Marwick září/říjen 2017 by KPMG Česká republika

září/říjen 2017

magazín pro klienty a příznivce KPMG Česká republika

Ze země slev do země důvěry

Člověk věří jen tomu, co vidí na vlastní oči O důvod víc podívat se pořádně.

Díky propojení dat, technologií a zkušeností z různých odvětví identifikujeme rizika vašeho podnikání a pomáháme objevit nevyužitý potenciál. Více o auditu KPMG na kpmg.cz.

Anticipate tomorrow. Deliver today.

© 2017 KPMG Česká republika, s. r. o., a Czech limited liability company and a member firm of the KPMG network of independent member firms affiliated with KPMG International Cooperative („KPMG International“), a Swiss entity. All rights reserved.

editorial

Fair play Jací jsou čeští kazníci a zákaznice? Jaké mají prefe rence? Co je chytne při nakupování za srdce? Na čem jim nejvíc záleží? Naše analýza více než 60 000 zá kaznických výpovědí přináší dobré zprávy. Čechům už nejde jen o cenu, ale o celkovou hodnotu, kterou dostávají. Ze všeho nejvíc si váží férového přístupu a rychlé nápravy chyb. Aby se firmy staly pro zákazníky favority, musí s nimi hrát otevřenou hru: plnit sliby, naplňovat očekávání, komunikovat personalizovaně, klientům rozumět a šetřit jejich čas. Data sesbíraná v Česku ale ze všeho nejvíc uka zují, že čeští zákazníci mají nejraději týmy, jež na turnajích získávají ceny fair play. Jsou to značky, které dodržují stanovenou taktiku, hrají podle pravi del, a když faulují, rychle a bez řečí se omluví. Odtud název premiérové studie o zákaznické zkušenosti v Česku – Fair play. O jejích závěrech píšeme v rozsáhlém článku tohoto čísla magazínu Marwick, který dostal pro svou třetí sezonu nový svěží design. Mluvili jsme také s německým ekono mem Matthiasem Fifkou. K vynikající zákaznické zkušenosti má v dalším rozhovoru co říci rovněž zakázkový švec Radek Zachariáš. Přeji vám, abyste vynikající zákaznické zkušenosti nejen poskytovali, ale také se vám jich dostávalo. Tomáš Potměšil Head of Customer Centre of Excellence, Management Consulting KPMG Česká republika tpotmesil@kpmg.cz

Marwick – časopis pro klienty a příznivce KPMG Česká republika. Vydává 6x ročně KPMG Česká republika, Pobřežní 1a, Praha 8. MK ČR E 22213. Předplatné online verze na www.marwick.cz. Šéfredaktorka: Michaela Raková, art director: Štěpán Prokop, fotoeditorka: Barbora Mráčková, korektorka: Edita Bláhová, ilustrace obálky: Václav Havlíček, obsah a produkce: Boomerang Communication. Pobočky KPMG Česká republika najdete v Praze, Brně, Ostravě a Českých Budějovicích. www.kpmg.cz © 2017 KPMG Česká republika, s. r. o., a Czech limited liability company and a member firm of the KPMG network of independent member firms affiliated with KPMG International Cooperative („KPMG International“), a Swiss entity. All rights reserved. © 2017 KPMG Česká republika, s.r.o., společnost s ručením omezeným a člen sítě nezávislých členských společností KPMG přidružených ke KPMG International Cooperative („KPMG International“), švýcarské organizační jednotce. Všechna práva vyhrazena.

customer experience

© 2017 KPMG Česká republika, s.r.o., společnost s ručením omezeným a člen sítě nezávislých členských společností KPMG přidružených ke KPMG International Cooperative („KPMG International“), švýcarské organizační jednotce. Všechna práva vyhrazena.

customer experience Text: Pavla Francová

Ze země slev do země důvěry

ž to nejsou jen slevy. Češi dokážou ocenit i další věci. Firmy, které se chtějí odlišit od konkurence a dlouhodobě uspět, musí vsadit na dobré vztahy a dělat pro zákazníka víc než ostatní.

Češi velmi ocení, když jsou firmy férové a říkají pravdu

Hláška „Nechci slevu zadarmo“ je notoricky zná má. Většina lidí se pousměje, když ji slyší. Méně je těch, kteří si uvědomí, jak trefná tato poznámka při našich nákupech je. Celkem nakupujeme polovinu všeho zboží výhradně ve slevách. Oproti západní Evropě to je extrémní rozdíl. Proč jsou Češi tak po sedlí slevami a co je na tom špatného? Jisté je, že se tato naše výjimečnost pomalu mění a začínají nás víc zajímat i další věci, jako třeba skvělé služby. Za co si čeští zákazníci rádi připlatí a co je naopak dokáže rozčílit, zjišťovala nová studie KPMG o zákaznické názvem Fair play. Prapůvod zkušenosti s českého slevového šílenství najdeme v 90. letech. „Ve chvíli, kdy byla kupní síla obyvatel velmi slabá, přišla do Česka řada zahraničních značek. Na trhu byla najednou spousta zboží, které si ale většina zá kazníků nemohla dovolit,“ vysvětluje Michal Pobuda z KPMG, autor studie. Aby obchodníci ve velké kon kurenci přece jen lidi přesvědčili ke koupi, rozhodli se nalákat je na slevy. Na velké slevy. Prostá taktika zafungovala geniálně a Češi skutečně začali naku povat. Křiklavě červené a žluté cedulky se staly pro většinu ukazatelem, podle kterého plnila nákupní košíky. Na první pohled idylický vývoj ale měl a má svoje velké nedostatky. ODPADKOVÝ KOŠ EVROPY Silný tlak na cenu vedl i k tlaku na dodavatele, výrobce a ostatně i na samotné obchodníky, kteří si museli nižší marže vynahradit úsporami jinde. Efektivita byla heslem dne. „Ve výsledku zásadně utrpěla kvalita nabízených produktů i služeb,“ vysvětluje se ve zmíněné studii. Už po pár letech, kdy si zákazníci navykli nakupovat podle akč ních letáků a věděli, že stačí jen pár dnů počkat a zboží, které chtějí, bude opět ve slevě, začali obchodníci naříkat. „Slevová spirála je sebevra žedná“ a další podobné věty říkali už otevřeně a nahlas. Jak se s tím poprat a vyskočit ze začaro vaného kruhu, ale nevěděli. Zákazníci sice spokojeně nakupovali s letáky v rukou, časem ale také poznali, že kvalita zboží i služeb šla dolů nebo je obecně horší, než by si přáli. Nejde jen o potraviny nebo rychloobrátkové zboží. Lidé, kteří se vraceli ze zahraničí, byli rozhořčeni slabou úrovní služeb v Česku. Heslo „Můj zákazník – můj pán“ platilo jen sporadicky. Postupně se navíc objevovaly zprávy, že některé potraviny mají u nás jiné složení než v západní Evropě. V médiích přibývalo větších i menších kauz o špatné kvalitě potravin nebo využívání nejrůznějších náhražek v jejich slože ní. Zloba a rozhořčení zákazníků se na čas obráti ly hlavně proti dováženým potravinám z Polska a část (zejména) movitějších lidí začala cíleně vyhledávat tuzemské nebo bio potraviny. Objevil se například fenomén farmářských trhů a obecně 6

se z potravin a jejich kvality stalo módní téma. Debata ale nezůstala jen u tohoto segmentu a lidé se – podobně jako na Západě, jen s odstu pem několika let – začali víc zajímat například o původ dalších výrobků, ekologii a doplňkové služby. Jen sleva postupně přestávala některým lidem stačit. Navíc začali zjišťovat, že vysoká sleva neznamená nutně nejlepší cenu. „Lidé přemýšlí v relativních termínech. Když něco stojí 200 korun a jinde 100, tedy o 50 procent míň, klidně pojedou do levnějšího obchodu. Když si ale budou kupovat auto za 200 tisíc a mohli by někde mít slevu 10 tisíc, už to nejspíš řešit ne budou, protože je to ‚jen‘ 5 procent,“ vysvětluje behaviorální ekonom Vojtěch Zíka to, jak větši na lidí běžně při nákupech přemýšlí. Podobně to funguje i při menších nákupech – slevy se staly tak běžnou součástí maloobchodu, že je dnes již často nemožné říci, co je tedy „normál ní cena“. Po letech cenových soubojů, zhoršování kvality zboží i služeb a nejrůznějších „poznámek pod čarou“ a podmínek, kdy zvýhod nění platí a kdy ne, už nebyli otrávení jen zákaz níci, ale postupně si i firmy v mnoha oblastech začaly uvědomovat, že se od konkurence musí odlišit jinak než jen cenou a právě nabízenou slevou. „Tento vývoj do velké míry platí zejména pro oblast rychloobrátkového zboží, ale zasahuje i ostatní odvětví,“ upozorňují odborníci z KPMG. HLEDÁNÍ NEJLEPŠÍ HODNOTY Český trh i chování zákazníků se začaly po malu, ale jistě měnit. Zároveň se v posledních letech zlepšila ekonomická situace v Česku, míra nezaměstnanosti je nízká a lidé už tak přísně nehledí na každou vydanou korunu. Po skandálech s nekvalitními potravinami nebo špatných zkušenostech se službami chtějí za své peníze dostat něco lepšího, něco víc. Stále častěji jim tolik nevadí, když si za to budou muset trochu připlatit. Samotná cena už totiž není jediným kritériem, podle kterého se rozhodují. Pro mnoho lidí už není cena jen částkou, kterou mají zaplatit, ale značí hodnotu, jakou za své peníze dostanou. I díky cestování nebo studiu v zahraničí poznali, že úroveň služeb může být podstatně výš, než jsme (byli) v Česku zvyklí. Tento nedostatek vnímali a vnímají i různí noví hráči na trhu, kteří se rozhodli, že se od konkurence odliší jinak než jen cenou. Typickým příkladem této proměny, která se stále rozvíjí, může být mladá banka Air Bank. „Díky tomu, že firma vznikala nově, jsme měli možnost postavit ji tak, jak chceme,“ říká marketingový ředitel Air Bank Jakub Petřina. Společnost zjistila, že Češi sice důvěřují bankám, že nezkrachují, ale zároveň očekávají, že se banky budou chovat jen tak, aby z toho těžily ony samy, a ne zákazníci. Proto se rozhodla, že se jejich firma odliší pozitivními emocemi a dokáže, že i bankovnictví se dá dělat „hezky“. „Čech a priori očekává, že ně kde bude něco schovaného, nějaký háček. Musíte

být férový, aby vám skutečně věřil,“ vysvětluje Petřina. Přesně to se ukázalo i v rozsáhlém prů zkumu KPMG o zákaznické zkušenosti v Česku. Projevuje se to také ve srovnání se západními trhy: Češi oceňují mnohem víc než lidé v ostat ních zemích, když jsou firmy férové a říkají jim pravdu. ZÁKAZNÍK ZAČÍNÁ BÝT PÁNEM Stejnou zkušenost jako Air Bank potvrzují i další společnosti, které se umístily mezi nejlepšími v hodnocení vynikající zákaznické zkušenosti v Česku. Přibývá navíc firem, které přesouvají dříve opomíjené téma zákaznické zkušenosti do popředí, zajímají se o něj a investují do jeho rozvoje. Kombinace skvělých služeb a vysoké kvality výrobků za dobrou cenu pomalu na bírají na významu a ukrajují z trhu těm, kteří stále sází jen na co nejnižší cenu – ať to stojí, co to stojí. „Stále ještě ale platí to, že průměrného českého zákazníka až šokuje, když jeho reklamace zboží proběhne v klidu a on se při tom nemusí cítit jako kriminálník. A priori jsou Češky a Češi i dnes v takových situacích připra veni na konflikt,“ upozorňuje autor studie Fair play Michal Pobuda. To potvrzuje ze své zkuše nosti i Tomáš Čupr, který založil a vede interne tový supermarket Rohlík.cz. Zásadní je podle něj to, aby firma svým zákazníkům skutečně věřila. „Základní nastavení je, že si zákazník nevymýš lí, ale má pravdu. Jen kvůli tomu, že možná pár lidí krade, nepostavíte přece zákaznický servis na výjimkách,“ říká Tomáš Čupr s tím, že takový přístup má skvělé ohlasy. Firmy si navíc v praxi ověřují, že investovat do rozvoje skvělé zákaznické zkušenosti se vyplatí a že díky vstřícnému přístupu mohou mnohem víc získat než případně ztratit. „Zisk“ v podobě loajálního zákazníka, který danou službu rád doporučí dál a sám se k firmě a jejím službám nebo výrobkům vrací, je k nezaplacení. Jinými slovy je to cesta, jak být dlouhodobě úspěšní. „Není to altruismus. Věříme, že nás tahle cesta dostává k velmi slušné ziskovosti, která je navíc daleko udržitelnější, protože je výhodná pro všechny,“ dodává Petřina z Air Bank. To se ostatně potvrdi lo i v dřívějších studiích zákaznické zkušenosti, které KPMG uskutečnila v USA a Velké Británii. Nejúspěšnější firmy z pohledu zákaznické zkuše nosti totiž vykazují dlouhodobě i větší růst zisku než jejich konkurenti. SDÍLÍM, SDÍLÍŠ A HODNOTÍME Podstatnou roli hrají v proměně přístupu k zá kazníkům a rostoucímu soustředění na kvalitu služeb moderní technologie a zejména pak so ciáln í sítě. Doporučení nebo kritika už nezů stávají jen v úzkém okruhu přátel, známých a rodiny, ale díky moderním komunikačním prostředkům se mohou dostat ke komukoli další mu. Z hodnocení různých podniků, poboček nebo i celých společností se stala pro mnoho lidí běž ná součást jejich spotřebitelského života a ještě

větší množství lidí tato hodnocení sleduje a často podle nich i vybírá, kde a za co utratí své peníze. I v západní Evropě souvisí boom řízení zákaz nické zkušenosti s razantním rozvojem sdílení zkušeností a spokojenosti. Pro firmy to představuje ve výsledku pozitivní efekt, pro tože se mohou rychle dostat k upřímnému ná zoru svého zákazníka a mají tak snadný přístup k tolik potřebné zpětné vazbě. Firmy se stále víc snaží i samy oslovovat zákazníky a ptát se jich, jak byli či nebyli spokojeni. Například Student Agency motivuje své klienty k vyjádření zpětné vazby různými soutěžemi. „Reakce a podněty lidí se následně skutečně promítají do nových služeb nebo úprav těch stávajících. V posled ní době tak RegioJet například zřídil ve svých nočních vlakových spojích oddělená kupé pro ženy v lůžkových vozech,“ uvádí se ve studii Fair play. Postupně se tak mění po stavení zákazníka a jeho moc na českém trhu. Oproti 90. letům, kdy měl podstatně slabší kupní sílu a zároveň ho trápil nedostatek nejrůznější ho zboží i služeb a rozhodovat se mohl v zásadě především podle ceny, se toho už hodně změnilo. Lidé mají víc peněz, jsou informovanější a zkuše nější. Za své peníze chtějí dostat kvalitu, emoce a cítit se dobře. Po dřívějších špatných zkuše nostech dokážou ocenit, když jim někdo nabídne něco navíc a věří jim. Přesně to je cesta, kterou se vydává už i v Česku stále víc společností. A ačkoli pořád velká část obyvatel nakupuje podle slevo vých letáků, je víc než patrné, že se český trh, tj. zákazníci i firmy mění a snaží se stát rovno cennými partnery. Právě takový vztah totiž bude ve výsledku přínosný pro obě strany. ◆ Co Češi na firmách nejvíc oceňují a jak získat spo kojené zákazníky a mít s nimi dlouhodobý vztah, vysvětluje unikátní studie KPMG Fair play, kterou najdete na nejlepsi.cx.

6 PILÍŘŮ ZÁKAZNICKÉ ZKUŠENOSTI Každý skvělý zákaznický zážitek je možné popsat univerzální sadou šesti pohledů – pilířů. Ukazuje to analýza bezmála dvou milionů zákaznických výpovědí, kterou po celém světě provedlo Customer Experience Excellence Centre, globální think tank KPMG Nunwood. 1. 2. 3. 4. 5. 6.

Integrita Čas a úsilí Personalizace Empatie Očekávání Řešení problémů

Firmy úspěšné v CX mají i větší zisky než jejich konkurenti

customer experience Text: Anna Batistová, foto: Marek Matuštík

Zákazníci nejsou hloupí 8

polečenská odpovědnost, udržitelnost a etický byznys. Témata, o nichž přednáší profesor Matthias Fifka z Erlangensko-norimberské univerzity, nejsou teoretickými modely, které vypadají dobře pouze na papíře. Jak ukazuje praxe posledních deseti let, tyto koncepty mohou, pokud je strategický management správně uchopí, generovat firmám finanční zisk. O tom, jak toho dosáhnout, jsme si s Matthiasem Fifkou povídali v rámci mezinárodního diskusního fóra Meltingpot, které se koná souběžně s festivalem Colours of Ostrava v areálu Dolních Vítkovic.

Z dat, která KPMG sesbírala v Česku v roce 2017, vyplynulo, že čeští zákazníci mají rádi férovou hru. Oblíbené značky jsou ty, které dodržují stanovenou taktiku, hrají podle pravidel, a když už udělají chybu, omluví se. Je takový způsob jednání výhodný pro firmy stejně jako pro zákazníky? To, co zmiňujete, je trend, který můžeme pozorovat až v posledních přibližně deseti letech. Jak v Německu, tak v České republice se předtím firmy příliš nezajímaly o pracov ní podmínky, o ochranu životního prostředí a podobná témata. Dnes je tomu jinak, a to právě proto, že se změnil postoj zákazníků. Stále více z nich oceňuje, když firmy hrají fair play, když jednají se svými pracovníky odpovídajícím způsobem, když se snaží chrá nit životní prostředí a podobně. A firmám se rozhodně fair play vyplácí. Z našeho výzku mu vyplývá, že zákazníci jsou čím dál tím více ochotni trestat společnosti, které jednají nečestně, tím, že například bojkotují jejich produkty. V této souvislosti musím zmínit so ciální média, která hrají významnou roli jak v předávání informací, tak třeba i ve formo vání protestů a bojkotů. To, že zrod sociálních médií a měnící se postoj zákazníků spadají do stejného období, není náhoda. Když se firmy chovají lépe ke svým zaměstnancům nebo věnují více péče ochraně životního prostředí, může z toho těžit nejen samotný byznys, ale i společnost jako celek. Data KPMG také ukázala, že jedním z nejdůležitějších aspektů dobré zákaznické zkušenosti je integrita firmy. Čím to podle vás je? Souvisí to opět se změnou postoje, o které jsem už hovořil. Víte, zákazníci nejsou hloupí. Velice rychle si uvědomují, když společnost říká jednu věc a dělá jinou. A opět jsou to sociální média, která pomá hají zákazníkům odkrývat, pokud firmy nedělají to, co by měly dělat, a pokud je tedy podvádějí. Nikdo nechce být podváděný. Díky kultuře sociálních médií, v níž dnes žijeme, je pro zákazníky mnohem jedno dušší rozlišit mezi firmami, které mají in tegritu, a těmi, které jen předstírají, že jim na nějakých hodnotách záleží. Budování integrity je ovšem dost složitá disciplína. Jak v ní lze uspět?

Nejdůležitější věc, když chcete, aby měla vaše firma integritu, je mít integritu ve vedení fir my. To se nám potvrdilo v několika studiích. Nejedná-li management firmy na základě in tegrity, nikdo jiný ve firmě tak nebude jednat. Když zaměstnanci vidí, že management nejed ná podle pravidel, říkají si: a proč bychom tak měli jednat my? Firma také musí rozumět své mu účelu. Proč jsme tady? Proč jako firma exis tujeme? Čeho chceme dosáhnout? Pokud takový účel chybí, je velmi obtížné jednat s integritou. Z toho důvodu by měla firma svůj účel nejen vy řknout a definovat, ale také jej následně předat svým zaměstnancům. Firmy častokrát mají hodnotová prohlášení, ale zaměstnanci o nich nemají ani ponětí. Máte příklady firem, kterým se tato strategie osvědčila? Ano, je velké množství firem, které pracují na svých hodnotách. První velmi dobře zná má společnost, která to udělala, byla firma Ben & Jerry’s vyrábějící zmrzlinu. Její dva zakladatelé si řekli, že darují čtvrtinu příjmů na dobročinné účely. Tento pilíř zabudovali do kodexu firmy a každý zaměstnanec věděl, že se to děje. Další firmou je například Patagonia prodávající outdoorové vybavení, která vždy uvažovala o ochraně životního prostředí a snažila se být tak přívětivá k životnímu pro středí, jak jen to šlo. Ale dnes se už i velké tra diční firmy vydávají touto cestou. Například Siemens, společnost, která měla před 15 lety obrovský korupční skandál – za to, že nabíze la úplatky, dostala velmi tvrdé pokuty jak ze strany USA, tak od Evropské unie. Uvědomila si, že se musí změnit. Byla to pro ni těžká změna a neproběhla snadno, ale zaměstnanci Siemensu se hodně snažili a vyvinuli velmi jasné hodnotové základy. Nyní staví veškeré své vize a strategie na těchto hodnotách. Odráží se u velkých firem tyto změny v postojích a hodnotových žebříčcích i na jejich ziscích? Ano, rozhodně. Například Siemens dnes vydě lává 40 % ze svých zisků na technologiích, které jsou ohleduplné k životnímu prostředí. Takže změna v hodnotovém žebříčku ovlivnila také způsob, jakým posunuli své portfolio. Je velmi důležité chápat, že koncepty jako společenská odpovědnost, udržitelnost nebo etický byznys mohou generovat společnostem finanční zisk. Když hovoříme s firmami o společenské odpo vědnosti, často nám říkají: „Dejte nám pokoj se společenskou odpovědností, to stojí jen peníze. Proč bychom měli utrácet, aniž by za tím byl skutečný obchodní důvod?“ Ale to není pravda. Společenská odpovědnost a udržitelnost by měly přinášet prospěch nejen společnosti jako celku, ale i samotné firmě. Samozřejmě že ne můžeme očekávat, že by tak firmy jednaly, aniž by z toho měly zisk. To je v ekonomii svobodné ho trhu prostě nerealistické. Když společnost udělá něco dobrého, má také právo mít z toho finanční prospěch.

Integrita začíná u účelu. Proč jako firma existujeme? Pak je nutné angažovat zaměstnance.

Vraťme se ještě k tématu zákaznické zkušenosti. Ještě před deseti lety ji manažeři firem považovali za něco zcela okrajového, dnes do ní masivně investují. Co si o tom myslíte? Firmy by měly zapojit své zákazníky všude, kde je to jen možné, doslova na každém kroku. Už dnes je integrují do výzkumu i do vývoje, ptají se jich, jak by si představovali výsledný produkt, využívají tzv. open source inovace anebo nechají zákazníky participovat v mar ketingových kampaních. A to je přesně to, co můžeme pozorovat v případě sociálních médií: lidé chtějí, abyste je zahrnuli. Když napíšete nějaké firmě na facebooku, nechcete, aby vám odpověděla za dva nebo za tři dny. Chcete, aby 10

vám odpověděla okamžitě. Musí se skutečně jednat o aktivní dialog, což se řada firem teprve učí. Některé společnosti stále používají sociální média způsobem, jakým používaly klasická média. Dají na facebook reklamu a myslí si, že tím to končí. To však naprosto neodpovídá cha rakteru sociálních médií. Firmy zde mají vést se zákazníky opravdový dialog. Zákazník chce vidět, že se o něj firma zajímá a že není pouze jedním z milionu lidí, které firma oslovuje. Co dalšího kromě nástupu sociálních médií se v posledních deseti letech změnilo, že došlo k takovému posunu v postoji zákazníků? Máme mnohem větší povědomí o hrozbách, jako je například změna klimatu. I když se

nezajímáte o vědu, o změně klimatu jste urči tě slyšeli. Stále více lidí si uvědomuje, že nám dochází přírodní zdroje a že nemůžeme pokra čovat tak, jak jsme žili v minulosti. Také jsme svědky velmi zajímavého faktoru, který denně pozoruji na univerzitě, a to je nástup generací Y a Z. Máme zde mladé lidi, pro které už kariéra není tím nejdůležitějším momentem v živo tě. Vyrostli v jiném hodnotovém systému, ve kterém jsou rodina, přátelé a volný čas stejně důležití jako kariéra. Před 20 nebo 30 lety to tak rozhodně nebylo, předchozí generace byly velmi kariérně založené. Představuje to velkou výzvu pro firmy, protože musí lidi najímat jiným způsobem. Už nemůžete zaměstnance lákat na to, že jim nabídnete vyšší plat než vaše konkurence. Nefunguje ani to, že jim dáte služební auto. Když po nich budete chtít, aby pracovali 70 hodin týdně výměnou za povýšení ve firmě, řeknou vám, že to není to, co si přejí. Samozřejmě že stále existují mladí, kteří jsou kariérně založení, o tom není sporu. Podíl těch, kteří nijak netouží stát se manažery, ovšem stoupá. A to také přispívá ke změně postojů na straně zákazníků. Máte pravdu, lidé z mladších generací dnes poměrně rádi pracují v menších společnostech nebo sami na sebe, a to i z toho důvodu, že se ve velkých firmách necítí tak smysluplně. Jak tomuto trendu korporace čelí? Nedávno jsem mluvil s šéfem oddělení lidských zdrojů v Deutsche Telekom. Přiznal, že mají vel ké potíže, neboť nemohou najímat lidi tak, jak byli zvyklí. Musí zdůrazňovat jiné aspekty, aby nové zaměstnance přitáhli: flexibilní pracovní dobu, možnost pracovat z domova apod. Mladí zaměstnanci také chtějí vidět hodnotu v tom, co dělají. Nechtějí být jen součástí mašinerie a dělat jeden specifický úkol. Chtějí rozumět tomu, jaký je jejich přínos. To je právě výho da malých firem, protože v nich je mnohem jednodušší vidět, jak vlastně přispíváte, než ve společnosti, kde pracuje padesát tisíc lidí. Každopádně to dnes pro velké firmy představuje skutečnou výzvu, zvláště proto, že ti, kdo jsou za nábory zodpovědní, jsou obvykle padesátní ci, to znamená, že pocházejí z generace, která měla úplně odlišné postoje. Ve svém výzkumu se zabýváte mimo jiné etickým byznysem. Jaká jsou vaše doporučení? Existuje mnoho nástrojů, které můžete použít, chcete-li obchodovat eticky. Velmi důležitá je například informovanost, tzn. že zaměstnanci vědí, že pracují ve firmě, která má nějaké hod noty, jež poskytují vodítka ke všemu, čím se ve firmě zabývají. Také byste neměli nechat své zaměstnance na vážkách s etickými problémy, které by mohli mít. Některé firmy například zavedly help linky, kam můžete zavolat a zeptat se: „Dodavatel mi nabídl tento dárek, mohu ho přijmout, anebo ne?“ Velkou výzvu v tomto ohledu představují společnosti působící na mezinárodním trhu. Praxe, která může být

akceptována v jedné zemi, nemusí být akcep tována v jiné. Když už mluvíme o dárcích, tak v Evropě dnes můžete dárky s klidem odmít nout s odůvodněním, že se to neslučuje s firem ním kodexem chování, a partneři to pochopí. Když uděláte totéž na Středním východě anebo v Číně, bude to vnímáno jako hrubá urážka. Když mluvíme o kulturních odlišenostech, jak moc se dnes liší etika obchodování v jednotlivých zemích? Určitě dochází i v obchodování k procesu kulturní konvergence, na druhou stranu po kud hovoříme o rozdílech mezi jednotlivými zeměmi, jsou stále veliké. Ve střední Evropě jsou si všechny státy poměrně rovny. Když vez meme index míry korupce, rozdíly zde nejsou velké. Jakmile se však podíváte na další části světa, zjistíte, že v mnoha zemích je korupce vnímána jako běžná a akceptovatelná forma obchodování. Anebo dětská práce. Kdyby byla německá nebo česká firma nějakým způso bem namočena do skandálu s dětskou prací, skončila by. V jiné části světa by řekli, že je to nezbytnost, děti musí pracovat, tak proč by to mělo být neetické. Vidíte už dnes trendy, jakými se bude do budoucna ubírat zákaznická zkušenost a etika obchodování? Trendy, které vidíme dnes, budou rozhod ně pokračovat, a to z několika důvodů. Povědomí ze strany zákazníků nezmizí, protože problémy, kterým čelíme a které jsem již zmínil, jako jsou globální oteplová ní, nedostatek zdrojů, znečištění životního prostředí apod., budou ještě větší, nikoliv menší. Také globální propojení skrze so ciální média poroste. Když se stane nějaký skandál, řekněme, že se zřítí továrna na textil někde v Bangladéši, nepotřebujete novináře, nepotřebujete noviny ani televizi. Vše, co potřebujete, je člověk se smartpho nem, který vyfotí zřícenou továrnu, fotky dá na facebook nebo twitter a zpráva se bě hem vteřin globálně rozšíří. Pokud je v tom namočena vaše firma, máte problém. Firmy musí mít na paměti, že zákazníci budou mnohem informovanější než kdy předtím. Musíte jednat férově, jinak riskujete, že bude poškozena vaše pověst. Navíc v globalizova ném světě je mnoho soupeřů. Když se na to podíváte z perspektivy německé nebo české firmy, je velmi těžké, obzvláště v některých oblastech výroby, konkurovat cenou firmám z Číny nebo z Indie. Jak s nimi tedy můžete soupeřit? Kvalitou a integritou. Stále více zákazníků to naštěstí chápe a je ochotno si za tyto hodnoty připlatit. ◆

Když management ve firmě nedodržuje pravidla, nikdo jiný tak jednat také nebude

Matthias Fifka je profesorem ekonomie a etiky na Erlangensko-norimberské univerzitě. Ve svém výzkumu a výuce se zaměřuje na udržitelnost a zodpovědné ekonomické řízení. Publikoval přes 40 článků v renomovaných od borných publikacích. Přednáší také na americké University of Dallas, čínské Nanjing University of Finance and Economics a Shanghai Jiao Tong University, francouzské École Supérieure des Sciences Commerciales d’Angers a nizozemské Maastricht School of Management.

Nová konkurence se na věci dívá jinak Reagujete dost rychle, abyste neskončili ve slepé uličce?

Propojením znalostí, dat a technologií pomáháme přizpůsobit vaše podnikání neustálým změnám. kpmg.cz Anticipate tomorrow. Deliver today.

customer experience Text: Richard Valoušek, foto: Barbora Mráčková

Češi nechtějí vynikat

oty na míru od Radka Zachariáše patří s trochou nadsázky do povinné výbavy každého, komu záleží na originalitě a osobním přístupu. První pár začíná na šedesáti tisících, další už pořídíte zhruba za polovinu. Jak se nejslavnějšímu českému obuvníkovi podařilo vybudovat značku, na jejíž produkty jsou čeští zákazníci ochotni čekat přes půl roku? Plníte si sen, vyrábíte boty na míru a sklízíte obdiv zákazníků. Snil jste dlouho o tom, že budete ševcem? V době dospívání jsem vůbec netušil, že nějací ševci existují. Jako dítě jsem žil stejně jako moji vrstevníci vlastním světem. Sny a budoucnost nikdo neřešil. Doba a režim velkým životním plánům nepřály. Skutečně jste neměl žádné sny? Byla to blbá doba, věřte mi. Nedávalo smysl snít, přemýšlet o tom, co bude. Chápu, že z dnešního pohledu se to zdá deprimující. Jste vyhlášený kvalitními botami na míru, měl jste kolem sebe vzory odmalička? Rodiče kupovali konzumní boty, nebyly jiné možnosti. U nás doma se ani nenechávaly boty opravovat. Možná že naši občas vyměnili pod patek, ale to bylo tak všechno. Kde přišla první zkušenost s opravou bot, která vás k řemeslu nakonec dovedla? V továrně, kde jsem pracoval jako mechanik. Za kolegy, kteří měli přístup k soustruhu, pořád chodily nějaké ženy, že chtějí opravit kovový podpatek. Vzpomínám si, jak jim hrozně klapa ly, ale na druhou stranu pak dlouho vydržely. Tehdy se to nosilo. Byla to pro vás inspirace? Líbilo se mi, jak za nimi ty ženy chodí. Měl jsem potíže se seznamováním, navíc se kolem mě moc žen nepohybovalo. Připadalo mi to jako skvělá příležitost, tak jsem se naučil boty opravovat. Po čase jsem zjistil, že potřebují opravovat i jiné části bot, tak jsem se postupně vzdělával. Ostatní chlapi to dělat nechtěli, pro tože to bylo moc práce bez pořádné odměny. Návštěvy žen jim nestačily? Po čase asi přestaly stačit a i já zjistil, že chtějí jen opravit boty a že to nikam nevede. S žádnou jsem se v podstatě pořádně neseznámil. Takže na svou manželku jste neudělal dojem opravou bot? Ne, seznámili jsme se na bronťáku, tehdejším organizovaném víkendu se spolužáky. Tam boty žádnou roli nehrály. Začínal jste „tajně“ s opravami bot v továrně, jak pokračoval váš příběh? Hodně ho ovlivnila revoluce. Do té doby jsem se vzdělával a měl práce s opravami nad hlavu. V továrně jsem se skoro přestal věnovat své ofi ciální práci. Listopad 1989 pak všechno změnil. Začala vaše kariéra ševce? Na tu byl ještě čas, prozatím jsem si pronajal v našem žižkovském domě sklep, spojil dvě kóje, proboural okénko na chodník a otevřel si

opravnu obuvi. Tehdy jsem si myslel, jak díky tomu zbohatnu, že je to geniální. Až po čase jsem zjistil, jak moc práce za málo peněz to je. Od začátku jsem byl hodně poctivý, všechno si pečlivě legalizoval, oběhal úřady, zařídil všech na povolení přesně tak, jak se mělo. Práce mi zabírala většinu času, doma jsem skoro nebyl, zanedbával dětství své dcery, ale v hlavě měl myšlenku, že všechno dělám správně a poctivě. Přišlo vystřízlivění? Přišly dvě starší báby na kontrolu. Byly u mě celé hodiny, zkoumaly všechny možné doku menty a povolení. Říkal jsem, že mám všechno v pořádku. Jízlivě odpovídaly, že mi věří, ale že jsou ze sankční kontroly a něco najít musí. Evidentně přišly na udání. Našly, co potřebovaly? Na vyvěšeném ceníku, což tehdy bylo povinné, ale měl jsem to v celé Praze snad jen já, bylo u položky „lepení“ cenové rozpětí od–do, proto že každé lepení bylo jinak náročné. Daly mi za to pokutu. Co vy na to? Rozčílil jsem se, volal jejich nadřízenému, ne chtěl jsem se s tím smířit. Když mě i on seřval, co si to dovoluji a ať jsem rád, že to dopadlo takhle, bylo to pro mě vystřízlivění. Myslím, že mě to i celkem zlomilo. Od té doby jsem ani já nebyl tak poctivý. S výrobou bot jste začal u divadla, jak jste se k němu dostal? Já si tehdy neuměl představit, že bych boty vyráběl, přišlo mi to příliš složité. Kolega byl vyučený švec, občas mi něco ukázal, vysvětlil. Tam začaly mé první pokusy. A ty vás dovedly k výrobě historických bot? Přivedl mě k nim on, protože vojenské historic ké boty v podstatě neexistují, ale jsou potřeba. Navíc to není vrchol řemesla, což je pro začátek ideální.

Opustil jste svůj sklep? Nešlo v něm už vydržet, ve stísněném prostoru byla vlhkost, na zdech plísně a také zákazníci mě začali deptat. Nechápali, proč chci za svou práci tolik peněz, byli zvyklí, že všechno stojí stejně. Nerozuměli tomu, proč mám otevřeno jen v určený čas. Marně jsem jim vysvětloval, že potřebuji ty boty někdy opravovat, a tak ob jednávky přijímám jen jednou týdně. Přestal jsem to dávat. Odstěhoval jste se? Koupili jsme si starý domek na venkově u Hořovic. Myslel jsem si, že s opravami skon čím, že s těmi cenami tam zákazníky nenajdu. Pak přišel známý a přivedl mě k výrobě šermíř ských bot a zkušenosti jsem sbíral i na ortope dické obuvi. Pojďme do současnosti – máte svůj obchod, jsou tu vystaveny desítky bot a také modelů kopyt zákazníků. Žijete si svůj sen? Rád bych řekl, že ano, ale ta cesta tam ještě chvíli potrvá. Dokud člověk musí řešit, aby vydělal na mzdy a nájem, je to spíše honička za výdělkem než štěstí. Začal jste pracovat v týmu, máte kolegy. Bylo náročné přijmout, že boty pod vaším jménem bude vyrábět i někdo jiný? Zpočátku jsem si to neuměl představit. Žil jsem utkvělou představou, že to umím ze všech nej lépe. Dosti mylnou představou, což mi ukazuje i můj současný kolega, který je zkrátka lepší než já. 16

Pracoval jste s ortopedickými botami, nyní řešíte boty na míru. Co zdravotní hledisko bot, jak na něj nahlížíte? To je velké téma, na které se každý dívá po svém, těžko se dá uchopit a říct, kde je pravda. Fakt je ten, že každá bota, která není vyrobena na míru, nohu nějakým způsobem deformu je. Každého konfekční bota tlačí někde jinde, vytváří otlaky, ohýbá kosti. Noha pak trpí v ja kýchkoliv botách, protože už je zdeformovaná. Hádám, že nejmarkantnější to bude u ženských bot. Ženy umí trpět, nacpou nohy do bot a nedbají na svůj pocit, jde jim o krásu. Ony to vydrží. Mají pak ale zdeformované prsty. V botách jsou krásné, ale potom bez nich? Škoda že na tom už jim tolik nezáleží. Pojďme to trošku vyrovnat, muži určitě na zdraví nohou nedbají o nic víc. Muži nechtějí tolik trpět, ale ty jejich bač korové tenisky, ani to není dobré. Časem dochází k problémům, které se nedají vrátit ani vyléčit. Chodíte občas nahlížet do obchodů s obuví, inspirovat se, zanadávat si? Do italských se chodím inspirovat, navnímat design. Když pak vidím, kolik obchodů s toli ka botami je, dostávám pocit, že má práce je zbytečná. Když se rozhlédnu kolem sebe ve vaší dílně, vidím páry bot připravené pro zákazníky, desítky kopyt

OD REVOLUCE S RADKEM ZACHARIÁŠEM 1991 → Otevření dílny na opravu obuvi. 2000 → Získávání znalostí a dovedností spoluprací při výrobě divadelní a šermířské obuvi. 2003 → Zkušenosti při zakázkové výrobě ortopedické obuvi. 2005 → Začátek výroby ručně šité obuvi. 2011 → První ručně barvené boty z krokodýlí kůže.

přichystaných na další práci, rozhodně to zbytečné nebude. Kam povedou vaše další kroky? Chtěl bych dělat kreativní boty, nebýt tak kon zervativní jako většina zákazníků. Zapomenout na to, že to dělám proto, abych měl na mzdy a nájem, a dělat si výrobou větší radost. Třeba vyrobit pár kousků na výstavu, jen tak pro vlastní pocit. Máte pocit, že český zákazník je konzervativní? Většina jeho přání se pohybuje při zemi. Boty nosí do práce a tam zkrátka nechce vynikat, být jiný, to ho v představách brzdí. Když se s ním bavím o jeho snech a přáních, je složité dostat ho z tradiční škatulky. Když se podíváte na své současné podnikání, v jaké je životní fázi? Nazval bych ji kritickým obdobím. V Praze jsem dva roky, předtím jsem měl dílnu doma, a tak jsem se rozhodl posunout dál. Pokouším se roz šířit svou činnost, ale nedaří se mi to. Cítím fázi určitého zklamání, možná i nového začátku, kdy nastává část přehodnocení aktuální situa ce. Dva kolegy jsem musel propustit, neuživilo by nás to. Osekáváme náklady a pracujeme ve dvou. Cítím tam i určitou naději, pozitivní myšlenku na konec. Ta se vždycky najde, třeba teď na podzim chys táme jeden neziskový projekt, aukci, do které dávám svůj objekt. Více prozradit nemůžu, ale brzy se dozvíte víc. Na to se těším! ◆

2012 → Nová dílna na Felbabce.

JAK VZNIKAJÍ BOTY OD ZACHARIÁŠE „Když se nám zákazník poprvé ozve, už má pře hled, získá jen poslední informace a domluví si osobní schůzku. I proto nemám otevírací dobu, vše je postaveno na osobní dohodě. Na schůzce se snažím dopátrat konkrétních představ zákaz níka. Následuje měření nohou, to trvá přibližně hodinu. Podle měr vyrobíme model kopyta a připravíme zkušební pár. Šest měsíců trvá, než si nový zákazník boty převezme, je v tom zahrnuta řada procesů, které vedou k tomu, aby mu boty dokonale padly.“

2013 → Třetí místo v soutěži o cenu Hospodářských novin „Živnostník roku 2013“. 2014 → Založení společnosti ZACHARIAS s.r.o. 2016 → Vznik krásných prostor na práci a příjemného showroomu pro jednání se zákazníky, jméno má stylové: Dům ZACHARIAS.

CENA BOT NA MÍRU „Cena bot se pohybuje od 30 tisíc korun výš (první pár kvůli výrobě modelu a kopyt stojí okolo 60 tisíc), ale uměl bych si představit, že budou ještě dražší. Při výrobě dbáme na nejkvalitnější postupy a materiál, není kousek boty, na kterém bychom jakkoliv šetřili. Zákazník má automaticky doživotní záruku, botám dávám své jméno, ručím za ně, jsou mou reklamou.“

case study

case study Text: Pavla Francová

Process mining: co se ve firmě skutečně děje O

dolování dat neboli data miningu se mluví už dlouho a mnoho firem tento moderní způsob zpracování informací běžně využívá. Stále víc se ale bude mluvit i o process miningu, který může firmám pomoci nejen ušetřit, ale i získat pořádnou konkurenční výhodu. Co to vůbec je a pro koho se může hodit? Process mining je stále pro řadu firem velká ne známá. „Je to způsob, jak s využitím dat a digitali zovaných informací, jež firma má, ukázat realitu, která se v dané firmě skutečně odehrává,“ vysvět luje Peter Zborník z Management Consultingu po radenské společnosti KPMG Česká republika. Co na první poslech může znít komplikovaně, je pro velké firmy branou k poznání, co se u nich ve skutečnosti děje. Na jedné straně jsou totiž nasta vené procesy a pravidla, na druhé straně je pak re alita, která může být od oficiálních postupů velmi daleko. Dosud se nastavení, fungování a efektivita procesů zjišťovaly analogicky. Do firem přicházeli konzultanti, kteří sledovali práci vybra ného vzorku zaměstnanců, hovořili s nimi a určitý

čas pozorovali, jak se svou prací postupují. Z toho pak vytvořili zprávu o procesech ve firmě. Takový přístup má ale hned několik nevýhod: jednak zabere delší dobu, je finančně náročnější, a především jeho výsledky nemohou být nikdy tak přesné a kom plexní, jako je tomu v případě moderního process miningu. „Na základě rozhovorů se zaměstnanci dokážeme obsáhnout jen pár variant možného fungování procesu, nemůžeme nikdy mluvit se všemi a nemůžeme se ani spolehnout na to, že nám zaměstnanci budou říkat celou pravdu,“ upozorňu je Petr Václav, vedoucí týmu Advanced Analytics z KPMG Česká republika. Naopak pokud je proces zaznamenán nějak digitálně, dá se vel mi rychle a přesně analyzovat. Firmy tak mohou například zjistit, kde jsou jaké neefektivní oblasti, kolik času na jednotlivých úkolech jednotliví za městnanci či celé týmy tráví, nebo mohou odhalit to, když některé procesy jdou cestou, která není schválená. „V jedné bance jsme například zjistili, že v oddělení, které nestíhalo zpracovávat hypotéky, vraceli zaměstnanci žádosti na konci měsíce o krok zpátky, aby získali čas. Dělali to i přesto, že žádosti

byly naprosto správné, jenom je nestíhali zpracovat. Místo toho, aby řekli, že mají problém, si vymysleli, že je v žádostech chyba, a vrátili je zpátky,“ vzpomí ná Petr Václav na příklad z praxe, kdy KPMG pomá hala české bance s analýzou procesů při zpracování hypoték. Díky process miningu se ale může ukázat daleko více zajímavých věcí, o kte rých vedení společnosti většinou nemá ani tušení. V jednom z dalších případů, kdy KPMG pomáhala s analýzou procesních dat v jedné z bank, se ukáza lo, kolik možných variant procesů existuje. „Člověk by si myslel, že zpracování hypotéky je vždy od A do Z takřka stejné. Naše analýza ale ukázala, že přibliž ně v 70 procentech případů jsou žádosti o hypotéku zpracovány zhruba deseti různými procesy. Pro zbývajících 30 procent žádostí se pak ukázalo na dva tisíce dalších různých možností, kudy a jak žádosti putovaly,“ říká Petr Václav s tím, že samozřejmě ne všechny tyto možnosti byly správné a povolené. Nejde přitom o nějakou unikátní odchylku v dané bance, podobné případy se objevují i u ostatních velkých společností. A management většinou vů bec netuší, že je tolik možností a že je zaměstnanci využívají. Prostřednictvím process miningu se dají odhalit i různé podvody a nekalosti ve firmách, ačkoli to není primárním cílem. Tím je spíš přesné vykreslení skutečnosti a zjištění problémů. Na tom to spolehlivém základě pak může KPMG vytvořit kvalitní doporučení pro danou firmu, co změnit, jak procesy zefektivnit, jak pomoci některým zaměst nancům nebo třeba jak lépe nastavit jejich moti vační ohodnocení. „Klienty často nejvíc zajímá to, aby se podařilo zvýšit výkonnost ve firmě. Process mining v tom doslova otevírá nový svět, který pro společnosti znamená konkurenční výhodu,“ říká Peter Zborník. Díky process miningu se dají zjistit nejen rezervy ve firmě a procesy lépe optimalizovat. Oproti klasickému „analogovému“ postupu je takto možné i měřit, jak se změny projevily, a zjistit tedy případné zlepšení. Pro koho je process mining ideální? „Dá se využít všude tam, kde pro bíhají procesy a jsou založené někde elektronicky,“ vysvětluje Peter Zborník. Proto je to aktuální téma hlavně pro velké firmy využívající nějaký systém, do kterého se procesy a workflow zaznamenáva jí. Obecně se ale dá ideálně využít například ve finančním sektoru, v pojišťovnictví, energetice, FMCG, oblasti regulací EU, vývoje softwaru nebo třeba při diagnostice pacientů a jejich předávání mezi jednotlivými lékaři. Zrovna v Česku si však ve zdravotnictví musíme nejprve počkat na jeho digitalizaci. V ostatních oborech je to ale podstatně snazší – stačí, aby firmy digitálně zaznamenávaly své procesy. Může se jednat třeba o Excel, některý z workflow systémů, SAP nebo interní systémy dané společnosti. „Často to nemusí mít v databázi, stačí, aby data byla v nějakém souboru. Naši experti pak dokážou tato nestrukturovaná nebo polostruk turovaná data očistit a převést do podoby, jakou potřebujeme, abychom mohli analyzovat jednotlivé procesní kroky a krásně je zobrazit v grafu,“ vysvět luje Peter Zborník. Využít se dá process mining i pro interní audity, které pak již nejsou jen 20

namátkové, ale díky automatizaci se během pár dnů zkontroluje ve firmě všechno. Firmy, které mají plně digitalizovaná data a procesní toky, navíc mohou využít process mining i v reálném čase a mít tak neustále dokonalý přehled o tom, co se uvnitř spo lečnosti děje. „Pro české firmy je to zatím nové téma, ale velmi rychle poznávají, jaký to pro ně může mít přínos, například z pohledu plánování kapacit nebo řešení vytíženosti lidí,“ dodává Petr Václav s tím, že process mining je i jedním z kroků na cestě k robo tizaci nebo, chcete-li, automatizaci ve firmách. Pro toto velké téma, kterým se zabývají společnosti na celém světě, jež hledají, v jakých činnostech mohou „roboti“ nahradit člověka, je totiž velmi důležité zmapovat současné procesy. Firmy musí nejprve přesně vědět, kdo co dělá, jaké jsou problémy, jaké činnosti lidé vykonávají, aby se pak následně mohly rozhodnout, jaké části práce se mohou plně automa tizovat. „Kdo chce vstoupit do reality, ať využije process mining,“ říká s úsměvem Peter Zborník. Dodává, že první reakcí managementu firem, pro které KPMG tuto službu již uskutečnila, bývá většinou pořádný údiv. „Kroutí hlavou a ne věří tomu. Nakonec ale uznají, že realita asi vypadá jinak, než si sami mysleli,“ dodává Zborník. Takové prozření je pak prvním krokem k tomu, aby ve firmě mohli zajistit jak dodržování předepsaných postupů, tak i zlepšit její výkonnost. ◆

Analýza procesů ukázala, že v 70 % případů jsou žádosti o hypotéku zpracovány deseti různými způsoby. U 30 % odhalila dva tisíce dalších postupů.

Zákazníci se skrývají ve vašich datech Dokážete je najít?

S využitím analytických nástrojů, kterým můžete důvěřovat, pomáháme vaší firmě růst a nacházet nové příležitosti. kpmg.cz Anticipate tomorrow. Deliver today.

energetika

energetika Text: Ivo Půr

Energeticky efektivní průmysL E

nergetická náročnost českého průmyslu klesá, ale stále je trojnásobná ve srovnání s průměrem zakládajících členů EU. Pomáhá snižovat zátěž nedávno nařízený energetický audit? Průzkum KPMG mapuje, jak jsou na tom české firmy.

Záměrem průzkumu KPMG bylo popsat energe tickou efektivitu a budoucnost českého průmyslu v oblasti energetických úspor a plnění povin ností plynoucích z novely zákona o hospodaře ní energií. Ten na firmy překračující zákonem stanovenou spotřebu energie, uvedenou v pro váděcí vyhlášce č. 480/2012 Sb., uvalil povinnost opakovaně provádět energetický audit, případně zavést a certifikovat některý ze systémů ener getického, respektive environmentálního man agementu. Firmy vidí úspory energie pozitivně a čím dál více jich zvažuje implemen taci energeticky efektivních opatření. Přibližně 10 % společností se domnívá, že dosahování úspor by však mělo fungovat na čistě dobrovolné bázi. Většina respondentů také nepovažuje po vinnost provádět opakovaně energetický audit za funkční cestu k dosažení úspor. Přesto uvádějí, že jim audit ukázal cestu, kudy se v úsporných opatřeních ubírat, nebo potvrdil jejich správné směřování. „Ohledně efektivity regu lace v podobě energetického auditu panují mezi firmami velmi rozdílné názory. Někdo ji vnímá pouze jako administrativní záležitost, někdo

jako nesmyslnou zátěž, dalším naopak otevře lo provedení auditu oči. To samé platí i u obou systémů energetického, respektive environmen tálního managementu. I v jejich případě respon denti hovoří o formální administrativně náročné záležitosti,“ říká Petr Lux, manažer KPMG Česká republika. „Platí, že většina firem energetické úspory řeší sama od sebe, někde jim umožňují snižovat náklady, jinde se s vyšší efektivitou automaticky počítá u nových investic. V jiných, zejména nadnárodních společnostech jsou bez ohledu na současnou regulaci energetické úspory nedílnou součástí průběžné optimaliza ce výrobního procesu i jejich firemní kultury,“ dodává. Z průzkumu vyplynulo, že 70 % respondentů se rozhodlo splnit minimální požadavek novelizace zákona, tedy provedení energetického auditu. Zbylých 30 % se pak re gulaci rozhodlo dostát zavedením a certifikací environmentálního (19 %) nebo energetického managementu (11 %). ◆ Do průzkumu KPMG se zapojilo více než 200 firem z ČR. Kvantitativní část průzkumu probíhala v roce 2016 on-line a kvalitativní část pak formou osobních a telefonických rozhovorů. Závěry průzkumu najde te na www.usporyprumysl.cz.

14 % ELEKTRICKÉ ENERGIE DOKÁŽE USPOŘIT ČESKÝ PRŮMYSL Nejvyšší potenciál pro úspory vidí společnosti ve spotřebě elektrické energie, a to až 14 %. U spo třeby zemního plynu pak odhadují potenciál úspor na 10 %. Z pohledu „spotřebiče energie“ mají nejvyšší potenciál úspor budovy, přibližně 16 %, provozní technologie pak 12 %. Na spotřebě ostatních technologií dokážou společnosti ušet řit až 6 % energie.

22 % FIREM PLÁNUJE V NÁSLEDUJÍCÍCH LETECH REKONSTRUKCI OSVĚTLENÍ Nejvíce firem podle zjištění průzkumu plánuje v následujících letech rekonstrukci osvětlení (22 %), dalších 18 % chystá investice do efektivnějších výrobních technologií, 17 % chce lépe využívat od padní teplo, 14 % plánuje zateplovat objekty, 12 % se chystá zavést automatickou regulaci energetických zařízení a pouze 5,5 % firem plánuje investovat do vlastních obnovitelných zdrojů energie.

3 způsoby, jak řeší energie ostatní DOTACE NA ÚSPORY NEVYUŽÍVÁME GREINER PERFOAM, S. R. O. Výrobce autodílů Greiner Perfoam řeší energe tické úspory s ohledem na finanční návratnost. Realizovali řadu opatření v oblasti energetických úspor, rychloběžná vrata apod. Společnost detailní plán nemá, spotřeby se snaží hlídat vlastními sila mi. Tato oblast přitom v jejich případě skýtá mnoho možností nejen pro úspory nákladů v energiích, ale také v zajištění vyšší bezpečnosti dodávek. Měření spotřeb probíhá hlavně na patách budov nebo vel kých zařízení a podstatné je především vytížení strojů. Dotace na úspory energií nevyužívají kvůli jejich administrativní náročnosti, špatným zkuše nostem z minulosti a nedostatečným informacím ze strany státní správy. Potenciál u nich představují detailnější měření a ostrovní systémy. Společnost zvažovala instalaci kogenerační jednotky. Úspory energií jako takové vnímají pozitivně a jsou si vě domi možnosti získat do budoucna konkurenční výhodu.

osvětlení, využití zbytkového tepla kompresorů, využití zbytkového tepla pece, distribuce zbytkové ho tepla do jednotlivých hal a spolu s nimi plánuje implementovat EnMS. ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ JE SOUČÁSTÍ KULTURY INDET SAFETY SYSTEMS, A. S. Projekty energetických úspor se společnost zabývá systematicky již dlouhodobě. Má zavedený a certifi kovaný EnMS a ohleduplnost k životnímu prostředí coby firemní kulturu. Před čtyřmi lety vyměnila osvětlení za LED světla, průběžně zatepluje starší bu dovy závodu. Využívá rekuperaci tepla z kompresorů nebo chladicích okruhů. Opatření financuje z vlast ních zdrojů s ohledem na negativní zkušenosti s dotacemi v minulosti. Díky úsporným opatřením se nezvýšil nutný příkon závodu při současném zvýšení výkonu. Firma se v oblasti energetických úspor zaměřuje na spolupráci s lokálními firmami, se kterými má dobré zkušenosti.

ZUŽITKUJEME ODPADNÍ TEPLO LINET, SPOL. S R. O. Výrobce nemocničních lůžek je z hlediska úspor determinován samotnými výrobními prostory, které se rozrůstaly organicky spolu se společností. Jejich rozmanitost a umístění závodu na konci elektrického vedení kladou na závod zcela jiné po žadavky. Odpovědní pracovníci velmi dobře vnímají produkci odpadního tepla a další synergie výroby, které se v rámci možností snaží využít. Stavba no vých výrobních prostor je pak přirozeně prováděna s ohledem na úspory. Provedení energetického audi tu společnosti dostatečně ukázalo potenciál úspor i možná opatření. Společnost má schválené finanč ní prostředky z OPPIK na projekty instalace LED

infografik Text: Luděk Vokáč

Hodnota fotbalových klubů

Real Madrid CF 2 976 mil. € Španělsko

Manchester United FC 3 095 mil. € Anglie

Borussia Dortmund 971 mil. € Německo

SL Benfica 340 mil. € Portugalsko

AS Roma 453 mil. € Itálie

AC Milan 547 mil. € Itálie

FC Barcelona 2 765 mil. € Španělsko

Manchester City FC 1 979 mil. € Anglie

SS Lazio Valencia CF Beşiktaş JK 227 mil. € 235 mil. € 219 mil. € Itálie Španělsko Turecko © 2017 KPMG Česká republika, s.r.o., společnost s ručením omezeným a člen sítě nezávislých členských společností KPMG přidružených ke KPMG International Cooperative („KPMG International“), švýcarské organizační jednotce. Všechna práva vyhrazena.

ejcennějším evropským fotbalovým klubem za loňský rok je podle průzkumu KPMG Football Benchmark anglický Manchester United. Ten překonal loňského vítěze žebříčku Real Madrid i přesto, že ve fotbalové sezóně 2015/2016, která byla pro průzkum určující, se sportovně spíše trápil. KPMG’s Sports Advisory Practice sestavuje žeb říček nejhodnotnějších evropských fotbalových klubů podle veřejně dostupných finančních výkazů k 1. lednu 2017. Manchester United se v něm jako první tým v historii se svou hodnotou přehoupl přes hranici tří miliard eur. Tým „Reds“ dovedl meziroč ně zvýšit svou hodnotu o 7 %, což je sice méně než

celkový průměr 14 %, ale ze špičky to představuje nejvyšší nárůst. Úspěch Manchesteru United navzdory sportovně nevydařené sezóně ukazuje na obrovskou komerční sílu britské Premier League. Ta má v první desítce žebříčku čítajícího celkem 32 klubů hned šest týmů. Anglické týmy těží především z toho, že mají vysoké příjmy z vysíla cích práv, a to jak z těch domácích, tak ze zahraničí. Premier League je z evropských lig nejaktivnější i směrem k divákům z dalekých končin – její úspěch teď chtějí napodobit španělská LaLiga, italská Serie A, francouzská Ligue 1 a německá Bundesliga. Do výsledků žebříčku promlouvá také velikost fanouš kovské základny, samotný ekonomický výkon klubu nebo vlastnictví stadionu.

Hodnota anglických klubů tkví také ve vysokých příjmech z vysílacích práv

PSV Eindhoven, 210 mil. € Nizozemsko

Arsenal FC 1 956 mil. € Anglie

Fenerbahçe SK 347 mil. € Turecko

Olympique Lyonnais 317 mil. € Francie

Athletic Club Bilbao 300 mil. € Španělsko

Paris Saint-Germain FC 998 mil. € Francie

Chelsea FC 1 599 mil. € Anglie

FC Bayern München 2 445 mil. € Německo Sevilla FC 261 mil. € Španěl sko SSC Napoli 409 mil. € Itálie

Tottenham Hotspur FC 1 011 mil. € Anglie

AFC Ajax 274 mil. € Nizozemsko

Galatasaray SK 377 mil. € Turecko

Atlético de Madrid 793 mil. € Španělsko

Leicester City FC 462 mil. € Anglie

Liverpool FC 1 330 mil. € Anglie

FC Internazi onale Milano 429 mil. € Itálie

Juventus FC 1 218 mil. € Itálie

Everton FC 457 mil. € Anglie

FC Schalke 04 691 mil. € Německo

R revue

revue Text: Anna Batistová

Evropská scéna

ezóna podzimních přehlídek umění je oficiálně zahájena. Ať už se chystáte do některé z evropských metropolí na služební cestu, anebo na prodloužený víkend, neměli byste minout následující výstavní projekty. Zveme vás třeba na bienále do Benátek, na týden umění do Berlína anebo na přehlídku současného umění Neu Now do Amsterodamu.

MARC CHAGALL Basilej, Švýcarsko, od 16. září 2017 V Kunstmuseu ve švýcarské Basileji je k vidění velkolepá výstava Marc Chagall – průlomová léta 1911–19, která dokumentuje zásadní Chagallovo období tvorby od prvního pařížského pobytu, kde uprostřed umělecké avantgardy vzpomínal na dět ství v Rusku, až po návrat do rodné země.

LA BIENNALE Benátky, Itálie, do 26. listopadu 2017 Bienále umění v italských Benátkách je nejsledo vanější přehlídkou výtvarných děl na světě. Díla, která letos kladou důraz na řemeslnou stránku či obecně na práci s barvami a zvuky, vybírala do hlav ní expozice šéfkurátorka pařížského muzea Centre Pompidou Christine Macelová.

RAFFAEL Vídeň, Rakousko, od 29. září 2017 Výstava Raffael ve vídeňské Albertině nabízí 140 nej krásnějších kreseb a grafických listů a výběr obrazů jednoho z hlavních představitelů italské renesance. Raffael (1483–1520) se věnoval kromě malby, grafiky a návrhů gobelínů také architektuře a zásadně ovliv nil např. Rubense, Maneta a další.

BERLIN ART WEEK Berlín, Německo, od 13. do 17. září 2017 Berlínský týden umění už pošesté láká do němec ké metropole na to nejlepší ze současného umění. V roce 2017 se mohou návštěvníci těšit na velké expo zice zavedených jmen, jako jsou Monica Bonvicini, Danny Lyon či Willem de Rooij, i na nekonečné množství umělců nejrůznějších žánrů.

BONNARD–MATISSE Frankfurt nad Mohanem, Německo, od 13. září 2017 Více než 100 obrazů, kreseb a plastik dvou protago nistů moderní figurální malby Henriho Matisse (1869–1954) a Pierra Bonnarda (1867–1947), které pojilo celoživotní pevné přátelství, můžete zhlédnout ve frankfurtském muzeu Städel. Oba umělci měli velký vliv na vývoj evropské avantgardy.

NEU NOW Amsterodam, Nizozemsko, od 14. do 17. září 2017 Na vycházející evropské umělecké hvězdy zve fes tival Neu Now, který se koná v amsterodamském Westergasfabriek. Jedná se už o 9. ročník přehlídky, jež se vyznačuje tím, že na ni porota vybírá vysta vující výhradně mezi nejnadanějšími absolventy uměleckých škol v Evropě.

revue Text: Richard Valoušek, foto: Barbora Mráčková

V zákoutích napadeného mozku

vědkyní Zuzanou Libou jsme si povídali o jejím výzkumu autoimunitních onemocnění u dětí.

Zuzaně Libé se před osmi měsíci změnil život, když se jí narodil syn. Ona sama se přitom snaží změnit život všem dětem, když trpělivě zkoumá jejich imu nitní systém. „S každým vzorkem doufám, že najdu odpověď na otazníky, které při výzkumu vznikají,“ říká skromně osmatřicetiletá doktorka. Coby neu roložka chce přispět k přesnější diagnostice a k po znání příčin zánětu v mozku nebo v míše. Na svůj projekt získala od Nadačního fondu Neuron milion korun, když v roce 2014 vyhrála v grantové soutěži Neuron Impuls. „Pomohlo mi to dál se v tomto od větví rozvíjet,“ začíná své vyprávění nejen o tom, jak se liší v obranyschopnosti ženské a mužské tělo, ale také jak sledovat dětské imunitní buňky. Zuzana Libá získala magisterský titul v oboru všeobecného lékařství v roce 2003 na 2. lékařské fakultě UK v Praze, doktorský titul v oboru imunologie obhájila o pět let později. V roce 2009 získala specializovanou způsobilost v oboru dětského lékařství a v roce 2011 v oboru dětské neurologie. V letech 2003 až 2006 pracovala na Pediatrické klinice 2. LF UK a FN Motol, od října 2006 pracuje na Klinice dětské neurologie 2. LF UK a FN Motol. Zabývá se neuroimunolo gií – záněty v nervovém systému a autoimunit ním postižením centrálního nervového systému a jejich léčbou u dětí. Kdy se u vás objevila vášeň pro vědu? Poprvé mi podobná představa bleskla hlavou v sedmé třídě, to mi bylo dvanáct. Bylo to ale dost povrchní přání, netušila jsem, co takové povolání ve skutečnosti znamená. Já bych si představoval laboratoř plnou čoudících nádob, ochranné brýle a bezpečnostní oblek. Tak nějak ta představa vypadala asi i u mě. Měla jsem blízko k chemii, bavily mě molekuly a je jich skupenství, chemické reakce. Pořád jsem se vyptávala, co se jak skládá a proč. Učitelé vás museli milovat, ale co rodiče a ti, kteří tomu nerozuměli? No právě, měla jsem hodně otázek a dostávala málo odpovědí, to mě štvalo. Možná právě tady se ta touha po odpovědích zrodila. Kdy jste poprvé nakoukla do zdravotnictví? Na škole? Bylo to o pár let dříve, i když, jak se ptáte, sku tečně jen nakoukla. Dělala jsem uklízečku ve Fakultní nemocnici Brno v Bohunicích. To je slušný začátek lékařské dráhy. Neříkejte, že si vás všimli v této profesi. To ne, tam na to nebyl vůbec prostor, neměla jsem ani potřebné vzdělání. Ale poprvé jsem zjistila, že mi nevadí nemocní lidé. Měla jste obavy, že právě nemoci a zdravotní stav pacientů by pro vás mohly být překážkou? Člověk neví, dokud s nemocnými a zraněnými nepřijde do přímého kontaktu, jak na ně bude

reagovat, jak mu to půjde. Během této brigády jsem, když už nic jiného, alespoň zjistila, jak mi při kontaktu s nimi bude. Zkoušela jste doktorům koukat přes rameno a pozorovat jejich práci? To se nehodilo, ale člověk toho samozřejmě dost pochytí. Pracovala jsem na chirurgii, to nikdy nebyl můj směr, ale leccos nového jsem viděla a pochopila, jak by to mohlo chodit. Že bych jim ale vyloženě koukala pod ruku, to vůbec. Pak přišel váš čas při výběru vysoké školy. Měla jste jasno o 2. lékařské fakultě? Myslím, že celkem ano. Líbil se mi koncept fakulty, prostředí a i to, že se na vysoké úrov ni věnuje problematice dětí. Dlouho jsem se nerozmýšlela. Od začátku studií uběhlo skoro dvacet let – jak se změnil váš pohled na to, čemu se přesně věnovat? Při studiích jsem si přivydělávala prací v re klamní agentuře a cestovní kanceláři a chvíli jsem zaváhala, zda zdravotnictví bude to pra vé. Pak se mi ale zalíbila pediatrie a navíc mě u státnic oslovili, zda bych nechtěla dělat vý zkum, a já kývla. Tam to začalo. Věnovala jste se pediatrii? Tři roky, pak následovala dětská neurologie. Tam jsem se zpočátku rozkoukávala a od roku 2009 začala systematicky sbírat vzorky s autoimunitním onemocněním nervového systému u dětí. Chvíli mi trvalo získat nejen finance, ale také dostatečné množství vzorků. Podstatně víc jsem se výzkumu začala věnovat asi před pěti lety. Cestu vám ale ještě předtím zkřížil výzkum diabetu. To se pojilo s mým působením na pediatrii a bylo to součástí mého postgraduálního studia v oboru imunologie. Diabetes prvního typu, který je častý u dětí, je totiž autoimunitní onemocnění. Bavilo mě to, samotnou mě můj zájem překvapil. Nebylo pro vaši každodenní práci skličující, že diabetes nejde zcela vyléčit? Ano, je sice pravda, že nejde vyléčit, ale pro mě to byla výzva, protože i tady se dají hledat odpovědi a dělat pokroky. Byla jsem součástí uceleného programu, v jehož rámci jsme zkou mali příbuzné dětí s diabetem a hledali možné souvislosti. Snažili jste se objevit onemocnění v jeho počátcích, protože právě to medicína stále pouhým sledováním neumí? Odebírali jsme vzorky těchto rizikových pacien tů a kontrolovali je v čase. Doufali jsme, že bude v případě onemocnění vidět jakákoliv, i když sebemenší změna. Byla to predikce diabetu a pro mě první krůčky ke sledování imunitního nastavení dětí. Když jsem si četl váš medailonek, nebylo mi hned jasné, co že to přesně děláte. Myslím teď váš aktuál ní výzkum imunitního systému. Věnuji se dětem, jejichž imunitní systém na padne mozek, který by měl být za normálních okolností chráněný.

Děkuji. Zdá se, že jste naučená ve zkratce vysvětlovat své vědecké zaměření. Když se mě ptají blízcí, musím jim to vysvětlit tak, aby to pochopili. Trénuju to, takže jsem ráda, že to dává smysl. Váš manžel je neurochirurg, můžete si s ním povídat o výzkumu? Tomu mému nerozumí, stejně jako většina lidí. Řada věcí mu je bližších, ale asi by to za mě vy světlit nedokázal. Vraťme se k výzkumu. Dokážete říct, proč imunitní systém napadne mozek, který má být chráněn? Na otázku „proč“ můj výzkum odpověď ne najde, ale sleduje postupný vývoj tohoto one mocnění, jak se tam ty buňky dostaly, co tam produkují. Jednoduše řečeno, já sleduji jejich cestu a komunikaci. Dočetl jsem se, že ženské tělo je k chybám v imunitním systému náchylnější. To je pravda, významný podíl přisuzujeme ženské hormonální aktivitě. Nejrizikovějším obdobím je z tohoto pohledu období puberty a pak v souvislosti s těhotenstvím. Dá se říci, že tělo je v tom období oslabenější? Spíše se pod vlivem hormonů mění nastavení imunitního systému, který reaguje na novou situaci, a každá změna s sebou nese určité rizi ko, že může dojít k chybě, dopředu to však nikdy s jistotou nevíte. Už jsme zmínili, že rozdíly nejsou jen mezi ženským a mužským tělem, ale také mezi dítětem 32

a dospělým. Vy se věnujete právě těm nejmenším pacientům. Jak to mají děti? Dětský mozek a imunitní systém, to je spe ciální část, velmi náročná, protože obojí se vyvíjí a mění společně s růstem dítěte a obojí se musí naučit se navzájem respektovat. V mozkové tkáni se během vývoje odkrývají na různých místech různé geny a tím i po tenciální cíle pro imunitní buňky, proto je každá věková kategorie náchylnější k něčemu jinému a liší se spektrum onemocnění u dětí a dospělých. Také samotný vývoj imunitní ho systému vede k odlišným reakcím u dětí, a tím i průběhu stejných onemocnění ve srov nání s dospělými. Jak rychlé pokroky se vám daří dělat? Nejsou to žádné úchvatné posuny vpřed, je to velmi náročný výzkum, a to především časo vě, protože jde o velmi vzácná onemocnění a získat soubor pacientů není jen tak. Každý jeden vzorek od pacienta je velice cenný, ně které pacienty s chronickým onemocněním sledujeme roky a uchováváme jejich vzorky v průběhu léčby, abychom je později mohli vyhodnotit v celém kontextu. Vždycky jsem napnutá, co objevíme při jejich zkoumání. Přichází euforie? Bohužel zatím ne tak často. Místo odpovědí přichází další otazníky, ale i to je pro mě vý zvou, abych na tom pracovala dál.

Otázek máte tedy spoustu, jaké například? Proč se onemocnění do těla vrací nebo proč se jej nedaří zvládnout, v čem buňky reagují jinak. Pozoruji především změny, rozdíly oproti jiným pacientům. I proto je potřeba mít výzkum dlou hodobý a vzorky sbírat řadu let. V Česku jste jen malá skupinka, kolik lidí vám pomáhá? Mám kolegyni z postgraduálního studia, ta mi pomáhá hodně. Rovněž mám při ruce odborní ky z laboratoře, protože s řadou přístrojů jsem nikdy sama nepracovala. Když nemáte spojence v Česku, kde je hledáte v zahraničí? Barcelona, Oxford, tam jsou velké skupiny, dále se tomu ve větším věnují v Austrálii a Americe. Vy pracujete nyní hodně z domova, a to i díky mateřské, syn vám jistě zabírá dost času. Dostává výzkum více prostoru? Díky tomu, že nejsem s pacienty, ale doma, tak kromě mateřských povinností zbývá čas na výzkum. Konečně se mu můžu více věnovat. K pacientům bych se ale chtěla brzy opět vrátit. Říká se, že lidé znalí medicíny jsou úzkostlivější ve výchově dětí, jak to máte vy? Myslím, že to obecně platí, protože toho víme víc než ostatní. Nesmíme si to ale připouštět, pak bychom se z toho zbláznili. Takže doufám, že jsem normální máma. ◆

VÝZKUM Imunitní systém nás chrání před hrozbami z vnějšího prostředí, ale někdy se stane, že se z nějakého často neznámého důvodu obrátí proti naší vlastní tkáni a rozvine se autoimunitní onemocnění. I když jsou mozek a mícha více chráněné než jiné orgány, mohou se stát také terčem imunitního systému, jako je tomu například u roztroušené sklerózy. Autoimunitní onemocnění nervového systému jsou relativně vzácná, avšak závažná. „Rozpoznat je a co nej dříve cíleně léčit je často velmi složité, svou prací chci přispět k přesnější diagnostice a k poznání příčin zánětu v mozku nebo v míše,“ říká MUDr. Zuzana Libá, Ph.D., která na svůj výzkum dosta la 960 tisíc korun od Nadačního fondu Neuron.

revue Text: Ondřej Krynek, šéfredaktor DesignMagazin.cz

DESIGN NEWS ULICE PRAHY SE STALY VEŘEJNOU GALERIÍ PLNOU SOCH Na různých místech v centru Prahy je možné až do 30. září zhlédnout celkem 21 soch v rámci třetího ročníku festivalu Sculpture Line. Veřejnosti zdarma přístupná umělecká díla navrhli čeští i zahraniční tvůrci. Minout byste neměli především kontro verzní Prastánek na Malostranském náměstí od Františka Skály. V KRKONOŠÍCH VYROSTLA STEZKA V KORUNÁCH STROMŮ Nedaleko Janských Lázní byla otevřena nová Stezka korunami stromů Krkonoše. Skládá se z 1 300 metrů dlouhé naučné stezky a 45 metrů vysoké rozhledny, z níž se můžete dolů svézt po 50 metrů dlouhém su chém toboganu. Stezka je postavena podle návrhu německého architekta Josefa Strögera a je celá ze dřeva. WERICHOVA VILA SE PO 15 LETECH DOČKALA ZNOVUOTEVŘENÍ Podle návrhu architektonického ateliéru TAK byla na pražské Kampě zrekonstruována a pro veřej nost znovuotevřena Werichova vila. Dům sloužící v 16. století především řemeslníkům, v 17. století jako kuželna či zahradní domek a ve 20. století k obecní mu bydlení obýval v letech 1945 až 1980 herec Jan Werich. Nyní v něm můžete navštívit kavárnu v pří zemí, zhlédnout výstavy či se zúčastnit drobných kulturních akcí. PLZEŇ LÁKÁ NA VÝSTAVU NOMÁDSKÝCH PŘÍBYTKŮ Plzeňské kulturní centrum DEPO2015 je do konce října zasvěceno kočovnému stylu cestování a byd lení. Výstava s názvem Nomádi představuje tvorbu patnácti českých i zahraničních designérů, umělců či škol, jejichž výtvory by se daly spojit s nocováním v nezvyklé podobě. V některých prezentovaných příbytcích je možné po předchozí rezervaci i přespat a život novodobých nomádů si vyzkoušet.

Text: Lukáš Rozmajzl, šéfredaktor CityBee.cz

TOP 3 ženské podniky

ŽENSKÉ (DUO) U GRILU Restaurační síť Ambiente otevře v září v Praze nové bistro Grils. Název odkazuje nejen k hlavnímu produktu, kterým budou kuřata z rodinné farmy grilovaná na ohni, ale zároveň je v něm zakompo nován i fakt, že s ohněm a masem si na místě býva lého květinářství bude personál hrát pod vedením dvou žen – Markéty Libánské a Dominiky Fleckové. Manažersko-šéfkuchařské duo už začátkem léta vybralo na nový projekt pět milionů korun unikátní cestou přes crowdfundingovou kampaň na inter netu. K masu budou v Grils podávat různé přílohy, domácí omáčky, dezerty a rovnou ze zdi točit cider a víno. Extra tip: Pokud by vám porce grilovaného kuřete nestačila, zajděte do sousedního Lokálu Hamburk. „Vaříme beze zbytků. Brambory připravíme na omastku a kuřata, která se hned neprodají, zužit kujeme v sendvičích. Kosti odneseme k sousedům do Lokálu, kde z nich udělají vývar,“ popisuje zero -waste přístup Markéta Libánská. ZA BARVAMI HLEDEJ ŠÉFKUCHAŘKU Londýn teď údajně ujíždí na mexické vlně. Na podzim ho tím pádem čeká jedno velké intenzivní tsunami v podobě nové restaurace Ella Canta. Za jejím konceptem totiž stojí vyhlášená šéfkuchařka Martha Ortiz, jejíž kuchyně v Mexico City se řadí do kolekce TOP 50 restaurací, jaké můžete ochutnat v celé Latinské Americe. Nový podnik v sousedství Buckinghamského paláce bude hodně stavět na ženském přístupu. „Jednotlivá jídla budou jako obrazy s důrazem na barvy a kontrast typické pro Mexiko,“ předestřela šéfkuchařka v rozhovoru pro web Foodism. Ostatně už v minulosti se nechala

slyšet, že velkou inspirací jsou jí obrazy mexické malířky Fridy Kahlo a její matky, umělkyně Marty Chapa. Extra tip: Oblíbeným jídlem Marthy Ortiz je černá kořeněná omáčka mole připravovaná ze speciální odrůdy chilli „chilhuacle negro“, což je prý něco jako aristokrat mezi pálivými papričkami. „V černé mole omáčce okusíte, jak chutná noc,“ svěřila se šéfkuchařka. DVĚ BEZ OBALU Na začátku nového hradeckého obchodu byl – s nad sázkou řečeno – 10kilogramový pytel sody. Když totiž dvě místní kamarádky zkoušely nakupovat surovi ny bez obalu, narazily na překážky – zboží buď neby lo ve městě k dispozici, nebo ho musely přes internet objednat ve velkém množství. Z této křižovatky pak vedla přímá myšlenková linka k prodejně Bez obalu, která otevře v září. Zákazníci si zde budou kupovat rýži, mouku nebo mycí prostředky v libovolném množství, jaké potřebují. Avšak bez zbytečných obalů/odpadků. „V obchodě bychom rády nabídly kvalitní suroviny a potraviny od českých dodava telů, převážně v bio kvalitě. Z některých surovin budeme mlít čerstvou mouku a připravovat čerstvé vločky. Nedílnou součástí sortimentu bude také česká ekodrogerie,“ vyjmenovávají Marta Dolanová a Petra Lorencová. Extra tip: Obchod Bez obalu bude fungovat nejen jako kamenná prodejna, ale zároveň jako místo k se tkávání. V plánu jsou workshopy na téma zdravé výživy, ekoúklidu, používání látkových plen, alter nativních hygienických pomůcek, šití látkových sáčků…

revue Text: Luděk Vokáč, foto: LMC

Z horníků programátoři

ěžkou dřinu vyměnili horníci z uzavřeného Dolu Paskov za práci programátorů. Rekvalifikační program Razíme cestu jim pomohl k zásadnímu obratu v kariéře. Čtveřice mužů má jedno společné: velkou vůli a chuť pro svou kariéru udělat maximum. Jsou důkazem rčení, že „všechno jde, když se chce“. Čtyři bývalí zaměstnanci Dolu Paskov se v Ostravě vydali náročnou cestou rekvalifikace z horníků na programátory. Tentokrát si ovšem, oproti své bývalé práci pod zemí, nemuseli razit cestu sami. Rekvalifikační program Razíme cestu iniciuje spo lečnost LMC, provozovatel portálu Jobs.cz a dalších kariérně zaměřených služeb. „Dolům jsem se upsal v roce 1989, abych nemusel na vojnu,“ popisuje svoji cestu k práci horníka Jaroslav Muta, jeden z účastníků rekvalifikačního programu. Když pak po vypršení dohody zjistil, že by si jinde vydělal jen zlomek peněz, u těžké práce zůstal. Dodělal si maturitu, dvě nástavby, naučil se anglicky a poté, co byl ze zdravotních důvodů přeřazen k práci na povrchu s polovičním platem, vystudoval i vysokou školu. Tomáš Hisem se pro změnu původně chys tal studovat vojenskou lékařskou fakultu v Hradci Králové, jenže rodinné peripetie jej nakonec donu tily jít pracovat, a to právě do dolů. Dodělal si hor nickou maturitu, a i když si kdysi vůbec nedovedl představit, že by fáral, na práci si nakonec zvykl a vytvořil si k ní i pozitivní vztah. „Nikdy se nevrá títe na stejné místo. Každý den ukrajujete, pokaždé se posunete až o šest metrů dál,“ popisuje Hisem s tím, že ho na práci v dole bavila rozmanitost a také lidé. „Veřejnost si myslí, že jsou to blbci. Ale ti chlapi by dali život, aby to uhlí jelo po páse, aby se splnilo,“ vysvětloval, než na konci března musel s touto prací společně s ostatními skončit, protože těžba v Dole Paskov skončila. To, že přijde řada lidí na severu Moravy o práci, bylo v podstatě jisté, jen nebylo jasné kdy. Přesvědčování o smysluplnosti projektu tak muselo začít už na půdě společnosti OKD, která se k uzavření Dolu Paskov chystala a jejíž tehdejší zaměstnanci nemuseli jevit o docela „bláznivou“ kariérní změnu velký zájem. Už jenom proto, že stejně jako řada zástupců veřejnosti po važovali ambici úspěšně přeškolit horníka na pro gramátora za přehnanou. Snaha se ovšem setkala s úspěchem. „Pokud už naši zaměstnanci opouštějí doly, obvykle směřují do výroby, do dalších průmy slových podniků. Nicméně možnost přesměrovat je do takového oboru, jako je IT, nám přijde natolik snová, že jsme tuto myšlenku rádi podpořili,“ pro hlásila Markéta Klopcová z programu Nová šichta, v rámci něhož OKD pomáhá svým zaměstnancům nacházet nové uplatnění. Úvodní kurz, který měla

na starost organizace Czechitas, nakonec přilákal vloni v listopadu 17 zájemců a letos v únoru byl zo pakován pro dalších 22 zaměstnanců OKD. Sedm z těchto absolventů se dále věnovalo intenzivnímu samostudiu a přípravě na náročné zkoušky, které jim umožní vstup do rekvalifikačního kurzu na půdě Centra celoživotního vzdělávání Vysoké ško ly báňské – Technické univerzity Ostrava. Ten se soustředí především na programovací jazyky C# a Java a také na práci s databázemi a webové pro gramování. Čtyři účastníci už do kurzu nastoupili, a pokud šlo vše podle plánu, touto dobou nastupují na stáž v ostravské pobočce LMC nebo v některé z partnerských firem. Trojice, která prošla druhým kolem úvodního školení, by měla přijít na řadu na podzim. Právě čtveřice „finalistů“ úvodního turnusu celého projektu se nakonec stala důkazem toho, že ona ambiciózní myšlenka určitě není utopická. Podle zpráv z průběhu kurzů jsou tito účastníci na normální úrovni s ostatními studenty z řad rekvalifikantů, jeden prý měl dokonce vynikat a přednášející od počátku o jeho úspěšném absolvo vání neměli pochyby. O cestě za novou programá torskou kariérou ovšem všichni do jednoho rozhodli svou vůlí a pílí. Bez nich by to nešlo. „Se všemi jsme mluvili a poznali tak jejich osudy. Celý život se vzdě lávali. A jen tak se nevzdávají. Tomáši Hisemovi se rozbil notebook a celou přípravu na zkoušky absolvoval na chytrém telefonu. Odvaha a ochota se vzdělávat jsou zjevně skvělými předpoklady pro změnu kariéry v jakémkoli věku,“ vysvětluje nasa zení čtveřice mužů Tomáš Ervín Dombrovský ze společnosti LMC. Už během práce v OKD na sobě intenzivně pracovali a neustále se vzdělávali, což je jeden ze základních předpokladů pro jakékoli budoucí uplatnění. Dombrovský pak na příkladu aktuálních absolventů popisuje, jak je potřeba připravit se na možné kariérní změny, a to i v případě lidí, kteří mají dnes práci zdánlivě jistou. „Nikdo z nás nemá jistotu, že bude celý život pra covat v zaměření, které před lety vystudoval. Řada profesí a činností zaniká, některé přebírají nové technologie, jiná povolání naopak neustále vzni kají. I v rámci zdánlivě ustálených profesí dochází k postupné proměně jejich náplně. Trend je jasný. Dnes nepotřebujeme tolik horníků, zato lidí v IT máme veliký nedostatek. Chceme ukázat, že po sun tímto směrem je možný prakticky v jakémkoli věku a z jakéhokoli předchozího zaměření. Opravdu skoro každý, kdo má chuť a výdrž, může zásadně změnit kariéru,“ vysvětluje. Tato změ na přitom přináší výrazné příležitosti. V IT oboru jsou jen v Moravskoslezském kraji stovky volných pracovních míst a uchazečů o ně je kritický nedo statek. Každý inzerát se setká v průměru jen s devíti

Jednomu z horníků se rozbil notebook, a tak celou přípravu na zkoušku absolvoval na mobilu

reakcemi zájemců o práci. A čísla Centra celoživotní ho vzdělávání VŠB-TUO ukazují, že absolventi jeho kurzů i díky tomuto nedostatku kvalifikovaných uchazečů nacházejí uplatnění velmi snadno. Mnozí z nich totiž místo získají již v průběhu samotného kurzu a třeba v kurzu správy sítí se centrum chlubí dlouhodobě devadesátiprocentní úspěšností v získá ní zaměstnání krátce po jeho dokončení. Program Razíme cestu tak především velkou měrou přispěl ke zviditelnění těchto možností a faktu, že jsou opravdu reálné. Získal jak zájem médií, tak třeba i mladých filmařů. O čtveřici účastníků totiž vzniká v režii studenta FAMU Jindřicha Andrše časosběrný dokument. Snad i ten pomůže ukázat širší veřejnos ti, že všechno jde, když se chce. ◆ 38

ORGANIZED BY &

nezávislých členských společností KPMG přidružených ke KPMG International Cooperative

revue Text: Anna Batistová

Marwick vybírá SKOŘÁPKA (IAN MCEWAN) Ianu McEwanovi, britskému spisovateli, držiteli Řádu britského impéria a prestižní Man Bookerovy ceny a autorovi knih Betonová zahrada nebo Pokání, vyjde v říjnu již čtrnáctý román. Jmenuje se Skořápka (Nutshell) a jeho děj je variací na ham letovské téma. Vypravěčem je totiž devítiměsíční plod, který z matčina lůna popisuje, jak jeho matka Trudy společně se svým milencem Claudem, strý cem plodu, plánují úkladnou vraždu manžela Johna. McEwan patří k nemnoha autorům, jejichž díla byla kompletně přeložena do češtiny. Román Skořápka pro nakladatelství Odeon přeložil Ladislav Šenkyřík.

ZAHRADNICTVÍ – DEZERTÉR (JAN HŘEBEJK) Na konci září jde do českých kin snímek Dezertér, druhá kapitola rodinné ságy Zahradnictví z pera sce náristy Petra Jarchovského, která se odehrává na po zadí převratných událostí v letech 1947–1953. Hlavní postavou je majitel noblesního kadeřnického salonu Valentino v centru Prahy Otto Bock (Jiří Macháček). Otto po návratu z lágru znovu otevírá svůj noblesní kadeřnický salon Valentino, kde pracuje jeho man želka (Gabriela Míčová) a její sestry (Klára Melíšková a Aňa Geislerová). Přichází však rok 1948, Ottova firma je vyvlastněna státem a on podruhé v životě přichází o všechno…

DVOŘÁKOVA PRAHA Od 7. do 23. září bude Praha již podesáté hostit svě toznámé české i zahraniční muzikanty na festi valu klasické hudby Dvořákova Praha. Přehlídku zahájí 7. září Dvořákovo oratorium Stabat mater v provedení špičkového kvartetu sólistů, jimiž jsou Kristine Opolaisová, Piotr Beczala, René Pape (všich ni Metropolitní opera) a Slovenka Jana Kurucová (Deutsche Oper). V dalších dnech se publiku před staví například London Philharmonic Orchestra nebo orchestr Essener Philharmoniker pod vedením Tomáše Netopila. Ten bude řídit i závěrečný koncert s vídeňskými symfoniky, jehož sólisty budou Adam Plachetka a Simona Šaturová. 40

FOCUS: Kalfař of Bohemia K

dyž devětadvacetiletý spisovatel Jaroslav Kalfař dopsal v New Yorku svůj první román Spaceman of Bohemia (Kosmonaut z Čech), rok pro něj hledal literárního agenta. Žil na banánech, rýži a konzervách. V momentě, kdy chtěl své snahy vzdát, se ovšem rukopis zalíbil agentce Mary Spenceové a záhy poté se vydavatelství začala přetahovat o práva na vydání. Kalfař za svůj román dostal 400 tisíc dolarů, a co je snad ještě důležitější, vyšly mu kladné recenze v tak prestižních denících, jakými jsou americké New York Times a Wall Street Journal či britské Financial Times nebo The Guardian.

OHLASY VE SVĚTĚ: Financial Times: „Český astronaut, který hledá oblak prachu, je ironickým debutem o národní iden titě.“ (Ken Kalfus) New York Times: „Kosmonaut z Čech Jaroslava Kalfaře je horečně nápadité první dílo, ve kterém se snoubí vitalita a originalita… Jeho hlas je dost odlišný na to, aby zanechal stopy… Má skvělý čich na absurditu.“ (Jennifer Senior) The Guardian: „Kalfař do USA emigroval jako tee nager, píše v angličtině a žije v Brooklynu, ale to byste z textu nepoznali. Zdá se to spíš jako skvě le přeložená česká novela. Připomíná to trochu Bohumila Hrabala a Josefa Škvoreckého. Neúnavně vynalézavý styl psaní mě ale donutil vzpomenout si na komičnost Války s mloky nebo klasickou sci-fi hru R.U.R. Karla Čapka.“ (Tibor Fischer) KDO JE JAROSLAV KALFAŘ? Spisovatel Jaroslav Kalfař (* 1988) se narodil a vy růstal v Praze, od patnácti let žije v USA. Studoval na New York University, kde navštěvoval před nášky renomovaného amerického spisovatele Jonathana Safrana Foera, a získal prestižní stipen dium E. L. Doctorow Fellowship. Jeho literární debut Spaceman of Bohemia byl vydán v roce 2017 u Little, Brown and Company.

O ČEM JE ROMÁN KOSMONAUT Z ČECH? Ve sluneční soustavě se objevil podivný oblak, který slibuje odhalení mnohých tajemství vesmíru. Svého kosmonauta se k Venuši rozhodne vyslat malá země uprostřed Evropy – Česká republika. Stane se Jakub Procházka nejslavnějším mužem na Zemi, nebo je celý projekt předem určen k nezdaru, ať už pro ne známou podstatu oblaku, nebo proto, že si s sebou Jakub vedle vědeckých zkušeností veze i břímě mi nulosti? Před sametovou revolucí byl Jakubův otec členem tajné policie. Astrofyzik Jakub Procházka chce očistit jméno své rodiny a dobýt slávu pro rod nou zemi, proto v roce 2018 opouští svou ženu Lenku a vydává se ke hvězdám. Ve vesmíru ovšem přichází jak o ženu, tak zdánlivě i o rozum, když se jeho spo lečníkem na palubě rakety nazvané Jan Hus 1 stává mimozemšťan Hanuš… Každý den jsem od Petra dostával e-maily s detailním rozpisem úkolů, které musím vykonat, než dorazím k cíli. Testování filtrů, čištění senzorů, náročnější program cvičení, abych byl dostatečně připraven pro případ ne předvídaných událostí, videochaty, které měly zalichotit hrdosti daňových poplatníků a posílit v nich pocit, že tohle je jejich dílo. Plnil jsem tyto úkoly svědomitě, ale bez nadšení. Dokázal jsem myslet jen na onoho tvora, na jeho váhu, na hlas bez zvukových vln – anebo na Lenku, na to, že ji řídicí středisko ještě nedokázalo najít, na její mlčení, na odpor, který ve mně vůči ní narůstal, ačkoli jsem se tomu bránil. Připadalo mi, že cesta k oblaku Chopra je špatně načasovaná a že možná už ani nestojí za ten čas a peníze, když tu teď je mimozemský inteligentní život. Ukázka z knihy Jaroslava Kalfaře Kosmonaut z Čech. Přel. Veronika Volhejnová, Plus, Praha, 2017, 320 s.

revue Text: Anna Batistová, foto: Juliana Vlčková

Klienty odvezeme i na kraj světa

o tří hodin vypravený let kamkoliv si vymyslíte, pilot v uniformě RAF a absolutní diskrétnost. Vítejte ve světě bizjetu neboli letů soukromými tryskáči. Když se na ruzyňském letišti setkáváme s pilo tem a ředitelem letecké společnosti Aeropartner Richardem Santusem, vtipkujeme, že se rozho vor možná uskuteční ve vzduchu. Pár minut předtím, než jsme s fotografkou dorazily, se totiž podnikatel a propagátor českého letec tví dozvěděl, že letí do Moskvy. „Takhle to tu chodí,“ usmívá se majitel firmy, která si pro najímá malé tryskáče a kromě standardních soukromých letů je jako jedna z mála společ ností v Česku využívá také k letecké ambulanci. A byznysu se daří. „Příští rok plánujeme posko čit do vyšší třídy letadel a očekáváme skokové zvýšení obratu až na 300 milionů korun,“ říká Santus. Richard Santus se narodil v Pardubicích do letecké rodiny. Vystudoval Střední průmyslovou školu strojní v Hradci Králové a Fakultu tělesné výchovy a sportu UK v Praze. V roce 2001 založil leteckou společnost Aeropartner. Mimo vlastní podnikání nadále působí jako zkušební a předvá děcí pilot nebo učitel létání. Účastnil se expedice na severní pól, který společně s Petrem Boldem dobyli na historickém letounu L-200 Morava z padesátých let. Dlouhodobě se věnuje připo mínání odkazu československých letců, kteří za druhé světové války působili v RAF. Od čtrnácti létáte na nejrůznějších strojích – nejprve to byly větroně, pak sportovní, ultralehká, dopravní i historická letadla, balony nebo vrtulníky… Jaký impulz vás ale přiměl k založení firmy, ve které teď sedíme? Ten první impulz přišel už v pěti letech. Tehdy jsem odmítl poslouchat, když mi lidé říkali, co mám dělat. Ne že bych ne uznával autority. Jenže člověk, který nad vámi hierarchicky stojí, často není úplná přirozená autorita. V pěti letech jsem ute kl z domova a pak už se to se mnou táhlo: na školách jsem byl hrozný rebel, na vojně jsem byl hrozný rebel a v zaměstnání taky, a tak jsem se rozhodl, že se postavím na vlastní nohy. V roce 1996 jsem začal pod nikat a o pět let později jsem založil firmu Aeropartner. S jakou vizí jste svou leteckou společnost zakládal? Kdybyste se mě zeptala před osmi lety, řekl bych vám, že moje vize je ten stav, jaký je dnes. Upřímně jsem si v době krize nedoká zal představit, že se podnikání podaří takto relativně dobře vybudovat. To, že vozíme pasažéry tryskáčem z letiště na letiště, je standard. Od té doby, co jsme si pořídili vrtulník, je ale odvezeme skutečně až na kraj světa. Samozřejmě vím, že prostor pro

další rozvoj tu je, a to ke zkvalitňování slu žeb, k větším vzdálenostem nebo k větším přepravním kapacitám. A osobně je mým velkým zájmem dále pracovat na letecké ambulanci. Ta je také obchodně zajímavá, ale pro mě má i lidský rozměr. Pomáháme lidem, které v jejich stavu jinak než letecky transportovat nelze. Jedná se zejména o no vorozence s vrozenou vadou. Díky tomu, že jsme byli schopni nabídnout naše letadla pro ambulantní účely, jsme mnoha rodinám umožnili léčbu ve specializovaných kardio centrech. Dříve ta služba nebyla buď vůbec dostupná, anebo byla tak drahá, že místní pojišťovny operaci vůbec neumožnily. Převozy novorozenců tedy hradí pojišťovna? Ano, převozy miminek vždy hradí zahranič ní pojišťovna. My v Česku máme špičkové dětské kardiocentrum, které je jedním ze tří nejlepších specializovaných center péče o novorozence v Evropě. V zemích, kde ta kové kardiocentrum chybí, je to ovšem slo žitější. Novorozence nelze vozit po silnici, převoz musí být mnohem rychlejší. Naše letecká společnost tedy vozí cizince – no vorozence s maminkou nebo s oběma rodi či – buď do pražské nemocnice Motol, anebo pokud Motol nemá kapacitu, do Německa nebo do Itálie. Když už jste zmínil, že jste si před osmi lety neuměl představit, kde dnes budete, mohl byste ten růst firmy nějak vyjádřit v číslech? Dnes děláme s pětadvaceti lidmi a náš obrat je zhruba 160 milionů korun. Ten trend je samozřejmě rostoucí, takže když se bude me bavit o roce 2018, tak tam bychom měli mít o dvě letadla a o jeden vrtulník víc. Plánujeme poskočit do vyšší třídy tzv. mid size letadel, pracovat budeme už přibližně s pětatřiceti zaměstnanci. Tím pádem dojde ke skokovému zvýšení obratu až na 300 mi lionů korun. Je ještě nějaká služba, kterou byste chtěl do budoucna přidat k těm, co už dnes poskytujete? V dopravním letectví jsou tři základní seg menty – pasažérské lety, ambulance a ná klad – a to vše už dnes děláme. Samozřejmě že je tady budoucnost, už zdaleka ne zastře ná, která se týká bezpilotních prostředků. Kdo ví, co bude za třicet let? V první řadě vojenská letadla budou do značné míry bez pilotní, protože tam to k tomu jednoznačně směřuje. Útoky ze vzduchu bude řídit člověk na zemi, profese stíhacího pilota do třiceti let možná úplně zanikne, odlétají to za ně drony nebo střely země-vzduch. Je to efek tivnější a neporovnatelně levnější. Pak už je zde pouze psychologicko-filozofická hranice, spíše než technologická. Budou si lidé ochot ni sednout do dopravního letadla, ve kterém vepředu nesedí žádný člověk? Uvidíme. V tomto oboru, který se pořád překotně vy víjí, ale musíme jít s dobou, jinak to nejde.

Zpět do současnosti. Představme si, že jsem vaše klientka a zavolám vám, že s vámi chci letět třeba do Dubrovníku. Za jak dlouho budeme skutečně schopni vyletět? Do tří hodin od potvrzení objednávky sedíte v letadle. A to nejen v případě Dubrovníku, ale u většiny evropských destinací. Co se týče ambulantních letů, kde jde samozřejmě o čas ze všeho nejvíc, jsme schopni vypravit letadlo i pod tři hodiny. V jakých cenových relacích se takový soukromý let pohybuje? Zpáteční let do Středomoří, když už zůsta neme u Dubrovníku, vás vyjde přibližně na 185 tisíc. Kolik vůbec máte českých klientů? Když se budeme bavit o pasažérských letech, které tvoří asi 80 % všech našich cest, tak máme větší podíl tuzemské klientely než jakákoliv jiná česká charterová firma. Řekl bych, že je to tak padesát na padesát. Co mě přiměje letět právě s vámi? S námi letíte, kdy chcete a kam chcete. Když se zpozdíte, letadlo na vás počká. Když se rozhodnete, že chcete letět ještě někam jinam, anebo úplně jinam, je to možné. Také se snažíme, aby se nikdo nedozvěděl, kdo s námi letí, letěl nebo se chystá letět. V timetablech na letištích nás neuvidíte. Zříkáme se tím reklamy, protože tak třeba zdánlivě neexistujeme, diskrétnost je pro 44

nás ale prioritní. A v neposlední řadě u nás máte daleko větší pohodlí než v dopravním letadle. Kabina cestujících je prostornější, máme kožené sedačky a nabízíme catering na míru, kdy vám servírujeme přesně to, na co jste zvyklá anebo na co máte právě chuť. Na svém webu píšete, že jste schopni přepravit lidi kamkoliv. To skutečně nemá žádné omezení? Má to omezení, a tím prvním z nich je po časí. Když je na letišti tak hustá mlha, že se tam nedá přistát ani podle přístrojů, čeká me, až se počasí vylepší, anebo nabídneme alternativní letiště. Druhým omezením jsou samozřejmě parametry dráhy. Nemůžeme přistát na letišti, které má třeba jenom 900 metrů. Na druhou stranu ale přistane me na daleko kratších letištích než velké dopravní letadlo, takže máme mnohem větší možnosti pasažéry dovézt co nejblíž k jejich cílové destinaci, a od té doby, co máme vr tulník, v podstatě přímo do cílové destinace. Jsou země, do kterých se nelétá z bezpečnostních důvodů? Určitě. Geopolitická situace se v naší branži ovšem moc nemění. Celá léta byl nebez pečnou destinací Blízký východ. V Sýrii je omezení poměrně nově. Do doby, než tam za čala válka, se tam létalo relativně bezpečně. Určitá omezení má Pákistán a samozřejmě Irák. V Africe je problematické Kongo nebo

Středoafrická republika. Když je ale potřeba tam letět, musí se zvážit geopolitická rizika v ten daný okamžik. I když my řekneme, že z provozního hlediska je to konkrétní letiště bezpečné, ještě to následně konzultujeme s pojišťovnou a potom ten let buď nabídne me, anebo řekneme, že to nejde. Létáte na aeroplánech Cessna. Můžete přiblížit, co to je za stroje? Máme osm tryskáčů řady Cessna Citation od nejmenšího, který je pro dva až čtyři cestu jící, až po největší, který je pro dva až sedm cestujících. Samozřejmě že čím větší letadlo, tím je rychlejší, tím větší má dolet i komfort. Letadla jsou vyráběna v Americe, je to nej oblíbenější značka, co se týče počtu bizjetů (soukromých letů) celosvětově na nebi. S Cessnou máme velmi dobré zkušenosti, mají výborná servisní střediska. Důležitá je pro nás i zastupitelnost. To, že máme letadla pocházející z jedné rodiny, nám umožňuje aeroplán, který z nějakého důvodu není k dispozici, jednoduše nahradit jiným. Všechna letadla si pronajímáte. Jak to vlastně funguje? Většinou to je tak, že ten, kdo vlastní soukro mý tryskáč, ho má pro svoji potřebu, ale zda leka nevyužije kapacitu letadla, protože sám ho potřebuje jednou nebo dvakrát za měsíc. A letadlo, které stojí, se, jak známo, strašně prodražuje. Proto my zbylou kapacitu letadla využíváme na charterovém trhu. Když pro dáme let, tak na tom samozřejmě vyděláme a majiteli tryskáče za to zaplatíme nájem. Máte vůbec ještě čas věnovat se zkušebnímu létání nebo instruktorským kurzům? Mám, protože mě to pořád baví a protože si při tom připadám užitečný. Lidí, kteří mají potřebnou kvalifikaci a hlavně zkušenos ti, tolik není. To vám dnes potvrdí každý výrobce letadel, obzvlášť v Česku. Piloti, kteří se tomu věnovali celý život, jsou už dnes ve věku, kdy by měli odpočívat, a nové nemáme, protože pro mladé kluky a holky je atraktivnější dopravní létání a vůbec nesměřují k tomu létat malá a práškovací letadla nebo dělat instruktory v leteckých školách. Hlavně jsem ale v tomto ohledu patriot. Když se budeme bavit konkrétně o Zlínu, což je mateřská továrna naší známé značky z roku 1934, je to tradice, na kterou můžeme být pyšní. Vyrobili tisíce a tisíce le tadel, která létají po celém světě. Dnes mají obnovený výrobní program a o ta letadla je ve světě zájem, jenže stejně jako v každé průmyslové výrobě narážejí na nedostatek kvalifikovaného personálu, a to jak ve vý robě, tak i v té naší sféře, kdy jejich výrobky ověřujeme. Hrozně rád pomůžu, aby se Zlín dostal zpět do povědomí a aby se jejich le tadla prodávala. Nikdy se nebudou vyrábět a prodávat po desítkách měsíčně, jako to bylo kdysi. Když se ale podaří fabrice i naším

přičiněním zvednout výrobu na čtyři až šest kousků za měsíc, budu to považovat za ob rovský úspěch. Vy jste řekl zajímavou věc, že létají i mladé holky. Jaké je dnes procento pilotek? Pořád ještě malé. Řekl bych, že to vychází z toho, že většina žen nebo dívek se v této profesi prostě nevidí a vyberou si nějaké povolání typičtější pro ženu. Reálný důvod to ale nemá, protože pro ženy nejsou žádné genderové překážky ani u dopravců, mají úplně stejné predispozice jako muži. A ze svých zkušeností mohu říct, hlavně když učím létat, že ženy a dívky jsou při výcviku daleko disciplinovanější. Dělají to, co se jim řekne, a nevymýšlejí, jak to udělat líp, když už všechno bylo vymyšlené. To je typická mužská vlastnost. Pokud budete říkat pade sátiletému podnikateli, který se učí létat, že musí letět tak a tak, tak on schválně poletí trochu jinak, protože si řekne, že je to něja ká blbost, aby následně zjistil, že není, ale celý výcvik to trochu prodlužuje. Ženy se skutečně chovají přesně podle instrukcí, ne vymýšlejí žádné blbosti, což je v dopravním létání velmi cenná věc. Disciplína je obrov ská výhoda. Pojďme se přesunout od létání, které je vaším povoláním, k létání, které je vaším koníčkem. Který ze strojů, na nichž létáte, je vám nejblíž, ve kterém se cítíte úplně nejlépe? Moje srdcovka jsou historická letadla. Mám to štěstí, že můžu létat na aeroplánu z roku 1939, na kterém se cvičili za války naši pilo ti v Anglii. To je věc, která mě jednak baví, protože mě uspokojuje, řekněme, profesně, a jednak cítím, že je to dobrá příležitost připomínat odkaz našich letců. Ve svém volném čase se snažím, když to jen trochu jde, ukázat stroj na leteckém dnu, udělat s ním nějaké focení, případně jej poskytnout filmařům. Dělám to i proto, aby v době, kdy už v České republice žije jediný pilot, který sloužil u československé perutě v Británii, se na odkaz československých letců úplně nezapomnělo. Vaši piloti tedy stále létají v uniformách RAF? Ano. To je můj vklad do této společnosti. Jsem tím tak trochu postižený a nevím, do jaké míry jsou ostatní piloti postiženi stejně, ale každopádně všichni mají povědomí o his torickém odkazu československých letců. Většina pilotů uniformu RAF nosí s hrdostí. Musím ovšem podotknout, že naše uniformy vycházejí z dobového servis dresu, ale jsou ušity z lehčích a vzdušnějších materiálů. I člověk nepolíbený československou historií pozná, že jde o historickou uniformu, a když se nás zeptá, o co se jedná, většinou řekne, že už to někde slyšel nebo viděl. A když při jde někdo, kdo nám hned řekne „Jé, vy máte uniformy jako naši letci v Anglii!“, je to, my slím, dobře. ◆

revue

Klára Spilková na cestách / chicago

de se dobře najíst, kde se jak hraje… Nejlepší česká golfistka Klára Spilková se dělí se čtenáři magazínu Marwick o své tipy a zážitky z golfových cest po světě.

Tak letos zase Amerika! Loni jsem tam díky po zvání KPMG hrála poprvé a hned major. To se le tos opakovalo, za což bych chtěla moc poděkovat. Na začátku léta jsem proto vyrazila do Chicaga. Kousek odtud se na hřišti Olympia Fields hrál KPMG Women’s PGA Championship. Je to obrov ská golfová událost za účasti nejlepších hráček světa. Na turnaji jsem prošla cutem, což byl můj základní cíl. Nasbírala jsem tam spoustu zku šeností. Do Chicaga jsem přiletěla v neděli, turnaj začínal ve čtvrtek, a proto bylo tentokrát i více času podívat se po okolí. Bydleli jsme asi půl hodiny jízdy jižně od města. Dvakrát jsme měli možnost zavítat přímo do centra a jed nou na nejstarší baseballový stadion v Americe, kde jsou doma legendární Cubs. Ačkoliv se ten den nehrál žádný zápas, podívat se přímo na plo chu byl velký zážitek. Alespoň jsme se vyfotili na prázdné tribuně. Centrum Chicaga mi připomínalo New York – výškové budovy, spousta lidí na ulicích, všude kolem ruch a šum velkoměsta. Ten vyvážila procházka po břehu Michiganského jezera, které mi svou rozlehlostí připomínalo moře. A když už jsme byli v USA, ne mohli jsme vynechat pravou americkou restaura ci, kde jsme si dali obrovský flák masa. Doufám, že se do Ameriky na LPGA zase brzy vrátím.

KLÁRA SPILKOVÁ CESTUJE SE ČTENÁŘI MARWICKU PO SVĚTĚ

Chicago Sitges

revue Text: Pavla Čechová, Foto: Tomáš Hercog

iKid: Děti ve světě startupů

ohou být děti ze základní školy inovativní a schopné přijít s realizovatelnými podnikatelskými nápady? To prověřuje projekt iKid, který žáky inspiruje, aby se o to ve spolupráci s učiteli a mentory pokusili. Na představení své myšlenky a výrobu prototypu mají půl roku. Aplikace, díky níž bude děti výuka bavit a zároveň bude efektivnější, protože k tomu, aby vám vy generovala otázky, stačí vyfotit text a zatrhnout důležité pojmy. Skládací rampa, která pomůže vozíčkářům překonat až dva schody. Speciální zarážka umožňující zcela bezpečné houpání na židli. To jsou jen některé z dětských nápadů, které se objevily v druhém ročníku soutěžního projektu iKid. S jeho myšlenkou přišel Kenneth Ryan, řídící partner KPMG Slovensko, který tak chtěl inovovat tradiční způsob výuky. KPMG Česká republika pak iKid přenesla i do českého prostředí. Výuka je to skutečně ne tradiční. Děti si v pěti etapách vyzkouší, jaké to je založit a rozjet vlastní startup. Na to, aby svůj projekt vymyslely, představily a na soutěž při nesly prototyp výrobku, jim musí stačit půlrok. Ve všech fázích jim pomáhají dva lidé – učitel a mentor. Letošní vítězný tým pochází ze 3. ZŠ ve Slaném a je to shodou okolností škola, která zvítězila i v loňském, prvním ročníku soutěže. Tehdy tým šesťáků, který si porotu získal svým nápadem powerbanku na kolo pojmenovanou

iCharge, vedla učitelka matematiky Pavla Nečasová. „Po vítězství jsme oslovili několik čes kých firem, které vyrábějí jízdní kola. Proběhla také schůzka s Jiřím Salivarem z firmy Amulet. Ten nyní pracuje na vývoji produktu a je s dětmi v kontaktu,“ popisuje současnou situaci Pavla Nečasová s tím, že zatím není jisté, zda se podaří iCharge uvést na trh. Když jí KPMG nabídla možnost být mentorkou, rozhodla se ji přijmout hlavně proto, že ji i děti soutěž velmi bavila a přála si, aby i další skupina žáků jejich školy měla možnost si ji užít. Tým tentokrát vedla učitelka českého jazyka Soňa Hamzová. „Na dru hý stupeň přišly moc šikovné děti a mé kolegyně si myslely, že by měl projekt pokračovat a já bych měla jejich práci vést. Mně ten nápad připadal dost absurdní. Nejsem technicky založený typ a cítím se spíše nepraktická,“ přiznává Soňa Hamzová. Účast v soutěži ale nakonec byla jak pro ni, tak pro děti velkým obohacením. „Nádobí Easy Eating, se kterým děti zvítězily, vy myslela Lucka, jedna ze tří dívek v našem týmu. Měla babičku, která byla dlouhodobě upoutaná na lůžko a měla problémy s přijímáním jídla. Lucčina babička před několika lety zemřela, ale obrázek konce jejího života zůstal v dívce dodnes,“ popisu je Soňa Hamzová. Jelikož Lucie o tom, že babičce nedokázala pomoci, často mluvila, vznikl nápad na Easy Eating – sadu nádobí s nakloněným dnem, ergonomicky tvarovaným úchopem a protisklu zovou a termoregulační vrstvou. Děti ji nakonec ZAPOJTE SE DO IKID KPMG se už při pravuje na třetí ročník úspěšné soutěže, která přináší cenné zkušenosti nejen školou povin ným dětem, ale i jejich učitelům a mentorům. Chcete se stát součástí tohoto dobrodružství a průvodcem dětí po světě ino vací a startupů? Nezapomeňte se přihlásit jako mentor nebo partner na www.ikid.cz.

vytiskly na 3D tiskárně a nyní ji chtějí dále roz víjet. Většina nápadů, se kterými děti přišly, sou visela s pomocí druhým. „Úzce jsme s paní učitelkou spolupracovaly,“ popisuje průběh projektu jejich mentorka. „Děti měly obrovské množství nápadů, některé byly skvělé, ale těžko realizovatelné. Naším úkolem bylo správně je nasměrovat, aby neztrácely čas. V další fázi bylo třeba sehnat firmu, která prototyp vytiskne na 3D tiskárně, a doporučit dětem program na vytvoření loga,“ popisuje Pavla Nečasová část úkolů, které je čekaly. Vítězný tým i jeho učitelka si nakonec ze soutěže odnesly cenné zkušenosti. „Děti na půdě školy získaly možnost otevřít svět fantazie, zábavy, kreativity a neomezených mož ností, ve kterém mohou vymýšlet a realizovat své myšlenky a nápady, prosadit si je a dívat se na to, jak jejich ideje získávají zcela konkrétní tvar a roz měr,“ vypráví Soňa Hamzová. Děti podle ní nyní budou o něco více věřit tomu, že mohou dokázat téměř vše, co si budou opravdu přát, pokud ale budou ochotny své myšlence něco obětovat. „Teď vědí o něco lépe než ostatní děti v jejich věku, že 50

bez snahy to prostě nejde – a v životě to platí dvoj násob. Všechno musíme dělat poctivě,“ říká Soňa Hamzová. Zda bude slánský vítězný tým v nápadu pokračovat, zatím není jisté. „Děti jsou nadšené a nápadů mají opravdu hodně. Už nyní vylepšily sadu o ergonomicky tvarovaný tác, který vznikal v jedné slánské garáži a který má spoustu praktických vychytávek. Uvidíme tedy, co přinese začátek školního roku,“ popisuje Soňa Hamzová. Jedno je ale jisté. Děti se na podzim vypraví do Irska. Cenou České spořitel ny, a. s., pro vítězný tým je totiž, stejně jako loni, návštěva irské části společnosti Facebook a Google. Pro loňské vítěze se tato výprava stala nezapome nutelným zážitkem. „Výlet do Irska byl úžasný, hostitelem počínaje a programem konče. Děti se vrátily nadšené a po návštěvě Facebooku a Googlu už vědí, kde chtějí jednou pracovat,“ dodává Pavla Nečasová. ◆

Vaše daně nezajímají jen vás Pomůžeme vám posílit transparentnost a minimalizovat rizika.

To nejdůležitější o daních, účetnictví a právu najdete v Daňových a právních aktualitách KPMG. danovky.cz Anticipate tomorrow. Deliver today.

M Pravidelně v e-mailové schránce

marwick.cz

The information contained herein is of a general nature and is not intended to address the circumstances of any particular individual or entity. Although we

endeavor to provide accurate and timely information, there can be no guarantee that such information is accurate as of the date it is received or that it will continue to be accurate in the future. No one should act on such information without appropriate professional advice after a thorough examination of the particular situation. The views and opinions expressed herein are those of the interviewees/survey respondents/authors and do not necessarily represent the views and opinions of KPMG in the Czech Republic.