Marwick březen/duben 2017 by KPMG Česká republika

BŘEZEN/DUBEN 2017

časopis pro klienty a příznivce KPMG Česká republika

str. 18

Vodík vs. baterie

str. 4 str. 40 str. 46

Trendy a světová špička fintechu přichází z Číny Dobrodružství s jachtařem Koláčkem na 80 dní Meltingpot – intelektuální rozměr Colours of Ostrava

Zákazníci se skrývají ve vašich datech Dokážete je najít?

S využitím analytických nástrojů, kterým můžete důvěřovat, pomáháme vaší firmě růst a nacházet nové příležitosti. kpmg.cz

Anticipate tomorrow. Deliver today.

© 2016 KPMG Česká republika, s.r.o., a Czech limited liability company and a member firm of the KPMG network of independent member firms affiliated with KPMG International Cooperative (“KPMG International“), a Swiss entity. All rights reserved.

Hledání významu automobilu

3 — editorial

Proměna motoristického světa je především filozofická, automobilky se čím dál častěji musí zamýšlet nad tím, jak má vůbec individuální osobní doprava fungovat v relativně blízké budoucnosti. Firmy si také zvykají na to, že zatímco dříve udávaly trendy ony, dnes tomu tak již není. Svět znovu hledá čistý alternativní pohon, který by pomohl snížit dopady osobní automobilové dopravy na životní prostředí. Dieselové motory to v osobních automobilech mají hodně nahnuté a jen těžko se odhaduje, jak to s nimi dopadne. Už třeba proto, že představitelé některých měst (Paříž) nebo celých států (Norsko, Dánsko) mluví o možném zákazu aut s naftovými motory. Elektromobily, které naproti tomu byly dlouho považovány za vhodnou alternativu, zatím neplní očekávání. To, co si mnohdy úřady nebo různé aktivistické organizace prosadily a naplánovaly, naráží na komplikace, a tak automobilky po dlouhé době, kdy se hlavně podřizovaly regulacím, berou snad osud do svých rukou. Alespoň některé se totiž rozhodly vsadit na vodík, který by mohl být ideálním palivem budoucnosti. Ukázaly to i výsledky letošního průzkumu Global Automotive Executive Survey, kde vodík získává pozornost právě na úkor elektromobilů. Nejen o automobilech je aktuální vydání našeho magazínu, které právě držíte v rukou, i když jedno téma má obsah společné, a tím je budoucnost. Dozvíte se mimo jiné, jaké změny čekají finanční služby, co si myslí o státní správě soudce Nejvyššího soudu a co se s ní stane, pokud se její IT oblékne do korporátního hávu. Dokážete-li o budoucnosti snít, rozhodně vás zaujme odvážný sportovní sen jachtaře Milana Koláčka.

Marwick – časopis pro klienty a příznivce KPMG Česká republika. Vydává 6x ročně KPMG Česká republika, Pobřežní 1a, Praha 8. MK ČR E 22213. Předplatné online verze na www.marwick.cz. Šéfredaktorka: Michaela Raková

Jan Linhart Partner odpovědný za služby pro automobilový průmysl KPMG Česká republika jlinhart@kpmg.cz @JanLinhart_cz

Art director: Štěpán Prokop Fotoeditorka: Barbora Mráčková Korektorka: Edita Bláhová Ilustrace obálky: Václav Havlíček Pobočky KPMG Česká republika najdete v Praze, Brně, Ostravě a Českých Budějovicích. www.kpmg.cz © 2017 KPMG Česká republika, s. r. o., a Czech limited liability company and a member firm of the KPMG network of independent member firms affiliated with KPMG International Cooperative („KPMG International“), a Swiss entity. All rights reserved. © 2017 KPMG Česká republika, s.r.o., společnost s ručením omezeným a člen sítě nezávislých členských společností KPMG přidružených ke KPMG International Cooperative („KPMG International“), švýcarské organizační jednotce. Všechna práva vyhrazena.

Text: Pavla Francová, ilustrace: Barbora Tögel

4 — finance

Sedm trendů budoucnosti fintechu Amazon změnil nakupování, Google a Facebook tradiční média, Uber mění městskou dopravu, Airbnb dusí hotely a Spotify ukazuje, jak snadno se dá získat hudba. Neexistuje důvod, proč by se časem neměla k těmto (a mnoha dalším) úspěšným technologickým společnostem připojit další jména, která se prosadí a změní tak tradiční obor, jako je finančnictví. Velké globální jméno tu ještě nemáme, místo toho je tady fintech – jeden z nejrychleji rostoucích oborů dneška. → © 2017 KPMG Česká republika, s.r.o., společnost s ručením omezeným a člen sítě nezávislých členských společností KPMG přidružených ke KPMG International Cooperative („KPMG International“), švýcarské organizační jednotce. Všechna práva vyhrazena.

5 — finance

Jistě, fintech zavání módním heslem, o kterém každý ve světě financí mluví čím dál častěji. Je to jen proto, aby nezůstal pozadu a držel se trendů, a není to celé jen příliš nafouknutá bublina? Upřímně, kam až se fintech rozvine a jak změní současný finanční systém a zavedené instituce, jako jsou například tradiční banky, nedokáže dnes se spolehlivostí určit nikdo. Jedna věc je ale jasná: kdo chce zůstat na tepu doby, musí tento trend sledovat. Jednu z takových příležitostí nabídla konference Fintech Finance Forum KPMG, která se konala 26. února v pražském sídle společnosti Microsoft. Pro ty, kteří se jí nemohli zúčastnit, přinášíme krátký přehled toho nejzajímavějšího, co na ní zaznělo.

Neustálá změna Technologické inovace ve finančním sektoru nabírají velmi rychlý vývoj. Ať už byli mezi účastníky konference technooptimisté, nebo ti, kdo se drží spíše střízlivého pohledu na módní trendy, na jedné věci se všichni shodli: svět financí se rychle mění. „Jestli současní lídři finančního systému nechtějí dopadnout podobně jako jejich mediální kolegové, musí se zabývat tím, jak víc a efektivněji využívat technologie. Fintech je budoucnost,“ poznamenal v úvodu konference Radek Halíček, řídící partner KPMG Czech Republic, když připomněl, že největším mediálním domem dneška je Facebook. Podobný pohled na věc přinesl i René Kubů, Business Strategy Lead z Microsoft Czech Republic, který upozornil, že jedinou konstantou, na niž se dnes můžeme spolehnout, je změna. Tato změna zcela zásadně souvisí s růstem automatizace, digitalizace a se zdokonalováním i demokratizací umělé inteligence. Vývoj je navíc stále rychlejší. Co jsme si ještě před pěti lety nedokázali ani představit, je dnes už běžné. S tímto tempem se musíme připravit na to, že svět bude za 10 nebo 15 let vypadat díky moderním technologiím a umělé inteligenci o poznání jinak než dnes. „Poslední léta jsme strávili tím, abychom učili lidi rozumět počítačům. Nyní přichází doba, kdy budeme učit počítače, jak mají rozumět ony nám,“ glosoval současný stav René Kubů. Větší konkurence Jak známo, nejlepší obrana je útok. Kdo nechce dramatické změny sledovat jen zvenčí, měl by proniknout k jádru věci a snažit se nové trendy spoluurčovat. Česká ekonomka a jeden z výkonných ředitelů Mezinárodního měnového fondu Michaela Erbenová ve své prezentaci připomněla slavný Gándhího citát: Nejdřív vás ignorují, pak se vám smějí, pak bojují a pak vyhrajete. „Myslím, že jsme nyní ve fázi boje,“ řekla na adresu fintechu a tradičních hráčů na trhu. Její pohled je ale optimistický. Struktura hráčů a finančního trhu se nejspíš vlivem technologických start-upů ve finančnictví změní, ale finance zůstanou. Na trhu bude podle Michaely Erbenové díky tomu více konkurence, která naruší současnou vysokou koncentraci, a ve výsledku to bude mít dobrý efekt i pro samotné zákazníky. �

© 2017 KPMG Česká republika, s.r.o., společnost s ručením omezeným a člen sítě nezávislých členských společností KPMG přidružených ke KPMG International Cooperative („KPMG International“), švýcarské organizační jednotce. Všechna práva vyhrazena.

Svět bez PIN kódu Rychlost a energii, která je s vytvářením start-upů dnes spojena, popisoval Dorel Blitz, Head of Fintech z KPMG Izrael. Tvůrčí atmosféra a fakt, že neúspěch není vnímán jako problém, motivuje v Izraeli spoustu lidí k tomu, aby vytvářeli nové a nové projekty. Velkou poptávku po inovacích ovšem Blitz vidí i v Česku a zároveň sleduje zájem řady firem vstoupit na trhy, jako je ten český. Od moderních společností si slibuje, že přinesou zjednodušení a konečně nabídnou řešení pro lidi. „Zadávání PINu a autentizace jsou pro lidi ubíjející. Budoucnost je v jiných způsobech ověřování, otiscích prstů nebo třeba analýze hlasu či oka,“ uvedl Blitz, který v duchu svého jména mluví rychle jako blesk. „Banky se musí otevřít a některé s tím už začínají. Fintech není o disrupci, ale o spolupráci,“ řekl a uvedl několik příkladů již rozjeté spolupráce bank se start-upy.

Virtuální měny Jedním z dominantních témat fintechu jsou alternativní virtuální měny, jako je nejznámější bitcoin. Viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl se zaměřil právě na tuto oblast a upozornil, že skutečná relevance bitcoinu je zatím malá. Nejen co do objemu transakcí a měny (bitcoinový trh odpovídá zhruba desetině české ekonomiky), ale i co do geografického využívání. „Bitcoin je v zásadě čínskou měnou,“ připomněl Hampl. Osobně je pro to, poskytnout virtuálním měnám prostor a nijak je v tuto chvíli nezakazovat. S rostoucím počtem lidí, kteří je budou využívat, vzroste podle Hampla i tlak na nějakou formu regulace. Masovější rozšíření bitcoinu ovšem brzdí jeho obrovská nestabilita, která jej činí pro většinu lidí nepřijatelným.

6 — finance

Nové tváře Michal Pobuda, Director z Management Consultingu KPMG Česká republika, je přesvědčen, že neexistuje žádný zásadní důvod, proč by fintech nemohl změnit svět finančního sektoru (podobně jako to ve svém oboru dokázal například zmíněný Amazon a další dnes již zavedená jména). O důvod víc, proč se dobře seznámit s dnešními hráči z „týmu fintechu“. Michal Pobuda prezentoval unikátní žebříček Fintech Top 100, ve kterém KPMG a H2 Ventures představují sto nejzajímavějších a největších fintech společností z celého světa. Třeba takové jméno Ant Financial bychom se pomalu měli učit znát. Jedná se o poskytovatele finančních služeb, který patří pod obří čínský internetový obchod Alibaba a který má již dnes neuvěřitelných 450 milionů aktivních uživatelů. Mezi službami, jež tito noví hráči na trhu nabízejí, dominuje hlavně poskytování půjček a platební systémy. Ale i takový segment, jako je pojišťovnictví, nabírá na významu a start-upy se mu věnují stále víc. Pobuda věří, že nová generace fintech start-upů začne měnit pravidla hry. „Zatímco první generace přinesla víc peněz pro tradiční společnosti, druhá generace, která právě vzniká, začíná generovat vlastní zisk a zákazníky,“ dodal.

7 — finance

Blockchain Velkým tématem současnosti je také blockchain, tedy možnost sledovat, archivovat a vyhledávat každou jednotlivou platbu v globální databázi. To je velmi lákavá věc i pro tradiční bankovní systém, a jak Hampl poznamenal, velké banky intenzivně pracují na tom, jak by mohly blockchain využívat. K tomu doplnil zajímavou informaci Jan Vávra, Managing Partner OGResearch: nyní se na devět desítek centrálních bank světa zapojuje do debat o DLT (Distributed Ledger Technologies). S tím sice podle něj souvisí spousta otázek, jako třeba to, zda mohou digitální měny změnit samotný koncept peněz, jak ho známe dnes. Mohlo by to znamenat zajímavé příležitosti pro monetární politiku i vést k větší transparentnosti a bezpečnosti. Jaký bude nakonec efekt i využití, však zatím nelze se spolehlivostí říct, podotkl Vávra s tím, že ale určitě stojí takové otázky za přemýšlení a za to, abychom si je pokládali.

Kybernetická bezpečnost Jedna věc je ale při pohledu na razantní prostupování technologií finančním světem a jeho ovlivňování zcela zřejmá už dnes, kdy si ještě nedokážeme představit dopady tohoto trendu. Kybernetická bezpečnost bude hrát čím dál větší roli. Přitom už v současnosti se řadí mezi tři největší bezpečnostní rizika na světě, jak upozornil Daryl Pereira, Partner KPMG Singapur. „Nebezpečí nespočívá v softwaru nebo hardwaru, ale v lidech,“ řekl Pereira s tím, že se dá na internetu stáhnout za 500 dolarů funkční návod na to, jak se stát hackerem. Firmy často podceňují nebezpečí, které přichází zevnitř jejich společnosti. Mezi 40 až 60 procenty úspěšných hackerských útoků na světě se přitom děje s pomocí někoho, kdo v dané firmě pracuje. Jak rychle poroste fintech, tak rychle budou růst i příležitosti pro nové útoky. Z kyberbezpečnosti se proto musí stát ústřední téma pro finanční svět.

Přes veškeré obavy a bezpečnostní hrozby, které souvisí s nástupem technologických inovací a zcela nových společností a služeb v oblasti financí, nemá smysl dělat, že tu fintech není a nic se neděje. Růstu fintechu se nebojí ani Jack Stack, svérázný bankéř, který se v Česku proslavil coby šéf České spořitelny a nyní je členem dozorčí rady Erste Group. „Banky jsou dinosauři. Ale na rozdíl od nich se mění,“ řekl s tím, že fintech na banky tlačí, aby byly více inovativní, a to je dobře. „Jasné je, že se banky mění a změny bolí,“ řekl. A dodal, že nakonec ale banky uspějí, stejně jako zvládly všechny změny v předchozích staletích.

Fintech umí Číňané Žebříček Fintech 100 každoročně analyzuje prostředí finančních start-upů a odhaluje nové hvězdy v oboru. Vzniká ve spolupráci H2 Ventures a KPMG na globální úrovni. Představuje společnosti, které využívají technologie a mění prostředí tradičního finančního sektoru. Podívejte se na 10 nejúspěšnějších. Kompletní žebříček a metodologii výběru najdete na www.h2.vc.

1. Ant Financial

Kategorie: platby Motto: „Bring small and beautiful changes to the world“ Země: Čína Rok založení: 2004 www.antgroup.com Největší zprostředkovatel online plateb na světě, dříve známý pod jménem Alipay. Poskytuje služby především malým firmám a jednotlivcům. Ačkoliv je v Číně přes 200 tradičních bank, Ant Financial podle slov své CEO „využívá internetových metod, technologií a přemýšlení k narušení tradičního světa financí“.

2. Qudian

Kategorie: půjčky Motto: „Zero down payment installments“ Země: Čína Rok založení: 2014 qd.qufenqi.com Stránka pro mikropůjčky určené mladým lidem a studentům, kteří nevyužívají kreditní karty. Poskytuje také platformu pro platbu nájmu na splátky.

3. Oscar

Kategorie: pojištění Motto: „Simple health insurance, smart health care“ Země: USA Rok založení: 2013 www.hioscar.com Tato pojišťovnická společnost používá technologie, design a data, aby „zlidštila“ zdravotní péči ve Spojených státech. Impulzem k založení byla frustrace ze zákaznické zkušenosti se zdravotním systémem.

4. Lufax

Kategorie: kapitálové trhy Motto: „Wealth management platform, investment and financing“ Země: Čína Rok založení: 2011 www.lu.com Internetová platforma pro půjčování peněz a wealth management, která funguje globálně. Kromě online půjček poskytuje také poradenské služby v oblasti risk managementu a investic. Využívá big data a IT technologie.

8 — finance

↓

5. ZhongAn

Kategorie: pojišťovnictví Motto: „Tailored insurance“ Země: Čína Rok založení: 2013 www.zhongan.com Šanghajská internetová pojišťovna, která stojí na mobilním internetu, cloudových službách, big datech a dalších pokročilých technologiích. Pomáhá klientům vyhledat pojišťovnické produkty v oblasti cestování, nakupování, zdravotní péče a investic.

7. Kreditech

9 — finance

Kategorie: půjčky Motto: „Banking. Redefined. Digital.“ Země: Německo Rok založení: 2012 www.kreditech.com Společnost poskytuje spotřební půjčky, digitální peněženku a personální finanční management, který pomáhá uživatelům plánovat a sledovat výdaje.

9. SoFi

Kategorie: půjčky Motto: „Great rates. Great benefits.“ Země: USA Rok založení: 2011 www.sofi.com Společnost refinancuje studentské půjčky, hypotéky a poskytuje osobní mikropůjčky. Služby přizpůsobuje poptávce trhu a nabízí celou řadu personalizovaných produktů.

→

6. Atom Bank

Kategorie: půjčky Motto: „The future of banking, available today“ Země: UK Rok založení: 2014 www.atombank.co.uk Banka v aplikaci, která nemá jedinou kamennou pobočku. K zabezpečení využívá biometrickou ochranu – rozpoznání obličejů a hlasů. Uživatel si navíc může svou „banku“ pojmenovat podle svého přání, nastavit vlastní logo a barevnou paletu.

8. Avant

Kategorie: půjčky Motto: „Personal loans. Online loans.“ Země: USA Rok založení: 2012 www.avant.com Online platforma nabízející spotřební půjčky za nízké poplatky dosáhla celkového objemu půjčených peněz přesahujícího 1 miliardu dolarů. Díky využití velkých dat a algoritmů dokáže minimalizovat riziko a podvodné jednání.

10. JD Finance Kategorie: půjčky Země: Čína Rok založení: 2013 www.jd.com

Poskytuje služby od spotřebitelských půjček přes crowd-funding, wealth management až po pojištění. Zahrnuje také platformu pro mikropůjčky JingBaobei. Zaměřuje se jak na jednotlivce, tak na firmy.

ǫǫZ první pětky fintechových společností jsou z Číny hned čtyři a z prvních padesáti odtud pochází osm. Před třemi lety měla Čína pouhého jednoho zástupce v žebříčku. ǫǫV žebříčku Established 50 můžeme vidět zástupce ze 17 různých zemí. Loni to bylo pouhých 13 států. Poprvé se zařadila Francie, Mexiko, Jižní Afrika a Singapur. ǫǫZ letošních 50 nejlepších fintech start-upů se 23 zaměřuje na poskytování půjček. Do popředí se dostává také insurtech – ze zmiňované padesátky je 12 zaměřeno na pojišťovnictví. Dvakrát více než loni. Devět společností se specializuje na regulatorní řešení, tzv. regtech. ǫǫPočet investic nad 1 miliardu dolarů roste. Celkový objem investic v sektoru letos dosáhl 14,6 miliardy dolarů.

10 — daně

Daňové prostředí nepodporuje podnikání

Téměř dvě třetiny finančních manažerek a manažerů nepovažují daňové prostředí v Česku za podnikatelsky příznivé. Více než polovina respondentů hodnotí změny posledních 2–3 let negativně. Za nejvíce zatěžující novinku označují firmy kontrolní hlášení. Vyplývá to z průzkumu KPMG Česká republika, do kterého se zapojilo 339 finančních manažerek a manažerů. ↗

↓

11 — daně

Kontroverzní reverse charge Rozporuplné reakce vyvolává režim přenesení daňové povinnosti, tzv. reverse charge. Více než třetina manažerů by uvítala jeho plošné zavedení. Naopak zhruba každý devátý uvedl rozšiřování režimu přenesení daňové povinnosti jako jednu z nejvíce zatěžujících novinek posledních let. „Na režimu reverse charge podnikatelskou veřejnost zatěžuje především jeho postupné zavádění jen na vybrané zboží a služby a jejich nejednoznačné vymezení. V praxi tak bývá často nejasné, jaký režim aplikovat na konkrétní plnění,“ říká Petr Toman, Partner KPMG Česká republika.

Jakou novinku zavedenou v posledních letech považujete za nejvíce zatěžující pro české daňové prostředí z pohledu podnikatelů?

↓ Kontrolní hlášení

48 %

Daňoví strašáci Jako oblast s největším rizikem doměrku vnímají čeští finanční manažeři převodní ceny (41 %). Naopak více než pětina z nich se doměrku neobává a šestina má pochybnosti, zda prokáže daňovou uznatelnost nákladů. „Převodní ceny se staly jedním z hlavních terčů daňové správy. Finanční úřady se podle našich zkušeností zaměřují zejména na dlouhodobě ztrátové společnosti, které v rámci přílohy č. 12 vykázaly značný objem transakcí ve skupině, a na společnosti s investičními pobídkami. Pro firmy je pak často překvapující rozsah a detail požadovaných podkladů,“ komentuje Daniel Szmaragowski, Director KPMG Česká republika. Komunikace jako příležitost Podnikatelé postrádají možnost dialogu s daňovou správou, čtvrtina dotázaných se vyslovila pro rozšíření závazného posouzení na jakoukoli nejasnou daňovou otázku. Použitelnost výsledku hospodaření podle IFRS pro daňové účely by uvítalo 16 % oslovených. „Podnikatelské prostředí se překotně vyvíjí a daňová legislativa na něj nestíhá reagovat. Nové koncepce investování či financování je velice těžké zasadit do daňového rámce z 90. let šitého pro tradiční výrobní společnosti. Závazné posouzení by inovátorům umožnilo získat potřebnou jistotu do budoucna,“ uvedl Ladislav Malůšek, Partner KPMG Česká republika. Jen 6 % firem se o změnách v daních dozvídá od daňové správy. Dominantním zdrojem daňových informací jsou média a klientské publikace daňových poradců. Tu od KPMG Česká republika najdete na www.danovky.cz.

Elektronickou evidenci tržeb

22 %

14 %

11 %

Přílohu daňového přiznání k převodním cenám Rozšiřování režimu přenesení daňové povinnosti

Do průzkumu KPMG Česká republika se v průběhu listopadu a prosince zapojilo 339 respondentů převážně z řad finančních ředitelek a ředitelů.

Jen 36 % respondentů považuje daňové změny posledních 2–3 let za kladné. Z novinek podnikatele nejvíce zatěžuje kontrolní hlášení (uvedlo ho 48 % respondentů), elektronická evidence tržeb (22 %) a pomyslný bronz získala příloha daňového přiznání k převodním cenám se 14 %.

Cestovní ruch v Praze v číslech Každá koruna vynaložená hlavním městem Prahou na podporu cestovního ruchu přinese 8 Kč do pražského rozpočtu. 12 — infografika

Zdroj: Kombinovaná data ze studií, průzkumů a zjištění ruchu, Service line – Travel, Leisure, Tourism & Sport, KPMG Čv sektoru cestovního eská republika, 2016

8 Kč

13 000 000 Letiště Václava Havla odbavilo více než 13 milionů cestujících. Letadla na pravidelných linkách z Prahy létala do 146 světových destinací.

10 Praha patřila mezi 10 nejnavštěvovanějších destinací v Evropě. Navštívilo ji více zahraničních turistů než například Madrid nebo Atény.

5 ze 6 Pět ze šesti ubytovaných hostů v pražských hotelech byli cizinci. Jejich celkový počet se přibližně rovnal počtu obyvatel Dánska.

800 000 Staroměstskou radnici navštívilo téměř 800 tisíc lidí. Fotbalový stadion na Letné by naplnili dvaačtyřicetkrát.

15 000 Zahraniční turisté v Praze strávili téměř 15 milionů nocí. Úhrnem to činí přibližně 40 tisíc let.

3 500 Kč Průměrný zahraniční návštěvník Prahy utratil téměř 3 500 Kč denně. Z této částky plyne přibližně 1 500 Kč do veřejných rozpočtů.

35 000 000 000 Turismus v Praze přinesl přibližně 35 miliard Kč do veřejných rozpočtů ČR. Podobně na nákladech dohromady vydají Ministerstvo financí a Ministerstvo pro místní rozvoj.

100 000 V Praze bylo k dispozici téměř 100 tisíc lůžek pro turisty. To je více než celkový počet obyvatel Pardubic.

550 000 Prahu za účelem účasti na konferenci navštívilo zhruba 550 tisíc osob. K jejich přepravě na místo by bylo potřeba přibližně 900 Airbusů A380.

100 000 Turismus realizovaný v Praze vytvořil více než 100 tisíc plných pracovních úvazků. Pražský cestovní ruch tak zaměstnal čtyřikrát více osob než automobilka Škoda Auto.

Konkurenti rostou jako houby po dešti. Reagujete dost rychle, aby vás nepřerostli?

Propojením znalostí, dat a technologií pomáháme přizpůsobit vaše podnikání neustálým změnám. kpmg.cz

Anticipate tomorrow. Deliver today.

Text: Jiří Táborský, ilustrace: Barbora Tögel

V posledních letech se v Česku rozmohl slogan, že stát je možné řídit jako firmu. Tvrzení je to přinejmenším diskutabilní, ale v určitých oblastech více než platné. Například Moravskoslezský kraj se rozhodl pohlížet na sebe jako na korporaci a tomu také přizpůsobit svou IT architekturu. Asi není sporu o tom, že v oblasti IT se má veřejná správa od korporátního sektoru hodně co učit. →

14 — case study

IT Moravsko slezského kraj e v korporátním střihu

„Vytvoření korporátní architektury bylo jedním z cílů kraje v rámci jeho vlastní strategie do roku 2020. Korporátní pohled na řízení IT v tomto případě znamená, že kraj reprezentovaný krajským úřadem je jakoby mateřská firma a příspěvkové organizace, kterých je 223, budou brány jako dceřiné společnosti,“ vysvětluje projektový manažer Jan Voříšek z KPMG, nadnárodní poradenské společnosti, jež byla realizátorem tohoto projektu. Zcela konkrétně se kraj rozhodl použít metodický rámec Enterprise architektury, který se obecně používá pro mapování a propojení byznysu, aplikační a technologické architektury dané organizace. „Na kraj jsme se pro účely tohoto projektu dívali jako na poskytovatele řady různých služeb. Může se jednat o integrovaný záchranný systém, školy nebo třeba knihovny. Lidé, kteří tyto služby využívají, jsou bráni jako zákazníci. Naším úkolem bylo celkové mapování služeb v celém stromě, tedy od zákazníka, který si chce půjčit knihu, až na nejnižší úroveň, to znamená koordinaci IT systémů v rámci kraje,“ vysvětluje Tomáš Martinka z KPMG, který měl úlohu hlavního architekta.

15 — case study

Centralizace a sdílení služeb Vzniklá architektura není nastavena jen podle aktuálního stavu Moravskoslezského kraje, ale také s přihlédnutím k tomu, kde by se krajské IT mělo nacházet v roce 2020, včetně změn, které slibuje přinést rozvoj eGovernmentu na celorepublikové úrovni. Proto měl projekt dvě hlavní fáze. Zhruba první tři měsíce se projektový tým věnoval mapování aktuální situace v IT v kraji a jeho příspěvkových organizacích. V rámci druhé fáze pak přišly návrhy doporučení, co by se dalo se současným stavem udělat a jak by měl vypadat cílový stav. Asi hlavní výzvou do budoucna se stane integrace sdílených služeb na úrovni kraje. „U každé agendy bylo nutné přesně popsat služby, které ta nebo ona příspěvková organizace využívá. Služby jsme zařadili podle jejich funkcí a logicky se mnohé z nich neustále opakovaly, typicky e-mail, spisová služba, cloudová řešení a další univerzální oblasti,“ popisuje Martinka. Logickým východiskem do budoucna se proto jeví integrace těchto služeb na úrovni kraje a jejich poskytování jednotlivým příspěvkovým organizacím z jednoho centra, což je ve firemním světě častý model spolupráce mateřské společnosti a dceřiných organizací. Podobné řešení by totiž mělo kraji přinést i značné úspory, protože příspěvkovým organizacím by mohla odpadnout velká část podpůrných služeb, jejichž výkon by se odsunul na krajskou úroveň. Kromě zmíněného e-mailu a některých dalších sdílených řešení by se na centrální úroveň měl odsunout i provoz ekonomického nebo personálního systému. Zaplatí to EU Přesun služeb směrem nahoru obvykle vyvolává odpor, nicméně v tomto případě byl záměr přijat spíše kladně. Lze to do značné míry přičíst i personálnímu obsazení projektového týmu, který čítal přes padesát lidí. Podstatnou část týmu tvořili lidé z krajského úřadu nebo příspěvkových organizací, tudíž nikdo neměl pocit, že je rozhodováno „o nás bez nás“, a všichni byli informováni dostatečně dobře vzhledem k tomu, že takovéto řešení se ve výsledku všem vyplatí. „Je zřejmé, že tak rozsáhlý projekt si vyžádá poměrně výrazné investice. Nicméně kraj počítá s tím, že na to použije peníze ze strukturálních fondů Evropské unie, tudíž sám bude muset zaplatit jen menší část nákladů. Jedním z významných kritérií pro přidělení dotace je totiž dlouhodobá udržitelnost a ekonomická výhodnost. Jedno ani druhé by neměl být problém přesvědčivě prokázat,“ vysvětluje Voříšek.

Mezi největší úspěchy tohoto projektu patří uznání ze strany Ministerstva vnitra, které je v Česku podle kompetenčního zákona odpovědné za oblast eGovernmentu a připravuje také národní plán jeho rozvoje. „V prvních fázích projektu jsme oslovili odbor Hlavního architekta a seznámili ho s námi vytvořenými metodikami Enterprise architektury pro potřeby Moravskoslezského kraje. Pro korporátní architekturu jsme zvolili architektonický rámec TOGAF a modelovací jazyk ArchiMate, který používá i národní architektura,“ popisuje Voříšek. Výsledkem spolupráce s Ministerstvem vnitra je, že Moravskoslezský kraj poslouží jako pilotní projekt pro další podobné projekty v budoucnu. Ostatně i proto pracovníci Moravskoslezského kraje na svých webových stránkách poskytují volně ke stažení implementační studii, metodické postupy tvorby architektury a metodiku modelování, kterou OHA převzal jako referenční metodiku. Severní Morava ukazuje směr zbytku republiky Že je návrh architektury skutečně podařený, dokládá i první místo v soutěži magazínu eGovernment, která probíhá již jedenáct let. Projekt korporátní architektury Moravskoslezského kraje získal první cenu v kategorii krajských projektů. Mezi hodnoticími kritérii se opakovaně objevovaly přínosy pro zaměstnance kraje i příspěvkových organizací, inspirativnost pro další složky státní správy a samosprávy a rovněž dlouhodobá perspektiva tohoto projektu. Mezi klady patří také fakt, že v projektovém týmu figurovala i řada budoucích uživatelů výstupů tohoto projektu, tudíž byli s výstupy perfektně seznámeni a jsou schopni je do budoucna využívat. Asi hlavním přínosem celého projektu je formulování vize rozvoje IT kraje do roku 2020. Vytvoření architektury dalo kraji jasné cíle, jichž má být do roku 2020 dosaženo, aby výsledný model uspořádání IT v kraji byl skutečně funkční. Naplňování těchto cílů bude možné sledovat při realizaci jednotlivých sdílených služeb, které byly v rámci projektu navrženy. Pokud se za tři roky projekt ukáže jako úspěšný, čemuž zatím vše nasvědčuje, stane se zřejmě vlajkovou lodí pro další kraje a podobné organizace. Vnitřní procesy jsou totiž ve státní a veřejné správě podobné a jejich současné uspořádání v řadě krajů nelze považovat za efektivní a ekonomicky výhodné. Vzhledem k nesmírně rychlému vývoji na poli výpočetních technologií budou muset státní správa i samospráva vyjet ze zajetých kolejí a oblasti IT se věnovat výrazně více než dosud. Moravskoslezský kraj v této oblasti může posloužit jako dobrý příklad do budoucích let.

16 — IT advisory

50 odstínů shadow IT

Jan Voříšek Manager, Management Consulting KPMG Česká republika �

Máte ve firmě cloudové technologie? Možná si myslíte, že ne, protože kolegové z IT oddělení jsou velmi konzervativní. Taková firma už ale v České republice nejspíš neexistuje. Mobilní internet dnes podle studie KPMG „Češi a mobilní data“ používá 55 % dospělých ve věku 18 až 64 let. Je proto velmi pravděpodobné, že mobilní aplikaci, která běží v cloudu, vaši zaměstnanci alespoň pro některé činnosti spojené s prací už dávno využívají. → © 2017 KPMG Česká republika, s.r.o., společnost s ručením omezeným a člen sítě nezávislých členských společností KPMG přidružených ke KPMG International Cooperative („KPMG International“), švýcarské organizační jednotce. Všechna práva vyhrazena.

17 — IT advisory

Nejen mladší pracovníci dnes ve volném čase běžně pracují s nástroji, které jim usnadňují život. Seznam vánočních dárků pro členy rodiny mají uložený ve sdílené tabulce, nákupem potravin je provází sdílený dokument, pokud nemají rovnou speciální aplikaci, a vhodný typ těstovin si v supermarketu upřesňují s partnerem přes facebookový messenger. Proč by se tedy v práci měli omezovat na e-mail, pevnou linku a mobil? Lidé chtějí být produktivnější a propojenější, komunikovat různými kanály. Všechny zjednodušující postupy, na které jsou zvyklí, chtějí využívat také v práci. A protože skoro každý z nich má chytrý telefon, vede k jejich cíli snadná cesta: stahují neautorizované aplikace i programy, s nimiž pracují „ve stínu“. Odtud také anglický název shadow IT. Zatímco dříve se pod tímto termínem skrývalo spíše použití neschváleného USB klíče, s rozmachem smartphonů a snadno dostupných aplikací můžeme mluvit o „50 odstínech shadow IT“, počínaje nepovolenou chatovací službou a sdílením souborů přes Dropbox konče.

Noční můra IT oddělení Cloud je sice dnes už preferovaným modelem u většiny nasazení IT a v podpoře byznysu se z něj stává mainstream, s jeho nasazením se ale stále pojí obavy. Téměř polovina společností (49 %) se například podle studie KPMG a Harvey Nash obává ztráty dat a soukromí. Zatímco cloudové technologie jsou pro IT manažery poměrně čitelné, se „stínovými“ technologiemi je to jinak. Podle průzkumu Cloud Security Alliance zná jen 8 % firem rozsah shadow IT. To, že zaměstnanci využívají neautorizované nástroje a aplikace, přitom velmi pravděpodobně vede k porušování bezpečnostních standardů (PCI, Basel II, HIPAA atd.) nebo licenčních smluv. Pro řízení IT tak vyvstává velký problém z hlediska ochrany osobních údajů a bezpečnosti. Hrozí ztráta dat a zvyšuje se riziko zranitelnosti. Každá firma by proto měla nastavit jasná a srozumitelná pravidla, jak oznamovat, nakupovat a využívat nové technologie. Zároveň je potřeba stanovit realistickou úroveň využívání mobilních technologií. Ještě předtím, než se vrhnete na sepisování norem, je ale dobré znát odpověď na tyto otázky: ǫǫVíte, jaké cloudové služby využívá vaše firma, případně jaké služby využívají k usnadnění práce vaši zaměstnanci? ǫǫKterá data se v cloudu zpracovávají a ukládají? Neobsahují i velmi citlivé informace? Kdo k nim má přístup? ǫǫŘídíte správu uživatelských přístupů? Kdo přiděluje a odebírá přístupy uživatelům cloudových řešení? ǫǫNepoužíváte více podobných cloudových služeb? Využíváte všechny jejich možnosti? Cílem není stínové IT odstranit, ale zapojit ho do procesů. Získáte tak přehled a kontrolu nad používanými službami a v nich uloženými daty. Zároveň můžete snížit náklady spojené s provozem tradičních aplikací.

Vodík začíná být pro představitele automobilového průmyslu důležitou alternativou pro budoucnost. Ukázala to letošní studie Global Automotive Executive Survey. Čistá mobilita je podle ní jedním z nejdůležitějších témat v tomto odvětví. ↓

Osmnáctý ročník průzkumu KPMG Global Automotive Executive Survey (GAES) opět ukázal, jak moc se během jediného roku změnilo vnímání automobilového odvětví zástupci z řad výkonných manažerů v oboru. Moderní trendy zůstávají, ale nejspíš i v důsledku ozvěn kauzy Dieselgate a čím dál většího tlaku úřadů na emise z automobilů se do popředí opět dostaly otázky čistých pohonů. V podstatě se tak trochu potvrzuje trend z minulého roku, kdy oproti obchodním otázkám získaly v průzkumu GAES na důležitosti konkrétní technické oblasti, které jsou podstatou samotné mobility budoucnosti.

18 — automotive

Text: Luděk Vokáč

Šéfové automobilek věří vodíku

19 — automotive

Téměř polovina respondentů průzkumu GAES považuje elektromobily za nejdůležitější trend letošního roku. Do popředí se ale dostává i vodík jako palivo budoucnosti.

Souboj baterií a vodíku Z pozice nejdůležitějšího trendu v automobilovém odvětví byla sesazena digitalizace a konektivita, která první místo přepustila elektromobilům. Ty považuje za vysoce důležité polovina respondentů průzkumu, konektivita ale s vahou 49 % příliš neztrácí. To ukazuje, že její význam v celkovém měřítku neklesá, jen se musí automobilový svět teď více soustředit na palčivou otázku ekologie. Důkazem toho je i třetí příčka pro automobily s palivovými články, tedy vozy poháněné vodíkem. Ty jsou velmi důležitým trendem podle 47 % respondentů průzkumu GAES. Z pohledu šéfů samotných automobilek jsou ovšem vodíkové automobily ještě mnohem důležitější. Čtyři pětiny z nich je považují za zásadní trend pro budoucnost mobility a naopak 62 % se domnívá, že dny bateriových elektromobilů jsou i přes veškeré naděje sečteny. Mají prý selhat z důvodů nevyhovující infrastruktury. Na první pohled to nevypadá příliš logicky, infrastruktura pro nabíjení elektromobilů sice stále není ideální, ale počet dobíjecích stanic i jejich celková kapacita ve většině zemí světa převyšují možnosti vodíkové infrastruktury. Jenže její budování může být mnohem jednodušší a svým principem fungování může být mnohem bližší stávajícím návykům řidičů. Zatímco i nejrychlejší dobití elektromobilu trvá řádově desítky minut až hodiny, doplnění vodíku je mnohem podobnější tomu, nač jsou dnes řidiči zvyklí z vozů se spalovacími motory. „V porovnání s elektromobily mohou být auta na vodíkové články dotankována během tří nebo čtyř minut a mají jízdní dosah normálního automobilu,“ vysvětloval už vloni v září pro magazín Index Lidových novin Gerald Killman, viceprezident Toyota Motor Europe pro výzkum a vývoj. Killman pro Index také zdůrazňoval nedostatky elektromobilů, které se stále nedaří uspokojivě vyřešit. Kromě dlouhých dobíjecích časů to je například vysoká hmotnost baterií, jejich omezená životnost a nadále vysoká cena. Relativně snadné, nebo přesněji časově nenáročné tankování je jedním z důvodů, proč vodík vnímají jako schůdnou alternativu

Jak bude podle vás vypadat infrastruktura čerpání vodíku v ČR? Chystáte se do jejího budování v nejbližší době zapojit, případně jaké jsou v této oblasti vaše plány? Vodíková budoucnost závisí na spoustě faktorů. Pomineme-li financování, pak jsou těmi nejzásadnějšími faktory infrastruktura (čerpací stanice) a auta na vodík. Jedno bez druhého fungovat nemůže. Naše společnost je hrdá na to, že mohla postavit první vodíkovou čerpací stanici v ČR. Společnost Linde je mezinárodně členem nově vzniklé Vodíkové rady, která spojuje nejaktivnější světové hráče na poli vodíkových technologií. V ČR sledujeme plánované aktivity, nicméně žádný konkrétní projekt se momentálně nepřipravuje. Pokud by se výrobci aut aktivně pustili do produkce vozidel na vodíkový pohon, pak by mělo logiku nejprve propojit ČR s Německem na trase Mnichov–Praha–Ostrava. K tomu by mohly stačit dvě vodíkové čerpací stanice. Petr Choulík, generální ředitel Linde Gas, a. s.

Vodíková společnost Killman pro magazín Lidových novin také rozebíral i zdánlivou slabinu vodíku, který je nutné vyrábět, a to většinou za vysoké spotřeby elektrické energie. Ta by se přitom podle kritiků dala snáze využít rovnou v elektromobilech. „Důležitým faktorem je, že energii z obnovitelných zdrojů získáváme velmi nekoordinovaně. Během dne, kdy není třeba používat světla, svítí slunce, ze kterého můžeme vyrábět elektřinu. Večer slunce nesvítí a často se také uklidní vítr, ale domácnosti potřebují elektrickou energii,“ zdůraznil Killman určitý paradox v aktuálním čím dál větším zapojení obnovitelných zdrojů do energetiky. Vodík by tak mohl sloužit jako univerzální nosič energie, který bude možné vyrábět ve chvíli nadprodukce elektřiny a naopak jej spotřebovávat, pokud bude elektrické energie nedostatek. A to snadno přímo v místě spotřeby. „Kromě dopravy má vodík potenciál podpořit náš přechod k nízkouhlíkové společnosti v celé řadě odvětví a napříč celým řetězcem hodnot,“ prohlásil letos v lednu na Světovém ekonomickém fóru ve švýcarském Davosu Takeshi Uchiyamada, předseda představenstva automobilky Toyota. Investují jen někteří V automobilovém odvětví ovšem stále zůstávají technologie založené na využívání fosilních paliv těmi, do kterých investují výrobci především. Nadále plánuje vysoké investice do rozvoje spalovacích motorů více než polovina respondentů. Ale i zde je vidět posun, z hlediska vůle investovat do jejich rozvoje už byly spalovací motory předehnány hybridními řešeními. Vodík je z tohoto pohledu stále trochu na chvostu, a tudíž je stále na začátku své cesty do praxe a k zákazníkům. Dle průzkumu GAES ovšem záměr investovat do rozvoje vodíkového pohonu předčil plány představitelů automobilového průmyslu soustředit se na vývoj klasických elektromobilů. Podpořit rozvoj vodíkové mobility má i nedávné rozhodnutí, které padlo na zmíněném fóru v Davosu. Celkem třináct společností hodlá do této oblasti investovat téměř 11 miliard dolarů. Krom automobilek Toyota, Hyundai a Honda, které patří k tradičním zastáncům palivových článků, jsou v této skupině i automobilky BMW, Daimler-Benz, petrochemické společnosti Royal Dutch Shell a Total nebo plynárenské podniky Linde a Air Liquide a další společnosti.

Vodík byl tématem i na Světovém ekonomickém fóru v Davosu. Největší hráči na trhu se rozhodli investovat do tohoto pohonu téměř 11 miliard dolarů.

Jaké jsou šance České republiky přilákat významné investice do nových technologií v automobilovém průmyslu, především v oblasti alternativních pohonů? Co takovým investorům CzechInvest nabízí? S vodíkem jako s jedním z alternativních pohonů budoucnosti počítá Národní akční plán pro čistou mobilitu schválený v roce 2016 vládou ČR. Tento plán vytváří podmínky pro implementaci a rozšíření této technologie, a tedy i vytvoření budoucího tržního prostředí. Vedle různých legislativních opatření plán koordinuje veřejnou podporu zaměřenou na různé oblasti implementace, např. budování sítě čerpacích stanic, nákupy vozidel hromadné přepravy municipalitami, demonstrativní projekty pro malé a střední podniky a brzy snad i pro soukromé osoby. V současnosti sice není v Česku, podobně jako jinde v Evropě, trh s vodíkovými automobily nijak výrazně rozvinutý. Zázemí českého výzkumu v oblasti vodíkové mobility a skladování energie, reprezentovaného především společností ÚJV Řež a univerzitami ČVUT a VŠCHT, však vytváří ideální podmínky pro testování technologií i obchodních modelů. S předními světovými výrobci vodíkových automobilů jsme v kontaktu, informujeme je o dění v této oblasti v České republice a Evropě a jsme připraveni jim pomoci v případě investice stejně jako ostatním investorům. Vedle standardních nástrojů, jako jsou investiční pobídky, pamatují na podporu této oblasti i strukturální fondy EU a od roku 2016 i program TRIO Ministerstva průmyslu a obchodu. Karel Kučera generální ředitel agentury CzechInvest

20 — automotive

pro budoucnost právě i spotřebitelé. Ti projevili v průzkumu GAES o vodíkové vozy zhruba stejný zájem jako o plug-in hybridní auta a tato technologie předčila elektromobily a elektrická auta s prodlouženým dojezdem (palubním generátorem v podobě spalovacího motoru).

21 — automotive

Trendy v automobilovém průmyslu očima top manažerů 2013

2014

2015

2016

2017

50 % elektromobily

49 % konektivita a digitalizace

47 % palivové články

44 % hybridní vozidla

43 % růst na rozvojových trzích

40 % rostoucí využívání strategií platforem a standardizace modulů

39 % využití big dat

39 % car sharing

37 % autonomní vozidla

#10

31 % zmenšování spalovacích motorů

#11

31 % racionalizace výroby v západní evropě

Konec dieselů? Nově kladený důraz na alternativní pohony, které se v průzkumu GAES dostaly na vrchol vůbec poprvé za posledních pět let, má i druhou stránku, jíž je určitý očekávaný ústup některých stávajících technologií. Po událostech v posledním roce a čtvrt je vcelku logické, že nejvíce ohroženou technologií jsou vznětové motory. Ty získaly punc nečistého pohonu, a to nejen mezi spotřebiteli, ale i představiteli automobilového průmyslu. Více než polovina respondentů považuje diesely za mrtvou technologii a necelá čtvrtina k nim zaujímá neutrální postoj, což zanechává jen relativně malou skupinu zastánců dieselových motorů.

Tyto agregáty ovšem nemají v mnoha konkrétních aplikacích, jako jsou nákladní a dodávkové vozy nebo automobily určené do těžkých podmínek, ze střednědobého hlediska žádnou vhodnou alternativu. Diesel tedy spíše získává určité stigma společensky méně přijatelné technologie, která nebude vhodná pro spotřebitele, ale v komerčním prostředí nebude její náhrada snadná. Ostatně údaje NextGen Analytics ukazují, že v roce 2023 by nadále mělo být rozšíření vozů se vznětovými motory velmi podstatné, a to i v zemích, které proti nim momentálně vedou odmítavé kampaně. Například ve Francii by stále mohly tvořit až 30 % vozového parku, stejně jako v Německu. A v Indii si uchovají dominantní více než šedesátiprocentní podíl.

Co bude s elektromobily? Vidíte budoucnost pohonu automobilů spíše ve vodíku, nebo v elektřině? To je trochu těžká otázka. Možná by bylo potřeba si říci, o jak vzdálené budoucnosti se bavíme. Zatímco od komerčního nasazení elektromobilů nás, obrazně řečeno, dělí roky, v případě vodíku si troufám tvrdit, že spíše desetiletí. Osobně vidím budoucnost – a nejen proto, že se momentálně zabývám elektromobilitou – spíše v elektřině. Myslím si, že má reálné předpoklady nabídnout použitelnou alternativu v řadě segmentů dopravy, a pokud se naplní předpoklady týkající se kapacity a cen akumulátorů a vznikne potřebná dobíjecí infrastruktura, nevidím u vodíku tak zásadní benefity, které by v případě ČR, ale nejen jí odůvodnily v podstatě vybudování celého nového odvětví. V poslední době se objevily názory, že elektromobilitu brzdí nedostatek dobíjecí infrastruktury, že jde jen o dočasné řešení a že budoucnost patří vodíku. Zatímco distribuční sítě jsou v zásadě bez problémů dostupné po celém území republiky a budování sítě dobíjecích stanic je zřejmě s nějakou mírou plánování a jejich posilování zvládnutelné, což ostatně potvrdily i analýzy jejich provozovatelů, vodíková infrastruktura není žádná. Pokud by měla vytvořit reálnou alternativu v silniční dopravě s potřebnou sítí plnicích stanic, jednalo by se o obrovské

investice budované od nuly. Vodík je navíc kvůli svému složení problematický plyn z pohledu jeho přepravy a uchovávání, je asi na místě vnímat i rizika na straně bezpečnosti a podobně. Otázkou také je, co by v případě ČR bylo zdrojem vodíku. Je teoreticky představitelné, že vodík může sloužit jako forma akumulace energie a jeho výroba se třeba zvažuje v místě koncentrace větrných elektráren na pobřeží, nicméně vyrábět jej účelově pro potřeby dopravy podle mého názoru nedává smysl. Když se pak podíváme na celý proces jeho výroby, skladování a přepravy a následně použití, zjistíme, že jeho účinnost není vysoká, což je podle mne další velké minus. Zjednodušeně řečeno, konvertovat elektřinu na vodík a následně zase zpět nemá podle mne opodstatnění v situaci, kdy elektromobilita dokáže nabídnout přijatelné řešení. Pokud by převládly elektromobily, z jakých zdrojů budeme čerpat elektřinu pro jejich pohon? Z pohledu celkového palivového mixu to bude samozřejmě závislé na tom, jak se bude vyvíjet jeho kompozice, což je spíš otázka celkové energetické koncepce. Obecně lze očekávat rostoucí penetraci obnovitelných zdrojů, otevřená zůstává otázka jádra. Na druhou stranu lze očekávat, že časem může i v případě

22 — automotive

Úspěch především Aktuální změny ve vnímání důležitosti jednotlivých automobilových trendů mají vliv i na vnímání konkrétních značek z hlediska inovací nebo potenciálu obchodního úspěchu. Šéfy společností z autoprůmyslu často skloňovaná jména mají tendenci objevovat se v popředí těchto žebříčků. Za největšího inovátora tak nadále považují automobilku BMW, která obhájila loňské prvenství. Toyota i přes svůj důraz na vodík a hybridní pohony klesla na čtvrté místo za americkou Teslu a domácího rivala Hondu. Tesle k úspěchu pomohl i posun v oblasti autonomní mobility, jež si pro letošek celkově v průzkumu GAES zachovala z hlediska důležitosti trendů svou loňskou devátou příčku. Naopak Volkswagen, který se snaží setřást stigma Dieselgate i za pomoci celé řady inovací, si zatím v tomto žebříku nepolepšil, naopak opět propadl. Poklesl i v žebříčku očekávání růstu tržního podílu, tady se ale jeho pád ze třetí pozice zastavil na místě šestém. VW by ovšem i nadále měl patřit mezi výrazně růstové automobilky a jeho příklad ukazuje, že některé specifické obtíže lze při zachycení aktuálních trendů překonat. Na nadšení v podobě vodíkových vozů ovšem v jeho podání zatím nedošlo.

23 — automotive

Více než polovina respondentů považuje diesely za mrtvou technologii. V určitých segmentech ale nemají žádnou alternativu.

elektromobility růst význam decentralizované energetiky a třeba i toho, jestli se rozšíří výroba např. ze solárních panelů na úrovni domácností. Kombinace elektromobilu, fotovoltaické elektrárny a třeba i domácí akumulace se může do budoucna stát dostupnou a běžnou alternativou, což by emisní profil elektromobility jako celku dále vylepšilo. Možná není troufalé říci, že pokud někdo zváží pořízení elektromobilu mj. i z důvodu toho, že se jedná o ekologický pohon, bude se zamýšlet i nad tím, z jakého zdroje jej bude dobíjet. Jaký by byl dopad na atraktivitu elektromobility, pokud by se dobíjení zpoplatnilo klasicky podle spotřeby za kWh? Tohle není ani tak otázka, co zpoplatňujeme – jestli kWh, minuty, nebo něco jiného – ale v jaké výši. Domnívám se, že pokud má elektromobilita dlouhodobě dávat smysl, musí být smysluplná pro všechny, kteří jsou v jejím procesu nějak zapojení. Musí se vyplácet výrobcům vozidel, provozovatelům infrastruktury i majitelům a provozovatelům vozidel. Cena za dobíjení by měla samozřejmě být taková, aby umožnila smysluplnou návratnost investice do dobíjecí infrastruktury. Víme, že je to otázka budoucnosti, že elektromobilní trh je zatím ve stadiu zrodu a kalkulovat cenu dobíjení na základě reálných nákladů nedává smysl. Už jen proto, že by se

náklady rozpočítávaly mezi málo uživatelů a dobíjení by tak bylo nepřijatelně drahé. Pokud se dnes elektromobily dostávají někam na hranu ekonomické udržitelnosti, drahé dobíjení by situaci zvrátilo v jejich neprospěch a trh by to utlumilo, což není žádoucí. Je to dáno tím, že infrastruktura musí trh předběhnout, což lze řešit mimo jiné podporou výstavby z veřejných zdrojů. Stejně tak lze v počátcích asi akceptovat situaci, kdy je dobíjení ze strany provozovatelů dotováno jako součást stimulace trhu nebo PR aktivit. Ale dlouhodobě jsou tyto modely neudržitelné a elektromobilita by se postupně měla překlápět do komerčního provozu. Věříme, že technologický vývoj se odrazí v ceně a dostupnosti vozidel a pro komerční provoz dobíjení vznikne potřebný prostor. Je ale zjevné, že veřejné dobíjení bude dražší než dobíjení domácí, a je otázka, jak si uživatel vozu bude cenit toho, že dobíjení je výrazně rychlejší. Jinak zpoplatnění kWh nebo jiné jednotky, která odráží skutečné využití stanice konkrétním uživatelem, je logické a spravedlivé. Lze tedy očekávat, že bude trendem, na který postupně přejdou všichni provozovatelé, a to včetně ČEZ. Tomáš Chmelík manažer útvaru čisté technologie ČEZ, a. s.

24 — interview

Text: Pavla Francová, foto: Barbora Mráčková © 2017 KPMG Česká republika, s.r.o., společnost s ručením omezeným a člen sítě nezávislých členských společností KPMG přidružených ke KPMG International Cooperative („KPMG International“), švýcarské organizační jednotce. Všechna práva vyhrazena.

Neumíme se dohodnout

25 — interview

„V Česku se nám vede dobře, moc to ale nevidíme,“ říká v rozhovoru soudce Nejvyššího správního soudu Karel Šimka a vysvětluje, v čem je silná a slabá česká veřejná správa. →

Karel Šimka Karel Šimka je soudcem Nejvyššího správního soudu. Vystudoval právo a politologii na univerzitách v Plzni, Praze a Pasově, působil jako civilní soudce. Šimka zkoumal pro projekt Aspen Institutu „Česko: Jak jsme na tom?“ oblast výkonu veřejných institucí v Česku.

Které oblasti jsou nejvíce problematické? Nefungují komplexnější a kontroverznější věci. Typickým příkladem je povolování staveb. Je logické, že nová stavba většinou někomu vadí. Háček je ale v tom, že naše veřejná správa neumí takové konflikty v rozumném čase řešit tak, aby byli všichni víceméně spokojení. Nebo tak, aby se ti, kteří spokojení nebudou, s daným rozhodnutím smířili. To je důvod, proč u nás stavby tak dlouho trvají. Kromě toho tu chybí stabilita, zejména zákonů. Není to česká specialita, jde o znak typický pro celou západní civilizaci, protože svět je velmi komplexní a podstatná část ekonomického boje se dnes vede o regulace. Když si někdo prosadí novou regulaci nebo tu již existující nastaví výhodným způsobem, může na tom hodně vydělat. A jiný naopak třeba prodělá. Z toho vyplývají neustálé změny nebo alespoň pokusy o změny regulatorního rámce. Zastavím se u té vratké stability, souvisí to s politickou kontinuitou? Ano, to je něco, co tu chybí. Jsou věci, které potřebují jasná a dlouhodobá politická rozhodnutí, jako třeba to, že se budou stavět dálnice, vysokorychlostní železnice nebo rychlý internet. Je nutné to rozhodnout, mít plán a třeba 20 let na něm pracovat. V Německu mají takový systém na dálniční stavby. U nás se ale nepříliš závazné koncepce často mění podle toho, jaké jsou zrovna politické priority. To je velký problém. A co se týká běžných staveb? Tady chybí základní schopnost dosahovat konsenzu na úrovni obcí, krajů a i městských částí. Aby město urbanisticky nějak vypadalo, vyžaduje to léta kontinuity, která třeba v Praze vůbec není. To platí ale i pro ostatní větší města. V Brně se roky dohadují o přesunu nádraží, což jim blokuje nejen rozvoj obrovské lokality, ale například i další kroky v rozvoji dopravní infrastruktury. Když to shrnu, tak velký problém je neschopnost dosahovat zásadního konsenzu. Co se s tím dá dělat? To nevím. Je to dáno charakterem společnosti, politických střetů, mentalitou lidí.

26 — interview

Můžeme být pyšní na českou veřejnou správu? Neřekl bych pyšní, ale můžeme s ní být docela spokojení. V běžném denním životě funguje slušně. To, co od státu potřebujeme, více či méně složitě nakonec dostaneme. Problémy nastávají ve chvíli, kdy má veřejná správa řešit nějaké velké úkoly, jako třeba postavit dálnici nebo rozhodnout, jestli rozšíříme Temelín.

Existují nějaké mechanismy, které by mohly zajistit vyšší míru kontinuity a nezávislosti na politickém dění? V podstatě ne. V důsledku jsou všechna rozhodnutí, jako například jestli a kde se bude něco stavět, politická. Zda postavíte na Pankráci mrakodrapy, nebo uděláte obchvat města, závisí na tom, co si myslí lidé a jejich politická reprezentace. Je iluze věřit, že všechno má expertní řešení. Nemá. Mrakodrapy tam buď můžou stát, nebo nemusí. Pro nás bylo vždycky vzorem Německo, ale myslím, že v posledních 10 až 15 letech se ukazuje, že ani Německo neumí všechny věci udělat dobře. Vzpomeňte na berlínské letiště, nádraží ve Stuttgartu nebo na chaos, který si prožili při přijímání uprchlíků a neschopnosti je evidovat. I ta nejorganizovanější evropská společnost začíná narážet na problémy komplexity. Obávám se, že to nemá úplně jednoduché řešení. Druhým případem je pak třeba Čína, kde se vás nikdo neptá, jestli chcete někde dálnici. Prostě ji postaví. Ale chceme tohle? Já ne. To raději ty spory a prodlužování, ale nakonec také výsledek, který bude přijatelný pro co možná nejširší okruh lidí. Chápu však, že developeři chtějí stavět. Určitý jasný rámec a právní jistotu jim stát prostě musí poskytnout. Jinak budeme zbytečně plýtvat zdroji a blokovat rozumný rozvoj. Nejde jen o developery, ale právě třeba o silnice a celkový rozvoj infrastruktury. Jistě. Některé dílčí problémy řešení mají. Třeba infrastruktura je otázkou kvalitního infrastrukturního zákona, který určí, jakou

27 — interview

„Pesimismus je pro Čechy motorem něco dělat, i když pořád brbláme.“

chceme dálniční síť, a pak ji po určitých větších funkčních celcích povolíme a postavíme. To se dá napsat do zákona i o železniční infrastruktuře a podobně. U dálnic je nejhorší kouskování staveb, kdy pak pro každý úsek o pár kilometrech potřebujete samostatná povolení. Výsledkem je dálniční síť děravá jak ementál. Tohle se řešit dá. Ale nedá se jednoduše vyřešit, aby byl pozítří rozhodnutý územní plán Prahy. Tam je složitostí a protichůdných zájmů prostě hodně. Zpomalují to také soudní přezkumy. Ty mají ale i pozitivní efekt – nutí veřejnou správu dělat svou práci pořádně a hledat a nacházet obecně přijatelná řešení. Pokud by se toto zrušilo, tak bychom dávali veřejné správě téměř neomezené možnosti dělat si, co chce. Je otázka, jestli to chceme riskovat. Zmínil jste, že v běžném životě funguje veřejná správa slušně. Co tím přesně myslíte? Věci typu, že vám vymění občanku nebo vám dají sociální dávky, fungují, a dokonce tak, že nevytváří příliš mnoho negativ. V některých státech sociální systém produkuje hodně lidí, kteří jsou na něm závislí. U nás se toto děje v menší míře než jinde. Jistě, když se podíváte na regulaci a správu podnikání, tak tam najdeme věci, které lidi obtěžují. Na druhou stranu to je ale cena za spotřebitelský komfort. Lidé chtějí čím dál víc bezpečí a toho se dosahuje tím, že všechno se nějak garantuje, prověřuje a zajišťuje. A to s sebou nese samozřejmě nějaké náklady. Také se můžeme spolehnout, že ráno budou uklizené ulice v Praze 1, kterou v noci procházejí tisíce opilých turistů, že vlaky budou jezdit, a tak dál. Také máme velice dobrou úroveň veřejné bezpečnosti. Česko je relativně bezpečný stát, ve kterém se nepáchá moc zločinů, a zejména ne závažných jako vraždy, násilí, vydírání a podobně. Velké téma je elektronizace veřejné správy. Jak jsme na tom v tomto směru? Prožili jsme docela velkou vlnu elektronizace v letech 2007 až 2011. Zavedla se řada věcí od elektronického podpisu až po CzechPointy. Pak jsme ale zaspali a teď je otázka, co dál. Problém naší elektronizace je v tom, že jí chybí komplexní představa, dělá se podle jednotlivých rezortů a málo se myslí na to, že všechny systémy musí být propojitelné a že se nestaví pro úředníky, ale pro lidi. Zároveň bychom měli hodně přemýšlet o bezpečnostních aspektech a systémových rizicích.

Když odhlédneme od jednotlivých aspektů, existuje někde v zahraničí takové fungování veřejné správy, kterým bychom se mohli inspirovat? Je problém cokoli kompletně převzít z ciziny, inspirovat se v dílčích věcech ale můžeme. Jedním z příkladů je Holandsko, kde je veřejná správa velmi přátelská a pragmatická a dokáže s lidmi mnoho věcí vyjednat, například v daních, takže se vyhnou velkému množství sporů. Německá správa získala autoritu svou vysokou profesionalitou. Ve Švýcarsku najdeme sklony k perfekcionismu, což může být někdy ale až nepříjemné. Navíc tam je silná místní veřejná správa a to může vést k roztříštěnosti země, protože všude neplatí jednotná pravidla. Za zmínku stojí i Estonsko, které je lídrem v elektronizaci, nebo Skandinávie coby příklad pečovatelské veřejné správy. To ale zase může vést k pohodlnosti lidí. Oceňuji také Izrael a jeho přístup k bezpečnosti. Je na tom lépe i někdo v našem bezprostředním, spíše východním okolí? Měli bychom se inspirovat v Polsku v jedné extrémně důležité věci – tou je jejich schopnost prosazovat své zájmy v Evropské unii. Jsou schopní efektivně diplomaticky jednat a dosáhnout toho, co chtějí. My naopak neumíme EU spoluvytvářet, což je pro veřejnou správu ohromný průšvih, protože až 70 procent našich regulací je v podstatě evropským právem, a pokud neovlivníte jejich podobu už na evropské úrovni, tak ztrácíte většinu šancí to pak nějak napravit. Bohužel místo toho mnohdy k řešení našich vnitrostátních bojů používáme evropské bojiště. Jaká je vaše ideální představa o fungování veřejné správy? Nejdůležitější je podle mě uživatelská vstřícnost. Tedy aby se veřejná správa chovala podobně jako někdo, kdo má zájem vám pomoci. Na jedné straně musí být veřejná správa přátelská a pomáhat lidem a na druhé straně musí být schopna rozpoznat menšinu lidí, kteří přichází s nějakou lumpárnou nebo kverulantským požadavkem, a umět se s nimi vypořádat. A lumpárny potrestat. Tohle je nejobecnější rys, který by měla mít. Jak toho dosáhnout, to už se nedá tak jednoduše popsat, řešení není jednoduché. Uvědomme si ale, že je pro nás v Česku přirozeným referenčním rámcem Německo, absolutní lídr v Evropě prakticky ve všem, od ekonomiky a techniky až po právo a veřejnou správu. Je dobré se srovnávat s tím nejlepším, ale zároveň z toho nemůžeme vyvozovat, že by u nás nic nefungovalo. Máme se dobře, ale nevěříme si a víc vidíme to špatné. Zároveň je ale tento náš pesimismus tak trochu motorem, který nás vede k tomu, že se snažíme něco dělat, i když pořád brbláme.

Jaro 2017 přeje výstavám velkých osobností světového malířství. Treviské Museo di Santa Caterina vystavuje díla Moneta, Renoira či van Gogha, v madridském Muzeu královny Sofie jsou k vidění obrazy Pabla Picassa včetně toho zřejmě nejslavnějšího – Guernicy. ↑

Marwick Revue

Příběhy impresionismu Treviso ǫǫMuseo di Santa Caterina, Treviso, Itálie ǫǫdo 17. dubna 2017 Malebné italské město Treviso láká na výstavu plnou příběhů impresionismu. Návštěvníci se mohou těšit na zhruba 120 obrazů od největších impresionistických malířů – Moneta, Renoira, van Gogha nebo Gauguina. 1

2 Velikonoční festival Lucern ǫǫrůzné koncertní sály a kostely, Lucern, Švýcarsko ǫǫod 1. do 9. dubna 2017 Klasiku se zaměřením na sakrální hudbu nabízí na začátku dubna lucernský Velikonoční festival. Švýcarské kostely naplní velikonoční atmosférou melodie Mozarta, Beethovena, Bacha, Monteverdiho, Debussyho a dalších.

Ruské trienále Moskva ǫǫThe Garage Museum, Moskva ǫǫod 10. března do 14. května 2017 Ruské The Garage Museum, centrum současného umění v Moskvě, zahájí první ročník ruského uměleckého trienále, a to v roce stého výročí Velké říjnové revoluce. Trienále má na starosti hlavní kurátorka muzea Kate Fowle. 3

4 Pablo Picasso Madrid ǫǫMuzeum královny Sofie, Madrid ǫǫod 4. dubna do září 2017 Velká výstava děl Pabla Picassa nabídne v madridském Muzeu královny Sofie na 150 obrazů tohoto španělského malíře a sochaře. Zlatým hřebem expozice bude slavný obraz Guernica, od jehož vzniku uplyne právě 80 let.

Macy Gray Brno a další evropská města ǫǫSonocentrum, Brno ǫǫ25. března 2017 Americká soulová a R&B zpěvačka se v březnu vydává na evropské turné s hity ze svého nového alba Stripped. Vedle Berlína, Říma, Londýna, Amsterodamu nebo Vídně se představí také v Brně, tamnímu publiku zazpívá 25. března. 5

Paul Gauguin, Annah the Javanese, 1893

6 Documenta Atény ǫǫAtény, Řecko ǫǫod 8. dubna do 16. července 2017 Jedna z nejvýznamnějších událostí umělecké sezóny, výstava moderního umění Documenta, která se koná každých pět let v německém Kasselu, se letos poprvé s předstihem představí v Aténách. Tématem výstavy je totiž „Učení se od Atén“.

28 — revue

Text: Anna Batistová

Evropská scéna

Marwick doporučuje

Marwick Revue

Žít jako muž Literatura ǫǫPhilip Roth V březnu v češtině vychází oceňovaná kniha zřejmě nejslavnějšího žijícího amerického spisovatele Philipa Rotha Žít jako muž s podtitulem Příběhy o manželství. Peter Tarnopol, Rothovo alter ego, v ní s humorem vypráví o svém nevydařeném manželství. 1

Jeden svět Film ǫǫFestival dokumentárních filmů o lidských právech Od 6. do 15. března 2017 budou v Praze na festivalu Jeden svět již podevatenácté k vidění nejlepší dokumentární filmy týkající se lidských práv. V průběhu března a dubna se pak festival přesune do více než 30 měst po celé České republice a následně i do Bruselu.

Text: Anna Batistová

Wanted – Broadway v centru Prahy Hudba ǫǫDagmar Pecková Mezzosopranistka Dagmar Pecková alias Mackie Messer se představí od 11. do 30. dubna 2017 ve velkém sále pražské Lucerny v revue Wanted. Velkolepá kabaretní show nabídne hudbu meziválečného skladatele Kurta Weilla. Režie i výpravy se ujali bratři Cabanové.

29 — revue

Krvavá svatba Divadlo ǫǫStavovské divadlo ǫǫrežie: SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský) Dne 16. března 2017 se v podání režisérského dua SKUTR na scénu Stavovského divadla po půl století vrací dílo španělského básníka a dramatika F. G. Lorky. V Krvavé svatbě se představí Pavlína Štorková, Filip Kaňkovský, Taťjana Medvecká nebo David Prachař. 4

Czech Nature Photo Výstava ǫǫCzech Photo Centre Od 4. do 14. dubna 2017 bude Czech Photo Centre vystavovat snímky od nejlepších českých fotografů přírody. V rámci výstavy Czech Nature Photo se představí autoři Václav Šilha, Rostislav Stach, Ondřej Prosický, Petr Bambousek, Dan Materna nebo Pavel Krásenský. 5

Česká taneční platforma Tanec ǫǫDivadla Ponec, Archa a La Fabrika Od 6. do 9. dubna 2017 budou divadla Ponec, Archa a La Fabrika tradičně patřit festivalu českého současného tance a pohybového divadla. Česká taneční platforma nabídne to nejlepší z domácí taneční scény za poslední rok.

Mezzosopranistka Dagmar Pecková

Chaloupka na kuří nožce? Designový hotel najdete na severu Švédska.

Design News

2 OCH! Designuchtivým návštěvníkům Brna by neměla uniknout výstava OCH! Pražské designérské studio Olgoj Chorchoj v Moravské galerii v Brně do 16. dubna nabízí pohled do historie, inspiračních zdrojů i své současné tvorby. Součástí expozice je i důležitá prezentace absolventů pražské UMPRUM, které dva hlavní představitelé studia Michal Froněk a Jan Němeček pedagogicky vedli.

3 Porcelánové vázy Milana Pekaře Každý kus je originál díky unikátnímu využití stříbra a dalších drahých kovů, které na povrchu vytváří neopakovatelné ornamenty. Takové jsou vázy Milana Pekaře, jež se staly celosvětovým fenoménem. Desítky malých i velkých váz na jednom dlouhém stole můžete zhlédnout v Moravské galerii v Brně do 16. dubna.

Snøhetta postavila v lese ve Švédsku sedmý Treehotel V pořadí již sedmý Treehotel – hotel v korunách stromů – byl otevřen na severu Švédska. Tentokrát jej navrhlo slavné norské architektonické studio Snøhetta, které je známé svým neotřelým přístupem. Domek minimalistických tvarů je zaklíněn mezi stromy ve výšce deseti metrů a vede k němu pohodlné schodiště. Interiér s plochou 55 metrů je nebývale luxusně zařízený. Vázy Milana Pekaře se staly celosvětovým fenoménem. Vydejte se za nimi do Brna.

30 — revue

Text: Ondřej Krynek, šéfredaktor DesignMagazin.cz

1 Prague Design Week 2017 Od 10. do 16. dubna 2017 proběhne ve čtyřech patrech Tančícího domu v Praze čtvrtý ročník mezinárodní designérské přehlídky Prague Design Week 2017. Těšit se můžete na nové, neokoukané designérské výtvory od řemeslníků, studentů designu, mladých designérských studií, nadaných výtvarníků i několika málo firem.

TOP 3 nové podniky

Extra tip Musíte ochutnat momo, tedy knedlíčky plněné masem či zeleninou, anebo thukpa neboli velkou polévku, jež zastoupí hlavní jídlo.

2 Fenomén 4pokojů Brno má novou barovou hvězdu. Ačkoli se na mapě rozsvítila teprve v lednu, jako magnet přitahuje davy poutníků. Řeč je o baru 4pokoje, který je výjimečný v mnoha ohledech. Má otevřeno od 7 ráno do 5 ráno dalšího dne, nicméně s postupujícím časem se mění menu, detaily v interiéru i hudební doprovod. „Koncept 4pokojů by se dal jedním slovem vyjádřit jako takový ‚gastro-obývák‘. V obýváku můžete udělat večer párty nebo si přes den v klidu přečíst knihu,“ popisuje spolumajitel Honza Vlachynský.

Extra tip Rozhodně ochutnejte něco z široké nabídky koktejlů z kávy a čaje, které tady čepují z pípy. „Osobně mě hodně baví Kafe Martini, což je twist na klasický koktejl zvaný Espresso Martini,“ dodává Vlachynský.

Plněné knedlíčky momo jsou specialitou nově otevřené tibetské restaurace AMA.

Od Trumpa do Londýna Francouzský šéfkuchař Jean-Georges Vongerichten patří mezi gastronomickou elitu. Už 20 let vede prestižní restauraci v hotelu Trump Tower v New Yorku, jíž michelinští kritici věnovali tři hvězdy. Letos na jaře rozšíří Vongerichten své restaurační impérium o další podnik, a sice o novou restauraci v hotelu Connaught v londýnské čtvrti Mayfair. Podle rozhovoru, který dříve šéfkuchař poskytl magazínu Bloomberg, by zdejší kuchyně měla být založena na principu „z farmy na stůl“. 3

Extra tip Gastronomická posila Connaughtu je pikantní mimo jiné i v té rovině, že v hotelu již nyní působí francouzská šéfkuchařka Hélène Darroze, oceněná dvěma michelinskými hvězdami.

Text: Lukáš Rozmajzl, šéfredaktor CityBee.cz

31 — revue

1 První tibetská restaurace Ochutnali jste někdy tibetskou kuchyni? Od února máte možnost v Praze na Vinohradech v nové restauraci AMA, kterou založili dva Tibeťané pobývající v české metropoli. Na rekonstrukci prostor vybrali přes crowdfunding 300 tisíc korun. Do jídelního lístku jsou vepsané tibetské speciality jako třeba shapale (plněná masová/zeleninová smažená kapsa), k pití se podává slaný čaj či příležitostně čchang (kvašené tibetské pivo). „To je ale poměrně náročné na přípravu,“ vysvětluje provozovatelka podniku Jindra Bhutia Holovská.

Text: Anna Batistová, foto: Ondřej Trhoň

27 krychliček v modelu 3 × 3 x 3. Rubikova kostka je původně maďarský hlavolam, který popletl hlavu doslova celému světu, ale také dal jméno novému románu mladého českého autora Vratislava Maňáka. Ten zaujal už svou prvotinou Šaty z igelitu, za niž získal Cenu Jiřího Ortena. Hlavní hrdina jeho nové knihy skládá úlomky paměti jako barevné stěny hlavolamu, ve kterém se rodinné příběhy mísí s osudem rodného města. Maňák chce románem vzdát hold Plzni a zároveň poukázat na bouře, které se tu odehrály po měnové reformě v 50. letech. ↗

Román se vrací k tématu plzeňských bouří po měnové reformě v roce 1953. Vycházel jste z vlastního historického výzkumu? Ne. Historická rešerše nebyla nijak hluboká. Mluvil jsem s pár pamětníky, další jsem si poslechl na Paměti národa, hledal jsem staré názvy ulic a jejich podobu na fotografiích ve sledovaném roce 1953, ale nechtěl jsem s tím trávit moc času, aby mi historická doslovnost neomezovala fantazii. V příbězích, které sledují Plzeň v době těsně po měnové reformě, je historická pravda v zásadě zachovaná, všechny postavy jsou ovšem fiktivní. Plzeňáci se například opravdu střetli s milicionáři na Wilsonově mostě, ale není pravda, že tam kdy kdo umřel, byť to tvrdí pamětníci i jedna z mých postav. Myslela jsem, že jste pracoval metodou orální historie, promluvy pamětníků zní velmi reálně… Za to může nejspíš jazyk, kterým jsou psané. Vědomí, že potřebuji patnáct pamětnických vzpomínek, pro mě bylo velkou autorskou školou. Každá postava musela být identifikovatelná, tak jsem každé z nich vytvořil balík výplňových slov, speciální slovník i tempo řeči. Zároveň jsem si většinu pamětníků obsadil českými herci, vzpomínky jsem psal „do huby“ například Jiřímu Bartoškovi. On mi vyprávěl příběh a já ho zaznamenával. Jako dítě odkojené normalizační popkulturou mám projev Stelly Zázvorkové nebo Jiřího Sováka vypálený do hlavy, a tak bylo snadné si zrovna těmito herci obsadit i postavy příběhu. A protože jsem retrofil, visí mi nad pracovním stolem velká mapa Československa, na kterou jsem si nalepil jejich vytištěné hlavy. Román jsem totiž psal poprvé v životě a v tom obrovském textovém rozsahu jsem si potřeboval zajistit konzistenci výrazů postav – a pohled na ně mi pomáhal. Jakým způsobem při psaní postupujete? Píšu chronologicky, ale většinou mám už na začátku představu, jak příběh skončí, i hrubou beta verzi závěrečné scény. Pro Rubikovu kostku to ale tak docela neplatí, protože má poměrně složitou kompozici, ve které se prolínají tři časové roviny. Dvě jsem psal souběžně, ale ta třetí, což jsou právě vzpomínky pamětníků na padesátá léta, vznikla separé a až dodatečně jsem ji vkládal do textu tak, aby fungovala jako jakýsi společensko-kritický komentář hlavní dějové linie. Podobně to prý dělal William Styron v Sophiině volbě, který ji také nejdřív napsal chronologicky a až pak ji rozstříhal a zpřeházel.

32 — revue

FOCUS: Rubikova kostka Vratislava Maňáka

Rubikova kostka je vaším prvním románem. Obtiskly se v něm vaše literární vzory? Ve vazbě na tento román byli mými nejdůležitějšími vzory němečtí spisovatelé Heinrich Böll a Günter Grass, ale také Antonín Bajaja. Všichni tři totiž pro mě zajímavým způsobem pracovali s toposem města, vzdali mu hold, a kulisa konkrétního města je v jejich dílech velmi důležitá. U Grasse je to Gdaňsk v Plechovém bubínku, u Bölla Kolín nad Rýnem v Biliáru o půl desáté a u Bajaji óda na Zlín. O Plzni jsem chtěl napsat i proto, že mi bylo líto, že jí, přestože je to druhé největší město v zemských Čechách, dosud nikdo nesložil literární poklonu. Nechápal jsem proč, když v Polsku jsou romány z Lodže a z Gdaňsku, a nejenom z Varšavy, v Německu jsou romány z Lübecku i z Kolína, a nejenom z Berlína. Proč by to nemohlo fungovat u nás?

Klára Spilková na cestách

33 — revue

Kde se dobře najíst, kde se jak hraje… Nejlepší česká golfistka Klára Spilková se se čtenáři magazínu Marwick dělí o své tipy a zážitky z golfových cest po světě. Chystám se už na svou sedmou sezonu mezi golfovými profesionálkami. Je neuvěřitelné, jak to letí. Momentálně mám období, kdy cestuji nejvíc autem mezi indoorem a tělocvičnou, ale chtěla bych se s vámi ještě podělit o zážitky z konce minulé sezony na Ladies European Tour. Katar Poslední dva turnaje jsem hrála koncem listopadu a začátkem prosince v Kataru a v Dubaji. V Kataru jsem byla poprvé. Můj první dojem? Rozpaky, protože mám ráda zeleň, hory, vodu. Na poušť jsem zvyklá z Dubaje, ale v paneláku uprostřed rušného města jsem měla pocit, že si ani trochu neodpočinu. Tamní golfové hřiště však bylo tradiční oázou uprostřed pouště. Zrovna na náš turnaj vyšla předpověď bouřek a dešťů. A to prý v Kataru nepršelo půl roku. Podle toho vypadala cesta po finále. Za čtvrt hodiny jsem viděla tři menší nehody, jak se silnice změnily v tekoucí řeky. Po náročné jízdě jsme dorazili na písčité golfové hřiště, které leží asi 40 minut za Dauhá a je tak dobře ukryté, že jsme ho další čtvrt hodiny hledali. Kdybych si chtěla jít zahrát 18 jamek, musela bych s sebou nosit umělohmotnou travnatou podložku, na kterou se staví míč. Takhle jsem si aspoň zaputtovala na poslední jamce na udusaném písku.

Dubaj Poté jsem odletěla do Dubaje, kde jsem strávila další dva týdny. První týden jsem bydlela a trénovala na hřišti v Jebel Ali. Můžete tu spatřit rodinku kamzíků nebo si zaplatit let v hydroplánu. Ten jsem absolvovala před rokem. Přirovnala bych to k výhledu z nejvyšší budovy světa Burj Khalifa, odkud také vidíte celou Dubaj. Mám tady dvě oblíbené restaurace. První je arabský bufet, kde si nejradši dávám hummus a kuřecí shawarmu. Druhá je P.F. Chang’s, kde nelze vynechat dynamite shrimps. Doporučuji, stejně jako celou Dubaj – hlavně kvůli klimatu a spojení z Prahy.

34 — věda

Text: Richard Valoušek, foto: Barbora Mráčková, ilustrace: Barbora Tögel

Jak swing bojoval s nacisty

Petr Koura Narodil se v roce 1978, vystudoval historii na Univerzitě Karlově a aktuálně se věnuje nejnovějším českým dějinám. Před dvěma lety se stal laureátem Ceny Neuron pro mladé vědce v oboru společenských věd. V minulosti byl odborným poradcem televizního pořadu České století a nyní spolupracuje na relaci Bohéma. V prosinci minulého roku mu vyšla v nakladatelství Academia kniha „Swingaři a potápky v protektorátní noci“, která vzbudila zájem nejen díky své historické, ale také literární hodnotě.

35 — věda

Zaklapněte na chvíli svůj notebook, vypněte telefon, odložte poznámkový blok, zapomeňte na starosti všedních dnů a vydejte se do minulosti. Vrátili jsme se skoro o osm desítek let zpět, pomalu končí 30. léta minulého století, Praha, stejně jako celé Československo, se ocitá v okupační moci nacistického Německa. Pouliční ruch je výrazně slabší, než jsme zvyklí, přesto si společnost zvyká na zrychlující se tempo života. ↗

Procházíme se po Václavském náměstí, davy lidí pendlují sem a tam, míří do práce, do obchodů, do škol. Mezi nimi se vyjímá skupinka podivínů. Na sobě mají barevné oblečení, které bije do očí, na nohou masivní boty s podpatky a nezáleží, zda se jedná o muže, či ženy. Opodál mohou stát němečtí vojáci nebo gestapo. Ti sem nepatří, řeknete si na první pohled. Na rozdíl od kolemjdoucích jsou klidní, nikam nespěchají, jako by se jich ruch okolí netýkal. Když na nich někdo spočine nechápavým pohledem, jen se ušklíbnou. Dělá jim to dobře. Na první pohled na pokraji společnosti, na ten druhý v centru její pozornosti. Baví se svým provokativním zevnějškem. Váháte, zda jste se skutečně ocitli na přelomu 30. a 40. let? Nemusíte. Právě stojíte uprostřed historické Prahy a sledujete potápky, bedly, luketky, zkrátka swingaře v celé jejich kráse. Seznamte se a vydejte se společně s nimi s nadcházejícím večerem do klubu plného jazzové hudby. Že je Protektorát Čechy a Morava ve válečném stavu, hlídají ho nacistická vojska a hrozí, že dřív nebo později bude vymazán z mapy? Na tyto myšlenky teď není prostor. Navlečte na sebe to nejšílenější oblečení, co najdete v šatníku, a vydejte se s námi na parket. Na choreografii neberte zřetel, nebojte se ani toho, že neumíte kroky. Vždyť právě na spontánnosti a svobodě je swing postaven. „Ten tanec si zamilujete, stejně jako ho milovala protektorátní mládež. Žádné přesně předepsané kroky z tanečních, žádná pravidla, jen jazz, parket a pořádný odvaz,“ popisuje swing z dob válečných let Petr Koura, autor nově vydané knihy „Swingaři a potápky v protektorátní noci“, v níž popisuje subkulturu tohoto tanečního stylu, která byla jakousi vzpourou proti tehdejším mravům. „Bavilo je, že byli jiní, že byli středem pozornosti a jejich vystupování provokovalo. Chtěli ukázat, že se od soudobé společnosti liší. Když to zaženu do extrému, někteří mladí swingaři na sobě nosili žárovky napojené na baterii v kapse a při zatáčení blikali,“ vypráví osmatřicetiletý autor.

Ze křtu knihy Petra Koury, kterého se účastnil i scenárista Petr Jarchovský či nakladatel Jiří Padevět.

36 — věda

Každý rozdíl, který kdokoliv do tehdejší společnosti přinesl, vzbuzoval pozornost, často negativní, odměřenou, pobuřující. „To je na tom bavilo ze všeho nejvíc. Chtěli být jiní, a přitom nešlo o žádné lidi z okraje společnosti. Často byli označováni za bohatou chátru, děti z vyšší třídy, protože to výstřední oblečení nebylo z nejlevnějších,“ říká Koura, vystudovaný historik z Karlovy univerzity, kde dnes přednáší. Pokud si chcete tehdejší potápky, bedly a další swingaře představit, vzpomeňte si například na postavu Bejbyho z filmu Šakalí léta, kterého hrál Martin Dejdar. „Vzpomínám, jak jsme ho oblékli do výstředních barev a mysleli si, jak není drsný. Pak ale přišlo několik historiků a rychle nás usadili, že swingaři za války byli mnohem odvážnější. A tak se stal odvážnějším i Bejby,“ vzpomíná Petr Jarchovský, scenárista populárního filmu z 90. let. Právě on se stal jedním z prvních milovníků knihy Petra Koury. „Jsem za podobné čtenáře opravdu rád, vlastně právě pro takové jsem knihu psal. Petr si ji poprvé otevřel před spaním, a když mi druhý den volal, přiznal se, že usínal se 180. stránkou,“ říká Koura s úsměvem. A Jarchovský dodává: „Musel jsem si každý song, o kterém se tam píše, hned najít na internetu a poslechnout. Nejsem přítelem sociálních sítí, ale tahle vymoženost mě opravdu baví. Člověk hned pochopí, o čem ta doba byla, a s knihou žije každým řádkem.“ Podobné pochopení pro jazz a křivky swingu rozhodně neměli nacisté. Ti si sice hlídali mravní výchovu především doma v Německu, ale ani v Čechách nezůstávali swingaři bez povšimnutí. „Už jen fakt, že o nich nacisté psali ve svých pravidelných reportech do Berlína, svědčí o tom, jakou pozornost vzbuzovali. Do jisté míry byli vnímáni jako nebezpečí,“ má jasno Koura. Přesto je nacisté potlačit nedokázali. Podle dochovaných materiálů bylo v Čechách několik stovek ctitelů swingu zvaných potápky. Zmínky o nich najdeme skoro v každém větším městě. Po válce se z potápek stávali postupně páskové. Ti nosili nízko posazený opasek a místo swingového rytmu začali dávat přednost rock and rollu. Byl čas na nový taneční styl. Ten swingový ale žil dál, i když už nemusel bojovat se společenskými mravy ani válečným obdobím. Příběh swingařů přináší kniha Petra Koury, která rozhodně stojí za přečtení a v lepším případě také za poslech. „Ani já, když jsem s potápkami začínal, jsem netušil, o jak úžasný fenomén se jedná. Pochopil jsem to až s prvními skladbami,“ přiznává autor, který s psaním knihy začal při tvorbě své disertační práce.

↓

37 — věda

Památka na Josefa Škvoreckého „Spisovatel Josef Škvorecký se prolíná celou mou knihou. Byl to právě on, kdo zachoval v paměti jazzovou hudbu a swingaře, připomínal je ve svých dílech a nechal je přežít druhou polovinu minulého století. Když jsem se rozhodl pro toto téma na svou disertační práci, začal jsem si s ním dopisovat přes e-mail. Vždy odpovídal do jednoho nebo dvou dnů. Zajímal se o mé postupy, názory, detaily při přípravě knihy. Nahrál mi dokonce audiokazetu s kanadskými pořady, které mi pomohly při bádání. Dodnes mě mrzí, že jsme se nikdy nesetkali osobně. Půl roku před svou smrtí napsal ke knize předmluvu. Ještě pět dní předtím, než skonal, mi napsal poslední e-mail. Jsem rád, že do mé tvorby mohl promlouvat,“ popisuje spolupráci s Josefem Škvoreckým Koura. Vydání knihy v Academii. Náhoda, nebo osud? „Když jsem byl s psaním knihy, která nakonec dosáhla téměř tisíce stránek, na začátku, vyprávěl jsem o ní Jiřímu Padevětovi z nakladatelství Academia. Zeptal se mě, zda už mám nakladatele. Když jsem přiznal, že ne, jen odvětil: Teď už ano. Teprve postupem času jsem se dozvěděl, že byl Jirka v 80. letech pankáč a mému psaní už řadu let fandí. Nebýt jeho pomoci a zapojení nakladatelství, kniha by vyšla jen těžko. Navíc mi pomohli i s autorskými právy finančně nákladných fotografií. Díky tomu je kniha bohatá nejen po textové, ale také obrazové stránce,“ přiznává Petr Koura. Záhada na závěr: Kdo sjednotil po světě swing? „Musím se přiznat, že je pro mě dodnes záhadou, jak je možné, že se swingaři po celém světě prezentovali již na konci 30. let podobným stylem oblékání. Že se to podařilo sjednotit v USA, to chápu, ale jak se tento styl natolik podobný tomu zámořskému dostal k nám, to je záhada. Nejdříve jsem si myslel, že to bylo filmem Jih proti severu, který v Americe běžel již ve 30. letech, ale u nás se oficiálně vysílal až v roce 1991. Žádné kopie v nacistickém Československu nebyly. Jiná možnost než šíření filmovou tvorbou mě ale nenapadá. Americké filmy v sobě často měly rebelantský postoj a divoký styl oblékání, takže právě na ně sázím při šíření swingu do Evropy. Důkaz však neexistuje.“

Recyklace je v módě. Z recyklovaných materiálů se vyrábí šperky i zápisníky. Dívky si vyměňují oblečení, které už se jim nehodí do šatníku, ze starých košil přešívají sukně, starší nezničené prádlo posílají na dobročinné účely. Teenagerku Annu Sukovou napadlo, proč by se vlastně takovýmto způsobem nemohly repasovat a předávat i hračky. Svým projektem Hračky s příběhem zároveň pomůže lidem ze znevýhodněných skupin a ulehčí rozpočtům školek a dětských domovů ↓

Text: Jana Samšuková, foto: Barbora Mráčková

Při generálním úklidu domácnosti vytřídili sourozenci Sukovi dvě tašky plné starých hraček. Některé z nich měly putovat do školek, ty rozbité pak rovnou do popelnice. Aničku tehdy napadlo, že kdyby se rozbité hračky opravily, vyčistily a poslaly dál, udělaly by ještě spoustu radosti. A tehdy se zrodil budoucí vítěz 1. ročníku soutěže „Soutěž a podnikej“ – projekt Hračky s příběhem. Soutěž a podnikej, první krok ke splněnému snu Projekt Soutěž a podnikej je určen středoškolákům, kteří mají zajímavý nápad na podnikání a chuť ho zrealizovat. V průběhu osmi týdnů po přihlášení a akceptaci do soutěže dostávají účastníci specifické úkoly i konzultace s mentorem, které jim pomohou utřídit si myšlenky a dát projektu jasnější podobu i byznys plán – například průzkum trhu či dotazníkové šetření mezi potenciálními spotřebiteli. Anně pomohla také zpětná vazba od porotců v regionálním kole, které s přehledem vyhrála, a postoupila tak do kola celostátního. A v neposlední řadě také pomoc její profesorky Palové, která Annu podpořila nejen svým nadšením, ale i spoustou cenných nápadů a rad. Příběh hraček Anny Sukové A jaký bude onen příběh hraček, které se Anně dostanou do rukou? Poškozené či nevyužité hračky budou opravovat a čistit lidé ze znevýhodněných skupin, tedy důchodci, samoživitelky, matky s dětmi z azylových domů. „Až se můj projekt rozjede, budu © 2017 KPMG Česká republika, s.r.o., společnost s ručením omezeným a člen sítě nezávislých členských společností KPMG přidružených ke KPMG International Cooperative („KPMG International“), švýcarské organizační jednotce. Všechna práva vyhrazena.

38 — CSR

Medvídek za 800, nebo hračka s příběhem?

39 — CSR

potřebovat každou ruku – řidiče, skladníky, opraváře. Dám práci lidem, kteří si potřebují přivydělat,“ dodává Anna. Ceny hraček se pak budou odvíjet od toho, kolik práce bylo třeba vynaložit na jejich opravu, i podle jejich velikosti. „Můžete mít nového plyšového medvídka za 800 korun. Anebo si koupíte hračku s příběhem, budete vědět, kdo ji pro vás opravil, pomůžete dobré věci a navíc ušetříte. Hračka sice nebude nová, ale bude jako nová.“ A právě sociální rozměr projektu zaujal porotu v celostátním kole soutěže nejvíce. Porotu tvořili zástupci start-upu Liftago, inkubátoru UP21, kreativní agentury Zaraguza a poradenských společností Blackfox Advisors a KPMG Česká republika. „Líbilo se jim, jak jsem uchopila poměrně citlivé téma, a ocenili i název Hračky s příběhem,“ dodává Anička. „Nápad Aničky Sukové mě zaujal a měl jsem ho mezi svými třemi favority. U jejího projektu Hračky s příběhem hrál důležitou roli sociální aspekt – recyklace nepoužívaných hraček a zapojení znevýhodněných žen. Věřím, že nápad má šanci uspět i v reálném světě, a držím Aničce palce,“ dodává Roman Maco, ředitel marketingu KPMG Česká republika, který rovněž zasedal v porotě. A jaké jsou plány do budoucna? Anička je nyní na samém začátku své podnikatelské cesty, ale už příští rok chce založit s. r. o. Zatím sbírá kontakty mezi školkami, které by jí pomohly nejen organizovat sbírky hraček, ale také by si od ní ty repasované mohly koupit. Připravuje rovněž webové stránky a e-shop, v němž by své hračky mohla prodávat. Logo už má připravené – vzniklo na základě její vlastní fotky mladšího bratra s plyšovým medvídkem. V tuto chvíli hračky opravuje sama ve svém pokoji – od kamarádek jich zatím nasbírala pár desítek. „Chtěla bych získat finanční prostředky, kterými bych už mohla platit prvního zaměstnance.“ O prázdninách se Anna také vydá do Ameriky na zkušenou. Desetidenní cesta do Chicaga, v rámci níž se zúčastní několika podnikatelských seminářů, byla jednou z výher v soutěži. Anička rovněž dostala 60tisícovou finanční podporu do začátku a tříměsíční členství v Prague StartUp Centre. Mladé podnikatelce prý po soutěži přišlo mnoho nabídek – ať už na spolupráci, či finanční pomoc. Anička se však podle svých slov chce nejdříve sama „naučit plavat“ a na svém snu pracovat sama. „Nedělám nic napůl.“ Osmnáctiletá maturantka, která studuje Karlínskou obchodní akademii, se chystá pokračovat ve studiu na Fakultě podnikohospodářské při Vysoké škole ekonomické v Praze a zároveň skutečně rozjet své podnikání. „Teď cítím, že jsem na skvělé startovní pozici, a chci toho využít. Mám ale před sebou maturitu a přijímačky a skloubit podnikání se školou je náročné. Buď se s tím poperu, nebo ne, ale jsem odhodlaná. Nejsem typ člověka, který by něco dělal napůl, nebo by se dokonce vzdával,“ dodává s úsměvem a odhodláním. Anička v budoucnu plánuje rozmístit po městech kontejnery na hračky, do kterých bychom mohli přispět i my.

Soutěž a podnikej pro středoškoláky

Soutěž a podnikej, projekt Martina Vítka a Davida Friedla, pomáhá středoškolákům uskutečnit jejich podnikatelské sny, a to pomocí mentorského programu i speciálních úkolů. První ročník soutěže ovládla Anna Suková s projektem Hračky s příběhem následovaná Klárou Urbanovou s vlasovými doplňky Hade Made. Třetí místo pak sdíleli Vít Černý s projektem Eko Nuts a Barbora Romová s aplikací Bus Radar. Do soutěže se mohou zapojit jak mladí podnikatelé, tak samy firmy – třeba mentorstvím či finančním příspěvkem. Více informací naleznete na www.soutezapodnikej.cz.

40 — interview © 2017 KPMG Česká republika, s.r.o., společnost s ručením omezeným a člen sítě nezávislých členských společností KPMG přidružených ke KPMG International Cooperative („KPMG International“), švýcarské organizační jednotce. Všechna práva vyhrazena.

Osamělá cesta kolem světa. Nikde kolem živá duše, jen námořník, jeho loď a sen dorazit do přístavu mezi prvními. A pak už jen dorazit. Slavný jachtařský závod Vendée Globe zvládnou ti nejlepší za tři měsíce a do cíle dopluje jen polovina z nich. Na účast prvního českého námořníka teprve čekáme. Milan Koláček už zahájil přípravy. →

Milan Koláček (1979) Jachtař roku a osobnost roku 2012 České asociace námořního jachtingu. Vítěz šampionátu Francie v sólovém jachtingu 2012. Několikanásobný mistr ČR v offshore jachtingu. Získal bronz z mistrovství světa lodní třídy Fireball a bronz z mistrovství Středozemního moře kajutových plachetnic. Více sportovních úspěchů najdete na www.milankolacek.eu.

Text: Ivo Půr (s Milanem Koláčkem se osobně zná, proto zvolili v rozhovoru tykání), foto: Barbora Mráčková a archiv Milana Koláčka. Děkujeme Cafe Prostoru_ za poskytnutí místa k focení.

41 — interview

Strhující podívaná na osmdesát dní

KPMG Česká republika přislíbila, že zpracuje úvodní analýzu daňového a právního nastavení souvisejících transakcí s cílem zamezit případným daňovým neefektivitám při realizaci tohoto závodního snu.

Extrémní a vytrvalostní sporty v dnešní době lákají masy, stejně jako se neustále prodlužuje věk, ve kterém lidé dokážou podávat vrcholové výkony. Jeden závod na světě spojuje překonávání lidských i technických možností spolu s extrémní délkou trvání i trati – slavná Vendée Globe. Kdo navíc sledoval poslední ročník tohoto sólového jachtařského závodu kolem světa, musí dát za pravdu tvrzení, že i plavba osamělých námořníků v bohem zapomenutých končinách zeměkoule dokáže být díky moderním technologiím strhující podívanou. Na start „posledního opravdového dobrodružství“ se v dalším ročníku dost možná postaví i první Čech - Milan Koláček, se kterým jsme si o jeho plánech a o tom, co příprava na Vendée Globe obnáší, povídali pro toto vydání Marwicku. KPMG Česká republika přislíbila, že zpracuje úvodní analýzu daňového a právního nastavení souvisejících transakcí s cílem zamezit případným daňovým neefektivitám při realizaci tohoto závodního snu.

42 — interview

↓

43 — interview

Vendée Globe Sám na lodi bez jakékoliv zastávky a bez asistence, to jsou tři hlavní podmínky závodu Vendée Globe, který se koná zpravidla každé čtyři roky od roku 1989. Jediná výjimka je, když zachraňujete některého ze svých soupeřů (a to se v historii závodu stalo už několikrát). Startuje a končí se ve francouzském přístavu Les Sables d’Olonne (kam se může závodník jednou vrátit během prvních deseti dnů) a trasa vede okolo celé zeměkoule.

Kde bereš odvahu a odhodlání jet slavnou a náročnou Vendée? Pro podobný podnik, jako je nonstop závod plachetnic kolem světa, potřebuješ znalosti a zkušenosti z celé řady oborů, od logistiky přes techniku až po samotné vedení lodi. Takový nápad se utváří postupně a dlouhou dobu. V každém sportu si dáváš vyšší a vyšší metu a já teprve dnes mohu říct, že mám dostatek znalostí a zkušeností se do přípravy startu na Vendée pustit. Jaké byly tvoje jachtařské začátky? Když mi bylo deset, táta začal stavět vlastní loď a já mu u toho asistoval. Jezdili jsme na Orlík a další české vody. Později otec sehnal čtyřistadvacítku (dvouposádková loď pro okruhový jachting se třemi plachtami), na které jsme začali závodit a také jezdit na moře. V roce 2002 jsem se odstěhoval do Irska, kde jsem závodil na malých i velkých lodích a také na nich pracoval. Mým snem se stal Transat (transatlantický závod jedno- nebo dvouposádkových lodí). Je cesta k naplnění takového snu dlouhá? Sen je jedna věc, realita druhá. Největší problém pro účast bylo sehnání lodě, odjel jsem proto na Nový Zéland s tím, že se tam naučím stavět lodě a tu pro Transat si postavím sám, což byla nejschůdnější cesta, jak si loď opatřit. Šetřil jsem, učil jsem se, přijel jsem domů, sehnal několik partnerů, kteří pomohli každý s něčím, a za rok jsem stál na startu Minitransatu ve Francii. Nakonec z toho bylo Transatů několik. Závodil jsem třikrát sólo z Francie na Azorské ostrovy a zpět nebo téměř 5 000 námořních mil z Francie na Guadeloupe jižním Atlantikem, severním Atlantikem z Quebecu do Saint Mailo ve Francii a účastnil jsem se desítek sólových nebo dvoučlenných offshore závodů v Atlantiku.

Na co člověk sám na oceánu myslí? Na každém závodě jsi proto, abys dojel co nejrychleji, takže většinu času zabere sběr dat a vyhodnocování strategie a taktiky na jejich základě. To obnáší i neustálé ladění autopilota, který se nastavuje podle celé řady parametrů. Do toho pořád studuju počasí nebo opravuju techniku, která nevydržela nápor dlouhé plavby. Neustále je co dělat. A ve zbytku času se samozřejmě honí člověku v hlavě celá řada myšlenek. Nedostatek spánku, divoké moře, samota – to je někdy očistec. Přemítáš o hodnotách, zjistíš, co je důležité a že v běžném životě jsme často pohlceni tím, co nás obklopuje. Na oceánu jsi konfrontován s jeho velikostí, s čistou přírodou se vším všudy. Doprovází tě jen slunce, měsíc, hvězdy, obloha a moře, které je klidné nebo bouří. Někdo za podobnými zážitky chodí do hor, někdo do lesa. Prostě pokud zažiješ na moři východ slunce nebo jasnou noční oblohu, přiroste ti to k srdci.

44 — interview

Vendée je o dost větší sousto. Co musí člověk udělat pro to, aby na ní mohl startovat? Několik posledních let žiji ve Francii, která je kolébkou sólového jachtingu a kde můžu být v kontaktu se špičkou tohoto sportu. Získávám potřebné informace a trénuji s těmi nejlepšími. Druhá věc je tým. Ten pro podobný podnik obnáší šest lidí, kteří se přípravě závodu věnují naplno, a zhruba tři specialisty, které najmu na přípravu lodě. Samotný závod je pak na mně a technický tým je nakonec vlastně rád, že jsem odjel na moře (dodává s úsměvem).

Jaké jsou tvé plány na ty čtyři roky, které nyní do další Vendée zbývají? V nadcházející sezóně mám v plánu zúčastnit se 48. ročníku Solitaire du Figaro. Jedná se o sólový závod přibližně čtyřiceti lodí, kde se utká většina účastníků Vendée. Jde o nejlepší školu a přípravu právě na ni. Závodí se v kanálu La Manche, v Irském moři a Biskajském zálivu celkem ve čtyřech etapách, z nichž každá má přibližně 650 mil. Běžně se chodí na start podívat půl milionu lidí. A pak je to samozřejmě příprava startu na Vendée, oslovování potenciálních sponzorů a partnerů, které budeme moci reprezentovat. Zbývá ti čas věnovat se ještě něčemu jinému než jachtaření? Je to stejné, jako když se zeptáš hokejisty, tenisty nebo lyžaře, co dělá, když není na ledě. Lidé si dokážou představit, že nejspíš trénuje fyzicky nebo probírá teorii s trenéry, cestuje apod. V našem sportu je přidáno několik dalších odvětví, která musíme ovládat, jako je meteorologie a její analýza, jež určuje, kudy se vydat, abychom se do cíle dostali co nejrychleji. Musíme být schopni si poradit s elektronikou, mechanikou nebo různými opravami, které nás neustále doprovázejí. Lodě jsou vybaveny nejnovějšími technologiemi a většinou jde o prototypy. Závodím mezi špičkou sólových jachtařů, kteří to dělají 100% profesionálně. Snažím se s nimi držet krok, přestože nemám stejné podmínky. Musím hledat práci u jiných týmů mezi závody nebo jsem najímán jinými závodníky. Rodina mě v tom plně podporuje, i když je to o to těžší, že žijeme v cizí zemi.

Text: Anna Batistová, Foto: Barbora Mráčková

46 — business lifestyle

Značka je to nejcennější, co máme

Před patnácti lety se ve Stodolní ulici v Ostravě poprvé konala nová, na koleni budovaná hudební akce. Dnes patří – alespoň podle hodnocení britského deníku The Guardian – mezi deset nejlepších hudebních festivalů v Evropě. Festival Colours of Ostrava se stal událostí, která se vymyká českým a mnohdy i zahraničním měřítkům. Čím si festival tuto pozici vydobyl a kam chce dál růst, o tom jsme si povídali se dvěma byznysmeny a dnes s jedněmi z členů nejužšího vedení festivalu, s obchodním ředitelem Colours Philippem Malým a s šéfem mezinárodního diskusního fóra Meltingpot Antonínem Parmou. →

47 — business lifestyle

Byznysmeni Philipp Malý, bývalý generální ředitel JTI Czech Republic, a Antonín Parma, který byl spolumajitelem a tváří firmy Blue Events, naskočili do slušně rozjetého vlaku Colours of Ostrava teprve v posledních třech letech. I tak už ale oba s festivalem zažili dvě přelomové události… První byla veskrze pozitivní. To když britský deník The Guardian na jaře 2016 zařadil Colours mezi deset nejlepších festivalů v Evropě. „Ocenění jsme sbírali už dříve. V roce 2014 například Colours získaly nominaci na European Music Award mezi největšími hudebními festivaly. Označení od deníku The Guardian tedy nebylo první, ale ohromně nás všechny potěšilo,“ říká Philipp Malý. Když si povídáme o tom, jak se původně malý lokální festival dostal tam, kde dnes je, bezpočtukrát padne jméno Zlata Holušová. Žena, která od počátku až do současnosti stojí v čele týmu Colours of Ostrava. Žena, která měla už od prvního ročníku vizi, že staví velký mezinárodní festival evropského formátu. Žena, která stojí za úspěšnou dramaturgií celé multižánrové hudební

události. „Když se ptáme v anketách našich návštěvníků, na co se nejvíc těší, tak nejčastěji zmiňovanou odpovědí je: na to, co ještě neznáme. To je neuvěřitelná důvěra publika v dramaturgii, která nás inspirovala ke sloganu In Colours We Trust,“ vysvětluje Philipp Malý. Festival se od svých počátků snaží nabízet publiku širší definici kultury, do Ostravy proto nevozí jen kapely, které běžně slýcháme v rádiích. „Chceme edukovat, to je naše poslání,“ doplňuje Malý. I letos proto kromě velkých hudebních hvězd, jakými jsou Jamiroquai, Imagine Dragons, Norah Jones nebo alt-J, vystoupí na Colours umělci, kteří se hvězdami teprve stávají nebo stanou – například Michael Kiwanuka, Faada Freddy nebo Benjamine Clementine. Svoji roli v úspěchu Colours ovšem hraje vedle úspěšné dramaturgické strategie také produkční tým. Ačkoliv nemá zdaleka takový rozpočet, jako mají zahraniční festivaly, nedělá produkce Colours podle Philippa Malého žádné kompromisy: „Od umělců, agentů a tour manažerů máme tak kladný feedback, že nám sami říkají, že pro ně patříme mezi jedny z nejlepších festivalů,“ libuje si. Festival Colours of Ostrava si mimo jiné zakládá na tom, že vůbec nešetří na kvalitě zvukové techniky. „To je jeden z důvodů, proč si nás kapely a tour manažeři váží. Dáváme jim možnost dělat svou hudbu krásně, což na jiných, a tím nemyslím jen českých, ale i zahraničních festivalech, nebývá zvykem,“ říká Philipp Malý. Výjimečnost festivalu dokresluje nepochybně také průmyslový areál Dolních Vítkovic. „Většina lidí, kteří přijedou na festival

Antonín Parma (vlevo), šéf fóra Meltingpot, a Philipp Malý, obchodní ředitel Colours of Ostrava

48 — business lifestyle

Colours of Ostrava poprvé, má v první chvíli pocit, že se ocitli mezi filmovými kulisami,“ popisuje Antonín Parma. Areál si zamiloval třeba zpěvák Mika, který prohlásil: „Je to festival, který vypadá jako kulisy z filmů Mad Max a Vodní svět, naplněný popem, rockem, world music, jazzem a elektronikou.“ Dolní Vítkovice však kromě tohoto až magického propojení world music s továrními komíny nabízí také praktické výhody – třeba členitost. „Je to areál, kam se lidé nebojí vzít svoje děti. Když si chcete od muziky odpočinout, tak se někam schováte. Jdete se projít, jdete na fotografickou výstavu, na projekci filmu nebo jen někam na lehátko. V porovnání s řadou festivalů se tu nekumuluje masa lidí vždy na jednom letišti nebo na jedné louce. U nás se nikdo nikde nemusí tlačit a to, myslím, lidi hodně přitahuje,“ říká Antonín Parma. Bohatý doprovodný program Colours ocenil ve svém hodnocení i The Guardian. Kromě lezecké stěny a půjčovny kol najdete v areálu také kojicí stan, prolézačky a program pro děti včetně jejich hlídání. Atmosféra festivalu je však zřejmě nejvýznamnějším důvodem, proč jsou Colours hudební událostí evropského formátu. Atmosféra, kterou tvoří interakce mezi prostředím, organizátory, umělci a publikem. A tím se dostáváme k druhé události, která byla pro festival a jeho současné vedení přelomová. A byla to na první pohled záležitost ryze negativní. Celý loňský ročník festivalu propršel a teplota se pohybovala kolem sedmnácti stupňů Celsia. Stanové městečko se ocitlo pod vodou, všude se vytvořily kaluže, jezírka a haldy bláta. Organizátoři se obávali katastrofy. Stalo se ale něco, co nikdo nečekal. „Potvrzením toho, že se z Colours, a to říkáme při vší pokoře a skromnosti, stala událost, která se vymyká běžné produkci v Čechách, je nejenom to, že festivalový tým fantasticky zvládl tuto situaci, ale také to, jakým způsobem se k tomu postavilo publikum. Ti lidé v mnohatisícových davech tančili pod pódiem i v těch největších slejvácích a zimě – a to bylo až dojemné,“ říká Antonín Parma. Philipp Malý přikyvuje a dodává: „Když jsem viděl na koncertě Caro Emerald tisíce různých pláštěnek, poprvé jsem pochopil, proč se ten festival jmenuje Colours. Netušil jsem, že existuje tolik barev, kolik bylo na těch pláštěnkách. Opravdu lilo neuvěřitelně a lidé se chovali, jako kdyby bylo to nejhezčí počasí, tancovali a bavili se. Bez takového publika bychom tu atmosféru v životě nebyli schopni vytvořit. Lidé mají tu značku a ten festival prostě rádi a to nám dodalo energii pro dalších tři sta šedesát dnů.“ Energie je při organizaci takového festivalu skutečně potřeba. Na chodu Colours se podílí čtyři tisíce lidí a dnes už má festival trojmístný milionový obrat. Důležitá už zdaleka není jen hudební

49 — business lifestyle

Colours of Ostrava dramaturgie, ale také obchodní strategie. „To, na co dbáme nejvíc, je naše značka. Colours of Ostrava velmi kladně rezonuje, a to nejenom mezi našimi návštěvníky, ale i mezi širokou veřejností. Dbáme na to, aby se značka pohybovala tím směrem, kterým chceme, to znamená, aby zůstávala mladá, aktuální a hlavně aby rezonovala s festivalovým publikem,“ vysvětluje Philipp Malý. Vedení Colours si dobře uvědomuje, že pro svoje obchodní partnery je atraktivní právě díky svému zajímavému publiku. „Naši partneři mohou publikum Colours oslovit a samozřejmě kladný image festivalu může díky tomu přejít i na jejich značky,“ říká Malý a dokládá svá tvrzení na zajímavých datech. Nejedná se zdaleka jen o regionální festival, protože 65 % návštěvníků za Colours dojíždí, takže si kromě vstupenky musí platit i ubytování, což už vyžaduje střední nebo vyšší kupní sílu. Publikum je mladé, 80 % lidí je ve věku 16 až 35 let, a navíc se jedná o přemýšlející publikum, 66 % návštěvníků Colours má akademický titul. Právě charakter přemýšlejícího a vzdělaného publika podnítil organizátory k nápadu propojit zábavu a hudbu s nadstavbou intelektuálního mezinárodního diskusního fóra Meltingpot. Loni se konal teprve první ročník, navázal však na tradici, kdy na festivalu už dříve bývaly dvě až tři diskusní scény. „Momentem heuréka byla přednáška o Varšavském povstání, kterou jsme uspořádali ve spolupráci se sdružením Pant a s Evropskou komisí. Stalo se totiž něco neuvěřitelného. V sále, kde se přednáška konala, nebylo místo k sezení. V době, kdy venku bylo krásně a jinde hráli headlineři, se lidé rozhodli pro toto téma. A to byl jeden z impulzů jít tímto směrem,“ vypráví Philipp Malý.

Multižánrový festival pořádaný od roku 2002 v Ostravě s návštěvností v desítkách tisíc lidí každý rok. Od roku 2012 se koná v unikátním areálu Dolní oblast Vítkovice. V historii uvedl takové hvězdy, jako jsou např. Björk, Robert Plant, Bobby McFerrin, Sigur Rós, ZAZ, Sinéad O´Connor nebo John Newman.

Šéfem nově založeného a na Colours nezávislého fóra Meltingpot se stal Antonín Parma, který má ambici vybudovat z něj další silnou značku, respektované mezinárodní diskusní fórum, které se vymaní ze škatulky doprovodného programu a bude lákat publikum samo o sobě. Potenciál podle Parmy nastínil už první ročník: „I když byl v mnoha ohledech pionýrský a měl spoustu nedostatků, ukázal úplně neuvěřitelnou věc. Jednotlivé scény Meltingpotu navštívilo přes 14 tisíc účastníků Colours of Ostrava, a to během těch čtyř dnů, kdy se vlastně na festival přijeli původně jenom bavit muzikou. A to je pro nás takové potvrzení, že to dává smysl.“ Navíc na Meltingpot se loni podařilo přivézt spoustu zahraničních hvězd a respektovaných lidí – namátkou držitele Nobelovy ceny za chemii Dana Shechtmana nebo historika Timothyho Snydera. A jejich odezva byla skvělá. „Jsou to lidé, kteří vystupují po celém světě, ale z tohoto prostředí diskusního fóra v kombinaci s hudebním festivalem a s atmosférou komínů a továrních hal měli až husí kůži, protože nic takového ještě nezažili. Sami od sebe nám začali dělat reference a někteří z nich nás doporučují dalším hostům, aby se Meltingpotu určitě zúčastnili,“ vysvětluje Parma. Jeho slova potvrzuje slavný spisovatel Robert Fulghum, který mimochodem loni na festivalu zažil zřejmě největší autogramiádu svého života: „Je to výborná kombinace, která dává smysl duši i tělu. Člověk může přemýšlet a současně se bavit a tančit. V USA se lidé chodí na festivaly především pobavit, napít se, zakouřit si a nemyslet. Ale tady jde i o myšlenky.“

Meltingpot Mezinárodní diskusní fórum realizované po boku Colours of Ostrava. S mottem „Myšlenky bez hranic“ je koncipováno jako moderní platforma pro výměnu názorů a myšlenek v oblastech současné politiky, ekonomiky, vzdělávání, vědy, umění, cestování, osobního rozvoje či filozofie.

50 — business lifestyle

Účast na druhém ročníku Meltingpotu už přislíbili mj. česko-americký ekonom a uznávaný vysokoškolský profesor Milan Zelený, novinářka a specialistka na ochranu a bezpečnost Sharon Weinberger (USA) nebo v Británii působící indický informatik a vědec Sugata Mitra, který se zabývá vzděláváním dětí ze znevýhodněných rodin, a řada dalších osobností. Možná nejnaléhavější téma, které bude letos procházet Meltingpotem, bude téma vzdělávání. „Spolupracujeme s respektovanou institucí EDUin, která nám pomáhá vytipovat zajímavá témata a hosty. V tuto chvíli také hledáme další partnery. Začínáme si povídat s řadou úspěšných firem, které chtějí skrze svoji komunikaci vyslat do světa podobnou zprávu, záleží jim na rozvoji vzdělávání. Pokud se do budoucna spojíme s nějakou výraznou značkou, chtěli bychom, aby to byla značka, která bude konvenovat myšlence Meltingpotu a nebude to jen společnost, co chce na nás tzv. přilepit svůj brand,“ vysvětluje Parma.

Meltingpot nechce být další z řady konferencí nebo summitů, kde se sejdou zajímaví lidé, popovídají si a tím to končí. Má se z něj stát velká komunikační platforma. „Přáli bychom si, aby Meltingpot především mladým lidem, kteří jsou denně obklopeni jen negacemi, přinesl inspirativní životní příběhy a úspěchy lidí z různých oblastí. Aby jim to dalo chuť a energii taky něco dělat, aby si uvědomili, že třeba dává smysl jít volit, podnikat, prosazovat nové formy vzdělávání, zajímat se sám o sebe, rozvíjet se a konfrontovat svoje zkušenosti se zahraničními,“ říká šéf Meltingpotu. Značky Colours of Ostrava a Meltingpot mají podle něj jeden společný rys. „Obě jsou událostmi, které pokud je dobře uřídíme, nemají žádné hranice a umožňují nám vlastně zrealizovat všechno, co nás napadne. My se jen musíme postarat o to, aby to dávalo smysl a abychom vytvořili přesah, který bude hodnotou a inspirací pro desítky tisíc lidí,“ dodává Antonín Parma.

Člověk věří jen tomu, co vidí na vlastní oči O důvod víc podívat se pořádně.

Díky propojení dat, technologií a zkušeností z různých odvětví identifikujeme rizika vašeho podnikání a pomáháme objevit nevyužitý potenciál.

Více o auditu KPMG na kpmg.cz. Anticipate tomorrow. Deliver today.

© 2017 KPMG Česká republika, s.r.o., a Czech limited liability company and a member firm of the KPMG network of independent member firms affiliated with KPMG International Cooperative (“KPMG International“), a Swiss entity. All rights reserved.

Pravidelně v e-mailové schránce .marwick.cz

Informace zde obsažené jsou obecného charakteru a nejsou určeny k řešení situace konkrétní osoby či subjektu. Ačkoliv se snažíme zajistit, aby byly poskytované informace přesné a aktuální, nelze zaručit, že budou odpovídat skutečnosti k datu, ke kterému jsou doručeny, nebo že budou platné i v budoucnosti. Bez důkladného prošetření konkrétní situace a řádné odborné konzultace by neměla být na základě těchto informací činěna žádná opatření. Název a logo KPMG jsou registrovanými ochrannými známkami či známkami KPMG International. © 2017 KPMG Česká republika, s.r.o., společnost s ručením omezeným a člen sítě nezávislých členských společností KPMG přidružených ke KPMG International Cooperative („KPMG International“), švýcarské organizační jednotce. Všechna práva vyhrazena.