26
Olympionik Jan Migdau Rozhovor vedl Mgr. Viktor Sliva Foto: autor a osobní archiv PaedDr. Jana Migdaua
V roce 1980 stanul tehdy 22letý sportovec, příslušník oddílu Zbrojovka Brno Jan Migdau na sportovištích pod olympijskými kruhy v Moskvě. Družstvo sportovních gymnastů, jehož členem byl společně například i s Jiřím Tabákem, obsadilo ve víceboji šesté místo. Gymnastice se Jan Migdau věnoval i po skončení sportovní kariéry, tentokrát již jako pedagog na tehdejší VAAZ, kam nastoupil v roce 1984, a s vojenskou vysokou školou spojil celou svou profesní kariéru trvající tři a půl desetiletí. Ta se završila právě na konci minulého roku, kdy někdejší reprezentant a olympionik odešel na zasloužený odpočinek. Za jeho působení na Univerzitě obrany mu u této příležitosti poděkovala a hodně zdaru v dalším životě mu popřála rektorka-velitelka Univerzity obrany plukovnice gšt. Zuzana Kročová.
„Je to výborný metodik a trenér, který umí látku vysvětlit a naučit,“ hodnotí osobnost Jana Migdaua plukovník Petr Hanák, ředitel Centra tělesné výchovy a sportu. Jako jeden z mála pracovníků Centra se Jan Migdau podílel na přípravě všech ročníků zimního vytrvalostního víceboje Winter Survival, přičemž posledních 15 let patřil do skupiny hlavních organizátorů tohoto závodu. A ještě jedna aktivita je spojena s dlouholetým pracovníkem centra: pro studenty a ostatní zájemce ze stálého stavu společně s někdejším vedoucím katedry TV plukovníkem Zdeňkem Brtníkem a podplukovníkem Jindřichem Holopírkem (ženijní katedra) organizoval a řídil základní kurz a výcvik sportovního potápění. Vraťme se však do doby, kdy to všechno začalo. Co vás přivedlo ke gymnastice? Velkou roli sehrálo to, že tělocvična, v níž působil gymnastický oddíl v Kutné Hoře, stála přes ulici od našeho domu. Když pořádali nábor, brácha tam chtěl jít, já ne. Bráchu nevzali, mě ano. Tak to všechno začalo. Jaké byly gymnastické začátky? U gymnastiky jsem zůstal a dotáhl to až na olympiádu díky svému prvnímu trenérovi, kterým byl Ing. Richard Fabián. Byl dobrovolným trenérem, nám se věnoval po práci, a když nemohl na trénink on, tak místo něj přišla manželka. Díky němu jsem uspěl na mistrovství republiky žáků, které jsem vyhrál. Porazil tak profesionální trenéry ze středisek vrcholového sportu ve Zbrojovce, Vsetíně, Praze. Ale tím jsme narazili na strop našich možností
a z variant, kam přejít a dál se zlepšovat, zvítězilo Brno nad Prahou. V roce 1974 jste tedy přešel do Střediska vrcholového sportu v brněnské Zbrojovce. To jste již byl v juniorské a pak v seniorské reprezentaci. Můj vůbec první start v seniorské reprezentaci byl mezinárodní závod na Kubě v roce 1975. V roce 1977 jsem se poprvé zúčastnil Mistrovství Evropy ve Vilniusu. Na evropských šampionátech v roce 1979 v Essenu v tehdejším západním Německu a o 2 roky později v Římě jsem se probojoval do osmičlenného finále na přeskoku. V obou případech jsem skončil šestý. Už samotná účast ve finále byl pro mě velký životní úspěch.
