SNOW 138 - říjen 2022 by SNOW media

SNOW 138

ŘÍJEN 2022 CENA: 100 Kč / 4,99 EUR

Skialpy, sjezdovky, heliskiing, běžky

POSLEDNÍ SKUTEČNÁ DIVOČINA

LAPONSKO

LYŽOVÁNÍ

FREERIDE

ČERNÉ DNY SVĚTOVÉHO POHÁRU WILLY BOGNER A SMRT POD LAVINOU MARMOLADA – LEDOVÁ STŘECHA DOLOMIT DOMINIK PARIS – EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR

PŘEDPLATNÉ SNOW ZAHŘEJE!

SKIALP

TOP MODELŮ NA SJEZDOVKU

VÍTĚZOVÉHO SVĚTOVÉHO POHÁRU MIKAELA SHIFFRIN VELKÝ GLÓBUS 2021/22 ALEKSANDER AAMODT KILDE MALÝ GLÓBUS ZA SJEZD A SUPER-G 2021/22 SOFIA GOGGIA MALÝ GLÓBUS ZA SJEZD 2021/22

FOTO: RED BULL CONTENT POOL

NO COMMENT

#84

OBSAH

Ester Ledecká lyžím Kästle věří, stejně jako servisnímu zázemí značky. Mimochodem, na trhu zažijí letos premiéru i sjezdové boty Kästle

HISTORICKÝ PŘESTUP HLÁSÍ NEJEN ESTER LEDECKÁ, ALE I MARTINA DUBOVSKÁ. OBĚ TOP ZÁVODNICE PŘECHÁZÍ NA LYŽE ZNAČKY KÄSTLE, COŽ ZNAMENÁ, ŽE POPRVÉ V DĚJINÁCH MODERNÍHO ALPSKÉHO LYŽOVÁNÍ BUDOU ZÁVODNICE SVĚTOVÉ ŠPIČKY SEDLAT „ČESKÉ“ LYŽE. KÄSTLE JE SICE FORMÁLNĚ ZNAČKA RAKOUSKÁ, ALE JEJÍ VLASTNÍK JE VĚTŠINOVĚ ČESKÝ. ZÁVODNÍ LYŽE KÄSTLE SE VYRÁBĚJÍ V RAKOUSKÉM HOHENEMSU, NAPROSTÁ VĚTŠINA OSTATNÍCH MODELŮ ALE VZNIKÁ V NOVÉM MĚSTĚ NA MORAVĚ. KAŽDOPÁDNĚ, HOLKY, DRŽÍME PALCE! 6

FOTO: KÄSTLE

ČEŠKY NA ČESKÝCH LYŽÍCH

SNOWTEST

46| 56|

16| 18| 22| 24| 28|

NEWS DOMINIK PARIS: NEJRYCHLEJŠÍ METALISTA A KRÁL STELVIA

ATLE LIE MCGRATH

Černé dny Světového poháru: Boží vůle nezná proč

odešla Ivana Trumpová Zelníčková

Spider Sabich: Lepší mrtvej frajer Nostalgie zašlých zim: Nešlapali ve Willyho botách

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

40| 42| 44|

Bílé příběhy staničních knih: Když jde o život SLČR: Letní změny u alpských lyžařů Nový prezident Slčr David Trávníček: Lyžování je výkladní skříní českého sportu

Recenze Blossom No. 1 GS a No. 1 RC

ACADEMY

58| 60| 62|

Ski With Me: Písmeno T Apul news

LEGEND-M Lorem ipsum

Statistika: do nemocnice jednou za 600 dní

RESORT

STORY

30| 36|

ŠTÍT PRO KAŽDÝ SPORT

SNOWTEST 2022: JAKOU LYŽI NA POŘÁDNĚ UPRAVENOU SJEZDOVKU?

WORLD CUP

66| 70| 72| 74| 78| 80|

MVP 10.000 G/M2/24 HOD WP 20.000 MM

Sella Ronda Plus: Marmolada

NOVÁ KOLEKCE

Fageralm: vesnický klid na dohled rušného Dachsteinu

ZIMA 22-23

Belalp: rozjímavá vyhlídka na čtyřtisícovky

CMY

NAKUPUJ ONLINE NA WWW.SHOPKILPI.CZ

Schatzalp: do pomalých časů fascinující minulosti Nová luxusní kabinková lanovka Fleckalmbahn v Kitzbühelu

Lyžování před soudem: za co a jaké pokuty v itálii?

HYDER-M MVP 10.000 G/M2/24 HOD WP 20.000 MM

TESTY LYŽÍ NA SJEZDOVKU Atomic Cloud C12 Revoshock C......................................................48 Blizzard Phoenix R14 Pro.................................................................48 Blizzard Thunderbird R15................................................................49 Blossom No.1 SL..................................................................................49 Dynastar Speed Omeglass Master SL LE Clément Noël......50 Dynastar E Lite 9..................................................................................50 Fischer RC4 Worldcup RC Pro.........................................................51 Fischer RC4 Worldcup SC.................................................................51 Kästle RX12 GS.....................................................................................52 Rossignol Hero Elite LT Ti.................................................................52 Rossignol Hero Elite ST Ti................................................................53 Salomon S/Race GS 12.....................................................................53 Stöckli Laser WRT Pro.......................................................................54 Völkl Racetiger SL................................................................................54

! Takto označené články stojí obzvlášť za pozornost – jsou exkluzivní, mimořádně čtivé nebo poučné. kilpisportglobal

kilpisport

www.kilpi.cz

OBSAH

Skialp speciál NOVINKA: SKIALPOVÝ SPECIÁL SNOW SKIALP SE VEZE NA VLNĚ. DOBA SJEZDOVÉMU LYŽOVÁNÍ PŘEJE MÉNĚ NEŽ DŘÍVE, STŘEDISKA ZAVŘEL COVID A NYNÍ NAD NIMI VISÍ STRAŠÁK DRAHÝCH ENERGIÍ. VŠE TO JSOU IMPULSY PRO HLEDÁNÍ ALTERNATIV A NOVÝCH CEST. A TOU PRVNÍ NA RÁNĚ JE SKIALP. PÍŠEME O NĚM UŽ OD POČÁTKU (BRZY 20LETÉ) EXISTENCE ČASOPISU JAKO O SPORTU S MIMOŘÁDNÝMI PŘÍNOSY PRO TĚLO I DUŠI. A LETOS SE OD NÁS DOČKÁ VELKÉ NOVINKY: SPECIÁLNÍHO VYDÁNÍ, ZAMĚŘENÉHO POUZE A JEN NA SKITOURING. VYJDE ZKRAJE LEDNA 2023.

Mnoho skialpového obsahu najdete ve všech vydáních SNOW. Připravujeme například 42 recenzí skialpových lyží, bot, oděvů a dalších produktů, mnoho nevšedních cestovacích tipů a další skialpové inspirace

PŘEDPLATNÉ SNOW ZAHŘEJE I SKIALPINISTY!

FOTO: ATOMIC

UŽIJTE SI DOBRODRUŽSTVÍ NA SKIALPECH BEZPEČNĚ Pod vedením profesionálů, horských vůdců a znamenitých lyžařů Víti Nováka,Vojty Dvořáka, Ládi Petráše, Tomáše Bardase, Pavla Žo y a dalších. SPLŇTE SI SVÉ SKIALPOVÉ SNY! Chcete-li si jednou za čas dopřát opravdu mimořádný zážitek a splnit si své lyžařské sny, jste na správné adrese. Vydejme se spolu do vzdálených hor daleko za polárním kruhem, na Kavkaz nebo až na bájný Ararat.

SKIALP & FREERIDE

84| 90| 96| 102| 104| 110| 114| 118|

ULTIMATE RUN: NEJSLEDOVANĚJŠÍ FREESKI VIDEO S LAVINOU V PATÁCH: DVOJITÁ TRAGÉDIE WILLYHO BOGNERA

STARONOVÉ NEBEZPEČÍ: SESUVY LEDOVCŮ A SKAL VLIVEM TEPLA

ŠVÉDSKO – SKIALPINISMUS V LAPONSKU

BUSINESS STORY: TEN, CO KRESLÍ DOKONALÉ LYŽE ŠVÉDSKÉ LAPONSKO: SKUTEČNÁ A BEZPEČNÁ ROMANTIKA

ISLAND – SKIALPINISMUS MEZI FJORDY A VULKÁNY !

V SÁMSKÉ VESNICI S HELIKOPTÉROU SAREK – POSLEDNÍ EVROPSKÁ DIVOČINA ON THE ROAD: KLIMPFJÄLL – O MUŽÍCH, JEJICHŽ SNY TVOŘÍ SVĚT

GRUZIE – SKIALPINISMUS NA KAVKAZE VE SVANETII

TURECKO – SKIALPOVÝ VÝSTUP NA BÁJNÝ ARARAT

TERMÍNY: únor–duben !

te Splňvé si s ské ř lyža y! n s

SNOWbiz

122| 126| 128|

POPTÁVKA A NABÍDKA NA MISKÁCH VAH

ABC STŘEDISKOVÉHO E-MAILINGU SKI JDE DO DŮCHODU

Akce připravíme i na zakázku ve vámi zvoleném termínu.

www.adventura.cz !

Takto označené články stojí obzvlášť za pozornost – jsou exkluzivní, mimořádně čtivé nebo poučné.

skialp@adventura.cz

ŠÉFREDAKTOR

Petr Socha

ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA

Radek Holub

KRESBA: ONDRA TŮMA

REDAKTOŘI

SVOBODA!

u nás. Když se mluvilo v hospodě Když jsme se s vámi na konci letošo svobodě, dost možná každý mluvil ního února loučili posledním časoo něčem jiném – jeden o penězích, pisem sezóny, věřili jsme, že se vše druhý o vztazích, třetí o cestování... – konečně – stáčí zase správným Obsah pojmu svoboda – s tím, jak se směrem. Z covidu se stala rýmička, stal až nudně všední a neohrožený – svět slepený z nových očkovacích stále více vyprchával, až jako by ani pravidel a qr kódů se rozpadal a konnebyl k ničemu potřeba. Až masivní čící temný tunel přecházel do světla útok na svobodu na konci února nám a vidiny neomezené lyžařské svobody. sejmul pásku z očí. Oživlá hrozba, že Jenže. Netrvalo dlouho a východní o ni ze dne na den přijdeme, rozfouvítr přivál ještě temnější stíny; s nimi kala dýmovou clonu kolem, svoboda inflaci, energetickou krizi, strach ze se vykreslila v plných barvách a její zítřka. Kdo by loni v únoru pomysvýznam zkonkrétněl. A nám najednou lel, že je dnes, ve 21. století, ještě dochází, že ona je možná právě tím vůbec možné odebrat chlapy od rodin nejvíc, o co člověk může přijít. a poslat je s flintou do války… Nemá význam propadat hysterii. My Lyžařská svoboda. Už nejednou se lyžaři víme, že svoboda se ukrást objevila v těchto místech časopisu. nedá, pokud se jí sami nezřekneme. Platí a bude platit, že lyžování je aktiPoznali jsme, že zažívat nepohodlí, vita s výjimečným obsahem svobody: dřinu nebo zimu je jen nepatrná daň jak jinak se lze tak volně pohyboze zážitku setkání se svobodou. Ba vat, cesta necesta, než na lyžích po dokonce, tyto oběti, bolest nevyjímaje, sněhu v horách i pod nimi. Jak obrovk naší lyžařské svobodě nedílně patří. ské množství volby lyžování nabízí: Na základě těchto zkušeností víme, pomalu, rychle, dolů, po rovině, nebo že stejně jako na kopci, tak ve světě nahoru, v krátkých nebo delších nemá žádný smysl se bát. Nikdy a obloucích, pasivně či aktivně, doleva, ničeho. doprava, požitkářsky nebo asketicky… Kolik opojné svobody na člověka Letošní zima bude vyžadovat kuráž. vydechuje horské okolí, čímž iniciuje Nás všech: lyžařů, obchodníků, prooriginální procesy zahloubání a rozvozovatelů středisek… Nevzdejme kmitu vnitřních strun, které nejednou to! I my ve SNOW se pokusíme vás vrcholí velkolepým chórem katarze. posilovat a inspirovat k tomu, abyste Kdepak, lyžař musí být člověk, který i přes těžký stav světa dokázali nasbírozumí svobodě tak nějak víc. rat uspokojivý počet lyžařských dní Svoboda. Míněna všeobecně to ještě završených zázračným setkáním se nedávno byla v našich myslích spíš jen svobodou. Kéž to setkání zažije co iluzorní představa, rozmazaně ohranejdříve i celý zbytek lidstva. ničený filozofický pojem. Možná také společenský stav, který vládne v té Petr Socha a SNOW šťastnější části světa, a samozřejmě

Andrea Drengubáková (SNOW tour), Michaela Kratochvílová (World Cup), Ondřej Novák (Academy), Tom Řepík (SNOWbiz), Lukáš Vavrda (Freeride & skialp) GRAFIKA

Petr Antoníček Markéta Antoníčková

SNOW, Č. 138, ROČNÍK XXI.

REDAKCE

VYDAVATEL

SLIM media s.r.o. Husitská 344/63, Praha 3 IČ 27175511

INZERCE

Petr Socha Veronika Bezpalcová Tomáš Rucký (SNOWtour) Tom Řepík (SNOWbiz) DISTRIBUCE

Andrea Rosenbaumová, Lukáš Vavrda INTERNET

Radek Holub, Tomáš Roba E-mailové schránky: jmeno.prijmeni@snow.cz

AUTOŘI

Ivan Balek, Roman Gric, Tomáš Haisl, Karel Hampl, Petr Havelka, Ondřej Katz, Jan Klouček, Eva Kurfürstová, Martin Müller, Jimmy Petterson, Radim Polcer, Fredrik Schenholm, Kateřina Sochová, Aleš Suk, Ondra Tůma, Pavel Zelenka, Michael Turek JAZYKOVÁ KOREKTURA

Drahomíra Kožíšková PŘEKLADY

Kateřina Sochová, Lukáš Vavrda ODBORNÍ PARTNEŘI Svaz lyžařů České republiky Asociace profesionálních učitelů lyžování Asociace horských středisek ČR

DODAVATEL ENERGIE

/casopis ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

ADRESA REDAKCE

SNOW Husitská 344/63 130 00 Praha 3 redakce@snow.cz INZERCE inzerce@snow.cz

PŘEDPLATNÉ Česká republika: www.snow.cz/predplatne predplatne@snow.cz ( 775 My SNOW (775 697 669) Slovensko: www.ipredplatne.sk objednavky@ipredplatne.sk Cena výtisku: 100 Kč / 4,99 EUR MK ČR: E13878 ISSN: 1214-0007 Rozšiřuje: PNS a.s., Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen. Vychází 7x ročně. Toto číslo vyšlo 6. října 2022, další vyjde 20. října 2022.

OBÁLKA/FOTO: Atomic Články označené jako advertorial jsou komerční prezentací. Články v rubrice SNOWtour obsahují product placement. Náklad je ověřován ABC ČR.

Všechna práva vyhrazena. SNOWmag je ochrannou známkou. © SLIM media s.r.o. 2022

ZIMA?

20 let na horách se SNOW

PŘEDPLATNÉ SNOW ZAHŘEJE Čepice SNOW od značky Sensor

(za roční předplatné)

Péřová vesta SNOW od značky Kilpi v dámské i pánské variantě (za dvě dvouletá předplatná)

DÁRKY K PŘEDPLATNÉMU ZÍSKÁTE V E-SHOPU SNOW.cz

snow.cz/mojepredplatne

Mauro Caviezel se po vynechané sezóně 2021-22 vrací do kolotoče Světového poháru. Snímek je ze sjezdové trati Oreiller-Killy ve Val-d'Isère, kde získal své vůbec první zlato v SP

FOTO: GEPA

V předčasně ukončené sezóně 2019/20 si zajistil malý křišťálový glóbus za super-G. „Přitom ve Světovém poháru nemáte na kontě ani jedno vítězství,“ připomínali mu tehdy poněkud netaktně novináři. Jako by jim chtěl ukázat, zač je toho loket, dojel si Mauro Caviezel pro premiérovou výhru hned v prvním super-G nadcházejícího ročníku na klasické trati Oreiller-Killy ve Val d’Isère. Další týden zabodoval druhou pozicí na Saslongu ve Val Gardeně a zdálo se, že má skvěle nakročeno za obhajobou. Jenže stačila chvilka a vše bylo jinak. Zkraje ledna 2021 přišel pád při tréninku na Kandaharu v Garmisch-Partenkirchenu, těžký otřes mozku a poranění kolene. Z boje o trofeje se stal boj o návrat. O ten se sympatický lyžař pokusil hned při mistrovství světa v Cortině d’Ampezzo, po pár brankách super-G však odstoupil – když zaujal sjezdový postoj, viděl rázem dvojitě. S prodlužující se absencí v závodech se rojily spekulace: Ukončí kariéru tak jako jeho krajan Marc Gisin? Na podzim 2022 zní odpověď ne. Mauro Caviezel je po vynechané sezóně zpět na sněhu i v elitní skupině švýcarské reprezentace. Tak tedy hodně štěstí! (mk)

WORLD CUP

NEWS

ONDŘEJ NOVÁK

SNOW.cz/SP

redaktor SNOW

Otvírák v Söldenu

Lyže s jelenem

Nebylo by to první číslo SNOW, abych se opomněl zmínit o tradičním začátku závodní sezóny v rakouském Söldenu. Ještě před několika dny to se závodní sjezdovkou moc nadějně nevyhlíželo, ale po solidním sněžení v polovině září to nakonec na Rettenbachgletscheru vypadá docela pozitivně, a my se máme tedy na co těšit. Sölden je totiž velmi očekávaným otazníkem, nejen pro diváky, ale i pro samotné závodníky. Stejně jako si na startu Paříž – Nice cyklisté okukují po zimní pauze zadky a stehna, aby odhadli svoje šance i to, kdo je po zimní přípravě v jaké formě, slouží Sölden k poměření sil po dlouhé letní přípravě, která byla navíc letos velmi ovlivněna nedostatkem sněhu na ledovcích. Kdo trénoval dost a kdo málo? Kdo nejlépe vyladil materiál? A komu sedí nové lyže a boty od značky, kterou začal sedlat teprve před pár měsíci? Nechme se překvapit 22. a 23. října.

Dlouhá léta proti sobě závodili. Jeden byl věčně první a ten druhý? Věčně druhý. Prostě se blbě narodil do doby, kdy ve „svěťáku“ vládl jeden neporazitelný specialista na točivé disciplíny. A když pak skončil, byl už příliš starý na to, aby si udržel stabilní fazónu, a navíc přišlo spoustu mladých, kteří se s tím moc nemazali. Přestože patří mezi legendy, moje sympatie si získal až letos. Z proslulého „psychopata“, který se zásadně straní národního týmu a ladí materiál do neskutečných detailů, se stal mávnutím proutku střelec, který vsadil všechno na jednu, a přitom naprosto neznámou kartu. Ta se jmenuje Van Deer Ski a pro věčně druhého Henrika Kristoffersena je vyrábí věčně první Marcel Hirscher, který v názvu své vlastní značky otiskl nejen vlastní jméno, ale i svůj holandský původ. Tohle je za mě přestup roku. Jeden z nejlepších slalomářů světa na značce, která teprve loni spatřila světlo světa, a to pouze pod nohama několika ambasadorů. Závod za sebou nemá žádný, tréninkových jízd tisíce. Jak tenhle neuvěřitelný příběh, do kterého navíc během léta vstoupil ještě Red Bull, dopadne? Na to já se osobně letos těším nejvíc a snad poprvé budu Henrikovi držet palce. Za přestup roku má už teď ode mě jeden trvale nahoře.

Otvírák v Zermattu pro Matterhorn – navrhl v roce 2010 Didier Defago a sjezdaři by na ní měli dosahovat maximální rychlosti 135 km/h. První inspekce FIS zatím proběhly dobře a Zermatt má palec nahoru. Samozřejmě, pokud napadne sníh. Termín na konci října je, zejména po letošním teplém létě, poměrně odvážný, zejména pokud se jedná o sjezd. Ale držme pořadatelům palce. Zdá se, že Světový pohár po letech oživí zcela nová trať s fantastickou kulisou Gran Becca – velkého vrcholu, Matterhornu.

www.snow.cz/video/7132

FOTO: RED BULL CONTENT POOL

FOTO: MATTERHORN CERVINO SPEED OPENING

Tak tohle je letošní velká premiéra. Titul tradičního „otvíráku“ celé sezóny náleží opět Söldenu a nikdo si nedovede představit, že by tomu mohlo vůbec být jinak. Ale „sjezdový otvírák“ jsme tu ještě neměli. První sjezdy sezóny začnou pro muže hned po Söldenu, 29. a 30. října! Pro dámy o týden později, 5. a 6. listopadu. A kde? V Zermattu. Pojede se kolem Matterhornu až dolů do Cervinie. Tedy hodně obrazně řečeno. Startovat se bude ve výšce 3 700 m n. m. a končit po čtyřech kilometrech zhruba o 900 výškových metrů níž. Sjezdovku nazvanou Gran Becca – italský místní název

Měnili až vyměnili Už dlouho nepamatuji léto, ve kterém by došlo k tolika změnám ve vybavení jednotlivých závodníků. Nejvíce na první pohled zabral Salomon a stáhl k sobě taková jména jako Michelle Gisin (Luca de Aliprandini jí asi doma půjčil nějaké slalomky a hned věděla, zač je toho loket), Alice Robinson, nebo „ex“ Mikaely Shiffrin – Mathie Faivre. Zajímavé věci se děly i u „domácích“ Kästle. Slalomky bude sedlat Martina Dubovská, ale Kästle se letos odvážně pouští i do klouzavých disciplín s Ilkou Štuhec a hlavně s Ester Ledeckou. A tak dál. Historkami o přestupech bychom mohli popsat několik stran. Tak za vás vyberu tu nejzajímavější. Samozřejmě hned po Ester.

SUPERSHAPE E-TITAN

SUPERSHAPE E-RALLY

SUPERSHAPE E-MAGNUM

SUPERSHAPE E-SPEED

SUPERSHAPE E-ORIGINAL

ALL OUT CHARGING NOVÝ SUPERHAPE NAVAZUJE NA CARVINGOVÉ DĚDICTVÍ ZNAČKY HEAD. VÝKONNÉ LYŽE PRO NÁROČNÉ LYŽAŘE, KTEŘÍ MAJÍ AMBICE ZAJET KAŽDÝ DALŠÍ OBLOUK LÉPE A LÉPE. A ZNAJÍ JEN JEDNU RYCHLOST: VYSOKOU.

.COM

FOTO: RED BULL MEDIA POOL

WORLD CUP HERO

MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ redaktorka SNOW

Dominik

PARIS: Nejrychlejší metalista a král Stelvia Ve Světovém poháru v alpském lyžování načíná svou čtrnáctou sezónu a za tu dobu se stal jednou z jeho nejvýraznějších osobností. Rodák z jihotyrolského Ultenu už se na pódium dokázal vyhoupnout dvaačtyřicetkrát, přičemž rovnou polovinu z toho tvoří vítězství. Tím je zároveň historicky nejúspěšnějším Italem v rychlostních disciplínách. A našemu časopisu se podařilo dostat ho k redakčnímu mikrofonu.

edli vás rodiče k lyžování odmala? Můj otec byl lyžařský instruktor a sám měl z minulosti nějaké zkušenosti ze závodů. Když mi tedy byly tři roky, vzal mě poprvé s sebou na lyže. Pak to šlo ráz na ráz – okamžitě se mi ježdění zalíbilo a už jsem nechtěl dělat nic jiného. Když jsem pak povyrostl a bylo mi asi osm, byl mou jasnou jedničkou Hermann Maier, to byl můj velký vzor. Jakmile jsem ho viděl poprvé, hned jsem tátovi hlásil, že bych chtěl být sjezdař jako on a závodit profesionálně. Následovaly chvíle nahoře i dole, ale tak trochu jsem věřil, že bych jednou skutečně mohl lyžováním vydělávat peníze, nejen prací. A vidíte – nakonec se mi to povedlo. V juniorech jste jezdil na dobré úrovni i obří slalom. Jak se stalo, že nakonec převážily rychlostní disciplíny? Ano, jezdíval jsem kdysi také slalom i obřák. Ale posléze se přidalo super-G a pro mě to bylo zkrátka jednodušší. Najednou jsem holt měl víc místa mezi brankami, takže jsem mohl jet rychleji, a přesně to mě bavilo. Vlastně už od dětství, to jsem taky pořád jen chtěl lítat

šusem z kopce a žádná rychlost pro mě nebyla dost vysoká. No a následně se po pár letech přidal sjezd, což bylo ještě snazší, jelikož tam bylo ještě víc místa a dalo se jet ještě rychleji. Postupem času jsem tedy dospěl k tomu, že mi více vyhovuje, když to můžu pořádně rozbalit a mám dost prostoru, než když kličkuji mezi utaženými technickými brankami. Rychlostní disciplíny jsou hodně založeny na znalosti tratí. Měnil se nějak v průběhu kariéry váš trénink s tím, jak jste se stále vracel na stejná místa? Asi každý mění přístup k přípravě v průběhu kariéry. Když jsem byl mladý závodník, musel jsem hodně pracovat na technice, abych dokázal být rychlý i v super-G. Bylo důležité najít rovnováhu, abych dokázal zajet kvalitně v obou rychlostních disciplínách. K tomu jsem nadále trénoval i obří slalom a slalom speciál. Ten už ovšem nyní ustoupil lehce do pozadí, protože se dál nejezdí kombinace. V zásadě se dá říct, že základ zůstává, ale mění se dávky, trénink je koncipovaný trochu jinak. Dřív jsem býval hodně na lyžích, abych se vyjezdil, nyní kvantitu nahrazuji kvalitou. Musím už také myslet na to, že nejsem nejmladší.

Dominik Paris Narozen: 14. dubna 1989 Přezdívka: Domme Úspěchy: zlato v super-G z MS v Åre 2019, stříbro ve sjezdu z MS ve Schladmingu 2013, 2x stříbro (sjezd a kombinace) a 1x bronz (super-G) z juniorského MS v Garmisch-Partenkirchenu 2009 Bilance ve Světovém poháru: 42x pódium (z toho 21x 1. místo, 10x 2. místo, 11x 3. místo)

Stoprocentní koncentrace – když je Domme na trati, okolní svět pro něj přestane existovat

Co v takových okamžicích pomáhá najít opět motivaci? Pro mě je to touha být vpředu. Ne vždy se to daří, ale ta chuť být na čelních pozicích, to je největší motivace, abych vydržel dřít a dál bojovat. Logicky přijdou i momenty, kdy se nedaří a je to náročné. Každá špatná série se ovšem nakonec prolomí, zase se povede nabrat rychlost a všechno se vrátí. Se šesti výhrami ze sjezdu v Bormiu držíte rekord. Proč tak skvěle funguje kombinace Stelvio a Dominik Paris? Haha, nemám tušení. Mám tu sjezdovku rád. Je taková, že tam musí člověk mít pořádně silnou hlavu i nohy. Navíc si myslím, že jsem ve střední pasáži našel místa, kde dovedu být doopravdy rychlý a která ostatní ještě neobjevili. Ale kdo ví… Každopádně mi tam vyhovují podmínky, prostě to sedne.

U lyžaře musí být obě složky – fyzická i mentální – v harmonii, jedině tak dokáže zvládnout trať odshora až dolů.

Stinnou stránkou, s níž musí především rychlostní specialisté počítat, jsou zranění – jako to, které vám v lednu 2020 předčasně ukončilo slibně rozjetou sezónu. Jak náročné je se v takové situaci zapřít a krůček po krůčku se vrátit na vrchol? Tehdy to pro mě nebyl až takový problém, neměl jsem těžký pád, jen jsem při tréninku v Kirchbergu podklouzl a bohužel si přetrhl křížový vaz v koleni. To je velký rozdíl. Když má někdo skutečně těžký pád, je pro něj comeback mnohem náročnější. Pokud sklouznete a zraníte se, je to prostě smůla. Při lyžování už to tak ale chodí, že zranění tam někde stále jezdí s vámi. To víme a s tím do toho jdeme. Úraz potřebuje čas. Ten jsem tomu dopřál, postupně začal tvrdě a hodně trénovat, testoval jsem zátěž.

Za čtyři roky se právě na Stelviu pojede mužský sjezd v rámci olympijských her Milano – Cortina 2026… Teď mám v hlavě novou sezónu, a tak daleko neplánuji. Už jsem ve věku, kdy jsou ty čtyři roky hodně vzdálené, spíš musím přemýšlet, co bude zítra, a jít postupně závod od závodu. Co je váš faktor X? Vycházejí vaše výkony především z fyzického fondu nebo má velkou roli i psychika? Je důležité umět správně nakombinovat obojí. Nezbytné je mít velmi přesně uloženou trať v paměti a vědět, co máte na kterém místě provést. A v každém momentu závodu cítit, co přesně zrovna děláte. Pochopitelně si uvědomuji, že se svou výškou a váhou mám výhodu i nevýhodu. Proto si musím rozplánovat, kde své tělesné dispozice využiji ve svůj prospěch a kde naopak budou na škodu. Pro takovou pasáž musím vymyslet taktiku, abych tam ztratil co nejméně času. U lyžaře musí být obě složky – fyzická i mentální – v harmonii, jedině tak dokáže zvládnout trať odshora až dolů.

WORLD CUP HERO

Když vidím fanoušky, tak vím: Dneska tam nechám všechno, protože je závodní den. Co vy a strava? To až tak přísně neberu. Občas si s sebou beru domácí chléb, ten mám moc rád. Jinak to neprožívám, důležité přece je, abych si udržel váhu! Před vámi vévodil žebříčku nejúspěšnějších Italů v rychlostních disciplínách Světového poháru legendární Kristian Ghedina se třinácti výhrami, vy už máte téměř dvakrát tolik. Vnímal jste nějak, že překonáváte skutečně významnou metu? Přiznám se, že jsem nad tím až tak nepřemýšlel. Ale samosebou, člověk je hrdý, když se mu něco takového povede. Jako malý kluk jsem pochopitelně snil, že někdy něco vyhraju, ovšem rozhodně se mi nikdy ani nesnilo, že bych mohl překonat Ghedinu.

V letošním kalendáři se poprvé objeví sjezd v Zermattu a hned na začátek rychlostní sezóny. Jak se na něj těšíte? Zatím vlastně ani moc nevím. Určitě to bude zajímavé, nicméně zároveň bude velmi obtížné tam uspořádat závod. Hodně záleží, jak to pořadatelé postaví, jaký bude terén. Významným faktorem bude také momentální kondice, což ale zjistím až na místě. Změnilo vaši kariéru nějak narození vašich dětí? Berete teď na sebe třeba míň rizika? Co se sportu týče, nezměnilo se nic. Když lyžuji, nemyslím na nic jiného než na jízdu a užívám si to. Doma je to už něco jiného, tam dětem věnuji spoustu času. Náš rozhovor by nebyl kompletní, kdybychom nezmínili vaši kapelu Rise of

Při super-G na Hahnenkammu

Voltage. Osobně mám Jižní Tyrolsko spojené spíše s tradicemi a lidovou hudbou a vy jste tam rozjel rovnou metal! Už jako kluka mě chytil rock. Později jsem se dostal k metalu a tahle scéna tvrdé hudby se mi moc zalíbila. Baví mě, že je to o technice, má to tempo… Jsem metalem skutečně fascinovaný. Časem jsem zatoužil taky dělat muziku, tak jsme se nějak dali dohromady s kamarády a založili vlastní kapelu. Je to super vyrovnání k mému běžnému programu, což je samá dřina a neustálá koncentrace… U hudby úplně odložím lyžařský svět a vstoupím do toho mého druhého. Je to třeba varianta jednou po kariéře? Mám to moc rád, ale je to hobby a děláme to pro zábavu. Takže teď ještě nemám tušení. Co dalšího vám pomáhá vypnout? Hrozně rád spím! Klíčovou roli pak má právě muzika. Je to pro mě skvělý relax, i když je tvrdá. Dodává mi energii, ale současně si odpočinu. A pak mám syny, kteří mě plně zaměstnávají, takže na moc dalších aktivit už čas nezbývá. Nemohla jsem si nevšimnout, že v cíli spolu často stáváte v rozhovoru s Beatem Feuzem. Co tak spolu probíráte? Bavíme se o všem možném, od rocku přes děti k politice. Někdy také, jak šel závod, a analyzujeme trať, že třeba tenhle skok byl

FOTO: RED BULL MEDIA POOL

Úspěchy sbíráte na tratích po celém světě, kromě Bormia v Lake Louise, Kitzbühelu a mohli bychom pokračovat. Všechny ty sjezdovky jsou ale velmi odlišné. Co je tedy rozhodující, aby vám závod vyhovoval? Nejčastěji to jsou podmínky. Mám rád tvrdé, ledové tratě a pak jedu rychle. Když je sníh naopak sypký a čerstvý, tak mi to až tak nepasuje. To je třeba případ Val Gardeny nebo Beaver Creeku, kde jsou sněhové podmínky odlišné. Tam se projeví mé slabší stránky. Kromě toho, když to jsou kurzy postavené hodně technicky, tak potom se svou postavou rovněž bojuji.

Dominik Paris a Kitzbühel – dvojice, která si rozumí. Na slavné trati už rodák z Ultenu posbíral čtyři vítězství, jedno druhé a dvě třetí místa

hodně velký, zda je to ještě bezpečné, nebo už ne. Ale jsme především dobří přátelé a to je cool. Na sjezdovce jsme rivalové a po dojezdu prostě kamarádi.

FOTO: RED BULL MEDIA POOL

Čeští milovníci lyžování znají dobře oblast Dolomiti Superski, váš rodný Ulten je pro ně ale tak trochu bílým místem na mapě. Jak byste jej představil, proč stojí za návštěvu? Je to u nás velmi klidné, jsme stranou masového turismu. Je tu malý areál, kde se dobře lyžuje, jezdili se sem připravovat s Franzem Gamperem norští reprezentanti nebo i Ester Ledecká. Pro trénink rychlostních disciplín je to ideální místo, jak je tu málo lidí, není problém si po ránu zabrat sjezdovku pro sebe. Podtrhnout musím krásnou přírodu, krajina je u nás v dobré kondici. Když má člověk rád hory, dají se podnikat túry a objevovat nedotčená místa. Dostanete se i vy sám ve volnu na lyže? A láká vás to vůbec? Už ne tak často jako dříve, ale především když napadne čerstvý sníh, tak si zajdu zalyžovat, většinou právě tady doma, protože to tu znám. Taky mě baví si zajezdit občas pro změnu jen tak bez branek.

jezdili bez nich, bylo to smutné. Bylo to prostě jako další trénink v pět ráno. Jakmile jsou dole pod kopcem fanoušci, tak závoděním žiju, protože vím: Dneska je závodní den, dneska přijde nervozita, napětí, adrenalin, emoce… Pro mě jsou neobyčejně důležití. Protože když vidím fanoušky, tak vím: Dneska tam nechám všechno, protože je závodní den. Proto chci fanouškům předávat nazpět to, co oni dávají mně. To nejmenší, co můžu udělat já pro ně, je zastavit se, prohodit slovo, vyfotit se s nimi, podepsat se. I když mi třeba den nevyšel podle představ.

FOTO: FACEBOOK

Před rokem mě zaujala situace ve Val Gardeně. Dojel jste čtvrtý, což jistě nebyl důvod k radosti. Spousta sportovců v takové chvíli nevidí napravo nalevo a co nejrychleji opustí areál. Vy jste ale odcházel dobrou půlhodinu, rozdával kartičky s autogramy, fotil se s fanoušky… Co pro vás vlastně vaši příznivci znamenají? Myslím si, že fanoušci jsou pro sportovce to nejdůležitější, co jen může být. Oni přinášejí emoce. Když jsme před dvěma lety za covidu

Odchod z cíle na půl hodiny. Když dojde na fanoušky, Domme se rád zastaví, vyfotí, prohodí pár slov…

Rychlá jízda, ale i rychlá muzika. Ne náhodou je Dominik frontmanem heavymetalové kapely Rise of Voltage

Restart na švýcarských pastvinách „Mezi šestnáctým a osmnáctým rokem jsem si v létě přivydělával jako zedník, ale protože jsem měl hodně práce, zbývalo mi jen málo času na trénink. Ani oslavy s mými kolegy tehdy nemohly přijít zkrátka. Tak se lyžování dostalo na vedlejší kolej a dobré výsledky se rychle staly minulostí. Abych se dostal z této slepé uličky ven, rozhodl jsem se bez dalšího otálení v osmnácti, že půjdu na sto dní – tedy celé léto – daleko ze svého milovaného domova a budu pracovat jako pastýř na švýcarských vysokohorských loukách, abych se posléze opět v plné síle a odhodlaný vrátil k závodnímu lyžování. Sice to znamenalo časné vstávání, nicméně díky celodenní tvrdé dřině, kterou práce na pastvinách obnáší, jsem měl celé léto postaráno o tvrdý trénink. V mém životě to znamenalo bod zlomu. Zpět jsem se vrátil fit, s čistou hlavou, a především jsem v sobě opět objevil ztracenou vášeň pro lyžování. Směl jsem se opět vrátit do národního týmu a jezdit Evropský pohár a už při druhém startu, bylo to v super-G, jsem oslavil své premiérové vítězství.“ (z homepage Dominika Parise / dominikparis.com)

WORLD CUP

FACE

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

ATLE LIE MCGRATH Budoucnost i lesk 70. let

Po vycházející hvězdičce Světového poháru v alpském lyžování zálibně pokukují i z druhé strany oceánu, vždyť právě v Burlingtonu ve Vermontu se před dvaadvaceti lety Atle Lie McGrath narodil. Ovšem marně. Ačkoliv má Spojené státy americké v rodokmenu, je to Norsko, v jehož kombinéze sbírá úspěchy.

eny se v jeho případě nezapřou, oba rodiče talentovaného Nora jsou totiž někdejší vrcholoví sportovci, a dokonce lyžaři. Maminka Selma Lie zamířila z rodné Skandinávie za studiem do USA a reprezentovala v rámci seriálu vysokoškolských závodů v běhu na lyžích svou almu mater, jíž se stala University of Vermont. Její úspěchy potvrzuje i skutečnost, že je dnes členkou tamější síně slávy. Tatínkovi také učarovalo lyžování, ale v jeho rychlejší podobě. Mezi lety 1984 a 1990 sváděl v rámci alpského Světového poháru souboje s těmi nejlepšími. Jeho maximem je druhé místo ze slalomu v Åre v roce 1988, kdy byl o dvaadvacet setin rychlejší pouze Alberto Tomba. Další legenda, Švéd Ingemark Stenmark, tehdy hleděl Felixi McGrathovi na záda z pátého místa a celkově tenkrát Američan skončil v pořadí disciplíny na konci sezóny dokonce třetí.

Nahoru a dolů

Když byly Atle Liemu McGrathovi dva roky, rodina se přestěhovala do Norska, a tam posléze začala i jeho sportovní kariéra. Rodiče jej ale nechtěli vést jednostranně, především pro ně bylo žádoucí, aby se jejich syn pohybem bavil. Ten tak závodní sjezdové lyžování v rámci oddílu Bærums SK kombinoval do svých dvanácti let s běžkami a do patnácti navíc i s fotbalem.

Právě v lyžařském oddílu potkal svého nejlepšího kamaráda, o pouhé dva dny staršího Lucase Braathena a od té doby tvoří nerozlučnou dvojici. „Nepanuje mezi námi závist, ale vzájemně se táhneme. Když Lucas vyhrál svůj premiérový závod Světového poháru v Söldenu, bylo to pro mě trochu jako facka. On dokázal tohle a já ještě v obřím slalomu neměl ani jednou dojezd na bodech! Tak jsem si řekl, že do toho musím šlápnout, a trvalo to pouze tři závody, než jsem se dostal v Alta Badii poprvé v kariéře na druhé místo,“ vzpomíná mladý Nor na závod, v němž zaostal na náročné sjezdovce Gran Risa pouze o sedm setin za vítězným Alexisem Pinturaultem. Navázat na slibný rozjezd se mu však nepodařilo. Nejprve přišly výpadky ve slalomu v Alta Badii i Madonně di Campiglio a 18. místo v Záhřebu. Největší šok ale nastal ve švýcarském Adelbodenu. Stačila chvíle nepozornosti a na světě bylo zranění, které znamenalo konec sezóny. Nejen pro Atle Lie McGratha. „Naštěstí i v těchto chvílích jsem měl Lucase. Chápete to? My se zranili ve stejný den, bylo to u obou stejné koleno a téměř totožný typ úrazu. Pro návrat ale bylo důležité, že jsme na to byli dva. Pak se ještě přidali Aleks Kilde a Adrian Smiseth Sejersted a utvořili jsme velkou skupinu, která měla společný cíl – vrátit se zpět k závodnímu životu,“ vypráví mladík.

Cesta za snem

Tvrdá dřina se vyplatila, jak jemu, tak kolegům z norského reprezentačního výběru přezdívaného Attacking Vikings. Ostatně právě severský tým svou soudržností opakovaně dokazuje, jak moc v lyžování platí pořekadlo, že se jedná o kolektivní sport, kdy pouze dvě minuty na svahu jede každý sám za sebe. Po devíti měsících mimo bílý cirkus si Atle Lie McGrath hned při svém druhém startu, v paralelu v Lech-Zürs, dojel pro třetí místo a své druhé pódium. O dva měsíce později ve Schladmingu to ještě bylo druhé místo, ale pak už konečně ve Flachau a Meribelu přišla vysněná vítězství. „Odmalička toužím jednou vyhrát velký křišťálový glóbus a cesta k němu vede přes ten malý za disciplínu. V minulé sezóně jsem skončil celkově ve slalomu třetí a z takové pozice už je to jenom kousíček,“ věří sympaťák, který je podle vlastních slov v běžném životě především velmi šťastný a klidný, byť emocionálně založený člověk milující dobrodružství. Než se mu podaří docílit kýžených met, užívá si samotný proces. Jak přiznává, stejně ho baví samotné lyžování jako příprava na něj. A on sám po boku svého nejlepšího kamaráda Lucase Braathena zase baví fanoušky. Dvojice se nikterak netají tím, že by do lyžařského světa ráda navrátila trochu lesku a excentričnosti, jež v něm byly v sedmdesátých letech. Jestli se to má někomu povést, tak to budou tito dva. Už nyní mají solidně našlápnuto.

FOTO: FACEBOOK

FOTO: HEAD

STORY

ČERNÉ DNY SVĚTOVÉHO POHÁRU

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

BOŽÍ VŮLE NEZNÁ PROČ FOTO: WIKIPEDIA

Gernot Reinstadler a nejtemnější den Lauberhornu

Kritizovaná novinka

Nový koncept, který především kvůli větší atraktivitě tlačili sponzoři a média, ve startovním poli vzbudil nevoli. Už ve středu prohlásili zkušení matadoři Peter Wirnsberger a Franz Heinzer, že z finančních důvodů zvažují bojkot akce. Další lyžaři se obávali, že by kvůli jediné chybě či pádu v kvalifikačním tréninku mohli navzdory stabilní výkonnosti přijít o samotný závod a body. Ze zpětného pohledu nejmrazivější varování vyslal do světa tehdy vedoucí závodník celkového pořadí Světového poháru Marc Girardelli. Nebezpečí spatřoval v možné přemotivovanosti mladých závodníků, z nichž sálala touha udělat cokoliv, jen aby si vyjeli šanci startovat v sobotu po boku těch nejlepších. Upozorňoval, že u řady z nich je znalost bezmála čtyři a půl kilometru dlouhé trati a jejích záludností nedostatečná, jelikož na ní absolvovali pouhé dva tréninky. Že postavit je v takovém okamžiku pod tlak v kvalifikaci může způsobit bezhlavou jízdu bez zábran v touze prosadit se do špičky a upozornit na sebe. Že hrozí kumulace vyčerpání z předchozích dní a jediné zaváhání může vést k tragédii. Jenže jeho slovům nikdo nenaslouchal.

Síť, která zabíjela

„Boží vůle nezná proč.“ V těch pár slovech je vepsáno vše. Byl 18. leden 1991, když talentovaný dvacetiletý Rakušan Gernot Reinstadler finišoval svou kvalifikační jízdu na slavné trati ve švýcarském Wengenu. Ta jediná věta dnes stojí na jeho památníku v cíli Lauberhornu a na náhrobku v rodném Jerzensu v údolí Pitztal. Krátká jako okamžik, kdy tenkrát Bůh odvrátil svůj zrak. 24

o dvou dnech ve znamení tréninku netrpělivě podupávali v pátek v odpoledních hodinách vysoko nad cílovým prostorem ve švýcarských Alpách sjezdaři. Poprvé v historii Světového poháru byl na programu kvalifikační trénink na Lauberhornu. Atmosféra houstla. Zazávodit si na legendární trati jednoho ze sjezdových klasiků chtěl každý, jen nejlepších třicet ale mělo postoupit do ostrého závodu.

Gernot Reinstadler si v tréninkových kolech nevedl vůbec špatně. Na nejdelší trati Světového poháru obsadil 29. a 39. místo a byl plně odhodlaný vybojovat si i účast v hlavním sobotním sjezdu. Jeho jízdní projev ovšem vyvolal znepokojení u dlouholetého rakouského reprezentanta Erwina Resche. „Už od prvních metrů Gernot brutálně riskoval, takže jsem přemýšlel, jestli bych mu jako jeho zkušený kolega neměl poradit, aby zařadil nižší rychlost. Nakonec jsem ho ale nechal být, jelikož jsem dospěl k závěru, že by nikdo neměl brzdit mladého

který zraněnému podpíral po dobu ošetřování hlavu, a jedním z prvních u nehody byl rovněž italský sjezdař Kristian Ghedina. „Zrovna jsem dával interview v televizní kabině a všechno jsem viděl. Vyděšeně jsem vyběhl ven a snažil se Gernotovi pomoci. Vzpomínám si, že kolem byl sníh zbarvený dočervena a Rakušanovo tělo vypadalo jako rozbitá loutka. Hned přiběhli lékaři, kteří mě zahnali, protože pohled na chudáka dolámaného sportovce bez duše byl šokující i pro ně. Vzpamatovával jsem se z toho

obyvatele, aby přišli darovat krev, a ti skutečně houfně mířili do špitálu. Ve Wengenu mezitím odhrnuli rudý sníh a po úpravě trati se dojel zbytek kvalifikace. Traudl Reinstadler, kdysi sama závodící pod dívčím jménem Traudl Eder, dodnes nejde z hlavy zvláštní setkání, které nedlouho před incidentem zažila v kabinové lanovce na Pitztalu. V gondole jela se ženou, jež se jí svěřila, že před rokem při lyžařské nehodě přišla o syna. „Neodvážila jsem se jí zeptat na okolnosti onoho neštěstí, jen jsem si

FOTO: WIKIPEDIA

závodníka v rozvoji,“ vzpomínal pro švýcarský deník Blick o třicet let později Resch. Zatímco elitní sjezdaři už dávali rozhovory v cíli, nahoře se ze startovní budky s číslem 44 odrazil Gernot Reinstadler do svého posledního závodu. Fatální okamžik nastal na dohled od tribun, v pasáži zvané Ziel-S, kde závodníci dosahují devadesátikilometrové rychlosti. Mladému lyžaři se nečekaně zařízla hrana, on ztratil rovnováhu a vlétl do sítě, která na pravé straně lemovala Zielhang. Zatímco špička

Fatální okamžik nastal na samém konci jednoho z nejnáročnějších sjezdů, kdy už jsou závodníci značně vyčerpáni. Na dohled od tribun, v pasáži zvané Ziel-S, ale stále dosahují devadesátikilometrové rychlosti

jedné lyže uvízla v oku sítě, tělo pokračovalo setrvačností dál… V důsledku pádu sjezdař utrpěl zlomeninu pánve a končetin i rozsáhlá poranění nervové a cévní soustavy včetně přetržené stehenní tepny. Ruch v cíli vystřídal šok. Ředitel závodu Fredy Fuchs okamžitě na místo vyslal záchranný tým a helikoptéru, přispěchal šéftrenér rakouského týmu Hans Pum,

dlouhých pár dní. Smrt kvůli rychlosti, to je něco, co se dnes v mé sportovní disciplíně stává jen zřídka,“ popisoval Kristian Ghedina následně situaci ve své biografii.

Konec nadějí

Těžce zraněného vrtulníkem transportovali do nemocnice v Interlakenu, kde začal boj o život. Rozhlas vyzýval místní

v duchu říkala: ‚Ach Bože, jak asi musí trpět,‘“ vzpomínala později matka sjezdaře. V pátek ji po návratu domů nejprve kontaktoval rakouský šéftrenér Hans Pum se zprávou, že měl její syn nehodu a zranil se, ale je v dobrých rukou v nemocnici v Interlakenu. Pak se ozval její někdejší týmový kolega Karl Schranz, který byl přímo ve Wengenu, a ujistil ji, že to vypadá

„Už od prvních metrů Gernot brutálně riskoval, takže jsem přemýšlel, jestli bych mu jako jeho zkušený kolega neměl poradit, aby zařadil nižší rychlost. Nakonec jsem ho ale nechal být…“

dobře. Když se vrátil její manžel Adi, volal muž, který jen uvedl, že je lékař, a nečekaně otřeseným rodičům oznámil, ať počítají s nejhorším. Pozdě večer se sešli prezident organizačního výboru Viktor Gertsch, jeho viceprezident a ředitel závodu Fredy Fuchs a zemský radní Arnold Koller, aby rokovali o dalším osudu závodního víkendu ve Wengenu. I jim první zprávy daly naději, že Gernot Reinstadler již není v ohrožení života. Po půlnoci však přišel telefonát, který změnil vše. Rakouský sjezdař navzdory transfuzi 35 litrů krve podlehl v 0:43 po šestihodinové operaci svým rozsáhlým zraněním. Telefon probudil i v Jerzensu rodiče Gernota Reinstadlera.

Odjet závod? Beze mě

V organizačním výboru se přes tragické vyústění kvalifikačního tréninku našli členové, kteří

STORY

ČERNÉ DNY SVĚTOVÉHO POHÁRU

Zeitung otec Adi Reinstadler. „Proces proti organizátorům Lauberhornu by nic nepřinesl a našemu Gernotovi by život nevrátil. Ve fázi těžkého smutku jsme navíc neměli na něco takového nervy.“ A především: „Byla to chyba závodníka,“ doplnila jeho žena. Místo toho využili pozvánky a Wengen několikrát navštívili, mimo jiné, aby byli u odhalení pamětní desky jejich Gernota v cíli. Na oplátku jezdili do penzionu Haus Adi v Jerzensu na každoroční návštěvu Fredy Fuchs s Viktorem Gertschem. Švýcaři

nakonec funkcionáři ustoupili a požadovanou částku uhradili. Od té doby Reinstadlerovi o svazu neslyšeli.

Na kom leží vina?

Nic netušící lyžařský svět se probudil 19. ledna do rána plného bolesti. Stephan Eberharter se stranou Světového poháru připravoval na nadcházející domácí mistrovství světa v Saalbachu a Hinterglemmu. O skonu svého středoškolského spolužáka, s nímž často sdílel na horách pokoj, se dozvěděl u snídaně. Zkusil jít

FOTO: ARCHIV

nadále prosazovali, aby se sjezd a nedělní slalom odehrály podle původního plánu. Ráno ve čtyři toho měl Fredy Fuchs právě dost: „Jestli chcete, aby se jelo, tak si musíte najít nového závodního ředitele,“ znělo jeho poslední slovo. Toto rozhodnutí stálo na počátku úzkého spojení mezi Fredym Fuchsem a Viktorem Gertschem na straně jedné a Reinstadlerovými na straně druhé. Pozůstalí organizátorům nikdy nezapomněli, že se odhodlali program z pietních důvodů zrušit.

Sami závodníci hleděli od počátku na vyšetřování skepticky. „Předtím nechtěli nic slyšet, poté se nenajde nikdo, kdo by byl vinen. Nic se nezmění,“ prorokoval německý sjezdař Armin Bittner ve vydání deníku Die Tageszeitung z pondělí 21. ledna 1991. Kurz kvalifikačního sjezdu stavěl německý trenér Martin Osswald, jenž právě v partii Ziel-S posunul dvě branky velmi silně doleva. Když byl konfrontován, argumentoval zásahem vyšší moci a u toho i zůstalo. Sepp Messner, který byl pověřen dozorem na místě coby zástupce Mezinárodní lyžařské federace, zase tvrdil, že neměl dostatečnou pravomoc, aby mohl zakročit. Tragická, nepředvídatelná nehoda, zněl závěrečný verdikt vyšetřovací komise.

Co se změnilo

Gernot Reinstadler 18. ledna 1991 na trati Lauberhornu jen pár okamžiků před nehodou

Pro Lauberhorn to přitom mohlo znamenat konečnou, v okamžiku rozhodnutí si totiž pořadatelé nebyli jistí, zda jim anulovaný závod v takto specifické situaci proplatí pojišťovna. Pokud by nedošlo k plnění, klasický sjezd by zkrachoval. Reinstadlerovi naopak nikdy Wengenské nežalovali. „Šlo o deset centimetrů, život, nebo smrt. V tom místě byl led, pak může snadno nastat taková situace,“ shrnul pro Neue Zürcher

rovněž neopomínali vysílat zahradníka, který zařizoval úpravu hrobu v předvečer slavnosti Všech svatých, a v pozdějších letech vždy poslali věnec. V ostrém protikladu bylo překvapivě chování rakouského lyžařského svazu. Když o několik týdnů později dorazila z nemocnice v Interlakenu faktura za nákladný zákrok při pokusu o záchranu Gernota Reinstadlera, organizace ji odmítla proplatit. Až na nátlak spolkové vlády Tyrolska

trénovat, ale po pár obloučcích skončil. Pronásledoval ho strach, že havaruje do ochranných sítí tak jako jeho kamarád. Přesto jen pět dní po tragické nehodě na mistrovství vybojoval zlato v super-G a posléze přidal druhé v kombinaci. Po tradiční radostné atmosféře však nebylo mezi závodníky a fanoušky ani vidu ani slechu. Nad švýcarským střediskem se zatím vznášely neodbytné otázky: Proč? Jak? Kdo?

„Vždy se nejprve musí něco stát, aby se tím lidé začali zabývat a přemýšleli, jak situaci zlepšit,“ říká dnes Traudl Reinstadler. „Věřím, že mi Bůh dal sílu, abych dokázala žít dál. Smrt našeho syna pomohla zachránit životy mnoha dalších mladých sportovců. Kdyby jej tehdy nepotrhala síť, nikdy by se bezpečnostní opatření ve sjezdu nezlepšila tak rychle. A také až poté začal rakouský svaz řešit možnosti pojištění pro členy svého kádru.“ Od tragédie ve Wengenu doznaly ochranné sítě značných změn – aby skutečně plnily svůj účel a nebyly naopak tichou hrozbou. V současnosti se používají menší oka, aby nemohlo znovu dojít k zachycení špičky. Na obzvlášť exponovaných místech najdeme takzvané A-sítě, jež jsou zavěšeny na speciální konstrukci, dosahují výšky čtyř metrů, aby přes ně lyžař nepřelétl, a mají předepsanou elasticitu. Kromě toho dnešní sítě bývají opatřeny ve spodní partii plastovou plachtou, jež minimalizuje riziko proříznutí hranami lyží. Na méně nebezpečných postech se setkáme se síťo-

FOTO: ARCHIV

Pamětní desku připomínající neštěstí Gernota Reinstadlera, jeho rodiny a celého lyžařského světa najdete v cíli jednoho z nejslavnějších sjezdů

sjezdu, případně mezi první třicítkou v rámci World Cup Start Listu v některé z ostatních disciplín. Upustilo se rovněž od toho, aby sjezdovou trať vytyčovali trenéři. Od osudného dne na Lauberhornu se zavedla praxe, kdy má stavbu trati v královské disciplíně (na rozdíl od super-G, obřího slalomu a slalomu) na starosti výlučně ředitel závodu, tedy člen místního oddílu dokonale obeznámený s pistou. On určuje, kde bude která branka, trenéři mu pouze při přípravách asistují. Sjezdy jsou vedeny rok za

Navzdory bleskovému převozu do nemocnice v Interlakenu a transfuzi 35 litrů krve Gernot Reinstadler 19. ledna v 0:43 svým zraněním podlehl

vými ploty postavenými ve třech či čtyřech řadách za sebou, aby dokázaly zbrzdit pád, používají se matrace a nafukovací vzduchové polštáře. Kritizovaný kvalifikační trénink, na jehož základě měla jen třicítka jezdců postoupit do hlavního závodu, byl po nehodě Gernota Reinstadlera zrušen. V současnosti platí přísná bodová kritéria, na jejichž základě mohou závodníci nastupovat do sjezdů Světového poháru. Startovat smějí pouze ti, kteří mají v této disciplíně na svém kontě maximálně 80 FIS

bodů. U nich platí čím méně, tím lépe. Vítěz závodu tedy „získá“ příděl 0 FIS bodů, u dalších následuje složitý výpočet v závislosti na umístění, časovém odstupu na prvního apod. Pravidlo o startu podmíněném FIS body se vztahuje i na ty, kteří v celkovém pořadí ročníku překročí hranici 500 pohárových bodů. Pozor, tady jde naopak o body za pořadí, kdy vítěz obdrží 100 bodů a poslední bodovaný na třicátém místě 1 bod. Muži navíc musejí být mezi nejlepšími aktivními 150 lyžaři ve

rokem stejným kurzem, závodu musí předcházet alespoň jeden trénink. Pokud by se snad v jeho průběhu ukázalo – což hrozí především v případě nových, nezavedených tratí, jen vzpomeňte na Vertigine při mistrovství světa v Cortině d’Ampezzo 2021! – že je s některým úsekem problém, musí po případné úpravě závodníci na trati absolvovat opět minimálně jeden trénink. Ve Wengenu došlo rovněž ke zmírnění Zielhangu, zmenšoval se cílový skok v Kitzbühelu a tamtéž se také nad Hausbergkante

přidávala zatáčka a před rokem i branka v nájezdu na traverz. Ten dovedl v minulosti vytrestat řadu favoritů a ukončil třeba v roce 1999 v jednatřiceti letech kariéru olympijského vítěze a mistra světa ve sjezdu Patricka Ortlieba.

… a dál?

Co naopak zůstalo, jsou vzpomínky. Traudl Reinstadler na lyžování nezanevřela a dny v domácím areálu Hochzeiger se třemi vnoučaty a dcerou Indrou patřily mezi její oblíbené, než pověsila lyže na hřebík. Nikterak ale nezastírá, jakou má radost, že si vnoučata a dcera nezvolili závodní lyžování jako svou životní cestu. V Jerzensu už padesát let provozuje penzion – Haus Adi, jehož světnice je plná medailí, pohárů a fotografií zesnulého syna. „Lyžování byla Gernotova vášeň, to pro něj žil a pilně trénoval. Rodiče si schovali spoustu bratrových věcí dodnes na památku, včetně oblečení. Moje děti tak dnes nosí Gernotova AC/DC trička a lyžařské bundy a jsou na něj hrdé, ačkoliv jej znají pouze z fotografií a vyprávění. V našich srdcích tak ale žije stále,“ vypráví Indra Reinstadler. „Není dne, kdy bych na syna nemyslela. Ano, proč… Proč? Proč Gernot,“ ptá se stále Traudl Reinstadler. Jenže právě na to „Proč?“ shůry odpověď nepřichází.

Michaela Kratochvílová Lyžařská instruktorka a sportovní novinářka se specializací na Světový pohár v alpském lyžování. Aktuality o lyžařském dění píše také na Twitter jako @MisaKrat pod #SPsMisou.

WORLD CUP

Dobový trenérský soupis o dosažených výsledcích Ivany Trumpové Zelníčkové

Na podzim 2003, v době Ivaniny návštěvy v Praze, jsem přijal její pozvání na oběd, za účasti slávistických lyžařů, včetně Jiřího Syrovátky, který přiletěl z Kanady

TEXT: PAVEL ZELENKA FOTO: ARCHIV AUTORA

Odešla lyžařská top celebrita

Ivana Trumpová Zelníčková V červenci náhle zemřela Ivana Trumpová Zelníčková (*1949) poté, co upadla na schodech svého bytu v Manhattanu. Byla to asi největší česká lyžařská celebrita světového významu.

eský tisk, především bulvár, se předháněl v superlativech o její osobě. Padla zmínka i o její nominaci na olympiádu 1972 v japonském Sapporu, na hry ale tehdy odletěli jen reprezentanti klasických disciplín a sjezdařům byl start zapovězen. Někdejší trenér hokejové reprezentace Luděk Bukač (*1935–†2019) v knize „Moje hokejové století“ vzpomíná, jak v sedmašedesátém roce, jako mladý asistent na Fakultě tělesné výchovy, pomáhal u praktických přijímacích zkoušek, kde mezi adeptkami byla i Ivana Zelníčková. Už tehdy

„nápadná, osmnáctiletá, vysoká, hubená blondýnka“. K přijetí na studia, kromě povinnosti splnit kritéria testů, jí dopomohl i předem zajištěný lyžařský přestup z TJ Gottwaldov (nyní Zlín) do Slavie Vysoké školy Praha. K zařazení do někdejší Ústřední lyžařské základny ČSTV v Praze jí opravňovaly výsledky v kategorii juniorek. Tam jsem se s Ivanou setkal coby profesionální trenér. Talent projevila již v dorosteneckém věku. Pod vedením otce vyrůstala v gottwaldovské, úspěšné sjezdařské líhni, odkud později vzešla olympijská medailistka Olga Charvátová.

Ivana závodila v barvách Slavie po boku reprezentantek Krňoulové a Mohrové v tehdejší I. lize. To byla celostátní týmová soutěž smíšených oddílových družstev, kterou by dnes šlo přirovnat k závodům týmů na MS nebo ZOH. Na mistrovství ČSSR dosáhla nejlepších výsledků v roce 1970: 13. místo ve sjezdu, 16. ve slalomu a 11. v obřím slalomu. To jí v trojkombinaci vyneslo osmé pořadí. Ve slávistickém družstvu mužů závodil i Jirka Syrovátka, úspěšný sjezdař a vzhledný mladík, který neušel pozornosti mnoha dívek, Ivanu nevyjímaje. Záhy z toho

vznikla velká studentská láska. Ke sňatku ovšem nikdy nedošlo, Ivana měla vyšší ambice… Po absolvování fakulty v roce 1972 se díky formálnímu sňatku dostala do Rakouska, odkud po čase přesídlila do Kanady. Tam už na ni Jiří Syrovátka čekal, pobýval totiž s rodiči na Světové výstavě 1976 v Montrealu. Zde začali společně podnikat, Ivana jako instruktorka lyžování, Jiří v obchodě s lyžařským zbožím. Jejich vztah ale dlouho nevydržel. Po sňatku s Donaldem Trumpem se lyžařskému světu, alespoň tomu v Československu, vzdálila. Vždy si ale držela image postavenou kromě ženskosti i na lyžařském sportu. Její rodina to respektovala – na smutečním oznámení, je vyobrazena v mondénním lyžařském outfitu.

SEZÓNA ZAČÍNÁ S WEDZE Zimní sezóna začíná a značka Wedze připravuje řadu novinek na sjezdové lyžování, freeride i skialpy. Podívejte se na široký sortiment lyžařského vybavení za trvale dostupné ceny na e-shopu nebo na jedné z našich 25 prodejen. Vyzkoušejte třeba nový lyžařský batoh FR 23 l z vodoodpudivého materiálu, který má nepromokavou kapsu, přezky na přenos lyží či snowboardu, bederní pás a ergonomické popruhy, aby byl i plně naložený batoh při sjezdu maximálně pohodlný.

Lyžařský a snowboardový batoh FR 23 l 1 299 Kč

STORY

OSOBNOSTI

Vladimír Peter Sabich TEXT: TOM ŘEPÍK

SPIDER SABICH: Lepší mrtvej frajer

Vražda z lásky, nebo nehoda? Mimořádně charismatický závodník světového formátu prožil svůj krátký život na vysoké noze jako ryzí lyžařská celebrita sedmdesátých let. Sám Robert Redford se v něm vzhlédl natolik, že si jej zahrál ve svém filmu.

Spider Sabich v brankách Samsonite Classic, prosinec 1971

FOTO: GETTY IMAGES

d chvíle, kdy 10. ledna 1945 přišel předčasně na svět, byl Vladimír Peter Sabich dítětem plným energie a samá ruka, samá noha; začali mu říkat Spider, Pavouk. Tuto přezdívku hrdě používal po celý život. Jeho otec Vlad, pilot bombardéru z druhé světové války a důstojník dálniční policie, a matka Frances, místní poštmistrová, byli pracovitými, pragmatickými rodiči. Své děti vychovávali v kalifornském Kyburzu, kde se úpatí Sierry Nevady zvedá do vysokých horských štítů obklopujících ikonické jezero Lake Tahoe. Spider, jeho starší sestra Mary a mladší bratr Steve se naučili rychle lyžovat jako členové týmu Edelweiss Red Hornets v dnes již neexistujícím skiareálu nedaleko rodného Kyburzu. Dede Brinkman, Spiderův týmový kolega a celoživotní přítel, popisuje ušatého blonďáka jako neobvykle odhodlaného, cílevědomého a milého. Říká, že už v době jejich dospívání „měl auru. Bylo v něm něco magického.“ „Jeho otec se dětem velmi věnoval,“ vzpomíná Eric Poulsen, syn zakladatele střediska Squaw Valley, který s bratry Sabichovými vyrůstal na lyžařských soutěžích. „Vozil je po závodech a dbal na to, aby měli dobré trenéry. Pamatuju, jak je otec vysazoval a vyzvedával na horách ve svém policejním autě.“ Poulsen si vybavuje Sabicha jako vynikajícího technického slalomáře: „Byl přirozeně obratný. Nebojácný. Neváhal. Měl koordinaci od Boha.“ Už na základní škole poráželi bratři Sabichovi sedmnáctia osmnáctileté soupeře na místních lyžařských závodech, až si jich všiml jeden z raných předchůdců Richarda Rokose (popsaného v minulém, březnovém čísle SNOW 137) – tehdejší

šéftrenér Coloradské univerzity Bob Beattie – a nabídl jim univerzitní stipendium. V roce 1963 tak přijel Spider do Boulderu studovat letecké inženýrství a lyžování. V té době, ještě před založením lyžařského národního týmu USA, byli Beattieho univerzitní Bizoni de facto mužskou americkou reprezentací. Spider s bratrem se připojili k budoucím olympionikům Billymu Kiddovi, Moose Barrowsovi, Jimmiemu Heugovi a Jeremymu Elliotovi. Hned od svého příchodu bydlel Sabich na pokoji s Kiddem a oba se rychle spřátelili.

Světový debut

„Byl okamžitě sympatický, typický kalifornský kluk,“ vzpomíná na Spidera Billy Kidd. „Během pár minut máte pocit, že ho znáte celý život. Byla šedesátá léta, v Boulderu nebyla nouze o omamné látky a hezké ženy. V okolí nebyla dívka, která by s ním od chvíle, kdy uslyšela jeho ‚ahoj‘, nechtěla trávit víc času.“ Trenér Beattie vnesl do lyžařského týmu Bizonů tvrdou mentalitu, zavedl náročný tréninkový režim a vydal zákaz chození po barech. Mazaně však toleroval, že se týmový dům s bazénem, kde FOTO: SKI RACING

Talent Pavouk

Celý svůj život propagoval americké lyže K2

OSOBNOSTI

FOTO: ASPEN HISTORICAL SOCIETY

FOTO: FACEBOOK

STORY

Rád závodil nejen na lyžích

Film Sjezdař Na obálce prestižního magazínu GQ, 1975

měl věci pod kontrolou, stal místem vlastních večírků, na nichž hrály kapely, pivo teklo proudem a stmelovala se celoživotní přátelství. Beattie byl kombinací drilujícího rase, parťáka, co nezkazí legraci, i ochranářského táty, který pro své kluky dýchal. Hned v počátcích své kariéry utrpěl Spider sedm zlomenin nohou. Ale na jaře 1967 byl zdravý a silný. V právě založeném Světovém poháru debutoval v závěrečném slalomu SP v Jackson Hole a skončil šestý. V následující – olympijské – sezóně se už rozzávodil naplno. Na ZOH 1968 ve francouzském Grenoblu byl Spider po první jízdě olympijského slalomu na medailové pozici, nakonec dojel pátý. Jeho výsledek se vyrovnal Kiddovu olympijskému umístění v obřáku a stal se nejlepším výkonem amerického lyžování na hrách; a přestože vše zastínily tehdejší fenomenální tři zlata

Jeana-Clauda Killyho, předznamenal zářnou budoucnost amerického lyžování. Spiderovi bylo 22 let a vypadal na jednoho z nejslibnějších lyžařů své generace. O necelé dva měsíce později – poprvé a naposledy – vyhrál závod SP v Heavenly u Lake Tahoe, kousek od rodného Kyburzu. Závodní svah lemoval pětitisícový dav povzbuzující domácího hrdinu, jenž si své vítězství zajistil silnou druhou jízdou. Jeho parťák i konkurent Killy, který skončil sedmý, získal svůj druhý celkový titul a ohlásil odchod z kolotoče SP.

Amatérská frustrace

Během následujících dvou sezón ve SP získal Spider další tři pódiová umístění a řadu dalších v první desítce. Mezitím se Beattie přesunul k založení profesionální ligy paralelních slalomů World Pro Skiing Tour

Během zimy 1968 pobýval americký herec Robert Redford se svým malým produkčním týmem v evropských Alpách v rámci filmových příprav svého filmu Sjezdař (Downhill Racer). Bob Beattie jim velkoryse umožnil pohybovat se v okolí amerického týmu, na svazích i v zázemí. Autor scénáře, spisovatel James Salter, ve svých vzpomínkách píše: „Měl jsem za to, že dokonalou předlohou pro hlavního hrdinu filmu Davida Chappelleta by byl Billy Kidd. Byl nepoddajný, pocházel z chudých poměrů – přesně jako postava v románu. Jednou u večeře s lyžařským týmem v Grenoblu ale Redford ukázal přes místnost k jinému stolu, než kde seděl Kidd. Redforda zaujal nevýrazný, tehdy neznámý Spider. Byl trochu podobný Redfordovi. Když jsem se Boba (Redforda) zeptal, zda si je jistý, nekompromisně

přikývnul. Tak jsme udělali ze Sabicha ústřední motiv našeho filmu.“ Film Sjezdař se stal pro Redforda průlomovou rolí, získal si uznání kritiky a po více než půlstoletí zůstává možná nejpronikavějším filmovým pohledem na lyžařské závodění a na nebezpečí, soutěživost a slávu, které k němu neodmyslitelně patří – a které i Sabich zřetelně ztělesňoval.

Profíkem

Už při svém odchodu v lednu 1971 měl Spider vyřízenu profesionální kartu do Beattieho WPS. Soutěž se stala základním

FOTO: ASPEN HISTORICAL SOCIETY

(WPS), jejíž hvězdou se stal Kidd. Spider dál závodil ve SP, avšak byl čím dál nespokojenější s tím, že američtí lyžaři dřou bídu, zatímco jejich evropští kolegové bohatě profitují z přízně sponzorů. Sezonu 1970 ve SP sice dokončil a následující zimu se vydal s týmem do Evropy, ale myšlenkami už byl jinde. Americké sjezdaře po odchodu Beattieho do WPS vedl poameričtěný Němec Willy Schaeffler, jehož vysoké nároky na morálku a disciplínu začaly v týmu plodit jeden osobnostní konflikt za druhým, Spidera Sabicha nevyjímaje (blíže viz text Nostalgie zašlých zim v tomto čísle). Pro Tylera Palmera, dvacetiletého benjamínka amerického týmu, byl Spider mentorem i přítelem číslo jedna. Začátkem ledna 1971, večer před slalomem v Berchtesgadenu, Spider Palmerovi oznámil, že odchází do Beattieho WPS. „Udělalo se mi zle,“ vzpomíná Palmer. „Budeš v pořádku,“ ujistil Spider Palmera. „Máš všechno, co mám já. Nedrž se zpátky!“ Následujícího dne Palmer, startující z 61. místa, skončil čtvrtý. Dva týdny nato si připsal své první vítězství ve SP. Spider odletěl zpět do Ameriky hned po SP v Berchtesgadenu. „Byla to taková úleva přestat závodit jako amatér,“ svěřil se Spider v roce 1971 časopisu Sports Illustrated. „Už jsem měl dost toho pokrytectví. Měl jsem dost závodění proti klukům, kteří vydělávali slušné peníze, kteří měli své servisní týmy a kteří, když se unavili, mohli jít domů. Byl jsem nervózní, když jsem se s nimi snažil soutěžit, nedostatečně vyzbrojen. Teď už nemám žádné obavy.“

Byla šedesátá léta, v Boulderu nebyla nouze o omamné látky a hezké ženy. V okolí nebyla dívka, která by s ním od chvíle, kdy uslyšela jeho „ahoj“, nechtěla trávit víc času.

Spider ve svém typickém svetru Demetre na slalomové trati, 1974

programem amerického televizního pořadu ABC Wide World of Sports, který byl v sedmdesátých letech divácky nesmírně populární. Sabichův profil v novém prostředí strmě stoupal. Spider vyhrál svůj první profesionální závod už 4. února 1971 v Hunter Mountain ve státě New York a do kapsy dostal šek na 1 250 dolarů – peníze, na které si do té doby nesáhl. „Další věcí, kterou si pamatujeme, jsou zprávy, že Spider vyhrává každý další závod,“ vzpomíná Hank Kashiwa, Spiderův kolega z americké reprezentace, který se k WPS připojil rok nato. Spider vyhrál sedm závodů, ve finále porazil Kidda a získal celkový titul v Tour a 21 tisíc dolarů. V sezóně 1972 Spider obhájil titul dalšími devíti vítězstvími a překonal svůj vlastní rekord v prize money, když vydělal více než 50 tisíc dolarů (dnešních bezmála 400 tisíc USD). Pro ilustraci, v témže roce dostávali sportovci amerického lyžařského týmu za své nasazení každý 200 dolarů, ženy 80 dolarů. WPS přiblížilo americké veřejnosti tehdy poměrně neznámý lyžařský sport srozumitelnou formou a na snadno dostupných místech hlavních zimních středisek Států. V Beattieho gladiátorském formátu „jeden na jednoho“

byla nová pravidla jednoduchá: projeď cílem první a vyhrál jsi. Turné přinášelo divákům drama, vzrušení a zábavu lyžařských závodů a nabídlo jim snadný přístup ke sportovcům a jejich osobnostem. WPS Tour rovněž umožnila sponzorům i sportovcům navázat kontakt s diváky a současně sportovcům zachovat si jistou míru nezávislosti. Podle amatérských pravidel nemohli členové amerického týmu přímo spolupracovat se sponzory, ale na profi okruhu mohli lyžaři sloužit jako nositelé reklam, ochotně prodávat značky sponzorů i vytvářet své vlastní. Nastiňuje to John Demetre, jehož známé svetry, zejména design založený na Spiderově fotbalovém dresu ze střední školy Kyburz, zaznamenaly explozi popularity: „Značka Demetre byla naráz na očích celé Americe, víkend co víkend.“ Pravidelné televizní přenosy na hlavních amerických stanicích ABC a NBC zajistily Beattieho WPS pozornost, sponzory a finanční odměny, jež ročník od ročníku strmě stoupaly. Spiderova uvolněnost, přístupná osobnost a nakažlivá radost ze života z něj udělaly sen marketérů. Začal si ročně od sponzorů vydělávat statisíce dolarů. Gordi Eaton, tehdejší ředitel značky

lyží K2, kterou Sabich neúnavně propagoval po celém světě, prohlásil: „Když jste měli Spidera, věděli jste, že bude dobře zvládat veřejnou stránku věci, protože miloval lidi a dokázal prodat cokoli komukoli.“ Lyžařský nestor Klaus Obermeyer jednou popsal Spidera jako „muže pijícího z plného poháru života“. Spider dokázal plynule přecházet od soustředěného výkonu na svahu k přátelskému vystupování jinde a byl hlavním tahákem všeho možného, od autogramiád po soutěže v mokrém tričku nebo sponzorské večírky. Před spaním vypil sklenici vody a ráno vstával jako první k tréninku. Byl ryzím velvyslancem tvrdé práce i zábavy, neobvykle přístupným – zejména v přítomnosti dětí, pro které si při autogramiádě klekal na koleno, aby s nimi navázal oční kontakt. Mezitím se mnohdy pokrytecká omezení pro amatérské lyžaře dále zpřísňovala a vyvrcholila diskvalifikací nejlepšího rakouského lyžaře Karla Schranze ze ZOH 1972 v Sapporu pro „profesionalismus“. To přimělo další špičkové olympioniky, zlákané Spiderovými úspěchy a životním stylem, aby přímo z her odcestovali lyžovat do WPS. Byli mezi nimi i zmínění Kashiwa a Palmer.

OSOBNOSTI

FOTO: GETTY IMAGES

STORY

Tour, a to tak, že si dal jednoho panáka – a další skleničky už nenápadně vyléval. Jeho poselství, vzpomíná Palmer, bylo vždy jasné: „Jestli chceš být dobrý, jestli na tom chceš vydělat peníze, jestli chceme mít dobrou ligu, musíš tvrdě makat.“ Sponzoři a sportovci se ve WPS začali sdružovat do továrních týmů; tím se spojovala finanční a logistická podpora národního týmu a zároveň zůstala zachována finanční motivace pro individuální úspěch. Tour byla tak atraktivní, že francouzský fenomén Killy v roce 1973 ukončil amatérskou kariéru a připojil se k WPS, čímž jí přinesl kýženou mezinárodní pozornost. Killy, který zpočátku nebyl připraven na fyzickou náročnost nového formátu, se v prvním závodě vysoko neumístil. Později si však zvykl a ve své úvodní sezóně vyhrál celkem pět závodů

Spider s Claudií Longetovou na závodech WPS, 1973

Na horizontu slávy

Spider ztělesňoval všechno, co si Beattie představoval, že formát profesionální ligy měl do lyžování přinést: Američtí závodníci si mohli vydělávat na živobytí za vlastních podmínek, na domácím území a využívat to jako odrazový můstek pro svůj profesionální život. Díky svým výdělkům a závodění v blízkosti domova si Spider začal užívat životního stylu srovnatelného s největšími evropskými esy. Navrhl si dům v Aspenu, udělal si pilotní licenci a koupil dvoumotorový Piper Aztec, se kterým často létal na soutěže. „Měl letadlo, pěkný dům, Porsche. Chtěli jsme být jako on,“ říká kolega profesionál Dan Mooney a zároveň podotýká, že nikdo z konkurentů Spiderovi jeho

úspěch nezáviděl. Chápali, kolik práce ho to stálo, i jeho talent pohybovat se po vratké hranici mezi sportovním asketismem a nezbytným společenským životem hvězdy. Spider byl velkorysým mentorem začínajících sportovců a učil je, že prosadit se jako profesionál znamená zvládat trénink, cestování, vybavení, kontakt s partnery a vlastní soutěžní instinkty. Že to znamená tvrdou práci v posilovně i na kopci, v lyžárně i v zasedačkách firem, na veletrzích, v lyžařských obchodech a hlavně se sponzory. Zatímco amatéři byli trestáni za propagaci sponzorů, profesionálové byli pokutováni za to, že nechodili na sponzorské večírky WPS. Terry Palmer vzpomíná, jak ho Spider učil, jak pít na večírcích

lyžařskými hipíky, celebritami i ultrabohatými lidmi. V roce 1972 se v Kalifornii na jedné z profesionálních akcí seznámil s Claudine Longetovou.

Život na hraně

O tři roky starší Longetová byla francouzská herečka, zpěvačka a tanečnice, jejíž tvář se v šedesátých letech objevovala na stříbrném plátně a která byla známá svou štíhlou, atletickou postavou, smyslnýma očima a jasným, jemným hlasem. Objevil ji Lou Walters, který vlastnil noční klub v Las Vegas. Při vystupování tam upoutala pozornost Andyho Williamse, jedné z největších celebrit své doby. Populární zpěvák s televizní varietní show se do Longetové zamiloval, v roce 1961 se vzali a během deseti let spolu měli tři děti. V době, kdy se v roce 1972 seznámila se Sabichem, byla už

Osudové setkání urychlilo vášnivý románek, který začal téměř okamžitě. I se svými třemi dětmi se přestěhovala ke Spiderovi do Aspenu. proti Spiderovým třem. Spiderův a Killyho epický souboj o titul v sezóně 1973 skončil, když Spider upadl na jednom ze skoků a vážně si poranil krk a rameno. Vzdor tomu, že souboj o titul WPS s Killym prohrál, a v přílivu nových lyžařských hvězd se Spider v listopadu 1974 objevil na obálce prestižního pánského časopisu GQ. Se svými lyžemi K2 a v charakteristickém svetru Demetre zůstal tváří americké profesionální ligy a obrazem úspěchu. Jak prohlásil ředitel WPS Nappy Neaman: „Každé dítě chtělo být Spiderem. Každá holka chtěla chodit se Spiderem.“ Jako velvyslanec aspenského střediska Snowmass (jediná tvář resortu od dob Steina Eriksena) se Spider obratně pohyboval ve všech aspektech aspenské scény a pohodlně se stýkal s kovboji,

s Williamsem rozvedená. Osudové setkání urychlilo vášnivý románek, který začal téměř okamžitě. I se svými třemi dětmi se přestěhovala ke Spiderovi do Aspenu. Nějakou dobu se zdálo, že se do sebe skutečně zamilovali, ale Spiderovi přátelé vzpomínají, že její prudká povaha a majetnické sklony začaly měnit intenzitu vztahu v přítěž. Tato změna se časově shodovala se Spiderovým pozvolným sportovním sestupem. Přibližující se konec lyžařské kariéry však nekazil stále dobrou Spiderovu náladu ani jeho divoký a energický život plný bezbřehé svobody. „Měl nadupaná auta, závodili jsme na motorkách. Žili jsme na hraně. Spiderovi nikdy nebyly cizí riskantní eskapády a často při nich v žertu utrousil, že lepší skončit jako mrtvej frajer než živej posera,“ vzpomíná Kidd.

Do tohoto stylu života se Longetová snažila vpravit sebe a své tři děti. Poté, co se k sobě nastěhovali, byly jejich následující čtyři roky plné napětí a hádek. Svědci vzpomínají, že na jednom konkrétním večírku Longetová chrstla Sabichovi do obličeje sklenici vína za to, že si jí dostatečně nevšímá.

Buttermilku. Po krátké návštěvě u Beattieho se Spider vydal domů, aby se převlékl. Plánoval, že se s Beattiem setká ještě ten večer a následující den spolu odletí na každoroční lyžařský veletrh do Las Vegas. Sabich se na schůzku nedostavil. Toho odpoledne ho Longetová zastřelila v jeho vlastní koupelně pistolí, kterou mu jeho otec koupil jako suvenýr z olympiády 1968. Spiderovi bylo 31 let.

Ještě v roce 1974 dokázal Spider ve WPS dvakrát zvítězit a v sezóně se propadl na celkovou pátou příčku ligy. V té době měl za sebou řadu zranění, včetně problémů s koleny, zády a krkem – a k tomu ještě sedm zlomenin nohou z počátku kariéry. Veřejně se však nevymlouval, zůstával bojovně naladěný a optimistický ohledně své budoucnosti. Poté, co kvůli zranění vynechal celou sezónu 1975, Spider věděl, že se jeho závodní kariéra blíží k přirozenému konci. S Beattiem jako přítelem a poradcem společně plánovali další profesní kroky, které pravděpodobně zahrnovaly K2 a Snowmass, případně rozvoj nového lyžařského areálu, nemovitosti a televizní komentování. Spiderův talent, vzdělání a konexe nasvědčovaly, že jeho další životní kapitola bude podobně vzrušující a plodná jako ta dosavadní, přičemž ne tak stresující. V březnu 1976, kdy se Spider v sezóně pouze dvakrát sotva kvalifikoval z rozjížděk, se rozhodl skončit se dvěma věcmi, které pro něj už nebyly zdravé: s lyžařskými závody a s Claudine. Kamarádu Tyleru Palmerovi to řekl v jejich hotelovém pokoji v Collingwoodu před předposledním závodem sezóny. Palmer, rozrušený vyhlídkou, že opět ztratí svého týmového kolegu a mentora, Longetové také nevěřil. „Říkal jsem mu, aby s ní byl opatrný,“ vzpomíná Palmer. „To bylo naposledy, co jsem ho viděl.“ Longetová se měla se svými dětmi odstěhovat do 1. dubna. Sabich 21. března strávil odpoledne tréninkem v aspenském

FOTO: CLAUDINE COLOURS

Za vším hledej ženu

Soudní proces, který rozbouřil vzkvétající Aspen, se dostal na titulní stránky novin po celém světě a obžaloba požadovala odsouzení za trestný čin zabití. Andy Williams doprovázel svou exmanželku k soudu v Pitkin County a vypovídal jako korunní svědek. Herec Jack Nicholson, Longetové přítel, který se nedávno předtím přestěhoval do Aspenu, seděl každý den procesu za stolem obhajoby. Nakonec

Přebal desky Claudine Longetové Cloudine Colours. Příběh její vraždy se stal i námětem pro slavné Rolling Stones, píseň Cloudine ironizuje její verzi příběhu a rozhodnutí soudu o mírném trestu

Pavoukův odkaz

Longetová tvrdila, že se jí Sabich snažil ukázat, jak zbraň funguje, a sám se přitom postřelil, ale policie její verzi hned zpochybnila a zatkla ji. Policisté Longetovou podezírali, že slavného závodníka zabila ve vzteku poté, co si čtyři roky slávy, užívání drog, divokých večírků a neustálých vztahových problémů vybraly svou daň. Policie našla v krvi Longetové kokain a zabavila jí deník s detaily bouřlivého vztahu zmítaného žárlivostí a neustálým koloběhem hádek, po nichž následovalo vášnivé usmiřování.

porota Longetovou odsoudila za zabití z nedbalosti k 30 dnům vězení, které mohla nastoupit v době, kterou si sama vybrala, což rodina Sabichových a mnozí lidé v komunitě považovali za výsměch. „Aby ho mohla zabít, musela vylézt na židli, dostat se pod Spiderovy svetry, vzít zbraň, vložit náboj do komory, jít do koupelny a zastřelit ho,“ nechali se slyšet Spiderovi rodiče. Rodina Sabichových zahájila proti Longetové občanskoprávní řízení, ale nakonec se dohodla mimosoudně s tím, že Longetová o vraždě ani

Toho odpoledne ho Longetová zastřelila v jeho vlastní koupelně pistolí, kterou mu jeho otec koupil jako suvenýr z olympiády 1968. Spiderovi bylo 31 let. o vyrovnání nikdy nepromluví ani nenapíše. Billy Kidd, kolega závodník a Sabichův dlouholetý přítel, nerad mluví o vraždě, soudním procesu nebo spravedlivém trestu. Raději se soustředí na život svého přítele v celé jeho jedinečnosti: „Zažili jsme prostě naprosto neuvěřitelné časy. Mohli jsme závodit na lyžích a jezdit po celém světě. Byli jsme v Chile, v Evropě i v Austrálii. Oba jsme byli z malých měst a lyžařské závody nás zavedly do celého světa. Dalo nám to neuvěřitelné příležitosti.“ Příběh Spidera Sabiche je příběhem tragédie a předčasné smrti. Tragédie se vlastně dotkla celé rodiny Sabichových. Sestra Mary Sabichová se stala lékařkou a krátce po Spiderově smrti zemřela na rakovinu mozku. Bratr Steve Sabich zemřel v roce 2004 na rakovinu kůže. Pro mnohé, včetně Kidda, však soustředění se pouze na tragédii zkresluje úplnost obrazu Spidera Sabicha: „Téměř nikdy jsem neviděl Spiderovu fotku, na které by nebyl šťastný a usměvavý.“ Kidd nechce, aby se o jeho dlouholetém příteli vědělo jen jako o oběti nešťastné vraždy. Chmurné barvy, které obklopují jeho smrt, by podle něj měl přehlušit zářivý lesk jeho života. „Spider nám všem chybí. Byl to jeden z nejcharismatičtějších a nejzábavnějších lidí na této planetě.“

STORY

NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

TEXT: TOM ŘEPÍK

NEŠLAPALI VE WILLYHO BOTÁCH

aneb neuvěřitelný příběh Willyho Schaefflera Lyžařské veřejnosti málo známé dramatické zákulisí neméně dramatických osobnostních problémů v americkém týmu sedmdesátých let.

ěhem sezóny lyžařského Světového poháru 1970–71 se prakticky celá americká mužská reprezentace dostala do konfliktu s národním šéftrenérem Willym Schaefflerem. Po odchodu Billyho Kidda v únoru 1970 byl nejúspěšnějším lyžařem týmu Spider Sabich; když v lednu 1971 i on odešel za Kiddem k profesionálům, bezprostřední příčinou byly peníze – závodníci národního týmu nevydělávali žádné. Nicméně jádrem toxické atmosféry uvnitř amerického družstva se zdál být hluboký generační konflikt. Jejich trenér Willy Schaeffler byl ve svých čtyřiapadesáti letech o dobré pokolení starší. Hned při svém nástupu do funkce, v níž narychlo vystřídal benevolentního Boba Beattieho, který odešel založit profesionální ligu, Willy prohlásil, že bude nekompromisním týmovým katem, a bude-li potřeba někoho

z rebelů z mančaftu vyhodit, bez okolků to udělá. Rovněž všem zdůraznil, že bude tužit jejich mysl i tělo, a že ačkoli je lyžování individuální sport, všichni musí táhnout za společný provaz. Mínil z nich vychovat hrdiny a vítěze – nejen na svazích. Willy takovým vítězem byl po celý svůj neuvěřitelně dramatický život. Nikdy se nespokojil s ničím jiným než s ryzí dokonalostí. Během dvaadvaceti let, kdy od roku 1948 působil jako šéftrenér na Denverské univerzitě, jeho školní týmy získaly 13 národních titulů NCAA. Jeho úhlavním soupeřem byl Bob Beattie, který předtím, než se stal jedním z Willyho předchůdců ve funkci trenéra reprezentace, vedl lyžaře na Coloradské univerzitě; Willy byl úspěšnějším koučem. Většina svěřenců však jeho autoritářský přístup k životu i lyžování neoceňovala – na univerzitě, ani posléze v reprezentaci.

Zejména první měsíce z celkem tří let Willyho angažmá u US Ski Teamu, během nichž mladí závodníci fungovali pod novým trenérem, je přesvědčily, o jak autokratického pedanta jde. Za zády o něm mluvili jako o brutálním skopčákovi. Málokdo z nich si však uvědomoval bizarní okolnosti, za nichž Willy do Ameriky přišel; a že i on začínal svůj život jako vášnivý lyžař, který neměl rád autoritu, disciplínu a tvrdý režim.

Byl zajat a postaven před popravčí četu. Jeho život se mu promítl v jediném okamžiku, pak ho ohlušil výstřel. Willy si byl jistý, že je mrtvý; padl k zemi. Vodkou opilí Rusové se začali šíleně smát svému žertu.

Románový příběh Willyho Schaefflera

Willy vyrůstal v Bavorsku nedaleko Garmische, kde se naučil lyžovat a jako dorostenec se stal čtyřnásobným juniorským mistrem Rakouska. Jeho otec byl sociální demokrat, a protože Hitler nebyl v polovině třicátých let nakloněn politickým odpůrcům, celá rodina se dostala na černou listinu. Willy byl v roce 1937 povolán na vojnu a v dopise strýci do Chicaga popsal část svého výcviku. Dopis však byl cenzurován, armáda jej zabavila a obvinila Willyho ze špionáže. Za trest byl poslán na holandské hranice do koncentračního tábora pro mladistvé. Tam rok a půl kopal příkopy od pěti ráno do čtyř odpoledne. Bylo mu jednadvacet let, stejně jako většině rebelujících závodníků, které posléze v Americe trénoval.

FOTO: GETTYIMAGES

Do války

Willy Schaeffler v šedesátých letech, kdy trénoval univerzitní lyžaře v Denveru

V roce 1938 byl z vojny propuštěn a začal prožívat šťastnější civilní období jako testovací jezdec u automobilky Ford. O víkendech a svátcích byl instruktorem lyžování v Garmischi. Když vypukla válka, armáda jej znovu povolala do svých řad jako člena trestního praporu. Prapor byl poslán do Polska, aby stavěl mosty. Když začala nacistická ofenzíva do Ruska, Willyho trestní prapor tam převeleli – vojáci obdrželi zbraně a byli využíváni ke zteči ve frontové linii. Willy se nacházel kdesi za Moskvou, což bylo součástí obkličovací strategie, když teplota klesla na –54 stupňů a Rusové začali zmrzlé Němce drtit. Willy se v mrazu přioblékl do uniforem padlých Rusů, záhy byl zajat a postaven před popravčí četu. Jeho život se mu promítl v jediném okamžiku, pak ho ohlušil výstřel. Willy si byl jistý, že je mrtvý; padl k zemi. Vodkou opilí Rusové se začali šíleně smát svému žertu. Willymu se podařilo ze zajetí prchnout a znovu se připojit k Němcům. Život mu

na ruské frontě pravděpodobně zachránilo páté zranění, střepina v pravé plíci a horní srdeční komoře. Byl evakuován letadlem, které však Rusové sestřelili. Willy, jeden ze dvou přeživších posádky, se dva dny skrýval v nepřátelské linii, než byl zachráněn. Byl převážen z jedné nemocnice do druhé, až se dostal do Mnichova. Vážil necelých 60 kg. Psal se rok 1944. Sotva trochu přibral na váze, prohrávající německá armáda ho opět hnala na ruskou frontu. Willy se rozhodl, že se tam za žádnou cenu nevrátí. V tom čase americké bombardéry ostřelovaly Mnichov. Budova nacistického velitelství byla před náletem evakuována, ale Willy s kamarádem se v ní potají zdržel a naplnil batoh kódovými čísly, propustkami, razítky, rekvizičními příkazy. Pět minut poté, co Willy vyraboval kanceláře, na budovu spadla puma. O den později se oba vyhrabali z rozvalin. Willy s odcizenými dokumenty odjel do Rakouska. S uloupenými doklady mohl jít kamkoli a nafasovat zbraně, munici, potraviny, uniformy. Vstoupil do ilegality a začal škodit německé armádě sabotážemi. Ta největší se mu povedla na sklonku roku 1944, když Hitler nařídil poslední útok u Sv. Antona. Tanky, děla a zásoby byly přiváženy vlakem z Německa Arlberským tunelem a dělostřelci se zakopávali do dolních svahů Sv. Antona – v oblasti dnešních sjezdovek. Willy vyhodil tunel do povětří bednou dynamitu a po zbytek zimy z úkrytu na hoře Valluga sledoval obtíže Němců při pokusech překonat vysoký Arlberský průsmyk.

Instruktor generála Pattona

Po válce Willy odchytil několik předních nacistů, kteří se skrývali v Rakousku, a podařilo se mu získat svou dřívější práci v Garmischi, kde vedl lyžařské kurzy pro americké vojáky. Jedním z jeho

NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

Vzápětí poté, co vše Willymu zařídil, se generál Patton v prosinci 1945 těžce zranil při automobilové nehodě a za několik dní zemřel. FOTO: BILL BRINER

FOTO: FACEBOOK

STORY

Coby lyžařský instruktor v Arapahoe Basin, 1948

žáků byl generál George Patton, legendární osvoboditel Československa. Stali se z nich přátelé a Patton pomohl Willymu, už dva roky žijícímu s falešnou identitou, získat oficiální doklady a důvěru americké armády. Vzápětí poté, co vše Willymu zařídil, se generál Patton v prosinci 1945 těžce zranil při automobilové nehodě a za několik dní zemřel. V roce 1948 dostal Willy povolení vycestovat do Ameriky. Hned si našel práci lyžařského instruktora v nově založeném skiareálu Arapahoe Basin v Coloradu a současně začal trénovat lyžařský tým Pionýrů na soukromé Denverské univerzitě, s nimiž získal celkem 13 národních titulů NCAA a 100 individuálních vítězství, což je dodnes nepřekonaným světovým rekordem. V roce 1957 se stal ředitelem lyžařských závodů pro ZOH 1960 v kalifornském Squaw Valley a byl zodpovědný za stavbu sjezdovek. Zde začalo jeho celoživotní přátelství a spojenectví s Johnem Kennedym i Waltem Disneym. Willyho práce pro ZOH jej učinila velmi žádaným po celém světě jako projektanta lyžařských areálů; během následujících 25 let poskytoval konzultace desítkám lyžařských středisek. Jedním z nich byl původní plán dnešního střediska

Whistler Blackcomb, v němž se jely alpské disciplíny ZOH 2010. Jeho návrh sjezdovky byl o několik desetiletí později použit jako hlavní alpská trať těchto her.

V Síni slávy amerického lyžování

Po úspěšně uspořádaných ZOH 1960 začal Willy spolupracovat s Waltem Disneym na projektech jeho vlastních lyžařských středisek. První projekt v kalifornském Mineral King měl hostit více než milion návštěvníků ročně; tamní ekologické hnutí Sierra Club vzneslo námitky a aktivovalo řadu soudních sporů, až se Disneyho společnost po Waltově smrti koncem roku 1966 s odvoláním na náklady a zpoždění celé myšlenky vzdala. Následoval druhý pokus u jezera Independence Lake v severní Kalifornii, doprovázený podobnou sérií soudů o ochranu životního prostředí. I tyto plány byly opuštěny. (Více o Disneyho vlivech v lyžování na Snowbiz.cz, štítek Disney.) Willy Schaeffler byl krátce po svém odchodu od americké reprezentace v roce 1974 zvolen do Síně slávy amerického lyžování. Po opakovaných srdečních operacích mu v roce 1988 selhalo srdce. Bylo mu 72 let.

Willy (vlevo) diskutuje s Waltem Disneym v dějišti ZOH 1960 ve Squaw Valley

Výše zmíněnou krizi v americkém týmu trefně okomentoval novinář Peter Miller pro tehdejší magazín SKI: „Druhá světová válka je historií a emoce z této éry se mladé generaci vytrácejí. Přesto možná právě pozůstatky tohoto těžkého období vytvořily generační propast mezi bezstarostnými mladými závodníky a staršími, v Německu narozenými, adoptovanými Američany. Ve skutečnosti má Willy, Němec,

jenž sabotoval válečné úsilí své vlastní země, všechny vlastnosti, o nichž si mladí Američané myslí, že jsou tak cool. Rozdíl je v tom, že Willy byl několikrát málem zabit, protože se držel toho, co považoval za správné. Disciplína, fyzická odolnost a vůle zvítězit nebo přežít – to, co doufá, že vštípí mladým americkým lyžařům – ho udržely naživu. Peníze, prestiž a bezpečí byly luxusem, který v mládí nepoznal.“

Stav beztíže www.tyrolsko.cz

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

HISTORIE

TEXT: ALEŠ SUK FOTO: ARCHIV AUTORA

Bílé příběhy staničních knih

KDYŽ JDE O ŽIVOT Luxus na Labské, 1911

„luxusních“ podmínkách hostů krkonošských bud před 110 léty vypovídá zpráva Josefa Bárty z ČSK Praha na Štěpána v knize na Labské boudě: „Nocleh v Labské b. Nádherný východ slunce se zmrzlou vodou v lavórech. Skol!“ Z řady dokumentů mimo staniční knihy víme, že lyžníci, kteří dorazili k boudě v noci, kdy kuchyň, kde se nejčastěji sušily svršky a obuv, byla zavřená, řešili situaci prostě. Do nepřipravených a nevytopených pokojů uléhali do peřin tak, jak přišli, s vědomím, že vlastním teplem na nich vše do rána uschne. Včetně lyžařských bot. Konečně, špičkoví horolezci při zdolávání himálajských vrcholů si dodnes též suší ve spacácích oblečení a obutí.

Skica „hotelu Skål“

Hory jsou a byly kruté. I takové je samozřejmě nejednou zažili pionýři lyžování a své zážitky čas od času také zveřejněli ve staničních knihách. Hotel Skål, 1904

Občas byly vrtochy přírodní natolik kruté, že si lyžaři pomáhali netradičně. O tom, jak vznikl „hotel Skål“, vypráví prosincový fejeton ve staniční knize na Dvoračkách, datovaný 5. 12. 1904 a zapsaný tříčlennou výpravou ČSK Praha – J. R. Ořovským, ing. Villy Vaníčkem a ing. O. Bulířem. Odpoledne následujícího dne před čtvrtou hodinou dostoupila výprava od Dvoraček Kotle. Chytla ji hustá mlha, která dále houstla tak, že ve čtyři odpole-

dne nebylo vidět ani na krok. K tomu se ještě rozpoutala prudká vichřice se sněhovou vánicí. Nic nepomohla znalost tyčování, vedoucího k hotelu u Sněžných jam, když nebylo vůbec vidět. Výprava po třech hodinách bloudění dosáhla dřevěné budky u pramene Labe, až ke střeše zasněžené. Lyžemi vyhrabali vchod, zevnitř ji pečlivě uzavřeli a na zemi rozdělali oheň z novin. Do krabice loje na mazání bot zastrčili tkanici od bot a takto si opatřili primitivní

svíčku. Pokus spát ve dvou na úzkém stolku se nezdařil, a proto strávili noc za zpěvu a tělocviku. Teprve ráno se bouře utišila a společnost se vydala na další cestu. Na památku této příhody se budce u labského pramene, kde se v létě prodávaly suvenýry a minerálka, přezdívalo žertovně hotel Skål. Ne každý to pochopil správně a někteří si dokonce plánovali pobyt v „hotelu“, netušíce, jaké překvapení je očekává…

Malíř, vytáhlý Cína Jelínek letí vzduchem, J. R. Ořovský a Mary se Zdenkou se probíjejí ve vichřici na Kokrháči, zvěčněno v březnu válečného roku 1918

Vloupání na Labské, 1929

Poněvadž Ořovský byl glosátorem nad jiné pečlivým, vzpomněl si po mnoha letech na své bloudění a záchranu, 26. 12. 1929 pak píše: „Labská bouda opět zavřena! 3 němečtí lyžaři museli se v noci za vánice násilně do boudy dostati, aby nezahynuli.“

Krušný rok 1919

To, že první „republikový“ rok byl o Vánocích meteorologicky vskutku krušný, popisuje 28. 12. 1919 na Mísečkách Inocenc Mézl: „Z Míseček vyrazili jsme za futéře na Zlaté návrší, kde se futéř stále víc a víc s naším stoupáním měnil v bouři, která nás stále porážela k zemi, že konečně před samým sedlem byli jsme nuceni obrátiti se (a jak obtížně šlo to vleže) a sjeti zpět do Míseček.“ O 14 dní později čteme vzkaz Míly Vrbenské z Prahy, dlící 14. 1.

na Dvoračkách: „Ačkoliv si říkám, že jsem vytrvalá lyžařka, umírala jsem cestou z Vítkovic na Dvoračky, kamž jsme vystupovali za hrozné vichřice a sněhové bouře. Sundali jsme naparafinované lyže, a když jsem zapadla skoro po ramena do sněhu, koulely se mi zmrzlé slzy po tvářích. Ale nemám dost a zítra vzhůru na hřeben!“ Že vítr při jednosměrné túře i pomůže, dokládá citace lyžaře turisty Vitáska: „Vichřice taková, že nahoru na Žalý jsme ze Zlaté vyhlídky hladce bez pohnutí nohou byli vytlačeni až k lesu.“

Divoké počasí? Nevadí. 1915

Stávalo se, že lyžařská výprava se tak těšila na výlet, že si po příjezdu na boudu troufla zanechat celou reportáž. Na závěr čtení o krutém počasí otiskujeme jednu z nich, z Míseček 15. února 1915: „Skromná spo-

lečnost ČSK Hradec Králové (4 členové). Bolestně dojati opouštěli jsme tentokrát nádraží královehradecké. Pouze 4! Skoro málo na reprezentaci?! Čím dál, však tím menší byl náš smutek, neboť zaujati jsme byli úplně pozorováním sněhu, či lépe řečeno holých plání. Na Zvičině téměř nic. Teprve za Bílou Třemešnou objevily se znatelnější stopy, jež se konečně proměnily v souvislé plochy. Tání bylo tentokrát důkladné. Ne bez obavy vystupovali jsme ve Vrchlabí. Slunce vesele svítilo, ze střech potůčky, silnice snesla by spíš loďku než lyže. Pěšourem nad Hoření Vrchlabí, kde jsme se konečně olyžili. Sníh, ač měkký, nelepil. Nálada se rapidně zlepšila a vesele jsme pokračovali přes Planur, Keilovy boudy a zpět přes Heuschober do Spindelmühle. Sjezd, ač hodně ostrý, plně nás odškodnil za namáhavé stoupání.

V noci mírně sněžilo. Srdnatě dali jsme se podle Labe k Labské boudě, ač jsme byli před cestou touto varováni. Byli jsme skoro v pochybnostech, zda výstraha nebyla žertem, neboť cesta byla stále velmi dobrá. A rozhled po Labském dole přímo nádherný. Najednou objevila se přímo nad našimi hlavami ve značné výši Labská bouda. Aeroplán nemusil by sice udělat výškový rekord, ale lyžemi, jak to půjde? Nic naplat. Stoupali jsme. Sníh tvrdý jako led! Krok za krokem, kolmo do výše, jak na Bílou věž. Mírný vánek proměnil se v silné sněžení a hustá mlha znemožnila jakoukoliv orientaci. Vůdce neměl bohužel lana, aby táhl nespokojené za sebou. Nezbylo, než lákat sladkými slovy o dobrém obědě a odpočinku a přibližovat alespoň ústy Labskou boudu, jež ve skutečnosti zdála se býti v nekonečnu. Nicméně dostihli jsme ji přec, ač důkladně unaveni. Cestu doporučujeme co nejvřeleji k účelu, který se diskrétně sdělí těm, kdož by si přáli. Po dobrém obědě stoupali jsme za hrozného vichru a vánice na Krkonoš. Konečně hlášen byl vrcholný bod a začal sjezd. Popisovat jej není však dost možné bez ilustrací. Theatre Varieté myslím proti tomu jako kapka v moři. Za tmy dopadli jsme konečně k Rennerovi, pronásledováni ještě psem, jenž patrně není zvyklý na tak smělé lyžaře. Nálada přes či právě pro tolik kotrmelců výborná a chuť k jídlu samozřejmě znamenitá. Dojmů ovšem nadbytek. Spáchal F. Mejsnar.“

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

VOLYMPIJSKÉ SOCIALISMUNADĚJE

TEXT: ANNE MARIE MÜLLEROVÁ FOTO: SVAZ LYŽAŘŮ ČESKÉ REPUBLIKY

LETNÍ ZMĚNY u alpských lyžařů Nové tváře, univerzitní úspěchy i rošády v realizačních týmech Nová sezóna alpských lyžařů se nezadržitelně blíží. Do nadcházející zimy vstoupí dvě největší hvězdy českého týmu Ester Ledecká a Martina Dubovská na nové značce lyží, navíc také v obměněných realizačních týmech. Co dalšího se událo během letní přípravy u českého reprezentačního družstva „A“? Nová a Nováková, Koula

České reprezentační „áčko“ se pro následující sezónu rozšíří ještě o další tři jména. Novým členem mužské seniorské reprezentace „A“ je Jan Koula, jednadvacetiletý lyžařský univerzál, který se letos v lednu stal mistrem České republiky v alpské kombinaci. Mezi ženami si své místo vyjely Tereza Nová a Barbora Nováková, které v loňské sezóně několikrát bodovaly v Evropských pohárech, čímž si řekly o nominaci na olympijské hry v Pekingu. Tereza Nová se blýskla 14. místem v kombinaci, Barbora Nováková 29. příčkou ve sjezdu.

Komplikace s ledovci

Velký přestup Adriany Jelínkové

uzemské alpské lyžování v létě představilo výraznou posilu. České národní barvy bude od nadcházející sezony nosit sedmadvacetiletá specialistka na obří slalom Adriana Jelínková, která doposud reprezentovala Nizozemsko. Novou trenérkou rodačky z Brna bude bývalá česká reprezentantka v alpském lyžování Eva Kurfürstová. „O přestupu jsem uvažovala v průběhu kariéry už několikrát. Hlavně v letech 2014 a 2018, ale

v Holandsku mě to ještě stále nějak drželo. Teď k tomu konečně došlo a já z toho mám velkou radost. Zatím je to všechno nové, trochu si zvykám, ale atmosféra v týmu je super a všechno je pozitivní. Mám v Česku rodinu, hodně lidí mi tu fandilo, i když jsem jezdila za Nizozemsko. Moc se na reprezentování Česka těším,“ řekla v létě Jelínková, která má na svém kontě osmdesát startů ve Světovém poháru. Nejlepším výsledkem v nejprestižnějším seriálu alpských lyžařů je pro ni 10. místo z paralelního obřího slalomu v Lechu.

Velkou komplikací pro přípravu nejen českých, ale i zahraničních lyžařských týmů je tání ledovců. Z těch evropských bylo přes léto v provozu pouze středisko ve švýcarském Saas-Fee, ale i to bylo otevřeno pouze z třetinové kapacity. Proto bylo velmi těžké se na tento ledovec vůbec dostat. Českému týmu se to ale díky včasné úhradě záloh povedlo a absolvoval zde dva rychlostní kempy. „Přípravu to komplikovalo hodně. Za normálních podmínek se v Saas-Fee připravuje třeba osmdesát týmů, letos to bylo jen jedenáct,“ uvedl šéftrenér české reprezentace Jan Fiedler. Léto bylo tradičně věnováno především kondiční přípravě, kterou má pod palcem již druhý olympijský cyklus reprezentační kondiční trenér František

„Hlavu je potřeba trénovat. Podle mě je dobré školu mít, kariéra lyžaře není tak dlouhá a je potřeba mít i zadní vrátka,“ vysvětluje Zabystřan, který ještě studuje druhý bakalářský program na České zemědělské univerzitě. Anderle. Ten nejdůležitější kondiční kemp proběhl na konci července v Nymburce, kde se sešla většina členů seniorské reprezentace. Pravidelně se během léta pořádala kondiční soustředění i na pražském Olympu, kde měli sportovci vytvořeny ideální podmínky pro přípravu.

Dubovská a Ledecká jedou Kästle

U Martiny Dubovské, která v minulé sezóně zapsala šestým místem v Levi svůj nejlepší výsledek ve Světovém poháru, došlo během léta k opravdu velkým změnám. Má nového trenéra Chorvata Mislava Samarzije, který v týmu nahradil Andreje Prevuzňáka. Najít trenéra nebylo podle Dubovské vůbec lehké, snažila se o to skoro dva měsíce. „Při výběru mi pomáhala i Veronika Velez Zuzulová, která se mnou bude také částečně spolupracovat. Nemáme to úplně definované, ale na pár závodů a výjezdů pojede s námi, z čehož mám velkou radost. Myslím si, že mi má určitě co předat,“ uvedla Dubovská. V následující sezóně ji už také nebudeme vídat ODBORNÝ SPORTOVNÍ ÚSEK ALPSKÝCH DISCIPLÍN

PARTNEŘI ÚSEKU ALPSKÝCH DISCIPLÍN

na lyžích značky Völkl, ale nově na materiálu od značky Kästle. „Chtěla jsem je po sezóně vyzkoušet, zda mi budou vyhovovat. Testování dopadlo dobře, mám radost a jsem připravena na nové výzvy.“ Přestup na lyže značky Kästle oznámila také česká hvězda a trojnásobná olympijská šampionka Ester Ledecká, která v uplynulých sezónách byla jednou z hlavních tváří lyží Atomic. Jejím novým servismanem se stane proslulý rakouský odborník Guntram Mathis. Nového kouče má i stálice české reprezentace Kryštof Krýzl. Miroslava Koláře vystřídal Daniel Gašpar.

Zabystřan bakalářem

Jan Zabystřan utrpěl těsně před startem minulé sezóny zranění zad, které ho na dva měsíce vyřadilo z tréninku a závodění. Dokázal se ale vrátit a na olympijských hrách dokonce bojoval o medaili v alpské kombinaci. Po sezóně ho čekala ale i další životní výzva, a to bakalářské státnice na Vysoké škole finanční a správní, které úspěšně složil. HLAVNÍ PARTNEŘI SLČR

POOL PARTNEŘI

Gabriela Capová se celou uplynulou sezónu potýkala s problémy s kolenem, kde se jí vytvořila tzv. Bakerova cysta. Ta Capovou omezovala především v kondiční přípravě. „Po sezóně jsme se s doktorem dívali, co v tom koleni je a proč se mi ta cysta dělá. Zjistilo se, že jsem měla poničenou chrupavku. V létě jsem tedy byla na artroskopii,“ vysvětluje Capová. Operace měla problémy vyřešit, podle české reprezentantky to však stále není ideální. „Vloni byla příprava dobrá, a pak přišly problémy. Letos je to přesně naopak, tak doufám, že se to obrátí a v sezóně to nakonec půjde dobře,“ říká odhodlaně.

Filip Forejtek nejlepším univerzitním lyžařem USA

Člen reprezentačního družstva „A“ Filip Forejtek už několik let studuje na americké University of Colorado v Boulderu. V roce 2017 se rozhodl nastoupit na program pro alpské lyžaře, kde reprezentuje svou školu v rámci NCAA (americká organizace pro univerzitní sport). Za své výkony v minulém ročníku byl Forejtek oceněn prestižní cenou, kterou přebral začátkem září v Colorado Snowsports Museum ve Vailu. „Jedná se o novinářskou cenu, ocenění z obou konferencí univerzitní ligy. Sportovní novináři volí nejlepšího lyžaře a lyžařku v uplynulé sezóně,“ popisoval Forejtek. Na slavnostním předávání se měl český reprezentant možnost potkat i s fenomenální lyžařkou Mikaelou Shiffrinovou, která dostala cenu za nejúspěšnější lyžařku pocházející z amerického Colorada.

Složení reprezentačního družstva „A“ pro sezónu 2022/2023: Gabriela Capová

Filip Forejtek

Martina Dubovská

Jan Koula

Ester Ledecká

Kryštof Krýzl

Tereza Nová

Jan Zabystřan

Adriana Jelínková

HLAVNÍ PARTNER ÚSEKU AD

PARTNER REPREZENTACE ŽEN

INSTITUCIONÁLNÍ PARTNEŘI

PARTNER REPREZENTACE

MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

ROZHOVOR

TEXT: ANNE MARIE MÜLLEROVÁ FOTO: VLASTIMIL VACEK/SVAZ LYŽAŘŮ ČR

Nový prezident Svazu lyžařů ČR David Trávníček:

Lyžování je výkladní skříň českého sportu V českém sportovním prostředí si vybudoval renomé jako úspěšný manažer hvězd – olympijských šampionů, mistrů světa, vítězů Světových pohárů, fotbalové Ligy mistrů i hokejové NHL. Organizuje prestižní akce celosvětového významu. Od května letošního roku David Trávníček vede z pozice prezidenta Svaz lyžařů České republiky. A má s ním velké plány: „Svaz musí být moderní institucí se schopností rychle reagovat a přizpůsobovat se aktuálním trendům a potřebám,“ říká.

ak vedla vaše cesta do čela českého lyžování? Po dvaceti letech aktivního působení ve sportu jsem měl pocit, že mu mám co vracet. Když jsem byl letos na jaře před květnovými volbami osloven, věděl jsem, že je téměř mou povinností tuto příležitost využít. Jsem otevřený člověk, když se mi něco nelíbí, neváhám problém popsat. V minulosti jsem měl některé výhrady k fungování svazu i celého českého sportovního prostředí. A když člověk něco kritizuje, měl by v sobě také najít odvahu pokusit se to aktivně změnit.

Daří se to? Na komplexní hodnocení je pořád příliš brzy. Nicméně věřím, že jsme nastartovali procesy, které ke zlepšení povedou. Svaz lyžařů ČR svou historií, tradicí, úspěchy a členskou základnou v českém sportovním prostředí patří mezi největší a nejvýznamnější organizace. Tak ho vnímám já a chci, aby tak byl vnímán i okolím. Měl by být ale efektivnější, systematičtější, sebevědomě jít vstříc větší partnerské a finanční stabilitě. Má potenciál stát se výkladní skříní českého sportu. Nelze se ale stále upínat k historii, je potřeba pracovat

na budování moderní instituce se schopností rychle reagovat a přizpůsobovat se aktuálním trendům a potřebám. Jaké byly vaše první kroky ve funkci prezidenta svazu? Abyste mohli hledat řešení, potřebujete nejprve znát problémy. Klíčové pro mě bylo co nejrychleji poznat prostředí. Definovat potíže, se kterými se svaz potýká, poznat jeho slabší stránky a ujistit se o těch silných. Mluvit s lidmi napříč strukturou svazu, zástupci všech disciplín, krajů i širokou lyžařskou a snowboardovou veřejností. Chci vědět, co lidi, kteří pracují pro dobro našeho sportu jako celku, trápí. Mluvit s nimi přímo, nejen řešit věci z doslechu. Proto vznikl projekt „Pivo s prezidentem SLČR“, který je platformou pro přímou komunikaci a konstruktivní debatu se členy svazu. První takové setkání už proběhlo a brzy bude následovat další. Jedním z prvních kroků byl také audit fungování sekretariátu po procesní, finanční i personální stránce. Nastolujeme novou agendu a témata, snažíme se hledat synergie v Česku i zahraničí, optimalizovat výkony a náklady. Založili jsme také specializované pracovní skupiny pro zásadní oblasti. O jaké oblasti konkrétně jde? Jsou to skupiny odborníků na témata dotace, stanovy, marketing a PR a v neposlední řadě mládež, která je pro nás jednou z hlavních priorit. Už pod minulým prezidentem svazu Lukášem Heřmanským vznikla koncepce rozvoje lyžování a snowboardingu a výchovy nové generace, kterou se snažíme společně s výkonným výborem a jednotlivými sportovními úseky posouvat tak, abychom mohli pro sportovce zajistit konkurenceschopné podmínky se zahraničím.

Je pro vás výrazným přínosem právě setrvání Lukáše Heřmanského ve vedení svazu? Rozhodně, pro české lyžování a snowboarding Lukáš Heřmanský odvedl velké penzum práce, i díky němu je nyní na co navazovat. Jsem velmi rád, že se na směřování svazu nadále podílí. V pozici I. viceprezidenta je nyní více zaměřený na čistě sportovní záležitosti. Kdežto vy se vzhledem k vaší profesní historii více soustředíte na obchodní a marketingovou stránku? Mým cílem je vykonávat funkci prezidenta Svazu lyžařů ČR maximálně komplexně. To znamená, že chci mít přesah do všech oblastí fungování sportovní organizace, mít přehled, umět posoudit, vyhodnotit a najít řešení v nejširším spektru záležitostí spojených se spolkovou činností. Přesto, v čem vám mnohaleté zkušenosti při zastupování hvězdných sportovců v čele svazu mohou pomoci? Myslím, že právě díky práci s úspěšnými sportovci a organizaci akcí od těch lokálních pro amatéry až po vrcholné celosvětového významu se umím podívat na věci i z druhé strany. Vidět potenciální překážky i příležitosti. Svaz se dá rozhodně lépe zobchodovat, dá se lépe řídit po ekonomické stránce, zároveň má velký marketingový potenciál. Je ale potřeba si důkladně definovat celkový produkt. Povedlo se už pro svaz zajistit partnery pro nadcházející období? Mám velkou radost, že jsme se dohodli na spolupráci se společnostmi Porsche Česká republika a AutoPalace, které se od října staly hlavními partnery svazu. V pokročilé fázi jednání jsme také s dalšími subjekty pro Svaz lyžařů jako celek, tak i pro jeho

jednotlivé sportovní úseky. Mít silné komerční partnery v zádech je v dnešní době jedním ze základních předpokladů pro to být úspěšný. Říkáte „jedním“. Jaké jsou tedy ty další předpoklady? Zároveň je stěžejní komunikovat a být konstruktivní v jednáních se státem, kraji, městy, resortními centry i jednotlivými osobnostmi z politického světa. Snažím se být jednou z klíčových postav při diskuzích sportovního prostředí s politickou reprezentací ve věci budoucnosti českého sportu. Můžete to rozvést? Sport má podle mě extrémně důležitou roli ve společnosti. Chceme zdravé a aktivní obyvatele, k čemuž vede cesta právě přes sport. Začínat se musí u dětí: vést je k tomu, že sport k životu neodmyslitelně patří. Jenže je dlouhodobě podfinancován a podceňován, na což také dlouhodobě a systematicky upozorňuji. Mým cílem je rozvinout s odpovědnými lidmi odbornou, trvalou, a především konstruktivní diskuzi nad problémy českého sportu, zajistit navýšení finančních prostředků mířících do sportu a vytvářet co možná nejlepší podmínky pro sportování. Co je největším problémem ve financování lyžování a českého sportu obecně? Nejistota. To, že nevíte, s čím můžete počítat, jak v krátkodobém, střednědobém, ale i dlouhodobém horizontu. Některé svazy ještě teď nemají peníze na rok 2022... Finance ze státního rozpočtu se uvolňují postupně. Věřím, že situace v roce 2023 bude lepší, vláda už měla jednat o výši rozpočtu. Což ale nic nemění na tom, že sportovní prostředí obecně nemá ani tušení o dlouhodobých finančních prostředcích, které do sportu půjdou. Přitom je

to klíčové a naprosto zásadní pro údržbu a rozvoj sportovní infrastruktury, která je zcela nezbytná pro výchovu mládeže, ale obecně také pro to, abychom děti ke sportu vůbec přivedli. Tady jsou velké rezervy. Například o pořadatelství Světového poháru musíte u Mezinárodní lyžařské federace žádat s více než pětiletým předstihem. A při Světovém poháru žen v alpském lyžování ve Špindlerově Mlýně v roce 2019 jsme se dozvěděli o výši státní podpory pouhý týden před jeho konáním. Což je hodně pozdě… Pro Svaz lyžařů ČR to bylo obrovské riziko, systémově je to špatně. I tak jsme ale ukázali, že tak malá země, jako je Česká republika, může zorganizovat špičkovou akci, která má světové parametry. Shiffrinová, Vlhová i další hvězdy v každém rozhovoru zmiňovaly, jak úžasná to byla akce, jak skvělí byli diváci a že by se někdy chtěly do Česka na závody vrátit. A jsme nadšení, že po čtyřech letech můžeme Světový pohár hostit znovu. Laťka je nastavená vysoko, ale věřím, že ji dokážeme posunout ještě výše. Konání Světového poháru alpských lyžařek ve Špindlerově Mlýně, který je na programu na konci ledna, tedy i vzhledem k tomu, co jste říkal před chvílí ohledně finanční nejistoty, v ohrožení není? Pevně věřím, že ne. Jakmile to bylo možné, zahájili jsme jednání s Národní sportovní agenturou o „významných sportovních akcích mimořádné důležitosti“, což nám dává garanci vlády, na jejíž podpis se teď čeká, a jistotu konkrétní výše financí předem. Světový pohár ve Špindlerově Mlýně je něco, na čem musíme mít celospolečenský zájem. Jsem si jistý, že to bude v lednu pro všechny mimořádný zážitek.

SNOWTEST

V tomto vydání najdete tyto modely:

TEXT A FOTO: PETR SOCHA

SNOWtest 2022:

Jakou lyži na pořádně upravenou sjezdovku? Letí to… A nejen lidé, ale i vybavení stárne. Pokud máte lyže staré šest a více let, lze doporučit jejich výměnu. Obchody jsou bez omezení, plné zboží a těší se na zákazníky, a co víc – přestože lyže nejsou levné – ostatně nikdy nebyly – letos je koupíte ještě za ceny, v nichž se tak zásadně nepromítá zdražování energií a inflace. Taková investice vám bude nosit radost určitě dalších pět šest let…

atímco v posledních dvou sezónách bylo naše redakční testování nuceno přejít do formy jakýchsi expertních posudků, které formulovala malá skupinka vysoce zdatných lyžařů, letos opět můžeme o našem zkoumání hovořit jako o skupinovém testu. Po dvou letech covidového trápení jsme se totiž konečně mohli sejít a vrátit se k tradičnímu testování sjezdovkových modelů zase v plném počtu. Vedle společenského hlediska to má zásadní efekt i na výsledky testu – víc testérů víc pozná. Mezi hromadou testovacích karet – dnes už samozřejmě čistě virtuálních, jelikož digitalizace prostupuje i do SNOW – se objevilo

21 podpisů, přičemž určitě platí, že co testér, to unikát. Přestože ve skupině jednoznačně převažují velmi dobří sportovní lyžaři, objevují se mezi nimi jezdci těžší, a zase lehcí, urostlí muži, i křehoučké dámy, a nakonec i jednotky lyžařů rekreačních – všechny jejich hlasy mají pro nás určitý význam. Expertní jezdec například těžko s jistotou pozná, jak se lyže bude chovat pod poloviční zátěží při pomalé a technicky nezralé jízdě. A samozřejmě naopak, ten, kdo jezdí pomalu, nedokáže otestovat lyži v rychlosti. Ne výjimečně se stane, že lyže určená pro experty překvapivě sedne i slabším lyžařům, ještě častěji ale ti potvrdí radikální nastavení lyže tím, že uznají, že ji nezvládají.

Atomic Cloud C12 Revoshock C Blizzard Phoenix R14 Pro Blizzard Thunderbird R15 Blossom No.1 SL Blossom No.1 GS / No. 1 RC Dynastar Speed Omeglass Master SL LE Clément Noël Dynastar E Lite 9 Fischer RC4 Worldcup SC Fischer RC4 Worldcup RC Pro Kästle RX12 GS Rossignol Hero Elite ST Ti Rossignol Hero Elite LT Ti Salomon S/Race GS 12 Stöckli Laser WRT Pro Völkl Racetiger SL Širší sjezdovkové modely nad 71 mm pod botou, respektive výsledky jejich testování, pak přineseme v prosincovém vydání SNOW 142.

V prosincovém vydání SNOW 142 najdete tyto modely: Armada Reliance 82 Ti Armada Reliance 82 C Atomic Redster Q9 Revoshock S Black Crows Camox Black Crows Mirus Cor Elan Amphibio 18Ti2 Elan Insomnia 16Ti Choc JasanSki Natural Kästle MX75 Lusti LP 76 Lusti MP 74 OCBfctr M165 OCBfctr W149 Salomon S/Max N°12 Sasci Slim Scott Pure Ti Stöckli Montero AX Völkl Deacon 72 Wedze Boost 900 / Boost 900 W

Kde se testovalo

Špatné lyže skoro neexistují

Jednoduše řečeno, věříme, že náš letošní test má ještě legitimnější výsledky. A i proto v recenzích naleznete přímé citace jednotlivých lyžařů, často i blíže identifikovaných. Přesto leckdo může mít při čtení pocit, že jsou všechny lyže podobně dobré – v podstatě to totiž přesně tak je. Dnešní know-how a technologie jsou už tak zralé, že

Pozor na tuning lyže To první, co vyžadujte u kterékoli lyže, je profesionální servis. Nemusíte sami nutně ovládat odborné finesy a termíny, v dobrém servisu vám poradí a lyže připraví přímo pro vás podle vašich požadavků. Na SNOWtestu pravidelně vyžadujeme profesionální a pokud možno jednotnou úpravu hran testovaných lyží, i když respektujeme přípravu od distributorů či zástupců značky. Čas od času se stane, že některá je nepoddajná a přehnaně agresivní či kousavá – vždy za to mohly špatně připravené hrany. Všechny lyže byly formátovány na automatu Montana v Prague Sportu na pražském Barrandově.

vyrobit lyži, která nefunguje, znamená spíš než omyl nekompetenci a šlendrián. Stále naplno platí, že tuning hran a skluznice často ovlivní chování lyže mnohem více než samotná konstrukce. Je potřeba neustále opakovat – starejte se o svůj brus, přemýšlejte o něm, a pokud se lyže chová divně, řešte to nejprve se servisem. Účelem našeho testu už roky není lyže známkovat, ale analyzovat je a následně doporučovat cílovým skupinám. I prostá skutečnost, že testujeme zrovna ty nejmodernější modely s vysokým tržním potenciálem, prakticky znamená, že na nějaký nepovedený nelze narazit. Jistou nevyváženost tak můžeme obvykle pozorovat spíš u testovaných prototypů, které se nám sem tam pod ruce, pardon, nohy dostanou. Cílem testu je tedy spíš vypíchnout to neočekávané, co lyže nabízí, popsat přesahy, kam zasahuje, a možná i vykreslit její jedinečnost, kam až na to slova stačí.

Tentokrát jsme si pro test vybrali skrytý poklad, švýcarské středisko Aletsch Arena. Jak název napovídá, leží v blízkosti největšího alpského ledovce, ovšem výhledy nabízí i na největší masivy švýcarské části Alp, Monte Rosu a nepřehlédnutelný Matterhorn. Přestože v jarním termínu, začali jsme mohutným přísunem prašanu, který ale kvůli teplotám rychle usedal, a několik dnů jsme tak měli dokonalé sjezdovkové podmínky. Více o středisku najdete na

www.snow.cz/stredisko/90

Test sjezdovek

V testu se nám letos sešlo dohromady 36 sjezdovkových modelů. V tomto vydání publikujeme výsledky 16 modelů určených na velmi dobře upravenou trať. Oproti minulým rokům cítíme v této kategorii nárůst, zatímco lyže šířky pod 70 mm byly ještě nedávno za exoty, tentokrát se jich sešlo už slušné množství a výjimkou nejsou ani ty s 66 mm pod botou. Firmy tak viditelně pochopily, že přínos takových lyží – obvykle výrazný grip, rychlé přehranění a celková hbitost – mají stále široké publikum.

Testy & recenze ve SNOW 2022–23 SNOW 138 – říjen.......................... SNOWtest: sjezdové lyže do 71 mm SNOW 139 – Market...................... World Ski Test 22/23: sjezdové lyže SNOW 140 – listopad.................... SNOWtest: skialpy do 88 mm SNOW 142 – prosinec–leden....... SNOWtest: sjezdové lyže 71 mm a více SNOW 142 – prosinec–leden....... SNOWtest: skialpy nad 88 mm SNOW 143 – Skialp....................... World Ski Test 22/23: skialpové lyže

RECENZE

ATOMIC Cloud C12 Revoshock C TESTOVANÁ DÉLKA: 161 cm | PARAMETRY: 111,5–70–100, R: 13,9 m | ROCKER:

Označení Cloud funguje v rámci značky Atomic už dlouho a jednoznačně – cílí na dámy. My tentokrát testovali model Cloud C12, který je vybaven novou technologií tlumení vibrací Revoshock C. O modelech Cloud Atomic tvrdí, že jsou to nejprodávanější dámské lyže všech dob. C12 je druhým nejvyšším modelem řady, už z pohledu na základní konstrukce jde o poctivou lyži s titanalem a bez rockeru, která chce patrně oslovit ambiciózní lyžařky s dobrou technikou. Je osazena tlumením Revoshock C, což je oproti ocelové variantě S adaptace s karbonem, který je pružnější. Jak se líbila našim testérkám?

CO PROZRADIL TEST:

Zatímco mnoho dámských lyží se poněkud podbízí, aby snad křehké lyžařky svými nároky nezaskočily, Cloud C12 se ukázala jako silná osobnost, která nemá zapotřebí nikoho rozmazlovat. Vyžaduje slušnou techniku a mnohdy i určitou rychlost k tomu, aby pracovala optimálně. Zato i v hodně sportovním režimu

nabízí jízdní klid a skvěle tlumí vibrace. V testované délce 161 cm se ukázala jako velmi univerzální a zaměřená spíše na střední a delší než na krátký oblouk. Její hlavní doménou – dost možná i kvůli sportovní brusu – byla jízda na hraně, kde lyže oslňovala nejvíce. Výběr z komentářů testérek: „Na dámskou lyži je dostatečně tvrdá, svědčí jí vysoká rychlost a dlouhý oblouk.“ „Perfektně sedí na svahu, naprosté pily při rychlejší jízdě, vyzývají k akci. Je dost tvrdá, vyžaduje sílu a razanci, tedy hodně práce.“ „Když jedeš, co chce, tak se na ni můžeš spolehnout.“ Neurazila ani muže: „Co jsem nezvládl sám, uhrála lyže za mě.“

ZÁVĚR:

Jistá a spolehlivá lyže, která nejvíce nabídne sportovním a aktivním lyžař-

kám s dobrou technikou a ambicemi jezdit zejména svižné řezané oblouky. Naopak pro slabší lyžařky už může být příliš dominantní, podobně pro drobnější dámy, které mohou sáhnout o délku níže. Nejlépe bude fungovat na upravených tratích v nižších stupních rozježdění, ve středních a delších obloucích a ve vyšší rychlosti. Její nikoli primárně dámský jízdní projev demonstruje i poměrně strohým designem, který si můžete doladit sladěnými holemi, botami a přilbou.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Petr Socha

SNOWTEST

BLIZZARD Phoenix R14 Pro TESTOVANÁ DÉLKA: 155 cm | PARAMETRY: 121–70–102, R: 11,5 m | ROCKER:

Rádius pro střední oblouky a velmi tuhá konstrukce určuje tuto lyži pro velmi zkušené lyžařky a jejich požadavek na výkon, při respektování univerzálního zaměření lyže. Jde o top model dámské kolekce značky Blizzard.

CO PROZRADIL TEST:

Samozřejmě zásadním parametrem lyže je její délka. Lyže se 155 cm tak osloví zejména drobné lyžařky, jak se shodly i naše testérky. Cílovou skupinou lyže jsou zejména sportovní lyžařky, které vědí, jak se na lyže správně postavit. Testovaná délka se nejlépe projevila při středně rychlém lyžování na upravené, pevné trati, a přestože umožní zajet takřka všechny druhy oblouků, nejlépe se chová v krátkém

a středním. Poměrně velká tuhost, kterou dodávají ony dva titanalové pláty, je pro dámské lyže nezvyklá, ale právě ona dodává lyži nový potenciál a umožňuje snadné a bezpečné ovládání i ve vyšších rychlostech a pod větším tlakem. Lyže naslouchá potřebám lyžařky a plní její přání, a to velmi poslušně a okamžitě, aniž by ztratila něco z vlastní živosti a svého klidu. „Přesto, že je to dámská lyže, je poměrně tvrdá a jede klidně na upravené i neupravené sjezdovce. Snadné přehranění, dobré vedení, rychlá a svižná jízda ve středním i krátkém oblouku.“ „Je hravá, rychle reaguje a je velmi zábavná.“ „Dobře drží stopu, je stabilní i při agresivnější jízdě.“

ZÁVĚR:

Designem dámské lyže, projevem ale klidně unisex. Uspokojí i náročné sportovní lyžařky, které jsou zvyklé jezdit na poctivých sportovních lyžích. Vedle sportovního výkonu ale umí přepnout i na jemnější vibrace a stát se džentlmenským společníkem na celý den.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Lukáš Vavrda

Dámská lyže s konvenčními tvary (full camber) a nenápadným tmavým designem. Spíš kratší rádius by měl lyžařkám pomáhat do uzavřenějších oblouků. Dřevěné jádro Trueblend Piste se dvěma vrstvami titanalu a karbonovým tlumením vibrací předznamenává, že jde o poctivou a výkonnou sportovní lyži.

VIDEO

ZÁVĚR:

Pro kluky, pro holky, pro menší, pro větší, pro střízlíka i pořádnou horu Vysoce sportovní kolekce rakouské značky osloví všechny milovníky řezaných lyžařských svalů. Limitem je lyžař oblouků a velkých rozsahů. Model R15 je, pomyslně a geometricky, uprostřed samotný, respektive jeho dovedtéto designově velmi zdařilé řady, která vloni nahradila dlouholetou sérii nosti a možnosti. Aby platilo vše Quattro. Jeho jízdní vlastnosti tomu naprosto přesně odpovídají. výše zmíněné a lyžař si jízdu užil na maximum, chce to mít trošku sportovLyže mají dvě titanalové vrstvy a jsou pila příjemně. Letos jsme doufali, že to ního ducha. Lyžím musíte ukázat, že postaveny na dřevěném jádru, to není minulý rok nebyl jen sen a že se nám máte kuráž a že do toho jdete naplno. nic neobvyklého a nic jiného v této pod nohy dostává opět technologiemi Thunderbird R15 vám vaši odvahu kategorii ani nečekáme. Toto jádro nabitý a zároveň designově velmi zdaři- mnohonásobně vrátí. lý sportovní nástroj. A je tomu tak. je však velmi specifické – výrobcem ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) nazvané Trueblend Piste Woodcore. CO PROZRADIL TEST: Jde o kombinaci a unikátní poskládání REKREAČNÍ SPORTOVNÍ EXPERT dřevin (buku a topolu). Ve středu lyže je Pocit asi jako když dojíš výborné jídlo HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) jádro tužší a s větší hustotou a směrem a chceš ještě trochu. Nebo se těšíš, až do té restaurace znovu přijdeš. Výborná ke špičce a patě lyže je zase pozvolna DROBNÝ STŘEDNÍ HMOTNÝ chuť, kterou si chceš pamatovat. S troměkčí. Další zajímavostí je karbonová OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) chou nadsázky lze takto popsat pocity výztuha (Active Carbon Armor), která našich testérů. Zkoušeli jsme krátké obje velmi citlivě a designově „přiznaná“ KRÁTKÝ STŘEDNÍ DLOUHÝ louky, pak delší, zrychlovali, hledali limity. a kromě vylepšení flexe a reboundu TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) A ono to pořád fungovalo. Lyže pracovatlumí také vibrace. Tato technologie la, poslouchala, jela tak, jak jsme chtěli. vychází ze závodního oddělení a řady LED MANŠESTR ROZMĚKLÁ Konstruktéři v rakouském Mittersillu Firebird. RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) zaslouží velkou pochvalu. Thunderbird Vloni jsme měli možnost si poprvé je zážitek. vyzkoušet řadu Thunderbird. PřekvaNÍZKÁ STŘEDNÍ VYSOKÁ

BLOSSOM N°1 SL TESTOVANÁ DÉLKA: 171 cm | PARAMETRY: 123–67–104, R: 14 m | ROCKER:

Blossom se v severoitalské Chiavenně vyrábí už více než 20 let. Rodinná firma za tu dobu posbírala značný respekt nejen z trhu, ale i z branže – nejedna slavná značka si u ní dnes nechává vyrobit své modely, zejména ty prestižní. My testovali civilní slalomku, tedy typ lyže, který je domácím publikem hojně poptáván a opěvován. Blossom N°1 SL konstrukčně vychází ze závodní slalomky (dřevěné jádro, dva titanaly…), jen poskytuje méně radikální profil. Ovšem méně radikální pořád znamená celkem radikální, 67 mm pod botou už není běžný parametr ani u komerčních slalomek. Na druhou stranu jsme měli k dispozici tu nejdelší variantu 171 cm, čímž se interval teoretické dovednosti lyže značně rozšířil.

CO PROZRADIL TEST:

Delší slalomky jsou, co se týče konceptu, tak trochu zapomenutým klenotem. Často se stávají širokopásmovými lyžemi s nadstandardním obsahem výkonu a hravosti. Přesně jako N°1 SL. „Za mě je to sportovní univerzálka, klidná, určitě ne

se závodní ambicí, ale příjemná pro ty, kteří nechtějí jednostrannou slalomku, přesto si občas zamydlí krátké oblouky,“ popisuje své pocity jeden redakční insider. „Super hravá, přitom poměrně univerzální, vysoký pocit spolehlivosti a dostatek výkonu. Je velmi pěkně vyladěna,“ dodává další. A nakonec dáma: „Je velmi snadno ovladatelná. Umožňuje rychlé a přesné přehranění. Dominuje ve středně dlouhém oblouku, nikoliv v krátkém, jak bych od slalomky čekala. Přesto byla jízda na těchto lyžích příjemná a zábavná.“ Jen pozor: méně vyježdění lyžaři je ocenit nedokázali. Je to lyže pro ty, kdo umí rutinně po hraně.

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Michael Turek

TESTOVANÁ DÉLKA: 170 cm | PARAMETRY: 121–70–102, R: 14,5 m | ROCKER:

ZÁVĚR:

Pokud chcete slalomky, sáhněte po kratší variantě. Pokud chcete univerzálky s vysokým výkonem a širokými schopnostmi, berte tyto 171cm. Je to skvělá lyže na tvrdý a klidně i prudký kopec, umí jezdit rychle, nejraději střední, ale i delší či kratší oblouky, velmi pobaví, přitom je dostatečně předvídatelná. A pozor – padl i názor, že může hrát roli jediné lyže pro veškeré sjezdovkové lyžování. S jistým omezením pro rozměklé trati s ním musíme souhlasit.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Petr Socha

BLIZZARD Thunderbird R15

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/test-sjezd

SNOWTEST

RECENZE

VIDEO

LE Clément Noël

DYNASTAR Speed Omeglass Master SL

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/test-sjezd

Již v minulosti jsem psal: „Zapamatujte si jméno Clément Noël!“ Ale ještě nikdy jsem to nepsal v souvislosti s testem lyží. Podpis vítěze posledního olympijského slalomu nyní nese limitovaná edice závodních WC FIS i odladěných Master. Jak se na jeho lyžích jezdí? Nejprve ale k technologiím. Začněme třeba hned u samotného jádra z topolu, které střídá vertikální a horizontální uložení dřeva podle směru jeho vláken. Novinkou je také technologie V-Tech: Integrované výztuhy na okraji lyže zlepšují torzní tuhost a umožňují tak ubrat trochu materiálu ve špičce a v patě. Lyže jsou pak lehčí, ale zároveň obratnější a snadněji zahajují a ukončují oblouky.

CO PROZRADIL TEST:

Jezdí se na nich kupodivu vlastně docela na pohodu. Čekali jsme téměř závodní zbraň, která se běžně pod označením Master skrývá, a narazili jsme na příjemnou univerzálku, která sice nezapře svůj slalomový charakter, ale měkčí naladění hybridního jádra jí značně rozšiřuje akční

rádius i na měkčí povrch a k širšímu spektru oblouků. Nejlépe se jim vzhledem ke slalomovému tvaru daří v krátkých, dobře fungují ale i ve středních obloucích. Testeři si je překvapivě chválili i v delším poloměru na tvrdém a umrzlém povrchu. Tam jsou totiž jako doma. Naopak jim nevyhovuje měkký a rozbitý sníh, kde sice stačí svojí konstrukcí, ale limituje je úzký slalomový střed 68 mm.

ZÁVĚR:

Tyhle Dynastary pro nás byly překvapením. Byť odkazují jednoznačně na slalomové mistrovství Clémenta Noëla, vyklubala se z nich výborná univerzálka, se kterou vydrží sportovní lyžaři na kopci až do chvíle, než sníh

úplně změkne. Do té doby si může užít velmi sportovní jízdu všemi typy oblouků, navíc ve velmi přátelském pojetí. Speed Omeglass Master SL se totiž velmi snadno ovládají, jsou velmi klidné ve středních i mírně vyšších rychlostech, agilní, zároveň však živé. Vyhovovat budou spíše střední váhové kategorii jezdců a technicky zaměřeným lyžařům.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

TESTOVANÁ DÉLKA: 168 cm | PARAMETRY: 122–68–104, R: 13 m | ROCKER:

VIDEO

DYNASTAR E Lite 9 TESTOVANÁ DÉLKA: 155 cm | PARAMETRY: 122–68–104, R: 11 m | ROCKER:

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/test-sjezd

ZÁVĚR:

Jejich cílovou skupinou jsou dámy,

Model vychází ze závodní řady Speed a je určen pro velmi sportovní lyžařky. Na první pohled to dokonce vypadá, že konstrukce lyží je totožná s testovanými slalomkami Speed Omeglass Master. Najdeme tady stejné hybridní jádro z topolového dřeva, technologii V-Tech, sendvičovou konstrukci s přiznanými bočnicemi i mírný rocker ve špičce pro snadnější zahájení. Jsou osazeny stejným vázáním a v podobných délkách mají i blízkou hmotnost. Zdá se, že tentokrát nemáme co do činění s ultralehkou dámskou lyží, ale s plnohodnotným sportovním náčiním zaměřeným na výkon, a to vše v dámském designu.

CO PROZRADIL TEST:

Jejich jízdní projev a výkonnostní potenciál určuje vedle konstrukce hlavně

délka, která vyžaduje zejména střední a kratší poloměry oblouků. Na dlouhé rádiusy jsou už příliš krátké a příliš vykrojené – v testované délce 155 cm mají pouhých 11 metrů poloměru. Obecně toho ale E Lite 9 umí opravdu hodně, jsou příjemně ohebné, snadno ovladatelné, k tomu ale solidně tuhé v torzi, což je mix vlastností, jež ocení zejména technicky vybavené sportovní lyžařky, které nejen pokukují, ale skutečně jezdí na hranách. Absenci titanalové vrstvy pocítí až nejnáročnější sportovní uživatelky zvyklé na sportovní lyže vyšších řad. E Lite jsou navíc díky velmi úzkému slalomovému středu mimořádně agilní a hravé, tíhnou k jízdě po hraně, přičemž logicky excelují na kvalitně upraveném povrchu, kde baví velmi rychlým přehraněním a solidním gripem na hraně.

skvěle vyladěna pro dynamickou jízdu na hraně v krátkých obloucích, nabízí vysokou míru agility, ale neprotestuje ani při klidnějším lyžování. A dá se očekávat, že delší varianty budou ještě rychlejší a výkonnější.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

Řada E Lite je koncipována na míru pro něžné pohlaví. Zatímco loni jsme které mají ambice sportovně a technicúspěšně testovali mírně širší a překvapivě výkonný allmountain E Lite 7, letos ky lyžovat, ale přitom chtějí dámskou jsme dostali do testu nejvyšší model holčičí kolekce, E Lite 9. lyži. Konkrétně v délce 155 cm je lyže

TESTOVANÁ DÉLKA: 175 cm | PARAMETRY: 111–66–96, R: 18 m | ROCKER:

Závodně laděná lyže pro dlouhé oblouky (při 175 cm rádius 18 m), s velice úzkou základnou – pod patou má jen 66 mm, a tak se blíží opravdovým závodním modelům. Hlavním dojmem při pohledu na RC4 RC je úzký, jen 66mm střed a krojení, blížící se GS tvaru. Dodávají se v setu se závodní deskou M/O Race a budí tak pocit, že i velmi zkušený jezdec, pro nějž je tento model určený, bude muset hodně zapracovat, aby na těchto lyžích zvládal jízdu s přehledem.

CO PROZRADIL TEST:

Testéři potvrdili parametrové určení do dlouhých oblouků, ale s dodatkem, že poměrně snadno lze lyži nasměrovat i do oblouků středních až kratších. Jde o velmi výkonnou a sportovní až závodní lyži. RC4 RC totiž nejlépe funguje ve velkých rychlostech a pod velkými tlaky. Právě při rychlé a agresivní jízdě vyniknou ty nejlepší schopnosti lyže jako držení na hraně, absolutní klid při jízdě nebo

nekompromisní grip na tvrdé závodní sjezdovce. Mnohé ze své výbavy je ale schopna předat i ryze civilnímu lyžaři. Každý dobrý lyžař si na ní může vychutnat dokonale hbité a přesné přehranění nebo jistotu na hraně, která volá k dlouhým a opojně odstředivým obloukům. Do sbírky jejích vlastností kupodivu patří i poměrně snadná ovladatelnost, tolerantnost a poslušnost. „Super vyladěná, klidná, rychlá, spolehlivá, ale přitom přívětivá lyže. Dokáže krátit oblouk, i jet fakt rychle, ihned reaguje a neprosazuje se na úkor lyžaře.“ „Líbí se mi, že naplnila moje očekávání. Je tvrdá, a přesto poddajná. Jede naprosto klidně ve vysoké rychlosti a drží pevně na hraně i na ledu. V případě potřeby lze ale snadno strhnout. Reaguje přesně na lyžařovy výzvy.“ „Tak akorát tvrdá, předvída-

telná, dostatečně výkonná. Zvládá skvěle i kratší oblouk. Svou šířkou už navozuje závodní feeling.“

ZÁVĚR:

Velmi sportovní a výkonný nástroj pro jízdu po hranách i v bránách obřího slalomu, pro milovníky rychlé sportovní jízdy, kteří se rádi oddávají carvingovému opojení. Pokud ale chcete, snadno přeřadí do relax režimu, ve kterém vás bezpečně proveze střediskem do doby, než sníh zcela rozměkne.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Lukáš Vavrda

FISCHER RC4 WC RC Pro

VIDEO

FISCHER RC4 WC SC

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/test-sjezd

TESTOVANÁ DÉLKA: 165 cm | PARAMETRY: 119–66–104, R: 13 m | ROCKER:

Je to klasický sendvič, který od takovéto lyže očekáváme. O velmi sportovní flexi v průhybu a stabilní torzní tuhost se starají dvě nosné vrstvy titanalu. Mezi nimi je pak, kromě dřevěného jádra z topolu a buku, umístěna i vrstva karbonu a skelných vláken, výrobcem nazvaná Diagocarbon/fiber, která má dodat celému konceptu ještě lepší jízdní vlastnosti a tlumit vibrace.

CO PROZRADIL TEST:

Hned na začátku prozradíme, že kdo hledá krotkou univerzálku, musí se porozhlédnout jinde. Tohle náčiní si žádá vysokou dávku temperamentu svého uživatele, včasné zahajování oblouků a dostatek kuráže. Jedná se o jeden z vrcholných modelů slalomek značky Fischer. Nad nimi najdeme v kolekci už jen a pouze model RC4 WorldCup SL.

Jízdní vlastnosti naplno odpovídají označení SC. Jedná se o nekompromisní zbraň, pro ostré krátké oblouky, která si svůj přídomek SC víc než právem zaslouží. Klasický camber, který vyžaduje dynamiku v každém oblouku a svého uživatele nenechá moc oddechnout či lelkovat. Námi testovaná verze byla osazena měkčí kombinací desky M-Track a „normálním“ vázáním do DIN 12. Komu by byla tato kombinace málo, může sáhnout po konstrukčně stejné lyži, ale dodávané s tvrdší kombinací desky a vázání (RC4 WorldCup SC Pro M/O-Plate).

ZÁVĚR:

I když se stále jedná o komerční „odladěnou“ slalomku, musíme rádi přiznat, že tohle byla jízda. Lyže nemají v krátkém řezaném oblouku limit – tím je jedině jezdec sám. Perfektně vyladěný

koncept s pouhými 66 milimetry pod botou pro velmi sportovní lyžaře nebo masters závodníky. Je to prostě slalomka, jak má být, a kdo hledá ryzí zážitek z pocitu jízdy po hraně, na ní ho najde.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Michael Turek

Černožlutý evergreen rakouského výrobce. Vysoce sportovní nástroj cílí na velmi dobré lyžaře, kteří upřednostňují krátké oblouky.

SNOWTEST

RECENZE

TESTOVANÁ DÉLKA: 178 cm | PARAMETRY: 1 13–68–97, R: 18,3 m | ROCKER:

RX12 GS jsou obřačky s tvarem převzatým od lyží závodních, ale přeladěné tak, aby vyhovovaly sportovním lyžařům, co do branek nejezdí. Jak se povedly? Základ lyže tvoří klasická sendvičová konstrukce s jádrem z topolového a jasanového dřeva a titanalovou výztuhou, klasickým prohnutím (cambrem) s brzkým kontaktním bodem na špičce i patě. Celkový dojem dotváří technologie Hollowtech, tedy pro Kästle tak typická odlehčená špička.

ní až dlouhý oblouk na upravené trati. Rychlost je jejich přirozenost, přitom jsou ale překvapivě snadno ovladatelné, v kontrastu s naším očekáváním. „Poslušná, živá, hravá, klidná.“ „Závodní charakter, štíhlá, dlouhá a rychlá lyže, přesto nikterak náročná na vedení. Absolutně klidná a neprotestuje proti příkazu CO PROZRADIL TEST: lyžaře.“ „Snadno ovladatelná a není zas Spokojeným reakcím dominuje jeden tolik obřáková, dokáže i kratší oblouky.“ společný jmenovatel: lyže se už od pohle- „Lyže je překvapivě snadno ovladatelná du nezapře, navíc i v názvu má GS a to a točivá, vzhledem ke kategorii GS. Drží vzbuzuje respekt. Očekávání, že půjde stopu a dobře vede i na zmrzlém podklao nezkrotnou a velmi náročnou lyži, se du. Chová se klidně i ve vysoké rychlosti. ale během testování vyvrátilo. Dojmy Příjemná je i její nízká hmotnost.“ z jízdy byly daleko pohodovější než předchozí nekompromisní očekávání. Na ZÁVĚR: obřačku je velmi agilní a tvárná, dokonce RX12 GS v sobě skrývá nabušenou dokáže významně zkracovat oblouky. Sa- sportovní obřačku, ale pokud chcete, mozřejmě její nejsilnější stránka je střed- nabídne vám přesah až k výkonné

univerzálce. Primárně poskytne dobrý zážitek zkušeným a ambiciózním jezdcům, ale zkrotí ji i technicky vyspělí lyžaři s nižšími ambicemi. Nepotřebuje tolik síly, nakolik vypadá. V řezaném oblouku umí i pohodově povozit, ale pořád je to nástroj pro ty, kdo umí a kdo se nebojí. Ovládne ji i drobnější lyžař a doma je samozřejmě na dobře upravené otevřené sjezdovce.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Lukáš Vavrda

KÄSTLE RX12 GS

VIDEO

ROSSIGNOL Hero Elite LT Ti

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/test-sjezd

Stálice kolekce francouzského výrobce a legenda pro šikuly a sportovní lyžaře. Model, který lze bez nadsázky nazvat velmi vydařených crossoverem na sjezdovku a který daleko přesahuje svůj název a určení, tedy LT – long turn. Lyže mají celodřevěné jádro z buku vyztužené od špičky k patě vrstvou titanalu. Vše je zabaleno do klasické sendvičové konstrukce, doplněné o unikátní podélný systém LCT (Line Control Technology). Tato výztuha podélně ukotvená v jádru lyže tlumí vibrace, pomáhá plynulému průhybu lyže a přispívá k přesnému přenosu energie od lyžaře směrem do lyží. „Eltéčka“ patří do šuplíku tzv. odladěných obřaček, ale díky šířce středu 71 milimetrů a mírnému rockeru ve špičce by se jistě usadila i na předních příčkách v žebříčku sportovních univerzálek na celý den.

tak široké spektrum sportovců. Užije si je lyžař s nižší hmotností, a stejně tak se na nich výborně sveze i devadesátikilový sjezdař. Na výkon a kvalitu jsme v celé řadě Hero zvyklí. Téměř všechny sledované charakterové vlastnosti lyží bychom hodnotili palcem nahoru. Snad jen velmi silově a rychlostně orientovaný lyžař by na těchto oranžovo-černých kráskách mohl narazit na jejich limit. Pokud máte více než nějakých 90 kg a chcete jezdit hodně rychle, sáhněte po ještě ostřejších obřačkách Hero Masters.

CO PROZRADIL TEST:

ZÁVĚR:

Nejen long turn. Lyže se ukázaly jako skvělý, univerzální nástroj jak pro dlouhé a střední, tak pro krátké a velmi dynamické oblouky. Jsou skvěle vyladěny, a osloví

Vysoce sportovní DNA, lyže pro experty a technicky dobře vybavené lyžaře. Lyže umí mnohem více než jen dlouhý oblouk. Jsou velmi dobrou kama-

rádkou v každém rádiusu a téměř každé rychlosti. Do centra cílové skupiny proto vložíme i instruktory lyžování, kteří hledají výkonnou sportovní lyži na celý den. Kvalita, na kterou jsme v konceptu lyží Hero dlouhodobě zvyklí, pokračuje. Letos francouzský výrobce u těchto lyží příjemně překvapil i novým a sympaticky svěžím designem.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Michael Turek

TESTOVANÁ DÉLKA: 177 cm | PARAMETRY: 121–71–101, R: 17 m | ROCKER:

VIDEO

TESTOVANÁ DÉLKA: 167 cm | PARAMETRY: 123–68–104, R: 13 m | ROCKER:

Slalomky Hero Elite ST Ti nepatří v kolekci francouzského Rossignolu mezi žádné nováčky. Ale každý rok přináší drobné vylepšení, novou technologii či odvážný design. Jaké jsou letos? Hero Elite ST Ti patří mezi nejvýše postavené sportovní lyže pro běžné smrtelníky. Můžete si samozřejmě pořídit i modely s označením Master, na kterých už najdete závodní desky a konstrukce z opravdových závodních lyží. Historicky ale víme, že na sportovních lyžích s označením Elite je lyžování čistá radost, leccos odpustí, ale přitom dokážou být pěkně svižné a zároveň spolehlivé. Hero Elite mají celodřevěné bukové jádro vyztužené dvěma vrstvami titanalu, ale hlavně technologii LCT, kterou můžeme na sportovních lyžích Rossignolu vídat už několik let. LCT znamená „Line Control Technology“ a jedná se o proužek titanalu obalený z obou stran měkkým gumovým materiálem a vložený vertikálně do dřevěného jádra po celé délce lyží. Kromě zlepšení torzní tuhosti eliminuje

vibrace, a přispívá tak k lepšímu a klidnějšímu přehranění lyží.

CO PROZRADIL TEST:

Na slalomku je Hero Elite ST Ti opravdu velmi klidná a chová se spíše jako velmi dobrá sportovní univerzálka. Kromě krátkých oblouků si na nich bez limitu užijete i rychlou jízdu ve středním poloměru. Nestačí pouze na dlouhé oblouky, ale to je vzhledem k jejich zaměření a vykrojení zcela logické. Při jízdě jsou velmi klidné, snadno se ovládají i díky mírnému rockeru ve špičce, který usnadňuje zahájení oblouků. Nejlépe se jim daří na tvrdším povrchu a upraveném povrchu, poradí si i s mírně rozbředlým odpoledním sněhem, ale na rozbité sjezdovce už je limituje úzký střed 68 mm. Na nekompromisním ledu už zase mírně naráží na limity své přátelsky a uni-

verzálně naladěné konstrukce v kombinaci s měkčí deskou pod vázáním.

ZÁVĚR:

Palec nahoru. Je to skvělá univerzálka s obrovským přesahem mimo své slalomové zaměření. Vyhovovat bude středně těžkým nebo dobře technicky vybaveným jezdcům, kteří preferují kratší poloměry, ale zároveň netouží po agresivní úzkoprofilové zbrani.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

ROSSIGNOL Hero Elite ST Ti

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/test-sjezd

VIDEO

TESTOVANÁ DÉLKA: 175 cm | PARAMETRY: 115–68–97, R: 18 m | ROCKER:

Tak tohle je opravdová novinka. Žádný „rebranding“, ale úplně nové lyže s úplně novými technologiemi. Zapomeňte na osvědčenou technologie Edge Amplifier, nebo si ji běžte vyzkoušet do modelů řady S/Max. Poctivé závodní náčiní má totiž od letoška zcela novou konstrukci, kterou navíc zdobí technologie Blade. A nejen zdobí.

sportovní charakter, ale přitom nevyžadují zdaleka tolik síly a agresivity. Jízda na nich je hravá, vyžaduje spíše technicky zdatného a lehčího jezdce, pod kterým bude lehčí konstrukce fungovat ukázkově. Těžší lyžaři by měli volit delší verze nad výšku postavy, nebo se poohlédnout ve vyšší řadě Pro. Za nás ale velký palec nahoru. Salomon ukázal zcela odlišný přístup ke konstrukci současných komerčních obřaček a vydal se novou rozhodně zajímavou cestou.

O tom zdobení bychom možná mohli polemizovat u opravdových závodních lyží pro Světový pohár. Ale pro nás běžné sportovní lyžaře se dělají lyže trochu jinak a často je doprovází vychytávky, které nám jízdu usnadňují a zpříjemňují. Jednou z nich je Blade. Části polymerního materiálu jsou vloženy do horní vrstvy titanalu a umožňují tak lyže snadněji prohnout a udržet řezané oblouky i na strmějším terénu, kde už byste na velmi tuhých lyžích museli trochu driftovat.

všechny oblouky velmi snadno. Nejvíce jim vyhovují ty střední a delší, ale dobrý lyžař je poměrně snadno zmáčkne i do krátkých. Doma jsou na pevné a vodivé trati, ale snadno si poradí i s ledem. Jejich torzní tuhost je příkladná, byť na první dojem působí spíše subtilně a jsou velmi lehké. Při vysokých rychlostech, které jim vyhovují nejvíce, jsou zcela klidné. Snadno se ovládají, velmi dobře přechází z jednoho poloměru do druhého a vzhledem k užšímu středu 68 mm i bleskurychle přehraňují.

REKREAČNÍ

CO PROZRADIL TEST:

ZÁVĚR:

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať)

A světe div se, funguje to přesně tak, jak v předcházejících řádcích tvrdil výrobce. Nové S/Race GS 12 se prohýbají velmi snadno, a i přes absenci rockeru zahajují

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

Kdo byl zvyklý na přísný S/Race Rush, LED MANŠESTR ROZMĚKLÁ bude možná trochu překvapen. Ale RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) předpokládám, že příjemně. Novým obřačkám od Salomonu zůstala dravost, NÍZKÁ STŘEDNÍ VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

SALOMON S/Race GS 12

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/test-sjezd

SNOWTEST

RECENZE

STÖCKLI Laser WRT Pro

WRT Pro stojí na stejném základu jako WRT ST, ale dostává ještě více ze závodního oddělení značky: třeba závodní skluznice a bočnice RSB (Racing Sidewall Black), které se logicky promítnou i do jízdního projevu lyže. Nejvíce a na první pohled zaujme tzv. topsheet – povrch lyže z přiznaného titanalu (ve slovníku Stöckli technologie Titec Pro), který známe třeba z modelů Stormrider a jehož účelem je mimo jiné snižovat hmotnost lyže a zvyšovat mechanickou odolnost.

CO PROZRADIL TEST:

Čekali jsme nekompromisní výraz, ale v univerzální délce 172 cm se prokázalo, že vládce kolekce není nikterak krutý a k tomu, aby si udržel moc a přízeň, nepotřebuje hrubou sílu. Má sice svůj

silný názor, ale respektuje i individualitu lyžaře. Není třeba se ho bát! Naopak jen osvícená osobnost dokáže zaujmout takové spektrum lyžařů, jako zaujal WRT Pro. Dokonce vygeneroval jednu zamilovanou lyžařku. Trošku věcněji: V délce 172 cm nabídla svůj potenciál nejen těm nejlepším a nejsilnějším, opěvovali ji nejen chlapci, ale dívky, vedle rychlého středního oblouku dovolovala rádius krátit, čímž zvýšila svůj index zábavnosti. Trvá ale na elementární znalosti techniky jízdy – začátečník zapláče. „Líbí se mi, že je tvrdá a dobře drží na hraně. Jízda na ní je jako po kolejích. Je poddajná až ve vyšší rychlosti. Dobře jede na zmrzlé trati i v rozbředlém sněhu.“ „Všechno se mi líbilo, skvěle

VÖLKL Racetiger SL TESTOVANÁ DÉLKA: 165 cm | PARAMETRY: 126–67–102, R: 12,5 m | ROCKER:

Racetiger je živoucí legenda – na lyžařských svazích ji můžeme potkávat již takřka čtyři desetiletí. Samozřejmě se mezitím lyžařský svět značně proměnil, dnešní modely adaptovaly veškeré relevantní technologie, mezi které v tomto případě patří i mírný rocker. Letošní model oblíbené slalomky Racetiger má dřevěné jádro z topolu a buku s titanalovou výztuhou a novou technologii špičky podporující její torzní tuhost (Tailored Carbon Tip). R 12,5 při délce 165 cm (střed 67 mm) ho předurčuje k rychlému krájení krátkých oblouků.

CO PROZRADIL TEST:

Slalomové lyže jsou často považovány za málo univerzální – Racetiger SL ale podle výsledků testu není ten případ. Kromě zábavné, hravé, ale přitom jisté jízdy v krátkých obloucích ji lze snadno přibrzdit, a na druhou stranu i otevřít do středních až delších oblouků, až u těch dlouhých už se začne s jezdcem trochu prát. Rychlý a sportovní charakter při zachování klidu v jízdě, a to i na rozbitější

pistě, vychválila většina testérů. Je velmi snadno ovladatelná, ale zabaví i pokročilé a náročnější jezdce. Typické komentáře testérů: „Je to čistokrevná slalomka a jízda na ní mě fakt bavila. Co do ní lyžař vloží, to mu vrátí. Jednoznačně dominuje v krátkém oblouku, krásně drží na hraně a vede stopu. Dokáže ale i potrestat za chyby.“ „Na slalomku celkem klidná a variabilní lyže, poměrně měkká a poddajná.“ „Spolehlivá slalomka, jistota a splněná očekávání, univerzální, nikterak vyhraněná.“

ZÁVĚR:

Pokud hledáte slalomku, na které vydržíte jezdit celý den, Racetiger SL k tomu má velmi blízko. Samozřejmě v závislosti na zvolené délce. Námi

ZÁVĚR:

Unikátní zjev na scéně: super rychlá, přesto empatická, živá a absolutně klidná lyže na upravenou sjezdovku, v délce 172 cm ale umí jezdit i rozvážněji a v překvapivě širokém rozsahu oblouků. Jediné, co vyžaduje, je technika – čím více jí vložíte, tím více radosti vám vrátí.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

testovaná 165cm lyže poskytuje hravý zážitek při krátkých obloucích, aniž by do nich ale dogmaticky nutila. Oplývá neustálým klidem a má ráda aktivitu a sportovního ducha. Podle nás zvládne celodenní rodinné lyžování i sportovnější jízdu v branách, limit je jen ve velmi dlouhém oblouku a úpravě trati, přeci jen na hůř upravenou, změklou trať se příliš nehodí. Testéři zmiňovali coby častou vlastnost spolehlivost a pozor: neurazila ani méně zkušené jezdce.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Petr Socha

Pamatujete si lyže Stöckli WRT ST? Nabušený hybrid mezi slalomkou a obřačkou byl ještě loni zdaleka ne pro každého dosažitelným vrcholem sportovní nabídky značky. Ovšem to bylo předtím, než přišel nový Laser WRT Pro. A právě ten jsme pro vás testovali letos.

ovladatelná, točí sama. Super na krojený oblouk i smyk. Aktivní i pohodová.“

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Lukáš Vavrda

TESTOVANÁ DÉLKA: 172 cm | PARAMETRY: 118–66–100, R: 14,8 m | ROCKER:

TOP zimní resort ČR Garance skvělých sněhových podmínek po celou zimu NOVINKA

Mrazivé zážitky od rána do večera Večerní lyžování

NA LYŽÍCH ZA NEBESKÝM ZÁŽITKEM

Restaurace a bary přímo na svahu www.dolnimorava.cz

SNOWTEST

RECENZE

SJEZDOVÉ LYŽE

PETR SOCHA ŠÉFREDAKTOR SNOW

Blossom pro nejrychlejší –

Numero Uno RC

mám koupit N°1 GS, nebo N°1 RC? Blossom je jeden z nejvýraznějších květů v zahrádce expertního lyžaře. Malá italská firma důkladně dbá na pečlivost své manufakturní výroby a z její dílny vypadávají konzervativně stavěné a důsledně vyladěné lyže cílící na ty, kteří požadují nejvyšší kvalitu a nevadí jim, že si za ni připlatí.

olekce značky Blossom je plnohodnotně obsáhlá, obsahuje od vyloženě závodních FIS modelů i sjezdovkové expertní modely, allmountainy, lyže do prašanu, na skitouring, a dokonce i pro lyžování v boulích. Nicméně v Česku je těžiště jejího zájmu na sjezdovce a kdybychom měli být konkrétnější, pak třeba na černé ve špindlerovském Svatém Petru. Právě tam také dost možná nejvíce využijete dva signifikantní modely značky, které jsme si zapůjčili do testu. Oba míří na výborné a ambiciózní lyžaře, na tvrdé a spíš ostré svahy a pod nohy skutečně dobrých lyžařů.

Numero Uno GS

Prvním z nich je nejvyšší civilní obřačka N°1 GS, lyže, která se nejvíce blíží skutečné závodní verzi. Její „polidštěný šejp“ předkládá rádius minimálně 20 metrů v délce 183 cm (ještě existují 18/178, 17,5/173 a 17/166) s 69 mm pod botou. Už konstrukční detaily převzaté z FIS modelů i parametry lyže naznačují to, co potvrdil i reálný test.

N°1 GS, v našem případě ještě podpořená deskou Speedlock, je lyže pro opravdové znalce a lyžaře, kteří vědí jak, kdy a kde lyžovat proto, aby umožnili lyži se svobodně projevit. K tomu potřebujete nejen techniku, ale i sílu a tvrdý a volný kopec. N°1 GS jsou značně dominantní, chtějí rychlost, a až pokud jim toto přání splníte, začnou spolupracovat. Jsou připraveny pro silové typy, čím jste drobnější, tím víc nad vámi bude lyže převažovat a lyžař se bude muset přizpůsobit. Rebound při výjezdu? Fakt jen v rychlosti a při velkém zatížení. Zato klid, stabilita a grip na tvrdém jsou vlastnosti, s nimiž tu lze s jistotou počítat.

Model N°1 RC prošel nikoli jedním jako GS, ale dvěma koly „polidšťování“. Dostal širší základnu (71 mm), výraznější krojení, v našem případě 16 m, a jemnější materiálovou skladbu – samozřejmě je to ale pořád sendvič s dřevěným jádrem (topol – buk) a dvěma titanaly. I na svahu se potvrdilo, že N°1 RC je podle předpokladů mnohem vlídnější, ale přesto je to lyže, která umí rozdělit zrno od plev. Rekreační lyžaři je nezvládali a i pro technicky vyspělé muší váhy byly pořád „hodně direktivní“. Ovšem ti, kdo měli přes 60 kilo, už mluvili jinak, například: „Klidná, vyvážená a spolehlivá lyže pro sportovní jízdu, s rezervou výkonná, ale nikterak záludná.“ Nebo slova testérky-dámy: „Ovládá se snadno za každých podmínek. Překvapilo mě velmi snadné přehranění i v pomalé rychlosti. Dobře vede a drží stopu na ledu, je klidná i při vysoké rychlosti.“ Ano, N°1 RC je pořád parádně výkonná, ale k tomu uchopitelnější, univerzálnější co do terénu, svahu, sněhu i typu jezdce. Navíc je i mimořádně příznivě vyladěná: tolerantní, ba dokonce hravá.

BLOSSOM NUMERO UNO GS

BLOSSOM NUMERO UNO RC

PARAMETRY: 1 83 cm, 114–69–99, R>20 m

PARAMETRY: 1 76 cm, 121–71–106, R: 16 m

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat)

REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký)

DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať)

LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu)

NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Která pro koho?

Jak ukazuje náš diagram, N°1 GS je lyže pro skutečné experty holdující rychlé jízdě. Ostatní si na nich zalyžují také, ale nepřiblíží se optimálnímu režimu, kdy lyžaři předává to nej, co v sobě má. N°1 RC naopak osloví už značně široké spektrum dobrých sportovních lyžařů, jimž nabídne skutečný race zážitek i uvolněné povození. Pořád má v sobě přebytek výkonu, ale přesto dokáže za patřičných podmínek oblouk i pěkně zkrátit.

ADVERTORIAL Marco Odermatt jezdí v modrých botách, tato zlatá je památeční a nese seznam jeho hlavních úspěchů sezóny, což jsou olympijské vítězství v obřím slalomu a zejména zisk velkého křišťálového glóbu

Salomon si pro sezónu 2022/2023 přichystal spoustu novinek. A nejsou to jen nové odstíny tradiční modré barvy nebo zcela nové logo. Zásadní změnou totiž prošly i celé závodní řady lyží a bot S/RACE a S/PRO.

SALOMON

nejen v nových odstínech modré

oňská závodní sezona byla pro Salomon přelomová. Vrátila totiž značku definitivně na vrchol světového závodního lyžování. Marta Bassino zvítězila v celkovém hodnocení obřího slalomu, Marco Odermatt v botách Salomon je držitelem velkého křišťálového globu za celkové vítězství ve Světovém poháru. A modrý tým se pro nadcházející sezonu rozrostl o taková jména, jako jsou Alice Robinson, Michelle Gisin nebo Mathieu Faivre. Stejně, jako se rozrostla nová kolekce lyží určená pro sportovní lyžaře a experty.

Lyže S/RACE v novém Kolekci závodních a sportovních lyží S/RACE vévodí modely označené PRIME. Ty jsou určeny spíše pro bývalé závodníky nebo účastníky závodů Masters. Pro sportovní lyžaře s velkými ambicemi jsou určeny modely s označením PRO se závodní slalomkou SL a více vykrojenou obřačkou GS. Obě mají závodní konstrukci i desku a od opravdových závodních lyží se liší pouze sílou titanalových výztuh.

Pro experty, instruktory lyžování a milovníky rychlých oblouků je tu řada S/RACE 12 a 10. A ta nás vlastně zajímá nejvíce. Čtyři modely pokrývají široké spektrum sportovních lyžařů, ať už preferují krátké slalomové, nebo delší obřákové oblouky. Slalomky a obřačky s „12“ na konci mají tvrdší jádro z jasanu a dvě titanalové výztuhy o síle 0,6 a 0,4 mm. Odladěné modely, které mají na konci svého jména číslici 10, se pak liší pouze měkčím jádrem z topolu. Shodná je ale pro všechny unikátní technologie Blade. Horní vrstva titanalu je před a za vázáním vyplněna částečně polymerem, který pozitivně ovlivňuje průhyb lyží a usnadňuje tak vedení celého oblouku po hraně. Zní to příliš školeně? Ano, ale funguje to výborně. Lyže se opravdu prohýbají mnohem snáz a carvingové oblouky tak udržíte i na mnohem prudším svahu než dřív. Zároveň se však podařilo zachovat výbornou tuhost lyží ve zkrutu, takže lyžovat můžete i na úplně ledové sjezdovce.

S/PRO s novým skeletem Alpha Kolekce sportovních bot S/PRO není u Salomonu žádnou novinkou. Ale letos k nim přibyla zcela nová řada označená S/PRO Alpha. Nabízí čtyři modely pro ženy ve flexích 80–110 a pět modelů pro muže, začínajících flex indexem 100 a končících nejvyšším modelem v tradiční modré S/PRO Alpha 130, který jako jediný z celé řady není vybaven podrážkou Grip Walk a od prvního pohledu odkazuje k závodním lyžím S/RACE. Všechny modely Alpha mají sportovní šířku 98, kterou lze individuálním tvarováním skeletu za pomoci rychlé technologie Custom Shell HD rozšířit až na konečných 104 mm. Pro všechny modely Alpha je však společná nová technologie 3D Instep Shell. Nový skelet přináší hned tři benefity: tenčí plast v oblasti nártu v kombinaci s ojedinělým umístěním druhé přezky přináší kromě velmi snadného nástupu do bot také mnohem menší tlak na nárt a unikátní přezka zároveň zajišťuje mnohem lepší usazení celé nohy v oblasti paty.

ACADEMY

SKI WITH ME

Dvanáctý ročník seriálu Skiwithme bude letos hledat písmena abecedy v lyžování. A může jich najít víc, než si myslíte. Nám jich bude pro letošek stačit pět a naučíme se na nich dívat na techniku lyžování zase z jiného úhlu pohledu. A kdo bude chtít najít písmen víc, může si se mnou přijet zalyžovat. Volné termíny, plánované akce, ale také starší články najdete na www.skiwithme.cz. D O D A V AT E L

V Y B A V E N Í

TEXT: ONDŘEJ NOVÁK FOTO: MICHAEL TUREK

Začneme tím nejlehčím, alespoň z mého pohledu. Protože písmeno T můžeme v lyžování a zejména na samotné postavě lyžaře najít hned několikrát.

ohli bychom začít otřepanýma nohama do X, a nakonec i na ně v některém z dalších dílů možná dojde, ale to by bylo až moc jednoduché a hlavně předvídatelné. Písmeno T je jiný oříšek, a kdybychom měli čas, byli spolu na kopci nebo mohli rozjet pořádnou čtenářskou anketu, položil bych vám jen otázku, kde všude můžete na postavě stojícího a pohybujícího se lyžaře velké „téčko“ najít. Nemám ani jednu z možností, tak vám několik „téček“ ukážu sám a věřím, že další už najdete sami během sezóny.

Obrácené T

Jedno písmeno T najdete na lyžaři velmi snadno. Stačí se na něj podívat z profilu. Už ho vidíte? Nadpis vám zákonitě musel napovědět. Horní část písmena tvoří lyže, jeho nožičku pak postava lyžaře. Ano, mohli byste namítnout, že lyžař je pokrčený v kotnících, kolenou i v pase a trup má mírně v předklonu. Ale když si uděláte pomyslnou spojnici mezi jeho botami a hlavou, měla by vám vzniknout krásná nožička písmene T kolmá na jeho horní, v tomto případě spodní část. Lyžař má tvar obráceného písmene T, když stojí na rovině. Jeho postava, respektive pomyslná přímka, která ji protíná – můžeme jí říkat třeba balanční osa – je kolmá na jeho podstavu, tedy lyže. Ale co když se rozjede? Měl by se předklonit? Nebo zaklonit, jak se často radí při jízdě v hlubokém sněhu? Ani jedno, ani druhé. Měl by lyžovat tak, aby svoji balanční osu neustále udržel kolmou na své lyže, které kopírují terén. Bez zbytečných pohybů dopředu nebo dozadu.

Můžete si to představit jednoduše. Rozjedete se na rovině, ale sjezdovka se začíná pomalu sklápět a postupně nabírá čím dál větší sklon. Lyže sklon svahu kopírují a vy byste se měli snažit udržet dokonalý obraz písmena T pouze tím, že budete reagovat krčením kotníků, kolen a kyčlí. Vlastně stačí dělat vše proto, abyste udrželi mírný kontakt s jazyky bot. Lyže vás tak nebudou předjíždět a dokážete je snadno ovládat v jakékoliv situaci. Nezapomeňte, že písmeno T je třeba udržovat, nikoliv pevně držet. To nefunguje. Udržování znamená neustálé balancování, neustálou změnu podmínek. Nejezdíme přece jen rovně dolů, ale zatáčíme. V druhé polovině oblouku, když směřujeme k vrstevnici, už najednou není svah tak prudký jako na jeho začátku. Už víte, proč vám kamarádi často říkají, že máte být na začátku oblouku vpředu? Mají pravdu, a já jejich radu jen trochu zmírním. Netlačte se zbytečně dopředu. Snažte se jen udržet dobré písmeno T.

Lyžovat můžeš i kurzívou

Když se podíváte na dobrého lyžaře z profilu, má tvar obráceného písmene T a snaží se ho v jakékoliv situaci udržovat. Když se na něj podíváte zepředu nebo zezadu, najdete velké T velmi snadno. Jeho horní část tvoří ramena a nožičku naopak celý trup a nohy. Když jede lyžař přímo dolů, je tvar písmene dokonalý. Samozřejmě pokud si odmyslíte hlavu. Co se ale stane, když začne zatáčet? Oproti předchozímu příkladu obráceného T, které pozorujeme na lyžařově profilu a které chce jezdec neustále udržovat, bude tentokrát něco jinak. Když začneme zatáčet, a je v podstatě jedno jakou rychlostí a v jakém poloměru, začneme také s naším písmenem T pracovat jinak. Naším cílem tentokrát není udržet jeho dokonalý tvar, ale naopak ho více či méně zdeformovat. Jako byste chtěli najednou psát kurzívou. Když začnete zatáčet, nakláníte se do oblouku. Kdybyste se snažili udržet písmeno T pořád v původní podobě, velmi brzo by vás fyzika přetlačila a stáli byste najednou na vnitřní. Mnoho lyžařů tak vlastně i činí a analogie s písmenem T by jim mohla pomoct se tohoto rozšířeného a vlastně i velmi přirozeného zlozvyku zbavit. Naklánět se do oblouku totiž chceme. Získáváme tak větší úhel zahranění lyží, ty jsou tak opřené o menší plochu a tlak na ni je tedy mnohem intenzivnější, než když ho rozložíte na plochu velkou. Dobře zatížené lyže se lépe prohýbají, a tedy i lépe zatáčí. Když se však nakloníte, potřebujete zůstat stále opřeni primárně o vnější nohu. A to je chvíle, kdy je třeba začít s naším dokonalým „téčkem“ pracovat. Snažte se tedy nepohybovat jeho horní částí, rameny. Nenaklánějte je do oblouku, ani je z něj nevyklánějte. Snažte se je udržovat rovně. To, co se začne rapidně měnit, je nožička písmene. Úhel nohou a trupu vůči ramenům bude najednou jiný. Jako byste písmeno napsali kurzívou. Nožička bude vůči horní části našikmo. Horní část, tedy ramena, naopak zůstala téměř ve stejné linii. Vůči nožičce ale nejsou už kolmá a budou zase až v přechodu mezi oblouky.

Dává to smysl?

Možná to po prvním přečtení působí složitě a věřte, že vysvětlit si analogie s písmeny je mnohem snazší na kopci a na lyžích. Ale bohužel máme k dispozici jen papír. Zkuste tedy při svém lyžování myslet na dvě T. Jedno je potřeba stále v předozadní rovině udržovat, se druhým v boční rovině naopak pracovat a neustále ho měnit tak, abychom si v oblouku nestoupli na vnitřní nohu. Příště vám ještě přidám několik dalších T a pak už se vrhneme i na další písmena.

Ondřej Novák Redaktor SNOW, instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii, autor projektu Skiwithme.cz.

ASOCIACE PROFESIONÁLNÍCH UČITELŮ LYŽOVÁNÍ A LYŽAŘSKÝCH ŠKOL (APUL) GENERÁLNÍ PARTNER APUL:

PARTNEŘI APUL:

FOTO: APUL

Čekání končí… Naštěstí.

Ahoj všichni členové APUL i ostatní čtenáři časopisu SNOW. Letní teplotní rekordy jsou naštěstí už za námi a aktivity jako bikování, surfování, paddleboardování, kajakování, trekování pomalu, ale jistě končí. Dny se nám krátí, listí se začíná zbarvovat, ranní mlhy jsou stále častější. Pro milovníky sněhu a zimy to znamená jediné – je to tu, už se to blíží.

ofrem oprášit sjezdovky, prkna, skialpy, telemarky, splitboardy, oči upřít k předpovědi počasí, pomodlit se ke sněhovým bohům a můžeme jít na to. Minulá „postcovidová“ zima byla výjimečná. Ani ne tak množstvím sněhu, ale hlavně tím, že jsme opět „mohli“. Nikdo nám nic nezakazoval, lanovky se točily, oblouky jsme nezapomněli a mohli si tak užít po dvou letech opět celkem normální sezónu. Z pohledu instruktorského byla dobrá, práce bylo dost, občas až příliš, areály fungovaly, skladba našich klientů se možná mírně změnila, ale jinak byla zima opět ve starých dobrých kolejích. Všichni doufáme, že tomu tak bude i v sezóně nadcházející, která má možná trochu jiného strašáka a otazník

než ten, kterým byl v minulosti covid. Ale my, lyžařští a snowboardoví smrtelníci, nemůžeme dělat nic moc jiného, než se těšit a doufat. Pojďme si to těšení na první zatáčky zkrátit pozvánkou na APULí sezónu. Celá komunita APUL jistě již vyhlíží první sněhové vločky a koukáme do kalendáře, kdy ten bílý cirkus konečně začne. Letos to padne na listopad. Tentokrát jsme pro první podzimní blok lyžařských kurzů vybrali strategicky termín mezi českými (a německými) státními svátky. Vyhneme se tak nabitému konci října a většinu kurzů stihneme ještě před listopadovým státním svátkem. Po dobré jarní zkušenosti z Kaprunu se lyžařská sekce vrátí s kurzy zpět do „našeho“ Söldenu. Ale to neznamená, že nemáme Kaprun

rádi, velmi pravděpodobně totiž budeme do budoucna s lyžařskými kurzy kopírovat model z roku 2022, tedy podzim v Tyrolsku a jaro v Salcbursku na Kaprunu. Snowboardové kurzy si během podzimu podrží svoji lokaci na ledovci Kitzsteinhorn a tradiční termíny ve druhé polovině listopadu. Kurzů všech úrovní a všech nástrojů plánujeme celkově v průběhu celé sezóny 2022/23 zase o kousek více než v sezóně loňské, novinky z minulého roku vylepšíme a něco přidáme – například se v prosinci v rámci základních kurzů podíváme do nových lyžařských lokalit. Zkrátka málo toho rozhodně nebude. A to je dobře. Z podzimních osvědčených taháků můžeme jmenovat například tradiční lyžařskou podzimní Akademii, která je rok od roku populárnější, přípravné kurzy ke kurzům C a B, kemp před opravnými zkouškami nebo snowboardový Freestyle camp. Nabitý podzimní jízdní řád lyžařských i snowboardových kurzů můžete podrobně prozkoumat v tabulce na další straně.

Lyžování Podzimní Akademie APUL..............................2. 11.–6. 11. 2022 Přípravný kemp na kurz Lyžování B..............2. 11.–5. 11. 2022 Přípravný kemp na kurz Lyžování C...............7. 11.–9. 11. 2022 Kurz Lyžování L..................................................2. 11.–6. 11. 2022 Kurz Lyžování D.................................................3. 11.–8. 11. 2022 Kurz Lyžování C...............................................9. 11.–15. 11. 2022 Kurz Lyžování B...............................................6. 11.–15. 11. 2022 Kurz Lyžování A1.............................................6. 11.–13. 11. 2022 Race Kouč + APUL GS test.......................... 21. 11.–26. 11. 2022 Race Kemp + APUL GS test........................ 23. 11.–26. 11. 2022

FOTO: APUL

republiku. Nejinak tomu bude i v březnu příštího roku. Po minulé jarní kongresové misi v březnu 2019, která nás zavedla na Balkán, do bulharského Pamporova, pojedou zástupci APUL do přece jen trochu tradičnější zimní destinace. Levi Snowboarding je největším a nejKurz Snowboarding D.................................. 22. 11.–27. 11. 2022 známějším finským Kurz Snowboarding C.................................. 22. 11.–28. 11. 2022 resortem. Že vám ten název něco říká? Ano, Freestyle camp ............................................ 23. 11.–27. 11. 2022 jezdí se tam každý rok Přípravné kempy.......................................... 23. 11.–27. 11. 2022 světový pohár ve slalomu. A vítěz dostane Jarní lyžařská sklizeň soba. Lektoři APUL ale do Finska nejedou za Na konci dubna 2022 se v Kaprunu konala obdivováním severské fauny. Jedou nasbírat tradiční série jarních kurzů. Mimořádně co největší množství poznatků, zkušeností, lyžařská metodická komise zařadila do novinek a trendů. A to proto, aby se sami termínové listiny i kurz lektorské licence L, posouvali ve svých dovednostech a aby vás, který se v minulosti zpravidla konal jen na členy APUL, mohli na kurzech ještě lépe a kvapodzim. Tento tah se vydařil, protože kurzu litněji vzdělávat. L předcházel kurz A2, což, jak víme, je vrchol APUL tým bude tvořit těchto devět profepyramidy vzdělání APUL. Z dvanácti kurzistů sionálů: David Špunda, David Pražák, Tomáš ve zmíněném kurzu A2 bylo hned 6 plně Gatnar, Michal Kašpárek, Marek Kolář, Nikol úspěšných, což tento kurz řadí k historicky Novotná, Jana Hoffmannová, Pavla Turková nejúspěšnějším kurzům nejvyšší licence. Část a Michael Turek. nových „full cert“ Apuláků plynule pokračoVšichni výše zmínění budou vděčni za vala na zmíněný kurz L, kde nasávali, pod jakoukoliv vaši podporu, kterou můžete vyjáddohledem těch nejzkušenějších lektorů APUL, tipy a triky do svojí budoucí lektorské praxe. V tomto kurzu byla úspěšnost také velmi vysoká. Lektorský sbor tak mohl na jaře přivítat 7 nových lektorů aspirantů, kteří se, jak všichni doufáme, brzy zapojí do lektorské praxe.

ČLENSKÉ LYŽAŘSKÉ ŠKOLY APUL: GARANCE KVALITY PRO KLIENTY, GARANCE DOBRÉ PRÁCE PRO INSTRUKTORY APUL

APUL jede za polární kruh

Jednou za čtyři roky se někde ve světě, tam, kde jsou hory a kde se daří snowsports, sejde instruktorská smetánka z celého světa. Lektoři a instruktoři se týden radí, přednášejí, vyměňují si názory, lyžují, telemarkují, běžkují a snowboardují. Tento instruktorský svátek se přiblížil a koncem března 2023 se finské Levi stane na týden středobodem světa sportů na sněhu. Historie kongresů INTERSKI sahá celkem hluboko do 20. století. První kongres se konal v roce 1951 v rakouském Zürsu. APUL již od svého vzniku pravidelně posílá menší nebo větší výpravy svých zástupců, aby spolu s dalšími českými zástupci reprezentovali Českou

řit v právě probíhající kampani na HitHit (odkaz v QR kódu vedle). Cesta do Finska a celý kongres je velmi nákladná záležitost. APUL nám s pokrytím části nákladů pomůže, ale podstatnou část musíme zafinancovat sami. Všem děkujeme za podporu. Brzy na viděnou na některém z podzimních nebo zimních kurzů APUL! Michael Turek, člen lyžařské metodické komise a lektor APUL

Kontakty na www.apul.cz 61

ACADEMY ÚRAZY

TEXT: RADEK HOLUB

yže a zlomená noha k sobě v mytologii sportovních charakteristik patří stejně pevně jako třeba simulanství k fotbalu. Velmi rozšířený je také dojem, že úrazů při lyžování přibývá. Ve skutečnosti tvoří zlomeniny dolní končetiny jen desetinu úrazů a celkově je lyžařských zranění méně než před lety. Oproti zmíněnému fotbalu je lyžování dokonce poměrně bezpečný sport. Při lyžování dosahujeme běžně rychlosti 60 až 80 km/h a kromě přilby, někdy páteřáku a vrstvy oblečení nejsme před následky případného pádu nijak zvlášť chráněni. Úrazová statistika je navzdory tomu poměrně vlídná. Každoročně postihne zranění s nutnou hospitalizací „jen“ necelé dva lyžaře z tisíce, přičemž před 40 lety byl počet zhruba o čtvrtinu vyšší. Celkově se počet úrazů při lyžování za tuto dobu snížil dokonce o 60 %.

Jednotky případů na 1 000 lyžařů ročně

Nejčastěji lyžaře postihuje úraz kolena (cca 3 případy / 1 000 lyžařů), ramena a paže (cca 2 / 1 000 lyžařů) nebo trup a kyčle (1 / 1 000 lyžařů), zbývající části těla se pak dělí o zbytek úrazů. Z toho vychází přibližně 9 zraněných na 1 000 lyžařů za rok neboli jedno zranění na 111 dnů lyžování, v případě hospitalizace pak dokonce až na 600 dnů. Rekreační lyžař s 10 dny za sezónu se tak statisticky vzato dostane do nemocnice s vážným úrazem jednou za 60 let. Tak alespoň vyznívají údaje německé iniciativy Auswertungsstelle für Ski-Unfälle (ASU), získávané průběžně na vzorku pojištěnců využívajících lékařské ošetření. Dá se předpokládat, že u nás – ačkoliv podobnou statistiku nemáme k dispozici – by četnost zranění vyšla podobně jako v Německu.

Nejčastěji se zraní koleno

Poranění dolních končetin nastává zhruba v polovině případů úrazů, přičemž nejčastěji je postiženo koleno – na úrazech dolních končetin se podílí dvěma třetinami, na všech úrazech pak přibližně třetinou. Trup a horní končetiny jsou poraněné ve třetině případů a něco přes desetinu všech úrazů připadá na hlavu.

Léčba od 4 týdnů do 6 měsíců

Většina úrazů si bohužel žádá časově poměrně náročnou léčbu a rehabilitaci. Nejvážnější následky mívají zlomeniny dolních končetin, jejichž léčba si vyžádá nejméně 6 týdnů, v případě komplikovanějších operovaných zlomenin ale i půl roku a více. U nejčastějšího poranění kolena dochází obvykle k natažení až přetržení vnitřního postranního vazu a poranění předního zkříženého vazu. V závislosti na míře poranění trvá léčba od zhruba 4 týdnů do 3 měsíců. V oblasti ruky dochází nejčastěji ke zlomenině nebo podvrtnutí zápěstí a palců, léčba pak trvá v průměru 4 týdny až 2 měsíce. Až tři měsíce je potřeba na léčbu vykloubeného ramene.

HLAVA 11 % KRK 2% PAŽE 3%

RAMENO 21 % ZÁPĚSTÍ A RUKA 4% KYČLE A STEHNO 6% KOTNÍK 4 %

Podíl zranění různých částí těla podle statistik ASU v sezóně 2019/20

TRUP 9%

LOKET 2%

KOLENO 33 % BÉREC 4%

FOTO: PETR HAVELKA – SNOW

Statistika: do nemocnice jednou za 600 dní

Zranění související se stále populárnějším lyžováním ve volném terénu mohou vytvářet dojem, že jsou „nová a jaksi navíc“, zároveň jsou také mediálně zajímavější, nicméně v celkových statistikách nehrají převratnou roli.

PA R T N E R

PORANĚNÍ KOLENA

nejčastěji dochází k natažení až přetržení vnitřního postranního vazu, spojujícího stehenní a holení kost na vnitřní straně kolena, a poranění předního zkříženého vazu, který spojuje uvedené kosti v kolenním kloubu a stabilizuje je při předozadním a rotačním pohybu příčina: přímý náraz, zaseknutí lyže a následná rotace zbytku těla prevence: posílené svaly dolních končetin, přiměřená hmotnost, při chronických zraněních ortéza kolenního kloubu konzervativní léčba: ortéza, klid, rehabilitace operativní léčba: plastika předního zkříženého vazu doba léčení: 4 týdny až 3 měsíce

PORANĚNÍ DOLNÍ KONČETINY

podvrtnutí, naražení nebo zlomeniny způsobené pádem či srážkou typické jsou zlomeniny holenních a stehenních kostí u starších lyžařů se setkáváme často se zlomeninami krčků stehenních kostí, jelikož v pokročilejším věku dochází k úbytku vápníku v kostech

příčina: přímý náraz, zaseknutí lyže a následná rotace zbytku těla prevence: správně nastavené vázání konzervativní léčba: sádra operativní léčba: osteosyntéza neboli zpevnění zlomených kostí pomocí dlah či hřebů doba léčení: 6 týdnů až 6 měsíců

PORANĚNÍ RUKY

nejčastěji zlomeniny nebo podvrtnutí zápěstí a palců příčina: snaha o zmírnění nárazu těla reflexním nastavením ruky, poranění od hůlky prevence: správná technika lyžování, výztuha rukavic na zadní straně zápěstí léčba: fixace ortézou nebo operace doba léčení: 4 týdny až 2 měsíce

PORANĚNÍ RAMENA

naražení, poranění měkkých částí (rotátorová manžeta), zlomeniny či vykloubení, kdy dochází k dislokaci pažní kosti z kloubní jamky na lopatce příčina: pád přímo na rameno nebo důsledek snahy o zabránění pádu

R U B R I K Y

prevence: správná koordinace pohybů, posilování ramenního svalstva k onzervativní léčba: klid, ortéza, rehabilitace (naražení nebo poranění měkkých částí) operativní léčba: osteosyntéza (zlomeniny), repozice (vykloubení) doba léčení: 2 týdny až 3 měsíce

PORANĚNÍ HLAVY

patří mezi nejzávažnější poranění, neboť mohou být fatální prevence: lyžařská přilba, dostatečná pozornost první pomoc: vyskytne-li se po pádu nevolnost, bezvědomí, bolest hlavy, krvácení z uší nebo rozmazané vidění, je nezbytně nutné ihned přivolat lékařskou pomoc a zajistit stabilizaci hlavy a průchodnost dýchacích cest

Na přípravě seriálu článků o úrazech, jejich prevenci a léčbě se lektorsky podílí MUDr. Oldřich Vastl, www.medeorkv.cz

PŘÍŠTĚ: Poranění kolena www.snow.cz/urazy

Piccolo Hotel Sciliar

Seiser Alm / Alpe di Siusi, Jižní Tyrolsko, Itálie Tradice, rodinná atmosféra a kuchyně s bohatým menu v srdci Dolomit s panoramatickým výhledem.

www.piccolohotelsciliar.it

Z pokonjaE přímo KU V O D Z E J S Příjemná restaurace, bar, dětský sál, slunečná terasa, velké parkoviště pro hosty Krytý bazén s denním světlem, vířivka, infrasauna

RODINY S DĚTMI VÍTÁNY!

JE TO VHODNÉ?

V DAVOSU NEŘEČNIT, LYŽOVAT!

Za covidových lockdownů (jak se zdají dávno, že?) se mudrovalo, že je „nevhodné“ se v době potenciálního ohrožení zdraví všech zabývat kratochvílemi jako lyžování, a v době energetické nouze to nebude jiné – zasněžování i provoz lanovek a vleků zavání „plýtváním“. Jako nevhodná se v rakouských zprávách propírala i tradiční velkolepá show Hannibal v tyrolském Söldenu, která se konala na jaře 2022, krátce po vypuknutí války na Ukrajině. Má se za takových podmínek inscenovat sice dávné, ale přece jen válečné tažení po Evropě? Odpověď možná ani není třeba, lidé jsou svépravné svobodné bytosti, každý má svou odpovědnost i svědomí. A vůbec: je vhodné u všeho soudit, jestli je to vhodné? (rh)

Ve švýcarském Davosu si vlekaři mnou ruce, zimní sezóna 2021/22 totiž byla nejúspěšnější za dlouhá léta. Tržby vyrostly oproti předchozímu roku o více než třetinu, a dokonce nad úroveň před pandemií covidu. Kromě výborných sněhových podmínek a počasí tomu pomohl i přesun Světového ekonomického fóra na jarní termín, kde „nepřekáželo“ lyžařským pobytům. Začíná se tedy uvažovat, že by se fórum místo v lednu konalo buď před začátkem, nebo po ukončení zimní sezóny trvale. V roce 2023 se již změna nestihne, ale za rok třeba již ano. Světoví státníci a ekonomové, nezlobte se, ale v Davosu prostě všichni chtějí hlavně lyžovat! (rh)

KOLIK ELEKTŘINY SPOTŘEBUJE LYŽAŘ Německý svaz lanovek vypočítal, že na úpravu sjezdovek, zasněžování nebo využívání vleků se spotřebuje – v přepočtu na jednoho lyžaře – v průměru 16 kWh energie za den. To je podobné, jako když ujedete autem s běžnou spotřebou vzdálenost 22 km. Nepočítáme-li dojíždění na hory, je tak samotné lyžování energeticky docela zanedbatelná aktivita, i když se nás během „horkého“ podzimu bulvárně-poplašné zprávy jistě budou snažit přesvědčit o opaku. A předseda svazu Peter Lorenz k provozu horských středisek dodává: „Nabízí únik ze všedních starostí, což je v dnešní době ještě důležitější než jindy.“ Má pravdu předseda! (rh)

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

Marmolada se kvůli sesuvu s tragickými následky z července 2022 stala jedním ze symbolů zkázy ledovců. Lyžaři si ovšem sjezd z nejvyšší hory Dolomit budou moci užít i nadále. V plánu nejbližších let je dokonce náhrada některých lanovek a vleků na úpatí hory

RESORT

REPORT

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ, RADEK HOLUB

Sella Ronda Plus

MARMOLADA

Ze střechy Dolomit na lyžích Jedním z nejlákavějších cílů Motivační výhled z Porta v Dolomitech je její nejvyšší Vescovo okruhu Sella Ronda se odpojíme vrchol – „královna“ Marmov Arabbě. Vzhůru k Porta Vescovo stoupá z vesničky dvojice lanovek – lada. Narozdíl od nedávno přímo jedoucí velkokapacitní kabina popisovaných putování za „funifor“ a dále menší kabinky „DMC“, které to berou oklikou přes mezistanici. Právě liduprázdnějšími svahy v mezistanici se přestupuje směrem k Markolem Sella Rondy, je při moladě, ale pokud vás netlačí čas, stojí za to „audienci u královny“ zapo- vyvézt se až nahoru do skalní rozsedliny a do se vrátit po červené trati Ornella. třebí se obrnit jistou trpěli- mezistanice Z Porta Vescovo se vám totiž naskytne první vostí, jelikož bude rušněji. z řady fotogenických výhledů na cíl vaší cesty – Marmoladu. Třítisícovka s ledovcovou Z mezistanice se vydáte dvousedačkou korunou nicméně za trochu Sass de la Vegla (fronta u ní napoví, jak to bude vypadat dále) a od ní po lenivé modré rušnosti a nepohodlí i tak sjezdovce Mesola k „rozřachané“ sedačce stojí. Padon I, jež vás vyveze do stejnojmenného

průsmyku. Marmolada se tentokrát ukazuje trochu „z boku“ a vás čeká dlouhatánský sjezd po odvráceném jižním svahu. Točivá červená a na jaře brzy měknoucí trať vás zavede do sedla Fedaia, kde se můžete pokochat přehradním jezerem, přestavěným z původního jezera za účelem zachytávání tajícího sněhu z ledovce na Marmoladě. Zdejší scenérie bude povědomá i fanouškům silniční cyklistiky – projíždí tudy totiž slavný etapový závod Giro d’Italia.

Dlouhý dojezd a dlouhé čekání

Svižná červená pista po slunečném svahu odtud přechází do stinného a táhlého modrého „dojezdu“ úzkým údolím, ovšem poměrně nekonečného. Nad vesničkou Malga Ciapela sundáte lyže a zařadíte se do fronty na kabinovou lanovku, která se vznáší vysoko nad hlavami čekajících lyžařů do

Výhled z královny Dolomit je vskutku královský: v popředí vlevo Sasso Piatto a Sasso Lungo, vpravo výrazný stolový masiv Sella, v pozadí pak Stubaiské a Zillertalské Alpy

redaktorka SNOW

RADEK HOLUB redaktor SNOW

Vydáte-li se z vrcholu v brzkých dopoledních hodinách, čeká vás parádní červený sjezd po široké a téměř konstantně skloněné ledovcové dálnici.

skalní mezistanice Banc. Odtud pokračuje druhá sekce do stanice Serauta a nakonec přímo nad ledovcovou tratí na vrchol Punta Rocca. Čekáte-li na nástup do trojice kabin méně než půl hodiny, máte spíše štěstí na slabší provoz. Až budete mířit po laně vzhůru a sledovat skalní stěny a hloubku pod vámi, brzy na pročekaný čas zapomenete.

V sedle u přehrady se napojíte na „dojezdovou“ trať do Malga Ciapely, po níž jste přijeli z Arabby. Tentokrát ovšem nedojedete až do Malgy, ale pouze k dlouhé čtyřsedačce Padon II, jíž se vyvezete zpět do sedla Padon a odtud většinou ve stínu zprvu strmě a později mírněji směrem k Arabbě.

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

Vrchol s dvojí odměnou

Na vrcholu si ještě určitě vyšlápnete na vyhlídkovou terasu na střeše stanice lanovky, odkud přehlédnete prakticky celé Dolomity. Tím však odměny ještě nekončí. Vydáte-li se z vrcholu v brzkých dopoledních hodinách, čeká vás parádní červený sjezd po široké a téměř konstantně skloněné ledovcové dálnici. V odpoledních hodinách se svah, zvláště ve vrcholu zimy, dostává do stínu a navíc bývá „rozbitý“ davy sjíždějících lyžařů. Od mezistanice Serauta, k níž by bylo potřeba projít skalním tunelem, se pokračuje již proměnlivějším terénem se zatáčkami buď nalevo po červené, nebo o kus dále vpravo černé variantě podél již neexistujícího vleku Sass del Mul a reznoucí zrušené sedačky z Passo Fedaia.

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

Slavný okruh Sella Ronda byl, je a bude jedním z nejzážitkovějších výletů, které se v Dolomitech nabízejí. Přesto přijdou chvíle, kdy zatoužíte po změně – a možností je kolem Sella Rondy víc než dost.

MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

Marmolada – kdy, jak, pro koho: celá trasa je – stejně jako Sella Ronda – pokrytá skipasem Dolomiti Superski z Arabby tam a zpět to bez přestávek a front pohodovým tempem stihnete za dvě a půl hodiny, nicméně je lepší počítat s aspoň hodinovou časovou rezervou z údolí Val di Fassa či Alta Badia stihnete jednodenní výlet pohodovým tempem, z Val Gardeny a především jejich vzdálenějších oblastí, jež neleží přímo na Sella Rondě, počítejte s celodenním výletem v aktivním tempu po cestě není tolik možností občerstvení, jako jste zvyklí z jiných částí Dolomit, v chladnějších dnech se hodí i termoska s čajem v batohu výlet lze absolvovat prakticky celosezónně, v prosinci a lednu ale počítejte s velkým stínem, a tím pádem zhoršenou viditelností, v březnu zase v níže položených pasážích s měkkým jarním sněhem výlet zvládnou i děti – prudké úseky mohou objet, musí být ale trpělivé při čekání za větrného nebo jinak nepříznivého počasí může být zastaven provoz lanovek na Marmoladu – sledujte proto aktuální informace on-line či v terénu

Ledovcová ranvej je přehledná, odpoledne však zastíněná a velmi frekventovaná

RESORT

REPORT

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

V Arabbě pisty neměknou

Poslední volba vás čeká u mezistanice lanovky z Arabby. Přímo do údolí pokračuje červená sjezdovka Ornella z Porta Vescovo, ale můžete si ještě také vyjet nahoru a spustit se po méně frekventované černé trati Sourasas se dvěma ostrými pasážemi a atraktivním průjezdem mezi skalami nebo po ještě strmější černé direttissimě Fodoma. Díky stinné orientaci svahu drží všechny sjezdovky na Porta Vescovo i v odpoledních hodinách.

Námaha, ale zážitek

Zbraně z 1. světové války jsou k vidění v muzeu ve stanici Serauta

Výlet na Marmoladu vám připraví mimořádně dlouhé sjezdy, špičková panoramata, ale i nezáživné přejezdy, stání ve velkokapacitních kabinových lanovkách a čekání na ně. Příjemnějším obdobím k návštěvě je spíš druhá než první půlka sezóny – méně stínu a více sněhu slibuje harmoničtější lyžařský zážitek. Poštěstí-li se vám strefit slunečný den se stále ještě prachovým sněhem ve vysokohorských polohách a s klidným posezónním provozem, nebude se vám možná ani chtít lyžovat jinde.

Nejvyšší vrcholy Dolomit se staly krutým bojištěm v 1. světové válce, přičemž ani ledovcem sevřená Marmolada nebyla výjimkou, neboť tehdejší hranice mezi rakousko-uherskou monarchií a Itálií ji přímo protínala. Nejprve se hory zmocnili Rakušané, z jejichž strany byla poměrně dobře přístupná a zásobovatelná. Italští Alpini, vycvičení pro boj v horách, však dokázali Rakušany překvapit, když prostoupili „kolmou“ jižní stěnou a zaujali ve vrcholovém hřebeni dobře opevněné postavení. Odtud navíc mohli „bombardovat“ rakouské pozice i zásobovací cesty, které vedly z velké části po velmi přehledném ledovci. Rakušané proto začali přímo v ledovci s budováním podzemních chodeb, umožňujících nerušený pohyb a zásobování. V průběhu času vzniklo dokonce celé ledovcové „městečko“, kde mohlo spát, vařit, odpočívat, léčit svá zranění a ve volných chvílích se i bavit až 200 vojaků. Zprvu primitivní kutání chodeb jednoduchými nástroji rukama bylo velmi namáhavé, později práci zrychlily a ulehčily trhaviny. Na Marmoladě tak během dvou let vysokohorské války vzniklo 12 km ledových chodeb a štol. Přes dílčí bojové úspěchy na obou stranách nedošlo – stejně jako ani jinde v Dolomitech – k zásadnímu průlomu, a tak vojáci odešli až na příkaz italského velení, které se rozhodlo jednotky přemístit jinam. Zdaleka nejvíce obětí nepadlo v boji, ale vyčerpáním, umrznutím nebo řáděním lavin

FOTO: MUSEO MARMOLADA

Velká válka ve velkých horách – ta nejtragičtější smetla v prosinci 1916 na tři sta vojáků včetně většiny vybudovaných postavení a zanechala na úpatí hory desetimetrovou vrstvu sněhu. Již během stavby ledovcových chodeb bylo zjevné, že se masa ledu pohybuje – pečlivým sledováním však bylo možné vojenské chodby včas zajistit nebo vyrazit nové. Již brzy po válce byly vlivem běžného posunu ledovce všechny štoly zničeny, ještě donedávna však občas tající ledovec vydal válečné svědectví v podobě torz mrtvých těl nebo vojenské techniky. Návštěvníci se s válečnými artefakty mohou setkat také v malém muzeu ve druhé mezistanici kabinové lanovky (Serauta) z Malga Ciapely na Marmoladu. (rh)

Zapomenutý závod na Marmoladě Sjezd z Marmolady přináší lyžařům adrenalinové zážitky již téměř 100 let. Na Marmoladě se také závodilo, poprvé v roce 1932. Na programu býval sjezd (závod „La direttissima“), obří slalom („Slalom gigante“) i slalom („Gigantissimo“). Historické tablo představuje vítěze v jednotlivých disciplínách. Jména jako Vittorio Chierroni, Zeno Colo či Diego Amplatz představují nejen italské, ale i světové mistry. V ženách je to obdobné. Paola Wiesinger, průkopnice

alpského lyžování v Itálii. Rakušanky Trude Beiser a Erika Mahringer byly nositelkami olympijských medailí 1948 a 1952. Závod na Marmoladě nebyl v Alpách zcela ojedinělým. Podobných parametrů dosahoval závod Parsen Derby v Davosu. Z vrcholu Weissfluhgipfel (2 840 m) do Küblis (840 m) se jel už v roce 1924. Trať 11,2 km s převýšením 2 000 m zvládl H. Gruber, davoský učitel lyžování, za 22 minut. Angličané, považovaní za zakladatele alpského lyžování,

Arabba Marmolada

89 km 85 km 44 %

3 000

16 %

3 269 1 823 m

2 000 1 500

OS./HOD.

DUBEN

BŘEZEN

ÚNOR

LEDEN

PROSINEC

LISTOPAD

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

2 500

51 500

5 3 7 5 4 4 4

Serauta

ČERVEN

40 %

Punta Penia Punta Rocca

3 500

KVĚTEN

MARMOLADA

4 000

1 446

1 000 500 0

m n. m.

www.dolomitiportavescovo.it www.funiviemarmolada.com 3–5

Malga Ciapela

Lago Fedaia Passo Padon

CENY POBYTŮ hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 3 000 Kč

4 000 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem 2 000 Kč

3 000 Kč

Orientační ceny pobytů jsou přepočítané na 1 den lyžování

FOTO: ARCHV SNOW

v roce 1928 uspořádali závod Inferno Rennen ve švýcarském Mürrenu. Z vrcholu Schilthorn (2 970 m) se sjíždělo do cíle v Lauterbrunnenu (800 m). Převýšení 1 990 m při délce tratě 14,9 km překonal první vítěz M. Harold za 1 hodinu a 12 minut. Ani u nás jsme nezůstali pozadu. Vrchlabský továrník G. Rotter, propagátor lyžování, uspořádal závod z vrcholu Studniční hory (1 554 m) až na dno Obřího dolu s převýšením 500 m. První ročník se jel v roce 1928. Největší slávu a prestiž si závod vydobyl v letech 1935 až 1938 za účasti F. Pfnüra a Ch. Granzové, olympijských vítězů z Ga-Pa 1936. Z našich excelovali Jarda Lukeš a po válce Tonda Šponar. Z původního názvu Maiskirennen se přejmenoval na Závod 5. května a nakonec Pohár Osvobození, než byl v důsledku ustavení národního parku zrušen. (pzel)

Chata Pian dei Fiacconi a košová lanovka Od jezera Fedaia vedla do výšky zhruba 2 600 m k chatě Pian dei Fiacconi kuriozní lanovka, která turistům mířícím na vrchol Marmolady zkracovala úmorný výstup nebo sestup a zároveň obsluhovala jednu sjezdovku, upravovanou prakticky jen na jaře. Lanovka typu „cestovia“ obsahovala místo sedaček nebo kabinek kovové „koše“, připomínající kazatelnu, do nichž bylo nutné v plné rychlosti nastoupit rychlým přískokem ve směru jízdy, obdobně se v konečné stanici koš opouštěl, s lyžemi pomohla obsluha. V r. 2019 byla lanovka pro překročení její technické i morální životnosti demontována, o rok později zničila lavina i přiléhající chatu. V plánu je výstavba zcela nové lanovky s 10místnými kabinkami, avšak více

méně původní nízkou přepravní kapacitou (500 os./h). V zimě se s konvenčním lyžařským provozem a zřejmě ani úpravou původní sjezdovky podle všeho nepočítá, nová lanovka má sloužit turistům a freeriderům. (rh)

Tragické ledovcové léto 2022 Nebezpečí trhlin je vysokohorským turistům dobře známo, že by se ale vlivem vysokých teplot odtrhl kus na první pohled celistvého ledovcového bloku, nečekali na prahu léta 2022 ani odborníci. Sesuv ledu a kamení bohužel rozmetal i těla 11 turistů, kteří se pohybovali na normální cestě pod místem odtrhu. Úbytek a rozpad ledovce se samozřejmě netýká jen Marmolady, ale postihuje prakticky všechny ledovce v Alpách. Horké léto zastavilo letní lyžařský provoz i v nejvýše položeném areálu v Zermattu. V rakouském Pitztalu, možná i pod dojmem marmoladské tragédie, v referendu odmítli dlouho připravované rozšíření jejich ledovcového lyžařského areálu a propojení se sousedním Ötztalským ledovcem. V kronice očekávané zkázy alpských ledovců bude mít rok 2022 jistě „význačné“ místo. (rh)

RESORT

REPORT

TEXT A FOTO: RADEK HOLUB

FAGERALM

vesnický klid na dohled rušného Dachsteinu Nenápadný soused čtyřvrcholové houpačky kolem Schladmingu je od ní vzdálen jen několik kilometrů. Ačkoliv se tedy rozkládá v podobném terénu, je téměř ve všem odlišný.

ageralm je malý, až vesnicky klidný areál, vybavený „retro“ lanovkami a vleky, ale také o dost lépe vystavený slunci. A právě z Fageralmu je také ten „nejkýčovitější“ výhled na Dachstein.

Přirozeně zvlněné tratě

V horním patře areálu, obslouženého třemi vleky (Vorderfager, Mitterfager a Hinterfager), se rozlévají mírnější sjezdovky modro-červeného spektra – většina z nich klesá přímo po spádnici a překonává přirozené terénní nerovnosti, díky nimž jsou zábavně hravé. Terén je řídce porostlý stromy a díky tomu – na rozdíl třeba od Reiteralmu – poměrně slunečný i ve vrcholu zimy. Klasické sjezdovky jsou doplněné ještě dráhami pro děti, z nichž ta nejzajímavější – boardercross – jednoduše využívá přirozené členitosti svahu, zatáček a sněhových vln. Podél nejvýše položeného „zadního“ vleku Hinterfager bývá navíc urolbována tzv. Teststrecke – v podstatě trať „letmého kilometru“ o šíři jednoho pásu rolby, výborně využitelná pro trénink krátkých oblouků.

Sjezdovky v horním patře areálu nejsou zasněžované, takže nabízejí dnes už vzácné svezení na čistě přírodním sněhu. Lesem do údolí vede podél přístupových dvousedaček členitá a místy dosti strmá červená sjezdovka, střídající krátké hangy, prudké zatáčky a traverzy.

Pohoda, klid a retro

Z údolí se musíte nechat vytáhnout dvěma navazujícími starými a pomalými dvousedačkami a při cestě vymrznete nebo se aspoň zanudíte. Nahoře se pak točí trojice kotvových vleků, z nichž ten nejbližší je zdvojený. Retro atmosféru obvykle dokresluje nízká návštěvnost, ke které kromě menší rozlohy a starých vleků jistě přispívá také poměrně vysoká cena denního skipasu. Jezdí sem tedy zřejmě hlavně štamgasti či sezónkáři.

O pohledovou kulisu se slunečnému Fageralmu stará především masiv Dachstein

Fageralm

15 km 4 km 47 %

Mitterfager

Vorderfager

3 500 3 000

53 % 7 800 DUBEN

BŘEZEN

ÚNOR

LEDEN

OS./HOD.

PROSINEC

LISTOPAD

ŘÍJEN

1 5 2 ZÁŘÍ

2 500

ČERVEN

Hinterfager

4 000

KVĚTEN

FAGERALM

2 000

1 885

1 500

955 m

1 000

930

500 0

m n. m.

www.reiteralm.at www.snow.cz/stredisko/1103 1–2

CENY POBYTŮ hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem

Forstau

3 000 Kč

4 000 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem 2 000 Kč

Retro atmosféru dokreslují staré vleky a nízká návštěvnost. V malém areálu, byť rozlehlém do většího prostoru, překvapí více než půltucet chat, které kromě lyžařů využívají i skialpinisté. Chaty jsou malé, útulné a s přívětivými cenami. Na vrcholu areálu u horní stanice vleku Hinterfager se nachází posezení s výhledem a „Goliášovou“ houpačkou.

Parkuje se bezplatně u dolní stanice dvousedačky za obcí Forstau. Klikatá příjezdová silnice sem mírně stoupá z údolí Ennstal, po zhruba 3 km vás dovede přímo ke stanici lanovky s parkovištěm.

3 000 Kč

Orientační ceny pobytů jsou přepočítané na 1 den lyžování

KLADY A ZÁPORY příjemné sjezdovky s přirozenými terénními nerovnostmi nízká návštěvnost bezproblémový příjezd z údolí Ennstal dlouhé a pomalé přístupové dvousedačky nahoře jen vleky vyšší cena denního skipasu

Příjemná, lehce členitá dálnice podél vleku Mitterfager v horní části areálu

RESORT

REPORT

BELALP

TEXT A FOTO: RADEK HOLUB

rozjímavá vyhlídka na čtyřtisícovky

a dohled z Belalpu je několik Slunečná horská terasa světoznámých lyžařských středisek vysoko nad údolím Rhôny – Zermatt, Saas-Fee, Crans-Montana či Verbier – a ještě více těch méně s libozvučným názvem známých až neznámých, situovaných ovšem Belalp je lyžařské a výletní na podobně lyžařsky „požehnaných“ svazích centrum zejména pro místní s rozmanitým profilem, přírodním sněhem a kulisou alpských čtyřtisícovek. Belalp mezi obyvatele švýcarského nimi vyniká především geniem loci. kantonu Wallis. Poměrně Lanovkou a pak už pěšky malý areál je únikem před nebo na lyžích turisty, panoramatickou Kouzlo Belalpu možná ohromí o to více, že se do něj vyjíždí serpentinami z nevzhlednirvánou a místem s velmi ného „panelákového“ města Naters v údolí. rozjímavou atmosférou. Z horské vesničky Blatten už se dá pokraNestojí tedy i za dalekou čovat pouze lanovkou, která vás vynese na vyhlídkovou terasu s rekreační osadou Belalp. cestu z Česka? Pohyb je tu možný jen pěšky či na lyžích, zavazadla mohou i skútrem nebo rolbou.

Slunečná lyžařská planina

Lyžařský terén Belalpu tvoří mírnější slunečná planina, završená strmými skalními úbočími. Nejsilnější proud modrých a červe-

ných sjezdovek obtéká centrální sedačkovou lanovku, která stoupá širokou, členitou bezlesou plání a překonává 500m převýšení. Na dosah skal pak pokračují strmějším svahem vzhůru dva vleky, obtékané neposednějšími černými sjezdovkami, které sjezd protáhnou o dalších 150 až 400 výškových metrů. Tunelem ve skále je zpřístupněná ještě romantická trať „zadním“ údolím – černě značená, avšak přehledná a spíše středně strmá, v závěru se slévá s mírnějšími tratěmi hlavního svahu a končí v Belalpu. Kratší sjezdovky – modré a červené – sbíhají z malého pahorku Schönbiel přímo nad Belalpem, u horní stanice přístupové kabinky se pak nachází cvičná louka. Z Belalpu lze na lyžích za dobrých sněhových podmínek pokračovat směrem do údolí po úzké traverzovité trati, sdílené s pěšími a sáňkaři. Sjezd obvykle končí v kuriózní mezistanici kyvadlové lanovky, přimknuté k jedné z podpěr. V přepravním parku potěší fajnšmekry „retra“ přinejmenším nejvýše položený vlek Hohstock s dvojitým lanem a zatáčkou, již

V Belalpu se příjemně mísí moderní a retro pojetí lyžování

BELALP

Belalp

60 km

4 000 3 500

24 km

3 000

33 %

1 500

OS./HOD.

DUBEN

BŘEZEN

ÚNOR

LEDEN

PROSINEC

LISTOPAD

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

Belalp

2 000

13 600

4 2 1 1 1 1 1 Schönbiel

2 500

ČERVEN

34 %

Sparrhorngrat

KVĚTEN

Hohstock

3 118 1 796 m

1 322

1 000 500 0

m n. m.

www.belalp.ch www.snow.cz/stredisko/93 1–2

CENY POBYTŮ hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 4 000 Kč

Blatten

5 000 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem 2 000 Kč

Belalp je romantika v čiré švýcarské podobě, jakýsi protiklad moderních lyžařských arén. jediný svého druhu. Naopak hlavní část areálu je vybavena z 21. století – páteřní lanovkou je 6sedačka s bublinou, výjezd z údolního Blattenu zajišťuje vedle původní kyvadlové kabiny také moderní oběžná kabinka.

Útulný hotel s unikátní vyhlídkou

Na samém okraji rekreační osady, přímo podél sjezdovky, stojí hotel Belalp, který kromě výhledů na protější hřeben walliských čtyřtisícovek nabízí i nevšední pohled na

3 000 Kč

Orientační ceny pobytů jsou přepočítané na 1 den lyžování

KLADY A ZÁPORY nadprůměrné převýšení sjezdovek ohromující výhledy slunečné klima romantické letovisko v horách menší areál s omezeným rozsahem sjezdovek vyšší ceny ubytování přímo v Belalpu vzdálenost z Česka

Aletschský ledovec. Stavba z r. 1856 byla nedávno citlivě rekonstruována – jsou tu „voňavé“, prostě a vkusně zařízené dřevěné pokoje a panoramatická restaurace s terasou, kde se s oblibou zastavují lyžaři na oběd. Od přístupové lanovky je hotel dosažitelný zhruba 30minutovou procházkou a takto se sem „dopravují“ i význačnější hosté, třeba generální ředitelé, kteří hledají svatý horský klid. Servíruje se tu výtečné maso na lávovém grilu i tradiční švýcarské speciality jako rösti se sýrem a slaninou. Hotel v současnosti provozuje milá a energická česko-švýcarská hoteliérka s manželem.

Tisíc kilometrů z Česka

Terén kolem páteřní 6sedačky Sparrhorn rozvlňují červené sjezdovky

Belalp je romantika v čiré švýcarské podobě, jakýsi protiklad moderních lyžařských arén. Tisícikilometrová vzdálenost z Česka jej sice řadí mezi místa, která zůstanou většině našich lyžařů utajená, o to více však možná Belalp ocení ti, kteří se nechají zlákat.

RESORT

SLOW & RELAX

TEXT: PETR SOCHA

Schatzalp

do pomalých časů fascinující minulosti Četli jste román Čarovná hora od Thomase Manna? Stojí za to, byť je to macek. Čtenáře totiž zavede do Davosu o sto let nazpět, kdy toto horské město prožívalo první vlnu světové slávy coby proslulé místo horské léčby tuberkulózy. Sanatorií tam bylo mnoho, ale jen jedno bylo skutečně světové. Schatzalp. Dnes se do něj můžete vydat za odpočinkem, lyžováním nebo skialpem.

chatzalp – alp se říkalo místům, kde stávaly letní salaše pro horské pastevce – psal první kapitolu dnes tak rozsáhlého příběhu lyžování v oblasti Davosu. Ale kvůli lyžování tehdy na horském výběžku moderní secesní hotel nevznikl. Vyrostl za pouhé dva roky 1898 až 1900 jako prémiové sanatorium pro nejbohatší a nejvýše postavené jedince. Curyšští architekti Otto Pfleghard a Max Haefeli si na něm dali opravdu záležet a povedlo se jim postavit nejpokročilejší léčebnu svého druhu a své doby v regionu. Sanatorium bylo jednou z prvních železobetonových budov v Graubündenu a bylo inovativní nejen v konstrukci, ale i v moderních prvcích, jako je plochá střecha, podlahové vytápění, výjimečně vysoké hygienické standardy a další na tehdejší dobu high-tech instalace: vyhřívaná byla záchodová sedátka či okraje van, výtahy byly vybaveny ohřívači talířů, aby

se na pokoj dovezlo jídlo teplé… Schatzalp byl také napojen na švýcarskou telefonní a telegrafní síť a měl v domě vlastní poštovní a telegrafní místnost, jejíž pozůstatky si můžete prohlédnout i dnes.

Síla neviditelné energie

S iniciativou postavit na místě sanatorium ale přišel holandský podnikatel Willem Jan Holsboer, který díky své intuici vycítil mimořádnou pozitivní energii místa – prostě právě tam vedly jeho procházky nejčastěji a právě tam se mu nejvíce líbilo. Ostatně, i dnes, když se člověk postaví na široký jižně orientovaný balkon, již brzy ráno, zatímco se město dole topí v mrazivém stínu, ucítí sluneční teplo a všeobecně ozdravnou atmosféru (možná i díky výhledu na protější lyžařský kopec Jakobshorn). Určité výsadní kvality dává místu i 41 pramenů, které v okolí prýští. A ezoterická perlička: později se metodou

FOTO: SCHATZALP

Hotel Schatzalp a nad ním patrné první slow středisko lyžařského světa. Stoupá na hřebínek nad lesem a potom do širokého průsmyku Strelapass v levém horním rohu fotky

Relax:............................................. Wellness:...................................... Sjezdové lyžování:................... Skialp:............................................

SLOW

RELAX

FOTO: SCHATZALP

Rychlost není zdaleka jediná ingredience, která nám nese lyžařský prožitek. A protože i na zimní dovolené se potřebujeme zastavit, či alespoň přibrzdit, můžeme mluvit i o pomalosti jako o kategorii lyžaři vyhledávané. Pionýrem mezi pomalými je lyžařské středisko v okolí hotelu Schatzalp, přímo nad centrem Davosu. Již před lety oživilo dlouhou historii lyžování v oblasti, kde lyžaři lyžovali poprvé s pomocí saňového vleku na počátku minulého století. A vehementně se hlásí právě ke „slow skiingu“ – vědomě nechce nabízet žádný fast food, nýbrž kultivovaně podávanou lyžařskou stravu beze stresu a spěchu… Právě proto jím otevíráme naši novou pomalou rubriku.

Alfreda Bovise, který siderickým kyvadlem měřil hodnoty vibrační energie míst, objektů nebo lidí, ukázalo, že na Schatzalpu jsou místa, která vykazují několikanásobně vyšší hodnoty, než jaké vyzařuje běžný zdravý člověk. Bovisovu metodu sice věda neuznala, ale i dnes se činí kroky pro zachování „optimálních vibrací“ a třeba wi-fi vysílače se montují zvnějšku budovy.

Zlaté sanatorní časy

Ale ještě zpět do historie. Nejlepší sanatorium světa mělo výběrovou klientelu, zatímco za pobyt v běžném sanatoriu v Davosu – kde mimo jiné pobýval i hrdina zmíněného románu Hans Castorp – se platil jeden frank a 70 rappů, na Schatzalpu pacient nechal celých 25 franků. A pro trvalý zájem hostů si německý císař trvale pronajímal jedno apartmá jen pro případ, kdyby něco, po celých 13 let! Ačkoli Thomas Mann nebyl z těch, kteří by disponovali tolika penězi,

SLOW & RELAX

v jeho románu se Schatzalp objevuje a zjevně ho inspiruje. Píše o výtazích vozících personál a pacienty na lůžku či tom, jak se zemřelí sváželi po nocích, aby nebyli spatřeni, na saních do města. S vysokou úmrtností hostů počítali už architekti, již koncipovali budovu tak, aby z obytného traktu nebylo na transporty vidět.

Léčba lyžováním

Po vynálezu, lépe řečeno po rozšíření antibiotik v první polovině 40. let 20. století začala sanatoria ztrácet na významu. Naštěstí se tou dobou začalo postupně rozmáhat

lyžování, už v roce 1937 vyrostly v okolí vleky až na Strelapass. Od roku 1953 tak sanatorium funguje jako hotel. Možná ještě někdo pamatuje dobu, kdy tamní oblast tvořila propojený lyžařský celek s areálem Parsenn, to ale skončilo z důvodů ekonomických v roce 2002. Hned rok nato koupili celý Schatzalp i s lanovkou z města a veškerým vybavením dva bohatí Davosané, Pius App a Erich Schmid, s cílem spíše kulturním než ekonomickým. Schatzalp se postupně rekonstruuje, ale striktně tak, aby si uchoval svůj hodnotný historický ráz.

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

RESORT

O sto let zpátky časem aneb jak se bydlí na Schatzalpu dnes?

Prkénko už vyhřívané není, ani vana, ale i tak je úctyhodné, co vše se dokázalo dochovat. Trochu modernějším, ale stále retro prvkem jsou historické radiopřijímače, které se na pokojích nachází. Přestože ty nejstarší pochází až z 80. let, odkazují na rok 1931, kdy bylo ve Švýcarsku zavedeno kabelové vysílání, přesně od té doby měli hosté hotelu k dispozici hned šest stanic. Večeře se odehrává v restauraci Belle Epoque, v bělostně povlečeném nábytku, který nenechává na pochybách, v jaké době a společnosti jsme se to ocitli. A s trochou fantazie není vůbec složité mezi hosty vyhledat očima Hanse Castorpa. Ostatně, sem tam se najde host, který se do něj vědomě stylizuje, snad kvůli zapojení do hry na staré dobré časy…

Pionýr „slow skiingu“

V sezóně 2009/10 se vrátilo i lyžování s unikátním pomalým konceptem nazvaným Slow skiing. „Časy se změnily,“ řekl k tomu Pius App pro místní noviny. „Pro některé lidi se lyžování na normálních sjezdovkách stalo příliš nebezpečným. A třeba ti jsou naší cílovou skupinou." Nemusí to být nutně senioři, ale třeba i rodiny s dětmi. FOTO: SCHATZALP

Každý hotel má svou osobnost a poskytuje svébytný zážitek. V případě Schatzalpu začíná už ve chvíli, když se v potemnělých uličkách Davosu naloďujeme na pozemní lanovku stoupající k hotelu. Každé zavazadlo totiž dostane vlastní štítek, načež se s ním rozloučíme, abychom se později zase setkali už přímo v hotelovém pokoji, v případě lyží v lyžárně. Stoupáme tedy nalehko a ladíme se na dobrodružství ve stopách Hanse Castorpa. Je překvapivé, jak málo potkáváme moderních prvků, vlastně není skoro nic, co by nás rušilo v iluzi návratu o sto let nazpět. V hotelové hale je bezpočet původních artefaktů, funkčních, jako třeba výtah či recepce, ale i muzeálních – telefonní budka nebo dokonce ústředna. Velké haly působí impozantně a přepážky rozdělují prostor na několik úseků – nejhonosnější je asi Piano bar s krbem a křídlem, na kterém preluduje mladá pianistka. Hned vedle je barový pult s útulným posezením a nad schody pak slavný X-ray bar – místnost obložená červeně svítícími skleněnými pláty, na nichž se kdysi diagnostikovalo z rentgenových snímků. Z někdejší ordinace, která se taktéž snaží držet jakž takž originálního rozvržení, je dnes čítárna s velkou televizí, která tam asi jako jediná jaksi vůbec nepatří. Asi i proto je schovaná v samostatné místnosti ordinace. I interiér obytných částí se snaží držet starých časů – dveře, kliky, původní ozdobné litinové radiátory, zasklená knihovna plná starých vazeb, stropní hodiny, pohovky… Vše zapadá do stylu i času. Pokojík máme jednoduchý, ale prostorný s velkorysou retro koupelnou.

FOTO: SCHATZALP

Jak se lyžuje na Schatzalpu? I dnes si může každý přijet na Schatzalp zalyžovat. Stačí se nechat vyvézt pozemní lanovkou z centra města, kde v blízkosti hotelu navazuje lanovka sedačková a na ní talířový vlek. A my jsme takové slunné a pomalé odpoledne zažili. Je to trochu výlet proti proudu času, všechna zařízení mají své odkrouceno, sjezdovky jak z osmdesátek a nikde nepotkáte sněžné dělo. Ale stojí to za to: Z místa opravdu sálá určitá pohoda, možná to je všudypřítomným sluncem, možná neobvyklou prázdnotou, v níž se pohybujeme – byť je víkend, lyžařů tu mohou být spíše desítky než stovky, což má za následek, že se s někým na sjezdovce potkáte jen výjimečně. Tratě jsou netypicky úzké, a přestože dnešně upravené, na obřákové oblouky zapomeňte… Pro ambiciózní to není, ale my to víme a přijeli jsme za kochačkou. Dáme si pár jízd po vícero variantách tratí podél horního vleku, vystoupáme na vyhlídku v průsmyku Strela a v témže místě poobědváme v horské chatě, která má také vrchol své slávy už daleko za sebou. O to víc je ale autentická a to, co má předávat – pohodu –, předává stoprocentně. Výhledy, slunce, relax, dobré jídlo a pití… To jsou momenty, které zde definují přítomnost.

Do chaty stoupá sem tam nějaký skialpinista, z údolí to je bezmála 800 výškových metrů zcela bezpečným terénem, tedy tak akorát na pohodový, přesto kondiční nedělní výlet. Skialpinisté procházkáři postižení kulturní zvídavostí jsou další vhodnou cílovkou pro víkendovou návštěvu Schatzalpu. Vedle sjezdovek je v okolí spoustu prostoru i pro volné sjezdy, nejlépe pokud vystoupáte až na vrchol Strela (2 636 m). Na Strelapassu je i malý vlíček, kde se v pěkném horském prostředí dají učit malinké děti, které poté bez problémů svezete dolů i po hlavních tratích.

Švýcaři říkají, že pořádně se lyžuje dopoledne, po obědě už je pak jen na kafíčko a slunění se na terase. Tak se jejich vzoru držíme a zakoušíme, co to je skutečný Swiss made slow skiing. Když už i nám přijde nudný, vydáme se dolů do hotelu Schatzalp – ještě nás čeká nemálo aktivit, chceme si sjet na saních proslulou dráhu do Davosu, zkusíme stihnout muzeum zimních sportů. Dnes se v Davosu hraje i švýcarská hokejová liga, ale to už nezvládneme. Raději si užijeme noc v někdejším sanatoriu, jak ji kdysi zažívaly nemocné světové celebrity. FOTO: SCHATZALP

Za starých časů…

RESORT

TECHNIKA

Pohled z horní stanice na trasu lanovky

Horní část trasy lanovky s mírným zalomením

TEXT A FOTO: RADIM POLCER, WWW.LANOVE-DRAHY.CZ

Nová luxusní kabinková lanovka

Fleckalmbahn v Kitzbühelu V roce 2019 uskutečnila společnost Bergbahn AG Kitzbühel největší investici ve své 94leté historii, když nahradila zastaralou šestimístnou kabinkovou lanovku Fleckalmbahn novou moderní rychlou desetimístnou kabinkou firmy Leitner v luxusním provedení.

době svého otevření v roce 1984 byla Fleckalmbahn v Kirchbergu s délkou 4 040 metrů nejdelší jednoúsekovou lanovkou v Rakousku a ihned se stala hlavní přístupovou osou do lyžařské houpačky nad Kitzbühelem. Strojní technologii dodala firma Doppelmayr, šestimístné kabinky typu Austro Panorama 6 pak firma Swoboda (dnes Carvatech). Mimořádné velikosti odpovídalo i dimenzování pohonu – k rozpohybování 200 kabinek na rychlost až 5,5 m/s byly zapotřebí čtyři elektromotory, každý o výkonu

Dolní stanice původní šestimístné kabinky

440 kW, se dvěma převodovkami. Zajímavostí bylo opatření kabinek vlajkami států z celého světa – českou vlajku nesla kabinka č. 153. Během 35 let provozu přepravila Fleckalmbahn více než 30 milionů cestujících a najela 90 tisíc provozních hodin, což se samozřejmě postupně začalo projevovat opotřebením jednotlivých komponentů. Nevýhodou byl také nepohodlný přístup do dolní stanice pouze po schodišti a vysoké vedení lana na podpěrách po hřebeni v posledním úseku před horní stanicí, což se projevovalo vysokou náchyl-

ností vůči bočnímu větru a vedlo tak k častým odstávkám lanovky – až 20 dní za sezónu. To všechno vedlo společnost Bergbahn AG Kitzbühel k rozhodnutí postavit novou lanovku pod heslem „Mnohem lepší – ne větší“ – hlavní důraz byl tedy kladen nikoliv na navýšení přepravní kapacity, ale především na výrazné zvýšení komfortu přepravy.

Nejrychlejší oběžná kabinka v Rakousku

Původní lanovka dojezdila 14. dubna 2019 a neprodleně byla zahájena její demontáž a stavba lanovky nové. Všech 200 původních kabinek našlo nový domov jako dekorace u sběratelů a dalších zájemců. Dodavatelem nové 10místné kabinkové lanovky se tak jako u všech nových lanovek v Kitzbühelu poslední doby stala firma Leitner, po dobrých zkušenostech s lanovkou Raintalbahn z roku 2018

Dolní stanice nové lanovky

Komfortní kabinka Symphony 10 firmy Sigma

na protějším Kitzbüheler Hornu byly také pro novou Fleckalmbahn vybrány kabinky typu Symphony 10 firmy Sigma nesoucí rukopis studia Pinninfarina. Pro maximální komfort je každá z 96 kabinek vybavena jednotlivými ergonomicky formovanými vyhřívanými sedadly s potahem z pravé kůže a s vysokým zádovým opěradlem, které je nově také vyhřívané. Prostornost kabiny umožňuje také snadnou přepravu horských kol v letní sezóně. Maximální přepravní rychlost činí až 7 m/s, což je u oběžných jednolanových odpojitelných lanovek v rámci Rakouska novým rekordem (do té doby to bylo 6,5 m/s u vysokokapacitní desetikabinky Giggijochbahn v Söldenu). Doba jízdy se díky tomu zkrátila ze 14 na 10 minut. Plnou rychlostí nejezdí lanovka po celý den, ale především v době ranní špičky.

Trasa lépe chráněná před větrem

Dolní stanice zůstala na původním místě, avšak trasa lanovky byla mírně posunuta do polohy lépe chráněné před větrem, vyhýbá se tedy původnímu exponovanému hornímu úseku – nyní je možný provoz lanovky až do rychlosti větru 70 km/h. To si vyžádalo mírné zalomení trasy o 1,2 stupňů pomocí šikmých

Komfortní kožené sedáky s vysokou opěrkou

Kabinky v dolní stanici

kladek, které je rozděleno na několik z celkem 22 podpěr. Horní stanice se nachází v nové poloze v bezprostřední blízkosti horní stanice osmisedačky Ochsalmbahn. Délka trasy činí 4 071 metrů při převýšení 971 m, přepravní kapacita byla navýšena jen mírně z 2 400 na 2 590 osob za hodinu.

Investice téměř 30 milionů eur

V horní stanici je umístěn osvědčený přímý pohon Direct Drive s rozjezdovým výkonem 1 967 kW, hydraulické napínání se nachází v dolní stanici. Úctyhodné je také dopravní lano, které váží 122 tun a jeho průměr dosahuje 60 mm. Kvůli hmotnosti muselo být na místo dopraveno ve dvou částech a následně zapleten pomocí dvou zápletů. Díky moderní technologii je nová lanovka schopna uspořit v porovnání s původní lanovkou ročně až 75 000 kWh energie. Z důvodu vyšší přepravní rychlosti jsou obě stanice realizovány v prodloužené verzi, pro opláštění bylo vybráno nové řešení v designu Pininfarina. Garážování kabinek je podzemní – napůl v dolní a napůl v horní stanici. V nové dvoupodlažní dolní stanici našly kromě kancelářských a skladových prostor své místo také nové pokladny, půjčovna sportovních potřeb a úschovna

lyží. Zatímco přístup z parkoviště je řešen prostřednictvím eskalátorů, přístup ze sjezdovky je nově úrovňový. Po necelých osmi měsících výstavby byla nová Fleckalmbahn jako v pořadí osmnáctá lanovka firma Leitner v Kitzbühelu otevřena 14. prosince 2019. Celková hodnota investice dosáhla rekordních 27,5 milionů eur.

Novinky v lyžařských střediscích sledujte na www.snow.cz/novinky

Radim Polcer Projektant kolejových vozidel a už od dětství nadšený průzkumník lanových drah. Od roku 2002 publikuje o lanovkách v odborných časopisech a na svém portálu www.lanove-drahy.cz.

Přímý pohon DirectDrive se nachází v horní stanici

RESORT

LYŽOVÁNÍ PŘED SOUDEM

Lyžařské prohřešky za co

v Itálii:

a jaké pokuty Itálie zpřísňuje pravidla pro lyžaře i areály Od roku 2022 vstoupil v Itálii v platnost nový zákon, který v mnohém velmi podrobně stanovuje povinnosti lyžařů, skialpinistů, freeriderů nebo sáňkařů i lyžařských areálů.

ůvodně se počítalo s přijetím nového zákona, regulujícího „sporty na sněhu“, až po širší diskuzi s provozovateli a lyžařskými asociacemi, ale zřejmě i pod vlivem nešťastné nehody lanovky u jezera Maggiore vláda rozhodla „ve veřejném zájmu“ uspíšit jeho platnost již od 1. 1. 2022. Novela zákona se týká všech sportů provozovaných na sněhu, tedy nejen sjezdového a běžeckého lyžování, ale třeba i sáňkování a samozřejmě freeridingu, skitouringu a skialpinismu.

Povinnosti lyžařských areálů

Ladislav Janků Učitel a trenér lyžování Svazu lyžařů ČR, soudní znalec v oboru sport se specializací na bezpečnost lyžování Ve spolupráci s IUSKI – Institut lyžařského práva, www.iuski.cz

Značení tratí Mezi mnohé povinnosti lyžařských areálů patří značení tratí. Sjezdovky musí být po stranách ohraničeny tyčemi v nejvýše 200metrových rozestupech. Zvýraznění konce tyčí oranžovou barvou (nalevo) a zelenou (napravo), jak je zvykem třeba ve Švýcarsku, nebylo schváleno. Sjezdovky musí mít šířku nejméně 20 m, jen krátké a náležitě označené úseky mohou mít méně. Neupravené tratě se bez výjimky považují za obtížné tratě (černě značené). Původně mělo být zavedeno i zelené značení sjezdovek, kterým se zejména ve Francii značí cvičné tratě, od toho však bylo nakonec upuštěno.

Na černou sjezdovku může jen zdatný lyžař

V zákoně je jednozačně definována vlastní odpovědnost lyžaře. Lyžař odpovídá za své chování na trati – musí přitom zohlednit své technické dovednosti a chovat se obezřetně, pečlivě a pozorně s ohledem na značení, výhled či aktuální podmínky. Z toho vyplývá i poněkud diskutabilní povinnost sjíždět jen takové sjezdovky, na které dostačuje úroveň fyzických schopností a technických dovedností lyžaře. V případě

Ochrana před nebezpečím Provozovatel areálu musí chránit „uživatele“ vhodnými prostředky před nebezpečím na sjezdových tratích, a to zvláště před těmi „atypickými“, jako jsou sloupy, děla či třeba prohlubně podél tratě. Jsou-li povrchové podmínky na sjezdovce zhoršené, musí na ně provozovatel upozornit na startu tratě i při nástupu na příslušné přepravní zařízení, atypická nebezpečí pak musí odstranit nebo je zabezpečit (dříve zákon připouštěl jen dvě možnosti – odstranit, nebo trať uzavřít). První pomoc Provozovatel má i nadále povinnost zajistit zraněným první pomoc na sjezdovkách a dopravit je na místa, kde mohou být předáni do lékařské péče.

PA R T N E R

Zákon na toto riziko pamatuje, a lyžař využívající sjezdové tratě v Itálii proto musí mít uzavřeno pojištění odpovědnosti. Zatím není stanovena minimální výše pojistného krytí a kontroly se provádí jen v případě nehody. Italské soudy v praxi přisuzují vyšší náhrady škod než například v Rakousku a výrazně vyšší než v Česku, takže lze doporučit pojistné krytí nejméně ve vyšších jednotkách milionů.

Lyžař před námi má přednost, ale ne absolutní

Přilba pro děti až do 18 let

Lyžař přijíždějící shora musí volit takový směr jízdy, který neohrozí ani neomezí lyžaře pod ním – v tomto ustanovení se neskrývá nic nového, je to v podstatě převzaté pravidlo ze známého desatera FIS. Zákon dále výslovně uvádí, že na křižovatkách je nutné snížit rychlost tak, aby nedošlo ke srážce s lyžaři z jiného směru, přičemž ohled je třeba brát i na lyžaře přijíždějící shora – přednost „spodního“ lyžaře tedy není absolutní! Pro úplnost připomeňme, že novela opravila nesmyslnou a nepraktikovanou „přednost zprava“, kdysi přejatou ze silničního provozu, která byla zakotvena v původním předpisu.

Povinné pojištění odpovědnosti

V případě kolize se má zato, že se na případných škodách lyžaři podílejí stejnou měrou, neprokáže-li se zavinění třeba jen jednoho z nich. To může mít závažné důsledky, neboť v případě, že není určen jediný viník, každý se podílí i na úhradě újmy „toho druhého“.

Ochrannou přilbu musí nosit děti až do 18 let (dříve do 14 let), a to při všech sportech na sněhu včetně sáňkování. Nově je také určeno, že při zastávce na občerstvení musí lyžař své vybavení umístit mimo trať tak, aby nepřekáželo a neohrožovalo ostatní.

Skialpinisté jen se svolením

Oblíbený fitness skitouring, spočívající ve výstupu podél sjezdové tratě vzhůru, je v Itálii možný jen tehdy, pokud jej areál výslovně umožní. Podle nového zákona je totiž zakázáno vystupovat po trati s lyžemi nebo sněžnicemi na nohou, pokud to provozovatel výslovně neumožní nebo nevyznačí výstupové trasy. Dovoleno není ani pěšky nebo na sněžnicích přecházet lyžařské tratě.

Lavinová výbava povinně pro freeridery i skialpinisty

Skialpinisté, freerideři či výletníci na sněžnicích musí být v oblastech, kde hrozí

Orientační výše pokut pro lyžaře při porušení pravidel: 50 až 150 eur: rychlost, opatrnost, přednost, předjíždění, křižovatka, stání 100 až 150 eur: přechod, výstup po trati, lavinová výbava, povinné pojištění 250 až 1 000 eur: tréninkové tratě, přecenění svých schopností, alkohol Kromě peněžité pokuty je zákonem stanovena možnost odebrání skipasu.

Komentované bezpečnostní desatero FIS najdete na:

www.snow.cz/desatero

Soudní případy týkající se lyžování sledujte na:

www.snow.cz/pravo

výskyt lavin, vybaveni tzv. pípákem, lopatou i lavinovou sondou (a provozovatelé mají povinnost informovat o aktuální lavinové situaci).

Alkohol jen v malých dávkách?

Jedním z nejsledovanějších nových pravidel je zákaz lyžovat v podnapilém stavu a pod vlivem omamných látek. Zda je hranicí 0,5 promile jako v silničním provozu, bude snad ještě upřesněno v prováděcím předpisu. Předpis je namířen zejména proti neúměrné konzumaci alkoholu zahraničními turisty na sjezdovkách, jeho cílem v žádném případě není kriminalizace „skleničky“ k obědu nebo při après-ski.

Zákaz vjezdu na tréninkové tratě

Nenápadnou, ale významnou novinkou je ustanovení, že lyžaři bez příslušného oprávnění nesmí vstoupit ani sjíždět trať vyhrazenou pro trénink. Ta musí být organizátory řádně označena a oddělena od běžného provozu. Trať má být po tréninku uvedena do původního stavu, což by mělo znamenat např. odstranění prohlubní, v praxi je však tento požadavek těžko proveditelný. O tom, že zákonodárce věnoval bezpečnosti závodníků na jedné a turistů na druhé straně velkou pozornost, však svědčí fakt, že porušení pravidel je trestáno nejvyššími sazbami pokut.

Článek je stručným a populárněji zpracovaným výňatkem z publikace Lyžařské právo v Itálii: Právní úprava a judikatura. Publikace mapuje vývoj právní úpravy včetně historie vzniku Pravidel FIS, aktuální právní úpravu po novelizaci, účinné od 1. 1. 2022, a nejvýznamnější judikaturu italských soudů, týkající se především odpovědnosti za škodu vzniklé při provozování zimních sportů.

Publikaci lze objednat na:

www.knihyleges.cz

Příspěvek vznikl v rámci projektu GAUK č. 700119 „Právní úprava bezpečnosti lyžování v mezinárodním kontextu a její možné perspektivy v právním řádu České republiky“, řešeného na Univerzitě Karlově, Právnické fakultě

únavy by se tedy lyžař již neměl vydávat na obtížnou (černou) sjezdovku, neboť jeho aktuální úroveň fyzických schopností je již snížena. Zda jde spíš o akademickou debatu, ukáže až praxe, nicméně právě přecenění vlastních schopností je podle zákona pokutováno nejpřísněji. Jedním z návrhů byla také možnost měření rychlosti a z toho plynoucí případný postih, nakonec ale nebyl přijat.

R U B R I K Y

ADVERTORIAL

Hotel Stierer

běžky, sjezdovky i plzeňské pivo na jednom místě Už je na čase přemýšlet, kde strávit aktivním sportovním odpočinkem letošní zimu. I v Rakousku se můžete domluvit česky a dát si čerstvě natočenou plzeň, když si pro své zimní radovánky vyberete Hotel Stierer v Ramsau.

amsau asi znáte. Obec, nad kterou se tyčí skoro tříkilometrová ledovcová dominanta Dachstein, nabízí unikátní propojení jak běžeckého, tak sjezdového lyžování.

Unikátní oblast pro běžkaře…

Okolí situované v nadmořské výšce 1 100 až 2 700 m nabízí 220 km tras, na kterých se konala mistrovství světa v severských disciplínách, s různou obtížností pro rekreační běžce až po špičkové sportovce.

…ale i pro sjezdaře

Kromě běžkařů si na své přijdou i milovníci sjezdového lyžování. V samotném Ramsau naleznete lyžařský areál Rittisberg s několika vleky a v sezóně 2022/23 nově zrekonstruovanou kombinovanou sedačko-kabinkovou lanovkou. Zde najdou vyžití nejen rodiny

s dětmi a začínající sjezdaři, nepohrdnou jím ani ti zkušenější. Pro milovníky velkých lyžařských center je pak ideální volbou několik málo minut jízdy skibusem nebo autem vzdálený Schladming, nástupní bod lyžařské oblasti Schladming-Dachstein, která je součást regionu Ski Amade.

Krásné bydlení a dobré jídlo

Hotel Stierer nabízí přes 60 lůžek ve dvojlůžkových a rodinných tří až pětilůžkových pokojích s vlastním sociálním zařízením s balkony s výhledem na krásy rakouských Alp. Tým kuchařů se postará o váš žaludek už od snídaně, hotel nabízí polopenzi i celodenní stravovaní dle preferencí hostů. Kromě prostorné jídelny pro všechny ubytované hosty je při odpovídajícím počasí k dispozici i slunečná terasa s nádhernými výhledy na okolní vrcholky hor.

A po sauně orosená plzeň

Wellness s parní lázní a finskou saunou pak nabídne možnost odpočinku a rehabilitace po sportovních výkonech. Co je víc, než po sauně uhasit žízeň orosenou plzní… Hotel disponuje i dostatečnými skladovacím prostory pro veškeré sportovní vybavení a náš tým vám je nápomocen při plánování sportovních i ostatních aktivit. Přijeďte si užít rakouské lyžařské radovánky bez jazykové bariéry v takřka domácím prostředí.

www.hotelstierer.at

SunnyCard je tím PRAVÝM sezónním skipasem pro nadšené lyžařské rodiny! Neboť pokud si objednají SunnyCard oba rodiče, lyžují všechny děti do 15 let v rodině celou zimu zdarma. Prostě tak.

• • • •

LEDOVEC L SCHNALSTA U V J. TYROLSK

platná v 9 vyhlášených skiareálech** snadno dostupné po dálnicích sněhová jistota, rozmanité sjezdovky pro spořivé lyžaře ve výhodné variantě Pondělí - Pátek

*ročník 2008 a mladší, po prokázání rodinného vztahu (OP, rodný list) **platné ve skiareálech: Hinterstoder, Wurzeralm, Hochficht, Almtal-Bergbahnen Kasberg, Grossglockner/Heiligenblut, Ötscher, Hochkar, Kössen a ledovec Schnalstaler Gletscher v Jižním Tyrolsku.

ZÁRUKA ZPĚTNÉHO PROPLACENÍ Z DŮVODŮ PANDEMIE 0% RIZIKO 100% JISTOTA

Předp rodej do 31 mís .10. to € 608 jen za

€4 86 pro dos pělé ho

PROSTĚ LYŽOVÁNÍ. CELOU SEZÓNU.

www.skisport.com

PROSTĚ JEDINEČNÉ. DĚTI DO 15 LET* ZDARMA.

FOTO: RED BULL CONTENT POOL

Ultimate Run – nejsledovanější freeski video světa Přinejmenším na platformě YouTube je 10minutový film Ultimate Run s 10 miliony zhlédnutí rekordmanem. Následující Frozen Mind, mimochodem také z produkce Red Bullu, má „pouhých“ 2,7 milionů. A třetí v řadě, krátký snímek o Jonu Olssonovi paběrkuje s 1,3 miliony.

www.snow.cz/video/6845

BENE LÁME DALŠÍ REKORDY Benedikt „Bene“ Böhm opět posunul laťku svého výkonu – tentokrát při výstupu na Himlung Himal (7 126 m) v Nepálu. On a šerpa Prakáš vylezli ze základního tábora v 4 850 m až na vrchol za 6 hodin a 43 minut. Vyrazili 4. září ve 2:00 h, 2 276 metrů vystoupali nonstop nejprve pěšky a poté na touringových lyžích přes severozápadní hřeben. Po krátké pauze na vrcholu se vrátili opět na lyžích a pěšky do základního tábora. Resumé: 20,12 km, celkový čas 9 hodin a 39 minut – nový rekord na Himlung Himal.

Vedle sportovní výzvy měla expedice upozornit na ohroženou nepálskou floru a faunu. Benedikt Böhm (45), mimochodem šéf skialpové značky Dynafit, s šerpou Prakášem (29) zavítali před výstupem ještě do regionu Terai a národního parku Čitvan, kde se Světový fond na ochranu zvířat zasazuje o ochranu ohrožených druhů jako bengálský tygr. Díky fondu se populace tvora v posledních letech ztrojnásobila na více než 350 tygrů. (ps)

FOTO: RED BULL CONTENT POOL

„Vždy jsem snil o tom, že spojím všechno, co na lyžích dokážu, do jednoho velkého, plynule působícího projektu.“ FOTO: RED BULL CONTENT POOL

Markus Eder

FOTO: RED BULL CONTENT POOL FOTO: RED BULL CONTENT POOL

The Ultimate Run Skutečně jedinečná jízda… Snová jízda Markuse Edera překračuje meze současné sportovní filmařiny. Už jste ji viděli? Pokud ne, musíte. Je to totiž nejsledovanější freeski video všech dob. Jedno desetiminutové video, zážitek estetický, sportovní i veselý. Provést triky tak, jak je umí Markus Eder, šampion série Freeride World Tour 2019, a zachytit je na kameru tak, jak to umí produkce Legs of Steel pod režií Christopha Thoresena… K výslednému koktejlu přimíchejte fotogenické lokace svahů nad Zermattem nebo průjezdnou ledovcovou jeskyni nad Markusovým domovem v Klausbergu a ještě přihrňte špetku šílených nápadů na hranici fyzikálních možností – naložit se na náklaďák a nechat se zabržděním vymrštit do backflipu? Prolyžovat starým hradem? Proč ne, v těchhle deseti minutách je gravitace jaksi pozměněná.

Jak se natáčelo?

Natáčení trvalo 90 dní, Markus vymýšlel jednotlivé sekvence od roku 2015 a výsledkem je téměř 9 mil. zhlédnutí jen na YouTube. V krátkém snímku se spojuje adrenalin s lyrikou lyžování a někdy těžko věřit, že sekvence byla opravdu natočena kameramanem, a ne vytvořena v animátorském studiu z budoucnosti. Video o tom, jak se snímek natáčel, najdete na redbull.com. (lv)

ADVERTORIAL

ZÁZRAČNÝ

LIFALOFT

MAXIMÁLNÍ PAROPROPUSTNOST A HŘEJIVOST ANEB HELLY HANSEN LIFALOFT AIR INSULATOR JACKET

do trochu sleduje ikonickou značku Helly Hansen, bude znát termín Lifaloft™ – připomeneme, že to je nedávno nová izolační výplň se skvělými funkčními parametry. A tentokrát ji Helly Hansen pozoruhodně aplikoval do funkčního oblečení pro skialpinisty.

Hřejivost a neuvěřitelná lehkost

Unikátní materiál je založen na vlastním patentovaném vláknu Lifa, které samo o sobě odpuzuje vodu, nese proto i bez membrány slušné parametry voděodolnosti. A paropropustnost, to už je hlavní téma. Právě pro tyto vlastnosti se velmi hodí na intenzivní aerobní sporty, při nichž je potřeba kombinovat protichůdné požadavky, jako je paropropustnost na jedné a hřejivost a zároveň ochrana proti vnějším vlivům – vodě a větru – na straně druhé. Právě skialpinisté určitě vědí, o čem je řeč. Při výstupu v horách prostě potřebujeme

udržet svršky v maximálním možném suchu. O to vše se dokáže postarat unikátní vlákno Lifa. Aby oblečení pro skialp bylo ještě efektivnější, v oblečení Lifaloft Air Insulator Jacket není přidána podšívka, která pro odvod tělesných par tvoří další bariéru. Odchozí vlhkost je tak efektivně pohlcena otevřenou strukturou izolační výplně a zázračným vláknem Lifaloft přímo přenášena pryč od těla. Absence podšívky má samozřejmě pozitivní efekt i na hmotnost produktu, výsledkem je velmi hřejivá a mimořádně funkční bunda vážící pouhých 410 g. Specifický je i střih, který také akcentuje potřeby skialpinistů: má například velké kapsy pro stoupací pásy, velikou kapuci, větruodolné zipy. Materiál je navíc pružný, takže je velice pohodlný při sportovním výkonu s velkými pohybovými rozsahy. Bundu můžete používat jako svrchní, ale i jako izolační vrstvu. Je teplejší než fleecová bunda a univerzálnější než bundy vyplněné prachovým peřím. Lifaloft navíc velmi rychle schne – což je další potvrzení toho, jak odpuzuje vodu. A další reálný argument, proč Lifaloft Air Insulator Jacket zařadit do svého skialpového šatníku.

Helly Hansen Stores: Westfield Chodov Praha Palladium Praha Bory Mall Bratislava www.hellyhansen.com

Black Hill Jeden pár lyží stačí

Představujeme moderní a stylové univerzální lyže ML Black Hill. Konstrukce s karbonem zaručuje nízkou hmotnost pro stoupání a vysokou tuhost pro sjezd. Spolu s osvědčenou geometrií se můžete připravit na nekompromisní zážitky ve volném terénu i na sjezdovce.

Milan Luštinec Originals

Výjimečné modely Lusti

Náš dlouholetý partner, italský výrobce Vist, letos vyvinul zcela novou a revoluční desku, díky které je výměna sjezdového a skialpového vázání otázkou minuty bez potřeby použití nářadí. Možnost zakoupení celého setu se zvýhodněním.

lusti.cz

SKIALP & FREERIDE

LAVINY

TEXT: MARTIN MÜLLER

S LAVINOU V PATÁCH Den předtím ho vyfotili, jak se sluncem zalitou tváří letí na lyžích vysoko nad sněhem. Za necelých 24 hodin jel závod svého života, když se pokoušel předjet utrženou lavinu. Příběh lyžařského dramatu nedaleko Svatého Mořice je plný slavných jmen, přehnaných ambicí a klíčových rozhodnutí, která znamenala rozdíl mezi životem a smrtí. 90

Dvojitá tragédie při natáčení prvotiny Willyho Bognera

FOTO: GETTYIMAGES

LAVINY

FOTO: ARCHIV

FOTO: GETTYIMAGES

SKIALP & FREERIDE

Americký reprezentant ve sjezdovém lyžování objížděl olympiády a mistrovství od 50. let, ale ne a ne dosáhnout na medaili

a jaře roku 1964 se dva slavní muži nacházeli na životních křižovatkách. Jeden právě pověsil sjezdařskou kariéru na hřebík, druhý se chystal vstoupit do světa šoubyznysu. Osud je svedl dohromady, ale jejich společná cesta skončila už o pár měsíců později na svazích švýcarského lyžařského areálu Corviglia nad Svatým Mořicem. Oba dva toho dne ztratili víc, než by je kdy bývalo napadlo.

Buddy Werner se velké slávy nikdy nedočkal. Nedovedla ho k ní ani jeho poslední lyžařská štace – ta filmová

Lyže, které znamenají svět

Bogner je mezi lyžaři pojem. Značku sportovního oblečení založil v roce 1932 Wilhelm Bogner spolu se svou ženou Marií, které se připisuje přelomový návrh lyžařských elastických kalhot – šponovek. Ty si v 50. letech získaly oblibu i mezi hollywoodskými celebritami, nosila je třeba Marylin Monroe

nebo Ingrid Bergman, a pomohly firmě Bogner vystoupat mezi světovou oděvní elitu. Když se Bognerovým v roce 1942 narodil syn Willy Jr., měl ve hvězdách vepsánu zářnou budoucnost. Odmalička tíhnul k lyžování a od 18 let závodil za německou reprezentaci na olympijských hrách v Kalifornii. Už v mládí mu ale kromě lyžování učaroval obor úplně jiný – filmařina.

Inspirován tanečními scénami z muzikálu West Side Story pojal v roce 1964 plán natočit svůj vlastní spektákl a vzdát tak hold sportu, který miloval. Jeho první film Ski Fascination (Fascinace lyžováním) měl zachytit eleganci sjezdového lyžování a sportovní módy na těch nejkrásnějších svazích světa. Místo toho ale znamenal pro celý sportovní svět pohromu.

FOTO: BOGNER

Veterán s nenaplněnými sny

Produkce si dala záležet na každém detailu. Filmaři oblékli téměř dvě desítky slavných lyžařů do pestrobarevných kostýmů a vymysleli jim unikátní sjezdovou choreografii. Šlo o to, aby záběry na sladěnou skvadru sportovců, sjíždějící dokonale upravený svah, měly být mimořádně spektakulární

Po několika dalších marných pokusech dosáhnout úspěchu ve sportu pověsil Werner ve svých osmadvaceti letech závodění na hřebík. Měl v plánu konečně dokončit vysokou školu a vrhnout se spolu se svou sestrou Skeeter do provozování obchodu s lyžařským vybavením ve svém rodném městě Steamboat Springs, kde platil

Inspirován tanečními scénami z muzikálu West Side Story pojal v roce 1964 plán natočit svůj vlastní spektákl a vzdát tak hold sportu, který miloval.

za idol a žijící legendu. Někdy tou dobou mu však přišla lákavá nabídka z Evropy. Jistý Willy Bogner Jr. točí film o lyžování a vybral si ho jako jednoho z protagonistů. Werner to považoval za skvělý nápad, okamžitě souhlasil a začal se připravovat na cestu do Švýcarska. Taková příležitost se totiž neodmítá.

Bezstarostná jízda

„Dříve to s bezpečností nebylo jako dnes,“ řekl k incidentu po mnoha letech lyžař Billy Kidd, Wernerův velký obdivovatel ze Steamboat Springs. „V dnešní době byste se nejdřív pořádně připravili, zajistili si potřebnou výbavu, a hlavně si zjistili, který kopec je bezpečný a který už ne. Tehdy jsme to prostě neřešili.“ FOTO: BOGNER

Buddymu Wernerovi se smůla lepila na paty. Americký reprezentant ve sjezdovém lyžování objížděl olympiády a mistrovství od 50. let, ale ne a ne dosáhnout na medaili. Nejblíž k ní měl v roce 1960 v Kalifornii – na těch samých hrách, kde poprvé startoval Willy Bogner Jr. Werner si ale dva měsíce před startem zlomil při tréninku nohu a cenný kov mu tak opět utekl. Největší životní rána ale přišla v roce 1955, když jeho přítelkyně a známá lyžařka Jill Kinmont (o jejím životě byly natočeny hned dva filmy a psali jsme o ní i ve SNOW) utrpěla při slalomu v Utahu téměř fatální zranění, po němž ochrnula. Werner se s touto skutečností nedokázal vyrovnat a jejich vztah se krátce nato rozpadl.

LAVINY

FOTO: ARCHIV

SKIALP & FREERIDE

Rodila se doba prašanového šílenství a hecování, kdo sjede náročnější terén.

Boom v rozvoji lyžařské techniky umožnil odvážlivcům objevovat stále náročnější svahy, které byly dříve zcela nepřístupné. Rodila se doba prašanového šílenství a hecování, kdo sjede náročnější terén. S opatrností si nikdo moc hlavu nelámal, nebylo to v kurzu. V dubnu roku 1964 se tak nakonec ve Svatém Mořici potkala tehdejší lyžařská smetánka. Strůjce celého projektu Willy Bogner dorazil i se svou snoubenkou Barbarou „Barbi“ Henneberger, bronzovou medailistkou z olympijských her v Německu. Ta měla být další hvězdou snímku. Den před natáčením vyfotil fotograf Buddyho Wernera, jak po nájezdu na skokánek plachtí vzduchem nad závějemi sněhu. Slunce se mu odráželo ve tváři, za hlavou modrá obloha. Slavný lyžař stál na prahu nové životní fáze, připravený položit se do ní naplno. Všechno vypadalo perfektně.

Zrádné svahy

V neděli 12. dubna panovalo na svazích Les Trais Fluors, kde dnes vedou podél lanovky červená a černá trať, slunečné a teplé počasí. Ideální podmínky k natáčení. Svahy se blyštily a lyžaři i štáb byli v dobré náladě. Nikdo z nich možná netušil, že se přes celou oblast v noci přehnal fén, proud horkého vzduchu od Středozemního moře, a ovlivnil

vrstvy sněhu do takové míry, že vytvořily vhodné podmínky k utržení laviny. Místní meteorologická stanice ale vydala upozornění na zvýšené lavinové nebezpečí a vedoucí střediska Jakob Tischhauser Bognera osobně varoval, že chce svah kvůli zvýšenému nebezpečí uzavřít. Bogner se ho ale rozhodl ignorovat a pokračovat v natáčení, jako by se nic nedělo. Na první pohled totiž nic nenasvědčovalo tomu, že by svahu hrozilo utržení. Pro Bognera to byl životní projekt, šance začít

Nebyl slyšet ani řev

„Křižovali jsme svah v dohodnuté formaci spolu s kameramany,“ vzpomínal několik dní po události pro Associated Press jeden z lyžařů, Fritz Wagnerberger, „když tu náhle se nám sníh doslova utrhl pod nohama. Rozpoutalo se peklo. Zvuk našeho řevu přehlušoval ohromný hukot sněhu.“ Velké části lyžařů se podařilo lavině včas uhnout z cesty. Ne však Wernerovi. Svědci popisovali, že se schoulil do vajíčka, hůlky zarazil pod ramena a šusem se pustil z kopce dolů

ve snaze lavině ujet. Spolu s ním se k podobnému činu odhodlala i Bognerova snoubenka Barbi. „Buddy byl o kousek níž než já a asi si myslel, že lavinu předhoní,“ popsal Wernerův a Barbin závod o život Wagnerberger. Chvíli to vypadalo, že se jim to snad i podaří. Werner spolu s Barbi skutečně první lavině o vlásek unikli. Sníh za jejich zády zpomaloval a zdálo se, že je vyhráno. Podle očitých svědků jim do bezpečné oblasti zbývalo pár desítek metrů. V tu chvíli do nich však nečekaně narazila druhá lavina, kterou spustil hřmot a otřesy prvního sesuvu. Vjeli přímo do valícího se sněhu. Barbi okamžitě zmizela ve sněhu. A Werner? „Možná tomu Buddy ujet mohl, kdoví. Dostal se až na úpatí svahu, ale tam mu lyže podklouzly, udělal kotoul a zůstal ležet na zemi, kde ho FOTO: BOGNER

Willyho Bognera a jeho snoubenku Barbaru Henneberger měla čekat v létě svatba

novou kariéru a udělat skvělou reklamu rodinné firmě a lyžařské módě obecně. Štáb i lyžaři byli připravení, kamery na svazích. Všichni věřili, že se účastní něčeho mimořádného. Co by se tak mohlo stát? A tak režisér vydal osudový pokyn: „Akce!“

smetla druhá vlna sněhu,“ popsal Wernerovy poslední momenty Wagnerberger. „Myslím, že úplně to samé se stalo i Barbi.“ Do pátrací akce se zapojily desítky lidí. Oba lyžaře se podařilo najít po čtyřech hodinách. Oba bez známek života. S největší pravděpodobností se pod sněhem udusili. Smůla, kterou se Werner pokoušel celý život setřást, ho naposled a konečně dohnala. Místo medaile mohl zvítězit alespoň v závodě o svůj holý život, bohužel ho spolu s Barbi Hennebergerovou toho osudného dne oba prohráli.

FOTO: ARCHIV

FOTO: BOGNER

Otec Buddyho Wernera Loris u sochy svého syna na Mount Werner ve Steamboat Springs. „Ta socha je na správném místě. Cítíte jeho ducha. Dole na hřbitově, to není on. Je tam, na té hoře. Mí rodiče jsou na té hoře. Má sestra Skeeter je na té hoře. Všichni jsou po smrti, ale jsou tam. Prostě to cítíte.“

Soud o Bognera

Mnoho dnešních fandů značky Bogner neví, že na sobě nosí oblečení z dílny člověka odsouzeného za dvojnásobné zabití z nedbalosti. Celá tragédie totiž měla dohru u švýcarského soudu, který Willyho Bognera Jr. nejprve osvobodil, aby ho o rok později dodatečně odsoudil ke dvěma měsícům vězení s podmínkou za to, že nedbal varování a nařídil pokračovat v natáčení i přes vysoké lavinové riziko. A jak nakonec odsouzený dopadl? Snímek Ski Fascination se i přes tragickou událost podařilo dokončit. Bogner se filmařině věnoval i nadále, a dokonce se podílel i na několika slavných bondovkách, kde se staral o natáčení složitých lyžařských honiček. Ve všech těchto filmech nosí postavy včetně Jamese Bonda oblečení značky Bogner. V roce 1971 pak všestranný Willy Bogner Jr. představil svou první módní kolekci. O tři roky později začal s výrobou tenisového oblečení, další dva roky nato s golfovou módou. Obdržel

Přes tragédii při natáčení úvodního snímku Willy Bogner dokázal za svůj život natočit unikátní lyžařské snímky jako třeba Oheň a led. Jako kameraman nebo režisér se účastnil natáčení slavných lyžařských akcí ve filmech o Jamesu Bondovi… V lednu oslavil 80 let

několik sportovních, filmových i národních ocenění včetně amerického Woodrow Wilson Awards nebo Bavorského řádu za zásluhy. V lednu se dožil 80 let.

Hrdina ze Steamboat Springs

Buddyho Wernera ještě dlouho po jeho smrti vnímala americká veřejnost jako nejlepšího lyžaře Spojených států a jednoho z mála, který se dokázal postavit evropským sjezdařům. Pro mnoho lidí byl doslova idolem, větším než život sám. Když jeho tělo dorazilo zpátky do vlasti, v New Yorku a Denveru se za něj konaly obřady. Ve

Steamboat Springs visely vlajky na půl žerdi a obchody i školy zůstaly zavřené. Dostalo se mu poct jako národnímu hrdinovi a v následujících letech byl uveden do všech myslitelných amerických sportovních síní slávy. Billy Kidd vzpomíná na jeho pohřeb ve Steamboat Springs jako na událost ohromného významu, kam se sjeli lidé téměř z celé země. „Byl opravdu pryč. Tehdy nám došlo, jaké jsme měli štěstí, že jsme ho vůbec mohli potkat a mít ho za svého hrdinu.“ Jeho odkaz byl tak silný, že s pomocí senátora Teda Kennedyho dosáhli obyvatelé města

Jeho odkaz byl tak silný, že s pomocí senátora Teda Kennedyho dosáhli obyvatelé města přejmenování nedaleké hory na Mount Werner. přejmenování nedaleké hory na Mount Werner. Na jejím vrcholu vyrostla o několik let později bronzová socha Buddyho Wernera, která shlíží na jeho rodné město. Willy Bogner do Steamboat Springs zavítal krátce po tragédii a strávil v něm celý týden ve společnosti Wernerovy rodiny. I přesto, že ho soud uznal vinným z Buddyho zabití, mezi nimi nikdy žádné nepřátelství nevzniklo. Sám Loris Werner prohlásil, že Bogner za nic nemůže. Když dnes lyžaři projíždějí kolem Wernerovy sochy, ťuknou do ní hůlkou, aby jim přálo štěstí.

SKIALP & FREERIDE

TEXT: LUKÁŠ VAVRDA

STARONOVÉ NEBEZPEČÍ

Sesuvy ledovců a skal vlivem tepla V posledních letech jsme svědky stále zřetelnějších projevů změny klimatu. O úbytku ledovců slyšel snad každý, letos se ale o pozornost přihlásily události, které se sice stávaly i dříve, ale jejich četnost se změnou klimatu nebezpečně roste.

FOTO: GETTYIMAGES

esuvy kamení a ledu se mohou stávat čím dál častěji a na místech, kde bychom to ještě před pár lety nečekali. Pádu seraků, osamocených ledových věží, se bojí každý alpinista. V horách ostatně padá a padalo vždy leccos – od lavin po kameny (lyžaře nepočítejme). A právě u kamenných lavin platí, že čím větší teplo, tím větší riziko pádu – to je hlavním důvodem, proč jarní skialpové túry začínají brzy ráno, často za tmy, a v poledne už odpovědný skialpinista sedí na bezpečné terase horské chaty. Při oteplení a osvitu sluncem sleduje samovolně jezdící laviny a sesuvy kamenů.

vrcholu italské Marmolady bylo v den nehody 10 °C, což je ve výšce 3 343 m extrémní teplo. Nyní ale už tušíme, že se taková situace může opakovat. Italské úřady proto oblast uzavřely, stejně tak došlo asi o týden později k uzavření oblasti v okolí Mt. Blancu včetně normální výstupové trasy. Kameny se totiž uvolňovaly nejen v teplých dnech, ale i v průběhu noci, kdy je jinak hora pevná. V zimě navíc moc nenasněžilo, a tak trhliny ani volné kamení nemělo co pojit – sníh a led zkrátka taje a uvolňuje vše, co dosud zpevňoval. O jistotě a bezpečí se možná už nedá mluvit ani na zmíněné terase horské chaty.

Sesuv ledovce na Marmoladě

Známý bivak na úpatí náročnější, hůř dostupné stěny Mt. Blancu se zřítil spolu s podložím po jejím ohřátí. V letošní sezóně bivak nebyl příliš vytížen, protože nedostatek sněhu vedl k častým pádům kamení, a tak na nebezpečné trase a v bivaku v době jeho pádu nikdo nepřebýval. Nepředvídatelnost hory se tím jen potvrdila a situace se zřejmě bude spolu s oteplováním i nadále zhoršovat.

11 obětí a několik zraněných si vyžádal sesuv ledovce na nejvyšší hoře Dolomit na začátku července 2022. Sesuv je výjimečný svým rozsahem a polohou – jeho trasa se zkřížila s výstupovou cestou, což vedlo k tragédii, která vzala životy i dvěma Čechům nebo zkušenému horskému vůdci – pád ledu v takovém rozsahu mohl tušit málokdo. Na

Pád bivaku La Fourche

Následky pro letošní skialpovou sezónu Sesuvy, které v létě proběhly, mají samozřejmě lokální vliv – nelze bivakovat na La Fourche a zřejmě se změní skialpové trasy na Marmoladě i na Mt. Blanku, trasa přes chatu Goûter zřejmě pro vysoké riziko ztratí na popularitě i v zimě. Zároveň ale můžeme tyto události vnímat jako zdvižený prst, který alpinisty obecně varuje před zvyšujícím se nebezpečím pádu kamenů i ledu v místech, která se dosud jevila bezpečně. Proto buďte opatrní, a to i na známých trasách, obzvlášť zjara. Pokud je nad skialpinistou cokoliv, co může spadnout, měl by to vzít v potaz, i když se jedná o trasu, kterou on nebo jiní šli nesčetněkrát. Za výhodu v tomto případě lze považovat lavinovou prevenci – podmínky pro sesuv lavin jsou totiž velmi podobné těm pro sesuv ledovců a kamení, takže při důkladném vyhýbání se lavinám by mělo být významně eliminováno i riziko zasažení sesuvem. Samozřejmě vždy může dojít k pádu kamene nebo séraku, který spustí lavinu i tam, kde by samovolně nevznikla.

Na zimních túrách si tak musíme dávat zvlášť velký pozor na teplé dny a průchod místy ohroženými kameny či ledem, jimž se ne vždy lze zcela vyhnout. Aspoň si tedy přejme vydatnou a studenou zimu. Jednak kvůli lyžování, ale také kvůli bezpečnosti pohybu v horách po celý rok – čím víc sněhu napadne, tím bude chladnější a pevnější podloží a tím menší bude riziko, že se hory a ledovce budou takovýmto tempem rozpadat.

ADVERTORIAL

CRAZY

nahoru bláznivě rychle a lehce Značka Crazy se na trhu objevila teprve nedávno a už si buduje velmi silnou pozici. Její odvážné a neotřelé designy jsou na horách stále více k vidění, k originálnímu vzhledu ale přidávají i vysoce sofistikovaná technická řešení tak, aby skialpinisté byli „fast & light“.

ast & light, tedy rychle a nalehko při pohybu v horách, je totiž základním mottem italské značky Crazy. Od doby, co světu představila první závodní skialpovou kombinézu, urazila značný kus cesty – především ve výběru materiálů a vývoji konstrukcí. Důraz na Fast & light ale zůstává, stejně jako neotřelý, hravý a často až art design. Řady oblečení Crazy jsou přehledně zařazeny podle zaměření a využívají k rychlé orientaci piktogram kopce. Spodní partie kopce – Active: zaměření na komfort a pohodlí při středně náročných sportovních aktivitách a volnočasovém vyžití. Prostřední partie našeho kopce je Ski Touring – aktivní pohyb v horském terénu se zaměřením na maximální funkčnost, a to zejména pro potřeby skialpinistů. Na vrcholu – High Mountain – pak najdeme vše pro dlouhodobý pobyt v náročném horském prostředí s důrazem na odolnost. Základní trojsestavu skialpinistického oblečení tvoří technická bunda, kalhoty a střední vrstva. Ty se vždy v kolekci vzájemně doplňují kreativním, neokoukaným designem.

RESOLUTION: pánská stylovka Vymyslet oblečení s minimálním množstvím švů a eliminací zbytečných kousků látek tak, aby se ušetřil každý gram hmotnosti, a přitom umožnit uživateli maximální svobodu pohybu, je velmi ambiciózní cíl. Kalhoty (pant) a bunda (pull) Resolution však splňují vše popsané a přidávají skvělý vzhled – na výběr je z pěti navzájem kombinovatelných barevných kombinací.

IONIC: dámský lifestyle na každou túru Výkon na skialpech není dán jen výškovými metry a vzdáleností. Důležitou metrikou je také pohoda – tepelná i všeobecná. Ke zdolání co nejvíce metrů přispěje bunda Ionic o hmotnosti pouhých 271 gramů (kalhoty 505 gramů). O tepelný komfort se stará strukturovaný fleece HP3D s grafenovou podšívkou. Celkovou pohodu podporuje mladistvý, svěží a odvážný design.

ALPINSTAR: sportovní a elegantní

ACCELERATION: pánská kolekce pro aktivní skialpinismus

Body mapping – důležitá technologie pro vývoj nejen kalhot Alpinstar, sukně a bundy Channel. Pomocí termokamer je snímán sportovec v reálných podmínkách konkrétní aktivity. Díky výsledným poznatkům je oděv stavěn tak, aby ctil potřeby jednotlivých zón těla – zóny s větší izolací, neprofukem, nebo naopak nižší gramáž pro větší prodyšnost. Celek pak vytváří sofistikovanou funkční vrstvu z mnoha materiálů. Kromě elegantně střižených kalhot Alpinstar, sem patří také zateplená sukně a bunda Channel. V kombinaci při nepřízni počasí tak vytváří celistvý, funkční komplet. Sukně je zároveň stylovým módním doplňkem. Vše navíc v dokonalém střihu, aby přilnuly k tělu a umožňovaly zcela svobodný pohyb.

Ještě lepší přilnutí k tělu a s ním spojený komfort a svoboda při pohybu – to je filozofie kalhot Acceleration. Nejde však o nic jiného, než důmyslné přizpůsobení zón na oblečení vlastnostem částí lidského těla. Například tam, kde se ohýbá kloub, je látka pružná, aby byl umožněn ohyb. Zároveň tam, kde je potřeba kloub ochránit, je pružnost pevnější, opatřena ochranou proti větru a místy vyztužena proti mechanickému opotřebení. To vše je spojeno pružným, elastickým švem. U oblečení pro tak aktivní a pohybově rozmanitou disciplínu, jako je skialpinismus, je taková vlastnost neocenitelná. Stejně jako zateplovací, převlečné kraťasy Short Acceleration.

LEVITY: nejlehčí péřovka na světě Péřová bunda o hmotnosti těžko uvěřitelných 155 gramů z výběrového prachového peří s vodoodpudivou úpravou je nutnou výbavou pro delší pobyt v horách a snem všech alpinistů. Když se ochladí, doplní ji také palcové rukavice Levity. Vnější tkanina Toray Airtastic u bundy i rukavic je z ultralehkého ripstopového materiálu, vyvinutého u Crazy ve spolupráci s Toray.

www.crazyidea.cz

SKIALP RECENZE

SKIALPOVÝ SET CRAZY

KATEŘINA SOCHOVÁ REDAKTORKA SNOW

Dámský skialpový set Crazy: bunda Alpinstar 3D & kalhoty Exit Light

Proč po Crazy dámy blázní

otvrdilo se, že Crazy trvá na mimořádné kvalitě ve dvou ohledech – estetice a technické úrovni. Tu první necháme na posouzení vás samých, ostatně každému se líbí něco jiného. Za nás jen snad to, že slušivost obou kusů (ale i dalších z kolekce Crazy) je akcelerována střihem, který zvýrazňuje ženskost. V této rovině pak míří na sportovkyně, které svému tělu věří a chtějí být i při sportu pohledné. Možná proto, že jak známo, žena, když se cítí krásná, dokáže mnohem víc.

Vedle estetiky hlavně funkce

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Více rozebereme rovinu technickou. A začneme svrškem. Hybridní bunda je postavena tak, aby hřála tam, kde má hřát, dostatečně větrala a poskytovala plnou použitelnost v co nejširším intervalu externích podmínek. To má zajistit nejen střih, ale i materiálová skladba, jež kombinuje prodyšný italský fleece zn. Vuelta, lehký, vodoodpudivý a větruodolný nylon zn. Toray a inovativní izolační materiál Joy.

Celá bunda je příjemně elastická a hebká a už při prvním kontaktu s ní se člověk potěší jak materiálem, tak promyšlenou a do detailu dopracovanou konstrukcí. Již za krátkou dobu používání se plně projeví účel jednotlivých konstrukčních prvků. Zateplený, ale přitom jemný a stále lehoučký předek izoluje nejintenzivněji ochlazovaná místa (typicky při sjezdu v zastíněném údolí), záda či boky efektivně odvětrávají. Střih a ploché švy i volba elastických materiálů napomáhají ke snadnému a komfortnímu pohybu. Volnost pohybu, elasticita, vědomí, že nikde nic netáhne, netlačí…, to byl asi pocit, který se mi při testu objevoval v hlavě nejčastěji. Alpinstar 3D přirozeně funguje jako dominantní kus oděvu, který umí vykonat široké spektrum práce v různých podmínkách – není problém s ní stoupat v prosluněném poledni, jakožto sjíždět v chladném severním svahu. Dokáže toho překvapivě mnoho i díky dalším chytrým detailům: elastické kapuci, provlekům na palce u rukávů…, které opět rozšiřují schopnosti oděvu a účel jeho použití. Když k tomu ještě přičteme nízkou hmotnost a vysokou sbalitelnost, závěr je vysoce pozitivní.

VÝHODY | BUNDA lehké – funkční – univerzální do širokého rozsahu povětrnostních podmínek specificky estetické a příjemné na omak a nošení technicky propracované

NEVÝHODY komplikovanější design se nemusí líbit každému

100

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Značka Crazy vyrostla takřka z nuly ve velikána skialpového oblečení nejen v Česku. Její kreativní a silně technické modely jaksi přirozeně přitahují pozornost všech, kdo tuší, o co jde. A tak jsme si k testu nakonfigurovali dámskou sadu složenou z hybridní bundy Alpinstar 3D a lehkých kalhot Exit Light.

Kalhoty na všechno

Kalhoty Exit Light už v názvu odkazují na lehkost. Nejsou čistě skialpové, nýbrž určeny na mnohé sportovní aktivity jako trekking či lezení. K jejich využití pro skialp ale nabádá jak použitý materiál, rychleschnoucí superelastická tkanina s DWR úpravou, tak i jejich technické prvky: manžeta pro skialpové boty, vyšší elastický pas či kapsy na stehnech. V praxi překvapily v první řadě pohyblivostí – člověk o nich prakticky neví. Zaujaly i svými tepelně regulačními vlastnostmi: V teplejším prostředí jsem si pod kalhoty nebrala žádnou spodní vrstvu a bylo mi v nich dobře. V Norsku, kde byla naopak velká zima, jsem pod nimi nosila funkční spodní kalhoty a to stačilo na to, aby mi bylo příjemně. Celkově vzato, jsou tak příjemné, že je chcete nosit, kam to jde. Takže krom sportu, skialpů, běžek, turistiky… bych je doporučila třeba i do letadla.

VÝHODY | KALHOTY mimořádně elastické lehké, ale přitom i hřejivé velmi příjemné a komfortní univerzální, přestože plně vybavené na skialp

NEVÝHODY omezená regulace pasu (raději vyzkoušet)

TREKOVÉ BOTY

PETR HAVELKA REDAKTOR SNOW

Haglöfs Duality AT1 GTX Mid Men

Netradiční boty plné překvapení Se švédskou outdoorovou značkou Haglöfs se česká veřejnost teprve seznamuje, ačkoliv její historie sahá až do roku 1914. Při testu těchto outdoorových bot jsem si potvrdil, že Haglöfs má svůj vlastní a osobitý vývoj a nebojí se hledat, a hlavně realizovat nové a neotřelé nápady.

FOTO: PETR HAVELKA – SNOW

Dalším zajímavým prvkem obou párů vložek je skutečnost, že mají funkční tvarování: patní misku pro lepší usazení nohy a omezení jejího pohybu v botě, střední podporu podélné klenby pro lepší osové postavení chodidla i při dlouhých túrách, kdy se noha postupně unavuje. Tedy opět zajímavé plus, které jinde nenajdete.

a nohu se mi dostaly trekové boty Haglöfs Duality AT1 GTX Mid (k dispozici jsou i v nižší verzi Low). Na první pohled zaujmou neotřelým provedením kolem kotníku a hned při vybalení z krabice také nelze přehlédnout, že mají jedny vnitřní vložky navíc.

Dvě stélky, dvě verze boty

Ponožka u kotníku?

FOTO: PETR HAVELKA – SNOW

U bot jsou dvě sady robustních stélek z pěnového materiálu. Červený pár je z měkčího a flexibilnějšího materiálu, zelený pár je naopak tužší, pevnější. Červená verze je určena pro lehčí túry nebo pro běžné nošení, kdy oceníte více tlumení a pohodovější flex boty. Zelená verze patří do náročnějšího terénu a na delší túry s těžším nákladem na zádech. Vložka totiž díky své konstrukci a objemu (v přední částí má cca 1 cm, v zadní 2,5 cm) neovlivní jen tlumení, ale i podélnou a torzní tuhost celé boty. Máte tak možnost během chvilky (výměna vložek je velmi jednoduchá) změnit výrazně chování svých bot. Já jsem nakonec více používal s ohledem na terén tužší zelenou verzi vložek.

Kožená část svršku obepíná nohu jen částečně, kolem větší části kotníku je flexibilní textilní „ponožka“, která je z robustního a odolného materiálu. Kolem kotníku sedí bota opravdu perfektně. Pocitově nedrží kotník tak pevně jako pevné kotníkové boty, ale zvýšenou oporu poznáte. Díky tomuto provedení skoro nepadají kamínky nebo větvičky dovnitř boty. Boty mají v přední části širší prostor pro prsty, což ukazuje na moderní přístup (např. lidé, kteří chodí v lehčím terénu v barefoot obuvi, mají zpravidla širší chodidlo v přední části, takže užší pohory jim nebudou pohodlné). Šněrování funguje skvěle, mám úzkou nohu a nízký nárt, a i v tomto případě jsem dokázal boty precizně utáhnout. Svršek má v půlce nártu kožený díl rozdělený „zářezy“, díky tomu je bota nad nártem plynule ohebná a z horní strany nijak netlačí, ani když ještě nejsou boty rozšláplé.

Materiály

Kožený robustní svršek je doplněn vnitřní textilní částí se značkovou membránou Gore-Tex, tomu nelze nic vytknout. Pochválit je třeba perforace v koženém dílu, i při letních túrách goretexové boty slušně větraly. Podešev je z přilnavé gumy, která i na mokru dobře drží. Dezén podrážky je docela jemný, záběr je velmi dobrý. Haglöfs i jiné severské značky sledují i zátěž svých výrobků na životní prostředí, proto je i zde naprostá většina syntetických dílů z recyklovaných materiálů.

Haglöfs Duality jsou netradiční trekové boty, vlastně díky výměnným stélkám dvě boty v jedné, u kterých je vidět, že vývojářský tým má mnoho zkušeností a nápadů, které byly nakonec přetaveny až do hotového produktu. A výsledek je prvotřídní.

VÝHODY Výměnné, funkčně tvarované vložky v rámci balení. Vložka je zásadní součástí boty, ovlivňuje z velké části její podélnou a torzní tuhost. Velmi zajímavé řešení kolem kotníku – kombinace „ponožky“ a kotníkové boty. Do boty tak nespadne jehličí či kamínek. Širší ve špičce, dost prostoru pro prsty Skvěle se dá dotáhnout na širší i užší nohu Dobré odvětrání svršku (perforace)

NEVÝHODY Pokud někdo má ortopedický problém, který je třeba řešit individuální vložkou, nelze ji jednoduše umístit na již vytvarovanou původní vložku.

101

BUSINESS STORY

FOTO: ONDŘEJ ŠIMKO

SKIALP & FREERIDE

Buď si je zamiluješ, nebo je prostě neulyžuješ

TEXT: HONZA NAVRÁTIL

Ten, co kreslí „M dokonalé lyže

áme veľmi nízky počet prototypov. Väčšinou jeden, dva. Už keď to nakreslím, tak jednoducho viem, či to bude dobré, alebo zlé,“ říká Viktor, když mi hned na začátku bere vítr z plachet. Takovou pěknou – a kontroverzní – otázku jsem na něj měl připravenou: Kolik vyletí komínem materiálu, než vznikne nový prodejný model? – Tsss! Prý žádný! U něj se nevyhazuje nic. Dokonce on sám pořád jezdí první a druhé lyže, které kdy vyrobil. Na třetích lyžuje jeho bratr. A co Viktor navrhne, to na svahu prostě funguje – aniž by to musel dlouze testovat. Jakmile totiž zapne kreslicí program, už dobře ví, jak budou jeho nové lyže jezdit. Celou sezónu se věnuje stylu, pro který je navrhuje, zkouší modely jiných výrobců, zjišťuje jejich slabiny, a takto si formuje vlastní představu. Velké značky prý často mají namísto jízdního stylu jako prvotní impuls pro nový model rozměry: když jim přijde, že je 110 milimetrů pod patou zrovna sexy, pustí do světa třeba čtyři modely v této šířce. „Aby si od nich mohol kúpiť lyže ktokoľvek,“ vysvětluje Viktor ten zásadní rozdíl – jeho lyže totiž pro každého nejsou. A proto je také navrhuje po svém: „Viem, ako chcem na tej lyži stáť a ako na nej chcem lyžovať. A z toho tvorím celú lyžu.“ Příkladem tohoto přístupu je třeba allmountainový model Frost. Většina lyží v této kategorii má montážní bod posunutý extrémně dozadu – až patnáct centimetrů od středu lyže. Podle Viktora to ale nepřispívá komfortu při jízdě: „Tak som montážny bod posunul výrazne dopredu, aby si do lyží nemusel celý čas agresívne tlačiť. Aby si na nich naopak mohol ísť uvoľnene a ovládal ich čistou technikou.“

Nemusí být všichni nadšení

Zatímco v sídle jedné nadnárodní značky likvidovali celou špatně navrženou kolekci lyží, za monitorem v Liptovském Mikuláši dopočítával Viktor Děvečka, jak se budou bílé linky, které na černém pozadí nakreslil, chovat v realitě. Byly to jeho dvacáté první lyže. A hned první prototyp fungoval přesně tak, jak vypočítal. 102

Tvar lyží ale ještě nic neznamená. Souběžně s tím Viktor také vymýšlí, jak a z čeho je poskládá uvnitř. A obojí – tvar i konstrukce – se musí spojit v té správné symbióze. Přitom rozdíly ve složení nejsou jen v různých modelových řadách, ale také v délkách stejného modelu. Což je právě to velké matematické modelování, kterým se Viktor zabývá: „Jadro a vlákna musíš skombinovať tak, aby daná kolekcia mala vo všetkých dĺžkach konštantné vlastnosti – aby sa všetkým na tej lyži lyžovalo rovnako.“ Ne každý výrobce to

ovšem takto dělá. Viktor si ale může dovolit skládat jednotlivé vrstvy materiálu v každé lyži přesně tak, jak potřebuje. Dobrovolně si totiž zvolil těžší a pomalejší cestu. S přítelkyní Broňkou jsou jedinými sponzory vlastního projektu jménem Forest Skis. A tak je žádný investor zvenčí netlačí do soukolí nekonečného každoročního růstu zakončeného úspěšným exitem. Navíc, když Viktora posloucháš, jak o lyžích vášnivě mluví, je ti jasné, že takový nátlak by jenom zadusil jeho nápady. „My máme určité modelové portfólio, ktoré má svojich zamilovaných zákazníkov. Ak by sme sa ale hnali za zvyšovaním predaja, museli by sme pokryť každý segment v každej cenovej hladine,“ vysvětluje Viktor, že by nakonec dělali lyže, jaké vůbec vyrábět nechtějí. Průměrné lyže, které by se od ostatních lišily jenom tím dřevěným povrchem. Ale právě kvůli tomu, co se pod dřevěným povrchem skrývá, si Viktorovy lyže buď zamiluješ, nebo je prostě neulyžuješ.

Pružiny a tlumiče

Pár poslepovaných dřevěných latí. Spoje mezi nimi zřetelně poznáš, protože každá má trochu jinou barvu – podle dřeva, ze kterého jsou vyříznuté. Celé to vypadá dost křehce. A ani to moc neváží. Opravdu tohle představuje devadesát procent vlastností celých lyží? Je to tak. Od materiálového složení jádra se odvíjí hmotnost a životnost lyže. Jak říká Viktor: „Ako rýchlo sa to jadro vybúcha.“ Tloušťka jádra se pak po celé délce mění. „Tvar z profilu zase určuje, ako máš tvrdú špičku, prednú časť, ako to máš tvrdé pod nohou, v zadnej časti a ako máš tvrdú pätu,“ ukazuje mi Viktor na novém typu jádra, jak o konstrukci přemýšlí: „Dá sa to samozrejme nastaviť aj inak, rôznymi titánovými výstuhami. Ale tam dochádza ku

FOTO: HONZA NAVRÁTIL

Téměř hotové lyže. Už je jenom vyrobit

Letní wellness – péče o dřevěný povrch, aby dlouho vydržel

skokovej zmene tvrdosti a len si to komplikuješ. Navyše je to dosť barbarské spojenie – lepiť drevo na železo.“ Proto Viktor používá tři základní typy jader – dlouhé pro lyže nad 175 cm, krátké pro modely pod 175 cm a ultralight jádro jakožto majstrštyk pro ty nejlepší lyžaře. A místo titanalu pracuje s karbonem. Jenže pozor! Karbon je jako struna! Nebo, chceš-li, jako pružina. A jak říká Viktor: „Skús si vybrať z auta tlmiče a nechať ho iba na tých pružinách. No, nedáš to.“ Proto řeší konstrukci lyží jako souznění strun a tlumičů. Takto se Viktor dostal k materiálu Dyneema. Kromě něj s ním na světě pracuje už jen jeden další výrobce lyží. A oba si své tajemství, jak Dyneemu používat, střeží. „Len to prichystať je jadrová fyzika. Potom to správne do lyže zakomponovať – vedieť do ktorej vrstvy a ako ju vložiť, aby to malo zmysel – to si tiež vyžaduje ďalšie skúsenosti.“ Právě toto laborování ale přináší do konstrukce kýžené tlumivé vlastnosti. Dyneema je navíc odolná proti průrazu. Mnohem odolnější než kevlar. Takže až trefíš při dopadu kámen… tak nic. Dyneema ho do konstrukce nepustí. A o své lyže nepřijdeš. Maximálně si zakápneš skluznici.

0,3 mm je hrozně moc

Je silnější hrana výhoda? Měla by vydržet déle – nebo? Bohužel. Ne. Čím bude hrana silnější, tím menší bude její tvrdost – jinak to nejde. Fyzika je neúprosná. Lyže se silnější hranou tak budeš častěji brousit a vydrží v podstatě stejně dlouho jako ty s hranou slabší. A se skluznicemi je to podle Viktora podobné: „Pridáš dvadsať percent na hrubosti skĺznice a tie lyže budú lenivé. 0,3 milimetra plastu navyše spomalí reakcie lyží a urobí to 100 gramov na každú navyše. To je veľa!“

Ale je to lákavé, že? Mít masivní hrany – pořádný kus železa – a solidní vrstvu skluznice, aby to všechno něco vydrželo. Není ovšem důležité, kolik materiálu vidíš. Důležité je, jaké má vlastnosti. „Hrany používame tie najtvrdšie s najlepšími parametrami životnosti. A skĺznice si môžeme nechať vyrobiť v špecifikácii, akú chceme. Takže dávame na lyže buď najtvrdšie skĺznice, alebo veľmi rýchle skĺznice,“ říká Viktor, který pak od klientů slýchává, že zatímco jiné lyže by dali už dvakrát nabrousit, ty jeho zůstávají pořád ostré.

A kdy budou růžové modely?

Nebudou. „My nerobíme fast fashion,“ objasňuje Viktorova přítelkyně Broňka, že nechtějí své lyže degradovat na spotřební produkt, který musíš co dva roky vyměnit za jiný, protože tvůj model už spadl do výprodeje: „Ľudia sa potom k takým rýchloobrátkovým lyžiam správajú ako k niečomu lacnému, čo môžu hneď zničiť.“ Takže zatímco jiní s každou sezónou mění nálepku na konstrukčně stále stejných lyžích, Viktor to (zase) dělá naopak. Přestože u Forestů podle vzhledu nepoznáš, jestli je má jejich majitel jednu zimu nebo pět, na jízdních vlastnostech Viktor neustále pracuje a stávající modely průběžně vylepšuje. A pak mu třeba zákazníci, kteří přešli z první verze Frostu na třetí, zavolají s podobnou hláškou: „Tie lyže sú tak dobré, ako keby si ich ani ty nerobil.“ Čímž se zase vracíme na začátek. Viktor kreslí a vyrábí lyže, které jinde neseženeš. Nikdo a nic ho netlačí, aby dělal lyže měkčí a snadněji jezditelné, co odpouští chyby. Takových najdeš spoustu jiných – růžových, s diamantem na špičce nebo velkým a „širokým“ číslem na patě. Na Viktorovy lyže se ale postavíš a víš – jestli pro tebe jsou, anebo ne.

103

FREERIDE

TEXT: PETR NOVOTNÝ, CK ADVENTURA

Skutečná a bezpečná romantika Švédské Laponsko

Švédské Laponsko, švédsky Lappland, známé též jako země půlnočního slunce, obývaná Sámy, je poslední velkou evropskou divočinou. Řada místních hor a masivů, jež jsou zároveň součástí Skandinávského pohoří, nemá doposud žádné jméno. Reliéf krajiny tvoří ostré štíty a hluboká údolí, tvarovaná po tisíciletí mohutnými ledovci. Přesto je tato oblast relativně dostupná a díky specifickým podmínkám nabízí nádherný sníh, zcela unikátní lyžařské terény a mnoho typů lyžařské zábavy. 104

FOTO: FREDRIK SCHENHOLM

Laponsko je připraveno nabídnout i to klíčové – úžasně funkční, přesto však skromnou a romantiku nerušící turistickou infrastrukturu.

106| 108| 110| 114| 118|

SKIALP ABISKO: HAUTE ROUTE SEVERU

ŠVÉDSKO

BĚŽKY NIKKALUOKTA: POD NEJVYŠŠÍ ŠVÉDSKOU HORU

zimě lze tento ráj poznat pouze na lyžích a záleží jen a jen na vás, jaký typ si ke své dobrodružné výpravě zvolíte. Pro klasický přechod se nejlépe hodí ve Švédsku mimořádně populární „backcountry“ běžky, ale pro skutečně mimořádný lyžařský zážitek ze sjezdu nelze doporučit nic jiného než skialpy. Pro obě disciplíny je pak Laponsko připraveno nabídnout i to klíčové – úžasně funkční, přesto však skromnou a romantiku nerušící turistickou infrastrukturu. Díky ní si v horách během dne užijete samotu a úplný klid a večer pak v zázemí horských chat teplo a pocit naprostého bezpečí. Pomyslnou branou pro cesty do švédského Laponska je důlní město Kiruna, největší švédské město ležící za polárním kruhem. Kirunu proslavil známý ledový hotel, ale ještě dříve také rozsáhlý důl na

HELISKIING NIKKALUOKTA: NA SÁMSKÉ ZÁKLADNĚ DOBRODRUŽSTVÍ SAREK: POSLEDNÍ EVROPSKÁ DIVOČINA FREERIDE A SJEZDOVÉ LYŽOVÁNÍ KLIMPFJÄLL: NA KONCI SVĚTA SJEZDOVEK

železnou rudu, která se odtud vyváží do celého světa. V poslední době o sobě Kiruna dala vědět v souvislosti s přesunem celého města o několik kilometrů na východ, a to v důsledku rozšíření již zmiňovaného dolu. Pro lyžaře je však jen vstupním místem a přestupní stanicí na cestě dál do hor. Podle zvolené trasy je možné pokračovat z Kiruny do Abiska, kam je nejlepší využít vyhlídkovou cestu vlakem mířícím do norského Narviku, nebo se svézt do sámské osady Nikkaluokta autobusem, jenž sem jezdí dvakrát denně. Obě místa jsou od Kiruny vzdálena sotva dvě hodiny jízdy. Se skialpy je nejlepší začít v Nikkaluoktě, s běžkami pak v Abisku. Nabízí se samozřejmě celá řada dalších možností a alternativ, ale věřte, že pokud se do švédského Laponska jednou vypravíte, určitě to nebude naposledy.

105

FOTO: PETR NOVOTNÝ

FREERIDE

Nekonečný skialp v Laponsku Haute Route severu Nejobvyklejší skialpovou výpravou do Laponska v délce jednoho týdne je klasická skialpinistická túra známá též jako Haute Route severu. Její základní trasa vede kolem horského masivu Kebnekaise (2 107 m), nejvyššího vrcholu Švédska. Vine se horskými údolími s relativně malým převýšením, avšak mezi mohutnými skalními stěnami i efektními ledovci. Náročnější trasu představuje přechod a putování od chaty Sälka do údolí Tarfala, které vede přes několik horských

sedel a je zpestřeno krásnými sjezdy. Ještě obtížnější je pak úsek mezi chatou Nallo a již zmíněným údolím Tarfala, jemuž pro množství překonávaných sedel přezdívají místní horalé Jojoleden. Cestu ze sámské osady Nikkaluokta do hor je možné si usnadnit jízdou na skútru se saněmi. Asi čtyřicetikilometrový přesun po zamrzlé řece lze zvládnout asi za dvě hodiny, ale dál do hor si už Sámové na skútru netroufnou. Přesto není výstup z údolí Vista k horské chatě Nallo ani příliš náročný, ani dlouhý.

Asi čtyřicetikilometrový přesun po zamrzlé řece lze zvládnout asi za dvě hodiny, ale dál do hor si už Sámové na skútru netroufnou.

106

FOTO: PETR NOVOTNÝ FOTO: PETR NOVOTNÝ

rozlehlé severské krajiny. Přestože bývá ve zdejších horách často větrno, je kvalita zdejšího sněhu díky převažujícím nízkým teplotám konzistentní. Samotná výška sněhové pokrývky nebývá až tak vysoká, ale krásné prašanové úseky zde naleznete prakticky po

celou zimu. V případě příznivých podmínek je možné pokusit se i o výstup a následný sjezd samotné Kebnekaise, a to buď od jihu s ambicí výstupu až na samotný vrchol, nebo od severu s možností krásných túr v mohutně zaledněném kotli v oblasti Tarfala. FOTO: PETR NOVOTNÝ

Horské chaty v Laponsku, ale prakticky i po celém Švédsku, provozuje Švédská turistická asociace. Jedná se obvykle o skromné, přesto nesmírně romantické ubytování bez elektřiny a bez vody. Nocuje se ve vícelůžkových pokojích, na palandových lůžkách s matrací. K dispozici je vždy malá kuchyňka s propanbutanovým vařičem, teplá voda na mytí se ohřívá na kamnech a pro vodu se chodí do studánky, zamrzlého jezera či k potůčku. Dřevo na topení je k dispozici v dřevníku, stejně jako nářadí na jeho zpracování. Nedaleko chat je i venkovní suchý záchod. Skoro každá druhá chata disponuje i menší obchůdkem s potravinami a také saunou. Bastu, jak jí ve Švédsku říkají, je podobně jako v sousedním Finsku spojená s odpočinkem i hygienou, a zcela tak nahradí chybějící sprchy či koupelny. V chatě se obvykle nachází i vytápěná místnost na vysušení bot a oblečení. Díky všemu tomuto zázemí je i v zimě možné horami putovat jen s lehčím batohem. Vzhledem k tomu, že jsou jednotlivé chaty od sebe vzdáleny obvykle jen 10–15 kilometrů, zbývá odpoledne ještě dost času na případné kratší skialpové túry v jejich okolí. A každý druhý den pak lze absolvovat celodenní výstupy úplně nalehko. Cílem jsou obvykle bezejmenné vrcholy či hřebeny, odkud se pak za odměnu můžeme kochat dechberoucími výhledy do nekonečně

107

FREERIDE

Do backcountry Na BC lyžích z Abiska pod nejvyšší švédskou horu Kebnekaise Jak již bylo zmíněno v úvodu, je turistika na běžkách typu backcountry ve Švédsku mimořádně populární. Většina lyžařů putuje na kratších trasách jen se středním batohem. Pro snazší pohyb, a především pro sjezd, se rovněž hojně používají lyžařské saně, takzvané pulky. Ty jsou pak vhodné i pro delší putování a zejména pro ty lyžaře, kteří i v zimě dávají přednost ubytování ve stanu, a musí tak s sebou vézt veškeré campingové vybavení. Každopádně vždy se jedná o úžasný zážitek, při němž se propojuje pohyb na lyžích s putováním v odlehlé a prakticky liduprázdné krajině. Trasa tohoto lyžařského výletu sleduje úvodní část takzvané Kungsleden (Královské cesty), která je nejznámější turistickou trasou Skandinávie. Čtyři sta čtyřicet kilometrů dlouhá značená trasa začíná v národním parku Abisko a táhne se dále k jihu – nejrozsáhlejší evropskou divočinou – až do Hemavanu. Na samotném začátku této dálkové trasy se tedy nachází nejoblíbenější

108

sedmidenní úsek, který vede z národního parku Abisko do Nikkaluokty. Tuto zhruba stokilometrovou část Královské cesty zvládnou v pohodě i méně zdatní turisté a lyžaři. Trasa začíná v osadě Abisko (400 m n. m.), u nádherného a rozlehlého jezera Torneträsk. Pro snazší orientaci, především v případě větrného počasí či mlhy, ji po celé délce lemují nepřehlédnutelné červené kříže, které připomínají naše značení železničních přejezdů. S relativně malým převýšením pak cesta pokračuje širokou dolinou podél peřejí divoké řeky na chatu Abiskojaure a dále jezerní krajinou na chatu Alesjaure. Postupně tak během tří dnů a relativně pohodlně vystoupá až do sedla Tjäktja (1 130 m). Během putování můžete i v zimě potkat polární lišku, rosomáka nebo bělokura tundrového, jehož jméno zní v sámštině právě „kiruna“. Ze sedla pak trasa vede fantastickou krajinou k chatám Sälka a Singi, odkud pokračuje úchvatnou horskou soutěskou až k masivu nejvyšší švédské hory Kebnekaise.

Na jejím úpatí se nachází historická „horská stanice“ Kebnekaise fjällstation (690 m), dnes vlastně hotel, který se tak po týdnu stráveném v horách stává příjemným cílem poutníků na skialpech i backcountryových lyžích. Kebnekaise fjällstation je plně vybavený horský hotelový komplex s teplou sprchou, saunou, obchodem i restaurací, kde si můžete dopřát i gastronomický zážitek v podobě vícechodového degustačního menu. Nechybí v něm laponská sobí specialita renskav, což je nahrubo nastrouhané a podušené sobí maso, mimochodem nesmírně křehké a velmi zajímavé chuti, podávané s bramborovou kaší a brusinkovou omáčkou. Dát si můžete také lehce zauzený sobí steak, nebo char, tedy pečeného sivena arktického, který je bezesporu nejchutnější rybou severu. Závěrečný rovinatý úsek mezi Kebnekaise fjällstation a sámskou osadou Nikkaluokta si skialpinisté mohou znovu ulehčit přesunem na skútru, čímž se lyžařské putování i pomyslný okruh kolem nejvyšší hory Švédska symbolicky uzavírá.

FOTO: PETR NOVOTNÝ

FOTO: FREDRIK SCHENHOLM

Nechybí v něm laponská sobí specialita renskav, což je nahrubo nastrouhané a podušené sobí maso, mimochodem nesmírně křehké…

Místo Tondy Volka

FOTO: FREDRIK SCHENHOLM

Jedním z horských vůdců specializovaných na švédskou část Laponska býval Tonda Volk. A právě hory, jaké vidíte na fotografiích, se mu staly osudnými – při vysoce snížené viditelnosti jej překvapil strmý zlom. Nedaleko toho místa stojí mohyla, kterou tam vybudovali a pravidelně udržují Tondovi kamarádi.

Petr Novotný Petr Novotný pracuje jako ředitel CK Adventura. Miluje oblast severní Evropy a především Laponska, kam se profesně i soukromě opakovaně vrací, aby objevoval krásy této širé země pěšky, na kajaku, v kánoi i na lyžích. „Rád využívám úžasné turistické infrastruktury, ale zároveň se v tamní přírodě mohu cítit téměř sám,“ říká, „je to exotika budoucnosti!“ A pokud se do Laponska vypravíte s Adventurou, bude vás na vaší cestě s největší pravděpodobností doprovázet právě Petr.

109

FREERIDE

Všichni operátoři poskytující v oblasti heliskiing sídlí v okolí velkých středisek na severu. Zde je klid. Jen dobrodruzi, divočina, polární záře, sobi, losi a sem tam nějaký králík.

110

Široká údolí a krásné svahy z obou stran…

Když pilot přistává, často vlivem víření sněhu ztratí jakýkoli kontakt s okolím. Pevný bod v podobě heliguida zajistí, že s vrtulníkem o zem moc nepraští

TEXT: ROBIN KALETA FOTO: PUREHELISKIING.COM

V sámské vesnici

S HELIKOPTÉROU Sámové jsou původní obyvatelé severních končin Laponska a ve Švédsku požívají respektu i úřední ochrany svých tradic. Stále se drží svého tradičního života, chovají soby, na nichž vždy byly celé sámské komunity životně závislé. Je to proto trochu paradox, když v sámské vesnici parkuje helikoptéra, která vozí evropské lyžaře v pestrobarevných oblecích někam do hor za lyžováním. Za touto kratochvílí stojí Robin Kaleta, patrně nejznámější český freerider, byť už tak trochu na sportovním odpočinku. Ale je to dlouhý příběh… Tak mu předejme slovo.

111

FREERIDE

Jeden z mnoha sjezdů zasněženou severskou krajinou…

„S heliskiingem jsem se poprvé setkal v nějakém americkém filmu kolem roku 1995. Ten film dávali na ČT2 a jmenoval se zřejmě Extrémní lyžování. Byl to jeden z prvních freeride filmů vůbec a v něm mě nejvíc zaujal Scott Schmidt a jeho poslední a nejlepší part, heliskiing na Aljašce. Thompson pass poblíž městečka Valdez bylo Scottem a lyžaři teprve objevováno. Žádní komerční operátoři se tam ještě nevyskytovali. Film jsem viděl určitě stokrát a představy, že ve vrtulníku rozhoduju o tom, kde se necháme vysadit nad prašanovými svahy, se mi tak nějak podvědomě staly životním cílem. Nešel jsem za ním jako buldok, ale vždycky tam někde vzadu byl a občas jsem k němu nenápadně pootočil kormidlem. Když jsem pak za mnoho let seděl vedle pilota ve vrtulníku se sluchátky na uších, nepřipadal jsem si ani trochu nepatřičně. Měl jsem zodpovědnost za bezpečnost celé posádky, za volbu linie sjezdu, hledání dobrého sněhu i za správně načasovanou a servírovanou svačinu. Přes všechen ten tlak ve mně převládaly pocity absolutního štěstí. Prošel jsem si v průběhu své „kariéry“ všemi stupni heliskiingu – od klienta v Alpách a na Zélandu, přes proridera na Aljašce, delegáta v Kanadě a na Aljašce, až po heli guida v Norsku a ve Švédsku. Všechny stupně byly úžasné, ale plná zodpovědnost za zážitek celé posádky mě uspokojila plně a nejvíce.

112

Mnohokrát jsem se jako klient ptal: Proč nejedeme raději tudy? Proč nezastavíme raději tady? Proč musíme čekat na hotelu, dokud se počasí neumoudří? Proč nemůžeme vyletět už v sedm ráno, když se má odpoledne počasí pokazit? Proč už nejezdíme firn, když je prašan zjevně pryč? Byl jsem nesnadný klient. Naštěstí už ale vůdce svými požadavky neobtěžuji. Všechno to začalo na freeridových závodech v Norsku, kam mě pozvali jako jednoho z pouhých 20 závodníků. Startovní listina byla plná zvučných jmen a všechny nás nahoru na start vyvážel vrtulník švédské společnosti Kallax Flyg. Shodou okolností ho tehdy pilotoval sám majitel a mně se podařilo se s ním blíže seznámit. Vždycky, když jsme letěli nahoru, povídali jsme si o všem možném. Najednou z něj vypadlo, že má ve Švédsku v malé vesničce pod horami základnu, ze které obsluhuje v létě okolní chaty a létá s rybáři k jezerům v divočině. V zimě byla jeho základna bez využití. A tak nás napadlo, že bychom tam mohli rozjet heliskiing. Pár let nato jsem se mu ozval, že bych dorazil s kamarády něco natočit a vyfotit. Těmi kamarády byli kameraman Tomáš Galásek, fotograf Jakub Frey a alpský lyžař Ondra Bank. Za týden pobytu jsme tam sjeli krásné věci a trochu se seznámili se Sámy, kterým ubytovací kapacity a restaurace v té malé vesničce pod horami patří.

Okolí Kebnekaise je možná to nejkrásnější pohoří dalekého severu. Sámové k vrtulníkům nijak netíhnou, přestože je často využívají při obhospodařování polodivokých sobů. Oni vlastně netíhnou skoro k ničemu, kromě svého tradičního života, který se točí zejména kolem sobů. Sobi jsou totiž pro Sámy takřka vším – smyslem života, majetkem a také zdrojem obživy. No a sobi chtějí mít v horách klid. Umíte si tím pádem představit, že ukecat takového Sáma, aby nás nechal lítat ve svém revíru a bydlet ve svém hotelu, není žádná legrace. Mnozí se o to taky dlouho pokoušeli. Vesnička, o níž je celou dobu řeč, se jmenuje Nikkaluokta. Má dokonalou polohu pro heliskiing. Leží na úpatí nejvyšší hory Švédska Kebnekaise, pouhých 50 minut jízdy autem z letiště v Kiruně po silnici, která je neustále udržována sjízdná. Ale hlavní devízou je soukromí. Myslím tím i heli-soukromí. Všichni operátoři poskytující v oblasti heliskiing sídlí v okolí velkých středisek na severu. Zde je klid. Jen dobrodruzi, divočina, polární záře, sobi, losi a sem tam nějaký králík. K tomu si připočtěte sámskou

a přírody myslíme vážně, přestože nejsme jedni z nich. Jen díky tomu máme privilegium se sem vracet opakovaně. Je to pro nás obrovská výzva, poznávat zdejší kraj, místní obyvatele, jejich kulturu a způsob života s vědomím, že naše přítomnost zde není samozřejmá, ale že si ji musíme pokaždé znovu zasloužit“.

Robin Kaleta Profesionální freerider a organizátor lyžařských kempů.

www.pureheliskiing.com

Sob se v zimě pase zejména na lišejnících, které musí hledat pod sněhem

restauraci se sobími specialitami, skvělé možnosti skialpu, obrovský ledopád vhodný pro ochutnávku lezení v ledu a nekonečné trasy pro skútry. Jediné, co nám tady chybí – vlastně nechybí – je lyžařské středisko, diskotéka a miliarda lidí. A navíc ty místní hory. Okolí Kebnekaise je možná to nejkrásnější pohoří dalekého severu. Hory a údolí byly v dávných dobách silně formovány pevninskými ledovci, tudíž jsou vizuálně velmi zajímavé a dost nepodobné typické alpské krajině. Údolí jsou převážně velmi široká, svahy hor se z nich zvedají jen mírně, ale s nabírající výškou stoupá i jejich sklon. Téměř kolmé stěny se těsně pod hřebenem opět zakulatí. A dole se údolími lenivě klikatí říčky plné meandrů. Sámové cizáky mezi sebe jen tak nevezmou. Žijí silně komunitním životem a je poměrně těžké se o nich něco dozvědět jinak než pozorováním a dedukcí. Nicméně i tak jsme postupně pochopili mnohé informace, tak důležité pro život na tomto místě. Sámové nemají v lásce Švédy, zejména ty ze Stockholmu. Hlavním důvodem je jejich společná bouřlivá historie i rozpínací tendence kirunského dolu na železnou rudu. A taky stoupající počet turistů a jejich nedostatečný respekt k přírodě. A pak se jednoho dne v Nikkaluoktě objevíme my s plány rozjet heliskiing… Možná ze slušnosti a ze zvědavosti nás tehdy hned neodmítli a dovolili nám přijet. Dnes už je to osm let a my jim každý rok znovu dokazujeme, že to s respektováním jejich tradic

Meandrující řeka pohledem z vrtulníku

113

FREERIDE

TRIP

SAREK poslední evropská divočina TEXT A FOTO: FREDRIK SCHENHOLM

Sjezd jednoho z nejvyšších vrcholů Švédska Říká se, že je to nejjednodušší a nejdostupnější dvoutisícový vrchol ve Švédsku. Hora Pårtetjåkko totiž dosahuje jen 5 metrů nad dvoutisícovou hranici a nachází se přijatelných 25 kilometrů od nejbližší silnice. Jenže Pårtetjåkko je také součástí národního parku Sarek, který je často označován jako „poslední evropská divočina“. A to s sebou zase přináší určité limity. 114

árodní park Sarek se rozkládá na ploše téměř 2 000 km2 za polárním kruhem v severozápadní části Švédska. Je to rozlehlá horská oblast s ostrými vrcholy, hlubokými údolími, velkými ledovci… A nekonečnými svahy pro sjíždění. Uvnitř parku nejsou žádné silnice, žádné chatrče a žádní lidé – je to čistá divočina. Spíte ve stanech, a pokud je potřeba pomoci, budete muset s největší pravděpodobností použít satelitní telefon. V této části země se musíte být schopni o sebe postarat sami. Pårtetjåkko stoupá k nebi v jižní části Sareku. Nejbližší vesnice dosažitelná autem je Kvikkjokk, ospalé místo s 20 obyvateli. Odtud je možné cestovat po Královské stezce se sněžným skútrem až k hranici národního parku. Dál už ani skútry nesmí a vše závisí na vlastní svalové síle. Za příznivých sněhových podmínek trvá asi tři hodiny, než se člověk dostane na úpatí hory, odkud už má být snadný úkol dosáhnout vrcholu. Ukázalo se ale, že to tak snadné zdaleka nebude. Čekali jsme několik těžkých dnů. Předpověď slibovala vichřice s velkým množstvím srážek a silným větrem. Proto jsme opustili náš původní plán založit základní tábor uprostřed Sareku a zamířili jsme do jeho jižní části.

Uvnitř parku nejsou žádné silnice, žádné chatrče a žádní lidé – je to čistá divočina. Spíte ve stanech, a pokud je potřeba pomoci, budete muset s největší pravděpodobností použít satelitní telefon. Po několika hodinách přebalování věcí z aut na pulky – tažené nákladní saně – jsme byli konečně připraveni vyrazit. Po 10 kilometrech na skútru podél Královské cesty, legendárního treku švédskou divočinou (mnohými dokonce označovaného jako nejhezčí trek světa!), jsme se všichni těšili, jak se postavíme na lyže. Sněhové podmínky byly perfektní a našich devět kilometrů do základního tábora trvalo jen něco málo přes tři hodiny chůze. Postavili jsme stany, vykopali vodní jámu a rozložili karimatky, než jsme začali vařit večeři.

115

FREERIDE

TRIP

Zanedlouho jsme se vyšvihli nad hranici stromů, kde vítr s každým krokem vzhůru sílil a sílil. Došlo nám, že je to nemožná mise.

116

Stěží jsem dokázal udržet rovnováhu. Vítr drtil krajinu jako parní válec a bez lyžařských hůlek se nešlo pohybovat.

Fakta Kde: Národní park Sarek, v severozápadní části Švédska. Kdy: Severní část Švédska je každou zimu několik měsíců zahalena tmou. Od února je denní světlo dostatečně dlouhé pro skitouring. Koncem dubna začíná být na výlet příliš pozdě, plní se řeky a sníh taje. Ale liší se to zimu od zimy. Druhý den ráno jsme se probudili do hluku větru, který útočil na stanové plátno. Bouře se blížila. Po rychlé snídani jsme pod vedením Oscara brzy vyrazili a zanedlouho se vyšvihli nad hranici stromů, kde vítr s každým krokem vzhůru sílil a sílil. Došlo nám, že je to nemožná mise. Sotva jsme mohli stát tady, a co pak o 900 metrů výše. Otočili jsme špičky lyží a vítr bijící nás do zad nás skoro sfoukl do základního tábora. Během večera bouře zasáhla naplno. K větru se přidal déšť… Déšť v polovině března na severu Švédska v téměř 1 000 metrech nad mořem. S klimatem se něco děje a není to dobré. Bouře uzavřela cestu na Pårtetjåkko i další den. Naštěstí jsme si na tento výlet přivezli jídelní stan, díky čemuž byl den v základním táboře mnohem příjemnější. Další ráno jsem po dobrém spánku otevřel oči a bylo světlo a s ním i naděje. Stěží jsem

ale dokázal udržet rovnováhu. Vítr drtil krajinu jako parní válec a bez lyžařských hůlek se nešlo pohybovat. Ale my přesto vyrážíme. Je tak těžké a namáhavé chodit. Po dvou hodinách to vzdává Ellen, která se otáčí míří domů. Sama. Naše touha po vrcholu je silnější. A kupodivu… Čím výše jsme, tím méně vítr fouká. Až najednou stojíme na vrcholu Pårtetjhåkko, 11. nejvyšší hory Švédska a podle mnohých také nejjednodušší a nejdostupnější. Ale snadné to pro nás nebylo vůbec. Na vrcholu to není klidné, ale alespoň je možné stát. Před námi se rozprostírá Sarek. Celý národní park máme před očima, je to kouzelný pohled. Konečně odměna. A za chvilku další: Sjezd do základního tábora je i přes včerejší déšť velkolepý. Je jisté, že lyžování v Sareku bude za každé situace něco mimořádného.

Jak se tam dostat: Letět nebo jet vlakem do Gällivare, odtud půjčeným autem, nebo autobusem. Potraviny: V Gällivare je několik obchodů s potravinami. Tam můžete také koupit plynovou kartuši. Výchozí body: Kvikkjokk (jižní část), Stora Sjöfallet (střední část) nebo Ritsem (severní část). Spaní: V Sareku nejsou žádné chaty, stan je nezbytný. Mapa: Národní park Sarek 1 : 50 000, Calazo förlag Společnost nabízející výlety do parku Sarek: Pure Skitouring

www.pureskitouring.se

117

SKIALP & FREERIDE

ON THE ROAD

TEXT A FOTO: JIMMY PETTERSON

KLIMPFJÄLL

o mužích, jejichž sny tvoří svět

Dostat se do drobného skiresortu Klimpfjäll není nic lehkého. Leží totiž daleko od civilizace ve švédském Laponsku, takže ze Stockholmu vás čeká ještě dlouhá cesta vrtulovým letadlem do Wilhelminy. To je malá osada s necelými 4 000 obyvateli v provincii Västerbotten. A odtamtud je to ještě 120 kilometrů západně, směrem k norské hranici. 118

Dneska je přeplněno, jsou tu celí dva platící hosté

přítelem Axelem jsme cestou několikrát museli čekat, než přes silnici přejde stádo sobů, ale nespěchali jsme. Tušili jsme totiž, že v Klimpfjällu nehrozí fronty na lanovky, kvůli nimž by bylo třeba pospíchat.

Nic, jen vlek bez obsluhy

Na místo jsme dorazili okolo půl jedenácté, zaparkovali jsme auto na zcela prázdném parkovišti a chvíli přemýšleli, zda jsme nezabloudili. Ale poblíž stál kotvový vlek – tedy nestál, byl jedinou pohybující se věcí v okolí, jinak místo vypadalo zcela opuštěně. Vlek nikdo neobsluhoval a ani to nevypadalo, že by se někde měly kupovat skipasy.

Ani to nás ale nevyvedlo z míry. Obuli jsme lyže, chytli každý svou kotvu a vyvezli se na kopec. Podél vleku vedla poměrně prudká sjezdovka a na opačné straně se zase klikatila mírnější a delší trať. Jsme dobře. Začaly vylézat panoramatické výhledy na zmrzlou krajinu v okolí a jezero Kultsjön. Hrubozrnný sníh byl sluncem akorát ohřátý, aby se ještě nebořil, ale už nebyl zmrzlý, čehož jsme se zrána trochu báli. A z tohoto firnu byl upředen nedotčený manšestr, kde zůstávaly naše stopy jasně zřetelné a nebyl nikdo, kdo by je porušil. Podobně ideální to bylo na všech místech hory, kde jsme ten den lyžovali. Po pár sjezdech jsme si všimli ještě dalšího vleku na opačné straně. Ta byla na rozdíl od dosavadních plání řídce porostlá stromy, které přímo vyzývaly k lyžování mezi nimi. Při hravém lyžování mezi stromy jsme se vyblbli jako malé děti. Do té chvíli jsme potkali jednoho jediného lyžaře (dobře, se dvěma dětmi) a dva zaměstnance, kteří neměli nic jiného na práci než se prohánět po svazích na snowboardech. A po nich už s lyžemi nikoho. Ani druhý vlek nikdo neobsluhoval. Znali jsme sice jméno nového majitele areálu v Klimpfjällu, ale neměli jsme se koho zeptat… Po chvíli kolem nás ale projel terénní vůz, ve kterém seděl. Marcus Boije tehdy toto malé středisko provozoval sotva šest měsíců.

Osudová láska

Marcus nám vyprávěl, že na počátku jeho působení leželo na svazích střediska mnoho odložené techniky, takže jen jezdil od stroje ke stroji a opravoval léta nepoužívané vleky, rolby a další techniku. Jeden z vleků se letos rozjel poprvé po mnoha letech, což si žádalo investici do nového tažného lana, kterou předchozí majitelé odmítali. Marcus sem původně přišel za svou manželkou a její rodinou a místo si okamžitě zamiloval. Osudově. Se ženou se rozešel, rozejít se s Klimpfjällem ale nedokázal. Před tím, než se areálu ujal, pozoroval po mnoho let jeho postupné chátrání, a tak za něj nabídl tehdejším majitelům 300 tisíc eur. Koupě zahrnovala malý hotel u jezera, vleky, půjčovnu vybavení, obědovou stravovnu a další infrastrukturu. Majitelé ale chtěli 5x tolik. Trvalo šest let, než prozřeli a Marcusovu původně nabízenou částku přijali.

119

SKIALP & FREERIDE

ON THE ROAD

dlouho tak špatně udržován a řízen, že spolu s ním skomírá i cestovní ruch v celém městečku a na břehu jezera. To chci napravit.“ Na otázku, zda tuší, kdy se investice překlopí z deficitu do výdělečného podnikání, Marcus odvětil: „Vlastním stavební firmu ve Stockholmu a tohle je můj koníček. Věřím, že by si středisko samo na sebe mohlo jednoho dne vydělat, ale mým cílem je spíš udržovat místní komunitu naživu… Pánové, bylo s vámi fajn povídání, ale musím zpátky do práce. Zajeďte na protilehlý kopec k Danovi, uvaří vám k obědu nějaké burgery. A ať je napíše na mě!“

Na obědě u vlekaře Dana

U Dana jsme se zastavili na slíbené burgery v pozdním odpoledni. Kromě jídla prodává Dan také skipasy, provozuje půjčovnu lyží, servis a stará se o chod vleků. Sdělil nám, že minulý rok prodal něco mezi čtyřmi a pěti tisíci denních skipasů.

Malá autorova vsuvka

Nemohu si pomoct, ale tyhle snílky, kteří o něco usilují tak dlouho, až se jim to podaří, mám moc rád. Lidé jako Marcus dělají tento svět lepším místem. Svou těžkou prací a vírou ve své vize. Mají sen a nevzdají se ho, dokud jej nepromění ve skutečnost.

Jen sám na svém kopci

Když jsem mu chválil stav sjezdovek a ptal se, zda už byl dnes lyžovat, vytřeštil oči: „Děláš si legraci? Skvělý sníh byl o Vánocích, byl jsem na kopci sám. Od té doby jsem na lyžování neměl čas.“ Podivil jsem se, že by o vánočním volnu za dobrých podmínek opravdu nikdo nechtěl lyžovat. „Jenom já – ale dneska máme přeplněno, jste celí dva platící hosté!“ „Máme 1. května, místní mají prázdniny – je to závěr sezóny. Jak dlouho zůstane středisko v provozu?“ ptal jsem se zvědavě. „Máme v plánu provoz udržet aspoň do půlky května, a když to dovolí sněhové podmínky, i déle. Chtěl bych z tohoto místa vybudovat něco speciálního, ale tenhle překrásný areál byl tak

120

S otevírací dobou od prosince do května to dělá průměrně 25 lyžařů denně. Když to Dan spočítal, líně se protáhl a konstatoval: „No jo, ale takhle se na to nemůžete dívat. Ve skutečnosti máme o víkendech často plno… A pak, pravda, spoustu všedních dní, kdy nezavadíte o živáčka.“ Právě takový den jsme zažili my, asi i proto se mi představa přeplněných svahů zdála zde úplně nereálná. Burgery jsme snědli na terase za příjemné konverzace s Danem a zeptali se na nejlepší lyžování. Dan doporučil řídký les na opačné straně kopce, a když jsme litovali, že bychom se do čtyř nestihli vrátit k autu, mávl rukou: „Bez starostí, nechám vleky běžet, dokud se tu nestavíte při posledním sjezdu.“ Ve světě se lyžařská sezóna už roky zkracuje. Ve většině případů ale za tím není změna klimatu, nýbrž nižší poptávka ze strany lyžařů. Můj oblíbený lyžařský čas, jarní sezóna, pomalu mizí kvůli rozmarům lyžařské veřejnosti. Jakmile lidé vytáhnou golfové hole, lodě a kola, skiareály jen čekají na překročení určité hranice, aby mohly vleky vypnout s odkazem na nedostatečný zisk. Jak oblažující je vědomí, že na světě stále existují místa, kde tento axiom neplatí a lyžování je stále malé, kamarádské, osobní a vřelé. Jaké je to potěšení, že na světě stále existují snílci, kteří mají ideály a realizují je i přes ekonomickou nepřízeň. Díky, Marcusi Boije, za nezapomenutelný den v Klimpfjällu. Díky za udržování areálu v provozu, i když není plný turistů. Nechť se ti vyplní všechny sny!

Text: Tom Řepík

FOTO: FACEBOOK

snowBIZ | PROVOZ STŘEDISEK

NÁVŠTĚVNOST VE ŠPIČKOVÝCH DNECH BÝVÁ VE VĚTŠINĚ STŘEDISEK OBVYKLE O 25 % VYŠŠÍ NEŽ PROJEKTOVANÁ KOMFORTNÍ KAPACITA

Poptávka a nabídka na miskách vah Přeplněnost skiareálu je problémem jak pro provozovatele, tak pro návštěvníky. Řešením je vytvořit rovnováhu v celém středisku.

ilná poptávka po lyžování, kterou horské odvětví prakticky po celém světě v posledních letech zažívá, by zdánlivě mohla být důvodem k oslavám; vždyť příliv zákazníků plní střediskové pokladny. Jenže jako snad každá popularita má své úskalí, tak i přeplněný skiresort vede k nespokojeným návštěvníkům a jejich zhoršeným zákaznickým zážitkům z toho, co by mělo být prémiovým produktem.

122

Do takové svízelné situace horské středisko přivádí řada kontrolovatelných faktorů; mezi nimi především nedostatečná kapacita v různých fázích pohybu návštěvníka areálem. Spotřebitelé snesou jen tolik frustrace, než odejdou jinam. Současné nečekané příjmy z excesivní návštěvnosti mohou být krátkodobými, pokud středisko nic neudělá pro řešení problému přeplněnosti – ať už domněle vnímané či skutečné.

Problém Zvýšená poptávka, kterou provozovatelé většiny hlavních lyžařských areálů zaznamenali v pandemickém období, se v mnoha případech přenesla i do loňské sezóny. Mnoho narychlo sestrojených mechanismů používaných k regulaci objemu v covidové sezóně 2020–21 však bylo v té následující zrušeno,

což v řadě areálů vedlo k přeplněnosti – hustému provozu, plným parkovištím, dlouhým frontám, spoustě pročekaného času atd. zejména, avšak nejen, ve špičkových dnech. Každý z těchto stavů snižuje celkový uživatelský zážitek z lyžování jak pro dlouholeté lyžaře, tak i pro nové návštěvníky. V provozních špičkách se v každém lyžařském areálu vyskytují jeho jedinečná omezení či úzká místa (podobně jako u pomyslného hrdla láhve). V některých střediscích se tato omezení projeví nedostatkem parkovacích míst nebo dlouhou čekací dobou na různé zákaznické služby; v jiných jsou nesnesitelně dlouhé fronty na vleky, či sjezdovky jsou enormně přetížené. Bez ohledu na to, kde se zmíněná úzká místa v areálu nacházejí, nepříznivé dopady nadměrné poptávky jsou nepříjemnou skutečností pro provozovatele i pro hosty. Celé horské odvětví by se mělo zamyslet nad korelací mezi nesnesitelně přelidněnými dny v provozních špičkách a dlouhodobě stagnujícími návštěvnickými statistikami. Neodrazuje náhodou soudobé lyžování tím,

Komfortní kapacita (KK) Projektovaná komfortní kapacita (KK) je návrhový parametr používaný pro stanovení přijatelného objemu a velikosti primárních zařízení lyžařského areálu, tedy vleků, terénu sjezdovek, služeb pro návštěvníky, míst v restauracích, prostor v budovách, inženýrských sítí, parkovišť atd. Tato kapacita, běžně vyjadřovaná jako „komfortní kapacita lyžařů v jeden čas“, označuje úroveň využití, která poskytuje příjemný rekreační zážitek a nepřetěžuje infrastrukturu střediska. Často odráží přibližně pátý až dvacátý nejvytíženější den ve skiareálu. Návštěvnost ve špičkových dnech bývá ve většině středisek obvykle o 25 % vyšší než projektovaná komfortní kapacita. Výpočet začíná projektovanou kapacitou vleků. Komfortní přepravní kapacita je v podstatě výpočet přepravní nabídky versus poptávky, přičemž jako jednotky se používají vertikální metry. Výpočet KK spočívá v porovnání vertikální přepravní kapacity systému lanovek a vleků s návštěvnickou poptávkou po vertikálním lyžování za den. Přesný výpočet KK střediskového kopce je poměrně složitý a je nejdůležitějším faktorem při plánování a navrhování celého areálu skiresortu, protože se používá jako výchozí k vyvážení všech ostatních středis-

Kategorizace sjezdovek

Zaplnění sjezdovek

Kategorizace sjezdovek zohledňuje rozložení terénu skiareálu podle úrovně lyžařských schopností návštěvníků. Je žádoucí, aby dostupný terén lyžařského areálu byl schopen pojmout plnou škálu dovednostních úrovní v rozumné míře odpovídající poptávce na trhu. I když se specifika lyžařského trhu v jednotlivých střediscích mohou lišit, obecně se v horském oboru udává, že začátečníci a nováčci obvykle tvoří 20 % trhu, stejně jako experti, zatímco středně pokročilí tvoří většinu trhu (60 %). Rozložení sjezdových tratí přizpůsobené poptávce svého cílového trhu je prvním a nejdůležitějším krokem k eliminaci přeplněnosti, jelikož návštěvníci se v areálu přirozeně rozprostřou po terénu, který je osloví. Pokud však terén skiareálu není sladěn s jeho cílovými návštěvníky, může se stát, že středisko nebude

Výpočet kapacity lyžařského střediska je částečně založen na cílovém počtu lyžařů, které lze v průměru v jednom okamžiku rozumně umístit na typickém akru lyžařského terénu. Terén pro začátečníky snese hustší provoz (25 až 40 lyžařů/akr) vzhledem k nižší rychlosti těchto návštěvníků, zatímco sjezdovky pro experty by měly být významně méně zahuštěny (2 až 10 lyžařů/akr). Pochopení hustoty tratí umožňuje vytvořit vyváženost mezi kapacitou vleku při dopravě nahoru a kapacitou terénu, který vlek obsluhuje, při sjíždění dolů. První, co by při zvažování modernizace vleku mělo středisko brát v potaz, je sjezdová kapacita terénu, který vlek obsluhuje, a zda bude potřeba rozšířit stávající terén, aby byl systém vyvážený. Nelze úspěšně řešit jedno FOTO: FACEBOOK

že neposkytuje ty nejlepší možné zážitky, začátečníky v jejich proměně v pravidelně se vracející lyžaře? Provoz lyžařského areálu je koneckonců čistokrevným zážitkovým podnikáním. Nejde o žádné objevení Ameriky, kdekdo zúčastněný tuto holou pravdu vnímá: lyžování nedokáže plnit očekávání nováčků a zároveň ani udržet vášeň svých věrných letitých zákazníků zejména proto, že střediska bývají příliš přeplněná. Pro navození kontextu pro tento článek o střediskové kapacitě si dovolím – předesílám, že veskrze laicky a záměrně povrchně – zmínit základy horského plánování, jejichž vzetí v potaz by mělo být neodmyslitelnou součástí každé polemiky týkající se vytváření optimálního zážitku ve středisku.

OBECNĚ SE V HORSKÉM OBORU UDÁVÁ, ŽE ZAČÁTEČNÍCI A NOVÁČCI OBVYKLE TVOŘÍ 20 % TRHU, STEJNĚ JAKO EXPERTI, ZATÍMCO STŘEDNĚ POKROČILÍ TVOŘÍ VĚTŠINU TRHU (60 %)

opakovaně poskytovat požadovaný zákaznický zážitek a dřív či později ztratí podíl na trhu. Například areály s nedostatkem terénu pro začátečníky obvykle nejsou oblíbenými místy,

bez druhého. Pokud jsou kapacity směrem nahoru a dolů vyvážené, tratě nikdy nebudou přeplněné, protože dopravní nabídka je omezena kapacitou vleku, která zase vychází z výše požadované poptávky po sjíždění.

Vytíženost Mnoho narychlo sestrojených mechanismů používaných k regulaci Vytíženost neboli míra využití je jedním z ukaobjemu v covidové sezóně 2020–21 však bylo v té následující zrušeno, zatelů, který je třeba vzít v potaz při určování potřeby expanze střediska. Jde o procento celcož v řadě areálů vedlo k přeplněnosti kových kapacit včetně prvků, jako jsou parkování, počet míst ve stravovnách, velikost veřejných vnitřních prostor či třeba počet lyžařských půjčoven.

kde se učí lyžovat, a areály postrádající expertní terény nepřitahují skalní lyžaře. V některých případech lze nedostatky v rozložení terénu napravit prostřednictvím projektů rozšíření středisek.

kové potenciální návštěvnosti, které se vypočítá měřením skutečné návštěvnosti vydělené denní komfortní kapacitou (KK) a délkou sezóny. VYTÍŽENOST = skutečná návštěvnost za zimu (KK x počet dní v sezóně)

123

snowBIZ | PROVOZ STŘEDISEK

středisek upustila od strategií, které nasadila pro řízení kapacity v covidových časech. To vedlo k vysoké poptávce ve špičkových dnech spolu s nedostatkem strategií pro řízení kapacity, což způsobuje nespokojenost zákazníků i provozní trable. Aby toho nebylo málo, vděčný a shovívavý postoj, který sdílelo mnoho návštěvníků během první covidové sněhové sezóny 2020– 21, byl hned v té následující nahrazen netrpělivostí a nespokojeností. Mnoho lyžařů již nepovažuje pandemii za schůdnou výmluvu pro nekvalitní služby, a to navzdory nedostatku personálu a vysoké poptávce, kterou mnoho lyžařských areálů zažívá.

FOTO: FACEBOOK

Žádné středisko samozřejmě není každý den zaplněno do posledního místa. Obvyklá vytíženost ve skiareálech cílících na denní návštěvníky se pohybuje od 25 do 40 procent (přičemž noční lyžování míru vytíženosti zvyšuje). V destinačních areálech s převažujícími vícedenními návštěvníky, které mívají vyšší návštěvnost ve všední dny, bývá míra využití obvykle vyšší než 40 procent. Ačkoli neexistují žádné záruky směrem do budoucnosti, vysoká míra vytíženosti a časté dny provozní špičky, které překračují KK, jsou dobrým indikátorem pro předpoklad, že zvýšení kapacity vleků a terénů může být dobře podpořeno nárůstem tržního podílu ve středisku.

POKUD JSOU KAPACITY SMĚREM NAHORU A DOLŮ VYVÁŽENÉ, TRATĚ NIKDY NEBUDOU PŘEPLNĚNÉ

Řízení kapacity V lyžařské sezóně 2020–21 byly skiareály donuceny řídit svou pandemickými restrikcemi limitovanou kapacitu prostřednictvím online rezervací, poptávkových cen motivujících k využívání mimo špičky, zjednodušených služeb, omezeného sortimentu a intenzívní komunikace se zákazníky. U mnoha středisek vedly takové postupy k rekordní sezónní návštěvnosti bez rekordních špičkových dnů. K tomuto úspěchu přispěl i pandemií vyvolaný zvýšený přesun obyvatelstva do rekreačních bydlišť a flexibilní dálkové pracovní úvazky umožňující návštěvníkům přejít z víkendových lyžařských návštěv na návštěvy ve všední dny. I když určitá část této flexibility přetrvává, mnoho zákazníků se vrátilo ke svým zvyklostem z dob před pandemií – pracují během týdne a lyžují o víkendech. Stejně tak většina

124

Z dlouhodobějšího hlediska mívají lyžařské areály, které pravidelně překračují svou kapacitu, tendenci časem ztrácet podíl na trhu. Oborová historie je takových úkazů plná: skiareály, které vykazují výraznou nerovnováhu – málo parkovacích míst, pomalé vleky, přeplněné sjezdovky, nedostatek míst k sezení v době oběda atd. – ztrácejí na popularitě. Lidé jsou unaveni špatným zacházením, a mají-li kam, začnou jezdit jinam.

Praktická opatření Mnoho lyžařských areálů si uvědomuje hrozbu, kterou zákaznická nespokojenost představuje. Některé z nich obnovují opatření, jejichž cílem je regulovat návštěvnost, jako jsou systémy rezervace parkovacích míst nebo omezený prodej vstupenek. Tyto taktiky, které se osvědčily v kritické covidové sezóně, zaručují ustálenější zážitkový standard.

V reakci na přetrvávající špičkovou poptávku, někdy spojenou se zpětnou vazbou od nespokojených zákazníků, plánují některá horská střediska expanzi. Například v horském středisku Gunstock ve státě New York ukazují stávající kapacity, objem obchodu a ukazatele využití na solidní pozici na trhu a trvalou poptávku po dalších kapacitách. Středisko proto vypracovalo ambiciózní plán rozvoje, který vykazuje potenciál pro tři nové oblasti rozšíření lanovek a terénů. Rozšiřování by probíhalo postupně, přidáváním kapacity v reakci na trvale příznivou odezvu trhu. Plán počítá s dalšími službami pro návštěvníky i novým parkovištěm, aby byla zachována vyvážená kapacita celého střediska. Významnou expanzí prochází rovněž utažské středisko Sundance, které nedávno jeho zakladatel a vlastník Robert Redford po půlstoletí provozu prodal novému majiteli. Začalo se parkovištěm: „Postupné rozšiřování parkoviště řeší kritický nedostatek parkovacích kapacit ve zdejším lyžařském areálu. Sundance muselo ve špičce auta odmítat. To je špatná zkušenost pro všechny, pro zákazníky i provozovatele,“ vysvětluje Pete Williams z projektantské společnosti SE Group, která má plány rekonstrukce resortu Sundance na starosti. Současně s rozšířením parkoviště resort zavedl také placené parkování, aby podpořil spolujízdu a maximalizoval kapacitu parkoviště s cílem lépe optimalizovat parkování a umožnit hostům lepší přístup v provozních špičkách. Součástí první etapy generálního plánu rekonstrukce střediska je i nová odpojitelná čtyřsedačka, která zajistí další kapacitu směrem nahoru a také tolik potřebné zvýšení přístupu z oblasti mimo základnu na úpatí hory. „Sundance má úžasné množství terénů, ale vždy se potýkalo s nedostatkem kapacity směrem nahoru,“ říká Williams a poznamenává, že nová lanovka bude pro lyžařský areál „převratná“. „Modernizace přepravních zařízení často výrazně zlepšuje celkovou rovnováhu a rozložení lyžařů v terénu. Staré vleky jsou často nedostatečně využívány, protože jsou pomalé, a v důsledku toho je nedostatečně využíván i terén, který zpřístupňují. V rušných dnech se tak u rychlejších a oblíbenějších vleků tvoří dlouhé fronty a nikdo nebývá spokojený. Při výběru nového vleku je však třeba vyvažovat. Jakákoli změna v kapacitě nahoru musí být provedena v souladu s kapacitou sjezdovek v okolním terénu. Přeplněná trať je obvykle faktorem příliš velké kapacity přepravních zařízení. Pokud je prioritou maximalizace přepravní kapacity, může projekt vleku vyžadovat dodatečnou výstavbu sjezdovek, aby byl systém v rovnováze a zachoval příjemný lyžařský zážitek,“ radí Williams.

Odpojitelné lanovky maximalizují kapacitu a/nebo minimalizují dobu jízdy, avšak pevné lanovky či vleky s nižší kapacitou mohou být v řadě situací stále vhodnější, pokud je cílem zachovat lyžařský zážitek udržením nízké hustoty terénu. Typicky bývají taková zařízení vhodná v začátečnických terénech nebo na kratších sportovních tratích typu slalomových svahů.

Menší řešení I když představa dokonalého lyžařského areálu je utopií, každé středisko by mělo usilovat o konzistentní vytížení kapacity vleků, terénu, služeb pro návštěvníky a parkoviště. Dodatečná kapacita vleků a terénů nezlepší zákaznický zážitek, pokud návštěvníci nemohou najít místo k zaparkování – pokud zákazníci nezaparkují, nemohou lyžovat. Stejně tak zvýšení kapacity lanovek bez současného rozšíření tratí zhorší přeplněnost sjezdovek, i když sníží fronty na lanovky. Noví lyžaři, kteří musí vystát dlouhé fronty v půjčovně, než se vůbec dostanou na sníh, se budou vracet s menší pravděpodobností. Účinná náprava nemusí být drahá; ačkoli je růst kapacity často spojován s kapitálovými investicemi, není tomu tak nezbytně vždy. Rok staré pandemické strategie v oblasti stravování, procesů zápůjček náčiní a vyzvedávání jízdenek zvládaly zajistit dodatečnou kapacitu služeb pro (přesně na čas přijíždějící) návštěvníky, aniž

Mnoho lyžařů již nepovažuje pandemii za schůdnou výmluvu pro nekvalitní služby by bylo nutné konfigurovat další prostory. Nadto, stanovení ceny na základě poptávky umožňuje určitou kontrolu nad dny provozních špiček a v zásadě zplošťuje jindy nevyzpytatelnou sinusoidu denní návštěvnosti. I dopravní zatížení střediska lze zmírnit – a to bez rozšiřování parkovací kapacity – prostřednictvím pobídek pro spolujízdu (například formou přednostního parkování), které zvýší průměrnou obsazenost vozidla, opatření podporujících využívání veřejné dopravy a/nebo zvýšení provozu kyvadlové dopravy ve středisku. Všimněte si, že mnohé z nastíněných postupů jsou přínosné jak pro střediskové návštěvníky, tak pro provozovatele, protože umožňují areálu udržet vysokou kvalitu zákaznických služeb a docílit lepší rovnováhy, a to bez významných kapitálových výdajů.

Hlídat rovnováhu Uplynulá postcovidová sezóna 2021–22 postavila lyžařské areály před jedinečné výzvy: po jejich produktech se zdá být vysoká poptávka, přičemž i očekávání zákazníků se zvýšila zpět na předcovidový normál. Ačkoli návštěvníci ve všední dny zůstávají z velké části nedotčeni, víkendoví a prázdninoví lyžaři se potýkají s dlouhými frontami na vleky, nedostatečným zázemím a všude ucpaným provozem, počínaje příjezdovými silnicemi do střediska. To vše ohrožuje provoz areálu a v dlouhodobějším horizontu i jeho tržní podíl. Některé ze zde naznačených problémů lze zmírnit pomocí kapacitních předpisů, jako jsou rezervace skipasů nebo parkovacích míst, případně aplikací dalších kreativních řešení. Při dlouhodobě přetrvávající poptávce může mít středisko legitimní příležitost k expanzi svého provozu. Každopádně úspěšný růst návštěvnosti si vyžaduje pečlivou pozornost při vyvažování provozní kapacity v celém lyžařském areálu, aby bylo možné udržet rozumně vysokou kvalitu služeb pro ty, kteří si to všechno platí.

BUDOUCNOST. UŽ DNES. official product partner

Jedinečná a inovativní technologie sněžných kanónů od společnosti TechnoAlpin poskytuje nejkvalitnější sníh pro lyžařské závodníky i pro všechny ostatní milovníky zimních sportů. TechnoAlpin, jako oficiální produktový partner pro FIS, zajišťuje dokonalé sněhové podmínky pro Světový pohár po celém světě.

W W W .T E C H N O A L P I N . C O M

snowBIZ | E-MAILOVÝ MARKETING

Text: Tom Řepík

ABC střediskového e-mailingu FOTO: GETTYIMAGES

Zjednodušený průvodce, který střediskům pomůže nastartovat e-mailový marketing a začít těžit z jeho výhod. (Ano, článek mluví zejména k vám, malé lyžařské areály.)

ětší horská střediska se svými marketingovými odděleními výhody investic do e-mailového marketingu dobře znají z první ruky. Proč by ale i menší skiareály měly věnovat e-mailu adekvátní pozornost? V čem je tento marketingový kanál tak jedinečný v době, kdy je na výběr řada jiných možností? Jednoduše řečeno, e-mail zůstává zdaleka nejspolehlivějším způsobem, jak dostat účinné sdělení ke konkrétním jednotlivcům i zacíleným skupinám lidí – ale to je jen začátek.

Síla e-mailu Jednou z nejvýraznějších ironií v marketingu je přesvědčení, že sociální média zabila e-mail. Facebook je toho dokonalým příkladem. Ano, Facebook znovuobjevil jeden ze způsobů, jakým lidé komunikují (v dobrém i zlém), ale víte, jak toto své impérium vybudoval? Víte, jak si znovu a znovu přiváděl uživatele, aby si vytvořili ony návyky, které se tak těžko odbourávají? Ano, prostřednictvím e-mailu. Biliony a biliony e-mailů. Mezi oznámeními a aktualizacemi a údaji o účtu a obnovením hesla a dalšími věcmi Facebook využívá e-mail více než asi jakákoli jiná organizace na světě. Proč? E-mail je účinný, především díky čtyřem jedinečným vlastnostem:

1. Vlastní publikum. Váš e-mailový seznam je váš. Toto vlastnictví nabízí přenositelnost, což znamená, že pokud vám nevyhovuje vaše současná platforma pro e-mailový marketing, můžete svůj e-mailový seznam vzít a přejít na jinou. Zkuste to se seznamem fanoušků vaší stránky na Facebooku (nápověda: ani to nezkoušejte, nejde to).

2. Jeden na jednoho. E-mail je opravdovou komunikací jeden na jednoho. Moderní systémy e-mailového marketingu umožňují přizpůsobit text, obrázky a tlačítka na základě údajů, které máte o každém příjemci uloženy, a dokonce i e-maily, které navenek vypadají

126

stejně, jsou v zákulisí jedinečné. E-mail každého příjemce je jedinečný. Každý odkaz a obrázek má jedinečnou URL adresu vytvořenou vaší platformou pro e-mailový marketing, takže vám může poskytnout podrobný přehled o aktivitě jednotlivých adresátů vašeho e-mailového seznamu.

3. Sledování a atribuce. Tato úroveň personalizace může pomoci vašim e-mailům být efektivnější – a také vám pomůže tuto efektivitu měřit. Místo toho, abyste pouze věděli, kolik lidí kliklo na odkaz vašeho objednávkového formuláře, víte přesně, kdo z vaší databáze na něj kliknul a kdo ne. Díky této transparentnosti a podrobnostem je navíc mnohem snazší měřit, kdo z těch, kteří klikli na odkaz, si nakonec něco koupil, jakmile dorazil na vaše webové stránky.

4. Předvolby. Nejen marketéři však milují e-mail. Mají ho rádi i běžní lidé. Mají-li spotřebitelé na výběr mezi různými marketingovými kanály, jejichž prostřednictvím mohou dostávat nabídky, trvale – a v drtivé většině – dávají přednost e-mailu. (Příklad: v nedávném průzkumu společnosti Yes Lifecycle Marketing zvolilo 47 % spotřebitelů jako svou preferenci e-mail. Sociálním médiím dalo přednost jen 10 procent dotázaných.)

Výsledek: bezkonkurenční výkon. Když to všechno sečtete, návratnost investic do e-mailu dokáže být nevídaná. Nedávná analýza společnosti AgencyAnalytics vyčíslila průměrnou návratnost investic do e-mailu na

neuvěřitelných 3 800 procent. Sociální média se umístila na druhém místě s pouhými 28 procenty. Proč? Algoritmy mohou omezit viditelnost příspěvků na sociálních sítích po několika hodinách. Když ale mezi vámi a vaším publikem nestojí žádný algoritmus, e-maily trpělivě čekají ve schránkách a jsou otevírány a rozklikávány ještě týdny po odeslání. Zatímco dnes odesíláte e-mail, stále můžete vidět přicházející příjmy z e-mailu, který jste odeslali před dvěma týdny. E-mail se také dobře osvědčuje jako nástroj vyžádané – chtěné – ba očekávané komunikace: podle statistik téměř 30 % lidí, kteří otevřou váš e-mail, tak učiní během první hodiny po jeho odeslání.

Jak s e-mailingem začít E-mailový marketing je dnes cenově dostupnější než kdykoli předtím a díky moderním nástrojům a platformám je také velmi snadné ho používat. E-mailový marketingový kanál můžete založit ve třech jednoduchých krocích.

Krok 1: Vyberte si poskytovatele e-mailových služeb. Poskytovatel e-mailových služeb (ESP, e-mail service provider) je software, který vám umožní shromažďovat a ukládat e-mailové adresy a snadno odesílat zprávy všem lidem, jejichž adresy jste shromáždili. Typickým a jedním z nejpopulárnějších ESP (zejména pro své snadné užívání a nízkou cenu), které používá mnoho horských středisek, je MailChimp.

Při výběru ESP věnujte chvíli času zhodnocení dvou klíčových funkcí: 1. Tvůrce e-mailu. Jednoduchý nástroj pro tvorbu e-mailů přetažením myší se sbírkou šablon, ze kterých můžete začít, vám ušetří více hodin, než si dokážete představit. Kód HTML používaný k sestavování e-mailů je jedinečný a jemný, takže schopnost vytvářet dobré e-maily bez zásahu do kódu bude důležitá pro většinu středisek, které chtějí s e-mailovým marketingem začít. 2. Možnost importu a aktualizace. Zhodnoťte, jak snadno můžete do ESP importovat e-mailové adresy, a co je ještě důležitější, udržovat tento seznam aktuální, když zachytíte nové transakce ve svém pokladním systému. Je více než pravděpodobné, že půjde o jednoduchý export CSV (souborový formát určený pro výměnu tabulkových dat) z vašeho pokladního systému, který nahrajete do ESP.

Krok 2: E-mailové adresy. Když už mluvíme o získávání e-mailových adres, odkud se všechny tyto kontaktní údaje vezmou? Existují dva základní zdroje: 1. Transakce: lidé, kteří si ve vašem lyžařském středisku něco rezervují a použijí k tomu svou e-mailovou adresu. 2. Webové stránky: lidé, kteří zadají svou e-mailovou adresu do formuláře na vašich webových stránkách výměnou za novinky, nabídky nebo možnost něco vyhrát (ve vaší soutěži). Nákup e-mailových seznamů od třetích stran se nedoporučuje. Nehledě na právní důsledky mají tyto seznamy velmi špatnou výkonnost a mohou obsahovat e-maily známé jako spamové pasti. Ty používají hlavní schránky k identifikaci špatných subjektů, tj. spammerů. Pokud tedy odešlete e-mail do spamové pasti, může například služba Gmail označit vše, co v budoucnu odešlete, jako spam, což může ztížit, aby se vaše další zpráva – i kdyby šlo o poctivě získané e-mailové adresy – dostala do schránky místo do složky se spamem.

e-mailing bývá často nejúčinnější, když je nejjednodušší. Podívejme se na čtyři e-mailingové kampaně, které můžete použít pro začátek.

Uvítací e-mail. Nejprve přidejte na své webové stránky registrační formulář a vytvořte uvítací e-mail pro lidi, kteří se zaregistrují. Tito lidé ještě nejsou zcela připraveni si něco rezervovat, ale mají dostatečný zájem na to, aby si vyměnili svou e-mailovou adresu pro další informace nebo nabídky. Tuto skupinu můžete ihned kontaktovat a pokračovat v konverzaci. Uvítací e-mail nemusí být nijak složitý nebo přepychový, ale většina menších středisek tuto příležitost promarnila. Tento typ zprávy můžete nastavit ve svém ESP pomocí funkce automatizace (také se jim říká autorespondery). Jedná se o e-mailové kampaně, které vytvoříte jednou a které se pak automaticky odesílají lidem na základě toho, kdy byla jejich e-mailová adresa přidána do systému (třeba před hodinou, před třemi dny a podobně).

Novinky. Následně vybírejte témata, která zavdávají vašemu publiku další důvody k návštěvě. Tyto zprávy také udrží vaši značku v jejich povědomí, až budou příště hledat rodinnou aktivitu či víkendové odreagování. Mezi typické příklady zasílaných novinek patří například: kdy otevíráte v sezóně nové nebo vylepšené sjezdovky, vleky nebo vybavení výročí vašeho střediska významná jména, která u vás lyžují předpověď nadílky sněhu nebo vyjasněné oblohy a nadcházející události

vybraný systém ESP a e-mailové adresy načtené do systému, můžete začít odesílat e-maily.

Pokud jde o frekvenci zasílání e-mailů, snažte se najít takovou, kterou můžete udržet jak s ohledem na vlastní kapacitu, tak na množství novinek vhodných pro zasílání e-mailem. V ideálním případě nezůstávejte déle než měsíc bez zaslání něčeho, co udržuje konverzaci mezi vámi a publikem z vašich e-mailových seznamů. Někteří marketéři rádi posílají podrobné newslettery každý měsíc nebo někdy každý týden. Pokud je to vaše parketa, vyzkoušejte si to. Ale jednoduchý e-mail zaměřený na jednu zajímavou novinku, a to hned, když nastane, může být stejně účinný a jeho vytvoření zabere mnohem méně času.

Jaké e-maily byste měli posílat

Nabídky. Třetí typ kampaně je zároveň jed-

Když vidíte všechny ty precizně uhlazené kampaně velkých spotřebitelských značek, může se vám snadno stát, že nad svou e-mailovou strategií budete přespříliš přemýšlet. Jenže

nou z nejčastějších. E-maily zaměřené na novinky mohou zcela jistě přilákat lidi na vaše webové stránky, kde si nakonec rezervují skipas nebo lyžařskou lekci, ale e-maily s nabíd-

Krok 3: Odesílání e-mailů. Jakmile máte

kami, akcemi nebo slevami často přináší ty dlouhodobě největší příjmy. I když budete chtít občas vytvořit nové slevy, které pomohou vyplnit období nízké návštěvnosti, obecně je zdravé hledat jiné způsoby, jak nabídnout publiku důvody k návštěvě, které nezahrnují další snižování cen. Například již pravděpodobně poskytujete slevy na jízdenky při nákupu online, nebo pokud vaše středisko nabízí ubytování, vytváříte sezónní akce na pokoje nebo balíčky. V takovém případě stačí využít e-mail, abyste hostům tyto věci efektivně připomněli.

Prodej permanentek. Jedním z nejefektivnějších využití e-mailového marketingu pro lyžařské areály je prodej sezónních skipasů. Psychologie termínů uzávěrek kampaní může vést k neuvěřitelnému objemu transakcí, ale pouze v případě, že lidé o těchto termínech vůbec vědí. Vzhledem k tomu, že e-maily jsou tak účinné při rychlém oslovení jednotlivých hostů, může e-mail zaslaný den před nebo dokonce v den uzávěrky předprodeje skipasu vyvolat vlnu nákupů a omezit frustraci lyžařů, kteří si neuvědomili, že se ceny po uzávěrce zvyšují.

Vezměte v potaz… Některá odhlášení z odběru jsou v pořádku. Mějte na paměti, že prakticky každý e-mail, který odešlete, bude mít za následek odhlášení alespoň několika lidí. Pokud se tato míra prudce nezvýší, nebojte se takového čísla. Obvykle platí, že čím více otevření pošty a konverzních kliknutí získáte, tím více odhlášek také dostanete. A i když vás to může zabolet, když se vaše databáze trochu zmenší, bude to stále lepší než posílat stále dokola zprávy všem lidem, kteří vaše e-maily nechtějí vidět. Cvičte se ve zdrženlivosti. Jediný e-mail může přinést značné příjmy, ale to neznamená, že byste měli posílat hromadu e-mailů. Stejný průzkum společnosti Yes Lifecycle Marketing, který zaznamenal, že stále více spotřebitelů dává přednost e-mailovému marketingu, také poukázal na to, že téměř polovina spotřebitelů e-maily ignoruje kvůli přehlcení doručené pošty. Nárůst počtu lidí, kteří se z vašich e-mailů odhlašují, může být signálem, že posíláte více, než by si vaše publikum přálo. Drtivá většina velkých středisek dává přednost e-mailu před jakýmkoli jiným médiem jednoduše proto, že je tak účinný při přeměně poměrně jednoduchých zpráv na spoustu transakcí. Strategie, kterou jsem zde záměrně laicky nastínil, je jednoduchá, ale více než dostačující k tomu, aby vaše lyžařské středisko začalo. Dejte e-mailovému marketingu trochu lásky a ten na oplátku dá vašemu skiareálu – a vašim výsledkům – lásky hodně.

127

snowBIZ | OBOROVÉ PUBLIKACE

Text: Tom Řepík

SKI jde do důchodu Nikdo mu ještě nestrojí funus, nicméně: nejslavnější a největší lyžařský magazín na světě – americký SKI – po 86 letech dominance na oborovém trhu razantně snižuje svůj tištěný náklad a doufá, že se udrží na internetu.

o bezmála dvaceti letech úporného boje se setrvalou ztrátou předplatitelů a prodejů v novinových stáncích americký magazín SKI letos na jaře oficiálně oznámil, že bude vycházet pouze v jediném tištěném čísle ročně. Časopis bude i nadále vydávat každoročního tištěného průvodce zimní výbavou, avšak nově má jít o sjednocený počin se sesterskými značkami, mezi které patří populární outdoorové tituly Outside a Backpacker. Poté, co konkurenční (a načas pak i sesterský) časopis Skiing ukončil svou činnost těsně před svými 70. narozeninami v roce 2017 a časopis Powder skončil v roce 2020 po téměř 50 letech vydávání, zůstal americký SKI jedinou přežívající masovou lyžařskou publikací na anglosaském trhu. Před jeho příchodem si lyžaři četli zprávy z tohoto sportu v různých regionálních a klubových zpravodajích, případně občas v tradičních novinách. V roce 1935 přišel rodák z washingtonského Seattlu Al Nydin s nápadem vydávat celostátní komerční časopis. První číslo SKI V KAŽDÉM TEHDEJŠÍM OHLEDU KOREKTNÍ OBÁLKA JARNÍHO SKI Z ROKU 1960 vyšlo v lednu 1936 a na následující sezónu byla přislíbena čtyři Yorku; v roce 1948 jej v Hanoveru ve státě New měsíční čísla (listopad až únor). Později byl SKI Hampshire obnovil vydavatel William Eldred, přejmenován na Ski Illustrated a po vypuknutí který spojil časopisy Ski Illustrated, Western druhé světové války se přestěhoval do New Skiing a Ski News pod současný název SKI.

128

V roce 1962 se SKI pod vedením newyorského vydavatele Arnieho Abrahamsona stala součástí Ski Life. Na svém vrcholu v 80. a 90. letech vydával magazín SKI osm čísel ročně, včetně letního vydání po několik sezón. V rekordní sezóně 1988–89 vytvářela patnáctičlenná redakce na plný úvazek 1 696 stran celostátního obsahu a zvláštní regionální vydání na východě, středozápadě a západě Států. Odbyt časopisu se otočil do sestupného trendu v polovině 90. let, kdy čtenáři zjistili, že mohou najít aktuálnější informace zdarma na nově vznikajících internetových stránkách – včetně svého času populárního serveru skinet.com, který vydávalo sdružení časopisů SKI a Skiing, v té době již pod stejnou hlavičkou vydavatelské společnosti AOL Time Warner. Příjmy z reklamy brzy následovaly publikum; stejně jako většina přežívajících starších mediálních značek i magazín SKI postupně přešel z velké části na publikování na webu. Dlouhá řada soukromých i korporátních vlastníků ikonického titulu sváděla v průběhu dekád více či méně tuhý boj za udržení životaschopnosti tištěné verze magazínu. Naposledy časopis SKI získala do vlastnictví společnost Pocket

Outdoor Media v roce 2021, společně s již zmíněnými tituly aktivního životního stylu Outside a Backpacker. Společnost Pocket se přejmenovala na Outside Inc. a přeorientovala svůj obchodní model na placené členství „Outside +“, které poskytuje přístup k online obsahu více než 30 webů skupiny. Cena tohoto měsíčního členství byla letos na jaře snížena z 5 dolarů na 2,99 dolaru měsíčně za první rok. Spolu s rozhodnutím o drastickém

„Nejsem žádný staromilec, pokud jde o technologie, ale stále dávám přednost tištěné knize nebo časopisu před tabletem nebo zařízením,“ posteskl si v internetové diskuzi jeden z předplatitelů SKI. „A přiznám se, že mám hluboce zakořeněnou zálibu ve vysoce kvalitních tištěných materiálech. Je to vzrušující potěšení – požitek ze snění o věcech, které bych mohl mít, o místech, kam bych se mohl podívat, a o horách, na kterých bych mohl lyžovat.“

NA SVÉM VRCHOLU V DEVADESÁTÝCH LETECH VYCHÁZEL SKI OSMKRÁT ROČNĚ V BEZMÁLA PŮLMILIONOVÉM NÁKLADU

snížení tiskových nákladů v celém vydavatelství společnost Outside Inc. rovněž oznámila, že propouští přibližně 15 % svých zaměstnanců. Dlouhodobě nezodpovězenou otázkou zůstává, zda převážně online zdroj může v našem oboru přinášet publiku v uspokojivé formě detaily – od testování vybavení a technické instruktáže až po poutavé články, a zejména jejich vizuální stránku, která čtenářovu mysl i srdce „přenese přímo tam“. Koneckonců, zejména kvůli tomu lyžařské magazíny – po vzoru svého průkopníka SKI – začaly vznikat.

co přinášelo časopisům (nejen pionýrskému SKI) sílu a zájem inzerentů, byl jejich tisk a seznam předplatitelů. Těch měl magazín SKI v dobách své největší slávy bezmála půlmilion. Za sebe – jednoho ze skalních čtenářů tištěných lyžařských magazínů, včetně amerického SKI, z jehož zejména historických čísel často s povděkem čerpám informace pro vlastní oborové psaní – nostalgicky doufám

POSLEDNÍCH NĚKOLIK LET AŽ DO LOŇSKA VYCHÁZEL SKI VE TŘECH ČÍSLECH ZA SEZÓNU S VĚTŠINOU OBSAHU PUBLIKOVANOU NA WEBU

Jiný ze zasvěcených diskutujících čtenářů předpovídá, že přechod na online platformu bude výzvou, protože žádný jiný prodejce zatím tento rébus dlouhodobě uspokojivě nerozluštil: „Dosud nikdo nedokázal vybudovat komplexní a úspěšný online zdroj informací o lyžování. Existuje několik specializovaných webstránek, ale žádný ze široka pojatý portál pro tento sport.“ Ne, že by online formy publikací nebyly schopny plynule a obratně nakládat s obsahem a tento efektivně sdílet; problémem však může být (a doposud typicky bývá) jejich adekvátní a udržitelné zpeněžení. To,

v co nejdelší udržení původní papírové formy jak SKI, tak našeho SNOW. Jelikož si dál stojím za tím, co jsem před pár lety napsal ve zde publikované Historii oborového tisku (SNOW 120): Po mém subjektivním soudu právě čtete ten nejnoblesněji zpracovaný a nejpoctivěji psaný soudobý lyžařský časopis planety. Nevím o žádném lepším vycházejícím – a listoval jsem všemi, jež by přicházely v úvahu. Kdokoli nechť mě vyvede z omylu. Kéž si této skutečnosti my všichni, kterých se týká – od čtenářů po inzerenty – dokážeme náležitě vážit.

129

HAPPY END

POZNEJ ŠVÝCARSKO A VYHRAJ!

VYHRAJTE: dvě noci v hotelu se snídaní pro dva včetně skipasů www.snow.cz/souteze

SIDAS.CZ

#KEEPON SKIING

#KEEPON CYCLING

S/MAX N°10 1595g pro perfektní výkon.