SNOW 147 - listopad 2023 by SNOW media

KURDISTÁN SKIALP MEZI MINOVÝMI POLI

LYŽOVÁNÍ

SNOW 147 LISTOPAD 2023

CENA: 100 Kč / 4,99 EUR

FREERIDE

SKIALP

SOLITÉR BODE MILLER ČERNÉ DNY: OSUDNÉ VAL D’ISÈRE LAUBERHORN: NEJDELŠÍ SJEZD SVĚTOVÉHO POHÁRU

SPORTOVNÍCH LYŽÍ NA SJEZDOVKU V TESTU

NOVINKA KOLEKCE NA SJEZDOVKU

Vyjezdi si skvělé chvíle s PRIMETIME! Nová revoluční technologie pro lidí, kteří chtějí lyžovat lépe. Méně námahy, více carvingu.

ELANSKIS.COM/PRIMETIME

FOTO: IMAGO

NO COMMENT

#32

OBSAH

FOTO: MY LEUKERBAD

POMĚRNĚ HORKÁ NOVINKA JE, ŽE RADIM PALÁN, S NÍMŽ JSTE MOHLI V MINULÉM SNOW 145 ČÍST OBSÁHLÝ ROZHOVOR O TOM, JAK NA JAŘE POSUNUL ČESKÝ RYCHLOSTNÍ REKORD (248,227 KM/H), DOSÁHL I SVĚTOVÉHO RYCHLOSTNÍHO REKORDU V JÍZDĚ NA STŘEŠE AUTOMOBILU. JE TO PROTO NÁŠ „BOREC NA ZAČÁTEK“ A VÍCE O JEHO PODZIMNÍM PŘEKVAPENÍ SE DOČTETE NA STRANĚ 16.

LYŽOVÁNÍ A TERMÁLNÍ LÁZNĚ? NENÍ LEPŠÍ KOMBINACE. TENTOKRÁT VE ŠVÝCARSKÉM LEUKERBADU.

FOTO: RED BULL MEDIA POOL

OVŠEM NA STŘEŠE AUTA A STRMÝCH TRATÍCH SE JEZDÍVALO UŽ MNOHEM DŘÍV. JAKÉ BYLO RYCHLOSTNÍ LYŽOVÁNÍ V 60. A 70. LETECH? ZPOVÍDÁME JAROSLAVA JANDU (PRVNÍ START V ROCE 1965) A MALINKO MLADŠÍHO FRANTIŠKA MÜNSTERA.

ZAČÍNÁ SVĚTOVÝ POHÁR V ALPSKÉM LYŽOVÁNÍ! TĚŠÍTE SE? LONI HO FENOMENÁLNĚ OVLÁDLA MIKAELA SHIFFRIN NA DÁMSKÉ A MARCO ODERMATT NA PÁNSKÉ STRANĚ. NAVÁŽOU NA SVOU DOMINANCI?

FOTO: RADOVAN ŠUBÍN

RESORT

WORLD CUP

18| 20| 28| 32| 36| 40| 44| 50| 72| 75| 76| 78| !

WORLD CUP NEWS

Stubai: nejen ledovec, kde se ušetří za děti

BODE MILLER: LYŽOVÁNÍ NENÍ ! SOUTĚŽ KRÁSY ROLAND COLLOMBIN: VAL D’ISÈRE, KONEČNÁ STANICE KLASIKY SVĚŤÁKOVÝCH SJEZDŮ: LAUBERHORN, NEKONEČNÁ JÍZDA

SKI WITH ME: NECH SE VYVLÁT APUL NEWS

N ové lanovky systému 3S 2. díl (Matterhorn Glacier Ride 1 a 2, Toulouse) O n the road: Ortler Skiaréna

RECENZE LYŽÍ 70–79 mm

SNOWTEST: SPORTOVNÍ LYŽE NA SJEZDOVKU 70–79 MM !

RECENZE: PŘILBA S INTEGROVANÝM ZORNÍKEM SMITH SURVEY

Kam s dětmi na lyže

102|

HISTORIE: PŘED 120 ROKY DIRIGOVAL QUIDO ROTTER

NÁVŠTĚVA V TOVÁRNĚ DEVOLD: VŠUDE VLNA MERINO

Leukerbad: panoramatické lyžování v lázních

Ve městě u jezera: vzrušující lyžování v okolí města Lucern

NA HRANICI ŽIVOTA A SMRTI: PIONÝŘI ČESKÉHO RYCHLOSTNÍHO LYŽOVÁNÍ NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM: VLEKY, CO SE DLOUHO NETOČILY

82| 86| 90| 94| 100|

Atomic Cloud C14 Revoshock S............................. 52 Atomic Redster S8 Revoshock C........................... 51 Augment RC.................................................................. 52 Blizzard Thunderbird R15 WB Ltd........................ 54 Blossom N°1 XC........................................................... 55 Dynastar Speed Course Master GS Konect...... 56 Egoé Parazit................................................................... 57 Elan Primetime 55+.................................................... 58 Elan Primetime N°4 W.............................................. 58 Fischer RC4 Power Ti................................................ 60 Choc JasanSki Natural.............................................. 61 Lusti PC 71..................................................................... 62 Nordica Dobermann Multigara DC FDT.............. 62 Rossignol Forza 60° V-Ti.......................................... 65 Rossignol Forza 70° V-Ti.......................................... 64 Stöckli Laser SC.......................................................... 66 Van Deer SL World Cup 11...................................... 67 Völkl Deacon 72........................................................... 66

Takto označené články stojí obzvlášť za pozornost – jsou exkluzivní, mimořádně čtivé nebo poučné.

FOTO: ONDRA VOSECKÝ

OBSAH

SKIALP & FREERIDE

108| 116| 118| 118| 120| 121| 122| 124| 125| 126| 128|

SNOWbiz

NA SKIALPECH V KURDISTÁNU: ! POZOR NA LAVINY. A MINY! L AVINOVÁ PŘEDPOVĚĎ: PĚT STUPŇŮ JE MÁLO N OVINKA: LAVINOVÝ SYSTÉM SAFEBACK SBX

136| 142| 144|

M ise: co nejrychleji ! na sníh D IRECT MAIL R IZIKO NEINVESTOVÁNÍ DO UX

R ECENZE: SKIALPOVÉ LYŽE BLACK CROWS ATRIS R ECENZE: SKIALPOVÉ BOTY ATOMIC BACKLAND XTD R ECENZE: SKIALPOVÉ LYŽE MOVEMENT FAST 85 R ECENZE: SKIALPOVÁ BUNDA CRAZY JACKET FLAME

RECENZE: SKIALPOVÉ OBLEČENÍ HAGLÖFS L.I.M HYBRID TOURING R ECENZE: SKIALPOVÝ BATOH GREGORY TARGHEE 24 LD

RECENZE: LYŽAŘSKÁ BUNDA HH GARIBALDI INFINITY

T ERRA INCOGNITA: NA LYŽÍCH V DIVOČINĚ NOVÉHO ZÉLANDU

Takto označené články stojí obzvlášť za pozornost – jsou exkluzivní, mimořádně čtivé nebo poučné.

ŠÉFREDAKTOR

Petr Socha

ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA

Radek Holub

KRESBA: ONDRA TŮMA

REDAKTOŘI

LYŽAŘSKÁ ÚZKOST

Mluvte o svých obavách, sdílejte své „My čekali jaro, a zatím přišel mráz“, pocity s rodinou, přáteli, komunitou. začíná kdysi známá trampská písZapojte se do akce. Aktivní zapojení nička. Letošní podzim to trochu otodo lyžování pomůže obnovit zdroje čil, čekáme na zimu, ale zatím se nás naděje. A většinou se (někde) lyžuje drží léto. „Tak strašlivé teplo, nepoi tehdy, když před barákem zrovna znal nikdo z nás“, chtělo by se zazpíneleží sníh. vat. Vedle toho, že to je tak nějak všeŽijte zdravě, pracujte na fyzické konobecně divné, značně to znervózňuje dici i psychické pohodě. celou lyžařskou branži. A samozřejmě Naučte se relaxační techniky. V tomto i nás, lyžaře, kteří leckdy začínají pocipřípadě myšleno zejména meditaci ťovat... Lyžařskou úzkost. nebo hluboké dýchání. Pro začátek trocha teorie: Lyžařská Zapojte se do komunity. Pokud se přiúzkost je psychický stav, který vzniká dáte ke skupinám, které sdílejí stejné v reakci na obavy spojené s možproblémy, poskytne to člověku emonými společenskými změnami inicionální podporu a možnost spoluciovanými novými hrozbami. Jedná práce na řešení problému. se o emocionální a psychologickou Silná lyžařská úzkost už může vyžareakci na závažné sociální a envidovat i podporu od psychoterapeuta ronmentální problémy, jako je glonebo psychologa. Ovšem, než tak bální oteplování, socio- a ekologická učiníte, zkuste ještě jednu zásadně degradace, ztráta bio- a společenské levnější a jednodušší metodu – psydiverzity a lidská hloupost. Lidé trpící choterapeuta z papíru. Takového, lyžařskou úzkostí mohou pociťovat který hovoří k věci a nahlíží palčivá strach, tíseň a stres v souvislosti témata, který v sobě integruje každou s nejistotou příchodu lyžařské sezóny, z uvedených ozdravných strategií. Na obávat se budoucnosti své i budoucí papíře tištěný časopis dokáže lidské generace, cítit smutek a žal v reakci vědomí odříznout od okolního těkajína to, že se nelyžuje, i zodpovědnost cího světa návykových elektronických za tento žalostný stav, ačkoli ho sami médií a odnést ho do klidu a bezpečpřímo nezavinili. ného prostředí, někam, kde se vesele Poznáváte se v tom trochu? a beze stresu lyžuje. Bezděčně naladí Pokud ovšem přichází problém, je vaši lyžařskou mysl před tím, než se potřeba nikoli fňukat, ale v první řadě i tělo pustí do skutečné akce. ho řešit. Co radí psycholog? Tak čtěte! A snad brzy s úsměvem Informujte se a buďte v obraze. Znaa v dobré náladě na lyžích a skutečlost širší skutečnosti může pomoci ném sněhu! lépe porozumět problému a snížit Petr Socha a SNOW pocity nejistoty.

Andrea Drengubáková (SNOW tour), Michaela Kratochvílová (World Cup), Ondřej Novák (Academy), Tom Řepík (SNOWbiz), Lukáš Vavrda (Freeride & skialp) GRAFIKA

Petr Antoníček Markéta Antoníčková

SNOW, Č. 147, ROČNÍK XXII.

REDAKCE

VYDAVATEL

SLIM media s.r.o. Husitská 344/63, Praha 3 IČ 27175511

INZERCE

Petr Socha Veronika Bezpalcová Tomáš Rucký (SNOWtour) Tom Řepík (SNOWbiz) DISTRIBUCE

Andrea Rosenbaumová

ADRESA REDAKCE

SNOW Husitská 344/63 130 00 Praha 3 redakce@snow.cz INZERCE inzerce@snow.cz

INTERNET

Radek Holub, Lukáš Vavrda E-mailové schránky: jmeno.prijmeni@snow.cz

AUTOŘI

Ivan Balek, Roman Gric, Tomáš Haisl, Karel Hampl, Petr Havelka, Ondřej Katz, Jan Klouček, Eva Kurfürstová, Martin Müller, Jimmy Petterson, Radim Polcer, Fredrik Schenholm, Kateřina Sochová, Aleš Suk, Ondra Tůma, Pavel Zelenka, Michael Turek JAZYKOVÁ KOREKTURA

Drahomíra Kožíšková PŘEKLADY

Kateřina Sochová ODBORNÍ PARTNEŘI Svaz lyžařů České republiky Asociace profesionálních učitelů lyžování Asociace horských středisek ČR

DODAVATEL ENERGIE

/casopis ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

PŘEDPLATNÉ Česko: www.snow.cz/predplatne predplatne@snow.cz ( 775 My SNOW (775 697 669) Slovensko: www.ipredplatne.sk objednavky@ipredplatne.sk Cena výtisku: 100 Kč / 4,99 EUR MK ČR: E13878 ISSN: 1214-0007 Rozšiřuje: Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen. Vychází 7x ročně. Toto číslo vyšlo 2. listopadu 2023, další vyjde 16. listopadu 2023.

OBÁLKA/FOTO: Samo Vidic / Elan Články označené jako advertorial jsou komerční prezentací. Články v rubrice SNOWtour obsahují product placement. Náklad je ověřován ABC ČR.

Všechna práva vyhrazena. SNOWmag je ochrannou známkou. © SLIM media s.r.o. 2023

FOTO: RADOVAN ŠUBÍN

A je tu opět nový světový rekord v jízdě na lyžích na sériově vyráběném autě! Zasloužil se o něj český speedskier Radim Palán. Předcházely mu důkladné konzultace s Janem Farrellem a Michalem Bekešem, kteří již dříve zajeli své národní rekordy, a příprava celé akce, již si vzal „na triko“ David Šprincl ze Světa motorů. Vůz poskytla automobilka Audi, konkrétně typ RS 6 Avant, za jehož volant usedl okruhový specialista Filip Salaquarda. „Nejdůležitější bylo věřit si, věřit lidem okolo a mít vše precizně nachystané. A na ten zbytek mít dostatek duct tapu, pravou ruku Dreda (rychlostní lyžař Michal Bůžek – pozn. red.) a přítelkyni Baru s sebou. Také bylo kriticky důležité udržet tempo s akcelerujícím vozidlem pod nohama. Bylo to

trochu jiné než na sněhu, protože na kopci pocitově zrychluji v horní polovině těla a na autě ve spodní,“ popsal své dojmy šestatřicetiletý rodák z Prahy. Tým, který se vydal 4. října na letiště v Panenském Týnci, měl štěstí na počasí. Překotně se valící mraky poskytly dramatickou kulisu, ale především vítr foukal do zad, což představovalo velké plus. Na pokus nenazul český reprezentant své rychlostní speciály, ale FISové obřačky Kästle, které při délce 185 cm logicky kladly menší odpor, pak už stačilo vychytat, jak velké zrychlení či brzdění je schopný Radim na autě ustát, a šlo se na věc. Digitální GPS přístroj nakonec ukázal 208 km/h a nový rekord na sériově vyráběném autě byl na světě. „Překvapivě to bylo

obtížnější než 248 km/h ve sjezdu, limity v autoskiingu jsou ale určitě ještě dál. Světový rekord na rychlostním speciálu 260 km/h z amerických solných jezer si taky časem dovedu představit zajet a posunout,“ uvažoval bezmála dvoumetrový milovník rychlosti. A proč se nechal k experimentu zlákat? „Tento zvláštní trénink využívají nejrůznější lyžaři už po generace. Je to pro nás z ČR jedna z mála dostupných možností, jak si vyzkoušet, co s námi vítr udělá ve větších rychlostech kolem 200 km/h, a zvykat si na ideální aerodynamickou pozici, kterou je potřeba mít natrénovanou, když chce člověk útočit na bednu při svěťáku ve speedski.“ (mk)

WORLD CUP

SNOW.cz/SP

NEWS

ONDŘEJ NOVÁK redaktor SNOW

FOTO: GEPA/ATOMIC

Po loňských akvizicích – Ester Ledecké, Martině Dubovské a Ilce Štuhec – přidávají české Kästle další velká jména do týmu. A není se co divit. Jestli ještě loni touhle dobou někdo nevěřil, že by Rainer Nachbauer dokázal postavit rychlé lyže a že návrat tradiční značky na stupně vítězů Světového poháru je jen zbožné přání jejího nového majitele, po závodní sezóně 2022/23 už musel uznat, že se pletl. Čtyři pódiová umístění „veteránky“ Ilky Štuhec, která měla původně spíš rozjíždět sjezdové lyže pro Ester, přesvědčily i ty nejvíc nevěřící Tomáše (samozřejmě vyjma majitele značky Tomáše Němce) a přitáhly do týmu další známá jména. Kästle od letoška sedlá české želízko v ohni Jan Zabystřan, který začal trénovat v týmu s Ester Ledeckou, ale třeba také švýcarská sjezdařka Jasmin Flury, aktuální světová šampionka ve sjezdu.

FOTO: FACEBOOK JASMINE FLURY

Kästle sílí!

Slzy od Magoniho A ještě u těch Kästlí chvíli zůstaneme. Do druhé sezóny na nich vyrazí i aktuálně nejlepší česká slalomářka Martina Dubovská. Navíc s novým trenérem, který dokázal Petru Vlhovou dotáhnout k velkému křišťálovému glóbu, ale i rozbrečet. Jejich cesty se tehdy za velikého mediálního humbuku rozešly a loni se slavný trenér objevil po boku Miloše Machytky u Kathariny Liensberger. Tam si to nesedlo vůbec

a ještě během sezóny byl Ital bez angažmá. Ano, je řeč o Liviu Magonim, který měl svého času pod křídly i Tinu Maze, a letos ho budeme vídat právě po boku Martiny Dubovské. Ta se aktuálně připravuje ve finském Levi, kde bude trénovat až do prvního slalomu sezóny, který se jede právě tam. Držme Martině palce, ať má slzy od Magoniho jen na stupních vítězů.

Shiffrin si řeže větev Titulek, který před několika dny obletěl nejen česká média. Mikaela Shiffrin dlouhodobě kritizuje FIS kvůli ekologii a udržitelnosti závodního lyžování. Loni bylo tématem časté létání mezi kontinenty, letos je to opět brzký start svěťáku v Söldenu, kterému současné počasí příliš nenahrává. Spolu s dalšími závodníky vlastně žádá jen pozdější start a zároveň pozdější konec sezóny. A zpátky dostává bídu hlavně od vysloužilých závodnických legend, protože s brzkým startem závodění se roztáčí kolečka zimního

byznysu, začínají se prodávat „oteplovačky a čapice“ a z jejich prodeje jsou (nejen) hvězdy živy. Lyžování pak drží lidi tak do půlky března, takže když se posune start, posune se i konec a finále SP na konci dubna už budou lidi sledovat u bazénu, nebo spíš vůbec. Nízká sledovanost, málo prodaných oteplovaček, drahá televizní práva, nižší příjmy všech zúčastněných. Kruh je začarovaný. Peníze vládnou světem, a dokud to jen trochu půjde, bude i vyhlášený ekolog, prezident FIS Johan Eliasch, zavírat oči.

Přestřelka ekologů … pokračuje. Zatímco v Söldenu se ukázalo, že do samotného ledovce se vlastně ani nerýplo a celá akce spočívala v sanaci stávající sjezdovky, která je po investici 7 milionů eur rovná jako stůl, bez jediného kamene, ale hlavně mnohem snadněji udržovatelná, což v důsledku ušetří nejen energie, ale i vodu na potřebné zasněžování, v Zermattu je to bohužel trochu jiná liga. Na dojezdu svěťákového sjezdu v italské Cervinii chybí pár set metrů sněhu, tak se dal do práce bagr a z ledovce pomalu odebírá led a sníh, které po transportu dolů do Cervinie začínají pomalu tvořit základ nové svěťákové tratě. Tady už příroda opravdu dostává od byznysu na zadek. A upřímně? Pokud se sjezd v Zermattu neuskutečnil loni z důvodu nedostatku sněhu a teplého podzimu, nevím, co by muselo letos nastat za zázrak, aby se tam dalo alespoň sáňkovat. Sjezdy jsou naplánovány na dva listopadové víkendy a vzhledem k tomu, že aktuálně stavební úřad ve Wallisu zastavil na popud Greenpeace veškeré stavební práce na závodní trati, musel by nastat leda zázrak přírody. Lokální sněhový mrak. Jenže ten by potřeboval i Sölden a Hochgurgl, který má v polovině listopadu hostit premiéru mužského slalomu, a vlastně tak trochu všichni. Jinak se ty „oteplovačky“ prodávat nebudou!

SPEED 963

Otestujte svůj rychlostní limit! Přesná ovladatelnost a stabilita v rychlé jízdě definují Dynastar Speed 963. Pokročilí a zkušení lyžaři ocení při carvingu na sjezdovce její závodní charakter. Přenos síly po celé délce V-Tech konstrukce s titanalovou vrstvou a vibrace pohlcující Hybrid Core vám umožní soustředit se na precizní vykrojení oblouků.

STORY

OSOBNOSTI

TEXT: TOM ŘEPÍK

BODE MILLER: Lyžování není soutěž krásy

V jednom z nesčetných rozhovorů jej moderátor uvedl statistickým výčtem jeho startů ve Světovém poháru (438), svěťákových vítězství (33) a DNF – v oborové řeči nedokončených závodů (120). „Díky, rád si připomenu, kolikrát jsem se vysekal,“ na to Bode. Pak mluvil o svých osmi dětech a novém civilním životě, který popsal jako rušný, únavný a zábavný. Když přišla řeč na jeho kaskadérské závodní lyžování, lapidárně odtušil: „Vždyť to není soutěž krásy, ne?“

e jedním z nejúspěšnějších závodníků v historii alpského lyžování. Má zlato z olympiády i mistrovství světa, vyhrál dva velké globy za celkový triumf ve SP. Jako jeden z mála lyžařských univerzálů dokázal zvítězit ve SP v každé z pěti disciplín – a coby jediný na světě pět- a vícekrát. Během kariéry získal šest olympijských medailí, šest celkových vítězství v disciplínách SP a čtyři tituly mistra světa.

cestách venkovského rodinného pozemku, který prarodiče levně pořídili hned po skončení druhé světové války. Měli nezkrotného podnikatelského ducha a současně byli vášnivými lyžaři; babička Peg – za svobodna Taylorová – byla závodnicí s olympijskými ambicemi, skvěle lyžoval i její muž Jack a všechny jejich děti.

Platila babička

Lyžovat se Bode naučil na sjezdovkách, které jeho prarodiče Jack a Peg Kenneyovi vybudovali na rodinném pozemku v městečku Easton ve východoamerickém státě New Hampshire. Od svých dvou let věku trávil každou zimu lyžováním, sáňkováním či jiným pohybem po zledovatělých

Kenneyovi doufali, že do svého malého hostince a na sjezdovky přilákají dost lidí, aby je jejich podnikání uživilo. Jack si o všem vedl deníkové zápisky plné hrdosti a romantiky. Píše

v nich: „Jsme pro tento životní styl jako stvoření, protože máme smysl pro humor a vidíme, jak málo můžeme mít pod kontrolou živly a osudy. Člověk je nemilosrdně bičován tolika věcmi jako počasí, růst nákladů, nestálost cen, rušení zájezdů atd. Je to neustále se měnící

a velmi nejistý byznys.“ Deníky nyní zdědila nejstarší z pěti dětí Jacka a Peg, Bodeho matka Jo. Narodila se v roce 1949 a nyní žije ve starém lesním domě svých rodičů. Vzpomíná na ně, že si „dělali, co chtěli, a moc se nestarali o to, co si myslí vyšší vrstvy.“

FOTO: © IMAGO

Slavná Bodeho jízda na MS 2005 v Bormiu, kdy hned na začátku trati ztratil lyži. Dojel skoro do cíle…

věcí o závodění; tak trochu jako v Rakousku. V rámci mojí rodiny to dva mí strýcové – Peter a Mike – dotáhli až k profesionálům. Takže u nás vždycky platilo, že závodit na lyžích nebylo něco, co by dělaly jen děti.“ Lyžování zůstalo pro Bodeho rodinnou záležitostí po celou dobu jeho pozoruhodné kariéry. Jeho hlavním trenérem v národním týmu – pokud šlo kdy říct, že sportovec tak intenzivně nezávislý jako Miller má trenéra – byl jeho strýc Mike Kenney, po štacích SP známý tím, že lezl po vysokých stromech podél sjezdovky, aby získal lepší záběry svého synovce a dalších členů týmu pro technickou videoanalýzu.

odkázaný sám na sebe. Vysadili mě ráno a vyzvedávali v půl páté. Bylo to takové: Postarej se o sebe sám,“ vzpomíná na své dětství Bode. Jakkoli se Bode dostal do širšího povědomí lyžařských fandů až v roce 2002, kdy na domovské olympiádě v Salt Lake City získal dvě stříbra, na mezinárodní scénu vtrhl v roce 1996 coby osmnáctiletý divoch, už tehdy lyžující svým bezohledným stylem, kdy často riskoval pády, jen aby zvýšil šanci na úspěch. Ve své biografické knize Bode svůj styl komentuje: „Mým hlavním cílem coby lyžaře nikdy nebylo vyhrávat medaile, ale spíš lyžovat tak rychle, jak mi to přírodní zákony dovolí.“

Jsme pro tento životní styl jako stvoření, protože máme smysl pro humor a vidíme, jak málo můžeme mít pod kontrolou živly a osudy. Lyžařský samorost

Lyžařský areál Kenneyových byl ve stálých existenčních potížích, a tak jej začátkem padesátých let Jack a Peg zavřeli a vybudovali na pozemku tenisové kurty, na nichž začali pořádat tenisové kempy. To se vzápětí stalo hlavním komerčním zaměřením podnikavé sportovní rodiny. Jimi založená firma na stavbu a údržbu tenisových kurtů funguje dodnes. Mladému Bodemu pomáhala v prvních krůčcích jeho lyžařské kariéry právě jeho babička Peg. Na začátku každé zimní sezóny mu půjčovala peníze na sezónku

do nedalekého areálu Cannon Mountain, kde Bode trávil celé dny na sjezdovkách a objevoval svůj osobitý styl. „Dvě stě šedesát dolarů,“ vzpomíná Bode na půjčky, které zkoušel babičce splácet prací na jejich kurtech. „Zametal jsem antuku, lajnoval dvorce, opravoval sítě, sekal trávník. Nakonec mi to všechno platila ona – já jsem to dokázal splatit sotva z poloviny. Většinou jsem býval sezónu pozadu.“ „V oblasti, kde jsem vyrostl, je pravděpodobně nejbohatší lyžařská kultura v Americe. Všichni v okolí věděli spoustu

Bode Miller se narodil 12. října 1977 volnomyšlenkářským rodičům Jo Kenneyové a Woodymu Millerovi a vyrůstal spolu s nimi a ostatními sourozenci na rozlehlém lesním pozemku v jednoduchém dřevěném domku bez elektřiny a vodovodu. Punkoví rodiče se oddávali ezoterice a své děti vychovávali jako vegetariány. Do školy děti nechodily, učily se doma. Státní školu začal Bode navštěvovat až po rozvodu rodičů. Po jejím vychození získal jako talentovaný dorostenec stipendium na závodní lyžařské akademii v Maine. „Učil jsem se doma, takže jsem nalyžoval spoustu objemu. Stačilo se jenom s někým svézt na kopec, v té době byla horská kultura velmi důvěřivá. Takže se mnou nikdo nelyžoval snad od mých pěti let. Byl jsem prostě

Ve Světovém poháru Bode poprvé startoval v roce 1997, rok nato už reprezentoval USA na ZOH v Naganu. Zpětně na své začátky vzpomíná: „Na svém prvním svěťáku v listopadu 1997 jsem v obřáku dojel jedenáctý – nic velkolepého, až na to, že by to byl pravděpodobně jediný SP, ve kterém jsem tu sezónu startoval, kdybych se nekvalifikoval do druhé jízdy. Jediný důvod, proč jsem jel, byl ten, že jsme pořádali závod v Park City a měli jsme volné místo.“ „V první jízdě jsem startoval jako 69. a startovní stan už byl prázdný. Nahoře se mnou byl kluk z Kazachstánu a jeden kluk z Maďarska. Nikdo jiný. Všichni borci, kteří postoupili, se už připravovali na druhé kolo. Já si říkal: Tak jo, jsem tady, tohle je světová špička, tohle je Světový pohár, můj první. Jestli to teď

FOTO: © HEAD

OSOBNOSTI

FOTO: © ADAM PRETTY/ALLSPORT/GETTY IMAGES

STORY

Mým hlavním cílem coby lyžaře nikdy nebylo vyhrávat medaile, ale spíš lyžovat tak rychle, jak mi to přírodní zákony dovolí. nerozjedu, nikdy nic nebude. Tak jsem vyrazil jako šílenec. Bylo to jedno z nejhůř vypadajících lyžování, jaké jsem kdy v životě zažil, dokonce i od úplného dětství. Ale nakonec jsem se kvalifikoval na 23. místě. Byl jsem jediný Američan, který se dostal do druhého kola. Druhou jízdu jsem odjel jen tak tak, skončil jsem jedenáctý a dostal jsem se do A týmu a na olympiádu v Naganu. Všechno mohlo být opravdu jinak, kdybych k tomu přistoupil jinak. Chápal jsem to a byl jsem ochoten riskovat.“ V následujícím roce k technickým disciplínám přidal i SG a ve všech třech disciplínách se objevil na domovském MS 1999 v Beaver Creeku, kde ve slalomu skončil osmý. Rok nato už stál na pódiu SP (3. ve SL ve Val-d'Isère, 2000). Na následujícím MS 2001 startoval jen v SG; během sjezdové části kombinace spadl a přetrhal si kolenní vazy, čímž pro něj sezóna skončila.

První velké výhry

Během sezóny 2001–02 začal pravidelně závodit ve sjezdu, čímž se stal lyžařem všech pěti disciplín SP. V prosinci 2001 vyhrál Bode svůj první závod SP v GS ve Val-d'Isère, následující den na něj navázal vítězstvím ve SL v Madonně. V lednu 2002 vyhrál další dva slalomy a v únoru 2002 získal dvě stříbrné medaile na ZOH v Salt Lake City, čímž se stal nejlepším závodníkem amerického lyžařského týmu. Na domovské olympiádě získal v kombinaci své první stříbro. Po sjezdové části byl patnáctý se ztrátou 2,44 sekundy na Nora Aamodta; poté však předvedl famózní druhou jízdu ve slalomové části a skončil celkově druhý – jen 0,28 vteřiny za vítězným Norem. Následovalo Bodeho druhé olympijské stříbro v GS za Rakušanem Eberharterem. Bode měl na dosah medaili i ve slalomu. Po prvním kole byl druhý; na startu před svou finálovou jízdou

26. listopadu 2001 pózuje Bode Miller na Světovém poháru lyžařů 2001 v Aspenu poté, co skončil na druhém místě ve slalomu

Závodní deník Bodeho Millera (US Ski Team, 2002–2005) 2002–03

V sezóně 2002–03 Bode usiloval o celkové prvenství ve SP, ale neuspěl a skončil druhý za Rakušanem Eberharterem. Na MS ve Svatém Mořici v roce 2003 získal Bode tři medaile: zlato v GS a kombinaci a stříbro v SG. Během sezóny vyhrál další dva obřáky SP.

2003–04

V následující sezóně 2003–04 získal Bode tituly ve SP ve dvou disciplínách: GS a kombinaci, nicméně v soutěži o velký globus skončil čtvrtý. Vyhrál šest závodů SP: tři GS, dvě kombinace a jeden SL. Po sezóně přešel na lyže Atomic.

2004–05

V sezóně 2004–05 získal svůj první celkový titul ve SP a zapsal se do historie tím, že vyhrál alespoň jeden závod v každé ze čtyř standardních disciplín SP. Vítězstvím ve SL v Sestriere v prosinci 2004 se připojil k legendě Girardellimu, jemuž se to jako prvnímu podařilo v roce 1989; Bode to však dokázal v kratším čase. Na MS 2005 v Bormiu získal dvě zlaté medaile, v SG a DH.

bretton.cz

FORZA MASTER 70°+

Photo : ©Théo Ledru

P R O S T Ě C A R V I N G

OSOBNOSTI

FOTO: © IMAGO

STORY

Bode Miller ve svém obytném automobilu na Mistrovství světa mužů v alpském lyžování 2005 v Bormiu. Později si pořídil větší obytný autobus společně Daronem Rahlvesem a Julií Mancuso, v němž přebývali třeba při ZOH v Turíně 2006 nebo na dalších štacích SP 2007–08

měl obří náskok 1,79 sekundy na do té doby vedoucího Amieze. Místo toho, aby si Bode opatrnou jízdou zajistil alespoň další stříbrnou medaili, rozhodl se usilovat o zlato. Jeho tradiční taktika však vyústila v pád a vynechání branky, čímž skončil daleko za medailovými pozicemi. Tato sezóna byla jeho poslední na lyžích Fischer; po jejím skončení přešel na Rossignol.

Rebelské roky

Přestože se o Millerových ambicích před italskou olympiádou 2006 hodně mluvilo, žádnou z pěti očekávaných medailí na

hrách v Turíně nezískal: ve sjezdu skončil pátý, během druhé části kombinace byl diskvalifikován, ačkoli byl v té době první, SG nedokončil, v GS dojel šestý a ve SL znovu nedojel, když v prvním kole minul branku. V médiích byl Bode pranýřován za to, že vypadal, jako by mu na výsledcích nezáleželo. Zpětně soudí, že k některým problémům ho přivedl stres, kdy musel soutěžit v mnoha disciplínách coby národní naděje: „Uvědomte si, že od roku 2001 jsem byl jedním z lídrů reprezentace a na mých bedrech ležela hlavní tíha všeho, co se týkalo Světového poháru,

po dobu 10 až 15 let. Závodil jsem ve všech disciplínách, pořád jsem někam cestoval. Ostatní kluci odjížděli, jezdili domů. Ten neustálý kolotoč mě prostě unavoval a občas ve mně vyvolával ty nejhorší stránky mé osobnosti.“ Přesto Bode během sezóny vyhrál dva svěťákové závody a umístil se na třetím místě v boji o celkové prvenství ve SP. Na mistrovství USA v roce 2006, které následovalo po skončení SP, vyhrál Bode titul v GS a DH. Po skončení sezóny přestoupil na vybavení Head. V únoru 2006 se

podrobil proloterapii kolenních vazů (alternativní léčbě, jež v klinických studiích neprokázala žádný účinek). Na začátku nové sezóny 2006– 07 Bode získal čtyři první místa ve SP; za celou sezónu skončil celkově čtvrtý a získal titul v SG. V květnu 2007 pak zčistajasna oznámil, že opouští národní tým. Následoval tím precedens, jejž vytvořila krajanka Kristina Koznicková, která po sezóně 2000 opustila oficiální US Ski Team a dalších šest let závodila za USA jako nezávislá závodnice.

Závodní deník Bodeho Millera (nezávislý lyžař) 2007–09

V roce 2008 získal Bode ve finále SP v Bormiu své druhé celkové prvenství. O šanci získat titul ve sjezdu přišel, když se kvůli špatnému počasí neuskutečnil poslední

závod štace SP. Bode získal své první vítězství v sezóně v prosincovém sjezdu v Bormiu. Hned v lednu vyhrál podruhé za sebou legendární sjezd ve Wengenu a vyrovnal se tak Philu

Mahrovi jako nejúspěšnějšímu americkému lyžaři s 27 vítězstvími ve SP. Tento rekord překonal dalším lednovým vítězstvím v kombinaci na Hahnenkammu. Koncem ledna vyhrál

v Chamonix první kombinaci v kariéře a ujal se vedení v průběžném pořadí SP. Zkraje února vyhrál kombinaci ve Val d'Isère a získal titul SP v kombinaci. V březnu získal Bode v Kvitfjellu

šesté vítězství v sezóně, upevnil si vedení v celkovém pořadí a ve sjezdu se přiblížil na 5 bodů vedoucímu Cucheovi. Na konci této snové sezóny byl korunován celkovým šampionem SP.

FOTO: © HEAD

Každý oheň vyhasíná

Na vítězství ve SP 2008 navázal nejhorší sezónou své profesionální kariéry, což vedlo ke spekulacím o vyhoření. V karavanu žijící Bode poprvé po osmi letech nevyhrál žádný závod a v sezóně si připsal pouze dvě oficiální umístění na stupních vítězů. Při prosincovém pádu v Beaver Creeku si utrhl vaz v levém kotníku. V únoru a březnu si dal pauzu a vynechal závěr sezóny SP, přestože měl stále šanci získat globus ve sjezdu. Jinotajně do novin uvedl, že „každý oheň po čase vyhasíná“ – naznačoval tím konec? Bode se vrátil do družstva, začátek sezóny vynechal 2009–10 kvůli výronu kotníku, ale v lednu 2010 se vrátil vítězstvím v kombinaci SP ve Wengenu, prvním po téměř dvou letech.

Olympijské žně

Na turínské ZOH 2010 byl nominován do všech pěti disciplín, přestože prakticky netrénoval.

Ve svém prvním závodě získal po několika odkladech kvůli teplému počasí a špatným sněhovým podmínkám bronzovou medaili v DH. Millerův čas byl o devět setin pomalejší než zlatý Défago a o dvě setiny pomalejší než stříbrný Svindal; rozdíl mezi zlatou a bronzovou medailí byl nejmenším v historii olympijských sjezdů. Poté bral stříbro v SG, čímž si připsal čtvrtou olympijskou medaili, více než kterýkoli jiný americký sjezdař. 21. února 2010 vyhrál svou první zlatou olympijskou medaili v kombinaci. Po sjezdové části závodu byl na sedmém místě, ale ve slalomu skončil třetí, což mu zajistilo vítězství. Vzpomíná: „Zajet takový slalom jsem ten rok neměl nárok. Moje vybavení bylo příšerné. Už léta jsem nedokončil slalom tak rychle. Bylo to pro mě odměnou, ale myslím, že i pro všechny ostatní, protože k tomu byl potřeba zázrak. Sám bych toho asi nebyl schopen. Z padesáti jízd se taková povede možná jednou. Jenže zvládnout to právě tehdy, když máte tu jedinou šanci jít si pro zlato, to byla spolupráce mezi mnou a zázračnými silami, v něž jsem měl důvěru.“ Bode poté nedokončil olympijský GS ani SL a kvůli přetrvávajícím problémům se zraněným kotníkem ukončil sezónu.

Odcházení

V listopadu 2014 Bode podstoupil operaci zad, aby zmírnil přetrvávající bolesti a potíže. Poté, co se zúčastnil oficiálních tréninků na sjezdy ve Wengenu i Kitzbühelu, ale vynechal závody, se snažil vrátit na MS 2015, které se konalo v americkém Vailu. Tam během závodu SG havaroval po kontaktu s bránou, při pádu si pořezal nohu o hranu lyže a utrhl si šlachu v koleni. Zbytek šampionátu nedokončil. Po oslavě narození svého prvorozeného syna Bode oznámil, že vynechá další sezónu s úmyslem trávit víc času s rodinou a věnovat se své nově objevené vášni,

Zajet takový slalom jsem ten rok neměl nárok. Moje vybavení bylo příšerné. Už léta jsem nedokončil slalom tak rychle. Bylo to pro mě odměnou, ale myslím, že i pro všechny ostatní, protože k tomu byl potřeba zázrak. Závodní deník Bodeho Millera (US Ski Team, 2010–2014) 2010–11

Po olympijském úspěchu Bode pokračoval v průměrné sezóně, ale přesto se mu podařilo třikrát stát na pódiu. Byl třetí v městském závodě v Mnichově, druhý v DH v Kitzbühelu a třetí v SG v Hinterstoderu. MS v Garmischi zahájil typicky bodeovským způsobem v závodě SG; i přes ztrátu hole v polovině trati vedl, nicméně při výjezdu ze spodní části zatáčky ztratil rovnováhu, zpomalil a postavil se, aby projel cílem na 12. místě.

2011–12

Vítězstvím ve sjezdu v Beaver Creeku si Bode připsal 33. svěťákové vítězství v kariéře. Podařilo se mu také skončit druhý v SG ve Val Gardeně, třetí v kombinaci ve Wengenu a druhý v DH v Chamonix.

2012–13

Po operaci kolena na jaře 2012 se Bode rozhodl svůj návrat na sjezdovky neuspěchat a v lednu 2013 oznámil, že vynechá celou sezónu, aby na startu své páté olympiády v Sochi 2014 stál zdravý.

2013–14

Na začátku své comebackové sezóny Bode nečekaně dojel druhý v GS v Beaver Creeku, což bylo jeho první pódium v této disciplíně od roku 2007.

Bodeho naděje na první vítězství ve sjezdu v Kitzbühelu se zhatily poté, co ve střední části trati výrazně chyboval, a nakonec skončil třetí. Následující den dojel v SG na stejném kopci druhý. Bode zahájil ZOH v Sochi vítězstvím ve dvou ze tří tréninků před sjezdem. Protože se však slunečné podmínky tréninkových dnů změnily v zamračený závodní den, nezvládl držet tempo a skončil osmý. Titul z předchozí olympiády se mu pak nepodařilo obhájit, když v kombinaci skončil šestý. 16. února 2014 se 36letý Bode Miller stal nejstarším olympijským medailistou v historii alpského lyžování ziskem bronzové medaile v SG (společně s Janem Hudcem). Ziskem šesté olympijské medaile se Bode posunul na druhé místo v historickém žebříčku olympijských medailistů v alpském lyžování mužů za Nora Aamodta, jenž dosáhl na osm medailí. Ve svém posledním olympijském závodě dojel Bode v GS dvacátý. Ve finále SP v Lenzerheide získal Bode své čtvrté pódium v sezóně, když v závodě SG dojel bronzový. Sezónu zakončil na celkovém osmém místě, což bylo jeho nejlepším umístěním za posledních 6 let jeho kariéry.

OSOBNOSTI

O svém lyžování

„Bojoval jsem po celou dobu kariéry. Vždycky jsem byl rychlý. Neřekl bych, že jsem měl vrozenou nebo geneticky danou nějakou zázračnou rychlost. Měl jsem jen jedinečný pohled na taktiku. Neustále jsem se tlačil daleko za hranici toho, co mi moje schopnosti v danou chvíli dovolovaly; což na sněhu vypadalo hrozně, ale bylo to rychlé, pokud jsem dokázal dojet do cíle. Znám své tělo a věděl jsem, že se s pády dokážu vypořádat líp než většina lidí. To byl pro mě opravdu jediný způsob, jak být úspěšný

Bode a jeho manželka Morgan Beck, modelka a profesionální hráčka plážového volejbalu v roce 2018.

na nejvyšší úrovni, a to udržet si co největší rychlost a snažit se nechat svou techniku a fyzické schopnosti těla tu rychlost dohnat. Protože jsem to dělal, byl jsem pravidelně pod velkým stresem, protože pokaždé, když jsem vyrazil z brány, věděl jsem, že je malá pravděpodobnost, že dojedu do cíle.“ „Takže když jsem se dostal na nejvyšší úroveň závodění, byl jsem na stres mnohem lépe připraven. Při tréninku před závody jsem byl třetí, pátý, šestý, poráželi mě kluci z vlastního týmu. Pak jsme závodili, já vyhrál a oni se nekvalifikovali do druhého kola. Byli tři a půl sekundy pozadu. To jen proto, že jsem dokázal zvládat stejnou taktiku techniky ve stresu. Lyžování není soutěž krásy; je to závod z bodu A do B, který musíte objet brankami. To, co vás udělá dobrými, je, když dokážete jet co nejrychleji a umíte zvládat chyby. U mě to fungovalo; pro ostatní to ale není řešení.“

Bodeho pověstná nezávislost, již on sám označuje jako autenticitu, byla během jeho dvacetileté kariéry v dobrém i zlém charakteristickým rysem. „Myslím, že jsem opravdu hrdý

na to, že jsem byl autentický po celou dobu své kariéry. Myslím, že to u lidí našlo odezvu. Viděli, že jsem do značné míry sám sebou. Nebyl jsem automat, jak se občas někteří Evropané mohou jevit,“ přemítá. Ostatně, máloco ilustruje Bodeho personalitu výstižněji než jeho eskapáda na MS 2005 v Bormiu. Bode tam odstartoval do závodu kombinačního sjezdu v typicky vysoké rychlosti, ale při dopadu prvního skoku se mu řízla lyže a on o ni přišel, stále prakticky v začátku dlouhého sjezdu. Každý jiný lyžař by se zastavil a sjel bokem mimo trať; Bode však pokračoval po jedné lyži dolů, až dokud neupadl ve spodní části kopce. Tento výkon mu nepřinesl žádné body nebo medaili, ale klip na YouTube nasbíral několik milionů zhlédnutí a stal se populárnějším než video se skutečnou vítěznou jízdou v závodě. Byl to moment, který shrnoval Millerovu jedinečnou přitažlivost i jeho osobní filozofii. Novináři se jej po závodě ptali, proč pokračoval v jízdě. Odpověděl po millerovsku: „Prostě mě zajímalo, jestli to dokážu. Nakonec jsem to nedokázal. Ale přiblížil jsem se k tomu – aspoň jsem to zkusil.“ FOTO: © HEAD

tréninku koní. Přestože někteří začali tušit, že by to mohlo znamenat konec jeho lyžařské kariéry, Bode prohlásil, že ačkoli už nikdy nebude jezdit naplno, existuje pravděpodobnost, že se k závodění příležitostně vrátí. Sponzorskou smlouvu se značkou Head předčasně ukončil pod podmínkou, že nebude na okruhu SP ani na MS v alpském lyžování závodit s jinými lyžemi. Poté se mu podařilo podepsat smlouvu s americkým výrobcem lyží Bomber, čímž se stal rovněž spoluvlastníkem značky. Na konci roku 2016 se chtěl znovu vrátit na scénu a závodit s lyžemi Bomber, firma Head však jeho pokus zablokovala s odkazem na vzájemnou dohodu. V říjnu 2017 oznámil ukončení závodní činnosti a následujícího roku byl uveden do americké lyžařské síně slávy. Už během své lyžařské kariéry a zejména po jejím skončení se Bode podílel jako zakladatel, poradce či investor na řadě podnikatelských projektů. Z těch nejvýznamnějších jde o značky Onnit (výživa a lifestyle), ABR (trénink dostihových koní), SKEO (monitoring lyžařských tratí), Opex (IT technologie), Peak (značka lyží), Alpine-X (vývoj lyžařských krytých hal). V posledně jmenovaných podnicích je Bodeho obchodním partnerem Andy Wirth, bývalý šéf střediska Squaw Valley.

FOTO: © AGABE GINSBERG/GETTY IMAGES

STORY

Při závodě v Ga-Pa patrně roku 1972

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

ROLAND COLLOMBIN: Val d’Isère, konečná stanice

Na začátek nové sezóny vyrazili rychlostní specialisté v prosinci 1975 na tradiční Critérium de la Première Neige do francouzského Val d’Isère, kde je čekala sjezdovka Oreiller-Killy. Ačkoliv tuto trať řada odborníků považuje v rámci tradičních štací Světového poháru za jeden z jednodušších kurzů, přesto stojí pista, jež se spouští po úpatí hory Rocher de Bellevarde, za koncem kariéry řady významných sjezdařů včetně Švýcara Rolanda Collombina přezdívaného The Bomb nebo Colombe (Holubice), který přitom aspiroval na to stát se stabilní hvězdou alpského lyžování na dlouhé roky. 28

udoucí švýcarský reprezentant Roland Collombin se narodil 17. února 1951 v městečku Versegères ve francouzsko-německém kantonu Wallis a na lyže se poprvé postavil v šesti letech. Už jako dítě překypoval energií, takže mu sjíždění bílých svahů a rychlost okamžitě učarovaly. Jelikož se jeho rodiště

disciplínou byla spjatá celá jeho kariéra. V prestižním Světovém poháru v alpském lyžování debutoval 20. prosince 1971 ve svých dvaceti letech ve Val d’Isère a hned potvrdil zvěsti, že Švýcarsku roste další výjimečný závodník, když na sedmém místě protnul cílovou časomíru pouze o 0,78 sekundy pomaleji než první Rakušan Karl Schranz.

Na počátku své kariéry ve svěťáku jsem Bernharda fakt nemusel. Nechtěl jsem s ním nic mít, protože mi ho neustále úplně všichni dávali za příklad. nachází v horském údolí v těsné blízkosti skiareálu Verbier, měl ke svému rozvoji ty nejlepší podmínky. Na mezinárodní scéně na sebe poprvé pořádně upozornil, když v roce 1969 vybojoval pro svou vlast zlato ve sjezdu na juniorském mistrovství světa, a právě s nejrychlejší

Poslední švýcarská rockstar

Následoval raketový vzestup – formu prokázal i při svém prvním startu na legendární sjezdovce Streif v Kitzbühelu a ještě před jedenadvacátými narozeninami si na své konto připsal stříbrnou medaili z olympijských her v Sapporu, což mu podle tehdejších

FOTO: © IMAGO

WORLD CUP ČERNÉ DNY SVĚTOVÉHO POHÁRU

Na vítězné vlně

Nadcházející sezóna 1973 začala ve velkém stylu. Ve Val d’Isère to ještě bylo pod stupni vítězů, pak ale nastala nevídaně úspěšná šňůra. Ve Val Gardeně, dvou sjezdech v Garmisch-Partenkirchenu a Kitzbühelu triumfoval. Když to pak doplnil druhým místem z Grindelwaldu, mohl se poprvé radovat ze zisku malého křišťálového glóbu za nejrychlejší disciplínu. Další rok jeho dovednosti jen potvrdil: zkraje zapsal dvě druhá místa v Zell am See a Schladmingu, na což navázal čtyřmi výhrami – v Ga-Pa, Avoriaz, Wengenu a Kitzbühelu. A byl z toho druhý glóbus. V pouhých dvaadvaceti letech Roland Collombin dokázal obhájit prvenství v Kitzbühelu, zároveň v pouhých třech týdnech vyhrál hned tři klasické sjezdy! „Štvát“ začal i již zmiňovaného Bernharda Russiho: „Rolanda jako člověka jsem vždycky bral jako cool chlapíka. Co jsem však nesl těžce, bylo, že v sezónách 1973 a 1974 dokázal vyhrát skoro všechny závody,“ vzpomínal druhý ze

V pouhých dvaadvaceti letech Roland Collombin dokázal obhájit prvenství v Kitzbühelu, zároveň v pouhých třech týdnech vyhrál hned tři klasické sjezdy! Snad by se mohlo nabízet srovnání Russiho s Collombinem, však je dělily pouhé tři roky. Jenže oni už snad nemohli být rozdílnější. Zatímco starší sjezdař byl mírný, přemýšlivý a pečlivý typ, mladší Collombin byl divoký bonviván, ochotný vsadit v závodě vše na jednu kartu. „Na počátku své kariéry ve svěťáku jsem Bernharda fakt nemusel. Nechtěl jsem s ním nic mít, protože mi ho neustále úplně všichni dávali za příklad. I v dobách, kdy jsem slavil své největší úspěchy, říkali trenéři pořád všem závodníkům: ‚Dělejte to jako Russi.‘ On byl ten vzorný žáček, já černá ovce,“ vyprávěl sjezdař, o kterém se mluví jako o poslední švýcarské rockstar na svahu. Dokázal totiž být úspěšný na svahu a zároveň nepřehlédnutelný večer po závodě na diskotékách, kde mu fanynky padaly k nohám. Jak sám tvrdil, dokázal si dobře žít a přitom vítězit. V pozdějších letech na něj navázali snad jen italský playboy Alberto Tomba nebo americký bouřlivák Bode Miller, mezi jeho soukmenovci ale převládala disciplína.

FOTO: © IMAGO

regulí současně vyneslo titul vicemistra světa. Rychlejší než Roland Collombin byl tehdy pouze jeho krajan, jímž nebyl nikdo jiný než Bernhard Russi. Skvělý výsledek, přesto litoval, že nedokázal kolegu z národního týmu porazit a postavit se na stupeň nejvyšší. Tušil, že chybělo málo a mohl zvítězit, na pomezí radostných oslav a zklamání tedy vyrazil cenný kov zapít do baru s jedním ze švýcarských hokejistů. Společný večerní tah dvou reprezentantů země helvétského kříže ovšem skončil poměrně nečekaně. „Japonští policisté nerozuměli legraci, a tak naše setkání skončilo po lehké strkanici ve dveřích jednoho baru ve vězeňské cele. Díky Adolfu Ogimu jsme byli ale v časných ranních hodinách zase propuštěni,“ vzpomínal u příležitosti svých sedmdesátých narozenin pro deník Blick neposedný olympijský medailista. Tehdy to švýcarský svaz a s podporou konzula stálo hodně úsilí, nakonec se ale do médií v průběhu olympiády o noční jízdě nedostala ani čárka.

Švýcarů po letech s nadsázkou. Přes počáteční antipatie se z reprezentačních kolegů totiž nakonec stali výteční přátelé. Za zmínku jistě stojí i způsob, jakým dokázal mladý závodník svůj druhý Hahnenkamm vyhrát. Z prvního tréninku se totiž ulil! „Ještě ve tři hodiny v noci jsem nemohl spát, tak jsem byl ráno prostě příliš unavený, než abych vstával,“ usmíval se po letech a jedním dechem dodal: „Tam nahoře si každý myslí při pohledu ze startovní boudy, že to nejde sjet, a ještě ve zdraví. Takový je první dojem. Ano, myslím, že jsem měl tehdy taky strach. A čím víc se s tratí seznamujete, čím víc se na ni koncentrujete, tím větší máte respekt. Tehdy jsem vážně měl víc odvahy než zkušeností. Ale ta sjezdovka a já… Prostě to pasovalo dohromady.“ Po vynechaném tréninku kolovaly malým městečkem různé zvěsti o příčinách noční nespavosti a domácí Rakušané měli Rolanda Collombina za odepsaného. Chyba lávky. Nejen že dojel, dokončil dokonce na prvním místě, přičemž překonal traťový rekord

Roland Collombin na místě činu – portrét vznikl v místě jemu osudném, ve Val d’Isère

Jeana-Clauda Killyho. „Když jsem protnul cíl, viděl jsem zmatené tváře diváků. Sotvakdo aplaudoval, všichni se zdáli být v šoku. Měl jsem nejlepší čas, přitom se před závodem říkalo, že Collombin je ze hry, že se mu na tréninku nedařilo.“

Potkat osud...

Zdálo se, že mladého závodníka na cestě vzhůru nic nezastaví. Jenže lednový vítězný Kitzbühel měl zůstat posledním závodem, který kdy dokončil. Hned zkraje nadcházející sezóny nastoupil 8. prosince 1974 favorizovaný Švýcar do sjezdu ve Val d’Isère. Na trati nezůstal dlouho, krátce po startu ztratil na terénní vlně balanc a ocitnul se ve vzduchu. Po nekontrolovaném třicetimetrovém letu přistál na zádech a utrpěl těžká poranění, která si vyžádala okamžitý převoz do nemocnice. Následující měsíce trávil kvůli poranění hrudních obratlů ve vynucené nečinnosti, nesmírně se ovšem toužil vrátit zpět na zasněžené svahy, do náruče rychlosti. Neúnavně se soustředil na rehabilitační cviky, postupoval ke stále náročnějším úkonům, až dokázal nemožné – po několika měsících se dal natolik do pořádku, že mohl opětovně začít s tréninkem. Tentokrát nechtěl ponechat nic náhodě a k přípravě přistupoval pečlivě jako snad nikdy dříve.

WORLD CUP ČERNÉ DNY SVĚTOVÉHO POHÁRU

Na začátku prosince před ním stál první sjezd sezóny, opět na sjezdovce Oreiller-Killy ve Val d’Isère. A začátek se mu ve francouzském středisku skutečně vydařil. „V prvním tréninku jsem chtěl otestovat, zda jsem schopný podat dobrý výkon, a zapsal jsem kvalitní čas. ‚Vidíš, Collombin je zpátky,‘ řekl jsem tehdy Franzi Klammerovi,“ vzpomínal Švýcar po letech. Spokojený s prvním tréninkem se rozhodl, že do druhé tréninkové jízdy dá všechno. 363 dní po pádu, který jej na celý rok vyřadil ze Světového poháru, stál 6. prosince 1975 opět nahoře ve startovní budce odhodlaný jet vabank. Když se odrazil a protnul časomíru, netušil, že mu zbývají poslední desítky metrů ke konci příliš krátké kariéry. „Zapomněl jsem brzdit, nechal jsem lyže jet a byl jsem příliš rychlý. Je to šílenost, prostě jsem jen chtěl zajet na dobré umístění,“ vyprávěl.

Zakrátko přišla nabídka na pozici televizního komentátora lyžování, čehož s chutí využil, mimoto později bývalý závodník začal působit v pohostinství. S manželkou Sarah zahájil provoz penzionu v rodném Versegères, také se stal úspěšným podnikatelem v oboru vinařství, a dokonce se sám věnoval pěstování vína. V roce 2015 pak v nedalekém Martigny založil raclettový bar nazvaný La Streif podle jeho nejoblíbenější sjezdové trati. Na otvíračce nechyběli Bernhard Russi s Franzem Klammerem...

FIS zasahuje

Nehoda nezůstala bez reakce. Tehdejší šéf Mezinárodní lyžařské federace, dnes legendární Švýcar Marc Hodler, nařídil přezkoumání parametrů stávajících sjezdových tratí. Kvůli stále se zrychlujícímu materiálu i větší aerodynamice bylo potřeba pisty pečlivě

363 dní po pádu, který jej na celý rok vyřadil ze Světového poháru, stál 6. prosince 1975 opět nahoře ve startovní budce odhodlaný jet vabank. prohlédnout a případně upravit nebezpečné úseky. Marc Hodler navíc požadoval začlenění technicky náročných pasáží, které lyžaře zbrzdí. Výsledek prohlídky sjezdovky Oreiller-Killy mu dal za pravdu a terénní vlna, která dvakrát jeho krajana ošklivě ztrestala, byla značně zarovnána. Od nehody nese na upomínku oficiální název Bosse à Collombin.

Ve čtvrtek 4. prosince 1975 v přípravě na stejné závody ve Val d’Isère testoval v nedalekém Tignes vosky na lyže Michel Dujon, jeden z největších talentů francouzského lyžování. V jedné z jízd upadl a silně se udeřil do hlavy. Tehdejší helmy byly v plenkách, takže skořepina, která měla chránit mladíkovu hlavu, při nárazu selhala, došlo k jejímu proražení a Michel Dujon utrpěl frakturu lebky. Podle rozšířené verze k neštěstí došlo, když se rozhodl jet dolů pod lanem vleku. Kousla se mu ovšem hrana a on už nemohl nijak zabránit kolizi se sloupem. Urychleně byl převezen do nemocnice, avšak už se neprobral z bezvědomí a v sobotu ráno 6. prosince 1975 zemřel na následky těžkého poranění hlavy. K uctění jeho památky se kolegové z francouzské reprezentace rozhodli k závodům ve Val d’Isère onen rok vůbec nenastoupit. Na Mezinárodní lyžařskou federaci se v reakci na úmrtí francouzského miláčka publika a vážné zranění švýcarského závodníka snesla vlna kritiky, že se alpské lyžování až příliš zrychluje a láká mladé závodníky, aby v touze po vavřínech jezdili bezhlavě a za hranou rizika. Jedním z důsledků tragických událostí ve Val d’Isère tak byla větší kontrola tratí i péče věnovaná vývoji helem, aby dokázaly jezdce skutečně ochránit. FOTO: GEPA IMAGES/ ANDREAS PRANTER/ATOMIC

Na přesně stejném místě jako rok předtím přišla ztráta rovnováhy a Roland Collombin extrémně tvrdě přistál na zádech, přičemž dopadl na hranu další terénní nerovnosti. Jeho hrůzu umocnilo, když si uvědomil, že necítí nohy. Vrtulník jej odtransportoval do nemocnice v Bourg St. Maurice, kde chvíli před ním skončil reprezentační kolega Walter Vesti s vykloubeným ramenem, když upadl v pasáži La Compression. Po dvou hodinách rozhodlo kolegium lékařů o přesunu Collombina do centra pro paraplegiky v Basileji.

Tragická zastávka Světového poháru

Konec a nový začátek

Návrat tentokrát nepřipadal v úvahu, pouhé čtyři roky po svém debutu ve Světovém poháru musel Roland Collombin ukončit závodní kariéru. Při vší smůle měl přece nakonec štěstí. „Dnes nemyslím na to, co jsem ještě mohl dokázat, nepatřím mezi nostalgiky. Dva dny jsem vůbec necítil nohy a pak přišel zlom, kdy jsem zjistil, že budu moct zase chodit, tak jsem byl prostě jen šťastný. Dodnes se mi daří. Víte, co jediné mě mrzí? Před svým těžkým pádem jsem opravdu tvrdě trénoval a cítil velkou formu. Kdybych se dostal na olympiádu 1976, mohl jsem tam hrát významnou roli,“ uvedl čtyřicet let po své nehodě pro Luzerner Zeitung.

Terénní vlna, která dvakrát ošklivě ztrestala Rolanda Collombina, byla následně značně zarovnána, kvůli vícero tragickým událostem ve Val d’Isère vzrostla i péče věnovaná vývoji přileb. Na obrázku je Nor Adrian Smiseth Sejersted v prosinci 2016

Zima je tu. intersport.cz

WORLD CUP CLUB 5 SKI CLASSICS

Lauberhorn: TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

Nekonečná jízda

Pokud by organizátoři představili trať Lauberhornu nyní jako novinku, u Mezinárodní lyžařské federace by z bezpečnostního hlediska pohořeli – uzoučké pasáže či průjezd tunelem nejsou tak docela v souladu s dnešními regulemi… Fanoušci lyžování však mají štěstí, ve Wengenu se poprvé závodilo v roce 1930 a ve Světovém poháru figuruje od jeho premiérové sezóny 1967. A vlastně to jsou právě zdejší závody, odehrávající se pod dohledem vrcholků Eiger, Mönch a Jungfrau, které pomohly alpskému lyžování, aby jej FIS konečně vzala pod svá křídla.

ezinárodní lyžařská federace, tehdy pod nadvládou skandinávských zemí, se totiž na přelomu 20. a 30. let minulého století orientovala na běžecké lyžování, které uznávala jako to „pravé“. Sjezdové lyžování bylo v té době okrajovou

disciplínou, spíše až jakousi kuriozitou. Pak se ale nechal místní rodák Ernst Gertsch inspirovat závody na Kandaharu v St. Antonu im Arlberg a v roce 1930 zorganizoval 1. a 2. února první klání sportovců na Lauberhornu (sjezd a slalom, do nějž postoupilo nejlepších 40 sjezdařů), aby

svůj domovský resort dostal do širšího povědomí. Nutno říct, že mu tah výtečně vyšel. Švýcarské Alpy a obzvlášť oblast Berner Oberland tou dobou patřily už dávno mezi oblíbené destinace britských turistů, kteří měli na rozvoji popularity alpského lyžování velký podíl. Nové dění je zaujalo a společně s nadšenci z Francie, Itálie, Německa a lokálními borci se zasloužili, že se i konzervativní federace začala na sjezd dívat jinýma očima. Neúnavné snažení sira Edwarda Lunna vyvrcholilo přijetím alpského lyžování do FIS na kongresu 1930 v Oslu. Následně se britský pionýr pustil do pořádání prvního mistrovství světa, které hostil o rok později partnerský skiareál Wengenu, Mürren.

Alpské lyžování se finálně etablovalo mezi zimními sporty, jež je třeba brát vážně. Švýcarská neutralita za druhé světové války umožnila konání závodů na Lauberhornu i v těchto tíživých časech. Wengen se tak pevně usadil v kalendáři vrcholových sportovců a v 50. letech jen dál pokračoval jeho rozkvět. V oné dekádě silně dominovali Rakušané, kteří z třiceti možných vítězství – ve sjezdu, slalomu a kombinaci – urvali zásluhou Toniho Sailera, Othmara Schneidera, Anderla Molterera, Christiana Pravdy, Josla Riedera, Ernsta Oberaignera a Toniho Spisse hned třiadvacet triumfů. A také dali vzniknout názvu jedné z pasáží, ale o tom až za chvilku…

FOTO: SWITZERLAND TOURISM

Rekordy: 4 270 metrů

je celková délka sjezdové trati při převýšení 1 028 metrů, což z Lauberhornu činí nejdelší sjezd Světového poháru. Když byl představen projekt speed openingu v Zermattu a Cervinii, hovořilo se o tom, že bude tamní sjezd ještě delší. Nakonec ale bude měřit 3 700 metrů a Wengen si tak svůj primát udrží.

161,9 km/h je rekordní rychlost, které docílil v partii zvané Haneggschuss 19. ledna 2013 Francouz Johan Clarey. Dosud je to nejvyšší zaznamenaná rychlost v historii Světového poháru.

FOTO: HEAD (BODE MILLER)

Bode Miller: „Tenhle kopec vás vysaje, i když jste v optimální kondici.“

38 000 diváků je podle oficiálních zdrojů rekord, který padl v roce 2012, celkově se za závodní víkend ve Wengenu obvykle protočí 70 000 lidí.

17,8 kilometru je celková délka všech záchranných sítí a plachet, které mají za cíl v případě pádu zajistit bezpečnost závodníků.

2:24,23 min je traťový rekord, který na Lauberhornu drží od roku 1997 italský rychlík Kristian Ghedina.

Historická čísla a data: 44 let byl v čele organizač- 18. ledna 1991 zažil ního výboru závodů na LauberLauberhorn nejčernější den ve hornu Viktor Gertsch, od chvíle, kdy v roce 1972 převzal štafetu od svého otce a zakladatele slavného sjezdu Ernsta Gertsche. Zdatně mu přitom sekundoval po dobu 42 let Fredy Fuchs.

své historii, když se po pádu v Ziel-S těžce zranil dvacetiletý Rakušan Gernot Reinstadler a těsně po půlnoci následujícího dne svůj boj o život v nemocnici v Interlakenu prohrál.

500 CHF

byl rozpočet, s nímž pracoval Ernst Gertsch v roce 1930, v současnosti prostředky potřebné na zajištění události atakují 10 milionů švýcarských franků.

6 vítězství

ve sjezdu na Lauberhornu má na svém kontě Švýcar Karl Molitor (1939, 1940, 1942, 1943, 1945 a 1947), což z něj činí rekordmana. O druhou pozici v historických tabulkách se dělí se čtyřmi primáty Rakušané Toni Sailer a Karl Schranz, třetí příčku se třemi vítězstvími sdílejí rakouský olympijský vítěz Franz Klammer a Švýcaři Rudolf Graf a Beat Feuz. Pokud se zaměříme i na slalom a kombinaci, může se šesti prvenstvími ve Wengenu pochlubit i chorvatský všeuměl Ivica Kostelić, jenž zde triumfoval čtyřikrát ve slalomu a dvakrát v kombinaci.

FOTO: HEAD

WORLD CUP CLUB 5 SKI CLASSICS

Beat Feuz: „Pokud nemilujete Lauberhorn, škodíte sami sobě. Zdejší atmosféra je jednoduše unikátní. Začíná to už ve vlaku z Lauterbrunnenu do Wengenu. Sedíte se všemi svými zavazadly uprostřed vagónu mezi fanoušky. Je to jako vrátit se v čase o padesát let.“

Österreicherloch (1 390 m n. m.) Sjezdař si krátce odpočine na Seilerboden, poskočí na Silberhornsprungu, který se datuje až od roku 2003 a projede neklidnou lesní pasáží Wegscheide – a už je tu místo, na které by nejraději zapomněly další legendy alpského lyžování. O dominanci Rakušanů v 50. letech už řeč byla, v roce 1954 ovšem zde na buklíku vypadly hned tři z nich: Toni Sailer, Anderl Molterer i Walter Schuster. Časem nicméně obávaná „díra“, ve které zmizelo trio borců, doznala zjemnění a úprav, a tak je dnes podstatně mírnějším sokem.

Ziel-S (1 385 m n. m.) Závodník už jede hodně přes dvě minuty, sjezdový postoj bolí a nohy se ozývají stále víc. V takovou chvíli se mu postaví do cesty cílové esíčko tvořené třemi dokulata zakroucenými, ledovými zatáčkami. Tady jde často předsevzetí o útoku v závěrečných metrech stranou. Únava je taková, že už se chce jen dojet, narovnat se, rozepnout přeskáče…

Ziel (1 287 m n. m.) Konečně ta chvíle přichází. Sjezdař protne cílovou pásku, nechá opadnout svou koncentraci a najednou vidí dav s vlaječkami s helvétským křížem všude kolem, slyší skandování i nezaměnitelný zvuk alpských zvonců… Krásná tečka za dvěma a půl minutami naprostého vypětí.

Lauberhornschulter (2 315 m n. m.) Start závodu nabídne závodníkovi výhled na panorama s vrcholky Eiger, Mönch a Jungfrau – a už je čas vyrazit! Na rozjezd čeká borce na dlouhých, rychlých prknech plošší úsek zakončený pravotočivou zatáčkou, kde je zapotřebí předvést své dovednosti ve skluzu.

Klíčové pasáže sjezdu Také tuto zatáčku byste v rámci původního kurzu hledali marně. Jak se ale stále zrychlovalo vybavení sjezdařů, bylo nutné zajistit, aby do nadcházející pasáže Hundschopf nenajeli příliš rychle. Proto přibyla Panoramakurve, jež je lehce zbrzdí.

Russisprung (2 180 m n. m.) Tradiční záležitost? Ale kdeže! Skok pojmenovaný po legendárním Bernhardu Russim přibyl na trať až v roce 1988. O rok dříve jej zde postavila švýcarská legenda na jaře za účelem focení. Ředitele závodu Fredyho Fuchse ale prvek natolik upoutal, že se rozhodl jej integrovat do závodu. Sjezdaři zde letí přibližně 45 metrů, načež následuje opět rovnější pasáž s traverzem, kde se znovu uplatní skluz.

Kernen-S (1 825 m n. m.)

Panoramakurve (2 000 m n. m.)

Hundschopf (1 975 m n. m.) Jedno z nejvýraznějších poznávacích znamení Lauberhornu, spektakulární skok a současně s 87 % (41°) nejprudší místo trati. Sjezdař má v nohou 54 sekund, když vjede do úžiny lemované skálami a najednou neví, co dřív. Je žádoucí, aby nedolétl až do plochého terénu, včasný odraz tedy představuje klíč k úspěšnému absolvování úseku. I zde čeká závodníka 40 metrů ve vzduchu a hned po dopadu je třeba se soustředit na další nástrahy.

Minsch-Kante (1 915 m n. m.) Hned po levotočivé zatáčce totiž následuje hrana, kde se v roce 1965 těžce zranil Švýcar Joseph Minsch a s rozlomenou pánví následně v závodním lyžování rok absentoval. Na první pohled jde o drobnou terénní nerovnost, její záludnost ovšem spočívá v tom, že právě na hraně skoku musí závodník přenést váhu z do té doby dominantní lyže na druhou, aby dokázal zdárně po doskoku z místa vyjet. Tady se uplatní pečlivost borců, kteří dopodrobna studují ideální linii.

Ale všeho s mírou, přichází zapeklité esíčko, kam je téměř nemožné se v rychlosti s dlouhými lyžemi vměstnat! Proto si při nájezdu sjezdaři zpravidla přibrzdí krátkým vloženým obloučkem nebo si připluží. I tak dosahují nějakých 70–80 km/h, když najedou do úseku na můstku, který Bernhard Russi nazval „nejšílenější šikanou ve Světovém poháru“. Málo místa, hodně točení – relikt z původní trati už v minulosti dokázal vytrestat řadu borců, vypadli zde třeba Karl Molitor, Toni Sailer, Jean-Claude Killy, Karl Schranz nebo Bruno Kernen. Právě po něm byla po konci jeho kariéry v roce 2007 pasáž přejmenována, dříve byla známá jako Brüggli-S. Důležité je nenechat se vynést, ale současně si zachovat rychlost, následné klouzavé úseky přílišné zpomalení neodpouštějí.

Langentrejen (1 750 m n. m.) Haneggschuss (1 590 m n. m.) Dlouhá, prudká a tmavá je část, kde dosahují závodníci nejvyšší rychlosti. Vše začne nenápadně, aby následně sklon svahu přitvrdil. V polovině úseku po vlnce, kterou závodník sešlápne či skočí, lyže začínají plavat a kontakt se zemí mají pouze co deset metrů, závodník se řítí vstříc kompresi, navzdory očekávání se ani po ní však pista významně nerozšíří.

Rekreační lyžař by si následující úsek parádně užil, Langentrejen je parádní červená široká sjezdovka. Ten závodní tady musí dokázat v zatáčkách s parametry odpovídajícími super-G, že je brilantní technik. Současně musí zachovat koncentraci a nepustit si do hlavy myšlenky, jak se mu asi dosud na trati dařilo, na rekapitulaci bude dost času v cíli. Mimoto už jede minutu a půl a nohy začínají pěkně pálit.

Canadian Corner (1 890 m n. m.)

Wasserstation (1 770 m n. m.) V krátkém, přímém úseku nasadí lyžař opět vajíčko, když se mu do cesty postaví 9 metrů široký tunel pod železniční tratí. Ten je obložený ochranným polstrováním, což jej ještě zužuje. Je to velký test psychiky, v rychlosti vše vypadá jako nízká a miniaturní myší díra, kam snad ani není možné se trefit. V dřevních dobách, kdy tunel neexistoval, se jezdilo přímo přes železniční trať. Na koleje se položila prkna, a když se blížil vlak, závod byl přerušen, prkna odstraněna, aby se po průjezdu mašinky mohlo pokračovat.

Na následující pravotočivou zatáčku by s radostí zapomněli členové někdejší kanadské ekipy přezdívané pro ekvilibristiku, kterou předváděli na svazích, Crazy Canucks, Dave Irving a Ken Read, kteří sem v roce 1976 sebevědomě vlítli, aby je odstředivá síla vynesla mimo. Zásadní je, aby lyžař, na nějž působí silné přetížení, dokázal zůstat ve sjezdovém postoji a přivézt si rychlost následně na Alpweg.

Zleva Jaroslav Janda a František Münster, vedle nich Petr Kakeš, jehož úspěšné angažmá v rychlostním lyžování do jisté míry inicioval právě František Münster FOTO: PETR SOCHA – SNOW

WORLD CUP HERO

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

NA HRANICI ŽIVOTA A SMRTI Pionýři českého rychlostního lyžování: ychlostní lyžování právem budí respekt. A co teprve v 60. letech, když se do něj v Čechách pustili průkopníci. Jezdilo se nejen na dlouhých prknech, ale i přes prkna, o dnešní úpravě sjezdovek nebo bezpečnostním vázání si tehdejší borci mohli nechat jen zdát. Jejich poutavé vyprávění každopádně fascinuje i nyní, po téměř šedesáti letech od jejich italského debutu. Jaroslav Janda je jedním z těch, kteří stáli u zrodu rychlostního lyžování v tehdejším Československu, to bylo v roce 1965. František Münster pak závodil o malinko později. Jak na to dnes vzpomínají?

FOTO: ARCHIV

Jaroslav Janda a František Münster

Plán rychlostní trati na ledovci v Cervinii. Když bylo málo sněhu, jezdilo se přes trhliny…

FOTO: ARCHIV JAROSLAVA JANDY

Česká čtyřka v Cervinii, první zleva Radim Koloušek, třetí s jedničkou Jaroslav Janda

Jaroslav Janda: Hlavně, že jsme přežili Jak vás tato sportovní aktivita dostihla, co stálo na začátku? Já jsem lyžoval, byl jsem od šedesátého roku v reprezentačním mančaftu a v šedesátém čtvrtém po olympiádě převzal post trenéra Honza Vedral. No a jednou přišel za námi: „Pojedeme se podívat do Cervinie, tam se jezdí letmý kilometr.“ My jsme říkali: „No tak jo!“ a jeli jsme do Cervinie. Nikdo z nás o tom neměl žádnou představu. Vezli jsme si s sebou lyže, naše sjezdovky, protože jsme nevěděli, na čem se tam jezdí. Byli jsme čtyři – já, Radim Koloušek, Honza Čermák a Honza Vojtěch. Přijeli jsme tam, a když nás viděli, jen vrtěli hlavou: „My vám tady nějaké lyže půjčíme.“ Dali nám lyže, já a Koloušek jsme dostali Kästle a Čermák s Vojtěchem nějaké německé, takové dost neznámé. Tak jsme tam přišli a začali trénovat. Když jsme se vyvezli nahoru, koukali jsme na to a ptali se, jestli musíme hned jet odshora. Dovolili nám, že můžeme startovat níž, abychom si na tu rychlost zvykli, že to je normální. Vždyť my tehdy na to neměli žádný trénink, tam byli závodníci jako Fin Kalevi Häkkinen, co už tam jezdil dva nebo tři roky, ten trénoval a připravoval se zrovna na ten závod. Povídal: „U nás jezdíme na letiště, já jsem tam přivázaný na autě, ohnutý ve sjezdovém postoji a řidič se mnou jede sto osmdesát.“ Tak mu říkám: „No jo, když já mám embéčko, a tak jedu jenom sto dvacet. Ale uvnitř v tom autě!“ Jak vaše působení v Cervinii pokračovalo v dalších dnech, když jste se tam zabydleli? První asi dva dny jsme jen jezdili a trénovali, až pak přišli pořadatelé s tím, že od zítra tam bude limit. Kdo nepojede víc než sto padesát, tak dál nepostoupí. My jsme s Radimem Kolouškem zajeli nějakých sto šedesát, ale Honzové Vojtěch a Čermák jeli kolem sto padesáti, tak těm řekli, že už nemůžou startovat. Já si popravdě myslím, že to klukům moc nevadilo. Vždyť

my jsme do Cervinie dorazili úplně z jiného světa, závodníci tam už měli kombinézy a my šponovky s červenými lampasy – jsme se tomu smáli, že jsme jako generálové – a bundu! Bylo to oblečení, co bylo o rok dřív na olympiádě v Innsbrucku. Radim Koloušků nakonec dojel asi 171 km/h. Platný světový rekord Itala Luigiho Di Marco byl 174,757 km/h, tehdy se nejezdilo jinde než v Cervinii, tak to bylo omezené tím kopcem. Já jsem tenkrát stále strašně toužil zrychlovat. Časem jsem si všimnul, že tam bylo pořád nádherně, ale když zašlo slunce za mrak, dosahovali jsme vyšších rychlostí. Tak jsem pořád čekal – a ještě nepojedu. A ještě ne. A pak jsem se odpíchl, vyrazil a bohužel jsem na kopci upadl. Zbytek mi vykládali ostatní: „Hele, tys byl jak tenisák!“ Že jsem takhle vylétl, dopadl na záda, zapíchl lyži, zase jsem vylétl, dopadl na hlavu… Tehdy jsme neměli vázání, které by jen tak vypnulo, ale já jsem to péro přetrhl. Ta druhá lyže 245 cm mi ale zůstala na noze, až na třetí nebo čtvrtý pokus mi vypadla i ta. No sjel jsem to dolů – jak se říká – po hubě, vstal jsem, bylo to dobré, měl jsem jen sedřenou bradu a odešel jsem po svých. Pak mi Vedral říká: „No je to dobré, člověče. Tady upadli tři lidi.“ Nějaký Messner – to byli bráchové dvojčata – ten upadl a zabil se tam. Vyjel totiž z koridoru vytyčeného kolíky hlavou dolů a trefil přitom hlavou jeden ten kolík, což v té rychlosti… Pravděpodobně byl mrtvý na místě. Pak tam byl ještě jeden, už si nepamatuju jméno, ten si zlomil klíční kost a ruku, a já jediný jsem odešel. Zaplať Pánbůh, to byla klika. Jaké jsou tedy teď po letech vaše vzpomínky? Bylo to krásné. Cestovali jsme potom vlakem do Benátek a všichni říkali, že se jdeme vykoupat do moře. Já, jak jsem byl omlácený, tak se mi ani nechtělo. Bolela mě hlava a všechno mě

brnělo, natáhl jsem si achillovku, která mě pak zlobila dobře deset let. Tak jsem ležel hezky pod slunečníkem na Lidu a pozoroval ostatní. Pak jsme do Cervinie jeli ještě za rok. To už jsme dokonce měli kombinézy, které jsme si koupili, od Colmaru. Měli jsme helmy, byť ne aerodynamické jako tam kluci, ale byli jsme zase závislí na lyžích. No a pak už to skončilo, připravovali jsme se na olympiádu na Grenoble a trenér nechtěl, abychom se předtím rozbili. Ovšem byly to hezké časy. Jak dnes sledujete výkony jako Radim Palán a překonaný český rekord nebo Michal Bekeš a překonaný slovenský? Lákalo by vás mít tu jejich výbavu, když jste sám jezdil? Podívejte se, takhle: V dnešní době určitě ne, avšak v té době rozhodně. Když si to dnes promítnu, skončil jsem se závoděním v roce 1970 a potom jsem dvanáct let trénoval v Dukle, tam byli Míra Sochorů a tihle borci. Ve dvaaosmdesátém Duklu v Liberci zrušili a tím jsem aktivně s lyžováním skončil. Ale pak se časem objevily zájezdy a kamarádi mi říkali, jestli si s nimi taky nechci zajet do Itálie. Já vám řeknu, že jsem asi pětkrát nebo šestkrát jel Hahnenkamm v Kitzbühelu, Wengen a vůbec – byl jsem hlavně sjezdař, zatímco ostatní byli spíš technici. Končil jsem právě, když bylo mistrovství světa ve Val Gardeně. A pak jsem tam přijel na zájezd po desítkách let, vyjeli jsme na Saslong a tam je po startu kotel, kde pod ním

vyjíždějí závodníci do takového protisvahu, vždycky na to koukám, když jedou. Jak jsem to viděl naživo, když jsem stál tam nahoře, říkám si: „Ježíšmarjá! Jak jsem tady mohl jezdit takhle rychle z kopce! To snad není ani možné.“ Ale tou dobou už mi bylo šedesát, tak se ten respekt dá pochopit. Co vidíte kromě vybavení jako hlavní rozdíly mezi speedskiingem vašich dob a tím dnešním? V současnosti už to jezdí profesionálové, mají jinou přípravu. Už tehdy za nás však byli někteří systematičtí, třeba Fin Kalevi Häkkinen měl mimo již zmíněného auta k dispozici i simulaci v aerodynamickém tunelu, kde si mohl určit, jakou jede rychlostí, a podmínky se přizpůsobily. Úprava sjezdovek se za nás taky moc neřešila. V Cervinii je ledovec a tam nahoře byly trhliny. Tak tam nahoru přes ně dali prkénka, zaházeli je sněhem a přes to jsme přejížděli, to bylo ještě v takovém lehkém traverzu. Počkejte, vy jste přímo ten závod jezdili přes trhliny? No ovšem! Museli jsme jet co nejvíc seshora a výš to jinak nešlo. Byla tam rovinka, odkud jsme startovali, pod tím padesát, sedmdesát metrů nějaké dvě nebo tři trhliny a přes ty jsme normálně jeli. Možná to tak nebylo každý rok, ale za nás bylo málo sněhu, tak jsme měli tohle navrch. No říkám – hlavně, že jsme to přežili. Získali jsme tam i horší zážitky, když skutečně lidé umřeli. My jsme měli štěstí.

FOTO: ARCHIV FRANTIŠKA MÜNSTERA

WORLD CUP HERO

František Münster: Načerno přes čáru

FOTO: ARCHIV FRANTIŠKA MÜNSTERA

Náš dosud jediný olympijský reprezentant ve speedski Petr Kakeš mi prozradil, že jste ho k rychlostnímu lyžování přivedl vy. Kdo ale přivedl k té disciplíně vás? Kluci, co byli prvně v Cervinii – Jarda Jandů, Radim Koloušek, Honza Čermák a Honza Vojtěch. Přijeli v pětašedesátém ze závodů, já o tom slyšel a hned jsme si to s kolegy sjezdaři chtěli vyzkoušet taky, byli jsme celí nadšení. To se nám splnilo v sedmdesátých letech. Protože můj kamarád, Jirka Sedlák, emigroval a říká mi: „Vidíš, ty blbe? Já jedu do Cervinie.“ Tak mu povídám: „No to není možné, že bych já nejel taky.“ Tak jsem opustil Visegrád přes Maďarsko a načerno tam odjel na svoje první závody, nikdo nic nevěděl. Organizátoři byli nadšení, že mají někoho z východu, tak mě ujistili, že mi poskytnou veškeré vybavení. Lyže mi dali Japonci – pak jsem je všechny zajel, tak byli docela naštvaní. I tak mě pozvali, ať je zajedu navštívit, že mi ukážou Fuji-san, jenže na to jsem už neměl prachy. V Cervinii se to lehce zadrhlo, neměl jsem totiž povolení od svazu. Tak jsem zavolal kamarádovi do Československa, jestli nemůže poslat telegram, že jako přihlašuje Františka Münstera na mistrovství. Netrvalo dlouho a už za mnou nadšeně pořadatelé běželi: „Francesco! Permesso arrivato!“ Tak jsem mohl jet.

Z roku 1976 se už zachovaly i fotografie z jízdy, František Münster tehdy dosáhl 152,736 km/h. Jeho absolutní rekord kariéry činí 179,416 km/h

Jak jste se na svou účast připravoval? Byl jsem sjezdař specialista, takže jsem měl průpravu, jezdil jsem tu nějaké FIS závody. Když jsem pak emigroval, tak jsem začal dennodenně trénovat, protože jsem cítil, že to je obor, ve kterém se můžu nějakým způsobem prosadit. Máte nějaké obzvlášť silné vzpomínky? A co vám vlastně při vašich jízdách šlo hlavou? Jsou to praktické věci. Člověk chce jet rychle, co nejlépe se složit do sjezdového postoje a samozřejmě dorazit v pořádku

dolů. Když byly nějaké mimořádné vzpomínky, byl to většinou průšvih. Pamatuju na třiasedmdesátý, Francouzi tehdy vymysleli trik na úplně nový úchop hůlek, který jim umožnil dostat se ještě víc do aerodynamického postoje. Jeden z nich mi to tam na startu ukazoval a vysvětloval, pak odjel dolů a zabil se. Byla pauza, přiletěl vrtulník, odtransportovali ho… A přišla řada na mě – „Arriva Münster Francesco“ – a já jsem musel jet. Najednou si člověk silně uvědomí, co všechno se může stát… Na sraz jste přinesl původní helmu, v níž jste absolvoval závody. Jak jste k ní vlastně přišel? Vylepšil jste si ji sám? A jak to bylo se servisem lyží?

Jedna z firem tehdy začala vyrábět helmy speciálně pro speedskiery. Pro měření musely projít takovým standardizovaným měřítkem, aby nebyly větší a nikdo neměl výhodu. Měřily se i hůlky a velikost talířků. Lyže byly standardní pro všechny. Moje vylepšení bylo, že jsem si do helmy udělal navíc díru, abych mohl dýchat. Materiál jako vázání nám posléze dodával Marker a ti nám také servisovali lyže. Já jsem si je jen trochu přimazával podle počasí, aby byly rychlejší. A co nějaké zážitky po kariéře? Zůstal jste v kontaktu se speedski? Dál jsem to sledoval a pak jsem se dostal jako doprovod s Petrem Kakešem na olympiádu, kde jsem zjistil, že helma, kterou mu udělali v New Yorku na zakázku, neměla vůbec správný aerodynamický tvar. Tak jsme na tom společně zapracovali, začalo to najednou fungovat úplně jinak a Petr byl díky tomu šestý na olympiádě. To byla pro mě velká satisfakce.

NENECHTE SE ROZHODIT Rozbitou sjezdovkou ani volným terénem Oblíbená allmountain řada Cross Wide Rocker dokáže poskytnout širokému spektru lyžařů radost z jízdy spojenou s jistotou a klidem i při celodenním lyžování a měnícím se povrchu sjezdovek. Širší varianty označené CWR+ přidávají zábavnou hravost a také možnost užití si občasného vyjetí z upravené tratě.

lusti.cz

STORY

NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

FOTO: © IMAGO

TEXT: TOM ŘEPÍK FOTO: ARCHIV AUTORA

VLEKY, co se dlouho netočily VLEKY, co se dlouho netočily Kronika vývoje lyžařských dopravních zařízení je potřísněna kaňkami rozličných neúspěšných experimentů.

okud není aktuálně budována nějaká ještě lepší, je vloni do provozu uvedená vysokorychlostní sedačková lanovka Jordan 8 Bubble v Sunday River nejrychlejší osmisedačkou v Severní Americe. 3 200 lyžařů za hodinu je na ní přepravováno rychlostí 6 metrů za vteřinu, sedíce uvelebených ve vyhřívaných sedačkách s opěrkami hlavy a nohou. Tento Usain Bolt mezi lanovkami představuje současný vrchol mezi lyžařskými přepravními zařízeními a je na hony vzdálen prvnímu ame-

rickému vleku – saním na laně poháněném párou, který byl postaven v kalifornském Truckee v roce 1910. Sáňkové a háčkové vleky byly ve třicátých letech hromadně nahrazovány kotvami a od poválečných let začaly lyžařské Americe dominovat sedačkové lanovky. Tak lze zkratkou popsat evoluci přepravních zařízení, která se v areálech ukázala být úspěšná. Co ale vleky, jež skrz Darwinův přirozený výběr neprošly? Lyžaři už byli v historii přepravováni na kopec kdečím – včetně dřevěných člunů, skibobů,

přestavěných městských autobusů, různých verzí jednokolejek či pomocí bezpočtu vždy nevinně zamýšlených zařízení na umaštěných řetězech a lanech, jež nevratně označovaly jednu lyžařskou soupravu za druhou. Lyžařský lid je však neobvykle zapáleným živočišným druhem a téměř tak dlouho, co existují lyžaři, jiní lidé si lámou hlavy ve snaze přijít na nejlepší, nejrychlejší a nejefektivnější způsob, jak je vyvézt na svah. Technici se snažili, aby cesta nahoru ubíhala hladce, ale ne vždy se věci dařily podle plánu. Následuje několik známých slepých uliček lanovkářského inženýrství, které lze shovívavě označit za dobře míněné – leč nakonec marné – pokusy.

Ahóój z lodi!

Před příchodem první sedačkové lanovky se lyžaři v kultovním Aspenu spoléhali na repasovaná důlní zařízení. První tamní vlek Boat Tow postavený členy místního klubu byl zprovozněn v lednu 1938. Skládal se ze dvou tobogánů neboli tzv. člunů z borovicového dřeva, z nichž každý byl 4 m dlouhý, metr široký a obsahoval čtyři prkenné sedačky upevněné ve stylu veslice. Čluny byly připojeny ocelovým lanem k otočným terminálům přestavěným z kladkostrojů; ty byly převezeny z místního dolu Little Annie. Lano bylo vedeno na horu dřevěnými věžemi. Vlek byl poháněn přestavěným motorem z Fordu Model A.

FOTO: ARCHIV AUTORA

Aspenský dřevěný člun ze třicátých let převážel naráz osm lyžařů, zatímco druhý prázdný člun směřoval dolů

Ve člunu mohlo sedět až 8 lidí a na kopec s převýšením 200 metrů byli vytaženi za tři minuty, zatímco druhý prázdný člun klouzal v protisměru dolů. Jízda stála 10 centů, půldenní skipas pak centů 50. Tento unikátní lodní vlek fungoval po devět sezón, než aspenští v roce 1946 postavili svou první sedačkovou lanovku.

Létající autobus

Jednokolejná utopie

Stát New Hampshire v Nové Anglii býval noblesním lyžařským krajem a živnou půdou pro oborové novátorství odjakživa. Když v roce 1966 otevřel skiareál Attitash, marketingově prezentovaný jako „resort s červeným kobercem pro lyžaře“, jeho majitelé se snažili nalézt kreativní způsob přepravy na kopec. Najali si avantgardní horské architekty, kteří naplánovali odvážnou výstavbu ozubnicové jednokolejky, jež měla zdolávat dráhu dlouhou asi 2 km při skoro 600m převýšení. Čtyři vlaky, každý s až 42 pasažéry ve vyhřívaných vagónech, by jednosměrnou trasu urazily za 10 minut. Zatímco dva FOTO: ARCHIV AUTORA

autobusy konečně zavěšeny na lanech, jejich obrovská hmotnost způsobila, že cesta nahoru trvala 25 minut při rychlosti 8 km/h. Každá zpáteční cesta trvala hodinu – Skiway tak vyvezla za hodinu pouhých 72 osob v době, kdy typická sedačková lanovka za stejnou dobu obsloužila tisíc lyžařů. Vpravdě obskurní autobusovka doslova paralyzovala provoz tamního střediska plných pět let, než ji v roce 1956 zrušili, demontovali a prodali do šrotu. Jakkoli šlo o jednu z nejneefektivnějších lanovek všech dob, vypadala, uznávám, náramně. Jako by si ani nezasloužila tak neslavný konec.

FOTO: ARCHIV AUTORA

Její název zněl působivě: Oregon's Mount Hood Aerial Skiway. Ve skutečnosti se jednalo o dva vyřazené městské autobusy, z nichž každý využíval dva benzinové motory o 185 koních ke stoupání po staci-

onárním 5cm laně – pomocí tradiční technologie používané v dřevařském průmyslu k tahání klád z lesa. Tento fotogenický předchůdce soudobých gondol začal jezdit v lednu 1951 na bezmála pětikilometrové dráze k Timberline Lodge na známém oregonském ledovci. Šlo o nejdelší lanovku svého druhu na světě a při své premiérové jízdě přitáhla pozornost novin, časopisů i filmařů; popisovali ji jako „nejneobyčejnější autobus, co letí vzduchem s lehkostí Aladinova koberce“. Každý z autobusů byl vybaven 36 tramvajovými otočnými sedadly, aby pasažéři mohli vždy směřovat vpřed. Když byly

Okázalý oregonský nápad se zavěšenými reálnými autobusy měl svůj kapacitní zádrhel: Skiway vyvezla za hodinu pouhých 72 osob v době, kdy typická sedačková lanovka za stejný čas obsloužila tisíc lyžařů

Nikdy nezrealizovaný projekt futuristické jednokolejky ve středisku Attitash našel své uplatnění po několika letech v orlandském Disney Worldu

Návštěvníci tehdy nového resortu Park City v roce 1963 vstupují do regulérní důlní štoly, aby se odtud vypravili vnitřkem kopce na jeho vrchol

NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

FOTO: ARCHIV AUTORA

STORY

FOTO: ARCHIV AUTORA

V muzeu střediska Park City je vystavena původní žlutá důlní souprava představovaná jako první lyžařské metro světa

vlaky by se nacházely v terminálech při výstupu a nástupu, zbylé dva by cestovaly každý svým směrem uprostřed kopce. Podle techniků by šlo o první takovou jednokolejku na světě. Celý projekt začal tím, že výrobce, firma Universal Design z New Jersey, postavil v lednu 1967 před střediskovou chatou krátký úsek monorailu, na němž stál okázale červený předváděcí vagón se střechou z plastových bublin. Jeho snímky okamžitě oběhly celou zemi; šlo o plánovanou marketingovou šou za účelem přilákat investory hříšně drahého záměru. Teprve když byla úzká trať pro jednokolejku prokácena v terénu kopce, začali manažeři střediska nahlas přiznávat potíže s financováním stavby. Tu navíc odmítal schválit vlastník území, státní lesní správa. Místo toho byla v únoru 1969 na stejné trase otevřena mnohem jednodušší sedačková lanovka. Nakonec se ukázalo, že futuristická jednokolejka je vhodnější pro Disney park. Model vozu a ukázkový traťový úsek si výrobce odvezl zpět do Jersey, aby se o pár let později stal jedním z dodavatelů vlaků pro nově otevíraný Disney World na Floridě.

První lyžařské metro

FOTO: ARCHIV AUTORA

Vermontský Mount Snow na konci padesátých let: fantaskní tvary tehdy nových plastových materiálů v pastelových barvách rozhodně nenudily

Lanovková kabinka z Mount Snow šedesátých let jako vystřižená z kresleného seriálu Jetsonovi

Návrháři lyžařských vleků umí být náležitě vynalézaví; někdy jim stačí podívat se na opuštěnou důlní štolu a představí si lyžaře jako permoníky, co vesele stoupají vnitřkem kopce na jeho vrchol. Když poslední důlní společnost v Park City zakládala tamní lyžařské středisko, první vlek už byl dávno hotov – vedl po důlních kolejích štoly Thaynes Shaft. V roce 1963 tak bylo otevřeno první lyžařské metro na světě. Lyžaři mohli nastoupit do repasovaných důlních vozíků, projet pětikilometrovým podzemním tunelem Spiro z roku 1916, aby pak vyfárali důlním výtahem 600 výškových metrů na povrch a vynořili se poblíž dvojsedačky Thaynes. Archivní fotografie uka-

zují lyžaře s čelovkami, kteří se v podzemí tísní se svými rovnými lyžemi se šroubovanými hranami a snaží se užít si svou mokrou zkušenost, jak to jen jde. Ačkoli slabou hodinku trvající důlní exkurze byla oblíbenou novinkou, většina lyžařů skrz horu projela jen jednou a pak se vrátila na mnohem rychlejší dvousedačkovou lanovku.

Řetězová sušárna masa

Vermontský Mount Snow byl v době svého vzniku v padesátých letech ambiciózním futuristickým střediskem pro bohatou východopobřežní smetánku, a to se pochopitelně odráželo i v konstrukci a designu tamních přepravních zařízení. Jejich fantasticky modelované pestrobarevné kabinky lanovek využívající tehdy inovativní plasty jakoby byly vystřižené z kresleného kosmického seriálu Jetsonovi. Jezdit v areálu vydržely okolo deseti sezón, než populární celoroční středisko přešlo na rychlé sedačkové lanovky z pragmatického kovu. Delší životnost měla tamní dvousedačková dráha Mixing Bowl, jíž se přezdívalo Drncadlo, jelikož sedačky byly vedeny po horní dráze tažené namazaným řetězem. Pamětníci na střediskovém facebooku žertovali, že „vypadala jako sušárna masa“, přičemž lyžaři na ní hráli roli sušícího se poraženého hovězího: „Když pršelo, bylo neuvěřitelné, kolik oleje kapalo rovnou na nás, do vlasů a na oděvy. Byl to jeden velký hlučný binec, navíc pomalý. V podstatě to byl pásový vlek podobný tovární lince.“ Bývalý vlekař střediska reagoval vzpomínkou, že řetěz potřeboval neustálé mazání, proto z něj stále kapal olej. Hlučný vlek byl demontován až po třiceti letech v roce 1997, kdy jej přestavěli na povrchový pásový dopravník zaměřený na začínající lyžaře, navíc s průhledným ochranným krytem. Jako by tamní konstruktéři znovu viděli do blízké budoucnosti, kudy se bude ubírat design začátečnických magických koberců…

Starší ročníky lyžařů dobře znají rychlé talířové vleky Poma, kvůli jejich náhlému mocnému startu příznačně přezdívané „kulotrhy“ – a pamatují, kolik začátečníků na nich mívalo zejména při nástupu problém pohyb ustát. Jakkoli je sportovní lyžaři měli v oblibě, naprostá většina těchto Pom ustoupila u nás i ve světě diktatuře poptávky širokých mas po sedačkových lanovkách. V chilském Portillu však původní Pomy ze šedesátých let přežívají dodnes. Jedním z důvodů je jejich specifická konstrukce navržená tak, aby v prudkém terénu, který obsluhují, bez újmy přečkala padající laviny. Vlek nemá žádné sloupy; lavina tak projede pod lany bez poškození. Lanové kolo je nahoře ukotveno ke skalní stěně. Pět lyžařů na vleku jede vedle sebe držíce se společné vodorovné tyče, z níž vede pět pomových talířů, který mají pod zadkem. Poma tento typ vleku nazývá va-et-vient (sem a tam), protože když jedna tyč jede nahoru, druhá prázdná sjíždí dolů. Jakmile obsluhující vlekař u nástupu zatáhne za startovací šňůru, vlečná tyč pomovsky charakteristicky prudce zrychlí na 27 km/h. K úspěšné jízdě je potřeba týmové práce a pevných nervů; hlavně cestou nepřekřížit lyže své nebo spolucestujícího souseda. Na velmi prudkém výstupním místě se vlek stejně náhle zastaví; aby pět vystupujících pasažérů nesklouzlo dozadu, musí se dostat do traverzové polohy, aniž by se navzájem porazili. Pro typické lyžařské rekreanty naprosto nic jednoduchého, padá se tam ostošest. Přesto vlek plní to, kvůli čemu byl navržen, a tak portillské středisko nainstalovalo další tři stejné vleky i na okolních lavinových svazích.

Nedomyšlený luxus

Neúnavnému marketingovému oddělení vermontského Killingtonu se to nejspíš zdálo jako dobrý nápad: pokud se někdo

FOTO: ARCHIV AUTORA

Záludná chilská pětipoma

Raritní pětitalířová Poma v chilském Portillu je možná nejzáludnějším lyžařským vlekem a noční můrou nováčků

topí v penězích a neváhá je utrácet při lyžování a dejme tomu k nám do střediska přivalí osobní limuzínou, či rovnou tryskáčem, proč takovému nepronajmout vlastní kabinu gondoly s hudbou, kobercem, koženými sedačkami a plnými držáky na nápoje? Tamější vysokorychlostní gondola Skyeship z roku 1993 byla na svou dobu nejmodernější, s vytápěním a odlišnou moderní grafikou zvenčí každé kabiny – některé jízlivé jazyky jí přezdívaly dvojsmyslně „fart“ (flying art). Záměrem marketérů bylo, že za 1 500 dolarů by jedna konkrétní kabinka patřila po celý lyžařský den

předplatiteli, a nikdo jiný by do ní nesměl. Mysleli to dobře. Jenže graficky i luxusní výbavou upravená kabina pochopitelně zůstávala pevně zavěšená na laně mezi ostatními kabinami; nešlo ji dole vypojit a nechat čekat stranou, až k ní její nájemce přijede. Ten si musel své lyžování načasovat a být dole připraven přesně včas, když kabina projížděla spodní stanicí. Jinak byl za své peníze nucen dlouho čekat, až se zase objeví. Netřeba dodávat, že tento nápad neměl dlouhého trvání: pro mizivý zájem byl produkt v tichosti zrušen a kabina pokorně odstrojena do běžného standardu.

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

120 LET ČESKÉHO LYŽOVÁNÍ

Členové spolku z Rennerovek u startu závodů v Pekle, Hořejším Vrchlabí

TEXT: ALEŠ SUK FOTO: ARCHIV AUTORA

Před 120 roky

dirigoval Quido Rotter Je tomu tak. Quido Rotter senior, zvolený 15. 3. 1903 prvním předsedou Lyžařského svazu Krkonoše, byl už od poloviny 90. let 19. věku nazýván otcem lyžování v Krkonoších.

uvedenému datu ustavení krkonošského svazu ho tvořili postupně činovníci lyžařských spolků z Vrchlabí, Sklářské Poreby, Janských Lázní, Rennerovek a lyžařského odboru fotbalového klubu z Liberce. Členská základna těchto 5 spolků čítala do kupy půl třetí stovky lyžníků. Továrník Rotter, mající už řádku let pamětní desku na vrchlabském hřbitově, patřil k osvíceným mužům ducha sportovního, jako jeho čeští souputníci J. R. Ořovský, J. G. Jarkovský… Neskutečně činorodý, akční, širokého záběru, navíc obdařený silným sociálním cítěním. Slušná řádka obyvatel horských usedlostí v lokalitách Friesovek, Lahrovek, Klínovek, Rennerovek, Dolního Dvora, Husin a k tomu jednotlivci z Obří a Luční boudy se v sezóně 1903 spojili a založili nejvýš položený skijácký spolek v Krkonoších – Schneeschuhverein Rübezahl Rennerbauden und Umgebung.

Třetí spolek českých Němců v Krkonoších

Osobností činorodou až nevídaně byl řídící učitel malotřídky na Předních Rennerovkách Josef Fischer. Rodák ze Strážného učil jeden rok – 1898 na Kantorce na Klínovkách a poté 10 sezón na Rennerovkách. Místní školička mívala zapsáno, třeba v roce 1906, i 70 žáků, v panu řídícím učiteli měla příklad věru zářný; v létě 1903 založil zmíněný Rübezahl. To byl třetí spolek lyžecký českých Němců v Krkonoších (Vrchlabí 1898, Špindlerův Mlýn 1902). Společenstvo nejvýš položené lyžařské organizace v Krkonoších bylo partičkou, požehnanou spontánní oddaností bílému sportu, snad až nezvykle malebnou. Podle vyprávění Johanna Adolfa z Lahrových bud měl spolek Rübezahl čtvrt stovky aktivních členů z okolních budních enkláv. Spolkové místnosti v hostincích Brádlerů na Klínovkách a Zadních Rennerovkách, kde se činili výboři,

Peter Fischer, synátor řídícího Josefa Fischera

jezdci, závodníci a příznivci skoku a běhu (jak se dozvíme dále, vlastně i kombinovaných sjezdů) na ski při vítání vítězů po každých závodech. Spolek měl svou lyžařskou kapelu, hrávající aktuálním šampiónům

V průběhu zimy školáci denně lyžovali, cvičíce zejména skok na přírodním můstku u školy.

píseň Schneewalz, autentická akordeonová nahrávka J. Adolfa doprovází dobový film v Muzeu historie bílého sportu v Podkrkonoší, kde si ji můžete poslechnout. V rytmu tohoto šlágru si vítězové, povážlivě rozkurážení,

Horské školy dostávaly od továrníka Rottera výzbroj pro nemajetné školáky a žactvo se dvakrát týdně v rámci školního tělocviku učilo jízdě na ski.

Dováděíící žáci jednotřídky pod dnešním Rozhledem za školou

střihli taneční sólo za potlesku auditoria vestoje. S prvním sněhem svrběly jezdce z Rübezahlu botky na ski. Horské školy dostávaly od továrníka Rottera výzbroj pro nemajetné školáky a žactvo se dvakrát týdně v rámci školního tělocviku učilo jízdě na ski. Někdy až démonické výkony ve všech kategoriích žákovských (byly 3) doprovázely rozličné špumprnágle dovádějících sportovníků. Bujela soutěživost, motivovaná vystavovanými trofejemi v hospodě na Klínovkách. Aktéři soutěží ve skocích se předváděli a trumfovali na 4 šancích v okolí. Pýchou spolku byl můstek s dojezdem přes dřevěný most u Klínovek, pod dnešní Novou Klínovkou. Byla to poctivá pětatřicetimetrová šance, již místní nazvali Friesbergšancí. Smutně proslul můstek v muldě na Zadních Rennerovkách, pár desítek metrů od hostince Brádlerova. Tady si mladý učeň, číšník J. Zinnecker, šel po polední roznášce zaskákat. Nevracel se ani k věčeru; pátrači ho vyhrabali z utržené závějové laviny v muldě bez známek života. Stalo se v sezóně 1913 a talentovaný lyžař má dodnes nedaleko skonu pamětní náhrobek.

Jiný cvičný můstek stával severně od Klínové boudy, jezdilo se skákat na Plattenbergšanci. Poslední cvičný mostík si rennerovští lyžaři upravovali na Friesovkách nad současnou Škodovkou. Nejvíce speciální obratnosti a dynamické rovnováhy si žáci učitele Fischera osvojili ve Frieslochu, což je mulda v jižní enklávě Friesových bud.

Rennerové z Rennerovek

Hned 17. ledna 1904 se borci Rübezahlu skvostně prezentují na svazových závodech s cílem v Hořejším Vrchlabí – Pekle. Pětikilometrovou distanci projel vítěz Wenzel Renner z Klínovek před Hermannem Buchbergrem s náskokem minuty a 12 vteřin. Pozor – cílový čas – 16 min 21 a 2/5 sekundy napovídá o značném výškovém rozdílu; jasně šlo o přerušovaný sjezd: start pod Krásnou Plání a cíl v nadmořské výšce 647 v Pekle, to byl fešácký sešup. Závodilo i žactvo, na startu nevídaných 83 chlapců, trať 500 metrů a dvě medaile běžcům Rübezahlu – stříbro a bronz berou Wenzel Bradler z Lahrovek a Anton Böhnisch z Friesovek. Prvním předsedou spolku z Rennerovek byl Josef Renner. 6. února 1904, po závodech ve Vrchlabí, uspořádal výbor

Takhle to vypadalo na spolkové túře

Rübezahlu spolkový bál v hospodě U Lahrových bud. Tam se domluvily následné túry na ski společné pro přátele – pražské skisty. Určena nominace na závody lyžecké ve Špindlerově Mlýně. V průběhu zimy školáci denně lyžovali, cvičíce zejména skok na přírodním můstku u školy.

První závod

Vůbec první závod místního spolku se odehrál 13. března 1904 na příznivém sněhu na Klínovkách. Hlavní jízda na distanci 7000 m se startem u Obří boudy

přes Luční, kapličku, Výrovku, Pláň do cíle na Klínovkách. Přeborníkem spolku stal se Hermann Buchbereger z Friesovek v čase 32 min 32 vteřin; závodilo 9 účastníků. Mezi 5 dorostenci, jedoucími z Luční a dál po stejné trati jako muži, zvítězil Anton Renner v čase 24 min 10 vteřin. Navíc ve třech kubaturách závodili školáci, posléze se skákalo, nejdále dopadl dorostenec A. Renner s delším skokem než vítěz kategorie mužské. Renner na Plattenbergšanci dal tehdy 14 metrů.

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

120 LET ČESKÉHO LYŽOVÁNÍ

Spolek měl svou lyžařskou kapelu, hrávající aktuálním šampiónům píseň Schneewalz. Druhou sezónu činnosti zahájil Josef Renner, setrvávající ve funkci předsedy na valné hromadě spolku 29. ledna 1905. Do výboru zvoleni i nejlepší závodníci – H. Buchberger a W. Bradler do funkcí místopředsedy a tajemníka, nakonec ustaven i pokladník a instruktor (A. Klein a Johann Renner). Mistrovství Krkonošského lyžařského svazu vidí místního lídra Wenzela Rennera na 2. místě. Tréninky, tehdy cvičení, vedl instruktor spolku, cvičilo se vždy v neděli za příznivých podmínek klimatických.

2. PŘEBOR – TRASA A VÍTĚZOVÉ

2. přebor spolku Rübezahl, opět v březnu, tentokrát 1905, start a cíl před hostincem U Klínových bud: hlavní závod 9 000 m. Od startu na Friesovky, dolů na Lahrovky, stoupáním kolem předních a zadních Rennerových bud na Dvorskou, poté americkým kopcem k cíli na Klínovku. Přeborníkem je Wenzel Renner (Klínovky) 58.39 min, 2. Hermann Buchberger (Lahrovky), 3. Franz Merganz (Pec). Mládežníci soutěžili na 4km okruhu k Výrovce, na Dvorskou a komínem k cíli, nejrychlejším je Wenzel Lahr (Friesovky) 23.48 min. Školáci na trase Klínovka – Výrovka a zpět rozdělené na 3 party podle věku mají vítěze: Hermann Buchberger (Klínovky), Alfred Renner (Klínovky), Johann Böhnisch (Friesovky). Skokané ve 3 kategoriích – opakuje se prvenství dorostence – se 13,5 metrem vítězí Anton Böhnisch (Friesovky).

Vyhlášení výsledků a předávání cen 2. přeboru konalo se v 7 hodin večer v hospodě na Klínových boudách, projev k závodníkům měl pan hostinský Buchberger, ceny předávala manželka učitele paní Fischerová.

Jezdci z Rennerovek pózují, všichni s jednou holí, v prostoru Friesových bud cestou ke startu přeboru u Klínové boudy

Wenzel Renner, po obě první sezóny 1904 a 1905 přeborník Spolku lyžařů Rübezahl na Rennerovkách a okolí

3. PŘEBOR VYHRÁLI BUCHBERGEROVÉ Uspokojeni se funkcionáři Spolku lyžařů Rübezahl Rennerovy boudy ohlíželi za třetím spolkovým rokem, ve kterém konstatují rozvoj pestré činnosti. Sníh se ohlásil hned v prvním dni uplynulého spolkového roku a ležel až do konce dubna. Nezuřila-li vánice nebo metelice, mohlo se téměř denně pohlížet na lyžaře. Počet členů spolku byl 24, tedy o jednoho méně než v sezóně předchozí. Valná hromada se pořádala 28. ledna v hostinci na Klínovkách, pak proběhlo dalších sedm schůzí. Ve funkci předsedy zůstal Josef Renner, majitel boudy na Rennerovkách, místopředsedou potvrzen opětovně hostinský na Klínovkách Hermann Buchberger, funkcionaří dva jednatelé – Wenzel Bradler, budař na Rennerovkách (hostinský a řezbář), a hostinský Fridrich Renner z Dolního Dvora. Jako druhého instruktora výcviku si členové zvolili prvotřídního závodníka Wenzela Rennera, dřevaře z Klínovek.

Uspořádání třetího spolkového závodu bylo stanoveno na závěr února. Za méně zdařilého počasí, byl krutý mráz, avšak sníh byl skvostný, odstartovali jezdci k hlavnímu závodu. Osobitostí se stalo, aby všichni medailisté byli Buchbergerové – vítězství si připsal Wenzel, druhý vítěz se jmenoval Gustav a třetím byl Hermann. Dorostenců soutěžilo 8 a nejrychlejší čas vyválčil Wenzel Lahr s velkou převahou časem 21.26 min, druhým byl Heinrich Buhn, bronz připadl soupeři od Jelení Hory Friedrichu Kottovi z Cunnersdorfu. Skok v rekordu můstku (skokané si tehdy vybírali individuálně dlouhý nájezd, záleželo na odvaze) 17 m předvedl Johann Hollmann ze špindlerovského klubu. Porazil místního šampióna W. Buchbergera o 4 metry. Mezi dorostenci byl nejlepším Anton Bönisch s dopadem na metu 13 m. Mezi žákovskými kategoriemi se za vítěznými Franzem Buchbergerem, Alfredem Rennerem a Hermannem Buchbergerem blýskl stříbrem v druhém oddílu synek pana řídícího Peter Fischer. Pořadatelé kon-

statují nádhernou účast, jdoucí na úkor početných výprav ze Špindlu a z Vrchlabí (Spolek německých lyžařů a Spolek zimních sportů). Novinkou, v následujících sezónách pravidelně opakovanou, byl závod starých pánů. Jejich kategorie začínala věkovou hranicí pětatřiceti let. Mezi seniory tehdy dominoval 38letý Adalbert Klein, druhým byl klasifikován 41letý Hermann Buchberger a třetí dojel jedenapadesátiletý Johann Renner. Valnou hromadu Krkonošského svazu zastupoval spolek z Rennerových bud pan řídící učitel Josef Fischer. Na závodech spřátelených spolků reprezentovali náš klub někteří členové; v hlavním závodě ve Špindlerově Mlýně dosáhl na třetí místo Wenzel Renner. V rámci štafetového běhu Ještěd – Sněžka – Vrchlabí běželi úsek Obří bouda – Luční bouda – Strážné naši jezdci v sestavě W. Buchberger, W. Renner, H. Kuhn, G. Buchberger a J. Lahr a na svěřeném úseku dosáhli času 1 hodina 8 minut. Štafeta se jela 17. února 1906 a naši dojížděli do cíle za šera a se svítilnami.

Na znění fejetonu o počátcích činnosti 3. nejstaršího německého klubu v českých Krkonoších se významně podílel brilantní znalec němčiny, pan řídící Martin Bartoš, za což mu děkuji.

REDSTER X9S REVOSHOCK S KDYŽ NA KAŽDÉM OBLOUKU ZÁLEŽÍ

REDSTER X9S REVOSHOCK S A DALŠÍ PRODUKTY ATOMIC K DOSTÁNÍ U AUTORIZOVANÝCH PRODEJCŮ

Zima se vrací obloukem

FOTO: FISCHER

SNOWTEST

TEXT: PETR SOCHA

Test modelů na sjezdovku 69–78 mm

Zlatý dobrý střed P

Do tohoto vydání jsme zvolili lyže, které vymezuje šíře středu 69 až 78 mm. Je to čistě referenční míra, která sama o sobě v praxi nic neznamená. Schovají se do ní lyže skoro závodní, silně sportovní, ale i čistě rekreační. V testu se logicky objevily spíše ty první dvě skupiny, kterým jejich zákazníci věnují před nákupem více studia. Pokud bychom přeci jen měli nějakou společnou definici vyřknout, pak že to jsou lyže na sjezdovku, a hlavně tvoří onu tzv. zlatou střední cestu, která dává vysokou míru jistoty, že nová lyže čerstvého majitele nezklame.

okud si texty o lyžích před nákupem pročtete, pak už můžete hovořit takřka o míře jistoty stoprocentní. Všechny dnes sériově produkované lyže jsou technologicky mimořádně zralé a řemeslně skvělé. Technologie se liší jen mírně, takže chování lyží dotváří zejména technické detaily specifické pro konkrétní značky. To už se ale pohybujeme opravdu v jemných nuancích, které se nedají změřit a které slovy dokáže vyjádřit možná básník, ale sotva analytik.

Alfa a omega výběru

Podstatné je vyhnout se lyži, která neodpovídá mým osobním potřebám. I dnes se stává, že se některá lyže tváří víc spor-

Brus může být víc než lyže Zásadní roli pro chování lyže hraje finální příprava hran a skluznice, jak se ostatně snažíme opakovat, kdykoli k tomu máme příležitost (vy, co to už znáte, se za to prosím na nás nezlobte, jsou stále tací, kterým může tato informace pootevřít oči). Tedy nezanedbávat servis a volit ověřenou speciálku s kvalitní a ideálně chytrou (automatizovanou, moderní) mašinou!

tovně, než ve skutečnosti je, a samozřejmě i naopak. A právě toto by měl být primární cíl testu – spárovat lyže s jejich potenciálně vhodnými držiteli. Určit, pro koho a případně do jakých podmínek je ta která lyže určena. Při čtení testu klidně začnete grafem. Zásadní je správně (a sebekriticky) zaškálovat sám sebe, a pokud se výsledky v hodnoticím grafu lyže budou s vašimi požadavky a osobními specifiky protínat, takřka s jistotou vás daná lyže nezklame. Samozřejmě, že vše nelze převést na čísla a grafy – a proto je tu text. Pokud při jeho čtení pocítíte k lyži sympatie, je hotovo a klidně ji berte či zapište na wish list. Pokud pocítíte sympatie k vícero lyžím, tím líp, máte větší výběr. Je pak jen vás, kterou si vyberete.

Délka hraje roli Stále důležitější roli, než je konkrétní typ či značka lyže, hraje vybraná délka – má schopnost proměnit lyži k nepoznání. To už je ale na samotný text, který najdete i na SNOW.cz v článku Jak vybrat lyže:

www.snow.cz/vyber-lyze

FOTO: ATOMIC

RECENZE

Atomic Redster S8 Revoshock C

Klidný slalom

Jamile se v názvu objeví S, čekáme logicky slalomky. Agresivní, tuhé, na krátké oblouky, bez odpuštění. Ale v případě nových Atomic S8 se to od začátku vyvíjelo krapet jinak.

tomic S8 patří do závodní rodiny „redsterů“, ve které najdeme kromě opravdových závodních lyží s označením FIS i povedené univerzálky X, nebo loni uvedené allmountainy Q. Ale to, co zajímá běžného lyžaře nejvíce, je řada, která nese označení Redster G/S. Je vyvedena ve standardní červené s odkazem na závodní modely, označení G má na starosti obřačky, S potom zmíněné slalomky. Lyže jsou dále označeny číslicemi 9, 8 a 7 od top modelů až po jejich odladěné verze. Námi testovaná S8 je tedy slalomka přesně na pomezí top modelu a jeho nejměkčí odladěné verze.

trochu jinak a v případě „osmiček“ nechává lyže trochu více vibrovat za cenu snazšího ovládání a průhybu. Jinak zůstává vše stejné. Dřevěné jádro s dvěma vrstvami titanalu, závodní skluznice, rozdíl mezi modely 9 a 8 najdeme jen v použitých bočnicích. Přesto je projev „osmiček“ o poznání jiný.

Čekal jsem boj, našel jsem klid. I takhle může vypadat nezávodní slalomka pro veřejnost. Ondřej Novák, autor recenze

VÝHODY poměr cena a výkon jsou velmi lehké snadno se ovládají

NEVÝHODY

(na delší, klidné oblouky je určená její sestra Redster G8), ale od krátkých po střední to zvládá bez kompromisu a nebrání se výrazně ani jízdě přes svůj konstrukční poloměr.

Pro koho?

Revoshock C

Revoshock je unikátní technologie, která lyže udržuje stabilnější a také s minimem vibrací. Na top modelech označených devítkou najdeme technologii s přídomkem S, tedy „steel“, na testovaných osmičkách je uvedeno písmeno C, tedy „carbon“. Zatímco podélně uložené pláty materiálu mají na závodních a „devítkových“ lyžích stříbrnou barvu, na „osmičkách“ je černá a při bližším pohledu se opravdu jedná o karbon. Technologie funguje stejně, jen rozdílný materiál pracuje se stabilitou i vibracemi

Pokud byste čekali vše, co jsem popsal na samotném začátku, sáhněte jednoznačně po modelu S9, nebo dokonce FIS. Testované S8, které jsme měli k dispozici v délce 163 cm, jsou klidným průvodcem do světa kratších a středních oblouků. Poměrně snadno zahajují oblouky a stejně snadno je ukončují. Nečekejte výrazný rebound ani živost. Je to dobrá sportovní lyže na kratší a střední oblouky, která to ale bere s klidem, do ničeho vás netlačí, přičemž preferuje spíše střední tempo než vysoké rychlosti. Na dlouhé oblouky není

Dělají, co mají, dělají to dobře, ale vyhovovat budou spíše klidnějším, a hlavně drobnějším jezdcům. Těžké váhy by měly sáhnout v kolekci výše. O to více budou vhodné pro ženy se sportovnějším duchem, vyspělé technické jezdce nižší hmotnosti, nebo vyspělé lyžaře, kteří chtějí za každou cenu slalomku, ale nechtějí ji už honit pod nohama od rána do večera.

od standardní slalomky jsou už dále a sportovního jezdce by mohly snadno zklamat VIDEO

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/test-sjezd

ATOMIC REDSTER S8 REVOSHOCK C PARAMETRY: 1 13–70–101,5, R 14,1 m / 163 cm

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

SNOWTEST

RECENZE

ATOMIC Cloud C14 Revoshock S Atomic Cloud 14 jsou lehké dámské lyže, které jsou vhodné pro lyžařky, jež mají slušnou techniku – jde o nejvýkonnější dámský model v kolekci. S využitím technologií jako Revoshock S, Flite Woodcore a TI Powered poskytují to nejdůležitější z know-how Atomic v elegantním dámském kabátě. Očekáváme tak, že tyto lyže nabídnou snadné ovládání a výbornou jízdní dynamiku i při velmi technické sportovní jízdě.

CO PROZRADIL TEST:

Podle testérek lyže Cloud C14 jednoznačně splňují očekávání. Jsou velmi lehce ovladatelné a poskytují příjemný

a plynulý zážitek při lyžování. Přestože umožňují i velmi dynamickou jízdu a i při velkém zatížení jsou dostatečně pevnou oporou, jezdí s lehkostí a nechají se snadno ovládat. Testérky ocenily také schopnost lyží zvládat různorodé podmínky, i těžký, mokrý sníh. Jediná limitní situace bude zvlášť vysoká rychlost, což ovlivňuje i testovaná délka 161 cm. Samozřejmě, jde o dámskou lyži, která je naladěná pro trochu zážitkovou a možná procítěnější a méně silovou jízdu než unisex modely. Velmi zkušená lyžařka: „Myslím, že je skvělá pro lyžařky, které se chtějí naučit hezky lyžovat, ale nepotřebují jezdit rychle. Na pilování techniky parádní.“ Nebo

AUGMENT RC Augment jsou ojedinělé lyže vyráběné v Rakousku, mimo jiné společně v jedné továrně spolu s legendárními Van Deer Marcela Hirschera. Model RC je prvním v kolekci, který můžeme označit jako komerční produkci. Nad ním jsou k dispozici ještě modely Pro určené pro závodníky masters a modely Worldcup FIS pro výkonnostní vrcholové lyžování.

CO PROZRADIL TEST:

Měli jsme to štěstí, že nám výrobce dodal k testu hned dvě délky téměř z opačné strany spektra. Délka 164 cm se 13 metry poloměru byla určena spíše pro naše testérky, ale vzhledem k slalomovému charakteru ji okusili i muži. Délka 180 cm byla naopak jednoznačně zaměřena na vyšší a těžší jezdce. Jedná se o sportovně zaměřené náčiní na vrcholu kolekce výrobce. Samozřejmě

Atomic Cloud 14 jsou vhodné pro sportovní dámy, které se jako dámy cítí a nepotřebují lyžovat jako tygřice či závodnice. Pomohou k vyvážené, harmonické jízdě. Jsou lehké, dobře ovladatelné a hodné, pokud se s nimi neženete do velkých rychlostí.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

ZÁVĚR:

TESTOVANÁ DÉLKA: 180 cm | PARAMETRY: 126–70–107,5, R: 16 m | ROCKER:

Augment RC jsou k dispozici ve čtyřech délkách od 156 po 180 cm a pokrývají široké spektrum poloměrů: 12–16 metrů. Uvnitř najdeme celodřevěné jádro vyztužené titanalem, závodní hrany i závodní skluznici. Jaké jsou?

ZÁVĚR:

pokud pomineme čistě závodní modely. A to zaměření je opět znát od prvního oblouku na kratší i delší verzi. Nástup do oblouku je sice trochu pomalejší, lyže mají měkčí a širokou špičku a na pokyny jezdce reagují spíš klidně, ale jakmile se špička zakousne do podložky, přichází poctivý tuhý pocit, který tak důvěrně známe ze všech komerčních obřaček. Lyže se velmi dobře přilepí na podložku a oproti měkké špičce až nepřirozeně drží v oblouku po celé délce až do paty. Ta je také spíše tužší a při výjezdu vyžaduje dobrou předozadní rovnováhu a trochu solidní techniky. Lyže jsou tak určeny spíše pro střední až mohutnější jezdce s dobrou technikou, kteří očekávají odezvu a zároveň spolehlivost v průběhu oblouku.

Augment RC jsou lyže určené pro vyspělé a sportovní lyžaře, pro instruktory lyžování a pro experty. Nižší hmotnosti a rekreační lyžaři by se jim spíše měli vyhnout, kdo ale hledá ojedinělou značku s unikátním designem a rád by něco na celý den, zároveň však velmi sportovního a na upravený povrch, je tady naprosto správně. Jsou sice trochu dominantní a mají rády vyšší rychlost, ale odmění se naprostou spolehlivostí i na velmi tvrdém kopci.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

Atomic Cloud C14 jsou navrženy jako specificky dámské, tedy lehké lyže s aktivním camberem. Jejich konstrukce zahrnuje i technologii Revoshock S, která zlepšuje tlumení vibrací a plynulý průhyb lyže. Jádro Flite Woodcore je z lehkého dřeva, přispívá nejen k nízké hmotnosti lyží, ale také k jejich snadnému ovládání. Konstrukce skrývá i titanal (Powered Titanal), který dodává další sportovní vlastnosti jako stabilitu, patřičnou flexi a přesný přenos sil.

křehká sportovní lyžařka: „Příjemná lyže, na které se dá svézt i do ní šlápnout.“

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Lukáš Vavrda

TESTOVANÁ DÉLKA: 161 cm | PARAMETRY: 139–70–100, R: 13,9 m | ROCKER:

ADVERTORIAL

KASK PIUMA-R TREASURE – poklad mezi helmami Kask s jednoduchým a čistý designem, jemným třpytivým leskem a ušnicemi z lesklého lakovaného materiálu. Při výrobě vnitřní čepičky a klapek na uši Kask opět vsadil na spolupráci s italskou společností REDA, která vyniká ve výrobě merino vlny. Helma umožňuje nosit dioptrické brýle s menšími obroučkami. Systém Smart Active Ventilation integrovaný v helmě Jednoduchý mechanický uzamykací systém na bradě Odnímatelná a pratelná vnitřní čepička Sametové polstrování Merino vlna Reda active Dodává se v polstrované tašce Hmotnost: 460 g (bez ochranného štítu) Standardy: EN 1077 Třída B, ASTM F 2040

VIBES SYSTEM – umožňuje poslech hudby

a uskutečňování či přijímání hovorů prostřednictvím Bluetooth, a to vše bezpečně díky technologii kostního vedení, která netlumí okolní zvuky. VĚTRUODOLNÝ SMĚROVÝ MIKROFON Mikrofon se systémem potlačení okolního hluku schopný zachytit čistý zvuk bez rušení větrem při sjíždění sjezdovek. PŘIPOJENÍ BLUETOOTH® Nejnovější konferenční technologie Bluetooth® 5.2 umožňuje komunikovat kdykoli a kdekoli chcete. Systém rozpozná kompatibilní a spárovaná zařízení a při ztrátě kontaktu jsou automaticky vyhledány pro obnovení spojení.

AŽ 8 HODIN NEPŘETRŽITÉHO POUŽÍVÁNÍ +/- 17 hodin hovoru, +/- 20 hodin hudby, +/- 625 hodin v pohotovostním režimu VEDENÍ ZVUKU PŘES LÍCNÍ KOSTI Přenáší zvukové vibrace přes lícní kosti a umožňuje uživatelům slyšet ostré, čisté zvuky bez nepohodlných sluchátek, zatímco netlumí okolní zvuky.

HLASEM AKTIVOVANÉ OVLÁDÁNÍ Umožňuje přijmout telefon, přijímat informace ze sítě, poslouchat hudbu atd., to vše bez použití rukou, aniž byste museli sundat rukavice a přerušit lyžování. ODOLNOST PROTI VODĚ Stupeň krytí IP56: ochrana proti prachu a silným proudům vody z libovolného směru.

RECENZE

FOTO: BLIZZARD

SNOWTEST

Blizzard Thunderbird R15 Wide Body Ltd

Ostrá duše, tolerantní tělo Lyže Blizzard Thunderbird R15 Wide Body Ltd jsou na trhu již nějakou tu sezónu, a dokonce už proběhly i redakčními testy. Pro následující sezónu ale i ony dostaly dřevěné jádro Trueblend Piste, takže jsme byli zvědavi, jak se jejich charakter projeví.

hunderbird R15 Wide Body byly vyvinuty pro pokročilé lyžaře, kteří hledají vyváženou kombinaci výkonu a stability pro celodenní lyžování v měnících se podmínkách. Používají elitní technologie značky Blizzard jako dvojitý titanal nebo karbonovou výztuhu Active C-Armor. A samozřejmě už ono uvedené nové dřevěné jádro Trueblend Piste. Použití dvou titanalů (Double Ti) zvyšuje tuhost lyže a zlepšuje přenos energie, což lyži předurčuje ambicióznímu lyžařskému publiku, které vyžaduje lyži s očekáváním komfortního fungování i při vyšších rychlostech. Kombinované dřevěné Trueblend Piste má zase za cíl optimalizovat flexi, a tedy zlepšit průběh oblouku a stabilitu – materiálově i parametrově je nastaveno právě pro použití pod nohama sportovních lyžařů na sjezdovce. Technologie Active Carbon Armor cílí na redukci vibrací a zvýšení stability lyží. Blizzard tvrdí, že díky této technologii lyže lépe drží na hraně a poskytují plynulou a komfortní jízdu.

Co prozradil test

Lyže testovala početná skupina našich testérů a takřka unisono byli z lyží nadšeni. Vyzdvihovali zejména skvělou ovladatelnost a dobrou stabilitu ve vyšších rychlostech i na velmi tvrdém sněhu. Lyže dobře drží na hraně, ale

Čím lepší lyžař, tím větší radost. Petr Socha, autor recenze

zvládají i rozměklý sníh, logicky Závěr Blizzard Thunderbird R15 WB i díky středu 76 mm (odtud wide Ltd jsou tedy skvělou volbou body). Nejlépe se lyže chovají ve pro pokročilé a sportovní lyžaře, středním oblouku, pro optimální kteří hledají výkonné a spofungování vyžadují určitou rychlost, v opačném případě potřebují lehlivé lyže pro různé terény a celodenní lyžování a vyžadují preciznější vedení. Takřka všichni přesnou, harmonickou a dobře si pochvalovali univerzálnost lyže utlumenou lyži. Thunderbird a překvapivě vyvážené chování R15 WB mají ostrou, sportovní v proměnlivém terénu. duši, ale tělo trochu univerZástupce sportovní skupiny silovějších testérů lyži komentoval zálnější, takže se neztratí ani v odpoledním nebo jarním slovy: „Jedním slovem, úžasná! sněhu. Radost z lyže, zdá se, V měkkém terénu naprosto roste s lyžařskou technikou, jistá, hravá a dynamická lyže.“ Na tedy nejvíce ji ocení náročný druhé straně spektra drobný, leč a technicky vyspělý lyžař bez (technicky) vyspělý lyžař už musel závodních ambicí, kteří si přeje malinko zabojovat: „Tuhá, těžká na jediné lyži vydržet celý den. lyže pro silného chlapa. Potřebuje Ovšem opěvovaly ji i ženy. velké zatížení, rychlost, pak se ale chová velmi příjemně.“ Samozřejmě zde projev lyže a vztah BLIZZARD THUNDERBIRD R15 s lyžařem ovlivnila WIDE BODY LTD vyšší délka lyže PARAMETRY: 1 26–76–107, R 15 m / 174 cm (174 cm). Obvykle se ale komentáře nesly ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) v tomto duchu, citujeme: „Stabilní poctivá REKREAČNÍ SPORTOVNÍ EXPERT lyže, která obstojí HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) v jakémkoliv terénu DROBNÝ STŘEDNÍ HMOTNÝ a nevyžaduje extrémní zkušenosti. Bude OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) si s ní rozumět široké KRÁTKÝ STŘEDNÍ DLOUHÝ spektrum lyžařů, kterým poskytne pěkné TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) povození.“ „Výborně LED MANŠESTR ROZMĚKLÁ drží na hraně i ve RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) vyšších rychlostech a funguje i v rozměkNÍZKÁ STŘEDNÍ VYSOKÁ lém sněhu“…

BLOSSOM N°1 XC TESTOVANÁ DÉLKA: 176 cm | PARAMETRY: 121–71–106, R: 16 m | ROCKER:

Blossom N°1 XC je už na první dotyk poměrně tuhá a spíš těžší a robustní lyže. Může za to její poctivá sendvičová konstrukce, do níž jsou vlaminovány dva titanalové pláty podobně jako u ostatních lyží z vrcholu kolekce. N°1 XC je stejně výkonné, jen o chloupek širší než modely GS a SL (71 mm). Při testované délce 176 cm má poloměr okolo 16 m, takže jde o lyži se širokým záběrem, sám výrobce udává, že lyže zvládá jakýkoliv druh oblouku a je určena pro velmi sportovní až závodní styl.

CO PROZRADIL TEST:

Testování lyže Blossom N°1 XC přineslo všeobecné překvapení až nadšení nad všestranností a výkonností tohoto modelu. Největší radost lyže předávaly při rychlejší sportovní jízdě, kdy už se

naplno projevil jejich charakter. Není to ale lyže pro křehké dámy, vyžaduje tempo a pevnou ruku, takže nejlépe ji hodnotili především velmi zkušení jezdci, kteří se nebáli to pustit. Pro slabší či drobné jezdce už byla často příliš náročná, ostatně už délka 176 cm byla pro některé testérky zbytečně moc. „Výborná univerzálka. Cítil jsem, že se na ni můžu spolehnout. Ocení ji sportovnější lyžař. Při 176 cm jde hezky do oblouku (i kratšího a středního), je ale potřeba trochu zabrat.“ „Výborná lyže, skvěle drží na hraně i ve velké rychlosti.“ „Skvělá lyže pro zkušené lyžaře. Výborně se chová i v měkkém terénu, tam je jako ryba ve vodě.“ Ovšem drobní už měli problém: „Velmi náročná lyze, která vyžaduje precizní vedení.“

Piccolo Hotel Sciliar

Seiser Alm, Dolomity, Jižní Tyrolsko, Itálie

Tradice, rodinná atmosféra a kuchyně s bohatým menu v srdci Dolomit s panoramatickým výhledem. Příjemná restaurace, bar, dětský sál, slunečná terasa, velké parkoviště pro hosty Krytý bazén s denním světlem, vířivka, infrasauna Z pokoje přímo na sjezdovku. Rodiny s dětmi vítány!

www.piccolohotelsciliar.it

ZÁVĚR:

Výkon a stabilita ve vysoké rychlosti, a to i na měkčí sjezdovce, to jsou její hlavní předností. Srdcem je tak trochu závodnice, která ráda jezdí rychle a v nasazení, hodí se proto pro ambiciózní, sportovní jezdce, kteří hledají univerzální nástroj pro expertní lyžování po ránu i odpoledne.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Lukáš Vavrda

Lyže Blossom Numero 1 XC je prezentována jako výkonná, avšak všestranná lyže s důrazem na závodní charakter, který je do ní otisknut jako DNA značky Blossom. Je navržena pro zkušené lyžaře, kteří hledají stabilní a výkonný nástroj pro rychlou, silovou jízdu. Jak se nám líbila?

FOTO: DYNASTAR

SNOWTEST

RECENZE

Dynastar Speed Course Master GS Konect

Pravá komerční obřačka Testéři nešetřili superlativy a popis „tohle je pravá komerční obřačka“ byl v testovacích kartách jeden z nejčastějších. A není rozhodně daleko od pravdy.

yhle lyže se prostě francouzskému Dynastaru opravdu povedly. Jasanové jádro je vyztuženo po celé délce dvěma vrstvami titanalu, lyže mají camberovou konstrukci s mírným rockerem ve špičce, který skvěle reaguje při zahájení oblouku a jsou doplněny systémem desky a vázání Look Konect. V nabídce je i ostřejší verze GS se závodní deskou R22, která lyži dává už velmi sportovní až závodní charakter.

Spolehlivé, zábavné, lyžování s celodenním úsměvem na tváři. Ondřej Novák, autor recenze

Radost bez limitů

My jsme testovali verzi s měkčí deskou Konect, která dovoluje lyžím trochu větší a plynulejší průhyb za cenu horšího gripu na úplně tvrdém ledovatém kopci. Jenže pro naprostou většinu podmínek, zejména pokud chcete lyže používat pro celodenní univerzální lyžování ve všech podmínkách, je právě tahle měkčí verze naprosto dokonalá. Lyže ukázkově zahajují oblouk, v jeho průběhu velmi dobře reagují na pokyny jezdce a nechají se bez zbytečných výhrad vmanipulovat i do mnohem kratšího poloměru,

než je konstrukčních 19 metrů v testované délce 179 cm. Výjezd z oblouku je přesný, bez přehnaného reboundu a lyže vás nechají v klidu, přesto však s naprostou spolehlivostí přehranit do dalšího oblouku. Spolehlivost a pocit jízdy bez limitů, kdy si můžete dovolit téměř cokoliv na jakémkoliv sklonu svahu, jsou atributy, které je vystihují nejlépe. Je to lyže, jež se blíží závodnímu materiálu, ale je vyladěna přesně tak, aby si pocity rychlé sportovní jízdy užili dobří sportovní lyžaři a experti, kteří nemají závodní ambice, ani techniku top závodníků. Prostě „pravá komerční obřačka“ pro technické jezdce, kteří využijí naplno její potenciál.

Pro koho?

vás tam, kam nechcete, ale pouze do chvíle, kdy nad sebou cítí experta a vyspělého lyžaře. Naprosto jasnou volbou by pak měla být pro instruktory lyžování jako jediná celodenní lyže, na které lze odjet naprosto cokoliv. VIDEO

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/test-sjezd

VÝHODY výborně vyladěná pro sportovní jezdce povedený design naprostá spolehlivost při vysoké rychlosti

NEVÝHODY

spíše pro těžší jezdce Je velmi vyvážená, ale sportovní charakter se v ní nezapře. Můžete na ní jezdit cokoliv včetDYNASTAR SPEED COURSE ně velmi krátkých MASTER GS KONECT smýkaných oblouků, PARAMETRY: 1 15–70–97, R 19 m / 179 cm ve kterých se chová přímo ukázkově. Ale ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) pořád je to obřačka, REKREAČNÍ SPORTOVNÍ EXPERT která bude vyhovovat velmi zdatným HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) jezdcům těžší váhoDROBNÝ STŘEDNÍ HMOTNÝ vé kategorie, nebo skvělým technikům. OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) Vyhovuje jí pevná KRÁTKÝ STŘEDNÍ DLOUHÝ a vodivá trať, byť se středem 70 mm si TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) hravě poradí i s měkLED MANŠESTR ROZMĚKLÁ čím a rozježděným RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) sněhem. Snadno se ovládá, přesto je ale NÍZKÁ STŘEDNÍ VYSOKÁ velmi živá. Nenutí

RECENZE

Egoé Parazit

Excentrický lamač srdcí Lyže Egoé Parazit jsou loňskou designovou novinkou, která se inspirovala legendárními modely z dob, kdy světu vládlo lyžování. Pochází z dílny designérského studia a je to zároveň produkt, na němž hned poznáte, že má ambice být dokonalý.

goé? Kdo, nebo co to vlastně je? Egoé studio je, cituji z prezentace, „myšlenkovou dílnou, kde se produktový design, komunikační koncepty a neotřelé akce navzájem podporují a posilují“. Za úspěšnou designérskou společností stojí Radek Hegmon, její první produkty sice byly nabity designem, ale nebyly to lyže – svůj neotřelý design původně propůjčoval zejména různým prvkům městského mobiliáře, jako jsou lavičky nebo zastávky… Ovšem když designéři milují lyžování, nedá jim to. A tak začal příběh Egoé jako lyžařské značky. Posedlost tím, aby funkční produkt dělal zároveň radost na duši, je zřejmá i z modelu Parazit, který se nám dostal do testovacího procesu. Na první pohled trochu divoký design – každá lyže je jiná a jakoby i příčně rozdělená na části – je potřeba dekódovat jako díla Dalího nebo Picassa. Poradíme vám: odkazuje k legendárním modelům lyží světových značek – svůj otisk v nich zanechaly modely Fischer C4, ale také devadesátkové K2, lyže Hexcel nebo Rossignol. Jinak žádný text, jen v plášti lyže je ve špičce vodním paprskem vyříznuto skrz naskrz písmeno E coby svébytný podpis studia, vyvedený v 3D, snad aby estetiku bylo cítit i hmatem.

Konstrukce

Konstrukčně se Parazity drží konzervativní tradice a využívají osvědčenou sendvičovou stavbu s topolem a bukem v jádru a dvěma titanaly. Možná ještě prozradíme, že tahle lyže se staví v jedné specializované manufaktuře na severu Itálie, kde se vyrábějí mnohé další prémiové značky, které určitě budete znát. Vše dohromady je to velký příslib pro blížící se lyžařskou radost.

Co prozradil test

Poctivý design nejen zvenku. Petr Socha, autor recenze

oblouku v různých terénech. Použitelná pro kluky i holky se sportovním srdcem všech věkových kategorií,“ komentoval lyži zase testér z opačného spektra, urostlý aktivní senior.

Závěr Testéři byli k lyžím Egoé Parazit Egoé Parazit jsou vyvážené, uniod počátku velmi zaujati, šlo verzální sportovní lyže vhodné o jedny z nejdiskutovanějších pro širokou skupinu středně lyží. Bohužel jsme omylem i více pokročilých lyžařů. V délce dostali k testu verzi 164 cm, která 164 cm oslovily všechny, nejvíc byla o krapet kratší, než bychom ale dámy (jedna z nich je musela rádi. Ale i tak se s prvními zážitky ihned odkoupit). Jsou hravé z jízdy náhled na lyži opravil a dobře ovladatelné a působí i těm, které design nepřesvědčil. atraktivně nejen vzhledem 164cm lyže byla velmi příjemně natolik, že vybízejí k zamilování. ovladatelná, možná až překvaV delších verzích tipujeme, že pivě měkká, ale s velmi harmobudou sportovnější a za srdce nickou flexí tlumenou titanaly. chytnou i těžší a silovější muže. Generovala zábavu a hravost, Doporučujeme je pro sportovní spolehlivost a preferenci kratších oblouků, k čemuž ji předurčila její lyžaře, kteří dokážou ocenit kvalitní lyži, mají dobrou techniku, kratší délka. Přesto ale se nenašel ale už nevyžadují agresivitu jediný testér, který by řekl něco nebo výkon závodní lyže. proti. „Tak to mě nečekaně bavilo. Měkčí lyže, ale EGOÉ PARAZIT hladce ovladatelná PARAMETRY: 1 23–74–103, R 14 m / 164 cm a sympatická. Žádná zákeřná potvora, se ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) kterou se na kopci pereš, ale prostě fajn REKREAČNÍ SPORTOVNÍ EXPERT kámoška. Ideální na HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) pohodové celodenní DROBNÝ STŘEDNÍ HMOTNÝ ježdění – a pochopitelně design doOBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) konalý, lidi se s vámi KRÁTKÝ STŘEDNÍ DLOUHÝ kvůli němu dávají na svahu do řeči,“ TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) uvedla třeba slečna LED MANŠESTR ROZMĚKLÁ Míša. „Až překvapivě RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) vlídná sportovní lyže s uměním smykovéNÍZKÁ STŘEDNÍ VYSOKÁ ho i carvingového

SNOWTEST

RECENZE

ELAN Primetime 55+ Horká novinka. Lyže Elan Primetime 55+ s profilem Amphibio jsou navržené pro svižný carving. Jejich hlavní konstrukční novinkou je technologie Power Match, která navazuje na Amphibio – i ona je asymetrická a staví na tom, že vnější a vnitřní hrana mají trochu jiné úkoly, než aby mohly být stejné. Power Match znamená, že vnitřní strana lyže – tedy polovina lyže od centra chodidla směrem k vnitřní hraně – je zesílená, protože právě na ni míří větší síly. Anebo možná opačně, vnější polovina lyže je zeslabená? Každopádně každý ví, že vnitřní lyži/hranu zatěžujeme více. Tuto novinku doplňují další technologie: pevné bočnice RST nebo dvojitý titanal. Podle výrobce je model určený pro experty a střední a vyšší rychlosti.

CO PROZRADIL TEST:

Testéři se shodli na tom, že tyto lyže budou vhodné pro jezdce, kteří nemají nejvyšší sportovní ambice. Přestože stojí takřka na pomyslném vrcholu řady Primetime, neznamená to, že cílí na závodníky – naopak spíše demonstrují

krédo Elanu Always Good Times – užij si svůj čas venku a na sněhu s přáteli a rodinou. Elan Primetime 55+ testéři hodnotili jako hodné a točivé a snadno ovladatelné už v nízké rychlosti, což trochu koriguje katalogové určení. Snad jen lehčí testéři je zařadili do očekávané krabičky a pochvalovali si, že dobře držely i v rychlejším oblouku. Pod velkými a rychlými lyžaři narážely na svůj limit znatelně dříve. „Lyže vhodná pro něžnější zacházení – třeba klidné výlety a ski safari, žádný extrémní sport. Je to ale velmi ovladatelný a spolehlivý sluha, chyby odpouští a vždy na slovo poslechne.“

ZÁVĚR:

Lyže Elan Primetime 55+ jsou stavěny pro radost z bezproblémového lyžování. Jsou to lyže bezstresové, které plně poslouchají do chvíle, než se lyžař promění v závodníka. Pro sportovní lyži holt musíte sáhnout do řady Ace nebo přímo World Cup. 80 % lyžařů ale takové ambice nemá, takže lyže najde skvělé uplatnění pro velkou část rekreačních lyžařů i třeba pro zklidnělé seniory, byť kdysi experty.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Lukáš Vavrda

TESTOVANÁ DÉLKA: 172 cm | PARAMETRY: 130–74–111, R: 14 m | ROCKER:

ELAN Primetime N°4 W Dámské lyže Elan Primetime N°4 W jsou zástupcem zcela nové řady Primetime, jejímž hlavním trumfem je technologie Power Match, která dále rozšiřuje asymetričnost každé lyže společně s profilem Amphibio. Elan celou řadu Primetime řadí ve své kolekci sice vysoko, ale podstatné je neplést si to se závoděním. Byť lyže využívají nové a vrcholné technologie jako boční hrany RST či titanalovou výztuhu, cílí na ty, kdo chtějí dosahovat nikoli vrcholných závodních časů, ale vrcholů lyžařské radosti. Už na první pohled jsou to lyže poměrně lehké a měkké a s geometrií 121–69–102 lze vytušit, že jsou vhodné pro různé podmínky na sjezdovce.

CO PROZRADIL TEST:

Lyže jsme měli k dispozici bohužel pouze v poměrně krátké délce 151 cm, což naše sportovně naladěné testérky nevnímaly vždy pozitivně. Nicméně je nakonec otestovali i někteří muži. Vyšlo z toho, že Elan Primetime N°4 W nabízí několik překvapení a předností. Zaujala v první řadě

lehkostí lyží, které působily subtilně, ale přitom poskytovaly překvapivou stabilitu. Dokázaly přesně vést a velmi snadno zahajovat a ukončovat oblouk. V hladším terénu působily stabilně a dalo se na ně spolehnout, některé testérky nicméně měly obavy při jízdě v těžkém jarním terénu s mokrým čerstvým sněhem a ve vyšší rychlosti – vše toto samozřejmě lze přičíst na vrub uvedené testované délce. „Lehounká, působící subtilně až křehce, ale nakonec překvapivě stabilní, krásně drží, lze se na ni spolehnout – hlavně na dobře upravené sjezdovce.“

ZÁVĚR:

Dámské lyže Elan Primetime N°4 W jsou lehké a příjemně točivé. Dá se dovodit, že ani v delších variantách se nepromění ve sportovní mašiny, ale

zůstanou vhodné pro jezdkyně, které hledají něco jiného. Ne každá lyžařka potřebuje drtit manšestr a skládat se do oblouků v ostrých náklonech, většina dam naopak uvítá právě to, co Primetime N°4 W nabízí: spolehlivost, bezpečí, stabilitu, snadnou ovladatelnost… Prostě pohodu na kopci, kde jsou zážitkem nejen oblouky, ale i výhledy, svěží vzduch a kamarádi.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Lukáš Vavrda

TESTOVANÁ DÉLKA: 151 cm | PARAMETRY: 121–69–102, R: 12,2 m | ROCKER:

Funkční prádlo Craft

Craft of Scandinavia

Kdykoliv. Kamkoliv.

Pro jakoukoliv aktivitu. Do libovolných podmínek. Od maximálního výkonu až po nenáročné trávení volného času. Jen je potřeba umět si z 12 různých řad funkčního prádla Craft správně vybrat. Protože jedno univerzální prádlo vhodné na všechno neexistuje. Se správným výběrem Ti pomůže náš on-line selektor funkčního prádla na craft.vavrys.cz/microsites/selektor/

FOTO: FISCHER

SNOWTEST

RECENZE

Fischer RC4 Power Ti

Žlutá je barva naše S tou žlutou už to u rakouského Fischeru pár let úplně neplatí. Poté, co přišly na trh závodní lyže v černé barvě nebo dámské modely v růžové a tyrkysové, přestala být sytě žlutá standardním poznávacím znamením všech „ercéčtyřek“. Ale některým přesto zůstala.

řeba novince RC4 Power Ti, kterou jsme upřímně od pohledu nejdřív trochu podceňovali. V porovnání se závodními modely působila jednoduše, byla osazena levnější variantou vázání a desky a pod dlouhým názvem, který neodkazoval ani na slalomku ani na obřačku, bylo těžké si něco konkrétního představit. Když jsme se navíc podívali do katalogu a zjistili, že model RC4 Power Ti je utopen někde úplně na konci řady RC4, byla naše nedůvěra dokonána. Jenže s lyžemi je to jako s lidmi. Nikdy bychom neměli dát na první pohled…

Překvapení roku

RC4 Power Ti se vyrábí hned v šesti délkách od 150 po 175 cm a pokrývají tak i velmi široké spektrum poloměrů. My jsme je testovali v délce 165 cm s poloměrem 14,5 metru. Tedy ani čistokrevná slalomka, ale k obřačce také daleko. Vlastně ideální univerzálka na celý den, pokud se tedy bavíme o dobře upravené trati. S pouhými 68 mm pod botou je totiž určena zejména tam. Hlubší a rozbitý sníh jí nebude úplně svědčit a na poměrně tuhé lyži budete s takto úzkým středem marně hledat oporu. Ale když bude tvrdší a dobře upravený podklad, zažijete velké překvapení, stejně jako my.

Tyhle lyže jsou totiž velmi sportovně naladěny! Jsou spíše dominantní, ale přitom nevyžadují úplně pevnou ruku. Zalíbení v nich našlo široké spektrum jezdců od útlých dívek po hřmotné jezdce, ovšem se společným jmenovatelem: vyspělí lyžaři a experti. Lyže jsou totiž poměrně tuhé, na konci oblouku nabízí velmi solidní rebound a hodí se spíše pro střední a vysoké rychlosti. Zvládají spíše kratší až střední oblouky, se stoupající délkou a poloměrem si na nich ale užijete i jízdu v těch opravdu dlouhých zatáčkách.

Pro koho?

Celkově jsou živé, velmi zábavné a od prvních oblouků působí na nohách poctivě a bezpečně. Jedná se o překvapivě dobrou univerzálku, kterou můžete zvolit v jakékoliv délce v závislosti na preferenci oblouku, nikoliv však na váze. I kratší slalomové verze bez problémů uvezou těžší váhy, dobré technické jezdkyně si naopak poradí i s delšími verzemi, aniž by musely mít stehna jako Hermann Maier. Vyšší verze RC4 vám samozřejmě poskytnou více výkonu, lepší skladbu jádra i lepší set vázání a desky. Ale model RC4 Power Ti bude většině sportovně zaměřených lyžařů vyhovovat, navíc v dobrém poměru ceny a výkonu.

Skvělá univerzálka na sjezdovku, mnohonásobně předčila moje očekávání. Ondřej Novák, autor recenze VIDEO

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/test-sjezd

VÝHODY technologie závodních RC4 univerzální pojetí konstrukce pro široké spektrum váhových kategorií

NEVÝHODY levnější vázání pouze do DIN 10 působí zbytečně levně

FISCHER RC4 POWER TI PARAMETRY: 1 16–68–100, R 14,5 m / 165 cm

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

RECENZE

Choc JasanSki Natural

Ručně vyrobeno v České republice Česká firma Choc vznikla v 90. letech a začala se zabývat výrobou snowboardů. A ne ledajakých. Na jejich prkně si pro juniorský titul mistryně světa dojela třeba Eva Samková. Co prozradil test

Konstrukce solidně reaguje už na jemné impulsy vznikající při nižších rychlostech, což lyže předurčuje i pro mírně a středně pokročilé jezdce. Střední rychlosti a pohodové oblouky kolem 15 metrů jsou tím, co umí nejlépe, a hezky při nich kopírují terén. Snadno je lze díky měkkému naladění zmáčknout i do kratšího oblouku. Zde bude ale rozhodující i hmotnost jezdce. Více zábavy nabídnou spíše lehčím nebo méně agresivním lyžařům.

sportovně carvingové lyže na pohodové svezení a netouží po extra sportovních výkonech. Vyhovovat jim také bude spíše měkčí povrch, ve kterém bez problémů proplouvají i díky mírně širšímu středu. Nutno doplnit, že lyže jsou v Chocu schopni připravit lidem podle jejich zadání, a to nejen designově, ale i konstrukčně. Firma Choc má v nabídce dvoje lyže, které se liší v designu a tvrdosti. Doporučujeme si vyzkoušet, abyste se trefili do správného modelu.

Ondřej Novák, autor recenze

VÝHODY česká provenience parádní design možnost individuálního nastavení konstrukce lyže ještě před výrobou přírodní materiály

NEVÝHODY lyže poutá hodně pozornosti vyšší cena

Závěr

Mají unikátní design a jsou české. To samo o sobě už trochu předurčuje skupinu zákazníků, kteří se budou nad novými „jasankami“ zamýšlet. Pro tento model by se pak měli rekrutovat z řad rekreačních lyžařů, kteří hledají

FOTO: CHOC

ozději ke snowboardům přibyly i freestylové lyže a kitová prkna a se změnou majitele v roce 2011 se objevily také první nápady na sjezdové carvingové lyže. A tak vznikl postupně model Jasanski Natural, který designem odkazuje na lyže našich pradědů, ovšem za použití moderních materiálů a technologií. V lyžích najdeme celodřevěné jádro z jasanu, vyztužení z kombinace karbonu a lněných vláken, ale také o 1/3 vyšší hrany, aby bylo ještě po pár letech co brousit. Filozofie výrobce odkazuje na časy našich předků, kdy výrobky vydržely mnohem déle než měsíc po skončení záruční doby. Zajímavým prvkem jsou ale také titanalové výztuhy uložené v „kapsách“ vybroušených přímo do jádra. Ty vyztužují lyže přímo podél hran a měly by jim dát tedy lepší tuhost ve zkrutu i ve flexi. Design se v edici 23–24 ještě více blíží k tradici pravých dřevěných lyží, plášť tvoří dřevěná dýha v kombinaci jasanu a amerického ořechu, která je proti mechanickému opotřebení chráněna tenkou vrstvou epoxidové pryskyřice.

Každý pár má originální design.

SNOWTEST

RECENZE

LUSTI PC 71

VIDEO

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/test-sjezd

Řada PC je již několik let bestseller české značky Lusti. Modely s označením PC jsou určené pro pokročilé až velmi pokročilé lyžaře a mají trochu unikátní a příjemně sportovní charakter. Dvě středně silné nosné titanalové vrstvy, poctivé dřevěné jádro z buku a smrku, ABS bočnice a vše upečeno v klasickém sendviči. Hlavně ale velmi příjemná geometrie celé této řady a široké spektrum délek dělá z „pécéček“ velmi oblíbené zboží. Modelová řada PC má tři různé kategorie šířek středu, PC 71 je z nich tou nejužší.

pouze 14 metrů. Kombinace větší délky a malého poloměru naše očekávání významně akcelerovala. První oblouky byly spíše opatrné a nejisté. Ale po nedlouhé chvíli si člověk zvykl a sladil se, začal vnímat zajímavě plynulý průhyb lyže a jízda byla čím dál příjemnější. Šířka 71 milimetrů je stále velmi sportovní, lyže velmi agilně přehraňuje a brzy poté zahajuje oblouk. Je naCO PROZRADIL TEST: víc velmi univerzální, v této délce zvládne Jedná se o velmi sportovně zaměřené i krátké oblouky, byť nejlépe funguje ve lyže, které jsou v podstatě téměř na středních poloměrech. Při rychlé jízdě na vrcholu kolekce značky, nepočítáme-li tvrdém povrchu v delších obloucích, tedy závodní modely. Všichni naši testéři tento při jízdě trochu „přes rádius“, je lyže mírně model znají velmi dobře, nicméně letos neklidná, nicméně se započítáním výhod jsme testovali ten úplně nejdelší model delších lyží (stabilita) se celkový dojem v celé řadě PC 71, a to délku 185 centime- usadil jako velmi dobrý. trů. Délka není problém, spíše naopak, ZÁVĚR: máme rádi dlouhé lyže. Nicméně, co překvapí asi nejvíce, je poloměr oblouku: PC 71 v této délce je celodenní uni-

verzálkou pro pokročilejší a postavou vyšší lyžaře, kteří hledají jistotu, spolehlivost, vědí, jak se na lyže postavit, a mají sportovního ducha. Cílovou skupinou mohou být také například instruktoři lyžování, ale především pokročilí lyžaři, kteří hledají příjemný sportovní nástroj na celý den a nechtějí dělat kompromisy.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Michael Turek

TESTOVANÁ DÉLKA: 185 cm | PARAMETRY: 128–71–117, R: 14 m | ROCKER:

VIDEO

TESTOVANÁ DÉLKA: 175 cm | PARAMETRY: 121–70–101, R: 16 m | ROCKER:

Italská Nordica je již mnoho let synonymem vysoké kvality. Především modely s označením Dobermann jsou nejen na vrcholu kolekce, ale disponují také tradičně skvělými jízdními vlastnostmi a pomyslného vrcholu dosahují i designem a kvalitou zpracování. Model Multigara DC není výjimkou. Konstrukčně je lyže odvozená od závodních modelů, od svojí kolegyně s přízviskem Race se odlišuje pouze slabším vázáním a trochu měkčí deskou. Písmenka DC v názvu modelu označují novinku: unikátní dřevěné jádro – Double Core.

Lyže beze zbytku naplňují vysoká očekávání a prezentují se jako velmi sportovní a agresivní nástroj, který umí na sjezdové trati téměř vše. Námi testovaná délka 175 cm, s 16 metry poloměru a 70 milimetry na středu, je přesně to pravé, co očekáváme v kategorii komerčních obřaček. A přesně to pravé, co chce CO PROZRADIL TEST: sportovní lyžař na celý den. Dvě vrstvy titanalu, dřevěné jádro a sendLyže chtějí rychlost a tvrdší zacházení. vičová konstrukce jsou standardem pro Čím agresivněji lyžař jede, tím více vyniká všechny sportovní lyže. Konstruktéři jejich sportovní charakter, především stabiv Nordice se ale rozhodli dřevěné jádro lita na hraně, přesnost a rychlost přehranělyže podélně rozdělit a umístit mezi něj ní. V krátkém oblouku se chovají také velmi vrstvu elastomeru, továrně nazvanou dobře, drží a poslouchají. Nejlépe fungují Pulse Core. Z každé strany rozděleného na tvrdé až zmrzlé sjezdovce, na měkčí sjezdřevěného jádra je pak zmíněný titanal. dovce a při pohodovějším klouzání se jejich Díky tomuto konceptu lyže lépe tlumí kouzlo tolik neprojeví. Na to má ale Nordica vibrace a celkově se plynuleji prohýbá. v kolekci třeba modely Spitfire nebo Belle.

ZÁVĚR:

Model pro profíky a fajnšmekry. V délce 175 cm a delší, spíše pro těžší lyžaře pány. Lehčí lyžaři a sportovní lyžařky by měli sáhnout po délce 170 cm nebo po modelu Dobermann. Tahle lyže je skvělá, ale není zadarmo, ve tři hodiny odpoledne budete sice velmi lyžařsky uspokojeni, ale také rádi, že lanovky jezdí jen do čtyř.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Michael Turek

NORDICA Dobermann Multigara DC FDT

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/test-sjezd

Photo: GEPA Pictures

ESTER LEDECKÁ

VENOM 3D SL

ARE YOU MADE FOR MORE? LEKI.COM

SNOWTEST

RECENZE

Rossignol Forza 70° V-Ti Konect

Síla a preciznost v elegantním balení Pojem forza můžeme přeložit jako moc, síla nebo vliv. A v případě těchto lyží to platí beze zbytku. Carving je znovuzrozen, zážitky se násobí.

odel 70° V-Ti, stejně jako celá zbrusu nová modelová řada francouzské značky, cílí na milovníky řezaných carvingových oblouků. Kolekce Forza je výrazně vykrojená a pohybuje se svými rozměry na hranici slalomového rádiusu, ovšem šířkou patří lyže spíš do kategorie allmountain.

Asi i proto je lyže skvělá v zahájení a vedení oblouku. Střed 78 milimetrů je přesně tak akorát pro mix sportovních carvingových oblouků hlavně středních poloměrů. Skvěle drží v oblouku, plynule svůj průhyb povolují a pomáhají lyžaři v přechodu ze a do zatáčky. V měkčích podmínkách, v čerstvém sněhu nebo na příjemně vodivé

Řada Rossignol Forza přinesla za poslední dobu možná nejvýrazněji inovovaný koncept lyží, proto jsme je testovali ve dvou nejvyšších variantách 70 a 60. Logicky si těžší testér Michal vybral Forza 70° a lehčí Ondra Forza 60°. Oba dva jsou lyžařští lektoři s nejvyšším stupněm vzdělání, jen jeden váží o 20 kilo víc… Jejich recenze jsou psané nezávisle, na protější straně shrnujeme, jak se to projevilo. (Pozn. red.)

z ní budou mít všichni milovníci carvingových oblouků kratších a středních poloměrů, kteří nemají ty úplně nejvyšší rychlostní ambice a kteří si rozumí s měkčím nebo odpoledním sněhem. Nejlépe se totiž charakter této lyže projeví na upravené a vodivé pistě nebo také v povoleném jarním sněhu. VIDEO

Zní to jako revoluce: Čím vyšší číslo, tím vyšší úhel zahranění, tím vyspělejší lyžař.

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/test-sjezd

Michael Turek, autor recenze

Akcelerace a plynulý carving

Modelová řada má 7 zástupců, 20°, 30°, 40°, 50°, 60°, 70° a 70°+. Číselným označením nám výrobce uvádí potenciální úhel náklonu v oblouku. Čím vyšší číslo, tím vyspělejší lyžař. Námi testovaný model je v katalogovém grafu doplněn poznámkou „for racers“ – jedná se tedy o druhý nejvyspělejší model této nové řady. Koncept je postaven na jádru z topolu, které je obaleno lehkými uhlíkovými výztuhami a nosná vrstva už je titanalový standard. Osvědčenou klasikou je technologie LCT (Line Control Technology), která si bere to nejlepší ze závodních modelů značky. Technologickou novinkou je RTT (Reinforced Torsion Tip). Jedná se o úpravu nosné titanalové vrstvy, která je specificky zapuštěna až do samotné špičky lyže. Lyže se díky ní velmi plynule prohýbá, energii jezdci příjemně vrací (rebound), ale především se díky tomu relativně široká špička lyže torzně nekroutí.

VÝHODY

sjezdovce se odmění svému uživa plynulé zahájení a vedení oblouku teli jistotou a klidným, ale zároveň díky tzv. „supersized“ krojení lyže sportovním přehraněním. Rádius dominují v měkčích podmínkách 14 metrů v délce 173 cm znamená zajímavý koncept příjemné celodenní parametry. Své výhody navíc uplatní takřka NEVÝHODY v každém terénu, pro celodenní limity při jízdě na velmi tvrdém i jarní lyžování, snad jen na zmrzpovrchu a ve velmi vysoké rychlosti lém a hodně tvrdém pokladu je jejich 78 mm znát. Pro mě osobně (a mých 90 kg) byla lyže ROSSIGNOL FORZA 70°V-TI příjemným překvapePARAMETRY: 1 36–78–112, R 14 m / 173 cm ním. Zpočátku jsem si na ni musel zvyknout, ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) ale poté mě moc baREKREAČNÍ SPORTOVNÍ EXPERT vila. Nejvíc v měkčích podmínkách. HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký)

Koho lyže osloví?

Tento model (v testované délce 173 cm) osloví všechny sportovně založené lyžaře, jak pány, tak i dámy. A to ve všech hmotnostních kategoriích. Radost

DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Rossignol Forza 60° V-TI Konect

Licence na carving

Tímhle mottem uvádí francouzský Rossignol zcela novou řadu Forza, která je určena všem, kdo to rádi pořádně vykrojené za jakýchkoliv podmínek.

ové lyže Forza v sobě totiž snoubí charakter slalomky a allmountainu. Výrazné vykrojení kombinují s širšími středy, které lyžaře hravě podrží i v čerstvém nebo odpoledním rozježděném sněhu. V nabídce je 7 modelů s označením 20°, 30°, 40°, 50°, 60°, 70° a 70°+ , které odkazují na potenciální úhel náklonu v oblouku. Čím vyšší číslo, tím sportovnější jízda.

Zadek na zem!

odmění se vám naprostou spolehlivostí a máte pocit, že možné je v podstatě cokoliv. V testované délce 171 cm mají pouhých 13 metrů poloměru a vyzývají ke zkracování oblouků, jízdě ve větších náklonech, a přitom se odměňují dostatečným klidem při jízdě.

NÍZKÁ

Rossignol Forza 60° je v první řadě allmountain. Svým střihem se širokou špičkou a širším středem úplně typickým. Ale přináší navíc solidní konstrukci s velmi mírným rockerem ve špičce a technologiemi, které známe zejména ze závodních lyží. Je určen středně těžkým jezdcům, kteří neprahnou ani po ledovaté sjezdovce, ani po nejvyšších rychlostech, zato ale hledají celodenní univerzálku, která je podrží, kdykoliv se podmínky jenom trochu zhorší. A zároveň si chtějí užít pořádnou porci zábavy v lehce sportovním pojetí, protože přesně o tom tahle lyže je.

STŘEDNÍ

Ondřej Novák, autor recenze VIDEO

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/test-sjezd

VÝHODY skvělé vlastnosti na měkčím podkladu snadné zahájení a skvělý tah v průběhu celého oblouku

NEVÝHODY

Pro koho?

Vybízí propagační materiál k nové řadě Forza. Zatímco model 70°, jejž jsme testovali v délce 173 cm, je určen pro experty či těžší a silovější lyžaře, tato námi testovaná „šedesátka“ je trochu umírněnější – přesto v testu velmi příjemně překvapila a oslovila právě i experty. Skvěle vyvedený graf řady Forza nakonec odkazuje modely s 50° na instruktory lyžování, s 60° na masters a se 70° na závodníky. Lyže opravdu velmi snadno zahajují oblouky a i se širším středem 75 mm je pak není problém udržet na hraně v průběhu celého oblouku, dokonce ROSSIGNOL FORZA 60°V-TI i na tvrdším kopci, PARAMETRY: 1 30–75–112, R 13 m / 171 cm kam už nejsou primárně určeny. Jejich ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) doménou je totiž REKREAČNÍ SPORTOVNÍ EXPERT měkký a rozježděný sníh, kde jedou bez HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) jediného zaváhání DROBNÝ STŘEDNÍ HMOTNÝ jako tank, případně pevnější vodivá trať, OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) kde naopak ukázKRÁTKÝ STŘEDNÍ DLOUHÝ kově drží na hraně TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) a kde jsme si na nich i my užívali pravou LED MANŠESTR ROZMĚKLÁ carvingovou zábavu. RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) Když je nepustíte do těch úplně nejvyšších rychlostí,

Velké překvapení letošního testu. Když trochu napadlo nebo se oteplilo, nechtěl jsem už jiný lyže.

VYSOKÁ

pro těžké jezdce už může být příliš měkká – berte Forza 70° na ledu ztrácí na jistotě

Shrnutí testu a porovnání obou modelů Forza

Pokud jste obě recenze přečetli, budete mít možná dojem, že lyže jsou podobné. Jsou. Ale popsané dojmy ovlivnily i typy testérů. Dvacetikilový rozdíl mezi lyžaři je znát. A tak můžeme výsledky klidně transponovat tak, že pro lehčího Ondru by Forza 70° byla znatelně sportovnější, chtěla vyšší rychlost a asi by ani tolik nekrátila oblouk. Zatímco kdyby Michal jezdil na Forza 60°, cítil by ji ještě více poddajnou, točivější a pohodovější. Toť fyzika. V praxi budou obě lyže sdílet velmi podobnou duši: budou hravé, zábavné, přesto sportovní a motivační. Vydedukovat z toho lze i závěr, že těžší lyžaři mají volit konstrukčně tužší lyži, v našem případě je tu ještě Forza 70° V-Ti Master, a lehčí sportovní lyžaři se nemusí bát ani modelu Forza 50°.

SNOWTEST

RECENZE

STÖCKLI Laser SC TESTOVANÁ DÉLKA: 170 cm | PARAMETRY: 123–72–104, R: 14,9 m | ROCKER:

Stöckli Laser SC je úžasná univerzální lyže, která potěší každého náročného lyžaře, ať muže, nebo ženu. Jediný oříšek, jakou vybrat délku, protože každá bude přinášet malinko jiný typ Lyže Stöckli SC je lyže, na kterou se „Je to lyže, která splní každé přání. rozkoše. Ve 170 cm je to ale záruka snáší pozornost roky a roky. Patří do Mimořádně široký rozsah dovednosti snad pro každého a pro všechno. Konnejsportovnější řady Laser, jejíž odkaz si a radosti na sjezdovce...“ „Sportovní zultujte s prodejci typ desky – v nabídv sobě nese designově i technologicky. a zároveň klidná a pohodová lyže.“ „Velice ce je vícero typů, které lyži patřičně Sendvičovou konstrukci se sportovními výkonná univerzálka na jakoukoliv sjezdoladí přesně podle toho, kdo jste bočnicemi kryje strukturovaný plášť dovku. Taková instruktorská lyže, jde na a jak chcete lyžovat. z polyamidu, který skrývá další technoní demonstrovat jakýkoliv oblouk. Skvělá logie typické pro značku Stöckli. Z mina celodenní sportovní ježdění, nese ale ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) nulosti víme, že umí přinášet extatickou vysoké riziko únavy, protože motivuje REKREAČNÍ SPORTOVNÍ EXPERT radost jak dámám, tak pánům. V délce jezdit víc a víc.“ „Skvělá univerzálka. Tuhle HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) 170 cm byla navíc jako přesně střižená lyži chce mít doma každý sportovní pro sportovní naturel našich testérů – lyžař. … Prostě výborná společnice na DROBNÝ STŘEDNÍ HMOTNÝ bylo tedy, nač se těšit. celý den.“ „Úžasná univerzálka. Skvěle OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) postavená lyže, na které jsem se cítil jistě CO PROZRADIL TEST: ve středně krátkém, středním i delším ob- KRÁTKÝ STŘEDNÍ DLOUHÝ Co nového jsme zjistili? Nic. Jen si potvr- louku. Favoritka dne.“ „Lyže má vyvážené dili očekávané, a to i na testérech, kteří vlastnosti. V obloucích drží. Není třeba se TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) s Laser SC ještě vlastní zkušenost neměli. s nimi prát a jsou schopné zajet všechno.“ LED MANŠESTR ROZMĚKLÁ V komentářích se to hemží slovy jako pre- Atd. RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) cizní, mimořádně výkonná, univerzální… ZÁVĚR: NÍZKÁ STŘEDNÍ VYSOKÁ Však čtěte sami.

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Lukáš Vavrda

Hledáte lyže, které dokážou všechno? Pokud ano, Laser SC je možná ta pravá volba. Alespoň tedy test to jednoznačně potvrdil.

VÖLKL Deacon 72 Völkl Deacon 72 jsou osvědčené sportovní lyže pro pokročilé lyžaře, které právem zaujaly v kolekci značky Völkl stálé a pevné místo. Jak dopadla edice 23/24 v našem testu? Völkl Deacon 72 se vyrábí v moderní továrně v bavorském Straubingu, nedaleko od českých hranic. Opírají se o staletou tradici zušlechťovanou německou precizností, z čehož se rodí inovativní a zajímavé technologie. Deacon 72 z nich dostal Tailored Carbon Tips, tedy odlehčenou špičku, která přispívá k rychlejšímu a přesnějšímu zahájení oblouku. Na milimetry přesně všitá karbonová vlákna distribuují síly právě tam, kam je potřeba. Deacon 72 stojí na vrcholu řady a jejich stavba je vyztužena i titanalem či pevnou bočnicí.

CO PROZRADIL TEST:

Zkušenosti testérů možná až trochu překvapily. Ukázaly, že lyže Völkl Deacon 72 splňují spíš vyšší očekávání a mají silně sportovní charakter. Při lyžování v růz-

ných terénech se chovají vlídně – možná díky rockeru, nebo snad Tailored Carbon Tips? – a poskytují zážitek z přesné sportovní jízdy. Ovšem záleží, kdo je má pod nohama. Sportovní a urostlí lyžaři si libovali, křehčí museli vynaložit více úsilí. Ostatně, každá poctivě stavěná lyže v délce 173 cm neosloví logicky zejména lehké váhy. Testéři vyzdvihovali zdánlivě paradoxní vlastnosti: sportovní náturu, a přitom jízdní komfort. Pocity při jízdě byly napříč testéry pozitivní, lyže dobře držely na hraně, a přitom rychle reagovaly a snadno zahajovaly oblouk. „Až překvapivě vlídná sportovní lyže v přechodu smykového a carvingového oblouku v různých terénech. Použitelná pro kluky se sportovním srdcem všech věkových kategorií.“ „Díky rockeru lyže

snadno zahájí oblouk bez vynaložení síly. Dokonce se dá říct, že je hravá.“

ZÁVĚR:

Völkl Deacon 72 jsou sportovní univerzální lyže pro pokročilé lyžaře, poskytují stabilitu a přesnost. V námi testované délce byly optimální spíše pro větší a rychlejší lyžaře, ale všech věkových kategorií a pro celodenní lyžování.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Lukáš Vavrda

TESTOVANÁ DÉLKA: 173 cm | PARAMETRY: 125–72–103, R: 15,4 m | ROCKER:

Van Deer SL World Cup 11

Lyže po Henrikovi

FOTO: AMARCSTER MEDIA

RECENZE

Teda skoro. Henrik Kristoffersen má krapet delší, než jsme testovali my, a také ještě trochu jinak vyladěné. Ale samotná myšlenka, že tyhle lyže se vyráběly hned vedle těch jeho a možná se jich dotýkal i legendární Marcel Hirscher, vás nabíjí adrenalinem ještě dřív, než si je obujete.

na to jsme se těšili nejvíc. Ne, že by na trhu nebylo spousta jiných, zajímavých a konkurenceschopných lyží, ale značka Van Deer je tak trochu opředena legendami, tajemstvím a také krásným příběhem dvou rivalů, kteří se nakonec sešli v jedné malé rakouské továrně na lyže. Vítejte na závodních slalomkách, které vymyslel Marcel Hirscher a sedlá Henrik Kristoffersen.

Trochu jiné lyžování

Prémiový materiál, vyladěný pro vrcholový sport, je prostě něco úplně jiného, než na co jsme zvyklí z běžných komerčních lyží. Tyhle lyže reagují na detailní milimetrové pokyny, jsou zcela přesné, a tedy i velmi snadno ovladatelné. Ale zadarmo vám rozhodně nic nenechají, a nemám tím na mysli cenu, která je naopak překvapivě konkurenceschopná. Konstrukce Van Deer plní veškerá očekávání a je sendvičová. Jasanové jádro je vyztuženo

karbonovými vlákny a titanalem, přičemž použity by měly být pouze výběrové materiály, protože Van Deer staví lyže jen v malých sériích a na kvalitě materiálu i provedení si zakládá. A je to opět znát, stejně jako u modelu GS, který se nám dostal pod nohy v masters délce 183 cm. Nevím, kolikrát to ještě v textu zmíním, ale ta přesnost, ovladatelnost, plynulý průhyb lyží se prostě těžko srovnává s jakýmikoli komerčními lyžemi. Jízdní vlastnosti lyží Van Deer překonávají i masters lyže, ať už mluvíme o SL nebo GS.

Kratší, ale pořád stejně dobré

Testované slalomky jsme měli v délce 155 cm, čemuž odpovídá i konstrukční poloměr 11 metrů.

A tady se dostáváme k jádru pudla. Pro koho vlastně jsou? Je to ryze závodní materiál, který je pro běžné použití nevhodný, nebo si lze takovou „fajnšmekřinu“ pořídit a chodit na ní alespoň po ránu lyžovat?

VIDEO

Pro koho?

Ve 155 cm jsou určeny určitě pro menší jezdce, ať už to budou sportovně zaměřené lyžařky nebo junioři. Vyžadují velmi solidní techniku a kondici, zvlášť pokud se na nich plánujete vozit kratšími oblouky,

Pocit z jízdy na Van Deer je těžko popsatelný. Je to něco, co musíte zažít a stejně to pak nebudete umět nikomu říct. Ondřej Novák, autor recenze Osazeny byly závodní deskou Look s odpovídajícím vázáním a v kompletu s broušením se jednalo o ryze závodní setup. Jaké jsou na sněhu? Délka 155 cm je pro kluky trochu kratší, takže i pod mými 70 kg se chovaly jako poctivá hodně napružená trampolína, která vyžadovala hodně kontroly při výjezdu z oblouku, pokud jsem se ho snažil stlačit pod konstrukční poloměr. Pro testérku s 50 kg a 160 cm byly naopak vyhovující, jejich odezva odpovídající a obecně si je děvčata chválila pro jejich naprostý klid při jízdě i skvělou ovladatelnost.

a ne od lesa k lesu. Zvládnou i téměř střední poloměr na hranici 15 metrů, ale primárně jsou určeny pro agresivní krátké oblouky „za roh“, které umí naprosto dokonale. Mají velmi výrazný rebound, zejména pod nohama těžších jezdců, ale dokážete na nich jezdit i poměrně klidně, kdykoliv se rozhodnete kroužit mírně přes poloměr.

Na strmějším a velmi tvrdém povrchu se z nich ale stává nekompromisní závodní zbraň. Poctivá tělocvična. Dokud je pista dokonalá a budete na ní jen vy, Marcel a Henrik.

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/test-sjezd

VÝHODY vysoká kvalita malosériové výroby vynikající jízdní vlastnosti konkurenceschopná cena

NEVÝHODY nenašli jsme

VAN DEER SL WORLD CUP 11 PARAMETRY: 1 17–66–102, R 11 m / 155 cm

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

ADVERTORIAL

JUPITER

již v ČR

NOVÝ KRÁL SVĚTA LYŽAŘSKÉHO SERVISU INDIVIDUALITA A AUTOMATIZACE – KONEČNĚ JE TO MOŽNÉ! Každý ski servis má jiné preference, pokud jde o efektivitu nebo kvalitu, což často vede k zaměření se na konkrétní technické prvky. Jupiter uspokojí každé přání konceptem stroje, který nabízí maximální flexibilitu a zajišťuje, že vaše očekávání budou splněna pokaždé – bez kompromisů!

NEJVĚTŠÍ INOVACE V-Edge® – technologie proměn-

ného úhlování boční a spodní hrany pro maximální zážitek z lyžování

oposud nejlepší technologii tuningu hran keramickými kotouči se dostalo dalšího zdokonalení. Boční a spodní hrany jsou broušeny pod proměnným úhlem po celé délce lyže. Hrany ve střední části lyže jsou broušeny pod menším úhlem pro optimální vedení a maximální edge grip na zmrzlém sněhu a ledu, zatímco oblast špičky a paty pod větším úhlem pro snadnější nástup do oblouku a vedení lyží. V-Edge kromě zcela nového lyžařského zážitku výrazně zvyšuje bezpečnost lyžaře. Modul keramických disků vybavený technologií V-Edge zároveň ovládá i modul leštění (polish). Výsledkem V-Edge je dokonalé držení hran a snadnější nástup do oblouku, a tím i maximální zážitek z lyžování.

Trim Cut – automatické odstranění sidewallu

S technologií Trim Cut pro automatické odstranění sidewallu dosáhla společnost WINTERSTEIGER úplné inovace! Trim Cut je integrován do prvního modulu kamene a během procesu se automaticky aktivuje. To zajišťuje maximální účinnost v následném tuningu bočních hran. Proč je ale tato příprava nutná? Vyčnívající boční stěna může negativně ovlivnit broušení boční hrany. Trim Cut eliminuje potřebu ručního odstranění bočnice. Tento proces chrání keramické kotouče a tvoří základ pro vysoce přesnou geometrii tuningu bočních hran.

Tune-Pilot

Upravená sjezdovka, all-mountain, freeskiing nebo závody: různé sjezdovky vyžadují různé modely lyží. Rekreační, výkonnostně sportovní nebo závodní lyžař? Carvingový oblouk, smýkaný nebo něco mezi? Různé lyžařské schopnosti v kombinaci s různými modely lyží vyžadují odlišnou přípravu. Wintersteiger má řešení – Tune-Pilot s možností V-Edge, variabilní geometrie hran pro lepší edge grip, méně fyzické námahy a 100% výkon. S novým Tune-Pilot můžete snadno a rychle zvolit ideální strukturu bez ohledu na měnící se sněhové podmínky. Jediným stisknutím tlačítka vybíráte z předdefinovaných struktur v závislosti na typu sněhu – prašan, mokrý, nebo firn. Lyže v závislosti na typu lyžaře vyžadují odlišnou přípravu hran. V Tune-Pilot jsou definovány tři různé kategorie a parametry úhlování (Comfort, Sport, Race). Stisknutím tlačítka můžete vyvolat příslušnou kategorii a stroj přesně aplikuje dokonalé úhly. Pro více informací navštivte:

www.wintersteiger.cz

Photo © Chris Gollhofer

ADVERTORIAL

S/PRO SUPRA BOA – perfektně zabaleni! Příběh nových bot od Salomonu je dlouhý a vydal by možná i na seriál. Ale zkusíme vám ho převyprávět ve zkratce.

a počátku stál Georges Salomon, který začal podnikat v roce 1947 ve výrobě pilových kotoučů. S poválečným rozvojem zimních sportů ale rychle svoji malou dílnu se třemi zaměstnanci přeorientoval na výrobu kovových hran pro lyže a později přidal i vázání. Ten nejdůležitější moment ale nastal až v roce 1979, kdy Salomon vypustil na trh unikátní boty SX90 se zadním nástupem, a další desetiletí s jejich nástupcem SX91 dominoval botařskému byznysu. Na konci 70. let byl Salomon první, kdo se zadním nástupem přišel, stejně jako v roce 2023, kdy přichází s unikátním systémem BOA, který známe z cyklistických treter, ze skialpinistických bot, ale nikoho nikdy nenapadlo jej využít na sjezdové boty.

BOA přezku nenahradí

V roce 2020 začali inženýři Salomonu testovat různé alternativní způsoby utahování bot a poměrně rychle se shodli na osvědčeném BOA systému. Zároveň ale zjistili, že běžné přezky pouhé BOA utahování nenahradí, a pomalu tak začal vznikat celý ekosystém, který dnes s BOA spolupracuje. Říká se mu Exowrap a bez něj by dnešní modely Supra BOA byly jen obyčejnými lyžařskými botami, kde přezky nahradilo kolečko. Utahování skeletu za pomoci BOA systému by bylo ještě méně účinné než současné přezky, které sice nohu v botě stlačí směrem dolů, ale samotný skelet obepne nohu jen díky ideálně zvolené šířce. Exowrap funguje stejně, jako když třeba rolujete plakát. Skelet je uzpůsoben tak, aby při utahování BOA kolečkem nohu postupně obalil či ovinul a výrazně tak zlepšil i usazení paty.

S/Pro Supra BOA

První dva modely se v limitovaném počtu objevily na sjezdovkách už v únoru 2023. Nejdřív jsme se trochu pozastavovali nad jejich vzhledem, ale po prvním testování si kromě nohou velmi snadno zvykly i oči, a hlavně ruce. Jemné dotahování, ale i povolování bot v silných rukavicích je zcela návykové. A bát se nemusíme ani odolnosti. BOA kolečko, i když působí masivně a ze skeletu výrazně vystupuje, je velmi odolné i vůči silným nárazům, navíc se velmi snadno servisuje. Na letošní sezónu 23/24 přichází kolekce BOA v plné kráse hned se dvěma unisexovými a dvěma dámskými modely. Sportovní modely reprezentují S/Pro Supra BOA 130 a 120, dámské pak v zajímavých barevných kombinacích měkčí verze 105 a 95..

ADVERTORIAL

Völkl Racetiger SC

Německý výrobce lyží Völkl letos slaví stovku, přičemž řadu Racetiger vyrábí déle než půlku své existence – legendární vzor zebra se objevil již v roce 1967. Letos Völkl více svých modelů významně inovoval, mezi nimi i Racetiger SC – lyže, která vychází ze slalomky, ale evolucí se proměnila ve svébytný, silně univerzální nástroj pro celodenní sportovní lyžování.

do na Recetiger SC jednou stál, asi to nezapomene. Štíhlá lyže briskně přehraňuje, je připravena oblouk výrazně zkrátit, ale zároveň se vůbec nezlobí, pokud má sama vést delší rychlý oblouk. Zatímco její specializovanější sourozenci, slalomka SL a obřačka GS, mají mnohem více svou vlastní hlavu, Racetiger SC je empatický a lyžaři naslouchá – proto ho mohou milovat silně sportovní lyžaři, ale i dámy či pánové, kteří už to tolik nehrotí.

Tailored Carbon Tip

Letošní novinkou je karbonem vyztužená špička Tailored Carbon Tip, unikát značky Völkl. Tailored Carbon Placement znamená, že jsou uhlíková vlákna předem přesně všita do skelné tkaniny tak, aby se postupně slévala a rozlévala právě tudy, kudy putují vektory sil působící při jízdě mezi lyžařem a lyží. Tak je dosaženo toho, že lyže poskytuje optimální tuhost tam, kde je to potřeba, a naopak záměrně umožňuje větší flexi v místech, kde jsou karbonová vlákna tenčí. Celá pružnostní a pevnostní charakteristika lyže reflektuje požadavky cílové skupiny: sportovního, ale univerzálně jezdícího lyžaře. Díky ní mají lyže lepší (či přesnější) i torzní tuhost, a zůstávají tak stabilní i ve vyšších rychlostech. Lyžování na nich je i energeticky efektivní, protože maximum síly, kterou lyžař vyvíjí, je přímo směrováno tam, kde je nejúčinnější.

Titanal Band po celé délce lyží

Stavba samozřejmě nestojí jen na karbonové „výšivce“, je to poctivý sendvič s titanalovou výztuhou. Ta byla nově integrována po celé délce lyže. Má tlumicí funkci a pomáhá tak k hladkému a stabilnímu průjezdu oblouky i při vysokých rychlostech. Přispívá i k plynulému odhranění, díky čemuž lyže bez námahy funguje nejen na hraně, ale i při jízdě smýkanými oblouky.

Optimalizovaná geometrie pro zábavné manévry

Lyže navíc dostala nový tvar, díky němuž se také stává lépe ovladatelnou a „poslušnější“. Užší šířka lyže pod vázáním umožňuje rychlejší přehranění a hravější a celkově agilnější projev lyže, a tedy dynamičtější styl lyžování. U modelu Racetiger SC, stejně jako u jeho sportovnějšího sourozence Racetiger RC, byly přidány nové délky, jež začínají již na 148 cm. Kratší lyže znamená také kratší poloměr, a tedy rychlejší reakce zvlášť při krátkých obloucích. Proto je tato lyže v kratších délkách vhodná také pro juniory, dívky nebo lehčí lyžaře.

Lyže Racetiger SC jsou dostupné ve třech barevných variantách: černožluté a žlutočerné (ano, jsou přesně zrcadlově barevné) a doplňuje je elegantní bílý model

Nová geometrie a všitý karbon

Parametry: V délkách 148 cm (R 10,2 m), 153 cm (11,0 m), 158 cm (11,8 m), 165 cm (13,1 m): 123–68–102, v délce 172 cm (15,3 m): 122–69–100

FASHION

Devold: všude vlna merino TEXT: LUKÁŠ VAVRDA

V litevské fabrice s vývěskou Devold se potkávají ovce z celého světa – přesněji řečeno jejich vlna. Ta prochází dlouhým procesem, aby na konci výrobní linky měla podobu nových lyžařských ponožek, spodního prádla, mikiny nebo třeba čepice. Norská značka Devold slaví letos 170 let existence. Co všechno musí každé vlákno vlny podstoupit, než se dostane na lyže, a proč lyžaři merino rádi oblékají?

unkce vlny merino je obyvateli severských zemí letitě prověřená. Jedni z prvních, kdo začal její vlastnosti využívat, byli rybáři. Když totiž vlněnou rukavici namočíte do ledového moře, po chvíli ji rukou zase zahřejete. I dnes je tak můžete na rukách rybářů vidět – zatímco moderní mořeplavecké rukavice brání vniknutí vody, tyto nepromokavé nejsou: ruce budou mokré, ale přesto se udrží v teple. Izolační vlastnosti merino vlny jsou samozřejmě oboustranné, a navíc vlna (zvlášť když je správně vyčesána a utkána) nehoří – právě toho začal ve svých

začátcích využívat i Devold. První produkty nesly označení „protect“ a tato řada se vyrábí dodnes. Není však určena lyžařům proti chladu, ale chrání hasiče proti působení žáru. Pokud se pokusíte takové prádlo zapálit, bude se pomalu škvařit (seškvařili jste si někdy nad svíčkou vlasy?), ale teplo velmi účinně zastaví a hořet nezačne. Kombinace těchto dvou funkcí je vhodná pro využití i ve sportu, a proto se Devold později zaměřil na zimní sporty, a to i aerobní– vlna chrání před chladem, a to i v případě, že se značně zapotíte. Z vlny merino lze utkat látku pro šité prádlo i vlákna pro pletené ponožky nebo svetry. Jak to celé probíhá?

Zpracování vlny merino

Ve zmíněné litevské manufaktuře se děje 95 % procesů, jen na barvení některé látky odjíždí a vrací se zpět – Devold ale v posledních letech zapracoval na soběstačnosti a většinu svých subdodavatelů prostě skoupil, aby se ujistil, že budou pracovat spolehlivě, a především dostatečně kvalitně. Kontrola kvality totiž probíhá po každém kroku, u každé látky – je až překvapivé, kolikrát se každý kousek zkontroluje, aby k balení doputovaly opravdu jen ty bezvadné kusy. Každý produkt od vyčesání vlny po zabalení projde kontrolou kvality asi pětatřicetkrát!

Vlna přímo od farmářů Vlna, podobně jako jiné komodity, se běžně kupuje na burze. Kvůli tomu je nejistá její cena pro farmáře i pro výrobce, a tak Devold burzu obchází a smluvně odebírá vlnu od farmářů přímo, jde zároveň o určitý způsob fair trade, který farmářům zaručuje jistý odběr vlny a zdroj příjmů, Devoldu zase pevnou cenu po celou sezónu.

vlhkost klesne, musí se zpomalit stroje, aby se vlákna nekroutila. Textilie se vyrábí na 27 strojích. Výsledkem jsou sedmdesátimetrové role, které se po napařování a barvení celé přemotávají a vizuálně kontrolují. Pokud někde látka prosvítá víc, než by měla, nebo je v ní velký žmolek, pracovník označí místo na látce

Šití pouze ručně

i v počítači a řezačka poškozenou část vyřízne. Pak už látka míří do řezaček, kde se vyřezávají jednotlivé díly budoucích oděvů, a následně na šicí stanoviště.

Hotové a zabalené produkty míří do robotického skladu: roboti je ukládají do krabic, ze kterých je následně kompletují do jednotlivých objednávek.

Příjem a testování vlny pod mikroskopem

Každá várka vlny cestuje celou továrnou se svým štítkem, evidenčním listem, takže na konci lze u každého produktu dohledat nejen, od kterého farmáře vlna pochází, ale třeba i která šička který díl kompletovala – pokud kontrolor kvality najde chybu, vrací tento kus té šičce, která chybu udělala. Možná díky tomu tolik chyb nedělají… Vzorek vlny nejdřív míří do laboratoře, kde je vyčesán a proměřen – měří se především délka vláken, pak se uřízne 2 mm dlouhý vzorek a měří se tloušťka vláken, která se udává v mikronech. Nejjemnější vlna má okolo 17 mikronů a je zpracovávána pro spodní prádlo, nejtlustší vlákna mají asi 33 mikronů, z takových se pletou třeba mohutné svetry.

Péče o vlnu merino Vlna merino je přírodní materiál, který je náchylný především na agresivní chemikálie a některé parazity. Ve výrobních halách jsou instalovány lapače molů, ovšem dírky ve vlněných produktech může způsobit více druhů domácího hmyzu, třeba kobercoví roztoči. Pokud doma máte merino produkty, braňte je před parazity. Proti tomu je praní vlněného oblečení hračka, pokyny jsou vždy na štítku, ale většinu můžete prát na 900 otáček, moderní pračky mají i speciální program pro vlněné oblečení.

Na desítkách šicích stanovišť sedí desítky šiček: každá dělá celý den jeden díl, například sešívá rukáv nebo přišívá nášivku. Ty složitější produkty, například trika se zipem a elastickými prošitími, mají až 18 kroků – musí tedy postupně projít osmnácti stanovišti. Závěrečná kontrola probíhá podle produktového listu, každý produkt je přeměřen a zkontrolován, a pokud má třeba kratší rukáv, než je norma, vrací se k té šičce, která udělala chybu. Asi 20 % látky je odpadní – odřezky nebo neopravitelné chyby. Ty se stlačí do 450 kg těžkého balíku, recyklují a vlna se pak vrací na začátek procesu, aby se použila do dalších výrobků.

Do laboratoře se vlna ještě několikrát vrátí, například u některých látek probíhá zkouška plamenem (tenká látka s přehledem odolá 10 vteřinám nad přímým plamenem) nebo se vzorky látky perou v Perwollu – doma to nezkoušejte a perte v k tomu určených přípravcích, na vzorku v agresivním Perwollu se tím zjistí, zda je látka dostatečně kvalitní, než se začne řezat a sešívat – takovým praním smí změnit délku maximálně o 10 %.

Přísný technologický postup

Vyčesáním se část objemu ztrácí, kvůli důsledné kontrole kvality je konečný objem vlny použité k výrobě asi poloviční než objem, který Devold nakoupil. Prověřená, vyčesaná vlna je zpracovávána do vláken a následně se obrovské špulky používají podle druhu vláken buď na tkaní ponožek, svetrů, nebo látky na prádlo. V každém případě se předtím vlákna musí na 24 hodin uložit do přípravné místnosti s vlhkostí 64 % a pokojovou teplotou, aby byla vláčná a při zpracování se nelámala a netřepila. Pokud v přípravné místnosti teplota nebo

Co je non-mulesing Mulesing je způsob, jak ovčí vlnu zbavovat parazitů, kteří se šíří kůží okolo vyměšovacího ústrojí. Tato metoda jejich šíření účinně zabrání – když tam kůže není, nemohou se v ní šířit paraziti. Takové uřezávání kůže z živých ovcí ale není

příliš etické (i když je možná etičtější než nechávat ovce trpět bolestivým parazitem), a tak Devold bere vlnu výhradně od farmářů z Nového Zélandu, Argentiny a Uruguaye, kteří ovce zbavují těchto parazitů jinými, byť nákladnějšími způsoby.

ADVERTORIAL

Vzhůru na hory!

Sensor slaví 25 let Pětadvacet let, to už je panečku pěkný věk. Jak ho přivítat? Většina lidí vyrazí ven, aby s jubilantem něco podnikla. Přesně to by si přál i Sensor, který na trhu působí právě takhle dlouho. A tak nečekal na dárky a místo toho sám nadělil všem, kdo na sebe chtějí místo party hadříků navléknout spolehlivě funkční oblečení, hromadu novinek.

rvní se týká ucelení kolekce Traveller, která se navzdory názvu celé řady hodí nejen pro cestování, ale i volnočasové aktivity či dokonce pracovní záležitosti. Když už je řeč o univerzálnosti, o ždibec víc se jí dostalo i do řady Merino Air. Bez barevných švů

totiž půjde jednotlivé kousky oblečení mnohem snadněji kombinovat. Zklamán ale nebude ani ten, kdo si potrpí na pestrost. Merino Active je totiž odteď k dostání i v barvě terracotta, a to dokonce s novou sadou potisků. Kdyby se náhodou našel v dnešní době někdo, kdo nehol-

duje slavnému merinu, v Sensoru najde perfektně funkční recyklovaný polyester všech barev a střihů. Zkrátka a dobře v Bystřici pod Hostýnem se zase vytáhli a navrhli i vyrobili něco, co se lidé nebudou stydět nosit ještě dlouho potom, co jiné fashion výstřelky už dávno

vyjdou z módy (a především zatraceně dlouho i vydrží). No, a to všechno ušili nikoli horkou nití, ale pěkně pečlivě a zodpovědně z obnovitelných či recyklovaných materiálů, tak jako už to mají ve zvyku. Novinky značky Sensor najdete zde:

RECENZE

Přilba s integrovaným zorníkem Smith Survey

Funkční, elegantní, dostupná Smith je renomovaná americká značka, která se specializuje na výrobu sportovních brýlí a přileb. Patří mezi úzký top takto specializovaných značek, a jelikož nelení a inovuje, je co testovat. Tentokrát to byla přilba s integrovaným zorníkem Smith Survey.

lavní technologií, která eliminuje negativní energii při nárazu je vlastní Zonal Koroyd® – koroyd je lehký materiál složený z šestihranů podobných včelím plástvím, díky tomu je lehký, významně absorbuje energii a velmi dobře ventiluje. Integrovaný zorník (konkrétně jsme měli modrou barvu Photochromic Rose Flash Lens) je fotochromatický (ChromaPop™), tedy automaticky se obarvuje podle toho, kolik světla ho osvětluje – pokud málo, je světlý, pokud hodně, pigmenty v něm se zbarvují a viditelné světlo blokují. Technologie ChromaPop pak podle výrobce zvyšuje kontrast a barevnou věrnost. Přilba je vybavena nastavitelným ventilačním systémem se 14 otvory pro regulaci průtoku vzduchu a stahovacím systémem s kruhovým ovladačem.

včetně zorníku v jeho spodní poloze. Celkově velkorysejší výstelka působí robustně a také tlumí hluk více, než je běžné – což může být výhoda i nevýhoda. Přesto velmi dobře odvětrává a udržuje přirozený tepelný komfort. Velmi jsme ocenili skvělý zorný úhel, do stran prakticky neomezený, což je jeden z benefitů tohoto typu přileb obecně. Při pohledu dolů – na bundu třeba – je potřeba zorník zdvihnout, ale pořád je to pohodlnější než při použití konvenční sestavy přilba + lyžařské brýle, zvládnete to jedním prstem. Zorník přináší ještě lepší službu, pokud je jako v tomto případě technologicky vyspělý.

Díky tomu, že je fotochromatický, funguje při všech obvyklých světelných podmínkách, ve kterých lyžujeme. Opticky je příjemný, což se dá poznat podle toho, že si na něj člověk okamžitě zvykne a pak už o něm neví, ať svítí slunce, nebo sněží. Zamlžování jsme nepoznali, přestože dobře doléhal skrze pěnovku na svém spodním lemu k nosu a tvářím, nedrží se pod ním vlhkost a efektivně se v prostotu pod ním vyměňuje vzduch. Příjemně se ovládá, fixovat se dá po vícero krocích, takže svévolně nemění polohu, ani když je jen pootevřený. Líbil se nám i jednoduchý, elegantní design a efektní kom-

binace černé matné a do modra laděného zrcadlového zorníku, který už nezabírá polovinu obličeje. Pro lyžaře s jinými estetickými preferencemi je v nabídce hned několik dalších barev jak přileb, tak zorníků.

Závěr

Smith Survey je technologicky pokročilá přilba s integrovaným zorníkem do všech obvyklých lyžařských podmínek. Plnohodnotně zastane obvyklý konvenční set přilba + lyžařské brýle, a to navíc za dobrou cenu.

Uzavře vás do svého vlastního světa bezpečí a tepla. Petr Socha, autor recenze

Naše zjištění: 3D obraz

VÝHODY FOTO: KATEŘINA SOCHOVÁ – SNOW

Přilba je pocitově hodně vystlaná a měkká a (možná i díky tomu) sedí většímu rozptylu velikostí hlav. Přestože jsme testovali model M, příjemný pocit z nich měli i ti, kdo jindy nosí velikost S. Při detailním zkoumání ale zjistili, že tomu tak úplně není. Při výběru tedy nepodlehněte prvnímu pocitu a důkladně zkoušejte i se staženým zorníkem. Lyžaři s hlavami velikosti M neměli problém, přilba seděla všem dobře, a to

skvělý zorný úhel fotochromatický, tedy velmi univerzální zorník jednoduchý, elegantní design velmi dobře odvětrává a udržuje tepelný komfort

NEVÝHODY výrazněji tlumí hluk (pro někoho může být i výhoda)

ACADEMY

SKI WITH ME

Třináctý ročník seriálu Skiwithme bude o trampolínách. Lyžování je vlastně tak trochu i gymnastika a akrobacie, takže proč ne? Trampolíny nám ale letos hlavně poslouží pro jednoduché vysvětlení správného tvaru oblouku, principů střádání a uvolňování energie v obloucích a mezi nimi a zlehka dojde možná i na fyziku. A ten, kdo by si chtěl pořádné trampolíny užít „face to face“, může si se mnou přijet zalyžovat, nebo přivézt svoje potomky. Volné termíny, plánované akce, ale také starší články najdete na www.skiwithme.cz. D O D A V AT E L

V Y B A V E N Í

lyžování (nejen) se všechno řetězí, a tak za špatný nájezd může špatný výjezd a za špatný výjezd zase může špatný nájezd. Je tedy vlastně jedno, odkud začnete svoje oblouky analyzovat a vyspravovat. Úplně správně bychom měli začít zakončením toho předchozího oblouku, protože z toho budeme dnes „vyvlávat“ do toho následujícího. Ale my si zakončení necháme na příště a začneme rovnou samotným nájezdem do nového oblouku.

Nechat se vystřelit

V minulém díle jsme se pohybovali mezi trampolínami. Jedna nás vystřelila na druhou, druhá na třetí a takhle jsme se pohybovali dolů z kopce využívajíce vlastně jen gravitace a správně napnutých trampolín. A tady je ten zakopaný pes. Napnout trampolínu správně je totiž klíčové, a proto dnes začínám právě odtud. Dobře napnutá trampolína vás totiž

dokáže dobře vystřelit do dalšího oblouku, pokud ji tedy nebudete držet příliš dlouho a dokážete ji uvolnit včas a správně. Ale k tomu se dostaneme až v dalších dílech. Dnes se ji naučíme napnout. Za předpokladu, že jste všechno udělali správně a včas a trampolína vás vystřelila tam, kam měla, je důležité se s tím neprat a zůstat co nejdéle vystřelený. Je to dovednost, se kterou se většina lyžařů začíná prát už při přehranění lyží a snaží se vše příliš urychlit. Nejen rychle přehranit, ale i co nejrychleji a co nejvíce zahranit. Používá k tomu většinou přílišný pohyb boků dovnitř nového oblouku – tzv. „českou prdelačku“, nebo přílišný náklon těla. Výsledkem je to, že lyže nestihnou vyjet z pod těla a vykroužit v klidu co nejdelší první polovinu oblouku tak, aby se trampolína stihla napnout, a navíc se napjala tak, že lyžaře bude umět vystřelit zase do dalšího oblouku.

TEXT: ONDŘEJ NOVÁK FOTO: MICHAEL TUREK

Nech se vyvlát

„Z oblouku musíš vyvlát.“ Je to můj „terminus technicus“, který při tréninku sportovního lyžování často používám a moji žáci už mi rozumějí. V následujících řádcích to zkusím popsat tak, abyste mi rozuměli i vy, kteří jste se mnou ještě nelyžovali. 76

Nejvíce je trampolína napnutá na posledních dvou obrázcích. Stačilo jen zůstat v klidu, nechat se do oblouku naklánět, nedělat žádné ukvapené pohyby a počkat, až se trampolína napne

Jak na to?

Otázka za všechny prachy. Nechte se „vyvlát“. Když začnete uvolňovat končící vnější lyži, na které je většina opory, začnete kromě postupného rušení dostředivé síly – ano, to je ta, která vám ve vrcholu trampolíny nabídla vystřelení – také dávat signál gravitaci, že si vás může zase pomalu převzít a vy jí v tom nebudete bránit. A právě ta absence obrany je důležitá. Efektivní lyžování, při kterém šetříme naše svaly a využíváme pro zatáčení souhry našich dovedností a fyziky, vyžaduje v některých částech oblouku zejména

Dává to smysl?

Těžko na cvičišti, lépe na bojišti. Záměrně neříkám lehce, protože odbourat staré návyky a strach zabere čas i velmi dobrým lyžařům. Ale pochopit, co znamená nechat se „vyvlát“ z oblouku, neztratit hlavu a zachovat klid, nebát se nárůstu rychlosti v první polovině oblouku, mnohem snadněji pochopíte na kopci než mezi řádky časopisu. Tak držím palce při prvním tréninku a příště se zkusíme správně popasovat s trampolínou, kterou jsme dnes napjali.

JEDEN SKIPASS TI STAČÍ, DRAHOUŠKU

185 km SJEZDOVEK

147

DOPRAVNÍCH ZAŘÍZENÍ

klidnou hlavu. Pokud se necháte gravitací překlopit do dalšího oblouku, necháte ji na sebe působit a nebudete se snažit nic uspěchat, odjedou vaše lyže daleko od těla a napnou trampolínu. Představte si to tak, že hlava je pomyslný hrot kružítka a chodidla naopak jeho konec, který opisuje kružnici. Oblouk je polovina kružnice a vaším úkolem je nakreslit její první čtvrtinu o co největším poloměru. Vzdálenost hlavy a nohou by tedy měla být při pomyslném pohledu shora co největší. A tohle nejde zařídit žádnými pohyby. To jde zařídit jen naprostým klidem a uvolněním v nájezdu, kdy dáte své tělo všanc fyzice a jen pomalu udržujete boční rovnováhu balancováním o vnější lyži a postupným zapojováním vnitřního svalstva – core, abyste neupadli dovnitř oblouku a celé budování trampolíny tak nepřišlo vniveč. Celé tělo tak postupně získává náklon, lyže odjíždějí dále od těla a výsledkem je větší úhel zahranění a s ním i větší tlak, větší prohnutí lyží, a tedy i větší trampolína. Navíc přesně tam, kde ji chcete mít, tedy ve vrcholu oblouku.

Ondřej Novák Odborný redaktor SNOW, instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii, autor projektu Skiwithme.cz.

STŘEDISEK

CZECHSKIPASS.CZ PROJEKT PODPORUJE:

ASOCIACE PROFESIONÁLNÍCH UČITELŮ LYŽOVÁNÍ A LYŽAŘSKÝCH ŠKOL (APUL) GENERÁLNÍ PARTNER APUL:

PARTNEŘI APUL:

Ozvěny z kongresu INTERSKI 2023 O finském kongresu Interski, který proběhl v březnu v Levi, jsme již napsali poměrně dost řádků jak na stránkách SNOW, tak na našem webu či sociálních sítích. V tomto čísle se za kongresem ohlédneme naposled, ale trochu jinak. Zeptáme se účastníků české APUL výpravy a dozvíme se pár inside pohledů a názorů. Nejlepší zásobárnou (i kongresového) know-how ale stejně jsou a budou naše kurzy a akce, kde naši lektoři přetavují svoje poznatky a nabrané dovednosti přímo do praxe na sněhu.

tázka pro Davida Špundu:

Davide, jako ostříleného demo jezdce se spoustou zkušeností se tě nemohu zeptat na nic jiného než na to, který národ tě ve Finsku oslovil v tomto směru nejvíce? Z pohledu demo lyžování je kongres velmi zajímavý. Každá země se chce samozřejmě předvést a kromě workshopů a přednášek ukázat i dobré lyžování. Specifické je, že kongres Interski není žádná soutěž nebo mistrovství a týmy nemají moc času spolu trénovat. Je zajímavé sledovat, co si kdo z jednoduchých variant vymyslí, jak to nakombinuje a jaký je z toho nakonec výsledek na svahu. Pokud mám jmenovat jednu zemi, která mě z pohledu vývoje (během posledních tří kongresů, které jsem absolvoval) zaujala, tak je to Dánsko! Žádné hory, ale vášniví lyžaři.

Spousta z nich začíná a dále profesně roste v Alpách a je fajn vidět, jak se dokážou na takovouto akci připravit a ukázat opravdovou kvalitu! Je hezké vidět, že i nelyžařská země, která není „prorostlá“ spoustou organizací, má své pevné místo ve světě snowsports.

Otázka pro Michala Kašpárka:

Kašpi, byl to tvůj první kongres Interski, potkalo se tvoje očekávání s realitou a budeš v roce 2027 znovu bojovat o účast v české APUL výpravě? Z celé akce jsem byl naprosto unešený. Prostředí a atmosféra finského Levi celou kulisu krásně dotvářely. Nejvíce mě zaujalo, s jakou odborností, nadšením a profesionalitou se dá k lyžařskému businessu přistupovat v zemích, které udávají trend (např. Kanada, USA). Skvělé je také zjištění, že jako APUL jdeme

správným směrem, a mě osobně to motivuje k další práci, abychom brzy byli co nejblíže ke špičkám v našem oboru. A Interski 2027? Rád bych.

Otázka pro Davida Pražáka:

Davído, co pro tebe byl skutečný a jedinečný highlight kongresu a co tě naopak v Levi zklamalo? Kongresový highlight pro mě byly účasti na všech workshopech, které jsem navštívil. Jak na sněhu, tak mimo něj. Absolutně mě dostala otevřená a přátelská atmosféra v průběhu všech workshopů. Každý národ prezentoval to nejlepší, na čem pracoval v průběhu minulých čtyř let. Většina workshopů byla založena na sdílení informací všech účastníků. Často jsem se tak dozvěděl, jak se na dané téma dívá hned několik zástupců z různých koutů světa. A zklamání? Vůbec žádné. Tenhle kongres byl prostě super, a navíc v nádherném prostředí za polárním kruhem.

Otázka pro Michaela Turka:

Byl jsi už na svém pátém (!) kongresu Interski, překvapilo tě ve Finsku něco konkrétního nebo to byla kongresová rutina? Příjemně mě překvapilo, stejně jako na všech minulých kongresech, jak dobře jazykově vybavená byla naše APUL výprava. V porovnání s jinými, neanglicky mluvícími zeměmi, jsme zaujali jak v jazykové pestrosti (angličtina, němčina, španělština, italština), tak ve schopnosti odborně tyto cizí jazyky používat. Některé (sice lyžařské) národy i jiné asociace či účastníci kongresu by se měli pro příští podobné akce v tomto směru poučit a zlepšit.

Nové tváře v lyžařském lektorském sboru

ČLENSKÉ LYŽAŘSKÉ ŠKOLY APUL: GARANCE KVALITY PRO KLIENTY, GARANCE DOBRÉ PRÁCE PRO INSTRUKTORY APUL

Čas nezastavíme. Ani když jsme jako lektoři APUL v mnoha směrech a dovednostech top třída, tohle opravdu neumíme. A proto je třeba pečovat o naše nové a mladší kolegy a kolegyně. V tomto čísle se vám představí dvě nové lyžařské tváře v lektorských řadách APUL. Holkám už sice není dvacet, ale jsou stále mladé, nadějné, a hlavně mají spoustu energie a zkušeností z celého světa a budou se o ně s vámi na kurzech dělit.

Lucie Hudcová

K lyžování jsem se dostala už jako malá holka díky rodině. Podnikali jsme různé zimní víkendové výlety. V patnácti jsem si vyškemrala snowboard a byla chvíli snowboardistka. Stále se věnuji oběma nástrojům a baví mě oba. A baví mě tak moc, že jsem se rozhodla v tomto oboru živit. Jako malá holka jsem byla hobby lyžařka, takže do doby, než jsem šla na první kurz, jsem věděla jen to, že mám „být vepředu“ a „dělat obloučky“. Od té doby uběhlo pár let a já se ocitla na „druhé straně“. Loni jsem se stala lektorkou aspirantkou a moc se těším, že brzy budu vzdělávat budoucí lyžařské instruktory. Instruktorský život mi umožnil žít v horách, poznat spoustu cizích zemí a dostat se na jiné kontinenty. Díky licencím, které jsem získala u APUL, je pro mě daleko snazší získat práci téměř kdekoliv ve světě. Například během zimní sezóny v Kalifornii jsem si splnila svůj sen a vyzkoušela si lektorskou práci a vzdělávala instruktory i pro zahraniční asociace. Věřím, že čím víc zkušeností posbírám v zahraničí, tím lepší práci můžu odvádět doma, v České republice, pro APUL. Být instruktorem je zábava. Neustále se učíme nové poznatky. Jak o lyžování, tak třeba o psychologii nebo o bezpečnosti a lavinové problematice. Jako všechna povolání, i to naše má svá negativa. Asi nejhorší je, když po stopadesáté odpovídám na otázku: „A kdy si už najdeš normální práci?“ počet zimních sezón: 17 praxe v ČR: Harrachov, Hlubočky praxe ve světě: Niseko (Japonsko), Cardrona (Nový Zéland), Aosta (Itálie), Mammoth Mountain (USA)

Petra Narovcová

V dubnu 2023 jsem absolvovala kurz L a stala se lektorkou aspirantkou APUL. V nadcházející zimní sezóně se tedy budeme moci potkat na některém z kurzů APUL a společně si zalyžovat. První možnost bude v prosinci na kurzech D. Lyžování je neodmyslitelnou součástí mého života, začala jsem jako čtyřletá a přes pohodovou prázdninovou lyžařku jsem se propracovala až ke kariéře snowsport instruktorky. Kurz lyžování APUL C jsem absolvovala v Peci pod Sněžkou již v prosinci 2008. Vážím si toho, že jsem mohla v té době studovat a zároveň mít ten nejlepší „part time job“ v Krkonoších. Ve své domovské lyžařské škole jsem strávila deset zimních sezón, za tu dobu jsem nasbírala stovky hodin praxe a také si rozšířila instruktorské vzdělání o několik dalších licencí až na úroveň ISIA známky. Z part time práce se stala kariéra, životní vášeň a postupně jsem sbírala zkušenosti ve světě. Pevně věřím, že kruh se má začít postupně uzavírat. A na to se těším nejvíc – na sdílení svých zkušeností a jejich předávání novým instruktorům na kurzech. Na viděnou na kopci! počet zimních sezón: 19 praxe v ČR: Janské Lázně praxe ve světě: Niseko (Japonsko), Thredbo (Austrálie)

Text sestavil o otázky pokládal Michael Turek lektor a manažer vzdělávání APUL

Kontakty na www.apul.cz 79

LEPIČI ZA KLIMA ROZBÍJEJÍ I SNĚŽNÁ DĚLA Aktivistické skupiny přilepující se k asfaltu frekventovaných dopravních tahů za účelem snižování teploty na planetě mají i svou „lyžařskou“ podobu. V únoru 2023 zaútočilo několik aktivistů ve švýcarských střediscích Les Diablerets a Verbier na sněžná děla, která poničili. „Lyžování je odsouzeno ke krachu, je to aktivita,

kterou absolutně nepotřebujeme,“ křičeli prý. Sjezdovky plné lyžařů uprostřed zimních prázdnin však hovořily jinak. K tomu jeden nejmenovaný aktivista poznamenal: „Děláme to ve veřejném zájmu, abychom uchránili pestrost druhů.“ Své (sou)druhy však neuchránil, ničení majetku je ve Švýcarsku stále ještě trestné. (rh)

OPRAVA TUNELŮ NA RAKOUSKÉ DÁLNICI A10 Tunely, jimiž prochází za Salcburkem „alpská“ dálnice A10 směrem na jih, potřebují generální opravu. Ta právě začala a bude probíhat po dobu dvou let mimo letních prázdnin v červenci a srpnu. Celkem v pěti tunelech mezi Gollingem a Werfenem je zaveden obousměrný provoz v jednom tubusu a sousední tubus tunelu je v té době sanován. Hned o prvním stavebním víkendu se utvořily

kolony v délce až 4 hodin. Lyžařské oblasti, například ve Ski amade, protestovaly a požadovaly přerušení prací také v zimní sezóně. Obávají se zejména o jednodenní návštěvníky, kteří si vyberou jiné areály na jiných příjezdových trasách „bez kolon“. Dotčené areály chtějí alespoň ráno zahájit provoz dříve, aby se příjezd lyžařů rozprostřel do časnější doby. (rh)

FOTO: TOMI TURUNEN

Lyžařská sezóna ve finském středisku Ruka začíná již v říjnu, a to rozhrnutím zásob sněhu z předchozí sezóny na pět až šest sjezdovek

MESSNER O LYŽOVÁNÍ Jeden z nejslavnějších horolezců všech dob a dnes hlavně propagátor omezování lidských zásahů do horské přírody, Jihotyrolan Reinhold Messner, byl zbaven světového rekordu za premiérové zdolání všech osmitisícovek a vymazán z Guinessovy knihy rekordů. Kronikář extrémních horolezeckých výstupů Eberhard Jurgalski totiž podle dostupných fotografií, záznamů a měření odhadl, že Messner jeden z vrcholů minul asi o pět výškových metrů. Vzniklo z toho ostudné pozdvižení (dnes se říká spíš shitstorm), načež z toho Jurgalski trochu vycouval a tituly se Messnerovi zase vrátí. Shodou okolností se Messner v jednom z aktuálních rozhovorů vyjádřil i k lyžování, konkrétně k zasněžování sjezdovek. Soudí, že rozprašování vody po svazích až tak nevadí. To je každopádně od milovníka co nejčistší přírody mile racionální příspěvek k jinému „shitstormu“, který leckteří aktivisté proti sněžným dělům vedou. (rh)

FOTO: ANDRE SCHÖNHERR

RESORT

REPORT

V zimě stojí ledovec za návštěvu kvůli kvalitnímu a trvanlivému sněhu.

TEXT: RADEK HOLUB

STUBAI

nejen ledovec, kde se ušetří za děti Stubaiské údolí je oblíbená stálice českých lyžařů díky své dlouhé ledovcové sezóně, cenové vstřícnosti k dětem do 10 let, které tu lyžují zdarma, a nakonec i díky snadnému a nepříliš dlouhému příjezdu z Česka. To vše vyvažuje zdejší celkově skromnější lyžařskou nabídku – i ta se však v posledních letech rozrůstá.

dolí Stubaital je z lyžařského hlediska v rakouských Alpách poměrně malou oblastí, ovšem v oblibě patří mezi velikány, přinejmenším u českých lyžařů. Zdejší ledovcový areál totiž patří k těm nejrozsáhlejším z ledovců, je cenově přívětivý a poměrně snadno dostupný, zvláště oproti západotyrolským ledovcům – pohodlná dálnice vede až k ústí Stubaiského údolí a jím už je to necelou čtvrt hodinu jízdy do dvou hlavních ubytovacích městeček a z nich necelou půl hodinku k ledovci. Ve srovnání se svými ledovcovými sousedy Söldenem a Hintertuxem však Stubai nemá tolik možností lyžování v běžných areálech „mimo ledovec“, které přijdou vhod nejen při nepříznivém počasí – kromě Schlicku 2000 s 25 km sjezdovek jsou v údolí už jen miniareály Elfer a Serles s pár sjezdovkami. To však zčásti řeší nedávno zavedený superskipas Ski Plus City, navíc se právě letos rozšiřuje o nové sjezdovky i samotný Schlick 2000.

Stubaier Gletscher: parádní sníh i při zimních oblevách

Ledovcový areál se rozprostírá na ploše pěti ledovců a je dobře propojen lanovkami kolem dokola vrcholu Schaufelspitze. Z mocnosti ledovců již mnoho nezbývá, ale díky rozsahu a rozmanitosti areálu není lyžování tak jednotvárné a prašanovitý sníh se tu drží i během zimních oblev. Kromě typických přehledných ledovcových dálnic na Daun-, Eisjoch- a Fernauferneru se lyžuje také v členitějším morénovém terénu, a to jak na sjezdovkách, tak mimo ně. Velmi atraktivní je sjezd Wilde Grub´n, v podstatě různě široká upravovaná cesta horskou pustinou, v jejímž okolí se nachází hravý volný terén. Velký snowpark pro freestylisty se upravuje na „zadním“ ledovci Gaiskarferner. Úbytek ledovcové hmoty se projevuje mimo jiné změnami profilu sjezdovek, kdy vznikají tu strmější, tu plošší úseky. Již před lety takto vzniklý „padák“ na jedné z hlavních

FOTO: ANDRE SCHÖNHERR

Ve stubaiském areálu Schlick 2000 si užijete kulisu „Dolomit“ i sportovní svahy

Pohled shora na sjezdovky areálu Schlick 2000, zejména na terény okolo 6sedačky Zirmach

Radek Holub Lyžařský nadšenec mapuje lyžařská střediska s precizností ranního manšestru. Ostatně kvůli manšestru si rád přivstane. V Česku nejspíš nenajdete nikoho, kdo by měl o lyžařských střediscích větší přehled.

sjezdovek pod mezistanicí Eisgrat je proto nově terénně upraven a doplněn o modrou variantu tratě. Opravdu působivá je zdejší vysokohorská kulisa – uprostřed areálu na Schaufelspitze si můžete vyšlápnout na vyhlídkovou platformu Top of Tyrol s dalekým výhledem na Stubaiské a Ötztalské Alpy i Dolomity. Areál má samozřejmě svého druhu „továrenský“ charakter, což je dáno jeho polohou v jinak neobydlené krajině spolu s vysokou návštěvnickou kapacitou, nicméně výjezd z hlavního parkoviště v moderní a prostorné

kabinkové lanovce 3-S Eisgrat je pohodlný a bezbariérový. Samoobslužné restaurace ve velkokapacitních budovách v mezistanicích Gamsgarten či Eisgrat nejsou žádnou tyrolskou romantikou, nicméně zase tu na jednom místě najdete veškeré zázemí a služby. Většinu sjezdovek obslouží kabinkové a sedačkové lanovky, vlekům se lze v podstatě vyhnout. Zatímco na podzim ledovec přitahuje lyžaře tím, že je jednou z mála lyžařských možností v Alpách vůbec, v zimě stojí za návštěvu především kvůli kvalitnímu a trvanlivému sněhu a vysokohorským výhledům. Není tedy divu, že v méně příznivém počasí tu v zimě moc rušno nebývá, neboť se stubaiští lyžaři přesunují do níže položených a chráněnějších areálů.

Schlick 2000: rodinné i sportovní lyžování s kulisou „Dolomit“

Hlavní neledovcový areál Stubaiského údolí je vklíněn do působivé horské kotliny v masivu Kalkkögel, připomínajícím Dolomity. V prvním patře areálu nad městečkem Fulpmes se nacházejí výukové terény, naopak ve druhém patře se po severní stěně Kreuzjochu řinou sportovnější červené sjezdovky, okořeněné i krátkými černými variantami. Po modře značené svážnici svah zdolají méně zdatní lyžaři, na dně kotliny je pak terén opět plošší. Děti bude určitě hodně bavit přirozeně „freestylový“ terén v bezprostředním okolí centrální modré svážnice. Novinkou sezóny 2023/24 je obnova lokality Galtalm, kde se podél nové 10místné kabinky, nahrazující v prodloužené trase předchozí vlek, spouští červená sjezdovka

s krátkou černou variantou v úvodu, zbrusu nová však bude také modrá trať mířící na dno hlavní lyžařské kotliny – rozšíření areálu jistě ocení i rodiny s dětmi, na které Schlick 2000 cílí především.

Ski Plus City: kde lyžovat kromě Stubaie Nejbližším areálem je Patscherkofel s prostornou a dlouhou červenou sjezdovkou, kde jeli muži sjezd při MS 1976. Lyžování na dlouhých sjezdovkách v lesních průsecích nabízí také Muttereralm nebo Ranggerköpfl, kombinaci širých plání i točivějších tratí v lese zase Bergeralm nad městem Steinach, který se nachází směrem na Brennerský průsmyk. Jen o něco dále je Glungezer s bezlesou horskou kotlinou, vystlanou červenými sjezdovkami a obslouženou obstarožní dvousedačkou, která spolehlivě odradí davy. Středním patrem glungezerského areálu pak klesá lesem příjemně svižná červená trať s moderní 6sedačkou. Ještě více sjezdovek v otevřených horských kotlinách skýtají Axamer Lizum a Kühtai, vzdálené z Neustiftu ve Stubaiském údolí již téměř hodinu jízdy. Nordkette, tyčící se přímo na Innsbruckem ve stejnojmenném skalním masivu, je lyžařsky málo atraktivní, je však výtečnou vyhlídkou na celé okolí Innsbrucku.

REPORT

Stubaier Gletscher

42 km 16 km 26 km 50 %

Sennjoch Kreuzjoch

4 000 3 500 3 000

36 %

14 %

2 000 1 500

OS./HOD.

DUBEN

BŘEZEN

ÚNOR

LEDEN

LISTOPAD

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

PROSINEC

4 8 3 1 3 3 2 Galtalm

2 500

43 800 ČERVEN

SCHLICK 2000

KVĚTEN

RESORT

3 212 1 515 m

1 697

1 000 500 0

m n. m.

www.stubaier-gletscher.com Schlick 2000

25 km 23 km

Ve Stubaiském údolí se dá ještě lyžovat na kratší strmé sjezdovce v areálu Elfer nad Neustiftem nebo na delší pohodové trati lesem v areálu Serles při vjezdu do údolí, ale

Panorama Stubaiského ledovce (uprostřed vrchol Schaufelspitze, v popředí 6sedačka Eisjoch)

32 %

14 %

2 500 2 000

14 900

1 500

ČERVEN

KVĚTEN

DUBEN

OS./HOD.

BŘEZEN

ÚNOR

LEDEN

PROSINEC

LISTOPAD

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

kromě svého komorního klidu tyto areály náročnějšího lyžaře nezaujmou příliš na dlouho. Vícedenní superskipas Ski Plus City, který je alternativou běžného stubaiského skipasu, však umožňuje nejen lyžovat ve 13 areálech v širokém okolí Innsbrucku, ale využívat také turistické atrakce oblasti. V ceně superskipasu je tak vstup do bazénů a akvaparků, prohlídka skokanského můstku Bergisel od světoznámé architektky Zahy Hadid nebo Swarovského interaktivního muzea (Kristallwelt). Zvídaví lyžaři mohou s tímto skipasem objevovat méně známá, vesměs malá až středně velká centra, avšak vždy se svébytným charakterem.

3 000

4 3 1 1 1 3

1 000 500 0

m n. m.

www.stubai.at 3–5

CENY POBYTŮ hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 3 000 Kč

4 000 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem 2 000 Kč

3 000 Kč

Orientační ceny pobytů jsou přepočítané na 1 den lyžování

FOTO: ANDRE SCHOENHERR

Schlick 2000 je tvořen horskou kotlinou, do níž stékají z Kreuzjochu a Sennjochu poměrně sportovní červené tratě. Mírná sjezdovka vede po dně kotliny, cvičné svahy se nacházejí v mezistanici Froneben.

Malé areály v údolí a okolí Innsbrucku

3 500

3 km 54 %

Froneben

Všechny sjezdovky Schlicku jsou obsloužené pohodlnými kabinkovými či sedačkovými lanovkami, nepočítáme-li vleky na cvičných loukách. Jen v údolní stanici přístupové kabinky je nutné překonat schodiště do patra, přičemž samotná stanice se nachází vysoko nad hlavním parkovištěm – mezi oběma místy pendluje skibus nebo lze za poplatek parkovat v garážních stanice lanovky.

4 000

Chutný tyrolský klobouk

Oblast Stubai má velkou ubytovací kapacitu ve všech kategoriích od apartmánů až po hotely s wellness, zejména v městečkách Neustift a Fulpmes. Kromě lyžování lze využívat zdejší sáňkařské dráhy, některé i s večerním osvětlením. V údolí stojí také dva akvaparky. Na dobrou večeři se dá zajít do chaty Tschangelair Alm s vlastní sádkou výborných pstruhů, která se nachází u hlavní silnice směrem na ledovec, nebo třeba do rustikální restaurace Schallerhof v Neustiftu, jejíž specialitou jsou masové fondue – jejich místní variantou je tzv. klobouk (Hut). Masa či zeleninu si opékáte na grilovacím kuželu a podle chuti dále poléváte nejrůznějšími zálivkami.

2 240 1 231 m

1 009

ZIMNÍ SEZONA STARTUJE 17. LISTOPADU

RESORT

REPORT

V Leukerbadu bývá na sjezdovkách prázdno, a to i na klidné švýcarské poměry.

TEXT A FOTO: RADEK HOLUB

LEUKERBAD panoramatické lyžování v lázních Je spíše lázeňské než lyžařské středisko, ale právě proto může Leukerbad leckterého pohodově založeného lyžaře zaujmout. Jeho tisícikilometrovou vzdálenost z Česka zase vynahradí úchvatné scenérie švýcarských čtyřtisícovek. 86

eukerbad se nachází na západě Švýcarska v kantonu Wallis a nejlépe se dá charakterizovat jako horské lázně s lyžařským areálem. Městečko je obehnané skalními stěnami, které mu vytvářejí úchvatnou scenérii, nemluvě o tom, jaká panoramata se otevřou, když se vyvezete některou z lanovek vzhůru. V Leukerbadu najdete klidné centrum s pěší zónou, termálními kašnami, restauracemi a kavárnami – pěšky se projde za 10 až 15 minut. Na okraji se pak rozléhá rekrerační apartmánová zástavba, přičemž některé z rezidencí přímo sousedí s kyvadlovou kabinovou lanovkou, spojující Leukerbad s lyžařským areálem Torrent.

Malý lyžařský labyrint

Přehledný a kompaktní lyžařský areál Torrent se rozkládá na jihozápadních svazích pod třítisícovkou Torrenthorn. Všechny sjezdy se nacházejí v podstatě podél jediného „proudu“ lanovek a vleků, což areál opticky zmenšuje, navzdory tomu je však terénně příjemně rozmanitý – nabídne široké pláně pro nenáročné carvingové kroužení i členitější tratě, holé pláně i sjezdy lesem. Všechny varianty sjezdovek jsou vzájemně propletené, takže vytváří malý labyrint, v němž si lze každou jízdu zpestřit trochu jinou variantou. Volný terén v bezprostředním okolí sjezdovek láká k nesmělým freeridovým odskokům, freestylovým hrátkám i k dobrodružnějším sjezdům. Prostornou kotlinou pod 6sedačkou Schwalbennest jsou dokonce značené dvě neupravované ski-route, které vedou kolem v zimě opuštěné dřevěné osady Torrentalp zpět do mezistanice.

Šestisedačka a jinak old-school Přepravní infrastruktura na Torrentu je již trochu old-schoolová, nicméně pro nezhýčkaného lyžaře dostatečná – z Leukerbadu stoupá kyvadlová lanovka vybavená novými kabinami, z Flaschenu pak již poněkud stísněná 6místná kabinka. V horním patře areálu obsáhne prakticky všechny tratě expresní 6sedačka, jíž lze v nepříznivém počasí vytknout chybějící bublinu. Lanovkový park pak završují dva kotvové vleky, z nichž především ten delší (Rinderhalde) při opakovaných jízdách prohřeje stehna.

Nejpřehlednější sjezdovkou je červená z Rinderhütte na Torrentalp podél přístupové kabinkové lanovky

Albinen: vesnička odstřižená od světa

Jelikož jsou Leukerbad spíš lázně než lyžařské letovisko, na svazích je – zejména mimo víkendy a prázdniny – mnohem volněji než v okolních areálech. Již jen zdejší lyžařský klid může být pro někoho dostatečným lákadlem pro pobyt v Leukerbadu. Na okraji města v blízkosti sportovní haly (Sportarena) fungují v hlavní sezóně cvičné vleky, a to pro ubytované s kartou hosta dokonce zdarma.

Švýcarsky drahý oběd

Možností posezení a občerstvení v horských chatách je, stejně jako mnohde jinde ve Švýcarsku, docela poskrovnu. Ve stanici lanovek Rinderhütte je samoobslužná „tácovka“ nebo á la carte restaurace, další restaurace je v mezistanici Torrentalp a pak u nástupu do kabinky ve Flaschenu. Milovníkům jednoduchých jídel se tu bude vybírat obtížněji, zvlášť s ohledem na ceny, neboť se ani v samoobslužné restauraci, natož v chatě s obsluhou, v podstatě nedá lehce naobědvat do 15 CHF, jak bývá zvykem v Rakousku či Itálii. Na dojezdu černé sjezdovky do Leukerbadu stojí malebná chata Weidstübli, která je zároveň oblíbeným cílem lázeňských gurmánů a kde je příjemné posedět v paprscích zapadajícího slunce na sklonku lyžařského dne.

Termály s tobogány

V Leukerbadu mají dva termální komplexy – relaxační „chrámový“ přímo v centru a „akvaparkovější“ Leukerbad Therme hned zkraje městečka. Tam čekají tři patra vnitřních a venkovních termálních bazénů s nejrůznějšími vířivkami a masážními proudy a velmi příjemnou teplotou vody 34 až 36 °C, sportovním bazénem, s brouzdališti pro batolata a dvěma tobogány pro děti školního věku. Nově zrekonstruovaná je wellness zóna se saunami, parními lázněmi a tepidárii s výhledem do skal (za příplatek jen 10 CHF ke vstupu do termálů).

Výlety s dechberoucím výhledem

Leukerbad a jeho okolí prochází také množství turistických, i v zimě udržovaných cest. Nejatraktivnějším výletním cílem je Gemmi (2 344 m), sedlo ve skalní stěně přímo nad městem, za nímž se rozkládá plošina s jezerem Daubensee, kde lze putovat pěšky, sjíždět na saních i běžkovat. Pěší zimní trasa vede i z Rinderhütte na Schwalbennest nebo na Torrentalp. V údolí se pak lze procházet přímo okolo Leukerbadu nebo nedalekou starobylou vesničkou Albinen. FOTO: MY LEUKERBAD

Při návštěvě „obydleného skanzenu“ Albinenu, kam dojede z Leukerbadu za necelou půlhodinu linkový autobus, se člověk začne zamýšlet, co v minulosti přimělo lidi usadit se takto vysoko v horách s omezenými možnostmi práce a živobytí. Albinen byl totiž v podstatě odstřižen od světa až do 70. let 20. století, kdy byla postavena asfaltová silnice. A i dnes je úzká příjezdová cesta zaříznutá do skal dobrodružným jízdním zážitkem. Dávní obyvatelé si přivydělávali třeba prodejem vajec – museli však absolvovat úmornou a ne zrovna bezpečnou cestu po dřevěných a později kovových žebřících, které dnes stále slouží turistům. Romantické bydlení ve staré horské vesničce daleko od rušivé civilizace je lákavé, i když pro život poněkud nepraktické i v dnešní době, a tak obec láká případné přistěhovalce nemalou finanční odměnou.

Hory a klid

Apartmány u lanovky cenově překvapí

Kapacitní rezidenční zástavba v Leukerbadu zeje v období mimo hlavní prázdninové termíny prázdnotou, a tak je možné se zde ubytovat za neobvykle příznivé ceny – malý rodinný apartmán přímo u lanovky vyjde ve vedlejší sezóně na méně než 15 tisíc korun na týden, zatímco o prázdninách je to dvojnásobek. Nákup je možné pořídit v samoobsluze Migros hned vedle autobusového nádraží – ceny jsou vyšší než u nás, rozdíl ale není překvapivě nijak citelný. Parkoviště ve městě i u lanovek jsou placená a ke stanicím lanovek jezdí pravidelná veřejná doprava, která je zahrnuta v pobytové kartě.

Příjezd po dálnici nebo vlakem v tunelu

Ve venkovních bazénech vyhřátých až na v 36 °C je příjemně i v třeskutém mrazu

Z Česka lze do Leukerbadu přijet po dálnicích až k Ženevskému jezeru, anebo kratší, ale spletitější cestou skrz Švýcarsko s využitím autovlaku, který projíždí tunelem mezi Kanderstegem a Goppensteinem. V obou případech je nutné počítat ze středu Čech s více než desetihodinovou jízdou.

RESORT

REPORT

LEUKERBAD

Leukerbad

48 km

3 500

29 km 57 %

36 % 15 200

Rinderhütte

Torrentalp

DUBEN

BŘEZEN

OS./HOD.

ÚNOR

LEDEN

PROSINEC

LISTOPAD

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

3 3 1 2 3

ČERVEN

3 000

KVĚTEN

Schwalbennest

Rinderhalde

4 000

2 500

2 610

2 000

1 199 m

1 500

1 411

1 000 500 0

m n. m.

www.leukerbad.ch 3–5

Leukerbad

CENY POBYTŮ hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 4 000 Kč Flaschen

5 000 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem 2 000 Kč

3 000 Kč

Orientační ceny pobytů jsou přepočítané na 1 den lyžování

Obě přístupové lanovky – kyvadlová kabina z Leukerbadu a 6místná kabinka z lokality Flaschen – se setkávají na vyhlídkové horské terase u chaty Rinderhütte (2 313 m), centrální křižovatce vleků, lanovek a sjezdovek celého areálu. Horní patro areálu nad Rinderhütte obsluhuje expresní 6sedačka bez bubliny, která stoupá na nejvyšší bod areálu Schwalbennest (2 610 m), a dále dva vleky. Převážně červené sjezdovky se v proměnlivé šířce protahují lehce zvlněným terénem po hřebíncích i dolíčky, přičemž je obklopuje ještě velká plocha poměrně hravého a bezpečného volného terénu. Nejmírnější je široká centrální modrá trať, obsloužená vlekem. Na jejím dojezdu, přímo u Rinderhütte, se nachází výukové hřiště lyžařské školy. Okolo 6sedačky proudí přede-

vším užší i širší červené sjezdovky – jedna se vlévá do mírného centrálního „náměstí“, druhá se drží nevýrazného hřebínku, třetí kličkuje pod ním a čtvrtá si razí přehlednou „dálniční“ trasu přímo podél skal, než se na konci promění v úzký dojezd zpět k lanovce. Níže položený vlek Rinderhalde zpřístupňuje zprvu užší, později pak naopak velkoryse širokou červenou sjezdovku, která zčásti prochází prostornou hravou přírodní u-rampou. V horních partiích se upravuje malý snowpark, sestávající z rychlostního měřeného úseku, jedné dráhy s vlnami a jedné „zatáčkovité crossové dráhy“. Z centrální křižovatky u Rinderhütte roluje níže podél kabinkové lanovky široká červená sjezdovka, která se nenápadně stále „červeněji“ sklání až k mezistanici Torrentalp,

Z labyrintu sjezdovek nad Leukerbadem se rýsuje panorama čtyřtisícovek až k Mont Blancu

stále však zůstává dálničně prostorná. Z Torrentalpu již pokračuje k údolní stanici Flaschen mnohem užší, točivá a neposedná červená trať lesem. Od Rinderhütte padá ještě kratší, velmi strmá černá trať, z níž se na hranici lesa odděluje příjemná červená „propojka“, ústící v závěrečný černý „padák“ do Flaschenu. Obě tyto lesní tratě do Flaschenu jsou propojené několika přejezdovými cestami. Přímo do Leukerbadu lze sjet po úzké, černě značené trati, či spíše cestě, která v serpentinách kličkuje zdánlivě neprostupným skalním terénem, k čemuž jí pomáhá i zhruba 100 m dlouhý tunel. V závěru tato návratová trať nabídne i krátký, lyžařsky prostornější úsek, z něhož vedou odbočky jak do města, tak k nástupní stanici kyvadlové lanovky.

ADVERTORIAL

Dolní Morava

…od lyžování po zážitky Horský resort Dolní Morava právem patří mezi špičku zimních středisek v Česku. I letos vám dá hory důvodů, proč naskočit do lyží právě tady. Díky nejmodernějšímu zasněžování garantuje 100% jistotu sněhu, a díky naprosto nevídané sestavě zážitků vás tu zima doslova pohltí. Nejdelší sjezdovka v Česku v délce 3,7 km

antastická jízda v úctyhodné délce 3,7 kilometru na jedno rozjetí sedne všem, kteří si chtějí dopřát do široka vykroužené oblouky, příjemný sklon svahu i bezchybné panoramatické výhledy na okolní vrcholky hor. Z vrcholu Slamník v nadmořské výšce 1 232 m, kde se vám naskytnou ty nejlepší výhledy na celé Dolní Moravě, se s převýšením téměř 600 metrů spustíte po skvěle připravených sjezdovkách až do areálu U Slona. Díky vzájemné propojenosti areálu si navíc jízdu můžete libovolně obměnit kombi-

nací s dalšími sjezdovkami různých úrovní pro ten nejlepší lyžařský požitek.

menutelnou součástí komplexní vybavenosti střediska pro skvělou rodinnou dovolenou.

Nová rodinná sjezdovka s božskými výhledy

Lavina zimních zážitků, která vás strhne

Dětská herna přímo na sjezdovce

Nejlepší rodinný hotel na horách

Letošní zimní sezóna bude ve znamení nové rodinné sjezdovky Vyhlídková s velkorysou šíří nejméně 25 metrů po celé své délce. Široká rodinná trať s nádhernými výhledy potěší všechny rodiny s dětmi, které chtějí lyžovat v nejvyšších polohách resortu a zároveň mít jistotu bezpečného pohybu na sjezdovkách. Ve spodním areálu U Slona si navíc nejen malí lyžaři mohou zpestřit lyžování na zábavné trati Snow Fun Trail s hracími prvky, klopenkami, terénními vlnami i dvěma tunely v délce 8 a 12 metrů. Rodiny s dětmi jsou tu jednoznačně vítanými hosty, o čemž svědčí i další novinky. Přímo na dojezdu sjezdovky u nástupní stanice na čtyřsedačkovou lanovku tu nově objevíte dětskou hernu Kids Fun Club, kde si mohou děti během lyžování na chvíli odpočinout a pobavit se podle svých představ. Zábava tu čeká na děti do 3 let i starší děti do 10 let. Své děti tu navíc můžete svěřit pečlivým animátorům a dopřát si tak chvíli lyžování po svém. Pro děti jsou tu připravené prolézačky, hrací stanoviště s klasickými i elektronickými hrami, odpočinkové místo s pohádkami nebo lego koutek, a to včetně šatny pro odložení lyžařského vybavení, toalet a kuchyňského koutku s občerstvením. Mamutíkův skipark s novými slalomovými a interaktivními prvky i profesionální lyžařská škola věnující se dětem již od 3 let je neopo-

Užijte si strhující výhledy z nejdelšího visutého mostu na světě Sky Bridge 721, neobyčejnou zimní atmosféru na Stezce v oblacích, jízdu na nejdelší bobové dráze v Česku nebo večerní sáňkování na 2kilometrové osvětlené dráze. Vydat se ale můžete také na skupinové výšlapy na skialpech nebo sněžnicích a několikrát do týdne si dopřát večerní lyžování. Perfektní lyžování na více než 10 kilometrech sjezdovek, skvělé zimní zážitky i výborná vybavenost od půjčoven až po restaurace a bary přímo na svahu vás přesvědčí o tom, že horský resort Dolní Morava je v zimě tou nejlepší volbou. Čtyřhvězdičkový Wellness hotel Vista umístěný přímo na sjezdovce je vysněným místem každé rodiny, která touží po skvělém lyžování, pestrém vyžití i hodnotně stráveném času se svými dětmi. Vyhlášené animační programy připraví pro děti až 12 hodin hodnotné zábavy každý den. Představu o té nejlepší zimní dovolené na českých horách umocňuje fakt, že kromě bezprostřední blízkosti sjezdovek je hotel doslova obklopený jedinečnými zimními zážitky, které jen tak někde nenajdete.

Vaše nejlepší zimní dovolená na horách začíná na

www.dolnimorava.cz

RESORT

KOMPAS

Výňatek z článků na portálu SNOW.cz

ěti, které na lyžích stojí poprvé, nepotřebují nutně hory – naopak, první hodiny a dny stráví na louce, ať už v zahraničních velehorách, domácích středohorách, nebo klidně na kraji města. Jako vhodné pro rodiny s dětmi se dnes cítí v podstatě každé lyžařské středisko doma i za hranicemi. Cvičnou louku nebo dětský park s lyžařskou školičkou najdete v podstatě všude. Obecně platí, že velká anebo rodinně specializovaná střediska bývají poměrně atraktivně vybavená – mají lákavě vytvořené dětské parky, zábavné dráhy typu funslope, lanovky přívětivé i pro ty nejmenší nebo třeba animační programy. Možná ale nakonec ještě víc než dětské atrakce oceníte „neviditelnou“ přívětivost, tedy vše potřebné na dobře dostupném a klidném místě. To je zase přirozená výhoda malých areálů.

Nejmenší začátečníci: 3 až 4 roky Ti nejmenší potřebují v podstatě jen plac, ať už na hraní nebo na první lyžařské pokusy, a k tomu nablízku dostatečné zázemí. Kromě dětského parku nebo cvičné louky jsou důležité i svahy, kam děti pokročí, jakmile zvládnou bezpečně zatáčet. Ty budou potřebovat klidné tratě, a to velmi lehké až lehké obtížnosti, na kterých získají sebevědomí a jistotu.

Mírně pokročilí a pokročilí lyžaři: 5 až 10 let Ve středisku pro již sebevědomějšího malého lyžaře by neměly chybět hlavně klidné modré sjezdovky, ideálně situované dále od hlavního lyžařského provozu, kam se nebudete bát děti pustit. Brzy začnou být „nudně“ uválcované sjezdovky málo a dítě nevynechá jedinou chvilku, kdy může odskočit na nejrůznější vlnky a překážky v okolí tratě. Je-li ve středisku snowpark, bude chtít dítě nejspíš většinu času trávit tam – lehká, zpravidla modře značená „lajna“ sestává z malých, uměle vytvořených skoků či drobných překážek.

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Česko: tipy na areály, kde se naučí lyžovat Bílá Chotouň Klíny Kunčice Lipno Mladé Buky

Monínec Plešivec Severák Vysoké nad Jizerou a další

www.snow.cz/clanek/1477

Rakousko: tipy na rodinnou zimní dovolenou Galtür Hinterstoder Katschberg Lofer Obertauern Schladming Dachstein

Serfaus Fiss Ladis Stubai Wildkogel Arena Zillertal Arena a další

www.snow.cz/clanek/7066

Na svah pohodlně Při výběru místa ubytování je zvláště ve větším středisku dobré promyslet, jak snadná je cesta přímo na svah, kde se bude lyžovat – nejen příchod či příjezd k lanovce, ale i samotná cesta vzhůru a případné přejezdy mezi lanovkami. Hodně sil uspoří úschovna vybavení v nástupní nebo vrcholové stanici lanovky.

Kde lyžují děti zdarma Nemalou měrou se na „rodinnosti“ střediska podílí také cenová politika – nejlépe vybavená a nejatraktivnější střediska však nebývají cenově tak přívětivá jako leckterá „obyčejná“. V Česku lyžují děti v doprovodu rodičů nejčastěji do 6 let zdarma, stejně tak v Rakousku. V Itálii mívají děti skipas zdarma do 8 let, najdou se ale i střediska s bezplatným lyžováním pro děti až do 10 let.

Itálie: tipy na rodinnou zimní dovolenou Alta Badia Campiglio Civetta Folgaria Kronplatz Livigno

Monte Bondone Paganella Seiser Alm Speikboden a další

www.snow.cz/clanek/7067 Komplexní rozcestník s informacemi pro lyžařskou dovolenou s dětmi:

www.snow.cz/deti

ADVERTORIAL

Na dětech SE NEŠETŘÍ Leckterá domácnost pocíWEDZE FR 900 tila inflaci a začalo se šetřit Určení: intenzivní více než kdy dříve. Dodnes freeride a lyžování Membrána: vodní se můžeme setkat se situsloupec 10 000 mm acemi, kdy kamarádi u piva Cena bundy: vyprávějí, že jsou s výdaji 2 799 Kč opatrní a tolik si nedopřávají, (za oba kusy) Cena kalhot: ale jejich dítě zase vyrostlo 2 299 Kč a čeká je nakupování vybavení na další sezónu. A jak to tak bývá, na dětech se Nejodolnější set pro děti na nešetří. Jdete a koupíte. Jak celodenní lyžování ale zajistit, aby měly odolné Decathlon býval kdysi v myslích zákazníků jako prodejce levného vybavení a pohodlné vybavení, aby byly zapsaný převážně pro začátečníky. Pokud tomu tak v bezpečí a vy u pokladny vůbec kdysi bylo, pak takovým dnům už nezažili šok, kolik že to stojí? dávno odzvonilo. Letos se lyžařská značka Wedze chlubí osvědčenou řadou FR 900, A dá se vůbec na trhu najít ve které v klidu vydrží nejzapálenější malí vybavení, které dětem vydrží jezdci na svahu i za deště. Nový design v několika barvách s praktickými vychytávalespoň dvě sezóny? kami působí opravdu povedeně. V kolekci Wedze sice patří FR 900 mezi nejdražší, ale u konkurenčních značek se setkáte ještě s daleko vyšší cenou – ve spoustě případech jen proto, že jde o „značkové“ oblečení. Z pohledu funkčnosti už Decathlon dohnal speciálky. Set bundy a kalhot FR 900 disponuje nepromokavou membránou s vodním sloupcem 10 000 mm a výbornou paropropustností (RET 12), aby byl vhodný i na celodenní lyžování. Kalhoty jsou širšího střihu, mají odolné vyztužené nohavice, aby se neroztrhly o hranu lyže. Velkým plusem je integrovaný měkký chránič páteře na zádech – je mikroperforovaný, aby záda mohla stále dýchat.

Bunda 3v1 se skládá ze dvou částí – spodní odepínací bundy, která má na trupu syntetickou výplň, a perfektně tak izoluje, a poté svrchní nepromokavé bundy, která je odolná proti větru, dešti či sněžení. U obou bund je signifikantní vysoký límec a 3D kapuce s automatickým stahováním. Kombinace kapuce s vysokým límcem chrání obličej i ve velkých mrazech a natáhnete ji bez problému přes přilbu. Bundy lze nosit odděleně nebo společně.

TIP: Nikdy nezapomínejte na pravidlo tří (nebo čtyř) vrstev. Koupit příliš teplou nepromokavou bundu je pro aktivní děti spíše na škodu, během lyžování se rychle zpotí, a poté prochladnou. Pořiďte proto hřejivou 2. silně prodyšnou vrstvu a 3. vrstvu berte převážně jako ochranu před nepříznivými vlivy.

Systém Pull'n'Fit – na dvě sezóny vystaráno!

Nároky zvyšte, rozpočet snižte

Máte na vybavení vysoké nároky, aby bylo opravdu praktické? Z toho nepolevujte. Hledejte ale rozumnou investici s ideálním poměrem cena/výkon. Drahá značka zkrátka neznamená větší kvalitu. Lyžařskou bundu Wedze 550 charakterizuje nepromokavá membrána s 10 000 mm vodního sloupce, podlepené švy, vodoodpudivý materiál, hřejivá podšívka, sněhový pás, 5 kapes a nahoře u krku štítek pro vepsání jména, aby se bunda neztratila ani na lyžácích! A cena? Bezkonkurenčních 1 399 Kč. Vyšší modelová řada 900 je dražší, ale má oproti tomuto modelu aktivní sněhový pás, delší volnější střih (vhodný například i pro snowboard), zesílený materiál na ramenou, odepínací kapuci s prostorem na helmu a jiné vnitřní kapsy. Abyste měli kompletní soupravu, můžete bundu 550 doplnit o Wedze lyžařské kalhoty 500 za skvělou cenu 949 Kč. Najdete u nich také 10 000mm membránu, nepropustné švy na hýždích, hřejivou podšívku z příjemného česaného materiálu, výztuhy na nohavicích odolné vůči hranám lyže, návleky, a především geniální systém Pull’n’Fit, díky kterému budou investice do vybavení ještě únosnější.

Pamatujete si na časy, kdy vám rodiče kupovali o dvě čísla větší bundu se slovy „do toho za chvíli dorosteš“? Historie se opakuje! Návrháři ale našli chytřejší a vzhledově hezčí řešení. Pull'n'Fit je způsob, díky kterému snadno upravíte velikost rukávů, nohavic nebo pasu oblečení, aby lépe sedělo na tělo dítěte a poskytovalo pohodlí, i když dítě roste. Jednoduše řečeno, díky Pull’n’Fit roste spolu s dítětem i oblečení a může vydržet na vícero sezón, což značně ušetří peníze. U nohavic stačí zatáhnout za zipy, čímž během pár vteřin přizpůsobíte jejich velikost. Tento systém naleznete hned u několika modelů bund či lyžařských kalhot. Stačí zadat název Pull’n’Fit a hned vám vyjede celá kolekce od kombinézy pro nejmenší (od 73 cm) až po vybavení pro 14leté. Můžeme doporučit především dětské lyžařské kalhoty Wedze 900 Pull'n'Fit. Vzhledem k tomu, že disponují nepromokavou membránou s odolností 10 000 mm a vysokým pasem s odnímatelnými šlemi, končí cena na 1 499 Kč.

www.decathlon.cz

RESORT

SWISS MADE

Ve městě

U JEZERA Vzrušující lyžování v okolí města Lucern TEXT: PETR SOCHA

Strávit lyžařskou dovolenou v apartmánu ve sněhem zasypaném středisku? To už dávno nemusí platit. Velmi zajímavou a zážitkovou (nejen) lyžařskou dovolenou si můžete užít i ve městě. Nejen že poznáte víc, můžete vybírat z různých středisek, ale i dalších aktivit v souladu s počasím. A také se můžete dělit třeba v případě, že manželka zrovna nemiluje lyžování tak jako vy a sem tam chce raději do muzea nebo do wellness. Právě takovou zimní dovolenou dokonale umí švýcarský Lucern.

ucern leží u velikánského jezera s krkolomným názvem Vierwaldstättersee – proto mu říkáme jednodušeji Lucernské. Jezero zajišťuje teplejší, až středomořské klima, přesto hory, které z něj vycházejí, jsou fascinují, nabité energií, zajímavou historií a turistickou a často i lyžařskou infrastrukturou. Po jezeře proto místní slavné parníky běžně přepravují i cestující s lyžemi. Prostě nasednete a vystoupíte někde na druhé straně jezera u lanovky nebo zubačky, která už je součástí nějakého lyžařského střediska. Do dalších středisek v okolí můžete vyrazit vlakem (z nejznámějších Engelberg, Sörenberg či Melchsee-Frutt) nebo autobusem (třeba Stoos), nechcete-li vlastním vozem. Trvá to většinou kolem hodiny a samozřejmě se díky švýcarsky přesné veřejné dopravě dostanete pohodlně a včas i domů. Ovšem i samotný Lucern je fascinující. Vedle historického centra se slavným kapličkovým mostem nabízí nálož kulturních atrakcí nejen pro dospělé – pověstné je třeba jeho dopravní muzeum, kde lze strávit celý den, aniž by se tam děti (i dospělí) začaly nudit. Pěkné vzpomínky si přivezete i z večerního starého města a jeho hospůdek a kaváren.

Tipy na akce v Lucernu Světelně vyzdobené kluziště „Live on ice“ před budovou KKL: 23. 11. 2023–1. 1. 2024 Festival světel: 11.–21. 1. 2024 Lucernský fasnacht: 8.–12. 2. 2024

Lodí na lyže: Klewenalp

Pilatus Nejslavnější hora v blízkosti Lucernu je Pilatus (2 132 m). Na to, aby na sobě nesl lyžařské středisko, je příliš strmý a skalnatý, ale za výlet rozhodně stojí. Na vrcholu jsou vyhlídkové plošiny, z nichž lze pozorovat nejen město s jezerem, ale i celé 360° panorama, v němž figuruje třeba i největší lokální lyžařský cíl, středisko Engelberg. Na Pilatu lze povečeřet a strávit zážitkovou noc v jednom ze dvou hotelů.

Z Lucernu to trvá parníkem do cílové stanice Beckenriedu hodinu a čtvrt, dostatek času na to dát si na palubě kávu a něco sladkého a kochat se jezerem a měnícími se břehy. Zvažte, jestli jít v přezkáčích, pokud máte ty s gumovou podrážkou, jde to přežít, skialpové jsou v pohodě. Přímo u přístavu v Beckenriedu se přesedne na kabinovou lanovkou a jste v horách. Klewenalp je nikterak nabubřelé středisko akorát tak velké na jednodenní lyžování – 40 km sjezdovek člověk sotva stihne, aby mu neujela vhodná loď zpátky do Lucernu. Na jaře, kdy se stmívá později, je to lepší, protože i cestou zpět se můžete kochat modrou vodou a bělostnými vrcholy kolem.

Lodí na lyže: Rigi Tentokráte poplujeme z lucernského přístaviště do stanice Weggis. Cílem je Rigi, královna hor, dominanta, která magnetizuje zrak při každé plavbě po Lucernském jezeře. Na Rigi je malý lyžařský areál, ale většina turistů sem míří za výhledy. Hora je opředena železnicí, kterou lze zaplánovat třeba jako výstupovou variantu. Na dráhu platí Swiss Travel Pass, univerzální jízdenka Švýcarského dopravního systému. Z Weggisu je nejrychlejší vyjet do světa sněhu lanovkou, pak se dá putovat až na vrchol na pásech, sněžnicích i po svých po čerstvě vyfrézovaných zimních turistických stezkách. Pojedete-li nahoru vlakem, můžete dolů na saních. Cílem výletu mohou být minerální lázně Rigi Kaltbad Mineral Baths & Spa, které architektonicky ztvárnil Mario Botta, přímo z 35°C vody se lze kochat výhledem na hluboko rozlehlé jezero a jeho okolí.

RESORT

SWISS MADE

Engelberg –

místo, kde lyžuje nejen Lucern Engelberg patří mezi užší výběr nejlepších středisek nejen v rámci oblasti, ale i v měřítku celých Alp: Nabízí totiž převýšení dva tisíce metrů a to už je něco. Z lucernského nádraží tam jede vlak, stačí být po osmé tam, abychom před devátou vystoupili nedaleko lanovky a užili si celý den spektakulárního lyžování.

dyž 21. ledna 1904 sjeli Joseph Kuster a Willi Amrhein na lyžích z vrcholu hory Titlis (3 238 m), poprvé přilepili obci Engelberg nálepku lyžařská oblast. V roce 1913 začal jezdit první horský vláček na Gerschnialp (1 250 m), čímž zpřístupnil lyžařům první patro střediska. V roce 1927 se lyžaři dostali až na Trübsee (1 800 m), když na pozemní navázala kabinová lanová dráha. Byla to teprve druhá kabinová lanovka ve Švýcarsku a vůbec první také pro lyžaře. Další lanovka do třetího patra na Stand (2 428 m) vyjela poprvé v roce 1965 a na vrchol Klein Titlis (3 032 m) se dotáhla jen dva roky nato. A protože údolí, kam se dá slyžovat, leží skoro přesně v 1 000 m n. m., snadno spočítáme, že lyžařské převýšení tady dosahuje dvou kilometrů. To je i v celoalpském měřítku skutečně těžká váha.

Co patro, to jiný styl

Strom střediska pod Titlisem se nakonec rozrostl na 82 km tratí. Na vrchol Klein Titlis se vyjíždí slavným Rotairem – lanovkou, která se v průběhu jízdy otočí o 360°, aby každý cestující viděl kompletní panorama. Nahoře čeká řada atrakcí, jako třeba vyhlídkový visutý most nebo ledovcová jeskyně – je dobré je neminout, ale nemusíme tam hned při první jízdě. Pokud se odpíchneme a přetraverzujeme o kousek dále, jsme už v oblasti výsostně lyžařské – horní ledovcová sjezdovka je krátká, zato má zaručeně nejčerstvější sníh z areálu. Ze čtvrtého do třetího patra se musí sjet na zvyklosti lyžařských středisek celkem příkrým žlabem, který je jen občas upravovaný – kde se necítí, raději ať se vrátí o patro níže Rotairem. Nahoře je lyžování jaksi atypické – samozřejmě je to proto, že se pohybujeme vysoko v pásmu ledovců mezi dvěma a půl až třemi tisíci metrů nad mořem. Ze stanice Stand dolů k Trübsee však už bude vše podle očekávání, jen tratě jsou stále sportovní včetně jednoho „černého“ úseku.

Slavný Rotair Otáčivá lanovka Rotair je otevřena lyžařům na běžný skipas. S ideou rotující kabiny přišel v 80. letech ředitel lanovek v Engelbergu, když inspirací mu prý byla otáčivá restaurace v Saas-Fee. Jeho sen se realizoval v prosinci 1992 a od té doby je Rotair hlavním symbolem a atrakcí Engelbergu. Dnes se i díky němu dostanete na nejvyšší vrchol široko daleko za pouhých 30 minut. Rotair byl vůbec první takovou lanovkou na světě, až později přišly kopie v Kapském Městě nebo Palm Springs.

Visutý vyhlídkový most na Klein Titlis ve výšce přes 3 000 metrů

Světový freeride Engelberg je proslulý v komunitě lyžařů, kteří vyhledávají čisté prašanové svahy. Tamní terény nabízejí nespočet variant, kudy dolů panenským sněhem. Jedním z nejproslulejších freeridových sjezdů je tzv. Laub, na který se nastupuje u mezistanice Stand. Svah se 1 400 metry převýšení padá strmě až do samotného Engelbergu. Jen pozor, je to atrakce jen pro znalé a hrozí tam laviny!

Za červenými a modrými sjezdovkami musíme na Jochpass, to přejedeme přes jezero Trübsee horizontální lanovkou, která propojuje dvě vertikální větve střediska jako spojnice písmene H. Nad průsmykem objevíme osluněnou část Engstlenalp se dvěma oddychovými, nikoli však nudnými modrými tratěmi. Z Jochpassu pak lze sjet přímo do města, aniž byste museli zastavit, což ovšem při převýšení přes 1 500 metrů nedokáže kdekdo.

Nejen sport, i zábava

Beze zmínky nesmí zapadnout ani protější, spíše rodinný lyžařský areál Brunni. Disponuje sedmi kilometry sjezdovek, a zatímco svahy pod Titlisem padají výhradně na sever, tento je naopak díky své jižní orientaci otevřen po celý den slunci. Nevynechejte výhled z Schöneggu, nejvyššího bodu oblasti (2 040 m). Samozřejmě vše nekončí pouze sjezdovým lyžováním. V Engelbergu se můžete vydat na běžky, na skialpy, na sněžnice, na zimní túru po upravených zimních cestách v okolí Titlisu nebo si dát adrenalinové večerní sáňky z Gerschnialpu zakončené v teple hospůdky u typického sýrového fondue.

2 000metrový sjezd? Ano, ale s přejezdem lanovkou Sjezd s magickým převýšením 2 000 m začíná na nejvyšším bodě, Klein Titlisu. První část vede na Trübsee, odkud se ale na lyžích dolů už nedá, takže musíme překonat jezero jízdou na horizontální lanovce na Alpstübli. Odtud pak už vede pestrá vyhlídková sjezdovka kolem salaší i rekreačních stavení, která ústí přímo u centrálního lyžařského terminálu. Vedle dvou tisíc metrů převýšení budete mít v nohách i oficiálně 12 km délky – sami jsme to změřili na 10,5 km.

Titlis SnowXpark na Trübsee nabízí unikátní atrakci – jízdu na elektrických sněžných skútrech nebo skibobech. Atrakce se dá přirovnat k motokárové dráze, nejdelší okruh měří kolem kilometru

Ledovcovou jeskyni najdete na vrcholu Klein Titlis, zavede vás do nitra ledovce, kde vedle přírodního ledu můžete obdivovat i ledové umělecké výtvory

ADVERTORIAL

Nejsevernější oblast Itálie, Jižní Tyrolsko, je velmi rozmanitou zemí, takže i každé tamní lyžařské středisko má svůj charakter. Ahrntal a Ratschings patří mezi ta nejmodernější, přitom velmi přehledná až komorní střediska, ideální pro rodiny s dětmi.

Skipas s 50% slevou

Ahrntal: rodinné lyžování bez stresu v kulise třítisícovek

FOTO: SPEIKBODEN

estliže hledáte přehlednou, rodinnou a klidnou, avšak moderní lyžařskou oblast s absolutní zárukou sněhu, zkuste jihotyrolský Ahrntal. Před Vánoci navíc ušetříte polovinu ceny 3- a vícedenního skipasu při ubytování v partnerských zařízeních. Údolí Ahrntal/Valle Aurina leží na severu Jižního Tyrolska/Südtirol a je obklopeno 80 vrcholy s výškou přes 3 000 m n. m. To zajišťuje celé oblasti nejen působivé panorama, ale také 100% sněhovou jistotu. Zimní dovolenou tu můžete trávit velmi rozmanitě.

Ski & Cheese znamená lyžovat a pochutnávat si na místních sýrech v chatách podél sjezdovek

Sjezdové lyžování se odehrává především ve dvou kompaktních a přehledných areálech Speikboden a Klausberg, což ocení především rodiny s dětmi. Kromě sjezdovek všech stupňů obtížnosti tu najdete 3 funparky, kde se zabaví především děti a teenageři, samozřejmostí jsou i cvičné svahy, kde můžete využít služeb lyžařských škol. Jak Speikboden, tak Klausberg jsou vybavené nejmodernějšími lanovkami. Letos se lyžaři premiérově svezou 10místnou kabinkou Sonnen v areálu Klausberg, která nahradila sedačkovou lanovku v prodloužené trase. Výrazně rozšířena byla také přilehlá sjezdovka. Oba lyžařské areály mají společný skipas Skiworld Ahrntal, který zahrnuje také rodinné vleky ve vesničkách Weissenbach/Rio Bianco a Rein in Taufers/Riva di Tures. V celé oblasti se upravuje 86 km sjezdovek, z nichž velká část se nachází ve výšce nad 2 000 m n. m. Běžkaři si mohou v postranních údolích užívat až 50 km upravovaných tratí, které jsou součástí oblasti Dolomiti Nordic Ski a které jsou sněhově zajištěné až do konce března. Údolí je vyhledávaným cílem také pro své skitouringové trasy. Milovníci procházek mohou po značených stezkách vyrazit pěšky či na sněžnicích. Nejen děti si užijí zdejších 8 sáňkařských drah. A dobrodružnější povahy mohou vyzkoušet i lezení v ledu. V lyžařských areálech i mimo ně vás pohostí útulné horské chaty. Vyhlášenou místní delikatesou jsou sýry, zejména Graukäse. Chcete-li se o zdejších sýrech dozvědět víc, nenechte si ujít sýrový festival

Od 2. do 23. prosince 2023 získáte v partnerských ubytováních 50% slevu na 3- a vícedenní skipas do lyžařských areálů Skiworld Ahrntal!

www.ahrntal.com/holiday FOTO: SPEIKBODEN

V Ahrntalu se lyžuje až do výšky 2 510 m n. m.

FOTO: MANUEL KOTTERSTEGER

RESORT

Snowpark Speikboden zabaví malé i velké freestylery

(13. až 17. března 2024) nebo akci Ski & Cheese. Každou středu od poloviny ledna do poloviny března můžete lyžovat od chaty k chatě a ochutnávat nejlepší vybrané sýry za doprovodu místního someliéra.

FOTO: MANUEL KOTTERSTEGER

Výhodné lyžování v prosinci

O víkendech 1. až 3. prosince a 15. až 17. prosince 2023 můžete využít výhodnějších cen jedno- (40 eur), dvou- (70 eur) a třídenních skipasů (90 eur).

Sjezdovky v Ratschingsu jsou široké a hravé

Ratschings: carvingová nirvána s top moderními lanovkami

FOTO: MANUEL KOTTERSTEGER

Typickou jihotyrolskou specialitou jsou kulaté knedlíky s nejrůznějšími příchutěmi

Prázdninová oblast Ratschings/Racines se nachází v postranním údolí nedaleko malebného města Sterzing/Vipiteno, ležícího pod Brennerským průsmykem.

Lyžování se odehrává v areálu Ratschings-Jaufen, který se rozkládá na severně orientovaných svazích a patří mezi sněhově nejspolehlivější areály Jižního Tyrolska/ Südtirol se sezónou od začátku prosince až do začátku dubna. Sjezdovky v horní části areálu rolují po lehce členitých bezlesých svazích, a to ve velkorysé šíři, kterou ocení nejen carvingoví nadšenci. Níže se pak tratě noří do pásma lesa, ovšem stále ve velmi širokých průsecích. O přepravu vzhůru se stará 8 nejmodernějších lanovek – Ratschings je totiž výkladní skříní zdejšího světového výrobce lanovek. Můžete také využít úschovny lyží v dolní stanici lanovky, čímž si ušetříte namáhavé trmácení každé ráno. Ke stanici lanovky lze přijet pohodlně skibusem. Oblíbenou alternativou k lyžování je zdejší 5 km dlouhá sáňkařská dráha. Běžkaři se mohou vydat na jeden ze tří běžkařských okruhů – buď v údolí přímo v Ratschingu, v sousedním údolí Ridnaun, anebo do panoramatické stopy Platschjoch, začínající u horní stanice lanovky. Ridnaun je známé biatlonové centrum, kde můžete potkat i závodníky světové elity. Okolí areálu můžete prozkoumávat také na skitouringových lyžích. Jednou z nejhezčích túr je tříhodinový výstup na vrchol Zunderspitze, odkud sjedete panenským sněhem zpět do vesničky Maiern. Horské chaty lákají k posezení a vychutnávání místních či středomořských specialit. Mezi nejoblíbenější patří knedlíky, císařský tr-

Cestování veřejnou dopravou po Jižním Tyrolsku usnadňují karty Mobilcard nebo Südtirol Guest Pass, které obdrží každý ubytovaný host zdarma.

ratschings.info hanec nebo jihotyrolské těstovinové taštičky se špenátem Schlutzkrapfen. Jen čtvrt hodiny jízdy je vzdáleno městečko Sterzing s malebným středověkým centrem, kde se můžete oddávat nákupům nebo procházkám. Před Vánoci si tu užijete romantickou atmosféru adventního trhu. FOTO: MANUEL KOTTERSTEGER

iroké a zábavné sjezdovky s absolutní sněhovou jistotou od prosince do dubna, obsloužené nejmodernějšími lanovkami, jsou hlavním lákadlem lyžařské oblasti Ratschings. Mimo ně se tu můžete vydat na běžky či skialpy, ale i na romantickou procházku středověkým městem.

Běžkaři mají k dispozici upravené stopy v údolí i nahoře v areálu

RESORT

TECHNIKA

2. díl TEXT A FOTO: RADIM POLCER, WWW.LANOVE-DRAHY.CZ

Míjení kabinek lanovky Matterhorn Glacier Ride 1 na pozadí slavného Matterhornu

Nové lanovky systému 3S

Od roku 2018, kdy se ve SNOW objevil seriál o lanovkách systému 3S, tedy oběžných lanových drahách se dvěma nosnými a jedním tažným lanem, přibyla celá řada takových lanovek po celém světě. Zermatt: na Klein Matterhorn z obou stran

H Dolní stanice nové lanovky Matterhorn Glacier Ride 1

Trasa lanovky Matterhorn Glacier Ride 1 se vyznačuje velkým rozpětím lana mezi podpěrami č. 2 a 3

100

Pohled z horní stanice na poslední podpěru č. 3 lanovky Matterhorn Glacier Ride 1

lavní událostí posledních let, co se lanovek systému 3S týče, bylo otevření hned dvou nových lanovek ve švýcarském Zermattu ležícím pod světoznámým Matterhornem, který patří k nejznámějším a nejnavštěvovanějším turistickým střediskům ve Švýcarsku. Ty zpřístupnily ze dvou stran Klein Matterhorn, který je bezesporu nejnavštěvovanějším místem v Zermattu, a dopravit se sem je možné pohodlně prostřednictvím soustavy na sebe navazujících lanovek z Zermattu a italské Cervinie (celá lyžařská oblast nabízí na výběr z 275 km sjezdových tratí obsluhovaných více než 50 lanovkami a vleky a hlavní lanovková osa Zermatt – Cervinia měří na délku neuvěřitelných 18 km). Nejprve byla na konci roku 2018 uvedena do provozu nová lanovka systému 3S od firmy Leitner se vskutku spektakulární trasou vedoucí vysoko nad ledovcem Theodul z Trockener Stegu přímo na vrchol Klein Matterhorn. Nová dráha pojmenovaná Matterhorn Glacier Ride 1 doplnila paralelní kyvadlovou lanovku z roku 1979 a její horní stanice v nadmořské výšce 3 821 m doslova přilepená ke skále je vůbec nejvyšší stanice lanovky v Alpách. Zde se návštěvníkům otevírá neuvěřitelné panoráma, kterému dominuje nejen slavný Matter-

horn, ale také sousední Breithorn a Monte Rosa. 3 672 metrů dlouhá lanovka s převýšením 898 m disponuje 25 kabinami typu Symphony designovanými studiem Pinninfarina, čtyři kabiny lanovky jsou ozdobeny blyštivými krystaly od společnosti Swarovski a LED diodami. Tyto kabinky lanovky navíc mají speciální podlahu z mléčně bílého skla, která se po třech minutách celkem devítiminutové jízdy náhle zprůhlední a pasažérům se naskytne úchvatný pohled na ledovcovou krajinu pod jejich nohama. Na trase se nachází celkem 3 mohutné podpěry příhradové konstrukce. Kapacita nové lanovky činí 2 000 osob za hodinu – pro srovnání, hodinová kapacita samotné kyvadlové lanovky činila pouze 600 osob. Po třech letech náročné výstavby se slavnostní otevření uskutečnilo na konci září 2018, pravidelný provoz dráhy byl zahájen na začátku zimní sezony 2018/19. Vyvrcholením celého projektu nazvaného Alpine Crossing bylo otevření druhé lanovky systému 3S, opět od firmy Leitner, na zcela nové trase Testa Grigia – Klein Matterhorn. Dráha Matterhorn Glacier Ride 2 se po rovněž náročné téměř čtyřleté výstavbě slavnostně otevřela 1. července 2023 a umožnila celoroční propojení italského i švýcarského areálu i pro pěší návštěvníky. Celá trasa s délkou 1 600 metrů a převýšením 403 m je překonávána

jediným volným rozpětím lana bez jakékoliv podpěry. Z prostorových důvodů byla dráha vybavena zkrácenými stanicemi, a proto je při vjezdu a výjezdu kabinek ze stanic rychlost celé lanovky automaticky dočasně zpomalena z 8 m/s na 5 m/s. Dráha s přepravní kapacitou 1 300 osob za hodinu je vybavena celkem 10 kabinami shodnými s těmi na dráze Matterhorn Glacier Ride 1 a jejich údržba probíhá ve stanici Trockener Steg. Také zde najdeme jednu kabinku ozdobenou krystaly Swarovski a LED diodami a s průhlednou podlahou. Obě lanovky jsou vybaveny dvojicí přímých pohonů DirectDrive bez převodovky umístěných vždy v horní stanici.

První dráha 3S také v Norsku

V roce 2019 se první lanovka systému 3S rozjela také ve Skandinávii – v norském středisku Voss. Dráha od firmy Leitner o délce 2 042 m a převýšení 746 m nahradila již zastaralou kyvadlovou lanovku Von Roll a spojuje město Voss (dolní stanice se nachází přímo u železniční a autobusové stanice a napojení na veřejnou dopravu je tak dokonalé) s lyžařským střediskem na vrcholu Hangurstoppen. V první fázi provozu je vybavena celkem devíti 34místnými kabinami Symphony firmy Sigma, v budoucnu bude možné doplněním dalších čtyř kabin navýšit přepravní kapacitu až na 1 544 osob za hodinu.

mezi podpěrami řeku Garonna. Dráha je v provozu každý den od 5:15 ráno do 0:30 v noci a přepraví průměrně 8 000 cestujících denně. Celkem patnáct 34místných kabinek Symphony od firmy Sigma (k sezení je 20 míst) dokáže přepravit za hodinu 1 500 osob, doplněním dalších 5 kabin bude možno v budoucnu kapacitu navýšit až na 2 000 osob/hod. Přímý pohon bez převodovky DirectDrive je umístěn ve stanici Paul Sabatier, max. dopravní rychlost činí 7,5 m/s. Ve stanicích kabiny pro nástup a výstup zcela zastaví.

Trasa lanovky Matterhorn Glacier Ride 2 je vedena jediným volným rozpětím lana

Nové projekty 3S ve Francii a ve Švýcarsku

V příštích letech by mělo přibýt několik dalších nových lanovek systému 3S, především ve Francii. Ve výstavbě je nová dvouúseková lanovka firmy Poma Jandri 1+2, která nahradí od zimy 2024/25 původní lanovku systému DMC v Les 2 Alpes. Ve švýcarském Hoch-Ybrigu se pak o rok později rozjede první lanovka úplně nového systému TRI-Line firmy Doppelmayr, což je zmenšená a inovovaná verze systému 3S (20místné kabiny). A konečně v roce 2026 by další dráha 3S měla nahradit původní kyvadlovou lanovku na Grand Montets ve francouzském Argentière.

Dvojice kabinek lanovky Matterhorn Glacier Ride 2 v horní poháněcí stanici

Míjení kabinek lanovky Téléo v Toulouse u stanice Oncopole

Toulouse: první 3S jako součást MHD

V květnu 2022 byla po tříleté výstavbě otevřena první dráha systému 3S, která je plnohodnotnou součástí MHD. Najdeme ji ve francouzském městě Toulouse a při délce trasy 3 km propojuje během pouhých 10 minut oblast Oncopole s velkokapacitním parkovištěm pro 500 vozů přes mezistanici u nemocnice Rangueil s univerzitou Paul Sabatier. Trasa lanovky pojmenované Téléo s pěti podpěrami křižuje ve svém prvním úseku velkým rozpětím

Radim Polcer Projektant kolejových vozidel a už od dětství nadšený průzkumník lanových drah. Od roku 2002 publikuje o lanovkách v odborných časopisech a na svém portálu www.lanove-drahy.cz.

Novinky v lyžařských střediscích sledujte na www.snow.cz/novinky

Trasa lanovky Téléo v Toulouse se vyznačuje vysokými podpěrami

101

RESORT

ON THE ROAD

TEXT A FOTO: JIMMY PETTERSON

ORTLER SKIARENA: tři země na jeden skipas V Jižním Tyrolsku leží jedna světově unikátní lyžařská oblast. Ortler Skiarena se totiž skládá z patnácti menších areálů a ty se rozkládají na území Rakouska, Itálie a Švýcarska. Na hranici dvou zemí leží mnoho středisek, lyžovat ve třech zemích na jediný skipas jde jen na Ortleru.

pojovat menší areály do megaresortů je hitem nejen posledních let. Větší totiž vnímáme jako lepší. Na úkor zvětšování areálů se ale často vytrácí autentičnost menších středisek. V Ortleru se to ale nestalo, všech patnáct areálů si zachovává kvality malých, rodinných a útulných lyžařských vesniček. Děti se zde neztratí a většina freeriderů hledá prašan na známějších alpských kopcích, a tak je

102

celkem snadné najít čistou, nepopsanou linku v hlubokém sněhu. Proto jsem se rozhodl pro pobyt zde se synem Erikem a kamarádem Klausem. Jeli jsme na týden, i když důkladné prozkoumání středisek Nauders, Minschuns, Schöneben Haideralm, Trafoi, Sulden, Watles, Schwemmalm, Vigiljoch, Meran 2000, Pfelders, Rittner Horn, Reinswald, Rosskopf, Ladurns a Schnalstal by si zasloužilo aspoň měsíc.

Rakousko Švýcarsko Itálie

Sulden – jen já a hora

Asi nejznámější mezi nimi je Sulden (neplést s rakouským Söldenem). V této vesničce na úpatí Ortleru, který je se svými 3 905 metry centrem celého střediska a v dobách Rakouska-Uherska byl nejvyšším vrcholem monarchie, žije asi 400 obyvatel. Je zde jen osm vleků, ale lyžuje se na impresivních 1 350 metrech převýšení. V částech Langenstein a Kanzel jsou převážně modré

a červené sjezdovky, zatímco oblast Madritsch nabízí modré, červené i černé sjezdy a mnoho možností v off-pistu. Nám se nejvíc zalíbila sjezdovka Rosim s 550 metry převýšení. Krystalický sníh byl odpoledne krásně naměklý a na svahu Rosim jsme byli téměř sami. Ach ano, takhle to má být, jen já a hora… Ne já, hora a dalších 5 000 lyžařů a snowboardistů. Druhý den jsme využili služeb Olafa Reinstadlera a nechali se provést dlouhým off-piste sjezdem. Olaf pracoval u místní horské služby od roku 1980 a byl možná nejznalejším místním horalem. Vzal nás na nejvyšší vlek v oblasti a do terénu jsme najeli hned z vrcholu Schöntaufspitze. Už delší dobu nesněžilo a sníh vypadal přemrzle, takže prudký svah byl tvrdý jako led. Olaf klouzal terénem, jako by to byla čerstvě upravená modrá sjezdovka, zatímco já měl problémy sjezd ustát. Erik a Klaus na tom byli o něco

lépe, ale rozhodně jejich jízda nebyla tak plynulá jako Olafova. Jeli jsme ale po široké pláni, takže nás zachránila jízda dlouhými traverzy. Když jsme přejeli i poslední stopy ve sněhu, našli jsme i zachovalý prašan. Nás to překvapilo, Olafa vůbec. I sjezd v nadýchaném sněhu byl ale výzvou, jelikož se terén neustále měnil – chvíli rovinky, pak zase kamenité žlaby nebo úzké hrany. Poté, co nás Olaf dovedl až dolů, přinesl nám největší radost zasloužený odpočinek na sjezdovkách. Během odpoledního lyžování i černá sjezdovka po zážitku s Olafem vypadala jako procházka městským parkem. Se Suldenem je také spojeno jméno horolezce Reinholda Messnera. Ten si v jednadvaceti letech připsal prvovýstup severní stěnou Ortleru (1965) a oblast mu zůstala natolik blízká, že zde v roce 2004 přeměnil starou farmu na muzeum a vedle ní otevřel restauraci Yak & Yeti. Právě tam jsme zakončili den jačími momos a brzy poté odpluli do říše snů.

Reinhold Messner v roce 2004 v Suldenu přestavěl starou farmu na muzeum a vedle ní otevřel i restauraci

Trafoi a Gustav Thöni

15 km od Suldenu je jeden z nejmenších resortů v regionu – Trafoi. Krása a malebnost malých areálů nespočívá jen v přívětivosti místa samotného, ale také místních obyvatel. V Trafoi, středisku s pouhými čtyřmi vleky, žije jen 80 lidí. Jedním z nich je Gustav Thöni, možná nejslavnější italský lyžař, který kdy žil. V první polovině sedmdesátých let Thöni sesbíral tři olympijské medaile a čtyři tituly ze Světového poháru. Slovo legenda pro něj je slabým výrazem, a přesto je dvaasedmdesátiletý Thöni až trochu stydlivý a tichý gentleman. Úspěch a sláva mu vnímání světa nepokřivily.

Gustav Thöni, možná nejslavnější italský lyžař, je ve skutečnosti až trochu stydlivý a tichý gentleman

103

RESORT

ON THE ROAD

Zkušený milovník prašanu ví, že v zapomenutých střediscích bývá nejlepší prašan, jako třeba v Nauders

Dnes spolu s rodinou provozuje krásný hotel s výhledem na Ortler. Když jsme ráno přijeli, na recepci nás uvítala jeho dcera, a když jsme projevili zájem s otcem mluvit, brzy nás přišla pozdravit samotná legenda. A za třicet minut už jsme s bývalým světovým šampionem seděli v lanovce. Trafoi je malebné rodinné středisko, ten den svítilo slunce a sjezdovky byly upraveny v úhledný manšestr. Dalších pár hodin jsme brouzdali napříč svahy s místním hrdinou a nemohli uvěřit tomu, že právě s ním zažíváme tak pohodové lyžování. Zážitek stejný, jako bychom si jen tak po ránu zahráli fotbal s Pelém nebo rundu golfu s Arnoldem Palnerem. Těsně před polednem jsme se zastavili v liduprázdné restauraci. „Co si dáme k pití?“ ptal jsem se s očekáváním, že Gustav navrhne kávu nebo pivo. „Proč si nedat sklenku sektu?“ odpověděl Thöni. A tak jsme seděli, usrkávali sekt, jako kdybychom v roce 1974 oslavovali jedno z jeho vítězství Světového poháru.

Nauders – utajený prašan

Naproti přes rakouskou hranici leží resort Nauders. Je podobně velký jako Sulden, má 12 vleků na převýšení 1 456 metrů a je klíčovou částí Ortler Skiareny – přesto také zůstává mimo radary většiny lyžařů. Opět jsme vyhledali místního experta a jako vždy se

104

nám to vyplatilo. Sněžilo sice naposledy před týdnem, ale Hely nám ukázal perfektní prašan pod lanovkou Zirmbahn. Přístup byl přitom jednoduchý – krátký traverz přes rozježděný sníh na severní svah, kde byl čistý a nadýchaný sníh k dispozici jen pro nás. Takovým objevem týden po sněžení jsem byl šokován. O to větší bylo překvapení, když nás Hely po pár jízdách vzal na opačnou stranu kopce, kde se západně od vleku Almlift situace s nerozježděným prašanem opakovala. Když se den chýlil ke konci, sjížděli jsme po příjemně změklém firnu, který se v pravidelném crescendu rozstřikoval od lyží střídavě na jednu a druhou stranu. Perfektní zakončení jarního dne, lyžování ráno v nadýchaném hlubokém a večer v jarním firnu.

Minschuns – návrat v čase

Čekal nás poslední den, a tak jsme se vydali na zatím neprozkoumanou švýcarskou stranu Ortler Skiareny – do Minschuns ve Val Müstair. Jestli je Trafoi malé, Minschuns je vyloženě drobounký. Ubytovali jsme se v hotelu Landgasthof Staila ve Fuldeře, malé enklávě o 121 obyvatelích, přičemž počet jejích obyvatel v současnosti plynule klesá. Ne, zde se nepopíjí po večerech Jägertee v přeplněných après-ski barech. Ve Val Müstair jsme zažili jen to důležité – lyžování, k večeři talíř rizota vařený s láskou, naprosto klidnou noc a perfektní odpočinek.

Po snídani jsme zaparkovali mezi několika dalšími auty u kasy. Zakoupené skipasy byly z měkkého papíru a visely nám na provázku kolem krku. Návrat v čase… Na kopec vyváží lyžaře čtyři kotvové vleky, žádné drahé gondoly a lanovky. Lyžování zde mi připomínalo mé dětství. Potkali jsme také místního manažera Daniela Pitsche a díky němu pochopili, jaký je rozdíl mezi resorty na italské a švýcarské straně Ortleru. Potvrdilo se mi, co jsem z místní atmosféry intuitivně cítil – v Rakousku a Itálii turistický ruch, na rozdíl od Švýcarska, masivně finančně podporuje stát. Daniela to sice štvalo, ale já se radoval, protože díky tomu si švýcarské resorty udržely svou odvěkou opravdovost. Na svah nás vytáhl Danielův syn Jachen. Jeli jsme pěkným terénem na východní straně hory a za sebou nechávali pravidelné stopy. Najednou se před námi vynořila chata a Jachen navrhl krátké občerstvení. Bylo sice ráno, ale restaurace La Posa nabízela lokální šnaps, a tak jsme brzy dohnali absenci večerních barů… Zatímco jsme ochutnávali místní destilovanou flóru, náš průvodce objednal skútr, který nás dovezl zpět k vlekům. Na svazích bylo méně než sto lidí a až do večera jsme brázdili krásně upravený manšestr.

Swiss made après-ski

Na závěr jsme se rozhodli pro kulturní après-ski. Ve Val Müstair totiž stojí památka UNESCO – Klášter svatého Jana, starý více než 1 200 let. Při prohlídce jsme se dozvěděli, že v nedalekém Tschiervu bývala malá klášterní palírna. I tam se dělají prohlídky, a když jsme tam zamířili, ještě jsme nevěděli, že dnešní après-ski bude možná náročnější než v leckterém moderním baru. Nikdy jsem nezažil takovou prohlídku vinných a pivních sklepů. Po zaklepání na dveře nám otevřeli manželé Berettovi – Luciano a Gisella. Jejich destilační zařízení bylo zabudováno přímo v jejich obydlí. Okamžitě nám předvedl všechny funkce a vychytávky, které si jeho rodina předává od roku 1792, a kvalitu doložil mnoha certifikáty kvality. Nemohl jsem se dočkat oblíbené části prohlídky, degustace. Čekal jsem ochutnávku tří, čtyř

V zapadlém švýcarském středisku Minschuns se můžete vydat na prašanový výlet k odlehlé restauraci, zpátky pak musíte za skútrem nebo po svých

produktů, měl v úmyslu si koupit malou lahev pálenky, která mi nejvíce zachutná, ale Luciano mě překvapil. Neoprávněně jsem někdy nabyl dojmu, že Švýcaři nejsou tak pohostinní a vlídní jako okolní národy a k cizincům přistupují spíše rezervovaně. Nyní jsem byl vyveden z omylu. Ochutnávali jsme whisky a gin a koňak a rum. Vytáhli jsme kytaru a začali zpívat, ochutnávali pálenky z hrušek, ořechů a bylin, Luciano vyprávěl příběhy z rodinné historie a o tom, koho všeho už stihl hostit – včetně dalajlámy. Zpívali jsme „Veď mě dál, cesto má“, „Hello, Mary Lou“ a „Bye

Bye Love“. Klaus, odjakživa klaun, vytáhl z kapsy podlouhlé balónky a pohostinné dvojici vymodeloval pár zvířátek. Luciano a Gisella nám vysvětlovali, proč nepijí ani kapku alkoholu (ani jako ochutnávku vlastního!), zatímco nám nalévali pálenky z třešní, medu nebo brusinek. „Děláme také šnaps z protěží!“ chlubil se Luciano a už přede mnou stála plná sklenička. Když jsem si chtěl koupit lahev brusinkové pálenky, která mi chutnala nejvíc, Luciano mě zarazil a místo toho mi jednu brusinkovou a další dvě různé lahve věnoval. Pak jen trval

Manželé Luciano a Gisella Berettovi mají destilační zařízení přímo doma, v držení rodiny je od roku 1792. Tamní après-ski není vykonstruované pro turisty, ale spontánní a založené na pohostinnosti původních horských obyvatel

na tom, že až příště do oblasti přijedeme, dáme mu vědět s předstihem a ubytujeme se u nich. S tím, kolik jsme toho za večer vypili, zněla představa takového ubytování dost nebezpečně. Že ve Val Müstair není après-ski? To jsem se šeredně spletl. Je jen trochu odlišné od toho, které potkáváme nejčastěji – není vykonstruované pro turisty, ale spontánní, založené na vřelosti a pohostinnosti opravdových horských obyvatel.

105

FREERIDE WORLD TOUR DO GRUZIE V posledních letech mívala největší soutěž ve freeride lyžování pět etap na zaběhnutých lokacích ve Španělsku, Andoře, Kanadě, Rakousku a nakonec Švýcarsku. Letos však organizátoři ohlásili etapu novou v mnohem odlehlejší oblasti – v Gruzii. Možná je to proto, aby se závodníci podívali na nový kopec, ale možná si od této etapy organizátoři slibují i jistější sněhové

106

podmínky – kavkazské vrcholy totiž dosahují k 5 000 metrům nad mořem a Tetnuldi nedaleko Mestie je vyhlášené bohatými sněhovými srážkami. První týden v březnu uvidíme, jak se s takovou výzvou závodníci i organizátoři poperou. Divácky je rozhodně na co se těšit – i letos půjde FWT sledovat online. (lv)

FOTO: ONDRA VOSECKÝ

Jak se vám líbí hory na obrázku? Troufnete si tipovat, kde to je? Řešení najdete na následujících stranách.

107

SKIALP & FREERIDE

TEXT A FOTO: ONDRA VOSECKÝ

Na skialpech

V KURDISTÁNU

I cesta je cíl: na druhou nejvyšší horu Iráku Zatímco sousední Írán je známou lyžařskou destinací, kam jezdí freerideři a skialpinisti z mnoha koutů světa, o Iráku ve spojení s lyžováním jen tak někdo neslyšel. Možná o to víc bylo lákavé tam vyrazit do hor. A proč až na druhou nejvyšší horu Halgurd? Protože ta oficiálně nejvyšší jako by nebyla – leží na hranici s Íránem a to rozhodně není místo, kam by se měl v současné geopolitické situaci jakýkoliv civilista vypravit. 108

aše cesta míří do iráckého Kurdistánu, který se nachází na severu Iráku. Jde o autonomní oblast, která má vlastní vládu a celkově se chová relativně samostatně. Kurdové jsou největší národ, který nemá vlastní stát, a tak vedle Kurdistánu v Iráku žijí na území Turecka, Íránu nebo Sýrie. Osobně jsem měl před výletem s Irákem spojené následující asociace: Mezopotámie, Saddám Husajn, válka. Je to pro nás trochu orient, a určitě nejde o nejbezpečnější místo, kam vyrazit na lyže. Ovšem pro cestovatele a skialpinisty v jednom, jako jsme my, to může být skvělý zážitek – cestovatelský i sportovní. Základnu jsme měli v Erbílu, kde žila naše kamarádka. Když máte v takovém místě nějaký kontakt, daleko lépe se plánuje a zjišťuje, co si můžete dovolit. Vyrazili jsme v druhé půlce března, abychom stihli místní nový rok a také abychom na horách trefili jarní firn. Irák, nebo přesněji irácký Kurdistán vypadá jinak, než jsem si ho představoval. Jeho hlavní město Erbíl je metropole západního stylu, najdete tam mrakodrapy, luxusní restaurace, večerní bary i s divokými večírky. Kolem silnic je zeleno a vrcholky hor jsou krásně zasněžené. Pocit, že je něco jinak, navozují až vojenské check-pointy, které jsou na silnicích snad v pravidelných intervalech. V Irácké republice žije přibližně 43 milionů obyvatel, z toho dvě třetiny jsou Arabové a třetina Kurdové. V Iráku žije mnoho náboženských menšin, jako například Jezídi, Asyřané, křesťané či židé. Ženy zde nemají povinnost nosit hidžáb jako v sousedním Íránu a jednotlivé náboženské menšiny zde aktuálně žijí v míru vedle sebe. Muslimové nesmějí prodávat a nakupovat alkohol, ale ostatní náboženské menšiny to dělat mohou, a tak zde není problém zajít na Plzeň, Tuborg či Kozel. V horách máme rezervaci u Omara, jediného místňáka, který chodí na skialpy a živí se guidováním a pronájmem chat v horách. Pro nás osm lidí jsme v místní půjčovně zapůjčili dvě čtyřkolky, pickupy Toyota Hilux s korbou, což je jediná možnost, jak se dostat rozumně pod kopec.

109

SKIALP & FREERIDE

Do hor

„Passport please!“ Na příjezdové cestě k ubytování potkáváme další check-point. Tady už je to přísnější. Zahalení vojáci s ákáčkama v ruce, za nimi obrněné bojové vozidlo. Blížíme se k íránské hranici, a tak zde musím nechat pas, který prý dostanu zpět, až tudy pojedu zpátky. Většina výletů vypadá tak, že nasedneme do půjčeného Hiluxe s letním obutím a vyjedeme po bahnité cestě co nejvýše ke sněhu. Následuje 20minutová procházka v botách v bahně, než začíná dostatečná vrstva sněhu na šlapání.

110

Neobvyklá nebezpečí: mlha, miny a vojsko

Vedle lavin řešíme tři další rizika, která v Alpách řešit nemusíme. Zakázané oblasti: Existují místa, do kterých nás vojáci nepustí, a tím pádem máme omezený výběr kopců. Naštěstí hor tady mají mnoho, a tak nás tento problém příliš netrápí. Vzdálenost od hranice: Jsme nuceni řešit údaj, jak daleko povede náš výlet od íránských hranic. Na nich jsou střílny a Íránci prý rádi střílí na lidi, kteří se dostanou blízko jejich hranice. Bezpečná vzdálenost je okolo 1,5 kilometru, v mlze i méně.

Minová pole: Riziko, které je potřeba konzultovat s místními – nášlapné miny. Řešíme to s vojáky i s naším Omarem, údajně jsou tato místa označena a miny viditelné, ale vrstva sněhu tento fakt trochu komplikuje. Trochu to připomíná klidové lokality v Krkonoších, kde také nechceš šlápnout na tetřívka.

Lyžařský check-point

V mlze kráčíme směrem k íránské hranici kdesi v horách před námi a stoupáme do pozvolného údolí. První skupinka jde napřed, na botách si razí cestu čerstvě napadaným sněhem. Přeskakujeme potok tam a sem, počasí

Na začátku týdne vypadá vše podle plánu, máme super firn se saharským pískem a lavinová situace je celkem stabilní

Na vrcholku kopce nepotkáš kříž jako v Alpách, ale zbytky kulometného hnízda. Vypadá to tady jako „irácké Sudety“ – všude kolem hranic jsou samé bunkry

nám nepřeje, fouká, sněží a není moc vidět. Najednou nám volá vysílačkou druhá skupinka, že je při cestě za námi zastavili vojáci. Nyní s nimi jdou do vojenské pevnosti vysvětlovat, co že tam děláme. Naštěstí za chvíli se z vysílačky ozve: „Všechno je v pořádku – řekli nám, že tam můžeme. Jen je to tam zaminované. Držte se vpravo od potoka, tam by to mělo být v pohodě. A zároveň nesmíme blíže než kilometr od hranice. Kluci byli v pohodě. Vyrážíme za chvíli za váma.“ Pokračujeme dále, až se dostaneme asi 200

výškových metrů pod vrchol. Je mlha, že není vidět na čtyři metry. Zakopáváme se, v zákopu dáváme pivo, zkoušíme sněhové testy a naše největší starost je, abychom, v případě, že by mlha odešla, nebyli příliš blízko hranice s Íránem. Počasí se ale nezlepšuje, tak sjíždíme zpět do údolí, kde potkáváme pár místňáků. Jsou úžasně přátelští. Turistu tady moc často nepotkají, tak jsou zvědaví. Dělají si s námi selfíčka a přidávají si nás na Instagram. Vystřílená munice na památku neprošla odbavením na letišti

111

SKIALP & FREERIDE

Zima jako v Iráku

Počasí se nelepší, je jako na hřebeni Krkonoš, ale my jsme v Iráku, kde nemají tyčové značení. Křečovitě se držíme značené cesty a sledujeme pohybující se tečku v aplikaci mapy.cz, protože vedle cesty jsou minová pole, která v mlze nejsou vidět. Venkovní cedule s mapou minových polí je špatně pochopitelná a v zimě je úplně k ničemu. Tak začíná náš výstup na nejvyšší (dostupnou) horu Iráku: Halgurd (3 607 m). Přešli jsme hranu kopce a podle všeho jsme na místě, kde je v plánu postavit stany. Není vidět na metr a nevím, jestli je přede mnou stěna nahoru, či dolů. Po chvilkové debatě, kdy se ve větru stejně neslyšíme, se rozhodneme založit kemp a začínáme kopat závětří do sněhu, abychom se alespoň trochu uchránili od větru. Sněhu je tady přes metr a postupně se zlepšuje počasí, ustává vítr a trhá se oblačnost. Objevují se krásné výhledy na okolní kopce, které jsou zasněžené novým sněhem. Stavíme stany a vaříme, až se postupně začíná stmívat. Oblékám na sebe všechno oblečení a chystám se do spacáku. Na okolních kopcích se začínají rozsvěcet světla. Iráčani mají v celém hraničním pásmu na skoro každém kopci pozorovatelnu či střílnu, které v noci svítí. Svítí celý protější hřeben. Ráno přichází brzy a my ještě před svítáním vstáváme. Nechceme přijít o krásný východ slunce. A hlavně se po třech dnech sněžení s velkým větrem bojíme lavinové situace.

Chystám se do spacáku. Na okolních kopcích se začínají rozsvěcet světla. Iráčani mají v celém hraničním pásmu na skoro každém kopci pozorovatelnu či střílnu, které v noci svítí. 112

„Nemůžu nakopnout nějakou minu?“ ptám se opatrně kamarádů, když kopeme místa na stany

Ráno je „fotografické porno“. Žhavím foťák i dron a pobíhám kolem stanů jako v transu. Nesmí mi chybět fotka stanů svrchu a už vybíhám na lyžích první kopeček nad stany, kde se mi za hranou konečně ukáže náš dnešní cíl. Před vlaječkami označujícími minové pole se zastavím. Nevím, jestli jsem před minovým polem, nebo naopak uvnitř. Vyndávám foťák a čekám na zbytek skupinky. Dochází mě všichni kromě Vorla a přemýšlíme, jestli ten žleb před námi je bezpečný. Najednou z něj začne padat prachová lavina. Všem je nám jasné, že když svahem létají samovolné laviny již brzy nad ránem, dnes na vrchol nedojdeme.

„Hele, vsaďte se, že až přijde Vorel, tak řekne, že lavina už spadla, a tak tam můžeme jít,“ vtipkuje Skuhry. „A byla to taková ta hodná lavina, kterou odpružíš?“ ptá se Vorel, když k nám dorazí a zjišťuje, co se mezitím stalo. Přesvědčujeme Vorla, že se nám tam nikomu nechce, a navíc po cestě do lavinového svahu je ještě minové pole. Vymýšlíme náhradní plán. Pod námi je krásně zasněžený svah, který vypadá bezpečně. Dáváme si tři kola parádního prašanového sjezdu, balíme stany a po minových polích opatrně sjíždíme rozbředlým jarním sněhem k autu.

Před vlaječkami označujícími minové pole se zastavím. Nevím, jestli jsem před minovým polem, nebo naopak uvnitř.

113

SKIALP & FREERIDE

V pahorkatině na severu Iráku, blízko hranic s Tureckem, je na konci vesničky bazén se skokanským můstkem ve tvaru olympijských kruhů. Bazén je v dezolátním stavu, vypuštěný a plný odpadků. S epickým výhledem ho zde nechal postavit Saddám Husajn v 80. letech. Z hor jsme už zvyklí spát pod stanem, a tak nás to láká i tady, přestože to tu v noci působí dost hororově. Ke klidu zde nepřidává ani technologická anomálie: nefunguje tu vůbec GPS – ani telefon, ani hodinky, ani dron zde nenajde jedinou družici. Za protějším kopcem sídlí teroristická organizace PKK, tak to tipujeme na nějakou vojenskou operaci.

Po týdenním skialpování blízko města Choman u íránské hranice jsme si dali ještě týden cestování – navštívili jsme město Duhok a jezídský klášter Lalish nebo největší kaňon na blízkém východě: Rawandiz. Kurdistán má pro turisty i sportovce co nabídnout a my jen doufáme, že se politická situace této části světa už nezhorší, naopak se zklidní, aby ji mohlo navštívit více lidí. Při návratu na letišti nám bohužel zabavili kartuše z lavinových batohů a vystřílenou munici, kterou jsme si chtěli přivézt na památku. Dron v mém batohu, který jsem pečlivě rozložil na co nejmenší díly, naštěstí nikdo nenašel.

www.snow.cz/video/7611

114

FOTO: DEPOSITPHOTOS

POWDER

TEXT: LUKÁŠ VAVRDA NA ZÁKLADĚ INFORMACÍ SLF

Lavinová předpověď:

pět stupňů je málo Švýcarský institut pro výzkum sněhu a lavin (SLF) se snaží o zpřesnění vnímání popisu lavinové situace a zavádí novou škálu lavinového nebezpečí, respektive doplňuje tu stávající.

aždý, kdo se pouští do volného terénu, už snad ví, že existuje pět stupňů lavinového nebezpečí a že při lavinové čtyřce a pětce se na túru nechodí. Také je všeobecně známo, že nejvíce lavinových nehod se stává ve stupni 3, což má několik příčinných souvislostí – jednak je trojka vyhlášena asi ve třetině sněhových dní (a především těch lyžařsky nejlákavějších), a také je mnohými vnímaná jako „dobrá“. Přesto se při trojce děje polovina lavinových nehod. Možná proto, že je uprostřed, možná proto, že ve škole je trojka pořád dobrá… Ale lavinové stupně je potřeba vidět nikoliv jako lineárních pět bodů, ale spíš jako exponenciálu – proto také není trojka jako trojka.

Ilustrativní zrádná trojka

O tom se ostatně během posledních zim přesvědčujeme opakovaně. Jeden den je trojka a nic se nestane, druhý den je zdánlivě stejná trojka, a padají laviny. Tato data je vždy potřeba zasazovat do souvislostí, například je trojka, když sněží, a přitom druhý den je krásně a je také trojka – statistika bude jistě ovlivněna také počtem lyžařů, kteří první den

116

zůstali doma a druhý den natěšeně vyrazili do čerstvého sněhu. Přesto podle všech dostupných studií právě lavinová trojka nejlépe ilustruje potřebu hlubšího pochopení lavinové předpovědi.

Exponenciální růst nebezpečí

Lavinové nebezpečí má mnoho souvislostí a jeho pochopení vyžaduje roky studia a praxe, a stejně není nikdy dokonalé, příhodná poučka říká, že lavina neví o tom, že jste expert na laviny. Abyste si sami dokázali udělat rámcovou představu o lavinové situaci, musíte sledovat dny, týdny až měsíce před akcí vývoj teploty, sněhové profily v oblasti, působení větru a další jevy a parametry, které na lavinové nebezpečí mají vliv. A ještě je umět dobře vyhodnotit. Lavinová předpověď je pak pro značné množství lidí jediným (nebo aspoň nejvýznamnějším) vodítkem při aktuálním rozhodování těsně před túrou nebo na túře. Když je lavinová trojka, naplánuje každý túru jinak, než když je jednička. Co když je ale trochu „lepší trojka“ anebo „horší trojka“? Přitom v grafu je jasně vidět, že mezi krajními body

třetího stupně je větší rozdíl než mezi jedničkou a dvojkou – i proto je právě třetí stupeň obecně považován za nejzrádnější.

Hypotetický ideál a realita předpovědi

Nová předpověď by mohla vypadat třeba tak, že by se pět stupňů nahradilo 25, přičemž stávající 1 zůstává 1, současná 2 zahrnuje 2 až 4, současná 3 zase 5 až 9 a tak dál – nebezpečí by se tedy popsalo podrobněji a každý by chápal, že lavinová 9 je nebezpečnější než 5, přitom dnes oba tyto stavy označujeme stupněm 3. Měli bychom však rozumět, že stupně 4 a 5 znamenají velmi velké riziko a túry při takových podmínkách by měly být v podstatě tabu – pak nám zůstávají stupně 1 až 3, a najednou ta trojka už není uprostřed. Nové označení Švýcarů se přibližuje výše popsané vizi, ale zároveň zůstává nohama na zemi – zachovává pětistupňovou škálu a přidává označení + a –. Ostatně kdo si kromě čísla čte i slovní popis lavinové situace (doporučujeme, často z něj vyčtete třeba i kvalitu sněhu nebo fakt, že lavinové nebezpečí je nižší na jinak orientovaných svazích či

SKIALP PŮJČOVNA SKIALP OBCHOD Nejvíce dní je s vyhlášeným lavinovým stupněm dva, následně pak tři. Pozor! Lavinový stupeň je vyhlašován pro dopolední situaci, během dne se může výrazně změnit – to se ale dočtete až v podrobnějším popisu lavinové situace.

PRODEJNA SKIALPINISTICKÉHO VYBAVENÍ

SKIALP SERVIS & TIPY SERVIS PRO SKIALPINISTY A KNOW-HOW

SKIALP TÚRY A TRASY

Skitour Centrum Dolní Morava +420 777 035 745 +420 608 769 064 E-mail: skitour@rockart.cz Velká Morava 35 - Na Točně 561 69 Dolní Morava www.ski-alp.cz www.skitourshop.com www.horskyvudce.cz

v ů d c e h o r s k ý

Ve skutečnosti zřejmě není, ale je potřeba je správně chápat. Málo je ale jen znát lavinový stupeň, lavinová předpověď má i další řádky – ty je nutné si přečíst také, lavinový stupeň v podobě čísla musíme vnímat podobně, jako vnímáme v předpovědi počasí piktogram sluníčka nebo mráčku – všichni víme, že nemusí být celý den jen sluníčko, a že může přijít i bouřka. Za sezónu je nemálo dní, kdy je vyhlášená trojka, ale dá se podnikat množství túr v terénech, které jsou ve skutečnosti bezpečnější. Skutečné riziko lavinové nehody při různých lavinových K tomu je však potřeba vědět, stupních. Trojka má rozmezí opravdu velké. že je např. trojka vyhlášena nad 2 000 metrů nebo na v jiné výšce – zodpovědný skialpinista musí jižních svazích. Lavinová předpověď navíc túru přizpůsobovat těmto okolnostem), dočte mluví o celé oblasti, nebezpečný svah může být se, zda má lavinové nebezpečí setrvávající, hned naproti tomu bezpečnému a nebezpečné stoupající, nebo klesající tendenci. Není to podmínky mohou vzniknout i při lavinové jedúplně stejné jako nové označení + a –, ale ničce. Koukat jen na číslo je tedy málo, snad pro zároveň to není nic zcela nového, jen se inforrychlý přehled o tom, zda vůbec túru plánovat, mace rychleji a přehledněji podá těm, kteří na a k tomu přidané + a – hlavně u třetího stupně předpověď koukají jen zběžně. můžou příjemně pomoct.

•

Pět stupňů je málo

m o u n t a i n

Stabilita sněhové pokrývky při různých lavinových stupních

g u i d e

•

TÚRY S HORSKÝM VŮDCEM A ZNAČENÉ SKIALP TRASY

b e r g f ü h r e r

PŮJČOVNA SKIALP LYŽÍ A VYBAVENÍ NA SKIALPINISMUS

www.ski-alp.cz

SNOWTEST

RECENZE

TEXT: LUKÁŠ VAVRDA

Novinka do lavin:

Lavinový systém Safeback SBX

orská společnost vyvinula unikátní systém pro dýchání pod lavinou, a to bez náustku. Sníh se totiž skládá pouze z ledu a vzduchu, obvykle při lavinových nehodách nedochází k udušení oběti kvůli nedostatku kyslíku, ale k otravě

zasypaného vlastním vydechovaným CO2. Systém Safeback SBX, podobně jako někdejší Avalung, odvádí CO2 za lyžaře a údajně tak umožňuje dýchat až 90 minut po zasypání, čímž významně zvyšuje šance na přežití. Na rozdíl od Avalungu, kde se musel do úst během nehody vsunout náustek, aby pak hadice odváděla vydechovaný CO2 za záda, je systém Safeback SBX aktivní, má svůj vlastní pohon. Ten se spouští madlem ve tvaru T, podobně jako se aktivují lavinové batohy, do nichž ostatně může být systém integrován. Řídicí jednotka (neboli kompresor) je velká asi jako lavinový vyhledávač a po její aktivaci nepřetržitě nasává vzduch z porézní krystalické struktury sněhu přes batoh, vede ho skrze trubice v ramenních popruzích a vyfukuje v blízkosti obličeje oběti. Tento systém se tak může brzy stát běžnou součástí lavinových batohů a dále přispívat ke zvýšení naděje zasypaného na přežití. Systém byl oceněn na veletrhu ISPO.

BLACK CROWS Atris

ZÁVĚR:

Black Crows Atris jsou silně specifické lyže pro zkušené lyžaře, které poměrně efektivně kloubí freeridový design Black Crows jsou ikonické lyže zejména mezi freeridery a skialpinisty. I proto, a šířku se sjezdovými schopnostmi. že se mladá značka nebojí experimentovat a odhalovat nové koncepty. Model Pořád jde ale o velmi široké lyže, které Atris na první pohled zaujme výraznou šířkou, přesto ho Black Crows řadí se na upravené tvrdší sjezdovce budou mezi modely, které se uplatní i v oblasti all-mountain lyžování. Jak se líbila na těžko zařezávat a ovládat. Naopak ve freeride, ale i při jarním lyžování v natánašem jarním testu? tých břečkách budou fungovat skvěle. Samozřejmě, že mezi modely na sjezdov- v pohodě ovladatelné i při pomalejší Užijí je i ti, kdo jezdí primárně freeride ku vybočovala. A vzbuzovala obavy, se jízdě a pod nohama subtilnějších lyžařů a na sjezdovku jen občasně bez velkých šířkou 105 mm pod vázáním šlo o jasně a lyžařek. Neztratily se dokonce ani na sportovních očekávání. nejširší sjezdové lyže v testu. Nejprve ale tvrdším povrchu, vykazovaly stabilitu i ve letmo ke konstrukci. Jde o semi-cap, kde vyšších rychlostech, a dokonce i hraÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) jádro je vyrobeno z topolu, v prostřední vost. Samozřejmě skvěle zvládly těžký, SPORTOVNÍ EXPERT části se plášť opírá o ABS bočnice. Šířku měkký firn. Prvotní obavy se překlopily až REKREAČNÍ kompenzuje dvojitý rocker, pod vázáním v nadšení. HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) je pak klasický camber. „Asi ji miluju! Za mě je ze širokých lyží STŘEDNÍ HMOTNÝ top, bavila v rychlosti, dokonalá v hlubo- DROBNÝ CO PROZRADIL TEST: kém sněhu, kde si tak sama pluje. Skvěle OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) Jak dopadlo drama, kdy se roztřesení absorbuje nerovnosti, báječná stabilita. KRÁTKÝ STŘEDNÍ DLOUHÝ testéři opatrně spouštěli do trati, aby Jak je velká a těžká, tak prostě všechno Atris otestovali? Happyendem! Atris je zválcuje.“ „Taková Amerika. Mají tendenci TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) samozřejmě robustní lyže, která nepatří se předvádět a vést si svou. Na sjezdovLED MANŠESTR ROZMĚKLÁ do závodních branek, zato již v lehce ku je to už spíš taková exhibice, ale do RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) odměklém sněhu dokáže předávat svou hlubokého super...“ specifickou radost. Díky rockeru byly NÍZKÁ STŘEDNÍ VYSOKÁ

118

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Lukáš Vavrda

TESTOVANÁ DÉLKA: 184 cm | PARAMETRY: 138–105–122, R: 20 m | ROCKER:

TRAILBREAKING AVALANCHE SAFETY

OD ROKU 1980 JE NAŠÍM CÍLEM CHRÁNIT HOROLEZCE, SKIALPINISTY A FREERIDERY. SE SYSTÉMEM LITRIC PŘEDSTAVUJEME NOVÝ MILNÍK V LAVINOVÉ BEZPEČNOSTI.

LEHKÝ | ELEKTRONICKÝ | INTUITIVNÍ | VŠESTRANNÝ

Prozkoumej LiTRIC lavinova-vybava.cz/ortovox-litric

SNOWTEST

RECENZE

Atomic Backland XTD Carbon 120

Skialpové boty pro široké chodidlo Skialpové boty pro široké chodidlo s retro prvky, které ale mají velký užitý smysl. Komín není uchycen asymetricky, jak je u skialpových bot zvykem, ale rovnoměrně, takže konstrukce je v podstatě velmi jednoduchá, a zároveň pevná. a dnes nejrozšířenější systém, který funguje bezchybně. Velké plus dávám za široký powerstrap, předpokládám, že cílový uživatel této boty bude mít širší a masivnější lýtko, a tak zpevnění širokým páskem bude velmi dobře fungovat při přenosu sil. Sjezd pro mne byl velkým otazníkem, protože bota má hmotnost blíže skialpovým modelům, ale konstrukčně se dost vymyká. Při sjezdech v terénu bota není nijak zvlášť pevná, ale má (příjemně překvapivě) velmi progresivní flexi. Přisuzuji to jednak přímé konstrukci komínu, a také právě širokému powerstrapu. FOTO: ADRIAN KASNIAR / ATOMIC

ávrat ke dvoupřezkovému mechanismu by normálně vyžadoval tlustší materiál (mimochodem recyklovaný, karbonem injektovaný polyamid – proto je bota černá), který by zvýšil hmotnost, ale zde je materiál přidán jen pod přezkami, a to tak, aby plnil svůj účel – perfektně obepnout nohu. Nutno říct, že tato skialpová bota je velmi široká, a to jak v kotníku, tak metatarzech. Když srovnám sjezdovou botu o šířce 100 mm s touto, o stejné udávané šířce, pocitově je ta sjezdová rozhodně užší, přikládám to tenčí konstrukci botičky u touringových modelů, takže i když last 100 má označení medium, v tomto případě bych botu doporučil spíš pro skialpinisty s širší nohou nebo ty, kteří hledají komfort v podobě dostatečného prostoru pro přednoží a prsty, ale také kotník. Oproti běžným úzkým skialpovým botám to pro mnoho lyžařů může být významná a příjemná změna, vedoucí k většímu pohodlí. Celkově je konstrukce boty jednoduchá a spolehlivá, a to se na túře v horách počítá.

Pro skialpinisty s užší nohou doporučujeme rovnou sáhnout po modelech Backland Carbon, pro dámy Backland Pro W. Při výstupu má komín dostatečný rozsah, přepínání režimů chůze / sjezd je velmi jednoduché, zevní mohutnou pákou na zadní straně boty – osvědčený

120

Jednoduchá a spolehlivá skialpová bota s nevídanou šířkou. Lukáš Vavrda, autor recenze

Vhodný setup: lyže Bent a vázání Shift

Najít ideální setup pro silnějšího lyžaře, který chce využívat všech výhod skialpových lyží a bot, ale přitom neslevit z nároků při sjezdu, není v současné nabídce značky Atomic vůbec těžké. Půjde právě o boty Backland XTD Carbon 120, pro užší chodidla to bude kterýkoliv z modelů Backland bez označení XTD, a k tomu lyže Bent. Pokud jsem u bot mluvil o nudnějším designu, lyže Bent jsou na opačné straně spektra a rozhodně vzhledem zaujmou. Podepsal se na nich totiž poloabstraktním akvarelem Chris Benchetler, který se na vývoji těchto lyží podílel a jsou po něm pojmenovány. Na rozdíl od divoce vypadajících maleb jsou ale lyže při jízdě velmi klidné a stabilní, do evropských hor bych jako ideální viděl středně široký model Bent 100, osazený osvědčeným hybridním vázáním Shift.

VÝHODY nízká hmotnost díky chytře vyztuženým přezkám příjemně progresivní flexe při sjezdu komfortní pro lyžaře s širokým chodidlem jednoduchá a spolehlivá konstrukce recyklovaný materiál

RECENZE

Pro všechny agilní šlapače, kteří chodí velmi rychle, ale chtějí i sjíždět. Lukáš Vavrda, autor recenze

Movement Fast 85

Široká závodní lyže Movement dělá skialpové lyže závodní i freeridové, u řady Fast to konstrukčně vypadá, jako by se někdo z vývojářů rozhodl, že chce vyrobit závodní lyži, která bude širší – zkusil 71 mm, asi se mu líbila, tak přidal 77 a nakonec i 85, všechny tři tyto šířky zahrnuje kolekce zvlášť lehkých touringových lyží Fast.

ojďme zjistit, proč ho to asi mohlo napadnout a díky čemu ten nápad dokázal dotáhnout do sériové výroby. O trendu odlehčování skialpových lyží a jeho limitu v podobě sjezdových vlastností toho víme mnoho, a přesto se ten limit stále posouvá. 85 mm pod patou znamená univerzální šířku pro skialpovou lyži, rozhodně bychom nečekali žádnou závodnici, takovou šířku spíš volíme pro denní turistiku, alpské přechody nebo jako jedinou univerzální lyži. Přesto jedna lyže Fast 85 váží v nejdelší variantě 177 cm méně než kilo. Při délce 161 okolo 890 gramů, což je jen asi o 200 gramů víc než závodní model o šířce 66 mm! Konstrukčně je tak nízké hmotnosti dosaženo kombinací dřevěného jádra z paulovnie a celokarbonové konstrukce s jednou novinkou – korkovým dřevem. Tento velmi lehký a obnovitelný materiál má navíc dobře absorbovat vibrace a zlepšovat tak komfort při sjezdu.

Korková lyže, funguje to?

Fúze závodní a univerzální lyže je skvělý nápad, a že byla díky použití korku a karbonu dotažena do konce, je skvělá zpráva, ale nyní k praktickému testování. Při výstupu je lyže přesně tak obratná, jak od velmi lehké lyže čekáme, to není velké překvapení. Při šlapání se prostě chová velmi blízce závodním speciálům, a že je trochu širší, vůbec nevadí. Díky málo agresivnímu tvaru dobře drží směr, a to i při běhu – to může být velmi zajímavé pro zdatné, agilní běžce, kteří ale přeci jen potřebují lyže s lepšími sjezdovými parametry, než mají závodní „špejle“. Jestli nás nepřekvapila ovladatelnost při výstupu, při sjezdu je tomu právě naopak. I přes extrémně nízkou hmotnost je to poměrně tuhá a sportovní

lyže. K lehkosti výstupu přidává více zážitku pro sjezd a široký rozsah použití co do podmínek sněhových či terénních. Může ji velmi dobře používat náročný turista, ale i závodník za účelem tréninku. Při sjezdu je velmi agilní a hbitá, ale spolehlivě drží i na tvrdé sjezdovce. Nemá velkou autokinetiku, a co se týče točivosti, spíš to nechává na lyžaři, než aby točila sama – i z toho plyne, že je určena dobrým lyžařům a vyžaduje aktivní vedení. I na sjezdovce na hraně točí až v rychlosti a nikterak ochotně, zato ale působí spolehlivě a nebojí se rychlosti. Vzhledem k faktu, že většinu času na skialpech trávíme výstupem, pro který je tato lyže velmi pohodlná, její ovladatelnosti a dobrému výkonu při sjezdu v různých podmínkách i univerzální šířce 85 mm si ji troufám doporučit jako jedinou lyži pro výkonné skialpinisty – nejlépe jí bude na nohou ambiciózního skialpinisty při několikadenních alpských túrách, ale nedivil bych se, kdyby se objevila na nohách předních závodníků při tréninku, její schopnosti by zřejmě ocenil i lecjaký horský vůdce nebo záchranář, který lyže využívá intenzivně každý den.

MOVEMENT FAST 85 PARAMETRY: 1 16–85–100, R: 18 m ROCKER: HMOTNOST JEDNÉ LYŽE : 9 30 g @ 169 cm

VÝHODY

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) TVRDÝ CHŮZE SJEZD

(preference sjezdu/výstupu)

MĚKKÝ

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

nízká hmotnost blížící se závodním modelům skvělá ovladatelnost při výstupu pevná opora při sjezdu odvážné použití obnovitelného korkového dřeva

NEVÝHODY vyžaduje pevné vedení a zkušeného jezdce

121

FOTO: KATEŘINA SOCHOVÁ

SNOWTEST

RECENZE

Crazy Jacket Flame

Neopren pro skialpinisty FOTO: KATEŘINA SOCHOVÁ

Crazy předkládá skialpinistům velmi širokou nabídku specifických oděvů od spodního oblečení až po to svrchní. Společně tvoří jeden funkční celek, ale všechno se důkladně otestovat nedá. Vybrali jsme si tedy svrchní bundu Crazy Jacket Flame, která přináší mimo jiné zajímavé a nové materiály.

Nekonečně propracované a překvapivě inovativní… Prostě Crazy. Petr Socha, autor recenze

načka Crazy by se směle dala označit jako nejtechničtější značka oblečení vůbec. Při pohledu na trh asi nikde jinde nenajdete tak promyšlené a propracované kousky, kde se řeší každý detail do hloubky, která jinde nemá obdoby. V praxi proto pod značkou Crazy nacházíme produkty, které inovativně kloubí všemožné, i zdánlivě protichůdné požadavky skialpinistického sportu. Funkčnost, komfort, estetiku, nízkou hmotnost… I na našem příkladu skialpové bundy Jacket Flame si můžeme ukázat až posedlost detaily: Tak třeba rukávy mají na svých koncích nenápadný lem, který zabraňuje podfuku, kapuce má malý zpevněný kšiltík zakončený ani ne milimetrovým reflexním okrajem, spodní hrana celé bundy je naopak obšita pružnou tenkou lemovkou, na níž je ještě

122

nanesen neviditelný silikonový proužek kvůli zamezení prokluzu bundy. Atd. Těchto pár detailů jen demonstruje péči, s jakou ke konstrukci oděvů v Crazy přistupují. A tento hloubkový a důmyslný přístup se propíjí i do všech dalších oblastí přípravy produktu – střihu, výběru materiálu a jeho kombinací, ergonomie oděvu i specifických detailů, a nakonec i vizuálního stylu. Crazy Jacket Flame je tzv. hybridní vrstva ideální pro aktivní skialpinismus. V praxi to znamená, že může fungovat nejen jako lehká vrstva nahrazující softshell, ale i jako tepelně izolační a do jisté míry i ochranná bunda. Ramena, prsa, břicho a kapuci tvoří lehký nylon Toray, který je odolný nejen proti větru, ale částečně i vodě (sněhu). Není to samozřejmě pláštěnka, ale krátkou jarní sprchu nebo i delší suchá sněžení zvládne bez obtíží.

Všude vyjma kapuce je zateplen materiálem nazvaným Polartec Alpha. Crazy ho používá na své skialpové produkty hodně, protože se velmi osvědčuje (byl prý původně vyvinut pro americkou armádu). Tkanina má dlouhý jemný chlup řazený do řídké struktury, což jí dává zajímavé vlastnosti: nízkou hmotnost, vysokou schopnost zadržovat vzduch (rozuměj izolovat a termoregulovat) a vysokou paropropustnost. Vše, co skialpinista životně potřebuje.

Neopren na skialp

To, co je na bundě Flame z hlediska materiálu nejzajímavější, jsou záda, pas a rukávy. Tvoří je totiž doposud v lyžařině neznámý materiál Air Box. Jde o nylon pletený do spirálovité struktury, což tedy na pohled nepoznáte, vizuálně i na omak spíš malinko připomíná neopren. Nestlačená

tkanina má tloušťku asi 2 mm, uvnitř pak obsahuje mikrokomory, v nichž se zdržuje izolující vzduch. Na rozdíl od neoprenu je ale paropropustná, navíc velmi elastická, a protože je z vnějšku ošetřená, aby odolávala vodě, dokáže sama zastoupit mnohem objemnější izolační a svrchní materiály. A dojmy? Při pohybu je zanedlouho znát, že to není obleček do tepla. Byť tak nevypadá, dokáže se chladu postavit, takže se hodí jako horní vrstva spíše do studených částí skialpové sezóny, jakožto třeba i do vysokých hor. Neopren, pardon, Air Box na člověku vytváří jakousi slupku, která ho od okolí znatelně odděluje. Není úplně poddajný, ale to je spíš jen pohledová záležitost, při pohybu o něm nevíte. Polartec Alpha dokazuje, že funguje jak při pohybu, tak potom v klidu třeba při přepřahání na sjezd. Lehká kapuce v případě potřeby operativně a efektivně chrání před únikem tělesného tepla z oblasti hlavy. Reflexní prvky i barevné provedení působí nejen stylově, ale i zvyšují objektivní bezpečnost.

VÝHODY do širokého intervalu „skialpinistického počasí“ skvěle propracované funkční detaily velmi nízká hmotnost (324 g ve velikosti L) styl Crazy

NEVÝHODY pro horkokrevné skialpinisty bude jen pro studené dny

ony: Start sez 023 adu 2 17. listop

Jedna z nejlepších freeridových oblastí Alp V Davos Klosters je k dispozici šest lyžařských oblastí pro freeride. Freerideři si mohou vybrat z různých úrovní obtížností – od vysokohorských až po zajištěné trasy s horskými lanovkami. Zhluboka se nadechněte a vyjeďte. V momentu se zhoupnete a kolem vás se zvedne prašan. Je to jako surfing. Ne, ještě lépe: je to spíš jako vznášet se. Trocha

strachu před jízdou? Zapomeňte. Pohled za sebe na čerstvě projetou linii v hlubokém sněhu a pocit štěstí – takhle vypadá freeridové dobrodružství v Davos Klosters. K freeridu potřebujete jen speciální batoh, lavinový pípák a vhodné lyže na nohou. A to nejlepší na konec: náš průvodce, který vám ukáže freeridovou oblast. S horskou železnicí pohodlně až na start Mimo jiné je zde vše: různé svahy, abyste našli ideální svah právě pro vás. Navíc je vám k dispozici šest lyžařských oblastí, takže i několik dní po posledním sněžení můžete najít neupravené sjezdovky. A co je nejlepší: k různým variantám sjezdů od vysokohorských až po ty zajištěné se pohodlně dostanete horskou železnicí či lanovkami. Tak jako v málokteré jiné lyžařské oblasti se i zde místní služby na sjezdovkách starají o to, abyste se při freeridu na žlutě značených svazích cítili opravdu bezpečně.

Kontakt: Destination Davos Klosters Talstrasse 41 // CH-7270 Davos Platz +41 81 415 21 21 info@davos.ch // davos.ch/pl

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

SNOWTEST

RECENZE

Set skialpového oblečení Haglöfs L.I.M Hybrid Touring

Brutální ochrana v subtilním svršku Haglöfs je švédská značka, která se specializuje na outdoorové oblečení a vybavení. Je známá kvalitními produkty v minimalistickém, lehkém designu a inovativními technologiemi. Set Haglöfs L.I.M Hybrid Touring nabízí kompletní svrchní ochranu na skialpy. Skládá se z bundy a kalhot, které poskytují ochranu, pohodlí a funkčnost, a v neposlední řadě estetický dojem ve své jednoduché konstrukci.

FOTO: TONDA ŠMAUS

rvní dojem je, že se bunda a kalhoty skvěle doplňují – esteticky i funkčně – a vytvářejí komplexní ochrannou vrstvu pro jakoukoliv formu zimního sportu a nejen to. Překvapilo nás, jak je materiál, z něhož jsou oba kusy vyvedeny, příjemný na omak, měkký, lehký a snadno se sbalí, o to víc, když disponuje vodním sloupcem 20 tisíc mm. Střih bundy i kalhot je jednoduchý, ale praktický. A samozřejmě také stylový. Velké kapsy nekolidují s ostatním vybavením a kalhoty lze snadno přetáhnout přes skialpové boty.

124

Bunda

Bunda Haglöfs L.I.M Hybrid Touring je vyrobena z lehkého, odolného a elastického hybridního materiálu – 3vrstvé membrány Proof, vyvinuté ve spolupráci s firmou Sympatex, kombinované se softshellem. Sestava zvolených materiálů poskytuje vysokou prodyšnost a až nečekaný komfort, materiál je na důležitých místech strečový a velmi příjemný, takže se poddává i krkolomným pohybům při lezení nebo skialpových otočkách. V místech, kde je potřeba vyšší odolnost, je zase zesílený. Bundu lze snadno

Minimalismus a lehkost, vysoká ochrana a komfort pro každodenní skialp. Lukáš Vavrda, autor recenze

přizpůsobit díky nastavitelné kapuci se zesíleným štítem, která se dá jednoduše přetáhnout přes helmu. Rukávy jsou zakončeny pružnými paspulemi, snadno přístupné náprsní kapsy mají voděodolné zipy a akorát se do nich vejdou stoupací pásy, pokud je potřebujete na těle udržet v teple. Reflexní doplňky zvyšují viditelnost ve zhoršených podmínkách, ostatně i barva testovaného modelu je z hlediska viditelnosti v horách velmi dobře zvolená.

Kalhoty

I u kalhot Haglöfs L.I.M Hybrid Touring se lehký a elastický hybridní materiál projevil tím nejlepším způsobem. Pas je pružný a nastavitelný s pomocí suchých zipů na bocích, ovládání nekoliduje s bederním popruhem batohu, pas se dá zároveň přitáhnout i na hubenější postavu. Ventilace je zajištěna dvojcestnými zipy na bocích v oblasti stehen. Kalhoty mají také přední kapsy na zip na stehnech – velikost mají přesně jedné sbalené Alpenverein mapy. Praktickou vychytávkou je obousměrný zip vzadu na spodní části nohavic, kudy se dá snadno dostat k ovládání módu ski/walk u skialpových bot.

Celkově hodnotím Haglöfs L.I.M Hybrid Touring set jako vynikající volbu nejen pro skialpinismus. Bez kompromisů jsme ho používali i pro tradiční lyžování na sjezdovkách i mimo ně. Oblečení poskytuje vysokou ochranu a je pohodlné po celý den. Jeho jednoduchý a funkční design splňuje veškerá očekávání, která může skialpinista požadovat. Je to vrstva oblečení, kterou můžu mít na sobě po celou dobu a upravovat si jen zateplení pod ní podle potřeby. Za mě je to spolehlivý a funkční, ale také lehký a komfortní oděv s univerzálním využitím při kombinaci lyžování a lezení v alpském terénu.

VÝHODY kvalitní materiál s vysokou prodyšností lehký a snadno sbalitelný stylový design s dobrou ochranou snadná přizpůsobitelnost a ventilace nic nekoliduje s ostatním vybavením minimalismus a lehkost při zachování výkonu pro drsné zacházení

NEVÝHODY nebyly zjištěny

RECENZE

Gregory Targhee 24 LD

Kabelka na skialpy –

vejde se vše, je praktická a navíc hezká Gregory se specializuje na výrobu bytelných a pohodlných outdoorových batohů. Tento model je dámskou variantou bestselleru Targhee a získal několik ocenění ISPO Awards.

bederními popruhy velice dobře kopíruje dámskou anatomii. Izolovaná příprava pro camelbag je příjemná a kapsička a poutko na bederním popruhu jsou praktické. Celkově je batoh velmi komfortní na nošení. Lyže lze připnout jednak z boku (limit cca 100 mm, širší lyže se do poutek nevejdou, pro jejich upnutí je možno použít k tomu určený kompresní popruh), jednak diagonálně – zde jsou masivní kovové přezky a připnutí je velmi rychlé a intuitivní, navíc je oblast pod lyžemi vyztužena odolným pruhem Cordura. Ovšem odolně působí i okolní zevní materiál batohu. Nevýhody batohu jsou jen v drobnostech – poutka na cepín

přesto ubírají pomyslné čtvrt hvězdičky, jinak by jich batoh musel dostat celých pět.

Závěr

Dámský batoh Gregory Targhee 24 LD je ideální volbou pro freeride, freetouring a jednodenní skialp i v náročném alpském terénu, s extralehkým vybavením si v něm dovedeme představit i vícedenní túru, i když k tomu bychom spíše doporučili také do-

FOTO: GREGORY

ámský batoh Gregory Targhee 24 LD je jednou z objemově menších součástí populární produktové řady skialpových batohů. Je navržen s ohledem na anatomii ženského těla, má například speciální tvarování popruhů a bederního pásu. Dámský batoh Gregory Targhee 24 LD poskytuje jednoduché uchycení lyží, snowboardu i sněžnic jak diagonálně, tak i po stranách. Má také integrované uchycení na helmu, malá pláštěnka chrání před vnikem sněhu dovnitř helmy. Batoh je také vybaven izolovaným popruhem na hadičku camelbagu a samostatnou kapsou na lavinovou výbavu.

Velmi pohodlný dámský batoh na skialpy, který by se neztratil ani v butiku v Pařížské. Lukáš Vavrda, autor recenze

Co prozradil test

Dobře členěný vnitřní prostor batohu splňuje všechno, co od batohu o objemu 24 litrů očekáváme. Nechybí kapsa na lavinové vybavení, centrální kapsa s dobrým přístupem skrz zádový celoodklopitelný modul. Zádový díl batohu s brzy odstupujícími

vyžadují jemnou motoriku a jsou obtížně ovladatelná v rukavicích nebo jednou rukou. Je nutné je správně upnout, aby šly bokem a nepřekážely v přístupu do přední kapsy s fusakem na helmu. Tyto drobné nevýhody však neovlivňují základní funkčnost batohu a lze si na ně snadno zvyknout,

stupnou variantu o objemu 30 litrů. Jeho dobře členěný vnitřní prostor a speciální konstrukce s ohledem na ženskou fyziognomii poskytují vysoký komfort při nošení. Navíc je batoh atraktivní i designem a barvou.

VÝHODY dobře členěný vnitřní prostor atypický, ale pro ženy velmi dobře navržený zádový díl s brzy odstupujícími bederními popruhy praktická kapsička a poutko na bederním popruhu velmi komfortní na nošení, odolný materiál hezký design a barevné sladění více možností upnutí lyží na batoh nízká hmotnost (1,21 kg)

NEVÝHODY poutko na cepín vyžaduje jemnou motoriku a není dobře ovladatelné v rukavicích nebo jednou rukou

125

SNOWTEST

RECENZE

Lyžařská bunda GARIBALDI INFINITY

Helly Hansen se již od svého založení v roce 1877 věnuje vývoji a výrobě oblečení a vybavení pro náročné podmínky. Její zakladatel, norský kapitán Helly Juell Hansen, vynalezl první nepromokavou látku z plátna potřeného lněným olejem. I dnes se Helly Hansen zaměřuje na inovace a technologie, které zvyšují komfort, ochranu a bezpečnost uživatelů. Mezi její nejznámější patenty patří například technologie H2Flow™, LIFA® nebo HELLY TECH®.

Bunda také využívá původní technologii H2Flow, která jí dodává další originální vlastnosti tím, že uživateli umožňuje regulovat teplotu uvnitř bundy pomocí systému vzduchových komor a ventilace. Vzhledem ke svému objemu je příjemně lehká, zateplení není přehnané, přesto dobře funguje pro střední až nízké teploty a pro střední až vyšší aktivitu. Za zmínku stojí i bohatá výbava: patentovaná, gelem izolovaná kapsa na telefon Life Pocket, mnoho promyšlených detailů (manžety rukávů, kapuce, sněhový pás, kapsy…) či integrované reflektory Recco.

FOTO: HELLY HANSEN

en's Garibaldi Infinity je lyžařská bunda z produktové řady ULLR Freeride, která je primárně určena pro milovníky volného terénu, ale službu splní i na sjezdovce či prostě kdekoli v zimním prostředí. Je vyrobena z unikátního svrchního materiálu Lifa Infinity Pro, který je dostatečně nepromokavý, a přitom také nadstandardně paropropustný, navíc plně recyklovatelný a bez použití chemických zátěrů.

126

FOTO: HELLY HANSEN

V teple do freeridu

Jsou to tak trochu dvě bundy v jednom – zateplená do zimy, ale i lehká pro jarní dny.“ Petr Socha, autor recenze

Teplo i zima: H2Flow

Technologie H2Flow je patentovaný systém regulace tepla, který byl vyvinut ve spolupráci s norskou univerzitou vědy a technologie. Vzduchové komory uvnitř bundy fungují jako izolace, pokud je v nich vzduch uzavřen, což se děje pomocí zipů na hrudi nebo podpaží. Pokud se komory otevřou, začne vzduch mezi tělem a okolím cirkulovat, a tedy se tělo ochlazuje. Technologie H2Flow tak umožňuje udržet optimální teplotu uvnitř bundy podle aktuální potřeby uživatele. Musíme dodat, že technologie H2Flow funguje velmi dobře, a to zdaleka nejen v tomto modelu. Efektivně reguluje teplotu uvnitř pod bundou, je-li venku teplo a systém otevřeme, prostředí se skutečně ochlazuje, a naopak pokud je venku chladno, uzavření ventilačního systému pohyb vzduchu zabrzdí a bunda silně izoluje. Modely s H2Flow se díky zateplení zdají být vhodnější spíš do studenějších podmínek, ale zdání klame – uchovat tepelný komfort zvládnou v mnohem širším rozsahu teplot než podobně zateplené modely většiny jiných značek. Zimomřivé dámy či lyžaři, kteří jsou citlivější na chlad, užijí produkt s H2Flow i v teplejších jarních dnech. A nakonec, přes-

tože zateplené bundy obecně nejsou vhodné pro aerobní aktivity, i s výstupem ke sjezdové linii si bunda s H2Flow poradí lépe, než se na první pohled zdá.

Kalhoty do setu

K bundě jsou k dispozici i lyžařské kalhoty, opět z materiálu Lifa Infinity Pro, nejsou ale zateplené, takže umožní širší využití i pro aktivnější pohybové režimy. Dvě praktické kapsy na pravém stehně doplňují na obou bocích větrací otvory pro náročnější aktivity nebo teplejší počasí. I díky volnějšímu střihu jsou pohodlné a umožňují dobrý pohyb.

VÝHODY nepromokavost a prodyšnost bez nutnosti povrchové impregnace udržitelnost – recyklovatelný materiál Lifa Infinity Pro regulace tepla pomocí technologie H2Flow funkční prvky jako kapuce, kapsy nebo sněhový pás, pohodlný střih

NEVÝHODY doporučujeme před nákupem vyzkoušet nebo využít fit finderu na hellyhansen.com – máme zkušenost, že nejen tento produkt Helly Hansen je větší než ostatní evropská konfekce

Našizákazníci jsouzamilovaní Protože jsme lidé, které znají. A protože o nás vědí, že vášnivě lyžujeme a ještě vášnivěji pak mluvíme o tom, jak desetina milimetru v jádře kompletně změní jízdní vlastnosti, jak si hrajeme s umístěním karbonových vláken a jak jsme vyřešili hrany tak, že jsou pořád ostré, zatímco jiné lyže už museli dvakrát nabrousit.

Naši zákazníci jsou zamilovaní, protože vědí, na čem lyžují.

R: Jakub Majerčiak F: Jakub Vojtek, Jasná

FREERIDE

GALERIE

TEXT: LUKÁŠ VAVRDA A CRAIG MURRAY FOTO: ATOMIC / MATT CHERUBION

NA KONI DO NEZNÁMA V zapomenutých horách Nového Zélandu

128

Nový Zéland láká cestovatele svou rozmanitou přírodou. Lyžuje se především v Jižních Alpách, kde se nachází i nejvyšší hora Zélandu Mt. Cook (3 754 m). Lyžařských středisek je tu dost, ale spousta horských terénů zůstává odlehlých a nedostupných. Tak nedostupných, že se do nich lze dostat jen vrtulníkem nebo po svých.

ětadvacetiletý Craig Murray je významnou osobností lyžařského freeridingu. Má za sebou několik účastí na Freeride World Tour. Když si jeho jízdy pustíte, uvidíte nejen velmi jistou volbu linie a sebevědomí v obloucích, ale také perfektně provedené freestyle prvky – třeba loni se mu povedlo do jedné jízdy napěchovat hned tři 360°, v roce 2020 ve Fieberbrunnu vyhrál také díky dvěma skvěle provedeným trikům ve velké rychlosti a v nebezpečných pasážích.

www.snow.cz/video/7595

Craig Murray pochází z Nového Zélandu. Zná lokální podmínky, kvůli větší vlhkosti zde padá trochu těžší sníh – z většiny pohoří dohlédnete na oceán na obou stranách ostrova –, a tak zde freeride není příliš vyhledávaný. Možná i proto zůstává vnitrozemí hor lyžaři neprobádané. Lyžování tady je jiné – málokdy najdete opravdu dobrý prašan a jeho hledání stojí hodně úsilí a nepohodlí. Dobrá místa jsou vzdálena několik dní od konce silnice, takže dostat se k takovým lajnám v divočině vyžaduje hodně tvrdé práce a přípravy. Někdy je možné po polorozpadlé cestě jít několik set metrů, pak zmizí ve vzduchoprázdnu. Velkým problémem je i bezpečnost, protože záchranná akce se spouští,

pouze pokud to počasí dovolí, a i tak může lokalizace a záchrana trvat velmi dlouho. Přesto se Craig do této odlehlé divočiny několikrát vypravil, aby o ní natočil film. Mrznul ve stanu, hledal zaběhnuté koně a sháněl nový vrtulník. Možná právě díky tomu nebezpečí a nejistotě vzniká jistá romantika, která je podkladem nového filmu Terra Incognita. Film není dlouhý, ostatně natáčení skončilo také předčasně – lavinovou nehodou. Snímek má sice „jen“ dvacet minut, ovšem hloubku a romantiku tak koncentrovanou, že diváka zasáhne. Na dalších stránkách si můžete prohlédnout fotky okomentované autorem projektu, Craigem Murraym.

129

FREERIDE

GALERIE

Strávil jsem týden přípravami a promýšlením nejrůznějších scénářů, neboť mnoho úseků cesty šlo plánovat jen těžko. Před hlavním dobrodružstvím jsme se s Derekem, správcem stanice, vydali na průzkumnou cestu, abychom obhlédli terén. Promokli jsme až na kost a také jsme pochopili, že takto to nepůjde.

Štěstí se na nás usmálo, až když se přihnal jižní vítr a přikryl krajinu štědrými 10 cm čerstvého sněhu. Odstartovali jsme ve 4 hodiny ráno. První jízda na koních byla děsivým a zároveň dechberoucím zážitkem. Proplétali jsme se malebnými údolími mezi jiskřícími jezery. Sestoupili jsme podél řeky a vydávali se stále hlouběji do nespoutané divočiny.

130

Vítr přinášel také mráz, který nám zmrazil všechnu vodu. Překračovali jsme řeky a nesli těžké batohy, vytrvali jsme a postupně jsme stoupali po hřebeni, abychom rozbili tábor ve výšce 1 500 m. Přestože naše stany poskytovaly úkryt, mráz nedovolil velký odpočinek.

Připomeňme si, proč v zimě mnoho lidí nekempuje. Je to opravdu nepohodlné a jen sem tam vám něco udělá opravdu radost, třeba že překonáte sami sebe.

131

FREERIDE

GALERIE Dny se proměnily v neustávající koloběh lezení, lyžování a vyčerpání. Od prvních paprsků východu slunce až po poslední záblesky jeho západu jsme neúnavně stoupali a lyžovali. Každý den přinášel nové výzvy i triumfy. Noci však byly brutálně chladné a kolem našich zakuklených spacáků se tvořily ledové krystaly. Ranní rutinou byl boj o to dostat se do každé jedné lyžařské boty, jež v mrazu měly flex index snad 200.

Po návratu z výškového kempu jsme zjistili, že dva z koní utekli zpět do bezpečí, zatímco ostatní se spokojeně pásli.

Nový Zéland má notoricky nepředvídatelné počasí, protože je to ostrov mezi dvěma oceány. Avšak ani poté, co déšť spláchnul ze skal všechen sníh, nevzdali jsme se našeho hlavního cíle: lyžování velkých lajn.

132

Hledat velké lajny v členitém terénu byl náročný úkol. Podmínky se mohou změnit mrknutím oka. A filmový štáb si se svou složitou logistikou nemohl dovolit riskovat. Vznesli jsme se tedy do nebe. Pilot Tim vysvětloval složitost počasí na Novém Zélandu, které se může rychle měnit a ovlivnit letové plány i lyžařské cíle. Z letadla jsme ohromeně sledovali rozlehlost Jižních Alp nedaleko od míst, která jsme nedávno prozkoumali na koni. Letecký průzkum poskytl cenné poznatky a představu o terénu a na zemi jsme pak vymýšleli, jak se s tímto složitým, ovšem naprosto úchvatným terénem vypořádat.

133

FREERIDE

GALERIE

V rámci akce jsme vyrazili kempovat do nedotčené zapadlé krajiny u jezera Wānaka. Stany jsme postavili na změklém sněhu, celodenní slunce a bezvětří nám dávalo naději a vzduch naplňoval optimismus. Postavili jsme pár velkých skoků a trávili jsme na nich několik dní. Ty byly nakonec jedněmi z nejvydařenějších v celém projektu.

134

Stále se však objevovaly nové překážky. Náš vrtulník se porouchal. Bylo to připomínkou toho, že ve světě dobrodružství se věci jen zřídka vyvíjejí podle očekávání. Když jsme sehnali jiný vrtulník, jeli jsme přes noc, abychom se vznesli za svítání. Po příjezdu jsme vykopali pár lavinových sond, našli nestabilní vrstvu a museli zase hledat jiný svah. Objevili jsme zdánlivě bezpečnější kopec, s menším sklonem, v jiné nadmořské výšce a jinak orientovaný, a pustili se do sjezdu. Hory jsou ale zrádné a sněhová pokrývka nás neudržela. Pád laviny pak znamenal konec celého projektu…

Výňatek z filmu:

www.snow.cz/video/7557

135

Text: Tom Řepík

FOTO: FISCHER

snowBIZ | TECHNOLOGICKÉ INVESTICE

Mise: co nejrychleji na sníh

Skiareály jsou často posuzovány podle vybavenosti své základny, kvality terénu či systému lanovek. Stejně důležitým měřítkem je však čas, který čtyřčlenná rodina potřebuje k tomu, aby se z hotelu nebo parkoviště přemístila na lanovku.

e zjištění, zda lyžařský areál optimalizuje technologie, mu stačí stopky a odpovědi na několik jednoduchých otázek: Musí si tito hosté ještě kupovat skipasy? Je jejich vybavení z půjčovny připraveno? Jak efektivní je odbavení v lyžařské škole? Musí se zastavovat a ptát se někoho na pokyny, kam mají jít a co mají dělat? Když se podíváme na rodinu, která jede poprvé na lyže, ambicí střediska by mělo být co nejvíce jí usnadnit střet s praktickou realitou: vyzvednutí skipasu, půjčení vybavení, zapsání všech dětí do lyžařské školy, ujistit se, že mají peníze nebo poukázky na obědy. I když

136

lyžuju celoživotně, připadá mi to pořád jako spousta práce – a to vím, co dělám. Představte si někoho, kdo to neví.

Lyžování je složité Zatímco praxí ošlehaní kovaní lyžaři se na problémy nových zákazníků tradičně dívají skrz prsty, v celém odvětví panují obavy, že stále méně nově příchozích lidí je ochotno tolerovat provozní zádrhely – zkrátka jakýkoli jiný průběh než hladký. Spotřebitelé mohou trávit svůj volný čas a peníze jinde – zvláště když „jinde“ pro ně může být cenově dostupnější i jednodušší.

Jezdit lyžovat je drahé, komplikované a pro mnoho lidí stresující. Pokud se jim na lyžařském zájezdu nedaří, nebudou chtít jet příště. Mohou chtít raději někam na pláž, kde jim stačí ručník a žabky. Nemusí se učit, jak sedět na pláži. Prostě to udělají. Lyžování je pro nové zájemce přirozeně složitý komplex celé řady výzev. I s rozvojem a cenovou dostupností vícestřediskových skipasů a dokonce i s technickým pokrokem, kterého bylo neplánovaně dosaženo během pandemických sezón, zůstávají lyžařské výlety pro začínající laiky nákladné a složité. Horská střediska mohou

který je pro ně pohodlný a známý. Zároveň to středisku ulehčuje provozní zátěž. Jde o to vrátit moc zpět do rukou spotřebitele.

Minimalizace procesních zádrhelů

Zefektivnění střediskové základny

Zdá se být stále zřejmější, že model všudypřítomných ranních návalů, matoucích rezervačních systémů a přeplněných sjezdovek není udržitelný, zejména proto, že mladší, technicky zdatné generace nakonec tento status quo odmítnou. Jednoho dne si lidé konečně řeknou: Tohle už nebudu dál snášet. Nebudu trčet tři hodiny v zácpě, abych si mohl zalyžovat, a pak být na horách s dalšími dvanácti tisíci lidmi. Lyžaři to zatím stále podstupují. Finančně je to pro toto odvětví zjevně dobré, zákaznický zážitek však na nic. Otázka času, kdy nastane bod zlomu. Třeba by takovému zlomu mohla zabránit zvýšená úroveň zákaznické zkušenosti, kterou by umožnily a výrazně zlepšily technologie a data. Dodavatelé technologií věří, že mohou pomoci, a mají řešení, která jsou již na trhu nebo se brzy objeví. V moderním digitálním prostředí, které funguje 24 hodin denně a 7 dní v týdnu, spočívá skutečná příležitost v tom, že střediska jsou prvně v historii oboru schopna uceleného pohledu na zákaznický zážitek. Od počátečních dojmů a komunikace před návštěvou až po zpětnou vazbu po návštěvě existuje množství způsobů, jak mohou provozovatelé prohlubovat spojení se svými hosty, pokud mají nástroje a strategie k jejich identifikaci. Většina dodavatelů technologií sdílí hlavní přesvědčení, že lyžařská střediska by měla bezodkladně vše posunout směrem k samoobsluze. Návštěvníci chtějí provádět všechny

Jednotlivé provozy v centru středisek jsou prvními a logickými adepty na technologické inovace a dodavatelé lyžařských technologií už dnes mají odpovídající řešení. Začněme s půjčovnami. Současný – tradiční – systém půjčování vybavení je těžkopádný. Středisko obvykle ráno otevře dveře provozovny a čeká na zákazníky, kteří si buď rezervovali vybavení k vyzvednutí na ten den, nebo se rozhodli přijít bez rezervace a bez před-

I s rozvojem a cenovou dostupností vícestřediskových skipasů a dokonce i s technickým pokrokem, kterého bylo neplánovaně dosaženo během pandemických sezón, zůstávají lyžařské výlety pro začínající laiky nákladné a složité. aspekty svého lyžařského zájezdu s co nejmenším počtem kroků a procesních bolehlavů. Stále častěji to znamená, že k zajištění a nákupu všeho od rezervací přes půjčovny, lyžařskou školu, stravování a skipasy používají své chytré telefony. Jakmile mají zákazníci možnost prostřednictvím svého mobilního zařízení zvládnout všechny samoobslužné funkce, snižují tím potenciální procesní zádrhele na minimum. Mohou se střediskem komunikovat podle svých podmínek a prostřednictvím nástroje,

je mrtvo. Provozovna ve výsledku zprocesuje více zápůjček než v době před zavedením časových oken, přičemž netrpí žádnými delšími frontami, protože příchozí jsou rozloženi do celého dne. Tyto technologie rovněž umožňují automatizovat poskytování pro zápůjčku důležitých informací, tzn. lyžaři mohou nahrát svou výšku, váhu, velikost bot, preferovaný model lyží nebo délku lyží a další údaje v předstihu před svým příjezdem. Mohou si dokonce předem online prohlédnout a podepsat smlouvu, čímž se zkrátí čas, který musí strávit v provozovně, a mohou tak vyrazit rychleji na sníh. FOTO: ROSSIGNOL

a měla by dělat více, aby držela krok nejen s konkurencí v rámci oboru i mimo něj, ale také s vyvíjejícími se očekáváními zákazníků.

stavy, co potřebují. To umí vytvořit ukázkovou provozní zácpu. Místo toho by progresivní lyžařský areál mohl nabídnout časy příjezdových oken. Nové technologie mohou vytvářet příjezdová okna půjčoven, čímž se zmírní přetížení v době špičky a maximalizuje se počet lidí, kteří obchodem projdou. Typicky středisko nabídne určitý počet zápůjček v 15minutových intervalech. Návštěvníci si vyberou čas, který jim vyhovuje, což znamená, že obchod není v určitých částech dne přeplněn a v jiných

Dalším potenciálně třecím místem je provozovna lyžařské školy. Pro středisko jde o důležitý zdroj příjmů, který by se z hlediska efektivity provozu neměl podceňovat. Příslušné aplikace umí nabídnout možnost vystavit dostupnost a kalendáře libovolného počtu instruktorů ve středisku. Zákazník si může najít a rezervovat soukromou lekci přímo u instruktora, který se mu líbí. Může se seznámit s kalendářem všech instruktorů a s tím, kdy jsou k dispozici. To zbavuje administrativní pracovníky značné zátěže a umožňuje jim soustředit se na závažnější problémy. V posledku, úspěšný provoz lyžařské školy tkví v maximalizaci využití instruktorů prostřednictvím sladění zdrojů – technologie tento proces zefektivňuje a zajišťuje, že nejenomže bude k dispozici nějaký volný instruktor pro výuku, ale že to bude ten správný instruktor, který zákazníkům může poskytnout nezapomenutelný zážitek, kvůli kterému se budou vracet.

137

snowBIZ | TECHNOLOGICKÉ INVESTICE

Stravovny jsou dalším základním střediskovým provozem, jejž technologie dokáží zgruntu proměnit. Lyžařské areály, které chtějí inovovat svůj stravovací provoz, se mohou inspirovat – nepřekvapivě – u Disneyho společnosti, kde technologie umožňují nejrůznější promyšleně vyřešené možnosti stravování a občerstvení. Například: návštěvníci si mohou nejen naplánovat jídlo prostřednictvím aplikace Disneyho resortu, ale jejich chytré telefony

Měnící se zvyklosti Když v březnu 2020 covid uzavřel lyžařské areály, střediska začala přehodnocovat své obchodní postupy a investovat do nových digitálních nástrojů. Pandemie urychlila mnoho technologických plánů skiresortů odhadem o deset let. Střediska potřebovala pochopit kapacitu svých hor a to, v jakém objemu vůči této kapacitě ve skutečnosti prodávají. Požadavky pandemie tlačily všechny lyžařské areály k větší technologické

Své technologie během posledních několika let modernizují skiareály všech velikostí a zeměpisných oblastí. Upgradovaly své elektronické obchody, přešly na mobilní zařízení, vylepšily pokladní systémy, přidaly funkce RFID, konsolidovaly starší systémy a tak dál. vstřícnosti. Na tomto poli ještě stále existují opozdilci, ale je jich významně méně než dřív. Nečekaný vedlejší efekt covidu v tlaku na skiareály přejít na elektronické obchodování je vidět ve většině střediskových základen – méně pokladních oken a kratší fronty před nimi, především z důvodu, že lyžaři si kupují jednodenní skipasy v předstihu a online. Je nabíledni, že tento trend bude pokračovat a sílit.

Zrychlení procesu Jeden z nejnovějších a jistě nejviditelnějších příkladů akcelerace lyžařských technologií se objevil v uplynulé sezóně, kdy první střediska začala pro své hosty testovat technologii mobilních skipasů a mobilních lístků na lanovky. Takový produkt řeší základní účel lyžařského areálu – dostat lidi co nejrychleji na sníh. Většina areálů v tomto procesu zatím selhává. Pokud středisko v daném okamžiku zvládne pět tisíc lidí na svazích, ale v prvních dvou hodinách dne se jich objeví deset tisíc, vznikne prudký nárůst poptávky, který přetíží kapacitu lyžařského areálu. Vylepšený systém, který ve svém důsledku drží kontrolu nad přílivem lidí do areálu, problémy přeplněnosti efektivně redukuje. FOTO: FISCHER

mohou dát signál kuchyni, aby začala připravovat jídlo, když vyjdou z určité atrakce nebo se blíží k restauraci. Aplikace ví, co si ráno předem objednali, a ví, kde se neustále nacházejí. Díky této technologii jsou restaurace efektivnější a zákazníci méně vystresovaní. Všechno je propojené – do parku vstupujete pomocí aplikace, jídlo si objednáváte pomocí aplikace, všechno děláte pomocí aplikace. Možností, co všechno od Disneyho přenést do provozu skiareálů, se nabízí nepřeberně.

Řada středisek začala dokonce natrvalo své fyzické pokladny zavírat. Místo toho zákazníkům umožňuje nakupovat online a pak svůj již nevyužitý prostor přeměnila na prodejnu či jinou provozovnu. Jediný důvod, proč by se tam nyní někdo mohl chtít zastavit, je kvůli potřebě pomoci s něčím, co nemůže vyřídit online. Své technologie během posledních několika let modernizují skiareály všech velikostí a zeměpisných oblastí. Upgradovaly své elektronické obchody, přešly na mobilní zařízení, vylepšily pokladní systémy, přidaly funkce RFID, konsolidovaly starší systémy a tak dál.

138

FOTO: ROSSIGNOL

NOVÁ DIMENZE ZASNĚŽOVÁNÍ TL8, TL4 & TL2: MAXIMÁLNĚ EFEKTIVNÍ A PŘESNÁ REGULACE. VŠESTRANNOST ŘADY TL ZNAMENÁ, ŽE PRO KAŽDÉ MÍSTO LZE NAJÍT TU SPRÁVNOU SNĚŽNOU TYČ. Ještě lepší by bylo použít rezervační systém, který rozloží příjezdy a využití tak, aby to odpovídalo kapacitě. To dá lyžařům jistotu, že pokud si v předprodeji pořídí časový skipas, nemusí do areálu vyrazit o několik hodin dříve nebo se obávat, že budou odmítnuti. Je to technologie umožňující přístup do střediska způsobem, jenž zaručuje, že každý bude mít rozumný prostor na lyžování, místo toho přijet naslepo a nebýt si jist ničím. Toto se zdá být technologií blízké budoucnosti; současný model bude ve světle přibývajících nových řešení neudržitelný.

PRODUKTOVÁ ŘADA TYČÍ TL TRVALE ZLEPŠUJE PRODUKCI SNĚHU V CELÉM ROZSAHU TEPLOT.

Cílem je vracející se zákazník Pokud je současný způsob skutečně neudržitelný, zaostávající střediska budou riskovat ztrátu svého tržního podílu, jelikož budou své návštěvníky de facto vyhánět. Podívejme se znovu na pohyb v začátku článku zmíněné modelové čtyřčlenné rodiny – přičemž uvažujme, že tentokrát jejich cestu doprovází středisková technologie nové generace. Tato rodina má nyní mobilní parkovací kartu a předplacené skipasy. Jejich půjčené vybavení je připraveno a čeká na ně, až dorazí do obchodu s QR kódem. Jejich lyže jsou navoskované a rovněž čekají uložené na stojanu v blízkosti lanovky. Večer předtím poslali e-mailem všechny podpisy na potřebné smlouvy, takže jejich hladké odbavení nic nezdržuje. Jejich průchod RFID turniketem je také bezproblémový, a než se nadějí, sedí na lanovce. O polední pauze na ně čeká perfektně načasované jídlo. Na konci vydařeného lyžařského dne jim après občerstvení určitě přichází vhod a při něm už přemýšlejí, kdy se zase vrátí… Základem jejich zákaznického zážitku nebyla technologie. Ta jim jen umožnila začít si užívat důvod, proč tam byli – kvalitní čas strávený spolu na sněhu – o to rychleji a s mnohem menšími provozními zádrheli. Na nové návštěvníky, kteří pracně překonávají známé složitosti začátečnického lyžování, čeká nakonec odměna. Dlouholetí nadšenci to dobře vědí, a proto se na sjezdovky znovu a znovu vracejí. Zavedením nejnovějších technologií v celém provozu lyžařských areálů se mohou střediska soustředit na to, co umí nejlépe – a snažit se, aby se jim co nejvíc zákazníků vracelo.

official product partner

W W W .T E C H N O A L P I N . C O M

snowBIZ | advertorial

Výměna hlavy sněžných tyčí

TechnoAlpin

malá změna, velký úspěch

Společnost TechnoAlpin v posledních letech zvýšila standardy v oblasti technického zasněžování mnoha novými produkty.

ová sněhová děla zaujmou zejména vysokým výkonem zasněžování v mezních teplotách, mimořádnou účinností a snadnou obsluhou. Ne vždy je však nutné zasněžovací dělo kompletně vyměnit, aby bylo možné využít nejnovějšího technologického pokroku. V případě tyčových sněžných děl je výměna hlavy jednoduchou a cenově výhodnou možností. To je dobré pro životní prostředí i rozpočet lyžařských středisek. Zvýšení účinnosti a výkonu výroby sněhu s malými investicemi – to, co zní jako zbožné přání, je u společnosti TechnoAlpin jednoduše možné výměnou hlavy tyče. U tyčových děl hraje hlava zásadní roli ve výkonu. Modernizace na nejnovější technologie je zde proto obzvláště snadná a cenově výhodná. Abyste mohli využívat výhod nejnovějšího vývoje, stačí vyměnit pouze hlavu, konstrukce zůstává stejná.

Limitní teploty: Vyšší výkon, když se to počítá Analýza provozních údajů 30 000 sněhových děl po celém světě v sezóně 2019/2020 ukázala, že 71,5 % hodin zasněžování se odehrává v mezním teplotním rozmezí mezi –2,5 °C a –6,5 °C vlhké teploty. Nejmodernější technologie, které mají své silné stránky právě v tomto rozmezí, jsou proto nepostradatelné. Nové tyčové hlavy od společnosti TechnoAlpin zaujmou právě v této hraniční oblasti výrazně vyšším výkonem při výrobě sněhu. Je to výsledek řady vývojových kroků, které byly provedeny v posledních letech. Například regulační stupně byly výrazně optimalizovány v celém teplotním rozsahu, takže nové tyčové hlavy pracují vždy s optimální účinností. Spotřeba vzduchu je lépe řízena, takže je celkově potřeba méně energie. Trysky mají vysoce kvalitní keramické vložky, nukleátory mají rubínové vložky. Díky tomu se méně opotřebovávají a kvalita sněhu zůstává po léta trvale vysoká.

140

Nižší poptávka po energii, dřívější začátek sněžení Zasněžovací výkon nových modelů je výrazně vyšší. Tím se výrazně zkracuje doba zasněžování a energetická bilance se optimalizuje. Úspora energie se v závislosti na modelu pohybuje od 35 % do 70 %. Kromě toho je díky nové generaci hlav možné dřívější zahájení zasněžování, což je rozhodující výhoda, pokud jde o otevření lyžařského střediska. Zatímco starší modely začínají zasněžovat při –3,5 °C vlhké teploty, nové modely mohou začít zasněžovat již při –2,5 °C. Výměna tyčové hlavy tak přináší s malými investicemi tyto výhody: optimalizuje se bilance CO, zvyšuje se kvalita sněhu a zasněžování lze zahájit dříve.

TL4 Double: Dvě hlavy, dvojnásobný výkon Společnost TechnoAlpin představuje novou řadu tyčových děl TL4 s dvojitou hlavou. Má dvě stejně výkonné hlavy TL4. „Toto tyčové dělo má smysl používat při tlaku vody 25 barů a více, protože pak funguje dobře rozpra-

šování a vzniká plošně velmi velký postřik,“ vysvětluje produktový manažer společnosti TechnoAlpin Juris Panzani. Přestože je tyč vybavena dvěma hlavicemi, spotřeba vzduchu 37,28 Nm³/h zůstává velmi mírná. „Umístěná na správném místě může TL4 Double přinést významnou přidanou hodnotu zejména v okrajovém teplotním rozsahu při základním zasněžování,“ říká Panzani.

POC

CALYX

NOVÝ_

CALYX MINIMALISTICKÁ MODULÁRNÍ OCHRANA CERTIFIKOVANÁ PRO LYŽOVÁNÍ A CYKLISTIKU. VÍCE INFORMACÍ NA POCSPORTS.COM

NOVINKA

snowBIZ | STŘEDISKOVÝ MARKETING

Direct mail – papírové zásilky v nové hře

FOTO: DEPOSITPHOTOS

Střediskoví marketéři nadále s přiměřeným úspěchem rozesílají tištěný obsah svých kampaní do klasických poštovních schránek – tím, že snižují objem a zvyšují kreativitu a záměr.

dyž se podíváme na krajinu střediskového marketingu v tradiční tištěné podobě, není to nepodobné životnímu cyklu nějaké slavné rockové kapely z osmdesátek či devadesátek – takové skupiny už nehrají v populárních rádiích při každé příležitosti, ale i bez mainstreamové popularity, když se rozhodnou jednou za čas vyrazit na turné, raz-dva ho vyprodají. Stejně tak jsou pryč doby, kdy horskostřediskoví marketéři automaticky rezervovali značné části svých rozpočtů do direct mailu, čili staro-

142

Text: Tom Řepík

módně rozesílané papírové pošty, a zaznamenali příjemný nárůst příjmů pokaždé, když do zákaznických kaslíků dorazila vlna oštemplovaných obálek. Svou zřetelnou roli v tom hraje značný nárůst nákladů na poštovné a tisk, ale co skutečně dostalo starou dobrou papírovou poštu do kolen, je vysoká investiční návratnost do digitálních marketingových kanálů. I přes tyto překážky se velká i malá lyžařská střediska nadále spoléhají na zasílanou tištěnou propagaci v omezeném, ale přesto důležitém seznamu marketingových úkolů, ve kterých toto hmatatelné médium stále vyniká. Jaké jsou tedy takové praktické případy použití? A jak se jimi mohou ostatní střediska inspirovat? Začněme tím, že si lépe uvědomíme, kde se právě nacházíme.

Pětileté statistiky Můj oborový kolega Gregg Blanchard z americké Inntopie marketingově spolupracuje s desítkami tamních horských středisek a velkoryse mi poskytuje výstupy jeho kampaní, z nichž jsem už mnohokrát v této rubrice citoval. Nejinak i nyní – v případě jeho čerstvého výzkumu zaměřeného právě na lyžařský direct mail. Gregg: „V posledním dubnovém týdnu jsem rozeslal průzkum skupině střediskových marketérů s dotazem na jejich pohled na využívání direct mailu v jejich resortech. Z 29 marketérů, kteří odpověděli, jich 52 % odeslalo v sezóně 2022–23 alespoň jednu directmailovou kampaň.“ „Když jsem je pak požádal, aby porovnali objem direct mailu, který odeslali v letech 2022– 23, ve srovnání s obdobím před pěti lety, 45 procent respondentů uvedlo, že posílají výrazně méně, 10 procent uvedlo o něco méně, 21 procent uvedlo přibližně stejný objem, 17 procent uvedlo o něco více a 7 procent uvedlo výrazně více.“ Bylo by snadné zaměřit se na největší krajíc koláče – tedy střediska, která omezila direct mail nebo ho úplně přestala posílat, a toto téma odzívat. To by však nebyl fér obrázek, jelikož téměř čtvrtina skiareálů (z řad respondentů) nyní posílá větší objem direct mailu než před pandemií. Důvod se zdá být poměrně jednoduchý: tato střediska pro sebe stále nacházejí situace, v nichž jim direct mail funguje. Lidé, se kterými jsem o tématu mluvil a kteří stále tuto tradiční strategii používají, však vesměs unisono zdůrazňují, že poštovní marketing se změnil a marketéři musí nejprve pochopit problémy s ním spojené, aby mohli tvořit finančně úspěšné kampaně.

Výzvy

Sledování. Mezi nejčastější výzvy patřila nemožnost jasného, v poště zabudovaného sledování (evidentně už obor stihly rozmazlit moderní online statistické nástroje). Technolo-

gie, od které marketéři doufali, že to vyřeší, QR kódy, zaznamenává smíšené výsledky. Dash Hegeman, ředitel marketingu střediska Holiday Valley (New York), uvedl, že QR kódy se v jeho kampaních osvědčily, protože „vždy, když je to možné, je součástí zásilky nějaká měřitelná akce“. Platné, cílené seznamy. Ředitelka marketingu střediska Boyne Mountain (Michigan) Kari Roderová zdůrazňuje, že je nutné správně sestavit seznam adresátů, aby se zajistila platnost adres. Jiní marketéři souhlasí a doporučují filtrovat nebo kvalifikovat příjemce před finálním dokončením rozesílacího seznamu poštovní kampaně. Když jde řeč o seznamech, více marketérů uvedlo, že při používání direct mailu pro obecnou propagaci na velkých seznamech příjemců již nedosahují dobré investiční návratnosti, takže poštovní kampaně musí být cílené. V opačném případě jsou digitální, e-mailové a sociální nástroje mnohem lepšími možnostmi. Tess Hobbsová, ředitelka marketingu utažského resortu Snowbird, podotýká, že v dnešní době existují údernější a měřitelnější kanály, pokud jde o investiční návratnost, ale „cílené directmailové kampaně s ověřenými daty mají stále svůj vysoký potenciál.“ Investiční návratnost. Ředitel marketingu kalifornského Sugar Bowlu Jon Slaughter podobně poukázal na účinnost direct mailu u určitých skupin střediskových hostů, ale připustil, že „máme také spoustu cenově dostupnějších možností, jak s nimi komunikovat“. Výsledky průzkumu tento pohled podporují: 37 % marketérů uvedlo, že důvodem, proč neposílají více direct mailu, je nepřesvědčivá míra zjištěného ROI, investiční návratnosti. Podle Meg Fullerové z Bristol Mountain (New York) jsou dalším omezujícím faktorem vysoké náklady: „Na rovinu, klasické poslání poštou oslovuje lidi tak jako žádná jiná marketingová metoda. Je velmi účinné. Přesto se v průběhu let skoro až neúnosně zdražilo, a to kvůli ceně papíru a stále rostoucím nákladům na poštovné.“ Navzdory pozitivní investiční návratnosti se podle Fullerové Bristolu nepodařilo zvýšit objem direct mailu kvůli vysokým nákladům na tyto kampaně. Přibližně pětina respondentů průzkumu uvedla jako hlavní důvod, proč neposílá více direct mailu, jejich rozpočtová omezení tváří v tvář vysokým a setrvale rostoucím nákladům na tisk a zasílání. Doba realizace. Dalším potenciálním problémem je svízelné časování kampaně. Ředitelka marketingu CRM společnosti Alterra Molly Holmesová doporučuje obzvláštní opatrnost při zasílání zpráv, protože kreativní výstupy

pro directmailovou kampaň je třeba dokončit několik týdnů před faktickým doručením do schránek. „Pokud například existuje nějaká možnost, že se změní cena, uvádějte na tištěných materiálech záměrně pouze obecnější údaje,“ radí Holmesová, jak předcházet nevděčným chybám v tisku. Plná schránka není sexy. Rovněž je namístě věnovat náležitou pozornost dynamice trhu daného střediska. Někteří marketéři uvedli, že mnoho různorodých subjektů v jejich oblasti naskočilo na vlnu direct mailu, čímž doslova přecpávali poštovní schránky příjemců a snížili tak účinnost jejich lyžařské kampaně tím, že možná často končila neotevřená – spolu s ostatními – v koši. Hodnoty značky. Jiní respondenti z řad skiareálů (typicky těch, které direct mail a priori nepoužívají) poukazovali na to, že jejich značky jsou zaměřeny na udržitelnost, a potýkají se s obavou, že direct mail nemusí být v souladu s těmito hodnotami. Designová jinakost. Několik středisek zmínilo, že directmailový styl a design vyžaduje určitou grafickou nápaditost i typografickou zručnost provedení, aby vynikl. Jinými slovy, je třeba věnovat čas tomu, abyste pochopili, co může fungovat, a ne jen přetisknout to, co fungovalo v e-mailu, na lesklý leták a očekávat stejné výsledky.

Příležitosti Po identifikaci překážek závisí úspěch do značné míry na návrhu kampaně v rámci těchto omezení. Buďte však k sobě upřímní, pokud se direct mail příliš nehodí pro konkrétní zaměření. Z odpovědí v Greggově průzkumu a od marketérů, se kterými jsem komunikoval, vyplynuly coby vhodnými se jevící následující tematické okruhy.

Promo akce na sezónní skipasy Na prvním místě seznamu jsou právem propagační akce na sezónky. Možnost zacílit na bývalé sezónkáře, kteří nereagovali na jiné kanály nebo na které nelze zacílit jinými kanály, patří mezi nejčastější důvody, proč se střediska všech velikostí obracejí na nákladný direct mail.

Jiná než marketingová oddělení Jeden respondent poukázal na to, že „zatímco naše marketingové oddělení na direct mail zcela rezignovalo, náš oddělený obchodní tým nadále využívá B2B direct mail s cestovními kancelářemi.“ Personální oddělení střediska Boyne Mountain mělo úspěch s využitím direct mailu pro zaměstnaneckou náborovou kampaň na podzim loňského roku a letos plánuje poslat

další pohlednici „zdůrazňující výhody práce pro Boyne Mountain“, uvedla tamní marketérka Roderová.

Projde rukama, bude na očích Několik marketérů uvedlo, že se jim podařilo využít hmatatelnou povahu direct mailu, který si můžete nechat na později: „Direct mail je skvělý pro věci jako kalendáře akcí, kdy se chcete dostat do něčího sociálního života a doufáte, že si váš kalendář připevní na ledničku,“ podělil se o svou zkušenost markeťák z Sugar Bowlu Jon Slaughter. Jiný z marketérů poukázal na to, že i když příjemce zásilku nakonec vyhodí, ve skutečnosti vaši zprávu předtím vidí a drží ji v ruce, což u některých digitálních kanálů neplatí.

Velké a/nebo drahé položky Dva střediskoví marketéři se podělili o to, že sice ustoupili od tradičních poštovních rozesílek, ale mnoho poznatků získaných z direct mailu rozvinuli do větších tiskových kampaní, jako jsou knihy a časopisy doručované klíčovým segmentům. Ty mají jistě vyšší počáteční náklady, ale jejich autoři věří, že díky pravděpodobnosti uložení, přečtení a sdílení se vyplatí je vynaložit.

V malém, o to srdečněji Filozofie direct mailu resortu Snowbird se vyvinula v přístup založený na pečlivě cíleném lovu harpunou: namísto rozesílání velkých dávek dopisů se snaží o osobní přístup s ručně psanými děkovnými dopisy vybraným věrným zákazníkům.

Nedoručitelní online V souladu se schématem zasílání direct mailů cílené skupině zákazníků s vysokou hodnotou nebo vysokým záměrem zaznamenala střediska úspěch při zasílání e-mailově nedoručitelných nabídek nedávným návštěvníkům. Například 10% sleva na další aktivity nebo produkty poté, co hosté absolvují lekci, nebo nabídky slev pro nedávné hosty, kteří ve středisku přenocovali, aby se vrátili.

Adresný tisk Někteří zástupci středisek uvedli, že adresný tisk variabilních dat – kdy je každý poštovní dopis přizpůsoben na základě konkrétních údajů známých o příjemci, podobně jako dynamický obsah v e-mailu – udržel jejich zájem o direct mail a přinesl zvýšenou investiční návratnost.

Kreativně svobodnější Několik střediskových marketérů poukázalo na to, že fyzické zásilky mohou být poutavější a kreativnější než digitální reklamy. Namísto pevně dané výšky a šířky pixelů poskytují

trojsklady nebo jiná rozvržení mnoho prostoru, s nímž lze pracovat, existují různé možnosti papírového materiálu a zásilky mohou dokonce obsahovat magnety, výřezy nebo perforace, aby vynikly, upoutaly pozornost a oslovily.

Možno kombinovat Ačkoli každá z uvedených možností stojí za prozkoumání sama o sobě, kampaň kalifornského obra Mammoth Mountain ukazuje sílu propojení více konceptů do jedné kampaně. Středisko Mammoth vytvořilo zásilku s obrázkem jedné ze svých oblíbených značkových čepic, kolem níž byly perforované okraje a na zadní straně vytištěny podrobnosti o nabídce. Holmesová z vlastnické Alterry vysvětluje, že doufali, že příjemci čepici vytrhnou a nechají si ji na ledničce, což se také hojně dělo, ale mnozí z nich šli ještě o krok dál, když do horní části proděravěli otvor a proměnili tento střediskový direct mail ve vánoční ozdobu. Takové výsledky jsou hlavním důvodem, proč se Holmesová a její tým nadále opírají o direct mail, zejména v souvislosti s prodejem sezónek.

Jeden z mnoha nástrojů Každý výše zmíněný případ využití představoval větší či menší úspěch, ale našli se i zástupci středisek, kteří měli opačné zkušenosti s podobnými věcmi. Jeden marketér uvedl, že v roce, kdy jeho středisko upustilo od svých dlouholetých directmailových kampaní, nezaznamenalo žádnou změnu v prodeji sezónek – výsledek, který je nakonec přesvědčil, aby se zaměřili výlučně na digitální technologie. Další marketér uvedl, že direct mail je jeho oblíbeným marketingovým kanálem, zatímco jiný řekl, že mu prostě nestojí za to, aby mu věnoval čas. Jeden poukazoval na nedávné kampaně, které realizovali, jako na důkaz, že se stará tištěná klasika vrací na scénu, zatímco jiný tvrdil, že na základě jejich nedávných kampaní se trajektorie ubírá opačným směrem. Jedna věc se zdá být nesporná: dny automaticky sekaného, generického direct mailu s malým úsilím a obřím objemem jsou pravděpodobně nadobro pryč. Chcete-li uspět v plechové poštovní schránce, musíte mít jasný cíl, vyčištěný seznam, sledovatelnou výzvu k akci, promyšlenou strategii, publikum s osobním kontaktním bodem, kreativní sdělení a realistická očekávání. Tyto věci vyžadují čas a rozpočet, který ne všechna střediska mají, i když je strategie v souladu s jejich cíli. Resumé? Direct mail není mrtvý, ale hra se změnila. Pro střediska, která našla pro tento nástroj dobré využití, zůstává silným spojencem v jejich úsilí nyní i v dohledné budoucnosti.

143

snowBIZ | TECHNOLOGICKÉ INVESTICE

Text: Tom Řepík

Riziko neinvestování do UX FOTO: DEPOSITPHOTOS

Praktické pohledy na náklady spojené s investováním – nebo neinvestováním – do nejnovějšího softwaru a na to, co může přinést budoucnost.

éto a podzim jsou obdobími, během nichž se lyžařská střediska připravují na nadcházející sněhovou sezónu, instalují nové vleky, modernizují zařízení, provádějí údržbu, inzerují pracovní příležitosti, zahajují prodej skipasů a další. Rovněž je to doba, kdy mnoho velkých provozovatelů oznamuje obří investice na příští sezónu a po ní – včetně rychle rostoucích sum peněz určených na investice do nových technologií, které mají zlepšovat návštěvnické zážitky. Příkladem oboru jsou tradičně jeho výkladní skříně Alterra Mountain Company a Vail Resorts, které v létě představily velké plány na nadcházející lyžařskou sezónu 2023– 24, v čele s novými technologiemi. Společnost Alterra vynaloží 40 milionů dolarů „na modernizaci technologií pro lepší propojení a zefektivnění zákaznických služeb“. Podle společnosti „se Alterra zavázala využívat spotřebitelské technologie k usnadnění a zlepšení cesty našich hostů od rezervace až po příjezd do našich destinací. V příštím roce budou návštěvníci moci využívat další funkce aplikace Ikon Pass, výrazně zjednodušené možnosti rezervací a balení, novou technologii RFID bran ve většině středisek a propojenější zážitky na horách i mimo ně.“

144

Společnost Vail Resorts oznámila, že na podzim představí návštěvníkům mobilní skipasy a lístky na lanovky v nové aplikaci My Epic. Tento krok „představuje pokračující investici společnosti do budoucnosti sportu, a to využitím působivých digitálních inovací k zajištění skvělého návštěvnického zážitku na horách,“ uvedla společnost. Cílem těchto investic je držet krok s požadavky spotřebitelů. Dnešní horskostřediskoví zákazníci očekávají stejný bezproblémový zážitek, jaký dostávají i ve svém nelyžařském životě. Pokud si spotřebitelé mohou koupit oblečení nebo jiné zboží na Amazonu prostřednictvím objednávky na jedno kliknutí, mají tendenci nemít pochopení, proč si nemohou stejně snadno rezervovat vybavení do půjčovny a předem objednat oběd na kopci, zatímco jedou v křesle lanovky.

Investice napříč branží Alterra a Vail Resorts disponují značným kapitálem, který mohou využít, pokud jde o investice do technologií. Ale co celé odvětví, včetně menších středisek, jež mají o poznání hloub do kapsy?

Podle americké horskostřediskové asociace NSAA činily celkové výdaje odvětví na technologie v minulé sezóně 2022–23 pouhých 12,6 milionu dolarů, což je méně než 14 milionů dolarů v sezóně 2021–22. Marketérka NSAA Adrienne Isaacová to šalamounsky komentuje: „Myslím si, že lyžařské areály budou i nadále hodně investovat do technologií, které zlepšují zákaznické zážitky, bez ohledu na to, co nám zde bylo letos nahlášeno.“ Podle ní je to teprve třetí sezóna, kdy se NSAA v každoročním průzkumu horských středisek ptá, kolik konkrétně vynakládají na technologie v rámci svých celkových kapitálových výdajů, a jen málo z nich začalo tyto údaje řádně hlásit. Očekává, že v budoucích průzkumech výdajů bude tuto kategorii vyplňovat více lyžařských areálů, takže v příštích sezónách snad budou vykazované údaje o technologických výdajích robustnější. V samotné praxi to nejde nijak hladce: majitelé středisek si sice uvědomují, že aktualizované systémy mají potenciál pozitivně ovlivnit jejich provoz a návštěvnické zážitky, ale v případě investic do technologií se potýkají s plejádou potíží typu omezených rozpočtů, nízkých marží, přetížených IT oddělení, více fungujících, na sobě závislých starších systémů nebo nedostatku pracovních sil. A když už střediska najdou prostředky na investice, často upustí od nepříliš sexy upgradů, jako je nový systém prodeje vstupenek či platforma elektronického obchodování, a místo toho vyčlení peníze na hlavní, viditelná vylepšení typů nové lanovky, rozšíření terénu nebo různé stavební úpravy.

Hnací síly investic Prodejci tvrdí, že hlavním důvodem pro investice do technologií je novodobé zaklínadlo UX, zlepšení zákaznické zkušenosti. Ve hře jsou však i další, neméně důležité faktory. Předně to umožňuje střediskům udržet si konkurenceschopnost s lyžařskými i nelyžařskými konkurenty v oblasti podnikání. Vzhledem k tomu, že z lyžování postupně odcházejí generace babyboomerů (dnešní věková skupina 70+) a rané generace X (50+) a početně rostou řady mileniálů (30–40) a generace Z (15–25) – tedy dvou generací, které nemusí mít pochopení tolerovat zastaralé systémy – se pro střediska, která chtějí zůstat relevantní, stala digitální přítomnost základem. Neinvestování by mohlo vést ke ztrátě další generace zákazníků.

Dalším faktorem je nedostatek pracovních sil, který je v lyžařských střediscích problémem dlouhodobým, ale v éře covidu se ještě více prohloubil, protože poptávka po bydlení v horských městech prudce vzrostla. Technologie umožňují střediskům zajistit se proti tomuto nedostatku automatizací některých prací a snížením počtu pracovníků potřebných na místě. Dlouholetí veteráni v oboru odcházejí do důchodu nebo přecházejí do jiných odvětví, přilákat nové talenty je obtížné a zapojit – a udržet – stávající zaměstnance nebylo nikdy důležitější. Současně jsou očekávání střediskových návštěvníků ohledně toho, co dělá dobrý den na horách, na nejvyšší úrovni.

Měření návratnosti Ziskové marže jsou v mnoha střediscích již nyní pod tlakem, což znamená, že dopad investic do technologií na hospodářský výsledek bude pro vedení na prvním místě. V horské branži se rozhodně neinovuje jen pro inovace samé; inovace se obvykle řídí nějakou nutností, omezením nebo něčím podobným. Inovace, která vzešla z pandemického bezkontaktního vyzvedávání skipasů, byla nutností; lidé to chtěli dělat už roky a technologie existovala, ale až když se stala nevyhnutelnou, vedla ke skutečnému přijetí. Návratnost investice do restaurace v lyžařském areálu lze spočítat – kdy se jejímu majiteli vrátí peníze a kdy začne vydělávat –, ale totéž lze udělat s technologií. U již uskutečněných obchodů, kdy je zákazníkovi bezrizikově nabídnut nějaký upgrade – třeba zápůjčka výbavy (nebo lekce v lyžařské škole, sleva na ubytování, oběd atd.) při výchozím nákupu skipasu, lze snadno vypočítat návratnost investice. Návratnost, kterou za takovou investici středisko získá, bývá násobně vyšší než samotná investice. Jinými slovy, vyčíslením konkrétní částky každého upgradu, který zákazník provede pomocí nejnovějšího technického nástroje zavedeného střediskem, může toto středisko na konci sezóny změřit celkovou hodnotu zmíněné technologie, což poskytuje jasný údaj o investiční návratnosti. Co když má však středisko technologické potřeby napříč celým provozem, ale pro příští sezónu si může dovolit pouze jedno řešení? V takovém případě by logicky mělo začít u nejproblémovějšího provozu. Vždy jde o to, jak vyřešit největší problém s nejnižšími náklady: podívat se, které řešení má nejlepší poměr nákladů a přínosů, a tam utratit peníze. Pak středisko zřetelně uvidí návratnost své investice.

Investice do správných technologií mohou významně zlepšit stávající mnohdy nevalnou úroveň návštěvnických zážitků – snížit přetížení půjčoven, optimalizovat procesy ve stravovacích a ubytovacích provozech nebo zefektivnit rezervace a odbavení v lyžařské škole tím, že zákazníkům budou poskytnuty nové samoobslužné funkce. Vylepšená středisková e-commerce a nová řešení pro prodej skipasů, jako je například technologie mobilních skipasů, jsou také vyvíjeny a zaváděny s cílem dostat návštěvníky rychleji na sníh. Práce technologií je jako téměř nepostřehnutelný spodní proud; pokud správně fungují, zákazník si neřekne: Páni, když jsem na svahu, jsem obklopen technologiemi! Technologií si naopak ani nevšimne, pokud opravdu bezproblémově pracují.

Překlenutí mezery Některým vedoucím pracovníkům středisek se může zdát, že pouhé přemýšlení o nejnovější technologii – natož její nákup, zavedení a implementace – je obdobou začátečníka pohybujícího se po černé sjezdovce: je to vyčerpávající, děsivé a jednodušší se na to vykašlat. Ale stejně jako lyžaři začínají na placce a postupně se prokousávají na větší svahy, mohou střediska začít překonávat své technologické mezery přidáváním nových funkcí nebo integrací těch stávajících, které nejsou synchronizovány. Možná potřebují jen trochu poradenství od svých partnerů z řad dodavatelů technologií. A mohou pravděpodobně začít tím nejjednodušším nástrojem, který nabízí jednotný uživatelský zážitek pro návštěvníky lyžařského areálu – mobilní aplikací. K nabízení a používání mobilních skipasů je zapotřebí mobilní aplikace. Díky této nové technologii lze očekávat, že se objeví trend, kdy bude více středisek poskytovat mobilní aplikace svým zákazníkům, aby je mohli používat jako nástroj, nejen pro informace. Prostřednictvím aplikace mohou lyžaři získat téměř vše, co potřebují, a to na jednom místě ve svém telefonu. Aplikace může obsahovat obchod pro nákup skipasů, správu a využití těchto skipasů a všechny komunikační nástroje, které lyžaře co nejlépe doprovází na jeho zákaznické cestě. Aplikace pro lyžařské areály je jedním ze způsobů, jak mohou střediska integrovat své systémy a zajistit, aby spolu všechny komunikovaly. Na první straně však pomáhá návštěvníkům zvládnout mnoho úkolů, které potřebují splnit, když vyrazí na sjezdovku – rezervovat hotel, půjčit si vybavení, objednat si oběd, zjistit, které sjezdovky jsou otevřené, atd.

Dodavatelé technologií chápou význam takových nástrojů pro lidi v jejich každodenním životě. Doufají, že lyžařská střediska toto spojení pochopí a stanou se jejich rychlými následovníky, i když v praxi provozovatelé mnohdy váhají, zda se mají stát prvními osvojiteli. Právě zde může přijetí technologie a pochopení návratnosti investic do ní změnit pravidla hry pro ta střediska, která se snaží udržet krok s konkurencí – a ne nutně jen lyžařskou.

Co dál? Když se ptám na inovace v lyžařských střediscích, které jsou vzdálené více let nebo dokonce desetiletí, prodejci technologií hovoří o tom, jak umělá inteligence začne hrát větší roli ve všech aspektech našeho života, včetně lyžování: „To, co změní situaci, bude přidání technologie umělé inteligence do těchto rozhraní. Například když si budete chtít něco koupit, místo toho, abyste řekli: 'Dobře, vím, že potřebuji lekci a potřebuji lístek na vlek,' řeknete zařízení ve formátu přirozeného jazyka: 'Hele, přemýšlím o tom, že bych si v sobotu zalyžoval se svým dítětem. ' A pak s vámi zařízení povede rozhovor o tom, co potřebujete.“ Podle jiných budou lyžařské areály využívat umělou inteligenci k obsluze několika funkcí jak pro návštěvníky, tak pro zázemí. Například: „Stále více středisek zavádí koncepci dynamických cen, ale správa cen a/ nebo zásob je stále manuální. Určitě očekávám, že uvidíme využití AI k optimalizaci této cenotvorby, k maximalizaci výnosů.“ „Další oblastí je personalizace. Pokud vás dokážu odlišit například od čtyřčlenné rodiny se dvěma dětmi a začnu vám předkládat různé možnosti, různé balíčky šité na míru vám jako konkrétnímu člověku, pomůže to vytvořit onu bezproblémovou zkušenost. A to je opět místo, kde se do hry dostává umělá inteligence. V příštích několika letech zde budeme svědky revoluce.“ Podle dodavatelů technologií, kteří se vytrvale snaží přibližovat lyžařská střediska k jejich moderním obchodním systémům, je sice široké využití AI a dalších nástrojů, jako je strojové učení a rozšířená realita, pro lyžařské areály ještě daleko, ale všichni se shodují, že na obzoru je závratné množství novodobých technologií. Není otázkou zda, ale kdy.w „Pokud jde o to, kam se technologie mohou posunout a jak je lyžařský průmysl využívá, je možné všechno,“ uvažuje marketérka NSAA Adrienne Isaacová. „Uvědomíte si to, pokud jste viděli, jak stránka ChatGPT s umělou inteligencí dokáže během několika okamžiků napsat cokoli. Kdo ví, jaká technologie se může pro lyžařské areály uchytit?“

145

HAPPY END

146

POZNEJ ŠVÝCARSKO A VYHRAJ!

VYHRAJTE: pobyt v jednom z nejlepších středisek Švýcarska pro dva včetně skipasů www.snow.cz/souteze

VYHŘÍVÁNÍ

PROVĚŘENÉ V EXTRÉMECH

THERM-IC ULTRA HEAT BOOST GLOVES

THERM-IC POWERSOCKS HEAT FUSION UNI

THERM -IC.EU

Nirmal Purdža První horolezec, který v zimě zdolal K2 bez použití kyslíku

PORSCHE 7 SERIES SKI