik Světového poháru, ve kterém jí neunikl ani start ve štafetě, kterou

dovezla do cíle na 10. místě. „Beru to jako super zkušenost a motivaci do dalších závodů!“ hlásila před vrcholem sezony, který ji za pár dní čeká. Atmosféru světového šampionátu do 23 let už z loňska znají Petr Knop a Jakub Antoš, kolegové ze seniorské reprezentace i liberecké Dukly. V Kazachstánu si před rokem vedl o něco lépe Knop, který v obou individuálních distančních závodech zajel do 30. místa. O rok dříve byl dokonce pátý na juniorském MS, což bylo nejlepší české umístění na této akci za posledních pět let. V letošní sezoně už má za sebou 13 startů ve Světovém poháru včetně účasti na Tour de Ski. Dalšími členy českého týmu budou Adam Fellner (Fenix Ski team Jeseník), který se představil na Světovém poháru v Novém Městě na Moravě, a jeden z dvojice Jonáš Bešťák, Luděk Šeller (oba Dukla Liberec). Stejně jako v případě juniorů padlo definitivní rozhodnutí až po uzávěrce tohoto vydání na FIS Slavic Cupu v Harrachově v polovině února.

POSLEDNÍ MEDAILE ZACINKALA V ROCE 2009 Pokud by se podařilo některému z českých reprezentantů dosáhnout na mistrovství světa na medaili, bylo by to po dlouhých sedmi letech. V roce 2009 se stal světovým šampionem do 23 let Aleš Razým ve sprintu, v distančním závodě si pro zlato dojel o rok dříve Martin Jakš (15 km klasicky). Medailové žně pak pamatuje česká výprava z roku 2006, kdy ve Slovinsku zářili Eva Nývltová a Martin Jakš v juniorské kategorii – oba vybojovali stříbro a bronz. Pátou medaili pak přidala bronzová štafeta juniorů ve složení Razým, Krška, Horyna a Jakš. Michal Novák, SP Nové Město na Moravě 2016

Elite

„KUPŘEDU Text: Martin Petrásek

Do závodů klasickou technikou se nám vkrádá jakýsi nešvar: nemazat vosky a bušit do toho pouze soupaží. Zatím to zvládají pouze profíci, kteří stále více vkládají soupaž do tréninkového procesu. Ale do budoucna to může být podobné jako u bruslení, kdy se nejprve bruslilo pouze mezi elitními běžci a až později se technika přenesla téměř na všechnu lyžařskou populaci, do všech kategorií a také do všech programů lyžařských firem. Rychlost a účelnost převládá a vývoj nelze zastavit. Navazuji tímto na článek z minulého čísla a pokusím se ho více rozvinout.

oupaž patří do běžeckého lyžování odjakživa, ale způsob jejího použití se začal měnit. Dnes už silně ohrožuje původní klasický styl, a to je hlavní důvod všech otázek, polemik, zákazů a příkazů. Mezinárodní lyžařská federace FIS se v této bouřlivé době snaží zpřísnit pravidla kontroly klasického stylu a zabránit tomu, aby si závodník ulevoval v extrémních pasážích bruslením, a tím porušoval předepsanou techniku klasického běhu. Kde hledat důvody, proč se v klasických závodech přestává mazat a soupaž je diskutovaným tématem lyžování číslo jedna?

Lyže

Technologie jde neustále vpřed. Lyže jsou rychlejší, hole jsou pevnější, vosky jsou skluznější.

Startovní pole na J50 táhne Snorri Einarsson

FOTO: OTA MRÁKOTA

Technologie jde neustále vpřed. Lyže jsou rychlejší, hole jsou pevnější, vosky jsou skluznější.

Závod žen na Jizerské 50 ovládla Britta Johansson Norgren, na čele

například od lyže obvykle nepřežijí. Zlomených holí přibývá, ale jak se říká, je to něco za něco. Technika soupaže se v závislosti na používaných délkách holí také značně liší. Před nástupem bruslení se používaly velmi krátké hole. Jezdila se pouze klasika a hole se měřily jednoduše, lokty u těla a ruce do pravého úhlu. Tělo bylo více předkloněno a ruce se předpisově natahovaly,

dokončení odrazu prakticky vůbec nepouští tak, jako dříve, kdy se dbalo po dokončení odrazu hole na extrémní dotažení, kdy vám hůl držela pouze na poutku a všechny prsty na rukou byly nataženy jako pravítko. Postavení těla je také maličko odlišné. Je více zpevněno, do soupaže se tolik nesedá a břicho a záda jsou více napnuty.

SOUPAŽ“ Od nepaměti se firmy snaží mít v programu ty nejlepší lyže – race. Ten nejlepší materiál, správná tvrdost lyží, nejkvalitnější skluznice a ty nejlepší struktury. Lyže jsou rychlejší. To je nepochybné.

Hole

Technologie výroby holí se také posunula o velký kus kupředu. Od bambusových holí přes kovové až k dnešním karbonovým lehkým a pevným tyčkám. Pevnost a tvrdost karbonu jde do extrému. V dnešní době se na špičkové hole za špičkovou cenu používá HM Carbon, který má značnou výhodu při zápichu a hole se stávají ještě větším pomocníkem pro přenos síly a energie i pro borce vyššího vzrůstu a větší váhy. Jsou ale velmi křehké a prudký boční náraz

až kam to dalo. S nástupem bruslení se začaly používat delší hole. A na klasiku se délka také zvýšila. Ta se na delších holích začala jezdit z více vzpřímeného těla a ruce se už tak extrémně nenatahovaly. Delší zápich hole začali nejlepší lyžaři nahrazovat agresívním natlačením celého těla ze špiček dopředu a naskočením váhou na hole. Hole se často velmi prohýbaly a výrobci se snažili zvyšovat jejich pevnost pro ty nejzdatnější. Hole jsou v současné době velmi pevné v zápichu. Při pohledu na urostlé sprintery, jejichž váha je i nad 90 kilo, je až s podivem, co hole vydrží.

Technika jízdy

Technika soupaže se také maličko mění. Zápich je kratší, ruce jsou více pokrčeny a hole se při

Vosky

Měli bychom ale do vývoje zařadit i stoupací vosky. Ty patří od nepaměti do základního vybavení každého lyžaře. Mažou se „pod patu“ a někdy je to s nimi docela problematické. Největší potíže nám všem, nejen těm špičkovým lyžařům a servismanům, přinášejí v době, kdy se teplota vzduch blíží nule nebo když padá sníh a mění se na déšť. Špinavost této práce se stoupacími vosky se nejvíce projevuje, když mažeme klistry (ačkoli staré lyžařské rčení říká: „Každý mistr maže klistr!“). Firem produkujících lyžařské hole je opravdu dost. Ve svých kolekcích mají nejen stoupací vosky, ale také pochopitelně skluzné parafíny, fluory, prášky, urychlovače a další vychytávky. Stoupací vosky jsou dělené na turistické a závodní. V závodních se řady vosků neustále inovují, mnohdy se přidávají další mezistupně, vosky se oddělují po stupních teploty, mnohdy i po půl stupních a jsou také specifikovány pro čerstvý sníh, vlhčí sníh či starý sníh. V tom aby se po-

Elite

FOTO: MARTIN PETRÁSEK

tom čert vyznal. Těch všemožných nejlepších a nejrychlejších kombinací může být nekonečně mnoho. V nadsázce bychom mohli konstatovat, že mazání stoupacích vosků přestalo jako první bavit biatlonisty, když se jejich závody jezdí již pouze volnou technikou. A později také laufaře.

Dlouhé a lehké závodní tratě

U dálkových běhů to je vcelku logické. Když se postavíte na start Vasaloppetu a máte před sebou 90 kilometrů, na startu je krásných -8 °C a prašan, ale předpověď říká, že v cíli v Moře má být v době dojezdu teplota +2 °C a má začít cestou sněžit a ke konci přecházet v déšť, tak se namazat opravdu nedá. No a nejlepší volbou, abyste nepromazali, je odjet to soupaž, nemazat a věřit vlastním schopnostem. V cíli být nejrychlejší a vyhrát! Asi tak nějak se moderní soupaž zrodila. Během posledních dvou sezón se téměř všichni nejlepší dálkoví běžci na soupaž specializují. Trasy pro dálkové běhy jsou v převážné většině vedeny v lehčím profilu, kde je pro ty nejlepší již hračkou jet pouze na „holých“ lyžích bez vosku, zapojit soupaž a celou trasu „pádlovat a pádlovat“.

Už i Světový pohár

Technika soupaže nedává spát ani elitním lyžařům závodících na klasických lyžařských tratích, které jsou homologovány FIS a splňují přísné podmínky převýšení a šíře tratí. Na tratích Světového poháru je totiž obvykle velmi obtížné jezdit v závodech klasickou technikou pouze soupaží a nepomáhat si stoupacími vosky. Přesto i sem se soupaž dere: Nejprve na sprinterských krátkých okruzích, které jsou mnohdy tvořeny pro atraktivitu ve městech nebo parcích, kde se kopec hledá opravdu nelehce. Ale nyní také i na tratích distančních závodů. Důvodem poslední doby je i častý nedostatek sněhu a následné zkracování okruhů. Všechny tratě pro Světové poháry jsou homologovány komisaři z FIS, musí splňovat přísná kritéria nejen délky a šířky, ale také převýšení a celkových délek stoupání. No ale když není nikde sníh a organizátoři nejsou schopni připravit přesně homologované trasy, tak techničtí delegáti musí přimhouřit oko a rozhodnout se, zda se závod pojede na kratších a mnohdy profilově lehčích tratích, anebo zda se závod zruší. To by byl malér, kdyby se závod nejel. Ekonomické hledisko má v tomto případě přednost. Nasmlouvané TV přenosy, reklamy, sponzoři atd. Kratší okruhy mohou vést k profilově jednodušším tratím a následně k možnosti volby nemazat vosky na klasických závodech a odjet je pouze soupaž. V letošním roce jsme mohli sledovat již řadu závodů, kde se ti nelépe připravení borci pustili do nelehkých profilů pouze soupaží. Martin Johnsrud Sundby vyhrál v Toblachu SP na 15 km klasicky pouze soupaží. A posledním příkladem mohou být štafety mužů v rámci Světového poháru letos v Novém Městě na Moravě, kde několik mužů jelo svůj klasický úsek pouze soupaž…

Deštivé testování lyží v podání Pettersena

Kolečkové lyže

Svůj podíl na stále větším počtu lidí, kteří soupaži věnují stále více času, mají také letní trénink a kolečkové lyže. Včetně kolečkových lyží na klasiku. Na nich se totiž dá smysluplně jezdit pouze do kopce i přesto, že použijete nejměkčí možná kolečka, která jedou nejpomaleji. Ale co potom dolů? Někdo vás musí svézt, nebo to musíte opravdu dobře ovládat, abyste to z kopce dolů ubrzdili. A tak se raději hledají terény, kde je jednak kvalitní asfalt a hlavně jednodušší profil. Ti, co mají kolečkové lyže na klasiku, tak velmi často používají soupaž více, než styl klasický.

Nároky na tělo

Zdatní lyžaři se budou muset také zamyslet nad tím, že když pojedou hodiny pouze soupaží, tak budou záda, břišní partie a ruce dost bolet. Budou je muset nejen více posílit, ale také vhodně zregenerovat. To ani nemluvím o puchýřích na rukou. Bude přibývat více svalových zranění či únavových zlomenin žeber z přetížení? Lukáš Bauer měl letos velkou smůlu a nešťastně se zranil. Nejprve si zlomil prst na ruce a následně si po pádu zlomil žebra. A ptám se sám sebe, zda mohou zlomená žebra být důsledkem přetíženého organismu a přechodu sportovce na mnohahodinové tréninky pouze soupaží?! Tělo si na jednostranný pohyb musí nejprve zvyknout, a to u vytrvalostního závodu dálkových běžců, který trvá 3–5 hodin, není otázka týdenního, měsíčního a možná ani ročního tréninku. A není soupaž jako soupaž. V závodech je to o dynamice a agresivitě, která ve spojení s vytrvalostí stojí mimořádné úsilí. Zdatní lyžaři musí také počítat s tím, že při totálním zaměření na soupaž, budou logicky ztrácet i vitální kapacitu plic. Budou méně v létě běhat po svých náročné tréninky v terénu, a o to více jezdit na kolečkových lyžích, a tím omezovat výkonnost nohou a celého těla. Tréninky na kolečkových lyžích jsou nepochybně náročné, ale pro celkovou fyzickou připravenost lyžaře to bude krokem zpět.

Dorost a mládež

Zaměří se na soupaž i dorostenci nebo žáci, lépe řečeno, budou mladí používat v závodech klasickou technikou lyže bez vosku? Zdá se, že ano. Mnoho závodů, především v žákovské kategorii, se jede v lehčím profilu. Mnohdy je velmi těžké malým dětem trefit mázu ve složitých podmínkách. V žákovských kategoriích jsou také velké rozdíly ve vyspělosti jedinců. Ti, co oplývají výškou nebo silou nad stejně starými kamarády, mají k použití soupaže daleko blíže.

Zanikne klasika?

O soupaži se mi píše velmi těžko. Miluji klasický styl a vždy ho budu preferovat. Pohled na jedince, kteří jsou mistry této techniky, mne vždy nadchne a srdce se rozbuší. Soupaži jsem také věnoval mnoho času v tréninku, ale bylo to malinko jiné než dnes. Nejtěžší tréninky soupaží jsme obvykle jezdili na rovných úsecích, ve skupině a maximálně do 1 hodiny. Bylo to 5 minut na maximum a 5 minut volně. Hrozný! O soupaži uslyšíme ještě mnoho polemik a názorů. Zatím se nám tento „nešvar“ vkrádá do profesionálního lyžování a čím dál častěji ho můžeme vidět v televizi. V dálkových bězích to je snad už nenormální, aby se borci pustili na lauf klasickým stylem a lyže si namazali. Jak v mužích, tak i v ženách. Dokonce na letošní Jizerské padesátce si renomovaná klasička a hvězda Visma Ski Classics Kateřina Smutná „risknula“ odjet závod na náročném okruhu na namazaných lyžích. Diváci se sice mohli kochat jejím stylem, ale závod si tímto rozhodnutím prohrála. Lyže s voskem byly pomalejší a nejrychlejší ženy dne to soupaží utáhly. A moje doporučení pro všechny, co s tím? Abyste si mohli vychutnat klasický styl, musíte se naučit mazat nebo si na problematický sníh zakoupit lyže s microkontaktem nebo mohérem. Naučte se mazat stoupací vosky! A potom: „Kupředu, levá“!

VÍTEJTE VE SVĚTĚ BĚŽECKÉHO LYŽOVÁNÍ.

VÍTEJTE VE SVĚTĚ CRAFT!

Elite

Therese Johaug, SP Nové Město na Moravě

SP FIS A SKI CLASSICS Z NADHLEDU Text: Martin Petrásek

JOHAUG A SUNDBY; ELIASSEN A NORGREN

Světové běžecké lyžování je v plném proudu. Světový pohár zakončil v Novém Městě na Moravě druhou periodu závodů (třetí periodou jsou únorové závody na severu a čtvrtou a poslední je začátkem března Ski Tour Canada), která obsahovala Tour de Ski, závod v Planici a u nás na Vysočině. Ski Classics má za sebou prvních pět zastavení z celkového počtu deseti závodů této sezóny. Světový pohár

artin Johnsrud Sundby jde za obhajobou celkového prvenství ve Světovém poháru naprosto suverénně. Na Tour de Ski, vrcholu letošního roku, deklasoval celé startovní pole. Očekávaný souboj s Petterem Northugem, který

zde stále bojuje již 10 ročníků o první vítězství, se nedostavil. Sundby byl, až na jedno drobné zaváhání v Oberstdorfu, neudržitelný. V cíli na Alpe Cermis měl náskok před druhým Kroghem přes tři minuty! Ve sprinterské soutěži je letos dominantní Ital Federico Pellegrino, který je suverénní především ve volném stylu. Na posledních lednových závodech v Novém Městě na Moravě vyhrál překvapivě závod na 15 km volnou technikou Maurice Manificat z Francie. V ženách je boj o Velký křišťálový glóbus vyrovnanější především zásluhou Ingvild Flugstad Østberg, které vyšlo Tour de Ski a jako jediná dokázala potrápit Therese Johaug v boji o vítězství na Tour de Ski. Do posledního dne vedla na Tour překvapivě Østberg, ale výjezd na Alpe Cermis byl již jednoznačnou záležitostí Johaug. Na vrchol sjezdovky doslova vylétla a v cíli měla náskok na druhou Østberg dvě minuty a dvacet vteřin! V soutěži sprinterek vede Stina Nilsson ze Švédska. Výborné norské sprinterky Østberg a Falla jsou velké soupeřky, které se budou snažit mladé závodnici a vedoucí ženě v kategorii do 23 let cestu za ziskem Malého glóbusu znepříjemnit. FOTO: OTA MRÁKOTA

Petter Eliassen, Jizerská 50

PRŮBĚŽNÉ POŘADÍ PO 20 ZE 36 ZÁVODŮ Ženy 1. Therese Johaug, 1 484 2. Ingvild Flugstad Østberg, 1 274 3. Heidi Weng, 1 090 30. Petra Nováková, 151 Muži celkově 1. Martin Johnsrud Sundby, 1 502 2. Finn Haagen Krogh, 917 3. Petter Northug Jr., 801 34. Martin Jakš, 131

POŘADÍ VE SPRINTU PO 6 ZE 12 ZÁVODŮ Ženy 1. Stina Nilsson, 374 2. Ingvild Flugstad Østberg, 316 3. Maiken Caspersen Falla, 280 Muži 1. Federico Pellegrino, 400 2. Sondre Turvoll Fossli, 204 3. Baptiste Gross, 176

PRŮBĚŽNÉ POŘADÍ VISMA SKI CLASSICS PO 5 Z 10 ZÁVODŮ: Ženy 1. Britta Johansson Norgren, Lager 157 Ski Team, 820 2. Kateřina Smutná, Team Santander, 710 3. Seraina Boner, Team Exspirit, 530 10. Adéla Boudíková, Atlas Craft team, 270 12. Klára Moravcová, Silvini Madshus team, 159 15. Karolína Bícová, Atlas Craft team, 127

FOTO: ČTK PAVLÍČEK LUBOŠ

Muži 1. Petter Eliassen, Team LeasePlan Go, 695 2. Tord Asle Gjerdalen, Team Santander, 615 3.–4. Anders Aukland, Team Santander, 480 3.–4. Morten Eide Pedersen, Team Exspirit, 480 21. Stanislav Řezáč, Silvini Madshus team, 195 25. Jiří Ročárek, Atlas Craft team, 154 29. Petr Novák, Pioneer Investments Craft team, 136 51. Ondřej Horyna, Pioneer Investments Craft team, 58 53. Václav Sedláček, Silvini Madshus team, 54 53. Jakub Pšenička, Silvini Madshus team, 54 57. Marek Pazderský, Silvini Madshus team, 51

Visma Ski Classics

FOTO: ČTK PAVLÍČEK LUBOŠ

FOTO: OTA MRÁKOTA

Prestižní série dálkových běhů se v lednu rozjela naplno i přes nedostatek sněhu. Jizerskou 50 zachránila velká snaha českých organizátorů a i přes totální nedostatek přírodního sněhu se český největší dálkový běh uskutečnil. Netradiční pojetí 50 km dlouhé trasy, které se jelo na čtyřkilometrovém okruhu, vyhrál s ob-

rovským náskokem norský lyžař a člen týmu LeasePlan Go Petter Eliassen. V ženách vyhrála Britta Johansson Norgren, která si, tak jako muži, poradila s náročnou tratí pouze soupaží. Obhájkyně loňského prvenství Kateřina Smutná zvolila pro závod lyže se stoupacím voskem, tak jako Seraina Boner a to ji připravilo o možnost bojovat o stupně vítězů. Další dva lednové závody, švýcarská La Diagonela a italská Marcialonga, se odehrávaly pod taktovkou vedoucích závodníků Visma Ski Classics. Britta Johansson Norgren dovršila v Itálii lednový triple, když dokázala třikrát po sobě zvítězit, a postupně navyšuje náskok před Kateřinou Smutnou, obhájkyní Ski Classics z minulé zimy. Petter Eliassen prokazuje neskutečnou výkonnost i v tomto roce. Vítěz posledních čtyř závodů minulého ročníku je opět na vítězné vlně. Jizerskou 50 vyhrál s obrovskou převahou, La Diagonelu vyhrál, když mu dokázal vzdorovat do posledních metrů pouze Tord Asle Gjerdalen ze Santanderu. Marcialongu vzal na sebe Petter Eliassen posledních pět kilometrů a cílový výjezd se s ním udržel právě Gjerdalen, který nakonec Eliassena v posledních metrech dokázal porazit. Výkony Pettera Eliassena berou dech. V posledních 8 závodech Ski Classics jdoucích po sobě dokázal Eliassen vyhrát celkem 6! Právem sesadil z trůnu pořadí Ski Classics, tzv. ranglistiny, po 156 týdnech Anderse Auklanda. Z českých závodníků máme v mužské kategorii tři lyžaře v TOP 30 a v ženské tři děvčata v TOP 15, když nepočítáme Smutnou, která závodí za Rakousko, ale zatím se nikdo nedokázal výrazněji prosadit.

Maurice Manificat, SP Nové Město na Moravě

Britta Johansson Norgren, Jizerská 50

Elite

Romantika Skalistých hor nad Canmore Nordic Centre

2016

FIS SKI TOUR CANADA experiment, nebo začátek nové tradice? Text: Petr Jakl

Letošní závodní sezona bez výrazných vrcholů nabízí možnost experimentovat. Do seriálu světového poháru 2015/16 zařadila FIS hned tři tour, k prvním dvěma tradičním: Ruka Tripple a Tour de Ski se přidává naprostá novinka – Ski Tour Canada.

ro evropské lyžařské hvězdy je Severní Amerika všeobecně destinací, kam se jim nikdy moc nechtělo, pokud nemusely. Olympiády v americkém Lake Placid, kanadském Calgary či Vancouveru, a vzácně i mistrovství světa, např. poslední v Thunder Bay, byly Út 1. 3. Gatineau (Ottawa), QC

vrcholem sezony, o tom žádná. Ale jednotlivé závody světového poháru? Dle názoru lyžařů požírač času, hrozba onemocnění v letadlech a na letištích, rozhozený biorytmus způsobený přechodem časových pásem, kvůli tomu všemu zpomalená regenerace a následně složité St 2. 3. Montreal, QC

ladění formy na mnohem významnější závody sezony. Na svěťáky mezi lety 2005 a 2012 sem přes oceán přijíždělo jen proseté pole hvězd posbírat lehčeji dosažitelné body. Například Seveřané přiváželi na zkušenou většinou jen své béčkové týmy.

FOTO: PETR JAKL

Program FIS Ski Tour Canada 2016 Datum

Město

Místo

Závod (ženy/muži)

Start (kanadský čas)

Út 1. 3.

Gatineau (Ottawa), QC

Jacques-Cartier Park

Sprint volně

Rozjížďky v 13.45 h

St 2. 3.

Montreal, QC

Mount Royal Park

13/22 km klasicky, hromadný start, vložené sprinterské prémie

12.00 h/14.30 h

Pá 4. 3.

Québec City, QC

Plains of Abraham – Battlefields Park

Sprint volně

Rozjížďky v 15.30 h

So 5. 3.

Québec City, QC

Plains of Abraham – Battlefields Park

10/15 km volně, stíhačka

15.00/16.00 h

Út 8. 3.

Canmore, AB

Canmore Nordic Centre

Sprint klasicky

Rozjížďky v 13.00 h

St 9. 3.

Canmore, AB

Canmore Nordic Centre

15/30 km Skiatlon, vložené sprinterské prémie

10.00/12.30 h

Pá 11. 3.

Canmore, AB

Canmore Nordic Centre

10/15 km volně, intervalový start

10.45/13.00 h

So 12. 3.

Canmore, AB

Canmore Nordic Centre

10/15 km klasicky, stíhačka

14.00/15.00 h

Chtělo to změnu. Na scénu vstupují organizátoři zatím posledního závodu SP z roku 2012, quebečtí profesionálové ze společnosti GESTEV. Sprinty tehdy zorganizované mezi starobylými zdmi parlamentu hlavního města francouzsky mluvící provincie prokázaly diváckou úspěšnost, nechyběly ani davy po světovém běžeckém lyžování hladových amerických fanoušků. V kanadských lyžařských kuloárech se čím dál více začíná šuškat o zorganizování vícedenní tour. Téměř neuvěřitelné se stává skutečností na jaře roku 2015 v bulharské Varně. Na kongresu FIS zde dostává zelenou novorozeně světového poháru – FIS Ski Tour Canada 2016. Ideální porodní míry: 8 závodů ve 12 dnech, z toho 3 sprinty, klasika a bruslení poctivě půl na půl, dále prémiové spurty uprostřed distancí, termín na konci sezony, solidní porce bodů do celkového hodnoceni SP, téměř 1 milion kanadských dolarů na cenách. Nebude chybět kompletně zajištěná a plně hrazená přeprava týmů i materiálu mezi jednotlivými etapami, lyžařskou show podtrhnou doprovodné programy včetně veřejných lyžařských závodů pro příchozí a mládež, celá tour se prohlašuje za ekologickou (Green Tour). Při pohledu do itineráře plánuje kanadská tour skutečně dostát svému jménu. První čtyři etapy se odehrají na východě země, zbytek na západě, celkem více než 3,5 tisíce kilometrů cestování. Skutečná Tour de France na lyžích, mezi Pá 4. 3. Québec City, QC

FOTO: SKITOURCANADA.COM

Pozn: Časový rozdíl mezi Ottawou, Quebecem, Montrealem a ČR je +6 hodin, mezi Canmore a ČR +8 hod

Trať sprintů v Quebec City v r. 2012

etapami se bude jezdit i létat, a mezitím samozřejmě především závodit. První část Tour se předvede na ryze městských okruzích, organizátoři představí kouzlo běžeckého lyžování obyvatelům tří největších východokanadských metropolí – Ottawě-Gatienau, Montrealu i Quebec City. Sníh se bude navážet na louky na dohled ottawského i queSo 5. 3. Québec City, QC

beckého parlamentu, něco se asi přisype i na v Kanadě historicky první lyžařské tratě v Mount Royal parku tyčícím se nad Montrealem. Jestliže má běžecká tour přitáhnout diváky (a sponzory), pak v Kanadě nejsou lepší místa. Druhá, západokanadská část Tour, se pak odmění závoďákům i servisním týmům za jejich dosavadní trpělivost vymazlenými tratěmi i zá-

Elite zemím olympijského centra z roku 1988, v Canmore. Odtud se pak již nehnou až do konečného vyhlášení celkových vítězů. Budou se zde předávat i křišťálové globy za celková prvenství v sezoně 2015/16, stane se tak poprvé v historii mimo starou dobrou Evropu. Tady se mimochodem bude naše česká výprava cítit jako doma, canmorská česká menšina tvrdí, že zde tvoří téměř 10 % celé místní populace. Plány a nadšení pořadatelů jsou velkolepé, nicméně nad výsledným efektem se přece jen vznáší pár otazníků. Kdo se ze světové špičky nakonec ukáže? Nebude Kanadská tour finančně ztrátová a kvůli tomu i bez budoucnosti? Proč by se vůbec mělo běžecké lyžování poohlížet po jiných, než dostatečně prověřených evropských běžeckých destinacích? Trochu podpásovka přišla ke konci roku přímo z řad FIS. „Ski Tour Canada je možná dobrá pro rozvoj lyžování v Kanadě, ale její další přínos je nejistý. Vysílací časy nebudou většině střední a severní Evropy vyhovovat, málokdo se bude dívat… Nevidím žádnou budoucnost tohoto podniku,“ ozval se Jürg Carpol, současný marketingový

FOTO: SKITOURCANADA.COM

Američané si od Kanadské tour hodně slibují. Zde vítězka z r. 20112 Kikkan Randall

ředitel běžeckého úseku FIS. „Závody v Quebecu v roce 2012 byly divácky úspěšné, nyní očekáváme stejnou, ne-li vyšší návštěvnost,“ kontruje ředitel závodní sekce kanadského

Út 8. 3. Canmore, AB

St 9. 3. Canmore, AB

Pá 11. 3. Canmore, AB

So 12. 3. Canmore, AB

běžeckého svazu Dave Dyer. Pořadatelé si jsou velice dobře vědomi, že vše stojí a padá se sledovaností Tour. Věří, že současný silný americký mančaft žen přivede mimo jiné i fanoušky

21 FOTO: SKITOURCANADA.COM

FOTO: SKITOURCANADA.COM

V Quebec City se bude sprintovat pod okny parlamentu

Na tyto obrázky se domácí těší

FOTO: SKITOURCANADA.COM

Především na městských okruzích se očekává vysoká návštěvnost. Zde hučící kotel z quebeckých sprintů v r. 2012

z nedalekých USA, již dopředu si zajistili hvězdy jako Charlotte Kallu a Daria Colognu, comeback po mateřské dovolené právě v Kanadě zvažuje Marit Bjorgen, Norové přislíbili účast i Therese Johaug. Starty jednotlivých etap jsou nastaveny tak, aby odpovídaly večerním a nočním vysílacím časům v Evropě. A co na to běžci? „Letošní sezona se stává zimou mnoha tour, více než polovina závodů SP je součástí etapových závodů… a ta závěrečná, Ski Tour Canada, by mohla být tím nejskvělejším ukončením celé sezony,“ shrnuje americká sprinterská stálice Andy Newell. Zaoceánská několikadenní tour rozhodně znamená velký krok vpřed a současně i do neznáma. Pokud se v Severní Americe podaří udržet takovou soutěž, třeba v budoucnu i ve

spolupráci s USA, mohlo by to pomoci zvýšit úroveň běžeckých soutěží na obou kontinentech, přitáhnout diváckou i sponzorskou pozornost, dohnat ztráty za marketingově i divácky veleúspěšným biatlonem. Udělejte si začátkem března čas a pusťte si televizi, bude to „cool“.

CRAFT RACE

SKI TOUR CANADA VE FAKTECH:

www.craft.cz

9 Kč 90

Nejlepší tréninkový parťák do každého počasí. Tato bunda byla vyvíjena s těmi nejlepšími lyžaři světa. Její poslání není jednoduché: musí odvést enormní množství tělesné vlhkosti i při té nejvyšší zátěži a zároveň zajistit dokonalý komfort a ochranu do dlouhých sjezdů nebo dnů, kdy se počasí chová nevybíravě. Tento nelehký úkol je schopna zajistit díky membráně VentAir Wind a materiálu ThermoCool. Zvládá ho však s přehledem, protože navíc ještě přináší absolutní volnost pohybu ve všech směrech, kterou zaručuje propracovaný střih se specificky umístěnými švy. Nyní neexistuje v přípravě jiný limit než bolavé svaly.

O dměny 712 tis. švýcarských franků O čekávaná účast 150 závodníků z 25 zemí O čekávaná návštěvnost 120 tis diváků P řenosy do 125 zemí, 50 hodin živých přenosů E kologická (Green) tour E tapová místa: Ottawa-Gatineau – Na Quebeckém břehu řeky Ottawy, park Jaques Cartier, na dohled monumentálních budov Kanadského muzea historie a Kanadského parlamentu, sprinterský okruh 800 m, start v nadmořské výšce 40 m n.m. Montreal – Mount Royal park tyčící se na městem, historicky první lyžařské-běžecké místo v Kanadě, nedaleko prestižní universita McGill, závodní okruh 4 km, start v nadmořské výšce 160 m n.m. Quebec City – Plains of Abraham – historické bitevní místo z r. 1759, v zimě udržované turistické běžecké tratě pro veřejnost, sprinterský okruh 1 700 m, distanční okruh 4 km, start v nadmořské výšce 70 m n.m. Canmore – Běžecké centrum z r. 1988, dodatečné úpravy z r. 2005, částé místo národních šampionátů, STC bude součástí 20. ročníku Canmorského zimního festivalu, standardní tratě, starty v nadmořské výšce 1 420 m n.m. D osavadní historie mezinárodních závodů v Kanadě: ZOH 1988 v Calgary (Canmore), ZOH 2010 ve Vancouveru (Whistler), MS 1995 v Thunder Bay, SP v letech 2005 (Vernon a Canmore), 2008 (Canmore), 2010 (Canmore), 2012 (Quebec City a Canmore)

Loppet

Text: Karel Hudeček Foto: Archiv klubu

FISCHER SKI KLUB ŠUMAVA VIMPERK

Začátky vimperského běžeckého lyžování spadají někam do doby po r. 1945– 1950. Vimperk a přilehlé pohraničí trpělo odsunem Němců a přílivem nového nepůvodního obyvatelstva.

idé z vnitrozemí a zbylí domácí tu museli především rozjet život a poté hledat rozptýlení v nějakém sportu. Je logické, že nastoupil fotbal a v šedesátých létech hokej. Mladí „vytrvalci“ se začali věnovat Sokolskému a Dukelskému závodu branné zdatnosti. Odtud už byl jen skok k běhu na lyžích. V sedmdesátých letech vznikají při základní škole „sportovní třídy lyžování“ spadající pod oddíl lyžování při TJ Šumavan Vimperk. S dalšími učiteli tělocviku a nestorem vimperského lyžování panem Dolejším to začal táhnout novopečený mladý učitel tělocviku a nadšenec pro šumavské lyžování Karel Hudeček. Vzhledem k počtu žáků ve 4 sportovních třídách (v průměru celkem 70) a na tu dobu velmi dobrému finančnímu zajištění na činnost to byl významný impulz pro rozlet běžeckého lyžování ve Vimperku a spádovém okolí. Přibývalo závodů doma i v okolí, rostly počty v dětských a mládežnických kategoriích. Oddíl začal objíždět republikové závody. Do roku 1990 zůstával oddíl lyžování při TJ Šumavan Vimperk. Po složitém období okolo roku 1989 se v roce 1992 oddíl osamostatnil pod názvem Ski klub Šumava Vimperk a pracuje již více jak 40 let na poli rozvoje šumavského běžeckého lyžování. A dolyžoval do současnosti se

slušnou členskou základnou a stovkou aktivně sportujících dětí rozdělených do 5 tréninkových skupin dle věku. Dnes v klubu pracuje 9 trenérů. Úplně nejmladší lyžařský potěr (prvňáčci a předškoláci) a nejmladší žactvo se věnuje především všeobecnému rozvoji pohybových schopností. Lyže, kolo, in-line brusle, atletika, gymnastika,

pohybové hry, plavání. To vše patří do přípravy těchto dětí. Tréninky jsou pestré, tuží se parta, děti okusí své první „soustředění“. Od kategorie mladšího žactva k všeobecné přípravě přibývá také specializace na běžecké lyžování a letos nově pro zájemce i biatlon. Do pravidelné tréninkové činnosti zejména u mladších členů jsou zařazovány též aktivity, které mohou děti prožít

společně se svými rodiči (cyklistické výlety, maškarní závodění, světluškový běh…) Tento systém se osvědčil. Podpora rodičů a sounáležitost s klubem je potřeba. A z poctivé práce se rodí úspěchy. Důkazem jsou jména našich svěřenců, která figurují na předních místech výsledkových listin, mistrovské tituly, medaile, ale například i zařazení naší závodnice Andrey Klementové do reprezentačního družstva žen, nebo nominace Barči Havlíčkové

Posledních 10 let klub systematicky buduje ve spolupráci s městem Vimperk lyžařské zázemí přímo ve Vimperku. Sportovní areál Vodník je jediným uměle zasněžovaným lyžařským běžeckým areálem v Jižních Čechách a zejména pro mladší členy klubu je v pravém slova smyslu domácím hřištěm. I v současných nepříznivých zimách mohou skiklubáci pravidelně lyžovat a trénovat na kvalitně upravených lyžařských tratích.

Dnes v klubu pracuje 9 trenérů. Úplně nejmladší lyžařský potěr a nejmladší žactvo se věnuje především všeobecnému rozvoji pohybových schopností. na YOG do Lillehammeru. A také není výjimkou, že jména sportovců z Fischer Ski klubu Šumava Vimperk je možno najít i ve výsledkových listinách jiných sportů (cyklistika, atletika a v poslední době i biatlon) Fischer Ski klub Šumava Vimperk je aktivní i na poli pořadatelském. Populární Šumavský skimaraton dovedl již k 31. ročníku. O polovinu mladší je letní Šumavský MTB maraton, již tradiční jsou seriály podzimních závodů ve Vimperku.

Do historie klubu se zapsalo mnoho jmen bafuňářů, rozhodčích, pořadatelů, trenérů a sportovců. Určitě nelze vyjmenovat všechny a na nikoho nezapomenout. Současnost klubu je veselá. Pod trenérským dohledem Zbyňka Pavláska a Petra Steinbacha klub zažívá nejlepší léta své existence a dnešní skiklubáci tak pokračují v nekonečné, ale radostné práci pro úzká prkénka ve Vimperku a na Šumavě. Na Fischer Ski klub Šumava Vimperk se tedy vsadit dá!

- 27 % místo 5 990,místo 3 590,-

2 599,-

4 999,-

Elite

TALENT:

Text: Martin Petrásek

Gabriela Masaříková Narozena: 8. 10. 2002 Lyžařský klub: Ski klub Jablonec, SKP Kornspitz Jablonec Výška: 158 cm Váha: 49 kg Lyže: Fischer, One way, Atomic Boty: Alpina Vázání: Rottefella Hole: One Way Klubové oblečení: Gasso Vzdělání: Studentka ZŠ 7. třída Sportovní vzor: Gabriela Soukalová, Therese Johaug Oblíbené závodní tratě: Nové Město na Moravě, Jablonec nad Nisou Největší sportovní úspěchy: dvojnásobná mistryně ČR v žácích 2015 celková vítězka v Českém poháru 2015 Zimní olympiáda dětí a mládeže 2016, 2x 1. místo, 1x 2. místo

Foto: Archiv Gabriely Masaříkové

GABRIELA MASAŘÍKOVÁ běžkyně, nebo biatlonistka? Hry VII. zimní olympiády dětí a mládeže se konaly letos v lednu a běžecká část se odehrávala na vrcholcích Krušných hor, přesněji řečeno v areálu Golf Klubu Teplice. Hvězdou běžeckých disciplín se stala jablonecká Gabriela Masaříková se ziskem dvou zlatých a jedné stříbrné medaile. Má talentovaná žákyně geny po svém otci, který má dvě medaile ze světového šampionátu v biatlonu a pyšní se čtvrtým místem ze ZOH v Naganu, nebo půjde za úspěchem v běhu na lyžích?

akou disciplínou začala tvoje sportovní kariéra? Začínala jsem s během a první závody jsem jela, když mi bylo čtyři nebo pět let. Ale obě disciplíny dělám společně a trénuji jak biatlon, tak běh na lyžích.

Tedy od malička mícháš dohromady dva sporty. Jak to probíhá? Kdo tě trénuje? Kuba Liška v běhu a Pavel Troják v biatlonu a taky táta. Někdy to je trochu těžší… všichni mají něco…

V běhu jsi letos dosáhla velkého úspěchu a získala tři medaile na Hrách dětí a mládeže. Byl to tvůj první úspěch? No, vlastně jsem už loni poprvé vyhrála domácí mistrovství a celý Český pohár. V Teplicích se mi to povedlo. Sice jsem o kousek prohrála bruslařský závod s Mářou Rysulovou, ale vítězství a medaile byly příjemný a měla jsem z toho radost. Tratě na golfovém hřišti byly zajímavé a trochu lehčí, ale zato jsme po dlouhé době jeli na přírodním sněhu.

IVAN MASAŘÍK, OTEC

Prožila jsi letos na závodech také zklamání? Ani ne. Vlastně letos na prvních závodech v běhu ve Vrchlabí jsem si prohrála závod vlastní chybou. V klasice jsem upadla v malém stoupání a v cíli jsem byla druhá za vítězkou o 9 desetin. To mne trochu mrzelo. Jak se ti daří v biatlonu? Na konci ledna jsme měli první závod ČP v biatlonu a jeden jsem vyhrála, ve druhém jsem byla druhá. Jak ti to šlo na střelnici? My zatím jezdíme bez zbraně a vzduchovku máme na střelnici. Střílíme na 10 metrů do stejných terčů jako ve velkém biatlonu, akorát jsou v poměru menší. Na prvních závodech jsem střílela 1,1 ve sprintu a 1,0,0 na delší trati. Střelbě jsem se začala věnovat zhruba před třemi lety. Letos se chystám také na suchý trénink střelby doma. Máš raději klasiku, nebo bruslení? Je mi to jedno. V žákovských kategoriích se v bi-

atlonu jezdí také klasika. Je to docela zajímavý, když přijedeš na střelnici a máš na lyžích klistr a musíš si stoupnout na podložku. Moc dobře se z toho potom neleze. Ale v zásadě mi to je jedno. Baví mne i klasika i bruslení. Máš nějaké koníčky? Ne. Baví mne to, co dělám. Běh a biatlon. Máš sourozence? Mám bráchu, je mu 20 let a hraje fotbal za Jablonec. Je brankářem a občas se na něj jdu podívat. Uvedla jsi, že tvůj vzor je Gábina Soukalová a Therese Johaug? Vzorem mi je asi víc Gábina Soukalová, no a Therese, protože je dobrá, má hezký styl a taky že je z Norska, které se mi velmi líbí. Gábina má skvělou střelbu. Je klidná a nikam nespěchá a nenechá se ostatníma na střelnici strhnout. To se mi líbí.

Gabča začala u běhu. Myslím si, že základem je naučit se lyžovat a zvládnout techniku. Ve Ski klubu v Jablonci nad Nisou trénuje ve skupině u Jakuba Lišky. Již čtvrtým rokem zde pomáhám s trénováním, a protože ve skupině starších žáků máme 44 dětí, je to velmi zajímavé i náročné zároveň. Kuba má ještě další dva pomocníky Míru Knopa a Michala Křenovského. Žáci v biatlonu ještě jezdí bez zbraně a také je dobré, že závodí i v klasice. Na střelnici se učí hlavně manipulaci se zbraní a základní biatlonové návyky. Je dobré, že se Gabča se střelbou seznamuje. Rozhodující ale bude přechod na malorážku, a na to je ještě čas. Gabča je poměrně cílevědomá v tréninku a myslím, že to, co se jí řekne (i když ode mne to bere trochu jinak), tak je schopná, jak v technice běhu, tak v technice střelby, plnit a pochopit. Do střelby se zase tak nemíchám a nechávám to na trenérech. Ještě v příštím roce bude v biatlonu jezdit za žáky, na rozdíl od běhu, kde bude v následující sezóně již v dorostenkách. Mám radost, že na lyžích ovládá velmi dobře techniku jak v klasice, tak v bruslení. Budu rád, když se naučí oba sporty. Ve kterém se opravdu prosadí, je nyní těžké říci. Bude pro tebe těžké se rozhodnout, zda budeš dělat biatlon nebo běh na lyžích? Nebude. Jsem rozhodnutá. Běh na lyžích mne sice hodně baví, ale ráda bych se v budoucnu více věnovala biatlonu, ale uvidíme.

Elite

První vítěz Koruny České v běhu na 50 km, Josef Kraus

HANČŮV MEMORIÁL a historie v běhu na 50 km

Text: Martin Petrásek Foto: Archiv ČKS SKI Jilemnice

První mistrovství Koruny České v běhu na 50 km se jelo na počest 10. výročí registrace stanov ČKS SKI Jilemnice v roce 1905. Start byl ve Vysokém nad Jizerou, pokračovalo se přes Harrachov, Voseckou a Labskou boudu, Horní Mísečky, Žalý, Benecko, Mrklov s cílem na jilemnickém náměstí. Zvítězil tehdy domácí jilemnický Josef Kraus. Další ročník byl z důvodu nedostatku sněhu neuskutečněn a následně vyhrál 3x Bohumil Hanč.

ýznamným milníkem byl závod 24. 3. 1913, kdy došlo k tragédii – smrti závodníka Bohumila Hanče a jeho kamaráda Václava Vrbaty. Vznikla diskuze o obtížnosti a náročnosti tohoto závodu. Nakonec zvítězila myšlenka soutěžení a mistrovství na 50 km pokračovalo dále, ale závody se už nekonaly ve vrcholových partiích hor. Od 10. výročí tragédie, tedy od roku 1923, bylo rozhodnuto, že Mistrovství RČS se bude jezdit jako Hančův memoriál. Tím se zrodila tradice, která žije dodnes. Po rozdělení Československa od roku 1993 se závod jezdí jako Mistrovství ČR. ČKS SKI Jilemnice sehrává v této historii pořádání mistrovství v běhu na 50 km velmi významnou roli. Z dosavadního sta ročníků (z toho je 88 ročníků Hančova Memoriálu) se jelo 22 ročníků v okolí Jilemnice.

První závod na 50 km z roku 1905

Národnostně muselo české lyžování bojovat o své mezinárodní uznání od samých počátků své existence, a proto se snažilo svou prestiž posílit akcemi ve své době často mimořádnými. Jednou z nich se stal také závod na 50 kilometrů, uspořádaný poprvé Svazem lyžařů v Království českém dne 3. února 1905. Prvních sedm ročníků se jelo jako závod turistický, tzn. že

v jeho průběhu byl plánován čas na jídlo a odpočinek. Každý závodník se musel vybavit turistickým tlumokem a nutnou lyžařskou výzbrojí, turistickým oblekem a podrobnou mapou Krkonoš. Závodníci se směli během závodu kohokoli tázat na směr cesty, ze směru však nesměli vybočit. Lyže a hole se připouštěly v libovolných druzích, jejich odepnutí během závodu se povolovalo. Zakázány byly brzdy na lyžích a jakákoliv cizí pomoc „za účelem rychlejšího pohybu“. Na jídlo a odpočinek se odpočítávalo pouze třicet minut, a proto se doporučovalo, aby se závodníci vybavili potřebným proviantem. Trať prvního závodu nebyla značena, pořadatelé stanovili pouze body, většinou hostince, kolem nichž závodníci museli projet, přičemž důkazem bylo razítko v kontrolní knížce. Jinde na trati pořadatelé ani kontroloři nestáli, trať nebyla ani projeta, takže účastníci se museli střídat v jejím namáhavém prošlapování, neboť čerstvého sněhu tehdy napadlo neobyčejné množství. Proto víc než čtyřicet kilometrů jeli všichni společně. Teprve do posledních deseti kilometrů vyrazili závodníci podle vlastního uvážení a vlastních sil k cíli – kdo se v něm objevil první, zvítězil. Prvním vítězem byl jilemnický lyžař Josef Kraus, teprve osmnáctiletý. Trať zvládl za 11.30 hodin a urazil přitom 60 km! Jelo se po trase Vysoké nad Jizerou, Bílá skála, Kořenov a proti

Mapa závodu při Mistrovství Československa v roce 1947 o Cenu prezidenta Edvarda Beneše. Start byl ve Špindlerově Mlýně. Na památku Hanče a Vrbaty byl cíl v Jilemnici. Jelo se přes Horní Mísečky, Kotelní jámy a Dvoračky.

proudu řeky Mumlavy na Labskou louku, kde byl povinný odpočinek. Pokračovalo se přes Zlaté návrší, Mísečky, Mechovinec, Černou skálu a Žalý do cíle v Jilemnici. Z Vysokého vyrazilo do hor více lyžařů, ale na Nový Svět u Harrachova jich dojelo jen sedm: dva mistři z bavorských Alp, saský Němec Eduard von Dieskau, Alfons Kubát, Antonín Bartoň, Josef Rössler-Ořovský a Josef Kraus. Na další průběh závodu vzpomínal pozdější vítěz: „Když jsme dojeli na hřbety, tak jsme chvíli jeden druhého neviděli a konečně jsme neznali cestu. Museli jsme čekat na Rösslera, až ten nám podle kompasu ukázal směr – že přijedeme

k tyčím a podle nich až k Mísečné boudě. Tam nám orazítkovali legitimace. Měl jsem s sebou raneček s jídlem. Šel jsem do kuchyně, byl jsem celý zmrzlý, běhal jsem a třel jsem si ruce, a prsty jsem pak ani za týden nenarovnal…“ Posléze ztratil Kraus lyžařskou hůl, ale ani tato nehoda mu nezabránila, aby se v Jilemnici objevil jako první. Antonín Bartoň z Českého Ski klubu Vysoké nad Jizerou o stejném závodě píše: „Cíl nám nebyl udán, ale bylo řečeno, že v Jilemnici nás budou očekávati a že v horách budou hajní, kteří nás budou informovat. Během cesty jsme však ani jednoho nespatřili. Z Vysokého až do Harrachova jsem vedl závod, poněvadž jsem byl vlastně doma, ve své krajině. Když jsme však přejeli Mumlavu a začalo stoupání, potom také začala naše skutečná námaha. Sypkého sněhu byla taková spousta, že jsme se na lyžích bořili až po kolena a šli v řadě těsně za sebou. Ve vyšlapávání trati jsme se střídali. Tak to trvalo až na hřebeny Krkonoš. Když jsme vyjeli na hřebeny, tuším, že na Krakonoši, stihla nás ohromná sněhová bouře a všichni jsme byli pohromadě jako kuřata…“ Organizaci závodu vnímali jako zcela nedostatečnou i další účastníci. Přesto si závod na 50 kilometrů postupně získal nejpřednější místo mezi závody Svazu lyžařů v Království českém. Velmi rychle se zlepšila organizace závodů i výkonnost sportovců, jak ukazuje následující tabulka vítězů:

I. 1905 Josef Kraus, ČKS Ski Jilemnice II. 1907 Bohumil Hanč, ČKS Ski Jilemnice III. 1908 Bohumil Hanč, ČKS Ski Jilemnice IV. 1909 Bohumil Hanč, ČKS Ski Jilemnice V. 1910 Josef Šír, ČKS Ski Jilemnice VI. 1911 Josef Hrubý, Ski klub Vysoké n. J. VII. 1912 Gustav Franzl, ČSK Praha

11.30 08.06:01 (tento závod se poprvé jel ze Sněžky) 09.08 09.55 08.06:30 08.25 07.00

Při posuzování časů musíme vzít v úvahu i rozdílnou náročnost závodů. Dodejme ještě, že roku 1909 se padesátky poprvé účastnila žena – Anna Hanušová, členka ČKS Ski v Jilemnici.

Anna Hanušová, členka ČKS Ski Jilemnice – první žena, která se v roce 1909 zúčastnila závodu na 50 km

Mohyla Bohumila Hanče a Václava Vrbaty na Zlatém návrší

Elite Mistři zemí Koruny české v běhu na lyžích na 50 km

Mistři ČSR, ČSSR a ČR v běhu na lyžích na 50 km

V roce 1923 se jel mistrovský závod poprvé jako Hančův memoriál

Rok

Jméno

Rok

Jméno

Roč.

Rok

Jméno

Roč.

Rok

Jméno

1905

Josef Kraus

1920

Jan Havelka

1923

Einar Landvik, NOR

1970

Miroslav Karásek

1906

neuskutečněn

1921

Karel Koldovský

1924

Štěpán Hevák

1971

Julius Lupták

1907

Bohumil Hanč

1922

Karel Koldovský

1925

Franz Dont

1972

Jan Fajstavr

1908

Bohumil Hanč

1926

Josef Německý

1973

Julius Lupták

1909

Bohumil Hanč

1927

Franz Dont

1974

Julius Lupták

Josef Faistauer

1975

Stanislav Henych

František Fišera

1976

František Šimon

Vladimír Novák

1977

Zdeněk Böhm

Bohumil Slonek

1978

František Šimon

Alois Horn

1979

Jiří Beran

Vladimír Novák

1980

Jiří Beran

Jan Cífka

1981

Miloš Bečvář

Cyril Musil

1982

František Šimon

1983

Jiří Beran

1910 1911 1912 1913 1914 1915 1916 1917

Josef Šír Josef Hrubý Gustav Franzl Závod nedokončen – tragédie Josef Kučera neuskutečněn neuskutečněn neuskutečněn

1918

neuskutečněn

1919

neuskutečněn

Nejúspěšnějším lyžařem historie běhu na 50 km je jilemnický Jaroslav Cardal, který dokázal vyhrát 13x v řadě! Jaroslav Cardal byl třikrát na ZOH a dvakrát na MS, získal celkem 25 individuálních mistrovských titulů a k tomu přidal tři tituly ve štafetách. Při rozhovoru v roce 1994 řekl: „Jilemnickým, kteří žijí už jen v mých vzpomínkách a kteří mi usnadňovali závodění a tolik mi fandili, patří můj upřímný dík. Těm současným: Do světlých zítřků našeho lyžování – Ať to frčí!“

90. ročník Hančova memoriálu, který se jede jako MČR v běhu na 50 km, se koná v neděli 20. března 2016 na Horních Mísečkách.

6 7 8 9 10 11 12 13

1930 1931 1932 1933 1934 1935

1936

František Hylčer

1937

Cyril Musil

1984

Milan Blažko

1938

Vít Fousek

1985

Miloš Bečvář

1939

neuskutečněn

1986

Václav Korunka

1940

Bohumil Musil

1987

Martin Petrásek

1941

Vít Fousek

1988

František Karlík

1942

neuskutečněn

1989

Pavel Benc

1943

neuskutečněn

1990

Radim Nyč

1944

neuskutečněn

1991

Tomáš Čáslavský

1945

neuskutečněn

1992

Pavel Benc

1946

František Balvín

1993 Martin Petrásek

1947

Jaroslav Cardal

1994

Martin Petrásek

1948

Jaroslav Cardal

1995

Petr Michl

1949

Jaroslav Cardal

1996

Vít Fousek nejml.

1950

Jaroslav Cardal

1997

Aleš Vaněk

1951

Jaroslav Cardal

1998

Josef Kučera

Jaroslav Cardal

1999

Stanislav Řezáč

Jaroslav Cardal

2000

Josef Kučera

Jaroslav Cardal

2001

Tomáš Tempír

Jaroslav Cardal

2002

Tomáš Tempír

Jaroslav Cardal

2003

Milan Šperl

Jaroslav Cardal

2004

Milan Šperl

Jaroslav Cardal

2005

Radek Šretr

Jaroslav Cardal

2006

Petr Michl

2007

Václav Kupilík

26 27 28 29 30 31 32

portál pro běžecké lyžování

1929

Nejúspěšnější závodník historie v běhu na 50 km, Jaroslav Cardal před startem svého posledního závodu v roce 1959

1928

1952 1953 1954 1955 1956 1957 1958 1959

1960

František Kolařík

1961

Stanislav Baluch

2008

Václav Kupilík

1962

Jan Blažíček

2009

Stanislav Řezáč

1963

Jan Blažíček

2010

Jiří Magál

1964

Vít Fousek ml.

2011

Lukáš Bauer

1965

Štafan Harvan

2012

Jiří Magál

1966

Julius Lupták

2013

Ondřej Horyna

1967

Rudolf Čilík

1968

Julius Lupták

2014

nekonal se pro nedostatek sněhu

1969

Jan Faistavr

2015

Petr Knop

Materiál byl použit z knihy „Ať to frčí“, 120 let ČKS SKI Jilemnice.

R SERIES – VZÍT A JÍT Stejně tak kladli konstruktéři důraz na stabilitu, aby jejich ovládání bylo snadné a testy nesly radost za tvrda i měkka. Skateová Equipe RS proto používá klenutí Low-Riding, Responsive Camber s karbonovým vyztužením od špičky až po patku pro maximální stabilitu a zrychlení. Jsou vybaveny osvědčeným lehBoty Lyže kým jádrem D-Carbon a na Skvělý den na běžkách zaLyže pro tento typ použití strukturu skluznice připadl číná samozřejmě pohodmusí být rychlá za všech materiál G5 Zeolit používaný lím v botě. Boty R Series podmínek, pro amatérské na nejvyšší úrovni ve Světomají středně široké sportovce není na místě vém poháru. 102mm kopyto, které je vlastnit několikero podobPodobně i její klasické dostatečně pohodlné, ných lyží a volit je podle dvojče Equipe RC používá ale pořád ještě jemných rozdílů závodní skluznici G5 Zeolit sportovně v teplotě okolí a jádro D-Carbon. K tomu přesa sněhu. disponuje univerzálním profilem, který dodává efektivitu a stabilitu ve všech sněhových podmínkách. Alois Vacelet, produktový manažer Salomonu pro běžky, shrnuje filozofii R Series takto: SALOMON RS CARBON PRO BRUSLENÍ SALOMON RC CARBON PRO KLASIKU „Vidíme mnoho sportovců, kteří z jiných sportů přecházeSTABILITA – LYŽE JE NÍZKO PŘI ZEMI DÍKY NÍZKÉMU CAMBERU (PROHNUTÍ) REAKCESCHOPNOST – LYŽE REAGUJE OKAMŽITĚ DÍKY KARBONOVÉMU PLÁTU VEDOUCÍMU OD ŠPIČKY AŽ K PATĚ jí k běžkám hlavně proto, aby si užili zábavu a v zimě zůstali Fáze 1: Fáze 2: Fáze 3: STABILITA AKCELERACE ODRAZ fit. Vyžadují vysoký výkon, ale nechtějí několikero lyží a bot pro různé podmínky, zároveň však chtějí opravdový komfort na celý den. Toto vybavení je absolutně rychlé, vhodné i pro závodění a intenzivní trénink, ale nabízí více všestrannosti. Je to právě ten typ ‚vzít a jít‘, na který jsou zvyklí.“ né. Salomonem patentovaná tvarovací termopěna Custom Fit pak zajišťuje komfort: pěna přesně obemkne nohu, i kdyby byla silně atypická. Přidejte známý systém Sensifit™ pro výborné obepnutí chodidla a možná už sami cítíte, že nohy budou spokojené od prvního kroku až po značku 50 km i dále, pokud jim vaše tělo dovolí pokračovat. Přes své pohodlí ale poskytují výkon srovnatelný s řadou S-LAB, což je prokázáno na nejvyšší závodní úrovni.

EQUIPE RC JE URČENA PRO KLASIKU; EQUIPE RS PRO BRUSLENÍ

e vzrůstajícím počtem vyznavačů běžek přirozeně roste poptávka po kvalitě vybavení. Stále více lyžařů chce vysoce výkonné vybavení, které ale obvykle funguje jen těm, kdo jsou vybaveni náležitou pohybovou technikou a silou. Neprofesionálové proto zároveň vyžadují i komfort a jednoduchou ovladatelnost a nakonec i pohodlí typu „vzít a jít“, které znají z jízdy na kole nebo běhání. Řada R Series pro klasiku i skate zaručuje právě tuto kombinaci.

BĚŽKAŘSKÉ HOLE EQUIPE R KORESPONDUJÍ S PRODUKTY ŘADY R SERIES JAK DESIGNEM, TAK VÝKONNOSTNÍMI PŘEDPOKLADY

Společnost Salomon dlouhodobě zaměřuje své produkty na výkon tak, aby uspěly na nejvyšší úrovni, úrovni Světového poháru. Své top technologie ale přenáší i na nižší produktové řady tak, aby byly dostupné všem lyžařům a s patřičnými ambicemi. Salomon tak lyžařům otevírá nové obzory a zprostředkovává zkušenosti, které je dále povzbuzují ke sportovnímu nadšení. Salomon R Series je právě takovým produktem: stavěná je pro výkon na úrovni Světového poháru, ale přináší i pohodlí pro každodenní použití.

Loppet

Text: Marek Pazderský

Řezáč Stanislav

PAN VASALOPPET Spojení, ze kterého každého běžce na lyžích zamrazí, a to ne jenom v české kotlině. To, že je Stanislav Řezáč již dvacet let naším nejlepším a nejznámějším „laufařem“, jak se dálkovým běžcům slangově přezdívá, je poměrně známý fakt. Ale málokdo tuší, jak moc slavným a uznávaným je v zahraničí, zejména pak ve Skandinávii.

ejednou jsem byl svědkem toho, jak Standu lidé na severu zastavují na ulici podobně jako Jardu Jágra a prosí o fotku či podpis. I nám se běžně stává, že lidé vidí polepené auto Silvini Madshus teamu (český tým, za který Stanislav Řezáč již druhým rokem závodí) a mávají na nás, chtějí se fotit nebo se ptají na Standu, zda je s námi nebo kdy přijede. Na letním soustředění v Itálii v Dolomitech se přišel na Standu na parkoviště před supermarketem zeptat dokonce olympijský vítěz v běhu na lyžích Franco Nones. Největší slávu má ale samozřejmě přímo ve Švédsku, kde je pro místní obyvatele takřka modlou. Vzpomínám, jak jsem se jednou uprostřed Mongolska setkal se švédskou rodinou, která mě na základě mojí znalosti Vasaloppetu a Standy pozvala na večeři a nabídla zdarma dům pro celý náš tým během závodu v Moře. Stanislav Řezáč začal lyžovat okolo tří let po vzoru svých rodičů, kdy jeho tatínek dělal trenéra biatlonistů a maminka byla fyzioterapeutka, takže často jezdil se svou sestrou a s rodiči spolu s týmem a vlastně jim ani nic jiného než lyžovat nezbývalo. Postupem věku přišly úspěchy a ve dvaceti pěti letech přechod k dálkovým běhům. K přechodu k nim ho možná motivovaly i plakáty a věnce z Marcialongy a dalších slavných závodů od jeho otce, které doma viděl pověšené na zdech a obdivně na ně jako malý kou-

kal. Na začátku své laufařské kariéry se utkával s Alešem Vaňkem a Martinem Petráskem (dnes šéfredaktor časopisu NORDIC), které dokázal porážet, a to ho motivovalo do dalšího tréninku. Postupně přišla první vítězství a s nimi i finanční prémie, nové závody a mezi nimi jedna velká světová výzva – Vasaloppet. Kdo by to byl tenkrát tušil, že se v roce 2016 postaví ve svých skoro 43 letech na start už po osmnácté…

Rok 1997 – první zkušenost

Svůj první Vasák absolvoval Stanislav Řezáč ještě jako člen Dukly Liberec ve věku dvacet čtyři let v roce 1997. Vzpomíná na to, jak přemluvil Martina Huška, aby mu pomohl s řízením auta a občerstvováním během závodu. „Ta první zkušenost byla poměrně tvrdá, tenkrát nám ujel Botvinov a já při své premiéře dojel na dvacátém prvním místě. To bylo pro mě strašně

FOTO: MAGNUS ÖSTH

Stanislav Řezáč a Øystein Pettersen, Vasaloppet 2015

HISTORIE ZÁVODU Samotná historie závodu o délce 90 kilometrů vedoucího ze Sälenu přes zamrzlá jezera oblasti Dalarna až do Mory je stará už téměř půl tisíciletí. Gustav Ericsson Vasa uprchl ze zajetí v Dánsku a v Moře se snažil přesvědčit místní obyvatele, aby mu pomohli se vzpourou proti tyranskému dánskému králi. Odmítli ho, a tak putoval na lyžích prosit o pomoc do sousedního Norska. Mezitím se ale do Mory donesla zpráva, že dánský král se chystá opět zvýšit daně, a tak vyslali za Vasou rychlé posly, jak jinak než na lyžích. Dojeli ho právě v Sälenu po 90 kilometrech, přivedli zpět a on se postavil do čela povstání a následně se i stal švédským králem. Při výročí 400 let se sešlo roku 1922 na startu 119 závodníků a vydali se uctít památku krále Vasy v opačném směru, tedy ze Sälenu do Mory a od té doby se na vzdálenost 90 km pravidelně vydává tisíce závodníků vždy první březnovou neděli v roce.

Rok 2000 a společné ubytování

Standův druhý Vasaloppet, kdy se rozhodl až na poslední chvíli, že závod pojede. Neměl zajištěné ubytování ani dopravu, a tak musel na místě improvizovat. „Potkal jsem tam skupinu známých, kteří měli jednu takovou místnost, ve které nás spalo asi dvanáct dohromady na malém prostoru a na start jsem pak jel normálně s hobíky autobusem. To byly začátky, to už si teď ani neumím představit. Tehdy ještě nebyly žádné týmy a závody se jezdily mnohem více amatérsky, ani jsme tak tvrdě netrénovali, dnes už je to úplně jiná úroveň.“

Rok 2001 – první vyhraná prémie na Evertsbergu

krásné a nepředstavitelné umístění. Přijel jsem si to vyzkoušet, velmi se mi to zalíbilo a rozhodl jsem se, že se sem ještě určitě vrátím. Pamatuju si na to, že posledních dvacet kilometrů už jsem měl strašné křeče do rukou a pořád jsem koukal směrem k silnici vedoucí podél tratě, kde je můj občerstvovač Martin, že bych k němu nasedl do auta. Kvůli těm křečím jsem se v závěru neudržel v čelní skupině, ale i tak jsem byl s výsledkem tenkrát spokojen.“

Na půlce trati je Standovo velmi oblíbené místo – prémie na Evertbergu. Po dlouhých rovinách na zamrzlých jezerech přichází dva kilometry dlouhé stoupání na magickou polovinu a dalo by se říct, že se mu zde velmi daří. Na žulovém kameni, kde jsou vytesáni jednotliví vítězové, najdeme z Čechů v roce 1995 Martina Petráska a pak už jen jedno jméno: Stanislav Řezáč. V roce 2001 zde zaznamenal první úspěch, který dokázal následně opakovat. Ze srandy se říkává, že když najde místní kameník Standu ve startovní listině, tak už začíná rovnou vyťukávat do památníku jeho jméno. „Ten kopec mi hrozně sedí, má stejný profil jako moje tréninkové tratě v Jizerkách, a tak si tu rád pro tu prémii zajedu. Byly ale roky, kdy jsem tu nevyhrál, a určitě to nemá vliv na pozdější výsledek v cíli, jestli člověk na chvilku zrychlí v půlce závodu nebo ne. Hodně lidí mi to vyčítá, ale nemají pravdu, ta vydaná síla navíc je stejná, jako když se třeba chci posunout v balíku trochu dopředu. Jednou jsme v této oblasti dokonce viděli přebíhat přes trať dva losy.“ Loni vyhrál Standa na Evetrsbergu už po sedmé.

Rok 2002 – sám a těžký návrat domů

Ve svých počátcích Stanislav Řezáč vyrážel do Švédska i úplně sám, celé si to odřídil, namazal, sám se občerstvoval a po závodě hned vyrážel unaven opět autem domů. „Jednou se mi stalo, že jak jsem byl v cíli úplně hotovej, tak jsem přejel jednu odbočku a tím, jak je Švédsko v této oblasti všude úplně stejné, tak jsem místo na jih na loď jel asi dvě stě kilometrů na sever do Östersundu. Pak jsem kvůli tomu málem nestihl loď. Ale myslím si, že je lepší hned po závodě jet domů, protože ta únava je stejně první dva dny po závodě tak silná, že je úplně jedno, jestli člověk cestuje autem nebo letí.“

Rok 2003 – první pódiové umístění

Po úvodním otrkání a seznámení se s tratí a místními specifiky přišly první úspěchy. „Tenkrát jsem pomohl Oskaru Svärdovi dotáhnout se na Jörgena Aucklanda, který byl ve velkém úniku, to mě stálo příliš hodně sil a v závěru jsem již nedokázal reagovat na Oskarovo zrychlení a bylo z toho třetí místo. Tehdy o tom v Čechách skoro nikdo nemluvil a většina lidí neměla ponětí, jaký to byl úspěch.“ Na další pódiové umístění pak čekal Standa dlouhých šest let.

Rok 2004 – trampoty s cestováním

Od roku 2000 jezdí Standa Vasaloppet pravidelně každý rok. Cesta na závod dříve byla jen jedna. Přes Německo po panelových dálnicích, co zbyly po Hitlerovi a přezdívalo se jim hopsabán. „Z katalyzátoru se kouřilo, auto se skoro rozpadalo a člověk musel jet hodně pomalu. Cesta se tak neskutečně táhla. Z Německa se pak jezdilo lodí ze Sassnitz do Trelleborgu, most z Dánska ještě nebyl postaven a stihnout někdy loď, když bylo špatné počasí, nebylo vůbec snadné. Vzpomínám, jak jsme jednou přijeli do přístavu a loď už v podstatě odplouvala, čelní vrata byla na půl spuštěna, ale Karel Čech, který řídil, to rozjel a na loď doslova na poslední chvíli naskočil.“ Cesta Švédskem pak pokračuje dalších osm set kilometrů a z lesů často vyběhne nejeden sob či los. „Pamatuju si, že asi dvakrát jsme o nějaké takové zvíře doslova škrtli autem nebo to dobrzdili na pět centimetrů od srážky.“ Dnes už se většinou lítá do Stockholmu, kde si člověk půjčí auto a dojede za dvě hodiny do oblasti Dalarna. Ale i s letadly někdy bývá potíž, Standa zažil jak ztracené lyže, tak třeba v loňském roce stávku letecké společnosti, kdy už to skoro vypadalo, že závod ani nestihne.

Rok 2005 – blízko vítězství

Už zkušený Stanislav Řezáč se postavil na start plný sil ve velmi dobré formě po boku s Martinem Koukalem, který byl čerstvým mistrem světa. „Tehdy jsem byl vítězství hodně blízko, byl jsem výborně připraven, jely mi super lyže, také celkově se jezdilo výrazně pomaleji než v posledních 5 letech, takže se mi podařilo ušetřit hodně sil a tak jsem si v závěru na všechny věřil. Ale dva kilometry před cílem mi při hromadném pádu rozepli vázání a ujela mi

Loppet

FOTO: MAGNUS ÖSTH

Deska vítězů na Evertsbergu

lyže, dojížděl jsem se zlomenou hůlkou. Čtyřem lidem se podařilo tomu pádu vyhnout a ti už se nedali dojet.“ Posledním z té skupiny šťastných byl tehdy právě Martin Koukal, který krátce před tím ze skupiny jedoucí o vítězství začal odpadat.

dával jsem myslím VR60 od Swixu, lyže mi stály a na půlce jsem dokonce sundával vosk z lyží dolů škrabkou. I tak to byla strašná dřina se dostat do cíle, ale nechtěl jsem to vzdávat.“ Nakonec z toho bylo 48. místo.

Rok 2006 – samostatný únik

Na Vasaloppetu se udělovaly dlouhou dobu ceny až do pětasedmdesátého místa. Později se začalo odměňovat jen prvních padesát a v poslední době se to zúžilo už jen na prvních deset v celkovém pořadí. Standa se na pódium díky svým výsledkům dostal zatím pokaždé. Co patří mezi jeho oblíbené ceny? „V Moře je fabrika na výrobu kvalitních ocelových nožů a mám už jich doma asi deset a moc rád je používám, jsou stále ostré. Pak také tradiční zdejší dárek je červený dřevěný koník malovaný zdejšími květinovými motivy (Švédové mají tyto motivy na své reprezentační kombinéze), je v různých velikostech a jednou jsem dostal toho hodně velkého a málem jsem ho nemohl dostat do auta. Kluci ho pak doma měli na hraní a musel jsem je krotit, aby mi ho nezničili. Nemají ještě tušení, kolik to tátu stálo sil. Oba dva kluci taky lyžují, ten mladší dokonce už vyhrál svůj první závod v kategorii na lyžích a je do toho hodně zapálenej, ale nevím, jestli jednou taky pojedou Vasák, a ani je do toho zatím nijak netlačím, těžko říct, co je bude bavit za deset let.“

Závod se pro Standu vyvíjel od začátku velmi dobře. Vyhrál hned několik prémií a pak se mu podařilo jít do velkého a dlouhého úniku, který nakonec nedopadl a byl dojet. Hlavním dojížděčem byl tehdy pozdější vítěz Daniel Tynell. „Poznal jsem velmi krutě, jaký je velký rozdíl, když jedete sami, nebo ve skupině. Dost často zde fouká protivítr nebo fouká zákeřně z boku, a to pak člověk nemá proti těm nabušenejm seveřanům sám vůbec žádnou šanci.“

Rok 2007 – krásné záběry z vrtulníku

Jak už jsme psali, popularitu závodu zvyšuje kvalitní televizní přenos a je až neuvěřitelné, jak vypadá ta masa závodníků, když se jich patnáct tisíc dá najednou do pohybu a vyrazí jako jeden velký barevný had dopředu. Trať je na startu hodně široká, pak přichází zúžení do sjezdovky, ale po zbytku trati je šířka na pět až šest stop, což umožňuje poměrně bezpečně předjíždění i pohyb po trati. „Pamatuju si, jak na mě zapůsobily záběry z vrtulníku, kdy jsme my první byli už ve Smågenu – první kontrolní bod na trati – a ostatní ještě stáli na startu. Ten had závodníků byl natažen bez přerušení na deseti kilometrech.“

Rok 2008 – nejhorší výsledek

V tomto roce byly také těžké podmínky, soupaží se ještě nejezdilo, všichni mazali hodně pod patu, bylo kolem nuly a padal nový sníh. Namazat bylo velice problematické a ne každému se to úplně povedlo. Podél trati postávaly hvězdy běžeckého lyžování a o hrany svých lyží si otíraly namrzlý sníh. „Mně se ta máza moc nepovedla,

Rok 2009 – krásné ceny

Rok 2010 – strašná zima na startu a hudební rozcvička

Startovní areál se nachází v údolí u řeky a jezer, kde je vždy výrazně větší zima než na zbytku trasy. Často se stane, že tu je minus patnáct stupňů Celsia, a do cíle pak v Moře dojíždějí závodníci za sluníčka při teplotě plus dva stupně celsia. Na startu hraje vždy už hodinu předem silně podmanivá hymna Vasaloppetu, kterou znají opravdu všichni a je slyšet už týden předem na každém rohu. Je až dojemné, jak patnáct tisíc závodníků čekajících na start

SLEDOVANOST ZÁVODU Závod je neskutečně populární nejen ve Skandinávii, ale po celém světě a kapacita 16.000 závodníků do hlavního závodu bývá vyprodána během minuty a půl. Závody se zde konají po celý týden, od těch dětských přes jen čistě ženský až po štafety a dohromady pořadatelé prodají těžko uvěřitelných 70.000 startovních čísel. Jen z Čech sem každoročně zamíří okolo tři sta převážně amatérských lyžařů, kteří si chtějí závod vyzkoušet. Popularitě napomáhá i přímý televizní přenos, který už je samozřejmostí třetí desítku let v řadě. Od roku 2007 byl poprvé televizní signál přenášen i mimo území Švédska. Samozřejmě, že kam jinam, než do Norska. Samotný závod má tradici přesahující 90 let a každým rokem jeho obliba stále stoupá a stoupá, stejně tak počet zemí a společností, které jsou ochotny vydat nemalé finanční prostředky na odkoupení televizních vysílacích práv. V posledním roce sledovalo dle statistiků ve Švédsku první březnovou neděli televizní přenos z Vasaloppetu 73,9 % diváků, dalších 15,4 % buď běželo, koukalo přímo u trati nebo se podílelo na organizaci. Z toho nám vychází, že pouhých 10,7 % Švédů tento závod ignorovalo (a to jsou zřejmě kojenci, lidé bez TV a duševně choří). Tak strašně moc je zde závod populární a dalo by se říct, že se stalo již jakýmsi lidovým folklórem (skoro povinností) závod absolvovat či alespoň vidět v TV. najednou na tuto melodií cvičí a rozhýbává svá mrazem ztuhlá těla. „Já tu melodii samozřejmě moc dobře znám, jedu tam již po osmnácté a ta melodie je pořád stejná, takže když ji slyším, tak mi opravdu zamrazí v zádech a začnu si hned na všechno vzpomínat a zároveň se těšit a uvědomím si, že jsem na Vasáku.“

Rok 2011 – nejlepší umístění a poprvé soupaž od začátku na hladkých lyžích Po dvou problematických rocích s padajícím sněhem přišly tuhé zimy, kdy na startu bylo v údolí u řeky až k minus dvaceti stupňům Celsia, tvrdé stopy a i tvrdý sníh, do kterého se nebořily hole. To přišla chvíle zkusit jet Vasák poprvé od začátku na holých lyžích. „Dříve jsme hodně mazali nebo alespoň na začátek, na první velký kopec, pak už se jezdilo většinou soupaž, ale posledních 5–6 let už jezdí většina kluků vepředu jen na holých lyžích. Poslední, kdo vyhrál a měl namazáno, byl vlastně Jörgen Brink.“ Tento rok se podařilo Standovi dosáhnout svého nejlepšího umístění, kdy proťal cílovou pásku jako druhý v pořadí. „V závěrečném stoupání ke kos-

telu v Moře nám Jörgen trochu poodjel a už se to nedalo stáhnout, chybělo mi tehdy taky málo, aby se to povedlo.“

Rok 2012 – nejblíže ke slavnému vítězství i rekordu

V roce 2012 foukalo po většinu závodu do zad a byl zmrzlý sníh, skoro led, kdy závodníkům lyže doslova letěly. Ideální podmínky pro traťový rekord. Ten nakonec opravdu padl. Čtyři závodníci ve stejném čase. Vítěz Jörgen Brink ze Švédska vyhrál po třetí a stal se tak v podstatě ve Švédsku nesmrtelným. Stopky oficiální časomíry se v roce 2012 zastavily na hodnotě 3 hodiny, 38 minut a 41 sekund. „To mě tenkrát štvalo nejvíc, Jörgen si za traťový rekord odnesl klíče od nového auta Volkswagen a já vlastně zajel stejný čas a prohrál jsem o pár centimetrů. Chybělo opravdu málo, myslím tak 12 centimetrů a mohl jsem být všude uveden jako držitel rekordního času já.“ Škoda, velká škoda, je až neuvěřitelné, jak malý kousek od sebe dělil první čtyři závodníky po devadesáti kilometrech sprintu na lyžích – průměrná rychlost závodníků na trati byla 24 km/h.

Rok 2013 – tvrdých posledních 12 km

Stanislav Řezáč a Vasaloppet Rok

Umístění

1997

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

2014

2015

EVERTSBERG, HLAVNÍ PRÉMIE VASALOPPETU V POLOVINĚ ZÁVODU

Na trati má Standa oblíbená, ale i nepříjemná místa. Hodně tvrdé to bývá v závěru, kde se často jede na umělém sněhu, který se boří, a je zde už i dost teplo. Trať vede přes vesničku Eldris, kde je poslední občerstvovací místo, a pak už není žádný sjezd až do cíle, jen spousta malých hupíků, projíždí se i závodním areálem v Moře, až se objeví kostelní věž a poslední dva výjezdy z kempu ke kostelu. „Asi nejméně oblíbeným místem je pro mě posledních dvanáct kilometrů do cíle. Žádný sjezd, žádný odpoči-

nek a už se jede úplně naplno, nikdo nikomu nedaruje ani centimetr tratě a prosadit se zde, když zůstane větší skupinka až do závěru, je už hrozně těžké.“ Co snídá takový šampion před čtyřmi hodinami dřiny a v kolik hodin se tak vstává? „Nyní, když už bydlíme blízko startu, tak vstávám až kolem páté, dříve jsem jezdil na start třeba už ve tři ráno. K snídani si dávám vločky s mlékem a chleba se šunkou a nějakou sladkou tyčinku. Víc toho do sebe po ránu nedostanu. Ono to ani nejde, chvíli po startu jedeme těžké tři kilometry po sjezdovce nahoru, a to by to člověk ze sebe všechno po chvíli zase vyhodil.“

pořadatele i závodníky potrestat. Mokrá a špinavá trať byla jednou z nejtěžších, co se kdy jela. A i přes tyto neskutečně náročné podmínky se pole velmi brzo potrhalo a posledních dvacet kilometrů už jela vepředu jen osamocená trojice závodníků, mezi nimiž nechyběl Stanislav Řezáč. „Na tento rok jsem byl asi nejlépe připraven ze všech ročníků a třetího místa si cením úplně nejvíc ze všech Vasáků. Dva roky před tím jsem byl pátý a šestý a spousta lidí mě už odepisovala a nevěřila mi. Myslím, že dojet ve čtyřiceti jedna letech za takto těžkých podmínek na Vasáku do třetího místa je super výsledek. Vyhrát se mi už asi těžko podaří.

Rok 2014 – spolu s profíky od

Standa dosáhne letos na Vasově běhu plnoletosti a sám s nadsázkou říká: „No tak jet to po osmnácté, to snad už ani není normální, ale roky hrozně rychle letí, forma pořád je a člověku to ani nepřijde, že už to je po tolikáté. Vasák je ve Švédsku, zemi lyžování zaslíbené, jede se v krásné krajině plné lesů a zamrzlých jezer, trať není nijak nebezpečná, na rozdíl třeba od italské Marcialongy, kde je spousta úzkých podjezdů a mostíků, takže se zde na široké trati může opravdu ukázat, kdo je ten nejlepší lyžař současnosti.“ K dosažení mety dvaceti startů nebo dokonce vstupu do elitního klubu za třicet startů už to tak daleko není. „Mám v plánu to jet ještě tak dvakrát, kdybych to objel celkem dvacetkrát, tak by to bylo hodně dobrý. Třicet účastí ale určitě neplánuju, to mě ani neláká.“ No a my přejeme Standovi, aby se mu to letos opět povedlo a ukázal všem soupeřům svá široká záda!

Auklandů

Dva roky závodil Standa za profesionální tým Centric (nyní Santander), kterému dominují dvě laufařské legendy: bratři Auklandové. Sliboval si od toho hlavně profesionální zázemí, přípravu, servis lyží a celkové zabezpečení. „No čekal jsem to na mnohem větší úrovni. Měli jsme třeba malé chatky, kde nás bylo osm, a na dvojpostelích oddělených jen překližkou, takže jsem se moc nevyspal. Navíc mi dali na chatku tehdy nemocného Anderse Auklanda. Jídlo také nebylo nic moc, špagety s nějakou omáčkou a to bylo všechno. Já se tehdy ani nestihl skoro nasnídat, mně přišlo, že oni snad ani nejedí a snídají až v průběhu závodu.“

Rok 2015 – nejcennější úspěch

V loňském roce se jelo kvůli blízkému mistrovství světa v klasickém lyžovaní ve Falunu poprvé v historii o týden později a počasí jako by chtělo

Rok 2016 – po osmnácté

Loppet

Občerstvení na trati Vyhlášení FMC 2015 v Rusku a vítěz Petr Novák

Hydratace

Právě dehydratace (nedostatek vody v těle) je při sportu jednou z hlavních příčin únavy a mnohdy i nástupu křečí. Fyzická i mentální výkonnost poklesne, jestliže v důsledku dehydratace ztratí tělo více než 2–3 % své hmotnosti oproti předvýkonnostnímu stavu organismu. 3 jednoduché kroky k optimální úrovni hydratace: 1. Jdi na start dobře hydratovaný (i na začátek tréninku) 2. V průběhu výkonu pij v pravidelných intervalech 3. Po výkonu správná hydratace usnadní regeneraci

Text: Martina Chrástková

JÍDLO PŘI VASÁKU aneb jak se stravovat nejen při dlouhém závodě, ale i při tréninku Rozhodli jste se letos vyrazit na Vasák, Vasaloppet či Vasův běh, Mekku každého běžkaře a přemýšlíte, jak vlastně takovou porci na běžkách zvládnete ujet, přežít?

si podvědomě tušíte, že alfou a omegou při takovém podniku bude stravování, ale nevíte si s tím rady. Anebo zatím zůstanete u kratších laufů? Zkusím vám na následujících řádcích osvětlit, co a kdy byste měli před laufařskými závody jíst a pít, abyste závod nejen přežili, ale také aby vaše tělo podalo co nejlepší výkon, na který jste celý rok pilně trénovali. Vasák je opředený různými pověrami a mýty, a tak se z něho může pro někoho stát i takový trochu strašák, např.: 1. Jsem spíš sova a musím vstávat ve 3 ráno, abych stihl start: pokud se ubytujete v Sälenu, můžete vstávat mnohem později a dojít na start docela pohodlně pěšky, a když to vezmete poklusem, už to budete mít jako rozcvičku (stejně jako já loni). 2. Vasák je rovina, musím jet soupaž, protože je to po rovině: rozhodně to po rovině není a nebojte se si namazat a používat nohy. Jakou zvolíte taktiku jízdy, je jen a jen na vás a na aktuálních podmínkách, které budou při závodě panovat. Nicméně taktiku stravování byste si měli nejenom naplánovat, ale i vyzkoušet, a to rozhodně dřív než až v den startu ve Švédsku! Abyste lépe pochopili jak se nejen při Vasáku, ale i při jiném vytrvalostním závodě

Individuální potřeba tekutin při výkonu závisí na mnoha faktorech: aktuální klimatická podmínka, pocení, délka zátěže a intenzita. Pro výkony delší jak 60 min platí, že by člověk měl po malých částech přijmout asi 400–800 ml tekutin za hodinu (např. 150 ml každých 15 min). V teplém prostředí je potřeba přijmout trochu více tekutin než v chladném prostředí. Při závodě na lyžích je samozřejmě komplikované hlídat čas a pít podle hodinek. Do kopce se člověk nenapije – nemá na to volné ruce anebo by se u toho utopil. Proto raději doporučme pít po doušcích – locích (podle vlastního pocitu žízně) kdykoliv to jen trať umožňuje, tedy při sjezdech či na rychlých rovinách. I když na tratích jsou občerstvovačky, vezměte si pití své. Víte totiž přesně, co jste si do lahve namíchali a že vás nepřekvapí nevolnost.

Pamatuj: Čím delší vzdálenost, vyšší teplota a vyšší vlhkost, tím větší potřeba tekutin. Toto může vypadat úsměvně, když na běžkách se závodí v zimě, ale je velký rozdíl, jestli je +10 anebo -10 °C.

stravovat, je zapotřebí chápat celou problematiku sportovního stravování komplexně. Proto se na „to“ podíváme nejprve obecně, a na závěr se dozvíte konkrétní tipy na magický Vasák.

Tip: Veškeré novoty, zlepšováky, jak technické, strategické, či druhové nikdy nepoužívejte při vlastním závodě, vždy si to vyzkoušejte při tréninku, ať vás nepřekvapí křeče, nevolnost, těžký žaludek anebo technické provedení neselže v nejméně vhodnou dobu.

Tři základní složky, které musí sportovní strava tělu sportovce poskytnout: 1. 2. 3.

Jaký nápoj je ideální?

I sotonický nápoj – iso = stejně; osmolalita (koncentrace) drinku je stejná jako koncentrace krevní plazmy 2. Hypotonický nápoj – hypo = pod; osmolalita je nižší než osmolalita krevní plazmy; při sportu, kdy se člověk hodně potí, je vhodnější, neboť je třeba především doplnit vodu. Přílišná koncentrace minerálů a elektrolytů může vést k přílišnému zahuštění krve a špatnému jejímu průtoku, a tudíž i k poklesu výkonu.

H ydratace – voda je základem. Bez vody se tělo „zadře“, stejně jako motor bez oleje. Proto nepodceňujte hydrataci, avšak pamatujte, že všeho moc škodí. E nergie – stejně jako motor v autě potřebuje kvalitní palivo, aby podalo maximální výkon, i lidské tělo může podávat maximální výkony, jen když dostane správnou výživu. R egenerace – pro případ přípravy těla na daný závod se může zdát jako nepotřebná složka, ale tím, že urychlíme regeneraci vyčerpaných zdrojů z těla, budeme se dříve moci vrátit do tréninku. Navíc tím, že urychlíme regeneraci, pomůžeme tělu lépe zvládnout přesun ze závodů domů a také tím budeme minimalizovat možnost onemocnění, ke kterým je unavené a vyčerpané tělo samozřejmě náchylnější.

FOTO: PETR OLDŘICH NOVOTNÝ

Volte sportovní drinky (dbejte i doporučeného ředění dle návodu), které jsou obohacené o minerály a látky, které člověk ztrácí pocením, a jsou sladké tak akorát, aby se co nejlépe vstřebávaly a navíc do těla byla postupně doplňována energie.

Ideální čas pro další trénink

Obvyklý průběh adaptační křivky Při zlepšení regeneračních procesů

Nárůst výkonnosti: Síla, rychlost, vytrvalost

Energie

Bez energie to nepůjde. Čím vetší intenzita či délka výkonu, tím větší energetické nároky je potřeba pokrýt. Sacharidy jsou primárním a nejrychlejším zdrojem energie a mohou být ukládány jako energetické zdroje v těle ve formě glykogenu v játrech a ve svalech. Svalový glykogen je důležitým energetickým zdrojem pro práci svalů, ale přitom jaterní glykogen udržuje konstantní hladinu glukózy v krvi. Tzv. hypoglykemie (nízká hladina cukru v krvi) může vést ke zhoršení bdělosti a koncentrace. Navíc glykogen je také nepostradatelným pro získávání energie z tukových zásob, a to je pro vytrvalce podstatné. Zásoby glykogenu jsou omezené, zásoby „tukové energie“ jsou de facto nevyčerpatelné. S glykogenem je tedy potřeba šetřit jak z důvodu „chodu“ tukového metabolismu, tak i z důvodu, aby tělo mělo dostatek energie ve svalech pro nástup, sprint na prémii či na závěrečný finish. Aby člověk při těžkém tréninku anebo závodě nezjišťoval, kam až může „dojít“, když se jeho zásoby vyprázdní, měl by dodržet hlavní pravidlo: jíst nízkotučné potraviny bohaté na sacharidy, které obsahují málo bílkovin a vlákniny a jsou snadno stravitelné, a to v době 3–4 hodiny před zátěží (těstoviny, rýže, studené, raději teplé cereálie s banánem a medem apod.). Pokud budou glykogenové zásoby vyčerpány, pak tělo není schopno pokračovat v činnosti ve vysoké intenzitě. Proto je potřeba sacharidy ve správném množství doplňovat i během výkonu (gely, tyčinky, banán, sportovní drinky…). Doporučená dávka sacharidů závisí na trvání a intenzitě zatížení. Při zátěži delší než 3 hodiny je doporučováno přijmout 90 g sacharidů za hodinu, při vysoce intenzivním zatížení je možné dávku navýšit až na 126 g/h.

Regenerace

Po intenzivním dlouhotrvajícím zatížení (trénink či závod) je klíčovou záležitostí právě regenerace. Rychlá regenerace je nutná v periodách

Začátek tréninku

Konec tréninku

Čas potřebný k regeneraci, obnovení energetických zásob v těle a následné adaptaci Adaptační křivka tréninkového zatížení Zdroj: Power Bar

těžkých tréninků anebo při vícenásobném tréninkovém zatížení během jednoho dne. Správná strategie sportovního stravování podpoří adaptační proces na zátěž (viz obr. Adaptační křivka) a umožní tak absolvovat více těžkých tréninků (závodů) za sebou. Je důležité, aby tělo po zátěži dostalo všechny potřebné nutriční složky ve správném množství de facto ihned po zatížení: 1. Sacharidy – doplnění glykogenových zásob 2. K valitní bílkoviny a aminokyseliny – na obnovu porušených svalových vláken a vystavění nových svalových tkání 3. T ekutiny a elektrolyty (sodík) – rehydratace a doplnění vypocených minerálů, elektrolytů Co nejdřív po zatížení, jak je to jen možné (ideálně ještě před sprchou) by tělo mělo dostat kvalitní sacharidy a proteiny a samozřejmě tekutiny (až 150 % ztracených tekutin během výkonu). Pokud jste na tom jako já, že po dlouhotrvající intenzivní zátěži nejste schopni jíst, pak byste měli sáhnout po regeneračních drincích, jejichž složení je pro regeneraci optimální (Regener, Recovery drink, R2, Gainery obohacené o aminokyseliny a kvalitní bílkoviny atd.).

Před závodem

Veškeré nové strategie na občerstvení si vždy vyzkoušejte při tréninku (nejlépe při takovém, kdy budete modelovat závod) a nikdy neexperimentujte 3,0 při závodě. Vysoká intenzi-25 ta a nervozita totiž u mnoha lidí snižuje toleranci k jídlu 2 a pití. Mnoho lidí má potíže se 1,5 snídaní před závodem, ale na 1,0 lačno jet maraton v mrazu moc 0,5 dobře nejde. Měli byste si tedy při trénincích vyzkoušet, kdy 0 a co jste schopni bez „násled-0,5 ků“ před závodem sníst a čeho 0 30 60 90 se naopak vyvarovat. A pokud se snídáním máte potíže, měli Koncentrace hladiny cukru v krvi po přijetí sacharidů

byste na to pamatovat dopředu a večer před závodem si dopřát druhou večeři bohatou na sacharidy. V případě laufů a Vasáku se druhé večeře vůbec nebojte, a to ani v případě schopnosti snídat. Nicméně i druhou večeři si vyzkoušejte při tréninku, abyste věděli, kolik je dost. Přílišné jídlo totiž zatíží žaludek, který místo odpočinku musí potravu zpracovávat, mohlo by se vám pak špatně spát. A k čemu pak bude spousta energetických zásob, když nebude vyspalí, odpočatí?

Co tedy jíst před výkonem?

Začneme z druhé strany – co nekonzumovat, a to v čase 2 hodiny a méně do zahájení sportu (rozcvičování): „Rychlé“ sacharidy v potravinách (potraviny s vysokým glykemickým indexem) a ani v pití (obsahující „rychlé“ sacharidy – čokoláda, sušenky, keksy, energetické gely, Coca-Cola, džusy apod.) Tuky ani bílkoviny – velmi dlouho se tráví v porovnání se sacharidy a zbytečně tak zatěžují organizmus (tučné sýry, uzeniny, maso atd.) Vláknina – nejedná se o energetický zdroj a navíc velmi zatěžuje trávicí trakt (celozrnné pečivo, zelenina…). Zbývá tedy jediná možná kombinace – sacharidová potravina s nízkým glykemickým indexem (rýže, těstoviny, ovesné vločky, pohanka, banán, mango, jahody…), která příliš nezatíží trávení a přitom postupně dodá uvolňující se energii potřebnou pro výkon a především umožní využití tuku jako zdroje energie.

Jak jídlo načasovat?

Pokud je start závodu ráno, což u laufů je zcela běžné, v případě Vasáku je to už 8. hodina ranní, tak snídaně je první jídlo „dne D“ a také poslední jídlo před startem. Skladba snídaně by měla být taková, jaká vám vyhovuje, aby vám po ní nebylo těžko, ale také abyste po ní neměli ihned hlad (různé kaše – ovesné, žitné, ječné, pohankové, rýžové, kukuřičné, krupičné nebo i mixované se sušeným ovocem, semínky, trochou mandlí, me-

Loppet dem apod., pečivo se sýrem a šunkou, příp. i vajíčka), nicméně snídat byste měli nejpozději 3–4 hodiny před startem. Snídani raději volte teplou: raději si uvařte kaši než studený jogurt s vločkami nebo upečte toast. Teplé je pro tělo stravitelnější a nebude muset vynakládat energii na ohřívání studené potraviny. Stejně jako studený motor v autě nejede, jak má, tak podobně „nefunguje“ tělo se studenými potravinami v žaludku. Stejně tak je to i s pitím při výkonu. S sebou na závod si připravte drink teplý (ne horký, ať si nespálíte jazyk po cestě). Poslední hodina před zahájením rozcvičování: žádné jídlo nepít nic sladkého, ani slazené nápoje či perlivé vody Během rozcvičování: strečink: popíjet průběžně čistou vodu aktivní pohyb: popíjet iontový nápoj (hypotonicky naředěný)

Konkrétní tipy a další možnosti

Pokud máte v poslední hodině před rozcvičováním hlad, zkuste jej zahnat produktem Enervit PRE Sport – dobře vstřebatelné želé, které optimálně nastaví metabolismus na vytrvalostní výkon. Doporučuje se 1–2 želé v průběhu posledních 2 hodin před zatížením (např. 1 sáček 2 hodny a druhý 45 minut před výkonem). Power Bar na dobu 1 hodinu před startem doporučuje Natural Energy Fruit & Nut tyčinky nebo Energize Wafer a další své produkty. Kofein – při 75 mg kofeinu vzrůstá mentální výkonnost člověka. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) udává, že množství 3–4 mg kofeinu na 1 kg hmotnosti přijaté 1 hodinu před vytrvalostním výkonem pomáhá nárůstu výkonnosti a potlačuje vnímání námahy. Gely jsem si vždycky míchala do pití, kterým jsem se cestou občerstvovala: neumím si představit, jak bych se do nich při jízdě v rukavicích dostávala, kde bych je pořádně měla schované, a ještě je to na můj vkus moc sladké, v pití energii z gelu vstřebávám postupně. Energetické tyčinky při vlastním závodě nepoužívám – špatně se koušou a polykají, ale půl hodiny před závodem (už po rozjetí před závo-

dem) se mi osvědčily, když jsem měla hlad. yhněte se křečím dobrou hydratací a doplnění V hořčíku (magnesia) den – dva před závodem. Až 10 % energie tělo při vytrvalostním výkonu využije z aminokyselin. Můžete tak využít i BCAA aminokyseliny nejen k urychlení regeneračních procesů PO výkonu, ale také PŘED výkonem.

Jilemnická 25, Horní Mísečky

si ji přes noc odstát, ať vyprchá chlor, a pijte ji vlažnou). Trénink by měl být jak aerobní, tak anaerobní, aby došlo k vyčerpání všech glykogenových zásob ze svalů. Především 3. den je vhodné zařadit několikaminutové intenzivní úseky. Po tomto tréninku byste měli do 2 hodin sníst jídlo bohaté na sacharidy, neboť právě v tomto čase jich tělo přijímá nejvíce a využívá i k regeneraci, tím nastupujete do další fáze SSD.

Superkompenzační sacharidová dieta (SSD)

Pokud plánujete dlouhý závod, je žádoucí vytvořit zásoby svalového glykogenu na maximální úroveň, a to tak, že den či více před závodem navýšíte příjem sacharidů a snížíte tréninkovou zátěž. Pro maximální úspěch je zapotřebí přijmout 8–12 g sacharidů/kg hmotnosti v týdnu před soutěží v kombinaci se sníženým tréninkem. Glykogen se ve svalech ukládá spolu s vodou, to znamená, že pokud je superkompenzační sacharidová dieta správná, pak spolu se zásobami glykogenu ve svalech poroste trochu i vaše hmotnost, právě o vodu uloženou ve svalech i s glykogenem. Proto je důležité superkompenzační sacharidovou dietu vyzkoušet před tréninkem, abyste věděli, jaký nárůst hmotnosti je pro vaše tělo ještě udržitelný a nebude kontraproduktivní, tedy abyste si ujasnili, kolik a čeho můžete sníst. Další přístup k superkompenzační sacharidové dietě: 3 dny bez sacharidů a poslední 3 dny před závodem nasaďte vysoko-sacharidovou dietu a poslední den před závodem srovnejte organismus do „normálu“. I trénink se ale musí trochu upravit… Konkrétně: I. F áze SSD: V prvních 3 dnech by měl být příjem sacharidů ponížen na 10–25 % z celkového energetického příjmu (můžete také narazit na cifru 50 %, to ale je z obvyklého množství sacharidů, tedy cca 60 % sacharidů, což jest 30 %). Vhodnými potravinami jsou: tvaroh (měkký/ tvrdý), bílý jogurt, krémový sýr, kysaná smetana, pomazánkové máslo, vejce, ryby, drůbež, ostatní libové maso, libové uzeniny, zelenina, luštěniny; žádný chléb či pečivo! Důležitý je dostatečný – zvýšený příjem neslazených nápojů: zelených či bylinkových čajů, minerálních vod nebo jen čisté vody (nechte FOTO: MARTIN PETRÁSEK

II.

III.

dalších 3 dnech zvyšte příjem sacharidů na V 70–80 % z celkového energetického příjmu a dostatečně pijte, neboť na tvorbu 1 g glykogenu je zapotřebí 3,5 ml vody. Tedy pokud budete nedostatečně zavodnění, nebude vaše tělo schopné vytvořit dostatečné množství glykogenu. Nebojte se druhých večeří v podobě palačinek, ovesných kaší apod. Vhodnými potravinami jsou: rýže, těstoviny, ovesné vločky, cereální směsi, ovoce, kompoty, džemy, ořechy, rozinky, moučníky bez tuku. Preferujte potraviny s nízkým glykemickým indexem (složené cukry). Pijte slazené čaje (medem, glukopurem), džusy. Ve 4. dnu SSD (tedy 1. „sacharidový“ den) se doporučuje úplné tréninkové volno a přijmutí největšího množství sacharidů.

Poslední den před závodem je zapotřebí organismus harmonizovat a dostat do pohody. Strava by měla být smíšená, ale vyvarujte se jednoduchých cukrů (pamlsky) a také omezte zeleninu. Výjimkou je druhá večeře, která by měla, a to s pomocí obsažených cukrů v ní, stimulovat metabolismus a omezit předstartovní stres. Vyhněte se luštěninám. Rozhodně byste se měli před závodem rozcvičit, a to klidně i intenzivněji, protože by se mohlo stát, že se pak nedostanete do tempa závodu.

Úskalí SSD: kvůli nadměrnému vyčerpání glykogenových zásob je organismus celkově oslaben. Takže může docházet k pocitům hladu, malátnosti, únavě, podráždění, střídání nálad, ale také je člověk i náchylnější k onemocnění. Může také dojít k podráždění žaludku apod. Proto SSD lze aplikovat 1–2krát do roka a člověk by ji měl mít opravdu dobře vyzkoušenou, co s ním udělá. V současnosti není SSD tak využívaná jako v minulosti – očekávaly se od ní větší účinky, nicméně pořád má spoustu příznivců. Účinná je pro výkony trvající 2–4 hodiny.

V případě, že chcete šetřit svalový glykogen a mít jistotu, že jeho potřebné množství bude k dispozici v závěrečné fázi závodu, musíte před výkonem sníst sacharidy s nízkým glykemickým indexem. Díky nim je zároveň upřednostňována spotřeba endogenních tuků, a to zejména v první fázi výkonu.

Loppet

Ne, to není pohádka o Sněhurce. To jsou kulisy čínského Vasova běhu

CHINA VASALOPPET Text: Jiří Suchý Foto: Tomáš Čáslavský

poprvé ve Worldloppetu

O účasti na exotickém čínském Vasově běhu jsem uvažoval již několik let, ale pravidelný termín vždy těsně po Silvestru byl proti. Přestože se jednalo o poslední z trojice lyžařských Vasových běhů, který jsem ještě neabsolvoval. Ten tradiční ve Švédsku určitě není čtenářům nutné představovat a o japonském organizovaném na ostrově Hokkaidó u města Asahikawa, které je vzdáleno 150 km severně od nevětšího Sappora, jsme psali v NORDICu 21 a najdete ho i na webu Bezky.net.

etošní absolutní nedostatek sněhu v Evropě a zařazení tohoto běhu do série Worldloppet vedly k zintenzivnění úvah o startu. Definitivní rozhodnutí padlo až po Vánocích, kdy jsem lyžoval na posledních zbytcích zmrzlého sněhu na Horních Mísečkách od černé sjezdovky směrem do Labského dolu. Na tomto kousku svážnice zbyl naštěstí alespoň nějaký sníh, na rozdíl od silnice na Zlaté návrší. Zde jsem potkal Matěje

Kubinu, který říkal, že do Číny závodit jede, stejně jako dalších 17 Čechů. A tak jsem se přidal.

Místo konání

Závod se koná v přírodním parku Jingyue na předměstí Changchunu, což je na čínské poměry menší město s pouhými asi 8 milióny obyvatel. Changchun je nehezká aglomerace, v podstatě je to pravoúhlý shluk paneláků. Představu

o architektuře města zřejmě nejlépe přiblíží fakt, že bylo postaveno na zelené louce počátkem padesátých let. Na rozdíl od Changchunu má park Jingyue příjemnou atmosféru. V lesích okolo jezera stejného názvu se nachází Vasův most i muzeum a několik lanovek s modrými sjezdovkami. Na ledě jezera je možné si vyzkoušet školu smyku i jízdu na saních tažených koňmi. Nejzajímavější

Sněhové stavby dosahují kvality uměleckých děl

v nadživotní velikosti, také různé čínské draky i pravoslavné kostely.

Trať, průběh závodu

v celém parku jsou ovšem jednoznačně úžasné ledové sochy a skulptury vysekané v prostoru startu závodu. V závodním areálu můžete zhlédnout krásně umělecky zpracované slony i opice

Trať byla naprosto perfektně připravena. Jely se dva okruhy po 25 km, převážně na technickém sněhu. Celou trasu byly vyříznuty dvě stopy, samozřejmě kromě sjezdů. Profil byl prvních cca 15 km příjemně kopcovitý, lesem se stoupalo od dolní k horní stanici lanovky, ale převýšení nebylo velké. Pak následovala část proti větru mezi rákosy a podél jezera, následovala otočka, odkud se pak s vichrem v zádech v podstatě letělo po ledě zpět do cíle. Celkové převýšení na obou okruzích bylo 678 m. Z více než dvaceti zemí startovalo celkem přes 500 závodníků, z nichž přibližně polovina jela hlavní závod na 50 km. Teplé oblečení a oblepení tváří mnoha startujících potvrzovalo mé obavy z velké zimy (v noci bylo více -20 °C a v době startu -15 °C), ale s Matějem Kubinou jsme se shodli, že pocitově nebyla zima překvapivě nijak strašná. Zajímavě byl pojat start, kdy společně startovaly všechny kategorie i vzdálenosti, takže masa závodníku vypadala efektně. Jen se pak ihned po startu podle techniky jízdy, v některých pří-

Sněhové skulptury také fungují jako výborná reklama – každý by je chtěl vidět na vlastní oči

padech podle pádů, jasně poznalo, kdo se vydává na jakou distanci. V Changchunu jsou celou zimu teploty hluboko pod bodem mrazu, takže tak příjemnou konzistenci umělého sněhu jsem nikde jinde nezažil. Občerstvení odpovídalo názvu závodu, protože stejně jako ve Švédsku i Japonsku nabízeli pořadatelé tradiční borůvkovou polévku.

Organizace

Po organizační stránce vše zajišťují členové organizačního týmu švédského Vasova běhu. V podstatě se jedná o jejich exotickou evidentně ziskovou akci. Číňané jsou velmi zkušení organizátoři, čemuž odpovídá i perfektní průběh celé akce. Závodníci se zakoupeným balíčkem služeb (cena: 690 až 1 260 euro – dle počtu dnů a ubytování na jedno-/dvoulůžkovém pokoji)

Mapa China Vasaloppet

Loppet

Petr často testuje se svým tátou

Sníh na trať i na stavby se vyrábí a distribuuje s nemalými náklady a úsilím

Několik Číňanů okolo mne jelo po startu skvělý soupaž, ale pak v prvním kopci při přechodu do stromečku padali jako hrušky. Potěšující bylo, že v mém okolí si nikdo nepřibrusloval… měli výborný servis včetně transferů, stravování a ubytování v luxusním pětihvězdičkovém Sheratonu nově postaveném v blízkosti startu. Tento luxusní hotel obvykle nevyužívají propocení sportovci, ale hvězdy čínského filmu natáčející v blízkých ateliérech.

Zajímavosti

v podstatě standardem. Tato série by dle mého názoru místo oblíbeného přívlastku „double pool“ měla spíš nést název „a little bit skating“, neb na letošní La Diagonele druhý v celkovém pořadí bezostyšně bruslil několik posledních kilometrů před cílem. Naše lyže a tašky přiletěly o den později, tj. až odpoledne před závodem. To mělo za důsledek, že jsme teprve večer před závodem hledali pěšky místo startu. Díky našemu večernímu lyžování jsme poblíž Vasova muzea viděli skupinku Číňanů, jak intenzivně stříká ze sněhového děla sníh do lesa. Mylně jsme se domnívali, že se tam

Slavnostnímu ceremoniálu dominovali Češi! Mezi šesti nejlepšími byli hned tři

A takto vzniká sněhová maketa v poměru 1:1

nachází trať. Až ráno jsme pochopili smysl jejich činnosti: místní politici vystoupili ze svých luxusních černých limuzín u Vasova muzea a tuto část cesty na start absolvovali pěšky, takže večer předtím jim chystali tu správnou „zimní atmosféru“. Organizátoři v rámci balíčku služeb závodníkům zajišťovali také transfery z hotelu Sheraton na starty i tréninky. Pro naše dva dny pobytu vycházel balíček příliš draho, proto jsme si rezervovali jiný, luxusní, ale levnější hotel v centru města. Mohli jsme si to dovolit, protože jsme věděli, jak se objednává v Číně taxík. Kdo ze čtenářů v Číně byl, tak určitě ví, že musíte mít místo, kam jedete, napsáno na papírku v čínštině, jinak se s taxikářem v žádném případě nedohodnete.

Do přírodního parku Jingyue byl vjezd taxíkům zakázán. V ranní špičce před startem hotelovému portýrovi trvalo objednání taxíka déle, takže jsme ke vjezdu do parku přijeli dost pozdě s vidinou 3 km běhu na start. Naštěstí byl u vjezdu do parku, kromě asi deseti policistů, organizátor, který uměl několik slov anglicky. Ten nás naložil do auta a vezl na start, ale když viděl protijedoucí policejní anton, obratem nás do něj přeložil. Takže jsme poprvé v životě jeli na start s policejní eskortou, která byla, s ohledem na naši nulovou znalost čínštiny, jako němá. Jako při všech minulých pobytech v Číně se opět potvrdila zkušenost, že práci, kterou v Evropě zastane jeden člověk, dělá na místě nejméně pět Číňanů. Příkladem byl například salónek na letišti, kde nás u vstupu vítaly tři hostesky a za pultem registrovaly hosty další tři. O nás dva a další asi čtyři hosty se v samotném salónku staralo (tj. příprava a doplňování občerstvení, úklid) dalších nejméně patnáct zaměstnanců.

Vyhlášení celkového vítěze FIS Marathon Cupu 2015

Česká sláva na China Vasaloppetu 2016: Petr Novák zvítězil!

jen třikrát týdně, takže Aeroflot nabízel nejkratší spojení. Nevýhodou je přestup v Moskvě, kde nám nepřeložili lyže, které přišly až druhý den. Na druhou stranu Aeroflot nabízí skvělý servis,

psaným cílem cesty. Jízda veřejnými autobusy je bez znalosti čínštiny v podstatě nemožná. Číňani jsou vyhlášenými kuchaři a jídlo je velmi levné: v obyčejné restauraci vyjde hlav-

Číňani jsou vyhlášenými kuchaři a jídlo je velmi levné: v obyčejné restauraci vyjde hlavní jídlo přibližně na 50 Kč, luxusní podniky jsou samozřejmě dražší. Doprava na místo, doporučení k cestování

Letenky jsme kupovali na poslední chvíli, letěli jsme s Aeroflotem přes Moskvu do Pekingu (cca 2,5 a 7 hodin letu), odsud pak cca dvouhodinový vnitrostátní let do Changchunu. Z Prahy do Pekingu operují přímé lety Hainan airlines, ale

na rozdíl například od ČSA, které se aktuálně snížilo na úroveň nejhorších low-cost leteckých společností, neboť si nechá zaplatit i vodu, o jídle nemluvě. Pro přesuny na místě určitě doporučuji taxíky, které jsou levné (cca 8 Kč/km) a bezpečné, ovšem musíte s sebou mít výše zmiňovaný papírek s na-

Organizace závodu si v ničem nezadá s těmi nejslavnějšími evropskými laufy – ba naopak

ní jídlo přibližně na 50 Kč, luxusní podniky jsou samozřejmě dražší. Nezbytnou podmínkou výběru restaurace je tabule s fotkami jídel, jinak si ze změti čínských znaků těžko budete vybírat své jídlo cíleně. Zajímavé byly obchody s ovocem a zeleninou, které před vchody vystavují například jahody ne-

Loppet bo broskve. I přes velkou zimu pečou kaštany i vaří jídla na ulici, která jsou samozřejmě v podstatě ihned po naložení do umělohmotného talířku studená. Současná Čína rozhodně není chudou zemí, alespoň co se týká měst, tolik pěkných a drahých aut v Čechách nepotkáte. Na vesnici je situace samozřejmě jiná, zvlášť s ohledem na nařízení zakazující stěhování vesničanů do měst bez povolení. Účast na čínském Vasově běhu vřele doporučuji, neboť trasa závodu i jeho zajištění jsou na velmi vysoké úrovni. Také ostatní služby v Číně nabízejí velmi dobrý poměr cena/výkon. Pokud se pro účast rozhodnete, není nezbytné si kupovat balíček od organizátorů. Nejenže docela ušetříte, ale budete mít možnost poznat širší kulturu místa, jíst v rozličných zajímavých restauracích v centru města apod.

Výsledky

Vasaloppet China na 50 km klasickou technikou vyhrál Petr Novák (Pioneer Investments Craft team), Daniel Máka (Atlas Craft team) byl třetí

4. 1. 2016, CHANGCHUN, ČÍNA CHINA VASALOPPET, 50 KM KLASICKY Muži 1. Petr Novák CZE 2:19:26 2. Emil Persson SWE +58 3. Daniel Máka CZE +1:02 4. Geir Ludvig Aasen Ouren NOR +1:09 5. Emil Johansson SWE +1:22 6. Jakub Pšenička CZE +1:36 9. Jiří Harcuba CZE +5:08 Ženy 1. Qinghua Ma 2. Adéla Boudíková 3. Terese Andersson 10. Kamila Bořutová

CHN 2:34:08 CZE +3:36 SWE +4:53 CZE +15:49

a na pódiu byla i druhá v ženách Adéla Boudíková (Atlas Craft team). Na start v čínském Chanchungu se postavilo celkem 207 běžců mužů i žen, z toho 18 z České republiky.

ČÍNSKÝ VASŮV BĚH BYL SOUČÁSTÍ „CHINA TOUR DE SKI“ ZAHRNUJÍCÍ TĚCHTO PĚT ZÁVODŮ: 1. Jilin – Yanji: Sprint 2. Jilin – Changchun: Sprint 3. Vasaloppet China Jilin – Changchun: 50 km klasicky 4. Inner Mongolia – Xiwuqi: 3,8/5, 7km hromadný start 5. Inner Mongolia – Xiwuqi: 1,2 km Sprint V letošním roce z celkem 53 klasifikovaných žen vyhrála Lisa Svensson, Adéla Boudíková v konečném pořadí obsadila 11. místo. V mužské kategorii z celkem 66 účastníků zvítězil Emil Johansson následovaný na druhém místě naším Danielem Mákou, deváté místo obsadil Petr Novák. Článek o „japonském vasáku“ najdete na:

bezky.net/clanek/806

ROZHOVOR S ADÉLOU BOUDÍKOVOU (ATLAS CRAFT TEAM) FOTO: OSOBNÍ ARCHIV

Adéla Boudíková v Číně

Adéla obsadila skvělé druhé místo v ženské kategorii čínského Vasova běhu, aktuálně (počátek února) je nejlepší Češkou na průběžném žebříčku seriálu dálkových běhu Wisma Ski Classics. Co tě vedlo k rychlému rozhodnutí startovat na čínském Vasově běhu? Byli jsme před Vánoci na soustředění na Tauplitz Alm a doma nebyl žádný sníh. S Jizerskou 50 to vypadalo zle a v té době jsme si byli jistí, že se určitě konat nebude. Dostali jsme s Petrem Novákem od pořadatelů čínského Vasova běhu pozvání s tím, že si zaplatíme pouze letenku, takže jsme neváhali. Jak se ti líbila trať hlavního závodu na 50 km? Trať byla krásná. Sice to byl opět převážně umělý sníh, ale moc se mi líbil profil tratě, který rozhodně nebyl jednoduchý. Úžasné byly sochy ze sněhu ve skutečné velikosti, které byly v prostoru startu a cíle.

Jak se ti závodilo, jela jsi společně s vítěznou Qinghua Ma? Jelo se mi dobře, spolupracovaly jsme se Švédkou Therese Andersson a v prvním 25km kole jsme nejely tak vysoké tempo. Ve druhém kole, asi 10 km před cílem, nás dojela Qinghua Ma a ujela takovým rozdílem třídy, že mi do cíle za tu chvíli nadělila přes 3 minuty, přitom jsem to rozhodně nevypouštěla a byla jsem přesvědčená, že jí někde na rovinách na jezeře dojde. Bylo pro mě trochu překvapující, že nás nedojela už v prvním kole, když jela tak dobře, to byla trochu záhada. Kdyby tam vběhla někde z lesa, tak by to nikdo nepoznal, bylo tam relativně málo startujících a rozestupy obrovské. Protože jsme jeli dvě kola a projížděli stadionem, tak jsem pátrala i po průjezdových časech, kde bych zjistila, zda Číňanka opravdu projížděla, ale měřila to čínská časomíra a časy neexistovaly, což mě také překvapilo. Startovala jsi na některém z dalších závodů Tour de China? Startovala jsem ještě den před hlavním závodě ve sprintu bruslením. Můžeš se krátce vyjádřit k organizačnímu zajištění závodů i zázemí? Organizaci závodu zajišťoval švédský tým za čínské finanční podpory. Musím říct, že vše bylo do posledního puntíku úžasně zařízené a všichni k nám byli strašně milí. Nic nebyl problém zařídit. Připadali jsme si jako nějací králové. Viděla jsi nějakou zásadní odlišnost nebo zajímavost v porovnání s jinými závody

Worldloppetu? Co se týče pozitiv, tak mě zaujaly právě sněhové sochy, to se nikde jinde nevidí. Z negativ to byl obrovský smog na závodních tratích v národním parku, který byl některé dny opravdu hrozný. Jinak mě také zaujalo, že Číňané většinou vůbec běžky neznají. Davy lidí chodily po upravených tratích pro běžkaře a bylo jim úplně jedno, že tam je vyříznutá stopa. Prostě v ní chodili a netrklo je, že to asi k něčemu bude, když to tam je vyříznuté. Takže naše testování lyží před závodem bylo hodně divoké. Jeden vyháněl lidi a druhý testoval. Já zajišťovala to první a musím říct, že mě teda v té chvíli hodně místní vytáčeli. Jak jsi snášela jet lag? Nikdy předtím jsem neměla s časovým posunem zkušenost. Cestou tam mi to nedělalo takový problém. Petr měl s sebou melatonin, spací hormon, takže jsem si asi dvakrát tabletku dala. Ale cestou zpět to bylo horší, srovnávala jsem se s tím pak asi týden. Vím, že jsi po návratu z Číny onemocněla, čemu nemoc přičítáš? Pokud cestě, čeho jsi se, dle tvého názoru, měla vyvarovat? Právě většina startujících, co znám, tak po tomto závodě onemocněla. Určitě to přičítám časovému posunu, špatnému spánku v letadle a dlouhému cestování. Let trval 28 hodin, celkem s cestami na letiště to mohlo být v průměru tak 35 hodin. Ke všemu tamní smog, velmi suchý vzduch a klimatizace měly na průdušky velmi špatný vliv. Ale jsem ráda za tu zkušenost, protože do Číny už se asi jen tak nepodívám.

4. JAK MOC SE MOHU ZLEPŠIT? Možná ani netušíte, kde máte limity. Víme, jak se k nim dostat, a pomůžeme vám s tím. Do našich kempů vedených zkušeným mistrem bereme lyžaře všech úrovní.

MARTIN KOUKAL mistr světa, tester a ambassador Sportenu

Najděte všech deset důvodů proč Sporten WWW.SPORTEN.CZ/VSEMADESETI SPORTEN SKIN Dokonalá přilnavost při odrazu a výborný skluz bez potřeby vosku.

DALŠÍ PRODUKTY REDSTER 2016/17

ATOMIC REDSTER CARBON CLASSIC nové lyže pro běžkařské profíky Redster byl vždy o závodním tempu. Na letošním ISPU ale proběhlo představení velké novinky z rodiny Redster, která posunuje klasické závodění na novou úroveň: Nové Redster Carbon Classic se po několika letech vývoje představily veřejnosti.

amozřejmě od nich každý čeká rychlost, ale tyto lyže nejsou jen maximálně rychlé; také se maximálně snadno ovládají. Oslovily závodníky ze stáje Atomic natolik, že v momentě, kdy je poprvé vyzkoušeli, začali je ihned používat. A rovnou v závodech Světového poháru a na laufařských tratích.

Přímější, lehčí a rychlejší

Redster Carbon Classic lze vnímat jako začátek zcela nového typu závodních lyží na klasiku, který je přímější, lehčí a rychlejší než kdy předtím: Proč přímější? S karbonovým šasi (Carbon monocoque chassis) má tento model nejnižší profil z celé kolekce. Odrazová zóna pod vázáním je plochá, nikoliv klenutá, takže jde 100 % lyžařovy energie přímo dolů do odrazu. I když

je to primárně závodní lyže pro profesionály, díky ní mohou šetřit výkonem a lyžovat rychleji a déle závodníci na všech úrovních. Proč lehčí? Zejména díky karbonovému šasi. Vedle toho, že je velmi lehká, je i dynamická a poskytuje extrémní zrychlení. Proč rychlejší? Každý detail je vyladěn tak, aby co nejvíce přidával právě na rychlosti. Špička je měkká pro hladký návrat lyže do stopy po odrazu, šířka je minimalizovaná pro efektivnější skluz. Skluznice lyží je dosud nejrychlejší závodní skluznicí, kterou kdy v Atomicu vyráběli. A co víc, Redster Carbon Classic přichází v šesti různých variantách, takže si lze vybrat závodní lyži, která nejvíce odpovídá konkrétním podmínkám. V nabídce je i nový Redster Carbon Classic Plus CB se speciální bílou skluznicí vyvinutou pro závody v teplejších podmínkách.

Vázání Prolink Carbon RC Lehké jednoosé vázání, které přináší mimořádný pocit kontaktu se sněhem, propojuje botu s lyží způsobem, který umožňuje přirozený a volně otáčivý pohyb při odrazu – je kompatibilní s dalším hlavním systémem vázání na trhu. Boty Redster WC Classic Tato bota je superlehká a s vysokou flexí podešve pro klasiku. Pro skvělé padnutí přichází s plně přizpůsobitelnou vnitřní botičkou Custom Fit. Vyznačuje se ergonomickým a efektivním stahováním boty (Wrapping Lace) se snadným šněrováním Quicklace, které dodá pocit dobře padnoucí boty. Tento model má podrážku Prolink.

Hole Redster To jsou špičkové, superlehké a pevné hole s trubkou ze 100% karbonu.

Více novinek z rodiny Redster

Redster Carbon Classic ovšem není jedinou novinkou v rodině Redster. Vůbec nejpopulárnější lyže značky – Atomic Redster Classic a Skate přicházejí také s novou konstrukcí, a k tomu s velmi zajímavou cenou.

REDSTER CARBON CLASSIC

NOVÁ VÁZÁNÍ PROLINK – revoluce v oblasti vázání

Snad každý běžkař zná nepříjemná omezení, která přinášela nekompatibilita dvou systémů podešví a vázání. To, jaké máte boty, limitovalo výběr lyží. Atomic přinesl řešení. Aby například na lyžích Redster Classic mohl jezdit každý – bez ohledu na to, jaký systém bot a vázání používá – vyvinul společně se Salomonem nová vázání Prolink. Ta doplní nabídku systémů vázání, aby si lyžaři mohli vybrat mezi oběma typy bot: SNS, který podle odborníků Atomicu poskytuje lepší ovladatelnost, a nový Prolink, který zase vévodí co do vnímání pocitu kontaktu se sněhem. Nová vázání Prolink jsou kompatibilní s konkurenčním systémem vázání, to znamená, že nyní lze kombinovat lyže Atomic (a Salomon) s oběma zaběhlými systémy bez nutnosti použití přídavných adaptérů. Jen je potřeba vybrat ty správné boty. Oba typy vázání mají stejný montážní vzor, tedy shodně rozmístěné otvory pro upevnění vázání. Lyže jsou tak předvrtané pro montáž jak původního koncernového vázání SNS, tak Prolinku. Velkým úkolem vývojové kanceláře Atomicu a jeho testérů bylo i nalezení optimálního montážního bodu, aby podélná poloha vázání zajistila ideální kombinaci pro odraz i skluz.

PROLINK CARBON RS

SNS PILOT CARBON RS

MARTIN FOURCADE Olympijský šampion ze Soči Zlato ze stíhacího závodu na 12,5 km Zlato z individuálního závodu na 20 km Stříbro ze závodu s hromadným startem na 15 km

ˇ ZÁVODENÍ MÁME V KRVI

Photo © Agence ZOOM

VÝHRADNÍM DOVOZCEM A DISTRIBUTOREM PRO ČR JE FIRMA BRETTON S.R.O., WWW.BRETTON.CZ

rossignol.cz

X-IUM SKATING WCS-S2

X-IUM Rossignol vyvinul novou řadu X-IUM World Cup na bruslení s vysoce výkonnými lyžemi a botami s ultra nízkou hmotností. Výsledek: dvojnásobný olympijský vítěz ze Soči Martin Fourcade. X-IUM WC SKATE

A N O T H E R B E S T D AY

Loppet

JESENICKÁ

Text: Martina Hájková Foto: Archiv J70

závod, který jde vlastní cestou

Téměř čtvrt století od roku 1966 byla první neděle v březnu ve znamení tradičního závodu v běhu na lyžích, neboť se konala Jesenická 70. Pak byla, téměř na stejně dlouhou dobu, tato tradice přerušena. V roce 2013 pořadatelé z klubu XC SPORT KARLOV uspořádali 25. ročník J70 a položili tak základ novodobé tradici závodu, který si Jeseníky zaslouží.

počátcích své historie se J70 jezdila ze Skřítku do Starého Města. Několik stovek závodníků se tehdy muselo vypořádat s náročnou a dlouhou tratí, převýšením a také s nelehkým terénem jesenických hor. Absolvovat J70 v podstatě znamenalo přejet Jeseníky z jednoho konce na druhý. To bylo náročné také na organizaci závodu a zajištění tak dlouhé trati. Proto se tehdejší pořadatelé z OV ČSTV Šumperk a Bruntál společně s Horskou službou Jeseníky rozhodli trať závodu změnit a začalo se závodit

ze Skřítku na Červenohorské sedlo a zpět. Rekordmanem v počtu vítězství v náročném běhu je Josef Břinčil ze Sokola Štíty, který dokázal J70 vyhrát celkem 14x. „Když jsme v roce 2013 vyhlásili návrat k této tradici, každý čekal, jak to dopadne a hlavně jak se J70 bude dále vyvíjet. V podstatě jsme začali pořádat lauf v době, kdy všechny ostatní závody měly v kalendáři pevné místo, byly zařazeny do různých seriálů a prokázaly svoji kvalitu, a to jak sportovní, tak organizátorskou. Byla to pro nás výzva. Věřím,

že jsme ji zvládli, a tím, že letos pořádáme 28. ročník J70, tak to místo v kalendáři již máme také.“ říká Michal Hájek. Pamětníci vzpomínají na Jesenickou 70 jako na nejtěžší běžkařský závod v ČR. Současní závodníci ji označují jako nejtěžší lauf na světě ve srovnání se závody Worldloppetu. „Je to dáno nejen délkou závodu, ale zejména náročným terénem tratě, převýšením a také sněhovými podmínkami, kdy bývá často na trati různý sníh. Start je ve výšce 900 m n. m. a závodníci stoupají na hlavní

hřeben Jeseníků až do výšky přes 1 400 m n. m. Připravit se na typ takového závodu není jen o tréninku, ale také o zkušenostech, rozložení sil, schopnosti lyžaře dobře namazat a psychicky se vyrovnat s náročnou tratí,“ říká Michal Hájek, který závod sám několikrát běžel. Nyní se vrací jako hlavní organizátor závodu a společně s týmem pořadatelů již čtvrtým rokem navazují na tradici oblíbeného závodu, který měl ve svém vývoji 25 let pauzu zejména z důvodu výrazných změn zákonů na ochranu přírody. Přes krátkou novodobou historii J70 si k závodu našli cestu také závodníci ze zahraničí. V roce 2014 se ve startovní listině k překvapení pořadatelů jako první přihlášení objevili účastníci z Finska. V tom roce však zima připravila všem pořadatelům takové podmínky, že více jak 90 % běžkařských závodů v ČR bylo v této sezóně zrušeno. Na úbytek sněhu doplatila i J70. Finové ale přesto v původním termínu závodu dorazili a spolu s pořadateli si udělali pěkný běžkařský výlet po Jeseníkách, které je uchvátily. Je nutno podotknout, že k zážitku přispělo nádherné počasí. Kdyby se Finům představila klasická „Pradědská zima“, tak by asi za rok na startu J70 nestáli. V roce 2015 počasí pořadatelům i závodníkům přálo, sněhu byl dostatek a v den závodu opět svítilo sluníčko. Rozhledy po Jeseníkách byly úžasné, což potvrdili i Finové, kteří opět dorazili. Byl mezi nimi Juha Taikunenn, pořadatel mistrovství Finska v roce 2015. J70 zhodnotil asi takto: „… Jel jsem již mnoho závodů a řadu o dost delších, ale tak těžký jako J70 nebyl žádný z nich. Bylo to pořád nahoru a dolů. Ale krásné,“ uvedl. Trať závodu vede po hlavním hřebeni Jeseníků a závodníci projíždí Národní přírodní rezervací Praděd, Chráněnou krajinnou oblastí a přírodně nejcitlivější oblastí Jeseníků. Tento výčet může jen naznačit jedinečně nádhernou atmosféru, jakou dokáží Jeseníky vykouzlit. Drsné sněhové i povětrnostní podmínky mohou být velkou překážkou nejen pro závodníky, ale také pro organizátory. Stalo se, že závod musel být pro nedostatek sněhu zrušen. V opačném případě – při velkém

množství sněhu – je zase náročná úprava trati. Ale s tím se potýkají všichni pořadatelé obdobných akcí. Závod je ojedinělý nejen svojí délkou a převýšením, ale také tím, že na trati organizátoři nechávají úsek, který není upravený strojově, ale pouze ušlapáním sněhu „nožně“, stejně jako v předchozích časech. „Je to v dnešní moderní době ojedinělá věc a něco, čím je Jesenická 70 jedinečná. Je to taková malá vzpomínka na dřívější ročníky závodu, které nebyly strojově upravované, a o to náročnější je závod zdolat. Jesenická 70 prostě není jen o soupaži, ale hlavně o klasickém běžeckém lyžování,“ podotýká Michal Hájek S touto výzvou si budou muset poradit všichni závodníci, příznivci klasického způsobu běžeckého lyžování, kteří najdou odvahu postavit se na start tratě dlouhé buď 70, nebo 40 km. „Na trati závodníci soupeří nejen mezi sebou, ale hlavně sami se sebou, protože Jesenická 70 je fakt nejtěžší lauf nejen v ČR,“ uzavírá Michal Hájek, který vás tímto zve do Jeseníků 13. března 2016 na 28. ročník Jesenické 70. Vše podstatné o celé akci najdete na

www.jesenicka70.cz

Loppet

ANDERS AUKLAND hvězda, která nestárne Text: Martin Petrásek

Závodit se dá velmi rychle i po čtyřicítce, jak to dokazují především Anders Aukland, Giorgio di Centa nebo Stanislav Řezáč. Mezi nejstarší elitní jezdce, kteří jezdí FIS závody a mají přidělen FIS kód, patří především laufaři. Převážná část z nich si odbyla svoji velkou část kariéry v reprezentačním družstvu a nyní pokračují v některém z týmů dálkových běhů.

nders Aukland, který je nejstarším elitním lyžařem současnosti, se poprvé postavil na start Světového poháru v březnu 1993. A zrál a stále zraje jako víno. Prvního vítězství dosáhl v roce 2001 v Kuopiu na 15 km klasickou techni-

kou. Jak jinak. Klasický styl byla vždy jeho doména a všechny další úspěchy byly právě v klasice. Je mistr světa a olympijský vítěz. Obě zlaté medaile má ze štafet, kde jezdil úsek klasickou technikou. Ze světových šampionátů má dvě stříbra.

Anders Aukland (NOR), 12. 9. 1972 Giorgio di Centa (ITA), 7. 10. 1972 Stanislav Řezáč (CZE), 29. 4. 1973 Jörgen Brink (SWE), 10. 3. 1974 Oskar Svärd (SWE), 19. 9. 1976 Má pět individuálních vítězství v SP na distančních tratích, když nepočítáme Marcialongu. První slavný dálkový běh vyhrál ještě v době, kdy byl v norském národním týmu. V roce 2004 byla italská Marcialonga na 70 km součástí Světového poháru a současná hvězda Ski Classics Aukland zde slavil první vítězství. Ve stejném roce vyhrál také Vasaloppet. Po olympiádě 2006 v Turínu vyhrál v březnu Birkenbeinerrenet. Posledním jeho velkým závodem na světové scéně bylo 50 km na MS v Sapporu v roce 2007, kde dokončil na 16. místě. Následně se vrhá na dálkové běhy. V roce 2008 vyhrává celkové pořadí FIS Marathon Cupu. V roce 2011 se koná první ročník Ski Classics a Anders se stává hlavním propagátorem nově založené série dálkových běhů a lídrem týmu Xtra Personell, současného Santander. Ski Classics dokázal celkově vyhrát v letech 2012 a 2013. Anders Aukland byl v čele žebříčku nejlepších lyžařů, tzv.ranglistiny, kde se počítají výsledky posledních dvou let, celkem 158 týdnů v řadě (od 13. února 2013), než ho vystřídal letos v lednu po La Diagonele Petter Elliasen. Poslední vítězství ve Ski Classics slavil v prosinci 2014 v úvodním závodu série La Sgambeda. Bylo mu 42 let.

FOTO: MAGNUS ÖSTH

Anders Aukland pokračuje ve své bohaté kariéře. Loni na jaře se vážně zranil při jarním lyžování v norských horách se svým bratrem Jørgenem. Zlomil si na dvou místech nohu a musel pro něj do hor přiletět vrtulník. Anders se vrátil do tréninku velmi rychle a v srpnu již závodil na kolečkových lyžích. Do nové sezóny naskočil opět jako mladík. Na prvních závodech norského poháru v Beitostølenu na 15 km klasickou technikou, které zvládnul soupaží, dojel na 9. místě. V letošní sérii Ski Classics má za sebou všechny závody včetně úvodního prologu: La Sgambeda (7. místo), Jizerská 50 (3. místo) a La

Diagonela (5. místo). Na trati je neustále aktivní a na Jizerské 50 dokázal přespurtovat i takového borce, jakým je Švéd Daniel Richardson, olympijský vítěz a mistr světa. V Norsku je možná jedním z nejslavnějších lyžařů. Doma získal nejen titul v běhu na lyžích, ale také v atletice, duatlonu a zimním triatlonu. V roce 2001 získal ocenění Egebergs Ærespris, které zde udělují za úspěchy ve více sportech. Na atletickém ME do 19 let byl na 5 000 metrů sedmý za čas pod 15 minut. V tabulce jsou uvedeny všechny jeho osobní časy a některé berou dech.

FOTO: MARTIN PETRÁSEK

Anders Aukland, který je nejstarším elitním lyžařem současnosti, se poprvé postavil na start Světového poháru v březnu 1993. A zrál a stále zraje jako víno. ATLETIKA Nejlepší časy na dráze 400 m – 55,14 (1990) 800 m – 1:55,13 (1996) 1 500 m – 3:46,79 (1992) 3 000 m v 8:02,77 (1994) 3 000 m př – 8:50,08 (1993) 5 000 m – 13:57,6 (1992) 10 000 m – 29:45,85 (1997) ZIMNÍ OLYMPIJSKÉ HRY: 2002 Salt Lake City, 1. místo, štafeta 4x10 km MISTROVSTVÍ SVĚTA: 2003 Val di Fiemme, 1. místo, štafeta 4x10 km 2003 Val di Fiemme, 2. místo, 30 km klasicky 2005 Oberstdorf, 2. místo, 50 km klasicky SVĚTOVÝ POHÁR – VÍTĚZSTVÍ: 2001, Kuopio, 15 km klasicky 2001, Cogne, 10 km klasicky 2002, Val di Fiemme, 30 km klasicky 2003, Kuusamo, 15 km klasicky DÁLKOVÉ BĚHY – HLAVNÍ VÍTĚZSTVÍ: Vasaloppet – 2004 Marcialonga – 2004 a 2008 Jizerská 50 – 2008, 2011 a 2013 Birkebeinerrennet – 2006, 2010 a 2012 Tartu Marathon – 2009 a 2010 Vålådalen – 2012 (finále Ski Classics) Årefjällsloppet – 2013 (finále Ski Classics) La Sgambeda – 2014 Anders Aukland, narozen 12. 9. 1972 v Tønsbergu, žije v Oslo, závodí za klub Oseberg SL, člen týmu Santander. Bratři Jørgen a Frederic. Anders Aukland, Jizerská 50

Mag

Honza Tománek

Text: Tomáš Gnad Foto: archiv Jana Tománka

Honza Tománek a lyžařský maratón na sledgi pro paraplegiky

„KDYŽ NESPORTUJU, NEŽIJU.“ Absolvovat Jizerskou padesátku nebo jiný lyžařský maratón se již pokusilo několik desítek tisíc lidí. Málokdo by však v takovém tisícihlavém pelotonu hledal člověka, který se jinak pohybuje na vozíku. Tady nejde tolik nestresovala, vadila mi hlavně závislost na okolí, nebyl jsem schopen úplně všechno dělat jen o výkon v soupažném sám. Postupem času jsem se ale stal plně nezáodpichu po celou trať, ale vislý a nyní handicap vůbec nevnímám. také absolvování náročných Jsi zařazen do klasifikace MH3, můžeš nám sjezdů a technických pasáží to blíže vysvětlit? Tato klasifikace platí pouze pro handcycling. Zázávodu.

vodníci jsou rozděleni podle stupně handicapu do pěti kategorií. MH3 je ve středu, toto zařazení odpovídá mému postižení. To znamená – plná funkce horních končetin a omezená funkce trupu spojená se sníženou stabilitou v sedu.

Věřím, že jsi to neměl jednoduché, ale jak se ti podařilo se přizpůsobit po úrazu roli, kdy jsi byl najednou odkázán na vozík? Z počátku jsem si život na vozíku nedokázal představit a vzhledem k tomu, že má diagnóza nebyla zpočátku tak striktní, bral jsem vozík jen jako dočasný stav. Vývoj poúrazového stavu ale nebyl optimální a nakonec jsem na vozíku skutečně skončil. Skutečnost, že jsem na vozíku, mě

Pro naplnění svého hesla „Když nesportuju, tak nežiju“ sis vybral jízdu na handbiku a v zimě na sledgi, co o tom rozhodlo? Cyklistika mě provázela a vlastně provází celým životem. Před úrazem jsem začínal závodit v MTB maratónech a v zimě se vždy jezdilo na běžkách. Tento model k vytrvalostním sportům prostě patří. Po úraze jsem si vyzkoušel jízdu na handbiku a bylo rozhodnuto. Znovu jsem zažíval ty stejné a známé pocity – radost z jízdy, rychlosti i dřiny. Na běžkách jsem začal o několik let později. O výběru sportovních disciplín u mne vždy rozhodovaly osobní preference. U cyklistiky i handbiku se mi líbí nejen ta neskutečná dřina a krásné prostředí, ale i nezávislost. Přece jen

ro takového člověka to je obzvlášť výzva, které se musí podat a hlavně se na ni připravit ještě lépe než ostatní. Právě toho, kterému se v patnácti letech změnil život, jsem potkal vloni na König Ludwig Laufu asi patnáct kilometrů před cílem. Fotil jsem na trati, a tak jsem měl možnost s ním několik kilometrů absolvovat. Jel ve stopě soupažným odpichem, já vedle něj a povídali jsme si. Že to neměl jednoduché, to si asi umíte představit. Ale dal to.

Jan Tománek Narozen: 1987 Výška a hmotnost: 187 cm / 70 kg Handicap: Paraplegie Vzdělání: Vystudoval Vysokou školu tělesné výchovy a sportu Palestra Oblíbené sporty: Cyklistika na handbiku, lyžování na sledgi, triatlon Oblíbené jídlo: Italská kuchyně – spaghetti pomodoro e basilico Oblíbené pití: Neperlivá voda, černý čaj s medem Další koníčky: Cestování, gastronomie hory v zimě nejsou zrovna bezbariérové, ale na lyžích limity necítím. Takže k lyžování jsi měl dobrý vztah i před úrazem, který ti změnil život? Lyžoval jsem odmala. Dokonce si vzpomínám, že mě rodiče na běžky postavili poprvé ve třech letech a hned jsem lyžoval. Na sjezdovkách jsem začínal později, ale hned mně učarovala rychlost. Nicméně k běžkám jsem se vždy rád vracel. Ještě před úrazem jsem měl v plánu absolvovat Jizerskou 50, ale situace se mi trošku zkomplikovala tím úrazem, proto bych ji rád v letošním roce dokončil na sledgi. V roce 2013 jsem se na sledgi dostal poprvé do Jizerských hor. Zprvu jsem tréninky plánoval v nenáročných terénech, ale během několika dní jsem zjistil, že jsem schopen jezdit všude jako před úrazem. To byl prvopočátek mého rozhodnutí, že se vrátím na Jizerskou 50. Ve stejném roce jsem absolvoval noční závod Bedřichovský Night Light Marathon. Jak ses vypořádal s noční jízdou? Pro mě byla úplně nejhorší právě ta tma. Já jsem to jel poprvé předloni, kdy byla provizor-

ní trať a málo sněhu. Vloni se jela tradiční trasa, trochu ještě prodloužená, kde to ve dne poměrně dobře znám, ale v noci to pro mne nebylo vůbec čitelné. Nevěděl jsem, kudy jedu, do toho tupý sníh a ještě začalo sněžit. Měl jsem krátké hole a stále padal. Já potřebuji pro řízení sledge více času, aspoň 50 metrů před zatáčkou se už musím pomalu připravovat. To ve tmě ale moc dobře nejde, hlavně když je nakloněná trať a ještě není stopa. Jaké máš pocity v průběhu dlouhých lyžařských maratónů, které absolvuješ na sledgi? Pocity lze těžko vyjádřit. Záleží na průběhu a náročnosti. Radost, naplnění, bolest, pokora, ale i v závislosti na únavě otázky typu proč zrovna tohle dělám a jestli by nebylo lepší se na to vykašlat. Radost a motivace z osobních výzev mě ale ženou dál a tyto otázky? Ty k vytrvalostnímu sportu prostě patří. Vytrvalostní výkon není jen o příjemných pocitech, ale také o fyzických a psychických krizích a vlastním pochybování. Myslím si, že během extrémní dřiny, kterou laufy pro mě představují, člověk pozná sám sebe. Když dokážete překonat vlastní diskomfort a krize, překonáte sami sebe a to má smysl. Ten pocit je daleko intenzivnější než vítězství nad soupeři. Můžeš nám popsat, jak vypadá tvoje letní i zimní příprava na závody? Kolik třeba najezdíš kilometrů? V mém případě jde o klasický cyklistický model, rozdělený do několika období. Lyžování na sledgi pro mě představuje kvalitní silově-vytrvalostní trénink v zimních měsících. Z pohledu celého roku a hlavní orientace na cyklistiku a triatlon absolvuji nespecializovanou objemovou zimní přípravu zpravidla na běžkách (prosinec, leden), dále specializovanou cyklistickou přípravu (únor, březen, duben). Poté několikaměsíční cyklistickou a triatlonovou sezónu, která zpravidla končí v říjnu. Listopad je přechodným obdobím se zaměřením na odpočinek, relaxaci a revitalizaci. Letos mám naježděno relativně málo, jenom 8,5 tisíce na handbiku, předloni dokonce necelých 12 tisíc. Přece jen se tam projevil ten zdravotní výpadek. Na běžkách jsem najezdil asi 1 200 km, naplaval něco kolem 90 km, navíc ještě naběhal asi 500 km (pozn. red.: na běžecké formuli s ručním pohonem kol). Můžeš popsat nějaké postřehy z König Ludwig Laufu? V některých částech tratě to bylo peklo. Na začátku v lese to bylo ještě docela rychlé, tam mě spíš zdržovali lidi, které jsme permanentně

Na trati loňského König Ludwig Laufu

dojížděli a někteří mi nechtěli uvolnit stopu. Na začátku byla ještě stopa kvalitní a pro mne je jízda ve stopě snazší. Horší ale je z ní vystoupit při předjíždění a pak se do ní zase vrátit zpět. Po výjezdu z lesa se ale trať výrazně zpomalila a ke konci to už bylo utrpení. Když jsem tě vloni pozoroval, tak jsem si všiml, že jízda na sledgi z kopce dolů a v zatáčkách není zrovna jednoduchá. Jak se s tím vypořádáš? Musím se s tím vypořádat. Ale zároveň přiznám, že někdy je to na hraně. Jízda na sledgi je specifická, nemohu si odšlápnout ani připlužit. V předklonu brzdím rukojetí běžeckých holí, ale když mě například boční sklon táhne mimo cestu, tak je to problematické. Jediným řešením je zastavit, srovnat se a znovu rozjet. Ve vyšších rychlostech hrozí riziko pádu. Právě na Königu nebyly některé sjezdy moc příjemné, boční sklon mi dal opravdu zabrat, ale dal jsem to. Problém v zatáčkách je v tom, že musím zadkem nadlehčit sledgi a vychýlit do jiného směru. Což je trochu náročnější při jízdě ve stopě. Na každém lyžařském maratónu je vždycky část závodu do poměrně dlouhého kopce, někdy i prudkého, jak tyto pasáže zvládáš? Výjezdy mi nevadí. Samozřejmě pasáž typu Smědava – Knajpa na Jizerce mi dá vždy zabrat, ale jde to. Horší jsou ty sjezdy, když není stopa nebo je cesta s bočním sklonem. Jakou úlohu má tvůj doprovod během závodu, čím vším ti může pomáhat? Letos již druhým rokem jezdím s Martinem Bra-

Závodní dopravní prostředky paraplegiků Handbike (pro cyklistickou část závodu)

k pohybu vpřed se využívá řetězem přenesené a zpřevodované síly horních končetin na hnací přední kolo

Běžecká formule (pro běžeckou část závodu)

k pohybu vpřed se využívá pohyb rukou po obručích bočních kol, přední kolečko je řídící

Sledge (pro jízdu na sněhu)

k pohybu vpřed se využívá soupažný odpich holemi, skluz je na dvou běžeckých lyžích pod skeletem

bencem. Jeho úloha je zejména v tom, že je mi na blízku v případě potíží. Na občerstvovačkách i během závodu mě zásobuje výživou, abych nemusel zastavovat, někdy razí cestu v davu. Jako sparing mi pomáhá, ale vždy v rámci fair-play. Stalo se mi třeba, že jsem zapadl do závěje a Martin mi pomohl ven, protože sám bych měl velké problémy. Od pomoci typu tlačení či tahání do kopce se však distancuji. Při některých závodech nejsou moc příhodné povětrnostní podmínky a trať je po průjezdu několika set závodníků již neupravená. Jak se s tím můžeš vypořádat na sledgi, která vyžaduje upravenou stopu? Ona stopa není pro jízdu na sledgi nezbytností, ale šetří síly a jízda v ní je zpravidla rychlejší. Dokonce v přípravě raději jezdím mimo stopu středem cest, protože mi to dává větší manévrovací prostor. Stopy jsou v Jizerkách často vyjeté hodně do kraje a hrozí riziko zapadnutí do různých strží. Vzhledem k tomu, že často trénuji sám, takovou zkušenost si raději odpustím. Každopádně, když je dobrá a tvrdá stopa, preferuji jízdu ve stopě. Lyžařský maratón, to je i hromadný start několika tisíc závodníků najednou. Jak jsou pro tebe tyto starty náročné? Z mého pohledu jsou tyto starty relativně klidné. Během úvodních kilometrů se moc nejede, není také kudy. Samozřejmě musím dávat pozor, abych nedostal holí do obličeje, protože na sledgi jsem podstatně níž, ale to je asi jediné riziko. Rychlost není vysoká a hromadný pád tudíž tolik nebolí. Jaký máš zatím ze zimních závodů nejcennější výsledek? Nejvíce si cením dokončení Königu, protože to byla zatím jediná celá padesátka, kterou jsem absolvoval. Po loňské zimě jsem věřil, že přibude Jizerská 50 a Marcialonga. Také jsem se zúčastnil jednoho závodu světového poháru handicapovaných v německém

Elite Mag

První část triatlonu – plavání

Druhá část triatlonu – jízda na handbiku

Oberstdorfu, kam jsem nepřijel s velkými ambicemi, ale hlavně si to užít. Podle toho také vypadal i výsledek. Byl tam rozdíl v tom, že všichni ostatní se specializují na krátké tratě, ale já beru běžky jako prostředek pro zimní přípravu dlouhodobé vytrvalosti. Chtěl jsem také nakouknout do jiného prostředí. Myslím si, že bych byl schopen se také na tyto závody dobře připravit. Mě nejvíc oslovily ty laufy. Umístění na König Ludwig Laufu 2015 Celkově:

1250. místo

Čas: 4:17:08.5

Máš nějak speciálně upravenou lyžařskou výzbroj? Co příprava lyží? Sledge mám osazenou lyžemi MADSHUS a k jejich přípravě používám vybavení SWIX, vše ze sortimentu společnosti Sprint. Tato firma pro zastoupení v České republice mě svými produkty sponzoruje. Závodní hole mám zkrácené na délku 130 cm a lyže používám standardní v délce 180 cm. Jezdíš také kromě lyžařských maratónů i jiné závody ve své kategorii? A co třeba účast na zimní paralympiádě, ta tě neláká? Popravdě neláká. Měl jsem možnost vyzkoušet si prostředí Světového poháru handicapovaných lyžařů, ale long distance na 15 km mě moc neoslovila. Zaměřením jsem spíše vytrvalec a i s ohledem na cyklistiku a triatlon je pro mě zima spíše o objemu. Dalším faktorem jsou finance, protože není zatím v mých možnostech objíždět závody SP jak v cyklistice, tak i na běžkách. Laufy mě motivují daleko více. Je to větší dřina a osobní výzva.

Třetí část triatlonu – jízda na běžecké formuli

Letní triatlon není pro vozíčkáře také jednoduchá disciplína. Jak zvládáš nástrahy tohoto sportu při závodech? Právě to, že nejde o jednoduchou disciplínu, mě motivuje. V současné době mám za sebou několik 70.3 Ironmanů (1,9 km plavání – 90 km cyklistika – 21,1 km běh) a tato distance mě zatím naplno uspokojuje, i když pochopitelně plánuji i celého Ironmana. Za nejvíce nebezpečné považuji plavání vzhledem k masovým startům. Cyklistika a běh už nejsou tak kontaktní a tudíž je riziko podstatně nižší.

Aktivit nejen sportovních je mnoho a času velmi málo. Vystudoval jsem tělovýchovu a sport na Palestře a nyní studuji magisterské studium na Metropolitní univerzitě v Praze, zaměřené na právo a průmyslové vlastnictví. Zabývám se sportovním marketingem, v rámci své lektorské činnosti přednáším již docela dlouho na Univerzitě J. E. Purkyně problematiku tréninku handicapovaných, na pražské ekonomce bych měl přednášet něco o sportovním marketingu a podílím se na motivačních a informativních projektech v souvislosti se sportem handicapovaných.

Příští letní paralympiáda v Riu se blíží, budeš se snažit o účast v nějaké disciplíně? Ano, rád bych se nominoval v handcyclingu, nicméně situace není pro mě v tuto chvíli optimální. V loňském roce jsem se trápil se zdravotními problémy a půl sezóny netrénoval. Výpadek je více než citelný a má výkonnost letos nebyla taková, jakou bych si představoval. Každopádně uvidíme, jak se situace vyvine. Velmi rád bych se v příštím roce nominoval na Mistrovství světa v 70.3 Ironmanu a přivezl medaili.

Chtěl bys něco našim čtenářům říci? Těším se na viděnou ve stopě. Věřím, že svou činností přispívám k lepší informovanosti veřejnosti o sportu handicapovaných a svými výkony bořím nebo alespoň zmenšuji hranice mezi sportem zdravých a handicapovaných.

Jaké další sporty na vozíku ještě provozuješ? Handcycling, triathlon a xc skiing (běžky) se snažím provozovat na vrcholové úrovni, proto na další sporty není prostor. V zimě se ale rád sklouznu na monoski (sjezdové lyžování) a v létě si občas zahraju tenis, badminton nebo squash. Zatím jsme se bavili jenom o tvých sportovních aktivitách. Jak zvládáš ve svém životě další činnosti?

Nejlepší výsledky z letních závodů Závody Evropského poháru UCI

5x 1. místo, 1x 2. místo a 2x 3. místo (2011 – 2014)

Evropský pohár v EHC

1. a 3. místo (2012, 2013)

Mistrovství světa UCI v Baie Comeau

11. místo v silničním závodě a 14. místo v časovce jednotlivců (2013)

Světový pohár v Matane

11. místo v silničním závodě (2013)

Mistr ČR v časovce jednotlivců

2010, 2011, 2012, 2013

Mistr ČR v silničním závodě

2010, 2011, 2012

Jak dopadl Honza na letošní zkrácené Jizerské padesátce?

S mým již tradičním sparingem Martinem Brabencem jsme odstartovali ve 13 hodin. V době našeho startu sníh již hodně bředl, a proto se vůbec nedalo mluvit o ideálních podmínkách, spíše naopak. Stopa již nedržela, hole se bořily, po profesionálech a první vlně byla trať rozbitá. Během úvodního dvoukilometrového stoupání k rozcestí U Buku se pole závodníků roztrhalo a jízda již nebyla tak kontaktní jako samotný úvod. Největší obavy před startem u mě vyvolával sjezd zpět na stadion, ze kterého jsem měl, vzhledem k horší ovladatelnosti sledge, velký respekt. Sníh byl ale velmi pomalý a moje obavy byly téměř zbytečné. Bez větších problémů jsem si s nástrahami trati poradil a okruh po okruhu jsem ukrajoval ze zbytkové distance. Do cíle jsem dorazil v čase 1.50:04 h. Absolvováním Jizerské 50 jsem si splnil sen o účasti v hlavním závodě a prvního dokončivšího Čecha na sledgi. Upřímně řečeno, zkrácená varianta, která byla v letošním roce na programu, nenaplnila zcela to, o co jsem již potřetí usiloval.

CENTRUM PARAPLE POMÁHÁ UŽ PŘES 20 LET LIDEM S POŠKOZENÍM MÍCHY NAJÍT CESTU DÁL ODEŠLETE SMS VE TVARU DMS PARAPLE NA ČÍSLO 87 777 PRO JEDNORÁZOVÝ PŘÍSPĚVEK, NEBO DMS ROK PARAPLE PRO PŘÍSPĚVEK KAŽDÝ MĚSÍC PO DOBU JEDNOHO ROKU. CENA JEDNÉ DMS JE 30 KČ. SBÍRKOVÉ KONTO CENTRA PARAPLE

932 932 932 / 0300 VÍCE NA WWW.DARCOVSKASMS.CZ

WWW.PARAPLE.CZ

UŽ 21 LET POMÁHÁME VOZÍČKÁŘŮM S POŠKOZENÍM MÍCHY

HLAVNÍ PARTNEŘI CENTRA PARAPLE

PAR_inz_DMS_197x119_Nordica.indd 1

12.01.16 12:20

Pro všechny, kteří rádi

sportují

Lék Wobenzym® urychluje hojení po úrazech zkracuje dobu léčby Informujte se u svého lékaře. Více na www.wobenzym.cz

Účinná pomoc při zranění Ve vrcholovém sportu se už řadu let osvědčuje především k urychlení hojení po úrazech a při léčbě poruch imunity enzymový lék Wobenzym. Velmi dobré zkušenosti s ním mají fotbalisté, atleti, lyžaři, hokejisté, boxeři, cyklisté a mnozí další. Také tisíce rekreačních sportovců mohou z vlastní zkušenosti potvrdit, že jim Wobenzym pomohl urychlit hojení po úrazu a návrat do zaměstnání a že díky tomuto léku mohli začít dříve znovu sportovat. Wobenzym - originální tradiční enzymový lék z přírodních zdrojů k vnitřnímu užití. Čtěte pečlivě příbalovou informaci. www.wobenzym.cz / konzultace s lékařem na tel.: 800 160 000 / MUCOS PHARMA CZ, s.r.o., Uhříněveská 448, 252 43 Průhonice

Mag

Petra Hynčicová, University of Colorado

Text: Petr Jakl

Lyžování a studium

V AMERICE Běh na lyžích na špičkové úrovni a prestižní univerzitní vzdělání v USA. Jde obojí spojit v jedno? Téma, na které existují často až naprosto protichůdné názory, a to nejen v Čechách. Téma, na které ještě donedávna vydával i běžecký úsek Lyžařského svazu informační embargo.

„U

č se, lyžování tě neuživí!“ I při letmém pohledu na sportovní stránky (nejen) našich periodik v tom má každý rozumný rodič v podstatě hned jasno. Kdo nehoní mičudu nebo puk, se jeví v naší současné společnosti v podstatě jen jako rekreační sportovec. Nemusí to ale být pravidlo. Existuje možnost, že i lyžař si může „vylyžovat“ skvělou budoucnost. „Měla jsem plné stipendium, vystudovala

jsem integrovanou fyziologii, což jsou vlastně první čtyři roky medicíny, nyní již pracuji v oboru a chystám se na pokračující studium. Prestiží členů našeho univerzitního týmu bylo kromě lyžařských výsledků si udržovat i vysoce nadprůměrný prospěchový standard, což mi teď pomůže ve výběru kvalitnějšího studijního programu,“ říká stále v USA působící Eliška Hájková, bývalá členka juniorského i seniorského národního týmu, absol-

ventka státní univerzity v Coloradu. „Když pominu, že jsem se konečně naučila pořádně anglicky, úspěšně ukončila studium a získala bezva práci v oboru, mám z té doby plno skvělých přátel a nezapomenutelných zážitků,“ dodává Martina Štursová, bývalá juniorská reprezentantka, členka národního týmu do 23 let či akademická reprezentantka, absolventka státní univerzity v Novém Mexiku. „Nejlepší, co jsem kdy udělala, bylo jít studovat na vysokou školu do Států,“ shrnuje Katka Nash, světová špičková bikerka, cyklokrosařka a v minulosti ještě pod jménem Hanušová známá i jako skvělá běžkyně, která se po absolvování státních univerzit v Coloradu a Nevadě dokonce v USA trvale zabydlela. Takto vyložené karty neříkají nic jiného, než že lyžovat na skvělé úrovni i v malém Česku se může vyplatit.

Proč je americká unverzitní liga nej

Univerzitní sportovní systém v USA nemá světové obdoby. Amerika dovedla myšlenku spojení vzdělávacího a sportovního procesu pro populaci univerzitního věku možná až ke zvrácené dokonalosti. Honba za skvělými sportovními výsledky začíná pro tamní studenty již na střední škole, dobře narostlí sportsmani a sportsmanky s vynikajícími výsledky mají výraznou šanci

FOTO: CURTIS SNYDER

FOTO: ???

University of New Mexico

pelkách. Mezi ně zahrňme třeba i střelce, šermíře či hráče bowlingu. Například jeden z nejsilnějších individuálních sportů světa, cyklistika, se nikdy do NCAA neprosadil. Lyžování bylo zařazeno do NCAA oficiálně již v roce 1954, i když nejdříve jen jako pouze mužský sport. Ačkoliv je to sport ryze individuální, prioritou jsou výsledky celého týmu, jen ten totiž v případě vítězství na národním šampionátu zviditelní vysílající univerzitu. Do společného bodování přispívají kromě běžců i sjezdaři, jejichž soutěž probíhá podobným systémem a často paralelně, v obou sportech závodí samozřejmě muži i ženy. Systém bodování je pečlivě promyšlen, dle pravidel může každý tým nasadit do jednoho závodu až dvanáct závoďáků, boduje však maximálně šest běžců v každé kategorii, ti musí být koučem předem nasazeni. Vtěsná-li se ve výsledkové listině někdo z nenasazených mezi ty nasazené, stejně neboduje. Základní lyžařské soutěže probíhají ve dvou regionech, na západě USA soutěže zaštiťuje RIMSA (Rocky Mountain Intercollegiate Ski Assotiation) na východě pak EISA

(Eastern Intercollegiate Ski Association). V sezóně se borci a borkyně utkají ve čtyřech až pěti víkendech na takzvaných Závodech pro zvané (Invitational), ve východní konferenci jim nikdo neřekne jinak než „karnevaly“ (Carnival). Všechny tyto závody jsou současně i tzv. fisovými, lze zde získat FIS body, a jsou otevřené i pro závodníky nestudenty. Je běžné, že jednoho závodu se v každé z kategorie žen i mužů zúčastní více jak stovka borců. Po základní části soutěže následují šampionáty příslušné konference, za každý tým zde závodí maximálně pět studentů. Před závěrem sezóny se chopí slova paní statistika, po seškrtání těch horších vždy dva nejlepší individuální výsledky ze všech startů vyšlou vybrané jednotlivce na národní univerzitní šampionát. Za tým zde závodí maximálně tři borci v každé kategorii, ostatní zůstávají doma, i když mohou být výražně lepší než jejich soupeři závodící za jiné školy. Body v běžeckých disciplínách se přičtou k těm sjezdařským a mistr v lyžování je navždy zapsán zlatým písmem do historie příslušné univerzity, stejně tak jako jednotliví členové týmu. FOTO: ???

na draft do univerzitních týmů a jako bonus i šanci na sportovní stipendium. Historky, kterak borec z chudinské čtvrti či zastrčeného městečka u mexických hranic díky svému obrovskému sportovnímu talentu a ochotě tvrdě na sobě pracovat ke skvělé kariéře přišel, jsou běžnou zápletkou více či méně průměrných amerických filmů. A mohou být i z velké části pravdivé. Ne vždy je ale nezbytný předpoklad výrazného sportovního talentu. Chceš se dostat na Hardvard? Kromě usilovného studia sportuj, nikdy nevíš, zda nehledají člena do základní sestavy jeho týmu nebo třeba i průměrného borce na doplnění počtu členů některého z individuálních sportů. Doporučení klubového či středoškolského trenéra může pomoci otevřít lecjaké dveře k akademickému vzdělání. Soutěžní systém funguje na jednoduchém principu postupových týmových soutěží. Týmy sbírají body v základních kolech, pak přes východní, střední či západní konference postupují až na národní šampionáty. V individuálních sportech sbírají body ve prospěch týmů jednotlivci. Týmy nebo celé školy soutěží pod hlavičkou různých organizací. Ale stejně jako každý basketbalista má životní sen jednou v životě hrát v NBA, nebo hokejista v NHL, pak každý budoucí americký univerzitní student se vidí v NCAA. V National Collegiate Athletic Association (Národní studentská sportovní asociace) si to v současnosti mezi sebou rozdává přes 380 tisíc studentů z více jak 1 100 škol a to ve 24 sportech. Popularita zařazených sportů v „en-sí-dabl-ej“ je dána čistě americkými měřítky, na ta evropská zapomeňte. Kromě amerického fotbalu a basketbalu se na sportovních stránkách novin dočtete možná ještě o univerzitním hokeji, baseballu či golfu. Pokud se jedná o individuální sporty jako atletika, přespolní běh či lyžování, diváků na nich příliš nepotkáte, ale své stýpko si ti nejlepší z nejlepších vybojují i v těchto sportovních po-

NCAA šampionát 2014 v Soldier Hollow, Utah

Katka Nash-Hanušová jako NCAA šampion

Ač mluvíme o univerzitním sportu, nesmíme zapomenout, že jsme stále ještě v Americe. Money talks. Systém funguje na zcela jednoduchém ekonomickém principu nabídky a poptávky. Ne všechny univerzity jsou Harvardem, ten a pár dalších jsou špičkou jak v úrovni nabízeného vzdělání, tak i ve výši školného. Další stovky univerzit pak tvoří běžnou „šedou“ zónu vychytávající či doplňující slabiny tzv. „Ivy League Schools“ (osmička prestižních univerzit), nebo prostě jen vzdělávají za menší školné, i když ne nezbytně v menší kvalitě. I to je jeden z důvodů, proč se soutěžní systém NCAA dělí na tři divize. Vrchol tvoří soutěže Divize I (DI), do té jsou zpravidla registrovány největší univerzity co do počtu studentů, dle pravidel vysílají do soutěží minimálně 7 mužských a 7 ženských týmů s těmi nejlepšími sportovci, co Amerika nabízí. Mají povinnost poskytovat sportovně-studijní stipendia pro ty nejlepší. Poměrně srovnatelnou úroveň včetně možnosti obdržet stipendium mají i soutěže Divize II (DII), ty však mohou „sponsorovat“ menší počet týmů (4 + 4). V Divizi III (DIII) si to rozdávají týmy z univerzit nebo vyšších škol většinou lokálního významu, malé co do počtu studentů a ekonomicky ne tak zdatné. Dle pravidel stipendium nabízet ani nesmějí, studenti zde závodí jen pro čest a slávu. Každá divize má svůj postupový klíč i vlastní národní šampionát. Trik spočívá v tom, že v příslušné divizi musí soutěžit ve svých sportech všechny týmy jedné školy bez ohledu na úroveň jednotlivých týmů. Pravidla NCAA jsou striktní i v detailech, jak musí být soutěže organizované, kolik se jich musí během sezony uskutečnit atd. Co se týká přípravy na soutěže, jsou mimo jiné stanovena přesná pravidla, jak má vypadat týmový trénink. Například pro lyžování v DIII je vyhrazeno přesně 19 týdnů na společnou přípravu pod vedením trenéra, a to ne dříve než od druhého týdne v září, kdy začíná nový univerzitní rok. Letní příprava s týmem je zakázána, žádné oficiální tréninkové plány ani kontrola tréninkových deníků, sportovci

FOTO: SWITZERLAND TOURISM

New Mexico Nordic Ski Team, dole uprostřed Lenka Tučková

v té době jedou na vlastní triko. V DI mají lyžaři povoleno trénovat s týmem pod vedením kouče téměř o dva týdny déle, v létě pak mohou závoďáci kdykoliv požádat svého týmového trenéra o přítomnost na trénincích, které ale musí organizovat sami, mohou v té době používat univerzitní zařízení jako tělocvičny či posilovny. Co se týče vlastních lyžařských soutěží, lyžování je v Americe malý sport a v rámci univerzitních soutěží se do tří divizí nenafoukne. Lyžařské závody se tedy odehrávají pouze na úrovni Divize I. Pravidla NCAA pro jednotlivé divize však platí dál. Materiální podpora lyžařů-studentů se samozřejmě opět odvíjí od ekonomického postavení sportovních departmentů jednotlivých škol. Ze zákona NCAA hradí všechny školy studentům cestovní náklady na soutěže a případná soustředění, týmového oblečení a mazání na závodech. Z některých skladů se dá nafasovat i kvalitní běžecké nádobíčko. Status studenta-sportovce je plně amatérský, každý student se registrací v univerzitní soutěži plně zavazuje k jejich dodržování. Po celou dobu studia nesmí přijmout žádné prize money, sponzorský pří-

spěvek či dar, uzavřít smlouvu se žádnou sportovní či jinou firmou, soukromě se podílet na komerčních či reklamních akcích. Reprezentovat svou alma mater v NCAA znamená splňovat i jiná kritéria, například pravidlo „12 hodin“. To je minimální vyučovací doba během týdne, která na amerických univerzitách představuje ekvivalent našemu „dennímu studiu“. Dálkoví studenti či studenti se zkrácenou výukou soutěžit nesmí. V NCAA smí sportovec závodit maximálně čtyři roky, pokud vynechá sezónu „Pravidlo pěti let“ mu dovoluje jeden rok přidat. Pokud vstoupí do týmu domácí či zahraniční student s již obdrženým jiným vzděláním, jeho účast v soutěži je regulována na menší počet roků. Pro obdržení stýpka na prvo- a druhodivizních univerzitách musí student v prvním ročníku mít nejenom rychlé nohy, ale i mozek. Rozhoduje výše studijního průměru (tzv. GPA) a určitý počet bodů dosažený ve vědomostních testech (SAT nebo ACT), postavení studenta v rámci třídního prospěchu atd. V průběhu studia pak musí student průběžně plnit podmínky studia a předepsané kurzy dle plánu, nevynechávat nebo přehazovat jednotlivé kurzy, další FOTO: WWW.ES.KLEAR.COM

Pohled za scénu

FOTO: OSOBNÍ ARCHIV

Mag

FOTO: NCAA PHOTOS

NCAA manuály musí mít každý trenér perfektne nastudované

detailní podmínky si určuje každá škola sama. Je běžné, že některé univerzity, především u „menších“ sportů jako jsou atletika, přespolní běh nebo lyžování, stipendia přidělují na tým, trenér jej pak dělí mezi ty nejlepší. „Na UNM (Uiversity of Nové Mexiko) měli v té době částečné sportovní stýpko snad všichni lyžaři, ať závodili sebelíp … mohlo nás být v týmu alespoň více a dostali jsme se i na jiné závody a soustředění než jen ty univerzitní,“ zmiňuje Štursová.

Je NCAA přínosem, nebo černou dírou na talenty?

NCAA je otevřen z pochopitelných důvodů mezinárodním studentům, ti zvyšují konkurenci i úroveň soutěží, škole pak přinášejí meziná-

rodní reputaci, následně příliv i „nesportujících“ zahraničních studentů a tím i větší finanční příjem (zahraniční student platí výrazně vyšší školné než ti domácí). Koučové týmů mají jako součást své práce povinnost vyhledávat i lákat nadějné středoškoláky ke vstupu do jejich týmů a tím na jejich univerzitu. I zde fungují jasná pravidla, např. se rekrutují pouze studenti posledních ročníků středních škol a to ve specifických ročních termínech. Každý osobní kontakt studenta či jeho rodičů probíhá podle jasných kroků, stejně jako například telefonování, zasílání náborových dopisů, sledování studenta při závodě či zápase atd. Pravidla musí být striktní, boj o studenta-sportovce je velký a nesmí se zvrhnout v korupci. Pro zajímavost si představte,

jak s vámi jako se středoškolákem v posledním ročníku, jemuž telefonuje a píše několik univerzitních trenérů najednou, může tato skutečnost zamávat. Pozitiva? Pro jednotlivce je to kvalitní vzdělání s mezinárodní reputací či nastartování profesionální sportovní kariéry, v obou případech vysoká společenská prestiž a perspektiva vysoké životní úrovně. Záporem může být neustále přítomný stres z možného akademického či sportovního neúspěchu, případné trvalé zdravotní následky nebo předčasná psychická i fyzická „vyhořelost“ z nadměrného závodění, nekonečného cestování a nedostatku regenerace, nedoléčených zranění či přetrénování. Negativa mohou přesahovat až do zemí původu studentů. Hrozí nebezpečí odchodu rozvíjejících se sportovních talentů do zahraničí, naděje na návrat do domácích seniorských reprezentací se zmenšují. Co může fungovat v basketbalu nebo v plavání, tedy sportovní růst díky kvalitnímu tréninku i soutěžím, nemusí již třeba platit pro lyžování. Několik let života v jiném prostředí mění životní postoje mladého člověka, vývoj jeho výkonnosti může být také z výše zmíněných důvodů výrazně narušen. Úroveň běžeckého lyžování je v Severní Americe rozhodně nižší než v Evropě, v případě, že český junior začne jezdit po evropských pohárech, závodní konkurence se s tou americkou nedá srovnat. Kromě snahy o zkvalitnění týmové základny je i zvýšení soutěžní úrovně důvodem, proč univerzitní trenéři rádi sáhnou po evropském lyžaři. Nejčastěji přicházejí z Norska, Švédska, Německa, Čech, nechybí Estonci, Slovinci, Finové. Americké univerzity si luxus finančně

Svůj šampionát mají i malé univerzity a college sdružené v USCSA

FOTO: P. JAKL

FOTO: FLYINGPOINTROAD.COM

NCAA šampionát 2013. Druhá Eliška Hájková

FOTO: NCAA PHOTOS

Mag

FOTO: ARCHIV E. HÁJKOVÉ

Nezbytný banket na závěr lyžařské sezony. Druhá z prava E. Hájková.

podporovat takové zaoceánské špičkové borce mohou dovolit, šance mít hrazené školné někdy i po celou dobu studia se těžko odmítá. Dobří sportovci i studenti schopní vynikat vysoce nad průměr jsou v Americe vždy ceněni, cesta k americkému snu je jim otevřena. Americkými univerzitami prošlo od devadesátých let minulého století již pár našich mladých běžců. Jejich seznam nikdo neeviduje. Zatím jediný, komu se dařilo, i když s obtížemi, na přelomu tisíciletí úspěšně kloubit studium za mořem se Svazem stanovenými podmínkami pro reprezentaci byla Katka Nash-Hanušová. Všechny ostatní nadějné studenty-běžce více či méně okatě Svaz přehlížel, některé i předčasně vyřazoval z reprezentace. Cestu českým lyžařům do NCAA otevřela v devadesátých letech olympionička Ivana Rádlová, na přelomu tisíciletí ji následovaly sestry Hanušovy, poté z českých juniorských týmů, týmů do 23 let či univerzitních reprezentací šli zkusit své štěstí do světa například Štursová, Hájková, Tučková, Valenta, Tuček, Palánová, Böhmová, Hamr, Dohnal, Vykoukal, Pelc, v současnosti zde kromě Hynčicové již od střední školy závodí úspěšně Štoček. Až na čestné výjimky se nikdo z nich ani v průběhu ani po skončení studia neoblékl zpět do reprezentační kombinézy. Nabízí se otázka, zda se nikomu z těchto talentů již později návrat do reprezentace nepodařil proto, že ztratili výkonnost, motivaci nebo jenom chuť bojovat s větrnými mlýny našeho lyžařského systému. Že by se mohlo blýskat na lepší časy ve vztahu Svaz-zámořští studenti-běžci, naznačuje letos zahájená spolupráce nového národního trenéra ženské reprezentace s výše zmíněnou Petrou Hynčicovou, v současnosti studentkou druhého ročníku Coloradské univerzity. Petra upřímně prozradila, že jejím snem je úspěšně dostudovat a současně se i nominovat na olympiádu v Koreji.

Ve zlaté kleci

Z pohledu českého studenta je pobyt na americké univerzitě od první minuty návštěvou Karlíka

v továrně na čokoládu. Všude přítomná severoamerická předimenzovanost, cizí jazyk, neobvyklá pozornost spolužáků a týmu, oproti českému často arogantnímu vzdělávacímu systému přátelské a extrémně pro-studentsky zaměřené akademické prostředí, dokonalá materiální vybavenost. To vše silně přemotivovanému mladému člověku imponuje a tlačí ho k dobrým výsledkům jak ve škole, tak i ve sportu. „Učím se cizí jazyk, který se hodí nejen v budoucí profesi, ale určitě i při lyžování a cestování, poznávám jinou kulturu, přiučuji se spoustě nových věcí, ať už v lyžování, ve škole nebo v normálním životě, získávám kontakty a všeobecný přehled. Škola nás sportovce finančně zajišťuje, nakupuje nám vybavení, umožňuje nám závodit i na dalších fisových závodech, ale i zároveň zabezpečuje studijní stránku skrze speciální prostory nebo i jiné studijní prostředky určené pro studium jen pro nás sportovce,“ vysvětluje Hynčicová. Zavzpomínám-li, pak jako trenér jsem svým univerzitním svěřencům záviděl jejich týmovou sounáležitost, v českém univerzitním ani vrcholovém sportu jsem podobnou nepoznal. Týmy jsou smíšené, i přes všude přítomnou soutěživost funguje naprosto přirozený duch fair play v týmu i mezi nimi, týmový vzájemný respekt, podpora při i mimo závod. Sportovci se stýkají i mimo „službu“, budují celoživotní přátelství. Zajímavé je sledovat vztahy uvnitř dívčí části týmu. Holky nejedou po vlastní linii, nepěstují se tu hvězdné manýry, neuvěřitelně spolupracují a navzájem si přejí úspěch. Mluvím o přístupu, který v podstatě dokázal vybudovat jeden z nejsilnějších ženských běžeckých týmů současnosti, americkou běžeckou reprezentaci v čele s Kikkan Randall. Známý svým skepticismem k americkému univerzitnímu lyžování ve vztahu k reprezentaci je Marty Hall, bývalý kouč americké i kanadské reprezentace, stejně jako dlouholetý kouč běžeckého týmu prestižní soukromé Bowdoin College v Mainu: „Jsi-li student a současně aspirant na národní tým, musíš řešit mnoho kompromisů najednou, jako je extrémní vystavení nemocem

Katka Nash-Hanušová

v přelidněném prostředí, řešit společenské aspekty studentského života, nedostatek kvalitního zotavení, méně kvalitní trénink s lyžaři na nižší výkonnostní úrovni místo s kolegy z reprezentace a stejně tak i často nízkou úroveň závodů. Jde to, ale v případě posunu na vyšší úroveň uspěješ méně, než bys mohl.“ Opět z vlastní zkušenosti mohu říci, že pro oko evropského trenéra je trochu bolestivé pozorovat například lyžařskou techniku, především klasickou, borců umisťujících se od druhé desítky až do konce výsledkové listiny. Tréninkový proces v americkém pojetí je také chápán odlišně od evropského. Trenéři jsou tu více manažeři než koučové, řídí mikrobusy, mažou lyže, organizují jednotlivé tréninky či soustředění, draftují nové členy, komunikují s vedením univerzity, učiteli a rodiči, budují nezbytnou podpůrnou síť umožňující chod týmu. Příliš se již nezaobírají vlastním tréninkem, metodikou či technikou svých svěřenců, staví na schopnostech každého sportovce rozlišit, co je pro něj osobně dobré a co mu naopak nevyhovuje. „Většina lyžařů-běžců, přicházející do týmu, má už své vlastní představy o tom, jak potřebuje trénovat a co je pro něho nejlepší. Třikrát týdně máme společný trénink, kde částečně dělá každý zvlášť to, co potřebuje… Také se někdy společně domluvíme a pod vedením toho z nás, co je v tom nejlepší, zlepšujeme techniku, sílu, obratnost a podobně. Naši trenéři jsou v roli našich přátel, poradců a pomocníků, vždy připraveni odpovědět naše otázky,“ vzpomíná v jednom ze starších rozhovorů pro náš časopis Hájková.

Čeští studenti-lyžaři tu vždy vynikali kvalitní běžeckou technikou, a pokud si přenesli kondici z juniorských či seniorských národních týmů, nikdy neměli problémy minimálně první dva až tři roky v akademických i otevřených závodech porážet nejlepší americké borce. Ale co dál? „Přesto že argumentuji, že je těžší být úspěšným lyžařem a studentem zároveň, neznamená to, že existuje pouze jediná cesta, v národním týmu máme oba typy závodníků, tedy studenty-sportovce i celoživotní profesionály. Na druhou stranu je ale první skupina ve světových pohárech trochu méně úspěšná než ta druhá. Ono je teď ve Státech poměrně populární stíhat více věcí najednou. Ano, rozvíjí to neuvěřitelně pracovní morálku, ale limituje to dosažení skvělých výsledků,“ korektně reaguje na problém současný trenér ženské americké reprezentace Matt Whitecomb.

Studovat nebo reprezentovat?

Statistika je v tomto případě neúprosná, jedinými, kdo jsou schopni ani ne tak během, ale až po ukončení studia pokračovat v profesionální dráze vrcholových běžců, jsou v podstatě pouze sami Američané. Ale i tam se v posledních letech zvedá vlna revolty proti z generace na generaci předávanému modelu „nejdříve studium a pak sport“. „Vzdělávat se můžeš kdykoliv chceš, ale máš pouze zhruba deset let na to, abys ses probojoval do národního týmu a nebo se o to alespoň pokusil,“ komentuje situaci Marty Hall. „Sportovec by se měl rozhodnout, co chce lyžováním získat. Pokud chce olympijskou medaili, denní studium na univerzitě bych určitě nedoporučoval. Je to osobní volba, já bych raději viděl někoho, kdo chce být vynikající v jedné oblasti, i když to nemusí vždy vyjít, než být pouze dobrý ve všem,“ přidává se kouč Whitcomb. Stojí však všichni talentovaní sportovci o plně profesionální sportovní dráhu? Američan či Kanaďan má situaci ulehčenou, skutečně může studovat třeba až po třicítce, univerzitní vzdělání je tu otevřený systém, český junior však z výše uvedených důvodů již v tomto věku žádné sportovní stipendium na americké ani jiné univerzitě nedostane. „Sportovci do 25 by měli studovat a nebrat svůj sport až tak vážně, jak tomu většinou bývá v Čechách,“ má na věc jasný názor Katka Nash. Závěrečné rozhodnutí zda zvolit sport jako definitivní kariéru či jen prostředek k získání budoucí kariéry, závisí tak na vyzrálosti každého mladého lyžaře s talentem na obojí, sport i studium. Pokud si chce české lyžování udržet a vychovávat všechny potenciální talenty, asi by mimo jiné mělo hledat i cesty, jak i s touto skupinou sportovců do budoucna pracovat.

Úspěšní čs. lyžaři na US universitách po r. 1989 Ivana Rádlová

Universita Nové Mexiko, 1991–93?

1x individuální šampion NCAA v r. 1993

Kateřina Hanušová

Universita Colorado, 1999– 2000 a Nevada 2000–2002

4x individuální šampion NCAA v r. 2000, 2001 a 2002

Martina Štursová

Universita Nové Mexiko, 2002–2005

9 individuálních vítěžství v NCAA, 3x vítězství ve štafetě, týmový NCAA šampion v r. 2004

Eliška Hájková

Universita Colorado, 2010–13

1x individuální šampion, 1x týmový NCAA šampion v r. 2011

Petra Hynčicová

Universita Colorado od r. 2014

2x top 3 v individuálních závodech, 1x týmový NCAA šampion v r. 2015

Přehled školného a dalších poplatků vybraných amerických universit pro zahraniční studenty bakalářského studia (Nezahrnuje další případné poplatky specifické pro každou universitu) Dartmouth College („Ivy League“ universita, tradičně silný ženský běžecký tým, národní lyžařský šampion 2007)

Školné (2014–15) 46 764 USD registrační poplatek 1 344 USD ubytování 8 286 USD stravování 5 553 USD učebnice a pomůcky 1 176 USD ostatní 2 010 USD zdravotní pojištění 2 654 USD

Celkem: 67 679 USD

Universita Colorado (historicky jeden z nejlepších universitních běžeckých týmů)

Školné (2015–16) 36 209 USD ubytování a stravování 13 194 USD zdravotní pojištění 3 680 USD učebnice a pomůcky 1 800 USD

Celkem: 54 883 USD

Universita Vermont (6x národním lyžařským šampionem)

Školné 37 874 USD ubytování a stravování 10 780 USD učebnice a pomůcky 1 200 USD ostatní 1 460 USD

Celkem: 49 814 USD

Universita Utah (9x národním lyžařským šampionem)

Školné (2015-16) 20 180 USD ubytování a stravování 10 566 USD učebnice a pomůcky 1 006 USD ostatní 2 448 USD doprava 1 126 USD

Celkem: 41 418 USD

Podmínky přijetí na americké university, náklady TOEFL test

AJ, v Praze a Ostravě, měsíčně

Cena: 240 USD

Nebo IELTS test (International English Language Testing System)

AJ, viz British Council, v Praze, Brně, Plzni, Olomouci, méně termínů než TOEFL

Cena: 4 850 Kč

SAT Reasoning

AJ, obsah: čtení, psaní, matematika

Cena: 86 USD

ACT test

AJ, obsah: AJ, matematika, čtení a vědecké myšlení,

Cena: 36,50–42,50 USD

Studentské vízum

Vízum F1 na 12 měsíců,

Cena: 160 USD

Lékařské potvrzení, doporučení pedagogů, trenérů atd., některé školy vyžadují esej v AJ Zpáteční letenka do USA

Cena: 4 850 Kč z

Cena: 19 000–22 000 Kč

Pozn.: Možná finanční podpora viz Fulbrightova komise v ČR

Zdroje: 2008–09 NCAA Division III Manual. 2008, Indianapolis, USA. 2015–16 NCAA Division I Manual. 2215, Indianapolis, USA. Bartoníčková, M.: Studium v USA: Chcete studovat na americké univerzitě? Čeká vás dlouhá a náročná příprava, 2013, Hospodářské noviny, www.indes.cz. Colorado University Buffs. www.cubuffs.com Dartmouth College. http://admissions.dartmouth.edu/financial-aid/cost-attendance/ cost-attendance

Eastern Intercollegiate Ski Association. http://eisaskiing.blogspot.ca/ University of New Mexico Lobos. www.golobos.com National Collegiate Athletic Association. www.ncaa.com NCAA Skiing. National Collegiate Men’s and Women’s. History. http://fs.ncaa.org/Docs/ stats/skiing _champs_records/2011–12/2011v12_ski_rec.pdf Nevada Wolf Pack. www.nevadawolfpack.com Rocky Mountain Intercollegiate Ski Association. www.rmisaskiing.com University of Utah. http://admissions.utah.edu/cost/

Mag

Vyvrcholením ročního tréninkového cyklu jsou závody

ROČNÍ TRÉNINKOVÝ CYKLUS

LYŽAŘE BĚŽCE

Text a foto: Tomáš Gnad

Všechno začal rok 1843, kdy se v lyžařském městečku Tromsö na severu Norska pořádal první lyžařský závod v běhu na lyžích na 5 km. To byl vůbec první novodobý závod, který je považován za počátek rozvoje sportovního lyžování.

cyklus, který má své uspořádání i specifický ítěz tohoto závodu, jistý Laponec, dosáhl Roční tréninkový cyklus lyžaře běžce je rozdělen program. Jakákoliv cvičení a metody ve sportovna tehdejší dobu téměř neuvěřitelného na několik částí, které mají vzhledem k ročnímu ním tréninku lyžaře ztrácejí smysl, pokud nejsou času 29 min. Nikdo tehdy netušil, do jakých období a dlouhodobému sledování vývoje výpoužívány ve správný čas a na správném místě. podob se lyžování a běh na lyžích změní po 170 konnosti odlišnou dobu i obsahovou náplň. letech. Současní lyžaři již využívají moderních materiá- Základní rozdělení ročního tréninkového cyklu lyžaře běžce lů, jezdí na kvalitním lehkém Přípravné období I. Úkolem je zvyšování funkční kapacity jednotlivých orgánů a jejich systémů vybavení a hlavně se už od (jarní) postupným zvyšováním objemu tréninku. dětství specializují na jednu sportovní disciplínu – běh na Přípravné období II. Úkolem je převést vysokou obecnou trénovanost, získanou na letních tréninkových lyžích. Výkony těch nejlep(letní) prostředcích v přípravném období I., na vysokou trénovanost speciální. ších jsou výsledkem velmi Úkolem je převést vysokou speciální trénovanost, získanou na letních tréninkových tvrdé tréninkové přípravy po Přípravné období III. (podzimní) prostředcích, na vysokou speciální trénovanost na lyžích. celý rok. Na to jak vypadá takový tréninkový rok lyžaře, se Závodní období Úkolem je zhodnotit předchozí tréninkovou přípravu a prokázat nejvyšší dnes podíváme podrobně. (zimní) výkonnost v závodech. Základní jednotkou dlouV tomto období je sportovci dána po celoročním tréninkovém úsilí možnost Přechodné období hodobé tréninkové činnosti lyžaře je roční tréninkový k odpočinku.

Charakteristika jednotlivých tréninkových období

Přípravné období I. – probíhá od 18. do 33. kalendářního týdne (květen – srpen) a je dlouhé 16 týdnů. Hlavním úkolem je zvyšování funkční kapacity jednotlivých orgánů a jejich systémů postupným navyšováním objemu tréninku. Výsledkem pak je zvýšení předpokladů v oblasti pohybových schopností, psychických i taktických vlastností a technických dovedností. Období je charakteristické zvyšujícími se objemovými ukazateli, všeobecně rozvíjejícím tréninkem a využíváním všeobecných tréninkových prostředků. Přípravné období II. – probíhá od 34. do 45. kalendářního týdne (srpen – říjen) a je dlouhé 12 týdnů. Úkolem je převést vysokou obecnou trénovanost v trénovanost speciální. Děje se tak postupným zvyšováním intenzity zatížení v tréninku na úkor mírného snížení objemových ukazatelů (hodiny, kilometry). Využívají se převážně letní specializované tréninkové prostředky mimo běh na lyžích. Kombinovanou přípravu i na sněhu absolvují jen vrcholoví lyžaři. Přípravné období III. – probíhá od 46. do 1. kalendářního týdne následujícího roku (listopad – leden) a je dlouhé 8 týdnů. Jeho úkolem je ještě zvyšovat speciální trénovanost v běhu na lyžích a dosáhnout vysoké sportovní formy. V tomto období převládá příprava na sněhu na lyžích. Závodní období (hlavní) – probíhá od 2. do 13. kalendářního týdne (leden – březen) a je dlouhé 12 týdnů. Hlavním cílem je zhodnotit předchozí tréninkovou přípravu a prokázat nejvyšší výkonnost přímo v závodech. Dílčím úkolem tréninku v závodním období je vytváření podmínek pro udržení sportovní formy po celou dobu závodního období. Přechodné období – probíhá od 14. do 17. kalendářního týdne (duben) a je dlouhé 4 týdny. V tomto období je sportovcům dána možnost k odpočinku po fyzicky náročném celoročním tréninkovém úsilí. Období má především eliminovat nahromaděnou únavu plynoucí z výkonnostních požadavků závodů. Kromě toho se již vytvářejí předpoklady pro úspěšný následující roční tréninkový cyklus. Trénink tak poznává nižší intenzitu a menší objemy s využitím obecných tréninkových prostředků.

Tréninkové prostředky lyžaře běžce

Běh na lyžích je zimní sportovní odvětví, na jehož provozování v závodní i rekreační podobě je potřeba sněhová pokrývka. V našich klimatických podmínkách je možné v horských oblastech počítat s dobou, kdy je možné běhat na lyžích, přibližně od konce listopadu do začátku dubna. Jedná se tak přibližně o čtyři a půl měsíce v roce. Aby se mohl lyžař na lyžařskou sezónu zodpovědně připravit, bylo třeba najít jiné pohybové aktivity, které odpovídajícím způsobem přípravu na lyžích nahrazují. Sestavení letní tréninkové přípravy lyžaře běžce je značně ovlivněno vytyčenými cíli, kterých je třeba dosáhnout. Pokud se jedná jen o pouhou kondiční přípravu s cílem snadnějšího pohybu na běžeckých lyžích, pak bude stačit využít obecných tréninkových prostředků – prostý běh, chůze, jízda na silničním nebo horském kole, popřípadě obecné posilování, jízda na koloběžce

nebo kolečkových bruslích. Pokud se však kladou vyšší výkonnostní cíle, pak je třeba využívat speciálních tréninkových prostředků, což jsou různá imitační cvičení, jízda na kolečkových lyžích, rozvoj speciální síly a především co největší využití běhu na lyžích. Speciální tréninkové prostředky rozvíjí pohybové schopnosti ve specifické podobě, odpovídající svým pohybovým projevem, velikostí intenzity zatížení i rozsahem pohybu běhu na lyžích. Doplňkové tréninkové prostředky mají za úkol všeobecný rozvoj sportovce formou zábavné pohybové činnosti. Tréninková příprava se však neliší jen ve využívání různých tréninkových prostředků, ale i v obsahové náplni přípravy a intenzitě zatížení. V každém případě musí respektovat zvláštnosti této disciplíny, která klade zvýšené nároky především na silově vytrvalostní a rychlostně vytrvalostní schopnosti lyžaře běžce.

Součástí běžeckého tréninku může být i závod

Skupinový trénink na horském kole

Rozvoj obecné síly v posilovně

Obecné tréninkové prostředky lyžaře běžce Běh (atletický)

Je pohybovou strukturou nejjednodušším lokomočním pohybem, vycházejícím z prosté chůze a rozvíjejícím silovou vytrvalost dolních končetin. Základem racionální techniky je správná koordinace pohybů, to znamená zapojování a postupné uvolňování jednotlivých svalových skupin dolních končetin.

Cyklistika

Je v současné době jedním z více využívaných a oblíbených letních tréninkových prostředků, protože umožňuje pohyb ve velmi členitém terénu a zároveň neklade příliš velké nároky na kloubní zatížení dolních končetin. Je možné využít silniční i horskou cyklistiku, přičemž obě mají svoje specifika. Rozvíjí silovou vytrvalost dolních končetin a rovnováhu.

Koloběžka

Je tréninkový prostředek, který se používá především u mládežnických kategorií. Rozvíjí silovou vytrvalost dolních končetin, rovnováhu a správnou techniku provedení odrazu, jaká je potřeba při běhu na lyžích klasickou technikou.

Kolečkové brusle

Jsou tréninkovým prostředkem, který se používá nejvíce u mládežnických kategorií. Rozvíjí silovou vytrvalost dolních končetin, rovnováhu a podobnou techniku provedení odrazu, jaká se provádí při bruslení na lyžích.

Chůze

Při chůzi dochází k rozvoji obecné vytrvalosti dolních končetin. Její fyzickou náročnost můžeme zvyšovat délkou zatížení, ale také převýšením trasy. Nejvhodnější je používat chůzi po horských cestách s náročným převýšením, které je následně vystřídáno chůzí z kopce.

Obecná síla

Prostředky pro rozvoj obecné síly používané v tréninku lyžaře běžce jsou cvičení, při nichž sportovec překonává vnější odpor. Pro rozvoj obecné síly se používají různá cvičení bez zátěže i se zátěží, která rozvíjí komplexně svalový systém.

Mag Speciální tréninkové prostředky lyžaře běžce

Lyže

Jsou hlavním tréninkovým prostředkem pro rozvoj všeobecných i speciálních pohybových schopností. Jedná se o pohyb převážně cyklické povahy, kdy se současně zapojuje svalstvo horních i dolních končetin. Při běhu na lyžích je možné používat dvě běžecké techniky, klasickou techniku běhu nebo bruslení. Náročnost zatížení v průběhu jízdy na běžeckých lyžích je možné měnit členitostí terénu, obtížnějšími podmínkami (jízda v hlubokém sněhu) či zvyšováním rychlosti jízdy.

Kolečkové lyže

Jsou jedním z hlavních tréninkových prostředků, kterého je možné použít pro rozvoj všeobecných i specializovaných pohybových schopností v přípravném období, kdy není možné jezdit na lyžích na sněhu. Při jízdě na kolečkových lyžích se současně zapojuje svalstvo horních i dolních končetin.

Imitace

Jsou cvičení, která svojí pohybovou strukturou, rozsahem pohybu, pohybovou frekvencí a intenzitou zatížení co nejblíže simulují pohyb dolních končetin při odrazu nebo horních končetin při odpichu na běžeckých lyžích. Jedná se o chůzi či opakované skoky a skoková cvičení s lyžařskými holemi i bez nich po rovině nebo do kopce. Při těchto cvičeních je dáván důraz na správné provedení odrazu dolních končetin i odpichu paží s následnou švihovou prací.

Speciální síla

Skupinový trénink na kolečkových lyžích

Jsou cvičení, při nichž sportovec překonává vnější odpor. Pro rozvoj speciální síly se používají různá cvičení bez zátěže i se zátěží, chůze či běh ve ztížených podmínkách, jízda na lyžích ve ztížených podmínkách nebo skoková cvičení. Velikost zatížení i struktura pohybu při posilování by měly být podobné jako při běhu na lyžích. Tato cvičení rozvíjí speciální silovou vytrvalost horních a dolních končetin.

Doplňkové tréninkové prostředky lyžaře běžce Sportovní hry

Jsou pohybové činnosti určené pro všeobecný rozvoj pohybových schopností a funkčních parametrů prostřednictvím míčových her, např. kopaná, košíková, odbíjená, házená, tenis, lední hokej nebo florbal. Rozvíjí samostatné rozhodování a rychlou reakci.

Plavání

Má kromě rozvoje kondice zároveň regenerační úkoly.

Gymnastika

Má účinek pro rozvoj koordinace, pohyblivosti, obratnosti a obecné síly.

Kanoistika

Má vliv na rozvoj obecné vytrvalosti horních končetin.

Orientační běh

Má vliv na současný rozvoj běžecké vytrvalosti, techniky běhu v nestandardních podmínkách (v terénu) a rozvoje samostatného rozhodování.

Trénink imitace – opakované odrazy s odpichem holemi

Kvalitativní a kvantitativní ukazatelé tréninku

Pro zpětnou kontrolu účinnosti tréninku si každý sportovec eviduje svoje tréninkové ukazatele. Kvalitu tréninku lze posoudit z evidence intenzity zatížení, kterou si každý sportovec může řídit pomocí vlastních hodnot srdeční frekvence. Tu je možné jednoduše měřit pomocí sporttesterů a jejich vyhodnocení. Intenzita zatížení se tak rozděluje do čtyř pásem, která se od sebe odlišují procentuálním vyjádřením od maximální hodnoty srdeční frekvence (SF). Ta se dá přibližně vypočítat: SF max = 220 – věk, nebo laboratorně změřit.

Rozvoj speciální síly v přírodě

Pásma intenzity zatížení při sportovní činnosti Intenzita zatížení

% maximální srdeční frekvence

Doba zatížení a odpočinku mezi cvičením

I. nízká

do 75 % SF max

Lehká dlouhodobá aktivita

II. střední

75–88 % SF max

Dlouhé intervaly 10–15 min se střídají s intervaly odpočinku 20–30 %

III. submaximální

88–100 % SF max

Střední intervaly do 7 min se střídají s intervaly odpočinku 50–100 %

IV. maximální

do 100 % SF max

Krátké intervaly do 1 min se střídají s intervaly odpočinku většími, než byla zátěž Rozvoj obecné síly v přírodě

Kvantitu tréninku vyjadřuje počet absolvovaných kilometrů nebo ještě lépe počet odtrénovaných hodin. Počet odtrénovaných hodin je věrohodnějším parametrem, kterého je možné použít při hodnocení tréninku v jakýchkoliv tréninkových podmínkách. V evidenci ročního tréninkového cyklu se zvláště vyhodnocují následující tréninkové parametry: počet dnů zatížení celkem, počet hodin zatížení celkem, počet cyklických hodin zatížení, procenta tréninků v III. intenzitě, počet hodin zatížení na lyžích, na kolečkových lyžích nebo kolečkových bruslích, při tréninku imitace, při běhu, při jízdě na kole, chůzi, tréninku síly, sportovních hrách a tzv. jiné (doplňkové tréninkové prostředky).

závodů (na lyžích i ostatních), poměr objemů zatížení při běhu na lyžích klasickou technikou a bruslením.

Jak probíhá tréninkový rok lyžaře běžce

V přechodném období sportovec absolvuje regenerační procedury a zároveň udržuje svoji výkonnost na takové úrovni, aby do zahájení tréninku v dalším ročním tréninkovém cyklu příliš neklesla. V první části přípravného období se využívá především obecných tréninkových prostředků ve formě dlouhodobých běhů v nízké intenzitě zatížení, jízdy na horském nebo silnič-

Doporučené tréninkové ukazatele pro dospělou kategorii (tréninkové hodiny) Sledovaný parametr

Muži

Ženy

Počet dnů zatížení celkem

280

Počet hodin zatížení celkem

730

635

Počet cyklických hodin zatížení

635

550

Procenta tréninků v III. intenzitě

10 %

Počet hodin zatížení na lyžích

240

190

Počet hodin zatížení na kolečkových lyžích

120

100

Počet hodin zatížení při tréninku imitace

Počet hodin zatížení při běhu

160

150

Počet hodin zatížení při jízdě na kole

Počet hodin zatížení při chůzi

Počet hodin zatížení při tréninku síly

Počet hodin zatížení při sportovních hrách

Počet hodin zatížení doplňkové činnosti

Pro dokreslení činnosti a snazšího vyhodnocení tréninkového roku se ještě eviduje doba regenerace (masáže, sauna, vodoléčba, cvičení s fyzioterapeutem), počet dnů nemoci, počet Zdokonalování techniky na kolečkových lyžích

ním kole, chůze i v menší míře na kolečkových lyžích. Objemový trénink je doplněn i rozvojem obecné síly. Nastává nejprve nárůst objemových ukazatelů zvyšováním počtu a prodlužováním tréninkových jednotek. Tím se vytváří základ obecné vytrvalosti, na který pak navazuje trénink ve vyšších intenzitách v druhé části přípravného období pro získání vysoké úrovně speciální silové vytrvalosti. V tomto období dochází nejprve k mírnému snížení objemu tréninku a naopak k výraznému navýšení intenzity zatížení s využitím obecných a především speciálních tréninkových prostředků. To znamená většího využití kolečkových lyží, imitace, rozvoje speciální síly a podle možností i tréninku na sněhu. Tady přichází řada na trénink ve vyšších nadmořských výškách na ledovci nebo příprava v lyžařském tunelu. Ve třetí části přípravného období dochází k využití vysoké úrovně speciální výkonnosti z předchozího období na letních tréninkových prostředcích k přechodu na náročný trénink především na lyžích. Zpočátku dochází k najíždění velkého objemu na lyžích v nižších intenzitách zatížení se zaměřením také na techniku běhu a postupně ke snižování objemu a naopak zvyšování intenzity. Lyžař by tak měl být dostatečně připraven na vysokou intenzitu zatížení do závodního období. V průběhu závodního období již není příliš času na zvyšování výkonnosti. Organismus lyžaře je vystaven pravidelnou účastí na závodech dostatečně vysokému zatížení. Trénink je spíše zaměřen na udržení setrvalé výkonnosti, popřípadě vyladění sportovní formy na určitý vrchol závodní sezóny. Po ukončení závodního období opět nastává období přechodné.

Mag

Val di Fiemme z běžecké stopy Text: Martin Müller Foto: APT Val di Fiemme

Sluncem zalitá brána Dolomit a jedna z nejpopulárnějších lyžařských destinací mezi českými lyžaři – Val di Fiemme. Jinak poměrně klidné údolí Trentina žije především turistikou, obzvlášť si přitom libuje v běžeckém lyžování. Co mu taky jiného zbývá, když má k tomuto sportu ideální předpoklady?

okud se rozhodnete vyjít si ráno na procházku skrze údolí Val di Fiemme, je pravděpodobné, že vám aspoň jednou zkříží trasu běžecká stopa. Výsadní postavení běžeckého lyžování je zde nejvíce patrné za suchých zim, kdy se skrze hnědozelené údolí jako bílý had vine světoznámá trasa Marcialongy a nejeden běžkař bruslí po uměle navrstveném sněhu, zatímco se o pár metrů dál líně pasou krávy. Běžkovat se zde dá téměř všude, a když je v údolí dost sněhu, můžete lyže využívat jako hlavní dopravní prostředek. Na otázku, kde se ve Val di Fiemme prohání běžkařský vosk nejlépe, dostanete ale zpravidla vždy stejnou odpověď: Marcialonga, Passo Lavazè a Lago di Tesero.

čtrnácti stech metrech. Pro nabírání kondice na začátku sezóny nebo trénink začátečníků je ideální pětadvacetikilometrová trasa mezi Predazzem a Cavalese se zanedbatelným převýšením. K tomu všemu vede Marcialonga jednou z nejkrásnějších oblastí severní Itálie. Stačí otočit hlavu napravo nebo nalevo a nechat se strhnout výhledem na bledé tesáky Dolomit s konturami vyřezanými ostrým slunečním svitem. Čaj z termosky chutná v obklopení horských masivů vždy o trochu lépe, a pokud bude zrovna přát počasí, dost možná vás z obdivu vytrhne až lezavý mráz.

Passo Lavazè

Marcialonga

Zatímco Češi pojmenovali svého zástupce v prestižní světové sérii Worldloppet lakonicky Jizerská padesátka, Italové pro svého zástupce vybrali honosnější přízvisko: Marcialonga, volně přeloženo jako „dlouhý pochod“. První startovací výstřel se údolími Val di Fiemme a Val di Fassa rozezněl už v roce 1971 a po více než čtyřiceti letech jde o jeden z nejvýznamnějších závodů, na jehož startovní čáře se každoročně šikují tisícovky zapálených běžkařů. Délka trasy se v průběhu času měnila v závislosti na sněhových podmínkách, v současnosti měří rovných sedmdesát kilometrů. Jelikož

protíná samé dno údolí Val di Fiemme a Val di Fassa ve výšce okolo tisíc nadmořských metrů, je k plicím sportovců o něco přívětivější než výše položené areály. Nejnižší bod se nachází v osmisetmetrové výšce, vrchol trati leží zhruba ve

Stačí se autem či skibusem vyšplhat o kilometr výše do běžkařského areálu Passo Lavazè a změna je hned cítit ve vzduchu. Areál leží v horském sedle okolo dvou tisíc nadmořských metrů a každý nádech tady stojí o dost víc úsilí než v údolí. Jde o propletence běžeckých stop různých náročností, jejichž celková délka dosahuje osmdesáti kilometrů. V samém srdci se nachází ústřední modrá trať, z níž vybíhají cestičky do okolních lesů a kopců, přičemž náročnější trasy stoupají až do dvoukilometrových výšek. Pokud zůstanete na modré, dočkáte se asi pětikilometrové jízdy mírně zvlněným terénem s několika mírnými kopci a jedním větším padákem. Po jeho zdolání budou běžcům nezvyklým na vysokohorský vzduch zřejmě praskat plíce ve

švech a začátečníkům se roztřesou kolena, pro zkušenější lyžaře je to však spíše vítaná výzva na jinak pohodové trati. Lesní cestičky jsou už o něco náročnější a zdolání těch nejtěžších dá zabrat i trénovaným běžkařům. Obecně řečeno se v Passo Lavazè dá strávit několik hodin, aniž by se dostavil pocit nudy. I horské panorama je zde podobně dechberoucí jako v údolí. Když se navíc dostatečně vzdálíte od startoviště a jeho okruhu pro začátečníky s povykujícími dětmi a vysmátými skupinkami začátečníků, pohltí vás všudypřítomný klid a pohoda. Na běžkaře sice ve Val di Fiemme v sezóně narazíte na každém rohu, Lavazè je však dost rozlehlé na to, aby se lidská masa na úzkých lyžích rozptýlila po celém jeho prostoru a lyžaři si ve stopách příliš nepřekáželi. Ať už jste spíš na bruslení nebo na klasiku, místa tu budete mít dost. I když je třeba počítat s tím, že občas někoho předjedete a někdo předjede vás.

Lago di Tesero

Kdo místo přírody preferuje kondiční trénink na umělých tratích, ten bude na stadionu Lago di Tesero jako doma. Všechny okruhy zasypávají od prosince do března sněhová děla a dvakrát do týdne je večer osvětlují reflektory. I kdyby za celou zimu nespadla vločka sněhu, Lago di Tesero své brány nezavře. Stadion se sestává ze tří hlavních okruhů o délkách 2,5 kilometru, 3,3 kilometru a nejtěžšího pětikilometrového. Méně zkušení lyžaři ocení napojení na jednodušší osmikilometrový úsek Marcialongy směrem na Predazzo. Vstup na stadion je zcela zdarma, a to i při nočním provozu. Neplatí se dokonce ani za skibus. K tomu všemu je k dispozici je půjčovna lyžařského vybavení, šatna se sprchami, místnost pro servis lyží, restaurace a dokonce i ledový plácek pro klasické bruslení. O kva-

litách stadionu svědčí i to, že už třikrát hostil mistrovství světa.

Tiché údolí v horách

Ve Val di Fiemme teprve před pár lety zakázali alkohol za volantem. Díky tomu zde zvláště ve večerních hodinách panuje klidná atmosféra, divoké après-ski jako jinde v Alpách nečekejte. Jak tvrdí místní, dříve se do centrálního města Cavalese sjížděli lidé z okolních vesniček, usedlostí a hotýlků, aby se pak v podrou-

Pro české běžkaře je Val di Fiemme jednou z nejzajímavějších lokací. Abyste odpoledne mohli stát ve stopě, stačí vám z České republiky autem vyjet krátce po snídani. Areály si své návštěvníky hýčkají a poskytují veškeré služby, které zkušený lyžař očekává. Ceny navíc nejsou vyšroubované jako v hypermoderních nebo tradičních top alpských areálech. To vše navíc korunuje italská srdečnost, pozvolné životní tempo a přátelský přístup.

Ve Val di Fiemme teprve před pár lety zakázali alkohol za volantem. Díky tomu zde zvláště ve večerních hodinách panuje klidná atmosféra… šeném stavu v nočních hodinách vraceli svými auty zpět. Dnes už by si to nikdo nedovolil. Přesto zde však není o zábavu nouze. Pokud si chcete odpočinout od běžeckých stop, můžete nazout sněžnice a vydat se do jednoho z okolních průsmyků nebo vyšplhat na vrchol libovolné hory, která vám zrovna padne do oka. V Passo Lavazè najdete i funpark s dráhou pro boby i populární snowtubing, jehož levotočivá zatáčka pořádně vyhazuje ze sedla. Oblast je také pověstná svým kulinářstvím, a pokud by se vám zastesklo po domově, na statku Agritur Col Verde vám nalijí české pivo.

Sledujte další projekty redakce NORDICu

Pište reporty – vyplatí se!

Největší web pro běžkaře: články a aktuality – videoškola běžeckého lyžování - kalendář akcí – aktuální reporty ze středisek – diskuze – vybavení – bazar – foto & video – pravidelné tipy, kam na víkend…

Napište aktuální report z běžecké stopy nebo recenzi lyžařského vybavení a získáte odměnu ve SNOWbonech, za něž nakoupíte v e-shopu na SNOW.cz. A navíc pomůžete čtenářům, kteří jsou lační po autentických informacích!

Dárky k předplatnému

SNOWcard

Ke každému předplatnému získáte dárek v hodnotě předplatného. Virtuální měnu SNOWbony si můžete střádat a posléze si koupit třeba nové lyže! Výběr dárků na snow.cz/eshop/snow-kolekce.

Každý předplatitel může čerpat výhody programu SNOWcard. Seznam slev a poskytovatelů najdete na snow.cz/snowcard.

Vše, co právě teď chcete vědět o světě lyžování, najdete na portálu SNOW.cz – od lyžařů pro lyžaře!

www.snow.cz

Kde předplatit NORDIC? snow.cz/casopis

Za 190 Kč na rok!

ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

Karta slev a výhod SNOWcard má elektronickou podobu – předplatitelé ji po přihlášení najdou v mobilní aplikaci SNOW reporter (Android, iOS) nebo ve svém uživatelském profilu na portálu SNOW.cz, odkud je možné si ji také vytisknout.

K předplatnému dostanete 200 nebo 400 SNOWbonů, za které můžete nakupovat zboží ze SNOWkolekce v e-shopu SNOW.CZ. Aktuálně je v nabídce přes 60 položek!

Mobilní aplikace

Výhodné skipasy!

SNOWreporter: Sníh, počasí, a reporty – aplikace pro všechny lyžaře, kteří chtějí mít spolehlivé informace z lyžařských středisek: snow.cz/snow-reporter Vyber lyže: kompletní katalog všech modelů sjezdových lyží a sjezdových bot na českém trhu snow.cz/vyber-lyze

snow.cz/eshop/snow-kolekce

Skipas zdarma z časopisu aktivujte na

43 %

Další skipasy, právě zlevněné až o

přibývají (a ubývají) na

Více na skipasomat.cz a skipas-zdarma.cz

Chcete být ve SNOW vidět? Více informací na obchod@snow.cz a na webu www.freesports.eu Vaše připomínky, náměty, radosti i nabídky ke spolupráci posílejte na redakce@snow.cz!

VYVINUTO K DOSAHOVÁNÍ NEJLEPŠÍCH VÝKONŮ Vybavení Salomon S-LAB Classic vyvinuté na základě spolupráce techniků Salomon a sportovců světové třídy poskytuje rychlost, stabilitu a sebedůvěru, aby tak každému lyžaři pomohlo vydat ze sebe absolutní maximum.

SALOMON.CZ

Petra Nováková Bunda a kalhoty Swix Geilo Kolekce 15/16 Více na: www.swix.cz Foto: Zuzana Panská