NORDIC 34 - březen 2015 by SLIM media s.r.o.

Historie voskovacího systému

Cena: 59 Kč | 2,49 €

NORDICmag 34 březen 2015 www.nordicmag.cz

RAMSAU – RÁJ BĚŽECKÉHO LYŽOVÁNÍ

Swix CERA ® NOVA Co Archimédes věděl, to české biatlonistky udělaly

Mallorca

revoluce v běžeckém lyžování

9 771802 297004

KÖNIG LUDWIG LAUF – ZÁVOD ZÁMECKOU ZAHRADOU

OBSAH NORDICSPORT 6 CO ARCHIMÉDES VĚDĚL, TO ČESKÉ BIATLONISTKY UDĚLALY 10 PROBOUZENÍ ŠELMY 12 ČLÁNEK O LYŽAŘSKÉM ORIENTAČNÍM BĚHU, KTERÝ STOJÍ ZA TO ČÍST 16 ZÁVODNÍ DEN KOMBIŇÁKA 18 CROSS COUNTRY CROSS – XCX 20 JAK TO DĚLAJÍ V NORSKU ANEB SPORTOVNÍ PŘÍPRAVA V ODDÍLU IL JARDAR ZBLÍZKA. 22 JAK ŠEL ČAS OČIMA MARTINA PETRÁSKA NORDICUNIVERZITA 24 HISTORIE VOSKOVACÍHO SYSTÉMU SWIX CERA NOVA® 28 NORDIC RUNNING: BĚŽKUJTE BEZ LYŽÍ 30 NECHŤ JÍDLO JE TVÝM LÉKEM A TVÝM LÉKEM NECHŤ JE JÍDLO 34 PŘÍPRAVA BĚŽECKÝCH LYŽÍ – DOTAZY ČTENÁŘŮ 36 BRUSLENÍ NA LYŽÍCH MÁ LETOS 30 LET NORDICLOPPET VASŮV BĚH 2014 ANEB JAK SI POŘÁDNĚ UŽÍT 90 KM 44 KÖNIG LUDWIG LAUF – ZÁVOD ZÁMECKOU ZAHRADOU 40

NORDICTOUR RAMSAU – RÁJ BĚŽECKÉHO LYŽOVÁNÍ 52 SKIFORENINGEN SE STARÁ O STOVKY KILOMETRŮ LYŽAŘSKÝCH TRAS V NORSKU 58 NA BĚŽKÁCH HVOZDY ČESKÉHO LESA 64 MALLORCA – REVOLUCE V BĚŽECKÉM LYŽOVÁNÍ

FOTO: FISCHER

Redakce

FOTO: TOMÁŠ GNAD

REDAKCE AUTOR PROJEKTU Petr Socha ŠÉFREDAKTOR Tomáš Gnad GRAFIKA Petr Antoníček Markéta Antoníčková Michal Šindler

Přes den bílá tma, vítr a chumelenice, večer tma tmoucí, jen za okny je slyšet meluzína. Už několikátý den padá sníh, vymrzlé stopy jsou přikryty tlustou vrstvou načechraného prašanu. Co je na tom neobvyklého? Vždyť je únor a takto to kdysi bývalo každoročně i několik měsíců v kuse. Zvláštní je ale to, jak nás loňská zima nezima zastrašila, že už jsme skoro nevěřili, že zase nějaká skutečná zima přijde. A teď jsme překvapeni, že je tady, jako bychom něčím zhřešili – možná tím, jak jsme na tu loňskou nezimu nadávali – a tu sněhovou nádheru si nezasloužili… Někteří organizátoři si dokonce připravili náhradní program v podobě pořádání závodů na kolečkových lyžích, kterých se už dokonce rozjely i celé seriály. Ale paní Zima nám odpustila a je tady, to je hlavní a podstatné! A my se zase konečně můžeme uspokojit dalšími uběhnutými kilometry tou kouzelnou sněhobílou krajinou. Je to osvobozující informace, že běh na lyžích se nechystá zaniknout, byť se loni ocitl v ohrožení hodném zápisu mezi chráněné druhy. Nyní se vrátil a znovu v nás zažehl běžkařský oheň, oživil ty nepopsatelné chvíle, zážitky z jízdy čerstvě vyrytou stopou nebo ze závodu s větrem právě uválcovanou bruslařskou tratí. Už nyní je více než pravděpodobné, že se letos všechny lyžařské maratóny odjedou, naplní se vyschlé statistiky účastníků a minulé zimy zůstanou zapomenuty. Snad na dlouho. Jen ony mohou lyžování zbrzdit. Z lyžařského lidu totiž sálá chuť, o závodníky není nouze u nás ani v zahraničí. Touha po lyžování a závodění hravě odepíše náklady za startovné a vše, bez čehož se lyžaři neobejdou. Vydobude si místo ve stále hustších osobních kalendářích právě proto, aby lyžaři byli zase u toho a nasávali ten opojný a neopakovatelný lyžařský nektar, ať už má jakoukoli formu – ambice na vítězství, sportovní sounáležitost, blízkost zimní přírodě nebo třeba jen chuť vyždímat své tělo nejzdravějším sportem světa… Za redakci Tomáš Gnad

INZERCE Petr Havelka Markéta Karlová Veronika Bezpalcová DISTRIBUCE Andrea Rosenbaumová Hana Konvičková INTERNET Petr Sýkora, Tomáš Roba REDAKTOŘI závodní lyžování Marek Pazderský Martina Chrástková mazání, profesionální rady Vít Fousek odborné texty, trénink Petr Jakl Tomáš Gnad materiál Jaroš Gregory Řehořek biatlon Tomáš Hermann cestování Jiří Suchý Příspěvky, fotografie a názory zasílejte na adresu redakce:

redakce@snow.cz Obálkové foto: © Red bull Cena: 59 Kč / 2,49 EUR

VYDAVATEL SLIM media s.r.o., Husitská 344/63, Praha 3 IČ: 27175511

ADRESA REDAKCE Husitská 344/63 130 00 Praha 3-Žižkov redakce@snow.cz ( 222 780 286 JAZYKOVÁ KOREKTURA Anna Junková INZERCE inzerce@snow.cz PŘEDPLATNÉ objednávky na www.nordicmag.cz nebo na predplatne@snow.cz Vychází 4x ročně. Toto číslo vyšlo 19. února 2015, další vyjde v listopadu 2015. MK ČR: E17201, ISSN: 1802-2979 Rozšiřuje PNS a.s. a síť sportovních prodejen. Články označené tímto logem jsou komerční prezentací.

OFICIÁLNÍ PARTNER

PARTNEŘI Český svaz biatlonu Šumavský skimaraton Stopa pro život

Sport

Text: Tomáš Hermann Foto: Petr Slavík, Český biatlon

OBERHOF A VÍTĚZNÉ KVĚTINY PO SEDMNÁCTI LETECH. TAK DLOUHO ČEKALA ŠTAFETA ČESKÝCH ŽEN NA TRIUMF VE SVĚTOVÉM POHÁRU. ZLEVA: GABRIELA SOUKALOVÁ, EVA PUSKARČÍKOVÁ, JITKA LANDOVÁ A VERONIKA VÍTKOVÁ.

Co Archimédes věděl, to české biatlonistky udělaly „Dejte mi pevný bod a já pohnu Zemí,“ představuje známý výrok řeckého fyzika, matematika, filozofa a vynálezce Archiméda. „Dejte nám čtyři roky a my uděláme zázrak,“ mohly by pro změnu prohlásit české biatlonistky. Před čtyřmi lety česká štafeta žen byla méně než průměrným kvartetem. Nyní vede průběžnou klasifikaci Světového poháru v této disciplíně. Zázrak? Bod zlomu

Malé pokroky

o olympijských hrách ve Vancouveru 2010, kde české biatlonistky obrečely šestnácté místo, ukončila kariéru Magda Rezlerová. O rok později se přidala Zdeňka Vejnarová a Gabriela Soukalová, tehdy vedená rodiči, dávala přednost IBU Cupu. Trenér Jindřich Šikola jen obtížně budoval zcela nový tým žen.

Na mistrovství světa v Chanty-Mansijsku 2011 doběhly české biatlonistky v závodě na 4x6 km na 11. místě se ztrátou 5:42. O rok později při MS v Ruhpoldingu ztrátu snížily na 3:50 a o jedno místo si polepšily. Pak přišel světový šampionát v NMNM a opět desáté místo. Odstup za vítězkami se však opět ztenčil – 2:50 minuty.

Tehdejší výkony českého kvarteta se začaly opírat o dvojici Vítková-Soukalová, které trenér Jindřich Šikola nasazoval na první dva úseky. Cílem bylo udržet českou štafetu v I. polovině závodu co nejvýše a pak doufat... buď a nebo. Kvalita na třetím a čtvrtém úseku chyběla. Jitka Landová byla ještě příliš mladá a nezkušená, Bára Tomešová pak častěji nemocná, než

zdravá a Lea Johanidesová přes veškerou snahu nestačila v běžecké části.

akceptovat tempo soupeřek, čehož mnohé její předchůdkyně nebyly schopné.

První sláva

Optimální složení

I tento způsob taktiky dokázal přinést ovoce. České biatlonistky vybojovaly senzační třetí místo při Světovém poháru v Ruhpoldingu 2013. „Bylo to pro nás všechny velké překvapení,“ vzpomíná držitel dvou stříbrných medailí z mistrovství světa v závodech hlídek a účastník celkem čtyř olympijských her Jiří Holubec. „Na druhou stranu musíme být féroví v tom, že k našemu úspěchu hodně pomohly podmínky. Trať byla tehdy tvrdá, zledovatělá a rychlá. Hodně smazala výkonnostní rozdíly,“ upřesňuje muž, který se u týmu žen pohybuje ať již jako hlavní trenér, nebo nyní asistent Zdeňka Vítka, dlouhé roky. „Cenné však je, že holky toho využily a mnohé favoritky zaskočily. A možná to tam někde dole pomohlo i jejich sebevědomí: Ono to přece jenom jde, uvědomily si.“ Pro úplnost dodejme, že členkami tehdejší štafety byly ještě juniorka Kristýna Černá a Veronika Zvařičová.

Začalo se rýsovat optimální složení štafetového kvarteta, které pak dostalo nečekanou podobu v Soči 2014. Pod olympijskými kruhy opustil trenér Šikola taktiku dvou nejsilnějších prvních úseků a na trať vypustil kvartet v tomto složení: Eva Puskarčíková, Gabriela Soukalová, Jitka Landová a Veronika Vítková. Výsledek? Děvčata překvapila čtvrtým místem! Něco vám toto složení připomíná? Ano, je to přesně ta sestava, která v této sezóně „dobývá“ svět! Víte, co je na tomto složení ještě zajímavé? Gábina, Jitka a Eva prošly Sportovním gymnáziem v Jablonci pod vedením manželů Soukalových!

Nový drahokam A skutečně to šlo. Bylo však nutné do týmu doplnit další drahokam. Stala se jím rodačka z Harrachova Eva Puskarčíková. Spíše průměrnou juniorku dokázal Jindřich Šikola vybrousit v překvapení uplynulé sezóny. Rodačka z Harrachova zaujala stabilními střeleckými výkony, solidním během, nebojácností i schopností

štafeta pohybovala obyčejně ve druhé desítce daleko za pódiem. „Často se nám stávalo, že jsme cíl ani neviděly, protože jsme byly dojeté.“ Zdeňka Vejnarová nyní pracuje jako instruktorka lyžování, a také organizuje činnosti týmu dálkových běžců Silvini Madshus. „Ta práce mě naplňuje. Pohybuju se ve sportovním prostředí, které znám. Na druhou stranu je to dost časově náročné, a proto biatlon sleduju většinou až ze záznamu,“ povzdychne si a s úsměvem dodává: „Ale o to radostněji. Už olympiáda přinesla velký boom a letos je to prostě nádhera.“

Síla ve vyrovnanosti

Třetí, první, první, druhé. Tak se umísťovaly české biatlonistky ve štafetových závodech Světového poháru sezóny 2014/2015 v Hochfilzenu, Oberhofu, Ruhpoldingu a Anterselvě. Ke konci ledna tak suverénně vedly průběžné pořadí Světového poháru v této disciplíně. Zázrak?

Proč se českým biatlonistkám najednou ve štafetových závodech tolik daří? „Za našimi úspěchy je třeba hledat vyrovnanost výkonů. Máme v týmu dvě děvčata, která představují absolutní světovou špičku, tedy Veroniku Vítkovou a Gábinu Soukalovou, a pak tam jsou dvě mladší holky, které vedle nich rostou a podávají minimálně standardní výkony,“ dodává na adresu Jitky Landové a Evy Puskarčíkové Jiří Holubec. „Eva je kvalitní střelkyní, což opakovaně potvrzuje. Jitka se pak dokázala vyzávodit a více si věří.“

Ani sny nebývaly…

Štěstí nakloněno

„Je to pecka,“ vyřkne bez zaváhání dlouholetá reprezentantka Zdeňka Vejnarová, jež ukončila kariéru v roce 2011. „My jsme si o něčem takovém snad ani nedovolily snít. Umístění na bedně bylo pro nás prostě nemyslitelné,“ vzpomíná rodačka z Jilemnice na to, jak se tehdy česká

Jiří Holubec upozorňuje také na to, že české ženské štafetě zatím přeje štěstí. „Děvčata dosud nemusela kroužit na trestném kole a jsou zdravá. To koneckonců vidím jako základ, protože náhradu bychom nyní hledali jen těžko.“ V úvahu přicházejí podle slov Jiřího Holubce snad

Zázrak?

ANTERSELVA A RADOST PO NEČEKANÉM DRUHÉM MÍSTĚ VE VĚTRNÉM ZÁVODĚ

Sport

HOCHFILZEN A TŘETÍ MÍSTO. TADY TO VŠECHNO ZAČALO. ZLEVA GABRIELA SOUKALOVÁ, VERONIKA VÍTKOVÁ, JITKA LANDOVÁ A EVA PUSKARČÍKOVÁ.

jen zkušená Bára Tomešová a Lea Johanidesová. Obě prožívají slušnou sezónu v IBU Cupu. Trenér pak věří, že na své zdraví se bude moci v budoucnu opět spolehnout i Veronika Zvařičová. „Ano, jsou tady ještě Lucie Charvátová, nebo teď juniorka Jessica Jislová, ale obě ještě potřebují hodně času, než budou odpovídajícím způsobem připravené pro štafetu.“

Veronika Vítková, jež tuto zimu vyrostla ve hvězdu světových rozměrů, prozrazuje: „Sama bych na nás před sezónou určitě nevsadila. Jedeme na vlně a ono to funguje. Na druhou stranu to je určitě důkaz toho, že jsme výborně připravené. Stoupáme výš a výš. To nikdo nečekal. Myslím, že to stále ani jedna úplně nepobíráme.“

Jízda na vlně

Pohoda v týmu

Samy aktérky jako by nemohly uvěřit tomu, co opakovaně svými výsledky dokazují. „Asi mi ještě nedochází, co už jsme dosáhly. Tahle sezóna má prostě fantastický průběh,“ směje se Eva Puskarčíková, která je vždy v dobrém rozpoložení. Z Gabriely Soukalové už opadlo olympijské napětí i poolympijské povinnosti a opět stoupá vzhůru. „Naše výsledky jsou úžasné. Podívejte se, kde jsme byly před třemi, čtyřmi lety a kde jsme teď!? Nemohu tomu stále uvěřit. Dodává mi to ohromné chuti a motivace.“ Jitka Landová se vždy třásla, že štafetu pokazí. To už je pryč. „Skoro,“ upozorňuje prý největší pesimista týmu. „Z našich výsledků jsem naprosto nadšená. Teď jen, aby nám to vydrželo, byly jsme zdravé a všechno do sebe zapadalo, jako dosud. Naplňuje se mi sen, kvůli kterému jsem tak dřela.“

„Dejte mi pevný bod a já pohnu Zemí,“ prohlásil ve třetím století před naším letopočtem řecký

vědec Archimédes. Současný trenér českých biatlonistek Zdeněk Vítek vysvětluje, v čem vidí příčinu vzepětí svých děvčat: „Vedle tvrdé tréninkové práce to přikládám i kolektivu. Holky drží hodně při sobě, mnohem více než v minulosti. A navíc mají i dobrou partu s našimi kluky, což vede k velké pohodě v celém týmu. Přejí si, hecují se. Je to prostě paráda.“ Ano, právě parta, kolektiv, je tím pevným bodem, o kterém mluvil Archimédes a možná díky kterému české reprezentantky pohnuly biatlonovým světem.

Sezóna 2010/11 Místo Složení Výsledek Odstup-Náskok Hochfilzen................. Vítková, Tomešová, Vejnarová, Zvařičová................13.............................dostižena Oberhof ......................Vítková, Zvařičová, Tomešová, Johanidesová........10.............................dostižena Anterselva.................. Vítková, Tomešová, Zvařičová, Vejnarová................16.............................dostižena Chanty-Mansijsk...... Vítková, Tomešová, Zvařičová, Soukalová...............11.............................+ 5:43

Sezóna 2014/15 Místo Složení Výsledek Odstup-Náskok Hochfilzen................. Puskarčíková, Soukalová, Landová, Vítková ..........3................................+ 22 s. Oberhof ......................Puskarčíková, Soukalová, Landová, Vítková...........1................................- 9 s. Ruhpolding............... Puskarčíková, Soukalová, Landová, Vítková...........1................................- 1:13 Anterselva.................. Puskarčíková, Soukalová, Landová, Vítková...........2................................+ 35 s.

nordic alpine snowboard

collection 2014/15

SPORTEN NEJSOU JEN BĚŽKY...

www.sporten.cz

Sport

Probouzení šelmy Text: Tomáš Macek (MF DNES) Foto: Petr Slavík, Český biatlon

Předloni byla kometou. Loni se z ní stala superstar. Gabriela Soukalová vozila domů vítězství, medaile, poháry. Bude to tak pokračovat i nadále, vždyť je stále mladá, byli přesvědčeni fanoušci. Jenže v poolympijské sezóně se strmý vzestup pětadvacetileté biatlonistky zastavil. Hledala a znovu nalézala sama sebe.

Vzpomínky

oči, 17. února 2014: Ne, ještě se neohlédnu, ještě ne. Gabriela Soukalová se řítí do cíle olympijského závodu s hromadným startem, je druhá, ale co ty dvě za ní? Teprve 200 metrů před cílem se otočí. A vidí: Norka Eckhoffová i Němka Sachenbacherová jsou příliš daleko. Já to dokážu! Mám stříbro, svoji první olympijskou medaili. „Je to tady! Je to doma! Jo!“ křičí do vysílačky šéftrenér Ondřej Rybář. „Můj nejkrásnější den v životě,“ svěřuje se za cílem jeho svěřenkyně a těší se, až si pro tu placku půjde na stupně vítězů. „Vyfiknu se. Vezmu si beranici. Užiju si to. Ale stejně je to neuvěřitelné, že tam budu stát. Já. Vážně já.“ Právě si připadá, že dobyla svět. Je tak silná, tak šťastná. Je na vrcholu.

Oslo, 23. března 2014: Před posledním pohárovým závodem sezóny se zapovídá s Olgou Viluchinovou. „Já už nemůžu. Jsem strašně unavená,“ říká jí Ruska. „To mi povídej. Jsem taky úplně mrtvá,“ přitakává Soukalová. Toho dne už

Gabriela Soukalová Narozena: 1989 Bydliště: Jablonec, Praha Trenéři: Ondřej Rybář, Zdeněk Vítek na Holmenkollenu ani neběží, ani nestřílí dobře. Celkovou čtvrtou příčku ve Světovém poháru však přece jen uhájí. O jeden jediný bod. Hůlkou vzápětí nakreslí v cíli kříž. „To děkuju Bohu. Za ten jeden bod a to čtvrté místo,“ vysvětluje a začne vyprávět o momentálním stavu svého těla: „V posledním kole mi na kopci totálně došlo. Tam jsem se skoro rozbrečela. Kdyby mi tu někdo řekl, že umřu, odpovím mu: Tak jo.“

Odpočinková sezóna? Dvě předchozí příhody od sebe dělil pouhý měsíc. Proč je zmiňujeme? Abychom si připomněli, v jaké obrovské emocionální mlýnici se minulou zimu Gabriela Soukalová ocitla. Nejen její tělo bylo pak na konci sezóny vyčerpané, nýbrž také

mysl. Před další, poolympijskou sezónou v listopadu prohlásila: „Její začátek asi vůbec vydařený nebude. Možná ji pojmu spíše odpočinkově.“ Důvodů k takovému výroku bylo více: 1. únava z nesčetných letních sponzorských akcí 2. obtížné hledání nové motivace 3. podzimní nemoci, kvůli nimž ochudila přípravu 4. láska Ano, láska. Osud ji svedl dohromady s badmintonistou Petrem Koukalem. „Řekla jsem si, že teď je pro mě prioritou spokojenost a štěstí v osobním životě, jinak nebudu fungovat,“ líčila. „Když jsem v létě přijela unavená z nějaké akce, trénink šel stranou, než abych šla přes závit. A takhle top výsledky dělat nejde. Mám nejmíň natrénovaných kilometrů z posledních let.“ Tělo samo jako by jí posílalo vzkazy: Už nechci. „Stalo se mi, že jsem šla spát v deset dopoledne, vzbudila se na oběd, kolem druhé odpoledne zase usnula a potom spala do druhého dne do rána. Třeba i tři dny po sobě,“ přiznala.

Největší úspěchy k 1. 2. 2015:

Nakopnutí Při kontrolních závodech si připadala mrtvá, rozsekaná. Trenér Ondřej Rybář si uvědomoval, čím klenot jeho skupiny prochází. „Gábina si musí ujasnit priority. Musí objevit kompromis mezi biatlonem, soukromým životem a dalšími důležitými věcmi.“ Při zahajovacím pohárovém klání v Östersundu obsadila ve vytrvalostním závodě až 62. místo. Průšvih? Debakl? Kdo ví. Možná to bylo i dobře. „Co vás nakopne víc, než právě taková nakládačka?“ vyřkla. Věděla, že nemá natrénováno totéž co loni. Věděla, že váží víc než loni. Věděla, že už není ani tak koncentrovaná jako loni. „Tehdy mi připomínala koně s klapkami na očích, který 24 hodin denně myslí jen na to, co by ještě měl udělat pro úspěch na olympiádě,“ vzpomínal Rybář. Ta doba byla pryč. Ale dobíhat až v sedmé desítce? Ne, tohle vážně nemám zapotřebí, rozhodla se.

Páni, já zase vyhrála V Östersundu vkročila Gabriela Soukalová na cestu, která ji měla přivést zpět mezi elitu. Makala

Medaile ze ZOH 2014 Medaile z MS 2013 Světový pohár – individuální závody:

Stříbro za hromadný závod a smíšenou štafetu Bronz za smíšenou štafetu 1. místo – celkem osmkrát, poprvé v Pokljuce 2012 a zatím naposledy v Pokljuce 2014

Světový pohár – štafety:

1. místo – celkem třikrát, dvakrát v této sezoně se štafetou žen, jednou v minulé sezoně se smíšenou štafetou

Světový pohár – celkově:

6. místo – sezona 2012/13 4. místo – sezona 2013/14

Malé glóby:

Dva – za vytrvalostní závod a coby členka smíšené štafety v sezoně 2013/14

na sobě. Pozvolna se zlepšovala. Ovšem byla to komplikovaná cesta, plná kamení. „Dobře se mi při závodě běží, ale nic netrefím. Nebo obráceně: zastřílím, ale v posledním kole jsem už mrtvá,“ posteskla si. V Hochfilzenu se konečně Rybář zaradoval: „Odstřílela tu stojku stejně suverénně jako loni.“ Načež se v Pokljuce, její milované Pokljuce, postavila na start sprintu – a vyhrála ho! „Žasla jsem a nechápala,“ udiveně vykládala. Soukalová je zpět! Vlastně, ne tak docela. V ten jediný den se jí opět všechno sešlo, střelba i běh. Soupeřky chybovaly, ona nikoliv. A tak se znovu smála z nejvyššího stupně. „Jenže v top formě ještě rozhodně nejsem,“ ujistila a další závody jí daly za pravdu. Vítězný den z Pokljuky se nevracel.

Pohoda? Kdepak, bolest Pomalu se probíjela zpět do první desítky celkového pořadí poháru. „Ono to přijde. Až Gabča ještě vylepší běh, přijde ruku v ruce s tím i větší střelecká jistota. Protože pak si bude moci ty rány na střelnici víc pohlídat,“ věřil kouč Rybář. V Ruhpoldingu, kde před 12 měsíci dvakrát triumfovala, přiznala: „Závody jsou pro mě zatím dost nevyzpytatelné. Když už si říkám, že je to dobré, tak to se mnou v dalším závodě zase sekne. Na trati bojuju, ale strašně to bolí. Loni jsem dojela do půlky trati a pořád jsem byla v pohodě. Teď už je to od půlky trati velká bolest a boj na ostří nože.“ Triumfy s českou štafetou pro ni nicméně byly vitaminovým nápojem, dodávajícím tělu i mysli síly také do

dalších individuálních bitev. Úspěchy Veroniky Vítkové z ní setřásly část tlaku, fanoušci nyní neočekávali medailová umístění jen od ní. Ani Ondřej Rybář na Soukalovou netlačil. V týmu panovala pohoda, a když na to přišlo, dokázala se ta dívčí parta celou minutu spontánně chechtat. Trénovala, seč mohla a doufala: Ono to zase přijde.

Všechno zlé je pro něco dobré Vlastně jí nahrává i termínová listina. Mistrovství světa biatlonistů se letos koná ve finském Kontiolahti až v březnu. Do té doby má stále dost času, aby smazala letní a podzimní manko. „Jak se říká, člověk by si měl spoustu věcí prožít, aby ho to někam posunulo. Všechno zlé je i pro něco dobré. Věřím, že současné období, kdy bojuju závod od závodu, mi posílí vůli a budu pak ještě mnohem větší bojovnice.“ V něčem každopádně rozhodně zůstala úplně stejná jako ve své nejslavnější zimě. Zmatkářka z Jablonce je schopna zapomenout cokoliv a kdykoliv. Včetně sebe samé. Příkladem budiž historka z Oberhofu, kde se před startem šla do buňky přiobléct, cestou ztratila poutko od hůlky, pak ho nemohla najít a na start přiběhla ve chvíli, kdy už se ozval výstřel startéra. „Ale přece nebudeme Gabče přidělovat hlídače, co se od ní nehne na krok. To by nefungovalo,“ reagoval Rybář. „Každý má určitý svůj režim a potřebuje být před závodem sám. Musí si sama dávat pozor. Zazmatkovala, nestíhala, to je prostě Gabča. Měnit ji by nedělalo dobrotu. Nakonec se tomu stejně zasmějeme.“ Loni se tradovalo, že pokud něco zapomene, je to vlastně dobré znamení. Protože výsledek pak vždy přijde. Tehdy také tvrdila, že na trati se v ní probouzí šelma. Kde je šelma letos? „Není akční,“ povídá Soukalová. „Asi ještě pořád spí. Doufám, že se probudí. Třeba na mistrovství světa. Kéž by, bylo by to fajn.“

Sport

Text: Ondřej Vodrážka Foto: Milan Venhoda, www.nordenmark.com

Lampióni čili lobáci

aneb

Článek o lyžařském orientačním běhu, který stojí za to číst Lyžaři běžci nám říkají „lampióni“, našim závodům „branné lyžování“ a vůbec se na nás někteří dívají s opovržením. V následujících řádcích bych vám rád vysvětlil, proč tento sport máme (MY, LOBÁCI) rádi a proč nám nevadí, když na skluznici našich lyží občas přibude škrábaneček. A protože nejsem vědecky zaměřený pedagog a vy nejste vědecky zaměřená veřejnost, tak to podám pěkně laicky, polopatě.

a jedinečné. Ještě 5 minut před startem nevím, jakou mám trať. Teda vím, jak to bude dlouhé a kolik musím najít kontrol, ale vůbec nevím, kudy budu jezdit. Až minutu před startem (v některých závodech 15 vteřin před startem) si beru mapu, dávám ji do mapníku a vymýšlím. Času moc není a najednou 3, 2, 1 start a jedu. Stát na startu o něco déle se nevyplácí, i sekundy rozhodují, výsledky totiž mohou vypadat i takto jako při MS 2005 ve sprintu mužů:

ejprve bych vám rád představil věrného spojence všech lobáků a tím je držák mapy – Mistr Mapník (ne žádný stoleček nebo volant, i když někdy se s ním točí až zběsile). Jak si jistě umíte představit, tak při našich závodech jezdíme na lyžích a odpichujeme se hůlkami, stejně jako lyžaři běžci. A protože musíme „číst“ za jízdy mapu, je dobré ji mít pořád (tedy téměř pořád) na očích. A proto jsme si vymysleli a téměř k dokonalosti přivedli držák na mapu neboli mapník. Pokud jsme tedy vyzbrojeni takto kvalitním mapníkem, můžeme vesele vyrazit do závodu. Z ilustračních fotek můžete vidět, že další vybavení je stejné, jako mají lyžaři běžci, jsme

1. Keskinarkaus................ (FIN).........................12:01 2. Nordquist........................ (SWE).......................12:02 3. Aslund .............................. (SWE) ......................12:03 4. Khrenikov....................... (RUS) .......................12:04

na lyžích a v rukou máme lyžařské hole. Akorát košíčky používáme trochu větší a ploché, to kvůli tomu, aby se nám při jízdě ve skútrových stopách (logicky ne tak tvrdých) moc nebořily. Ono nás totiž těch pár gramů navíc nevytrhne. Tak teď už se nám snad nebudete smát, až nás uvidíte na tréninku nebo na závodě s mapníkem na hrudi, když víte, o jak sofistikovaný nástroj se jedná. To je stejné, jako byste se posmívali Ondrovi Moravcovi, že vozí na zádech flintu. Nebo nedej bože Gábině Soukalové, to už si vůbec nedovedu představit. Dobrá, mám mapník a stojím na startu. A teď právě přichází to, co je pro LOB tak specifické

Khrenikov to vzal sportovně a vyhrál další závod (pozn. aut.)

Ale zpět k našemu závodu. Zkusím vám popsat, jak se při závodech rozhodujeme, na co si musíme dávat pozor. Za příklad jsem si vzal mapu z jednoho známého norského střediska nedaleko Lillehameru – Sjusjoenu. Tak si tedy představte, že zhruba 30 sekund přes startem máte mapu v mapníku, vidíte ji poprvé v životě, tepovka 170 a začínáte vymýšlet.

Současný mapník je: lehký, vážící cca 300–400 g ergonometricky tvarovaný (pánský a „vypasovaný“ dámský má nastavitelné popruhy) výškově nastavitelný s vysouvacím a odklopným ramenem s otáčecí deskou

Obecně platí, že se snažíme jezdit co nejvíce po plných zelených (je to rychlejší), ale zároveň co nejkratší cestou. Takže často je to na rozhodování mezi tím jet po čárkovaných stopách nejkratší cestou, nebo objíždět delší cestou po rychlejší stopě. Po rovině to zase takový rozdíl není, ovšem při jízdě do kopce se velmi vyplácí jezdit po plných. Ovšem také musíme rozeznat, jestli to bude do kopce, nebo ne, což poznáme jen podle vrstevnic v mapě. V našem případě na mapě moc vrstevnic není, takže terén je plochý a máme to trochu jednodušší.

Start a postup na kontrolu 1 Na první kontrolu jedu vždy opatrně, abych chytil rytmus a získal jistotu. Takže od startu po plné (napravo od spojnice – vždy ve směru jízdy, při každé výrazné změně směru otáčím desku mapníku) a hned první čárkovanou stopou, neboli „čárkou“ doleva. Pak už je to jednoduché, stačí si pamatovat, jak projet křižovatky: doprava-rovně-doleva-doleva-kontrola. Začátečník by se možná na každé křižovatce zastavil, aby se ujistil kudy dál, zkušený lobák však už v momentě, kdy opouští „plnou“ stopu od rolby, si pamatuje přesně tvar všech křižovatek a na kontrolu dojede bez jediného podívání nebo zaváhání. Postup z kontroly 1 na kontrolu 2 Máme tady dvě možnosti – 1. varianta: pokračuji ve směru jízdy po čárce na plnou, po které pojedu velmi rychle a relativně dlouho. Mapování je zde snazší, stačí dojet do zatáčky a hned za ní šup doprava do čárky pravá-levá a kontrola. Tato varianta je určitě jistější. Nebo se nabízí 2. varianta: otočím se u kontroly a snažím se jet nejkratší cestou po čárkách. Což je sice kratší, ale technicky i mapově náročnější, neboť křižovatek je na postupu dost a každá křižovatka je reálná hrozba chyby. V tomto případě bych si musel pamatovat: rovně-levá-rovně-levá-pravá-pravá-rovně-pravá-rovně-rovně-levá-kontrola. To už bych asi na jedno kouknutí nedal, odhaduji to tak na tři až čtyři. Přesto bych volil druhou variantu, která se mi jeví výrazně kratší. Postup z kontroly 2 na kontrolu 3 Nejkratší cestou vpravo od spojnice, nebo-li rovně-rovně-rovně-levá-pravá-levá-rovně-pravá-kontrola. Celé soupaž po čárkách na dvě kouknutí. Na plnou se nevyplatí jet, je to příliš daleko a jel bych po ní jenom kousek. Postup z kontroly 3 na kontrolu 4 Opět nejkratší cestou – rovně-pravá-rovně (přes plnou)-levá-levá-pravá-levá-kontrola. Celkem jednoduchý postup. Postup z kontroly 4 na kontrolu 5 A teď babo raď. Na první pohled mě nic netrkne do očí, v závodním stresu presu není šance zjistit, kudy je to nejrychlejší. V takovém případě je potřeba se co nejrychleji rozhodnout a postup správně realizovat. A během jízdy už v žádném případě nepřemýšlet o jiné variantě nebo dokonce realizaci během jízdy měnit. Po dvou- až třísekundovém rozmýšlení je třeba se rozhodnout, jestli pojedu více zleva (zhruba kolem kontroly č. 8), nebo naopak zprava, kolem kontroly č. 3. Intuitivně bych asi zvolil tu více zleva, protože je tam přece jen více jízdy po plné, kde se člověk trochu srovná, změní rytmus a jízda se zrychlí. Křižovatky psát nebudu, ale zleva jich je 20, zprava 19.

JÍZDA SE SKLOPENÝM MAPNÍKEM

A tak bychom mohli popsat celý závod, ale to už nechám na vás, přátelé lyžaři běžci, ať si také trochu namáháte hlavy. Při hladkém lyžařském závodě tu hlavu zdaleka tak nezapojíte.

Sport

KONTROLA JE KONEČNĚ NALEZENA

minut) nebo se můžete dokonce ztratit (pár desítek minut). Po celou dobu závodu se musíte stoprocentně koncentrovat, při sebekratším vypnutí zpravidla okamžitě následuje chyba. A pak nám neříkejte, že LOBy jsou jednoduché, protože kontroly jsou na cestách. Další výrazný rozdíl oproti hladkým závodům je jízda v úzkých stopách. Jede se soupaž, to je jasné, ale není to stejná soupaž jako při klasice. Je to Měřítko: 1 : 6 000 (1 cm na mapě je 6 000 cm ve skutečnosti) hodně o přenášení váEkvidistance: 5 m (výškový rozdíl vrstevnic) hy, protože podložka Start: v mapě označen trojúhelníčkem je křivá a hrbolatá. PoKontroly: kolečko a pořadové číslo 1–14 kud je měkčí sníh, tak Cíl: dvojité kolečko se do toho nemůžete Plná zelená čára: široká stopa od rolby, kde se dá bruslit opřít jako na rolbou Čárkovaná zelená čára: úzká stopa od skútru (max 1,5 m), kde se jezdí soupaž upravené stopě a je Žlutá barva: louky potřeba daleko více Bílá barva: les zapojovat svaly trupu Bílé tečky: řídký les i nohou. A lahůdkou jsou prudké nebo Tato trať měří 4,1 km (vzdušnou čarou), dlouhé výjezdy, tam je potřeba si pomáhat ideálním postupem odhaduji na 6–6,5 km. Na odrazem jedné nohy – říkáme tomu nakopávaná soupaž. A sjezdy? Někdy slušný adrenalin. trati musíte během těch zhruba 6,5 km projet Z mapy sice poznáme, že to je z kopce, ale co celkem 140 !!! křižovatek. To znamená, že křižoje zrovna za tímhle smrčkem nebo zatáčkou, to vatka je každých 46 metrů, při závodní rychlosti z ní opravdu nepoznáme. Ale doporučuji v žádv průměru po 7–10 sekundách. Skoro na kažném případě neplužit, ono to v té úzké stopě dé křižovatce se můžete zdržet (pár sekund), ani moc nejde. můžete udělat chybu (špatně odbočíte – pár

Naše závody jsou prostě jedinečné. Na takovéto mapě můžeme absolvovat klidně 2–3 závody, kdy kontroly budou v každém závodě úplně na jiných místech, takže pořád budeme muset vymýšlet kudy jet. A za rok za dva zde můžeme závodit znova. Plné stopy zůstanou stejné, to je jasné, ale ty čárkované od skútru budou klidně úplně jinde, protože si to prostě jinak najezdíme (teda organizátoři nám to jinak najezdí). Když už jsme u té přípravy závodu, tak se to dělá tak, že po lese jezdí chlapík na skútru s GPSkou a podle ní zakreslí do mapy (digitálně), kudy jezdil. Jednoduché, pokud máte GPSku. A také, pokud vás majitel lesa nechá jezdit se skútrem po lese. Což ve Skandinávii jde, v Čechách to kolikrát bohužel moc nejde, v CHKO ani náhodou, ještě bychom vyplašili tetřevy. V Rusku to samozřejmě jde taky, tam jde všechno. Závody v LOBech jsou různé. Čím víc je v prostoru stop od skútru, tím je závod orientačně náročnější. Někdy jedeme po plných stopách 80 %, někdy jenom 10 % tratě. Jiný terén je ve Švédsku, jiný v Čechách v Jeseníkách, jiný na Vysočině, úplně jiný je v Alpách. Hladký závod na Mísečkách je pořád stejný, ale LOB i na těch Mísečkách (ne úplně ideální terén pro LOB) bude pokaždé jiný. A to nás na tom baví nejvíc. A v cíli jsme hotoví úplně stejně. Tak si to přijeďte někdy zkusit…

NEMUSÍTE SE STRACHOVAT, ŽE BUDETE NA TRATI SAMI

Aktuální informace o sezóně 2014/15 najdete na: www.ski-o.cz

Logo agentura CzechTourism

Logo v základní barevné podobě

08.2012 Studio Marvil, Ječná 29, 120 00 Praha 2

Sport Text: Ladislav Rygl Foto: Vladimír Nesvadba

Závodní den

kombiňáka Severská kombinace zrovna není snadným sportem, jak by se na první pohled zdálo. Nejen, že závodník musí technicky zvládnout dvě rozdílné disciplíny, ale také v obou disciplínách závod. Takže za jeden závod absolvuje vlastně závody dva. Po zkoušení různých formátů závodu se v posledních letech ustálilo již neměnné pořadí disciplín, takže se vždy začíná skokem.

ožná se to dnes zdá jasné, ale třeba ještě na mistrovství světa v Liberci 2009 se v jednom ze závodů začínalo během a pak se teprve skákalo. Byl to takzvaný závod s hromadným startem, kdy závodníci nejprve všichni najednou vyběhli do závodu na 10 km. Ztráty z běhu se poté přepočítaly na metry, které musel závodník s horším během odpoledne „naskákat“ na lepšího běžce. Tento formát se již nepoužívá, takže se vždy nejprve skáče, až potom se běží. Každému závodu předchází takzvané zkušební kolo, které slouží k tomu, aby si závodníci můstek vyzkoušeli v podmínkách, v kterých se následně bude závodit. Ještě dříve, většinou jeden den před samotným závodem, jsou dva skoky oficiálního tréninku, na které navazuje takzvané „provizorní závodní kolo“. To zavedla Mezinárodní lyžařská federace FIS v posledních letech hlavně proto, aby předešla nekonání závodu kvůli špatným povětrnostním podmínkám. Znamená to tedy, že pokud se, řekněme v pátek, odskáče oficiální trénink a „provizorní závodní kolo“, tak se v sobotu, kdy se má konat

NÁJEZDOVÉ POSTAVENÍ PŘED ODRAZEM

hlavní závod a fouká silný vítr, který nepustí závodníky na můstek, závodí pouze v běhu podle výsledků z pátečního „provizorního závodního kola“. Takzvané „PCR“ je také kvalifikací pro hlavní, většinou sobotní závod, do kterého se potom dostane jen 50 nejlepších závodníků. Této kvalifikace se musí účastnit všichni závodníci, ale nejlepších 10 z hodnocení světového poháru má účast v závodě jistou, i když se jim „PCR“ nepovede a výsledkem by se mezi nejlepších 50 nedostali. Samotný závod začíná pak jedním soutěžním skokem, který může být ráno, v poledne, nebo třeba i večer. To se na větších závodech většinou řídí podle televizních společností. Není to sice nejlepší, ale vysílací práva televizních společností jsou jako pro každý sport velice důležitá. Severská kombinace není zrovna největší sport, a tak se musí často podřídit ostatním, větším sportům. Pokud to hodně zjednodušíme, tak závod v severské kombinaci musí začínat už v 8 hodin ráno, protože v 9 hodin startuje světový pohár běžců, na který navazuje v 11 hodin závod skokanů, ve 13.30

začíná závod sjezdařů a sjezdařek, který končí až v 16 hodin. Teprve potom vystartují kombiňáci do závodu v běhu. Tak to opravdu často funguje a my (závodníci, trenéři, servismani a organizátoři závodů) to rádi respektujeme, protože víme, že pokud náš závod nebude v televizi, pak nebudeme moci prezentovat své sponzory a tím pádem ani nebudou peníze na pořádání závodů a závodění vůbec! Takovému časovému harmonogramu se pak podřizuje všechno ostatní a nikdo s tím nic nenadělá. Většinou závod probíhá tak, že se dopoledne skáče a odpoledne běží, ale není to pravidlem. Například při posledním závodě Sommer Grand Prix v Oberstdorfu začínal závod ve skoku až v 19.30 a běh pak následoval ve 21 hodin. To potom závod skončil v deset hodin večer, kolem půlnoci jsme měli sbaleno a domů jsme přijeli kolem šesté hodiny ráno. Divák si asi nedovede představit, jak je docela těžké dát potom během závodu dohromady jídlo a všechny ostatní věci. Závodníci mají nacvičený určitý režim, který se potom jen upravuje podle toho, kdy závod začíná.

Je zvykem, že ráno před snídaní se každý závodník jde na chvíli proběhnout a protáhnout. Před odjezdem na závodiště tak najdete většinu závodníků na zemi hotelového pokoje, jak ještě důkladněji protahují svá těla, aby si je připravili na maximální výkon. Protahování je velice důležité zejména pro skok na lyžích. Málo protažené svaly a zkrácené šlachy závodníka nepustí do odpovídající nájezdové pozice, z které se následně nemůže dostatečně odrazit! Po příjezdu ke skokanskému můstku následuje většinou proklusnutí a spíše již rychlá „švihová“ rozcvička s napodobivým cvičením skoku. Každý závodník piluje většinou něco jiného, podle toho, co mu dělá na skoku největší problémy. Tato napodobivá cvičení doplňují také většinou různé skoky, jako třeba přes překážky nebo do dálky, aby se svaly nabudily k co nejrychlejšímu odrazu. Taková rozcvička probíhá jednak před zkušebním skokem, tak i skokem závodním. Po závodním skoku se závodník zase v buňce převlékne, buď je spokojen, nebo si na svůj výsledek zanadává a pak už jen čeká, jak to všechno dopadne. Výhodu mají závodníci startující na konci startovního pole, protože ti většinou čekají méně a hned po absolvování svého skoku častokrát vědí, na co to bude nebo nebude stačit. Záleží opět na časovém harmonogramu závodu, jestli se závodníci převlékají hned do běžeckých kombinéz, nebo do tepláků. Někdy se stihne před během i lehký oběd, ale když se závod ve skoku kvůli větru protahuje nebo pokud běžecký závod probíhá dál od můstku, bývá často i dost fofr! Většina závodníků si ráno na snídani připraví jídlo prakticky na celý den, protože se může stát, že i když je mezi skokem a během času dost, počasí to pak zrežíruje úplně jinak. Na závody si závodníci většinou berou housku se sýrem, se šunkou, často i nějaké sladkosti jako čokolády, které pak doplňují energetickými tyčinkami a především tekutinami. Každý závodník si většinou připraví to, co mu nejvíc chutná a na co je zvyklý. Před během závodníci vyrážejí „do stopy“ zhruba hodinu před startem závodu. Častokrát se ještě na poslední chvíli testují a domazávají lyže, ale to již je většinou v režii servismanů a trenérů. Závodník se na lyžích zapracuje na „provozní teplotu“ a pak následuje většinou několik rychlých úseků, aby se svaly i kardiovaskulární systém „nastartovaly“ na závodní výkon. V den závodu se už většinou nic nenatrénuje, a tak je všechen pohyb vlastně jenom rozcvičování a příprava k závodu. Po závodě v běhu se závodníci většinou ještě „vyjedou“ pár kilometrů na lyžích, aby se tělo po závodě uklidnilo a ze svalů se lépe vyplavil nahromaděný laktát. Někteří závodníci volí po vyjetí ještě vyklusnutí a protahování, ti nejlepší musí mezi tyto procedury ještě nějak napasovat vyhlášení vítězů, tiskovou konferenci, dopingovou kontrolu a další podobné záležitosti… Do postelí se závodníci dostanou třeba až ve 23 hodin večer. Další den v 8 hodin ráno je čeká další závod, nebo už v 5 hodin ráno odjezd na letiště a pokračování na „další štaci“.

LETOVÁ FÁZE SKOKU

Ještě vám připadá, že je severská kombinace lehkou disciplínou? Pokud jde všechno podle předem daného časového plánu, je to ještě legrace, ale když se vám počasí rozhodne udělat ze závodu maratón, pak už je to složitější. Navíc připočtete-li k tomu ještě předzávodní nervozitu, to už je občas docela slušný nápor na nervovou soustavu. Ale věřte mi nebo ne, kdybych si mohl

DRUHÁ ČÁST ZÁVODU SEVERSKÉ KOMBINACE SE BRUSLÍ

jako bývalý závodník a současný trenér znova vybrat ze všech sportů, asi bych neměnil! Je to krásný sport, který vás zaměstná prakticky na celý den. Často zažijete během toho jednoho dne tolik nečekaných zvratů a překvapení, na které budete ještě dlouhou dobu vzpomínat. A pokud se k tomu přidá i pár úspěchů, tak je to nakonec k nezaplacení.

Sport edním z výsledků snahy Komise pro mládež, která se tímto problémem zabývá, je také Cross Country Cross (XCX). Jde v podstatě o závody na jakési překážkové dráze, kde musí mladí závodníci prokázat nejenom fyzickou připravenost, ale také zručnost, rovnováhu, obratnost a další potřebné lyžařské vlastnosti. Velkou výhodou této soutěže je to, že nemá žádné přesné rozložení překážek a trať lze vybudovat v podstatě kdekoli. Rovněž překážky lze vybudovat svépomocí a není nutné kupovat drahé pomůcky. Stačí trocha dobré vůle a nápaditosti, pak lopata a pár nadšenců. Trať závisí na terénu, ve kterém ji stavíme, délka tratě závisí na věku a zkušenostech závodníků. Obvykle bývá od 1 do 2,5 km. Pro překážky lze využít vlastnosti terénu nebo umělé překážky, jako slalomové tyče, oblouky, boule, kužele apod. Lze startovat po čtyřech závodnících jako ve sprintu, po dvojicích, individuálně či hromadně. Prostě nic není špatně a fantazii se meze nekladou. Můžeme být hrdí na to, že tentokrát lyžařům v České republice neujel vlak a spolu se severskými zeměmi a Německem je jedním z pořadatelů těchto závodů. Nemalou zásluhu na tom má jistě Zora Honzlová, která jako členka komise mládeže při FIS přinesla do Čech všechny dostupné informace o novém formátu závodů a aktivně se zapojila do kampaně za jejich pořádání u nás. A samozřejmě je třeba pochválit také vedení Úseku běžeckých disciplín za to, že zařadili seriál závodů v nestandardních disciplínách do Českého poháru již v loňské sezóně. Díky tomu si naši mladí závodníci na nový formát závodů zvykli a při příštích Zimních olympijských hrách mládeže, kde je Cross Country Cross jednou ze soutěží, budou moci své zkušenosti zúročit. V neposlední řadě ale máme v běžeckém lyžování novou soutěž, která by mohla mladé závodníky zaujmout a přivést tak do lyžování nové talenty. Závody v Cross Country Crossu se skládají z kvalifikačních jízd, organizovaných intervalovým způsobem. Po kvalifikaci startují nejlepší závodníci v sestavách po 4–6 závodnících s hromadným startem. Počet závodníků v rozjížďkách je ovlivněn šířkou, náročností a bezpečností tratě. Rychlý start a nejrychlejší nájezd k první sekci tak může značně ovlivnit průběh závodu. Ve čtvrtfinálových, semifinálových ani finálových rozjížďkách se již neměří čas, ale do dalšího

TERÉNNÍ SKOK

Text: Petr Mach Foto: Květoslav Žalčík

Cross Country Cross

XCX

Snad každý sport hledá způsob, jak se stát zajímavějším pro sportovce, diváky, veřejnost a sponzory. To se samozřejmě týká i běžeckého lyžování. Nejvíce se to projevuje ve snahách zaujmout děti a mládež a tím si zajistit širokou základnu. O tom, že se tomuto problému věnuje pozornost celosvětově, jsou projekty FIS Bring Children to the Snow, SnowKidz, World Snow Day a další. V rámci těchto projektů se věnuje pozornost dětských soutěžím, nestandardním formátům závodů a také podpoře formou poskytnutí různých pomůcek.

Popis tratě Cross Country Cross Sjezdová část..... Na začátku tratě je třeba, aby závodníci získali co největší rychlost. Start tak bývá umístěn na vyvýšeném místě, často i z velké hromady sněhu, a lyžaři tak získají dostatečnou rychlost pro co nejrychlejší průjezd celou tratí. Překážky............... Překážky jsou přirozenou a hlavně vzrušující součástí tratě. Jejich počet i velikost závisí na věku závodníků. Výška by neměla převyšovat 0,5 m a překážka by měla být umístěna tak, aby letová křivka umožnila kopírovat profil terénu a bezpečný doskok na odvrácenou stranu. Při umístění více překážek by jejich vzájemná vzdálenost neměla být méně než 10 m. Slalom.................... Slalomová sekce nutí lyžaře rytmicky měnit směr jízdy, a to jakýmkoliv způsobem. Brány jsou od sebe vzdáleny přibližně 7 m. Přetížení............... Různé terénní úpravy by měly lyžaře přivést do přetížení, aby je to dostatečně prověřilo ve správné práci nohou. Jedná se o klopené zatáčky, do kterých závodníci najíždějí větší rychlostí a musí tak čelit většímu přetížení. Tady se uplatní dobrá rovnováha a technika jízdy. Terénní vlny........ Terénní vlny jsou uměle vyrobeny buď ručně nebo strojově. Důležitá je jejich velikost i vzdálenost, které pak prověří pružnost některých kloubů dolních končetin. Pro bezpečnější průjezd by měly mít od sebe stejnou vzdálenost, což vyžaduje i stejný rytmus pohybů. Otočky.................... Otočit se v co nejkratší dráze jízdy a pokračovat dále, to je úkol další sekce, která tak vyžaduje rychlé přenášení těžiště a hlavně přesné provádění odšlapování.

postupového kola postupují dva nejrychlejší závodníci. O pořadí nepostupujících závodníků rozhoduje jejich umístění v kvalifikaci.

Obratnostní závod lyžařských dovedností Obdobou Cross Country Crossu je obratnostní závod lyžařských dovedností pro žákovské kategorie. Ten je složen z několika stanovišť obratnostních disciplín, které je potřeba „správně“ projet, případně splnit daný dovednostní úkol. Měří se celkový čas závodu a při nesplnění daného úkolu se dle náročnosti a délky dané obratnostní disciplíny připočítává penalizace 5–15 s. Obratnostní závod se pořádá na jednom okruhu, kde jsou připravena stanoviště lyžařských dovedností. Závodníci startují individuálně v časových intervalech minimálně 30 s. Tento závod by je měl prověřit v dovednostech, potřebných pro další výkonnostní růst.

CO NEJRYCHLEJI ZATOČIT A POKRAČOVAT DÁLE

Typy stanovišť při obratnostním závodě lyžařských dovedností Osmička.................................................... opakované odšlapy na obě strany, směr tratě vytyčují praporky a stříšky Skoky......................................................... opakované skoky s různou velikostí odrazové hrany (max. 0,5 m) na mírném sklonu terénu Podjezd snížené překážky............. podjezd překážky ve sníženém postoji Slalom....................................................... na rovině i z mírného kopce, objíždění branek s odšlapováním Rovnováha............................................. v mírném sjezdu jet na vytyčené dráze střídavě po jedné a po druhé noze (5–10 m) Soupaž...................................................... jízda 30–50 m s odpichem soupaž bez pomoci odrazu nohou Otočky....................................................... jsou stanovené body (1-2), které se musí střídavě objet z levé a pravé strany Terénní vlny........................................... na mírném sjezdu je připraveno několik muld (vysokých max. 0,5 m a 1,5–2,5 m vzdálených od sebe), kdy jedna noha je výše a zároveň druhá níže Jízda pozadu.......................................... vytyčený úsek jet pozadu, příp. projet danou bránou pozadu Slalom s podjezdem překážek.... projet danou část tratě podjezdem překážek, vytvořených ze slalomových tyčí do tvaru písmene „A“, vzdálených 3–5“ NE VŽDY SE VŠECHNO POVEDE

Dle charakteru terénu uspořádat vhodnou kombinaci těchto dovednostních úkolů, případně i dalších (výměna lyží a holí, sbírání míčků, hod na cíl, přeskok nízké překážky apod.).

STAČÍ TROCHA IMPROVIZACE A CROSSOVÁ TRAŤ JE PŘIPRAVENA NA TRÉNINK

Více informací na www.skiforbundet.no/ barn-og-skiidrett/internasjonale-prosjekter/cross-country-cross.

Sport

S MLÁDEŽNICKÝMI SKUPINAMI 13–16 LET NA VÍKENDOVÉM KEMPU V BETOSTØLENU

Zajímavé tváře v oddílu IL Jardar: Hilde Lauvhaug – trenérka, bývalá závodnice Medailistka z juniorského mistrovství světa a mistrovství světa do 23 let. Po loňské sezóně se po zranění rozhodla ukončit sportovní kariéru a nyní se soustředí na dokončení bakalářského studia radiologie. V oddíle působí u dorosteneckých skupin dívek, které motivuje, a zároveň funguje pro mladé sportovce jako vzor. Text a foto: Jakub Opočenský

Jak to dělají

v Norsku?

Ingerlise Wingaard – kondiční trenérka, bývalá závodnice V dorosteneckém věku byla považována za velký norský talent, když s převahou porážela současné norské vycházející hvězdy Ragnhild Hagu, Heidi Weng a Tuvu Tofdahl Staver. Její kariéru přerušila v 18 letech anorexie, po které se krátce věnovala atletice, ale v běžeckém lyžování se jí po onemocnění už nedařilo.

aneb sportovní příprava v oddílu – IL Jardar zblízka V následujících řádcích vám přiblížím, jak to funguje v norského oddílu, se kterým již delší dobu úzce spolupracuji a díky kterému je kromě norského lyžařského svazu možné pořádat společné kempy českých běžců na lyžích v Norsku. Při návratu do Norska jsem si myslel, že už mě nic zásadního nemůže překvapit, ale opak je pravdou. orská praxe“ mě překvapuje takřka každý den. Letošní konec roku byl v Oslu poměrně deštivý, načež všechno zmrzlo a do začátku ledna místní oddíly marně čekaly na sněhové vločky. Podmínky tedy nebyly ideální a nezbývalo nic jiného, než za víkendovým lyžováním dojíždět a v týdnu nahradit trénink převážně během, poněvadž využití kolečkových lyží znemožňovalo časté náledí. Petter Reistad, loňský medailista z juniorského mistrovství světa, k podmínkám dodává: „Když nejsou podmínky na lyžování, zkrátka vytáhnu kolečkové lyže nebo se jdu proběhnout.“ Loňská zima byla v Norsku kritická, a to z toho důvodu, že na řadě míst nebyl sníh, a Norové se tak museli vypořádat s nezvyklou situací. Ani letos nezačala zima v regionu okolo Osla příliš optimisticky a Norové postupně zjišťují, že dojíždění za sněhem je poměrně náročné. V médiích se již objevují články upozorňující na to, že zmiňovaná situace se začíná negativně projevovat na zájmu dětí o běh na lyžích. Z mého pohledu

„

nevidím problém v tom, že by snad u dětí klesal zájem o běžecké lyžování, ale rodiče spíše nemají čas dovážet své potomky do vzdálenějších lokalit, kde se čas od času tréninky konají právě z důvodu špatných sněhových podmínek.

Fakta o IL Jardar Oddíl IL Jardar byl založen v roce 1962 a kromě běžeckého lyžování se zde sportovci mohou věnovat skokům na lyžích, fotbalu, házené a cyklistice. Spolupráce mezi různými sporty není pokaždé ideální, ale v rámci možností se všichni snaží táhnout za jeden provaz. Na chod běžeckého lyžování má největší vliv Dag Helland Hansen, který v oddílu funguje jako sportovní ředitel a po sportovní stránce oddíl řídí. Výbor klubu tvoří zástupci z řad rodičů, kteří zastupují jednotlivé skupiny. V praxi jsou tito rodiče prakticky vedoucími skupin a vše důležité konzultují s trenéry, ostatními rodiči a sportovním ředitelem. Hlavní oddílový trenér Fredrik Jong si tuto formu

spolupráce s rodiči i s Dagem pochvaluje, ale jedním dechem dodává, že rodiče by měli být soudní a měli by se dokázat vžít do role oddílových dobrovolníků. Nutno podotknout, že takřka všichni rodiče fungují jako dobrovolníci a jejich pomoc je plánována dlouhou dobu dopředu. Valná většina oddílů funguje na bázi dobrovolné činnosti, kde jsou odměňováni trenéři a jeden člověk pro organizaci, administrativu atd.

Sportovní příprava Celý oddíl vychází z filozofie, která je hlásána norským lyžařským svazem, který se v posledních deseti letech mimořádně snaží razit jednotnou filozofii vycházející z Utviklingstrappy (stupně rozvoje). Hlavní trenér Fredrik Jong zastupuje spíše tradiční norskou cestu, kdežto sportovní ředitel Dag je vizionář a stále vymýšlí nové projekty a postupy, které by se v oddílu mohly uchytit. V oddílu je hlavním cílem sportovce připravovat se v dlouhodobém horizontu. Pokud se chtějí sportovci výkonnostně výrazně posunout, je jim doporučováno odejít na jedno z patnácti sportovních gymnázií se specializací na běh na lyžích. Ve většině případů mladí lyžaři usilují o to, aby se dostali na NTG gymnázia, která jsou velice prestižní a sportovcům jsou zde poskytovány skutečně jedinečné podmínky pro trénování. Většinou mají i výborný studijní základ pro případné studium na univerzitě. V posledních letech se zejména

RODIČE PŘI ORGANIZOVÁNÍ PŘÍPRAVY MAZÁNÍ LYŽÍ NA ZÁVOD

Vize na čtyři roky Každé čtyři roky výbor oddílu určuje směr, jakým by se měl oddíl ubírat. V roce 2012 si na další čtyřleté období vytyčili následující cíle: Výstavba nové oddílové budovy do konce roku 2015 (stará budova kompletně vyhořela v roce 2011) Dokončení plánů na vybudování lyžařského areálu ve Vestmarce Nadále rozvíjet a vytvářet přátelské a zábavné prostředí Spolupracovat s co nejvíce školkami a školami Zaměřit se na nábory a zvýšení počtu mládežnické základny na 180 sportovců do 20 let Udržet děti u sportu v problematickém věku 13–18 let Vytváření kvalitních studijně-sportovních podmínek pro běžce na lyžích z Jardaru na středních a základních školách Do roku 2012 společně s dalšími oddíly zapracovat na otevření sportovní třídy na Dønski gymnáziu Každý rok uspořádat společné zimní soustředění pro celý oddíl během prvního víkendu v prosinci v Liatoppenu Každý rok uspořádat zimní závod s účastí cca 800 sportovců včetně dobrovolné pomoci z řad rodičů Otevření základního lyžařského kurzu pro děti a dospělé Využívání trenérských specialistů, např. Auduna Svartdala Povinná brigáda pro všechny členy a dobrovolníky z řad rodičů – úprava lyžařských tratí před příchodem zimy Využívaní mediálních kanálů a zasílání příspěvků do novin Budstikka, Jardarposten, Facebook 15 norských sportovních gymnázií se specializací běh na lyžích NTG Geilo NTG Lillehammer NTG Tromso Nordreisa videregaende skole Meraker videregaende skole Hovden skigymnas Wang Oslo Wang Tonsberg Nydalen videregaende skole Lillehammer videregaende skole Sirdal videregaende skole Heimdal videregaende skole Steinkjer videregaende skole Trysil videregaende skole Toppidrettsgymnaset i Telemark

z Dagovy iniciativy daří spolupracovat se základními a středními školami v okolí, kde mají sportovci možnost využívat volné hodiny při blokovém vyučování pro trénink (pozn. blokové hodiny jinak v Norsku většinou slouží k plnění domácích úkolů, kdy se často jedná o skupinové projekty). Od dalšího roku se navíc pro několik místních oddílů otevře na místním sportovním gymnáziu specializace pro běh na lyžích a v Norsku se tedy bude jednat o šestnácté sportovní gymnázium s touto specializací. Trenéři vítají, pokud se sportovci do 16 let věnují dalším sportům, jelikož mají možnost získat všestranný tréninkový základ. Čím jsou sportovci starší, trénink se stává více dialogem mezi trenérem a sportovcem. Podle Fredrika Jonga trénují v podstatě všechny norské oddíly velice podobně. „Samozřejmě mnohem větší možnosti mají sportovci na sportovních gymnáziích, kde mají uzpůsobený rozvrh pro dva tréninky denně. V běžných oddílech tato praxe není příliš možná, jelikož na běžných středních, potažmo i základních školách mají velice striktní požadavky na docházku. Z těchto důvodů máme během školního roku pouze víkendová mini-soustředění a dále maximálně využíváme svátků a školních prázdnin pro delší soustředění,“ dodává Fredrik. V tréninku ve Skandinávii je kladen mnohem větší důraz na imitace (elghufs) a lyžařskou chůzi (skigang), nežli je tomu v případě jiných zemí. Poměrně diskutovaným tématem je využívaní kolečkových lyžích jako tréninkového prostředku, kdy norský svaz nedoporučuje dřívější využívání než ve 13 a 14 letech. Důraz by měl být kladen na rozvoj rovnováhy, techniky a to především hravou formou. Fredrik i Dag se domnívají, že za úspěchem norského lyžování stojí především dlouhodo-

bá práce se sportovci. Pro úspěch v seniorském věku, je třeba se sportovci v mládežnických kategoriích pracovat na získání tréninkového základu, který je postaven zejména na tréninku v nízké intenzitě, získávání obecné síly, rovnováhy, rychlosti a koordinace. Pokud se vám nepodaří získat tyto aspekty v mladším věku, musíte je dohnat později, kdy už je ale většinou pozdě. Ti, kteří se stali nejlepšími, se mnohdy kromě běžeckého lyžování věnovali nějakým sportovním hrám a v dorosteneckém věku se začali naplno věnovat běžeckému lyžování. Sportovci se také postupně učí naslouchat svému tělu a pro co nejefektivnější trénink se v dorosteneckém věku učí využívat škálu osmi zón pro trénink dle Olympiatoppenu. Fredrik ovšem dodává, že tato škála je univerzální pro všechny sporty a lyžaři vzhledem k vytrvalostnímu charakteru využívají především 5 zón. Podíváme-li se na norské seniorské reprezentační družstvo vyjma Martina Johnsruda Sundbyho a Astrid Uhrenholdt Jacobsen, kteří jsou z Osla, všichni další sportovci pocházejí z menších měst, kde pomáhali na farmách svých rodičů. Zde nejspíš získávali morálně volní vlastnosti, které jsou tak nezbytně nutné ve vytrvalostním sportu. Norové jsou si vědomi toho, že dlouhodobá dominance jednoho národu svým způsobem „zabíjí“ daný sport a my můžeme být velice vděční, že jsou nakloněni všem mezinárodním aktivitám a pomáhají tak neustálému rozvoji sportu. Věřím, že již letos se podaří uspořádat tréninkový kemp na půdě České republiky za účasti norských závodníků nejprve z norského oddílu IL Jardar, ale později i reprezentačního družstva.

Intenzity

% z maximální srdeční frekvence

Příklady tréninků

1. zóna

60–72 %

Lehká dlouhodobá aktivita; rozcvičení; regenerační aktivity

2. zóna

72–82 %

Souvislá aktivita střední intenzity (povídavé tempo)

3. zóna

82–87 %

Dlouhé intervaly (interval odpočinku cca 20–30 % času zatížení), „fartlekové kopce“ v 3. zóně

4. zóna

87–92 %

Intervalový trénink (interval odpočinku cca 50 % času zatížení) nebo distanční trénink, přechod mezi ANP a VO2max

5. zóna

92–100 %

Intervalový trénink s maximálním úsilím (interval odpočinku cca 70–90% zatížení)

6. zóna

Anaerobní toleranční trénink formou krátkých intervalů s delším intervalem odpočinku než je čas zatížení

7. zóna

Anaerobní trénink ve vysokém laktátovém zatížení formou krátkých intervalů s dlouhým intervalem odpočinku

8. zóna

Rychlostní trénink formou krátkých sprintů nebo sprintů během dlouhých výletů

Sport

Jak šel čas

Martin Petrásek (1966)

očima Martina Petráska Zdaleka ne všechny zajímavé zprávy z běžeckého světa se propracují do masových médií. To nejzajímavější, co se událo, vám přináší právě toto souhrnné okénko Martina Petráska. Mnohem více toho najdete na Martinově portálu o běhu na lyžích: Skinordic.cz.

Petra Nováková si při Tour de Ski obnovila zranění ramene a ukončila letošní sezónu. Eva Vrabcová Nývltová uspěla na Tour de Ski. Martin Sundby a Marit Bjoergen vyhráli Tour de Ski a Norsko dominuje Světovému poháru. Loňský vítěz Swix Ski Classics Johan Kjølstad (Team United Bakeries) se zranil ráno před Jizerskou 50 a má po sezoně. Lukáš Bauer byl nemocen a vše vsadil na MS ve Falunu. Petr Novák vede FIS Marathon Cup. Češka s rakouským pasem Kateřina Smutná vede Swix Ski Classics. Junior Michal Novák uspěl na MČR dospělých. Na Zimní světové univerziádě jsme získali medaile. Štafeta mužů a mix sprint. Junior Šeller v semifinále na JMS. Justyna Kowalczyk vstupuje do Swix Ski Classics. Jiří Ročárek má na svém kontě již 7 vítězství v dálkových bězích, z toho tři jsou z hlavních závodů. 14. 1.

Jizerská 50 znamenala konec sezóny pro Johana Kjølstada

V neděli, krátce před startem Jizerské 50, vycházel Johan Kjølstad (Team United Bakeries) z hotelu k autu. Nesl lyže na test a na ledu uklouznul a vážně si poranil kotník. Ihned byl převezen do liberecké nemocnice. Snímky ukázaly potrhané vazy a zlomeninu kotníku. V neděli večer byl již v Norsku a v nemocnici v Trondheimu potvrdili diagnózu z Liberce. „Stalo se to hrozně rychle. Jak jsem ležel na zemi a cítil tu bolest, tak jsem věděl, že to je vážné. Sezóna je pryč. Je to velmi frustrující. Celý rok tvrdá příprava a pak tohle. Kdyby se mi to stalo při tréninku nebo závodě. Ale takhle?! Tým mne podržel a já jsem připraven se vrátit v plné síle. Nyní musíme počkat po operaci, jak to vše dopadne, a doufám, že to bude dobré…“, popsal událost Kjølstad. Johan Kjølstad, mistr světa ve sprintu, vyhrál loni celou Swix Ski Classics, ze závodů pak německý König-Ludwig Lauf a byl druhý na Vasaloppetu. 21. 1. Juniorský titul patří Michalu Novákovi

Michal Novák ze Slovanu Karlovy Vary získal zcela jednoznačně titul juniorského šampiona v běhu na 15 km volnou technikou. Navíc jeho výkon stačil v mužské kategorii na celkové druhé místo. Lídr českého poháru v juniorské kategorii je tak velkou nadějí pro nadcházející juniorské MS v Kazachstánu. 26. 1. Marcialonga nechala zazářit Petra Nováka

Petr Novák si připsal svůj životní výsledek na slavném italském maratonu Marcialonga, když skončil šestý, nejlepší z našich závodníků. Závod se jel jako součást dvou lyžařských sérií, Swix Ski Classics a FIS Marathon Cupu. Petr Novák nastupoval jako lídr FIS Marathonu v červeném čísle a v cíli si toto vedení upevnil a navýšil náskok před ostatními. Vyhrát celou sérii je jeho hlavní cíl v tomto roce. Už loni tomu byl velmi blízko, ale po jeho nominaci na ZOH v Soči nemohl odjet všechny závody a vítězství mu uteklo. I loni mohl právě na Marcialonze startovat také v červeném čísle vedoucího závodníka FIS Marathonu, leč pouze přihlížel – tou dobou byl totiž na předolympijském soustředění v nedaleké Lavazze…

Je bývalý reprezentant v běhu na lyžích. Startoval na ZOH 1988, 1992 , 1994 a MS 1989 (bronz ve štafetě 4×10 km) a 1991 (10. místo, 10 km klasicky). Dálkové běhy: Vasaloppet (90 km) dokončil v roce 1993 na 10. místě. Vyhrál Jizerskou 50 a König Ludwig Lauf. Od roku 1999 komentuje pro ČT sport závody v běhu na lyžích. Založil a provozuje internetový portál o běhu na lyžích www.skinordic.cz.

FOTO: FISCHER

28. 1. Marit Bjørgen má letos formu jako z říše snů

Marit Bjørgen (*21. března 1980 v Trondheimu) vyrostla na farmě rodičů v Rognes, městečka nedaleko Trondheimu, se svojí sestrou Kari a bratrem Andersem. Na lyžích začala v sedmi letech a první vítězství slavila ve Švédsku jako třináctiletá. V roce 1999 byla na juniorském šampionátu v Seefeldu pátá. V prosinci téhož roku už startovala na prvním závodu ve Světovém poháru. V roce 2000 byla na svém posledním juniorském šampionátu, ale nedostala se do nejlepší desítky. První vítězství ve Světovém poháru slavila v roce 2002 v Düsseldorfu, úvodním sprintu sezóny. Z velkých soutěží má doma 18 zlatých medailí. Z poslední olympiády v Soči si přivezla tři zlaté. Letos vyhrála poprvé v kariéře Tour de Ski. V letošním ročníku Světového poháru jasně vede před kolegyní z reprezentace Therese Johaug. Letos má za sebou od listopadu celkem 24 závodů. První dva v listopadu byly domácí v rámci norského poháru, všechny ostatní v rámci Světového poháru. Vyhrála jich 17 a nejhůře byla třetí!

Je svobodná a žije v Oslo se svým přítelem Fredem Børre Lundbergem, bývalým olympijským vítězem v severské kombinaci. Závodí za klub Rognes IL. edaile na MS: 19, z toho 12 zlatých M Medaile na ZOH: 10, z toho 6 zlatých Medaile na šampionátu Norska: 20, z toho 9 zlatých Na svém kontě má celkem 89 vítězství ve Světových pohárech (do 12. ledna 2015).

2. 2. V mužích jelo v Norsku 94 štafet! Sourozenci vévodili

Posledním závodem na mistrovství Norska byly štafety. V ženách bylo v cíli klasifikováno 44 štafet na 3x5 km a v mužích na 3x10 km neskutečných 94 štafet! Petter Northug vybojoval se svým bratrem Tomasem a Aunlim zlato pro Strindheim IL, když Petter doháněl na posledním úseku ztrátu 19 vteřin a ve finiši porazil Holunda z Lyn Ski, který se těsně nevešel do nominace pro MS ve Falunu, o dvě vteřiny. V ženách vyhrál tým Oppdal IL složený ze tří sester, Astrid, Kari a Silje Slindových.

3. 2. Luděk Šeller na MSJ ve sprintu v semifinále!

Luděk Šeller se dokázal probojovat v prvním závodu, sprintu klasicky, z prvního místa ve čtvrtfinále do semifinále, ale postup do finále mu uniknul. I tak výborná zpráva z juniorského šampionátu v Kazachstánu. Luděk Šeller, který závodí za Fischer Ski klub Šumava Vimperk, byl jediným českým juniorským zástupcem ve finálovém dni sprintů. Pátou jízdu čtvrtfinále Šeller vyhrál a porazil později stříbrného Rusa Bakanova. 7. 2. Øystein Pettersen vyhrál maraton na Holmenkollenu

13. 2. Justyna Kowalczyk ve Swix Ski Classics

Polka Justyna Kowalczyk pojede poslední tři závody Swix Ski Classics za Russian Marathon Team. Dvojnásobná olympijská vítězka a mistryně světa, vítězka Světového poháru i Tour de Ski pojede poprvé ve své bohaté kariéře dálkové běhy v nejprestižnější sérii Swix Ski Classics. Začne 8. března, týden po skončení MS ve Falunu, slavným Vasaloppetem a je přihlášena i na poslední dva běhy, 21. března Birkebeinerrennet a finálový Årefjällsloppet, který se koná 28. března.

Silně obsazený dálkový běh se jel v okolí Osla. Holmenkollmarsjen na 54 km klasicky vyhrál Øystein Pettersen z týmu United Bakeries a v tomto přípravném závodě na MS ve Falunu porazil norské reprezentanty. Sundby, Dyrhaug, Rønning a Tønseth se museli sklonit před vítězem závodu Swix Ski Classics na La Diagonele. Šestý dokončil další laufař a loňský vítěz tohoto závodu Arne Post.

3. 2. Nejstarším vítězem Swix Ski Classics je Anders Aukland. Je mu 42 let

Závodit se dá velmi rychle i po čtyřicítce, jak to dokazují především Anders Aukland, Giorgio di Centa a Stanislav Řezáč. Thomas Alsgaard jel letos pouze jeden závod v Norsku, ale zatím nenastoupil k žádnému laufu a jako šéf týmu Leaseplan Go zřejmě již nenastoupí. On sám uvádí, že ho brzdí zranění a že by rád jel Vasaloppet. Mezi nejstarší elitní jezdce, kteří jezdí FIS závody a mají přidělen FIS kód, patří především laufaři. Převážná část z nich si odbyla svoji velkou část kariéry v reprezentačním družstvu a nyní pokračují v některém z týmů dálkových běhů. V pořadí níže je uvedeno 12 známých lyžařů. Mezi nimi jsou pouze dva, kteří budou letos startovat na MS ve Falunu, Giorgio di Centa a Lukáš Bauer. Anders Södergren je zatím pouze jako náhradník. Šesti lyžařům je nad 40 let a prvním, který se k nim letos přidá, bude Jørgen Aukland v létě tohoto roku. Nejkvalitnější výkony má letos v této „kategorii“ Anders Aukland. Nejstarší závodníci: Thomas Alsgaard (NOR), 10. 1. 1972; Anders Aukland (NOR), 12. 9. 1972; Giorgio di Centa (ITA), 7. 10. 1972; Stanislav Řezáč (CZE), 29. 4. 1973; Jörgen Brink (SWE), 10. 3. 1974; Geir Ludvig AASEN OUREN (NOR), 26. 8. 1974; Jørgen Aukland (NOR), 6. 8. 1975; Daniel Tynell (SWE), 6. 1. 1976; Oskar Svärd (SWE), 19. 9. 1976; Anders Södergren (SWE), 17. 5. 1977; Lukáš Bauer, 18. 8. 1977; Jerry Ahrlin (SWE), 15. 1. 1978

FOTO: MARTIN PETRÁSEK, SKINORDIC.CZ

Seriál dálkových běhů Swix Ski Classics vstupuje do své druhé poloviny. Má za sebou, kromě úvodního prologu týmů, čtyři závody a před sebou další čtyři. Poslední závod ve střední Evropě byl německý König Ludwig Lauf, nyní se celý kolotoč přesune na poslední tři závody na sever. Vzhledem k MS ve Falunu se netradičně posunul Vasaloppet na druhou březnovou neděli, předposledním závodem je norský Birkebeinerrennet a finále je ve Švédsku na Årefjällsloppetu. První polovina závodů byla výrazně ovlivněna počasím. V problémech byly poslední tři závody jak u nás, tak ve Švýcarsku i poslední v Itálii. Do poslední chvíle museli organizátoři vyvinout veškeré úsilí k udržení tratí. Závody se musely zkracovat, nejméně na Jizerce a nejvíce na La Diagonele, kde se jel o 17 km kratší závod. To nahrává pochopitelně více sprinterům, ale třeba i Kateřině Smutné, která dálkové běhy jezdí první rok, takže regenerace po závodech jí bude dávat zabrat a každý kilometr dolů je pro ni dobrá zpráva. Už tolik dobrá zpráva to není pro pravé vytrvalce, kteří podstupují velmi náročnou vytrvaleckou přípravu, načež přijedou na závody a jedou „sprint“ jen na 40 kilometrů. Celá série je zatím více dramatická než loni, kdy vládli jezdci United Bakeries. Navíc se zranil loňský vítěz celé série Johan Kjølstad, a letos se na lyže již nepostaví. V mužích je to hodně vyrovnané. Pět závodů a šest jmen vítězů, když počítáme prolog, kde za tým United Bakeries jeli do cíle dva závodníci. V ženách to oživila Kateřina Smutná a stává se velkou hvězdou Swix Ski Classics. Má na svém kontě nejvíce vítězství ze všech a již třikrát dojela první.

FOTO: MARTIN PETRÁSEK, SKINORDIC.CZ

31. 1. Swix Ski Classics vstoupil do své druhé poloviny

Univerzita

KARIKATURA NADVLÁDY SWIX CERA

Text: Jaroš Řehořek Foto: tiskové materiály Swix

Historie voskovacího systému

SWIX CERA NOVA

Při příležitosti uvedení zcela nového systému skluzových vosků firmy SWIX CERA NOVA X® je jistě příležitost ohlédnout se, jak to celé začalo. rvní systém CERA NOVA byl představen před dvaceti lety, ale ani to však vlastně nebyl úplný začátek. Ten sahá ještě několik let nazpět do osmdesátých let 20. století. Dá se říci, že teprve s vytvořením zcela nové generace skluzových vosků, respektive zavedením fluorkarbonových látek použitých při jejich výrobě, začíná novodobá historie voskování lyží a tvorba prvních komplexních systémů skluzových vosků. První patent na fluorkarbonovou látku, označenou RM270, která výrazně snižovala

povrchové napětí mezi skluznicí a sněhem, byl udělen v roce 1984 italskému koncernu ENICHEM. Následující rok 1985 a především MS v Seefeldu je všeobecně považováno za počátek bruslení na lyžích. S novou technikou jízdy vzrostl i požadavek na výrazné zlepšení skluzových vlastností lyží. Novou fluorkarbonovou látku měl zpočátku k disposici pouze úspěšný italský národní tým. To však odporovalo pravidlům FIS, takže v roce 1986 se koncern ENICHEM na doporučení slavného italského servismana

Ferdinanda „Longa“ Longoborghina domluvil na komerční spolupráci s firmou SWIX. Balení nového produktu bylo nejdříve pouze v 1kg krabicích, což bylo velmi nepraktické. Cena produktu byla astronomická, 45x vyšší než v té době běžně užívané skluzové vosky. Dalo by se říci, marketingově všechno špatně. Nicméně v roce 1987 nastávají dva zlomové momenty! SWIX zavádí balení nového práškového vosku SWIX CERA F „C1“ v 30g praktických obalech tak, aby při své vysoké ceně vypadalo

Nicméně v roce 1988 SWIX vydává první písemné instrukce jak postupovat při práci s voskem SWIX CERA F a téměř současně se objevuje první systém skluzových vosků CERA SYSTEM. Systém se skládá z prášku CERA F, grafitového granulátu, řady tří běžeckých a tří sjezdových parafinových gliderů a tří vosků, které se s nimi míchají – silikonového, grafitového a vosku do extrémních mrazů. Celkově systém působí na první pohled trochu chaoticky. Vosky jsou označeny různými barvami, sjezdové a běžecké glidery mají rozdílné velikosti obalů, v nichž jsou distribuovány. Prášek CERA F se začíná prodávat stále více a v roce 1990 je změněn obal 30g balení a udávané teploty použití se mění z -4 až +4 °C na -10 až + 10 °C. Začínají se testovat první vysokofluorizované vosky kategorie HF. V roce 1991 je s výhledem k olympijským hrám 1994, které se měly konat v Lillehammeru, zaveden CERA SYSTEM 94 obdobného složení jako předešlý, nicméně s úpravami. Sjednotily se velikosti obalů jednotlivých gliderů a v systému se objevil grafit do studených i teplých podmí-

FERDINAND LONGOBORGHINI

Produktová řada Swix Cera Nova Označení Složení CH..................vosk s obsahem hydrokarbonu LF...................vosk s nízkým obsahem fluorkarbonu HF..................vosk s vysokým obsahem fluorkarbonu – F16, F18 a F20, rozdělené dle použitelných teplot i barevně. Nabídka prášků se rozšiřuje na CERA F1 do podmínek nad 0 °C a CERA F2 do studených podmínek pod 0 °C. Celý systém je doplněn základní řadou LF vosků F6, F8 a F10. V sezóně 1993–1994 tak dochází k paradoxu, kdy SWIX nabízí uživatelům dva paralelní voskovací systémy skluzových vosků! CERA F PILOT LINE a CERA SYSTEM 94! Po olympiádě se ukázalo, že v produktové řadě Pilot Line chybí vosky do extrémně nízkých teplot. Dva systémy se projevily jako nadbytečné, a proto byly sjednoceny. SWIX CERA NOVA je na světě a odpočítávání novodobé historie směrem k dnešku může začít. „Cera“ znamená italsky vosk. „F“ v názvu symbolizuje fluor. „Nova“ – nový, inovativní, ale odkazu-

SWIX CERA NOVA je na světě a odpočítávání novodobé historie směrem k dnešku může začít. „Cera“ znamená italsky vosk.

podobně, jako balení léků. Italští reprezentanti Marco Albarello a Maurilio de Zolt vyhrávají na MS v Oberstdorfu tratě na 15, resp. na 50 km za použití nového vosku SWIX CERA F. Je rozhodnuto. Kdo nechce zaostávat, musí si pořídit nový vosk. Okolo let 1986–1988 ještě v podstatě neexistují postupy, žehličky ani kvalitní kartáče pro úpravu skluznic a nanášení nových vosků. Žehličky jsou většinou nahřívací, kartáče nylonové a řídké. Z tohoto pohledu je konec 80. let ještě „pravěkem“ přípravy skluzových zón lyží.

nek. Barevná nejednotnost i dělení na běžeckou a sjezdařskou část systému přetrvávaly. Souběžně však je uvedena na trh první skupina fluorizovaných hydrokarbonových vosků, kterou si možná pamětníci pamatují, pod označením SWIX PILOT LINE. Tuto skupinu tvořily 3 vosky

je to i na pojem Supernova. Explodující hvězda. V roce 1995 vydává SWIX novou přehledovou tabulku celého systému CERA NOVA. Tvoří ho ve čtyřech kategoriích dva prášky: teplá Cera F200 a studená Cera F100. Dále řady HF, LF a CH vosků s čísly 4, 6, 8, a 10.

SWIX CERA SYSTEM

SWIX CERA SYSTEM 94

SWIX CERA PILOT LINE

Univerzita V řadě CH stále nalézáme silikonový CH11, v řadě LF 3 grafitové LFG 4, 6 a 8 a konečně v řadě HF grafitový HFG8. Grafit se začal do vosku přidávat na zvýšení schopnosti odpuzovat nečistoty a tím i zlepšení skluznosti. Celkově je systém tvořen devatenácti vosky. Skluzové vosky již jsou totožné pro běh na lyžích i sjezd. Systém CERA NOVA se samozřejmě dále vyvíjí, rozšiřuje a dolaďuje. Naši čtenáři již řadu těchto změn pamatují. Pro zajímavost lze uvést, že „nová“ FC200 do teplých podmínek je stále ten nejpůvodnější prášek vyvinutý pod označením RM270 italským Enichemem. Vosky Cera Nova byly vyvinuty, aby zajistily optimální rovnováhu: Odpudivost vody Odolnost proti oděru krystaly sněhu Sycení skluznice a držení vosku ve skluznici Odolnost vůči nečistotám Konzistence teplotního rozsahu Antistatické a antioxidační vlastnosti V sezóně 1996–1997 se objevuje první Cera F solid, tuhá kostička do studených i teplých podmínek. Rozšíření řady prášků přichází v roce 1998 při příležitosti OH v Naganu. FC040 pro teploty +2 až -12 °C a FC080 do teplot nad +2 °C. Zajímavostí je, že na přání SWIX USA je zavedeno do distribuce i jednorázové balení prášků po 8 g. Ve stejném roce je řada CH, LF i HF vosků doplněna o číslo „7“, prozatím v bílé barvě. Pro extrémně chladné podmínky je určen vosk CH3. SWIX vydává tabulky, jak přesně jednotlivé vosky za různých sněhových podmínek míchat. Je nutno podotknout, že taková a podobná doporučení, která dostává sportovní veřejnost k disposici, jsou výsledkem cca dvouletého testování závodním týmem SWIX

SWIX CERA NOVA

SERVISMAN VÍTEK ZAHULA SE VŽÍVÁ DO NOVÉ ROLE VÝROBCE VOSKŮ

a národními týmy ve Světových pohárech, na MS či OH. Další inovace voskovacího systému se objevuje v sezoně 2001–2002 ve formě nového barevného rozlišení jednotlivých vosků tak, jak je známe v podstatě dnes – 4 zelený, 6 modrý, 7 růžový, 8 červený a 10 žlutý a stále jsou k dispozici čtyři prášky. Další podstatnou změnu můžeme vidět o dva roky později v roce 2003 – nové balení prášků. FC040 je nově pojmenován na FC7, FC200 se mění na FC8 a FC080 na FC10. Ze systému je vyřazen prášek do studených podmínek FC100. Nové jsou dva tuhé vosky Cera FC1 solid a FC2 solid. Navíc se objevují i černé vosky kategorie HF, které ještě nyní máme někteří v servisních kufrech. Je to řada HF vosků s aditivem Black Devil v celé škále čísel, označená HF BD. CERA NOVA systém tak v roce 2003 obsahuje již 25 vosků. A doplňování vosků do specifických podmínek, kdy se stále více jezdí sprinterské závody či týmové sprinty, pokračuje. Na trh je uveden první tekutý CERA F liquid – FC8L a o něco později i FC10L. Tyto vosky jsou používány jako finální vrstva a urychlovač především při sprintech. V roce 2006 se mění balení vosků HF z papírových krabiček do odolnějších plastových boxů. Opět na základě dlouhodobého testování je připraven v roce 2008 vosk FC78 Super Cera na starý, hrubozrnný sníh pro teplotní podmínky +1 až -10 °C a „černá“ Cera FC10B0 se speciálním lubrikantem do teplotních podmínek od 0°C výše, kdy je občas na

trati již hodně špíny. Odezvou na stále častější použití technického umělého sněhu je nahrazení aditiva Black Devil zcela novým aditivem Black Wolf, přidávaným do vosků kategorie HF. Swix začíná od sezóny 2008–2009 dodávat i zcela novou ekonomickou variantu tekutého vosku FC8A Rocket s teplotním doporučením -4 až + 4 °C a novým aplikátorem s tryskou. Ta umožnila, že vosk byl nanášen opravdu ekonomicky, vždy na polovinu skluznice běžecké lyže a bez toho, aniž by jako klasický sprej stříkal hodně doširoka. Co se týče práškových vosků, tak až do roku 2009 byla základní CERA F v podstatě stále tatáž původní, pouze s měněnými označeními – C1, F1, FC200 a FC8. Nicméně v roce 2009 bylo její složení přepracováno tak, aby absorbovala méně nečistot. To znamená, že nová CERA FC8X již není ta prapůvodní základní CERA, resp. látka RC270. Teplotní určení se svým rozsahem

SWIX CERA NOVA X

TEKUTÝ VOSK HVC – HIGH VELOCITY CERA

NA VÝROBNÍ LINCE POSLEDNÍ KROK - POTISK NA KRABIČKY S VOSKY

-4 až +4 °C se naopak vrací ke svému prazákladu. Podobné je to v roce 2010 s práškem FC10X. Poslední „bombou“, která se objevuje ve starším systému CERA NOVA, je vosk HVC – High Velocity Cera, který je zaveden do systému v roce konání MS ve Val di Fiemme, v roce 2012. Tento vosk určený na konečnou úpravu skluzové zóny již byl první předzvěstí příchodu zcela nového voskovacího systému. HVC je velmi ekonomický i přes poměrně vysokou nákupní cenu. Vydrží dlouho na skluznici lyží, snadno se aplikuje a vytváří 100% pokrytí struktury lyží. …a nový systém CERA NOVA X® přichází právě nyní! V roce 2011 byl vytvořen firmou SWIX tým odborníků – chemiků,vývojářů, technických pracovníků a testerů z řad servismanů, který měl za úkol vyvinout, ale především v praktických podmínkách běžeckých i sjezdových tratí na celém světě otestovat nové vosky, vyvinout nové obaly, doladit detaily a celek pak dodat špičkovým závodníkům ve formě nejšpičkovějších vosků. Celkem proběhlo více než 800 testů v lyžařských střediscích na celém světě – běžeckých, biatlonových i sjezdařských. Bylo změněno cca 70 % receptur skluzových vosků všech kategorií. Za některé vosky – Cera FC8X či FC10X nebyly nalezeny lepší náhrady, takže tyto vosky v systému zůstávají. Nicméně jako celek je tento systém velmi inovativní, přehledný a dokonale pokrývá všechny možné sněhové i teplotní situ-

ace. Stejně jako rozdílné požadavky hobby a rekreačních lyžařů na jedné straně a špičkových týmů a závodníků nejvyšší světové úrovně na straně druhé. Na první pohled zaujme zavedení nové řady „5“, která byla v testovacích obalech úspěšně již dvě sezóny používána ve Světových pohárech. Dále jsou vidět nová balení a etikety všech gliderů, zároveň sjednocení i určité zjednodušení vosků, používaných jako finální vrstvy – HVC, Rocket a Turbo Solid. V novém systému jsou vždy dva vosky – do studených či teplých podmínek. Poněkud mimo celý systém pak je v praxi velmi osvědčený prášek FC78 Super Cera, který se vyrábí stále a je velmi žádaný jak ve sjezdovém, tak i běžeckém lyžování. Dalo by se tento stručný historický přehled zakončit slovy klasika: „Král je mrtev. Ať žije král!“ A dá se samozřejmě s velkou mírou pravděpodobnosti očekávat, že CERA NOVA X® bude důstojným nástupcem nejprodávanějšího, nejrozšířenějšího a nejpoužívanějšího systému skluzových vosků CERA NOVA. Vše se ještě ukáže v průběhu zimní sezóny. Nezbývá tedy než si přát co nejvíce sněhu, pak namazat a vyrazit do stopy. Jaroš Gregory Řehořek HUDYsport Nordic Racing Centrum Karlovy Vary, technický poradce SWIX pro kluby

Univerzita

Nordic running: Text: Milan Kůtek Foto: archiv autora

běžkujte bez lyží

Proč nezačít se specializovaným tréninkem na laufy už v létě? Proč rekreační běžkaři systematicky nezařazují do své přípravy na klasické závody běh a odrazová cvičení s holemi neboli nordic running? Proč v rámci celoročního tréninku pravidelně neběhat efektivněji a zdravěji, když to jde?

PŘI KLASICE NA SNĚHU MUSÍTE JET VE SKUPINĚ ZA SEBOU, PŘI NORDIC RUNNING MŮŽETE I VEDLE SEBE

a rozdíl od loňského roku se letos Jizerská 50 naštěstí uskutečnila, byť ve zkrácené podobě. Budeme si asi muset zvyknout na to, že nejslavnějšímu běžkařskému závodu u nás vždy až do poslední chvíle hrozí nedostatek sněhu. I kdyby však byla zima v příštích letech zase „jako za starých časů“, jedna věc se zásadně nezmění. Na druhý lednový víkend, což je stálý termín Jizerské 50, nemůže mít drtivá většina jejích účastníků běžkařsky natrénováno. Letos bylo mnoho hobíků poprvé na lyžích právě až při samotném závodě, ale ani ve sněhově příznivějších letech „normální“ rekreační běžkař ve dnech okolo vánočních svátků a konce roku příliš tréninků nestihne. Předpokládám, že všichni závodníci chtějí tu krásnou padesátku Jizerskými horami dát v pohodě a s přehledem. Nejenom si závod užít,

JEN SI TAK BĚHÁM, S HOLEMI

ale podat výkon, s nímž budou oni sami spokojeni, zlepšit se oproti předchozímu roku, porazit z hecu kamaráda… Otázkou je, kdy a jak na Jizerskou 50 (potažmo další závody seriálu SkiTour) kvalitně natrénovat. Nemám nyní na mysli všeobecnou kondiční přípravu, tedy silniční i horské kolo, běh, plavání, in-line brusle atd. O její nezbytnosti a prospěšnosti není sporu. Jde o specializovaný trénink klasiky, tedy střídavého běhu s odpichem holemi, jak jej známe z běžkařských stop. Výkonnostní lyžaři a „profíci“ v tom mají jasno – na speciálních asfaltových okruzích (letních tréninkových areálech) používají kolečkové lyže na klasiku, jakési in-line běžky. Hobíkům je však doporučit příliš nelze. Kromě toho, že jsou drahé, vyžadují bravurní zvládnutí techniky, obzvláště v zatáčkách a při sjezdech (u rekre-

ačních běžkařů je nebezpečí úrazu v důsledku pádu na asfaltu značné). Za zdravotně nevhodné – především pro paže a lokty – lze pak u netrénovaných jedinců považovat i nárazy v důsledku odrážení holemi, které mají hroty z tvrzené oceli.

Dva běhy v jednom. Hole významně zvýší intenzitu Elitní běžkaři znají ze své „suché“ přípravy v rámci klasické techniky i běhání s holemi a provádění imitací skluzu. Nejčastěji bývá zařazováno během kondičních soustředění na českých horách a trenéři k němu zpravidla volí sjezdovky nebo jiné terénní svahy. To z něj činí mimořádně náročnou zátěž (často náročnější než skutečný běh na lyžích) a do značné míry to vysvětluje, proč jej závodní lyžaři příliš nemilují. Podle mého názoru je však velká škoda, že lyžařští odborníci dosud nedoporučili běh s holemi jako terénní tréninkový prostředek na „klasiku“ rekreačním běžcům a hobíkům. Při správném provedení a rozumném používání má totiž celou řadu přínosů. Tak proč je nevyužít v náš prospěch? Zvýšení efektivity běhu zapojením holí je neoddiskutovatelné. Nordic running jsou vlastně dva běhy v jednom: dole běžíme (nohy) a nahoře „jedeme“ na běžkách (paže + trup). Běžec s holemi má proto vyšší energetický výdej a intenzivněji dýchá. Na rozdíl od běhu na lyžích, kdy při jízdě z kopce odpočívají paže a při odrážení způsobem soupaž na rovině odpočívají naopak nohy, si při běhu s holemi neodpočinou ani paže, ani nohy. Zařadíme-li nordic running do své přípravy postupně a s přihlédnutím k naší aktuální fyzické zdatnosti, brzy pocítíme jeho

SPRÁVNÁ TECHNIKA BĚHU S HOLEMI

pozitivní „běžkařské“ dopady: komplexní zapojení svalstva (vršek není při běžném běhu využíván), správný pohyb paží v předozadním směru podél trupu (lokty nám neustřelují do stran) a zlepšení plicní kapacity (lépe udýcháme rychlejší úseky a kopce). Pro běhání s holemi jsou ideální otevřené nenáročné terény, hlavně parky, široké lesní cesty, louky a upravená pole. Na nich nám runningové hole i v podmínkách bez sněhu umožní běh koordinačně velmi podobný odpichu holemi ve vrstvě sněhu. Po zvládnutí běhu s holemi na rovině můžeme do našeho tréninku zařadit i vybíhání kopců. Při něm efekt zapojení holí vynikne ještě mnohem víc, neboť významnou část práce svalů dolních končetin převezmou paže a ramena. Klasické technice se pak nejvíce přiblížíme, když na vhodném úseku postupně protáhneme délku kroku (důležité je udržení ostrého kolena švihové nohy) a tím docílíme letové fáze, imitující skluz lyže. Délku a sklon těchto „běžkařských“ úseků volíme samozřejmě podle naší výkonnostní úrovně, imitační odrazy s holemi můžeme podle potřeby nahradit napojovanými výpady.

PŘI BĚHÁNÍ V TERÉNU POSLOUŽÍ HOLE NA UDRŽENÍ ROVNOVÁHY

Největší zdravotní výhodou nordic runningu je však nepochybně odlehčení nosných kloubů v důsledku zapojení paží při odpichu holemi. V rámci odborné práce do soutěže inovačních projektů European Athletics Innovation Awards (vítězství v r. 2012) jsme s kolegou Alešem Tvrzníkem, uznávaným biomechanikem z CASRI Praha, zjistili, že rozdíl došlapových sil při normálním běhu a běhu s holemi se pohybuje okolo 12 % tělesné váhy. To u běžce vážícího cca 80 kg činí asi 10 kilogramů na každý krok. Při uběhnutí několika kilometrů s holemi tak snížíme zatížení nejnamáhanějších oblastí, pře-

Odlehčení nohou: několik tun za jeden trénink Zapojení holí do přípravy na běžkařské závody má několik zdravotně-preventivních přínosů. Běh v bezpečném terénu je pro klouby, šlachy a vazy našich nohou sám o sobě zdravější než jednostranný běh po asfaltu. Runningové hole nám zajistí stabilitu, takže se nemusíme obávat např. podvrtnutí. Faktor zvýšené stability u nordic runningu ocení zvláště jedinci s nadváhou a sportovkyně po mateřské dovolené (resp. již v průběhu těhotenství), jak osobně dosvědčuje třeba Bára Špotáková. A neopomeňme ani na pozitivní vliv holí na udržení mírného náklonu trupu, který je důležitý především pro posilování zádového svalstva (nepřetěžujeme bedra). Z pohledu běžkařské techniky je pak náklon - ne předklon! – trupu základním předpokladem provedení odrazu při běhu klasickou technikou.

devším achilovek a kolen, o několik tun. To je velmi významné odlehčení, čehož mohou využít i sportovci, kteří už nějaké zranění mají (použití holí jim umožní rychlejší návrat k plnému tréninkovému zatížení).

Proč runningové hole? Všechno chce své – což platí i pro správné provedení nordic runningu. Protože při něm nedochází k propínání paže s holí (zapažení nelze bez skluzu lyže provést), potřebujeme hole asi o 10 cm kratší než jsou naše běžkařské na klasiku. Jinak bychom příslušný pohybový cyklus nestihli a hrozilo by nám zaškobrtnutí. Kromě toho jsou hole pro běh na lyžích provedením hrotu a talířku uzpůsobeny pouze pro sněhové podmínky. Pro celoroční běhání s holemi, které nám umožní maximálně využít jeho uvedené přínosy, jednoznačně doporučuji hole runningové. Na rozdíl od běžkařských mají totiž delší walkingový hrot, vhodný do všech měkkých terénů, přičemž míru zapíchnutí hole a následného odpichu můžeme díky tomu subjektivně stupňovat. Oproti běžkařským holím lze dále hole runningové úspěšně používat i na tvrdých površích či zpevněných cestách, neboť na jejich hroty můžeme operativně nasadit gumové koncovky (trekové kloboučky nebo walkingové botičky). Více informací o nordic runningu, jeho správné technice a runningových holích najdete na www.behsholemi.cz. Mgr. Milan Kůtek

TAK SE PŘIPRAVUJE NA SVÉ MEDAILE I BÁRA ŠPOTÁKOVÁ

rofesor chebského gymnázia, bývalý atlet p rekreační běžkař a běžec s uběhnutými deseti maratony (osobní rekord 3.13) stálý spolupracovník časopisu RUN, autor řady článků o běhání propagátor a instruktor nordic runningu, tj. běhu s holemi spoludržitel ocenění European Athletics Innovation Awards (2012)

Univerzita

Text: Martina Chrástková Foto: archiv autora

Nechť jídlo je tvým lékem a tvým lékem nechť je jídlo… II.

V minulém čísle Nordic jsme společně poodkryli, proč vaše výkony na lyžích nemusí být takové, jaké byste si představovali a vzhledem k tréninku třeba i zasloužili. Dotkli jsme se problematiky stravování, resp. celého životního stylu dnešní uspěchané doby a také si řekli, že je třeba zachovávat zásadité vnitřní prostředí našeho organismu. K tomu velmi dobře poslouží antioxidanty…

ntioxidanty jsou látky, které omezují aktivitu volných kyslíkových radikálů tím, že snižují pravděpodobnost jejich vzniku nebo je převádějí do méně reaktivních či nereaktivních stavů, tedy vážou je na sebe a snižují tím tzv. oxidační stres. Za nejvýznamnější antioxidanty jsou považovány především vitamin E a vitamin C, kyselina listová, některé karotenoidy, flavonoidy a selen. Dále enzymy (látky, které jsou nezbytné pro chemické reakce v těle, jejich urychlení a fungování metabolismu), které volné radikály rozkládají. Antioxidanty „posouvají“ pH krve vnitřního prostředí těla do zásaditých hodnot (7,35–7,44), tím snižují pravděpodobnost vzniku kardiovaskulárních onemocnění a napomáhají předcházet vzniku rakoviny.

Přírodní anebo syntetické doplňky stravy? Podle odborníků je účinnost přirozených antioxidantů (např. v zelenině, ovoci, čaji či vínu) výrazně vyšší než u stejné dávky podané v čisté (=syntetické) podobě jako potravinový doplněk (např. vitaminová tableta). Některé výzkumy poukazují na to, že při dlouhodobém užívání antioxidantů v syntetickém stavu dochází k vysoce nežádoucímu zvratu antioxidantu (antioxidační účinek se změní v prooxidační). Tato vlastnost, jejíž mechanismus je dosud nepochopen, byla pozorována například u syntetických β-karotenů (provitamin A), vitamínu E, vitamínu C a flavonoidů. U antioxidantů přijímaných přirozenou cestou žádný zvrat nebyl pozorován. Oxid dusnatý (NO) je jednou z nejdůležitějších molekul nejen v lidském těle, ale i v těle ostatních organismů – zvířat, rostlin apod. Hlavní funkcí NO v těle je rozšiřování cév, uvolňování krevních sraženin a aterosklerotických plátů. NO je přenašečem nervových vzruchů a emocí. Svým způsobem ho můžeme také řadit mezi antioxidanty. NO se primárně tvoří v endotelu (vnitřní výstelka) cév, dále v nervové soustavě a v bílých krvinkách. Jeho produkce stoupá do 25 let života, pak je sice produkován, ale ne již v takové míře a po 40 letech se tvořit přestává. Proto výrazně začíná docházet k procesu stárnutí. Pokud tedy nechceme stárnout, ale stále se vesele prohánět bílou zasněženou stopou, chceme mít čisté krevní řečiště, abychom se nemuseli bát infarktu myokardu či mozkové mrt-

PŘEDZÁVODNÍ SNÍDANĚ V POSTELI – SPÍME A SNÍDÁME VE STARTOVNÍM ČÍSLE, ABYCHOM NALADILI SPRÁVNOU FORMU

V aktuálních studiích se používané množství nitrátu (NO-) na jednu dávku pohybuje od 300 mg NO- až po cca 700 mg NO- (5–11 mmol/l). Evropský úřad pro bezpečnost potravin stanovuje akceptovatelný denní příjem na 3,7 mg NO/kg tělesné váhy, což odpovídá konzumaci 500 ml řepného džusu nebo jiného adekvátního zdroje nitrátu 2–2,5 hodiny před cvičením, anebo konzumaci stejné účinné dávky v šesti po sobě jdoucích dnech, avšak s konzumací v průběhu dne. vice a hlavně podávat výborné výkony a rychle regenerovat, měli bychom do svého jídelníčku zařazovat potraviny s vysokým obsahem dusitanů nebo L-Argininu, abychom pomohli našemu tělu tvořit si více NO.

107 000 ORAC jednotek přírodních antioxidantů je dávka, kterou dokáže lidský organismus maximálně vstřebat a využít. Je potřebná pro udržení hodnot pH krve v zásaditých hodnotách (7,35–7,44). Za objevení oxidu dusnatého jako signální molekuly života a jeho funkci v těle byla roku 1998 udělena Nobelova cena za medicínu a fyziologii trojici vědců: Dr. Robert F. Furchgott, Dr. Louis J. Ignarro a Dr. Ferid Murad. BRUSINKY

Antioxidanty se přidávají i do potravin, které by jinak byly oxidací nadměrně poškozovány, např. žluknutí rostlinných olejů. Pozor na syntetické preparáty, které NO do těla pouze doplní, ale nepodporují jeho vlastní produkci. Člověk se jimi může předávkovat a navíc účinek bude jen dočasný. Syntetické látky mohou být rakovinotvorné. Když je krevní řečiště rozšířené a čisté (pro každého jedince do té správné fyziologické velikosti), cévní endo-

Univerzita Přehled obsahu dusičnanů v zelenině: Obsah dusičnanů

Obsah na kg čerstvé zeleniny

Běžná zelenina

Velmi vysoký

2500 mg

Červená řepa a džus z červené řepy, celer, hlávkový salát, rukola, špenát

Vysoký

1000–2500 mg

Čínské zelí, celer, fenykl, pórek, petržel, kedlubna

Střední

500–1000 mg

Zelí, kopr, tuřín, mrkvový džus

Nízký

500–1000 mg

Brokolice, mrkev, květák, okurka, dýně

Velmi nízký

<200 mg

Chřest, artyčoky, fazolové lusky, fazole, hrách, paprika, rajčata, meloun, batáty, brambory, česnek, cibule, lilek, houby

????

NO v těle vzniká za přístupu kyslíku z L-Argininu reakcí s NOS (oxid dusnatý syntáza) za vzniku NO a L-Citrulinu. Tvoří se i bez přístupu kyslíku, tedy v hypoxickém prostředí redukcí dusitanů. tel není poškozen a krev může volně proudit, přirozeně dochází ke snížení krevního tlaku. Uvolněné a rozpuštěné aterosklerotické pláty také nebrání průtoku krve a krev může volně proudit a vyživovat celý organismus včetně exponovaných buněk lyžařova těla, tedy konečků prstů na rukách nebo na nohách. Všechny buňky v těle, všechny orgány budou mnohem lépe zásobeny okysličenou krví, ale také budou z těla snáze odváděny odpadní látky a bude urychlena regenerace. Díky prokrvení a následné relaxaci topořivých tělísek penisu je podporována erektilní funkce. ANO, pánové, na stejném principu je vyrobena Viagra, na jejímž vývoji se podílel i pan Dr. Ignarro. Díky NO dochází v těle k zefektivnění termoregulace a harmonizování metabolismu.

V roce 2004 provedla USDA (Americký zemědělský úřad) analýzu 59 druhů ovoce, zeleniny, ořechů a dalších potravin, které konzumují američtí Indiáni a obyvatelé Aljašky. Z této studie vyplývá, že nejbohatší na ORAC jednotky je koření (hřebíček (314 446 ORAC/100g), skořice (267 536), oregano (200 129), kurkuma, kakaový prášek, kmín, petržel, bazalka, čokoládový neslazený prášek (49 926), kari koření (48 504) atd.. Avšak zde jsou výsledky trochu „nadsazené“, neboť 100 g sušeného koření je ohromná dávka, kterou běžně nekonzumujeme. Zajímavější je ale následující tabulka (http://en.wikipedia.org/): Potraviny, které běžně konzumujeme

Běžná porce servírování

ORAC / porci

Malé červené fazole

½ hrnku

13 727

Divoké borůvky

1 hrnek

13 427

Červené fazole, sušené

½ hrnku

13 259

Borůvky, šlechtěné

1 hrnek

9 019

Brusinky

1 hrnek

7 904

Artyčoky, vařené

1 hrnek

7 904

Výsledkem je snížení klidové TF a tudíž i lepší hospodaření s energetickými zásobami. Proto se váš výkon posune do jiných úrovní. Pozor na podcenění hladiny glukózy v krvi! S rychlejším metabolismem potřebujete cukrů více, takže si nezapomeňte na trénink nebo závod vzít o jeden gel nebo tyčinku navíc! V nervové soustavě je NO velmi dobře znatelný. Člověk je koncentrovanější na výkon, dokáže daleko lépe přemýšlet o taktice či technice jízdy. Někdy je to na obtíž, když svaly už opravdu nemohou a hlava by stále moc chtěla…To pak vymyslíte věcí! Navíc si člověk celé sportování mnohem víc užije, přestane se mračit, i když ho závod neskutečně bolí. „Přiměřené hladiny NO hrají významnou roli v prevenci diabetických komplikací, Alzheimerovy choroby, erektilní dysfunkce, art-

BORŮVKY JSOU VEJESKANDINÁVII K NALEZENÍ NA DLOUHÉ TRATI TŘEBA DOPLNIT CHYBĚJÍCÍI V ZIMĚ, LÁTKY A DOKONCE ZAMRAŽENÉ

ritidy a žaludečních vředů. Když pomýšlím na to, že jsem se podílel na objevu nepatrné molekuly, která je schopná vymýtit metly lidstva, pociťuji obrovskou pýchu, pokoru a obrovské štěstí.“ (Dr. Louis J. Ignarro, držitel Nobelovy ceny za medicínu r. 1998). „Objev oxidu dusnatého Louisem Ignarrem a role, kterou hraje při snižování výskytu kardiovaskulárního onemocnění, je stejně důležitý, jako byl objev penicilinu a inzulinu.“ (David Heber, M.D. Ph.D. ředitel UCLA - Centra pro lidskou výživu). Říkáte si: hm, to je pěkné, ale jak tu zatracenou molekulu do těla dostat a ještě lépe jak ji tam udržet? Produkci NO v těle podporuje už samo cvičení, takže my trénovaní máme už část úkolu splněnou, nemusíme si totiž zvykat na pravidelný pohyb. Měli bychom jíst tzv. funkční potraviny nebo potravinové doplňky, které nám pomohou v těle NO vytvořit: např. červené maso, ryby, olivový olej, ořechy, šťáva z granátových jablek, extrakty a šťávy z noni (pozn. u exotického ovoce ale pozor na komerčnost a opravdový obsah vlastních extraktů!). Tento seriál článků vychází z knihy L. Ignarro: Program ANO NO (2005), mých vlastních zkušeností a znalostí této problematiky.

CENTRUM PARAPLE POMÁHÁ UŽ PŘES 20 LET LIDEM S POŠKOZENÍM MÍCHY NAJÍT CESTU DÁL POMÁHEJTE I VY. ODEŠLETE SMS VE TVARU DMS PARAPLE NA ČÍSLO 87 777 PRO JEDNORÁZOVÝ PŘÍSPĚVEK, NEBO DMS ROK PARAPLE PRO PŘÍSPĚVEK KAŽDÝ MĚSÍC PO DOBU JEDNOHO ROKU. CENA JEDNÉ DMS JE 30 KČ,

CENTRUM PARAPLE ZÍSKÁ 28,50 KČ. SBÍRKOVÉ KONTO CENTRA PARAPLE 932 932 932 / 0300 VÍCE NA WWW.DARCOVSKASMS.CZ DĚKUJEME!

WWW.PARAPLE.CZ

HLAVNÍ PARTNEŘI CENTRA PARAPLE: PAR1401_03_lyzar_05.indd 1

06.02.15 11:02

pánská běžkařská obuv XC COMFORT - zateplení Thinsulate - formovatelná pěnová výstelka

DEJ O R P VÝ UJE! FINIŠ

pánská běžkařská obuv XC CONTROL - zateplení Thinsulate - formovatelná pěnová výstelka

- 20 % místo 2 790, -

2 199, -

- 20 % místo 1 999, -

1 599, místo 3 799, -

běžkařský set SPORTY CROWN + NNN TOURING CLASSIC NIS

2 499, -

- vykrojení: 52 / 48 / 50 - skluznice: Sintec se šupinami - konstrukce: Air Channel

běžkařský set SPORTY WAX + NNN TOURING CLASSIC NIS - vykrojení: 52 / 48 / 50 - skluznice: Sintec se šupinami - konstrukce: Air Channel

- 40 % místo 3 799, -

2 199, -

Nabídka platí do vyprodání zásob.

- 30 %

Univerzita

Vít Fousek Text: Vít Fousek Foto: Tomáš Gnad

Příprava běžeckých lyží

– dotazy čtenářů

Z astupuje v ČR italskou firmu Briko-Maplus Pracuje pro firmu Scott Sport v ČR v sekci běžecké lyžování Částečně vypomáhá v servisním týmu české reprezentace lyžařů běžců

V minulých číslech Nordicu jsme snad dostatečně vysvětlili, jak je třeba si ošetřit lyže, aby se vám odvděčily jistotou při odrazu i dlouhým skluzem. Ukazuje se, že vaše fyzická kondice, úroveň silové vytrvalosti ani úroveň pohybových ejen že stěží naleznete na různých N tratích standardní podmínky, ale dovedností nejsou samy, co rozhoduje o vašem výkonu. standardní podmínky nenaleznete často ani Dalším faktorem, který vše ovlivňuje, je zcela jistě to, na na jedné trati. To je ovlivněno jednak teplotou, čem jezdíte a jak jste schopni se přizpůsobit podmínkám. která s měnící se nadmořskou výškou kolísá, Možná v tom je to kouzlo běhu na lyžích. ale i rozdílnou vlhkostí sněhu i vzduchu. V neposlední řadě i vlivem působení slunečních paprsků. Sebelepší servisman podmínky ovlivnit nemůže, ale měl by se podmínkám přizpůsobit. Že to často není jednoduché, to vám řekne každý servisman profesionál. Občas si postěžuje i závodník, kterému připravoval lyže. S výběrem lyží mají problémy i špičkoví závodníci, kteří mají možnost výběru na každý druh sněhu z několika párů. Běžný uživatel má však lyže jedny, maximálně dvoje. Horší to je s výběrem vhodného skluzového, pro klasickou techniku i odrazového vosku. Tady se naskýtá větší možnost výběru, ale zároveň i větší možnost chybného rozhodnutí. Příprava lyží hodně souvisí se zkušenostmi. V minulém čísle jsme vám slíbili odpovědi na dotazy, týkající se přípravy běžeckých lyží. Sliby se mají plnit, a tak zde máte odpovědi. Otázka: V článku „Příprava běžeckých lyží – na odraz“ v lednovém čísle časopisu Nordic mag píšete o rozbroušení mazací komory smirkovým papírem s hrubostí 180. Mohl bych vědět, jak se rozbroušení správně provádí? Zajímalo by mě, zda se skluznice v odrazové komoře brousí ve směru, v protisměru či napříč směru skluzu, kolika tahy smirkového plátna, tj. jak hluboko do skluznice, jak často je vhodné rozbroušení provést, jak poznám, že je vhodné rozbroušení opakovat a zda tím nedojde ke zkrácení životnosti běžecké lyže. Odpověď: Na dotaz ohledně rozbroušení mazací komory bych odpověděl, že to není nic složitého, ani žádná věda. V podstatě se jedná hlavně o odmaštění skluznice smirkem, aby tam vosk lépe držel a nesjížděl se. Není to o hrubém broušení skluznice jako při mikrokontaktu. Proto já volím smirek s hrubostí 180, aby se lyže co nejméně obrušovala, ale ne zase jemnější, aby tam nějaké zdrsnění vůbec bylo. Směr broušení nerozhoduje. Opakovat by se mělo po každém parafínovaní a čištění lyží smývačem. POZOR! Po rozbroušení (odmaštění) už neomývat smývačem.

KTERÉ BUDOU TY PRAVÉ PRO DNEŠNÍ PODMÍNKY Otázka: Běžecké lyžování je moje velké hobby. Proto se snažím získávat informace o správném mazání a aplikovat je v praxi na své vlastní lyže i lyže mých kamarádů. Neexistuje, prosím Vás, možnost pro takové nadšence, jako jsem já, účastnit se nějakého kurzu mazání běžeckých lyží? Odpověď: Kurzy mazání jsem zatím nepořádal, ale je to dobrý nápad. Pořádáme pouze semináře o mazání pro naše partnerské prodejny, partnery a sportovní kluby. Těchto akcí se může zúčastnit kdokoliv z vás. V listopadu a prosinci 2014 bylo například 5 seminářů v obchodech Scott sport Praha, Brno a Olomouc. O akcích pro letošní rok se dozvíte na našich stránkách www.maplus.cz Otázka: Mám tři roky staré závodní lyže Rossignol Xium. Ještě v loňské sezóně mi jezdily skvěle, ale v letošním roce mi připadá, že se jejich rychlost značně zhoršila. Je možné, že by tak rychle stárly? Odpověď: Příčin, proč vaše lyže nejedou, může být celá řada. Určitě ale ne to, že by zestárly. U reprezentace mají závodníci lyže i podstatně starší a jedou skvěle. Na tuto otázku bych Vám mohl dobře odpovědět, pokud bych ty lyže mohl vidět.

TYTO LYŽE ASI RYCHLÉ NEBUDOU

APLIKACE ROZTOKU ANTI ICE PROTI NAMRZÁNÍ SNĚHU NA SKLUZNICI S ÚPRAVOU MIKROKONTAKT

ODRAZOVÁ ČÁST SKLUZNICE MIKROKONTAKT Otázka: Jak si mám připravit běžky na klasickou techniku, když přijedu na závody typu Jizerská padesátka nebo norský Birkebeiner, kde je start dole a většina tratě je o 150 i více výškových metrů výše? Dole je úplně jiný sníh než nahoře.“ Odpověď: To máte samozřejmě pravdu, že tam mohou být velké rozdíly ve sněhu. Tady už záleží především na vás, jak situaci vyhodnotíte, protože takové vosky na světě ještě nejsou, které by to pobraly. Musíte se rozhodnout, když budete chtít stoupat hned od startu, tak nahoře pravděpodobně nalepíte a nebude to nic moc. V opačném případě budete muset začátek závodu trochu přetrpět s vidinou rychlejší jízdy v lehčí části tratě. Musíte si probrat profil trati a prostě namazat na sníh, kterého je na trati nejvíc. Jinak vás mohu uklidnit, mají s tím problém i ti nejlepší, proto také při problematických podmínkách jich jede ještě více soupaž bez vosku než obvykle. Otázka: Do jaké míry ztrácejí klistry funkčnost, pokud se nanášejí a roztírají mírně teplou žehličkou? Odpověď: Já si nemyslím, že by klistry ztrácely funkčnost po aplikaci žehličkou. Já osobně to nedělám, jelikož používám horkovzdušnou pistoli a roztírám vosk prstem. Žehličkou ale žehlím tuhé stoupací vosky a nepozoruji, že by ztrácely funkčnost.

Otázka: Čerstvě jsem si pořídil lyže na klasiku – mikrokontakt. Podle čeho se mám řídit při volbě mezi namazanými lyžemi a mikrokontaktem? Odpověď: Na mikrokontakt musí být velice speciální podmínka. Musí být teplota nejlépe 0 °C nebo těsně nad nulou, musí být čerstvý napadaný sníh bez firnu, nejlépe vlhký, může i sněžit nebo sněžit s deštěm. Pak dalším vodítkem je, že nefunguje dobře ani tuhý ani klistr. Nezapomeňte si na rozbroušenou komoru lyže nastříkat ANTI ICE sprejem proti namrzání. Protože pokud bude opravdu podmínka na mikro, tak namrzají i holé lyže.

Otázka: Do jaké míry ztrácejí své skluzové vlastnosti jak parafíny (LF, HF), tak tuhé stoupací vosky v závislosti na stáří těchto vosků? Bylo provedeno nějaké testování? (např. vosk starý 1 rok, druhý 3–4 roky) Odpověď: Co se týká stáří vosku a jejich fungování, tak žádný speciální test jsme zatím nedělali. Často při testování máme vosky úplně nové a k tomu vosk i několik desítek let starý, on to třeba v testování vyhraje a pak jedeme na něm závod. Tudíž předpokládám, že stáří nemá na vosky až takový vliv.

PEČLIVÉ ROZTÍRÁNÍ KLISTRU

Děkuji všem čtenářům za dotazy a věřím, že vám pomohou moje zkušenosti s mazáním k lepším sportovním výkonům

Univerzita

Text: Tomáš Gnad Foto: archiv ÚBD SLČR, archiv Radima Nyče a Pavla Bence

Bruslení na lyžích má letos 30 let

Dnes už nám to připadne naprosto normální, že si závodník vyndá ze servisní buňky lyže a odbruslí na nich celý závod. Pro někoho to je naprosto přirozený pohyb, jako když se rozejde chůzí, ale pro jiné to je poměrně náročná disciplína, hlavně když k tomu není dostatečný silový potenciál. Tak se pojďme podívat trochu do historie, jak to všechno vzniklo. íše se rok 1974 a vše je připraveno na známý lyžařský maratón Dolomitenlauf v Lienzerských Dolomitech. Závod se jede, tak jako doposud všechny závody, klasickou technikou. Jeden z řady závodníků na startu, Pauli Sittonen, několikanásobný vítěz různých lyžařských maratónů, který byl v té době jedním z favoritů i tohoto závodu, byl opět velmi dobře připraven. Nepodcenil ani přípravu lyží, ale ještě před startem je zkontroloval. Všechno bylo tak, jak měl vyzkoušeno, skluznice hrála použitím různých barevně odlišných odrazových vosků všemi barvami, které vytvořily na skluznici obtížně definovatelný povlak. Po startovním výstřelu vyráží Sittonen, společně s několika dalšími stovkami lyžařů na trať. Co však všechny překvapilo, bylo počasí. Sluneční paprsky se hned po startu opřely do sněhu a veškeré ambice na vítězství se začaly rozpouštět společně se sněhem. Stejně jako pro všechny závodníky, tak i pro Sittonena to byla velká rána, ale ten sem přijel vyhrát a jen tak se nechtěl vzdát. Vzpomněl si na svá mladá léta, kdy se často projížděl na koloběžce, tak se

začal klouzat jen po jedné lyži a druhou se jen odrážel. „Jak?“ zeptá se asi každý, přece druhou lyží, nasměrovanou špičkou do strany. Prostě do jednostranného odvratu. Zatímco všichni

ostatní si celý závod protrpěli, Sittonen i tento závod vyhrál a jednostranné bruslení, zvané Sittonenův krok, bylo na světě. Ale ono to tak jednoduché s bruslením nebylo. Pozornému čtenáři jistě neunikne, že rok 1974 není od současnosti vzdálen 30 let. Od doby vítězného závodu Sittonena to občas zkoušeli i jiní závodníci, s různými výsledky, ale přecházeli na tuto techniku až tehdy, kdy nebylo z důvodu špatné „mázy“ jiné volby. V roce 1976 se konaly v Innsbrucku Zimní olympijské hry, které měly na pořadu i běh na Jen se nabízí tradiční otázka: Vzniklo by vůbec bruslení, kdyby si tehdy nechal Pauli Sittonen namazat lyže u zkušeného servismana?

RADIM NYČ - MEDAILISTA ZE ŠTAFETY NA ZOH V ROCE 1988 V CALGARY PŘÍMO NA TRATI

NEJRYCHLEJŠÍ MUŽ HISTORIE VASOVA BĚHU - JÖRGEN BRINK (LYŽAŘSKÉ MUZEUM V MOŘE)

Jedním z pamětníků Jaroslav Honců. počátku éry bruslení je bývalý reprezentační trenér Československa a následně i Jugoslávie a Rakouska – Jaroslav Honců.

Tak jsme se ho zeptali:

PAVEL BENC – MEDAILISTA ZE ŠTAFETY NA ZOH V ROCE 1988 V CALGARY

lyžích. Tady se poprvé představil s rozšířením bruslařské techniky Američan William Koch. Při závodech použil oboustranné bruslení, které mu nakonec vyneslo v závodě na 30 km stříbrnou medaili. Nové techniky si všimli všichni, ale nikdo zatím nebyl tak odvážný, aby ji použil pravidelně po celý závod. Znamenalo to vyrazit na trať s nenamazanými lyžemi. William Koch se toho ale nebál a nakonec získal v roce 1981 i další medaili, tentokrát bronzovou ze stejné tratě na mistrovství světa v Oslo. V té době už to ale nebylo považováno za novinku, ale určitým způsobem to vyjadřovalo, jakým směrem by se také běžecké lyžování mohlo vyvíjet. Ve světovém poháru se bruslení poprvé objevilo v sezóně 1980–1981, ale až v sezóně 1983–1984 první závodníci absolvovali závod světového poháru zcela bez stoupacích vosků. Na ZOH v Sarajevu 1984 bylo ještě bruslení zakázané, ale již následující rok na mistrovství světa v Seefeldu všechna čelní umístění vybojovali závodníci používající bruslení. Bylo to i přesto, že FIS se nedokázala dostatečně vyjádřit k progresivní technice běhu, kterou představovalo bruslení, a závodníci se připravovali na závody, aniž by věděli, jaká technika bude povolena. Při společném hlasování delegátů bylo rozdílem jednoho hlasu rozhodnuto pro toto mistrovství bruslení povolit. Následek: při závodě mužů na 30 km běželo klasickou technikou na namazaných lyžích 15 závodníků a zbylých 66 závodníků bruslilo na holých lyžích. V květnu 1985 přistoupil kongres FIS ve Vancouveru na kompromisní řešení, když oficiálně povolil v některých soutěžích použití tvz. volné techniky. Proč zrovna volné techniky? Při závodě volnou technikou může závodník absolvovat trať jak klasickou technikou, tak bruslením. V následující sezóně (1985–1986) byla upravena pravidla

běžeckého lyžování a byly odděleny klasická technika a volná technika běhu na lyžích. Zpočátku se ukázalo, že ne vždy jsou závodníci po fyzické stránce připraveni absolvovat celou trať na hladkých lyžích a jenom bruslit, hlavně mládežnické kategorie. Při závodě klasickou technikou je jakýkoliv odraz z lyže v odvratu důvodem k diskvalifikaci závodníka, což se na závodech zpočátku stávalo poměrně často. Progresivní tendence prověřil nejprve seriál závodů světového poháru, do jehož programu vnesla nová technika vítané oživení. Stejně tomu bylo i při historické premiéře na mistrovství světa v roce 1987 v Oberstdorfu. Jedním z předpokladů bylo, že bude třeba změnit strojovou úpravu lyžařských tratí, aby závodníci mohli bezpečně bruslit po celé šířce tratě.

TRÉNINKOVÉ POJETÍ BRUSLENÍ V PODÁNÍ EVY VRABCOVÉ-NÝVLTOVÉ

Můžete nám přiblížit důležitý okamžik, spojený se zařazením bruslení do programu běžeckých závodů? Hlavním mezníkem byl rok 1985 na mistrovství světa v Seefeldu, kde jsem byl v té době ve dvou komisích FIS a denně jsme schůzovali. Na těchto závodech nebylo zatím z pohledu techniky běhu vůbec žádné omezení. Hlavní slovo, které rozhodlo o tom, že Norové a Rusové přestali být proti bruslení, byly závody na Holmenkollenu. Tehdy norský král Olaf řekl Norům, kteří byli v komisích FIS, že je blbost proti tomu brojit. Tím pádem se to začalo uvolňovat. Norové třeba dávali na závodech na Holmenkollenu podél tratě dřevěné mantinely a ploty, které měly znemožnit bruslení. Pak dávali dopravní značky s oznámením, kde se mohlo a kde nemohlo bruslit. Největší legrace byla, že na zdejší patnáctce, kdy byla první část tratě do kopce a druhá víceméně celá z kopce, tak si Švéd Thomas Wasberg nalepil na lyži pásku napuštěnou klistrem. Když absolvoval první část do kopce, tak si pásku i s klistrem strhl a sjížděl dolů. V čem byl zásadní problém, který bylo třeba s příchodem bruslení řešit? Tak to byla i otázka materiálu, délky holí, délky lyží. Třeba legendární Gunde Svan na tomto vzpomínaném mistrovství světa v roce 1985 vyjel v tréninku na trať s jednou dlouhou holí, po které po zapíchnutí jakoby šplhal a z ní se odrážel. Účelem měla být především provokace. Švédové byli od začátku pro bruslení a zastávali se často i závodníků, kteří pravidlo porušovali. Při štafetách se nesmělo bruslit v předávacím území. Švéd Wassberg však celé území probruslil. Vzal jsem si videozáznam na schůzi, kde jsem to pustil s poukázáním na zakázanou techniku. Vzal si ale slovo technický delegát ze Švédska a s úsměvem odpověděl: „Ale Jaroslave, to nebylo bruslení, to byla jen ztráta rovnováhy.“ Jak bylo složité, když bylo bruslení už oficiálně zařazeno, závodníky přeučovat na tuto techniku? To bylo velmi individuální. Například Joachim Boehle, to byl tehdy nejlepší Němec, v Seefeldu stávkoval a do závodů v bruslení vůbec nenastoupil. Několik závodníků bylo tvrdě proti, ale většina se podřídila a bruslení se rychle naučila. V roce 1985 bylo i juniorské mistrovství světa, kde už také všichni bruslili.

technologii Madshus empower . TM

Zadejte své tělesné údaje a získejte tak jedinečný bodymetrický profil. Vyhledejte svoji nejbližší prodejnu vybavenou systémem Madshus empowerTM a promluvte si s naším technikem, který provede měření a registraci vašeho unikátního fyziologického profilu.

Technologie Madshus empowerTM získala ocenění ISPO 2014-2015.

REDLINE

NANOSONIC

HYPERSONIC

Snadno a rychle identifikujte ty pravé lyže odpovídající vašemu jedinečnému profilu Madshus empowerTM. Chip Madshus empowerTM Intellichip je zabudován do každého páru lyží Madshus. Tím, že dokážeme vybrat lyže přesně odpovídající vašemu fyziologickému profilu a výkonnosti, zvyšujeme na maximum i vaše šance na úspěch.

S aplikací Madshus empowerTM pro kontrolu výkonnosti máte své údaje stále po ruce a můžete s nimi pracovat kdykoli potřebujete. Madshus empowerTM umožňuje vybrat lyže přesně vám na míru a zároveň shromažďuje kritická data, s nimiž jste o krok napřed. DNA svých lyží tak máte stále s sebou a můžete ovlivnit svoji výkonnost dle aktuálních podmínek.

Funkce aplikace pro kontrolu výkonnosti:

1. Voskovací asistent: vylepšete svoji výkonnost díky radám profesionálních servismanů 2. Sledování trasy: zaznamenejte si, kde se vy a vaše lyže pohybujete 3. Komunita: sdílejte informace o svých výletech skrz sociální sítě 4. Novinky o značce a produktech 5. Akademie Madshus: doporučení a instruktážní videa

Loppet

Vasův běh 2014 Text a foto: Adéla Boudíková

aneb Jak si pořádně užít 90 km

Půl roku před startem nejmasovějšího dálkového běhu na lyžích jsme věděli, že tam tentokrát nesmíme chybět. V prosinci se nám podařilo zarezervovat jedno z posledních dostupných ubytování, a to v chatové osadě 5 km od startu v opačném směru, než měl vést závod. šichni jsme doma poctivě trénovali, hlavně soupažili, a připravovali se na řádnou porci závodních kilometrů. Po 26 hodinách cesty na sever jsme byli překvapivě rozlámaní a v informačním centru blízko Sälenu si vyzvedli klíče od srubu s tím, že až budeme v neděli odjíždět, tak máme klíče vhodit do schránky před vstupními dveřmi. Bezmezná důvěra Švédů nás uchvátila, jak by asi byli zaskočení, kdybychom vrátili klíče, odjeli a po srubu zůstala jen hromádka popela. Rozhodli jsme se na místních běžkařských tratích strávit týden, projet si postupně celou trať závodu, otestovat lyže a počasí a na závěr vše prodat v závodě. Plán byl jasný a nic nenaznačovalo, že by to mělo být jinak. První den jsme chtěli tréninkově objet 30 km po startu. Hned první dva kilometry se stoupá do strmé sjezdovky, kde vás na vrcholu čeká veliká nepřehlédnutelná cedule 88 km (do cíle). Je to jedno z prvních demotivujících značení na trati, protože po tomto výjezdu jste tak hotoví, že vás tato tabule moc psychicky nepodpoří. Velké cedule jsou však na každém kilometru, takže máte dokonalý přehled, kde se nacházíte. Z kritických míst bych vedle tabule s nápisem 88 dále zmínila značení okolo padesátého kilometru, kdy máte většinou „normální“ lyžařský maraton za sebou. Potom to je 45. km, kdy jste přesně v půlce a máte toho už plné zuby. U cedule od 20. do 10. km už sotva zvedáte ruce, a pokud máte ještě možnost vnímat, tak od 9. km do cíle přichází po 81 km pozitivní změna. A to, že cifra je už pouze jednomístná. V den, kdy jsme vyrazili na první trénink do sjezdovky, jsme nacházeli čepice, bundy, rukavice, kroužky z holí a polámané hole. Podle stavu tratí jsme usoudili, že se před námi prohnalo solidní stádo lyžařů. A taky že ano. Později jsme

HONZA KRŠKA TŘI DNY PŘED STARTEM ZÁVODU S VELKOU KALUŽÍ NA 30. KM

NEJRYCHLEJŠÍ MUŽ HISTORIE VASOVA BĚHU - JÖRGEN BRINK (LYŽAŘSKÉ MUZEUM V MOŘE)

TAK TADY BUDEME MÍT PŮLKU ZÁVODU ZA SEBOU

totiž zjistili, že se jednalo o jeden z nominačních závodů do hlavního Vasova běhu. Každý Švéd chce startovat v hlavním závodě, ale musí nejprve prokázat své výkonnostní kvality například

dojel těsně za Standou Řezáčem a Brunem Debertolisem, je přesvědčil. Honza Krška měl vyjetý solidní výsledek z König Ludwig Laufu, kde ztratil 5 minut na vítěze, a taky elitní vlnu získal.

Čím víc se závod blížil, tím víc voda prosakovala sněhem a místy byly až 30 m dlouhé louže. v tomto vedlejším závodě. To, že je vedlejší, však neznamená, že je kratší. Když se tisíce lidí hrnou do zúžené sjezdovky, tak se to zákonitě ucpe. Borci jsou ale ostřílení a vědí, že aby nezmrzli, tak je vhodné si na hodinové čekání vzít starou bundu a čepici, a až se vlak na kopci rozjede, tak vše ekologicky hodit do lesa. Vřele jsme organizátorům pomáhali sbírat ztracené kroužky z hůlek a byli spokojení, že máme náhradní hroty na doživotí. S přibývajícími kilometry nám pomalu tuhl úsměv na rtech, protože po přibližně 15 tisících běžkařích se nám hole při každém odpichu bořily asi 20 cm hluboko, a aby toho nebylo málo, tak foukal silný boční vítr. Nechápali jsme, jak lyžaři sotva stojící na nohou, jsou schopni v takových podmínkách 90 km objet. Po 25 km jsme byli docela utahaní a vidina objet Vasův běh soupaží se pozvolna vytrácela. Lidé, co tvrdí, že maturita je fraška a Vasův běh se jede po rovině, nejsou normální. V dalších dnech jsme projeli postupně celou trať a jednohlasně jsme se shodli, že všichni namažeme. Tři dny před startem jsme si jeli do Mory vyzvednout čísla a s vytištěnými výsledky z předchozích závodů organizátory přesvědčit o našich kvalitách k získání elitní vlny. Pro Jirku Ročárka to bylo poměrně lehké dohadování. Na základě výsledku z italského Gseisertallaufu, kde

Myslela jsem, že s 5. místem z König Ludwig Laufu to budu mít nejjednodušší, ale opak byl pravdou. Vůbec nic neznamenalo, že jsem tam ztratila na vítězku Serainu Boner 20 vteřin, ale že

jsem ztratila na prvního muže 10 minut, a to už bylo hodně. Ženy totiž posuzují podle tabulek určených pro muže a byli dost nekompromisní. Nakonec jsem je přesvědčila, že jsem zajela Susanne Nystroem, která před třemi lety Vasův běh vyhrála …uf! Čím víc se závod blížil, tím víc voda prosakovala sněhem a místy byly až 30 m dlouhé louže. Nejhorší bylo místo startu, kde byla rovina a stékala tam voda z kopců. Večer jsme se dozvěděli, že probíhá porada, zda nebude závod zrušen. Tak to jsme šli do kolen… taková dlouhá cesta, tolik času, energie a peněz a pomažeme domů bez závodění. Naštěstí nakonec pořadatelé garantovali, že se závod uskuteční v plném rozsahu. Den před startem jsme jeli odpoledne testovat mázu. Byli jsme všichni nadšení, protože vybraná varianta úžasně stoupala i byla skluzná. Stabilní počasí nám přálo a celý týden odpovídal předpovědi. Na závod by měl připadnout maximálně 1 cm, který se stejně prosytí vodou, a bude to na klistr. Ráno jsme vstávali v půl šesté a jaké překvapení nás nečekalo… 10 cm nového sněhu. Pan Ročárek z toho byl nešťastný, protože celou noc připravoval lyže. O chumelení věděl, jenže už bylo pozdě cokoliv testovat a měnit. Jen klistr přepráškoval, aby byl skluznější a moc na sebe nelepil nový sníh. S 1,5 h předstihem jsme jeli na start a obávali se kolony, což se vyplnilo. Čas letěl, od startu nás dělily 4 km a my měli být do 20 min na startu, protože se z našeho směru uzavíral provoz. Hodili jsme blinkr a začali předjíždět v protisměru. Dívali jsme se tupě dopředu a snažili se ignorovat nadávající řidiče ve vedlejší koloně, kteří nám chtěli cosi naznačit vztyčeným prstem. Když jsme přijeli ke startu, tak těsně za námi uzavřeli vjezd dalším vozům. Jeden kamarád uvízl v koloně, která směřova-

NEJRYCHLEJŠÍ MUŽ HISTORIE VASOVA BĚHU – JÖRGEN BRINK (LYŽAŘSKÉ MUZEUM V MOŘE)

Loppet

TŘI ZÁVODNÍCI, JEDEN SERVISMAN A DVA OBČERSTVOVAČI, VELKÝM TÝMŮM JSME SE MOC ROVNAT NEMOHLI

la na start z opačného směru než jsme jeli my, a věděl, že to nestíhá. Vzal lyže a běžel 8 km, přiběhl do své startovací vlny, lyže nazul a za 2 min odstartoval. Podobnou rozcvičku mělo určitě víc lidí a asi 1000 chudáků stojících v dopravní zácpě start vůbec nestihlo. Před závodem jsme měli ještě asi 20 min na vyzkoušení mázy, jenže stadion vůbec nebyl upravený. Pod čerstvou pokrývkou se schovávaly velké kaluže a organizátoři je nechtěli odhalovat. Jakmile jsme vjeli do nového sněhu, tak nám nohy škubaly a věděli jsme, že je to v háji. Malá naděje v nás však byla, doufali jsme, že nahoře to bude upravené, voda prosákne sněhem a klistr nebude drhnout. Poslední naši naději pohřbil Lukáš Bauer, který stál vedle na startu a říkal, že jejich servismani byli k ránu testovat mázu na horních partiích, že je tam tupý prašan a že jsme blázni, jestli jedeme na klistr. Při představě 90 km s bakulema sněhu na lyžích se nám dělalo dost špatně, ale už se ozval výstřel a hnali jsme to vpřed. Cestou jsme zadrhávali a už kousek za startem jsme měli velkou ztrátu na čelní skupinu. Největší pro-

blém měl Jirka, který slíbil kamarádům, že jim zamává z prvního místa a teď věděl, že ho kluci u piva pomluví, protože slib nedodržel a že je bábovka. Sjezdovku jsme doslova vyběhli a naštěstí se nahoře podařilo nalepený sníh z lyží uvolnit. Na prašanu však klistr nejel, předjížděly mě holky, kterým jsem před pár týdny na König Ludwig Laufu ujížděla s prstem v nose.

SENSOR

Jirka jel s vypětím všech sil jako kdyby měl jet závod na 10 km, a přece jen se mu podařilo dojet první balík. Poměrně zaskočil Lukáše, který si tou dobou říkal, kde asi s tím klistrem je. Nakonec se Jirkovi podařilo kamarády do kamery pozdravit, přičemž mu zadrhla lyže v neujeté stopě a málem se poroučel k zemi. Za to by ho asi moc po ramenou nepoplácali… Na 60. km se sníh změnil a opravdu to bylo na klistr, jenže už jsem měla málo sil, abych se z něho dobře odrazila. Na 70. km mě dojel starší pán, který soupažil, a když jsem viděla jeho techniku jízdy, tak jsem velmi zalitovala, že jsme se hladkých lyží zalekli. V cíli jsme se shodli, že nakonec kopce při závodě nebyly tak náročné jako v tréninku a že jsme mohli soupaž zkusit. Nejlepší otázky novinářů jsou: „ A s jakým umístěním byste byli spokojeni?“ Pokud jasně odpovíte, upletete si na sebe bič. A my odpověděli: já – spokojenost do 10.–12. místa, Jirka do 50. místa s tím, že zamává do kamery. Nakonec jsem dojela 15. a Jirka 111. Aspoň že jsem se časem dostala pod pět hodin (4:51), to jediné mě těšilo a Jirku zamávání z prvního místa. Po závodě jsme úplně vysílení a bolaví sedli do auta, a protože jsme už neměli ubytování, tak jsme jeli zkroucení na sedačkách rovnou domů. Hodně lidí si těsně po tomto závodě řekne, že už to nikdy nepojede, ale my jsme věděli, že se musíme vrátit. Jak se říká, že zážitky nemusí být pozitivní, ale silné, tak v našem případě to platilo, myslím, na 100 %.

SENSOR

Charger

Luna

volné cyklokraťasy prodyšná elastická tkanina maximální volnost pohybu vyjímatelné prodyšné vnitřní cyklokalhoty 2D cyklovložka kapsy stahování v pase CENA

2 295 Kč

www.sensor.cz

cyklistická sukně všité elastické cyklokalhoty 2D cyklovložka neelastická tkanina odolná proti oděru decentní potisk zapínání v pase plastovou sponou CENA

1 999 Kč

www.sensor.cz

ICEBREAKER Mens Sonic LS Half Zip

Shorts

ICEBREAKER Mens Sonic 5inch

ICEBREAKER

Abyste ze svého tréninku vytěžili maximum, je tu pro vás sportovní triko Sonic z lehkého merina gramáže 150 s přídavkem vláken LYCRA® pro lepší tvar.

V šortkách Sonic vás na cestě k překonání osobního rekordu nic nezastaví. Jemné merino gramáže 150 příjemné na dotek s přídavkem vláken LYCRA® pro lepší tvar.

Sportovní přiléhavé kalhoty Tracer Tights z technické řady GT. Ideální volba pro běh, cyklistiku a jiné sportovní aktivity, které si chcete užít nerušeně v maximálním pohodlí.

CENA

2 499 Kč

www.icebreaker.com

Mens Tracer Tights

CENA

2 499 Kč

CENA

1 499 Kč

www.icebreaker.com

Loppet

SOBOTNÍ ZÁVOD ZA PLNÉHO SLUNCE

Text a foto: Tomáš Gnad

König Ludwig Lauf

– závod zámeckou zahradou

Pátou zastávkou letošního seriálu Swix Ski Classics bylo německé Oberammergau, kde se jel 43. ročník König Ludwig Lauf, závod na 45 km klasicky. Tento závod končí první polovinu seriálu ve střední a jižní Evropě, aby se po krátké pauze přestěhoval na poslední tři závody do Skandinávie. Kdysi to byl u mne jeden z prvních zahraničních laufů, které jsem absolvoval, a také na něj často vzpomínal hlavně z důvodu krásného prostředí Ammergauských Alp. Po dlouhé pauze jsem se vrátil. A nelitoval jsem. rvní ročník König Ludwig Laufu se konal již v roce 1968 a délka tratě byla 90 km, složena ze dvou okruhů na 45 km. V té době to byl nejdelší lyžařský závod na světě. Prvního ročníku se zúčastnilo 796 lyžařů. V roce 1984 byla trať zkrácena na 65 km na jedno kolo a později se délka ustálila na 45 km. Původně se závodu mohli účastnit jen muži, až když byl

VÝŠKOVÝ PROFIL ZÁVODU

v roce 1980 povolen start žen na Vasově běhu, tak se otevřel König Ludwig Lauf i pro ženy. Start závodu je na louce v městečku Ettal, projíždí se Graswangem, Linderhofem a cíl je na fotbalovém stadiónu v Oberammergau. Největší zvláštností tohoto závodu je, že se také projíždí zámeckou zahradou kolem zámku Linderhof, který nechal postavit Bavorský král Ludvík II.

Zámek Linderhof Zámek Linderhof se nachází na jihozápadě Bavorska v blízkosti ettalského kláštera. Je nejmenší ze tří staveb postavených bavorským králem Ludvíkem II. a zároveň jedinou z nich, která byla dokončena ještě za jeho života. Ludvík již znal okolí Linderhofu ze svého mládí, kdy sem jezdíval se svým otcem, králem Maxmiliánem II., při jeho loveckých vyjížďkách do Bavorských Alp. Když se stal Ludvík II. v roce 1864 králem, zdědil tzv. Königshäuschen (Královský domek) po svém otci a roku 1869 započal s rozšiřováním stavby. Myšlenka na vybudování zámečku vzklíčila v jeho hlavě během Mezinárodní výstavy v Paříži v roce 1867. Rozhodl se Königshäuschen strhnout úplně, přestavět jej na dnešním místě v parku a zároveň přistavět tři nové místnosti se schodištěm k původnímu komplexu ve tvaru písmene U. Stavba byla navržena ve stylu druhého rokokového období. Linderhof se stal pro Ludvíka II. jeho nejoblíbenější rezidencí až do jeho tragické smrti v roce 1886.

Závod vypsaný na 50 km bruslení, reálných ale bylo 45 km Že chci jet dlouhou trať, to jsem věděl, ale chvíli jsem váhal mezi bruslením a klasikou. Vybral jsem si sobotní závod v bruslení ze dvou důvodů: chtěl jsem si pěkně zabruslit a druhý den si v klidu jako divák vychutnat souboje světové laufařské špičky. Délka je všude uváděna 50 km, ale skutečnost je 45 km. Aspoň tolik jsem naměřil na GPS já i ostatní. Startujících nebylo mnoho, necelých 500, což slibovalo celkem pohodový závod bez nějaké tlačenice na startu i na trati. Lyže jsem měl připravené z předchozíKrál Ludwig II.

PÁTEČNÍ PREZENTACE ZÁVODNÍKŮ VE SPORTOVNÍ HALE

Region, ve kterém König Ludwig Lauf našel místo, je znám jako jedno z nejkrásnějších v Německu s atraktivní krajinou v přírodní rezervaci „Ammergebirge“. Často je popisován jako ráj pro běžecké lyžování a několikrát získal vyznamenání v oblasti cestovního ruchu. Význam turismu je patrný, při jízdě celým údolím neustále křižujete další a další cesty nebo míjíte odbočky pro lyžaře i pěšáky. Na větších křižovatkách jsou orientační a informační tabule o různých zajímavostech a snad z každého místa je výhled na okolní štíty. Důvodů, proč jsem po letech tento závod znovu navštívil, je několik. Jednak jsem si chtěl znovu oživit vzpomínky, i přesto že hodnocení minulých ročníků nebyly zrovna pozitivní. To bylo však hlavně z důvodu nedostatku sněhu, kdy byl často závod buď úplně zrušen, nebo se odjel na náhradních tratích, které neumožnily přímého účastníka zavést do těch nejkrásnějších míst. Dru-

hým důvodem byl nedostatek času absolvovat jiný závod ve vzdálenější destinaci. Na „königa“ je cesta z Prahy dlouhá něco kolem 500 km, což při jízdě skoro celou dobu po dálnici přes Plzeň až do Garmisch-Partenkirchenu zvládnete s odjezdem hned po práci za pět hodin. Program celého víkendu nabízel více možností účasti na závodech i další doprovodný program. V sobotu byly závody na 23 km a 50 km bruslením, odpoledne pak 0,5 km pro děti a také závod na 23 km jako 20. Mistrovství světa lékařů a lékárníků, kterého se zúčastnila necelá stovka závodníků. Nedělní program nabízel stejné tratě, ale klasickou technikou. Dlouhý závod byl součástí Swix Ski Classics, takže se ho zúčastnila i současná elita lyžařských laufů. Byla to jejich pátá zastávka, která se od předchozích letošních závodů výrazně lišila, a to sněhovými podmínkami. Sněhu bylo skoro tolik, jako na všech předchozích závodech dohromady.

SLUNEČNÍ PAPRSKY NAD HLAVAMI ZÁVODNÍKŮ

Ludwig II. von Bayern, vlastním jménem Ludwig Friedrich Wilhelm (1845 – 1886), z politického hlediska nepříliš významný bavorský král, který vstoupil do historie především jako mecenáš umění. Pocházel z knížecího a královského rodu Wittelsbachů a v letech 1864 až 1886 byl králem Bavorska. Byl nazýván pohádkovým králem, a to především díky zámkům, které vybudoval, ale také pro svůj tragický životní osud. Roku 1886 byl zbaven svéprávnosti a trůnu. Zvláštní je na celé události to, že posudek na jeho zdravotní stav sepsali a podepsali lékaři, kteří jej předtím vůbec neprohlédli. Někteří z těchto lékařů ho dokonce osobně nikdy neviděli. Ze zprávy je zcela zřejmé, že byla sepsána na politickou objednávku a měla jediný cíl, zbavit Ludwiga II. moci. Největší zájem na odstranění krále měli ministři bavorské vlády, s nimiž se odmítal již dlouhou dobu sejít a jednat s nimi. Důvodem pro jeho odstranění byla zřejmě jeho neustálá snaha o snížení vlivu ministerské rady a pokusy o nastolení absolutismu. Jednoho dne roku 1886 se nevrátil z procházky se svým doktorem a kolem 23. hodiny byli oba společně nalezeni na břehu jezera mrtví. O průběhu této tragické události jsou dodnes vedeny jen nepodložené dohady.

Loppet

JEŠTĚ SI UPRAVIT POUTKA A PŘIPRAVIT STOPKY

DÁMSKÁ ELITA HNED PO STARTU

ho večera, tak bylo před startem dostatek času se trochu porozhlédnout. Servismani i přesto, že se jednalo o bruslařský závod, měli jako obvykle plné ruce práce. Pravdou je, že čím dál více závodníků, tzv. hobíků, si u nich nechává lyže odborně připravit. Není se čemu divit, protože částka zaplacená za takovou přípravu lyží plně odstraní nervozitu s výběrem odpovídajícího vosku a zároveň ušetří čas strávený nad mazací stolicí. Vosky a další přípravky na přípravu lyží byste si stejně museli pořídit. Při toulání kolem startovního pole jsem potkal spoustu Čechů, přece jen malou vzdálenost z Čech letos využilo poměrně dost českých závodníků. Potkal jsem i našeho Jiřího Ročárka, s kterým jsem si povídal o podmínkách. Při loučení jsem mu popřál ať vyhraje, netuše, že se tak opravdu stane, dokonce dvakrát. Hlasatel odpočítával poslední minuty do startu, když najednou oznámil posunutí startu o 15 min z důvodu, že se vlivem nehody na silnici zdrželi někteří závodníci a čeká se na ně.

Tak zase sundat lyže a poskakovat, abychom nevychladli. Po deseti minutách přijeli tři závodníci, na které jsme čekali. Pořadatelé se ukázali být velmi shovívaví. Trať závodu jsem si velmi dobře pamatoval, vždyť se mi svým profilem a členitostí dostatečně vryla do paměti. Po startu několik malých terénních vln, rovinka skoro až k ettalskému klášteru, zatáčka doprava a následuje mírné stoupání dlouhé asi 1 km. Pak už rovinatá pasáž sice s nižšími nároky na sílu, ale zvýšenými nároky na techniku. Zatáčka za zatáčkou, rychlý odšlap vlevo následuje po odšlapu vpravo. Trať je více technická, prostě to, co některým závodům, kde si občas připadám, jako kdybych jel na lyžích po dálnici z Prahy na Brno, chybí. Trať vedla chvílemi lesním porostem, ale častěji po velkých pastvinách, které častokrát překřížila i několikrát. Z jednoho místa bylo skvěle vidět, jak na jednu pastvinu vjíždějí z dvou různých míst dva zástupy závodníků, aby zase na opačném konci z pas-

VŠE JE PŘIPRAVENO NA START HLAVNÍHO ZÁVODU KÖNIG LUDWIG LAUF

tviny dva zástupy ze stejné louky vyjely ven, ale každý jiným směrem. Několikrát jsem netušil, kam mne trať z pastviny vyvede. Závod je to pestrý, není chvíle, kdy by se závodník nudil, ale také není chvíle na odpočinek. Známé, a pro někoho možná i zákeřné pravidlo rovinatých závodů je: kde není kopec nahoru, tam ani není žádný sjezd, kdy si můžete odpočinout. Tady se to potvrzuje. Co onu sobotu opravdu vyšlo, bylo počasí. Teplota ideální, asi 2 pod nulou a celý den slunce, jen na některých loukách uzavřených v lesích se držel mlžný opar, který zapříčinil, že byly na trati asi čtyři druhy různě skluzného sněhu. Při jízdě nabíjel silou hlavně pohled na okolní štíty, majestátně až neuvěřitelně trčící z plochého údolí. Pozoruhodný jev bylo možné spatřit při jízdě po jedné pastvině, kde končil mlhavý opar nějakých 150 cm nad zemí. Když do něj proud závodníků vjel, z oparu vykukovaly jen pohybující se hlavy. Nad nimi bylo naprosto čisté nebe a jasně svítící slunce. Skoro škoda, že jsem závodil a na pořádné kochání nebyl čas. Nejnáročnější úsek závodu přišel až na dvacátém druhém kilometru v Linderhofu. Nejdříve mírné stoupání k zámecké zahradě, průjezd zámeckou zahradou kolem krásného zámečku a následovalo poměrně prudké, asi 1,5 km dlouhé stoupání, zakončené průjezdem zámeckou branou ven. Málokdy se stane, že máte možnost závodit kolem zámku, v zahradě, kde se v 19. století promenádovaly šlechtičny. Nám se to podařilo a mělo to příjemnou příchuť. Pak následoval mírný, ale technický sjezd a opět ty kudrliny na každé louce, kterou jsme museli přejet po té nejdelší trase, kterou bylo možné do sněhu rolbou vytlačit. Za chvíli vidím pro Oberammergau charakteristické několikapatrové domy, které trochu kazí panoráma před námi. Nyní jim to ale odpouštím, neboť se už blížím k cíli. Překvapivě ale trať opět odbočila na obrovskou louku, kterou musíme obkroužit, a na chvíli mám městečko opět za zády. Až po té se opět otáčíme a nyní už to opravdu směřuje do finále. Ještě jedna

KATEŘINA SMUTNÁ VEDE STÍHACÍ SKUPINKU

technická pasáž při přejezdu přes lávku, kde je třeba si dát pozor a nepoškrábat na sněhu smíchaném se špínou a kamínky skluznici. A hurá! Je tady cíl, a to hned vedle fotbalové brány. Pak už jen sundat lyže, promítnout si v rychlosti celý závod, analyzovat možné chyby, které třeba znamenaly zdržení, a hezky pěšky do sportovní haly na jídlo. Toho je, oproti veleslavným závodům s mnohokrát dražším startovným, opravdu dostatek – alko pivo, nealko pivo, kola, polévka, těstoviny, banány a pomeranče, energetická tyčinka. Chcete přidat? Není problém. Je tu teplo, a tak si jídlem zpříjemním čekání na kamarády, které jsem nechal na trati za sebou.

Závod na 50 km, vlastně 45 km klasickou technikou Sobotní závod jsem zvládl, a nedělní jsem tak měl možnost sledovat jako pojízdný divák, ovšem také na lyžích. Chtěl jsem ze závodu vidět co nejvíce a nakonec jsem najezdil kolem trati 29 km. Docela dobrý trénink. Na startu již bylo v porovnání se sobotním závodem velice rušno. I tak ale mělo 1 500 závodníků přichystaných na start docela daleko k věhlasnému patnáctitisícovému davu na Vasáku. Z pohledu na elitu, která startovala vpředu, byla patrná mírná nervozita. Ženská elita, čítající přes 20 závodnic, odstartovala o 15 min dříve, a pak už to vypuklo. Dostatečně široký prostor ovšem žádné drama po startu nepřinesl. Tak jsem naskočil na lyže a jal se závodní pole stíhat různými zkratkami, abych mohl sledovat pořadí na špici co nejdéle. Také mne zajímalo, jak si vedou naši závodníci. Na čele dámské elity výrazně působila především naše Kateřina Smutná z našeho Silviny Madshus Teamu, i když současně závodící za Rakousko, která nakonec skončila druhá. Zpočátku byla vpředu vidět i další naše laufařská naděje Adéla Boudíková. Asi polovina startovního pole ženské elity jela bez odrazového vosku, na holých lyžích. To v mužské kategorii celý závod odsoupažili z první dvoustovky snad všichni. Pak teprve v další

PRŮJEZD ZÁVODNÍKŮ KOLEM ZÁMEČKU LINDERHOF

stovce občas někdo použil do stoupání odrazový vosk. Tak to je vývoj, kam v současné době směřují lyžařské maratóny klasickou technikou. Postupem času možná přijde přejmenování na závod soupažnou technikou. Podmínky tohoto závodu ale jednoznačně skórovaly pro jízdu bez

Na některých závodnících ze zadních řad bylo vidět, že si sem přišli závod užít, vychutnat si jízdu krajinou a hlavně se nestresovat nějakým výsledkem. Když míjeli zámek a jeho okolí, neváhali vyndat své mobily a vyfotografovat se se zámkem v pozadí. Možná ještě stihli poslat MMS-ku svým

Málokdy se stane, že máte možnost závodit v opravdové zámecké zahradě, kde se v 19. století promenádovaly šlechtičny. odrazového vosku, profilem tratě i kvalitou sněhu. Kde jinde odjet celý závod soupaží, než tady. Ten jediný vážnější kopec se musí přetrpět, ale mírný táhlý sjezd a jízda po rovinách to rychle vykompenzují.

STATEČNÝ ZÁVODNÍK HONZA TOMÁNEK SE SVÝM DOPROVODEM

blízkým domů. Všichni vyhrát nemohou, ale krásné zážitky ze závodu si může odvézt každý. Asi jediné, co jsem už nestihl, byl příjezd elitních závodníků do cíle, ale naopak jsem měl možnost absolvovat část tratě s Honzou Tománkem, který celý závod také odsoupažil, ale na speciální sledgi pro vozíčkáře. Po ochrnutí nemůže chodit, ale lyžovat ano. Byl to od něj super výkon. V nejrudších pasážích popojížděl po malých úsecích, ruce už měl přece jen unavené, ale neodpočinul si ani ve sjezdech. Jeho dvě lyže sice byly v šíři stopy, ale po projetí toho davu před ním tam po stopě nebylo ani památky, a tak musel celý sjezd brzdit. Ale jak? Brzdil rukama a obráceným koncem lyžařské hole. To si moc neodpočinul. Chvíli jsem jel vedle něj a z našeho rozhovoru bylo poznat, že ho optimismus ani humor neopustily. Skvělá práce, už se těším, až s ním udělám do nějakého příštího čísla Nordicu rozhovor. Po mém příjezdu k cíli se již přiřítili také závodníci z tratě na 23 km, kterou, podobně jako v sobotu dlouhý závod v bruslení, vyhrál náš Jiří Ročárek. Potěšující bylo, že zde byli opět vidět naši závodníci, a to nejen jako velmi početné křoví obdobných závodů, ale i na čelních místech. A to je dobrá zpráva.

Tour

Ramsau Text: Jiří Suchý Foto: Österreich Werbung

ráj běžeckého lyžování Vesnic nazvaných Ramsau je v Rakousku několik, ale pokud se uvede celý název Ramsau am Dachstein, pak mají myslím všichni fandové lyžování jasno. Je tedy těžké napsat zajímavý článek o středisku, o kterém předpokládám, že zde většina ctěných čtenářů lyžovala, ale jistě vás něčím obohatí. esnička Ramsau am Dachstein je ve výšce 1 100 m n. m. vklíněna mezi údolí městečka Schladming (745 m n. m.), kde se konají závody světového poháru ve sjezdovém lyžování a pohořím Hohe Dachstein (nejvyšší bod 2 995 m n. m.), v jehož okolí je na ledovci postaveno nejen několik vleků, ale především lyžařské stopy.

Lyžování Celá oblast (tj. vesnice Ramsau, Vorberg, Kulm a Leiten) nabízí přibližně 130 km stop upravovaných pro klasickou techniku a 70 km bruslařských. V centru vesnice jsou závodní tratě, na kterých roku 1999 dosáhla na MS Kateřina Neumanová prvních velkých úspěchů v kategorii dospělých. V současnosti se zde každoročně před Vánoci koná světový pohár sdruženářů. Závodní trať je originálně lemována několika

RAMSAU AM DACHSTEIN VÁS VÍTÁ

cedulemi s povídáním a fotkami nejen z MS. O běžecké stopy se zde starají opravdu perfektně. Na stadiónu a v jeho okolí je instalováno několik sněžných děl, takže i v případě nedostatku přírodního sněhu je možné obvykle od konce listopadu využít přibližně 1 km dlouhý okruh. S ohledem na bohužel stále teplejší zimy jdou také v Ramsau s dobou a od roku 2013 nově využívají „snowfarming“. Stejně jako v řadě lyžařských středisek na severu ke konci zimy shrnou sníh do speciální jámy s pilinami, který mají v Ramsau za budovou se zázemím u stadiónu. Hromady sněhu následně pilinami také zasypou a celé ještě zakryjí speciální fólií odpuzující slunce. Z takto uloženého sněhu vydrží přes léto přibližně 80 % . V polovině listopadu 2014 bylo na stadiónu a jeho bezprostředním okolí i při teplotách +10 °C cca 600 m dlouhé kolečko z loňského sněhu, s menší příměsí pilin a kamení.

SPONZOR RUBRIKY

Přímo u stadiónu je příjemná kavárna a plavecký bazén, takže vaši zoufalou předvánoční snahu o nájezd tolika potřebných kilometrů na úzkém pruhu umělého sněhu o délce několika stovek metrů může vaše partnerka sledovat z tepla s pobaveným nechápavým úsměvem. V případě dostatku sněhu je mou nejoblíbenější trasou kolečko okolo Rittisbergu, kde bývá obvykle málo lyžařů a stopa se vine lesem s občasnými výhledy na Schladming a jeho sjezdovky. Využití lyžařských stop je v celé oblasti zpoplatněné na české poměry poměrně vysokými sazbami (den: 10 Euro, tři dny: 21 Euro, týden: 31,5 Euro). Úhradu obvykle kontrolují na několika různých místech, ale místní kontroloři nejsou rozhodně tak důslední jako například Italové na Passo Lavaze. V létě nabízí Ramsau přibližně 10 km dlouhou kolečkovou dráhu s poměrně prudkými sjezdy i výjezdy. Jízda po kolečkové dráze je také zpoplatněna.

Akce pro běžkaře Tradiční akcí pro běžkaře je první víkend v prosinci „Ramsau Ski opening“, kdy jsou na stadiónu rozloženy stánky různých lyžařských firem a zdarma si můžete vyzkoušet jak lyže, tak boty. Za zvýhodněnou cenu je tento víkend nabízena výuka (kondičního) běhu na lyžích v kombinaci se zapůjčením lyží a ubytováním. Druhý víkend v lednu se koná Tour de Ramsau. Závodí se celý prodloužený víkend bruslením: v pátek prolog v podobě sprintu na 2 km, v sobotu běh 25 km a v neděli pak 10 km výjezd na kopec Rittisberg. Letos i vloni byla Tour de Ramsau bohužel kvůli nedostatku sněhu zrušena.

PŘÍRODNÍ SNÍH NENÍ, ALE LYŽOVAT SE NA PODZIM MŮŽE TŘEBA NA STADIONU

Ubytování a gastronomie Možnosti ubytování jsou v celém údolí nepřeberné – od pokojů v soukromí po hotely. Rakousko je zemí zaměřenou na turismus a jeho obyvatelé jsou milí a pečliví hostitelé. Jen Rakušanům trochu kazí pověst jejich slabost pro sklepy, ale v oblasti Ramsau zatím nebyl nikdo s těmito sklony policií přistižen. Horší je spíš skutečnost, že v posledních letech místní poněkud přitvrdili s cenami. Na pocitu zdražení ubytování i služeb má samozřejmě také značný podíl devalvace Kč vůči euru, kterou realizovala ČNB. Ožebračení Čechů není tak výrazné jako dřívější měnové reformy na území Čech, ale stejně je zdražení o více než 10 % zkrátka dost cítit. Restaurace jsou většinou v penzionech a hotelích. Kuchyně je typicky rakouská – řízky, salát, dle mého názoru si výrazně více užijete italskou a francouzskou kuchyni. Samoobslužná restaurace v prostoru horní stanice lanovky na Dachsteinu má nejen ceny s vysokohorskou přirážkou, ale kvalita a chuť jídla bývá nevalná – určitě se vyplatí vydržet a sjet zpět do údolí. Společně s ubytováním obdržíte tzv. Winter karte, která nabízí slevu z ceny za využívání běžeckých stop a mimo sezónu zdarma vstup do bazénu a sauny.

Ledovec Dachstein Po zpoplatněné silnici (poplatek zahrnut v permanentce) vyjedete do výšky 1 680 m n. m.

TAKTO SE TRÉNUJE NA DACHSTEINSKÉM LEDOVCI

TRATĚ JSOU VŽDY V PERFEKTNĚ UPRAVENY

k dolní stanici lanovky, která vás bez jediného opěrného sloupu dopraví až do 2 786 m n. m. U dolní stanice lanovky (Türlwandhütte) se můžete pokochat skvělým výhledem na hory i horní stanici lanovky (Hunerkogel) vklíněnou do skály. V roce 2013 byly uvedeny do provozu nové pa-

procesů je v podstatě nemožný. V případě, že nemůžete ve výšce bydlet a trénovat alespoň deset dnů, pak doporučuji na Dachsteinu lyžovat opravdu jen velmi pomalu a hlídat si tepovou frekvenci. Důvodem je skutečnost, že tepová frekvence je před nástupem aklima-

Celá oblast nabízí přibližně 130 km stop upravovaných pro klasickou techniku a 70 km bruslařských. noramatické kabiny, které mají na střeše vyhlídkovou plošinu, ze které je možné ještě lépe vychutnat nádherné výhledy do okolí i pohledy do dvousetmetrové hloubky pod kabinou, než z vnitřku prosklené kabiny. Přímo u parkoviště jsou dva hotely, které obvykle využívají národní týmy, aby se vyhnuly dojíždění z Ramsau a stihly dvě tréninkové fáze za den. Den běžeckého lyžování je stejně drahý jako pro sjezdaře (34,50 eura mimo sezónu). Nahoře vás čekají ještě hezčí výhledy nejen na lyžařské okruhy: známější a delší Hallstater (6 až 9 km), který se vine po ledovcovém platu, a kratší Ramsauer (3 až 4,5 km) přímo pod vleky. Kvalitní trénink na ledovci ve výšce více než 2 500 m n. m. bez respektování aklimatizačních

tizačních procesů o přibližně 25 % vyšší než v nížině při stejné intenzitě zatížení. Pokud v této nadmořské výšce budete trénovat ve vyšších intenzitách zatížení, pak hrozí velmi rychle přetrénování. Podrobně jsme o problematice tréninku ve vyšší nadmořské výšce psali v Nordicmag č. 22. Pokud některý národní tým v devadesátých letech nebyl na Dachsteinu, „jako by sportovně nebyl“, ale i pro elitní závodníky platí poučky o nezbytnosti přizpůsobit trénink akli-

Tour

matizačním procesům a řada z nich na jejich nerespektování krutě doplatila. Z těchto důvodů se v současné době národní týmy připravují spíš na Novém Zélandu a v Austrálii, na podzim na dalekém severu, případně v lyžařské hale (Oberhof nebo Vuokatti). Deklarovaná délka běžeckých tratí je nejdelší na ledovci v celém Rakousku. Zřejmě pokles zájmu běžců o přípravu na ledovci měl v polovině listopadu 2014 bohužel za důsledek, že upravovali jen cca 3,5 km stop, ač na webu nepravdivě uváděli 7 km připravených stop. Jednou z motivací pro podzimní trénink na ledovci mohou být nákupy ve velkém sportovním obchodu Sport Willy (nezaměňovat se speciální zásilkovou službou, která na svých diskrétních balíčcích uváděla heslo „není-li doma tvůj milý, potěší tě přítel Willy“). Tento obchod naproti Rittisbergu, který nabízí snad vše potřebné na běžecké lyžování, totiž většinou na přelomu října a listopadu nabízí 10% nebo 20% slevy na vše.

Z NĚKTERÝCH MÍST LYŽAŘSKÝCH TRATÍ JE STÁLE NA CO KOUKAT

Jak vidí Ramsau Miroslav Palata, dlouholetý reprezentant v triatlonu i duatlonu? Proč preferuješ pro zimní pobyty právě Ramsau? Máš pravdu, do Ramsau am Dachstein jezdím jak s rodinou, tak s kamarády běžkaři od roku 2000. Kdysi jsme s manželkou hledali místo pro zimní rodinnou dovolenou, kde by byly na jednom místě vynikající podmínky pro běžky, slušné podmínky pro sjezdovky, možnosti pro dětský sport plus další relaxační aktivity a zároveň jsme nemuseli jet příliš daleko z domova. Chtěli jsme, aby to bylo místo více diskrétní a ne vyhlášené zimní centrum. S kamarády jsme zase hledali místo s dostatečným množstvím sněhu na podzim a stabilním počasím pro trénink na běžkách. Kamarád Přemek Kovařík, bývalý vynikající vrchlabský běžec na lyžích, mi tehdy doporučil právě Ramsau. První návštěvu jsme absolvovali s rodinou v hlavní sezoně bez předchozí rezervace ubytování a měli jsme štěstí, že jsme narazili na penzion Bergidyll v centru Ramsau, kam jezdíme dodnes. Ostatním však doporučuji si v hlavní sezoně ubytování předem rezervovat. Ramsau jsme si oblíbili právě pro snadnou dostupnost z Prahy a nabídku sportování nejen pro ambiciózní sportovce, ale i pro rodiny s dětmi všech velikostí, za relativně příznivé ceny. Zároveň nám starost místních o zasněžování sjezdovek a zejména běžeckých stop dává jistotu lyžování i za nepříznivých podmínek. S kamarády jsme si kdysi pošetile mysleli, že když absolvujeme na konci října přípravu na ledovci Dachstein spolu s reprezentanty, budou se i naše výkony podobat výkonům reprezentantů. Což se samozřejmě nestalo. I tak je zajímavé se občas potkat s Bauerem, Řezáčem nebo jinými hvězdami a poklábosit s nimi.

Jaká je podle tebe v Ramsau cenová úroveň ubytování a služeb? Nikdy jsem se nezabýval podrobnou analýzou těchto cen a orientuji se spíše emotivně, ale podle poznatků, které mám z podobných středisek v Německu, Itálii nebo Rakousku, je v zimním období cena ubytování srovnatelná. Je třeba počítat s tím, že v „supersezoně“, tj. od Vánoc do Tří králů, jsou ceny našponované na maximum a mimo toto období ceny spadnou asi o 20–30 %, ve vedlejší sezoně jsou ceny ubytování na ½ supersezony. Ceny za sjezdové lyžování jsou také srovnatelné a je třeba však počítat s tím, jak píšeš ve svém článku, že použití běžeckých stop je placené, což není úplně běžné v jiných střediscích. Vyšší ceny za použití

běžeckých stop odpovídají úsilí, které místní jejich úpravě věnují. Takže když sněží, vyjede rolba i několikrát za den stopy upravit. Pokud není dostatek přírodního sněhu, je podél stop v Ramsau asi 10 zasněžovacích děl. Běžecký stadion je osvětlen, takže se dá večer lyžovat až do 21.00 h. Běhat ve stopě a nezaplatit bych si nedovolil, i když kontrola „Loipen karte“ není příliš důsledná. Ceny za stravování jsou odstupňované podle požadované úrovně. Vařit si můžete sami a nakoupit v místních obchodech Billa nebo Spar, navštívit jednoduché stravování v chalupách, pizzerii či občerstvení u stop, popřípadě zvolit místní dražší rustikální Restaurant Waldschenke s kuželnou nebo trochu luxusnější např. restauraci v hotelu Matschner.

ZASTÁVKY PŘI LYŽAŘSKÉ TURISTICE JSOU NĚKDY JAK Z POHÁDKY

Jak se dostat do Ramsau Cesta cca 400 km z Prahy do Ramsau přes přechod Dolní Dvořiště trvá přibližně pět hodin. Výrazně ji urychlilo otevření nové části dálnice před Českými Budějovicemi. Paradoxně přímo na hraničním přechodu načepujete nejlevnější benzín i naftu, protože tato pumpa patří do sítě čerpacích stanic ONO, které drží jedny z nejnižších cen v ČR. Klikatá silnice z hranic před Lincem je očistcem, ale nervy uklidní pohled na neuvěřitelně rychle pokračující výstavbu nové dálnice. Po průjezdu Lincem odbočíte z dálnice A1 na 19 směr Liezen. Před placeným Pyhrnským tunelem doporučuji odbočit na Pyrhnpass, kde jsou sice prudké zatáčky, ale cesta je trochu kratší a zábavnější. Za vesnicí Aich-Assach u stacionárního radaru maskovaného dřevěnou budkou odbočte doprava směr Weissenbach. Po cca 15 km cesty úzkým údolím se vám u jednoho z nástupů na běžecké tratě otevře výhled na celou náhorní plošinu Ramsau.

Můžeš čtenářům přiblížit, jaké možnosti vyžití nabízí Ramsau v zimě pro tvé tři děti? Jak jsem psal, do Ramsau jezdíme od roku 2000, to byly naší prvorozené dceři 3 roky a synovi 8 měsíců. Dnes máme děti tři ve věku 12, 14 a 17 let. Začínali jsme s dětmi na saních, což byla radost pro děti, ale už méně pro rodiče. Po celou dobu návštěv v Ramsau však byla nejoblíbenější atrakce dětí místní bazén, který v sobě skrývá jak plaveckou 25, tak whirlpool bazének s vodní masáží a dětský bazének s klouzačkou, včetně příjemné sauny. Návštěva bazénu je většinou obsažena v ceně zimního ubytování, takže kdo bydlí v Ramsau, za bazén již neplatí. Místní dětské sjezdovky, což je asi pět louček s vlekem, odstupňovaného sklonu a délky, byly první bílá peřina, do které padaly naše děti na svých dětských lyžičkách. Dnes už všechny dávno jezdí rychleji než rodiče na místní sjezdovku pro dospělé Rittisberg, naše úroveň červeného, na dojezdovém hanku černého kopce. Děti rovněž rády chodily na místní statky jako do ZOO, okukovat bizony, krávy, kozy, koně a jinou havěť. Bezvadná atrakce pro dcery bylo zapůjčení jezdeckých koní s vyjížďkou na sněhu a oblíbily si i procházky na snowtubing u Röstealm s typickou domáckou kuchyní, Kaiserschmahn, Speckei a pro rodiče Glühwein. V Ramsau se věnuješ nejen tréninku a rodině, ale vím, že máš slabost pro místní jelení guláš – kam na něj nejradši chodíš? Tak to jsi nedostal úplně správnou informaci o guláši. Nebyl to jelení, ale „tříbarevný“ guláš z hovězího, vepřového a jeleního masa. Nenabízí ho žádná místní restaurace, ale vařil jsem kdysi sám pro partu šesti kamarádů porce guláše na dva dny. Byla to pro tréninkem vyhladovělá těla

úžasná pochoutka, což potvrzuje i to, že se k tobě ta informace donesla. Vedlejší efekt nastal díky velkému množství cibule jako základu guláše a nedostatečnému výkonu digestoře, to se pak sbíhaly sliny asi padesáti dalším lyžařům v lanovce na ledovec, jak vůně guláše sálala z našich kombinéz. Jinak gastronomické výkony místních restaurací nejsou nijak překvapující, a pokud ke sportu hledáš i kulinářské zážitky, je lepší, jak zmiňuješ, navštívit Itálii nebo Francii. Tvůj tip na nejlepší lyžařskou trasu v Ramsau? Na mé oblíbené trase se s tebou shodnu. Kolečko kolem Rittisbergu, pouze však klasikou, je při ideálních podmínkách opravdu lahůdka. Pro toho, kdo chce provětrat skejtové lyže, doporučuji objet si celou ramsauskou 30, která je pěknou vyjížďkou po okolí Ramsau s ne příliš obtížným

NÁMAHU Z LYŽOVÁNÍ KOMPENZUJÍ VÝHLEDY KOLEM SEBE

výškovým profilem. Nevýhodou je nutnost asi 4x sundat lyže při přechodu silnice. Mou nejoblíbenější trasou, která se nedá jezdit každý rok, protože je třeba větší množství sněhu, je výběh ze stadionu (Heroldloipe) na louku za Cafe Herold a z louky vyběhnout na tratě pro kolečkové lyže. Je to zvlněný profil v lese, který běžný turista nezná a může se vám stát, že budete lyžovat v tichém zasněženém lese úplně sami. Za zajímavost stojí zkusit si i tratě mistrovství světa s poněkud strmějšími výjezdy pro amatéra. Sám jsem se Standou Řezáčem kopce opakovaně vyjížděl skejtem. Pozn.: Standa jel soupaží a já ho jen tak tak stíhal. Takže shrnuto, když už do Ramsau am Dachstein zavítáte, vyzkoušejte si běžeckých tratí více. Plánek běžeckých tratí najdete na stadionu v centru Ramsau nebo ho dostanete zdarma v infocentru, které je hned vedle stadionu.

Tour

VÝHLEDY, KTERÉ SE NASKYTNOU PŘI ČETNÝCH ZÁVODECH NA HOLMENKOLLENU

Skiforeningen Text a foto: Jakub Opočenský

se stará o stovky kilometrů lyžařských tras v Norsku Každodenní prací organizace Skiforeningen (Sdružení pro podporu lyžování) je vytváření výborných podmínek pro sportující nadšence či výletníky v rozsáhlých norských lesích, zejména v okolí hlavního města Osla. Od založení organizace v roce 1883 bylo jejím hlavním posláním pracovat na propagaci lyžování a dalších outdoorových aktivit, stejně jako provozování areálu na Holmenkollenu a pořádání závodů. o popředí dalších aktivit patří provozování největší norské lyžařské školy, provozování několika lyžařských chat a organizování sportovních akcí všeho druhu včetně dětského lyžařského dne na Holmenkollenu. Skiforeningen dále vlastní a provozuje lyžařské muzeum na Holmenkollenu a společně s norským lyžařským svazem tam spolupořádá Světový pohár v běhu na lyžích. Abych podal čtenářům co nejpřesnější informace o tratích a činnosti

STÁDO SOBŮ POBLÍŽ BEITOSTØLENU

organizace Skiforeningen, vydal jsem se navštívit svou bývalou spolužačku Hilde Laug, která druhým rokem zodpovídá za organizaci a přípravu různých projektů, které Skiforeningen organizuje nebo spolupořádá. Pokud budete mít cestu na Holmenkollen, jistě nevynechejte návštěvu skokanské věže, ze které je za dobrého počasí jedinečný výhled na celé Oslo, ale i samotná návštěva nově zrekonstruovaného sídla Skiforeningenu stojí za to.

Skiforeningen v číslech 72 000 členská základna 55 zaměstnanců + 75 zaměstnanců na částečný úvazek 1 500 dobrovolníků 200 lyžařských instruktorů 250 000 návštěvníků přírody v průběhu týdne 500 000 návštěvníků webových stránek během zimy 10 000 účastníků lyžařské školy pro děti 10 000 návštěvníků během dětského dne na Holmenkollenu, 500 účastníků dětského letního kempu 2 500 účastníků sportovních kurzů (běžecké lyžování, cyklistika, kolečkové lyže) 7 500 účastníků lyžařského maratónu Holmenkollmarsjen 96 000 návštěvníků během Světového poháru 1 milion návštěvníků Holmenkollen arény během roku

Hilde Laug Věk: 23 let Vzdělání: Sportovní management na Norges idrettshøgskole Zaměstnání: Projektový manažer Jak ses dostala k této zajímavé práci? Během třetího ročníku studia na NIH jsem absolvovala v Skiforeningenu několikatýdenní praxi a po skončení mi nabídli další spolupráci. Vzhledem k tomu, že jsem si chtěla odpočinout od studia a nechtěla jsem pokračovat ve studiu magisterském, moje rozhodování bylo poměrně jednoduché. V Skiforeningenu panuje skvělá nálada a práci si zatím moc užívám. Na druhou stranu je to obrovský závazek, jelikož Norové lyžováním žijí a očekávají od nás služby na výborné úrovni. Které aktivity jsou v popředí zájmu Skiforeningenu? Snažíme se udržovat tratě pro běžecké lyžování, které jsou dle potřeby upravované každý den. Holmenkollen je hojně navštěvovaný turisty a postupně se snažíme tvořit doprovodný program pro všechny návštěvníky nezávisle na jejich věku. V centru našich aktivit je provozování ski muzea na Holmenkollenu a poté lyžařských chat, kdy největší z nich umožňují i přespání. V posledních letech Skiforeningen zaměřuje svoji pozornost na děti a mládež, proto se snažíme připravovat takový dětský den, na který děti jen tak nezapomenou. Dále máme v nabídce řadu kurzů pro všechny věkové kategorie včetně sportovních kempů v létě i zimě. Společně s lyžařskou federací pořádáme na Holmenkollenu Světový pohár disponující jedinečnou atmosférou a obrovskou návštěvností. Opomenout nemůžeme ani lyžařský maratón Holmenkollmarsjen, který si získává čím dál tím větší popularitu. To je poměrně široké spektrum aktivit, v čem spočívá hlavní náplň tvé práce? Práce je to velice pestrá a svým způsobem se podílím takřka na všech projektech. Na starost mám zejména dětský den na Holmenkollenu a potom lyžařský maratón Holmenkollmarsjen. Dětský den na Holmenkollenu je největší akcí svého druhu na světě. Pro děti jsou připraveny 4 trasy s různými úkoly a dále nabízíme pestrý doprovodný program plný soutěží.

HILDE LAUG PŘED SVÝM DRUHÝM DOMOVEM

Předpokládám, že zimní měsíce jsou po pracovní stránce náročné? Ano, zimní měsíce jsou poměrně náročné, do práce jdu za tmy a někdy se vracím zpět domů až kolem desáté hodiny večer. V posledních dnech mě nejvíce zaměstnávají telefonáty lidí, kteří se přihlašují na lyžařský maratón a z různých důvodů chtějí startovat nejlépe v první vlně. Stíháš vůbec vyrazit na běžky a máš případně nějaký tip na zajímavý výlet? Příští týden se chystám strávit prodloužený víkend na chatě svých rodičů, kde určitě vyrazím na běžky, sjezdovky a svůj milovaný snowboard.

DĚTI 5–6 LET ZE ŠKOLKY NA VÝLETĚ NA BĚŽKÁCH

V Oslu mám nejraději trasu směrem na Kikutstuu, což je asi nejznámější chata Skiforeningenu a je to velmi pěkný výlet, který není délkou ani profilem příliš náročný. Jak je to s financováním úpravy tratí v Norsku? Oslo region je v tomto ohledu poměrně specifický, jelikož zde většinu tratí upravuje Skiforeningen. Členské příspěvky se výhradně využívají na jejich úpravu a modernizaci. Pokud panují ideální podmínky, tak upravujeme jenom v okolí Osla celkem 2 400 km tratí, z toho je 480 km osvětleno.

Tour Cesta do běžeckého ráje Z České republiky máte několik možností, jak se do brány lyžařského království Osla vypravit. Mně osobně přijde nejpraktičtější a nejlevnější variantou cesta autem, za předpokladu cestování v početnější sestavě. Nejkratší trasa z Prahy do Osla měří cca 1 400 km, které v závislosti na vybraném trajektu urazíte za cca 18 hodin. Doporučuji předchozí objednání trajektu na internetu, což vám ušetří značnou část výdajů, a určitě se vyplatí co nejméně tankovat v Norsku. Pokud tedy zvolíte auto, máte na výběr ze tří možností, jak se dostanete přes moře do Švédska (1. trajekt Sassnitz – Trelleborg, 2. trajekt Rostock – Gedser + most Kodaň - Malmö, 3. trajekt Puttgarden – Rødby + most Kodaň – Malmö). Jakmile dosáhnete norských hranic, otevírají se před vámi kilometry a kilometry upravených tras. Nicméně je třeba počítat s tím, že horší sněhové podmínky panují v posledních letech i v Norsku, což může relativně zkomplikovat plány. Nedávno se na internetové stránce www. visitnorway.com objevil článek o deseti nejlepších destinacích pro běžecké lyžování, které stojí za navštívení. Hodnocení se ujali bývalí norští reprezentanti v běžeckém lyžování Trude Dybendahl Hartz, Erling Jevne, Anette Bøe a Hilde Gjermundshaug Pedersen.

NA VÝLETĚ PO OKOLÍ BEITOSTØLENU

ZÁVODY MLÁDEŽE PŘÍMO POD SKOKANSKÝMI MŮSTKY NA HOLMENKOLLENU

si na značení cest pro upravované lyžařské stezky a dále pak na letní pěšiny, které se v zimě neupravují. V České republice se Klub českých turistů stará dle mého názoru o velice přehledné barevné značení turistických cest, které ovšem budete v Norsku hledat jen těžko. Z každého výletu jsem si odnášel bohaté zážitky a také cenné zkušenosti. Lidé vám mohou donekonečna opakovat, abyste nepodceňovali na horách počasí, které se může změnit během chvíle. Mně osobně se během jedné lyžařské túry změna počasí nejen vymstila nedostatečným oblečením, ale i opomenutím

10 nejlepších norských destinací pro běžecké lyžování 1. Sjusjøen Sjusjøen je známé středisko nedaleko Lillehammeru, kde se nachází více než 350 kilometrů výborně upravených běžeckých tras včetně několika sjezdových tras s širokou škálou ubytování. 2. Gala V Gala je upravováno celkem 230 kilometrů běžeckých tratí v různých terénech. Je zde také možnost využití 2,1 km okruhu s umělým sněhem, který bývá obvykle připraven během listopadu. 3. Holmenkollen Holmenkollen je jednou z bran do Nordmarky, kde jsou upravovány zejména závodní tratě s těžším profilem, ale dále z Frognerseterenu pokračují kilometry turistických tratí. Výhodou tratí na Holmenkollenu je jejich osvětlení, které pokračuje dále směrem na Ullevålseteren a Sognsvann. Je zde také velký počet chat s možností občerstvení včetně možnosti přenocování.

Norskými hlubokými lesy na vlastní kůži Sám jsem nikdy nebyl příznivcem výletů, ale musím přiznat, že můj postoj se zásadně změnil v průběhu studia norského friluftslivu (norský životní styl - život v souladu s přírodou a na čerstvém vzduchu). Pokud jsem měl jen trochu času, vyrážel jsem na lyžích poznávat hluboké norské lesy a to zejména v Nordmarce. Hned při první túře mě trochu zaskočilo místní značení turistických tras, kdy je nezbytné mít s sebou pro orientaci mapu. Nejprve je nutné zvyknout

škrabky a vosků. Domů jsem se vracel s bakulemi sněhu, nalepenými na skluznici. Jedním z nevšedních zážitků bylo i setkání s losem, kterého se mi ve volné přírodě podařilo potkat prozatím dvakrát. Na začátku a na konci zimy může poskytovat adrenalinový zážitek přejíždění četných jezer, kdy vám nezbývá nic jiného než doufat, že led je dostatečně silný a vy se vyhnete neplánované koupeli. Odpočinek si můžete zpestřit občerstvením v některé z chat, ale během víkendů musíte počítat s tím, že na vysněnou horkou čokoládu s vaflí si musíte vystát neuvěřitelně dlouhou frontu.

4. Beitostølen V Beitostølenu se nachází cca 320 km upravovaných běžeckých tras včetně pestré škály sjezdových tratí. V posledních dvou letech bývá uchovávána část sněhu přes léto, a jakmile se v listopadu ochladí, uskladněný sníh je rozhrnut zpět na lyžařské tratě. Beitostølen rovněž nabízí mnoho dalších aktivit, a pokud zde nepanují optimální podmínky, je zde možnost vyjet do výše položené náhorní plošiny Valdresflye, kde je optimální profil na rozlyžování. 5. Geilo Geilo nabízí 550 km upravovaných běžeckých tras v různých terénech. Kombinaci turistických tras a závodních tratí jistě ocení všichni lyžařští nadšenci. Geilo se nachází na půli cesty mezi Oslem

a Bergenem v blízkosti národního parku Hardangervidda, kam se sjíždějí lyžaři zejména během velikonočních svátků na jarní lyžování. 6. Skeikampen Skeikampen leží nedaleko Lillehammeru a pyšní se rozsáhlou sítí běžeckých tras. Mimo to si můžete pro zpestření zajet do nedalekého centra pro sjezdaře Kvitfjell. Dohromady se zde nachází více než 600 kilometrů upravených tras. Stezky v Skeikampen se vinou pestrou přírodou včetně hlubokých lesů a horských terénů. 7. Bymarka V blízkosti Trondheimu se nachází Bymarka s 250 km upravovaných běžeckých tratí, z nichž většina je osvětlená. V Trondheimu můžete kombinovat lyžování s městským životem a najdete zde širokou škálu ubytování ve městě, které bylo dříve městem hlavním. 8. Hovden Hovden leží v krásném prostředí obklopen lesy a naleznete zde rozmanitý terén pro trénink a výlety. Většina běžeckých tras je osvětlena a problém tedy nepředstavuje ani brzké stmívání. Nachází se zde také široká škála možností ubytování od jednoduchých až po luxusní chaty. 9. Norefjell V Norefjellu došlo v posledních letech k velkému rozkvětu a přibylo zde nejen množství tras pro trénink, ale také zajímavé ubytování nejrůznějšího stylu. 10. Svalbard Ve Svalbardu trvá lyžařská sezóna od listopadu do května, kdy je možné se připojit do organizovaného lyžování na ledovcích či horách v nezapomenutelné polární krajině.

TIPY

na túru:

1 Sognsvann – Kikutstua – Frognerseteren – Sognsvann

PO CESTĚ SMĚREM NA KIKUTSTUU STOJÍ NĚKOLIK TURISTICKÝCH CHAT

Mně osobně se nejvíce zamlouvala trasa startující od norského olympijského institutu (Olympiatoppen), sousedícího s jezerem Sognsvann. Pokud vyrazíte během víkendu, ze začátku se doslova prodíráte davy lyžařů. Ať už se jedná o trénující sportovce, rodiny s dětmi, kdy jeden z rodičů za sebou táhne saně s nejmladším přírůstkem, nebo lidi staršího věku, všichni mají společný cíl: užít si den na lyžích v krásné norské přírodě. Po pár kilometrech se dostanete k Ullevålseterenu, kde vás přivítá bílý poník, z něhož bývají nadšeni zejména mladší výletníci. Dříve, než došlo k modernizaci tratí, vedl kolem i okruh závodu na 50 km na Holmenkollenu. Právě zde se již cesty řady návštěvníků norské přírody rozchází a dále směrem na Kikut si již máte možnost vychutnat perfektně upravené tratě (zejména pro klasickou techniku). Po krátkém odpočinku můžete vyrazit okružní cestou na Frogneseteren, což je místo, kde bývá nejvíc kempujících návštěvníků během Světového poháru na Holmenkollenu. Odtud vás už čeká příjemný sjezd dolů až k jezeru Sognsvann.

2 Lommedalen – Løvlia skistua Pokud nejsou kolem Osla optimální sněhové podmínky, většina nedočkavých lyžařů se stahuje do okolních lesů směrem na Hønefoss. Vyhledávanou turistickou lokalitou je trasa z Lommedalenu na jednu z největších chat, nesoucí název Løvlia, kterou provozuje Skiforeningen. Pravdou je, že cesta z Lommedalenu má takřka neustále stoupající charakter, a pokud si chcete dát opravdu do těla, můžete vyjet až na vrcholek Gyrigaugenu (682 m n. m.). O to více vám pak bude chutnat občerstvení v Løvlii, kde vás jistě potěší výborné vafle či množství nejrůznějších výrobků z domácí pekárny. V této chatě tradičního norského stylu není problém po předchozím objednání, nebo je-li místo, přespat. Løvlia sice prošla rekonstrukcí, ale neztratila takřka nic ze svého původního stylu. Jak z Gyrihaugenu, tak z Løvlie zvládnete cestu zpět do Lommedalenu bez většího úsilí a jistě oceníte pěkné sjezdy. Okolní stezky jsou v létě vhodné i pro vyznavače MTB, kterým se zde otvírá možnost skutečně se vyřádit. Pokud v Norsku vyrazíte na lyžařskou túru, nezapomeňte si přibalit čokoládovou tyčinku na cesty Kvikk lunsj, hnědý sýr brunost, a pokud plánujete celodenní výlet, tak se mohou hodit místní bramborové placky lompe, do kterých si Norové balí slabé párky opečené na ohni.

Kjentmannsmarket Pokud si chcete zpestřit výlet na běžkách v okolí Oslo regionu i nějakým dobrodružstvím, nejjednodušší možnosti je sbírání místních „kjentmannsmarket“, což jsou různá specifická místa s bohatou historií, nebo vás dovedou ke krásným výhledům po okolí. Zajímavostí je, že v určitém časovém horizontu je připravováno 50 nových značek a tím pádem toto dobrodružství v podstatě nikdy nekončí. Cílem bylo, aby místní obyvatelé lépe poznali okolí, kde žijí. Postupem času se z toho stala tradice a ve sbírání těchto míst se konají i různé závody. Pokud byste se o této zajímavosti chtěli dozvědět více, podrobné informace naleznete na tomto odkazu. www.kjentmannsmerket.org

ZNAČENÍ LYŽAŘSKÝCH TRAS V OKOLÍ LØVLIE

GARMIN

GARMIN vívoactive

Elektronický fitness náramek, který měří celodenní pohyb a motivuje svého majitele ke zlepšení životního stylu. Náramek je použitelný nejen pro aktivní sportovce. Svými funkcemi zaujme také děti nebo starší uživatele, kteří hledají motivaci ke zvýšení míry pohybu. Garmin vívofit má unikátní výdrž, na jednu sadu baterií vydrží fungovat déle než 1 rok bez nabíjení. Spolehlivě funguje i jako běžné hodinky.

Nové multifunkční smart GPS hodinky značky Garmin určené pro všestranné sportovce. Jsou použitelné při většině sportů včetně běhu, plavání, lyžování, golfu či cyklistiky. Na rozdíl od řady jiných GPS hodinek jsou tenké, mají minimální rozměry i hmotnost. Hodí se tak i pro menší dámské zápěstí. Díky svým rozměrům a příjemnému vzhledu jsou použitelné i jako doplněk k pracovnímu nebo volnočasovému oblečení.

vívofit

CENA

2 790 Kč

www.garmin.cz

GARMIN nekompromisní GPS

sporttestery

CENA

6 990 Kč

www.garmin.cz

Dvojice GPS sporttesterů Garmin Forerunner 920 XT a Garmin fénix3 patří svými funkcemi k nejlepším výrobkům pro měření vytrvalostních a multisportovních disciplín. Oba sporttestery jsou schopné měřit a zaznamenat většinu sportů, včetně lyžování, plavání nebo triatlonu, jejich předností je extrémně dlouhá výdrž a odolnost. Zatímco Forerunner 920 XT vyniká velkým displejem čitelným za všech okolností, fénix3 je při podobných funkcích jedním z nejhezčích sporttesterů, s možností nošení i mimo sportovní aktivity.

www.garmin.cz

CENA OD

12 490 Kč

Foto: Lenzerheide Tourism

Na běžkách

v Lenzerheide Lenzerheide, vesnička na úpatí hory Parpaner Rothorn v Plessurských Alpách, dlouho leželo ve stínu svých známějších sousedů jako Davos nebo dalších míst z kantonu Graubünden. Ovšem v posledních letech se dostalo do hledáčku odborné veřejnosti hned několikrát, zejména kvůli opakovanému pořádání finále SP v alpských disciplínách.

oni byla investice do povědomí dokonána, lanová dráha propojila Lenzerheide se sousední Arosou, čímž vznikla největší lyžařská oblast Graubündenu. A ta pochopitelně nemůže ignorovat zájmy běžkařů. Právě o nich bude řeč. Ale popořadě.

Římské legie a železná ruda Cesta průsmykem Lenzerheide se datuje až do dob Římského impéria, kdy se zde míjely trasy legií putujících mezi italským Milánem, švýcarským Churem a německým Aušpurkem. Přilehlá vesnička Lenzerheide těžila především z okolních svahů, na nichž její obyvatelé chovali dobytek, a z hory Parpaner Rothorn, kde se těžila železná ruda – na vrcholové restauraci můžete zhlédnout zachovalé důlní artefakty. Prapředkem turismu v Lenzerheide byla malá ubytovna, určená především obchodníkům s dobytkem. Otevření prvního hotelu se datuje na konec 19. století – ten značí přerod malé farmářské usedlosti v regulérní vesnici. S rozvojem turismu pak začal boj o návštěvníky. Obyvatelé Lenzerheide se obávali, že jejich zapadlý kout bude zastíněn nově postavenou Albulskou dráhou z Thusis do údolí Engadinu, a jali se svoji

vesničku přestavovat na zimní turistický resort. Z nápadu vybudovat tramvajové spojení s Churem sešlo, těsně před druhou světovou válkou se však podařilo vyasfaltovat hlavní silnici a první lyžařské vleky pro stále populárnější sport začaly vznikat ve 40. letech (ačkoli se zde lyžovalo už dříve). V roce 1942 byl pod Piz Scalottas postaven na dlouho nejdelší lyžařský vlek Švýcarska. Po konci války pak v oblasti nastal turistický boom, korunovaný stavbou lanovky až na samý vrchol Rothornu.

Lenzerheide na běžkách Dnešní oblast Arosa-Lenzerheide vyniká nejen sjezdovkami, výborné jsou tam i podmínky k běžeckému lyžování. Vždyť ji také švýcarská běžkařská organizace Loipen Schweiz označila za jednu z nejlepších oblastí, na kterou můžete ve Švýcarsku narazit. Trasy propojují vesnice Lantsch, Lenzerheide, Valbella a Parpan a vedou pestrou krajinou tohoto dlouhého alpského průsmyku, celkem se dá projet až 56 kilometrů, o které se správci oblasti pečlivě starají. Co se obtížnosti týče, najdou se tu jak sportovní tratě a náročné okruhy, které využívají ostřílení borci, kteří zvládnou desítky kilometrů strmých stou-

Regenerace v H2Lai Spa V rámci sportovního centra nad Lenzerheide se nachází i lázně H2Lai Spa. Sestávají ze základního areálu, kde za pouhých 9 franků získáte vstup do krytého plaveckého bazénu, několika dětských bazénů a brouzdališť včetně tobogánu a hlavně vyhřívaného venkovního bazénu s regeneračním vybavením jako různé vířivé proudy, bublinky, padající voda apod. Z venkovního bazénu se můžete kochat famózním pohledem na Rothorn v zapadajícím slunci… Zakoupit si můžete i vstup do tamního bohatě vybaveného wellness centra a saunového světa (25 CHF). pání – ostatně trénují tu různé top týmy, třeba norská LOB reprezentace; tak i klidné vyhlídkové okruhy, které osloví zase umírněné lyžaře a začátečníky. Krásnou lehčí tratí je okruh kolem jezera Heidsee. Modré tratě se dále nacházejí v okolí St. Cassian, podobně je na tom oblast mezi Parpanem a Mittelbergem. Patří sem i například kilometrové Luziusweise nebo Triangel v Parpanu, delší okruh nabídne pětikilometrový okruh Lenzerheide-Valbella-Lenzerheide. K počátečním bodům modrých sjezdovek sváží běžkaře autobusy Sportbus a Postbus, v blízkosti jejich zastávek se nachází i veškeré nezbytné zázemí. Výše položené jsou červené trasy, které vedou skrze vyšší části údolí Lenzerheide, stoupají do svahů a tvoří proto náročnější profil. Tratě na Capferdes (směrem na Parpan) nebo Bual (směrem na Lantsch/Lenz) nabízejí nádhernou přírodu a výhle-

Piz Danis 2497 m

Langlaufen

Fulhorn 2529 m

Windegga 2230 m

Crap la Pala 2151 m

Dreibündenstein 2160 m

June Hütte

Tgantieni 1793 m Alp Lavoz

Muldain Alp Stätz Spoina

Lain Sporz

Piz Danis 2497 m

Piz Scalottas 2322 m

Alvaschein

Fulenberg 2572 m

Stätzerhorn 2574 m

Zorten La Pala

Pradaschier

Fulhorn 2529 m

Malix 1120m

Sartons

Bual

Valbella 1500m

Golfplatz 1407 m

Crap la Pala 2151 m

Lantsch/Lenz 1328m

i Parpan 1493m

Loipenpass

See

Windegga 2230 m

St. Cassian 1415 m

Foppa 1387 m

Churwalden 1229m

Fastatsch 1560 m

June Hütte

Tiefencastel Julier

Fulenberg 2572 m

Stätzerhorn 2574 m

Piz Scalottas 2322 m

Loipenpass

Lenzerheide 1475m

Gruoben

Tgantieni 1793 m

Capfede

Mittelberg 1512 m Parpaner Höhe 1560m Triangel 1495 m

Lenzerhorn 2906 m

Parpaner Rothorn 2863 m

Alp Lavoz

Scharmoin

Joch 2020

Oberberg

Loipen für Einsteiger

Loipen für Fortgeschrittene

Nachtloipe

Alp Stätz

Rot

Gelb

Zum Ausgangspunkt St. Cassian gelangen Sie bequem mit dem Postauto. Mit dem Bus bis Parpan kommen Sporz Sie direkt zum Ausgangspunkt für die 4 km lange Strecke zur Maiensässsiedlung Mittelberg.

Loipen Höhenprofile Golfplatz 1407 m

Restaurationsbetriebe DalšíLanglaufpass co budete ke zdolání této pět a půl kilometrů desítky kilometrů

dy do nižších poloh. Nejdelším úsekem oblastiDieje4 km lange Nachtloipe in Foppa Lantsch/Lenz se pak dají Spoina Die beiden Loipenabschnitte Capfeders und Bual Loipenbenutzung nur mit gültigem Langlaufpass Valbella, Canols (direkt am See): nur Garderoben ist jeden Abenddlouhé von 17.00 bis 21.30 Uhr beleuchtet. Lantsch/Lenzführen – Parpan, který je kombinací modré královny tamních tratí potřebovat. Langlaufschulen Zasterské Arose. Panoramatická trasa Prätschalp/ Sie zu den schönsten Plätzen im Hochtal Verpflegungsmöglichkeit, WC/Dusche, Schweizerischer Langlaufpass CHF 120.00 Lenzerheide. Die Ausgangspunkte sind mit dem Informationsbüro Saisonkarte Region (Pin) nebo tratě CHF 80.00 a červené náročnosti. Všechny delší úseky se dají tímco většina ostatních trasParkplätze – aspoň v porovnání Ochsenalp, Maran v IseluSchliessfächer, nebo naWachsraumPradaschier Postauto erreichbar. Lantsch/Lenz, Foppa: Wochenkarte Region CHF 35.00 Verkaufsstellen an Loipe Postautohaltestellen rozdělit na menší díly a absolvovat s touto – se jen líně vine údolím, La Pala vede ve jezeře Obersee vrstva dostatečně WC/Garderoben Verpflegungsmöglichkeit, Tageskarte Region (pokud jeCHF 8.00 ledu Schwarz Loipen für Könnerpostupně. ••• Offizielle FIS Tour de Ski Runde Parpan: Biathlon Arena Lenzerheide für konditionell und technisch 2016a obsahuje ist die nächste Langlaufpass už erhalten in diversen Hotels, SkutečnouIdeal výzvou je černá La versierte Pala, Läufer přímo Am 2. und 3. Januar svahu řadu prudkých sjezdů a stousilná)Dendoplňují takSierozsáhlou síť stop v LenSnacks, Vermietung, Unterricht La Pala Sartons eignet sich die Rennloipe La Pala. Ein echter Prüfstein Austragung der FIS Tour de Ski in der Ferienregion Sportgeschäften und in den Informationsbüros. -- Skiwanderloipe (nur gewalzt) v Lenzerheide. Technika pání. zerheide. Es stehen kostenpflichtige Parkplätze zur Verfügun für jeden Langläufer. a fyzická výdrž, to je to, Lenzerheide geplant.

Blau

Duschen/Garderoben Wachsraum

Valbella 1500m

m ü.M.

Langlaufzentren projet na se-

Unserem Loipen werden täglich frisch gespurt. Fastatsch 1560

V noci nebo na Tour dei Ski

Kam dál v Lenzerheide

Churwalden 1229m Loipendistanzen Langlaufregion Lenzerheid Total 56 Kilometer gespurte Loipen Klassisch und Skating

Noční tvorové si užijí tříkilometrovou osvětlenou Parpan 1493m See Lantsch/Lenz – Valbella 7,7 km Graubündenský resort toho však nabízí mnohem trať v oblasti Lantsch/Lenz, kde se dá pod hvězi Lantsch/Lenz – Lenzerheide 4,5 km více. Velmi populární jsou například zdejší sáňdami běžkovat mezi 17.30 a 21.00. Lenzerheide – Parpan 8,6 km kařské svahy. Nejznámější je téměř čtyřkilometLenzerheide je co do běžecké infrastruktury Lenzerheide 1475m rový sjezd ze Scharmoinu Gruoben s převýšením přesLenzerheide 400 – Lantsch/Lenz 5,0 km Lenzerheide – Valbella 3,2 km zralým střediskem, takže nechybí nic z potřebi Mittelberg 1512 m metrů, sáňkařským nadšencům by však neměl Lantsch/Lenz – Parpan 13,1 km Parpaner 1560m ného zázemí od lyžařských škol až po Höhe půjčovny uniknout ani prudší svah z Tgantieni do Val Sporz Triangel 1495 m vybavení. Hlavní centra jsou Canols ve Valbelle, 7,9 km a odtamtud navazující kopec až do Zortenu.Valbella Od – Lantsch/Lenz Valbella – Parpan 5,4 km Parpaner Rothorn Foppa v Lantsch/Lenz a Parpan. restaurace Tschugga se pak táhne 1,5 km dlouhá Valbella – Lenzerheide 3,2 km 2863 m Scharmoin Lenzerheide je však i místem konání význambobová dráha do Parpanu. Dráha je v noci osvětParpan – Mittelberg 2,7 km ných profesionálních závodů. Jezdí se zde třeba lená a tedy ideální jako večerní alternativa k lyžoParpan – Capfeders 6,0 km slavná Tour de Ski. Poprvé se zde jela v roce vání. Sáňky i boby se dají zapůjčit přímo v areálu. Parpan – Lantsch/Lenz 11,0 km Gelb Nachtloipe Parpan – Lenzerheide 6,0 km Duschen/Garderoben V areálu najdete i rozměrné přírodní ledové Langlaufpass Langlaufzentre 2014, v roce 2016 bude Lenzerheide-Arosa hosRestaurationsbetriebe Wachsraum Parpan – Valbella 3,1 km Die 4 km lange Nachtloipe in Foppa Lantsch/Lenz kluziště, kde se dá hrát hokej curling, přítit hned dva závody,nur které se pojedou v nově poLoipenbenutzung nur mit nebo gültigem Langlaufpass Valbella, Canols Langlaufschulen Garderoben ist jeden Abend von 17.00 bis 21.30 Uhr beleuchtet. Verpflegungsmög padně bruslit. Otevřeno je každý den do na stavené biatlonové aréně Foppa v Lantsch/Lenz. Schweizerischer Langlaufpass CHFčtvrt 120.00 Informationsbüro Schliessfächer, W šest, ve Saisonkarte čtvrtek je Region od sedmi (Pin)do devíti vyhrazeno CHF 80.00 U té startuje další,Parkplätze tentokrát veřejný závod, Lantsch/Lenz, Fo Wochenkarte Region CHF 35.00 pro noční bruslení. Pro klidnější trávení dovoleVerkaufsstellen an Loipe Postautohaltestellen Volkslauf St. Cassian, který se tradičně jezVerpflegungsmög Tageskarte Region lesy v okolí, kam CHFse dá 8.00 ••• Offizielle FIS Tour de Ski Runde né jsou ideální rozlehlé dí v únoru na dvacetikilometrové trati. Třicáté Parpan: Biathlon Arena Lenzerheide Am 2. und 3. Januar 2016 ist die nächste Den Langlaufpass erhalten Sie in diversen Hotels, vypravit na sněžnicích. Trochu meditace po dni Snacks, Vermietu výročí oslavil v roce 2015 místní tradiční záAustragung der FIS Tour de Ski in der Ferienregion Sportgeschäften und in den Informationsbüros. stráveném v adrenalinovém opojení na svazích (nur gewalzt) -- Skiwanderloipe Es stehen kostenp vod Planoiras, jehož trasa spojuje Lantsch/Lenz Lenzerheide geplant. přijde vhod. a Lenzerheide. m ü.M.

Loipenpass

1580

1500

1560

1480

1540

1460

1520

1440

St. Cassian 1415 m

1500

1420

Loipenpass

1480

1400

1460

1380 1360

1440

2'000

4'000

6'000

Distanz in m

1420 1400 1380 1360

2'000

4'000

6'000

8'000

10'000

12'000

2'000

4'000

6'000

8'000

10'000

12'000

14'000

16'000

Distanz in m

m ü.M.

m ü.M. 1540

1580

Lenzerhorn 2906 m

1520 1500 1480

1560 1540 1520

1460

1500

1440

1480

1420

1460

1400

1440

1380 1360

1420

Distanz in m

Rot

2'000

4'000

Loipen für Fortgeschrittene

6'000

Foppa 13,7 km

1380 1360

Distanz in m

Die beiden Loipenabschnitte Capfeders und Bual führen Sie zu den schönsten Plätzen im Hochtal Lenzerheide. Die Ausgangspunkte sind mit dem Postauto erreichbar. Schwarz

1400

Loipen für Könner

Ideal für konditionell und technisch versierte Läufer eignet sich die Rennloipe La Pala. Ein echter Prüfstein für jeden Langläufer.

14'000

16'000

Unsere Loipen werden täglich frisch gespurt.

Loipendistanze

Total 56 Kilomete Skating

m ü.M. 1580

Lants

1560 1540

Lants

1520 1500 1480 1460

Lenze

1440 6'000

Lenze

1420 1400

Lenze

1380 1360

2'000

4'000

6'000

8'000

10'000

12'000

14'000

16'000

Distanz in m

Lants

m ü.M.

Valbe

1580

Valbe

1560 1540

Valbe

1520 1500 1480

Parpa

1460 1440

Parpa

1420 6'000

1400 1360

Parpa

Foppa 13,7 km

1380 0

Distanz in m

2'000

4'000

6'000

8'000

10'000

12'000

14'000

16'000

Parpa

Tour SPONZOR RUBRIKY

LYŽAŘSKÝ STADION SILBERHUTTE

Text: Ivana Turčová Foto: Ivana Turčová a Jiří Šafránek

Na běžkách

hvozdy Českého lesa

Český les, německy nazývaný na bavorské straně Oberpfälzer Wald (Hornofalcký les) nebo na české straně Böhmischer Wald, je členitá vrchovina a geomorfologický celek podél česko-německé státní hranice. Zasahuje do jihozápadních Čech i do východního Bavorska. V České republice je ovšem pouhý zlomek území, mnohem větší část Českého lesa se rozkládá na území Německa. Krajina Českého lesa se svým tvarem povrchu, lesnatostí a řídkým osídlením velmi podobá Šumavě. eský les, pohraniční hory západních Čech pokryté bohatými a v dřívějších dobách neproniknutelnými hvozdy, se podle členitosti reliéfu rozpadají na Čerchovský, Přimdský a Dyleňský les. Nejvyššími vrcholy jsou Čerchov (1042 m n. m.), Dlouhá skála (969 m n. m.), Dyleň (940 m n. m.) a Havran (894 m n. m.).

Lesnaté území, na kterém se často střetávaly zájmy české koruny a sousedního Bavorska, bylo poměrně dlouho pusté a jen velice řídce osídlené. Dosídlení lesnatých území probíhalo především od konce 17. st. do poloviny 19. st. Ale po světovém válečném konfliktu a odsunu německého obyvatelstva nastal stejně rychlý

zánik všeho, co zde bylo člověkem vytvořeno. Krajina, položená na hranici dvou různých politických soustav, byla uzavřena do vlastní samoty. Teprve na počátku 90. let 20. st. je možné tento dějinami zkoušený kus země znovu objevovat. Toto po mnoha desetiletí uzavřené hraniční pásmo horského hřbetu se zachovalými cennými přírodními stanovišti o celkové rozloze zhruba 473 km2, bylo v roce 2005 vyhlášeno chráněnou krajinnou oblastí. CHKO Český les tvoří pouze část pohraničního pohoří Českého lesa, rozkládajícího se od Broumova po Folmavu v celkové délce 65 km, rozdělené Kateřinskou kotlinou na zhruba třetinovou severní a dvoutřetinovou jižní část. Hlavní hřeben dosahuje průměrné nadmořské výšky 700-800 m n. m. Na jejím území dnes najdeme národní přírodní rezervaci Čerchovské hvozdy, národní přírodní památku Na požárech, 16 přírodních rezervací a pět přírodních památek. Stále více a více turistů, cykloturistů a lyžařských turistů začíná objevovat tento kraj, který je stále ve stavu neobyčejné přírodní a krajinné zachovalosti. V zimě lze navštívit běžkařský areál Zlatý potok - Silberhütte nebo lyžařské terény na Čerchově. Za dobrých sněhových podmínek jsou strojově upravovány trasy kolem Přimdy a Dyleně. Pojďme si postupně přiblížit jednotlivé oblasti.

LYŽAŘSKÝ STADION SILBERHUTTE

Zlatý Potok (Goldbach) – Silberhütte Zlatý Potok je tichým a opuštěným místem, v jehož názvu se skrývá vzpomínka na středověké rýžoviště zlata. Mnohem později v 18. st. tu byla vystavěna sklárna, která zanikla v roce 1894. Ve 20. st. na tomto místě stála hospoda, hájovna, myslivna a dům pro sklářské dělníky, který byl později využíván jako škola. Po roce 1945 byla vesnice srovnána se zemí stejně jako mnoho dalších v pohraničním pásmu. V současné době patří území Zlatého Potoka k nejkrásnějším zákoutím této části Českého lesa. V roce 1993 vyrostly ve zříceninách dvě chaty. Jedna z nich patří Ski klubu Zlatý Potok a slouží jako útulna pro lyžaře a cyklisty. V zimních měsících je chata otevřena každou neděli, v letních obvykle celý víkend, a můžete si zde zakoupit malé občerstvení. Běžkařské středisko Zlatý Potok – Silberhütte se nachází na česko-německé hranici západně od Tachova. Větší část tratí leží na území Německa, do Čech vede jeden 10 km dlouhý okruh, který je z větší části určen pro klasickou techniku. Veškeré tratě jsou strojově upravovány našimi německými sousedy. Můžete si vybrat z osmi

BÝVALÉ RÝŽOVIŠTĚ ZLATA – ZLATÝ POTOK

okruhů různé obtížnosti od 2 km do 12 km. Některé okruhy jsou upraveny jak pro klasickou, tak bruslařskou techniku, některé jen pro klasickou techniku. Hlavní tratě jsou značně široké, souběžně s tratí na bruslení jsou dvě až tři stopy pro klasiku a současně i pruh pro pěší, boby a sáně. Tři kratší okruhy mají umělé zasněžování a jeden 2km tréninkový okruh má i umělé osvětlení, a to v úterý, ve středu a ve čtvrtek (noční lyžování je zpoplatněno – 1,50 Euro). Všechny tratě jsou jednosměrné, jezdí se ve směru hodinových ručiček. Využití běžeckých tratí je zdarma. Pokud se tam vydáte z německé strany, zaplatíte pouze za parkovné přímo před areálem. Bezplatně je možné použít šatnu, kde se můžete v teple nasvačit a namazat si lyže. Pokud se chcete vydat na tratě z české strany, nejblíže můžete zaparkovat ve Staré Knížecí Huti nebo na Ostrůvku. Odtud je to po lesních cestách k chatičce Ski klubu Zlatý Potok 3,5 - 4 km. Někdy jsou zde cesty vyšlapané od běžkařů, jindy jsou cesty bohužel rozjeté lesní technikou. Doporučené trasy pro lyžařské turisty, kterým nevadí pohyb i mimo strojově upravené tratě a vyhledávají spíše klid a samotu:

AUTORKA S VRCHOLEM ČERCHOV PŘED SEBOU

Trasa z české strany Ze Staré Knížecí Hutě se vydáte po zelené k Huťskému rybníku, dále pak po žluté k rozcestí pod Mlýnským vrchem, kde odbočíte doleva opět po zelené a po 500 m dojedete k rozcestí, kde bývala osada Zlatý Potok. Chata Ski klubu Zlatý Potok se nachází asi 300 m doprava po červené. Odtud se vydejte po strojově upravené běžecké stopě na Křížový kámen. Z rozcestí pod Křížovým kamenem můžete vystoupit na nejvyšší vrchol Českého lesa na Tachovsku, Havran. Cesta je značena, ale není strojově upravována. (Zdatní lyžaři si mohou po sestupu z Havranu objet některý z okruhů startujících ze stadionu v Silberhütte). Dále pak pokračujete po strojově upravené běžecké stopě po 10km okruhu zpět na Zlatý Potok a do Staré Knížecí Hutě.

Tour

PŮVODNÍ VOJENSKÁ HLÁSKA HAVRAN (STAV V ROCE 1997) – FOTO JIŘÍ ŠAFRÁNEK

KAMENNÝ HRAD PŘIMDA (FOTO JIŘÍ ŠAFRÁNEK) Í

Tato trasa má několik variant. Buď pojedete jen trasu Stará Knížecí Huť – Křížový kámen a zpět (18 km), nebo si přidáte výstup na Havran (4 km). Také je možné místo výstupu na Havran si objet některý ze závodních okruhů (2, 4, 6, 9, 12 km), nebo spojit vše dohromady.

Turistická oblast u Havrana Rozhledna na nejvyšším kopci Tachovska byla otevřena v červnu 2014. Až do roku 2013 zde stálo torzo chátrající vojenské věže z 80. let 20. st., která sloužila v době studené války pro radiotechnický průzkum a jako hláska protiletecké obrany. Armáda ji opustila počátkem 90. let a neúspěšně se ji snažila prodat. Věž chátralá vlivem počasí i vandalů byla naštěstí zachráněna před hrozící demolicí a přestavěna Klubem vojenské historie a sportů Tachov na veřejně přístupnou rozhlednu. Dnes tu zůstal k připomenutí minulosti už jen kousek dvojitého plotu z ostnatého drátu a přibyly cedule s příběhy těch, kteří se snažili za cenu obrovského rizika přes železnou oponu dostat ven z Československa. Z rozhledny je téměř za každého počasí vidět do Bavorska, neboť rozhledna se nachází 300 m od německé hranice. Za dobrého počasí je vidět Šumava, Slavkovský les a občas i Alpy. Rozhledna je přístupná celoročně.

Trasa z německé strany Stadion Silberhütte – Křížový kámen (Kreuzstein) – po 10km okruhu na Zlatý potok a zpět na Křížový kámen (výstup na Havran) – dojezd na stadion po libovolném okruhu (10 km, s výstupem na Havran 14 km). Pokud chcete jen bruslit a trénovat, vydejte se autem rovnou do Silberhütte, zde na vás čekají dva okruhy upravené pro bruslení (6 a 9 km). Počítejte s tím, že pokud budou

dobré podmínky, pěkné počasí a víkend, bude se tu pohybovat více místních běžkařů, ale ve srovnání s jinými frekventovanými běžeckými areály zde potkáte spíše absolutní ticho. Středisko Silberhütte pořádá i několik závodů, termíny naleznete na jejich internetových stránkách. Pro veřejnost je zajímavý každoroční bavorsko-český Volksskilauf, který se koná obvykle koncem ledna (termín se mění podle sněhových podmínek). Aktuální informace o sněhové pokrývce a upravených tratích najdete na www.slz-silberhütte.de.

Turistická oblast u Přimdy Přimda, ležící pár kilometrů od Rozvadova, je hlavně menším střediskem pro sjezdové lyžování. Pokud napadne dost sněhu, upravuje se 7 km dlouhý okruh okolo hradu v nadmořské výšce šesti set metrů. Dvoukilometrové kolečko bývá upravené na louce Za altánkem. Pokud se sem vydáte, nenechte si ujít výstup ke zřícenině kamenného hradu Přimda z první poloviny 12. století. Z původního hradu zůstala zachována mohutná hranolová věž z lomového kamene obložená žulovými kvádry.

Čerchov – Gibacht – Voithenberg Nedaleko Čerchova vás čeká vedle čistého vzduchu, zasněžených lesů a nedotčené přírody síť upravených tras o celkové délce více jak 60 km. Některé tratě jsou upraveny jen pro klasickou techniku, některé i pro bruslení. Pokud se na běžky vypravíte z české strany, nejlépe bude zanechat auto na parkovišti v Caparticích (u silnice mezi Klenčím a hraničním přechodem Lísková – Höll). Z Capartic vede podél silnice trasa (Stadionka) č. 7a až na Rozcestí pod Čerchovem (2,6 km), kde se napojíte na trasu velkého okruhu č. 7 (13,7 km).

Příjezd autem do Silberhütte: Z Tachova přes Pavlův Studenec, Bärnau, Thanhausen a Altgashütte. Od Plané u Mariánských Lázní přes Halži, Branku, Mähring, Bärnau, Thanhausen a Altgashütte Od Plzně po dálnici přes Rozvadov až do Waidhausu, dále pak přes Georgenberg a Flossenbürg.

Z Rozcestí pod Čerchovem na Malinovou horu (1,7 km) vede část trasy, asi 200 m, po silnici bez posypu, pak následuje prudší asi 300 m dlouhé stoupání. Z Malinové hory na Kamennou loučku (1,5 km) pojedete převážně po rovině a skončíte na jednom z nejkrásnějších míst s výhledem na Čerchov. Dále následuje dlouhý bezpečný sjezd končící u chaty s přístřeškem a možností občerstvení - Chata u vodárny (1,5 km). Na této křižovatce lze odbočit k přechodu Hlinitá cesta s návazností na běžecké trasy č. 4 a č. 6 nad Waldmünchenem. Z Chaty u vodárny budete mírně stoupat až k Rozcestí na zlomu (1,5 km), kde navazují trasy č. 6 a č. 5 z Gibachtu. Další 4 km začínají dlouhým klesáním, které končí prudší levotočivou zatáčkou, dále pak následuje mírné delší stoupání končící zvlněným terénem až k Rajské vyhlídce. Posledních 3,5 km zpět na Rozcestí pod Čerchovem vede po trase bývalé signální stěny nejdříve 1 km z kopce a poté 2,5 km do mírně táhlého stoupání. Pokud se vypravíte na německou stranu, využijte parkoviště u restaurace Gibacht a vydejte se po upravovaných lyžařských trasách č. 5 a č. 6 na rozcestí Na zlomu (zde se napojíte na trasu velkého okruhu č. 7, nebo využijte parkoviště v Althütte, odkud vede trasa č. 4 k hraničnímu přechodu Hlinitá cesta. Můžete také využít parkoviště Reißbeck (všechna parkoviště se nachází mezi městy Waldmünchen a Furth im Wald). Při absolvování okruhu č. 7 si určitě nenechte ujít výstup na nejvyšší horu Českého lesa Čerchov (1042 m n. m.). Několik kratších tras, které nejsou strojově upravované, případně jsou protažené skútrem, vede v bezprostřední blízkosti vrcholu Čerchova a vždy navazují na trasu velkého okruhu č. 7. Vedou poměrně náročným terénem s velkým převýšením. Odměnou za jejich zdolávání jsou překrásné pohledy do okolí a pocit bezprostředního kontaktu s přírodou. Před chatami v Caparticích najdete menší okruhy 500 m až 3 km na louce a 5 km až 10 km v lese.

U rozhledny Čerchov Kamenná rozhledna se nachází na stejnojmenném vrcholu (1041 m n. m.) na území CHKO Český les. Původní dřevěná rozhledna byla postavena v roce 1984 Klubem českých turistů (KČT), v roce 1897 k ní byla přistavěna horská chata s názvem Pasovského chýše. Pro velkou návštěvnost však brzy přestala vyhovovat, a tak byla v roce 1905 postavena rozhledna nová, kamenná, vysoká 25 m, tzv. Kurzova věž. Rozšířena byla i chata pod rozhlednou a upravena pro celoroční pobyt správce a hostů. V roce 1927 byla k objektům přistavěna ještě jedna turistická chata. Po okupaci byly objekty zabrány německou armádou a po válce zase naším vojskem. Místo bylo již v pohraničním pásmu, a tak nebylo přístupné. Za dobu vojenské správy se vrchol změnil k nepoznání. Chaty byly armádou zbořeny a ochoz rozhledny byl upraven. Kolem byly přistavěny vojenské objekty a radarová

VÝCHOZÍ BOD LYŽAŘSKÝCH TRAS OD STADIONU SILBERHÜTTE

věž, která zcela zastínila starou rozhlednu. Vše bylo obklopeno dvojitým kruhem plotů z ostnatého drátu. V 90. letech minulého století byla rozhledna zpět předána KČT a postupně opravována. Přístupná je od 16. července 2000, kdy byla znovu slavnostně otevřena. Je 25 m vysoká a má kruhový výhled na okolí Domažlicka, na část Šumavy a Českého lesa. Spatřit je možno také některé vrcholky Alp. V zimě je bohužel zavřena. Aktuální informace o sněhové pokrývce a upravených tratích najdete na www.snehari.cz a www.karl-reitmeier.de.

Turistická oblast Dyleň Teď se přesuneme do nejsevernější části Českého lesa, která již nespadá do CHKO Český les, a to do oblasti kolem kopce Dyleň (940 m n. m.). Tato oblast jako jediná z výše zmíněných leží na území Karlovarského kraje, ostatní spadají do Plzeňského kraje. Zde se podařilo občanskému sdružení Život na Dyleň dohodnout s Lesy ČR a dalšími vlastníky půdy o vedení běžeckých tratí na území Lipové a Staré Vody a kolem kopce Dyleň. Od MAPA TRATÍ V OKOLÍ DYLEŇE

ZÁPAD SLUNCE U ZLATÉHO POTOKA-SILBERHÜTTE

letošní zimy 2014/2015 vlastní sdružení čtyřkolku se stopovačem pro úpravu tratí. Stopy pro běžecké lyžování jsou umístěny kolem vrcholu a pod vrcholem hory Dyleň na jejích západních a severních svazích. Areál může nabídnout celkem 35 km strojově udržovaných běžeckých stop pro klasickou techniku i bruslení. Podle sněhových podmínek je upravováno deset různě fyzicky náročných okruhů situovaných v krásné krajině Dyleňského lesa. Nadmořská výška tratí v Oldřichově až po trať kolem vrchu Dyleně je od 650 m n. m. Při nepříznivých sněhových podmínkách jsou upravovány pouze trasy kolem vrcholu Dyleně v délce 22 km v nadmořské výšce od 800 m n. m. Vzhledem k tomu, že jde o velmi mladý projekt, informujte se o aktuálním stavu a situaci na stránkách občanského sdružení: www.zivotnadylen.cz. V Českém lese si přijdou na své jak lyžaři turisté, tak kondiční lyžaři najíždějící kilometry. Vzhledem k nestálosti sněhové pokrývky v zimních měsících v těchto zeměpisných šířkách a výškách, je třeba sledovat aktuální sněhovou situaci v jednotlivých oblastech.

ˇ ZÁVODENÍ MÁME V KRVI

MARTIN FOURCADE Zlato ze stíhacího závodu na 12,5 km Zlato z individuálního závodu na 20 km Stříbro ze závodu s hromadným startem na 15 km

VÝHRADNÍM DOVOZCEM A DISTRIBUTOREM PRO ČR JE FIRMA BRETTON S.R.O., WWW.BRETTON.CZ

rossignol.cz

X-IUM SKATING WCS-S2

X-IUM Rossignol vyvinul novou řadu X-IUM World Cup na bruslení s vysoce výkonnými lyžemi a botami s ultra nízkou hmotností. Výsledek – dvojnásobný olympijský vítěz Martin Fourcade. X-IUM WC SKATE

A N O T H E R B E S T D AY

www.stopaprozivot.cz

Jilemnická 50 7. – 8. 2. 2015 / Jilemnice

GENERÁLNÍ PARTNER

Šumavský Skimaraton Kooperativy 21. – 22. 2. 2015 / Kvilda Krkonošská 70 Kooperativy 28. 2. 2015 / Špindlerův Mlýn, Svatý Petr Karlův běh České spořitelny 7. - 8. 3. 2015 / Abertamy v Krušných horách Klasika a Bruslení / Dětské závody / Fitness jízda a Škola běžek pro začátečníky / Komfortní zázemí s vyhřívanými stany, převlékárnou a úschovnou / Teplé jídlo a nápoje Mazací servis / Dárek pro všechny startující HLAVNÍ PARTNEŘI

PARTNEŘI

DODAVATELÉ

MEDIÁLNÍ PATNEŘI

INSTITUCIONÁLNÍ PARTNEŘI

Tour

DLOUHÉ VÝJEZDY KLASICKOU TECHNIKOU

Mallorca revoluce v běžeckém lyžování Text: Marek Pazderský

Foto: archiv Marka Pazderského

Jak začne podzim, stromy se pomalu barví a přicházejí o své listy, venku je sychravo, bláto, zima, mokrá silnice, často prší, tak se většina lyžařů světa stěhuje do Rakouska na známý ledovec na Dachstein nebo kousek vedle do Itálie na Schnastall. Proč tomu tak je?

ačnou se blížit první závody světového poháru a lyžaři pomalu ale jistě potřebují začít trénovat na sněhu. Přírodní sníh nikde, kde je zázemí a snadná dostupnost, není. Navíc je zde i dostatečná nadmořská výška, takže při řádné aklimatizaci má trénink další bonus v podobě větší zásoby přirozeně získaných červených krvinek. Ledovec tedy praská v těchto dnech doslova ve švech. Ale ne vše je zde úplně ideální. Popularita těchto dvou středisek se malinko otřásla vybudováním lyžařského tunelu v Oberhofu, kam také spousta závodníků míří za přípravou, a to už i mnohem dříve. Odpadá zde

LYŽOVAT SE DÁ I U MOŘE, ALE NA KOLEČKOVÝCH LYŽÍCH

riziko špatného počasí a nadmořské výšky, ale zase je zde příliš krátká trať, nepříjemná zima od hlavy a nutnost dodržovat určitý časový řád pro vstup do tunelu. Úplnou novinkou posledních tří sezon je potom atypická příprava v teple na Mallorce s kvalitní regenerací v podobě moře, kterou již dávno objevili v zimních a jarních měsících cyklisté. Běžecké lyžování se dnes už dávno netýká jen pár vyvolených ze světového poháru, ale i dálkových běžců a řady amatérů, hobíků a nadšenců, pro které má Mallorca mnohem větší přínos, než ledovec. Pojďme si tedy všechny tři lokality porovnat.

Důležité informace pro ty, kteří se tam chtějí vypravit j ezdíme přes cestovní kancelář www.nacesty.cz, která nám zajišťuje letenky i hotel se zaměřením na sportovní stravu, iontové nápoje, servis, půjčení aut do hor a další servis odlety jsou možné z Prahy, Drážďan, Mnichova, Vídně a Norimberku nejlepší je oblast El Arenal, je zhruba 10 min od letiště, má spoustu hotelů kousek od moře rovinaté tréninky na soupaže jezdíme rovnou z hotelu po cyklostezce podél dálnice na Luckmajor a dále do zahrádek – okruhy až 150 km v horách pak jezdíme většinou výjezdy k jezerům ze Soleru či přes Luck s délkou až 32 km stálého stoupání o různém sklonu lahůdkou je stoupání od moře s názvem Sacalobra – sice jen 10 km, ale je to neuvěřitelná šmodrchanice s převýšením 700 metrů nejlepší termín je zhruba půlka října, kdy už nejsou brutální vedra, ale zároveň je ještě teplé moře délka pobytu je vhodná od 10 do 14 dnů s sebou se vyplatí vzít náhradní kolečka na kolečkové lyže a více náhradních bodců na hole, nedají se nikde žádné nové zakoupit pro neznalé se vyplatí jet tam s naším teamem, máme již vychytané trasy i program, aby to bylo kvalitní soustředění – www.silvinimadshusteam.com - v rámci programu jsou v našich službách i tréninkové rady, servisní vůz, výuka techniky a zapůjčení kolečkových lyží a holí.

Klady a zápory Dachstein nebo Schnalstal přírodní sníh dva různě těžké okruhy o délce 5 až 10 km nadmořská výška (výhodou až po dlouhodobé aklimatizaci) krásné prostředí v srdci Rakouska kvalitní strava i ubytování poměrně blízká dostupnost z ČR možnost jízdy na kolečkových lyžích možnost výběhů, chůze s holemi i imitace

NA KOLEČKOVÝCH LYŽÍCH ZA KULTURNÍMI PAMÁTKAMI

Mallorca – obecné informace Mallorcu vlastně objevili bratři Aucklandi, kteří sem vyrazili jako první před třemi lety. Vzpomínám, jak jsem se tehdy při pobytu na Dachsteinu divil, odkud že to posílají fotky na kolečkových lyžích do půl těla. Stačilo si vyměnit pár e-mailů a bylo rozhodnuto, že následující rok to také zkusíme. Důvody byly zřejmé. Na Dachsteinu jsme jezdili jen techniku, neboť při pobytu na týden nebylo dostatek času na řádnou aklimatizaci. Odpoledne pak následovaly výběhy či kolečkové lyže, ale stejně nás spíše zmáhala únava a po návratu domů nás čekal trénink opět v blátě a na asfaltu, neboť sníh padá většinou až v prosinci. Dalším faktorem byla cena, kolik nás takové soustředění stálo (s kvalitním ubytováním a jídlem i s dopravou kolem 20 000 Kč na osobu na týden). Po zvážení faktu, že krom 100 lidí startujících ve světovém poháru v půlce listopadu, jede

PŘÍJEMNÉ PODZIMNÍ POČASÍ I NA VÝBĚHY NA POBŘEŽÍ

zbytek populace první závody až koncem prosince či začátkem ledna, tak je předražený pobyt na ledovci s absencí kvalitního tréninku v měsíci říjnu bez návaznosti na další trénink na sněhu zcela zbytečný. Mallorca oproti tomu nabízí kvalitní možnost tréninku za stabilního teplého počasí okolo + 25 °C s velmi příjemnou možností regenerace v podobě teplého moře a běhání v písku po pláži nebo nahoře v horách. My jsme to první rok vyzkoušeli jako druzí a letos, třetí sezonu, zde již bylo reprezentační družstvo Švýcarska, čtyři nejlepší týmy loňského pořadí nejsledovanější lyžařské disciplíny současnosti (seriál dálkových běhů Swix Ski Classics) a dokonce i náš Petr Novák. A to nemluvím o skupině 30 dorostenců a juniorů z Norska, která tu letos byla s námi. Zdá se, že obliba ostrova ve středozemním moři – Mallorca narůstá každým dnem. Takže kdo jede příští rok s námi?

proměnlivé počasí, někdy nedostupnost střediska pro vítr velké množství lyžařů na jednom místě – přetlak ledovce nezadržitelně tají a okruhy se stále zmenšují kvůli trhlinám velká nadmořská výška brání kvalitnímu tréninku bez předchozí dlouhé aklimatizace velmi drahé ubytování, strava a hlavně lanovka při krátkém pobytu možnost tréninku pouze techniky (kvůli vysoké nadmořské výšce) snadné přetrénování i zkušených jedinců často problematické mazání po návratu do ČR hrozí měsíc až dva bez sněhu

Tunel v Oberhofu stabilní podmínky jednoduché mazání snadná dostupnost z ČR možnost tvrdého tréninku velmi krátká dráha jízda v tunelu není příliš atraktivní poměrně nepříjemná zima od hlavy malý profil tratí nutnost zamluvení si termínů pro vstup poměrně velké náklady na ubytování, stravu i vstup do tunelu

Mallorca velmi teplá lokalita v době špatného počasí v Evropě kvalitní asfaltové povrchy a cyklostezky o stovkách kilometrů dlouhá stoupání v blízkých horách teplé moře zaručující kvalitní regeneraci možnost velmi tvrdého tréninku bez omezení velké množství hotelů poměr ceny a kvality tréninku, při delším pobytu se navíc vše výrazně zlevňuje krásné přírodní prostředí možnost vyrazit téměř kdykoli sníh je přeci jenom sníh letecký přesun – doprava materiálu riziko nachlazení po návratu z tepla do zimy

tit a r t že z á e t r o rách ěn p m e i z a r h ho v y e t s rd ýle zimníc a v jak o b na u v w y o st e p b n c o i i s y t n ed eč oh p p e p z x d u t e h nos ri a be ce a e ě e n y r i č s r y f n e n ú a ž i t p n ě v s ez u la ké sn u b b c i , y m t a s s h ini board mark ini po todik p p l o l a a me tele ski split vše ski

SKIALPINISTÉ SOBĚ