NORDIC 25 - únor 2013 by SLIM media s.r.o.

KRÁL BÍLÉ STOPY 2012 A DRUHÝ MUŽ SKI CLASSICS 2012

CENA: 59 KČ | 2,49 €

NORDICMAG 25 ÚNOR 2013

STOPA PRO ŽIVOT 2013

WWW.NORDICMAG.CZ

STANISLAV

ŘEZÁČ VYSOČINA

JAK SE ZÁVODÍ NA

NOVÉM ZÉLANDĚ

ARENA SPORTOVIŠTĚ PRO VŠECHNY

LYŽAŘSKÁ TURISTIKA V NAŠEM LESE – ČESKÝ LES

NORDICSPORT 6 KRÁL BÍLÉ STOPY 2012 A DRUHÝ MUŽ SKI CLASSICS 2012 – STANISLAV ŘEZÁČ 10 ÚVOD SEZÓNY BEZ BIATLONISTY SOUKUPA. PROČ? 12 VYSOČINA ARENA, SPORTOVIŠTĚ PRO VŠECHNY 15 BIATLON Z POHLEDU KOMENTÁTORA TELEVIZE 16 JAK PORUŠIT PRAVIDLA LYŽAŘSKÉHO ZÁVODU 20 LIBEREC JE HLAVNÍM MĚSTEM MLÁDEŽE NA LYŽAŘSKÉ MAPĚ NORDICUNIVERZITA 24 ROSSIGNOL: JAK TO VŠECHNO VZNIKLO 28 LYŽOVÁNÍ JE VĚDA! 36 POČÁTKY DĚTSKÉHO LYŽAŘSKÉHO SPORTU U NÁS

FOTO: LÖFFLER

NORDICLOPPET 44 ZAČÁTKY ŠUMAVSKÉHO MARATONU 46 MOJE SETKÁVÁNÍ S KARLOVÝM BĚHEM 50 JAK SE ZÁVODÍ NA NOVÉM ZÉLANDĚ 54 MARCIALONGA ANEB JAK SE BUD SPENCER ROZJEL NORDICTOUR 56 ČESKÝ LES: LYŽAŘSKÁ TURISTIKA V NAŠEM LESE 60 BRDY: LYŽOVÁNÍ VE STŘEDNÍCH ČECHÁCH 64 V KANADĚ ZAHÁJILI LYŽAŘSKOU SEZÓNU JIŽ V ŘÍJNU!

Svoji první Jizerskou padesátku jsem jel v roce 1975 se startovním číslem 6 386. To bylo ještě v době, kdy se počet startujících každoročně pohyboval kolem sedmi tisíc. Startovní číslo, trochu zmuchlané, mám ještě doma schované. Od té doby už jsem se zhostil účasti v tomto závodu i jemu podobných mnohokrát. Přesto se často, hlavně po dokončení závodu, pln dojmů a ovlivněn únavou, ptám: Proč se sem stále vracím? Lyžařských maratónů u nás je hodně, v Evropě ještě více, na jiných kontinentech světa a pro některé z nás nedostupných destinacích také. Ty pak známe spíše z článků. Některé z těch závodů mají závodníků jen několik stovek, ale některé musí každoročně uzavřít počet přihlášených na hodnotě 17 tisíc. Stálo by za to podívat se na statistiku, kolik tisíc lyžařů se každoročně zúčastní lyžařských maratónů. Asi bychom stěží hledali tak velké startovní pole u jiných sportů, snad jen v maratónském běhu, často pořádaném ve městech. Co ty lidi k lyžařským maratónům přitahuje? Musí se na ně přes rok připravit po stránce tréninku, bez přípravy se odjet nedají. Musí si pořídit ne zrovna levnou výbavu, musí zaplatit ne zrovna levné startovné, musí za závody cestovat, často daleko, a shánět ubytování. Před závodem brzo vstávat, nachystat si lyže a strachovat se, jestli ty lyže pojedou. Počasí, to je vždycky velká neznámá, ale závodit často v minus osmi stupních pod nulou není nic příjemného. A to už vůbec nemluvím o nepříjemném sněžení nebo větru. Vzdálenosti, které na závodníky čekají, od 42 do 90 km, to také člověka docela unaví. Pro někoho to znamená necelé dvě hodiny, ale u některých se časy pohybují přes osm hodin. Osm hodin jízdy na lyžích, a ještě v členitém terénu. V cíli si každý zpocený vypije čaj, dá si polévku a těstoviny a znaven jede domů. Hodně lidí si v cíli řekne, že už nikdy více! Ale příští rok, někdy i příští týden, stojí na startu znova. Hory vždycky přitahovaly lidi. Tito lidé našli zalíbení v lyžařských maratónech, aby mohli cestovat na hory. Sezóna lyžařských maratónů už je v plném proudu, a tak vám přeji mnoho snadno ujetých kilometrů. Tomáš Gnad

FOTO: ŠUMAVSKÝ MARATÓN

PROČ ZROVNA LYŽAŘSKÉ MARATÓNY?

REDAKCE

REDAKCE AUTOR PROJEKTU Petr Socha ŠÉFREDAKTOR Tomáš Gnad GRAFIKA Petr Antoníček Markéta Antoníčková Michal Šindler INZERCE Petr Havelka Markéta Karlová Šárka Vachunková DISTRIBUCE Andrea Rosenbaumová Hana Konvičková INTERNET Petr Kožíšek, Tomáš Roba REDAKTOŘI závodní lyžování Marek Pazderský, Tomáš Nohejl, Tomáš Macek, Martina Chrástková mazání, profesionální rady Marian Málek, Jan Žák odborné texty, trénink Petr Jakl, Tomáš Gnad materiál Jaroš Gregory Řehořek, Radim Nyč biatlon Tomáš Hermann cestování Jiří Šafránek Příspěvky, fotografie a názory zasílejte na adresu redakce.

VYDAVATEL SLIM media s.r.o., Husitská 344/63, Praha 3 IČ: 27175511

ADRESA REDAKCE SNOW media Husitská 344/63 130 00 Praha 3-Žižkov redakce@snow.cz ( 222 780 286 JAZYKOVÁ KOREKTURA Anna Junková, Radek Holub INZERCE inzerce@snow.cz PŘEDPLATNÉ objednávky na www.nordicmag.cz nebo na predplatne@snow.cz Vychází 4x ročně. Toto číslo vyšlo 17. ledna 2013, další vyjde 21. února 2013. MK ČR: E17201, ISSN: 1802-2979 Rozšiřuje PNS a.s. a síť sportovních prodejen. Články označené tímto logem jsou komerční prezentací.

OFICIÁLNÍ PARTNER

Cover foto: Fischer Cena: 59 Kč / 2,49 EUR PARTNEŘI Stopa pro život Český svaz biatlonu Šumavský skimaraton

l.c

X-

SK AT I NG W OR LD CU P

XIU M SK AT E

Ř ne ada j a le Xdo pro pším IUM s Fo á duk i klí urc h n o č n í z á v j e v če a u t m o d ý s m de t a t ý n í k l e d k ú – k me y ke sp tro v y s m . R o m ěc jn o k N s i n hu ás é i k d s i g t e jso obn ú r o y p n o n z i v u ý m vně ře l ní lyž i d a e a str v ý k t í m n s p o o bo svě n u s e a š í m l u p r á n ty ta z ř 20 a k á m v ý c e v v ad 1 a n e o j m e y X 2 – lity po ov zi -IU do . M d a ý m M ká a r ř i l o za t i n ! l, že

XIU M

SK M A IS T TR I N SV G Ě M

AR TI

Výhradním dovozcem a distributorem pro ČR je firma Bretton s.r.o., tel.: 272 088 321, www.bretton.cz

Král bílé stopy 2011/12 – Stanislav Řezáč

FOTO: STANISLAV HENYCH

SPORT

TEXT: TOMÁŠ GNAD FOTO: TOMÁŠ GNAD, STANISLAV HENYCH

STANISLAV ŘEZÁČ Narozen: Výška – váha: Rodinný stav: Vzdělání: Původní mateřský oddíl: Počet závodních sezón: Počet ročně najetých km na lyžích: Nejoblíbenější jídlo: Nejlepší výsledky:

1973 188 cm / 85 kg Ženatý, dva kluci 5 a 9 let Strojní průmyslovka Jablonec Nad Nisou 28 let i s přípravkou, 14 let lyžařské maratóny 4 –5 tisíc km knedlo, vepřo, zelo Ze závodů Worldloppet vyhrál: Jizerskou padesátku (3x), Kangaroo Hoppet, König Ludwig Lauf (5x), Marcialonga, Birkebeinerrennet, American Birkebeiner, 2. a 3. místa na Vasaloppet, vítěz seriálu World Classic Champion 2011

Co můžeš říci o svých lyžařských začátcích? Já jsem ještě zažil sportovní přípravu ve sportovních střediscích. V páté třídě jsem šel do sportovky v Jablonci nad Nisou, kde byli vynikající tělocvikáři pan Homola a Vondřich. Od 5. do 8. třídy jsme měli silnou partu. Trénovali jsme třikrát týdně, pak přes léto přišly přespoláky, hodně jsme jezdili na koloběžkách. Pak nás vedl Petr Forman, to byl náš třídní učitel a trenér současně. Ten dělal tréninky kvalitní, pestré, hodně v lese, také fotbaly a různé soutěže. Na soustředění jsme jezdili na Jizerku a hodně do Doks. Tam jsme dostali vždycky při běhu na Bezděz nebo v hlubokém písku pěkně zabrat. Museli jsme denně makat 7 až 9 km, pak se hrál nohejbal a soutěžilo se. V prváku na střední škole jsem šel do Střediska vrcholového sportu, kde mne trénoval Jirka Bartoš, který byl také tvrdý, ale vedl to dobře. V té době byl častý problém vyspívání mezi 13. a 16. rokem, kdy se sportovec může snadno přetrénovat. Tehdy mi připadalo, že jsme ve 14 letech trénovali zbytečně moc. Jezdili jsme dvou až tříhodinové tréninky na kole a trenér jel občas vedle nás na Babetě. Také jsme tréno-

KRÁL BÍLÉ STOPY 2012 A DRUHÝ MUŽ SKI CLASSICS

2012:

STANISLAV ŘEZÁČ PŘEDSTAVOVAT NAŠEHO NEJLEPŠÍHO „LAUFAŘE“ POSLEDNÍ DOBY A ZÁROVEŇ NOSITELE TITULU KRÁL BÍLÉ STOPY ZA SEZÓNU 2011/12 NENÍ POTŘEBA. PŘEHLED JEHO VÝSLEDKŮ A TO, ŽE SE NA VÁS USMÍVÁ NA KAŽDÉM LYŽAŘSKÉM MARATÓNU Z PLAKÁTŮ A Z FOTKY ZE STUPŇŮ VÍTĚZŮ, MLUVÍ ZA VŠECHNO. PRO MNOHÉ JE TO IKONA MARATÓNSKÉHO LYŽOVÁNÍ, A TO NEJEN U NÁS. PŮVODNĚ JSEM SI MYSLEL, ŽE JE SKORO POPULÁRNĚJŠÍ ZA HRANICEMI, ALE PO TÉ, CO BYL V LOŇSKÉM ROCE OCENĚN KORUNOU KRÁLE BÍLÉ STOPY, JSEM UŽ NÁZOR ZMĚNIL.

7 FOTO: ARCHIV

Jaké jsi měl zpočátku výsledky? V roce 1983 jsem byl třetí na mistrovství ČR jako žák, v mladším dorostu jsem moc dobré výsledky neměl. Ani jednou jsem nebyl do prvních tří,

Po závodě Marcialonga v roce 2012 s občerstvovačem Honzou Kovalovským

až na Pradědu jsem vyhrál mistrovství republiky jako starší dorostenec. V dospělých jsem měl dobrý výsledek prvním rokem v mužích, kdy jsem byl v Harrachově na mistrovství ČR třetí. Se svými výsledky jsem neměl moc jinou možnost, než začít jezdit maratóny. Po Dukle jsem zjistil, že mi společná příprava nevyhovuje, že potřebuji trénovat sám, aby mne nikdo neomezoval a nepovídal mi do toho. Které období máš z ročního tréninkového cyklu nejradši? Každé to období má něco do sebe, buď se běhá na suchu, pak se lyžuje. Lyžování je pěkné, hlavně když je pěkný sníh. Ale nejraději mám červen, to je pro mne nejlepší, to se ještě nemusí tolik trénovat, od dubna do června mám volno. Červenec už začíná být náročnější.

FOTO: ARCHIV

vali s o dva roky staršími kluky a to bylo docela znát. V osmnácti letech jsme jezdili hodně na vodu a dvakrát ročně do Tater. Pak jsem šel na vojnu do Dukly Liberec, kde jsem byl čtyři roky. Zde byl ale problém, že se tam každý rok měnili trenéři. Ti nás pořádně ani neznali, kolikrát neměli ani moc zkušeností a systém trénování byl špatný. Často se trénovalo v Harrachově, někdy až zbytečně moc, profil tratí se moc neměnil a hlavně nám chyběl trénink ve vyšší nadmořské výšce. Tam jsem neměl moc šancí si vyjezdit účast na SP, i když jsem jeden rok byl do A družstva zařazen. Celkově to tam nebylo profesionálně vychytané, abychom mohli závodit na slušné úrovni do 20. místa ve světě. Už tehdy jsem zjistil, že mi vyhovují spíše delší tratě s hromadným startem, než distanční. Již od dvaceti dvou let jsem závodil s Alešem Vaňkem a byl jsem schopen s ním na maratónech držet krok. On tehdy vyhrával závody světové série dálkových běhů World Loppet. Pak už jsem ho začal porážet, hlavně na závodech klasickou technikou. Už tehdy on hodně vyhrával závody, kdy rozhodovaly až závěrečné soupaže. V roce 1997 jsem poprvé vyjel na Vasův běh, kde jsem byl 21., Aleš 9. To bylo jeho nejlepší umístění. Odešel jsem z Dukly v roce 1999 a definitivně začal jezdit dálkové běhy. Nejdříve ty menší, méně známé, které nebyly zařazeny do světové série. Od roku 2000 jsem začal jezdit závody FIS Maraton Cupu, kam bylo ze 14 závodů vybráno 7, v kterých se bodovalo do 30. místa, a byly už i odměny za umístění. Jak jsem se osamostatnil, tak jsem si musel těmi odměnami za umístění už vydělávat peníze a začít přistupovat k závodům jako profík. Ze začátku to nebylo snadné rozhodování, zda se budu schopen lyžováním uživit, a nebo jít do práce. V roce 2000 jsem vyhrál svůj první velký závod – König Ludwig Lauf, následně získal menší sponzory a začal se tak plně věnovat jen běhu. Nyní bude mít Ski Classics sedm závodů, kde bude větší konkurence, ve srovnání s FIS Maraton Cupem. Za poslední tři roky tam vstoupila spousta týmů, které si vybraly všechny dobré závodníky. Skoro si myslím, že tato série pomalu získává větší popularitu, než závody světového poháru. Tady může závodit kdo chce, nikdo nezasahuje do nominace. Závody jsou už všude, počet startujících za zemi není omezen počtem čtyř, jako je to třeba na olympiádě. Závodníci, kteří už mají dobrou vytrvalost a nevyhovuje jim intenzivní zatížení do 40 min, se tak mohou „chytit“ v nějakém týmu a mohou ještě závodit dalších šest let. Týmy pro závodníky seženou peníze, aby mohli za ně závodit. Už je to něco jako v cyklistice, kde mezi sebou přes rok závodí týmy, ale na OH pak státy.

Často je vidět na začátku vedoucí skupinky, i tady na Finlandii 2012

Děláš si nějaký tréninkový plán? Vůbec, já prostě jedu na soustředění a vím, co bych tam měl odtrénovat. Většinou směřuji tréninky podle toho, jaké je počasí. Když je špatné, třeba hodně prší, tak venku trénink nejdu a změním si ho – posiluji doma nebo dělám na lyžích apod. Když je hezky a dobře se vyspím, tak trénink jdu. Musím mít do tréninku chuť. Já už cítím při tréninku, jak se mi jede, jakou mám energii, a když to jde, tak ho udělám kvalitní. Když to nejde, tak trénink „ošidím“, jdu jen volné tempo a místo dvou hodin jdu jen hodinu. Prostě pocitově, tělo mi řekne samo. Mezi závody je to už těžší, tam trénovat musím, neboť to zpravidla bývají dva dny, kdy mohu trénovat a pak už se zase odjíždí na závody jinam. Trénuji spíše techniku, jen pár úseků. Kvalitní trénink je i samotný závod. Třeba začátkem sezóny jsou závody po týdnu čtyři víkendy po sobě, tam musím mít natrénováno už před tím. Nejdůležitější období pro můj trénink je říjen a listopad, pak půlka prosince. Jak vypadá tvůj tréninkový rok? Duben až do půlky května mám úplné volno, to nedělám skoro nic. Od půlky května jsem třeba letos dělal manuální práci v Jablonci v lese. To bylo kolikrát těžší něž trénink. Tahat klády z lesa do auta, rozřezat pilou a rozštípat. V červnu jsem pak trénoval obden a začal trénovat více až od července, když jsem odjel na soustředění. Na lyžích zahajuji přípravou na ledovcích, vždy 8–9 dnů, tam najezdím nějakých 600 km, pak ještě 14 dnů ve Skandinávii. Celkově nalyžuji 4–5 tisíc km za zimu. Na jaký trénink se obvykle těšíš? Já teď třeba přes léto stíhám jen kolečkové lyže a běh, kolo jsem hodně omezil. Dříve jsem ho jezdil poměrně dost, i závodil, ale zjišťuji, že kolo je pro mne trochu zbytečné. Zvláště, když můj trénink je směřován hlavně na ty soupaže. Hodiny na kole akorát zaberou čas a moc to nemá odezvu. Kolo je jedině vhodné na bruslení, ale důležitější jsou kolečkové lyže.

FOTO: RADEK PETRÁŠEK

SPORT

Jedna ze slabších chvil při loňské Jizerské padesátce – pád asi 150 m po startu – přesto vyhrál

Jaký je tvůj názor na to, že se jezdí při klasice jen soupaž? Nyní už to jsou tři disciplíny – klasika, soupaž a bruslení. Ty profily tratí v současné době umožňují jezdit soupaže a hůře se pak přechází na klasiku. Je lepší jet soupaž, risknout to a vydržet, když to jde. Lyže, které nejsou namazané na odraz, se tolik nešpiní a jedou rychleji. Těžký je Birkebeiner, ale nejtěžší je Väländalen. Ten se soupaží odjet nedá. To jsou dva závody, které jsem musel i vloni odjet klasicky. Na Jizerce teď dva roky po sobě bylo dole +2 °C a nahoře kolem nuly nebo -2 °C, na to se špatně maže, i když je teď spousta nových vosků, hlavně švédských. Ale při těchto teplotách je to složité. Třeba maratón v Estonsku jsem jel také na namazaných lyžích, ke konci už se lyže ušpinily a zpomalily. FOTO: ARCHIV

Jak si vyhodnocuješ trénink? Na funkční vyšetření nechodím vůbec, nepřisuzuji tomu velkou váhu. Nebyl jsem na funkčním vyšetření nějakých 14 let, naposledy ještě na Dukle. Já poznám podle svých pocitů, jak na tom jsem. Vím, v jaké formě jsem, co by ty tréninky, co jezdím, se mnou měly udělat. Se Sporttesterem jezdím občas, spíše když jsme ve větší nadmořské výšce. Tam jsou pro mne důležité tréninky, kdy bych se měl dostat do správné formy. Možná je dobré znát spotřebu kyslíku, ale důležité je, jestli jsem na tom dobře silově.

Vítězství na svém nejoblíbenějším König Ludwig Laufu

Cítíš po těch dlouhých trénincích nebo závodě jen soupaží nějaké bolesti? Hned po závodě to ještě jde, ale další dva

dny jsem hodně unavený, téměř nepoužitelný, všechno mne bolí. Také jsou problémy ty přejezdy mezi závody, ať letecky nebo autem. To také unavuje. Nechybí ti společná příprava? Skupiny v týmech spolu málo trénují. I třeba bratři Auklandové z jednoho týmu netrénují společně, přestože to jsou bráchové. Každý má svoji rodinu, každý bydlí jinde, a tak nezbývá, než individuální příprava. Společně se připravují až v zimě, nebo na soustředěních. Tam mají ve společné přípravě výhodu, společný trénink jim lépe uteče. Mají také výhodu při závodech při občerstvování. Pro mne je předností, že mám na tréninku absolutní klid, mohu si jít na trénink, kdy chci, a trénovat, co chci. Když je rodina a ještě nějaké ty povinnosti, tak si člověk musí ten plán přizpůsobit. Pokud se něco vyskytne, tak si soustředění objednám, jak chci. Tam trénuji a mám naprostý klid. Hlavně když už jsem starší, tak už nic jiného nestihnu – snídaně, příprava lyží, trénink, oběd, pak si na chvíli lehnu, odpolední trénink a večeře. Večer už jsem tak unavený, že nechci, aby mne někdo rušil nějakými dalšími řečmi. V tom je u mne ta síla, dobře odpočívat. Ty tři čtyři měsíce přes zimu jsou dost náročné, fyzicky i psychicky. Třeba přes léto jsem ale málokdy trénoval sám, hodně jsem třeba jezdil s biatlonisty.

FOTO: MARTIN SIDORJÁK

Jaký jsi měl nejlepší okamžik svojí kariéry? To jsou ty závody, když se závod vyhraje a řeknu si, mám to za sebou. Třeba König Ludwig Lauf mám asi nejradši, ten jsem také pětkrát vyhrál a vždycky to byly dojezdy s 5–10 cm velkými rozdíly. To má člověk radost, protože dobrých závodníků už je spousta.

Vítězství na velmi dobře obsazené Jizerské padesátce vloni moc potěšilo

Co strava, děláš si sám jídelníček? Moc ne, nedělám žádné diety. Třeba na Vasák se mnou jezdí poslední roky táta, který tomu rozumí, a dá mi pití, jak potřebuji. Mám na občerstvování vždy dvě auta s občerstvovači. Na závodech si děláš lyže sám, a nebo servis? Na Jizerce mi třeba servis Madshus pomáhal udělat strukturu na lyžích, parafíny a prášky jsem si dával už sám. Na Vasáku jsem si dělal jedny lyže sám a jedny Madshus. Ty byly rychlejší, a tak jsem na nich jel. Na Marcialonze jsem měl také lyže od Madshusu, jedny jsem si dělal já sám a na těch také jel. Je dobré, když si udělám já lyže a jedny servisman, ty pak mezi sebou porovnám. Je lepší mít lyže na výběr. Také je dobré, když někdo jiný vytestuje správné mazání, abych se s tím nezdržoval.

ráno ještě vyzkoušet lyže. Hned po startu už poznám, jak na tom jsem, jestli na to mám, a nebo ne. Na Vasáku jsou většinou všichni dobře připraveni. Těch 5–6 Švédů se každoročně chystá hlavně na Vasák, tam nemá smysl jet bez formy. Posledních 25 km se tak šíleně zrychlí, pak ještě do toho sprinty. Po sprintu se tempo sice nakrátko zvolní, ale hned zase zrychlí. Jaký jsi měl svůj nejhorší okamžik? Měl jsem třeba závody, kdy jsem měl křeče, třeba i vzdal závod. Nejvíce, když jsem byl mladý, třeba při světovém poháru v Davosu. Absolutně jsme nebyli připraveni, jeli jsme tam všichni špatně a ještě k tomu ta výška kolem 1 700 m n. m. Tam sotva vystartuješ a hned laktát stoupne. Z těch maratónů, co jsem jezdil, tak určitě závody, když jsem promazal. Kolikrát se zjistí, že třeba ten závod ani nemá cenu dojíždět. Většinou mne pak ještě naštvou zprávy v novinách, že něco Řezáč nezvládl. Nikdy se nedá nic předpovídat.

Využíváš kompenzační cvičení? Třeba přes léto nedělám nic, nemám na to vůbec čas. Přijdu po tréninku a musím třeba posekat trávu. V loňském roce jsem tomu dával ještě maximum, nebyl jsem nemocný, to všechnu tu sezonu také ovlivnilo. A jezdilo se mi dobře. Jak vypadá tvoje příprava třeba před závodem na Vasáku? Nejhorší je, než se ten závod odstartuje – cesta, testování a příprava lyží. Jezdím tam už ve čtvrtek, v pátek se jdu projet, v sobotu se zkouší lyže a v neděli startuje. Na start vstávám v půl šesté, ale většinou spím kousek od startu, tak si jdu

Kolik jsi odjel v minulé sezóně závodů? Odjel jsem jich deset, to je skoro každý rok stejné. Zima je krátká, je potřeba také mezi závody odpočívat. Další dva až tři závody odjedu na kolečkových lyžích. Jaké máš vyhlídky do nové sezóny? Letní příprava vyšla velmi dobře, tréninkovou přípravu jsem zase tolik nezměnil. Jediné, co nevím, jestli budu jezdit lépe. Co zamýšlíš po ukončení závodní kariéry, budeš chtít trénovat? Závodit bych chtěl vydržet tuto sezónu, maximálně další dvě. To by bylo super. Chci se věnovat hlavně svým klukům, čas na trénování jiných zatím nemám. Uvidím do budoucna. Ne, že by mne trénování nelákalo, ale potřebuji se také věnovat rodině. Chci, aby i děti začaly trochu sportovat. Zatím je do toho moc neženu, jen se tak motají kolem mne. FOTO: TOMÁŠ GNAD

Funguje spolupráce během závodu? Pro mnohé je možnost závodit v profesionálním týmu ideální volbou. V průběhu závodu ale týmová spolupráce moc nefunguje, viz poslední Vasák a odjezd Jörgena Auklanda. Ten odjel asi 15 km před cílem. Brácha Anders se nesnažil o dojetí. Ostatní Brink, Tynell a další z jiných týmů čekali, kdo pomůže ten únik dojet. Brink čekal dost dlouho, pak za to vzal, ukázal, jakou sílu má, a těch 40 vteřin společně s Tynellem v zádech dojeli. Každý v podstatě jezdí na svoje triko.

Kterého výsledku si nejvíce ceníš? Asi 2. místo na Vasáku, pak mě velmi těší výhra na Birkebeineru. Ten je stejně těžký, jako Vasák. Na Vasáku je velká konkurence, ten všechny nejvíce motivuje, je hodně dotován a sledován. Je spousta pěkných závodů, na které rád vzpomínám. Třeba minulou sezónu, kdy jsem poprvé vyhrál Jizerku, kde byli skoro všichni nejlepší, kromě Svärda.

Budou synové Stanislava Řezáče stejně tak dobří?

SPORT

TEXT: TOMÁŠ HERMANN FOTO: KVĚTOSLAV FRGÁL

ÚVOD SEZÓNY BEZ BIATLONISTY SOUKUPA

PROČ?

BYL TEPLÝ SRPNOVÝ PODVEČER A DALŠÍ Z NÁROČNÝCH TRÉNINKŮ ČESKÝCH BIATLONISTŮ NA SOUSTŘEDĚNÍ VE SLOVINSKÉ ROGLE SE BLÍŽIL KE SVÉMU ZÁVĚRU. UNAVENÍ BORCI SEDLAJÍCÍ HORSKÁ KOLA UŽ PŘED SEBOU MĚLI POUZE SJEZD Z ALPSKÝCH VRCHOLKŮ DO ÚDOLÍ. JAROSLAV SOUKUP TAM VŠAK NEPŘIJEL. V OBTÍŽNÉM TERÉNU A VE VYSOKÉ RYCHLOSTI JEJ NÁRAZ NA TERÉNNÍ NEROVNOST KATAPULTOVAL DO VÝŠKY A DO DÁLKY. BRONZOVÝ MEDAILISTA Z MISTROVSTVÍ SVĚTA DOPADL NEKONTROLOVANĚ NA PRAVOU ČÁST TĚLA A ZTRATIL VĚDOMÍ. Bezvědomí, zlomeniny, … rvní pomoc třicetiletému rodákovi z Jilemnice poskytli kolegové z týmu a základní ošetření provedli lékaři ve Slovinsku. Po dvou dnech mu byl povolen převoz do Česka. Jaroslava Soukupa se ujal zástupce primáře ortopedického oddělení Krajské nemocnice Liberec Martin Smetana.

Diagnóza byla nekonečná: zlomenina okcipitálního kondylu (místo úponu vazů) ve skloubení hlava-krk, otevřená zlomenina loketní kosti v horní třetině a zlomenina pod hlavičkou kloubní plochy vřetenní kosti a navíc také nedislokovaná zlomenina v těle pravé lopatky.

„Osobně si myslím, že Jarda se v nadcházející sezóně na start nepostaví, ale rád bych se mýlil,“ přemítal ještě v září Martin Smetana. Vyloučil ovšem jinou diskutovanou variantu, a to konec kariéry dlouholeté reprezentační stálice. „Jardova zranění jsou vážná a loket je tím nejhorším. Při běhu je důležitým prvkem odpichu, při střelbě poskytuje stabilitu,“ upozornil tehdy reprezentační trenér Ondřej Rybář. Tři týdny po úrazu se zdravotní stav Jaroslava Soukupa mírně zlepšil. „Odezněly příznaky mozkové komoce i poranění bederní páteře. Proběhlo léčení krční páteře a konzervativní postup v léčbě zlomeniny lopatky. Všechna uvedená zranění byla bez jakýchkoliv potíží,“ dodal Martin Smetana.

Tomu ještě předcházela zmiňovaná amnesie bezprostředně po úrazu, kterou doplňovaly četné pohmožděniny. „Naštěstí se nepotvrdilo poranění míchy, ke kterému sváděla dočasná nehybnost levé dolní končetiny,“ upřesnil Martin Smetana, jenž dlouhodobě s českým týmem biatlonistů spolupracuje. Operace a léčení v Liberci V Krajské nemocnici Liberec podstoupil Soukup operaci předloktí a náhradu vnější fixace fixací vnitřní. „To znamenalo repozicovat zlomeninu loketní kosti a zpevnit ji kovovou dlahou a šrouby,“ vysvětlil ošetřující lékař, který byl v té době skeptický k návratu biatlonisty do bílé stopy během sezóny 2012/13.

Jaroslav Soukup si jede pro medaili na MS v Ruhpoldingu 2012

Nej biatlonista 2012 Jaroslav Soukup s medailí z MS

JAROSLAV SOUKUP Věk: Místo narození: Osobní trenér: Stav: Sportovní úspěchy:

30 let Jičín, nyní bydlí i trénuje v Jilemnici Ondra Rybář ženatý ve Světovém poháru v biatlonu závodí od roku 2004, 2009 – 1. a 2 x 3. místo na světové Univerziádě v Harbinu 2011 – 3. místo ve stíhacím závodě na Světovém poháru v Östersundu 2012 – 3. místo na MS v německém Ruhpolding

Rychle mezi lidi Během pobytu v nemocnici komunikoval Jaroslav Soukup zejména s rodinou a trenérem. Po třech týdnech Ondřej Rybář hlásil: „I přes bolesti je pro Jardu pobyt v nemocnici hodně dlouhý a rád by už sám začal něco dělat. Chce se zapojit, hýbat se. Aktivita mu už prostě schází. A to považuji za dobré znamení,“ ulevil si kouč a poukázal na výkonnostní testy před pádem. „Jarda byl ve vynikající kondici. Věřím, že část sezóny ještě zachráníme.“ Následovala rehabilitace, během které se biatlonista zapojil i do plnění marketingových povinností. „Byl jsem podpořit pořadatele mistrovství světa v Novém Městě na Moravě během veletrhu SportLife v Brně. Pobyt mezi lidmi

mi moc pomohl. Navíc jsem hned poté odjel za týmem na soustředění. Už jsem potřeboval být jeho součástí,“ radoval se biatlonista. Ve druhé polovině října už měl na kontě stovky vystřelených nábojů a desítky kilometrů na běžkách. „Zatím jezdím bez holí a dlouho mi trvá než se dostanu do střelecké polohy. Ale už jsem opět v tom kolotoči. Je to paráda.“

A pokud mezi vánočními svátky prokáže konkurenceschopnost, rád bych ho nasadil už do čtvrtého kola Světového poháru v Oberhofu,“ dodal již zcela konkrétně Ondřej Rybář. Potíží jen bench press Z rychlého postupu rekonvalescence měl vedle ošetřujícího lékaře a trenéra obrovskou radost

Už s úsměvem i účesem Bronzový medailista z vytrvalostního závodu v Ruhpoldingu Jaroslav Soukup bude možná i přes vážné zranění obhajovat svůj medailový úspěch na mistrovství světa 2013 v Novém Městě na Moravě. „Nejhorší to bylo z počátku, kdy jsem měl ruku operovanou a nemohl jsem se pořádně učesat ani si vyčistit zuby. To byla velká bezmoc. Uvědomil jsem si hodnotu zdraví.“ Neměl jste obavy o konec kariéry? „Vím, že bezprostředně po pádu taková úvaha byla, ale určitě ne u mě. Moje myšlenky tímto směrem nešly.“ Prožíval jste krásný rok. Světová medaile, svatba a najednou rána – těžké zranění… „Medaile z mistrovství světa je nejvíc, co jsem kdy ve sportu dokázal. Vůbec jsem si uplynulou sezónu uvědomil, že jsem schopen atakovat stupně vítězů ve Světovém poháru i při mistrovství světa. To mi určitě dodalo sebevědomí a ani pád mi jej nesebral. A v rodině, jak jsem poznal, spočívá skutečná síla. Moji nejbližší mi moc pomohli, ať přímo v nemocnici svojí přítomností, nebo potom doma. Nečekal jsem, že manželce přidělám pár měsíců po svatbě tolik starostí a moc si vážím toho, jak se mi věnovala.“ Jak jste přehodnotil cíle pro tuto zimní sezónu? „Přiznám se, že s výkonnostními cíli si hlavu nelámu. Mým cílem je být v pořádku, být zdravý. To je můj hnací motor. A pak budu opět určitě schopen svými výkony udělat radost všem, kteří mi fandí. Už jsem poznal, že střílet stále umím. Teď ještě musím posílit tělo a neustále pracovat na běhu. Bolí to, ale baví mě to a mám radost z pokroků.“ Vidíte reálně svoji účast na mistrovství světa 2013? „Domácí šampionát mě moc láká. Atmosféra, kterou jsme minulou sezónu na Vysočině zažili, byla jedinečná. Rád bych si to opět celé zopakoval, už kvůli fanouškům a jejich podpoře.“

Naděje žije Na přelomu října a listopadu následovala další zejména sám závodník. „Cítím, jak se vše zlepkontrola u Martina Smetany. „Provedl jsem šuje ze dne na den, z týdne na týden. Už vlastrentgenové vyšetření pravého předloktí i lokte. ně trénuji úplně normálně, pouze se šetřím při A postavení kostí včetně loketního kloubu je posilování. V bench pressu je to zatím slabota,“ zcela v normě a bez známek zánětu. To se týká usmíval se v prosinci obhájce světového bronzu též operační rány. Přetrvává jen omezení krajz vytrvalostního závodu. ních poloh v loketním kloubu a rotací předloktí. Formu na návrat do Světového poháru ladil Hybnost v ramenním kloubu je téměř plná Jaroslav Soukup v Rakousku při závodech a zlomená lopatka již pohyb neomezuje.“ Austria Cupu a Alpen Cupu. Mezi vánočními Nabízí se zásadní otázka: Stihne se Soukup svátky pak na společné přípravě s celým týmem uzdravit a připravit pro mistrovství světa 2013 v Novém Městě na Moravě. na Vysočině? Tak hodně štěstí! „Jarda se uzdravuje nečekaně rychle, lyžuje, ale stále musíme být opatrní,“ připomínal po soustředění na prvním sněhu Martin Smetana. Trenér i sám závodník věřili, že účast na šampionátu v Novém Městě na Moravě je možná. Jaroslav Soukup se během listopadové přípravy v Pokljuce zúčastnil i společného kontrolního testu se slovinskou reprezentací. „A Jarda nebyl v závodě poslední!“ hlásil spokojený kouč a nastínil další Soukupovy plány: „Jarda s námi pojede jako náhradník na Světové poháry do Oestersundu i Hochfilzenu, a pak Sen se vyplnil – vpravo Jaroslav Soukup na pódiu při MS 2012 – vlevo Simon Fourcade, uprostřed vítěz Jakov Fak se vydá na přípravu do Obertilliachu.

portál pro běžecké lyžování

SPORT

TEXT: TOMÁŠ HERMANN FOTO: KVĚTOSLAV FRGAL, MICHAL ZICHÁČEK, EDUARD ERBAN, TOMÁŠ HERMANN

VYSOČINA ARENA, SPORTOVIŠTĚ PRO VŠECHNY

PSAL SE BŘEZEN 2005 A V RAKOUSKÉM HOCHFILZENU VRCHOLIL SVĚTOVÝ ŠAMPIONÁT V BIATLONU. A ČEŠI SLAVILI. V CHUMELENICI TAM TEHDY ROMAN DOSTÁL, DNES EXPERT ČESKÉ TELEVIZE, VYBOJOVAL TITUL MISTRA SVĚTA. OSLAV SE ZÚČASTNIL I VYSOKÝ CHLAPÍK DO TÉ DOBY VEŘEJNOSTÍ ZNÁMÝ SPÍŠE Z BASKETBALU NEBO ORGANIZOVÁNÍ ZLATÉ LYŽE, JIŘÍ HAMZA. V PODPAŽÍ TŘÍMAL DESKY S PRVNÍM NÁKRESEM PŘESTAVBY LYŽAŘSKÉHO AREÁLU V NOVÉM MĚSTĚ NA MORAVĚ... TAK ZAČAL PŘÍBĚH, KTERÝ PŘIVEDL NA VYSOČINU SVĚTOVÝ BIATLON. alší děj už běžel jako ve zrychleném filmu. V roce 2006 první kandidatura na pořádání mistrovství světa, o rok později první závody IBU Cupu, roku 2008 evropský šampionát a pořadatelství světového kongresu Mezinárodní biatlonové unie IBU v Praze, které vyvrcholilo úspěšnou kandidaturou na mistrovství světa 2013! Následovaly prověrky v podobě juniorského mistrovství světa 2011 a nakonec ostrý test, kterým byl Světový pohár 2012. Á propos, právě tato akce byla vyhodnocena jako třetí nejlepší mezi loňskými soutěžemi biatlonu, a to včetně MS v Ruhpoldingu!

Proč Nové Město na Moravě a biatlon?

Proč se vůbec sportovní manažer Jiří Hamza, který se úspěšně angažoval v basketbalu, Kometě Brno nebo ve Zlaté lyži, rozhodl angažovat v biatlonu? „Sám jsem se biatlonu dlouho věnoval, byť především v jeho letní podobě. Rozhodujícím momentem však pro mě byly moje marketingové aktivity u Zlaté lyže. Areál u hotelu Ski v Novém Městě na Moravě měl svoji životnost za sebou a už nevyhovoval požadavkům pro pořádání vrcholných akcí. Jeho modernizace tak byla logickým vyústěním,“ vysvětloval svoje počáteční pohnutky současný prezident organizačního výboru. Dobře si uvědomoval, že vedle konzervativního klasického lyžování je biatlon dramaticky se rozvíjejícím moderním sportovním odvětvím. A navíc rozvoj areálu umožní pořádání jiných významných soutěží a poskytne příležitost ke každodennímu sportování veřejnosti. „Částky za prodej marketingových práv v biatlonu a v klasickém lyžování jsou diametrálně rozdílné, a to ve prospěch biatlonu,“ upřesňuje Jiří Hamza.

Multifunkční Vysočina Arena Díky jeho myšlence dnes v Novém Městě na Moravě tak vedle sebe nejen žijí klasické lyžování a biatlon, ale také horská kola nebo in-line bruslení. Vysočina Arena je dnes jako jedna z mála na světě schopna uspořádat vrcholné akce ve třech různých sportovních odvětvích napříč ročními obdobími. Příklad? V roce 2012 to byl nejprve Světový pohár v biatlonu, posléze Světový pohár v běhu na lyžích a na jaře také Světový pohár horských kol! Mezitím je řada regionálních soutěží, české poháry v různých odvětvích a napříč kategoriemi. Vysočina Arena žije sportem! Mistrovství světa v biatlonu představuje jakousi vrcholnou fázi celého dlouhodobého projektu. „Je to dílo celého týmu lidí z biatlonu, Novoměšťáků, kolegů z kraje Vysočina a mnohých dalších. Šampionát je nyní vyvrcholením, ale není cílem. Chceme a pracuje na tom, aby Vysočina Arena sloužila dlouhodobě a všem zájemcům o sport.“ Biatlonová perspektiva Pokud se budeme držet vrcholných soutěží a biatlonu, už dnes nabízí pohled do kalendá-

ře Vysočina Areny další perspektivu. V roce 2014 se v Novém Městě na Moravě odehraje mistrovství Evropy. A jak to bude se Světovými poháry? „Nyní máme potvrzené dva termíny,“ říká prezident Českého svazu biatlonu Václav Fiřtík. „Světové poháry uspořádáme v únoru 2015 a v prosinci 2016.“ Kdysi jen sen se stává skutečností. A proto, hurá na Vysočinu! Záštita pana prezidenta Záštitu nad pořádáním MS 2013 v biatlonu v Novém Městě na Moravě 2013 převzal prezident České republiky Václav Klaus. „Převzetí záštity panem prezidentem považuji za velmi důležité. Pro veřejnost je dobrým signálem, že se hlava státu zajímá o přípravu světového šampionátu, který bude největší sportovní akcí v České republice za poslední čtyři roky,“ poznamenal šéf organizačního výboru Jiří Hamza. Během setkání na Pražském hradě, kterého se vedle Jiřího Hamzy zúčastnili také prezident Českého svazu biatlonu Václav Fiřtík a ředitel soutěží Vlastimil Jakeš, věnoval Václav Klaus pozornost i ekonomické stránce šampionátu. „Na tyto otázky jsme beze zbytku odpověděli. Věřím, že pana prezidenta přivítáme v únoru v Novém Městě,“ dodal Hamza. Přijetí na Pražském hradě se zúčastnili také zástupci rakouského Schladmingu, pořadatelé MS v alpských disciplínách.

Prezident ČR Václav Klaus při převzetí záštity nad pořádáním MS 2013 v biatlonu

ROZVOJ AREÁLU PŘED MS 2013

České hvězdy a hvězdičky pro NMNM 2013 V každém závodě mistrovství světa může česká reprezentace postavit na start čtyři sportovce. Zaměřme se nyní na ty, kteří by se mohli stát oporami českého výběru.

Kdo zhlédl „naživo“ Světový pohár 2012, a ten, kdo se současně chystá i na mistrovství světa 2013, areál v Novém Městě na Moravě nepozná. Rozrostl se, zkrásněl a je mnohem praktičtější. Office Area „Office Area“ se stane hlavním zázemím organizátorů, Mezinárodní biatlonové unie (IBU), rozhodčích a vedoucích jednotlivých výprav. V běžném režimu, tedy mimo velké sportovní akce, bude administrativní budova poskytovat zázemí především místním sportovním klubům.

Ondřej Moravec – poctivec v přípravě

Narozen: 9. 6. 1984 Bydliště: Letohrad Klub: SKP Jablonec nad Nisou Lyže: Fischer Největší úspěchy: 2. SP Pokljuka 2012/13, 4. SP Chanty-Mansijsk 2007/2008, 3. SP Oberhof 2012/2013. Charakteristika: Získal osm (!) medailí z MSJ, a v tom je českým rekordmanem. Od roku 2006 je členem národního týmu, ale zranění, nemoci a nervozita jej dlouho srážely dolů. Do širší světové špičky se prosadil až v sezóně 2011/12. Na MS 2012 čtyřikrát v Top20! Získal sebedůvěru a zraje jako víno. Tréninkový poctivec a dříč.

Gabriela Soukalová – vycházejícíhvězdička

Office Area

Logistika pod zemí Zjednodušení proudu organizátorů, sportovců, rozhodčích nebo fanoušků umožní nové tunely, které jsou umístěny pod hlavní plochou stadionu. „Díky nim dokážeme lépe oddělit prostory sportovců a týmů od prostorů médií a fanoušků,“ upřesňuje Michal Zicháček, sekretář organizačního výboru. Jak si užít trestné kolo Úpravou prošel i odjezd ze střelnice. Trať nyní povede kolem trestného kola, což současně znamená, že se změní i směr jízdy po trestném kole závodníkům, kteří budou takto penalizováni za netrefený terč. Nová situace umožní delší kamerový záběr konkrétního sportovce po střelbě. Profitovat z toho bude i fanoušek na tribuně, jemuž jeho oblíbenec hned nezmizí v podjezdu a v lese. Rozšíření tribun a zázemí pro diváky Na biatlon nemůže fanoušek pohlížet optikou běžeckého lyžování. Hlavní dění biatlonu se odehrává na stadionu. Start, cíl, průjezd, střelnice a trestné kolo, tam se závody do značné míry rozhodují. Stadion pro MS pojme až 16 500 fanoušků. Jak na stadionu, tak i na tratích budou moci fanoušci sledovat průběhy závodů z velkoplošných obrazovek. V areálu jich bude celkem šest – dvě na stadionu, čtyři na trati! Co dále poslouží divákům? „Připravujeme obří public stan, stánkové městečko, občerstvení nebude scházet ani v diváckých zónách u tratí. Chceme, aby každý, kdo zakoupí vstupenku, měl odpovídající zázemí a mohl si vychutnat zábavu, za kterou přišel, mohl si vychutnat biatlon,“ dodává Michal Zicháček. Situační plánek Vysočina Areny Vysočina Arena | Areál Vysočina

entrance stands

Office Area

Vysočina Arena

NMNM

STA

RANGE

FIN

IBC

Jaroslav Soukup – zopakuje svůj loňský úspěch?

Narozen: 12. července 1982 Bydliště: Jilemnice Klub: SKP Jablonec nad Nisou Lyže: Fischer Největší úspěchy: 3. MS Ruhpolding 2012 – 20 km, 3. SP Östersund 2011/12, 4. SP Anterselva 2009/2010 Charakteristika: Přírodní talent s mimořádným citem pro skluz. Dlouho nevynikal, ale trpělivou prací neustále posouval svoji výkonnost blíže a blíže světové špičce, do které minulou sezónu pronikl. Vážně se zranil při pádu z horského kola v létě 2012 a do stávající sezóny vstoupil až po Novém roce. Pomůže mu „odpočinek“?

Michal Šlesingr – stálice mezi světovou špičkou

IBU World Championships Biathlon 2013 Nové Město na Moravě IBU Mistrovství světa v biatlonu 2013 Nové Město na Moravě

Narozena: 1. 11. 1989 Bydliště: Jablonec nad Nisou Klub: SKP Jablonec nad Nisou Lyže: Fischer Největší úspěchy: 1., 2., 3. v SP Pokljuka 2012/13, 10. ve SP Östersund 2012/13, vicemistryně Evropy z Val Ridanny 2011 Charakteristika: Velké, ba obrovské překvapení stávající sezóny. Překonala mononukleózu a vyhrála závod SP! Dcera olympijské medailistky z běžecké štafety Gabriely Soukalové-Svobodové ze Sarajeva 1984 přidala letos k vynikajícímu běhu i vyrovnanou střelbu. Dlouho trénovala pod vedení rodičů Gabriely a Karla, od léta 2012 je s národním týmem. Vyhlášená fanynka umění.

entrance course

Narozen: 3. 2. 1983 Bydliště: Letohrad Klub: SKP Jablonec nad Nisou Lyže: Rossignol Největší úspěchy: 2. a 3. na MS v Anterselvě 2007 – 10 km a 20 km, 1. ve SP Holmenkollen 2007/2008, 2. ve SP Fort Kent 2010/11 a Östersund 2011/12 Charakteristika: Už jako junior se prosadil do české reprezentace mužů, pro kterou je od roku 2007 oporou. Dokáže se zkoncentrovat na důležité akce roku. Velký význam přikládá celkovému hodnocení SP, které bere jako měřítko výkonnosti. V tomto hodnocení skončil dvakrát v TopTen! Vyznavač adrenalinových sportů, v létě 2012 vyzkoušel „base jump“. Před MS v NMNM očekává narození potomka.

main entry by car

SKITEST

Media center

PENALTY LOOP

entrance course

VIP

WARM UP

main entrance stands A-E

main entrance upper course

entrance school area

entrance course

Vysočina Arena

NMNM Shuttle Bus

Veronika Vítková – úspěšný návrat mezi elitu

Narozena: 9. 12. 1988 Bydliště: Jilemnice Klub: SKP Jablonec nad Nisou Lyže: Fischer Největší úspěchy: 5. a 2x 10. na MS v Pyeongchangu 2009, 5. ve SP v Pokljuce 2012/13, 2. ve SP v Oberhofu 2012/13 Charakteristika: Už v mládežnických kategoriích soutěžila s o rok starší a dnes již legendární Magdalenou Neunerovou. Jako juniorka šokovala na MS dospělých 2009 trojnásobným umístěním v TopTen. Vážné onemocnění v podobě zánětu mozkových blan ale její kariéru na dlouho přibrzdilo. Teď už je však dívka, která se plně oddala biatlonu, zpět!

SPORT

V ČESKÉ TELEVIZI BUDE BIATLON VIDĚT! Mistrovství světa v Ruhpoldingu 2012 sledovalo na televizních obrazovkách podle statistik Mezinárodní biatlonové unie na 600 miliónů diváků. Toto číslo jen podtrhuje skutečnost, že biatlon je vyhledávaným televizním sportem. A jak to z pohledu televizních kamer vypadá v Novém Městě na Moravě? „Máme obsazeno 33 komentátorských kabin,” hlásí ředitel soutěží Vlastimil Jakeš. Na 50 kamer „Host broadcasterem“ šampionátu je Česká televize, která bude vyrábět mezinárodní signál pro EBU. Ta jej bude distribuovat přibližně do 150 zemí. „Česká televize pokryje třiceti kamerami trať a dalších dvacet kamer umístí v prostoru stadionu, a to včetně pojízdných kamer, jeřábu a zavěšené „spider“ kamery. Navíc bude vyrábět též extra české vysílání,“ podotýká Vlastimil Jakeš.

Před kamerou či mikrofonem Komentátorem závodů bude Jiří Rejman, jehož průvodní slovo budou doprovázet experti Roman Dostál, mistr světa 2005, a Ivan Masařík, čtvrtý ze ZOH 1998. „Roman Dostál se bude věnovat kategorii mužů, Ivan Masařík bude mít na starosti ženy,“ podotýká Jiří Rejman. Nedílnou součástí přenosů bude i TV Studio přímo na stadionu. Jeho moderátorem bude už osvědčený Petr Kubásek, u kterého se budou střídat oba experti a mnozí další hosté z řad bývalých sportovců nebo činovníků. Roli analytika TV Studia zaujme zkušený Miroslav Langer. Česká televize bude současně přenášet přímé vstupy ze střelnice a z trati. Reportérem na střelnici bude Tomáš Lachman, k trati se postaví Jana Niklová.

ČT Sport: přímé přenosy, sumáře, VIP Domácí veřejnoprávní instituce se na šampionát chystá velmi zodpovědně i v případě českého vysílání. Nabídne jak přímé přenosy, tak večerní sumáře, nebo pořad „VIP biatlon“, jehož třicetiminutovou stopáž mimo jiné vyplní rozhovory s hvězdami světového biatlonu jako jsou Ole Einar Björndalen, Kaisa Mäkäräinenová a mnozí další. Samozřejmostí budou aktuální informace ve zpravodajských pořadech napříč ČT.

Komentátoři ČT jsou na přenosy z MS v biatlonu připraveni

Dostupné vstupenky

Ceny vstupenek nastavili organizátoři velmi příznivě a dostupně. „Naším cílem je připravit mistrovství světa s velkou návštěvností, přiblížit biatlon lidem v České republice a pokusit se o zvýšení jeho popularity,“ říká sekretář šampionátu Michal Zicháček. Řada vstupenek šla v “balíčcích s ubytováním” do zahraničí, po úspěších českých reprezentantů v úvodu této sezóny velmi výrazně stoupá zájem i z řad domácích fanoušků.

Doprava a parkování

Množství návštěvníků přijíždějících na soutěže mistrovství světa sníží kapacitu a dopravní obslužnost komunikací oproti běžnému období. Proto pořadatelé doporučují dopravit se na místo s předstihem. Lze totiž předpokládat, že obvyklé dojezdové časy se budou kvůli náporů fanoušků prodlužovat. Na MS v Ruhpoldingu 2012 se tribuny plnily fanoušky dokonce už šest hodin před startem! Příjezd osobním autem Pro návštěvníky jsou připraveny parkovací plochy s kapacitami přes 2 000 míst, při zaplnění těchto ploch budou vytvořena parkovací místa na silnici 19 mezi Novým Městem na Moravě – Radňovicemi – Mělkovicemi s kapacitou 1 200 míst. Další parkovací místa budou na záchytných parkovištích ve Žďáru nad Sázavou. Ze všech záchytných parkovišť bude organizována kyvadlová přeprava z provizorních zastávek autobusů u parkovišť na točnu autobusů s pěší dostupností ke vstupu do areálu. Doprava autobusem Pro diváky, kteří využijí organizované dopravy autobusem, jsou připravena parkoviště FAN BUS pod sjezdovkou Harusův kopec.

Pro bližší informace sledujte web pořadatelů:

www.biathlonnmnm.cz

Komentátor Ivan Masařík je i na lyžích stále s úsměvem

TEXT: IVAN MASAŘÍK FOTO: PETR HAVELKA

BIATLON

Z POHLEDU KOMENTÁTORA TELEVIZE V LOŇSKÉM ROCE JSTE MNE MOC NEVIDĚLI, ALE SLYŠELI SPOLEČNĚ S KOMENTÁTOREM JIŘÍM REJMANEM PŘI KOMENTOVÁNÍ SVĚTOVÉHO POHÁRU V BIATLONU. PODLE POSLEDNÍCH ZPRÁV MNE LETOS USLYŠÍTE OPĚT, A TAK SE SPOLEČNĚ PODÍVÁME, JAK SE TAKOVÝ PŘENOS ZE ZÁVODŮ V BIATLONU PŘIPRAVUJE. komentátorské buňce máme přesně rozdělenou práci. Jirka mluví o závodnících – výsledky v průběhu sezóny i historické, aktuální forma, co se děje na střelnici. Já jako spolukomentátor mám na starosti odborné věci, jako jsou časy střelby, časy běhu, počasí nebo vítr na střelnici, také se občas objeví zajímavé věci, na které je potřeba diváka upozornit (obzvlášť rychlá nebo nulová střelba.), umět pohovořit o základních věcech jako je nástřel, rána 7, 10.12…, stržená rána, procentuelní úspěšnost střelby apod.

IVAN MASAŘÍK Věk: Biatlonové začátky: Nejlepší výsledky:

45 let V roce 1985 v Rudé Hvězdě, nynější SKP Jablonec nad Nisou u trenéra Jana Húsky Poprvé na MS v roce 1990 v Minsku obsadil 9. místo 2. místo ve štafetě na MS v roce 1990 a 1995 4. místo na ZOH v Naganu v roce 1998

Moje první komentování Začátky mého komentování nebyly jednoduché. Moje první spolukomentování na světovém poháru v Ruhpoldingu probíhalo tak, že jsem během prvního závodu ze sebe dokázal vysoukat asi dvě věty a myslel jsem, že se hanbou propadnu. Dalším a dalším povídáním, za obrovské pomoci Jirky Rejmana, se to ale začalo zlepšovat. Z čeho mám obavy? Vynikající věc pro lehké potopení komentátora je hovořit o prognózách, jako „toho již nikdo neporazí, jasný vítěz“ apod.... a ejhle. Ze zadních řad se může objevit někdo, na koho úplně zapomněla režie nebo koho jsme si nestihli všimnout, a potom je veselo. Je snazší závodit, nebo komentovat? Srovnání mezi závoděním a komentováním je těžké. V závodě jedu sám za sebe, je tam velká fyzická zátěž a menší psychická (hlavně střelnice), kdežto na komentátorském stanovišti jde hlavně o psychiku, celkový přehled a zodpovědnost. Každé má svoje a oboje je krásné, ale pro mne už je závodění minulost, komentování přítomnost a budoucnost. S hlavním komentátorem Jirkou Rejmanem se mi spolupracuje velmi dobře a musím říct, že za těch několik let si již celkem rozumíme. Občas i stačím jeho rychlosti. Jako největšího úspěchu si cením 4. místa na OH 1998 v Naganu v závodě na 20 km, kde jsem až v poslední položce minul jeden terč a byla z toho „bramborová medaile“. Ale výborné bylo i to, jak jsme tu prožívali zápasy našich hokejistů a jejich vítěznou cestu tímto turnajem stole-

tí. S Pepou Beránkem a Frantou Kučerou jsme od prvních zápasů chodili na sushi a zde jsem poznal i jejich pověrčivost. Den před posledním zápasem se mi již nechtělo nikam jít, ale bylo mi vysvětleno, že rituál se nesmí porušit. Nakonec jsme ho absolvovali společně a druhý den z toho byla obrovská radost – zlatá medaile. Následovala i velmi zajímavá cesta domů leteckým speciálem. Na co se těším Pro letošní sezónu jsme spolu s Romanem Dostálem osloveni pro spolupráci při SP a hlavně na vrchol biatlonové sezóny. Tím je první MS v Novém Městě na Moravě. Je obdivuhodné, co se v NMNM podařilo během několika let vybudovat. Nejenom v rámci naší republiky, nýbrž i všemi experty, fanoušky a funkcionáři z celého světa je areál, organizace a zázemí hodnoceno velice kladně. Určitě bych všem přál, aby se MS podařilo, a již se těším na skvělou atmosféru, která na sto procent v NMNM bude. Již loňské pořádání SP ukázalo, že i u nás mají lidé rádi biatlon a přijdou podpořit naše i zahraniční hvězdy tohoto krásného a divácky velmi atraktivního sportu.

SPORT

Členové JURY při sledování průběhu závodu na MS v Liberci

PETR MACH Věk: Kariérní vývoj:

46 let – nejdříve aktivní závodník v běhu na lyžích – rozhodčí a funkcionář ve Slovanu Karlovy Vary – technický delegát ČR od roku 2007 – mezinárodní rozhodčí od sezóny 2008/2009 – v současné době člen STK_R, komise světových pohárů Mezinárodní lyžařské federace FIS

TEXT: PETR MACH FOTO: KATEŘINA MACHOVÁ

JAK PORUŠIT PRAVIDLA

LYŽAŘSKÉHO ZÁVODU JAKO TECHNICKÝ DELEGÁT LYŽAŘSKÝCH BĚŽECKÝCH ZÁVODŮ DOSTÁVÁM ČASTO DOTAZY, NA CO VLASTNĚ JE ROZHODČÍ U BĚŽECKÉHO LYŽOVÁNÍ. VŽDYŤ PŘECE ZÁVODNÍK ODSTARTUJE A BĚŽÍ CO NEJRYCHLEJI DO CÍLE! ravidla lyžařských běžeckých závodů jsou složitá a jejich nedodržením lze získat v závodě podstatnou výhodu. Proto má technický delegát spoustu práce, se kterou mu pomáhají ostatní rozhodčí. Na rozdíl od pravidel fotbalu ale lidé lyžařská běžecká pravidla neznají. A to je velká škoda. Nejenom, že je potřebují ti, kteří závodí, ale i diváci u televize by si s lepší znalostí pravidel mnohem lépe užili televizní přenosy z lyžařských běžeckých závodů. Takže si pojďme probrat ty nejdůležitější části. Pravidla lyžařských závodů (dále jen PLZ) mají dvě základní části. První je společná pro všechny lyžařské disciplíny a věnuje se zejména organizaci závodů a povinnostem hlavních funkcionářů. My se ale budeme zabývat druhou, speciální částí pravidel pro běh na lyžích, a to zejména tou, která upravuje vlastní organizaci závodů a zejména chování závodníků a trenérů.

Rozhoduje soutěžní výbor Prvním a základním pravidlem, důležitým pro všechny účastníky běžeckých závodů včetně návštěvníků je, že nejvyšším orgánem na běžeckých závodech je soutěžní výbor (jury), kterému předsedá technický delegát a jehož členem je i ředitel závodu. Soutěžní výbor má právo nařídit komukoli na běžeckých závodech cokoli, co považuje za nutné pro bezproblémový průběh závodů. A to i návštěvníkům, kteří fotografují na místech, kde by být neměli. Porušování pravidel Porušování pravidel se liší podle úrovně závodu a věku závodníků. Při Světových pohárech jsou v poslední době nejčastějšími prohřešky omezování (tj. špatné předjíždění, blokování apod.) a nedodržování pravidel o reklamě (tj. větší plochy reklam, než jsou povoleny). V Českém poháru

jde nejčastěji o nedodržení trati nebo nedodržení techniky běhu. U mládežnických kategorií jsou nejčastější chyby při startech a opět nedodržení techniky běhu. U malých dětí jsou největším problémem ambiciózní rodiče. Rozhodčí jsou nezřídka svědky toho, jak rodič běží s dítětem na lyžích celou trať nebo ho nabádá, aby tomu za ním neuhýbal. Specialitami trenérů, co se porušování pravidel týká, jsou běh vedle závodníka a jízda na lyžích po trati v době závodu. Při závodě Zlatá lyže v Novém Městě na Moravě jsem měl velmi vzrušenou diskuzi s jedním tatínkem, který chtěl za každou cenu natáčet závod z mostu u stadionu, který tak akorát stačil na průjezd závodníků. Naštěstí mi tenkrát „vypomohl“ Luboš Buchta, který díky své výšce a přirozené autoritě neukázněného kameramana rychle odsunul do vyhrazeného prostoru.

Porušování techniky běhu Protože je relativně častým prohřeškem nedodržení techniky, vysvětleme si úskalí tohoto pravidla. Podle definice tvoří klasickou techniku střídavý běh, soupažný běh, stoupání jednostranným nebo oboustranným odvratem bez fáze skluzu a všechny prvky sjezdové techniky bez zrychlování bruslením nebo odšlapováním. Pro zatáčení se ke změně směru jízdy dovolují kroky a odšlapy. Je zakázáno používat techniku bruslení a odbruslování. V místech, kde je naryta stopa, se nesmí při zatáčení odšlapovat. Toto pravidlo platí i pro ty závodníky, kteří ve stopě nejedou. Nejčastěji se závodníci prohřeší tím, že odšlapují v zatáčkách, kde je najeta stopa, bruslí místo odšlapování nebo při odšlapování dělají příliš mnoho kroků pro změnu stopy (povoleny jsou 3 kroky). Porušování pravidel při startu Rovněž se startem má řada závodníků problémy. Závodník má povinnost dostavit se včas na start a správně odstartovat. To znamená, že pouze a jenom závodník je zodpovědný za příchod na start ve správný čas. Pokud závodník odstartuje špatně, rozhodčí na startu si to pouze poznamená a závodníka nevrací zpět! U intervalových startů musí závodník odstartovat

Odšlapování v zatáčce je při bruslení povoleno v neomezené podobě

v čase uvedeném ve startovní listině (u elektronického měření ± 3 s). U hromadných startů se startuje na pokyn startéra. V čase před startem musí závodník stát v klidu a nepohnutě.

Dodnes nerad vzpomínám na diskvalifikaci závodníka z mého mateřského oddílu, který byl při závodě ve sprintu na Mistrovství České republiky jedním z hlavních favoritů na vítězství.

www.nyc-sport.cz

Dr. Milady Horákové 182/110, Liberec

SPORT

Jedna z mých nyní již úsměvných vzpomínek se váže ke sprintu ve Stockholmu. Ve finále jsme řešili problém použití nesprávné techniky běhu u Petera Northuga ve finále, ve kterém skončil druhý. Sedm dlouhých minut jsme diskutovali nad videozáznamem spolu se závodníkem a jeho velmi rozčileným trenérem, zatímco před místností rozhodčích čekal švédský král, aby mohl předat ceny nejlepším. Dnes se tomu již usmívám, ale tenkrát mi do zpěvu nebylo. Peteru Northugovi je třeba přiznat, že celou dobu bylo jeho chování naprosto korektní.

Správný způsob přejíždění do vedlejší stopy

Chybné předjíždění Také v poslední době řada závodníků opomíjí pravidlo o předjíždění. Stále platí, že závodník, který je předjížděn, musí na první vyzvání uvolnit trať, výjimkou je závod ve sprintu a jízda ve vyznačených koridorech. Všeobecně také platí, že při předjíždění si závodníci nesmí vzájemně překážet. Zodpovědnost za správné předjetí je na předjíždějícím závodníku. Předjíždějící závodník musí mít své lyže před lyžemi předjížděného závodníka dříve, než se před něho zařadí. Zejména poslední uvedené bylo v posledních letech zdrojem potíží pro řadu závodníků i ve Světovém poháru. Úkolem rozhodčích a zejména jury je nad dodržováním pravidel dohlížet. Nejjednodušší situaci mají rozhodčí při Světových pohárech,

kdy je celá trať nebo alespoň její velká část pokryta televizními kamerami. U ostatních závodů je nutné počítat s pokrytím problémových míst rozhodčími. Nejhorším druhem závodů pro rozhodčího jsou sprinty. Vzhledem k tomu, že se musí dodržet harmonogram závodů (u Světových pohárů naprosto přesně kvůli televiznímu přenosu), mají rozhodčí na posouzení problémových situací v každém rozběhu zhruba 2 až 3 minuty, což není vždy úplně jednoduché a často velmi stresující. Tresty za porušení pravidel Pokud závodník poruší pravidla, je mu udělena sankce. Výše sankce se řídí závažností provinění, úrovní závodů, věkem závodníka, úmyslem a tím, zda měl závodník jinou možnost. Jak na meziná-

Kromě toho mají závodníci řadu dalších povinností: Závodník musí jet od startu do cíle po vyznačené trati, projet všemi kontrolami (pozor na zkracování zatáček ve vnitřním oblouku). Závodník musí celou trať projet vlastní silou a na svých lyžích. Pomoc pohybujících se pomocníků a vodičů před, vedle i za závodníkem není povolena. Při hlášení mezičasů a informací závodníkům na trati je dovoleno komukoliv běžet vedle závodníka jen bez lyží a do vzdálenosti 30 metrů. ři klasické technice si smí závodník očistit lyže od sněhu a ledu, při všech závodech si záP vodník může vyměnit hole. Může si rovněž vyměnit jednu, nebo obě lyže, pokud jsou poškozeny, nebo je-li závada na vázání. Jak výměnu, tak očištění lyží musí závodník provést mimo stopu a bez pomoci jiné osoby. Vosky, hořáky, stěrky a občerstvení mohou být podány druhou osobou, pomoc při mazání však není povolena. Je přísně zakázáno vkládat na trať jakékoli pomůcky pro očištění či úpravu lyží. To se týká i hojně využívaných smrkových větví. Pokud chce trenér připravit pro závodníka smrkové větve, na kterých si závodník očistí lyže od nalepeného, musí je umístit mimo trať. A hlavně musí tyto větve ponechat na místě, aby to mohli využít všichni závodníci stejným způsobem! Není možné zvýhodňovat pouze vlastního závodníka. ro přípravu lyží je nutné použít pouze vosky a přípravky pro to určené. Jakékoli jiné cheP mikálie jsou zakázány. (V dobách mé závodnické kariéry bylo velmi zajímavé období, kdy se pro zlepšení jízdních vlastností lyží používala Arva – chemikálie na čištění motorů.) Závodník ani trenér se nesmí svévolně pohybovat po trati, proti směru trati ani křižovat trať. Toto pravidlo platí před startem závodu i v jeho průběhu. Není povoleno bezdrátové spojení mezi závodníkem a trenérem. Trenéři se v době závodu mohou pohybovat na trati, ale zásadně bez lyží.

rodní úrovni, tak i v České republice se zodpovědní činovníci snaží sjednotit rozhodování rozhodčích tak, aby bylo po celou sezónu konzistentní. Současný trend je takový, že se rozhodčí snaží přísně trestat zejména případy, kdy závodník svým chováním získal výhodu nebo poškodil jiného závodníka. Důležité je si uvědomit, že pro to, aby byla závodníkovi či týmu udělena sankce, není potřeba obrazová dokumentace. Stačí písemná zpráva funkcionáře závodu (technický delegát, ředitel závodu, rozhodčí) s uvedením všech skutečností a zejména časových údajů. Hlavními sankcemi jsou (podle závažnosti) napomenutí (ústní či písemné), časová penalizace, ztráta pozice v závodě, diskvalifikace nebo neumožnění startu. Tyto sankce mohou být doprovázeny i peněžitou pokutou (využívá se zejména u napomenutí, a to spíše při provinění trenérů než závodníků). Soutěžní výbor je povinen sankci proviněnému sdělit a poskytnout mu prostor k obhajobě. Podle posledních pravidel má závodník právo přivést si s sebou na slyšení jednu osobu. Pokud závodník nesouhlasí s udělenou sankcí, má právo podat protest. Protest musí podat vedoucí závodníků nebo trenér písemně a složit peněžní vklad. Pokud je protest uznán, je vklad vrácen. Pokud je protest zamítnut, peněžní vklad propadá pořadateli. Pokud závodník není spokojen ani s tím, jak byl vyřešen jeho protest, může podat odvolání ke Sportovně technické komisi Úseku běžeckých disciplin SLČR. Pro nastávající sezónu připravila Mezinárodní lyžařská federace FIS podstatnou změnu PLZ. Nejde o zásadní změny ducha PLZ či stanovených pravomocí a povinností. Pravidla byla přepracována spíše z hlediska struktury tak, aby záležitosti, týkající se jednotlivých oblastí (organizace závodů, chování závodníků, formáty závodů apod.) byly v pravidlech uvedeny společně v jednotlivých sekcích. Cílem funkcionářů zodpovědných za pravidla v ČR je připravit i česká PLZ tak, aby byla v souladu s pravidly FIS. Toto byl pouze rychlý náhled do problematiky pravidel, zejména z pohledu závodníka. Zdaleka jsme nevyčerpali celé pole působnosti technického delegáta, ani všechny jeho povinnosti a pravomoci. Tomu se můžeme věnovat někdy příště.

SPORT

TEXT A FOTO: TOMÁŠ NOHEJL

LIBEREC JE HLAVNÍM MĚSTEM MLÁDEŽE NA LYŽAŘSKÉ MAPĚ

TAK SCHVÁLNĚ, NAJDETE V LIBERCI NOVÉHO NORTHUGA, SCHLIERENZAUERA ANEBO BJÖRGENOVOU? TŘETÍ LEDNOVÝ TÝDEN SE TADY ZCELA JISTĚ UKÁŽÍ NA FESTIVALU KLASICKÉHO LYŽOVÁNÍ, MISTROVSTVÍ SVĚTA JUNIORŮ A DO 23 LET. JEN JEŠTĚ ÚPLNĚ PŘESNĚ NEVÍME, KDO Z NICH SE JIMI STANE. en málokterá z hvězd nezačala svoji světovou kariéru na tomto šampionátu. Tím spíš, když je pro běžce rozšířen o „třiadvacítky,“ kategorii ve fyzicky náročném sportu pokrývající období, kdy se chlapci mění v chlapy a dívky v ženy. Junioři jsou jen do dvaceti let. Proto se bojuje o 15 + 6 sad medailí.

Poslední je Razým, kdo zruší bezmedailovou éru? Juniorské kovy mají ve své sbírce i Kateřina Neumannová nebo Lukáš Bauer, Petter Northug, Sven Hannawald, Thomas Morgenstern či třeba Hannu Maninen, to je letmý výběr nejzářivějších. Proto se stanou jejich čeští držitelé Martin Jakš (má komplet sadu), Roman Koudelka (mistr světa 2007) a Miroslav Dvořák (tři bronzy) patrony soutěží a přijdou povzbudit své následovníky.

Situační plánek skokanského areálu na Ještědu

„Mistrovství světa přináší velký impuls. Liberec se stal centrem klasického lyžování. Léta tady při Dukle s podporou ministerstva školství funguje středisko pro výchovu závodníků ve věku od 19 do 23 let. A to nám dovolí lépe zachytit část sportovců, kteří nám v tomto věku rychle mizeli,“ říká Čestmír Skrbek, místopředseda Svazu lyžařů ČR a sportovní ředitel běžeckého úseku. Běžci i kombiňáci by měli předvést skutečnou špičku. Na úvodním běžeckém Ruka Triple ve Finsku byli nejvýš Rus Bělov, Nor Golberg, Švéd Halfvarsson nebo Němec Tscharnke. Z žen Norky Wengová a Hagenová, Finka Lahteenmakiová, Ruska Gušina nebo Američanka Digginsová. Z kombinace si pamatujte jména Jelenko (Slovinsko), Jošito Watabe (Japonsko), Herola (Finsko) nebo Rydzek (Německo). Ještě víc byste našli skokanů, ti však bývají v tomto věku už plně dospělí a objíždějí spíš

Pozvánka na juniorské MS od Tomáše Portyka

lukrativnější světový pohár. Tam se daří už v juniorském věku Němcům Wellingerovi a Geigerovi, Slovinci Hvalovi, Japonci Šimizuovi nebo Bulharu Žografském. A na koho s českou vlaječkou si můžete vsadit? Z běžců by pomohl úspěch nastartovat kariéru pracovitého Jirky Horčičky, anebo vystřelit nahoru naděje sprinterů Jana Bartoně či Karolíny Grohové. Mezi skokany by rád naplnil předpoklady Vojtěch Štursa, který už loni nahlédl do světového poháru. K tomu ženské družstvo, loni v Erzerumu čtvrté. A mezi sdruženáři olympijský vítěz Tomáš Portyk (o něm čtěte více na jiném místě, pozn. red.). „Držitel medaile získá rovnou nominaci na mistrovství světa dospělých do Val di Fiemme,“ potvrzuje další motivační faktor Skrbek.

Situační plánek běžeckých tratí ve Vesci

Dosavadní česká bilance je 7 – 12 – 18 (junioři), resp. 2 – 0 – 1 (23) medailí. Tím posledním šťastným je Aleš Razým, mistr světa v klasickém sprintu 2009 z Praz de Lys Sommand ve Francii. Pak už dvakrát přijeli Češi s prázdnou… Podaří se překopnout bezmedailovou éru? Organizátoři nespí. A když už… tak klidně Režii zajišťuje pořadatelský tým letošní Evropské olympiády mládeže EIYOF s podporou Svazu lyžařů ČR. „Liberec je na mezinárodní úrovni vnímán jako výborný pořadatel. Nechceme dělat okázalou akci, ale s transparentními investicemi připravit co nejlepší zázemí pro dramatické souboje budoucích hvězd světového lyžování,“ tvrdí Roman Kumpošt, prezident organizačního výboru. Pro zajímavost: na minulém juniorském šampionátu v Liberci v roce 1976 se ukázal v roli předskokana. Poslední týdny pracuje na full-time okolo 25 lidí. „V létě se nám přihlásilo téměř čtyři sta dobrovolníků, v průběhu šampionátu jich využijeme asi tři stovky,“ říká Vanda Šulcová, generální sekretářka organizačního výboru. „Tím, že nevyrábíme přímé televizní přenosy a očekává se méně diváků, je akce snazší. Rozpočet by neměl překročit milion eur (asi 25 milionů Kč, pozn. red.),“ doplňuje Kumpošt. Zhruba polovinu nese Liberecký kraj, dále Svaz lyžařů, pak FIS a sponzoři, méně už ministerstvo školství a město. Raketová téměř dvoumiliardová ekonomická horečka jako v roce 2009 při mistrovství světa nehrozí. Jako pozitivní impuls může sloužit snaha Mezinárodní lyžařské federace FIS využít kvalitní zázemí pro mládež. Proto uspěla liberecká kandidatura jen pár měsíců po tehdejším dospělém šampionátu. Nyní se očekává účast asi 2 000 lidí, z toho 700 závodníků asi z 40 zemí. „Lidi jsou prověření, v areálech jsme dělali jen mírné úpravy. Před tímhle mistrovstvím spím klidně,“ říká sportovní ředitel Ivo Gréger. Skokani budou na malém můstku pod Ještědem skákat až za tmy, vlastně umělého osvětlení, což akceleruje atmosféru. Vesecký běžecký stadion bude vyladěn o týden dříve pro světový pohár sprinterů. A kdyby přece jen přišlo do Liberce léto… chystá se záložní superkrizová varianta s názvem Bedřichov. Všichni sportovci se zabydlí v Babylonu, VIP osoby ve Zlatém lvu, jezdit budou shuttle busy, nebo mají zdarma městskou dopravu. Pro diváky budou všude vstupy zdarma. „Zveme i školy, které projeví zájem,“ dodává Vladimír Zemánek, manažer komunikace. Na sportovištích proběhne ihned po finiši květinový ceremoniál, medaile se předají vždy večer u obchodního centra Plaza v centru. A před radnicí na náměstí Edvarda Beneše vypuknou při zahájení v neděli 20. ledna oslavy 110 let od založení nejstaršího lyžařského svazu na světě. To by pak vážně chtělo tu medaili, co říkáte?

Medailista Tomáš Portyk na loňské olympiádě mládeže

KDYŽ ANI OLYMPIJSKÝ VÍTĚZ NEMUSÍ BÝT FAVORITEM AČKOLIV K ÚSPĚCHU NEMÁ NEJBLÍŽE, JE ZCELA JISTĚ NEJHVĚZDNĚJŠÍM JMÉNEM ČESKÉHO TÝMU NA LIBERECKÉM ŠAMPIONÁTU NADĚJÍ. SDRUŽENÁŘ TOMÁŠ PORTYK SE UŽ V ŠESTNÁCTI LETECH HONOSÍ TITULEM OLYMPIJSKÝ VÍTĚZ (MLÁDEŽE). JENŽE MEZI JUNIORY MU BUDOU SOUPEŘI BORCI I O ČTYŘI ROKY STARŠÍ. Takže kam až si troufá kombinací klasických disciplín možný symbol šampionátu? „Do desítky by to byl úspěch, jsem tady přece doma,“ odpovídá. Před rokem v tureckém Erzerumu skončil jako novic třicátý a čtyřicátý. Po tomto mistrovství má před sebou ještě tři další šance. „Nemusím se tedy stresovat, pořád mám další šance na opravu,“ říká rozumně. V současnosti se už připravuje s elitním českým výběrem. Chystá se na starty v Kontinentálním poháru, odkud ho body mohou posunout na zkoušku do světového poháru. „Kluci jezdí větší objemy a zátěže. Mně je trenéři postupně přizpůsobují, teď jsem zhruba na dvou třetinách toho, co oni,“ říká. Vždyť i závody jezdí junioři obvykle jen 5 km, kdežto dospěláci 10 km. „Prospívá mu to, určitě půjde nahoru,“ věří mu reprezentační kouč Zdeněk Šablatura. V srpnu totiž Portyka na měsíc zastavila operace slepého střeva, takže na sníh se dostal později. „Ale ve skocích se s nimi můžu měřit a už jsem je párkrát porazil,“ vypráví. Před zimou zvládl asi 230 skoků, a přestože ti nejlepší mívají až 350, cítí se připravený. Ne, že by frajeřil. Ale na tichošlápka taky nevypadá. Zda udrží ideální charakterový balanc, ukáže čas. Zatím ho Churavý, Slavík a spol. drží v kamarádském respektu. A doma na něj shlíží táta Tomáš Portyk, bývalý reprezentant ve skoku na lyžích, který to dotáhl ke čtyřem startům ve světovém poháru začátkem devadesátých let. Teď působí jako správce skokanského areálu v Lomnici nad Popelkou a jistě, taky jako nejbližší trenér. „Koudy je starší, ale bydlel ve vedlejším vchodě a spoustu jsme toho dělali společně,“ připomíná junior (zatím) slavnějšího krajana. Nyní student střední školy gastronomie si třeba za čas sportem taky vydělá na vlastní dům. Otec ho nejdřív vyslal ve své stopě. Jenže kluk vynikal i v přespolácích a taky na běžkách. „Protože má moje geny, patrně bude mít taky na sko-

ky robustnější figuru, což by ho limitovalo,“ vysvětluje příklon ke kombinační volbě otec. To se stalo teprve před třemi lety. „Mě to takhle baví víc. Můžu kombinovat tréninky, je to pestřejší. A taky vidím větší šanci prosadit se do špičky než ve skocích,“ dodává synek. Líp mu jde skok, ale jakmile vyráží z dobré pozice, jako by se mu i rychleji jelo na běžkách. Na zlaté olympiádě v Innsbrucku to vyšlo i naopak – z pátého místa po skoku si dojel pro slávu díky skvělému běhu. Ke skokům, které se těší větší pozornosti a ve špičce i finanční přízni, „emigrovat“ zatím nehodlá. Ani na zkoušku za odpočinkem jako Fin Koivuranta. „Skoky jsou zase o třídu výš. Myslím, že v kombinaci by na tom byl líp. A po delší pauze už by se to těžko dohánělo. Změníte trénink, svalovou hmotu, napětí.“ Ostatně, proč by to dělal? Začátkem roku dosáhl v Innsbrucku na první životní triumf, stal se olympijským šampionem. „To byla bomba, super zážitek. Ale život mi to nezměnilo. Jen kamarádi si mě občas pořád dobírají,“ říká. V létě se pak na Grand Prix v italském Predazzu poprvé setkal se svým vzorem, aktuálním francouzským vládcem disciplíny Jasonem Lamy-Chappuisem. „Popřál mi hodně štěstí. Já z toho byl tak vycukanej, že jsem vyrazil na běh dřív a v cíli mě diskli. Přitom bych byl osmnáctý. Budu si to pamatovat,“ usmívá se mladickému školeníčku, které dostal. O dva dny později byl v Oberstdorfu 24., to taky ujde. Teď má před sebou další výzvu. Pokud se dostane do světového poháru, může se dokonce dostat i na elitní mistrovství světa do Val di Fiemme. Sice jako náhradník, ale i tak by mohl dostat v některém ze čtyř závodů šanci. Podruhé by se už z LamyChappuise určitě „nepodělal“, že? „Uvidíme, jak to půjde,“ říká jako by nezúčastněně. Ale v očích se mu zablýskne.

BUĎ DYNAMICS SALOMON PŘEDSTAVUJE NOVÉ OBLEČENÍ DYNAMICS. JEDNÁ SE O NOVOU GENERACI ZIMNÍHO TRÉNINKOVÉHO OBLEČENÍ URČENÉHO PRO AKTIVNÍ POHYB. ynamics je určen pro lidi, kteří jsou neustále v pohybu a hledají materiál, který ideálně kombinuje odolnost proti větru a vodě s odváděním potu. Lehký jako pravé závodní oblečení, ale teplý dost na to, abyste nemuseli oblékat další teplejší vrstvy a mohli v klidu a komfortně trénovat celý den. Co je to vlastně Dynamics? Dynamics v sobě obsahuje to, co vývojáři od Salomonu nazývají Smartskin konstrukce, tedy kombinace tkanin umístěných strategicky tak, aby regulovaly teplotu a zároveň neomezovaly v pohybu. Tkaniny jsou spojeny bezešvou technologií UST, která zabraňuje tření a oděrkám na namáhaných místech. Dalším konceptem je Motion Fit. Oblečení se díky svému střihu pohybuje tam, kam se pohybujete vy, takže je pohodlnější a zároveň odolnější.

Dynamics Jacket Bunda určená pro běžecké lyžování se vyznačuje několika detaily, které jste vždy na svém oblečení chtěli mít. Chytrý systém větrání, který umožní bundu zcela rozepnout, aniž by její okraje poletovaly kolem. Lehký vnitřní límec, strategicky umístěné větrací otvory nebo nastavitelné lemy rukávů, to vše činí bundu Dynamics univerzální pro široké rozpětí teplot a sportů.

Dynamics Pant Softshellové kalhoty vhodné pro běžecké lyžování mají předtvarovaná kolena a lepené švy, které poskytují maximum pohodlí. Lehké, dvojitě tkané materiály v zadní části zajišťují skvělou prodyšnost a volnost při pohybu. Poloviční zipy na nohavicích usnadní sundávání kalhot i přes obuv. K dostání jsou v dámské i pánské variantě.

Nordic Beanie Při běžeckém lyžování oceníte tuto čepici, která zajišťuje teplo a zároveň výbornou prodyšnost díky žakárové pletenině. Ideální pro každodenní trénink.

Nordic Insulated Gloves Velmi teplé rukavice se zateplením ThinsulateTM a základní voděodolnou úpravou. Na jejich svrchní vrstvu je použit materiál LYCRA®. Rukavice mají krátkou manžetu a stahování na suchý zip umístěné na zápěstí. Dostupné v dámské (specifická grafika) i pánské verzi.

Ultra Insulated Belt Bederní pás se zateplenou hliníkovou lahví (600 ml), která udrží váš nápoj po delší dobu v požadované teplotě. Nyní je navíc lahev chráněna vakem vyrobeným z Thermic PE pěny (vaky na vodu jsou vyráběny bez použití PVC, tudíž během recyklace nevypouští žádné toxické látky). Lahev se velmi snadno drží, manipulace s ní je velmi snadná i za jízdy. Na pásu je použit dvojitý ripstop materiál 210D, který zajišťuje její vysokou odolnost a pevnost. Díky rychlo nastavitelnému opasku si pás snadno a lehce přizpůsobíte svým potřebám.

www.amersports.cz

VYPRODANÉ HALY NA VELETRHU ISPO MNICHOV 2013

ISPO MUNICH POKRAČUJE VE SVÉ ÚSPĚŠNÉ DRÁZE SVĚTOVÝ ODBORNÝ VELETRH SPORTOVNÍCH POTŘEB A SPORTOVNÍ MÓDY ISPO MUNICH 2013 JE OPĚT VYPRODANÝ. OČEKÁVÁ SE PŘES 2 300 VYSTAVOVATELŮ Z 50 ZEMÍ, KTEŘÍ PŘEDSTAVÍ SVÉ NOVINKY PRO SEZÓNU 2013 NA VÝSTAVNÍ PLOŠE 140 000 M2. TUTO SVĚTOVOU UDÁLOST SI NENECHÁ UJÍT ŽÁDNÝ Z OČEKÁVANÝCH 80 000 ODBORNÝCH NÁVŠTĚVNÍKŮ ZE 150 ZEMÍ. ISPO MUNICH pokračuje i v roce 2013 ve svém úspěchu. Mezinárodní platforma sportovní-

ho odvětví ukazuje v porovnání s minulým rokem opět další nárůst prodané výstavní plochy. Dva měsíce před zahájením veletrhu je veletržní plocha vyprodána! Na veletrhu ISPO MUNICH 2013 se opět představí přes 2 000 mezinárodních vystavovatelů se svojí širokou nabídkou z oblasti Outdoor, Ski, Action a Performance Sports. Žádný jiný světový veletrh nenabízí lepší přehled, co se týče produktů, trendů, inovací v celém svém oboru. Vedle již stálých a známých firem se letos přihlásili i takoví hráči jako Quiksilver, Joma, Katadyn, Woolf Running a Outpac.

Světový odborný veletrh sportovních potřeb a sportovní módy ISPO Mnichov rozšiřuje své portfolio inovací a textilií o nové fórum – ISPO Textrends Forum. Výrobci textilií, látek, membrán, zapínání dostanou tak poprvé možnost prezentovat své vlastní inovace mezinárodním profesionálům z oblasti sportovního businessu, a to ve vlastním fóru. Designéři a produktoví manažeři se mohou rychle a efektivně informovat o textilních novinkách na jednom určeném centrálním místě na veletrhu ISPO MUNICH 2013.

Další informace ohledně veletrhu ISPO najdete na www.ispo.com nebo na Facebooku: www.facebook.com/ispo Veškerý návštěvnický servis (vstupenky se slevou, ubytování) na veletrh ISPO zajišťuje www.expocs.cz

A tak vysoká úroveň již tak kvalitního veletrhu bude v roce 2013 opět ještě vyšší! ISPO MUNICH 2013 se koná od 3. do 6. února 2013 na výstavišti Messe München. Další informace k veletrhu ISPO MUNICH najdete na:

www.ispo.com/munich

Propagace lyží Rossignol Allais 60 byla v tehdejší době často vidět

ROSSIGNOL JAK TO VŠECHNO VZNIKLO… KDYŽ ROKU 1907 ABEL ROSSIGNOL VYBROUSIL PRVNÍ PROUŽKY DŘEVA, NETUŠIL, ŽE O 100 LET POZDĚJI BUDE JEHO JMÉNO SKLOŇOVÁNO JAKO NÁZEV JEDNÉ Z NEJVÝZNAMNĚJŠÍCH LYŽAŘSKÝCH ZNAČEK NA SVĚTĚ. LYŽAŘSKÝ NADŠENEC ABEL ROSSIGNOL SVÉ LYŽE VYRÁBĚL PODLE NORSKÝCH MODELŮ, OBDOBNĚ JAKO VZNIKALY PRVNÍ LYŽE V ČECHÁCH V HORNÍ BRANNÉ A OKOLÍ. o roce 1939 nastupuje nová éra technických možností, která koresponduje s rozvojem zimních sportů – vznikají nové zimní resorty, začíná se rozvíjet zimní turistika a také průmysl. Tehdy si Abel Rossignol nechal patentovat novou technologii vrstvení lyže (Patent no. 21943).

ix-Vives a nastartoval tak další etapu vývoje této firmy. Firma prošla modernizací a postupně vzrůstala. Značka sbírala jeden úspěch za druhým, objevovala se na pultech po celém světě i na podiích. Až se roku 1971 stala celosvětovým leaderem. Dvojnásobné tempo růstu během následujících 9 let (do r. 1980) naznačo-

Galský kohout ve znaku původních lyží Rossignol

„VŠE ZAČALO OBYČEJNÝMI PROUŽKY DŘEVA…“ Model Olympic 41 byly první lyže s moderní „sendvičovou“ stavbou a Rossignol je vyráběl až do roku 1965. Abel Rossignol zemřel v padesátých letech 20. století. Právě v době (1956), kdy společnost koupil syn farmáře Laurent Bo-

valo slibnou budoucnost značky a byly otevřeny továrny v Kanadě, USA, Španělsku, Švýcarsku, Itálii a Francii. Ropná krize v roce 1979 a špatná zima 1980/81 však přinesly ostrý konec slibného růstu. Světové obchody spadly na čtvrtinu. V sezoně 1979/80 počet prodaných párů lyží do-

sáhl historického maxima (11,28 mil. párů), které již nikdy nebylo překonáno. Jen pro srovnání, v dnešní době se prodají asi 4 mil. párů. Prvního velkého úspěchu se Rossignolu dostalo na ZOH v americkém Squaw Valley v roce 1960, a to s modelem Allais 60, v jehož konstruk-

ci bylo použito kovu a staly se vítěznými lyžemi ve sjezdu. Díky nové technologii se lyže chovala daleko komplexněji nežli modely předchozí. A podle Emile Allaise byl model Allais 60 technicky alespoň o 2 roky napřed oproti jiným lyžím… Do následujícího modelu Strato byl přidán fiberglas (1965) a v roce 1971 přišel Rossignol s modelem Roc 550, který jako první neobsahoval dřevěné jádro. V 80. letech Rossignol také rozšiřuje své know-how o výrobu monoski a snowboardů a začíná podporovat freeride. Z BĚŽECKÝCH LYŽÍ BYLY PRO ROSSIGNOL PRŮLOMOVÉ PŘEDEVŠÍM NÁSLEDUJÍCÍ DVA MODELY: Silver 44 – „The unbearable lightness of being“: třetí model běžeckých lyží od Rossignolu z roku 1980 (ten první byl vyroben 1976), na kterém získali jezdci a jezdkyně (včetně Květy Jeriové – Peckové) nespočet zlatých medailí, především na MS 1982 v Oslu. Přelom 70. a 80. let byl zlatý věk běžeckého lyžování. – „The snowskating renewal“: Píše se rok 2000 a Rossignol přichází s novou technologií Dualtec (side wall & cap) – konečně něco pro běžecké lyžování. Nové technologie výroby kratších lyží: cap pro lehkost při paralelním vedení lyží a boční krojení lyže (side wall) pro lepší přenos síly při odrazu z hrany lyže. Na vývoji se podíleli také biatlonové hvězdy Poirée, Björndalen nebo Vittoz. Současný model závodních běžeckých lyží X-ium se konstrukčně stále vyvíjí a postupuje kupředu. Úspěchy sbírá nejen v závodním pelotonu (Šlesinger, Jakš a další), ale také na Ski Testech. Reprezentační servisman Vít Fousek o nich prohlásil: „Konstrukčně se jedná o velice podobnou lyži, jako byla Fischera v r. 2007, a to byly snad nejlepší Fischery, které kdy byly…“ Jestliže dnes Rossignol zastává specifické místo ve světě zimních sportů, je to především Xium

Legendární lyže Rossignol Allais 60

proto, že jako firma si byl schopen klást otázky a věřit, že odvážné myšlenky uskutečněné ve správný čas ponesou své ovoce. Je umění aplikovat jedny zkušenosti a znalosti do různých světových kultur.

Firemní logo Rossignol - Pure Mounting Company

ROSSIGNOL – Pure Mounting Company V roce 2003 Rossignol získává novou značku Pure Mounting Company. S odkazem na hluboké kořeny a pozici leadera mezi lyžařskými značkami rozšiřuje svou produkci mezi celoroční horské sporty. Tato značka vyjadřuje postoj firmy k lyžařům i snowboardistům: „Hory jsou část prostředí. Ne pro nás. Pro nás jsou hory krví, která proudí v našich žilách. Je to místo, kde člověk může začít, uvědomit si sebe samého. Chceme vyjádřit, že tam nahoře je vzduch jiný. Čistší, studenější, čerstvější. To umožňuje cítit volnost, prostor a otevřít tak svou mysl a zažít dobrodružství. Hory dodávají energii a inspiraci…“ Nejpovedenější běžecké lyže Rossignol Xium

V roce 2008 spustila francouzská značka nový projekt: SAS – Seven Artistic Sins (7 umělcových hříchů). A v čem to spočívá? Sedmero lyží a sedm umělců, z nichž každý dostane příležitost vytvořit návrh na příští freestyle model. Firma se tak snaží stále se posouvat kupředu, nezapadnout do stereotypu a jít se současnou dynamickou dobou. A pokud jste pročítali první číslo letošního NM, tak dobře víte, že novinkám, jak technologickým, tak designovým neušly ani běžecké lyže, což je

jen a jen dobře. Však se jen podívejme na poslední závody světového poháru, ať v běhu na lyžích, nebo v biatlonu: běžci Kriukov, Legkov, Roenning, Chernousov, Jakš, Cottrer, v ženách Ingemarsdotter, Hagen, Stephens, Saarinen, biatlonisté Šlesinger, Leguellec (jako první Kanaďan vůbec vyhrál závod SP a přepsal tak historii!) nebo Fourcade a z biatlonistek pak Zaitzeva, Brunet, Dorin-Habert.

K výrobě běžeckých lyží Rossignol se postupně přidaly i boty

LYŽE I BOTY

JAKO PÍRKO PRO LETOŠNÍ BĚŽECKOU SEZONU 2012/2013 PŘIPRAVIL ATOMIC NEJRYCHLEJŠÍ ZÁVODNÍ MATERIÁL VŠECH DOB: REVOLUČNÍ LYŽE WC CLASSIC FEATHERLIGHT SDS.

ové WC Classic Featherlight SDS určené pro závody Světového poháru byly vyvíjeny spolu se špičkovými jezdci, a právě díky tomu jsou tím nejlepším propojením mezi fyzickou sílou jezdce a rychlostí, kterou dokážou vyvinout. Tyto lyže podněcují k lepším výkonům a úspěchům svojí minimální váhou, maximálním držením a explosivní výbušností při odrazu. Základem úspěchu je ovšem konstrukce SDS.

SDS – Short Distance Step Konstrukce, předělaná od základů, byla vyvíjena profesionály ze Světového poháru a poskytuje hned několik výhod najednou. Speciálně tvarovaný materiál PLAST umožňuje velmi těsné umístění karbonových vrstev přímo nad sebou, což umožňuje postavit lyže velmi ploché. Výsledkem je nenáročný, ale výbušný rebound ve fázi odrazu a maximální akcelerace ve fázi skluzu. V segmentu lyží určených na bruslení si mohou lyžaři vybrat ze dvou variant Worldcup Skate Featherlight. Verze Skate Hard Track se vyznačuje dobrým držením směru a velkou stabilitou hlavně díky dlouhým kontaktním zónám a dvojitému drážkování na skluznici. Verze Soft Track se naopak může pochlubit krátkými kontaktními zónami, což ji činí velmi stabilní na středu lyže a velmi flexibilní ve špičce a patce. Maximální přenos síly na lyži: nová bota pro skate z řady Worldcup Další originální inovací je nová výkonná bota Worldcup Skate. Její inovativní, ultra-pevné chasis Carbon 3D je 100% karbonové a přenáší každý watt svalové síly, který na lyži nasměrujete, bez jakékoliv ztráty. Nové je i šněrování – tkaničky stahují přímo vnější plášť, takže noha pracuje ještě přesněji a lyžař má jízdu pod kontrolu v každé situaci. A nakonec hmotnost. Nová Worldcup Skate je ještě lehčí než loňský, už tak téměř rekordní model. Nyní váží pár pouhých 1 208 g. I závodní obuv pro klasiku, Worldcup Classic 2012/13, je opět lehčí, než její předchůdkyně. Váží pouhých 810 gramů.

www.amersports.cz

WWW.AMERSPORTS.CZ

SERIÁL NETRADIČNÍCH BĚŽECKÝCH ZÁVODŮ PRO VŠECHNY PŘÍZNIVCE BÍLÉ STOPY

WWW.AMERSPORTS.CZ OTEVŘENÉ TESTOVÁNÍ PRO VEŘEJNOST: -:Ç07«/¶ t ;«70%: t ;«#"7"

UNIVERZITA

Ani Lukáš Bauer to nemá jednoduché

DNEŠNÍ TÉMATA: Téměř každý druhý lyžař může mít příznaky astmatu. Co s tím? Satelit? K čemu je dobrý v lyžování? Na velikosti hole i poutka skutečně záleží.

TEXT: PETR JAKL FOTO: PETR SOCHA A ARCHIV AUTORA

LYŽOVÁNÍ JE VĚDA! SPORT UŽ DÁVNO NENÍ DOMÉNOU AMATÉRŮ A NADŠENCŮ EXPERIMENTUJÍCÍCH JAK V TRÉNINKU, TAK I PŘI ZÁVODECH. VÝKONNOST ŠPIČKOVÝCH BORCŮ SE VYROVNÁVÁ, O MEDAILÍCH ROZHODUJÍ SETINY, MILIMETRY ČI DESETINY BODU. BEZ VĚDECKÝCH TÝMŮ PRACUJÍCÍCH ZA DVEŘMI SPORTOVNÍCH LABORATOŘÍ SE DNEŠNÍ, NEJEN ELITNÍ, SPORTOVCI NEOBEJDOU. ROZHODLI JSME SE ZA VÁS PROSEKAT DŽUNGLÍ STATISTICKÝCH VÝSLEDKŮ A ČASTO NESROZUMITELNÝM VĚDECKÝM JAZYKEM PSANÝCH SÁHODLOUHÝCH UČENÝCH VÝVODŮ A ZÁVĚRŮ A NASERVÍROVAT VÁM JEJICH OBJEVY VE STRUČNÉ A POKUD MOŽNO ČTIVÉ PODOBĚ.

S ASTMATEM SE DÁ SPORTOVAT, KDYŽ VÍME, JAK NA TO

Míváte nejen v chladném počasí potíže s dýcháním po úvodních několika minutách běhu, cyklistické či lyžařské vyjížďky? V tom případě můžete trpět tzv. zátěžovou bronchiální konstrikcí, často také známou jako zátěžové astma. Nebudete jediní, podobně na tom jsou třeba i tenistka Petra Kvitová nebo Lukáš Bauer. I když některé výzkumy, prováděné například mezi skandinávskými elitními lyžaři, mluví až o neuvěřitelných 42 % postižených běžců, nejde ryze o lyžařskou „nemoc“. Zátěžové astma není to samé co astma vrozené, přesto má hlavní příčinu společnou. Je to zužování dýchacích cest. V případě zužování dýchacích cest u zátěžového astmatu není příčinou ani tak chlad, jako extrémně nízká vlhkost, která sliznici dýchacích cest doslova vysušuje. Mráz pak ve většině případů s nízkou vlhkostí úzce souvisí, proto ta vysoká čísla mezi lyžaři. A že skutečně nejde o ojedinělou záležitost, mohou potvrdit mnozí z nás trenérů, v jejichž tréninkových skupinách se najde vždy alespoň jeden ze svěřenců pravidelně užívající inhalátor. Pro upřesnění, zátěžovou bronchiální konstrikci bychom neměli zaměňovat s kašlem často typickým po intenzivním výkonu nebo po závodě. V tomto případě se vědci zatím jen domnívají, že jde mimo jiné i o určité přechodné vyčerpání přenašečů tzv. žírných buněk, které se v normálních podmínkách organizmu podílejí na jeho imunitě. Určité pozitivum na zátěžovém astmatu je, a nejen zmínění sportovci to dokazují, že se při správném zacházení s touto nemocí dá dosahovat stále ještě maximálních výkonů. Při vlastním výkonu se výrazné dýchací potíže u sportovce dostavují většinou mezi třetí a patnáctou minutou od zahájení tréninku a mohou přetrvávat po dobu delší než 20 minut až několik hodin. Velké množství výzkumů, založených na zkušenostech trenérů, se snaží prokázat, že kromě užití běžných farmakologických přípravků

může tyto symptomy výrazně potlačit i vhodná rozcvička. Zde se však již názory na to, jak by vlastní rozcvička měla vypadat, donedávna rozcházely. Skupina vědců albertské university v Edmontonu se zhluboka ponořila do stávajících výzkumů a statistickým rozborem se pokusila najít nejoptimálnější návod, jak by takové rozcvičení mělo probíhat. O rozsahu tohoto výzkumu svědčí čísla jako více než 1 600 přečtených článků, vycházejících od roku 1978, či téměř 130 do projektu zapojených výzkumníků. Vlastní vyhodnocování pak probíhalo dva roky a vycházelo ze sedmi nejobjektivnějších výzkumů, zkoumajících dýchací obtíže u sportovců rozdílných věků, sportů i výkonností publikovaných v angličtině. Postupným vylučováním nevhodných postupů (např. žádné rozcvičení, či rozcvičení nízkou intenzitou) se jako poměrně překvapivé ukázalo nejoptimálnější rozcvičení prováděné vysokou až maximální intenzitou. Byla-li nízká intenzita v těchto případech určována jako 60 % maximálního výkonu (tj. maximální spotřeby kyslíku či maximální tepové frekvence), pak vysoká intenzita nastupovala od 88 % maximálního výkonu až po intenzitu blízkou 100 %. Ve všech pozitivně hodnocených výzkumech se objevovaly různé varianty rozcvičení jako například opakované třicetisekundové sprinty s pauzami mezi 45

Zátěžové astma je lyžařův častý společník

až 90 sekundami, prováděné v jednom nebo dvou sériích po pěti, osmi či deseti, minutu trvající běhy s vystupňovanou či rovnoměrnou vysokou intenzitou, či v neposlední řadě výběhy do mírných až strmých kopců trvajících od 6 do 30 minut, prováděné vysokou intenzitou. Některé z předchozích variant pak byly vzájemně kombinovány. Rozcvičení zahajovalo minimálně 15minutové rozklusání a protažení a pak následovala vysoká intenzita ať již ve formě opakovaných sprintů, výběhů do kopců či až 10 minut trvajících tempových intervalů. Profesionální trenéři ať již mládeže nebo dospělých se stále setkávají se snahami svých svěřenců ulehčit si či dokonce vynechávat rozcvičku. Podobně na tom je i řada amatérských i rekreačních sportovců. Troufáme si říci, že výsledky této studie jsou přenosné i do běžného sportovního prostředí a napadá nás v této souvislosti otázka, zda správné rozcvičování již od mládežnických kategorií nemůže být i určitou prevencí právě před nebezpečím získání zátěžového astmatu v průběhu budoucí sportovní kariéry. Zdroje: Stickland, M. K. et al., Warm-up and exercise-induced bronchoconstriction. Medicine & Science in Sports & Exercise. 2012, Mar; 44(3):383-91.

UNIVERZITA

LYŽOVÁNÍ (NEJEN) POD DOHLEDEM SATELITU Výzkum v oblasti lyžování může skutečně probíhat na vysoké úrovni. A to doslova. Na jednom z nedávných výzkumů se podílel i špičkový navigační satelitní systém. Použití GPS systému pro sledování sportovců není zase tak úplná novinka, například ve fotbale je to poměrně vychytaná pomůcka na sledování pohybu i výkonu hráčů v průběhu tréninku či zápasu. V lyžování to však je postup zatím ojedinělý. S nápadem využít existující satelitní navigační systémy přišel v tomto případě mezinárodní kolektiv výzkumníků, vedený dvojicí švédských profesorů E. Anderssonem a H. C. Holmbergem. Zkoumaní lyžaři, včetně několika elitních švédských sprinterů, bruslili s 1,5 kg těžkým přijímačem v batůžku na zádech na sprinterské trati dlouhé 1,43 km a byli přitom sledování vysoce účinným systémem d-GNSS, schopným přijímat signály jak z amerického satelitního navigačního systému GPS, tak i ruského GLONASS. Cílem projektu pak bylo přesně zmapovat, jakou rychlostí se v určitých úsecích tratě pohybují a jakou lyžařskou techniku volí úměrně k dané rychlosti jízdy. Do měření samozřejmě byly zapojeny i jiné přístroje, jako je videokamera, sporttester, měřič laktátu, měřič tělesné kompozice nebo i přístroje na měření spotřeby kyslíku. Měření sportovci absolvovali před vlastním lyžařským sprintem nejen laboratorní vyšetření na maximální spotřebu kyslíku, lak-

Finišující sprinterky upřednostňují techniku „jedna-jedna“

Bruslení „dva – jedna“ do prudšího kopce

tát i maximální tepovou frekvenci, ale také měření maximální lyžařské rychlosti na letmém úseku dvaceti metrů technikou oboustranného bruslení jednodobého (tzv. „jedna-jedna“) a měření startovní rychlosti prostého soupaže, taktéž na úseku 20 m. Co se týče bruslařské škály technik, vědci brali do úvahy kromě již zmíněné techniky „jedna-jedna“ také oboustranné bruslení dvoudobé (tzv. „dva-jedna“), oboustranné bruslení dvoudobé-alternativní (tzv. „houpavé“), bruslení prosté (bez odpichu holí), odšlapy s opichem holí a nebo jen prostý sjezdový postoj (vajíčko). Všechny naměřené údaje byly poté na jedné straně „vhozeny do stroje“, aby na té druhé vyšly najevo poměrně zajímavé výsledky. Co se týče střídání bruslařských technik, pak vyšlo najevo, že v průběhu téměř 3,5 minuty trvajícího sprintu borci vystřídali některou z technik průměrně 29krát. Dále celkem 137krát přestoupili či přeskočili z lyže na lyži či se odpíchli holemi (čili ukončili jeden pohybový cyklus),

Dominantní práce paží při bruslení do kopce

uháněli průměrnou rychlostí 24,8 km/h, do nejprudšího kopce to tlačili rychlostí 10,5 km/h, na rovinách dosahovali maximální rychlosti až 28,5 km/h a ze sjezdů se řítili rychlostí téměř 46 km/h. Za zmínku stojí, že největší rozdíly mezi jednotlivými lyžaři v rychlosti byly zaznamenány v závěrečné fázi každého stupání a následném přechodu do sjezdů, nejnižší pak v závěru sjezdů. Přeloženo do srozumitelné řeči, nejvíce se dá ztratit (a nebo získat!) z hlediska času vždy v závěru stoupání a při přechodu do ro-

měř až na 97 % svého maxima! V podstatě to potvrzuje předpoklady vědců, že pro sprinterskou trať je nezbytné rozvíjet aerobní kapacitu organizmu, má se všeobecně za to, že asi 70–80 % výkonu v lyžařském sprintu tvoří aerobní složka a pouze 20–30 % složka anaerobní. Pro fajnšmekry ještě dodáme, že sprinteři nahromadili v krvi po testu v průměru 12,1 mmol laktátu, někteří jednotlivci až 14 mmol. A jaké byly hlavní závěry výzkumu? Lyžařský bruslařský sprint obsáhne velkou škálu rychlos-

CO SE TÝČE STŘÍDÁNÍ BRUSLAŘSKÝCH TECHNIK, PAK VYŠLO NAJEVO, ŽE V PRŮBĚHU TÉMĚŘ 3,5 MINUTY TRVAJÍCÍHO SPRINTU BORCI VYSTŘÍDALI NĚKTEROU Z TECHNIK PRŮMĚRNĚ 29KRÁT. vin či sjezdů, dojezdy do rovin pak jsou téměř pro každého závodníka srovnatelné. V posledních pár metrech finiše lyžařského sprintu bylo nejrychlejší technikou užití „jedna-jedna“, s jejichž pomocí lyžaři dosahovali téměř 80 % své maximální rychlosti. Určitě zajímavým, nikoliv však zevšeobecňujícím, bylo zjištění, že naprosto dominantní technikou lyžařského sprintu je technika „jedna-jedna“, která byla v testu použita v 63 % v porovnání s „dva-jedna“ (31 %) a „houpavým“ bruslením (6 %). V každém případě byla prokázána přímá úměrnost vlivu častějšího zařazování „jedna-jedna“ na zvýšení průměrné rychlosti v lyžařském sprintu. Ti nejlepší pak v testu byli schopni uplatnit „jedna-jedna“ i do nejprudších stoupání. O nutnosti vysoké trénovanosti pro sprinterskou trať svědčí skutečnost, že sprinteři v průběhu testu jeli po celou dobu průměrně na 93 % svého maximálního úsilí, chvílemi se přiblížili té-

Soupažný odpich holemi po rovině

tí, stejně jako uplatní všechny bruslařské techniky. Ve výjezdech do kopců jsou v závislosti na rychlosti jízdy bohatě využívány i další techniky než jen dosud převažující „dva-jedna“. Jede-li se sprint na dvě kola, pak nejlepší borci používají strategii rychlejšího prvního kola, čili první části závodu. Lyžaři s nižší maximální spotřebou kyslíku (VO2max) bývají ve druhém okruhu (druhé části závodu) pomalejší ve stoupáních, oproti trénovanějším borcům s vyšší kyslíkovou spotřebou. To znamená, že rychlostně vytrvalostní trénink na rozvoj maximální spotřeby kyslíku je u lyžařů-sprinterů naprosto nezbytný. Dále se prokázalo, že ti, co byli nejrychlejší v testu maximální rychlosti v soupaži na 20 m, byli schopni ujet při „dlouhém“ sprintu větší vzdálenost technikou „jedna-jedna“ a díky tomu pak i dosáhnout nejrychlejších časů. Navíc titíž nejlepší (a nejsilnější) sprinteři ze zmíněného soupažného testu dokázali ve srovnání s těmi ve 20 m testu pomalejšími vyjet rychleji i všechna stoupání. Dá se tedy všeobecně shrnout, že vysoká úroveň soupažných rychlostně silových schopností výrazně ovlivní celkový výsledek závodníka v lyžařském sprintu bruslařskou technikou a nikde není psáno, že tomu tak nebude i na delších tratích. Přesto, že podobně organizovaný test zaměřený na lyžařský sprint klasickou technikou chybí, logika věci říká, že zlepšení výkonu v soupažích ovlivní i celkové zlepšení ve sprintu klasickou technikou, kde soupažná technika také výrazně převládá. Tedy poměrně jednoduchý závěr: kdo chce zrychlit na lyžích, musí především zlepšit soupaž! Zdroje: Anderson, E., Stupej, M., Sandbakk, B. S., Stöggl, T., Holmberg, HC., Analysis of sprint cross-country skiing using a differential global navigation satellite system. European Jurnal of Applied Physiolog. 2010 Oct;110(3):585-95. Epub 2010 Jun 23.

UNIVERZITA

NA VELIKOSTI HOLE I POUTKA SKUTEČNĚ ZÁLEŽÍ U soupaží ještě chvilku setrvejme. O tom, že délka holí má vliv na efektivitu odpichu, se všeobecně mezi lyžaři ví. Je však více než pravděpodobné, že většině z nás unikla studie expertů z Norské univerzity sportu a tělesné výchovy v Oslu, která tento předpoklad vědecky prokázala. Už v roce 2003 nechali skupinku elitních lyžařů provádět opakované soupaže na kolečkových lyžích postupně se třemi rozdílnými délkami holí – s holemi se správnou délkou, s holemi o 7,5 cm kratšími a nakonec i holemi o 7,5 cm delšími. V tomto testu zjišťovali jak velikost síly odpichu hole z podložky, tak i dobu trvání odpichu, úhel, pod jakým se hole odrážely, a samozřejmě výslednou rychlost lyžaře po odpichu. Výsledky potvrdily očekávání, ty nejdelší hole umožnily výrazně silnější odpich vpřed, a tím i nejvyšší výsledné rychlosti i přes kratší dobu trvání odpichu. I když kratší hole neměly proti těm dlouhým šan-

ci, přesto bylo zjištěno, že doba odpichu z nich Zdroje: Nilsson J., Jakobsen, V., Tveit, P., trvá déle než u těch delších, tudíž nabízejí určiEikrehagen, O., Pole length and ground tý časový prostor na dostatečné vyvinutí síly vloreaction forces during maximal double žené do odpichu. To znamená, že i při klasice, kde poling in skiing. Sports Biomechanics. 2003 jsme z důvodů střídavé běžecké techniky i prudJul;2(2):227-36. kých stoupání nuceni použít hole krátké, je přece jen šance při velké síle paží využít delší dobu trvání odpichu ve svůj prospěch. V takovém případě bychom ale měli trochu pozměnit techniku odpichu oproti tomu bruslařskému a paže by tak měly působit na hole po delší dobu, to znamená nezkracovat odpich a určitě „vypouštět“ hůl. Mimochodem, současní špičkoví dálkoví běžci již používají trochu delší hole i při klasických závodech. A to z důvodu dlouhých soupažných pasáží na Pro spávnou účinnost odpichu je důležitý i úhel zapíchnutí hole méně členitých tratích.

MÁ SYSTÉM HŮL–POUTKO VLIV NA SÍLU ODPICHU? A ještě jeden trochu fousatější výzkum. Tentokrát až z Ameriky. Profesor Heil z montanské univesity spolu s bývalým olympionikem Johnem Engenem se podívali na zoubek lyžařským poutkům. Ano, i tam můžeme najít velké rozdíly v efektivitě odpichu.

Přenos síly z ruky do běžecké hole

Porovnávali tři poutkové systémy – běžné léty prověřené poutko, dále „rukavičkový“ poutkový systém, v tomto případě jeden z prvních svého druhu, poutko Swix SR94 a jako třetí rychloupínací poutko, tehdy velice trendy, Yoko 232. Nebudeme vás napínat, z hlediska zprostředkování silového působení paže na hůl vyhrálo rychloupínací poutko YOKO, druhé pak bylo swixové poutko a nejmenší působení síly paže na hůl umožnilo poutko klasické. Z tohoto testu a při znalosti všech testovaných poutek se dá minimálně vyvozovat, že čím větší a měkčí je masa tkaniny (řemínku a rukavice) mezi dlaní a vlastním upnutím poutka k holi, tím větší budou ztráty energie mezi rukou a holí (poutko YOKO se připojuje k rukověti umělohmotnou spojkou). To minimálně nabádá ledabylé lyžaře k nutnému vyladění a následnému udržování správné délky poutka, stejně jako k jeho častější výměně za poutko nové a modernější. Bylo by zajímavé provést tento test v současnosti, kdy se na trhu objevují kromě kvalitních poutek s různými vychytávkami i integrované upínací systémy přímo na rukavici. PRAHA 9 - HARFA Českomoravská 41 (500 m od O2 Arény) te.: 284 811 212 otevřeno denně 9-21

Rychloupínací poutko YOKO 232

Správně nastavené poutko lyžařské hole

Zdroje: Heil DP., Engen, J., Higginson, BK. Influence if ski pole grip on peak upper body power output in cross-country skiers. European Jurnal of Applied Physilogy. 2004 Apr;91(4):481-7. Epub 2004 Feb 11.

PLZEŇ Náměstí Republiky 22 tel.: 377 222 324 otevřeno po-pá: 9-18, so: 9-13, ne: 15-20

MLADÁ BOLESLAV Náměstí Republiky 823 tel.: 326 334 444 otevřeno po-pá: 9-18, so: 9-13, ne: 15-20

SNOW

DÁREK KE KAŽDÉMU PŘEDPLATNÉMU

objednávejte ihned na www.snow.cz NOVINKA: Elektronická verze časopisu pro předplatitele zdarma

SNOW.CZ TESTY LYŽÍ POČASÍ A SNÍH NA HORÁCH RECENZE VYBAVENÍ A LYŽAŘSKÝCH STŘEDISEK

T.CZ SKIPASOMA

SKIPASY SE SLEVOU najdete na webu s prvním sněhem

ARMA.CZ SKIPAS-ZD

SKIPAS ZDARMA v každém časopise SNOW

ROSSIGNOL

ABSOLUTNÍ VÍTĚZ TESTŮ CHCETE VĚDĚT, JAKÉ BĚŽECKÉ LYŽE JSOU NEJLEPŠÍ? POKUD SLEDUJETE TESTY BĚŽECKÝCH LYŽÍ, AŤ UŽ ZAHRANIČNÍ, NEBO TY DOMÁCÍ, PAK JSTE SAMI JISTĚ ZAZNAMENALI JEJICH POZORUHODNOU SHODU – NEJVÍCE VÍTĚZSTVÍ SBÍRÁ ZNAČKA ROSSIGNOL. NORDIC Ski Test největším českém testu běžeckých lyží, NORDIC Ski Testu, který znáte z tohoto časopisu, vychází značka Rossignol tradičně a stabilně výborně a její lyže se umísťují na nejužší špici. Když si proberete letošní výsledky trochu dopodrobna a sečtete si hodnocení jednotlivých vlastností lyže, dokážete si z něj udělat žebříček lyží od nejlepších k nejhorším.

A jak v něm dopadla značka Rossignol? Co se týče lyží pro klasický styl, v souhrnu výsledků jsou lyže Rossignol nejlepší. Závodní lyže X-ium Classic BL Enge C2 získaly celkem 8,64 b., o jednu desetinu horší známku než nejlépe hodnocené závodní klasické lyže testu. V kategorii sportovní lyže pak Delta Course Classic dosáhla hodnocení 8,22 b. a jako jediná z této kategorie přesáhla osmibo-

Výsledky NORDIC Ski Test 2012:

dovou hranici. Velmi dobré bodové hodnocení si ale vydobyly i další lyže Rossignol v této kategorii (Delta Classic: 7,38; Zymax Classic: 7,22). I v bruslařském stylu se lyže značky Rossignol usadily na místech nejvyšších. Mezi sportovními lyžemi zvítězila Rossignol Delta Skating s celkem 7,94 body. V závodních lyžích pak získaly lyže X-ium Skating WC 2 těsně druhé umístění s celkem 9,00 bodů (hranice devíti bodů dosáhly pouze dvoje lyže z kategorie). V hodnocených lyžích no-wax pak lyže Rossignol Delta Course Classic AR získaly jako jediné celkovou známku 1. V každé z kategorií pak získaly lyže Rossignol pečeť mimořádná kvalita (celkem 4 x z 5 kategorií) nebo pečeť za poměr cena/výkon (2 x). ZDROJ: ČASOPIS NORDIC Č. 23, LISTOPAD 2012

KATEGORIE ZÁVODNÍ LYŽE PRO KLASIKU: X-IUM CLASSIC BL ENGE C2 KATEGORIE SPORTOVNÍ LYŽE PRO KLASIKU: DELTA COURSE CLASSIC

CELKOVÁ ZNÁMKA CELKOVÁ ZNÁMKA

1 1 1

ZYMAX CLASSIC

CELKOVÁ ZNÁMKA

DELTA COURSE CLASSIC AR

CELKOVÁ ZNÁMKA

DELTA COURSE SKATING

CELKOVÁ ZNÁMKA

X-IUM SKATING WC

CELKOVÁ ZNÁMKA

KATEGORIE SPORTOVNÍ LYŽE PRO KLASIKU – NO-WAX: KATEGORIE SPORTOVNÍ LYŽE PRO BRUSLENÍ: KATEGORIE ZÁVODNÍ LYŽE PRO BRUSLENÍ:

Rossignol vítězí i ve světě Lyže značky Rossignol ale vítězí i v mezinárodních testech. V renomovaném testu xc-ski.de se značka Rossignol stala absolutním vítězem, když posbírala hned pět titulů nejlepší lyže ve své kategorii (druhý byl Fischer s tituly čtyřmi). Zároveň sesbírala i nejvíce pečetí za poměr cena/výkon (celkem 4, druhý Salomon pak získal 3). Detailní výsledky najdete na webu www.xc-ski.de. Výsledky testu xc-ski.de RACE SKATE X-IUM SKATING WC 2 RACE CLASSIC X-IUM CLASSIC WC3 PERFORMANCE SKATE DELTA COURSE SKATING NIS PERFORMANCE CLASSIC WAX DELTA COURSE CLASSIC NIS PERFORMANCE CLASSIC NO WAX

DELTA COURSE CLASSIC NIS AR

SPORT CLASSIC WAX ZYMAX CLASSIC NIS SPORT CLASSIC NO WAX ZYMAX CLASSIC NIS AR

››

nordic

testování nové

kolekceLYŽÍ 11. –13. 1. 26. 1. 9.–10. 2. 16.–17. 2. 23.–24. 2. 2. 3.

JIZERSKÁ 50 (Bedřichov) KARLOVSKÁ 50 (Velké Karlovice) KARLŮV BĚH (Abertamy) MS V BIATLONU (Nové Město na Moravě) ŠUMAVSKÝ MARATÓN (Kvilda) KRKONOŠSKÁ 70 (Svatý Petr) www.rossignoltour.cz

UNIVERZITA

POČÁTKY

O DĚTSKÉHO LYŽAŘSKÉH SPORTU U NÁS O: ARCHIV AUTORA TEXT: ALEŠ SUK FOT

U LYŽ AŘSKÉ MLÁDEŽNICKÉ HIS POSKROVNU JE ÚDAJŮ Z ÚSVIT I – TURISTÉ , BĚŽCI, SKOKANÉ, TORIE V NAŠICH ZEMÍCH. ŠKOLÁC A STARŠÍ KAMARÁDY; TO BYL NAPODOBUJÍCÍ LYŽÍCÍ RODIČE CH ZAČÁTKŮ NA SKI. LEČ OU PRVNÍ IMPULS A PROJEV DĚTSKÝ VYR ÁBĚJÍCÍ SKI , ZPRVU NABÍD VEJ, MÍSTNÍ TRUHLÁŘI A KOLÁŘI, VZORNÍCÍCH NEMĚLI. KU KRATIČKÝCH LYŽÍ VE SVÝCH

ořádné ski tehdy nebyly levnou záležitostí, proto si většina pánů kluků a následně i dívčin půjčovala tátova dlouhá a nemotorná dřeva. Vzápětí se převelmi rozšířila svépomocná výroba „dužek“, kdy se k dužinám z rozpadlých soudků přitloukl kousek starého řemínku. Ten nahradil prstní řemen, přidalo se pár provázků a už se hoblovala kdejaká mez. Kromě sjíždění, brzdění holí, poskoků a mrsků (oblouků) kopírovala omladina na sklonku 19. století, jak jinak, i závodění

tehdejších předních jezdců. Organizátorům trvalo jen jedinou sezónu, než vypsali první lyžařský závodní dětský podnik u nás. V únoru 1894 vedla běžecká trať pro školní mládež od mýta v Lukové pod silnicí směrem k Bílé Vodě. Hrabě Seilern tento závod vypsal, když dlel na svém nedalekém sídle, na zámku v Lešné a donátorsky jej dotoval cenami. V Krkonoších má primát mládežnického soutěžení pochopitelně Jilemnice. 16. února 1896 byla odstartována na Žalém jízda jinochů 14–18letých na dráze 600 metrů.

Děti jezdily vesměs na „tlapkách“ – krkonošském vázání; hruď bratrů Josífkových (vzadu uprostřed) již zdobí dantesy a borec v levém rohu má ve vestě tatínkovy cibule

Start školní mládeže ve Studenci při sokolských lyžařských závodech v roce 1911

Závod jinochů

V jízdě jinochů 14–18letých na dráze 600 m byl prvním Tikva za 6 min 15 vteřin, druhým Gabriel 6:50, 3. Boukal 6:52, poté následovali borci později slavných lyžařských rodin Vaněk, Hornych a Neumann. Posledním byl Honců ze Štěpanic, kamarád a spolujezdec Josefa Krause.

V jednatelské knize ČKSS Jilemnice je zapsáno, že ráno o sedmé vyjelo z Jilemnice s pány Kazdou, Lukešem, Tauchmanem a Bucherem několik školních hochů na ski a vyznačovali cestu pro distanční závod na 12 km. To jim trvalo téměř 3 hodiny a do cíle na Žalém přijeli těsně před závodníky, startujícími v Jilemnici o 2 hodiny později. Tehdy ten podnik vyhrál H. Bedrník a těch pár školních hochů si zazávodilo v ten samý den v sedle mezi Předním a Zadním Žalým. Posledním číslem toho dne byla „rychlojízda“ na necelé dvoukilometrové distanci. Profil nové disciplíny, podle názvu sjezdové, byl však jakousi houpačkou, neb se jelo od rozhledny na Žalém přes sedlo pod Zadní Žalý, kam se vystoupalo a stejnou cestou zpět. Takže o čistě sjezdařském závodě ještě nemůžeme hovořit, ten se udál ve stejném místě až o 4 roky později, ale s cílem nad Křížovkami. Z dokumentů mapujících počátek dětského lyžování víme, že v roce 1890 získal dolnoštěpanický řídící Jan Buchar povolení v hodinách školního tělocviku sáňkovat a o pět let později i lyžovat. Rakouské ministerstvo kultury o tomto

privilegiu ještě dlouho mlčelo. Až 26. března 1909 přišlo s výnosem, aby se školy v místě spojily s tělocvičnými spolky a rukou jednotnou pomohly výzbrojí i radou při výuce lyžení ve školách. V Dolních Štěpanicích to díky okresním školským orgánům a díky autoritě Bucharově šlo, tudíž tato vesnická malotřídka byla bezpochyby průkopníkem dětského školního lyžování. V úplných počátcích byl produktem nového zimního sportovního zaměření školák Josef Kraus, budoucí pětinásobný mistr zemí Koruny české. Mistr Kraus po sobě zanechal několik z dnešního pohledu půvabných písemných vzpomínek.

Mistr Kraus – „Jak jsem se stal navždy držitelem světového rekordu ve skoku na lyžích“

To se událo tak – v roce 1900, to mi bylo třináct, jsme při závodě školní mládeže ve Štěpanicích běželi 600 m a skákali. Běžecká trať vedla z poloviny do kopce s obrátkou zpět a sjezdem k cíli. Při obrátce jsem lyží šlápl na roštinku, vymezující trať a přesto, že jsem byl u cíle první, dal mne řídící Buchar zařadit na místo třetí. Mí dva nejvážnější soupeři dojeli těsně za mnou, ostatní daleko zpět. Ve skoku jsem zvítězil. Dolnoštěpanický řídící mi pak poslal do školy v Horních Štěpanicích, kde jsem bydlel, zvláštní cenu, kde je vyryto: Vítězi 600 m skok. Takže rekord ve skoku budu držeti navždy. Díky chybě rytce, kterému vypadlo písmenko „a“.

Rychlojízda a distanční závod na Žalém

4. číslem závodu v roce 1896 byla rychlojízda, přístupná všem amateurům ze zemí Koruny české z Předního Žalého - klesání 21 m na Zadní - stoupání 35 m a zpět. Od startu vyjíždějí závratnou rychlostí členové spolku Hron, Lelek z Vrchlabí, Bucher z Korutan a Bedrník z Jilemnice. Po 10 minutách a 24 vteřinách dosáhl cíle jako první dopolední vítěz Bedrník. Výkony této jízdy způsobily skutečný podiv, ukázavše obrovskou vytrvalost, obratnost a výtečný výcvik. Vklad činil 2 koruny a množství cen uděleno bude podle počtu startujících. Dráha vytčena bude praporky. Předjíždění děje se vpravo i vlevo, křižování dráhy dovoleno není. Ski všeho druhu jsou k závodům připuštěny, místo na startu rozhodne se losem. Při stejném čase v cíli rozhoduje opět los. Vzdor archaickým pravidlům zvítězil toho dne v hlavním závodě distančním na 12 km s velkou převahou Bedrník Hynek v čase 1 h 13 min a 15 vteřin, druhý dorazil Ferenc Hron o 12 minut později, třetí cenu bral Lorenz, necelých 20 minut za vítězem. Kulisu závodu tvořilo na tehdejší dobu úctyhodných 150 diváků, kteří museli za podívanou vyšplhat až na vrchol Žalého. V restauraci na Žalém přistoupeno bylo k rozdílení cen. Ctěné dámy jilemnické slečny Anna Boukalová, Jetti Trdlicová, Antonie Drašnarová a Marie Trdlicová připínaly čestné odznaky na hruď vítězů, kdy se vždy ozývalo mnohonásobné „Nazdar!“ a „Ať to frčí!“ Potom nastala volná zábava a bylo vidět, že žádný nelitoval toho, že se zúčastnil závodu. O 6. hodině počalo se obecenstvo pomalu ztrácet, až konečně o osmé zůstali pouze nocleháři a několik pánů lesních a fořt z blízkého Benecka. Páni, kteří tam přenocovali, bavili se ještě dlouho přes půlnoc při dobrém pivu a žádnému se odejíti, tak ani spáti nechtělo. Tím ukončen byl tak slavný den, který zůstane zajisté každému návštěvníku v mysli, neboť závody vyrovnaly se všem závodům zahraničním, a je i předčily.

Na vyjížďce pod vysockým parkem Po Bucharovi začali s bílou novotou další učitelé českých škol (Benecko, Křížlice). Souběžně s nimi zapouštěl kořínky skijácký sport i v německých školách v Krkonoších. Tady byli školáci podporováni sponzorsky ponejvíce zásluhou vrchlabského průmyslníka Quido Rottera. Z jeho popudu byly lyžemi

vybaveny horské a podhorské školy na Klínovkách, Rennerovkách, Hrnčířských boudách, v Sedmidolí, Volském Dole, na Strážném. Lyže pocházely vesměs z manufaktury vrchlabského kolářského mistra Johanna Schiera. Od něj bral ski Rotter také jako ceny na mládežnické závody.

Děti před hodinou tělocviku ve Vysokém n. J. s pány učiteli Jodasem a Josífkem

UNIVERZITA

125 školáků uhání od startu na 1 000 m distanci v Pekle – Hořejší Vrchlabí v roce 1903 Kolik párů rozdal po skončení samostatných závodů pro mládež v roce 1903 dnes už nikdo nedohledá, ale pohled na dynamikou nabitý startovní rozjezd stopětadvaceti hochů bere dech. Řídící Buchar měl prsty také v nadaci Mladý lyžař, jejímž hlavním úkolem bylo shánění finančních prostředků na nákup lyží pro žáky škol. Buchar cvičil děti všem způsobům jízdy a podnikal s nimi, a to nejenom v rámci povinného tělocviku, výlety na ski, a to i celodenní. Realizoval i nesčetné dětské lyžecké závody a jeho zásluhou o generaci později došlo k události, která nemá v historii našeho a dost možná i světového lyžování obdoby. Bohužel, štědrost českých dárců nemohla konkurovat majetnějším německým mecenášům, a tak zpočátku ne všechny děti mohly jezdit. Křižlický kantor Jaroslav Lebeda vzpomínal, jak smutně odcházeli ti žáci, kteří lyží ani sáněk nemají, nebo jimž šetrní rodiče zakázali účastnictví proto, že by si obuv promáčeli. Přelomem ve výuce lyžování ve školách byla účast norského instruktora J. S. Kiellanda. Ten v zimě roku 1912 přijel do Jilemnice a tamější mládež učil lyžovat norským způsobem. Bleskem se šířil bílý sport v krkonošském podhůří. Aktivní kluby ve Vysokém, Benecku, Mrklově, Lhotě Štěpanické, Bratrouchově a Studenci učily lyžovat celé školní ročníky dívek i kluků. Po rozjezdu činnosti Svazu lyžařů republiky Československé po první světové válce opět excelentně reagovala dvojice přátel, bez nichž by světový primát lyžařský rozhodně nevznikl, Josef Rössler Ořovský a Jan Buchar. Mravenčí diplomatická a organizátorská jednání dospěla v roce 1923 k uspořádání VII. Mezinárodního kongresu lyžařské komise a v jeho rámci proběhly v Krkonoších Kongresové závody, proponované jako mistrovství RČS. O rok dříve se republikové mistrovství konalo na šumavském Špičáku. Reakcí na něj byla ostrá kritika Dr. Južíka

Scheinera, t.č. předsedy technického odboru Svazu lyžařů. Odsuzuje, že při závodě na 30 km všechny kontroly bez výjimky nabízely závodníkům rum a koňak. Trapný dojem z toho, že dámy ušlapávají a upravují dojezd, a mladí pánové s cigaretkou sledují jejich práci. Trápí ho, že závodní pole je chudé, deset startujících v kategorii jsou vesměs ostřílenými borci a nováčků je málo. Vše se organizuje a rozbíhá pomalu, zatímco v Norsku ve stejný čas na národních závodech startuje více než 500 mládežníků. Pravdivá kritika spustila včas, svazoví bafuňáři se chytili za nos a u příležitosti lyžařského kongresu připravili pro mlaďounké lyžaře velkolepou akci. Prosadilo a provedlo je vlastně výše vzpomenuté duo přátel – Buchar s Rösslerem. V den, kdy se jela mistrovská padesátka se startem a cílem v Novém Světě na jediném okruhu přes Jablonec nad Jizerou, Vysoké a Paseky, sjelo se na žádost správy obecné školy v Dolních Štěpanicích v posléze schváleném Dětském

dni zvláštním rychlovlakem, sestaveném z garnitury salonních vozů, 1 200 školáků, jedoucích z Jilemnice do Jablonce nad Jizerou. Přeplněný vlak a školáci s lyžemi z místa a okolních obcí – Vysokého, Tříče, Pasek, Rejdic, Poniklé a Kořenova se nakonec sešli v počtu odhadnutém na 2 000. Dobový tisk přinesl fejeton, označující do té doby a možná i potom nevídanou mládežnickou lyžařskou sešlost za velký národní svátek. Divadlo u nás dosud nepoznané, ojedinělé, velkolepé! Po rozptýlení průvodu se mládež čile projížděla po okolí, sledujíc borce na trati mistrovského závodu a nakonec se zúčastnila závodů mládeže, u příležitosti Dětského dne odstartovaných. Vrátíme-li se dnes o 90 let zpět, musíme s údivem smeknout před organizátory takových mamutích mládežnických závodů. Bez výpočetní techniky, strojové úpravy tratí, prostředků z reklam, kvalitního občerstvení. Jen otázka, kde v tak krátké době obstarat dvě tisícovky startovních čísel s ohledem na 4 generace zpět, je těžko představitelná. Lyžařský svaz věnoval ku podpoře nemajetné mládeže a na pořízení odměn vítězům jednotlivých závodů 600,- K, další prostředky poskytli městská školní rada jilemnická a Otakar Hrubý, továrník v Dolních Štěpanicích. Vedení jedné ze zúčastněných škol pak překvapila nadační radu, která rozdělovala podporu dle žádostí, odpovědí. Odpověď vyjadřovala tehdy silné národnostní cítění a hrdost, tedy vlastnosti, se kterými se dnes už tak často nepotkáváme. „Naši chudší žáci vzali si do Jablonečku svůj chléb, který by jistě snědli doma a utratilli kdo něco, tak za to také něco viděl, co mu bude trvalou upomínkou. Děti šly na tento zájezd s velikou radostí a není dobře, aby republika radostné zájezdy platila, jako se to dálo za časů římských. Ze zdařilých závodů je u nás radost všeobecná. Nekazme ji penězi! Mnoho zdaru k další práci!“

Zdařilá stafáž prvorepublikových dítek školou povinných na vysockém rynku, pózujících u sněhové sochy skiáka

NEJOBLÍBENĚJŠÍ SERIÁL ZÁVODŮ V BĚŽECKÉM LYŽOVÁNÍ V ČR

VYBERTE SI „STOPU“ 3. ROČNÍK SERIÁLU STOPA PRO ŽIVOT STARTUJE LETOS NOVĚ V ABERTAMECH SERIÁL STOPA PRO ŽIVOT (SPŽ) OSLAVÍ LETOS SICE TEPRVE TŘETÍ NAROZENINY, ALE ZA DVA ROKY SVÉ EXISTENCE SE VÍCE NEŽ DOBŘE ZAPSAL DO POVĚDOMÍ MILOVNÍKŮ ÚZKÝCH LYŽÍ A STAL SE Z NĚJ NEJOBLÍBENĚJŠÍ SERIÁL ZÁVODŮ V BĚŽECKÉM LYŽOVÁNÍ U NÁS. STOPA PRO ŽIVOT V ROCE 2013 NABÍDNE BĚŽKAŘŮM STEJNĚ JAKO V MINULÉM ROČNÍKU ÚČAST VE TŘECH NEJVĚTŠÍCH A NEJKVALITNĚJŠÍCH ČESKÝCH ZIMNÍCH ZÁVODECH ZE ČTYŘ: KARLŮV BĚH, ŠUMAVSKÝ SKIMARATON A KRKONOŠSKÁ 70. elkým povzbuzením do letošního ročníku jsou pro pořadatele vedle pravidelně narůstajícího počtu účastníků série i slova chvály šéfa evropské série Euroloppet Andrease Adama. Ten organizátorům loni na Šumavě vyseknul poklonu slovy: „Organizace celé akce byla naprosto skvělá! Ve srovnání s ostatními závody série Euroloppetu byly služby pro závodníky vysoce nadstandardní. Líbila se mi kvalita tratí, skvělé služby v Depu Kooperativy a Ski servisu České spořitelny, jídlo také vynikající a nejraději bych si celý tenhle komfort přenesl na ostatní velké skimaratony v Evropě, které do Euroloppetu patří!“ To je skvělá pozvánka pro všechny, kdo milují zimní běžecké závody a velká motivace pro každého, kdo závody seriálu v Krušných horách, na Šumavě a v Krkonoších pomáhá zajišťovat. Pořadatelé se určitě přičiní, aby úroveň třpytivě bílého trojlístku nestagnovala a počet těch, kteří se letos na trasy závodů seriálu vrátí, opět vzrostl.

GENERÁLNÍ PARTNEŘI

HLAVNÍ PARTNEŘI

A na co se můžete na startu závodů SPŽ 2013 těšit? Kromě bezchybného pořadatelského, organizačního a technického provedení samotného běžeckého závodu je prioritou organizátorů zajištění kvalitních a na zimní podmínky nadstandardních služeb pro úplně všechny návštěvníky akce. Maximální pohodlí a spokojenost závodníků i jejich doprovodu proto bude samozřejmostí. A tak se i letos mohou účastníci seriálu těšit na velkokapacitní vyhřívaný stan s klidovou zónou a výdejem několika druhů teplých jídel z vlastní kuchyně. Určitě bude zájem o vylepšené Depo Kooperativy s bezpečnou úschovnou lyží a zavazadel po celý den, s vyhřívanou převlékárnou a profesionálním skiservisem České spořitelny. Po celý víkend bude také otevřená Hospoda Stopa pro život s velkým výběrem jídel a pití k zakoupení. V areálech závodů dále na návštěvníky čekají prodejní stánky partnerů, audiovizuální doprovod závodů s oblíbeným moderátorem Tomášem Hauptvogelem, slavnostní vyhlašování vítězů na pódiu a na vybraných závodech

PARTNEŘI

velkoplošná projekce. Na perfektně připravených tratích závodů jsou zimním podmínkám přizpůsobené občerstvovací stanice s energetickými nápoji, tyčkami a gely od Nutrendu. Výsledky účastníků v závodu budou měřeny spolehlivou čipovou technologií firmy SportSoft. Nebude chybět ani oblíbené testovací centrum ROSSIGNOL, kde bude možné v rámci závodu otestovat lyže z kompletní řady Rossignol 2012–2013. Každý předem přihlášený závodník navíc obdrží zdarma v rámci startovného zimní čepici Loap s logem Stopa pro život a energetické výrobky Nutrend. Neváhejte a přijeďte do bílé „Stopy“, přijeďte si užít zimní běžecký výlet v závodním tempu a krásný zasněžený víkend se svojí rodinou a přáteli! Nezáleží na vaší výkonnosti, hlavně ať vás to baví! Registrovat na závody Stopy pro život se můžete na:

www.stopaprozivot.cz

OFICIÁLNÍ DODAVATELÉ

MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

KARLŮV BĚH ČESKÉ SPOŘITELNY (9.–10. 2. 2013)

Předloni oslavil Karlův běh své čtvrté kulatiny vstupem do seriálu zimních běžeckých závodů Stopa pro život. 40. narozeniny se tedy nesly také v duchu premiéry nového seriálu a velkých změn oblíbeného krušnohorského závodu. Datum konání: 9. 2. 2013 Karlův běh – Memoriál Jana Pravečka – závod Ligy dálkových běhů 10.2.2013 Karlův běh – Memoriál Jiřího Čáslavského – závod Ligy dálkových běhů Místo: Abertamy v Krušných horách Startovné sobota: 0.5 km, 1,5 km, 6 km, 12 km: předem 100 Kč/na místě 200 Kč 22 km: předem 500 Kč/na místě 700 Kč Startovné neděle: 22 km, 42 km: předem 600 Kč/na místě 800 Kč Kombinované startovné sobota + neděle: 900 Kč Trasy – sobota: DĚTSKÉ ZÁVODY: 0,5 km – M/W8, klasická technika; 1,5 km – M/W10-12, klasická technika; 6 km – M/W14, volně; 12 km – M/W16, volně DOSPĚLÍ: 12 km – MH/WH, volně, start 12:00, převýšení 238 m 24 km – volně, start 12:00, převýšení 413 m Trasy – neděle: 24 km – klasicky, start 10:30, převýšení 525 m 42 km – klasicky, start 10:00, převýšení 861 m

K jedné podstatné inovaci dojde i v letošním roce: Start, cíl a celé zázemí 42. ročníku populárního závodu se přesune z vyfoukaných širých plání nad Božím Darem do útulnějšího a prostorově lépe vyhovujícího horského střediska Abertamy v Krušných horách. To s sebou přináší samozřejmě i úpravy tratí všech závodů, které se během dvou dnů poběží. Zkušení pořadatelé z LK Slovanu Karlovy Vary se i letos rozhodli jít stejnou cestou jako loni a poskytnout účastníkům Karlova běhu maximální pohodlí ve spolupráci s organizátory z ČS MTB Teamu. Pokud se nebudou honit všichni čerti na nejvyšších vrcholcích Krušných hor, můžete se těšit na ještě lepší provedení loňského modelu, včetně dobře zavedených dětských závodů a dětské lyžařské školičky, mazacího servisu, bohatého doprovodného programu či prodeje sportovního zboží. A nezapomeňte využít kombinované zlevněné startovné na sobotu a neděli!

ŠUMAVSKÝ SKIMARATON KOOPERATIVY (23.–24. 2. 2013)

Také 28. ročník v současnosti druhého největšího skimaratonu u nás se koná pod hlavičkou Stopy pro život potřetí. Zároveň jsou závody na 45 km a 23 km klasicky i 23 km volně součástí série Euroloppet. Datum konání: 23.–24. 2. 2013 – závod série Euroloppet Místo: Kvilda, Šumava Startovné sobota: 1 km, 2 km, 5 km, 8 km: předem 100 Kč / na místě 200 Kč 23 km: předem 600 Kč / na místě 800 Kč Startovné neděle: 23 km, 45 km: předem 600 Kč / na místě 800 Kč Kombinované startovné na oba dva dny předem: 1000 Kč Trasy – sobota: DĚTSKÉ ZÁVODY – MINIMARATON: 1 km – M/W8-10, volně 2 km – M/W12, volně 5 km – M/W14, volně 8 km – M/W16, volně Starty od 10:00 SKATEMARATON: 23 km – volně, start 12:00, převýšení 433 m Trasy – neděle: 23 km – klasicky, start 12:00, převýšení 433 m 45 km – klasicky, start 10:00, převýšení 780 m

Jedinečný závod vedený překrásnými scenériemi Národního parku Šumava loni přilákal 1500 závodníků a letos pořadatelé očekávají další nárůst. Dobrá pověst zdejšího závodu se rychle rozkřikla. Start i cíl bude opět situován na okraj Kvildy, nejvýše položené obce v České republice. Délky tras i způsob běhu jsou koncipovány tak, aby si mohl vybrat každý. Díky zařazení Šumavského Skimaratonu do série Stopa pro život se všichni účastníci mohou opět těšit na dokonalé zázemí pro závodníky s vyhřívaným stanem, kde se královsky najíte i převléknete, bezpečnou úschovnu, velkoplošnou projekci videozáznamu nejen z loňského ročníku, skvělou atmosféru… Prostě „Šumavák“ opět slibuje jedinečný zážitek! Tradiční zajímavostí posledního únorového víkendu na Kvildě budou speciální závody týmů a rodin: V závodě na 45 km klasickou technikou (24. 2. 2013) vypisuje pořadatel soutěž o ŠUMAVÁK TEAM. Tým tvoří až 6 závodníků přihlášených na 45 km. Hodnotí

se součet časů tří nejrychlejších členů týmu. Vítězný tým získá soudek zlatavého moku ze Šumavského pivovaru Vimperk. V závodě Šumavský Skatemaraton a Šumavský Minimaraton vypisuje pořadatel soutěž rodin. Hodnotí se součet pořadí tří rodinných příslušníků v přímé linii na třech různých tratích. V družstvu musí být jeden dospělý člen (účastník závodu na 23 km volně).

KRKONOŠSKÁ 70 KOOPERATIVY (2. 3. 2013)

„K 70“ je jeden z nejstarších běžeckých závodů v Evropě. Tradiční závod družstev v běhu na lyžích na 70 km, který pořádá TJ Lokomotiva Trutnov, letos odstartuje již po 57.! V historii závodu se na trať K 70 vydalo již neuvěřitelných 100 000 závodníků! A předchůdci těchto běžců byli třeba i nerozluční přátelé Hanč a Vrbata, kteří se po krkonošských vršcích proháněli v závodním tempu už na počátku minulého století. Datum konání: 2. 3. 2013 Místo: areál Svatý Petr ve Špindlerově Mlýně Startovné: pětičlenné hlídky: předem 2 500 Kč/na místě 2 800 Kč jednotlivci: předem 500 Kč/na místě 600 Kč Trasy – hlídky: 25 km – M50+/W19+, volně 50 km – M/W19+, volně 70 km – M19+, volně Starty od 8:00 každých 30 s 3 hlídky Trasy – jednotlivci: 25 km a 50 km – volně Starty od 8:45 každých 30 s 20 závodníků

V dřívějších letech závodily desítičlenné hlídky klasickou technikou na trati vedoucí po hlavním hřebeni Krkonoš. V současné době závodí pouze pětičlenná družstva a jezdí se

volnou technikou po krkonošské magistrále. Trať nejdelšího závodu vede ze Skiareálu Svatý Petr v okolí vrcholů Stoh, Liščí hora, Černá hora a vrací se zpět do zázemí ve Špindlerově Mlýně. Po kratších trasách (50 km a 25 km) jako hlídky se od loňského průlomového roku mohou na běžkách pustit i jednotlivci. Stačí se postavit do startovního koridoru vždy 45 minut po startu družstev. Na pozadí krásné krkonošské scenérie vás čekají strmé kopce, táhlé rovinky i vtipné sjezdy. Každý účastník závodu obdrží pamětní diplom a malou cenu za účast. První tři jednotlivci a družstva v každé kategorii obdrží ceny, diplom a vítěz pohár, stejně jako na všech ostatních závodech série Stopa pro život. Vítězové v kategoriích družstev navíc obdrží finanční odměnu. Díky spojení letitých organizačních zkušeností místních pořadatelů s komfortními podmínka-

mi, které organizátoři SPŽ dokáží zajistit, přilákala K 70 již loni další nové fanoušky zimy na úzkých prkýnkách. A letos tomu určitě nebude jinak. Vždyť Krkonošská 70, to je mezi zimními závody stejný pojem jako Jizerská 50! Více informací o jednotlivých závodech seriálu Stopa pro život naleznete na:

www.stopaprozivot.cz

MALOJA

NEBOJTE SE VYBOČIT Z DAVU ato německá značka si získává stále více příznivců především z řad cyklistů. Ale jako každý rok přináší funkční designovou kolekci pro milovníky běžek. To je dobrá zpráva i pro mnoho cyklistů, neboť většina zimních modelů je multifunkčních a využijete je nejen na běžkách.

NOVINKY PRO ROK 2012/13

Dámská kolekce Dámy určitě ocení lehce zateplený růžový komplet (možné i jiné barevné kombinace) bundy Doro a kalhot Kuni. Obojí je vyrobeno z třívrstvého softshellu. Vpředu je použit materiál Vuelta, který chrání před větrem. Materiál je nepromokavý, vysoce prodyšný, větruvzdorný a flexibilní. Kalhoty mají malé odvětrávací boční zipy na nohavicích, nastavitelný elastický pás, kapsy na zip a ergonomicky vytvarované úseky kolenou. Pro rychlé běžkyně se sportovními ambicemi se hodí lycrový komplet Annalena. Komplety lze jednoduše barevně doplnit vestičkou, lehkou bundu apod. Pro běžkařky, které se necítí dobře v elastických materiálech, výborně poslouží i softshellové kalhoty Linde, které dokonale padnou, skryjí mnohé nedostatky postavy a přitom neomezují v pohybu.

Komplet bunda Philip, kalhoty Maxl

Pánská kolekce Pro závodníky a sportovce tu je vysoce elastický lycrový komplet Zeno s atraktivním motivem hvězd. Všechny ostatní jistě osloví lehce zateplený komplet Philip. Ten naKomplet Doro a Kuni bízí dres, vestu a lehkou bundu. Ideální kombinací k němu jsou kalhoty Maxl. Všechny prvky jsou z třívrstvého softshellu (vodní sloupec 10 000 mm), s přední vrstvou Vuelty jako speciální ochranou proti větru a stejnými vychytávkami www.maloja.cz jako má dámská varianta Doro a Kuni.

Connecting Global Competence

SPORTS. BUSINESS. CONNECTED.

ISPO MUNICH, 3.—6. ÚNORA 2013 ISPO.COM Servis pro návštěvníky: EXPO-Consult + Service, spol. s r. o. / tel. +420 545 176 158 / info@expocs.cz

LOPPET

ZAČÁTKY

TEXT: KAREL HUDEČEK ST. FOTO: ARCHIV ŠUMAVSKÉHO MARATONU

ŠUMAVSKÉHO MARATÓNU ZÁVOD JAKO LYŽAŘSKÝ MARATÓN ZALOŽILI NADŠENCI A HLAVNĚ RODIČE TEHDEJŠÍCH ŽÁKŮ SPORTOVNÍCH TŘÍD LYŽOVÁNÍ Z ODDÍLU LYŽOVÁNÍ PŘI TJ ŠUMAVAN VIMPERK. DŮVODEM NEBYLO JEN NADŠENÍ PRO DALŠÍ ROZVOJ BĚŽECKÉHO LYŽOVÁNÍ NA ŠUMAVĚ A ZDRAVÁ SNAHA POROVNAT ŠUMAVU S POPULÁRNÍ JIZERSKOU PADESÁTKOU, ALE TAKÉ ÚMYSL DÁT ROZRŮSTAJÍCÍ SE ZÁKLADNĚ PROSPERUJÍCÍCH SPORTOVNÍCH TŘÍD VÍCE SPORTOVNÍCH A SPOLEČENSKÝCH MOŽNOSTÍ SE REALIZOVAT I DOMA. ahounem této myšlenky byl Karel Hudeček starší, šéftrenér sportovních tříd, společně s bafuňáři lyžařského oddílu (pánové Pernekr, Měřička, Šíp, Pavel aj.) Dobrá věc se podařila i přes potíže s existencí tabu blízkého hraničního pásma. Těžko uvěřit, že tehdejší režim v době tvrdé „normalizace“ svolil k organizování takové, do té doby na Šumavě nevídané, sportovní akce na pomezí „zlé“ západní hranice. Tehdejší straničtí okresní a krajští tajemníci a jiní důležití funkcionáři se kupodivu stali, a dále stávali, dokonce patrony a členy organizačních výborů závodu. 1. ročník pod názvem Šumavskou stopou odstartoval 18. 2. 1984. Na závod se vydalo z Churáňovské louky 842 závodníků. Najít vhodnou, 42 km dlouhou trasu dostatečně vzdálenou od hraničního pásma byl problém. Pozitivem jistě

Start Šumavského maratónu ze široké louky na Kvildě

bylo, že tenkrát bývalo daleko více sněhu i v nižších polohách a relativně pustá krajina byla tenkrát jaksi „nás všech“. Na překážku byly na trase snad jen zarostlé a nepoužívané lesní a polní cesty, takže nikomu nevadily nutné prořezávky a kácení. Zdálo se, že všichni dotčení fandili myšlence, že Šumava ožívá. K úpravě trati byla k dispozici jedna rolba Lavina Beskydsport, majetek areálu ČSTV Zadov, a jeden oddílový kanadský skútr Ski-Doo. Když vyšlo i počasí a stopa vydržela, bylo na první úspěch akce zaděláno. Dobrá reklama a odezva 1. ročníku dala základ budoucí tradici krásných Šumavských maratónů až do dneška. Trasy jednotlivých ročníků maratónů se pochopitelně měnily. Limitem byly vždy sněhové podmínky, zbytečná blízkost tabu hraničního pásma a někdy striktní podmínky Chráněné

krajinné oblasti Šumava (CHKO). Sázelo se vždy na zasněžení tehdejších závodních tratí Zadova (10–15 km) a zasněžení podhůří Šumavy. Tak se některé ročníky musely odjet i na dvou až třech okruzích. Situace se výrazně zlepšila s možností vést trasu závodu přes Kvildu. Sametová revoluce přispěla ke zničení hraničního pásma a otevřela lyžařům i centrální Šumavu. V roce 1996 se závodníci konečně dostali k pramenům Vltavy, na Černou horu a jiná dříve nepřístupná místa. Ale jistě i tendence oteplování a ubývání sněhu nás v roce 2008 donutila přesunout místo startu závodu na Modravu s cílem na Kvildě. Od roku 2010 se zatím trasa stabilizovala se startem i cílem na Kvildě. Sportovní a společenská úroveň šumavských maratónů má nesporně rostoucí kvalitu. Věhlas závodu rozhodně přispěl k jeho zařazení do Ligy

Příhod, nehod a nečekaných událostí se za těch uplynulých více než 25 let staly jistě stovky. Bohužel nejsmutnější událostí našich maratónů bylo náhlé úmrtí jednoho z účastníků početné italské výpravy na trati 25. ročníku krátce po startu za Javoří Pilou. Neštěstí tam připomíná pamětní deska. Za málo úsměvné můžeme považovat i menší zásahy Horské služby Šumava po náročnějších sjezdech v různých ročnících a posléze již desítky zmařených cílů kvůli zlámaným holím či lyžím. Za kuriózní vzpomínku lze považovat tzv. Zbloudilý maratón v roce 1986, kdy se jednomu z iniciativních pořadatelů za pomoci diváků podařilo změnit trasu závodu v křížících se okruzích do protisměru. I tak ročník dopadl díky pochopení závodníků dobře a pořadatelé nebyli zbiti. Za pozoruhodné lze považovat i uskutečnění závodu v r. 2007, kdy týden před závodem na Šumavě řádila větrná smršť Kyril. Ani zlý kůrovec zatím maratón „nesežral“.

dálkových běhů SL ČR (od r. 1986) a od roku 2008 do seriálu Euroloppet. Tím i zařazení do kalendáře FIS. Šumavský maratón je tak jediným dálkovým během v České republice zařazeným do Euroloppetu. Tímto krokem samozřejmě získal závod i na mezinárodní prestiži. Tajné přání prvních organizátorů se tak naplnilo. Šumavský maratón se stal přístupným pro všechny lyžařské nadšence z celé Evropy. O popularitě tohoto závodu svědčí jeho návštěvnost v jednotlivých ročnících (cca od 200 do 1 300 účastníků ve 12 až 14 věkových kategoriích). Řadí se tak za Jizerskou padesátku suverénně na 2. místo všech českých lyžařských dálkových běhů. V celé řadě ročníků se závod nejel pouze jednou – pro nedostatek sněhu. Celkový počet účastníků našeho maratónu lze garantovat na 12 000. Na stupně vítězů vystoupila řada známých i méně známých a slavných lyžařů. Namátkou si jistě zaslouží jmenovat velcí borci, jako nejstarší dlouholetí matadoři pánové Kintzl z Kašperských Hor a Kohout z Vimperka, a úspěšní čeští lyžaři-běžci Feistauer, Balatka, Šimůnek, Hrubý, Vejnar, Hoffman, Bečvář, Neumannová, Blažíček, Kocumová, Řezáč, Novotný, Mach, Plecháč, Kvapil, Benc a další. Z domácích slavili vítězství mj. např. Pliska, Vondra, Frühaufová a Honsová. Čerstvými vítězi posledních ročníků byli Tomáš Jakoubek, Martin Jakš a Martina Chrástková. Silná tradice pro další pokračování Skimaratonu Šumava tu bezesporu je. Snad nadšení pořadatelů nezlomí ani stávající hospodářská recese nebo jiná „blbá“ nálada.

V průběhu závodu se startovní pole roztáhne

LOPPET

Autor článku Jaroš Řehořek se spokojenou Katkou Neumannovou – 3. místo mezi ženami v roce 2011

Servismani jsou připraveni

TEXT: JAROŠ ŘEHOŘEK FOTO: ARCHIV ZÁVODU

MOJE SETKÁVÁNÍ

S KARLOVÝM BĚHEM

V LETOŠNÍ SEZÓNĚ SE BUDE KONAT JIŽ 42. ROČNÍK TRADIČNĚ NEJVĚTŠÍHO LYŽAŘSKÉHO DÁLKOVÉHO BĚHU V ZÁPADNÍ OBLASTI KRUŠNÝCH HOR – KARLOVA BĚHU. STEJNĚ JAKO V PŘEDEŠLÝCH LETECH SE JIŽ V PROSINCI ZAČÍNÁM MINIMÁLNĚ V MYŠLENKÁCH TÍMTO ZÁVODEM ZAOBÍRAT. oje přemítání má zcela prozaický důvod – mám na starosti servis firmy SWIX, který je dlouhodobě pro aktivní účastníky běhu neodmyslitelnou součástí celkového zabezpečení. A v době konání závodu již musí vše fungovat na 100 %. Pro voskovací servis to znamená dopředu s pořadateli domluvit přesné místo, kde budou stát servisní stany, zajistit na daný termín dostatek šikovných servismanů, ochotných v mrazu, větru či fujavici připravovat účastníkům kvalitně lyže po oba dny, kdy se závody konají. Dále zajistit dodávky dostatečného množství veškerého materiálu potřebného pro servis (vosky, kartáče, škrabky, voskovací stoly, voskovací profily, žehličky, svorky, stany, fibertexy a další dlouhou řadu různých nezbytností). Současně se začíná řešit celková logistika servisu. V letošním ročníku nás čeká malá premiéra v podobě přemístění startu a cíle z Božího Daru do nedalekých Abertam. Tato dílčí změna je dána vývojem v posledních letech, kdy se závod stal součástí série dálkových běhů Stopa pro život. To závodu pomohlo k vytvoření dokonalého zázemí pro závodníky, ale současně vytvořilo velké nároky na prostory, kde se zázemí nachází. Tento prostor zatím není na Božím Daru vytvořen, proto alternativní volba padla na obec s dlouholetou lyžařskou tradicí – Abertamy. Jak tak přemýšlím o zajištění co nejlepšího mazacího servisu v rámci 47. ročníku Karlova běhu, prolétne mi hlavou myšlenka typu: „Kdy jsem vlastně do tohoto „vlaku“ naskočil?“ Je pravdou,

že součástí mého pracovního programu je Karlův běh již od roku 1995. Tehdy jsme poprvé začali ve víceméně spartánských podmínkách ve spolupráci s firmou SWIX nabízet v době konání závodu všem účastníkům servis. V té době byla ještě akce pouze jednodenní a jezdilo se klasickou technikou. Závodníků, kteří si tenkrát nechávali připravovat lyže na závod, bylo minimum. V Čechách bylo ještě z předrevolučních dob zvykem dělat si všechno sám. To i nám servismanům umožňovalo po skončení servisu před startem rychle naskočit na vlastní lyže a závod na některé z vypsaných tratí absolvovat i jako závodníci. Vývoj závodu (viz historie Karlova běhu) pokračoval, závodníků po určitém porevolučním propadu opět přibývalo. Hledala se optimální „tvář“ závodu, rozšiřoval se program na dva dny i počty

vypsaných kategorií. V posledních letech již v servisu upravujeme pro všechny kategorie závodníků okolo 150 párů lyží na bruslení i klasickou techniku. Kdo občas sám „dělá“ své lyže, si možná dokáže představit, jaká je to pro servismany „porce“. A soudě podle většinových reakcí závodníků, kteří tento servis využívají, je práce servisu SWIX na Karlově běhu velmi kvalitní. Ne vše se podaří na 100 %, ale reakce účastníků jsou veskrze pozitivní. A to je samozřejmě dobrým motorem do naší další činnosti. Pokud zalovím ve své paměti ještě dále do minulosti, vzpomínám na své úplně první „setkání“ s Karlovým během takto. Já, chlapec z dalekých Krkonoš, místního „koloritu“ neznaje, jsem byl přes víkend v březnu 1988 s přítelkyní a jejími rodiči na chatě Libela v Božím Daru. Počasí v ne-

Mapa se startovním areálem v Abertamech

70. léta – všechno je připraveno ke startu Karlova běhu

děli bylo typicky „božídarské“ – mlha, fičák, vlhko – brrr! Budoucí tchán ráno uchopil své laminátové „falunky“, nanesl na ně trochu černého dehtového klistru Skivo a se slovy: „Přijdete se mrknout na start?“ zmizel v husté mlze. Byla to výzva! Samozřejmě se nám do toho počasí vůbec nechtělo, ale jak mi bylo vysvětleno, jede se v ten den tradiční „velevýznamný“ místní závod – Karlův běh. Vzali jsme svoje „skije“ a v počasí, do kterého by psa nevyhnal, jsme vyrazili na pláň před Božím Darem. V mlze se tam pohybovalo a rozcvičovalo před startem několik stovek odhodlaných závodníků všech kategorií. Někteří již na startu vypadali, jako že každým okamžikem umrznou, v jiných se zračilo nezměrné odhodlání. Všechny na start přivedla a držela je zde i v tak nepříznivých podmínkách ta zvláštní magie, kterou známe z dálkových běhů – pospolitost davu, součást party kamarádů, odhodlání dokázat si, že to „dám“… A najednou „Buuum!“. Výstřel, dav se pohnul směrem do mlhy, kde se dala tušit skútrem upravená klasická trať. Jeli jsme tenkrát ještě povzbuzovat závodníky na trati a pohled to byl podobně bizarní, jako na startu… Z mlhy se vynořovaly postupně postavy pokryté rampouchy a ledovým příkrovem. Téměř jsme v husté mlze několikrát zabloudili. Někde uprostřed startovního pole nakonec dorazil do cíle i Miloš – otec mé přítelkyně. Notně znavený, promrzlý, ale se slovy: „Tak příští rok si to dám znovu!“ A to jsou přesně ta slova, která vyřkne většina účastníků podobných běhů, náš Karlův běh

nevyjímaje. Ta touha dokázat si, že jsem za ten rok zas tolik nezestárl, spíše naopak. Porovnat si výkonnost s kamarády, předvést se před přítelkyní, manželkou, tchýní… Historie Karlova Běhu v kostce S ideou uspořádat dálkový lyžařský běh přišel Jan Praveček starší, nestor běžeckého lyžování na Karlovarsku, a Jirka Čáslavský koncem 60. let. Tehdejší doba byla nejen dobou politického uvolnění, ale i dobou, kdy vznikaly v řadě zemí Evropy dálkové lyžařské běhy. Z nejslavnějších to byl i Vasův běh ve Švédsku. V roce 1969 se jako reakce na účast našich

Na startu prvního ročníku stálo cca 35 odvážlivců, kteří absolvovali prošlápnutou trasu 25 km na Plešivec a zpět na Boží Dar. Ženy otáčely svou trasu v průseku nad Barborou a měřila 15 km. Podle dobového svědectví vyhrála první žena (dorostenka Jitka Koňatová) štangli salámu a první muž (Egon Hofmann) láhev věhlasného bylinného likéru. Vítězové prvního ročníku si tak mohli o dnešních vzorně upravených stopách a finančních odměnách jen zdát. Trať závodu se postupně vyvíjela. Od 4. ročníku byla trať prodloužena na 30 km až na Pernink a zpět na Boží Dar. Tato trasa se pak různě upravovala podle aktuálních sněhových podmínek a podle toho, jak úseky tratě rozjezdili lesáci. Start a cíl závodu býval na pláni před Božím Darem. Po roce 1989 se z důvodu větší atraktivity závodu začalo jezdit na okruzích s divácky vděčným průjezdem obcí. Od 28. ročníku (1999) se závod koná ve dvou dnech – sobota a neděle. První den se jedou závody volnou technikou a druhý den klasickou technikou. Hlavní závod

NA STARTU PRVNÍHO ROČNÍKU STÁLO CCA 35 ODVÁŽLIVCŮ, KTEŘÍ ABSOLVOVALI PROŠLÁPNUTOU TRASU 25 KM NA PLEŠIVEC A ZPĚT NA BOŽÍ DAR. lyžařů ve Švédsku rodí Jizerská padesátka a hned rok poté Karlův běh. A proč Karlův? Většina pořadatelů byla z Karlových Varů a podařilo se jim prosadit nepolitické pojmenování po Karlu IV. Logem závodu se stal sněhulák s královskou korunkou na lyžích. Logo se objevovalo na všech cenách pro účastníky, ať to byly porcelánové medaile, vlaječky či sošky, které jsou dnes raritou.

celého víkendu je nedělní běh na dlouhé tratě klasickou technikou. Stopy byly v prvních ročnících závodu prošlapávány, později měli organizátoři ze Slovanu Karlovy Vary k dispozici jeden z prvních sněžných skútrů v Čechách. Dnes jsou tratě vzorně upravovány špičkovými stroji Prinoth a Kässbohrer tak, jak je to standardem i jinde ve světě.

LOPPET

Perličky závodu Startovní signál v podobě výstřelu byl a je výsadou ředitele závodu. Komentář hromadného startu v předrevoluční době umožňoval radiovůz Bouře, zapůjčený karlovarskou vojenskou posádkou. Jména nejlepších se dlouho skvěla na velkém putovním poháru z produkce porcelánky v Loučkách. I za bývalého režimu se pořadatelům vždy podařilo zajistit vitamíny a cukr v podobě pomerančů a oblíbené Kávěnky. 26. ročník Karlova běhu v roce 1997 se jel jako Hančův memoriál a mistrovství ČR v běhu na 50 km a konal se z důvodu špatných sněhových podmínek na Horních Mísečkách.

Stejně jak se měnily tratě závodu, tak se měnily a narůstaly i počty startujících. První ročníky absolvovalo okolo 150 startujících. Počty pak narůstaly na – r. 1979 – 399 startujících, r. 1984 – 1 183 a absolutního rekordu dosáhl Karlův běh v roce 1987 počtem 1 464 účastníků. Po revoluci došlo k určitému snížení celkového počtu startujících na cca 700 lyžařů. Porevoluční rekord tak drží i v současné době rok 2006 s celkem 794 závodníky. V posledních ročnících 2011 a 2012 bylo sice přihlášeno okolo jednoho tisíce závodníků, avšak vlivem povětrnostních podmínek (r. 2011 málo sněhu a déšť, r. 2012 sibiřský mráz a ledový vítr) řada těchto přihlášených lyžařů nedorazila. Doufejme, že právě 42. ročník v nových kulisách vytvoří porevoluční rekord v účasti. Významní účastníci závodu Za dobu existence závodu jsme mohli vidět na startu celou plejádu československých i českých reprezentantů, ať už bývalých či současných. Hned druhý ročník vyhrál Jirka Beran z Dukly Liberec, mnohonásobný účastník MS i ZOH. Ve výsledkové listině figuruje i celá řada reprezentantů – odchovanců Slovanu Karlovy Vary. Namátkou – Iveta Knížková, Ivana Rádlová, Eva Kulová, Miroslav Petrásek (současný trenér národního týmu mužů)… Dále je třeba zmínit např. Martina Petráska, Aleše Vaňka (oba mnohonásobní vítězové závodů světové ligy dálkových běhů World loppet), Tomáše Čáslavského, Petra Michla… A pochopitelně v současnosti neslavnějšího vítěze Karlova běhu, kterým je karlovarský odchovanec, medailista z OH a vítěz Tour de Ski Lukáš Bauer. Ten vyhrál dva jubilejní ročníky, 25. v roce 1996 ještě jako junior a 30. v roce 2001. V roce 2011 se závodu v kategorii žen na 21 km volně zúčastnila i Katka Neumannová, které v té době již nezávodila na reprezentační úrovni, nicméně obsadila mezi ženami pěkné 3. místo. Dámská jízda Po vzoru švýcarského Engadinu iniciovaly lyžařky v roce 2004 vznik ryze dámské odnože Karlova běhu – Dámské jízdy. Na trať se tehdy po startov-

Z ávod se od svého vzniku nejel z důvodu špatných sněhových podmínek celkem pětkrát v letech 1972, 1975, 1977, 1990 a 1998. Tři zrušené ročníky se však započítaly do celkového počtu, a tím se dostáváme k celkovému počtu 37 ročníků v roce 2008. Nejstarším účastníkem závodu byl v roce 1999 pan Jan Kolář z Karlových Varů, ročník narození 1922. Nejstarší účastnicí závodu byla v roce 2006 paní Jitka Žahourková z Božího Daru, ročník narození 1927. Účastníkem pocházejícím z nejvzdálenějšího místa byl v r. 2007 Rocha Luciano, pocházející z Brazílie.

ním povelu „Huš, huš!“ vydaly závodnice v kategoriích slečny, ženy a seniorky, oděné v historických kostýmech a některé dokonce na dřevěných běžeckých lyžích. Jak říká jedna z iniciátorek Dámské jízdy Jitka Peřina: „Chtěly jsme, aby se společně trochu

Čelo skupiny vede Milan Šperl

Cíl Karlova běhu je už v dohledu

provětraly „ženy od plotny“, mámy od rodin, bývalé závodnice, prostě všechny, které běžkování baví.“ Dámská jízda se jezdí na kratší trati a na regulérnost závodu dohlíží organizační výbor složený pouze z mužů v čele s tajemníkem LK Slovan Karlovy Vary a mezinárodním rozhodčím Petrem Machem. Současnost Karlova běhu Současnost i blízká budoucnost Karlova běhu je spojena se sérií dálkových běhů Stopa pro život, sponzorovaných Českou spořitelnou. Spojení kvalitního organizačního týmu LK Slovan Karlovy Vary pod vedením Petra Voráčka a výše uvedeného silného partnera dává předpoklady k tomu, aby byl Karlův běh jedním z nejlepších dálkových lyžařských běhu v ČR. Od 90. let je závod nedílnou součástí Ligy dálkových běhu ČR. V centru závodu působí každý rok profesionální poradenský a mazací servis SWIX, firmy HUDYsport. Závod provázejí doprovodné akce (koncerty hudebních skupin, exhibice sportovců z jiných odvětví), na trati jsou vypisovány finanční prémie, každý účastník si odnáší na památku hrníček nebo čepici s logem Karlova běhu a technické zabezpečení

závodu je na vysoké úrovni. Nesmírně důležitá je pro současnost i budoucnost závodu kvalitní spolupráce pořadatelů a sponzorů s vedením obcí, na jejichž katastrech závody probíhají. Zde je hodně co zlepšovat, tak, aby těmito závody opravdu žila po dobu jednoho víkendu v roce celá obec. Termín závodů se postupem let přesunul ze začátku března na polovinu února. Z nejznámějších pořadatelů, kteří se velkou měrou podílejí a podíleli na přípravě několika posledních i letošního ročníku Karlova běhu, je nutno připomenout Jitku Peřina-Koňatovou (ano, to je ta neposedná dorostenka, jež vyhrála r. 1970 štangli salámu), která byla dlouholetou sekretářkou závodu, dále Honzu Nováka, který má velký podíl na vytyčení nových tras závodu, Dana Rádla, bez něhož by nebyly stopy zřejmě připraveny na tak špičkové úrovni, jak jsme si za poslední roky na Karlově běhu zvykli. Nutno zmínit i výše uvedeného Petra Voráčka, který kromě jiného „přitáhl“ partnera Stopu pro život. Dále Vasila Husáka a Lukáše Krejčího, kteří vždy odvádějí obrovský kus práce technického charakteru, Jardu Šperla, archiváře historické dokumentace, Milana Pavelku – předsedu oddílu LK Slovan Karlovy Vary i Petra Macha, který má na starosti technickou část. Řada jmen by byla opravdu dlouhá. Nezbývá než popřát všem milovníkům tohoto krásného tradičního běhu hodně sněhu a sluníčka, krásné stopy v okolí Božího Daru a dobře namazaná „úzká prkýnka“, aby si z Karlova běhu odnesli neopakovatelné zážitky a vzpomínky. Poděkování všem pamětníkům, kteří přispěli „troškou“ svých vzpomínek, případně poskytnutím archivních dokumentů.

Do cíle dojíždí vítěz 25. ročníku domácí Lukáš Bauer

LEKI & maloja Plánek tratě na 42 km i s výškovým profilem pro r. 2013

www.karluvbeh.cz, www.lkslovan.cz

LOPPET

Tak kvůli této kráse cestujeme přes celý svět

TEXT A FOTO: JOSEF VEJNAR

JAK SE ZÁVODÍ

NA NOVÉM ZÉLANDĚ

ASI VŠICHNI BUDOU ZNÁT POJEM MERINO VLNA Z OVCÍ, ALE ZÁVOD, KTERÝ SE JEZDÍ NA POČEST PŘIPOMENUTÍ KAŽDOROČNÍHO NAHÁNĚNÍ OVCÍ DOMŮ PŘED NADCHÁZEJÍCÍ ZIMOU, TEN U NÁS MOC ZNÁMÝ NENÍ. V ZIMNÍM STŘEDISKU SNOW FARM, KTERÉ JE VZDÁ-

AUKLAND

LENO ASI 35 KM OD NEJBLIŽŠÍHO MĚSTA WANAKA A 55 KM OD ZNÁMÉHO QUEENSTOWN V REGIONU OTAGO NA JIŽNÍM OSTROVĚ NOVÝ ZÉLAND, SE V LÉTĚ VŠUDE PASOU OVCE A V ZIMĚ JSOU ZDE LYŽAŘSKÉ STOPY.

MILFORD SOUND

ZÉ

GREYMOUTH

WELLINGTON

CHRISTCHURCH

VÝ

Bylo to hlavně z toho důvodu, že po skončení závodu následoval zápas v rugby na sněhu a rugby je na Novém Zélandě sportem č. 1. Běh na lyžích se stává velice populární. Sami závodníci se přičinili o prodloužení tratě tak, aby pokrývala celý areál Snow Farm. Po roce 1998 vzrostla délka tratě hlavního závodu na 42 km, aby se dala aspoň délkou srovnávat s australským maratónem Kangaroo Hoppet. Ostatní závody doznaly také změny v podobě prodloužení na 21 a 7 km. Organizátoři Merino Muster vždy usilovali o to, aby byl závod mezinárodní událostí s vítězi pocházejícími ze Slovenska, Japonska, Finska, Ruska, Norska, Austrálie, Velké Británie a USA. I z tohoto důvodů se koná jeden týden před Kangaroo Hoppet, zařaze-

Představení závodu Merino Muster ěžecké lyžování bylo na Novém Zélandě dlouho neznámé. Až přišel podnět pastevecké rodiny Lee, která obětovala na zimu svoje pastviny na vytvoření lyžařských tratí. První lyžařský závod ve středisku Snow Farm Cardrona, Central Otago, se konal v roce 1991. Jeho hlavní organizátor Andree Hefte měl ale sen uspořádat významnější mezinárodní závod. Naneštěstí onemocněl a zemřel. Až 2. září 1995 (pro nás trochu nezvyklé datum) se konal první Merino Muster na tratích 21, 10 a 5 km a byl sponzorován zvířecí zdravotní divizí, jejíž zaměstnanci měli velké zásluhy na rozvoj běhu na lyžích i v Austrálii. Počet závodníků se stále pohyboval mezi 150 a 200, jen v roce 1998 přišlo téměř 400 závodníků, ragbyových fanoušků.

GISBORNE

QUEENSTOWN

DUNEDIN

Tratě, vytesané ve stráni a chráněné plotem

ným do seriálu World Loppet. Za celých 18 let nebyl tento závod ani jednou zrušen, i když zde nejsou sněhové podmínky úplně ideální. Tratě jsou ve výšce 1 450–1 600 m n. m. vytesány do strání tak, aby se na nich co nejdéle udržel sníh. Také jsou ohraničeny ploty, aby při špatné viditelnosti lyžaři nezabloudili. Nejkrásnější lyžařská trasa vede podél řeky Meg a středem areálu Snow Farm, kde je pastevecká chata a krmná stanice pro ovce. Cesta na jihovýchod Výlet na jižní polokouli pro mě začal cestou na letiště druhou srpnovou neděli 2012, kam mě vezla manželka. A hned v samém začátku byl poznamenán nešťastným zapomenutím kolečkových lyží JOVE v Jilemnici, pro které jsme se z Kundratic urychleně vraceli. Další zastávka byla v Praze, kde jsme nabrali další kamarády, a na letišti, kde už byla naše výprava kompletní. Menší problémy nastaly s přerovnáváním lyží a věcí do velkého lyžařského vaku. Vše jsme zmákli, měli jsme limit 23 kg a s sebou do letadla 10 kg. Na letišti jsem zbaštil jeden z mnoha řízků, na který se ptal zřízenec při odbavování, zda vezu maso. Nic proti řízečku nenamítal, a tak jsem měl radost a pokračoval s řízky v cestování. Cesta vedla nejprve do Abú Dhabí. Mají tam o 2 hodiny více, a tak jsme se těšili na slíbený oběd na palubě ČSA. Zvolili jsme rybu a mocně ji zalévali balantinkou s colou. Letíme nad Rumunskem – Bucharou a Bukureští, nad Izraelem a přes Bagdád. V Abú Dhabí jsme skutečně za necelých 6 hodin a podezřelé po přistání nám bylo ohromné kouření se z letadla. Když jsme vystoupili, bylo nám to jasné - 37 °C a vlhkost snad 100 %. Ještěže mají všude klimatizaci. Takhle teplo nebylo ani včera u nás ve Víchovské sauně, kterou jsem před odjezdem ještě stačil navštívit. Celní prohlídka nebyla bez problémů. Při projití rámem sice zařízení pípalo, musel jsem jít ještě jednou, ale Arab pak mávnul rukou a šel jsem dál. Jejich citlivé zařízení reagovalo na moje odvětrávací cvočky v podpaží. Během 6hodinového letu jsme obdrželi nejen jídlo a pití – vybrali jsme si jehněčí a červené víno s colou, ale i zubní kartáček s pastou a páskou na oči a špunty do uší, aby se nám

Turistický okruh kolem řeky Meg

dobře spalo. Jinak všude v detekčních rámech při odbavování pokračuji ve zvonění, ale zaměstnanci v Hong Kongu i Singapuru to řeší s úsměvem. Hlava naší výpravy Jirka Suchý měl narozky, a tak nám na letišti v Singapuru koupil pivo Tiger v přepočtu asi nejdražší, co jsem pil. Jedno vyšlo na 200 Kč, a tak si ho vychutnáváme. Ráno jsme čekali v Hong Kongu 5 hodin a zašli jsme na thajské masáže. Cena kolem 180 Kč za 45 min. Dal jsem záda a šíji. Dobré! Jen Thajka se omlouvala, když se kolem mne v stísněném prostoru nemohla protáhnout, že je big – byla asi o 30 kilo

do Wanaki, kde jsme si zapůjčili velký obytný vůz s kompletním vybavením na spaní i jídlo včetně záchodu, sprchy s teplou vodou a přesunuli se nahoru za sněhem k tratím. Silnice se asi po deseti km stoupání změnila po odbočce na širokou uježděnou cestu s ostrými serpentinami. Ke konci stoupání se změnila značně blátivá cesta v břečku, takže jsme se museli přesunout ke kabině s řidičem a zatěžovat náhonová přední kola, abychom vyjeli. Kolem páté hodiny už jsme vlezli na lyže. Sníh byl lehce vlhnoucí firn, který postupně přimr-

TY TRATĚ ODPOVÍDALY OBRÁZKŮM Z INTERNETU A KLIKATILY SE PODÉL OHRAD PRO OVCE – ODTUD TAKÉ POCHÁZÍ I NÁZEV ZÁVODU MERINO RACE. těžší než já. Uvolnil jsem si krk a i kluci si pochvalovali masáž nohou. V Bangkoku bylo 7 hodin ráno a čas jsme strávili v letištní hale překládáním mých věcí do ostatních bagáží. Vak s lyžemi tak má požadovaných 30 kg a přesunuli jsme se na odlet do Singapuru. Tam jsme měli čas asi 2 hodiny a následně odlétali do Aucklandu na Novém Zélandu. Dalším přesunem byl asi 1,5hodinový přelet

Plánek tratí na Merino Muster

zal. Na tratích ještě jezdila spousta lyžařů – v reprezentačních dresech sprinterské družstvo Ruska, polská vítězka posledního Světového poháru Justina Kowalczyk, slovenská olympijská vítězka v biatlonu Anastasia Kuzminová s manželem, reprezentační družstvo kanadských paralympioniků a místní borci. Ty tratě odpovídaly obrázkům z internetu a klikatily se podél ohrad pro ovce – odtud

LOPPET

telka je nechce, chce jen jejich dolary. Neshodám předchází starší pán – závodník, který to za mě doplácí. Dávám mu slibovaných 10 euro, ale s díky odmítá, že je to příliš, a tak mu vnucuji alespoň 5 a čepici Stopa pro život k tomu. Spokojenost je na obou stranách a závod v 11 hodin může vypuknout. Na startu je asi stovka závodníků z nejrůznějších zemí, mezi nimi v první řadě Ruská sborná – sprinteři, Kowalczyková s dalším Polákem i Slovenka Kuzminová – biatlonistka, dále Kuzmin s izraelským pasem, Japonci a družstva paralympioniků z Kanady, Japonska a samozřejmě domácí Novozelanďané.

Konečně stoupáme do hor

také pochází i název závodu Merino race. Tratě ve výšce cca 1 600 m n. m. jsou poměrně ploché a pouze v serpentinách je převýšení. Sjeli jsme dolů a stoupali údolím podél řeky, kolem srubu s kompletním vybavením a lůžky snad pro 10 osob. Po návratu do Wanaki jsme udělali malý nákup a zalehli do autokaru. Jelikož nám nešlo zapnout topení v autě, tak mi bylo v mém slabém spacáku Salewa zima. Musel jsem se v noci přiodít do svetru. Ráno nás v deset hodin probudili kluci s tím, že jdeme nakupovat do marketu.

luje pro Nový Zéland typický pták, který nikde jinde nežije, Kiwi. Přípravy na závod Další den se přesouváme k již známým lyžařským tratím do Snow Farmy a projíždíme si je před závodem. Ve středisku jako servismani v půjčovně lyží působí řada lidí z Evropy – Němci i Rusové, kteří ochotně pomohou se zajištěním prostor pro mazání lyží, popř. poradí při problémech s výběrem vosků, které si tam samozřejmě

DALŠÍ DEN SE PŘESOUVÁME K JIŽ ZNÁMÝM LYŽAŘSKÝM TRATÍM DO SNOW FARMY A PROJÍŽDÍME SI JE PŘED ZÁVODEM. Pak následovala opět pěkně kluzká cesta na tratě. Zde jsme zjistili, že ubytování v hotelu nahoře u tratí bylo v ceně 300 dolarů (bylo plně obsazené), v chatce vzdálené 2 km od tratí a plně vybavené to bylo 30 dolarů a v chatce nahoře o 2 km dále potom 15 dolarů. Další den ráno se chystáme odjet v 6.30 h na 400km výlet autem přes dva průsmyky ke kaňonu Millford Sound a tamnímu parku, odkud bychom ve 13 hodin měli jet lodí podél pobřeží. Vidíme mj. mořské korály, tučňáky, lachtany a dokonce pod jedním z celé řady vodopádů hejno dovádějících delfínů. Toto je zcela unikátní a průvodce sám se s tím setkal prakticky také poprvé. Při návratu k autu sledujeme, jak se kolem potu-

Pták kiwi, kterého asi nikde jinde neuvidíte

Konečně na startu Start mám dobrý a zařazuji se asi na 4. místo. Je tam ale tlačenice a v každém sjezdu trochu agrese. Moc se necpu a stačí mi kontrolovat si asi desátou pozici vedle Justiny a Jirky Suchého. To trvá asi 2 km a Jiří těsně přede mnou v zatáčce vylétá ze stopy a padá. Duchapřítomně se mu vyhýbám, přeskakuji jeho lyže i hole a pokračuji s jedním Rusem ve stíhání čelní skupiny. Jirka ztratil asi 100 m, které se mu už nedaří zlikvidovat. Rus na mě něco křičí a ukazuje na mou hůlku. Nic výrazného na své holi nevidím, ale teprve po osmém kilometru se hůl ve spravované části prohýbá. Je nalomená. Zabírám tedy jen jednou a tuto šetřím. Ve stoupání praská definitivně, a tak se vracím aspoň pro kroužek, který si dávám do nohavice. S metrovým torzem hole se snažím odpichovat, ale Kuzmina z Izraele, kterého jsem měl už jednou předjetého, sotva stíhám. Hlavně aby mě nedojel jednoruký Kanaďan, který už předjel Sucháče. Po dvou kilometrech si na kontrole půjčuji kovovou turistickou, asi o 20 cm kratší hůl a jsem rád, že ji mám. Stahuji Kuzmina i takto. Pod kopcem mi Rus Alex půjčuje závodní hůl, s kterou Kuzmina po čtyřech kilometrech skutečně dojíždím, ale trápení není konec. Z mé hole vypadává i druhý kroužek, a tak jedu s pahýlem a bojím se, abych si hůl zase nezlomil. Předjíždím přesto Kuzmina 600 m před cílem,

můžete i zakoupit, nebo vám lyže za úplatu namažou. Sníh během posledních dnů zmrzl, takže je jemný zmrzlý firn, na kterém to pěkně ujíždí, ani hole s malými kroužky se neboří. Připravujeme lyže v lyžárně, kterou jsem domluvil s Rusem Alexem, žijícím přes 20 let v USA. Po snaze domluvit se anglicky se na mne obrátil s ruštinou a přátelsky jsme si popovídali i s pomocí anglických či německých slov. Na lyže dávám LF 7, HFG 8, pak HF 10 a nakonec Maplus supermed - 2 až - 16 °C. Po návratu do Wanaky a vydatné večeři (uzené s těstovinami a rajčatovým sosem a brokolicí), kteroužto stravu jsem použil i ke snídani, zaléháme. Ráno po půl deváté odjíždíme ke startu bruslařského závodu na 42 km. Chybí mi 10 dolarů na úhradu startovného do ceny 50 dolarů. DoPopularita běžeckého lyžování se na Novém Zélandě zvedá plácím 10 euro, ale pořada-

Start: Engadin Skimarathon Start: Halbmarathon

ale v kopci mi to vrací a metrový odstup udržuje přede mnou až do cíle. I tak jsem s celkovým šestým místem a vítězstvím ve své kategorii spokojen. Své kategorie vyhrávají i Jirka Novotný a Ivánek na 25 km, Jirka Suchý je čtvrtý. Užíváme si po závodech Po vyhlášení, kde nám nic nedali, jedeme směr Fox (cca 400 km) na ledovec Franz Josef. Spát jdeme po půlnoci a ráno běžíme na ledovec. Nejprve asi 4 km k dolní části rovinatým vyschlým a kamenitým řečištěm až ke konci ledovcového jazyka. Na panelech s fotografiemi si může každý prohlédnout, jak se mocnost a velikost ledovce v průběhu let 1917 – 1947 – 2007 mění a zmenšuje. Vracíme se během k autu a vyrážíme na vrchol Alex 1 306 m n. m. s převýšením 1 200 m, abychom si ledovec prohlédli shora. Cestičky zprvu štěrkové se po 5 km mění na ryze horské stezky, vedoucí džunglí a pralesem. Vrchol s Jirkou Novotným zdoláváme za necelé 2 hodiny (podle směrovek 22 km a 8 hodin cesty tam a zpět) a dole jsme u silnice za 1,5 hodiny. Dole u silnice jsem se nezorientoval správně a místo odbočky ke 300 m vzdálenému autu jsem to z posledních sil mastil dolů do města Franz Josef. Cestou piji z horského pramínku, protože 4 hodiny běhu bez vody jsou docela na síle znát. Ve městě marně hledám naše par-

Autor článku a přímý účastník závodu Josef Vejnar s Justinou Kowalczykovou

koviště, a proto posílám klukům SMS, aby si mě vyzvedli v KIWI centru, kde jsme před odjezdem nakoupili suvenýry. Po zkoušce provoláním z mobilu jsem si udělal jasno, že jsou bez signálu, a proto mi nezbývalo nic jiného, než se vrátit zpět. Moc se mi nechtělo, obzvlášť, když začalo pršet. Trochu jsem doufal, že mě při mém běhu zpět někdo sveze, ale v tomto počasí se nikdo k ledovci nehodlal podívat, a tak jsem klusal nazpět. Naštěstí klukům došlo, že jsem mohl vše poplést a dát se po silnici, takže mi jeli naproti a skutečně mě cestou nabrali.

Pokračujeme v cestě do města Hokitika a ráno pokračujeme v cestě do 180 km vzdáleného letiště Christchurche. Cesta je v pohodě až na jednu desetikilometrovou zajížďku, kde silnice dál nepokračovala. Scenérie pestré krajiny i přírody se mění jak na běžícím pásu. Stavíme na odpočívadle asi 90 km před letištěm a fotíme hory, vodopády, rostliny. Potom před letištěm ještě vyklízíme obytňák a vše drhneme. Při vracení auta není nejmenší problém a tak těch naježděných 1 500 km nás přišlo cca na 1 000 dolarů, tedy 250 dolarů na jednoho.

Your goal on our tracks! 45th Engadin Skimarathon Race date: Sunday, 10 March 2013 Course: Maloja – S-chanf Distance: 42 km Ziel: Technique: Halbmarathon free Participants: ca. 11 000

6th Half marathon Race date: Sunday, 10 March 2013 Course: Start: Maloja – Pontresina Frauenlauf Distance: 21 km Technique: free Participants: ca. 1 000 in Young sters born Half marathon: e. fre for ate cip rti 1997/1998 pa

14th Women's race Race date: Sunday, 3 March Ziel 2013 Course: Samedan – S-chanf Distance: 17 km Technique: free Participants: ca. 1 000

Basel

St.Gallen Zürich

Bern Chur St.Moritz

Zuoz/S-chanf

Maloja

Genève Lugano

Online registration: www.engadin-skimarathon.ch Engadin Skimarathon, Quadratscha 18, Postfach, CH-7503 Samedan, Switzerland Tel. +41 (0)81 850 55 55, Fax +41 (0)81 850 55 56, info@engadin-skimarathon.ch

LOPPET

TEXT A FOTO: MAREK PAZDERSKÝ

ANEB JAK SE BUD SPENCER ROZJEL UŽ DLOUHÁ LÉTA JSEM SI POHRÁVAL S MYŠLENKOU ZAJET DO ITÁLIE NA SLAVNÝ ZÁVOD MARCIALONGA. OBLAST TRENTINA PATŘÍ MEZI MOJE OBLÍBENÉ DESTINACE V LÉTĚ, A TAK BYLO NA ČASE VYRAZIT DO DOLOMIT I V ZIMĚ. aše parta ze Silvini Ski Trab teamu vyrazila z Jablonce s tradičním lehkým zpožděním, neboť jsme měli auto schováno asi pod 3 m vysokou vrstvou sněhu a ledu. Po dvou a půl hodinách se nám to povedlo a v Praze už šly dokonce i otevřít dveře. Další zpoždění jsme nabrali díky zdravotní výživové zastávce u Mc Donald´s a taky kvůli Báťovi, který ve svých čtyřiceti letech propadl počítačovým hrám. Zrovna se mu rodil nový drak a Šmoulové neměli mrkev. Všichni brzo usnuli, tak si ani nevšimli, že i já jsem úspěšně za volantem prospal celou cestu do Itálie. Každopádně jsme splnili slib a byli v 9 ráno v Predazzu u zbytku týmu na snídani. Pak jsme společně vyrazili na prohlídku horní části trati a taky otestovat mázu. Krásné svezení za sluníčka skrze vesničky údolím podél potoka a s výhledy na okolní štíty. No neříkejte mi, že mám blbý zaměstnání! Myslím si, že jsme si to až na Romika užili všichni dokonale. Ten si totiž vzal svoje „chlupáče pro nelyžaře“ (lyže se stoupacími proužky, pozn. red.) a trpěl jako zvíře, neboť mu to jelo asi jako kudlance nábožné, když si vezme na záda batoh. Po krásném projetí jsme zašli na oběd na dokonalé těstoviny a vyrazili do cílového města Cavalese pro startovní čísla. Také jsme si prohlédli závěrečnou část brutálního a obávaného stoupání před cílem. Pak už jen následovalo dokonalé přežrání o patnácti chodech k večeři a nějaká ta příprava lyží. Báťa samozřejmě hrál celou dobu draky.

Marcialonga – součástí seriálu Swix Ski Classics Místo: Délka závodu: Start: Cíl: Počet závodníků v r. 2012:

údolí Val di Fiemme, Itálie 70 km nebo 45 km klasickou technikou, startuje se v patnácti vlnách po pěti minutách Moena – 1 150 m n. m. náměstí v Cavalese – 980 m n. m. 7 062 závodníků z 31 států z celého světa (9 mimo Evropu)

Naše minivýprava na Marcialongu

V sobotu jsme po snídani o deváté vyrazili opět na trať, tentokráte jenom testovat. To by jeden neřekl, kolik zabere času otestovat lyže, parafíny, struktury a mázu. No prostě doma jsme zase byli až kolem třetí a trochu v šoku, že sněží. Každopádně jsme vybrali tuto mázu: SkiGo Lf green, SkiGo Lf graphite, M+Briko HP3 red + orange 1, SkiGo prášek C105. Nahoru pak šlo: někdo Rex Powergrip 8 green, pak 2x SkiGo Hf blue, Start Rf blue a Vauti K18. Dokončili jsme to vše půl hodiny před půlnocí. Pravda, že jsme si mezitím odskočili na hodinku na další přežrání se na večeři. No a jako vždy, Báťa hrál celý den draky. V neděli jsme vstávali, jako kdybychom šli do práce. Takže jsme už v pět měli snídani a pak jsme se přesunuli na start do Moeny. Byli jsme jedni z prvních, dobře zaparkovali a mohli si i dát lyže do klecí. Zbytek času už trávil každý po svém. Já byl v nedalekém lesíku připomenout jistou hromadou, že medvěd grizzly se vyskytuje všude, pak jsem se šel rozjet s Northugem (docela solidně jsem ho vomastil, když zrovna stál a s někým se bavil), no a pak už to vypadalo, že se bude startovat. Tak jsem se svléknul, vzal si hole a utíkal, co to dá, abych se dostal skrze plnou kóji lidí ke svým lyžím. K překvapení všech už otevřeli start, a tak jsem byl donucen použít i trochu síly. Použil jsem ramenáče Frances-

ca a jako s živým štítem jsem s ním prošel až do stopy, rychle nazul lyže, hole a vydal se vstříc novému dobrodružství na trase 70 km. Bylo přede mnou zhruba 700 startujících, a tak jsem už od začátku tušil, že si dnes asi trochu zapředjíždím. A ono jó, začalo to hned v prvním kopci. Trasa se zpočátku proplétá úzkými vesničkami a relativně stoupá nahoru. Často to bylo úplně ucpané a člověk se posouval dopředu jen hodně pozvolna. Zase to mělo výhodu v tom, že se nedal přepálit začátek. Zhruba na osmém kilometru se to začalo alespoň trochu trhat, a tak jsem zavzpomínal na léta, když jsem ještě trénoval, a rozjel tu svoji těžkopádnou soupaž jako lokomotiva mířící do San Francisca. Šlo to věru dobře, kosil jsem jednoho soupeře za druhým, Kačenu (Neumannovou) jsem předjel už někde kolem desátého kilometru a těsně před otočkou se ke mně prokousal i Pedro, takže jsme mohli jet spolu a střídat se. No paráda, konečně jsem na tu bulhařinu jednou nebyl sám. Svištěli jsme si to pravda pěkně a na občerstvovačce nám hlásili, že jsme zhruba 6 min za čelem. No ale jak už to tak chodí, začal jsem na sobě cítit, že bez tréninku už to takhle dlouho nevydržím, a tak jsem při sjezdu do Predazza zalezl na konec skupiny a doufal, že se mi síly po chvilce odpočinku zase vrátí. Namísto toho přišel šok

Start v Moeně moc prostoru neposkytuje

– v jedné zatáčce jsem byl natlačen na zábradlí a utrhl jsem si s ním našroubovávací košíček ze své hole. Inu, zastavil jsem, zvolal kamsi k nebesům několik sprostých slov, počkal, až všichni projedou, abych se mohl otočit, a vydal se ho hledat. Jaké štěstí v neštěstí jsem měl, to mi asi nikdo neuvěří. Ta mrcha ležela úplně na samotném kraji kamenné zídky zhruba 10 m pod vysokým srázem nad řekou, takže jsem ho opatrně sebral, znova našrouboval a valil dál. Skupina rychlovlaku zmizela ta tam, ale popravdě nevím, jak dlouho bych se v ní ještě udržel. Tuhnul jsem stále víc a víc a nenašel jsem k sobě parťáka. Zezadu nikdo nejel a ti přede mnou mi i tak připadali děsně pomalí. Krize vrcholila na tratích v Lago di Tesero, kde už jsem byl fakt dost prošitej, takže když se na louce objevila Kačka s lahví a začala utíkat, že mi ji jako předá, tak jí povídám, ať zastaví, jinak mi uteče. Trápení pokračovalo a z nudy mě vytrhlo až povzbuzování fanoušků „forza Bud Spencer, forza, forza“. No naivně jsem se otočil, kdo že mě to dojel, ale ať koukám, jak koukám, tak nikoho nevidím. Pak mi

Vláčky, které charakterizují závody klasickou technikou

to došlo. Bylo to na mě. Mezitím jsem dojel na druhou otočku do Moliny a doslova se dotrápil až pod kopec do Cascaty. Cestou mně Tomasova žena dala životabudič, další gel do mě narval Dan a už jsem byl u pánů od firmy ToKo, kteří pod závěrečným brutálním stoupáním domazávají, zoufalcům jako já, lyže. Jen jsem zvedl nohu i s lyží do vzduchu a už mi to tam kydal. Přetřel mi to jen lehce a tak mu říkám „no, no, tuti, tuti!“, a tak mi kluk italská ještě řádně přidal a já se vydal nahoru do serpentin á la Alpe d´Huez. Bál jsem se toho jak čert kříže a teď ani nevím proč. Kopec to je, ne že ne, ale ty serpentiny mi vlily krev do žil a tisíce fanoušků kolem, co řvalo jako by Del Piero dával gól Barceloně, mi pomohly překonat i pověstných 13 %, a tak jsem letěl nahoru a všechny ze skupiny okolo sebe ještě nechal za zády. Jediný, kdo mi stačil, byl Dalibor Valter, který jel myslím super závod. Cílová brána na konci bludiště v úzkých uličkách městečka Cavalese byla sladkou odměnou na závěr. Viva Italia, Marcialonga je fakt dost dobrej závod.

No pak už to bylo horší, únava se dostavila, průdušky spálený, hrozná zima, ale ta kočička, co mi podávala můj pytel (s oblečením), by se i v tom stavu určitě ukecat nechala. Škoda, že jsem musel do sprchy. Pak jsem se přežral dokonale vypěstovaných těstovin a asi deseti housek s prošůtkem a počkali jsme, až do cíle dorazí zbytek. Chudáci kluci jeli až z poslední lajny, takže je na uzoučké trati o dvou stopách čekalo hotové peklo. Celkem shrnuto se myslím celému týmu dařilo velmi dobře a musím je všechny chlapácky pochválit. Teda ještě větší dík patří aktérům závěrečné party, která probíhala až k Regensburgu v našem vozidle. Kluci tam neustále něco míchali, a tak jsme se postupně dozvěděli, že se Báťovi narodilo nové hovínko, že máme mezi sebou Bruna Ferrariho, taky jednoho Duba a jukebox nám zpíval křídla motýlí. No u toho fakt za volantem usnout nešlo. Teda ještě jsem zapomněl zmínit takovej malej detail, že nám na Brenneru půl kilometru od pumpy dle naší tradice došla nafta.

U některých servisů to byl trochu chaos

TOUR

Kaple na Ostrůvku TEXT A FOTO: JIŘÍ ŠAFRÁNEK

LYŽAŘSKÁ TURISTIKA V NAŠEM LESE

PŘI NAŠEM DALŠÍM PUTOVÁNÍ SE PODÍVÁME DO ČESKÉHO LESA. ZAPOMENUTÉHO POHOŘÍ NA JIHOZÁPADĚ ČECH, KDE JSOU SKVĚLÉ MOŽNOSTI PRO TURISTIKU NA BĚŽKÁCH V NEUPRAVENÝCH TERÉNECH, ALE TAKÉ SKVĚLÉ MOŽNOSTI PROBĚHNOUT SE V UPRAVENÝCH BĚŽECKÝCH STOPÁCH. ento geomorfologický celek se rozkládá podél česko-německé hranice na pomezí jihozápadních Čech a východního Bavorska. Jeho masív je dlouhý cca 80 km a nachází se na území bývalých okresů Cheb, Tachov a Domažlice. Zhruba uprostřed prochází Českým lesem dálnice D5, která vede z Prahy na hraniční přechod Rozvadov. Území kolem dálnice je vyčleněno z Chráněné krajinné oblasti Český les, která vznikla v roce 2005 a zahrnuje nejcennější část přírody Českého lesa zhruba od Tachova po Domažlice. Mnohem větší část geomorfologického celku se ale nachází na bavorské straně a jmenuje se Oberpfälzer Wald. Německý doslovný překlad názvu Český les (Böhmischer Wald) se ovšem používá pro českou část Šumavy, nikoliv pro Český les. Reliéf Českého lesa tvoří členitá vrchovina až plochá hornatina. Nadmořská výška se pohybuje v rozmezí 500 až 900 m n. m. Nejvyšším

vrcholem je Čerchov, který se nachází na jihovýchodním okraji nedaleko Domažlic a je vysoký 1 042 m. Pohoří je téměř souvisle z 80 % lesnaté s převahou smrkových porostů, průměrná teplota v lednu je -4 °C. Přírodní bohatství v podobě lesů a nerostných surovin bylo od 17. století intenzivně využíváno lidmi především německé národnosti. Po druhé světové válce došlo k jejich odsunu a opuštěné vesnice byly osídlovány lidmi z vnitrozemí a Slovenska, reemigranty z Rumunska a Volyňskými Čechy. S nástupem komunistů k moci po roce 1948 vzniklo kolem Železné opony pohraniční pásmo, kam byl vstup silně omezen. Více než 20 vesnic bylo úplně srovnáno se zemí a desítky dalších značně poničeny. Příroda se ale v hraničním pásmu postupně vracela do své původní přirozené podoby, která dnes vytváří jedinečnou atmosféru Českého lesa.

Bývalá věž protivzdušné obrany státu na Havranovi

Do výchozího místa našeho putování, Tachova, jsme se dostali velmi snadno vlakem. Je možné ale využít i autobus či auto, třeba z Prahy pohodlně po dálnici. Při horších sněhových podmínkách je dobré dojet autobusem z Tachova ještě do Lesné. Pokud je ale dostatek sněhu, můžete vyrazit po prohlídce pamětihodností města Tachova a regionálního muzea Českého lesa přímo z města alejí po modré turistické značce (MTZ) na Světce a prohlédnout si v nich alespoň zvenku úchvatnou neorománskou jízdárnu. Dál můžete pokračovat po ZTZ (zelené) na Hájovnu Oboru a po naučné stezce Branka na bývalou Pavlovu huť. Zde již můžete narazit na stopu upravovanou rolbou, která vás dovede

Pohlednice zasněženého Čerchova

Prohrnuté cesty v Českém lese

na bývalý Zlatý Potok, kde lze v zimě o nedělích narazit na otevřenou chatu lyžařského oddílu z Tachova s občerstvením. Odsud jsou při dostatku sněhu zcela určitě upravené stopy přes Křížový kámen do německého Silberhütte, kde je běžecký areál s desítkami kilometrů upravovaných stop pro klasiku i bruslení, 2 km s osvětleným okruhem a perfektním zázemím vyhřáté šatny. To je opravdu běžecká lahůdka na konci světa. My jsme to samozřejmě nalehko prověřili, protože jsme strávili se souhlasem majitele dvě noci ve vší počestnosti a úctě k sakrálnímu prostoru v odsvěcené dřevěné kapli na nedalekém Ostrůvku. V současné době nevím, jestli je to možné. I u objektu bývalého loveckého zámečku, který postavili Windischgrätzové v 19. století, se změnily majetkové poměry a připravuje se jeho revitalizace. Po cestě na Silberhütte byste neměli minout odbočku na Havrana, kde stojí ruina

bývalé věže protiletecké obrany a kde má stát od roku 2013 rozhledna. Nevím, zdali bude v zimě přístupná, ale už nebudete muset riskovat život pro krásný rozhled, jako my při šplhání na ruinu věže. Pokud se nebudete vracet na Ostrůvek, můžete z bývalého Zlatého Potoka také pokračovat po upravených stopách přes bývalou osadu Stoupa až na Knížecí Huť, kde je možné ubytování. K postupu podél hranice lze také použít, tak jako vůbec podél celé bývalé Železné opony, tzv. signálky. To jsou cesty, které v těsné blízkosti sledovaly poslední překážku na cestě za svobodou, poslední drátěné trojplotí před skutečnou hranicí se signální funkcí v případě jejího narušení. Často po nich vede ČTZ (červená) a často jsou prohrnovány lesáky pro účely hospodaření v lese. Pro nás lyžaře je tedy dobré, když je sněhu opravdu hodně a prohrnout nejde vůbec, nebo jej po prohrnutí ještě dost na cestě zůstane. My jsme vzhledem k mimořádnému ubytování v kapli na Ostrůvku a dalšímu našemu cíli, hradu Přimdě, volili trasu přes Lesnou a loukami kolem vesnice Žebráky a Hošťka až do lesa k dálnici u Přimdy, kde jsme mezi vrchy Spáleniště a Šibeniční přetnuli po mostě dálnici a vyšplhali na Přimdu. Ostatně jako celou tuto cestu nás provázelo inverzní počasí. Vrstva oblačnosti dosahovala do výšky 600 m n. m. Tady na Přimdě jsme byli v bezpečí mimo mlhu, která ležela pod námi, a my jsme si libovali, že alespoň pro tentokrát nemusíme dýchat smog pod inverzní pokličkou. Noc na smr-

BOHEMIA SUPER Rychlé, lehké závodní lyže nabízející nekompromisní kvalitu.

Čisto nad mořem mraků

WWW.SPORTEN.CZ

TOUR

Zřícenina kostela Sv. Apoleny

Strašidla na hradě Přimda

kovém loži přímo u hradu byla při -10 °C pro všechny zúčastněné nezapomenutelným zážitkem. Suchá zima se ukázala jako milosrdná, a tak se obavy hůře vybavených členů výpravy z noci pod širákem nenaplnily. Na hradě sice strašilo, ale jak jsme zjistili, byly to naše vlastní stíny od ohně. Sušení propocených svršků na šipkovém keři prokázalo pravdu, že se v suché zimě dá sušit prádlo a ještě k tomu se zbaví nepříjemného zápachu z tělesného potu. Zřícenina hradu Přimda stojí na stejnojmenném kopci vysokém 848 m n. m. Přimda je považována po Pražském hradu za druhý nejstarší kamenný hrad v Čechách. Byl pravděpodobně postaven v roce 1121 německým markrabětem Děpoltem II. z Vohburgu. Záhy jej však obsadili Češi. Hrad kromě své úlohy ostrahy hranic při zemské cestě plnil ve 12. století funkci královského vězení. Byl zde vězněn po nezdařeném pokusu o převrat mimo jiné i Přemysl Otakar II. Na konci 16. století byla z hradu již jen zřícenina, z které se dochovala pouze část obytné věže, tzv. donjonu. Hrad je od roku 2012 oficiálně přístupný veřejnosti, ale pouze od července do září. Z Přimdy jsme sledovali ZTZ a MTZ k téměř mystické zřícenině kostela Sv. Apoleny, stojící osamoceně v lesích. Kostel jako jeden z mnoha téměř nepřežil období komunistické diktatury. Snad bude mít to štěstí a najdou se prostředky na jeho opravu, která by za současného stavu pouhých obvodových zdí byla jistě velmi nákladná. Snad se vrátí i více života do celé oblasti Českého lesa.

U zříceniny kostela jsme přetnuli silnici a až na nádraží ČD do Třemešné nás vedla MTZ. Odtud jsme pro nedostatek sněhu popojeli vlakem do Poběžovic. To už jsme se dostali do kraje „Psohlavců“, které objevil pro veřejnost svým dílem Alois Jirásek. Chodsko má stále větší přitažlivost, protože si udrželo svoji osobitost svým nářečím, obyčeji i bohatými kroji. A to i v době, která těmto atributům nepřeje. Jedenáct historických privilegovaných vsí, kde žili Chodové, odměňovaní českými panovníky za ozbrojenou strážní službu na hranicích, stojí jistě za prozkoumání. Bohužel kolem nich sníh nebyl. Abychom se dostali zpět na „bílou peřinu“, vyběhli jsme od vlaku v Poběžovicích k bývalému augustinián-

Přechod do Německa pod Čerchovem

skému klášteru na Pivoni. Ten se pomalu vzpamatovává z devastace, kterou způsobila Lidově demokratická armáda a Státní statky v letech, kdy všechno patřilo všem a nikomu. Po pár pivech, občerstvení a noci strávené v teple jsme se také vzpamatovali a vyběhli další den po ZTZ na Vranovské sedlo, kde jsme se znovu napojili na ČTZ, cestu Jindřicha Šimona Baara – básníka spisovatele chodského kraje. Po Haltravském hřebenu, mezi unikátními bukovými porosty, jsme se doklouzali až do Capartic, lyžařského centra na upatí Čerchova. Tady je možné zaběhat si v upravených stopách na místních závodních tratích (cca 10 km) nebo se vydat na systém upravovaných stop okruhu kolem Čerchova, který je propojen s německým Gibachem (cca 30 km lyžařských stop). My jsme si uctivě oběhli okružní trasu Čerchov a pak zdolali vrchol, který byl uctívaným

Trasy v Českém lese 1. den

cesta vlakem do Tachova a autobusem do Lesné přes vesničku s nezapomenutelným názvem Písařova Vesce, odtud na Ostrůvek

6 km

2. den

trasa bývalý Zlatý Potok – Havran – Křížový kámen – Skilanglaufzentrum Silberhütte – bývalý Zlatý Potok – Ostrůvek

30 km i s pobíháním na tratích, cesta tam a zpět 17 km

3. den

Ostrůvek – Lesná – Žebráky – Hošťka – hrad Přimda

27 km

4. den

hrad Přimda – obec Přimda – kaple Sv. Apolena – Třemošná 12 km, vlak Třemošná – Poběžovice, Poběžovice – Pivoň – 8 km

celkem 20 km

5. den

Pivoň – Capartice – Čerchov – Česká Kubice

30 km a vlakem domů

cílem mezi turisty do doby, než jej v roce 1938 obsadila německá armáda a v roce 1950 československá (ČSLA). Teď se jím znovu pomalu stává, ale nevzhledné vojenské budovy stále obklopují kamennou rozhlednu Kurzova věž, postavenou v roce 1905, z které je za výborné viditelnosti možné vidět více než 200 km vzdálený masív Dachsteinu. Dr. Vilém Kurz byl zákládajícím členem Klubu českých turistů (KČT) a jedním z iniciátorů stavby Petřínské rozhledny. Jeho úzký vztah k významu pohybové ak-

tivity v životě člověka dokládá i to, že dokončil po zemřelém dr. Miroslavu Tyršovi dílo Základové tělocviku. V roce 1893 podnikl KČT v počtu 53 osob klubový svatodušní výlet do Domažlic a na Chodsko s cílem založit v Domažlicích odbor KČT. V roce 1894 vznikla na vrcholu Čerchova dřevěná rozhledna. U příležitosti slavnostního otevření věže byl z Domažlic do České Kubice vypraven zvláštní vlak. Na Čerchově pronesl řeč dr. Vilém Kurz a z věže zazněla pozdější hymna Kde domov můj. Nediv-

me se, že po tak významném muži byla v roce 1905 pojmenována kamenná rozhledna, která opět slouží svobodnému pohledu na svět. Jó, to byly a zase jsou časy. Na závěr jsme sfrčeli krásnými dlouhými sjezdy do České Kubice na vlak.

LIKVIDAČNÍ CENY! Platí do vyprodání zásob.

DŘEVĚNÉ JÁDRO

běžecký set LS COMBI - geometrie: 41/44/44 - skluznice: Sintec - konstrukce: Air Channel

pánská / dámská běžkařská obuv XC CONTROL/ XC CONTROL MY STYLE - anatomická opěra kotníku s tepelně formovatelnou pěnovou výstelkou

- 35 %

- 25 %

místo 3 999 , -

místo 2 690 , -

2 499, -

1 899, -

SLEVY TAKÉ

ON-LINE!

TOUR

Běžecké trasy na hřebenu Toku

TEXT: JIŘÍ VLČEK FOTO: ARCHIV JIŘÍHO VLČKA

LYŽOVÁNÍ VE STŘEDNÍCH ČECHÁCH

BRDY

VÍCE NEŽ 70 KM DLOUHÉ POHOŘÍ BRDY SE NACHÁZÍ JIHOZÁPADNÍM SMĚREM OD NAŠEHO HLAVNÍHO MĚSTA. O BRDECH MŮŽEME ŘÍCI, ŽE JSOU TVOŘENY TŘEMI ČÁSTMI. VYDÁME-LI SE Z PRAHY, NARAZÍME NEJPRVE NA ČÁST ZVANOU HŘEBENY. DÁLE SE PAK ZA ÚDOLÍM ŘEKY LITAVKY TYČÍ NEJVYŠŠÍ KOPCE CELÉ VRCHOVINY, TEDY STŘEDNÍ BRDY. V DNEŠNÍ DOBĚ SE NA PŘEVÁŽNÉ VĚTŠINĚ TOHOTO ÚZEMÍ NACHÁZÍ VOJENSKÝ ÚJEZD BRDY (DÁLE VÚ), KTERÝ TAK BĚŽECKÉ LYŽOVÁNÍ V TÉTO OBLASTI KOMPLIKUJE. NĚKTERÉ ČÁSTI TOHOTO ÚZEMÍ JSOU VŠAK O VÍKENDECH A STÁTNÍCH SVÁTCÍCH ZPŘÍSTUPNĚNÉ. NAVÍC S PŘÍCHODEM ROKU 2016 S NEJVĚTŠÍ PRAVDĚPODOBNOSTÍ PŘESTANE ARMÁDA VYUŽÍVAT VĚTŠINU ÚZEMÍ VÚ A STŘEDNÍ BRDY BUDOU PRO SPORTOVCE PŘÍSTUPNÉ TAK, JAKO TOMU BYLO PŘED ROKEM 1927. POD STÁTNÍ SILNICÍ SPOJUJÍCÍ DVĚ KRÁSNÁ MĚSTEČKA – POŘÍČÍ, NYNÍ ZVANÉ SPÁLENÉ, A ROŽMITÁL POD TŘEMŠÍNEM – NAJDEME ČÁST POSLEDNÍ, TZV. JIŽNÍ BRDY. ochopitelně nelze tuto běžkařskou oblast srovnávat s našimi příhraničními hřebeny, a to především z důvodu nižší nadmořské výšky, která se pohybuje okolo 800 m n. m. Lyžařská sezóna tu proto bývá kratší. Její délka se pohybuje v průměru kolem dvou měsíců, mluvíme-li o nejvyšších místech hřebene. Zřejmá diference je i ve formě běžkařských stop, které nejsou nikterak strojově upravovány, nýbrž si je běžkaři sami vyšlapávají. V nejnavštěvovanějších lokalitách bývají stopy zpravidla kvalitní. Ve Středních Brdech se kvůli přítomnosti VÚ nevyskytuje žádné turistické značení. Na své si tak přijdou vyznavači backcountry touringu. Čas od času lze spatřit i trénující mushery se psím spřežením. Brdy svojí polohou a dostupností vybízejí běžkaře spíše k jednodenním návštěvám, i když v případě velmi dobrých sněhových podmínek lze absolvovat vícedenní hřebenový přejezd. Např. výlet z Dobřichovic přes Jince až do Teslín či Míšova, který se dá prodloužit

až na bájný vrchol Třemšína. My se ale budeme věnovat především běžeckých trasám v lokalitách, které jsou snadno dostupné automobilem i veřejnou dopravou a zároveň nabízejí běžkařům určitou úroveň komfortu v podobě parkování a jednoduchého občerstvení. Ze západočeské metropole Plzně a jejího okolí se snadno za necelou hodinu jízdy autem či linkovým autobusem dostaneme do dvou malebných horských vesniček Míšova a Teslín. Druhá jmenovaná je dokonce v současnosti nejvýše položenou obcí v celých Brdech. Z obou výchozích bodů můTřemšínská bouda

žeme vyrazit řadou běžkařských stop, které nás zavedou do Středních nebo Jižních Brd. Hezká a dokonce značená stopa je ta, kte-

Kvalita, která poráží konkurenci

Snídaně

mám vyřešené Stanislav Řezáč člen Enervit Sport Team, vítěz Jizerské 50 v roce 2012

Zimní poutí k Třemšínské kapli

lasti, jsou rozvaliny zaniklého kláštera u Teslín. V těchto místech Brd se lyžařské stopy pohybují v rozmezí 630 až 700 m n. m. a částečně jsou vyznačeny v terénu i turistických mapách cyklistickou stezkou č. 2273. Další velice snadno dostupnou lokalitou Brd je oblast nacházející se pod vrchem se jménem našeho hlavního města. Místo, kde se ideálně nastupuje do stopy, najdeme v obci Nepomuk u Rožmitálu pod Třemšínem. Z Plzně i Prahy, tentokrát však myslíme tu stověžatou, je tato vesnička horského charakteru dostupná v čase o něco málo delším než jedna hodina jízdy autem. Pakliže lyžař překoná úvodní prudší půlhodinové stoupání z výšky 650 m n. m. až na samotný hřeben v nadmořské výšce okolo 830 m n. m., je po zásluze odměněn hřebenovou stopou mezi Malým Tokem (843 m n. m.) a Prahou (862 m n. m.). Odtud lze několika lesními průseky pohodlně shlížet dolů do kotliny, kde se rozprostírá královské město Rožmitál pod Třemšínem. Nad ním se pak tyčí celý jihobrdský hřeben od Štěrbiny přes dříve zmíněný Třemšín až na Henšt. Za zmínku také stojí Čákova vyhlídka, nacházející se nedaleko meteorologického radaru. Od-

„Díky Enervit Pre Sport mne netrápí žaludeční potíže a mám dostatek energie po celý závod.“

ENERVIT PRE SPORT

na trhu je jedinečný

Doplněk stravy

rá směřuje z Teslín podél přírodních rezervací Na Skalách a Getsemanek k vrcholu Třemšína (827 m n. m.). Závěrečná pasáž začíná na hřebeni v místech, kde stávalo tvrziště Henšt, a pokračuje dále po vrcholech pojmenovaných Holý a Křemel. Výhodou těchto míst je i možnost zkrácení si či změna obtížnosti trasy dle fyzických možností lyžaře. Třemšín je rovněž přístupný po oficiální lyžařské stezce z Hutí pod Třemšínem. V celé třemšínské lokalitě trasy kopírují vrstevnice mezi 700 až 830 m n. m. O víkendech a státních svátcích můžeme využít zpřístupněné oblasti VÚ Brdy, a vyrazit tak z Teslín či Míšova severním směrem. Nenáročné a zároveň naučné stopy nás odtud zavedou k Padrťským rybníkům, které byly postaveny v 16. století pánem Floriánem Gryspekem z Grispachu coby zásobárna vody pro místní hamry a mlýny. Ty stály v dnes již bývalé obci Padrť, nacházející se přímo pod hrází rybníka Dolejšího. Zaniklých obcí se poblíž této lokality nachází hned několik. Stopy proto pokračují po zasněžených pláních náležejících k Přední a Zadní Záběhlé, to jest k bývalým obcím horského charakteru, které se nacházely v těchto místech. Další turistickou zajímavostí této ob-

velmi dobře bře stravitelné sacharidové želé zamezuje nedostatku energie nezpůsobuje žaludeční potíže ani pálení žáhy podporuje využití energie z tuku

Enervit koupíte na www.enervitsport.cz, v obchodní síti Vitaland a v zákaznicky orientovaných obchodech se sportovním zbožím.

Enervit, oﬁciální partner Jizerské 50

Hořejší Padrťský rybník

WWW.ENERVITSPORT.CZ

TOUR

Běžkaři na vrcholu Tok

tud je možné za příznivé viditelnosti spatřit až příhraniční hřeben Šumavy. Značnou výhodou této lokality je dostatečná nadmořská výška a s tím spojená výška sněhové pokrývky a délka lyžařské sezóny. Velice oblíbenou lyžařskou část Brd, a to zejména pro návštěvníky z Prahy a okolí, najdeme malý kousek od hornického města Příbrami. Za necelou hodinu jízdy autem po rychlostní silnici Praha – Příbram a krátkém stoupání přes obec Podlesí zastavíme v Orlově. Ten se nachází přímo pod hřebenem, kterému dominuje vrchol Třemošné. Zde, na horním parkovišti, může běžkař nastoupit do stopy tzv. Středobrdské magistrály. Nutno podotknout, že trasa vede do míst VÚ, kde je vstup zakázán, resp. povolen jen na potřebné povolení. Nicméně tato stopa směřující přes tzv. Ohrádky do Obecnického sedla a dále na nejvyšší brdský vrchol Tok (865 m n. m.) je velmi frekventovaná, a to nejen rekreačními lyžaři. Na západním úbočí temene Toku nesmíme opomenout návštěvu louky zvané Carvánecká, kde stávala nejvýše položená a obydlená brdská hájovna. Nazpět do Orlova se vydáme tzv. Čihadelskou cestou, která schází z jižního úbočí Toku smě-

Čákova vyhlídka

Zima na rovinách

rem k Pilské přehradě. Odtud se potom vydáme po cyklostezce č. 8198 zpět do Orlova. Při stručném popisu Středobrdské magistrály stojí za zmínku její přejezdová varianta, tedy z Orlova přes Tok a Houpák až do Zaječova. Při dobrých sněhových podmínkách lze totiž přímo z vrcholu Tok pokračovat hezkým několikakilometrovým sjezdem přes sedlo Na Dlouhém kameni k vrcholu Houpáku s vojenským srubem CE „Jordán“ (postaveným v roce 1936) až dolů přes letiště pod Hejlákem a obec Kvaň do Zaječova. Oba dva výchozí body jsou navíc dostupné veřejnou dopravou, a to sice v případě Zaječova autobusem z nedalekých Hořovic, v případě Orlova stejným způsobem z města Příbrami. Brdy pochopitelně přinášejí svým návštěvníkům řadu dalších lokalit a stop vhodných pro lyžování, ty zmíněné přibližují lyžařům místa se sněhovou pokrývkou co možná nejbohatší. Podrobný popis všech lokalit včetně aktuálních informací o sjízdnosti tras, výšky sněhu na nich a mapových podkladů, které pak zjednodušují samotnou orientaci v terénu, lze najít na běžkařském a turistickém portálu Brdská stopa (www.brdskastopa.cz). Por-

tál je koncipován v duchu „od turistů pro turisty“ a stojí na dobrovolné aktivitě mnoha amatérů zapálených pro věc, kteří poskytují pro její provoz to nejdůležitější, to jest obsah a aktuální data.

Doporučené mapy: t uristická a cykloturistická mapa Brdy 1:25 000 od Geodézie Online (2.vydání září 2012) turistická a cykloturistická mapa Hřebeny 1:25 000 od Geodézie Online (1.vydání duben 2012)

ODKAZY: www.brdskastopa.cz (portál o lyžování v Brdech, aktuální informace ze stop) www.vojujezd-brdy.cz (mapa zpřístupněných zón VÚ Brdy) www.brdy.org (komplexní stránky o Brdech, především o historii) www.zanikleobce.cz (stránky o zaniklých, a to nejen brdských obcích)

KATALOG

SPORTOVNÍ OBLEČENÍ FUNKČNÍ PRÁDLO PLAVKY TEREZA BUDKOVÁ ČESKÁ VICEMISS 2009

INTERNET SHOP

TOUR

Bez zasněžování si již lyžařské běžecké tratě nedovedeme představit

TEXT A FOTO: PETR JAKL

V KANADĚ

Canmore

ZAHÁJILI LYŽAŘSKOU SEZÓNU JIŽ V ŘÍJNU! LETOS JIŽ POTŘETÍ MĚLI OD POLOVINY ŘÍJNA KANADŠTÍ LYŽAŘI PŘÍLEŽITOST ZAHÁJIT V DOMÁCÍM PROSTŘEDÍ NOVOU LYŽAŘSKOU SEZÓNU NA KVALITNÍM SNĚHU. KDE SE VZAL V REALITIVNĚ NÍZKÉ NADMOŘSKÉ VÝŠCE JAKO JE KANADSKÝ CANMORE TAK BRZY SNÍH? JEDNODUŠE, Z LOŇSKÝCH ZÁSOB. kanadském lyžařském běžeckém středisku Canmore nepřišli v podstatě s ničím novým. Na, pro Česko historicky památné, olympijské trati v podstatě adoptovali techniku uskladňování sněhu používanou již několik let ve finském Vuokati. Canmore je pověstné svými extrémně těžkými závodními tratěmi, ale také poměrně nízkou průměrnou roční sněhovou nadílkou. Proto je pro toto lyžařské středisko velice charakteristické časté zasněžování. V případě dostatku sněhu na tratích pak není problém nasměrovat sněhová děla po nějakou dobu na jedno místo a nasněžit si pár tun umělého sněhu do zásoby. S příchodem jara pak sníh izoluje od teplého počasí mohutná vrstva jemných pilin. Technici tvrdí, že úbytek sněhu pod vrstvou pilin byl přes léto v případě Canmore pouze dvacet pět procent. Tato zdánlivě jednoduchá technika konzervace sněhu může vedle lyžování v tunelu nabídnout přece jen levnější variantu prodloužení lyžařské sezóny. Zde v Kanadě je projekt finančně pokryt organizací Own the Podium (něco jako Dobýt stupně vítězů), která podporuje rozvoj vrcholového sportu na národní úrovni. Frozen Thunder (Zmrzlý hrom), jak se pak celý projekt jmenuje, svou narůstající kvalitou získává na velmi dobré pověsti nejen za hranicemi Alberty, ale

i Kanady. To dokazují každoročně narůstající čísla sezóny některá odlehlá místa na severu Evropy. Co je ještě přínosnější, technicky zasněžené kolyžařů, prohánějících se po dvoukilometrové bílé lečko nebylo ihned od počátku vyhrazeno poudálnici namotané na kopcích kolem biatlonové střelnice. Letos se kromě kompletního kanadské- ze pro výkonnostní lyžaře. V odpoledních hodinách v týdnu i o víkendech se za vstupné mohho národního týmu v čele s Devonem Karshaw, la prohánět v krásně upravené stopě tak i vedIvanem Babykovem či Chandrou Crawfordovou le ní nejen lyžařská veřejnost, ale i lyžařský pomohli lyžaři různých úrovní potkávat s americtěr z blízkého i vzdáleného okolí pod dohledem kým národním lyžařským týmem, stejně jako i se mládežnických trenérů. zástupci dalších běžeckých disciplín jako je nejúspěšnější paralympionik Kanaďan Brian McCeever či slovenská olympijská medailistka biatlonistka Anastasia Kuzminová. Zdá se, že i Evropa začíná objevovat tento kout jako předsezónnímu lyžování zaslíbenou destinaci. O lyžování na Zamrzlém hromu projevují zájem například Švédové. Podle vyjádření některých trenérů je Canmore mnohem klidnější, s kvalitnějšími sněhovými podmínkaNa začátek lyžařské sezóny je třeba si udělat malou zásobu mi i více předvídatelným sněhu ukrytou pod pilinami počasím než v této části

Lyžařské tratě v Canmore jsou dostatečně široké pro všechny lyžaře

V prostorné Kanadě není problém zahrabat do země pár tun uměle vyrobeného sněhu. Tato odkrytá „skládka“ se nachází jen pár stovek metrů od Canmorského lyžařského stadiónu. Že to nejde bez pilin, dokazuje v pozadí zaznamenatelná část impozantní pilinové hory, která původně zakonzervovaný sníh zakrývala. Již koncem října pověstná canmorská děla pracují naplno. Co také jiného mohou dělat, když teplota je -10 ° C a všude kolem leží několikacentimetrová vrstva přírodního sněhu. I když se dá ještě očekávat oteplení, umělý sníh už vydrží až do příchodu opravdové zimy. Jeden ze slunečních dní evokuje lyžování na ledovci. V tomto případě však jde o typický západokanadský podzim v nadmořské výšce necelých 1 500 m n. m. Provoz na dvoukilometrovém kolečku nebývá ve srovnání s Evropou velký. Dostatečná šíře tratě umožňuje předjíždění či nabízí dostatek prostoru i pro poklábosení mezi přáteli, které v létě dělila vzdálenost celého kontinentu. Přesto má národní tým přednostní právo uzavřít trať pro měřený trénink či lyžařské testy. Obliba lyžování na běžkách stoupá To, co bylo ještě nedávno nemožné, se stává díky tzv. „Kikkan Randall“ efektu pro ženský americký běžecký tým charakteristické. Narůstá nejen počet členek reprezentace, ale vzrůstá i jejich výkonnost. Kvalitní sněhové podmínky umožňují kvalitní trénink. Kromě reprezentačních týmů trénují na „Zmrzlém hromu“ borci z národních tréninkových středisek, kanadských provinčních týmů či lyžařských klubů. Kvalita sněhu je opravdu solidní, poškrábání skluznic hrozí jen minimálně. Mazání na umělý sníh je výzva v jakémkoliv ročním období. Zmrzlé krystalky vody, z kterých je sníh tvořen, jsou v podstatě přírodním struhadlem, které nedovolí vosku setrvat na skluznici příliš dlouho. I přes dobrý klistrový základ je při několikahodinovém tréninku potřeba čas od času přimazat. Místní mají svou tajnou formuli, klistr Rex universal.

Některé úseky tratě byly ještě před rozšířením obousměrné. Přesto plynulý provoz a zvolené tempo dovolovalo vychutnávat si krásy okolních horských masivů. V pozadí vidíme fragment pověstné hory Čtyři sestry.

V Canmore tvořily mladé americké běžkyně se svými mužskými protějšky početnou výpravu. Zde vidíme celý tým i se svým trenérem Matt Whitcombem.

Správně namazat na technický sníh není jednoduché

ZVEDNĚTE NAD HLAVOU

VIRTUÁLNÍ POHÁR Závodíte rádi, ale z profesionálních závodů máte obavy? Virtual Cup je skvělou příležitostí pro všechny rekreační sportovce nenásilně porovnat síly s ostatními, vyhrát atraktivní ceny a poznat nová místa po celé ČR. Zúčastněte se závodu, v němž vás žádný soupeř nepředjede! e Virtual Cupu vždy dojedete do cíle jako první. Závodí se totiž podle navigace a každý soutěžící je na trati sám. Odpadají nebezpečné tlačenice na trati i parkovištích, nevyhovující termíny závodů i pro někoho stresující atmosféra. Ve Virtual Cupu je pouze na vás, kdy se k závodu rozhodnete. Až si koupíte lepší vybavení? Až nebudete muset do práce? Až bude lepší počasí? Zkrátka a dobře, všechno řídíte vy. Dokonce i to, kolikrát trať pojedete. Dejte si ji poprvé například jako rodinný výlet, podruhé už jeďte sami naplno. Virtual Cup, či chcete-li Virtuální pohár, odstartoval v létě 2011 jako cyklistická soutěž organizovaná společností ŠKODA AUTO. V letošním ročníku zavedl sportovce na 14 tratí. Jezdilo se na Moravě i v okolí Prahy, na severu i v jižních Čechách. Stále je cílem zajet co nejrychleji předepsané tratě a zaznamenat tento výkon GPS přístrojem. Můžete použít vlastní navigaci či jet podle navigace ve svém smartphonu. Datový soubor s výsledky je pak třeba nahrát na portál www.virtualcup.cz a pak už jen sledovat, jak si vedete v porovnání s ostatními. Přijměte Virtual Cup jako sportovní výzvu, nebo se inspirujte k výletu, rozhodnutí je na vás. Tak jako tak dostanete důvod sportovat po celý rok, uvidíte to nejhezčí z České republiky www.virtualcup.cz a ještě můžete bojovat o ceny.

www.suunto.com

Jeď s lehkostí ještě dále a rychleji. Vše co vytváříme, děláme s cílem umožnit větší svobodu pohybu na sněhu. Výsledkem je lehké a ergonomické vybavení, které vám umožní ten nejsvobodnější zážitek při lyžařských aktivitách. Více naleznete na salomonnordic.com.

Navštivte testovací centrum Suunto a zdarma otestujte! Podrobnější informace o testovacích centrech naleznete na www.amersports.cz.

Výhradní dovozce a distributor pro ČR a SR: AMER SPORTS Czech Republic, s. r. o. www.amersports.cz

WWW.AMERSPORTS.CZ

SERIÁL NETRADIČNÍCH BĚŽECKÝCH ZÁVODŮ PRO VŠECHNY PŘÍZNIVCE BÍLÉ STOPY

WWW.AMERSPORTS.CZ OTEVŘENÉ TESTOVÁNÍ PRO VEŘEJNOST: LYŽOVÁNÍ ZÁVODY ZÁBAVA