NORDIC 33 - únor 2015 by SLIM media s.r.o.

Lyžování v Austrálii je více než jen Kangaroo Hoppet

Cena: 59 Kč | 2,49 €

NORDICmag 33 leden-únor 2015 www.nordicmag.cz

NA BĚŽKY DO BESKYD

Veronika Vítková si žije svůj sen

Stopa pro život

9 771802 297004

FINLANDIA HIIHTO – POTÍŽE SE SNĚHEM NA SEVERU EVROPY

DesigneD For FreeDom Dokonalá lyže vhodná pro různé sněhové podmínky. Lyže z řady R Series poskytují výkonnost typickou pro lyže Světového poháru.

NOVINKA! Otestujte tyto

nové přístroje Suunto Ambit3 Peak a Sport. Více informací na www.amersports.cz.

Výhradní dovozce a distributor pro ČR a SR: AMER SPORTS Czech Republic s. r. o., www.amersports.cz

2015

Otevřené testování pro veřejnost – lyžování, závody, zábava. Více informací o termínech a lokalitách na amersports.cz.

Seriál netradičních běžeckých závodů pro všechny příznivce bílé stopy. Přihlášky, pravidla, informace na amersports.cz.

OBSAH

NORDICSPORT 6 VERONIKA VÍTKOVÁ SI ŽIJE SVŮJ SEN 8 NENÁPADNÁ HVĚZDA ZAPSANÁ DO HISTORIE 10 ZIMNÍ TRIATLON 14 ČLENOVÉ KLUBU AKADEMIKŮ KLASIKŮ ZÁVODÍ

FOTO: ENGADIN ST. MORITZ/ ENGADIN SKIMARATHON

NORDICUNIVERZITA 20 NECHŤ JÍDLO JE TVÝM LÉKEM A TVÝM LÉKEM NECHŤ JE JÍDLO… 24 PŘÍPRAVA BĚŽECKÝCH LYŽÍ – NA ODRAZ 26 SWIX – TECH REP SEMINÁŘ – LILLEHAMMER 2014

NORDICLOPPET FINLANDIA HIIHTO – POTÍŽE SE SNĚHEM NA SEVERU EVROPY 32 PRVNÍ ZÁVOD SWIX SKI CLASSICS 2014/2015 – LA SGAMBEDA 36 MOONLIGHT CLASSIC – VE SVITU LUNY 41 STOPA PRO ŽIVOT 2015 – OBLÍBENÝ SERIÁL PŘIDAL LETOS JEDEN ZÁVOD A NOVOU „TVÁŘ“ – LUKÁŠE BAUERA 44 JILEMNICKÁ 50, NOVÁČEK POUZE VE STOPĚ 46 ŠUMAVSKÝ SKIMARATON SLAVÍ JUBILEUM! 48 JUBILEJNÍ 60. ROČNÍK KRKONOŠSKÉ 70 KOOPERATIVY 50 KARLŮV BĚH SE VRACÍ DOMŮ, NA BOŽÍ DAR 28

NORDICTOUR LYŽOVÁNÍ V AUSTRÁLII JE VÍCE NEŽ JEN KANGAROO HOPPET 58 NA BĚŽKY DO BESKYD 54

NORDICVYBAVENÍ BOTAS OD HISTORIE DO SOUČASNOSTI

Redakce

FOTO: SWITZERLAND TOURISM

REDAKCE AUTOR PROJEKTU Petr Socha

Poznejte sport lyžecký! Jak půvabně se o lyžování psalo v jeho počátcích u nás, dokresluje úryvek z roku 1909 od K. Vávry (Sport na lyžích), citovaný v publikaci 110 let našeho lyžování (Praha, 2013): „Seznejme prostředek, jež vaše putování zasněženými kraji usnadní, zesílí tělo, potěší duši, poznejte pravý sport lyžecký! Podnikejte časté výpravy do zimního světa, ale neužívejte lyží jako obyčejného dopravního prostředku! Pěstujte jízdu lyžeckou jako pravý sport, neignorujte však božského okolí, jež vás při tomto sportu obklopuje! Na chvíle, jež jste zažili v té bílé přírodě, nezapomenete nikdy! Poznáte-li jen jednou malou částku těch zimních skvostů, zatoužíte vždy seznati nové a znovu vidět ony, jež jsou vám již známé. Vždy budete se těšit na chvíle, ve kterých posílá nebe zemi první pozdravy zimní, vždy prožijete první příležitost, jakmile příroda „zbělí“ – ji opět shlédnout. Tak obohatí se váš život tisícerými novými požitky pro život pozdější, zůstane vám na tisíce nejkrásnějších vzpomínek!“ Na tento úryvek jsem si hned vzpomněl, když jsem letos poprvé vyrazil na běžky a viděl ty rozzářené tváře natěšených lyžařů ve stopě. Lyžařů, kteří se již nemohli dočkat. Však nás ta zima nechala zase trochu čekat, ale nakonec přišla. Kdo vytrval, může si užívat krásně narýsovanou lyžařskou stopu a kochat se nekonečnými a stále se měnícími výhledy, které v jiném ročním období neuvidí. Věřme, že se zima u nás usadí natrvalo, tedy do doby, než ji jaro přeruší. Že nám i nadále bude nabízet své rozličné tváře, prašan i firn, ojíněné stromy, sněhové pláně poskvrněné jen stopami lesní zvěře, zářící padající vločky i hřejivé a oslňující paprsky slunce, opojný pohled na zapadající slunce nad obzorem… Díky lyžím máme tu unikátní možnost se na lyžích potichu přiblížit a z blízka či zpovzdálí sledovat všechna kouzla, kterými paní Zima vládne.

ŠÉFREDAKTOR Tomáš Gnad GRAFIKA Petr Antoníček Markéta Antoníčková Michal Šindler INZERCE Petr Havelka Markéta Karlová Veronika Bezpalcová DISTRIBUCE Andrea Rosenbaumová Hana Konvičková INTERNET Petr Sýkora, Tomáš Roba REDAKTOŘI závodní lyžování Marek Pazderský Martina Chrástková mazání, profesionální rady Vít Fousek odborné texty, trénink Petr Jakl Tomáš Gnad materiál Jaroš Gregory Řehořek biatlon Tomáš Hermann cestování Jiří Suchý

Tomáš Gnad a redakce NORDIC

IČ: 27175511

ADRESA REDAKCE Husitská 344/63 130 00 Praha 3-Žižkov redakce@snow.cz ( 222 780 286 JAZYKOVÁ KOREKTURA Anna Junková INZERCE inzerce@snow.cz PŘEDPLATNÉ objednávky na www.nordicmag.cz nebo na predplatne@snow.cz Vychází 4x ročně. Toto číslo vyšlo 15. ledna 2015, další vyjde 19. února 2015. MK ČR: E17201, ISSN: 1802-2979 Rozšiřuje PNS a.s. a síť sportovních prodejen. Články označené tímto logem jsou komerční prezentací.

OFICIÁLNÍ PARTNER

Příspěvky, fotografie a názory zasílejte na adresu redakce:

redakce@snow.cz Obálkové foto: © Stopa pro život Cena: 59 Kč / 2,49 EUR

Užívejte si ji do sytosti!

VYDAVATEL SLIM media s.r.o., Husitská 344/63, Praha 3

PARTNEŘI Český svaz biatlonu Šumavský skimaraton Stopa pro život

Sport

Text: Tomáš Hermann Foto: Petr Slavík, Český biatlon

Vítková Veronika

si žije svůj sen V očích má jiskru, na tváři úsměv a v duši klid. Zní to neuvěřitelně, ale ve svých 26 letech je už Veronika Vítková nejzkušenější českou biatlonistkou a v právě probíhající sezóně také oporou týmu. Co proměnilo smutnou a upjatou dívku v radostné a pohodové stvoření? „Po olympijské sezóně jsem udělala hodně velkých nebo menších změn. Změnila jsem trenéra, změnila jsem pažbu u zbraně, střílím z jiné polohy a také závodím v jiných rukavicích,“ vypočítává novinky svého sportovního života.

Gedžitka kolegové v týmu si povšimli její proměny. A přezdívka byla hned na světě. „Gedžitko!“ volají na ni jménem parťačky Chipa a Dalea z oblíbeného komiksu Rychlá rota. Gedžitka je ta roztomilá myší slečna s nůší plnou nápadů… „Jak přezdívka vznikla? Jednou to plácl Mára Lejsek,“ jmenuje trenéra mužů. „A bylo to,“ dodává s úsměvem.

Poloha À propos změny. Rukavice používá stejné jako hole, tedy One Way. Změnila způsob zalehávání. „Když si v kleče dávám do komory zásobník, rovnou si u toho upnu i řemen. Rychleji se tak dostanu do stabilizované střelecké polohy,“ vysvětluje.

Růžová U nové pažby má jen trochu jiný úchop, ale jinak zbraň proměnila k nepoznání. Vládne jí růžová. „To je barva, kterou mám ráda.“ Kvůli logům partnerů Českého svazu biatlonu řešil tým před sezónou i potahy nosných řemenů. „Co kdybychom je měly s holkami růžové?“ napadlo Gedžitku. A svoji myšlenku rozvíjela dále. „Není růžová na řemenech málo?“ ptala se sama se-

be. Vyhráno měla, když v Oestersundu objevila obchod s lesklou růžovou izolepou. „Jako bych našla poklad,“ směje se. „Kluci, nemáte imbus?“ poprosila pak trenéry Zdeňka Vítka a Ondřeje Rybáře, chtěla si odmontovat závaží na hlavni, aby mohla dát zbrani krásnou růžovou barvu. „K čemu ho potřebuješ?“ divili se trenéři a možná trochu tušili. „Pokud si chceš omotat hlaveň, raději to nech na nás,“ dostala odpověď. „Zdenda a Ondra si s tím pak vyhráli. Jsou to gentlemani.“

Trenéři Nejzásadnější změnou ve sportovním životě Veroniky Vítkové však byla změna trenéra. S Jindřichem Šikolou se připravovala už od dorosteneckých let. Zkušený trenér ji naučil tvrdé práci a dovedl mezi biatlonovou špičku. Vždyť minulou sezonu skončila devátá v celkové klasifikaci Světového poháru! Dlouholetá spolupráce však poznamenal jejich vztah. „Bylo to jako mezi otcem a dcerou,“ glosovala to na tiskové konferenci. Rozhodla se pro změnu. Stejně jako celý tým, s výjimkou mírného úkroku Gabriely Soukalové, trénuje pod vedením Zdeňka Vítka, svého vzdáleného strýce. Přesto neskrývá, že je Jindřichu Šikolovi vděčná za vše, co ji naučil.

Veronika Vítková Narozena: 9. 12. 1988 Bydliště: Jilemnice Trenér: Zdeněk Vítek Lyže a hole: Fischer a One Way Největší úspěchy k 16. 12. 2014: ZOH 2014 – 2. místo - smíšené štafety MS 2013 – 3. místo - smíšené štafety Světový pohár – individuální závody 2. místo – Oberhof 2011/12 – stíhací závod 2. místo – Hochfilzen 2013/14 – sprint 2. místo – Oestersund 2014/15 – sprint Světový pohár – celkově 9. místo – sezóna 2013/14

Historie Pokud je řeč o biatlonové špičce, poprvé do ní nahlédla v roce 2009, kdy ještě co by juniorka zářila na světovém šampionátu v Korejské republice. Vybojovala tam nejlepší česká umístění. Ve vytrvalostním závodě sahala až do poslední položky na medaili. Nakonec skončila pátá. Desátá pak doběhla ve stíhacím závodě a v závodě s hromadným startem. Jak na to vzpomíná? „Zkusila jsem velký biatlon a poznala, že s těmi nejlepšími se dá závodit.“

Uzrálo v ní i zásadní rozhodnutí. „Zjistila jsem, že biatlon je opravdu to, čemu se chci věnovat naplno, a budu se snažit dostat co nejvýše.“

Nemoc Přišlo to jako blesk z čistého nebe, který ji zasáhl v rozletu. Tím bleskem byl zánět mozkových blan. Nemoc, která dokáže člověka ohrozit na životě. „Ze začátku to byl šok,“ říká. Zhroutil se jí svět. „Ale dnes už si na to špatné ani nevzpomínám.“ Dva měsíce nemohla dělat vůbec nic. Pak se pomalu začala vracet k tréninku. „Před sebou jsem měla vidinu své první účasti na olympiádě a to mě hnalo kupředu. Chtěla jsem se tam nominovat a předvést co nejlepší výsledky.“ Hry ve Vancouveru 2010 byly za dveřmi.

Návrat Na olympiádu se probojovala, ale pronikavých výsledků nedosáhla. Na trati trpěla. „První kolo OK, druhé už jsem nemohla a ve třetím jsem stěží hledala cestu do cíle,“ vypravuje. Nemoc si vybírala svoji daň. Ví, že dnes by se zachovala jinak. „Zdraví je pro mě absolutní prioritou, žádný výsledek nestojí za to, dávat jej na oltář zdraví. Měla jsem vynechat celou sezónu,“ má dnes jasno. Následky nemoci cítila ještě dlouho. „Laborovala jsem s únavami během závodů, během tréninku. Často to přicházelo nečekaně. Trvalo tři, čtyři roky, než jsem se trochu srovnala, než jsem zvládala tréninky i závody.“ I lékaři jí potvrdili, že její návrat k tréninku a závodům byl po meningitidě unáhlený. „Vrátit to už nelze, ale jsem poučená,“ dodává.

ÚSMĚV A RADOST

Rychlost

Relax

Sama přiznává: „Až v této sezóně jsem se skutečně vrátila.“ V běžecké stopě patří mezi nejrychlejší, zdárně sekunduje Darje Domračevé, Kaise Maekaeraeinenové, Gabriele Soukalové a dalším. „Jsem z toho stále docela překvapená. Dostala jsem se tam, kam se chce po té dřině dostat každý sportovec, a to patřit mezi nejlepší.“ Vnímá to jako odměnu za tvrdou práci. „Je to za odříkání a za bolest. A je to pěkný,“ dodává s úlevou v hlase.

Gabriela Soukalová ráda zpívá, zajímá ji umění, navrhuje medaile. Jitka Landová s Evou Puskarčíkovou studují na Masarykově univerzitě v Brně. Co dělá Veronika Vítková, když se nevěnuje biatlonu? „Na jaře jsem si oblíbila golf. Dokonce si ho dokážu pustit i v televizi, což by mě před rokem ani nenapadlo,“ tvrdí. Teď u golfu relaxuje. „Jakmile se mi dostala do ruky hůl, chtěla jsem být denně na drivingu a odpalovat míčky jeden za druhým.“

Studium Také ona zvládla přijímačky na vysokou školu. Po prvním semestru však svoji snahu vzdala. „Bylo to před dvěma lety. Začalo zkouškové období a zjistila jsem, že se do školy vůbec nedostanu. Ani jsem neměla sílu se po večerech ponořit do studia. Asi nejsem ten správný typ,“ dodává s povzdychem. Musela si sama pro sebe vyřešit priority. „Rozhodla jsem se pro biatlon. Jde mi to a dokážu mu teď obětovat všechno. Nechtěla jsem dělat dvě věci špatně,“ vysvětluje.

Sen

VERONIKA VÍTKOVÁ PATŘÍ MEZI SVĚTOVOU BIATLONOVOU ŠPIČKU

S novým koučem přišla i změna tréninku. „Během přípravy jsme si s holkami říkaly: Vydržíme to ještě? Neutavíme se? Často to bylo opravdu hodně těžké.“ Trénovaly více vytrvalosti, více síly. „Máme před sebou celý olympijský cyklus a Zdeněk nám chtěl položit základ, ze kterého pak budeme až do další olympiády čerpat.“ I přes bolest a vypětí zvládala všechny tréninkové dávky dobře. „Hodně mi pomáhá, že v týmu je výborná nálada, veselo, nikdo se nenaštvává, prostě fungujeme jako parta.“ To jí dodává energii a umožňuje žít její sen. „Biatlonem žiju a snažím se dostat na ty nejvyšší příčky. Nic jiného mě vlastně teď až tolik nezajímá.“ V očích má jiskru, na tváři úsměv a v duši klid…

Sport Text: Tomáš Hermann Foto: Petr Slavík, Český biatlon

Nenápadná

hvězda zapsaná do historie

Gabriela Soukalová a Ondřej Moravec září na biatlonovém nebi asi nejvíce. Svým leskem oslnili českou veřejnost také Veronika Vítková a Michal Šlesingr. Ale Jaroslav Soukup? Jedenatřicetiletý biatlonista z Podkrkonoší je určitě nejnenápadnější hvězdou české reprezentace. Třeba i proto, že do sezóny 2014/15 se rozjížděl hodně pomalu. „Štve mě to, ale věřím, že se to brzy zlomí,“ říkal v polovině prosince. Vedle dvou olympijských medailí, o kterých ještě bude řeč, má na kontě i dva světové bronzy, z MS 2012 na 20 km a z MS 2013 ve smíšených štafetách. braz: olympijské hry v Soči 2014, první disciplína – sprint mužů. Po trati letí a na střelnici bezchybně střílí Jaroslav Soukup. Výsledek? O několik desetin sekundy poráží domácího Antona Šipulina a může se radovat z bronzové medaile.

Jardo, nikdo ti neodpáře to, že už navždy budeš historicky prvním českým olympijským medailistou v biatlonu. Co to pro tebe znamená? „Je to příjemné a hezké být zapsaný v historii. Moc si toho vážím. Myslím, že získat individuální medaili na olympijských hrách je snem každého sportovce. A jsem na sebe tak trochu pyšný, že se mi to podařilo. Cesta k ní byla hodně dlouhá, často bolestivá, ale také radostná, když jsem zdolával jednotlivé mety a posouval se nahoru. Od medailí v juniorech, přes „B“ tým, evropské tituly až do reprezentace a cenné kovy ze světových šampionátů…“ Říkáš, že ziskem olympijské medaile se ti splnil sen. Nemáš trochu obavy z toho, že ta motivace už nemusí být taková jako předtím? „Strach nemám. Motivace mě určitě neopouští, stále chci mít dobré výsledky. Vždyť jsem třeba ještě nic velkého nevyhrál. Nebo jsem nedokázal jezdit dobré výsledky celou sezónu. Spíše jsem se dokázal připravit na určité období a v tom být

dobrý. Věřím, že minimálně tak tomu bude i v této sezóně. Když ten start se mi opět moc nedaří.“ Trochu jsi mi nahrál. Tvrdíš, že se dokážeš připravit na určitou část sezóny. Když se ohlédneme za posledními třemi sezónami, je pod medailovými úspěchy českého biatlonu jen jedna shoda. A ta se jmenuje: Jaroslav Soukup. Co ty na to? „Říkám si, že to štěstí na mě určitě padá, že si mě nachází. A proč bych se tomu měl bránit? Kdyby to pokračovalo, bylo by to hezké. Ale současně je to neuvěřitelně těžké. Každý chce být co nejlépe připraven na vrchol sezóny. I letos budeme mít mistrovství světa, a taky já dělám všechno pro to, abych tam byl opět hodně vysoko.“ Vraťme se ještě do února 2014 a k olympijským hrám v Soči. Byl jsi to ty, kdo z českého biatlonu sejmul tíži neúspěchů. Po svém bronzovém sprintu jsi navíc pomohl štafetovému mixu ke stříbru. Pak ale začali úřadovat Ondra Moravec s Gábinou Soukalovou. A právě oni se prosadili do elitní desítky ankety Klubu sportovních novinářů Sportovec roku 2014. Ty jsi zůstal za jejími branami. Nemrzí tě to? „Přiznám se, že trochu ano. Především z toho důvodu, že to byla olympijská sezóna, která je jednou za čtyři roky. A dvě olympijské medaile nemá zase tolik lidí… Na druhou stranu si uvě-

domuju, že v Česku máme spoustu další vynikajících sportovců, kteří patří ve svém oboru k nejlepším na světě. Mrzí mě, že v desítce nejsem, ale respektuji to, je to anketa. Jaký význam má pro tebe skutečnost, že mistrovství světa 2015 se uskuteční až na sklonku sezóny, tedy v březnu? Jak se ti závodí na konci sezóny? Jakou roli pro tebe hraje únava? „Především mě těší, že šampionát není na začátku sezóny (smích). Jinak mi pozdní termín nevadí. Pro mě je zejména důležitá příprava před samotným šampionátem. Tam se vaří forma a tam je potřeba být zdravý.“ O tobě se ví, že jsi rodinný typ. Jak zvládáš dlouhé pobyty mimo domov? Teď, když spolu hovoříme, jsi už šestý týden mimo republiku. „Je to hodně náročné a rodina mi moc chybí. Na druhou stranu jsme na tom obecně mnohem lépe, než bývaly generace před námi, které se musely spolehnout maximálně na telefonní budky. My můžeme využít alespoň nových technologií. A třeba prostřednictvím Skypu vidím a slyším svoje nejbližší každý den. Za to jsem rád. Ale doma je doma, to ani Skype nenahradí. Adélka teď dělá velké pokroky, každý den se naučí něco nového a já jako táta u toho nejsem. To mě hodně moc mrzí. To se už nikdy nevrátí.“

ˇ ZÁVODENÍ MÁME V KRVI

MARTIN FOURCADE Zlato ze stíhacího závodu na 12,5 km Zlato z individuálního závodu na 20 km Stříbro ze závodu s hromadným startem na 15 km

Photo © Agence ZOOM

VÝHRADNÍM DOVOZCEM A DISTRIBUTOREM PRO ČR JE FIRMA BRETTON S.R.O., WWW.BRETTON.CZ

rossignol.cz

X-IUM SKATING WCS-S2

X-IUM Rossignol vyvinul novou řadu X-IUM World Cup na bruslení s vysoce výkonnými lyžemi a botami s ultra nízkou hmotností. Výsledek – dvojnásobný olympijský vítěz Martin Fourcade. X-IUM WC SKATE

A N O T H E R B E S T D AY

Sport

Zimní triatlon Text a foto: Ivo Grabmüller

Triatlon patří do rodiny multisportů a jeho jedinou zimní podobou je zimní triatlon. Zásadním rozdílem mezi zimním a letním triatlonem je, že plavání je nahrazeno během na lyžích. Ostatní disciplíny zůstávají stejné, jen s rozdílnými délkami a pozměněným pořadím – začíná se během, následuje jízda na horském kole a na závěr je už zmiňovaný běh na lyžích volnou technikou. Všechny disciplíny by měly pokud možno proběhnout na sněhu. élky jednotlivých disciplín pro závod dospělých se v poslední době ustálily tak, aby byly vzhledem k obtížnosti svým poměrem vyvážené. Pro závod juniorů bývají tratě přibližně na 2/3 vzdáleností seniorské kategorie. Ve standardních podmínkách probíhá závod v zimním triatlonu necelé 1,5 hodiny. Protože se však jedná o zimní sport, jeho obtížnost mohou radikálně změnit klimatické podmínky. Čerstvě napadaný sníh nebo nečekaná obleva často udělá i z rovinatého závodu neskutečnou řeholi, zejména pak v cyklistické části závodu. I ti nejlepší se pak nevyhnou občasným pádům a ti méně zdatní pak blíže nespecifikovanou část cyklistické trati absolvují raději během vedle svého biku. Většina specialistů je však na tuto variantu připravena. Na běh se běžně používají tretry nebo krosové závodní boty, na kole většina specialistů používá kola

1. Běh v terénu Velký podíl na výkonu v běhu v terénu má technika a správná koordinace pohybu paží a dolních končetin s pružným odrazem. Při zimním triatlonu to platí dvojnásob, neboť je běžec často na nestabilní sněhové pokrývce neustále vystaven vlivu vnějších podmínek. Kluzký terén klade větší nároky na stabilitu, balanční svaly jsou neustále v pohotovosti. Z důvodu nestabilní odrazové plochy je nutné techniku odrazu přizpůsobit podmínkám. Odraz se odvíjí z co největší plochy chodidla, délka kroku je kratší a frekvence kroků je vyšší. 2. Jízda na horském kole Při jízdě na horském kole ve sněhu je třeba se zaměřit především na ekonomiku šlapání a vyvarovat se jakýchkoliv nadbytečných pohybů. Nároky na rovnováhu jsou větší. S tím souvisí i volba správné stopy, nejoptimálnějších převodů a frekvence šlapání. Před každou změnou směru jízdy je třeba v dostatečném předstihu zpomalit a citlivým ovládáním náklonů či pohybem řídítek volit nový směr jízdy. Jakákoliv náhlá změna směru jízdy i krátkodobé překonání odstředivé síly má za následek bolestivý pád. Jízda na sněhu je tak fyzicky náročnější z důvodu jemné koordinace pohybů a maximální koncentrace. 3. Běh na lyžích volnou technikou Volná technika běhu na lyžích znamená možnost volby klasické techniky běhu nebo bruslení. Vzhledem k tomu, že bruslení je v jakkoliv členité trati méně náročné a hlavně rychlejší, všichni závodníci používají v závodě bruslení. V této části zimního triatlonu rozhodují i materiální podmínky, především kvalitní lyže a volba správného skluzového vosku. Vzhledem k tomu, že při běhu na lyžích se využívá síla dolních i horních končetin, tak plně nahrazuje plavání z původně letní podoby triatlonu. Podobně rozhodujícím způsobem je výkon ovlivněn i technikou běhu.

ÚVODNÍ DISCIPLÍNA – BĚH (MS 2010 V NORSKU)

o průměru 29“ s velmi hrubým vzorkem plášťů o tloušťce často až 2,3“. Pro zlepšení kontaktu se sněhovým povrchem se navíc kola podhušťují na tlak kolem 1 baru. To ale z důvodu možného defektu samozřejmě vyžaduje zvýšenou opatrnost při přejíždění překážek a také při naskakování na kolo. Relativně snadnou disciplínou je běh na lyžích, který je z hlediska vývoje počasí disciplínou nejméně ovlivněnou. O to komplikovanější a náročnější je ale volba správných vosků.

Zimní triatlon v popsané podobě se koná zhruba 20 roků. Jedním z nejstarších (pakliže ne úplně nejstarší) byl závod v italském Malsu, pořádaný od roku 1994, proslavený především vražedným, téměř 800 m dlouhým převýšením na kole a závěrečným během na lyžích v nadmořské výšce 1 800 m n. m. Závod byl několikrát mistrovstvím starého kontinentu a na stupně vítězů se tam dokázali prosadit i čeští závodníci (např. Šárka Grabmüllerová 3x2. místo, 1x3. místo). V Česku se první známý závod konal v roce

Kategorie zimního triatlonu a délky tratí Běh Kategorie Elite a U 23 5–7 km Kategorie Junior a Masters 3–4 km Kategorie Team (štafety 2 ženy + 2 muži) 2–4 km

Jízda na horském kole 10–12 km 5–6 km

Běh na lyžích volnou technikou 8–10 km 5–6 km

4–5 km

3–4 km

NEJNÁROČNĚJŠÍ DISCIPLÍNA – JÍZDA NA HORSKÉM KOLE (ME 2013 V ESTONSKU)

Sport

Přechody mezi disciplínami Ty sice nejsou samostatnou disciplínou, ale v zimním triatlonu hrají svoji roli. Jde hlavně o plynulé přechody z jedné disciplíny na druhou, rychlé navyknutí na změnu struktury pohybu u jednotlivých disciplín a změny intenzity zatížení určitých svalových partií. U všech třech disciplín jsou zatíženy určité svalové skupiny, zatímco ostatní mají naopak tendenci se zkracovat. V další části tratě to však může být naopak. S přechody souvisí i přezouvání bot. Nazouvání a zavazování bot promrzlýma rukama při přechodu z běhu na horské kolo a zejména pak následně z kola na lyže, kde jsou ruce ještě více promrzlé, není nic příjemného. Často se to řeší úpravou bruslařský bot. Materiální vybavení

KONEČNĚ ZIMNÍ DISCIPLÍNA – BĚH NA LYŽÍCH (ŠÁRKA GRABMÜLLEROVÁ – ČR)

1997 na Bedřichově. Od roku 2008 se u nás koná Český pohár v zimním triatlonu, který má každoročně 4-5 závodů (tradičně Jablonec n. Nisou, Praha, Hlinsko, Vimperk, Praděd) a všechny jsou otevřené i pro nejširší veřejnost. Mistrovství ČR v roce 2015 se bude konat 15. 2. ve Vimperku. Podrobnosti o místě a konání závodů lze najít na stránkách České triatlonové asociace (www.triatlon.cz). Mistrovství České republiky je pořádáno od roku 2002. Z okolních států mají své národní poháry rovněž Slováci a Rakušané. Vrcholem mezinárodní sezóny je pak každoročně mistrovství světa, přičemž to letošní se konalo v italském Cogne nedaleko Aosty. Zimnímu triatlonu dominují jednoznačně Rusové, tradičně silní jsou Italové, Norové a Slováci. Díky ženské části reprezentace k absolutní špičce patříme i my. Českou mužskou reprezentaci tvoří v současné době zkušený Pavel Jindra a Martin Hušek, ženskou část Helena Erbenová a Šárka Grabmüllerová (v Cogne 3. místo). Seniorské závodníky v letošním roce doplnili junioři Martin Řežáb a Natalie Grabmüllerová (v Cogne 2. místo).

Zimní triatlon umožňuje nejen atletům, cyklistům a lyžařům běžcům vzájemně si porovnávat svoji výkonnost, ale umožňuje to všem vytrvalcům, kteří mají k závodům v přírodě ten nejužší vztah. Dokonale prověří nejen silově vytrvalostní

V DEPU SE ZÁVODNÍK TAKÉ NENUDÍ

Důležitou úlohu pro výkon v zimním triatlonu hraje i materiální vybavení. Nejméně se dá výkon ovlivnit kvalitou běžeckých bot, u kterých rozhoduje především hrubý vzorek podešve a celková pevnost boty. U horských kol dochází k neustálému snižování hmotnosti, která je v měkkém terénu rozhodující. Vývojový trend směřuje k používání horských kol o průměru 29“ se zamykacím odpružením. Naprosto rozhodující pro rychlost jízdy, ovládání a stabilitu kola na sněhu jsou širší a také dostatečně podhuštěné pláště, často se vzorkem do bahnitého terénu. Specialisté mají na zledovatělý terén v záloze i pneumatiky s kovovými hroty. I v běhu na lyžích je výkon v zimním triatlonu podmíněn kvalitním vybavením. Kvalita a tvrdost lyží, struktury skluznice a použití odpovídajících skluzových vosků pro urychlení lyže by mohly být samostatnou kapitolou. To však vyžaduje i delší přípravu před závodem. schopnosti všech závodníků, ale i jejich pohybové dovednosti. Pro některé to je příležitost k prodloužení závodního období, pro někoho zase vhodná tréninková metoda zimní přípravy. Nedá se říci, že by v zimním triatlonu měla být

TECHNIKA BĚŽECKÉHO KROKU SE MUSÍ PŘIZPŮSOBIT TERÉNU (ME 2011 VE ŠVÉDSKU)

některá z disciplín zvýhodněna. Zimní triatlon se provozuje v extrémních podmínkách, a proto se stává výzvou pro mimořádně odolné a cílevědomé osobnosti, zároveň se stává i zárukou divácké atraktivnosti. Osobně si myslím, že naprosto rozhodující je cyklistika – tam se často rozhoduje. Nejlepší závodníci (jak ženy, tak muži) umí velice slušně běhat i bruslit. Kolo ale může být vzhledem k vývoji počasí a tím i povrchu značně nevyzpytatelné a rozhodující. Co se nám po závodě v zimním triatlonu přihodilo V roce 2008 se konal světový pohár v zimním triatlonu v norském Sjusjoenu. Byli jsme tam v komorním složení dvou závodníků: Pavel Jindra a Šárka Grabmüllerová a já jako vedoucí doprovod. Byla strašlivá zima (v noci až –25 °C), tak byli pořadatelé nuceni upravit délky tratí a také posunout čas startu. To bylo celkem rozumné rozhodnutí, které všichni kvitovali s povděkem. Bohužel to také znamenalo, že máme o 1 hodinu méně při přesunu na 150 km vzdálené letiště s odletem v 17.30 h. Celkem úspěšně jsme odzávodili, ale kvůli dobrému umístění byl na dopingovou kontrolu vybrán také Pavel Jindra. V ten okamžik jsme začínali mít problém. Pavlovi se ne a ne podařit naplnit požadovanou tělní tekutinou nevelkou nádobku. Nepomohly prosby ani hrozby, nepomohly ani téměř dvě desítky vypitých třetinek všemožných nápojů. Nepomohlo ani skákání, ani puštěná voda. Prostě nic. Nakonec už jsme zbyli sami – zoufalý poskakující Pavel, nešťastná členka antidopingové kontroly se zkumavkou a nervózní my dva. Pavlův žaludek ale poskakování nevydržel a vypité Coca Coly tělo opustily vrchem. Napodruhé už se to podařilo a nekonečné úsilí antidopingové úřednice bylo naplněno. Rychlost následného přesunu by nám mohl závidět i Sébastien Loeb. Každá akce má ovšem i reakci – Pavel začal čím dál důrazněji požadovat zastávku v jízdě. Přece jenom těch tekutin bylo opravdu hodně a náš zrychlený přesun mu to příliš neulehčoval. Vydržel to Pavel i my, zastavili jsme až těsně před letištěm na dotankování auta a Pavlovi na vytankování močového měchýře. Nakonec jsme to všechno o fous s vyplazeným jazykem stihli. A pointa? Letadlo mělo 2 hodiny zpoždění…

Sport Text: Tomáš Gnad Foto: Jan Došla a archiv Radomíra Čumlivského

Členové Klubu Akademiků Klasiků

závodí

K.A.K. – Klub Akademiků Klasiků. Ten ještě neznáte? Závody v běhu na lyžích jsou v rámci světového poháru, mistrovství světa či olympiády veřejností dost sledované, ale tím závodní lyžování nekončí. Další závody veřejnosti často unikají. Nedávno jsme se zmiňovali o veteránském mistrovství světa, ale jsou ještě další skupiny lidí, pro které jsou běžky již mnoho let oblíbenou zimní radovánkou a možností prokázat svoji fyzickou kondici. Mezi ně patří i členové Klubu Akademiků Klasiků.

ysokoškolský sport je v podání běhu na lyžích v povědomí čtenářů jen z dění při světových univerziádách, zřídka i z konání akademického mistrovství ČR. Toho se každoročně zúčastňují pouze vysokoškoláci s cílem získat titul akademického mistra republiky v běhu na lyžích. Tyto závody jsou již několik let doprová-

SPOLEČNÁ FOTKA ÚČASTNÍKŮ 13. ROČNÍKU

zeny jednou akcí, která má pro přímé účastníky i jiný smysl, než vlastní výkony v běhu na lyžích. Jedná se o závody skupiny lyžařů, která se nazývá K.A.K. – Klub Akademiků Klasiků. Všichni členové klubu jsou absolventi vysokých škol, v současné době již ve veteránském věku, kteří ve svém studentském věku aktivně závodili

v běhu na lyžích. Řada z nich jsou i bývalí členové reprezentačních družstev v různých věkových kategoriích, ať jako závodníci nebo jako trenéři. Všichni mají ale jedno společné: všichni se snaží po absolvování vysoké školy stále sportovat a lyžováním se bavit. Vyvrcholením pak bývá pravidelné setkání členů klubu při příležitosti vysokoškolských závodů, vždyť právě k této skupině lidí mají nejblíže. Pravdou je, že délka tratí a jejich obtížnost se již přizpůsobuje jejich věku i výkonnosti, stejně tak technika běhu. Jedinou povolenou technikou je klasická (však je to také Klub Akademiků Klasiků). Samozřejmě, o výkony tu zrovna nejde na prvním místě, důležitější stránkou je i každoroční pravidelné setkání všech členů klubu.

Jak klub funguje? K.A.K., Klub Akademiků Klasiků, má svoje stanovy, svůj znak, svojí vlajku, i svoje webové stránky (www.klubakademikuklasiku.cz) a hlavně svá pravidelná setkání, a to ne jen jednou za rok na závodech. Jak tento klub vznikl, vám nejlépe přiblíží jeden z jeho zakladatelů – otec zakladatel K.A.K. Radomír Čumlivski v našem rozhovoru.

OTEC ZAKLADATEL RADOMÍR ČUMLIVSKI PŘI ÚVODNÍ ŘEČI PŘED ZÁVODEM

1. Jaká byla původní myšlenka vzniku tohoto závodu, jak dlouho se rodila? S původní myšlenkou přišel Jan Weisshäutel. Sešli jsem se v létě roku 1995 na obědě v Praze v mexické restauraci a on mi po předkrmu sdělil, že by rád opět spojil veterány akademického sportu, kteří dříve závodili v běhu na lyžích. Honza se inspiroval ve Švýcarsku. Je škoda, že s koncem studií přichází konec závodní kariéry a společnost se rozchází. Bude to všechny stimulovat ke sportování, navíc je příjemné setkávat se s kamarády a zažít opět atmosféru velkých závodů. Vzdělání – kultura – sport, to jsou parametry všestranných osobností již od antiky. Myšlenka se mi líbila, povídali jsme si o možných variantách a při moučníku, což byla vanilková zmrzlina zapečená v těstíčku, jsme se rozhodli testovat zájem v akademickém „veteránském terénu“ závodem „na zkoušku“. Na úspěch jsme si připili plzeňským pivem. Takže se myšlenka rodila během celého oběda, trvalo to asi jednu a půl hodiny.

Semínko bylo zasazeno. Jak jste měli promyšlenou vlastní organizaci závodu? Organizace závodu v rámci Akademického mistrovství České republiky v Novém Městě na Moravě se nám oběma zdála případná (ať studenti vidí, co je čeká). Organizátorka mistrovství dr. Eva Slonková, vedoucí Katedry tělesné výchovy Lékařské fakulty Masarykovy Univerzity v Brně se svým týmem s tím byla okamžitě srozuměna a zařídila nám výtečné podmínky. V Novém Městě na Moravě byl večer po nultém ročníku založen Klub Akademiků Klasiků, krátce K.A.K. Závod byl do budoucna prohlášen Mistrovstvím K.A.K. (dosud jsme nezjistili, zda jsme se tenkrát zúčastnili nultého, nebo, jak prosazují členové seskupeni kolem pana ing. Jana Suchého, prvního ročníku). 2.

3. Můžete přiblížit pravidla, podle kterých se závodník může tohoto závodu zúčastnit a podle čeho se počítají výsledky? Závodu se může účastnit každý člen K.A.K. Členem klubu se stává muž, který dovršil 40 let, nebo žena, která dovršila 35 let, ukončili vysokoškolské studium a během studia byli členy akademického sportovního klubu. Posléze je přijat / přijata na slavnostním zasedání klubu večer v den Mistrovství. Jako čekatelé se mohou účastnit muži od 35 let a ženy od 30 let. Ti se účastní všech aktivit Klubu, pouze jejich výsledek z Mistrovství není započítán v klubovém pořadí. Základní princip je akademická rovnost všech členů Klubu. Pouze my dva s Janem jsme Zakladatelé, což je logické, protože jsme K.A.K. založili. To nás ovšem nikdy neopravňovalo k jakémukoliv povýšenému postavení vůči ostatním členům. 4. Vyplnila se vaše původní myšlenka k organizaci tohoto závodu? Ano. Jak v organizaci závodu, tak i v organizaci Klubu.

Celá organizace má svoje specifika, můžete blíže vysvětlit princip započítávání koeficientu k výsledným časům? Nemohu. Vymysleli to naši matematici a vyjede to automaticky z počítače. Jen povrchně: principem je systém, který umožní spravedlivě posoudit a porovnat výkony závodníků, kteří se věkově liší až o 30 let. Časy starších členů jsou na základě věkové tabulky dle matematického vzorce korigovány (vlastně „zvýhodňovány“). Tak jsou výkony srovnatelné. Být mladý se tak stává ve skutečnosti handicapem. 5.

OTEC ZAKLADATEL JAN WEISSHÄUTEL (V DOBĚ, KDY DĚLAL SERVISMANA REPREZENTACE)

6. Kdy a z čeho vzniklo vaše kamarádství s Honzou Weisshäutelem? Honza byl na Fakultě všeobecného lékařství v Praze mým učitelem tělesné výchovy od r. 1969. Po prvním ročníku mne pozval do oddílu běhu na lyžích. Mé sportovní výsledky ho přesvědčily hlavně o mém nadšení pro sport. On se staral o sportovní úroveň oddílu, já o společenskou a kulturní. Společně to byl komplexní přístup, který se prolínal. Honza byl velký člověk, přátelský a velkorysý, osobnost, prostě Dítě Slunce. Sblížili jsme se i v osobním životě. Byli jsme přátelé 44 let. 7. Co jste měli společného a čím jste se naopak lišili? To je na dlouhé povídání, a to sem asi ani úplně nepatří. Jan se celý život věnoval aktivitám kolem běhu na lyžích, od masových závodů přes akademický sport až po státní reprezentaci na olympiádách a mistrovství světa. Já jsem dokončil studium medicíny a od té doby se věnuji anesteziologii a intenzívní medicíně. Tak jsme se doplňovali. 8. Honza byl běžec na lyžích, který byl i v akademické reprezentaci. Jak jste na tom byl s lyžováním a výkonností vy? Já v akademické reprezentaci nikdy nebyl. 9. Nejen tento závod je spojen s Honzou Weisshäutelem, máte nějakou veselou historku s ním? Tomáši, uvádíš mne do rozpaků. Veselých historek je spousta, sdělení některých zážitků je zbavuje půvabu. Navíc, většina lidí v nich vystupujících, naštěstí stále ještě žije. To jim nemohu udělat.

Sport

Jak přísná jsou kritéria vstupu nových členů do Klubu Akademiků Klasiků nastíní výňatek z jeho stanov. Stanovy K.A.K. Stanovy K.A.K. byly stvořeny otci zakladateli pány Janem Weisshäutelem a Radomírem Čumlivskim památného roku 1996. Drobné úpravy formálního charakteru byly doplněny na řádných zasedáních KAK v letech 2000–2002. Legitimace a klubová vlajka (kterou vidíte v záhlaví stránek) byly vytvořeny v roce 2001 vrchním grafikem K.A.K. panem Janem Schickerem. Vedení K.A.K.: V čele Klubu Akademiků Klasiků stále pevně a rozhodně stáli Zakladatelé pan Jan Weisshäutel a pan Radomír Čumlivski. Nejsou demokraticky ani jinak voleni. Jejich autorita je přirozená, jsou to prostě Zakladatelé. Po smrti Jana Weisshäutela v listopadu 2012 zůstává Zakladatelem i nadále pan Radomír Čumlivski. Budeme rádi, když nám napíšete co Vás zajímá, co byste o nás chtěli vědět, případně zdali byste měli zájem stát se členy KAK (muži po dosažení 40. roku, ženy po dosažení 35. roku, ukončené akademické vzdělání a účast ve sportovních vysokoškolských oddílech během studia.) Co je K.A.K.? Je to dobrovolného sdružení starších, ale stále mladých milovníků i milovnic klasického běhu na lyžích, kteří v mládí aktivně závodili ve vysokoškolských lyžařských oddílech a i dnes na tato krásná léta nechtějí jen vzpomínat, ale stále si je aktivním pohybem připomínat. Historický milník K.A.K. V roce 1996 se uskutečnil tzv. nultý ročník mistrovství KAK jakožto vrcholné akce celého klubu. O tom, zda se i tento tzv. nultý ročník započítává do účasti, se dodnes vedou dramatické spory v právní sekci KAK i na všech společných zasedáních. O výsledcích této složité právní causy Vás zde budeme průběžně informovat. Dle posledního výkladu se tedy v roce 2014 uskutečnil 14. ročník přeborů KAK.

Již po přečtení výňatku stanov je patrné, o jakou společnost se jedná. A že všichni běh na lyžích zdaleka ještě nezapomněli, to dokazují právě na svých závodech. Nikdo z členů klubu nepřijede na závody nepřipraven. Každý buď na společných setkáních a nebo někde potajmu střádá naježděné kilometry, aby dokázal získat co nejlepší umístění. Zpracovat výsledkovou listinu však není lehká záležitost, neboť je třeba od každého výsledného času také odečíst věkový koeficient. Proč? Závodí se totiž jen ve dvou kategoriích (muži a ženy) bez rozdílu věku a tak spravedlivosti musí být učiněno za dost odečtením koeficientu od výsledného času těch dříve narozených závodníků.

KLASIKU JEŠTĚ NIKDO NEZAPOMNĚL

Věkové koeficienty při závodech KAK 1973–1964.................... 1,2 sec / 1 km a 1 rok věku 1963–1954.................... 1,5 sec / 1 km a 1 rok věku 1953–1944.................... 1,8 sec / 1 km a 1 rok věku 1943–1938.................... 2,1 sec / 1 km a 1 rok věku

Jaká je hlavní cena? Po závodech je po slavnostní večeři oficiální vyhlášení výsledků, kdy má každý, kdo se závodu zúčastnil, právo se podělit se svými pocity před všemi účastníky a obdrží razítko do průkazu člena K.A.K. Vítězové pak obdrží putovní cenu, ženy náhrdelník a muži sochu Aleše Lyžce, kterou musí mít po celý rok doma viditelně vystavenou. Výsledky těchto závodů ale nejsou tím, co je při těchto setkáních nejdůležitější. Mnohem důležitější je pravidelné udržování vztahů, které se po léta rozvíjejí. Sdružení KAK nemá příliš početnou skupinu, což ani není hlavním úkolem. Prvního ročníku v roce 1996 se zúčastnilo celkem 29 mužů, největší počet mužů byl v roce 2005, kdy se jich sešlo na startu 44. Ženy se začaly tohoto závodu zúčastňovat v roce 1998 v počtu tří a nejvíce jich bylo v počtu 17 v roce 2010. Celkem se zúčastnilo již přes 120 mužů a 40 žen, většina z nich

opakovaně. V současné době je pouze 6 členů klubu, kteří se zúčastnili všech ročníků. O kvalitě těchto závodů svědčí i některá jména, která se opakovaně na startovní listině mistrovství KAK objevují. Největší ikonou startovního pole bývá každoročně dvojnásobný účastník zimních olympijských her (1968 – Grenoble a 1972 – Sapporo) a několikanásobný mistr republiky Jan Fajstavr. Jeho nejlepší výsledky jsou právě na ZOH, kde obsadil 22. místo na 30 km a 23. místo na 15 km, 23. místo také obsadil v roce 1974 na mistrovství světa ve Falunu. Ročník narození 1944 však z jeho dlouhého kroku klasickou technikou opravdu není poznat a každoročně atakuje přední příčky tohoto závodu. Statečně mu v čelních umístěních sekunduje i další medailista z mistrovství republiky Zdeněk Böhm. Nemůžeme opomenout ani výsledky bývalého akademického reprezentanta, otce zakladatele Jana Weisshäutela, který už se bohužel od roku 2013 žádného ročníku nezúčastní. Můžeme tak popřát všem těmto profesorům, docentům, doktorům a inženýrům ještě spoustu příjemných společných setkání a nalyžovaných kilometrů.

PROF. RNDR. JAN VŘEŠŤÁL, DRSC. PŘI ZÁVODĚ – STÁLE ČINNÝ TECHNICKÝ DELEGÁT ÚBD SLČR

Thule SkiClick

Kompaktní nosič běžeckých lyží Ušetřete čas a zjednodušte každodenní používání svých běžeckých lyží. Thule SkiClick namontujete na střešní nosič nebo zeď jednoduchým kliknutím. osič pro bezpečnou přepravu běžeckých lyží N Inovativní řešení 3 v 1: nosič lyží, který využijete také jako řemínky na lyže a držák pro upevnění lyží na zeď Elegantní a prostorově úsporná konstrukce Minimální odpor vzduchu, díky němuž se příliš nezvyšuje spotřeba paliva Bezpečnostní zámek Podrobné informace a montážní video na:

www.thule.com

Oblékneme každého. I Tebe. Kolekce běžeckého lyžování CRAFT. Více na www.craft.cz

technologii Madshus empower . TM

Zadejte své tělesné údaje a získejte tak jedinečný bodymetrický profil. Vyhledejte svoji nejbližší prodejnu vybavenou systémem Madshus empowerTM a promluvte si s naším technikem, který provede měření a registraci vašeho unikátního fyziologického profilu.

Technologie Madshus empowerTM získala ocenění ISPO 2014-2015.

REDLINE

NANOSONIC

HYPERSONIC

Snadno a rychle identifikujte ty pravé lyže odpovídající vašemu jedinečnému profilu Madshus empowerTM. Chip Madshus empowerTM Intellichip je zabudován do každého páru lyží Madshus. Tím, že dokážeme vybrat lyže přesně odpovídající vašemu fyziologickému profilu a výkonnosti, zvyšujeme na maximum i vaše šance na úspěch.

S aplikací Madshus empowerTM pro kontrolu výkonnosti máte své údaje stále po ruce a můžete s nimi pracovat kdykoli potřebujete. Madshus empowerTM umožňuje vybrat lyže přesně vám na míru a zároveň shromažďuje kritická data, s nimiž jste o krok napřed. DNA svých lyží tak máte stále s sebou a můžete ovlivnit svoji výkonnost dle aktuálních podmínek.

Funkce aplikace pro kontrolu výkonnosti:

1. Voskovací asistent: vylepšete svoji výkonnost díky radám profesionálních servismanů 2. Sledování trasy: zaznamenejte si, kde se vy a vaše lyže pohybujete 3. Komunita: sdílejte informace o svých výletech skrz sociální sítě 4. Novinky o značce a produktech 5. Akademie Madshus: doporučení a instruktážní videa

Univerzita Text: Martina Chrástková Foto: archiv autora

Nechť jídlo je tvým lékem a tvým lékem nechť je jídlo… (Hippokrates 460–370 př. n. l.) Když jsem se před třemi lety postavila na start světového poháru v Canmore, abych se pokusila zajet zajímavý výsledek, netušila jsem, jaké to nakonec bude peklo a co všechno mě ještě čeká… Ačkoliv mě celý rok provázela různá zranění a bolístky, cítila jsem se ten podzim velmi dobře. O to horší pak bylo vystřízlivění na trati, když jsem se nemohla nadechnout, nohy i ruce byly bez síly a já desítku nedokončila, sprint jsem obešla a na skiatlon ani nemělo smysl nastupovat. o to se mnou proboha je?“ ptala jsem se pořád dokola sama sebe. Odpovědi jsem se dočkala až po návratu do ČR, když má krev konečně dorazila na správné pracoviště. Biochemický rozbor i krevní obraz byly v na-

„

prostém pořádku, ale mikrobiologie mi vzkázala: borelióza! Tak jsem pod stromeček dostala pár balení antibiotik, na lyže jsem chodila jen na výlet a sport jsem si užívala jen v nízký intenzitách do

PORUŠENÁ DNA

tepové frekvence 140 tepů/min. Stejně ale byla spousta času na přemýšlení, hledání nových cest a přístupů k životu… Tělo regenerovalo a zotavovalo se rychle, tak jsem po dvou měsících léčby a rekonvalescence zkusila naskočit do závodního kolotoče. Stále jsem doufala, že se stihnu připravit na závěrečné mistrovství ČR. První, druhý, třetí závod byly super. Dobré pocity, výsledky lehce průměrné, ale po dvou měsících netrénování? Jenže po čtvrtém závodě jsem najednou nemohla skoro ani chodit – neskutečně mě bolela záda. Fyzioterapie, masáže, rehabilitace, všechno bylo marné. Ach jo. Sezona byla pasé a s tím se rozplývala i vidina účasti na světové univerziádě následující rok. Borélie si svou daň vybírala dál: únavová zlomenina žebra, rozházená funkce štítné žlázy, občas přicházely stavy neskutečné únavy, a o přibrání na váze, náladovosti, frustraci apod. ani nemluvím. Psychicky jsem byla na dně. Pro západní medicínu jsem byla zdravá, vyléčená. Čínská medicína mě však vyvedla z omylu. Akupunktura, čínské byliny a bylinné čaje, čínské houby, to bylo to, co mě ze začátku stavělo zpět na nohy. Sama jsem se začala zabývat reiki (léčitelská metoda vycházející z východní filozofie). Sice jsem byla lepší, spokojenější, ale pořád mi něco chybělo, stále jsem nebyla tou vychechtanou Chrrr, kterou většina znala. Až loni na podzim, když jsem jen lehce pozměnila svůj jídelníček, začaly se dít veliké věci: téměř okamžité zkvalitnění spánku, urychlení regenerace, rapidní zlepšení nálady a i výkonnost šla pomalu nahoru. Ale samozřejmě člověk není stroj, a když není natrénováno, tak se vždy nezadaří, jak bychom chtěli.

POKLES NUTRIČNÍ HODNOTY POTRAVIN Brokolice : pokles draslíku - 75 % Špenát : pokles železa - 60 %

1950

Fazole : pokles sodíku -95 % Brambory : pokles vápníku - 76 %

1970

Karotka : pokles hořčíku - 76 %

2014

BRITISH FOOD JOURNAL R. 1997

A po roce? Dokončuji doktorandské studium na FTVS, připravuji výzkumné granty, spolupořádám besedy o výživě a rozjíždím svůj vlastní byznys. Stala jsem se spolupodílníkem v outdoorové agentuře, ve které jsem i guidem a instruktorem, a při našich kempech jsem schopná sportovat třeba 10 hodin denně bez únavy. K tomu všemu trénuji, abych se pokusila po dvouleté pauze obstát při laufech. Má výkonnost postupně roste, jestli to ale stihnu, nevím, necháme se překvapit… V čem „ten tajný recept“, díky kterému se cítím tak, jako snad nikdy v životě, spočívá? Tělo je dokonalý organismus, který dokáže podávat neskutečné výkony, pokud mu k tomu dopřejeme základní živiny, jež potřebuje. V dobách minulých se tak dělo přirozeně, avšak moderní svět našim tělům nenabízí dostatečnou podporu v podobě stravy, tak nám těla chřadnou a strádají. Říkáte si, že jste zdraví, že vám nic není, že sportujete – proháníte se na běžkách nebo kolečkových lyžích, jezdíte na kole, běháte, jíte zdravě, takže toto číst nebudete? Je to vaše volba, ale zkuste ještě pár řádků vydržet. A navíc, určitě chcete podávat lepší a lepší výkony na lyžích, ne? Malý testík na začátek: 1.

2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.

J aká je kvalita vašeho spánku? - Nemůžete večer usnout a ráno nemůžete vylézt z postele, protože se cítíte jak zpráskaný pes? Jste permanentně unavení nebo ve stresu? Jste pesimističtí, podráždění? Jaké je vaše zažívání, trávení, vylučování? – Chodíte na toaletu nepravidelně? Musíte pravidelně užívat nějaké medikamenty? – To asi není úplně správné, nemyslíte? Trpíte chudokrevností, alergií? Bojujete s váhou, ať nadváhou nebo podváhou? Špatně se vám hojí zranění? Nechce se vám jít se hýbat?

Pokud si v testíku odpovíte alespoň dvakrát ano, pak se pojďte dozvědět, co s tím lze dělat, protože s takovými symptomy civilizačních chorob budete těžko podávat skvělé výsledky na lyžích. A navíc, když vás bude pořád někde něco bolet, tak si plně neužijete ani sport ani život jako takový. Předpokládám, že „promlouvám“ ke sportovcům – lyžařům běžcům, kteří znají základy racionální, příp. dokonce sportovní stravy, tak vynechám obecné úvody. Základní pravidlo:

Strava musí být pestrá, vyvážená! Kde je tedy problém? Proč náš organismus nefunguje tak, jak bychom chtěli, jak by měl? Kvůli způsobu pěstování zeleniny a ovoce, především kvůli jejich předčasné sklizni, aby byly na trh dopraveny v poživatelném stavu, obsah vitamínů, minerálů, stopových prvků a dalších významných látek rapidně klesl. Za

posledních 50 let se průměrné množství těchto životně důležitých látek obsažených v zelenině snížil o 50 %, v některých případech až o 90 % (třeba množství sodíku ve fazolích). Svůj podíl na poklesu živin má i způsob pěstování, neboť plodiny v moderních pěstírnách nejsou zasazeny do půdy, ale rostou jen z vodních roztoků. Pokud má ovoce a zelenina obsahovat prospěšné látky, musí se sklízet zralé a nedozrávat po cestě do supermarketů. Pokud se organismu nedostává vše potřebné, pak dochází k narušení jeho přirozených vzorců fungování. Organismus si pak hledá cesty, jak se s deficitem vyrovnat, a to se samozřejmě musí projevit.

Akupunktura, čínské byliny a bylinné čaje, čínské houby, to bylo to, co mě ze začátku stavělo zpět na nohy. Každý z nás je dokonalým produktem přírody, který se zrodil na základě spojení nejsilnější spermie a vajíčka, a tudíž má předpoklady k tomu, aby byl zdravý, v plné síle prožíval a užíval života na této planetě po celý svůj život. Z vědeckých statistik je prokazatelné, že geneticky jsme ovlivněni maximálně ze 14 %. Zbylých 86 % máme ve svých rukou, a to hlavně v podobě životosprávy (především správná skladba jídelníčku, která zaručí přísun všech potřebných živin a zdravý pohyb).

Podívejme se na alarmující čísla civilizačních chorob, způsobených životosprávou. Mezi civilizační choroby patří ale také obezita, alergie, různé kožní problémy, cukrovka či osteoporóza (řídnutí kostí) zdroj: ZP MV ČR 8 000

pacientů v České republice každý rok onemocní rakovinou tlustého střeva

4 000

pacientů v ČR ročně umírá na následky onemocnění rakovinou tlustého střeva

150 000

pacientů je v ČR evidováno v ohrožení srdečním selháním

150 000

je pacientů, u nichž byly zpozorovány symptomy, které mohou vyústit srdečním selháním

40 %

naší společnosti má při veřejných průzkumech nález na játrech, každý druhý obyvatel naší republiky má nález na ledvinách a na slinivce břišní

460 000 2 300

je v ČR lidí, kteří mají nebo již prodělali rakovinu klientů v ČR si vyzvedává z lékárny kombinaci 20 druhů léků a jsou i pacienti, kteří užívají přes 40 nebo v jednotlivých případech až 60 druhů léčiv! POZOR NA PŘETÁČENÍ PÁNVE PŘI SKLUZU NA JEDNÉ LYŽI

Univerzita Rok 1931 – Nobelova cena za medicínu: Dr. O. H. Warburg yselost vytlačuje kyslík K Rovnováha pH každé buňky v těle je základ života! Již po 48 h v kyselém prostředí se každá buňka stává rakovinotvornou!

Co můžeme dělat? Inspirací nám mohou být tzv. přírodní národy (Inuité na Aljašce, Laponci, Sibiřané, venkované v Číně, Japonci nebo Polynésané). Tito lidé netrpí civilizačními chorobami, žijí kvalitní a aktivní život do pozdního stáří. A kdo z vás by si nechtěl užívat zasněžených plání a čerstvých stop i v důchodu, kdy na to budete mít konečně dostatek času? Co dělají jinak? Využívají svého přírodního bohatství a živí se dozrálými plodinami vzrostlými ve zdravém prostředí bez chemických zásahů. Rostliny i živočichové žijící v drsných klimatických podmínkách jsou nutričně výživnější než plodiny ze skleníků a ze sádek. V těchto oblastech nacházíme mnoho tzv. superpotravin: aljašská divoká borůvka, noni, annato, acai berries, propolis, aljašský divoký losos apod. Takže, ideálním řešením by bylo mít dostatek vlastních zásob zeleniny a ovoce, které budou bohaté na vitamíny, minerály, stopové prvky. A také ve kterých bude dostatek antioxidantů, které naváží volné radikály a pomůžou posunout pH vnitřního prostředí těla do mírně zásaditých hodnot (přirozené pH krve je asi 7,44 – v průběhu dne se mění). K poklesu pH dochází nejen působením okolního prostředí (smog, kyselé deště, nevhodná strava), ale i pozřením jakékoliv stravy, sportováním (však si uvědomte, jak jste kyselí po tréninku nebo závodě). Jsou ale i potraviny, především zelenina, zásadotvorného charakteru: studený olivový olej, mandle, med, citron (ale musí být sklizený zralý!) a další. Pokud vás toto zaujalo a chcete se dozvědět více, tak se těšte na další čísla NORDICu, kde se budeme věnovat nejen antioxidantům, ale také tomu, jak lze kvalitu života ovlivnit.

KYSELÉ A ZÁSADITÉ POTRAVINY

Mýty a omyly o některých potravinách na podkladech IKEM: 1.

Máslo je nejhorší volba.

Neexistuje ověřená studie, která by to potvrdila. Máslo naopak obsahuje mnoho potřebných látek a vitamínů (A, D) a v tom je rostlinnými tuky nenahraditelné.

Biopotraviny jsou lepší.

Takové studie neexistují. I ony obsahují chemikálie (i když v menší míře) – spad na bio pole je stejný jako na jiné pole. Naopak mají vyšší riziko obsahu špatných bakterií a plísní.

Sluneční paprsky zabíjejí.

Naopak jsou prospěšnější, než si může spousta lidí myslet. Polovině lidí chybí vitamín D, jeho tvorbu podporuje právě slunko. Je nesmírně důležitý: jeho nedostatek zvyšuje riziko srdečních onemocnění, řídnutí kostí (neukládání vápníků v nich).

Alkohol je jed.

Především víno v menším množství prospívá cévám. Víno osahuje resveratrol (červené více než bílé), jenž posiluje imunitu a je prevencí při tvorbě zánětů.

Pivo a zdraví nejde k sobě.

1 velké a 1 malé denně svému konzumentovi přispívá k prevenci srdečně-cévních chorob. V pivu je navíc obsaženo velké množství vitamínu B (je to nejlepší ionťák).

Olivový olej prospívá.

Sice obsahuje mastné kyseliny, které mají určitý protizánětlivý efekt, ale zázrakem pro zdraví není. Spíše je dobře, když nahrazuje horší tuky.

Co je light, je zdravé.

Mnohdy je tomu naopak. Tyto potraviny bývají chudé na vitaminy rozpustné v tucích, často jsou doplňovány škodlivými dochucovadly a umělými sladidly, které častokrát bývají karcinogenními látkami.

Za tloušťkou stojí fast foody.

To, že někdo čas od času sní hamburger z rychlého občerstvení nebo vynechá snídani, nemá samo o sobě vliv na zdraví, dokonce ani na tělesnou hmotnost.

BORŮVKY JSOU VE SKANDINÁVII K NALEZENÍ I V ZIMĚ, A DOKONCE ZAMRAŽENÉ

Maloja se líbí a funguje Skvělé designové provedení při zachování maximální funkčnosti a především kvality, to jsou hlavní přednosti německého výrobce sportovního oblečení Maloja.

Komfort a styl, to je komplet pro dámy:

etos má Maloja v nabídce hned několik zajímavých kompletů určených pro běh na lyžích. Od středně zateplených až po závodní klade Maloja při výběru materiálů důraz především na funkčnost, elasticitu, voděodolnost, prodyšnost a maximální komfort během výkonu. Spoustu modelů lze využít i pro jiné typy sportů a můžou skvěle sloužit po celý rok. Celá kolekce je již tradičně laděna do stejných odstínů barev, aby se jednotlivé kousky daly dobře kombinovat.

Pro dámy nabízí Maloja skvělou běžeckou bundu MayadaM vyrobenou za použití technologie Stormshell+, tedy třívrstvého materiálu s vodním sloupcem 10 000 mm a s přední vrstvou Vuelty jako speciální ochranou proti větru. Zároveň je skvěle prodyšná a jako velmi užitečný doplněk nelze opomenout funkční kapuci. Bundu lze krásně doplnit kalhotami SayadM, které jsou také tvořeny z vysoce

Pánský komplet: Amatérské sportovce a rekreační běžce určitě osloví multifunkční bunda Maloja HaschemM, která vás díky technologii Stormshell+ ochrání v opravdu náročných větrných podmínkách a díky technologii MitiTech Thermal zabrání chladu zvenčí. Nechybí ani autolock zip systém, který zabraňuje jeho nechtěnému rozepnutí. Bunda bude v kompletu perfektně ladit s modelem elastických kalhot MahirM, které jsou vyrobeny za použití stejných technologií. Trojvrstvý softshell materiál zároveň zajišťuje u obou výrobků perfektní prodyšnost. Oba modely jsou lehce zateplené.

prodyšného materiálu a mají téměř totožné vlastnosti jako bunda MayadaM. Oba kousky se také dají využít jak na běhání, tak na další sporty. Na zadní části kalhot najdeme pruh s hvězdami, který umocňuje jejich skvělé designové provedení. Oba modely mají zateplení, a tak vám nebude zima ani v nejchladnějších dnech nebo při pomalejším tempu.

www.maloja.cz, www.maloja.de

«Perfect conditions and perfect organisation. Better than flying.» – Mogens Thorborg, Denmark –

47th Engadin Skimarathon Sunday, 8 March 2015 Maloja – S-chanf 42km, for women & men born before or during 1998

8th Half Marathon Sunday, 8 March 2015 Maloja – Pontresina 21km, for women & men born before or during 2000

Online-registration: www.engadin-skimarathon.ch Engadin Skimarathon Quadratscha 18 · CH-7503 Samedan T +41 81 850 55 55 · info@engadin-skimarathon.ch Presenting-Sponsor:

16th Women’s race Sunday, 1 March 2015 Samedan – S-chanf 17km, for women & men born before or during 2000

Main Sponsors:

Univerzita Text: Vít Fousek Foto: Tomáš Gnad

Příprava běžeckých lyží

– na odraz Závody klasickou technikou mají v sobě kouzlo hlavně v tom, že lyže musíme připravit nejen na dobrý skluz, ale i na kvalitní odraz. Někdy se však kouzlo promění v komplikace. Často jsou podmínky, kdy si nejsou s volbou vhodných odrazových (stoupacích) vosků jisti ani servismané reprezentačních družstev. My se vám pokusíme v následujícím článku na celou řadu otázek odpovědět. Pokud začneme s přípravou správně hned od začátku a dodržíme pár pravidel, pak výsledek bude perfektní.

rvním pravidlem je správně zvolená tvrdost a délka mazací komory lyží. Můj názor je, že tohle bývá hlavní příčinou problémů s mazáním. Tady doporučuji nechat si tvrdost lyží změřit na speciálním přístroji ve ski servisu, který vám přesně ukáže délky odrazové zóny podle vaší váhy. Snadněji se z lyží odrazíte a zároveň vám nebude odrazový vosk při skluzu brzdit. Umístění odrazové zóny si pečlivě označte.

Běžecké lyže na klasickou techniku bych vzhledem k mazání rozdělil do dvou skupin. Lyže na tuhé vosky a lyže na klistry. Lyže na tuhé vosky by měly být měkčí, jelikož celková vrstva tuhého odrazového vosku není tak velká. Také měkčí lyže jsou pohodlnější pro odraz, a to je u tuhých vosků nutné. Naopak lyže na tekutý klistr je třeba mít tvrdší. Vrstva klistru je větší a měkké lyže by vám dobře nejely. Kromě posuzování tvrdosti klasických lyží nezapomeňte i na vhodnou strukturu skluznice, která je na lyžích. Na tuhé vosky jemnější, na klistr je hrubší, a hlavně se narývá jen ve skluzných částech skuznice, nikoliv tam, kam budete vzápětí nanášet odrazový vosk.

MĚŘENÍ ODRAZOVÉ ZÓNY

Když přejdeme k vlastní přípravě, zase připomínám, že začneme důkladným očištěním lyží od zbytků vosků a parafínu. Na odstranění odrazového vosku použijeme standardní smývač vosků a na skluzové části lyže (špička a patka) šetrnější smývač s obsahem fluoru. Skluzovou část potom vykartáčujeme a připravíme na závod parafínem, popřípadě fluorovým práškem. Když máme skluzovou část hotovou, musíme rozbrousit mazací komoru. Je to nutná operace, která zajistí zdrsnění a zároveň odmaštění mazací zóny. Na opakované rozbrušování bude stačit smirkový papír s hrubostí 180. Po rozbroušení mazací komoru jenom otřeme čistým papírem, smývačem jí již neomýváme. Vše, co jsme nyní provedli s mazací komorou, nám zajistí, že nám tam budou vosky dobře držet a nebudou se nám sjíždět. ODSTRAŇOVÁNÍ TUHÝCH ODRAZOVÝCH VOSKŮ

ODSTRAŇOVÁNÍ KLISTRŮ

Když jsou podmínky na tuhé vosky, tak na takto připravené lyže můžeme nanést základní vosk, takzvanou grundvalu (podkladový vosk). Tu můžeme nanést v silnější vrstvě, protože ji budeme následně zažehlovat. Jen si dáváme pozor, abychom ji nerozžehlili až do skluzové části. Po zažehlení ji necháme vychladnout a pečlivě rozkorkujeme. Pak naneseme námi zvolený stoupací vosk, jehož první vrstvu můžeme také zažehlit. Zase necháme vychladnout a znovu rozkorkujeme. Dále nanášíme vosk v dalších tenkých vrstvách, které pečlivě korkujeme. Počet vrstev volíme podle tvrdosti lyží a pocitu při zkoušení. Malá rada: raději zkusíme přidat o dvě vrstvy víc stejného stoupacího vosku, než se rozhodneme přejít na měkčí vosk. Grundvalu můžeme vynechat tehdy, pokud si budeme jisti, že sníh je přírodní čerstvý prašan a nehrozí riziko, že bychom během jízdy sjeli odrazový vosk. Jinak se nemusíme bát ji použít. Dnes jsou odrazové vosky na vysoké kvalitativní úrovni, jsou skluzné a dobře drží.

NANÁŠENÍ TUHÝCH ODRAZOVÝCH VOSKŮ

Varianta s klistrem vychází ze stejně připravených rozbroušených lyží. Zde doporučuji vždy použít základový klistr (base klister). Ten nám zajistí dobré držení vosku na lyži a zabezpečí, aby se nám ani měkčí kombinace vosku nesjížděla. Vrstva základního klistru by měla být zpravidla velmi tenká, slouží pouze jako pojivo odrazového vosku se skluznicí. Tuto vrstvu necháme po rozetření velmi dobře vychladnout, aby se nesmíchávala s dalšími klistry. Na rozetřenou a vychladlou lyži nanášíme zpravidla kombinace více klistrů, ale doporučuji maximálně tři. Kombinaci klistrů se snažíme přiměřeně promíchat a vytvořit souvislou tenkou a rovnou vrstvu. Vrstvu klistru zase volíme podle tvrdosti lyže a hrubosti sněhu. Než si na lyže stoupneme, necháme je dobře vychladnout na sněhu. Zvolená varianta klistru by měla vždy dobře stoupat. V případě potřeby je možné i na klistr přidat měkčí vosk, ale je nutné vosk vyhladit rukou a zbavit zbytků sněhu a vody. K roztírání klistru bych doporučil použít vlastní ruku nebo prst. Je to asi nejlepší varianta, jak s citem klistr rozetřít, udržet souvislou vrstvu a nemít ho na bocích lyže a ve žlábku. NANÁŠENÍ KLISTRŮ

ROZTÍRÁNÍ KLISTRŮ PRSTEM

ROZTÍRÁNÍ TUHÝCH ODRAZOVÝCH VOSKŮ KORKEM

Každý lyžař by měl v první řadě posuzovat to, jak lyže stoupají do kopce, a až následně to, jak jedou. Já se tohoto pravidla při testování stoupacích vosků u reprezentace držím. Klasická technika běhu je krásná záležitost, a proto se vyplatí dát si s mazáním trošku práce. Vrátí se vám to v podobě nádherného zážitku z jízdy. Všem přeji dobrou „mázu“ a věřím, že vám moje rady v něčem pomohou. Vít Fousek Z astupuje v ČR italskou firmu Briko-Maplus Pracuje pro firmu Scott Sport v ČR v sekci běžecké lyžování Částečně vypomáhá v servisním týmu české reprezentace lyžařů běžců Máte nějaké konkrétní dotazy k přípravě běžeckých lyží před tréninkem či závodem? Neváhejte se nás obrátit na e-mail: vit.fousek@seznam.cz, pokusíme se vám v příštím čísle odpovědět.

Univerzita

ŠÉF RACING SERVISU SWIX STEPHEN HOOZ A VEDOUCÍ MANAGER VÝVOJOVÉHO ODDĚLENÍ SWIX LARS KARLOF

SWIX Text: Jaroš Řehořek Foto: Jaroš Řehořek, Lukáš Sacher

Tech Rep seminář – Lillehammer 2014

Tak jako vždy, když se chystá něco opravdu významného, pozval SWIX po několika letech letos v září spolupracovníky z celého světa do své centrály v Lillehammeru. Důvodů proč takový významný mítink, bylo hned několik. Jednak uvedení zcela nového voskovacího systému skluzových vosků CERA NOVA X® po dvaceti letech, dále představení nových vysoce sofistikovaných metod testovaní skluzových vlastností lyží, stavba nového logistického SWIX centra v Lillehammeru či uvedení do provozu dvou nejmodernějších továren na výrobu lyžařských i Nordic walking holí v Litvě.

sazenstvo semináře bylo opravdu celosvětové – Norsko, Švédsko, Finsko, USA, Japonsko, Kanada, Rusko, Německo, Rakousko, Francie, Itálie, Estonsko a samozřejmě i náš šestičlenný český tým. Už sám počet účastníků z ČR ukazuje na důležitost role, kterou český SWIX v celosvětové „rodině“ SWIX hraje. Složení? Honza Weisshäutel jr. – šéf českého SWIXu, Honza Pešina – legendární šéfservisman národního družstva v běhu na lyžích, Lukáš Sacher – produktový manager národního družstva v běhu na lyžích, moje maličkost - Jaroš Gregory Řehořek – technický poradce SWIX pro sportovní kluby a dva naši kolegové ze skicrossu ČRZdeněk Šafář a Kuba Kučera. Dorazili jsme z ČR přesně v toleranci akademické čtvrthodinky a nabitý program odstarto-

HONZOVÉ – WEISSHÄUTEL A PEŠINA PŘED BUDOVOU SWIX

val hned na plné obrátky. Po uvítání a úvodním představení účastníků následoval stručný přehled výsledků minulé olympijské sezony, ve které byli úspěšní jak závodníci užívající špičkové hole SWIX Triac®2, kteří získali 75 % všech medailí z OH v běhu na lyžích, biatlonu a severské kombinaci, tak i týmy, které jako finální i podkladové vrstvy vosků používají produkty SWIX. Postupně byly dopodrobna rozebrány jednotlivé disciplíny – běh na lyžích, biatlon, severská kombinace i všechny části sjezdového lyžování a snowboardingu. A završením programu prvního dne mítinku byla prohlídka výrobních a balících linek tuhých vosků, klisterů a skluzových gliderů. Tato výroba i nadále zůstává přímo v místě starých prostor firmy v Lillehammeru. I přesto, že řada z nás tyto prostory navštívila ŽIVOUCÍ LEGENDA FIRMY SWIX – HARALD BJERKE

již několikrát, je vždy zajímavé se podívat, jak se rodí např. nový modrý extra a jak to probíhá, než skončí zabalený v krabici připravený k distribuci konečnému zákazníkovi. Prohlédli jsme si i skladové prostory, které jsou vybaveny moderní logistickou technikou, i když bez ruční práce zručných skladníků se stále zcela neobejdou. Den byl příjemně zakončen družnou „odbornou“ debatou přímo v prostorách SWIXu u pizzy a skandinávského piva. Ráno rychle vstát, protáhnout a jede se dál. Program je nabitý. Legenda vývojového oddělení firmy SWIX Harald Bjerke nám ve stručnosti představil historický vývoj mazacího systému SWIX Cera Nova, od jehož uvedení uplynulo letos přesně 20 let a jehož bude nový CERA NOVA X ® jistě důstojným pokračovatelem. Tomuto témaPOZNÁTE, CO TO JE?

tu se ještě budeme v dalším Nordicu věnovat, takže i naši čtenáři dostanou obšírnou informaci, jak se tyto systémy vyvíjely, doplňovaly a rozvíjely. Následně šéf vývojového oddělení Lars Karlof podal podrobnou informaci ohledně vědeckých podkladů, na jejichž základě jsou vyvíjeny, testovány a používány vosky SWIX. Bylo nám představeno zařízení, které je schopno měřit úhel vodní kapky ulpívající na skluznici před a po voskování různými produkty SWIX. Pomocí mikroskopu a notebooku byl výborně vidět posun, který je způsoben kvalitním ošetřením skluznice prášky a urychlovači. Některá další měřící zařízení jsou zatím ve vývoji, možná i cenově těžko dostupná, nicméně byla nám nastíněna blízká (horizont deseti let) budoucnost sofistikovaného měření úrovně úpravy skluznic skluzovými vosky. SWIX má v oblasti vědeckého vývoje z dalších výrobců vosků bezkonkurenčně největší vědeckovýzkumnou základnu, která je přímo ve firmě i na universitě v Oslo, a je si toho dobře vědom. Po obědové pauze následoval přehled vývoje, výroby a používání běžeckých holí SWIX, který měl na starosti Svein Pederssen. Zajímavé bylo video z výrobního procesu holí Triac® , které jsou vyráběny technologií IPM. Velký důraz v oblasti holí klade SWIX na výběr špičkových materiálů a průběžné testování holí v průběhu výroby tak, aby se k lyžařům všech kategorií dostaly pouze perfektní produkty. Dalším tématem prezentovaným odborníky SWIX bylo ovlivňování fyziologické výkonnosti organismu materiálem použitým na různých druzích oblečení SWIX. A postupně jsme se časově blížili k ukázkám aplikací nových vosků, na které se nejvíce těšili především „staří“ praktici z řad servismanů. Závodní servis SWIX samozřejmě průběžně dodával již 3 roky národním týmům jednotlivé vosky k otestování tak, aby bylo na základě dlouhodobých testů, porovnávání a připomínek možno optimálně doladit vlastnosti TAKOVÉ MNOŽSTVÍ PARAFÍNŮ ASI JEN TAK NEPOTKÁTE

jednotlivých druhů vosků. V této chvíli se mítink trochu rozdělil na sjezdařskou a běžecko-biatlonovou část. Voskování je u těchto disciplín v podstatě stejné, nicméně např. úprava boků lyží a hran u sjezdařů a na druhé straně úzkých a měkoučkých běžek mají svá specifika. Přiznám se, že jako běžec jsem více vnímal ukázky vedoucího servisu SWIX XC – Mortena Sethy a šéfservismena SWIX biatlon – Ole Bjorna Treteruda. Následovala bohatá diskuse s možností praktických zkoušek některých nových postupů. Den se chýlil ke konci, nicméně, jelikož v osazenstvu běžci převažovali, byl dalším bodem programu skupinový výběh v okolí Lillehammeru, kdy jsme cestou shlédli, v jakém stavu je výstavba nového logistického a propagačního centra SWIX u silnice číslo 6 na severním okraji Lillehammeru. Celá stavba bude jistě důstojným reprezentantem největšího světového producenta vosků, servisních doplňků a lyžařských holí. Jako odměna za celodenní aktivitu jsme se večer celá mezinárodní skupina včetně pracovníků SWIXu sešli při slavnostní večeři ve stylu typické norské gastronomie a francouzských vín. Bylo to opravdu příjemné zakončení náročného dne. A ráno znovu svěží a odpočatí startujeme do závěrečného dne mítinku. Jsou podrobně představeny všechny nové produkty pro nastávající sezonu a opět praktické ukázky stoupacích vosků, což si sjezdaři moc neužili. V tomto bodě se naše, řekněme středoevropská praxe, poněkud KAZOVÉ VÝROBKY SKLUZOVÉHO PARAFÍNU

TROCHU STARŠÍ VYDÁNÍ SKLUZOVÉHO PARAFÍNU SWIX – SLALOM GRONN

liší od skandinávské. Seveřané jsou zvyklí vosky vrstvit a nemíchají je, kdežto u nás je typické míchání 2 i 3 vosků dohromady (především klisterů). Nicméně vzájemné výměny zkušeností jsou užitečné. Na závěr mítinku nám jsou předvedeny nové mobilní voskovací kabiny, které SWIX používá na různých závodech po celém Norsku a Švédsku. To by se to voskovalo na našich závodech. Je to zajímavý námět pro náš závodní servis SWIX v ČR. Možná již v následující sezoně uvidí naši lyžaři loga SWIX na podobných mobilních kabinách i u nás na J50 či dalších závodech. Mítink byl zakončen společným lehkým obědem, po němž se jednotlivé národní skupiny rozjely do svých domovů. Každý po své ose, náš český tým vlakem a letadlem zpět do Prahy. Tak „See you soon, Do svidania, Arrivederci…“ na světových pohárech, mistrovství světa, dálkových bězích – všude tam, kde vlají vlajky SWIX na nejvyšší žerdi.

Loppet Text: Tomáš Gnad Foto: Tomáš Gnad a a tiskové materiály Finlandie

Finlandia Hiihto – potíže se sněhem na severu Evropy

Při lyžování jsou chvíle, na které člověk rád vzpomíná, a chvíle, které zůstanou v paměti uchovány jako méně podařené. Naše účast na loňském lyžařském maratónu Finlandii patří spíše do té druhé kategorie. Co to zapříčinilo? Samozřejmě počasí s nedostatkem sněhu, které ostatně stejně zmařilo celou loňskou lyžařskou sezónu. Ale aspoň se bude proč vrátit! První závod nevyšel aždoročně se společně s kamarády vydáváme na lyžařské závody nejen u nás, ale i na ty zahraniční, patřící do seriálu Euroloppet či Worldloppet. V loňské, z pohledu počasí a sněhových podmínek velmi nepovedené lyžařské sezóně, jsme s velkým očekáváním vyráželi na dvojboj na sever Evropy – do Estonska na Tartu Marathon a na finskou Finlandii Hiihto. Měl to být více než týdenní výlet, zaměřený kromě účasti na těchto lyžařských závodech i na poznávání pro nás zatím nenavštívených destinací. Kromě přírody a lyžařských tratí jsme plánovali i návštěvu měst a památek. Při letmém pohledu na mapu by každý počítal, že země na severu Evropy u Baltského moře nebudou mít se sněhem problémy, ale opak byl pravdou. Většina našeho výletu se tak změnila právě na poznávání těch památek. Všechno jsme měli dokonale připraveno. Doprava letadlem do finského hlavního města Helsinek, trajektem do Tallinnu, autobusem do Tartu a Otepää, kde měl být start estonského Tartu Marathonu. Zde ubytování z říše lyžařských snů. Co více si přát, než bydlet 100 metrů

AUTOR S LOGEM ZÁVODU

od startu závodu? Na lyžařský stadión, kde se jezdí každoročně i závody světového poháru a kde se tradičně dobře dařilo i Lukáši Bauerovi, jsme se dívali z okna. Trať i její profil jsme již měli dokonale načtené z internetu a věděli jsme, do čeho jdeme. Ale to, čím jsme trpěli u nás, nás čekalo i zde – nedostatek sněhu. Závody byly ohroženy, a tak je chtěli organizátoři přesunout na nedaleké zamrzlé jezero Pühajärv poblíž Otepää. Zatěžkávací zkouška, provedená pomocí přejezdu těžkých vojenských obrněných transportérů organizátory a technického delegáta závodu dostatečně nepřesvědčila o jeho bezpečnosti, a tak poté závod zrušili úplně. Co budeme dělat? Vzhledem k zaplacenému ubytování s polopenzí jsme zde zůstali aspoň dva dny a chodili lyžovat na necelé tři kilometry dlouhé kolečko s umělým sněhem, ovšem za vytrvalého mírného deště. Jezero Pühajärv jsme si aspoň obešli pěšky a také navštívili místní lyžařské muzeum, které kromě historických lyží ukrývalo i medaile Andruse Veerpalu a Kristiny Šmigunové, které již měly být dávno v držení Lukáše Bauera a Kateřiny Neumannové. Aspoň víme, kde jsou.

ZÁBĚRY Z CÍLE PRVNÍHO ROČNÍKU FINLANDIA HIIHTO V ROCE 1974

Uplakané počasí nás moc nepřesvědčilo, a tak jsme více času strávili u televize. Přenosy z olympiády v Soči v běhu a biatlonu, zlatá medaile Samkové a Sáblíkové, hokejové zápasy naší reprezentace – nic jsme si nenechali ujít, času bylo dost. Kvůli tomu jsme ale nejeli několik tisíc kilometrů, a tak jsme zahájili přesun jinam s nadějí, že severněji položené Finsko nebude mít se sněhem takové problémy. Z důvodu ne příliš nadějné předpovědi jsme ale moc nepospíchali. První zastávka s kulturní vložkou byla v univerzitním městě Tartu, se 100 tisíci obyvateli druhém největším městě Estonska. Zde na nás zanechala hluboké dojmy hlavně návštěva muzea bývalé sovětské tajné policie KGB, kde jsme si udělali dokonalou představu o tom, co se v minulosti dělo za zvěrstva na živých lidech. Pak následovala návštěva Tallinnu, který oprav-

du stál za to. Spousta kulturních památek skvěle dokresluje historický vývoj tohoto přístavního města napříč různými kulturami. Tady jsme v podzimních teplotách skoro zapomněli na to, že jsme sem původně přijeli i lyžovat. Pobíhání po městě jsme vhodně kombinovali se sledováním stále probíhající olympiády. Času na ni bylo stále dost. Hlavní očekávání ale stále pramenilo z blížící se velké akce, známé Finlandie ve Finsku.

Ale! Opět bylo všechno dokonale připraveno. Doprava z Tallinnu trajektem (kde jsme pro změnu sledovali naše biatlonisty) do Helsinek a metrem na jejich okraj do Rastila campu. Proč právě tam, když camp je přesně na opačném konci Helsinek, než je výpadovka do Lahti, kde je závod? Dali jsme na doporučení kamarádů, kteří si to tady v minulém roce velice pochvalovali. Kromě toho, že na nás čekaly krásné dřevěné sruby hned na okraji lesa, mělo zde být, podle doporučení, přes 50 km běžeckých stop vedoucích přímo od kempu a další desítky kilometrů osvět-

HOJNÁ ÚČAST ZÁVODNÍKŮ V ROCE 1978

lených lyžařských okruhů v nedalekém sportovním areálu. Plán byl jasný – doladění formy před závodem v krásné severské přírodě, a to bez zbytečného přejíždění. Na to jsme se těšili. Že je start ve známém Lahti, několik hodin vzdáleném od nás, nám nevadilo, stejně tam pojedeme až na závod, plánovali jsme. To by ale musel být sníh! Ani pamětníci si nevzpomínali, že by tady v polovině února nebyl. My jsme tu smůlu měli. Kolem zbyla jen centimetrová nesouvislá vrstva a teplota, která se sněhem opravdu nekamarádí. Nezbývalo, než se mezi sledováním olympiády aspoň jednou před závodem přesunout 100 km rychlovlakem, který tuto vzdálenost zvládl za 70 minut, a v Lahti se ještě projet. Ani tady však nekončilo smutné překvapení. I známé středisko a tradiční pořadatel závodů Světového poháru i Mistrovství světa v klasických disciplínách bojovalo se sněhem. Nad krásným lyžařským stadiónem se tyčily jako tři sudičky lyžařské můstky, z jejichž velikosti nás trochu mrazilo. Objeli jsme si lyžařský stadion, vyzkoušeli si mázu na klasický závod a projeli si necelých 12 km tratě. Na každém kroku byli

DŘEVĚNÉ LYŽE Z MUZEA V OTEPÄÄ TRAŤ PŮVODNĚ PLÁNOVANÉHO ZÁVODU, I V ROCE 2014 JIŽ PO NĚKOLIKÁTÉ ZKRÁCENÁ

Loppet

TĚSNĚ PO STARTU PŘI VÝJEZDU ZE STADIONU

SOBOTNÍ ZÁVOD NA ZBYTCÍCH PROMOKLÉHO SNĚHU

pořadatelé s lopatami a stále na ně přihazovali sníh, dokonce jsme museli několikrát lyže sundat. Někde ani nebylo co nahazovat, a tak sníh museli rozvážet v plechových vaničkách za sněžným skútrem. Teplota byla kolem nuly, sníh vlhký, tak jsme zkoušeli rozdíl ve skluznosti mezi velmi měkkým tuhým a klistrem. Odrazově na tom byly přibližně stejně. Držela nás víra, že se snad počasí do dalšího dne příliš nezmění. Moc času na velké testování jsme neměli, protože za chvíli odjížděl vlak zpět do Helsinek. Večer před závodem byl tradičně trochu pracovní. Hlavně nepodcenit přípravu lyží – umýt je, narýt novou strukturu na hrubozrnný sníh, zažehlit a vykartáčovat skluzové vosky, zbrousit odrazovou komoru a napustit ji podkladovým voskem. Bylo nás celkem osm na dvě mazací kopyta, a tak se to některým z nás protáhlo až do nočních hodin. Poslední vrstvu odrazového vosku jsme si nechali až na ráno, protože počasí kolem nuly je vždycky nestabilní a zrádné a předpověď počasí také vyhrožovala změnou.

Den startu Den začal obvyklým brzkým ranním vstáváním, které už máme spojeno s každým závodem, na který musíme dojíždět. Podmínky, které jsme mohli mít na Tartu Marathonu se startem vzdáleným asi 100 m, se dostaly do protipólu – více než 100 km na start. Jsme na to zvyklí, ale tady to bylo trochu složitější. Nejdříve nás čekala jízda metrem do centra Helsinek, pak autobusem přes celé Helsinky a následných 100 km do Lahti rychlovlakem, který se řítí rychlostí přes 150 km/h. Ve vlaku jsme mohli aspoň v klidu dospat a pohodlně dosnídat. Ještě před stanicí v Lahti, při rozednění a pohledu ven nás ale

čekalo další překvapení – čerstvě napadaný sníh. Už od první třetiny zimy na něj čekáme jako na smilování, a napadne ve chvíli, kdy to je zrovna nejméně vhod – lyže máme připravené na úplně jiné podmínky! Co s tím? Na smývání a přemazávání moc času nezbývalo. Chvilku přemýšlení však rázem ukončil poměrně prudký déšť, který se strhnul ještě před tím, než jsme došli do sportovní haly blízko startu. Se základovým klistrem jsme tak nemuseli dělat nic, jen ho překrýt další vrstvou klistru. Zato vidina závodu za deště přinesla obavy snad ještě horší. Lyže jsme připravovali tajně v rohu vstupní chodby do sportovní haly. Skoro jsme to stihli, ale při závěrečné úpravě nás již vychytali pořadatelé a z těchto míst natrvalo vykázali. Cedule se zákazem přípravy lyží tam byly, ale kdo by chtěl lyže připravovat venku na dešti? Dlouhé čekání na start jsme trávili schovaní ve velké sportovní hale blízko startu, kde byly stánky se suvenýry a lyžařskými doplňky, nebo možností nechat si připravit lyže v servisu. To z nás už ale nikdo nevyužil. Při obchůzkách po sportovní hale bylo zajímavé sledovat, jak se někteří závodníci před závodem připravují – nanášeli na sebe kafrové masti, druzí se rozcvičovali a protahovali, skoro všichni něco popíjeli. Nervozita z počasí a mázy byla znát na všech. Pak už nezbylo než vyrazit do mírného deště na start. Nad stadionem s prostorem startu i cíle se stále majestátně vznášely tři skokanské můstky, jako by dozíraly na regulérnost závodu. Trať závodu byla zkrácena z plánovaných 50 na 32 km právě z důvodu nedostatku sněhu. „Pomohlo“ nám i to noční sněžení, které dokonale schovalo stopy pro klasiku. Pořadatelé si s tím už hlavu nelámali, a tak nás čekal běh v čerstvém, ale zároveň promoklém sněhu. Před startem se mi podařilo poměrně snadno najít velice výhodnou pozici v předu startovní vlny, až mne to trochu překvapilo. Po zkušenostech z jiných lyžařských maratónů jsem očekával, navíc při svém, kvůli dešti co nejzazším příchodu, že v rámci své vlny získám nějakou nevýhodnou pozici.

Po startu Že přední pozice byla poměrně velká výhoda, se ukázalo po startu. Na převážné většině tratě byla pouze jedna stopa, další dvě kolem byly neupravené, zapadané sněhem. Krátce po výstřelu, když jsme se pěkně srovnali za sebou, jsem zjistil, že v tomto pořadí už asi dojedu až do cíle. Sníh, který skrýval vedlejší stopy, byl mokrý, a tudíž o hodně pomalejší. Veškeré snahy o předjíždění tak byly brzo zmařeny, protože po výjezdu z projeté stopy se lyže téměř zastavily. Těžký byl i návrat zpět do projeté stopy, kde se uvolněné místo rychle uzavřelo. Útočných pokusů jsem udělal několik, ale pak jsme se zařadil zpět a jel už pořád s davem. Jakékoliv ambice o získání lepšího umístění padly. Trať byla i tak poměrně úzká s krátkými stoupáními, delšími rovinkami pro soupažný odpich a krátkými sjezdy, dalo by se říci, že poměrně Historie závodu Finlandia Hiihto První závod Finlandia Hiihto se uskutečnil za účasti 1 334 účastníků v roce 1974. Erik Pihkala, hlavní vůdce organizace podporující sport ve Finsku, se obrátil se svou myšlenkou zorganizovat lyžařský maratón na Ski Club v Lahti. První ročník tohoto závodu tak proběhl v lyžařském areálu Hämeenlinna v Lahti za podpory finského lyžařského svazu. Patronem celé akce byl tehdejší prezident Finska Urho Kekkonen, známý jako nadšený lyžař. Všechny organizátory překvapil poměrně velký počet účastníků tohoto prvního ročníku, a tak si dali za cíl uspořádat v budoucnu největší lyžařský maratón na světě. Nejvyššího počtu dosáhli s 13 226 účastníky v roce 1984. Start i cíl je umístěn v lyžařském stadiónu, kde bylo již několikrát mistrovství světa v klasických disciplínách, pod třemi lyžařskými můstky vedle sebe, nejvyšším s normovým bodem K116. Pokud se podrobně podíváte na historický přehled vítězů, tak vás nejvíce zaujme pět vítězství v řadě Pauli Siitonena. Ano, je to on, průkopník nové lyžařské techniky v běhu na lyžích – bruslení. Nás určitě potěší i zatím jediné vítězství českého závodníka Stanislava Řezáče v roce 2001. O kvalitě závodního pole tohoto závodu svědčí i dvojnásobné prvenství mistra světa v běhu na lyžích Miky Myllyläho.

SERVISMANI MĚLI PŘED ZÁVODEM PLNÉ RUCE PRÁCE A ZÁROVEŇ NA SEBE BRALI ZODPOVĚDNOST

snadná, hlavně po technické stránce. Pochmurné počasí vydrželo skoro po celou dobu závodu, mlha s drobným deštěm bránila ve výhledu, takže jsem z okolí tratě neměl vůbec nic. To mne mrzelo asi nejvíce, obzvlášť když už jsem měl dost času se rozhlížet. Až na poslední kilometry se počasí trochu umoudřilo, z lesa vykoukla hlavní věž skokanských můstků věštící blížící se cíl a přitahovala nás jako magnet. Následoval objezd stadiónu a cílová rovinka, na jejímž konci závodníky očekávaly půvabné hostesky s medailemi, jimiž obdarovaly všechny, kdo trať zdolali. A pak už všichni spěchali do sportovní haly se umýt a hlavně převléknout do suchého oblečení. Dobrá zpráva byla, že jsme všichni z naší skupiny dojeli v pořádku do cíle. Večer jsme tak mohli ve vyhřátém srubu oslavit alespoň to. Nebyl to ale žádný velký mejdan, skončit jsme museli poměrně brzy, abychom ráno stihli první metro a následný odlet domů.

Shrnutí naší mise do pobaltských zemí Lyžování nestálo za moc nikde v Evropě a ani my jsme touto dlouhou cestou nad počasím nevyzráli. Poznávání přírodních krás severských a pobaltských zemí jsme si moc neužili, na druhou stranu jsme se hojně obohatili po stránce kulturní návštěvou měst a historických památek. A v neposlední řadě nesmíme zapomenout na výhodu, že jsme nebyli rušeni rodinnými příslušníky při sledování přenosů ze zimní olympiády. Ale nejen já věřím, že se sem, do Estonska i Finska, ještě podíváme. A to za mnohem lepších podmínek.

JAK MÁLO NĚKDY STAČÍ KE ŠTĚSTÍ – MEDAILE, TYČINKA A ŽENSKÉ OBJETÍ

Loppet

ČESKÝ TÝM SILVINI MADSHUS TEAM, VČ. STANDY ŘEZÁČE, JE PŘIPRAVEN KE STARTU PROLOGU

Text: Martina Chrástková Foto: Petr Oldřich Novotný

První závod Swix Ski Classics 2014/15

LA SGAMBEDA La Sgambeda je tradiční laufařský závod s dlouhou historií, jehož první ročník se konal v roce 1990 a letos se jel již 25. ročník. Je to jediný lyžařský maratón, který se koná ještě před Vánocemi, a hostí ho severoitalské Livigno v nadmořské výšce 1 816 m n. m. Postupem času se La Sgambeda stala součástí seriálu Euroloppet, loni se dostala do seriálu Fis Marathon Cup a letos i mezi Swix Ski Classics. S tím se však muselo hodně změnit.

lavní závod La Sgambedy býval volnou technikou. Jeho délka byla 42 km s tím, že závodník se mohl během závodu na dvou 21km dlouhých okruzích rozhodnout, zdali bude pokračovat v maratónu, nebo odbočí v polovině rovnou do cíle. Zajímavá vychytávka, kdy nikdo vlastně do poloviny závodu nemůže přesně

vědět, jak si vede v pořadí. Vedlejším závodem bývala klasická jednadvacítka a pak tzv. Mini Sgambeda pro děti.

Nakonec bylo všechno jinak Bruslařský maratón se uskutečnil v pátek, jakožto závod FIS Marathon Cup, kdy si závodníci zase

mohli zvolit délku tratě až v průběhu závodu. Sobotní a nedělní program už ale byl pod záštitou seriálu Swix Ski Classics. V sobotu byla na programu novinka i celé Swix Ski Classics a běžeckých lyžařských maratónů vůbec, a to Prologue Pro Team Tempo. Závodu se mohli zúčastnit jen jezdci z Pro Ski Classics.

ČESKÝ TÝM ŽIŽKOVŠTÍ TYGŘI TO BERE S NADHLEDEM

Jak je to u prologů obvyklé, jejich délka je relativně krátká, a to platilo i zde. Na 15 km (2 x 7,5 km) převážně rovinaté tratě se nejprve vydaly ženy, a to s obvyklým hromadným startem. Jen stop na startu nebylo na celou šíři stadionu, ale pouze pět. Pro dvacetičlenné startovní pole to stačilo a pro diváky to bylo mnohem zajímavější. Hodinu po startu žen přišli na řadu muži. Ti však nestartovali všichni najednou, ale po týmech v tříminutových intervalech. Pro konečné hodnocení týmů se pak sčítal čas první ženy a prvních dvou mužů z jednoho týmu. Podobný závod v minulosti testovali cyklisté. Nový druh závodu byl hodnocen velmi pozitivně, a to jak ze strany závodníků, tak ze strany diváků i médií. Závodníci jej definovali jako zábavu plnou adrenalinu a živě ho přenášelo 60 zahraničních televizí ze severní Evropy! Všichni závodníci, kteří startovali v sobotním prologu, dostali individuální bonusové body do hodnocení Ski Classics. V sobotním Prologue Pro Team Tempo bylo hodnoceno 16 týmů, z toho 4 české! Tedy celá čtvrtina. Do Swix Ski Classics je pro letošní sezonu přihlášeno 25 týmů ze šesti států (Švédsko 8, Norsko 7, Česká republika 4, Itálie 3, Finsko 2, Rusko 1), avšak národností je ve Ski Classic mnohem více, samozřejmě. Týmy jsou totiž mezinárodní, nicméně se my, Češi, můžeme považovat za laufařskou skoro velmoc. Po prologu byly dva české týmy v první desítce: Silvini Madshus Team, jehož barvy hájí mj. Stanislav Řezáč a rakouská reprezentantka Kateřina Smutná (7. pozice), a těsně za nimi Pioneer Investments s Adélou Boudíkovou (8. pozice). Výrazně konkuroval a mnohé svým výkonem překvapil i další Team Atlas, ale poněvadž neměl v týmu žádnou ženu, nemohl být hodnocen lépe než na 11. místě. Nejlepším týmem v prologu byl Team Coop (SWE): Seraina Boner, Eide Morten Pedersen, Bill Impola, Jimmie Johnson a Oskar Svaerden. Druhým týmem byl Team Santander (NOR): Andreas Nygaard, Anders Aukland, Holly Brooks a Jerry Ahrlin. Třetí pozici obsadil Russian Ma-

LETOS SE O PŘENOSY CELÉ SWIX SKI CLASSICS STARÁ ČESKÁ TELEVIZE, TAKŽE USLYŠÍTE OD TECHNIKŮ I ČEŠTINU.

Loppet

rathon Team (RUS): Yulia Tikhonova, Polina Ermoshina, Alexey Dvoskin, Ivan Arteev a Andrey Tyuterev. Team Xcalibur LillSport z Itálie, jehož barvy hájí Češka Martina Chrástková (autorka textu, pozn. red.), byl hodnocen na 6. místě. V neděli byl na programu „klasický laufík“ na 35 km klasickou technikou. Závod patřil k oslavám jubilejního 25. ročníku La Sgambedy. Elitní ženy startovaly hromadně o půl hodiny dříve než elitní muži a zbytek startovního pole. Aby bylo eliminováno míchání nejlepších jezdců a méně zdatných závodníků, rozhodli se organizátoři oživit prapůvodní trať La Sgambedy a vyvedli závodníky až do nadmořské výšky 2 100 m n. m. téměř ke švýcarským hranicím na Forcola Pass (Forcola di Livigno). Je to trochu paradoxní, ale ve výše položených částech trati bylo sněhu spíš málo než moc, a tak občas místo diváků u trati stáli chlapi s lopatou a nahazovali na trávu směs sněhu, kamínků a hlíny. V jednom místě musela být i trať nepatrně pozměněna, a to ve smyslu vytvoření brzdného esíčka, neboť přejezd potoka pod mezí se zdál

PŘI STARTU PROLOGU SE ZÁVODNÍCI MOHLI POKOCHAT KRÁSNÝM VÝHLEDEM

při nedostatku sněhu nebezpečný. Na horizontu, kde se trať začala svažovat, stál chlapík, který každému závodníkovi kynutím ruky naznačoval, aby zpomalil a jel opatrně. Sjezd byl nepřehled-

sisyfovský úkol… Dole v Livignu bylo pohodové počasí, ale nahoře foukalo, na závodníky čekala mlha a stopa zafoukaná prašanem… „Ještě že se tu jen otočíme a mizíme zase dolů,“ napadlo mě,

V jednom místě musela být i trať nepatrně pozměněna, a to ve smyslu vytvoření brzdného esíčka, neboť přejezd potoka pod mezí při nedostatku sněhu se zdál být nebezpečný. ný. Pod mezí shrnovali z okolní louky sníh na trať dva pomocníci, aby každý závodník, který místem projede, nově nahrnutý sníh vyplužil a chlapi mohli házet znovu. Měli holt takový trochu

když jsem se škrábala nahoru. „Jinak bych taky mohla dopadnout jako Hanč s Vrbatou…“

Rozhodování: S voskem nebo bez vosku? V tomto případě možná jen jinak řečený výrok Hamleta: „To be or not to be? That is the question…“. Swix Ski Classics jsou závody jen klasickou technikou, a tak se každý před závodem rozhoduje, zda použít odrazový vosk, nebo jet celý závod soupaž. V případě prologu nebylo u mužů pochyb, že bez vosku, u žen už volba tak jasná nebyla. Zhruba polovina žen startovala na naOskar Svaerden (Team Coop) prohlásil:

???

„ Byla to zábava – přistoupili jsme na nový druh závodu, který se vyznačuje pozitivním duchem a který je motivací pro skutečné soutěžení i mezi týmy.“

mazaných lyžích (mj. Smutná či Boner). Osobně jsem se k nim nepřidala, chtěla jsem si vyzkoušet závod soupaží, ale nemyslím si, že vosk na dané trati měl být pomalejší. Ostatně, potvrzují to vítězky. Pro nedělní stoupání do 2 100 m n. m. bylo rozhodování i pro muže trochu problematičtější. Několik žen (např. Boudíková) vyrazilo na hladkých lyžích, ale vítězky jely na vosku. Elitní muži jeli téměř výhradně soupaží. Oskar Svaerden po závodě organizátory závodu pochválil, neboť podle něj nebylo jednoduché připravit trať a ještě v takové kvalitě v této, na sníh velmi nepříznivé situaci v celé Evropě, kdy se ruší a překládají svěťáky, apod.

Amatérský servisní tým La Sgambeda byl pro mě první závod v cizím týmu - Team Xcalibur LillSport z Itálie, jehož členkou jsem jen pár týdnů. Tak si teprve zvykám na „jejich“ zvyky, způsoby apod. Některé věci se řeší za pochodu, a tak jsem si občerstvování raději domluvila s kamarády z WOK-outdoor.cz, které velmi dobře znám a se kterými jsem sdílela apartmán. A to za cenu vědomí, že občerstvování bude jejich první zkušeností, protože jsou to kluci od vody (kajak, raft atd.). Italové nic nepodcenili, servis byl super, ale na trati jsem se raději napila vlastního lektvaru, na který jsem zvyklá. Kamarád Pavlík si vše fyzikálně propočetl a občerstvil mě úplně bezchybně. Jeho kolega Oldřich vše zaznamenal do paměti foťáku a jako paparazzi se také velmi osvědčil. Oba se ze závodů vraceli s očima na vrch hlavy. Poprvé v životě viděli, jak se nanáší „vodička“ na lyže těsně před startem, poprvé viděli skútr s kamerou, který doprovází peleton či kroužící kamerový vrtulník. No prostě postavte kluky vodáky ke stopě…

VÝŠKOVÝ PROFIL ZÁVODU KLASICKOU TECHNIKOU

Výsledky prvního závodu Swix Ski Clasiccs - La Sgambeda 2014 Muži – 35 km: Čas: 1. Anders Aukland, Team Santander.................................................1:21:20 2. Johan Kjølstad, Team United Bakeries........................................1:21:34 3. Øystein Pettersen, Team United Bakeries..................................1:21:34 4. Daniel Richardsson, Lager 157 Ski Team....................................1:21:35 5. Alexey Poltoranin, N/A........................................................................1:21:35 6. Morten Eide Pedersen, Team Coop................................................1:21:35 Ženy – 35 km: 1. Seraina Boner, Team Coop.................................................................1:35:06 2. Katerina Smutna,Team Silvini Madshus.....................................1:35:31 3. Julia Ivanova, N/A...........................................................................................1:35:34 4. Britta Johansson Norgren, Team SkiProAm..................................1:36:23 5. Julia Tikhonova, Russian Marathon Team......................................1:36:32 6. Olga Kuziukova, N/A.....................................................................................1:37:30 Swix Ski Classics ProTeam Tempo: 1. Team Coop...................................................................................................1:48:22 2. Team Santander.......................................................................................1:49:28 3. Russian Marathon Team.......................................................................1:50:41 4. Team United Bakeries............................................................................1:52:19 5. Team Futura................................................................................................1:53:24 6. Team Xcalibur LillSport.........................................................................1:53:53

Loppet

Text: Karolína Frederiksen Foto: Seiser Alm Marketing

Moonlight Classic Ve svitu luny

Na špici se svádí lítý boj elitních běžců na lyžích, kde si nikdo nedaruje jediný milimetr, na chvostu pak vládne ticho alpské louky dokreslené jemným šramocením skluznice o zmrzlý sníh. Na nebi nad všemi svítí tisíce hvězd a trať neobratně značí planoucí pochodně. Nemusíte být kovaný závodník, abyste si tento závod užili do posledního metru. Příslovečně pro každého něco totiž nabízí noční, nebo spíše večerní, závod Moonlight Classic, který se v této sezóně uskuteční ve středu 4. února 2015.

a Seiser Almu, největší evropské horské pastvině, se již po deváté sejde několik stovek sportovců, aby se postavilo na start závodu, který nabízí nejen dobrou sportovní úroveň, ale hlavně skvělou atmosféru pod dohledem podmanivé luny. Muži i ženy běží 15 nebo 30 kilometrů klasickou technikou v nadmořské výšce přes 1 800 metrů nad mořem, která sama o sobě dokáže zavařit i trénovanému jedinci. Ale ne všem jde v tomto závodě o stupně vítězů, o zážitky se totiž postará i jedinečnost akce samotné. Na hlavu nasadíte čelovku a před osmou večer se za svitu měsíce v úplňku vydáte na start, vedle sebe, nebo spíše před sebou máte olympioniky (loni zde například doběhl druhý Stanislav Řezáč, na stupně vítězů se vešla i Klára Moravcová), kolem vás všude plápolá oheň a ze tmy tajuplně vykukují divoké štíty skalní hradby hřebene Schlernu, samozřejmě jen pokud máte štěstí a není zataženo. Ještě než se vaše oči úplně adaptují tmě, zazní startovní výstřel a vy se za mohutného povzbuzování fa-

Čarodějnice a gastronomie Nejen lyžováním Seiser Alm láká. Můžete se vydat na výlet na sněžnicích, zahrát si zimní golf, vyšlápnout si na některý z vrcholků Puflatsch, Spitzbühl, Monte Piz nebo Florian a kyselinu z unavených nohou pak vyplavit adrenalinem při jízdě na sáňkách zpět dolů do údolí. Také se můžete projít (nebo projet na lyžích) po značeném čarodějnickém okruhu (Skitour Hexen), kde si lze přečíst čarodějné historky. A stejně jako všude v Jižním Tyrolsku se i v Seiser Almu dobře najíte. Místní plochý chléb s kmínem a anýzem Schüttelbrot, domácí šedý sýr, marmelády a voňavý špek se jen rozplývají na jazyku. Uvidíte, že na takto jednoduchou snídani nebo svačinu budete ještě dlouho vzpomínat! Mezi místními restauracemi pak vyčnívá horská chata Gostner Schweige. Vedle maličké kuchyně se krčí asi pět stolů, kde na vás čeká gastronomický zážitek první třídy. Vaří zde z bylinek a květin alpských pastvin, jako je levandule, chrpa, divoký fenykl, tymián, mochna, hořec, růže či muškát, a servíruje se například senná polévka nebo ochucené Prosecco. Věřte, že i „obyčejný“ trhanec nabírá v záplavě barevných květů úplně nových rozměrů.

noušků vydáte do mírnějšího táhlého stoupání směrem do vesničky Ritsch. Přestože trať jen matně značí hořící pochodně, a ocitnete-li se na trati sami, občas jistě zapochybujete, zda jedete opravdu správným směrem, podmínky zde bývají výborné. Ostatně jistotou sněhu je Seiser Alm vyhlášený a stopy do jemně namrzlého sněhu jsou vybroušené precizně. Pořadatelé mají z čeho čerpat – na planině dennodenně upravují 60 kilometrů stop, které patří do sítě Dolomiti NordicSki. Stejně jako o dalších více než 1 200 kilometrů běžeckých tratí v okolí je o ně perfektně postaráno a vy se ani za denního světla nemusíte bát, že byste na tratích potkávali stovky lidí, spíše naopak, často se ocitnete v úchvatném horském amfiteátru sami. Pokud vám to tréninkový deník dovolí, zastavte se a nasajte pořádně tuto krásu. Uvidíte, že energie zde načerpaná se vám bude při tréninkové krizi hodit… Výborný servis pro běžkaře doplňuje zázemí v horní stanici kabinky ze Seisu s převlékárnou, skříňkami a sprchou. O kvalitě podmínek svědčí i fakt, že si je pochvalují i čle-

Loppet Klidný odskok na sjezdovky

nové norského národního týmu, kteří sem jezdí pravidelně trénovat. Ale zpět k závodu, Moonlight Classic nemusí být nutně jen alternativou k závodům Worldloppet nebo Euroloppet, patří totiž neodmyslitelně k těm, kde nemusí být absolutně důležité vyhrát, ale cílem může být jen obligátní zúčastnit se. Chcete-li totiž představit svou vášeň pro úzká prkénka své drahé polovičce, kterou až tak úplně nezajímají boje o první místo, ale hledá hlavně zážitky na celý život, nebo kamarádovi, kterého nemůže

zlomit k závodění, pak jste na správné adrese – Moonlight Classic je pro to jako stvořený. Zatímco třicetikilometrová trať patří mezi ty těžší, patnáctikilometrový závod komplikuje snad jen zmíněná vysoká nadmořská výška. Jinak se nemusíte bát ničeho. Ani autorka tohoto článku, vracející se do aktivního sportovního života čtyři měsíce po porodu syna a více méně bez tréninku, neměla sebemenší problém závod dokončit. Jelikož jsem neoplývala výkonnostními ambicemi, užívala jsem si vřelé atmosféry, klábosila za běhu se závodníky (vět-

Seiser Alm neznamená jen jistotu sněhu a vyžití pro běžkaře, na své si přijdou i lyžaři-sjezdaři. Zdejší rozlehlá alpská pastvina totiž nabízí i optimální terén pro pohodovou jízdu na lyžích. Mírněji zvlněná krajina s centrem v Compatschi je prošpikovaná šedesáti kilometry sjezdovek. Ty jsou do terénu zaneseny tak spletitě, že se mezi třemi vesničkami ve středisku můžete i ztratit. Zhruba čtyřicet kilometrů se nese v červeném hávu (často ale nabízejícím přejezdy nebo modré části, kde můžete nabrat dech a vyklepat zakyselené nohy), necelých dvacet kilometrů je modrých, jen dva kilometry pak nabízí terén pro opravdu dravou jízdu. Proto se zde vyřádí jak sportovněji ladění lyžaři, tak děti (o které je zde výborně postaráno – pokud byste své děti chtěli zde přihlásit do lyžařské školičky, vězte, že jeden z nejoblíbenějších místních instruktorů pochází z Brna, takže s jazykovou bariérou nebude žádný problém) a začátečníci. Rozlehlost střediska s úžasnou skalní kulisou vám zaručí pocit romantického osamocení, nadmořská výška vám vyrazí dech, a snowpark, kde se po olympijských hrách v Soči vyblbla i Šárka Pančochová, nebo měřený slalom zase nabídne přehršel adrenalinu. A kdyby vám ve frontě na vlek přišlo, že už jste toho chlapíka nebo slečnu někde viděli, tak si zapište za uši, že to je klidně možné. Seiser Almu totiž říkají „doma“ světoví medailisté v alpském lyžování Peter Fill a Denise Karbon…

je v týdnu, než o víkendu. Do Seiser Almu sice dojedete za zhruba sedm až osm hodin a můžete tedy vyjet v ČR ráno a večer stát na startu, jako jsme to udělali my, ale doporučuji v Seiser Almu ještě pár dní zůstat, i mimo Moonlight Marathon je tam totiž dost co dělat a vidět, takže je otázka, zda se první den vyplatí tam moc spěchat a nepošetřit spíše síly. A na závěr ještě několik formalit – startovné činí 40 euro pro 15kilometrovou trať, delší závod je ještě o 5 euro dražší. Na start se dostanete lanovkou z údolí zdarma nebo můžete vyjet autem až skoro ke startu a zaparkovat na vyhrazených místech. Bližší informace naleznete na webových stránkách www.moonlightmarathon.info.

www.sporten.cz

šinou o generaci až tři starší) a na občerstvovačkách si místo čaje dávala s pořadateli místní grapu. Nutno podotknout, že opravdu výbornou. Na chvostu totiž máte více času nasát přátelskou atmosféru závodu a zrekapitulovat si zážitky, ještě než přijedete do cílové rovinky, kde opět neúnavně fandí každému závodníkovi. Z tohoto závodu (a určitě – nebo hlavně – i ze mě) by měl baron Pierre de Coubertin nepokrytou radost. Pokud byste ovšem chtěli bojovat o vavříny, pak vězte, že i sem se sjíždí výborná konkurence. Přesto z hlediska plánování závodní sezóny pozor na úplněk. Jeho nevýhodou je, že ho nelze jednoduše naplánovat a častěji se objevuSeiser Alm v číslech

1903

v tomto roce byla v městečku Fiè allo Sciliar na úpatí Sciliarského masivu uskutečněna první senná lázeň, od té doby jen nabírá na známosti a oblibě

365

chat a salaší nabízí odpočinek znavenému tělu i duši

300

dní slunce ročně garantuje tato horská louka (stejně jako celé Jižní Tyrolsko)

180

kilometrů specializovaných tras pro běžce (ty normální s teniskami na nohou) se vine po svazích Seiser Alm. To jen pro inspiraci, kdybyste nevěděli, kam příště za letní přípravou…

kilometrů tras pro zimní turistiku a sněžnice přináší alternativu k úzkým prkénkům

SPORTEN NEJSOU BĚŽKY... JEN BĚŽKY

nordic alpine snowboard

fotbalových hřišť by se vešlo na planinu Seiser Almu

collection 2014/15

8 000

Atomic Redster

nejmodernější technologie pro všechny Atomic i letošní nabídkou běžeckých lyží jasně dokazuje, že mu není lhostejný žádný lyžař. Mnozí výrobci koncentrují inovace hlavně do svých nejvýkonnějších produktových řad, lyží pro závody a Světový pohár. To je ale poměrně úzká společnost lyžařů. Atomic myslí i na ty ostatní – i do sportovních či dokonce turistických modelů používá vrcholné technologie tak, aby obstály i v jiných než čistě závodních podmínkách.

tomic se snaží zařadit pokud možno všechny nové konstrukční prvky vytvořené pro zlepšení jízdních vlastností do své komplexní nabídky, tedy pro lyžaře všech výkonnostních kategorií.

Jádro Featherlight nejen pro závodníky Každá lyže, nejen ta pro závodníky, by měla být co nejlehčí. Nová řada běžeckých lyží Atomic Redster využívá nejlehčí nomexové jádro Featherlight nejen pro řady čistě závodních lyží s označením World Cup, ale i u nižších řad. Tuto vrcholnou technologii tak najdete ve všech modelech celé kategorie Race, a to jak pro klasickou techniku, tak i bruslení. Nejlehčí jádro mají samozřejmě i lyže speciálně určené pro lyžařské maratóny. Jádro Featherlight tvoří velice lehký materiál o struktuře včelích pláství, které ale přes nízkou hmotnost disponuje dostatečnou pevností a odolností, aby lyže, kde je použito, zaručovaly dokonalý přenos sil lyžaře. Výsledkem jsou vysoce přesné a přitom neobvykle lehké lyže, ať už závodní, nebo tréninkové.

SDS – nový poměr skluzu a odrazu Ovšem vybrat ty správné lyže pro klasiku není úplně jen tak. Časté problémy způsobují buď příliš měkké, nebo naopak příliš tvrdé lyže. Měkké jsou příliš pomalé a z tvrdých lyží se zase

těžko odráží. Atomic proto u svých špičkových lyží na klasickou techniku zavedl novou SDS technologii, jejímž cílem je udržet odrazovou zónu lyže při skluzu nad sněhem, aby nebrzdila, a naopak aby odrazová komora dokonale přilnula ke sněhu při zatížení a v průběhu odrazu. Podstatou technologie je optimalizace mechanického vlivu bočnic na lyži – ty jsou proto vyrobeny z vysoce kvalitního odlehčeného dřeva. Výsledek? Lyže je dostatečně tuhá, a tedy dostatečně rychlá při skluzu, a jistá a tolerantní při odrazu. Technologii SDS najdete v modelech Atomic Redster World Cup, Marathon a Skintec z kategorie Race.

Ideální pár Běžecká lyže, speciálně ta moderní, je vysoce sofistikovaný výrobek. Ačkoli se při její výrobě – která probíhá po samostatných kusech – aplikují nejmodernější technologie a metody, vše je automatizováno a vliv člověka je téměř nulový, stále lze mezi jednotlivými výrobky objevit rozdíly v mechanických vlastnostech. Aby se k zákazníkovi dostal přesně vyladěný pár, jsou všechny jednotlivé lyže Atomic Redster při výstupu přesně proměřeny a poté podle definovaných mechanických parametrů párovány. Právě až dvě lyže se shodnou konfigurací zajistí maximálně dosažitelnou kvalitu konkrétního páru. Pocit z jízdy na vyladěných lyžích je harmoničtější a mnohem bezpečnější je i samotný jejich nákup.

2015

Oblíbený seriál přidal letos jeden závod a novou „tvář“ – Lukáše Bauera.

GENERÁLNÍ PARTNER

HLAVNÍ PARTNEŘI

HLAVNÍ MEDIÁLNÍ PARTNER

PARTNEŘI

Všichni, kdo mají rádi běžky, už určitě ví, že se blíží start 5. ročníku seriálu v běhu na lyžích pro širokou veřejnost, Stopa pro život. Letos odstartuje seriálovou novinkou v Jilemnici o víkendu 7.–8. února (Jilemnická 50) a pokračovat bude osvědčeným trojlístkem „proživotních“ závodů na Šumavě 21.–22. 2. (Šumavský skimaraton Kooperativy), v Krkonoších 28. 2. (Krkonošská 70 Kooperativy) a v Krušných horách 7.–8. 3. (Karlův běh České spořitelny).

OFICIÁLNÍ DODAVATELÉ

MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

INSTITUCIONÁLNÍ PARTNEŘI

Na závodech Stopy si užije krásný den každý Organizátoři závodů chtějí dostát názvu svého seriálu „PRO ŽIVOT“ a zvou do „STOPY“ všechny milovníky úzkých prkének, od profesionálů a lyžařů s vysokou výkonností, přes hobby jezdce, až po sváteční běžkaře a úplné začátečníky i děti. a závodech SPŽ si své místo ve stopě najde opravdu každý. Připravené jsou trasy náročné i kratší, ale také zázemí pro úplné nováčky. Nezáleží na tom, kolik je vám let, jestli jste muž nebo žena, jestli se chcete bít o přední umístění a body v soutěži Ski Prestige Trophy a Ski Prestige Trophy Team, nebo si chcete „jen“ užít nádherný sportovní den v zasněžené přírodě, třeba s celou rodinou nebo přáteli a udělat pro svůj život něco hezkého, na co hned tak nezapomenete. Na závodech oblíbeného českého čtyřdílného seriálu se budete mít opravdu dobře, vše je připraveno od vašeho příjezdu na parkoviště u zázemí areálu až po slavnostní vyhlášení vítězů závodů na velkém pódiu. Připravené jsou i úplné novinky a dárky SPŽ. Ale hezky popořádku. Na závody se můžete přihlásit buď prostřednictvím webových stránek SPŽ (www.stopaprozivot.cz) nebo přímo na místě v den závodu. Na prezenci vás čeká startovní balíček se startovním číslem, časoměrný čip a dárek pro účastníka akce. Letos si můžete vybrat: lyžařskou čepici, čelenku nebo šikovný multifunkční šátek, vše od hlavního partnera seriálu firmy LAWI. Než se vydáte na start, poraďte se a využijte v zázemí základní mazací servis zdarma, zde vám podle aktuálního počasí pomůžou namazat vaše běžky. V Test centru ROSSIGNOL máte také možnost v rámci závodu (ale i mimo něj) otestovat prvotřídní lyže z kompletní řady Rossignol 2014–2015! A pak je tu nejužitečnější komplex služeb Stopy pro život – DEPO Kooperativy. Generální partner seriálu, společnost KOOPERATIVA, pro všechny účastníky našich akcí opět přichystal příjemné vyhřívané převlékárny a nepostradatelnou, hlídanou úschovnu lyží a oblečení se skvělým systémem pytlování a usměvavou obsluhou. Bez obav o své věci a příjemně prohřátí můžete nastoupit na start a užít si závod. Čeká vás profesionálně připravená běžecká trať, která je hlavní vizitkou pořadatelů. Najdete na ní nejen vysoustruhovanou stopu a nádherné scenérie českých hor, ale i bohatě zásobené občerstvovací stanice s gely, tyčinkami a energetickými nápoji od firmy NUTREND. Vy, co se s novým sportovním náčiním teprve seznamujete nebo se chcete na běžky postavit úplně poprvé, neváhejte a přijeďte také! Letos je pro vás poprvé v rámci projektu Lukáše Bauera Bezva běžky CZ připraven tzv. XC Freestyle Park. Název zní hodně „free“, ale nelekejte se! Právě zde se můžete zcela svobodně a bez ostychu naučit nebo jen přiučit vše, co by měl běžkař no-

váček i věčný začátečník umět a vědět. K dispozici vám bude profesionální instruktor, nebude chybět půjčovna běžkařské výzbroje a výstroje. Nestyďte se, jsou zde připraveni pomoci vám dospělým i vašim dětem. Stopa pro život 2015 navíc přichází s ještě jednou velmi zajímavou novinkou – zkrácenými vyjížďkami ZDARMA pro širokou veřejnost pod názvem OPEN JÍZDY. Mimo závod Krkonošská 70 bude na všech závodech v sobotu i v neděli vyhrazen čas, kdy bude zkrácený úsek závodní trati otevřen pro ty, co si na samotné závody ještě netroufají. Přímo v bílé stopě závodu si můžete pod dohledem lyžařských instruktorů zkusit, jestli máte příště na to závodit. Na Open jízdy je také navázána půjčovna základního běžkařského vybavení pro vaše „první sklouznutí“. Nestyďte se, jsou zde připraveni pomoci vám dospělým i vašim dětem. Každý někdy začíná, a pokud jste se rozhodli, že to uděláte právě letos, máte jedinečnou příležitost. Také v cíli po závodě nebo jako doprovod závodníka nezůstanete bezprizorní. Mezi tím, co experti na sportovní výsledky z firmy SPORT SOFT budou vyhodnocovat časy účastníků závodu, můžete odložit mokré lyže či přebytečné oblečení v úschovně DEPA a vyrazit do vyhřívaného velkokapacitního stanu s jídelnou, barem a kavárnou. Tady si vyberete teplé jídlo (menu je tradičně pestré!), prohřejete vyčerpané tělo teplým nápojem a proberete zážitky v pohodlí u stolu s kamarády či vaším doprovodem. Příjemně posilněni zase začnete vnímat své okolní a zjistíte, že ve stanu jsou zajímavé stánky partnerů s produkty, které zde můžete koupit mnohem levněji, než v běžných obchodech. V odpoledních hodinách se všichni vítězové a jejich fanoušci mohou těšit na vyhlašování výsledků. A to je opravdu slavnostní. Na velkém pódiu s krásnými cenami pro ty nejlepší a s pohotovým profesionálním moderátorem. Pokud se vám na závodě líbilo, určitě znovu zabloudíte na webové stránky seriálu a vyberete si další porci zimního lyžování. A ještě tu pro vás máme jednu službu zdarma: On-line výsledkový servis. Ten můžete využít jako webový servis prostřednictvím lokální wifi sítě nebo ve formě automatického zasílání výsledkových sms a emailů. Těšíme se na vás na některém závodu ze série Stopa pro život 2015, věříme, že budete spokojeni a budete na něj rádi vzpomínat.

Váš Team SPŽ

SKI PRESTIGE TROPHY INDIVIDUAL Soutěž jednotlivců v rámci seriálu Stopa pro život na vybraných tratích. Závodníci soutěží mezi sebou v příslušných kategoriích podle věku a pohlaví. Body získané za umístění v jednotlivých závodech se sčítají. Z jednotlivých závodů se přidělují body na základě absolutního pořadí dle bodovací tabulky. Tyto body se následně vynásobí koeficientem tratě a vyjde konečný bodový zisk. V případě, že závodník v rámci jednoho závodního víkendu startuje ve dvou závodech (např. sobotní volně, neděle klasicky), započítá se mu do soutěže SPTI výsledek s vyšší bodovou hodnotou. Počítají se 3 nejlepší výsledky ze 4. Trasy započítávané do SKI PRESTIGE TROPHY INDIVIDUAL: Závod Trasa Jilemnická 50....... 25 / 50 km klasicky, volně Šumavský skimaraton........... 23 / 46 / 45 km klasicky, volně Krkonošská 70..... 25 / 50 volně Karlův běh............. 22 / 42 km klasicky, volně

SKI PRESTIGE TROPHY TEAM (SPTT) Soutěž teamů na vybraných trasách závodů Stopa pro život. Team tvoří nejméně tři a nejvíce pět závodníků. Sestavu členů nelze během soutěže měnit. Nový team lze dohlásit i v průběhu soutěže (po prvním nebo druhém závodu), avšak bez nároku na započítání bodů z již absolvovaných závodů. Počítají se 3 nejlepší výsledky ze 4. Tratě započítávané do SPTT Závod Trasa Jilemnická 50....... 25 / 50 km klasicky, volně Šumavský skimaraton........... 23 / 46 / 45 km klasicky, volně Krkonošská 70..... 25 / 50 / 70 km hlídky volně Karlův běh............. 22 / 42 km klasicky, volně

Lukáš Bauer

– nová tvář seriálu Stopa pro život O tom, že je Lukáš Bauer nejvýraznější postavou českého mužského běžeckého lyžování posledního desetiletí, není pochyb. Sympatický český reprezentant si ve svých 37 letech stále udržuje vynikající výkonnost a chce i v letošní sezóně navázat na své úspěchy z minulých let (2007/2008 se stal vítězem Světového poháru v běhu na lyžích, dvakrát vyhrál Tour de Ski a je majitelem 3 medailí ze zimních olympijských her, z MS v Liberci 2009 si odvezl stříbrnou medaili ze závodu na 15 km klasicky a je několikanásobným mistrem ČR na 10 km klasicky i ve skiatlonu v roce 2004). úvodu sezóny se potýkal s následky nemoci, postupně se ale díky své systematické přípravě a známé bojovnosti opět propracovává k lepším umístěním a poslední předvánoční výsledek – 12. místo ze SP v Davosu – by mohl předznamenat blížící se dobrou formu pro vrchol letošní zimy, mistrovství světa ve Falunu. Lukáš ovšem nepůsobí jenom v zahraničí. Jeho domovem je Boží Dar v Krušných horách, kam se vždy rád vrací ke své rodině, kde rád odpočívá i trénuje a také pečuje o svůj projekt Bezva běžky CZ. A právě tento projekt se nově představí prostřednictvím XC Freestyle Parku na čtyřech závodech populárního seriálu závodů v běhu na lyžích pro širokou veřejnost, Stopa pro život,

kterému Lukáš zároveň propůjčil pro nadcházející 5. ročník svoji tvář. Co tě přivedlo do Stopy pro život? Je toho více, ale jedním z důvodů bylo oslovení ze strany pořadatelů SPŽ se zájmem o „Tvář“ SPŽ. Nápad se mi zalíbil, asi i proto, že jedním ze závodů SPŽ je pro mě „domácí“ závod Karlův běh, který se po několika letech vrací zpět na Boží Dar. S nabídkou jsem souhlasil i proto, že mě těší vzrůstající počty účastníků, kteří se těchto masových lyžařských závodů účastní. Vše také přišlo v době, kdy již druhým rokem jede můj projekt Bezva běžky CZ, který zahrnuje nejen Školu běžeckého lyžování Lukáše Bauera, ale jedná se o projekt s naprosto komplexním přístupem a službami pro lyžařské nadšence všech úrovní. Sledoval jsi minulé ročníky? Ano, sledoval, byť s ohledem na mé reprezentační povinnosti jsem se nemohl osobně žádného závodu zúčastnit. Ale to za mě na některých závodech dohnaly naše děti. Co přesně bude tvoje náplň v rámci seriálu? Na jednu stranu budu tváří celého seriálu, stejně jako Jaroslav Kulhavý pro Kolo pro život. Budu tedy pomáhat různými způsoby propagovat seriál závodů Stopa pro život. Kromě této činnosti se každého závodu bude účastnit můj projekt Bezva běžky CZ, a to nadstandardním servisem, který bude zájemcům připravovat lyže v několika „výkonnostních“ úrovních, tak aby si účastníci mohli závody vychutnat bez obav z případně problematického mazání. Kromě servisu budeme přímo v místě závodů přítomni s XC Freestyle Parkem, kde si kdokoli a zejména děti přijdou na své. Každý si zde bude moci zasoutěžit, ale hlavně naučit se opět o trochu lépe ovládat ta čertovská prkýnka zvaná běžky. Vše samozřejmě za asistence instruktora projektu Bezva běžky CZ.

Na co se v souvislosti se SPŽ nejvíc těšíš? Těším se na atmosféru závodů, na aktivity v rámci XC Freestyle Parku a vůbec veškerý ten „cvrkot“ v rámci masových lyžařských závodů. V kolika letech jsi začínal s lyžováním? Na běžkách jsem stál poprvé asi ve 3 letech, ale lyžování bych tomu úplně neříkal. Do prvního lyžařského oddílu – TJ Škoda Ostrov – jsem nastoupil v první třídě (díky rodičům), parta byla výborná, ale v té době jsem k nějakým výrazným lyžařům nepatřil. Vše se začalo pomalu otáčet během střední školy, kdy jsem se pomalu prokousával výsledky pěkně odzadu více dopředu. Dají se porovnat možnosti pro začínající děti tehdy a teď? V čem je největší rozdíl? Těžko srovnávat, jako malý jsem se bavil sportem (což pořád beru jako to nejdůležitější) a rodiče mě vždy podporovali. Tedy nemám přímé srovnání, jak bylo například vybavení tehdy drahé v porovnání s příjmy a jaké byly jiné těžkosti. Nyní patří lyžování, bohužel, mezi finančně náročnější sporty a také závislost na sněhově příznivé zimě dělá své. Asi proto nyní lyžuje méně dětí než za mých začátků, i když v posledních letech se to naštěstí pomalu začíná zase lepšit. Vzpomeneš si na svoje první lyže, svůj první závod, první vítězství? První lyže – tak to byly takové ty plastové lyžičky (Kačery). A první závod… ten si nepamatuji, spíše si vybavuji spoustu legrace, kterou jsem na trénincích a závodech zažil. První vítězství? Tak to si vybavuji dobře, protože přišlo o mnoho let později – musel jsem si počkat skoro až do juniorů! V sedmatřiceti se dál držíš ve světové špičce. Jak dlouho to ještě může vydržet? Nechme se překvapit. Jaký cíl máš pro tuto sezonu? Jasným vrcholem sezony je pro mě MS ve Falunu. Na tento vrchol zaměřuji veškerou svou přípravu. A cíl? Jednoznačně, být schopen bojovat s nejlepšími. Na závodech SPŽ budete v rámci projektu Bezva běžky učit nejmenší děti a začátečníky lyžovat, může to být do budoucna tvoje cesta? Být trenérem na plný úvazek? Naše aktivita v rámci XC Freestyle Parku nebude cílena na nejmenší děti nebo začátečníky, ale naprosto na každého. Každý si bude moci vyzkoušet, co na běžkách zvládá a co ne. K dispozici bude instruktor projektu Bezva běžky CZ, který pomůže a poradí jak na to, takže i díky účasti se každý může posunout opět o kousek dále.

Jilemnická 50, nováček pouze ve Stopě

Jak většina běžkařů určitě ví, Jilemnická 50 není mezi českými závody žádný nováček, patří mezi největší a nejoblíbenější české laufy s velmi bohatou minulostí. V novodobé historii závodu se pojede 8. ročník, ovšem kořeny jilemnického závodního běhu na lyžích se vztahují k Českému krkonošskému spolku SKI Jilemnice, který je nejstarším klubem v Čechách a patří mezi 3 oddíly, které v roce 1903 založily Svaz lyžařů. Jak to začalo ilemnice je kolébkou lyžování a Český krkonošský spolek SKI Jilemnice je nejstarším klubem v Čechách. Byl v roce 1903 jedním ze tří oddílů, které založily Svaz lyžařů. Od roku 1905 se jezdilo pravidelně Mistrovství zemí Koruny české v běhu na 50 km. V 80leté historii tohoto mistrovství se v samotné Jilemnici jelo Mistrovských 50 a Hančův memoriál celkem dvacetkrát. Naposledy v roce 2007. Ve stejném roce také vznikl nápad, aby se jezdila Mistrovská 50 pravidelně v Jilemnici a byla součástí dálkových běhů. I když tato úvaha nejdříve neprošla, nakonec pomohla síla

tradice a výbor ČKS SKI Jilemnice rozhodl o vytvoření závodu pod novým názvem, který se bude pravidelně organizovat každý rok jako Jilemnická 50. První ročník byl připravován jako jednodenní nedělní závod, kvůli nedostatku sněhu byl jeho start přesunut na Benecko a zúčastnilo se ho 200 nadšenců. Druhý ročník, již jako dvoudenní závod, se jel pokusně jako Mistrovství ČR v běhu na 50 km – 82. ročník Hančova memoriálu. I když závod opět odstartoval z „náhradního“ Benecka, účast vzrostla na 500 lyžařů a oba dva dny nakonec provázelo

Základní informace Ukončení přihlášek: 3. 2. 2015 Místo: Jilemnice – areál Hraběnka Start / Cíl: Jilemnice – areál Hraběnka (v případě nedostatku sněhu Benecko) Místo prezence: závodní kancelář v areálu Hraběnka Registrace a prezence: Pátek 6. 3. 2015........................................15.00–18.00 Sobota 7. 3. 2015....................................... 7.30–14.00 Neděle 8. 3. 2015..........................................7.30–9.00 PROGRAM: Pátek 6. 3. 2015 15.00–18.00 Prezence a nové registrace Sobota 7. 3. 2015 7.30–9.00 prezence a nové registrace 10.00 – Závod volnou technikou na 25 km 13.00 – Slavnostní vyhlášení Neděle 8. 3. 2015 7.30 – 9.00 Prezence a nové registrace 10.00 – Závod klasickou technikou na 50 km 10.30 – Závod klasickou technikou na 25 km 14.00 – Slavnostní vyhlášení Startovné: 25 km – volně, klasicky: předem 350 Kč / na místě 650 Kč 50 km – klasicky: předem 450 Kč / na místě 750 Kč Kombinované startovné: 500–700 Kč / 25 + 25 km, 600–800 Kč / 25 + 50 km Trasy: 25 km – volně 25 km, 59 km – klasicky www.stopaprozivot.cz www.jilemnicka50.cz krásné zimní počasí. 3. ročník byl v novodobé historii závodu jediným, který se podařilo uspořádat se startem v Jilemnici, následující 4.–6. ročník odstartoval vždy na Benecku, ještěže v počátcích novodobého jilemnického závodu Petr Svoboda a Stanislav Henych náhradní trasu na Benecku vymysleli. 7. ročník závodu v roce 2014 postihl stejný osud jako všechny ostatní velké české závody v běhu na lyžích (kromě Šumavského skimaratonu!) a byl zrušen bez náhrady.

PARTNEŘI ZÁVODU

Současnost Po 7. ročníku vypršela Jilemnické 50 smlouva se seriálem SkiTour a bylo rozhodnuto o přechodu pod seriál „Stopa pro život“. Termín závodu 8. ročníku Jilemnické 50 byl přesunut do února, na víkend 7.–8. 2. 2015, který se ukázal v posledních letech jako sněhově stabilnější a spolehlivější. Organizátoři závodu se těší na všechny věrné i nové závodníky a věří, že s novým seriálem konečně zlomí sněhovou nepřízeň v Čechách a odstartují na krásných běžkařských trasách v Jilemnici.

Trať Trasa novodobého závodu se startem v Jilemnici na Hraběnce vede směrem k Mříčné okolo Klimentova vrchu, nad kravín v Mříčné, dále směrem ke Kruhu a Roztokám a zpět přes Hraběnku do prostoru buněk. Trasa je 25 km dlouhá a v případě 50 km se jede dvakrát. Vede mírně zvlněným terénem po lukách a polích v okolí Jilemnice. V nejvyšším bodě se otvírá krásný pohled na panorama Krkonoš, Kotel, Žalý. Náhradní trať vede v prostoru mezi Beneckem a Mísečkami.

Šumavský skimaraton slaví jubileum!

Zima je konečně tady a s ní se blíží již 30. ročník tradičního Šumavského skimaratonu Kooperativy, který se bude konat 21.–22. února v samém srdci Národního parku Šumava. Stejně jako předešlé ročníky bude zázemí situováno do malebné krajiny kolem Kvildy, která skýtá možnosti vyžití pro celou rodinu. S letošním výročím přichází i horká novinka. Sobotní bruslařský program čeká rozšíření o trať v délce 46 km. Pojede se dvakrát kratší okruh. Vzniká nám zde tedy výzva pro opravdové maratonce! Zvládnete absolvovat sobotních 46 km volně a nedělních 45 km klasicky?

Základní informace Ukončení přihlášek: 16. 2. 2015 Místo: Kvilda Start / Cíl: Kvilda – u parkoviště před obcí Místo prezence: Kvilda – Obecní sál Registrace a prezence: Pátek 20. 2. 2015......................................15.00–18.00 Sobota 21. 2. 2015.................................... 8.00–18:.00 Neděle 22. 2. 2015..................................... 8.00–11.00 PROGRAM: Pátek 20. 2. 2015 15.00 – 18.00 Prezence a nové registrace Sobota 21. 2. 2015 8.00–18.00 Prezence a nové registrace 9.30 – Dětské závody na 1, 2, 5, 8 km 12.00 – Start závodu volnou technikou na 46 km 12.15 – Start závodu volnou technikou na 23 km 12.30 – Slavnostní vyhlášení Dětských závodů 15.30 – Slavnostní vyhlášení závodů volnou technikou na 23 a 46 km 16.00 – Šumavský Nordix (Ski cross na běžkách na sjezdovce Kvilda) Neděle 22. 2. 2015 8.00–11.00 Prezence a nové registrace 12.00 – Start závodů klasickou technikou na 23 a 45 km 14.30 – Slavnostní vyhlášení závodů klasickou technikou Startovné: Děti: předem 100 Kč / na místě 200 Kč Dospělí: volně / klasicky: předem 600 Kč / na místě 800 Kč Kombinované startovné: 1 000 Kč pouze předem Trasy: 23 km, 46 km – volně (Šumavský skatemaraton) 23 km, 45 km – klasicky (Šumavský skimaraton) 1 km, 2 km, 5 km, 8 km – Dětské závody (Šumavský minimaraton) www.stopaprozivot.cz www.skimaraton.cz

PARTNEŘI ZÁVODU

Vzhůru na Černou horu velkým nadšením můžeme oznámit, že na nedělní dlouhé klasice budete mít možnost se opět popasovat s Černou horou. Obavy nejsou na místě, jelikož na vrcholu tohoto stoupání vás čeká krásný pocit dobře odvedeného výkonu a pro labužníky překrásný výhled. Všechny trasy Šumaváka vás provedou známými lokalitami, jakými jsou Horská Kvilda, Modrava či Filipova Huť. Zkrátka, nenechte si ujít jedny z nejkrásnějších tratí v celé Evropě. S letošním výročím je tu i již zmiňovaná horká novinka. V sobotu čeká na bruslaře i závod na dlouho distanci, jako první a jediný v České republice! Pojede se dvakrát kratší 23km okruh.

Na výběr tedy máte tyto trasy: Sobota – 23 nebo 46 km volně Neděle – 23 nebo 45 km klasicky Ne své si v sobotu přijde i běžecký potěr, sobotní den odstartují děti volnou technikou na trase v délce od 1 do 8 km.

Doprovodný program Samozřejmě na Šumavákovi chystáme opět i doprovodný program. Očekávat můžete například „Šumavský Nordix“ neboli Ski cross na běžkách na sjezdovce v areálu SKI KVILDA a kulturní vystoupení ve velkém stanu. Obojí se uskuteční v sobotu odpoledne a v podvečer. Celý tým organizátorů se těší na vaši účast, neváhejte a využijte šance strávit víkend na Šumavě!

Sobota 23 km 46 km 2x Neděle 23 km 45 km

Jubilejní 60. ročník Krkonošské 70 Kooperativy Jeden z nejstarších závodů v Evropě s názvem Krkonošská 70, odstartuje svůj jubilejní 60. ročník 28. 2. 2015 opět ve Špindlerově Mlýně v areálu Svatý Petr. Bude to již po čtvrté v její historii, kdy je Krkonošská 70 součástí seriálu závodů v běhu na lyžích pro veřejnost, „STOPA PRO ŽIVOT“. Kouzlo závodu není pouze v jedinečné historii, ale také v krásné a zároveň těžké trati vedoucí po hřebenech Krkonoš. Závod hlídek i jednotlivců

Bezpečnost na trati

a závod se můžete přihlásit jako vždy v pětičlenných hlídkách a již počtvrté v řadě i jako jednotlivec. Přihlásit se tedy může opravdu každý. Co vás na Krkonošské 70 čeká? Především se můžete těšit na zážitek z nejstaršího hřebenového závodu v Krkonoších! Na Krkonošské 70 se již 60 let schází sportovci, aby změřili své síly nejen s nástrahami Krkonoš a jejich nevyzpytatelným počasím, ale především sami se sebou. Spolu s tím si zúčastněné hlídky prověří sílu i týmového ducha, který je v pětičlenné skupině základním stavebním kamenem. Každý rok se Krkonošské 70 účastní okolo 1 000 závodníků rozdělených do hlídek. Někteří pojmou akci jako závod, jiní jako turistický pochod s pohodovým tempem a ochutnávku dobrot nachystaných na občerstvovacích stanicích. Jen považme, že rozdíl mezi nejrychlejším a nejpomalejším týmem činí někdy i bezmála 5 hodin. Záměrně zde nepíšeme nejlepší či nejhorší, neboť každý účastník si zaslouží veliké uznání. S velkou pokorou však skládáme poklonu těm nejlepším.

Na 70km trať se vydávají pouze pětičlenné mužské (nebo smíšené) hlídky, a to s ohledem na bezpečnost účastníků. Když mají závodníci Krkonošské 70 štěstí na počasí, mohou si vychutnat nezapomenutelné výhledy na Sněžku či Obří důl. Vše se ovšem může v Krkonoších změnit během chvíle. Hřebenová túra ve větru, mlze či hustém sněžení je opravdu nebezpečná, a proto je možné absolvovat nejdelší trať pouze v hlídkách, které smí z kontrolních stanovišť vyrážet vždy v plném počtu. 50km a 25km trať si pak mohou vyzkoušet vedle hlídek i jednotlivci. Trať se každým rokem pečlivě značí a nebezpečné či nepřehledné úseky dozorují pořadatelé. Účastníci Krkonošské 70 projíždějí třemi velkými ski areály, a to Špindlerův Mlýn, Pec pod Sněžkou a Černá hora. Ve své historii musel být z bezpečnostních důvodů závod i několikrát zrušen. Bohužel tomu tak bylo i v minulém roce, kdy se z důvodu nedostatku sněhu závod nekonal a ke zrušení závodu došlo i v roce 2008. Tehdy byl však 53. ročník odvolán až na poslední chvíli ráno před startem, kdy se nad Českou republikou přehnala vichřice Emma.

Základní informace Ukončení přihlášek: 23. 2. 2015 Místo: Špindlerův Mlýn Start / Cíl: areál Svatý Petr ve Špindlerově Mlýně Parkování: Centrální parkoviště „Hromovka“ – cca 500 metrů od STARTU K-70 Místo prezence: areál Svatý Petr ve Špindlerově Mlýně Registrace a prezence: Pátek:..........................................................14.00–21.00 Sobota:........................................................... 6.00–7.00 PROGRAM: Pátek 27. 2. 2014 14.00–21.00 prezence a nové registrace v areálu Svatý Petr Sobota 28. 2. 2014 6.00–7.00 prezence 8.00 start každých 30 sekund tři družstva / hlídky 8.45 start jednotlivců každých 30 sekund 20 závodníků 9.00 start závodu snow bike 17.00 konec závodu Startovné: Hlídky: předem 2 500 Kč / na místě 2 800 Kč Jednotlivci: předem 500 Kč / na místě 600 Kč Trasy: 25 km, 50 km, 70 km – pětičlenné mužské hlídky, volně 25 km, 50 km – pětičlenné ženské hlídky, volně 25 km, 50 km – jednotlivci, volně www.stopaprozivot.cz www.lokotrutnov.cz

Historie Krkonošské 70 Připomeňme si, že vše začalo v roce 1955 pod záštitou TJ Sokol Bílá Třemešná, kdy se konal první ročník dálkového běhu pod názvem „Po hřebenech Krkonoš“. V roce 1987 přebrala záštitu nad tímto závodem po ÚV ČSTV a TJ RH Hradec Králové jedna z největších TJ ve Východočeském kraji, a to TJ Loko Trutnov. Tehdy dostal závod název „Krkonošská sedmdesátka“ - Memoriál doc. dr. Miroslava Hlaváčka. K-70 navazovala v té době na tradici závodu „Po hřebenech Krkonoš“, lyžařského veřejného závodu desetičlenných hlídek mužů a pětičlenných hlídek žen. Přejmenovaný závod se jel částečně po nové trase, ale tradice závodu z roku 1955 zůstala zachována. Těchto závodů se účastnilo okolo 3 000 závodníků všech věkových kategorií.

PARTNEŘI ZÁVODU

V dosavadní historii závodu se na trať postavilo již neuvěřitelných 100 000 závodníků. Prapředkem byl i legendární závod z 24. března 1913 „VII. Mezinárodní lyžecký distanční závod na 50 km o věčně putovní cenu Českého zemského svazu ku povznesení návštěvy cizinců v království českém“, který se tragicky a nesmazatelně zapsal do historie českého běžeckého lyžování smrtí Hanče a Vrbaty.

Současnost Spojení tradičního závodu hlídek se seriálem závodů jednotlivců vyplynulo z potřeby inovovat závod pro širokou veřejnost a pokusit se vrátit tomuto závodu jeho lesk a především masovost. Již čtvrtým rokem tato spolupráce funguje a věříme, že se vše pohnulo správným směrem. Garanty celé akce jsou Královéhradecký kraj a město Trutnov. Za organizátory K-70 vyrazí na trať zástupci OLFIN CAR – VELLA TRUTNOV ODDÍL BĚŽECKÉHO LYŽOVÁNÍ. O otevřenosti závodu všem zájemcům svědčí také umožnění startu i cyklistům na stále populárnějších „sněžných kolech“. Poprvé v historii se rozhodli pořadatelé vypsat tuto kategorii oficiálně pro start jednotlivců.

Tratě

Popis tratí: Hlídky – 70 km: Start Svatý Petr Špindlerův Mlýn – Hromovka – rozcestí Struhadla – Krásná Pláň – Nad Krásnou Plání– stanice lanovky – rozcestí za lanovkou – Srub – nad Láhrovými Boudami – Zinneckerova strouha – Liščí cesta – rozcestí nad Tetřevími Boudami – rozcestí u Lesní boudy – Zahrádky – vysílač – Pražská bouda rozcestí – Krausovy Boudy – U Modrých Kamenů – Pardubické Boudy – pod Černou horou – pod Zrcadly – pod Kolínskou boudou – Pražská bouda – Liščí cesta – Zinneckerova strouha nad Láhrovými Boudami – Srub – Krásná Pláň – Struhadla – Hromovka – cíl Svatý Petr Muži, ženy / hlídky / + Jednotlivci muži –50 km: Start Svatý Petr Špindlerův Mlýn – Hromovka – rozcestí Struhadla – Krásná Pláň – Nad Krásnou Plání – stanice lanovky – rozcestí za lanovkou – Srub – nad Láhrovými Boudami – Zinneckerova strouha – Liščí cesta – rozcestí nad Tetřevími Boudami – rozcestí u Lesní boudy – Zahrádky – vysílač – Pražská bouda – Liščí cesta – Zinneckerova strouha – nad Láhrovými Boudami – Srub – Krásná Pláň – Struhadla – Hromovka – cíl Svatý Petr

Ženy, veteráni / Hlídky / + Jednotlivci –25 km: Start Svatý Petr Špindlerův Mlýn – Hromovka – rozcestí Struhadla – Krásná Pláň – Nad Krásnou Plání – stanice lanovky – rozcestí za lanovkou – Krásná Pláň – Struhadla – Hromovka – cíl Svatý Petr

Karlův běh

se vrací domů, na Boží Dar „Doma je doma.“ Proto, k velké radosti skalních příznivců Karlova běhu, se druhý nejstarší závod vrací zpět do rodné malebné vísky Boží Dar a v ulicích tohoto horského městečka se dá očekávat boží rej lyžníku všeho věku. Sjedou se zde příznivci úzkých prkýnek, aby prověřili své fyzické i psychické síly v rámci 44. ročníku Karlova běhu. Svou účastí v závodě zároveň vzdají hold jeho zakladatelům, Janu Pravečkovi staršímu a Jiřímu Čáslavskému, kteří se již prohánějí po zasněžených pláních nebeských. Organizátoři závodu doufají, že sníh jako boží dar nebude začátkem března 2015 tentokrát chybět a připraví důstojný svátek všem milovníkům tradičního českého zimního sportu. Historie závodu arlův běh, lyžařský závod pojmenovaný po Otci vlasti, je druhým nejstarším závodem jednotlivců na úzkých prkýnkách v Čechách. S nápadem uspořádat v okolí Božího Daru dálkový lyžařský běh, který měl být obdobou švédského „Vasáku“, přišli na konci 60. let fandové běžeckého lyžování – Jan Praveček starší a Jiří Čáslavský. V uvolněné společenské atmosféře se jim podařilo prosadit nepolitické pojmenování po nejslavnějším českém panovníkovi. Ten je také v logu závodu, přestože v prvních ročnících byl symbolem závodu sněhulák na lyžích s královskou korunou. Na počest zakladatelů se sobotní závod volným stylem koná jako Memori-

ál Jana Pravečka a nedělní závod klasickým stylem jako Memoriál Jiřího Čáslavského. Legenda o vzniku Karlova běhu podle amatérského historika Jirky „Čády“ Čáslavského je, jak jinak, spjatá s Otcem vlasti, Karlem IV., mezi lyžaři familiárně zvaným „šusař“. Praví, že cestou za položením základního kamene k městu s četným výskytem termálních pramenů (dnešní Karlovy Vary) narazil na překrásné stopy zdejších lyžníků a rozhodl se sledovat s družinou jejich směr. A tak vznikl Karlův běh, vedoucí právě po trase královského putování po božidarských pláních (pro účely tisku zkráceno). Na startu skutečného prvního ročníku stálo zhruba 35 odvážlivců, kteří absolvovali prošláp-

Základní informace Ukončení přihlášek: 2. 3. 2015 Místo: Boží Dar Start / Cíl: Boží Dar Parkování: Boží Dar Místo prezence: Obecní úřad Boží Dar Registrace a prezence: Pátek 6. 3. 2015........................................16.00–20.00 Sobota 7. 3. 2015....................................... 7.30–16.00 Neděle 8. 3. 2015..........................................7.30–9.00 PROGRAM: Pátek 6. 3. 2015 16.00–20.00 Prezence a nové registrace Sobota 7. 3. 2015 7.30–9.00 Prezence a nové registrace 10.00 – Dětské závody na 0,5, 1,5, 6, 12 km 11.00 – Memoriál Jana Pravečka, závod volnou technikou na 22 km 13.00 – Slavnostní vyhlášení Dětských závodů 13.30 – Slavnostní vyhlášení Memoriálu Jana Pravečka Neděle 8. 3. 2015 7.30–9.00 Prezence a nové registrace 10.00 – Závod klasickou technikou na 42 km 10.30 – Memoriál Jiřího Čáslavského, závod klasickou technikou na 22 km 11.15 – „Závod sněžných kol“ 13.30 – Slavnostní vyhlášení Startovné: Děti: předem 100 Kč / na místě 200 Kč Dospělí – volně: předem 500 Kč / na místě 700 Kč Dospělí – klasicky: předem 600 Kč / na místě 800 Kč Kombinované startovné: 900 Kč pouze předem Trasy: 22 km – volně 22 km, 42 km – klasicky 0,5 km, 1,5 km, 6 km, 12 km – Dětské závody www.stopaprozivot.cz www.karluvbeh.cz nutou trasu pětadvaceti kilometrů z Božího Daru na Plešivec a zpět. Ženy otáčely svou lyžařskou porci v průseku nad Barborou a měřila patnáct kilometrů. V počátcích se běhu účastnilo okolo 150 startujících, ale jejich počet koncem sedmdesátých let rychle narůstal. Plodná osmdesátá léta (v roce 1984 se zúčastnilo 1183 lyžařů a ab-

PARTNEŘI ZÁVODU

solutního rekordu Karlův běh dosáhl v roce 1987 počtem 1464 závodníků) vystřídalo hubené porevoluční období, aby v novém tisíciletí závod získal opět na své oblibě. V posledních ročnících, spjatých již se seriálem Stopa pro život, bylo přihlášeno okolo tisícovky závodníků, ale klimatické podmínky závodu bohužel nepřály. V roce 2011 bylo málo sněhu a pršelo, roku 2012 pak celou řadu přihlášených odradil sibiřský mráz a ledový vítr. Po vydařeném 42. ročníku závodu se startem v Abertamech musel být Karlův běh 2014 dokonce odvolán vzhledem k nedostatku sněhu.

Dámská jízda V roce 2004 vznikla ryze dámská odnož Karlova běhu – Dámská jízda. Po startovním povelu „Huš, huš!“ se na zkrácenou trať vydávají v kategoriích slečny, ženy a seniorky, oděné v historických kostýmech a některé dokonce na dřevěných lyžích. Jedna z iniciátorek závodu Jitka Peřina k Dámské jízdě poznamenává: „Chtěli jsme, aby se společně trochu provětraly „ženy od plotny“, mámy od rodin, bývalé závodnice, prostě všechny, které běžecké lyžování baví.“ Aby se mezi děvčaty zabránilo případnému hašteření a pletichaření, dohlíží na regulérnost závodu organizační výbor složený pouze z mužů v čele s mezinárodním lyžařským rozhodčím Petrem Machem.

Významní účastníci závodu Za dobu existence závodu brázdila stopy Karlova běhu celá řada československých i českých reprezentantů, ať již bývalých nebo současných. Ve výsledkové listině bychom našli i jména reprezentantů – odchovanců Slovanu Karlovy Vary. Neměli bychom zapomenout na Ivetu Knížkovou, Ivanu Rádlovou, Evu Kulovou, mezi muži pak Miroslava a Martina Petráska, Tomáše Čáslavského, Petra Nováka, Milana Šperla… A pochopitelně v současné době nejslavnějšího vítěze Karlova běhu a tvář seriálu Stopa pro život 2015, kterým je karlovarský odchovanec, medailista OH a vítěz Tour de Ski, Lukáš Bauer. Ten

vyhrál dva jubilejní ročníky, 25. v roce 1996 ještě jako junior a 30. ročník v roce 2001.

Současnost Karlova běhu Současná podoba Karlova běhu je spojená se seriálem závodů v běhu na lyžích pro veřejnost, Stopa pro život. Spolupráce kvalitního pořadatelského týmu LK Slovan Karlovy Vary a organizátorů seriálu Stopa pro život dává předpoklady k tomu, aby byl Karlův běh stále mezi nejlepšími a nejpopulárnějšími dálkovými lyžařskými běhy nejen v ČR. Areál a start 44. ročníku se navíc vrací po několikaletém putování zpět do místa svého původního vzniku, na Boží Dar.

Pro nejlepší:

Salomon S-LAB Motion FIT

Od té doby, co přišel Salomon s označením S-LAB, jsme si už zvykli, že takto pojmenované výrobky odolávají i té nejpřísnější kritice se ctí a s grácií. Salomon investuje do vývoje velké úsilí a je jen dobře, že se zaměřuje nejen na hardware – lyže, boty, vázání nebo hole, ale i na ostatní vybavení.

ení třeba zdůrazňovat, že dobrý výkon lyžaře už zdaleka není jen záležitostí jeho momentální výkonnosti, ale ovlivňuje jej spousta faktorů včetně vhodného a kvalitního oblečení. Že to je maličkost? Ano. Ale rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem u závodníků, jejichž cílový čas se liší o desetiny i setiny vteřiny, spočívá právě v maličkostech. A co se týče nezávodníků, komfortní a specificky funkční oblečení jim běh na lyžích výrazně zpříjemní V poslední době je právě „měkkému vybavení“, tedy oblečení a doplňkům, věnována velká pozornost. Možná si vzpomínáte na staré doby, kdy pevně upnutá celotělová lyžařská kombinéza omezovala v pohybu, při sjezdech promrzaly přední partie (i ty citlivé), zatímco záda se nasála potem. Samozřejmě s časem se vše vylepšuje – ale právě oblečení od Salomonu, konkrétně koncept Motion Fit S-LAB, dnes stojí na evolučním vrcholu. Jeho vývoj probíhal nejen v počítačích a dílnách designerů, ale zapojili se i závodníci. Právě v akci při specifickém běžkařském pohybu se podařilo vystopovat nedostatky a inspirovat k lepšímu řešení. Co konkrétně? Třeba velice choulostivé místo u lyžařské bundy je v oblasti ramenního kloubu, kde

je třeba maximální volnost a rozsah pohybu. To v případě Motion Fit S-LAB zajišťuje použití vhodného materiálu a speciální střih. Kombinace pevnějšího a elastického materiálu optimalizuje pohyb paží vzhůru a vpřed zahájením zapíchnutí holí, aniž by ovlivňovala (vytahovala) zbytek oblečení. Standardem této bundy i běžeckého oblečení Salomon je větruodolná přední strana, která chrání proti pronikání chladu k tělu při jízdě a obzvlášť při delších sjezdech. Zadní část bundy je naopak silně prodyšná, aby odvětrala celý trup a nekumulovala vlhkost. Kvůli optimalizaci pohybu lyžaře je tvořena elastickým materiálem, který neomezuje pohyby trupu, zejména předklon. I lyžařské kalhoty Motion Fit S-LAB mají střih a skladbu materiálu speciálně řešené podle podobné filozofie: nesmí omezovat krok u klasické techniky ani boční pohyb při bruslení. Jsou z elastického materiálu v oblasti kolen, rozkroku a nově i zadní části pasu. Tento rozšířený a elastický pás umožní maximální rozsah pohybu při odpichu v předklonu, aniž by hrozilo obnažení zad. Důmyslné a praktické. Pro ochranu proti chladu, stejně jako u bund, je přední část kalhot opatřena ochrannou membránou, nadstandardně jsou zateplena i kolena.

Pitný režim v akci Vzhledem k tomu, že tělo pracuje optimálně jen tehdy, má-li dostatek tekutin, nezapomíná Salomon na doplňky, které doplňování tekutiny komfortně zajistí. S-LAB Insulated Hydro Belt Set je bederní pás s ledvinkou z izolačního materiálu na uskladnění vaku pro nápoj s obsahem 1,5 l. Stejně tak trubice, vyvedená až k ústům lyžaře, je komplexně izolována, což zaručuje, že tekutina ve vaku si dlouho udrží původní teplotu a v trubici nezamrzne. Komfortní bederní pás je opatřen pohodlným otvíráním na dva zipy a dalšími kapsami na nezbytné drobnosti jako klíče ap.

Tour SPONZOR RUBRIKY

Text a foto: Petr Jakl

Lyžování v Austrálii

je více než jen Kangaroo Hoppet

Sníh a běžky v Austrálii. Už dávno to nezní exoticky. Svět se díky létání zmenšuje a žádný jen trochu vyhlášený běžkařský kout na naší planetě, kde by noha českého lyžaře ještě nespočinula, snad už ani neexistuje. Vedle Kanady, USA, Grónska, Brazílie nebo běžeckých destinací východní Asie není možná daleko ani doba, kdy do této společnosti přibude i Antarktida. A Austrálie? Kdo z našich dálkoplazů by ještě neslyšel o Kangaroo Hoppetu, že? ečekejte reportáž o tom, kterak našinec k dalšímu worldloppetskému razítku do průkazu přišel. Nejsem ani zarputilý sběratel „zářezů do laufařské hole“, ani špičkový dálkový lyžař. Na druhou stranu přiznávám bez mučení, že když mám čas, jsou dobré sněhové podmínky na přípravu a nacházím se na svých trenérských toulkách světem zrovna v oblasti, kde se nějaký lauf koná, tak volání běžek samozřejmě neodolám. Vzhledem ke svému bydlišti už mám na svém kontě slušnou sbírku severoamerických dálkových běhů, skromnou kolekci Jizerských „50“, a nakonec i úplně nejméně plánovanou

účast právě na zmíněném australském lyžařském svátku.

Austrálie – nejlepší místo pro lyžařského brigádníka Ale popořadě. Po loňské hektické zimě zakončené koučováním irského borce v Soči to vypadalo, že mé trenérské ambice budou na dlouho ukojeny a budu muset nakouknout doma v Kanadě na chvíli i do trochu jiných profesí. Ale v té době se mi téměř náhodou naskytla možnost jednat o případné „letní“ trenérské brigádě v Austrálii. Zájem ze strany „Aussies“ o moje služby byl do-

statečně velký, aby mě rozhoupal podat si na jaře u australských úřadů žádost o krátké pracovní povolení. K původní možnosti pracovat dva měsíce jako lyžařský instruktor pro jeden z outdoorových obchůdků na úpatí Snowy Mountains se přidala ještě nabídka trochu se při tom postarat i o potěr lyžařského svazu Nového Jižního Walesu, jednoho ze tří „lyžařských“ států v Austrálii. Dva zvací dopisy už jsou více než jeden, a tak to s tím povolením nakonec klaplo. V červenci a srpnu jsem tak měl možnost se na vlastní oči přesvědčit, jestli je v Austrálii opravdu sníh, a snad si i vyfotit alespoň jednoho živého klokana. Trochu

NÁRODNÍ PARK KOSCIUSZKO. PO RÁNU OJÍNĚNÁ LOUKA S DESÍTKAMI ZVÍDAVÝCH KLOKANŮ NA POZADÍ ZASNĚŽENÝCH VRCHOLKŮ

TRÉNINKOVÁ PARTIČKA Z CELÉHO SVĚTA – 2. ZLEVA SLOVINSKÁ OLYMPIONIČKA BARBRA JEZERZSEK, 3. ZLEVA AUSTRALSKÝ OLYMPIONIK (PŘED ZRANĚNÍM) CALLUM WATSON

komplikované cestování s měsíční zastávkou v Čechách, pak přes Dubaj, Sydney, Canberru až do malinkého městečka u brány Národního parku Kosciuszko, mě přimělo zredukovat mé letně-zimní vybavení na minimum. Do Jindabyne přijíždím začátkem července, bez vlastního lyžařského nádobíčka a kromě základního oblečení jen s jedním párem lyžáků a dvěma páry lyžařských slunečních brýlí. Téměř prázdný autobus mě vyplivuje na dohled středně velké údolní přehrady. Super modrá obloha, příroda kolem vypadá tak trochu jako letní vyprahlá kanadská

žařskou výukou nebo trénováním místních žáčků a dorostenců. Pro odpočinek mezi prací nebo po práci jsem si pak odbíhal na místní přírodní, dobře opečovávané tratě nebo dle chuti a počasí na laufy po okolních turistických pistách či zasněžené silnici vedoucí až na nejvyšší vrchol celé Austrálie, na Mount Kosciuszko (ano, objevitel byl Polák). Nelyžuje se tu jinak než v nadmořských výškách mezi 1 700 až 1 900 m n. m. To vše v exotickém prostředí suchých, to po rozsáhlém požáru, nebo stále zelenajících se a neuvěřitelně barevných pokroucených eukalyptů, zvaných

Nelyžuje se tu jinak než v nadmořských výškách mezi 1 700 až 1 900 m n. m. step, v dálce na obzoru vykukují bílé vrcholky na první pohled nepříliš vysokých hor. Jak později zjišťuji, jezero Jindabyne i stejnojmenné městečko leží ve výšce kolem jednoho tisíce metrů nad mořem. Po sněhu tu však není ani památky. Kde tu tedy lyžují? Ještě to samé odpoledne jsem chytřejší. Dalších sedm set výškových metrů, dvacet kilometrů po super silnici národním parkem podél několika přejetých klokanů a wombatů (trochu drsné seznámení s místní exotickou faunou) a zmíněné vzdálené zasněžené vršky jsou zdolány. Odpolední slunce praží, v botaskách, kšiltovce a vestičce v pohodě dokráčím po rozbředlém sněhu až ke klubové chatě, tady ji nazývají Nordic Shelter. Od ní začíná stopa vedoucí po úbočí zdejšího údolí zvaného Perisher a ztrácí se za nejbližšími vrcholky. Jo, tady si rád zalyžuji. Tedy pokud tu na tom slunci do konce týdne vůbec nějaký sníh vydrží. Vydržel. Sníh i já. Dva měsíce hektického dojíždění z poloviny starým pickupem s volantem na špatné straně a z poloviny místní podzemní zubatkou do „kanceláře“ ve zmíněné chatě. Vítala mě zde téměř pravidelně sedmidenní týdenní šichta vyplněná střídavě ly-

„Snow gums“. Někdy v plus dvaceti stupních na slunci a někdy až ve stodvacetikilometrové vichřici („Welcome to Australia!“). Dle místních je to výjimečná zima, jedna z nejlepších za posledních deset let. Chumelí minimálně jednou týdně a vždy dost na to, aby se dohnalo to, co horké australské slunce zkouší v předchozích dnech

LYŽAŘSKÉ CENTRUM V ÚDOLÍ PERISHER

KOSCIUSZKO ROAD VÁS DOVEDE AŽ NA NEJVYŠŠÍ VRCHOL AUSTRÁLIE

rozpustit. Občas jsou dokonce podmínky i na modrý extra! Že jsou Australané nadšenými milovníky sněhu, dokazují i stovky aut na místním parkovišti během hlavních australských prázdnin i davy lyžařů, snowboardistů nebo sáňkařů, nepřeslechnutelných ani v našem běžecko-eukalyptového ráji.

Australané lyžují doslova až do roztrhání těla Díky své dočasné přeměně v Australana jsem měl velkou příležitost nahlédnout pod pokličku současného australského závodního programu. Z našeho pohledu by se dal hodnotit jako nesystematický a trochu divoký. Kdo však má zkušenosti se severoamerickým přístupem k organizovanému sportu, neměl by být překvapen. Co se týče běhu na lyžích, vše tu funguje na podobné bázi. Jsou to převážně rodiče, kdo se snaží dát dohromady program pro své ratolesti, zakládají kluby, zajišťují kompletně jejich chod a jsou ochotni platit vše, včetně kouče, ze své kapsy. Státní podpora mládežnického sportu tu neexistuje. Kdo z mladých sportovců má větší finanční podporu, může to dotáhnout dále než ten, kdo ji nemá. Například australský běžecký národní tým se rekrutuje, jen s minimem nad-

Tour

JEDEN Z LOKÁLNÍCH ZÁVODŮ. START JE V ÚDOLÍ A CÍL U NEJVÝŠE POLOŽENÉ HORSKÉ CHATY VE SNOWY MOUNTAINS

sázky, z těch, co u sportu vydrží nejdéle. Pokud je někdo navíc ještě talent, tím lépe. Australané, které vidíme na mistrovstvích světa a olympiádách, jsou z velké části samoplátci, závislí na podpoře rodičů, sponzorů, a pokud mají štěstí, pak i různých stipendií či grantů. V Austrálii jsou v podstatě tři týmy, které jsou současně státními programy: tým Nového Jižního Walesu, Teritorium hlavního města Austrálie (nejmenší

JEDEN Z NEJVÝŠE POLOŽENÝCH TURISTICKÝCH PŘÍSTŘEŠKŮ, POSKYTUJÍCÍ SKROMNÝ NOCLEH PRO TURISTY SMĚŘUJÍCÍ NA NEJVYŠŠÍ VRCHOL AUSTRALSKÝCH ALP

systematickou celoroční přípravu to není zrovna to pravé ořechové. K tomu se váže jedna historka, pozor, vhodná jen pro otrlejší povahy. Téměř každodenně jsem seděl mezi výukovými či tréninkovými lekcemi v trenérské kanceláři s jedním ze současných nejlepších australských běžců, Callumem Watsonem. Kromě vlastního tréninku si současně přivydělával na svou závodnickou kariéru koučováním

Kdo z mladých sportovců má větší finanční podporu, může to dotáhnout dále než ten, kdo ji nemá. australský stát s hlavním městem Canberrou) a Victorie. Tyto, ve skutečnosti jen dva týmy (první dva jsou spojeny) proti sobě závodí na několika národních šampionátech, které jsou současně i kontinentálními poháry, kde se dají posbírat i FIS-ové body. Na poslední olympiádě v Soči měli Australané čtyři závodníky, takže mohli v každé kategorii postavit jednu dvojici pro týmový sprint. Na štafetu alespoň v jedné z kategorií už jim to ale nedalo. Vzhledem k opačnému ročnímu období tráví většinu zimního času ti nejlepší z nich v Evropě nebo Severní Americe. Prožívají tak vlastně dvě zimy za rok, což může na první pohled vypadat fajn, ale pro

mládeže. O poledních pauzách občas doslova upadal únavou do bezvědomí pod dekou na kancelářské lavici. V srpnu, v době kdy vrcholila jeho „letní“ objemová příprava nastavená podle evropského modelu, se současně musel jako člen reprezentace účastnit národního lyžařského šampionátu. Při hromadném pádu ve sprintu byl shodou nešťastných okolností doslova nabodnut na karbonovou špičku soupeřovy lyže. Odnesl to proražením hrudníku i plic (!) a následně skončil v helikoptéře při leteckém převozu do nemocnice. Zde příběh zdaleka nekončí. V nemocnici se ukázalo, že z nějakého důvodu nemá od návratu ze Soči placené léčebné připojištění. Za přepra-

vu vrtulníkem mu předložili účet na dvacet tisíc dolarů. Začínalo být jasné, že mu na splacení účtu nebudou stačit ani peníze původně těžce vydělané pro nadcházející evropskou předsezónní přípravu, sny o letošní Tour de Ski i mistrovství světa ve Falunu se začaly rozplývat v nenávratnu. Ale konec dobrý, všechno dobré. Národní kouč obratem zorganizoval veřejnou sbírku na pokrytí Callumových dluhů (i čeští lyžařští příznivci Facebooku to možná zaznamenali). Callumův trénovaný organizmus si zázračně a nad očekávaní rychle poradil s hojením i rekonvalescencí, díky finančním příspěvkům lyžařských nadšenců z celého světa se podařilo zaplatit jeho léčebné náklady. Jak mi kouč nedávno potvrdil, Callum prošel úspěšně i výkonnostními testy a ke konci října vyrazil za svým osobním trenérem do Švédska. Nyní, na začátku závodní sezony, již sbírá úspěšně FIS body pro svou vysněnou nominaci na vrcholné závody roku.

Kangaroo Hoppet A jak to nakonec dopadlo s tím Hoppetem? Do Austrálie jsem odjížděl s poměrně akutní bolestí paty po sérii PRP injekcí. Něco jako léčba vlastní krví. Nějaká cena vrcholovému sportování přece jen musí být ke stáru zaplacena. Plány na závodění tak byly střídmé. Bude-li čas na vlastní trénink, pak zkusím nejdříve nějaký místní závod objet jen soupaží. Pravda, bylo to trochu urychlené, hned pátý den po příletu a v extrémní nadHistorie vzniku závodu Kangaroo Hoppet V roce 1977 se rozhodla skupina lyžařů v Mount Beauty, v malém horském údolí severovýchodní Victorie, založit lyžařský běžecký klub. Někteří členové lyžovali v Norsku a také se zúčastnili známého Birkebeineru (běh se zátěží 3,5 kg na zádech). Název tohoto závodu si tak dali do názvu svého klubu – Birkebeiner Nordic Ski Club. Po dvou letech se rozhodli uspořádat i podobný závod v Austrálii na 21 km, ale se zátěží 5 kg. Celkem 80 závodníků zavedl do divočiny a pak končil u lyžařského areálu Falls Creak. Později byl závod prodloužen na 42 km a po několika změnách názvu ustálen v roce 1990 na Kangaroo Hoppet, který byl později zařazen i do seriálu World Loppet.

LYŽOVÁNÍ VE VÍCE NEŽ 100KM VICHŘICI ZDE NENÍ VZÁCNOSTÍ

JEDNA ZE STANIC HORSKÉ ZUBAČKY

mořské výšce, ale těch 5 km se dalo přežít. Po pár týdnech už jsem v poměrně svižném tempu objel na australském šampionátu i bruslařskou desítku. Pata držela, občas nějaký ten Brufen také přiložil pomocnou ruku k dílu. Co tedy zkusit lokální kultovní bruslařský závod na 30 kilometrů zvaný Snowy Mountains Classic? Doslova vrcholným bodem závodu je brutální stoupání až do 1 900 m n. m. I to nakonec klaplo, i když, ač jako vítěz mužské kategorie, jsem musel hrdinně spolknout porážku od slovinské olympioničky Barbry Jezerzsek, zde kolegyně-instruktorky. Co však potěšilo, bylo zjištění, že můj kotník ukočíroval i extrémní zátěž do několik kilometrů dlouhého ledového stoupání stejně jako následný šílený slalom mezi eukalypty zpět do údolí. Ještě pod vlivem endorfinu se tedy na poslední chvíli příhlášuji do hlavního závodu Kangaroo Hoppet. Nic už mi nebrání den před závodem vyrazit spolu s malým týmem mládežníků i veteránů přes bílé hory a zelená údolí do pět hodin vzdáleného Falls Creek. Následující víkendový scénář je jasný, opět nastupuji ve své oblíbené dvojroli trenér-závodník. Pár žáčků i dorostenců, o které se již téměř dva měsíce starám, potřebují namazat, správně se před závodem rozjet, nastudovat trať i závodní strategii, rozcvičit atd. Všechno stíhám a v hodinu H startuji s první vlnou ještě trochu mrazivým ránem na první ze dvou hoppetských okruhů namotaných po místních kopečcích i nekonečných

MAPA ZÁVODU

rovinách, vše okolo místní vysokohorské přehrady. Závod je letos zredukován z původních 42 km na 36 km. Je jasné, že to bude v podstatě sprint na dlouhou trať. Vzhledem k rovinatému profilu trati sice jen s jedním, ale poměrně brutálním stoupáním, to bude hodně bolet. Bohužel, již v polovině prvního okruhu, při dlouhém sjezdu na slunci přivrácené straně zpět k přehradě je mi jasné, že jsem tak trochu ze hry. Oproti předpovědi počasí předčasně rozbředlý sníh brzdí moje vypůjčené a ne nejlépe namazané rossignolky. Ještě potáhnu postupně pár nejlepších žen v úsecích tratě, kde nerozhoduje tolik skluz, a pak už se jen protrápím druhým okruhem i závěrečnou hlubokou oranicí až do cíle. Sice nejlepší Čech dne, první ve své kategorii, ale vzhledem k mým dnešním nejčastějším soupeřům (-kám) až čtvrtá nejlepší žena celkově. Nojo, nemládnu. Na druhou stranu, jel jsem Kangaroo Hoopet, závod, o kterém by mě rozhodně ještě nedávno nenapadlo ani uvažovat. A bonus? Po dlouhé době jsem si užil opět dálkový běh, i zraněná pata mě podržela. A až v daleké Austrálii jsem slyšel své svěřence volat při závodě mé jméno. Ještě před pár měsíci čirá utopie. A poučení pro příště? Pokud nějaké „příště“ bude, a vypadá to, že jsme si tu navzájem všichni padli do oka, tak si pro jistotu přibalím své vlastní kompletní lyžařské nádobíčko. I s tou mázou už si budu vědět lépe rady. Budu na ni mít i více času, odpadne mi totiž honba za fotkami živých klokanů.

Tour

Na běžky

do Beskyd Text a foto: Martin Holiš

Moravskoslezské Beskydy jsou členitou hornatinou, rozkládající se na severovýchodě Moravy při hranici se Slovenskem, která je součástí Západních Karpat. Téměř celé území, běžně nazývané jen Beskydy, pokrývá CHKO Beskydy o rozloze 1 160 km², která zasahuje i do Hostýnsko-vsetínské hornatiny a Javorníků. Oblast Beskyd poskytuje při dobrých sněhových podmínkách velmi kvalitní a poměrně různorodé druhy běžeckých stop, které jsou propojené tzv. Beskydskou magistrálou. My si některé projedeme, ale postupně. oravskoslezské Beskydy se dále dělí na Vsetínské vrchy, Veřovické vrchy, Slezské Beskydy a oblast Javorníků. Mezi oblíbené lyžařské oblasti patří Pustevny, Bílá, Soláň, Mosty u Jablunkova, Velké Karlovice a Kohútka. Horotvorné pohyby alpinského vrásnění zformovaly příkrovy, které jsou základem dnešních horských pásem Moravskoslezských Beskyd, rozčleněných hlubokými údolími říček a řek. Nejvyšším vrcholem je Lysá hora, jejíž výška činí 1 323 m n. m., dalšími vysokými nebo známými horami Beskyd jsou Smrk, Kněhyně, Travný, Radhošť a Javorový. Celkem mají Beskydy 32 beskydských tisícovek (vrcholů s výškou alespoň 1 000 m n. m.).

Pustevny Tato oblast se nachází v nadmořské výšce 800– 1 100 m n. m. s největším vrcholovým bodem Radhoštěm (1 142 m n. m.). Oblast nabízí 50 km běžeckých stop, které jsou pravidelně upravovány a to na klasickou techniku běhu. Trasy jsou situovány do všech částí těchto hor, a to zejména do jejich úbočí. Tak poskytují dobré podmínky i za špatných povětrnostních podmínek. Nejznámější trasy vedou na Radhošť (10 km), kde je na nejvyšším vrcholu umístěna socha pohanského boha úrody Radegasta, kterou vytvořil v roce 1930 Albín Polášek, s býčí hlavou, rohem hojnosti, kačenou

STROJOVĚ UPRAVENÉ LYŽAŘSKÉ TRASY

O KRÁSNÉ VÝHLEDY Z HŘEBENE BESKYD NENÍ NOUZE

Velké Karlovice

ZASNĚŽENÝ PAMÁTNÍK NA RADHOŠTI

a s valašskými krpci, dále trasa na Martiňák (16 km), Okrouhlé (9 km), do Ráztoky (12 km) nebo na chatu Mír (16 km). Na chatu Mír se dá za normálních podmínek napojit z Rožnova a odtud dojet na Pustevny. Většina těchto tras je zvládnutelná pro každého lyžaře. Takovou nejoblíbenější trasou je trasa na Martiňák a zpět, kde je po osmi kilometrech možnost využít občerstvení přímo v chatě na Martiňáku. Trasa je lemována odpočívadly s naučnou stezkou, seznamující lyžaře s působením partyzánských skupin za 2. světové války. Je lemována krásnými výhledy, které při dobré viditelnosti poskytují dohlednost až na Hostýnské vrchy a na druhé straně na hluboká údolí linoucí se od vesničky Kněhyně. Na Pustevnách je také areál se závodními tratěmi na 1, 2, 3, 4 a 5 km a zázemím pro závodníky spravovaným o.p.s. BAP Pustevny. Tento areál, který využívají jak oddíly z okolí, tak i veřejnost, je situován nad historickými objekty tragicky vyhořelého Libušína, Maměnkou a stylovou restaurací U Zárysy. Tratě jsou upravovány na klasickou techniku i bruslení s poměrně těžkým závodním profilem. Také se zde pořádá celá řada lyžařských závodů – Mistrovství ČR žáků, ZODM nebo Šrubařův memoriál. Trasy: www.pustevny.cz

Obec, rozkládající se v rozsáhlém údolí při hranici se Slovenskem, poskytuje různorodé lyžařské terény jak pro začátečníky, tak pro pokročilé lyžaře. Nabízí 50 km běžeckých tras, které se proplétají celou oblastí. Lyžařské stopy jsou situovány kolem areálů na sjezdové lyžování a trasy poskytují možnost zhlédnout, jak se v Karlovicích žije. Je tu mnoho stavení, která jsou původní. Start lyžařských tras je u restaurace U Pepiša, po prvním výjezdu nad sjezdovku u Bambuchů se trasa proplétá vrstevnicí nad sjezdovku u Machůzek, po té trasa padá do údolí Leskového k pile, kde musíte sundat lyže, přejít cestu a pokračujete směr kolem skiareálu Razula, kde se dostaneme k hotelu Galík. Tudy se po překonání tříkilometrového stoupání můžete dostat na hřebenovou túru, která vás zavede na trasy Vsetínských vrchů (z Bumbálky přes Soláň na Vsacký Cáb). Pokud se rozhodnete pokračovat dále, tak trasa pomyslně končí u hotelu Horal, který nabízí kvalitní kuchyni a wellness centrum, zde se otáčí a s menšími změnami na trati se vrací zpátky do prostoru startu. Pokud se rozhodnete pokračovat, tak vás táhlé stoupání dovede do sedla Lemešné, kde se trasa stáčí vpravo směrem na hřebenovou túru na Kasárna přes Velký Javorník, Portáš až do lyžařského centra na Kohútce. Odkud se můžete vydat při dobrých sněhových podmínkách do Zděchova a Vsetína. Druhou možností, jak pokračovat v túře, je v sedle Lemešné se vydat vlevo směrem k památníku Partyzána, který připomíná největší vojenskou operaci německých vojsk proti partyzánům v Beskydech za 2. světové války, odtud stoupáním na Bumbálku a hřebenovou cestou přes Třeštík, kde minete vrchol Vysoké, kde pramení rožnovská Bečva. Zde můžete odbočit do údolí k hotelu Galík, vrátit se zpět do Karlovic nebo pokračovat dále přes Benešky na Soláň. Zde se můžeme zastavit v galerii Zvonička, která vás seznámí s uměleckou tvorbou místních malířů a spisovatelů. Po malé zastávce pokračujte dále přes Tanečnici na Vsacký Cáb, kde můžete túru ukončit, nebo při dobrých podmínkách pokračovat přes Dušnou až na Vsetín.

Oblast Karlovic poskytuje obrovské množství možností jakou lyžařskou trasu si zvolit. Každopádně je důležité se rozhodnout, jestli zůstanete dole v údolí nebo si zvolíte trasy směrem k hřebenovým túrám, které již nabízí velkou porci kilometrů. V Karlovicích se každoročně koná závod Karlovská 50, zařazený do seriálu Ski Tour, který je velice významnou akcí v regionu a je možno spojit účast na tomto závodě s turistikou, kterou nabízí místní terény. Trasy: www.velkekarlovice.cz

Mosty u Jablunkova Nejvzdálenější oblastí Beskyd jsou Slezské Beskydy a běžecká oblast v Mostech u Jablunkova na trojmezí s Polskem a Slovenskem. Při dobrých sněhových podmínkách nabízí 40 km upravovaných tras. V tomto kraji se můžete seznámit s místní goralskou kulturou, která je velmi osobitá, a s jazykem, který bude pro většinu Čechů nesrozumitelný. Je to kraj velmi drsný, ale také malebný. Všechny trasy začínají v Mostech u Jablunkova v místním skiareálu. Velice dobrá je dostupnost nástupních tras díky hlavní silnici

UKLIDŇUJÍCÍ POHLED NA ZAPADAJÍCÍ SLUNCE NAD VRCHOLKY BESKYD

Tour SPONZOR RUBRIKY

Lysá hora

SLUNEČNÍ PAPRSKY DOKÁŽOU VŠUDE PRONIKNOUT

z Třince do Čadce, která vede přímo vedle areálu, kde je možné u ski areálu dobře zaparkovat. Asi nejoblíbenější trasou je trasa na trojmezí Hrčava-Komorovský Grúň-Gírová, která se pohybuje po divoké polsko-slovensko-české hranici. Tato oblast je velice řídce osídlená, s velkou pravděpodobností zde ve všední dny nepotkáte dalšího lyžaře. Cestou můžete navštívit chatu na Grúni, kterou spravuje lyžařská rodina Sikorů. Trasy: www.skimosty.cz

Bílá Velmi hezkou oblastí, která nabízí nádherné výhledy a divokou beskydskou přírodu, je lyžařský areál v obci Bílá. Oblast je známá spíše sjezdovým lyžováním, ale v posledních letech láká toto středisko svou nabídkou i vyznavače bílé stopy. Trasy začínají na jižních a severních svazích místních sjezdovek, kde je možno pro překonání prvních výškových metrů využít místní vlek a lanovku. Po cestě severní stranou nastoupíte na nejdelší trasu v délce 33 km, kde se můžete setkat s tím, jak se žije na horských samotách a v místních oblastech zvaných „Kopaniny“. Tato trasa vás dovede na hranici se Slovenskem, zvanou Bílý Kříž-Sulov, kterou můžete využít jako první zastávku, a odtud dále krásnou hřebenovkou až do osady Grúň v oblasti Lysé Hory. Trasu lemují početné původní usedlosti s malebným kostelíkem, historickou školou a mnoha dalšími budovami, připomínajícími jak se na samotách kdysi dávno žilo. Z Grúně vás trasa klesáním dovede k hlavní cestě, kterou musíte přejít, a dál pokračovat stopou k jižní sjezdovce, kde trasa končí. Z jižní sjezdovky se můžete napojit

na kratší dvacetikilometrovou trasu, která vás zavede do částí zvaných Samčanky. Ta nabízí projížďku divočinou a první možnou zastávkou v civilizaci je až lyžařský areál Bílá – Nezávodí. Odkud se krásnou vrstevnicovou cestou dostanete zpět do Bílé, kde pojedete kolem mysliveckého zámečku s přilehlou oborou, nebo můžete jet směrem na Bumbálku a napojit se na trasu na Třeštík směrem do Velkých Karlovic, Soláň až na vzdálený Vsacký Cáb. Lyžařský areál nabízí také 2 km osvětlené běžecké trasy a to přímo v jeho centru. Trasy: www.skibila.cz

BESKYDSKÉ TURISTICKÉ TRASY

Lysá hora je největší horou moravskoslezských Beskyd. Výstup či výjezd na ni je poměrně obtížný, ale často vyhledávaný množstvím turistů jak v letních, tak i v zimních měsících. Trasy jsou situovány do úbočí Lysé hory a zavedou vás až na její vrchol, kde vás za odvedenou dřinu potěší hora nádhernými výhledy. Za jasného počasí je vidět na východě Velkou a Malou Fatru, Nízké Tatry, za nimi i majestátné Vysoké Tatry. Nástupní místa na trasy obklopující Lysou horu jsou ze strany od Frýdlantu nad Ostravicí od chaty Klubu Československých turistů, nyní Hotelu Petr Bezruč. Na této trase minete pomník Ivančina, postavený pod Kykulkou na památku skautů, umučených v době 2. světové války. Ivančena se nachází mezi Malchorem a Kykulkou, směrem na Hradovou. Dále se pokračuje směrem na Zimný, kde už je na Lysou horu co by kamenem dohodil. Na tuto trasu se napojuje i trasa, nacházející se na východním upatí Lysé hory, která začíná z malebné obce Krásná-Papežov. Trasy na Lysou horu patří z důvodu překonání jejich převýšení mezi ty těžší. Proto jsou vhodné spíše pro zdatnější, ale stojí určitě za zdolání a každý běžec by ji měl brát jako výzvu k překonání svých limitů. Celá oblast Beskyd nabízí i velké množství terénů, které nejsou v zimních měsících projety skútrem ani rolbou, jen od lyžařů turistů. Ty vedou člověkem nedotčenou krajinou, která nabízí buď samoty, nebo místa, ve kterých stále běží život ve starých kolejích a časech, které nám připomenou naše dětství. A na to samozřejmě rádi zavzpomínáme…

Připravte se na zimní sezónu!

- 30 %

- 25 %

běžkařský set ELITE 4 CLASSIC / GRIP + SNS PILOT SPORT CLASSIC

pánská/dámská běžkařská obuv SIAM 6 PILOT ESCAPE 6 PILOT

82 220x130_sportisimo_nordic.indd 1

místo 3 690,-

2 499,místo 2 290,-

1 699,Nabídka platí do vyprodání zásob.

13.11.14 15:31

místo 2 290,-

Pro všechny, kteří rádi

sportují

Lék Wobenzym® urychluje hojení po úrazech zkracuje dobu léčby Informujte se u svého lékaře. Více na www.wobenzym.cz

Účinná pomoc při zranění

Ve vrcholovém sportu se už řadu let osvědčuje především k urychlení hojení po úrazech a při léčbě poruch imunity enzymový lék Wobenzym. Velmi dobré zkušenosti s ním mají fotbalisté, atleti, lyžaři, hokejisté, boxeři, cyklisté a mnozí další. Také tisíce rekreačních sportovců mohou z vlastní zkušenosti potvrdit, že jim Wobenzym pomohl urychlit hojení po úrazu a návrat do zaměstnání a že díky tomuto léku mohli začít dříve znovu sportovat. Wobenzym - originální tradiční enzymový lék z přírodních zdrojů k vnitřnímu užití. Čtěte pečlivě příbalovou informaci. www.wobenzym.cz / konzultace s lékařem na tel.: 800 160 000 / MUCOS PHARMA CZ, s.r.o., Uhříněveská 448, 252 43 Průhonice

Na běžkách

v Horním Engadinu Švýcarsko je domovem jedněch z nejlepších světových lyžařských středisek a dovolená strávená v destinacích jako je Svatý Mořic, Davos nebo Zermatt je považována za výjimečný zážitek. Rakousko, Francie, Itálie, všechny tyto na zimní sporty orientované země nabízejí lyžařům perfektní podmínky a skvělý servis, Švýcarsko si ale zachovává nádech noblesnosti a výlučnosti.

ž minulé návštěvy švýcarských běžeckých center na stránkách NORDICu ukázaly, že Švýcarsko může konkurovat běžkařským zemím jako Norsko nebo Švédsko. Může za to často výhodná terénní konfigurace krajiny, mimořádné klima s dostatkem sněhu a zároveň slunce a nakonec i jedinečná hostitelská tradice země, kde byla založena zimní dovolená.

Horní Engadin – tam to vše vzniklo Právě v Horním Engadinu leží Svatý Mořic, kam hoteliér Badrutt prostřednictvím sázky nalákal v roce 1864 první zimní hosty. Horní Engadin začíná u Malojského průsmyku s jeho pověstnou strmou horskou silnicí, od níž se pak táhne řetěz alpských jezer, protkaný malebnými vesničkami. Nádhernou krajinu ledovcem tvarovaného údolí protíná celkem 220 kilometrů upravovaných běžeckých tratí.

Horní Engadin je místem, které koncentruje největší slávu běžeckého lyžování Švýcarska. Široké náhorní údolí hostí množství mezinárodních klání. Tratě jsou proto zpravidla prostorné a vhodné jak pro běžkařskou klasiku, tak bruslařskou variantu. Například v okolí Pontresiny nebo Morteratsche se nacházejí paralelní klasické a bruslařské tratě obklopené řídkým porostem borovic. Tříkilometrový běžkařský okruh v Cuntschettu se otevírá už na konci listopadu,

pokud tedy zrovna nenastane výjimečně teplá zima. Skutečným zlatým hřebem tamní běžkařské sezóny je však slavný Engadinský maraton, jehož trasa spojuje Horní Engadin s Dolním, sahá od Malojského průsmyku až ke dvaačtyřicet kilometrů vzdálené vesničce S-chanf. Startovní listina Engadinského maratonu díky velkému zájmu veřejnosti a běžkařských nadšenců každoročně praská ve švech a čítá 11 až 13 tisíc závodníků, což se dá zažít snad jen na Vasově běhu. Stopa přejíždí zamrzlá jezera Sils a Silvaplana, kulisu jí tvoří malebné vesničky, mondénní středisko Svatý Mořic, z něhož se noří do lesa, kde čeká při výstupu a sjezdu do Pontresiny nejvýznamnější terénní vložka na jinak poměrně rychlé a ploché trati. A cíl je v S-Chanf, kde se tok řeky Inn postupně přelévá z Horního do Dolního Engadinu. A právě tam zacílíme náš běžkařský hledáček dnes.

Scuol, perla Dolního Engadinu Původně především lázeňské město Scuol (do roku 1999 mělo lázeňství i ve jméně, nazývalo se totiž Scuol-Bad) otevřelo svůj první hotel v roce 1897, a zařadilo se tak mezi průkopníky alpské turistiky ve Švýcarsku. Neorenesanční Grandhotel Waldhaus Vulpera sice v roce 1989 lehl popelem, na jeho základech byl však postaven park a z architektonických pozůstatků budovy je stále cítit nostalgický duch předválečné Belle Époque. Scuol se však v historii rozhodně neutápí, má i moderní lyžařský areál s výhledem na Engadinské Dolomity. Z těch švýcarských je zdejší lyžařské středisko pro Čechy vůbec nejbližší. Scuol může poskytnout zázemí i těm, kdo preferují lyže úzké běžecké. Právě těm celá oblast Scuol Samnaun – Val Müstair nabídne hned 110 kilometrů upravovaných běžeckých tras.

80 km v okolí Scuolu Největší výběr tratí o celkové délce téměř 80 km je v okolí samotného Scuolu. Výkonnostní výzvou je 28 kilometrů dlouhá trasa ze Scuolu až k vesnici Martina u rakouských hranic. Protíná rozlehlé pastviny, pole a louky, vede lyžaře skrze lesy, přes dřevěné mosty a například i kolem štěrkovny v Ramoschi. Další pochoutkou je slunná, panoramatická trať Dario Cologna s několika obtížnostními variantami a povětšinou mírnými kopci. Trať z Zernezu se zase stáčí k řece Inn a vede podél břehu, u vesničky Giarsun pak její

www.engadin.com vody křižuje a zavádí běžkaře na druhý břeh. Pro odpočinkovou či vyhlídkovou vyjížďku se hodí trať Motta Naluns – dva a půl kilometru dlouhá okružní trasa stoupá na náhorní plošinu, z níž se otevírá výhled na Engadinské Dolomity. Na stopy Dolního Engadinu pak navazuje oblast Guarda – Lavin – Susch – Zernez, kde je připraveno dalších 40 kilometrů tratí.

Val Müstair: Ve stopách Tour de Ski Ve Val Müstairu je 28 km skutečně sportovních tratí, kde se každý druhý rok koná slavná Tour de Ski, naposledy se tu zastavila jen několik dní před vydáním tohoto NORDICu, 6. ledna 2015. Za zmínku stojí, že ambasadorem místa je Gianluca Cologna, úspěšný běžec na lyžích a bratr slavnějšího Daria. Organizuje tu Gianluca Cologna Cross-Days“ akci, kdy vás on sám provede na běžkách „svým“ regionem a účastníkům věnuje osobní péči. Sluncem zalitým údolím se táhne hned několik tratí, například Minschuns, která směřuje proti proudu Innu až na vrchol Plaun da l’Aua, nebo dlouhá Val Müstair vedoucí skrze borovicové a modřínové lesy.

Samnaun I Samnaun je centrum dobře známé sjezdařům, a to nejen díky více než 200 km sjezdovek, ale i díky bezcelní zóně, kde se vyplatí nakoupit třeba alkohol a hlavně benzín (už jen kvůli tomu se vyplatí vystoupat serpentiny z údolí). Pro běžkaře jsou tu tři pestré okruhy, díky nimž dokonale poznáte jak samotnou vesnici, tak její horské okolí.

5 důvodů, proč na běžkách do Dolního Engadinu Dovolená bez auta: co hodinu obsluhují lyžařské trasy poštovní autobusy a vlaky Rhétské železnice. Auto můžete nechat stát. Přibližně 100 kilometrů tratí pro všechny úrovně lyžařů, bruslení i klasika. Nadmořská výška až do 2 200 m n. m. znamená sněhovou jistotu i dobré podmínky pro trénink. Možnost vydat se po stopě Tour de Ski ve Val Müstair, stejně tak se můžete projíždět ve stopě Engadin Ski Marathonu. Výhodné balíčky šité na míru běžkařům.

Vybavení

Botas Text: Tomáš Gnad Foto: Botas

od historie do současnosti

Botas, výrobce obuvi pro běh na lyžích, patří společně s výrobcem běžeckých lyží Sporten a běžeckých holí Birki do trojlístku českých firem vyrábějících kvalitní vybavení pro lyžaře běžce. Již několik desítek let tak statečně reprezentuje na tomto trhu Českou republiku.

SOUČASNÝ VÝROBNÍ PROVOZ FIRMY BOTAS

irma svým založením v roce 1949 pod názvem Botana navázala na staletou tradici obuvnictví ve východních Čechách na Skutečsku, sahající až do roku 1534. Dokladem toho je vydání nového řádu cechmistrů a mistrů

MEDAILISTA Z MS VE FALUNU 1974 STANISLAV HENYCH

ke zvelebení skutečského obuvnictví na Rychmburce Jindřichem Šťastným z Valdštýna. Z původního zaměření na pánskou vycházkovou obuv se firma začala specializovat na výrobu sportovní obuvi určené pro letní a zimní sporty.

Postupné rozšiřování produktového portfolia o další nové kategorie znamenalo i výraznou expanzi na tuzemský a zahraniční trh. Od roku 1963 vyrábí Botana obuv pod značkou Botas (Bota Sportovní, Bota – Skuteč) s logem se třemi hvězdami nad slovem botas. Ve velké míře produkuje také výrobky pro celou řadu zahraničních firem, např. Adidas, Puma, Bauer, CCM, Karhu a další. V roce 1992 uzavírá firma Botas významný výrobní kontrakt s firmou Salomon AG na produkci lyžařské běžecké obuvi, v rámci licenčního programu trvá tato spolupráce dodnes. K 1. 1. 2000 byl sjednocen název firmy se sportovní značkou na BOTAS a.s. a vzniklo nové, současné logo Botas. Aktuální výrobní program je zaměřen na sportovní obuv pro běh na lyžích, lední hokej a krasobruslení, která tvoří převážnou část celkové výrobní produkce. Další významnou částí výroby je letní sportovní obuv a od roku 2009 i módní obuv z kolekce botas 66. Tato kolekce vznikla reinkarnací známého modelu botasek „classic“ a od svého zrodu získala mnoho designových ocenění. V roce 2005 byly botasky zařazeny mezi 100 ikon českého designu. Obuv Botas v minulosti obouvala řada našich i zahraničních sportovců, kteří v ní dosáhli vynikajících výsledků. Kromě jiného legenda světové atletiky a olympijský vítěz Emil Zátopek, olympijští vítězové Jiří Raška, Ondrej Nepela, sourozenci Romanovi, stříbrný medailista z mistrovství světa v běhu na lyžích ve Falunu v roce 1974 Stanislav Henych a další. V nedávné minulosti pak dvojnásobný bronzový medailista z MS 2005 a 2008 ve sprintu dvojic, stále aktivní reprezentant v běhu na lyžích Dušan Kožíšek.

MEDAILISTA Z MS V OBERSTDORFU 2005 DUŠAN KOŽÍŠEK

V současné době firma Botas podporuje v rámci dlouholeté úzké spolupráce s lyžařským svazem ČR především mladé naděje českého lyžování, např. Petra Kutala – českého reprezentanta v severské kombinaci, Andreu Klementovou

RACING SKATE CARBON PRO RS 17

– českou juniorskou reprezentantku v klasickém lyžování, družstvo juniorů ČR v severské kombinaci, juniorské a dorostenecké reprezentanty v klasickém lyžování a další. Dlouhodobě také spolupracuje se sportovním gymnáziem v Jablon-

ci nad Nisou, které vychovalo nejednoho současného úspěšného reprezentanta. Ze zahraničních sponzorských aktivit Botas např. obouvá členy polské biatlonové reprezentace.

Výběr z aktuální nabídky lyžařské běžecké obuvi BOTAS

SKATE CARBON PRO RS 17

COMBI PILOT WOMEN CLASSIC CARBON PRO RS 17

Produktová řada lyžařské běžecké obuvi začíná u modelu Racing Skate Carbon Pro RS 17, což je závodní obuv v atraktivním designu určená pro bruslení. Tomu také odpovídá celková flexe této obuvi. Dokonalé vlastnosti zaručuje karbonová anatomicky tvarovaná manžeta pro vyztužení kotníku, patní stabilizátory a závodní SNS podešev RS 17 s karbonovou vložkou. Tato konstrukce má zajistit intenzivnější a delší odraz. Vodě odolný střih svršku s bezešvou technologií ochranného překrytí a pogumované zdrhovadlo zajišťují vynikající komfort, zavazování je řešeno pomocí rychlošněrování. Boty pro bruslení Skate Carbon Pro RS 17 mají dvoukomponentní otočnou manžetu a zpevněnou 3D tvarovanou plastovou patku, které společně zaručují zvýšenou torzní pevnost, oporu a stabilitu. Zároveň umožňují dynamický přenos odrazových sil a dokonalé ovládání.

ACTIVE PILOT

Inovovaný model Classic Carbon Pro RS 17 je určen pro klasickou techniku běhu. Má nový anatomický tvar s použitím bezešvé technologie výroby svršku s vodě odolným překrytím šněrování. Dokonalý přenos odrazových sil zajišťuje karbonová podešev a 3D tvarovaná plastová patka. Výkonnostní model Active Pilot má atraktivní žluto-černou kombinaci barev a je určený pro obě techniky běhu. Je opatřen pryžovou podešví SNS Pilot Sport a tuhou dvoukomponentní otočnou manžetou pro zvýšenou oporu a ideální přenos sil. Běžecká obuv Combi Pilot Women je sportovní dámský model určený pro aktivní lyžování oběma technikami. Má pryžovou podešev SNS Pilot a odpruženou ergonomickou manžetu Support Control pro zvýšení boční stability se snadným a pevným upnutím pomocí pásku Easy Strap Closure na suchý zip.

SKIATHLON JUNIOR

Juniorský závodní model Skiathlon Junior je v novém atraktivním designu, který má pružnou manžetu Support Control pro zvýšení boční stability při bruslení a náročnějších sjezdech. Podešev SNS Pilot 2 umožňuje plný přenos energie do odrazu, optimální vedení lyže a výbornou stabilitu. Zimní kolekce je doplněna o letní závodní model Skate Carbon Summer, určený pro bruslení na kolečkových lyžích. Karbonová anatomicky tvarovaná manžeta zpevňuje kotníky a patní karbonové stabilizátory zaručují dokonalé jízdní vlastnosti. Velmi tuhá podešev SNS Pilot 3 Racing Skate je opatřena karbonovou deskou. Podobný svršek má i model Classic Summer, určený pro klasickou techniku na kolečkových lyžích. Jedná se o odlehčený závodní model, určený pro letní použití, který má svršek ze speciálního syntetického materiálu, kombinovaného s prodyšným textilním materiálem pro maximální odvětrání.

SKATE CARBON SUMMER

CLASSIC SUMMER

THE BEST

NORDIC DAYS SATURDAY SUNDAY MONDAY TUESDAY

Foto: Swiss Image

27.–31. března 2015 4 dny top lyžování – důstojné rozloučení s lyžařskou sezónou Svatý Mořic – nejlepší alpské středisko – 200 km tratí návraty z vyjížděk vlakem v ceně nejlepší modely Rossignol profi servismani profi trenéři klasika i skate bydlení přímo u tratí

www.nordictest.cz

Atomic získal

ISPO Gold award 27. ledna 2014 Atomic získal Zlatou cenu ISPO Gold award pro skatovou obuv SPORT PRO SKATE. Ta se chlubí především geniální technologií Live Fit. Tato revoluční technologie, vyvinutá pro sjezdovou obuv, byla poprvé úspěšně použita To přesvědčilo nezávislou

Live Fit zóna je na vnější straně běžkařské boty, tepelný komfort. Navíc kombinace Live Fit zóny má zateplení Thinsulate

NOVINKA! Otestujte tyto

Výhradní dovozce a distributor pro ČR a SR: AMER SPORTS Czech Republic s. r. o., www.amersports.cz

nové přístroje Suunto Ambit3 Peak a Sport. Více informací na www.amersports.cz.