NORDIC 26 - březen 2013

JAK SI ŽIJE RODINNÝ TÝM MISTRŮ SVĚTA.

ZN.: STADLOBER

ONDŘEJ

CENA: 59 KČ | 2,49 €

NORDICMAG 26 BŘEZEN 2013

STOPA PRO ŽIVOT 2013

WWW.NORDICMAG.CZ

MORAVEC

„NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE POZNAT SÁM SEBE“

BIRKEBEINERRENNET NA VLASTNÍ KŮŽI

PUTOVÁNÍ

VYSOČINOU ZA PAMÁTKAMI UNESCO

NEJPRODUKTIVNĚJŠÍ VĚK VRCHOLOVÝCH BĚŽCŮ NA LYŽÍCH

3

NORDICSPORT 6 JAK SI ŽIJE RODINNÝ TÝM MISTRŮ SVĚTA 8 ONDŘEJ MORAVEC: NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE POZNAT SÁM SEBE 10 ČERSTVÁ STOPA. DÁ SE NA ELITNÍCH LYŽÍCH DOJET KE STUDIU ARCHITEKTURY? 12 LOB – ROZHODNĚ NE NUDA 14 JAK ZÁVODÍ VETERÁNI NORDICUNIVERZITA 18 MOHOU BÝT ČEŠI DOBRÝMI SPRINTERY? 22 KREVNÍ DOPING 26 NEJPRODUKTIVNĚJŠÍ VĚK VRCHOLOVÝCH BĚŽCŮ NA LYŽÍCH 30 JAKPAK TO TEHDY VLASTNĚ BYLO 34 LESNÍ POSILOVNA PRO LYŽAŘE NORDICLOPPET 40 STOPA PRO ŽIVOT 2013 44 ŠUMAVSKÝ SKIMARATÓN – POHLED POD POKLIČKU VELITELE TRATÍ 46 LYŽAŘSKÝ MARATÓN TROCHU JINAK – KRKONOŠSKÁ 70 KOOPERATIVY 48 JESENICKÁ 70 POKRAČUJE 50 BIRKEBEINERRENNET NA VLASTNÍ KŮŽI

FOTO: SALOMON

NORDICTOUR 54 JAK SE ŽIJE NA SEVERU 56 BĚŽKY JSOU V KANADĚ ZÁBAVOU I BYZNYSEM 60 PUTOVÁNÍ VYSOČINOU ZA PAMÁTKAMI UNESCO 64 Z KOLÉBKY NA BĚŽKY

REDAKCE

FOTO: MADSHUS

4

REDAKCE AUTOR PROJEKTU Petr Socha ŠÉFREDAKTOR Tomáš Gnad

CO KDYBY NEBYL SNÍH …

Mám hory moc rád a lyžování se mi stalo nejen koníčkem, ale i částečně povoláním. Celou zimu se přemísťuji po různých horách u nás i v zahraničí, jednou jsem v Peci pod Sněžkou, po druhé ve Špindlu, občas zavítám do Jizerek nebo na Vysočinu, rád si zazávodím na Šumavském maratónu nebo na Krkonošské sedmdesátce. Běžky občas vyměním za sjezdovky a naopak. Co mne ale na našich horách někdy zaráží, je počet lyžařů. Lyžařských maratónů se každoročně účastní pěkných pár tisíc lidí, lyžařská střediska jsou, nejen o jarních prázdninách a Vánocích, přeplněna, na lyžařských tratích se prohání zdravě ambiciózní běžci a po lyžařských magistrálách zase batůžkáři na výletech.

Nejsme my Češi takový lyžařský národ, i když tady máme malé hory?

Přesvědčila mne o tom i moje nedávná návštěva mistrovství světa v biatlonu, kde na tribunách a kolem tratě dělalo bouřlivou atmosféru přes 25 tisíc lidí. Fandili všichni a hlavně všem závodníkům bez rozdílu výkonnosti a národnosti, pravda, našim o něco více. Nikomu nevadilo jít na tribunu od svých aut skoro tři kilometry a přes pět hodin mrznout na tribuně. Skvělá divácká atmosféra, kterou by leckteré sporty mohly jen závidět. I tady se ukázalo, že Češi lyžování mají rádi.

Jen tak mne napadlo, co bychom dělali, kdyby u nás sníh vůbec nikdy nebyl. Jen si to představte, žít někde uprostřed Afriky a sníh vidět jen na obrázku. Sjezdové tratě by byly na míle vzdálené, kam bychom jeli v zimě o víkendu na lyžařský výlet nebo lyžařský maratón? My ale máme to štěstí, že si můžeme zajít kdykoliv v zimě někam zalyžovat a pohltit tu krásu zasněžených vrcholků našich hor do sebe. Jistotu zasněžených kopců máme všichni nejdále dvě hodiny z domova.

Užívejte si zimu a hlavně lyžování.

Tomáš Gnad

GRAFIKA Petr Antoníček Markéta Antoníčková Michal Šindler INZERCE Petr Havelka Markéta Karlová Šárka Vachunková DISTRIBUCE Andrea Rosenbaumová Hana Konvičková INTERNET Petr Kožíšek, Tomáš Roba REDAKTOŘI závodní lyžování Marek Pazderský, Tomáš Nohejl, Tomáš Macek, Martina Chrástková mazání, profesionální rady Marian Málek, Jan Žák odborné texty, trénink Petr Jakl, Tomáš Gnad materiál Jaroš Gregory Řehořek, Radim Nyč biatlon Tomáš Hermann cestování Jiří Šafránek Příspěvky, fotografie a názory zasílejte na adresu redakce.

VYDAVATEL SLIM media s.r.o., Husitská 344/63, Praha 3 IČ: 27175511

ADRESA REDAKCE SNOW media Husitská 344/63 130 00 Praha 3-Žižkov redakce@snow.cz ( 222 780 286 JAZYKOVÁ KOREKTURA Anna Junková, Radek Holub INZERCE inzerce@snow.cz PŘEDPLATNÉ objednávky na www.nordicmag.cz nebo na predplatne@snow.cz Vychází 4x ročně.

Toto číslo vyšlo 21. února 2013, další vyjde v listopadu 2013.

MK ČR: E17201, ISSN: 1802-2979 Rozšiřuje PNS a.s. a síť sportovních prodejen. Články označené tímto logem jsou komerční prezentací.

OFICIÁLNÍ PARTNER

Cover foto: Madshus Cena: 59 Kč / 2,49 EUR PARTNEŘI Stopa pro život Český svaz biatlonu Šumavský skimaraton

ro

ss

ig

no

l.c

om

X-

IU

M

SK AT I NG W OR LD CU P

XIU M SK AT E

Ř ne ada j a le Xdo pro pším IUM s Fo á duk i klí urc h n o č n í z á v j e v če a u t m o d ý s m de t a t ý n í k l e d k ú – k me y ke sp tro v y s m . R o m ěc jn o k N s i n hu ás é i k d s i g t e jso obn ú r o y p n o n z i v u ý m vně ře l ní lyž i d a e a str v ý k t í m n s p o o bo svě n u s e a š í m l u p r á n ty ta z ř 20 a k á m v ý c e v v ad 1 a n e o j m e y X 2 – lity po ov zi -IU do . M d a ý m M ká a r ř i l o za t i n ! l, že

XIU M

TA

SK M A IS T TR I N SV G Ě M

AR TI

N

FO

U

RC

AD

E

Výhradním dovozcem a distributorem pro ČR je firma Bretton s.r.o., tel.: 272 088 321, www.bretton.cz

SPORT

6

TEXT: TOMÁŠ NOHEJL, ANNA MARIE KROUPOVÁ FOTO: MARTIN SIDORJÁK

JAK SI ŽIJE RODINNÝ TÝM MISTRŮ SVĚTA

Zn.: STADLOBER NEPORAZITELNÉ ARMÁDY RUSKÝCH BĚŽCŮ A NĚMECKÝCH SDRUŽENÁŘŮ VLÁDLY VE VESECKÉM AREÁLU PŘI MISTROVSTVÍ SVĚTA JUNIORŮ V KLASICKÉM LYŽOVÁNÍ. NA MŮSTKU ZASE LÉTALI SLOVINCI A JAPONSKÁ KAMIKAZE. MEZI NIMI JEN OBČAS PROBLESKLO JINÉ ZAJÍMAVÉ JMÉNO. TAK TŘEBA STADLOBER. VYTÁHLÁ DÍVČINA TOHOTO JMÉNA VYHRÁLA PRO RAKOUSKO SKIATLON A SE ZLATOU MEDAILÍ SE MOHLA HNED POTĚŠIT S RODIČI. TÁTA UŽ BYL TAKY MISTREM SVĚTA, MÁMA VICEMISTRYNÍ. PAMATUJETE? do je nejlepší sportovec v rodině?

Theresa S TS: : Když se jedeme někdy o víkendu spolu projet celá rodina, první v cíli je brácha, pak táta a až potom já.

Alois S AS: : Za rok už mě asi předjede…

TS: Luis měl po autonehodě problémy se zády, dostává se z toho a brzy určitě něco zajede, uslyšíte o něm. Chlapi jsou silnější, prohrávám s nimi i v judu, tenise nebo plavání. Ale nejvíc výher má asi maminka, že jo?

AS: Velké zlato z mistrovství světa mám jenom já.

K

Řešili jste u dětí volbu sjezdovky vs. běžky?

AS: Mami skončila s lyžováním v roce 1988 a dcera se nám narodila až o pět let později. Mě zažila ještě jako vrcholového závodníka.

TS: Už dlouho jsem na sjezdovkách nestála.

Zkoušela jsem to, ale žádná sláva. Vyrostla jsem spíš s běžkami.

AS: Ale podporovali bychom ji v čemkoliv. Běžky jsou pro mě super, protože se v nich vyznám.

Když se mě pořád na něco ptá, upevňuje to vztah mezi otcem a dcerou.

Kam to může Theresa dotáhnout?

AS: Za rok ještě ne, až na příští olympiádě bude bojovat o medaile. Ale má před sebou dlouhou a těžkou cestu.

Do libereckého mistrovství se zatím neukázala ve světovém poháru. Zastávku v Soči nebo bližší Val di Fiemme tedy nezvažujete?

TS: Ráda bych jela do Itálie, uvidíme, zda mě vyberou do týmu. A Soči? To by bylo vážně fantastické.

Jak funguje v Rakousku zázemí běžeckého lyžování ve stínu jasné dominance sjezdařů?

AS: Máme dobré podmínky. Sportovní centra v Ramsau, Stamsu, Saalfeldenu, Schladmingu…

Kvalitní školy, slušní trenéři. Ale od mých časů se moc nezměnilo. Přišla i těžší období, ale všechno jsme zvládli.

TS: Já jsem ale chodila na normální gymnázium v Bischofshofenu, protože tam působí můj další trenér. Od podzimu studuju vysokou školu, práva v Lienzu a přes zimu je složité to kombinovat. Koncentrace je přece jenom slabší.

AS: Abyste si vydělali a byli známí, potřebujete medaili.

Ale nejlepší Rakušankou je Češka… Kateřina Smutná, kdy se jí vyrovnáte?

TS: Ano, je opravdu výborná, už toho má dost za sebou. Na ni ještě nestačím.

AS: Za dva roky, doufám.

Kam směřujete trénink?

AS: Na jaře běháme a jezdíme na kole, později přidáváme kolečkové lyže a nakonec běžky. Hodně chodíme do posilovny, i u žen je silový trénink velmi důležitý. Hlavně kvůli výdrži.

TS: Potřebuju ještě víc svalové hmoty, abych mohla začít trénovat na vyšší úrovni.

Roswitha S RS: : Vařím já, špagety, těstoviny, aby měla dost sacharidů a bílkovin. Ale moc se nekontroluje.

Alois, Theresa a Roswitha Stadlober

Stadloberovci Otec:

Alois Stadlober

51 let, mistr světa ze štafety 4x10 km (spolu s Gandlerem, Hoffmanem a Botvinovem) a stříbrný na 10 km z MS Ramsau 1999, dvě pódia na SP.

Matka:

Roswitha Steiner-Stadlober

Stříbrná ve slalomu na MS Crans Montana1987, vítězka osmi závodů SP a malého křišťálového globu 1986.

Syn:

Luis Stadlober

21 let, člen šesté štafety 4x10 km z MSJ Otepää 2011.

Dcera:

Theresa Stadlober

19 let, juniorská mistryně světa ve skiatlonu a stříbrná na 5 km volně z Liberce 2013.

7

AS: V roce 2002 jsem dal vídeňský maratón za 2.29, to mi bylo čtyřicet.

Cože, to bylo na rakouský nároďák, ne?

AS: Někdo lepší tam byl…

RS: Já jsem běžela v Berlíně pod tři hodiny, 2.54 o dva roky později.

Theresa Stadlober od startu na skiatlonu v čele závodního pole

Sice především zásluhou biatlonistů, ale přesto – rakouská stopa se hodně ušpinila dopingem. Nemáte obavu z jeho nebezpečí?

AS: Situace se zlepšila, začalo se znovu. Přišli mladí, závodníci i trenéři. My na tohle nevěříme a vůbec se tím nezabýváme. To není náš svět.

Dokáže v běžeckém lyžování rodinný tým, byť silný a zkušený, konkurovat početnějším zabezpečeným reprezentačním družstvům?

AS: Zatím jsme to všechno zvládali, o to víc nás těší, co se tady povedlo. Ale chceme spolupracovat s národním týmem. Bavíme se o tom, měli bychom se dohodnout. Jenom konkurence tě může ještě posunout dál.

Ani rodiče juniorské mistryně světa nemohou vytvořit profesionální zázemí. Máte také svoji práci, že?

AS: Vedu sportovní centrum v Ramsau, starám se o provoz, trenéry, akce. Pracuje u nás i Ladislav Švanda, toho znáte, ne? Dříve jsme měli taky firmu s dalším členem naší zlaté štafety Gandlerem.

RS: Dělala jsem mluvčí pro salcburskou vládu.

Teď se starám v rámci jednoho státního programu o sportovce a pomáhám jim začlenit se po skončení kariéry do normálního života. Myslím, že to je velmi důležité.

Ale sportujete stále dost?

AS: a RS: Běháme, maratony.

Ufff, sjezdařka?! Koho tedy považuje dcera za vzor, tátu nebo mámu?

TS: Mám ráda Therese Johaug.

AS: přikyvuje: Ano, správně…

TS: Ale rodina je pro mě moc důležitá, jsem raději doma než někde na internátě. Podporují mě a můžu od nich přebrat mnoho zkušeností i ze sportu.

Vypadáš vytrvalostně zaměřená, vydáš se už brzy na maratóny, které prožívají obrovský vzestup?

TS: Není to lehké všechno zvládat. Nejdříve se chci prosadit ve světových pohárech, na olympiádě. Pak možná maratóny…

AS: Pro holky je to hodně těžké udržet delší dobu (říká a ukazuje na bříško) Tak ji musíte pořádně hlídat, aspoň než doveze dospělou medaili!

AS: Uhlídat dítě? Nemám šanci (lomí rukama).

Další známá jména z juniorského mistrovství světa v Liberci 2013 Federico Cecon Itálie

18 let, ve skocích 45. místo, 12. místo v družstvech. Syn dvojnásobného medailisty z mistrovství světa ve skocích na lyžích Roberta Cecona.

Gianluca Cologna Švýcarsko

22 let, 9. místo ve sprintu, 27. místo ve skiatlonu. Mladší bratr aktuálně nejlepšího běžce na světě Daria Cologny.

Ronan Lamy Chappuis Francie

19 let, 10. místo ve skocích a 10. místo v týmové soutěži. Bratranec světového lídra severské kombinace Jasona Lamy Chappuis.

Daniel Máka ČR

21 let, 37. místo ve sprintu, 60. místo na 15 km. Syn sdruženáře z 6. místa na MS a dvojnásobného olympionika Františka Máky.

Grzegorz Mietus Polsko

19 let, 39. místo ve skocích. Mladší bratr Krysztofa Mietuse, který už boduje ve světovém poháru, oba už mají medaile z dřívějších MSJ z družstev, skáče ještě třetí brácha Marcin.

Tomas Northug Norsko

22 let, 11. místo ve sprintu. Mladší bratr několikanásobného olympijského vítěze, mistra světa a vítěze světového poháru Pettera Northuga.

Tomáš Portyk ČR

16 let, 7. a 9. místo v individuálních závodech severské kombinace, 10. místo v týmech. Syn bývalého reprezentačního skokana na lyžích Tomáše Portyka.

Cene Prevc Slovinsko

16 let, 11. místo ve skocích a člen zlatého družstva. Mladší bratr slovinského reprezentanta, který má bronz z MS družstev.

Filip Sakala ČR

16 let, 55. místo ve skocích. Syn bývalého mistra světa v letech a trojnásobného medailisty z mistrovství světa ve skoku na lyžích Jaroslava Sakaly.

Julia Svan Švédsko

19 let, mistryně světa ve štafetě, 6. místo ve skiatlonu, 9. místo na 5 km volně.

Dcera vládce běžeckého lyžování osmdesátých let Gunde Svana.

Andreas Veerpalu Estonsko

18 let, 37. místo ve sprintu, 61. místo ve skiatlonu, 11. místo ve štafetě. Syn slavného klasika Andruse Veerpalu, dvojnásobného olympijského vítěze a dvojnásobného mistra světa, který skončil sportovní kariéru dopingovou kausou.

Vítězné gesto Theresy Stadlober v cíli závodu

SPORT

8

TEXT: TOMÁŠ HERMANN FOTO: KVĚTOSLAV FRGAL

ONDŘEJ MORAVEC

„NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE POZNAT SÁM SEBE.“

Cílovou rovinku si již dostatečně užíval – medaili už nám nikdo nevezme!

ndro, jsi českým rekordmanem v počtu medailí ze světových juniorských šampionátů, kterých jsi vybojoval celkem osm. Nyní tě zdobí už i medaile „dospělá“.

Mimořádná je proto, že je první a navíc vybojovaná před domácími publikem.

Vnímáš to také tak?

Získat medaili a ještě doma, to je naprostá bomba! Naše generace má neuvěřitelné štěstí.

Závodíme před svými fanoušky, na světovém šampionátu a ještě k tomu jsme na bedně. Ve sportu nemůžeme zažít víc, protože olympiáda u nás zřejmě nebude.

O

Teď už jsi skutečným medailistou z mistrovství světa… Ale jak jsi se vůbec ke sportu a posléze k biatlonu dostal? Byla to rodinná tradice, nebo jiný důvod?

Sportoval jsem už od dětství. Nejdříve to byl fotbal, ale upřímně, v tom jsem nevynikal.

Takže jsem chtěl zkusit něco jiného. Pár mých spolužáků chodilo do „lyžáku”, tak jsem to zkusil taky a chytlo mě to. Navíc to bylo hodně pestrý, nejen kopaní do míče.

A jako kluka tě bavilo více běhat, nebo střílet?

Ze začátku v žactvu střílí člověk vzduchovkou. To je takové běžné, ze vzduchovky se střílí i na pouti. Ale když jsem přešel do dorostu a dostal jsem se k malorážce, tak to už bylo úplně něco jiného.

Malorážka to je, panečku, věcička! Od té doby mě bavilo obojí.

Když jsme u střelby, uvědomuješ si, že malorážka může být i smrtící zbraní? Nevadí ti z tohoto pohledu také řeči mnoha laiků, že biatlon je tak trochu militantní sport?

Vůbec to tak neberu. Člověk si určitě musí dávat pozor, být opatrný a dodržovat pravidla, ale

PŮVODNĚ MĚLY BÝT TYTO ŘÁDKY JEN A JEN NADČASOVÝM POVÍDÁNÍM S BIATLONISTOU ONDŘEJEM MORAVCEM, ZÁVODNÍKEM, KTERÝ V POSLEDNÍCH DVOU SEZÓNÁCH ZAZNAMENAL VÝRAZNÝ VÝKONNOSTNÍ PROGRES A ZAČÍNÁ NAPLŇOVAT SVOJE PŘEDPOKLADY Z JUNIORSKÝCH LET. ŘÍZENÍM OSUDU ONDRA NA OTÁZKY ODPOVÍDAL V NOCI POTÉ, KDY V NOVÉM MĚSTĚ NA MORAVĚ PŘIVEDL DO CÍLE ČESKOU SMÍŠENOU ŠTAFETU NA SENZAČNÍM TŘETÍM MÍSTĚ! PROTO I PRVNÍ DOTAZ SMĚŘOVAL K DĚNÍ VE VYSOČINA ARENĚ. u mě je to už úplná rutina. Biatlon je pro mě naprosto normální, mírumilovný sport.

Jak by podle tebe měl vypadat úspěšný biatlonista? Jaké by měl mít vlastnosti?

Měl by mít určitě trošku toho talentu na střelbu, preciznost, trpělivost, pracovitost, sebevědomí, ale ne zase moc, aby mu zůstala i pokora. Může být i trochu flegmatik, to je výhoda pro střelbu. A co dále? Potom už jen dřít!

Biatlon je specifický v tom, že se v něm střídají fáze velkého vyčerpání s fázemi, kdy je nutné organismus rychle uklidnit.

Jak je tento přechod obtížný, lze to natrénovat?

Když jsem v dobré psychické pohodě a kondici, tak to není vůbec žádný problém a dá se to docela dobře natrénovat, zvládnout. Není to hned, ale ani to není nemožné. Problém je v tom, když si člověk nevěří, nebo prostě po psychické stránce na tom není dobře. To je pak běh na dlouhou trať a obyčejně i po trestném kole.

Koncentrace. Jak s ní pracuješ, jak jsi se ji naučil? Co tě dokáže vyvést z míry?

Umění koncentrace představuje základ úspěchu střelby. Můj recept? Ne-

prozradím, nebudu napovídat, hodně dlouho mi trvalo, než jsem se to naučil, přišel si na to, co mi vyhovuje. Zůstane zatím tajný. Obyčejně mě rozhodí něco nestandardního, tedy situace, kterou na střelnici nečekám, nebo s ní nepočítám.

Potřebuje biatlonista psychologa?

Využíváš ho, nebo máš alespoň osobu, která ti psychologa nahrazuje? Jak ti dokáže pomoci?

Vím, že řada biatlonistů s psychology spolupracuje. V našem týmu například Veronika Vítková.

Mým psychologem je můj trenér. Můžu se s ním bavit úplně o všem, a toho si moc cením. Na druhou stranu zůstává ale to hlavní stejně pouze na mně, protože do mé hlavy nikdo nevidí.

Proto je nejdůležitější poznat sám sebe.

Poslední položka při štafetě, to byla Ondrova rychlopalba

9

ONDŘEJ MORAVEC Narozen: Rodinný stav: Bydliště: Trenér: Lyže: Koníčky: Největší úspěchy k 7. 2. 2013:

Kompletní medailová čtveřice z Nového Města na Moravě – zleva Vítková, Soukup, Moravec a Soukalová

Biatlon je z jedné poloviny běh. Jsi ortodoxní biatlonista, nebo by tě i lákalo vyzkoušet si závody v běhu, poměřit se s klasiky – při sprintech, na běžných distancích nebo v „laufech“?

Pokud naváži terminologicky na dotaz, tak jsem ortodoxní biatlonista. Ještě v juniorském věku jsem jel pár závodů s běžci a myslím si, že jsem si nevedl vůbec špatně. Ale co jsem v reprezentaci, žádný běžecký závod jsem neběžel, a ani mě to neláká. Na druhou stranu mě potěší, když občas nějaký biatlonista jede závod světového poháru běžců a vede si dobře.

Biatlon je individuální sport, přesto většinu roku trávíš jako člen reprezentačního týmu. Jak moc je pro tebe důležitý kolektiv, v čem spočívá jeho role?

Trénovat v týmu je podle mě základ úspěchu.

V kolektivu je síla…A má to nesporné výhody, ať už na střeleckých trénincích, nebo i v běžecké části. Člověk se může stále s někým porovnávat, na někoho se dotahovat, motivovat se a tak i růst. Není to možná to nejdůležitější, ale je to třeba. A konkrétně naše parta? Ta je skvělá, vedle dřiny si užijeme i spousty legrace, a to také přispívá k dobrým výkonům. Trénovat sám, to bych se z toho za půl roku „zcvoknul“.

Parta a sranda... Jak vůbec trávíš volný čas, když jsi doma, a jak na soustředěních a závodech?

Nejlepší odpočinek je doma. Mám rád vycházky do přírody s přítelkyní Verčou a naším psem Ronym. A když je sníh, stojím na kopci, na nohách mám skialpy a do zad se mi opírá slunce, tak v ten okamžik mi také nic nechybí a užívám si to.

Jiné to je během přípravy nebo po akcích.

Současnost, to jsou počítače, takže to neminulo ani nás. Sám nejsem žádný mág. Komunikuji tak s blízkými, občas si něco přečtu, kdysi jsme

hodně hráli hry, ale teď vede poker. Pro mě je to skvělý odreagování a uvolnění. Navíc si můžu i něco málo vydělat.

Když už jsi začal o penězích. Jak je biatlon finančně zajímavý, lze se ním uživit, zabezpečit? Pomohou tomu třeba prize money?

No to je hezká otázka! Uživit by se tak nějak dalo. Doma jsme zatím jenom tři a z toho jeden je pes. Jinak biatlon není fotbal, takže naše platy jsou docela skromné. Ale za poslední roky se naše podpora hodně zlepšila, a to jak se strany Českého svazu biatlonu, nebo i ze strany našeho zaměstnavatele, kterým je ministerstvo vnitra. A pokud člověk jezdí stabilně do Top 10, tak se myslím může biatlonem docela dobře i zabezpečit.

Prize money jsou velice příjemný přivýdělek. Tak jen houšť.

Letos ti bude 29, pronikl jsi do světové špičky… přesto: Myslíš na zadní kolečka, co po sportu? Vzděláváš se, studuješ, zajímá tě něco konkrétního?

Už víš, co by jsi chtěl dělat po kariéře, nebo alespoň kterým směrem se tvoje myšlenky ubírají?

Jo jo, jsem starej. Zatím

1973 svobodný, přítelkyně Veronika Letohrad Ondřej Rybář Fischer skialpinismus, pes Rony 3. místo na MS 2013 v NMNM – závod smíšených štafet 2. místo v závodě SP 2012/13 v Pokljuce – stíhací závod 3. místo v závodě SP 2012/13 v Oberhofu v stíhací závod

se plně koncentruji na sport a docela se mi to teď vyplácí. Je mi jasné, že nebudu běhat po lese s puškou na zádech do padesáti. Nejsem golfista. Do čeho přesně se však jednou pustím, zatím nevím. Nemám ale strach, že bych si něco nenašel. Jen trenér ze mě asi nebude.

Všichni reprezentanti jste členy SKP Jablonec. Ty však stále žiješ v Letohradě.

Co tě tam drží? A co tě tam udrží?

V Letohradě mám celou rodinu a spoustu přátel. A to všechno doplňují výborné tréninkové podmínky v místním klubu biatlonu. Absolutně nic mi tam nechybí. Nemám sebemenší důvod se někam stěhovat. Budoucnost také plánujeme v Letohradě nebo jeho blízkém okolí.

Poslední metry před cílem již měl jasno – medaile je blízko

SPORT

10

TEXT: TOMÁŠ NOHEJL FOTO: MARTIN SIDORJÁK

ČERSTVÁ STOPA DÁ SE NA ELITNÍCH LYŽÍCH DOJET KE STUDIU ARCHITEKTURY?

KDE NAJÍT NOVOU KATEŘINU NEUMANNOVOU? NEBO ASPOŇ JEJÍ DŮSTOJNÉ ČESKÉ NÁSLEDOVNICE? TRPĚLIVOU PRACÍ A HLEDÁNÍM NADĚJÍ VE STOPĚ. V JEDNÉ Z NICH SE UKAZUJE BÝT DVACETILETÁ LUCIE CHARVÁTOVÁ. A NEMUSÍ SE PROKAZOVAT ZROVNA HORSKÝM LYŽAŘSKÝM RODOKMENEM. NYNÍ DOSTALA ŠANCI UKÁZAT SE I NA PRÁVĚ ZAČÍNAJÍCÍM DOSPĚLÉM SVĚTOVÉM ŠAMPIONÁTU VE VAL DI FIEMME. TO JE PŘECE MOTIVACE, NE? sem spokojená. Bylo to hodně těžký, protáhli nám trať na 1,3 km a s čerstvým sněhem se to zpomalilo. Postup na „lucky losera“ (nejlepší z rozjížděk časem, pozn. red.) už byl ze třetího místa asi dost daleko, to už mi nedalo,“ říkala sympatická pohledná blondýna.

Formu potvrdila stejnou 16. příčkou na volné pětce a výkonem na prvním úseku štafety, kde předávala ještě v dohledu na medaili. Mezi tím do skiatlonu nenastoupila. „Lepší bych nebyla, šetřila jsem síly,“ vysvětlila pragmaticky.

Na posledním juniorském šampionátu v Turecku byla 31., před dvěma lety na evropské olympiádě mládeže EYOWF taky v Liberci jedenáctá. „Tohle je ale nejcennější výsledek,“ říká její trenér Václav Haman z ČS Ski Jilemnice. „Má vyrovnané oba styly. Není to jen sprinterka, může zajet i na pětce,“ věří jí. „Já se víc cítím na skejtu, na klasiku potřebuji tvrdé podmínky. Mikrokontakty úplně nesnáším,“ dodává sama lyžařka.

Narodila se v Hradci Králové, ale na běžkách začala v páté třídě už v krkonošském podhůří u trenéra Aleše Suka. „Měli jsme dobrou partu, trénovala s námi Iva Janečková, to byla motivace.

Začaly se objevovat nějaké výsledky. Poprvé jsme se potkaly pořádně se světem až na EYOWF.“ Ač ji táta popichuje, že by mohla ještě kilo dvě shodit, už v létě zhubla o čtyři. A lyžařský výběh na Žalý zlepšila o čtyři minuty, vyhrála i juniorské mistrovství na kolečkových lyžích.

V týdnu odtrénuje až patnáct hodin, třikrát dvě fáze, většinou na Horních Mísečkách. I když otec

J

„

Roman, stavební inženýr, bývalý orientační běžec a taky lyžař, se teď po večerech stará o tratě doma ve Vrchlabí.

Ostatně sportovní geny získala i od dědy Jaroslava, bývalého československého rekordmana ve vrhu kladivem a později novináře v deníku Sport. V lednu ve Vesci nemohl chybět.

Poprvé navštívil lyžařské závody a jeho hurónský řev se rozléhal po okolních stráních.

Obdivovala slovinskou lyžařku Petru Majdičovou, jak ničila soupeřky ve sprintech. Ale její plakáty si po zdech nelepila. „Tak zažraná zase nejsem,“ uklidňuje.

Přesto kromě lyžování už moc jiného nestíhá.

Na otázku: Kluci? se usměje: „Dobrý…“ a zůstane tajemná.

Dobře ví, že prožívá veledůležitý rok. Poslední rok v juniorské kategorii a taky maturita na

Lucie Charvátová je rychlá do kopce...

11

LUCIE CHARVÁTOVÁ nar. 1993 Z juniorských běžeckých tratí nyní nezvučí medailové řinčení jako za nedávných časů. Šestnáctým místem v klasickém sprintu přinesla pořadatelské zemi aspoň nejlepší výsledek prvního dne mistrovství světa juniorů v Liberci.

sportovním gymnáziu. Co bude dál? „Uvidíme, rozhodnu se na jaře podle školy. Nejradši bych se vydala na architekturu. A se sportem pak jaké budou podmínky, běžecké lyžování se u nás dělá pořádně moc těžko.“ Špičkoví běžci ale zvládají i kombinaci – viz třeba právník Šperl, kybernetik Razým, trenérka Chrástková, nebo na stará kolena báňský (už skoro) inženýr Bauer.

Její kouč Haman ji povzbuzuje. „Měla by dostat šanci. Měla by to zkusit, má tu povahu.

Za tři čtyři roky by mohla něco jezdit.“ Vždyť i její předchůdkyně Karolína Grohová, která mezi juniory tak vysoko nedosáhla, už bodovala ve světovém poháru.

Jak daleko má k elitním ženám, aspoň v Česku? „Zatím se přímo neporovnáme. S juniorkami na světové úrovni to jde tak tak někdy. Ve sprintu líp, jsem silovější a výbušnější, a taky to ještě vydržím,“ uvažuje Lucie Charvátová.

Ve Slavic Cupu v polské Wisle vyhrála v lednu kvalifikaci klasického sprintu, ve finále byla

...i ve sjezdu

na horších lyžích čtvrtá. Nad lehce staršími soupeřkami Schützovou a Horkou dokázala zvítězit i v kritériu Pražského poháru v Chuchli na 3,2 km. A odjela na víkend v půjčeném bavoráku. Šestnáctiletý bratr Honza v létě přesedlal z lyží (sjezdovek) na kolo (cyklokrosové). „Mě začala v Livignu bavit silnička,“ přiznává mezi

běžci oblíbený a často úspěšný doplněk. Přestup však zatím nehrozí, ještě pořád lyžuje.

Co ukáže ve Val di Fiemme? „Bude to pro mě veliký zážitek podívat se na to, jak se doopravdy závodí na té nejvyšší úrovni. Strašně moc se budu snažit a pokusím se porovnat s těmi nejlepšími na světě,“ říká. Tak držíme palce.

SPORT

12

LOB TEXT: ONDŘEJ VODRÁŽKA FOTO: ARCHIV AUTORA

ROZHODNĚ NE NUDA

BRANNÉ LYŽOVÁNÍ, STOLEČKÁŘI, BLÁZNIVÍ LAMPIÓNI A MOŽNÁ JEŠTĚ DALŠÍ NÁZVY NÁM KLASIČTÍ LYŽAŘI NALEPUJÍ. ALE PROČ VLASTNĚ? JE LYŽAŘSKÝ ORIENTAČNÍ BĚH (LOB) OPRAVDU JENOM SPORT HRSTKY NADŠENCŮ, KTEŘÍ SI V LESE NIČÍ LYŽE? BUDEME RÁDI, KDYŽ SE O TOMTO SPORTU ZASE NĚCO VÍCE DOZVÍTE. O ČEM TEN SPORT VLASTNĚ JE A HLAVNĚ PRO KOHO? Sport pro orienťáky? árod orientačních běžců je natolik pospolitý a náruživý, že pouze v létě jim běhat nestačí. A tak si v zimě obují prkýnka a hurá do stopy, i když stopa bývá často úzká, jen na soupaž. Ale to nám nevadí. Jsou sice i takoví, kteří přes půlmetrovou sněhovou nadílku jsou schopni běhat po svých, ale třeba také oni někdy zmoudří.

N

Sport pro lyžaře běžce?

Určitě ano. Kdo chce uspět v LOBu, ten musí být výborný lyžař. Ale jenom to nestačí. Je to podobné jako u biatlonu, vedle fyzického výkonu je tam ještě výkon při práci s mapou. Staré pravidlo praví: Vítězí ten, kdo udělá nejméně chyb. Takže i s minutovou chybou se dá na dlouhém závodě okolo 30 km vyhrát, třeba i na MS. Když je těch chyb příliš, může vás porazit kde kdo.

A to můžete jet klidně jako Lukáš Bauer. Rozhodně nestačí jet mapově bez chyb, když závodník dostane 20 sekund na kilometru fyzicky.

Sport pro hobíky?

Ani moc ne. Je to vlastně podobné jako v lyžování. Na maratóny se hlásí tisíce lyžařů, ale na Republikový klasifikační závod se postaví jenom 100 mužů a 40 žen. Prostě jen ti, co trénují, nebo aspoň kdysi trénovali. Ale zkuste postavit lyžaře hobíka na LOB, kde pojede v úzké stopě do kopce nebo z kopce. Nahoru se nedostane, protože stopa je úzká, bruslit se nedá a namazáno není. A gumy v garáži netahal. A z kopce bez újmy taky nesjede, protože lyžuje jenom na tři metry širokých magistrálách na Šumavě nebo v Jizerkách. Ono vůbec ježdění z kopce při LOBu je trošku jiný sport. Mám na mysli po těch úzkých stopách, kde není prostor na plužení nebo jiné brzdění. Kolikrát není vidět za zatáčku, protože je tam smrček. A když je rychlý sníh, to je potom adrenalin. Jednou jsme ve Finsku závodili s GPS a maximální rychlost dosáhli 60 km/h.

Vycházející hvězda LOB – Tove Alexanderson

13

Tak pro koho ten sport vlastně je?

Pojďme se podívat na vrcholné sportovce – reprezentanty. U nás je to tak, že většina současných i bývalých reprezentantů začínala jako orientační běžci. Ale! Od dětství se věnovali běžkám a na běžkách závodili. Kdo tento lyžařský závodní základ nemá, ten má hendikep. A pak je malá skupinka těch, kteří začínali jako lyžaři běžci. A protože byli dost inteligentní na to, aby pochopili mapu, dotáhli to daleko (Ivan Šmaus v 80. letech a Honza Pecka v 90. letech). Bohužel u většiny ostatních lyžařů se hendikep mapového umu ukázal jako zásadně limitující faktor.

A ve světě – Skandinávii – je to obdobné. Tam je navíc výhodou, že orientační běh i běh na lyžích jsou sporty oblíbené a populární, a tak základna je široká.

A co můžete při LOBu zažít?

Radost, vztek, nadšení, zklamání, adrenalin, utrpení, žaket, euforii. Ale rozhodně ne nudu. Každý závod je jiný. V tom máme oproti klasikům výhodu. Ti u nás v podstatě závodí na Horních Mísečkách, v Novém Městě na Moravě a občas v Jablonci nebo v Harrachově. Dobře, ještě na Zadově a na Božím Daru. Ale jsou sezóny, kdy se téměř vše odjede na těch našich Horních Mísečkách. Ale LOBáci? I když budou závody dva roky po sobě na stejném místě, každý z nich bude úplně jiný. Stopy se najedou jinak, kontroly budou jinde. Všechno je jiné. A to nás baví. A nejsme odkázáni jenom na standardní tratě.

A ničí se při LOBu lyže?

No jasně. Ale to při lyžování taky, i když v menší míře. No a když je méně sněhu, tak prostě vytáhnete kameňačky a tolik to nebolí. A taky záleží na šikovnosti. Jak známo z cyklistiky, de-

fekt je jezdcova chyba. A zlomit lyži se vám podaří max. jednou za pět let. Mně se to za posledních deset sezón podařilo jednou, a to byl extrémní případ. Extrémní sjezd (dlouhý i prudký), extrémní počasí (dva dny pršelo) a extrémně mokrý a těžký sníh.

Hůlku jsem za těch posledních 10 sezón zlomil také jenom jednu (používám CT2). A zase troMapa z M E 2012 – trať mužů chu extrém. Bylo to ve Finsku při „middle“ teplotě -18 °C a závod skoro na dvě hodiny. Byl jsem tak „prošitý“, že už jsem skoro neviděl. Jak jsem vrávoral, tak jsem si ji překopl. A když už Ale protože už jsem za ty roky nabral dost zkujsem u toho, tak nohu jsem si zlomil taky jenom šeností, lyže a hůlky vyvázly bez škrábance. Jejednou (ale nikoho dalšího takového neznám), v roce 2009 ve Švýcarsku. Nějak se stalo, že jsem nom holeň praskla, jak jsem trefil kládu.

Ale žádný defekt nebyl při závodech světovéspadnul do potoka. Z mostíku, ze dvou metrů. ho poháru nebo mistrovství světa, holt když je člověk soustředěn, tak dělá chyb méně.

Nastínil jsem vám tady několik svých zážitků, které nejsou úplně pozitivní, ale každopádně jsou silné. A o to přece jde. Jel jsem dost klasických závodů v naší župě, republikové i vysokoškolské závody, ale všechny mi splývají. Nikde se nestalo nic mimořádného.

A jeden pozitivní zážitek na závěr. Mistrovství Evropy 2011 se konalo v Norsku na Sjusjoenu, všem českým lyžařům běžcům dobře známém Šůšenu. Spousta sněhu, spousta stop, teplota -8 °C, azuro, dobrá máza. Závod to byl dlouhý (100 minut) a těžký fyzicky i technicky. Těžké výjezdy, husté sjezdy. Pořád musíte přemýšlet, kudy to bude nejrychlejší, a makat, počítat odbočky a makat. A to celých sto minut. To když se vám podaří, tak vlastně ani výsledek není moc důležitý.

Podmínkou je mapování za jízdy Tak co, zkusíte si to taky?

SPORT

14

TEXT A FOTO: TOMÁŠ GNAD

JAK ZÁVODÍ

VETERÁNI

OBERWIESENTHAL – MASTERS 2012

KAŽDÉ MISTROVSTVÍ SVĚTA V BĚHU NA LYŽÍCH JE POMĚRNĚ DOST SLEDOVANOU SPORTOVNÍ AKCÍ I PŘESTO, ŽE SE NEPOŘÁDÁ KAŽDOROČNĚ. MÉNĚ SLEDOVANÉ JIŽ ZŮSTÁVÁ JUNIORSKÉ MISTROVSTVÍ SVĚTA, KDE MEZI SEBOU SOUPEŘÍ KAŽDOROČNĚ BUDOUCÍ ŠAMPIÓNI V TÉTO DISCIPLÍNĚ. ŽE SE VŠAK KAŽDOROČNĚ POŘÁDÁ VETERÁNSKÉ MISTROVSTVÍ SVĚTA, KVALIFIKOVANÉ JAKO SVĚTOVÝ POHÁR, TO UŽ SE VEŘEJNOST ANI NEDOZVÍ. POŘADATELSKÁ MÍSTA SE ROK OD ROKU STÁLE MĚNÍ, ALE ATMOSFÉRA TĚCHTO ZÁVODŮ ZŮSTÁVÁ STEJNÁ JAKO NA JINÝCH ZÁVOMaskot veteránského MS v Oberwiesenthalu 2012

DECH, BA NAOPAK, NĚKDY JE I DOJEMNĚJŠÍ. lenskou zemí Světového sdružení veteránů (World Masters Association) se stala Česká republika v roce 1998 a od tohoto roku se pravidelně zúčastňuje závodů, které každoročně WMA pořádá. Však také vznikla za účelem sjednocení veteránů v běhu na lyžích z celého světa, kteří se chtějí zúčastnit vrcholných závodů, považovaných za neoficiální mistrovství světa veteránů v běhu na lyžích. Od našeho vstupu do WMA tuto možnost naši běžci veteráni využívají, naposledy si dali v loňském roce dostavení v blízkém Oberwiesenthalu, kde se jich zúčastnil rekordní počet. Já jsem měl tu čest se těchto závodů zúčastnit. Napomohlo mi také to, že letošním pořadatelem byl Oberwiesenthal, což je jen několik stovek metrů za hranicemi, asi 3 km od Božího Daru v Krušných horách.

Č

Nejprve trochu zamyšlení nad filosofií těchto závodů Na tyto závody každoročně cestují přes celou Evropu nebo přes moře stovky závodníků. Jen z Ruska jich do Oberwiesenthalu přijelo 260 i s doprovodem, 65 z Francie, 55 Čechů, spousta seveřanů a několik stovek domácích Němců. Nejdříve jsem si říkal, co je to za lidi, kteří ve svém věku sednou do letadla nebo mikrobusů a cestují takovou dálku na závody? Ještě před vlastními závody jsem některé viděl trochu pokulhávat, však už většina z nich má u svého věku koncovku -sát. Není pro ně pohodlnější sedět doma? Není! Všechno mi pak došlo, když jsem se Stručně vyjádřeno:

Proč sedět doma a koukat do stropu, když mohu lyžovat!

podíval každé ráno do perfektně pořadateli připravené stopy a tam se řítili závodníci s tou koncovkou -sát v přiléhavých pestrobarevných kombinézách, často hrdě ve svých národních barvách na nejnovějších modelech závodních běžek, s nejlehčími závodními modely běžeckých holí. Již první pohled do servisních stánků dal napovědět, že Cera prášek na zlepšení skluznosti lyží není jen prostředek pro špičkové závodníky té mladší generace. Vůbec nebylo znát, že závodí veteráni. Při startu obrovské napětí, prvních sto metrů frekvenční soupaže ve stopě a už první zatáčka dala napovědět, že ani sedmdesátníci si nenechají na trati nic líbit. Při hromadném startu nenechají soupeři v prvních zatáčkách ani centimetr volného místa pro předjetí. Sice veteráni, ale závodníci tělem i duší, ti, co se celý život stále udržují v pohybu, co nestárnou a cítí se stále svěže.

Opravdová závodní atmosféra Nic, co patří k vrcholným závodům, jsem zde nepostrádal. Večerní porada vedoucích a následná porada členů výprav, večerní příprava těch nej-

modernějších lyží s těmi nejmodernějšími lyžařskými vosky, testování skluznosti lyží ve „vajíčku“ před závodem, rozježdění před startem, pestrobarevnost přiléhavých kombinéz závodníků s čipy na kotnících, divácká kulisa na stadiónu i na trati, vytříbená lyžařská technika, předkopávání nohy před cílovou čárou. Prostě mistrovství světa, žádný „pouťák“. Již první den byla znát příjemná atmosféra navzájem se vítajících závodníků, kteří se zřejmě zúčastňují pravidelně každý rok. Jsou vidět nelítostné boje na trati, ale kolem je cítit přátelství lidí, kteří svůj život obětovali sportu až do pokročilého věku. Kdo

Nelítostný souboj šedesátníků v první zatáčce po startu

CELKOVÁ STATISTIKA Z OBERWIESENTHALU:

Olympijská medaile Lukáše Bauera

Závody okořeněné řadou příjemných osobních setkání

zrovna nezávodí, ten aspoň povzbuzuje na trati. Večerní vyhlášení výsledků ve sportovní hale, kde se střídají hudební představení s předáváním medailí, které obstarává sám vítěz seriálu světového poháru a medailista z mistrovství světa i olympijských her René Sommerfeldt. Vše za doprovodu promítání autentických záběrů přímo ze závodů a zakončeno státní hymnou na počest vítěze se vztyčováním státních vlajek. Často dojemný pohled na některé závodníky, kteří se snaží za pomoci druhých vystoupit na stupně vítězů. Tváře se jim pak rozjasní s předáním medaile.

Celkově se zúčastnilo: Nejvíce medailí: Nejstarší žena: Nejstarší muž:

1 114 závodníků z 26 zemí Rusko – 148, Německo – 86, Finsko – 49 Nina Chizdova (Rusko) – narozena 1929 Lev Litvinov (Rusko) – narozen 1920

Jak si počínala naše výprava Letošní mistrovství světa veteránů hned za hranicemi s ČR přivedlo k této každoroční akci mnoho nových tváří. I proto bylo také českých účastníků nejvíce v historii, padesát pět. Současně bylo i historicky nejvíce medailí, celkem osm. Kdo se na tom podílel?

Jana Gaudelová – 2x stříbrná medaile, Pavel Petr – 2x stříbrná medaile, Jaromír Šimůnek – 2x bronzová medaile, Michal Hák – 1x bronzová medaile a navíc medaile ze štafety mužů M3, ve složení Martin Müller, Ladislav Provod, Jaromír Šimůnek a Pavel Petr. Chci složit poklonu nejen medailistům, těm, kteří zajeli nadprůměrně, i když bez medaile, ale i těmi co zajeli průměrně, a nakonec i těm, kteří se prostě jen zúčastnili. Myslím si, že to byl pro všechny zážitek.

Velkým zpestřením pro naši výpravu byla i nečekaná návštěva našeho současného nejlepšího běžce Lukáše Bauera, jinak obyvatele Božího Daru, který nám přinesl o berlích (toho času ve zdravotní přestávce) ukázat svoji olympijskou medaili z Vancouveru. Navštívil nás při jedné předzávodní poradě, aby se s námi podělil o řadu zajímavostí z osobního i závodního života. Přislíbil i diváckou podporu následující den, ale jeho momentální zhoršená mobilnost mu to neumožnila.

BOHEMIA SUPER Rychlé, lehké závodní lyže nabízející nekompromisní kvalitu.

Trojnásobný medailista Jaromír Šimůnek

Nejstarší účastnice závodu Nina Chizdova z Ruska

WWW.SPORTEN.CZ

SPORT

16

Jana Gaudelová, dříve Šimůnková – v Oberwiesenthalu 2x stříbrná

u nás byla silná skupina reprezentantek – Květa Jeriová, Blanka Paulů, Gabriela Svobodová. Také jsem byla na MS ve Falunu, kde jsem skončila na 20 km na 22. místě.

Povolání: učitelka na základní škole ve Vrchlabí Jak dlouho závodíš?

Začala jsem v deseti letech za Sokol Horní Branná v Podkrkonoší. Závodil můj bratr a hlavně nás k tomu přitáhl pan Čurda, který lyžování fandil.

U nás v Branné toho na výběr moc nebylo, tak se hlavně lyžovalo. Pak nás trénoval Ilja Matouš, který mi dal nejvíc a také nás vytáhl nejvýš. To byl Pan Trenér.

Jaké máš nejlepší výsledky z lyžování?

Tak byla jsem na juniorském mistrovství Evropy jednou čtvrtá a pak sedmá. Ve světovém poháru nejlépe 5. a 7. na severu a 7. v Davosu. Tehdy

Jana Gaudelová má již po stříbrném závodě

Pavel Petr – v Oberwiesenthalu 2x stříbrný N arozen: 1969 P ovolání: ředitel učiliště („Snad projdu konkursem.“) Kdy jsi začal s lyžováním?

Na lyžích závodím od r. 1995, před tím jsem nejdříve závodně plaval, pak dělal cyklistiku a nakonec triatlon. Dotáhl jsem to až do reprezentace.

Základy lyžování jsem získal v lyžařském kroužku v Pardubicích, pak začal lyžovat v Jeseníkách za Ski klub Šumperk, za který jezdím dodnes.

Co ti lyžování přináší?

Mám rád sporty v přírodě a běh na lyžích je takový čistý sport.

Jaké máš nejlepší sportovní úspěchy?

V triatlonu jsem byl druhý na Mistrovství ČR, pak mám nějaké starty na ME a MS a také medaili ze závodu družstev z Akademického MS. V lyžování jsem vyhrál seriál lyžařských maratónů Ski Tour, pak také obsadil 10. a 11. místo na MR ČR na 50 km a také medaile z MS veteránů v roce 2011

Na které závody nejraději vzpomínáš?

Nejvíce jsme si závody užívala v juniorech, tam byla skvělá parta. I výsledky tam byly dobré.

Jak si užíváš závody Masters?

Letos jsem na těchto závodech Masters poprvé a moc se mi tu líbí, hlavně pak to vyhlášení vítězů.

Jen mi vadilo, že nás zprvu nechtěli pouštět na tratě během závodu, abychom také ze závodů něco měli jako diváci a mohli povzbuzovat ostatní.

Jak si ceníš těch dvou medailí?

Zase to tak neprožívám, ale potěšily mne, to ano.

Ono v té naší kategorii tolik těch rychlých závodnic zase nebylo. Ani si nejsem vědoma, že by tady byly závodnice, se kterými jsem dříve závodila. Změnily jméno a jinak je za tu dobu nepoznávám. A nikdo se ke mně nehlásil.

Kolikrát za týden se dostaneš v zimě na lyže?

Já dojíždím do práce do školy na lyžích. Když to aspoň trochu jde, tak pětkrát týdně. Vyjedu ráno s batohem na zádech a odpoledne se pak vracím o něco delší trasou, abych ještě něco najela. Pak ještě občas o víkendech, zase tolik tomu nedávám.

Závody jinak u nás již moc nejezdím, jen občas.

Co ti lyžování přináší?

Zocelení duše. Člověk si psychicky odpočine, když jede z toho „blázince“ ze školy. Cestou je ticho a klid, prostě relax.

Pavel Petr spěchá do cíle pro další medaili

a 2012. Největší životní úspěch je, že mne ten sport stále baví, umístění a medaile mne zase tak nezajímají. Úspěch na MS veteránů je pěkný, nepřeceňuji ho, ale vážím si ho.

Jak na tebe působí závody Masters?

Na těchto závodech je skvělá atmosféra. Třeba vloni, když jsem slyšel hymnu, tak to bylo příjemné. Předloni v Kanadě, to byl krásný zážitek, super závodní atmosféra a krásné tratě. Tady v Německu jsou závody pěkně zorganizované, ale jsou trochu horší tratě. Poměrně úzké, upraven jen jeden okruh, na kterém se závodí. Kdybych mohl porovnat s minulými závody, tak nejlepší závody byly ty v Kanadě 2010.

Jak cítíš myšlenku těchto veteránských závodů, závodní kategorie od třiceti až do devadesáti?

Když mi bylo dvacet, tak podobné cyklistické závody jezdil můj otec. Já jsem si nikdy nepřipouštěl, že bych takovéto závody někdy jel. Pak k tomu člověk dojde sám. Když chce stále sportovat, tak se chce i s někým srovnávat. I když se sice snažím na mistrovské padesátce, tak ale nejde se stále srovnávat s těmi mladšími. Člověk pak hledá

soupeře sobě rovné a nic jiného mu nezbude, než jezdit tyto závody. Dostávat na zadek od těch mladších a dělat jim při závodech křoví, to mne nebaví. Tady je možnost se porovnávat s těmi, kteří jsou na tom výkonnostně přibližně stejně.

Však i tady jsou závodníci, kteří dříve startovali na olympiádě či mistrovstvích světa, třeba Roberto de Zolt jezdil za italskou reprezentaci. V některých kategoriích je tady velká konkurence, pro mne je příjemné srovnání s těmito závodníky.

Silný zážitek z těchto závodů Řád těchto závodů je asi třicet let daný, objíždí se místa, která jsou významná, třeba Falun, Grenoble, kde se závodilo na olympijských tratích. Nejsilnější zážitek mám z Francie, když bylo vyhlašování výsledků, které bylo na náměstí. Tam vyhlašovali nejstarší kategorii a na stupně vítězů vystupovali chlapi, kterým bylo přes devadesát let. To je úžasné. A když se pak podívám na jejich výsledný čas na 10 km, tak musím smeknout. Oni na tyto závody každoročně přejíždí přes celou Evropu nebo půlku světa, aby tady závodili. A pak při vyhlašování vyskočí na ty stupně vítězů, jako by jim bylo čtyřicet. Normálně jsem z toho měl husí kůži po těle. Ti lidi na život vůbec nerezignovali.

3 1 0 2 N e z e ř ix d r B o n . / z c .

0 l 3 dbul Ý N L CH M Á K BĚŽ

Ů V r NA e S L S ro N D C I I S K na re Š P e

s s a l Přih

18

?

UNIVERZITA

Rozjíždět sprinterský závod z přední pozice nebývá vždy nejlepší taktikou

TEXT: PETR JAKL FOTO: TOMÁŠ GNAD

MOHOU BÝT ČEŠI

DOBRÝMI

?

SPRINTERY

LYŽAŘSKÝ SPRINT JE V SOUČASNOSTI NAPROSTO ROVNOCENNOU LYŽAŘSKOU BĚŽECKOU DISCIPLÍNOU. PROČ ČEŠI NEZACHYTILI NÁSTUP A V POSLEDNÍ DOBĚ V TÉTO DISCIPLÍNĚ NA MEZINÁRODNÍM POLI JEN PABĚRKUJÍ? JE TO SNAD PROTO, ŽE, JAK NĚKTEŘÍ TVRDÍ, SI ČESKÉ LYŽOVÁNÍ NEMŮŽE VZHLEDEM KE SVÉ MALÉ LYŽAŘSKÉ ZÁKLADNĚ DOVOLIT VYCHOVÁVAT SPRINTERY-SPECIALISTY? Vycházíme z teoretických znalostí yžařský sprint se jako samostatná disciplína objevil na mezinárodní scéně již v ranných závodních začátcích v předminulém století. Borci v plandavých kalhotách a bekovkách si to rozdávali mezi sebou nejen na padesáti kilometrech, ale i v krátkých sprintech.

Současný formát lyžařského sprintu byl zařazen do mezinárodního kalendáře závodů již v sezóně 1995/96, konkrétně v Rait im Winkelu, kde se závodilo na 1 km. Závodu se tehdy zúčastnil i náš Luboš Buchta. Na program mistrovství světa byl sprint zařazen poprvé v roce 2001 v Lahti. Poměrně dlouhý životopis na tak stále dramaticky se rozvíjející disciplínu.

Formát sprintu v podstatě nemá se skutečným sprintem příliš společného. Energetický

L

výdej pro jakýkoliv maximální výkon je hrazen výhradně z anaerobních zdrojů, a to konkrétně z okamžité svalové zásoby takzvaného kreatinfosfátu, chemické složeniny, jejíž zásoby vystačí sotva na 10 až 12 sekund. Naproti tomu vědecké výzkumy potvrzují, že lyžařský „sprint“, trvající v současnosti kolem 3 minut, je až z 80 % hrazen energií vyžadující v organizmu závodníka přítomnost kyslíku, tedy aerobní zdroj energie.

Z pohledu vrozených dispozic ke sprintu, tedy poměru mezi takzvanými rychlými (bílými, neoxidativními) a pomalými (červenými, oxidativními) svalovými vlákny ve svalu sportovce, není nezbytně nutné pro kvalitního sprintera na lyžích disponovat převahou vláken rychlých, protože jak už bylo řečeno, lyžařský sprint je z velké části vytrvalostní záležitostí, nicméně je to nesporně výhoda.

PETR JAKL

absolvent Pedagogické fakulty a UK FTVS dlouholetý trenér mládeže a dospělých v ČR i v zahraničí učitel spoluzakladatel časopisu Nordic mag odborník v oboru běžeckého lyžování věčný student – nyní doktorandského studia bývalý atlet a stále ještě aktivní lyžař, účastník veteránských závodů včetně MS

Z pohledu dospívání závodníka se dá rychlost jako pohybová schopnost rozvíjet poměrně omezeně. Rychlostní schopnosti se rozvíjejí v podstatě v souladu s růstem člověka a v okamžiku ukončení procesu dospívání je již rozhodnuto. Rychlost jako vlastnost svalového vlákna se pak již nedá žádným způsobem ovlivňovat. Zvýšit se však dají jiné parametry rychlosti, a to síla (mimo jiné zvyšováním počtu svalových vláken) a také technika pohybu.

Jinými slovy, atlet Usain Bolt už nikdy nebude rychleji pohybovat svými končetinami, může ale přesto zvýšit výkonnost díky síle a efektivnosti.

Zmíněná efektivnost se také dá nazvat ekonomikou pohybu. Krátce vysvětleno, jde o precizní a současně úspornou techniku provádění pohybu při zachování maximální rychlosti po-

?

19

Předávka našich děvčat při Světovém poháru ve Vesci 2013

hybu. Automobil může ujet stejnou vzdálenost stejnou rychlostí, v jednom případě však řidič zařadí třetí rychlostní stupeň a v dalším případě pak pátý stupeň. Je nad slunce jasné, kdy ušetří více paliva při stejném výkonu i rychlosti. Z daného vyplývá, že lyžařští sprinteři musejí vládnout perfektní lyžařskou technikou, stejně jako strávit hodiny tréninku jejím pilováním.

Významnými prvky lyžařského sprintu jsou závodní taktika a strategie. Při tak krátkém závodě je každá chyba v podstatě nenapravitelná. Jeden závod v individuálním sprintu má dva odlišné formáty. Nejdříve se jede kvalifikace, což je jednoduše řečeno individuální časovka. Borec musí jet naplno od začátku do konce, nemá přehled o průběhu závodu, mezičasy jsou bezpředmětné. Rozhoduje rozložení sil i schopnost závěrečného několikavteřinového zrychlení. Důležitá je dokonalá znalost trati, správné načasování a následné plynulé provádění přechodů z jednoho lyžařského způsobu do druhého (u klasiky ze soupaže do stříďáku, u bruslení z dva-jedna na jedna-jedna apod.). Výrazně odlišným formátem jsou pak následné rozjížďky s hromadným startem. Závodníci musí promýšlet závodní taktiku předem, ale také musí umět v průběhu závodu svou strategii měnit a přizpůsobovat měnícím se podmínkám. Musí vládnout uměním zkombinovat jak strategické myšlení, tak odhadnout schopnosti vlastní i soupeřů. Takový borec neustále vyhodnocuje situaci, reaguje na útoky soupeřů, vyčkává, nebo sám útočí. V kostce tak vlastně popisujeme obrovský ranec dovedností a zkušeností, s kterým se lyžař prostě nenarodí. Česká tréninková škola Při zkoumání všech výše uvedených faktů se nabízí otázky: Je sprint na běžkách jiný sport než ostatní, v podstatě ryze vytrvalostní, běžecké disciplíny? Pokud ano, je tedy nezbytná specializace? Pokud je nezbytná specializace, vyžaduje sprint odlišný trénink? Pokud ano, kdy s tako-

vým tréninkem začít? Měli by snad být vychovávány od prvních tréninkových krůčků odděleně dva typy závodníků, lyžař-sprinter a lyžař-vytrvalec? A pokud ano, může si takový systém přípravy dovolit tak malý sport, jakým u nás běh na lyžích je?

Pár případů z minula i z letošního juniorského Mistrovství světa v Liberci naznačilo několik aspektů. V juniorské kategorii (do 19 let) jsou nejlepší čeští sprinteři schopni zajet do 20. místa ve světě. Naproti tomu v kategorii do 23 let, stejně jako v seniorské kategorii, jsou již daleko za očekáváním, tedy za první třicítkou. Vybavme si, jak často v sezóně se objevují tiskové zprávy o tom, že náš borec proni-

Předávky mužských sprintů dvojic bývají velmi dramatické

kl do finálových bojů lyžařského sprintu. Tento nepříliš lichotivý trend v podstatě potvrzují i naši dva současní „oficiální“ sprinteři, Dušan Kožíšek a Aleš Razým. I když téměř s rozdílem jedné závodnické generace, oba mají společný osud, snaží se více či méně úspěšně navázat na své mládežnické úspěchy. Na základě těchto postřehů i samozřejmě poměrně dobré znalosti českého tréninkového systému stejně jako například norského či severoamerického se dá soudit, že do dorosteneckého věku patrně nebude český systém tréninku mládeže výrazně odlišný od jiných lyžařských zemí, ba naopak. Ač si to málokdo uvědomuje, jakýkoliv národní tréninkový systém se předává z trenérů na závodníky, u nás stále ještě jedeme podle toho z osmdesátých let (tzv. Jednotný tréninkový systém mládeže). Nebyl špatný, respektoval všechny zákonitosti systematické přípravy, například výše zmiňované země takovouto jednotnost postrádají. Ale přesto takovéto země produkují sprintery světové úrovně (např. Kanada, USA). Nabízí se otázka, zda není vlastně určitá nesystematičnost, nahodilost, místy až improvizace ve výchově budoucích lyžařů právě to, co dělá potenciální sprintery dobrými? Vždyť i Aleš Razým vzešel z podobných, u nás tradičnímu tréninku vzdálených podmínek.

Je všeobecně známo, že trénink mládeže musí být postaven na všestrannosti. Do hry o budoucího šampióna v podstatě vstupuje životní styl a všechny aktivity, kterými prochází doslova již od narození. Již zmíněné základní pohybové dovednosti, jako je rychlost, vytrvalost, obratnost

UNIVERZITA

20

Předjíždět při sprintech není jednoduché

a síla, musí být budovány a rozvíjeny po celou dobu jeho sportovní kariéry. Vzhledem k tomu, že lyžování probíhá ve velmi specifickém prostředí (sníh, zima) a se specifickým náčiním (lyže, hole), mladý sportovec se s nimi musí sžít co nejdříve a v podstatě je neopustit až do konce své kariéry. Velký vliv má samozřejmě prostředí, ve kterém se pohybuje, tedy rodina, trenéři, úroveň klubu, tréninkové i sněhové podmínky, škola atd.

Kolik talentů již zaniklo po ukončení základní či střední školy, změně trenéra, klubu či pod rukou ambiciózního rodiče?

Z předchozího je jasné, kde je kritický bod v růstu mladého potencionálního talentu. Je jím období mezi 18. a 20. rokem. Je to doba dospívání, maturity, opouštění rodného hnízda, často změny trenéra i klubu, první seznámení se s často ještě nedosažitelnou úrovní seniorského sportu. Příliš mnoho faktorů na to, aby každý prošel do vyššího kola bez ztráty desítky. I když se dostane mladý závodník přes tyto překážky, ještě nemusí mít vyhráno. Chce-li pokračovat v poloprofesiální, či dokonce profesionální závodnické kariéře, pak bývá, pro Česko typické, spolknut buďto Duklou Liberec nebo SKP Jablonec. Jiná alternativa neexistuje. Z byznysu víme, že žádný monopol není pro rozvoj oboru dobrý, ve sportu to platí dvojnásobně. Výsledky jsou takové, jaké jsou.

Navíc, vývoj jde dál. Při pohledu do světa vyplave na povrch trochu nepříjemný fakt, že česká tréninková škola je stále zahleděná do svého tradičního vytrvalostního tréninku. Hodiny strávené na sněhu jen pomalým lyžováním často již od dorosteneckého věku z nikoho rychlíka zákonitě neudělají. Obzvláště, je-li takový závoďák již od dorosteneckého věku ošizován o aspekty přirozeného soutěžení, rozvoje rychlosti i lyžařské obratnosti třeba formou drobných her či závodů se svými vrstevníky a jen tupě nabírá objemy na začátku zimy často i v brutální nadmořské výšce rakouského Dachsteinu.

Sprinterský trénink Jsou borci světové třídy (Northug, Cologna, Harvey, Bjoergenová, Kowalczyková, z našich v minulosti Neumannová či Koukal), kteří umějí nebo uměli oboje. Většina sprinterů světové třídy se však specializuje. Neznamená to ale, že nezávodí i ve vytrvalostních závodech. Je také zajímavé, že když má jakýkoliv borec dobré období, je schopen sekundovat i specialistům v druhé disciplíně, vytrvalec sprinterům a naopak. Jako v každém sportu tak i v lyžařském sprintu je v posledních letech zaznamenatelný velký posun kupředu, závodníci výrazně zrychlují. Znamená to, že se kromě nezadržitelného zdokonalování lyžařského materiálu (lyže, hole, boty, mazání) také zlepšuje metodika tréninku.

Do tréninku vstupuje ve velkém stylu věda, díky níž se zdokonaluje především rozvoj závodníko-

Ke sprintům patří i vytříbená technika projíždění zatáček

vy síly a z ní pak následně vyplývající pojetí lyžařské techniky. Kruhový posilovací trénink jednou či dvakrát týdně už prostě na ty nejlepší nestačí. Do tréninku vstupuje spousta krátkých a středních intervalových tréninků, lyžaři si hrají s dobou odpočinku mezi nimi, vždyť mezi ranní sprinterskou kvalifikací a odpoledními rozjížďkami je více než hodina času, mezi jednotlivými rozjížďkami bývá pauza několik desítek minut, mezi opakovanými starty v týmovém sprintu pak jen několik krátkých minut. Do hry vstupují odborné poznatky o výživě i regeneraci.

Pracuje se speciálně na síle paží a trupu, rozhodujícím to prvku nejen pro rychlost soupaž, ale i pro, u sprintu převažující, bruslařskou techniku jedna-jedna. Vytrvalost je samozřejmě stále základem, vytrvalostní tréninkové bloky jsou nezbytností, nestárnoucí sprinteři-specialisti typu Hetlanda, Hattestada či Joenssona, kteří ke konci své kariéry sekundovali či stále sekundují i vytrvalostním specialistům, dokazují, že jí mají dost.

Trénink mládežníků by měl být především pestrý, určitě by však neměl postrádat za každých okolností prvky krátkodobé (několik sekund) i střednědobé (do 1 minuty) rychlosti a obratnosti (gymnastika, sportovní hry, vlastní lyžařské sprinty), vše ostatní by měly obstarat závody v různých disciplínách, sportech a vzdálenostech. U hotového závodníka pak není nutné objevovat Ameriku. Lyžařský sprint je svou dobou trvání závodu ekvivalentní k běhům na středních tratích na dráze. A pro tuto disciplínu metodika tréninku existuje již celá desetiletí. Proč ji nepoužít i v lyžování? I další zkušenost z atletiky je přenositelná. Běžci dráhaři začínají závodní kariéru vždy na kratších tratích a tréninkem nejdříve rozvíjejí specifickou rychlost

21

pro danou disciplínu (sprinteři pro 100 až 400 m, středotraťaři pro 800 až 3000 m). Až teprve v průběhu závodního života, kdy se přirozeným způsobem ztrácí maximální rychlost, si speciální závodní rychlost, s jakou závodili na kratších tratích, přinášejí s sebou na větší vzdálenosti. Nikdy naopak! Tedy pokud by někdo trénoval již od počátku své kariéry pro tratě 5 či 10 km, chyběla by mu speciální rychlost na tratě střední a nikdy by nestačil specialistům. Takovou chybu atletický trenér u svého svěřence nikdy nedopustí, u běžců lyžařů je to však bohužel zcela běžné. Někteří naši trenéři očekávají, že borec bude z tempařského tréninku na 10 až 30 km schopen obletět i 1,5km sprint.

Dá se to změnit?

Zpět k původní otázce, můžeme si dovolit vychovávat sprintery? A pokud ano, musí jít cestou specializace? Sprintery bychom rozhodně vychovávat měli, není důvod si myslet, že se u nás žádní nerodí. Specializace připadá v úvahu až od určitého stupně a měli bychom na ni rozhodně přistoupit, za výsledky to bude stát.

Jak vychovávat sprintery? V mládežnických kategoriích nerozlišovat, dát všem stejnou šanci, nikdy nevíme, kdo vynikne. Přidat více sprinterských závodů pro děti a mládež, hravou for-

Při sprintech dvojic se zapotí i servismani

mou, s překážkami i bez, třeba něco na způsob popularizujícího se NORDIXu. Specializovat se určitě od kategorie junior a „23“, přesto bychom neměli oddělovat přípravu úplně od distančních běžců. Jednak více lyžařů ve skupině je výhodou, jednak některý z případných talentů může zvládat obě disciplíny (viz Cologna) a jednak „vytrvalecké“ tréninky obohacené o sprinterské prvky pomohou rozvinout i distanční lyžaře. Současné pojetí závodů s hromadnými do-

jezdy i bodovacími vložkami ke sprinterským schopnostem přímo nabádá. A kdy začít budovat nový systém? Již včera bylo pozdě, je třeba vystřelit ze startovní pistole, vyvětrat zatuchliny v systému, stanovit taktiku i strategii a vyrazit na trať. Ať se nám příští generace možných lyžařských sprinterů neutaví objemovými tréninky, nezběhnou k jiným sportům nebo třeba i do zahraničí jako dosud. Tak velký sport opravdu nejsme.

dámská/pánská běžkařská bunda STAR ADVANCED

1 799, -

dámské/pánské běžkařské kalhoty STAR ADVANCED

1 499, -

UNIVERZITA

22

Co je krevní doping? revní doping je podávání krve nebo jejích složek, ať již vlastní, nebo cizí, za jiným než léčebným účelem. Krevní doping je extrémně těžko odhalitelná forma zvyšování výkonu. Prvně byl vyzkoušen v roce 1972 a oficiálně zakázán roku 1985. Nové metody jsou však mnohem rafinovanější a především hůře odhalitelné.

K

Proč právě krevní doping?

Krevní doping může zvýšit výkon tam, kde se zvyšuje spotřeba kyslíku – tedy především v náročných vytrvalostních sportech, jako jsou běh na lyžích, triatlon, plavání, cyklistika, vytrvalostní běhy apod. Větší množství červených krvinek v krvi může totiž přenášet větší množství kyslíku z plic k pracujícím svalům. Výměna dýchacích plynů je tak účinnější. Čím více kyslíku je pracujícímu svalu dopřáno, tím efektivněji pracuje. Podle klinických studií se doba vyčerpání erytropoetinu (EPO), hormonu podporujícího tvorbu červených krvinek, při jeho užití prodlužuje o celých 17 %.

Blahodárné účinky okysličené krve jsou využívány v medicíně při léčbě závažných onemocnění.

Jak se krevní doping praktikuje?

TEXT: MARTINA CHRÁSTKOVÁ FOTO: ARCHIV AUTORKY

KREVNÍ DOPING

PROBLEMATIKA DOPINGU VE SPORTU JE STÁLE ŽIVÁ. SPORTOVCI SE SNAŽÍ NAJÍT SNADNĚJŠÍ CESTY K VÍTĚZSTVÍ A SLÁVĚ. JE ZŘEJMÉ, ŽE ČLOVĚK VŮBEC SE SNAŽIL ZVYŠOVAT SVÉ VÝKONY, A TO I UMĚLE, ODJAKŽIVA – NEJDŘÍVE V BOJI, POZDĚJI VE SPORTU. STEJNĚ JAKO JE MOŽNÉ JIŽ OD STAROVĚKU SLEDOVAT STOPY POUŽÍVÁNÍ „ZAKÁZANÝCH LÁTEK“, LZE TAKÉ SLEDOVAT SNAHY O JEJICH VYKOŘENĚNÍ.

Krevní doping se provádí dvěma metodami: 1. Aplikaci proteinu EPO (erytropoetin) a jeho derivátů (darbopoetin) do těla sportovce: novější metoda, která byla poprvé vyzkoušena v roce 1987 2. Manipulace s krví jako takovou. Sportovci je postupně (1–4 odběry po 450 ml) po dobu asi 6 týdnů před avizovaným závodem odebírána jeho vlastní krev. Odebraná krev je okamžitě odstředěna a plazma (tekutá složka krve) je v co nejkratším čase vrácena sportovci zpět do těla. Červené krvinky jsou zmrazeny. Sportovec normálně pokračuje v tréninku i s tímto deficitem. Tělo si však do očekávaného závodu vytvoří krvinky nové na hladinu normálního stavu. Zhruba 1–7 dní před závodem jsou zmrazené krvinky sportovci vráceny do organismu. Tím dojde k rychlému a výraznému zvýšení počtu červených krvinek (až o 20 %) a tím i potenciálu pro lepší výkon. Někdy se také používala krev dárců, ale ta je laboratorně snadněji odhalitelná. Laboratoře jsou také schopny odhalit zbytky plastů, v nichž jsou krvinky skladovány, nebo také zbytky rozpadajících se krvinek (viz níže).

23

Definice krevního dopingu: K revní doping zahrnuje podání červených krvinek sportovci s cílem zvýšit kapacitu jeho krve pro přenos kyslíku.

K revní doping zahrnuje techniky aplikované z nelékařských důvodů u zdravých sportovců pro zlepšení kapacity pro přenos kyslíku v krvi, zvýšení zásobení kyslíkem ve svalech, zvláště u stavů s tělesnou námahou.

K revní doping zahrnuje používání autologní, homologní nebo heterologní krve nebo produktů z červených krvinek jakéhokoli původu a je ve sportu zakázán.

Také zahrnuje uměle zvýšené vychytávání, transport nebo dodávku kyslíku, včetně, ale nikoli pouze, omezené na perfluorochemikálie, efaproxiral (RSR13) a produkty z modifikovaného hemoglobinu (např. krevní náhrady hemoglobinu, mikro-opouzdřené produtky hemoglobinu).

Příklady zahrnují injekci červených krvinek jiné osoby sportovci, odběr krve dva nebo tři měsíce před soutěží, její uchování a vrácení zpět, jakmile tělo kompenzuje ztrátu objemu krve, což vyvolává zvýšení krevního objemu.

Je libo krev z krávy?

Až do roku 2000 neexistovala spolehlivá metoda jak prokázat užití EPO. Jediným ukazatelem byl zvýšený obsah červených krvinek. Poprvé byli sportovci testováni na tuto zakázanou látku na olympijských hrách v Sydney. Kontrolní metody se zakládají buď na rozboru krve, kdy se zjišťují změny v krvi, způsobené užitím hormonální látky, nebo na analýze moči, přičemž se rozdělí umělé EPO od přírodního hormonu, který si vytváří samo tělo. Vývoj se ale ani v tomto směru bohužel nezastavil. Sportovci i realizační týmy hledají stále nové způsoby jak oklamat dopingové kontroly. Například Španěl Johann Mühlegg a Ruska Larisa Lazutinová užili na olympiádě v Salt Lake City zcela novou látku darbepoetin. V odborných kruzích se hovoří také o tom, že by se nástupcem erytropoetinu snad mohl stát oxyglobin, což je prostředek vyráběný dokonce z krve porážených krav.

Ten také zvyšuje schopnost krve okysličovat organismus, ale na rozdíl od EPO nezvyšuje počet červených krvinek. Jak je však zejména u dopingu jisté, rozhodně tu nic není zadarmo. Spíš naopak. S užitím krve zvířat riziko neúměrně roste.

O co je tento oxyglobin skrytější, o to může být nebezpečnější. Existuje velké riziko nákazy nemocemi skotu, různých forem otravy krve a dokonce nebezpečí genetických poruch.

Problémy a rizika spojená s krevním dopingem Tělo sportovce může na krevní doping reagovat velmi individuálně. Může se stát, že výsledek bude zcela opačný, než byl záměr, a dojde ke zhoršení výkonnosti. Rapidní nárůst červených krvinek v krvi také může zvýšit viskozitu krve (zahuštění, zvýšené vnitřní tření), snížit výkonnost srdečního svalu a snížit rychlost proudění krve. Vlivem těchto faktorů může dojít ke snížení aerobní kapacity, kterou lze považovat za hlavní ukazatel vytrvalostních schopností sportovce. To, že krev má určitou hustotu, má své opodstatnění. Srdce nebylo od přírody stavěné na pumpování tak husté krve, a z tohoto důvodu může dojít k množství komplikací. Kromě přímých důsledků se transfúze spojuje i s rizikem zavlečení nemocí jako je AIDS, hepatitida, malárie apod. Jak vidno, rizika jsou značná a zlepšení výkonu nejisté. Přestože je krevní doping jednoznačně zakázán, jeho dokazování je náročné. Pokud se tento fakt spojí s vidinou pravděpodobně lepších výkonů, sportovních úspěchů a výhodami z toho plynoucími, snadno dojde k vyvážení, nebo úplnému zastínění všech rizik.

Problém odhalování krevního dopingu je zřejmě úzce spojen s nedostatky, které testování ze vzorků moči s sebou přináší (to platí i pro mnohé jiné zakázané látky). Prakticky jediným ukazatelem toho, že sportovec takto dopoval, je zvýšená hladina vlastních červených krvinek.

Nejlepším způsobem jak to dokázat, jsou krevní testy. To je však v současnosti považováno za zásah do těla, a proto jsou ve většině případů nepřípustné. Zda se ve sportu naplno krevní testy prosadí, ukáže asi až čas a zjištění, zda chceme vidět lepší výkony, nebo dopingově „čistší“ sportovce.

Jak rozpoznat krevní doping?

V roce 2009 přišli vědci s objevem, jak rozpoznat metodu krevního dopingu, která se považovala za de facto neprokazatelnou: Podle německých vědců ve Freiburgu lze rozeznat i dodání vlastní krve. Při skladování se červené krvinky v krvi začínají rozpadat

a právě toto „smetí“, které je tvořené např. zbytky buněčných membrán, navrácení krve do těla hříšníka může prozradit. Organismus je nucen vytvářet nové bílé krvinky, které pozůstatky po rozpadlých červených krvinkách odstraňují. A právě tyto probíhající změny lze rozpoznat.

Kolik sportovců zneužívá doping?

Lékař Victor Conte, nechvalně proslulý zapojením do řady dopingových skandálů, po olympijských hrách v Sydney prohlásil, že nějakou formu dopingu použilo 5 000 sportovců. Komu jinému už věřit, než muži, jehož zázračné prostředky pomohly k vítězstvím třeba slavné atletce Marion Jonesové? Ještě drsněji se vyjádřil další slavný dopingový hříšník, kanadský sprinter Ben Johnson: „Na mezinárodní úrovni užívá látky ovlivňující výkony každý. Je to běžné a bude se to dít dál…“ Budoucnost?

Klasický krevní doping má už zřejmě odzvoněno. Bude a zřejmě už je nahrazen mnohem nenápadnějšími a účinnějšími metodami – například genetickým dopingem. A o tom si povíme něco příště…

Na závěr námět na zamyšlení A opravdu se může po aplikaci EPO nebo jiné formy krevního dopingu stát z průměrného závodníka superman? Nikdo totiž závazně nepotvrdil, že manipulací s krví a červenými krvinkami lze průkazně zlepšit výkonnost.

Například jistý vědec jménem Goforth dosáhl ve svém výzkumu, kdy se 6 běžců vytrvalců podrobilo testování po aplikaci 760 ml vlastní krve, významného zvýšení maximální spotřeby kyslíku. V kontrolním běhu na 3 míle došlo ke zlepšení výkonu v průměru o 24 sekund.

Některé jiné výzkumy ale vliv naopak neprokázaly. Rozporuplná jsou i hodnocení některých sportovců, kteří měli s krevním dopingem zkušenost. Ti, kteří uspěli, si jeho aplikaci nemohli vynachválit, jiní zaznamenali projevy chřipkového onemocnění, únavy, malátnosti.

Jaký názor máte na doping vy?

24

SALOMON

S-LAB SKATE SET SALOMON LETOS SVÝMI VÝSLEDKY POTVRZUJE, ŽE VYBAVENÍ S-LAB JE PRO ZÁVODNÍKY TOU SPRÁVNOU VOLBOU. POD TÍMTO OZNAČENÍM NALEZNETE VÝROBKY, KTERÉ POUŽÍVAJÍ TI NEJLEPŠÍ Z NEJLEPŠÍCH. alomon S – Lab je proces vývoje, který nutí elitní sportovce k testování a vylepšování výrobků tak, aby se následně hodily co nejlépe právě pro jejich potřeby.

Jeden z vývojářů, Jason Lamy-Chapuis, který svými nápady pomohl Salomonu k dvěma celkovým vítězstvím ve Světovém poháru, k tomu říká: „S-Lab znamená být nejlepší na světě. Je to jako vzdělávací program. Každý detail je vyčerpávajícím způsobem hodnocen a upraven tak, aby ve výsledku nic nebylo ponecháno náhodě. A pro mě je příjemné být součástí tohoto procesu, který vytváří ty nejlepší produkty pro všechny lyžaře.“

S

S – Lab Skate Ski Nové S-Lab Skate disponují nízkým a citlivým camberem konstruovaným za pomoci uhlíkových vláken od špičky až k patce lyží. Poskytují skvělé zrychlení na hraně a rebound, to vše při zachování stability. Konstrukce lyže je z lehkého jádra Nomex, rychlý skluz je zajištěn závodní skluznicí Zeolit. S – Lab Skate ale také využívají zvláštní konstrukce pro různé sněhové podmínky. Zcela nová je tzv. „teplá“ konstrukce, která

funguje ve všech sněhových podmínkách, nebo naopak „měkká“ konstrukce pro špičkové sportovce, zaměřená na nový, nebo pomalý a studený sníh. Manažer pro Salomon Nordic Alexander Haas k tomu říká: „Postupem času jsme zjistili, že nejlepší chování a vlastnosti lyží v různých podmínkách zajistí právě jejich rozdílná konstrukce.“ S – Lab Pro Boot Mají karbonový rám, poskytují tuhost, efektivní přenos energie a díky výborné podpoře kotníků znamená každý odraz zrychlení. Second Skin konstrukce a jednoduchý separátní systém šněrování zajistí perfektní usazení nohy v botě.

Všechny použité materiály jsou vysoce odolné.

SNS Pilot Skate Velmi lehké vázání SNS Pilot Race Skate dokáže kombinovat dokonalé ovládání lyží s maximálním přenosem energie. A nejen díky tomu mu dává přednost mnoho běžců ve Světovém poháru. Vodící hřebeny po celé délce vázání spolu s ovládacím bodem, který leží přesně za špičkou vázání, zajišťují přirozený kolébavý pohyb a maximální přenos síly.

S-Lab Carbon Pole A konečně nové S-Lab karbonové hole. Super lehké a přitom pevné, 100 % karbonu. Disponují příjemnou tepelně-izolační korkovou rukojetí s tvarováním na palec a unikátním poutkem, které zajistí perfektní usazení na ruce. Nastavení poutka už nemusíte navíc měnit, protože hole jsou vybaveny rychlým vypínacím systémem, který poutko z hole odepne.

Nový koncepto boty S-Lab Pro získal ocenění ISPO Awards na letošním velethu ISPO

www.amersports.cz

WWW.AMERSPORTS.CZ

SERIÁL NETRADIČNÍCH BĚŽECKÝCH ZÁVODŮ PRO VŠECHNY PŘÍZNIVCE BÍLÉ STOPY

UNIVERZITA

26

TEXT: ADÉLA BOUDÍKOVÁ FOTO: TOMÁŠ GNAD

NEJPRODUKTIVNĚJŠÍ VĚK VRCHOLOVÝCH BĚŽCŮ NA LYŽÍCH KAŽDÝ VRCHOLOVÝ SPORTOVEC DOSAHUJE NEJLEPŠÍCH VÝKONŮ BĚHEM SVÉ SPORTOVNÍ KARIÉRY V JINÉM VĚKU. JEN STĚŽÍ LZE U SPORTOVNÍHO ODVĚTVÍ STANOVIT PŘIBLIŽNÝ INTERVAL, VE KTERÉM DOSAHUJÍ SPORTOVCI NEJLEPŠÍCH UMÍSTĚNÍ. VĚDECKÉ PRÁCE, ZABÝVAJÍCÍ SE VRCHOLNÝM VĚKEM BĚŽCŮ NA LYŽÍCH, JSOU ČASTO V ROZPORU. NĚKTEŘÍ AUTOŘI UVÁDÍ VĚK VRCHOLNÉ VÝKONNOSTI PŘIBLIŽNĚ OD 20 DO 25 LET, JINÍ OD 23 DO 30 LET. MY SE POKUSÍME NALÉZT ODPOVĚĎ NA TO, VE KTERÉM VĚKU DOSAHUJÍ SPORTOVCI VRCHOLNÉ VÝKONNOSTI V BĚHU NA LYŽÍCH, JESTLI SE TENTO VĚK LIŠÍ U MUŽŮ A ŽEN A JAKÝ JE VĚKOVÝ ROZDÍL NEJLEPŠÍCH ZÁVODNÍKŮ NA TRATÍCH O RŮZNÝCH DÉLKÁCH. současnosti se mezi světové soutěže v běhu na lyžích řadí světové poháry (SP), mistrovství světa (MS) a zimní olympijské hry (ZOH). Seriály SP jsou pořádány každý rok, výsledky jednotlivých závodů se sčítají a na konci závodní sezóny je vyhlášen celkový vítěz SP. MS se konají jednou za dva a ZOH jednou za čtyři roky. Součástí světových závodů jsou krátké a dlouhé závody, v obou variantách se závodí klasickou i volnou technikou (skate). Mezi krátké distance patří individuální a týmové sprinty (délka 1,2 až 1,8 km) a prology etapových závodů (délka kolem 3 km), mezi dlouhé pak všechny ostatní (viz tab. č. 1).

V

KATEGORIE: Muži Ženy

TABULKA Č. 1: PŘEHLED DISTANČNÍCH ZÁVODŮ V BĚHU NA LYŽÍCH MUŽŮ A ŽEN TRATĚ 10 km 15 km 30 km pursuit (skiatlon) 15 km klasicky +15 km skate 50 km štafeta 4x10 km 5 km 10 km 15 km pursuit (skiatlon) 7,5 km klasicky +7,5 km skate 30 km štafeta 4x5 km

1) Vrcholný věk medailistů celkového hodnocení SP V první části jsou hodnocena celková umístění běžců na lyžích ve SP, protože tyto výsledky, narozdíl od MS a ZOH, vypovídají o každoroční výkonnosti sportovců v průběhu celé sezóny.

Byli vybráni běžci na lyžích, kteří se alespoň jednou umístili na prvních třech místech v celkovém hodnocení SP v letech 1992 - 2012. V mužské kategorii těmto požadavkům vyhovělo 27 lyžařů, v ženské kategorii 21 lyžařek. U těchto nejlepších sportovců byly vyhodnoceny výsledky celkového pořadí SP za celou jejich lyžařskou kariéru. Z těchto dat (zdroj: www.fis-ski.com) byl zjištěn věk, kdy vrcholoví běžci s největší pravděpodobností dosahují vrcholné výkonnosti.

140 130 120 Průměr celkového pořadí v SP

110 100 90

Možná budoucí olympijská vítězka

PRŮMĚRNÉ UMÍSTĚNÍ MUŽŮ V CELKOVÉM SP V ZÁVISLOSTI NA VĚKU V LETECH 1992–2012 GRAF Č. 1 UKAZUJE, ŽE BĚŽCI NA LYŽÍCH DOSAHUJÍ NEJLEPŠÍCH VÝSLEDKŮ S NEJVYŠŠÍ PRAVDĚPODOBNOSTÍ OKOLO 29. ROKU, PŘIČEMŽ DO PRVNÍ DESÍTKY NEJLEPŠÍCH ZÁVODNÍKŮ ZASAHUJÍ VE VĚKU 29–30 LET, DO PRVNÍ DVACÍTKY V 25–31 LETECH (VIZ TAB. Č. 2). MUŽŮM V PRŮMĚRU OD TŘICETI LET KLESÁ VÝRAZNĚ VÝKONNOST A OD TŘICETI PĚTI LET SE V PRŮMĚRU NEUMÍSTÍ DO 50. MÍSTA VE SP.

80 70 60 50 40 30 20 10 0

18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 Věk

Závod SP ve sprintu dvojic 2013 ve Vesci s Dušanem Kožíškem (30 let) – dvojnásobný medailista z MS ve sprintu dvojic

27

Průměr celkového pořadí v SP

60 50 40

PRŮMĚRNÉ UMÍSTĚNÍ ŽEN V CELKOVÉM SP V ZÁVISLOSTI NA VĚKU V LETECH 1992–2012 GRAF Č. 2 ŽENY DOSAHUJÍ NEJLEPŠÍCH VÝSLEDKŮ V ROZMEZÍ 29.–31. ROKU, PŘIČEMŽ V PRVNÍ DESÍTCE NEJLEPŠÍCH ZÁVODNIC SE UMÍSŤUJÍ NEJČASTĚJI VE 27–31 LETECH, V PRVNÍ DVACÍTCE VE 23–35 LETECH (TAB. Č. 2). ŽENY VĚTŠINOU ZAČÍNAJÍ ZÁVODIT VE SP DŘÍVE NEŽ MUŽI, ALE NA ROZDÍL OD MUŽŮ KONČÍ S VRCHOLOVÝM SPORTEM DŘÍVE, NEJČASTĚJI Z RODINNÝCH DŮVODŮ.

30 20 10 0

17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 Věk

V grafu č. 1 a 2 je možné si všimnout, že u mužů dochází k pomalému vzestupu vrcholové výkonnosti, ale zároveň i k jejímu rychlému poklesu, u žen je to právě naopak.

TABULKA Č. 2: POROVNÁNÍ UMÍSTĚNÍ A VĚKU VRCHOLNÉ VÝKONNOSTI U MUŽŮ A ŽEN V CELKOVÉM HODNOCENÍ SP, VE KTERÝCH DOSAHUJÍ S NEJVĚTŠÍ PRAVDĚPODOBNOSTÍ NEJLEPŠÍCH VÝSLEDKŮ.

KATEGORIE: 1. - 3. MÍSTO 1. - 10. MÍSTO 1. - 20. MÍSTO Muži 29 let 29–30 let 25–31 let Ženy 29–31 let 27–31 let 23–35 let

2) Vrcholný věk vítězů jednotlivých závodů SP V druhé části jsou zaznamenány průměrné hodnoty věku vítězů jednotlivých závodů SP za posledních dvacet let (tab. č. 3). V případě porovnání věku vrcholné výkonnosti nejlepších závodníků v jednotlivých distancích byl zaznamenán statisticky významný rozdíl u kategorie mužů (graf č. 3) mezi sprintem (26,9 let), závodem na 50 km (29,8 let), pursuitem (27,4 let). U kategorie žen byl zaznamenán statisticky významný rozdíl (graf č. 4) mezi sprintem (26,8 let), závodem na 30 km (29,5 let) a závodem na 10 km (28,8 let). Celkem vysoký průměrný věk byl zjištěn u nejlepších žen a mužů ve sprintu. Průměrný věk vrcholné výkonnosti mužů u pursuitu je nižší než u závodu na 10 km a 15 km, to samé platí u žen, kde u pursuitu je vrcholný věk vítězů téměř srovnatelný s tratí na 5 km.

TABULKA Č. 3: PRŮMĚRNÝ VĚK VÍTĚZŮ MUŽSKÉ A ŽENSKÉ KATEGORIE U JEDNOTLIVÝCH ZÁVODŮ SP ZA POSLEDNÍCH 20 LET SP 5 KM 10 KM 15 KM 30 KM 50 KM PURSUIT SPRINT Muži 27,7 let 28,8 let 28,1 let 29,5 let nezávodí 27,8 let 26,8 let Ženy nezávodí 28,6 let 28,7 let 28,3 let 29,8 let 27,4 let 26,9 let

Pokud porovnáme hodnoty průměrného věku vrcholné výkonnosti v tabulce č. 2 s tab. č. 3, tak se věk vrcholné výkonnosti v celkovém hodnocení SP téměř shoduje s průměrným věkem, kdy závodníci vyhrávají na nejdelších tratích (30 a 50 km). Starší závodníci (29–30 let) s vyšší pravděpodobností vyhrají celkové hodnocení SP než jednotlivý závod SP a naopak mladší závodníci (27–28 let) častěji vyhrají jednotlivý závod SP, ale hůře se umísťují v celkovém hodnocení SP.

Shrnutí Muži a ženy dosahují vrcholné výkonnosti v celkovém hodnocení SP v přibližně stejném věku, ale ženy si udrží vysokou výkonnost po delší dobu. Stejná tendence se objevuje i v případě, že bychom porovnávali nejlepší umístění do desátého a dvacátého místa ve SP. Delší dobu vrcholné výkonnosti žen potvrzuje i výrazně nižší počet medailistek (21) než medailistů mužů (27), jejichž umístění v celkovém SP byla v této práci hodnocena.

Muži pomaleji dosahují vrcholné výkonnosti ve SP a po třicátém roku se rychle zhoršují. Zřejmě z tohoto důvodu fenomenální seveřané končili na vrcholu své kariéry s nejlepšími výsledky okolo věku třiceti let (Björn Daehlie, Thomas Alsgaard, Gunde Svan). Ženy naopak – rychleji se zlepšují a po třicátém roku se pomaleji zhoršují.

Překvapivým výsledkem jednotlivých závodů SP je celkem vysoký průměrný věk nejlepších žen a mužů ve sprintu. V pursuitu jsou úspěšnější spíše mladší závodníci, zřejmě je to dáno rychlejší adaptací při přechodu z klasické techniky na bruslení. Předpoklad, že na kratších tratích uspějí zejména mladší závodníci a na delších tratích starší, nebyl u všech distancí exaktně potvrzen. Tento předpoklad platí u obou pohlaví pouze pro nejkratší závod ve sprintu a nejdelší tratě (muži na 50 km a ženy na 30 km).

Průměrný věk vrcholné výkonnosti závodníků, kteří uspějí na 50 km (muži) a 30 km (ženy), se téměř shoduje s průměrným věkem závodníků s nejlepšími výsledky v celkovém seriálu závodů SP. Tedy starší závodníci dosahují častěji stabilnějších výkonů po celou sezónu a s menší pravděpodobností vyhrají jednotlivý závod SP, mladší zase naopak.

Průměrný věk nejlepších mužů a žen v jednotlivých závodech SP i na MS + ZOH se významně neliší, proto nelze říci, zda se lépe připraví na vrcholné akce starší, nebo mladší závodníci.

3) Vrcholný věk lyžařů v závodech SP v porovnání s MS a ZOH V třetí části bylo cílem zjistit, jestli se za posledních 20 let liší vrcholný věk vítězů v jednotlivých závodech SP od vítězů v závodech MS a ZOH. Předpokládali jsme, že starší závodníci dokážou lépe načasovat formu na důležité závody (MS a ZOH) než mladší, ale průměrný věk vítězů jednotlivých závodů SP v porovnání s vítězi MS a ZOH se významně neliší. Proto nelze říci, zda se lépe připraví na vrcholné akce starší, nebo mladší závodníci.

TABULKA Č. 4: PRŮMĚRNÝ VĚK VÝHERCŮ JEDNOTLIVÝCH ZÁVODŮ VE SP A MS+ZOH MUŽI 10 KM 15 KM 30 KM 50 KM PURSUIT SPRINT SP 28,6 let 28,7 let 28,3 let 29,8 let 27,4 let 26,9 let MS + ZOH 28,6 let 28,8 let 29 let 30,4 let 27,2 let 27,1 let TABULKA Č. 5: PRŮMĚRNÝ VĚK VÝHERKYŇ JEDNOTLIVÝCH ZÁVODŮ V SP A MS+ZOH ŽENY 5 KM 10 KM 15 KM 30 KM PURSUIT SPRINT SP 27,7 let 28,8 let 28,1 let 29,5 let 27,8 let 26,8 let MS + ZOH 28,7 let 29,9 let 29,2 let 28,1 let 28,8 let 26,4 let

Medailisté z mistrovství světa veteránů v kategorii přes 80 let

28

DON´T LACE,

JUST RACE NEBOLI NEZDRŽUJTE SE ŠNĚROVÁNÍM A BĚŽTE SI POŘÁDNĚ ZABĚHAT. TO JE HLAVNÍ MOTTO NOVÝCH SKATEOVÝCH BOT ATOMIC RACE SKATE. ýsledkem tříleté intenzivní spolupráce mezi firmami Atomic a Boa je unikátní šněrovací systém aplikovaný na nových Atomic Race Skate botách, určených pro výkonnostní bruslení. Systém pracuje s ocelovým lankem, které je zakončeno ovládacím mechanismem v podobě kolečka. To vystupuje na vnější straně nártu z konstrukce boty, a jeho otáčením velmi snadno – a hlavně velmi pevně a přesně – utáh-

V

nete botu přímo na nohu. Odpadá složité šněrování, ale hlavně průběžné povolování během sportovního výkonu způsobené vlhkostí, rozdílnými teplotami i pohybem samotným.

Ocelové lanko drží po celý den botu tak, jak jste ji ráno utáhli, navíc můžete dotažení během dne kdykoliv velmi rychle regulovat.

Boty jsou vhodně doplněny o karbonové zpevnění podrážky, které zaručuje lepší odolnost ve zkrutu a tedy i lepší přenos sil na lyže. Pevné držení paty zaručují speciální výztuhy z pevného materiálu na bázi plastu, ze stejného materiálu je i komín boty, který poskytuje mnohem lepší boční oporu při bruslení.

www.amersports.cz

UNIVERZITA

30

JAKPAK

LO TO TEHDY VLASTNĚ BY

O: ARCHIV AUTORA TEXT: ALEŠ SUK FOT

U DVA PŘÍBĚHY DISCIPLÍNY, PŘÍMO Z PRAVĚKU LYŽECT VÍ JSO NĚJŠÍ ZAČÁTKY KAŽDÉHO KTERÁ PROFILOVAL A TY NEJPRV JEDNATELSKÁ KNIHA ČESKÉHO SKIÁKA, A TO JE VÝLET NA SKI. MNICE MÁ TAKOV ÝCH FEJEKRKONOŠSKÉHO SPOLKU SKI JILE NĚKOLIK. JEDEN Z PRVNÍCH TONŮ Z V ÝPR AV SVÝCH ČLENŮ VESELÝ VÝLET A ODEHRÁL SE JE V KNIZE NADEPSÁN TITULKEM V ROCE 1897…

ednatel klubu Jan Lukeš referuje – 4. ledna 1897 vyjeli jsme si na odpolední procházku, a sice pan Kazda, Hron, Tauchmann, Lukeš, Bedrník, Mládek, Jaroslav Mejsnar, Prokop Hrubý, Bucher. Sníh byl vlhký a chytal se na ski, tak že jsme pomýšleli již na to, abychom se vrátili. Pan Bucher se též sám vrátil. My však bez pěkného se svezení nechtěli se dosud navrátit a usnesli jsme se jeti ku Mříčné, kde s kopce jistě bude možno jezditi. Tam jsme se velmi hezky asi 2–3 krát svezli a starosta (Kazda) navrhnul, bychom se podívali do Mříčné do Mlýna. Ihned všichni svolili a pochod se nastoupil. Ve Mříčné jsme byli asi ve 3 hodiny odpoledne. Nejprve jsme

J

vypili naši oblíbenou slivovici a pak pivo a chtěli jsme ve 4 hodiny zase se navrátit.

Jenže po prvním pivu dali jsme si druhý, třetí atd., začli jsme zpívat, vesele se bavit a tak hodiny prchaly, až venku byla úplná tma.

Uznali jsme za vhodné odejeti po černé kávě.

O sedmé hodině vydali jsme se tady všichni na kopec a každý ploval tak ve vyšších sférách od dobrého truňku. Na kopec se špatně lezlo, tma byla, že jsme ničeho nespatřili, každý vletěl buďto hlavou do návěje, aneb neustále se válel. Tak jsme se rozbili, každý byl jinde, každý jindy přijel domů. Panu Hronovi při odemknutí ski jedna ujela a nemohl ji více nalézti. Domů jsme přišli mezi osmou až

Účastníci výletu u příležitosti mezinárodních závodů lyžeckých 1. 2. 1904 ve Vysokém nad Jizerou

Skupinka lyžařských výletníků z Českého ski klubu Hradec Králové s továrníkem Pilnáčkem (pozdější předseda SL ČR), druhým zleva, a vedle něj stojícím vůdcem výpravy, řídícím učitelem Janem Bucharem devátou hodinou večer. V deset hodin večer šel Mládek s Mejsnarem na ski hledat s lucernou Hronovu lýži, kterou též ve Mříčné v křoví nalezli. To byl posud náš nejlepší, nejveselejší výlet.

O pár sezón později, 13. a 14. ledna 1900, vykonali jezdci ČKSS výlet do Krkonoš, který, naplněni nádhernými sceneriemi přírodními, nazvali nezapomenutelným. Velice zdařilého výletu tohoto byli účastni: H. Bedrník, J. Buchar, K. Frank, O. Lukeš, J. Višňák. Nelze ani pomysliti krásnější pohody, než byla ta, při které jezdcům těmto popřáno bylo do hor se podívat. Po oba dny slunko blažilo je svojí skvělou září. Ostrého a mrazivého větru, kterým zpravidla zimní výlety do Krkonoš bývají provázeny a znepříjemňovány, tentokrát lyžci vůbec nepoznali. Silná vrstva hrubozrnných krystalů bělostné jinovatky a výtečná jakost sněhu na jízdu samu měla účinky nejpříznivější. I vystupování do vrchů, chůze po planinách, jakož i sjíždění svahů nejpříkřejších dělo se napořád se svižnou lehkostí, jinde nevídanou.

Směr a průběh výpravy byl tento: odchod z Jilemnice v deset hodin dopoledne.

Dostoupení Žalého stalo se tentokráte z Dolních Štěpanic přes Štěpanice Hoření, přes Lhotu a přední část Benecka, tedy ze strany zcela jiné, než dosud obyčejně se dělo – přes Houšť. Po Žalým následoval Šeřín, Černá Skála, Mechovinec a Hoření Mísečné Boudy, kdež stanoven byl nocleh v hostinci „Zur Kesselkoppe“. Až sem dostali se jezdci krátce po západu slunce. Hbité sjíždění svahů Předního a Zadního Žalého a zvláště sjíždění příkrých vrchů prve jmenovaných, i snadné

31

Vzpomínka na Bohumila Hanče 24. března 2013 se bude konat k uctění památky stého výročí tragického úmrtí Bohumila Hanče a Václava Vrbaty při distančním závodě na 50 km Historický závod o čestnou cenu Bohumila Hanče v distančním závodě na 15 km se startem a cílem u Labské boudy.

Pozvání k závodu dostanou počátkem února všechny běžecké kluby, včetně obecních úřadů a MIS v podhůří Krkonošském.

dostoupení jich vrcholů a lehký pochod po jejich temenech naplňovaly jezdce radostí, hrdým sebevědomím. Směle rozhlížejíce se kolkolem, s udivením nemalým, patřili na nevšední zimní nádheru blízkých partií v lesích i na bohaté půvaby dálného rozhledu, jenž při úplně čistém a klidném ovzduší byl v pravdě nesmírně zajímavým. Dostoupivše Černé Skály, spatřili nové, překrásné divadlo.

Veškeré bělostné vysoké hřbety horské, zasněžené pláně i lesy při záři zapadajícího slunce intensivně zrůžověly, při čemž dlouhé stíny jezdců po svahu Černé Skály položené na zrůžovělém povrchu sněhu ostře se rýsovaly v barvě čistě blankytné!

Ve jmenovaném prostém horském hostinci došli jezdci dobrého přijetí. Stařičký hostinský Kraus s otcovskou péčí staral se o všestranné jich pohodlí, neohlížeje se na to, že přibylí hosté více všímali si svých „bohatých“ proviantů, než místní kuchyně. Však ani tato neušla pozornosti a výčep dobré chmeloviny jilemnické téhož večera uspokojoval hostinského i hosty, kteří brzo cítili se zde jako doma. I sám hostinský ochotně přijal důležitou roli při zábavě. S půdy snesl flašinet a hrál – hrál neúnavně. Teprve o jedenácté hodině večer odebrali se výletníci na lože.

Již před sedmou hodinou ranní, tedy ve chvíli, kdy se ještě ani plně nerozednilo, stoupala družina statečných skistů na Medvědín, obdivujíce se stále přečetným krásám, jakým zima přioděla lesy krkonošské.

Objevující se červánky na východě nutily jezdce k rychlému postupu, aby nejbližšího svého cíle, ostrého temene Krakonoše, 1 413 m n. m. dostoupili dříve, než slunce

by vystoupilo na obzor. I to se jim zdařilo.

Temeno vrchu Krakonoše i v létě je dosud řídkým cílem turistů, takže s jistotou lze tvrditi, že členové ČKSS v Jilemnici byli rozhodně první, kdož temene hory v polovině měsíce ledna dostoupili v ranních hodinách, a v této velebné chvíli s význačného tohoto rozhlediště krkonošského patřili na čarokrásný výhled slunce! Ač v údolích nakupená šedá mlha prozrazovala třeskutý mráz, na výšinách Krkonošů téhož jitra bylo úplné bezvětří, mírná, v pravdě sváteční pohoda. Jedině při této příznivé skutečnosti mohli skisté na Krakonoši déle setrvati a kochati se divadlem, nad něž krásnějšího a úchvatnějšího dosud nebyli poznali. Čím pak více slunce vystupovalo na oblohu, tím rychleji sice mizelo různobarevné zbarvení okraje blankytu, ale za to tím pestřeji skvěly se celé Krkonoše v ranním jasu slunečném. Nadšeni božskými krásami horské zimní přírody, upravili si jezdci na Krakonoši své sněžnice a rychle blížili se k Harrachovým kamenům, odkudž po shlédnutí divoké propasti, Velké kotelné jámy, jejíž okraj již nyní lemován jest obrovskou závějí, rozjeli se po šíré planině ke Kotli, jízdu na lyžích jako sport všech sportů v duchu oceňujíce.

S temene Kotle sjeli na Lysou horu a po svahu této dostali se do Dvorských Bud a dále do Hoření Roketnice. Poté vystoupali na Stráž, kde v milém slunečnu ustanoven byl krátký pohov. V torbě vůdcově ukryta byla ještě láhev

Turisté na půvabné kartce Ference Hrona, vydané pro potřebu Svazu lyžařů v království českém v roce 1912

vína, mostarské Žilavky. Zde byla za velkého nadšení vyprázdněna. Výtečný tento mok, perla hercegovinských vinic, přišel rozehřátým jezdcům náležitě vhod.

Pak sjeli bleskurychle do Ráje jabloneckého, kde pobyli v útulné hostinské místnosti páně Nečástkově a nastoupili z údolí Jizerky stoupání další. Před jednou hodinou odpolední pozdravili se již s přáteli svými ve Vysokém. Zbytek tohoto krásného zimního dne strávili skisté v městské dvoraně, kde na počest hostí slovutná Městská rada vysocká pořádala koncert chvalně známé místní kapely.

V pozdních hodinách večerních vraceli se jilemničtí domů s hrdým vědomím, že téhož dne s nejlepším zdarem vykonali po velebných Krkonoších výlet na sněžnicích, jenž právem nazván může býti korunou všech výprav dosavadních.

1910 – lyžaři, cvičící a podnikající túry na hřebeny Krkonoš, vybavili hostinskou nájemce Rennera na Mísečné boudě lyžařskými holemi

32

NASTAVENÍ POZICE CYKLISTY NA KOLE NYNÍ, KDY SI JEŠTĚ UŽÍVÁME BĚŽEK PLNÝMI DOUŠKY, JIŽ VĚTŠINA Z NÁS MYSLÍ NA JARNÍ SPORTOVNÍ AKTIVITY, KDY VYMĚNÍME LYŽE ZA JÍZDNÍ KOLO. PŘÍPRAVA NA CYKLISTICKOU SEZÓNU ZAHRNUJE NEJEN SERVIS KOLA, ALE NEDÍLNOU SOUČÁSTÍ JE I SPRÁVNÉ NASTAVENÍ POZICE CYKLISTY NA KOLE, KTERÉ ODBORNÍCI DOPORUČUJÍ PRO VŠECHNY VĚKOVÉ Í VÝKONNOSTNÍ KATEGORIE CYKLISTŮ.

CO JE NASTAVENÍ POZICE NA KOLE A CO PŘINÁŠÍ? ednou z nabízených služeb je odborné nastavení pozice na kole, tzv. posedu. Tu „správnou“ výšku sedla, výšku a šířku řídítek, postavení nohou na pedálech či výběr tvaru sedla cyklisté řeší už od dob vzniku cyklistiky samotné. První známý ucelený dokument, tzv. „C.O.N.I. manuál“, vydala již v roce 1971 Italská cyklistická federace. Tato metoda byla zaměřena zejména na vrcholové cyklisty a zabývala se především samotnou geometrií kol. „Stejně jako veškerý sport, tak i cyklistika prodělala za posledních pár desetiletí obrovský posun a do hry postupně vstoupily ty nejmodernější technologie. V současné době tak máme možnost při nastavení posedu využívat stroje umožňující maximálně přesný přenos a zaznamenání pohybu za pomo-

J

ci technologie, která se využívá v odborné medicíně.

Díky tomu se pole sledovaných parametrů značně rozšířilo, a umožňuje tak vysoce individuální nastavení pro všechny cyklisty od profesionálů, přes hobby závodníky až po víkendové sportovce. Každému pak přináší jednoznačně kvalitnější sportovní zážitky,“ vysvětluje Jan Falge z centra SPORT SYSTEM. Správné nastavení posedu má následující pozitivní efekty: z vyšuje pohodlí při jízdě snižuje rizika zranění a přetížení (páteře, kyčlí, kolen, chodidel…) zlepšuje efektivitu pohybu

Dosáhnout zlepšení ve všech výše uvedených parametrech je jistě společným přáním všech cyklistů.

UNIKÁTNÍ SYSTÉM RETÜL Systém pro nastavení pozice pomocí nejmodernější dostupné 3D technologie americké společnosti Retül v současnosti představuje absolutní špičku v tomto oboru. Jan Falge doplňuje: „Technologie je založena na 3D dynamické analýze (za jízdy na ergometru) tak, aby se dosáhlo reálných podmínek samotné cyklistiky. U většiny jiných systémů probíhá měření pouze ve statické pozici, což může vést ke zkresleným údajům oproti reálné situaci na kole. Naproti tomu data získaná technologií Retül poskytují komplexní informace, které se vyznačují vysokou mírou přesnosti, rychlostí vyhodnocení a okamžitou možností jejich interpretace, respektive provedení změn na samotném kole.“

33

V současnosti využívá Retül více než 500 odborných center po celém světě a od října loňského roku je najdete také v Praze v centru sportovních služeb SPORT SYSTEM. Pražské centrum, které službu exkluzivně v ČR nabízí, navíc patří mezi osm vybraných vzdělávacích center, která zajišťují školení nových odborníků.

RETÜL VE SVĚTĚ CYKLISTIKY Špičkové technologie systému Retül využívají profesionální cyklistické týmy jako SKY, Garmin Slipstream a Nissan Radioshack, ze sportovců- jednotlivců potom legenda MTB kanad-

Jak nastavení pozice probíhá? v stupní rozhovor (posouzení individuálního jízdního stylu, objemu tréninku, prodělaná zranění…), základní test flexibility a případných tělesných disbalancí umístění osmi LED diod na tělo videozáznam před eventuálními změnami pozice 3 D záznam jízdy na trenažéru (3 úrovně intenzity, pravá/levá strana) k omplexní vyhodnocení dat pomocí softwaru, konzultace doporučených změn nastavení o provedení případných změn nový 3D p záznam jízdy na trenažéru pro ověření správnosti těchto změn videozáznam po úpravách pozice v ytvoření nákresu vašeho kola pomocí speciálního ZIN scanneru, kam je podle typu kola zaznamenáno 13–15 hodnot (např. středové složení či obrys sedla) v ytvoření, uložení a zaslání závěrečného reportu, jehož součástí jsou všechna potřebná biometrická data, informace o nastavení kola a fotografie/video zachycující provedené změny

ský biker Geoff Kabush, nebo trojnásobný vítěz nejtěžšího triatlonového závodu na světě,havajského Ironmana, Craig Alexander a mnoho dalších.

SPORT SYSTEM SPORT SYSTEM je komplexní servisní centrum, které vzniklo po boku exkluzivní sportovní prodejny SCOTT SPORT v pražském Karlíně. Zákazníci zde najdou soubor špičkových servisních služeb z oblasti cyklistiky, lyžování i běhu.

www.scottsport.cz

CVIKY NA POSILOVÁNÍ DOLNÍCH KONČETIN LYŽAŘE

UNIVERZITA

34

Výpony s balvanem na ramenou (posilujeme lýtkové svaly) Balvan položíme na ramena a provádíme s ním výpony na špičky až do propnutých kotníků. Po dobu cvičení udržujeme vzpřímený postoj.

Výstupy na kládu (posilujeme stehenní svaly) Z postoje jednou nohou vedle klády, druhou na kládě provádíme výstup stranou odrazem nohy z klády a dopadem původně odrazovou nohou na zem, druhá noha se mezitím přemístí ze země na kládu. Z ní následně provádíme obdobný odraz. Kládu na zemi lze využít i pro přeskoky.

Výkroky s balvanem na ramenou (posilujeme stehenní svaly) Balvan si položíme na ramena a provádíme ze stoje spojného výpady jednou nohou vpřed (výkrok do podřepu) s následným odrazem a přinožením do původního postoje.

Po dobu cvičení udržujeme vzpřímený postoj.

Výskoky na balvan (posilujeme lýtkové a stehenní svaly) Na balvan, skalní stupeň nebo pařez s převýšením do 50 cm provádíme výskoky snožmo nebo střídavě s odrazem levé a pravé nohy. Výška pomůcky určuje intenzitu zatížení posilovaných lýtkových a stehenních svalů.

TEXT A FOTO: TOMÁŠ GNAD

LESNÍ POSILOVNA PRO LYŽAŘE

PŘI TRÉNINKU LYŽAŘE BĚŽCE SE VYUŽÍVÁ RŮZNÝCH ZIMNÍCH A LETNÍCH TRÉNINKOVÝCH PROSTŘEDKŮ. NEJVÍCE BY MĚLI BĚŽCI VYUŽÍVAT TY Z NICH, KTERÉ ROZVÍJEJÍ SPECIFICKOU PODOBU POHYBOVÝCH SCHOPNOSTÍ, NICMÉNĚ I VYUŽITÍ OBECNÝCH TRÉNINKOVÝCH PROSTŘEDKŮ PLNÍ DŮLEŽITOU ÚLOHU. VZHLEDEM K CHARAKTERISTICE BĚHU NA LYŽÍCH SE ROZVOJ SILOVÝCH SCHOPNOSTÍ ZČÁSTI PROVÁDÍ V PŘÍPRAVNÉM OBDOBÍ V POSILOVNÁCH NEBO FITCENTRECH, ALE NEJVÍCE V PŘÍRODNÍCH PODMÍNKÁCH, NA KTERÉ JSOU LYŽAŘI ZVYKLÍ. LYŽAŘI ZÁVODÍ V PŘÍRODĚ, A TAK JE PRO NĚ PŘIROZENĚJŠÍ I V PŘÍRODĚ, TRÉNOVAT. ěh na lyžích je charakteristický silově vytrvalostním zatížením, při kterém je do pohybu zapojeno více svalových skupin najednou. Tyto svalové skupiny jsou zatíženy při opakovaném střídání odrazů dolních a odpichů horních končetin.

B

Silová vytrvalost

Silová vytrvalost je schopnost odolávat únavě organismu při dlouhodobém silovém výkonu, která se dělí na dynamickou a statickou. V případě běhu na lyžích se jedná o silovou vytrvalost dynamickou, neboť výsledkem jejího působení je pohyb lyžaře vpřed. Dynamicko-silová schopnost je schopnost k jednorázovému nebo opakovanému projevu svalové síly při překonávání většího vnějšího odporu a uplatňovaná v pohybu.

Rozvoj silových schopností musí být přizpůsoben věku a pohlaví. Posilování může být do tréninku zařazeno až tehdy, když je zaručen dostatečný vývoj změn kosterního systému. Podmínky pro zahájení plného rozvoje silových schopností nastávají v době, kdy je ukončen vývoj dlouhých kostí (na konci puberty, v adolescenci).

Vývoj silových schopností způsobuje během ontogeneze sportovce výrazné změny. Nejlep-

35

Dřepy s polenem na ramenou (posilujeme stehenní svaly)

Odrazy šikmo vpřed do svahu (posilujeme lýtkové a stehenní svaly, bedrokyčlostehenní)

Poleno si položíme na ramena a provádíme dřepy se zátěží. Při nižší hmotnosti polena lze zařadit dřepy s výskokem. Po dobu cvičení udržujeme vzpřímený postoj.

Přírodní strouhu ve svahu o šířce kolem 2 m přeskakujeme s odrazem střídavě levé a pravé nohy šikmo vpřed. Skoky provádíme bez meziskoku. Úzkou strouhu je možné přeskakovat i snožmo vpřed.

Seskok s následným odrazem vzhůru (posilujeme lýtkové a stehenní svaly) Přírodní strouhu, dva velké balvany, pařezy nebo silné kmeny stromu využijeme pro seskok snožmo shora dolů s dopadem na zem a následným odrazem snožmo vpřed na druhou zvýšenou překážku (druhý okraj strouhy, další balvan, pařez nebo kmen stromu).

ší předpoklady pro rozvoj silových schopností jsou mezi 13. až 17. rokem a maximální úrovně svalové síly je možné dosáhnout až v 17–18 letech. Do dvaceti let to jsou pozitivní změny, od 20 do 30 let dochází k jejich kulminaci a potom postupnému poklesu. Odhaduje se, že v šedesáti letech si člověk uchová 80 % původního silového potenciálu. Nejvýrazněji se mění maximální síla a největší bisexuální rozdíly se objevují mezi 20 a 30 lety.

Sled dílčích pohybů při běhu na lyžích rovnoměrně zatěžuje svalstvo celého těla, a tím všestranně rozvíjí funkční zdatnost organismu.

Současné zapojení všech svalů tak klade zvýšené nároky především na nervosvalovou koordinaci a funkční kapacitu organismu.

Silová vytrvalost je charakterizovaná minimálním poklesem síly po co nejdelší dobu. Silová vytrvalost je kombinovanou schopností, která je značně specifická – dlouhodobá silová odrazová vytrvalost. Charakteristickým znakem všech metod rozvoje silové vytrvalosti jsou vysoké počty opakování cvičení, až cvičení do vyčerpání. Počet opakování by měl být 20–50 s intenzitou zatížení 30–40 % maxima (spíše pomalejší provedení cviků). Aerobně-silové cvičení (s nízkým zatížením přes 90 s a pomalým provedením, interval od-

Výstupy na pařez (posilujeme stehenní svaly) Na pařez nebo spadlý kmen stromu s převýšením do 50 cm provádíme výstupy střídavě levou a pravou nohou. Výška pomůcky určuje intenzitu zatížení posilovaných stehenních svalů.

počinku 1:1) a anaerobně-silové cvičení (s vyšším zatížením do 60 s a rychlejším provedením, interval odpočinku 1:2).

Jedním z úkolů dlouhodobé tréninkové přípravy lyžaře běžce je rozvoj odrazových schopností dolních končetin a zapracování do pohybu horní končetiny. Již samotný běh na lyžích po rovině úroveň silových schopností zvyšuje, běh do svahu nebo v hlubokém sněhu nárůst zatížení ještě zvyšuje. To se ale posilují nohy a paže jen změnou podmínek pro pohyb, a ještě ke všemu v zimní části přípravného období na sněhu. Intenzivního nárůstu se docílí při posilováním s pomocí různých zátěží. Silovou vytrvalost lze rozvíjet ve vybavených posilovnách a centrech, jejichž výhodou je, že jsou pro tré-

nink stále připravené. Tam lze využít celou řadu náčiní a zařízení, která k rozvoji silových schopností slouží (činky, medicinbaly, gumové amortizátory, balanční úseče, tažná posilovací zařízení na posilování paží, založená na principu kladkového systému, setrvačníku nebo vrtule, posilovacích vozíčků, kluzných desek). Silovou vytrvalost rozvíjíme i při jízdě na kolečkových lyžích či při využití napodobivých, odrazových nebo skokových cvičení. Posilovat lze ale i v domácím prostředí. Stačí si domácí posilovnu vybavit jednoduchými prostředky a mít pro jejich uschování i vlastní cvičení doma prostor. Pořizovací cena nemusí být vysoká. Poslední alternativou pak zůstává příroda. Málokde se stává, že byste v lese nenašli nějaké pomůcky, které můžete

Zapojení svalů při běhu na lyžích Svaly dolních končetin:

trojhlavý sval lýtkový, čtyřhlavý sval stehenní, svaly hýžďové, velký přitahovač a svaly bedrokyčlostehenní

Svaly horních končetin:

trojhlavý sval pažní, deltový sval a svaly předloktí

Svaly břišní:

přímý sval břišní, šikmé svaly břišní

Zádové svaly:

trapézový sval, široký sval zádový

Odhody polena vrchem (posilujeme trojhlavé svaly pažní a svaly předloktí) Ze vzpřímeného postoje provádíme vzpažení s polenem v rukou a z mírného záklonu trupu odhod polena vpřed. Oba lokty směřují před odhodem vpřed.

Vrhání balvanem (posilujeme deltový sval a stehenní sval) Z mírného podřepu s váhou na jedné noze provádíme za pomoci propínání kolene zdvih trupu a odhod balvanu vpřed.

Zapažování s balvanem (posilujeme trojhlavé svaly pažní)

CVIKY NA POSILOVÁNÍ HORNÍCH KONČETIN LYŽAŘE

UNIVERZITA

36

Ze vzpřímeného postoje s balvanem v rukou ve vzpažení provádíme pokrčování paží a spouštění rukou se zátěží vzad s následným vzpažením do původní polohy.

Odhody balvanu spodem (posilujeme deltové svaly a stehenní svaly) Z mírného podřepu provádíme za pomoci propínání kolen zdvih trupu a odhod balvanu vpřed.

Kliky vzadu na balvanu (posilujeme trojhlavé svaly pažní) Ve vzporu ležmo s oporou vzadu o okraj balvanu o výšce do 50 cm provádíme kliky vzadu, kolena jsou napnuta a hýždě stále nad zemí.

Kliky na balvanu (posilujeme trojhlavé svaly pažní a deltové svaly) Ve vzporu ležmo s oporou jedné ruky na balvanu o výšce 10–15 cm provádíme kliky.

Jedna paže je vždy zatížena více a posilují se i stabilizační svaly trupu.

Několik doporučení pro rozvoj silových schopností: Technický rozvoj vytrvalce v běhu na lyžích je závislý na jeho silové vytrvalosti.

S ilový trénink by měl být jednou z částí většího výběru pohybových aktivit.

Vhodně vedený silový trénink je zároveň určitou prevencí proti úrazům a chronickým zraněním lyžaře.

S ilové nedostatky jsou limitujícím faktorem při rozvoji ostatních pohybových schopností a získávání pohybových dovedností.

S ilový trénink v žákovských kategoriích je třeba vést s maximální opatrností a především s minimální zátěží.

P ři tréninku silových schopností je třeba přihlížet k tomu, aby nedošlo u příliš soutěživých sportovců k přetížení. Jsou nutné prodloužené doby odpočinku, zejména pokud se u sportovce projevují příznaky podrážděnosti, deprese, úzkosti, poruchy spánku, vyšší klidové tepová frekvence, ztráta tělesné hmotnosti nebo zvýšená teplota.

VRAŤTE SE DO HOR V SEDLE KOLA TREK Horská kola značky TREK představují absolutní špičku. Využívají nejmodernější technologie, špičkové materiály a dokonalé zpracování. Při výletech do hor Vám bude dělat skvělého společníka celoodpružené kolo TREK Fuel EX. Na výběr máte celkem z 9 modelů Fuel EX s cenou již od 39 990 Kč.

Více informací naleznete na: www.trek-bikes.cz

Výhradním dovozcem a distributorem pro ČR je firma Bretton s.r.o., tel.: 2679 1 2679, www.bretton.cz

CVIKY NA POSILOVÁNÍ OSTATNÍCH SVALOVÝCH SKUPIN (SVALY TRUPU)

UNIVERZITA

38

Přemísťování polena v sedě (posilujeme deltové svaly a břišní svaly) V sedě položíme poleno vedle sebe a přemísťujeme jej střídavě vpravo a vlevo vedle sebe. Po dobu cvičení udržujeme vzpřímený postoj

Úklony s polenem ve vzpažení (posilujeme svaly trupu) Ve stoji rozkročném ve vzpažení s polenem nad hlavou provádíme úklony trupu stranou.

Zdvih pánve s oporou o balvan (posilujeme břišní svalstvo)

V lehu na zádech s pokrčenými koleny do pravého úhlu a s balvanem v pokrčených pažích na hrudi provádíme opakovaně leh sed. Trup zvedáme jen o 45o.

Přemísťování polena ve stoje (posilujeme svaly trupu) Ve stoji rozkročném v předklonu provádíme přemísťování polena z jedné strany přes vzpažení na druhou stranu vedle sebe.

Zanožování vzhůru na balvanu (posilujeme zádové svalstvo)

V lehu na lopatkách a oporou nohou o balvan nebo pařez, paže na zemi, provádíme zdvih pánve s následným spuštěním zpět na zem.

jako zátěž nebo náčiní použít. Stačí se jen rozhlédnout a vysoké pařezy, kmeny stromů, polena, balvany o různé hmotnosti nebo ve vhodné výšce narostlé větve se skoro všude najdou. Výhodou je, že se cestou do své přírodní posilovny příjemně rozběháte a před tréninkem svůj organismus dokonale zapracujete. Pak si zaposilujete a lehkým výklusem se vrátíte zpět. Takovou přírodní posilovnu můžete využít na krátké posilování při každém tréninku.

Leh-sed s balvanem na hrudi (posilujeme břišní svalstvo)

V lehu na břiše na zvýšeném balvanu nebo pařezu provádíme zdvih napnutých nohou do zanožení vzhůru.

Přesto, že se budete při cvičení jako lyžaři běžci nejvíce zaměřovat na posilování dolních a horních končetin, je vhodné mezi jednotlivá stanoviště umístit i cviky na posilování ostatních svalových skupin (břišní a zádové svaly, svaly trupu).

Trénink by měl být komplexní. Na závěr cvičení je třeba pak zařadit protažení a patřičná kompenzační cvičení. Vhodnou metodou rozvoje silové vytrvalosti je kruhová metoda, která využívá postupné střídání cvičení na stanovištích.

Přírodní pomůcky vhodné na posilování lyžaře běžce: Balvany

zvedání, přemísťování, odhody a vrhy různými způsoby, výskoky a výstupy na ně

Polena

zvedání, přemísťování, odhody různými způsoby

Pařezy

výstupy, výskoky, přeskoky, seskoky s následným odrazem vpřed, kliky

Klády

překračování, přeskakování

Větve stromů Terénní nerovnosti

k zavěšení na shyby, výskoky se shyby, výskoky s dohmatem, visy s přednosem přebíhání a vybíhání, přeskakování, překračování

Pravidla bezpečného posilování v přírodě P řed cvičením se důkladně rozcvičit a při cvičení zatěžovat postupně všechny svalové skupiny ýška překážek a hmotnost pomůcek V by měla odpovídat věku a zdatnosti sportovce O dhodová cvičení by měla být prováděna s maximální ohleduplností na sobě i k ostatním P řed posilováním s použitím větví stromů na zavěšení je nutné překontrolovat jejich nosnost P ro odrazy a doskoky je třeba volit suchý a rovný terén, aby se vyloučila možnost zranění

Už nic nebrání Vaší cestě za vítězstvím

Pracovali jsme na něm roky a dovedli ho k dokonalosti ...

nový R7 AERO Sram Red - nekompromisní závodní rám - ultra high modulus carbon - zaměření na aerodynamiku patrné ze všech detailů - hlavové složení o rozměru 1 1/8“ – 1 1/4“ - PU shell kostra uvnitř přední a středové části rámu - ultra streamlined seatstays - hmotnost 6,2kg

40

NEJOBLÍBENĚJŠÍ SERIÁL ZÁVODŮ V BĚŽECKÉM LYŽOVÁNÍ V ČR

ZMĚNA TERMÍNU KARLOVA BĚHU 2013 POČASÍ NEPORUČÍŠ 3. ROČNÍK SERIÁLU STOPA PRO ŽIVOT STARTUJE 23. 2. NA ŠUMAVĚ V TĚCHTO DNECH MĚL BÝT ÚVODNÍ ZÁVOD LETOŠNÍ SÉRIE „STOPY“ JIŽ ČTRNÁCT DNÍ MINULOSTÍ. SKUTEČNOST JE VŠAK JINÁ. CELÝ TROJLÍSTEK AMATÉRSKÝCH BĚŽECKÝCH ZÁVODŮ NA LYŽÍCH TEPRVE NA SVŮJ START NETRPĚLIVĚ ČEKÁ. A DŮVOD? NEPOCHOPITELNÁ ABSENCE SNĚHU V OKOLÍ ABERTAM A BOŽÍHO DARU, V MÍSTĚ KONÁNÍ POPULÁRNÍHO ZÁVODU KARLŮV BĚH ČESKÉ SPOŘITELNY V PRŮBĚHU LEDNA A ÚNORA. MILOVNÍCI ÚZKÝCH PRKÝNEK ALE NEMUSÍ ZOUFAT. VŠECHNY ZÁVODY STOPY PRO ŽIVOT SE BUDOU KONAT, JEN SE MĚNÍ JEJICH POŘADÍ A V PŘÍPADĚ „KARLA“ I DATUM. NOVÉ DATUM BYLO STANOVENO NA: 16.–17. 3. 2013.

GENERÁLNÍ PARTNEŘI

HLAVNÍ PARTNEŘI

PARTNEŘI

ŠUMAVSKÝ SKIMARATON KOOPERATIVY (23.–24. 2. 2013)

28. ročník se po přesunutí závodu Karlův běh na březen stal otvírákem „Stopy“ 2013. Vybrat si můžete závod na 45 km nebo 23 km klasicky i distanci na 23 km volně. Šumavák se i letos může pochlubit nálepkou série Euroloppet.

Ze Šumavy od začátku nového roku hlásí: Sníh máme! Pořadatelé ze Ski klubu Šumava se proto snaží kromě bezchybných bílých tratí potěšit závodníky dalšími novinkami.

Ta nejpodstatnější udělá radost určitě. Po šesti letech se tratě Šumavského Skimaratonu opět vrací na legendární Černou horu. Stoupání na tento nejvyšší bod tratě, které na závodníky čeká na 33. km hlavní trasy, důkladně prověří připravenost všech a znamená opravdovou výzvu.

Ze Zadova proto také vybízejí: Pojďte se hecnout a stanovte si svoji VÝZVU! Dáte letošní trasu za 3 hodiny, nebo ještě lépe? Dáte ji vůbec? A nezapomeňte na svou odměnu, když TO dokážete!

Po dokončení závodu aplikace sama vyhodnotí, jestli jste uspěli a máte na odměnu nárok.

Také byl upraven nedělní program. Díky tomu již nehrozí loňský problematický souběh krátké a dlouhé trasy. Závodníci se potkají až těsně před cílem.

OFICIÁLNÍ DODAVATELÉ

MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

Datum konání: 23.–24. 2. 2013 – závod série Euroloppet Místo: Kvilda, Šumava Startovné sobota: 1 km, 2 km, 5 km, 8 km: předem 100 Kč/na místě 200 Kč 23 km: předem 600 Kč/na místě 800 Kč Startovné neděle: 23 km, 45 km: předem 600 Kč/na místě 800 Kč Kombinované startovné na oba dva dny předem: 1000 Kč Trasy – sobota: DĚTSKÉ ZÁVODY – MINIMARATON: 1 km – M/W8-10, volně 2 km – M/W12, volně 5 km – M/W14, volně 8 km – M/W16, volně Starty od 10.00 SKATEMARATON: 23 km – volně, start 12.00, převýšení 433 m Trasy – neděle: 23 km – klasicky, start 12.00, převýšení 433 m 45 km – klasicky, start 10.00, převýšení 780 m

Pořadatelé se také vrátili k milé tradici. Letos mohou zájemci opět nalézt své jméno na startovním čísle. A každý ví, že číslo z laufu bývá cenným suvenýrem, se jménem o to cennějším.

Kromě novinek vás pochopitelně čeká skvělé zázemí Stopy pro život i tradiční dětské závody v několika kategoriích, speciální závody týmů a rodin. Vybere si každý. Poslední únorový víkend prostě musíte být s běžkami na Kvildě!

41

ŠUMAVSKÝ SKIMARATON KOOPERATIVY

KRKONOŠSKÁ 70 KOOPERATIVY (2. 3. 2013)

„K 70“ se letos jede již po 57. a právem patří mezi nejstarší běžecké závody v Evropě! Do roku 2011 se tato lyžařská legenda jezdila vždy jako závod hlídek (družstev) na 70 km. Až v loňském roce trochu nenápadně přibyla pod křídly Stopy pro život i trasa pro jednotlivce a letos se čeká právě na tratích 25 km a 50 km volně razantní nárůst běžkařů, kteří chtějí závodit sami za sebe nebo neseženou dostatečné množství odvážných parťáků pro tuto běžkařskou klasiku – pro závod hlídek je totiž potřeba pět borců a z kontrolních stanic musíte vyjíždět vždy jako jeden tým!

Datum konání: 2. 3. 2013 Místo: areál Svatý Petr ve Špindlerově Mlýně Startovné: pětičlenné hlídky: předem 2 500 Kč/na místě 2 800 Kč jednotlivci: předem 500 Kč/na místě 600 Kč Trasy – hlídky: 25 km – M50+/W19+, volně 50 km – M/W19+, volně 70 km – M19+, volně Starty od 8.00 každých 30 s 3 hlídky Trasy – jednotlivci: 25 km a 50 km – volně Starty od 8.45 každých 30 s 20 závodníků

KRKONOŠSKÁ 70 KOOPERATIVY

42

Krkonošská 70 je sice koncipovaná jako jednodenní akce pro dospělé jednotlivce a pětičlenné hlídky, ale prostředí Ski areálu Svatý Petr a Špindlerův Mlýn poslední roky láká k návštěvě celé rodiny, které zde mají vynikající možnost celovíkendového vyžití. Nejznámější horské středisko v Čechách je rájem nejen pro dospělé, ale i pro děti všech věkových kategorií. Čtyřsedadlová lanovka vás ze „Špindlu“ vyveze až na Pláně, a pokud si vezmete s sebou nahoru běžky, není nic jednoduššího, než sjet kousek dolů a zafandit kamarádům, kteří bojují na trase Krkonošské 70. Z Plání jste na občerstvovačce „Stopy“ v pohodě za 10 minut.

Ať už přijedete na “K70“ jako závodník, nebo jako doprovod, jedno je téměř jisté, sníh v Krkonoších začátkem března bude. Často je tam ještě i v květnu. Nezbývá než si přát, aby kromě sněhu panovalo i závodu příznivé počasí, kvůli vysoko položeným partiím závodu má stran konání poslední slovo vždy horská služba.

KARLŮV BĚH ČESKÉ SPOŘITELNY (16.–17. 3. 2013)

3

Pořadatelé ze Slovanu Karlovy Vary celý leden optimisticky vyhlíželi sníh. Právě Krušné hory dostaly svůj název díky těm nejtěžším zimním podmínkám u nás a na návětrných svazích zde o sníh nikdy nebyla nouze. Až letos… Příznivci populárního „Karla“ proto dostanou novou šanci v polovině března.

Nedostatek sněhu je pro každého pořadatele maratonského závodu doslova noční můrou. „Věřte, že rozhodnutí přeložit závody na březen do volného termínu jsme učinili s těžkým srdcem. Na tratích Krušnohorské magistrály, kudy je vedena trať Karlova běhu, nebylo celý leden moc sněhu a po oblevě koncem měsíce už zbyla jen torza bílé peřiny. Navíc předpověď na první únorový týden také není dobrá! Je potřeba si uvědomit, že pokud na tratích nezůstal žádný sněhový základ, nestačí, aby napadlo deset čísel, a je „vyhráno“. Abychom dobře připra-

vili stopy, potřebujeme sněhu podstatně více.

Pevně věřím, že za měsíc budou Krušné hory pod sněhem, který o to déle vydrží, a že 42. ročník Karlova běhu České spořitelny bude připraven k parádnímu lyžování,“ okomentoval situaci hlavní pořadatel závodu Petr Voráček a dodal: „Všechno ostatní je připraveno a my se na účastníky ‚Karla‘ těšíme v novém komfortnějším zázemí horského střediska Abertamy.“ Trasa závodu přes Abertamy vždy vedla, trať závodu se proto oproti dřívějším letům příliš nezměnila.

Datum konání: 16 3. 2013 Karlův běh – Memoriál Jana Pravečka – závod Ligy dálkových běhů 17.3.2013 Karlův běh – Memoriál Jiřího Čáslavského – závod Ligy dálkových běhů Místo: Abertamy v Krušných horách Startovné sobota: 0.5 km, 1,5 km, 6 km, 12 km: předem 100 Kč/na místě 200 Kč 22 km: předem 500 Kč/na místě 700 Kč Startovné neděle: 22 km, 42 km: předem 600 Kč/na místě 800 Kč Kombinované startovné sobota + neděle: 900 Kč Trasy – sobota: DĚTSKÉ ZÁVODY: 0,5 km – M/W8, klasická technika; 1,5 km – M/W10-12, klasická technika; 6 km – M/W14, volně; 12 km – M/W16, volně DOSPĚLÍ: 12 km – MH/WH, volně, start 12.00, převýšení 238 m 24 km – volně, start 12.00, převýšení 413 m Trasy – neděle: 24 km – klasicky, start 10.30, převýšení 525 m 42 km – klasicky, start 10.00, převýšení 861 m

Více informací o jednotlivých závodech seriálu Stopa pro život naleznete na:

www.stopaprozivot.cz

44

LOPPET

A je odstartováno!

TEXT: ZBYNĚK PAVLÁSEK FOTO: ARCHIV POŘADATELŮ

ŠUMAVSKÝ SKIMARATÓN POHLED POD POKLIČKU VELITELE TRATÍ VELMI POZITIVNÍ ZPRÁVA PRO ZÁVODNÍKY I POŘADATELE: ŠUMAVA JE KRÁSNĚ ZASNĚŽENÁ. PRO BĚŽKAŘE ZDE PANUJÍ VÝBORNÉ PODMÍNKY A ŠUMAVSKÝ MARATÓN ČEKÁ NA STARTOVNÍ VÝSTŘEL. DOUFÁME, ŽE PŘEKONÁME LOŇSKOU VYNIKAJÍCÍ ÚČAST 1 600 ZÁVODNÍKŮ. TAKÉ LETOŠNÍ ŠUMAVÁK SE JEDE POD HLAVIČKOU STOPY PRO ŽIVOT A JE SOUČÁSTÍ EVROPSKÉ SÉRIE LYŽAŘSKÝCH MARATÓNŮ EUROLOPPET. TĚŠÍME SE NA VŠECHNY MILOVNÍKY ÚZKÝCH PRKÝNEK U NÁS NA KVILDĚ.

Přípravné práce před závodem elá závodní trať našeho skimaratónu vede po pravidelně udržovaných turistických trasách, což je jedna z podmínek povolení od Národního parku Šumava. Tratě jsou v letním období připravovány péčí NP Šumava a místních obcí (můstky, značení, mulčování apod.). Zimní úprava tratí začíná prakticky s prvním sněhem a trať je zhruba od Vánoc dvakrát týdně projetá rolbou v celé své délce. Hlavní práce zpracování

C

Úprava tratě před závodem

sněhového podkladu je tedy prováděna průběžně a před závodem se věnujeme spíše místům, jako jsou průjezdy obcí, napojení tras na hranice katastrů, popřípadě křížení trasy s komunikacemi. Celá trať zasahuje do katastrů čtyř obcí a to Kvilda, Horská Kvilda, Modrava a Stachy. Pořadatel si najímá tři, v případě nutnosti i čtyři rolby na úpravu trasy těsně před závodem. Je pochopitelné, že běžní turisté mají nižší nároky na kvalitu úpravy. Dva až tři

ZBYNĚK PAVLÁSEK 39 let bývalý závodník – nositel I. výkonnostní třídy v běhu na lyžích (Sokol Strážov, Vysokoškolský klub ČZU PRAHA) trenér lyžařů běžců na Sportovním gymnáziu ve Vimperku a Sportovním středisku Vimperk – Ski klub Šumava od roku 2002 velitel tratí na Šumavském skimaratónu

průjezdy před závodem již jezdím v rolbě spolu s rolbařem a snažíme se upravit trať v opravdu špičkové kvalitě. Pomáhají mi osobní zkušenosti s úpravou tratí, které získávám na našich domovských tratích ve Vimperku na Vodníku s naším klubovým strojem „veteránem“ PB 200.

Vytíženost velitele tratí lyžařského maratónu Stejně tak jako pro každého člena organizačního výboru závodu je mé vytížení v době před závodem veliké. Šumavský skimaratón je největší akcí pořádanou naším klubem a naší snahou je, aby všichni účastníci od nás odjížděli spokojeni. Nejen s kvalitou sportovního zážitku, tj. úpravou tratí, vedením trasy a servisem na trati, ale i s celkovou atmosférou závodu, kam spadá kvalitní zázemí, příjemní a zkušení pořadatelé, obsluha občerstvovacích stanic, popřípadě nějaký dárek či suvenýr.

Poslední hodiny před závodem Maximální vytížení začíná zhruba týden před závodem a je velmi závislé na množství a kvalitě sněhu, případně na vývoji počasí. Nezdravé nervové vypětí nezažívám, soustředím se na věci, které mohu svojí činností ovlivnit, ale vím, že celkový výsledek určuje právě stav počasí a ona kvalita sněhu. V posledních letech jsme měli na počasí poněkud smůlu a závodní trať únorovými rozmary počasí značně trpěla. Minulé dva roč-

45

níky jsem strávil v rolbě vždy téměř celou předzávodní noc a ke krátkému spánku využil zázemí stanové vesničky, vyrůstající v centru závodu na Kvildě. Přesto kvalita tratí právě kvůli počasí nebyla taková, jakou bych si představoval.

Tak snad nám bude na následující ročníky počasí více přát.

Největší starosti Budu se opakovat, ale nejvíce starostí dělá veliteli tratí opravdu počasí a dostatek sněhu. Povolení výjimky k pořádání závodu je v posledních letech ze stany NP Šumava pravidelně udělováno, samozřejmě za splnění přísných podmínek.

Kvalitní uspořádání závodu dále vyžaduje více než stovku dobrovolníků, ať již kontrol na trati, rozhodčích, obsluhy občerstvovacích stanic či pořadatelů v místě startu a cíle. I tato oblast se k naší spokojenosti daří zajistit a to zejména díky obětavé spolupráci rodičů dětí, působících v našem klubu. Bezproblémová a velice přínosná pro pořadatele je také spolupráce s Horskou službou a pracovníky Informační a strážní služby NP Šumava. Značný posun v kvalitě závodu jsme zaznamenali hlavně vstupem do seriálu Stopa pro život, kdy závod může využít opravdu špičkového zázemí a servis, který nám může závidět většina našich partnerských závodů v seriálu Euroloppet.

Co mě vede k tomu vykonávat funkci velitele tratí Šumavský skimaratón je srdeční záležitostí všech členů Ski klubu Šumava, ale také možnost, jak získat nějaké prostředky na tréninkovou a závodní činnost dětí a mládeže. Každý člen vedení našeho klubu má na starosti určitou oblast organizace závodu. Šéfem a tahounem je bezesporu Karel Hudeček mladší – ředitel závodu. Během let se pořadatelský tým vykrystalizoval v dobře fungující partu nadšenců, kde i přes občasné „stresíky“ vládne velice příjemná atmosféra. Dále je to pro mě, jako lyžařského trenéra mládeže, zároveň výzva a jeden z hlavních úkolů náročné zimní sezóny.

Kudy vede trasa závodu V minulých ročnících jsme s tratí trochu experimentovali, chtěli jsme účastníkům ukázat

ICEBREAKER Multisport Cushion Mini Pokud provozujete více různých sportů, dostává zabrat nejen vaše tělo, ale také vaše ponožky. Tato super lehká ponožka je však dobře připravená na to, aby s vámi pokaždé doběhla do cíle. Vysoce funkční styl s pouze lehkým polstrováním, zvýšenou podporou v oblasti Achillovy šlachy a nártu, zesílenou oblastí paty a špičky pro větší výdrž a odolnost ponožky a prodyšnými zónami zajišťujícími cirkulaci vzduchu.

i jiná místa na Šumavě. Start byl také dvakrát na Modravě, pak se přesunul na Kvildu (nejvýše položená obec v ČR – 1 065 m n. m.). Průjezd Modravou byl ale až do loňského roku zachován, a to včetně „maratónského můstku“ přes Modravský potok. Ten musel být každý rok před závodem postaven a po maratónu znovu demontován.

Letos tedy vynecháme průjezd Modravou a zpět na Kvildu pojedeme opět po šesti letech přes legendární Černou horu na 33. km s nejvyšším bodem tratě 1 273 m n. m. Tam nás nebude čekat vzrostlý les jako dříve, nicméně nadmořská výška zůstává stejná. Vzhledem k tomu, že se bude na Černou horu šplhat až v závěru tratě, mají se závodníci opravdu na co těšit. Na Černé hoře již budeme mít takzvaně odpracováno, přesto doporučuji všem nevynechat občerstvovací stanici na rozcestí Prameny Vltavy. Trasa sice směrem ke Kvildě stále klesá, ale samo to rozhodně nepojede. Před dojezdem do cíle na Kvildě ke všemu bude ještě čekat závěrečný oříšek v podobě již zmiňovaného obchvatu této horské obce – a smyčka kolem vrcholu Lapka. Čím motivovat závodníky k účasti V sobotu se nabízí závod na 23 km volně, v neděli pak na 23 nebo 45 km klasicky. Jedinečný závod je vedený překrásnými scenériemi Národního parku Šumava, který vloni přilákal 1 500 závodníků, a letos očekáváme další nárůst. Dobrá pověst zdejšího závodu se rychle rozkřikla. Start i cíl bude opět situován na okraj Kvildy. Délky tras i způsob běhu jsou koncipovány tak, aby si mohl vybrat každý. Díky zařazení Šumavského Skimaratónu do série Euroloppet a Stopa pro život se všichni účastníci mohou opět těšit na dokonalé zázemí pro závodníky s vyhřívaným stanem, kde se královsky najíte i převléknete, bezpečnou úschovnu, velkoplošnou projekci vi-

deozáznamu nejen z loňského ročníku a skvělou atmosféru.

Tradiční zajímavostí posledního únorového víkendu na Kvildě budou speciální závody týmů a rodin. V závodě na 45 km klasickou technikou vypisujeme soutěž družstev o ŠUMAVÁK TEAM. Tým tvoří až 6 závodníků přihlášených na 45 km.

Hodnotí se součet časů tří nejrychlejších členů týmu. Vítězný tým získá soudek zlatavého moku ze Šumavského pivovaru Vimperk. V závodě Šumavský Skatemaraton a Šumavský Minimaraton vypisuje pořadatel soutěž rodin. Hodnotí se součet pořadí tří rodinných příslušníků v přímé linii na třech různých tratích. V družstvu musí být jeden dospělý člen.

Sobotní náročná trať se dá absolvovat i s úsměvem

Profil hlavní tratě na 45 km klasicky

Program Šumavského maratónu sobota 23. 2. 2013

Šumavský minimaratón – 1 km, 2 km, 5 km a 8 km

sobota 23. 2. 2013

Šumavský skatemaratón – 23 km volně

Start ve 12 h

neděle 24. 2. 2013

Šumavský skimaratón – 45 km klasicky Šumavský skimaratón – 23 km klasicky

Start v 10 h Start ve 12 h

Podrobný program a doprovodné akce na: www.skimaraton.cz

ICEBREAKER Hike Liner Crew

ICEBREAKER Hike+ Lite Crew Prodyšné síťované zóny pro lepší prodyšnost a anatomicky tvarovaná špička zabraňující dření. Ponožka Hike+ Lite Crew se o vaše težce pracující nohy dokonale postará, zabraňuje vzniku puchýřů a udrží je v suchu a pohodlí, ať už se vydáte do jakéhokoliv terénu. Skvělá volba pro celoroční turistiku. Anatomicky tvarovaná špička se plně přizpůsobí tvaru nohy. Vysoká prodyšnost. Podpora v oblasti Achillovy šlachy a nártu. Speciální švy zabraňují tvorbě puchýřů.

Základní technická ponožka na turistiku do chladného počasí se všemi klíčovými technologiemi zajišťující nejlepší výkon. Jemné neškrábavé premiové merino. Podpora v oblasti Achillovy šlachy a nártu. Speciální švy zabraňují tvorbě puchýřů. Prodyšné ploché zóny zajišťují ventilaci.

CENA

399 Kč

CENA

489

Starty od 10 h

CENA

549 Kč

Kč

www.icebreaker.com

www.icebreaker.com

www.icebreaker.com

LOPPET

46

TEXT: TOMÁŠ GNAD FOTO: ARCHIV

70

LYŽAŘSKÝ MARATÓN TROCHU JINAK

KRKONOŠSKÁ KOOPERATIVY

LYŽAŘSKÝCH MARATÓNŮ U NÁS, V EVROPĚ I VE SVĚTĚ JE SPOUSTA. KAŽDÝ MÁ SVOJI CHARAKTERISTICKOU TRAŤ A KOUZLO, ALE JEDEN JE TAK TROCHU OJEDINĚLÝ. JE TO KRKONOŠSKÁ 70, KTERÁ JE JIŽ 57 LET ZÁVODEM HLÍDEK, ZPOČÁTKU DESETIČLENNÝCH, POSLEDNÍ ROKY JEN PĚTIČLENNÝCH. KOUZLO ZÁVODU NENÍ JEN V KRÁSNÉ A ZÁROVEŇ DOST TĚŽKÉ TRATI, ALE V TOM, ŽE CELÁ HLÍDKA JEJ MUSÍ ABSOLVOVAT SPOLEČNĚ OD STARTU AŽ DO CÍLE.

Rok 1974 – občerstvovací stanice na trati

Jak to všechno vzniklo šechno začalo v roce 1955, kdy se konal pod záštitou TJ Sokol Bílá Třemešná první ročník lyžařského dálkového běhu Po hřebenech Krkonoš. V roce 1987 nad tímto závodem přebral záštitu ÚV ČSTV, TJ RH Hradec Králové a TJ Loko Trutnov a závod byl přejmenován na Krkonošská sedmdesátka – memoriál

V

Ročník 1980 vedl ještě přes hlavní hřeben Krkonoš

Miroslava Hlaváčka. Co si ale z původního závodu vzal, to byla jeho jedinečnost, že se jednalo o závod desetičlenných mužských a pětičlenných ženských hlídek. Z toho se stala tradice.

Trať závodu měla velké převýšení, vedla vskutku po hřebenech a příliš se zpočátku neměnila. Ještě před rokem 1989 byl závod

ohrožen, neboť nebylo možné vést trať po hřebenech z důvodu ochrany přírody.

Nastalo tak období, kdy byla trať několikrát změněna s rozdílnou délkou i obtížností, a nakonec se ustoupilo i od desetičlenných hlídek, které jsou nadále také jen pětičlenné. Kromě členitosti tratě však na většině ročníků čekalo na závodníky na hřebenech našich nejvyšších hor i nepříznivé počasí, a tak si zúčastněné hlídky tohoto závodu prověří sílu i týmového ducha, který je v takovéto skupině základním kamenem. Někteří to pojmou jako závod, někteří více jako turistickou akci. Častokrát je rozdíl mezi nejrychlejší a nejpomalejší hlídkou bezmála pět hodin. Všichni však mají před sebou jediný úkol, a to absolvovat trať v předepsaném limitu a společně dosáhnout cíle.

Ono najít ten správný tým, kde mají všichni členové hlídky stejnou výkonnost, stejnou sportovní formu a nikoho nezastihne krize, to není jednoduché. Přesto se některých ročníků zúčastnilo kolem třech tisíc účastníků.

Jaký bude letošní ročník V roce 2011 byla Krkonošská 70 zařazena do seriálu u nás nejpopulárnějších závodů Stopa pro život. Celý seriál je určen všem zájemcům o běžecké lyžování bez rozdílu věku a kondice, od profesionálů po začátečníky, na své si zde přijdou i děti, pro které jsou připraveny samostatné závody a doprovodný program.

47

CO SE UDÁLO LOŇSKÉHO ROKU JEDNOMU TÝMU (PÍŠE ČLEN TÝMU MIBA VLÁĎA KOZÁK) 2. až 4. min po startu... střídavě vybíháme na různé světové strany, prohledáváme všechny prostory i ty uzamčené, hledáme, voláme, prosíme – nic 5 min po startu................ místní rozhlas poprvé vyhlašuje Maartyho 6 min po startu................ prostor startu se vylidnil, skoro všichni jsou již na trati, náš Maarty zmizel 7 min po startu................místní rozhlas podruhé vyhlašuje Maartyho 8 min po startu................ rezignujeme, naštvaní a promrzlí se rozhodujeme, že si alespoň projedeme cvičně kousek tratě, abychom se zahřáli a vyběhali emoce 9 min po startu................ seznamujeme pořadatele s naším údělem, že se jedeme jen tak projet, pomalu a bez nálady stoupáme po trati a dáváme přednost závodníkům. Jedeme pomalounku, často se zastavujeme a kocháme se slunkem zalitými hřebeny Krkonoš, občas pořídíme nějaké to foto a popravdě řečeno, litujeme závodníky, že musí v potu tváře tak makat.

Po minulém nečekaném a historickém úspěchu týmu MIBA byla nálada v týmu velmi optimistická. Lyže byly výborně připraveny, závodníkům nechybělo sebevědomí, které vycházelo z hodin příprav s navýšenými četnými „černými“ tréninky. Počasí chladné, avšak slunečné podpořilo atmosféru velkého závodu. Členové týmu MIBA se převlékli do tenkých závodních kombinéz a po krátkém rozcvičení se několik minut před startem zodpovědně shromáždili před startovním koridorem:

3 min před startem....... chybí Maarty, asi se ještě někde rozcvičuje 2 min před startem.......stále chybí Maarty, už by tu měl být 1 min před startem....... pořád chybí Maarty, ksakru, kde vězí. Začínáme se nervózně rozhlížet po okolí a pořadatelé již ženou náš tým do prostoru startu.

30 s před startem........... to je ale deb…, neviděl ho někdo, přeci se nemohl propadnout. Pořadatelé opět naléhají, aby tým najel do startovního koridoru.

20 s před startem........... to se nám jenom zdá, padají slova, která zde nelze použít 10 s před startem........... neobjevuje se žádná postava podobná Maartymu START....................................tak to je teda v pr….

10 s po startu . ................kapitán týmu: „Já ho roztrhnu jak hada!“ 20 s po startu . ................ padají další ostrá slova (některá jsem do té doby ani neznal ) 30 s po startu . .................pořadatelé opět naléhají na odstartování 1 min po startu ............... začínáme mrznout a tušíme, že se náš sen o důstojném průběhu závodu začíná hroutit a nechceme se smířit s realitou diskvalifikace

Vysvětlení: Maarty neunesl tíhu odpovědnosti a možná provedl v předvečer závodu nějakou tu dietní chybu. Těsně před startem si musel odskočit.

V tomto posedu však prošvihl start a strávil tam i několik dalších chvil. Aby nastalou ztrátu dohonil, nevidě své kamarády čekající před startovním koridorem (pozn. dondes to přesvědčivě nevysvětlil), dlouhým obloukem oběhl startovní prostor, podlezl ohrazení, vmísil se mezi závodníky a jal se nás stíhat. My jsme však v té době stáli na startu a posléze vyšli volným krokem až za ním. Maartyho jsme pak potkali až na kopci.

I z tohoto důvodu bylo závodní pole rozděleno do více souběžných závodů: závod pětičlenných hlídek na 25, 50 a 70 km a závod jednotlivců na 25 a 50 km. Všechny závody se jedou volnou technikou. Spojení tradičního závodu hlídek se seriálem závodu jednotlivců vyplynulo z potřeby upravit závod pro širokou veřejnost a pokusit se vrátit tomuto závodu jeho lesk a masovost. Každoročně se zúčastňuje závodu hlídek kolem jednoho tisíce závodníků.

START Svatý Petr, Špindlerův Mlýn–Hromovka–rozcestí Struhadla–Krásná Pláň–Nad Krásnou Plání- stanice lanovky–rozcestí za lanovkou– SRUB (Kontrola + občerstvovací stanice)–Nová Klínovka–nad Láhrovými Boudami–Zinneckerova strouha–Liščí cesta–rozcestí nad Tetřevími Boudami–rozcestí u Lesní boudy–Zahrádky–vysílač–PRAŽSKÁ BOUDA, ROZCESTÍ (Kontrola + občerstvovací stanice)–Krausovy Boudy–U Modrých Kamenů–Pardubické Boudy–pod Černou horou–pod Zrcadly–pod Kolínskou boudou–Pražská bouda–Liščí cesta–Zinneckerova strouha nad Láhrovými Boudami–Nová Klínovka–Srub–Krásná Pláň–Struhadla–Hromovka–CÍL Svatý Petr, Špindlerův Mlýn

SENSOR Team

SENSOR Radar

Cyklokalhoty • materiál 80 % Polyamid, 20 % Spandex • přiléhavý, anatomický střih • 8-mi panelové • ploché užší švy • sublimační potisk • antibakteriální 3D gelová vložka dp+ • v zadní části kapsa • zakončení gumou se silikonovou úpravou

Cyklodres • materiál Coolmax® • přiléhavý, anatomický střih • krátký rukáv raglánového střihu • celopropínací zip • microperforace usnadňují ventilaci • třetinový stojáček, 3 kapsy na zádech • zakončení do gumy

CENA

1 599 Kč

Družstvo žen v prvním stoupání po startu ze Svatého Petra

www.sensor.cz

CENA

1 490 Kč

www.sensor.cz

LOPPET

48

TEXT: MICHAL HÁJEK FOTO: ARCHIV ORGANIZÁTORŮ

JESENICKÁ

70

Pozvánka na pokračování Jesenické 70

POKRAČUJE

DLOUHÝCH 25 LET TRVALO, NEŽ SE PODAŘILO ORGANIZÁTORŮM KLUBU XC SPORT KARLOV PŘIPRAVIT DALŠÍ ROČNÍK DŘÍVE VELMI OBLÍBENÉ JESENICKÉ SEDMDESÁTKY. POŘADATELÉ TAK CHTĚJÍ PŘEDEVŠÍM POLOŽIT ZÁKLAD NOVODOBÉ TRADICI, KTEROU SI JESENÍKY ZASLOUŽÍ, A ZNOVU USPOŘÁDAT NEJTĚŽŠÍ LYŽAŘSKÝ MARATÓN, KTERÝ SE KDY V ČR JEZDIL. ZÁVOD BUDE OJEDINĚLÝ NEJEN SVOJÍ DÉLKOU A PŘEVÝŠENÍM, KTERÉ JE DANÉ ČLENITOSTÍ TERÉNU, ALE TAKÉ TÍM, ŽE POVEDE PO HLAVNÍM HŘEBENU JESENÍKŮ, KDE BÝVAJÍ MNOHDY DRSNÉ KLIMATICKÉ PODMÍNKY.

Historie Jesenické 70 zatím končí u 24. ročníku

Trocha historie radice, kterou Jesenická 70 v minulosti měla a na kterou chtějí pořadatelé navázat, sahá až do roku 1966, kdy se uskutečnil 1. ročník závodu. Za jeho vznikem stáli zejména lidé kolem pana Zdeňka Zerzáně, tehdejšího chataře na Vřesové studánce a pozdějšího dlouholetého náčelníka Horské služby Jeseníky.

Naposledy se v Jeseníkách na trati mezi Skřítkem, Červenohorským sedlem a zpět závodilo v roce 1988. Pak sice byla Jesenická 70 dva roky připravována, ale závod z různých

T

Horská služba byla důležitým partnerem organizátorů

důvodů, zejména nepřízně počasí, neproběhl. Uskutečnilo se celkem 24 ročníků, které společně organizovali pořadatelé z OV ČSTV Šumperk a Bruntál společně s Horskou službou Jeseníky.

Závod se konal vždy první neděli v březnu a na start se postavilo několik stovek závodníků. Ti se museli vypořádat nejen s drsnou přírodou Jeseníků a náročností tratě, ale mnohdy také strojově neupravenou stopou. Navíc s lyžařským materiálem odpovídajícím dané době.

Z počátku se závodilo ze Skřítku do Starého Města, ale pro velkou náročnost organiza-

ce a zajištění tak dlouhé trati se pořadatelé rozhodli změnit trať závodu a začalo se závodit ze Skřítku na Červenohorské sedlo a zpět.

Je až neuvěřitelné, že Jesenickou 70 vyhrál 14krát pan Josef Břinčil, který ji absolvoval celkem 20krát. Jeho výkon zaslouží v dnešní době obdiv, protože tento rekord se bude velmi těžko překonávat. Další z účastníků předchozích ročníků, pan Ivan Soviš, který je přihlášen i letos a absolvoval již všechny lyžařské maratóny Worldloppetu, konstatoval, že se jedná o nejnáročnější závod nejen v ČR, ale ve srovnání se závody Worldloppetu na světě vůbec.

Ojínění závodníci na občerstvovací stanici

®

Kvalita, která poráží konkurenci

Energii

během závodu mám vyřešenou Stanislav Řezáč člen Enervit Sport Team, vítěz Jizerské 50 v roce 2012

Mapa Jesenické 70 pro rok 2013

set poradit. Všechny čeká závod, na který rozhodně nebude stačit jen soupažný odpich.

Není třeba moc váhat nad účastí a nechat si tento závod ujít. Odměnou bude zážitek z přejezdu horských hřebenových partií Jeseníků, jedněch z našich nejvyšších hor, které na každého přenesou svoji nádhernou a jedinečnou atmosféru.

„Vyběhnout bez GT tablet je jako vyrazit bez lyží.“

Enervit GT Sport

energetické tablety Doplněk D l ěk stravy

Jak to bude letos Jesenická 70 se při novodobé premiéře nepoběží po úplně stejné trase, tak jak ji mnozí ještě pamatují. Za posledních dvacet let se výrazně změnily zákony na ochranu přírody, které nedovolují vést trať v původní podobě, a to zejména v Národní přírodní rezervaci Praděd. To byl také jeden z hlavních důvodů, proč měl závod tak dlouhou pauzu. Přesto se pořadatelé dohodli s vedením Chráněné krajinné oblasti Jeseníky na trati, která se původní Jesenické 70 blíží. Trasa závodu probíhá přes přírodovědné nejcitlivější oblasti I., II. a III. zóny CHKO Jeseníky a územím NPR Praděd, Ptačí oblastí Jeseníky a také územím Evropsky významné lokality Praděd. Tato území představují velmi citlivé a unikátní stanoviště alpských luk s výskytem řady chráněných rostlinných a živočišných druhů.

Závod bude ojedinělý nejen svojí délkou, náročností a převýšením, ale také tím, že v duchu návratu k tradici budou na trati úseky, které nebudou upraveny strojově. Některé úseky budou upraveny jako v předchozích časech jen ušlapáním „nožně“. Jedná se zejména o krátké spojovací úseky, kde z důvodu ochrany přírody nelze použít k úpravě stop strojovou techniku.

Bude to v dnešní moderní době ojedinělá věc, bude to něco, čím bude Jesenická 70 jedinečná. Závodit se bude klasickou technikou na tratích 70 km a 40 km ve všech věkových kategoriích. Start je na Skřítku ve výšce přes 800 m n. m., ale trať po hřebenech zasahuje až do výšky přes 1 400 m n. m.

Pro všechny, kteří se postaví 10. března 2013 na start, to bude výzva, se kterou si budou mu-

pro okamžité doplnění energie B vitamíny potlačí únavu a vyčerpání snadná manipulace během výkonu lehce rozpustné v ústech

Enervit koupíte na www.enervitsport.cz, v obchodní síti Vitaland a v zákaznicky orientovaných obchodech se sportovním zbožím.

Náročnost závodu byla dříve umocněna i úpravou tratě

Další informace k závodu na:

www.jesenicka70.cz

Enervit, oficiální partner Jizerské 50

WWW.ENERVITSPORT.CZ

50

LOPPET

Start závodu je ve vlnách

TEXT: TOMÁŠ GNAD FOTO: TOMÁŠ GNAD A ARCHIV

BIRKEBEINERRENNET NA VLASTNÍ KŮŽI LYŽOVAT V NORSKU, KOLÉBCE LYŽOVÁNÍ, TO JE ZÁŽITEK. A ÚČASTNIT SE ZÁVODU, KTERÝ MÁ JIŽ 75. ROČNÍK A VYCHÁZÍ Z HISTORICKÝCH UDÁLOSTÍ VÍCE NEŽ 900 LET STARÝCH, TO JE ZÁŽITEK NEOBYČEJNĚ SILNÝ. cílovém městečku Lillehammer, kde se v roce 1994 konaly zimní olympijské hry, na vás všude kouká známý obrázek dvou lyžařů, kteří za svým kovovým štítem schovávají malé dítě. Jsou to právě ti vojáci, kteří v roce 1206 položili základ pro vytvoření tradice tohoto závodu, kterého se již zúčastnily desetitisíce lyžařů. Závod, který obdobně jako další věhlasné závody typu Vasův běh nebo u nás Jizerská padesátka každoročně přitahují další závodníky, tentokrát ale s malým batohem na zádech.

V

Jak vznikl Birkebeinerrennet V roce 1202 zemřel norský král Håkon Sverre, kterému se podařilo získat pro svoji vládu království Birkebeiners (březonozí – protože si nohy obalovali březovou kůrou) většinu území Norska. Jeho nástupce Håkon III. Sverresson však zemřel pouhé dva roky po něm, ale zanechal čerstvě narozeného syna Håkona Håkonssona jako pozdějšího nástupce královského trůnu. Skupina Baglers, proti které Birkebeiners léta soupeřili, se však chtěla pokusit získat územní moc i s královským trůnem, a tak byl Håkon Håkonsson v ohrožení. Když mu byly dva roky, tak jej v zájmu zachování života při právě probíhající občanské válce odvezli dva

V roce 2012 se běžel již jubilejní 75. ročník a já jsem měl možnost být u toho.

Domácí příprava na závod Příprava na závod nastala už doma. V propozicích uvedená délka závodu 54 km mne nějak nevystrašila, však už jsem nějaké ty Jizerské padesátky odjezdil, Vasův běh přežil, tak to by neměl být problém. Ale jak jsem se podíval na profil závodu, bylo mi jasné, že to nic jednoduchého nebude. Už jen těch prvních 13 km po star-

nejlepší lyžaři, ozbrojení vojáci Birkebeiners, do bezpečí z Lillehammeru přes zrádné hory a lesy za nepřízně počasí a krutých mrazů do Trondheimu. Jejich statečný čin, při kterém riskovali svoje životy v zájmu záchrany budoucího krále, tak později změnil historii Norska. Po ukončení občanské války, kdy byl uznán jako vládce bez titulu krále Philip Simonsson od bojovné skupiny Baglers, pak v roce 1217 začal vládnout právě doposud chráněný král Håkon IV. Håkonsson. Nakonec byl nejdéle vládnoucím králem, když byl na trůnu celých 46 let, a za jeho vlády Norsko stále vzkvétalo. Sám Håkon Håkonsson byl dobrým diplomatem, udržoval přátelské a obchodní vztahy s Anglií

tu s převýšením bezmála 550 m hned na začátku a ještě k tomu klasickou technikou? To bude těžký oříšek, zvláště když po krátkém sjezdu následuje dalších 6 km s převýšením dalších skoro 200 m a to na čtyřicátém kilometru závodu. Začínám doufat, že snad bude alespoň rychlý sníh a jednoduchá „máza“. Na nějaké promočené kaši by to byl jistě očistec. Pro letní přípravu to znamenalo se více věnovat klasické technice na kolečkových lyžích a také posilovat ruce na soupaže. Na trénink jenom soupažného odpichu, který byl prvořadý v letní přípravě třeba na Vasův běh, se nyní spolehnout nemůžeme. Ten nám pomůže jen v poslední části závodu při pozvolném klesání, kdy už jistě moc odrazové vosky nebudou fungovat, a tak nám nic jiného nezbude.

Jako přípravný závod jsem si letos zvolil Jizerskou padesátku. Netuše, že to bude příprava hlavně morálně volních vlastností. Podmínky při

a jeho úsilím byly k Norsku připojeny i ostrovy Island a Grónsko. Roku 1247 byl od legáta papežského slavnostně korunován, vládl spravedlivě, pevnou rukou a skoncoval s občanskými válkami. Zemřel během námořní kampaně po útoku vojska skotského krále na Hebridách. Čin dvou vojáků na lyžích od Birkebeiners, který způsobil záchranu budoucího krále, však nebyl nikdy zapomenut a na jeho počest se jezdí lyžařský maratón z Reny do Lillehammeru, dlouhý celých 54 km. Aby si všichni závodníci uvědomili ztížené podmínky, za kterých ti dva vojáci v roce 1205 převáželi dvouletého Håkona do bezpečí, musí mít všichni závodníci na zádech batoh s povinnou zátěží 3,5 kg.

51

Lyžařský stadión ze skokanské věže

ní pro kvalitní lyžování byly velice špatné, a tak jsem se musel dostat do cíle alespoň silou a silou vůle. V cíli jsem sice neměl moc chuti odjet další závody klasickou technikou, ale to se brzo změnilo. Závod to byl těžký, ale jako příprava na profilově náročný závod Birkebeinerrennet dostačující. Přihlašování na závod proběhlo v předstihu poměrně snadno, jen by bylo třeba se trochu naučit norsky, protože některé informace se v jiném jazyce nedozvíte. Překladač z norštiny sice funguje, ale občas ty věty nedávají smysl. Chvilku tak trvalo, než jsme si zajistili ubytování ve srubu, dopravu i přihlášku k závodu.

Doprava na závod Přesun do Norska proběhl letecky za pár hodin přes Oslo, kde jsme kromě prohlídky známého Vigelandu, parku se sochami ztělesňujícími evoluci člověka, nemohli vynechat návštěvu slavného Hollmenkollenu, Mekky lyžování.

Vidět krásný běžecký areál s impozantním skokanským můstkem, kde bylo v roce 2011 mistrovství světa, to opravdu za to stálo. Běžecké tratě, kde dva dny předtím ještě statečně bojoval se světovou elitou Martin Jakš na 50 km klasicky při světovém poháru, ty jsme si na lyžích spíše jen prošli. Jejich náročnost byla v některých místech skoro nad naše síly. Následovala návštěva nově zrekonstruovaného lyžařského muzea, kde na nás dýchla lyžařská historie a velká tradice lyžování.

Nad tím vším vyčníval impozantní lyžařský můstek, z kterého pohled způsoboval pochybnosti, jak se z této výšky může někdo spustit přímu dolů. Sjet dolů na lyžích by mne nepřemluvili ani za zlaté prase.

Tady jsme ale konečnou neměli, čekal nás přesun vypůjčenými auty Škoda Fabia do známého lyžařského střediska Sjusjøen a náš pronajatý srub. Celá tato oblast měla dvě centra s lyžařskými stadiony. Jedno více tréninkové a se střelnicí, druhé více závodní, kde se několik měsíců před naší návštěvou proháněla celá světová špička při prvním závodu světového poháru. Ob-

last Sjusjøen ale není jen o závodních lyžařských tratích, je hlavně známá RENA rozlehlou sítí celkem 1 500 km LILLEHAMMER běžeckých tratí i pro lyžařskou OSLO veřejnost. To bylo pro nás naprosto nepředstavitelné. Člověk by očekával, že na takových vzdálenostech moc lyžařů nepotká, ale opak byl pravdou. A to nejen kolem lyžařských stadiónů a srubových osad. Každé odpoledne přijelo k lyžařskému stadiónu několik au-

tobusů školáků různých věkových kategorií. Ti za pár minut vybíhali s batůžkem na zádech se svými trenéry všemi možnými směry na trénink nebo jen na lyžařský výlet. Těch dětí zrovna málo nebylo, autobusy je přivážely rovnou ze škol. To

Charakteristika závodu Birkebeinerrennet Délka závodu:

54 km

Start závodu:

Rena, 280 m n. m.

Průběh závodu:

Cíl závodu: Technika běhu: Celkové převýšení: Počet občerst. stanic: Počet přihl. závodníků: Způsob startu: Počasí:

13 km dlouhé stoupání pod Dolfjellet do výšky 820 m n. m., 2 km sjezd do výšky 760 m n. m., 5 km stoupání k Raufjellet 880 m n. m., následuje 3 km sjezd na Nysaetra 750 m n. m., 4 km mírně zvlněný terén a pak 6 km stoupání na nejvyšší bod tratě 910 m n. m., dále mírně zvlněným terénem až do známého střediska Sjusjon 880 m n. m. a následných téměř 12 km dlouhý sjezd a mírně zvlněný terén do cíle. lyžařský stadion v Lillehammeru, 490 m n. m. klasická technika se zátěží nejméně 3,5 kg v batohu (pás nebo vesta nejsou povoleny) více jak 1 000 m 8 přes 15 000 závodníků V pětiminutových intervalech po vlnách 500–750 závodníků Polojasno až slunečno, teplota mírně nad 0 °C

LOPPET

52

Lyžařský můstek nad lyžařským stadionem v Hollmenkollenu

se pak v Norsku vybírají závodníci typu Pettera Northuga a Marit Björgenové.

Příprava před závodem Čtyři dny před závodem jsme měli možnost si postupně projet celou trať závodu, kvůli kterému jsme sem přijeli. Na každý den jsme si nechali část tratě, abychom přesně věděli, co nás bude při závodě čekat. Určitě to bylo přínosné, neboť trať svým profilem jednoduchá zdaleka nebyla. Takto jsme si udělali představu o rozložení sil i o mazání, které bylo, vzhledem k tomu, že se pojede klasickou technikou, důležité. Že to nebude jednoduché, už napovídal profil tratě. Ale s tím jsme počítali, a prá-

vě proto také přijeli dříve. Krajina kolem běžeckých tratí je krásná - skalky, lesy, zamrzlá jezera a louky. Běžecké tratě krásně upravené, všude minimálně dvě stopy na klasickou techniku a uprostřed upraveno na bruslení. Na hlavním hřebenu bylo v některých místech najeto až osm stop.

Přejezd na prezentaci závodu den před startem jsme vyřešili jednoduše. Náš srub byl přibližně na 25. km tratě, a tak jsme tam jeli v rámci poznávání tratě proti směru. Nejdelší třináctikilometrové stoupání, které je na začátku tratě, jsme si tak sjeli dolů až na start. Jak se tak řítím závratnou rychlostí ve stopě dolů, sotva se v ní v mírných zatáčkách držím a najedou kolem mne ně-

Nezbytná zkouška sjezdového postoje s batůžkem na zádech

Tratě jsou již pro závod připraveny v plné šíři

Pokyny k povinné zátěži zněly:

Všichni závodníci musí v průběhu celého závodu nést batoh (vesta nebo pás není povolen), který by měl vážit nejméně 3,5 kg.

Batoh musí být umístěn na zádech v průběhu celého závodu. Závodníci odpovídají za to, že má odpovídající hmotnost i v cíli v Lillehammeru. Z bezpečnostních důvodů musí být odolný proti větru a musí obsahovat suché prádlo, nápoje, jídlo a lyžařské vosky. Kontrola hmotnosti a obsahu se provádí v cíli. Závodníci, u kterých bude objevena jiná hmotnost nebo obsah, budou diskvalifikováni, nebo jim bude připočten čas.

Skutečnost však je taková, že každému závodníku komisař „převáží“ batoh nejdříve rukou. Pokud cítí pochybnosti, pak jej i převáží na mincíři. V případě nízké váhy je závodník z prostoru cíle propuštěn uličkou hanby za pískotu a bučení diváků. Po dobu mého pobytu v cílovém prostoru jsem však nic podobného neslyšel.

kdo proletí ještě větší rychlostí v bílé kombinéze. A za ním další. Až pod kopcem jsem je dojel a hned mi bylo jasné: bratři Aucklandové. Lyže měli velmi rychlé a dole pak zkoušeli mazání odrazových vosků. Moc jsme toho nevyzvěděli, neboť měli bílé tuby s klistrem bez jakéhokoliv nápisu, stejně tak i testovací lyže. Prezentace k závodu proběhla velmi rychle, jen přeřazení do nějaké lepší startovní vlny podle předchozích výsledků z různých závodů se nám moc nepodařilo. Zpátky domů jsme se pak dostali autem, kterým pro nás dojel odpočívající kamarád.

I v našem přechodném domově, ve srubu, probíhala také důkladná příprava. Předmětem večerních debat u skleničky byla volba vhodné zátěže 3,5 kg, s kterou potom musíme absolvovat celý závod.

53

tě na toalety a také posledním převažováním našich batůžků. Vše je připraveno a jdeme na start.

Batůžek musí mít na zádech všichni, bez rozdílu věku

Ze všech možných vynálezů se osvědčily plastové láhve, naplněné vodou, pěkně utěsněné a kolem ještě vyplněné náhradním tričkem a ponožkami. Samozřejmě tam také musí být místo na vosk i na nějaké jídlo na závod. Je třeba počítat s tím, že nějaké jídlo během závodu sníme, a tak nesmí být do té předepsané váhy započítáno. Přesnost zátěže je důležitá, ulička hanby přece jen vzbuzuje respekt. Vážení jsme tudíž věnovali ve srubu velkou pozornost. Ve srubu jsme neustále převažovali, dolaďovali dopnutí spínacích řemínků batohu a hlavně také zkoušeli při jízdě na lyžích. Závodí se klasickou technikou a posunutí těžiště dozadu může ovlivnit odraz. Zároveň je dobré si zvykat na jízdu s batohem na zádech, vždyť na trati pak budeme několik hodin.

Večer před závodem proběhla taktická porada. Ani tak ne k vlastnímu závodu, ambice na přední umístění nikdo z nás neměl, ale spíše k dopravě na start a z cíle domů. Jeden závodník ráno odjel autem do cíle a autobusem na start, ostatních devět bylo třeba dopravit druhým autem k pět kilometrů vzdálené stanici autobusu.

Samozřejmě nadvakrát. Autobusem následoval přejezd do Reny na start. Z autobusu nás vysadili na blátivé louce, bez možnosti jít suchou nohou.

Tak jsme se v blátě bořili až po kotníky. Naštěstí louka, kde se dá převlékat, bez jakéhokoliv přístřešku, již byla zpevněná a částečně zasněžená.

Na ní se převlékalo více jak patnáct tisíc závodníků, včetně nás. Ale kousek vedle byla třeba skupinka lyžařů z Jablonce, také třeba i známý herec Vávra a na druhé straně skromně se svojí manželkou námi obdivovaný Stanislav Řezáč. Po společné fotce se rozdělujeme s popřáním si dobrého výsledku navzájem. Má již několik málo minut do startu z první vlny, a tak si sundává šusťáky, bere si batůžek s bidonem na pití a jde na to.

My máme ještě chvíli čas, který trávíme ve fron-

Start závodu Ambice do závodu jsou jasné: získat pamětní medaili. Na krásnou medaili mají nárok všichni závodníci v každé kategorii, kteří projedou cílem za vítězem kategorie v čase horším jen o 10 %. To je motivace. Start po skupinách 500 až 750 závodníků se ukazuje jako velice přijatelný. Trať je široká, téměř žádné zdržení, žádná kolize, jenom stoupání. Prvních třináct kilometrů do kopce, to je úvodní prověrka hlavně spojená s volbou dobrého odrazového vosku. Trefili jsme se, tak to snad přežijeme. Trať je zpočátku vedena mezi lesnatým porostem, občas ještě lemována povzbuzujícími diváky. Jak se ale blížíme k vrcholu stoupání, tak začíná být divácká atmosféra bouřlivější. Za vrcholem si konečně trochu odpočineme ve dvoukilometrovém sjezdu holou plání a čeká na nás další stoupání.

To je asi nejkrásnější část závodu. Pestrá a technická trať v rozmanitém terénu v blízkosti potoků a zasněžených jezer. Již tady začíná boj o medaili, nikoliv o prvenství. Na třech místech tratě si postupně mohu přečíst na velké elektronické tabuli svůj mezičas a porovnat ho s časem, který bych pro získání této medaile měl mít. Na prvním mezičase po devíti kilometrech ve Skramstadu to nevypadá nejlépe, ztrácím již pět minut, ale nic není ztraceno. Na startu jsem se nezdržel, tempo ale asi nasadil až příliš pomalé. Trochu se projevil strach z úvodního stoupání. Do dalšího mezičasu na 27. km ve Kvarstadu jsem smazal pouhých 15 vteřin, ale ještě nepodléhám panice, však jsem teprve v půlce závodu a necelých pět minut se dá ještě smazat. Následuje poslední větší stoupání, necelých sedm kilometrů až do výšky 910 m n. m. Stoupání zpočátku mírné, ale neustále se zvyšující. Tady si nás diváci vychutnávají, ale zároveň svým povzbuzováním dělají atmosféru jako při světovém poháru a vlévají další krev do unavených

svalů. Povzbuzování, zvuky zvonců a houkaček, k tomu možnost ochutnat jejich čerstvě opečené maso z losa nebo domácí pálenku. To by mi ale moc nepomohlo, zvláště v kopci. Z nejvyššího vrcholu, psychicky na výši při pomyšlení, že už pojedu jen po rovině nebo z kopce, se dostávám do známého Sjusjøenu. Zdejší atmosféru už nelze popsat, protože se zde s neustálým povzbuzováním mísí zvuky střídajících se hudebních skupin různého žánru a zpěv. Jen kdybych nemusel spěchat dál a v klidu si zde sednout a poslouchat. Mne ale zajímá poslední mezičas. Diváci mi opravdu pomohli a již mi zbývá smazat jen pět vteřin, tak to snad zvládnu. Ze Sjusjøenu mne čeká jen 12 km mírného sjezdu až do Lillehammeru.

Cíl závodu Po celou dobu jsem si chválil dobře namazané lyže na odraz, ale to se mi trochu nepovedlo do závěrečné části tratě. Tady byl sníh poněkud vlhčí a špinavý, což se s mými lyžemi moc neshodlo a tak jsem se trochu výsledkově propadl. Závěrečné rovinky jízdou soupaž mi už nechtěly ubíhat, a tak mi v cíli přebývalo na vysněný čas pouhých 1 min a 48 vteřin. Medaile je v nenávratnu!

Cíl závodu byl na stadiónu, kde v roce 1994 závodili běžci při olympijských hrách. Než jsme se dostali na cílovou čáru, tak jsme se museli prokličkovat takovým bludištěm, aby si nás všichni povzbuzující diváci stačili prohlédnout ze všech stran. Na takovou diváckou kulisu se nedá zapomenout. V cíli chvilka nervozity při převažování mého batůžku, odznak na památku, zasloužené občerstvení a pak odchod do haly pro zavazadla.

Organizace precizní, nikde žádná fronta a všude jen přátelské pohledy.

V cíli jsme se všichni z naší výpravy našli, postupně přepravili do našeho srubu a všechno večer pěkně u krbu povyprávěli a zhodnotili.

Až budu chtít nějaký lyžařský maratón znovu zopakovat, pak si myslím, že divácká atmosféra Birkebeineru mne přiláká znovu právě sem.

Pomník závodem oslavované historické události v Lillehammeru

TOUR

54

TEXT A FOTO: MARTINA CHRÁSTKOVÁ

JAK SE ŽIJE

NA SEVERU POCHÁZÍM ZE SEVERU REPUBLIKY A VŽDYCKY MĚ TO TÁHLO SPÍŠE DO HOR A DO SEVERSKÝCH ZEMÍ NEŽ NA JIH. ZA SVOU LYŽAŘSKOU KARIÉRU JSEM UŽ NĚJAKÝ TEN PÁTEK (KDYŽ SE TO VŠECKO SEČTE, TAK MOŽNÁ UŽ ROK) NA SEVERU EVROPY STRÁVILA, A TAK BYCH SE S VÁMI O SVÉ ZÁŽITKY RÁDA PODĚLILA. oprvé jsem do Skandinávie, přesně do švédského Idre, měla jet už v 9. třídě ZŠ na trutnovské soustředění dorostu a dospělých.

Bohužel tam ale v době našeho odjezdu (listopad) nebyl sníh, a tak se hledaly jiné varianty. Nakonec jsme jeli lyžovat do Rakouska na Tauplitz, a to dokonce dvakrát za sebou.

První návštěva severu se mi tak posunula o dva roky – tu následující sezonu totiž sníh nebyl skoro nikde v Evropě a my opět skončili na Tauplitz. Tauplitz je skvělé místo, ale severská tajga je o něčem jiném.

Moje první seznámení s dalekým severem bylo ale přece jen v Idre ve Švédsku. Tam jsem i poprvé uviděla soba. Poprvé jsem ho pak jedla ve finském Muoniu.

Výtečné maso, mohu jen vřele doporučit. Za polární kruh jsem se poprvé podívala do švédské Kiruny. Do hornického města, kde se těží železná ruda a barevné domečky lemující ulice působí velice vesele. Lyžařské tratě jsou natočené po haldách po zpracování rudy. V době mého pobytu tam nebylo moc sněhu a tamní prostředí na mě nepůsobilo moc přívětivě. Stromů je v nejbližším okolí pomálu, ale člověk může vychutnávat zdejší prostor. Pokud se člověk podívá k severozápadu, uvidí národní park Abisko.

Pokud byste se chtěli vydat do finského Rovaniemi, nezapomeňte se zajet podívat k Santa Clausovi – má tam svůj svět, kde vyrábí hračky pro děti po celém světě.

P

Severské klima, vlhkost vzduchu Čím se vydáte severněji, tím drsnější klima vás tam čeká. Rtuť teploměrů klesá relativně hlu-

boko pod nulu a vlhkost vzduchu je nižší. Takže aspoň nezalézá mráz za nehty. I když taková „dvacítka“ pod nulou už dokáže udělat slušnou omrzlinu druhého stupně.

Tratě a ubytování Ve většině středisek jsou připravené tratě jak těžší – závodní, tak i turistické, vydávající se do okolní krajiny. Stejně jako je tomu snad všude ve světě, kromě Česka, se za tratě platí denní taxa, jejíž výši si každé středisko určuje samo.

Někdy je tato taxa zahrnutá již v ceně ubytování. Když už jsme nakousli ubytování, tak v jeho

Sroubek Kittiskota

Lyžařský stadión v Rovaniemi

ceně sice není povlečení a úklid, jak tomu v Evropě standardně bývá, ale zase můžete neomezeně využívat všudypřítomných saun! Skromné, ale plně vybavené domečky vám budou v době vašeho pobytu na dalekém severu věrně sloužit.

Nezapomeňte si čelovky!

Asi každý z nás zná slovní spojení „bílé noci leningradské“. To se ale nejedná o nějakou ruskou specialitu, jak to za dob minulého režimu bývalo, ale o čistě geografický úkaz. Díky sklonu zemské osy a jejímu oběhu okolo Slunce ve vyšších zeměpisných šířkách v létě Slunce nezapadá a v zimě se naopak nedostane nad obzor. Nastává tak polární den a polární noc. Polární den jsem nezažila, ale z vlastních zkušeností můžu říci, že v zimě je jedno, jestli jde člověk na trénink v půl třetí anebo ve čtyři hodiny. Prostě je tma. Za polárním kruhem lampy zhasínají v 11 hodin a rozsvěcí ve 3 hodiny odpoledne.

Tratě bývají osvětlené, ale jestli chcete vyjet i odpoledne na výlet, vezměte si lampičku na hlavu. Tedy pokud nesvítí na obloze Měsíc.

Od něj totiž je v těchto zeměpisných šířkách mnohdy krásně vidět a umělé osvětlení vůbec nepotřebujete. Můžete si tak vychutnat tu nedotčenou přírodu.

Noc v Bruksvallarně

Den v Bruksvallarně

Lidé Možná se povídá, že Seveřané jsou „studení čumáci“, ale za sebe mohu říci, že se jedná o velice vstřícné lidi. Ano, vypadají uzavřeně, ale v jádru jsou strašlivě milí a hodní. Ta uzavřenost jistě plyne i z toho, že vzdálenosti jsou zde úplně jiné než ve střední Evropě. Vše je mnohem dál. Jednou se nám stalo, že nás majitelé kempu, ve které jsme se ubytovali při severském turné, v polovině pobytu přestěhovali do svého domu, protože chatičky, ve kterých jsme bydleli, byly rezervované. Oni sami se přestěhovali do města do bytu svého syna, který odjel rybařit.

Cestování Pokud se rozhodnete jet za sněhem na sever, počítejte s vyššími cestovními náklady. Přece jen, je to kus světa. Například do švédského Idre je to zhruba 1 700 km, do švédské Bruksvallarny zhruba o 100 km dále. Pokud byste se chtěli vydat za polární kruh, počítejte s cestou dlouhou okolo 3 000 km. Také se po cestě zřejmě projedete parníkem, a to z Německa buď do Dánska, nebo rovnou do Švédska: Rostock – Gädser (2 h) a pak přes most nebo tunelem do Helsingborgu (SWE); Rostock – Trelleborg (6 h); Sasnitz – Trelleborg (4 h). Hodiny plavby se odvíjejí od počasí. Také se nám poštěstilo plout místo šesti hodin osm.

Co mně osobně sever dal a vzal?

Především mě obohatil o poznání krásných koutů světa. Měla jsem tak možnost nahlédnout do tajgy, vidět polární záři, která mimochodem vzniká narušením magnetického pole Země a proniknutím tzv. slunečního větru do vrstev atmosféry. Z finského Rovaniemi jsem si mimo skvělých zážitků odvezla i bronz ze štafety při juniorském mistrovství světa v roce 2005.

Vzal mi určitě mnoho energie, kterou jsem tam nechala při tvrdých trénincích. Odvezla jsem si odtamtud omrzliny 2. stupně, a to dokonce dva roky po sobě. Také zdlouhavé cesty autem za polární kruh nebo „jen“ ze středního Švédska nebyly zrovna moc příjemné, ale osobně na severské země nedám dopustit a budu se tam ráda vracet.

Ačkoliv, pro letošní rok jsem si pro první lyžování vybrala úplně jinou destinaci. A možná je ještě lepší než sever, ale o tom někdy příště...

Vstupní brána do lyžařského střediska Hardwood

TOUR

56

TEXT A FOTO: PETR JAKL

BĚŽKY JSOU V KANADĚ ZÁBAVOU I BYZNYSEM TREND VE VYCHÁZENÍ VSTŘÍC VYZNAVAČŮM ÚZKÝCH LYŽÍ MÁ U NÁS V ČECHÁCH BEZ DISKUZE VZRŮSTAJÍCÍ ÚROVEŇ. PŘED PÁR LETY BY BYLO NAPROSTO NEMOŽNÉ V PŘÍPADĚ, ŽE KONEČNĚ „NAPADLO“, VYRAZIT DO UPRAVENÉ STOPY TŘEBA I UPROSTŘED PRAHY. ZŮSTANEME-LI OPTIMISTY A BUDEME-LI VĚŘIT, ŽE ZIMY SNAD ZŮSTANOU DO BUDOUCNA STÁLE JEŠTĚ ZIMAMI V TOM PRAVÉM SLOVA SMYSLU, MOŽNÁ SE DOČKÁME SOLIDNÍHO LYŽAŘSKÉHO SERVISU I JINDE, NEŽ JEN V PROVĚŘENÝCH HORSKÝCH STŘEDISCÍCH. A PROČ SE NEPODÍVAT, JAK TO V TOMTO PŘÍPADĚ DĚLAJÍ JINDE, TŘEBA TAM, KDE JDE O BYZNYS AŽ V PRVNÍ ŘADĚ, TEDY V KANADĚ?

Do parku na běžkách ystém národních, státních či provinčních parků v Severní Americe všeobecně je v mnoha případech uznávaným vzorem pro zbytek světa. Již při první návštěvě jakéhokoliv přírodního parku je zřejmé, že návštěvník je očekáván a je tu pánem. Je ovšem také nutné uznat, že pravidla provozu jednotlivých parků vycházejí přednostně z nutnosti chránit přírodu a návštěvníci je musí bez pardonu akceptovat.

Provoz parků v USA i Kanadě bývá celoroční, tedy i v případě, že park leží v oblasti s běžnou sněhovou pokrývkou. U těch rozsáhlejších je pak úplnou samozřejmostí, že nadšení turisté kromě bohaté sítě dobře značených stezek pro túry na oblíbených sněžnicích najdou i desítky kilometrů upravovaných běžeckých stop. Na běžky můžete vyrazit i v takových parcích, jako jsou světoznámý Bryce Canyon, Yosemite nebo Yellowstone.

Nejinak je tomu i v Kanadě, kde kromě úctyhodných čtyřiačtyřiceti národních parků spravují jednotlivé provincie další stovky menších či větších lokálních parků. Trochu specifické postavení má pak jeden z nejznámějších quebeckých parků, park Gatineau.

S

Ač na quebecké straně řeky Ottawy, jak již název řeky napovídá, leží přesto téměř u bran kanadského kapitolu. Přesněji řečeno jen pár desítek minut jízdy z centra Ottawy (samozřejmě záleží na tom, kolik potkáte cestou červených semaforů). Blízko asi 1,2milionové metropole soustřeďující kromě vládních úředníků

Park Gatienau – v létě silnice, v zimě lyžařská magistrála

i ohromné davy zaměstnanců světových ambasád. Městem se také proženou davy turistů, kteří přidají často návštěvu parku, zvyšují tak číslo pravidelných návštěvníků parku ročně až na neuvěřitelných 2,7 milionů!

Napadne-li sníh, to bývá zpravidla v polovině prosince, davy přespolních turistů, hlavně těch

57

přijíždějících za barvami podzimních stromů, klesají. Ve stejném okamžiku však nastupují do stop a na sněžnice domorodci jak z quebecké, tak i z ontarijské strany a svými počty začínají převyšovat přespolní návštěvníky. Park v této časti sezóny pak naprosto opanují. Přesto má park i jeden zimní víkend zajištěnou světovou klientelu, a to v době pořádání jednoho ze závodu Světového poháru v lyžařském maratónu.

Systém hlavních i vedlejších turistických chodníků a stezek je v létě propojen s centrální silnicí dlouhou přes 32 km a několika parkovišti, rozsetými po celé její délce. Již od října však je celý park pro provoz aut uzavřen a stává se eldorádem silničních cyklistů nebo třeba i lyžařů na kolečkových lyžích či in-linistů na bruslích.

Asfalt silnice pak při prvních vločkách poskytuje kvalitní podklad pro stopy a na běžky je možné vyrazit již při jen několikacentimetrové vrstvě sněhu. Jak sníh připadává, postupně mohou vyrážet běžkaři i do dalších koutů parku a celkové číslo upravovaných klasických i bruslařských stop se pak uprostřed sezóny blíží až k 150 km.

V Gatinenau parku mohou dokonce vyznavači závodního lyžování narazit jak na regulérní soutěžní tratě, tak i biatlonovou střelnici. Jejich kvalita i údržba však již trochu pokulhává. Je jasné, že provozovatelé parku mají jiné ambice než ty vysoce soutěžní. Na druhou stranu v parku nechybí sjezdařský areál s poměrně slušným komplexem kratších sjezdových tratí rodinného charakteru, v létě bohatě protkaných bikovými stezkami různých obtížností.

V této fázi, kdy jsou vyjmenovány všechny superlativy dané lokality, takový článek většinou končí zvoláním: „Jak skvělé místo k ulyžování se k smrti!“ V Gatineau parku však není všechno vždy jen super, jak může z pohledu přes oceán vypadat. Stejně jako Angličané mají svou pověstnou komunikaci založenou na každodenním komentáři počasí, Gatiňané se zase zdraví v zimě téměř jednotným pozdravem: „Tak co, je dnes konečně upraveno?“ Úprava stop tu totiž často v minulosti vázla. Bývaly dny, kdy jízda na uježděných a zledovatělých cestách hlavně v kopcovatých pasážích nepřinášela méně zdatným lyžařům zrovna požitek. Na druhou stranu firma, která je každoročně k upravování stop najímána (park nemá vlastní techniku) projevovala s typicky kanadskou asertivitou vždy přiměřeně dobrou vůli se setkávat se zástupci nespokojené lyžařské veřejnosti a snažit se problém řešit. Letos se zatím ukazuje, že situace se výrazně lepší. Na vlastní kůži jsme zaznamenali fantastické lyžařské podmínky už před vánočními svátky, kdy byl park každé ráno zasypán více než třiceti čísly čerstvého sněhu. Náš tým přesto vyrážel v liduprázdném parku do kvalitně upravené stopy.

S parkem také úzce souvisí pořádání již zmíněného mezinárodního lyžařského maratónu Gatineau Loppet. Tento maratón, mající své stá-

Park Gatineau – stačí obejít závoru a jste v zimním království

lé místo v kalendáři v polovině února, je zařazen jako jeden z celkově dvou severoamerických ski maratónů do seriálu Worldloppetu. Ač přece jen výrazně pozadu za svým americkým bratrem Birkebeinerem (organizační výbor trochu hřeší na jistotu svého jedinečného postavení v kalendáři Worldloppetu), v případě dobrých sněhových podmínek nabízí krásný závod. Z vlastní zkušenosti můžeme potvrdit, že kdykoliv se závodí na originálních tratích kopírujících kopcovitý profil parku, je plně srovnatelný svou náročností s naší Jizerskou 50.

Rada na konec: Naplánujete-li si lyžařskou vyjížďku parkem Gatineau, počítejte s tím, že pokud nenasadíte běžky přímo u návštěvnického centra, nebudete se mít kde přezout ani převléknout, občerstvení na celodenní výlet si vezměte vlastní, vyrážíte přece jen do divočiny. Za odměnu však budete moci posvačit v jednom z několika přírodních srubů rozmístěných podél hlavních cest a ohřát se i u jeho krbu. Jen si občas budete muset počkat, až se uvolní místo, zvláště o víkendu tu nebudete zdaleka sami.

Gatineau park r ozloha 361 km², provincie Quebec, spravován National Capital Comission, 15 min autem z centra Ottawy Aktivity: LÉTO – kempování, turistika, silniční a horská kola, plavání, kanoistika a kanoeing, rybaření, geocaching, jízda na koni, in-line brusle a kolečkové lyže (časově omezené), horolozectví ZIMA – běžky, sjezdové lyže, sněžnice, zimní kempování Vstupné: celosezónní parkování zadarmo, ski pass 14 CAD/den, 180 CAD/sezónu, děti a rodiny mají slevy Zápůjčky lyží a sněžnic: – Greg Christies Ski and Cycle Works, Chelsea – www.gregchristies.com – Vere Sports, Chelsea – www.veresports.ca – Fresh Air Experience, Ottawa – www.freshairexp.com/ottawa U bytování: Síť hotelů v Ottawě (Ontario), Gatineau, Chelsea a lokálních B & B (Quebec), V íce informací na: – Gatineau Park – www.canadascapital.gc.ca/ places-to-visit/gatineau-park – Gatineau Loppet – www.gatineauloppet.com

TOUR

58

Hardwood – to nejsou světoznámé destinace, ale jen názvy lyžařských tras

Centrum se službami v Hardwoodu

Běžecké lyžování čistě jako byznys Necelých pět hodin autem z Ottawy na západ, asi hodinu a půl od jedné z největších kanadských metropolí, Toronta, leží v lesích malé, celkem útulné středisko nesoucí název Hardwood Ski and Bike. Jak název napovídá, v převážně listnatém porostu dubů a buků se tu mohou zákazníci prohánět jak v létě na horských kolech, tak v zimě na běžkách. Ano, jedině celoroční provoz střediska, které je odkázáno pouze na své přírodní zdroje a neprovozuje například žádnou přilehlou sjezdovku či zábavní park, může udržet rozpočet v kladných číslech.

Hardwood, jak mu tu všichni zkráceně přezdívají, se snaží těžit ze své výhodné polohy. Jednak leží „jen“ v průměru hodinu a půl jízdy autem od Toronta a jednak je díky specifickému lokálnímu klimatu zásoben v zimě vydatnými, většinou sněhovými srážkami. Místní zde tomuto počasí, které se často vymyká kontrole meteorologů, říkají „jezerní efekt“. Proudící vzduch, který nabírá vlhkost výrazně jižněji nad nedozírnou vodní plochou Ontarijského jezera, přinese srážky právě do těchto míst a tady se jich snaží často zbavit. Výsledek pak v praxi vypadá tak, že když vyrazíte po jedné ze sněhových vánic na vyjížďku na backcountry běžkách volnou krajinou severně od Hardwoodu, někdy se už po deseti kilometrech musíte otočit, protože tam prostě neleží skoro žádný sníh.

Pouze těžit ze slušných sněhových podmínek si v Hardwoodu však nemohou dovolit, chtějí-li svůj byznys udržet na úrovni. Pochopili, že jejich devizou třeba právě oproti státně spravovaným parkům může být jak vyšší kvalita služeb, tak především schopnost udržet si stálého zákazníka. Zatímco v létě je na poměrně malém prostoru namotáno kolem 60 km singletracků pro horská kola, v zimě je devizou Hardwoodu pravidelná a kvalitní úprava až 33 km běžeckých stop jak na klasiku, tak na bruslení. Jistota lyžování je zde již při několika centimetrech sněhu, a to i díky travnatým či písčitým podkladům. Obtížnost tra-

tí je od těch nejlehčích až po poměrně náročné, charakteristické jak svými prudkými stoupáními a klesáními, tak i technickými úseky se spoustou zatáček i rychlých změn profilu. Lyžaři si mají možnost vybrat z několika okruhů dlouhých od 5 km až po ten nejdelší, 22 km dlouhý, který v podstatě propojuje všechny hlavní okruhy. Každý z okruhů evokuje svým názvem jednu ze zimních olympiád či běžeckých mistrovství světa.

Rozjezdit se můžete například na mírně zvlněných „Torinu“, „Naganu“ či „Soči“, fyzicky dorazit pak v kopcích „Lillehammeru“, „Salt Lake City“ či „Vancouveru“.

Jako správné zimní centrum, i Hardwood se snaží nabídnout kompletní lyžařský zákaznický servis. V chatě, kde kromě ski pasů obdrží nově příchozí podrobné informace o trailech, si ti méně vybavení mohou půjčit kompletní lyžařské náčiní, požádat o namazání lyží, najmout instruktora, či v místním obchůdku nakoupit na běžky vše, co si zapomněli přivézt. Součásti lyžařské „chalet“ je i prostorná jídelna s rychlým občerstvením, k dispozici je mikrovlnka, nápojový automat, televize, převlékárna, police na

odkládání osobních věcí (skutečně, v Kanadě se nekrade) atd. Majitelé střediska jdou i trochu dále. Nabízejí exkluzivní členství tak trochu po vzoru golfových klubů, kdy ti, co si připlatí, mohou používat zamykací skřínku na lyže i osobní věci, od veřejnosti oddělené prostory pro odpočinek i převléknutí, sprchu nebo osobní parkovací místo.

Služby jsou zde zaměřeny na více cílových skupin. Na běžky sem z okolních měst přijíždějí jak nepravidelní zákazníci, často i celé rodiny, tak i rekreační či seriózní sportovci. Hardwood pro ně nabízí programy, ať už víkendové či dlouhodobé lyžařské výukové kurzy, sportovní akce, jako jsou noční závody na sněžnicích, lyžařské běžecké závody lokálního až provinčního významu pro mládež i dospělé, nechybí tradiční lyžařský maratón nebo pravidelné závody pro základní i střední školy. O vybraných víkendech probíhají v areálu demo akce dovozců lyžařského běžeckého vybavení. V týdnu pak najíždějí na místní parkoviště ve svých žlutých autobusech školní výpravy, jejichž žáci pod dohledem instruktorů zkoušejí často své první krůčky na běžkách.

V Hardwoodu každý víkend probíhají dětské lyžařské kurzy

Půjčovna lyžařského vybavení v Hardwoodu

Hardwood Ski and Bike ro, provincie Ontario, vzdálenost z mezinárodního letiště Toronto O 110 km (1 h 10 min) Aktivity: LÉTO – horská kola (80 km trailů), bike park, dětský pump track, frisbee golf, silniční cyklistika možná po okolních silnicích ZIMA – běh na lyžích (33 km tratí, z toho 5 km pouze klasicky), sněžnice Ubytování - Nejbližší města Barrie a Orillia (asi 20 km oběma směry) nebo množství lokálních B & B Vstupné – Ski pass 21,50 CAD/den, 115 CAD/6 dnů, celosezónni pas 440 CAD + DPH, děti, rodiny, odpoledni a večerní lyžování se slevami Půjčovna sezónního sportovního náčiní v místě Stránky: www.hardwoodskiandbike.ca

Hardwood je také domácím hřištěm pro lyžařský mládežnický oddíl, pravidelně zásobující národní tréninková centra lyžařskými talenty. Nejznámějším z nich je již mezi světovou špičku patřící dlouhán Len Valjas.

Ač vypadá vše idylicky, provozovatelé areálu se musí smířit se skutečností, že rekreační aktivity v Severní Americe mají svou specifickou dynamiku. Rodiny například vyjíždějí za pohybovými aktivitami jen v určitých periodách. Ač se například vánoční svátky nabízejí jako ta nejvhodnější doba vyrazit za bílou nadílkou, nejvíce narváno bývá v Hardwoodu až první víkend po Novém roce. V obou dnech návštěvnost vysoce přesahuje vždy 800 návštěvníků a pamatují zde i doby, kdy to bylo v tomto víkendu až přes jeden tisíc každý den. Ostatní víkendy se již provoz ustálí na výrazně menších číslech a ta dramaticky vyšplhají už jen na Den rodiny, specifický kanadský svátek, slavený třetí víkend v únoru. S koncem února pak zájem veřejnosti o zimní sporty výrazně upadá v celé Kanadě, ve velkých městech je již příliš teplo, lidé jsou unaveni zimou a například nedočkaví hobíci, častí návštěvníci lyžařských středisek, vyrážejí za prvními kilometry na kolech. Z našeho pohledu možná trochu úsměvná může být i skutečnost, že o velikosti návštěvnosti nejen v Hardwoodu, ale i v okolních sjezdařských areálech, rozhoduje přítomnost sněhu v Torontu. Nemá-li město, ze kterého se rekrutuje nejvíce návštěvníků, dostatečnou sněhovou pokrývku, lidi prostě nikam nejedou, protože neočekávají sníh ani jinde. Otázka tedy je, zda by se finančně nevyplatilo třeba i umělé zasněžování, které už v minulých letech v Hardwoodu krátce fungovalo, a staré rozvody vody i vyschlé jezírko jsou zde ještě k vidění. Kdo by se tím však teď zabýval, když je zima v plném proudu, každý den připadává nový sníh a jaro je ještě daleko.

LEKI & maloja

Putování po okresních silnicích na Vysočině

TOUR

60

PUTOVÁNÍ VYSOČINOU

TEXT A FOTO: JIŘÍ ŠAFRÁNEK

ZA PAMÁTKAMI UNESCO KDO BY TO ŘEKL, ŽE NA BĚŽKÁCH SE V UPRAVENÝCH STOPÁCH DOSTANETE K TAKOVÝM SKVOSTŮM, JAKO JE AREÁL POUTNÍHO KOSTELA SV. JANA NEPOMUCKÉHO NA ZELENÉ HOŘE U ŽĎÁRU NAD SÁZAVOU, KTERÝ BYL PRO SVOU JEDINEČNOST ZAŘAZEN ROKU 1994 MEZI PAMÁTKY ZAPSANÉ DO PRESTIŽNÍHO SEZNAMU SVĚTOVÉHO KULTURNÍHO A PŘÍRODNÍHO DĚDICTVÍ UNESCO. ato stavba Jana Blažeje Santiniho-Aichla ve stylu barokní gotiky, která se vymyká běžným dobovým uměleckým normám a představám, svědčí o výjimečnosti svého tvůrce. Přestože tento architekt zanechal po sobě v českých zemích řadu památek, je tato pravděpodobně jejich vrcholem. A na druhém konci Vysočiny můžete za příznivých sněhových podmínek sjet táhlými sjezdy z kopců Javořické vrchoviny téměř až do bran renesanční perly mezi množstvím našich skvostných měst, která by si zápis na seznam UNESCO rovněž zasloužila.

Prohlídkou v zimě opuštěné Telče, s návštěvou galerie Jana Zrzavého, můžete spustit úvahy nad jeho slovy: „ I já, blíže se odchodu do věčnosti, shledávám, že smysl a cíl života, nejvyšší jeho moudrost a pravda jest: krása, krása, krása! Pod všemi formami, pod všemi jmény!“ A někdo jiný tuto myšlenku dovedl k dokonalosti, když napsal, že krása je vše, co se líbí bez pojmu.

T

Ale začněme od začátku Brzy ráno vlakem do Žďáru nad Sázavou a potom přes celé město pěšky pod Zelenou horu.

Míchova skála u Javořice

61

OHLÉDNUTÍ AUTORA, VEDOUCÍHO VÝPRAVY JAKO SPRÁVNÍ TURISTÉ JSME SE NEPACHTILI POUZE ZA KILOMETRY, ALE I ZA PŘÍRODNÍMI KRÁSAMI A KULTURNÍMI PAMÁTKAMI. PŘI TAKOVÉ AKCI SE Z NORMÁLNÍHO ČLOVĚKA STÁVÁ RÁZEM POLOČLOVĚK, KTERÝ CELÝ TÝDEN NOSÍ JEDNO OBLEČENÍ.

Pro nás překonatelné překážky

Bohužel, tak jako řada jiných stavebních památek, je kostel sv. Jana Nepomuckého zavřený, ale i tak je to zajímavý pohled, i když jen z ambitu kolem. Návštěvníci, kteří dorazí dnes, uvidí již kostel na téměř zcela holém vrchu, tak jako to bylo v době jeho stavby. My jsme jej prakticky ještě hledali v lese. Cestou na lyžích po loukách do Sklenného „účastníci zájezdu“ testují, jak živý bude jejich batoh na hřbetě. První větší občerstvení je ve spřáteleném rekreačním zařízení Masarykovy univerzity Brno v Cikháji. A pak již po červené přes Žákovu horu až pod Děvět skal (836 m n. m., druhý nejvyšší, o necelý jeden metr nižší vrchol než Javořice v jižní části Českomoravské vrchoviny) a po žluté k jejich vrcholu. Nocování na verandě srubu, který stojí těsně pod vrcholem, se přes energii nabytou pohledem na krvavý západ slunce ukázalo jako nereálné. Teplota kolem -10 °C a svěží vítr kolem 30 km/h srážely teplotu ve verandě na pocitových -20 °C. Většina expedice se tedy raději odebrala spát do závětří dřevníku, který byl ale přes stěnu zároveň záchodem. Tu noc opravdu platilo dvojnásob: smrádek, ale teplíčko.

Druhý den za krásného počasí a posilněni „Kadovánkem“ (bylinný likér, který převzal tradici Samotínského vánku a společně s dalšími kulinářskými zážitky si jej můžete dopřát v hospodě u Janečků v Kadově) již ve více upravených stopách jsme se sklouzli na tratě světových pohárů u Nového Města na Moravě.

Moc jsme si jich neužili, stejně jako zajímavého lyžařského muzea v Novém Městě, protože jsme

To se mu jen tak nestane, že se nemyje a je mu stejně fajn, že se zbavil alespoň na nějakou chvíli vymožeností civilizace. Najednou začíná člověk přemýšlet o věcech, které by ho asi nikdy nenapadly nebo by jim nevěnoval pozornost. Přesto, že si s vámi příroda dělá, co chce, máte pocit, že je ta hierarchie „příroda – člověk“ tak správně. Teď už sedím doma za stolem, mám zavřené oči a všechny ty krásné chvíle ke mně připlouvají. Vidím ze zasněžené skály zlatočervený západ slunce nad obzorem. Vidím pocukrované stromy a na loukách a polích huňatě načechrané závěje, měkké jako nejhustší peřina. A ten zamrzlý rybník s neporušeným sněhem, jehož celistvost teď ruší jen naše stopy běžek. A teď vidím plápolající človíčky na úzkých prkýnkách, jak se pod tíhou svých batohů řítí neuvěřitelnou rychlostí z kopců. Ti lidičky často klesají do sněhu a jejich batohy se otřásají smíchy a dlouho jim trvá, než se zase postaví, aby po pár metrech opět zmizeli v závěji pod svým batohem. Cítím také vůni ohně. No ano, to jsme my, těsně se tiskneme k sobě, aby ani kousek tepla neunikl. Stojíme, koukáme do plamenů, jak na ten nekrásnější večerníček, povídáme si a zpíváme. Teď se zase ocitám uprostřed sněhové vánice na neprohrnuté silničce, která je tak zasněžená, že nejsou vidět ani patníky. Vítr se sněhem nás šlehá do tváří.

Kam jdeme? Došli jsme snad na konec světa? Náhle jako mávnutím kouzelného proutku vítr utichá, mraky se rozestupují, objeví se modrá obloha a krajinu zalijí sluneční paprsky. Stojíme úplně ohromeni tou nádherou. Dostavuje se pocit volnosti, štěstí, krásy, duševní čistoty, pocit splynutí s přírodou. A o tento poklad nikdy nepřijdu, stačí zavřít oči… a můžu stále jen přidávat.

A opravdu, těžko popisovat vše, co jsme viděli a zažili. A když máte kolem sebe pár skvělých lidí a vidíte, jak se křehké slečny perou s únavou a zimou, nechce se vám tomu ani věřit. Po celodenním putování dorazíte na místo noclehu unavení a se zvlhlým oblečením. Tma už je od pěti hodin odpoledne, pořádně mrzne a k tomu ještě pofukuje svěží větřík. V takové situaci je třeba buď zmizet ve spacáku, nebo rychle rozdělat oheň, což v zimě není jednoduché, a je třeba dodržet určitá pravidla, aby se to podařilo. Všichni se pak semknou kolem tepla, a to je ten pravý okamžik sounáležitosti. Věci pomalu schnou a vy podupáváte na vrstvě větví, abyste nestáli na sněhu. Kdo to nezažil, ten to nepochopí.

Povídání ve spacáku nemá zpravidla dlouhého trvání, zvláště, když se vám rychle prohřejí nohy. Není od věci použít k tomu různé zahřívací pytlíky a nebo přiměřeně nahřátý kámen zabalený do hadru. A pokud se v noci probudíte zimou a nepomůže více oblečení, musíte vstát, chodit a vařit čaj. A máte konečně čas na meditaci, který si jinak v běžném shonu života neuděláte. Pokud je to pod oblohou plnou hvězd a vy můžete pozorovat, jak se souhvězdí časem posunují, pak to je to nejlepší pozadí, jaké si můžete přát. V té chvíli vás mohou napadnout nejlepší myšlenky v pokoře před přírodou a nesnázemi života. Ráno, než jdeme dál, tu pokoru a sounáležitost s přírodou projevíme tak, že místo, kde jsme nocovali, zanecháme ve stavu, v jakém jsme jej nalezli, nebo i lepším. Můžeme si říci, že to je pravá ekologická výchova. Příroda nepaří nám, ale my patříme přírodě.

OHLÉDNUTÍ ÚČASTNICE VÝPRAVY Na konci týdne jsem měla pocit, že jsme na cestě již velmi dlouho a že si vlastně přesně nepamatuji, kudy jsme putovali na začátku naší cesty. Každý den byl natolik naplněn zážitky, které nás udržovaly v neustálém příjemném napětí, které jsme si stačili uvědomit až doma. A Bůh ví, jestli budu ještě někdy po noční jízdě pod oblohou plnou hvězd spát zachumlaná ve spacáku na voňavém jehličí. Tehdy jsem se bála, že mi bude strašná zima, ale dopadlo to výborně a nakonec jsem se přesvědčila o pravdě, že pokud

je dobrý spacák, tak všechno ostatní je jen psychika. Když vystupujeme s našimi mastnými, týden pocenými a nemytými hlavami v Praze, nechce se nám mezi ty uspěchané lidi. Za ten týden jsme se dost změnili, vážíme si mnohem více komfortu, ve kterém žijeme, a z jiného pohledu se díváme na problémy, které mohou nastat, pokud jej ztratíme. I když to byla jenom hra. Z někoho tato zkušenost vyprchá rychle, jiný si ji ponese celý život a bude mít na ni ty nejhezčí vzpomínky.

TOUR

62

Cesta do Telče kolem kostela sv. Jana Nepomuckého

Příroda nám ukazuje svá kouzla

honili vlak, který nám měl cestu přes Vysočinu zkrátit a dovézt nás do městečka domácích betlémů – Třeště. Tam jsme navštívili některé rodiny, které udržují 200 let starou tradici jejich stavění, a obdivovali, i když už po Vánocích, krásné betlémy různých konstrukcí. V současnosti je každoročně v období od 25. prosince do 2. února přístupno v třešťských domácnostech více jak patnáct betlémů. Celoročně je ke zhlédnutí stálá expozice betlémů v prostorách Schumpeterova domu. V tomto domě se nachází i pobočka Muzea Vysočiny, kde jsou také betlémy vystaveny.

Po mrazivé noci na Devíti skalách jsme se vzpamatovali v teple Domu dětí a mládeže

v Třešti a třetí den vyrazili na lehko do dvou významných lyžařských středisek na vrcholech Čeřínek (761 m n. m.) a Křemešník (765 m n. m.).

Na Čeřínku jsme odzkoušeli běžecké tratě na Novém Hojkově a pak jsme se kolem Milíčova a Chaloupek přesunuli na Křemešník. Po výborném lyžařském menu v poutním hotelu jsme už neměli příliš sil věnovat se významnému poutnímu kostelu Nejsvětější Trojice a rozhledně, která na vrcholu stojí. Sklouzli jsme se na místních tratích a skočili do autobusu směr Třešť.

Tento den zase v plné zbroji. Někteří ještě v plnější, protože si rozdělili batohy některých účastnic, aby mohly pokračovat dále. Po cestě

Putování Vysočinou – celkem 161 km

Putování po okresních silnicích

1. den

Žďár nad Sázavou – Sklenné – Cikháj – Devět skal

25 km

2. den

Devět skal – Křižánky – Milovy – Kadov – Tři Studně – Vlachovice – Nové Město na Moravě

28 km

3. den

Kostelec u Jihlavy – Čeřínek – Křemešník – Rohozná – Třešť

29 km

4. den

Třešť – hrad Roštejn – Javořice – Dobrá Voda

28 km

5. den

Dobrá Voda – Telč – Dobrá Voda

17 km

6. den

Dobrá Voda – Olšany – Mosty – Zvůle

21 km

7. den

Zvůle – Vysoký Kámen – Člunek

13 km

jsme obhlédli hrad Roštejn, Velký pařezitý rybník a přes Javořici sjeli do letního tábora u Dobré Vody nedaleko Telče. S potěšením jsme zjistili, že i letní tábor potřebuje kamna, a také jsme je patřičně rozpálili.

Po mírně pošmourném dni opět zavládlo pěkné, i když mrazivé počasí a dobrou náladu pozvedla cesta opět bez batohů na prohlídku Telče.

K městu jsme se přiblížili netknutými pláněmi kolem kostela sv. Jana Nepomuckého, který ční nad městem a telemarskými oblouky jsme pokreslili panenský sníh až k branám města.

Pokračování bylo plánované přes Českou Kanadu, o které jsme již psali v minulých číslech, a to až do Jindřichova Hradce. Počasí se velmi zhoršilo. Začalo hustě sněžit a foukat a část výpravy dezertovala.

Překvapivě to byli převážně studenti, zůstalo jen tvrdé jádro hlavně z děvčat. Prostě zůstali ti, kteří se nebáli ještě jedné noci pod širým nebem. Jelikož jsme neměli stany, museli jsme vzít zavděk závětřím verandy jedné chaty v lesích u rybníka Zvůle.

Za odměnu pro ty, kteří zůstali, se poslední den vyčasilo a přibylo 20 cm nového sněhu. Na prošlapávání stopy nás bylo málo a únava se již také nakupila. Proto jsme po zdolání Vysokého kamene (738 m n .m.), nejvyššího vrchu České Kanady, neomylně a po zásluze směřovali pěknými sjezdy do hospody U jedovaté báby v obci Člunek nedaleko Jindřichova Hradce, kde jsme akci zakončili léčivými nápoji.

V tomto závěrečném dílu si dovolím pohlédnout na naše putování také očima účastníků, které bývá zpravidla sepisováno ex post, jako reflexe a dokumentace.

www.hudy.cz Krása lyžařské turistiky – slunce a prašan

Při klasické technice je dítěti ve vozíku příjemně

TOUR

64

TEXT: ZUZANA RYBÁŘOVÁ FOTO: ARCHIV AUTORKY

Z KOLÉBKY

NA BĚŽKY

NECHCETE SE ANI S MALÝMI DĚTMI VZDÁT SVÉHO OBLÍBENÉHO SPORTU – TŘEBA PRÁVĚ BĚŽECKÉHO LYŽOVÁNÍ? NEMUSÍTE! VÝROBCI SPORTOVNÍHO VYBAVENÍ TOTIŽ DNES NAŠTĚSTÍ NABÍZEJÍ POMŮCKY, S NIMIŽ LZE SPORTOVAT I S TĚMI ÚPLNĚ NEJMENŠÍMI! estliže jezdíte rádi na hory a chcete tam i po narození potomka trávit co nejvíce času společným sportováním, jsou běžky jednou z nejvhodnějších aktivit. Pro přepravu děťátka během běžkařského výletu se nabízí hned několik řešení. Jde o praktickou nosičku, dětský vozík na běžky nebo speciální sáně.

S použitím těchto pomůcek můžete vyrazit všichni společně a nemusíte praktikovat model, kdy jeden z rodičů hlídá na hotelu dítě a druhý lyžuje.

S uvedenými pomůckami si užijete pohyb, přírodu a hlavně společné chvíle, na které budete vzpomínat nejraději. Využívat se dají přibližně od šesti měsíců do dvou let věku dítěte, možné je využití i pozdější, řekněme do čtyř let, ale to už se dítě ve vozíku nudí a spíše se již samo postaví na lyže.

Která ze zmíněných pomůcek je však pro vás nejvhodnější? Pojďme si je blíže představit.

J

Vozík za běžky Vozík za běžky je jednoznačně nejlepším řešením pro delší společné běžkařské výlety s malými dětmi. Jedná se o uzavřený vozík s pevnou

kovovou kostrou, na který se připevní dvojice kratších lyžiček a běžkař jej táhne pomocí dvou tyčí připojených k bedernímu pásu.

A nyní to nejdůležitější: vozík za běžky má dobré jízdní vlastnosti, nepředjíždí lyžaře a je stabilní. Oproti sáňkám je stabilita o něco horší, ale pokud se nebudete pouštět do nějakého hodně exponovaného terénu, ani s vozíkem nehrozí kolize či převrácení. Vozík však rozhodně nikdy nepoužívejte na sjezdové lyžování, pro které není určen. Na rozdíl od sáněk se hodí pouze pro použití v terénech upravených pro běžkaře.

Dítě ve vozíku sedí v pohodlné sedačce a je upnuto tříbodovým bezpečnostním pásem,

takže ani v krajním případě převrácení vozíku nehrozí dítěti žádná újma. Děti do 12 měsíců věku se přepravují ve speciální vložce zvané miminkovník. Vozík se dá uzavřít potahem se slídovými průzory, takže dítě dobře vidí ven, ale zároveň je chráněno před nepřízní počasí i před chladem. Malý prostor vozíku si totiž velmi rychle zahřeje vlastním teplem.

Již samotný pobyt na čerstvém vzduchu děti přirozeně uspává, a když se k tomu přidá ještě typické příjemné pohupování vozíku při jízdě, máte skoro jistotu, že si dítě během výletu pěkně zdřímne. Ale ani pokud malý rošťák

Vozík pro děti Chariot

nespí, ve vozíku se nenudí. Jednak má dobrý výhled na okolní krajinu, a dále je možné mu do vozíku dát jeho oblíbené hračky, takže se zabaví po svém.

Obrovskou výhodou vozíku je jeho univerzálnost – lze jej používat i v létě za kolo, nebo s ním chodit běhat či jezdit na in-line bruslích.

Využít jej lze i jako sportovní kočárek.

Z nabídky vozíků na našem trhu Chariot Cougar 1

10,2 kg

16 990 Kč (+ lyžařský set za 6 990 Kč)

Burley Solo

9,6 kg

14 990 Kč (+ lyžařský set za 4 990 Kč)

Croozer Kid for 1

13,9 kg

8 490 Kč (+ lyžařský set za 4 690 Kč)

Azub Tom

15,3 kg

4 290 Kč (+ lyžařský set za 4 990 Kč)

65

Speciální dětské saně Další možností přepravy dítěte během běžeckého výletu jsou speciální dětské saně například norské firmy Fjellpulken. Jedná se o saně polárního typu, které spíše připomínají naše boby. Lyžař je k sobě zapřahá pomocí postroje sestávajícího z laminátových tyčí a bederního popruhu. Saně vynikají svými jízdními vlastnostmi. Díky tomu, že jsou nízké, nemají tendenci se převracet a důmyslný tažný systém vylučuje předjíždění saní před lyžaře.

Díky plochému dnu saně dobře zvládají i jízdu ve volném terénu a neboří se.

Před chladem je dítě v sáňkách chráněno jednak pěnovou izolací, která zevnitř pokrývá celé dno, a dále spacím pytlem, který je dodáván se sáňkami. Proti větru je určen polohovatelný kryt z plexiskla, přes nějž lze v případě potřeby zezadu přetáhnout šusťákový lem krycího vaku sáněk a vytvořit jakýsi provizorní uzavřený prostor.

Dítě v sáňkách může buď ležet, nebo sedět díky sedačce, kterou lze nastavit vždy pro jednu z těchto poloh. Právě pohodlí posedu je největší nevýhodou sáněk. Dítě nemá téměř žádný prostor k pohybu, musí nehnutě sedět nebo ležet a kvůli poloze nízko nad zemí má omezený, v případě, že v sáňkách leží, dokonce žádný výhled.

Sáňky Fjellpulken ocení především ti, kteří mají například chatu na špatně přístupném místě, kam se musejí dostávat přes hluboký sníh.

Minusem sáněk Fjellpulken je také jejich cena, která činí přes 24 tisíc Kč.

Dětská nosička Dětská nosička umožňuje přepravovat dítě přímo na těle lyžaře. Primárně je však určena pro chůzi, a to zejména v teplejších obdobích roku. Její využití na běžkách je spíše nouzovou

záležitostí pro nezbytnou přepravu dítěte na kratší vzdálenosti.

Pro běžecké lyžování je nevhodná jednak kvůli nežádoucímu ovlivnění těžiště těla lyžaře, a zejména kvůli tomu, že dítě je v nosičce minimálně chráněno před vlivy počasí a je třeba jej extrémně dobře obléci a zateplit. Ze všech těchto důvodů se nedá dětská nosička pro delší výlety na běžkách vůbec doporučit.

Technika jízdy s vozíkem Se všemi zmíněnými pomůckami lze jet jak klasickou technikou, tak bruslit.

Rada odbornice Kateřiny Princové „Z hraček se nám velice osvědčila sada kyblíčků a formiček na pískoviště. Dítě si s nimi během zastávek výborně vyhraje ve sněhu.“

Rada odbornice Kateřiny Princové z dětských obchodů skibi.cz „Vozík přece jenom představuje pro běžkaře určitou zátěž, kterou lépe snáší muži. Běžkařky se ale nemusí bát, že by vozík nezvládly. Sama jsem najezdila na běžkách s vozíkem desítky kilometrů.“

Při dynamičtějším pohybu dochází ke zpětným rázům od vozíku i od sáněk, takže je lepší jet plynule a rovnoměrnou rychlostí. Sáňky Fjellpulken tyto rázy do jisté míry omezují díky přidání pružin na vlečené tyče.

Výběr trasy Pokud jedete na výlet s malým dítětem, musíte samozřejmě tomuto faktu přizpůsobit trasu. Ať už máte dítě ve vozíku nebo na sáňkách (nosičky jsme pro potřeby výletu již předem vyloučili), představuje to jistou zátěž, kterou pocítíte zejména do kopce. Proto je vhodné vybírat trasy s co nejmenším převýšením, byť sportovní lyžař zvládne i kopcovitý terén. S rozumem je třeba plánovat i délku výletu.

Rada odbornice Kateřiny Princové „Optimální je délka výletu do 15km. Rovněž je dobré, pokud jsou na cestě horské chaty, kde se dítě může občerstvit a je ho možné pohodlně přebalit.“

Ideální trasy pro výlety s vozíkem nebo sáňkami nabízejí například Jizerské hory, vhodné je startovat z osady Jizerka nebo od Šámalovy chaty, kde nemusíte překonávat žádné větší kopce. Krásné a nenáročné trasy nabízí také Šumava, vyrážet můžete například z parkoviště na Modravě.

Dětské saně Fjellpulken

pohodlí dítěte. V tomto ohledu na tom budou lépe ti, kteří se rozhodnou pro vozík, neboť do něj se vám vše pohodlně vejde.

Rozhodně je dobré mít občerstvení na cestu, aby dítě nemělo hlad ani žízeň, vhodný je teplý nápoj v termosce. Dále nezapomeňte na náhradní oblečení, plenky na přebalení, papírové nebo vlhčené ubrousky a také nějaké hračky.

Co s sebou Při plánování výletu je třeba myslet také na to, abyste měli s sebou vše potřebné pro

Když ne na lyžích, tak aspoň na sněžnicích

Vozík si lze i půjčit Pokud si nejste jisti, zda by byl vozík za lyže tím pravým řešením pro vás a vaše rodinné zimní výlety, můžete si jej jednorázově zapůjčit a vyzkoušet. Jednou z půjčoven, která vozíky včetně lyžařských setů nabízí, je www.pujcovna-lyzi. cz. Pokud se po vyzkoušení rozhodnete vozík zakoupit, odečtou vám v této půjčovně cenu půjčovného z pořizovací ceny vozíku. Půjčit se dají i samotné lyžařské sety k vozíkům.

WWW.AMERSPORTS.CZ

SERIÁL NETRADIČNÍCH BĚŽECKÝCH ZÁVODŮ PRO VŠECHNY PŘÍZNIVCE BÍLÉ STOPY