SNOW 136 – únor 2022 by SNOW media

4x SKIPAS ZDARMA

HERLÍKOVICE ŘÍČKY PLEŠIVEC DOLNÍ MORAVA

136 – ÚNOR 2022

LYŽOVÁNÍ FREERIDE SKIALP

PROSTĚ SKIALP | WORLD SKI TEST SKIALPOVÝCH LYŽÍ | LEGENDA GLEN PLAKE

Prostě

SKIALP WORLD

SKI TEST

SKIALPOVÝCH LYŽÍ LYŽÍ NA SKIALP 23 MODELŮ 22 MODELŮ NA FREERIDE

WWW.SNOW.CZ

SNOW 136

ÚNOR 2022 CENA: 100 Kč / 4,99 EUR

LEGENDA GLEN PLAKE NEVIDOMÝ NA SKIALPECH NA SNĚHU I PÍSCÍCH MAROKA SKIALPOVÁ MÓDA

OBJEV SVÉ HORY S P Ř ÁT E L I N E B O S Á M . V H LU B O K É M P R A Š A N U N E B O N A S T R M É S J E Z D OVC E . V K R KO N O Š Í C H N E B O A L PÁC H . TA M V Š U D E T Ě P R OV E D O U T V É B AC K L A N D 8 5 .

BACKLAND 85

NO COMMENT

#105

FOTO: © KIRSTEN QUIST / RED BULL ILLUME SPORTOVEC: HALLEY COXSON, EDMONTON, KANADA

FOTO: GEPA

OBSAH

16| 18| 22| 24| 32| 34| 38| 42| 44| 46| 48| 50| 52| 54| 56|

WORLD CUP

RESORT

NOVINKY SVĚTOVÉHO POHÁRU

Makedonie: skromné sjezdovky, ale ohromné terény !

LUCA DE ALIPRANDINI: NEJLEPŠÍ RELAX? KUTILSTVÍ A ZAHRADA! SARA HECTOR: BOJOVNICE KAŽDÉHO DNE

98|

STORY

Havárie lanovek: Kaprunské peklo

Nová pravidla v italských lyžařských střediscích Tipy: Rokytnice – když na délce záleží Tipy: Špindlerův Mlýn – návod na „alpskou“ lyžovačku

STORY

Legenda Glen Plake: Frank Sinatra lyžování

60| 64| 76| 78| 82| 88| 91| 92|

Kde Krakonoš i Trautenberk žijí v harmonii

Nostalgie zašlých zim: Otec krátkých lyží

Tipy: Dolní Morava a její nej Tipy: Špičák na Šumavě – ráj členitých sjezdovek

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

Historie: Bílé příběhy staničních knih, díl závody !

Tipy: Lipno – rodinný premiant s vymazlenými dortíky

Olympijská naděje Martina Dubovská: Jsem absolutní požitkář

SNOWbiz

154| 158| 160|

DOSTAŇTE MĚ DOLŮ!

POD BDĚLÝM DOHLEDEM NEJZAJÍMAVĚJŠÍ LANOVKY ČESKA (4. DÍL)

Takto označené články stojí obzvlášť za pozornost – jsou exkluzivní, mimořádně čtivé nebo poučné.

Pozvánka na poslední závod

MARKET

R ECENZE: RUKAVICE SIR JOSEPH 4000 DOWN Birki: z Jeseníku do svěťáku Recenze: Přilba Giro Grid Spherical R ecenze: Chytré hodinky Garmin Venu 2 Plus

ACADEMY

Ski with me: Jak lyžovat na skialpech

Buď fit!: Šlapky a šlapači Apul news: Jak přežít ve snowparku

POZNÁVÁTE HO? ALEKSANDER AAMODT KILDE SI LETÍ PRO MEDAILI V NEJDELŠÍM SJEZDU SP NA LAUBERHORNU

Prodloužená špička Pánský model

Dámský model

OTESTOVÁNO REDAKCÍ SNOW 8 499

Kč

Široký střed 83 mm

Allmountain lyže Cross 950+ WEDZE Robustní allmountain lyže Cross 950+ jsou ideální na pravidelné sportovní výkony téměř na úrovni expertů. Poradí si hravě s měkkým sněhem, ale i s tvrdším povrchem. Poměrně široký střed 83 mm zajistí skvělou stabilitu a lyže tak zvládají širší spektrum terénů. Cross 950+ vyžadují spíše střední nebo dlouhé oblouky. Chcete vědět víc? Podívejte se na kompletní recenzi zde:

FOTO: © OSKAR ENANDER / RED BULL ILLUME, SPORTOVEC: PIERS SOLOMON, MÍSTO: ENGELBERG, ŠVÝCARSKO

OBSAH

SKIALP & FREERIDE

106| 110| 116| 122| 124| 127| 128| 130| 144| 148|

RED BULL ILLUME – NEJLEPŠÍ LYŽAŘSKÉ FOTKY PLANETY ÚŽASNÝ NEVIDOMÝ SKIALPINISTA ANDY HOLZER ! WORLD SKI TEST: SKIALPOVÉ LYŽE VE SVĚTOVÉM TESTU ! RECENZE: NOVÉ FISCHER TRAVERS PRO – KARBON SE VRACÍ RECENZE: SKIALPOVÉ BOTY DALBELLO QUANTUM FREE RECENZE: SALOMON SKI TOURING 2022/23 – SET MTN PRO RECENZE: LYŽAŘSKÝ BATOH ORTOVOX FREE RIDER 28 MÓDA NA SKIALP

RED BULL ILLUME PŘEDSTAVUJE NEJKREATIVNĚJŠÍ A NEJPOVEDENĚJŠÍ AKČNÍ SNÍMKY NA PLANETĚ. OCHUTNEJTE JE S NÁMI NA STRANĚ 106

SKIALP BUDOUCNOSTI VE ŠVÝCARSKU ! ON THE ROAD: MAROKO – S LYŽEMI VE SVĚTĚ KONTRASTŮ

Takto označené články stojí obzvlášť za pozornost – jsou exkluzivní, mimořádně čtivé nebo poučné.

ŠÉFREDAKTOR

Petr Socha

ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA KRESBA: ONDRA TŮMA

Radek Holub REDAKTOŘI

Homo skialpens

Tragikomická doba ne a ne skončit, spí podobně pasivně jako při sezení za každou vlnou se místo přívětivého v gauči. Takové to normální lyžování pobřeží zvedá další kohout rostoucí už přestává stačit a homo skiens do stále větší výše, takže mnozí už chce dál. Tak tomu chce evoluce. Človědí, že tady na světě klidu nikdy věk poznává, že z hor lze vytřískat nedojdeme a budeme jen surfovat víc, pokud se rozhlíží kolem, vymýšlí od vlny k vlně. Stačí si však malinko způsoby, znovudefinuje to, co ho skuposunout realitu a uvidíme, že to není tečně naplňuje. A to potom vylepšuje tak zlý, že surfing je vlastně skoro a rozvíjí. snowboarding a snowboarding je Je s podivem, jak se ta dvacet třicet vlastně o trochu horší lyžování. Ačkoli čtyřicet let stará vášeň pro vleky prosi netroufám nic predikovat, možná měnila a člověk je dnes nejen ochose zdá, že bychom mezi těmi vlnami ten stoupat po svých do kopce, ale mohli i prolyžovat někam do klidu dokonce to přímo vyžaduje a platí za to – kéž by ty hloupé nápady jako zavíranec. Tak významně se změnil konrání vleků a běžeckých stop poslední text světa: v práci většinou sedíme, příboje, které se už přes nás přelily, tak potřebujeme pohyb; města plná definitivně spláchly… lidí nám lezou na nervy, podobně Až jednou přijde inventura a nejvyšší hluk, smog, tak potřebujeme být sami auditor vydá svou zprávu o společněkde, kde je ticho a voňavý vzduch. nosti po časech pandemie, bude to Sám něco podobného niterně prodramatické čtení. Všechno se přirožívám a vyhlížím dobu, kdy lyžařská zeně pomalu a neviditelně mění, ale střediska budou organizovat nejen poslední roky nastala u všech změn hromadný pohyb dolů, ale i individuakcelerace, která leckoho zatlačila ální výstup někam za tichem, vůní do sedadla. Jako by se společnost lesa i třeba dobrým jídlem. Lze to – posunula nikoli o rok dva, ale o deset už existují první pionýři, jak se dočtete dopředu. A to i ta lyžařská. dále. Vzpomínám si, jak jsem jako malý na Celý ten proces nárůstu popularity lyžích snášel vše, jen ne šlapání do skialpu nelze jednoduše vysvětlit, ale kopce. Předpokládám, že podobnou můžeme si prohlížet a spojovat jedniternou nechuť pociťovaly i tisíce notlivé fragmenty tohoto historického lyžařů přede mnou – pročež člověk jevu. Což je právě jeden z hlavních vymyslel vlek. Byl to svého času skuúčelů tohoto vydání SNOW. tečně opojný pocit, když jsme s pomocí Jízda dolů s kopce bude vždy fascijedoucího lana přelstívali gravitaci novat. Lyžařská střediska budou vždy a mohli se vozit jenom a jenom dolů! potřeba. Ale už přišel čas si přiznat, Ta vášeň byla někde hluboko v nás, že skialp se stal novou plnohodnotsnad geneticky zapsána coby enernou etapou v historii lyžování. Pokud gie potřebná na splnění úkolů dané jste ještě nenaskočili, nebojte se! doby. Dnes už je jízda na vleku – tedy pardon, vleky už skoro nejsou, na Zdravou, veselou, voňavou a chutnou lanovce – jakýmsi normálem, který zimu! nikoho nevybudí a při němž hormony Petr Socha a SNOW

Andrea Drengubáková (SNOW tour), Michaela Kratochvílová (World Cup), Ondřej Novák (Academy), Tom Řepík (SNOWbiz), Lukáš Vavrda (Freeride & skialp) GRAFIKA

Petr Antoníček Markéta Antoníčková

SNOW, Č. 136, ROČNÍK XX.

REDAKCE

VYDAVATEL

SLIM media s.r.o. Husitská 344/63, Praha 3 IČ 27175511

INZERCE

Petr Havelka Veronika Bezpalcová Tomáš Rucký (SNOWtour) Tom Řepík (SNOWbiz) DISTRIBUCE

Marie Potužilová, Andrea Rosenbaumová INTERNET

Petr Havelka, Radek Holub, Tomáš Roba E-mailové schránky: jmeno.prijmeni@snow.cz AUTOŘI

Ivan Balek, Roman Gric, Tomáš Haisl, Karel Hampl, Petr Havelka, Ondřej Katz, Jan Klouček, Eva Kurfürstová, Martin Müller, Jimmy Petterson, Radim Polcer, Fredrik Schenholm, Kateřina Sochová, Aleš Suk, Ondra Tůma, Pavel Zelenka, Michael Turek JAZYKOVÁ KOREKTURA

Drahomíra Kožíšková PŘEKLADY

Kateřina Sochová, Lukáš Vavrda ODBORNÍ PARTNEŘI Svaz lyžařů České republiky Asociace profesionálních učitelů lyžování Asociace horských středisek ČR

DODAVATEL ENERGIE

/casopis ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

ADRESA REDAKCE

SNOW Husitská 344/63 130 00 Praha 3 redakce@snow.cz ( 222 780 286 INZERCE ( 775 610 757, inzerce@snow.cz

PŘEDPLATNÉ Česká republika: www.snow.cz/predplatne predplatne@snow.cz ( 775 My SNOW (775 697 669) Slovensko: www.ipredplatne.sk objednavky@ipredplatne.sk ( +421 0800 188 826 Cena výtisku: 100 Kč / 4,99 EUR MK ČR: E13878 ISSN: 1214-0007 Rozšiřuje: PNS a.s., Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen. Vychází 7x ročně. Toto číslo vyšlo 20. ledna 2022, další vyjde 24. února 2022.

OBÁLKA/FOTO: Crazy Články označené jako advertorial jsou komerční prezentací. Články v rubrice SNOWtour obsahují product placement. Náklad je ověřován ABC ČR.

Všechna práva vyhrazena. SNOWmag je ochrannou známkou. © SLIM media s.r.o. 2022

SVOBODNÝ POHYB NA ČERSTVÉM VZDUCHU Pokud chcete zažít opravdovou volnost pohybu na odlehlých svazích, vyšlápnout si vlastní stopu a jako první projet čerstvým prašanem, jsou pro Vás při volbě lyží skialpy tou správnou volbou. Na výběr máte ze šířek 70, 82 a 94 mm pod botou. Užší lyže jsou obratnější, širší vhodnější do hlubšího sněhu a prašanu.

Žádný jiný závodník nenaplňuje tak jako Manuel Feller za poslední rok rčení „From zero to hero“. Psal se 20. prosinec 2020, když vypadl ve druhém kole obřího slalomu v Alta Badii. S hlavou v dlaních a kšiltem staženým, aby mu nebylo vidět do tváře, seděl na zemi v prostoru pro závodníky a netušil, jak blízko je k obratu. Den nato stál na stupních na druhém místě a od té doby posbíral dalších sedm pódiových umístění včetně dvou výher. Datum 20. prosince je dnes v jeho kariéře milníkem. Do té doby se ve Světovém

poháru v top 3 umístil čtyřikrát, od té doby už osmkrát. Naposledy (v době uzávěrky) se radoval v Adelbodenu z druhé příčky v obřáku i slalomu. Tam měl v neděli vítězství na dosah ruky, ale překonal jej krajan Johannes Strolz, jenž se toho dne ve Švýcarsku se startovním číslem 38 stal překvapivým vítězem. A Manuel Feller? „O Strolzim vím už strašně dlouho. Je to neskutečný bojovník, který si navíc lyže připravuje sám. To si nikdo z nás nedovede představit, jaká je to fuška. Před druhým kolem jsem mu říkal, že do toho prostě

musí jít úplně stejně, jako to udělal předtím,“ smál se v cíli specialista na technické disciplíny jezdící na značce Atomic a přidal něco k sobě. „Už nebylo moc dobře vidět, takže jsem úplně neřešil jízdu na nejlepší čas a dole v nástupu na poslední hang jsem skoro vypadl. Jet druhé kolo z prvního místa byl enormní tlak, po psychické stránce to bylo skutečně náročné a já jsem extrémně rád za druhé místo. A teď? Těším se domů, a když mi to přítelkyně dovolí, půjdu ještě v noci na ryby.“ (mk)

FOTO: GEPA PICTURES

WORLD CUP

NEWS

ONDŘEJ NOVÁK

SNOW.cz/SP

redaktor SNOW

Překvapivý vítěz

FOTO: HEAD

Leden je měsíc samých překvapení. To není žádná pranostika, ale realita. A roztrhl se s nimi pytel hned 9. ledna v Adelbodenu. Když do druhého kola slalomu Světového poháru postoupil Johannes Strolz s číslem 38, nikoho to extra nepřekvapilo. Slalom je dynamická disciplína, ke ztrátě či vítězství stačí často velmi málo a nová jména v této disciplíně nejsou nic neobvyklého. Když ale takový nováček celý závod vyhraje, je z toho trochu pozdvižení. Navíc, když takový nováček brázdí svahy SP už od roku 2013 a za svoji kariéru se do bodované třicítky vešel sotva dvacekrát. Dlouholetá píle přináší ovoce i na prahu třicítky, kterou Johannes oslaví v září 2022.

Neuvěřitelní Norové

Planai po 10 letech Po 10 letech se na kopec, který opanuje jen mužská část startovního pole, vrátily i ženy a dívky. I když ne úplně přesně. V roce 2012 si vystřihly generálku na tehdejší MS 2013 ve Schladmingu na vedlejší sjezdovce a pak dlouhá léta nic. Letos se děvčata po deseti letech do Schladmingu vrátila a poprvé v historii rovnou na legendární černou pistu, kde se od roku 1995 jezdí tradiční mužský Nightrace. V ženském SP se tak jedná o nejstrmější souvislý úsek ve slalomu vůbec. A jak to dopadlo? Šťastně a emotivně. Mikaela Shiffrin neskutečnou jízdou ve druhém kole porazila o pár setinek Petru Vlhovou a připsala si 47. vítězství v individuální disciplíně, čímž zlomila dosavadní rekord Ingemara Stenmarka. A emoce dokonala třetí Lena Dürr, která věnovala své pódiové umístění svému otci. Peter Dürr totiž na stejné sjezdovce finišoval na 3. místě ve sjezdu v roce 1988.

FOTO: GEPA/ATOMIC

Moc nechybělo a v prestižním slalomu ve Wengenu mohli stát na stupních vítězů tři Norové. Jenže nejdřív to ze třetího místa po prvním kole přepálil Foss-Solevaag a nakonec i vedoucí Kristoffersen, který vypadl téměř v cílové rovince. Čest Norska zachránil v neuvěřitelném příběhu, který by nenapsal ani ten nejlepší scenárista, Lucas Braathen. Lucas se proslavil svým vítězstvím v Söldenu 2020 a ve stejné sezóně si dokonce dvakrát sáhl na první šestku ve slalomu. S dvaadvacetiletým mladíkem se tedy musí počítat, ale to, co předvedl ve Wengenu, byla ještě trochu jiná liga. Vlastně úplně jiná. Startoval s 31 a po prvním kole plném chyb se s odřenýma ušima dostal s 29. časem do druhého. Tam ale zajel nejrychlejší čas ze všech. O vteřinu rychlejší než druhý nejlepší. Usedl tedy na tradiční trůn pro průběžného vítěze a čekal na rychlé vystřídání. To se ale stále nekonalo. Vydržel tam až do samého konce. Lucas Braathen odstartoval z 29. místa a vyhrál.

Petra už má glóbus A aby toho nebylo ve Schladmingu málo, Petra Vlhová si s přehledem z druhého místa dojela pro celkové vítězství v disciplíně slalom za sezónu 2021/2022. Před Mikaelou Shiffrin má náskok 220 bodů a holky čekají už jen dva slalomy do konce sezóny. Takže hotovo, vyřešeno. Petra má dvacet bodů fóra a další křišťálovou kouli doma. Kdo by to byl před pár lety řekl?

Kitzbühel potvrzen Na Hahnenkammu je sněhu dost. Už několik týdnů tam do sjezdovky vrtají, zasněžují tam, kde je třeba, a chystají legendární kopec na 82. ročník jednoho z nejtěžších sjezdů na světě. Před 10 lety se tady rozloučil se svojí kariérou tehdy sedmatřicetiletý Didier Cuche. Jak jinak než vítězstvím. Pátým vítězstvím na Hahnenkammu.

Razzoli? Pojď zpátky! Emotivní příběh také zažil veterán Giuliano Razzoli. Pamatujete, jak v roce 2010 vyhrál v kanadském Whistleru zlato ve slalomu? Pak pravidelně bodoval až do roku 2016, kdy přišlo zranění, po kterém se těžko vracel. A vrátil se přesně po šesti letech. 17. 1. 2016 byl ve Wengenu druhý, 16. 1. 2022 ve Wengenu třetí. Tenkrát to čekal a v cílovém prostoru vyhlížel posledního jezdce na startu. Letos už byl dávno na cestě do hotelu. Startoval z devátého místa se ztrátou jedné vteřiny a po průměrném druhém kole vůbec nepočítal s tím, že by osm favoritů před ním vypadlo ze hry. A nevypadl nakonec jen jeden. Daniel Yule. Razzoliho museli shánět, aby se vrátil na vyhlášení, kam přiběhl v rozepnuté kombinéze, v teniskách a v kulichu. Rychle se upravil a pak už nechal volný průchod emocím. V osmatřiceti letech se vrátit na stupně vítězství, to už vyžaduje i velký kus srdce.

Poc

SeamLeSS fiT

SnoW

OBEX MIPS & OrB

sKVĚLÉ SamoSTaTnĚ, LEpŠÍ SPoLeČnĚ. Všechny helmy a brýle POC byly vyvinuty tak, aby fungovaly společně jako bezešvý celek, čímž zlepšují výkonnost, rozhled a bezpečí sportovce. Více informací na pocsports.com

WORLD CUP HERO

Jedenatřicetiletý rodák z údolí Val di Non v Trentinu Luca de Aliprandini je ukázkovým příkladem, jak se pečlivou soustavnou prací dá dosáhnout až na medailové pozice na vrcholných sportovních akcích. Ne nadarmo jeho motto zní: „Vítězství budujete v tréninku, nikoliv v závodní den.“

Lyže? Ne, jablka

Itálie se může pochlubit dlouhým seznamem excelentních technických závodníků. Pomáhají jako mentoři vám, kteří jezdíte Světový pohár právě teď, jak je to známé například z norského týmu? Když jsem začínal jezdit ve svěťáku, mohl jsem se opřít o naše zkušenější reprezentanty, kteří nám byli připraveni poskytnout pomocnou ruku a poradit. Především bych v této souvislosti jmenoval Davide Simoncelliho, se kterým spolupracuji stále. Nyní působí ve firmě Salomon a já s ním řeším vše podstatné ohledně mého vybavení. Uvědomuji si, jak pro mě byla důležitá vstřícnost, s níž k nám starší závodníci přistupovali, a tak se nyní snažím stejně vystupovat ve vztahu k mladším týmovým kolegům.

Kde jinde začít než od začátků – jaké byly ty vaše lyžařské? S lyžováním jsem začínal, když mi bylo asi tak pět a kousek, ale jen tak pro zábavu. Myslím si, že tak by to mělo být u každého dítěte, aby se prostě jen tak postavilo na lyže a užívalo si sníh. Nějaké závody pro mě zpočátku nebyly důležité, tuším, že ten první jsem mohl absolvovat asi tak někdy v osmi letech. Lyžování u nás v rodině nemělo žádnou tradici. Cles, odkud pocházím, a celé naše údolí je vyhlášené pěstováním jablek, to je tam podstatné.

Vybavíte si ještě pocity, které jste měl při svých prvních vystoupeních ve Světovém poháru? Stát na startu v dresu své země v nejprestižnější soutěži světa… Oh, ahaha… To bylo vlastně docela rozčarování! Byl jsem trochu zmatený, protože jsem nedokázal propojit hlavu s tělem. Tělo bylo v pohybu rychlé, až hlavu tak trochu předbíhalo. První závody se mi tedy tak docela nepovedly, končil jsem většinou okolo 35. místa a ani se nepodíval do druhého kola. Přitom v tréninku jsem tehdy předváděl skvělé výkony.

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

NEJLEPŠÍ RELAX? Kutilství a zahrada!

cestě jej nezastavilo zranění levého kolene, které ho připravilo o sezónu 2014/15, ani úraz hlavy, kvůli němuž zmeškal mistrovství světa 2017 ve Svatém Mořici. Do formy se dostal v pravý čas – při domácím šampionátu v Cortině d’Ampezzo se stal jediným italským medailistou, když vybojoval stříbro v obřím slalomu (kromě něj dosáhla na cenný kov už jen Marta Bassino, když obsadila s Katarinou Liensberger dělené první místo v paralelu).

Luca de Aliprandini své umístění zopakoval i v prosinci 2021 při domácím Světovém poháru v Alta Badii, kde finišoval v tradičním předvánočním obřím slalomu na druhé pozici, a tak není divu, že do něj fanoušci před olympiádou vkládají velké naděje.

Na rovinu – abych byl upřímný, nikdo ode mě nebo od našeho týmu na obří slalom vůbec stupně vítězů nečekal.

FOTO: SALOMON

Rychlost? S tou nemá Luca de Aliprandini problém. Naopak – obří slalom ve svižném tempu a pěkně nadoraz na ledové pistě, to je to pravé ořechové

Nečekal to nikdo Oproti tomu loni se při mistrovství světa v Cortině d’Ampezzo vše báječně sešlo a výsledkem bylo druhé místo v obřím slalomu. Mezi muži jste vlastně zachránil čest domácí Itálie. Jak jste si ty okamžiky užíval a jak jste medaili oslavil? Na rovinu – abych byl upřímný, nikdo ode mě nebo od našeho týmu na obří slalom vůbec stupně vítězů nečekal. Věděl jsem, že dosáhnout na ně bude hrozně obtížné, ale nikdy jsem o tom nepřestal snít. Ve finále jsem byl tedy zcela stranou zájmu i tlaku ze strany médií a to je občas velmi dobře. Když jsem přejel cílovou čáru a pochopil, že mám medaili z mistrovství světa, najednou jsem cítil, jak mi tělem prostupují všechny ty emoce za minulé roky. Byl jsem tak neskutečně šťastný! Nejen za sebe, ale za celý náš tým, za práci, kterou odvedli trenéři za dlouhá léta a která nepřišla nazmar… A ano, v noci jsme pak tak trochu slavili… Co bylo tím klíčem k úspěchu v Cortině? Měnili jste něco před sezónou? Hm, dobrá otázka. Měli jsme před šampionátem především dlouhou pauzu. Poslední obřák jsme jeli 9. ledna v Adelbodenu a pak následovala až 19. února Cortina. Takže jsme měli hodně času na trénink a začali skládat všechny ty jednotlivé kousky dohromady. Od hledání správného nastavení bot a lyžáků přes vylepšování mé techniky až po to, že bylo třeba dát moje tělo trochu do kupy po náročných závodech zkraje sezóny, které mě stály spoustu energie. Taky jsem se v průběhu té doby alespoň jeden den dostal na ten kopec v Cortině. Ne tedy na kompletní sjezdovku, ale sjet si i jen její část se ukázalo jako skvělý test.

Ne vždy se daří. V těch těžkých chvílích se Luca de Aliprandini může spolehnout na podporu své dlouholeté partnerky Michelle Gisin, olympijské vítězky v kombinaci z Pchjongčchangu

Máte nějakou speciální metodu, která vám pomáhá být lepší než ostatní závodníci? Rok od roku víc a víc chápu, co pro mě je dobré a co naopak nikoliv. Takže bych neřekl, že stárnu, ale že jsem stále chytřejší a dovedu se víc koncentrovat skutečně sám na sebe a na to, co je pro mě skutečně nezbytné, abych byl konkurenceschopný. Jak se díváte na psychickou přípravu? Máte třeba svého mentálního kouče? Ne, nikoho takového nemám. Hodně se to liší od jednoho sportovce k druhému, ale já prostě necítím, že bych mentálního trenéra potřeboval. Já sám jsem svým mentálním koučem a vůdcem. Lyžuji ve Světovém poháru od roku 2013 a to už je pěkná dávka zkušeností. Umím se poučit ze svých chyb a mám před sebou jednoznačný cíl: dotáhnout to až na vrchol.

Need for speed Co si slibujete od probíhající sezóny a s čím vyhlížíte olympijské hry? V každém jednotlivém závodě chci pro konkurenty představovat nebezpečí, bojovat naplno a umisťovat se v rámci top 5 nebo rovnou na pódiu. A jasně, někde tam v budoucnu je i olympiáda, takže o důvod víc, proč nepřestávat bojovat. Jste jedním ze závodníků značky Salomon, jak dlouho již s nimi spolupracujete? Na Salomonech jezdím vlastně celou svou kariéru, už to bude více než dvacet let! Za tu dobu už máme skutečné blízké vztahy, jsou tak trochu jako moje druhá rodina. Pro mě jako závodníka je nesmírně důležité, že vím, že se mohu za všech okolností spolehnout na jejich podporu.

FOTO: MATTEO AGREITER

WORLD CUP HERO

Závody na sjezdovce Gran Risa v Alta Badii jsou pro Lucu de Aliprandiniho výjimečné. Tím větší byla v prosinci 2021 jeho radost, když právě zde poprvé dosáhl na stupně vítězů ve Světovém poháru

Henrik Kristoffersen si v minulém ročníku Světového poháru stěžoval, že obří slalomy začínají být až moc rychlé a často se víc podobají až super-G než klasickému obřáku. Jak se na to díváte vy? Skutečně se disciplína v posledních letech tak změnila? Ahaha. Já si prostě myslím, že když něco nemáte rádi, neznamená to automaticky, že to není dobré, jen je to prostě něco jiného. Před deseti lety byl obří slalom ještě daleko rychlejší než nyní. To jen v posledních pěti letech se jezdily techničtější kurzy, hodně uzavřené, točivé a pomalé, moc pomalé. Já osobně mám radši, když to má drajv a je to rychlé. A to vůbec nemluvím o tom, že to líp vypadá v televizi, haha. A když přijde na podmínky na sjezdovce, nejlepší trať bude ta… … ledová. Ledová. Ledová. Mou nejoblíbenější štací ve svěťáku je Adelboden. Když najíždím do posledního strmého úseku před cílem, je to prostě: Woooow! Velice výjimečná pak pro mě je také Alta Badia, je to můj domácí závod.

Jak při tom všem jít do závodu beze strachu? Je to rychlý sport, kopce jsou prudké… Prostě nemůžete mít strach, když jdete do závodu, ani si takovou myšlenku připustit. Pokud tak učiníte, prohrajete ještě, než se odpíchnete a projedete první brankou.

S Michelle si pomáháme Když nestojíte na lyžích, při jaké činnosti si nejlépe odpočinete? Významnou roli hrají motorky, že? Když jsem doma, nejradši se zavřu do garáže a pracuji na nějakém DIY projektu nebo pečuji o svou zahradu. Takhle dobíjím baterky, jako si jiný přečte knížku, já miluju něco vytvářet a pracovat rukama. A ano, mimo sezónu hodně jezdím motocross, jsem do tohoto sportu nesmírně zapálený. Obyčejně v motocrossu nezávodím, jen si tak jezdím, ale tohle léto jsem se zúčastnil dokonce dvou závodů na mistrovské úrovni v Itálii.

A co další koníčky? U Itala se vyloženě nabízí fotbal… Když si jednou začnete s motocrossem, musíte se umět o motorku taky postarat, být dobrý mechanik. Takže právě tomu věnuji dost času, když zrovna nejezdím. Jinak rád cokoliv hraji. Fotbal, tenis – na tom ani nesejde, hlavně když je zábava! Vaší dlouholetou partnerkou je švýcarská lyžařka Michelle Gisin. Je dobré mít po svém boku někoho, kdo tak do detailů rozumí vašemu sportu? Jak se cítíte, když ji sledujete závodit? Oba máme velké štěstí, že si můžeme vzájemně pomáhat, abychom v našem sportu byli lepší a lepší. Michelle mi moc pomáhá v průběhu celé mé kariéry, a především se to projevilo po mém zranění v roce 2014. Jsem tak moc rád, že ji mohu mít po svém boku! Když se kouká na můj závod, bývá pokaždé strašně nervózní. Ale já to mám úplně stejně, když jede ona.

VÝBĚR VÍTĚZŮ.

SIGNATURE LINE. HENRIK KRISTOFFERSEN. MIKAELA SHIFFRIN. ALEXIS PINTURAULT.

WORLD CUP

FACE

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

SARA HECTOR Bojovnice každého dne

Tmavé oči, vlasy a exoticky znějící jméno by mohly někoho zmást, devětadvacetiletá technička je ovšem Švédka jako poleno, byť její příjmení údajně pochází od dávných francouzských předků.

rodného Sandvikenu to měla jako malá do skiareálu Kungsberget jen 25 kilometrů. Vzpomíná-li na dětství, vybavuje si hektické večeře před odjezdem na trénink za umělého osvětlení a chladná rána v autě s tatínkem, který si naplno pouštěl hard rock (k pramalé radosti dcery), aby neusnul za volantem.

Vzdělání je cool

Sara, jejíž oba rodiče jsou učitelé, strašně ráda chodila do školy. „Myslím, že naučit se chápat náš svět je cool, a od přírody jsem zvídavá. Jelikož jsem vrcholová sportovkyně, dostalo se mi užitečných lekcí i v průběhu kariéry. Stačí, když je člověk otevřený novým výzvám. Snažím se, abych na sobě pracovala po všech stránkách jako komplexní lidská bytost,“ vysvětluje Švédka. Z raného věku má ze zasněžených svahů dvě výrazné vzpomínky. Jednou jí ve sportovních potřebách padly do oka červené lyže, až se od nich nemohla odtrhnout. A stal se zázrak! Ačkoliv nepatřila mezi děti, jež dostanou, na co si vzpomenou, rodiče povolili a splnili dceři přání. „Jako by ke mně promlouvaly a říkaly mi, ať si je odnesu domů. Byly to mé první lyže a zamilovala jsem si je ihned. Dodnes mají v mém srdci své výjimečné místo,“ líčí tmavovláska. To má i její první trofej, již má dodnes vystavenou. Tehdy jako šestiletá vyrážela s rodinou na závody, kde ostatní dívky byly o dva až tři roky starší. Cítila nervozitu, vše jí přišlo strašně velké – sklon, startovací rampa, soupeřky… Ale byl tam tatínek, aby ji uklidnil.

„Objal mě a řekl, ať se prostě jen dobře bavím. Tak jsem vyjela do branek, místy pizza stylem, tedy v pluhu, což nikdo jiný nedělal. Ale z nějakého důvodu jsem byla rychlá! Začala jsem hranit vnější lyží a strašně se mi líbilo, jak to fičí. Byla jsem malá, a tak jsem se o výsledky nestarala. Proto jsem vůbec netušila, co se děje, když se ozvalo: ‚Vítězem se stává Sara Hector!‘ Dostala jsem největší cenu ze všech, stála na pódiu mezi dvěma mnohem vyššími holkami a cítila se hrdě. Tehdy jsem poznala, jak sladké je vítězství, a od té doby vím, že to je to, co chci,“ vzpomíná.

Nahoru a dolů

V prosinci 2009 debutovala ve Světovém poháru při obřím slalomu v Åre a hned brala body za 22. místo. V letech 2010–2012 postupně zkompletovala medailovou sbírku ze stejné disciplíny na juniorských světových šampionátech. Sezóna 2014/15 znamenala definitivní průlom, když pravidelně končila v top 10 a při obřácích v Åre a Kühtai in Tirol nejprve druhým místem poprvé vystoupala na stupně vítězů a následně si premiérově vychutnala štěstí z triumfu. O to větší byla očekávání do dalšího ročníku, ale přišla stopka. Svah v Åre domácí závodnici ukázal odvrácenou tvář a ona jej opustila zafixovaná v záchranářských sáních. Diagnóza byla nesmlouvavá. Vazy zůstaly nepoškozené, přesto došlo k devastujícímu poničení levého kolene a na víc než rok byl s lyžemi konec. Navzdory poctivé rehabilitaci Švédku sužovaly pochybnosti, zda se někdy dovede v plné síle vrátit mezi elitu. A jejímu trápení

neměl být konec. Když se v létě 2016 vracela z dovolené v USA a Kostarice napumpovaná novou energií a měla pocit, že se vše k dobrému obrací, zastihla ji zpráva z těch nejhorších.

Úsměv, co skrývá slzy

Mamince diagnostikovali nevyléčitelnou amyotrofickou laterální sklerózu. V jediném okamžiku se Saře změnily priority, nejdůležitější bylo trávit čas s maminkou, upozornit na zákeřnou nemoc, pokusit se v charitativním závodu vydělat peníze a věnovat je na výzkum, nevzdávat se naděje… „Maminka je pro mě ohromnou inspirací. Je pozitivní, ze všech dní se snaží vytěžit maximum a je vděčná za každý současný okamžik. Podporuje mě a vždy se mi snaží pomoct v tom nejlepším, nebo někdy nejhorším,“ směje se lyžařka, načež zvážní. „Je strašně tvrdé vidět někoho, koho milujete, jak musí bojovat, aby mohl dělat úplně obyčejné věci jako chodit nebo mluvit. Jsou chvíle, kdy jsem nesmírně nešťastná. Ale možná to mému životu dalo novou perspektivu.“ Vše je o tom, jak se k tomu postavíš. To je nyní motto sympatické závodnice. V cíli vždy usměvavá, i když se nedaří dle představ. Olympijská sezóna ji zastihla ve výtečné formě, v obřím slalomu už byla třikrát na pódiu, medaile se nejeví nereálně. Sara Hector už ale dobře ví, že život nejsou pouze lyže. Proto vystudovala vysokou školu, s přítelem zařídila nový dům, stala se spolumajitelkou hotelu v Sandvikenu… A čeká, co přinese další den.

FOTO: GEPA PICTURES CHRISTIAN WALGRAM/HEAD

STORY

LEGENDY

Legendy

TEXT: TOM ŘEPÍK FOTO: ELAN

Glen Plake

FRANK SINATRA LYŽOVÁNÍ Pokud čtenář lyžuje, pravděpodobně ví, kdo je Glen Plake – i kdyby si měl jen říct, že je to ten svérázný chlápek s čírem. On je ale mnohem víc než to. Oborem respektovaný člen Síně slávy, vytrvalý a ikonický vyslanec lyžařského sportu, jeho punkových kořenů a i úcty k jeho minulosti.

nes, ve svých 57 letech je Glen Plake pro lyžařský svět stejně důležitým symbolem jako kdykoli předtím. Stejně dobře se cítí a je uznávaný na pařížských ulicích jako na parkovišti u zapadlého lyžařského areálu doslova kdekoli na světě. Těm, kteří si Plakea spojují s hlučným neurvalcem, jenž se proslavil ve filmu The Blizzard of Aahhh's z roku 1988, se může zdát, že je jeho současná zdánlivá usazenost poněkud v rozporu. Ale každý, kdo na Plakea narazil v posledním, řekněme, čtvrtstoletí, ví, že je to typický chlápek z lidu, kterého pohání především čistá láska k lyžování ve všech jeho podobách.

Blizzard of Aahhh's

Úzké dlouhé lyže, neonové oblečení, dlouhé vlasy, vlasový gel, hodně gelu. Ale především lyžování – extrémní lyžování. Každý prvek lyžařského snímku Grega Stumpa The Blizzard of Aahhh's byl předurčen k tomu, aby se film stal okamžitě klasikou. Lyžařské filmy existovaly i před Blizzardem, ale ne takové. Blizzard přinesl pojem „extrémní" do slovní zásoby mnoha běžných lyžařů. Pět měsíců poté, co Stump uvedl svůj pátý film, byly jeho dvě hvězdy, radikální psanec Glen Plake a skromný Američan Scot Schmidt, pozvány do pořadu Today Show televize

NBC, aby s nimi Bryant Gumbel udělal rozhovor. Tihle lyžaři nikdy nevyhráli žádnou soutěž ani závod a nebyli na olympiádě. „Ten den se všechno změnilo,“ řekl Stump. „Extrémní lyžování se dostalo do povědomí amerického mainstreamu.“ Když Glen vyrůstal na jižním břehu jezera Tahoe, bylo to tam trochu divočejší a bouřlivější než dnes. Místo, kde byly k dispozici grily, na kterých si hosté mohli sami ugrilovat jídlo. Lyžařská destinace, kde hotdogáři John Clendenin a Wayne Wong v podstatě vynalezli sport freestyle. Právě tato lyžařská energie pomohla vytvořit člověka známého jako Glen Plake.

Kromě účinkování ve filmu The Blizzard of Aahhh's si Glen v průběhu let zahrál v mnoha dalších lyžařských filmech, včetně několika cameí ve snímcích Warrena Millera, jako jsou Cold Fusion, Journey, Impact, Higher Ground nebo jeho posmrtného Timeless z roku 2019. Jelikož Glen zůstává po dekády jedním z příslovečných kluků z plakátu lyžařského sportu, pro obor je cenné i vzrušující, že se stal velvyslancem nejen střediska Mammoth Mountain, ale také majákem pro horské vůdce a lyžařské instruktory po celém světě. Například ve zmíněném filmu Timeless se k němu v Mustang Powder připojili lyžařští instruktoři 3. úrovně

STORY

LEGENDY

Rozhodně jsme byli skupina vyděděnců. Byl jsem požádán, abych ve filmu lyžoval, lyžoval jsem dobře a všem se líbil můj styl. Sakra, najednou jsem lyžoval ve filmu! AJ Oliver a Brenna Kelleher, aby lidem ukázali, že i obyčejní učitelé lyžování mohou být skvělí lyžaři. Sám Glen dodnes lyžuje, jak jen může, Nevadu nazývá svým tajným základním táborem a město Chamonix zas svým domovem během sezóny.

Začátky

Pan Glen Plake se narodil v Livermore nedaleko San Francisca v Kalifornii a vyrůstal v South Lake Tahoe, kde začal v přilehlém resortu Heavenly lyžovat asi ve třech letech. „Žili jsme v lyžařském městě, takže to bylo ono. South Lake Tahoe bylo zábavné místo, bylo to pohraniční město s hazardem a sportem a spoustou zdrojů v přírodě. Zároveň to bylo prázdninové letovisko. Byl jsem na jižním pobřeží jezera Tahoe, tam určitě panuje rivalita. Sever a Jih – určitě když jsem byl mladší – měly tendenci se často střetávat. Na severním pobřeží měli všichni lidé z města prázdninové domy a dívali se na nás svrchu, protože jsme byli město hazardu. Všichni to byli lidé z vyšších vrstev, vysokoškolsky vzdělaní, a my dole na jižním pobřeží naopak banda podělaných flákačů, což nám nevadilo, bylo nám to jedno!“

I když vstřebával lyžařskou techniku (snad i nějaké mravy?) od rakouských trenérů v tamním proslulém lyžařském týmu Blue Angels, čerpal inspiraci i daleko za hranicemi jejich vlivu. V lyžařském časopisu SKI četl o rebelovi Dicku Buekovi, v úžasu sledoval, jak Hermann Gollner ve filmu Ski the Outer Limits předvádí majestátní Moebiovo salto, připojil se k hédonistickým Face Rats, kteří se prodírali boulemi na ikonické sjezdovce Gunbarrel v Heavenly, a oceňoval nesamozřejmou svobodu, s níž se mohl vydat na túru za oblouky se svým otcem, kdekoli a kdykoli se mu zachtělo. „Z lyžařského hlediska jsem vyrůstal v docela typické

lyžařské škole, pak jsem přešel do juniorského závodního týmu. Nikdy jsem nebyl žádný závodnický zázrak, to vůbec, ale určitě jsem se tomu věnoval. To v dnešní době děti odmala vyrůstají v lyžařských týmech a programech, a pokud nejste nejlepší závodník nebo freerider, tak se vás všichni začnou ptát: Co budeš dělat teď? Půjdeš na školu nebo na to či ono? Byl jsem přesvědčený, že moje velké lyžování teprve přijde, a ono potom skutečně přišlo. Jak mí vrstevníci postupně přestávali závodit a opouštěli lyžařské programy, moje lyžování začalo vzkvétat. Po technické stránce jsem byl krapet opožděný. Když

Svatební cesta se nakonec protáhla na 68denní šňůru sestávající z asi padesáti zastávek po lyžařských skiareálech v celé zemi.

děti kolem mě začaly z těchto programů odpadávat, bylo to pro mě něco jako: Co dál? Objevoval jsem si pro sebe hory čím dál víc a víc.“ Lyžovat naplno a ještě víc pařit se brzy stalo Plakeho životním stylem, zatímco jeho závodní zaměření se přesunulo od branek do boulí. Se svými vrstvenými košilemi Izod a vysokým čírem byla tato nadějná, nikde nepřehlédnutelná ikona na střední škole považována za nezvladatelnou, a přestože Glen prokazoval své schopnosti sjíždět boule na tratích Světového poháru, určité povinné skoky sestav shledával příliš omezujícími pro svou osobnost.

Potížista

V roce 1986 se Plake a lyžující filmař Greg Stump seznámili na boulařských závodech v Coloradu. Brzy poté se objevil ve Stumpově filmu Maltese Flamingo. Glenův velký zlom přišel, když se zranila Lynne Wielandová, jedna ze tří lyžařek obsazených do Stumpova filmu The Blizzard of Aahhh's. Plake dostal nabídku a odletěl do Chamonix. Film byl uveden v roce 1988 a zbytek je historií extrémního lyžování: „Greg lyžoval ve filmu Dicka Barrymora a dali se dohromady. Díky jejich spojení jsem byl požádán, abych lyžoval ve filmu, který zas natáčel Greg. V té době se prostě natáčelo

s kamarády a cokoliv, o tom to je. Oni říkali: Aha, musíme tam mít Plakea na lyžích! Je z Kalifornie, zná to tu a je zatraceně dobrej! Má svoje číro. Je to šílenej klouček! Musíme ho nechat natočit! Rozhodně jsme byli skupina vyděděnců. Byl jsem požádán, abych ve filmu lyžoval, lyžoval jsem dobře a všem se líbil můj styl. Sakra, najednou jsem lyžoval ve filmu!“ „Paradoxem je, že film jsem viděl až po spoustě let po natočení, až s živým publikem, poprvé

s živým publikem. Zmeškal jsem všechny premiéry, nedělal jsem žádné promo filmu, celou tu dobu jsem byl v Evropě. Teď bylo docela fajn sedět s publikem a křičet a řvát a dělat všechny ty super věci, které děláme, když se díváme na film se skupinou spřízněných lidí na velkém plátně. Opravdu si myslím, že bychom to měli dělat častěji. Mít premiéru v baru nebo tak někde, kde v pozadí hraje film, nemít nic jiného než si sednout a dívat se na ten zatracený film. No

STORY

LEGENDY

a až před pár lety dělali velkou projekci v Chamonix a požádali mě, abych film uvedl. Byl jsem doslova na pódiu, když mi došlo, že jsem se na to nikdy předtím vlastně nedíval.“ Navzdory nečekaně silné celosvětové odezvě si Plake i spoluúčinkující lyžaři dobře uvědomovali, že to, co dělají, je spíš namachrované skákání ze skalek než to, čemu by se dalo říkat opravdový extrém. Po natočení filmu zůstal Plake v Chamonix,

jsem musel utéct. Když je člověk mladý, dělá snadná rozhodnutí, a já se rozhodl utéct, a tak jsem vzal čáru. Budu upřímný, nepoznal jsem Chamonix od Zermattu, nevěděl jsem, kam mířím, jen jsem věděl, že jedu do Francie. Kdybyste mi dali pistoli k hlavě, když jsem byl tři nebo čtyři dny v Chamonix, a zeptali se mě, kde jsem, řekl bych: ‚Ty vole, jak že se to tady jmenuje?‘ Fakt nebylo žádné ‚Musím se dostat do Chamonix!‘, to k tomu nepat-

Když jste v jeho blízkosti, cítíte se tak trochu jako on – a lyžování je pro vás tou nejúžasnější věcí v životě.

toho, že se časy ve světě uctívání lyžařských hrdinů přeci jen krapet mění. Plake si dále budoval pověst člověka, který neváhá posouvat hranice, a to jak ve světě lyžování (například sjížděl s šestnáctikilovou helmou s leteckou kamerou z druhé světové války na jedné straně a obrovskou baterií na straně druhé), tak i v policejních záznamech. Jeho pařící období vyvrcholilo v roce 1992 v Jackson Hole ve Wyomingu, kdy byl na après ski večírku obviněn ze tří trestných činů. V tu chvíli mu došlo, že je vážně nejvyšší čas hodit zpátečku a dát se do pořádku.

V chomoutu

aby se vyhnul svým problémům doma a aby se začal skutečně učit jezdit ve velkých horách. „Uvědomoval jsem si evropský vliv na tento sport a věděl jsem, že pokud se chci stát profesionálním lyžařem, tak raději pojedu tam, kde je lyžování respektovanou aktivitou. A to ve Spojených státech nebylo. Musel jsem se dostat tam, kde bylo lyžování uznávané. Měl jsem za sebou spoustu problémů se zákonem, měl jsem fakt potíže, vyrůstal jsem ve městě hazardu, takže jsem měl v životě trable s drogami. Nejen osobní, ale i soudní!“ „Hrozilo mi poměrně dost let ve vězení a to jsem ve své budoucnosti nerad viděl, takže

řilo, jen jsem věděl, že musím do Evropy. Je to tak, zdrhnul jsem kvůli vážným právním problémům, které jsem fakticky měl, a asi abych je podpořil, neměl jsem práci, nechal jsem školy, protože jsem lyžoval. Byl jsem umělec, který se potýkal s problémy, ať už mě nazýváte jakkoli.“ „Všechno to souviselo s drogami. Prodával jsem drogy, tak jsem si vydělával. Tedy, dřel jsem jako kůň, ale veškerý příjem, který jsem měl, jsem si doplňoval dealováním, a nechal jsem se chytit. Neprodával jsem zbraně nebo tak něco, dělal jsem to, co dělá spousta lidí. Prostě mě chytili. Zrovna jsem viděl zprávy, že propustili z vězení pět set

lidí, kteří si odpykávali trest za různé drogy. Přesně to jsem měl i já; hromadu různých obvinění z drog, které, upřímně řečeno, teď ve státě Kalifornie už ani nejsou nelegální.“ V následujících letech po veleúspěšném uvedení filmu The Blizzard of Aahhh's se Plake objevoval v lyžařském tisku – v reklamách, na titulních stranách, v reportážích – včetně obálky oborové bible, časopisu SKI. Reklamní kampaň Extremely Different (Zcela jiní) pro společnost K2, v níž se Plake a jeho obarvené číro střetli s upjatým zlatým medailistou Philem Mahrem, se okamžitě stala vyhledávanou lyžařskou klasikou a potvrzením

V té době se seznámil s Kimberly Manuelovou, texaskou královnou krásy, lyžařkou a vyznavačkou jízdy v terénu, a oženil se s ní. Na svatební cestu v roce 1991 se Plakeovi rozhodli vyrazit na lyžařskou túru po zapadlých koutech Ameriky a neohlášeně navštěvovat malé lyžařské areály, jako je ten v Severní Karolíně, kde se Kimberly naučila lyžovat na výletech se svou texaskou církevní skupinou. Glena zaujalo setkání s lyžaři, kteří vyrostli v malých, neznámých areálech, jež nikdy nepoznal, a uvědomoval si, jaký pozitivní dopad na tyto komunity může jako osobnost mít. Automobilový závodník Richard Petty mu jednou podepsal čepici a řekl mu, aby se „pořád usmíval a byl na lidi milý“. Tato interakce a rada v něm zanechala hluboký dojem. „Autogram představuje interakci s někým,“ vysvětluje Plake. Chtěl rozdávat autogramy, ale také s těmito lidmi lyžovat, a to na jejich domácí půdě. Svatební cesta se nakonec protáhla na 68denní šňůru sestávající z asi padesáti zastávek po lyžařských skiareálech v celé zemi. Jedná se o skiareály, nikoliv střediska, a toto rozlišení podle Plakea znamená vše. „Areály jsou místem, kde se vše odehrává. Co se týče středisek? Golf a lyžařské areály je něco, co mě prostě vytáčí. Jak se to sakra stalo?“

Plake popisuje soudobé konvenční lyžování jako „hloupý buranský sport na konci prašné cesty“ a jeho lidové cítění oslovuje lyžaře po celé zemi. „Zhruba jednou za tři roky dostanu roupy a cítím, že je čas,“ vysvětluje Plake, a když se tak stane, nastartují s Kimberly zakázkový obytňák Freightliner, vybavený naftovým topením, plnohodnotnou ložnicí, koupelnou a kuchyní a dílnou se samostatným vchodem. Jeho cesty nazvané Downhome Tour (Zpátky domů) podněcují jeho fanouškovskou základnu i jeho duši. „Je to můj způsob, jak poděkovat, a také způsob, jak načerpat energii. Po turné se mi do srdce vžene tolik vášně,“ říká.

být přítomen výrobnímu procesu v továrně, příslovečně přičichnout tam ke dřevu a navrhovat lyže. Značka K2 prošla mnoha změnami. Jejich lyže se vyráběly kdesi v Číně a rodina ambasadorů K2 se z velké části rozptýlila. Propustili už bratry Mahreovy i Scota Schmidta. Plake nedávno prodloužil smlouvu s Elanem na další tři roky a podílel se na návrhu obou modelů Amphibio i lehkého Ripsticku.

Učitel

S manželkou Kimberly oba nedávno získali certifikáty instruktorů lyžování PSIA. „Ona je mou největší podporovatelkou a nejlepší kamarádkou. Neznám dva jiné lidi, kteří by spolu trávili

Uvědomil jsem si, že ve vězení se vůbec nelyžuje, tak jsem prostě přestal (chlastat). Do byznysu

Po svém prvním turné se už Plake vystříhal všech ilegálních večírkových neřestí, ale ne hlučného hurónského smíchu a společenského ducha. Jak řekl v jednom ze svých notoricky známých plakeismů: „Uvědomil jsem si, že ve vězení se vůbec nelyžuje, tak jsem prostě přestal (chlastat).“ Známí o znovuzrozeném Plakeovi tvrdili: „Profesionálnějšího sportovce si nemůžete přát.“ Mezitím se Plake stále více věnoval backcountry lyžování a horolezectví, zimy začal trávit v Chamonix, nakonec si tam koupil byt. Banální potíže s kancelářskou technikou a nadměrné cestování stály za jeho dalším kariérním postupem v roce 2006, kdy se mu ozvali ze slovinské fabriky Elan. „Jediným důvodem, proč jsem ještě nepodepsal smlouvu s K2, byl rozbitý fax,“ vzpomíná Plake. Elan mu nabídl velkorysou smlouvu na pět let a s možností

tolik času jako my,“ komentuje Plake. To zahrnuje spoustu času nejen na sněhu, ale i na vodě a v blátě. Kimberly dostala svou první terénní motorku v sedmi letech a stejně jako Glen je velkou fanynkou jízdy v terénu. Také si ale užívají čas mimo sebe, například když je Glen až na šest týdnů v kuse na horolezeckých expedicích. Plakeovy horolezecké výkony zahrnují prvovýstupy v blízkosti jeho domovských základen v Sierra Nevadě, všude po Evropě, ale i v dalekém Japonsku, Indii a Jižní Americe. Při jedné takové výpravě v roce 2012, kdy se pokoušel sjet osmou nejvyšší horu světa, nepálskou Manáslu, bez kyslíku, došlo k tragédii. Když byli Plake a jeho partneři Gregory Costa a Remy Lecluse ve stanech, zasáhla je lavina. Costa a LeCluse byli smeteni a patřili mezi 12 lidí, kteří v lavině zahynuli. Plakeovi se jako zázrakem nic nestalo. Když se Plake později dozvěděl o francouzském projektu, jehož

STORY

LEGENDY

cílem bylo naučit začínající horské vůdce v Nepálu lyžovat, zapojil se do něj a naučil lyžovat 12 dětí. Aby se však tyto děti mohly stát instruktory a učit své kamarády, musel se sám Plake stát instruktorem PSIA. „Všichni, kdo mě znají, se doslova smáli a valili oči,“ vzpomíná Plake.

Nuda? Nikdy!

Profesionální lyžař Tim Petrick, jenž se s Glenem poznal coby ambasador značky K2 v devadesátých letech, byl mu svědkem na svatbě a jsou od té doby nejlepšími přáteli, označuje Plakea za jednoho z nejzkušenějších lidí, které lyžování zná, a jeho znalosti všeho – od techniky přes historii až po vybavení, střediska a spotřebitele – jsou skutečně jeho vlastním milostným dopisem tomuto sportu. „A navíc na lyžích svede cokoliv včetně všech těch starých baletních pohybů,“ dodává Petrick. „Když jste v jeho blízkosti, cítíte se tak trochu jako on – a lyžování je pro vás tou nejúžasnější věcí v životě.“ Před několika lety, když byla v horách Sierra Nevada vážně mizerná sněhová pokrývka, si Plake objednal slalomové lyže od Elanu. „52 dní v nejhorší zimě všech dob jsem každý den jezdil slalom. Je tolik krásných aspektů tohoto sportu – tratě, touring, boule, slalom, skoky – a žádný není důležitější než ten druhý.“ Jen jedna věc se mu na lyžování nelíbí: „Naše schopnost tak rychle zahazovat trendy. Jiné sporty si své dědictví uchovávají.“

Coby příklady uvádí manévry nazvané hang ten při surfování nebo wheelie na biku. „Wheelie nikdy nevyjde z módy,“ poznamenává Plake. „Ale když dnes na lyžích uděláte spread eagle nebo daffy, vysmějí se vám. Spousta triků a provedení, stejně jako technika potřebná pro jízdu na 204 cm dlouhých slalomových lyžích, jsou součástí našeho dědictví, které je třeba oslavovat a zachovávat.“ Plake vzdává hold minulosti tím, že vytváří a pořádá akce, jako je Glen Plake Hot Dog Tour a Gunbarrel 25 Mogul Marathon, kde se účastníci snaží 25krát objet ikonickou sjezdovku Heavenly s převýšením 550 metrů.

Sleduje zralý padesátník Glen Plake i dnes filmy o lyžování? „Furt! Rád se dívám i na Světový pohár. Myslím, že je to fantastické. Miluji horolezectví. Stejně jako vždycky, prostě velký mix všeho a sakra rád vyhrabu nějaké staré filmy. Dívám se na některé staré filmy jen proto, že miluju kreativitu samotného filmu a miluju lyžování, které

bylo ve filmu předvedeno. Viděl jsem jeden film, je to asi deset let, a viděl jsem ho jednou. Nemohl jsem tomu uvěřit a ptal jsem se a ptal a ptal, ale nemohl jsem sehnat kopii. Jeden můj kamarád mi teď poslal kopii na Vimeo. Jmenuje se to The Ski Racer. Mám velkou sbírku filmů, před pár lety jsme měli deštivý den v Chamonix a dívali jsme se na railové filmy z konce 90. let. Svatá prostoto, tak šílený! Doslova začátek Newschoolers, to, co se dělo, bylo šílené. Mluvíme o neřízených střelách, prostě dělali věci a nikdo netušil, co se děje! Začátky Roryho Silvy, Deschenaux, časy Mercona, všech těch kluků.“ Když byl Plake uveden do Síně slávy amerického lyžování (2010), využil příležitosti, aby se zasadil o větší rozmanitost dovedností v Síni slávy, která je zatím plná závodníků konvenčních lyžařských disciplín. Glen je bezpochyby mistrem propagace, pro sport jako i pro sebe. Lyžařskou sezónu obvykle končívá na červencový Den nezávislosti v kalifornském Mammoth Mountain, kde od roku 2014 působí jako Ski Ambassador (nebo v Plakeově podání „AmBADASSador“), kde žehlí boule ve sněhové břečce a přitom si u piva povídá s publikem. Pro všechny to bývá vždycky ten nejlepší čas. Výmluvný epilog o něm před lety napsal magazín SKI: „Ač jsou lyžaři, kteří pro tento sport udělali víc, není nikdo, kdo by pracoval tvrději nebo strávil více času v zákopech. Nikdo, kdo by zanechal svou stopu tím, že se dotkl tisíců lyžařů jednoho po druhém, z očí do očí, lyže na lyži na sedačkové lanovce nebo v boulích.“

ADVERTORIAL

ELAN

–6 0x oceněný inovátor

Elan již tradičně patří mezi nejaktivnější inovátory. Stál u zrodu carvingové revoluce a mnoha dalších inovací, které se každoročně odrážejí v oceněních, jež Elan napříč světem sbírá. Jen pro letošní rok jich získal vysoké desítky!

íce než třicet různých lyží získalo ocenění v mnoha kategoriích od modelů pro skialp, freeride, allmountain, přes závodní až po juniorské lyže. Nejvíce oceňované jsou pánské i dámské kolekce řady Ripstick, zatímco v Americe sbírají body širší modely, v Evropě excelují převážně lyže na sjezdovku a allmountainy (vedle Ripstick i GSX, Wingman 82 CTi, Wildcat 82 Cti), ale také nové modely pro skialpinismus. Tak alespoň hovoří výsledky patnácti testů a anket provedených v osmi zemích – z nich si Elan odvezl domů 60 cen! Současnou kolekci lyží Elan tak logicky zdobí superlativy: „Jsou to nejrozmani-

tější a nejpokročilejší lyže, jaké kdy byly v historii naší značky vytvořeny, od lyží oceněných napříč všemi segmenty trhu až po revoluční produkt v podobě prvních skládacích lyží na světě,“ komentuje výsledky značky Melanja Korošec, brand manažerka Elan.

AND THE WINNER IS … WINGMAN

VOYAGER

WINGMAN 82 CTi

ACE SCX

ACE GSX

ACE GSX TEAM

Glen Plake je už 15 let ambasadorem firmy Elan. V posledních 18 měsících pracoval na modelech skialpové řady Ripstick Tour, jež nyní sklízejí úspěchy ve světových testech. Pomyslnou třešničkou řady je model nesoucí Glenovo jméno a podpis. Dá se takřka s jistotou předpokládat, že by se nepodepsal pod něco, o čem byl nebyl 100% přesvědčený…

RIPSTICK TOUR

Alleskönner

ACE

RIPSTICK BLACK EDITION

RIPSTICK

GLEN PLAKE SIGNATURED MODEL

Mrkněte na video s Glenem Plakem:

SEASON 21/22

VOYAGER

Skládací lyže Voyager, novinka a bomba letošního trhu, jsou totiž kategorií samy pro sebe. Sbíraly nejvyšší ocenění, kde se dalo, na ISPO dostaly titul „Gold winner“, v anketě Red Dot „Best of the best“ a v Plus X-Award braly vedle dalších sedmi dílčích vítězství pomyslné celkové zlato – „The best product of the year“.

RIPSTICK 96

RIPSTICK 88

RIPSTICK 106 BE

RIPSTICK TOUR 88 + ATK

AMPHIBIO

ACE

INSOMNIA

RIPSTICK TOUR

AMPHIBIO 18 TI

ACE SPEED MAGIC

INSOMNIA 16 TI

RIPSTICK TOUR 88 W + ATK

RIPSTICK

RIPSTICK 102 W

RIPSTICK 94 W

RIPSTICK 88 W

STORY

NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

TEXT: TOM ŘEPÍK FOTO: PRACOVNÍ ARCHIV AUTORA

OTEC KRÁTKÝCH LYŽÍ Pan Karl Koller bez nadsázky zatřásl světem lyžařské výuky. V roce 1953 na Mezinárodním kongresu lyžařských instruktorů předvedl, jak ve své kitzbühelské lyžařské škole úspěšně používal 150- až 170centimetrové lyže k tomu, aby naučil začátečníky dělat jednoduché oblouky s paralelními lyžemi, čímž prvně v historii obešel tradiční postup od plužení k přívratu. Nebylo to jediné jeho prvenství.

akouský juniorský mistr ve sjezdu a skocích z třicátých let Karl Koller byl prvním mužem, jenž po válce získal titul v kombinaci na Hahnenkammu (1946). V letech 1950 až 1975 vedl proslulou kitzbühelskou lyžařskou školu Rote Teufel. Vybudoval svého času nejúspěšnější dětskou lyžařskou školu na světě, Kollerland. Vynalezl Kollerhilfe, pomůcku, které se děti mohly držet, když se poprvé učily lyžovat. Zavedl terénní výuku. Vymyslel Zlatou lyžařskou knihu, která zaznamenávala každého lyžaře na tamní dovolené, který stihl sjet 50 sjezdovek v okolí Kitzbühelu. Koller byl skutečným srdcem a mozkem vzestupu Kitzbühelu coby lyžařského střediska, kde se konaly nejslav-

Rakouský juniorský mistr ve sjezdu a skocích z třicátých let Karl Koller byl prvním mužem, jenž po válce získal titul v kombinaci na Hahnenkammu

nější sjezdové závody na světě a kde žili i další slavní rodáci jako trojnásobný olympijský vítěz Toni Sailer, Anderl Molterer, Christian Pravda, Hias Leitner, Ernst a Hansi Hinterseerovi, stejně jako mnozí medailisté z odvětví snowboardingu nebo běžeckého lyžování.

Výuka na krátkých

Jak v 50. letech minulého století rostla obliba techniky wedeln – rychlého lyžařského oblouku s obráceným pohybem ramen –, jevila se tradiční metoda výuky začátečníků starým arlbergským systémem, tedy od plužení ke smýkanému oblouku s rotací, stále více zastaralou. Žáci se potřebovali odnaučit oblouky z lyží postavených do tvaru V, aby mohli zatáčet s lyžemi drženými rovnoběžně.

Karl s rakouským sjezdařským esem Stephanem Eberharterem v domácím Kitzbühelu

Koller vycítil, že řešením je nechat studenty dělat paralelní oblouky od samého začátku, čímž by se eliminoval starý a poměrně pomalý arlbergský postup k paralelním obloukům. K tomu však nemohlo dojít, pokud by učící se nováčci začínali na běžných lyžích o délce 200 centimetrů a delších – lyžích, na kterých by sice později coby zkušenější jezdili, ale pro začátečníky byly příliš těžkopádné.

Koller poprvé experimentoval s použitím krátkých lyží v roce 1952. Musel se dohodnout s továrnou, aby mu jeho krátké výukové lyže – Kitzbüheler Schul-Ski – vyráběli. Následujícího roku o této radikální výukové novince hovořil na kongresu instruktorů Interski v Davosu. Nakonec se výuky krátkých lyží ujalo jen v Tyrolsku přes 90 zavedených lyžařských škol. Nezávisle na Kollerově výuce a pravděpodobně bez jeho

vědomí zpopularizoval počátkem 60. let Clif Taylor s Mortenem Lundem ve Spojených státech GLM, metodu výuky lyžování na lyžích se stupňovanou délkou. Metoda GLM zahrnovala postupný výběr tří nebo čtyř délek lyží, což bylo složitější a pravděpodobně méně účinné než Kollerův původní systém výuky. Metodologie GLM se nikde v Evropě neuchytila. Aby společnost Head Ski uspokojila poptávku lyžařských škol po celém světě, zahájila výrobu krátkých lyží v plném rozsahu. Následovaly ji další firmy. S příchodem modelů Elan SCX, Kneissl Ergo a zavedením silně vykrojených lyží s délkou pod 190 cm však začátkem 90. let skončilo speciální používání krátkých lyží pro výuku lyžařskými školami a napříč odvětvím se v následující dekádě prohnala smršť globální carvingové revoluce.

Lyžařský všeuměl

Karl Koller se narodil v roce 1919 jako nejmladší z deseti dětí. Coby tříletý trpěl velkými kožními problémy; lékař mu doporučil pobyt na čerstvém vzduchu a od té doby trávil každou možnou minutu venku. Závodil v severském i alpském lyžování a v létě hrál fotbal. V roce 1936 se stal dorosteneckým mistrem Tyrolska ve sjezdu a skocích. Jeho lyžařské kariéře nestálo v cestě nic kromě druhé světové války. Byl odveden a stal se členem velkoněmeckého říšského lyžařského národního týmu. V letech 1943 až 1945 působil jako horský vůdce německé armády v Horské zdravotnické škole v sousední obci St. Johann v Tyrolsku. „Musel jsem učit lyžovat i nacistické pohlaváry,“ vzpomínal na válečnou éru s posmutnělou tváří. Během druhé světové války se Koller v Zürsu seznámil se svou ženou Hilde. V roce 1944 se jim narodil syn. Na konci války se chtěl stát instruktorem, i když se to jeho rodině nelíbilo. „V té době dva instruktoři onemocněli syfilidou a zemřeli,“ vzpomíná na tehdejší okolnosti Koller.

V lednu 1946 vyhrál kombinovaný závod na Hahnenkammu, ve sjezdu skončil druhý. Jak stanovovaly předpisy, ve slalomu i sjezdu závodil se stejným párem lyží. „Sjezd na Streifu v roce 1946 byl nezapomenutelný,“ vzpomíná Koller. „Celou noc pršelo, svah byl jako kluziště. A co hůř, hustá mlha snižovala viditelnost na maximálně padesát metrů. Nebyly tam žádné směrové brány. ,Jede další!´ volali fanoušci při trati, kteří mohli v husté mlze zjistit, zda se blíží závodník, jen podle zvuku lyží drnčících o tvrdý sníh.“

Rudí ďáblové

Po získání instruktorského certifikátu založil Koller v roce 1950 nový Svaz kitzbühelských lyžařských instruktorů a horských vůdců, který propojil dvě předválečné kitzbühelské lyžařské školy. Pod jeho vedením se obnovená škola rychle rozrůstala. Pro Kollera bylo důležité, aby jeho instruktoři měli čistý a upravený vzhled. Se svým nejlepším přítelem, malířem Alfonsem Waldem, vytvořil uniformu – černé kalhoty, červený svetr a červenou špičatou čepici. Zrodila se lyžařská škola Rote Teufel (Rudí ďáblové). Instruktoři se často museli účastnit čaje o páté, hlavního společenského setkání dne. Měli povinnost se dostavit v uniformě, vždy s upraveným účesem. Slavný místní ples lyžařských instruktorů i novoroční ohňostroj s lyžařskou show byly Kollerovými nápady. Byl zvolen prezidentem rakouského svazu lyžařských instruktorů a předsedou Kitzbühelského turistického svazu. Spolu se svou ženou Hilde začal provozovat penzion Das Kollerstüberl v centru města.

Výuka dětí jinak

V roce 1960 zavedl Koller ve své lyžařské škole Rudých ďáblů specializovanou výuku pro děti. Byl přesvědčen, že děti je třeba seznamovat s lyžováním hravou formou. Vybudoval speciální terénní hřiště se strmými zatáčkami, můstky, skoky a brankami. Kolle-

Mladý závodník Karl Koller

rův přístup byl natolik inovativní, že v roce 1968 přivezl místní děti do Ameriky, aby s nimi provedl ukázku na kongresu instruktorů Interski 1968 v Aspenu. Jeho lyžařská škola byla jednou z prvních, která svým instruktorům umožnila podílet se na provozním zisku, což se z lidského pohledu jevilo být laskavým přístupem; Koller to však začal později považovat za chybu. Instruktoři, respektive zaměstnanci, měli nyní možnost rozhodovat o tom, jak bude lyžařská škola řízena. Koller už nebyl bezvýhradným šéfem, který by mohl vymýšlet nové věci, jak se mu zachce. Inovace jako výuka na kraťasech byly zpochybněny. Nákladná výstavba budovy pro instruktory způsobila, že zisky lyžařské školy strmě klesly. Následovaly hádky. Nakonec v roce 1975 opustil zhrzený a rozzlobený Koller po 25 letech svou lyžařskou školu, aby se soustředil na výuku dětí, a založil vlastní školu Koller Kinderland.

Koller je autorem dvou knih: Freud und Leid zu meiner Zeit (Radost a smutek v mé době) a Kitzbühel zu meiner Zeit (Kitzbühel v mé době). Zdokumentoval a archivoval každý s lyžováním spojený vývoj v Kitzbühelu a má vše pečlivě uloženo ve složkách a svázaných knihách ve svém zahradním domku. Jeho manželka, s níž byl ženatý 54 let, zemřela v roce 1997. Jeden z jeho vnuků, Alexander, vyhrál v roce 1998 celkové prvenství Světového poháru ve snowboardingu a Světového poháru v boardercrossu. Běžeckému lyžování se Koller věnoval pravidelně až do svých 95 let. V roce 2017 ho postihly zdravotní komplikace, když si zlomil stehenní kost. Ale i v takovém věku svědomitě rehabilitoval – velmi typické pro lyžařského srdcaře, který přežil svou stovku a nikdy se nevzdával. Letos mu je požehnaných 103.

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

HISTORIE

TEXT: ALEŠ SUK FOTO: ARCHIV AUTORA

Bílé příběhy staničních knih

ZÁVODY

V průkopnických dobách našeho lyžectví se většina tehdy výsostně běžeckých soutěží, s výjimkou Jilemnice, Vysokého, N. Města, Zvičiny a Špičáku, konala na hřebenech hor. Jak závody turistické třídy, tak najmě mistrovské padesátky včetně distančních běhů vojska, pohraniční stráže i přebory skautských oddílů. Vypisovány byly tratě se startem v horských městečkách – Janských Lázních, Harrachově, Vysokém a trasy velkou částí vedly přes hřebenové boudy s kontrolními body.

am se pak značil do etapních knížek razítkem boudy průjezd, stvrzený podpisem kontrolora, případně budařem. V předvečer závodů z Benecka přes hory do Nového Světa se do místa startu sjela k noclehu většina soudcovského sboru k doladění organizace. Mnohdy se rokovalo hodně přes půlnoc a do staničních knih přibývaly nejenom pokyny, ale navíc se i zdařile kreslilo; dnes už nevíme, kdo portrétoval startéra 50km závodu v roce 1922 Cínu Jelínka, snad to byl jeho přítel, malíř Ota Bubeníček. Poněvadž prvotní svazová pravidla lyžařských závodů se tiskla až v sezóně 1913/14, byla regule konkrétního soutěžního podniku uvedena buď na propozicích, anebo, a to už jsme na půdě staničních knih, se organizátory vypsala přímo do knihy boudy, kde byl start. Někdy též i do knihy boudy, jejíž personál byl pověřen kontrolami, občerstvením a vytyčením tratě. Vlastním zápisem, který signovali všichni „soudci“ a rozhodčí, takže to bylo vlastně proškolení nových bafuňářských kádrů. Bez ohledu na to, šlo-li o nájemce boudy, domovníka či pikolíka.

Portrét startéra padesátky z roku 1922 Cíny Jelínka, kterého skicnul v knize kamarád malíř Ota Bubeníček

Nabitý víkend Josefa Krause

Pro citaci záznamů nemusíme chodit daleko – v první položené knize na Zlaté vyhlídce už v roce 1905 píše restauratér Jiří Kracík: „V pátek dne 3. února 1905 ve třičtvrtě na osum přijel ze závodu jeden pán, jméno neznáme. Za ním 10 minut přijelo jich ještě pět, kterým jsem knížky potvrdil razítkem Zlaté vyhlídky. J. K.“ Oním pánem „jméno neznáme“ byl vítěz první mistrovské padesátky ve střední Evropě, osmnáctiletý Josef Kraus, závodící za ČKSS Jilemnici. „Třičtvrtě na osum“ bylo večer, Kraus po cestě z hostince na Žalým upadl, ztratil hůl a nemoha ji ve tmě nalézt, chtěl po hostinském Kracíkovi půjčit hrabiště nebo aspoň tyč od záclon. Neměli, nemeškal tedy a kousek pod Zlatou vyhlídkou si od metru složeného dřeva vytáhl postranní kůl a s tímto sochorem dojel až do hotelu Modrá hvězda v Jilemnici, kde byl cíl. Celý týden nemohl mistr Kraus otevřít prsty, jak je měl oteklé a ztuhlé od jízdy s náhradní „holí“. Ta byla jako rarita vystavena ve výloze obchodníka R. Kazdy v Dolení ulici. Krausův výkon při nedělní padesátce byl veskrze obdivuhodný: v jednom dni, po sobotním vítězství na 10 km a slavnostní tancovačce daleko přes půlnoc, mrzl ráno v 7 hodin na startu – kdy rozhodčí ještě vyspávali, takže se vyjelo až v půl deváté –, pak absolvoval přeměřených 60 km závodu ve vánici přes hřebeny, kdy si téměř celou trať jezdci prošlapávali. Na trati byl jedenáct a půl hodiny, do cíle dorazil v noci po 21. hodině. Po dojetí všech soupeřů byl prohlášen vítězem a pak ještě na lyžích jel tmou domů do Hořeních Štěpanic. A ráno do práce v pekárně. Na straně Krausově je pět titulů mistra Svazu lyžařů v Království českém, po něm jich Hanč nasbíral sedm.

Cestou k závodu skautů na Benecku, koláž J. R. Ořovského. Soudci při tomto přeboru bylo členstvo Českého Yachtklubu, sdruženého ve Svazu RČS

Poslední zdar Hančovi

Zalistujme staniční knihou na Labské v předvečer památné tragické padesátky. Jsou Velikonoce, na boudu se sjíždějí závodníci, soudci, kontroloři. Přítomen je i Dr. Mézl, ten po odpoledním výletu vtipkuje na vrub špatného, rozbředlého sněhu: „O jé! Nechce to jezdit, ani když jsme si vyšlápli na Kotel – nechtělo to z něho fičet – jako bývá jindy. Dnes nemusí člověk naříkat: Horo, horo vysoká jsi, já mám na tě vylézt na ski, vzdálená jsi, já jsem dole, vezmu na tě obě hole!“ Hned následují podpisy Hanče, pod ním jeho švagra, osmnáctiletého Josefa Faistauera, Oswalda Bartela…

Pokračuje písemný záznam závodního protokolu, včetně lékařské prohlídky s podpisy členů soutěžního výboru – Dr. Šimr, O. Bohutínský, ing. Fischer. V den závodu 24. března 1913 je nejdříve vepsán Aleš Lyžec, přijíždějící v protisměru závodu na Labskou: „Hodinu potom, když mezi Martinovkou a Labskou jsem naposled řekl Hančovi Zdar!“ To bylo v půl osmé, ačkoliv poznámka je až z pozdního odpoledne, kdy byl Hanč mrtev. Žádný jiný zápis se v den tragického Hančova skonu na Labské už neobjevuje. Osazenstvo – hostí bylo čtyřicet, ale postelí pouze dvacet; přednost měli závodníci mistrovské a turistické třídy – bylo jistě v šoku.

Vzpomínka Emericha Ratha

Další den, 25. března, se závodník Emerich Rath zpovídá. On při hledačce Hanče nalezl a pokusil se ho zachránit: „Ráno v 9 hodin postavil jsem kříž z lýže na místě, kde jsem přítele Hanče dopravil na zádech. Bude mi to smutná upomínka, neb osud mi nepřál, bych zachránil život přítele tak milého.“ Málokdy objevíme v knihách tak zevrubnou reportáž, jakou zanechal Rath: „VIII. Mezinárodní závody na 50 km byly pro prudký déšť a vánici přerušeny. Závodníci, vysíleni a promočeni, se vzdali. Mistr Hanč, vraceje se ze závodní dráhy, chatrně oblečen a do kraj-

nosti vyčerpán, klesl na Zlatém návrší – byl nalezen přítelem E. Rathem, který jej, jsa znaven a nedostatečně oblečen, přes 500 m nesl a konečně, nemoha sněhové bouři vzdorovati, dojel pro pomoc do Labské boudy. Záchranná výprava nalezla Hanče ještě teplého. Byl co nejrychleji dopraven do boudy – bohužel, přes usilovnou námahu, nenabyl již vědomí. Krátce potom, co jsem našel Hanče, nalezl jistý Majwald, Krausebauden, č. 90, na tom místě, kde jsem zabodl lyže Hančovy, mladého muže jménem Vrbata z Jilemnice bez kabátu a čepice ležeti zkřehlého na lýžích, ale ještě při životu. Jelikož Majwald nerozuměl

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

HISTORIE Ořovského zobrazení jezdců v plné jízdě, dva první točí za pomoci jedné hole, nazývané tehdy ledoborec

česky, nemohl se dohodnout s Vrbatou, který ještě dobře mluvil. Hanč asi potkal Vrbatu na Zlatém vršku a půjčil si kabát a čepici a rukavice od Vrbaty. Jel asi za Hančem směrem k Labské boudě, a když viděl zabodnuté lyže, hledal snad Hanče. Vichřicí a vysílením zkřehnul. Majwald sám unaven, který se vrátil zpět

na Mísečnou boudu, potkal na cestě Glasera z Horních Mísečných bud, který na lehkých sáňkách vezl zavazadla závodníků z Labské boudy zpět. Glaser dojel k Vrbatovi, který ležel na zádech již co mrtvý. Naložil ho na sáňky a dovezl ho do Mísečné boudy. Oživovací pokusy zůstaly bez výsledku. Tak zahynul mladý

život. Chtěl pomoci příteli a sám potom sdílel smutný osud Hanče. Buď čest jeho památce. E. R. Berlin (dříve Praha).“

Jak se připravoval mezinárodní závod

O způsobu, jak se připravoval mezinárodní závod Č. S. K. na 50 km dne 11. března 1922,

na několika stránkách staniční knihy z Benecka informoval ing. Macháček: „9. 3. 1922 přišli z Vrchlabí o půl třetí ráno. V 8 hodin 0 stupňů C. O deváté vyjíždíme značkovati dráhu počínaje rovinkou přes Mísečky dále. Až na rovinku z Benecka musí vyznačit dráhu, kdo dnes večer přijede. Nutno vyzna-

Jedna z prvních padesátek, jelo se ze Sněžky na Labskou v sezóně 1908, kdy závodila, a úspěšně, jediná žena Anda Hanušová. Kresbička s bandou soudců, tedy kdo se na Sněžce namanul, stal se rozhodčím

čiti trať od chaty po stráni ke Gollerovi, tam otáčka, sjezd přes Zlatou vyhlídku a výstup na Žalý a sjezd přes Zadní Žalý serpentinou dolů a přes sandplan k rovince. Do včerejška byli hlášeni: Koldovský, Petruška, Boh. Josífek, Bím, Feistauer, Martin, Hevák, Kovář, Prokopec, Zelinka, Pepa

R. Ořovský, Jos. Josífek, Erlebach, Jindříšek. Benecko staví kontroly nad Gollerovu chatu, na Žalým, ev. sjezd na Z. Žalým, na rovinkách a na Černé skále. … Ke startu dostavilo se celkem 14 závodníků, třináct Čechů, jeden Němec, kteří při prohlídce lékařské, provedené Dr.

Novákem, uznáni za zdravé. Za mlhavého počasí, ale celkem za dobrého sněhu (teploměr ukazoval nulu) a přítomnosti předsednictva Svazu lyžařů pp. Dr. Synáčka, J. Pilnáčka a ing. Jílka odstartoval malíř Cína Jelínek závodníky v 7.25 v následujícím pořadu v minutových přestávkách dle vylosování…

Tuší vypsány výsledky: 1. Koldovský K. Vysoké n/J. čas 4h 16 min… poslední závodník Petruška dojel do cíle v čase 6h 15 min 12 vt. Podepsán MUDr I. Mézl, lékař u cíle, s dodatkem: „Závodníci přijeli k cíli v dobrém stavu (až na malé výjimky).“ Dlužno dodat, že mezi startujícími bylo šest budoucích olympioniků, kteří o dva roky později reprezentovali RČS na 1. ZOH v Chamonix.

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

V SOCIALISMU OLYMPIJSKÉ NADĚJE

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

Jsem absolutní

POŽITKÁŘ Byly jí asi dva nebo tři roky, když začala doma na sídlišti v Liptovském Mikuláši doprovázet tátu do obchodu na lyžích. A protože byl tatínek lyžařský trenér, vedla od prvních krůčků Martiny Dubovské jednoduchá cesta k dalšímu rozvoji dovedností na svahu a nakonec i závodům. Plán B rodačka z Třince neměla, vždy toužila být profesionální lyžařkou.

byste mohla dál jezdit, musela jste v šestnácti letech přejít ze slovenské reprezentace do té české. Tenkrát to pro vás byla velká změna, opustit prostředí, na něž jste byla zvyklá, a vydat se do neznáma. Jak to vnímáte dnes, když se ohlédnete?

Určitě to v současné době vnímám jinak než tehdy v šestnácti. Tenkrát jsem byla prakticky jediná z našich končin, kdo se rozhodl pro takovou změnu. Dnes je změn národností u závodníků celá řada a nikdo to už neřeší. Hlavní ale tehdy i dnes je, že mám možnost lyžovat na vrcholové úrovni.

Jak vás česká reprezentace přijala, neviděly ve vás kolegyně hlavně konkurentku? Kdysi jste v rozhovoru říkala, že Slovákům přijdete moc jako Češka a Čechům zase jako Slovenka – nefunguje pořád to, že jsme dva národy, co se vzájemně podporují a fandí jeden druhému? Tenkrát se nás v národním týmu sešlo hodně děvčat, které jsme byly dobré. Zpočátku z toho, že jsem k nim přišla, tedy úplně nadšené nebyly, ale postupně jsme si na sebe navzájem zvykly. Vyjádření „Slovákům připadám moc jako Češka a Čechům zase jako Slovenka“ bylo zaměřené nikoliv na fanoušky, ale na sponzory, to byl kdysi trochu oříšek. Teď už je to nicméně dobré tak, jak to je. Mám příznivce v Česku i na Slovensku a mám z toho velkou radost. Vždyť i já sama jsem mix.

Kdo jsou lidé, díky nimž jste momentálně ve světové slalomové špičce? Čím dokázali přispět k vašemu úspěchu? To je opravdu dlouhý seznam lidí, protože nic nevzniká ze dne na den a moje cesta trvá už 28 let. Na prvním místě bych určitě jmenovala své rodiče. Otec jako lyžařský trenér, to byl základ. Maminka pro mě odjakživa dělala první poslední, vozila mě odmala na všechny tréninky a závody. Rodina mě podporovala samozřejmě i finančně. Když vezmu bezprostředně nejbližší období, je to určitě trenér Andrej Prevuzňák. Spolu jsme udělali velký kus práce a já mu za to jsem velmi vděčná. Dále samozřejmě fyzioterapeutky, které pracují s mým tělem, a mentální kouč Tomáš Hvorecký, který se soustředí na psychickou přípravu. Jejich přítomnost si mohu dovolit díky dvěma novým sponzorům, jimiž jsou EBM a Uniqa.

JSEM HRDÁ, ŽE JSEM TO NIKDY NEVZDALA A DOKÁZALA SE POSTUPEM ČASU TAK ZLEPŠIT. Co konkrétně vás z vysílačky od kolegyně zajímá, na co se ptáte? Nemám ráda moc informací, od trenéra si tak hlavně nechám potvrdit, že je vše tak, jako jsme si to nastudovali při prohlídce, případně jsem ráda za upozornění, když tam je nějaký větší problém. Na startu jinak máme televizor, a tak máme možnost vidět, jak si vedly další závodnice, přehled tak máme docela ok. V nedávném rozhovoru s bratry Žampovými mimo jiné zaznělo: „Ale jsme jako chlapi všichni ve Světovém poháru vlastně docela mezi sebou v pohodě, určitě tam nejsou takové intriky jako v ženském lyžování.“ Opravdu jsou vztahy mezi ženami ve svěťáku tak zlé? Myslím, že mužské kolektivy jsou daleko víc v pohodě. U děvčat to asi skutečně o něco horší je, ale zase si nemyslím, že by to platilo pouze v lyžování. Rivalita je všude, každá samozřejmě chceme být ta nejlepší.

Malé Martině lyže naprosto učarovaly, takže neměla jiný plán než stát se závodnicí

S Petrou Vlhovou se v rámci slalomů zpravujete o stavu trati, funguje mezi vámi nějaká pravidelná užší spolupráce? Ví se, že jste vyrůstaly na stejném sídlišti, vnímaly jste se už tehdy? Tím, že je Peťa o tři roky mladší a kategorie bývají odstupňované po dvou letech, jsme se jako děti v závodech nepotkaly. Ale samozřejmě jsme se registrovaly, vždy se vědělo, že má talent a jednoho dne bude velmi dobrá. Dnes mi Peťa pomůže, že mi poskytne informace z trati. Když je příležitost, ano, dáme pár tréninků, ale není jich moc. Každá máme svůj plán a program a ty se od sebe liší. Kromě toho dávám zase já informace Gabče Capové, a když jezdila ona přede mnou, pomáhala mně.

S maminkou Zuzanou, tatínkem Janem a sestrou Janou na horách

Když se ohlédnete za loňskou sezónou… Na co jste hrdá a kde vidíte naopak prostor pro zlepšení?

Jsem hrdá, že jsem to nikdy nevzdala a dokázala se postupem času tak zlepšit. Jednou to muselo přijít. Myslím si, že mám stále ještě docela velké rezervy, jako třeba promítnout tréninkové jízdy do závodu a pochopitelně i nějaké technické záležitosti. Ale kdybych to měla shrnout: Přišel nový trenér, zůstala jsem zdravá, dala si věci v hlavě do kupy a dovedla se soustředit na to, co mám, a ne, co nemám. Co dalšího si od současné sezóny slibujete po skvělém zahájení v Levi? Vystřihnout dvě rychlé a přesné jízdy a pak to bude super. S jakou vizí jedete na olympijské hry? Internetem prolétly záběry sjezdové trati, tušíte ale něco o té slalomové? Samozřejmě každý závodník chce medaili z olympiády a já nejsem výjimkou, ale musím zůstat nohama na zemi. Je to jeden jediný závod, jedinkrát za čtyři roky a stát se může leccos. Budu se soustředit na sebe a své jízdy a uvidíme, co to s sebou přinese. O tamější trati netuším vůbec nic, pouze to, že má být velmi strmá. Mám ráda americký suchý sníh, jako je například v Coloradu, a v Číně by měl být typově podobný. Je náročnější nastupovat do druhého kola, když teď víte, že je strašně blízko pódium, než když jste začínala a šlo třeba „jen“ o to, dojet a získat alespoň nějaké body?

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

OLYMPIJSKÉ NADĚJE

MARTINA DUBOVSKÁ Oblíbená trať: Levi, Jasná Oblíbené lyžařské středisko: Sestriere. Největší sen: Bydlet v Itálii, patřit mezi nejlepší na světě a žít každý den naplno. Sportovní idol: Veronika Velez Zuzulová, Šárka Strachová, sourozenci Kostelićovci, Bode Miller

Martina o své přilbě: „Vždy se před jízdou podívám do nebe nebo se dotknu andělíčka, jako že jedeme spolu.“

Díky dobrým výsledkům z poslední doby získala Martina Dubovská nové sponzory a mohla tak posílit svůj tým

Není, zkrátka nad tím nepřemýšlím. Vím, že musím jet rychle, jinak mě ostatní děvčata předjedou. K tomu, abych byla v optimální koncentraci, mi pomáhá hudba a mentální kouč. Do nové sezóny jste vstoupila s novým sponzorem na helmě – jak si vás Uniqa našla? Napsali mi na Facebooku. Bylo to pro mě velmi příjemné překvapení, že to myslí vážně, moc mě to potěšilo. Uniqu měli vždycky ti nejlepší lyžaři, proto je tam z mé strany neskutečný vděk. Škoda, že to nevidí maminka, byla by nesmírně hrdá a měla z toho největší radost na světě. Ale chci velmi poděkovat i svému vůbec prvnímu sponzorovi, společnosti EBM. Oslovili mě v minulé sezóně a díky nim jsem si mohla dovolit zaplatit bez větších problémů trenéra. Na helmě máte krásného anděla – vaši maminku. Cítíte,

že je takto s vámi a dává na vás pozor? Ano, určitě. Vždy se před jízdou podívám do nebe nebo se dotknu andělíčka, jako že jedeme spolu. Maminku potřebuji stále a věřím, že tu se mnou je, jako tu vždy byla – s její nekonečnou energií. Když si chcete skutečně odpočinout – co je pro vás ten nejlepší způsob? Co vás baví ve volném čase a přináší vám radost? Dobrý film, kámoši, dobré jídlo a káva. Jsem absolutní požitkář, stále opakuji, že bych jen chtěla jíst dobré jídlo a mít kolem sebe pěkné prostředí a dobré lidi. V takových chvílích jsem šťastná.

ODBORNÝ SPORTOVNÍ ÚSEK ALPSKÝCH DISCIPLÍN

Hlavní partner OSÚ AD SLČR

POOL Partner

Mediální partneři

Nová kolekce Czech Ski and Snowboard

NA HORY

fanshop.czech-ski.com 41

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

POZVÁNKA

FOTO: NIKOLAS TUŠL

POSLEDNÍ ZÁVOD Před více než 135 lety, 19. listopadu 1886, se narodil Bohumil Hanč. Tragicky zahynul o 27 let později spolu s Václavem Vrbatou během lyžařského závodu na hřebenech Krkonoš. Z jejich příběhu se stala legenda, která uvozuje historii celého českého lyžování a dodnes inspiruje celou společnost.

a základě jejího poselství vznikl i nový filmový snímek Poslední závod, který toto drama popisuje bez dobových nánosů a polopravd. Film režiséra a scenáristy Tomáše Hodana ukáže, co se tehdy opravdu stalo, a do příběhu vrací i důležitou postavu pražského Němce Emericha Ratha, který se s nasazením života snažil Hanče zachránit. Do kin Poslední závod vstoupí 24. března 2022. Natáčelo se od konce února do konce dubna letošního roku na autentických místech

a v extrémních podmínkách na hřebenech Krkonoš, na Labské boudě, Medvědí boudě, Brádlerových boudách, v Hostinném, na Jizerce, v Lázních Toušeň, Škvorci, Lukově u Loun a v Praze. V hlavní roli Bohumila Hanče se představí Kryštof Hádek, další postavy dramatického příběhu ztvárnili Judit Bardos, Marek Adamczyk, Oldřich Kaiser, Vladimír Pokorný, Vladimír Javorský, Jan Hájek, Jaroslav Plesl a další známí herci. Film Poslední závod vznikl v produkci společnosti Punk Film a v koprodukci s Českou televizí.

„Film Poslední závod je pro mě srdcová záležitost. Příběh Bohumila Hanče mě zajímal už od dětství, kdy jsem o něm slyšel poprvé na škole v přírodě. Nyní jsem tak mohl podrobně zažít okamžiky z jeho života. A to přímo na konkrétních místech, kde se jeho osud skutečně odehrál. A těch několik týdnů natáčení v mrazu, mlze a závějích na krkonošských hřebenech byla už jen třešinka na dortu,“ dodává Kryštof Hádek.

www.snow.cz/video/6965

„V roce 2013 jsem si na krkonošských hřebenech poprvé podrobně přečetl příběh Hanče, Vrbaty a Ratha. Hned jsem věděl, že chci udělat film, ale netušil jsem, že s těmito pány strávím devět let života. Několikrát jsme se ocitli v situaci, kdy to vypadalo, že film Poslední závod nikdy nevznikne. Právě vytrvalost, zarputilost a odhodlání všech zúčastněných, zejména Bohumila Hanče, mi byly inspirací, abych to nevzdal, nezabalil to,“ říká režisér Tomáš Hodan.

ADVERTORIAL

Světový pohár Masters opět v Peci!

cenné trofeje ve slalomu a obřím slalomu se utká více než 200 závodníků. „Doufáme, že se celá pandemická situace natolik uklidní, že i letos budeme schopni našim závodníkům nabídnout skvělé zážitky,“ doplňuje za hlavního organizátora Iva Kárníková. Světový pohár v Peci pod Sněžkou se na území ČR bude konat již po16., přičemž většinu z klání hostila právě Pec. Technická podpora střediska SkiResort Černá hora – Pec je důležitou zárukou kvality závodních tratí i ostatního servisu, nezbytná pro výslednou vysokou úroveň akce. Oblíbenost závodu dokládá i skutečnost, že se do Pece sjíždějí závodníci z celého světa.

MARKET

RECENZE

RUKAVICE

Když mrzne, až praští Rukavice

Sir Joseph 4000 Down

Česká značka Sir Joseph je pro mne synonymem tepla a prachového peří. A tuto velmi funkční izolaci samozřejmě najdete i v testovaných palčácích. A nejen ji.

ir Joseph má v nabídce dva modely rukavic: expediční 8000 Down do mrazů až –30 °C a „civilní“ model 4000 Down až do –15 °C, který je určen pro klasické zimní sporty, jako je i sjezdové lyžování. Jsou lehké (jedna rukavice velikosti M váží 81 g), a přitom velmi teplé. Husí peří, jak máme opakovaně ověřeno, je nejlepší izolace. Podrží teplo, když je potřeba, ale když je tepleji, dokáže absorbovat část vlhkosti, takže

Vedle zástupců tradičně silných lyžařských velmocí, jako jsou Němci, Rakušané, Francouzi nebo Italové, pravidelně přijíždějí i borci z destinací jako Nový Zéland, USA, Austrálie, ale i Rusko a Kazachstán. Jednoznačně nejstarší závodník, legenda, několikanásobný mistr světa Otto Krajňák (nar. 1925) účast zatím nepotvrdil, ovšem jistě na závodech v roli mezinárodního technického delegáta můžeme potkat Bohumíra „Bobase“ Zemana, jednoho z našich nejúspěšnějších reprezentantů a olympioniků. K samotným závodům neodmyslitelně patří také bohatý doprovodný program a slavnostní večer s vyhlášením výsledků v reprezentativních prostorech hotelu Horizont. „I letošní ročník se uskuteční za podpory a záštity Ministerstva pro místní rozvoj, hejtmana Královéhradeckého kraje, Nadace ČEZ a dalších partnerů. Bez této pomoci bychom tuto náročnou mezinárodní sportovní akci nemohli zorganizovat,“ doplňuje s poděkováním Iva Kárníková za společnost SJ SKI. Srdečně zveme všechny závodníky a milovníky alpského lyžování!

PETR HAVELKA ODBORNÝ REDAKTOR SNOW

se hned tak nepřehřejete. V těchto rukavicích je navíc z praktických důvodů peří v kombinaci s polyesterovou izolací Thermaloft 1. Těží tak z výhod přírodního (skvělá izolace) i syntetického materiálu (transport vlhkosti). Izolační materiál navíc drží na svém místě, peří se nikam nesesypalo ani po sezóně a půl užívání. Střih je ergonomický, rukavice jsou předtvarované do směru úchopu. Z vnitřní strany je umístěn jemný fleece, na dlani a na palci je použita jemná, a přitom robustní a odolná kozí kůže. Úchop sjezdových holí je proto velmi dobrý, skoro dává zapomenout, že se jedná o palčáky. Vnější lehký materiál s vodoodpudivou úpravou je osazen membránou EXEL DRY® STREAM. Nechybí klasické vychytávky, jako je stahování v oblasti zápěstí a také obvodu středně dlouhé manžety. Pomocí elastického popruhu můžete uchytit rukavice na zápěstí, abyste je mohli například s klidem sundat na lanovce. Pokud nemáte na bundě kapsu na skipas, můžete ocenit malou kapsičku na levé rukavici, do které se kartička přesně vejde. Ale skipas přeci jen trochu při sevřené ruce na hřbetu ruky cítíte. Jak možná tušíte, rukavice Sir Joseph vlastní má žena. Mně je půjčila jen pro potřeby testu

www.sjski.cz FOTO: PETR HAVELKA – SNOW

Po dvouleté odmlce rozhodla podzimní konference FIS, že se Světový pohár FIS Masters vrací do Pece pod Sněžkou. Proběhne od 5. do 6. března 2022 na sjezdovce Javor.

a rychle je chtěla zpátky. Je z nich jednoduše nadšená. Používá je v mrazech, ale i v teplotách kolem nuly, není jí v nich ani zima ani teplo. Proto pokud máte rádi ruce v teple, nebo chcete udělat radost své drahé polovičce, s těmito zimními rukavicemi nesáhnete vedle. Při ceně kolem 2 000 Kč nabízí skvělý poměr cena/výkon.

VÝHODY skvěle fungující výplň z prachového peří v kombinaci s polyesterem odolná, přitom jemná kozí kůže na dlani dobrý střih a tvar kopírující přirozenou polohu dlaně

SKI FREE S

KUP SI LYŽAŘSKOU BUNDU NEBO KALHOTY VYBER SI LYŽAŘSKÝ RESORT ZÍSKEJ DEN LYŽOVÁNÍ ZDARMA A VYRAŽ*

* Podmínky a více informací najdeš na hellyhansen.com/skifree.

MARKET

BUSINESS STORY

TEXT: PETR HAVELKA FOTO: ARCHIV BIRKI

BIRKI

Z JESENÍKU DO SVĚŤÁKU Tak by se dala stručně popsat cesta, na kterou se vydala jak česká značka holí, tak Marek Schromm s rodinou, kteří jsou se značkou Birki neodmyslitelně spjati. Jak spletitá pouť to doposud byla, se dozvíte v následujícím rozhovoru.

arku, vím, že jste vystudovaný trenér a sportovní psychlog i bývalý vrcholový cyklista. Jak jste se ale dostal k výrobě holí… V Jeseníku má lyžování velkou tradici a já jsem odchovanec místní běžkařské školy. Konstituce mého těla ale nebyla pro běžecké lyžování ideální, proto mě to postupně táhlo víc a víc k cyklistice a ještě před vojnou jsem se dostal k dráhovým cyklistům. Začal jsem jezdit sprinty a výsledky byly zajímavé, prostějovští dráhaři se divili, že oni roky trénují a kluk z Jeseníku přijede a po chvíli jezdí podobně jako oni. Vyšetření u sportovního doktora pomocí biopsie svalů pak vysvětlilo, že mám vrozeně větší podíl rychlostních vláken. Skončil jsem v Dukle Praha, dvakrát se stal mistrem republiky, taky jsem trojnásobný mistr v tandemech. V komunistické Dukle platilo heslo „sportovci nadevše“, trénovat jsme mohli 24 hodin denně, péče byla maximální. Nárůst výkonnosti byl ale díky tréninkovým objemům, vitamínům i dalším preparátům až příliš rychlý a mé tělo to přestalo zvládat. Po konzultaci s lékaři jsem musel s vrcholovým sportem skončit…

Marek Schromm, Jan Hudec a dcera Helena

Pak jsem absolvoval obor zaměřený na sport a po návratu do Jeseníku jsem také působil dva tři roky na sportovní škole. No jo, ale tehdy byly platy ve školství tak nízké, že mi má nastávající žena řekla, že pokud chci být s ní, tak si musím najít lépe placené místo (smích). Dostal jsem se na pozici marketingového ředitele společnosti Jesan, která za minulého režimu v jednom z přidružených závodů vyráběla hole. Noví porevoluční majitelé se časem rozhodli, že všechny menší přidružené výroby včetně výroby holí odřežou. V obchodním oddělení jsme měli přehled o situaci na trhu a doporučovali jsme některé z výrob ponechat, protože byly životaschopné. Ale rozhodnutí bylo jasné. A tak jsem vedení Jesanu požádal, zda bych od nich mohl odkoupit nějaké staré stroje a pokračovat ve výrobě holí samostatně. Nakonec jsem musel odkoupit i všechny zásoby materiálů i nepotřebné stroje, i když potřeba byl v zásadě jen jeden tehdy pro nás unikátní stroj. Začali jsme s dluhy budovat novou firmu takřka od nuly. Značka Birki se zrodila jak? Hledali jsme jméno s příběhem, s pojítkem na historii a lyžování. Zaujal mě příběh Birkebeinerů, jejichž dva členové mimo jiné v roce 1206 uskutečnili nebezpečnou výpravu pro dvouletého Haakona Haakonssona, budoucího krále, a zdolali s ním v zimě přes hory a lesy více než 50 kilometrů dlouhou cestu z nepřátelského území domů do dnešního Trondheimu. Tak se začal rodit název Birki. Já jsem tehdy písemně, posílalo se to

Poštovní známka vydaná k 20letému výročí Birki

faxem, oslovil muzeum v Lillehammeru, jestli nemají nic proti registraci takového názvu, a odpověď byla kladná. V den, kdy jsme založili firmu, se nám narodila i první dcera. I když to nebyl žádný kalkul, tak v 90. letech, kdy bylo všechno české tak trochu nežádoucí, nám tento světově znějící název pomáhal. Ovšem než jsme vyrobili první hůl, už jsme měli několikamilionové půjčky, bylo třeba nakoupit formy na plastové komponenty a další vybavení a trvalo 10 let, než jsme dluhy splatili. Ze začátku jsme skoro nevyráběli hole pod značkou Birki, ale pro větší, často severské firmy. Díky panu Weisshäutelovi jsme například získali zakázky pro norský Swix. A tito partneři byli tak hodní, že nám prodali některé své stroje a technologie, ale zpravidla s příslibem, že po domluvenou dobu nebudeme vyrábět top modely pod vlastní značkou. A to bylo fér. I když jsme v celosvětovém měřítku malá ryba, stali jsme se součástí pětice firem na světě, které dokážou vyrobit hole od A do Z. Ano, mnozí je umí subdodávkami nakoupit a poskládat, ale výrobců je jen 5, včetně nás.

Kdy se propojily cesty Birki a Ondry Banka? My jsme všechny peníze dávali zpátky do výroby a nebyl prostor pro vlastní marketing. Chtěli jsme jít s holemi přímo mezi závodníky, ale vzhledem k obchodním vztahům jsme měli úmluvy a běžecké lyžování pro nás bylo uzavřené. Nikoliv však to sjezdové. Protože dcery nechtěly běhat na lyžích, dodělal jsem si na FTVS i trenérskou specializaci na sjezdové lyžování. Tak jsem se do tohoto světa postupně dostával a měl jsem to štěstí, že Jeseník a Šumperk, odkud byl náš nejlepší lyžař Ondra Bank, je vlastně provázaná vesnice. A Ondra mi jednou řekl: „Podívej, všichni mají stejné hole, ale já chci být jedinečný.“ A tím to začalo, Ondra měl neomezený přístup k našemu materiálu, tehdy měl jako jediný hole se svým jménem a designem. Po čase měla naše hole skoro celá reprezentace. Všechno se to propojilo, působil jsem jako trenér, sponzor, dcera Helena začala závodit. Přirozenou formou jsme se dostali do povědomí lyžařů, a to nejvíce díky popularitě Ondry Banka a jeho úspěchům ve svěťáku a na olympiádě. Rád vzpomínám i na české vítězství v týmové soutěži v SP roku 2010, kdy většina týmu měla naše hole. Přibližte nám cestu vaší rodiny do vrcholového lyžování… Naše dcery jsme do výkonu netlačili, nenutili jsme je do závodů, dělaly spoustu sportů.

dřinu a potvrdilo se, že talent tam je. Její cíl a sen je postupně se propracovat ke startu ve svěťáku, na trať v německém Ga-Pa, kde to máme moc rádi. Minulou olympiádu jste absolvoval v roli trenéra s Janem Hudcem… To byla úžasná spolupráce. Od Honzy jsem se víc učil, než jsem mu dával, protože patřil ke světové špičce. Rád říkávám, že jsem dělal jeho externí oči. Říkal jsem mu, co vidím, neříkal jsem mu, co má dělat, to on dávno věděl. Dnes spolupracuji s ukrajinskou reprezentací, takže i letos na olympiádě budu.

Stali jsme se součástí pětice firem na světě, které dokážou vyrobit hole od A do Z. Starší Helča postupně začala tíhnout k lyžování, ale to jí bylo už 15, 16 let. Nebylo to z tlaku rodičů a povinností, bylo to z jejího vlastního rozhodnutí. Zdálo by se, že je to pozdě, ale dle mých zkušeností sportovních i trenérských ne nutně. Určitě nám pomohla tehdejší spolupráce s Ondrou, pohybovali jsme se kolem našich nejlepších lyžařů, od nichž se Helena mohla učit. Fyzické dispozice měla dobré a postupně ji nejvíce začaly lákat rychlostní disciplíny. Tou dobou se do rodného Šumperka vrátil i otec Honzy Hudce, který měl svou tréninkovou skupinu, do které se přidala i dcera. Výkonnost šla postupem let nahoru, jezdili jsme evropské poháry, výsledky byly dobré. Jenže pak při mistrovství Rakouska v Saalbachu se jí propadla lyže do měkkého sněhu a přivodila si tříštivou zlomeninu lýtkové kosti. To k rychlostním disciplínám bohužel patří. Rekonvalescence byla pomalá, trvalo 670 dnů, než se postavila k dalšímu závodu. Bylo to mistrovství ČR ve sjezdu a obsadila 3. příčku. Byla to odměna za tu nesmírnou

Kde vidíte značku Birki za 5 let? Myslím, že evropským výrobcům tato doba nahrává. Ekonomika byla už před covidem celá přetočená, v supermarketu se daly koupit čínské hole za cenu, za kterou je my nebyli schopni ani vyrobit. To se nyní začíná postupně narovnávat. Konečně můžeme prodávat výsledek naší práce za rozumné a reálné ceny. Velcí hráči také začínají řešit téma udržitelnosti a omezují mezikontinentální dopravu zboží. Dodávky z Asie váznou a nám se odtamtud postupně vracejí zákazníci. Loni jsme poprvé museli s pokorou odmítat zakázky, protože už jsme neměli materiál. Nyní nastala doba i pro budování značky Birki, rádi bychom zvyšovali podíl holí pod vlastním jménem. Do budoucna chceme být etablovaná česká značka pro český trh, být takové to „rodinné stříbro“, aby naši zákazníci věděli, odkud naše hole pochází…

Rodinné stříbro Birki Birki je ryze rodinná firma. Vede ji manželka Helena, mladší dcera Lucie tvoří design a starší dcera Helena má na starosti komunikaci na sociálních sítích. Vyrábí plný sortiment všemožných holí pro sport od A do Z.

MARKET

RECENZE

PŘILBA

PETR HAVELKA ODBORNÝ REDAKTOR SNOW

FOTO: MARKÉTA HAVELKOVÁ

MIPS nejvyšší úrovně

GIRO Grid Spherical

O technologii MIPS, která zvyšuje ochranu mozku při pádech, jste už nejspíš slyšeli, protože se stala standardem u přileb střední a vyšší třídy. Ovšem nejmodernější technologii Spherical, kterou se společností MIPS vyvinuly značky Giro a Bell, zatím naleznete jen v zimních a cyklistických přilbách právě těchto výrobců. V čem je rozdíl?

ejprve zkusím svými slovy laicky popsat, jak technologie MIPS (Multi-Directional Impact Protection System) funguje. Když se uhodíte do hlavy, je to skoro vždy pod nějakým úhlem dopadu (přímý náraz vedoucí přesně do středu hlavy je velmi málo pravděpodobný). Spolu s nárazem dochází kvůli tření o podložku ke škubnutí hlavy a tato energie se přenese částečně i na mozek. Ten se proto také uvede do rotačního pohybu a následně prudce zastaví. Dle výzkumů toto „škubnutí“ může mít za následek nezanedbatelné poškození mozku. Technologie MIPS právě proti těmto rotačním silám bojuje. Mezi vnější skořepinu a hlavu vkládá další nezávisle se pohybující plastovou vrstvu, která je s helmou spojena pomocí pružných elastomerových úchytů. Při nárazu pod úhlem tedy vnější skořepina ztlumí hlavní náraz a přilba díky kluzné MIPS vrstvě následně částečně rotuje kolem hlavy, a tím se redukuje výrazná část rotační energie, která by se jinak přenesla celá na mozek. Je to vlastně takové odpružení uvnitř přilby.

Spherical, dvě helmy v jedné

Největší výhodou systému Spherical z uživatelského hlediska je, že o něm vůbec nevíte. U standardního MIPS systému totiž vloženou plastovou vrstvu nejen vidíte, ale někdy i cítíte na hlavě. To platí nejvíce u cyklistických přileb, které jsou kvůli ventilaci méně vystlané z vnitřní strany, ale i u některých méně vyladěných zimních modelů se špatně umístěnou výstelkou jsem to zažil. Někdy

se mohou zachytit vlasy do plastové žluté vrstvy, někdy vás její hrana může i tlačit do kůže. Toto se u verze Spherical stát nemůže, protože na hlavu vám dosedá celá vnitřní skořepina, která je následně elasticky/kluzně spojena s vnější částí přilby. Výhodou je skvělý komfort, neomezená zůstává i ventilace. Navíc každá část má jinou hustotu tlumicí pěny, což také zvyšuje komfort. Když si vezmete helmu do ruky, je působivé, jak celá vnitřní část nezávisle „klouže“ vůči zbytku.

Grid a jeho výbava

Všechny modely Giro s technologicky nejvyspělejším systémem Spherical patří do vyšších pater kolekce. Proto u modelu Grid můžete počítat například s regulovatelnou a uzavíratelnou ventilací (ventilační otvory jsou spíše menší, při teplotách kolem nuly vše fungovalo dobře), pomocí kolečka můžete precizně doladit obepnutí kolem hlavy, a to i ve vertikálním směru (v zadní části nad kolečkem je možno pás posouvat nahoru či dolů), pásek pod bradou má lehce ovladatelnou magnetickou přezku Fidlock, vnitřní pohodlná výstelka je ze značkového materiálu Polartec Power Grid, v zadní části jednoduše uchytíte pásek brýlí pomocí elastického popruhu. Tvar helem Giro mi zpravidla sedí velmi dobře, nejinak je tomu u modelu Grid. Doporučuju vždy při nákupu důkladně zkoušet,

a to i včetně brýlí. Pokud máte k helmě Giro brýle stejné značky, budete mít jistotu, že ventilační průduchy v brýlích navazují na ty v přilbě (vzduch lépe cirkuluje zorníkem a redukuje mlžení), a taky tvar „krojení“ horní hrany bude přesně sedět a nebude vám profukovat skulinami na čelo.

Závěrem

Giro Grid Spherical je velmi lehká přilba (400 g v testované velikosti M) s nejpokročilejším provedením systému MIPS. Spherical, který najdete jen u zimních helem Giro, využívá dvou nezávisle na sobě pohyblivých skořepin, takže o něm ani nevíte. Grid je špičkově vybavený model s regulovatelnou ventilací, kterému nemohu nic vytknout, protože i vyšší cena kolem 6 000 Kč nevybočuje nad cenovou hladinu obdobně vybavených helem jiných značek.

VÝHODY „neviditelný“ systém MIPS Spherical, ve srovnání s klasickým MIPS 100% pohodlí nízká hmotnost dobře fungující regulovatelné větrání dobrý fit a regulace obvodu vč. vertikálního posunu v zadní části Plná verze recenze:

www.snow.cz/recenze/641

MARKET

RECENZE

CHYTRÉ HODINKY

PETR HAVELKA ODBORNÝ REDAKTOR SNOW

Garmin Venu 2 Plus

Poprvé a na jedničku Funkce, kterou Garmin prozatím opomíjel a soustředil se na jiné, funkce, kterou si nakonec zákazníci vyžádali. Volání přes hodinky je tady a jako první jej od ledna 2022 umí právě Venu 2 Plus. Ale volání není rozhodně to jediné, čím mne nový model překvapil.

ačnu tím, co mě jako první „praštilo“ do očí. Obrazovka na hodinkách s průměrem 43 mm je velká a díky velmi jemnému, jasnému a kontrastnímu AMOLED displeji skvěle čitelná, radost pohledět. Na takovém displeji se notifikace a všechny další informace čtou výborně. Displej je v naprosté většině času černý, ale reaguje velmi citlivě na pohyb ruky a ve většině případů, kdy se na hodinky opravdu díváte, se okamžitě aktivuje. Tak logicky šetří energii. Tím se dostávám k dalšímu milému překvapení, k výdrži baterie. Sám pravidelně užívám model Instinct s černobílým displejem a miluju na něm dlouhý provoz na jedno nabití. Ovšem Venu 2 Plus nezůstávají o mnoho pozadu, snad jsou i úspornější v případě záznamu aktivit. Na jedno nabití jsem v průběhu 5 dní s hodinkami absolvoval dva půldenní pěší výlety a jeden den na lyžích, a pořád zůstalo 20 % energie.

Pojďme k telefonování

Nikdy jsem neměl hodinky, přes které by se napřímo dalo volat, ani jsem po takové funkci neprahnul. Ale po testu v reálu musím uznat, že je to funkční, pohodlné, pohotové, prostě se to někdy hodí. Nejvíce při sportu, telefon může být schován opravdu hluboko v batohu nebo v mikině pod zimní bundou v teple u těla. Ale i doma funkce potěší, například když máte telefon někde dobře skrytý na poličce, pak pro něj nemusíte nutně běžet, přijmete hovor na ruce. Nejčastěji jsem na hodinkách hovor přijímal, ale lze z nich samozřejmě i volat. Lze vyťukat volané číslo, ale to není moc praktické, snad vyjma volání na složky integrovaného záchranného sboru. Pro pohodlné

volání jsou k dispozici kontakty, které spravujete přes aplikaci Garmin Connect (přidáte vybraná jména ze svého seznamu). Limit je v tuto chvíli 50 záznamů, což se mi jeví jako zcela dostačující, protože seznam je vhodné mít na hodinkách přehledný, úsporný. Zvuk je kvalitní oběma směry. Hlasitost zcela dostatečná, v případě hlučného prostředí stačí dát hodinky blíže k uchu. Mikrofon snímá váš hlas dobře, při opakovaných testech z druhé strany aparátu nezazněla ani jedna výtka. Novou funkcionalitu nelze proto hodnotit jinak než na jedničku.

Elegantní design

Jako vnuk hodináře nemohu vynechat ani designovou stránku hodinek. Líbí se mi jednoduché tvary, proto u mne model Venu 2 Plus zabodoval. Lehké kruhové pouzdro má ocelovou rozetu po obvodu a odolné sklo Gorilla Glass. Zvolil jsem si jednoduchý a černobílý styl ciferníku. Kdo má rád výraznější podání, může si vybrat z mnoha připravených designů a dle gusta si jej doladit barevně, doplnit o vybrané ukazatele, jako je tep, počet kroků, stav baterie apod. K dispozici je mnoho pásků s rychlou výměnou bez nářadí, takže si můžete dle gusta a okolností hodinky barevně doladit.

Funkce pro sport i denní život

Venu 2 Plus jsou napěchované funkcemi, mrkněte na www.garmin.cz. Zmíním ty, které sám rád používám a které mne zaujaly. Samozřejmě je to záznam všemožných aktivit v zimě a létě. Potěšilo mne spárování

s adaptivním světlem Varia UT800, které při nočním návratu z kanceláře při pomalé jízdě ubralo a po zrychlení pak přidalo na intenzitě. Miluju taky Garmin Pay, platba hodinkami je rychlá, pohodlná, návyková. V době covidu můžete ocenit i integrovaný pulzní oxymetr, při těžkostech má smysl sledovat saturaci krve a v případě poklesu situaci můžete okamžitě řešit. Samozřejmostí je spárování hodinek se sluchátky a přehrávání hudby, jak off-line, tak přes streamovací služby. Díky vestavěnému mikrofonu můžete hlasem vyzvat k akci svého hlasového asistenta na spárovaném telefonu, testoval jsem na Androidu a funguje to! Jen prozatím Google Asistent ani Siri od Applu nereagují na české povely, což tedy není „chyba“ na straně hodinek. Velmi mne zaujaly předinstalované kardio, silové tréninky a další tréninky, u kterých jsou na jemném displeji v animacích precizně vykresleny jednotlivé cviky. Nepotřebujete žádnou apku, stačí hodinky. Další tréninky lze stáhnout z aplikace Garmin Connect. Když to shrnu, Venu 2 Plus jsou elegantní sportovní GPS hodinky bez mapového podkladu s výborným jemným displejem, pozoruhodnou výdrží baterie, našlapanými sportovními i „civilními“ funkcemi, které jsou navíc poprvé rozšířeny o telefonování ze zápěstí. Nová funkce se povedla hned napoprvé a věřím, že se postupně objeví v dalších modelech Garmin.

VÝHODY

11 590 Kč

skvěle čitelný a jemný Amoled displey překvapivá výdrž baterie telefonování ze zápěstí funguje skvěle arzenál funkcí pro sport i běžný den tréninky vč. propracované vizualizace cviků přímo v hodinkách

Photo: © Agence Zoom

Výhradním dovozcem a distributorem pro ČR je firma BRETTON s. r. o., www.bretton.cz

Dynastar Speed Omeglass Master & Clément Noël – jeden z nejlepších lyžařů na světě. Nová lyže SpeeD OMeglaSS MaSter – obratná, hravá a hbitá lyže schopná otevírat na sjezdovce zcela nové vjemy. Silná, ostrá a přilnavá za všech sněhových podmínek. Maximální zážitek z carvingu na hladkých a upravených svazích! Dynastar Speed Omeglass Master, být připraven vítězit!

www.dynastar.cz

www.bretton.cz

ACADEMY

SKI WITH ME

TEXT: ONDŘEJ NOVÁK FOTO: PETR SOCHA

Jak lyžovat

NA SKIALPECH

Loňská sezona byla skialpinistická. Podle ryzího hesla „Earn your turn“ si bylo potřeba pro každý oblouk pěkně poctivě dojít po svých. A každý oblouk pak také chutnal jinak. Zaslouženě. A možná byl i mnohem lepší než ten předloňský, protože jste se na něj museli trochu soustředit a nemohli jste s dobrými a špatnými oblouky jen tak plýtvat, jako dřív, když se ještě jezdilo na vleku.

yli naši prapředci lepší lyžaři než my, protože neměli k dispozici vlek? Uměli lépe lyžovat, protože měli mizerné vybavení a o to lepší museli být jezdci? I takhle se na skialpovou sezonu a všechny šance, které nám přinesla, můžeme podívat. I my jsme museli chodit po svých a lyžovat na mizerném vybavení.

Mizerném?

Jak se to vezme. Z pohledu skialpinisty jsou dnešní lyže, vázání i boty fantastické. Ale z pohledu sjezdaře tomu tak není. Kdo je zvyklý na pořádné lyže, s konstrukcí z těžšího a pevného dřeva vyztuženou dvěma titanaly a s vázáním, které umožňuje lyžím se prohýbat i pod botou, je při přechodu na skialpovou výbavu trochu nesvůj. Ale je to jen o hlavě. Pokud se rozhodnete šlapat na lyžích i letos, zkuste se na svoji výbavu podívat z trochu jiného pohledu. A trochu empatie do toho!

Už jedenáctý ročník seriálu Skiwithme se vám v letošních pěti dílech pokusí přinést několik užitečných rad jak samostatně trénovat a vylepšovat svoje lyžování. Pokusím se vám ukázat funkční techniku lyžování a drobné tipy na zlepšení i na fotografiích, které seriál již tradičně provází. A kdo bude chtít vědět víc, může si se mnou přijet zalyžovat. D O D A V AT E L

V Y B A V E N Í

Lyže

První, co vás nadchne při šlapání do kopce, je nízká hmotnost skialpových lyží. Ušetřený materiál pak ale zákonitě chybí při cestě dolů. Ale chybí doopravdy tak nepřekonatelně? Je důležité si uvědomit, k čemu jsou skialpové lyže určeny. Kromě výstupu je to hlavně sjezd v horších, neupravených podmínkách. Na měkkém sněhu nebo v prašanu oceníte nejen větší šířku lyží, ale i to, že jsou měkké a lépe se přizpůsobí terénu. Při většině typických skialpových sjezdů byste na svých tvrdých obřačkách naopak trpěli. A ruku na srdce: chtěli byste cestou nahoru táhnout na každé noze o kilo a půl víc jen proto, že možná po cestě dolů narazíte na tvrdší podklad, kde bude na lehkých lyžích potřeba trochu zpomalit?

Volné termíny, plánované akce, ale i starší články najdete na

www.skiwithme.cz

Ondřej Novák Odborný redaktor SNOW, instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii, autor projektu Skiwithme.cz.

SKIALP LYŽE VÖLKL RISE 80

geometrie 118-80-100 mm hmotnost lyže 1240g celodřevěná konstrukce lyže WOOD CORE LITE, TIP ROCKER

VÁZÁNÍ MARKER ALPINIST 12

Mínusy a plusy

Vázání

Naše skialpovky jsou také velmi ohebné. Kdyby jim v plynulém ohybu nebránilo vázání, bylo by lyžování na nich téměř bezchybné. Ale typické vázání s uchycením boty v tzv. pinech má špičku přišroubovanou napevno a pata v lepším případě poskytuje trochu flexe, ve většině případů však ani ta ne. Už samotné ovládání lyže botou uchycenou v pinech je specifické a trochu nepříjemné. Horší je, že vzhledem ke konstrukci vázání se lyže pod botou zacvaknutou do vázání přestane zcela prohýbat. Na kratších skialpových lyžích je to už bohužel znatelné. Ale chtěli byste chodit na těžkých lyžích jen kvůli geniálnímu, ale příliš těžkému vázání?

Boty

Jsou pohodlné, velmi lehké a také často velmi měkké. Tenký plast se vždy bude ohýbat mnohem jednodušeji než ten silný a podobně to bude s konstrukcí boty i v torzi. Když k tomu přidáme systém přepínání na chůzi, který lyžařské botě na celkové tuhosti také trochu ubere, nepomůže tomu ani komín boty z karbonu. Většina skialpových bot je také z výroby ve větším náklonu než jejich sjezdové varianty a pro mnoho lyžařů to může být nepříjemné. Ale chtěli byste raději chodit v těžkých nepohodlných lyžákách, abyste si těch pár oblouků na tvrdém kopci, na který nakonec možná ani nenatrefíte, lépe užili?

Sjezdař se na skialpové lyže bude vždycky dívat trochu s despektem. Chce jet rychle, krájet oblouky, spolehnout se na své vybavení, i když je úplně ledovatá pista. Jenže my nejdeme na pistu. Jdeme do volného terénu, kde je měkký sníh, boule a prašan. Potřebujeme měkčí boty, abychom dokázali lyže zatěžovat méně agresivně, potřebujeme měkčí a širší lyže, abychom se v hlubším sněhu nepropadali a také lépe dokázali pracovat s nerovnostmi. Nebudeme přece řezat oblouky, ale spíše aktivně otáčet nohama a na to jsou širší i měkčí lyže mnohem lepší. Tam, kam se chystáme, je naše lehké vybavení tím nejlepším materiálem, který můžeme mít. I když pominu hmotnost, kterou oceníte při výstupu, vaše oblíbené sjezdařské vybavení by v terénu neobstálo úplně stejně, jako to vaše skialpové na ranní přimrzlé sjezdovce.

DIN 6-12, max 135 kg hmotnost 335g, brzda 90mm nastavení 0° / 5° / 9°

156 cm r 14.7m

163 cm r 16.5m

170 cm r 18.3m

175 cm r 19.6m

STOUPACÍ PÁSY VÖLKL

70% mohair, 30% nylon

Jak lyžovat na skialpech?

Buďte na ně něžní. Odpusťte jim, že nevládnou dovednostmi, na které jste zvyklí. Lyžujte na nich, jako byste jeli po vajíčkách a nesměli žádné rozkřápnout. Měkce, bez přílišné agresivity. Zkuste být dobře vyvážení na středu lyží. Záklon vám v hlubokém sněhu nepomůže a měkká lyže napružená vázáním bez flexe vás při přílišném záklonu i předklonu potrestá. Zkuste udržet pevný a stabilní trup a pod ním otáčejte nohama tak, jak je vidět na fotografiích. Krátký oblouk využijete v horším terénu i v hlubokém sněhu nejvíce. Buďte aktivní, ne však agresivní. Využijte šířky i menšího vykrojení lyží a nechte je, ať si najdou cestu. A hlavně si užívejte každý oblouk, pro který jste si museli dojít. Snažte se, aby byl dobrý a neplýtvejte. Lyžování na „mizerném“ vybavení a v neupraveném terénu z vás dřív nebo později udělá na sjezdovce mistry.

-34%

15.990 Kč SKIALPOVÝ SET

www.avexski.cz

FOTO: DYNAFIT

ACADEMY

FIT

TEXT: IVAN BALEK

Určitě jsem nikoho nenachytal, že budu psát o nějakých nemravnostech – nebo snad jo? Termíny z titulku totiž často zaznívají v neformální debatě lidí „postižených“ šlapáním do kopce a označují jimi obvykle sami sebe, takže to snad bude košer. Na mysli mám samozřejmě zimní podobu šlapání na prknech jménem skialpové lyže.

inulou sezónu se kvůli omezením na sjezdovkách a vlecích roztrhl pytel s „volnější zábavou“ lyžařů a my mohli sledovat davy lidí stoupajících po kopcích. I ti do té doby nepolíbení fenoménem skialpu byli vypnutím vleků nuceni začít přemýšlet, jak si užít svého oblíbeného zimního sportu. A najednou se vyprodaly sklady obchodníků se skialpovým vybavením a v horách se pohybovalo více šlapačů než srnek a lišek. Tuhle schopnost adaptace u lidu lyžařského vidím pozitivně jako signál, že srdcařů je víc, než jsem si myslel.

ŠLAPKY A ŠLAPAČI Jseš tak namakanej, nebo se jen vozíš?

Co mají skialpy a klasické sjezdové lyžování společné a co naopak rozdílné? Z hlediska zdrojů energie pro výkon je rozdíl zjevný: vzhledem k delší a souvislé aktivitě jde při cestě nahoru primárně o aerobní aktivitu, při sjezdu se k tomu zapojují naopak víc i anaerobní systémy. To myslím samozřejmě v případě delšího nebo akčnějšího sjezdu, kde se lyžař snaží „něco ze sebe dostat“. Pro volné spouštění se z kopce na nějaké placce to platit nebude. Obecně v intenzitě sjezdu jsou ale mezi sjezdaři a skialpinisty určité rozdíly, takže účel jízdy z kopce musíme rozlišovat: dá se při ní opravdu makat a unavit se za dvě hodiny, ale taky se dá ze svahu přijít domů relativně odpočatý. Stejné ovšem platí i pro šlapání nahoru; vše závisí od cílů a snahy dotyčného jedince. Každý pohyb je určitě lepší než žádný, nemusí jít v první řadě o potřebu si zamakat, ale třeba jen o potěšení ze sportu nebo pobytu v přírodě. Z hlediska mechaniky pohybu a aktivity jednotlivých svalů není třeba být odborník,

abyste cítili, které svaly při té které aktivitě pracují. Ale asi jen málokteří rekreační lyžaři, šlapači i sjezdaři používají pro účel, jehož chtějí dosahovat, optimální pohyby.

Technika pohybu

Jako i u běžné chůze, tak i u chůze nahoru na skialpech se dají pozorovat určité žádoucí (čímž nemyslím pouze vybrané ženské partie) a nežádoucí pohybové prvky. Ty žádoucí mají za následek efektivní a zdravý pohyb, ty nežádoucí naopak omezení potenciálu pro výkon, tedy menší výdrž, nebo – a to je vážnější – mohou i způsobit zvýšené opotřebení pohybového aparátu a z toho plynoucí budoucí zdravotní omezení. Asi nejčastější všeobecné výtky k tomu, jak se skialpinisté pohybují, by směřovaly k nahrbení těla: při pohledu těsně před sebe, kdy je hlava skloněná, trpí krční, ale i nevhodně ohnutá hrudní páteř (kyfóza). Oba jevy se navíc vzájemně a samozřejmě negativně ovlivňují. Čili první doporučení zní: nekoukejte si pod lyže, ale raději více vpřed! Nejen, že zaznamenáte okolí, ale zejména prospějete své páteři!

Jdou vám nohy správně?

Dalším typickým znakem nesprávné chůze na lyžích je omezené používání kyčlí. To znamená, že chodec dosahuje prodloužení délky kroku pomocí rotace v bederní páteři namísto toho, aby stehna a hýždě pracovaly v plném rozsahu pohybu. Často tedy v pohybu chybí úplné narovnání končetiny v kyčli ve fázi odrazu, tedy ve chvíli, kdy je noha nejvíc vzadu. Proto je potřeba pravidelně doma rozcvičit kyčle, aby jim tenhle pohyb šel na kopci líp. Pojďme dále nahoru! Částečně samostatným problémem, jenž sice může, ale nemusí souviset s předešlými, je špatná stabilizace dolních končetin v bočním směru. To jsou ty známé nohy do X nebo do O. Jistě, teď zazní u části čtenářů tichá výmluva, jak je to zcela běžné a vrozené a podobně. Ano, část lidí to nedokáže kvůli vrozeným dispozicím nebo starému úrazu ovlivnit, ale troufám si říct, že u většiny se jedná o docela snadno odstranitelný jev – stačí se dostatečně edukovat, podrobit se cvičení a zejména dlouhodobé disciplíně. Jsme právě sice u šlapání, ale i při sjezdu to má velký vliv na techniku jízdy. U ambiciózních hobby sjezdařů se jedná často o hlavní prvek limitující další zlepšení, protože brání možnosti dostatečně zatížit vnější lyži. Když si spojíme všechny uvedené dysfunkce dohromady, můžeme si představit skrčence, jehož svaly jsou při pohybu zbytečně napjaty a který proto musí vynaložit mnohem více energie a vygenerovat mnohem více kroků, aby dosáhl stejného cíle, jako člověk uvolněný a vzpřímený.

Jak pomáhat k uvolnění některých „skialpových svalů“, můžete vyčíst z našeho seriálu na SNOW.CZ, kde budou postupně přibývat detailní návody pro dosažení co největší pohybové efektivity i v domácích podmínkách. Samozřejmě, využijí je jak skialpinisté, tak i sjezdaři. Tak se prosím uvolněte a…

Na SNOW.cz vás čekají následující cvičení pro mobilitu: kotníků kyčlí hrudní páteře www.snow.cz/telo

Pozor na jádro!

Samostatným tématem je pak slabá aktivace tělesného jádra, kdy hluboké stabilizační svaly břicha jsou jen statisty při úkolu dynamické stabilizace v průběhu pohybové aktivity. Tohle vše už je ale na komplexní revizi a opravu pohybových stereotypů, čemuž se věnuji v našem seriálu na webu SNOW.cz.

Uvolněte se, prosím…

Většina skialpinistů pravděpodobně využívá k rozcvičce nějakou formu protažení a někdo volí strečink i jako samostatnou tréninkovou jednotku pro uvolnění nebo zvýšení flexibility. I pro rekreační sportovce je ale vhodná a snadno naučitelná další technika – v rámci rozcvičky a zejména pro regeneraci a odstranění tzv. triggerpointů, ztuhlých oblastí ve svalech. Použití rollerů, speciálních masážních válečků nebo míčků k tomu určených, případně i tenisáků je metoda pro uvolnění a regeneraci svalů překvapivě funkční a ve spojení s celkovým programem hodně pomůže.

Vzniklo za spolupráce jógového studia Santosha (santosha.cz) a dodavatele sportovních oděvů Kilpi.

Vítejte v Alpe Cimbra v Trentinu Zasněžený ráj, kde najdete zábavu pro celou rodinu.

W W W. A L P EC I M B R A . I T

ASOCIACE PROFESIONÁLNÍCH UČITELŮ LYŽOVÁNÍ A LYŽAŘSKÝCH ŠKOL (APUL) GENERÁLNÍ PARTNER APUL:

PARTNEŘI APUL:

Jak přežít ve snowparku

Kurz instruktora freestylu, který proběhl ve švýcarském Laaxu

Ať už se ve snowparku ocitnete s partou přátel, s dětmi, nebo při lovu nových zážitků, je dobré být si vědom možností i rizik pohybu na takovém místě. Je to totiž svět tak trochu sám pro sebe.

rvní jízdu vždy věnujte obhlídce „tratě“ – tedy jednotlivých překážek, velikosti skoků a záludností členitého terénu ve snowparku. Ale ještě předtím, než se do snowparku rozjedete, zastavte se a chvíli sledujte, co se ve snowparku vlastně děje. Hlavním objektem vašeho zájmu by mělo být, odkud se ostatní rozjíždějí, kudy jezdí, co na těch překážkách vlastně provádějí a kde zastavují. Jednak není potřeba znovu vymýšlet kolo a ideální způsob využívání snowparku lze jednoduše okoukat, a navíc je to tak mnohem bezpečnější. Neorganizované skupiny různě se trousících jedinců, zastavujících na nevhodných místech a křižujících snowpark v nepravděpodobných trajektoriích nejen ostatní znejistí a pokazí jim rozjetou „sérku“ triků, ale mohou vést i k mnohem

horším následkům. Stačí, aby se někdo ocitl v nesprávný čas na nesprávném místě – třeba na dopadu překážky, kam není seshora vidět. Bohužel ne úplně výjimečný jev. Ve snowparku vládne pohodová a kolegiální atmosféra. Všichni tam spolu běžně mluvíme. Určitě se na někoho obraťte, pokud si nejste jisti třeba s rozjezdovou rychlostí na skok. Dotyčný vám zcela jistě poradí nejlépe, jak bude moci. A pokud se s nikým bavit nechcete, opravdu hodně se toho dá okoukat.

Snowpark není sjezdovka ani slalomová trať

Byť z pohledu zákona je snowpark sjezdovou tratí, platí v něm specifická pravidla. Většinou jsou tato pravidla shrnuta na nějaké

ceduli, ale může se stát, že ji jednoduše nenajdete, nebo nebudete mít čas si ji celou pročíst, protože se vaše děti právě rozjíždějí na největší skok v parku, čemuž je třeba rychle zabránit. Velice zjednodušeně řečeno – není bezpečné používat snowpark k jiným věcem, než ke kterým je určen. Snowpark není slalomová trať, takže ty, kteří se ho tak snaží používat, často odváží horská služba. Pohybovat se mezi překážkami několikanásobně vyšší rychlostí, než na jakou je snowpark stavěn, má svá rizika a přeletět dopad, nebo se v plné rychlosti rozbít o rail, dost bolí. Stejně tak není snowpark dětská školička, takže ani instruktor s hadem dětí v pluhu v něm nemá co dělat. Kdo takového instruktora s hadem na dopadu skoku nikdy nepotkal, může hovořit o štěstí. Taková je bohužel realita českých hor a zároveň i důvod, proč toto téma znovu otevírám na stránkách SNOW.

A co pravidla FIS?

Poněkud specifická situace nastává, pokud máme ve snowparku velký skok, na který je potřeba pořádně se rozjet. Když snowboarďák nebo freeskier rozjíždějící se na skok bude muset brzdit, protože se mu neočekávaně ocitnete v cestě, může na skákání zapomenout, protože nebude mít dostatečnou rychlost. Ovšem k čemu by takový snowpark byl, kdyby se v něm nedalo skákat? Proto ve snowparcích platí nepsané pravidlo rozhlédnutí se nad sebe, zda se někdo nerozjíždí na překážku. Rozjíždějící se na překážku má přednost. Tečka. Je to v rozporu s pravidly FIS? Ano i ne. Jedno z pravidel FIS sice říká, že předjíždějící lyžař vždy volí takovou rychlost a trasu, aby nijak neohrozil lyžaře pod ním. Na druhou stranu však platí i pravidlo FIS stanovující povinnost rozhlédnout se nad sebe, pokud stojím a chci se rozjet, protože projíždějící lyžař nemůže odhadnout, zda se rozjedu hned nebo až za chvíli. Co si z toho vzít pro pohyb ve snowparku? Ten, kdo se rozjíždí na skok, se vždy rozhlíží před tím, než se na onen skok rozjede, a ten, kdo se snowparkem jen volně pohybuje, se rozhlíží před tím, než začne trasu na takový skok nebo jinou překážku křižovat.

„Nesedat!“

Toto by snad mělo být každému jasné, ale přesto. Pozor na to, co je opravdové sedátko a co snowparková překážka. Piknikový stůl je jednou z takových překážek, na které freestyleři motají své akrobatické kreace. Stejně tak různé boxy či zábradlí. Asi nic nesvědčí o tom, že někdo nemá ve snowparku co dělat, jako to, že ho najdete sedět na nějaké překážce.

„Hele, skokánek!“

Odrazy na bedny a raily nejsou skokánky, i když tak lecjakému dítěti mohou připadat. Nicméně takoví „skokani“ riskují, že jim buď povolí kolena při dopadu na placku, nebo že kvůli vlastní chybě skončí kolizí s překážkou. Že takoví „skokani“ vyjíždí do odrazu stopy v jiném směru, než je směr nájezdu na překážku, a ohrožují tak ty, kdo překážku používají, je další nebezpečný fakt.

ČLENSKÉ LYŽAŘSKÉ ŠKOLY APUL: GARANCE KVALITY PRO KLIENTY, GARANCE DOBRÉ PRÁCE PRO INSTRUKTORY APUL

S dětmi

Děti milují zábavu, a proto se jim ve snowparcích líbí. Bohužel ale netuší, jak to ve snowparku chodí, a mají omezené možnosti to samy zjistit. Pokud máte děti na starost, je to váš úkol. Poslat děti do snowparku a sledovat je z bufetu se svařákem nebo od dolní stanice vleku (běžná praxe rodičů ve snowparku na Horních Mísečkách) není dobrý nápad. Když vám na dítěti někdo ve snowparku přistane, budete pozdě litovat. Dětem ve snowparku nemusíte triky sami předvádět, ale dopřejte si trochu času a při pozorování snowparku z bezpečného místa dětem popište a vysvětlete, co se ve snowparku děje a jaké chování se očekává od nich. Ve snowparku se pohybujte vždy v jejich dosahu, abyste mohli případně zasáhnout, když dítě ztratí hlavu a přestane vnímat své okolí a nebezpečí z něj plynoucí. Zároveň si můžete dítě zvěčnit na video, ať je na co vzpomínat, a případně si doma ještě jednou připomenout, co ve snowparku dělat a nedělat. Necítíte se na pohyb ve snowparku? Řešením je instruktor. Každá škola by měla mít instruktora vyškoleného pro výuku ve snowparku.

Netlačit na pilu

Nesnažte se na osazenstvo snowparku při svých řídkých návštěvách dělat dojem akrobatickými výkony. Přemotivovanost při počátečních pokusech je nejjistější cestou do nemocnice. Ze snowparku je ta cesta velmi krátká. Takže ze začátku hlavně opatrně a bezpečně. Budeme vám držet palce a přejeme dobrou zábavu! Martin Poppr člen snowboardového lektorského sboru APUL Pravidla chování ve snowparku mohou mít atraktivní podobu, jako je tomu např. na Benecku

Kontakty na www.apul.cz 57

Česká střediska letos naštěstí (zatím!) lockdown nepostihl. Je radost se do nich vrátit a užívat jejich sjezdovek a pohostinnosti. Právě v tomto vydání přinášíme na více než 20 stranách výběr tipů a pozvánek do českých areálů (na snímku Dolní Morava).

NEVYLÉČITELNÝ LOCKDOWN

REBEL ZE ŠUMAVY

V Německu zrušili prakticky celou minulou sezónu 2020/21 a bez omezení nezačala ani ta letošní. Jednotlivé spolkové země si však pravidla určují podle svého. V Bavorsku tak zpočátku mohli lyžovat jen očkovaní, kteří si ještě k tomu přinesli aktuální negativní test, poté byla zase významně omezena denní kapacita areálů. Naproti tomu v Sasku vánoční lyžařskou

„Výslovně odmítáme zamezovat zdravým lidem (ať už očkovaným, nebo ne) v přístupu na náš vlek.“ Ten „rebelský“ areál, kterému se příčí covidové certifikáty a kastování lyžařů a který to neváhá oznámit na svém webu, není kupodivu z Česka ani Slovenska, nýbrž z Německa. Nachází se na bavorské straně Šumavy poblíž městečka Arrach. (rh)

sezónu zatrhli úplně. Vlekaři z krušnohorského Fichtelbergu tak mohli jen smutně koukat, jak se na sjezdovkách na Klínovci prohánějí davy Čechů i Němců. „Do Česka vozíme peníze a zpátky si vezeme covid,“ poukazovaly titulky německých novin na bizarní ekonomicko-epidemický paradox. Některé lockdowny jsou prostě nevyléčitelné… (rh)

FOTO: SNOWTOUR

RESORT

REPORT

TEXT A FOTO: PAVEL TRČALA, CITYSKI.CZ

MAKEDONIE skromné sjezdovky, ale ohromné terény Kdysi mě poslali do Makedonie, abych investorovi pomohl koupit továrnu. Pracovní mise to byla velmi zajímavá a celkem jsem v regionu strávil více než měsíc. Bylo to však v létě a lačně jsem tedy při jednáních sledoval vysoké hory všude kolem a představoval si, jaké by to bylo na nich lyžovat. Příležitost poznat makedonské svahy přišla v loňské sezóně. Lanovky, hotely, restaurace i bazény tam totiž fungovaly celou sezónu bez omezení.

a rozdíl od Bosny a Hercegoviny je cesta do Makedonie více méně přímočará. Je to sice mnohem dále na kilometry, ale časový rozdíl není tak markantní. Celou dobu totiž jedete po velmi pohodlné dálnici. Ačkoliv je země docela hornatá, lyžařských středisek je tu jen hrstka a z nich snad pouze dvě stojí za mezinárodní pozornost.

Popova Šapka: ratrakové lyžování

Ve středisku Popova Šapka se můžete ubytovat přímo na svahu. Dojíždět lze z údolního města Tetovo, nebo dokonce z hlavního města Skopje, ale je to zbytečné, protože ubytování ve středisku dostanete za rozumnou cenu a podobně jídlo je v Makedonii skvělé a dostupné.

Napřed se tedy musíte do resortu vyškrábat nekonečnými serpentinami. Dříve jezdila kabinková lanovka přímo z padesátitisícového města Tetovo, ale při nepokojích v roce 2001 došlo ke konfliktu, při němž albánské ozbrojené skupiny, většinou veteráni kosovské války, atakovali například policejní stanice, ale také strategické cíle. Při bojích bylo poškozeno i lano kabinkové lanovky, která je od té doby mimo provoz. Státem vlastněné středisko má neuvěřitelný – a pozoruhodně nevyužitý – potenciál. Páteřní lanovkou Popovy Šapky je moderní odpojitelná šestisedačka, která kontrastuje s jinak spíše zaostalejším zázemím. Podle drbů vlekařů prý více stály úplatky papalášům než samotná stavba lanovky. Neposmívejme se však tomuto balkánskému fenoménu, protože u nás to není jiné. Jen se tyto věci nedozvíte od vlekaře při první jízdě, ale až večer po druhém pivu. Jako fanouška lanovek mě zaujalo, že se jedná o lanovku od švýcarské firmy Bartholet. Na Balkáně se prý Švýcarům líbí

Lyžařské středisko Mavrovo se stejnojmennou přehradní nádrží v pozadí

Popova Šapka je v jakémsi rozvojovém limbu, ale to nahrává ratrakovému lyžování. Kvůli sjezdovkám sem taky nikdo z daleka nejezdí.

Jezero Ohrid je perlou Makedonie. Na jaře lze díky němu spojit lyžování a kitesurfing

a plánují dokonce další stavbu v Chorvatsku. Trochu překvapí, že onu drahou šestisedačku tu postavili na kopec, který nenabízí největší převýšení, pouze necelých 300 m. Lyžování kolem šestisedačky je tedy naprosto pohodové, nikoliv však nudné, dají se tu dokonce natáhnout „superobří“ oblouky. Mírnější svahy navíc zůstanou i na jaře déle upravené. V okolí je ovšem také velké množství prudkých svahů. Jenže lanovka s převýšením bezmála sedm set metrů, která by vás na tyto svahy vyvezla, už několik sezón nepremáva. Popova Šapka totiž hledá investora a problémem jsou i majetkové vztahy. Středisko je tak v jakémsi rozvojovém limbu. To však nahrává ratrakovému lyžování.

Ve středisku Popova Šapka najdete mešitu i kostel. Téměř dvě třetiny obyvatel Makedonie jsou pravoslavní, zbytek tvoří muslimové

Lyže a surf v jeden den Každoročně si na konci března k narozeninám naděluji jízdu na vodě a na sněhu v jeden den. Tento kouzelnický kousek se mi podařil na mnoha místech planety od Nového Zélandu až po Chile, Španělsko, Rakousko, dokonce i u nás na Moravě. V makedonských horách sice opravdu hodně foukalo a mohl jsem kite nahodit hned u přehrady Mavrovo. Ale já jsem zvolil makedonskou perlu, jezero Ohrid. Když jsme odpoledne dorazili do města Struga, pláže byly krásné, voda průzračná, všude kolem palmy, ale listy se sotva pohly. Vál pouze velmi slabý vánek a nevypadalo to, že seženu někoho s motorovým člunem, aby mou misi zachránil. No ale když už jsem tam byl, kite jsem nahodil a odstartoval. Vítr šel od břehu, což samozřejmě není ideální, ale nakonec jsem se rozjel. Pak ale vítr vypli a kite mi spadl na vodu, takže mi nezbylo než plavat v opravdu ledové vodě. Jezero je obrovské a plavat v osmistupňové vodě není zas taková sranda. Každopádně návštěva historického městečka Ohrid je něco, co si při návštěvě Makedonie nenechte ujít. Atmosféra města je úžasná a západ slunka nad jezerem mystický, že se slovy nedá popsat. Mrkněte ale na video na: www.youtube.com/trcala

RESORT

REPORT

Téměř nikdo z daleka sem kvůli sjezdovkám nejezdí. V okolí jsou totiž stovky kilometrů freeridů, které si můžete užít díky ratrakům. Při mé jarní návštěvě už bylo pár dnů po sněžení, takže jsem se těšil na firn. Bohužel bylo zataženo a sníh držel celkem tvrdý, nicméně zážitek obstarala skvělá vysokohorská atmosféra. Místní borci se nám věnovali od rána až do večera a byl jsem nadšený a překvapený zároveň, kolik sjezdů se dá díky ratraku za den stihnout. Vše byste si mohli užít i na skialpech, ale potřebovali byste na to několik dnů.

Mavrovo: pláně s výhledem na jezero

Když z města Tetovo projedete plochým údolím po neuvěřitelně rovné dálnici do Gostivaru a odbočíte na jihozápad do hor, objeví se před vámi lyžařské středisko Mavrovo. Topograficky je naprosto jiné než Popova Šapka. Zatímco na Popovu Šapku šplháte serpentinami z Tetova, k Mavrovu přijíždíte scénickou cestou kolem stejnojmenné přehradní nádrže. Ubytování se nachází poměrně nízko – na konci přehrady ve výšce necelých čtrnácti set metrů. I zde lanovky

Makedonie nabízí také skvělé terény pro snowkiting

začínají přímo od hotelu. Můžete si dopřát opravdu pěkné ubytování s výborným jídlem ve velmi stylové horské restauraci, kde servírují dokonce i čerstvé ryby přímo z akvária, za což se v Alpách platí horentní sumy. Středisko má jakoby dvě terénní patra. Od přehrady vedou tím spodním dvě lanovky na

Popova Šapka, jejíž páteří je moderní odpojitelná šestisedačka

náhorní plošinu. Převýšení tři sta metrů zdolávají velmi pomalu, protože jsou obě neodpojitelné, jedna z nich dokonce jednosedačková. V dětství jsme na stejné jednosedačce trénovali na Ramzové a byl to očistec. Dvacet minut jízdy nahoru bez bubliny a vyhřívání se však dá na konci března v pohodě vydržet.

Popova Šapka

20 km

4 000 3 500

– km

3 000

30 %

35 %

1 500

ČERVEN

KVĚTEN

DUBEN

BŘEZEN

ÚNOR

LEDEN

OS./HOD.

PROSINEC

LISTOPAD

ŘÍJEN

2 000

9 800

6 2 1 ZÁŘÍ

2 500

2 525 817 m

1 708

1 000 500 0

m n. m.

www.skimacedonia.mk Mavrovo

25 km

4 000 3 500

– km 68 %

3 000

12 % 20 %

Sjezdovky zpátky do údolí mají závodní profil. Osobně mě ale mnohem více bavily sjezdovky nahoře na náhorní plošině, která připomíná ledovec. Ty jsou relativně mírné a široké, obsloužené výhradně kotvami. Sníh byl i na konci března výborný, ideální pro pohodové kárvování. Z Mavrova se můžete vydat také na túru. Od přehradní nádrže vede úzká asfaltová cesta do vesnice Galičnik, která je známá pro svou typickou architekturu, ale také pro tradiční červencový svatební průvod. Vesnice je jednou z nejznámějších makedonských turistických atrakcí. Mezi obcí Galičnik a střediskem Mavrovo najdete také nekonečné zvlněné náhorní plošiny ideální pro snowkiting.

1 500

ČERVEN

KVĚTEN

DUBEN

BŘEZEN

ÚNOR

LEDEN

PROSINEC

OS./HOD.

LISTOPAD

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

2 000

11 700

11 3 Ve středisku Popova Šapka se můžete ubytovat přímo na svahu, určitě to vřele doporučujeme

2 500

1 000 500

www.resortmavrovo.com CENY POBYTŮ hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 1 500 Kč

2 500 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem

Pavel Trčala Moravský lyžař a cestovatel Pavel Trčala procestoval při hledání prašanu nebo větru a vln více než sto zemí světa. Pořádá jednodenní lyžařské zájezdy z měst na moravské a české hory.

1 000 Kč

2 000 Kč

Orientační ceny pobytů jsou přepočítané na 1 den lyžování

Dobrá země

Makedonie či politicky korektně Severní Makedonie stojí pro hory, sníh, dobré lidi a skvělé jídlo za návštěvu. Osobně jsem se v Makedonii cítil tak dobře, že bych tam v zimě klidně vydržel celý měsíc. A pokud vás odrazuje daleká cesta, můžete si do Skopje nebo k Ohridu i zaletět.

Makedonie, nebo FYROM? Makedonie se oddělila od Jugoslávie v roce 1991. Zajímavostí je, že získala svou nezávislost jako jediná z jugoslávských zemí bez válek. Problémy má však Makedonie velké i bez toho. Komplikovaná je situace zejména s ohledem na etnické Albánce, kteří tvoří asi čtvrtinu populace. Vlastně se ani přesně neví, kolik Albánců v Makedonii žije. Stav je tak ošemetný, že země již dvacet let neprovedla sčítání lidu. Albánci totiž chtějí počítat i občany žijící v zahraničí,

m n. m.

což zase nechtějí Makedonci. Dalším problémem pro Makedonce jsou Řekové. Ti pro změnu nechtějí, aby se Makedonii říkalo Makedonie. V posledních dvaceti letech jste zemi mohli vidět nést olympijskou ceduli FYROM, tedy Bývalá Jugoslávská republika Makedonie. Osobně mi to připadlo strašně trapné. Samozřejmě chápu Řeky, že také mají region, který se jmenuje Makedonie. Správně by se tedy na přání Řeků mělo říkat Severní Makedonie.

Makedonie a Morava mají mnoho společného. Rozlohu mají velmi podobnou, obyvatelstvo slovanské a řeč velmi blízkou. Vždyť makedonští věrozvěstové Cyril a Metoděj nám přinesli řeč, kterou mluvíme dodnes. Náš společný česko-moravský jazyk se dříve jmenoval moravština a až později byl přejmenován na češtinu. Jedna věc, kterou však můžeme na Moravě Makedoncům opravdu závidět, jsou hory. Vysoké, ideálně zvlněné a vydatné na sníh.

1 860 1 255

605 m

LYŽOVÁNÍ PŘED SOUDEM

§ PA R T N E R

Nová pravidla v italských lyžařských střediscích Za opilost pokuta až 1 000 eur, méně zdatní Lavinová výbava mimo by neměli sjíždět vyznačené tratě černou sjezdovku V jarním vydání SNOW 130 jsme se věnovali právním normám, které upravují lyžování v Česku. Nyní se podívejme, jaké změny nastávají od Nového roku – aniž by s nimi byla široká veřejnost v předstihu seznámena – v Itálii.

ová právní úprava, zakotvená v „dekretu“ č. 40/2021, upravuje povinnosti jak provozovatelů lyžařských areálů, tak jejich návštěvníků, přičemž mnohé z nich vstoupily v platnost již od 1. ledna 2022.

Přilba povinná do 18 let a nejen při lyžování

Dosud museli mít při lyžování ochrannou přilbu nasazenou děti do 14 let, nyní se povinnost rozšiřuje až do 18 let. Kromě toho se rozšiřuje také okruh „sněhových“ sportů, u nichž tato povinnost platí – je mezi nimi například telemark, ale také sáňkování nebo bobování. Sankce za nedodržení se zvyšuje z rozmezí 30 až 150 eur na 100 až 150 eur.

Konec „nesmyslné“ přednosti zprava

Nová norma v některých bodech upřesňuje chování lyžařů tak, aby bylo ve větším souladu s mezinárodními a obecně známými pravidly FIS (tzv. desatero). Nejvýraznější změnou je odstranění legislativní chyby, která byla původně převzatá z pravidel silničního provozu, ale byla zcela nevhodně aplikovaná na lyžařský provoz – přednost zprava. Nové znění ukládá povinnost lyžaře přizpůsobit rychlost a směr jízdy na křižovatkách tratí tak, aby se lyžař vyhnul kontaktu s lyžaři přijíždějícími z jiných tratí nebo jiného směru, přičemž musí brát v potaz i lyžaře, kteří přijíždí z jiné tratě seshora. Sankce za porušení pravidel se zvyšuje na 100 až 150 eur.

Pro zimní sporty a turistické aktivity mimo vyznačené tratě jako skialpinismus, freeride, ale nově i túry na sněžnicích je v oblastech s rizikem lavin nově kromě elektronického vyhledávače (tzv. pípáku) nutná kompletní lavinová výbava, tj. včetně lopatky a sondy. Za nedodržení hrozí sankce 100 až 150 eur. S tím souvisí i nová povinnost provozovatele lyžařských areálů, a to vyvěšovat lavinovou předpověď.

Na černou sjezdovku jen zdatní lyžaři

Novinkou je také povinnost lyžaře spouštět se pouze po tratích takové obtížnosti, která odpovídá jeho technickým a fyzickým schopnostem. Pro vjezd na černou sjezdovku tak musí být lyžař vybaven vysokou úrovní technických dovedností a fyzických schopností. Jde tak v podstatě o zdůraznění odpovědnosti lyžaře, který užívá obtížné tratě „na vlastní nebezpečí“. Nikde nejsou stanovena konkrétní kritéria nebo způsob ověřování či prokazování daných schopností. Teoreticky vzato by však technicky zdatný, ale třeba odpoledne již znavený lyžař neměl na obtížné tratě vjíždět. Je to tedy poněkud excesivní regulace, byť s legitimním cílem. Současně je toto nové pravidlo doplněno povinností provozovatele označit obtížnost návazných tratí již u nástupu na příslušnou lanovku nebo vlek, aby se nezpůsobilí lyžaři, kteří vyjedou nahoru, neocitli „v pasti“ bez možnosti jiné přepravy dolů.

R U B R I K Y

provádět kontroly uzavřeného pojištění ani provozovatelé areálů, přinejmenším v prvním roce účinnosti předpisu. Budou však pojištění nabízet při koupi skipasu a budou vhodným způsobem informovat o nové zákonné povinnosti (letáky, plakáty v místě pokladen apod.). Kontrola bude poté svěřena kontrolním orgánům dle zákona (policie, carabinieri, finanční stráž ap.). Ty budou kontroly provádět jen v případě nehod a budou zároveň moci vymáhat sankce.

Zákaz lyžování v podnapilém stavu

Nově je explicitně zakázáno lyžovat v podnapilém stavu v důsledku požití alkoholu nebo toxikologických látek. Kontrolní orgány mohou zjišťovat přítomnost těchto látek neinvazivním způsobem pomocí přenosných zařízení. V případě pozitivního výsledku dechové zkoušky jsou oprávněny provést další zjišťování dle souvisejících předpisů. Je stanovena sankce v rozmezí 250 až 1 000 eur! Nikde není přímo stanoven limit tolerance, k dispozici není prováděcí předpis ani metodika pro kontrolní orgány. Odborná obec předpokládá, že by měl být limit 0,5 promile jako v silničním provozu, kde zákon odkazuje na Prezidentský dekret č. 495/1992. Panuje shoda, že by nemělo být cílem kriminalizovat lyžaře ani násilně měnit zažitou „kulturu“ zimních sportů, k nimž bombardino, aperitivo a digestivo patří, ale pouze postihnout zjevné excesy, jako třeba opilé osoby na sjezdovce ohrožující ostatní lyžaře. Soudní případy týkající se lyžování sledujte na:

www.snow.cz/pravo Komentované bezpečnostní desatero FIS najdete na:

www.snow.cz/desatero

Povinné pojištění odpovědnosti

Původní presumpce spoluzavinění v případě kolize mezi lyžaři zůstává ve stejném znění, ale po vzoru silničního provozu přibyla nově povinnost „povinného ručení“. Každý lyžař tedy musí mít uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu nebo způsobené úrazy třetím osobám. Pokud pojištění nemá, provozovatel je povinen mu uzavření pojištění nabídnout při zakoupení skipasu. Pokuta za případné nedodržení je stanovena na 100 až 150 eur včetně možnosti odebrání skipasu. Výše pojistného krytí nebyla zákonem stanovena, teoreticky ji ale mohou do budoucna stanovit prováděcí nebo místní předpisy. Nebyl zatím určen ani postup kontroly plnění povinnosti. V současnosti nebudou

Ladislav Janků Učitel a trenér lyžování Svazu lyžařů ČR, soudní znalec v oboru sport se specializací na bezpečnost lyžování Ve spolupráci s IUSKI – Institut lyžařského práva, www.iuski.cz

Příspěvek vznikl v rámci projektu GAUK č. 700119 „Právní úprava bezpečnosti lyžování v mezinárodním kontextu a její možné perspektivy v právním řádu České republiky“, řešeného na Univerzitě Karlově, Právnické fakultě

RESORT

Foto©: lorenzmasser.com

– M A R E IT E R @ G N II SK N! U F E V A H D N A Y O J N E

RESORT

ADVERTORIAL

Někde musí být ráj… Jaro na

SEISER ALMU

Nejen pro sportovce, ale i pro rodiny s dětmi, běžkaře, milovníky krásné horské přírody – v našem případě zařazené na Seznam světového dědictví UNESCO – nebo gurmány a požitkáře. To je Seiser Alm, unikátní horské plató v kulisách rozeklaných Dolomit. A nejvíce krásy z něj vytěžíte, když se slunce osmělí, dny prodlouží a přijde lyžařské jaro… 66

Za zvuků hudby Co může ještě umocnit zážitek ze skvělé lyžovačky na prosluněných svazích doprovázené vynikajícím jídlem? Na Seiser Almu znají odpověď: „Kvalitní hudba pod širým nebem!“ Proto se od 16. do 20. března 2022 uskuteční již patnáctý ročník pětidenního festivalu Swing on Snow. Jak název napoví, rozléhat se přírodou budou nejen tóny místních lidových písní, ale rovněž jazz, soul, pop a klasika. Princip je jednoduchý. V dopoledních hodinách muzikanty potkáte přímo na sjezdovce, okolo poledního se přesunou vyhrávat do četných horských chat a večer program bude pokračovat sérií après-ski koncertů v údolních vesnicích Kastelruth, Seis, Völs a Tiers.

yžařské jaro si často představujeme jako lyžování na firnu, ale v případě Seiser Almu to tak úplně neplatí. Nejvíce sjezdovek totiž spadá k severu, kde je jarní slunce pouze olizuje, a zatímco lyžaře plnohodnotně ohřívá, sněhovou pokrývku na tratích nikterak neporušuje. Navíc jsme ve vysokých nadmořských výškách, kde sníh napadne a pak dlouho vydrží. Firnu si můžete užít hlavně na jižně orientovaných tratích Puflatsche, kde se dá snadno vychytat denní fáze, kdy odměkne vrstva sněhu tenká tak akorát, aby se na tamní černé trati dalo jezdit agresivně, ale zcela komfortně.

Jaro nese spoustu dalších výhod. V součinnosti s takřka jistým slunečním svitem je už březnové lyžování na Seiser Almu skutečnou sluneční lázní. Právě jarní slunce dokáže přidat lyžování novou kvalitu, netřeba se bát promrzlých končetin, otevírá možnosti komfortního posezení na terasách tamních restaurací a za dlouhých dní můžete vyrážet časně ráno na lyžařské okruhy a z běžek se vracet třeba až při západu slunce za magickým Schlernem. Při tom všem ale konzumujete plnohodnotnou lyžařskou krmi skvěle upravených sjezdovek či běžkařských stop a nemusíte se bát, že by vám jarní slunko odkouslo nějaký kus sjezdovky.

Jarní komfort

I na jaře lze celou planinu lemovanou fascinujícími siluetami skalnatých vrcholků Langkofelu, Plattkoffelu a Schlernu obkroužit po 62 kilometrech sjezdovek (další čekají v propojeném údolí Val Gardena, což ze skiareálu s celkovými 175 kilometry činí nejrozlehlejší resort Dolomiti Superski), a to aniž sundáte lyže z nohou. To zajišťuje nejen dvacítka sedačkových lanovek, ale rovněž přemostění na každém místě, kde se kříží silnice se sjezdovkou. Lyží se tak budete muset zbavit, pouze až se vydáte do některé z útulných dřevěných chat na občerstvení.

RESORT

ADVERTORIAL

Ranní ptáče dál dojede! Brzké vstávání podle vás na dovolenou nepatří? Snad ne každý den, ale dejte mu alespoň jednou šanci. Ve třech březnových dnech se předem ohlášeným zájemcům otevřou vleky již v sedm hodin ráno a oni tak budou moci vykružovat své obloučky na svahu ještě předtím, než se oficiálně otevře pro veřejnost.

Slunce otevírá terasy restaurací Výčet plusů největší vysokohorské louky v Evropě by nebyl kompletní, pokud bychom vynechali kapitolu gastronomie a proslulé jihotyrolské pohostinnosti, s níž se návštěvníci Seiser Almu potkají na každém kroku. Pro mnoho z nás totiž platí, že dobré lyžování není bez dobré gastronomie. Výběr je v tomto směru skutečně široký. Vedle větších provozů se samoobslužnými restauracemi najdete na Seiser Almu tzv. Schwaige neboli Hütte – útulné chaloupky a přestavěné salaše, jejichž součástí jsou většinou rozlehlé slunné terasy, kde se dá v březnu nebo dubnu prosedět i celé odpoledne. Na Seiser Almu je jich přes třicet (!) a snad každá z nich stojí za návštěvu. I obsah jejich jídelních lístků je často značně originální, pravidelně se na nich objevují typické krajové speciality jako třeba Kaiserschmarrn, jakési trhané palačinky většinou s brusinkami,

Skřivanům bude 2. března k dispozici vlek Spitzbühl, 9. března Panorama a konečně 16. března Puflatsch. Sraz je každý z těchto dní v 6:45 v Seisu u spodní stanice kabinkové lanovky na Seiser Alm. Lyžaři si tady dají rychlou kávu a v 7 hodin se v doprovodu instruktora vydají vzhůru na kopec.

Učitel lyžování bude účastníkům k dispozici celou dobu, takže se jim dostane i cenných tipů pro vylepšení techniky. V 9 hodin vše uzavře bohatá snídaně v horské chatě. A kdo se vydá na Early Bird skiing 16. března, může třeba rovnou pokračovat na některý z koncertů na svahu…

různé polévky s knedlíky, těstoviny, pizzy, zvěřinové pochoutky… Objednat si tu můžete ale i salát z květin, polévku ze sena, omáčky z horských bylin i jehličí. Pro malé rodinné a většinou mimořádně útulné podniky je máloco takovým vyznamenáním jako spokojenost jejich hostů. Jejich poctivá gastronomie s ází na domácí suroviny a vedle hlavních chodů nabízí i vymazlené dezerty, děti ocení horkou čokoládu s pořádnou šlehačkovou čepicí, dospělí zase lahodné drinky hugo nebo aperol, které vyrazily dobývat svět právě z Jižního Tyrolska. Netřeba připomínat skvělou kvalitu italské kávy, a pokud chcete kulinářskou orgii zakončit digestivem, mnohé horské restaurace nabízejí své vlastní pálenky, grappy či hořké likéry z bylin a plodů, které poskytuje tamní horská příroda.

Více zábavy za méně peněz Skutečně to jde, a to díky oblíbeným akcím Dolomiti Super Sun 7=6 a Seiser Alm Family Special. Počínaje 19. březnem (první den pobytu), platí všichni ubytovaní v členských zařízeních turistického sdružení Seiser Alm při sedmidenním pobytu pouze šest dní, za šestidenní skipas pak zaplatí jako za pětidenní. Součástí nabídky je rovněž patnáctiprocentní sleva na skupinové lyžařské kurzy a zapůjčení lyžařského vybavení. V rámci nabídky Seiser Alm Family Special mají navíc všechny děti narozené po 27. listopadu 2013 skipas zdarma!

BEZ POJIŠTĚNÍ ODPOVĚDNOSTI

SI V ITÁLII NEZALYŽUJETE 1. ledna 2022 vstoupil v Itálii v platnost nový zákon týkající se lyžování a snowboardingu. Ti, kdo chtějí sportovat v italských lyžařských střediscích, tedy využívat tamní sjezdovky, musí mít povinně sjednáno pojištění občanskoprávní odpovědnosti za škody, které způsobí třetím osobám. Na vyzvání také musí prokázat, že toto pojištění mají, což bude nastávat nejčastěji při nákupu skipasu. Při nedodržení této povinnosti může být udělena pokuta až 150 eur.

odle aktuálního průzkumu ERV Evropské pojišťovny plánuje 43 % Čechů vyrazit v letošní zimní sezóně na dovolenou na hory. Právě Itálie je po Rakousku u českých lyžařů druhou nejvyhledávanější zahraniční destinací, kam vyrazí 20 % z nich. Nejčastěji do Itálie vyráží v lednu a v únoru. Právě v tomto období je na sjezdovkách nejvíce rušno a riziko srážky s jiným lyžařem roste. Ze srážek pak vznikají ty nejvážnější úrazy, jako tomu bylo v případě klienta pojišťovny, který v Alpách srazil 55letou lyžařku. Ta

utrpěla zlomeninu holenní kosti a krčku, dále měla přetrhané kolenní vazy. Celkový účet se vyšplhal na téměř 2 miliony korun.

Pojištění odpovědnosti ve všech pojistkách ERV Evropské

Pojištění odpovědnosti je zahrnuto v každém pojištění od ERV Evropské, včetně nového SingleTripu. Pro lyžování je ale nutné, aby si klienti sjednali připojištění na zimní nebo rizikové sporty. Pro jednoduché prokázání, že pojištění splňuje nové italské požadavky, upravila pojišťovna některé dokumenty v anglické verzi. SingleTrip pak ve všech variantách obsahuje pojištění léčebných výloh s vyššími limity, bezlimitní asistenční služby či pojištění osobních věcí. Nově lze připojistit i cesty autem. To zahrnuje opravu vozidla v zahraničí, odtah zpět do ČR či náhradní ubytování po dobu opravy. Kryje i spoluúčast v případě nehody ve vypůjčeném voze. V zahraničí je také nutné počítat s tím, že je většina zdravotních zařízení soukromá a nelze v nich uplatnit Evropský průkaz zdravotního pojištění, tzv. EHIC kartu. Cestovní pojištění tak hraje ještě důležitější roli. Více na www.ERVpojistovna.cz

RESORT

ADVERTORIAL

Rodinné lyžování

V NASSFELDU:

radost bez hranic

ako stvořené pro děti. Je jasné, proč aktivní rodiny s dětmi míří právě do Nassfeldu se 110 km sjezdovek: tady prostě najdou vše, nač si vzpomenou. V areálu Family World si každý najde vysněný terén či sjezdovku. Ti nejmenší začnou v BOBO-Miniclubu nebo v jedné ze tří lyžařských škol, vybavených dětskými parky. Ti zdatnější si užijí zábavu na sjezdovkách a nejrůznějších speciálních tratích – třeba na zážitkové trati The Snake nebo ve snowparku. Rodiče potěší výhodné nabídky, se kterými ušetří – půjčení vybavení pro děti a servis přímo na sjezdovce. Všechna malá překvapení „nice surprise“ udělají den veselejší celé rodině.

NASSFELD SKI SURPRISE – DĚTI JSOU ZVÁNY! Termín: 13. 3. až 18. 4. 2022 Děti do 9,99 let získají zdarma: ubytování na 3 až 7 nocí v pokoji s rodiči 2- až 6denní TOP skipas Za příplatek 32 eur/den si mohou zapůjčit vybavení a zúčastnit se lyžařského kurzu. Více informací:

www.nassfeld.at/cz/offers INFOCENTRUM A REZERVACE: Nassfeld – informační kancelář Praha Přemyslovská 4, Praha 3 e-mail: czech@nassfeld.at tel.: +420 222 220 997

www.nassfeld.at/cz

RESORT

ADVERTORIAL

Sedm důvodů pro

INNSBRUCK MUTTERERALM

dyž se řekne lyžování v Rakousku, každý si jako první vybaví nejznámější top střediska, kde čekají nekonečné kilometry sjezdovek, spousta vleků a davy lidí. Rakousko a zejména Tyrolsko jako Mekka sjezdového lyžování však nabízí i klidná místa, kde si můžete lyžování královsky užít. Bez davů, s úžasnými výhledy, a hlavně v pohodě. Náš tip je Innsbruck Muttereralm. Zde je 7 důvodů, proč ho navštívit.

školy pro malé 6. Lyžařské i velké

Přístupnost na stejné úrovni

Středisko Innsbruck Muttereralm se nachází v srdci Tyrolska, 8 km od Innsbrucku, odkud se do Mutters dostanete třeba tramvají nebo lanovkou Stubaitalbahn z centra Innsbrucku. Autem to z Prahy trvá asi 6 hodin.

2. Jednoduché a přímočaré

Muttereralm není žádné bludiště, ale přehledné středisko, které díky sjezdovkám a lanovkám spojuje obce Mutters a Gotzens. Lanovka z Mutters vás vyveze do výšky 1 608 metrů k horské restauraci Mutterer Alm, odkud vede čtyřsedačkovou lanovkou na nejvyšší bod střediska – pod Pfriemesköpfl (1 804 m). Tam končí i druhá páteřní lanovka z Gotzens, která společně s uvedenými obslouží všechny sjezdovky střediska.

Tajná olympijská rezerva

Na 16 kilometrech lyžařských tratí najdete pestrou směs sjezdovek pro rodiny i náročné lyžaře. Slalomovou sjezdovku Pfriemesköpfl si oblíbily lyžařské týmy z celého světa. Nejdelší trať, Götzner, dlouhá více než 4 kilometry a s převýšením 850 m, byla rezervní tratí pro sjezd žen během olympijských her v Innsbrucku a je považována za jednu z nejkrásnějších lesních sjezdovek v Rakousku.

4. Pohledy, pohledy, pohledy… Znáte ten pocit, když přijdete na místo s úžasným výhledem a chcete jen stát a kochat se jím jako Rudolf Hrušínský v kultovní komedii Vesničko má středisková? Přesně tak se budete cítit na horní stanici lanovky Muttereralmbahn.

5. Dobré jídlo, dobré nápoje

Terasa horské restaurace u horní stanice lanovky Muttereralmbahn nabízí nejen výhledy, ale také poctivou domácí kuchyni. Ikonickou stavbou, která nechybí na fotografiích z lyžování v Mutters, je také panoramatická kavárna na vrcholu Pfriemesköpfl. Iglú s prosklenými stěnami, známé také jako SIGLU, nabízí posezení na 360° panoramatické terase a výhled na Pfriemesköpfl, Nockspitze, Pfriemeswand a údolí.

Dětský park se nachází přímo u horní stanice lanovky Muttereralmbahn. Hned vedle vleku Almboden je pás pro nejmenší, skvělá věc je Pohádkový les v lyžařské škole, díky kterému budou malé děti dělat své první krůčky na lyžích s radostí a bez stresu. Hned dvě lyžařské školy jsou připraveny pečovat o děti již od 2 let, dospělé pak vedle lyžování nebo snowboardingu pomohou seznámit se také se skitouringem nebo s výlety na sněžnicích.

působí také 7. Gopass v Tyrolsku

Gopass funguje ve Špindlerově Mlýně, ve Skiareálu Ještěd i v Mutteralmu. Majitelé celosezónního skipasu Šikovná sezónka PREMIUM si mohou v Mutteralmu neomezeně užívat lyžování, stejně jako ve slovenské Jasné, Vysokých Tatrách, v polském Szczyrku a ve dvou dalších rakouských střediscích – Mölltaler Gletscher a Ankogel v Korutanech. Gopass nabízí také předprodej za flexibilní ceny – čím dříve si ho koupíte, tím levnější bude. Muttereralm je také součástí několika regionálních pasů, Freizeitticket Tirol, Snow Card Tirol a dalších.

Více na: muttereralm.at

RESORT

ADVERTORIAL

SKI JEŠTĚD perfektní lyžovačka pro 21. století

erfektní kopec, kvalitní služby, bezproblémová dostupnost a speciální bonus k tomu. Pokud tyto ingredience namícháte ve správném poměru, parádní lyžovačka je zaručena. Tak se to podařilo ve zmodernizovaném Skiareálu Ještěd. Nevěříte?

která do Liberce přinesla know how z lyžařských středisek ve čtyřech zemích Evropy. Novinkou je rozšířený systém technického zasněžování, jehož součástí je také špičková technologie Technoalpin Snow Factory umožňující výrobu sněhu i při plusových venkovních teplotách. Samostatnou kapitolou lyžování pod Ještědem je nové večerko. Na 1,5 km dlouhé sjezdovce Nová Skalka vyrostlo zbrusu nové, moderní a úsporné LED osvětlení. Celkem 265 úsporných LED svítidel vytváří perfektní přehled na svahu, neoslepuje a zároveň nechává vyniknout epické výhledy na večerní Liberec.

Perfektní kopec

Pod Ještědem naleznete síť 10 km sjezdovek různých obtížností. Všem sjezdovým tratím na Ještědském hřebenu v nadmořské výšce 540 až 1 000 m od loňské sezony suverénně kraluje nově vybudovaná sjezdovka Nová Skalka. Na 1,5 km dlouhé sjezdovce široké velkorysých 45 metrů s optimálním sklonem se mohou lyžaři vyřádit v carvingových obloucích bez jakýchkoli omezení. Svým profilem je jako stvořená i pro bezpečnou rodinnou lyžovačku. Nová sjezdovka je zároveň důkazem kvalitního restartu střediska provozovaného společností TMR,

Perfektní zážitky

Přestože středisko pod Ještědem nepatří mezi největší střediska, najdete v něm vše podstatné pro perfektní lyžování – atraktivní produkty, profesionální lyžařskou školu, půjčovnu špičkového vybavení Ještěd Rental&Shop, moderní après-ski bary (Nová Skalka) či restaurace (Můstek). Představte si prázdnou sjezdovku, na kterou dopadají první ranní paprsky slunce. Možnost postavit se na sjezdovku v rámci akce Fresh Track mezi prvními již v 7:30 a pak si dát ve zbrusu novém après-ski baru Nová Skalka chutnou snídani je neodolatelná kombinace.

Perfektní dostupnost

Luxus mít lyžařské středisko prakticky ve městě činí z Liberce lokalitu přirovnávanou třeba k rakouskému Innsbrucku. Nasednete na tramvaj a za pár minut si už zapínáte lyže pod kopcem. Jednoduchá dostupnost je i z Prahy, odkud jste na Ještědu autem za hodinu.

Perfektní bonus

Skiareál Ještěd je od této sezóny plnohodnotným členem Gopassu – mezinárodního věrnostního a prodejního programu, který spojuje střediska provozovaná společností TMR ve 4 zemích Evropy. Skipasy za nejlepší ceny si můžete pořídit v předprodeji přes gopass.travel!

www.skijested.cz

RESORT

ADVERTORIAL

TANVALDSKÝ ŠPIČÁK

novinky každý rok

kiaréna Jizerky je značka tří propojených jizerskohorských skiareálů: Tanvaldský Špičák, Severák a Bedřichov. Všechny mají společný skipas, jednotný bezdotykový odbavovací systém i společný skibus a dohromady nabízejí v rámci Jizerských hor celkem 17 km sjezdovek, 20 lyžařských vleků, 2 lanové dráhy a 3 pohyblivé koberce. Tanvaldský Špičák je ze tří jmenovaných největším lyžařským areálem s nejdelšími sjezdovkami Jizerských hor. Na jeho vrchol dopravují lyžaře dvě 4sedačkové lanovky, z toho jedna odpojitelná s bublinou. Na úpatí se nacházejí ještě 4 kratší vleky poma a ti nejmenší se mohou při výuce svézt na pojízdném koberci Sunkid. Z vrcholu pak vede hned 5 sjezdovek všech obtížností, přičemž ta nejdelší měří bezmála dva kilometry při převýšení 280 m. Špičák je tak dokonale všestranným kopcem pro celou rodinu, navíc je dobře dostupný nejen autem, ale – zejména pro obyvatele Liberce – i vlakem.

Pohodlně vzhůru i dolů

Jak je to se skipasy?

V minulých letech Skipasy zakoupené na Tanvaldském Špičáku platí i na Sevese na Tanvaldském ráku a Bedřichově bez výjimky. Skipas zakoupený na SeveŠpičáku významně ráku platí i na Bedřichově a naopak. V ceně tří- a vícedenního investovalo do lyžařskipasu zakoupeného na Severáku či Bedřichově je jeden den ské infrastruktury lyžování na Tanvaldském Špičáku. i kvality a sněhové jistoty sjezdovek a ani letošek není výjimkou – lyžaři se budou moci svézt na rozšířené Turistické sjezdovce. Loni se v lokalitě Tanvaldský Špičák II rozjela odpojitelná 4sedačka s bublinou, která pohodlně obsluhuje lehkou Kostelní sjezdovku a sportovnější Slalomák. Na sjezdovkách přibyla také další sněžná děla a původně užší sjezdovky byly rozšířeny. Letos přichází na řadu modrá Turistická sjezdovka, která tak méně zdatným lyžařům nabídne výrazně větší prostor.

www.skijizerky.cz

Skibus i pro běžkaře Skibus mezi skiareály jezdí od zimní sezóny 2011/12, a to 3x denně na trase Jablonec nad Nisou – Janov nad Nisou – Bedřichov – Severák – Tanvaldský Špičák a zpět. Skibus je určen nejen pro sjezdaře, ale mohou ho využít i běžkaři například při návratu z výletu.

RESORT

ADVERTORIAL

SKIAREÁL

HERLÍKOVICE Lyžuj v Krkonoších…

Nová děla, více sněhu. Pro našich 12 km sjezdovek jsme posílili zasněžování o 20 tyčových děl. Chceme tak zajistit více sněhu a rychlejší vysněžení tratí. I letos vám nabízíme v předprodeji sezónní skipasy se slevou až 25 %. Neváhejte! Při nákupu skipasů online nejenže ušetříte 10 až 15 %, ale zajistíte si snowpass z pohodlí domova a bez fronty u pokladny. Kde? Na:

snowpass.snowhill.cz

Naše dětské lyžařské parky pro nejmenší zabaví i naučí lyžovat děti od 2 let. Máme profesionálně vyškolené instruktory i moderní vybavení. Lyžujeme denně od 8:30 do 16:00, večer od 18:00 do 21:00 hod. Aktuální informace hledejte na

www.herlikovice.cz

RESORT

TIPY

TEXT: ANDREA DRENGUBÁKOVÁ FOTO: SNOWTOUR

ROKYTNICE – když na délce záleží Skiareál Rokytnice nad Jizerou se o své místečko na krkonošském výsluní z principu nemusí bát – tamní tratě kvalitních parametrů a nadstandardních délek se lyžařsky jen tak neomrzí, stejně jako jen tak nevyprchá romantické kouzlo typických horských chat a bufetů napostrkávaných kolem sjezdovek.

2 920 m Tak dlouhá je v Rokytnici modrá sjezdovka Turistická, která současně patří i k nejdelším tratím v Česku. Na to, že je úvodní část značená modře, tu dosáhnete poměrně svižné rychlosti. Ve střední části trať zvolní, ale závěrečný dojezd představuje opět krátký slalomáček.

1976 V tomto roce byly dokončeny poslední terénní úpravy červené sjezdovky FIS do podoby, jak ji známe dnes. Od té doby tato královna českých sjezdovek hostila nejedno mistrovství České republiky v alpských disciplínách a současně patří k nejoblíbenějším českým sjezdovkám. Zatímco horní část se poklidně vine v mírných širokých zatáčkách, v druhé polovině se nabídnou i „slalomáčkové“ pasáže, díky čemuž je trať příjemně rozmanitá.

NEJ SJEZDOVKA Mojí nejoblíbenější sjezdovkou je červený Slalomák – konstantně prudký padák, který je však nadprůměrně široký a přehledný. Tipem pro neúnavné sporťáky je přilehlá poma, kde jsou oproti lanovce, vedoucí až na vrchol Lysé hory, minimální fronty.

PO DOMÁCKU DĚLANÉ I když patří Rokytnice mezi největší a nejrušnější česká střediska, panuje tu příjemný „domácký“ duch hor, k čemuž přispívají i horské chalupy a útulné dřevěné bufety rozmístěné po areálu. V restauraci Černý potok si můžete vychutnat domácí zákusky a koláče, pečené přímo na místě.

VÝUKA I S VOLNOU PATOU Nejmenší lyžaři mohou v Rokytnici využít malého dětského parku u nástupu lanovky Horní Domky, který zahrnuje pojízdný pás a slalomová zvířata. Objednat si lze i lekci lyžařské školy, která se soustřeďuje nejen na malé lyžaře, ale také na telemark či skialpinismus.

390 KČ Za tuhle částku vám v hlavním zázemí skiareálu udělají malý top servis lyží, který zahrnuje broušení skluznice brusným pásem, ruční úhlování boční hrany brusným pásem, finální strukturu na kameni a voskování v horké lázni. V moderním rokytnickém zázemí najdete i půjčovnu lyží a úschovnu lyžařského vybavení.

ROKYTNICE JEDNÍM DECHEM Jedno z největších českých lyžařských středisek s nejdelšími a velmi širokými sjezdovkami nepřekypuje atrakcemi, zato tu na vás dýchne domáčtější horská atmosféra.

Více informací: www.skiroky.cz

RESORT

TIPY

TEXT: ANDREA DRENGUBÁKOVÁ FOTO: SNOWTOUR

ŠPINDLERŮV MLÝN – návod na „alpskou“ lyžovačku Špindlerův Mlýn bývá největší krkonošskou jistotou sněhu, kde se díky přírodním parametrům sjezdovek může ranní pojezd na manšestru podobat „Alpám“. Pro co nejlepší špindlerovskou lyžovačku doporučujeme držet se následujícího návodu.

1) PRAVIDLO PRVNÍHO LANA Základní poučkou pro kvalitní lyžování ve Špindlerově Mlýně je kvůli vyšší návštěvnosti stihnout první lano. Provoz areálu začíná v 8:30, svoje místo u turniketu už si ale někteří chodí zabrat klidně v 8 hodin. Netknutý manšestr a prázdné prostorné sjezdovky vám připomenou alpský pojezd.

2) „FÍGL“ NA FRONTY Špindlerovský fígl na fronty se jmenuje Fast Pass – opravňuje vás procházet přednostním turniketem a vyhnout se tak případným frontám na lanovku. Za takový komfort je třeba si připlatit: jednodenní Fast Pass vyjde na 2 990 Kč, nicméně den strávíte na sjezdovce, a nikoli ve frontě, a počet jízd, který s Fast Passem zvládnete, bude o dost vyšší než s klasickou jednodenkou.

4) JAK UŠETŘIT? Kdo rád ušetří, neobejde se bez kartičky Gopass, která funguje jako skipas a věrnostní karta v jednom. S Gopassem nakoupíte v předstihu skipas až o polovinu výhodněji a při nákupech dalších špindlerovských služeb sbíráte body, díky kterým pak můžete využít například 20% slevu na jablečný štrúdl s vanilkovou omáčkou a jiné dobroty.

3) TIP NA NEJLEPŠÍ RANNÍ JÍZDU V posledních sezónách bývá nejlepší ranní ježdění na Medvědíně, kde není tak kapacitní lanovka jako ve Svatém Petru, takže na sjezdovku „lifruje“ méně lidí. Mou oblíbenou ranní kombinací je rozjezd na široké modré 12b a zhruba v polovině kopce přejezd na červenou 12a, která už je strmější, zachovává si ale příjemnou šířku, takže to tu ráno můžete bez obav „mastit“.

6) KDY SE LYŽUJE LEVNĚJI? Špindlerův Mlýn přišel před pár lety jako první v České republice s tzv. Flexi cenami, tedy pohyblivými cenami skipasů, které mimo jiné rovnoměrně „rozptylují“ lyžaře v rámci celé sezony. Cena je závislá na obsazenosti střediska, ale také na počasí a dalších faktorech. Čím dříve skipas pořídíte, tím levněji lyžujete. Když plánujete hodně dopředu, můžete pořídit celodenní skipas i za cenu okolo pětistovky. Za manipulační poplatek lze případně datum návštěvy i změnit.

5) S DĚTMI, PŘITOM BEZ DĚTÍ Chcete si sportovně zalyžovat, ale máte s sebou děti? Přihlašte je do lyžařské školičky ve Svatém Petru nebo na Medvědíně – využít můžete jak klasickou výuku s odborným instruktorem v pestře vybaveném lyžařském parku s pojízdným pásem, tak dětské týmy, které vznikly primárně pro děti pravidelně navštěvující areál, kdy mají naplánované tréninky od pátku do neděle. Nechybí ani doplňkové tréninky na snowboardu, běžkách nebo skialpech.

ŠPINDLERŮV MLÝN JEDNÍM DECHEM Špindlerův Mlýn si svoje místo na výsluní už nemusí vydobývat novými atrakcemi, protože sjezdovky s nejkvalitnějšími parametry u nás lákají samy o sobě. Na lyžařském zážitku přidají i krkonošská panoramata. Pro náhodného návštěvníka je tu ale draho, s čímž může pomoci „chytré“ plánování s Gopassem.

Více informací: www.skiareal.cz

Prázdninové lyžování mezi Černou horou a Sněžkou Na jeden skipas tu máte k dispozici víc než 50 km sjezdovek SkiResortu ČERNÁ HORA - PEC. Od chalupy či hotelu vás ke sjezdovkám v areálech doveze skibus. V Peci i Velké Úpě k lanovce sjedete přímo na lyžích. Údolí mezi Černou horou a Sněžkou je místo, kde stojí za to strávit nejen několik zimních dní, ale třeba i jarní prázdniny. Jsou místem, kde můžete každý den vyrazit za jiným dobrodružstvím.

Běžky, skialpy, lyže nebo snowboard?

Netahejte dříví do lesa. Ať už se chcete zahřát šlapáním do kopce na skialpech, výletem na běžkách nebo jízdou na sjezdovkách, pěkně seřízená a oservisovaná prkýnka pro vás máme v půjčovnách SkiResort Live ve všech areálech hned u sjezdovek. Navíc na skiresortcard.cz si své lyžařské vybavení můžete vybrat dopředu online a u sjezdovek je pouze vyzvednout.

Lyžování SkiResort online

Nejjednodušší cesta na sjezdovky SkiResortu ČERNÁ HORA – PEC vede přes webshop se skipasy, půjčovnou i zážitky. Na www.skiresortcard.cz získáte skipas až o 36 % levněji než na pokladně. Online koupený si ho v areálu vyzvednete ve výdejním automatu, tzv. sKiosku v Peci u Javoru a v Úpě u dolní stanice lanovky. www.skiresortcard.cz

Poznejte hory, svezte se rolbou

Už jste vyzkoušeli lyžařský turismus? Pokud máte rádi rozmanitost, máme pro vás TIP na zpestření dovolené. Ráno skibusem do Janských Lázní, kabinkou na vrchol Černé hory a zpět do Pece rolbou SkiTour. Při cestě po hřebenech si dopřejte výhled z rozhledny a oběd či kávu v jedné z horských bud. Čas návratu záleží jen na vás.

Dětské výukové parky hned u sjezdovek

S instruktory z lyžařské školy SkiResort Live je výuka hračka. Stačí se v dětském LIVE parku naučit prokličkovat mezi tygrem, tučňákem a žirafou, umět zabrzdit u červené kostky a vyjet na kopec na pojízdném koberci. Rodiče si mezi tím mohou užít hlavní sjezdovky SkiResortu a být nablízku. Navíc ve SkiResort Live dětem do 5 let k privátní výuce půjčují lyžařské vybavení zdarma.

Pivní stezkou i v zimě

V okruhu 10 kilometrů kolem Pece je hned 6 malých pivovarů. Ne náhodou po nich vede v létě oblíbená Krkonošská pivní stezka. Vydat se na ni můžete i v zimě a ochutnat Paroháče na Luční, Fries na Friesovkách, Sněžku na boudě Máma i Trautenberka na Malé Úpě. Přímo v Peci pak najdete podniky, které čepují i vrchlabského Krkonošského Medvěda či pivo z rodinného pivovaru Hendrych.

Za nepřízně počasí Relax na horách

Aktivity po lyžování Saně dřív než lyže

Nahoru pěšky za hodinu a půl, a to se saněmi na zádech, dolů za 4 a půl minuty, ale na saních. Tak se dá charakterizovat výkon vítěze prvního sáňkařského závodu, který se na Černé hoře v Krkonoších jel před 123 lety. Po stejné trase se můžete projet i dnes, jen s tím rozdílem, že nahoru vás vyveze kabinková lanovka Černohorský Express z Janských Lázní. Vlastní saně „tahat“ nemusíte. Zapůjčí vám je ve SkiResort Live půjčovně na lanovce. Večerní sáňkování s průvodcem a čelovkami je možné objednat online na skiresortcard.cz

Na hřebenech vymrznout a v sauně či vířivce se prohřát – kdo by to nemiloval. Saunou, či menším wellness dnes disponuje řada hotelů a penzionů v Peci i Úpě. Navštívit tu ale můžete i ty veřejně dostupné. Ať už jde o saunu pod hvězdami, kádě s horkou vodou, Krkonošské wellness se saunami, vířivkou a zážitkovou sprchou, nebo třeba klasický bazén či bazén s vířivkou.

Kabinkovou lanovkou na Sněžku

Sněžka, ikona Krkonoš, se v zimě promění v ledovou královnu. Pozor na vítr a ledovku, ti z výstupu na Sněžku i její návštěvy udělají adrenalinový zážitek. Pokud se chcete rozhlédnout z výšky 1603 metrů nad mořem pohodlně, můžete využít kabinovou lanovku, která vás z Pece pod Sněžkou vyveze až na vrchol. Ale i lanovka jezdí pouze za dobrých povětrnostních podmínek.

900 metrů bez brždění

S větrem o závod, místy až 8 metrů nad zemí, zatáčka za zatáčkou. Na tuhle adrenalinovou jízdu na bobové dráze vyražte klidně i s dětmi a za nepřízně počasí. V Relaxparku jsou pro tento účel připravené dvoumístné boby s ochrannými štíty.

Zažít atmosféru Aljašky

Věděli jste, že první závody psích spřežení v Česku se v roce 1985 konaly právě v Peci? Na hřebenech Krkonoš v okolí Pece jsou pro tento sport skvělé podmínky i dnes. Vyzkoušejte si, jak se ovládá deset psů v zápřahu. Svezte se spolu s dětmi a zažijte pocit musherů, kteří se psy brázdili za zlaté horečky území Aljašky.

Kde protáhnout tělo

Lyže a snowboardy jsou zajisté ten hlavní důvod, proč do údolí pod Sněžkou vyrazit, ale pokud se budete chtít rozptýlit i jinými aktivitami, nabízíme vám squash, ricochet, kuželky a fitness centrum v hotelu Horizont. Dále bowlingové dráhy v Bowling baru v Peci i v penzionu Relax v Úpě. Horolezeckou stěnu, skate mini U rampu i kulturní program můžete navštívit v hudebním klubu KlonDike. www.pecpodsnezkou.cz

Parkování V Peci nově pod střechou, v Černém Dole zdarma

Znáte to, po týdnu na horách je někdy těžké poznat, která hromada sněhu je právě to vaše auto. Tento rok můžete do Pece již bez smetáčku. Nový parkovací dům s dopravním terminálem má kapacitu 475 míst. S platnou Kartou hosta, zde parkovné vyjde cenově nejlépe. Transport až na chatu, či hotel lze předem dohodnout s ubytovatelem a svou zastávku zde má i bezplatná linka skibusu. V Černém Dole lze zaparkovat hned u sjezdovek zdarma. Nově je tu parkoviště rozšířeno a pojme až 400 vozů.

MARKET

BUSINESS STORY

TEXT: PETR SOCHA FOTO: SKIMU

Kde Krakonoš i Trautenberk žijí v harmonii aneb od lyžování ke tvorbě krajiny

Malá Úpa neboli postaru Pomezní boudy je krkonošská obec přilepená k hranici s Polskem. Je to tak trochu pohádkové místo. Díky své poloze v nadmořské výšce nad 1 000 m tradičně patří mezi první, kde se začíná lyžovat. Její území je kompletně součástí Krkonošského národního parku a obec se může chlubit nejvyšším bodem v 1 603 metrech nad mořem – kde jinde by měl bydlet Krakonoš! Malá Úpa je také podle odborníků nejvýznamnějším souborem horské lidové architektury v Krkonoších – možná proto je tak trochu kouzelný i samotný pohled na ni. Přestože je existenčně závislá na turismu, opticky ji neprzní žádné vysokokapacitní hotely a veškerá zástavba ctí historický kontext: velikost a tvar budov, které tu stály před sto i více lety, a to přesto, že se kvůli turistům přistavuje a přestavuje. Jak se v dnešní době může něco takového dařit?

o nám tak trochu prozradil Martin Kulík, člověk, který Malé Úpě zasvětil mnoho svého pracovního i osobního času a který dění v obci ovlivňuje třeba z pozice předsedy představenstva společnosti SKIMU a.s. provozující v místě lyžařský areál nebo šéfa akciovky Pivovar Trautenberk, jež zase vyrábí mok proslulý zdaleka nejen v Malé Úpě. Právě v pivovarské restauraci Trautenberk nad tamní čtrnáctkou naše povídání probíhalo. Jak se vlastně dostal do Malé Úpy? „Samozřejmě jsme tady kvůli tomu, že máme rádi lyžování. Od toho se to všechno odvíjí. Lyžování je pro mě sport číslo jedna a na horách se schází lidé, kteří také milují lyžování. Já dlouho jezdil do Pece, ale tehdy, zhruba v roce 1996, se toho ještě v Peci nedalo moc koupit, takže jsem pořídil v nějaké aukci

chalupu tady na Pomezkách,“ vzpomíná. Dnes Martin tráví zhruba půlku času v Praze a druhou půlku v Malé Úpě. Oproti původním plánům to je prý opravdu hodně, ale má to tady prostě rád. I proto právě sem namířil své další podnikání. „Tady je pro nás podnikání opravdu ta čirá radost, ambice, že by se nám investice do zdejších projektů nějak vracely, tady úplně zatím nejsou. Díky tomu, že máme jiné podnikatelské aktivity, které nás živí a generují prostředky, můžeme se na zdejší podnikání dívat z nadhledu a netíží nás, když projekty nemají takové ekonomické parametry, které by mít správně měly,“ vysvětluje svůj přístup. „Můžeme si dovolit mít opravdu dlouhodobé cíle, což nám umožňuje to tady posouvat pořád dál a dělat z toho místo, které bude fakt pěkné a kde se lidem bude líbit.“

Živíme se architekturou

Malá Úpa má štěstí – její hlavní investor má totiž blízký vztah k architektuře. „Bylo by divné, kdybychom tady stavěli něco, co sem nepatří. I v našich developerských projektech, které nás živí, trváme na kvalitě architektury. A snažíme se kvalitní architekturu obecně propagovat: dvacet let třeba vydáváme Ročenku architektury, provozujeme architektonickou nadaci, k architektuře máme opravdu blízko.“

Nejen Družba, i Hořec přežije

V centru Malé Úpy jsou dvě dominantní historické boudy. Za socialismu se jmenovaly Družba a Hořec. Dlouho žily pouhou setrvačností a nikdo jim moc péče nevěnoval. Až před několika lety se Družba nákladnou rekonstrukcí proměnila v moderní restauraci s pivovarem. Můžeme tu pozorovat třeba

Letos se v novém Hořci otevře první podzemní podlaží, kde budou kasy a lyžařská půjčovna, v létě pak dokončí první nadzemní podlaží se sálem a kavárnou. A dál se bude pracovat na muzeu, které, pokud se vše povede, by mělo otevřít do roka.

Revoluční propojení

Zrekonstruovaná chata Družba, dnes Trautenberk. Skrze velká okna je vidět do restaurace i na tanky podzemního pivovaru

původní ocelové sloupy nebo se projít po originálních kamenných schodech. Tyto i další prvky nebyly v rekonstrukčních plánech, ale při přestavbě se objevily coby hodnotné artefakty, jež je třeba operativně zachovat. „Když jsme začali plánovat přestavbu Trautenberka, tak jsme se domluvili s místní samosprávou, že ten dům zrekonstruujeme, zachráníme, ale Hořec zbouráme, protože ekonomicky je rekonstrukce nesmysl. Všichni s tím souhlasili. Jenže pak nám samým to přišlo jako škoda a rozhodli jsme se, zase, že ten barák zachráníme,“ vysvětluje Martin Kulík svou motivaci. Hořec je ve fázi přestavby nyní. A i v něm se objevilo něco, co stavbaře zastavilo. „Původně jsme mysleli, že Hořec zrekonstruujeme nějak jednoduše, zachováme hospodu a sál, k tomu nějaké kanceláře, ubytovací pokoje a podobně. Ale při stavbě se ukázalo, že tam jsou nádherné roubené prvky, které ale s ubytováním turistů vůbec nejdou dohromady. Ten dům je tak krásný a hodnotný, že ho prostě chceme zachovat i za cenu toho, že opustíme původní plány budovat v něm ubytovací pokoje. Teď pro něj hledáme nějaký obsah na míru. Jednou možností je muzeum, které, jak se ukázalo, by se tam hodilo. Ale nevím, třeba se muzeum nakonec nepovede a bude tam možná galerie nebo něco jiného. Ať to ale bude cokoli, věříme, že to pro Malou Úpu bude prospěšnější než jen pokoje s postelemi.“

Dlouhodobým problémem obce bylo propojení mezi dvěma tamními lyžařskými areály, sjezdovkou nad obcí a areálem U kostela. Po staré cestě ještě nedávno pendloval skibus, který znepříjemňoval život pěším i celkovou atmosféru místa. To se od letoška mění, protože oba areály plně propojí sjezdovky a vleky – právě u Hořce nová houpačka začíná. „Je to věc, kterou jsme chystali deset let, a jsme rádi, že se konečně vše naplno spustí. Kdysi byly Pomezky považovány spíš za místo pro sáňkování s dětmi než za kvalitní lyžařské středisko, sami jsme jezdili lyžovat do Pece nebo do Jánek, ale dnes už to naštěstí neplatí a lyžování v Malé Úpě už bude zábava skutečně pro celý den.“

Co bude za deset let?

Totálně jiné muzeum v Malé Úpě

„Myšlenku ‚muzea‘ nosím v hlavě už třeba deset let, koukáme kolem, co by se sem hodilo, co bude uvnitř, ale vlastně pořád ještě nevíme. Jen směr je jasný: sníh, hory, lyže. Určitě nechceme mít nejstarší lyže na světě a nejlepší sáňky a brusle, nebude tam jedna stará lyže vedle druhé. Chceme, aby to byla expozice o příbězích místních lidí, aby byla interaktivní, aby si z ní lidé odnesli nějaký zážitek, aby to tam bavilo děti… Kdokoli přijede do Malé Úpy, tak aby měl potřebu tam zajít.“ Je to trochu málo konkrétní? „My, když rekonstruujeme tyto staré stavby, tak vlastně ani nevíme, jak to celé dopadne. Čekáme, co se kde objeví a kam se to celé samo posune,“ vysvětluje Martin Kulík. „Nejsme pod žádným presem, což je výhoda, že si s tím můžeme hrát. Ten barák je krásný, to je základ, dnes už má komplet novou střechu, nová okna… Zachránili jsme ho.“

„Před deseti lety jsme si vůbec nedokázali představit, že tento barák (Trautenberk, kdysi Družba, pozn. red.), který vlastnil úplně někdo jiný a byl v děsném stavu, bude společenským centrem obce s úspěšným pivovarem. Vše se tak nějak přirozeně nabaluje a vyvíjí. Takže co bude za deset let, nevím. Pokud bych měl mluvit o obecné vizi, zněla by tak, že se chceme zaměřovat na kvalitu, a nikoli na kvantitu. Nikdy tady nevzniknou tisíce bytů, nebudeme Špindl ani Pec, nechceme ani stavět další vleky nebo budovat bobové dráhy. Naším cílem je spokojený zákazník, spokojený návštěvník, ten, kdo přijede do zdejší přírody, a my mu k té přírodě přidáme nějakou službu, která mu zdejší pobyt učiní ještě příjemnější.“ Další ambice Martin Kulík nemá. „To místo je samo o sobě tak malebné a atraktivní, že tady nepotřebujeme dělat další rozhledny a podobná lákadla. Já budu nejšťastnější, když za deset let tady nebudou jezdit auta, budou tu krásně vydlážděné chodníky, pěkné náměstí, rozsvícený vánoční strom a všichni budou rádi, protože budou chodit na sněhu. A ačkoli existují i kritici, já věřím, že i historie ukáže, že to tady na Malé Úpě děláme dobře,“ uzavírá.

RESORT

ADVERTORIAL

Lyžařská metropole Orlických hor

SKI CENTRUM ŘÍČKY Říčky jsou tradičním místem sjezdového lyžování již po mnoho generací. Na konci 50. let minulého století byla vybudována první sjezdovka a zprovozněn první vlek. Od té doby si Říčky postupně vybudovaly renomé oblíbeného a navštěvovaného areálu, kam se rádi vypraví sportovně ladění lyžaři, ale i rodinky s dětmi, pro které je zde připraven speciální prostor s moderními výukovými prvky.

íčky jsou vyhledávané pro své tři vždy perfektně připravené sjezdovky, každá z nich s jiným stupněm obtížnosti.

Modrá – červená...

Když potřebujete s dětmi mírnější svah, tak víte, že modrá sjezdovka je tím pravým místem pro první oblouky vašich ratolestí. Ani závěrečný padák není problém, protože se dá objet buď bočním rukávem, nebo využít pozvolnou cestu přes červenou sjezdovku a kolem lyžařské školy dojet až k lanovce. Červená sjezdovka je určena pro milovníky carvingových oblouků. Její šíře a profil přímo vybízejí k zakrojení vašich hran do manšestru. Před sedmi lety byla tato univerzální sjezdovka rozšířena, což přispělo nejenom k větší bezpečnosti, ale také k většímu prožitku při zkoušení různých oblouků.

A černá FIS

Na své si v Říčkách přijdou také ryze sportovně zaměření lyžaři. Kdo zde již byl, tak dobře ví, že černá FIS sjezdovka nikdy nezklame. Pozvolnější začátek rázem střídá příkrý sklon, který již dokonale prověří lyžařovy dovednosti. Sjezdovka je ale dostatečně široká, abyste si mohli užívat pocity závodníka, kterých tu za ta celá desetiletí projela opravdu velká spousta. Díky mezinárodnímu lyžařskému závodu Skiinterkriterium do Říček zavítala vskutku věhlasná jména světového lyžování, třeba sourozenci Kosteličovi, Petra Vlhová, Ester Ledecká a prakticky celý český reprezentační výběr. V letošním roce oslaví tento závod kulaté 60. narozeniny, což z něho činí nejstarší závod svého druhu na celém světě.

Rychlá šestisedačka s bublinou

Ke sjezdovkám vás v Říčkách doveze stále spolehlivá Tatrapoma, která toho zde již také hodně pamatuje, nebo šestisedačková lanovka s bublinou, již zde postavili před minulou sezónou. V loňském roce ji kvůli vládní uzávěře mnoho návštěvníků neprověřilo, a tak čekala na pořádnou zkoušku až letos. Povánoční nápor ukázal, že v ní obstála na výbornou. Vyšší kapacita přepravy a rychlost, s níž vás dokáže přepravit na horní stanici lanovky, ruku v ruce odmazaly dlouhé fronty, na které jste u původní lanovky mohli dříve narazit. Navíc lanovka disponuje krycí bublinou, která ochrání před větrem a deštěm. Komfort přepravy se v Říčkách díky tomuto zařízení posunul o znatelný kus dopředu.

Ubytování v Říčkách Pokud se rozhodnete do Říček zajet na více dnů a ubytujete se u tzv. partnerského ubytovatele Ski centra, můžete využít slevu 20 % na třía vícedenní skipasy do tohoto areálu. V Říčkách narazíte na různé druhy ubytování. Od menších chat a chalup přes penziony a hotely až po stále oblíbenější apartmány. Ať už se ubytujete tam nebo tam, vždy vám to dává možnost zažít kouzelnou atmosféru Říček a jejich nejbližšího okolí. A to třeba pěšky, na běžkách nebo na skialpových lyžích.

www.skiricky.cz

Bobíkova výcviková louka pro malé i velké

V Říčkách nezapomínají ani na lyžaře a snowboarďáky, kteří s těmito sporty teprve začínají. Proto tu vznikl také speciální prostor pro výuku jízdy na lyžích a prkně. Obrovskou výhodou je 100 m dlouhý pohyblivý pás, jeden z nejdelších v republice. Díky němu se děti mohou déle věnovat pilování samotné jízdy, a dochází tak ke zrychlení výuky. Kromě pásu zde naleznete kolotoč pro získání stability a také zvířátkový slalom, který zejména těm nejmenším usnadní první obloučky.

Bezkontaktní odbavení V Říčkách rychle reagovali na současnou složitou situaci a nabídli svým zákazníkům možnost nákupu skipasů bezkontaktně. K již fungujícímu e-shopu se zde přidal i tzv. pick-up box, díky kterému nemusíte mít při online nákupu čipovou kartu. Jednoduše vám po zaplacení přijde QR kód, na základě kterého si v pick-up boxu vyzvednete svou jízdenku. A jdete rovnou k turniketům. Můžete se tak kompletně vyhnout nákupu na pokladně, a ještě tím ušetřit, neboť online nákup je cenově zvýhodněný. V době, kdy řada areálů zdražovala před letošní sezónou, tak zde ponechali ceny na úrovni minulé sezóny. Při rostoucích cenách všeho možného je to zpráva, která potěší.

Kompletní služby na jednom místě

V Říčkách nejsou pozadu ani s doprovodnými službami, které člověk tak nějak bere v současné době na horách už jako samozřejmost. Na moderních strojích vám tu udělají kompletní servis lyží a prken za rozumné ceny nebo si tu vybavení můžete rovnou půjčit. Nejenom pro fajnšmekry tu jsou k otestování poslední modely lyží té nejvyšší řady v testcentru Dynastar, které zde funguje již několik let. Areál samozřejmě poskytuje také služby lyžařské školy, kde narazíte pouze na certifikované instruktory, pro které je tato činnost nejenom prací, ale především zábavou. Při náročném výdeji energie je potřeba živiny také průběžně doplňovat. V Říčkách se o tuto záslužnou činnost stará hned několik větších či menších občerstvení. Ohřát se můžete v teple restaurace nebo jenom u stánku s čajem a znovu pokračovat na sjezdovkách. Po Říčkách jezdí na svých pravidelných linkách bezplatně skibus a parkování na plochách Ski centra je také zdarma.

RESORT

ADVERTORIAL

Letecký pohled na obě hlavní sjezdovky Přemyslova – přímou černo-červenou Přímou a okružní modrou Esíčko

PŘEMYSLOV

Moderní a všestranné středisko

kiareál Přemyslov patří jednak k nejmodernějším střediskům v Jeseníkách, tak k nejvšestrannějším – je totiž vhodný jak pro rodiny s dětmi, tak sportovnější lyžaře. Jeho modrá sjezdovka je navíc nejdelší osvětlenou tratí nejen v Jeseníkách, ale i na celé Moravě.

Na svahu, obslouženém 4sedačkovou lanovkou a dvěma vleky, čekají čtyři sjezdovky všech obtížností. Úplní začátečníci se mohou bezpečně učit na samostatné cvičné louce se dvěma vleky, mírně pokročilí zamíří na dlouhou modrou sjezdovku a ti sportovnější pak ocení přímý a široký černo-červený „slalomák“ podél lanovky – zkrátka lyžování opravdu pro celou rodinu.

Na lyže pro práci

Na modré sjezdovce Esíčko, dlouhé 1 250 m, se lyžuje v pátek a v sobotu také večer od 18.30 do 21.00 h. Přímo na úpatí svahu je bezplatné parkoviště a k němu přiléhající budova s bufetem, restaurací, lyžařskou školou, půjčovnou a ski servisem. Na modré sjezdovce se nachází ještě bufet, který v příjemném prostředí s krbovými kamny nabízí teplé i studené nápoje a pokrmy, k dispozici jsou i toalety s teplou vodou. Nedávno byl otevřen nový penzion přímo na sjezdovce. Sjezdovky upravuje nová výkonná rolba Pistenbully 600, takže se lyžaři mohou těšit na dokonalý manšestr. Úpravu sjezdovek letos posune na ještě vyšší úroveň nová rolba Pistenbully 600

www.skipremyslov.cz

SKIAREÁL

Rokytnice nad Jizerou Lysá hora: 1 315 m n.m.

dlouhé a široké sjezdovky 17 km sjezdovek 2 lanovky / 8 vleků

Nakupujte skipasy online! bez front na pokladně rovnou na svah

půjčovna / servis

RokyPASS karta plná výhod

registruj se ONLINE

Vyzvedni bez front v našem PICK-UP BOXU

www.rokypass.cz

RESORT

TIPY

TEXT: ANDREA DRENGUBÁKOVÁ FOTO: SNOWTOUR

DOLNÍ MORAVA a její nej Dolní Morava je v lyžařské komunitě zapsána jako jedno z nejvšestrannějších lyžařských středisek u nás, a to jak s ohledem na parametry a rozmanitost sjezdovek, tak i s ohledem na pestrost doprovodného programu.

NEJPRUDŠÍ Nejprudší sjezdovkou na Dolní Moravě je dominantní černý padák Áčko, který se svým průměrným sklonem 31 % řadí k nejprudším sjezdovkám u nás. Oproti některým jiným tuzemským černým sjezdovkám vyniká také šířkou a dojezdem do mírné části tratě, čímž je tato černá sjezdovka o dost přívětivější než „úzké sešupy“.

PRO NEJMENŠÍ Svůj vlastní areál mají na Dolní Moravě i děti, a to na dojezdu sjezdovky Sněžník B. V dětském parku Amálka se nachází několik krátkých cvičných svahů, pojízdný pás, zvířátkový slalom i slalom z tyčí. Park je dostatečně zabezpečen a ohraničen tak, aby nedošlo ke kolizi. Hned vedle čeká bufet Hříbek se sladkou odměnou.

NEJDELŠÍ Atrakce na Dolní Moravě každým rokem přibývají a tou nejžhavější je Mamutí horská dráha, která je se svými 3 kilometry nejdelší horskou dráhou v České republice. Dosáhnete na ní rychlosti až 50 km/h. Dráha má 25 zatáček a sklon až 30 %, takže když brzdicí páku „povolíte“, adrenalin vám zavelí si i zavísknout! Na druhou stranu můžete jet ve dvojici s dětmi a brzdit tak, abyste si užili pohodovou vyhlídkovou jízdu.

NEJPANORAMATIČTĚJŠÍ Pokud se při jízdě rádi kocháte výhledy, bude se vám nejvíc líbit na sjezdovce Slamník, která je na Dolní Moravě nejvýše položená, takže se vám z ní otevřou ta nejlepší panoramata z „Déemka“. Navíc má sjezdovka konstantní a akorátně sportovní sklon. Zkrátka carvovací nirvána s výhledem.

NEJNOVĚJŠÍ Novinkou Dolní Moravy je osvětlení sjezdovky Kamily, kterou obsluhuje kotvový vlek a tvoří dojezd černé sjezdovky A. Sportovně řezané oblouky na tomto carvovacím prostorném náměstíčku s dostatečnou šířkou a příjemným sklonem lze tedy vykružovat i při večerním lyžování.

KDYŽ CHCETE NEJVÝŠ Až budete chtít adrenalin z rychlé jízdy vyměnit za adrenalin z pořádné výšky, vyjděte si na Stezku v oblacích. Ta totiž na svém konci kolíbá ve výšce 55 metrů nad zemí tzv. kapku, tedy síť, po které se můžete projít, nebo si do ní třeba lehnout na břicho a dívat se přímo pod sebe. Procházku na Stezce ale můžete samozřejmě pojmout i zcela odpočinkově a jen si užívat výhledy do okolí nebo se nechat vzdělávat informačními tabulemi o zdejší přírodě.

DOLNÍ MORAVA JEDNÍM DECHEM Dolní Moravu můžeme bez nadsázky označit za nejrychleji se rozvíjející areál v České republice. Sjezdovky s kvalitními parametry, moderní restaurace na svazích, luxusní hotel pod sjezdovkou nebo velkolepé atrakce – to všechno staví Dolní Moravu na přední příčky mezi tuzemskými areály.

Více informací: www.dolnimorava.cz

RESORT

ADVERTORIAL

BÍLÁ pestrobarevné lyžování

a Ostravsku a v celých Beskydech dlouhodobě dominuje lyžařské nabídce skiareál Bílá – je nejen největší, ale hlavně nejvšestrannější a se zárukou dlouhé jarní sezóny. Obec Bílá leží v povodí Černé a Bílé, dvou hlavních zdrojů řeky Ostravice. Je obklopena lesy Klokočovské hornatiny, která je součástí Moravskoslezských Beskyd a soustavy Západních Karpat. Vysoký průměr ročních srážek přesahující 1 000 mm je zárukou ideálních podmínek pro lyžování. Území Beskyd je cenným přírodním komplexem, proto zde byla v roce 1973 vyhlášena Chráněná krajinná oblast Beskydy a obec Bílá je v rozsahu celého katastru její součástí.

Ve dne i v noci

Lyžařské terény pokrývají severní i jižní svahy nad obcí Bílá a plnobarevnou paletu obtížností. Na pozvolnějších jižních svazích se nachází cvičná louka a mírnější sjezdovky, strmější severní nesou delší, členitější a náročnější sjezdovky až po atraktivní závodní trať s homologací FIS, využívanou i pro tréninky – jejich časový plán najdete vždy s předstihem na webu střediska. Freestylovou nabídku završuje 300 m dlouhý snowpark. Všechny sjezdovky jsou zasněžovány technickým sněhem a velká část z nich je navíc osvětlena i pro večerní lyžování, které se tak odehrává na obou stranách údolí – v pátek a v sobotu na obou současně, ve zbývajících dnech vždy na jedné z nich. Přepravní páteří severního svahu je moderní 4sedačková lanovka, kterou doplňuje kotva, na jižních svazích vyváží lyžaře kotva a na cvičném svahu pomička doplněná třemi pojízdnými koberci. Součástí areálu je skiservis a půjčovna lyžařského vybavení, a to jak sjezdového, tak snowboardového a běžeckého. Zázemí doplňují bufety s občerstvením i restaurace, vždy v dosahu lyžařských svahů.

Nejlépe vybavený dětský park

Zdejší dětský výukový park patří mezi nejlépe vybavené na Moravě. V areálu je samozřejmě lyžařská škola s dostatkem profesionálních instruktorů a školka i pro ty nejmenší začínající lyžaře.

Z Ostravy na lyže za tři čtvrtě hodiny

Velkou předností Bílé je snadná dopravní dostupnost, neboť obec protíná silnice 1. třídy, po níž cesta z centra Ostravy zabere pouhých 45 minut. Přímo u hlavní silnice a v pěším dosahu lanovky a vleků se rozkládá bezplatné parkoviště pro 650 aut.

Bílou stopou na hřebeny

Z Bílé můžete vyběhnout přímo do bílé stopy. Nabízejí se čtyři upravované běžecké trasy o délkách od 10 do 33 km, využívající turistické trasy Beskyd. Celková délka upravovaných stop dosahuje za příznivých sněhových podmínek až 70 km a aktuální informace o jejich úpravě najdete vždy na webu střediska. V obci je k dispozici i lezecká stěna nebo bezpečná ledová plocha s mantinely. Architektonickou dominantou malé beskydské obce Bílá uprostřed hustých lesů je dřevěný kostel sv. Bedřicha, který byl postaven v 70. letech minulého století podle plánu stavitele Antonína Kybasty. Jeho architektura se vymyká obvyklým tvarům jiných beskydských dřevěných kostelů a připomíná severské stavby.

Bohatá historie SKI Vítkovice-Bílá je občanské sdružení, sloužící již od roku 1965 pro lyžařskou veřejnost Ostravska a Beskyd. Společnými silami s obcí Bílá stále modernizuje a rozšiřuje areál na obou kopcích nad údolím řeky Bílá Ostravice.

HISTORICKÉ MILNÍKY 1965 výstavba vleku podél sjezdovky Zbojnická 1968 výstavba lyžařské chaty 1980 montáž vleku Tatrapoma 1993 výstavba vleku TLV 12 na jihu 1995 nákup 1. sněhového děla Sufag 2003 dokončení nové provozní a sociální budovy 2005 zřízení běžkařských tras 2006 výstavba čtyřsedačkové lanovky a sjezdovky č. 3 včetně osvětlení a rozvodů vody

www.skibila.cz

TEXT: ANDREA DRENGUBÁKOVÁ FOTO: SNOWTOUR

ŠPIČÁK NA ŠUMAVĚ – ráj členitých sjezdovek

Skiareál Špičák se rozprostírá na jihovýchodních svazích stejnojmenné hory přímo v srdci Královského hvozdu a nabízí jedno z nejrozmanitějších lyžování v České republice – od cvičné modré Spodní Šance přes nejdelší šumavskou sjezdovku „Jedničku“, sportovní „Dvojku“ a „Trojku“ až po nejprudší sjezdovku u nás. 100 % Šumavský Špičák se pyšní nejprudší sjezdovkou v České republice s příhodným názvem Šance, která má v nejstrmějším 400m úseku sklon 45°, tedy 100 %. Zatímco horní část hraje manšestrem, střední část se neupravuje, takže při nové sněhové nadílce si užijete freeride, až vám sníh létá přes ramena.

8,7 KM Tolik kilometrů rozmanitosti vás čeká na Špičáku. Žádná ze sjezdovek vás tu nebude nudit monotónností. Pro Špičák jsou charakteristické členité sjezdovky, kde se střídají „dálniční úseky“ s hravými esíčky nebo prudší padáčky s následnými carvovacími náměstíčky, kde se to dá poctivě pokládat na hrany.

NEJSTARŠÍ Lyžařská škola na Špičáku je nejstarší lyžařskou školou alpského lyžování u nás a letos oslaví už své 48. výročí. Špičácká lyžařská škola ve své tradici i nadále pokračuje a kromě klasických či privátních lekcí organizuje i celodenní víkendové kurzy, kdy se děti první lyžařské krůčky učí na dětském hřišti s pojízdným pásem a zábavnými figurkami. Hřiště je dobře dostupné jak od pokladen nebo nástupní stanice lanovky, tak i od občerstvení.

LÍVANCE JAKO OD BABIČKY Předloňskou sezónu došlo na Špičáku k zásadním gastronomickým změnám, které zaznamenáte v tradiční chatě Blažence a také ve Skibaru hned nad ní. Zmizely mražená pizza či párky v rohlíku, které nahradila každodenní nabídka teplých jídel a domácích dobrot. Na Blažence jsou hodně chváleny polévky, které se každý den mění. Nám tu na snídani zachutnaly domácí lívance, na kterých se nešetří zakysanou smetanou, šlehačkou ani ovocem.

170 KČ Za tuto cenu si na Špičáku můžete v tamní půjčovně zapůjčit sáňky na celý den. V půjčovně samozřejmě nejsou k dispozici jen sáňky, ale také lyže, snowboardy, snowscooty nebo sněžnice. Hned vedle půjčovny najdete také úschovnu a servis lyží, který se tu provádí do druhého dne nebo i na počkání.

ŠPIČÁK JEDNÍM DECHEM Špičák je šumavskou královnou rozmanitých sjezdovek a útulného horského prostředí, které podtrhují milé bufety s přátelskou obsluhou. Proslulé jsou zdejší lyžařské kurzy na cvičných svazích na úpatí areálu. Na druhou stranu je z kopce cítit i sportovní až závodní duch, takže libovat si budou i zkušenější lyžaři.

Více informací: www.spicak.cz

RESORT

TIPY

LIPNO

TEXT: ANDREA DRENGUBÁKOVÁ FOTO: SNOWTOUR

– rodinný premiant s vymazlenými dortíky

Skiareál Lipno nad Vltavou je vyhlášeným rodinným areálem s pestrým dětským vyžitím a plným vybavením a zázemím přímo pod sjezdovkou. I pohodoví lyžaři bez dětí si na Lipně najdou to svoje, ať už jsou to sportovnější svahy na odvrácené straně, opalovačka v lehátku U Yettiho nebo hudba a aperol v kulatém après-ski stanu u hlavního zázemí.

0 KČ Ani korunu neutratíte za návštěvu dětského výukového hřiště Fox park, kde je dětem na velmi mírném svahu k dispozici několik pojízdných pásů, kužely či slalomová zvířata. Zatímco o hravou formu výuky na lyžích se tu starají lyžařští instruktoři, zábavu kolem zajišťuje sám maskot lišák Fox, kterého tu mají děti velmi v oblibě.

NOVINKA 2022! Letošní novinkou na Lipně je dvousedačková lanovka Lipenská vedoucí z horní části Lipna nad Vltavou na Slupečný vrch. Lanovku lemuje stejnojmenná sjezdovka, která je pravděpodobně nejmírnější sjezdovkou z celého areálu a je navíc trochu „odstrčená“ od hlavního dění, takže malé děti tu mají klidné prostření na pilování prvních obloučků.

PRO PÁNY I PRO DÁMY Sjezdovky na Lipně jsou díky svému vlídnému profilu a příjemné šířce vhodné hlavně pro děti a začínající lyžaře, odvrácené svahy od přehrady ovšem neurazí ani sportovnější lyžaře. Velmi příjemný sportovní sklon mají například sjezdovky Dámská a Pánská, kde se lyže na hrany stavějí skoro samy.

NOCLEHPŘÍMO POD KOPCEM Lipno obléklo nový kabátek také svému hlavnímu zázemí, kde kromě nové cukrárny a restaurace vyrostl také hotel Element. K dispozici jsou tu například dvoulůžkové i velké rodinné pokoje a každý den tu pro děti probíhají animační programy. Z pokojů si pak můžete užívat výhled buď na sjezdovku, nebo na „české moře“.

NOCLEH PŘÍMO POD KOPCEM Lipno obléklo nový kabátek i svému hlavnímu zázemí, kde kromě nové cukrárny a restaurace vyrostl také hotel Element. K dispozici jsou tu například dvoulůžkové i velké rodinné pokoje a každý den tu pro děti probíhají animační programy. Z pokojů si pak můžete užívat výhled buď na sjezdovku, nebo na „české moře“.

18–21 HOD V této době probíhá na Lipně každý den večerní lyžování, a to na modré osvětlené sjezdovce Jezerní, která je 1 400 metrů dlouhá. Večerní lyžování máte navíc při koupi celodenního skipasu zdarma.

„KLENOT MEZI ŠUMAVSKÝMI DEZERTY“ Takto je v letáčku Ski areálu Lipno uvedena nová cukrárna Povidloň, kterou najdete v hlavním zázemí areálu. Z dortíků tu opravdu až přechází zrak. „Sladkým maskotem“ cukrárny samozřejmě není nic jiného než povidloň, který má být jediný svého druhu a najdete ho právě na Lipně. Navíc se tu dá nahlédnout i přímo pod ruce samotným cukrářům.

LIPNO JEDNÍM DECHEM Lipno patří dlouhodobě do top rodinných středisek u nás a pozici posiluje téměř každoročními novinkami a atrakcemi nejen pro děti. Díky nabídce nelyžařských aktivit se na Lipně nebudete nudit ani při vícedenním pobytu.

Více informací: www.lipno.info

RESORT

ADVERTORIAL

PLEŠIVEC hora prostoru Krušnohorský Plešivec je snadno přístupným areálem pouhých 16 km od Karlových Varů s vyžitím pro celou rodinu v podobě komfortních širokých sjezdovek od modrých až po černou, s pohodlnými lanovkami a moderními gastroprovozy.

lešivec se tyčí do výše přes tisíc metrů nad mořem a obce Pstruží a Abertamy na svém úpatí převyšuje o dvě stě až tři sta metrů. Z jeho vrcholu se sjezdovky rozbíhají do tří světových stran. Moderně vybudovaný lyžařský areál se třemi sedačkovými lanovkami má tratě všech náročností, přičemž převažují ty mírné, prudší jsou především kratší úseky přímo pod vrcholem. Sjezdovky jsou přitom na české poměry nadprůměrně široké a přehledné a lyžování na Plešivci si tak užije celá rodina. Sezóna nebývá dlouhá, zato je ale v areálu obvykle velmi klidný ruch a lyžaři mají pro sebe dostatek volného prostoru.

SKIPAS

1+1 ZDARMA

JEDEN Z DVOJICE LYŽUJE 1x V SEZÓNĚ ZDARMA ami Kupón s podmínknci najdete na ko časopisu!

Č E S K Á R E P U B L I K A

Plešivec

12 km 12 km

4 000 3 500 3 000

83 %

9% 8% 14 600 ČERVEN

KVĚTEN

DUBEN

BŘEZEN

ÚNOR

LEDEN

OS./HOD.

PROSINEC

LISTOPAD

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

3 1 2

2 500 2 000 1 500 1 000 500

1 023 323 m 700

m n. m.

www.skiarealplesivec.com Jak se na Plešivci vyrábí technický sníh

Na Plešivci je postaven i jeden z největších dětských parků v republice, vybavený pojízdnými koberci, kolotočem a nejrůznějšími výukovými prvky a atrakcemi. Je snadno dostupný z celého Karlovarska, Plzeňska i z Prahy a při příjezdu není nutné zdolávat horské úseky silnic. Parkoviště se nacházejí jak v Pstruží, tak kousek nad Abertamy.

Jen výjimečně napadne na Plešivci tolik sněhu, aby spolehlivě zajistil kvalitní a bezpečné lyžování – bez technického sněhu to nejde. Ale hlavně, sjezdovka bez technického sněhu nedokáže odolávat výkyvům počasí, stačí třeba pouze jeden dva dny intenzivního deště a většina sněhu je pryč. Management výroby technického sněhu je na Plešivci obzvlášť složitý nejen proto, že tamní horské počasí umí být divoké, zimu a mráz střídá vítr i všudypřítomné oblevy. Brát ohled se musí i na limity odběru vody, zejména zůstatek dostatečného průtoku vody v potoce a celkové maximální možné množství odebrané vody. Skiareál má k dispozici tři retenční nádrže, ani ty ale nestačí na vysněžení všech sjezdových tratí. Může se proto stát, že opakované oblevy spláchnou sníh vyrobený z takového objemu vody, že při dalším dosněžování by byl limit legálního odběru překročen. Sněžná děla se spouští okolo teploty –3 °C, kdy je ale efektivita výroby jen okolo 20 %. Při –6 °C efektivita roste na cca 50 % a při teplotách nižších než –8 °C se blíží 80 %. Zasněžování ovlivňuje i takzvaná vlhká teplota. Automatický systém si z vlastních meteostanic vyhodnocuje vlhkost vzduchu a přepočítává ji na

vlhkou teplotu. Podle toho pak stanovuje množství vody, aby byl vyroben kvalitní sníh – čím sušší sníh je, tím je výroba sněhu snazší. Do hry vstupuje i vítr. Při nepříznivém nebo příliš silném větru se sníh rozptýlí do okolí a nevyužije se tak, jak má. Na Plešivci bývá vlhkost hodně vysoká, stejně tak i vítr snižuje prostor pro kvalitní zasněžování a klade další nároky na jeho management. Poté, co se vyrobí technický sníh do hromad, nechává se jeden den takzvaně odpočinout, především, aby odtekla přebytečná voda. Následně rolba nahrubo sníh po sjezdovce rozprostře. Tento postup se opakuje přibližně třikrát, aby byl základ technického sněhu dostatečný a odolal počtu návštěvníků i každoročním oblevám. Na některých terénně komplikovaných místech je potřeba i přes 2 metry technického sněhu. Potom rolby rovnají povrch do finální formy. Po každé takové operaci se nechává povrch vymrznout, aby se odpařila přebytečná voda a netvořily se ledové plotny. To se provádí 3–4krát. I to je velice důležitá fáze proto, aby přes celou sezónu zůstala sjezdovka co nejvíce homogenní. Až nakonec se sjezdovka upraví 2–3krát frézou a vytvoří se všemi oblíbený manšestr.

Přes maximální snahu personálu se může stát, že počasí provoz areálu znemožní. Aktuální informace o otevřených sjezdovkách a lanovkách naleznete na webu www.skiarealplesivec.cz v sekci sjezdovky/lanovky, mimořádné www.facebook.com/skiarealplesivec oznámení také na facebooku střediska

RESORT

ADVERTORIAL

ARBER 10

důvodů, proč lyžovat na Javoru

Arber neboli Velký Javor je dokonale všestranná šumavská hora s terény všech obtížností, které jsou navíc velmi přehledně uspořádané. Jak nejmenší lyžaři, tak rodiny i závodníci si Arber užijí naplno.

1. 2.

Grosser Arber je nejvyšší hora Šumavy (1 456 m) a díky tomu skýtá po většinu sezóny pohádkovou zimní atmosféru.

Na Arberu jsou sjezdovky velmi přehledně uspořádány podle obtížnosti. Nejmenší lyžaři začínají v dětském areálu ArBär-Kinderland. Kabinková a dvě sedačkové lanovky uprostřed areálu zpřístupňují široké, přehledné modré a červené sjezdovky. Pod kabinkovou lanovkou na opačném konci areálu se pak řítí zdejší nejznámější, černá sjezdovka pro Světový pohár.

Hora je zpřístupněna moderními odpojitelnými lanovkami – šestimístnou kabinkou, dvěma šestisedačkami, třemi vleky a čtyřmi pojízdnými koberci pro začátečníky.

Dětský park ArBär-Kinderland v lokalitě Thurnhof patří se čtyřmi pojízdnými koberci a mnoha herními prvky k největším a nejlépe vybaveným cvičným svahům ve střední Evropě. Prostorná pláň a mírný sklon zaručují ideální předpoklady pro výuku lyžování. S pomocí instruktorů, včetně česky mluvících, se děti naučí první obloučky a také si užijí zábavu na trati Familien-Cross-Park s lehkými vlnami a klopenými zatáčkami. Rodiče při tom mohou sledovat své potomky ze slunečné terasy chaty Thurnhofstüberl.

Plně automatický zasněžovací systém z dílny světové jedničky TechnoAlpinu spolu s vysokou nadmořskou výškou zajišťuje perfektní podklad sjezdovek v celé

jejich šířce. Na Arberu je v současnosti instalováno na 50 sněžných děl. O bezchybný manšestr pečují i nejmodernější rolby, které jsou aktuálně na trhu. Tři z čtyř roleb disponují navijákem, díky němuž lze kvalitně upravovat i strmější svahy. Od začátku do konce sezóny se tak návštěvníci mohou spolehnout na dokonale upravené sjezdovky. Přehledný terén a rovnoměrná úprava svahů znamená také větší bezpečnost při lyžování.

Arber disponuje jedním z nejvýkonnějších osvětlení sjezdovek. Ve středu a v pátek čeká lyžaře od 18 do 21 hodin čerstvě upravený manšestr na třech tratích – Sonnenhang, Damenstrecke a Familienstrecke. Při koupi vícedenního skipasu je večerní lyžování zahrnuto v ceně.

Lyžařský areál obdržel v posledních letech mnohá mezinárodní ocenění za vysokou kvalitu služeb, přívětivost k rodinám s dětmi a vysokou úroveň bezpečnosti.

Kdo nemá vlastní lyžařské vybavení, může se na Arberu spolehnout na dvě moderní půjčovny přímo na úpatí svahu, které disponují také prvotřídním servisem. Objednat výbavu si lze s předstihem on-line, takže pak není potřeba se zdržovat jakýmkoliv čekáním. Vlastní lyže je možné si zde uschovat a místo trmácení s těžkým náčiním si jen ráno vyzvednout lyže a vysušené přezkáče.

Winter_cz_Jan2013_Winterpanorama 01.08.13 11:39 Seite 1

Lyžarská oblast pro rodiny

CZ neu Weiden

A9 Nürnberg

Karlovy Vary

Klatovy

Železná Ruda

Regensburg

A93

Novinka

N ýrsko

Cham

Ingolstadt

Praha

Plzeň

A93

A92 München

Zwiesel

B11

hraniční přechod

Deggendorf

Passau

A Novinka

Sáňkařská dráha o délce 1 200 m slibuje parádní zážitek ze sjezdu i bez lyží pro celou rodinu. Na start se všichni pohodlně vyvezou do půli svahu 6sedačkou Sonnenhang, který byla jako první na světě vybavena dětskou pojistkou. Cíl dráhy je u horské chaty Thurnhofstüberl. Bezplatný skibus sáňkaře přiveze zpět k nástupní stanici lanovky. Dětem slouží dětská sáňkařská dráha v parku ArBär-Kinderland.

10.

Během pobytu na horském vzduchu určitě vyhládne, takže přijdou vhod útulné bavorské chaty, kterých je podél sjezdovek hned několik. Eistensteiner Hütte, Arberschutzhaus, après-ski Schirmbar, Thurnhofstüberl a Gasthaus zur Gondelbahn servírují typické bavorské občerstvení za přiměřené ceny ve velmi příjemném autentickém prostředí. Více informací na:

ARBER-BERGBAHN - 94252 Bayer. Eisenstein - tel. +49 (0) 99 25 / 94 14-0 - fax +49 (0) 99 25 / 94 14 40 - Internet: www.arber.cz Lanovky: Hlavní sjezdy: Sjezdovky: E Rodinná sjezdovka Zimní 1 Kabinková lanovka (6 míst) 2 Sedačková lanovka „Nordhang“ (6 míst) 3 Sedačková lanovka „Sonnenhang“ (6 míst)

Lehký

Střední

Těžký

Horská služba - ohlašovna

A D G

Sjezdovka Šumava Dámská sjezdovka Východní sjezdovka

H C F

Sjezdovka Thurnhof Sluneční sjezdovka Pašerácká cesta

Osvětlení

zasněžované sjezdovky

sáňkařská dráha

přepravní pás pro děti

www.arber.cz

STORY

HAVÁRIE LANOVEK

FOTO: ARCHIV AUTORA

Proč pozemní lanovka?

TEXT: ROMAN GRIC

Původní souprava kaprunské tunelové pozemní lanovky z roku 1974

KAPRUNSKÉ PEKLO Požár, který vypukl před více než 21 lety v sobotu 11. listopadu 2000 v 9,02 hod. v soupravě tunelové pozemní lanovky s oficiálním názvem „Gletscherbahn Kaprun II“ si vyžádal celkem 155 obětí, což je více, než zahynulo na světě na všech ostatních lanovkách do té doby za posledních 30 let dohromady. O kaprunské katastrofě byla vedle aktuálních televizních reportáží napsána nespočetná řada článků, vydány dvě knihy a natočena řada reportáží a, byť s řadou nepřesností, také dokumentární film z cyklu Vteřiny před katastrofou „Požár pod sjezdovkou (Fire on the ski slope)“. Přesto, nebo snad právě proto se domníváme, že bez připomenutí této tragédie by byl náš seriál o haváriích lanovek neúplný.

Katastrofa mimořádných rozměrů

ožár kaprunské lanovky byl zcela výjimečný nejen svým rozsahem, ale i průběhem, příčinou a v neposlední řadě i kontroverzním soudním procesem. Požáry (většinou stanic nebo budov s nimi sousedících) sice již byly několikrát příčinami nehod lanovek, ty se ale až na jednu výjimku obešly beze ztrát na životech. Tou výjimkou byl požár křovinatého porostu vedle trasy jednosedačkové lanovky v přímořském letovisku, při němž jeden cestující zahynul, dva utrpěli popáleniny a osm zlomeniny, když v panice seskočili ze sedaček. U pozemních lanovek nebyla havárie, při níž by byli zraněni nebo usmrceni cestující, až do události v Kaprunu dokonce zaznamenána vůbec *). Kaprunská tragédie je co do počtu obětí největší poválečnou katastrofou v Rakousku, největší tragédií v historii zimních sportů a největším neštěstím v celých Alpách.

Pozemní lanovky klasického kyvného systému se stavěly od 60. let 19. století a svůj největší rozmach zažily ještě před érou visutých lanovek, tedy přibližně do 30. let 20. století. Jinak samozřejmě vypadaly více než stoleté „oldtimery“, z nichž je dodnes několik udržováno jako historické atrakce v téměř původní podobě, a jinak nové, moderní (nebo i starší, ale zmodernizované) pozemní lanovky. Kromě původního mechanického principu mají nové pozemní lanovky se svými prababičkami co do technického vybavení samozřejmě jen málo společného. Renesanci pozemních lanovek nové generace s částí trasy či celou trasou v tunelu jako nejbezpečnější a na počasí prakticky nezávislé dopravy lyžařů do renomovaných středisek zahájila 21. března 1974 toho dne otevřená kaprunská dráha, hrdě označovaná jako první alpské metro. Jejím účelem bylo zvýšit kapacitu původní kyvadlové lanovky z roku 1965 a zároveň zajistit na počasí nezávislou dopravu lyžařů v obou směrech, protože z Alpincentra nevede do údolí přes strmé skály žádná sjezdovka.

Technický popis tunelové lanovky

Pro představu o průběhu katastrofy je potřeba mít alespoň základní znalosti o systému, který tunelová lanovka využívala. Byla to klasická pozemní lanová dráha s kyvným provozem dvou souprav vozů a s Abtovou výhybnou uprostřed trati, kde se obě soupravy míjejí. Zde byla rovněž sporadicky využívaná mezistanice Breitriesenalpe, spojená s povrchem země 638 m dlouhou boční přístupovou štolou. Prvních 602 m trasy lanovky od dolní stanice probíhá po ocelovém mostě, zbývajících 3 298 m v tunelu s kruhovým průřezem o vnitřním průměru 3,40 m. Na horní konec tunelu bezprostředně navazuje budova horní stanice a celého komplexu „Alpincenter“. Podél celé trasy lanovky je instalováno 80 cm široké nouzové schodiště. Dráha překonává převýšení 1 534 m, střední sklon trati je 42,8 %, odpovídající úhlu 23,2º.

Začátek katastrofy

V sobotu 11. listopadu 2000 bylo nádherné počasí bez mráčku, u Alpincentra se ten den měla konat velká akce Snowboard–opening, pompézní zahájení zimní sezóny. Když se v 8 hodin a 57 minut ráno v dolní stanici otevřely dveře do lanovky, nahrnulo se do vozové soupravy celkem 161 lyžařů v přezkáčích a lanovka zanedlouho začala stoupat do prudkého kopce. Jakmile vyjela ze stanice, první cestující v nejspodnějším oddílu soupravy si všiml, že něco není v pořádku. „Objevil se tam kouř, bylo to, jako kdyby někdo špatně zatípnul cigaretu,“ vypověděl později tehdy šestnáctiletý Thomas Kraus.

FOTO: ARCHIV AUTORA

Modernizovaná souprava z roku 1994 FOTO: AUTOR

Uvnitř na každém stanovišti průvodčího bylo po levé straně umístěno jednoduché topné těleso s topnou spirálou a ventilátorem, který přes tuto spirálu vhání vzduch, tedy zařízení, jaké nalezneme snad v každé domácnosti. Právě od tohoto ventilátoru, který byl pod proudem jen ve stanici, začalo hořet a po vjezdu soupravy do tunelu se od dolního stanoviště průvodčího během několika minut rozpoutalo ohnivé peklo. Na rozdíl od původních karoserií lanovky, vyrobených převážně z plechů, byla karoserie moderních vozových nástaveb z roku 1994 vyrobena především z hořlavého sklolaminátu a z hliníku a představovala tak mnohem větší požární zátěž než původní vozy. Požár záhy zachvátil i technická zařízení v ovládacím pultu na stanovišti průvodčího a způsobil tak nouzové zastavení lanovky. To už ale souprava ujela 1130 m, z toho 530 m v tunelu.

Dvanáct statečných

Dusivý, štiplavý kouř plný toxických látek nutil ke kašli, v prázdné kabině na dolním čele soupravy se objevily plameny. Dveře lanovky ale zůstaly neprodyšně uzavřené, v oddílech nebylo ani žádné tlačítko nebo alarm a v tunelu chyběl mobilní signál. Lidé ve spodním oddílu se snažili dveře vypáčit a lyžařskými hůlkami bouchali do oken v marné snaze je rozbít; plexisklo odolné proti roztříštění téměř nešlo prorazit, a když se jim to konečně povedlo, nenašli za ním únikovou cestu, ale jen druhou vrstvu stejně odolného plexiskla. Průvodčí v horním čele vozu v tu chvíli teprve řešil se strojníkem v horní stanici, proč souprava náhle zastavila. Až potom si všiml plamenů ve spodní části soupravy a ohlásil požár, načež mu strojník sdělil, ať otevře dveře a zahájí evakuaci cestujících. To byla také jejich poslední komunikace jen pár vteřin před tím, než průvodčí s okolním světem definitivně ztratil spojení. Bezprostředně po otevření dveří došlo účinkem požáru ke zkratu vysokonapěťového kabelu v tunelu a tím i k výpadku dodávky proudu až k Alpincentru. Mezitím se požár začal rychle šířit z dolní kabiny průvodčího dál do

Podélný profil lanovky s vyznačením místa, kde hořící souprava zastavila FOTO: AUTOR

V kyvném provozu tu jezdily dvě soupravy o celkové délce 30 m a kapacitě 180 cestujících plus jeden průvodčí. Každá souprava (dvojice spřažených vozů) měla osm oddílů pro cestující a v obou čelech soupravy oddíl pro průvodčího. Každý oddíl byl vybaven po obou stranách vozu vlastními dveřmi. Nejvyšší jízdní rychlost lanovky dosahovala 10 m/s (36 km/h), z čehož vyplývá jízdní doba přibližně 8,5 minut. Tažné lano spojující obě soupravy přes poháněcí lanový kotouč v horní stanici mělo průměr 48 mm, kromě něj byla lanovka vzhledem ke své značné délce vybavena i přítěžným (neboli dolním tažným) lanem, které lanovou smyčku uzavírá a je v dolní stanici napínáno závažím o hmotnosti 13 t. Toto lano zajišťovalo především stálé napětí v (horním) tažném laně a přispívalo i ke klidnému chování souprav ve stanicích (bez něj by měla souprava v dolní stanici po vystoupení cestujících v důsledku odlehčení vozu vlivem pružnosti tažného lana tendenci popojíždět směrem ven ze stanice). V roce 1994 byla provedena modernizace lanovky, spočívající především ve výměně vozových nástaveb moderního vzhledu na původních podvozcích. Externí dodávka elektrického proudu do vozů pozemní lanovky byla možná pomocí napájecích kontaktů jen ve stanicích, na trati byla elektrická zařízení ve vozech napájena pomocí baterií a alternátorů.

Příčný řez tunelem lanovky

HAVÁRIE LANOVEK

FOTO: GENDARMERIE KRIMINALABTEILUNG SALZBURG

STORY

FOTO: GENDARMERIE KRIMINALABTEILUNG SALZBURG

Vyšetřovatelé našli v tunelu jen zcela vyhořelé zbytky soupravy lanovky a zuhelnatělé ostatky obětí katastrofy

Inferno v tunelu

FOTO: ARCHIV AUTORA

Tato fotografie naprosté zkázy v roce 2000 obletěla celý svět

Evakuace lidských ostatků a zbytků vyhořelé soupravy do mezistanice pomocí narychlo vyrobeného vozíku

100

vozu. Několika pasažérům se krátce nato konečně podařilo bytelné okno rozbít a začali se, jeden po druhém, soukat do tunelu lemovaného kovovým schodištěm. „Vylezl jsem jako poslední a v tu chvíli už mi plameny šlehaly až k hlavě,“ vzpomínal jeden z přeživších, Manfred Hiltel. „Někteří lidé tam jen tak stáli, úplně paralyzovaní tím kouřem.“ Dvanácti lidem se podařilo se z nejspodnějšího oddílu vysvobodit a místo toho, aby následovali instinkt a utekli směrem nahoru snazší cestou a pryč od plamenů, nechali se přesvědčit lyžařem Thorstenem Grädlerem, který byl zároveň dobrovolným hasičem, aby se protáhli kolem plamenů a utíkali směrem dolů, přestože jim ve tmě na strmém schodišti lyžařské boty klouzaly a ohrožoval je z bezprostřední blízkosti požár. Dostali se až k dolnímu tunelovému portálu, kde se jich ujali hasiči. Jednoho zraněného odtud odvezl vrtulník, ostatní pokračovali po schodišti na ocelovém mostě až do dolní stanice. Po otevření dveří soupravy se další pasažéři vydali směrem nahoru, pryč od nejsilnějších plamenů na dolním konci vlaku. Nikoho v panice asi nenapadlo, že šikmý tunel působí jako komín a kouř a plameny se šíří směrem vzhůru. Tam je dostihl dusivý žhavý kouř plný jedovatých zplodin hoření a nakonec i plameny a valil se dál tunelem k horní stanici. K evakuaci několika lidí z Alpincentra byla otevřena protipožární vrata ve stanici, která pak ale už nešla uzavřít, což přispělo v tunelu ke vzniku požární smršti o rychlosti přes 150 km/h. Přesto, že už v 9 hodin 23 minut bylo nasazeno na 500 hasičů, 22 helikoptér a asi stovka dalších záchranářských vozidel, jediný způsob, jak se mohli ke zbylým pasažérům dostat, bylo vystoupat od dolního vjezdu do tunelu směrem nahoru. Tam na ně v té chvíli už čekalo naprosté ohnivé peklo, takže nezbývalo než záchrannou akci vzdát. Navíc hrozilo, že se tažné lano kvůli žáru přetrhne, souprava se zřítí do údolí a záchranáře smete. Pro lidi uvězněné v tunelu už nikdo nemohl

nic udělat. Zahynuli účinkem žhavých a jedovatých zplodin hoření a následně většina z nich shořela k nepoznání. Kromě 150 cestujících ve zcela vyhořelé soupravě nazvané „Kitzsteingams“ (Kitzsteinský kamzík) se udusil průvodčí a jeden cestující v protijedoucím vlaku „Gletscherdrachen“ (Ledovcový drak) a také ještě tři lidé v horní stanici Alpincenter. Hrůzná bilance se tak vyšplhala na 155 obětí. 92 z nich byli Rakušáci, 37 Němci, 10 Japonci, 8 Američané, 4 Slovinci, 2 Holanďané, 1 Angličan a také česká instruktorka lyžování, dvacetiletá Ilona Menšíková. Mezi oběťmi katastrofy byla i Němka Sandra Schmittová, 19letá mistryně světa ve freestylovém lyžování a lyžování na boulích.

Záchrana lidských ostatků

Pro dopravu lidských ostatků ze strmého tunelu byl během několika dní po katastrofě vyroben jednoduchý vozík, spouštěný po kolejích lanovky navijákem k místu neštěstí od mezistanice Breitriesenalpe. Pod velkým psychickým tlakem, v ochranných oděvech a dýchacích maskách, museli záchranáři přesně zaznamenat místa nálezů jednotlivých obětí. Nejdál od soupravy, asi 140 m, doběhl jeden mladý Japonec, než padl a udusil se. Čím blíže k vyhořelému vraku, tím se zvyšovaly počty většinou již k nepoznání spálených lidských ostatků. Několik lidí uhořelo i přímo v soupravě lanovky. Identifikace většiny obětí pak proběhla pomocí analýzy DNA.

Vyšetřování vzniku katastrofy

Touto složitou kauzou byla pověřena státní zástupkyně Dr. Eva Danninger-Soriat ze salzburského státního zastupitelství. Vyšetřování se ujali experti z vídeňské Kriminálnětechnické centrály (KTZ). Státní zástupkyně požádala o vypracování znaleckého posudku o příčině požáru také soudního znalce Antona Muhra, který vyšetřoval požár v Tauernském silničním tunelu v roce 1999 s řadou zraněných a s 12 obětmi na životech. To mělo zajistit nezávislé

FOTO: GENDARMERIE KRIMINALABTEILUNG SALZBURG

Obě soupravy kaprunské lanovky byly vybaveny hydraulickým zařízením pro ovládání čelisťových kolejnicových (vozových) brzd s provozním tlakem 180 až 190 barů a s objemem hydraulické kapaliny 120 l. Ve všech čtyřech kabinách pro průvodčí v obou soupravách lanovky byly instalovány ventilátory s plastovým krytem typu Fakir Hobby TLB, užívané běžně v domácnostech. V návodu k tomuto výrobku bylo uvedeno, že je určen výhradně pro domácnost a nesmí být instalován do vozidel. Ventilátory navíc musely být před jejich zabudováním do boční stěny ovládacího panelu rozmontovány. Již delší dobu před nehodou existovaly netěsnosti na hydraulických potrubích k manometrům na ovládacím pultě průvodčího, umístěných těstě za uvedeným ventilátorem. Technici takovou netěsnost při vysokých tlacích nazývají pocení potrubí. Hydraulický olej se v místech připojení manometrů na potrubí dostával ven a pozvolna odkapával podél potrubí. Část tohoto hydraulického oleje s bodem vzplanutí 100 °C se dostávala po delší dobu zezadu do plastového krytu topného tělesa, část stékala dolů. Podle konstrukčně shodné druhé soupravy „Gletscherdrachen“, která byla sice v tunelu silně očazená, ale neshořela, se zjistilo, že minerální plsť pod topným tělesem i plastiková podlahová krytina a dřevo, použité na již zmíněné obložení, byly tímto hydraulickým olejem nasáklé. Od topné spirály muselo dojít k zapálení hydraulického oleje ještě během pobytu soupravy v dolní stanici. Zapálení po odjezdu ze stanice by již nebylo možné, protože odjezdem soupravy se dodávka proudu o napětí 220 V přerušila a topná spirála

Topný ventilátor (vlevo), který způsobil katastrofu FOTO: ARCHIV AUTORA

Příčina vzniku požáru

se ochladila. Z tavícího se plastového potrubí brzdové hydrauliky pak začal pod tlakem 190 barů stříkat hořlavý olej a vytvořil tak něco na způsob plamenometu. Dílo zkázy pak dovršilo množství hořlavých látek ve voze a komínový efekt v tunelu. Zbytky ohořelé soupravy i druhá požárem přímo nezasažená souprava byly s velkou námahou vyproštěny z tunelu a převezeny do haly továrny VÖEST v Linci, kde byly podrobeny důkladnému zkoumání, které ve stísněných podmínkách tunelu nebylo možné. Od počátku vyšetřování byla znát nevraživost mezi vyšetřovateli KTZ a soudním znalcem Antonem Muhrem, která se projevovala např. tak, že pracovníci KTZ Muhrovi neposkytli k ohledání klíčové prvky, jako např. zmíněné ventilátory, které z vozidel rychle odstranili. Přesto KTZ i Muhr dospěli k závěru, že požár jednoznačně vznikl od horkovzdušného ventilátoru.

Obžaloba

Na podkladě výsledků vyšetřování připravila státní zástupkyně Eva Danninger-Soriat obžalobu celkem šestnácti osob – tří zaměstnanců Gletscherbahnen Kaprun AG, dvou firmy Swoboda, která vyrobila nové vozové soupravy, tří techniků, zodpovědných za montáž horkovzdušných ventilátorů, třech vedoucích pracovníků Spolkového ministerstva dopravy, inovací a technologií (BMVIT), které vydalo povolení pro provoz lanovky, dvou pracovníků TÜV Österreich (Technické kontrolní sdružení, provádějící m. j. i kontroly lanovek) a tří dalších techniků dodavatelských firem. Obžalováni byli ze způsobení požáru velkého rozsahu nedbalostí a z obecného ohrožení.

Transport zbytků vyhořelé soupravy „Kitzsteingams“ k dalšímu zkoumání do Lince FOTO: ARCHIV AUTORA

vyšetřování, protože od počátku existovalo podezření, že obžaloba bude směřovat i ke státnímu dozoru nad lanovkami ze Spolkového ministerstva dopravy, inovací a technologií (BMVIT) a vyšetřovatelé ze Spolkového ministerstva vnitra by nemuseli být nestranní. Pracovníci KTZ spolupráci s Antonem Muhrem od počátku zjevně bojkotovali.

Soudní proces

Soudnímu monstrprocesu byl přidělen jako samosoudce Dr. Manfred Seiss ze Zemského soudu v Salzburgu. Už samotné rozhodnutí, pověřit tak složitou kauzou pouze jednoho soudce namísto jinde ve světě obvyklé soudní poroty, vyvolalo v řadě pozůstalých velké pochybnosti o spravedlivosti procesu, ale nebylo v rozporu s rakouským právem. Soudce Seiss po zdlouhavém soudním jednání nakonec 19. února

V roce 2004 byl vedle bývalé stanice tunelové lanovky postaven památník 155 obětem katastrofy

101

HAVÁRIE LANOVEK

FOTO: AUTOR

STORY

FOTO: AUTOR

Interiér památníku obětem kaprunské katastrofy

Ve srovnatelné tunelové lanovce k Pitztalskému ledovci je v každém oddíle komunikační zařízení a deka k uhašení zárodku požáru

nejdelší osvětlená sjezdovka na Moravě (1 250 m) moderní areál nejen pro rodiny s dětmi

2004 zprostil všech 16 obžalovaných obvinění a své rozhodnutí zdůvodnil tím, že nikdo z nich neporušil tehdy platná pravidla a právní předpisy. Zatímco obžaloba vycházela v souladu se znaleckými posudky z toho, že vzplanutí způsobil hydraulický olej odkapávající na topnou spirálu a ve spojení s nasávanými vlákny minerální vlny a prachu, usazujícími se na ventilátoru, způsobil vzplanutí, v Seissově rozsudku naopak nehraje hydraulická kapalina žádnou roli a soudce dospěl k závěru, že požár způsobila výrobní vada ventilátoru, když se špatně upevněná topná spirála dotkla plastového krytu topidla a způsobila tak požár. Podobně nepřesvědčivá až irelevantní a účelově orientovaná k osvobozujícímu výroku byla řada dalších odůvodnění, použitých Manfredem Seissem. Ten také zcela pominul instalaci topného ventilátoru v rozporu s předpisy a naopak tvrdil, že přístroje měly potřebné CE-certifikáty a že souprava lanové dráhy je podle norem „jízdní prostředek“ (Fahrbetriebsmittel), jako jsou např. kabinky a sedačky u lanovek, a nikoliv „vozidlo“ (Fahrzeug), takže instalace topného ventilátoru nebyla protiprávní. Když Gletscherbahnen Kaprun AG následně žalovaly německého výrobce topného ventilátoru, firmu Fakir, příslušný německý soud žalo-

bu okamžitě zamítl s tím, že jednak tyto přístroje jsou určeny výhradně pro domácnost, což je velkým písmem uvedeno na jejich obalu, a kromě toho jejich rozebráním před montáží do řídicího pultu soupravy lanovky samozřejmě záruka na výrobek zanikla. Korunu tomu nasadilo vyjádření soudce Seisse k osvobozujícímu rozsudku, že se jednalo o zásah vyšší moci a že „Bůh v Kaprunu na pár minut zhasl světlo“. Zařadil tak tuto katastrofu jednoznačně způsobenou lidskou nedbalostí mezi přírodní katastrofy, jako je zemětřesení, tornádo nebo výbuch sopky. Pod stůl bylo podle očekávání smeteno odvolacím soudem i odvolání proti rozsudku a žaloba na korupční jednání soudce Seisse, neuspěla ani pozdější žaloba pozůstalých k evropskému soudu pro lidská práva. Právo a spravedlnost byly v této kauze dvě zcela odlišné věci. Podle většiny médií, které celou kauzu sledovaly, je zřejmé, že označit za viníka nehody rakouského výrobce nebo provozovatele lanovky nebo dokonce pracovníky rakouského ministerstva dopravy bylo nežádoucí, protože by vrhlo velmi špatné světlo na celý rakouský turistický průmysl, který tvoří přes 5 % zdejšího HDP. Skandální bylo také vyplacení odškodného pro celkem 453 pozůstalých po obětech

Bezprostředně po požáru v Kaprunu byl přerušen provoz i dalších dvou tunelových pozemních lanovek v Rakousku – v Pitztalu a v Mölltalu. Do provozu byly znovuuvedeny až po doplnění celé řady požárně-bezpečnostních prvků. Kromě vybavení všech oddílů kladívky na nouzové rozbití oken, hasicími dekami a požárními komunikátory, bylo doplněno monitorování vozových souprav kamerami, instalací hasicích systémů sprinkler a odsáváním kouře. Tunely jsou nyní trvale osvětleny a doplněn byl v tunelech také přenos mobilního signálu. Obdobná protipožární opatření byla přijata i v dalších tunelových lanovkách mimo Rakousko.

Kaprun dnes

Tunelová lanovka nebyla obnovena a už v roce 2001 ji nahradila kapacitní lanovka typu funitel „Gletscherjet 1“ a o rok později navazující 15místná kabinková lanovka „Gletscherjet 2“. U bývalé dolní stanice tunelové lanovky byl v roce 2004 postaven

Název Gletscherbahn Kaprun II Sunnegga Express, Zermatt Pitztaler Gletscherbahn, Pitz Express Metro Alpin, Saas Fee Dorfbahn Serfaus

Země A CH A CH A

1986

Fleißalmbahn, Heiligenblut

1988 1989 1993 1996 1997 2001 2004

Funival, Val d’Isère Dôme Express, Les Deux Alpes Perce Neige, Tignes – La Grande Motte Skiexpress, Campodolcino Mölltaler Gletscherexpress Picos de Europa Ronda Express, Val Gardena

F F F I A E I

památník se 155 barevnými průzory pro každou z obětí. V roce 2012 byla odstraněna také konstrukce mostu k dolnímu portálu tunelu. Tunel je dnes využíván jen jako štola pro potrubí a elektrické kabely k Alpincentru. Objektivně je nutno dodat, že se v Kaprunu za dvě dekády od katastrofy mnohé změnilo. Gletscherbahnen Kaprun AG intenzivně investovaly, aby znovu získaly důvěru hostů. V poslední době byla postavena na ledovec na Kaprunu dvanáctikilometrová trasa sestávající ze šesti kabinových lanovek, začínající přímo v centru městečka Kaprun.

Poznámka první svého druhu, po havárii v r. 2000 zrušena

nejvyšší – 3 456 m n. m. minimální sklon, vozy na vzduchovém polštáři speciální lanovka – tunelem projíždí po visuté kolejnici dvě skupiny kabinek, v nichž není žádné topení ani hydraulika

O kaprunské katastrofě a následných soudních procesech se lze podrobně a velmi kriticky dočíst také v těchto dvou knihách

*) 1. února 2001 došlo na historické městské pozemní lanovce Angels Flight v Los Angeles k nehodě a následnému usmrcení jednoho cestujícího a ke zranění několika dalších. Příčinou byla zásadní konstrukční chyba při rekonstrukci lanovky firmou Yantrak v roce 1996.

Protipožární opatření

TUNELOVÉ POZEMNÍ LANOVKY S VEŘEJNÝM PROVOZEM Rok stavby 1974 1980 1983 1984 1985

FOTO: AUTOR

katastrofy společností Gletscherbahnen Kaprun AG, pojišťovnou Generali a rakouským státem ve výši 13,9 milionu eur, což je 30.000 eur na každého pozůstalého. Kdyby soud odsoudil byť jen některé obžalované, muselo by odškodné být podstatně vyšší.

FOTO: CHRISTIAN GISI / RED BULL ILLUME SPORTOVEC: JÉRÉMIE HEITZ MÍSTO: STECKNADELHORN, ŠVÝCARSKO

Red Bull Illume je největší světová soutěž o nejpovedenější dobrodružné a akční sportovní snímky, která probíhá již od roku 2007. Nejen pro milovníky lyžování představuje nejkreativnější a nejpovedenější snímky na planetě a zároveň demonstruje vášeň, životní styl a kulturu fotografů a sportovců, kteří je společně stvořili. Fotky na této a následujících stranách jsou jen malá ochutnávka…

104

105

106

FOTO: STEVE SHANNON / RED BULL ILLUME SPORTOVEC: ADAM MCCRAW MÍSTO: SOL MOUNTAIN LODGE, BC, KANADA

FOTO: SEVERIN WEGENER / RED BULL ILLUME SPORTOVEC: ANDI NITSCHE MÍSTO: PITZTAL, RAKOUSKO

107

FOTO: © ROBIN O'NEILL / RED BULL ILLUME SPORTOVEC: CHRIS RUBENS MÍSTO: PEMBERTON, BC, KANADA

FOTO: YHABRIL / RED BULL ILLUME SPORTOVEC: JAIME RICO A JAVI DIAZ MÍSTO: PICO MALACARA, ŠPANĚLSKO

FOTO: CHRISTIAN PONDELLA / RED BULL ILLUME SPORTOVEC: MAX HAMMER MÍSTO: SIERRA NEVADA, CA, USA

FOTO: SATOSHI SAIJO SPORTOVEC: SHOGO KAWANO MÍSTO: NOZAWA ONSEN, JAPONSKO

FREERIDE

108

SNOWPANIC.CZ SNOWPANIC.CZ freeski && freeride freeride core & freetour freeski shop

riders core shop

prodejna: Dukelských hrdinů 25, Praha 7

Holt si za dobrou lajnou někdy musíme šlápnout!

snowpanic snowpanic

FOTO: © CLARK FYANS / RED BULL ILLUME SPORTOVEC: ANDREW CADER A GREG HARMS MÍSTO: VALLE DE PARRAGUIRRE, CHILE

25 25

LINE

FOTO: ANDREAS UNTERKREUTER

SKIALP

OSOBNOST

TEXT: JIMMY PETTERSON

Zavřete oči a představte si, že dokážete cokoli… CO VŠE UŽ DOKÁZAL NEVIDOMÝ SKIALPINISTA

Andy

HOLZER Někteří lidé prostě odmítají realitu. Mají k tomu své důvody. Jsou to snílci, žijící ve fantaskních světech. Někdy to může být dobré, a jindy špatné. Život pro ně může být extrémně náročný, když stále dokola naráží svou tvrdou hlavou do neprůstupné zdi – vždy bez sebemenšího efektu. Nakonec jsou to ale právě tihle snílci, kdo má sílu změnit svět. Ti, kteří jdou proti všem zvykům a tomu, čemu běžně říkáme rozum. Uspějí tam, kde nikdo nevěří, že je úspěch vůbec možný. 110

Hned po startovním výstřelu byl Andy sražen na zem a všichni závodníci jej bezohledně překračovali, dokud se nedokázal postavit. FOTO: JIMMY PETTERSON

Kdo z běžných lidí se odhodlá vyrazit na Antarktidu? Nevidomý Andy s tím nemá problém

Andy na sjezdovkách domovského Zettersfeldu

ezi tyhle tvrdohlavce se řadí třeba Kryštof Kolumbus, Martin Luther King nebo Helen Kellerová (americká hendikepovaná spisovatelka, jejíž jméno dnes nese několik organizací pro podporu smyslově postižených – pozn. red.). A tihle muži a ženy, kteří se nikdy nevzdávají, posouvají svou vytrvalostí a zarputilostí limity toho, o čem si myslíme, že je v lidských silách. Já takového muže potkal. Není tak známým jako výše zmínění, ale je stejně tvrdohlavý, a možná ještě o něco šílenější. Jmenuje se Andy Holzer a celý dospělý život tráví horolezectvím a lyžováním. To nejsou až tak neobvyklé koníčky – jenže Andy Holzer je slepý.

Na návštěvě u Andyho

Andyho jsem potkal v Bad Aussee, kde přednášel o svých dobrodružstvích. Pozval mě do svého domovského Tyrolska, abych si přijel zalyžovat. O měsíc později jsme se sešli před

jeho domem. Když jsem přijel, Andy seděl v suterénní dílně u rádia. Stroj to byl složitý, se spoustou knoflíků a vypínačů, ale zřejmě nic, co by slepý lyžař a horolezec nezvládl. Hbité prsty štelovaly vlnové délky se stejnou jistotou, s jakou zřejmě ve skalách hledají spáry a lišty, díky kterým může Andy stoupat vzhůru. V jiné části domu má zase basovou a akustickou kytaru. Andy totiž hraje a zpívá v kapele Dolomitenduo. V garáži má horské kolo. Zkrátka Andy Holzer je multidimenzionální stvoření s širokým záběrem koníčků a zájmů a všem se věnuje se stejným zápalem a vášní. Andyho rodištěm je Lienz, který dal jméno Lienzským Dolomitům, jedné části rakouských Alp nedaleko italských hranic. Jsou zde dva malé skiareály na opačné straně řeky Drávy – Hochstein na západní straně a Zettersfeld na východě. Oba sdílí jednotný skipas, ač nejsou propojeny lanovkami. Lienz je typický rodinný areál s unikátní atmosfé-

rou – místní vápenec odráží světlo a vytváří tak nad celým údolím až pohádkovou auru. Tu ani místní špice Andy Holzer nikdy neviděl, slepý je totiž od narození. Ovšem jeho životní příběh je podobně neuvěřitelný jako místní krajinné kulisy. Vyprávět začal u talíře gulášovky, kterou nám připravila jeho manželka.

Nevidomý? No a co!?

Andy chtěl být jako ostatní děti, opravdu se snažil. Lyžovat začal ve třech letech. „Prostě jsem na svahu jezdil za ostatními dětmi – dokud jsem je slyšel.“ O tři roky později vyzkoušel běžecké lyžování. Okruhy vedly asi 30 metrů od jeho domu a vzhledem k pomalejšímu charakteru běžeckého lyžování to pro Andyho bylo snazší než sjezd. Nebylo tolik nebezpečné, a dokud se dokázal udržet na trati, nehrozily ani srážky se stromy či kameny. „Bylo to fascinujicí, protože na lyžích jsem se cítil nezávislý na ostatních.“

111

SKIALP

OSOBNOST

FOTO: WOLFGANG KLOCKER

Andy byl ambiciózním dítětem, a tak vyhledával nové výzvy. Když už mu nestačily lokální běžecké trasy, chtěl soutěžit s ostatními. Jeho otec byl skeptický, ale nechtěl podrážet odvahu vlastního syna. Ve čtrnácti letech se tak Andy poprvé zúčastnil 25 kilometrů dlouhého závodu Dolomitenlauf. Od sedmnácti let lze startovat plnou verzi tohoto závodu a Andy se na ni cítil. A tak jednoho rána stál na startu šedesátikilometrové trati. No, nestál dlouho. Představte si slepé dítě mezi čtyřmi tisícovkami běžkařů na hromadném startu. Nebyl ani nijak označen, aby ostatní věděli, že je hendikepovaný. Hned po startovním výstřelu byl Andy sražen na zem, a všichni závodníci jej bezohledně překračovali, dokud se nedokázal postavit. „Jakmile jsem byl zpátky na nohou, nemohl jsem určit, kterým směrem mám vlastně běžet – musel jsem počkat, až někdo proběhne kolem, abych jej mohl následovat po sluchu.“ Andyho nepříjemná startovní zkušenost neodradila a díky svému odhodlání a dobré kondici předběhl většinu lyžařů a do cíle doběhl mezi prvními třemi sty závodníků.

Seven summits – za Korunou planety

Takovým výkonem Andy uzavřel svou běžeckou kariéru, když si uvědomil, jak problematické pro něj takové hromadné závody mohou být. A běžecké lyže tak brzy vyměnil za horolezecké vybavení. Tam nehrozí strkanice s dalšími závodníky, jediným soupeřem je totiž hora. A hora nikam nespěchá, i když srazit na zem člověka taky dokáže, a výměna horizontálního za vertikální pohyb způsobí, že by takový pád mohl být jeho posledním. Andyho do základů lezení zaučil strýc už jako malého kluka, ale od té doby uběhlo dlouhých třináct let. Rozhodl se však k tomuto divokému adrenalinovému sportu vrátit. Ode dne, kdy se k tomuto odhodlal, jako by pro něj slova „nepravděpodobný“ či snad „nemožný“ přestala existovat. Dokázal zkompletovat tzv. Korunu planety (Seven summits), tedy vylézt na nejvyšší hory všech sedmi kontinentů. Na jihoamerickou Aconcaguu Andy vystoupil spolu s Peterem Mairem, bezrukým horolezcem. Na Mt. McKinley zhub-

Ode dne, kdy se k tomuto odhodlal, jako by pro něj slova „nepravděpodobný“ či snad „nemožný“ přestala existovat.

Andy při výstupu na Severní sedlo pod Everestem

112

nul 16 kilo za tři týdny a přežil uvězněný ve stanu osmidenní nepřetržitou sněhovou bouři při teplotách –40 °. Pak vylezl na osmitisícovku Čo Oju. A protože lezení je sport pouze na léto, Andy na zimu přesedlal z lyží běžeckých na skialpinistické.

A zase na lyže

Andyho výkony na lyžích byly stejně pozoruhodné jako ty horolezecké. V roce 2005 sjel z Muztagh Ata (7 509 m). Při expedici na Šiša Pangmu (8 027 m) sice nevystoupil na vrchol, ale slyžoval ze 7 100 metrů do výšky 5 800 metrů. 2 500 výškových metrů na lyžích sjel také při sestupu z Mt. McKinley, 2 600 metrů na Elbrusu a slušnou část svahu sjel i na antarktickém Mt. Vincent. Andy radši lyžuje na odlehlých místech, ale v době mé návštěvy u něj ještě v okolí moc sněhu nebylo – mimo sjezdovky ležel jen sněhový poprašek – a tak jsme se vydali na túru nedaleko sjezdovek Zettersfeldu. Ráno se k nám přidal Andyho kamarád a jeho častý průvodce Andreas Bernhardt. Při

FOTO: KLEMENS BICHLER

stoupání není vedení Andyho nijak náročné, protože je nalepený za zády vůdce, při sjezdu je to ale těžší. Andreas jezdí za Andym, aby mu dopřál co největší svobodu, ale zároveň jej mohl kdykoliv varovat před nečekanými překážkami či terénními zlomy.

Andy vypráví a vysvětluje

Během stoupání Andy pokračoval ve vyprávění svého životního příběhu. „V devadesátých letech už v údolí nebývalo tolik sněhu jako za mého dětství. I proto jsem přesedlal z běžkování v údolí na skialpinismus. Ale důvodů k tomu jsem měl víc – při skialpinismu cítím větší svobodu, a tu já prostě potřebuji. Lyže s pásy jsem si zamiloval i díky mé manželce Sabine. Po svatbě mi darovala první skialpy. Samozřejmě ale do mého života přinesla daleko víc než jen to… Díky její podpoře se cítím jako plnohodnotný člověk. I když jsem na expedici 10 000 kilometrů daleko, díky satelitnímu telefonu je stále se mnou – a byla by i bez něj, máme jakési mentální spojení. Když se vrátím z úspěšné expedice, většinou mě vítá šťastným pláčem. Jsme skvělý tým.“ „V mládí mě rodiče brali na výlety, ale pro mě bylo lehčí lézt než chodit, protože jsem mohl cítit povrch i rukama. Při lezení si zkrátka skálu nejdřív osahám a pak vím, kam dát nohy.“ Takové výroky jsou typickým průkazem Andyho smýšlení. Cokoliv se nám, běžným smrtelníkům, zdá jako nereálné, je Andyho denním chlebem. Třeba lyžování v neupraveném terénu považuje za jednodušší než na sjezdovce! „Tak určitě,“ sarkasticky jsem mu oponoval, „určitě je jednodušší jet poslepu neznámým terénem, plným nečekaných překážek a proměnlivého sněhu, než po upravené a dokonale placaté sjezdovce. To mi, Andy, musíš vysvětlit.“ „No, v prašanu se nemusím strachovat, že se srazím s nějakým dalším lyžařem, ne?“ Pravda, ale co ty ostatní nástrahy? „Nevidíš to z pohledu slepého muže, Jimmy. Vezmi si třeba lyžování ve výškách nad 5 000 metrů. Neříkám, že je lyžování v krustě nebo měkkém sněhu jednoduché, ale uvědom si, že pro mě není nic úplně jednoduché… a lyžování je rozhodně jednodušší než sestup pěšky.“

Tak vzhůru dolů

Při povídání výstup příjemně uběhl a my se začali připravovat na sjezd. Andy nasměroval lyže do spádnice a s Andreasem v patách se spustil přímo dolů. Andreas většinu času nic neříkal, Andy krájel svah dlouhými oblouky. Byl jsem překvapen jeho skvělou technikou. Andy na nejvyšším vrcholu světa, Mt. Everestu (8 848 m)

113

OSOBNOST

FOTO: KLEMENS BICHLER

SKIALP

A ještě jeden obrázek nevidomého horolezce ze střechy světa

Já se naučil lyžovat okoukáváním velkých lyžařských vzorů, to Andy nemohl, a přesto měl téměř bezchybný styl. Při dalším úseku mi Andy svěřil důležitou pozici, vystřídal jsem Andrease. Okamžitě jsem začal být mnohem pozornější a všímat si věcí, které normálně zrakem odfiltruji jako nepodstatné.

Jediní dva slepí horolezci na světě

Dole na nás čekala Sabine s večeří. Mezi sousty Andy přihodil ještě jednu příhodu. V roce 2004 Andy lezl v Dolomitech. Odpoledne měla přijít bouřka, a tak se nikde nezdržovali a lezli co nejrychleji. Při sestupu se ale bohužel zasekli nad pomalou skupinou, která je blokovala. Andy se ptal jednoho z horolezců, proč je skupina tak pomalá, a dozvěděl se, že jeden ze sestupujících je prý slepý. A než se Andy nadál, svačil na dalším vrcholu sendvič s Ericem Weihemayerem z Colorada – sešli se tak jediní dva slepí horolezci na světě a okamžitě se spřátelili. Další rok vyrazili na pořádnou expedici a přibrali ještě Hugha Herra. Ten se na rozdíl od Andyho s postižením nenarodil, ale v osmnácti letech přišel o obě nohy v úrovni kolen. Navzdory predikcím lékařů dnes leze

114

s pomocí speciálních protéz, které si sám navrhl. A tak Andy, Eric a Hugh spojili síly a vylezli Cassinovu cestu na Preuss Turm v Dolomitech o horolezecké obtížnosti sedmého stupně UIAA. Andy mi pustil kus filmu, který cestou natočili. V něm stoupají tři muži k hoře a divák zprvu neví, že dva jsou slepí a třetí chromý. Kráčí do hor rychleji, než byste čekali, ostatně všichni mají excelentní formu. Pod vápencovou stěnou pak Herr sundá protézy a prohlásí, že musí vyměnit ty nástupové za lezecké…

Zázraky opravdového světa

Jako dítě jsem hltal dobrodružství komixových hrdinů: Supermana, Batmana, Hulka, Spidermana, Flashe, Gordona a dalších. Teď, o 60 let později, jsem zjistil, že opravdový svět umí být daleko úžasnější než ten fiktivní. Jednoho teplého lednového dne jsem lyžoval s opravdovým hrdinou. Bylo mi velkou ctí a hodně jsem se naučil. Mohu vás ujistit, že po zbytek života si vždy dvakrát rozmyslím, zda si budu stěžovat na to, že mi lyžování právě teď nejde kvůli mlze. Neomluvím se z práce jen proto, že jsem víc unavený. A nevzdám se svých cílů, když to napoprvé nevyjde.

Do třetice na Everest

Andy se pokusil dvakrát zdolat projekt Seven Summits – vystoupit na vrchol nejvyšší hory každého z kontinentů. Dva výstupy na Mt. Everest zmařily podmínky. V roce 2014 byl v basecampu, když lavina na ledovci Khumbu zabila 16 Šerpů, a další rok byl jeho výstup přerušen kvůli masivnímu zemětřesení v Nepálu. Andy se ale nevzdal a 21. května 2017 se stal prvním slepcem, který vystoupil na nejvyšší horu světa severní stěnou. Zdá se mi, že uspěl proto, že stanout na vrcholu nebylo jeho hlavním cílem. Daleko větší hnací silou je jeho přesvědčení, že dokáže svým pozitivním přístupem motivovat a inspirovat i ostatní. Andy tráví velkou část života sdílením svého příběhu, je skvělým motivátorem. Věří, že se svět mění díky tomu, že o věcech smýšlíme pozitivně, a vždy když někoho takto ovlivní, považuje to za velký osobní úspěch. Podle něj je jeden pesimista, který díky němu zaujme pozitivnější postoj ke světu, daleko hodnotnější než celý výstup na Everest. Andyho přístup a filozofie prostě nahlíží za roh toho, co běžně vnímáme a vidíme. Když zavřete oči, můžete si představit, že dovedete cokoliv. Andy je důkazem, že ztráta zraku člověku v dosažení snů a cílů nezabrání.

WAYBACK 96 128/96/115 1397g/22m@177cm

Nekompromisní výkon ve sjezdu servírovaný v lehkém balení. Ať už patříte mezi vyznavače jízdy v prvním prašanu nebo dáváte přednost dlouhým jarním přechodům, Wayback 96 nabízí nejlepší poměr tuhosti k celkové hmotnosti ve své kategorii na trhu.

www.kadvojkashop.cz

FOTO: ©WORLDSKITEST.COM_BENJAMINHOFMANN

WORLD SKI TEST

TEXT: PETR SOCHA

SKIALPOVÉ LYŽE Byli jsme u toho. Na ledovci Mölltal se letos uskutečnily i testy skialpových lyží a modelů pro freeride. Sněhové podmínky, ačkoli byl květen, byly skvělé a zimní, takže nebyl problém otestovat jednotlivé lyže jak na sjezdovce, tak v prašanu. pakujeme to velmi často v případě testů lyží sjezdových. Testy podobného charakteru mohou něco signalizovat, ale mnohem větší význam než číselný výsledek má pro budoucí uživatele skutečnost, jestli zvolí správný model z hlediska svých skialpových preferencí a jak se o něj potom starají. Nad jednotlivé výsledky testu bych si dokonce troufl nadsadit tvrzení, že dnes už neexistuje špatná lyže – a to v plné míře platí i u těch skialpových.

Přesto jsou ale skialpové lyže oproti těm sjezdovým v ranější fázi svého vývoje a jejich vývoj je stále poměrně dynamický. Hledá se vhodná hladina kompromisu mezi hmotností a mechanickými vlastnostmi, ideální konstrukce pro snadnou schůzi a bezpečný a jednoduchý sjezd. Každá značka má svou filozofii, někdo sází na kvalitu sjezdu, druhý upřednostňuje lehkost chůze. Vybrat lehké lyže dnes není vůbec lehké… Pokud Vás někoho některá z lyží zaujme – jakkoli, ani ne umístěním, ale klidně jenom

designem –, vězte, že v předchozích letošních SNOW jsme vydali recenze většiny z těchto testovaných i dalších modelů v mnohem podrobnějším provedení, leckdy i s videorecenzí. Ty nyní najdete na webu SNOW.CZ v rubrice testy lyží. Musím také doplnit, že za našimi vlastními výsledky stálo o dost více úsilí a reálného testovacího času a stojíme si za nimi o dost pevněji než výsledky světového testu, které jsme získali hotové díky publikační licenci, a do kterých proto nemáme hlubší vhled. Každopádně hezké počtení, šťastný výběr, a hlavně veselé a bezpečné skialpování!

PÁNSKÉ SKIALPY 80–88 mm

DÁMSKÉ SKIALPY 80–88 mm

PÁNSKÉ SKIALPY 88–95 mm

Skialpové lyže se šířkou pod botou 80 až 88 mm jsou vhodné pro většinu skialpinistů a pokrývají široké spektrum použití. Jsou vhodné jak pro rekreační turisty, kteří chtějí strávit pár pěkných hodin v přírodě, tak i pro ambiciózní amatérské sportovce, kteří si chtějí poctivě zatrénovat. Díky nízké hmotnosti jsou také spolehlivými partnery na dlouhé túry s mnoha výškovými metry. Omezeně je lze použít i jako běžné sjezdové lyže.

Důkaz skialpového boomu je i skutečnost, že snad každá značka vyrábí speciální model pro dámy. Tyto lehké lyže umožňují stoupání bez námahy a pohodový sjezd. Modely v této kategorii se šířkou 80–88 mm jsou vhodné téměř pro všechny lyžařské túry, ať už krátké nebo dlouhé, a to jak mimo sjezdovku, tak, při umírněné jízdě, i na ni.

Širší skialpové lyže se skvěle hodí na výlety, na kterých si chcete užít lyžování mimo sjezdovky. Díky nízké hmotnosti pro ně dlouhá stoupání nepředstavují problém a jejich konstrukce se šířkou středu 88–95 mm usnadňuje sjezdy na neupravených svazích v různých sněhových podmínkách.

CÍLOVÁ SKUPINA: Skialpinisté, pro něž je důležité snadné stoupání

116

ve světovém testu

CÍLOVÁ SKUPINA: Skialpinistky, které nechtějí dělat kompromisy při stoupání i sjezdu

CÍLOVÁ SKUPINA: Horské kozy a freerideři mezi skialpinisty

Do nezbytného vybavení skialpinist(k)y patří: stoupací pásy, mačky, haršajzny, hole, přilba, (ideálně lavinový) batoh včetně „svaté trojice“ lopata, sonda a pípák; lékárnička, rezervní oblečení a rukavice.

Nikdy nevstupujte do terénu bez lavinového vybavení! Informujte se předem o počasí, sněhových podmínkách a lavinové situaci! Dodržujte všechna pravidla pohybu v horách! Silně doporučujeme lavinový batoh.

FREERIDE LYŽE VÝSLEDKY TESTU V rámci World Ski Testu se testovaly i freeridové lyže, a to ve dvou kategoriích: do a nad 100 mm. Užší kategorie podstoupila hodnocení pro použití v terénu i na sjezdovce, zatímco širší lyže byly hodnoceny pouze při jízdě mimo upravené sjezdovky.

FREERIDOVÉ LYŽE nad 100 mm (102–115 mm) TERÉN Elan Ripstick 106 Black Edition Völkl Blaze 106 Fischer Ranger 102 FR Blizzard Rustler 11 Atomic Backland 107 Nordica Enforcer Free 104 Salomon QST Blank Rossignol Blackops Sender Ti Dynastar M-Free 108 Scott Pure Kästle ZX115

47,1 47,3 45,1 44,5 43,5 43,5 42,2 41,8 41,7 42,6 38,5

TROJNÁSOBNĚ INOVOVANÝ, JEDNODUŠE SILNÝ

FREERIDOVÉ LYŽE do 100 mm

Fischer Ranger 99 Ti Elan Ripstick 96 Nordica Enforcer 94 Stöckli Stormrider 95 Völkl M6 Mantra Kästle FX96 Ti Blizzard Bonafide 97 Salomon Stance 96 Atomic Maverick 100 Ti Rossignol Blackops Escaper Dynastar M-Free 99

SJEZDOVKA

TERÉN

SOUČET VÝSLEDKŮ

36,8 36,4 37 37,3 38,2 35,7 35,3 34,5 33,1 32,1 26,5

47,1 47,3 45,1 44,5 43,5 43,5 42,2 41,8 41,7 42,6 38,5

83,9 83,7 82,1 81,8 81,7 79,2 77,5 76,3 74,8 74,7 65,0

X-Antistatikum pro maximální odpuzení vody a nečistot. Zabraňuje lepení sněhu na skluznici běžeckých i sjezdových lyží.

X-Glider pro optimální skluz a dosažení nejvyšší rychlosti.

X-Härter extra tvrdý vosk s vysokou odolností proti oděru pro zajištění dlouhodobého výkonu.

Brav Switzerland AG | www.toko.ch

CELKEM

CELKOVÝ DOJEM

NÁROČNOST CHŮZE

KLID V JÍZDĚ

KRÁTKÝ OBLOUK

PÁNSKÉ SKIALPY 80–88 mm

DLOUHÝ OBLOUK

MANIPULACE S PÁSY

WORLD SKI TEST

HMOTNOST LYŽÍ: 2 400 g / pár

FISCHER Transalp 86 Carbon

TESTOVANÁ DÉLKA / RÁDIUS: 176 cm / 18 m

ŠÍŘKA POD BOTOU: 86 mm

7,9 7,5 7,9 7,2 7,5 7,8

45,8

HMOTNOST LYŽÍ: 2 180 g / pár

VÖLKL Rise Up 82

TESTOVANÁ DÉLKA / RÁDIUS: 177 cm / 17 m

ŠÍŘKA POD BOTOU: 82 mm

6,5 8,3 7,4 7,7 7,8 7,8

45,5

HMOTNOST LYŽÍ: 2 380 g / pár

HAGAN Ultra 87

TESTOVANÁ DÉLKA / RÁDIUS: 176 cm / 21 m

ŠÍŘKA POD BOTOU: 87 mm

8,0 7,6 7,5 7,3 7,5 7,3

45,2

HMOTNOST LYŽÍ: 2 680 g / pár

ELAN Ripstick Tour 88

TESTOVANÁ DÉLKA / RÁDIUS: 177 cm / 17,6 m

ŠÍŘKA POD BOTOU: 88 mm

7,0 7,2 7,2 7,0 6,6 7,2

42,2

HMOTNOST LYŽÍ: 2 680 g / pár

SCOTT Superguide 88

TESTOVANÁ DÉLKA / RÁDIUS: 178 cm / 18 m

ŠÍŘKA POD BOTOU: 88 mm

6,2 7,4 7,3 6,9 6,8 6,9

41,5

HMOTNOST LYŽÍ: 2 430 g / pár

ATOMIC Backland 80 SL

TESTOVANÁ DÉLKA / RÁDIUS: 177 cm / 19,5 m

ŠÍŘKA POD BOTOU: 80 mm

6,9 7,2 6,8 6,5 7,0 6,7

41,1

HMOTNOST LYŽÍ: 2 500 g / pár

DYNASTAR M-Tour 86

TESTOVANÁ DÉLKA / RÁDIUS: 175 cm / 19 m

ŠÍŘKA POD BOTOU: 86 mm

6,5 7,5 7,0 6,3 6,8 7,0

41,1

HMOTNOST LYŽÍ: 2 640 g / pár

KÄSTLE TX87

TESTOVANÁ DÉLKA / RÁDIUS: 182 cm / 17,4 m

ŠÍŘKA POD BOTOU: 87 mm

7,7 7,1 6,2 6,6 6,2 6,7

INTERSPORT PEC NEJEN SKIALPOVÁ PRODEJNA A PŮJČOVNA V PECI POD SNĚŽKOU PŮJČOVNA NABÍZÍ KAŽDOU SEZÓNU ZCELA NOVÉ ZBOŽÍ: Šest desítek skialpových setů Kästle a Dynafit, šest splitboardů. Baterie dětských skialpů na denní i sezónní výpůjčky (lyže od 120 cm). SPECIALITY: vlastní limitovaná edice merino svetrů zn. Kama, vlastní ponožky s motivem Sněžky. Široká nabídka značek Crazy, Maloja, Marmot, Dynafit, Salewa, Silvini, Smith, Mons Royal, Scott…

118

40,5

Prodejna Peci na v a půjčov žkou na pod Sně 00 m2 skoro 3

Kästle tX93

CELKEM

CELKOVÝ DOJEM

NÁROČNOST CHŮZE

KLID V JÍZDĚ

KRÁTKÝ OBLOUK

DÁMSKÉ SKIALPY 80–88 mm

DLOUHÝ OBLOUK

MANIPULACE S PÁSY

WORLD SKI TEST

HMOTNOST LYŽÍ: 2 340 g / pár

ELAN Ripstick Tour 88 W

TESTOVANÁ DÉLKA / RÁDIUS: 163 cm / 15,6 m

ŠÍŘKA POD BOTOU: 88 mm

8,8 8,3 8,7 8,3 8,3 8,8

51,2

HMOTNOST LYŽÍ: 2 400 g / pár

DYNASTAR E-Vertical

TESTOVANÁ DÉLKA / RÁDIUS: 162 cm / 18 m

ŠÍŘKA POD BOTOU: 82 mm

8,0 8,5 8,5 8,8 8,2 8,8

50,8

HMOTNOST LYŽÍ: 2 820 g / pár

STÖCKLI Edge 88

TESTOVANÁ DÉLKA / RÁDIUS: 165 cm / 17,3 m

ŠÍŘKA POD BOTOU: 88 mm

8,8 8,5 8,0 8,2 8,0 8,5

50,0

HMOTNOST LYŽÍ: 2 400 g / pár

SALOMON MTN Explore 88 W

TESTOVANÁ DÉLKA / RÁDIUS: 161 cm / 18 m

ŠÍŘKA POD BOTOU: 88 mm

8,7 8,3 8,2 8,3 7,7 8,3

49,5

HMOTNOST LYŽÍ: 2 360 g / pár

ATOMIC Backland 85 W

TESTOVANÁ DÉLKA / RÁDIUS: 165 cm / 16 m

ŠÍŘKA POD BOTOU: 85 mm

9,5 8,0 8,0 8,0 7,7 8,3

49,5

HMOTNOST LYŽÍ: 2 240 g / pár

HAGAN Ultra 87

TESTOVANÁ DÉLKA / RÁDIUS: 162 cm / 19 m

ŠÍŘKA POD BOTOU: 87 mm

9,2 8,2 8,2 7,7 7,7 8,3

49,3

HMOTNOST LYŽÍ: 2 180 g / pár

VÖLKL Rise Up 82 W

TESTOVANÁ DÉLKA / RÁDIUS: 163 cm / 14 m

ŠÍŘKA POD BOTOU: 82 mm

8,2 8,0 8,2 8,5 7,7 8,2

48,8

HMOTNOST LYŽÍ: 2 200 g / pár

FISCHER Transalp 86 Carbon ws

TESTOVANÁ DÉLKA / RÁDIUS: 169 cm / 17 m

ŠÍŘKA POD BOTOU: 86 mm

8,3 8,3 7,8 7,8 7,3 8,0

47,5

HMOTNOST LYŽÍ: 2 400 g / pár

SCOTT Superguide 88 Women's

TESTOVANÁ DÉLKA / RÁDIUS: 160 cm / 16 m

ŠÍŘKA POD BOTOU: 84 mm

7,8 8,0 7,3 8,0 7,7 7,5

Poznámka redakce: Přestože nominaci do testu přijalo celkem 28 modelů lyží, ve výsledcích nejsou zahrnuty všechny. Pět modelů totiž z „neznámých důvodů“ neuspělo, a jelikož to organizátor testu nedokázal důvěryhodně vysvětlit, redakce je z výsledků vyřadila. Předpokládáme, že skutečným důvodem jejich neúspěchu je nedostatek statistických dat, respektive objektivních hodnocení.

120

46,3

CELKEM

CELKOVÝ DOJEM

NÁROČNOST CHŮZE

KLID V JÍZDĚ

KRÁTKÝ OBLOUK

DLOUHÝ OBLOUK

MANIPULACE S PÁSY

PÁNSKÉ SKIALPY 88–95 mm

HMOTNOST LYŽÍ: 2 380 g / pár

VÖLKL Rise Above 88

TESTOVANÁ DÉLKA / RÁDIUS: 177 cm / 17 m

ŠÍŘKA POD BOTOU: 88 mm

8,3 8,3 7,8 8,0 7,8 8,3

48,5

HMOTNOST LYŽÍ: 2 660 g / pár

ATOMIC Backland 95

TESTOVANÁ DÉLKA / RÁDIUS: 177 cm / 18 m

ŠÍŘKA POD BOTOU: 95 mm

9,0 7,7 7,7 7,7 7,1 8,0

47,2

HMOTNOST LYŽÍ: 3 040 g / pár

SALOMON MTN Explore 95

TESTOVANÁ DÉLKA / RÁDIUS: 177 cm / 18 m

ŠÍŘKA POD BOTOU: 95 mm

8,2 8,0 7,5 8,0 7,5 7,8

47,0

HMOTNOST LYŽÍ: 2 400 g / pár

DYNASTAR M-Vertical 88

TESTOVANÁ DÉLKA / RÁDIUS: 180 cm / 22 m

ŠÍŘKA POD BOTOU: 88 mm

7,7 9,1 8,9 8,8 8,7 8,8

44,8

HMOTNOST LYŽÍ: 2 670 g / pár

KÄSTLE TX93

TESTOVANÁ DÉLKA / RÁDIUS: 178 cm / 17,1 m

ŠÍŘKA POD BOTOU: 93 mm

9,0 7,8 6,2 7,8 6,7 7,3

44,8

HMOTNOST LYŽÍ: 3 400 g / pár

STÖCKLI Edge FT

TESTOVANÁ DÉLKA / RÁDIUS: 176 cm / 18,7 m

ŠÍŘKA POD BOTOU: 94 mm

5,5 7,7 6,7 7,1 7,0 7,0

• •

•

• Android iOS

• •

41,0

SKIALP RECENZE

SKIALPOVÉ BOTY

PETR SOCHA ŠÉFREDAKTOR SNOW

Nové Fischer Travers PRO

Karbon se vrací Touringová řada Travers od Fischera je už legendární a její vzhled tak připomínající běžnou pohorku nenechá nikoho na pochybách. Letos se po dvou letech vrací vrcholný model Carbon PRO, který je typický komínem s přiznaným leštěným karbonem.

Vysoká sněhová manžeta slibuje tepelný komfort a věčné sucho v botě, funkční vychytávkou je nártová část skeletu, kde je v centru krycí tkaniny implementována pryžová vložka, jež se při stažení boa stlačí dovnitř boty, čímž pomáhá vnitřní botičce proti nevyžádanému tlaku hran skeletu do nártu.

Vnitřní botička

S botou se dodává vnitřní botička Palau, sice tenčí, ale z husté tvarovatelné pěny, takže první pocity v botě byly zcela komfortní. Dá se předpokládat, že vzhledem k malé tloušťce stěny botičky je její tepelné tvarování zbytečný krok a botička se po čase nošení zformuje podle nohy sama. Je to jeden z nejvyšších modelů botičky značky Fischer, takže je funkčně vychytaná, výborně řemeslně zpracovaná a se skeletem tvoří přirozený funkční celek.

iž podle pojmenování s PRO na konci si odvodíme, na koho model cílí – na ty nejnáročnější uživatele a profesionály, jako jsou například horští vůdci. Bota s udávanou hmotností 940 g / 26,5 – my po kompletaci naměřili malinko více – má ambice lehce stoupat, ale i plnohodnotně sjíždět. Začněme ale tím, co je nového oproti poslední edici Travers Carbon. Hlavní změnou je nový typ karbonového laminátu v namáhané části u upevnění aretačního mechanismu. Karbonový komín je v kritických místech významně zesílený. Novinkou je pogumovaná protisněhová manžeta v oblasti achilovky, nová podešev, jejíž pryž kryje celou plochu chodidla.

jako obvykle používané termoplasty, takže do chvíle, než se s botou sžijte, maličko překáží třeba při obouvání. Řešil jsem to tak, že jsem komín vyvrátil zcela dozadu, nastoupil do boty (s vloženou vnitřní botičkou) a poté svinutou manžetu z karbonu otevřel a přetáhl přes nohu do finální polohy. Takto je obouvání a vyzouvání zcela pohodlné. Komín se uzavírá přezkou stahující booster z širokého velkropásku. Pohodlné a praktické řešení, protože můžete plynule a bez kroku nastavovat obvod komínu. Spodní část stahuje robustní boa systém ukotvený na osmi bodech – a funguje výtečně, nohu stáhne v délce skoro celého chodidla. Když pak uvolníte komín do režimu walk, chodidlo stále drží v botě jako přilepené. Chůze je bezproblémová a dá se předpokládat, že avizovaný rozsah kloubu 80° není výrobcem nadsazen. Víc než skelet ho bude limitovat rozsah skialpinistova kotníku či ohybové limity stažené vnitřní botičky.

Konstrukce a funkce

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Kdo nemáte zkušenosti s karbonem, můžete být zaskočeni. Tento mimořádně pevný a lehký materiál není zdaleka tak poddajný

První dojmy

Fischer Travers PRO je určitě bota, která člověku přinese onen zvláštní typ radosti, že pořídil špičkovou věc. Hned při prvním osahání se začnete těšit, až ji nazujete na sněhu. Trochu nezvyklý je tuhý karbonový skelet, který je stále stejně, ale psychologicky jednou příliš, podruhé zase málo svinutý, ale to je daň lehkosti a pevnosti a po chvilce se s tímto specifikem sžijete. Vnitřní prostor boty je pohodlný a přesný (udávaná šířka 100), subjektivně působil ještě užší, takže skutečně důsledně obepne lyžařovu nohu – po utažení se v ní můžete cítit až jako v brusli.

Na sněhu

Bota působí subtilním dojmem, při chůzi nikde nepřekáží a je lehká. Ovládání (povolování, utahování) je zcela intuitivní. V modu ski při tlaku do holení vykazuje minimální deformaci. Pocitový rozdíl oproti sjezdové botě je trochu více obepnutá holenní část nohy, což je dáno tenčím komínem. Při lyžování na skialpových lyžích byla zcela dostatečně tuhá a vůbec se nebála ani do sportovní rychlé jízdy na sjezdovce.

VÝHODY snadný nástup dobré držení chodidla při chůzi pevnost komínu při sjezdu lehká a štíhlá poctivá vnitřní botička

NEVÝHODY trochu tuhá a neobratná karbonová manžeta komínu – vyžaduje specifický přístup

122

RADICAL THE UPLIFTING SKI TOURING SYSTEM dynafit.com/radical

SKIALP RECENZE

SKIALPOVÉ BOTY

PETR SOCHA ŠÉFREDAKTOR SNOW

Dalbello Quantum Free Poté, co se loni objevila na trhu horká novinka Dalbello Quantum, inovativní skialpová bota, která vybočila ze standardů zdaleka nejen značky Dalbello, dalo se očekávat, že se revoluční koncept bude rozvíjet a rozrůstat. Hned pro letošní sezónu přibyly čtyři nové boty – a vůbec ne nezajímavé.

uristickou řadu rozšířil model Quantum Lite, který zase o kousek stlačil hmotnost na 875 g/ks ve velikosti 26,5, takže coby turistická bota svou hmotností konkuruje spíš ryze závodním modelům. Na druhé straně spektra pak přibyly hned tři modely s označením Free – ty nabízejí ještě výraznější přesah od šlapání k plnohodnotnému sjezdu. A proto jsme se na ně v této recenzi trochu více zaměřili.

Zpět k přezkám

Řada Quantum Free obsahuje tři modely: nejtužší Asolo Factory 130, univerzální 110 a dámskou 105 W. Všechny pochopitelně využívají zázračnou technologii Bonded shell, která je hlavním žolíkem pro udržení nízké hmotnosti skeletu. Co je ovšem nové, je systém upínání. Modely Quantum Free opustily inovativní kombinaci boa systému a stahovací šňůry a vrátily se k tradičním přezkám. Byť je to řešení jdoucí na úkor hmotnosti, nese zase jiné výhody – zejména jednoduchost ovládání. Jedna nártní přezka stahuje čtyři body, které propojuje lanko, komínová přezka pak nezávisle uzavírá komín s podporou subtilního, ale funkčního velkropásku. Nutno uznat, že jednoduchost a intuitivnost ovládání je velmi sympatická, uživateli dává největší jistotu, že se na systém může spolehnut. Každé místo utáhne tak, jak potřebuje, vše je přehledné a minimalizuje riziko poruchy. Jednoduchost prostě nese mnoho výhod.

Quantum Free 105 W – 1 230 g / 26,5

Quantum Free 110 – 1 230 g / 26,5 Quantum Free Asolo Factory 130 – 1 250 g / 26,5

Vnitřní botičky Ski & walk s pojistkou

Nový je i systém fixace komínu, resp. páka pro změnu režimu ski a walk. Je značně robustnější a disponuje pojistkou, která nedovolí, aby se komín svévolně uvolnil. K tomu je potřeba zatáhnout za šňůrku na páce, která tahem pojistku uvolní. Modely free mají zároveň pevnější oba díly komínu, takže slibují větší tuhost ve flexi i torzi. Jeho dva klouby zároveň umožní výrobcem deklarovaných zcela dostatečných 65° rozsahu pohybu komínu. Pokud ovšem oba díly komínu maximálně rozevřete, dostanete se až na úhel 90°.

Výrobce udává rozsah komínu 65+°, samostatný skelet však rozevřete i na 90°.)

Deklarovaná hmotnost 1 230 g, naměřená 1 268 g

124

Za zmínku stojí i protisněhová manžeta, která brání průniku sněhu až do výše horní přezky, tedy hodně vysoko nad kotník. Právě vnitřní botička je základním faktorem, který ovlivňuje nejen pohodlí, ale potažmo i funkci boty. Ve všech třech modelech Asolo Free je jiná – v Asolo Factory 130 je nejpropracovanější s předtvarovaným kotníkem, v modelu 110 akcentuje nízkou hmotnost, přičemž je stále poměrně pohodlná. A u dámské boty 105 W pak akcentuje zejména specifika dámské fyziognomie například zvýšenou podpatěnkou.

UNIKÁTNÍ KONSTRUKCE BONDED SHELL Skelet skialpových bot se vstřikuje místo do jedné do dvou forem, zvlášť se „odlije“ levá i pravá strana jedné boty. Tyto dva díly se pak speciální technologií spojí v jeden (odtud to bonded – slepený). Menší plastový díl dokáže být přesnější, rozuměj přesněji dimenzovaný a s menšími technologickými odchylkami a materiálovou rezervou, a tedy lehčí. Nízkou hmotnost ovlivňuje i použitá směs plastu, pro nejlehčí modely Quantum se používá polyamid s nasekanými karbonovými vlákny, jež sloužící jako pojivo (obdobně jako dráty či vlákna v betonu), u dalších včetně řady Free nahrazují karbon vlákna skelná.

M e m o r y F IT 3 D

BACKLAND CARBON

Clim at e C o n t ro l

Fre e l o ck 4 .0

Výhradní dovozce a distributor pro ČR a SR: AMER SPORTS Czech Republic s. r. o.

B OA s y s t e m

N A H O RU LE H C E Pohodlná bota při prvním obutí Snadná chůze díky kloubu Frictionless Prodyšná vnitřní botička Climate Control

D O LŮ Z Á BAVA Le h ká a p ev ná P RO L I T E ko n s t r u kce ske l et u Tv a rov a tel ná v n i t ř n í b ot i č ka M e m o r y F I T 3 D

JEDNODUŠE S na d ná a p ev ná f i xa ce ko m í nu b ot y S K I / WA L K s y s té m Fre e l o c k 4 .0 Rychlý utahovací systém BOA

SKIALP ADVERTORIAL

ALPSPORT

KVALITA A SERVIS = ODBORNÝ PRODEJCE

Díky nemalé popularitě skialpinismu je dnes nabídka vybavení opravdu bohatá. Kdo už se nějakou dobu po kopcích pohybuje, tak se v ní relativně rychle zorientuje. V opačném případě to však může působit starosti co vybrat, a hlavně jak správně vybrat, když už do vybavení investujeme nemalé peníze. Níže naleznete pár rad a tipů po čem se pohlédnout a jak se připravit.

ako vždy, alfa a omega jsou boty. Ano, musí sedět a být pohodlné. Ale určitě ctěte svoji hmotnost a taky, jak váš skialpinismus bude nejčastěji vypadat. Náš jednoznačný bestseller posledních let je Scarpa F1, lehká, při chůzi velmi komfortní a jako stvořená na delší túry

zakončené i náročnějším sjezdem. Hned na druhé pozici jsou Maestrale (dámská verze Gea), které se nám letos představily ve své již 4. generaci. Ideální univerzálka pro skialpinismus, kdy polovinu odchodíte a polovinu odsjezdujete. Pohodlí vsazené do robustnějšího skeletu poskytne větší oporu při sjezdu. Pokud šetříte každý gram, skialp máte jako kondiční aktivitu a vaše chůze na lyžích se blíží běhu, sáhněte po F1 LT nebo modelové řadě Alien. Každopádně krom Scarpy u nás najdete boty od Dynafit a Scott. Lyže se můžou zdát jako ještě větší alchymie, ale pokud máme trochu představu o jejich budoucím používání, bude to rázem jednodušší. Nebudeme zde rozebírat radiusy a rockery. Na to ve Snow najdete

126

mnohem sofistikovanější povídání. Nejčastější vhodná šířka lyží pro skitouring je v rozmezí 85–90 mm pod patou. Je v nich nejširší nabídka a zároveň mají ty nejvhodnější vlastnosti. Ideální poměr dobré vztlakové síly v čerstvém sněhu a tření při průchodu stopou. Jeden bestseller za všechny je u nás Movement Session 90 a pro experty pak ruční výroba Alp Track 90 s karbonovým povrchem. Jedno malé překvapení pro nás jsou Movement Logic 86, cenově příznivá lyže s vlastnostmi svých starších sester, je stále více vyhledávanou variantou všech začínajících skialpinistů. Délku pro ideální obratnost v terénu volte cca ke kořenu nosu. Pokud máte nějaké to kilo navíc, vezměte šířku spíš 90 mm. Čas a uživatelské zkušenosti daly jasné pro vázání „pinovému“, které vyniká jednoduchostí, odolností a zejména nízkou váhou. Jeho výběr vždy řešte v kombinaci s botou a lyží tak, aby vše bylo v obdobné kategorii a navzájem kompatibilní. Opět nezapomeňte zohlednit svou váhu. V posledních sezonách u nás nejčastěji volíte ATK Raider 12 – lehké, uživatelsky jednoduché na ovládání, s širokým záběrem kompatibility s lyží a botou. Letošní novinka ATK Kuluaru si našla místo ve spojení s lyžemi Logic 86 a tvoří tak velmi kvalitní vybavení za rozumnou cenu. Trofeo 8 2.0 je se svými 145 g držákem v kategorii fitness skialpu a amatérského závodění. Pracujeme i s vázáním od Dynafit, Fritschi a Movement/Marker. Jako všechny horské aktivity, je i skialp spojen se spoustou doplňkové výbavy,

která by neměla chybět na žádné túře. K airbagovým batohům a lavinové výbavě si musí každý „dospět“, ale rozhodně by to měl být váš další krok. Pro začátek musíme zabalit rezervní teplou vrstvu, membránovou bundu, čelovku, termosku, helmu a spoustu dalších užitečných a potřebných doplňků, tedy budeme potřebovat batoh. Jasně, můžete začít se svým aktuálním batohem, ale časem zjistíte, že modely uzpůsobené na skialp vám každým výletem dokáží, že to byla správná volba. Centrální přední, či zadní vstup, možnost připevnění lyží a helmy, ovladatelnost v rukavicích, samostatná kapsa pro lavinovou výbavu, izolované vedení hydratačního systému a mnoho dalšího. To vše nabídne Gregory Targhee nebo Ortovox Haute Route či Peak. Včetně dámských verzí. Doplňků a dalšího vybavení je celá řada a není v možnostech je sem všechny uvést. Proto se s nákupem vždy svěřte odborným prodejcům a servisům, ať už u nás nebo u kolegů z konkurence. Oslovte také vaše zkušenější kamarády a kolegy.

Parníkem z města na lyže Více jak deset let zkušeností s prodejem a servisem skialpového vybavení. Většina z nás je aktivními skialpinisty s bohatými zkušenostmi. Otestovat si nás můžete na našich kurzech. Široká nabídka špičkového vybavení a doplňků, které dodáváme HS ČR a jiným záchranným složkám. A hlavně vše poskytujeme včetně kompletního odborného servisu. A taky nás to baví  Těšíme se! Team Alpsport

www.alpsport.cz

NOVINKA

FOTO: SALOMON

SKIALP RECENZE

ONDŘEJ NOVÁK ODBORNÝ REDAKTOR SNOW

SALOMON SKI TOURING 2022/23! Skialpová kolekce Salomon pro příští zimu

Salomon není v oblasti skitouringu žádným nováčkem. Na lyžích této značky se ve skialpinismu i závodí a vybavení s označením MTN je dlouhodobě oblíbené i mezi ryzími freeridery. A byť se zima už dávno rozběhla a karty vypadají jako dávno rozdané, přichází Salomon se zcela novou skialpovou kolekcí, která bude hlavním tahákem sezóny 2022/23. Lyže MTN

cela nová kolekce nabízí opět široké spektrum šířek, které by měly uspokojit opravdu všechny. Nejužší je v nové řadě model MTN 80 PRO nebo Carbon, který se i v nejdelší variantě 170 cm dostal těsně pod 1 000 gramů. Následují širší MTN 86 PRO, který bude v nabídce i v dámské variantě, stejně jako odlehčená verze MTN 86 CARBON. Novou skialpovou kolekci pak uzavírá nejširší MTN 96 CARBON.

Boty MTN

V kolekci bot dochází k nejviditelnější změně, kdy řada MTN má pro nadcházející sezónu hned tři nové zástupce. Nejtužší a zároveň nejlehčí model nese označení S/LAB MTN a v referenční velikosti 26 atakuje hranici 1 000 gramů. Mírně těžší a zároveň měkčí je MTN SUMMIT PRO, který bude k dispozici i v dámské variantě, stejně jako nejměkčí a nejtěžší MTN SUMMIT PURE.

Skialpové lyže Salomon MTN existují v sedmi variantách: MTN 80 Carbon/ Pro, MTN 86 Carbon/Pro vč. dámských verzí; MTN 96 Carbon

MTN PRO – redakční test

Jako první v České republice jsme již na začátku zimy dostali k testování set lyží MTN 86 PRO a bot MTN SUMMIT PRO. Jaké jsou? Lyže jsou osazeny výborným vázáním MTN TOUR s brzdou, které sice se svými 400 g nepatří mezi nejlehčí na trhu, ale je uživatelsky velmi příjemně ovladatelné, spolehlivé a velmi odolné, a vzhledem k širší rozteči šroubů ve špičce výborně přenáší impulsy jezdce i na hodně širokých lyžích. Lyže MTN 86 PRO váží v testované délce 172 cm velmi pěkných 1 230 g a kromě lehkého jádra z topolu jsou konstruovány z více jak 40 % z materiálů, které jsou plně recyklovatelné a omezují tak dopad výroby na životní prostředí. Pro porovnání, model MTN 80 Carbon dosáhne díky jádru z karuby a karbonové výztuze hmotnosti pod jeden kilogram na lyži. Za zmínku stojí také Cork Damplifier, tedy části korku vložené do špičky i paty, které výborně tlumí vibrace při jízdě. MTN 86 PRO jsou při jízdě velmi snadno ovladatelné a stabilní i na tvrdším povrchu nebo při vyšším tempu. Méně výrazné krojení s 18 m poloměru se podepsalo na ukázko-

vém držení směru při chůzi a v traverzování, vyvážení lyže zase na snadném manévrování při otočkách. Lyže doplňují i osvědčené pásy Colltex s šikovným uchycením do výřezu na špičce a s „tail clipem“ na patě. Boty MTN SUMMIT PRO jsou velmi lehké. V testované velikosti 26 mají pouhých 1 100 gramů. Na první pohled zaujme BOA systém, který stahuje nohu pevně v oblasti nártu a díky chytře umístěnému pásku i v přechodu nártu do holenní kosti. Komín pak drží jediná masivní přezka spolu s širokým páskem na suchý zip. Přepínání na chůzi je umístěno horizontálně, což ponechává botám trochu více tuhosti ve flexi než tradiční vertikální řešení. Usazení na noze je díky nové vnitřní botičce zcela příkladné, zejména v oblasti kotníku a achilovky, kde bota sedí jak od ševce. Navíc lze botičku i celý skelet uzpůsobit během pouhých 10 minut tepelným procesem Custom Shell HD a ze stávajících 99 mm ho rozšířit v nejširší části až na 106 mm. Největším potěšením je ale samotný výstup. Rozsah pohybu komínu 75° je neuvěřitelný nejen na papíře, ale zejména v praxi, kde chůze připomíná spíše pohyb v nízkých běžeckých botách.

Vázání MTN TOUR s brzdou (400 g)

127

SKIALP RECENZE

LYŽAŘSKÝ BATOH

LUKÁŠ VAVRDA ODBORNÝ REDAKTOR SNOW

Ortovox Free Rider 28 Celodenní pohodlí a efektivně využitý prostor Lyžařský batoh je daleko složitějším systémem, než by se na první pohled mohlo zdát – i proto má význam je studovat a testovat. Redakce tentokrát sáhla po modelu Ortovox Free Rider 28. Co zjistila? Že u jeho vývoje evidentně stáli lidé, kteří potřeby lyžařů, snowboardistů, freeriderů i skialpinistů znají – i přes název batohu jej totiž ocení všichni zmínění.

Zádový systém a komfort nošení

Na poměry své kategorie je batoh příjemně lehký, váží 1 350 gramů, z čehož 200 g zabírá chránič zad CLASP, který se dodává zvlášť. Celý zádový systém je spojen s batohem zipem, lze tedy odklopit a dostat se tak do centrální kapsy batohu po celé její délce a šířce. Samotná záda batohu jsou jednoduchá, šest měkkých výztuh doplňuje zevnitř batohu zmíněný chránič. Celá záda na batoh při nošení příjemně přilnou, ramenní popruhy lze nastavit řemínky nahoře i dole. Komfortu a zřejmě i bezpečnosti v kombinaci s chráničem páteře přispívá i stahovací bederní pás, který obepne bedra na dost široké ploše, aby se hmotnost nákladu rozložila, a ani při dynamickém lyžování nebo jiných prudkých pohybech batoh nezpůsobuje nárazové přenosy váhy, nepřeklápí se ze strany na stranu a neplandá – díky pružnému bedernímu pásu se síly při lyžování pružně přenáší i do nákladu a batoh poslušně a předvídatelně následuje lyžaře.

Využití prostoru

Vnitřní uspořádání zůstává jednoduché a zcela přehledné. Do centrální kapsy lze umístit nápojový vak, veškeré další vybavení je pak přístupné shora nebo pomocí otevíracích zad, díky kterým jsou okamžitě dostupné i věci, uložené až na dně batohu. Malá kapsa na doklady a drobnosti je umístěna shora, přední kapsa je pak vyhrazena pro lavinovou výbavu – lze se do ní dostat i s po straně umístěnými lyžemi nebo jakkoliv zapnutými a staženými pomocnými popruhy (vyjma

128

diagonálního upnutí lyží). Celkový objem 28 litrů je zcela dostačující pro celodenní lyžařskou činnost i v náročných podmínkách, výstupy s lyžemi na batohu a zvládnutí jednodušších lezeckých úseků, a zároveň je dostatečně kompaktní, aby nepřekážel při sjezdu.

Co se nevejde dovnitř, musí ven

Lyže lze na batoh upnout po stranách i diagonálně, frontálně se s rezervou vejde i snowboard. Myšleno je i na mnohé detaily, které zpříjemní manipulaci a funkčnost batohu. Na ramenní popruhy i přední stranu lze upnout karabiny a jiný lezecký materiál, na čelo batohu se vejdou i lezecké cepíny, FOTO: PETR HAVELKA – SNOW

tylový batoh je důmyslným systémem praktických vychytávek, které si však zachovávají určitou jednoduchost. Výsledkem je pak praktický batoh, velmi pohodlný i při dlouhém nošení, jehož používání je až návykově intuitivní.

pro jejichž hroty jsou připraveny bezpečné kapsy. Z vrchu batohu je možné pomocí integrovaných popruhů pevně připnout lano. V malé kapse ve spodní části batohu je schovaná také síťka pro upnutí helmy, dostatečně pružná, a tedy vhodná i pro velkou přilbu, kterou připne k batohu tak pevně, že nepřekáží a nevychyluje ani při prudkých pohybech.

Závěr

Celkově jde o odolný, vychytaný a designově hezký lyžařský batoh pro celodenní pohyb v náročném terénu s integrovaným chráničem páteře, nabízí praktickou manipulaci s vybavením a velmi pohodlné nošení při výstupu i sjezdu. Pro své pohodlí je vhodný i pro celodenní sjezdové lyžování, jeho plný potenciál využijí skialpinisté a freerideři při celodenních túrách s náročnými lezeckými pasážemi. DOPORUČENÁ CENA: 4 890 Kč

VÝHODY odolnost, vzhled praktický přístup a jednoduché uspořádání kapes pohodlný bederní pás a zádový systém vyjímatelný zádový chránič spousta možností uchycení materiálu na batoh zvenku

NEVÝHODY nezjištěny Plná verze recenze:

www.snow.cz/recenze/634

HRDINOVÉ SJEZDOVEK POTKÁVAJÍ FREERIDERY Ať už jste fanouškem sjezdovek nebo freeride profíkem, máte jedno společné: jedete pokaždé z kopce. Rychle, nebo klidně, na lyžích, nebo na prkně. A to vše uprostřed horského světa Davos Klosters. Šest lyžařských areálů poskytuje zábavu na sjezdovkách všech stupňů obtížnosti. Ale to není vše – vedle nich vás oslní také moderní lanovky, díky nimž jste během chvilky zase nahoře připraveni pro další rundu. Je jen na vás, zda využijete perfektně upravené sjezdovky, nebo budete projíždět jednu zatáčku za druhou třpytivým prašanem.

davos.ch/zima

Široké sjezdovky, strmé žlaby, atraktivní funparky: v Davos Klosters si můžete vybrat ze šesti lyžařských areálů (300 km upravovaných sjezdovek, 57 lanovek a vleků). Například: sportovní a freestylová oblast Jakobshorn známá i díky svému après-ski, freeridová hora Pischa s nekonečným prašanem a neupravenými sjezdovkami, Parsenn vynikající širokými a dlouhými sjezdovkami, zatímco Madrisa a Rinerhorn jsou vhodné pro rodiny s dětmi. Vítejte v lyžařském ráji Davos Klosters!

SKIALP ADVERTORIAL

1. VRSTVA

Spodní funkční prádlo H1 Pro

HELLY HANSEN PRO SKIALP:

Od hlavy k patě

Skialp je nejsvobodnější pohyb na lyžích. Spojuje dva protichůdné principy: aerobní výstup a anaerobní sjezd, čímž člověka obohatí o široké spektrum pohybových požitků. Zároveň ale klade mimořádné nároky na oblečení, které musí být vysoce paropropustné, ale také schopné odolávat nejtěžším nástrahám počasí a výborně izolovat.

ení mnoho značek, které skialpinistu obléknou od těla až na povrch, od hlavy až k patě. A ještě méně je takových, které při každém ze složitých požadavků na jednotlivé vrstvy oděvů dosáhnou vynikajících parametrů. Helly Hansen to umí díky patentovanému vláknu Lifa®. To umí mimořádně efektivně odvádět vlhkost, což mu dává nebývalý potenciál napříč jednotlivými vrstvami oděvů.

130

V roce 2016 se evoluční biolog Dr. Danny Longman z Cambridge University spojil se společností Helly Hansen, aby zúročil své dlouholeté zkušenosti ze studia teplotního chování těla v extrémních podmínkách. Jeho cílem bylo vyvinout základní vrstvu oděvu pro pohybové činnosti s vysokou intenzitou. Tak vznikla řada H1 Pro. Každý její produkt je ergonomicky optimalizován s přesným rozvržením oblastí podle intenzity zahřívání těla, jinak pro muže a jinak pro ženy. Longman využil unikátní směsi originálních tkanin Lifa®, kterou zkombinoval se 100% merino vlnou, jež zadržuje teplo. Tu aplikoval v místech, kde je ho nejvíce zapotřebí (horní část zad, hrudník a krk), zatímco extrémně transportní Lifa® a Lifa® Active umístil v oblastech, z nichž je naopak potřeba co nejrychleji odvést vlhkost a teplo od těla – pod pažemi a podél páteře –, což ještě podpořil otvory řezanými laserem. Všechny produkty základní vrstvy H1 Pro jsou navíc bezešvé s hladkou konstrukcí pro optimální pohodlí.

2. VRSTVA

Izolační bunda Lifaloft Air Insulator Jacket Účelem druhé vrstvy je uchovávat u těla vygenerované teplo, ale zároveň odvádět vlhkost dále od těla, aby sportovec setrval v suchu. Zde vstoupil do hry materiál Lifaloft™, izolační výplň se skvělými funkčními parametry, jehož základem je samozřejmě opět vlákno Lifa. Ten Helly Hansen pozoruhodně aplikoval i do oblečení pro skialpinisty – bundy Lifaloft Air Insulator Jacket. Specialitou produktu je, že mu chybí podšívka. To proto, aby netvořila další bariéru pro odvod tělesných par. Odchozí vlhkost je tak efektivně pohlcena otevře-

nou strukturou izolační výplně a zázračným vláknem urgentně přenášena pryč od těla. Absence podšívky má samozřejmě pozitivní efekt i na hmotnost produktu, výsledkem je velmi hřejivá a mimořádně funkční bunda vážící pouhých 410 g. Bundu můžete používat i jako svrchní vrstvu, má velikou kapuci, větruodolné zipy, je elastická a nejen její vnitřní výplň, ale i vnější materiál silně odpuzuje vodu – proto i velmi rychle schne! Do velkého deště ale už potřebujete bundu s membránou.

3. VRSTVA

Bunda s membránou Lifa Infinity ProTM Vrchní ochrannou vrstvu si bereme jako ochranu proti nejnepříjemnějším projevům počasí – dešti a sněžení. Nesmí propustit ani kapičku k tělu, zato musí být s to odvést co nejvíce vyprodukované vlhkosti. V případě Lifa Infinity ProTM je to opět vlákno Lifa, které tvoří základ 100% vodoodpudivé svrchní tkaniny s mimořádně skvělými parametry voděodolnosti a prodyšnosti. Produkty z Lifa Infinity ProTM proto využívají nejnáročnější uživatelé včetně profesionálů, u nichž jsou požadavky na ochranu vůči vnějším vlivům nejvyšší. „I po nejnáročnějším dni v prašanu bylo všechno oblečení pod bundou zcela suché,“ shrnul například svou zkušenost s membránou dvojnásobný vítěz Freeride World Tour Aurelien Ducroz. Revolučním aspektem je i fakt, že materiál je voděodolný i bez

dodatečné povrchové impregnace, takže není nijak škodlivý pro životní prostředí. Lifa Infinity ProTM splňuje i v jiných oblastech přísné ekologické požadavky, neobsahuje žádná chemická aditiva a vyrábí se energeticky úspornými postupy. S tím se pak pojí i mimořádná uživatelská přívětivost: Není potřeba řešit speciální prostředky pro praní a odpadá také nutnost obnovování povrchové impregnace.

Helly Hansen Stores: Westfield Chodov Praha Palladium Praha Bory Mall Bratislava

www.hellyhansen.com

131

FASHION

ADVERTORIAL

CRAZY PULL REPEAT MAN CHECK

Pánská technická celorozepínací mikina na závodní skialp

4 590 Kč

CRAZY CAP SPIRE THERMO MAN CHECK

Pánská sportovní čepice z jemného mikrofleecu

890 Kč CRAZY PANT BACKSLASH MAN PRINT DARK JEANS

132

CRAZY JACKET VIPER MAN RESINA

Pánské zateplovací softshellové kalhoty na závodní skialp

Pánská vysoce technická hybridní bunda na skialpy

4 860 Kč

7 560 Kč

CRAZY JACKET LEVITY MAN RESINA Pánská extrémně lehká péřová bunda

12 790 Kč

CRAZY PULL RESOLUTION MAN RESINA

CRAZY PANT NEUTRON MAN RESINA-AVIO

4 730 Kč

6 360 Kč

Pánská mikina s kapucí z česaného fleecu

Pánské vysoce technické kalhoty na skialpy

CRAZY CARBON SOCKS RESINA-AVIO Zimní podkolenky

890 Kč

133

FASHION

ADVERTORIAL

CRAZY JACKET ZENITH WOMAN POP Dámská vysoce technická bunda na skialpy

8 660 Kč

CRAZY GLOVES LEVITY BLACK Péřové rukavice – palčáky

2 290 Kč CRAZY PANT B-SIDE WOMAN POP

134

CRAZY PULL OPIUM WOMAN POP

Dámské kalhoty na skialpy a zimní turistiku s užší nohavičkou

Dámské funkční spodní triko s dlouhým rukávem

5 130 Kč

2 990 Kč

CRAZY PULL FALLS WOMAN BLACK-ZEBRA Dámský trikot na závodní skialp

4 590 Kč

CRAZY GLOVES SCI ALP RACE POP Prstové technické rukavice na skialpy

1 630 Kč

CRAZY JACKET SUMMIT WOMAN BLACK-ZEBRA

CRAZY PANT CERVINO WOMAN BLACK-ZEBRA

Dámská prošívaná zateplovací bunda na skialpy

Dámské technické kalhoty pro aktivní skialpinismus

8 790 Kč

4 860 Kč

135

SKIALP RECENZE

PETR SOCHA ŠÉFREDAKTOR SNOW

Kilpi – sladěné řady oděvů nejen pro skialp Kilpi nabízí celou škálu sportovního oblečení, pro letošní sezónu ale představilo ucelenou skialpovou řadu, která pracuje koncepčně nejen s účelem a funkčností jednotlivých výrobků, ale i s barevností. Pro dámy tak najdeme celou skupinu produktů v kombinaci karmínově červené a černé, pánové mají adekvátní kusy zase ve smaragdově zelené v kombinaci s výrazně žlutou. Většinu produktů jsme měli možnost vyzkoušet na vlastní kůži. Funkční triko Nathan

Elastické funkční triko těsně obejme tělo, aby mohlo distribuovat pot dále od těla na každém centimetru čtverečním kůže. Je poměrně hřejivé a univerzální, pokud nemáte speciální požadavky, využijete ho pro všechny typy zimních sportů.

Péřovka Smithers

Koncept péřových produktů Kilpi Smithers je zajímavý na první pohled použitou technologií lepených komor. Ty jsou vyplněné husím peřím 650 CUIN a „nafouknou“ bundu do stabilního tvaru, a bunda tak funguje jako pohodlná izolační obálka. Hodí se zejména pro anaerobní disciplíny, když se člověk aktivněji pohybuje, už je příliš teplá, ale naopak při sjezdu nebo pobytu na vrcholku výšlapu drží tělesné teplo až sveřepě. Je na pohled originální a neokoukaná a využít ji můžete klidně i do města a všude tam, kde je potřeba se zahřát. V sáčku, jenž je součástí balení, si ji snadno ponesete v batohu pro případ nečekané potřeby.

136

Bunda Hurricane

Lehká shellová bunda v barevně sladěné kombinaci je typickou nouzovou bundou, která člověka zachrání v případě nečekané změny počasí. Je velmi lehká a skladná, jejích 300 g sbalíte do pytlíku – i ten je součástí produktu, podobně jako u mnoha jiných výrobků Kilpi – o velikosti čtvrtlitrové plastové lahve. Barevně výraznou bundu využijete nejen při zimních sportech coby bezpečnou ochranu před vnějšími vlivy, větrem, sněhem a deštěm.

Batoh Rise U

Nejenže barevně sladěný, ale i bohatě vybavený batoh vhodný i pro lyžařské túry. Pobere lyže i snowboard, nabídne dvě snadno dostupné vnější kapsy i praktické kapsy na bederním pásu nebo Recco zabudovaný reflektor.

Čelenka Bandi

Až detail dělá celek. Čelenka Bandi je vhodná pro vysoké pohybové intenzity, teplejší počasí nebo i pod helmu. Malý, vkusný, ale i praktický pomocník.

Pro dámy ještě více V dámské řadě najdeme adekvátní produkty v alternativních barevných vzorech, ale ještě leccos navíc. Funkční oděvy Kilpi využijete nejen pro skialp, ale i pro sjezdové a běžecké lyžování, turistiku a další sporty.

DUALIT Y Noc a den. Teplo, ale také zima. Skála střídá bahno. Jasný obzor zaplňuje mlha… Pocit štěstí v ymazává smutek. Radost z cest y nahrazuje únava… … DUALIT Y – nov ý design Tvého dobrodružst ví. w w w.vavr ys.cz

DUALIT Y

FASHION

ADVERTORIAL

ZIMA

V SEVERSKÉM STYLU Už se také těšíte na letošní čas strávený na sjezdovkách? Loňská zima lyžování moc nepřála, tak snad se to nebude opakovat. Máme pro vás stylové funkční kousky od švédské značky Peak Performance, které už se nemůžou dočkat, až spatří sníh. Aktuální kolekce Peak Performance opět přináší dokonalé funkční oblečení pro ženy, muže i děti nejen na lyže, ale i když lyže sundáte a vydáte se do města. Vše je sladěno do jednoduchých barevných tónů. Je na vás, kolik vrstev v zimě potřebujete. Všechny si pořídíte na jednom místě. Od funkčního termoprádla přes stylové mikiny nebo hybridky po nepřehlédnutelné péřové bundy nebo vrchní nepromokavé Gore-Tex vrstvy. K dostání online na

www.vermont.cz nebo v prodejnách. 138

DNA ZNAČKY Lyžařské sety Shielder R&D je to nejlepší, co můžete na své freeride výkony mít. Pod názvem se totiž skrývá zkratka, na kterou je značka náležitě pyšná a díky ní vyvíjí nové, a ještě lepší produkty – Research and Development. Gore-Tex membrána, praktické a funkční detaily, lepené švy, volnější a delší střih, prodyšnost RET <9 m2 a vodní sloupec 28 000 mm jsou určeny do těch nejnáročnějších podmínek. Testováno Freeride World Tour jezdci! Navíc tyto sety jsou jak v dámském, tak pánském provedení. A pokud chcete být mimo svah nenápadní, místo tyrkysové varianty můžete zvolit šedou. Posouvejte své limity i v oblečení a kvalitní výbavě!

Bunda Shielder R&D

19 999 Kč Kalhoty Shielder R&D

17 199 Kč

139

FASHION

ADVERTORIAL

KRISTOFER TURDELL, vítěz Freeride World Tour 2021, ambasador Peak Performance

NEPŘEHLÉDNĚTE Seznamte se s originálním lyžařským setem Vertixs. Zateplená bunda i kalhoty s materiálem Hipe z vás na sjezdovce udělají lyžaře, kterým jste si vždy přáli být, navíc v jakémkoliv počasí. Originální není tento set jen svojí barvou, ale i detaily, jako jsou nášivky na suchý zip, které nenápadně poukazují nejen na vlastnosti produktu, ale i charakteristiku značky Peak Performance. Navíc je celý set vyroben ze 100% recyklovaných vláken. Prodyšnost 10 000 g/m2/24 h, vodní sloupec 10 000 mm. A podobný set je v nabídce i pro ženy!

Bunda VERTIXS

14 299 Kč Kalhoty VERTIXS

11 399 Kč 140

NAHORU DOLŮ Zamilovali jste si skitouring? Tak pokračujte... Když kráčíte zasněženou krajinou, je potřeba být připraveni na nepřízeň počasí. Kvalita vrstvení je základ, který vám každý výlet může jen zpříjemnit. Sety VISLIGHT jsou určeny do terénu, ať už jdete nahoru, nebo jedete dolů. Lehkost, nepromokavost (vodní sloupec 28 000 mm), prodyšnost RET < 6, snadná sbalitelnost a lepené švy jsou neodmyslitelné potřebné vlastnosti. U kalhot oceníte, že jsou celorozepínací. Tak vzhůru!

Bunda VISLIGHT Pro

18 499 Kč Kalhoty VISLIGHT Pro

15 599 Kč

141

SKIALP ADVERTORIAL

ARMADA CARBON ADJUSTABLE – TOURING POLE Lehké teleskopické hůlky se širokými 80mm košíčky s ostrou, karbidovou špičkou nezklamou na ledu ani v hlubokém sněhu. Horní část je z hliníkové slitiny, spodní pak z uhlíkových vláken. Hůlky jsou tak lehké i odolné. Inovovaná rukojeť z příjemného mixu korku a gumy perfektně sedí v dlaních. Pod rukojetí je speciální zóna prodlouženého úchytu. Rozmezí rozložené hůlky je 90 až 135 cm.

3 690 Kč

armadaskis.com

CAMP ICE MASTER EVO

629 Kč

www.horolidi.cz/bridgedale-ski-lightweight

FISCHER TRANSALP PRO Nové všestranné boty na skialpové túry a sjezdy ve volném terénu. Skelet z nového Pebaxu RNew nabízí vynikající pevnost pro freeride. Vnitřní botička je vybavena zónami, co se aktivně přizpůsobují tvarům nohy. Tato bota s dvěma přezkami a masivním stahovacím páskem se sponou má také výbornou pohyblivost v kloubu a nízkou hmotnost, představuje tak jistotu pro náročné túry. Šířka: 100 mm

fischer-shop.cz

HAGLÖFS VASSI TOURING GTX

142

Druhá generace nejpopulárnějších vysílaček pro backcountry lyžování. Přednastavené kanály, snadná obsluha i v rukavicích, indikátor nabití baterií, výstup na sluchátka, nabíjení přes USB. Výdrž – 8 hodin provozu a až 40 hodin v režimu stand-by.

armadaskis.com Když se ve vzduchu vznáší svezení na neporušené pistě, člověk si rád přivstane. A možná si ještě raději vyšlápne na pásech nad svah dočista neposkvrněný. Lyžařské ponožky Bridgedale splývají s nohou jako druhá kůže a cílené polstrování přidává komfort tam, kde je to nejvíce potřeba. Zásluhou merino vlny zůstávají i po týdnu nošení příjemně měkké.

14 900 Kč

BCA BC LINK 2.0

Lehké a odolné skialpové vázání pro pinové boty. Snadné nasazení špičky zajišťuje patentovaný Step-In Aid. Velká rozteč šroubů je navržena pro použití na širších lyžích a zabraňuje vytržení vázání. Hmotnost 780 g (pár). 3 pozice patní podpěry pro snadnější výstup prudším terénem. Šířka brzd 90 až 120 mm. Armada k tomuto vázání dodává i stoupací železa.

12 990 Kč

BRIDGEDALE SKI LIGHTWEIGHT

18 990 Kč

ARMADA TRACER TOUR

Hledáte spolehlivé oblečení na skialpy? Máme ho pro vás! Pánská bunda je vysoce technicky propracovaná a vyladěná pro skitouring. Má volnější freeride střih a lehký, prodyšný GORE-TEX Active materiál, který garantuje, že vás udrží v suchu. Perfektní volba pro vysoko zátěžové aktivity. Technické vychytávky a praktické detaily mile překvapí. Pro vyšší bezpečnost při túrách v okolí areálů je v kapuci umístěn RECCO reflektor.

www.vavrys.cz

Ice Master EVO jsou turistické nesmeky navržené pro pohorky se třinácti 15mm hroty z nerezové oceli. Nesmeky umožňují bezpečnou a pohodlnou chůzi po zledovatělém terénu. Rovnoměrné rozmístění hrotů zaručuje maximálně efektivní účinnost při kontaktu se zasněženým, zledovatělým či kluzkým povrchem. Nesmeky Ice Master EVO jsou vhodné pro zimní turistiku i mimosezónní vycházky v místech, kde vás může překvapit led.

949 Kč

3 999 Kč

www.kadvojkashop.cz

ENERGIE OD ENERVITU: Aby vám nikdy „nedošlo“ Každý sportovní výkon potřebuje dostatek energie, a protože jsou z tohoto pohledu klíčové sacharidy, kterých máme v těle jen omezené množství, je třeba energii z nich neustále dodávat. Ideální jsou k tomu energetické tyčinky ENERVIT Performance Bar (kromě sacharidů obsahují i 19 % bílkovin) a energetické tablety ENERVIT Carbo Tablets (rychlá energie, pohodlná konzumace i dobrá skladnost). Důležitý pitný režim pak zajistí iontový nápoj ENERVIT Isotonic Drink, který kromě tekutin a energie ze sacharidů dodá i minerální látky ztrácené potem.

www.totaloutdoor.cz

FISCHER TRANSALP 86 CARBON Nový přírůstek do Transalp rodiny! S univerzální šířkou 86 mm pod botou, tužší, karbonovou diagonální sítí jako výztuží a tradičním sendvičovým jádrem z paulovnie. K tomu Titanal 0,5 mm v oblasti pod vázáním a středně dlouhý rádius. Celkově lyže, které se osvědčí při rychlém stoupání, v prudkém sjezdu i při nedělní zdravotní vycházce. Sidecut: 123–86–107 Rádius: 18 m/176 cm Hmotnost: 1 150 g/176 cm

14 990 Kč

fischer-shop.cz

HAGLÖFS TOURING MID

3 800 Kč

Pokud se chystáte vyrazit na skialpy a dát si trochu do těla, tahle mikina je ideální termoizolační vrstva pro tuhle výzvu. Nabízí vyvážený poměr tepelného komfortu a vynikající prodyšnosti. Je vyrobena z Polartec Power Stretch materiálu na zádech, bocích a rukávech a Polartec Alpha – počesané pleteniny na předním díle a ramenou. Tenhle model je nejlepší volbou, když vyrážíte do přírody za proměnlivého počasí.

www.vavrys.cz

www.enervit.cz

MONS ROYALE ASCEND FULL ZIP HOOD Neuvěřitelně lehká technická mikina navržená pro každé dobrodružství. Skvělá do batohu pro rychlé zahřátí na vrcholu. Extrémně jemný materiál z merino vlny Corespun Terry neváží skoro nic, je prodyšný a krásně hřeje. Úzký střih Mons „slim fit“ v kombinaci s raglánovými rukávy neomezuje v pohybu a přináší tělu nejlepší tepelný komfort.

4 290 Kč monsroyale.com

59 Kč

SKIALP PŮJČOVNA K2 LOCKJAW CARBON

ONE WAY TR VARIO

Prověřené skialpové hole se spolehlivým hliníkovým klipem, prodlouženými madly z materiálu EVA a pohodlnými nastavitelnými poutky. Horní díl z karbonu, spodní z hliníku – tato kombinace zajišťuje skvělou hmotnost na jedné a vysokou odolnost na druhé straně. A jako bonus – analogový sklonoměr a velké košíčky do prašanu.

Nové skialpové hůlky od ONE WAY nabízí vše podstatné v jednom, dobře tvarované prodloužené madlo, odepínatelná poutka Tour Safety Strap, odolné tělo z Alu 7075, spolehlivé zámky i snadno vyměnitelné větší talířky do hlubokého sněhu. Délka je nastavitelná mezi 110–140 cm. Hmotnost: 242 g

SKIALP OBCHOD PRODEJNA SKIALPINISTICKÉHO VYBAVENÍ

SKIALP SERVIS & TIPY SERVIS PRO SKIALPINISTY A KNOW-HOW

SKIALP TÚRY A TRASY K2 TALKBACK 96 Oblíbená dámská skialpová lyže, která si získala svou přízeň díky kombinaci nízké hmotnosti a skvělých jízdních vlastností. Lehké jádro z paulovnie je opletené karbonem a ve středu navíc vyztužené titanalem. Skvělá volba pro dlouhé výstupy i náročné sjezdy. Rozměry: 128–96–125. Délky: 156, 163, 170 cm.

2 790 Kč

fischer-shop.cz

ROYAL BAY ENERGY: Komprese pro váš sportovní výkon Užijte si přínosů kvalitní garantované komprese na svých skialpových dobrodružstvích i při dalších sportovních výkonech. Kompresní podkolenky ROYAL BAY Energy jsou výborným parťákem pro jejich podporu při sportu i pomoc s tolik potřebnou regenerací po něm. Použitá odstupňovaná komprese zajišťuje optimální podporu krevního oběhu a zároveň zpevní lýtkový sval i Achillovu šlachu. Příjemný je odlehčený materiál i absence švů v oblasti prstů pro eliminaci otlaků. K dispozici v sedmi barvách.

990 Kč 15 999 Kč

www.kadvojkashop.cz

Skitour Centrum Dolní Morava +420 777 035 745 +420 608 769 064 E-mail: skitour@rockart.cz Velká Morava 35 - Na Točně 561 69 Dolní Morava www.ski-alp.cz www.skitourshop.com www.horskyvudce.cz

•

K2 WAYBACK 88

h o r s k ý

v ů d c e

Nejoceňovanější lyže v nabídce K2 – všichni je milují pro jejich nízkou hmotnost, příkladnou stabilitu, snadnou ovladatelnost a neuvěřitelnou všestrannost. Lehké jádro z paulovnie je opletené karbonem a ve středu navíc vyztužené titanalem. Je jedno, kam se s nimi vydáte – tyhle lyže určitě nezklamou. Rozměry: 121–88–109. Délky: 160, 167, 174, 181 cm.

14 699 Kč

g u i d e

www.kadvojkashop.cz

m o u n t a i n

2 699 Kč

•

TÚRY S HORSKÝM VŮDCEM A ZNAČENÉ SKIALP TRASY

b e r g f ü h r e r

PŮJČOVNA SKIALP LYŽÍ A VYBAVENÍ NA SKIALPINISMUS

www.kadvojkashop.cz

www.royalbay.cz

PIEPS SET POWDER BT SPORT

CRAFT – MIKINA PRO PŘEDPLATITELE

Cenově zvýhodněný lavinový set tříanténového vyhledávače Pieps Powder BT s Bluetooth konektivitou, hliníkové sondy Pieps Alu 260 SPORT a teleskopické lopaty Pieps T640 Telescopic. Hmotnost celé sady je 1 155 g. Po registraci na stránkách výrobce záruka 5 let. Navíc jednodenní lavinový kurz zdarma.

Dámská funkční celorozepínací mikina na zip a s kapucí pro volný čas a tepelný komfort po tréninku. Volný střih pro každodenní nošení – pohodlná, praktická kapuce.

8 990 Kč

1 400 SNOWbonů

www.pips.cz

Materiál: Flex Fleece, 100% Polyester (195 g/m2)

www.ski-alp.cz www.snow.cz/eshop

SKIALP RESORT

SKIALP BUDOUCNOSTI VE ŠVÝCARSKU TEXT: PETR SOCHA

Švýcarsko je prostě jiné. Původní, prosté, rozmanité, rázovité… Ilustrují to i jeho hory, rozeklané a členité, neuspořádaně roztažené napříč zemí, s koncentrací ledovců, jezer a vodopádů, kterou jinde v Alpách nenajdete. Takže, pokud se vydáte do Švýcarska na skialp, očekávejte výlet tak trochu jiný, podobně jako je následující nabídka skialpových tipů. Míříme na zážitky, na které dosáhne mírně pokročilý skialpinista – ano, i on se dokáže s lyžemi vyšplhat na 4000metrový vrchol – nebo úplný začátečník, jemuž představíme dvě unikátní oblasti – skialpová střediska, která možná naznačují, jak budou vypadat lyžařská střediska budoucnosti. 144

FOTO: DAVOS TOURISM

RESORT BEZ SJEZDOVEK: Pischa, Davos Klosters

FOTO: DAVOS TOURISM

Co si počít s areálem, který nevydělává? Nad podobnou otázkou si před mnoha lety lámali hlavy manažeři z Davos Klosters. A vymysleli to vskutku inovativně: necháme ho freeriderům a všem, kdo mají rádi nedotčenou zimní krajinu. Zrušili sjezdovky, nějaký ten vlek, odvolali rolby. Hory, lanovka a hromady přírodního sněhu zůstaly. K tomu jako bonus dvě restaurace. A na tomto hřišti si dělejte, co chcete.

Dnes areál Pischa vyzrál v místo s unikátním geniem loci. Páteřní kabinová lanovka má nízkou přepravní kapacitu, takže pokud chviličku počkáte a necháte spolucestující odjet nebo jinak zmizet v horách, máte vše kolem jen pro sebe. Na Pische zažijete podobný pocit, jako když sami vystoupáte na opuštěný vrchol na skialpech – neruší vás okolní provoz, cinkající lanovky a barevní lyžaři, naopak zažíváte originální ticho hor.

Hřiště je to svobodné a plné atrakcí, takže pokud nechcete rovnou sjíždět po sněhových polích, kde jsou vyznačeny některé bezpečné sjezdy vhodné i pro prašanové začátečníky, můžete se vydat na skialpech dále do hor třeba na Pischahorn. Na Pische ale lze provozovat třeba snowbiking, vyrazit na sněžnice nebo si vyzkoušet originální zábavu na speciálních prašanových saních Snowbraker, které jsou k zapůjčení v údolní stanici lanovky. Zpět ke skialpu. Pro něj můžete využít i kondiční skialpovou túru Dynafit Speedfit trail. Bezpečný výstup stoupá po vyrolbované cestě od spodní stanice lanovky k horní, je dlouhý tři kilometry a překoná 685 výškových metrů. Mimochodem, je to ideální terén pro skialpové začátky. Cestou minete moc útulnou restauraci Mäderbeiz, další pak čeká v budově horní stanice lanovky, kde se dá v horském tichu a nadmořské výšce skoro 2 500 m i nocovat v devíti renovovaných pokojících. A dolů můžete jakkoli – nazpět po cestě, prašanem nebo lanovkou.

Skialpový degustační kurz Pokud jste na skialpech ještě ani nezačali, můžete si dát odborně vedenou skialpovou ochutnávku. Startuje se v 8:15 v prodejně a půjčovně Fullmoons Bergsport v Davos Dorf, kde si vypůjčíte potřebný materiál. Odtamtud se přejede kyvadlovým autobusem k údolní stanici Pischa a dále lanovkou nahoru. Tam se naučíte úplné základy: manipulaci s materiálem, seznámení s lavinovou problematikou, techniku výstupu i sjezdu pak natrénujete na krátké túře, která den završí kolem 13. hodiny.

145

SKIALP RESORT

PRVNÍ SKIALPOVÝ RESORT: – pro ně nabízí tři trasy základní úrovně – i pro pokročilé, pro které připravil trať zvanou La X’trême s převýšením 3 000 m a čtyřmi výstupy.

Opět za tím možná stála náhoda. Ale ať to bylo jakkoli, dnes se může lyžařský resort Crans Montana – mimochodem většinově vlastněný Čechem Radovanem Vítkem – pochlubit unikátním skialpinistickým parkem, který jako by byl vytažen ze skialpinistových snů. Nebo nedaleké budoucnosti lyžařských středisek.

Z nouze ctnost?

Historicky bylo středisko Crans-Montana slepencem tří oblastí: Crans, resp. Montana, Barzettes a Aminona, odkud stoupaly páteřní lanovky. Když v té posledně jmenované neprošla již zastaralá lanovka revizí a musela do šrotu, řešilo se, co s oblastí dál. A padlo rozhodnutí novou nestavět a prostor nechat pro alternativní sporty. To bylo dlouho před boomem skialpinismu, takže se všeobecně mělo za to, že se prostě stavba nové lanovky nevyplatí. Na uvolněný prostor, kde byla ponechána infrastruktura, restaurace, výseky sjezdovek, ubytovací kapacity…, se však vrhli skialpi-

Crans-Montana nabízí vedle běžného lyžování celý skialpový areál a v něm 15 skialpových tras značených podle obtížnosti, stejně jako to mají sjezdovky: modrá, červená a černá. Pavučina stezek má více než 40 km značených a bezpečných cest. Světově unikátní park disponuje souhrnným převýšením přes 8 000 metrů. Je vhodný pro začátečníky

Na skialpy i večer

WILDSTRUBEL 3243

PLAINE MORTE 2927

MONT BONVIN 2995

TUBANG 2826

LES FAVERGES 2968

FINISH START

FINISH

LAC DE TSEUZIER

BELLALUI

12 14

2543

FINISH

PETIT MONT BONVIN

FINISH 7 LES VIOLETTES 2220

2383

2267

4 MONT LACHAUX

2140

CHETSERON 2100

FINISH 1

FINISH

MERBÉ 1933

1719

FINISH 5

757 d+

4,8 km

Crans > Cry d’Er

755 d+

5 km

Crans > Cry d’Er

3 SUMMIT 253 d+

Cry d’Er > Bellalui

146

AMINONA

LA CURE

BARZETTES

8 10 11

MONTANA

4 LE 1000+ 1’009 d+

6,3 km

5 ROOKIES 212 d+

1,8 km

Crans > Arnouva, initiation

1,3 km

Crans > Bellalui, parcours 2 et 3

2 LA LIGNE BLEUE

START 9 12 13 14

5 CRANS

1 ZAMOUREUX

10 BUS GRATUIT

START START

S.M.C

APRILI

FINISH

1650

11 9

START

MAROLIRES

ARNOUVA

LA TIÈCHE

L 10

CRY D’ER

6 L’ARNOU D’ER 546 d+

3,9 km

Arnouva > Cry d’Er

Facile

7 LA VIOLETTE 729 d+

4 km

Barzettes > restaurant des Violettes

8 COLORADO 737 d+

3,6 km

Barzettes > restaurant des Violettes

9 LA PLUME 725 d+

5 km

Aminona > restaurant des Violettes

10 ROOKIES-BIS 236 d+

2,8 km

Barzettes > Plumachit, initiation

11 LA DAME 440 d+

2,9 km

Barzettes > Amadeus 2006

13 PETIT LOUP 325 d+

2,9 km

Aminona > Colombire, initiation

14 GRAND LOUP 871 d+

5,6 km

Aminona > Vache Noire

12 VACHE NOIRE

15 LA X'TRÈME

Aminona > Vache Noire

Parcours 4, 8, 12 et 11

873 d+

4,2 km

3’059 d+ 34,7 km

nisté a jejich energie postupně dotvořila oblast Aminony a vzápětí celé Crans-Montany v první skialpový areál na světě. Přes celé středisko se postupně natáhly skialpinistické trasy, které vznikly ve spolupráci s mistryní ve skialpinismu, Séverine Pont-Combe, která mimo jiné čtyřikrát vyhrála legendární závod Patrouille des Glaciers, jednou v rekordním čase 7 hodin 27 minut. Sportovkyně, jejíž krédo zní „nesni svůj život, žij své sny“, pomohla zhmotnit touhy tisíců skialpinistů a postavit první místo na světě, kde se může volně a bezpečně stoupat do horských výšin, užívat si výhledů a slunce a následně sjíždět (i) po upravených tratích. „Crans-Montana Rando Park je nejlepší skialpový park v Evropě, trasy jsou krásné a jejich uspořádání rozmanité, uspokojí jak začátečníky, tak zkušené. Stane se novým příkladem nejen pro evropské hory,“ neskrývá Séverine svou vášeň pro tento projekt.

Moyen

Difficile

Nabízí se otázka, jestli nevznikají kolize se sjezdaři. Přestože středisko varuje, že po uzavření vleků jsou uzavřeny i skialpové trasy a hrozí na nich nebezpečí jako laviny nebo rizika spojená s provozem roleb s tažnými lany, se skialpinisty se domluvilo. Dva večery v týdnu, čtvrteční a sobotní, jsou vybrané skialpové trasy otevřeny až do 21:30 s garancí, že vybrané odjezdové sjezdovky nebudou do té doby upravovány. Podobně jsou v tu dobu otevřeny i restaurace, aby hosté odešli, pardon odjeli, včas, poslední jídlo se podává ve 21:00. Znáte nějaký lepší program na hvězdný zimní večer? „Kdykoli jdu po těchto skialpových trasách, uvědomuji si, jaké mám štěstí, že mohu být v tomto prostředí. Je tu mnoho možností k objevování, a když se trochu vzdálíme od centra, je to divoký ráj, kde se ráda ocitnu sama, sednu si na vrcholu Grand Bonvin a poslouchám ticho,“ svěřila se Séverine.

FOTO: DEPOSIT PHOTOS

The Rando Parc, Crans-Montana

FOTO: ZERMATT TOURISM

VZHŮRU NA ČTYŘTISÍCOVKU! Kanton Wallis je známý mimo jiné tím, že na svém území eviduje přes 40 vrcholů přesahujících čtyři tisíce metrů. Většinou se tyčí v nejvyšším pásu Alp, v ose mezi Mont Blankem a Monte Rosou, kde do divokých a zaledněných hor stoupají úzká údolí vedoucí do izolovaných horských osad, která se během věků proměnila v horská střediska. Právě z nich dnes můžeme vystoupat na čtyřtisícový vrchol, aniž bychom nutně potřebovali speciální dovednosti a nadstandardní fyzičku. Zkoušíte si tipnout? Jistě, jsou to nejvýše položená lyžařská centra Švýcarska, která se poznají třeba podle toho, že se v nich provozuje lyžování i v letních měsících. Saas-Fee a Zermatt. Právě jejich dopravní zařízení přiblíží skialpinisty tak blízko přilehlým čtyřtisícovkám, že už není nijak extra náročné došlápnout na jejich vrcholy. V Saas-Fee vyváží horské metro a následně vlek až do nadmořské výšky 3 573 m, v Zermattu zase ultramoderní lanovka na Klein Matterhorn dokonce až do 3 883 m.

Dostupný Allalinhorn – 4 027 m

FOTO: SAAS-FEE TOURISM

Allalinhorn, dominanta čnící nad střediskem Saas-Fee, roste jen 27 metrů nad čtyřkilometrovou hranici. Z dosahu civilizace je to nějakých 500 výškových metrů, což nevypadá nijak strašidelně. Přesto je to túra spíše pro

zkušené. Největším problémem se může stát aklimatizace, v takovýchto výškách je cítit každý krok a absence řádné aklimatizace může člověka zastavit hned na počátku túry. Nic nezkazíte tím, že si v horních partiích střediska několik dní předem maličko polyžujete. Adepti musí zvládnout skialpinistickou otočku, pohybovat se v exponovaném terénu s haršajznami, používat cepín i mačky a jistě ovládat jízdu ve volném terénu! Standardně se stoupá z Mittelallalinu přes rozsáhlé ledové pole s trhlinami do průsmyku Feejoch. Pak se pokračuje podle podmínek na lyžích, nebo na mačkách až vrchol. A tam? Čeká vás úžasný 360° výhled na Mont-Blanc, Matterhorn a Piz Berninu a další hustý les čtyřtisícových i nižších vrcholů. Výstup trvá asi dvě a půl hodiny, načež následuje sjezd do Saas-Fee ponořeného hluboko pod vámi v nadmořské výšce 1 800 m. Průvodce, který vám i zapůjčí potřebné lezecké vybavení, můžete objednat na www.saasfeeguides.com.

Nejdostupnější Breithorn – 4 164 m Když se přeneseme do Zermattu a vystoupáme na Klein Matterhorn, můžeme z tamní turistické vyhlídky sledovat nejen kamennou pyramidu nejfotografovanější hory světa, ale na opačné straně sérii hor, z nichž ta první se honosí mohutnou ledovou čepicí. To je Breithorn. Čím déle ho budete pozorovat, tím více vás bude lákat k výstupu. Naštěstí patří mezi kopce, které – při ideálních podmínkách – nevyžadují nikterak specifické dovednosti. Řadí se obecně mezi nejjednodušší čtyřtisícovky a na lyžích ho dosáhnete o to snáze – nejenže pohodlně vystoupáte, ale rychle sjedete zase nazpět do hladin, kde se dá opět zhluboka nadechnout. Celou trasu si můžete dopodrobna prohlédnout ze zmíněné vyhlídky a pak jen trpělivě stoupat vzhůru do chvíle, až to výš nepůjde. Díky lanovce startujete z 3 883 metrů, výšku sice trochu ztratíte při sjezdu k patě svahu, přesto ale bude čekat výstup jen několik stovek výškových metrů. Oficiální údaje hovoří o 415 metrech výšky a 5,4 km délky při započtení výstupu i sjezdu. Neradi bychom, aby text vyzněl tak, že výstup na Breithorn je zcela bez rizik. Není tomu tak, zejména při snížené viditelnosti a jiném než ideálním počasí a sněhových podmínkách. Horský vůdce tak nebude od věci. I proto, že v jeho doprovodu lze zážitek rozšířit o další díly, třeba sjezd ledovce Schwärzgletscher nebo Zwillingletscher, který lze spojit i s návštěvou slavné Monte Rosa Hütte.

147

FREERIDE

ON THE ROAD

MAROKO: TEXT A FOTO: JIMMY PETTERSON

Inšálláh – s lyžemi ve světě kontrastů Je to už pár let, co mi kamarád vnuknul obrázek odříznutého místa v indickém Himálaji, kam se dá s lyžařským vybavením dostat jen s pomocí mezků. Dlouho jsem si to místo představoval, musí být fascinující. V představách jsem viděl vesničany, kteří mě vedou po sotva znatelných stezkách a ženou osly do kopců, kde lze lyžovat na sotva navštěvovaných vrcholech. Ta představa mne dlouho pronásledovala. Až jsem to nakonec skutečně všechno zažil – ovšem jaksi jinde – na hřbet osla jsem s lyžařským vybavením usedl v marockém pohoří Atlas. 148

Dá-li bůh

aroko v sobě má kus „jiného světa“. Všimnout si toho lze už na první pohled – jde totiž o zemi kontrastů. Je to země horka a vyprahlých pouští, ale také zimy a závějí sněhu. Ulice přetékají chaotickou energií, ale uvnitř budov je naprostý klid a život plyne pomalu. Už nejsme v Evropě, ale ještě nejsme v Africe. Dlouho bylo Maroko pod nadvládou Francie a na kulturním prostředí je to dodnes znát, ale určitě není francouzské. Je to svět sám pro sebe – mystický, tajemný a harmonický. Život v tamních horách a pouštích je drsný, ale jejich obyvatelé přesto vypadají spokojeně a šťastně.

Pro pochopení marocké kultury je třeba začít používáním fráze „inšálláh“. Doslova to v arabštině znamená „dá-li bůh“ a jde o nejpoužívanější frázi v zemi vůbec. Tam, kde my používáme „nashledanou“ nebo „čau“, Maročan odpoví „inšálláh“ a myslí tím „Uvidíme se později, dopřeje-li nám to bůh“. Právě spojení „inšálláh“ vystihuje přístup muslimského náboženství k životu. Ten pomáhá Maroku udržet klidné a radostné životní tempo, protože žádný z důvodů není tak vážný, aby z něj byl Maročan ve stresu nebo naštvaný. Jde o jistou formu fatalismu – věci stejně nemám ve svých rukou, tak proč se jimi zatěžovat. Takový způsob smýšlení se zalíbil i mně. S přítelem Papi Tuomalou jsme nasedli do letadla v Lyonu a s francouzskými Alpami za zády se vydali ze země Jean-Claudů, Pierrů a Henriů do říše Abdullahů, Mohammedů a Azdourů. Přistáli jsme v Marakéši, zrovna když slunce zapadalo za pohoří Atlas – ještě nad jeho siluetou prosvítaly oranžovo fialové paprsky. Přistáli jsme na čas, ne tak ale moje zavazadlo. Když jsem hlásil jeho ztrátu, ptal

jsem se, kdy ho asi mohu očekávat. Odpovědí mi bylo promptní pokrčení ramen, doprovozené upřímným „inšálláh“. Osobně bych dával přednost rychlému a věcnému řešení situace, ale bylo jasné, že už jsem v Maroku, a tady jsou takové problémy v rukou božích, nikoliv v rukou personálu letiště. Navíc nám v půjčovně aut nedali to se střešním nosičem, které jsme si objednali, takže jsme se museli včetně lyží nacpat do titěrného Fiatu. Alláh nám to dnes moc nezjednodušoval. Ubytovali jsme se v centru města Medina v Dar Chaumissa. Dar je marocký ekvivalent penzionu. A pak už jsme vyrazili do ulic, nasávat orientální atmosféru na Place Djemaa el-Fna. Na velkém náměstí se to hemžilo lidmi pobíhajícími kolem různorodých stánků s marockými dobrotami. Dali jsme si malé kebaby, čerstvé krevety, smažené ryby, lilky, zelené papriky, zelené i černé olivy, červené řepy a spousty různých salátů. Spláchli jsme to mocným douškem horkého mátového čaje – tento nápoj byl příjemným zklidněním úst po konzumaci mnoha pálivých krmí. A celé nás to stálo šest dolarů za osobu.

149

FREERIDE

ON THE ROAD

K výstupu na lyžích nejsou třeba stoupací pásy – na rozdíl od sněhu písek zdaleka tolik neklouže.

Za sněhem na Oukaïmeden

Další ráno jsme strávili sháněním nosiče na lyže a pak vyrazili na 75 km dlouhou horskou cestu do skiareálu Oukaïmeden. Ani dnes se Alláh nerozhodl nám výrazně pomáhat. Sehnání nosiče nás stálo nejen promarněné ráno, ale také asi čtyřnásobek hodnoty lyží, které měl vézt. Cesta do Oukaïmedenu vede skrz pitoreskní vesničky z 500 metrů do 2 600 metrů nad mořem, podél hluboké rokle, jejíž skály mají růžovo-fialovou barvu. Barva zdejší zeminy a skal se promítá i v architektuře – všude, kde jsme v Maroku byli, jsou domy postavené z cihel, jejichž barva se pohybuje mezi červenou, oranžovou, růžovou a hnědou podle toho, jaká je barva okolního podloží. Při nabírání nadmořské výšky jsme čekali sněhové závěje, ale objevovaly se jen sporadické zbytky na stinných místech – nic, na čem by se dalo lyžovat. Že by se Alláh rozhodl nám škodit i tady? Vynořili jsme se zpoza poslední zatáčky, pak už silnice končí. Objevilo se malé jezero, obklopené zelenou trávou. Napravo množství hotelů a apartmánů, také obklopených čerstvou trávou. Ale přímo před námi se nad loukami tyčila 600 metrů vysoká hora. Skalní římsy byly holé, ale v údolích mezi nimi – sníh! „Pochválen buď Alláh,“ pomyslel jsem si předčasně. Lanovka byla kvůli silnému větru mimo provoz.

150

Ze skialpů na Saharu

S Papim jsme se hned rozhodli vybalit skialpy. Nandali jsme pásy a trochu se rozehřáli výstupem. Drobná aklimatizace se bude hodit, protože jsme mimo jiné plánovali přechod masivu Toubkal. Alláhova nálada se zřejmě nezlepšila, neboť meteoradar pro příští dny neukazoval počasí zrovna vhodné pro lyžování. Rozhodli jsme se tedy nasměrovat náš Fiat přes Tizi-n-ticka Pass (2 280 m) na poušť Sahara. V malé vesnici Merzouga jsme měli v plánu slyžovat

pár písečných dun. Tady nepršelo přes dva roky, snad nebude Alláh dál příliš tlačit na bourání našich plánů. S příjezdem na jižní stranu pohoří terén výrazně zpustl. Vysušenou krajinu narušovala jen sem tam oáza, obklopená městečkem. Ulice takového pouštního města jsou lemovány datlovými palmami. Náš zrak se však stáčel k vrcholu Irhil M’Goun (4 071 m) a přilehlému pohoří, na kterém suchý pouštní vzduch zakonzervoval jemňoučký písek.

Jede to jen na správném písku

Od místního průvodce jsme se dozvěděli, že pouštní písek je jiný, než který známe – svou strukturou je daleko podobnější sněhu. „Pouštní písek je černý, bílý a pak duny. Lyžovat se dá jenom na správné kombinaci.“ S jejím hledáním nám ale už průvodce Atman nepomohl, sám totiž lyžovat neumí. Když jsme viděli v centru Merzougy obchůdek Mohammeda Karraoui, před kterým kromě běžných suvenýrů leželo také několik párů lyži k zapůjčení, byli jsme v pokušení nechat náš materiál v obalech a neriskovat jeho poškození. Rozmysleli jsme si to až poté, co nám Mohammed mezi vyšisovanými lyžemi z osmdesátých let (byly zde lyže značek Rossignol, Elan a Fischer a také pár vodních lyží) předvedl půjčované boty, páchnoucí asi tak, jako kdyby si je tu naposledy půjčil velbloud. Kdepak, to radši na našem.

A zase za sněhem

Na rozdíl od Alp je na Sahaře ubytování prosté, ale o to kouzelnější. Jakmile padne tma, promítá se na obloze ta nejhezčí hvězdná noc, kterou jsem si kdy dovedl představit. Je to díky nedostatku elektřiny, a tedy nízkému světelnému smogu. Bohužel je pak také velká zima, a tak po chvíli sledování hvězd zalézáme pod několikakilové vlněné přikrývky do beduínského stanu. Když jsme se pak vrátili do Oukaïmedenu, Alláh se na pohoří Atlas usmíval. Cestou k lanovce na nebi nebyl jediný mrak. Rozcvička probíhá na kotvovém vleku, zatímco se africké slunce začíná opírat do sněhových krystalů. Výhledy zas a znova dokazují, že jsme ve světě kontrastů. Pod hranicí zasněžených hor začínají rudými kameny poseté kopce s hlubokými kaňony na východě a na severu pak přecházejí v hnědozelené pláně oddělující Oukaïmeden od Marakéše. Na centrální černé sjezdovce a okolních volných terénech dokážeme strávit celý den.

Na velbloudím hřbetu

Nejlepší přístup k velkým dunám trvá z hotelu asi dvě hodiny, pokud cestujete na velbloudím hřbetu. Vyšplhat nahoru ale už musíme sami. A jsme překvapeni hned několikrát. Tak třeba k výstupu na lyžích nejsou třeba stoupací pásy – na rozdíl od sněhu písek zdaleka tolik neklouže. Pokud není duna příliš prudká, lze jít na lyžích rovně nahoru. Problematické to začíná být ve strmých úsecích, kdy se písek sype i pod chodidly. Chůze na botách v písku je také zábavná záležitost. Co krok, to půl

kroku zpátky dolů. Po dlouhých peripetiích jsme se vyšplhali na duny Ergchibe nebo Le Grand Dune, ze kterých lze sjet 120 výškových metrů. Jak už jsme řekli, písek není tak kluzký jako sníh – proto je nutné hledat daleko prudší svahy. Nejdřív je potřeba se pustit přímo dolů a po dosažení obstojné rychlosti lze začít dělat malé, otevřené oblouky – při jejich přílišném uzavření dojde k úplné ztrátě rychlosti. Po troše tréninku jsme při třetí jízdě zvládali celkem plynulé linie, a rozhodně to nebyla nuda.

Na oslech přes Toubkal

Poslední zastávkou měl být několikadenní přechod masivu Toubkal. Začínali jsme v horské vesničce Imlil a stoupali údolíčkem, plným terasovitých polí, i v únoru se zelenajících úrodou. Abdullah, náš průvodce, zařídil několik nosičů s osly. Na široká sedla byly připnuté vaky s našimi zásobami a vybavením. Lyže a hole byly přivázány na samostatného oslíka, další zvíře dostalo náklad výrazně těžší – mě. Ve výšce 1 800 metrů jsem chvíli hledal vhodnou pozici na hřbetu, aby zvíře mohlo

151

FREERIDE

ON THE ROAD

volně chodit a já měl nad jeho pohyby alespoň částečnou kontrolu – otěže se v Maroku nenosí. Vyrazili jsme vzhůru. Po pár hodinách jsme zatočili a nejvyšší vrchol Maroka, Toubkal (4 267 m), se před námi začal poměrně prudce zvedat. Návětrné strany byly holé, zasypané ostrými balvany, ale ve žlabech a závětří ležel sníh. S každou hodinou ubývalo zakrslých stromů, jediných zelených bodů v jinak pusté a nehostinné krajině. Ve výšce 2 200 metrů jsme minuli poslední rostliny i lidská obydlí. Za jízdy se mi vybavily vzpomínky na Bali, kde jsem si poprvé představil jízdu za lyžováním na hřbetě oslů. Jak krásné. To už se ale cesta narovnávala, zužovala a také vedla do prudšího a prudšího kopce. Nutno říct, že oslí krok byl daleko jistější, než by byl můj, a tak jsem se v sedle cítil docela bezpečně.

Zaradoval jsem se, jak se mé dávné fantazie naplnily snad ještě lépe, než jsem si dokázal představit.

152

Sníh začal ve 2 900 metrech. Když jsme k němu došli, začalo zrovna sněžit. Byl čas, aby se nosiči oddělili a vrátili do svých domovů, zatímco my přebalovali náklad ze zad oslích na ta naše. Po dalších 300 metrech jsme za silného sněžení a vichru dorazili na chatu Refuge du Toubkal. V této ne zcela útulné, kamenný hrad připomínající chatě se vyspí na 80 lidí a při našem příchodu už bylo docela plno. Naštěstí na nás zbyla trocha kuskusu s jehněčím a pak nás čekal hluboký spánek. Ráno bylo pod mrakem, ale alespoň se utišil vítr. Chtěli jsme přejít přes sedlo mezi Toubkalem a další čtyřtisícovkou, Ouanoukrim (4 088 m), a dojít na vrchol, ale cestu nám přerušila noční bouře, která přinesla příliš mnoho nového sněhu, a tak se pro nás vrchol stal nedostupným. Spokojili jsme se však s přechodem přes nižší sedlo – „inšálláh!“

Ať žijí naše naděje, sny, fantazie…

Další den už vykouklo slunce a čekal nás sjezd na troše čerstvého sněhu, se sluncem v zádech. Tam, kde sníh končil, na nás už čekali nosiči s osly a my se tentokrát už docela pohodlně usadili do sedel. Při sestupu jsem se ohlédl na zapadajícím sluncem zrůžovělé sněhy Toubkalu a zaradoval jsem se, jak se mé dávné fantazie naplnily snad ještě lépe, než jsem si dokázal představit. Naše životy jsou plné nadějí, snů a fantazií, které se v nás odmala kupí. Jsou malé, velké, podstatné, nebo nevýznamné, naivní či zcela vážné. Jsou zapsány někde hluboko v naší mysli a odtamtud nás skrytě motivují. Některé se uskuteční, jiné zůstanou navždy nenaplněny. Z oslího hřbetu k tomu lze dodat snad jen „inšálláh“.

www.roxa.com

snowBIZ | BEZPEČNOST LANOVEK

Text: Tom Řepík

Dostaňte mě dolů! I když nové technologie stále více snižují počet i dobu zastavování vleků a lanovek během jejich provozu, vyplatí se, aby střediska měla připravený akční plán evakuace svých dopravních zařízení.

154

FOTO: GREAT FALLS TRIBUNE

prosinci 2010 se ve vysílačkách personálu amerického střediska Sugarloaf ozvalo nouzové hlášení: na jedné z neodpojitelných dvojsedačkových lanovek se 162 křesly došlo k provozní havárii, kterou středisko později oficiálně označilo jako „vykolejení lana“. U jednoho ze sloupů lanovky vykolejilo tažné lano. Povětrnostní podmínky byly popsány jako větrné, nikoliv ale abnormální. Sedm zraněných pasažérů vyžadovalo okamžitou lékařskou pomoc, ostatní lyžaři cestující na lanovce museli být evakuováni ze zastavených sedaček ve výšce. Podle všech kritérií byla evakuace provedena rychle, profesionálně a bez dalších incidentů a zranění. O události nejprve informovaly sociální sítě a v reálném čase ji zaznamenávali lidé na lanovce a v areálu; kdyby si středisko počínalo méně než zdatně, zpráva by se během několika minut rozšířila nejspíš mezinárodně. Namísto toho se svět dozvěděl, že evakuace proběhla hladce a rychle – rychleji, než mnozí z těch, kteří zůstali uvízlí v křeslech lanovky, očekávali. Evakuace lanovky, jako byla ta v Sugarloafu, bývají velmi ojedinělé, nicméně každý skiareál musí být připraven a schopen jednat rychle a podle plánu, pokud by byla evakuace z jakéhokoli důvodu nutná. A vždy existuje možnost, že k další neočekávané nebo nepředvídané události může dojít kdekoli – potenciálně právě ve vašem areálu. Nejlepší prevencí každého střediska je svědomitá příprava. Coby pevná dvousedačková lanovka s omezenou kapacitou pasažérů, relativně malou výškou sloupů a rozsahem terénu sjízdného pro většinu lyžařů běžné úrovně nepředstavovala havarovaná lanovka v Sugarloafu žádné mimořádné problémy při evakuaci. Což neznamená, že by plánování organizované záchranné akce bylo jakkoli méně důležité.

chy a to, zda je, či není rychle opravitelná; (2) určí, zda je možné spustit lanovku a zajistit tak regulérní výstup pasažérů pomocí náhradního zdroje energie; (3) pokud je dopravní zařízení zastaveno alespoň na deset minut, středisko vyšle někoho, kdo projede podél lanovky skútrem nebo na lyžích a vysvětlí uvízlým pasažérům podstatu problému a předpokládanou dobu opravy (nebo evakuace), zjistí, zda někdo nepotřebuje lékařskou pohotovost, a doporučí lidem, aby zůstali v klidu sedět v křeslech se zábranami sklopenými dolů. Pokud je evakuace pasažérů nezbytná, postup v Sugarloafu – podobně jako prakticky při všech evakuacích z podobných zařízení kdekoliv jinde – zahrnuje koordinovanou práci obvykle tříčlenných záchranných jednotek rozmístěných podél lanovky. Každý tým se skládá z primárního jističe, sekundárního jističe a kontaktní osoby koordinující chování evakuovaných pasažérů. Podle Ehrlenbacha je ze 75 sugarloafských záchranářů asi třicet až čtyřicet kvalifikovaných pro slaňování nebo spouštění uvízlých cestujících. Dodává, že v ideálním případě se středisko snaží umístit jeden záchranářský tým ke každému ze sloupů evakuované lanovky, přičemž tamní lanové dráhy mají 12 až 18 sloupů. Školení záchranářského personálu probíhá v Sugarloafu každoročně a zaměřuje se především na problémy s lanem, typicky formou simulovaných evakuačních postupů. Základní metoda – spouštění pasažérů jednoho po druhém na lanovém postroji jištěném z lana dopravního zařízení – je jádrem školení, ale evakuační posádka musí být připravena na další nepředvídatelné situace. „Pokud má někdo z pasažérů nějaké urgentní zdravotní obtíže, máme k dispozici specifický záchranný tým, který se jim bude věnovat. U zdravotně postižených lyžařů může být nutné speciální vybavení a postupy. Kromě toho připravíme vyhřívané rolby pro zahřátí pasažérů kdykoli, když se nám dopravní zařízení zastaví na víc než 15 minut,“ uvádí Ehrlenbach. Pomoc pasažérům po vlastní evakuaci z lanovky nemusí nutně vyžadovat technické dovednosti nebo praxi ve slaňování, je však důležitým následným krokem v celém procesu řešení dané havarijní situace. Záchranný tým musí určit, jak pomoci evakuovaným návštěv-

Plánování problémů Důvodem, proč evakuace v Sugarloafu proběhla hladce, byla připravenost a pravidelný výcvik tamního personálu. Podle zástupce ředitele sugarloafské skipatroly Roddyho Ehrlenbacha má středisko 75 pracovníků vyškolených v různých aspektech evakuace. Z nich je asi 20 zaměstnanců na plný úvazek, většinou členů skipatroly, zatímco ostatní se rekrutují ze smluvních dobrovolníků v pohotovosti v krátké dojezdové vzdálenosti od střediska. Kromě toho jsou podle Ehrlenbacha plně vyškoleni všichni střediskoví vlekaři a pracovníci údržby vleků a lanovek. Než evakuační týmy Sugarloafu vyrazí do akce, učiní zaměstnanci podle nacvičené agendy úvodní tři kroky: (1) zjistí příčinu poru-

níkům, je-li terén pod lanovkou nesjízdný nebo příliš náročný pro jejich dovednostní úroveň, a jak pomoci těm pasažérům, kteří mohou být vystrašení nebo fyzicky postižení (prochladlí, podchlazení nebo omrzlí). Poslední fázi záchranných akcí v Sugarloafu má na starost oddělení zákaznické péče, v jehož čele stojí jeden z vedoucích pracovníků střediska. „Pro evakuované je vyhrazen prostor v naší základní chatě, kde můžeme pasažéry monitorovat, zda nejeví známky omrzlin nebo jiných fyzických potíží. Podávají se teplé nápoje a polévka a rozdávají se jim jednodenní skipasy na další návštěvy. Snažíme se dělat všechno možné, aby se odstávkou postižení nebo jinak nespokojení návštěvníci uklidnili a chtěli se k nám vracet, ale neexistuje žádný jednoduchý způsob, jak se s tím vypořádat,“ podotýká Ehrlenbach.

Neobvyklé okolnosti I když jsou lanovkářské technologie v konstantním vývoji a každý typ lanovky představuje poněkud jiné potenciální problémy, základní postup, jejž praktikoval Sugarloaf při zde popisovaném incidentu – tedy spouštění uvízlých cestujících dolů pomocí postrojů na laně – se za posledních čtyřicet let změnil jen minimálně. Některé lanovky samozřejmě představují obzvláště neobvyklé provozní výzvy, které si mohou vyžádat úpravy standardních evakuačních postupů. Podle provozního manažera známého coloradského střediska Aspen Snowmass může být takovým příkladem jejich páteřní gondola Silver Queen, která má v jednom úseku kabinky asi 60 metrů nad zemí. Ačkoli bezmála stovka členů aspenského evakuačního týmu v pohotovosti je, podle slov tamního manažera, „ve všech stavech fyzické zdatnosti“, několik vybraných jedinců musí být výjimečně silných, aby byli schopni lézt na extrémně vysoké stožáry lanovky, případně i několikrát, a nést při tom evakuační lana a postroje. Přesto se základní techniky evakuace v posledních dekádách příliš nezměnily. Co se vcelku pozoruhodně změnilo, je stále se vylepšující výstroj, podstatně lehčí než její historičtí předchůdci. To usnadňuje práci všem, kteří lezou do výšek. I když evakuace z aspenské gondoly Silver Queen může probíhat ve stejném režimu jako u jiných lanovek, její specifické parametry, zejména zmíněná výška v určitých pasážích, může být zastrašující a do popředí se dostávají mezilidské schopnosti tamního evakuačního týmu. „Musíme být připraveni udělat všechno pro to, abychom vzbudili důvěru,“ dodává aspenský manažer. Naštěstí pro Aspen resort nikdy nemusel provádět skutečnou evakuaci z tamní gondoly.

Prováděl už ale neobvyklou záchranu pomocí nacvičených evakuačních protokolů, když se rekreační paraglidista zamotal do lan lanovky. Ano – evakuační lanovkářské týmy musí být připraveny téměř na cokoliv.

Kdo určuje pravidla? Na rozdíl od tuzemska, kde veškeré vážnější záchranářské akce v horských střediscích spadají do kompetencí Horské služby v koordinaci s národním Integrovaným záchranným systémem (IZS) a jejich agendám, v Americe umění evakuace z lanovek podléhá jen velmi malému státnímu dohledu. Každoroční kontroly dopravních zařízení a související zátěžové testy tam jsou běžné, ale certifikace evakuačního personálu a záchranných postupů v podstatě neexistuje. Částečně to vyplývá z podivné směsice subjektů zodpovědných za bezpečnost dopravních zařízení. Státní úřady se většinou spoléhají na provozní deníky, záznamy o údržbě a další střediskovou dokumentaci, aby zjistily, zda je k dispozici nějaký funkční evakuační plán, a pak nechávají bezpečnost na ostražitosti střediskového personálu (a jejich pojišťoven). Jisté americké státy však na bezpečnost vleků dohlíží poměrně bedlivě; například Coloradská rada pro bezpečnost osobních lanových drah provádí každoroční inspekce, při nichž využívá i neohlášených návštěv. Tyto inspekce zahrnují prohlídky, kontrolu elektroniky, pohovory s lanovkářským personálem a kontrolu záznamů o údržbě. Aktivněji se na posuzování evakuačních plánů podílejí tamní pojišťovny mající finanční zájem na tom, aby vše probíhalo hladce a bezpečně. A tento dohled spolu s ostražitostí a zkušenostmi samotných středisek vede k efektivnějšímu provozu. „Díky lepšímu provozu lanovek se evakuace stávají méně častými. Před čtyřiceti lety byly evakuace lidí z vleků poměrně časté; nyní jich je velmi, velmi málo. Ale cokoli, co se otáčí a pohybuje, může někdy selhat. Hraničním časovým cílem pro úplnou evakuaci by měla být jedna hodina. Je známo, že po uplynutí tohoto časového okna hrozí podchlazení a omrzliny,“ komentuje Wally Shank, pracovník přední americké pojišťovny Wells Fargo, a pokračuje: „Když pojišťovna provádí hodnocení rizika lanovky, je součástí posuzování i evakuační plán. Pojišťovny jsou agresivní, pokud jde o to, aby měl skiareál vyškolený evakuační tým. Ve skutečnosti se pojišťovna de facto stává školicí komisí.“ I když se události typu vykolejení lana v Sugarloafu občas stávají, odborníci mající zkušenosti a znalosti o provozní bezpečnosti lanovek se shodnou, že nejlepším přístupem

BUDOUCNOST UŽ DNES. official product partner

Naši experti pracují na průkopnických technologiích, aby pro vás našli to nejlepší řešení. Ať už sněžná děla, řídicí software nebo systémy zásobování vodou – rozhodněte se dnes pro budoucnost, abyste i zítra mohli těžit z technologického náskoku.

W W W .T E C H N O A L P I N . C O M

snowBIZ | BEZPEČNOST LANOVEK

FOTO: DESERET NEWS

vždy bývá důkladná prevence. Pokud jde o revize připravenosti aspenského střediska, tamní manažer uvádí, že „jde o hodinový, denní, týdenní, měsíční a roční proces, který zajišťuje správnou funkci všech našich zařízení. S tímto přístupem se nám riziko evakuace výrazně snižuje, i když plánování a školení evakuačních prací musí zůstat součástí kompletního bezpečnostního plánu. Je lepší být v bezpečí než uvíznout ve vzduchu.“

Jak správně na evakuaci Mary Davisová, dlouholetá členka skipatroly a nyní penzionovaná inspektorka dopravních zařízení z New Yorku, podle svých slov vždy nabádala střediska, aby předvídala a plánovala veškeré věci, které mohou případnou evakuaci zpomalit. Zatímco každoroční rutinní školení se v horských střediscích obvykle zaměřuje na manipulaci s lanem, je podle Davisové třeba trénovat důkladněji a realističtěji i další praktické úkony, jako nácvik chůze od sloupu ke sloupu v obtížném terénu, nastavení veškeré výzbroje a práce s ní, manipulace s lanem okolo podpěr – zkrátka všechny možné aspekty případné evakuace. Základy evakuace jsou poměrně dobře známé a lze je zvládnout relativně rychle a nekomplikovaně v příznivém prostředí – tj. když lanovka vede nad snadno přístupnou, upravenou, středně náročnou cestou, v relativně malých výškách a za dobrého počasí – ale v jiných situacích se může doba evakuace rychle protáhnout směrem k a přes hodinovou kritickou hranici. Na svých školeních Davisová sdílela, že jedním z nejčastějších prozření horskostřediskových manažerů bývá, na jak dlouhý čas může narůst evakuace, jakmile se přidají proměnné typu těžko přístupného terénu, omezeného personálu či jen letního provozu. Coby praktický příklad typických komplikací uvádí lanovku, jejíž terén je ze 75 % nesjízdný, zvedá se přes různé skály a další nerovnosti, je pokrytý uživatelsky obtížně překonatelnými překážkami. V mezisezóně je pravděpodobnost dostatečné sněhové pokrývky nízká nebo žádná, což ztěžuje přístup. Davisová doporučuje proškolit se v manipulaci s lanem v takovýchto podmínkách – záchranné týmy pak snadno zjistí, že je třeba odstranitelné problémy proaktivně řešit: vyklestit křoví na obou stranách lanovky pro letní provoz, použít lanový vozík pro dosažení těžko přístupných sedaček, zvýšit počet střediskových zaměstnanců proškolených k evakuaci, rozšířit a aktualizovat evakuační vybavení. Davisová upozorňuje, že letní provoz v horských střediscích přináší další, mnohdy neočekávané svízele. Například letní návštěvníci vyhlídkových jízd lanovkami bývají často

156

méně zdatní než zimní lyžaři, nejednou nebývají připraveni na náročný horský terén (nosí sandály) nebo na to, že mohou být vystaveni nepříznivým povětrnostním vlivům. Střediska by měla počítat s alternativou, že možná budou muset připravit přesun evakuovaných osob na bezpečné místo v terénu na svazích a zajistit dopravu dolů na základnu. Vysoká rozpětí, zejména u gondol a kabinových lanovek, někdy ale také i u sedačkových, mohou znamenat, že nejlepším prostředkem pro přístup k uvízlým pasažérům a jejich evakuaci bude použití brzdicích vozíků. Vozíky jezdí po tažném laně, aby se dostaly k jednotlivým sedačkám; personál pak spouští pasažéry na zem víceméně obvyklým způsobem. K dispozici je několik typů brzdicích vozíků (například od výrobců Petzl nebo Cascade), sloužících k evakuaci na tažném laně. Evakuace pomocí vozíku není vždy nejrychlejší metodou, ale v některých případech jde o jedinou praktickou možnost, navíc snižující počet zúčastněných osob. Například utažské středisko Snowbird používá vozíků pro svůj letní provoz, kdy má k dispozici méně zaměstnanců schopných evakuovat.

Když jde řeč o personálu: Davisová navrhuje, aby střediska proškolila co nejvíce zaměstnanců napříč všemi svými odděleními. Uvádí, že jeden areál s několika lanovkami a denním i nočním provozem má k evakuaci vyškoleno asi 500 lidí. Jejich filosofie zní: nikdy nevíte, kdo bude k dispozici, až se rozezní poplašný signál. Další z výhod zapojení více střediskových oddělení bývají různé pohledy na věc a kreativní řešení. Davisová vzpomíná, že jakmile se zasněžovací oddělení jistého střediska dozvědělo, že by mohli být evakuacím nápomocní, sami se chtěli pro tuto dovednost vyškolit. V průběhu školení si začali sami uvědomovat, jak by poloha jejich sněžných děl mohla bránit evakuačnímu úsilí nebo způsobit potíže pasažéru lanovky, který by uvízl přímo nad dělem. Od té doby začleňovali tyto nově nabyté vhledy do své primární činnosti. Všechno tohle sice návštěvníky neuspokojí, pokud kdy uvíznou na lanovce, ale minimalizuje to jejich nepohodlí a maximalizuje jejich momentální bezpečnost. Školení k evakuaci je moudře stráveným časem.

KOMFORT PRO LYŽAŘE VYHŘÍVANÉ PONOŽKY

VYHŘÍVANÉ 3D VLOŽKY

+ LYŽAŘSKÉ PONOŽKY

ZIMNÍ 3D VLOŽKY

OHŘEVNÉ SÁČKY

BOOTFITTING

VYHŘÍVANÉ RUKAVICE

TVAROVATELNÉ BOTIČKY

VAKY NA LYŽÁKY

Více informací najdete na w w w. sidas. cz , w w w. s id a s.sk nebo u Vašeho obchodníka.

VYSOUŠENÍ OBUVI S UV ZÁŘENÍM

Více informací najdete na w w w.th e rm - i c .e u , w w w. t her m - ic. s k nebo u Vašeho obchodníka.

snowBIZ | STŘEDISKOVÉ KAMERY

Text: Tom Řepík

Pod bdělým dohledem FOTO:DEPOSITPHOTOS

Stále více horských středisek spatřuje výhody ve využívání kamerových systémů.

noho lyžařských areálů se začalo spoléhat na kamerový systém jako na důležitý nástroj snížení rizik odpovědnosti střediska a pro školení pracovního personálu – od pátrání po ztracených dětech a identifikaci podvodů a krádeží až po vyšetřování nehod a řešení problémů s obsluhou návštěvníků. S klesající cenou i složitostí kamerových technologií se kamery na vlecích a lanovkách, v prostorách s občerstvením, na parkovištích i jinde v areálech stávají rok od roku rozšířenějšími. „Cílem v případě incidentů je vidět pravdivý obraz toho, co se stalo, když dojde k nehodě,“ vysvětluje Tim Bruce, americký specialista na kontrolu škod v pojišťovně lyžařských areálů Safehold Special Risk, a potvrzuje, že každým rokem přibývá středisek, která ke svému stávajícímu kamerovému pokrytí přidávají další okruhy. Faktem je, že ještě před nedávnými roky provozovatelé mnohých středisek nebyli velkými zastánci kamerových systémů ve svých areálech, zejména jejich používání na nástupech vleků. Z důvodů, že by video mohlo prokázat nedbalost střediska v případě, že dojde k nehodě, například někdo spadne ze sedačky těsně po nástupu, zatímco kamera zachytí nepozorného vlekaře telefonujícího z mobilu. Soudobý oborový trend však jednoznačně ukazuje, že střediska pochopila a věří, že kamerové systémy jsou pro ně přínosné, protože eliminují dohady, když dojde k incidentu – a často zaměstnance střediska zprostí viny. „Většinou se výpověď poškozeného návštěvníka liší od videozáznamu,“ cituje svou dlouholetou praktickou zkušenost pojišťovák Bruce. V těch řídkých případech, kdy kamera zachytí incident způsobený nedbalostí zaměstnanců, může video urychlit proces vyšetřování a ušetřit peníze na soudních poplatcích, například.

Z dobrých důvodů Jedním z průkopnických horských středisek, kde se ve velkém začaly používat kamery už před více než dvaceti lety, je kalifornský Sugar Bowl. Šéf střediska Greg Dallas vysvětluje, že stávající kamerové pokrytí rapidně navýšili před deseti lety, kdy osadili kamerami všechny terminály lanovek. Jejich rozhodnutí bylo

158

motivováno tragédií – smrtelným pádem sedmiletého člena lyžařského týmu ze sedačky lanovky. „V rámci programu, který vyvinula rodina dítěte ve spolupráci s naším střediskem, jsme nechali nainstalovat kamery na naše terminály, aby zaznamenávaly pohyb návštěvníků i obsluhy během provozu,“ říká Dallas. „Tento program nyní používáme k výcviku našeho provozního personálu, k zajištění odpovědnosti a k dodržování našich standardů pro přepravu dětí na lanovkách.“ Soudní spory vedly přímo k rozhodnutí nainstalovat ve svém areálu kamery coloradské středisko Sunlight Mountain Resort před pěti lety poté, co návštěvník, který při nehodě při nástupu na lanovku utrpěl zlomeninu stehenní kosti, tvrdil, že ve službě nebyl žádný pracovník obsluhy lanovky. Ačkoli toto tvrzení nebylo pravdivé, středisko nedisponovalo hmatatelnými důkazy, které by argumentaci návštěvníka zpochybnily, a nakonec v tomto případě bylo soudem donuceno vyplatit odškodnění. „Cílem je shromáždit fakta prostřednictvím zdokumentovaných záběrů, aby se středisko nemuselo dohadovat, co se v jeho prostoru děje,“ dodává Dallas. „To šetří spoustu času a hlavně emocí střediskových návštěvníků i zaměstnanců.“

Kolik a za kolik? Bruce střediskům radí: „Chovejte se ke svému areálu jako ke kasinu – kde jsou kamery všude. Zatímco kdysi to finančně vyšlo na ohromné částky, náklady na kamery se postupně snižují, takže dokonalý dohled je nyní rozumně cenově dostupný.“ Kamerový systém ve zmíněném Sugar Bowl se vyvinul z ještě (jejich vlastními slovy) „pekelně draze“ pevně připojené zakázkové konfigurace na síť s podporou IP pro sledování střediskových prodejních míst, barů, expedičních a příjmových prostor, parkovišť a pěších zón. „Obvykle přidáváme kamery každým rokem,“ poznamenává střediskový šéf Dallas a doplňuje, že aktualizace softwaru umožnila středisku zavést různé úrovně přístupu zaměstnanců k videozáznamům podle jejich pracovních kompetencí. Ve středisku Sunlight mají ve vlekařských kabinkách síťové počítače umožňující obsluze prohlížet video podle potřeby. Vedení střediska dokázalo omezit náklady na asi 1 200 dolarů na jedno dopravní zařízení tím, že použili levné, ale spolehlivé kamery z lokálního trhu za 200 dolarů ve spojení s bezdrátovými Wi-Fi mosty Ubiquity. Během instalace se nevyhnuli překážkám: například tamní středisková Wi-Fi vyžaduje připojení v přímé viditelnosti, což je v určitých

Nejdříve křesla Pojišťovací agent Tim Bruce navrhuje lyžařským areálům, jež s kamerovými systémy začínají, aby odstartovaly s pokrytím nástupních zón vleků a lanovek, včetně vnitřku vlekařských budek, a se zacílením na pohyb návštěvníků od doby, kdy čekají na nástup, až do momentu, kdy odjíždějí zajištěni v křesle lanovky, kabině gondoly či na vleku: „Střediska, která pokryla kamerovými záběry nástupní prostory přepravních zařízení, zjistila, že mají velmi užitečný a vpravdě rozhodný nástroj při obhajobě nároků. Mete to ze stolu onu patovou situaci typu ‚on řekl, ona řekla‘. Stejně důležitý je kamerový systém i pro školení personálu; když shlédnete film, uvidíte, jak obsluha vleků často dělá úžasné zákroky ve prospěch komfortu a bezpečí hostů.“ Provozní videozáznamy mohou rovněž ukázat mnohá potenciální nebezpečí, například, že obsluha nepřipraví optimálně sedačky pro pasažéry anebo řádně neuklidí sníh z nástupních prostor, což může sloužit jako další školicí nástroj. Pokud to infrastruktura umožňuje, Bruce doporučuje střediskům montovat kamery i na horní terminály, aby byl zajištěn dohled nad bezpečným výstupem hostů a opuštěním stanice. Ve středisku Sugar Bowl používají takové záběry coby součást každodenních auditů a úvodních i opakovaných školení. „Můžeme vyhledat záznam až 72 hodin zpět a hledat chybějící osoby, chybné nástupy a výstupy, nebo jen ukázat vzorek záznamu, abychom demonstrovali, co by obsluha vleku měla a co neměla dělat,“ říká střediskový šéf Dallas. Ve středisku Sunlight se videozáznamy přezkoumávají na týdenních schůzkách firemního personálu. „Střediska mohou vyzdvihnout úsilí těch vlekařů, kteří odvádí skvělou práci, a pomoci se zlepšit těm, kteří ji neodvádějí. Provozovatelé se do kamer opravdu s vervou pustili. Obávali jsme se, že by spoustě personálu mohly kamery vadit – že by zaměstnanci měli pocit, že jsou sledováni, ale to se vůbec nestalo,“ komentuje Bruce.

Mimo vleků Existuje množství důvodů a způsobů pro kamerový dohled provozu mimo prostory dopravních zařízení; z hlediska prevence ztrát lze video využít ke sledování míst, kde se manipuluje s hotovostí, jako jsou prostory pokladen, bary a restaurace. Manažer střediska Sunlight poukazuje, že dostatečný digitální dohled nad nápojovými podniky ve středisku považují za obzvlášť důležitý, protože právě v nich může docházet k mnoha incidentům. V Sunlight používají také kamery monitorující její dětské programy a rovněž coby ukazatel výšky sněhu ve středisku, kdy kamera snímá velký sněhometr. Sunlightský manažer pravidelně monitoruje záběry kamer z horních stanic lanovek, aby měl přehled o stavu větru, potenciálně ovlivňujícím jejich provoz. Kamery jsou umístěny tak, aby v záběru byly vidět tři poslední sloupy lanovek – což je dostatečný prostor na to, aby bylo možné vysledovat, jak se sedačky ve větru kývají. Několikrát denně také rutinně kontroluje kamery v prostoru nástupišť, aby měl přehled o stavu zalidněnosti a terénních podmínkách, což dříve vyžadovalo, aby se oblékl a stoupl si do lyží. Kamery mohou sloužit i pro bezpečnost personálu. Například rozhodnutí střediska Whistler Blackcomb z roku 2012 nainstalovat komplexní monitorovací systém bylo částečně motivováno smrtelnou nehodou pra-

covníka, který v noci při návratu ze směny na zaměstnaneckou ubytovnu zabloudil a zemřel na podchlazení – což je typ události, již by v rámci systému, který je nyní ve středisku zaveden, mohl zachytit videozáznam.

U nás se nekrade Carolyn Stimpsonová, provozní ředitelka střediska Wachusett Mountain, o němž byla řeč v předešlém článku, dodává, že její zkušenosti se střediskovým kamerovým systémem jsou téměř výhradně pozitivní: „…a ty negativní bývají dobrým školicím nástrojem“. Současně vyjmenovává působivý seznam výhod, které přináší komplexní videomonitoring ve Wachusettu, jenž byl původně zaveden v reakci na řadu krádeží lyží během nočního provozu. Ty se okamžitě minimalizovaly, podle slov ředitelky. „Jedna naše návštěvnice si jednou stěžovala, že jí ve střediskové půjčovně někdo ukradl sluneční brýle,“ vzpomíná ředitelka. „Pracovníci ostrahy střediska si s návštěvnicí prohlédli záznam z kamer v půjčovně, na němž bylo vidět, jak brýle odkládá na pult a současně vyplňuje zákaznický formulář půjčovny. Následující host, který se snažil být nápomocný, brýle z pultu přesunul na polici za počítačem, kde se také našly. Případ byl vyřešen a zákaznice byla spokojena a ohromena, a už si nemyslí, že by naši lidé byli zloději.“ FOTO:DEPOSITPHOTOS

zákoutích areálu problém. Jedna kamera u horní stanice lanovky bez přívodu energie tak musí být napájena solárními panely a občas i záložní baterií v chladných zimních dnech, kdy bývá dlouho zataženo bez slunce. „Přesto, pokud máte dobrého IT technika a zvládnete to sami, náklady se vyplatí. Větším problémem jsou náklady na ukládání denního sledování, ale i to se v čase zlevnilo díky cloudovým uložištím, která nahradila naše dřívější fyzické servery,“ uvádí střediskový manažer Sunlightu.

159

snowBIZ | lanovkové kuriozity

Text a foto: Radim Polcer, Lanove-drahy.cz

Nejzajímavější lanovky Česka (4)

160

S DÉLKOU 609 METRŮ SE NEJKRATŠÍ ČESKOU ODPOJITELNOU LANOVKOU STALA V ROCE 2012 ČTYŘSEDAČKA KARLOVSKÝ EXPRESS V KARLOVĚ POD PRADĚDEM – DOVEZENA BYLA Z RAKOUSKÉHO SÖLDENU.

REKORDEM NEJKRATŠÍ ČESKÉ LYŽAŘSKÉ LANOVKY SE S DÉLKOU 288 METRŮ HONOSILA V LETECH 2013–2021 NEODPOJITELNÁ ČTYŘSEDAČKA V HRUBÉ VODĚ. V ROCE 2021 BYLA JEJÍ TRASA PRODLOUŽENA NA VÍCE NEŽ DVOJNÁSOBNOU DÉLKU.

LEGENDÁRNÍ SEDAČKOVÉ LANOVKY SYSTÉMU VR101 NA SNĚŽKU SE SEZENÍM BOKEM KE SMĚRU JÍZDY NAHRADILA V LETECH 2012–2014 DVOUÚSEKOVÁ ČTYŘMÍSTNÁ KABINKOVÁ LANOVKA FIRMY LEITNER.

NA ROZDÍL OD PŮVODNÍCH SEDAČEK U NOVÉ LANOVKY NA SNĚŽKU UŽ NENÍ NUTNÉ NA MEZISTANICI RŮŽOVÁ HORA PŘESTUPOVAT. ZAJÍMAVOSTÍ JSOU PODPĚRY DRUHÉHO ÚSEKU, KTERÉ Z HLEDISKA KONSTRUKCE ČÁSTEČNĚ NAPODOBUJÍ PODPĚRY PŮVODNÍ LANOVKY.

V ROCE 2013 BYL POSTAVEN ZCELA NOVÝ LYŽAŘSKÝ AREÁL PLEŠIVEC V KRUŠNÝCH HORÁCH SE DVĚMA ODPOJITELNÝMI A JEDNOU NEODPOJITELNOU ČTYŘSEDAČKOU LEITNER. NA SNÍMKU DOLNÍ STANICE LANOVKY PSTRUŽÍ-PLEŠIVEC.

UNIKÁTEM JE ODPOJITELNÁ DVOUSEDAČKA GARAVENTA (ODPOJITELNÝCH DVOUSEDAČEK BYLO OBECNĚ VYROBENO JEN VELMI MÁLO), KTERÁ BYLA POSTAVENA V ROCE 2013 V KRUŠNOHORSKÉ TELNICI. JEDNÁ SE O LANOVKU DOVEZENOU ZE ŠVÝCARSKÉHO LENZERHEIDE.

Po lanovkových kuriozitách převážně ze zahraničí se vraťme k nejzajímavějším lanovkách v České republice, o nichž jsme psali přesně před 10 lety. Podívejme se, jaké další zajímavé lanovky mezitím na českých horách přibyly. Trendy u českých lanovek

Nové rekordy českých lanovek

uplynulých 10 letech se konečně i na českých horách začaly stavět šestisedačky – po první lanovce v Koutech nad Desnou jich bylo zatím postaveno dalších 5 (najdeme je v Janských Lázních, Špindlerově Mlýně, Kopřivné, Říčkách v Orlických horách a ve Stříbrnicích). Dalším trendem, který přispěl k výraznému zvýšení komfortu českých lanovek, je stavba použitých rychlých odpojitelných čtyřsedačkových lanovek, v poslední době už výhradně s bublinami (zatím jich bylo postaveno 12 a další čtyři na postavení čekají). Milníkem byla také výstavba čtyřmístné kabinkové lanovky Leitner na Sněžku v letech 2012 až 2014 a velkým unikátem je přibližovací neodpojitelná kabinková lanovka v Herlíkovicích-Bubákově z roku 2014.

Zatímco dříve se titulem nejvýkonnější lanovky v České republice mohla pyšnit šestisedačka v Koutech nad Desnou, v roce 2015 ji překonala šestisedačka s bublinou na Pláň ve Špindlerově Mlýně – její pohon dosahuje výkonu 668 kW. Rekord nejkratší lyžařské lanovky dočasně ztratila dvousedačka v areálu Bret v Prkenném Dole v Krkonoších – od roku 2013 tento rekord zastávala neodpojitelná čtyřsedačka v Hrubé Vodě s trasou, která měřila pouhých 288 metrů! V roce 2021 však byla trasa prodloužena na více než dvojnásobnou délku a nejkratší lyžařskou lanovkou je tak opět dvousedačka v Prkenném Dole. Nejkratší odpojitelnou lanovkou se pak s délkou 543 metrů stala v roce 2018 čtyřsedačka s bublinou v areálu Myšák v Kar-

Nejzajímavější lanovky Česka (1) až (3) – čtěte na

www.snow.cz/lanovky

lově pod Pradědem. A nejrychlejší sedačkovou lanovkou v České republice je od roku 2015 šestisedačka s bublinou Hofmanky Express v Janských Lázních – jede rychlostí až 6 m/s.

Radim Polcer Projektant kolejových vozidel a už od dětství nadšený průzkumník lanových drah. Od roku 2002 publikuje o lanovkách v odborných časopisech a na svém portálu www.lanove-drahy.cz.

ZE ŠVÝCARSKA POCHÁZÍ TAKÉ ODPOJITELNÁ ČTYŘSEDAČKA GARAVENTA V AREÁLU KNĚŽICKÝ VRCH VE VRCHLABÍ. POSTAVENA BYLA V ROCE 2014 A PŮVODNĚ VOZILA LYŽAŘE VE STŘEDISKU LENK.

VELKÝM UNIKÁTEM JE KRÁTKÁ PŘIBLIŽOVACÍ NEODPOJITELNÁ KABINKOVÁ LANOVKA V HERLÍKOVICÍCH-BUBÁKOVĚ, KTERÁ VYUŽÍVÁ STANICE GRAFFER Z ITÁLIE A PODPĚRY GIRAK A KABINKY SWOBODA ZE SKALNATÉHO PLESA. NA BUBÁKOVĚ BYLA DOKONČENA V ROCE 2015.

NEJRYCHLEJŠÍ ČESKOU SEDAČKOVOU LANOVKOU JE ŠESTISEDAČKA LEITNER S MODRÝMI BUBLINAMI HOFMANKY EXPRESS VE SKIAREÁLU ČERNÁ HORA. JEDE RYCHLOSTÍ AŽ 6 M/S A OTEVŘENA BYLA V ROCE 2015.

V ROCE 2015 SE NOVÉ LANOVKY PO DLOUHÉ DOBĚ DOČKAL TAKÉ ŠPINDLERŮV MLÝN, KDYŽ BYLA PŮVODNÍ ODPOJITELNÁ ČTYŘSEDAČKA NA PLÁŇ NAHRAZENA ODPOJITELNOU ŠESTISEDAČKOU LEITNER S MODRÝMI BUBLINAMI. PŮVODNÍ ČTYŘSEDAČKA SE PŘEMÍSTILA O DVA ROKY POZDĚJI NA HORNÍ MÍSEČKY.

161

HAPPY END

Poznejte

Poznejte turistickou oblast podle nápovědy a ilustračních fotek! 136-1: Jak zní v originále slogan lyžařské oblasti? 136-2: Kolik kilometrů sjezdovek propojuje lyžařská oblast? 136-3: V jakých dvou spolkových zemích se rozkládá lyžařská oblast? NÁPOVĚDA Jedna z největších lyžařských oblastí v Rakousku, která se označuje jako „domov ležérnosti“, se rozkládá na území dvou spolkových zemí a na svazích dvou údolí. Všechny sjezdovky jsou propojeny nejmodernějšími lanovkami a rozprostírají se na převážně řídce porostlých mýtinách do výšky okolo 2 000 m n. m. V roce 2025 se v jednom ze zdejších středisek bude již podruhé konat mistrovství světa v alpském lyžování.

Odpovězte Vyhrajte 162

Odpovězte do soutěžního formuláře na www.snow.cz/souteze nejpozději do 23. února 2022. Soutěžní otázky jsou zveřejněny pouze na této stránce, on-line formulář již obsahuje pouze políčka pro odpověď. Počet soutěžících je tak omezen na čtenáře časopisu SNOW! Vyhrajte dva dvoudenní skipasy do této oblasti!