NORDIC 61 - prosinec-leden 2023/24 by SNOW media

VÝBĚR ZÁVODNÍCH LYŽÍ

BĚŽECKÉ LYŽOVÁNÍ

BIATLON

NORDICmag 61

PROSINEC–LEDEN 2023/24 CENA: 100 Kč / 4,99 EUR

KDYŽ SE LOUČÍ KRÁL

Exkluzivní rozhovor s Andersem Auklandem O FLUORU, BEZ FLUORU | DEMYSTIFIKUJEME KLISTRY | KDYŽ TĚ TERÉN PROVĚŘÍ | ALJAŠKA – SVĚT STÁLÉHO PRAŠANU | STOPA PRO ŽIVOT

bretton.cz

X-IUM PREMIUM+

Photo : ©JJordin Imbertache

M É N Ě J E V Í C E

NORDICsport 8 Když se loučí král: Rozhovor s legendárním Andersem Auklandem 12 Jiná dimenze: Nový tým Aker-Dæhlie s netradiční filozofií 16 Serviswoman: Povídání s Julií Svrčkovou o servisu lyží 20 120 let lyžectví v Polici: O historii lyžování v Polici nad Metují 22 Vox populi: Kam odlétl Sokol?

NORDICtech 24 Výběr závodních lyží: Na co si dát pozor při nákupu lyží Jak vybrat lyže se správnou skluznicí? 30 Druhy skluznic a způsob jejich výroby 34 Karbo = turbo: Co je karbon a proč jsou důležité právě karbonové hole Demystifikujeme klistry: Nebojte se 36 používat klistry 38 O fluoru, bez fluoru: Současná situace v servisu lyží

NORDICuniverzita 48 Když tě terén prověří: Terénní testování sportovců 50 Láska prochází žaludkem, výkonnost střevem: Vliv střevního mikrobiomu na sportovní výkonnost 52 Stretching, strečink nebo také protahování – 1. část: Protahování oblasti krku, prsních svalů a lýtek

NORDICmag 76 Aljaška – svět stálého prašanu: Země zaslíbená sněhu a ledu 80 Nezapomenutelný závod: Italský Pustertal Skimarathon

FOTO: REDBULL CONTENT POOL

OBSAH OBSAH 3

S/LAB SELECT BE TREATED LIKE WORLDCUP ATHLETES Looking for the perfect skis to make the most out of your racing experience? With Salomon’s S/Lab Select program you now have access to the exact same skis as our world cup athletes. Our team of experts will select your perfect pair based on with the same criteria as they use for top athletes

REDAKCE FOTO: MALOJA

Napište! Pokud by vás zajímalo určité běžkařské téma, nebo byste se chtěli o nějaké s ostatními podělit, pošlete jej na: adela.rocarkova@snow.cz Adéla Ročárková, šéfredaktorka NORDIC

REDAKCE ŠÉFREDAKTORKA Adéla Ročárková ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORKY Petr Socha EDITOR Tom Řepík

Lyže a sněhový podklad jsou náš poklad Proč nás baví lyžování? Kontakt lyže se sněhem v sobě ukrývá jakési mystické kouzlo, které nás pohltilo a pohlcuje další a další generace. Chytání rovnováhy a neustálé balancování na rovině, do kopce i s kopce, boj s nerovnou sněhovou pokrývkou, správné načasování odrazu, udržení dlouhého skluzu, co nejefektivnější přenesení váhy, do všeho ještě v případě běžek správná koordinace nohou a rukou s dlouhými holemi… Jak vlastně může být takový druh pohybu požitkem? Výčet dovedností, jež by neznalého na první pohled jistě odradil a zkusil raději jiný sport. Není to ale právě nekonečné hledání rovnováhy a optimálního pohybu, či pád do bílé pokrývky, co nás přinutí ke smíchu a dělá nás šťastnějšími? A navíc v krásné zasněžené, čisté a mlčící přírodě? Zvednout se a vstát, bojovat s nepřízní, zlepšovat se a nakonec se odměnit dobrou večeří? Nejedná se o naše prapůvodní vlastnosti, které nám umožnily přežít, a v prostředí, odkud pocházíme? Pestrost využití lyží a hledání limitů nebere konců. Lidé s nimi vždy chtěli létat vysoko a daleko, jezdit co nejrychleji dolů, co nejrychleji nahoru, ujet co největší vzdálenost, kombinovat jízdu na lyžích s přesnou střelbou, dostat se na vrcholky hor a do míst, kam se nikdo před nimi nepodíval, nebo kde budou pouze sami se sebou, a pak si dlouhými oblouky sjet zase zpět do údolí.

Snad žádné jiné sportovní vybavení, kromě míče, se nerozvinulo do tolika dalších forem a odvětví jako právě lyže, což potvrzuje jejich výjimečnost. Cesta vývoje směřovala od dvou lyží s jednou holí ke specifickým prototypům určeným k rozmanitým zimním radovánkám. Z původních dlouhých dřevěných fošen se oddělily lyže všemožných délek, šířek a tvarů vyrobené z různých druhů materiálů, v tvrdším či měkčím provedení, v kombinaci s dvěma holemi, až po jedno nejširší prkno bez holí. Krom posledně zmíněného snowboardu, který se jaksi vymanil zřejmě svou jednostopou, můžeme stále univerzálně mluvit o lyžích, ač můžeme mít na mysli skokanské, sjezdové, freeridové, skialpové nebo běžecké. Podstata se totiž nemění – sníh a skluz patří všem. Na sníh jsme zvyklí, a když nepřijde za námi, dojedeme si za ním. Nedovedeme si bez něj a bez lyží představit život, prostě k nám patří. Kombinace lyží a sněhu nám dělá radost, každému trochu jinak. Lyžování nám dodává podstatnou dávku adrenalinu, endorfinu nebo vyplavuje oba hormony zároveň. Nezáleží, zda jste malý, vysoký, mladý, či starý, bílý, nebo černý. Lyže odmění každého. Skol Adéla

GRAFIKA Petr Antoníček Markéta Antoníčková INZERCE Petr Socha Tom Řepík DISTRIBUCE Andrea Rosenbaumová Marie Potužilová INTERNET Adéla Ročárková, Tomáš Roba AUTOŘI Tomáš Gnad Martina Chrástková Petr Jakl Radovan Kautský Tomáš Kocanda Aleš Máslo Jakub Opočenský Aleš Suk Václav Štěpánek Libor Vítek JAZYKOVÁ KOREKTURA Kamila Sikorová OBÁLKA/FOTO: © Rossignol Cena výtisku: 100 Kč / 4,99 EUR MK ČR: E17201 ISSN: 1802-2979

VYDAVATEL SLIM media s.r.o., Husitská 344/63, Praha 3 IČ: 27175511

ADRESA REDAKCE SNOW a NORDIC Husitská 344/63 130 00 Praha 3 redakce@snow.cz INZERCE inzerce@snow.cz PŘEDPLATNÉ Česká republika: www.snow.cz/predplatne Slovensko: www.ipredplatne.sk Vychází 2x ročně. Toto číslo vyšlo 23. listopadu 2023, další vyjde 25. ledna 2024. Rozšiřuje Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen. Články označené jako advertorial jsou komerční prezentací.

OFICIÁLNÍ PARTNER

PARTNEŘI Šumavský skimaraton Stopa pro život Skitour

Challenge. every day. the competition

ELITE 3.0

alpinasports.com

SPORT OSOBNOST

TEXT: RADOVAN KAUTSKÝ

KDYŽ SE LOUČÍ KRÁL Anders Aukland

Těsné umístění v Top30 v posledním letošním závodu Ski Classics Summit 2 Senja, a taky v posledním závodu kariéry. V cíli na něj čekalo šampaňské od kolegů, objetí od manželky a nástup na loď směřující na závěrečnou party, aby tak s týmem oslavili neskutečně dlouhou a úspěšnou lyžařskou kariéru. Tak se rozloučil lyžařský král, Anders Aukland, jeden z nejvýraznějších a možná nejvíce inspirativních lyžařů současnosti.

d doby, kdy poprvé hodinách skončil s ujetými startoval ve Světo700 kilometry. Pro někoho vém poháru, uplyurčitě lyžařské sci-fi, ale nulo neskutečných Anders to okomentoval: 30 let, zlatou olympijskou „Užili jsme si parádní medaili vyhrál v Salt Late víkend.“ City ve štafetě v roce 2002. Věrný svému přístupu Další členové zlatého týmu, změnil dost radikálně Alsgaard, Skjeldal a Estil, poslední tréninkový rok. už dávno skončili profesní Ovlivněn švédským olympijdráhu, ale Anders spolu se ským vítězem v rychlobrussvým bratrem přesedlal na lení Nilsem Van der Poelem dálkové běhy a pokračoval svůj trénink zintenzivnil dál. – 5 dní v týdnu 5 h tréninku Za svou kariéru vybojodenně, víkend volno, nebo val vítězství na olympiádě 100 h za měsíc. Poslední tréa mistrovství světa ve štaninkový rok byl tak jedním fetě, posbíral 6 vítězství ve z nejtvrdších v jeho životě. Světovém poháru (celkem Andreas Nygaard, týmový 13 pódiových umístění). kolega, trefně okomentoval Dokázal vyhrát ale i závody svého parťáka v jednom v zimním triatlonu nebo z rozhovorů: „Anders je s psími spřeženími. Na vymírající druh a takového norských atletických šampičlověka už znovu těžko onátech dokázal být třetí na potkáte. Je to prostě defi5km a 10km trati a také na nice dálkových běhů.” 3km steeplechase. Nejvíce Anders Aukland sám rád se ale proslavil v dálkových vzpomíná na svůj první bězích, které i výrazně Vasaloppet. Den před závoovlivnil. V rámci Ski Classics dem se mu narodil první vyhrál 9 dálkových běhů syn Oliver, ale nestihl být u a na pódiu stál mnohokrát. porodu, byl totiž v cílovém Anders loni oslavil 50 let a rozhodl se, že to bude jeho poslední sezóna Hned první Vasaloppet městečku Mora. Hned po v dálkových bězích Ski Classics v roce 2004 vyhrál, jako závodě, který vyhrál, jel teprve druhý Nor od roku 1971. Se svým braV covidových letech 2020–21 nelenil do Osla do porodnice, ještě v tréninkovém trem Jørgenen založili první norský profesioa pokusil se běh na lyžích posunout až na oblečení. „Byl to prostě krásný pocit,” dodává. nální laufařský tým, za který také 2 roky závosamou hranici možného. Nejdříve s bratrem Možná i tento moment moc hezky vykresluje dil Stanislav Řezáč nebo Kateřina Smutná. Jørgenen ujeli na lyžích 516 km za 31 hodin, loučící se norskou legendu. Anders často experimentoval, zkoušel nové což se mu asi zdálo málo, protože napřesrok O neutuchající motivaci, tvrdém, ale zárověci, hledal nové výzvy, inspiroval další, ale se s dvěma kolegy vydal svůj rekord pokořit. veň chytrém tréninku, rodině a úctě k českým také se sám rád nechal inspirovat. Od mety 550 km už jel pouze sám a po 41 lyžařům je následující rozhovor. FOTO: ARCHIV RAGDE EIENDOM

FOTO: NISSE SCHNIDT/VASALOPPET

Anders a jeho bratr Jørgen. Jørgen (vlevo) se zaměřil na soupaž mnohem dřív než ostatní závodníci. Anders měl vytříbenou klasickou techniku ze Světového poháru, a tak když byly vhodné podmínky na klasiku, volil radši tento styl. Jørgen se stal po ukončení závodní kariéry šéfem jejich týmu, ale velký podíl na fungování týmu nesl a nese na svých bedrech i Anders

V této sezóně jste ukončil svou dlouhou a úspěšnou kariéru. Jaké budou vaše další kroky a plán do budoucna? Společně s mým bratrem chci být trenérem a mentorem pro náš tým, rozvíjet ho a podporovat jeho členy k dosažení cílů. Budu součástí každého závodu, pomáhat se servisem, prostě dělat to, co bude potřeba. Také jsem se letos na jaře na tři týdny účastnil televizní show „Masters of Masters“ pro norskou televizi (pozn.: velmi populární severská reality show). Jinak pořád trénuji každý den, ale už ne tolik jako dřív, trochu běhám, jezdím na kajaku, posiluji, abych byl pořád fit. Rád bych se i podílel na motivaci ostatních lyžařů, takže plánuji pořádat soustředění pro ostatní. Ještě uvidím. Vyhrál jste zlato na olympiádě v Salt Lake City v roce 2002, vaši partneři ze štafety skončili o několik let později. Váš bratr skončil kariéru v roce 2013. Vy jste ale pokračoval dál a přešel na dlouho na laufy. Co vás motivovalo pokračovat? Tu otázku dostávám často (smích). Vždycky odpovídám, že je za tím hlavně moje zvídavost a touha se ve sportu rozvíjet. Běh na lyžích taky přece není statický, posouvá se pořád dopředu. No a další díl skládanky jsou moji

FOTO: NISSE SCHNIDT/VASALOPPET

TRÉNINK JE ZÁBAVA, ALE MŮŽE BÝT I HODNĚ TĚŽKÝ. A JÁ SI PRO MOTIVACI ZAŠEL ČASTO I DO JINÝCH SPORTŮ, DO CYKLISTIKY, KAJAKINGU, NAŠEL JSEM SI NOVÉ VĚCI, A PAK TO POUŽIL VE SVÉM TRÉNINKU. TAKŽE MOJE NEJLEPŠÍ RADA – NEZŮSTÁVEJTE STÁT NA MÍSTĚ A ZKUSTE SE DÍVAT MIMO SVOJI BUBLINU.

Andersovo skóre na Vasaloppetu je dechberoucí, do nejlepší desítky se v éře Ski Classics vešel celkem devětkrát (2., 3., 4., 3x 7., 2x 8., 1x 9. místo). Vítězství získal už dříve, v r. 2004. Zleva stříbrný Anders, uprostřed vítězný Petter Eliassen a vpravo bronzový Standa Řezáč (Eliassen i Řezáč byli v určité době také součástí Auklandova týmu)

týmoví parťáci. Rád hledám do týmu různé typy lyžařů a ti mě pak motivují. Před pár lety jsme přivedli Andrease Nygaarda, tehdy to byl mladý lyžař a teď společně s Emilem Perssonem jsou na špici. Takže neustále se rozvíjet, posouvat a taky mít dobré parťáky v týmu, to byla a vždy bude moje hlavní motivace. Máte nějakou radu pro profesionální nebo i amatérské lyžaře, aby si udrželi svoji motivaci tak dlouho?

Miluji sport a závody, vždy jsem rád soutěžil a byla to pro mě velká motivace. Chcete-li si stoupnout na startovní čáru, musíte být zatraceně dobře připraveni. Trénink je zábava, ale může být i hodně těžký. A já si pro motivaci zašel často i do jiných sportů, do cyklistiky, kajakingu, našel jsem si nové věci a pak to použil ve svém tréninku. Takže moje nejlepší rada – nezůstávejte stát na místě a zkuste se dívat mimo svoji bublinu. Ale to hlavní, chce to prostě milovat sport a závodění.

FOTO: ARCHIV RAGDE EIENDOM

Jste docela známý svým tvrdým tréninkem. I Stanislav Řezáč, když s vámi trénoval v týmu Xtra Personell, uznal, že to bylo někdy trochu přes hranu. Myslíte si, že vaše metody jsou pro každého, nebo to máte v genech? Když jsem ukončil kariéru ve Světovém poháru a přešel na laufy, chtěli jsme trénovat ještě více. Inspirovali jsme se cyklistikou a míchali dlouhé a tvrdé tréninky a asi ano, posunuli jsme limit někdy i trochu za hranu. Ale my jsme se výkonnostně vyvíjeli, lyžování se také vyvíjelo a my jsme toho všeho byli součástí. V každém případě musíte být v tréninku chytří, protože někteří snesou hodně tvrdé tréninky, např. Martin Johnsund Sundby tím byl známý, ale jiní toho tolik nezvládnou. Klíčem je tedy dát svému tělu maximum toho, kolik může přijmout, ale také ho musíte poslouchat. Chce to najít určitý balanc.

Anders je velký dříč. Udržet se v takové kondici do 50 let dovede málokdo na světě

Nebojíte se sdílet své tréninkové metody na svém blogu, na aplikaci STRAVA a dalších a věřím, že jste pro mnohé vzorem. Jaké jsou klíčové věci, které jste se za ta léta naučil? Co fungovalo a co třeba ne? Měním trénink a přizpůsobuji ho svému věku. Je něco jiného, když je vám 25, nebo 45. Když jsem byl mladý, dělal jsem od všeho trochu a taky jsem docela hodně běhal. Ale naučil jsem se, že pokud chcete být opravdu dobrý v jedné disciplíně, jako je u mě třeba soupaž, musíte se na ni soustředit a cílit tímto směrem celý trénink. Taky jsem zjistil, že mohu polykat podstatně větší tréninkové dávky, než jsem si dříve myslel. Nejde jen o to slepě následovat tréninkový program nebo trenéra, ale měli byste o sobě především přemýšlet a poslouchat své tělo. Když jste unavení, musíte se vy rozhodnout co dělat, je to na vás, zkuste proto trénovat chytře. Jako amatér máte také práci, děti a povinnosti, a proto je důležité zařadit trénink do svého dne opravdu chytře. Pokud by se Anders Aukland postavil znovu na začátek své kariéry, co by udělal jinak? Určitě bych přidal více tréninků na kolečkových lyžích a taky ve vyšší intenzitě. Když jsem byl mladší, hodně jsem běhal, takže více cíleného lyžařského tréninku a na to jsou skvělé právě kolečkové lyže.

Jaká by byla vaše rada amatérským lyžařům, jak kombinovat trénink mimo zimní sezónu běh, kolo, kolečkové lyže ad.? Nejdůležitější je vědět, jaký je váš cíl. Pokud je vaším cílem být stále v dobré formě a také v dobré formě závodit na lyžích, potom

MYSLÍM, ŽE JE DŮLEŽITÉ DÁT DĚTEM SPOUSTU PŘÍLEŽITOSTÍ, UKÁZAT JIM CO MOHOU DĚLAT, ALE ONY SE MUSÍ ROZHODNOUT, ZDA CHTĚJÍ JÍT DÁL. MUSÍTE V NICH ZAŽEHNOUT TU JISKRU. Poslední rok jste dost dramaticky změnil trénink. Na základě knihy a setkání s Nilsem Van der Poelem (pozn.: švédský olympionik v rychlobruslení). Můžete mi o tom říct trochu víc? Před rokem jsem byl na závodě na kolečkových lyžích ve Švédsku, kde Nils žije, šli jsme spolu na večeři a probrali jeho trénink. Dost mě to zaujalo a motivovalo, část z toho jsem i zakomponoval loni do svého tréninku. Nějak jsem cítil, že potřebuji změnu, udělat zase něco nového, chtěl jsem to zkusit. Část roku jsem trénoval stylem – 5 hodin denně, 2 dny volna – spíše lehčí, dlouhé tréninky, pak jsem se ale cítil trochu unavený, přece jenom dělám i jiné věci a mám 3 děti. Následně jsem se vrátil ke svému normálnímu tréninkovému systému 70–80 hodin měsíčně. Ale stálo to za zkoušku.

běhejte, jezděte na kole, na kolečkových lyžích, měňte to podle ročního období. Pokud ale cílíte na opravdu dobrý výsledek třeba na Jizerce nebo na Marcialonze, musíte se více zaměřit na kolečkové lyže. Musíte dát co nejvíce tréninků podobných sportu, ve kterém chcete závodit. Vždy tedy záleží na vašem cíli. Držíte nějakou dietu, přizpůsobujete stravu tréninkům, závodům? Jím úplně normálně, nic zvláštního. Samozřejmě, že po mnoha letech tréninku vím, co mám jíst, takže si dávám pouze pozor na to, abych měl vždy dostatek energie na pořádný trénink. Osobně myslím, že je to možná něco, co amatérům trochu uniká. Přijdou večer z práce a jdou trénovat nebo trénují brzo ráno a „nemají plnou nádrž“. Není to těžké, musíte jen dbát na to, abyste se před a po tréninku

FOTO: ARCHIV RAGDE EIENDOM

FOTO: NISSE SCHNIDT/VASALOPPET

dostatečně najedli. Ale samozřejmě, že během závodu používáme energetické tyčinky, gely, sportovní nápoje, hodně jedeme v cukru. Se svým bratrem jste založili první profesionální tým ve Ski Classics, začali jste jezdit laufy kompletně soupaží, stáli jste u vývoje dálkových běhů. Hodně se změnilo. Kam je možné se ještě posunout? Myslím, že Ski Classics roste a je stále důležitější. Doufám, že se bude míchat více běžců ze Světového poháru a dálkových lyžařů, to je můj sen. V našem týmu chceme mixovat různé národnosti a obecně si myslím, že je důležité zapojit více národů, ať nezávodí jen Norsko a severské země. A Ski Classics to dělá, jde touto cestou. Světový pohár začíná být trochu nudný a myslím, že se nevyvíjí úplně tím správným směrem. Ve Ski Classics jedete od bodu A do bodu B, v pěkné přírodě, často přes hory a je příjemné se na to dívat v televizi. Znáte se se Standou Řezáčem, který dva roky působil ve vašem týmu, účastnil jste se několikrát Jizerské 50. Co si myslíte o českých lyžařích a českých týmech? Stanislava samozřejmě znám řadu let, je to legenda a závodil v dálkových bězích dřív než já. Ve Světovém poháru jsem závodil s Lukášem Bauerem a Martinem Koukalem, oba výborní lyžaři, a tehdy tam byla i Kateřina Neumannová. Nyní vidím v Čechách nové, mladé talenty. No a Jizerka je pro mě jeden z nejlepších závodů vůbec, ať svou atmosfé-

rou, tak i profilem. Myslím, že máte velmi dobrou kulturu lyžování, problémem je asi trochu nedostatek sněhu, ale my na jihu Norska také nemáme moc sněhu. Doufám tedy, že se čeští lyžaři inspirují a budou dál trénovat a závodit.

Dokonce dvojnásobné vítězství na Vasově běhu mohl slavit jeho bratr Jørgen v r. 2008 a 2013. Na obrázku se jednalo o r. 2013, kde druhý dojel Daniel Tynell a bronz vybojoval Anders

Poslední dvě osobní otázky. Vyhrál jste olympiádu, mistrovství světa, byl jste norským šampionem v atletice nebo i závodech psích spřežení. Během 41 hodin jste dokázal na lyžích urazit 700 km. Je ještě něco, čeho chcete dosáhnout, ať už ve sportu, nebo v osobním životě? Když jsem závodil ve Světovém poháru, měl jsem sen vyhrát na Holmenkollenu, ale byl jsem dvakrát druhý, za Eloffsonem a Veerpalem. Teď cítím, že bych chtěl zažít nějaká další dobrodružství. Byl jsem v Grónsku, absolvoval jsem tu 700km výzvu. Zase si chci dát nějaký cíl, mít se na co těšit a získat další motivaci. Uvidíme, co přijde. Z vašeho syna se stává úspěšný silniční cyklista, trénoval jste své děti, nebo pouze následovaly váš příklad? Co byste poradil rodičům k trénování svých dětí? Není to univerzální, každé dítě je jiné a já mám tři. Ale už od malička je beru na spoustu lyžařských výletů, jezdíme na kajaku, chodíme po horách, jezdíme na kole. Nejstarší Oliver vždy rád soutěžil, takže závodil na lyžích, ve fotbalu a právě i v cyklistice. Začal jsem být

jeho trenérem, ale když mu bylo patnáct, už to bylo trochu horší, měl svoji hlavu a já byl trenér i otec zároveň. Myslím, že je důležité dát dětem spoustu příležitostí, ukázat jim, co mohou dělat, ale ony se musí rozhodnout, zda chtějí jít dál. Musíte v nich zažehnout tu jiskru. No a moje další dvě děti mají rády sport, ale závody je moc neberou.

Radovan Kautský Velký fanoušek laufů a běhu na lyžích všeobecně. Odchovanec týmu VSK Humanita Praha, nyní součást výborné lyžařské party týmu Mercedes Benz. Jeho snem je postavit se jednou na start Jiz50 společně se svými syny.

SPORT SVĚTOVÉ LYŽOVÁNÍ

TEXT: PETR JAKL

Tým

AKER-DÆHLIE Jiná dimenze Potíže špičkových lyžařů s nominacemi do národních týmů, uraženost trenérů při „půjčování“ závodníků do jiných tréninkových skupin či dokonce zemí, nezdravá dominance závodníků z jedné země, nezájem ze strany světové federace jak o rozvoj závodních programů v lyžařsky rozvojových zemích, jejich případných talentů, slabých národních federací, sportující vozíčkáři. Někdo o problémech jen mluví, jiní se je snaží řešit.

e těžké začít článek na téma „jak spasit svět“, aniž by vyzněl pateticky a hlavně neuvěřitelně. Takže asi takhle. Trénujete borce v prostředí či zemi, které nejsou ani příliš vstřícné, ani příliš progresivní (nemusíte být hned kverulanti, jen na to máte prostě jiný náhled). Váš svěřenec, stále ještě mládežník, trénuje po většinu času sám nebo pod stále stejným koučem. Dostane se k vám náhodná informace o týmu, který kromě profesionální skupiny zaštiťuje i závodníky z méně, nebo dokonce úplně nelyžařských zemí. Projdete si jejich stránky, napíšete jeden stručný e-mail s dotazem na případnou spolupráci („líná huba…“), přiložíte lyžařův sportovní životopis. Během pár dní vám přijde odpověď od ředitele klubu: „Máme už sice plný tým, ale proč nepřijet třeba na jedno z našich podzimních soustředění? Ubytování a strava bude na nás.“

James „Jimmy“ Clugnet udává tempo při klasickém intervalu. Za ním v červené kombinéze schovaný Qiang Wang

FOTO: ARCHIV PETRA JAKLA

FOTO: TEAM AKER-DÆHLIE

Až do teď málo pravděpodobná, postavy a ve vystajlované týmové avšak stále ještě uvěřitelná historka. bundě soupaží na kolcích po úzké Už skoro jako sci-fi ale zní, když se silnici v čele celé kolony. Zastávka ukáže, že vás pozvali do Norska. u benzinky v nudném místě s jediným A vašimi parťáky se na pár dní kopečkem a ošlehaným skokanským stanou kromě jiných i takové hvězdy můstkem na vrcholu? „Jo, mimojako Eiduka, Laukli, Musgrave nebo chodem, odsud pochází sprinterka Young. A tým? Aker-Dæhlie! Jen Falla…”. pro ty, co stále ještě tápou, jedná se Do konceptu „Norsko – lyžařský ráj o ty vyšvihané borce, co jezdí s těmi na zemi“ zapadá i stylový dojezd do oranžovými nohavicemi a rukávy na místa soustředění – střediska Trysil. kombinézách. Tedy profesionální tým, Najdete zde dominantní tisícimetkterý (nejen) obléká ve Světovém rovou horu obkrouženou stovkami poháru celý britský tým, ale třeba luxusních hotelů, chat, srubů („Proč je ve Ski Classic i sestry Slindovy nebo vlastně na všech střechách ta tráva?“), Maxe Novaka! vleků, sjezdovek, turistických chodCo je tak zvláštního právě na Akerníčků, bajkových trailů, bajkparkem -Dæhlie (TAD) týmu? Všechno! Je s vysokými lany, závodními i turisto v současnosti nejvýše postavený tickými běžeckými tratěmi, kolečtým v profesionální týmové soutěži kovou dráhou, rozvodem na umělé Když oba rodiče koučují a nemá kdo hlídat. Trenér britského Ski Classic. Zároveň nabízí plné zasněžování, pod pilinovou peřinou týmu J. Vinjerui je tu po ruce každému profesionální zabezpečení domácím uskladněným sněhem a v údolí pak i zahraničním borcům specializujících bezpečnými silničkami jako stvořese na cross country (tzv. all-round, tj. světový nými pro nekonečné soupažové švihy. borkyně vzešla původně z nadějné skupiny A na závěr malá ochutnávka toho, co se a evropský pohár). Nechybí mu skupina J. Kowalczykové, ale po jejím rozpadnutí tu nepřetržitě dělo šest dní v kuse. Čtvrtek, talentovaných juniorů a třiadvacítkářů, jeho byla ponechané svému osudu. Jen pár týdnů mrazivé, sluncem zalité ráno, spodní hranice součástí je i týmek handicapovaných distančstarou novinkou pak je, že do týmu byli nově přibližovacího vleku. Třicetihlavý dav se ních specialistů. přijati i další běžci-samotáři: Andořan Irenu po hromadném startu natahuje do vláčku Proč to vše dělá? „Jako norský tým máme E. Altimirez, Ir Thomas Maloney-Westgaard a unisono rozstřikuje štěrk bodci běžeckých určitou zodpovědnost za zachování našeho nebo čínský sprinterský zázrak Qiang Wang, holí. Každých pět minut se šňůra přihrblíků národního sportu na světové úrovni,” říká závodníci sice z „lyžařsky rozvojových“ destiprokousává směrem k vrcholu hory nezáv podcastu Threshold klíčová osoba týmu nací, ale opakovaně atakující první dvacítku visle na průchodnosti či strmosti terénu. Trond Nystad, jeden ze spolutvůrců týmové v závodech SP či ZOH. Nerovnosti ve výkonnosti lehce dorovnává filozofie, bývalý repre kouč a nyní hlavní Také už není tajemstvím, že s týmem ve dvouminutových pauzách. Ti nejlepší trenér TAD: „Věříme, že se musíme dělit o naše v mimozávodní sezóně trénují na plný sestupují zpět k těm nejpomalejším, aby znalosti i další zdroje s lyžařským světem, úvazek v Norsku trvale žijící Američanka opět vyrazili jako semknutá bojová jednotka abychom náš sport udrželi nejen při životě, Sophia Laukli či naše Katka Janatová. Obě ale zdolávat další intervalový úsek. Nechybí ale také ho dále úspěšně rozvíjeli. Současná nadále hrdě reprezentující svou mateřskou zdravé soutěžení ani povzbuzující pokřiky dominance jedné nebo dvou zemí tomuto zemi. „Budeme šťastní, když naši odchorůzně nadbíhajících si koučů, chvíli stíhá sportu také neprospívá. A právě naší velkou vanci budou dál posouvat hranice lyžování i ráno dorazivší kameraman norské televize předností v tomto úsilí je, že jsme plně a vylepšovat image tohoto sportu nezávisle NRK. Dvounozí kamzíci se postupně blíží profesionální, minimálně závislí na národní na tom, jestli jsou z Norska nebo jiných zemí,” svým tepovým a laktátovým maximálkám. i mezinárodní lyžařské federaci a flexibilní vysvětluje kosmopolitní přístup k budování Padá poslední úsek, přátelské plácnutí ve výběru prostředků a způsobů, jak toho týmu Knut Nystad, o pět minut starší dvojče s nejbližším bardem/bardkou a následuje docílit.” Tronda, ale především ředitel týmu i souspolečný sestup k týmovému autu doprováA realita? V minulé sezóně tým Aker-Dæhčasně celého projektu nazvaném Beyond („za zený všeobecným úlevným žvatláním. Ne, to lie například otevřel dveře celému britskému hranice“). není místní tým dorostenců. Tohle je národní nároďáku, ocitnuvšímu se na pokraji zániku. Přistáváme v Oslu v polovině října. Od a světový výběr toho nejlepšího, co můžeme I díky této fúzi jsme se tak mohli v roli diváků našeho prvního dotyku norské půdy je jasné, v mužském a ženském lyžařském cross counbavit například nepřehlédnutelnými výkony že jinde než v této zemi podobný projekt try v současnosti vidět! Jeden tým, jeden cíl, univerzála Andrewa „Muzzy“ Musgrava (SP, vzniknout ani nemohl. Lyžování se tu na jedna filozofie: „Beyond“! Ski Classic), nebo ocenit 6. místo Britů na MS vás valí z každého koutu. Přespíš první noc v týmovém sprintu (Clugnet a Young). Do TAD v náhodně vybraném apartmánu na okraji Další informace, údaje o týmu a úplné filozofie také zapadá již druhou sezónu plné bezejmenné vesničky, příští den se dozvíš, týmové složení najdete na tomto odkazu: zabezpečení přípravy i servisu loňské nejlepší že se zde narodil Bjørn Dæhlie. Lokální zácpa bezky.net/clanek/2141 třiadvacítkářky ve SP Patricie Eiduky. Litevská na jedné z místních silniček? Paní konvenční

SPORT SVĚTOVÉ LYŽOVÁNÍ

FOTO: BARBORA REICHOVÁ/ SVAZ LYŽAŘŮ ČR

TEXT: ADÉLA ROČÁRKOVÁ

Pohádkový tým Jako Alenka v říši divů, ale řeč bude o Kateřině v AkerDæhlie. Naše současná jednička v běhu na lyžích Katka Janatová totiž dostala nabídku být součástí tohoto pohádkového týmu a ani vteřinu neváhala. Trénuje s nejlepšími světovými závodníky, pracuje na technice běhu na lyžích a dalších drobných nuancích, které ji mohou posunout do elitní špičky.

oprvé se letmo seznámila s norským přístupem již v juniorských letech, kdy absolvovala s českým týmem soustředění v norském Sjusjøenu. Silnější vazbu si vytvořila před čtyřmi lety, kdy poznala svého přítele, který se zrovna stěhoval z Francie do norského Osla, kam ho jezdila navštěvovat. Později se účastnila některých soustředění s britským týmem, která probíhala pod vedením norských trenérů. Co se ti v Norsku líbí a co ti sedí na tamním tréninkovém systému? Líbí se mi, jak velkou mají komunitu a jsou otevřeni trénovat s ostatními závodníky. Čím lépe jezdíte, tím máte více možností, protože vás znají. Norové velmi dodržují intenzity a v průběhu přípravy si také striktně hlídají hodnoty laktátu. Největší změna pro mě byla, že jsem začala trénovat na nižší tepové frekvenci, ale po delší dobu, takže jsem za rok odtrénovala více hodin. A také jsem pochopila, proč mají nejlepší provedení lyžařského pohybu na světě. Technika se tam řeší téměř každý den a myslím, že to funguje. Zaujal mě i přístup k tréninku. Nevím, zda je to ovlivněno obrovskou konkurencí, protože dostat se do národního týmu se povede jen pár sportovcům, příprava a samotný trénink je tedy nejvyšší kvality.

S jakými tréninkovými parťáky nejčastěji sportuješ? Nejvíce trénuji se svým přítelem Jamesem Clugnetem. V Lillehammeru, kde pobýváme, pak s Amalií Ous a Kari Slind, občas s dvojčaty Weng. Na soustředění je to pak Patricie Eiduka a Sofia Laukli.

ničním závodníkům otevřený tým, kam jsi měla šanci se dostat. Jak to vnímáš ty? Myslím, že štěstí přeje připraveným, a já jsem si za snem, abych mohla trénovat v Norsku, cíleně šla. Stálo mě to spoustu sil a hodin cestování, abych si vybudovala současné podmínky. A podařilo se.

Jak často a kde míváte společná soustředění? Vše je situované v Norsku, protože většina týmových závodníků žije právě zde. Tréninkové kempy jsou plánovány v místech, kde se pořádají závody jako Blink festival a Kanalrennet, dále pak Oslo, Trysil, Hemsedal a malé dodatkové ve švédském tunelu se sněhem. Soustředění není tolik, ale o to jsou intenzivnější. Řekla bych, že každý měsíc vychází zhruba jedno, ale není povinností, abyste byli všude.

Existují určitá kritéria, na základě kterých se můžeš dostat do týmu? Na tuto otázku bohužel neznám přesnou odpověď, ale určitě budou hlavními faktory výkonnost a přístup k tréninku. Tým je velmi otevřený a chce pomoct i sportovcům, kteří nemají tak silný tým ve své zemi, jakými jsou například Patricie Eiduka nebo Thomas Maloney Westgaard.

A mimo tréninkové kempy si každý trénuje sám? Ano, každý si jinak trénuje pod svým trenérem. Myslím, že je to tak nejlepší, protože souhra trenéra a atleta je na místě, bez toho by to nikdy nefungovalo. Týmová filozofie je pro nás a asi i pro celý svět neuvěřitelná a možná ještě neuvěřitelnější, že jsou schopni sehnat na takový projekt finance. Co tomu říkáš? Je úžasné, jak velké firmy podporují sport a kluby v Norsku. Tým se snaží vytvořit silnou tréninkovou skupinu, která motivuje k větším výkonům. Každý jedinec dominuje v něčem jiném, takže je možnost okoukat spoustu tipů a pracovat na svých slabinách. Také hraje velkou roli, že sportovci jsou v týmu z vlastní vůle, a to nahrává k lepší atmosféře. Asi jsi měla trochu štěstí, že jsi působila v Norsku už dříve a nyní vznikl tento zahra-

Musíš se účastnit i soustředění v rámci české reprezentace, nebo máš volnou ruku? Vše je o dohodě mezi reprezentačním trenérem a mnou. Vybrala jsem si pár soustředění, které se hodí do plánu. Pro mě je důležité nevypadnout z kolektivu, protože v zimě spolu trávíme spoustu času. Jak se těšíš na zimu a co tě čeká? Těším se dost, ale zároveň cítím i nervozitu. První závody ve finské Ruce moc v oblibě nemám, takže se na ně musím o to víc psychicky připravit. Doufám, že vše půjde podle plánu a objedu celý Světový pohár. A na závěr velmi oblíbená otázka novinářů a velmi neoblíbená pro sportovce: Máš nějaká zveřejnitelná očekávání? Očekávání samozřejmě mám, ale pokud to není černé na bílém, tak se nepočítají. Vždy říkám, že chci být lepší než minulý rok nebo alespoň navázat. Velmi se těším na Tour de Ski, závody v Kanadě a Americe.

Photo: GEPA Pictures

M A R K É TA DAV I D OVÁ

HRC MAX

ARE YOU MADE FOR MORE? LEKI.COM

SPORT OSOBNOST

TEXT: ADÉLA ROČÁRKOVÁ

SERVISWOMAN Když jsem se poprvé seznámila v civilním oblečení s Julií Svrčkovou, spíš bych ji podle vzhledu a vystupování viděla někde ve studovně nebo jako vědátorku na MatFyzu. Ale vše se změní, když brýle nahradí kontaktními čočkami, oblékne biatlonovou reprezentační kombinézu a vyrazí do terénu. Tipujete závodnici? Samá voda. Julii pohltil servis lyží.

odačce z Nového Města na Moravě je teprve 21 let, rozhodně však nepůsobí jako puberťačka. Skromná dívka není uspěchaná a dostatečně promýšlí, než cokoliv vypustí z úst. Servisu lyží se věnuje už téměř pět let a určitě s ním nehodlá v dohledné době končit. Mateřské povinnosti zdaleka ještě neplánuje, tuší však, že se této profesi nebude moct věnovat celoživotně: „Kdy se servisem skončím, zatím neřeším. Samozřejmě, že bych děti chtěla, ale toto není práce, kterou bych při dětech zvládala. Teď dělám servis, protože mě baví. Čemu bych se chtěla do budoucna věnovat, je trenéřina,“ popisuje Julča současnost a své budoucí vize. Vedle servisu lyží pro české biatlonisty totiž studuje Fakultu sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně, kde se zaměřuje na kondiční trénink. Na jaře by chtěla dokončit bakalářské studium, pokračovat v magisterském a zatím se nebrání ani navazujícímu doktorskému.

Servismani jsou v jakémsi utajení a nikdo je nemedializuje, takže asi málokdo z nás měl tušení, že součástí servisního biatlonového týmu je i dívka – Julie Svrčková

FOTO: PETR SLAVÍK/ČESKÝ BIATLON

DŘÍV JSEM ZÁVODILA A BAVILO MĚ STARAT SE O LYŽE. KDYŽ KAMARÁDCE PŘIŠLY NOVÉ LYŽE OD SPONZORA, POMÁHALA JSEM JÍ JE CHYSTAT. A PAK UŽ JSEM TO DĚLALA JEN JÁ. používají základní parafíny, tudíž není servis tak nákladný. Julie se tedy dostala do pozice, kdy jako závodnice nemohla na společné máze připravovat lyže pro ostatní závodníky, natož pro sebe. Následující sezónu se musela rozhodnout, zda bude závodit, nebo dělat servis pro ostatní a rozhodla se pro druhé: „Jsem za to rozhodnutí zpětně ráda, byla to určitě dobrá zkušenost,“ dodává. O rok později se dostala jako servismanka k juniorům a zodpovídala za jejich lyže: „Baví mě alchymie a vymýšlení různých možných kombinací. Když jsem na to byla sama, hodně mi při přípravě lyží pomáhal Michal Málek a Petr Kánský, trenéři juniorů, nebo na MEJ a MSJ působil servisman B týmu Kuba Sikora, který mě toho hodně naučil. U juniorů není

FOTO: PETR SLAVÍK/ČESKÝ BIATLON

Ráda by propojila praxi s teorií: „Líbilo by se mi na univerzitě učit, kde jsou děti, které se chtějí vzdělávat,“ podotkla a vzápětí se pousmála, když své vrstevníky nazvala dětmi. Do budoucna by chtěla pracovat s mládeží, a proto se rozhodla pro tento obor: „Učit na základní nebo střední škole mě neláká. Doba a současné děti jsou takové, že se nechtějí hýbat. Chtěla bych pracovat s těmi, kteří o sport mají zájem,“ vysvětluje své zaměření. Už vloni si trenérskou pozici vyzkoušela a pomáhala s dorostenci v místním klubu. Letos bylo trenérů dostatek, a tak na ni už nezbylo místo, ráda by se však k trenéřině vrátila. Práci s dětmi považuje za velmi důležitou už od žákovských kategorií: „Každá věková kategorie má svoje kouzlo, ale já bych se spíše viděla u dorostenců.“ A jak se Julie stala servizačkou?: „Dřív jsem závodila a bavilo mě starat se o lyže. Kamarádce přišly nové lyže od sponzora, a tak jsem jí je pomáhala chystat a pak už jsem to dělala jen já. Později jsem chtěla chodit na společné mázy, ale nemohla jsem, protože jsem pořád sama závodila,“ vysvětluje situaci. Do dorosteneckých kategorií se totiž v biatlonu připravují závodní lyže společně. Jednotlivé kluby lyže odevzdají před závodem a trenéři je nachystají. Pro přípravu se

Julie bude letos pomáhat v biatlonovém servisním A týmu a také Lucii Charvátové s testováním a výběrem závodních lyží

k dispozici takový výběr prášků a struktur, v A a B týmu mají větší možnosti. Bylo to časově vypjaté, protože se startovalo třeba už v deset hodin. Trenéři většinou parafinovali a já se starala o finální přípravu, práškování a ruční struktury,“ popisovala předzávodní sousled povinností a pokračovala: „Abych nebyla v takovém presu, chystala jsem si nějaké věci den dopředu. Ráno se testovky zkusily a ta nejlepší varianta se aplikovala. Závodní lyže si museli junioři testovat sami, na to už prostor nebyl. V každý závodní den jsme totiž připravovali asi 14 párů závodních lyží. Myslím, že jsem měla docela štěstí a počasí bylo stabilní kolikrát i celý týden.“ Na dotaz, jestli si někdo stěžoval na špatnou mázu, se zamyslela a odvětila: „U juniorů jsem cítila velkou zodpovědnost. Výhodou bylo, že přešli z ‚pomalé‘ společné mázy a byli vděční za rychlý prášek. Někteří z nich třeba ani nikdy na naprášených lyžích nejeli. A naštěstí úroveň servisních juniorských týmů není až tak vysoká. Jediní Němci objíždějí závody ve čtyřech servismanech a na přípravě lyží je to znát. Celkem se nám dařilo a nijak zásadně jsme snad ani nepromazali. Používala jsem jen pár značek, kterých jsem měla dostatek. Potřebujete totiž velké množství stejných prášků, když chystáte tolik závodních lyží každý den. Musí vám vystačit na celý závodní víkend, pokud jsou neměnné podmínky.“ Zajímalo mě, jestli Julie okukuje, co dělají ostatní týmy: „Na testech lze vidět, že Italové a Švýcaři testují lyže převážně jenom na pocit. Ovšem do buněk ostatních států nevidím, tam vznikají největší rozdíly,“ srovnává jednotlivé servisní týmy a dále pokračuji dotazem, jestli využívala nějaké starší záznamy od kolegů servismanů, případně kdo jí radil, co mazat: „Měla jsem k dispozici nějakou evidenci, tabulky, nebo občas mi poradili servismani z B týmu. S ručními strukturami mě seznámil Benni (Benjamin Eder, servisman

SPORT OSOBNOST

Většina práce a zodpovědnosti spočívala doposud jen na Julii, která měla na starosti servis juniorských lyží. Ve čtyřech se na testech lyží sešli výjimečně, v podstatě pouze na vrcholných juniorských akcích

A týmu zaměřující se na strojové a ruční struktury).“ Letos se však role Julii změní. Dostala se do biatlonového A týmu, kde mimo jiné bude testovat a starat se o lyže Lucii Charvátové, která podepsala v létě smlouvu se značkou Kästle sídlící v Novém Městě na Moravě. Julie k nim má blízko nejen bydlištěm, ale také tím, že s touto značkou lyží pracovala už u juniorů. A jak svou novou pozici hodnotí? „Už se moc těším. Získám nové zkušenosti. Atmosféra a tlak jsou zde úplně jiné a navíc budeme mít letos mistrovství světa doma. Jsem moc ráda, že můžu pomoct právě Lucce, sedíme si i osobně. Je přemýšlivá a v případě lyží ví, o čem je řeč. A kromě péče o Lucčiny lyže budu pomáhat, co bude potřeba. Nedávno jsme museli například nachystat na Český pohár na společnou mázu 250 nových žákovských lyží,“ takže si uvědomuje, že servis lyží není jen o alchymii, ale také o tvrdé řeholi. S A týmem absolvovala dvě soustředění v lyžařském tunelu v Oberhofu, finální přípravu, měla by asistovat na všech SP a mezitím si bude odskakovat do školy: „Jsem na denním studiu, ale každoročně na podzim musím žádat o individuální studijní plán. Některé zkoušky můžu dodělat až do konce března. Potom už chodím do školy normálně. Je to o domluvě s pedagogy, absenci mám vážně velkou, takže se vždy snažím přijít s náhradním řešením, jako třeba různé seminárky a prezentace. Musím uznat, že všichni pedagogové jsou velmi vstřícní. U zápočtových sportů jsem zatím nikde nenarazila a stíhám je splnit, než odjedu,“ popisuje své studium a pokračuje: „Ještě si na škole doplácím extra trenérské vzdělání, abych získala biatlonovou trenérskou B licenci. Na trenéra klasického lyžování už béčkovou licenci mám, kterou jsem získala ukončením studia na sportovním gymnáziu a závěrečnou prací. Jeden z těchto dvou sportů bych chtěla do budoucna trénovat.“ Ale pojďme zpět do servisního prostředí, protože tam se začíná situace přiostřovat. Od letošní sezóny je vydán přísný zákaz použití

k tomu příprava lyží patří. Loni se to zkusilo na jedněch víkendových závodech a některé státy nejspíš nehrály fér. Což se ukázalo hned další víkend na mistrovství Evropy, kde už si každý tým připravoval své lyže.“ V servisním A týmu se všichni znají a panuje tam dobrá nálada. Jedná se o velmi mladý pětičlenný tým. Kromě „táty Benniho“ – Rakušana Edera jsou všichni do 30ky a ani Julie není z nich nejmladší. Možná by někdo řekl, že jim budou chybět cenné zkušenosti, jenže v měnících se podmínkách, kdy se začíná s úplně novými vosky, nemusí mít vůbec hendikep. Naopak, mladí se většinou nebojí více experimentovat. Byla jsem zvědavá, jestli je Julča jedinou servisačkou na biatlonové scéně: „Vím o jedné Bulharce, která pracuje u Rakušanů, a Švédové mají holku na média, která jim občas pomáhá i se servisem,“ a jestli ji baví cestování?: „Není to žádná dovolená, pokaždé jen cesta do areálu a zpět, na cestování není čas. Líbilo se mi v Americe na MS juniorů a v Pokljuce, kde jsme bydleli dole u jezera Bledu a mohli se koupat,“ popisuje. Zarazila mě představa o zimním koupání v podhorském jezeře, tak pokračovala: „Bylo to docela teplý. U nás v lese je tůňka v potoce a tam se občas otužujeme, anebo v kádi na terase. Otužování ve finském Vuokatti bylo taky moc pěkný. Na jaře jsme byli v Harrachově u Mumlavských vodopádů, chtěli jsme se smočit, podsmekla se mi noha a bylo to opravdu studené. Fakt hrozný! Vůbec jsem nečekala, že to bude studenější než ve Finsku!“ Takže na zimu se Julie chystá otužováním a co trénink? Práce servismanů je totiž poměrně náročná na dobrou fyzickou kondici: „Snažím se. Nejsem žádný nadšenec pro běh, rozhodně bych měla více běhat, jenže strašně mě to nebaví. Zato kolečkové lyže, ty mám moc ráda, hlavně bruslení.“ A na co se nejvíc těší? „Těším se na nové zkušenosti, a hlavně na MS v Novém Městě, kdy budeme tři týdny doma a kde bude určitě neskutečná atmosféra. Sice budeme hodně pracovat, ale budu doma, kde to dobře znám,“ pochvaluje si. FOTO: PETR SLAVÍK/ČESKÝ BIATLON

jakýchkoliv vosků na bázi fluoru a servismani museli důkladně vyčistit servisní kamion, včetně lyží a veškerého vybavení. Speciální přístroj, který bude od letošní sezóny strašákem ve Světovém poháru, bude hlídat, aby někdo nepoužíval fluor. A co na to Julča?: „Děláme si srandu, že si v kamionu nesmíme čistit ani zuby,“ a pak dodává vážněji: „Myslím, že teď budou největší rozdíly v samotných lyžích a broušení. Výhodu máme v Rakušanovi Bennim, který se už druhým rokem stará o struktury našich biatlonistů a vozí s sebou strukturovací mašinu. Zrovna třeba na olympiádě to pomohlo na dost specifické podmínky, jenom škoda, že tehdy ještě nepracoval u nás,“ vysvětluje, a tak se ptám, kolikrát se dají vlastně závodní lyže přebrousit?: „Testovací lyže se přebrušují mnohokrát. U závodek třeba jen jednou, a pokud už později nejedou, mohou se vyměnit u dealerů jednotlivých značek za nové. Už to není jako dřív nebo jako u juniorů, že dostanou na začátku sezóny pár kusů a s nimi musí bez výměny fungovat,“ vysvětluje a dodává, jaké novinky je ještě letos čekají: „U juniorů také letos zavedou společnou mázu, protože zřejmě nevědí, jak by pohlídali zákaz fluoru. Podle mě tam společná máza nepatří. Přeci jenom už jsou to světové závody, a tak nějak

LUCIE CHARVÁTOVÁ

RX10

WC SKATE

XP20

SKATE

Lyžci z Police se vrací z jarního klouzání na starou Výrovku. Tam se lyžovalo běžně v čase velikonočním – tady konec 30. let

SPORT HISTORIE

TEXT: ALEŠ SUK FOTO: ARCHIV AUTORA

120 let lyžectví v Polici Zimu v roce 1903 odstartoval soudní rada Dr. Šilhavý. Dopravil do města Police nad Metují první ski, na kterých jako vzorových a podomácku vyráběných se pýchou zalykali průkopníci nového sportu. Najmě mládežníci lupikovali do stop, na sněhové můstky a s náruživostí netajenou sjížděli kdejakou stráň a mez v okolí Police.

le informace turisty a sokola F. Kincla se v sezóně 1907, v domku č. 122, J. Vítek a J. Vanžura domluvili, že zprubují ježdění na ski. Ukecali pěkovského mistra koláře ke zhotovení lyží a na prvním poprašku ujížděli z Šolcova kopce v Malé Ledhuji. Provizorní vázání z jednoduše přitlučených prstních a nártních řemínků hnedle první pokusy nepřežilo, vytrhlo se a oba jezdci špekulovali nad vhodnějším bindungem. Švec Vanžura přišrouboval své botky napevno k lyžím a hybaj na Šolcův kopec. A zase pády a vytržení bot, natvrdo namontovaných na ski. Po dalších pokusech použít a přizpůsobit bačkorové vázání, používané v Krkonoších od zimy 1897, bylo polickým skijákům hej.

Vázání drželo. Hned nato, v roce 1909 malířův bratr Vítek František dovezl kompletní výzbroj z Vysokého, zřejmě od Jandy či Bartoně. A lyžecká parta se rozrůstala… / F. Kincl, Zajíček, Dostál, Adamec, kantor Trčka, Krtička/. V těch prvních zimách se jmenovaní skisté tužili s ledoborci /jedna okovaná hůl/ a trestali všechny okolní svahy. Strůj, co šatník dal; působivé byly dlouhé kabáty s šosy, přišpendlenými k pasu po vzoru vojínů francouzských. Pamětníci vzpomínali na originálního jezdce Slávka Švorčíka. Nezapomenutelná figura – jezdil vzpřímeně jako prkno, kácel se narovnán a pravidelně se z jízd vracel se zlámanou holí, prasklými kalhotami nebo skijemi. Nabíledni býval v začátcích lyžeckého sportování posměch a nadávky od přihlížejících pěšáků:

„Že se nestydíte, takoví staří chlapi, a jezdíte jako mladá chasa!“ Nemajetní kluci, dychtící napodobit pravé skijáky, jezdili na dužkách; ty měli od špičky dužiny provázek a ten si přidržovali jako opratě. Honza Vanžura, místní matador, si při jedné z vyjížděk natolik narazil rozkrok o bambusouvou kořenovku, když při sjíždění použil k brzdění Krakonoše /sedíc obkročmo na holi/, že léčba klidem si vyžádala několik dní. Výše uvedený houfec lyžařů se jednoho podvečera vracel do Police z Hlavňova a už za tmy, jeden za druhým padali do zavátého lomu za místním statkem. Bohudík tam hospodář navážel hnůj, tudíž dopady byly měkké. A že se tam tehdy těch lyžníků naskládalo… Skončila Velká válka a s adepty lyžby se roztrhl pytel. Přibývalo hojně hlavně mladých sokolíků. Starší bratři sokolové, Jan Kábrt a Emil Katschner, dišputovali k návrhu F. Kincla opatřit chudým sportsmanům ski – do inventáře Sokola. Nebyla to jen epizodka, ale událost snad epochální. Výboři návrh schválili a možnost půjčit si sněžnou výzbroj rozproudila zájem o závodní sport lyžařský. Tomu je v těchto časech 100 roků, čili bratru 5 generací.

Kvartet skijáků Sokola Police n/M testuje své lyžařské dovednosti na podhorské túře a kochají se pohledy do prosněžené polické kotliny

Šarkáni – oddíl při lyžařském karnevalu, za cikánku maskován předseda Bohumil (Míla) Pohl (40. léta)

Ku na sněhu sportujícímu členstvu Sokola se přidávali i příslušníci Klubu českých turistů v Polici a kromě účasti v závodech se věnovali výletům a túrám. Kurážně vyráželi olyželí – F. Kohl, S. Vyčítal, J. Janoušek, L. Meissner, J. Koutský, K. Paulů, bratři Jenkové, V. Kvapil, J. Mrnka, M. Pohl, J. Holata a dámy Teichmannovy, Pášmovy. Navíc turisté V. Krista, S. Šrůtek, Ferbas a Otto Gutfreund, umělec evropského formátu. Na klukovské začátky sáňkování, bruslení a lyžování vzpomínal i Míla Pohl, sokol tělem i duší: „Pod Vackovým kopečkem jsme neúmyslně dráždili hajného Žáka, do podezdívky jeho baráčku jsme při soutěžních jízdách naráželi přečasto. Lesák naše prohřešky

častoval křikem jadrných nadávek, někdy nás strašil kvérem ‚dvojkou‘, kterou mával nad hlavou,“ a pokračuje v historkách: „Jednou nás šokoval Hlavatkou se řítící jezdec na ski, myslili jsme, ten se zabije, leč švihem zabrzdil svůj let těsně před námi u zdi měšťanské dívčí školy.“ Vyklubal se z něj legionář Šolc, který jízdu na ski zažil a osvojil si ji ve válečných letech na italské frontě. Pročež jsme spontánně uvedli v život skupinu „dužkařů“ a týrali jsme bílé pláně na dužkách s opratěmi. Pomohl cvičitelský sbor Sokola, ten pro nás, žactvo sokolské, zakoupil 6 párů ski. Krkonošské vázání a střídali jsme se na erárkách do doby, kdy hlavňovský kolář Hruška začal na Policku řemeslovat svoje

vyhlášené nezničitelné blánovky. A to už jsme šroubovali Huitfeldy, mazali svíčkou nebo Hopskivoskem – podélně na jízdu, napříč na stoupání.“ Závodní lyžařský sport vykvetl v polovině dvacátých let. Karel Paulů s Mílou Pohlem, první bafuňáři v Polici, připravili první přebor v běhu na lyžích přes Ostaš. Na trase dělalo běžcům potíže sjetí svahu, který v cíli označili za nebezpečný a příliš prudký. Drajv a chuť vnesly do aktivit místních závoďáků první ZOH ve Francii – 1924. Se závody se ve městě už muselo počítat, sokolských šampiónů přibývalo. Od úspěšné olympiády zahájil masovější produkci lyží František Hruška v Hlavňově. Výsostně kvalitní dvoužlábkové běžky neotřelého a historicky málokde vídaného profilu byly prý na věčné časy. Při jejich prodeji předváděl výrobce kvalitu ski tím, že špičku úplně narovnal a navíc se na nich vsedě houpal, běžky položené na dvou židlích. A začalo se skákat. První poolympijskou sezónu si družstvo mládežníků v Hlavňově na Klučku nad rybníkem postavilo skokanský můstek. Jeden z jeho prvních pokořitelů Sláva Vyčítal hned první 10metrový skok dokončil na zadku; druhý skok už takovou bravuru neměl. Pád na hlavu, ulomená špice. Hlavňovská šance byla klasickým loupákem, vyhazovákem, skokan vyletěl až příliš vysoko a dopady byly o život. Mohutněla, samo sebou, i bílá turistika. Každou zimu na Štědrý den odpoledne stoupaly hloučky turistů na Hvězdu. Do Hlavňova se sjíždělo už za šera a obdiv sklízeli ti, kteří všechny sjezdy dali střelou – šusem bez pádu. Lídrem technicky zdatných „sjezdařů“ býval kantor Krtička, který demonstroval a učil zájemce telemarky a kristiánky. A vůbec prvním doloženým vítězem pučícího závodění na Policku byl financ Filippi, když jako vítěz projel cílem u sokolovny v Bukovině v sezóně 1927.

Aleš Suk Trénování mládeže se věnuje nepřetržitě od roku 1962, zastával celkem 9x funkci trenéra nadějí OH, juniorek či juniorů. V roce 2018 byl jmenován řádným členem Klubu olympioniků.

SPORT VOX POPULI TEXT: ADÉLA ROČÁRKOVÁ

Kam odlétl Sokol?

Sport je skvělým prostředkem, jak ukázat dětem, že i jinde se mohou vyblbnout a zasmát v partě, než jen trávit čas u zábavných her a videí na mobilu. Od řady z nich se můžete dozvědět, že by chtěly být youtuberem, tedy člověkem, který se živí natáčením videí, jejichž sledováním tráví mládež někdy i mnoho hodin denně. Dívčím vzorem bývají také modelky, zpěvačky, herečky, takže spíš hrdinka ze seriálu Ulice, kterou doma sledují, než nějaká sportovkyně.

ožná na tom nejsme v porovnání s některými státy tak bídně, ale spíš bychom měli vzhlížet k těm lepším, kam rozhodně patří například Norsko. Tedy země s téměř polovičním počtem obyvatelů, než žije u nás. Že norští závodníci vždy dominovali v běhu na lyžích a závodě sdruženém, jsme si už dávno zvykli. V posledních letech se naučili i střílet a stali jedničkou v biatlonu. Když přišla éra skvělých norských sjezdařů, kteří měli oproti alpským lyžařům omezené tréninkové možnosti, bylo cítit, že jdou jinou cestou. A domněnka se potvrdila s nástupem špičkových norských cyklistů, neuvěřitelných výkonů atletů, kteří se na vrcholných akcích objevují snad v téměř každé disciplíně.

Sport se rozhodně nezakládá na vrcholových sportovcích, ale máme určité měřítko, jaká je celková základna a potom větší pravděpodobnost, že se někdo prosadí. Říká se, že profesionální sport není zdravý. Určitě na tom trochu pravdy bude, ale profesionální sportovce potřebujeme jako vzor pro děti, aby se hýbaly a abychom měli zdravější populaci. Krom Norů mě mile překvapili také Italové. Přestože jsou tamní řidiči na silnicích střelci a každé druhé auto se pyšní ohnutými plechy, jsou velmi ohleduplní k cyklistům. Nestalo se, že by na nás někdo troubil, počkali dostatečně dlouhou dobu, aby nás mohli bezpečně objet. Ano, z hlediska sportovní historie se mohou chlubit řadou

úspěšných silničních závodníků i slavným etapákem Giro d’Italia a možná právě proto respektují cyklisty. A u nás? Řidiči mají celou silnici pro sebe, a přesto se na vás lepí, nebo v extrému srazí úmyslně zrcátkem či plachtou nákladního auta. Párkrát jsem slyšela názory řidičů, že nesnáší cyklisty na silnici. Kvůli bezpečnosti se většina dvoukolých vyznavačů přesunula se svými bajky do lesa a klasické silničáře potkáváme méně a méně. Když se opět vrátím k Norsku, běžně zahlédnete v hlavním městě běžce na kolečkových lyžích jet i bruslením, při němž zabírají větší část vozovky než cyklista, a nikdo z řidičů s tím nemá problém. Dovedete si představit jízdu na kolečkových lyžích v Praze?

Trenéři sportovních kroužků jsou velmi podstatným článkem ke zlepšení pohybové zdatnosti a upevnění zdravých návyků naší mládeže

FOTO: STOPA PRO ŽIVOT

Schéma, které porovnává financování sportovních klubů v Norsku a u nás. Největší rozdíl (50 %) tkví v míře příspěvků, s nimiž mohou norské kluby nakládat. Našinci se musí více opírat o podporu obcí (pokud jsou zastupitelé sportu nakloněni), sehnat více sponzorských darů (které většinou zajišťují rodiče pracující ve firmách s „hodným“ šéfem, nebo jí šéfují sami) a téměř třetinu zdrojů získat, kde se dá.

Kdo udává, jakým směrem naše děti půjdou? Velký vliv mají samozřejmě rodiče. Pokud budeme sedět u Ulice, bude tam sedět i nastupující generace. Jeden náš kamarád sportuje a divili jsme se, proč ke sportu nevede své děti? Odpověděl, že se jim nechce (anebo nechce on?). Chápu, když mají plný pokojík hraček a telefon, je pro ně milejší zůstat doma. Jenže když je neseznámíme se sportem do určitého věku, později už je z toho pokojíku opravdu nedostaneme. Důsledkem nemusí být jen pozdější závislost na telefonu, ale i zdravotní problémy. Můžeme zaznamenat stále větší přetlak pacientů u doktorů a v nemocnicích. Systém je nastavený tak, že si na sebe musí zdravotníci vydělat, tudíž nemocné potřebují, stejně jako nadpozemsky vydělávající farmaceutický průmysl. Nemocnice sekají pacienty jak Baťa cvičky (celkem tematické přirovnání do tohoto článku, kdy se dříve vyrábělo opravdu hodně bot na cvičení). Nemáte-li známého doktora, málokdo se s vámi v klidu pobaví a zasvětí do problému, abyste léčbě věřili a chápali ji. Čelíme dlouhým čekacím lhůtám na přístroje a vyšetření, takže když máte akutní závažnější problém, vyplatí se zavolat sanitku, protože vám musí udělat potřebné úkony ihned. A proč? Mnoho lidí je obézních, zbytečně nosí 20 i více kil navíc a z toho plyne předčasné opotřebení kloubů, vyšší výskyt srdečních chorob, cukrovky atd. Jsou leniví, a než aby se začali hýbat, ve většině případů radši sáhnou po pohodlných prášcích, nebo ve finále po operaci či invalidním důchodu. Ochuzují se také o lepší náladu, protože při a po pohybu se nám vyplavuje hormon štěstí, a když se pohybujeme venku, zároveň se lépe prokrvíme a jsme otužilejší. Prostě pohyb byl, je a bude pro nás přirozený. Už jsem tu nadšenou generaci nezažila, ale párkrát jsem viděla videa ze spartakiád. Kdysi mi možná přišla trochu vtipná. S odstupem

Jakub@kasperswixteam.cz času však chápu jejich obrovský význam, kst.academy kdy se pravidelně scházely obrovské masy dětí, dospělých i seniorů, aby si zacvičily a udržovaly se v kondici. Navíc spolu trávily dost času, utužovaly a udržovaly přátelské vztahy, takže měly tyto aktivity také společenský přesah.

1 / 11 / 2023 správně směřovaná investice Norům vyplatí díky zdravé pracující populaci a úsporám ve zdravotnictví. Jak ze situace ven? Pomohla by větší osvěta na úrovni státu, podpora a lepší financování sportu. Získat další trenéry; nabídnout jim kvalitnější ohodnocení nebo určité výhody

SPORT SE ROZHODNĚ NEZAKLÁDÁ NA VRCHOLOVÝCH SPORTOVCÍCH, ALE MÁME URČITÉ MĚŘÍTKO, JAKÁ JE CELKOVÁ ZÁKLADNA A POTOM VĚTŠÍ PRAVDĚPODOBNOST, ŽE SE NĚKDO PROSADÍ. Nepřidáváme, ale ubíráme. Zredukovaly se počty hodin povinné tělesné výchovy ve školách, takže prakticky veškerý tělesný rozvoj dětí a mládeže leží v dnešní době na bedrech trenérů zájmových sportovních kroužků, pokud tedy někam své ratolesti rodiče přihlásí. Všichni trenéři mají můj velký obdiv, zejména ti dobrovolní. Trénují ve svém volném čase a jejich rukama projdou desítky dětí, kterým věnují svou péči a energii. Většinou jsou nastaveni tak, že není potřeba vychovat vrcholové sportovce, ale děti, které si vybudují vztah ke sportu. I těchto trenérů však ubývá, každý má hodně své práce, a protože trenéřinou si na sebe nevydělají. A jak podporuje sport náš stát v konkrétních číslech? Celková investice jdoucí do sportu dosahuje 6 miliard Kč. Pro srovnání v Norsku (s polovičním počtem obyvatel) je to 11 miliard, ale norských korun, takže si můžete částku na české koruny vynásobit dvěma. A dalších 12 miliard NOK si generuje norská sportovní agentura (od sponzorů, z členských poplatků, vládních investic atd.), takže celkem 46 miliard Kč oproti našim směšným 6. Přesto věřím, že se do budoucna

(úlevy na daních, placené dny dovolené navíc atd.). Podpořit větší měrou sportovní kluby. Zvýšit počet hodin povinné tělesné výchovy na školách. Dát širší prostor besedám s vrcholovými sportovci a zaměřit se na nábory dětí do sportovních kroužků. Dotovat sportovní TV kanály, aby je měli diváci zdarma. Návrhů by mohlo být mnoho, jenže by nad nimi měli přemýšlet povolanější a výsledky by nebyly vidět za jedno volební období. Politici se spoléhají (nebo je jim to jedno), že se zařídíme levnější cestou, tedy odspodu, od dobrovolné práce trenérů. Třeba se dočkáme. Nyní však díky všem trenérům za lásku a péči, kterou poskytujete našim dětem.

Otázkou zvýšení počtu sportujících dětí a dospělých v běžeckém lyžování se zabývala od listopadu 2021 pracovní skupina Úseku běžeckých disciplín pod vedením Stanislava Henycha a Zdeňka Lacigy. Projekt „Bílá stopa - strategie běžeckého lyžování 2030+“ je možné prostudovat na www.laciga.eu/bilastopa.

FOTO: JAKUB OPOČENSKÝ/KST ACADEMY

TECH ZÁVODNÍ LYŽE

TEXT: TOM ŘEPÍK

Taky jste – podobně jako já – lyžařští snobi a vozíte se po běžkařských tratích na vlajkových lodích značek, stejných, které vídáte ve SP? A pokud snad zatím ne, nebrousíte si na ně náhodou, třeba potají, své běžkařské zuby? Myslel jsem si to.

VÝBĚR ZÁVODNÍCH LYŽÍ

(pro nákup za své)

ady až skoro pokyny, jak si vybírat (a následně koupit) běžecké lyže, nechybí v naší magazínové rodině SNOW & NORDIC zkraje sezóny v žádném z ročníků, včetně letošního. Pravidelně v nich však oslovujeme laického, obvykle nového zájemce o svět úzkých lyží. Takový má typicky nulové či velmi malé znalosti a praktické zkušenosti a oplývá adekvátně nízkou argumentační asertivitou, když dojde na interakci s prodávajícím, jehož rozkaz zní pelíškovsky jasně: „doporučit“ mu, co je zrovna skladem. Čímž se náš milý zlatý stává do velké míry odzbrojenou obětí svého všeznalého prodavače, bez ohledu na to, co si kde chytrého načetl. Na tomto přeci jen běžkařsky vyspělejším a poučenějším místě chci zdejší publikační prostor využít odlišně a snad líp: podívat se očima přiměřeně zkušeného, nezávislého testéra na pokročilejší aspekty výběru pro nákup (nikoli tedy pokorně vděčné fasování) závodních topmodelů běžek – na kterých se rádo vozívá čím dál větší množství lyžařských fajnšmekrů, ať závodících či ne. Třeba takový pohled přes rameno přijde někomu vhod a podnítí jeho vlastní lyžařské uvažování.

Mantra fittingu

Když je řeč o prodavačích a prodejnách, moderním zaklínadlem mnohých z nich je „ski fitting“, tedy nalezení běžky „na míru“ lyžaře. Což v praxi znamená vcelku tradiční zohlednění statických vlastností lyže měřených v závislosti na tělesné hmotnosti běžkaře. Někdy prováděné na flextesteru, jindy na flexdesce nebo pomocí nějakého papírového testu. Nic proti tomu – jen s výhradou, že zde celý výběr běžecké lyže zdaleka nemá končit. Každá lyže (čímž od nyní míním závodní běžeckou lyži) má i své dynamické vlastnosti. Běžecké lyžování je aktivita založená na pohybu a různí lyžaři mají různé způsoby pohybu. Dynamické vlastnosti lyží hrají mnohem větší roli ve vhodnosti pro daného lyžaře než jakákoli naměřená statická hodnota. Není celá tato „dynamická“ hantýrka spíše doménou světového poháru než regionálního závodění a výkonnostního sportu? Naprosto ne! Profesionální sportovci (a aspirující mladí sportovci) jsou velmi přizpůsobiví a dokážou modifikovat své lyžování tak, aby využili téměř jakoukoli platformu. Pro ně jde o zcela automatický proces – všichni, kteří kdy ve své vrcholné formě soutěžně lyžovali, dobře

ví, o čem píšu. Ale ti z nás, kteří jsou méně zkušení, nebo možná už trochu starší, možná mají nějaká fyzická omezení atd. – to my jsme ti pověstní staří psi, které je darmo učit novým kouskům. Zatímco nabušení profíci mohou naskočit na jakoukoli lyži a donutit ji pracovat co nejlépe, většina z nás může mít obrovský prospěch z lyží, které fungují v souladu s pohybovými vzorci, které jsme si během let vytvořili a vtiskli do své neurologie.

Jinakosti lyží

Abychom porozuměli dynamickým vlastnostem lyží a jejich rozdílům, je třeba pochopit, jaké faktory se na vlastnostech lyží podílejí. Složení materiálu a tvar (v příčném a podélném profilu) jsou hlavními rozdíly mezi jednotlivými značkami. V rámci značky a modelu se tyto materiálové vlastnosti liší podle délky – každá délka je v podstatě úplně jiný objekt. Tyto materiálové rozdíly určují tuhostní profil lyže (tuhost materiálu po celé délce lyže), torzní tuhost lyže a tlumicí vlastnosti lyže (rychlost materiálu při odrazu a vibrační vlastnosti materiálu). V rámci stejného modelu a délky jsou všechny kusy materiálově stejné (ve formě finálně spárovaných lyží však ne zcela).

FOTO: FACEBOOK

I současný velmistr klasiky Iivo Niskanen si jezdí do fabriky své lyže vlastnoručně promačkat

Pokud někdy uslyšíte nějakého dobrého lyžaře přísahat na nějakou konkrétní lyži, obvykle za tím budou právě tyto materiálové vlastnosti. Abychom mohli vnímat rozdíly mezi jednotlivými lyžemi v rámci značky a modelu, musíme se podívat na prohnutí. Prohnutí je specifický tvar klenby lyže v klidovém stavu a určuje, jak a kde se lyže při zatížení deformují – včetně základních věcí, jako je rozkročení špičky, ale i pokročilejších (a důležitějších), jako je napětí materiálu, úhly uvolnění, délka styčných ploch a progrese prohnutí. Zde se výběr jednotlivých lyží stává uměním. Věci znalý lyžař si nekoupí lyži, dokud si ji vlastnoručně dosyta nepromačká. Pokud by měl existovat jediný ohled při výběru lyže, za mě by to bylo její konkrétní prohnutí.

Jinakosti lyžařů

Pro většinu lyžařů jsou mnohem důležitější než dynamické vlastnosti materiálů a prohnutí lyží dynamické vlastnosti jich samých. Pochopení toho, že každý lyžař má své vlastní potřeby a nároky, je důležitou součástí dobrého výběru lyží. Pokud chceme pracovat s dynamickými vlastnostmi lyží, bude naše nejlepší snaha tak účinná, jak účinná bude naše schopnost přizpůsobit tyto vlastnosti našim individuálním potřebám. Jde o náš unikátní mix věku, fyzické kondice, lyžařské techniky, sportovního zázemí, pohybových vzorců, aspirací, abych zmínil to nejdůležitější. Viz dále.

Klasické běžky

V rámci značky a modelu se materiálové vlastnosti běžek liší podle délky – každá délka je v podstatě úplně jiný objekt

Pokud jde o to, jak z klasických lyží dostat to nejlepší, je rozhodující částí rovnice voskování, jež může v mnoha případech zastínit kvalitu materiálu v lyži. Opravdu dobrý voskař na starém páru lyží může nakonec dosáhnout lepšího řešení než průměrný voskař na nejnovějších a objektivně nejlepších lyžích. Voskování je rozhodující součástí vytěžení funkčnosti běžek na klasiku. Z tohoto důvodu mívají starší klasické lyže delší soutěžní život, než jaký lze očekávat od starších skate lyží – protože voskař, který ví, jak s danými klasičkami pracovat, je svede dostat do hry. Zpět k naší individuální jinakosti. Jak chodíte, jak běháte – dupete přes patu, nebo našlapujete po špičkách? A kudy se touto biomechanickou optikou odrážíte na klasických běžkách? Pokud máte tendenci iniciovat odraz s důrazem na impuls směrem dolů, pak je pravděpodobné, že ve fázi odrazu stojíte poměrně vzpřímeně a odrážíte se z plochy celého chodidla. Budete chtít lyži s největší silou v zadní části kapsy, s vrcholem klenby vzadu u prstů a se středně vysokou nosností. To vám umožní přístup k odrazu z různých pozic a poskytne skvělou platformu pro razantní odraz. Tyto vlastnosti najdete typicky u lyží označených jako plus nebo warm. Pokud naopak iniciujete odraz rychlým pohybem na bříško chodidla (pod klouby prstů), pak oceníte měkčí a nižší kapsu s více

dopředu posazeným vrcholem klenby. Takové lyže jsou časté mezi studenými modely. Máte-li tendenci s rostoucími nároky na záběr odrážet se z lyže větší silou, může být lyže s vyššími komorami a větší schopností násobit sílu skutečným přínosem. U takových lyží posílíte svůj odraz přidáním objemu a vrstvení stoupací mázy. Na druhou stranu, pokud má váš odraz tendenci postupem sjíždění vosku slábnout na razanci, měli byste se zaměřit na lyže s nižší kapsou a podpořit odraz použitím měkčího vosku, ale v tenkých vrstvách.

Bruslicí běžky

I když je mazání skluznice v den závodu stále důležitým faktorem, lyže na bruslení nevyžadují přidanou lidskou hodnotu v podobě nalezení chytrého řešení, jak tomu bývá u stoupací mázy na klasických běžkách. Skate lyže fungují i se špatným voskem a dobré lyže fungují lépe i se špatným voskem. Voskování je u skate lyží doplňkovým faktorem, nikoliv kritickou hranicí funkčnosti. Z tohoto důvodu je důležitost udržování aktuálního materiálu u bruslicích lyží vyšší. U skate lyží je větší prostor pro interpretaci a jedinečné vyjádření materiálu než u klasických lyží a rozdíly mezi značkami vytvářejí více příležitostí pro výběr značek a modelů, které podporují co nejlepší pocit z lyží. Postupem času se celé odvětví v designu skate lyží významně sblížilo a jejich celkový

TECH ZÁVODNÍ LYŽE

FOTO: FACEBOOK

Prohnutí je specifický tvar klenby lyže v klidovém stavu a určuje, jak a kde se lyže při zatížení deformují – včetně základních věcí, jako je rozkročení špičky, ale i pokročilejších, jako je napětí materiálu, úhly uvolnění, délka styčných ploch a progrese prohnutí

Dlouhý bruslicí skluz

Lyžaři s výbornou rovnováhou, kteří rádi dlouho kloužou na jedné lyži a vyvážejí se relativně nízkým tempem, mají tendenci upřednostňovat při výběru modelu stabilitu v jízdě na ploché lyži. Stejní lyžaři mají často tendenci zatěžovat nohu spíš v neutrální poloze než přes přední část chodidla. Stabilita na ploché lyži a směrová kontrola bývají lepší u konfigurací lyží, které více zatěžují zadní část lyže a nabízejí relativně dlouhé rozložení tlaku přes patu lyže. Dříve byly běžné lyže s poměrně výrazným kormidlem v zadní části, ale moderní závodní techniky a trendy v konstrukci lyží od toho ustoupily. Přesto, některé lyže jsou pro tyto lyžaře lepší než jiné. výkon se pozvedl. Před deseti a více lety existovaly kombinace lyžařů a značek, které prostě nefungovaly, zatímco v dnešní době je obecně možné, aby byl každý lyžař spokojen s bruslicím topmodelem kterékoli hlavní značky.

Aktivní tempaři

Dynamičtí lyžaři, kteří jsou neustále v pohybu, jak metronom tikají z hrany na hranu, často ve vyšším tempu, dávají přednost lyžím s dobrou účinností hran a rych-

lostí. Stabilita na hraně a účinnost na hraně jsou dvě různé věci a obě jsou pro tento typ lyžařů cenné. Tito kondičně obvykle disponovaní sportovci s vysokým tempem mají často tendenci jezdit těžištěm aktivně vpředu a zatěžovat lyže přes prsty, přední částí chodidla.

Sjezdy, zatáčky, odšlapy

Někdy slyším lyžaře přehánět, že na daném páru lyží dokážou ve sjezdu vyřezávat oblouky. Nemyslím si, že se jim to skutečně děje – běžky nemají takové boční krojení nebo reverzní prohnutí, které by umožňovalo na nich skutečně carvingově krájet. (Sám si takovou věc občas zkouším po rozlehlých stráních při vhodném sněhu na BC lyžích s hranami, výrazněji krojených, s příznivějším prohnutím, obut v robustnějších botách i vázání; moje nohy si pak pamatují rozdíl, když se o totéž pokusím v subtilní výbavě na úzkých běžkách.) Obecně lze techniku sjíždění rozdělit na dvě strategie: můžete oblouky vyšlapat, nebo je můžete sjíždět. Dříve nebo později každý skončí v zatáčce smykem. Obecně platí, že lyže s nižší a kratší klenbou a menší jistotou na hraně půjdou v zatáčkách snáze do smyku a dají se poměrně dobře ovláFOTO: FACEBOOK

Rychlost za každou cenu?

Ne náhodně jsem v předešlém odstavci použil termín pocit z lyží. Snad každý vrcholový závodník upřednostňuje při výběru lyží rychlost (absolutní, skluznou) před dobrým pocitem z jízdy. Musí: nafasuje flotilu lyží a jeho servis mu je obvykle nějakou formou rychlostního testu vyeliminuje, pocit nepocit. Ruku na srdce však všichni my, kteří (už) vrcholově nezávodíme – neudělá na nás mnohem větší dojem pocit z lyže a její ovladatelnost než přímá rychlost? Když lyžujete ve zledovatělých podmínkách, chcete se jak kamikaze řítit na nekontrolovatelně vratkých zbraních, nebo bezpečně cítit hrany, mít rozumnou stabilitu, být pány svého lyžování? Jistěže nám jde o dobrý pocit z našeho lyžování, z našich lyží. To nevylučuje ani zmíněnou rychlost – avšak rychlost pohybovou a manévrovací než čistě skluznou. Bylo by hezké, kdyby stabilita měla jen jeden význam nebo kdyby ji lidé vnímali stejně. Ale výkon lyží hodně závisí na tom, jak na nich stojíte (vaše pozice zatížení) a kde v kroku potřebujete stabilitu, nemluvě o převládajících podmínkách.

V rámci stejného modelu a délky jsou všechny kusy materiálově stejné, ve formě finálně spárovaných lyží však ne zcela

FOTO: FACEBOOK

dat kotníky. Lyže s nadstandardně silnou jistotou hran a směrovou stabilitou se někdy nechtějí v oblouku smeknout a je třeba je opravdu sešlápnout. Vyšší klenba může někdy způsobit, zejména na měkkém nebo rozbředlém sněhu, že je třeba lyžím pomoct vertikálním přizvednutím, aby se při zatáčení odlepily od sněhu. Pokud je pro vás kontrola ovládání při sjezdu důležitá, mělo by jít o jeden z klíčových parametrů, podle kterého chcete správný model hledat. A jsme opět mnohem blíž praktické pocitové stabilitě než absolutní skluzné rychlosti…

Každý potřebuje svou délku

…stále ta skluzná rychlost! Někteří lyžaři si myslí, že delší lyže budou rychlejší, protože mají delší skluzné plochy. Není to tak. Typicky mají lyže poměrně krátké skluzné plochy (fakticky zatížené) ve vztahu k vlastní celkové délce lyže a všechny délky mají přibližně stejně dlouhé (vlastně tedy krátké) skluzné plochy. Co se ve skutečnosti mezi jednotlivými délkami liší, je výška konstrukce lyže – tloušťka jádra. Delší lyže mají silnější profil a tuhost je na tloušťce jádra silně závislá. Delší lyže jsou tedy materiálově tužší než lyže kratší. Prohnutí lyže závisí na kombinaci pevnosti materiálu a klenby, které řídí míru deformace, jíž lyže při vašem zatížení podléhá. Důležité je přizpůsobit vlastnosti materiálu vaší hmotnosti a vašim výkonnostním požadavkům. Příliš krátké lyže mají nedostatečnou pevnost materiálu a jejich závislost na prohnutí je činí nepředvídatelnými a snižuje jejich provozní funkci. Příliš dlouhé lyže mají příliš velkou pevnost materiálu a bývají neústupné a nepřístupné. Správná délka závisí na vaší hmotnosti, na vaší síle a pohybových návycích. Obecně platí, že dospělí muži v normální až velké velikosti (dejme tomu 80 kg plus) by měli mít lyže plné délky (206–207 klasika a 191–192 skate). Výjimkou jsou starší nebo méně agresivní lyžaři. Menší muži a větší ženy by měli jezdit na další délce (201–202 classic a 186–187 skate). A normální až malé ženy by měly skončit na třetí velikosti směrem dolů (196–197 classic a 181–182 skate). Na úrovni světového poháru je to prakticky nejkratší velikost u každé ze značek. Pro obzvlášť malé lidi a rostoucí děti jsou k dispozici juniorské verze těch samých topmodelů, konstrukčně snad rovnocenné (nemám žádnou vlastní zkušenost).

Závodník nafasuje flotilu lyží a jeho servis mu je obvykle nějakou formou rychlostního testu vyeliminuje

Takže?

Jelikož pro mě nejdůležitější z aspektů – pocit promačkání klenby lyže ve vlastních rukou – nesvedu kloudně popsat (holt nezbývá než počkat si na AI), je čas na nijak objevnou pointu. Původně jsem naivně zamýšlel článek zakončit přehledem jednotlivých značek a shrnutím pocitů, které z jejich aktuálních topmodelů na sněhu zakouším, ale už z přípravných poznámek vyplývalo, jak marné by to bylo – protože přeobjemné, komplikované, matoucí, nevhodně generalizující a v posledku striktně subjektivní a kdoví zda, jak a na koho vůbec přenositelné. Jistě z vlastní praxe prohlásím jediné – ať už sáhnete po jakémkoli topmodelu hlavní značky, budete držet řemeslně perfektní lyži. Jenže stačí vám to? Najít z nich pro sebe tu relativně nejlepší začíná u svědomité sebeanalýzy svých nároků a výchozích biomechanických parametrů, jejichž komplexitu jsem naznačil výše. Pokud v nějakém vašem oblíbeném, spíš náročném lyžařském úseku, který máte paměťově najet a víte, jak pocitově chutná na vašich dosud nejlepších

lyžích, předvedou nové lyže lepší či aspoň srovnatelný pocitový výkon, mohou to být ony. Pokud se vám chovaly správně ve vašem terénu, měl by platit rozumný předpoklad, že se vám tak budou chovat i v jiných. Koneckonců, lyžování – a zejména pak dokonalé lyžování – nevychází jen z vytrénovaných končetin a trupu, nýbrž neznámo jak velkým (ale významně velkým!) dílem bydlí v lyžařově hlavě.

Tom Řepík Rekreačně lyžující editor časopisu NORDIC, zakladatel redakčního skitestu. Své oborové názory ventiluje na blogu SNOWbiz.cz.

ADVERTORIAL

Závodní lyže pro hobíky

Aerolite Skate 90: Nová alternativa k modelům World Cup. Extrémně lehké běžky s konstrukcí Air Core Basalite Pro jsou určeny pro všechny, kteří na lyžích chtějí skutečně běhat. Boční tvar a skluznici přejímá z top modelů mistrů světa, k tomu ale přidává stabilní konstrukci, aby lyže poskytly nejen vysokou rychlost, ale i stabilitu při skluzu. Pro přesnější výběr jsou nabízeny ve dvou tvrdostech.

Lyže pro první maraton

Nové

Fischer Aerolite Objevte krásu bruslení

Kolekce Aerolite od značky Fischer má za cíl oslovit každého, kdo pokukuje po běžeckém lyžování volným stylem jako kondičním sportu, ale i zkušené lyžaře, kteří se chtějí v bruslení dále zlepšovat, dosahovat lepších zážitků z pohybu či vyšší výkonnostní úrovně nebo zažívat radost ze svižné sportovní jízdy.

ajemství konstrukce spočívá v použití vysoce kvalitních odolných jader na bázi Air Core Basalite, díky nimž se lyže mohou pochlubit nízkou hmotností. Projeví se jak v ruce při nošení, tak zejména na sněhu při jízdě. Běžky jsou ovladatelnější, mají odladěnou flexi a torzní tuhost pro vyšší stabilitu. Nová geometrie více zdvižené špičky zase usnadňuje

jízdu v rozježděném sněhu či jiných ne úplně dokonalých podmínkách. Tyto prvky namířené na hobby lyžaře jsou ale kombinovány s mnoha top technologiemi ze závodních stop: osvědčenými skluznicemi, specifickými strukturami, blízkými parametry a geometrií. Konstrukce tak zajišťuje vysokou rychlost, ale snazší ovladatelnost a vyšší stabilitu lyže.

Fischer Air Core Basalite

Jádro tvoří kombinace materiálu Air Core (nahoře) a extrémně lehkého dřeva se vzduchovými kanály pro účinnou úsporu hmotnosti. Čedičová vlákna snižují rozdíly pružnosti lyže způsobené měnící se teplotou.

Aerolite Skate 80: Lyže pro váš první běžkařský maraton. Jsou extrémně lehké, ale také stabilní a poskytují vyšší míru kontroly při skluzu. Skluznice DTG WC Plus zajišťuje špičkové skluzové vlastnosti za všech sněhových podmínek.

Lyže pro začínající závodníky

Aerolite Skate 70: Běžky pro závodní začátečníky. Lyže poskytují zvláště hladký bruslařský výkon se stabilními vodicími vlastnostmi při klouzání. Díky extrémně lehkému jádru jsou vhodné i na závody, k tomu jsou ale poslušné a vhodné i pro méně zkušeného bruslaře. Zásluhou špičkové skluznice World Cup Pro a její úpravy broušení kamenem Speed Grinding 2.0 fungují skvěle za všech podmínek.

Aerolite Skate 60: Osvědčená kvalita s plnou technologickou výbavou včetně skluznice World Cup Pro přináší sportovní zážitky z bruslařského stylu díky nízké hmotnosti i vynikajícím skluzovým vlastnostem. Díky vysoké míře tolerantnosti jsou to ideální běžky pro bruslařské začátečníky.

Fischer DTG World Cup Plus

Úprava skluznice Plus ze Světového poháru. Vyniká vysokou univerzálností použití pro různé sněhové podmínky se zárukou nejlepšího skluzu.

Fischer Speed Grinding 2.0

Nové univerzální zabroušení kamenem zaručuje ty nejlepší kluzné vlastnosti za všech sněhových podmínek.

ADVERTORIAL 29

ZIENER

ZIENER UGO WS

rukavice nejen pro profíky

Anatomie pohodlí Ziener představuje svou Ruce jsou velmi složitým mechanismem kolekci rukavic pro běžkaře umožňujícím ohnutí a narovnání v kloubech přibližně 25milionkrát za život. Rukavice určenou pro sportovce Ziener jsou navrženy s ohledem na tuto zaměřené na výkon a závody. komplexnost, poskytují maximální pohodlí, podporují potřebnou ohebnost, čímž přispíTyto rukavice se vyznačují vají k lepšímu sportovnímu výkonu. vysokou funkčností, Regulace teploty odolností a komfortem. Naše ruce a nohy jsou prvními částmi těla, Vývoj produktů probíhá ve kterým hrozí riziko nadměrného ochlazení, když venkovní teploty klesnou a jsme vystaspolupráci s Rakouskou veni chladu. Jelikož životně důležité vnitřní lyžařskou asociací a jejím orgány potřebují neustálý průtok krve, jsou to naše cévy na tělesné periférii, které zužují, běžkařským týmem, aby se minimalizovaly tepelné ztráty. Udržování optimální teplotní zóny mezi 25 a 35°C vycházejí tedy z průběžné je proto klíčové pro celkový tepelný komfort zpětné vazby sportovců, sportovce a dosažení plného sportovního výkonu zejména v chladných podmínkách. a to v souladu s heslem Rukavice Ziener efektivně regulují teplotu, #madebypros – vyrobeno chrání ruce před chladem, čímž umožňují rukám odvádět dobrou práci. profesionály.

novativní systém Shield přináší jasnou představu o vlastnostech a funkcích rukavic, která je zprostředkována zákazníkům už přímo v prodejně. Tento systém zdůrazňuje vysokou taktilitu – tedy schopnost či citlivost hmatu, odolnost a pohodlí.

Správa vlhkosti

Naše tělo se potí, aby se ochlazovalo. Kolem 5 ml potu stačí našim rukám k tomu, aby se ochladily o 3 stupně Celsia. Během jedné hodiny lyžování pak vyprodukují kolem 10 ml potu a tato vlhkost samozřejmě vzniká uvnitř rukavic. S tím významně souvisí tělesná

ZIENER ULTIMANA PR

vlhkost. S potem a navlhnutím pláště rukavic se totiž posune tepelná rovnováha. Rukavice Ziener jsou proto vysoce paropropustné, veškerou vlhkost efektivně odvádí, čímž udržují ruce suché a v optimálním tepelném komfortu i při vysoké intenzitě pohybu.

Voděodolná membrána

A vlhkost samozřejmě může přijít i z vnějšku – mokrá rukavice od deště, sněžení nebo manipulace s mokrými předměty ztrácí izolační schopnosti – mokrá textilie odvádí teplo až 3x rychleji. Ziener proto používá pro své voděodolné modely membránu ZIENER AQUASHIELD®, která zamezuje prostupu vody k tělu i tepelné izolaci rukavic. Díky tomu zůstávají rukavice suché a i v těch nejmokřejších podmínkách se nezmění jejich izolační schopnosti. Do sušších podmínek jsou v nabídce vodoodpudivé modely odolné proti větru s různou úrovní ochrany, tepelné izolace a prodyšnosti. Zde Ziener používá technologie jako ZIENER THERMOSHIELD®, ZIENER WINDSHIELD® nebo GORE-TEX WINDSTOPPER™. Rukavice Ziener jsou výsledkem precizního vývoje a dlouhodobé spolupráce s profesionálními sportovci. S důrazem na funkčnost, management odvodu tepla a regulaci teploty poskytují věcné a praktické řešení pro všechny běžkaře. A nejen je. #madebypros, navrženo pro výkon

Výběr z prodejců: www.sport-store.cz www.rockpoint.cz www.sportisimo.cz www.endorphinrepublic.cz www.hardsport.cz

TECH ZÁVODNÍ LYŽE

Pokud máte vyšší nároky na kvalitu běžek, tak výběr správné skluznice lyží je alfou a omegou při jejich nákupu

TEXT: LUBOR ŠPÍS

Jak vybrat lyže

SE SPRÁVNOU SKLUZNICÍ? Máte doma více dětí a potřebujete před novou sezónou obnovit lyžařskou výbavu – přirozeně zvláště tu dětskou, protože my dospělí už naštěstí nerosteme? Děsí vás, co všechno bude stát, když nakupujete opět na jednu či dvě sezóny, než z vybavení dítě vyroste? A možná se obáváte, abyste se při nákupu nových dětských lyží opět nespálili?

elký tlak na cenu, který se s ohledem na dění ve světě bude spíše nadále zvyšovat, vede k tomu, že se na trhu objevuje stále větší podíl nekvalitních výrobků a trend se bohužel nevyhýbá ani renomovaným firmám, z čehož vyplývá první doporučení: Nespoléhat pouze na kvalitní značky, i ty dnes, bohužel, nabízí vedle velmi kvalitních výrobků i velmi nekvalitní. Jinými slovy, ani ti, co nemají právě hluboko do žlabu, se nespasí tím, že pro sebe či své ratolesti pořídí blyštivou značku, protože se lyžuje na skluznici, a nikoli na reklamní ploše. A protože právě skluznice je asi vůbec nejdražší část lyže, nejčastěji a nejvíce se na ní šetří, je drahá a není vidět. Z této úvahy tedy vyplývá druhé doporučení: Lyže, včetně dětských, se kupují primárně podle skluznice, a nikoli podle reklamní plochy na horní části.

Teď si mnozí z vás řeknou, že se jich to netýká, protože naštěstí nakupujete ve speciálních obchodech, kde vám dobře poradí. Nechci vypadat jako škarohlíd, ale i některé z nich jsou nakonec jen obchody, jejich obživou bývá zisk a prodává se naskladněný materiál, na kterém je možné hodně vydělat. V některých případech ani hromadné nákupy lyží přes sportovní kluby nemusí být žádnou výhrou. Mohou, ale nejedná se o zásadu. Záleží tedy na serióznosti prodejce: Nespoléhejme se na druhé (speciální obchody a kluby), ale sami požadujme informace, na základě kterých se budeme moci spolehlivě rozhodnout. V následujících odstavcích si tedy pojďme vysvětlit, jaké jsou možnosti výroby skluznic a použitých materiálů, a s tím související kvality skluznic.

1. Výrobní postup, kterým byla skluznice lyže vyrobena

Existují dva základní druhy skluznic lišící se výrobním postupem: extrudované a sintrované. Extrudované skluznice jsou spíše doménou rekreačního lyžování, zatímco sintrované skluznice slouží primárně pro výkonnostní či vrcholový sport. Jak extrudované, tak sintrované skluznice se zpravidla nabízejí v černé, transparentní (bílé, teflonové) a kolorované variantě. Černé zbarvení způsobuje primárně přídavek grafitu, zpravidla ve formě sazí. U sintrovaných skluznic může podíl grafitu dosahovat až 20 % objemové hmotnosti, u extrudovaných bývá podíl grafitu v rozpětí 2–5 %. S rostoucím podílem grafitu se zlepšují lubrikační vlastnosti skluznice, narůstá elektrická, ale bohužel také tepelná vodivost skluznice a může klesat tvrdost.

FOTO: FISCHER SPORTS GMBH

SINTROVANÉ SKLUZNICE MAJÍ VE SROVNÁNÍ S EXTRUDOVANÝMI LEPŠÍ MECHANICKÉ A SKLUZNÉ VLASTNOSTI A ZPRAVIDLA TAKÉ LEPŠÍ SCHOPNOST VÁZAT A UDRŽET SKLUZNÝ VOSK. U některých transparentních skluznic se můžeme (pravděpodobně z důvodu menšího podílu plniv) setkat s překvapivě lepší schopností absorbovat skluzné vosky. Tato schopnost se pohybuje v rozpětí 0,5–3 g/mm2. Běžné sintrované skluznice mívají hodnotu absorpce skluzného vosku v rozpětí 1,5–2,0 g/mm2, běžné extrudované skluznice 0,5–1,5 g/mm2. Některé transparentní sintrované mají více než 2,0 g/mm2 a některé transparentní extrudované dokonce i více než 2,5 g/mm2. Schopnost skluznice absorbovat vosky bychom ale neměli zaměňovat s tím, kolik skluzného vosku na skluznici před zažehlením (aplikací za tepla), nebo rozetřením (aplikací za studena) naneseme, ani s tím, jak dobře či špatně se absorbovaný vosk na skluznici naváže, tedy jakou bude mít trvanlivost. Skluznice s menší hustotou sice absorbuje více vosku, jenže z důvodu krátkých molekulárních řetězců se vosk se skluznicí hůře prováže a má tedy kratší životnost. Kolorování či probarvování skluznic do různých barev (modrá, červená, fialová, zelená, žlutá a celá řada dalších barev) slouží primárně k reklamním účelům, a to zvláště u levnějších extrudovaných skluznic. U závodních lyží se různé zabarvení skluznice využívá pro ovlivňování absorpce jednotlivých viditelných i neviditelných

složek slunečního záření, a tedy skluzných vlastností. Extrudované skluznice jsou zpravidla levnější, z důvodu nižší molekulární hmotnosti však mají celkově horší mechanické a skluzné vlastnosti. Zpravidla jsou charakteristické také nižší schopností přijímat skluzné vosky, ale i zde existují výjimky (zvláště u transparentních skluznic). Extrudované skluznice se zkrátka a dobře používají na levnějších lyžích primárně určených pro rekreační účely, existují však výrobky, kde se hranice mezi extrudovanými a sintrovanými skluznicemi mohou kvalitou přiblížit (např. CROSS-LINKED PE). Sintrované skluznice jsou zpravidla výrazně dražší než extrudované, ale existuje i v jejich případě značný rozptyl v kvalitě a ceně, který je dán relativně velkým rozdílem molekulární hmotnosti základního materiálu (UHMWPE) a různými speciálními aditivy. Sintrované skluznice mají (ve srovnání s extrudovanými) lepší mechanické a skluzné vlastnosti a zpravidla také lepší schopnost vázat, a tedy udržet skluzný vosk. Mezi sintrovanými skluznicemi však můžeme narazit na průměrné univerzální skluznice na straně jedné, které nebudou nad dobrými extrudovanými skluznicemi nijak významně vyčnívat, na straně druhé můžeme sehnat špičkové univerzální, ale i vysoce specializované skluznice závodních lyží.

Extrudovaná skluznice

Schematické znázornění výroby extrudované skluznice

Schematické zobrazení výroby sintrované skluznice. Granulovaný materiál se působením tepla a tlaku zformuje do bloku o příslušné šířce, z něhož se odřezávají pásky skluznice, které se následně lepí na tělo lyže. Velká část výrobců běžek vyrábí pouze vlastní tělo lyže a skluznici nakupuje u specializovaných výrobců skluznic

PRÉMIOVÉ ZÁVODNÍ LYŽAŘSKÉ HOLE VYROBENY Z RECYKLOVANÝCH MATERIÁLU

WWW.INASPORT.CZ

TECH ZÁVODNÍ LYŽE

2. Materiál, ze kterého byla skluznice vyrobena

Dva různé postupy výroby skluznic jsme si objasnili, ale jaký materiál je k tomu využit? Jak extrudované, tak sintrované skluznice se dnes vyrábí z polyethylenu (PE), který se skládá z dlouhých řetězců etylenu. Polyethylen vzniká chemickým procesem nazvaným polymerizace.

Polymerizace

Proces polymerizace: první část obrázku (a) zobrazuje molekulu etylenu. Zdvojená vazba mezi atomy uhlíku se při polymerizaci uvolňuje a reaguje s dalšími monomery etylenu (b). Tímto způsobem vznikají dlouhé molekulární řetězce polyethylenu (c). Čím delší molekulární řetězec, tím vyšší jeho molekulární hmotnost

Pokud polymery vytvářejí přímé, tedy nerozvětvené molekulární řetězce (c), jsou schopné krystalizovat a získávají tak mnohem kompaktnější strukturu. Polyethylen je však schopen vytvářet krystalickou strukturu pouze částečně a zbytek tvoří amorfní oblasti. Krystalická oblast Amorfní oblast

Krystalické a amorfní části polyetylenu. Krystalické oblasti propůjčují polyethylenu tuhost a tvrdost, amorfní elasticitu a odolnost vůči oděru

Typy polyetylenů a kvalita skluznic V současnosti se nejkvalitnější skluznice běžeckých lyží vyrábí z tzv. UHMWPE (Ultra High Molecular Weight Polyethylene), do kterého se dále přidávají různá zlepšující aditiva. Molekulární hmotnost tohoto materiálu dosahuje asi 3 až 12 milionů g/mol. UHMWPE se zpracovává prakticky výhradně technologií sintrování, ale jak již bylo zmíněno, i v tomto případě existují značné rozdíly v kvalitě, což je patrné právě z rozptylu molekulární hmotnosti. Zpravidla se vyrábí ve formě černé skluznice, tedy s přídavkem grafitu, dále jako transparentní a kolorované verze. Neobvyklé

nejsou ani skluznice s přídavkem aditiv, jako je např. fluor či disulfid molybdenu. Tady už si ale sáhnete do kapsy celkem hluboko. CROSS-LINKED PE spadá svojí molekulární hmotností do kategorie HDPE (viz tabulka) a zpracovává se technologií extrudování. Nicméně díky křížovému provázání molekulárních řetězců se svými mechanickými (nikoli kvalitními skluznými) vlastnostmi blíží sintrovanému UHMWPE. CROSS-LINKED PE je nejlepším materiálem, který můžete v kategorii extrudovaných skluznic pořídit.

Přehled jednotlivých typů polyethylenů Existuje prakticky nepřeberné množství různých polyethylenů, v případě lyžařských skluznic se využívají především následující typy: UHMWPE (Ultra High Molecular Weight Polyethylene) – polyetylen s ultra vysokou molekulární hmotností

HMWPE (High Molecular Weight Polyethylene) – polyetylen s vysokou molekulární hmotností

CROSS-LINKED PE – křížově provázaný polyethylen

HDPE (High Density Polyethylene) – polyetylen s vysokou hustotou

Upozornění: názvosloví jednotlivých materiálů se může u různých výrobců lišit!

HDPE je základní materiál extrudovaných, tedy turistických skluznic. Molekulární hmotnost HDPE se pohybuje v rozmezí asi 300 až 600 tisíců g/mol. Nabízí se jak černé extrudované HDPE skluznice, kde však přídavek grafitu dosahuje maximálně 5 %, tak transparentní či kolorované. Zvláště u transparentních může být schopnost skluznice absorbovat vosk nadprůměrně dobrá, je však otázkou, zda nadprůměrná schopnost přijímat vosk zde také znamená, že skluznice vosk dostatečně naváže a udrží. Typ polyetylenu HMWPE bývá kvalitativně lepší než HDPE, pohybuje se tedy na horní hranici molekulární hmotnosti HDPE. HMWPE se zpracovává procesem extrudování a vedle CROSS PE bývá použit u lyží s extrudovanou skluznicí vyšší kategorie. Jak způsob výroby skluznice a jednotlivé druhy polyethylenu poznáte prostým pohledem? Nijak! Požadujte od prodejce technický list, kde by mělo být uvedeno, z jakého materiálu je skluznice lyže vyrobena a jaké jsou její základní vlastnosti. Údaj o použitém materiálu je zcela zásadní. K základním vlastnostem patří: tvrdost, podíl grafitu či jiných aditiv, hustota a schopnost absorbovat vosk. Zásadní otázkou však je, zda bude mít prodejce potřebné informace k dispozici. Pokud je v technickém listu lyže uveden jako materiál skluznice pouze PE (polyethylen), pak lyže rozhodně nepořizujte. Jedná se o podobnou situaci jako v případě nákupu medu z EU, nevíte o něm vůbec nic.

Lubor Špís Na střední škole se pokoušel vyrábět vosky a později navrhoval s kamarádem přípravky na servis lyží. S příchodem nezdravých fluorů rostly náklady na servis a testování, a tak na mazání zanevřel. Vrátil se díky rýsujícímu se zákazu fluorů, dorůstání vlastních dětí do lyžařského věku a také možnosti čerpat znalosti z dostupných světových vědeckých publikací.

TECH MATERIÁL

TEXT: ADÉLA ROČÁRKOVÁ

KARBO = TURBO

Karbon patří v současné době mezi nejpevnější a nejlehčí materiály na trhu. Záleží na konstrukčním provedení, ale může dosahovat až 60 x vyšší pevnosti v tahu než ocel a zároveň je o polovinu lehčí. Navíc se může pyšnit dalšími skvělými vlastnostmi – vysokou tepelnou odolností a dlouhou životností. A právě proto našel tento revoluční materiál dominantní uplatnění především v leteckém a kosmickém průmyslu, dále ve stavebnictví, robotice, lékařství, automobilovém průmyslu, a v neposlední řadě i v některých sportovních odvětvích. Možná si to neuvědomujeme, ale věci vyrobené z karbonu používáme každý den.

hlíkové vlákno můžeme definovat jako tenký pramen dosahující průměru 5–8 μm a složený převážně z atomů uhlíku. Atomy uhlíku tvoří mikroskopické krystaly, které jsou orientovány paralelně k podélné ose vlákna, a tím zajišťují vysokou pevnost materiálu.

Karbonová historie

Karbon, respektive karbonové či uhlíkové vlákno, nepochází z prvohor z období karbonu, jak by mohlo pojmenování naznačovat, ale vznikl zhruba o 355 milionů let později. Jako první zhotovil první uhlíkové vlákno z bambusové dřeviny Thomas Alva Edison do žárovky v roce 1880. V roce 1957 byla zahájena první průmyslová výroba uhlíkových vláken, a to z viskózy, jenže při tomto procesu se využije jen asi 25 % suroviny a zbytek se vyhodí. V současnosti se tímto způsobem vyrábí uhlíková vlákna pouze v Rusku a Bělorusku. Dalším možným zdrojem karbonu mohou být anizotropní smoly (zbytky po destilaci černého uhlí a ropy), z nichž se vyrábí nejtužší uhlíková vlákna. V současnosti se průmyslově vyrábí karbonová vlákna zejména z polyakrylo-

nitrilu (PAN). Jejich produkce byla zahájena v Japonsku v roce 1971 a například v r. 2015 se vyrobilo z tohoto materiálu asi 98 % uhlíkových vláken a celková roční produkce činila zhruba 130 tisíc tun.

Zrození karbonu

Proces výroby je zahájen přípravou prekurzoru, tedy úpravou výchozího materiálu tavným zvlákňováním nebo zvlákňováním z roztoku. Čím delší vlákna, tím jemnější, což určuje následnou strukturu a pevnost materiálu. Dalším krokem je stabilizace na vzduchu, kdy se z dlouhých uhlíkových vláken vytvoří stabilní síťovaná struktura, čehož se dosáhne zahřátím na nepříliš vysoké teploty 200–450 °C po dobu 20–30 minut. Vlákno tak sbírá kyslíkové molekuly ze vzduchu a dojde k přerovnání atomové struktury vlákna. Při procesu stabilizace se musí kontrolovat teplo vznikající v samotném vlákně a předejít jeho přehřívání. Tato fáze probíhá tažením vlákna skrze řadu zahřívaných komor, nebo přes rozehřáté válce a přebytečné teplo odvádí sypké materiály. Následuje karbonizace, převedení prekurzoru na uhlíková vlákna, kdy se bez přístupu

kyslíku (aby karbon neshořel) při vysokých teplotách nad 1000 °C rozkmitají atomy materiálu, a tím se odstraní všechny neuhlíkové prvky. Další fází je grafitizace, kdy se opět bez přístupu kyslíku vlákna zahřívají na teploty mezi 2 400–3 000 °C. V některých případech výroby karbonu se tento krok neprovádí, ale pokud ano, vytvoří se grafitová vlákna s uspořádanou vrstevnatou strukturou a se zvýšeným obsahem uhlíku (99 % a více). A jdeme do finále, kde se provádí povrchová úprava. Povrch vlákna není ochoten vázat epoxidy, tedy lepidla na bázi pryskyřice, které jednoduše tvoří vazby s kompozitními materiály (kompozity vznikají umělým spojením jednodušších látek a nabývají tím vlastností, které by jednotlivé komponenty nevykazovaly). Povrch vlákna se tedy musí mírně oxidovat a díky kyslíkovým atomům povrchová struktura zhrubne a dojde k lepšímu mechanickému spojení s epoxidy. Světových výrobců karbonových vláken je pramálo. Není divu. Pořizovací cena výrobního zařízení totiž stojí více než miliardu Kč a navíc kompletní stavba a montáž trvá asi dva roky. Nejedná se tedy o levnou záležitost, z čehož se odvíjí cena nejen sportovního vybavení.

FOTO: DEPOSITPHOTOS

Lehké hole hrají prim

Uhlíková vlákna se využívají, jak už jsme zmínili, zejména pro technické účely a převážná většina z nich slouží jako výztuž kompozitů. Kromě kompozitních produktů se karbonová vlákna vyrábějí i „v čisté podobě“. Kompozity i 100% karbonové produkty se využívají v různých sportovních odvětvích: hokej, tenis, cyklistika, golf, vodní sporty, rybářství a ani lyžařství nezůstalo pozadu. Do závodních běžeckých lyží se vkládají karbonové pláty, aby se odlehčily, nejlepší běžecké boty jsou prakticky celokarbonové a tubusy nejvyšších modelů holí jsou také vyrobeny kompletně z uhlíkových vláken. Prvotně byly tyto odlehčené produkty vyvinuty zejména pro nejlepší hráče a závodníky, ale postupem času zjistili i amatéři, že se jim lépe hraje s odlehčenou hokejkou, raketou nebo jede na lehkém kole či lyžích a s lehkými holemi. Kdo si chce užít lehkosti na projížďce, nebo dokonce závodí, tak chápe, že každý gram se počítá. Těžiště lyže či boty nezvedáte z podložky příliš vysoko (v případě soupažného stylu minimálně, u běhu na lyžích klasickou technikou více a u volné techniky nejvýrazněji) a jejich hmotnost nehraje až tak zásadní roli, ale pokud se zaměříme na pohyb holí, je situace mnohem horší, protože po každém zápichu zvedáte hůl zhruba o 20 cm. A můžeme si to přibližně spočítat… Dejme tomu, že průměrně zapichujete jednu či obě hole na každém druhém metru (samozřejmě záleží, jakým stylem jedete, jaký je sklon terénu, jak rychlý je sníh apod.) a vyrazíte na trasu 50km závodu. V ruce pracujete s velmi lehkou karbonovou holí (100% podíl

uhlíkových vláken), která váží 140 g, anebo si vyberete těžší model vážící 210 g, kompozitové hole s 60% podílem karbonu. Rozdíl tedy činí 70 g. Pokud počítáme, že zapíchnete hůl při 50km závodě na každém druhém metru, tedy 25 000x za celou trať a vynásobíme 70, dostaneme se na 1,75 tuny. Zdá se to až neuvěřitelné a musela jsem příklad několikrát přepočítávat, protože jsem výsledku sama nemohla uvěřit. Ano, v jedné ruce v absolutním součtu zvednete během 50km závodu s 60% karbonovou holí o 1,75 tuny více než s holí z nejkvalitnějšího karbonu a lehkými komponenty. Někdo zvažuje, zda se mu o trochu lepší výkon vyplatí finančně. Nejlepší hole se cenově pohybují i kolem 10 000 Kč a více a ne každý chce investovat zrovna do křehkého karbonu, který je sice v případě tubusu hole velmi odolný v podélném směru, ale tlakem či klepnutím v kolmém směru se může snadno zlomit. Na druhou stranu opravit karbonové hole není takový problém, jak se může zdát,

a za pár stovek máte zlomenou hůl jako novou, včetně té nejdražší. Několikrát jsem s opravovanými holemi i závodila. Obtížnější je najít někoho, kdo hole pravidelně a spolehlivě opravuje a vyzná se. Z vlastní zkušenosti mohu doporučit opravnu Sportenservis v Mělkovicích u Žďáru nad Sázavou, nebo pana Nedomlela ve Vysokém nad Jizerou. Opravit se dají i kompozitové hole s nízkým podílem karbonu. Nabízí se také kompromis. Pokud nechcete kupovat zrovna nejvyšší model, můžete si vybrat z celé řady nižších tříd 100% karbonových holí a zaplatíte za ně třeba jen třetinu, co byste dali za ty nejlepší. Samozřejmě ale musíte počítat, že od kvality (tuhosti a nízké hmotnosti) se odvíjí i cena. Nižší modely jsou sice označeny jako 100% uhlíková vlákna, ale jejich struktura se liší organizací a navrstvením uhlíkových vláken. Čím vyšší modul pružnosti, tím je materiál pevnější a disponuje lepšími mechanickými vlastnostmi.

Označení vláken: Karbonizovaná vlákna – střední modul pružnosti a dobrá pevnost v tahu. Jedná se o standardní uhlíková vlákna (HS = High Strength, AS = Average Strength, HT nebo HTA = High Tenacity) Vysokomodulovaná grafitizovaná vlákna (HM = High Modulus)

Vlákna vysoce pevná – se středním modulem pružnosti (IM = Intermediate Modulus) Vlákna s vysokým modulem pružnosti (VHM = Very High Modulus, UHM = Ultra High Modulus)

Běžecké hole z Jizerských hor.

Chceš taky zažít 100% karbon? 100% karbonové hole již od 2 690 Kč Nejlepší poměr cena vs. výkon Česká rodinná značka Náhradní tubusy volně k prodeji

www.haakonsport.cz

e-shop

TECH ELEMENTARITY

DEMYSTIFIKUJME KLISTRY! R My běžkaři jsme jedněmi z těch prvních na ráně, jimž nezbývá než uvěřit, že akcelerující klimatická změna není chimérou. Z množiny dní, kdy budeme mít to štěstí zalyžovat si na přírodním sněhu, to nejspíš stále častěji bude na nějaké jeho odtávající verzi, tedy v klistrových podmínkách.

uku v ruce se situací, kdy klistrové podmínky budou stále častěji nastávat i v oblastech, kde dřív lyžaři byli zvyklí jezdit jen na pevných voscích, spousta takových lidí může promarnit to, co se rovná jedněm z nejlepších podmínek, které kdy může běžkař zažít. Zdá se, že ve velké části lyžařské populace je hluboce zakořeněná úzkost z klistru, a protože se blíží (doufejme!) sněhová sezóna, napadlo mě na tuto úzkost si trochu posvítit. Kamenem jejich úrazu jsou speciální klistrové lyže, které nemají a možná o nich vůbec neví. Tento typ lyží odebírají povětšinou přední závodníci a poučené lyžařské kluby. Na závodech pak není divu, že lyžařům s dobrými klistrovými lyžemi se v klistrových

TEXT: TOM ŘEPÍK

podmínkách daří dobře; lyže se stávají obrovskou výhodou, když si někteří jejich soupeři musí vystačit se svým univerzálním párem, na který mažou i tvrdý vosk. I většina obchodníků potvrdí, že jiní než přední závodníci poptávají klistrové modely jen zřídka. Ve skutečnosti se budou zajímat spíše o skiny nebo dokonce šupiny než klistrové speciálky. Pro rekreační lyžování jsou tyto nowaxy fajn – něco si o tom troufám vědět. Stejným dechem však dodávám, že jako závodní řešení nebudou takové lyže nikdy výborné, vždycky budou větším či menším kompromisem, zejména na straně skluznosti. A kompromisní řešení (ergo lyže, které optimálně nejedou) závody obvykle nevyhrávají. Výše zmíněná lyžařská úzkost z klistru má povětšinou kořeny v určité kombinaci nedostatku zkušeností a špatných zkušeností z minulosti. Inu, posviťme si na několik základních oblastí, v nichž bývají lyžaři nejčastěji mateni a uváděni v omyl.

FOTO: FACEBOOK

Klistr je nechutný a lepkavý!

No, technicky vzato je to pravda. Ale některé z těch nejlepších věcí v životě jsou nechutné a lepkavé, když se nad tím zamyslíme. Těžko to může být důvod, proč se od nich držet dál! Místo toho je dobré znát několik jednoduchých a snadných technik pro aplikaci a čištění. Asi ne nadarmo se traduje, že rozdíl mezi zkušeným a nezkušeným voskařem je patrný na první pohled při klistrové podmínce: to jen jeden z nich bude všude možně i nemožně opatlaný.

Klistrové lyže nejsou totéž co na tuhé vosky

Zde leží zmíněný kámen úrazu. A to doslova, protože v mnoha podmínkách nanesení klistru na běžky určené pro tvrdý vosk (dále jen

KLISTROVÉ MODELY MUSÍ MÍT VYŠŠÍ NOSNOST KLENBY NEŽ STANDARDNÍ BĚŽKY, ABY SE NA NĚ VEŠLA SILNĚJŠÍ VRSTVA VOSKU, JELIKOŽ KLISTR TAKTO FUNGUJE. „standardní běžky“) může znamenat, že lyže budou drhnout a lepit se tak, že často půjde takříkajíc o hubu než o jízdu jak po másle. Klistrové modely musí mít vyšší nosnost klenby než standardní běžky, aby se na ně vešla silnější vrstva vosku, jelikož klistr takto funguje. V některých podmínkách klistr na standardních běžkách pracuje výtečně a někteří lidé vlastní své magické lyže, které se zdají být stejně dobré s klistrem jako s tvrdým voskem. Obecně však platí, že pokud máme k dispozici vhodné klistrové modely, můžeme si zajistit při odpovídajících podmínkách mnohem kvalitnější lyžařský zážitek. Není to pouze otázka lepší rychlosti; dobrá klistrová lyže může ve svých podmínkách doručit jak vynikající rychlost, tak lepší odraz. Další častou mylnou představou je, že klistrové lyže jsou totožné jako standardní běžky, jen tužší. Ve skutečnosti mezi nimi najdeme řadu jemných rozdílů, včetně jiného tvaru klenbových kapes, jiné pevnosti povrchové úpravy a jiného tvaru prohnutí skluzových zón. Ve vrcholových soutěžích se běžně pracuje s několika různými typy klistrových lyží pro různé podmínky.

Klistrů je tolik!

Vlastně zorientovat se v tom, který klistrový produkt v jakých podmínkách použít, může být nejspíš největší živnou půdou nevalné pověsti klistrů u tolika jinak vcelku neškarohlídských lidí. Voskařský průmysl tomu v průběhu času příliš nepomohl: třeba modrý a fialový klistr mají často podobný teplotní rozsah, univerzální klistr není ani zdaleka univerzálním a tak dál. Není jasné, kdy použít který výrobek, a když to zkusíte a neuspějete s jedním klistrem, jste od dalšího pokusu vzdáleni velkou lepivou kaši na vašich skluznicích. Je nesnadné proniknout do světa klistrů, pokud máte omezené zkušenosti (a co si budeme vyprávět, i omezenou trpělivost). Patřičně ostřílení mistři lyžaři umí svůj klistrový arzenál zjednodušit na osvědčené minimum, když je potřeba. Tak jako v jakékoli jiné oblasti. Cituju jednoho z nich: „Na jaře, když jsme si na cestu do Norska chtěli sbalit co nejlehčí věci, jsem si uvědomil, že docela rád vyrážím na týdenní lyžování ve velmi proměnlivých klistrových podmínkách jen se čtyřmi klistry, z nichž jeden byl

základní klistr. Kromě Vauhti K-Base jsme si přibalili K-Violet do mínusových podmínek a Rode Topline KM3 do plusových, s pěkně lepivým Vauhti Red/Silver, abychom v případě potřeby přidali pár teček navíc. Jako ano, chtěl bych mít svůj plný arzenál klistrů, abych mohl poskytovat konkurenceschopný závodní servis, ale pro extrémně uspokojivý trénink jsem s těmito čtyřmi spokojený.“ Vidno, že když se chce a umí, démonizovanou klistrovou alchymii lze velmi zjednodušit.

Stojí o svou šanci

Od někoho běžkařsky moudrého jsem někde slyšel tohle trefné přirovnání: správně namazaná klistrová lyže dokáže poskytnout to, co žádná jiná na sněhu: pocit superjistého odrazu z kolečkových lyží a stejně hladkou rychlost z kolečkových lyží. Skoro nevěřím, že tohle klistrové velebení píšu zrovna já, který už dávno před narozením tohoto magazínu sjížděl a opěvoval první líhnoucí se šupinové modely a následně veškeré další nowaxy, které obor porodil. (Jenže taky jsem od té doby nestál na startu žádného lyžařského závodu.) Žádný příslovečný kabát tedy pokrytecky nepřevlékám a sám dál zamýšlím zvětšiny si to bílou krajinou nowaxovat, pokaždé spokojeně. To mi však nemůže zabránit hrát lyžařsky fér a pomoct dostat lidi ven, aby ochutnali to nejlepší lyžování, které existuje – zvlášť, pokud je to zároveň jediné lyžování, které ten den existuje!

FOTO: BARBORA REICHOVÁ/SVAZ LYŽAŘŮ ČR

TECH

Od letošní sezóny je vyhlášen úplný zákaz používání jakýchkoliv fluorových vosků na FIS závodech. Kromě vosků je potřeba zaměřit pozornost i na vyčistění lyží a servisního materiálu, v případě servisních kartáčů, korků a dalších je vhodné pořídit nové

by fluor ve voscích zastoupila. V následujících letech budou výrobci vosků dále pracovat na vývoji a vylepšení svých produktů bez obsahu fluoru.

Dekontaminace a aplikace

TEXT: MARTIN BLASCHKE

O FLUORU, BEZ FLUORU

O zákazu fluorových vosků se mluví již od roku 2019, kdy Mezinárodní lyžařská federace (FIS) rozhodla zamezit jejich používání. Definitivní skoncování s fluorem se každý rok odsouvalo a důvodem byl časově a technologicky náročný proces vývoje zařízení a systému na kontrolu množství fluoru ve skluznici.

utno dodat, že nařízení by stejně dříve či později vzešlo v platnost, a to v návaznosti na směrnice EU, které používání fluorových látek (tzv. PFOA) omezují, či zakazují podle důležitosti a druhu oboru. Důvodem je škodlivost PFOA pro lidský organismus a přírodu. PFOA je vysoce toxické. Co se týká ekologického dopadu na životní prostředí, je lyžařský průmysl ve světové spotřebě fluoru kapkou v moři, což ale neznamená, že by se mu tomuto odvětví neměla věnovat pozornost. Zákaz se týká všech soutěží pořádaných pod hlavičkou FIS.

Příchod a odchod fluoru

Fluorové vosky byly v posledních dekádách nedílnou součástí přípravy lyží. Mezi základní vlastnosti PFOA patří: vysoká vodoodpudivost a tepelná odolnost, nízká povrchová energie (kapalina se snaží dosáhnout co nejhladšího stavu s minimální plochou) a nízká smáčivost (vlastnost kapaliny přilnout k povrchu některých látek). Díky těmto

faktorům byly perfluorované vosky hlavně ve formě skluzových vosků (prášky, urychlovače, parafiny), ale své uplatnění našly i v případě stoupacích vosků. V současnosti se jedná o jakýsi návrat ke kořenům. Vosky bez obsahu fluoru nemají zdaleka takové vlastnosti jako ty předchozí s fluorem, tudíž nejsou tak rychlé a nevydrží na lyži příliš dlouho. Zjednodušeně řečeno neodpuzují takovou měrou vodu a nečistoty v ní obsažené, tudíž se skluznice rychleji špiní a výrazněji zpomaluje než v případě vosků s fluorem. V obchodech jsou však stále k dostání vosky s „očištěným fluorem“, které obsahují nižší podíl fluoru a které byly během posledních tří sezón jakýmsi mezistupněm mezi původními velmi toxickými PFOA a totálním zákazem fluoru. Tyto vosky je stále legální vyrábět, prodávat, kupovat a používat, avšak mimo soutěže pořádané pod hlavičkou FIS. Zatím nebyla objevena žádná látka, která je svými vlastnostmi podobná fluoru, tudíž není k dispozici ekvivalentní náhrada, která

Pokud řešíte, jak se zbavit fluoru ze svého vybavení, doporučuji následující: co se týká servisního náčiní (kartáče, fleece, korky apod.), nemáte prakticky šanci přítomný fluor odstranit, a proto preferujte jejich výměnu za nové. U lyží je situace odlišná a je možné je dekontaminovat, jedná se však o poměrně zdlouhavý proces. Lyže je nutné dvakrát vymýt smývačem skluzových zón a čtyřikrát aplikovat a strhnout bezfluorový parafin. V současné době hraje důležitou roli způsob aplikace jednotlivých vosků, tedy správně aplikovat daný vosk. Zejména v případě vosků v tekuté podobě bude podstatné, jaký kartáč použijete, případně jaký fleece, kolik vrstev nanesete atd. Při přípravě lyží na klasickou techniku se v zásadě nic nezmění, u skluzových vosků se začíná takřka od nuly, a na co jsme byli zvyklí, nebude platit. Co však stále platí, že v jednoduchosti je krása a nemá smysl si zbytečně lámat hlavu nad přípravou lyží. V posledních zhruba pěti letech se výrobci vosků intenzivně věnovali vývoji vosků bez obsahu fluoru, a pokud si nejste jistí, jak daný vosk správně aplikovat, není nic jednoduššího, než se podívat na jeho obal a postupovat dle návodu výrobce, čímž docílíte dostačujícího výsledku. Nezapomeňte na používání ochranných pomůcek, jako jsou rukavice a ochrana dýchacích cest, případně celého obličeje. To, že vosky neobsahují fluor, ještě neznamená, že jsou zdravotně zcela nezávadné.

Martin Blaschke Působí jako šéfservisman české reprezentace v běhu na lyžích. Má na starosti Program výzkumu a vývoje ve spolupráci s Technickou univerzitou v Liberci.

RECENZE 39

Chytré sportovní hodinky Garmin Forerunner 265 a 265S

39 gramů o vás ví vše A může efektivně řídit váš trénink i každodenní život. 39 gramů totiž váží menší varianta nejnovější střední řady běžeckých hodinek Garmin Forerunner 265S, model s o 5 mm větším displejem (46,1 mm) váží pořád neuvěřitelných 47 gramů, o dva méně než jeho předchůdce, který se mi na ruce houpal dosud.

dá se, že řešit pár gramů nedává smysl? Mně osobně u hodinek obrovský, kolikrát za den při běhu zvednete ruku? Moje ruka odhadem váží asi 350 gramů – proti celému tělu (50 kg) tedy pár gramů není velký rozdíl, ale ruka, která váží 390 nebo 420 gramů, to už zní jinak. Sám jsem na hmotnost hodinek především velmi háklivý, při mé drobné konstituci zkrátka hodinky nad 50 gramů na ruce vždy cítím, takže 39 gramů modelu 265S, to je prostě bomba.

Ovládání – dotykem i tradičně

Komfort nošení je tedy naprosto skvělý, pro mohutnější ruce se hodí větší verze, pro drobné model S. Kromě dalšího snížení

hmotnosti došlo u hodinek proti předchozímu modelu (255) také k přidání dotykového displeje. Ten je velmi citlivý a považuji jej spíš za záležitost lifestylovou než sportovní, naštěstí si to zřejmě výrobce uvědomuje a veškeré funkce lze ovládat i postranními tlačítky. Právě tlačítka ale také doznala změn a jsou méně nápadná, ačkoliv centrální tlačítko je větší. Ovládání tlačítky funguje ve všech ohledech perfektně, to dotykové lze při běhu vypnout – buď lze nastavit aktivitu tak, že při jejím zahájení se dotykový displej vypne (defaultně se tak děje třeba při plavání), nebo jej lze vypnout / zapnout na tři kliknutí. Ovšem funguje i dotyk studeným prstem, celkově je displej určitě citlivější, než jsem zvyklý u mobilu.

Funkce a výdrž

Vše, co chcete od chytrých hodinek (platby, hudba přímo ze zařízení a další) a sportovních hodinek (záznam trasy, sledování tepové frekvence, kadence a dalších parametrů) se kombinuje s chytrými režimy, které v aplikaci na základě naměřených dat dokážou vytvořit tréninkový plán a každé ráno hlásí, jaká je vaše připravenost k tréninku. Výsledkem je mix, díky kterému o vás hodinky ví opravdu vše a mohou být skvělým průvodcem v tréninku i parťákem v každodenním životě. V režimu chytrých hodinek vydrží asi 13 dní, při plném používání s GPS asi 20 hodin. Pozor, tyto hodinky jsou návykové, život a sport s nimi je zase o něco zajímavější.

Můj trenér na mě neřve, váží 39 gramů.“ Lukáš Vavrda, autor recenze

VÝHODY ultralehké chytré hodinky jasný a čitelný Amoled displej možnost nastavení velkého množství displejů v aplikaci a skvělé přizpůsobení, sportovní i lifestylové designy displeje rychloupínací výměnný řemínek podporuje platby kartou i přehrávání hudby přímo ze spotify sledování výkonu i zdravotních funkcí (spánek, regenerace) a možnost sestavení tréninkového plánu výdrž až 13 dní

NEVÝHODY v yšší cena navigace ukazuje směr, ale v hodinkách není mapa, to je největší rozdíl proti nejvyššímu modelu 965, který ukazuje přímo v hodinkách vaši pozici na mapě

ADVERTORIAL

KÄSTLE

přitápí pod kotlem

Že to Kästle myslí s návratem na nejvyšší příčky vážně, již nikoho nepřekvapí. Sjezdové lyže této legendární rakouské značky se již naplno zabydlely ve světové špičce a následovat je mají velmi brzy také běžky. Výsledkem snahy Kästle o návrat do běžeckých světových pohárů je tak logicky zbrusu nová řada závodních lyží. Na své si však přijdou i běžkaři bez závodních ambic, neboť v Novém Městě na Moravě, kde se Kästle vyrábí, inovovali pro nadcházející sezónu všechny řady běžeckého segmentu. Ostatně posuďte sami.

Mintová barva jede

éměř celá kolekce běžeckých lyží prošla modernizací délkové řady i konstrukčními změnami. Celé portfolio sjednocuje designový jazyk v podobě mintové barvy, kterému lyžař velmi rychle porozumí. Platí zde totiž pravidlo: čím více mintové, tím je lyže výkonnější. Nejvíce mintové naleznete tedy logicky v nové závodní řadě s označením RX10 WC. K dispozici jsou prozatím pouze dospělé verze lyží ve variantách Classic, Classic Micro, Classic Skin, Skate a Dopo (speciálka na soupaž). Novinkou je zde nové nastavení běžky (tvrdost běžky a její reakce na odrazovou část a skluznou část) a nový tvar špičky, díky kterému mohla být špička ještě více odlehčena a snížena, což má při jízdě za následek větší stabilitu ve skluzu a v odšlapech.

Právě s těmito lyžemi vyrazí na kolbiště biatlonových světových pohárů Lucie Charvátová. „Od začátku mi sedí, krásně vedou stopu. Veškerá energie, kterou vkládám do odrazu, se přenáší do lyže a ta jede a jede. Na pocit může být pro někoho lyže trochu těžší a lenivější, výrazně to ale vyvažuje svou stabilitou a vysokou konstantní rychlostí. Pro moji jízdu v silovějším podání jsou velice komfortní,“ říká o nových lyžích Lucie, přičemž si spolupráci s Kästle chválí: „Nikdy jsem se zatím ve sportovním prostředí necítila lépe ve smyslu přístupu k závodníkovi a důvěry, kterou ve mně mají. Od začátku se mi věnují s maximální péčí, tak jak je běžné v jiných firmách u těch nejlepších závodníků.“ V nabídce Kästle dále zůstává juniorská závodní lyže RX10 2.0 a též nižší závodní řada RX10.

Pohádka pro sportovní lyžaře

U Kästle nemyslí jen na závodníky, a tak špičkové parametry vtělili také do nižší řady Performance. Z konstrukce lyží XP20 a XP30 vymizely původní 3D prvky, což umožnilo konstruktérům křivku lyže efektivněji nastavit. Co se týče klasiky, lyže je pohodlnější a jistější v odrazu. Skateové lyže jsou zase tužší v torzi, díky čemuž dochází k efektivnějšímu přenosu síly při odrazu a následném skluzu. Nová je také délková řada (5 délek pro Classic a 4 délky pro Skate), což zákazníkům umožní přesnější napárování lyží na jejich postavu. Skinová verze lyží XP20 pak nově disponuje 100% mohérovým Torpedo skinem stejně jako u špičkových modelů RX10 a RX10 WC.

Vše pro začátečníky a turisty

Řada Active určená začínajícím lyžařům byla doplněna o zcela nové stabilní lyže XA20 ve variantách Skin a Crown. Šířka této lyže je 60/50/55 mm od špičky po patku lyže, díky čemuž je možné s nimi jezdit také mimo strojově upravované stopy. Novinkou jsou v tomto segmentu také běžky XA10 Crown s lisovaným protismykem. V Kästle tedy opravdu nezahálí. Díky rozšíření výrobních hal v Novém Městě je současná výrobní kapacita cca 240 000 lyží ročně a rozšiřuje se rovněž závodní tým. Kromě Lucie Charvátové jezdí na Kästlích mladé biatlonové pušky Luděk Abrahám a Josef Kabrda, klasičtí lyžaři Sandra Schützová, Fabián Štoček, Daniel Hozák, Kryštof Zatloukal a sdruženář Radim Sudek. Základna závodníků Kästle roste také v Norsku a zámoří. „Největší očekávání jsou spojená právě s biatlonisty, neboť v únoru se kousek od bran novoměstské továrny uskuteční světový šampionát,“ říká Lukáš Týfa, který má distribuci Kästle na starosti. „Stejně tak si ale přejeme dobrou sezónu pro všechny české lyžaře, kteří spojili svou závodní kariéru, sportovní výkon nebo krásný výlet s naší mintovou barvou…“

ADVERTORIAL

Ve znamení funkčnosti a minimalismu Nová barevná kolekce běžkařského oblečení je na e-shopu a vybraných prodejnách Decathlonu právě na skladě! Ukrývá v sobě především prvky minimalistického designu v chladné modré barvě a skvělých funkčních vlastností. Jak jinak než za příznivou cenu na trhu, na které si francouzský prodejce stále zakládá. Vrstvy jako u cibule

ro někoho nudné opakování, pro mnohé stále užitečná informace. Jak se na běžky obléknout, aby vám nebylo horko nebo jste neprochladli? Myslete na zlaté pravidlo vrstvení, jedině tak se účinně ochráníte před chladnými teplotami i větrem. Neberte si žádné přebytečně zateplené mikiny nebo bundy. Zpotíte se hned po

Běžkařské spodní tričko Inovik 900: 749 Kč Běžkařské spodní kalhoty Inovik 900: 599 Kč

prvních tempech. Při běžkování se velmi rychle zahřejete, takže vyražte do stopy s pocitem, že je vám trochu zima. Základem je spodní funkční termoprádlo, při větších mrazech další triko či slabá mikina a navrch větruodolná vesta nebo bunda, která nepropustí sníh. Jako spodní vrstvu doporučujeme Inovik spodní triko a kalhoty 900. Spodní vrstva by měla mít přiléhavý střih jako druhá kůže. Návr-

háři proto u modelů zvolili bezešvé provedení. Ani člověka s citlivou pokožkou nebudou trápit nepříjemné švy. Látka je nesmírně příjemná na dotek, ale především dokonale plní svou funkci – udržuje tělesnou teplotu, aniž byste prochladli kvůli propocení. Úplet je z polyesterových a polyamidových vláken, která odvádí vlhkost o poznání lépe než například bavlněné materiály.

Běžkařské legíny Inovik 500: 749 Kč Vesta na běžky Inovik 500: 849 Kč

Novinky na pultech

Je čas představit si nový set v chladné tyrkysové barvě dostupný jak pro dámy, tak i pro pánské osazenstvo. Pánové se mohou těšit z nového trika Inovik 500. Pokud jezdíte v tempu, bohatě vám postačí již zmíněné spodní tričko a tento vzdušný model jakožto druhá vrstva. Do setu vám bude ladit vesta na běžky, rovněž z modelové řady 500. Na přední straně trupu najdete větruodolný materiál. Dámská verze vesty se od té pánské liší jedním parametrem – na přední části je vyplněná tenkou vrstvou vaty, která dobře izoluje teplo. Záda jsou perforovaná (s malými dírami od laseru), aby při aktivitě správně odvětrávala. Na bedrech najdete 3 kapsy, 1 z nich je na zip. Vesta má také límec, ale pozor, nekryje celý

krk. V mrazíkách nepodceňujte ochranu v oblasti hlavy. Právě od ní uniká nejvíce tepla. Multifunkční nákrčník, ze kterého vytvoříte během chvilky čelenku, nákrčník i čepici, vám přinese za málo peněz hodně muziky. Pokud byste si přáli mít kompletní běžkařský set v jedné barvě, pořiďte si čelenku Inovik 500 z rychleschnoucího materiálu za 199 Kč. Nová tyrkysová barva je také u legín na běžky 500, které na stehnech disponují větruodolnou membránou. Pocitově vám sníží pocit chladu, který je vyvolaný působením větru nebo rychlostí pohybu. Když legíny natáhnete na sebe, poznáte pružný vodoodpudivý materiál, který při sportu dobře odpařuje tělesnou vlhkost.

ADVERTORIAL Komplet i pro zimomřivce

Pokud máte spíše rekreační tempo, plánujete více pauz nebo zkrátka patříte mezi věčně zmrzlé sportovce, oblékněte hřejivé tričko, běžkařskou bundu nebo ještě svrchní kalhoty. Hřejivé tričko na běžky s dlouhým rukávem z modelové řady 100 můžete navléknout na spodní vrstvu. Nemá tak přiléhavý střih a klidně sáhněte po větší velikosti. Hlavní výhodou je česaný hebký materiál z vnitřní strany, který hezky zahřeje. Bílé provedení by se mohlo obzvláště líbit ženám jako vrstva pod vestu. Jako třetí vrstvu si můžete zvolit bundu Inovik 550 a svrchní kalhoty na běžky 150. Přední část bundy je rovněž vyplněna hřejivou vatou, na rukávech a zádech je větruodolný vodoodpudivý materiál. Kalhoty mají praktické postranní zipy po celé délce, a odvětrávání přizpůsobíte aktuálnímu výkonu a tělesné teplotě. Žádnou česanou podšívku zevnitř nenajdete. Kalhoty 150 slouží jen jako odolná vrstva proti větru a vřele pod ně doporučujeme spodní legíny.

Tričko Inovik 100: 449 Kč

Kalhoty Inovik 150: 999 Kč Bunda Inovik 550: 1 499 Kč

Tip:

Pokud váháte nad typem, nezapomeňte, že běžky s mohéry vyžadují minimální údržbu: opotřebované „tulení pásy“ můžete vyměnit na servisu v Decathlonu a je to navíc skvělá volba pro ty, kteří nemají zrovna v lásce nanášení stoupacích vosků..

Hole Inovik 900

Ikonická produktová řada běžek, bot a holí Inovik 900

Jak vybavení popsat v jedné větě? Skvělá volba pro běžkaře na pravidelné tréninkové či závodní zatížení na klasiku i bruslení za rozumné peníze. Běžky 900 představují nejvýkonnější lyže na klasiku z nabídky Decathlonu. Na klasický styl jsou běžky k dostání ve dvou variantách: ve verzích Skin a Wax. Verze se „skinem“ má 100% mohérový pás, kvalitní sintrovanou skluznici, která je díky vyšší celkové hustotě odolnější a v kombinaci s voštinovým jádrem Nomex® (vzduchové kanálky se strukturou včelí plástve) a příměsí karbonu poskytují běžky špičkový skluz. Vázání Rottefella Xcelerator Classic je namontovaná na NIS desce.

Běžky 900 na klasiku: 8 499 Kč Běžky 900 na bruslení: 6 499 Kč

U holí 900 se setkáte s 80% karbonovým tubusem a rukojetí z přírodního korku s kvalitními, komfortně polstrovanými poutky, která jsou rychloupínací.

Hole Inovik 900: 1 999 Kč

Boty Inovik 900 na klasiku: 4 799 Kč

Boty Inovik 900 na klasiku

U bot 900 na klasiku najdete prvky s karbonovou výztuží, která zajišťuje optimální tuhost a oporu. Karbonové díly navíc botu příjemně odlehčí. Tenká, ač velmi účinná izolace Thinsulate® je opravdu povedená. Je velice tenká, ale poskytuje téměř dvakrát tak větší tepelný odpor než pěna, plsť nebo jiná vlákna a je jednou z nejlehčích syntetických izolací na trhu.

Boty Inovik 900 na bruslení: 6 499 Kč

Boty Inovik 900 na skate

Boty na skate mají karbonový kloub a dostatečně tvrdou podrážku. Celkovým zpracováním se jedná o velmi povedenou obuv, která se může měřit s botami o několik tisíc dražšími.

ADVERTORIAL

Proč sportovat

s kompresí? Komprese a běh na lyžích patří k sobě. Kvalitní kompresní podkolenky nebo návleky oddalují nástup únavy, pomáhají s výkonností i regenerací. Důkazem jsou i odborné studie, které potvrzují jejich pozitivní vliv při sportování. O jakých přínosech nejčastěji mluví?

Odstupňovaná komprese

Prošli jsme odbornou literaturu a vybrali pro vás ty nejzajímavější závěry: Kompresní oblečení je prostředkem pro aplikaci mechanického tlaku na povrch těla, čímž dochází ke stlačení a možné stabilizaci podkladové tkáně. Podstatou potenciálního fyziologického účinku je zvýšený průtok krve, a to nejen v oblastech pokrytých kompresním oblečením. Díky tomu dochází k podpoře eliminace svalových metabolitů nadprodukovaných intenzivním zatížením. (MacRae, Cotter & Laing, 2011) Použití kompresního oblečení také snižuje vnímání bolestivosti svalů (Hill, Howatson, van Someren, Leeder a Pedlar, 2014), což je opět vysvětlováno zlepšením žilního toku. Dalším benefitem kompresního oblečení je podpora kardiovaskulární činnosti. Snižuje se venostáze (městnání krve v žilách jako následek jejího ztíženého odtoku

prostřednictvím snížení žilního průměru a zvýšením rychlosti průtoku krve). Závěry studií mohou mít velký význam pro zotavné procesy po zatížení. (MacRae et al., 2011) Komprese zvýšila arteriální perfúzi o více než 200 % ve srovnání s kontrolním stavem (bez komprese) a zvyšování trvalo po dobu trvání aplikované komprese (10 minut až 3 hodiny). Z uvedeného vyplývá, že již krátké působení návleku okamžitě mění podmínky pro svalovou práci. (Bochmann et al., 2005) Studie uvádějí, že s používáním kompresního oblečení se zvyšuje subjektivní komfort při fyzické zátěži (Ali et al. 2007) a zabraňují nadměrným otřesům při dopadech a tím chrání svalovinu před mikrotraumatickým poškozením, které může vést ke zranění. (Trenell et al. 2006)

Cílená komprese

Abyste mohli při běhu čerpat všech benefitů komprese, je třeba dbát na výběr opravdu kvalitních doplňků. Ideálně od výrobce, který má s kompresí bohaté zkušenosti a své produkty nabízí na míru vašim svalům. Jako třeba česká značka ROYAL BAY opírající se o zázemí a zkušenosti z dlouholeté výroby pro zdravotnictví.

Více informací o kompresi najdete na webu www.royalbay.cz

RESE KOMP MÍRU NA Á

NEBUĎ J! KYSELE

OŽEN PODL ZKUMEM VÝ

Naše komprese zajistí zvýšený průtok krve až o 200 %, čímž urychlí odplavení laktátu.* Výsledkem je lepší výkon, pozdější nástup únavy a rychlejší regenerace.*

* Výsledky výzkumu provedeného ve spolupráci s Masarykovou univerzitou Brno.

Více komprese na www.royalbay.cz

ADVERTORIAL

Enervit C2:1

pro maximální výkon

ová řada Enervit C2:1 obsahuje Specialista na výživu gely, tyčinky, nápoj i zcela běžců na lyžích a dalších nové formy pro dodání energie během výkonu – želé a želavytrvalostních sportovců tinky. S jejich pomocí tělu snadno a bez nabízí novou řadu produktů složitého počítání dodáte 30, 40, 60 nebo 90 g sacharidů. „Kulaté“ množství energie pro doplňování energie je jasně komunikované na obale a snadno se tak příjem sacharidů počítá a kombinuje. během výkonu. Ta vychází Doplňky jsou navíc doslova „nahuštěné“ z fyziologických zákonů energií – obsahují vysoké množství sacharidů v malých objemech produktu (tzn. není i praktických potřeb potřeba konzumovat větší objemy výživy). sportovců. Ve spojení To všechno dělá z řady Enervit C2:1 skvělého pomocníka pro dlouhodobé a také s profesionály Enervit intenzivní sportovní výkony. vyvinul řadu energetických Proč C2:1? Protože: doplňků C2:1, jejíž název C = carbohydrates (sacharidy) odkazuje na hlavní přínos – 2:1 = poměr glukózy a fruktózy; ten vychází z: obsah dvou druhů sacharidů doporučeného množství 90 gramů (glukózy a fruktózy) sacharidů za hodinu při intenzivních výkonech a výkonech delších než v optimálním poměru (2:1) 3 hodiny ve střední intenzitě; pro dodání maximálního a současně z maximálního množství glukózy vstřebatelného za jednu množství energie během hodinu (60 gramů) – zbytek tak přidá na sportu. fruktózu.

Proč kombinace glukózy a fruktózy?

Protože po vstřebání těchto dvou jednoduchých sacharidů z tenkého střeva jsou krví do pracujících svalů „dopravovány“ molekuly glukózy jinými nosiči než molekuly fruktózy. Zatímco při příjmu jen jednoho z uvedených sacharidů byste tedy využili přinejlepším maximální kapacitu jednoho druhu nosiče, při příjmu kombinace glukózy a fruktózy se zapojí oba typy. Pro přenos energie ke svalům jich tak bude sloužit víc a množství i rychlost dodané energie pracujícím svalům bude větší. Tohle je tedy tím tajemstvím pro maximální přísun energie během sportu, které řada Enervit C2:1 respektuje.

Jaké produkty do řady C2:1 patří?

ENERVIT Isocarb C2:1 – prášek pro přípravu energetického nápoje (30/60/90 g sacharidů) ENERVIT Carbo Gel C2:1 – energetický gel (40 g sacharidů) ENERVIT Carbo Bar C2:1 – energetická tyčinka nahuštěná sacharidy (30 g sacharidů) ENERVIT Carbo Jelly C2:1 – energetické želé pro doplnění energie (30 g sacharidů) ENERVIT Carbo Chews C2:1 – energetické želatinky (30 g sacharidů)

NOVINKA

NOVÁ ŘADA NAHUŠTĚNÁ RYCHLOU ENERGIÍ ZE SACHARIDŮ EFEKTIVNÍ POMĚR GLUKÓZY A FRUKTÓZY 2:1 NOVÉ FORMY ENERGIE (ŽELÉ, ŽELATINKY) Na Enervit spoléhá i Stanislav Řezáč a týmy Ramudden, Lager 157 nebo Engcon.

eshop.enervit.cz

Terénní testování sportovců probíhá během přípravného období od května do října

UNIVERZITA TRÉNINK

TEXT: JAKUB OPOČENSKÝ FOTO: ARCHIV AUTORA

Když tě terén prověří Prvním a nejdůležitějším cílem terénního testování je zhod- a pravidelné testování může vést k dosažení optimálních výsledků na závodech a maxinocení aktuální kondice. Tento proces poskytuje trenérům málního potenciálu sportovce. Vývoj technologií se poměrně rychle posouvá dopředu. Co a sportovcům důležitou zpětnou vazbu na úroveň obecné bylo dříve možné testovat pouze v laboratofyzické připravenosti, kondičních schopností či technických řích, lze nyní v podstatě provádět v terénních podmínkách. dovedností. Díky těmto informacím může být tréninkový plán přizpůsoben individuálním potřebám sportovce, což V jakém věku začít? Obecně platí, že základní testy, které slouží vede ke zvýšení jeho výkonnosti. k určení výchozí úrovně a sledování vývoje,

erénní testování je v podstatě nejjednodušší cesta, jak zhodnotit výkonnost případně i většího počtu svěřenců. Konkrétně v běžeckém lyžování lze uvažovat terénní testování zejména během přípravného období (květen–říjen). Každý test má určité své limitace, nehledě na to, že do velké míry může být ovlivněn různými vnějšími faktory. Abychom zvolili vhodné terénní testy, je třeba uvažovat věk, úroveň sportovců a cíl daného testování. Terénní testy pak můžeme rozdělit do několika kategorií, a to od motorických testů, až po vytrvalostní. Dále je možné využít testy na specifické dovednosti, jako je obratnost, rovnováha nebo flexibilita. Výběr testů by měl být tedy závislý na konkrétních cílech a potřebách sportovce. Terénní testování by se mělo plánovat pravidelně, ale s určitými odstupy a mělo by být prováděno pravidelně během celého tré-

ninkového období, což umožní sledovat dlouhodobý pokrok a identifikovat nedostatky. Na druhou stranu by nemělo být příliš časté, aby nedošlo k přetížení sportovce. Vhodná frekvence by se měla pohybovat v rozmezí 1x měsíčně, nebo alespoň 2x během přípravného období. Kdy začít s terénním testováním, závisí na úrovni a zkušenostech sportovce. U mladších či začínajících lyžařů běžců je vhodné absolvovat z počátku jednodušší testy, které se zaměřují na základní dovednosti a kondici. S postupem času a se zlepšujícími se výkony sportovce je možné přecházet k náročnějším a specifičtějším testům. Celkově lze říci, že terénní testování lyžařů běžců je klíčovým prvkem v jejich tréninkovém procesu. Pomáhá trenérům a sportovcům sledovat výkonnostní pokrok, plánovat tréninkový proces a individualizovat ho potřebám sportovce. Správně zvolené testy

mohou být prováděny již od začátku povinné školní docházky. Nicméně pravidelné a náročnější terénní testy jsou vhodné až pro starší výkonnostně orientované sportovce. Často se setkávám s dotazy, kdy začít s pravidelným testováním výkonnosti. Osobně se domnívám, že je dobré mít jednoduchou testovou baterii, kde sledujeme rychlost, sílu a vytrvalost. Do 15 let lze využívat pouze jednoduché testy s případným rozšířením (např. běh na 30 m letmo, skok z místa, člunkový běh, vytrvalostní běh na dráze, shyby). Od 16 let bych testování více specifikoval v kontextu toho, čím je podmíněna výkonnost v dané sportovní specializaci. Bavíme-li se o běžeckém lyžování, volil bych např. test na kolečkových lyžích, výběh do kopce, soupaž na kolečkových lyžích. U každé testové baterie je pak třeba myslet na míru validity (platnost testu) a reliability (spolehlivosti testu). A rozhodneme-li se k pravidelnému testování, vždy je třeba myslet na správně zvolenou metodiku

49 Jedním z terénních testů může být například běh na atletické dráze na 3 km

a jeho celkové provedení. Vždy je důležité, aby sportovci vnímali testování hlavně v kontextu svého rozvoje a neporovnávali se v první řadě s ostatními sportovci. Vedle žáků a dospívajících jsou další kategorií výkonnostní hobby sportovci, u kterých je alfou a omegou najít čas na trénink a testem je pak většinou samotný závod. Vzhledem k jejich časovým možnostem se přikláním k nepravidelným testům tak, aby sami viděli, jestli daný trénink splňuje jejich očekávání a směřuje k danému cíli. Mnohem důležitější než samotné testování, které má spíše orientační charakter, je v jejich případě strukturovaný trénink, aby v podstatě mohlo dojít k určité adaptaci na zátěž. Většina těchto sportovců beztak využívá různé typy sofistikovaných přístrojů, které samy o sobě vyhodnocují více či méně kondici a predikují různé funkční hodnoty.

Proč testovat? Plánování Objektivní zhodnocení Ukazatel v průběhu času Motivace Optimalizace tréninku

Testování v Norsku

Do 12 let věku dítěte se testováním sportovní kluby vůbec nezabývají a akcent je kladen na co největší plošné zapojení dětí do sportu napříč různými disciplínami. V běžeckém

lyžování probíhá první orientační testování většinou ve skupině 13–14 let a často se jedná o výběh kopce trvající 10–20 min. Nicméně účast na testech v podstatě kopíruje účast na závodech a pohybuje se kolem 30 % členů dané věkové skupiny. Pro konkrétní příklad u juniorů v Teamu Vestmarka obsahuje naše testová baterie: 1) 5–10 km: kolečkové lyže – klasika 2) 10–15 km: kolečkové lyže – bruslení 3) výběh 3 km Na sportovním gymnáziu pak lyžaři absolvují 1–2 x ročně běh na 3 000 m na dráze. Výkonnostní hobby sportovci většinou testují svoji kondici na „středečních“ běžeckých krosech, nebo si zaběhnou podobný test jako výše zmínění junioři. V Norsku nefungují žádná sportovní střediska a neprobíhá zde tedy žádné centrální testování sportovců. Kluby/týmy individuálně spolupracují s různými centry, kde mohou sportovci absolvovat různé zátěžové testy. Osobně zastávám názor, že čím jednodušší test na provedení, tím lepší. U terénních testů je dobré, že mohou sportovci v průběhu času sledovat růst výkonnosti. Zároveň některé testy mohou napovědět, jestli má sportovec spíše rychlostní, nebo vytrvalostní předpoklady. Každopádně žádný terénní test nemůže nahradit preventivní lékařskou prohlídku, která je alespoň dle mého názoru mnohem důležitější z pohledu celkového zdravotního stavu.

Jakub Opočenský V norském klubu IL Jardar Langrenn zastává funkci vedoucího trenéra mládeže věkové kategorie 13–16 let a v Teamu Vestmarka je hlavním trenérem juniorů. www.jopocoaching.com

Carbonrollerski – CRS Karbonové kolečkové lyže s nafukovacími kolečky Karbonové kolečkové lyže s nafukovacími kolečky o průměru 150 mm na bruslení jsou vyráběny nejmodernější technologií vytvrzením v autoklávu, což zaručuje vynikající pevnost a odolnost. Celokarbonový skelet dodává dokonalé jízdní vlastnosti i na hrubém a nerovném asfaltovém povrchu, dokonce i mimo asfaltové povrchy.

www.koleckovelyzecrs.cz www.instagram.com/carbonrollerskicrs.cz

Spodní strana rámu je opatřena fólií proti poškození odlétávajícími kamínky. Nabízíme také montáž celokarbonové brzdy, která je vyvinuta speciálně pro tento typ lyží.

FOTO: DEPOSITPHOTOS

UNIVERZITA ZDRAVÍ

Střevní mikrobiom u sportovců

TEXT: LIBOR VÍTEK

Láska prochází žaludkem, výkonnost střevem

Lidský mikrobiom, tedy veškeré mikroorganismy osídlující naše tělo, je intenzivně zkoumán v posledních letech nejen kvůli jeho vztahu k mnoha nemocem, ale také z hlediska souvislosti s fyzickou a sportovní výkonností. Dnes již existují dokonce i doporučení odborných společností v oblasti sportovní výživy na používání probiotik ve vrcholovém sportu s cílem snížit výskyt infekčních komplikací u sportovců, stejně tak jako zvýšit jejich sportovní výkonost.

a úvod nejprve několik důležitých a pro někoho možná i překvapivých faktů. Lidské tělo se skládá z 1013 buněk, tedy z 10 biliónů buněk. Na každou lidskou buňku však připadá 10 bakterií, je jich v lidském těle 1014, tedy okolo 100 biliónů (a možná až 1015 virů...). Bakteriální genom (tedy soubor všech genů bakterií osídlujících lidské tělo) je více než 100x větší než genom svého hostitele, tedy člověka.

Toto ohromující množství bakterií představuje přes 1 kg hmoty u 70kg člověka. Pod pojmem mikrobiom rozumíme veškerý genetický materiál mikrobiálního prostředí, hovoříme-li o trávicím traktu, máme na mysli zejména střevní mikrobiom. Bakterie se však vyskytují prakticky na všech sliznicích i površích, rozlišujeme tak mikrobiom orální, kožní, respirační, močových cest či pohlavních orgánů.

Ačkoli gastrointestinální trakt člověka obsahuje zhruba 2000 bakteriálních druhů, celých 99 % všech střevních bakterií tvoří pouhých 40 druhů. Některé bakteriální druhy mají schopnost produkovat tzv. mastné kyseliny s krátkým řetězcem (SCFA, short chain fatty acids), které u sportovců mohou být využity jako dodatečný zdroj energie pro svalovou práci. Je zajímavé, že střevní mikrobiom sportovců a nesportovců se výrazně liší. Střevní mikrobiom vrcholových sportovců je rozmanitější a má větší zastoupení zdraví prospěšných bakterií, je i metabolicky zdatnější, ať už po stránce střevního metabolismu aminokyselin, sacharidů nebo právě SCFA. Předpokládá se, že pravidelné sportovní aktivity mají na střevní metabolismus vliv veskrze pozitivní, ovšem extrémní fyzická zátěž může mít účinky opačné. Jako jeden z důvodů se uvádí možná ischemizace (nedokrvenost) střevní stěny vedoucí ke zvýšené propustnosti střevní bariéry s přestupem střevních bakterií či bakteriálních toxinů do cévního řečiště a negativnímu ovlivnění celého imunitního systému. Bylo pak opakovaně doloženo, že vrcholoví sportovci trpí vyšším výskytem infekcí horních cest dýchacích, což může být kromě obecně imunosupresivních účinků (potlačujících funkci imunitního systému) těžké sportovní námahy částečně i výše uvedeným negativním vlivem střevního mikrobiomu. Pro toto vysvětlení svědčí i protetivní účinek podávání vícekmenových probiotik na výskyt respiračních infekcí popsaný v několika studiích na vrcholových sportovcích, ale také v mnoha studiích na běžné populaci.

Střevní mikrobiom a sportovní výkonnost

Kromě specifických interakcí majících dopad zejména na funkci imunitního systému ovlivňuje střevní mikrobiom u vrcholových sportovců skutečně i jejich výkonnost, a to několika způsoby.

1. 2. 3. 4.

aprvé je to výše zmíněná produkce Z SCFA střevními bakteriemi, která je u sportovců zvýšená. Bakterie produkující SCFA využívají jako substrát laktát, jehož koncentrace je v trávicím traktu u sportovců vysoká a tyto bakterie tak zabraňují jeho nežádoucí akumulaci v organismu. Vyšší produkce SCFA je u sportovců asociovaná s vyšším objemem svalové hmoty a nižším obsahem tukové tkáně. Střevní mikrobiom ovlivňuje produkci proteoanabolických hormonů a také kostní metabolismus.

FOTO: DEPOSITPHOTOS

Analýza střevního mikrobiomu u individuálních sportovců?

Ačkoli metodika analýzy střevního mikrobiomu v posledních letech nesmírně pokročila a i ekonomicky začíná být přijatelná, a přestože se dnes nabízí i řada komerčních „zaručených“ analýz střevního mikrobiomu, její efektivní využití stále naráží na mnoho překážek. Mezi ty hlavní patří i intraindividuální variabilita střevního mikrobiomu, což znamená, že u individuálního sportovce se střevní mikrobiom mění v čase v závislosti na faktorech, jako je například strava – po výrazné úpravě jídelníčku se mění složení střevního mikrobiomu již po 24 hodinách. Přitom jídelníček se u sportovců mění velice často, v souvislosti s cestováním (probiotika jsou mimo jiné doporučována i k prevenci tzv. cestovatelských průjmů, které často vznikají v důsledku dysbiózy způsobené změnou stravy), fází přípravy či závodním obdobím. Někteří sportovci v disciplínách s váhovými kategoriemi či váhovými omezeními musí často před závody drasticky shazovat, což se promítá i do stavu jejich střevního mikrobiomu. Přesto je pravděpodobné, že s dalším rozvojem našich znalostí budou individuální analýzy střevního mikrobiomu s návrhem cílených intervencí běžnou součástí přípravy profesionálních sportovců.

Jaká jsou tedy doporučení ohledně používání probiotik a dalších látek ovlivňujících střevní mikrobiom? Na základě všech výše uvedených faktů týkajících se střevního mikrobiomu a jeho vlivu na imunitní systém a sportovní výkonnost se jeví podávání probiotik vrcholovým sportovcům jako vysoce racionální, jakkoli nám chybí více dat, jak a jakým způsobem používání probiotik individualizovat. Nicméně již v roce 2018 se probiotika objevují v doporučeních Mezinárodního olympijského výboru jako doporučená imunomodulační suplementa a v roce 2019 přistoupila Mezinárodní společnost sportovní výživy (International Society of Sports Nutrition) k vydání doporučených postupů v této oblasti. Jako hlavní cíl suplementace probiotiky se jeví:

a) b)

mezení respiračních infekcí u inteno zivně trénujících sportovců zlepšením bariérové funkce střeva i působením na slizniční imunitu, dále pak zlepšení reparačních schopností svalové tkáně posílením protizánětlivých schopností organismu sportovce.

Vysoce prospěšné pro správnou funkci střevního mikrobiomu jsou fermentované potraviny, mezi které patří například kvašená zelenina: kysané zelí, nakládané okurky; dále kysané mléčné výrobky: jogurt, kefír, zrající sýry; fermentované luštěniny a obiloviny (kvasový chléb); a další a z tekutých nápojů pivo a víno

Ačkoli zatím nejsou doporučována konkrétní probiotika či konkrétní bakteriální kmeny, které by měly tato probiotika obsahovat, v doporučeních je kladen důraz na přesnou definici probiotik (včetně specifikace bakteriálních kmenů a jejich množství v uvažované dávce) i jejich přesné dávkování (za minimální denní dávku doporučenou k imunomodulaci se považuje 1010 CFU). V praxi se používají ve vrcholovém sportu probiotika obsahující bakterie rodu Lactobacillus, Bifidobacterium a Bacillus, preferují se probiotika obsahující více bakteriálních kmenů.

Význam prebiotik, synbiotik a fermentovaných potravin

Mikrobiom sportovců nepochybně ovlivňují i prebiotika, často užívaná s probiotiky jako tzv. synbiotika. Mezi důležitá prebiotika studovaná u sportovců patří vláknina, ovšem i polyfenolické látky či omega-3 mastné kyseliny, což jsou jedny z mála suplementů doporučovaných vrcholovým sportovcům. V souvislosti se všemi výše uvedenými fakty poukazujícími na komplexní vliv střevního mikrobiomu na imunitní funkce i sportovní výkonnost se pozornost obrací také na fermentované potraviny. Je zjevné, že jsme v této oblasti zatím pouze na začátku, ale určitě lze očekávat v blízké budoucnosti posun ke konkrétním doporučením.

Závěrem

Je dnes již zcela nepochybné, že střevní mikrobiom hraje významnou úlohu nejen pro imunitní systém či mozkové funkce, ale také v homeostáze vnitřního prostředí, hospodaření s energetickými zdroji nebo metabolismu muskuloskeletálního systému, což jsou všechno klíčové funkce pro organismus vrcholového sportovce. Správně nastavený sportovní jídelníček má pro dobře fungující střevní mikrobiom klíčovou úlohu, speciální nutriční intervence ve formě prebiotik a probiotik nabývá ve sportovní medicíně stále většího významu. Není patrně daleko doba, kdy budou probiotická suplementa individualizována podle složení mikrobiomu a potřeb konkrétního sportovce, jakkoli jsme stále na začátku tohoto procesu.

Libor Vítek Profesor lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky na 1. lékařské fakultě UK Výživový poradce www.sportvitalpro.cz

UNIVERZITA POSILOVÁNÍ

TEXT: MARTINA CHRÁSTKOVÁ FOTO: ARCHIV AUTORKY

1. část

STRETCHING, STREČINK NEBO TAKÉ PROTAHOVÁNÍ O posilování jsme toho už napsali hodně a zásobník cviků už je poměrně rozsáhlý, ale další důležitou složkou přípravy jakéhokoliv sportovce, a navíc často opomíjené, je protahování. Strečink je nezbytný pro rozcvičení, přípravu svalů a nastavení kloubů do optimálních pozic před výkonem, jako ochrana před zraněním, stejně jako je potřebný pro regeneraci unavených svalů po výkonu.

rotahování může být statické nebo dynamické, každé má svá pozitiva a případná úskalí. Při rozcvičování je vhodné využít spíš dynamické formy než zůstávat v dlouhých výdržích v krajních pozicích. Dynamickou formu – rychlé pohyby (rotace, hmity, úkroky...), které jsou kontrolované a dochází během nich k protažení svalů, avšak není při nich výdrž v krajní pozici – je vhodné využít v chladném počasí, statické protahování je vhodné zařadit po tréninku k regeneračním účelům, ale hlavně v teple, kdy člověk má čas setrvat v pozici, dokud cítí v protahované oblasti tah a může i do inkriminovaného místa zacílit svůj dech. I u protahování je důležité dýchání! Mělo by být klidné a pravidelné a s každým výdechem se svaly uvolní a dovolí větší rozsah pohybu. Dech lze zacílit do spasmů ve svalech a tím tak lépe svaly uvolnit. Chce to trochu cviku, klid a čistou hlavu koncentrovanou právě na dané cvičení. V lidském těle lze rozdělit kosterní svaly na 2 skupiny: na ty, které mají tendenci se zkracovat, a pak ty, co mají tendenci ocha-

bovat. Partie, které tíhnou k ochabování, je zapotřebí spíš posilovat, zkrácené naopak protahovat. Předkládané cviky mají charakter především statického protahování, nicméně určitě je můžete zahrnout i do rozcvičení, pokud nebudete setrvávat v extrémně dlouhých výdržích. Ochabují: spodní část trapézu (mezilopatkové svaly), břišní a hýžďové svaly Zkracují se: prsní svaly, oblast beder, iliopsoas (bedro-kyčlo-stehenní sv.) a piriformis (hruškovitý sv.), lýtkové svaly Velmi přetíženými svaly jsou také svaly krku, neboť musí udržovat v určité pozici těžkou hlavu a v současné době, kdy neustále koukáme s hlavou v předklonu do mobilních telefonů, sedíme u počítačů, a sáhněme si do svědomí, kdo u toho sedí „zdravě“. Tedy dnešní protahování začneme oblastí svalů krku. Hlava je navíc „kormidlo“, když nebude dobře postavená, nebude zamýšlený pohyb nikdy takový, jaký bychom chtěli.

OCHABUJÍCÍ SVALY

ZKRÁCENÉ SVALY

FOTO: DEPOSITPHOTOS

Oblast krku: vzpřímený stoj, váha rovnoměrně rozložená na obou chodidlech (doporučuji cvičit bosky, aby člověk lépe vnímal rozložení váhy na obě plosky rovnoměrně a také zatížení celého chodidla), kolena lehce pokrčená, pánev podsazená, rovná záda a vždy cvičíme na jednu i druhou stranu.

Úklon hlavou: úklon hlavou na P/L stranu, L/P ruka za spánek pomáhá táhnout hlavu směrem k rameni. Pozor ale! Ramena jsou opět tlačena směrem dolů, rameno vysouvat nahoru k uchu není žádoucí. Protilehlá paže visí klidně podle těla.

Předklon hlavou šikmo vpřed: P/L ruka táhne hlavu pod úhlem cca 45° dolů na P/L stranu (za táhnoucí rukou). Protilehlá paže visí klidně podle těla.

.Předklon hlavou: prsty rukou spojené v týlu a napomáhají tlačit hlavu směrem do „důlku“ mezi klíčními kostmi. Lokty paží jsou drženy u sebe, ramena jsou tlačena směrem dolů, aby nevylézala k uším. Po protažení zadní části krku lze pokračovat v postupném předklonu „obratel po obratli“ se současnou mírnou flexí v kolenou, až se lokty dotknou stehen. Toto sbalení pomůže protáhnout svaly podél páteře. Návrat do vzpřímeného stoje by měl probíhat opět postupně obratel po obratli.

Záklon hlavou šikmo vzad: pod úhlem cca 45° zaklonit hlavu na jednu či druhou stranu pro protažení svalu sternocleidomastoideus. Obě paže jsou v klidné pozici podél těla.

UNIVERZITA POSILOVÁNÍ

Prsní svaly: vzpřímený stoj u zdi stranou, dolní končetina u zdi je o cca délku půl kroku až krok vykročená vpřed, váha je rozložená na obě plosky nohou rovnoměrně. Dlaň paže u zdi se celou svou plochou opírá o zeď, prsty směřují vzad, paže je natažená, rameno opět tlačeno směrem dolů, aby nevyjíždělo k uchu. Hlava se nakonec ještě otáčí směrem od zdi, oči se snaží vidět za tělo.

Horní část prsních svalů: dlaň je o zeď opřena nad hlavou

Střední část prsních svalů: dlaň je o zeď opřena v úrovni ramene

Spodní část prsních svalů: dlaň je o zeď opřena na úrovni beder

Lýtka: lýtkový sval je tzv. tříhlavý tzn., že má 3 části – tři svalová bříška: gastrocnemius medialis a lateralis a soleus. Gastrocnemius (vnější a vnitřní) tvoří „vlastní lýtko“ a „končí“ v polovině délky bérce. Soleus je sval navazující na Achillovu šlachu, je tedy plošší, nevytváří tak výrazné svalové bříško a dost často je opomíjeno. Úskalí ční v jeho návaznosti na achilovku. Když soleus není dostatečně pružný nebo je přetížený, může dojít k defektu samotné achilovky, a to samozřejmě nikdo nechce.

Úspěšné a příjemné protahování! Příště se zaměříme na oblast beder, pánve a kyčlí.

Martina Chrástková .Gastrocnemius: stoj oporou dlaněmi o zeď, P/L dolní končetina vykročená, L/P dolní končetina tvoří přímku s mírně nakloněným trupem vpřed. Nastavením úhlu v kotníku a tlakem do paty „zadní“ končetiny je protahován gastrocnemius. Snaha je „zeď zbořit“. Lopatky jsou opět stažené dolů, hlava vytažená z ramenou, záda rovná.

Soleus: postoj stejný jako při protahování gastrocnemia, jen s tím rozdílem, že váha těla je přenesena na vykročenou dolní končetinu, jejíž kotník a koleno jsou maximálně pokrčené tak, aby tah byl cítit v Achillově šlaše a ve spodní části lýtka.

Bývalá členka Katedry sportů v přírodě UK FTVS, nyní působí na Katedře TV PedF UK, kde učí lyžování a jiné outdoorové sporty. www.machr-consulting.cz E-mail: martan.chr@seznam.cz

www.zazijskialpy.cz

3. ročník

POŘADATEL

4 lokality, 4 termíny, 4 příležitosti strávit zimní víkend na horách. Seriál Stopa pro život sdružuje čtyři oblíbené velké české závody v běžeckém lyžování. Každý je trochu jiný, má svoji jedinečnou historii, specifické kouzlo, jedinečnou závodní trasu a kulisu. Závody jsou určeny nejširší veřejnosti a nabízí sportovní vyžití každému zájemci bez věkového a výkonnostního omezení, na všech podnicích si na své přijdou i děti, které startují na našich akcích ZDARMA. Kromě perfektně připravené stopy a úžasné atmosféry vás čeká bezkonkurenční servis pro závodníky na trase i v zázemí, připravený je také zajímavý doprovodný program pro ostatní příchozí a rodiny s dětmi. Těšíme se na vás na startu.

Seriál dálkových běhů na lyžích

27.–28. 1. 2024

ČUS Jilemnická 50

Horní Mísečky

17.–18. 2. 2024

CARDION Karlův běh

Boží Dar

24.–25. 2. 2024

Šumavský skimaraton TV NOVA

Kvilda

Krkonošská 70 MONZAS

Špindlerův Mlýn

9. 3. 2024

www.stopaprozivot.cz INSTITUCIONÁLNÍ PARTNEŘI

HLAVNÍ PARTNEŘI

OFICIÁLNÍ PARTNEŘI

GENERÁLNÍ MEDIÁLNÍ PARTNER

stopaprozivot | MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

DODAVATELÉ

stopaprozivot MARKETINGOVÝ PARTNER

PARTNEŘI

R-SKIN Lyže s R-SKIN technologií zpřístupňují klasické lyžování každému s velkou lehkostí a pohodlím. R-SKIN splňuje očekávání všech lyžařů, ať už jste experti, kteří hledají výkon a efektivní skluz, nebo se jen snažíte od všeho utéct a relaxovat. Tento koncept ready-to-ski dodává klasice nový rozměr.

PRO VŠECHNY TYPY LYŽAŘŮ EXPERTI Hledají přesnost, výkon a efektivní skluz, stejně jako technické produkty, protože mají rádi výzvy.

červený skin s 100% mohérem pro excelentní skluz

ZKUŠENÍ Sdílejí hodnoty pohody a outdoorových sportů a hledají dostupné produkty. Oceňují výkon bez složitosti technických výrobků.

šedý skin s 60% mohérem pro lepší skluz

ZAČÁTEČNÍCI Lákají je outdoorové aktivity. Osloví je výrobek se snadnou dostupností a funkčností.

černý skin s 60% mohérem pro snazší odraz

www.bretton.cz

ČUS Jilemnická 50 Poslední lednový víkend 27.–28. ledna bude patřit závodu ČUS Jilemnická 50. Tratě na Horních Mísečkách slibují nejlepší podmínky pro běžecké lyžování v Krkonoších! První díl seriálu závodů Stopa pro život uvítá své příznivce v areálu na Horních Mísečkách. Nedaleká Jilemnice je už přes sto let nazývána kolébkou českého lyžování, proto je Jilemnická 50 již tradiční zastávkou celého seriálu. Letos vsadili pořadatelé z ČKS SKI Jilemnice na jistotu a připraví pro účastníky atraktivní trať o délce 15 km, která zavede účastníky směrem k Benecku a po druhé straně hřebene, jejž tvoří tři kopce, zase zpět. I letos bude akce dvoudenní – v sobotu dopoledne poměří síly děti, jež mají startovné zdarma, na skvěle připravených tratích v okolí stadionu a hned po poledni mají vyznavači volné techniky možnost zúčastnit se buď závodu s hromadným startem na 15 km, nebo během odpoledne absolvovat individuální výzvu s libovolným počtem okruhů. V neděli se můžete těšit na závod klasickou technikou s hromadným startem v délkách 15, 30 a 45 km. Ať to frčí!

PRO VEŠKERÉ AKTUALITY K ZÁVODU SLEDUJTE, PROSÍM, NÁŠ WEB:

www.stopaprozivot.cz

TERMÍN:

27.–28. ledna 2024 MÍSTO KONÁNÍ: Horní Mísečky

PŘIHLÁŠKY: Startovné za výhodnější cenu je možné získat do půlnoci 24. 1. 2024 na www.stopaprozivot. cz. Online registrace poběží dále do středy 24. 1. 2024 do půlnoci. Děti startují zdarma.

FORMÁT ZÁVODU: Sobota: V sobotu si můžeš vybrat, zda pojedeš závod na 15 km volně s hromadným startem, a nebo se zúčastnit individuální výzvy, také na 15 km volně, se startem v 12:15. Dopoledne jsou na programu též dětské závody. Lyžaři se vydávají na 15km okruh individuálně od 12:15 do 15:00. Pro měření času je nutné mít nasazené účastnické číslo. Startovním koridorem je možné projet opakovaně, a až se účastník rozhodne pro zahájení svého běhu, jde do odděleného koridoru se startovní brankou, kterou projede, a od té chvíle se mu měří čas. Pozor, startovní brankou je možné projet pouze 1x. Cíl se uzavírá v sobotu v 16:30, do tohoto času je nutné projet cílem a ukončit svůj běh. Po závodě proběhne tombola všech účastníků individuální výzvy o hodnotné ceny. Neděle 10:00 start 45 km závodu klasickou technikou 10:15 start 30 km závodu klasickou technikou 10:30 start 15 km závodu klasickou technikou

CARDION Karlův běh Druhý závod letošní sezóny se uskuteční 17.–18. února 2024. CARDION Karlův běh zavítá tradičně do Krušných hor na Boží Dar. Jedná se o závod kolem nejvýše položeného města v Česku. Svojí polohou každoročně láká velké množství zahraničních závodníků, nejčastěji k nám míří běžkaři z Německa. To nabízí skvělou příležitost, jak si poměřit síly se zahraniční konkurencí a užít si nabitý víkend lyžování.

PRO PŘESNÉ INFORMACE NEZAPOMEŇTE SLEDOVAT WEBOVÉ STRÁNKY PROJEKTU:

www.stopaprozivot.cz

TERMÍN:

17.–18. února 2024 MÍSTO KONÁNÍ: Boží Dar v Krušných horách

MÍSTO PREZENTACE: Obecní úřad Boží Dar

PŘIHLÁŠKY: Individuální závod, 12 km klasicky, nebo 12 km volně 350 Kč: online do 4. 2. 2024 400 Kč: online do 14. 2. 2024 500 Kč na místě 22 km klasicky, volně, nebo 45 km klasicky 600 Kč: online do 4. 2. 2024 700 Kč: online do 14. 2. 2024 800 Kč na místě Kombinované startovné sobota + neděle (22 + 22, nebo 22 + 45 km): do 4. 2. – 1 100 Kč, do 15. 2. – 1 300 Kč sobota + neděle (12 + 12 km): do 5. 2. – 600 Kč, do 14. 2. – 700 Kč děti startují zdarma

PREZENCE: 16. 2. 2024: Pátek 16:00–20:00 17. 2. 2024: Sobota 7:30–16:00 18. 2. 2024: Neděle 7:30–9:30

Šumavský skimaraton TV NOVA Víkend 24.–25. února 2024 bude patřit oblíbenému závodu Šumavskému skimaratonu TV NOVA. Díky dlouhodobému členství v prestižní sérii Euroloppet se očekává velké množství závodníků ze zahraničí. Jako na každém závodě se můžete i na Kvildě těšit na skvělé zázemí v podobě vyhřívaného stanu a perfektně připravené tratě pro děti a dospělé. Letos se jedná o již 39. ročník a pro veškeré novinky nezapomeňte sledovat naše webové stránky:

www.stopaprozivot.cz

TERMÍN:

24.–25. 2. 2024 MÍSTO KONÁNÍ: Kvilda

PŘIHLÁŠKY: Jednotlivé startovné (46 km, 45 km nebo 23 km klasicky, či volně) 900 Kč do 31. 12. 2023 1 000 Kč od 1. 1. 2024 1 100 Kč od 20. 2. 2024 900 Kč kdykoliv s EUROLOPPET pasem Kombinované startovné (46 + 23 km, 46 + 45 km, 23 + 45 km a 23 + 23 km) 1 800 Kč do 19. 2. 2024 2 000 Kč od 20. 2. 2024 1 800 Kč kdykoliv s EUROLOPPET pasem Děti startují zdarma

FORMÁTY ZÁVODŮ: Sobota (volná technika) 46 km 23 km 8 km „Šumavská pohoda - jen tak pro radost“, pohodová vyjížďka pro každého na Horskou Kvildu a zpět Dětské závody klasickou technikou na 1 km, 2 km, 5 km a 8 km Neděle (klasická technika) 45 km 23 km

PREZENCE: 23. 2. 2024: Pátek 15:00–18:00 (ve velkém bílém stanu v zázemí závodu hned po příjezdu do Kvildy směrem z Vimperku) 24. 2. 2024: Sobota 8:00–18:00 25. 2. 2024: Neděle 8:00–10:00

Krkonošská 70 MONZAS Zavírákem 14. sezóny je nejstarší běžkařský závod v České republice, Krkonošská 70 MONZAS. V sobotu 9. března přivítá Svatý Petr všechny sportovní nadšence, kteří se přijdou rozloučit se zimou. Tento závod nabídne tradiční souboj hlídek na hřebenech našich nejvyšších hor. Navíc se zde rozhoduje o celkovém pořadí seriálu Stopa pro život a tento formát závodu jinde nezažiješ.

PRO VEŠKERÉ AKTUALITY K ZÁVODU SLEDUJTE, PROSÍM, NÁŠ WEB:

www.stopaprozivot.cz

TERMÍN:

9. března 2024 MÍSTO KONÁNÍ: Areál Svatý Petr ve Špindlerově Mlýně

PŘIHLÁŠKY: Registrace je možná online do 6. 3. 2024 Hlídky 3 500 Kč do 31. 12. 2023 4 500 Kč do 6. 3. 2024 5 000 Kč na místě Jednotlivci 700 Kč do 31. 12. 2023 900 Kč do 6. 3. 2024 1 000 Kč na místě

PREZENCE: 8. 3. 2024 Pátek 16:00–21:00 v závodní kanceláři v areálu Svatý Petr 9. 3. 2024 Sobota 6:30–8:00

FORMÁTY ZÁVODŮ: Závod 5členných hlídek 25 km (muži, ženy) 50 km (muži, ženy) 70 km (muži) Start hlídek od 8:00 – každých 30 sekund tři hlídky dle startovních čísel a dle časů ve startovní listině. Závod jednotlivců na 25 km a 50 km hromadný start ve vlnách po jednotlivých kategoriích až po startu hlídek

SLOŽENÍ DRUŽSTEV: Družstva mužů (70 a 50 km) a žen (50 a 25 km) jsou složena z pěti závodníků Družstva veteránů starších 50 let (25 km) jsou složena z pěti závodníků V družstvu mužů mohou startovat i ženy, ale hodnotí se v kategorii mužů Družstvo žen může startovat v závodě na 70 km, avšak hodnotí se v kategorii mužů Závodu se mohou účastnit závodníci starší 15 let, v případě, že jsou mladší 18 let, musí při prezentaci předložit písemný souhlas zákonného zástupce

Závod s vločkou:

Krkonošská 70 Krkonošská 70 je dálkovým lyžařským během s nejdelší tradicí u nás. Vznikl v roce 1955 na základě myšlenky obnovy tradice hlídkových závodů. První ročníky pořádaly dnes už neexistující oddíly TJ Slovan ÚV ČSTV a TJ RH Hradec Králové. TJ Lokomotiva Trutnov je hlavním pořadatelem od roku 1986. V roce 2010 se stal závod součástí Stopy pro život. V prvních letech se dokonce vůbec název závodu neuváděl, později se začal nazývat „Po hřebenech Krkonoš“. V roce 1987 se závod uskutečnil po roční pauze na nové trase a s novým názvem – Krkonošská sedmdesátka – Memoriál doc. Dr. Miroslava Hlaváčka. Od roku 1989 nese již tradiční jméno Krkonošská 70. Historicky 1. ročník se konal 6. března 1955 v rámci celostátní spartakiády. Vypsána byla pouze kategorie mužů a zúčastnilo se pět 10členných hlídek. Do historie vstoupil 10. ročník, který se konal 8. března 1964, kdy se poprvé účastnily ženy a absolvovaly trať 25 km. Prvního ženského závodu u nás se zúčastnilo 15 desetičlenných hlídek a hned následující ročník přinesl změnu, kdy startovaly ženy pouze v 5členných družstvech. Další 12. ročník se vyznačoval počínajícím nástupem masovosti, která trvala několik následujících let. Závodu se účastnilo i více než 5 000, pro jejichž průjezd byla stávající trať naprosto nedostačující a docházelo k poškozování chráněné vegetace. Nejen z tohoto důvodu byl závod v roce 1986 z rozhodnutí Ministerstva kultury ČSSR zrušen. V dalších letech se trasa legendárního závodu neustále měnila a v roce 1992 došlo k další významné změně v pravidlech. Poprvé startovaly všechny hlídky pouze pětičlenné. A nebyla to jediná novinka. Nově se objevil symbol vločky, který byl později (v r. 2004) registrován jako ochranná známka. V roce 2018 došlo k dalšímu průlomu, kdy na start hlavního závodu na 70 km se mohly postavit i ženy. Nevznikla nová kategorie, ale

v rámci mužské kategorie bylo povoleno smíšené družstvo. V posledních letech se závod hlídek koná na tratích 70, 50 a 25 km a závod jednotlivců na 50 a 25 km. Trasa závodu se během jeho historie mnohokrát měnila. V letech 1959–1975 vedla ze Špindlerova Mlýna přes Mísečky, Dvoračky, Voseckou boudu, Martinovu boudu, Petrovku, Špindlerovku, Luční boudu, Liščí horu, Lučiny a zpět přes Klínovky do Špindlerova Mlýna. V roce 1976 došlo k úpravě trati, která nově vedla po cestě Československého přátelství na Obří boudu a Luční boudu. Tato verze obstála až do inkriminovaného roku 1985, kdy se stala nevyhovující a rok poté byl závod zrušen. V následujících letech se hledala nová trasa závodu, která by vyhovovala náročným požadavkům pořadatelů a zároveň byla bezpečná pro závodníky. V roce 2003 dostál závod poprvé svému jménu a trať mužské kategorie se prodloužila na plných 70 km. Trať vedla ze Svatého Petra přes Hromovku, Krásnou Pláň, Přední Planiny, Klínovky, Bufet, Liščí horu, Pražskou boudu, Kolínskou boudu, Václavák, Vlašské boudy, Krausovy boudy, Pardubické boudy, Friesovy boudy a zpět přes Bufet, Klínovky, Zadní Struhadla a Hromovku do Svatého Petra. Nynější trasa je podobná: závodníci startují ve Svatém Petru a pokračují přes Hromovku, rozcestí Struhadla, Krásnou Pláň, Srub, Liščí cestu, rozcestí nad Tetřevími Boudami, Zahrádky, vysílač, Pražskou boudu, Krausovy boudy a Pardubické boudy, dále pak pod Kolínskou boudou přes Pražskou boudu, Liščí cestu a zpět do cíle ve Svatém Petru.

Z důvodu, že se jedná o závod hlídek, vede po hřebenech Krkonoš a jednotliví členové musí být po celou dobu závodu pospolu, bylo zapotřebí stanovit kontrolní průjezdy. Na nich stáli rozhodčí, kteří do papírových startovních průkazů zapisovali časy průjezdů. V roce 1994 došlo k průlomu a papír byl nahrazen čipy, ale bohužel se inovativní metoda ještě neujala a pořadatelé se vrátili k papírovým kontrolám. Ačkoli v dnešní době jsou již plně využívány čipy, které jsou přímo ve startovních číslech, na kontrolách stále stojí rozhodčí s deskami a papírovými formuláři, kam zapisují průjezdy jednotlivých hlídek. Na trati je v dnešní době celkem 5 kontrol, které jsou označeny symbolem K. Ke Krkonošské 70 neodmyslitelně patří účastnický odznak, jehož tvar se v průběhu let měnil. Nejdříve byl hranatý, poté kulatý a po zavedení ochranné známky ve tvaru vločky. Při 65. ročníku byl vydán retro odznak, který měl opět kulatý tvar. V mnoha domácnostech letitých účastníků byste jistě mohli unikátní sbírku odznaků z Krkonošské 70 naleznout. Krkonošská 70 není pouze o výkonech, ale svým specifickým pojetím závodu hlídek je nesmírně přitažlivá svou ideou přátelství, parťáctví a sounáležitosti. Každoročně se setkáváme s vynikajícími výkony jednotlivců i celých družstev. Závod je neuvěřitelně fyzicky, ale i psychicky náročný, plný prudkých stoupání a náročných úseků. Při příznivých podmínkách však nabízí krásné výhledy do kraje a nádhernou zimní krajinu vrcholků Krkonoš. Kdo v cíli zažije kolektivní radost z absolvovaného závodu, chce ten pocit zažít znovu. A o tom je Krkonošská 70.

„Těšíme se na vás na startu 14. sezóny SPŽ a nezapomeňte, že u nás děti startují zdarma!“

INSTITUCIONÁLNÍ PARTNEŘI

HLAVNÍ PARTNEŘI

OFICIÁLNÍ PARTNEŘI

GENERÁLNÍ MEDIÁLNÍ PARTNER

MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

DODAVATELÉ

MARKETINGOVÝ PARTNER

PARTNEŘI

ADVERTORIAL

54.

ENGADINSKÝ SKIMARATON

Logistické veledílo rok co rok Legendární Engadinský skimaraton se koná již 54 let. Účastní se ho více než 14 000 běžců na lyžích, tak třeba příprava jídla začíná již šest měsíců před touto sportovní událostí. Téměř nadlidský úkol, který vyžaduje organizační talent, intlekt, a ještě více jídla a pití.

a startu si běžci na občerstvovací stanice, kterých je na celé trase maratonu z Maloji do S-chanf celkem sedm, skoro ani nevzpomenou. O pár kilometrů později jsou už ale vyhledávanou zastávkou. Nejpozději v tuto chvíli je účastníkům jasné, že jídlo je na Engadinském skimaratonu velkolepé a je mistrovským dílem logistiky. Je maratonská neděle, 8 hodin ráno. Více než 70 dobrovolníků čeká s velkým očekáváním na sportovce u prvního stánku s občerstvením v Silvaplaně. Brzy kolem proběhnou první ambiciózní elitní běžci, zvednou sněhový prach a samozřejmě chtějí dostat svačinku. Dobrovolníci zahalení do modrých zimních bund mají plné ruce práce. Podávají tedy pospíchajícím běžcům kousky čerstvého banánu z Coopu, tabulku čokolády Ovo nebo drží pod nosem izotonické studené i teplé nápoje i posilující vývar od švýcarské firmy Oswald. I když je to hektické, pracovití dobrovolníci se usmívají a nenechají si natěšeným davem sportovců vyrazit dech.

Příprava je všechno – tisíce běžců chtějí být rychle a snadno nasyceni

Nakrmit více než 14 000 hladových účastníků najednou vyžaduje logistické dovednosti. Organizátoři největšího bruslařského závodu světa jsou v tom naštěstí zkušení. To znamená, že přesně vědí, kolik jídla musí být včas na stánku připraveno. Patrick Meier je vedoucím cateringu na maratonu již více než sedm let. Plánování a organizování jídla pro něj začíná v létě.

Engadinský skimaraton také vyžaduje: 16 000 startovních čísel 14 000 speciálních tašek 1 200 dobrovolníků 150 zvláštních vlaků 110 toalet Toi Toi 62 autobusů 41 speciálních vozů

Nejpozději od začátku února, kdy je zboží dodáno do centrálního skladu v Samedanu, nabírá logistické mistrovské dílo plné obrátky. Týdny až několik dní před maratonem jsou dodávány všechny zásoby: jídlo, nápoje v prášku, kelímky a další. Potřebné zboží je dodáno na celkem 30 paletách a brzy ráno v den závodu je distribuováno na sedm občerstvovacích stanic. Celkem 650 dobrovolníků přebírá zboží na různých občerstvovacích místech a začíná s přípravami. A to vyžaduje spoustu času, koordinace a cvik v rukách. Musí se nakrájet banány na stovky kousků a také namíchat různé nápoje. Pro zajištění čistoty a pořádku jsou na okraji stezky zřízeny speciální pohárové ochranné sítě. To znamená, že běžci mohou prázdné kelímky sami odhodit. S několika tisíci lidmi se ne všechny kelímky dostanou přímo do záchranné sítě. Několik dobrovolníků na každém stanovišti je zaneprázdněno sbíráním kelímků hráběmi – práce, která láme záda a odměňuje se bolavými svaly.

Impozantní množství jídla

Engadinský skimaraton spotřebuje 20 tisíc litrů horké vody jen na přípravu čajů a bujónů. Oříškem je udržet nápoje teplé až do konce závodu později odpoledne. V neděli večer se voda v sýrárně v Beveru ohřeje na 70 stupňů, naplní se do cisteren a brzy ráno v 6 hodin se rozváží na občerstvovací stanice. Na konci dne se nasčítá impozantní množství jídla: účastníci dostanou 7 500 litrů Isostaru, 3 500 litrů čaje, 2 000 litrů vývaru, 1 500 litrů Ovomaltiny a 8 000 litrů vody. Pro srovnání: vydané nápoje by naplnily 125 van. Pokud jde o pevnou stravu, množství jsou neméně působivá. Podává se přibližně 110 kilogramů energetických tyčinek a spotřebuje se 500 kilogramů čokoládových tyčinek nebo celá tuna banánů. A nesmíme zapomenout ani na nasycení 1 000 dobrovolníků ve službě: den před maratonem je připraveno přes 1 000 sendvičů. Po několika hodinách usilovné práce kuchařský tým Academia Engiadina naplní množství pečiva. Obědové tašky včetně nápojů, sendvičů a dalšího občerstvení nakonec hokejový klub Svatý Mořic zabalí a předá šéfům dobrovolníků. Není pochyb, že Engadinský skimaraton je skutečným logistickým uměním a v neděli 10. března 2024 představí také svůj organizační talent. Takže ať zase zazní „hej, hej“, když se přes 14 000 účastníků vydá do přírody na maratonskou trasu. Občerstvení na trase bude každopádně zajištěno!

Maratonský týden 54. Engadinský skimaraton................neděle, 10. března 2024 15. Engadinský půlmaraton...............neděle, 10. března 2024 23. Engadinský ženský běh..................neděle, 3. března 2024 6. Engadinský noční běh.................... čtvrtek, 7. března 2024

Only for women

Engadinský ženský běh: Tradiční běh zahajuje maratonský týden a přiláká na start této události přes 1 300 žen. Trasa je dlouhá 17 km, oblíbená je týmová soutěž „Go 4 Women’s Run“, v níž účastnice soutěží ve čtyřčlenných týmech. Engadinský noční běh: Nedílnou součástí akce je již čtyři roky také Engadin Night Run, během něhož účastníci absolvují 17 km dlouhou trasu v trochu jiném světle. Svíčky a ohniště vytvářejí jedinečnou noční atmosféru a přinášejí unikátní zážitek. Tajný tip pro všechny noční sovy a romantiky, kteří milují běžky.

ADVERTORIAL

Jedna myšlenka, jedna vize, mnoho emocí Jedinečný Gsiesertal Lauf oslaví v únoru 40. jubileum! Gsiesertal Lauf je jedním z evropských maratonů zařazených do seriálu dálkových běhů Euroloppet a jeho trasa vede nedaleko italského Toblachu údolím nazývaným Gsiesertal, nebo také v italštině Val Casies, tedy v oblasti Jižního Tyrolska.

nožství startujících se pohybuje každým rokem kolem čísla 2 300, zhruba se shoduje s počtem obyvatel žijících v údolí a právě mnoho z nich se podílí na organizování dálkového běhu. Jsou si vědomi, že Gsiesertal Lauf je důležitou propagací jejich regionu v lyžařském světě. Pokud se závodu zúčastníte, poznáte na vlastní kůži, že se zde řeší každý detail a víkendová událost působí rodinným charakterem, jako málokde na jiných závodech evropského měřítka. Do organizace je zapojeno 17 amatérských sportovních skupin a 450 dobrovolníků se stará o to, aby byli účastníci nadmíru spokojeni. Pokud bychom chtěli dokompletovat statistiku závodu, tak dodnes projelo cílem 71 462

startujících ze všech koutů světa, každoročně až ze 40 různých států. Gsiesertal Laufu se v jeho historii zúčastnila celá řada jmen světové lyžařské scény, z nichž mnozí figurují na čestném seznamu vítězů vyrytých do kamenné desky v prostoru cíle. Mezi velikány můžeme zmínit olympijské vítěze a mistry světa jako Daehlieho, Auklanda, Gløersena, Faunera, di Centu, Smirnova, Botvinova, Dementěva nebo legendárního biatlonistu Bjørndalena a nesmíme opomenout ani křehké pohlaví J. Kowalczykovou, nebo K. Smutnou. Samotný Gsiesertal se může také pochlubit skvělým rekordem: od prvního závodu v roce 1984 nebyl ani jednou zrušen kvůli přírodním podmínkám, což berou organizátoři akce a prezident závodu Walter Felderer jako obrovský úspěch. I v době, kdy tento alpský region trpí nedostatkem sněhu, spolupracují s místním turistickým spolkem na vykouzlení běžeckých tratí alespoň z technického sněhu. S občasnou nepřízní přírody si pořadatelé vždy poradili, avšak v roce 2021 byla akce zrušena z důvodu vyšší moci, kvůli covidu. V rámci závodního víkendu si můžete vybrat ze dvou stylů běhu na lyžích, v sobotu se jede klasickou technikou a v neděli volným způsobem, a to na kratší 30km, nebo delší 42km distanci. Originalitou závodu, kterou jen tak někde nezažijete, je, že se pro délku závodu můžete rozhodnout přímo na trati. Buď dojedete do cíle 30km závodu, nebo těsně před ním odbočíte do náročného stoupání na delší maratonské verzi, o 12 km delší. Pro méně zdatné je přichystán také pohodový závod podél řeky v mírném profilu tzv. „Just for Fun“

a pořadatelé nezapomínají ani na ty nejmenší, v závodu „Kids Run“, kde můžete děti přihlásit na 3, nebo 5 km dlouhou trasu. Maratonský závod na 42 km spojuje tři hlavní vesnice údolí Gsiesertal: ze Sv. Martina vede trasa dolů do údolí směrem na Pichl, dále do Taistenu a opět se vrací zpět po druhé straně řeky, kolem Sv. Martina a vystoupá náročným 200m stoupáním až do Sv. Magdaleny na konci údolí, kde se závodníci stočí a vrátí dlouhým sjezdem do cíle ve Sv. Martinu. Úvodních 30 km, prakticky po rovině, se často závodníci pohybují ještě ve velké skupině a právě ve stoupání se většinou rozhodne, kdo vyhraje a kdo zůstane v poli poražených. Krajina sama o sobě, stejně jako výhled na Dolomity, je dalším jedinečným prvkem závodu. Krom toho si závodníci pravidelně pochvalují vynikající italskou kuchyni, kde vás neodbudou, a budete se držet, abyste se nepřejedli. Nejlepší místní kuchaři spolu s 30 pomocníky obstarají každoročně 7 občerstvovaček na trati a na své si přijdete zejména v cílovém party stanu ve Sv. Martinu. Vrcholem gurmánského menu je jablečný závin, který měří neuvěřitelného čtvrt kilometru na délku, méně by nestačilo. Díky skvělému zázemí a krásné alpské kulise není divu, že počet účastníků a jejich doprovodů zanedlouho předstihne lůžkovou kapacitu v údolí. Gsiesertal Lauf oslaví v roce 2024 své 40. jubileum a očekávání na tuto jedinečnou událost se každým týdnem stupňují. Akce se koná každoročně třetí únorový víkend. Klasický závod se uskuteční v sobotu 17. února 2024, zatímco neděle 18. února je vyhrazena pro volný styl.

Objevte Ramsau z českého hotelu

Hotel Stierer – běžky, sjezdovky i plzeňské pivo na jednom místě Už je na čase přemýšlet, kde strávit aktivním sportovním odpočinkem letošní zimu. I v Rakousku se můžete domluvit česky a dát si čerstvě natočenou Plzeň, když si pro své zimní radovánky vyberete Hotel Stierer v Ramsau.

amsau asi znáte. Obec, nad kterou se tyčí skoro tříkilometrová ledovcová dominanta Dachstein, nabízí unikátní propojení jak bežeckého, tak sjezdového lyžování.

Unikátní oblast pro běžkaře…

Okolí situované v nadmořské výšce 1 100 až 2 700 m nabízí 220 km tras, na kterých se konala mistrovství světa v severských disciplínách, s různou obtížností pro rekreační běžce až po špičkové sportovce.

…ale i pro sjezdaře

Kromě běžkařů si na své přijdou i milovníci sjezdového lyžování. V samotném Ramsau naleznete lyžařský areál Rittisberg s několika vleky a v sezóně 2022/23 zrekonstruovanou kombinovanou sedačko-kabinkovou lanovkou. Zde najdou vyžití nejen rodiny s dětmi

a začínající sjezdaři, nepohrdnou jím ani ti zkušenější. Pro milovníky velkých lyžařských center je pak ideální volbou několik málo minut jízdy skibusem nebo autem vzdálený Schladming, nástupní bod lyžařské oblasti Schladming-Dachstein, která je součást regionu Ski Amade.

Krásné bydlení a dobré jídlo

Hotel Stierer nabízí přes 60 lůžek ve dvojlůžkových a rodinných tří- až pětilůžkových pokojích s vlastním sociálním zařízením s balkony s výhledem na krásy rakouských Alp. Tým kuchařů se postará o váš žaludek už od snídaně, hotel nabízí polopenzi i celodenní stravování dle preferencí hostů. Kromě prostorné jídelny pro všechny ubytované hosty je při odpovídajícím počasí k dispozici i slunečná terasa s nádhernými výhledy na okolní vrcholky hor.

A po sauně orosená plzeň

Wellness s finskou saunou a infrasaunou pak nabídne možnost odpočinku a rehabilitace po sportovních výkonech. Co může být lepšího, než po sauně uhasit žízeň orosenou plní… Hotel disponuje i dostatečnými skladovacím prostory pro veškeré sportovní vybavení a náš tým vám je nápomocen při plánovaní sportovních i ostatních aktivit. Přijeďte si užít rakouské lyžařské radovánky bez jazykové bariéry v takřka domácím prostředí.

www.hotelstierer.at

ADVERTORIAL

OBJEVTE DOLOMITY NA BĚŽECKÝCH TRATÍCH

Běžecké lyžování

na největší evropské horské náhorní plošině Seiser Alm, ráj o rozloze 56 km² v nadmořské výšce 1 600 až 2 958 m, je největší horskou plošinou v Evropě a jednou z nejúchvatnějších alpských pastvin na světě. Dovolená na tomto místě zaručeně potěší sportovní nadšence i rodiny s dětmi a nabízí impozantní výhledy na nedaleké dolomitské vrcholy Schlern, Langkofel a Plattkofel, 300 dní slunce a vysokou sněhovou jistotu. Objevte Seiser Alm na běžeckých tratích

okud plánujete zasvětit svou dovolenou v Dolomitech běžkování, tratě na Seiser Almu v srdci Dolomit jsou tím pravým místem. 80 kilometrů prosluněných běžeckých tratí na Seiser Almu leží v nadmořské výšce 1 800 až 2 200 metrů. Všechny mají dvě nebo dokonce čtyři stopy, jsou perfektně upravené a vedou skrz celý Seiser Alm. Ať už se rozhodnete pro bruslení, nebo klasický styl, jste začátečník, nebo profík, Seiser Alm má tu správnou stopu pro každého. Na běžkách si tu neužijete jen rozlehlost největší evropské horské náhorní plošiny, ale také Dolomity: Langkofel, Plattkofel a Schlern jsou prakticky na dosah.

Seiser Alm, Val Gardena a další místa pro běžecké lyžování

Nejdelší a zároveň nejnáročnější trasa Joch vede z běžkařského centra Ritsch přes rozsáhlé alpské louky k horní stanici lanovky Panorama. V četných smyčkách se přes Ladinser Moos dostane zpět na Ritsch. S nedalekými dolomitskými vrcholy Langkofel, Plattkofel, Rosszähne a Schlern nabízí jedinečné panorama. Seiser Alm tvoří společně s údolím Val Gardena běžkařskou oblast s přibližně 100 km tratí. Obě střediska spojuje trať Saltria–Monte Pana. Oblast je součástí největšího běžeckého kolotoče v Evropě Dolomiti Nordicski s celkově více než 900 kilometrů tratí. Na běžkách můžete vyrazit na dlouho... a užít si pestrou dovolenou na běžkách v Jižním Tyrolsku.

Kde trénuje světová elita

Běh na lyžích v místě tréninku vrcholových sportovců: Seiser Alm v Dolomitech je vysoko na seznamu profesionálů. Vzhledem k nízkému tlaku kyslíku ve vysokohorském vzduchu mezi 1 800 a 2 300 metry nad mořem je Seiser Alm obzvláště vhodný pro profesionální výškové a vytrvalostní tréninky. Je to eldorádo pro špičkové mezinárodní týmy, pravidfelně sem jezdí třeba Norové, Finové nebo Američané.

Vstupné na běžky a Nordic Pass

Pokud máte rádi běžecké lyžování v Dolomitech a rozhodnete se pro tratě Seiser Alm, můžete si zakoupit denní, týdenní a sezónní permanentky. Poplatek za běžecké lyžování

TIP: NORDIC PASS NABÍDKA ŠITÁ NA MÍRU PRO BĚŽKAŘE V OBLASTI DOLOMIT SEISER ALM. OBSAHUJE POPLATEK ZA KURZY BĚŽECKÉHO LYŽOVÁNÍ I NABÍDKU MOBILITY PRO BĚŽKAŘE.

TIP: KRÁSNÁ BĚŽKAŘSKÁ TRASA HARTL VEDE PŘES ROZSÁHLÉ ALPSKÉ LOUKY S RUSTIKÁLNÍMI HORSKÝMI CHATAMI DO VELMI IDYLICKÉ A NEZNÁMÉ OBLASTI NA SEISER ALMU.

zaručuje perfektně upravené tratě, takže běžecké lyžování v Dolomitech pro vás bude nezapomenutelné.

Lahodné zastávky na chatách

Zastávka na horské chatě kolem Seiser Almu je nutností! Máte na výběr, zda se zastavíte v rustikální kolibě nebo v gurmánské salaši. Ať už si vyberete cokoli, můžete si být jisti útulnou atmosférou, vřelou pohostinností a kulinářskými specialitami. Chaty kolem Seiser Alm podávají tradiční jídla z Jižního Tyrolska s regionálními produkty. Běžkaři si užijí snadný přístup k chatám přímo podél tratí, zážitek z přírody s fantastickým výhledem na štíty Dolomit a tradiční jídla.

Moonlight Classic Seiser Alm – běh na lyžích za úplňku Moonlight Classic Seiser Alm je závod v běhu na lyžích za úplňku. Tentokrát datum vychází na 25. ledna 2024, kdy se profesionálové i amatérští běžkaři účastní nočního běžeckého závodu za svitu měsíce na alpské pastvině Moonlight Classic Seiser Alm! Délky závodu jsou 15 a 30 km, povolen je pouze klasický střídavý styl. Jedná se o speciální událost, která se v regionu Dolomity Seiser Alm opakuje každý rok.

MAG PŘÍBĚH

TEXT: FABIÁN ŠTOČEK FOTO: ARCHIV AUTORA

ALJAŠKA Svět stálého prašanu Představte si nádherné zimní podmínky, křupání čerstvě vyříznuté stopy a načechraný třpytivý prašan všude kolem. Pokud budete mazat, použijete jen tvrdé vosky, takže na nějaké zalepené rukavice od klistru můžete zapomenout. Takové podmínky zažijete každý den po dobu pěti měsíců. To je aljašské lyžování.

ljaška je největším státem a třetí nejméně osídlenou zemí Spojených států amerických, přičemž přibližně polovina tamních obyvatel žije v jednom městě. Pokud počítáme hustotu zalidnění na kilometr čtvereční, dosahuje Česká republika 40x vyšší osídlenosti, a proto není problém se na Aljašce velmi jednoduše ztratit, nebo si užít chvíle o samotě, kdy se můžete tváří v tvář potkat s losy, medvědy grizzly, pižmoni, bizony a dalšími. Průměrné teploty se na Aljašce velmi liší. Jestli se nacházíte na pobřeží, zažijete mírnější zimu s nižšími teplotami, pokud ve vnitrozemí (např. v městě Fairbanks), teplota se pohybuje mezi –7 až –23 °C, ale může klesnout i pod –50 °C. Díky místnímu vnitrozem-

nímu klimatu si Aljaška udržuje i při relativně malém množství srážek nedotčený přemrzlý prašan jako stvořený pro lyžování. Musíte však také počítat s tím, že kvůli pomalejšímu sněhu při extrémně nízkých teplotách budete možná na tréninku muset jezdit intervaly z kopce dolů, abyste měli pocit, že vůbec jedete. Kvůli tuhým zimám a věčně zamrzlé půdě nevede k řadě domů obecní vodovod a obyvatelé musí neustále doplňovat nádrže na vodu umístěné uvnitř vyhřátých garáží, aby zde mohli vůbec přežít. Jaro a léto jsou nejvhodnějším obdobím pro návštěvu Aljašky, zejména díky příjemným denním teplotám, skvělému lyžování a také délce denního světla, na kterou jsme zvyklí.

Země sněhu a ledu jako stvořená pro toulání se nedotčenou přírodou na backcountry běžkách, sněžnicích nebo skialpových lyžích

PA R T N E R

R U B R I K Y

Fairbanks

Fairbanks, město kdysi vystavěné kvůli zlaté horečce, si nyní udržuje druhý nejvyšší počet obyvatel (32 000) ve státě, a to hlavně díky proslulé univerzitě (University Alaska Fairbanks), kde působí dřívější česká reprezentantka v běhu na lyžích Eliška Hájková. Před pár lety lyžovala za jinou univerzitu, v Boulderu v USA, a ve Fairbanks žije už přes tři roky, kde pracuje jako hlavní trenérka běhu na lyžích. Již sklízí kvalitní výsledky svých svěřenců a může se chlubit letošním vítězem amerického vysokoškolského šampionátu, což se v historii univerzity podařilo pouze třikrát. V okolí Fairbanks je několik lyžařských kopců, kde se dá jezdit na sjezdovkách, ale nečekejte lyžařská střediska alpského stylu. Jeden z areálů dokonce nemá lanovku a rozváží své lyžaře na vrchol hory klasickými americkými školními autobusy žluté barvy. Druhé středisko se může chlubit lanovkou, která je poháněná generátorem, a díky své zeměpisné šířce se prezentuje jako nejsevernější lanovka na světě. Kromě sjezdového lyžování zde samozřejmě najdete nepřeberné množství tratí pro klasické lyžování a skialpinismus. Univerzita udržuje více než 20 km upravovaných tras vedoucích přímo z kampusu, po kterých mnozí zaměstnanci dojíždí na lyžích do práce. K dispozici je také velký upravovaný areál pro klasické lyžování s názvem Birch Hill, kde bývá pravidelně upraveno 30 km běžeckých stop (z nichž 10 km je v zimních měsících osvětlených), a je schopen hostit velké akce, jakými jsou americké národní závody. Zimní sporty jsou pro obyvatele Aljašky životním stylem. Místní si našli různá místa, přírodně, a tedy přirozeně vytvořená, kde se dá lyžovat. Jedním z nich je například koryto zamrzlé řeky. Představte si, že jedete na běžkách a pod vámi teče voda. V –30 °C ale nemusíte mít strach, že byste se propadli, protože těmito místy jezdí pravidelně

Ve Fairbanks a jeho okolí si můžete užít mnoha sportovních aktivit. Kromě běžeckého a sjezdového lyžování také lezení na ledopádech, jízdu na fatbiku či putování na běžkách s noclehem ve volné přírodě

i mnohem těžší sněžné skútry. Pokud jízdu na vodním toku psychicky zvládnete, odměnou vám bude příjemný a velmi rovný povrch jako stvořený k lyžování. Okolo města najdete mnoho upravených stop pro sněžné skútry, kde můžete kromě klasiky či bruslení zkusit jízdu na fatbiku, tlustém kole. Samozřejmě bylo by zvláštní, kdyby se zde, v takových úžasných podmínkách, nepořádal žádný závod. Nejznámějším dálkovým zimním závodem je White Mountains 100 (WM 100), což je 100 mil (nikoli kilometrů) po stopách, které jsou upraveny sněžnými skútry. V rámci celého okruhu můžete využít pěti zastávek na zimních chatách, ale mimo tuto akci tam nikdy nikoho dalšího nepotkáte. Účastníci si mohou na konci března vybrat, zda závod absolvují na „hubených“ lyžích, na tlustém kole nebo prostě během. Závodníci na běžkách mohou jet volným stylem, ale

řada z nich vzhledem k podmínkám na trati volí raději klasiku. Shalane Frostová, několikanásobná vítězka WM 100 na lyžích, obvykle volí zkrácené nebo dětské lyže na bruslení, které si upravila na šířku upravené stopy sněžnými skútry. Většina účastníků se do cíle dostane po více než 24 hodinách. Vytrvalostní zimní závody jsou na Aljašce populární. Mezi další patří Susitna 100, jedná se o podobný typ závodu, jen jižněji, a nejdelší trasa měří 100 mil. Tyto akce mívají často omezenou podporu, jak z hlediska finanční stránky, tak i organizátorské, takže se musíte většinou spolehnout na vlastní zdroje, nebo přesvědčit místního losa, aby vám ukázal tajnou skrýš s potravou. Hádejte, kdo je rychlejší, běžci, cyklisté, nebo lyžaři? Záleží na podmínkách, ale ve většině případů jsou to cyklisté.

MAG PŘÍBĚH

Další aktivity

Pokud se vám nechce jet 24 hodin na lyžích v extrémních mrazech osamoceně, existuje mnoho dalších aktivit, které by vás mohly ve Fairbanks zaujmout. K některým z nich patří návštěva výzkumné stanice velkých zvířat, kde chovají bizony, pižmoně, losy a další typickou aljašskou zvířenu. Horké prameny jsou také běžným způsobem, jak si odpočinout, a když máte štěstí, můžete si při koupeli vychutnat tanec polární záře. Vzhledem k velmi nízkým zimním teplotám je také velmi snadné najít nebo vytvořit místa pro ledové lezení. Například univerzita ve Fairbanks zřizuje venkovní ledovou lezeckou stěnu přístupnou přes zimu, a to nejen pro studenty, ale i veřejnost. Další klasickou aljašskou aktivitou je jízda se psím spřežením nebo pořádání festivalu ledových soch, na který se sjíždějí nejlepší světoví sochaři, kteří vytváří nejrozmanitější sochy ve velikosti od malých kvádrů až po ledové obry v reálné velikosti lodí a hradů.

Místní gastronomie

FOTO: ARCHIV AUTORA

Možná vás překvapí, že si i uprostřed zimy můžete koupit čerstvý salát. Pěstují se totiž v některých z aljašských hydrotermálních skleníků. Ceny a kvalita produktů se mohou značně lišit, protože většina potravin se musí dovážet z dalších 48 států USA. Nejlepším způsobem, jak poznat místní kuchyni, je spřátelit se s lovcem. Pro mnoho lidí na Aljašce je totiž lov koníčkem a není nic lepšího, než se nechat pozvat na ulovenou divokou zvěř či rybu z jeho mrazáku.

Anchorage a Denali

Největším aljašským městem s velkou vojenskou základnou je Anchorage, asi 5 hodin jízdy autem jižně od Fairbanksu. Zde patří k oblíbeným jarním aktivitám místních obyvatel běžkování na ledovci. Budete si muset přivstat, abyste stihli ten správný firn, ale rozhodně nebudete litovat. Klouzání po nekonečném hladkém povrchu můžete zkombinovat s prozkoumáním jedné či dvou ledovcových jeskyní. Dívejte se kolem sebe, protože možná někde zahlédnete místní univerzitní tým APU (Alaska Pacific University) v čele s úspěšnou závodnicí Světového poháru Rosie Brennanovou. Při běžkování na jarním ledovci u Anchorage se můžete opatrně Jednou z dalších běžných místních aktivit kochat pohledy do ledovcových jeskyní je také let vrtulníkem Pokud máte přátele vlastnící letadla, bude nebo malým letadlem zvaným Supercub vám nejspíš stačit uhradit náklady pouze za upraveným k přistání na ledovci a lyžování benzín. na nedotčeném prašanu. S využitím letadla Cestou zpátky do Fairbanksu se můžete se sjezduje mnohem pohodlněji a nalyžuzastavit i v národním parku Denali. Jestjete mnohem více než se žlutým skibusem. liže jste si ještě dostatečně neužili setkání s divokou přírodou, za rohem vás čeká sotva probuzený medvěd, což mi připomíná dodat důležitou poznámku na závěr: pokud vyrazíte na Aljašku, vždy si sebou na svá dobrodružství noste pepřový sprej, jako obranu před napadením medvědem, a satelitní telefon. Tato země může být při vší své osamělé kráse také neúprosně krutá.

Fabián Štoček Vědecký pracovník v oblasti neurovědy a přední český závodník seriálu dálkových běhů Ski Classics. Základní doplňky aljašského dopravního prostředku

Zahřejte se v zimě na lyžích!

Naskočte do stopy ČEZ SkiTour a zažijte Jizerskou 50!

ČEZ SKITOUR 2024 HORNÍ MÍSEČKY

13.–14. ledna 2024

KRUŠNOHORSKÁ 30 20.–21. ledna 2024

BEDŘICHOVSKÝ NLM 26.–27. ledna 2024

ORLICKÝ MARATON 3.–4. února 2024

ČEZ JIZERSKÁ 50 8.–11. února 2024

JELYMAN

25.–26. února 2024

BIEG PIASTÓW

1.–3. března 2024

HARRACHOV

8.–9. března 2024

erstvý vzduch, sníh, hory a čerstvě připravené lyžařské stopy, to je ideální zima každého běžkaře. Zažijte mrazivou atmosféru 57. ročníku ČEZ Jizerské 50 a zimní pohodu na závodech seriálu SkiTour. Zvlášť milovníci Jizerských hor mohou začít slavit, protože kromě legendární Padesátky se vrací také oblíbený Bedřichovský Night Light Marathon!

Jizerská 50 je bezpochyby jednou z největších sportovních akcí české zimy a navíc stálicí, která se už roky koná vždy druhý únorový víkend. Ani tentokrát tomu nebude jinak a svátek českého lyžovaní si můžete vychutnat hned ve čtyřdenní jízdě od 8. do 11. února 2024. Chcete si užít rodinný pohodový závod, zabruslit si volným stylem nebo si dát tzv. padesátku na půl? Z distancí na 10, 17, 25 a 30 km si vybere skutečně každý a na ratolesti čekají veselé dětské závody. Tak už jste si vybrali svůj osobní závod? Pokud ne, zvažte rodinnou idylku v podobě ČT Jizerské 10. Je skvělou alternativou

pro všechny, komu vyhovují kratší distance v kombinaci s pohodovou atmosféru rodinného závodu. Její popularita dlouhodobě roste a organizátoři se rozhodli přijít s novou, ještě lepší trasou! Ta mimo jiné nabídne přejezd přes monumentální hráz na přehradě Černá Nisa, kam se normálně na běžkách nedostanete. Padesátka. Nejde o to ji vyhrát, ale stojí za to ji zažít a stát se součástí našeho nejslavnějšího závodu na běžkách. Z ticha před startem zamrazí i ty nejzkušenější laufaře, napětí a očekávání je tak husté, že jej cítí i závodníci

v poslední vlně, o divácích ani nemluvě. Se startovním výstřelem se napětí uvolní, jako když vystřelíte špunt ze šampaňského, a tisíce závodníků se vydají zdolat trasu, která je provede ikonickými místy zasněžených Jizerek. Jako malou ochutnávku můžeme zmínit sklářskou osadu Kristiánov, Kneipu, Smědavu či Olivetskou horu. Ještě předtím se však se seriálem ČEZ SkiTour můžete podívat na Horní Mísečky, do Krušných hor anebo si dva týdny před Jizerskou 50 dát generálku v podobě Bedřichovského Night Light Marathonu. Ten v nabídce seriálu minulý rok chyběl, ale o to větší radost všichni máme, že je zpět v plné parádě! A kam pokračovat z Jizerek? Do Jeseníků na JeLyMana a do Harrachova v Krkonoších, kde sezónu slavnostně zakončíme. Ale nemluvme o konci, těšme se na začátek! Zažijte zimu na běžkách a sklouzněte se pro startovné na www.jiz50.cz a www.ski-tour.cz. SKOL!

MAG PŘÍBĚH

TEXT: ADÉLA ROČÁRKOVÁ

NEZAPOMENUTELNÝ Přestože poslední ročníky italského Pustertaler Skimarathonu patří do seriálu dálkových běhů Ski Classics, není tento závod svým názvem příliš známý. Kdo sem však přijede, bude se chtít vrátit

tomto seriálu sice nejsem jako příslušník týmu registrovaná, ale zjišťuji, že se v rámci této akce konají i totožné starty pro veřejnost. A dokonce v sobotu je na výběr kromě dlouhé 62km trasy i mírumilovný závod na 30 km. Onemocněl nám jeden servisman, takže se uvolnilo místo na přespání, dcerky jsem nechala poprvé na 4 dny na pospas babičce a konečně vyrážíme za sněhem do světoznámé běžkařské oblasti s centrem v Toblachu. Nejedeme sem prvně, přesně víme, co dokážou Italové a že jsme odsud nikdy neodjížděli zklamáni. Čistého času téměř osmihodinová cesta za námi, a když přijíždíme do Innichenu, najednou se na loukách objevuje sníh. Nejedná se o žádné vysoké mantinely, ale 15 cm stačí, aby se dala najet stopa a my zajásali. Ostatní alpská střediska holá a tohle byl takový velký zázrak. Kdykoliv se někdo ptá, kam vyrazit na běžky, odpovídám bez rozmyšlení: Toblach. Skvěle upravené tratě, krásné hory, spousta sněhu, stylové ubytování v apartmánech za rozumné finance, stejně jako výborná italská strava v místních restauracích, kam se nemusíte bát zajít na pizzu, abyste tam nenechali půlku měsíční výplaty. Přihlásila jsem se na dva závody, 30 km v sobotu a 30 km v neděli. Tyto dvě krátké distance mi přišly jako dobrý kompromis za předpokladu, že jsem letos zatím žádný závod

ZÁVOD

U nás ne a ne napadnout sníh. Vánoce na blátě, včetně Nového roku a nebere to konce. Chci opět vidět sníh, kterým jsme se namlsali v první půlce prosince, ale to už je opravdu dávno. Zvažuji, co dělat. České závody se ruší jeden za druhým a nabízí se možnost vyrazit s týmem do Itálie na Pustertal Skimarathon, jenž je součástí největší série dálkových běhů Ski Classics. nejela. Hlavní sobotní závod na 62 km by byl soupaží hodně dlouhý. Sice se nejednalo o nějaký šílený profil, ale přece jen 62 je 62 km a jet takovou dálku jen kvůli jednomu 30km závodu mi přišel luxus. V neděli byla na programu pro hobíky stejná 30km trasa, jakou každoročně absolvují profíci, tzv. Mountain Prato Piazza Challenge. Sledovala jsem ji loni v TV, byl to celkem kopec, ale nějak to snad dám. V sobotu jsem se postavila na start 30 km přímo na stadionu v Toblachu, kde se konají závody Světového poháru v běhu na lyžích, včetně Tour de Ski. Chvíli před naším startem projeli stadionem profíci a amatéři z 62 km dlouhé trasy, akorát už měli za sebou necelých 30 km. Zazněl první ostrý start sezóny. Jedeme mírným stoupáním, které dobře znám. Pozvolna do kopce, kolem jezera Toblachersee a kousek

nad ním otočka a to samé zpět, akorát po druhé straně, kde se proplétáte hravým motokrosem, občas nějaká mezička nahoru, jinak stále mírně dolů nekonečnými zatáčkami. Chvílemi naberete rychlost, že je lepší ze stopy vyskočit, aby vás nevynesla někam bokem do lesa. Dlouhý prudký sjezd napoví, že se vracíte na závodní svěťákové tratě, a tam ještě nepříjemně prudký kopec, který může překvapit. Pak po loukách až na kraj vesničky Villa Bassa, kde podjedete železniční koleje a na konci rovinky vás cíl svým umístěním v podstavě překvapí. Každý se může ve stanu převléknout, do ruky dostane igelitku se svačinou, pitím a může mazat dál. Možná bych si radši dala teplé jídlo, ale nakonec se svačinky z obou závodů hodily na cestě zpět domů. První místo v hobíkách bylo velmi potěšující a po vyhlášení, kde jsem dostala krásnou ze dřeva vyřezanou památku na tento závod,

FOTO: ARCHIV PUSTERTALER SKIMARATHONU

jsem zaběhla do kanceláře, kde mi dali ještě obrovský dárkový koš z místních specialit. Odpoledne jsem vstřebávala únavu, která bývá po prvním závodě mnohem větší než v rozjeté sezóně. Moc jsem si lebedila, že jsem se rozhodla pouze pro 30ku. Pomalu jsem si chystala věci na ranní odjezd na druhý závod a byla ráda, že mi při tom nevisí na krku dva lumpíci. Prostě pohodička, kdy se člověk stará akorát sám o sebe. Pohodu však narušil švagr, který se mnou rozebíral občerstvení na neděli. Měla jsem představu, že určitě pití do kopce nepovezu, jenže když prohlásil, že loni dojel první muž do cíle až po 1:45 h, došlo mi, že to není úplně tradičních 30 km. Hned jsem si v hlavě propočítala, že první žena to může dát asi za 2:15, a tím pádem tam strávím minimálně dvě a půl hodiny, což je čas, za který jsem schopná ujet rovinatější 50km závod. Začala jsem být trochu nervózní, protože jezdím závody už jen soupaží a tady by se opravdu hodila klasika. Co naplat, lyže kvůli jednomu závodu rozbrušovat nebudu, takže to bude aspoň dobrý soupažný trénink. Ráno stojím na startu, kde jsme včera finišovali, a nevím, co si o tom myslet. Vyjíždím opatrně, snažím se tempo nepřepálit. Jede se hned od začátku do kopce stejnou trasou jako včera do cíle, po třech kilometrech projíždíme stadion v Toblachu a stoupáme stejným mírným výjezdem kolem Toblachersee jako včera a pokračujeme dál a výš. Stále přívětivým sklonem vzhůru, ale ruce si při soupaži nikde neodpočinou. Jedu s partičkou chlapíků a docela to utíká. Naši servisáci mě nenechali ve štychu a počkali s občerstvením. Tady někde za nimi se bude lámat chleba a stoupání přestane být přívětivé. Měla jsem z propozic napočítané serpentýny, abych měla na trati představu, a na posledních 3 km už měla být bezlesá vegetace, s tím, že poslední kilometr měl být už prakticky po rovině. Po občerstvovačce najíždím do stoupání, sklon je přísný, ale na stromeček to není. Soupaží se dá jet a mám pocit, že ani nebudu muset přistrkovat nožičku (možná jste zaregistrovali, že někteří soupažáci si v prudkých stoupáních nechávají za sebou jednu nohu, kterou přisunují při zápichu holí vpřed. Dosáhnete silově šetrnějšího pohybu díky efektivnějšímu přenosu těžiště vpřed a zároveň udržujete lyže v neustálém pohybu). Jenže za další zatáčkou už jsem byla ráda, že si můžu nožičku přišoupnout, a to mi vydrželo po celou dobu stoupání. Místy jsem přemýšlela, jestli by nebylo dobré si na chvilku zastavit a odpočinout. Stromečkem by si ruce odpočnuly, jenže na stromeček byl sklon relativně mírný. Stoupání bylo šílené, serpentýny často nevýrazné a stále se podivně vlnily, takže jsem si nebyla jistá,

FOTO: ARCHIV PUSTERTALER SKIMARATHONU

Dojetí do cíle výjezdu, tzv. Prato Piazza Mountain Challenge, je pro každého osobní výzvou a vítězstvím

STOUPÁNÍ BYLO ŠÍLENÉ, SERPENTÝNY ČASTO NEVÝRAZNÉ A STÁLE SE PODIVNĚ VLNILY, TAKŽE JSEM NEBYLA JISTÁ, JESTLI JDE O OPRAVDOVOU POČITATELNOU ZATÁČKU, NEBO JEN MENŠÍ ZÁKRUTU. jestli jde o opravdovou počitatelnou zatáčku, nebo jen menší zákrutu. V televizi z gauče to loni nevypadalo tak strašně?! S nadějí v očích vyhlížím konec lesa, který ne a ne skončit. Na konci sezóny, během níž obvykle zhubnu 2 kg, bych trpěla mnohem méně, ale teď byla forma na takový výjezd soupaží kdesi sakra daleko. Trpím jak kůň a rozhodně vím, že je to nejtěžší stoupání, které jsem kdy zažila, přestože pamatuji už mnoho těžkých závodů. V hlavě se honí všemožné myšlenky a ramena trpí. Mám pocit, že mi snad praskne nějaký ramenní vaz, tělo už není na takovou zátěž zvyklé a trénované. Konečně! Vidím konec lesa a za ním ještě kruté další serpentýny na obnaženém kopci, ale už budou jedny z posledních! Dostávám se na plató, kde už jsou jen kratší stoupavé mezičky a sjezdy a pak kopeček do cíle, kde si vybavuji z loňského TV přenosu, že zde v křečích přišla jedna závodnice o pódium. Dnes v reálu absolutně chápu. Přejíždím cílovou čáru a jsem opravdu šťastná, že to mám za sebou. Hledám slova, jak TO popsat. Opravdu jeden z nejsilnějších zážitků, utrpení, které jsem kdy absolvovala. Včera jsem se nad nadpisem ušklíbla, ale dnes jsem pochopila, proč pořadatelé v závodním bulletinku nazvali

tuto akci nejdelším a nejtěžším výjezdem na běžkách v Dolomitech. Cíl na hoře Prato Piazza či německy Plätzwiese totiž leží v 2000 m. n. m. I cesta autem dolů byla prudká a zákruty nebraly konce, neuvěřitelné, že se dá vystoupat na běžkách až na takový vrchol. V amatérech se mi podařilo vyhrát i nedělní výjezd, což byla jakási záplata za tu rasovinu, kterou člověk podstoupil. Týden po závodě mi psali pořadatelé e-mail, že jsem jim nenahlásila, kam mi mají poslat prize money za vítězství, čímž mě úplně dostali. Italové milují bruslení, a tak se letošní zimu (12. ledna) jede výjezd volnou technikou, ale sobotní závody zůstávají ve stejném rozsahu, tedy klasickou technikou na 62, nebo 30 km. Delší 62km varianta se jede zároveň jako seriál dálkových běhů Ski Classics, takže na startu potkáte největší současné hvězdy bílé laufařské stopy. Stojí tedy zato přijet, protože na této akci poznáte, že ji místní pořádají s velkým srdcem.

Pustertaler Skimarathon www.ski-marathon.com/en

info@ski-marathon.com

FOTO: ARCHIV ALVARA MYHLBECKA

CO SE DOČTETE V PŘÍŠTÍM ČÍSLE NORDICU

NORDICSPORT

FOTO: ARCHIV VENDULY KŘOUSTKOVÉ

FOTO: FACEBOOK

V dalším vydání NORDICu se můžete těšit na nejmladší hvězdu v laufařském pelotonu Alvara Myhlbecka, který ve svých 17 letech poráží slavná jména i na dlouhých distancích.

NORDICTECH Dále budeme pokračovat v tématu skluznic a zaměříme se na oblíbené nowaxové lyže, díky nimž se nemusíte rozčilovat s mazáním stoupacích vosků.

NORDICUNIVERZITA Dozvíte se další cenné informace o tréninku a poradíme vám, jak se občerstvovat, aby vám nedošla energie nejen při závodě. S běžkami zavítáme na Vysočinu, na Orlický maraton a do dalších zajímavých běžkařských destinací.

Vstupte do komunity NORDIC! Vstupte do komunity NORDIC! Běžky jsou životní filozofie. Zimní sezóna sice trvá sotva několik měsíců, proto ji však musíme vyždímat na maximum: pohybem, prací na kondici i technice, sbíráním zážitků… a informací. Právě kvůli nim je tu NORDIC. Zajistěte si stálý přístup těch nejvybranějších a nejpodstatnějších informací. Staňte se součástí komunity NORDIC.

NORDIC vychází 2x ročně a k tomu dva sjezdařsko-běžkařské speciály; předplatné stojí jen 100 Kč a se speciály pak 180 Kč! V ceně předplatného získáte bonusové SNOWbony, za které si můžete pořídit na e-shopu SNOW.cz oblečení na běžky nebo další předplatné časopisu NORDIC.

nordicmag.cz ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

MADSHUS REDLINE SKATE Kolekce Madshus Redline je výsledkem společné práce našich sportovců, inženýrů a výrobního personálu s cílem poskytnout co nejlepší zážitek ze závodní lyže. Precizně tvarované jádro a inovativní design doplňují specifické materiály potřebné pro nekompromisní výkon.

I N N O V AT I N G C R O S S C O U N T R Y S I N C E 19 0 6

Bedřichov - Skiservis Mára, Hradec Králové - Endorphin Republic, Karlovy Vary - Gregory Sport, Praha - Ski a Bike centrum Radotín, Endorphin Republic, Koloshop, LBS sport, Teplice - Koloshop, Vrchlabí - Q Sport