Marwick květen/červen 2018 by KPMG Česká republika

© 2018 KPMG Česká republika, s.r.o., společnost s ručením omezeným a člen sítě nezávislých členských společností KPMG přidružených ke KPMG International Cooperative („KPMG International“), švýcarské organizační jednotce. Všechna práva vyhrazena.

květen/červen 2018 magazín pro klienty a příznivce KPMG Česká republika

Krocení kryptoměn

Olomouc Praha

22. května 2018, Clarion Congress Hotel 29. května 2018, Hauch Gallery

To nejdůležitější o převodních cenách na tradiční konferenci KPMG. Program a registrace na www.kpmg-eventy.cz

© 2018 KPMG Česká republika, s. r. o., a Czech limited liability company and a member firm of the KPMG network of independent member firms affiliated with KPMG International Cooperative („KPMG International“), a Swiss entity. All rights reserved.

2—

Transfer Pricing Forum

Fintechno Finančnictví bude za deset let jiné. Nevíme, jak konkrétně bude vypadat, poměrně přesně ale dokážeme popsat oblasti, které za změnami stojí. Tou první jsou dopady geopolitických rozhodnutí, především pak brexitu. Stále existuje reálná možnost „tvrdé“ varianty odchodu Británie z EU. Troufám si ale tvrdit, že i v tomto případě zůstane Londýn nejvýznamnějším finančním centrem Evropy, a to i přesto, že význam dalších měst vzroste. Druhou oblastí jsou politická rozhodnutí a s nimi spojená regulace, která dopadá na banky a pojišťovny stále silněji. I s ní se finanční instituce vypořádají, i když to bude nákladné. Důležitou roli v tom budou hrát pokročilé IT nástroje. Dnes už nemluvíme jen o fintechu a insurtechu, ale i regtechu – od slova regulace. Na řadu přijde i reptech nesouvisející s ještěry, ale s reporty. Tím se dostáváme k třetí sféře – technologickému pokroku. Vedle

inteligentní automatizace nebo, chcete-li, umělé inteligence je to především blockchain a možnosti, které nabízí. Centrální banky a regulátoři k nim zatím přistupují různě, od benevolence až po snahu o zákaz. Mimochodem Yves Mersch, člen vedení ECB, o kryptoměnách zásadně hovoří jako o „cryptotokens“, protože nesplňují základní charakteristiku peněz. Zapomínat nesmíme ani na biometrickou autentizaci. O jejích možnostech i rizicích mluví v tomto čísle odborník na biometrii profesor Martin Drahanský z VUT Brno. Jeho vystoupení na KPMG Finance Foru dobře podtrhlo skutečnost, že bankovnictví se bude v budoucnosti ještě více než nyní opírat o technologie. Již dnes mají banky pro chod společnosti podobně stěžejní roli jako organizace zajišťující základní infrastrukturu, tato jejich úloha bude ještě výraznější. Zdeněk Tůma Partner, KPMG Česká republika ztuma@kpmg.cz

Marwick – časopis pro klienty a příznivce KPMG Česká republika. Vydává 6x ročně KPMG Česká republika, Pobřežní 1a, Praha 8. MK ČR E 22213. Předplatné online verze na www.marwick.cz. Šéfredaktorka: Michaela Raková, editorky: Marie Valentová, Adéla Jelínková, art director: Štěpán Prokop, fotoeditorka: Barbora Mráčková, korektorka: Edita Bláhová, ilustrace obálky: Václav Havlíček, obsah a produkce: KPMG Česká republika & Boomerang Communication. Informace zde obsažené jsou obecného charakteru a nejsou určeny k řešení situace konkrétní osoby či subjektu. Ačkoliv se snažíme zajistit, aby byly poskytované informace přesné a aktuální, nelze zaručit, že budou odpovídat skutečnosti k datu, ke kterému jsou doručeny, či že budou platné i v budoucnosti. Bez důkladného prošetření konkrétní situace a řádné odborné konzultace by neměla být na základě těchto informací činěna žádná opatření. © 2018 KPMG Česká republika, s. r. o., společnost s ručením omezeným a člen sítě nezávislých členských společností KPMG přidružených ke KPMG International Cooperative („KPMG International“), švýcarské organizační jednotce. Všechna práva vyhrazena. Název a logo KPMG jsou registrovanými ochrannými známkami či známkami KPMG International.

editorial — 3

ace liz

digit a

Karel Wolf, redaktor a specialista na kryptoměny a blockchainové technologie v Roklen24

Krocení kryptoměn Kryptoměny a tokenová ekonomika jsou definitivně v hledáčku politických autorit a regulátorů tradičního finančního světa. S tím, jak nabírají čím dál větší obrátky, roste zvědavost, údiv, ale i obavy. Kryptoaktiva se dnes obchodují na z větší části neregulovaných trzích s rozdílnou likviditou, kde manipulační techniky hravě strčí do kapsy i praktiky na „centových akciích“ v sedmdesátých letech. Hlasy volající po nutnosti nějakým způsobem prostředí regulovat tak čím dál častěji zaznívají nejen z rozvíjejících se zemí a malých ekonomik, ale také z vyspělého západního světa.

Téma regulace kryptoměn není nové a periodicky se vrací, přesto se od podnikání konkrétních kroků zatím vždycky ustoupilo. Pokud zůstaneme na našem kontinentu, zjistíme například, že Evropská centrální banka má bitcoin a na něj navázané kryptoměny v hledáčku od roku 2014. V posledních měsících ale tlak na regulaci kryptoměnového trhu prudce sílí. Nedávné setkání ministrů financí a guvernérů centrálních bank zemí G20 v tomto směru přineslo dva závěry. Kryptoměny nejsou finančníky vnímány jako peníze a G20 si vzala za cíl prosadit na ně pohled jako na digitální aktiva. To by mimo jiné umožnilo zdanit kapitálové výnosy z jejich obchodování. Podobný postoj již dříve prezentoval na pražském KPMG Finance Foru 2018 Yves Mersch z výkonné rady Evropské centrální banky. Zástupci G20 také doufají, že se podaří vytvořit a prosadit jednotný mezinárodní regulační rámec ke kryptoměnám dříve, než státům celé odvětví přeroste přes hlavu. Předseda Argentinské centrální banky Federico Sturzenegger potvrdil, že první návrh na společný postup by měl

být hotový začátkem léta. G20 ale není jediná. Řadu měsíců jsme mohli pozorovat první dětské krůčky vedoucí k regulaci kryptoměn ze strany Japonska, Francie, Německa a USA. Důvodem jsou obavy z ilegálních aktivit i rizika pro nepoučené investory. Mersch si dokonce myslí, že by kryptoměnový trh mohl časem představovat hrozbu pro stabilitu dnešního finančního systému. „Existují už i banky, které drží pozice v bitcoinech, a do byznysu vstupují infrastruktury finančního trhu jako burzy cenných papírů. To představuje vážnou hrozbu pro finanční stabilitu,“ tvrdí. Přestože Mark Carney, guvernér Bank of England a předseda Rady pro finanční stabilitu G20, tento názor zatím nesdílí (kryptoaktiva podle něj vzhledem k současné kapitalizaci nepředstavují pro stabilitu závažné riziko), není Mersch ve svých názorech osamocený. Po přísnější regulaci volá také francouzská politička a generální ředitelka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardeová. Ta poukazuje zejména na ilegální aktivity, které mohou být pomocí kryptoměn financovány.

digitalizace — 5

6 — digitalizace

Co to tedy je? Decentralizované digitální měny sdílejí charakteristiky měn, movitého majetku, komodit i peněžních přenosových sítí. Pokud vyjdeme z předpokladu, že jde skutečně o formu jakýchsi kryptoaktiv, což by například umožnilo snadné zdanění kapitálových zisků, narazíme na problém. Kryptoměny budou z dané kategorie přetékat do dalších a hrozí, že státy buď slibně se rozvíjející technologii silně zbrzdí, nebo vytvoří regulatorní rámec, který nebude možné v praxi reálně dodržovat. Ukážeme si to na následujícím příkladu. Pokud se o měnu v právním smyslu nejedná, můžeme s klidným svědomím označit kryptoměnu za majetek či aktivum? Na první pohled to vypadá logicky a konzistentně. Většina majetku se však nepřesouvá tak často a v tak malých množstvích, jako je tomu právě v případě kryptoměn. To je v praxi problém, zejména pokud jde o způsob realistického zdanění. Kryptoměny a další digitální tokeny jsou totiž vedle obchodování využívány jako nástroj směny a transakční prostředek a rychlost jejich oběhu prakticky znemožňuje důsledně dodržovat pravidla pro kapitálové výnosy a ztráty. I pokud bychom je dodrželi, zahltíme úřady takovým kvantem dat, že se nebudou stíhat věnovat již ničemu jinému. Podobné chyby se v roce 2014 dopustila americká IRS. Ta se rozhodla z daňového pohledu kryptoměny uchopit jako majetek podléhající krátkodobým a dlouhodobým kapitálovým výnosům (inspirací byly sběratelské mince). To ale znamená, že každý, kdo něco nakupuje za kryptoměny (například kávu), by si měl správně s každou transakcí počítat také zisk (nebo ztrátu) vůči pořizovací ceně kryptoměny. Výsledkem bylo nařízení, které lze jen vel-

Ustupte, jede bitcoin Existuje však i zcela opačný pohled. Regulace s sebou totiž přináší i podíl zodpovědnosti. „Ne, tvrdá regulace, nebo dokonce zákazy nejsou správnou cestou. Jednak regulovat decentralizované systémy je samozřejmě praktický problém (podobné úvahy přece byly i na začátku u internetu, který je též decentralizovaný) a navíc regulace znamená též jistou míru garance ze strany veřejného sektoru a to bych si dvakrát rozmyslel,“ okomentoval pro Marwick viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl. Regulace je problematická ještě z jiného důvodu, a to proto, že často nesmyslně brzdí technologický vývoj. V historii jsme toho byli svědky například v počátcích motorismu. První automobily byly ve Velké Británii zregulovány do té míry, že jejich používání ztrácelo prakticky smysl. Před automobilem se například musel pohybovat běžec s červeným praporkem, který kromě mávání měl i povinnost zvoncem či píšťalou upozorňovat na to, že se pomalu jedoucí automobil blíží. K obsluze vozu bylo navíc kromě řidiče potřeba také technika. Důsledkem pak byla především ztráta důležitého technologického náskoku země. „Regulace zbytečně hází klacky pod nohy vývoji technologie, která může do budoucna znamenat největší přínos zejména pro ty nejchudší části světa a nejchudší členy společnosti. Bohatí distribuovaná řešení bez nutnosti korumpovatelného centra a omezení státními hranicemi nepotřebují tolik jako chudí. Pro ně to může být rozdíl mezi bytím a nebytím. A zejména kvůli nim bychom měli být u regulace nových technologií co nejopatrnější,“ vysvětluje Dominik Stroukal, autor první české knihy o bitcoinu a hlavní ekonom společnosti Roklen Fin.

mi obtížně dodržet, nakonec musel být dodatečně stanoven alespoň minimální transakční objem, kterého se zdanění kapitálových zisků týká. Ani to však rozhodně není ideální řešení. Prostředí kryptoměn tvoří komplexní systém a takové systémy si udržují vlastní křehkou rovnováhu a nelze u nich nikdy dopředu bezpečně odhadnout, co necitlivý zásah, jakým každá regulace nezbytně je, ve skutečnosti přinese. Jak trefně připomíná například Michael Lewis ve své knize Flash boys (pojednává o praktikách high-frequency obchodníků), každá systematická nespravedlnost na finančních trzích pramení z nějaké nezamýšlené vlastnosti regulace, která se snažila napravit předchozí nespravedlnost. Podobně problematické je ale také chápání digitálních tokenů coby měn v jejich dnešním smyslu elastických peněz. Kryptoměny například neznají likviditu na vyžádání a jejich emise je pevně dána programovým kódem. To má své ekonomické důsledky, které se dnes projevují vysokou volatilitou, kolísající likviditou a snadnou manipulovatelností ceny jednotlivých tokenů. „Nenaplňují ani jednu charakteristiku peněz: nejsou uchovatelem hodnoty, zúčtovací jednotkou a dost málo zatím i prostředkem směny. Pro mě osobně připomínají spíše kryptokomodity či jakási speciální kryptoaktiva,“ vysvětluje svůj postoj Hampl. Státy navíc většinou definují měnu jako zákonné platidlo vlastního nebo jiného státu. Tato podmínka pak brání formálně uznat jiná platidla jako skutečné měny. Má to svůj důvod. Povolení výjimky by otevřelo Pandořinu skřínku. Měla by se udělat výjimka pro bitcoin? Pokud ano, neměla by platit například i pro letecké míle?

Velký bitcoinový exodus Jednou ze základních vlastností bitcoinu a odvozených kryptoměn je rezistence vůči cenzuře a vyloučení nějaké strany z transakčního procesu. Po technické stránce tuto funkci zajišťuje veřejný blockchain a jeho decentralizovaná povaha. Pokud by například bitcoin legálně zakázala jedna země, výsledkem bude, že se lokální na kryptoměny navázaný byznys přesune k sousedům, samotnou síť to ovšem neovlivní vůbec nijak. Totéž platí pro velmi tvrdou regulaci. Dobrým příkladem je New York BitLicense, která kombinovala koktejl náročných předpisů a nutnost vlastnit pořizovací licenci v ceně 100 000 dolarů. V okamžiku, kdy smlouva vstoupila 8. srpna 2015 v platnost, přerušilo deset místních bitcoinových start upů ve státě New York veškerý byznys a přesunulo jej do okolních států. Událost pak vstoupila do dějin kryptoměn jako „Velký bitcoinový exodus“. Totéž se dnes děje na globální úrovni, příkladem jsou třeba velké bitcoinové burzy operující v daňových a kryptoměnových rájích nebo pozvolný přesun velkého kryptoměnového byznysu z Číny. Dokud budou existovat země, kde kryptoměny existují beze snahy o jejich omezování, nebudou pokusy o jejich usměrnění v praxi příliš fungovat. Zatím ostatně neexistuje na problematiku kryptoměn a digitálních tokenů jednotný pohled ani v rámci jednotlivých zemí. Když se podíváme například na USA, zjistíme, že Komise pro cenné papíry (SEC) chápe kryptoměny a jejich deriváty jako formu cenných papírů, a podléhají tudíž regulaci, legislativa státu Wyoming naopak výslovně uvádí, že se o cenné papíry nejedná, a CFTC (Commodity Futures Trading Commission) zase zastává stanovisko, že se jedná o komodity. digitalizace — 7

Regulace je nemine Kryptoměny si zvolily za své životní prostředí těžce regulovanou arénu (finanční systém) a není příliš pravděpodobné, že z ní vyjdou bez bojových jizev. Ve finále bude dokonce lepší, když se regulační rámec objeví dříve nežli později. Nejasná pravidla na hranicích tradičního finančního světa a kryptoměnové ekonomiky vytváří atmosféru nejistoty, drsných preventivních opatření a obav. Takový stav je dlouhodobě neudržitelný a škodí všem zúčastněným stranám. Dokud budou navíc kryptoměny populárním veřejným tématem, budou se objevovat i nové pokusy o jejich regulaci. Rozumná, jasná pravidla by tak mohla prospět všem – bankám, navázanému byznysu i uživatelům kryptoměn. Nyní se tedy hraje hlavně o to, zdali se pokusí státy nové, rychle se rozvíjející odvětví spíše brzdit, nebo jej využít. Na to druhé sází například Stroukal: „Největší zásahy teprve přijdou. Kryptoměny se můžou stát předmětem daně z přidané hodnoty, vysokých kapitálových zisků a podobně. Kdyby chtěly státy kryptoměny zakázat, měly to udělat mnohem dříve. Dnes pro ně bude mnohem jednodušší a výnosnější začít celý sektor danit,“ vysvětluje. Kryptoměny jsou ostatně v nezbytně nutné míře regulovány již dnes. Samotná směna kryptoměn za státem uznávané peníze je regulována stávající legislativou, zejména pokud se jedná o KYC/AML politiku na burzách a ve směnárnách.

8 — digitalizace

Kus ironie Podobně jako internet mají kryptoměny globální povahu, přístup k nim je otevřený, decentralizovaný a nepotřebují ke svému fungování svolení autorit. Jedním z důvodů je nerespektování státních hranic. Stejně jako v případě internetu jediné, co je možné efektivně kontrolovat, jsou pouze „okraje“. V případě kryptoměn je tvoří hlavně body, kde dochází ke konverzi za státem uznávané měny. Vedle zpřísňujícího se dohledu na centralizované směnárny a burzy se to dnes děje hlavně na úrovni komerčních bank. Přísnější dohled na centralizované burzy je pravděpodobně v pořádku. Centralizované instituce držící privátní klíče (způsob prokazování vlastnictví kryptoměny) ke stovkám tisíc cizích tokenů si přísnější dohled nejspíš zaslouží. Trochu spornější je ale situace v případě bank. Na jedné straně je pochopitelné, že extrémně regulované instituce nechtějí mít s podobnou třídou aktiv nic společného, tedy alespoň do té doby, než budou existovat jasná pravidla. Je v tom ale nesporně kus ironie, když dnes vlivné bankovní skupiny preventivně blokují pod hlavičkou KYC/AML politiky transakce směřující na kryptoměnové burzy či nákup digitálních tokenů prostřednictvím kreditních karet, podobně jako to dělají u hazardních her. Jedním z důvodů, proč bitcoin a další kryptoměny vznikly, byla totiž právě snaha o obranu proti podobným praktikám nedobrovolného vyloučení nepohodlné protistrany z transakčního procesu.

postoj ČNB ke kryptoměnám (www.cnb.cz)

Zákazníci se skrývají ve vašich datech Dokážete je najít?

S využitím analytických nástrojů, kterým můžete důvěřovat, pomáháme vaší firmě růst a nacházet nové příležitosti. kpmg.cz Anticipate tomorrow. Deliver today.

Proč svět touží po blockchainu? O

blockchainu se nejčastěji hovoří jako o distribuované databázi, v níž jsou navždy uloženy veškeré záznamy, které jsme do ní vložili. Ještě lepší analogie je ale nekonečná kniha účetních záznamů. Ani jeden z těchto popisů však zdaleka nevysvětluje, proč je tak jedinečný. Blockchain vlastně ani není tak úplně novou revoluční technologií, jak by se mohlo z míry nadužívání termínu někdy zdát. Všechny prvky, které využívá, tedy internet, kryptografie a přenosový protokol, jsou tu s námi již desítky let (kryptografie dokonce mnohem déle). Revoluční na blockchainu nejsou technologie samotné, ale především způsob, jakým přistupuje k jejich využití.

správce databáze). S absencí prostředníka také odpadlo jedno centrální zranitelné místo v systému, na které se vyplatilo soustředit většinu útoků. Transakce prováděné pomocí blockchainu díky absenci prostředníka nejsou navíc napadnutelné ani prostřednictvím cenzury. Pro účastníky tak odpadá například riziko podobné situace, jaké jsme byli svědky v tradičním finančním světě v roce 2010, kdy společnosti Visa, MasterCard a PayPal začaly blokovat dárcovské příspěvky na účty Wikileaks. Oproti tradičním databázím běžícím na centrálním serveru blockchain přináší i další výhody, netrpí například výpadky z důvodu údržby sítě, vypadlého proudu atd.

Blockchain představuje velmi specifickou formu databáze. Je distribuovaná, nemá centrálního správce, může ji číst kdokoli, ale zapisovat do ní lze jen na základě konsenzu. Ten vzniká v rámci veřejného blockchainu prostřednictvím na zdroje náročného hlasování, které provádějí přímo jeho uživatelé. Ti jsou následně za svoji aktivitu odměňováni unikátními tokeny (kryptoměnami). Na rozdíl od tradičních databází nelze také jednou v blockchainu uložená data měnit.

manažeři nebudou třeba Blockchain ale oproti klasickým databázím ne skýtá jen samé výhody. Je například mnohem pomalejší a nákladnější na provoz, a tak jeho nasazení dává smysl zejména tam, kde z nějakého důvodu nemůžeme plně důvěřovat zprostředkující autoritě. Využití na druhé straně zdaleka přesahuje finanční sféru, která bývá nejčastěji uváděna jako typický příklad takové aplikace. Decentralizovaný konsenzus umožnil vytvářet mnohem robustnější systémy všude tam, kde pracujeme s vlastnictvím, a také v atestačních úlohách. „Blockchainové technologie mají budoucí místo primárně ve vysoce automatizovaném řízení hierarchických procesů. Tak jako roboti nahradí dělníky, blockchain může efektivně nahrazovat úředníky. Bitcoin nejsou peníze, je to řídící signál. Po provedení transakce vám automat například načepuje pivo. Činnost „transakce“ (platba) a „načepování piva“ se provede v jediném neoddělitelném taktu. Takto pak můžeme definovat jakýkoli výrobní či obchodní postup nebo sérii na sebe navazujících postupů. Tento princip je již dnes aplikován v deterministických hardwarových kryptoměnových peněženkách. Teoreticky by tak stačilo napojit současné firemní řídící postupy na strukturu takové peněženky a management firmy si může spokojeně odejít užívat zaslouženého důchodu,“ přibližuje potenciál této technologie

vytesané do kamene Tím, že blockchain uchovává celou transakční historii, umožnil dvě důležité věci. Za prvé dovolil, aby poprvé v historii výpočetní techniky mohla existovat data, která jsou jedinečná (v blockchainu taková data reprezentují kryptoměny). Tím byl vyřešen problém takzvané dvojité útraty. Protože lze digitální data snadno kopírovat, existovalo až do vynálezu blockchainu vždy oprávněné riziko, že se nějaká nepoctivá strana pokusí zaplatit stejným digitálním aktivem dvakrát. S uloženou historií veškerých pohybů tokenu, kterou si může kdokoli kdykoli zkontrolovat, to však již není prakticky možné. Vyřešení problému dvojité útraty pak umožnilo dvěma stranám, které si vzájemně nedůvěřují, provádět mezi sebou bezpečnou cestou transakce, aniž by k tomu potřebovaly dalšího prostředníka (notáře, zúčtovací banky, 10 — digitalizace

Karel Wolf, redaktor a specialista na kryptoměny a blockchainové technologie v Roklen24

blockchainový specialista a mechatronický designér Andrej Cabaj. Tím se dostáváme k další zajímavé vlastnosti blockchainu a kryptoměn – chytrým kontraktům. Jakákoli lidská smlouva, kterou lze převést do podoby algoritmu, může být dnes spravována prostřednictvím blockchainu. Ten pak dohlíží na její automatické vykonávání. Pokud se například příliš zpozdíte s platbou splátky za automobil, nenaskočí vám již třeba motor (až do doplacení dluhu). Vedle inteligentních smluv a chytré správy vlastnictví nalezne tento mechanismus uplatnění například ve správě digitálních práv, v dodavatelských řetězcích nebo ve správě registrů nemovitostí. spojí nespojitelné Sdílená kontrola záznamů umožňuje soupeřícím stranám spolupracovat k oboustranné spokojenosti. Toho využívají například Open Music Initiative nebo Ujo Music. Jde o blockchainové projekty, které zjednodušují hlídání práv a kompenzace hudebníkům a držitelům práv k jejich nahrávkám. Blockchainová řešení mohou také významně snižovat napětí a mocenské třenice například při vytváření oborového konsorcia. Toho pro změnu využilo bankovní konsorcium R3, které dnes sjednocuje 43 soupeřících bankovních domů. Pokud je síť decentralizovaná a dostatečně otevřená, zbývá už jen krůček (dostatečný síťový efekt), aby se stala novou veřejnou službou, podobně jako se to stalo internetu a WWW. Pro příklady nemusíme chodit daleko, bitcoin jako „internetové peníze“, Ethereum jako decentralizovaný světový superpočítač nebo třeba IPFS (InterPlanetary File System) jako ukázka decentralizovaného souborového systému. Blockchain také může zajišťovat interoperabilitu jinak nespolupracujících protokolů. Příkladem takové technologie je třeba ILP (Interledger Protocol), který umožňuje posílání plateb napříč různými blockchainy, nebo dokonce i venkovními databázemi třetích stran (například platba bitcoinem ven na SWIFT).

jako vážky v jantaru Zapsat data do (veřejného) blockchainu je podobné jako vytesat je do kamene nebo jako když pravěká vážka zůstane uvězněná v kusu jantaru – obojí je tam už víceméně navždy. To je užitečné, například pokud jde o zápisy v katastru nemovitostí (projekty typu BenBen, Bitfury, Velox.re), které umožňují eliminovat podvody (neoprávněné nakládání s nemovitostmi, zpronevěry finančních záloh – platbu je možné zahrnout rovnou do smart kontraktu) a snížit celkové náklady na zápis a provoz databáze. Akademické certifikáty uložené v blockchainu jsou pro změnu snadno ověřitelné a trvalé (není třeba vystavovat úředně potvrzené kopie jako v případě ztráty papírové verze). Další aplikací jsou například efektivnější finanční audity, prověřování autenticity a sdílení práv k autorským a uměleckým dílům (projekt Ascribe) nebo třeba sledování původu retailového zboží. Příkladem může být platforma Provenance, která umožňuje zjistit, odkud pocházejí jednotlivé potraviny nebo jejich součásti. Velmi slibným novým trhem, který byl vynálezem blockchainu umožněn, jsou také decentralizované předpovědi. Řešení na nich postavená umožňují zcela necenzurovaně předvídat události a odměňovat ty, kdo je odhalili (nebo si na ně prostě vsadili). Příkladem takového trhu s prognózami je třeba Augur, open-source decentralizovaná predikční platforma postavená na smart kontraktech blockchainu Ethereum. Trhy s decentralizovanými předpověďmi nicméně zatím budí také řadu etických obav. Pokud víme, že jsou záznamy trvalé a nezfalšovatelné, otevírají se nám také úplně nové možnosti práce s našimi aktivy. Výhody jsou zde podobné jako při vedení podvojného účetnictví – větší pořádek a výrazně menší šance se dopustit nějaké chyby. O takovou aplikaci blockchainu se v energetické oblasti pokoušejí společnosti RWE a EEX s projektem Grid Singularity. Dalším zajímavým příkladem je projekt The Brooklyn Microgrid, který zprostředkovává automatizovaný a přímý nákup a prodej energie ze solárních panelů na rezidenčních budovách. digitalizace — 11

Nejlepší zabezpečení je vaše sítnice Pozor na fotky na facebooku, i na nich jsou vidět vaše otisky prstů, varuje profesor Martin Drahanský, český expert na biometrické zabezpečení.

12 — digitalizace

Pavel Kalouš

Přiznávám, nebyla to zrovna originální úvodní otázka. Martin Drahanský ji už určitě slyšel stokrát, jenže já si prostě nemohu pomoci. Od chvíle, co jsme si spolu domluvili schůzku, mi totiž leží v hlavě. „Jak dlouho by vám trvalo, než byste odemkl můj mobil?“ vyhrknu na něj nedočkavě. Devětatřicetiletý vědec mrkne na můj iPhone 8, který leží před námi na stole a je zamčený otiskem mého palce, a spokojeně se usměje. „Tak maximálně hodinu. A stačil by mi na to otisk prstu, co jste nechal na té lah vi s vodou, které jste se před chvílí dotkl,“ říká pobaveně. Vystudovaný informatik a profesor na Fakultě informačních technologií Vysokého učení technického v Brně se od roku 2000 věnuje biometrii, takže jeho světem jsou otisky prstů, snímače duhovky, sítnice nebo různé 3D kamery, které rozeznávají lidský obličej. Zhruba desetičlenný výzkumný tým, který Drahanský v Brně vede a který patří minimálně mezi evropskou špičku, se všechno to, co momentálně vídáte jen ve špionážních a sci-fi filmech, snaží převádět do reality a zároveň pomocí výroby falzifikátů zdokonaluje současné technologie. Když ho posloucháte, vstoupíte do fascinujícího světa, který by nadchl i Jamese Bonda, přitom občas je všechno až překvapivě jednoduché – na výrobu falzifikátu otisku prstu, který by odemkl můj iPhone, by prý stačila i obyčejná plastelína, kterou koupíte v každém hračkářství.

digitalizace — 13

14 — digitalizace

Co přesně dělá? Snažíme se vyřešit něco, co ještě není na trhu. Zkrátka hledáme odpověď na to, co ještě neexistuje. Dám vám příklad. Zabýváme se třeba poškozeními syntetických otisků, což jsou vlastně počítačem uměle vytvořené otisky a do nich generované změny. Když totiž chcete vyzkoušet nějaké zařízení, potřebujete k otestování desetitisíce otisků. Tolik lidí si logicky najmout nemůžete, takže nejlepší je vygenerovat syntetické otisky. No a my se je snažíme vytvořit co nejrealističtější, aby byly pro takové testování použitelné. Bál jsem se, že chcete vykrást banku. Ne, chceme zdokonalit současné zabezpečovací systémy a vymyslet ještě lepší. Obracejí se na nás firmy, které mají různá řešení a chtějí je otestovat. Dají nám to, my na to nasadíme naše falzifikáty a ověříme, co musí zdokonalit. Zrovna v lednu jsem byl s kolegou Ondrou Kanichem na veletrhu v Dubaji, kde také plno firem vystavovalo svoje snímače otisků. Tak jsem se jich ptal, jestli tam mají detekci živosti a jestli bychom to mohli vyzkoušet. V kapse jsme nosili naše falzifikáty, zkusili jsme je a byli jsme hodně úspěšní – kromě jedné technologie jsme obelstili vše. To musí být skvělý byznys, ne? Právě že zatím moc ne. Firmám to otestujeme zadarmo a nic za to nechceme, protože to ani nezabere moc času. Spíš vždycky doufám, že na základě toho rozjedeme spolupráci na vylepšení jejich systémů, ale to se bohužel zatím moc nedaří. Výrobci si svoje technologie většinou tutlají a nechtějí k nim nikoho zvenčí pouštět. Ale daří se nám uvádět do praxe vlastní věci. Jaké? Komerčně se prosadil třeba náš 3D snímač obličeje, už delší dobu ho na trhu nabízí jedna firma. A momentálně se hodně věnujeme sítnici oka, kde už máme zájemce. V reálu totiž žádné zařízení na snímání sítnice neexistuje. Kdysi bylo, ale jeho výrobce zkrachoval, protože to zařízení bylo drahé a nepohodlné. Uživatelé totiž mají strach, že jim to poškodí

Takhle jednoduché to je? Kupodivu ano. Nakupujeme a používáme spoustu speciálních materiálů, různé dentální hmoty, o kterých ani nechci mluvit konkrétně. S těmi to samozřejmě funguje také, ale i obyčejná plastelína funguje na spoustu zařízení včetně toho iPhonu. Není to asi úplně šťastné, ale zase aby to neznělo moc pesimisticky – když má snímač otisků zabudovanou i dobrou detekci živosti, plastelína selže. Detekci živosti? Snímání otisků prstů probíhá na dvou úrovních. První je snímání samotného otisku, což se dá obejít, když máte vzor. Když jsme v roce 2005 začínali s výzkumem, vystačili jsme si u toho s obyčejným razítkem. Šli jsme do papírnictví a nechali jsme si vyrobit otisk prstu. Nikdo se na nic neptal, vyrobili to a my s tím byli schopni obelstít skoro všechny tehdy dostupné systémy. Jenže dnes je tam ještě druhá úroveň. Ano, snímače kromě samotného otisku ještě kontrolují, jestli je ten prst živý a nejde o falzifikát. Třeba váš iPhone detekci živosti má, jenže ještě záleží na tom, jak tu živost kontroluje. Nám se už povedlo obejít skoro všechny metody, oříšek je jen multispektrální osvětlování prstu. Prst se osvětluje vlnovými délkami v různém rozsahu a zjišťuje se reakce kůže, která je u každého člověka unikátní. Je to momentálně nejspolehlivější metoda, proto se tím teď zabýváme nejvíc. Jak jste se k tomu dostal? Vždycky mě zajímaly otisky prstů, možná za to můžou i filmové kriminálky, které jsem měl rád. Studoval jsem v Brně fakultu elektrotechniky a informatiky, kde jsem v roce 1999 začal psát o otiscích prstů diplomovou práci. Nešlo mi vyloženě o snímání otisků, řešil jsem, jak přenést markanty, což jsou různá rozdvojení linek v našich otiscích, na čipovou kartu. To byl tehdy velký problém a mně se ho podařilo vyřešit. V roce 2005, když jsem končil doktorské studium, jsme tady pak založili vědeckou skupinu, která se začala biometrií zabývat naplno.

digitalizace — 15

zrak – při snímání sítnice byl potřeba malý záblesk, kterého se každý lekl. My se snažíme vymyslet něco, co by šlo použít. Snímače očí už ale přece dnes existují, ne? Ano, ale to jsou senzory duhovky. Sítnice se skenuje maximálně ve filmech. Duhovka je dnes rozšířená, je i v biometrických pasech, kde máte zaznamenaný obličej, duhovku a otisk prstu. Duhovka je poměrně spolehlivá, ale pořád se dá relativně snadno vyrobit její falzifikát. Stačí vás vyfotit teleobjektivem a zaměřit se na vaše oko. Můžete sedět v restauraci a ani si toho nevšimnete. Stačí jenom fotografie? Ano, dá se z ní vyrobit falzifikát. Samozřejmě záleží na tom, jak je snímač duhovky propracovaný. Když se snímá jen za viditelného světla, stačí si duhovku vytisknout a vyrobit podle toho kontaktní čočku se stejným vzorem. Něco jiného je, když je zařízení chytřejší a používá UV světlo, na které reaguje melanin ve vaší duhovce, to je taková detekce živosti u oka. Sítnice je bezpečnější, protože ji jen tak nevyfotíte, lépe řečeno to neuděláte tak, aby o tom dotyčný nevěděl. A také se na rozdíl od duhovky nedá do oka implantovat umělá. Ano, nedá se prakticky operativně změnit. Když jsem se o tom bavil s lékaři, říkali mi, že čistě teoreticky by šlo něco udělat s žilním řečištěm, ale je to velmi nepravděpodobné,

16 — digitalizace

ještě to nikdo neudělal. Šance, že vám u toho poškodí sítnici, je velká. Proto je to z hlediska biometrie nejlepší zabezpečení, jen s tou nevýhodou, že je to zdlouhavé a nepraktické. Dneska se v biometrii razí heslo „on the fly“, což znamená, že někde procházíte a už za chůze vám zařízení naskenují obličej, duhovku a mávnutím ruky vám senzor zkontroluje ještě třeba geometrii ruky. Tu má člověk také unikátní? Ano i ne. Základní 2D sken ruky je vhodný pro malou skupinu lidí, ale není vhodný pro celou planetu. Určitě najdete na světě lidi, kteří mají v 2D tvaru podobnou nebo stejnou ruku jako vy. Ale u 3D se už bere v potaz i zakřivení všech významnějších rýh v kůži a to už je unikátní. A když k tomu vezmete i papilární linie z dlaní, už se není vůbec o čem bavit, tam už to statisticky stačí na celý vesmír. Mimochodem, skutečně neexistuje na světě nikdo se stejnými otisky prstů, jako mám já? Podle teoretických modelů by nikde na světě neměl být člověk se stejnými otisky. Ale samozřejmě to nikdo v praxi neověřil, takže vám to nemůže nikdo garantovat. Ale pravděpodobnost je menší, než že vás teď trefí meteorit z vesmíru. Něco jiného je, když porovnáváte jen vybrané markanty. Jak už jsem říkal, to jsou takové ty vidličky a rozdvojení papilárních linií, které snímají senzory. Celkově můžou dva otisky vypadat úplně

© 2018 KPMG Česká republika, s.r.o.,©společnost omezeným a člen sítě nezávislých společností přidružených ke společností KPMG International 2018 KPMGs ručením Česká republika, s.r.o., společnost s ručenímčlenských omezeným a člen sítěKPMG nezávislých členských KPMG Cooperative („KPMG International“), švýcarské organizační jednotce. Všechna práva vyhrazena. přidružených ke KPMG International Cooperative („KPMG International“), švýcarské organizační jednotce. Všechna práva vyhrazena.

Chceme zdokonalit zabezpečovací systémy a vymyslet ještě lepší

© 2018 KPMG Česká republika, s.r.o., společnost s ručením omezeným a člen sítě nezávislých členských společností KPMG © 2018 KPMG Česká republika, s.r.o.,přidružených společnost s ručením a člen sítě nezávislých společností KPMGorganizační přidružených ke KPMG International Cooperative („KPMG International“), švýcarské organizační jednotce. Všechna práva vyhrazena. ke KPMGomezeným International Cooperative („KPMGčlenských International“), švýcarské jednotce. Všechna práva vyhrazena.

Martin Drahanský Profesor a expert na biometrii vede na Fakultě informačních technologií VUT v Brně výzkumnou skupinu, která se zabývá především otisky prstů, zkoumáním jejich falzifikátů a detekcí živosti. Stejná skupina úspěšně uvedla do praxe zařízení na 3D snímání obličeje nebo autonomního robota RUDA, který umí odhalit živého člověka za zdí a pod lavinou nebo sutinami. Momentálně se věnuje technologii pro snímání sítnice v oku.

jinak, ale markanty přitom můžou mít stejné. Tam už je pravděpodobnost vyšší, asi jako že do vás uhodí blesk. Ale šance, že se zrovna takoví dva lidé potkají na jednom místě, je nulová. Mnohem větší je pravděpodobnost, že si někdo vytvoří falzifikát vašeho otisku. Nejste kvůli tomu teď paranoidní, když víte, jak snadno jde otisk prstu obejít? Jistá paranoia ve mně je, to je fakt. Já otisky prstů používám u věcí, kde je mi úplně jedno, jestli mi je někdo ukradne, nebo ne. Třeba v telefonu nemám nic důležitého, jen pár čísel. Ale určitě bych si tím nezabezpečoval bankovnictví, tomu bych se vyhnul. To by muselo mít detekci živosti, které věřím, to znamená třeba ty multispektrální vlastnosti. Kdyby to bylo něco jiného, asi to nepoužiju. Novinkou je zabezpečení pomocí obličeje, se kterým přišel Apple. Co si o tom myslíte? Apple chce přijít vždycky s něčím novým, chtějí být na trhu první. Je to unikátní, zajímavé a pro lidi, co milují iPhony, je to senzační. I když je pravda, že si za pár dolarů můžete nechat vytisknout 3D kopii svého obličeje, se kterým Face ID na iPhonu obelstíte. Sám jsem to zkoušel. Právě. Není to slepá ulička? Obličej evidentně obejdete snadněji než otisk prstu. Vyrobit falzifikát je snazší, ale získat váš obličej je naopak těžší. Existují aplikace, které to umí. Oběhnete člověka, uděláte buď hromadu

fotek nebo video a ten software vám z toho udělá 3D model. Stačí na to kvalitní mobil. Ale už kolem toho člověka musíte běhat a nejde to udělat nepozorovaně. Zatímco u otisků to jde udělat skrytě. Můžu si je vzít a vy o tom ani nebudete vědět. Jste rád, že se díky vylepšování zabezpečení mobilů začínají lidé víc zajímat o biometrii? Rozhodně. Otisky se už běžně používají v mobilech, některé firmy je používají i pro kontrolu docházky zaměstnanců, teď začal Apple využívat obličej a uvažuje se i o senzorech duhovky v mobilech. Takže biometrie proniká víc a víc do našich životů. Proto mě mrzí, že se nám nepodařilo prosadit projekt, který měl za cíl zvýšit povědomí Čechů o biometrice. Abychom lidem vysvětlili, jaké úskalí má, když na facebook nahrají fotky, kterými prozradí své biometrické údaje. V čem děláme chybu? Dnešní mobily mají tak vysoké rozlišení, že když se vyfotíte, jak někde máváte, a tu fotku pověsíte na internet v plné kvalitě, jsou na ní vidět otisky prstů tak, že se dají zneužít. Nemluvě o obličeji. A vidět je tam i duhovka. U těchto informací bohužel platí, že jednou prozrazené, navždy prozrazené. Biometrie není odvolatelná. Když máte podezření, že se prozradily kryptografické klíče, vytvoříte nové a je po problému. U biometrických údajů to nejde. Tohle by si lidé měli uvědomit.

digitalizace — 17

Můj hlas – můj pas „My name is Werner Brandes. My voice is my passport. Verify me.“ Biometrická autentizace dávno není technologií známou jen ze sci-fi filmů a hightech komplexů. Minimálně od roku 2013, s příchodem prvního Apple Touch ID, se stalo zabezpečení mobilních telefonů otisky prstů běžnou součástí našich životů. Pokročilejší metody využívají oči, celý obličej či další velmi osobní a nezaměnitelný prvek – hlas.

Jen loni došlo k představení technologií rozpoznávání obličeje a skenu oční duhovky v mobilních telefonech společností Apple, Samsung a řady dalších. O něco dříve uvedla obdobný koncept i společnost Microsoft s funkcí Windows Hello. Na téma hlasové biometrie se hovoří podstatně méně, a to i přesto, že jen v loňském roce se prodalo v USA několik desítek milionů zařízení využívajících této technologie – Google Home a Amazon Echo. Právě tato zařízení totiž mimo jiné podporují i identifikaci několika mluvčích při dotazu na schůzku v kalendáři. Jsou však i obvyklejší způsoby užití hlasové biometrie, kupříkladu v telefonních centrech finančních institucí.

18 — digitalizace

Jak hlasová biometrie funguje Nejčastěji rozlišujeme dva základní způsoby fungování: pomocí hlasových hesel (vocal password) nebo na základě průběžné analýzy hlasu (free speech). Úvodní věta z článku, kterou pro autentizaci používají ve filmu Slídilové (Sneakers, 1992), je příkladem prvního principu. Tak jako v tomto snímku může být i ve skutečném světě fráze pro všechny uživatele stejná. V případě průběžné analýzy pak dochází ke kontinuálnímu rozboru mluveného slova, například na základě komunikace s operátorem. Tato metoda může být přesnější, a tedy bezpečnější, ale také vyžaduje delší čas na vyhodnocení a složitější může být i implementace celého řešení, například z důvodu oddělení příchozí a odchozí komunikace. Tak jako u ostatních biometrických autentizačních metod i pro tu hlasovou platí, že úspěšnost použité metody je úzce svázána s procesem učení a obecně nastavením celého řešení. Implementátor tak řeší neustálý střet mezi uživatelskou přívětivostí řešení, vlastnostmi záznamového zařízení, prostředím a spolehlivostí vyhodnocení. Cílové nastavení řešení tak musí zohledňovat jak ruchy v pozadí, změny hlasu (třeba v důsledku stárnutí či nachlazení), citlivost záznamového zařízení (směrový vs. všesměrový mikrofon), četnost užití autentizace, tak i rozumnou míru uživatelské přívětivosti (minutová recitace textu bude pro uživatele řešení nejspíše neakceptovatelná).

Jiří Kaplický, Manager, Management Consulting, KPMG Česká republika, jkaplicky@kpmg.cz

◀ EER ‒ Equal Error Rate Procento chyb

Nastavení přesnosti

FRR

lse ‒ Fa

ate

on R

cti Reje

FAR

‒ Fa

lse A ccep

tanc

e Ra te

Práh citlivosti

Přijatelná míra omylu Cílem nastavení biometrického řešení tedy je se co nejvíce přiblížit bodu, kdy je vztah mezi nesprávnou identifikací uživatele (FAR – False Acceptance Rate) a chybným odmítnutím uživatele (FRR – False Rejection Rate) v rovnováze (EER). Tento vztah je v praxi ještě velmi často ovlivněn uživatelskou přívětivostí celého řešení (dochází tak zpravidla k vynucenému snížení citlivosti celého řešení například v důsledku snížení požadovaného času na identifikaci uživatele). I přes všechny tyto faktory je pak obvyklá přesnost komerčních řešení okolo 95 procent. Vlastním nastavením přesnosti však proces implementace hlasové biometrie zdaleka nekončí. Celé řešení je totiž nutné dlouhodobě udržovat na určené míře spolehlivosti, a to jak pravidelným přeučováním, aktualizací hlasových vzorků, tak i aplikací metod pro detekci podvodů.

Obvyklá přesnost komerčních řešení dosahuje 95 %

digitalizace — 19

Stát, který o vás ví všechno Jako první země na světě zavedlo Estonsko elektronické volby. Estonská vláda s trochou nadsázky tvrdí, že osobně se občané musí dostavit jen na svatbu či k rozvodu. Jak se žije ve státě, kde jde skoro všechno zařídit online?

20 — digitalizace

Markéta Hronová

Fronta před finančním úřadem je vidět zdálky, lidé si stěžují. „Proč jsou otevřené jen dvě přepážky?!“ rozčiluje se pán, který čeká už půl hodiny. Situace na konci března, kdy je deadline pro odevzdání daňového přiznání, se v Česku rok co rok opakuje. Daňový formulář sice už lze vyřešit online, ale pokud nemáte elektronický podpis, stejně na úřad nakonec musíte. Loni této možnosti využilo 16 procent fyzických osob. Jinak jsou na tom lidé, kteří mají zařízenou datovou schránku. Ti přiznat daně elektronicky naopak musí, jinak jim hrozí pokuta. Situace v Estonsku je přesně opačná. Daňové přiznání odevzdává elektronicky 94 procent obyvatel, a co víc, je to tak jednoduché, že jim to trvá pouze pár minut. „Přihlásí se přes speciální daňový portál, kde už mají přiznání předvyplněné. Informace tam dopisují jen v případě, že nějaké chybí. To se ale často nestává, obvykle údaje o výdělcích a další informace zašlou banky a úřady předem. Zabere to tak dvě až tři minuty,“ popisuje estonský velvyslanec Sten Schwede. Pobaltský stát, který se počtem obyvatel vyrovná Praze, je možností vyřídit vše online v Evropě proslulý. Vláda s trochou nadsázky říká, že svatba a rozvod jsou jediné události, při kterých se musíte někde ukázat osobně. Dalších 1 500 úkonů pak zvládnete na dálku. Každý Estonec vlastní digitální občanský průkaz, který denně používá například jako kartičku pojištěnce, řidičský průkaz, k elektronickému bankovnictví či jako

předplacenou jízdenku na městskou dopravu. Systém propojuje veřejnou i soukromou sféru a elektronicky tu lze také volit. Volit mobilem Vláda tvrdí, že volby přes internet jsou naprosto bez rizika a zaručeně anonymní. „E-volba je bezpečná. Naši občané tomu věří, což dokazuje stále se zvyšující počet těch, kteří laptop či mobilní telefon k volbě využívají,“ přesvědčuje Lia Hänni, ředitelka estonské E-Government Academy. Loni v říjnu volilo elektronicky téměř 32 procent občanů, z toho 23 procent lidí vyjádřilo své politické preference pomocí mobilního telefonu, což je dvojnásobek oproti posledním volbám před třemi lety. Estonci se snaží, aby nikdo nebyl z jejich digitálního světa vyřazen, mají velmi propracovaný systém vzdělávání v oblasti digitálních technologií. A daří se jim to, počítač tam téměř denně využívá 90 procent obyvatel mezi 15 a 74 lety. Kromě toho ale musí vychovat „ajťáky“, kteří se o sofistikované systémy dovedou starat. „Estonsko potřebuje mnohem víc odborníků na kyberbezpečnost než jiné státy,“ upozornil Jarno Limnéll, profesor kybernetické bezpečnosti z finské Aalto University na digitálním summitu v Tallinnu, který proběhl na podzim. Jak ale došlo k tomu, že se zrovna malá severská země stala evropským lídrem v online správě státu? Mladí politici v devadesátých letech přemýšleli,

digitalizace — 21

22 — digitalizace

fikační karta problémy, jak napsal německý list Frankfurter Allgemeine Zeitung. Estonská prezidentka však ohrožení vyloučila. Estonci loni oslavili patnáct let života v informační společnosti, možnost komunikovat se státem přes počítač a vyhnout se návštěvám úřadů občané kvitují a závidí jim to i ostatní Evropané, kteří se čekání a komunikaci s mnohdy nepříjemnými úředníky za přepážkou nevyhnou. Vláda tvrdí, že díky tomuto systému ušetří ročně 800 let pracovní doby, kterou by stála jak úředníky, tak občany. „Bereme to jako příležitost ohlédnout se zpět a zhodnotit, co se nám povedlo a co ne,“ říkají Estonci, kteří stejně jako Češi letos slaví 100 let vzniku svého státu.

jak o sobě dát zbytku Evropy vědět a zároveň řídit republiku s velmi nízkou hustotou zalidnění, kde to mají lidé na úřady často desítky kilometrů. A vsadili na digitalizaci. Nynější stav je výsledkem více než dvacetileté přípravy. Tomu, že všechna data a služby budou digitální, Estonci uzpůsobili také zákony. Know-how, jak napojit státní správu na online systém, je také jejich vývozním artiklem. V roce 2007 zažilo Estonsko největší kybernetický útok. Kvůli bezpečnosti je také stále pod palbou nedůvěřivých kritiků, přestože k žádnému velkému úniku dat zatím nedošlo. Loni experti upozornili Estonsko, že za určitých okolností by bylo možné jejich zabezpečení prolomit a že má jejich identi-

Digitální Estonsko

1997

E-Government V roce 1997 začalo Estonsko řídit státní správu digitálně. Bylo to strategické rozhodnutí, jak zvýšit prestiž státu s nízkým počtem obyvatel rozprostřených na větším území.

2000

E-daně Od roku 2000 mohou Estonci podávat daňové přiznání online. Je to proces na pár kliknutí, který zabere nanejvýš pět minut. Každoročně této možnosti využívá kolem 94 procent obyvatel.

2001

X-road Zvláštní prostředí, které digitálně propojuje všechny vládní databáze, vybudovali Estonci v roce 2001. Výhodou je, že informace a služby jsou občanům přístupné kdykoli – 24 hodin denně 7 dní v týdnu.

2001

Digitální občanka Rovněž rok po startu nového milénia začaly fungovat elektronické občanské průkazy. Ty jsou pojítkem v digitálním prostředí X-road – přes ně mohou lidé vyřizovat bankovní či obchodní transakce nebo podepisovat dokumenty.

2005

E-volby Estonští občané mohli v roce 2005 jako první v historii volit přes internet. Hlasovat mohou odkudkoli, v účasti u voleb jim tak nebrání dlouhá cesta do volebních místností, kterou by řada z nich musela podniknout.

2008

E-zdraví Každý vlastník digitální občanky může od roku 2008 kontrolovat svůj zdravotní stav online. Všechny návštěvy u doktora se zaznamenávají, lékaři využívají spojení s pacienty k pozvánkám na preventivní prohlídky, samozřejmostí je posílání e-receptů.

2016

E-rezident Od roku 2016 platí nový status takzvaného e-rezidenta. Díky němu si cizinci mohou v Estonsku založit firmu a spravovat ji na dálku. Této možnosti už využilo více než 27 tisíc cizinců.

digitalizace — 23

Češi – digitální minimalisté I když už internet máme v krvi, mezi evropské favority nepatříme. Ve využívání online připojení jsme dokonce pod průměrem. V Česku je stále domácím mazlíčkem televize a v surfování po webu jsme umírnění. Data vycházejí z průzkumu KPMG ČR „Česká digitální domácnost“, který zkoumal uživatelské zvyklosti. Denně slýcháme o technologických novinkách, jako je třeba identifikace pomocí sítnice oka. Mileniálové už skoro nevypijí šálek kávy, aniž by si ho vyfotili na Instagram. Chytrost a intuice už dávno nenáleží jenom výjimečným lidem, ale i televizím, autům a šíří se bytem do dalších zařízení. Podíváme-li se na statistiky, realita je trochu jiná. Většina Čechů má k technologiím a internetu „úsporný“ vztah. Převládají u nás „minimalisté“ (podle segmentu identifikovaného KPMG studií) – uživatelé z mimoměstských oblastí (37 %), kteří mají nižší příjem, parametry internetového připojení dobře znají a jsou s nimi spokojeni. Ve volném čase se snaží internetu vyhýbat, moc často síť nevyužívají ani pro poslech a stahování hudby nebo videí. Digitální zařízení nedávají dětem pro zabavení a na sociálních sítích nejsou moc aktivní. I když díky aplikacím v našich smartphonech můžeme absolvovat rychlý jazykový kurz nebo prodat nepotřebné věci, ve webových aktivitách převládají daleko běžnější a obyčejnější úkony. Celorepublikově vede vyhledávání informací, které několikrát týdně provádí 94 % respondentů. Následuje e-mailová korespondence (88 %) a čtení zpráv (86 %). Nejméně surfařů se s pomocí sítě vzdělává nebo sdílí vlastní tvorbu. Televize se ještě nemusí bát A i když by se z reklam a zpráv mohlo zdát, že internet mění všechna zaběhnutá pravidla v konzumování médií, zdaleka tomu tak ještě není. Třeba taková televize se drží na výsluní pozornosti uživatelů. Několikrát v týdnu ji sleduje 80 % respondentů, přičemž 44 % z nich dokonce vlastní chytrou obrazovku. Placené TV služby tu ale nevyužíváme ani z poloviny tak, jak je západoevropským zvykem. Nekoná se ani exodus za online alternativou klasických kanálů. Češi zpoplatněné24 — digitalizace

mu obsahu moc na chuť nepřišli, ať už jde o hudbu, nebo video (například filmové „banky“ Netflix či HBO GO). Takové služby si pořídilo dosud jen 29 % uživatelů, zatímco v USA je to přibližně každý druhý. Určitě ale platí, že internet je v dnešní době dostupný takřka všude. Širokopásmové připojení (včetně nejpomalejšího 2 Mb/s) pokrývá 99 % zdejších domácností. Využívá ho však pouze 71 % z nich, čímž se dostáváme pod evropský průměr, který činí 74 %. V používání internetu je tak Česko na 22. místě z 30 zemí EU, které srovnává Index digitální ekonomiky a společnosti (DESI 2017). Digitální úroveň domácností nezávisí jenom na technických podmínkách, ale utváří ji i dovednosti uživatelů a další faktory. „Přínos digitálního prostředí pro domácnosti či jednotlivce není čistě otázkou dostupnosti internetového připojení v místě bydliště. Je to kombinace potřeb uživatele, jeho technických dovedností, dostupnosti a kompatibility technologických zařízení, která používá, dostupnosti a kvality služeb a obsahu či rychlosti a ceny připojení,“ zdůrazňuje Ondřej Holek, Senior Manager odpovídající za služby pro sektor telekomunikací KPMG Česká republika. Za lepší cenou Při pořizování internetového připojení rozhoduje cena, jak uvedlo 37 % uživatelů. Celkem 80 % respondentů zmínilo peníze mezi nejdůležitějšími parametry, podle nichž připojení vybírají. Důležitá je i stabilita (pro 30 %) a rychlost (21 %). Když už ale český zákazník mění poskytovatele, jeho finální rozhodnutí není zdaleka určeno pouze cenou, ale je to nejčastěji kvůli parametrům (33 %), což se liší od placené televize, kde každý třetí uživatel mění zprostředkovatele služby kvůli finančním podmínkám (30 %).

Marie Valentová

Podle odpovědí na otázky průzkumu se dají respondenti rozdělit do šesti segmentů. Odlišují se v demografických parametrech i v uživatelském přístupu. Pro sjednocení měřítek vypočítáváme jejich index digitální vyspělosti, který kombinuje hodnocení v míře využívání služeb, používání zařízení, chování na internetu a znalostí. Minimalisté 37 % Digitální vyspělost: 3,3/5 Bydlí na venkově a mají nižší příjmy. Jsou spokojeni s internetovým připojením a jeho parametry, dobře ho znají. Mobily při společenských akcích odkládají a nedávají je pro zábavu ani dětem. So ciální sítě moc nepoužívají. Bezstarostní 20 % Digitální vyspělost: 3,9/5 S pomocí internetu nakupují a mailují. Mají nízkou znalost připojení, se kterým většinou nejsou příliš spokojeni, mají ale poměrně dobré technické a praktické dovednosti.Většinou jsou z menších domácností a jejich průměrný věk je 44 let. Spořivá hlava rodiny 14 % Digitální vyspělost: 3/5 Obyvatelé venkova, kterým cena za připojení připadá vzhledem k jeho kvalitě nepřiměřená. Málokdy nakupují online, mají obavy z bezpečnosti. Častěji však zařízeními „zaměstnávají“ děti. Za internet ani televizi moc neutrácí, ale lze u nich sledovat vyšší výdaje za pevnou linku. Rozvážní a vychytralí 14 % Digitální vyspělost: 4,1/5 Disponují nejvyšším příjmem napříč segmenty i nejvyšší znalostí technologických aspektů připojení. Jsou spokojeni s kvalitou služeb a za připojení si velmi rádi připlatí. Za obsah na internetu již utrácet nehodlají, i když jim internet nahrazuje ostatní služby (TV, pevnou linku atp.). Moc často nesledují televizi, zato jsou ze všech nejaktivnější na sociálních sítích. Pracují online, ale méně utrácejí v e-shopech.

Konzervativní a spokojení 9 % Digitální vyspělost: 3,9/5 Na internetu netráví svůj volný čas, a když už, většinou čtou zprávy nebo poslouchají hudbu. Nevěnují se ani sociálním sítím, ale za internet a obsah utrácejí ze všech segmentů nejvíce. Chtějí mít jistotu a zajištěnou spokojenost se službami. Pocházejí z větších domácností a s telekomunikačními službami jsou průměrně spokojeni. Zkušení, ale povrchní 6 % Digitální vyspělost: 4,3/5 Na internetu tráví nejvíc času, používají ho k práci i v soukromí. Hrají hry nebo stahují data. Mají nejlepší znalosti a dovednosti v digitální oblasti. Patří spíš do měst a často používají několik zařízení současně, proto hodně utrácí i za televizi. Zbylí respondenti patří do kategorie „téměř robotů“, kteří jsou digitálním světem nadšeni, až pohlceni. Mezi respondenty je jich 0,7 %, dá se ale předpokládat, že v celé populaci ještě méně, proto netvoří samostatný segment. Jejich dovednosti a znalosti jsou vysoce nadprůměrné. Internet a připojení využívají na hranici limitů, v podstatě nonstop. Objemy stažených dat jsou na úrovni vysokých násobků běžných uživatelů. Průzkum vychází z odpovědí 1 000 respondentů napříč Českem. Celou studii si můžete stáhnout na www.kpmg.cz.

digitalizace — 25

byzny s

Štěpán Kačena, Head of Content Marketing, KPMG Česká republika, skacena@kpmg.cz

Nechovat se „leskle“ Značka Sulko – Suchánek Libor kvalitní okna – skrývá jméno zakladatele. Vášnivý cykloturista Libor Suchánek je v dobré náladě. Hned na úvod rozhovoru prozrazuje, že neměl moc čas se připravit, protože se večer vrátil z pětaosmdesátikilometrové pěší túry z Bumbálky do Bystřice pod Hostýnem. Když nejen o ní mluví, bouchá nadšeně do stolu.

byznys — 27

28 — byznys

tak jsem přišel s výrobou oken, protože tehdy byla tříměsíční dodací lhůta. Odbytář byl tak protivný, že jsme si řekli: „Než s ním jednat, to si to radši vyrobíme sami.“ Objel jsem pár lidí, kteří mi řekli co a jak, a ve starém kravíně jsme to se šesti lidmi začali dělat. Změnily se za tu dobu nějak hodnoty, s nimiž jste firmu zakládal? Kopíruje to biologický cyklus – mně energie dochází, ale mám tři děti a ty ji mají. S nejstarším synem jsme si prošli nepříjemnou fází, když ta jeho energie nastoupila. Pracoval tu od 15 let, byl šéfem marketingu, firmu úplně rozsvítil, potom měl na starosti výrobní část. Když jsem chtěl firmu v roce 2008 za obrovské peníze prodat, řekl: „Firmu neprodávej, já to chci dělat.“ Tak jsme byli vedle sebe. On neměl zkušenosti, ale měl obrovskou sílu, vůdcové byli dva, nebylo to jednoduché. Utrpěli jsme ztráty finanční i personální. To tak v životě je. Nyní už tu velí synova energie. Je jasný šéf, jasný lídr. Já jsem člověk, který pomáhá. Rady dávám na vyžádání, jinak do toho nemluvím. Proč jste chtěl firmu před deseti lety prodat? Protože jsem to tak cítil. Byli jsme s obratem na miliardě a já jsem věděl, že už mi dochází mentální síla. Říkal jsem si, že je výborné ji teď prodat. První nabídka byla obrovská. Na přípravě prodeje se mnou syn pracoval dlouho. Když bylo těsně před due diligence, lidé měli nakoupené letenky, tak řekl: „Ne, já to chci dělat.“

Jaká máte doma okna? Společnost jsem založil v roce 1993 a to už ten dům, kde bydlíme, stál a já tam měl okna od jiné firmy. Někdy kolem roku 2000 to konkurence začala používat proti nám: „Naše okna jsou tak dobrá, že i majitel firmy Sulko je má na svém domě.“ To jsem vydržel asi měsíc, takže jsem je musel vytlouct a dát tam ta naše. Jakou jste měl ambici, když jste firmu v devadesátých letech zakládal? To byla taková doba, kdy byl člověk mladý a měl neskutečné množství energie, ale zase neměl tolik zkušeností. Já si myslím, že se rozlišují lidé, kteří mají jasnou vizi a strukturované myšlení. A pak jsou ti, kteří mají obrovskou sílu, energii, emoci a vůli k pohybu kupředu. Já jsem byl ten druhý. Měl jsem velkou chuť a tím jsem povzbuzoval další lidi – přicházeli zákazníci i spolupracovníci. To samozřejmě narazilo na limit, kdy bylo potřeba se k řízení firmy postavit strukturovaně. Jak vás napadlo vyrábět okna? Mohly přijít třeba bramborové lupínky nebo něco jiného. Byl jsem společníkem stavební firmy a zajišťoval jsem práci v Německu. Tehdy v roce 1992 prudce klesla investiční aktivita v Bádensku-Württembersku, kde jsme působili. Když jsme tam jeli po vánočních svátcích v lednu 1993, řekli nám: „Sbalte se a jeďte domů, my vás nepotřebujeme.“ V rámci stavební firmy jsem musel něco vymyslet,

Odbytář byl tak protivný, že jsme si řekli: „Než s ním jednat, to si to radši vyrobíme sami.“

Jak jste reagoval? Mně se zatmělo před očima, řekl jsem sekretářce: „Petro, kupte mi lístek do Dillí, já si to musím nějak rozmyslet.“ Sedl jsem do letadla, tam jsem se ráno vzbudil a říkal jsem si: „Co já tady budu těch 16 dní dělat?“ Nakonec to bylo fantastické. Tak tak jsem stihl zpáteční letadlo. Bylo to nabité zážitky včetně setkání s dalajlámou a chůze po Himálaji. Vrátil jsem se zpátky a stejně jsem nevěděl. Srdce mi říkalo „Syn to chce dělat“ a mozek „Prodej to, protože lepší šance už nepřijde“. Nakonec samozřejmě zvítězilo srdce, já jsem takový. Přišli jsme o hromadu peněz, ale nepřišli jsme o vztahy. Naše rodina – máme tři děti, čtyři vnuky, pátého čekáme – je kompaktní a rádi se vidíme. To je daleko větší hodnota než hromada peněz na účtu. Co si běžné firmy mohou vzít od těch rodinných? Důležité jsou hodnoty a cíle. Cíl rodinné firmy je dlouhodobý, je to udržitelný rozvoj v rámci kraje, jehož je značka součástí. Region vygeneruje nějaký počet lídrů a ti mají podle mě povinnost a odpovědnost to vracet. To jsou v rodinné firmě důležité hodnoty. Co je pro fungování rodinné firmy nejhorší? Rizikovým momentem je předávání. To je dnes v republice hodně vidět. Příkladů pozitivních i negativních je dost. Pokud má v rodině někdo slabost, rodina má vůli mu pomáhat. Slabý člověk nemá v korporátu co dělat. Je tam

touha po výsledku. V rodině je snaha slabému pomoci, nějak to omlouvat, najít mu místo, které chce. Emoce převažuje nad racionalitou. To si myslím, že v korporátní firmě není. Ale ta má zase jiná rizika. Jak se v Česku podniká? Myslím, že dobře. Jediným problémem je neustálá změna prostředí. Jsem smutný, jak politické elity neustále mění prostředí, ve kterém se podniká. Hrrr, najednou dotace, hrrr, najednou nejsou žádné dotace. Najednou klesne investiční aktivita ve stavebnictví o 50 %. Od roku 1999 vozíme okna do Švýcarska, a když vidíte tu kontinuitu, jak přemýšlejí dlouhodobě, tak si říkáte: „Páni moji, tohle bych si přál!“ Na jedné přednášce jste řekl, že firma musí být řízena jednoznačně. Co tím myslíte? Šéf musí být nezpochybnitelný, musí mít jasnou autoritu. Jak rozhodne, tak to je. To v rodině nebývá. Tam je demokracie. Ve firmě musí být jasné řízení. Jak se vám daří oddělovat role ve firmě a v rodině? Teď už to není problém. Silově ve firmě nehraju žádnou roli. Dříve to bylo těžší. Nosili jste si práci domů? Měli jsme jednu místnost, takový basement, která je zařízená jako pánský pokoj. Tam jsme řešili firemní věci. O patro výš, kde bydlela rodina, jsme ty pracovní věci zásadně neřešili.

byznys — 29

Poměrně výrazně jste během dospívání vašich dětí zbohatli. Jak jste to skloubili s výchovou? Vyrůstal jsem ve skromných poměrech a nechtěl jsem, abychom měnili životní styl a chovali se „leskle“. Připadá mi, že vnitřní pokora je potřeba celoživotně. Dbal jsem na to, aby děti uměly jazyky. Všechny tři je umí perfektně. Vždy v 16 letech jely na rok do zahraničí. Petr byl na rok v New Jersey, Markéta ve Vídni. Nejmladší kluk David byl ve Francii. Všechny tři hlavní kultury máme doma zastoupeny. Mělo to i vedlejší efekt. Byl to vrchol puberty, takže oni si to odbyli v jiné rodině a ještě se naučili dobře jazyk. Firmu vede už rok a půl syn Petr. Jak jste nástupce vybral? Nějak rozhodnout musíte. Nejhorší je, když to nerozhodnete. Petr měl zásluhu na rozvoji značky i na dalším růstu výrobního areálu. Rozhodl jsem to tak, že Petr bude mít firmu a ostatním zajistím bydlení. Jsou Petrovi sourozenci nějak činní ve firmě? Nejsou. Byli, ale nejsou. Já jsem uvažoval o tom, že Petr bude mít 52 % a sourozenci 24 %. Ale ostatní řekli, že to nechtějí, že se chtějí s bráchou potkávat v dobrém vztahu, a kdyby měli podíl, byl by to zdroj nepříjemností. Myslím, že je to velmi zralé rozhodnutí.

30 — byznys

Co vlastně teď děláte? Čím žijete? Bydlím na vesnici, mám rád zahradu. Dodělali mi ohradu a budu tam mít ovce. Stříhám stromy a sekám trávu. To ale nevydrží 365 dnů. Chodím rád po horách a jezdím na kole. S manželkou vezmeme brašny a jedeme třeba deset dní. Občas mám přednášku, jsem v dozorčí radě jiné firmy. Teď jsem byl požádán o kapitolu do učebnice. Chodím na večírky, kde kontaktuju budoucí zákazníky, dělám propagaci firmy. To je už skoro dost. Já jsem nikdy nežil tak dobře jako teď. Je něco, co se vám v životě nesplnilo? Není. Libor Suchánek Šedesátiletý zakladatel zábřežské společnosti Sulko je původní profesí zemědělský inženýr. Sulko dnes patří mezi tři největší české výrobce oken. Řízení firmy, která zaměstnává 270 lidí, předal Libor Suchánek v listopadu 2016 nejstaršímu synovi Petrovi.

Mně se zatmělo před očima, řekl jsem sekretářce: „Petro, kupte mi lístek do Dillí, já si to musím nějak rozmyslet.“

Nechte nás růst České rodinné firmy prosperují. Tak jednoduché to je. Oproti roku 2016 čtyři z pěti podniků zvýšily obrat, více pronikají do zahraničí a nabírají nové lidi. I když přesně tady se dostávají do nejistých vod. Vyplývá to ze závěrů Evropského barometru rodinných firem za rok 2017, realizovaného KPMG a asociací European Family Businesses.

2017 53 %

vyšší obrat a nárůst zaměstnanců

86 %

optimismus ohledně budoucnosti

83 %

vyšší obrat

70 %

69 %

v Česku

nárůst zaměstnanců

2017 2016

73 %

optimismus ohledně budoucnosti

2016

Marie Valentová

66 %

v Česku

51 %

silnější aktivita v zahraničí

43 %

48 %

silnější aktivita v zahraničí

v Evropě

37 %

v Evropě

Barometr českého rodinného byznysu

Nedostatek kvalifikovaných lidí

Nízká nezaměstnanost v Česku společnostem komplikuje přijímání zaměstnanců (jako problém ho uvedlo 66 % z nich), i když boj o kvalifikovaného pracovníka je problémem i jinde v Evropě (pro 43 % firem). Rodinný byznys by tady měl hrát se svými dobrými kartami: vysokou retencí lidí a nižší pravděpodobností, že bude v horších časech propouštět. „Nedostatek pracovníků je problém pro všechny. Rodinné firmy se ale při náboru absolventů nyní dostávají oproti běžným firmám do výhody. Mohou se totiž opřít o otevřenou firemní kulturu a pevné hodnoty. To jsou věci, po kterých generace Y

volá,“ zdůrazňuje Milan Bláha, partner KPMG Česká republika odpovědný za služby pro rodinné firmy. Evropský barometr zjišťoval situaci u více než 1 100 podniků z 26 zemí. Průzkum se soustředil na veřejně neobchodovatelné firmy (94 % respondentů), z nichž skoro tři čtvrtiny jsou plně v rodinných rukou. České rodinné společnosti se od evropského průměru mírně odlišují: působí na trhu kratší dobu a častěji je stále vlastní první generace, která s podnikáním začala (66 % oproti evropským 40 %). Kompletní výsledky studie si můžete přečíst na stránkách www.kpmg.cz. byznys — 31

Co přinese nová regulace distribuce pojištění Každý z nás to asi zažil. Zavolá člověk, který pracuje pro pojišťovnu anebo je „na volné noze“, a nabízí nám revizi pojistek. Mluví zdánlivě nesrozumitelnou řečí, předkládá důvěryhodně působící argumenty a dělá vše pro to, abychom stávající, údajně nevýhodné smlouvy ukončili a uzavřeli nové. S odstupem času ovšem můžeme zjistit, že to, co nám zprostředkovatel namluvil, není tak úplně pravda a že transakce je výhodná (výplatou provize) leda pro něj…

Jak se zdá, dlouho diskutovaný problém českého pojišťovnictví se konečně dočká zásadního řešení. V Poslanecké sněmovně vrcholí projednávání vládního návrhu zákona o distribuci pojištění a zajištění. Významným způsobem zvyšuje ochranu spotřebitelů a posiluje důvěryhodnost celého pojišťovacího sektoru. Předloha vychází z unijní směrnice známé jako IDD (Insurance Distribution Directive) a nahrazuje dosavadní úpravu obsaženou v zákoně o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí. Návrh rozšiřuje působnost regulace na veškeré distribuční kanály, tedy i na přímý prodej pojištění v pobočkách pojišťoven. Zlepšení postavení spotřebitele ve vztahu s distributory pojištění se odráží ve většině institutů, které zákon zavádí. Hlavní důraz klade zejména na srozumitelnost a srovnatelnost informací o nabízených finančních produktech, zpřísnění nároků na profesionalitu osob distribuujících pojištění, zpřehlednění zprostředkovatelské sítě a také na sjednocení principů regulace napříč finančním trhem. Stejně upravené 32 — byznys

instituty v sektorech spotřebitelských úvěrů, pojišťovnictví a na kapitálovém trhu by měly zefektivnit výkon dohledu a snížit náklady osobám, které na finančním trhu podnikají. Toto jsou hlavní chystané novinky: 1. Nová kategorizace zprostředkovatelů Mění se vymezení pojišťovacích zprostředkovatelů. Zatímco v současnosti existuje pět kategorií, návrh počítá se dvěma hlavními, a to vázaným zástupcem a samostatným zprostředkovatelem, jenž pojme dosavadní kategorie pojišťovacího makléře a pojišťovacího agenta. Zatímco pojišťovací agent pracuje a zprostředkovává pojištění pro pojišťovnu a následně od ní inkasuje odměnu, pojišťovací makléř uzavírá smlouvu s klienty a hledá pro ně za smluvně stanovených podmínek včetně odměny optimální pojištění. Souběh makléřské a agentské činnosti v rámci jednoho obchodního případu není přípustný. Každý samostatný zprostředkovatel, bez ohledu na to, jde-li o osobu fyzickou, či právnickou, musí mít uzavřeno povinné profesní pojiš-

Zuzana Rennerová

tění odpovědnosti za škodu s pojistným limitem v případě souběhu více pojistných událostí minimálně 1,85 milionu eur ročně a limitem pro jednu pojistnou událost 1,25 milionu eur. V případě vázaného zástupce odpovídá za případnou škodu samostatný zprostředkovatel, pojišťovna ručí za povinnost k náhradě škody, pouze pokud samostatného zprostředkovatele nepečlivě vybrala. Předloha připouští ještě činnost pojišťovacího zprostředkovatele se sídlem v jiném členském státě EU na základě svobody usazování a svobody dočasně poskytovat služby a tzv. doplňkového pojišťovacího zprostředkovatele poskytujícího pojištění pouze ve formě doplňkové služby k dodávanému zboží nebo službě. Na rozdíl od vázaného zástupce je doplňkový pojišťovací zprostředkovatel oprávněn vykonávat distribuci pro více zastoupených. Za případnou škodu doplňkového pojišťovacího zprostředkovatele odpovídá zastoupený. Zákon se nevztahuje na činnost samostatného likvidátora pojistných událostí, který byl přesunut do režimu živnostenského zákona jako vázaná živnost. 2. Změny v registraci Distribuce pojištění je nadále podmíněna oprávněním České národní banky (ČNB) nebo zápisem do registru zprostředkovatelů. Oprávnění poskytovat zprostředkovatelskou činnost je však nově omezeno na dobu jednoho roku, a pokud nedojde k zaplacení „prodlužovacího“ správního poplatku, zanikne. Vícenásobná registrace je zakázána. ČNB tedy nezapíše do registru jako vázaného zástupce subjekt, který je již zapsán jako samostatný zprostředkovatel. Dále musí být u zprostředkovatelů trvale splněny podmínky odborné způsobilosti. Ty se liší podle jednotlivých skupin odbornosti a prokazují se vysvědčením o maturitní zkoušce nebo dokladem o dosažení vyššího vzdělání a osvědčením o úspěšném vykonání odborné zkoušky a absolvování každoročního následného vzdělání v rozsahu 15 hodin u osoby akreditované ČNB Navrhované změny by měly vést ke zkvalitnění distribuce pojištění a kvantitativní obměně („protřídění“) sítě zprostředkovatelů, kterých je dnes kolem 175 tisíc, přičemž velká část z nich již pravděpodobně není aktivní.

3. Nová pravidla jednání Pojišťovna i zprostředkovatelé jsou povinni vykonávat svoji činnost s odbornou péčí. Návrh zákona stanoví rozsáhlé informační povinnosti vůči klientovi, a to i v předsmluvní fázi, přičemž součástí jakékoli distribuce pojištění musí být vždy povinnost distributora náležitě analyzovat klientovy požadavky, cíle a potřeby. Předloha dále zakotvuje povinnosti týkající se poskytování rad, zaznamenávání jednání vedoucího ke sjednání, podstatné změně, případně ukončení pojištění, povinnosti týkající se systému vyřizování stížností a „whistleblowing“ mechanismů anebo uchovávání dokumentů. 4. Efektivnější dohled a zpřísnění sankcí Snížení počtu dohlížených subjektů a posílení odpovědnosti za kvalitu jejich distribuční sítě vytváří podmínky pro efektivnější výkon dohledu ze strany ČNB. V rovině sankcí návrh zákona reflektuje hlavní nedostatky platného zákona.Těmi jsou především nemožnost stíhat porušení povinnosti jednat s odbornou péčí dvěma nejtvrdšími tresty, a to zrušením registrace nebo peněžitou pokutou bez předchozího uložení opatření k nápravě, a dále absence skutkové podstaty přestupku spočívající ve výkonu zprostředkovatelské činnosti v pojišťovnictví bez registrace. Předloha také v návaznosti na IDD navyšuje maximální výše pokut. Předkládanou úpravu doplňují dvě nařízení Evropské komise ze dne 21. září 2017, která jsou přímo použitelná v jednotlivých členských státech EU. První z těchto nařízení č. 2017/2358 zavádí pravidla pro dohled nad pojistnými produkty a jejich řízení. Relevantní je zejména povinnost pojišťoven identifikovat cílové trhy a vyhodnocovat vhodnost nabízených pojistných produktů pro jednotlivé cílové skupiny zákazníků. Ochranu nejlepších zájmů klienta sleduje také druhé nařízení č. 2017/2359, které upravuje otázku střetů zájmů tak, aby nedocházelo k nabízení pojistných produktů klientům jen na základě provize. Nařízení č. 2017/2359 se vztahuje na distribuci pojistných produktů s investiční složkou. Nová pravidla by měla významně omezit prostor pro nekalé praktiky, které se zejména v oblasti životního pojištění často vyskytují. Rozšíření odpovědnosti distributorů pojištění, zavedení rozsáhlých informačních povinností a omezení motivace zprostředkovatelů pouhou výší provize jsou jistě dobrou zprávou. Jaký bude skutečný dopad zákona na klienty, pojišťovny a zprostředkovatele, ukáže ale až praxe.

byznys — 33

revue

Anna Batistová

Evropská scéna

Květnovou Marwick revue tradičně otevíráme pozvánkou na Pražské jaro, největší českou událost v oblasti klasické hudby. Nechybí ale ani zahraniční tipy, zveme vás na výstavu Delacroixe do Louvru, na benátské bienále i na první letní hudební festivaly – španělskou Primaveru nebo dánské Roskilde.

Pražské jaro Praha, Česko, od 12. května do 3. června Letošní Pražské jaro se ponese ve znamení oslav stého výročí založení republiky – zazní především hudba světoznámých českých a slovenských autorů. Festival tradičně zahájí Smetanova Má vlast, poprvé dostane šanci ji s Českou filharmonií provést mezinárodně úspěšný dirigent Tomáš Netopil. Delacroix Paříž, Francie, do 23. června V pařížském Louvru je aktuálně k vidění velká výstava francouzského klasika Eugèna Delacroixe. První retrospektiva od roku 1963 představuje 180 jeho děl včetně těch nejslavnějších, jakými jsou Svoboda vede lid na barikády, Vraždění na Chiu či Alžírské ženy. Bienále architektury Benátky, Itálie, od 26. května do 25. listopadu Pošestnácté budou italské Benátky hostit mezinárodní bienále architektury. Tématem letošního ročníku je Freespace a kurátorem irský ateliér Grafton Architects. Českou expozici připraví umělkyně Kateřina Šedá ve spolupráci s českokrumlovským Egon Schiele Art Centrem. 250 let letních výstav v Královské akademii Londýn, Velká Británie, od 12. června do 19. srpna Královská akademie umění v Londýně si letos připomíná 250. výročí letních výstav. Při této příležitosti přichystala projekt mapující toto dvě a půl století dlouhé období. Retrospektiva věnuje pozornost historickým i současným britským umělcům od Joshuy Reynoldse až po Wolfganga Tillmanse.

Festival Primavera Barcelona, Španělsko, od 30. května do 3. června Mezi největší španělské festivaly patří každoroční barcelonská hudební přehlídka nezávislé hudby Primavera. Její návštěvníci se letos mohou těšit na Arctic Monkeys, Nicka Cavea s The Bad Seeds či The National. O týden později se Primavera přesune do portugalského Porta. Festival Roskilde Roskilde, Dánsko, od 30. června do 7. července V Evropě patří k největším a k nejstarším. Festival původně pro hippies založili v roce 1971, od té doby se jižně od dánského městečka Roskilde koná každý rok bez vynechání. Letošní ročník zdobí taková hudební jména jako Eminem, Bruno Mars, Gorillaz či Nine Inch Nails. Kromě velkých hvězd se v Roskilde představí i hudební objevy. Bergenský festival Bergen, Norsko, od 23. května do 6. června Víte, co má společného norský festival v Bergenu s naším Pražským jarem? Kromě toho, že se oba zaměřují na klasickou hudbu, se také konají podobně dlouho a souběžně. Letošní ročník festivalu zahájí Bergenský filharmonický orchestr Berliozovou Velkou zádušní mší (Requiem).

revue — 35

Až přijde ta chvíle Snažíme se na to nemyslet. Stárnutí našich blízkých řešíme často až ve chvíli, kdy nutně potřebují pomoct. Právě tady se ale vyplatí manažerský přístup. Navíc domovy pro seniory nejsou jediné východisko, možností je celá řada.

36 — revue

Pavla Francová

Od rodičů se odstěhovala, když šla do Prahy na vysokou. Zpátky domů na Slovensko se už nevrátila a v Praze žije tato finanční ředitelka, která si nepřála být jmenována, dodnes. Mezitím ale rodiče zestárli a ona spolu se svou sestrou, která se také usadila v české metropoli, řešila, co dál. „Nakonec jsme se všichni domluvili a dnes už osmdesátiletí rodiče se přestěhovali sem k nám, abychom jim mohly pomáhat a starat se o ně,“ vysvětluje. Podobný problém řeší tisíce dalších lidí. Z měst a vesnic, kde vyrůstali, odešli. Nebo sice bydlí nedaleko, ale jsou často na cestách nebo pracovně velmi vytížení. Jejich rodiče zůstali doma sami, stárnou a na všechno už nestačí. Jak takovou situaci řešit? Základní poučka je prostá: nepropadat panice a nenechávat vše na poslední chvíli. „Není snadné si přiznat, že naši blízcí postupně ztrácí síly, a tak často čekáme příliš dlouho namísto toho, abychom včas hledali ta správná řešení,“ říká Simona Bagárová, která kombinuje kariéru PR manažerky s dobrovolnou péčí o seniory a tématem se do hloubky zabývá. Přitom právě tím, že se člověk začne o možnosti zajímat včas, může snáze najít cestu, která je vhodná pro něj i pro seniora. Podle Bagárové se dá i při takovémto „úkolu“ postupovat manažersky. „Co je cílem? Jak toho dosáhnu? Co k tomu potřebuji? Kolik to stojí a kde na to vezmu?“ vypočítává základní otázky. Navíc už dávno neplatí, že by existovalo jen jediné možné řešení v podobě domova pro seniory, které je pro mnoho lidí poměrně radikální cestou, z níž mají strach. Nabídka služeb, které pomáhají starším lidem i jejich rodinám, je daleko pestřejší a mnoho z nich je možné poskytovat doma. Doma je nejlíp? „Sestry kontrolují v domácí péči zdravotní stav klientů. Běžně provádějí odběry krve v domácím prostředí nebo ošetřují chronické rány. Zvláštní kapitolou je péče o terminálně nemocného klienta, který také může být v rukou sester v domácí péči, pokud nemá nějaké závažnější komplikace,“ vyjmenovává pražská praktická lékařka Marie Kordíková. Takovou formu ošetřování hradí zdravotní pojišťovny a ordinuje ji zpravidla praktický lékař. Sestry přitom dochá-

zejí za klientem podle potřeby, například jednou týdně, ale i několikrát denně. Záleží na rozhodnutí lékaře. Ačkoli je jejich pomoc velmi rozsáhlá, nesmějí například pomáhat s úklidem nebo nákupem. Ale i pro takové věci se dá najít řešení, aniž by člověk musel příbuzného hned posílat do domova. Klíčem jsou sociální terénní služby. Mezi ně patří i pečovatelská služba, která pomůže staršímu člověku například se stravováním, oblékáním nebo při osobní hygieně. Běžná je také pomoc s úklidem, s údržbou domácnosti a s nákupy. Pečovatelé vyperou, vyžehlí, doprovázejí seniory k lékaři, na úřady a tak dále. Podle vyhlášky je přitom maximální cena za tuto asistenci 130 korun za hodinu. Velkou výhodou je, že senioři zůstávají ve svém domácím prostředí, což má velmi pozitivní vliv na jejich psychiku. „Ovšem dostupnost terénních služeb je rozdílná. V Praze je obecně konkurence ve službách vyšší než v okrajových částech republiky, souvisí to s vysokou koncentrací obyvatel. Naopak v regionech zabere cestování za lidmi více času a služby jsou hůře dostupné. V odlehlých koutech republiky je problém i s nedostatkem kvalifikovaného personálu,“ říká Helena Ryklová, ředitelka pražské Farní charity Stodůlky, která patří do sítě Charity České republiky. Podobnou variantou je osobní asistence, další typ podpory ve stáří. Asistent opět pomáhá seniorovi v běžných denních situacích a je u klienta přítomen na určitý časový úsek, třeba jen hodinu denně, ale klidně i celý den. K zaplacení sociálních služeb lze využít státní příspěvek na péči. Podle stupně závislosti na cizí pomoci se jeho měsíční výše pohybuje od 880 po 13 200 korun. Někdy ale ani s pomocí asistentů a rodiny nezbývá některým seniorům dost fyzických či psychických sil na to, aby mohli zůstat doma. Potom je řešením pobyt v domovech. Pro mnoho lidí je to velmi náročné rozhodnutí. „Někdy skutečně není možné poskytnout plnohodnotnou péči a podporu doma. Je v pořádku najít pro seniory domov, pokud to je potřeba. O to je ale důležitější o všem mluvit. Zkuste vnímat, co si vaši blízcí přejí, mluvte s nimi o jejich obavách. O tom, že víte, že je to pro ně těžké,“ doporučuje Bagárová, která o svých zkušenostech píše na Simonab.cz.

revue — 37

38 — revue

kuje o nabízených službách a jak mluví o svých klientech. Věnujte pozornost detailům, ty vždy tvoří fungující celek a jsou velmi důležité,“ doporučuje Bagárová. Není potřeba se vázat na trvalé bydliště (vzpomeňme na úvodní příběh), i když v některých případech to může výrazně pomoci. Zejména tehdy, když jde přímo o městské nebo obecní domovy. Na českém trhu také přibývá soukromých domovů, kde místo bydliště nehraje (většinou) roli. Zatímco před deseti lety u nás bylo pouze 24 takových soukromých zařízení, v roce 2016 jich byla už bezmála stovka a stále vznikají další. Investoři vidí v této oblasti zajímavý byznys, u kterého trvale roste poptávka. Je to vidět i na zvětšující se nabídce takzvaných domovů se zvláštním režimem, které se zaměřují na lidi s demencí. V soukromém vlastnictví je jich zhruba třetina. Ceny za tyto služby

Soukromé nabídky na vzestupu Obecně platí, že míst v domovech pro seniory je málo a poptávka je vysoká. Na umístění se běžně čeká i několik let. Proto se vyplatí myslet dopředu, i když pořadníky žadatelů nejsou zcela rozhodující. „Vliv při rozhodování má především konkrétní situace klienta,“ uvádí Helena Ryklová z Charity s tím, že například lidé bez dobrého rodinného zázemí mají přednost. Zajímat se o nabídky na trhu s předstihem je dobré i z dalšího důvodu. Mezi jednotlivými zařízeními mohou být veliké rozdíly a nezáleží na tom, jestli je provozují obce, neziskové organizace, církve nebo firmy. Důležité je proto domov pečlivě vybrat, jít se tam podívat (i se svým blízkým) a dát na první dojem. „Jak místo vypadá, jak se chová personál, jestli místo voní a působí příjemně, nebo z něj máte spíš depresi, jak s vámi vedení komuni-

jsou různé. Většinou si soukromé domovy účtují kolem deseti až dvaceti tisíc korun měsíčně a zároveň jim připadá zmíněný příspěvek na péči, který vyplácí úřady práce. Příkladem je soukromý provozovatel v pražských Řeporyjích, který kromě kompletní péče nabízí různé denní aktivity. Cena za pobyt se zde podle typu pokoje pohybuje od 1 090 do 1 490 korun za den, takže začíná přibližně na 33 tisících za měsíc. Pokud se rozhodnete, že nejlepší variantou je domov, určitě pomůže dodržovat pár základních pravidel, aby změna prostředí byla pro seniory co nejpřirozenější. „Navštěvujte své blízké. Potřebují vaši podporu a přítomnost, aby se necítili sami. Když nemůžete přijít, zavolejte, ať vědí, že na ně myslíte. Také přemýšlejte, co by jim udělalo radost, a přineste jim oblíbené fotky, knihy a osobní věci. Nebojte se s nimi otevřeně mluvit o jejich

obavách.A nezapomeňte na seniorův dům či byt, zalévejte květiny, starejte se o zvířata. Myslete ale i na sebe. Jen když budete v pohodě a zdraví, můžete být nejvíc prospěšní,” vyjmenovává Bagárová. Určitým mezikrokem mohou být domovy s pečovatelskou službou, kde má obyvatel své soukromí, něco jako malý byt. Může tu využívat pomoc personálu, nejde ale o celodenní péči jako v klasických domovech. Například ve středočeském Buštěhradě stojí základní nájemné za byt zhruba 2 000 korun měsíčně. Bagárová ovšem upozorňuje, že je potřeba skutečně dobře vybrat projekt, který poskytne seniorům kvalitní život a není jen chytrým tahem investorů. Existují i další možnosti, například denní stacionáře. Klíčová zůstává jedna věc: budoucnost plánovat a se svým blízkým otevřeně mluvit o tom, jaké jsou jeho potřeby a přání.

revue — 39

Tip: Mendes si koncept podobný minirestauraci Mãos vyzkoušel už dřív u sebe doma. Proslavil se projektem The Loft, kdy hostil uzavřenou skupinu lidí ve svém apartmánu. Vařili pro ně top kuchaři i vycházející hvězdy gastronomického nebe.

40 — revue

Tip: Ochutnat byste měli víc než zdejší kafe. „Každý všední den máme báječnou polévku, kterou vaří přímo naše majitelka. Ta vyrábí i legendární tymiánový sirup na skvělou domácí limonádu,“ láká k návštěvě Martin Špetlík.

Pivo od hasičů Boom minipivovarů nepolevuje ani v letošním roce. Bruntálský podnik s právem várečným, nazvaný příznačně Hasič, expandoval na jaře do ostravského krajského města. Konkrétně v Porubě otevřel pivovarskou restauraci Hasičárna Pub. Na menu najdete několik chuťovek k pivu, ale i speciality jako 26 hodin dušený hovězí krk na černém pivě. Menu se bude pravidelně měnit a provozovatelé připravují i zážitkové večery à la gastroshow. K nim bude na čepu vždy sedm druhů piv a jedna domácí limonáda. A když už je řeč o pivu, v komunitě chmelových gastronautů má obzvlášť dobrý zvuk zdejší polotmavá šestnáctka Abbey-Belgičan s tóny karamelu a výrazným nádechem lesního ovoce. Tip: Co ochutnat? „Stabilně budeme mít ležák z pivovaru Hasič a k tomu ležák od Bernarda. Dále to budou tři speciály z těchto pivovarů a na dalších dvou kohoutech chceme nabídnout piva z regionálních, ale i vzdálenějších minipivovarů,“ popisuje provozovatel Jaroslav Vašíček.

Lukáš Rozmajzl, šéfredaktor CityBee.cz

TOP 3 podniky

150 × 14 × 3 Čísla v titulku jsou tajný kód pro váš největší gastronomický zážitek v prvním pololetí 2018 (pokud jste si tedy nerezervovali včas místo do kodaňské restaurace Noma 2.0). Původem portugalský šéfkuchař Nuno Mendes (má Michelina, jeho předchozí podnik byl ve výběru TOP 50 nejlepších restaurací na světě) otevřel v dubnu unikátní „jídelní kout“ nazvaný Mãos v londýnské čtvrti Shoreditch. Za 150 liber (v přepočtu asi 4 500 Kč) se dostanete do restaurace, kde je pouze jeden velký jídelní stůl pro 14 hostů. Těšit se můžete na tříhodinový kulinářský zážitek. Pokud se vám tedy podaří udělat rezervaci, po volných místech pro začátek se zaprášilo. „Je to intimní prostor pro tvoření. Svoboda v kuchyni, objevování a sdílení zážitků,“ popisuje svůj nový počin Mendes.

Kavárenská továrna Před sto lety se tu vyráběly automobily Praga, potom sem tisíce lidí denně chodily do továren ČKD a dnes se okolí stanice pražského metra Kolbenova probouzí k novému životu. Na konci zimy zahájilo provoz Kafe Pragovka coby nové srdce zdejšího multifunkčního uměleckého centra. Kavárna sama sebe popisuje slovy: „Jsme kofeinová tankovací stanice v kulisách vysočanského industriálu. Centrální osvěžovna komplexu Pragovka. Montovací linka na radost.“ Martin Špetlík, jeden z provozovatelů nového podniku, definici přibližuje: „Přes den jsme kavárna, večer bar, někdy hudební klub a čas od času strašlivé party doupě.“

Anna Batistová

Marwick vybírá

Divadelní svět Brno Svobodě a její křehkosti se bude věnovat letošní ročník Divadelního světa Brno. Od 24. do 28. května nabídne festival divákům více než 40 představení souborů z Česka i ze zahraničí. Představí se divadlo střední Evropy, kde je v současné době svoboda uměleckého projevu omezována. Především polské inscenace tento vývoj živě odrážejí. Kromě činohry se Divadelní svět Brno zaměří také na pohybové a taneční divadlo a v neposlední řadě i na inscenace pro děti včetně batolat. Pro ně si organizátoři připravili například Batosnění souboru Damúza nebo slovenské Batolárium. Svět knihy Pražské výstaviště v Holešovicích bude od 10. do 13. května už po čtyřiadvacáté patřit knižnímu světu. Mezinárodní veletrh a literární festival Svět knihy se tentokrát ponese ve znamení komiksu. Fanoušci komiksové literatury budou mít možnost se setkat se svými oblíbenými autory – Jaromírem 99, Karlem Jerie, Nikkarinem, Vojtěchem Maškem, Lucií Lomovou, Pavlem Čechem či autorem Čtyřlístku Jaroslavem Němečkem. Hlavní hvězdou Světa knihy pak bude legendární filmový a komiksový tvůrce Alejandro Jodorowsky. Čestným hostem pro letošní rok má být Izrael. Zlín Film FestivaL I zlínský filmový festival pro děti a mládež bude reflektovat letošní sté výročí založení republiky. Hlavním tématem 58. ročníku proto bude československý film. Filmová přehlídka se koná od 25. května do 2. června a na pořadu promítání jsou například kolekce dětských filmů a pohádek sestavené hereckými a filmovými osobnostmi, doplněné jejich autentickými vzpomínkami. Chybět nebude ani devět nejúspěšnějších československých seriálů pro děti a mládež. Zlín Film Festival je nejstarší a největší akcí svého druhu na světě.

revue — 41

Mladým vědcům dáme volnost Nadační fond Neuron prochází revolucí a poprvé vědcům rozdá jen neúčelové ceny. Předseda jeho vědecké rady Pavel Hobza tvrdí, že nezávislost potřebují hlavně začínající vědci.

42 — revue

Pavel Kalouš

Podobných výpočtů udělal ve svém životě statisíce, takže když vyšel jiný výsledek, než čekal, nepřekvapilo ho to. Chybu občas udělá každý. Jenže tentokrát bylo něco jinak. Něco nesedělo. Profesor Pavel Hobza znovu zkontroloval všechny výpoč ty – a všechno bylo správně. Vodíková vazba, kterou se jednoduše řečeno spojují některé molekuly a najdete ji téměř všude včetně lidské DNA, by měla mít podle své letité definice vždy takzvaný červený posun vibrační frekvence. Jenže Hobzovi vyšlo přesně opačné znaménko, tedy modrý posun. Dnes už by to i díky českému vědci nepřišlo nikomu divné, na konci 90. let se ovšem nabízela jen dvě vysvětlení. Buď Hobza a jeho tým udělali chybu, nebo při rutinním výpočtu kápli úplnou náhodou na světový objev. „Mohl jsem nad tím mávnout rukou, říct si, že to odporuje základům fyziky, a jít dál. V takové chvíli se vám honí hlavou, abyste si neuřízl ostudu. Jenže já rychle zjistil, že to není chyba,“ říká dnes jednasedmdesátiletý vědec z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd. Náhodná revoluce Na univerzitě v Mnichově, kde částečně pracoval, ho nechali výpočty ověřit na mnohem vyšší úrovni díky supervýkonnému počítači, který tehdy v Česku ještě nebyl. Výsledek byl pořád stejný, jen mnohem přesvědčivější. Hobzovi ale stále chyběla poslední věc – ověření experimentem. Zavolal proto Bernhardu Brutschymu, svému kamarádovi z Frankfurtu, nadiktoval mu přesně, co má udělat a co potřebuje změřit. O dvě hodiny později mu Brutschy volá a nad-

šeně hlásí, že i jemu vyšel modrý posun. Navíc téměř přesně stejně velký jako ten, který Hobza předpověděl výpočtem. Revoluční objev byl potvrzen. V roce 2000 ho Hobza publikoval v prestižním magazínu Chemical Review a o pět let později se vědecký svět shodl na nové definici, která přepsala učebnice chemie. „Tehdy za mnou přišla spousta kolegů, kteří mi říkali: ‚Já jsem to v počítači taky viděl.‘ Tak jsem se ptal, proč to nepublikovali, a všichni přiznali, že se báli, jestli neudělali chybu,“ usmívá se Hobza, který má kromě vodíkové vazby na kontě ještě další významné objevy takzvaných nekovalentních vazeb. A zároveň je se zhruba 35 tisíci citacemi oficiálně nejcitovanějším českým vědcem na světě. Tento příběh ale Hobza nevypráví, aby se chlubil. Jeden z našich nejúspěšnějších vědců chce jen ukázat, že kromě vytrvalosti a jisté tvrdohlavosti potřebujete ve vědě k úspěchu ještě jednu věc – peníze. „Kdybych je neměl, nikdy bych to neudělal. Bez peněz bych si třeba nemohl dovolit platit vědeckou skupinu a bez ní bych nic nezvládl,“ popisuje. A právě to teď chce změnit. Hobza je zároveň členem správní rady a předsedou vědecké rady Nadačního fondu Neuron, který už od roku 2013 podporuje českou vědu. Letos na podzim ale Neuron projde největší změnou ve své historii, peníze od mecenášů bude poprvé rozdělovat neúčelově a především s důrazem na mladé začínající vědce, kteří to podle Hobzy potřebují nejvíc.

revue — 43

44 — revue

V čem je největší problém? Představte si, že skončíte doktorandské studium, je vám kolem 28 let a ještě toho moc neumíte. Pak vyrazíte do světa na postdoktorandské studium, ideálně aspoň na dva tři roky. Když se vrátíte domů a začnete vědeckou kariéru, zjistíte, že nemáte peníze, kvalitní vybavení a kolikrát ani židli. Prostě nic. Přitom tohle je pro mladého vědce naprosto rozhodující etapa. Jak by to mělo fungovat? Stačí se podívat do Ameriky, kde to správně funguje dlouhé roky. Proto je americká věda tak daleko. Mladý vědec tam přijde na univerzitu, od té dostane peníze, aby si založil vlastní skupinu, najal pár lidí, nakoupil vybavení a pět let se nemusel ničím stresovat. U nás naopak musí jít do nějaké jiné skupiny, třeba do mé. Fajn je, že já sice peníze mám, jenže moje skupina už musí vykazovat výsledky, takže já mu nemůžu říct, ať si teď pět let dělá, co chce. V Česku vědec takovou volnost nedostane? Problém je, že mladý vědec, který za sebou nemá nic, nemůže žádat o grant. Už se to naštěstí zlepšuje, někdy před čtyřmi lety Ústav organické chemie a biochemie Akademie věd začal jako první v Česku nabízet takzvané juniorské pozice. Když ji vědec vyhrál, dostal laboratoř a „starting money“, aby si mohl k sobě najmout dva tři studenty a aby vydržel pět let. Pak následovala Karlova univerzita, která loni vypsala takových pozic dvacet. Tomu nemůžeme v Neuronu konkurovat, ročně rozdělujeme deset milionů korun, ale chceme k tomu přispět.

Jak konkrétně? Loni jsme zrušili granty a rozhodli se, že zůstaneme jenom u cen. Poprvé je udělíme letos na podzim. Sedmi vědcům do 33 let rozdáme po půl milionu korun. Tři vědci dostanou cenu za významný vědecký objev s odměnou jednoho milionu. A k tomu ještě jednou ročně předáme cenu za významný objev a životní dílo, za kterou budou dva miliony. Zřídili jsme kvůli tomu i mezinárodní vědeckou radu, kde jsou laureáti Nobelových cen. Pomůžou nám vědce vybrat, abychom ocenili nezpochybnitelná jména. Co je ale naprosto podstatné: ty peníze budou neúčelové. Takže je vědec může utratit za cokoliv? Ano, nejsou na to žádná pravidla. Když někdo jezdí do práce vlakem, bude si třeba moct koupit auto, aby ušetřil čas a využil ho například pro výzkum. Problém je, že granty od státu jsou velice striktně vázané. Ve vědě to vadí všem. Grantová agentura je v tomhle neuvěřitelně rigidní. Přitom věda se mění a všichni chápou, že je nutné podporovat hlavně mladé výzkumníky. Nehrozí, že budou vědci peníze zneužívat? Co když za to někdo pojede na Maledivy? Přesně takové starosti jsme původně měli. Proto jsme chtěli tu nejmladší kategorii do 33 let trochu svázat, aby nám kandidáti sdělili, k čemu peníze použijí. Šli jsme za miliardáři, kteří dávají Neuronu své peníze, ale ti řekli: „Ne, to nejde, vy jim přece musíte věřit.“ Takže když někdo pojede na dva měsíce na Maledivy, nemáme s tím problém – pokud ho tam napadnou skvělé věci, je to v pořádku. Jestli to přispěje k jeho vědecké práci, proč ne. Ale znamená to pro nás větší odpovědnost, protože musíme důvěřovat těm, které oceňujeme.

Takže mecenášům se změna líbí? Byli tou změnou nadšeni. Říkal jsem jim to samé, co vám. Hlavní mecenáši nám přitom dávají dva miliony ročně, a to už není legrace. Mimochodem, pořád hledáme nové sponzory, máme s tím trochu problémy. Nevěřil byste tomu, ale my některé odmítáme. Zájemců je dost, ale my chceme, aby jejich peníze byly skutečně vydělané. Nebudu jmenovat, ale je dost těch, kteří se nám dokonce podbízejí. Takoví, pro které by dárcovství bylo něco mezi praním špinavých peněz a kupováním odpustků. A to nechceme. Takže základ stále tvoří majitelé RSJ, pak Dalibor Dědek z Jablo tronu, Martin Wichterle a další. Nesmí se tam také objevit žádné kontroverzní jméno, a ani to není snadné. Jak to vypadá s podporou české vědy ze soukromých zdrojů? Ta je takřka na nule. Trochu začíná, existují skupiny, které se o soukromou podporu snaží, ale to je pak takové cílené přispívání. A hlavně míří na biomedicínský výzkum, ten základní nepodporuje nikdo. Nula. Takže díkybohu aspoň za podporu aplikovaného výzkumu. Neuron rozděluje deset milionů ročně. Kolik by bylo potřeba? Řeknu to jinak. Mám tady na ústavu průměrně velkou skupinu. Patnáct až dvacet lidí, jinde jich bývá i víc. Náš roční rozpočet je také deset milionů, jenom na tuhle skupinu. A to jsme ještě teoretici, takže nám stačí počítač a plat, nic víc. Ano, věda je strašně drahá. A znovu se vracím na začátek – když jste mladý vědec a stojíte na začátku kariéry, je tohle opravdu velký problém. Jak moc trpí česká věda tím, že neexistuje podpora do začátků, o které mluvíte? revue — 45

46 — revue

Kolik takových míst pro mladé by Česko potřebovalo? Málo. Na Karlově univerzitě bylo takových míst loni a předloni dvacet. A už teď je vidět, že se to pomalu sytí. V celém Česku není potřeba ani stovka míst. Ale mělo by to fungovat na všech úrovních. Na univerzitách i ústavech napříč všemi obory. Když to uděláme, výsledek se dostaví rychle. Pavel Hobza Zabývá se teoretickou a výpočetní chemií, zejména nekovalentními interakcemi a jejich aplikacemi v chemii a biodisciplínách. Je autorem více než 450 publikací a tří knih a nejcitovanějším vědcem v Česku. Působí jako Distinguished Chair v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR a jako profesor fyzikální chemie na Univerzitě Karlově a Palackého univerzitě v Olomouci.

Hrozně. Právě proto je americká věda tak napřed. A není to spíš tím, že tam dávají víc peněz do vědy obecně? Ano, dávají, ale to i jinde. V Japonsku, Koreji, Číně... Ale systém podobný tomu americkému nikde nefunguje. Ani v Evropě. Nevím, proč ten model nikdo nezkopíruje. Problémem je podle mě i závist. Chcete dávat peníze těm, kdo jsou excelentní, a to není spoustě lidí příjemné. Takže narazíte. Ve vědě se pak podporuje spíš průměr a ten, kdo vyčnívá, musí být potrestán. Všichni se bojí: „Co když nás někdo přeroste a bude ještě výš než my? Ne, to nejde, toho podporovat nemůžeme.“ Takže nejde jen o peníze. Bohužel. Jde o konkurenci, závist. Rozpočet slušné fakulty se pohybuje kolem 1,5 mi liardy korun. Přitom jedno takové místo pro začínajícího vědce by ji ročně vyšlo na deset milionů. A stačila by tři taková místa na každé fakultě. Takže třicet milionů je v rozpočtu celé fakulty nic. Peníze jsou samozřejmě vždycky problém. Nechci říkat, že nejsou, ale při troše dobré vůle by se našly.

Konkurenti rostou jako houby po dešti Reagujete dost rychle, aby vás nepřerostli?

Propojením znalostí, dat a technologií pomáháme přizpůsobit vaše podnikání neustálým změnám. kpmg.cz Anticipate tomorrow. Deliver today.

revue — 47

Design patří všem Místo pro kreativitu se najde ve všech odvětvích. Alespoň se to snaží ukázat Prague Design Week, přehlídka osmi desítek návrhářů z Česka i ze zahraničí. Dává prostor studentům a známým jménům, ale i začínajícím značkám, které vnášejí umění do poměrně překvapivých disciplín. Ondřej Krynek, organizátor akce, vybírá tři designéry, kteří si zaslouží pozornost.

HOTDOG apparel Obě mají doma fenku, takže tenhle problém dobře znají. Veškeré příslušenství k péči o psy se snaží být primárně praktické a funkční. Estetika je tak trochu v pozadí. A právě to dvěma designérkám z Brna vadilo. Daly se do navrhování zvířecích pelíšků, které nemají být jenom zastrčené v rohu místnosti. „Rozhodly jsme se vytvořit ten správný psí pelech pro naše miláčky, který by uspokojil i touhu po stylovém domově. Naše mise je přenést tenhle dlouho opomíjený kousek mezi bytové doplňky a vytvořit vkusné zázemí pro všechny psí parťáky. Tvorbu ladíme vždy do tzv. twinning varianty – pro zvířata i pro páníčky – a snažíme se tak vyjádřit rovnost, lásku a propojení,“ vysvětlují tvůrkyně. Kromě polštářů na ležení prodávají designově sjednocené oblečky a různé doplňky. U všech produktů se prolínají svěží barvy a moderní pojetí. Značka nesází jenom na atraktivní vzhled, produkty se vyrábí v Česku z tuzemských materiálů.

48 — revue

Marie Valentová

wood.u Na začátku byl nápad přijít s něčím vkusnějším a přirozenějším, než byla většinová křiklavě barevná nabídka ze silikonu. Trojice studentů začala vyrábět erotické pomůcky ze dřeva už na střední. Nejdřív jenom jako zábavu, jejich produkty končily jako dárky pro spolužačky. Jeden z nich pak z koníčku udělal svou semestrální práci na škole. Na to už bylo potřeba víc práce. A odtud už byl jen kousek k tomu, aby šli s „dřívím na trh“. Byl to trochu šílený nápad a setkali se s mnoha předsudky. Ale jako alternativa k běžné nabídce pestrobarevných a často nevkusných pomůcek wood.u zaujali na dvou menších přehlídkách a pak i na loňském Prague Design Weeku. Trio mladíků, kteří ručně zpracovávají zdravotně nezávadné pomůcky z českého dřeva, tak už před rokem proniklo do širšího povědomí. Vyrobeným hračkám dávají originální jména, na všech vyniká přirozená kresba dřeva a sami tvůrci je rádi označují jako kousek přírody, který do ložnic patří. „Cílem našeho projektu není jen vyrábět robertky, ale změnit všeobecné vnímání erotických hraček. Chceme z nich udělat otevřené téma, o kterém se bude moci veřejně mluvit bez pošklebků,“ říkají autoři.

Drum Barrel Furniture Na co se dá použít dřevěná bedýnka, průmyslová paleta i plechový sud? Na výrobu nábytku. Na začátku roku začali manželé Bedrnovi vytvářet židle a stolky z té třetí suroviny. Byli první – vysloužilé plechové sudy v Česku ještě nikdo k podobným účelům nepoužívá. Navíc se trefili do doby, kdy jsou ekologie, recyklace a upcyklace stále populárnější. Nabídka značky Drum Barrel Furniture má na ukázku zatím jen několik produktů. Mají jednotný design a lze je kombinovat. Taburety, křesla a stolky se dají poskládat do posezení. Kusy nábytku často pracují s opotřebovaným motivem a industriálním vzhledem sudů. Některé sudy jsou ale vyzdobené ornamenty a oživené barvami. Samozřejmě nábytek je to velmi specifický, takže se hodí jen na některá místa. Dobře by vypadal v barech, pánských klubech, holičstvích nebo relaxačních zónách v kancelářích, ale i na venkovních terasách. Prague Design Week 2018 Pražský týden designu zaplní dvě patra Kampusu Hybernská, bývalého bytového domu v centru Prahy, sotva minutu chůze od Obecního domu. Prohlídka, která zahrne díla více než osmdesáti vystavovatelů, potrvá od 21. do 27. května. Akce propojuje produktový design od nápaditého nábytku přes studentské koncepty až po módu a šperky a je prodejní. revue — 49

Ve Strašnicích se otevřel zimní stadion Icerink Po patnácti letech se v Praze otevřel nový zim ní stadion. Najdete jej ve Strašnicích, kde vyrostl podle návrhu mladých architektů ze studia Vrtiška a Žák. Moderní budova zvenku zaujme organicky tvarovanou fasádou z bílých prolamovaných prvků ve tvaru ledu pod mikroskopem. Vstup má připomínat chrám. Dvojice kluzišť nabízí veškerý komfort pro veřejnost i trénování mladých hokejistů a krasobruslařů.

Ondřej Krynek, šéfredaktor DesignMag.cz

Praha plánuje postavit plovoucí koupaliště na Vltavě Už za rok by si Pražané mohli zaplavat v koupališti na Vltavě. Praha plánuje realizovat návrh architekta Petra Jandy, podle něhož se aktuálně proměňuje přilehlá náplavka. Pod Vyšehradem by podle plánů měla vyrůst stavba podobná několikapatrové lodi. První částí by bylo plovoucí koupaliště s bazénem a sprchami. Druhá část má nabízet místo pro slunění, posezení v baru a vířivé vany. Škoda ukázala studii malého SUV jménem Vision X Mladoboleslavská automobilka Škoda Auto ukázala na přehlídce v Ženevě své třetí SUV, které zatím dostalo jméno Vision X. Má se jednat o crossover, který propojuje SUV pro jízdu v terénu s městským vozem. Designu dominují krystalické prvky použité na svítidlech, mřížce chlazení, palubní desce, v interiéru i na sedadlech. Pohon je hybridní a kombinuje tak elektromotor na baterie s klasickým spalovacím motorem. Produkční verze bychom se mohli dočkat za dva roky.

50 — revue

© 2018 KPMG Česká republika, s.r.o., společnost s ručením omezeným©a2018 členKPMG sítě nezávislých členských přidružených keaKPMG International („KPMG International“), švýcarské jednotce. Všechna práva vyhrazena. Česká republika, s.r.o.,společností společnostKPMG s ručením omezeným člen sítě nezávislýchCooperative členských společností KPMG přidružených ke organizační KPMG International Cooperative („KPMG International“), švýcarské organizační jednotce. Všechna práva vyhrazena.

Design News

Studio Amanita Design vydalo dobrodružnou hru Chuchel Čeští vývojáři ze studia Amanita Design vydali po dlouhém čekání novou hru Chuchel. Tvůrci známých her jako Samorost, Machinarium nebo Botanicula opět vsadili na novou postavu a zcela neokoukaný svět. Kompletně ručně kreslená hra se speciálně složenou hudbou přivádí hráče do světa Chuchela, který má zachránit svou milovanou třešeň ze spárů zlého Kekela.

Vaše daně nezajímají jen vás Pomůžeme vám posílit transparentnost a minimalizovat rizika.

To nejdůležitější o daních, účetnictví a právu najdete v Daňových a právních aktualitách KPMG. danovky.cz Anticipate tomorrow. Deliver today.

revue — 51

KPMG v České republice

Praha Pobřežní 1a 186 00 +420 222 123 111

Brno Veveří 3163/111 616 00 +420 541 421 311

Ostrava 28. října 3117/61 702 00 +420 596 158 200

České Budějovice Fráni Šrámka 2609 370 04 +420 385 347 175

Pravidelně v e-mailové schránce marwick.cz