SNOW 135 – prosinec-leden 2021-22 by SNOW media

2x SKIPAS ZDARMA

PLEŠIVEC DONOVALY SAUNA 1+1

135 – PROSINEC–LEDEN 2021/22

LYŽOVÁNÍ FREERIDE SKIALP

PLNOŠTÍHLÉ JSOU SPOLEHLIVÉ ŽENY NA LYŽÍCH | TEST SJEZDOVEK A SKIALPOVÝCH LYŽÍ | PROČ NOSIT RECCO?

SJEZDOVKY 76+ SKIALPY 90+

WWW.SNOW.CZ

ŽENY NA LYŽÍCH SNOW 135

PROSINEC–LEDEN 2021/22 CENA: 100 Kč / 4,99 EUR

TŘI BRATŘI ŽAMPOVI PIONÝRKY ČESKÉHO LYŽOVÁNÍ LYŽAŘSKÁ SVOBODA V BOSNĚ PROČ NOSIT RECCO?

CLOUD C14 WB REVOSHOCK S Když se výkon potkává s elegancí. To je naše nová Cloud C14 WB Revoshock. Tato dámská lyže vychází ze závodní řady Redster, a je tedy technologicky na té nejvyšší možné úrovni. Revoschock pomáhá tlumit vibrace a zároveň zvyšuje akceleraci při výjezdu z oblouku, díky Multi Radius Sidecutu si vychutnáte jak krátký, tak delší oblouk, a dřevěné jádro Flite Woodcore společně s titanovou výztuhou přidává lyži sportovní ráz. To vše v nadčasovém designu.

atomic.com

CLOUD C14 WB REVOSHOCK S

FOTO: GRANT GUNDERSON/SCOTT

NO COMMENT

#118

Nová řada sjezdových lyží od LUSTi

Sjezdové lyže nové řady Men Progress 74/77 vycházejí z osvědčené geometrie stávajících a velmi oblíbených modelů PC a SC. Zatímco PC jsou určeny výkonostním lyžařům a SC spíše těm klidnějším, nové MP (ve složení s jednou titanalovou vrstvou) budou vyhovovat i mírně pokročilým jezdcům s ambicí ke zlepšování svého lyžařského stylu. Oba modely jsou vhodné pro celodenní použití při různých sněhových podmínkách a nabízí sportovní svezení zejména ve středních rychlostech a středních poloměrech oblouku.

FOTO: ATOMIC

OBSAH

20| 22| 28| 30| 36| 40| 44| 46| 48| 52| 54| 58|

WORLD CUP

NEWS TŘI BRATŘI ŽAMPOVI ! FACE: CORINNE SUTER, KRÁSKA S VELKÝM SRDCEM

STORY

Legendy: Superžena Marie Marvingtová Nostalgie: Čertova dítka lyžování

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

Historie: příběhy českých průkopnic

Nikol Kučerová: upřímná radost je nejvíc!

WORLD SKI TEST 2021–22

Ski with me: Anatomie oblouku

Buď Fit: Jak jste na tom s rovnováhou?

Apul news

MARKET

MUSÍ TO BÝT KRÁSNÁ VĚC! JAK VZNIKAJÍ LYŽE CHOC?

SNOWbiz

RESORT

Užij si svůj oblouk! „Wow Wedze“

Bosna a Hercegovina: balkánské lyžování s olympijskou stopou ! Seiser Alm: kde lišky dávají dobrou noc

SNOWTEST

Armada Declivity 88 C.........................................58 Armada Reliance 82 C........................................59 Atomic Maverick 95 TI........................................59 Blizzard Thunderbird R15 Wide Body Ltd......60 K2 Disruption 82Ti...............................................60 Lusti MP 77............................................................61 Lusti CWR+ 91......................................................61 Salomon S/Force Ti.80 Pro................................62 Salomon Stance + boty S/Pro 120...................63 Wedze Cross 550+...............................................64 Wedze Cross 950+...............................................64

ACADEMY

Všechno tady miluji! Famózní Levi Martiny Dubovské

REJSTŘÍK SJEZDOVÝCH LYŽÍ V TESTU:

WORLD SKI TEST

Historie: Bílé příběhy staničních knih, část Vánoce

SNOWTEST: PLNOŠTÍHLÉ JSOU V MÓDĚ

68| 72| 74| 78| 84| 102| 110|

Havárie lanovek: Dvakrát Skalnaté Pleso

Takto označené články stojí obzvlášť za pozornost – jsou exkluzivní, mimořádně čtivé nebo poučné.

154| 158| 160|

(DOSUD) NA OKRAJI ZÁJMU

PŘÍSTUP JAK U DISNEYHO NOVÁ DVOULANOVÁ LANOVKA NOVÉ GENERACE V OBERSTDORFU

UŽIJTE SI PARÁDNÍ LYŽOVAČKU 2021/2022

již od

890 Kč

1 noc/snídaně hotel 4*

296 184 910

www.cedok.cz

FOTO: CRAZY

OBSAH

SKIALP

SKIALP & FREERIDE

118| 126|

LAVINY: RECCO, POVĚRY A MÝTY

RECENZE: ORTOVOX DIRACT VOICE – REVOLUČNÍ LAVINOVÝ VYHLEDÁVAČ

REJSTŘÍK SKIALPOVÝCH LYŽÍ V TESTU: Black Crows Camox Freebird...............132 Egoé Beat 94............................................132 G3 FINDr 94.............................................133 G3 SEEKr 100..........................................133 K2 Wayback 96........................................134 Kästle TX93..............................................134 Movement Go 90 Ti.................................136 Movement Go 98 Ti.................................136 Movement Session 90............................137 Scott Superguide 95...............................137 Zag Ubac 95.............................................138

FREERIDE

128| 130| 138| 140| 142| 145| 146|

BUSINESS STORY: ÚTĚK Z CIVILIZACE

150|

MT. BAKER: NEJLEPŠÍHO V MALÝCH DÁVKÁCH

! SNOWTEST SKIALP 2021: 13 SKIALPOVÝCH MODELŮ NAD 90 MM

RECENZE: DYNAFIT RADICAL PRO – UNIVERZÁL SE SJEZDOVÝM VÝKONEM

RECENZE: LANGE XT3 TOUR PRO – SPORTOVNÍ SJEZD PO TÚŘE RECENZE: FISCHER TRANSALP PRO – VÍC NEŽ POUZE SKIALP RECENZE: HAGLÖFS VASSI TOURING GTX: PLNĚ FUNKČNÍ MINIMALISMUS

RECENZE: FARAMUGO BUURAHA – OD ZÁKLADU VYROBENO V ČR

T akto označené články stojí obzvlášť za pozornost – jsou exkluzivní, mimořádně čtivé nebo poučné.

Photo © GePA pictures

ŠÉFREDAKTOR

Petr Socha

ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA

Radek Holub

KRESBA: ONDRA TŮMA

REDAKTOŘI

Sezóna naplněných nadějí

Takřka před dvěma lety se lyžování a víra začínají vracet. Když bílá zima zadrhlo a od té doby jen čekáme, osedlá zemi, všichni cítíme, že věci až se zase sveze zpět do svých stajsou tak, jak mají být. Že je čeho se rých kolejí, zacouvá do časů, kdy se chytit a o co opřít. dalo plánovat, předvídat a očekávat. Když nezpanikaříme, po chvíli se pod Ještě v létě nikoho nenapadlo, že by tou dekou začneme rozkoukávat. Uvise tak nemělo stát právě tuto sezónu. díme skrze její strukturu prostupovat Situace se však dramatizuje. první body světla, jako když večer Někdy je ten příval strašidelných vycházejí hvězdy. Udržme klid a brzy informací tak hutný, že na člověka začnou hvězdy růst a osvětlovat celou padne jako tlustá deka, skrze kterou širou zemi. Měnit se z jisker v planeprosvítá jediné světélko naděje. To, meny naděje, ve světlo božího dne. co se nyní děje, je nemilosrdná válka, Nemáme na výběr. Ta naděje je enerfrontální útok na lidský optimismus, gie, která tvoří a množí dobro, podmina pitné zdroje člověčí radosti. ňuje přítomnost života. Musíme se jí Zavřelo se lyžařské Rakousko, držet. Věřme tedy, že zase budou po nedlouho poté nečekaně a skoro hyshorských pláních vířit spolu s námi tericky Švýcarsko… Strašáci čísla sliční andělé (jednomu jejich druhu, útočí zvenčí i zevnitř, jejich armády lyžařkám, je toto vydání tak trochu obsadily média, aby je každý měl co věnováno), všude kolem se zase chvíli na očích, drží se nám v košili, budou vznášet úsměvy, tryskat gejkde den co den přifukují balón osobzírky rozprášeného sněhu a tetelit ního i společenského strachu. Chtějí se sluneční paprsky v šampaňském nás dohnat k šílenství a donutit vzduchu. Ráj. k rezignaci. Pod takovým tlakem není Jde o hodně. Nebo nejde o nic? Kdo divu, že ztrácíme víru. I v povedenou ví. To nám asi naplno dojde, až na nás lyžařskou sezónu, kterou vyhlížíme někdy, snad v daleké budoucnosti, bezmála dva roky. Deka je těžká padne ta úplně poslední deka, z které a temná, člověka zaskočí a dezoriense už nevyprostíme. I potom se ale tuje. Ale nevzdávejme to. možná bude hodit naše strategie: Byť nám okolnosti na jedné straně Pokojně čekat, nepanikařit a věřit, že chystají pasti, z druhé strany nám nás čekají andělé, nebe plné hvězd, že podává ruku třeba sama příroda: Již svítá nová naděje. Všechno dopadne v listopadu přišly milosrdné sněhové dobře! kalamity, které aspoň načas odrazily jednu z našich typických obav. Zima stojí při nás. Při pohledu na tu nádSezónu naplněných nadějí přeje heru – teď nemyslím zasněžené silPetr Socha a SNOW nice, nýbrž krajinu a hory – se síla

Andrea Drengubáková (SNOW tour), Michaela Kratochvílová (World Cup), Ondřej Novák (Academy), Tom Řepík (SNOWbiz), Lukáš Vavrda (Powder) GRAFIKA

Petr Antoníček Markéta Antoníčková

SNOW, Č. 135, ROČNÍK XX.

REDAKCE

VYDAVATEL

SLIM media s.r.o. Husitská 344/63, Praha 3 IČ 27175511

INZERCE

Petr Havelka Veronika Bezpalcová Tomáš Rucký (SNOWtour) Tom Řepík (SNOWbiz) DISTRIBUCE

Marie Potužilová, Andrea Rosenbaumová INTERNET

Petr Havelka, Radek Holub, Tomáš Roba E-mailové schránky: jmeno.prijmeni@snow.cz AUTOŘI

Ivan Balek, Roman Gric, Tomáš Haisl, Karel Hampl, Petr Havelka, Ondřej Katz, Jan Klouček, Eva Kurfürstová, Martin Müller, Jimmy Petterson, Radim Polcer, Fredrik Schenholm, Kateřina Sochová, Aleš Suk, Ondra Tůma, Pavel Zelenka, Michael Turek JAZYKOVÁ KOREKTURA

Drahomíra Kožíšková PŘEKLADY

Kateřina Sochová, Lukáš Vavrda ODBORNÍ PARTNEŘI Svaz lyžařů České republiky Asociace profesionálních učitelů lyžování Asociace horských středisek ČR

DODAVATEL ENERGIE

/casopis ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

ADRESA REDAKCE

SNOW Husitská 344/63 130 00 Praha 3 redakce@snow.cz ( 222 780 286 INZERCE ( 775 610 757, inzerce@snow.cz

PŘEDPLATNÉ Česká republika: www.snow.cz/predplatne predplatne@snow.cz ( 775 My SNOW (775 697 669) Slovensko: www.ipredplatne.sk objednavky@ipredplatne.sk ( +421 0800 188 826 Cena výtisku: 100 Kč / 4,99 EUR MK ČR: E13878 ISSN: 1214-0007 Rozšiřuje: PNS a.s., Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen. Vychází 7x ročně. Toto číslo vyšlo 9. prosince 2021, další vyjde 20. ledna 2022.

OBÁLKA/FOTO: Fischer Články označené jako advertorial jsou komerční prezentací. Články v rubrice SNOWtour obsahují product placement. Náklad je ověřován ABC ČR.

Všechna práva vyhrazena. SNOWmag je ochrannou známkou. © SLIM media s.r.o. 2021

Až Kč

na sportovní ochranné pomůcky pro děti

WWW.ROSSIGNOL.CZ · WWW.BRETTON.CZ

Zastávka Světového poháru ve finském Levi o víkendu 20. a 21. listopadu znamenala pro Němku Lenu Dürr nezapomenutelné okamžiky. Třicetiletá rodačka z Mnichova stabilně jezdící nejtočivější disciplínu v nejlepší desítce se tu konečně dostala na slalomové stupně vítězů, předtím ji zdobila pouze výhra ze City Eventu v Moskvě v lednu 2013. Její radost umocnilo, že se jí dařilo po oba závodní dny – z bronzové pozice doprovodila na medailový ceremoniál vítězku Petru Vlhovou a druhou Mikaelu Shiffrin v sobotu i neděli. Pro Německo je to první pódiové umístění ve slalomu po dlouhém osmiletém půstu, naposledy slavilo 29. prosince 2013 v Lienzu zásluhou Marie Höfl-Riesch. Proto není divu, že náš západní soused začal se zaujetím pokukovat po olympijských hrách. Slalomová špička je sice mezi ženami hodně našlapaná, ale pokud dcera někdejšího německého sjezdaře Petera Dürra udrží stávající formu, rozhodně není vyloučené, že svým spoluobčanům z Pekingu doveze některý z cenných kovů. (mk)

FOTO: HEAD

WORLD CUP

NEWS

ONDŘEJ NOVÁK

SNOW.cz/SP

redaktor SNOW

Mikaela Shiffrin končí!

Další rekord pokořen! Mikaela Shiffrin po emotivním vítězství v domácím Killingtonu plakala. Asi kvůli tomu všemu, co ji za poslední dva roky potkalo. A možná plakala taky proto, že se jí podařilo dorovnat Stenmarkův rekord v počtu vítězství v jedné disciplíně. Ingemar Stenmark vyhrál 46 obřích slalomů, Mikaela 46 slalomů. Jasně, je to trochu oslí můstek a navíc Mikaela tvrdí, že o tom ani nevěděla. Ale výkon je to i tak solidní, ne?

FOTO: GEPA/ATOMIC

Teda možná, ale uznejte, že bez kvalitního titulku byste to dál nečetli. Za větou by měl být správně otazník, protože ten se opakuje i ve vyjádřeních Mikaely k případnému ukončení kariéry. Důvod? Ekologie. Greta by měla radost. Mikaelu trápí, že při svém milovaném sportu vytváří nesmazatelnou uhlíkovou stopu, a přitom jde vlastně jen o pomíjivé triumfy a pobavení diváků. A na světě jsou důležitější věci. Třeba deštné pralesy, plíce celé zeměkoule. Není náhodou, že právě pod vedením nového prezidenta a velkého ochránce přírody Johana Eliasche se FIS nedávno nechala slyšet, že lyžování bude prvním globálním sportem, který bude klimaticky pozitivní. Cílem budoucích iniciativ na ochranu deštných pralesů v Amazonii je kompenzovat uhlíkovou stopu. Takže buď se bude závodit jenom v Evropě, nebo jenom ve Spokojených státech a Kanadě. Nebo přejíždět lodí. Po finále ve Švýcarsku sednou všichni na parník a do podzimu jsou v Lake Louise. Uvidíme. Každopádně Mikaele od nás putuje palec nahoru a hluboký klobouček.

FOTO: GEPA/ATOMIC

Rakouská hvězda Franziska Gritsch není očkovaná. A nehodlá svůj postoj ani změnit, byť nemohla letět na sérii závodů do USA a Kanady a pravděpodobně nepoletí ani na olympiádu. „Život nás občas přivede na křižovatku, kde se musíme rozhodnout, kam jít. Moje rozhodnutí je nenechat se očkovat a chci, aby bylo akceptováno a respektováno,” zveřejnila na sociálních sítích 24letá rakouská slalomářka, které jdou nejlépe paralelní závody, ale bednu má i z kombinace.

Lyžování na písku

Paralelně, nebo pluhem? Tak samozřejmě vždycky paralelně. Ale co třeba paralelně dva vedle sebe? FIS už delší dobu bojuje s formátem a aktuálně i počtem paralelních závodů. Na začátku to vypadalo jako dobrý nápad, ale zvrtlo se to. Zejména když závodníci začali atakovat dvojité obřákové branky s praporkem „crossblockem“ a navíc obouruč. Lyžování začalo v tu chvíli

Franziska se neočkuje!

připomínat spíš box. A co teprve odlišně postavené tratě? Jedna rychlejší, druhá pomalejší. A mohli bychom pokračovat. FIS to pěkně všechno zkrouhla, nastavila pravidla a do kalendáře letos dala jen jediný paralelní slalom. Respektive obřák. A navíc bez skoku, protože v Lechu na něj nezbyl sníh. Další paralelní závod se pojede až na olympiádě, ale jako týmová štafeta. Co na to bývalý závodník World Pro Ski Tour Mathias Berthold? Kromě 23 závodů SP, které odjel ještě v „osmdesátkách“, závodil dlouhá léta v americké profesionální sérii paralelních slalomů. Pak úspěšně trénoval ty nejlepší jak v Rakousku, tak v Německu. Dost známé jméno. Dnes je považován za advokáta paralelních slalomů, kritizuje mírně FIS, že to zvorala, a vyzývá ke kooperaci. Dokáže si představit i nezávislý Světový pohár v paralelních závodech, nebo propojení s obnovenou a stále rostoucí World Pro Ski Tour, kterou v současnosti jezdí třeba i Ted Ligety. A nakonec proč ne? Pokud se propojí pořadatelské zkušenosti WPST a marketing FIS, může to být zajímavé oživení. Hlavně ale, aby se u toho nikam moc nelítalo letadlem.

O lyžování na písku jsem toho napsal v minulosti dost. Každoroční účast na finále světové série v „telemarkcrossu“, které se konalo v létě na Monte Kaolinu kousek za českými hranicemi, mi poskytla mnoho témat k letním článkům a udělala ze mě experta na lyžování na písku. Ale budou stejní experti i naši olympionici? Trénují už na Monte Kaolinu? Zimní olympijské hry budou v Číně. To je první velký problém. A ten, kdo tam poletí, za sebou zanechá nesmazatelnou uhlíkovou stopu, ale ještě podpoří zemi, které nás obdarovala virem, kvůli němuž nemůžeme už druhý rok lyžovat vůbec. Druhý problém je Gobi. Písečná poušť, která zasypala Peking 300 000 tunami písku už v roce 2008, kdy se tam konaly letní olympijské hry. „Tenkrát to bylo vzhledem k ročnímu období nezvyklé, protože písečné bouře zasahují Peking nejčastěji v březnu,“ říká Liu Tuo z čínské agentury pro kontrolu písečných bouří. Peking se nachází na úpatí pouště Gobi a Yanging, kde se pojedou alpské disciplíny, pouhých 50 km od něj. A hry jsou v druhé polovině února. To by byla velká náhoda, kdyby se na ty sjezdovky trochu nezaprášilo. Když nám barví sníh v Krkonoších písek až ze Sahary, v těsném sousedství Gobi to pravděpodobně nebude nic neobvyklého. Ví už Miloš Machytka, co na ten písek Ester namaže? Dělat cokoliv v Číně je prostě blbost. A nemyslím tím jen lyžařské závody.

TEPLO. KOMFORT. VZHLED. VYSOCE KVALITNÍ RUKAVICE VYVINUTÉ V SRDCI ALP. ROMANE PINTURAULT

ALEXIS PINTURAULT

FOTO: ARCHIV BRATRŮ ŽAMPOVÝCH A SALOMON

WORLD CUP HERO

TŘI BRATŘI TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

Praděda, babička, táta – a bratři Žampovi Žili byli tři bratři… Příběh úspěchu sourozenců Adama, Andrease a Tea Žampových by na první pohled možná mohl působit jako pohádka. Ve skutečnosti je vše mnohem prozaičtější, klíčem k branám Světového poháru v alpském lyžování jsou spousta poctivé dřiny i skvěle fungující rodinný tým.

aše rodina má úctyhodnou lyžařskou tradici. Kdo se vlastně začal prohánět po kopcích jako první? Adam: Náš pradědeček Karol Bruk byl lyžař a byl v první slovenské reprezentaci. Jeho dcera, naše babička Olga Bruková, taky závodila. Byla na velkých mezinárodních závodech, například v Chamonix, kde i vyhrála. Dodnes má doma vystavené staré trofeje. Potom se poznala s naším dědečkem Františkem Žampou. Oficiálně byl z Prahy a hrával tenis, ale samozřejmě také lyžoval, byl členem Dukly Liberec. Tím, že jezdil, samozřejmě často navštěvovali Vysoké Tatry, kde poznal babičku, a pak tu žili celý život. Tady se narodil náš otec, který byl také v národním týmu. A teď jsme tu

my tři bratři. Lyže jsou u nás skutečně takový rodinný folklór. Jak to bylo v případě vás tří? Byla to s lyžováním láska na první pohled? Andreas: Skvělé bylo právě to ohromné množství zkušeností, co máme v rodině. Nikdo nás nenutil, táta věděl, jak to správně nastavit a řídit. Prostě nás vždycky sebral s sebou na lyže a nás to bavilo. K tomu jsem samozřejmě odmala chtěl dělat všechno, co můj starší bratr Adam. Takže když jsem zjistil, že Adam ve školce nespí, ale chodí lyžovat, tak jsem začal trošku protestovat, že proč já jsem nešel lyžovat, když on může. Bylo to naše hobby, dlouho jsme se vozili jen tak, nebyli jsme v žádném

klubu. Já dokonce asi tři roky jezdil bez hůlek, a když jsem pak přišel náhodou na nějaké závody, všichni se mi smáli. Adam: Já jsem spíš chtěl být hokejista, ale nakonec vyhrály lyže. Na kopci jsem totiž cítil strašný pocit svobody a radost, že můžu jezdit rychle. Rychlost miluju, takže nakonec právě proto zvítězilo lyžování. Teo: Popravdě, mě to ze začátku moc nebavilo. Samotné ježdění ano, ale ne na profesionální úrovni. Nicméně jsem hodně soutěživý, a tak mi to nakonec nedalo, že to zkusím. Strašně mě to chytilo a bylo hotovo. Do budoucna bych rád jezdil Světový pohár jako moji bratři, a kdo ví, třeba i lépe. Podmínky na to vytvořené mám a budu se snažit.

Kdo tedy tvoří váš tým? Adam: Head coach je náš otec Tomáš a má dva asistenty, Mateje Kutlíka a Romana Murína, to je vlastně jeden trenér na jednoho závodníka. Potom máme fyzioterapeuta Vila Štinčíka a servismana Sváťu Kováře, což je Čech, jenž dřív pracoval pro Ester. Máme taky doktora, pana Vlada Masaryka, a ještě pan Braňo Dolej. Na Slovensku by to nešlo dělat bez silného člověka, co shání finance a sponzory, a to je náš manažer Tomáš Kostelničák. FOTO: AGENCE ZOOM

ve Světovém poháru. Pak přišla olympiáda v Soči, kde jsem byl najednou pátý. Stálo to čas i síly, protože tomu člověk často obětuje úplně všechno. Andreas: U nás to vždy bylo tak, že jsme prostě dělali sport. Ať už první čtyři roky na amatérské úrovni, nebo později profi. Rodiče nás vedli, abychom makali zodpovědně a tvrdě, a že když něco chceme, není to nemožné. To pokračovalo stále dál. Když viděli, že jsme skutečně poctiví, vytvářeli nám další podmínky pro rozvoj. Byli jsme v klubu a pak jsme šli dál, na sólovou dráhu. Co zůstává: Základ je odvádět vše na sto procent, až pak může člověk dojít ke svému snu.

FOTO: AGENCE ZOOM

Je plus, že se všichni věnujete stejnému sportovnímu odvětví? Teo: Je to motivace a pro mě zároveň velká výhoda, protože dostávám lepší lyže než ostatní závodníci v mé věkové kategorii. K takovým bych se z výroby vůbec nedostal, mám je díky tomu, že bráchové už jsou u Salomonu pěknou dobu. Adam: Rodina je u nás úplný základ. Řekl bych, že ve slovenských podmínkách, kde si můžeme nechat zdát o podpoře, jako mají lyžaři v alpských zemích, by bez rodiny nebylo možné udělat takový krok do světa. Je to často o tom, že když vám to nejde, nejbližší vám povědí, proč to nejde, co dělat,

Náš pradědeček Karol Bruk byl lyžař a byl v první slovenské reprezentaci.

„Být na svěťácích sám je extrémně náročné,“ říká Adam Žampa…

aby to šlo, a podrží vás v horších časech. Když se pak člověku daří, je kolem něj spousta lidí, ve chvílích, kdy ne, ale obvykle zůstává jen rodina. Nebýt toho, jak to u nás v rodině funguje, myslím, že by lyžařem nebyl žádný z nás. Kdy jste si uvědomili, že byste chtěli dělat lyžování závodně? Adam: Já o Světovém poháru vždy snil, ale nikdy jsem nepatřil na Slovensku k nejlepším. Změnilo se to až s věkem, zkraje jsem nepatřil k velkým závodníkům, až když jsem přišel do juniorů, tak jsem vyrostl. Proto jsem nikdy nevynikal, ale poctivě jsem makal a posouval se krok za krokem. Každý s výjimkou rodiny mi tvrdil, že není možné, aby nějaký slovenský muž jezdil svěťák. Měli jsme v něm pár děvčat, žen, ale žádného chlapa. Já však stále věřil a otec mi říkal, že pokud to budu doopravdy chtít, možné to je. Nakonec se mi podařilo přes FIS závody dostat do Evropského poháru a pár roků nato jsem už zabodoval

… naštěstí mu už řadu let dělá společnost bratr Andreas. Brzy možná budou jezdit ve třech, s nejmladším Teem

V Čechách i na Slovensku se závodní lyžování nese především ve znamení malých týmů. Jaká je jejich výhoda či naopak nevýhoda? Andreas: Začnu s nevýhodami. Jako lyžaři nemáme ve světě takový zvuk, jako třeba hokejisté. Když přijedeme do Rakouska, berou nás za východní Evropu, stále se tam podepisuje otisk z dob komunismu. Jde to cítit především, když si chcete zařídit trénink. Rakušani vám na to kývnou, ale když přijdete druhý den v domluvený čas, řeknou: „Hele ne, sorry, nejde to.“ Tím je to pro nás složitější. Chce-li trénovat Rakušan nebo Švýcar, vždy se nějak domluví. U nás je to ale: „Hej, vy jste z východu.“ Je to takové jiné. Malý tým má ovšem i své výhody, je mnohem flexibilnější, členové vytvářejí podmínky přímo nám na míru. Ve velkém týmu je třeba šest závodníků a je třeba pracovat pro všechny. Nikdy se tak nemohou přizpůsobit dokonale každému, pak třeba ještě jednoho preferují, jedou to víc na něj… Občas se s někým spojíme, ale ne permanentně.

Často je řeč o tom, kolik si který závodník vyjezdil za sezónu na odměnách, jak ale vypadá ta druhá stránka věci? Co si musíte hradit a jak sháníte sponzory? Andreas: Není to vůbec jednoduché. V prvé řadě musíte mít výsledky, abyste byli vůbec pro někoho zajímaví. Dobré je, i když jste něčím jiný nebo máte své specifické PR. Proto je super, když je každý sám sebou, jelikož jedna značka si vybere toho, druhá zase onoho. Naším silným partnerem je Dukla Banská Bystrica, tedy vojenské sportovní centrum a státní resort, díky němuž můžeme fungovat. Máme i své privátní sponzory, které shání pan Kostelničák. Spolupracujeme například s Billou či Stredoslovenskou energetikou. Především jde o sponzory, kteří jsou sami nadšenci do lyžování. Důležitá je materiální podpora, tedy Salomon. Fungujeme s ním od dětství a máme tam až takový rodinný vztah. I díky tomu se můžeme podílet na vývoji lyží, což je skvělé.

WORLD CUP HERO

Andreas: To je rozdíl mezi světovým a juniorským lyžováním: Tratě pro svěťák se prolévají, jsou skutečně ledové. To je od juniorských závodů hodně přechod. Cortina byla extrém, na té dlouhé trati byly snad čtyři druhy sněhu. Nám vždy vyhovovalo, čím těžší, tím lepší, ale na našem území se takový závod nevidí často. S jakými cíli vstupujete do nadcházející sezóny? Andreas: Pro mě je to být pravidelně ve třicítce, zlepšit si startovní číslo a dál počkám, kam až se to dá dotáhnout. Velká motivace jsou olympijské hry v Číně, je to unikátní závod jednou za čtyři roky. V Soči jsem se FOTO: AGENCE ZOOM

a zůstali jsme přes léto doma. Myslím, že to bylo správné rozhodnutí. Po deseti letech to byla velká změna. Začal jsem dobře a zabodoval hned v prvním závodě. Pak jsme začali dělat sparing s Filipem Zubčićem a Žanem Kranjecem. Oba jsou v první sedmičce světa, ovšem já je na tréninku porážel v každé jízdě. Nevěděl jsem proč. Říkal jsem si, že když je porazím v tréninku, mohlo by to vyjít i v závodě, byť jsem startoval s vyšším číslem, a skoro se mi to povedlo. V Santa Caterině jsem byl dva dny po sobě sedmý a osmý a vyšvihlo mě to v rankingu výš. Pak bohužel nastaly potíže se zády, co se táhly celou sezónu. Moc si vážím, že jsem byl historicky

FOTO: AGENCE ZOOM

Materiální vybavení byste tedy oznámkovali na jedničku? Adam: Ano, je to výhra. Testujeme po celý rok, vývoj jde nonstop dopředu a v průběhu děláme různé drobné změny. Vidíte třeba, že někdo jiný něco změnil a jezdí líp, snažíte se ho napodobit a zjišťujete, v čem přesně ta změna spočívá. Jestli jde o nový model lyží, jinou tvrdost, rádius… Faktorů je mnoho, podstatné je, aby si závodník našel to nejlepší sám pro sebe. Na čem jezdím já, nemusí být to pravé pro Andrease nebo Tea. Máme to štěstí, že se Salomonem pracujeme dlouho a oni už nám lyže vyrábějí, řekl bych, až na míru. Když přijdeme na nějaký detail,

Bratři jsou každý trochu jiný: Adam musí brát lyže tak trochu se srandou…

změní ho a v součtu to může udělat i tři, čtyři desetiny, což může znamenat rozdíl až deset, patnáct míst. Andreas: Funguje to tak, že továrna zaměstnává top inženýry, kteří třeba ani neumějí lyžovat, ale naprosto vědí, jak udělat dobrou lyži. Na základě toho, co mají oni v hlavách, a našeho feedbacku z kopce pak může vzniknout něco nového. Jakmile se to osvědčí, ostatní výrobci to samozřejmě kopírují. Za nesmírně důležitý bych tedy označil právě proces komunikace s inženýry. Jak jste spokojení s minulou sezónou? Andreas: Teo poskočil v loňské sezóně o nějakých 1200 míst v rankingu a dál míří k tomu, aby se dostal do 150. místa a mohl tak jezdit Světové poháry. Já jsem rád, že jsem se po přetržených vazech, jež mi ukončily předchozí ročník, vrátil do bodované třicítky. Samozřejmě chci víc a věřím, že se dostanu tam, kde jsem byl, a snad i výš. Adam: Byli jsme zvyklí jezdit na Nový Zéland, ale loni jsme kvůli covidu museli změnit plány

… Andreas se oproti tomu hodně věnuje psychologii a inspiruje se jinými úspěšnými sportovci

první Slovák, co se dostal na finále svěťáku v Lenzerheide. Takže to byla moje asi nejlepší sezóna. Dobře jste zajeli na ledové mistrovské trati v Cortině d’Ampezzo… Adam: V lednu jsem si kvůli zádům musel dát pauzu a tři dny před startem na mistrovství jsem skončil v nemocnici. Naštěstí mě doktoři dali do kupy a já mohl jet alespoň jeden závod a skončil jsem osmý. Je pravda, že to byl v Cortině asi jeden z nejnáročnějších obřáků, co jsem jel. Já i Andreas jsme typy, co mají led rádi. Brácha jel přede mnou a dal mi hned report, udělal tam maličkou chybu dole na takové terénní vlně. Nebýt jeho informací, tak bych tam pravděpodobně asi i vypadl. Takhle jsem si to pohlídal a měl možná i nejlepší čas v dolní části. Velké týmy fungují tak, že se vzájemně zpravují o trati. Rovněž my jsme dávno zjistili, že když jsme dva, jde to o hodně líp. Brzy snad budeme i ve třech… Kooperace je cesta, jak se lze posouvat dále. Být na svěťácích sám je extrémně náročné.

rozkoukával, v Koreji jsem bohužel spadl čtyři branky před cílem, uvidíme, co přinese Peking. Výhodou je, že tam nikdo nebyl, máme všichni stejnou výchozí pozici. Může to být velké překvapení. Adam: Mou prioritou je obří slalom, když budou záda držet, tak možná přidat i nějaký slalom speciál. Do kombinace už určitě nepůjdu, protože to bere moc času. Čas, co člověk obětuje sjezdu, mu chybí ve slalomu nebo obřáku. Hlavně zůstat zdravý. V obřáku jsem blízko top dvacítce, takže bych chtěl zabojovat a vysloužit si ještě lepší startovní číslo. Jinak páté a šesté místo z olympiády mám, tak se do toho budu snažit jít úplně naplno. Jsou to velmi specifické závody: V ten jediný den vám to musí kompletně sednout. Ale když vám to sedne, tak je možné cokoliv. Teo: No a já bych chtěl začít jezdit Evropský pohár a budu se snažit si vylepšit postavení tak, abych se probojoval do svěťáku. K tomu musím být v obřáku stopadesátý na světě. Taky bych se chtěl pokusit kvalifikovat na olympiádu do Pekingu, uvidíme, jestli to vyjde.

Andreasi, na webu píšete, že nepodceňujete mindset. Jak tedy na své hlavě pracujete? Andreas: Jsem velký fanoušek všech sportovců a mám přečtené stovky jejich biografií. Vždy mě zajímalo to specifické, co každý má, co mu pomohlo vyniknout. Takže jako se člověk učí třeba nějaké věci na IT škole na počítačích nebo třeba na žurnalistice psát, tak se my sportovci můžeme leccos přiučit od našich úspěšných předchůdců. Myslím, že je to velmi důležité. Při závodu má člověk jedinou šanci. Já většinou jezdil úplně na pohodu a chybělo mi trošku fokusu v hlavě. Pak jsem si ty věci začal spojovat a spolupracuji s odborníkem, o němž bych řekl, že mi pomáhá. Adam: Já jsem úplný opak. Je to paradox, ačkoliv jsme bratři, jsme všichni trochu odlišní. Já jsem typ, co nesmí brát věci moc vážně. Jakmile je začnu brát moc vážně, dávám do toho veškerou svou zodpovědnost a energii, tak to pak dovedu skvěle posrat. Za roky jsem zjistil, že si to musím užívat. To neznamená, že nepracuju na sto procent, jen si nesmím připouštět stres. Můj dědeček říkal: „Pokud nejde o život, tak jde o hovno.“ Já až před pár lety zjistil, co se tím myslí, a od té doby se toho hesla držím. Člověk musí dělat vše nejlíp, jak umí, ale když se to nepovede, nezhroutí se celý svět. To je moje nastavení. Teo: Mně zase pomáhá, pokud závod vnímám jako trénink. Hodněkrát jsem nějaký závod pokazil, protože jsem myslel na to, jak je strašně důležité uspět. Teď se jako Adam snažím nastavit, že zas tak o moc nejde, je to přece jedna jízda. Snažím se plnit reálné cíle a lyžování si užívat.

LYŽAŘSKÉ KOMPRESNÍ

PODKOLENKY TERMO MERINO Načti QR kód a získej

SLEVU!

Když jste skoro pořád spolu, nelezete si občas už na nervy? Andreas: Na tréninku se doplňujeme, soutěžíme spolu. Od dětství jsme se často hecovali: „O co, že tohle nedáš?“ – „O co? Tak o facku!“ a šli jsme na věc. Třeba kdo skočí dál nebo kdo vyhraje ve volejbale. Soutěživost mezi námi je určitě velká, ale myslím, že máme v týmu fakt pohodu. Na lyžích jsme si to nastavili, že nesoutěžíme proti sobě, ale proti času. Je pravda, že většinou, když pozorujeme druhého v telce, tak za něj máme větší nervy, než když sami jedeme. Jestli si nelezeme na nervy? Jsme všichni tři dospělí a víme, co a jak. Když jsme byli mladší, tak trochu jo, ale nikdy nešlo o nic vážného. Rychle to začalo, rychle skončilo. Adam: Naprosto souhlasím. Je mezi námi zdravá bratrská rivalita, která nás posouvá dopředu. Z pohledu nejstaršího, co má odkroucených jedenáct let ve svěťáku, už lyžování beru trochu jinak. Někdy je to stereotyp a člověk chce nový impuls. Proto je super, že s námi začal jezdit i Teo, cítím z něj takovou mládežnickou energii, která nás popohání a často nás vyhecuje, abychom se v tréninku posunuli ještě dále. Jinak bych se možná prostě vozil, ale tím, že je tu někdo zezadu, kdo nám šlape na paty, je to super motivace. Chemie v týmu prostě funguje. Jaké máte vize, které byste si rádi splnili? Adam: Pro mě je úžasné už to, že jezdím svěťák. Velmi si toho vážím. Každý, kdo tam je tak dlouho, samozřejmě sní o tom, že se mu podaří jeden závod vyhrát. Proto to dělám i já a rád bych si tento sen splnil. Je otázkou, zda se to povede. Člověk musí být stoprocentně zdravý a pak taky mít kus štěstí. Andreas: Jako malí jsme toužili být bok po boku ve svěťáku a ani si nemysleli, že se to takhle vydaří. To je super, obzvlášť za podmínek, co jsou pro lyžování na Slovensku i v Česku. Jak říkal Adam, ten pocit, kdy závodník dojede do cíle a vidí tam zelená čísla, ten se nedá koupit. Kdybych tento pocit měl, až bych dorazil do cíle jako poslední ze všech ve druhém kole, na tabuli by zeleně zářilo, že jsem vyhrál… Každý jeden sportovec si tohle přeje. Nepovede se to všem, ale děláme vše, aby to třeba jednou přišlo.

CEPSPORTS.CZ

DEMANDING THE BEST

FOTO: ARCHIV BRATRŮ ŽAMPOVÝCH A SALOMON

WORLD CUP HERO Teo: Pro mě je největší sen olympijská medaile. To kdyby se mi povedlo, tak už nebudu chtít nic víc. Jaká je uvnitř svěťáku atmosféra? Máte mezi konkurenty i přátele? Andreas: Atmosféra je super. Každý chce samozřejmě podat co nejlepší výkon, ale současně se všichni navzájem respektujeme. Jsou tam různé typy, jako třeba Adam, který to musí brát trochu se srandou, potom jsou závodníci, kteří jsou vážní a vlastně se v den závodu ani nezdraví, což je jejich typický projev, není v tom nic zlého. Samozřejmě tam mám i kamarády, shodou okolností hlavně z menších zemí. Vycházíme dobře s Čechy, Kryštofem Krýzlem, nebo pak s členy týmu Global Racing, to jsou takoví pohodáři. Více méně musím říct, že chlapi spolu fungují všichni dobře, určitě tam nejsou takové intriky jako v ženském lyžování. Jak relaxujete, když nejste na svahu? Adame, vy jste prý milovník rychlých aut a letadel? Adam: Ano, jsem ohromný fanoušek auto moto sportu. Občas, když je čas, chodím se vozit na okruhy. Mám kamarády, co mají super auta a někdy mě vezmou s sebou. Co se timingu týče, je to trochu podobné lyžím, tak to beru jako jiný typ tréninku. Je to spojené s adrenalinem a rychlostí. K tomu jsem odmala chtěl být pilot, kdybych nebyl lyžař, šel bych asi právě tou cestou. Takže jsem si udělal pilotní licenci a ve volnu chodím létat. Nejvíc však vypnu doma v Tatrách. Jsme přímo ze Starého Smokovce a já to tam miluju mimo sezónu. Tou dobou nebývají moc turisté, takže vyrazím do nějaké doliny, kde není signál, je tam klid a ticho a to je pro mě asi největší relax. Andreas: Pro mě taky, když přijedu domů. Ten klid, když se člověk se může jít projít do doliny, na chatu nebo k vodopádu… Užívám si po všem cestování přes rok, i když jsem jen doma a nic nedělám, je to příjemná změna. A pak je tu ještě trošku jiný adrenalinový sport – Adam je pilot letadla a já mám parašutistický kurz, takže já skáču, zatímco on pilotuje. Teo: Taky to jsou pro mě naše domácí hory, Vysoké Tatry, kde se mi moc líbí. Když jsme s bratry doma a máme čas, vždycky vyrazíme někam na túru. Pokud je venku škaredé počasí, tak mám rád e-sporty nebo hrajeme NHL. I tam funguje náš soutěživý mód.

skipasy GRATIS 26

Teo Žampa (19)

Adam Žampa (31)

Andreas Žampa (28)

Narozen: 12. října 2002 Disciplíny: slalom, obří slalom, alpská kombinace, super-G Největší úspěchy: posun o 1200 míst ve světovém rankingu v průběhu sezóny 2020/21, 1., 2. a 3. místo v obřím slalomu při FIS závodech v sezóně 2020/21

Narozen: 13. září 1990 WCSL 2022: 21 (GS) Disciplíny: obří slalom, slalom Největší úspěchy: 5. místo v kombinaci na OH v Soči 2014 a při SP v Kitzbühelu 2016, v sezóně 2020/21 7. a 8. na SP v Santa Caterina – Valfurva a 8. na MS v Cortině d’Ampezzo v obřím slalomu

Narozen: 13. srpna 1993 (v pátek :) WCSL 2022: 51 (GS) Disciplíny: obří slalom Největší úspěchy: 20. místo v obřím slalomu na MS v Cortině d’Ampezzo, 18. místo v obřím slalomu na SP v Adelbodenu 2018, 1. místo v obřím slalomu na NorAm Cupu v Copper Mountain (sezóna 2021/22), 2. místo na MS 2017 ve Svatém Mořici a 9. místo na OH 2018 v Pchjong-čchangu v týmovém paralelu

Lyžařský idol: „Pro mě je největší vzor Bode Miller. Je narozený ve stejný den jako já, vždy byl tak trochu extravagantní a prováděl na sjezdovkách show. Což zatím dělám i já, ne tedy výsledky, ale tím, jak tam padám.“

Lyžařský idol: „Vždy jsem obdivoval Bode Millera nebo Teda Ligetyho. Bylo úžasné, když jsem s nimi později začal i jezdit. Pak Ivica Kostelić a vlastně každý závodník – v každém lyžaři člověk najde něco obdivuhodného. Kdokoliv může být vzor.“

Lyžařský idol: „Každý má něco specifického, co ho dělá tím, čím je. Pro nás byli vzorem hlavně Američané, protože k tomu přistupovali trošku jinak. Bode Miller, Daron Rahlves, Ted Ligety. Pro mě byl vzor vždy Ivica Kostelić: Když si člověk vezme, že je z Chorvatska, a přitom dokázal vyhrát celkový Světový pohár i glóby za čtyři disciplíny…“

Oblíbená trať nebo středisko: „Mně se nejvíc líbí Alta Badia, Sella Ronda, Dolomiti Superski a celkově Itálie. Je neuvěřitelné, jak mají celý ten region vybudovaný.“

Oblíbená trať nebo středisko: „Kitzbühel a Alta Badia, i když každý kopec v kalendáři má něco do sebe. Ať je to Adelboden, Záhřeb nebo Schladming, kam večer dorazí sedmdesát tisíc lidí.“

Oblíbená trať nebo středisko: „Atmosféra v Kitzbühelu se nedá porovnávat s žádným jiným závodem, je každý rok speciální a něčím jiný, dole vždy čeká osmdesát tisíc fanoušků… Jsem rád, že jsem si v Kitzbühelu mohl s Adamem zajet i sjezd, byť to byly tréninkové jízdy, už pro ten pocit si to vyzkoušet, když o tom mnoho lidí jen sní. Adam tam byl pátý, já poprvé v životě zabodoval, i proto ho mám v paměti.“

clariTy_ZonUla

tHE VIsIoN To sEE tHINGs cLEArLY Více informací na pocsports.com

WORLD CUP

FACE

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

CORINNE SUTER Kráska s velkým srdcem

Sedmadvacetiletou Švýcarku nezastavilo ani zranění z tréninku v Zermattu a před sezónou, kdy chce zaútočit na medaili z olympiády, hlásí, že je ve skvělé formě. Dobrá je nejen na svahu, ale i v životě: Podporuje útulek pro zvířata, při péči o koně zapomíná na čas (neštítí se ani kydání hnoje!) a náležitě rozmazluje své tři kočky, z nichž kocour Mizi je jejím věrným společníkem už šestnáct let.

řadující sjezdová šampionka se narodila Silvii a Brunovi Suter jako třetí ze čtyř dětí. V rodině je s maminkou v menšině, zbytek domácnosti je ryze mužský, má totiž tři bratry, Andrease, Alexe a Daria. S nimi se odmalička proháněla po zasněžených sjezdovkách oblastí Ibergeregg a Handgruobi. Z lásky k pohybu se stala vášeň a časem se přirozeně zapojila do prvních dětských závodů. Zpravidla se dostala na stupně vítězů, takže netrvalo dlouho a přišlo laso ze Skiklubu Schwyz.

Holka od vedle

Jak se vršily další úspěchy dokazující nesporný talent, začala sjezdařka, která nevyrazí na trať bez make-upu, brát lyžování čím dál vážněji. Trenéři jí věnovali zvláštní péči, což s sebou přineslo zlepšení po technické, ale i fyzické stránce. Seriál závodů po kantonech JO-Rennen postupně vystřídaly ty na celonárodní úrovni a posléze mezinárodní. „Jsem hodně otevřený člověk. Nečiní mi třeba nejmenší problém přijmout tipy ke zlepšení i kritiku. Bedlivě naslouchám a beru si to k srdci. Jsem připravená se dále rozvíjet a nemám klapky na očích, které by mi bránily vidět napravo nalevo,“ říká o sobě specialistka na rychlostní disciplíny, která je na rozdíl od některých jiných Švýcarek proslulá absencí hvězdných manýrů. Dokonce se obejde i bez vlastního servismana, ačkoliv jí ho firma Head nabízela. Co je dobré pro její parťačky z reprezentace, je zkrátka dost dobré i pro ni.

Těžko na cvičišti…

Než se definitivně vydala na dráhu profesionální lyžařky, vychodila sportovní střední školu v Engelbergu a své středoškolské vzdělání završila úspěšně složenými zkouškami na hotelovce. Pak už šlo vše ráz naráz: FIS závody postupně vystřídal Evropský pohár. Za zmínku stojí, že Corinne Suter závodila v roce 2011 i na Evropských olympijských hrách mládeže v Liberci, kde skončila sedmá ve slalomu a nechala za svými zády o třináct setin Petru Vlhovou. Jindy zase v rámci Australian New Zealand Cupu s přehledem zvítězila v obřím slalomu před Wendy Holdener. V listopadu 2011 přišel vysněný debut ve Světovém poháru v americkém Aspenu. Při své premiéře startovala v obřím slalomu a slalomu a ani jednou se do cíle nepodívala. Podobně to dopadlo později v Lienzu, Záhřebu, Kranjske Goře a dalších destinacích, kde buď vypadla nebo se nekvalifikovala do druhého kola. Pro mladou závodnici to byly nemilé časy. Každá prohra znamenala velké emocionální vypětí, nebyla nouze o slzy. Na startu sezóny 2012/13 se nekvalifikovala do druhého kola v Söldenu ani Aspenu a vedení národního týmu se ji rozhodlo přeřadit zpět do Evropského poháru. Ten a spolu s ním nadcházející juniorské mistrovství světa v Kanadě naznačily, kde by mohl ležet klíč k úspěchu.

… lehko na bojišti

Vývoj výkonů naznačoval, že Švýcarka sice opouští čelní pozice v rámci technických disciplín, ale současně je stále lepší v rychlostních. K tomu se postupně učila ovládat svou

psychiku, aby dokázala přijmout skutečnost, že neúspěch v jednom závodě ještě není konec světa. Najít cestu jí pomáhaly i biografie a knihy o psychologii, jejichž je spolu s žánrem fantasy velkou fanynkou. Po čase přišly první body ve Světovém poháru, tentokrát již v rychlostních disciplínách, následovaly pravidelné dojezdy v top 30. Průlom znamenal rok 2019, kdy si po bronzu ze super-G a stříbru ze sjezdu na mistrovství světa v Åre dojela pro třetí místo, a tedy své první pódium ve Světovém poháru v Crans Montaně a v Grandvalira Soldeu. V nadcházejících dvou sezónách se už na stupně vítězů dostala celkem čtrnáctkrát, což jí přineslo dva malé křišťálové glóby za sjezd a super-G.

Závislá na adrenalinu

Ke každé sjezdové trati přistupuje s respektem a současně miluje ten pocit, když neslyší nic než sníh pod lyžemi, řítí se dolů rychlostí 120 km/h a snaží se co nejvíc schoulit do vajíčka, aby zapsala co nejnižší čas. Dobrodružná povaha se projevuje i v jejím volném čase, vyzkoušela si paragliding nebo bungee jumping a s přítelem Angelem Alessandrim si oba udělali kapitánskou licenci, aby se mohli příští léto plavit po světě. Pak je tu ještě jeden velký sen… „S týmovou kolegyní a kamarádkou Jasmine Flury máme to-do list činností, které bychom chtěly někdy v životě vyzkoušet. Já si tam jednou zapsala: Let do vesmíru. Jasmine se mi za to směje ještě dneska. Ale je to mé ohromné přání,“ svěřila se Corinne Suter, která jedním dechem dodává, že ovšem nejdřív musejí klesnout ceny letenek.

FOTO: HEAD

LEGENDY

Legendy TEXT: TOM ŘEPÍK

SUPERŽENA

Marie Marvingtová Marie Marvingtová (1875–1963) se proslavila jako letkyně; byla také průkopnicí lyžování a vynálezkyní prvních hliníkových lyží. Stala se sportovním fenoménem razícím cestu ženám do horolezectví, bojových umění, lyžování, cyklistiky, letectví i vojenské služby. Vymyslela koncept a technologii letecké záchranné služby a propagovala ji po celém světě.

FOTO: PRACOVNÍ ARCHIV AUTORA

STORY

FOTO: PRACOVNÍ ARCHIV AUTORA

Její lyže představovaly začátek záměru a slévárny v různých oblastech Alp začaly hledat způsob, jak spojit výkon dřevěných lyží s odolností hliníku.

Marie Marvingtová na lyžích v Chamonix v lednu 1913. Kalhoty byly v té době praktickým, leč odvážným módním prvkem mladé ženy

ž na výjimky se ženy její éry, které uspěly v alpinismu a letectví, těšily podpoře svých bohatých rodin či manželů. Marie Marvingtová se nikdy neprovdala a na všechna svá dobrodružství si musela vydělávat. Mariin otec Felix Marvingt byl poštmistrem ve francouzském Aurillacu; po roce 1879, kdy Felix ve svých 52 letech uprchl z dusivé úřednické kariéry, žila rodina z jeho důchodu. Felix byl v mládí plaveckým šampionem, v době narození Marie mu bylo 48 let a vřele svou dceru podporoval ve sportu – nejdřív v plavání, pak v cyklistice, kanoistice, horolezectví a gymnastice. Od svých pěti let následovala Felixe při jeho plavbách v Moselle a na turistických výšlapech v Alpách. V patnácti Marie trénovala s cirkusem Alphonse Ran-

cyho a učila se akrobacii na koni. Oplývala bez nadsázky nadpřirozeným smyslem pro rovnováhu, což ji rychle katapultovalo do popředí této jezdecké disciplíny. Díky jezdectví se dostala do kontaktu s důstojníky kavalerie, kteří v tomto sportu dominovali; po zbytek života pak Marie udržovala blízké vztahy s důstojníky francouzské armády.

Univerzální šampiónka

Její matka Alžběta zemřela v roce 1889, v Mariiných čtrnácti. Po matčině smrti začala stále víc tíhnout ke sportu. Zatímco navštěvovala obdobu střední školy v Metách v Lotrinsku (tehdy součásti Německa), učila se lukostřelbě, střelbě z pušky, šermu, boxu, tenisu, golfu a lehké atletice. Během studia medicíny na univerzitě v Nancy si získala

pověst ostré závodnice ve všech sportech; vítězila nad ženami v plavání a atletice a nad muži ve střelbě na terč. Víc než medicína ji oslovoval sport, a tak se spokojila s kariérou zdravotní sestry a svůj nevelký příjem si vylepšovala jako spisovatelka sportovních a dobrodružných knih. Pod pseudonymem Myriel prodávala články do desítek novin. Vrátila se do Alp a jako první žena historie zdolala řadu vysokých vrcholů v okolí Chamonix. Dost žen tehdy jezdilo na kole, ale jen málo z nich se účastnilo nějakých cyklistických soutěží; Marie vyhrála závod Nancy–Bordeaux (1 000 km) v roce 1904, Nancy–Milán (600 km) v roce 1905 a Nancy–Toulouse (900 km) v roce 1906. V tomto roce, ve svých 31 letech, se začala vážně věnovat i lyžování.

Lyžování ve Francii a Itálii bylo v této době z velké části vojenskou záležitostí, protože armády se soustředily na obranu hranic při stále rostoucím napětí s Německem a Rakouskem. Marie založila první civilní lyžařskou školu ve Francii a na druhém vojenském lyžařském setkání v Chamonix v roce 1908 se zúčastnila prvního organizovaného běžeckého závodu pro ženy, sprintu na tři kilometry. Zatímco o armádních závodech se ve francouzském tisku hojně psalo, ženskému závodu novináři nevěnovali moc pozornosti. Marie a její vrstevnice, které trénoval švédský odborník Harald Durban-Hansen, používaly dvě hole v době, kdy francouzský armádní tým stále ještě pádloval s jednou holí. Závod zřejmě vyhrála, ačkoli se nedochovaly žádné oficiální záznamy; možná, že se v těch dobách žádné nevedly. Durban-Hansen ji rovněž učil skákat na lyžích. V roce 1909 svůj lyžařský triumf zopakovala na mítinku v Gérardmeru. Tentokrát se všechny závodnice objevily v dlouhých kalhotách namísto sukní, což výrazně zlepšilo jejich výkony a navždy předurčilo lyžařskou módu. Potřetí zvítězila na Ballon d'Alsace v roce 1910. Mezitím vyhrávala závody v bruslení, v sáňkařské i bobové dráze. V létě 1908 se Marie zapsala do historie cyklistiky. Ve svých 33 letech se pokusila přihlásit na Tour de France, byla však odmítnuta – závod byl určen pouze mužům. Tour toho roku měřila 4 500 km ve 14 etapách: v průměru přes 300 kilometrů denně po prašných cestách na jednorychlostních kolech bylo náročných i pro ty nejsilnější cyklisty, a tak organizátoři umožnili po každé etapě den odpočinku. Marie jednoduše jela každou etapu ve dnech odpočinku. Závod dokončila s přehledem, přičemž 76 ze 114 startujících mužů z Tour odstoupilo.

STORY

LEGENDY

FOTO: PRACOVNÍ ARCHIV AUTORA

Ve válce

Při předvádění skoků na lyžích, Besse, leden 1913

Letecká průkopnice

lectva Paul-Maurice Écheman. Écheman byl rovněž vynikajícím lyžařem a bruslařem. Oba se stali stálými společníky na letištích i v horách. Zatímco Marie vytvořila několik prvních ženských leteckých rekordů, Écheman byl povýšen na kapitána a dostal na starost jedno z prvních francouzských armádních letišť. V roce 1910 přišla Marie s nápadem spojit své chirurgické a pilotní schopnosti a vytvořit leteckou záchrannou službu. S Échemanovou podporou předložila tento nápad armádě; bylo to však příliš brzy a ministerstvo války nemělo zájem. Écheman zemřel v roce 1911 při havárii svého sólového letu. Marie, jíž bylo v této době 35 let, pokračovala v dobývání letec-

kých rekordů, o nichž se psalo v tisku po celém světě. Sláva jí umožnila vydělávat si peníze létáním na výstavách a exhibicích, v zimě pak pokračovala v soutěžení v zimních sportech. Stále víc času věnovala rozvoji koncepce lékařské letecké evakuace. Pořádala konference na podporu této myšlenky a povedlo se jí shromáždit dostatek peněz na objednávku speciálně zkonstruovaného jednoplošníku Deperdussin pro přepravu pilota a dvou pacientů na nosítkách nebo pacienta a lékaře. Společnost však zkrachovala dříve, než bylo letadlo dodáno; jeho konstruktér Louis Béchereau přešel na vývoj stíhacího letounu SPAD pro první světovou válku.

FOTO: PRACOVNÍ ARCHIV AUTORA

V letním období během své lyžařské závodní kariéry se Marie začala věnovat letectví. V roce 1907 poprvé pilotovala balon a v říjnu 1909 (navíc během bouře) absolvovala svůj první přelet Severního moře z Evropy do Anglie, přičemž se i se svým pasažérem málem utopila. V témže roce se vydala na sólový let ve složitém a technicky nedokonalém jednoplošníku Antoinettě, jenž byl zkonstruován ještě před vynálezem standardního systému řízení. Francouzské letectví bylo v Mariině éře stejně jako lyžování silně podporováno francouzskou armádou. Mezi Mariiny přátele, kteří se učili pilotovat, patřil důstojník jezdectva a dělostře-

Marie testuje letoun Deperdussin coby možný prostředek pro leteckou záchrannou službu, Nancy, duben 1912

Když vypukla válka, nastoupila Marie rovnou do služby jako chirurgická sestra. Armáda jí nedovolila létat na vojenské mise, Marie se nicméně stala civilní leteckou instruktorkou na částečný úvazek a školila nové armádní piloty. Koneckonců byla jednou z nejzkušenějších letkyň na světě s vynikající pověstí. Absolvovala více než 900 letů, aniž by kdy vážně poškodila letadlo, zatímco více než 15 % pilotů s licencí z roku 1910 zahynulo ještě předtím, než válka začala. V březnu 1915 byl jeden z jejích chirurgických pacientů zraněným pilotem a ona se dozvěděla, že za něj v jeho bombardovací letce není náhrada. Inkognito se dostala do kokpitu a odletěla na dvě bombardovací mise nad německé letiště. Stala se tak první bojovou pilotkou na světě. Armáda přimhouřila oči. Oficiálně byla zdravotní sestrou. Neoficiálně létala na mise jako průzkumnice – tedy na samostatný průzkum ve stíhacím letadle. Poté si po dohodě s poručíkem pěchoty (a s pomocí svého přítele, maršála Focha) oblékla uniformu vojína a sloužila v zákopech. Po šesti týdnech byla lehce zraněna a poslána do lazaretu. To byl konec její pěchotní kariéry, ale Foch ji přidělil k italským alpským jednotkám bojujícím proti

Zorník mění zabarvení podle množství ultrafialového záření

Díky pásku chránič páteře dobře drží na svém místě

Dámská ochranná vesta na lyže a snowboard DBCK 500 WEDZE Pohodlný chránič zad v provedení vesty má pěnové díly tlumící otřesy. Díky nastavitelnému pásu přes břicho vám bude skvěle držet na svém místě i při rychlých dynamických jízdách. Samotná vesta je ze strečového materiálu, který je zároveň prodyšný.

1 299

Kč

Lyžařské a snowboardové brýle G 500 PH WEDZE Fotochromatický cylindrický zorník G 500 PH mění zabarvení podle množství ultrafialového záření, které na brýle dopadá. Zrcadlová úprava na vnější straně umožňuje snížit procento světla pronikajícího k oku. Nevýhodou však je, že není odolný vůči poškrábání. Brýle jsou vhodné i pro nositele dioptrických brýlí.

1 499

Kč

Lyžařská helma FR 900 Mips WEDZE Lyžařská helma FR 900 je lehká, dobře odvětrávaná a je vybavena technologií MIPS. Ta snižuje rotační energii po nárazu a tím snižuje i riziko poranění hlavy. Vrstva s nízkým koeficientem tření (žlutá vrstva pod polstrováním) umožňuje při příčném nárazu pohyb o 10 až 15 mm do jakéhokoliv směru, tím snižuje rotační sílu přenesenou na hlavu, potažmo mozek.

2 299

Kč

LEGENDY

FOTO: GETTY IMAGES

FOTO: PRACOVNÍ ARCHIV AUTORA

STORY

Její pobyt na Sahaře vedl k počátku éry hliníkových lyží

Rakousku v Dolomitech; oficiálně jako bojovou sestru. Byla to ideální práce. Jako lyžařka a horolezkyně šest měsíců organizovala evakuace zraněných vojáků z horských vrcholů a průsmyků a na lyžích dovážela potraviny a zdravotnický materiál. Poté strávila většinu roku 1916 na italské frontě, údajně jako válečná zpravodajka. V tom, co je o jejích cestách známo, zůstávají velké informační mezery; přátelé předpokládali, že pracovala pro vojenskou rozvědku. Za létání, boj, ošetřování a špionáž si Marie na konci války vysloužila Croix de Guerre i Řád čestné legie.

Lyžařskou vynálezkyní

Po válce Marie neúnavně vedla kampaň za svůj lékařský program letecké evakuace, což paradoxně vedlo k vynálezu hliníkové lyže. V roce 1923 cestovala s francouzskými a italskými jednotkami po Sahaře jako lékařka a válečná zpravodajka a navrhla hliníkové lyže pro experimentální zdravotnické letadlo, které mělo přistávat na písku. To ji přivedlo k myšlence na vlastní hliníkové lyže pro osobní použití. Po návratu do Francie v roce 1927 našla v Nancy kovodílnu, která uměla kovat

Marie Marvingtová se ve svých 80 letech naučila létat s vrtulníkem, fotka pochází z dubna 1955

lyže z pevné hliníkové slitiny pro letadla. Nechala si vyrobit dva páry: jeden pár na písek v poušti, druhý pár testovala na sněhu v Chamonix. Lyže na písek byly jistě lepší než chůze v sandálech po dunách, ale hliníkové lyže na sníh se ve srovnání s lyžemi z tvrdých dřev příliš neosvědčily. Na tvrdém sněhu bývaly téměř neovladatelné, a protože jejich skluznice nedokázala absorbovat vosk, mohly v měkkém sněhu klouzat jen ve velmi omezeném teplotním rozmezí. Přesto její lyže představovaly začátek záměru a francouzské slévárny hliníku v různých oblastech Alp

začaly hledat způsob, jak spojit výkon dřevěných lyží s odolností hliníku. Problém byl nakonec vyřešen v roce 1947 Američanem Howardem Headem. Marie během svého neuvěřitelného života zažila mnoho dalších dobrodružství, mimo jiné vedla první motorizované výpravy přes Saharu, nejprve v upraveném nákladním automobilu Fiat a později v šestikolkách Citroën. Počátkem 30. let se její koncept letecké ambulance přeci jen rozběhl a na jeho podporu vytrvale pořádala množství mezinárodních konferencí. Založila cenu kapitána Échemana pro nejlépe

vybavené zdravotnické letadlo a zahájila první výcvikový kurz pro zdravotnické sestry. Během druhé světové války se vrátila k Červenému kříži a po válce byla vyznamenána za blíže nespecifikované činy ve prospěch francouzského odboje. Jejímu pozoruhodně velkorysému životnímu příběhu jako by scházel adekvátní epilog. Až do svých osmdesáti let byla Marie hojně oceňována leteckou komunitou a francouzskou vládou. V závěru života upadla do chudoby a v roce 1963 zemřela v hospicu zcela bez prostředků ve věku 88 let.

www.roxa.com

STORY

NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

TEXT: TOM ŘEPÍK FOTO: PRACOVNÍ ARCHIV AUTORA

ČERTOVA DÍTKA LYŽOVÁNÍ Každý sport najde ve vlastní historii své nezapomenutelné, nezkrotné, radikální rebely. Lyžování bylo odjakživa na tento lidský druh nonkonformních osobností oplývajících excesivními výstřelky nadmíru produktivní.

ejich skutečná nátura se vedle bezpochyby fůry pozitivních vlastností skládala i ze sloních dávek nezodpovědnosti, nenapravitelnosti, snad i bezohlednosti, pohrdavosti, někdy trapnosti; mnozí z nich by však nebyli sebou samými i bez uměleckých sklonů, citu a odvahy k nezřídka extrémnímu buřičství a barbarské neúctě. Bez těchto často tolik podnětných individualit by historie lyžování zůstala vypodobněna v mnohem bledších paletách.

Švýcar Art Furrer na domácích svazích dnes

Art Furrer *1937

Rodilý Švýcar Furrer je nekorunovaným pionýrem freestylového lyžování, jak se v počátcích disciplíny říkalo akrobatům. V roce 1959 přijel ze Švýcar do Ameriky s historicky prvním repertoárem akrobatické sestavy, kterou si sám zkomponoval. Většina z prvků, se kterými přijel, zůstala ve standardech osnov baletních soutěží po celou dobu jejich existence.

Na svém kulatém obličeji nosil silné brýle s tlustými kostěnými obroučkami; vypadal trochu jako ospalá, zmatená sova. Když přijel do Ameriky, do své první práce nastoupil jako obchodní zástupce značky lyží, na nichž v Evropě jezdil. Musel si tedy pořídit auto, bez nějž by se při práci neobešel. Art však nikdy předtím neřídil a řídit neuměl. Než aby si šetrný Švýcar zaplatil

autoškolu, nechal by si raději vrtat koleno. V New Jersey si koupil auto a na oploceném parkovišti prodejce se učil řídit. Když zvládal zařadit všechny stupně, kolik jich auto mělo, odvážil se vyjet do běžného provozu na dálnici. Hned na prvních semaforech narazil do kufru policejního auta, které na červené zastavilo před ním. Policisté v autě nevěřícně zírali, co za idiota mají za sebou. Roztržitý Art byl na zhroucení, nedokázal ze sebe vypravit jediné slovo a nebyl ani schopen ukázat řidičský průkaz, který neměl. Policisté se na sebe podívali, dostali Arta z auta, odvedli jej přes ulici do baru, postavili před něj pivo a jednoduchou angličtinou mu vysvětlili základy amerického provozu. Pak vstali, zaplatili účet, popřáli mu hodně štěstí, zamávali a odešli. Coby své první lyžařské angažmá dostal Art roli psa v exhibici slavného Steina Eriksena. Norský šampion objížděl se svou show americká města, v nichž každé odpoledne v nějaké městské hale na postaveném můstku udivoval svými akrobatickými kousky. Na konci čísla při jízdě držel na vodítku psa na lyžích – toho v chlupatém převleku na všech čtyřech předváděl Art. V kožichu začalo být obrýlenému Artovi brzy velmi teplo a mlhavo, naštěstí číslo trvalo poměrně krátce. Jednou v New Yorku, kdy měli dvě exhibice v jediný den, si po prvním čísle Art zdříml v hale hotelu, a když se vzbudil, zjistil, že mu nezbývá moc času do začátku

Jud Strunk *1936 †1981

Švýcarský akrobat Art Furrer za dob svého amerického angažmá

dalšího vystoupení v jiné hale města, newyorském Coliseu. Aby ušetřil čas, oblékl se rychle do psího převleku a vyrazil do ulic, psí hlavu v ruce. Jak utíkal směrem k hale Coliseum, narazil do bariéry zástupů lidí. Nevěděl, co se děje, ale nemaje čas, začal se prodírat lidmi dopředu; nepřestal, dokud jej nezastavili dva policisté v civilu a nenamířili na něj pistolemi. Šlo o Artovo první a poslední setkání s prezidentem Johnsonem, který po ulici projížděl pomalu v otevřené limuzíně, zatímco kynul davům. Poté, co projel, se prezident otočil a nevěřícně hleděl na obrovského bílého psa s hlavou v ruce, na kterého dva tajní agenti míří tasenými zbraněmi. Po skončení své členité kariéry v lyžařském šoubyznysu se

Bez těchto často tolik podnětných individualit by historie lyžování zůstala vypodobněna v mnohem bledších paletách. Art vrátil do Švýcarska, kde se stal úspěšným developerem horských apartmánů. Obor si jej bude nadlouho pamatovat jako jednoho z jeho neposedných ďáblíků, kteří se prosadili díky tomu, že postrádali dostatek zábran dělat věci, do nichž by většinu takzvaných normálních lyžařů vznešených hodností nikdy nenapadlo se pustit.

V roce 2017 oslavil Art Furrer 80. narozeniny a nadělil si toto veselé video, kde sjíždí lyžařské tratě na nejdelších existujících lyžích:

www.snow.cz/video/6880

Byl jedinečnou kombinací talentovaného skladatele a muzikanta, charismatického miláčka davů, spontánního blázna, dobromila se lvím srdcem – a taky kompulzivního lyžaře v místním středisku Sugarloaf. Strunk byl jednou z největších televizních celebrit domovského státu Maine sedmdesátých let s vlastní hodinovou show, renomovaným hráčem na banjo a autorem snad i světového country hitu Daisy a day, Denně (ti dám) sedmikrásku. Do světa showbyznysu se jako mladík uvedl tím, jak oživil pravidelný slavnostní průvod ve svém rodném městě Farmington na Den nezávislosti, kdy Amerika slaví narozeniny. Protože v tu dobu neměl žádnou kapelu, zašel do místního rozhlasového studia a hrál tam celou hodinu na banjo pochodové melodie. Byl domluvený, že každý v průvodu bude mít s sebou tranzistorové rádio a na něm hlasitě puštěnou místní stanici. Bizarní způsob

oslavy národního svátku neunikl pozornosti celostátních médií, a Jud si tak chytře založil na budoucí popularitu. Protože mu tlouklo srdce lyžaře, na svých koncertech vybíral vstupné, jehož část pravidelně věnoval mladému US Ski Teamu, v té době slabému a chudému – jehož tehdejší rozpočet se podobal rozpočtu rodiny na minimální mzdě. Později, když americký nároďák začal být financovaný z korporátních zdrojů, Jud koncertoval na podporu lyžařů rodného Sugarloafu. Coby lyžař se v lecčems podobal vzteklému psu Dickovi– též sjížděl domácí sugarloafské svahy odshora dolů s naprostým minimem oblouků, kolik jich bylo zapotřebí, aby lyžař zůstal v trati. A podobně jako Buek, i Strunk si dobíjel energii létáním. Byl velmi dobrým pilotem – dokud se na jeho letounu nevyskytla mechanická závada při přeletu jeho domoviny v říjnu 1981. Jako Buek, i Strunk se zřítil a v troskách stroje zahynul.

Virtuos na banjo, populární písničkář a miláček davů Jud Strunk, autor hitu Daisy a day

STORY

NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

Dick Buek *1929 †1957

Bezvýhradně dokonalým prototypem popsaného byl nebožtík Dick Buek, vždy přezdívaný Mad Dog, vzteklý pes. V časných padesátých letech byl elitním amerických sjezdařem a téměř jistým kandidátem na nejcennější světové kovy, kdyby nebylo nejen řádky zničujících zranění, ale i předčasného, byť ne až tak nepředvídatelného konce všeho. Zdivočelý Kaliforňan Buek přijel do tehdy nejlepšího amerického střediska Sun Valley v roce 1950. Byl čerstvě plnoletý a očividně se nebál nikoho a ničeho. Jeho lyžařská technika vyznávala doslova strohou přímočarost: namířit špičky lyží kolmo ke spádnici, rozjet to a ustát to. Pokud zrovna nestál na lyžích, téměř jistě seděl na motorce anebo podlétával mosty a elektrická vedení ve svém letounu. V jistém smyslu vedl ukázkový život sportovce, který nekouřil, nepil ani nemluvil sprostě; jen zkrátka jako narozený Štír neodolal své zvěrokruhem předurčené vášni k ženám – a taky rychlému pohybu. V Sun Valley se Buek uvedl tím, že sjel šusem sjezdovku Exhibition, jeden z nejprudších a nejobtížnějších mogulových svahů v Americe, přičemž přes vrcholky boulí letěl více než stokilometrovou rychlostí. Okamžitě se spřátelil s přihlížejícím Emilem Allaisem, francouzskou ikonou a mistrem světa, který ve středisku trénoval tamní klubové závodníky. Buekovi stačil rok tréninku pod Allaisem, aby s převahou vyhrál americký titul ve sjezdu v roce 1952. Tím se kvalifikoval do reprezentace a prvně v životě odcestoval do Evropy, rovnou na olympiádu 1952 do Osla. Dojel dvanáctý. Do další sezóny se už zlepšil natolik, že na setiny vteřin srovnal rekord tehdejšího úřadujícího světového šampiona ve sjezdu, Rakušana Christiana Pravdy ve slavném Harriman Cupu doma v Sun Valley.

Vášnivý lyžař, motocyklista a pilot Dick Buek se nedožil třicítky

V té sezóně se pasoval do role horkého favorita na medaile na nadcházejícím mistrovství světa 1954. Jenže než k tomu mohlo dojít, na jaře narazil Buek na své motorce čelně do protijedoucího auta na dálnici. „To auto bylo kompletně na odpis a odrovnal jej motocyklista svým tělem,“ popsal havárii pojišťovací agent. Doktoři nejprve svorně prohlásili, že to Buek nepřežije. Později, že možná přežije, ale nebude už nikdy chodit. Krátce potom Bueka v nemocnici navštívil lyžařský kolega a našel ho – navzdory všem zákazům – venku z postele, jak na chodbě cvičí podřepy na jedné, nerozbité noze. „Musím se začít dostávat do formy na mistrovství světa,“ vysvětloval nezmar Buek. Tu zimu se skutečně dostal na lyže; s jednou nohou stále zašitou a ve speciálním plechovém krunýři nastoupil do ame-

rického mistrovství ve sjezdu. Národní titul dokázal vyhrát. V další sezóně skončil druhý v národním šampionátu v Cannon Mountain, který sloužil jako test pro olympiádu 1956. Následující týden při tréninku ve Vermontu na příští závod vybočil z trati, aby se vyhnul kolizi s nepozorným divákem a v plné rychlosti narazil do stromu. Zlomil si páteř. V kómatu jej transportovali do nejbližší nemocnice. Z ní Buek dalšího rána utekl a odjel stopem na nádraží, aby vlakem odcestoval do Sun Valley, kde chtěl sledovat proslulý Harriman Cup. Svá záda si zlomil ještě jednou v přespříští sezóně, v roce 1957. Nechal si udělat chránič na celý trup a nastupoval v něm k závodům ve snaze kvalifikovat se na mistrovství světa 1958. Povedlo se mu to.

Mimo lyže se Buek rovněž nenudil: v domácím Sun Valley rád stavěl své přátele před prkenná vrata chaty skipatroly tamního střediska a obhazoval je noži. Všichni kamarádi cirkusové číslo přežili, zato vrata byla nenávratně poničená, jak shledalo vedení střediska. Dali Buekovi pokutu, aby se za ni vrata spravila. Tvrdohlavý Buek peníze zaplatil, vrata vysadil z pantů, někam je schoval a odjel zpět domů do Kalifornie prohánět se na motorce. Motorky Dicka neodolatelně přitahovaly; jednou si na závodech ve Švýcarsku vypůjčil zaparkovaný motocykl v Curychu a s kolegou za zády vyrazil na divokou jízdu starým městem, pochopitelně na plný plyn. Za jedním z rohů zjistili, že se řítí slepým uzavřeným dvorem čelem do zdi. Buek si na poslední chvíli všiml bočního schodiště, kterým v plné rychlosti sjel dolů, a dalším dvorem našel výjezd do nové uličky. Vše, aniž by nějak zpomalil. Na světovém šampionátu 1958 se už ale Buek nemohl ukázat. V létě 1957 tahal přátele na vodních lyžích za svým letounem na hladině Donner Lake poblíž kalifornského Truckee, když havaroval a letadlo rozbil. Na podzim téhož roku už létal jiným strojem nad tím samým jezerem a učil kamaráda pilotovat. Napadlo jej, že mu ukáže, jak zvládat výpadek motoru. Když přiškrtil palivo, zamrzl mu karburátor – častá závada v dobách, než se motory začaly vybavovat ohřívači karburátorů. Letadlo se střemhlav zřítilo na hladinu jezera a oba muži zahynuli. Toho dne (by) mladík Dick Buek slavil své 28. narozeniny.

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

HISTORIE

TEXT: ALEŠ SUK FOTO: ARCHIV AUTORA

Bílé příběhy staničních knih

VÁNOCE

Vánoce na horách se staly úkazem, který přiváděl městské obyvatelstvo do nemalého údivu – našli se lidé, kteří se veřejně rouhají nejvelebnějšímu svátku, opouštějí své domovy a prchají na hory, aby trávili Vánoce tam! Došlo to tak daleko, že matky a otcové brali na hory i své děti, tahali s sebou i nadílky a Ježíšek naděloval na pláních beneckých.

úry, kurzy, zábava, závody – tak lze stručně shrnout náplň skijáckých pobytů, jak je zaznamenávají staniční knihy. Popsány jsou i dva jazykolamy zvěčněné Cínou Jelínkem po Vánocích 1920: „Jeden lyžař nezalyžařivší si potkal lyžaře zalyžařivšího si“. O dva roky později přidává „Zalyžaříš si, lyžaři, či nazalyžaříš-li si, lyžaři?“ – Teď to vyzkoušejte nahlas a rychle!

Vánoční kurzy si užíval Josef Rössler Ořovský, když na závěr výcviku vyvedl své nováčky na Žalý a dal jim skládat maturitu. Víte, co to je? Úzký průsek ze Žalýho lesem dolů. Ještě dnes je z beneckých běžeckých tratí patrný. Rössler jej sjel první, pak se postavil na vyhlídkové místo a poté to před ním defilovalo. Jeden jediný takový přemet na Václavském náměstí by stačil, aby v lyžaři nezůstala kůstka celá. Tady bylo vidět kotrmelce a převraty kombinované a složitě kombinované, krátké i dlouhé, vysoké

Bloudíme v mlze

Kniha na Vosecké 27. prosince 1921 konstatuje vánoční superbloudění. Důvod není popsán (tipujeme počasí, nebo truňk?) – lyžaři při prvním výstupu na Voseckou zbloudili a po šesti hodinách putování ocitli se opět u Cihelků v Novém Světě. Hezký výkon!

Vánoční lyžecké kurzy bývaly rozjezdem do sezóny, náročným a namáhavým pro obě strany a obtížným z cvičitelského hlediska, obzvláště, byli-li instruktory Norové. Takže si pro odlehčení v čase, kdy vrcholila únava před zakončením kurzů, dovolili lektoři trochu veselí a žertu. Vyrazili na hřebeny a v maskách Tří králů předváděli pobaveným adeptům svůj lyžařský kumšt v převlecích, cestujíce od boudy k boudě. V knize ČSK na Mísečkách maluje tříkrálovou jízdu 5. ledna 1913 Ořovský – sebe sama s kadidlem v čele, za ním ve stopě instruktoři značného věhlasu: N. R. Oestgaard, Smith Kieland, H. H. Hansen. Spatřiv tento kvartet, zapsal na Benecku hoteliér Srbický: „Aj lyžaři pěkné lyže máte, já se k Vám taky dám, když mi jedny dáte!“

Rösslerova maturita

Veršovaným příměrem, vystihujícím snažení kurzistů, se ozval v sezóně 1911 M. Panovský: „Lyžaření je pěkný spurt, nesmí se však válet na zádech furt!!“ Tuto velepravdu zobrazuje později, o Vánocích 1923, i vyobrazení Ski klubu Protéza. (Skiclub Prothesa, Vánoce 1923)

Lyžecký komiks

Sváteční rozpoložení vyvolávalo pokusy opatřit staniční záznamy nějakou novinkou, nápadem či zlepšovákem. Na vánoční túře zkraje ledna se oznamuje: při výpravě vynalezen nový způsob dělání túry v horách – vezme se jeden Jindříšek a jeden lyžař a smíchá se to dohromady tak, že Jindříšek má kromě svých lyží ještě na zádech lyžařova prkýnka, a ten jde pěšky do vrchu i s vrchu! Výsledek zaručen. Připojen je půvabný komiks, a to v knize na Benecku, naskicovaný vynálezcem Josefem Jindříškem. Mimochodem, komiksů jinak v knihách moc nenajdeme, tento patří k světlým výjimkám. Vznikl v době vánočního kurzu, kdy bylo k podobným malířským výkonům dost času. Výcvik býval zpravidla dvoutýdenní.

Lyžecké zpěvy

i přízemní, s vruty i bez. Není pochyby, že požitky Rösslerovy byly ohromné, viděl-li, jak brzo hlava se objevila nahoře, brzo špičky lyží, i mohutná oblina podobná Vysokému Kolu, tu nohy elegantně k sobě přitisknuté, tu v úžasném roznožení, tu nohy za hlavou, lyže propletené kol těla, čepice a sólo ujíždějící ski…

A Rössler dole se řehtal jako Mefisto. Celé to jeho plahočení na loukách s neohrabanými novici bylo mu bohatě zaplaceno tímto sjezdem. To patřilo k věci.

Vánoční kurzy

Výstižný popis vánočního kurzovního snažení: „Josef Loutchan, t. č. předseda S. K. Turnov, učil se

v potu tváře lyžařit a mazal jeden mazák za druhým,“ Benecko, vánoční kurz lyžecký 1909. Je nasnadě, že bílé poznání nového sportu panem předsedou bylo příčinou založení lyžařského odboru SK Turnov v listopadu 1910, kdy jsou Turnováci registrováni coby 28. korporace Svazu lyžařů v Království českém.

Vánoční nálady na horách, dobré jídlo a pití, večerní zábava a tancovačka, karban, to všechno svádělo i ke zpěváckému parafrázování. Na samém počátku roku devatenáctistého dvacátého třetího čteme na Benecku text zpívaný na melodii Copak je to za vojáka: „Copak je to za lyžaře, když mu láska nekvete, copak je to za lyžaře bez hezkého děvčete? Lyžař ten se nesmí bát, do všeho se musí dát, všechny holky musejí si za ním lyže ušoupat.“ A za měsíc nato kontruje kdosi další slokou: „Copak je to za lyžařku bez hezkého lyžaře? Copak je to za lyžařku, když má lyže v almaře? Lyžařka se nesmí bát, na kluky se musí smát, všichni kluci musejí si za ní lyže ušoupat.“ Svůj vztah k milovanému sportu, inspirovaný vánočním pobytem, přiměl poety několika výprav, dlících na Martinovce, k říkance datované 28. prosince 1923: „Člověk ani nevěří, jak lyžaři se hemejří, a je jich pořád víc. Však to nedělá nic. Jen pane bože houšť, ať zalidníme poušť, tu bílou, nám tak milou.“

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

HISTORIE Strávit svátky na přelomu roku na horách bylo vždy událostí, na kterou se lyžařský národ těšil převelice. Jazýčkem nálady na misce vah bývalo počasí, přesněji řečeno jeho předpověď. V benecké knize je 28. prosince 1917 prognóza navýsost špatná. Špatná tak, že Rössler nelenil a ztvárnil ji s dodatkem – jak to bude vypadat 29. prosince na Labské louce

Lyžecké básně Vánočnímu veršování na boudách nebylo konce. Vznikla i novoroční koleda. Dr. Brožka v ní na Silvestra 1922 na Benecku informuje: „…o paní Vainové jdou kolem hlasové, její styl že odkoukali Norové…“ A. Tamchynová 3. ledna 1925 veršuje svůj zážitek v básni Sjezd pana Jantače do Špindlu: „Den byl jasný, sjezd byl krásný, ale jenom nakrátko, dokud sjížděl ,košťátko‘. Jak to ale pustil parou, v mžiku nato zajel hlavou do sněhu jak párátko.“ Přebohaté vánoční zážitky shrnuje hutná rýmovačka pěvce Krkonoš z Českého Skiklubu: Benecko chata Procházka táta Cosi se vkrádá Procházka zrada

Pozdrav Bohumila Hanče

Vzácný je podpis a výzva mistra Hanče z 30. prosince 1907: „Návštěva na první mojí dovolenou ze služby vojenské, která vyplněna jest dle mého přání nejkrásnějším zimním počasím ku mojí zábavě při nejlepší radosti a spokojenosti. Na zdar všem českým lyžařům volám! Hanč Bohumil.“

Jedeme sami Prokrista pána Bez toho táty Rozbité hnáty Stahané svaly

Poplatky za prošlapávání stopy Přečasto pracovali naši přední funkcionáři a lyžci s nadsázkou sršící vtipem. „27. 12. 1917 vykonali při –13° a vysokém novém sněhu architekt Vávra, Sedlák, J. R. Ořovský lyžeckou túru do Mísečných bud. Sníh hluboký, po kolena, až i po pás. Zato zpáteční cesta po vlastních stopách velmi nádherné sjezdy.“ Připojen je za podezření, že přátelé využili jejich prošlapávací práci, i následující „aučet“: Za prošlapávání hlubokého sněhu P. T. pp. Dru Mézlovi, Tikvovi, Komorkoji atd. 1/ od Rovinky na Šeřín.........................................................................................................................10,50 2/ z Šeřína na Černou skálu................................................................................................................20,3/ Václavské náměstí............................................................................................................................10,50 4/ Mechovinec průsek..........................................................................................................................5,5/ serpentina..........................................................................................................................................20,Celkem ....................................................................................................................................................K 66,Ihned splatno po návratu z túry. Reklamace se přijímají jen do 3 dnů. Odpověď: 28. 12. 1917 Benecko –„Uznávám dobrou vůli, jak v pojmu vyšlapání stop, tak v pojmu vystavení ,laciného‘ účtu. Účet však stává se bezpředmětným, jelikož vyšlapání stop nebylo promptně lifrováno. Nastal totiž ,vis major‘. Náš obávaný Krakonoš udělal nám ,Strich durch die Rechnung‘, neboť na naší cestě byly stopy Vaše úplně zaváty. Tudíž žádáme zdvořile, byste se lask. obrátili na Krakonoše, by Vám účet shora vystavený sám zapravil. S veškerou úctou Jan Holemý.

Čerti nás brali Hejtmanka leží Pes tady běží Je tady živo Máme tu pivo Máme tu všecko Čert vzal Benecko Ať žijou mámy Kotelné jámy Šlehačka kafe Memfisky rape Slivovice v číšku Hned teplo v bříšku Čtenářko milá Co jsi tu byla Máš-li mne ráda Vlez mi na záda

Mísečky 1917

JEŽÍŠEK JEZDÍ NA LYŽÍCH fanshop.czech-ski.com

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

100 % ŽENY

TEXT: ALEŠ SUK FOTO: ARCHIV AUTORA

Úsměvné, prosté, neopakovatelné

PŘÍBĚHY ČESKÝCH PRŮKOPNIC

První, ryze závodní trasa, na které si to dámy rozdaly v běhu na ski, byla 500m dráha při I. mezinárodních závodech lyžeckých v Dolních Štěpanicích 21. února 1897. Všechny 3 jezdkyně, členky ČKSS Jilemnice, si podle pořadatelů vedly skvostně. Zanořili jsme se do příběhu prvních žen, které se nebály nasadit si čertova prkýnka.

První vítězky české, dámy ČKSS Jilemnice. První, startovní číslo 17, Julie Gassnerová, druhá M. Mládková (19), bronzová B. Mládková (18). Všechny na lorenzkách s krkonošským bindingem (vázáním), držíce vysokánské ledoborce (hole)

e dámy skutečně umí, potvrdilo historické vítězství Julie Gassnerové, finišující do cíle pětistovky v čase 2.21,3/5 min. Byl to kalup, Julie dokonce překonala výkon nejrychlejšího žáka, 14letého Frantíka Horáčka z D. Štěpanic, a to o víc než minutu. Stříbrný dantes obdržela M. Mládková, třetí dojela Mládková Božena.

Žena na maratónu

Více dam a méně mužů

Jiným primátem je účast lyžařky Sokola Mrklov, Andy Hanušové, v lyžařském maratónu. Mistrovský závod na 50 km „prosvištěla“ jmenovaná 11. dubna 1909 na trati Sněžka – Mísečná – Kokrháčská rokle – Dvoračky – Vosecká – Labská. Aleš Lyžec, oddaně tvrdošíjný ctitel Krkonoš, slečnu Hanušovou vzpomíná v zápise na Labské 12. dubna 1909 nazvaném Loučení se zimou.

27. března 1910, se opět chystá na Sněžce start mistrovské padesátky. A tentokrát to nebyl jen tak obyčejný závod. Ostatně citujme z vytištěného programu: Jezdci shromáždí se v Jilemnici, jedou společně na Sněžku a nocují na vrcholu tak, aby v den závodu o 6. hodině ranní byli připraveni u startu. Nejzkušenější dá pak znamení

k výjezdu a závod započne. Účastníci, vyzbrojeni tlumoky o minimální váze 5 kg, nesmí používat tuleních pásů, ani jiných brzd a jsou povinni držeti se pohromadě. Vůdce zvolený udává tempo v průměru 6–9 km za hodinu, a pakli by některý účastník se vzdal, doprovodí ho ostatní do nejbližší boudy. Polovina dráhy volí se tak, aby připadla na nějaký hotel, kde na

Skupina účastníků I. mezinárodních závodů Svazu lyžařů v Království českém, 21. února 1897, Dolní Štěpanice. Uprostřed sestry Mládkovy a J. Gassnerová, ve svetrech J. R. Ořovský (v brýlích z profilu) a H. Bedrník

oběd se odpočítá 1 hodina. Pak se pokračuje v jízdě. Asi 10 km před cílem účastníci se seřadí, nejstarší dá znamení a nyní jede každý podle vytyčené dráhy až k cíli nejrychlejším tempem, jaké vydrží. Neobyčejný význam tohoto skutečně originálního závodu (byli jsme prví!), který pouze svojí tendencí zajišťuje svému vypisovateli, ČSK, trvalé jméno ve sportu, spočívá v jeho čistě turistickém podkladu. Každý účastník musí míti s sebou

kabát, potravy, prádla, nářadí k opravě aj. tolik, kolik pořádný turista potřebuje na 2–3 dny. Tempo závodu dovoluje každému, aby mohl s nerušeným požitkem pozorovati krásy zimní přírody. S podivem zjišťujeme fakt, že ku startu jsou přihlášeni muži v menším počtu než dámy. Pět dam – Anda Hanušová-Sokol Mrklov, A. Peková z Kroužku lyžařů Nová Paka, a tři jezdkyně z Jilemnice: A. Valešová, Boža

Bucharová a sl. Mařatková vyrazily na distanci 25 km. Pouze čtyři pánové (Josef Šír, Josef Mejvald, arch. Karel Jarolímek a František Moc) jeli 50 km. Pro dokreslení přítomných osobností ještě soudci: startér Balk a Emerich Rath. Večer před závodem svolána schůze závodní za účasti všech devíti přihlášených. Za přesedajícího zvolen p. ředitel F. Moc z Náchoda. Start určen přesně o 7. hodině ranní. Všichni

sjedou na lyžích ze Sněžky dolů k Obří boudě. Sl. Hanušová je vůdkyně jízdy dam. Kontrolní knížky žádné nemaje, pojede se tudíž bez nutné kontroly! Volné návrhy: sl. Hanušová žádá za poznámku, že ona a sl. Peková samy vystoupaly na vrch Sněžky a celou cestu konaly samy. Glosa na závěr odcitovaného zápisu ze Sněžky: O výsledcích dam nemáme záznamy. Vítěz mužů, J. Šír, potřeboval k projetí trasy 8 hodin 6 minut.

Aleš Lyžec „Loučení se zimou“ Dnes tě mám zase na krku, ty má paní Samoto! Zítra zase atd. To byl včerejšek na Labské jinačí mezi švarnými molodci Pražany (z ČSK Praha) a statečnými Jilemničany – závodníky. Pan Hanč, junák nad junáky, zase vyhrál, i slečna Anča Hanušová se smála, neboť nebyla mezi závodníky pořád poslední! (poslední slova podtržena, pozn. autora). Pan inž. Pliške nejveselejší pozůstalé o ½ noci při blesku kalafuny vyobrazil. Ráno 12. 4. pan Hanč dělal divy nad vodopádem (sjížděl jej zamrzlý na ski), p. Rath bosky (doslova!) s ním závodil, potom guilotinoval lyží půl tuctu snídaní, p. Rössler sršel vtipy, potom blesky při správce zlomené lyže páně Braunerovy u Falkensteinu 1390, který jsme přezdíli Skalím Rösslerovým. Celkem bylo Pražanů do večera 11/4 – 23, u snídaně 12/4 – 18. Aleš Lyžec. 13/4 jedu v chumelenici na silně naparafinovaných ze zimy pryč! Nashledanou, Morano, za 8 měsíců!

Momentka z lyžařského pravěku podkrkonošského: sedm dam na ski v sezóně 1900

FOTO: AGENCE ZOOM

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

ALPSKÉ DISCIPLÍNY

Všechno tady miluji! Famózní Levi Martiny Dubovské

TEXT: EVA KURFÜRSTOVÁ

Začátek slalomářské sezóny udělal českému alpskému lyžování velkou radost! O senzační výsledek v podobě 6. místa ve druhém slalomu Světového poháru v Levi se postarala Martina Dubovská. Devětadvacetiletá rodačka z Třince žijící od útlého dětství v Liptovském Mikuláši na Slovensku ukázala, že loňská sezóna, kterou zakončila na pozici desáté nejlepší slalomářky světa, nebyla rozhodně náhodná.

Levi se už podruhé konaly ženské slalomy dva po sobě. V rámci udržení bezpečnostní bubliny, aby se spolu ženská a mužská část SP potkávala co nejméně, už druhý rok po sobě v Levi závodí pouze ženy. Pro Martinu Dubovskou je to rozhodně dobře, protože Levi je dlouhodobě její nejoblíbenější destinací SP, a jak sama říká, miluje na něm úplně všechno. My zase na Levi

milujeme to, že se zde Martině takto skvělé daří, a duše fanouška českého alpského lyžování se tetelí radostí, že po skvělé Šárce Strachové máme další slalomářku ve světové špičce. Martina a její realizační tým složený z trenéra Andreje Prevuzňaka, mentálního kouče Tomáše Hvoreckého a fyzioterapeutky Venduly Novákové vyrazil do Levi se značným předstihem. V centrální Evropě totiž napadlo

ODBORNÝ SPORTOVNÍ ÚSEK ALPSKÝCH DISCIPLÍN

větší množství sněhu až na konci října a tréninkové podmínky nebyly zrovna optimální. „Trenéři zareagovali velmi pohotově v tom smyslu, že jedeme hned do Levi, kde už byly podmínky pro trénink kvalitní. To rozhodnutí sice zmařilo naději na můj start v paralelu v Lechu, což mě chviličku, ale opravdu chviličku, mrzelo. Paralel není mou hlavní disciplínou a ani jsem se na něho nijak nepřipravovala,“ vysvětlila Martina.

Hlavní partner OSÚ AD SLČR

POOL Partner

„V Levi jsme trénovali několik dní na závodní pistě, která sice ještě nebyla nainjektovaná, ale jezdit na svahu, na kterém budete závodit, je vždy velkým přínosem. Pak, když podle pravidel zavřeli závodní svah (pozn. pět dní před závodem už nesmí na závodní pistě nikdo trénovat, jinak mu hrozí nepřipuštění na start závodu), jsme trénovali na jiné pistě, kde to byl také dobrý trénink.“

Mediální partneři

Nejprve desátá

Před prvním závodem Martina vystupovala s pokorou, přesto při otázce na potenciální cíle bylo znát vzrušení. „Trénovala jsem a teď už vlastně ani netřeba mluvit, teď už jen ukázat, co ve mně je. Standardně chci předvést dvě rychlá a dobrá kola, zbytek se jako vždy uvidí.“ V prvním z dvojice závodů jí patřilo konečné 13. místo a spokojená byla jen z části. „Třinácté místo není špatné, možná jsem od sebe měla i vetší očekávání, ale beru to s pokorou a jsem ráda, že jsem tam. Ty jízdy měly být lepší. První kolo to vůbec nebyla taková ta moje jízda, byla jsem tuhá, vůbec tam nebyl ten uvolněný pohyb, který já mám a kterým jsem rychlá, asi jsem byla i trochu nervóznější než normálně. Druhé kolo jsem se snažila si to více užít, už to bylo lepší, ale i tak ještě mám co dělat. V trénincích vím, že jezdím jinak, lépe.“

A potom šestá!

Věděla, o čem mluví, a druhý závod se jí Levi odměnilo. Zajela životní 6. místo. Výsledek, kterého naposledy ve slalomu dosáhla Šárka Strachová. Pro doplnění, fyzioterapeutka Vendula Nováková je zaměstnaná na klinice u Šárky Strachové a Martina si ji na tuto část sezóny od Šárky s nadsázkou řečeno ‚vypůjčila’. „Šesté místo je super a mám velkou radost, že jsem se dokázala zlepšit,“ byla první slova Martiny Dubovské. Závod to přitom nebyl lehký, ale Martina ho dokázala jet tak, jak si přála. Byla dynamičtější a zároveň jela s lehkostí. Po prvním kole

byla sedmá. „Celé první kolo bylo super a hlavně nájezd do poslední roviny, s kterým jsem měla předtím problémy, mi tentokrát vyšel.“ Druhé kolo stavěl rakouský trenér Gerhard Huttegger a žádná branka v něm nebyla stejná. Kolo, jež slalomářky neprověřilo pouze technicky, ale i psychicky, zvláště pak ty mladší, které postoupily do druhého kola s vyššími startovními čísly. Martina však svou jízdu zvládla s bravurou, a když projížděla cílem, patřilo jí průběžné třetí místo. Bylo jasné, že minimálně vyrovná životní osmé místo z Jasné. Nakonec se však posunula ještě o dvě příčky na nové životní maximum. „Druhé kolo bylo postaveno úplně nerytmicky, což já vůbec nemám ráda a vůbec mi to nevyhovuje, takže jsem ráda, že jsem podala výkon, jaký jsem podala, a je z toho 6. místo a také, že mám na čem dál v sezóně stavět. Mám z toho opravdu hodně velkou radost. Poděkování patří celému mému týmu. Táta, který je doma, Andrej, který je skvělý trenér, ale i servisman, co mi připravuje ty nejlepší lyže, a Tomáš, který pracuje s mou hlavou a díky tomu, že se známe hodně dlouho a je také bývalý závodník a trenér, mu řeknu věci, který bych asi nikou jinému neřekla. A samozřejmě Vendy, která se stará o mé tělo – v mém věku už to potřebuje. Bez fyzioterapeutů bych už asi nelyžovala tak, jak lyžuji.“

18. v Killingtonu

Hned z Levi se tým přesunul do amerického Killingtonu. Martina v tomto středisku závodila už několikrát, nikdy ale nebodovala. „Celý týden jsem se snažila s tímto kopcem skamarádit. Osmnácté místo znamená další důležité body do SP a jsem ráda, že jsem tady poprvé v kariéře bodovala, ale ty jízdy nebyly to, co bych chtěla a hlavně měla jet. Daleko od toho, co momentálně dokážu jet. Ale snad se s tímto kopcem skamarádíme do příštího roku.“ shrnula Maťa americkou štaci SP.

Hned na začátku prosince začne SP žen v rychlostních disciplínách a ke slovu přijdou nejsilnější zbraně Ester Ledecké. Tour se vrací po dvou letech do kanadského Lake Louise, střediska, kde se Ester pravidelně daří a kde ví, jak chutná vítězství. To si zde poprvé v kariéře ve světovém poháru užila před dvěma lety, když 6. prosince 2019 zvítězila v sjezdu.

FOTO: AGENCE ZOOM

Když se Mati zeptáte, co má na Levi nejraději, neváhá. „Úplně všechno, protože se mi tady vždy daří. Kopec, jeho profil, ale také to, že tady jenom trénuji, jím, spím a odpočívám. Mám tady dokonalý klid pro práci, kterou miluji, a to je super. Doma totiž stále něco naháním a doháním a na jiných závodech SP se toho také děje mnohem víc.“

Ester se připravovala se svým týmem ve složení trenéři Tomáš Bank a Franz Gamper, servisman Miloš Machytka a fyzioterapeut Michal Lešák několik posledních týdnů v Coloradu. Zda rozšířila svou sbírku nejlepších umístění, už nyní asi sami víte.

Gabriela se zatím trápí

Všechny tři závody startovala také Gabriela Capová, která letos přešla na novou značku lyží Kästle, zatím však trápení se po zranění kolene neukončila. Právě v Killingtonu bodovala před dvěma roky naposledy, hned poté se v dalším SP zranila. Ani letošní závod jí nevyšel „Bohužel. Cítila jsem se před závody docela dobře a doufala, že předvedu slušnou jízdu, ale nestalo se.“

Elese válí v sérii NorAm

Těsně před Killingtonem se v Coloradu jely závody Severoamerického poháru, takzvané NorAmy. Výborně si v nich vedla juniorská reprezentantka Elese Sommerová. Napřed v obřím slalomu – své slabší disciplíně – zajela čtrnácté místo a pak ve druhém slalomu excelovala 5. místem a ziskem dosud nejlepších FIS bodů v kariéře, které jsou v součtu hned za světovou stovkou. „Konečně je to takové, jaké jsem si představovala, že bych to na začátku sezóny chtěla mít. Páté místo i body jsou skvělé, na druhou stranu ty jízdy byly jen průměrně dobré, jelo se to na sněhu, který mi moc nevyhovuje, a já chybovala. No a těší mě i povedený obřák – 14. místo v NAC je dosud mým nejlepším výsledkem a je to poprvé, co jsem si dokázala, že i obřák umím na této úrovni jezdit.“

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

V SOCIALISMU OLYMPIJSKÉ NADĚJE

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

Nikol Kučerová:

UPŘÍMNÁ RADOST JE NEJVÍC!

někoho najela úmyslně, zpomalí to i vás. Takže se snažíme kolizím předcházet, i když potřebujeme-li točit, tak se o sebe občas otřeme. V tu chvíli však jedeme podobnou rychlostí, takže to nebolí, není to, jako když vrazíte do stojícího sloupu. Jasně, občas jsou pády, někdo se vám tam přimotá, ale celkově to vypadá hůř, než to je.

Když jste se rozhodla změnit disciplínu, bylo něco, co vás zkraje ve skicrossu překvapilo? Hned v prvním závodě jsem si neuvědomila, že se jede i malé finále! Dole jsem se zakecala a nestihla ho. Holky na mě nahoře strašně dlouho čekaly, a když mi to pak došlo, akorát jsem se vezla na sedačce, když

ejdříve jste jezdila alpské disciplíny a pak se rozhodla přejít na skicross. Co vás k tomu vedlo? Skicross nelze jezdit, aniž by měl člověk základ v alpském lyžování, ten je dost důležitý. Tedy možná u nás pár takových je, ale není to ideální. Ve skicrossu jsou lidi, co třeba jezdili alpský svěťák nebo závody na lokální úrovni. Já se první dostala k lyžím, protože když jsme s bráchou byli malí, tak žádný skicross nebyl. Pak někdy ve dvaceti si ten sport nejdřív našel můj brácha. On je hodně adrenalinový, takže začal objíždět různé závody po ČR a po Evropě. Jednou na jaře, to bylo nějak kolem mé maturity, mě vzal na závody, kde jsem si to zkusila a moc se mi to zalíbilo, byla to zábava. Rok jsem ještě zůstala u alpského, ale ta sezóna nebyla úplně vydařená, proto jsem si v polovině sezóny odjela na nějaké skicrossy a na jaře se definitivně rozhodla.

Pohledem diváka působí někdy jízdy dost drsně, jste tam čtyři, dochází ke kontaktům… Nebojíte se někdy? Naštěstí nejezdíme s chlapy, a i když jsem s nimi třeba trénovala, tak mi hodně rychle odjeli a já se vezla za nimi. Jinak ano, je nutné si zvyknout, že je na trati víc lidí, s tím někdy mívají problém závodníci, co přecházejí z alpského. Často mi říkají: „Zkusil bych to, ale strašně se bojím.“ Jsou zvyklí v trati jen na sebe. Ovšem hodně záleží, co dělají vedle lyžování. Teď mezi nás skicrossaře přišel Dan Paulus. V létě jezdí motocross, a proto mu přechod nedělal vůbec problém, motorky jsou ještě mnohem drsnější a je jich tam víc. Jinak my nemáme dovoleno do sebe naschvál najíždět. Navíc ve chvíli, kdy byste do

FOTO: IVANA ROHÁČKOVÁ

Od bikrosu ke skicrossu, tak by se dal shrnout sportovní vývoj Nikol Kučerové. Úspěšná závodnice nejdříve vyměnila kolo za lyže a pak kloubové tyče za trať plnou nástrah v podobě skoků a boulí. V době, kdy se disciplíně, s níž je nyní neodmyslitelně spjatá, začala věnovat, si musela na spoustu věcí přijít sama.

FOTO: CZECH-SKI.COM

odstartovaly. Mimoto skoky pro mě byly dost novinka. V alpských jsme moc neskákali, trenéři nám to i zakazovali. I když já měla docela mladého trenéra a ten nás občas nechal nebo nás i vzal do parku. Nikdo tehdy moc nevěděl, jak to trénovat, a na skocích v parku jsme spíš jen tak blbli. Proto jsem se toho zkraje trochu bála – boule, překážky, doubly, to jsem nikdy nejezdila, natož abych se to snažila jet rychle. Uměla jsem zatáčky, ale překážky pro mě byly strašně nové.

Měla jste vlastně v Čechách někoho, kdo vám pomáhal v začátcích? Mohou teď naopak z vašich rad čerpat mladé skicrossařky? Tehdy jsem k sobě žádnou holku neměla, začínala jsem s klukama. Byla jsem takový jejich dodatek a vždy mě moc potěšilo, že mě s sebou vůbec někam vzali. Třeba od Krausíka (Tomáš Kraus) jsem se naučila hodně. Akorát on je velký chlap a jezdil starší silový styl, kde byla po startu rovina a muselo se bruslit. Jsem typově úplně jiná

a nemohla jsem dělat vše jako on. A holky? To byste se musela zeptat jich. Doufám, že pro ně je výhoda, že spolupracujeme. Přišly ke mně minulý rok a udělaly velký kus práce. Není to jen moje zásluha, ale vždy je dobré, když se máte na koho dotahovat. Když jsem se já srovnávala s kluky, bylo to těžší. Nevíte, o kolik jsou rychlejší prostě proto, že jsou kluci, a o kolik proto, že jsou lepší. Kolikrát jsem přijela na závody a až tam zjistila, jak na tom jsem ve srovnání s ostatními holkami.

Jak jste spokojená s loňskou sezónou a co si slibujete od té letošní, olympijské? Hlavně se mi líbil její závěr, což mě překvapilo. Soustředili jsme se totiž na mistrovství, kde to naopak vůbec nevyšlo. Byly tam divné podmínky, foukalo a já z toho byla dost hotová, protože mi to v tréninku pořád šlo, až pak jsem se najednou nekvalifikovala. Proto jsem byla další závod psychicky úplně na dně, demotivovaná, a podle toho to vypadalo. Nato jsme jeli do Gruzie, což byla úplně nová trať pro všechny. Tam mě to nakoplo a já se zase začala ježděním bavit. Najednou ty poslední tři závody byly strašně fajn. Jsem ráda, že jsem se z nepovedeného šampionátu dokázala oklepat, a na to bych chtěla navázat v olympijské sezóně. O materiálu pro alpské disciplíny se napsalo už docela dost, ale jakou výbavu má skicrossař? Každý to máme jinak. Teď jsem se bavila s Mathiasem Grafem, který přechází z alpského svěťáku. Měl trochu jiné lyže než my ostatní a jemu právě vyhovuje, že jsou hodně tvrdé. Základ je každopádně alpská obřačka – délkou a většinou

OLYMPIJSKÉ NADĚJE

FOTO: ARCHIV NIKOL KUČEROVÉ

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

takový obecný základ. Na podzim trénujeme třeba v Saas-Fee nebo na Pitztalu. V zimě už moc času na trénink nemám. Občas si něco sjedu před závody v Reiteralmu nebo v Čechách na Dolní Moravě, aspoň jako trénink startů. Jak je to s ostatními týmy? Není problém se v zahraničí dostat k tréninku v trati? Myslím, že je atmosféra lepší než u alpáčů, i když se jim to trochu začíná blížit, tratí je málo. Třeba v Saas-Fee mají Švýcaři udělané dvě dráhy a na jednu mají přístup pouze Švýcaři. Ne, že by nám mohli trénink v té druhé zakázat. Platíme jim za dráhu docela hodně peněz, takže by byli sami proti sobě. Stavba a údržba je drahá, vůbec nejde o jednoduchou záležitost a takhle by si odstřihli zdroj příjmů.

i rádiusem, ačkoliv já i většina holek používáme menší rádiusy. K tomu mám jedny nebo dvoje třicítky (s R30 – pozn. red.). Celkově hodně záleží na trati. Třeba ve Val Thorens si je dovolím vzít, jsou rychlejší, pevnější, ovšem hodně rychlou zatáčku na tom neuděláte. Pak jsou tratě, kam bych si je nevzala. Většinou mám rádius 27 a lyže trochu měkčí. Jsou lidi, co si na skicross berou úplně měkké, ale já, jelikož jsem byla alpáč, jezdila slalom a vždy měla ráda tvrdý povrch, tak mám ráda i tvrdé lyže. Spíš špička je měkčí, to se hodí v boulích. Je to dost alchymie – vždy volíte mezi měkčím, co bude tlumit skoky, a tvrdším, co zas líp vede v oblouku. Nemáte tedy pevně dané parametry lyží? Co pokud jde o boty nebo hůlky? Délky rádiusů u lyží nemáme na rozdíl od alpských disciplín předepsané, ale máme určenou

výšku pod patou a výšku boty. Hůlky jsou zase o pocitu, co komu vyhovuje, dlouhé nebo kratší, zahnuté či rovné… Jak to zkrátka sedí. Za zmínku stojí, že boty máme celkově o dost měkčí, ne 180 flex jako alpáči, ale třeba jen 130, někdo i méně. V čem spočívá skicrossařský trénink a kam se za ním vydáváte? Dost věcí je podobných alpským disciplínám. Specifikem u nás je start, ten má v našem sportu nesmírnou důležitost. Ten pohyb se musí nacvičit a k tomu musíme mít i víc natrénovaný vršek, než potřebují oni. Pak tam jsou překážky, takže rychlost a dynamika je jiná. Zjednodušeně řečeno, oni se hýbou ze strany do strany a my máme i horizontální pohyb. To jsou faktory, jimž musí být trénink uzpůsobený. Od jara makáme na fyzičce a pak jezdíme lyžovat, hodně třeba i obřáky, což je

To bychom tedy měli fyzickou stránku věci, ale co psychika? Snažím se na ní pracovat a asi bych mohla dělat i víc. I když těch věcí, kterým bych mohla věnovat víc času, je strašně moc… Spolupracovala jsem s Marianem Jelínkem, ale toho jsem teď dlouho neviděla, i s Honzou Mühlfaitem. Uvědomuji si, že je to důležitá kapitola a myslím, že tito dva mi moc pomohli. Plus ještě kamarád, co se mnou jezdil dva roky jako mentální kouč. Nejsem zas ale úplně člověk, který by si musel každý týden povídat o tom, jak se nastavovat, to mi přijde moc. Radši jsem, když dostanu dobrou radu a dál s tím pracuju sama. Jak se dá skloubit vrcholový sport se životem? Některé věci jdou blbě, můžete se zeptat mého přítele, jak je nadšený. Možná jsem sportu mohla dávat víc, na druhou stranu já nikdy nechtěla mít jen sport. Takže jsem vystudovala v Liberci historii, před třemi roky jsem dodělala magistra. Dělala jsem sportovní diplomacii a teď si dělám pedagogické minimum.

Vedle sportu jsem chtěla vždy dělat něco hlavou, nerada se soustředím pouze na jednu věc. Ale to jsem já, někteří se dovedou naopak soustředit jen na sport a to jim trochu závidím, mají to snazší. Já jsem rozlítaná, mám hodně kamarádů, chci stihnout všechno… Když si chcete odpočinout od lyžování, co děláte? Ráda jezdím na kole, což je však i součást tréninku. Mám doma i sjezďáka, i když jsem si ho letos v létě zakázala. Většinou totiž někde jedu, fláknu sebou a to by před olympiádou nebylo dobré. Ráda lezu, ale letos jsem se na skály nedostala. Před pár lety jsem začala surfovat a to mě taky baví. Mám ráda adrenalin, ale on je to mentální odpočinek, fyzicky moc ne. Ačkoliv – ráda si čtu, a to hodně. Občas se na něco koukneme, ale sama si žádný seriál nepustím. Co máte na svém sportu ráda? Máte nějaký moment, co to ilustruje? Je toho strašně moc. Mě vždycky potěšilo, když jsme se s holkama někde popředjížděly a pak se v cíli objaly, zasmály se tomu spolu… Takhle na první dobrou jsem si vzpomněla na mistrovství 2019 v Americe. Jezdilo se mi tam dobře, ale spadla jsem v semifinále. Uletěla mi helma, fakt jsem měla mžitky před očima. Ale byla jsem rozjetá, tak jsem se sebrala, že pojedu dál, nevyšlo velké finále, tak hurá, aspoň malé. V něm se mnou jely dvě Kanaďanky, Kelsey Serwa a Brittany Phelan, obě medailistky z olympiády, Kelsey dokonce vítězka. Já mám tyhle dvě hrozně ráda. Odstartovaly jsme, párkrát jsme se popředjížděly a pak jsme dojeli k místu, kde jsem spadla. Pohlídala jsem si ho a do cíle se svezla za nimi. Ale byla to strašně super jízda! V cíli jsme se pak radovaly, že tam jsme všechny, a bylo to hrozně milé a upřímné. To pro mě znamená strašně moc.

ADVERTORIAL

www.heliasport.cz

Sportovní lyže pro dámy

NORDICA BELLE DC 72 Lyže vyladěné přímo pro středně pokročilé až sportovní lyžařky byly oceněny i odbornou porotou na veletrhu ISPO. Lyže z řady Belle jsou zábavné a ovladatelné, přitom nezapřou sportovní náturu. Pokud hledáte elegantní dámské lyže, u kterých není výkonnost otázkou kompromisu, jste na správné adrese.

nové řadě s názvem Belle koncentruje Nordica lyže speciálně určené pro dámy. Specifické naladění materiálů, flexe, tvarů a krojení, to při zachování příznivé hmotnosti. Lyže Nordica Belle mají sendvičovou konstrukci s názvem Double Core, kde je v jádru mezi dvěma dřevěnými vrstvami vložen pryžový materiál Pulse, který tlumí vibrace a harmonizuje flexi. Rozměry Krojení Poloměr (m)

Kratší deska pod vázáním pomáhá jednoduššímu průhybu lyží a rychlejšímu zahájení oblouku. Dále snížením umístění zadní části desky poskytuje technologie Nordica Natural Stance přirozenější, vycentrovanou polohu lyžařky nad lyží, čímž se zvyšuje přesnost ovládání lyží.

138

144

150

156

162

168

117–72–96 10,7

118–72–97 11,5

119–72–98 12,2

120–72–99 12,8

121–72–100 13,7

122–72–101 14,5

MARKET

BUSINESS STORY

TEXT: PETR SOCHA FOTO: ARCHIV CHOC

Musí to být krásná věc! Jak vznikají lyže Choc?

Lyžování se může zdát jako nepotřebná kratochvíle, ale přesto sytí a osvěžuje naši kulturu jako voda krajinu. Vedle mnoha pramínků rozprostřených po celé zemi najdeme v Česku dva hlavní vývěry: vedle Krkonoš a jejich okolí je to možná trochu překvapivě Vysočina.

radice lyžování na Vysočině je méně nápadná, ale projevuje se dodnes. Všichni znají Nové Město na Moravě spojené se závody, ale i výrobou lyží. Kraj Matyáše Žďárského v sobě uchovává vedle Artisu, Sportenu či Kästlí i další nositele řemesla, které jako první nastartoval ve velkém pan Slonek. Jsme na návštěvě ve značce Choc, u specialistů na tzv. deskové sporty, kde produkují snowboardy i lyže. Jejich výrobním podnikem je bývalá škola v obci Bobrová, jen deset kilometrů od Nového Města. Značka Choc je na trhu lyží do jisté míry zjevením. Nedbá na zaběhlé návyky a jde svou cestou. „Nejsme ve stresu z toho, že musíme prodat nějaký určitý počet lyží, takže se můžeme plně soustředit na kvalitu,“ definuje na úvod filozofii značky Jan Vašák, ředitel podniku úřadující v bývalé školní ředitelně. Ve třídách jeho školní budovy se totiž dnes vyrábí zejména wake- a kiteboardy pro zahraniční odběratele, a to vesměs špičkové sportovní a závodní náčiní všemožných značek s vysokou přidanou hodnotou. Tisíce kusů takových výrobků za rok je pro společnost tak pevným a stabilním základem, že jí to umožňuje si hrát: vyvíjet a tvořit něco, co se může vymykat z neúprosného sevření ekonomického řetězce.

Chci lepší prkno!

Ale pojďme trochu nazpět. Jako v americkém příběhu to začalo snahou vyrobit první snowboard, jelikož ty z běžných produkcí nefungovaly dobře. Zanedlouho došlo na kiteboardy a wakeboardy, které se v Bobrové brzy vyráběly ve velkém pod různými značkami pro západní odběratele. „Nástroje pro deskové sporty, jak tomu my říkáme, fungují na velmi podobných principech a do značné míry přenositelných postupech,“ doplňuje Jan Vašák. Zanedlouho proto došlo i na první větší lyžařskou zakázku, kompletní dodávku lyží pro norského odběratele.

Od těch dob uplynulo mnoho roků, s nimiž přitékaly do firmy nové a nové zkušenosti. „S našimi zahraničními zákazníky stále vyvíjíme nová řešení, odhalujeme potenciál, co zlepšit funkčně, materiálově i technologicky. Za léta této spolupráce jsme nabyli skutečně ohromné know-how,“ vysvětluje Jan Vašák, proč mohla vzniknout ona třešnička na dortu – vlastní značka Choc.

Lyže Choc vznikají v budově bývalé školy díky umu a zkušenostem tohoto týmu

Jasan? Jasan!

Josef Šumbera (vlevo) má na starosti značku Choc, Jan Vašák celou firmu

Lyže s nejlepším vědomím a svědomím

Pojďme ale k lyžím, které nás logicky zajímají nejvíce. Choc se do těch svých pustil zhruba před třemi lety. I v tomto segmentu se opírá o zásobu zkušeností z paralelně fungující zakázkové výroby, přičemž vše podřizuje tomu, aby dosáhl co nejvyšší kvality. Co si ale pod pojmem kvalita konkrétně představit? „Naše filozofie zní: pojďme vyrábět lyže s naším nejlepším vědomím a svědomím nejlépe, jak to lze na základě našich nejširších stávajících vědomostí. Tak, aby co nejdéle vydržely a dlouho dělaly majiteli radost,“ snaží se popsat svou vizi Jan Vašák. „Porovnal bych to s gastronomií: leckde dostanete výborné lasagne, které splní své základní funkce, nasytí vás a pochutnáte si. Pokaždé ale budou jiné, z jiných surovin, každé přinesou vždy maličko jiný zážitek. A my chceme dělat skutečně vysokou gastronomii, uvařit ty lyže co nejchutnější,“ vysvětluje. Po chvilce uvažování ještě dodává: „Hlavně se nám ta lyže musí líbit, musí to být krásná věc, kterou si zamilujete.“ Pokud máte vyrobit takovou lyži v praxi, pak musí splňovat celý soubor předpokladů: promyšlenou konstrukci, kvalitní materiály, pokročilý design i vysokou řemeslnou kvalitu.

50 % hrany navíc

„Volíme raději dražší, ale trvanlivější materiály, takové, u nichž máme jistotu, že fungují dobře. Například používáme hrany a skluznice široké 1,8 mm oproti běžným 1,2 i 1,1 mm – už jen to významně prodlouží funkční životnost lyže, nehledě na počet servisních cyklů. Vybíráme i kvalitnější tkaniny s vyšší jemností vláken a podobně.“ Životnost lyže je pro Choc významným tématem. „Dá se změřit podle počtu kmitů,

které lyže prodělá, než se jí znatelně změní mechanické vlastnosti. Standardní produkce se skelnými lamináty ztratí nějakých 30 % mechanických vlastností po dvou až třech letech obvyklého používání. Pro někoho to samozřejmě může být i jen jedna intenzivní sezóna. Pokud ale použijeme kompozit složený z karbonu, kevlaru či aramidu, které stojí několikanásobek, ta lyže vydrží až čtyřnásobek a její mechanická změna bude zásadně menší, třeba jen 10 %“, odkrývá Jan Vašák okénka do poznatků značky Choc. Akcent na životnost má i další pozitivní efekt: „Největší uhlíkovou stopu způsobuje samotná výroba lyže. Když ta vydrží sloužit déle, má to z hlediska ekologie a snižování uhlíkové stopy největší efekt,“ zní další z jeho argumentů.

Lyže na míru

V Chocu běžně staví produkty, hlavně wake- a kiteboardy, na míru pro konkrétního sportovce. „S laděním produktů na tělo máme mnohaleté intenzivní zkušenosti, dnes bezpečně víme, jakou vlastnost a jak který prvek v konstrukci ovlivní.“ Což platí i pro lyže. Choc proto nabízí individuální naladění lyží, a to jak co do jízdních vlastností, tak designu. „Pro každého jsme schopni navrhnout individuální řešení. Pokud jste třeba lehčí lyžař a chcete přidat torzní tuhost, necháme jádro stejné, ale budeme hledat řešení pomocí vrstvení, typu a orientace tkaniny, aby podélná tuhost zůstala stejná,“ popisuje Jan Vašák na příkladu další moment, v němž se Choc vymyká obvyklým standardům. „Nejde tady pouze o know-how, ale také o řemeslnou kvalitu. Naší možná nejvyšší devízou jsou naši zaměstnanci, kteří jsou s to odvádět přesnou a profesionální práci, promítat do ní své zkušenosti a um. Bez nich by nebylo nic,“ dodává.

Stávající kolekce značky Choc určená na sjezdovku je prozatím kompaktní, v nabídce jsou dva modely z jedné formy, JasanSki a JasanSki Natural. Koncentrace na jediný model evokuje, že skutečně pouze on absorbuje veškerou invenci a péči jeho vývojářů. „Je to sportovně laděná carvingová lyže pro člověka, který se chce příjemně svézt, ale nepotřebuje brutální výkon. Zároveň náš teoretický zákazník chce vypadat jinak, požaduje český produkt s určitým exkluzivním výrazem,“ definuje stávající model Jan Vašák. Pod dřevěnou dýhou se ukrývá jasanové jádro vyztužené karbonovou triaxiální tkaninou v kombinaci s oboustranně uloženými lněnými vlákny. „Karbon je pro dlouhověkost a jednosměrná lněná vlákna harmonizují flexi a tlumí vibrace,“ vysvětluje. „Nechtěli jsme vyrobit závodní lyži. Pro to, jakou lyži jsme si zvolili, považuji zvolenou konstrukci za nejvhodnější.“

Novinky a budoucnost

Už letos by ale měla přijít na trh nová lyže pro skialp. „Zvažovali jsme, zda pro nový touringový model použijeme dýhu na povrchu, nebo využijeme plochu obou lyží pro unikátní a originální design, se kterým máme bohaté zkušenosti z deskových sportů. U skialpu je cílem i nízká hmotnost, zvážili jsme tedy natřenou folii a dýhu, a ta byla o zhruba 200 g lehčí. Proto zvítězil dýhovaný design, který naváže na naši sjezdovou kolekci. Díky ušetřené hmotnosti přidáme klasickou ABS hranu namísto capové konstrukce, lyže bude odolnější proti poškození a bude v ní lépe ukotvena hrana,“ nechává nahlédnout do vývoje nového modelu Josef Šumbera. Po skialpových lyžích se chystá i ostřejší varianta sjezdovkové lyže, výrazně tvrdší, výkonnější model s titanalem, který má být srovnatelný s ryze sportovními lyžemi známých značek. A kde bude podle Jana Vašáka Choc za pět let? „Přál bych si, aby se Choc vypracoval určitým způsobem v kultovní značku, ve značku znalců a fajnšmekrů. Aby dělala zákazníkům radost, byla symbolem jisté úrovně a kvality i nositelem národní řemeslné tradice, se kterou se každý rád pochlubí,“ uzavírá naše povídání. Budeme držet palce!

MARKET

INTERVIEW

ROZHOVOR VEDL JAKUB VANÍČEK (REDAKČNĚ UPRAVENO A KRÁCENO)

UŽIJ SI SVŮJ OBLOUK! „Wow Wedze“

íte, proč Decathlon založil značku Wedze? Co vlastně znamená to slovo? Jistě. V nářečí používaném v oblasti Savojska to znamená „užij si svůj oblouk“. Když se vám povede skvělý oblouk, řeknete si: Wow Wedze! Vznik samotné značky Wedze – dříve se lyže vyráběly pod značku Quechua – proběhl proto, že se Decathlon rozhodl zvýšit počet značek tak, aby byly více specifické pro každý sport. Proto nese vše pro zimní sporty, konkrétně ty sjezdové jako lyžování či snowboarding, značku Wedze.

FOTO: DECATHLON

Kdysi byly lyže takřka bez vykrojení, dnes jsou stavěny podle preferencí uživatele. Jak zjišťujete požadavky uživatelů, aby jim lyže sedly? To je práce produktového manažera. On má na starosti sbírat různé požadavky na lyže a ty pak sdílí s projektovým týmem. Myslím, že není snadné vyhovět každému, ale z globálního hlediska je důležité si uvědomit, že v ČR to nebude stejné jako v Číně, Itálii nebo Francii. Musíme vyhovět spoustě zákazníkům, ale ne úplně všem ve stejný čas na všech místech. Tomu rozumím. Jak tedy vyhledáváte nejnovější trendy, děláte nějaké průzkumy mezi zákazníky, uživateli, experty, abyste věděli, co vyvíjet? Snažíme se vždycky najít to nejlepší řešení pro delší časové období, hledáme a následujeme okolní trendy a snažíme se je aplikovat i do našich produktů. Popravdě v tuto chvíli my, ale ani jiné značky, nic významného nechystáme, ale snad v budoucnu by mohly přijít tzv.

FOTO: DECATHLON

Lyžařská značka Wedze je na očích české sportovní veřejnosti stále častěji s tím, jak v Česku roste zastoupení a význam nadnárodního koncernu Decathlon. Na českém a několika dalších trzích nese za Wedze odpovědnost Sebastien Gasser, právě na jeho bedrech leží globální obrat a boj o tržní podíl. A jelikož je to jeden z nestorů Decathlonu – pracuje pro něj už takřka 20 let! – pozvali jsme ho k tomuto rozhovoru.

„connected” lyže, tedy chytré lyže s mnoha funkcemi, které by prospěly nejen při učení lyžování, ale také pro zlepšování jízdy i při běžném lyžování. Při lyžování je velmi důležitá zpětná vazba. Díky chytrým lyžím, možná, nevím to jistě, budeme moci na svém mobilu analyzovat a sledovat naše oblouky, tlak na lyže atd. Možná někdy někdo vynalezne lyže se sluchátky, možná v zorníku uvidíte svoji nejvýhodnější trajektorii. Jak analyzujete všechny podněty a vybíráte ty nejlepší produkty, které se pak skutečně dostanou do výroby? Je velmi složité vyvinout a vytvořit novou kvalitní lyži, je to dlouhá cesta, s přihlédnutím k tomu, že musíme nabízet lyže pro různé úrovně lyžařů. Proto při výrobě a vývoji spolupracujeme s různými značkami, vzájemně komunikujeme, pomáháme si. Hlavními našimi partnery jsou Rossignol a Head, zejména tyto společnosti nám pomáhají vyvíjet naše lyže. Je to partnerství, spolupráce, někdy poskytneme nějakou službu nebo informaci my jim, jindy zase oni nám. Tak můžeme postavit lyže nejlépe, jak je pro daný segment možné.

FOTO: DECATHLON

Mountain Store společnosti Decathlon leží v savojském městečku Passy, nedaleko lyžařských středisek oblasti Mont Blanc. Vedle mega obchodu, který stojí za návštěvu, ukrývá vývojové kanceláře značky Wedze a dalších vybraných segmentů patřících Decathlonu

Na základě jakých kritérií jste si vybrali právě tyto partnery? Přijde mi, že sdílíme stejné hodnoty a z jejich strany je vůle s Decathlonem spolupracovat. To nemusí být vždy. Oslovili jsme i jiné značky, kde se spolupráce ukázala jako nerealizovatelná, ale je to živý proces a dost možná budeme v budoucnu spolupracovat i s jinými partnery, uvidíme. Jak taková spolupráce funguje? Někdy je to otevřená kniha a můžeme cokoliv, jindy si vybíráme z technologií nebo šablon, které nám partner zpřístupní. A má Decathlon nějaká kritéria, třeba kodex udržitelnosti či tak něco, která požaduje od partnerů před podpisem smlouvy? Udržitelnost je nejen pro Wedze, ale i pro každou jednotlivou značku Decathlonu velmi důležitá. Obzvlášť pro Wedze, jsme globální značka a je pro nás důležité, aby každý partner měl blízký náhled na dopady našeho podnikání, sdílel s námi zodpovědnost za ochranu přírody. Víme, že lyže nejsou 100% udržitelné, ale snažíme se vše dělat tak, abychom byli k přírodě víc a víc ohleduplní. Jak lze docílit toho, aby výroba lyží byla ekologičtější? Výběrem materiálu? Záleží na typu lyže, například jsme úspěšně vyrobili dětské lyže, které nejsou ještě 100% udržitelné, ale asi z 95 % ano. Složení lyže je jednoduché, není tam tolik typů materiálu. Obecně je udržitelnost pro Wedze velmi důležitý bod, je to i argument pro mladou generaci. Víme taky, že lyže nemohou pořád zůstat stejné, takže v rámci naší strategie vývoje usilujeme o posun. Uvidíme, kdy co přijde.

Jak dlouho trvá vynalézt lyže od nákresu až po finální výrobek, který potom vidíme v prodejně? Záleží na každém modelu, na jeho složitosti, ovlivňuje to i forma partnerství s externími partnery. Ale přibližně je to mezi 3 až 5 lety. U oblečení je to jiné, například u bund je ten čas kratší, stačí rok nebo dva. Děláte nějaké prototypy? Kolik jich je potřeba? Děláme mnoho prototypů. Je to pokaždé obrovská práce, hned po vyrobení prototypů lyže testujeme, odstraňujeme nedostatky a vyrábíme další prototyp atakdál. Někdy je to 10, někdy 30 prototypů, podle technické náročnosti lyže. Někdy se také stane, že už ten první prototyp je docela dobrý, to je vždy milé překvapení. Jak lyže testujete? Testujeme hodně. Máme štěstí, náš Mountain Store, kde je i vývojové oddělení, je blízko lyžařským střediskům. Tam testují nejen naši tovární testéři, ale také zákazníci. Někdy je pozveme, aby nám sdělili vlastní pocity, jaké z té lyže při lyžování mají. Pak jejich výstupy analyzujeme, aby další prototyp byl ještě lepší. Musíme udělat velkou spoustu testů, abychom si byli jisti, že ta lyže bude opravdu super nejen pro nás, ale i pro naše zákazníky. Sledujeme také hodnocení odborníků, výsledky testů v časopisech. To je pro nás velmi důležité. Pokaždé, když čekáme na recenzi či výsledek testu v časopisu, říkáme si: Je ten výsledek takový, jaký jsme čekali? Obecně ale sázíme na poměr kvalita/cena, který je snad vždy docela dobrý pro všechny.

Jak je možné, že vaše lyže jsou většinou třeba o 20 % levnější než ty od konkurence? Filozofií Decathlonu je poskytnout možnost sportovat úplně všem. Takže se vždy snažíme o nejnižší ceny, ne primárně proto, abychom jen konkurovali jiným značkám. Chceme prostě zpřístupnit lyžování co nejvíce lidem. Snižujeme marže, prodáváme ve velkém – business model Decathlonu stojí už od založení v roce 1976 na prodeji velkého množství kusů s nižší marží. Jak lidé ve Francii vnímají Wedze? Považují ji za levnou značku? Značka Wedze je ve Francii dobře známá a lidmi je vnímána velmi pozitivně. Snažíme se to přenést i do jiných zemí. Neřekl bych, že je Wedze úplně levná značka. Možná v minulosti byla, ale nyní ji lidé ve Francii považují spíše za značku s nejlepším poměrem kvalita/cena. Wedze je silně preferovaná zejména v segmentu oblečení a doplňků, u lyží a lyžáků je to trochu složitější, tam je značka pro lidi velmi důležitá a my dnes ještě nejsme schopni jich tolik přesvědčit. Myslíte, že lidé věří spíše tradičním značkám? Důvěra v lyžařské značky má velkou setrvačnost. Poznáváme to, když organizujeme různá testování v různých lyžařských střediscích a s různými zákazníky. Ty jejich reakce jsou nakonec většinou překvapivě pozitivní, když sami zjistí, že to vlastně je, i přes první nedůvěru, kvalitní produkt. U oblečení a doplňků je to mnohem jednodušší. Nějaká vtipná historka z natáčení na konec? Už před šesti sedmi lety jsme se rozhodli, že vyvineme udržitelné lyže. Byl to, myslím, velmi dobrý nápad, ale ukázalo se, že se to nakonec nepovedlo. Ty lyže, Archtec se jmenovaly, byly skoro kompletně recyklovatelné, lyžovalo se na nich poměrně dobře, ale… Vydávaly při jízdě hrozný zvuk. Proto jsme je z výroby stáhli. Kompletní znění rozhovoru najdete na:

www.snow.cz/clanek/6467

ADVERTORIAL

Jupiter – nový král světa lyžařského servisu

INDIVIDUALITA A AUTOMATIZACE – KONEČNĚ JE TO MOŽNÉ! Každý ski servis má jiné preference, pokud jde o efektivitu nebo kvalitu, což často vede k zaměření se na konkrétní technické prvky. Jupiter uspokojí každé přání konceptem stroje, který nabízí maximální flexibilitu a zajišťuje, že vaše očekávání budou splněna pokaždé – bez kompromisů! NEJVĚTŠÍ INOVACE V-Edge® – technologie proměnlivého

úhlování boční a spodní hrany pro maximální zážitek z lyžování oposud nejlepší technologii tuningu hran keramickými kotouči se dostalo dalšího zdokonalení. Boční a spodní hrany jsou broušeny pod proměnlivým úhlem po celé délce lyže. Hrany ve střední části lyže jsou broušeny pod menším úhlem pro optimální vedení a maximální edge grip na zmrzlém sněhu a ledu, zatímco oblast špičky a paty pod větším úhlem pro snadnější nástup do oblouku a vedení lyží. V-Edge kromě zcela nového lyžařského zážitku výrazně zvyšuje bezpečnost lyžaře. Modul keramických disků vybavený technologií V-Edge zároveň ovládá i modul leštění (polish). Výsledkem V-Edge je dokonalé držení hran a snadnější nástup do oblouku, a tím i maximální zážitek z lyžování.

Trim Cut – automatické odstranění

sidewallu S technologií Trim Cut pro automatické odstranění sidewallu dosáhla společnost WINTERSTEIGER dalšího stupně inovace. Trim Cut je integrován do prvního modulu kamene a během procesu se automaticky aktivuje. To zajišťuje maximální účinnost v následném tuningu bočních hran. Proč je ale tato příprava nutná? Vyčnívající boční stěna může negativně ovlivnit broušení boční hrany. Trim Cut eliminuje potřebu ručního odstranění bočnice. Tento proces chrání keramické kotouče a tvoří základ pro vysoce přesnou geometrii tuningu bočních hran.

Tune-Pilot

Upravená sjezdovka, all-mountain, freeskiing nebo závody: různé sjezdovky vyžadují různé modely lyží. Rekreační, výkonnostně sportovní, nebo závodní lyžař? Carvingový oblouk, smýkaný, nebo něco mezi? Různé lyžařské schopnosti v kombinaci s různými modely lyží vyžadují odlišnou přípravu. WINTERSTEIGER má řešení – Tune-Pilot s možností V-Edge, variabilní geometrie hran pro lepší edge grip, méně fyzické námahy a 100% výkon. S novým Tune-Pilot můžete snadno a rychle zvolit ideální strukturu bez ohledu na měnící se sněhové podmínky. Jediným stisknutím tlačítka vybíráte z předdefinovaných struktur v závislosti na typu sněhu – prašan, mokrý, nebo firn. Lyže v závislosti na typu lyžaře vyžadují odlišnou přípravu hran. V Tune-Pilot jsou definovány tři různé kategorie a parametry úhlování (Comfort, Sport, Race). Stisknutím tlačítka můžete vyvolat příslušnou kategorii a stroj přesně aplikuje dokonalé úhly.

Pro více informací navštivte:

www.wintersteiger.cz

Revoshock: co se skrývá v nových lyžích Atomic O nové technologii Revoshock už prolétlo několik titulků i ve Snow, ale zatím nikdo pořádně nevysvětlil, o co vlastně jde a proč lze Revoshock považovat za obrovský technologický krok. Tak pojďme rozlepit imaginární lyži s Revoschockem a podívat se pod topsheet.

okusy o vytvoření stabilnější lyže pomocí různých dodatečných modulů zaznamenáváme každoročně, Atomic ale přichází s technologií, která kombinuje absorpci vibrací s jakýmsi turbo boostrem. Ocelové destičky, které jsou usazené na vrstvě pryži podobného elastomeru, mají tedy dvojí funkci:

REVOSHOCK = ZABUDOVANÝ TLUMIČ

REVOSHOCK = TURBO

Vibrace se skrze elastomery přenáší na celý modul, který se hýbe nezávazně na lyži. Díky tomu dochází k pohlcení vibrací a zklidnění lyže. Lyže se při oblouku prohýbá a s ní i celý elastomerový podklad. Ten má ale jistou tvarovou paměť, takže se následně vrací do původní polohy, a tím vás takzvaně vystřelí z oblouku. To, co Revoshock absorbuje při prohnutí zatížením, zase vydá a „nakopne“ tak lyžaře při výjezdu z oblouku. Maximum energie tak je „recyklováno“ a využito pro maximální výkon a plynulou dynamickou jízdu. Ale jak říká Ester. Nejlepší bude, když si to vyzkoušíte sami.

Ester Ledecká: „Já to cítím tak, že destičky

pomáhají zvýšit tvrdost lyže a v oblouku mi pak dávají velkou akceleraci. Já si pak už jen vychutnávám čistou radost z carvingového oblouku. Nejlepší ale bude, když si to vyzkoušíte sami.“

Mikaela Shiffrin: „Redster G9 Revoshock mi dává perfektní kombinaci kontroly, stability a akcelerace, což jsou hlavní aspekty, které na svahu od lyže vyžaduji.“

Marco Schwarz: „I když

na svahu nejsou 100% podmínky, na Redster G9 Revoshock se mohu spolehnout a v obloucích lyži zatížit naplno, protože systém skvěle absorbuje vibrace.“

Sofia Goggia: „Redster Revoshock mi pomáhá stabilizovat lyži v průběhu oblouku a pomáhá se odpíchnout do oblouku dalšího. Snižuje vibrace a zlepšuje stabilitu.“ Aleksander Kilde: „S novým systémem

Revoshock mám pocit, že je lyže výrazně stabilnější, a díky tomu snadněji ovladatelná.“

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

SNOWTEST

RECENZE

TEXT: PETR SOCHA

PLNOŠTÍHLÉ jsou v módě

ebo jinak řečeno, nevýhod, kterých jejich větší šířka přináší, je jak šafránu a míří zejména na vyhraněné specialisty. No řekněte, je mezi námi „normálními“ lyžaři někdo, kdo miluje ledový kopec? Potřebuje někdo lyže, které ho vystřelují z každého oblouku a pod nohama se mu kroutí jako hadi? Není naopak žádoucí stabilita a jakási uvážlivost, které právě širší modely poskytují? Nestojí za to mít lyže, které

Širší lyže – které náš časopis čistě pro přehled pojímá jako lyže široké 76 a více mm – jsou v kolekcích výrobců řadu let. Byť se ne všude prosazují, firmy jsou vytrvalé a přinášejí nové a nové kolekce možná v domnění, že je spotřebitel konečně masově pochopí a vezme na milost. Širší lyže čili allmountainy mají totiž řadu zajímavých výhod zejména pro nás, běžné uživatele. nás nebudou trápit na rozbředlé odpolední pistě, na nichž se neutopíme v prašanu vedle sjezdovky, kterým stačí přitom jen minimální vrstvička volného nebo odměklého sněhu, aby se chytly a držely jak přibité na uválcovaném manšestru?

Allmountainy skutečně překvapí, co všechno dokážou. Každý jeden model je samozřejmě originál, každý má přitom potenciál uspokojit takřka plné spektrum požadavků mnoha i náročných lyžařů. Tak schválně, zaujme vás nějaký v našem testu?

ARMADA Declivity 88 C Jádro z karuby vyztužené karbonovými vlákny, sidewall bočnice po celé délce, 88 mm na středu, 18 metrů poloměru při délce 184 cm a freeride rocker s výrazným taperem ve špičce. Zní to cize a není to nic pro vás? Omyl! CO PROZRADIL TEST:

Armada si nehraje na výrobce špičkových sportovních lyží určených na upravenou sjezdovku. Dělá, co umí, a dělá to už pár let velmi dobře. Zaměření na freeride, freestyle a allmountain na vás z katalogu přímo stříká, a kdo by v něm hledal úzké žiletky na tvrdou pistu, bude hledat marně. Model Declivity patří mezi typické allmountainy, které mají své místo zejména na rozbité a měkké sjezdovce, nebo v hlubším sněhu mimo ni. Není to žádná široká freeridovka, ale s téměř devíti centimetry pod botou toho zvládne pořád dost. Nejen prašan a cokoliv, co je měkké nebo se propadá pod nohama. Zvládá perfektně i krustu a překvapivě funguje i na tvrdším utaženém kopci. Na led to ale už samozřejmě není.

přišli. My jsme měli možnost Declivity testovat v jejich domácím prostředí – těžkém, mokrém jarním sněhu. Že to tyhle lyže zvládnou, jsme tušili. Ale že to bude čirá zábava a nebude se nám v takových podmínkách chtít domů, to nikdo z nás nečekal.

Přes svůj rocker preferuje jízdu ve středním a mírně rychlejším tempu, dominuje v dlouhých obloucích, ale nechá se přinutit i do středního poloměru. Na krátký oblouk je už příliš široká a v testované délce i neobratná. Vyhovovat bude ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) spíše dobrým jezdcům a expertům. Byť jsou podélně měkké a zahájení oblouku REKREAČNÍ SPORTOVNÍ EXPERT je i vzhledem k absenci titanalu velmi snadné, pro začátečníky rozhodně určeny HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) nejsou. Ti či mírně pokročilí mohou zvolit DROBNÝ STŘEDNÍ HMOTNÝ spíše poddajnější a užší model Reliance OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) 82 C.

ZÁVĚR:

Skvělý a povedený allmountain, který zvládne vše kromě tvrdého kopce. Největší zábavu si na něm ale užijete v podmínkách, kdy ostatní odchází domů, nebo pokud naopak vůbec ne-

KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

TESTOVANÁ DÉLKA: 184 cm | PARAMETRY: 1 32–88–113, R: 17,7 m | ROCKER:

Reliance je nová řada allmountainů určená čistě pro dámy a zaměřená především na lyžování na upravených sjezdovkách a kolem nich. Kolekce obsahuje 5 modelů v různých šířkách. Námi testovaný nejužší model vyztužený karbonem je vhodný na celodenní kroužení po středisku, nejširší Reliance 102 Ti s plátem titanalu a vyráběný v délce až 180 cm už na sjezdovce i mimo ni sveze zkušenou a sportovně naladěnou lyžařku. CO PROZRADIL TEST:

Reliance jsme testovali v kratší, tedy typické dámské délce 166 cm. Testérské skupině by vzhledem k dovednostem i tělesným proporcím vyhovovala více nejdelší 174cm varianta, ale zase jsme mohli vyzkoušet, pro koho je kratší verze určena. Reliance 82 C mají lehké dřevěné jádro vyztužené karbonovými vlákny a pocitově jsou na allmountain až neuvěřitelně lehké, takže i v tomto ohledu je cílení na křehké pohlaví jasně patrné. Jedná se o velmi dobře vyladěné lyže, které vynikají klidem při jízdě, velmi snadným ovládáním a na můj vkus až přílišnou agilitou. Což pro středně sportovní lyžařky

může být naopak výhoda. Vyhovuje jim měkčí terén, střední oblouky a klidnější tempo. Do vysokých rychlostí nejsou ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) určeny, alespoň ne v této délce. Celkově jsou testované Reliance měkčí REKREAČNÍ SPORTOVNÍ EXPERT nejen ve flexi, ale i v torzi (sportovněji HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) laděné jezdkyně proto mohou sáhnout po Reliance 82 Ti). Zaujme zejména měkDROBNÝ STŘEDNÍ HMOTNÝ ká pata, která ukončuje oblouky jako po OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) másle a nenutí lyžařky k přílišné aktivitě či tlumení agresivního reboundu tak, jak KRÁTKÝ STŘEDNÍ DLOUHÝ jsme zvyklí u sportovněji zaměřených lyží. TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať)

ZÁVĚR:

ATOMIC Maverick 95 TI TESTOVANÁ DÉLKA: 172 cm | PARAMETRY: 1 27,5–94–111,5, R: 17,9 m | ROCKER:

Řada allmountainů Maverick je v kolekci rakouského výrobce Atomic naprostou novinkou. Koncept vznikl v Severní Americe, kde se běžně ráno jezdí na sjezdovce a odpoledne se vyjede do terénu. Konstrukčně míří lyže více na experty a pokročilé lyžaře. Jak se novinka osvědčila nám? CO PROZRADIL TEST:

Mavericky disponují novým jádrem Omatic Core. Kombinace topolového dřeva a dvou vrstev titanalu slibuje vyváženou kombinaci torzní tuhosti a podélné flexe po celé délce lyže. Mají standardní camber s výraznějším rockerem ve špičce a mírným rockerem v patě. Zajímavostí je pak boční broušení 87,5° s výrazným podbrusem 1°, který je vhodný spíše pro otáčení lyží smykem než pro carvingovou techniku. Ale vzhledem k šířce lyží a jejich určení je to určitě zajímavý nápad. K širším lyžím osobně přistupuji spíše s menším očekáváním. Vím, co od nich čekat a co naopak ne. Mavericky mě ale z tohoto způsobu přemýšlení značně vykolejily, a navíc velmi pozitivně. Nikdy

LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

Doporučení výrobce pro celodenní RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) resortové ježdění pod nohama středně náročných lyžařek sedí přesně. Pro NÍZKÁ STŘEDNÍ VYSOKÁ

by mě nenapadlo, že v délce 172 cm, která bude pro allmountainové ježdění spíše krátká, se bude skrývat tak skvěle vyvážená, ale zároveň velmi hravá a zábavná lyže. Nebudeme si nic nalhávat. 95 mm pod botou rozhodně není na rychlé přehranění a už vůbec ne na tvrdší utaženou pistu. Ale pokud si myslíte, že odpolední rozbitá, měkká, mokrá a boulovatá sjezdovka je důvod jít na kafe, zkuste předtím „mavericky“. Je to čirá zábava, navíc určená pro dobré jezdce až experty. Zvládá i vyšší rychlosti, vyhovují jí střední a delší poloměry, je velmi klidná při středním i mírně vyšším tempu.

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

TESTOVANÁ DÉLKA: 166 cm | PARAMETRY: 1 26–82–109, R: 15,4 m | ROCKER:

cílovou skupinu jsou skvěle vyladěny a lze si představit, že v delších a zejména i titanalem vyztužených verzích snesou více rychlosti a hrubšího zacházení. Modely Reliance 92 Ti a 102 Ti už svou majitelku dobře podrží i za hranicemi upravené sjezdovky. Testovaný model můžeme doporučit lyžařkám, které ocení všestrannost, stabilitu a hlavně neuvěřitelnou agilitu. Pokud se pro ně rozhodnete, volte délku, která atakuje výšku vaší postavy, a budete spokojeny.

ZÁVĚR:

Skvěle vyladěná na cokoliv, kde byste se na obřačce propadali. Tohle je jeden z důvodů k zamyšlení, zda nemít doma ještě druhé lyže, když stojí sjezdovka za pendrek. Naše doporučení se bude tentokrát týkat zejména délky. Testovaná verze 172 cm je výborná tak do 85 kg. Pokud vážíte víc nebo čekáte po Vánocích nějaký drobný nárůst, objednejte si pod stromeček delší verzi. Jinak velký palec nahoru!

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

ARMADA Reliance 82 C

SNOWTEST

RECENZE

BLIZZARD Thunderbird R15 Wide Body Ltd. Thunderbird je zcela nová řada rakouského Blizzardu. Nahradila dosavadní univerzálky Quattro a s novou unikátní konstrukcí představuje tři, respektive čtyři varianty univerzálek pro celodenní použití. Thunderbird pro krátké oblouky je označen R13, pro dlouhé R18 a univerzálka na všechno se jmenuje R15. Tu lze navíc zvolit v rozšířené variantě R15 Wide Body Ltd. CO PROZRADIL TEST:

V letošním testu jsme měli obě varianty modelu R15. Jak standardní se sportovními 70 mm na středu, tak rozšířenou Wide Body, která má pod botou 76 mm. Rozdíl mezi nimi je přesně takový, jaký by měl být a jaký jsme i očekávali. Obě jsou výkonné sportovní lyže s tím, že užší varianta se pohybuje na pomezí slalomky a obřačky ochotná k agresivnější jízdě a hbitému přehranění, zatímco širší varianta přidává svými 6 mm navrch více rozvahy a stability a uplatní se v dynamické jízdě i v měkčích podmínkách. Naši testéři z ní byli nadšeni a často ji dokonce hodnotili i lépe než užší variantu. Jediné výtky putovaly směrem k délce, která vyhovovala spíše lehčím

a méně vzrostlým jezdcům. Těžší a vyšší lyžaři budou preferovat delší verze, byť chybu neudělají ani s testovanou délkou 174 cm. Ta se totiž projevila jako maximálně stabilní i ve vysoké rychlosti, velmi obratná i přes šířku 76 mm, ale hlavně neuvěřitelně vyladěná na jakékoliv podmínky. Na limit narazí pouze na čistém ledu, ale tam bude vždy excelovat pouze obřačka nebo slalomka.

ZÁVĚR:

Nové dřevěné jádro Trueblend Woodcore (které by měly od příštího roku mít i závodní a sportovní lyže řady Firebird) se chová výborně. Má měkkou špičku i patu, navazují části se střední flexí a na závěr tuhý střed.

Dobře drží na tvrdém, snadno se prohýbá v zahájení i ukončení. Je klidnější než užší verze? Ano, je. Ale to neplatí pro začátečníky či mírně pokročilé. Thunderbird R15 Wide Body Ltd. jsou jednoznačně pro experty a dobré jezdce, kteří je dokážou ocenit a využít.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

TESTOVANÁ DÉLKA: 174 cm | PARAMETRY: 1 26–76–107, R: 15 m | ROCKER:

K2 Disruption 82Ti Kolekce sportovních lyží Disruption, která již v loňské sezóně nahradila oblíbenou řadu Charger, obsahuje hned několik modelů zaměřených zejména na upravené tratě. Na jedné straně portfolia úzké obřačky Disruption Ti2 s pouhými 71 mm, na druhé straně pak nejširší Disruption 82Ti, které už směle útočí na univerzální třídu allmountainů. Jaké jsou? CO PROZRADIL TEST:

Disruption 82Ti vychází z nejužšího modelu, který má ambice konkurovat komerčním obřačkám. Celodřevěné jádro z netradiční osiky v kombinaci s titanalem dává lyžím solidní tuhost v torzi i ve flexi a od prvních oblouků si říká o přesné vedení a dominantního jezdce. Má velmi sportovní charakter a i při šířce 82 mm se jednoznačně chová mnohem lépe na tvrdším utaženém povrchu než v měkčím rozbředlém sněhu. Na ten je stále příliš tuhá a agresivní. Je to velmi dobrý celodenní tank, který projede vše, vyhovují mu spíše vyšší rychlosti, v nichž se nechá velmi snadno ovládat a je také naprosto klidný. Mírný rocker ve špičce pomáhá snadnému

zahájení oblouků, užší pata naopak pomáhá k jejich nenásilnému vypuštění. Dominuje v dlouhých až středních poloměrech, na krátké oblouky není úplně stavěný ani dostatečně vykrojený.

ZÁVĚR:

Svojí šířkou se řadí jednoznačně mezi allmountainy. Od lyží se středem přes 80 mm nelze čekat rychlé přehranění, ale překvapivě lze očekávat téměř obřákový charakter. A to se přesně ukazuje u Disruption 82Ti. Testéři jim říkají široké obřačky. Spíše než do měkkého je budete častěji brát na tvrdší utaženou pistu, byť na ledě už budou vyžadovat hodně umění a velký úhel zahranění, kterého není při této

šířce úplně jednouché dosáhnout. Ze všech výše uvedených důvodů je můžeme doporučit spíše dobrým lyžařům až expertům, kteří hledají něco na vyšší tempo nezávisle na podmínkách.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

TESTOVANÁ DÉLKA: 177 cm | PARAMETRY: 1 25–82–111, R: 18,4 m | ROCKER:

LUSTI MP 77

VIDEO

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/video/6812

Lusti nemá potřebu vyprodukovat každý rok zcela novou kolekci. Zdravě konzervativní přístup se odráží v kvalitních a léty prověřených tvarech a konstrukcích, které prostě fungují. Není třeba vymýšlet vymyšlené. Přesto se každý rok v žacléřské továrně nějaká ta novinka objeví. Letos to je zcela nová řada MP, tedy Men Progress, kterou zastupují dva modely v šířkách 74 a 77 mm. CO PROZRADIL TEST:

Něco podobného v kolekci Lusti dlouhodobě chybělo. Lyže, která je určena pro mírně pokročilé lyžaře, na které byly oblíbené modely PC už moc, o sportovních obřačkách a slalomkách nemluvě. MP vychází právě z oblíbené řady PC, liší se však v konstrukci. Oproti dvěma vrstvám titanalu najdeme v „empéčkách“ pouze jeden titanal. Ten druhý je nahrazen kvalitním triaxiálním laminátem. Lyže jsou tak měkčí ve flexi a chovají se velmi agilně. Svezení na novince, která navíc disponuje velmi povedeným designem, nás překvapilo. MP 77 toho umí mnohem víc, než jsme podle popisu výrobce očekávali. V zahájení oblouku jsou trochu línější a podobně je tomu i s přehraněním, ale

tak to má v této kategorii a šířce být. Poskytují pocit stoprocentní stability a spolehlivosti na měkkém povrchu, solidně se drží i na tvrdší utažené pistě. Nejvíce jim vyhovuje střední tempo a spíše kratší až střední poloměry oblouků. Jsou velmi snadno ovladatelné, překvapivě přesně reagují na podněty jezdce a v delších verzích by mohly bez limitů uspokojit i sportovněji laděného lyžaře, kterému vyhovuje měkčí podélná flexe v kombinaci se stále solidní torzní tuhostí.

ZÁVĚR:

Další velmi povedený kousek z Krkonoš, který je až neuvěřitelně přesně vyladěn pro středně pokročilého lyžaře. Testovaná délka 170 cm vyhovova-

LUSTI CWR+ 91

la spíše lehčím jezdcům do 80 kg, těžší lyžaři, kteří budou chtít z lyží dostat i trochu sportovnějšího ducha, by měli sáhnout po delších. MP 77 ale mohou na druhou stranu oslovit i sportovně naladěné juniory. Nezbývá než je zkusit. Za nás palec nahoru za výborné vyladění pro cílovou skupinu, které jsou MP 77 určeny.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

TESTOVANÁ DÉLKA: 170 cm | PARAMETRY: 1 30–77–112, R: 13,7 m | ROCKER:

VIDEO

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/video/6814

Allmountainová řada CWR není v kolekci domácího výrobce Lusti žádnou novinkou. Obsahuje pět šířek od 81 po 95 mm a vyznačuje se výraznějšími rockery ve špičce i v patě, celodřevěnými jádry s podporou titanalu a velmi univerzálními vlastnostmi. CWR testujeme pravidelně, ale model 91+ jsme dostali pod nohy vůbec poprvé. CO PROZRADIL TEST:

Lusti CWR nesou od loňského roku nový tvar špičky, který spolu s velmi povedenými designy odlišuje „céwéerka“ od zbytku světa. Ale nejen design. V Žacléři se podařilo vyrobit allmountainy, které směle konkurují modelům klasických značek a v něčem je i předčí. Například v neuvěřitelném klidu při jízdě, kterým se vyznačují všechny modely řady CWR. CWR 91+ mají oproti užším verzím pouze jednu vrstvu titanalu, jádro však zůstává ve stejné skladbě i tvrdosti. Jsou určeny na měkčí podklad, ideálně do rozbitého terénu, boulí i čerstvého sněhu. Tam všude excelují. Na tvrdé sjezdovce už naráží na limity měkčí konstrukce a velké šířky, která vyžaduje výraznější

úhly zahranění, pokud byste chtěli lyže udržet v carvingových obloucích. Ale k tomu ani nejsou určeny. Doma jsou ve středních a mírně vyšších rychlostech, závodní tempo se jim už moc nelíbí. Výrazný rocker dělá na upravené sjezdovce své a jeho vlastnosti tak oceníte spíše tam, kde je třeba zvýšená průchodnost terénem než přesná reakce špičky na tvrdém kopci. Lyže si libují spíše ve středních a dlouhých poloměrech a vyhovovat budou i vzhledem k pořádné šířce a solidní torzi spíše těžším jezdcům. Samozřejmě ale záleží na zvolené délce.

ZÁVĚR:

My je máme rádi. Umí vše, co všechny standardní allmountainy v této šířce,

navíc jsou ale poměrně univerzální a mají v sobě pořád nádech mírně sportovního charakteru, který známe z modelů PC nebo RC. Jsou snadno ovladatelné, agilní, přesto je můžeme doporučit hlavně sportovním lyžařům, kteří chtějí doma druhé lyže pro prašanové dny nebo rozbité jarní podmínky. V těch budete těžko hledat něco lepšího.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

TESTOVANÁ DÉLKA: 173 cm | PARAMETRY: 1 32–91–116, R: 16,7 m | ROCKER:

RECENZE

SALOMON S/Force Ti.80 Pro TESTOVANÁ DÉLKA: 177 cm | PARAMETRY: 1 28–80–112, R: 16 m | ROCKER:

Model S/Force Ti.80 Pro je v kolekci francouzského Salomonu naprostou novinkou. Tedy jak se to vezme. Řada S/Force, která balancuje na pomezí allmountainů a sportovních univerzálek na sjezdovku, už se v kolekci Salomonu objevuje delší dobu, ale letos přichází s novým označením všech modelů podle šířky na středu a také přidává několik novinek. Jednou z nich jsou právě velmi zajímavé S/Force Ti.80 Pro. CO PROZRADIL TEST:

Celodřevěné jádro z topolu je vyztuženo dvěma vrstvami titanalu a je to znát. Mírný rocker ve špičce, která disponuje novou technologií Crossover Tip, pomáhá zahájit oblouky, ale to, co se odehrává dál, bude odtajněno pouze velmi dobrým jezdcům a expertům. Alespoň v testované délce 177 cm, která si jasně říká o rychlost a hodně energie. Nebudeme si nic nalhávat. 80 mm pod botou je už prostě pořádná šířka a v kombinaci se dvěma titanaly se v torzi nepohne ani o píď. Drží jako přibitá i na tvrdším povrchu, byť na úplný led už vhodná nebude. Její doménou je ale měkčí rozbředlý sníh, který projíždí jako tank. Je abso-

SPLITBOARD NITRO SLASH SPLIT Nitro Slash se už vyrábí mnoho let. Vždy to bylo hravé prkno do každého terénu. Teď přijíždí jako splitboard. Nahoru proženeš svoje skialpové kámoše a cestou dolů jim ukážeš, kdo je králem prašanu. Špička je o hodně širší než patka, aby snadno plula prašanem, klasický camber dává prknu dravost a progresivní vykrojení pomáhá agresivně řezat zatáčky.

lutně klidná i při vyšší rychlosti, zároveň však poměrně dominantní, což dává najevo i neochotou nějak výrazně zkrátit poloměr. V podélné flexi není tak tuhá jako v torzi, přesto jí i vzhledem k pomalému přehranění vyhovují hlavně střední a dlouhé poloměry, které zvládá při vyšším tempu naprosto bravurně.

VIDEO

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/video/6813 pro experty a výborné lyžaře, kteří mají pevnou ruku, jsou ochotni obětovat nějakou práci, za niž pak dostanou odměnu. Odměnu v podobě S/Force Ti.80 Pro. Za nás jednoznačně palec nahoru. Je to skoro ryzí obřačka do neklidné doby i terénu. Ale pokud hledáte měkčí, agilní a hravý allmountain, sáhněte spíše po vynikající Salomon Stance.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) Je to fantastická univerzálka pro KRÁTKÝ STŘEDNÍ DLOUHÝ jarní lyžování na upraveném povrchu TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) i v rozbitém terénu. Ve větších boulích už je příliš tuhá a bude vás přesvědčovat LED MANŠESTR ROZMĚKLÁ o svojí dominanci, ale pokud chcete jezRYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) dit rychle a bez limitů přes cokoliv, dohodnete se s ní snadno. Je prostě určena NÍZKÁ STŘEDNÍ VYSOKÁ ZÁVĚR:

SPLITBOARDOVÉ VÁZÁNÍ NITRO VERTICAL SPLITBOARDING

ULTRALEHKÉ FREERIDOVÉ LYŽE ARMADA ARV 116 JJ UL

Nitro letos představilo nové vázání pro splitboarding. Funguje na osvědčené základně Spark doplněné o klasické vychytávky Nitra – třeba přezky Vibram EcoStep Übergrip vyztužené ocelovým lankem a hliníkové ráčny Aluminium Speedwheel. Přepnutí ze stoupací pozice do sjezdové je otázkou několika okamžiků.

Freeridové lyže Armada ARV 116 JJ už jsou legendou. Velký rocker vpředu i vzadu a větší vykrojení uprostřed z nich vždy dělaly velmi hravé lyže i do nejhlubšího prašanu. Aby se snáze šlapalo nahoru, vznikly ARV 116 JJ Ultra Light. Mají stejný tvar, ale lehké jádro Caruba Core, tenčí hrany atd. Hmotnost klesla na 1 550 až 1 800 g na jednu lyži (dle délky). Doporučujeme podávat s vázáním Armada Shift.

11 990 Kč

(+ puky 2 290 Kč)

14 490 Kč

nitro.cz

PÁNSKÉ MERINO TRIKO EARN YOUR TURN LS Dejte světu vědět, že lyže a freeride jsou vaše srdcovka. Tohle merino triko od [sn]super. natural je tak pohodlné a příjemné na těle, že ho nebudete chtít sundat. Díky spojení vlny merino s funkčním vláknem je triko nejen odolné vůči zápachu, ale hlavně rychle schne a je tvarově stálé s dlouhou životností.

2 120 Kč 62

www.northshop.cz

nitro.cz

20 990 Kč

armadaskis.com

SKHOOP ZIMNÍ ZATEPLENÁ SUKNĚ RITA SHORT

SKHOOP LEHKÁ PÉŘOVÁ BUNDA JACINDA

Mějte vaše hýždě a nohy v teple a suchu se sukní Rita od SKHOOP. Spolehlivě vás zahřeje a nemusíte se s ní bát sednout na mokrý sníh, protože zadní díl je voděodolný. Díky strečovým panelům na bocích padne jako ulitá.

Ultralehká péřová bunda/svetr Jacinda je tak skladná a lehká, že se vám vejde i do kabelky. Díky propracovanému střihu a elegantnímu prošívání skvěle padne. Bunda se skvěle hodí jak na túry, tak i jako elegantní bunda k sukni. Lze ji nosit po celý rok. Během teplejších dní jako svrchní bundu a během zimy jako druhou zateplovací vrstvu.

3 510 Kč

6 220 Kč

www.northshop.cz

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

SNOWTEST

RECENZE

SET LYŽÍ A BOT

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

SNOWTEST

ONDŘEJ NOVÁK ODBORNÝ REDAKTOR SNOW

Set sjezdových lyží a bot Salomon Několikrát s velkým S

redakčním testu jsme se tentokrát zaměřili na set lyží Salomon Stance 90 v kombinaci s botami Salomon S/Pro 120. Jak taková kombinace se samými „S“ funguje?

Stance 90

Modelová řada Stance spatřila světlo světa již v loňském roce. A způsobila trochu poprask. Přinést na trh lyže, které jsou na první pohled velmi jednoduché, ploché, s klasickou sendvičovou konstrukcí a bez jediné viditelné vychytávky na povrchu, chtělo od výrobce plného inovací odvahu. A navíc v segmentu allmountainů přes 90 mm, který je v Evropě zatím spíše v útlumu. Letošní kolekce je však kromě tří loňských modelů s 90, 96 a 102 mm obohacena ještě o dvě užší verze s 84 a 80 mm, které už by měly bodovat i u českých zákazníků. Stance jsou typickými allmountainy s výraznějším rockerem ve špičce a téměř neviditelným rockerem v patě, který ale znatelně usnadňuje výjezd z oblouku i pohyb v rozbitém a měkkém terénu. Dřevěné jádro z topolu je vyztuženo dvěma titanalovými vrstvami, přičemž ta horní disponuje dvěma protáhlými výřezy, které jsou osazeny lněnými vlákny, u užších verzí pak karbonem. To přispívá k plynulejšímu průhybu i lepšímu tlumení vibrací. Stance jsou určeny jednoznačně pro dobré lyžaře a experty, zejména v delších a širších verzích. Mají skvělý tah do oblouku, výborně drží na hraně, a pokud se nebojíte vyšší rychlosti, odmění se vám absolutním klidem ve střed-

ních i delších obloucích, v nichž oproti těm krátkým vynikají. Jsou určeny na rozbředlý sníh, do jarního firnu nebo čerstvého prašanu, ale díky vyspělé sportovní konstrukci si dobře poradily i s tvrdším povrchem. Nejsou tolik hravé jako jiné lyže v této třídě, ale o to více stabilní, spolehlivé, navíc inklinující i k opravdu vysokým rychlostem. Pro mě osobně láska na první pohled.

S/Pro 120

Řada bot S/Pro je určena pro sportovně zaměřené lyžaře, kteří ale kromě výkonu preferují také komfort. Tomu odpovídá i šířka 100 mm, kterou lze pomocí technologie tepelného tvarování Custom Shell HD upravit až na konečných 106 mm šířky v oblasti nejširší části chodidla. Tvarovat je ale možné celý skelet včetně komínu boty a k celkovému komfortu u testovaného modelu přispívá i plně tvarovatelná vnitřní botička v bezešvém provedení. Flexe 120 se ukázala jako zcela dostatečná i pro rychlejší sportovní lyžování, byť výkonnostní jezdci by určitě volili trochu užší a přesnější usazení modelů S/Max nebo S/Race. Jenže na úkor komfortu. Zároveň je třeba si uvědomit, že přesně padnoucí bota je vhodná pro lyžování na tvrdší upravené sjezdovce, ale v kombinaci s širšími allmountainy typu Stance a navíc na měkkém nebo rozbitém podkladu je měkčí a komfortnější bota naopak výhodou. Pokud tedy hledáte opravdový univerzál, který zvládne sjezdovku a zároveň poskytne dobrou pohyblivost a výborné tlumení na rozbitém podkladu, může být některý z mnoha modelů v řadě S/Pro tou správnou volbou. Osloví i všechny, kdo mají trochu širší chodidlo.

SALOMON STANCE 90 PARAMETRY: 1 26–90–108, R: 18 m (176 cm) ROCKER:

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

SNOWTEST

RECENZE VIDEO

TESTOVANÁ DÉLKA: 176 cm | PARAMETRY: 1 24–79–113, R: 16,8 m | ROCKER:

Značka Wedze už na českém trhu zdomácněla, tradičně oslovuje svou klientelu prostřednictvím prodejen řetězce Decathlon, který sám je zároveň jejím majitelem a inovátorem. Pestrá nabídky lyží Wedze míří zdaleka nejen na upravené tratě, ale i do freeridu a stále více mezi skialpinisty. Model Cross 550+ ale míří primárně na sjezdovku, a to i na tu zdatně rozježděnou. Konstrukci tvoří celodřevěné jádro vyztužené sklolaminátovými vlákny, 79 mm pod patou je zvoleno právě proto, aby lyže nesla nejen na manšestru, ale i v měkčích podmínkách rozježděné či zasněžené trati. Aby se poměrně široká lyže dala snadno ovládat, najdeme ve špičce i v patě mírný rocker. Už z konstrukčních parametrů je zřejmé, že model Cross 550+ je výrobcem určen pro lyžaře bez speciálních ambicí, aby tak přinesl maximální užitnou hodnotu ve všech obvyklých režimech jízdy a v celodenních podmínkách.

CO PROZRADIL TEST:

Měkčí konstrukce na bázi sklolaminátu dodává lyžím vysokou poddajnost a v niž-

ších rychlostech i příjemnou agilitu. Díky rockeru na špičce zahajují oblouky velmi snadno a zcela bezelstně je (díky rockeru na patě) i ukončují. Poslouchají na slovo a nemají potřebu se prosazovat proti vůli lyžaře. Na druhou stranu mají určité limity co do rychlosti a terénu: do skutečně svižného tempa je lepší je nepouštět, podobně nebudou spokojeny na ledu a přimrzlé sjezdovce, kde proti mluví jak šířka, tak mechanické nastavení. Naopak v rozumné rychlosti a na měkčím sněhu, kde se hrana bezpečně zařízne, jsou zcela spolehlivé a až do střední rychlosti klidné a stabilní. Větší rozsah dovedností nabídne lehčím jezdcům, kteří z nich ve středních obloucích a na méně náročných tratích vymáčknou i sportovní zážitek.

ZÁVĚR:

Z projevů lyže je zcela zjevné, jaké lyžaře má v úmyslu oslovit: ty, co lyžují rádi celý den, ještě (nebo už) nemají sportovní ambice, ale naopak chtějí bezpečnou a spolehlivou lyži, která je nenechá ve štychu kvůli rozježděné sjezdovce nebo nedokonalé technice. Navíc, jak je již u Wedze pravidlem, nabízí skvělý poměr cena/výkon. Pro dámy se pak nabízí verze Cross 550+ W.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

WEDZE Cross 550+

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/video/6594

VIDEO

TESTOVANÁ DÉLKA: 177 cm | PARAMETRY: 1 31–83–110, R: 16,7 m | ROCKER:

Wedze Cross 950+ jsou vrcholným allmountainem značky, kterou najdete výhradně v prodejní síti Decathlon. Napoví to už samo číselné označení, kolekce Wedze se dělí do tří skupin: Nejjednodušší produkty pro občasné a rekreační použití (100), střední kategorie (500) až náročnější a časté použití (900). Dá se tedy předpokládat, že testované Cross 950+ už snesou slušné sportovní zacházení. Základem konstrukce Cross 950+ je celodřevěné jádro vyztužené sklolaminátem, které je vyladěno s allmountainovým shapem se středem 83 mm. Je jasné, kam míříme: nikoli na ledovou pistu, ale naopak do měkčích sněhů a na rozježděné odpolední pisty až do čerstvého napadaného sněhu na sjezdovce i mimo ni. Zatímco zahájení oblouku pomáhá mírný, ale delší rocker ve špičce, o pohodové a neagresivní ukončení oblouku se stará rocker kratší s asistencí měkčí paty.

expertů, ale nabízí spíše něhu, pohodu a dobré zacházení klidnějším jezdcům, jimž samozřejmě plní jejich sportovní ambice, nejsou-li přehnané. Snadno je prohne i lehčí lyžař, který si na nich v drživém sněhu a rozumné rychlosti může i směle zakarvovat, byť všeobecně specifickou lyžařskou techniku nikterak nevyžadují a smýkání s klidem tolerují. Za zmínku stojí i jejich nízká hmotnost, která se pozitivně projeví nejen při přesunech, ale i snadnou manévrovatelností. Na vhodné sjezdovce se na nich lze CO PROZRADIL TEST: dotknout i vyšších rychlostí, jen to neAčkoli oproti nižším modelům přidaly přehnat. A pozor na ledové pisty, tam už 950ky na sportovním charakteru, pořád lyže v této šířce a bez titanalu nepatří, poje to lyže, která nijak nevybočuje z main- dobně, jako ji nepřemluvíme do krátkých streamu. Netouží po agresivitě a rychlosti oblouků nebo k bleskovému přehranění.

Suma sumárum je to ale zajímavá lyže, poctivě zpracovaná i elegantní.

ZÁVĚR:

Užije jí ten, kdo rád lyžuje dlouho do odpoledne (třeba všichni, kdo rádi dlouho spí), preferuje stabilitu a bezpečnou jízdu bez bláznění a má rád proměnné sněhové podmínky. Poslouží také všem adeptům freeridu ve fázi pilování techniky a lehčím lyžařům. Lyžařky mají své provedení s označením W.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

WEDZE Cross 950+

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/video/6595

ALEXIS PINTuRAuLT IS A

CLICKSTARTER POLE VENOM SL 3d

www.LEKI.CZ

LEKI_TRIGGER 3D_Winter 20-2_220x130.indd 1

11.09.20 11:35

ZPÁTKY NA LYŽE www.snow.cz/predplatne

ADVERTORIAL

Helmy

NEWS 2022

Salomon

I když doba covidová trochu přibrzdila vývoj i uvádění nových kolekcí na trh, francouzský výrobce nezahálel a svoji širokou nabídku oživil mnoha novinkami. Co je letos u Salomonu nového v oblasti lyžařských bot, helem a brýlí? Boty

a vrcholu kolekce stojí závodní řada ON PISTE, která pro letošní sezónu zůstává beze změny. Nabízí tři výkonnostní modely s flexemi 140, 130 a 110 v šířce 92 mm. Sportovní řada S/MAX s širokým spektrem tuhostí skeletů a novými designy začíná dámskou novinkou S/MAX 80 s 98 mm šířky a pokračuje směrem nahoru až k téměř závodním S/MAX 130 Carbon, které, stejně jako ostatní boty v této řadě, disponují technologií tvarování skeletu Custom Shell HD. Z původního těsnějšího usazení 98 mm je lze v nejširším místě chodidla tvarovat až na konečných 104 mm.

Zásadní novinky však najdeme v oblíbené sportovní a allmountainové řadě S/PRO, které mají letos nový skelet Coreframe 360° s technologií tvarování Custom Shell HD, ale také novou vnitřní botičku, kterou lze tvarovat v horkovzdušné troubě nebo za pomoci horkovzdušné pistole. Botičku můžete přizpůsobit zejména v oblasti kotníků, ale samotný proces nechte určitě na odbornících. Zcela nová je v kolekci Salomonu řada SELECT určená spíše pro pohodové lyžování. Šest základních modelů ve flexích 70–120 nabízí pohodlné usazení nohy ve 100mm skeletu v pánském i dámském provedení, dalších 5 modelů označených HV (High Volume) pak nabízí královských 102 mm pro širší chodidla.

Světu vládnou helmy s integrovanými visory, které nahrazují lyžařské brýle. V kolekci Salomonu jich najdeme hned několik, např. novou řadu DRIVER s hybridní konstrukcí a se zorníky Sigma, nebo zcela nové visorové modely oblíbené allmountainové řady PIONEER LT, která má naopak klasickou In-mold konstrukci. Naprostou novinkou jsou ale helmy HUSK, které nahradily dlouholeté modely QUEST. Husk najdeme v katalogu ve třech verzích Prime, Pro a Husk. Liší se zejména v použité konstrukci, hmotnosti, ale třeba také v provedení vnitřku. Husk Prime má hybridní konstrukci a vnitřní stélku z merina, která výborně hřeje v mrazivých dnech. Model Prime testujeme v redakci již od loňského jara a v porovnání s loňským freeridovým Quest Charge je téměř neznatelně těžší, ale mnohem lépe sedí na hlavě, chrání více oblast uší i zátylku a hodí se zejména do velmi studeného počasí.

Brýle Úplnou novinkou ve velmi široké nabídce brýlí Salomon je řada RADIUM. Na první pohled zaujme bezrámečkovou konstrukcí, širokým oblým zorníkem a stejně tak širokým páskem s vnitřním pogumováním pro lepší usazení na helmě. Brýle Radium jsou v nabídce ve verzích Pro a Radium. Modely Pro mají technologii zesíleného kontrastu Amplified Vision podpořenou fotochromatickými zorníky, které lze snadno mechanicky vyměnit. Oblý tvar výborně sedí do helmy HUSK, kterou testujeme společně s brýlemi RADIUM PRO SIGMA.

SUPERSHAPE. RACE PERFORMANCE, BUILT FOR THE PISTE. ˇ PRO CARVING POCTIVEˇ VYROBENÁ NA ZÁKLADEˇ ZÁVODNÍCH LYŽÍ A VYLADENÁ ˇ ˇ NEJMODERNEJŠÍ ˇ – TO JE RADA SUPERSHAPE. PRECIZNÍ OBLOUKY V KAŽDÝCH PODMÍNKÁCH ZARUCÍ TECHNOLOGIE EMC, VYUŽITÍ GRAFENU NEBO SIDECUT 3.0. SUPERSHAPE JE REVOLUCE.

.COM

WORLD SKI TEST

TEXT: PETR SOCHA FOTO: WORLD SKI TEST

2021–22

WORLD SKI TEST Chaos a praktická nemožnost plánování větších akcí znemožnila v posledních dvou sezónách několik velkých testovacích podniků. Konkrétně World Ski Test se opakovaně přesouval, než se nakonec o více než rok později skutečně uskutečnil. Stalo se tak v květnu 2021 na rakouském ledovci spravovaném českým managementem Mölltal v Korutanech.

yli jsme u toho. Podmínky byly skvělé a hromada testérů se rozprostřela po kopci na lyžích nejen sjezdových, ale i freeridových a skialpových – výsledků těch posledních dvou se dočkáte v dalším čísle. Zde přinášíme ve stručné formě přehled, kolik si odnesly bodů nominované sjezdové lyže. Jen – jako vždy připomínáme – abyste výsledky brali jen jako doporučení. Na světě takřka nevznikají lyže, které jsou špatné a které, pokud mají adekvátní servis, by nenašly svého nadšeného uživatele. Reportáž z naší účasti na testu najdete na

www.snow.cz/clanek/6468

WORLDSKITEST 2022/23

Bodové hodnocení lyží dle kategorií KOMERČNÍ OBŘAČKY RACE GS Atomic Redster G9 REVO Fischer RC4 Worldcup RC Pro Stöckli Laser GS Rossignol Hero Elite LT Ti Salomon S/Race Pro Völkl Racetiger GS Master Dynastar Speed Course Master GS Nordica Dobermann GSR RB Blizzard Firebird WRC Elan ACE GSX Fusion X

PÁNSKÉ SPORTOVNÍ LYŽE MEN HIGH PERFORMANCE 42,5 42,0 40,3 40,1 39,7 38,9 38,9 38,8 37,3 35,0

PÁNSKÉ UNIVERZÁLKY MEN ALLROUND Salomon S/Max 8 Rossignol React 8 Basalt Elan Amphibio 16 Ti Fischer The Curv DTi Nordica Spitfire 70 Ti Völkl Deacon XTD Blizzard Firebird TI Dynastar Speed 563 Atomic Redster X5

Fischer The Curv Stöckli Laser SX Atomic Redster X9 S Revo Blizzard Thunderbird R 15 Salomon S/Race Rush GS Dynastar Speed 763 Rossignol React 10 Ti Elan Ace SCX Völkl Deacon 74 Nordica Dobermann Spitfire 70 Pro

40,7 40,2 39,9 39,4 38,8 38,5 38,3 37,8 37,3 36,0

ALPINSKITEST

TOURENSKITEST

ALLMOUNTAIN 39,6 39,6 38,1 37,9 37,7 37,3 37,1 36,0 35,1

Fischer RC One 82 GT Stöckli Laser AR Salomon S/Force Ti.80 Pro Völkl Deacon 84 Atomic Vantage 82 TI Elan Wingman 82 CTI Blizzard Brahma 82 Dynastar Speed 4x4 763 Rossignol Experience 82 Ti

DÁMSKÉ SPORTOVNÍ LYŽE DÁMSKÉ UNIVERZÁLKY LADIES HIGH PERFORMANCE LADIES ALLROUND Atomic Cloud C12 Servo 41,0 Nordica Belle DC 72 Stöckli Laser MX 40,8 Fischer The Curv DTI ws Fischer The Curv DTX ws 40,3 Salomon S/Max W 8 Rossignol Nova 14 Ti 40,0 Elan Insomnia 16 Ti Völkl Flair SC Carbon 39,3 Völkl Flair 76 Elite Nordica Belle SL 38,9 Rossignol Nova 10 Ti Dynastar E Lite 9 38,7 Blizzard Phoenix S R13 Ti Salomon S/Max W Blast 37,3 Atomic Cloud 9 Elan Ace Speed Magic 36,8 Dynastar E Lite 5 Blizzard Phoenix R 14 Pro 35,2

41,4 41,4 41,4 40,1 37,8 37,6 37,3 36,2 34,4

40,8 40,2 38,8 38,4 37,6 37,3 36,6 34,5 32,8

FREERIDESKITEST

PARTNERS

ADVERTORIAL

Čtyři pilíře udržitelnosti

CIRCULAR RECYCLING PROCESS

HELLY HANSEN

Výrobce outdoorového oblečení Helly Hansen od počátku souzní s životním prostředím – místo, aby se ho snažil změnit, snaží se s ním sžít. Od vzniku značky, kdy námořní kapitán Helly Juell Hansen začal vyrábět oblečení, uplynulo téměř 140 let. 140 let modernizace, inovací a zlepšování produktů, ale také 140 let, během kterých byla výroba optimalizována tak, aby byla šetrná a udržitelná.

nes Helly Hansen vyznává celostní, holistický přístup. Aby výroba dávala smysl, musí myslet na každý moment výrobního řetězce i užívání produktů. Od výroby materiálů přes šití a použití až po konec života každého kusu. Místo konzumního nahrazování okoukaného modelu novým tak cílí na kvalitu, díky které lze každý produkt využívat dlouhou dobu, a ani po ztrátě svého smyslu se není třeba bát, že by se staletí rozkládal jako součást ostrova odpadků kdesi uprostřed moří. Co by na to pak řekl kapitán Helly? Helly Hansen staví svůj citlivý přístup ke světu na čtyřech hlavních pilířích. 1: Jsou to materiály, které jsou vyrobeny šetrně k životnímu prostředí. 2: Oděvy z nich musí být šity pracovníky za férových podmínek. 3: Kvalita, díky které produkty vydrží co nejdéle a nemusí se brzy nahrazovat novými. 4: Snaha o využití oblečení, když už nejde nosit – tedy o jeho recyklaci.

VÝROBNÍ MATERIÁL PROCES VÝROBY

RECYKLACE

NOVÝ PRODUKT

OPRAVA

KONEC ŽIVOTNOSTI

Membrána Lifa Infinity ProTM vykazuje skvělý poměr paropropustnosti a voděodolnosti, ale zároveň splňuje přísné ekologické požadavky: neobsahuje žádná chemická aditiva a vyrábí se energeticky úspornými postupy

Materiály a technologie

První pilíř zahrnuje zodpovědné využití vody, péči o zvířata, jejichž srst, peří nebo kůže se používá, tak aby žila v přívětivém prostředí plnohodnotný život. Zamezení použití chemických látek, které nejsou přírodního původu, stejně jako minimalizace použití plastů, s výjimkou těch recyklovaných.

Férová výroba

Textilní průmysl je po celém světě trochu pokřivený. Helly Hansen zařizuje výrobu tak, aby zaměstnancům byly dopřány férové podmínky, aby dodavatelé nemuseli snižovat ceny na úkor kvality a důstojnosti svých zaměstnanců a aby výroba probíhala v bezpečném prostředí i v zemích, kde je špatné sociální a zdravotní zázemí.

Mono material® je další počin značky Helly Hansen k tématu udržitelnost: Je vyroben výhradně z polyesteru, a to včetně izolace tvořené 100% recyklovaným materiálem. Celý kus oděvu tak můžete kompletně zrecyklovat

Životnost produktů

Záručním systémem a péčí o produkty, nasloucháním klientům a profesionálům, kteří vybavení Helly Hansen používají, se prodlužuje doba, po niž lze oblečení používat. Díky tomu, že dlouho vydrží, není potřeba zatěžovat planetu nadměrnou výrobou.

Nevyhodit, recyklovat

Snaha o maximální možnou udržitelnost a snížení zátěže životního prostředí je vždy zakončena likvidací hmoty. Recyklací dochází k jistému zmrtvýchvstání oblečení Helly Hansen – u izolačních materiálů je poměr těch recyklovaných 80 % s výjimkou vlny, u fleecových asi 70 %. A důležitý je i přístup uživatelů: recyklujte, nepotřebné věnujte nebo přeprodejte.

PŘILBA ARIA

progresscycle.cz

ACADEMY

SKI WITH ME

TEXT: ONDŘEJ NOVÁK FOTO: PETR SOCHA

ANATOMIE OBLOUKU

Opět z ptačí perspektivy Lyžovat na lanovce bychom Z lanovky můžeme vidět, jaký tvar mohli pořád dokola. Dokud oblouků vykreslují různí lyžaři. Dokonce bychom si mohli zahrát další hru a tipovat ji nevypnou a nechají nás jejich národnosti, protože tak, jak vás jezdit nahoru a dolů. Ale dva naučili kreslit na základní škole, kreslíte i v dospělosti. Dokud nepřijde někdo, kdo díly seriálu prosezené na vás to zkusí přeučit. Nebo někdo, kdo vám lanovce stačily. Teď začneme ta písmena „S“ trochu pootočí, protože to je přesně to, co jsem s nimi udělal, aby i jezdit dolů a na lanovce si odpovídala lépe trajektorii našich lyží budeme dál hrát na rozhodčí, a nemuseli jsme jezdit do kopce. Při pohledu z lanovky už dnes uvidíte ale s čím dál větší znalostí v naprosté většině případů jen písmena detailů. Protože pořád platí, „S“. Tvar „Z“ se z lyžování, alespoň toho že pohled z ptačí perspektivy carvingového, téměř vytratil. Ale kromě různých fontů si můžete také všímat, zda je nenahraditelný. je „esko“ nakreslené rovně, nebo mírně pootočené. Lyžaři, kteří jej kreslí rovně

Je oblouk opravdu kulatý?

asto slýchám, že oblouk musí být kulatý. A do určité míry je to pravda. S nástupem carvingových lyží se anatomie oblouku rapidně změnila a z křižování sjezdovky ve tvaru písmene Z se stalo hezky kulaté navazované lyžování podobné spíše písmenku S. Samozřejmě záleží, jak si takové „S“ představíme nebo nakreslíme. Záleží, který font písma si pro vaše lyžování vyberete a z jaké perspektivy budete vaše osobní „S“ vnímat. Jak vidíte na obrázku, každé „S“ může vypadat trochu jinak. Všechna však mají jedno společné. Delší a kulatý začátek, který přechází přes utažený střed do delšího a kulatého konce. A ten konec je navíc tam, kde už bychom při pořádném lyžování neměli být. Tedy v protisvahu. Když se ale podíváte na dvě spojená písmena „S“ v modrém provedení, začíná se to velmi blížit stopě, kterou za sebou při lyžování zanecháváme. Poznáte, co jsem s písmeny, kromě jejich spojení, ještě udělal?

Už jedenáctý ročník seriálu Skiwithme se vám v následujících pěti dílech pokusí přinést několik užitečných rad jak samostatně trénovat a vylepšovat svoje lyžování. Pokusím se vám ukázat funkční techniku lyžování a drobné tipy na zlepšení i na fotografiích, které seriál již tradičně provází. A kdo bude chtít vědět víc, může si se mnou přijet zalyžovat. D O D A V AT E L

V Y B A V E N Í

Volné termíny, plánované akce, ale i starší články najdete na

www.skiwithme.cz

Ondřej Novák Odborný redaktor SNOW, instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii, autor projektu Skiwithme.cz.

držák na 4 páry lyží pro sjezdky, skialpy, běžky, hole

-34%

1.590 Kč

držák na 8 párů lyží pro sjezdky, skialpy, snb, běžky, hole

vedou lyže příliš dlouho do svahu. Buď tak korigují rychlost, nebo nedokážou lyže včas uvolnit. Takoví lyžaři většinou kreslí „esko“ s velmi krátkým a přímým začátkem a zakulacují ho až v druhé části, zato o mnoho déle. Technicky vyspělí jezdci mají své „S“ velmi kulaté na začátku, uzavřené na prostředku a spíše kratší a přímé na konci. Jsou totiž trpěliví při přenášení hmotnosti, nechávají lyže odjet dále od těla a více do strany, aby se jim pak mohly v dostatečném úhlu zahranění vzepřít a na krátkou dobu je prohnout. To vede k nakreslení kratšího a utaženějšího konce písmena.

Otevřený, nebo zavřený

Má být oblouk otevřený, nebo zavřený? A co to vlastně znamená? Hodně záleží na sklonu svahu, na kterém lyžujete. Na mírných sjezdovkách bude oblouk spíše otevřený, protože vás nebude limitovat rychlost a můžete si dovolit nechat lyže jet. Písmeno S bude spíše pravidelná otevřená vlnovka. S tmavší barvou sjezdovky přichází ale větší rychlost a tam už vám ledabyle nakreslené „S“ nebude stačit. Budete se muset snažit o delší a kulatý začátek, díky kterému pak můžete nakreslit kratší a uzavřený konec. Přesto to většina lyžařů dělá přesně

obráceně. Strach z rychlosti, kterou při kreslení delšího začátku naberou, je často donutí lyže co nejrychleji nasměrovat do středu, nebo nejlépe za střed písmena a tam se o ně začít teprve opírat. Rychlost, kterou měli začít ztrácet již uprostřed oblouku, se přesunula na jeho konec a ztratit ji mohou jedině kreslením dlouhého konce až téměř do protisvahu. Možná přesně tak, jak se učili psát písmeno „S“ ve škole, nebo na lyžařském výcviku.

Jako v autě

Znáte zatáčku, která by byla na svém začátku ostrá a uzavřená, a postupně se pak otevírala a povolovala? Ať si promítám všechny silnice, na kterých jsem řídil, častěji se potkávám se zatáčkami, které začínají nenápadně a postupně se začínají uzavírat. A v takových zatáčkách chceme lyžovat. Nepotřebujeme, aby byly dokonale kulaté po celé svojí délce. Chceme v nich řídit naše lyže stejně, jako to děláme s volantem. Když se zatáčka uzavírá, musíme točit volantem mnohem intenzivněji než na jejím začátku, kde vypadala klidně a otevřeně. Naším volantem jsou při lyžování nohy. Zkuste si při lyžování představit, že druhou půlku oblouku s nimi budete kreslit trochu jinak než tu první.

-34% -34% -34%

čč 1.890 Kč

www.avexski.cz

FOTO: GEPPA/ATOMIC

ACADEMY

FIT

Jak jste na tom

TEXT: IVAN BALEK

S ROVNOVÁHOU?

Rovnováha je zásadní princip. Pro vesmír, planetu, jedince… A samozřejmě i pro schopnost lyžovat. Lyžařská rovnováha souvisí s vnímáním prostoru člověkem a řídí jeho individuální reakce při každé pohybové situaci. Říká se, že „dobrá rovnováha je základním stavebním kamenem dobrého lyžování“ – a je to pravda!

šichni tuší, že lyžování není až tak přirozená pohybová aktivita jako třeba chůze nebo běh. Základní rozdíl je evoluční – v průběhu vývoje lidského druhu se používaly zejména pohyby potřebné pro přežití. A tyto pohyby mají ve své genetické výbavě již batolata coby určité pohybové vzory, které postupně objevují a zdokonalují.

Chůze jako dědictví

V případě chůze a běhu se jedná o základní a přirozenou lokomoci, pohybové vzory společné pro všechny jedince. Naši dávní předci toho zdaleka nenalyžovali tolik, co nachodili, proto nám není lyžování tolik přirozené. Chůze, tedy tzv. bipedální lokomoce, patří naopak mezi základní pohybové vzory. Stojí za tím dlouhodobá adaptace na prostředí, ve kterém žijeme, přesuny za potravou, útěky před nebezpečím apod. Kromě jiného se vyznačuje

střídavým pohybem dolních a horních končetin tzv. do kříže – když jde pravá noha vpřed, tak jde pravá paže naopak vzad. Právě chůze je nejekonomičtější řešení lidského pohybu s ohledem na pozici a těžiště těla, kdy se (z „fyzikálního“ pohledu) nulují jednotlivé pohybové momenty končetin, optimalizuje se setrvačnost tělesné hmoty, třeba paže, a její potenciál ovlivnit i zbytek celku. Právě bipedální lokomoce je způsob, jak nejefektivněji udržovat celé tělo v pohybu vpřed. Nabízí se otázka: co děláme při (technicky správném) lyžování jinak? Odpověď: hlavní rozdíl je ve způsobu „pohonu“ těla, při lyžování se totiž nacházíme na nakloněné rovině a pohání nás gravitace. Zjednodušeně tedy platí, že na rovině je gravitace náš nepřítel, přičemž na boj s ní potřebujeme vynakládat určitou sílu pomocí konkrétní práce určitých svalů. To, jak člověk

I mistr tesař se někdy utne (Filip Zubčić)

vypadá, není náhoda. Naše svalová vlákna jsou evolucí rozmístěna optimálně tak, jak si to vyžádala dlouhodobá adaptace našeho druhu na podmínky, ve kterých žijeme.

Gravitace jako přítel lyžaře

Na rovině nakloněné, v našem případě na lyžařském svahu, se specifickými podmínkami (sníh s jeho skluznými vlastnostmi, lyže…) je naopak gravitace naším přítelem a my se jí snažíme jen vhodně využít k tomu, abychom jeli, jak potřebujeme. U závodníků platí, že „vyhraje ten, co nejmíň brzdí“, podobně i u rekreačních lyžařů je potřeba najít způsob kontroly směru a rychlosti jízdy tak, aby to splňovalo hlavní účel jejich rekreačního lyžování – užít si radost z pohybu a zimního přírodního prostředí. Při zatáčení pak dochází ke vzniku dalších sil jako setrvačnost nebo odstředivá a dostředivá síla, které nejsou pro náš vnitřní systém rovnováhy přirozené, proto je potřeba se na tyto síly postupně adaptovat. Jejich směr a velikost se totiž neustále mění v závislosti na mnoha faktorech: od fáze oblouku, přes vnější podmínky až po samotné záměry jezdce. Nelze se pak divit, když v tom všem má máš systém rovnováhy občas trochu hokej.

Proprio... Co?

Systém lidské rovnováhy je – po dost velkém zjednodušení – tvořen třemi základními podsystémy. Prvním je tzv. propriocepce, což je soubor „tlakových“ senzorů umístěných

zejména v kloubech, jež neustále vysílají informace o svém stavu a pozici do centrály, mozku. Tam se všechna data skládají do dynamicky se měnícího „3D modelu“ těla, na jehož základě se pak neustále automaticky řídí a koriguje napětí příslušných svalů s cílem dosažení nebo obnovení rovnováhy daného segmentu i těla jako celku. Velký počet těchto čidel je hlavně v oblasti chodidel, za což může naše evoluční adaptace na chůzi. Nesprávná biomechanika kloubů v oblasti kotníku dokáže celý náš rovnovážný systém negativně ovlivnit. Přitom jde nejenom o viditelné omezení pohybového rozsahu kotníku (nejčastěji nedostatečný rozsah dorziflexe kotníku, tedy „fajfky“ při zvednutí chodidla nahoru), ale i o drobné nedokonalosti na mikroúrovni kloubu – tzv. artrokinematiku, drobný kluzný nebo valivý posun uvnitř klubu.

Potřebujeme k lyžování uši?

efekt – stabilita při pohybu – bude poněkud slabší. Chcete vědět, jak jste na tom vy? Zjistíte to v seriálu na portálu SNOW.cz. Tam také představíme několik zajímavých, a přitom snadných cvičení, na nichž si každý bude moci ověřit své slabiny a najít momenty, na kterých by měl zapracovat. Věřte, že se vám to na kopci bohatě vrátí!

Na SNOW.cz vás čekají následující cvičení pro mobilitu: kotníků kyčlí hrudní páteře www.snow.cz/telo

Druhým podsystémem odpovědným za rovnováhu je tzv. vestibulární aparát, kde rozhodující podněty generují senzory uvnitř uší. Je to orgán, který velice citlivě reaguje na své pozice a obratem informuje patřičná mozková centra, jakými směry a rychlostmi se naše hlava hýbe v prostoru. Dle toho pak mozek zařídí, jak má ovlivnit aktivitu svalů pro dosažení rovnováhy v daném pohybovém úkonu nejen při pohybu, ale i při statickém udržování rovnováhy.

CMY

Oči nejen na koukání

Třetím podsystémem je náš vizuální systém – oči. Ty totiž nejsou jen pouhé orgány zraku, ale hrají důležitou funkci i pro získávání informací o okolním prostoru v návaznosti na posturu těla a jeho pohyb. Dodávají data pro vytváření dalších „3D“ modelů nás a našeho okolí, na jejich základě je naše tělo navigováno k pohybovým úkonům – třeba je schopno automaticky a přesně zvednout nohu při výstupu na schodech. Při pohybu je potřebné, aby „centrála“ dokázala stabilizovat hlavu v prostoru. Přirozeným projevem je proto snaha o průběžnou fixaci roviny očí s horizontem – u lyžování docela fuška, ne? Pokud to nefunguje dostatečně, má člověk potíže s balancem. Další potřebnou dovedností je udržet očima pohled na jeden bod, když přitom pohybujeme hlavou. (Tohle a mnohem víc má zase na starosti nervový reflex pod zkratkou VOR, vestibulo-okulární, ale nechci vás zamotat do příliš odborné termitologie, nebo jako se tomu říká). Všechny tyhle podsystémy pracují za ideálních podmínek jako jeden funkční celek a asi i laikovi bude jasné, že když jeden z nich nefunguje dostatečně, tak výsledný

Vzniklo za spolupráce jógového studia Santosha (santosha.cz) a dodavatele sportovních oděvů Kilpi.

ADVERTORIAL

SNOWLAB Nejlepší servis v Praze Skiservis SNOWLAB Flora je výjimečný otevřený koncept autorizovaného skiservisu kategorie MONTANA® Top Ski Servis Team*****, kde profesionálně vyškolení servismani spolu s nejmodernější technologií švýcarské firmy MONTANA® poskytnou vašim lyžím, běžkám a snowboardům tu nejkvalitnější a zároveň nejšetrnější péči. VÝHODY SNOWLABU Exkluzivní poloha v podzemních garážích OC Atrium Flora v širším centru Prahy (1 hod. parkování zdarma) Bezkonkurenční otevírací doba denně10:00 – 20:00 (včetně sobot a nedělí) Komplexní nabídka služeb jako montáže a seřízení vázání, výseky skluznic, závodní program

NOVINKY PRO SEZÓNU 2021/2022! Možnost expresního servisu po předchozí rezervaci na: snowlab.reservio.com Slevový program „Family“ pro věrné zákazníky - čím více lyží přinesete, tím větší slevu získáte :-) TIP! Profesionální servis lyží jako dárek Darujte svým blízkým

nowlab najdete v podzemních garážích OC Atrium Flora v Praze na Žižkově a autem přijedete přímo před dveře servisu. Své lyže, skialpy, snowboardy a běžky odevzdáte do rukou zkušených servismanů, kteří jim poskytnou na švýcarských strojích MONTANA® maximální péči například v podobě závodního finiše hran, vybrané variální struktury skluznice… Samozřejmostí jsou montáže skialpových i běžeckých vázání, přesné seřízení vázání na normovaném stroji, a především jasná komunikace: ve Snowlabu se vždy dozvíte, proč a jak o vaše vybavení bude postaráno.

SERVISNÍ VYBAVENÍ Servisní automat MONTANA® SNOW CRUISER vybavený extra precizní a šetrnou technologií MONTANA® Crystal Glide Finish Unikátní poloautomat MONTANA® COMPACT ST se závodní technologií broušení hran lyží i SNB keramickým kotoučem (NOVINKA pro sezónu 2021/2022!) Brusný pás MONTANA® MONTY BELT pro základní broušení skluznice Brusný stroj MONTANA® MCS 2000 pro základní úhlování hrany Mazačka MONTANA® WAX MASTER II s vyhřívanými kartáči Infralampa MONTANA® RACE WAXER pro bezkontaktní zažehlení vosku Moderní seřizovačka vázání MONTANA® DMG 2016

www.snowlab.cz

SNOWLAB ski & board service OC ATRIUM FLORA Vinohradská 2828/151, Praha 3 Prostor parkovacích míst G7 a H7

ASOCIACE PROFESIONÁLNÍCH UČITELŮ LYŽOVÁNÍ A LYŽAŘSKÝCH ŠKOL (APUL) GENERÁLNÍ PARTNER APUL:

PARTNEŘI APUL:

Typologie boulovatého terénu

Z hlediska typu boulí/boulovatého terénu nám bude bohatě stačit základní dělení na dva různé druhy terénu. Řešeno z pohledu praxe a funkční aplikace, o kterou nám jde především, se často setkáváme s terénem, kde jsou boule vytvořeny přirozeně, vlivem sklonu svahu, velkého množství lyžařů a kvality sněhu. Jedná se v drtivé většině o nepravidelné boulovaté pole, kde jsou velikosti nerovností a jejich vzdálenost od sebe velmi různorodé a proměnlivé. Druhý případ terénu jsou boule, které jsou cíleně vytvořené a „vyjeté“ do pravidelné linie. Často pro tento druh terénu používáme anglické termíny „hot line“ nebo „zipper line“. Oba druhy boulí mají své plusy, mínusy, fanoušky i odpůrce. Zásadní technické aspekty jízdy se ale nijak výrazně s typem boulí nemění, jde jen o jejich intenzitu, aplikaci v čase a linii jízdy.

Technika a mechanika jízdy v boulích

Lyžování v boulích

V tomto čísle APUL News se zaměříme na relativně pokročilou lyžařskou disciplínu – jízdu v boulích. Boule, neboli moguly, muldy nebo bukle, jsou výrazy, které můžeme v souvislosti s boulovatým terénem slyšet. Pojďme se na toto pokročilé, a mnohdy velmi lákavé, lyžování podívat zblízka a dát si pár tipů.

ízda v boulích je velkou výzvou a zároveň obrovským lákadlem pro každého pokročilejšího lyžaře. Úspěšné a zábavné lyžování v boulích vyžaduje kvalitní provedení specifických dovedností pospojovaných do dynamické jízdy na mnohdy strmém terénu. Nejdůležitější pro začátek tréninku jízdy v boulích

je kvalitní zvládnutí krátkých paralelních oblouků a všech dovedností s tím spojených, jako jsou změny rytmu, perfektní předozadní rovnováha nebo funkční použití lyžařských holí. Obecně vzato, naším cílem by měla být rytmická a plynulá jízda, kontrola rychlosti a neustálý kontakt lyží se sněhem, díky němuž dokážeme lyže přesně ovládat.

Vyvážený mix dovedností a jeho aplikace ve fázích oblouku, to je základ úspěchu. Stejně jako u ostatních typů dynamické a pokročilé jízdy, tak i v boulích se jedná o maximálně funkčně vyvážený koktejl, jehož ingredience nám diktuje terén. Obecně platí, že v boulovatém terénu upravujeme šíři stopy tak, abychom zmenšili mechanický odpor sněhu vůči lyžím. Chceme si zároveň usnadnit další činnosti, jako je například aktivní směrování-otáčení lyží, proto v boulích volíme užší stopu. Jedním z klíčových elementů jízdy v boulích je proces absorpce boule (nerovnosti, terénní vlny). Základním kamenem funkční absorpce je mírná úprava našeho dynamického postoje. Při jízdě na upraveném terénu se snažíme postoj vnímat jako dynamické postavení vycházející z přibližně stejnoměrného (proporcionálního) pokrčení všech tří hlavních kloubních spojení dolní končetiny, tedy kyčlí, kolen a kotníků. Pro maximálně funkční absorpční proces v boulích je třeba mírně upravit naše dynamické postavení, což je třeba chápat jako přípravu na proces absorpce nerovnosti. Absorpce je relativně obsáhlý pojem a jeho nejlepší český

ekvivalent je „pohlcení“. Absorpce probíhá (stejně jako mnohé jiné změny lyžařského dynamického postoje) vlivem aktivity v kloubech dolních končetin. V jízdě v boulích však v mnohem větší intenzitě – klouby více krčíme a následně více napínáme (flexe a extenze). Příprava na absorpci, v podobě mírného narovnání postoje, nám následně dává možnost kyčelní kloub o to více pokrčit. Samozřejmě nezůstaneme jen u kyčlí, ale mnohem intenzivněji pracují i klouby kolenní. Hlezenní kloub (kotník) má v procesu absorpce boule logicky omezenější pohybový rozsah (je „zavřený“ v lyžařské botě), nicméně víme, že jeho funkce je též velmi důležitá. Proces samotné absorpce můžeme rozdělit na dvě části, nájezd na nerovnost a její vrchol a následný sjezd či spodní polovina boule. Při nájezdu na bouli aktivně krčíme kyčle, kolena i kotníky a tím zmírňujeme tlak od nerovnosti směrem k lyžaři. V momentě maximální míry absorpce, kolem vrcholu boule, se mohou boky dostat i níže než kolena a lyžař je jakoby „nejmenší“. Při přechodu do druhé fáze absorpce dochází kromě aktivního natahování dolních končetin (narovnávání kloubů kolenních a kyčelních) i k dílčímu pohybu „sklápění“ špiček lyží pomocí pohybu v kotníku. Jednoduše řečeno, aktivně sklápíme chodidla dolů a pomáháme si tak k plynulému dokončení absorpce a k měkkému a plynulému přejezdu celé nerovnosti. Výše popsaný přejezd boule je třeba v plynulé jízdě více či méně kombinovat s dalšími dovednostmi, jako je otáčení/ směrování nebo zahranění lyží. Neméně důležitá je disciplína a stabilita horní poloviny těla, na které je přímo závislá separace obou částí těla. Pouze v důsledně separované pozici jsme schopni odolávat vnějším silám vycházejícím z jízdy v tomto terénu a zároveň být velmi aktivní v pohybech dolní poloviny

těla. Celkově se tedy jedná o relativně složitý komplexní souhyb, kde dochází k pohybu dolních končetin v mnoha směrech. Výše zmíněná separace horní a dolní poloviny těla a celková stabilita jsou relativně dost závislé na správném použití holí. Zapíchnutí hole má v jízdě v boulích kromě funkce rytmizační i velmi důležitou funkci stabilizační. Vždy se snažíme mít předloktí a ruku připravenou a pocitově se snažíme realizovat zapíchnutí hole spíše dříve než později. Naším cílem je vrchol boule, nebo oblast za vrcholem boule na její spodní straně. Pokud to je možné, pro efektivnější trénink je dobré lyžovat v boulích s kratšími holemi, než máme při lyžování na upravené sjezdovce.

ČLENSKÉ LYŽAŘSKÉ ŠKOLY APUL: GARANCE KVALITY PRO KLIENTY, GARANCE DOBRÉ PRÁCE PRO INSTRUKTORY APUL

Strategie a taktika

Jako při řešení velkých a složitých puzzle si nejdříve musíme rozmyslet, zda začneme rámem obrázku, lehkými částmi uprostřed, nebo si nejprve částečky rozdělíme podle barvy. Zkrátka nejprve zvolíme taktiku a potom uplatníme nástroje v podobě našich dovedností. V případě jízdy v boulích se při výběru taktiky řídíme jejich druhem a typem. Zajímá nás tvar, velikost, pravidelnost a kvalita sněhu. Poté si naplánujeme linii jízdy. Trasa, kterou zvolíme k průjezdu boulovatým terénem, přímo ovlivňuje načasování a dávkování dovedností. V drtivé většině případů průjezdů nepravidelným boulovatým polem volíme kombinaci různých linií (přímá linie, více zakulacená, linie kopírující pomyslný proud vody atd.). S terénem si tak trochu kreativně hrajeme. Tuto hru ale můžeme hrát pouze v případě, že známe její pravidla a své možnosti. Michael Turek člen lyžařského lektorského sboru a metodické komise

Toolbox tipů do praxe: Hlava v rovině – Např. při traverzu boulovatého pole zkusme aktivně držet hlavu v horizontální linii, dolní končetiny musí aktivně pracovat/absorbovat a horní polovina těla je mírně orientovaná směrem z kopce dolů. Make friends – Představa toho, že každá boule je můj budoucí kamarád a já ho jdu pohladit, pozdravit, pomazlit se, nikoliv mu dát pohlavek. Kopec je zkrátka můj kamarád, ne nepřítel. Velká až extrémní míra separace – V každém konci oblouku klademe důraz na efektivní finiš oblouku a lehce přehnanou míru separace těla z důvodu kontroly rychlosti a včasného zahájení dalšího oblouku. Delší rádius oblouků – Střední až delší oblouky přes více boulí – chceme dosáhnout vícero rychlejších a dynamičtějších absorpcí v průběhu jednoho cyklu oblouku. Lepidlo na skluznici – Aktivní představa toho, že nohy a lyže jsou stoprocentně „přilepené ke sněhu“ – neustálý kontakt lyže se sněhem. Představa trampolín – Trénink v pravidelné „hot“ linii, kdy v představách nechceme moc skákat, pouze dynamicky přeskakovat a tlumit doskoky z jedné trampolíny na druhou.

Kontakty na www.apul.cz 79

ADVERTORIAL

VYRAZTE NA AKCE, kempy a testování lyží s profíky!

Věříme, že si letošní zimu budeme moci užít i testování lyží, kempy a kurzy. Stejně tak jako profíci z HARFASPORTu, kteří pro vás letos mají pořádnou nadílku zimních eventů.

SKIALPOVÉ AKCE VŠEHO DRUHU

ražská sportovní speciálka, HARFASPORT, která letos slaví 25 let, nabízí to nejlepší pro všechny milovníky sjezdového, běžeckého a skialpového lyžování i nadšené cyklisty. Vedle nabídky zboží a prémiových služeb, jako je třeba výroba lyžáků na míru, chystají pro zákazníky řadu parádních akcí. Letos je nabídka opravdu pestrá!

TERMÍNY: první akce je 21. 1. 2022 a kompletní přehled najdete na webu harfasport.cz

Pro všechny, kteří už propadli kouzlu skialpu či ho chtějí teprve zkusit, mají profíci v HARFASPORTu hodně možností. Skialpové besedy už letos proběhly, ale vše podstatné se dozvíte i při dalších akcích. Pro začátečníky jsou ideální možností pravidelné SKIALPOVÉ PÁTKY, které startují 21. ledna 2022 a budou pokračovat až do jara. Další možnost pro začátečníky i pokročilé jsou SKIALPOVÉ KEMPY v Krkonoších. Ti zkušenější mohou vyrazit na SKIALPOVÉ KEMPY do Alp. Termíny pro Alpy budou zveřejněny na webu do konce roku 2021.

KOMPLETNÍ PŘEHLED AKCÍ, KURZŮ A TESTOVÁNÍ, KTERÉ HARFASPORT POŘÁDÁ, NAJDETE NA JEJICH WEBU WWW.HARFASPORT.CZ V ZÁLOŽCE AKCE A KURZY. TIP

TESTOVÁNÍ SJEZDOVÝCH LYŽÍ

V oblasti sjezdařiny nemá HARFASPORT široko daleko konkurenci. Z široké nabídky lyží si vybere každý. Pokud ale raději předem lyže otestujete a necháte si od odborníků poradit, využijte testování lyží! Na výběr budete mít z více než 150 párů napříč značkami, jako jsou Atomic, Salomon, Rossignol, Stöckli, Kessler nebo Dynastar. TERMÍN: 14.–16. 1. 2022 na Tanvaldském Špičáku

KURZ A TESTOVÁNÍ BĚŽECKÝCH LYŽÍ

Rádi běžkujete, ale chtěli byste svoji techniku, ať už klasiku či skate, posunout dál? Navíc si vyzkoušet různé modely lyží pro klasiku i skate? Pro všechny, kdo říkají ano, má HARFASPORT další akce. Pojeďte na jednodenní běžecké kempy, které chystají společně se značkami Atomic a Salomon a Ski Klubem Jablonec, jehož trenéři kemp povedou! TERMÍN: 6. a 21. 1. 2022 v Jablonci n. Nisou

Využijte i půjčovnu a celosezónní půjčovnu zimní výbavy a servis lyží v HARFASPORTU!

HARFASPORT Českomoravská 41 190 00 Praha 9 Otevřeno denně: 10–20 h

www.harfasport.cz

VOLBA ŠAMPIONŮ

ELITE 3.0 VELMI LEHKÁ KARBONOVÁ KONSTRUKCE, VELMI VYSOKÝ VÝKON

Z PCR DO 2G

Covid nutí lyžaře při hledání manšestru k ještě větší flexibilitě než kdy dříve. Bude letos dostupný i ten švýcarský (na fotografii Savognin), italský, nebo rakouský? Aktuální semafor najdete vždy na SNOW.cz/covid

Jakmile skončí lockdown, budou lyžaři v Rakousku potřebovat potvrzení 2G, což odpovídá českému O-N. V Itálii si naproti tomu vystačí s běžným Green passem, tedy se 3G. Ve Švýcarsku vzali hrozbu omikronu opravdu vážně, a tak nás tam před karanténou neuchrání ani PCR. Rozuměl by tomu před rokem někdo? (rh)

ÖTSCHER KONČÍ Lyžařský areál na svazích Ötscheru v dolnorakouském Lackenhofu oznámil definitivní konec, lanovky a vleky mají být rozebrány. Ne všichni jsou s tím smířeni, a tak se třeba ještě objeví „zachránce“. Anebo se oblast promění v oázu procházek na sněžnicích a skialpinismu? (rh)

NEJVÝŠE POLOŽENÁ SJEZDOVKA SVĚTOVÉHO POHÁRU Švýcarský Zermatt představí novou závodní sjezdovku startující z téměř 4 000 m n. m., díky níž se od roku 2023 zapíše do kalendáře Světového poháru. Už o rok dříve ji vyzkouší borci v Evropském poháru. Nová trať, jejíž start se nachází ve Švýcarsku a cíl v Itálii, na 3 800 m délky překoná převýšení bezmála 1 000 m. Pozoruhodné je na ní i to, že z 95 % již existuje – nebudou tedy nutné žádné nové drastické terénní úpravy. Ze dvou třetin se trať nachází na ledovci, pro zasněžování na dojezdu bude využívána výhradně v místě zadržená voda. Nemají se stavět ani pevné a nevzhledné bezpečnostní konstrukce, protože prostorný okolní terén umožňuje řešit případné pády závodníků elegantněji. Nová lanovka na Klein Matterhorn z italské strany, která je právě ve výstavbě, zajistí bezproblémový transport účastníků i materiálu na start. Novinka jistě upoutá mnoho pozornosti i tím, že je z pohledu nových zásahů do přírody mimořádně šetrná. Švýcaři se prostě umí blýsknout tím, co už mají. (rh)

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

RESORT

REPORT

TEXT: PAVEL TRČALA, CITYSKI.CZ

BOSNA A HERCEGOVINA

balkánské lyžování s olympijskou stopou Jako děti jsme s rodiči v 80. letech navštívili Jugoslávii a cestou od moře jsme zajeli i do Sarajeva. Mnozí si ještě vzpomenou, že tam tehdy na olympiádě moravská lyžařka Olga Charvátová získala pro Československo první lyžařskou olympijskou medaili. Když nám doma zakázali opustit vlastní okres, ale cestování do zahraničí bylo paradoxně povoleno, přišel čas vrátit se do vzpomínek a vyzkoušet olympijské sjezdovky.

noho lyžařů se nejraději ubytuje přímo pod kopcem a pak týden pohodlně brousí svahy. Já naopak rád objevuju nová místa, a to i za cenu přejíždění mezi resorty a jiného nepohodlí, které s sebou takové lyžařské safari obnáší.

Neproniknutelná země

Přijet do Bosny a Hercegoviny není jednoduché. Ne snad kvůli povinnému PCR testu, ale cesta prostě není přímočará jako po dálnici do Alp. Můžete jet přes Rakousko i přes Maďarsko, což je podobné na čas i vzdálenost. Nakonec však vždy musíte bojovat s krkolomnými zákrutami, protože Bosna

a Hercegovina je prostě vydatně hornatá. V Alpách obvykle jedete hlavním údolím kolem velké řeky a dojedete jím často hluboko do nitra hor. Pak se třeba odpojíte do bočního údolí a jste v resortu. Bosenská údolí jsou však úzká, klikatá, těžko proniknutelná a velmi často ani nevedou až tam, kam jedete. Musíte tedy přejet hory, na jejichž hřebenech vás občas překvapí i středně velké město. Pak se spustíte do jiného údolí a pak třeba ještě dvakrát repete.

Balkánský fenomén polje

Jako první jsme navštívili Hercegovinu. Je to hornatá země s mnoha vrcholy vyššími než dva tisíce metrů a najdete tu také

mnoho krasových sníženin, kterým se říká polje. Z těchto oblastí neodtékají žádné řeky a voda se vsakuje do země. Na okrajích těchto rovinatých ploch bývají svahy, které jsou velmi často vhodné pro lyžování. Tento typ krajiny je opravdu neobvyklý a určitě stojí za vidění v zimě i v létě. Jedno takové polje s výškou více než tisíc metrů nad mořem se nachází kolem městečka Kupres. Uvidíte tady úplně jiný typ hor, než znáte z Alp nebo z Tater. Osobně mi to krajinnou atmosférou připomnělo lyžování v některých střediscích v americkém Coloradu.

Kupres – Adria Ski: fresh track v ceně

U městečka Kupres jsou dvě střediska, my jsme si vybrali Adria Ski zejména pro jejich odpojitelnou čtyřsedačku. Ubytovat se můžete hned u lanovky a musím říct, že už snídaně z prosklené jídelny je zážitkem. Před vámi se otevře celé široké Kupresko polje, na jehož druhém konci je další zasněžený hřeben. Převýšení nečekejte nijak závratné, necelých čtyři sta metrů, tedy obdobné lyžování jako na našich kopcích, ale výhledy jsou tu úžasné. Horní pasáže sjezdovek jsou prudší, jejich spodní část je naopak mírná pro lehký carving. Profil tratí tak připomíná sjezdovky U Slona

Olympijské lyžařské středisko Bjelašnica je vlastně jedna velká, avšak kompaktní hora, ze které vedou velmi sportovní a členité tratě. Máte na výběr závodní sjezdovky i freeridy a přitom se téměř všude dostanete z jedné moderní odpojitelné šestisedačky

FOTO: SKI CENTAR BJELAŠNICA

FOTO: DEPOSITPHOTOS

Stovky kilometrů sjezdovek v jednom středisku vás tu nečekají, cesta je krkolomná, ovšem krajina je úchvatná a zažijete tu naprostou lyžařskou svobodu…

Sarajevo má unikátní atmosféru, malebná zákoutí a nádhernou kulisu okolních hor. Bohužel smutek tu potkáte na každém kroku

a Béčko na Dolní Moravě, jen jsou o něco delší. Široké otevřené údolí pod vámi je pak něco, co u nás neuvidíte. Ač je Adria Ski menším střediskem, vychytáte-li ho prázdné, pak ani tolik nezáleží na tom, že je tu jen pár sjezdovek. Jinde říkají půlhodinovému sklouznutí před otvíračkou hogo fogo fresh tracks a platíte za to nekřesťanské love. My jsme kárvovali manšestr až do zavření lanovky, a to za velmi rozumnou cenu.

Sarajevo: město s mrazivým geniem loci

Ani do hlavního města Sarajeva žádné přímé cesty nevedou. Nutno však dodat, že každým rokem může být cesta o něco lepší, protože se postupně dokončuje dálniční spojení. Vynechat návštěvu Sarajeva při lyžování v Bosně a Hercegovině by byla velká škoda. Je to krásné historické město, obklopené velkými horami, na kterých můžete lyžovat. Zároveň kolem sebe ale nelze necítit smutek. Není to tak dávno, kdy město bylo v obležení a lidé bojovali o přežití.

Bjelašnica: lyžařova sportovní hora

Ze sjezdovek lyžařského střediska Bjelašnica dohlédnete až do Sarajeva, které je vzdáleno

Vzpomínky na Sarajevo Jako dětem nám to tu rodiče ukázali při naší cestě po Jugoslávii. Tatínek tehdy prokličkoval městem v našem žigulíku, aby nás vzal známý Latinský most, kde došlo k atentátu na Ferdinanda d’Este. Řekl nám také o nedalekých lyžařských střediscích, které jsme v zimě před letní cestou sledovali při olympiádě. Kéž by se s námi mohl tatínek po mostě ještě jednou projít… V ulicích Sarajeva nejsou žádné check-pointy s ostnatým drátem, přesto poznáte, kdy hranici mezi jednotlivými entitami překročíte. Na vlastní kůži jsme zažili, že vám lidé neporadí kde co najít, pokud to není v „jejich“ zemi. Můj kamarád Vedran pamatuje, že jako kluci hráli na plácku za barákem fotbal katolíci, pravoslavní, i muslimové a všichni se kamarádili. Dneska už to tak jednoduché a samozřejmé není. Připomínky války objevíte i v jiných zemích, v italských Dolomitech se taky bojovalo. Jenže to bylo dříve. V Sarajevu je ten smutek stále relativně čerstvý.

Sněhový ráj milovníků zimy 100 km perfektně upravených sjezdovek

W W W. A L P E C I M B R A . I T

FOTO: PAVEL TRČALA

RESORT

REPORT

„Bosna“ jsou tři země

jen asi dvacet kilometrů na jihozápad od města. Zatímco v Sarajevu už může být jaro, nahoře na kopci pořád vládne zima a vy si můžete užívat závodní tratě i freeridy. Bjelašnica, dějiště závodů mužů během zimní olympiády v roce 1984, je opravdová lyžařova hora. Všechny tratě jsou velmi sportovní a skvěle členité. Terén je přitom kompaktní, takže se téměř všude dostanete z páteřní moderní odpojitelné šestisedačky. Když sedačka náhodou nejede, jsou k dispozici kotvy. Jako závodní lyžař oceňuju pomy,

které jezdí rychle a vlastně na nich lyžujete i cestou nahoru. Celý resort je orientován na sever, takže sníh zůstává tvrdý i při vyšších teplotách. Třešničkou na dortu jsou neupravované jižní svahy, které nabízejí excelentní možnosti jízdy ve volném terénu. Tyto svahy nám naprosto nadšeně a kamarádsky ukázala parta místních jezdců. Nutno podotknout, že v Evropě severně od Balkánu takový přístup už často nevidíte. V honbě za panenským sněhem v našich i alpských končinách rideři

FOTO: PAVEL TRČALA

Bosna a Hercegovina je velmi fascinující země s opravdu těžkým údělem. Pokud se vám bude zdát, že je to u nás složité, zajeďte si do Sarajeva pro dávku pokory. Na území státu žijí tři etnické skupiny – Bosňáci, Srbové a Chorvati. Pozor, Bosňák není to stejné co Bosňan. Bosňák je slovanský muslim žijící v Bosně. Občané Bosny a Hercegoviny jsou obecně nazýváni Bosňané, což asi není úplně ideální řešení, podobně jako není ideální, že jsou jsou všichni občané ČR obecně nazýváni Češi. Země má tři prezidenty. Ústřední vláda v Sarajevu má omezené pravomoce, protože je země decentralizovaná a skládá se ze dvou autonomních entit a jednoho distriktu – Federace Bosny a Hercegoviny, Republiky Srbské a regionu Brčko. V tomto distriktu bydlí Bosňáci i Srbové, takže ho nebylo možné rozdělit. Je to trochu, jako by Moravané a Slezané měli federaci a Češi by měli vlastní vnitřní republiku a dohromady by tvořili jeden stát zvaný Středoevropská republika. Jihlava by byla speciálním distriktem, protože tam žijí Moravané i Češi. Pokud navštívíte všechna tři střediska, poznáte všechny tři národnostní entity Bosny a Hercegoviny.

Vrchol střediska Bjelašnica hrál významnou roli v bojích o Sarajevo a následky můžete vidět dodnes. V pozadí se otevírají nekonečné prašanové náhorní plošiny ideální pro snowkiting

FOTO: LEITNER LIFTS

Kupres – Adria Ski

13 km

4 000 3 500

– km 45 %

3 000

55 %

1 500

ČERVEN

KVĚTEN

DUBEN

BŘEZEN

ÚNOR

LEDEN

PROSINEC

OS./HOD.

LISTOPAD

ŘÍJEN

2 000

5 500

3 1 1 ZÁŘÍ

2 500

1 000

1 528 339 m 1 189

500 0

m n. m.

www.adriaski.net Bjelašnica

13 km 8%

1 500

ČERVEN

DUBEN

BŘEZEN

ÚNOR

LEDEN

OS./HOD.

PROSINEC

LISTOPAD

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

2 000

8 800

1 000

2 067 797 m

1 270

500 0

m n. m.

Jahorina

25 km 25 km

4 000 3 500 3 000

76 %

12 %

ČERVEN

DUBEN

BŘEZEN

OS./HOD.

ÚNOR

LEDEN

2 3 1 3 1 PROSINEC

2 500

14 900 KVĚTEN

12 %

LISTOPAD

Lyžařské středisko Jahorina bylo při olympiádě dějištěm závodů žen ve sjezdovém lyžování. Narozdíl od Bjelašnice nelyžujete až tak na hoře, jako spíše na širokém hřebenu. Sjezdovky jsou naskládány vedle sebe a je jich opravdu hodně. Vleky a lanovky se křižují, stejně tak i sjezdové tratě. Jahorina se zdá být více pro rodiny nebo třeba pro lyžaře vyhledávající lyžování jako společenskou událost. Vše je tu takové více „posh“. Nad střediskem jsou také obrovské planiny vhodné pro řádění na sněžných skútrech. Jahorina leží v srbské části Bosny a Hercegoviny. Hranice Republiky srbské sahají až na předměstí hlavního města – některé čtvrtě Sarajeva jsou tedy srbské.

56 %

2 500

www.zoi84.ba www.snow.cz/stredisko/1581

Balkánská lyžařská svoboda

V Bosně a Hercegovině nečekejte stovky kilometrů sjezdovek v propojených střediscích jako v Alpách. Sjezdovky jsou ale široké a upravované, lanovky moderní, krajina úchvatná. Nadšeni nejspíš budete i z místní gastronomie a jako bonus se domluvíte naším slovanským jazykem. A jestli bude otevřeno, nejspíš zažijete naprostou lyžařskou svobodu…

3 000

4 3 1

ŘÍJEN

Jahorina: pohodovější, avšak rušnější svahy

Ubytujte se v horách, ale klidně i v Sarajevu

Pokud si chcete připlatit, tak Bjelašnica i Jahorina nabízejí ubytování přímo na svahu. Do obou středisek však můžete bez problémů dojíždět ze Sarajeva. Jestliže vám nevadí půlhodinová jízda serpentinami, můžete si dole ve městě dopřát opravdu pěkný hotel s bazénem, saunou a wellness s nekonečnými švédskými stoly včetně neodolatelných místních dezertů za mnohem příznivější ceny než v samotných střediscích.

3 500

– km 36 %

ZÁŘÍ

často „neznají bratra“. Tady jsme měli dokonce pocit, že místní byli rádi, že k nim zavítali lyžaři a snowboardisté ze zahraničí a mohou se s nimi o prašan podělit. Z těchto freeridů se dá v pohodě dojet zpátky traverzem k lanovce. Určitě by ale stálo za to se v partě domluvit a poslat dobrovolníka s autem do nedaleké vesnice Lukavac, čímž byste si délku freeridu prakticky zdvojnásobili. Pokud si přibalíte kite, tak se vám na členité náhorní plošině za vrcholem střediska otevírají naprosto epické terény pro snowkiting. Na vrcholu jsou bohužel stále patrné i pozůstatky války. Budova jeví známky palby a moderní termín dnešních mileniálů „jedeme bomby“ tady nabírá opravdu jiných rozměrů. Bjelašnica totiž díky své strategické poloze hrála významnou roli v bojích o Sarajevo.

4 000

KVĚTEN

Olympijské středisko Jahorina bylo nedávno modernizováno a najdete v něm mnoho nových lanovek včetně této desetimístné gondoly

2 000

1 916

1 500

1 300

616 m

1 000 500 0

m n. m.

www.oc-jahorina.com www.snow.cz/stredisko/1492 CENY POBYTŮ hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem

Pavel Trčala Moravský lyžař Pavel Trčala procestoval při hledání prašanu, větru a vln více než sto zemí světa. Pořádá jednodenní lyžařské zájezdy z Prahy, Brna a Ostravy. Více na www.cityski.cz

1 500 Kč

2 500 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem 1 000 Kč

2 000 Kč

Orientační ceny pobytů jsou přepočítané na 1 den lyžování

Videoreportáž z lyžování v Bosně a Hercegovině, ale třeba také surfování v Mozambiku sledujte na:

www.youtube.com/trcala

ADVERTORIAL

FOTO: SCOTT

RESORT

ŠVÝCARSKO pro dámy!

FOTO: SWITZERLAND TOURISM

To, že si ženy občas potřebují od mužů odpočinout, nemusíme popírat. I když často jde jen o pouhou potřebu sdílet onu specifickou atmosféru v kruhu čistě ženském, kde vládnou malinko jiné zákony a energie. Anebo prostě být chvíli sama, mít trochu času jen pro sebe. Programy pouze pro ženy jsou aktuálním trendem, Švýcarsko ale nabízí ženám i mnoho dalších zimních atrakcí a zážitků nehledě na to, s kým tam přijedou.

Chutě a vůně, města a jezera Švýcarská města oplývají očistnou atmosférou, v létě nebo v zimě. Zatímco na horách se ještě vesele lyžuje, v městských nížinách už kolikrát vládne jaro. A když ne, zima vás o to častěji zavede do voňavých a vytopených kaváren, kde si vychutnáte třeba domácí čokoládu, v níž jsou Švýcaři mistři světa, domácí koláče, speciality z ořechů či jedlých kaštanů… I v zimě – zatímco třeba vaši rodinní společníci někde lyžují – se můžete projet po jezeře, zajít do galerie nebo muzea, objevovat bohatou historii sídelních center.

Parníkem z města na lyže Bydlet ve městě a lyžovat? Samozřejmě. Třeba v Lucernu můžete po večerech nasávat ozvěny bohaté historie a útulnost tamních restaurací, zatímco přes den sednete na loď nebo na vlak a vyrazíte lyžovat. Zejména cesta parníkem na lyže je zážitek jedinečný – poplujete po Lucernském jezeře do zastávky Beckenried, kde navazuje kabinová lanovka končící v lyžařském středisku Klewenalp. Lyžovat, skialpovat či sáňkovat na výletním kopci Rigi, to pak stačí plout do přístavu Vitznau nebo Weggis. Ve Švýcarsku se v mnoha regionech nabízejí speciální programy pro ženy, tvořené i vedené ženami podle kréda ženy ženám. Na takových akcích máte jistotu, že budete svůj čas a zážitky sdílet pouze se ženami. MySwitzerland.com/Women

FOTO: SWITZERLAND TOURISM

Ochutnejte Švýcarsko!

FOTO: SWITZERLAND TOURISM

Fondue a raclette je klasika. V Graubündenu se zase na sjezdovce často setkáte s vydatnou kroupovo-zeleninovou polévkou Gerstensuppe, v níž jsou nakrájené i kousky místního typického produktu – sušeného hovězího masa Bündnerfleisch. Ideální pokrm na zasycení při lyžování. Zahřeje i horká čokoláda nebo kávové speciality. Oblíbenými jsou alkoholické verze: Schümli Pflümli, což je káva s pálenkou, nejčastěji slivovicí a ozdobená šlehačkou, nebo Kafi fertig či Kafi Luz s různými dalšími likéry a ovocnými alkoholy jako třešňovice, hruškovice a brandy, často jsou ochucené aromatickým kořením.

Raclette je asi nejslavnější švýcarská sýrová specialita…

Iglú jako hotel i restaurace

FOTO: IGLU-DORF GMBH / MASSIMO CAPPUCCIO

Strávit noc v iglú? Jistěže – a v plném komfortu. To nabízejí vesničky konceptu Igloo Dorf, které najdete v Davosu, Zermattu, na Stockhornu nebo v Gstaadu. Iglú v tomto pojetí je v podstatě sněhový hotel s barem, restaurací, ložnicemi i toaletami. Nečekejte tam ale teplotu 20 stupňů, natopit se musíte sami před spaním dostatkem snědeného fondue či pobytem v sauně nebo vířivce.

… podobně jako fondue, což je rozpuštěný sýr, do něhož se namáčí chleba

Fondue iglú v Adelbodenu Na Engstligenalpu v Adelbodenu zažijete dva švýcarské světy v jedinečném spojení. Sněhové iglú odkazující na švýcarské ledovce je tu speciálně postavené jako ledová restaurace, kde si lze objednat výhradně fondue. Originální směs švýcarských sýrů se rozplývá na jazyku a připomíná zelené horské louky, v doprovodném víně zase cítíte sluncem zalité místní vinice.

Noc ve vlastním iglú V Lungernu nedaleko Lucernu: Čtyři dny outdoorových aktivit v zimní krajině naplněných jak fyzickými, tak i duši povznášejícími zážitky. Přespíte na horské chatě, na denních seminářích zapracujete na svém potenciálu a sebedůvěře a tělo si poté protáhnete na sněžnicích. Poslední den si užijete přenocování ve vlastnoručně postaveném iglú a pokoříte zasněžený vrchol.

ADVERTORIAL

FOTO: JOHANNES FREHHEIM

RESORT

Historické i největší lázně Alp Bohaté minerální prameny, které využívali už Římané před 2 000 lety, daly vznik dnes proslulým švýcarským lázním. Mezi nejdostupnější z Česka patří Bogn Engiadina ve Scuolu. Z dvaceti tamních pramenů se jich deset využívá na léčebné kúry a v lázeňském komplexu – ten nabízí kromě klasických koupelí i římsko-irské lázně kombinující masáže, sauny a relaxaci. Za návštěvu stojí i Leukerbad v jižním Švýcarsku, kde si lze vybrat hned ze dvou komplexů: Alpine Thermal Spa s deseti bazény s různými vodními atrakcemi a Leukerbad Therme – největší termální lázně v Alpách. K vyžití tu lákají vnitřní a venkovní bazény, dětské bazénky a skluzavky, saunový svět včetně páry. Výjimečným zážitkem pak může být nedělní snídaně podávaná přímo v bazénu na plovoucích dřevěných prkénkách. Nechybí ani šampaňské!

FOTO: SCOTT

Ve Švýcarsku se často pořádají pobyty zaměřené na aktivity na sněhu obohacené jógou. Kombinace klidné jógy a dynamického lyžování se skvěle doplňují a jsou stále atraktivnější a vyhledávanější. Například v Pontresině vede kurzy běžeckého lyžování bývalá top lyžařka Ursina Badilatti, která je zároveň i instruktorkou jógy. Účastnice jejího programu nejdříve posílí rovnováhu, svaly a vědomé dýchání ve studiu jógy, aby pak tyto dovednosti zužitkovaly na sněhu a na úzkých lyžích se pohybovaly uvolněně a efektivně. Podobně se ženy mohou zdokonalit ve všech technikách běžeckého lyžování i v Engelbergu. Při čtyřdenním pobytu v Davos Klosters zase kombinují s jógou nenáročné skialpové túry, v nedaleké Arose, na Rigi nebo v Oberdorfu kousek od Lucernského jezera zase kombinují jógu s túrami na sněžnicích. Dokonalá relaxace může být završena třeba saunou nebo dokonce koupelí v termální lázni.

FOTO: SWITZERLAND TOURISM

FOTO: DEPOSITPHOTOS

Sníh a jóga

Sněžnice – aktivní relax i adrenalin Sněžnice si nacházejí stále více a více příznivců. Klidnější a bezpečnější alternativa skitouringu nabízí každému dokonalý únik do zimní přírody – a o to jde v první řadě, ne? Ve Švýcarsku najdete množství značených cest pro sněžnice, pro něž jsou často vydá-

vány i speciální mapy. Tak je tomu například v Davosu, kde se můžete toulat jak zasněženými lesy v údolí, tak vystoupat na vysoké holé hřebeny. Pořádné dobrodružství zažijete na vícedenních přechodech, třeba v Engadinu můžete nalehko křižovat divokou krajinu Švýcarského národního parku, zatímco zavazadlo vám mezitím převezou z chaty do chaty nebo hotelu.

V oblasti Aletsch Arena se zase můžete toulat v rozlehlém okolí nejdelšího alpského ledovce, unikátních kulisách, které se z paměti už nikdy nevymažou. Nejenže můžete shlížet celou ledovou masu z nadhledu některého z vyhlídkových vrcholů, ale můžete se k ní i přiblížit na dotek, nebo ledovec dokonce přejít – což tedy už vyžaduje ideálně horského vůdce a veškeré horolezecké vybavení.

FOTO: SWITZERLAND TOURISM

Skialp a freeride – na vrchol

Na skialpech do 4 000 m

Lyžařské lekce pouze pro ženy Chcete se zlepšit v lyžování nebo snowboardingu? V čistě dámském kolektivu se ponořit do pohybových tajů, které následně zhodnotíte na sjezdovce nebo při skialpu? Speciální, čistě dámské kurzy najdete v mnoha střediscích. Třeba zermattská lyžařská škola Matterhorn Diamonds organizuje lyžařskou výuku pro ženy všech dovednostních úrovní. V malé skupince se ženy samozřejmě nejen zdokonalují v lyžování, ale tráví spolu i další volné chvíle.

FOTO: FISCHER

Pokud bychom měli identifikovat nejsilnější trendy mezi sněhovými sporty, bude to jistě skitouring, potažmo freeride. A dámy již dávno zachytily, že skialp je jedinečná kombinace duševního relaxu a kondičního vyžití. Leckdy navíc okořeněné špetkou adrenalinu při sjezdu. Právě proto, že tato aktivita není bez rizika, nesou různé skialpové a freeridové programy i vyšší smysl než jen společenský. Naučit vyznat se v počasí a v terénu, ale samozřejmě si i pojezdit v panenském prašanu v doprovodu pouze dam, to nabízí mnohé kurzy freeridu a lavinové prevence v Engelbergu, Verbier nebo v Zermattu. Není bez zajímavosti, že Švýcarky mají dokonce své licencované horské vůdkyně – ještě nedávno náležela a v mnoha zemích stále náleží tato profese výhradně mužům.

Pokročilým skialpinistkám je určen nevšední program v Saas-Fee. Na skialpech tam vyšlapou do nadmořské výšky 4 000 metrů. První den se jde na horskou chatu Britannia, odkud se další dny vyráží na skialpech vzhůru.

Běžecké okruhy jen pro ženy Ve dnech běžeckého lyžování v Lenzerheide jsou místní běžkařské tratě vyhrazeny pouze ženám. Ty si tady v malých skupinkách podle výkonnosti a zájmu zdokonalí příslušnou běžeckou techniku, následně pak mohou relaxovat ve wellness či využít bohatého doprovodného programu, který zahrnuje například přednášky a tipy od trenérů běžeckého lyžování.

FOTO: FRANZ GERDL

RAKOUSKO

ADVERTORIAL

Tipy na zimní dovolenou

v Korutanech

Na jižní straně rakouských Alp je na sjezdovkách obzvlášť slunečno, což je jen jeden z důvodů, proč jsou Korutany jako lyžařská destinace stále oblíbenější, a to především u rodin s dětmi. Prosluněné svahy v kombinaci s jižanskou pohostinností a kulinářskou tečkou v podobě korutanské alpsko-jadranské kuchyně vytvářejí prostředí pro dokonalou zimní dovolenou. www.korutany.com

Zimní slunce svítí v Korutanech v průměru o 100 hodin déle než na severní straně Alp

FOTO: GERT STEINTHALER

SKI FOR FREE speciální nabídky Nassfeld 4=3 Při rezervaci pobytu od neděle do čtvrtku platíte jen 3 noci 5. 12. až 23. 12. 2021 9. 1. až 20. 1. 2022 13. 3. až 14. 4. 2022 www.nassfeld.at/cz

Weissbriach Skipas zdarma při ubytování u partnerů „Ski for free“ (min. 1 noc, při 7 nocích skipas zdarma 5 dní Weissbriach a 1 den Nassfeld) www.skifahren-gratis.at Kötschach Mauthen Skipas „Schneeflocke“ pro děti do 9,99 let zdarma (děti od 10 do 14,99 let mají speciální slevu) od 6. 1. 2022 do konce sezóny www.nassfeld.at/koemau Sportberg Goldeck Skipas zdarma pro děti do 14 let při rezervaci ubytování prostřednictvím regionu Millstätter See a koupi skipasu pro rodiče od 9. 1. 2022 do konce sezóny www.millstaettersee.com www.sportberg-goldeck.com

Nassfeld se 110 km sjezdovek je největší lyžařskou arénou Korutan

Lyžování na více než 800 km sjezdovek V Korutanech můžete naplno využít rozmanitosti zdejší alpské krajiny, sahající od mírnějších, zalesněných pahorků přes horské louky s výhledy až po skalnaté hřebeny s ledovci, a to díky společnému skipasu TOP. Ten platí ve 31 lyžařských střediscích v Korutanech a sousedním Východním Tyrolsku.

Mezi nimi najdete malá, přívětivá centra pro začátečníky a pohodáře, ale i rozsáhlé areály s více než 100 km sjezdovek. Užijete si vysokohorské sjezdovky obklopené třítisícovými vrcholy Alp, stejně jako široké a pohodlné svahy pro rodiny s dětmi nebo tratě s boulemi, snowparky či u-rampou. A nechybí ani netknuté svahy ve volném terénu pro milovníky hlubokého sněhu a freeridery.

TOP skipas – „jeden za všechny“ TOP skipas je univerzální klíč ke všem korutanským a východotyrolským lyžařským areálům s 891 km sjezdovek. Mimo něj jsou samozřejmě k dispozici regionální skipasy s mnoha atraktivními službami v ceně.

FOTO: FRANZ GERDL

Weissensee Skipas zdarma při ubytování u vybraných partnerů v oblasti 8. 1. až 22. 1. 2022 www.weissensee.com

Bad Kleinkirchheim Skipas pro děti do 12 let za 1 euro/den při koupi 6denního skipasu pro dospělého od 8. 1. do 4. 3. 2022 www.badkleinkirchheim.at Heiligenblut Grossglockner Skipas pro děti do 10 let za 4 eura/den při koupi skipasu pro dospělého www.gross-glockner.at www.nationalpark-hohetauern.at Klippitztörl Skipas v ceně ubytování do 17. 12. 2021 a od 5. 3. do 27. 3. 2022 www.klippitz.at Z hory Gerlitzen nad městem Villach se spouštějí široké sjezdovky do všech světových stran

RAKOUSKO

ADVERTORIAL

FOTO: MARTIN STEINTHALER

Komorník v Turracher Höhe lyžařům nabídne třeba skleničku prosecca nebo zmrzlinu

Skialpové túry bez vysokohorských úseků a s pohodlným spaním Čím dál populárnější skialpinismus si můžete v Korutanech užít i bez vysokohorských nástrah a spaní v hromadných nocležnách horských chat. Nockbergský trail, který spojuje pět lyžařských oblastí Katschberg, Innerkrems, Turrach, Falkert a Bad Kleinkirchheim v oblejším pohoří Nockberge, se hodí pro pohodové příznivce skialpinismu, kteří už mají dostatek zkušeností a dobrou kondici, ale netroufají si na vysokohorské nebo ledovcové úseky. Každá etapa trailu zabere zhruba šest hodin chůze. Zčásti je možné využít lanovky a vleky, čímž si v každé etapě ušetříte další výškové metry. Na Nockbergském trailu na rozdíl od jiných vícedenních skialpových túr nenocujete na matracích v horských chatách, ale pohodlně v hotelech.

Nockberge trail láká skialpinisty na panoramatické túry i pohodlné spaní

Na vybraných korutanských sjezdovkách se můžete nechat doslova rozmazlovat. Ve středisku Turracher Höhe se o hýčkání návštěvníků starají už více než 20 let komorníci. Ti přispěchají na pomoc s papírovými kapesníčky, krémem na opalování, sladkostmi, sklenkou prosecca nebo na jaře výtečnou domácí zmrzlinou. I v dalších korutanských lyžařských oblastech se můžete spolehnout na prvotřídní služby, které vám zpříjemní pobyt na horách. Ve střediscích Heiligenblut, Nassfeld nebo Mölltaler Gletscher jsou k dispozici moderní úschovny lyží přímo na svahu, takže se nemusíte se svým vybavením každý den trmácet. V Nassfeldu zajišťuje „vláček“ převoz z parkoviště k lanovce. Na Katschbergu doveze malé lyžaře kočár z hotelu k lyžařské škole. Ve střediscích Gerlitzen nebo Turracher Höhe mají hosté k dispozici parkovací aplikace a online informace o vytížení parkovišť. Ve většině středisek si můžete skipas pořídit již v pohodlí domova a dostat se tak na sjezdovku bez zdržení a zcela bezpečně.

FOTO: MARTIN STEINTHALER

Prvotřídní služby na svazích

FOTO: JOHANNES PUCH

Zimní wellness v termálech a u jezer

FOTO: STEFAN LEITNER

V Bad Kleinkirchheimu se lázně nacházejí přímo pod sjezdovkou

V termálních láznícj KärntenTherme čekají na děti obří tobogány

Bruslení na zamrzlých jezerech Hladiny některých korutanských jezer v zimě zamrznou a stanou se z nich zrcadlově hladká kluziště pod širým nebem, na kterých se to hemží bruslaři, hráči hokeje a metané. V nejjižnější rakouské spolkové zemi se také nachází největší zamrzlá plocha s přírodním ledem v Evropě – jezero Weissensee.

Celoroční koupání s jezerním wellness u Millstätter See nabízí 1. Kärnten Badehaus. Areál, kde nechybí ani sauny, leží přímo u jezera s romantickým výhledem na okolní hory. Také v jezerní plovárně Werzer’s Badehaus v Pörtschachu am Wörthersee můžete relaxovat u jezera i během zimy. Novinkou v roce 2022 bude jezerní plovárna Badehaus Klopeiner See s bazénem infinity, který díky přelivu přes hrany bazénu vytváří dojem nekonečné hladiny, čtyřmi tematickými a jednou jezerní saunou. Sloganem letoviska Bad Kleinkirchheim je „ze sjezdovky do termálů“. Na výběr máte hned ze dvou termálních lázní: Na třech podlažích Römerbad o rozloze 12 000 m2 se nachází přes deset různých saun a z celého termálního areálu máte neopakovatelný výhled přímo na sjezdovku Franze Klammera. V termálních lázních St. Kathrein na rodiny s dětmi čeká největší krytá vodní plocha v Korutanech a nejdelší tobogán ze všech korutanských termálních lázní. Přibližně deset milionů litrů termální vody o teplotě 29,9 stupňů se na úpatí vrcholu Dobratsch každý den vlévá do prostorného bazénu s termální vodou v akvaparku KärntenTherme ve Villachu. Najdete v něm obří tobogány, plavecký bazén, zónu pro děti i jiné lázeňské procedury.

Termální tip pro milovníky přírody Termální pramen Maibachl uprostřed lesa v blízkosti lázní Warmbad Villach po dlouho trvajících srážkách a tání sněhu tryská vodu a vytváří malé termální jezírko.

ADVERTORIAL FOTO: MICHAEL STABENTHEINER

RAKOUSKO

Na lyžích po setmění Když se slunce až do příštího rána schová za horami, „noční sovy“ mohou vyrazit lyžovat do Bad Kleinkirchheimu nebo Nassfeldu. Skialpinisté si nasadí čelovku a stoupají po sjezdovce ve středisku Dreiländereck. Na některých místech, třeba na Dobratschi, se při úplňku pořádají túry se sněžnicemi, na Katschbergu nebo Turracher Höhe zase noční sáňkování. V Heiligenblutu můžete zažít lezení na ledu při umělém osvětlení. Netradiční relaxaci pak slibuje úplňková procedura v KärntenTherme ve Villachu.

Zimní idylka na svazích hory Dobratsch

Běžky jako balzám na duši Běžkování zlepšuje výdrž, sílu a koordinaci, napomáhá metabolismu, posiluje imunitní systém a aktivuje spalování tuků. A pohyb na čerstvém vzduchu je balzámem na duši. Běžecké trasy v Korutanech jsou rozprostřené po celé zemi v různých výškových polohách a nabízejí optimální podmínky pro začátečníky i pokročilé. Upravované stopy najdete v oblasti Národního parku Vysoké Taury, Weis sensee, Bad Kleinkirchheim, Rosental nebo Katschberg. Běžecká centra se nacházejí také ve sportovním areálu Villacher Alpenarena, u jezer Pressegger See poblíž Nassfeldu nebo Pirkdorfer See. Běžecké tratě v údolí Bodental

FOTO: FRANZ GERDL

Horská chata na trase Nockberge trail

Na sjezdovkách vždy lákají k občerstvení horské chaty, které svým hostům servírují typicky korutanské pochoutky. V korutanské alpsko-jadranské kuchyni se snoubí čerstvé místní přísady s kuchařskými tradicemi i novými přístupy, pěstuje a vyrábí se tu také víno nebo pálenka. Mezi nejznámější korutanské speciality patř sýrové těstoviny Käsnudel, ryby jako korutanský pstruh nebo siven, vydatná polévka Ritschert, zvěřina, gailtalská slanina, bábovka Reindling nebo borovicová pálenka. FOTO: FRANZ GERDL

FOTO: FRANZ GERDL

Romantické chaty s ochutnávkou korutanské kuchyně

Zimní Kärnten Card V zimní sezóně 2021/2022 bude opět k dispozici zimní výletní karta Kärnten Card. V kartě jsou zahrnuté mnohé známé cíle letních výletů jako vybrané lanovky, rozhledna Pyramidenkogel, plazí zoo Happ atd.

Znáte Korutany, nebo máte chuť je poznat? Zúčastněte se vědomostní soutěže a vyhrajte: 1. cena: dva 4denní TOP skipasy 2. cena: dva 3denní TOP skipasy 3.–20. cena: korutanské šátky „bandana“ nebo žabky Soutěžte na

www.snow.cz/korutany Alpsko-jadranská kuchyně potěší milovníky vydatných pokrmů i sladkostí

ADVERTORIAL

ITÁLIE ADVERTORIAL ADVERTORIAL

100

NEjvětšÍ lyžařská prodejní akce v ČR 50 000 produktů skLAdEm sLEvY až 80 % NABÍdkA LYŽEBRANÍ 9 000 lyží a lyžáků pro dospělé 8 000 lyží a lyžáků pro děti snowboardy, běžky, helmy, brýle, oblečení

tERmÍNY LYŽEBRANÍ 10. – 12. PRosiNCE 17. – 19. PRosiNCE

Termíny roku 2022 najdete již brzy na lyzebrani.cz

LYŽEBRANÍ - LYŽováNÍ kvALitNě A NEjLEvNěji! Hlavenec u Prahy, 15 minut autem z Černého mostu. Rezervujte si nákupní termín na LYZEBRANI.CZ.

101

RESORT

TIPY

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

SEISER ALM: Kde lišky dávají dobrou noc

áno nás uvítá zasněžená pláň jiskřící ledovými krystalky. Oheň přes noc vyhasl, tak je třeba skočit pro dříví, zatopit a vyzvednout ve schránce u cesty pečivo, které tam ráno čerstvé hodil pekař při rozvážce. Z kožených pohorek na terase přežila noc jediná. Když se Milo vydá po výmluvných stopách ve sněhu, najde na okraji lesa i druhou, okousanou od lišky…

Dokonalý konsenzus

Do kuchyňky se postupně trousí dospělí i děti, vzduchem voní káva, křupe Schüttelbrot, zní smích a takřka hmatatelné je očekávání – ještě čtvrt hodiny a vyrazíme. Ještě čtvrt hodiny a rozjedou se vleky. Ještě čtvrt hodiny a na ukázkově urolbovaném manšestru vykouzlíme první obloučky! Uteče to jako voda, nazouváme lyže, zacvakáváme vázání a máváme těm, kdo zůstali ve srubu s dětmi a chystají se sáňkovat.

Chybět nám nebudou dlouho – v poledne se role prohodí, na Seiser Almu se lze totiž zkratkou snadno a rychle kdykoliv vrátit do bodu A. To je důvodem, proč jsme se vydali právě sem. Jsme dost různorodá parta – od těch, kteří jezdí FIS závody, přes sportovní lyžaře a pohodáře, až po děti. Jsme rádi spolu, ale každý máme trochu jiné preference a časem jsme zjistili, že právě tady je jejich průsečík. Roli hraje příznivá vzdálenost, velikost areálu i klid. Na planině prakticky nepotkáte auta. Příjezd sem mají povolen jen výjimečně – v den příjezdu a odjezdu hosta, stejně jako ve večerních hodinách, aby bylo možné dojet si na nákup. Pak už jen zásobování či údržba. Naše malá skupinka se po chvíli zase rozdělí. Ze Saltrie jezdí přímý skibus na Monte Pana, odkud je to již jen malé sklouznutí na jednu z největších klasik Světového poháru v alpském lyžování, slavnou sjezdovku Saslong nebo neméně vyhlášený okruh Sella Ronda.

Noční obloha je posetá hvězdami. S kamarády stojíme na terase maličkého srubu, pozorujeme majestátní nádheru Langkofelu, který se zdá být na dosah ruky. Jak dochází čaj v plecháčcích, postupně se trousíme dovnitř. Ve dveřích se srazím s Milem, nese ven pohorky, se kterými ho vyhnala manželka z ložnice. V kamnech praská dříví a my ještě v obývací kuchyni chvilku zabojujeme v deskových hrách, než se rozloučíme. Poslední pohled na teploměr za oknem, ukazuje –12 °C. Kolem vládne dokonalý klid. Svět a ruch zůstaly v údolí, zatímco my nerušeně usínáme přímo na sjezdovce uprostřed nejrozlehlejší vysokohorské louky v Evropě.

Celý den, ať jedete vlevo nebo vpravo, vás obklopují a fascinují horské výběžky Dolomit. To před vámi je Schlern, 2 563 m vysoký. Na jeho vrcholové plošině se v létě pasou krávy a stojí horská chata, kde můžete nocovat nebo se občerstvit

102

Na opačné straně zorného pole jsou další dvě dominanty: rozeklaný Langkofel vlevo vysoký 3 181 m a zasněžený Plattkofel, na jehož vrcholek ve 2 969 m lze vystoupat i v zimě na skialpech

Go fast or go… Slow!

Kroužit se ovšem dá po Seiser Almu i bez využití skibusu. Areál je perfektně propojený křížem krážem, takže ačkoliv popíšu cestu od Saltrie, je možné se napojit kdykoliv v průběhu. My jako první skočíme na sedačku Florian a následně se po široké červené sjezdovce spustíme dolů. Zalidněnost tady je klasicky malá, takže si velkorysé carvingové oblouky můžete vychutnat nejen ráno jako my, ale i v pokročilejších hodinách. Úvodní sjezd si ještě jednou zopakujeme a pak skočíme na sedačku Floralpina a vydáme se na okruh po planině, jež má rozlohu odpovídající čtvrtině Prahy. Lyžařská turistika tu začínala již zkraje 20. století a když nebudete mít smůlu a zataženo (slunce tu svítí tři sta dní v roce), záhy pochopíte, co sem pionýry nejkrásnějšího sportu táhlo. Na straně jedné Plattkofel a Langkofel, na straně druhé Schlern, v dáli pás hlavního hřebene Alp… Víc si snad nelze přát. My se mezitím vyvezli další sedačkou až na Goldknopf a tady začíná trochu hecování. Dolů lze sjet po červené sjezdovce nebo si vyzkoušet měření rychlosti, sbalit se do vajíčka a pustit to šusem ve vymezené trati. Divácky je to dost atraktivní, a tak tu chvilku strávíme a obdivujeme děti, jež neznají strach, i některé z rodičů, kteří se svými ratolestmi nechají zlomit a byť ve tváři poněkud zblednou, pustí se odvážně střemhlav dolů.

Vsaď se, že...

Po trošce adrenalinu si odpočineme na sedačce Bamby a spustíme se po trati za kopeček. Dole nás čekají dvě možnosti: Mohli bychom se vytáhnout sedačkou Steger Dellai zpět nahoru, ale nám ještě zbývá dost času, takže se vydáme na Monte Piz – Icaro a dál směrem na Monte Seüc. Už

jen pro ten výhled a od letoška i pro novou Tichá noc červenou sjezdovku s názvem Pilat dolů Ale za chvilku dojde i na nás. Spolu s teendo St. Ulrichu v údolí Val Gardena. Ta bude agery dorazíme na sedačku Laurin a pod ní místy skutečně ostrá a když se na ni jednou je rozsáhlý snowpark. Teenager vrací úder: vydáte, musíte dojet až dolů, proto se dobře „Míšo, dáš zábradlí?“ Zkouším vykličkovat rozmyslete. a vyváznu s menším skokánkem. Proto Na Seiser Almu zatím pokračujeme směr posléze zkusím i nějaký ten slide a adrenalin Puflatsch, kde se vyplatí chvilku zůstat. Dolů stoupá, sakra, tohle je dobré. Vidím to i na totiž vedou sice kratší, ale sportovně laděné kamarádech, takže je možná štěstí, že nás od sjezdy, které prostě baví. Dva z kamapřílišné odvahy odpoutá nutnost jet zpátky. rádů zamíří zkratkou Výhled, vyhlášené jihotyrolské víno, lokální pochoutky. I pouhé posezení přes kopec u tradiční salaše je příjemnou aktivitou sedačkou Panorama do chajdy, aby si dali odpolední směnu s dětmi na sáňkařské dráze vedoucí od Florianu kolem Zallinger Hütte, my zbylí pokračujeme z Puflatsche dolů na sedačku Spitzbühl. Tady naše tempo poněkud zpomalí. Sklouzneme se pěknou červenou, vytáhJednak je to místo nesmírně fotogenické, neme Florianem navrch a tentokrát volíme jednak si tu můžeme poměřit síly v obřáčku, trať kolem Tirleru. Šeří se a štíty Dolomit který zdarma měří čas. Pak si chceme pocho- dostávají svůj narudlý odstín, jímž jsou tak pitelně výkon vylepšit. A potom ještě jedvyhlášené. Zase jsme tu sami. Cestou dolů nou, protože teď se to nepovedlo! Z vedlejší potkáme sáňkařskou skupinu a stavíme se sjezdovky nás poněkud užasle pozorují děti v Tirleru na horkou čokoládu a svařák. s instruktorem z lyžařské školy (mimochoSpektakulární après-ski? Vystačíme si tentodem, učí tu i česky), ale nám je to fuk (a pro krát bez něj. Na kamnech bublá polévka, sedjistotu předstíráme, že jsme tu hlavně kvůli neme si k jednomu stolu, povečeříme, uložíme juniorům, co máme s sebou). Je nám jasné, děti, zkontrolujeme, že je Schlern, Plattkofel že působíme infantilně, ale když ona je to a Langkofel stále na svém místě, svedeme taková zábava! souboj v deskovkách a ráno zas na svah.

103

UNIVERZÁLNÍ FUNKČNÍ PRÁDLO NEEXISTUJE!

SELEKTOR FUNKČNÍHO PRÁDLA CRAFT TI POMŮŽE S VÝBĚREM OPTIMÁLNÍHO PRÁDLA PODLE TVÝCH POTŘEB. VÍCE NA CRAFT.VAVRYS. CZ

Craft of Scandinavia

VÍŠ, JAK VYBRAT SPRÁVNĚ?

FASHION

ADVERTORIAL

FUNKČNÍ PRÁDLO CRAFT URČENÉ PRO INTENZIVNÍ SPORTOVNÍ AKTIVITY V CHLADNÝCH PODMÍNKÁCH

CRAFT ACTIVE EXTREME X

CRAFT ACTIVE INTENSITY

CRAFT WOOL EXTREME X

Přichází nová generace ikonické řady Active Extreme. Nejtechničtější řada funkčního prádla je vyrobena z recyklovaného materiálu Seaqual a polyesterového vlákna COOLMAX, které zaručuje chladivý efekt a perfektní odvod potu. LEHKÝ A ELASTICKÝ MATERIÁL, KANÁLKOVÁ STRUKTURA VLÁKNA POSKYTUJE VÝBORNOU TERMOREGULACI PLOCHÉ ŠVY, KTERÉ SE PŘIZPŮSOBÍ TĚLU A KOPÍRUJÍ JEHO POHYBY VYROBENO Z RECYKLOVANÉHO POLYESTERU SEAQUAL, KTERÝ VZNIKL Z MOŘSKÉHO ODPADU

Oblíbené funkční prádlo, které ocení sportovci od podzimu do jara. Komfortní střih s optimální mírou zateplení a rychlým odvodem potu. ELASTICKÝ MATERIÁL S BODYMAPPINGEM PRO OPTIMÁLNÍ TERMOREGULACI BEZEŠVÉ TORZO PLOCHÉ ŠVY

Novinka pro profesionální sportovce, která kombinuje vlastnosti syntetického vlákna s merino vlákny. Prádlo poskytuje maximální funkčnost a vysokou technickou propracovanost. PŘÍRODNÍ VLÁKNO ELIMINUJE ZÁPACH MULESING FREE MERINO VLNA – ETICKÝ ZPŮSOB PŘI ZÍSKÁVÁNÍ VLNY TEPELNÝ KOMFORT I ZA MOKRA

30° 30° 20° 20°

1 490 Kč

86°

30°

68°

20°

10°

50°

5°

41°

0° 0° -5° -5°

1 190 Kč

86°

30°

86°

68°

20°

68°

10°

50°

10°

50°

5°

41°

5°

41°

32°

0°

32°

0°

32°

23°

-5°

23°

-5°

23°

-10° -10°

14°

-10°

14°

-10°

14°

-20° -20°

-4°

-20°

-4°

-20°

-4°

-30° -30°

-22°

-30°

-22°

-30°

-22°

1 590 Kč

105

RESORT

ADVERTORIAL

SKIAREÁL

HERLÍKOVICE

Lyžuj v Krkonoších…

106

Nová děla, více sněhu. Pro našich 12 km sjezdovek jsme posílili zasněžování o 20 tyčových děl. Chceme tak zajistit více sněhu a rychlejší vysněžení tratí. I letos vám nabízíme v předprodeji sezónní skipasy se slevou až 25 %. Neváhejte! Při nákupu skipasů online nejenže ušetříte 10 až 15 %, ale zajistíte si snowpass z pohodlí domova a bez fronty u pokladny. Kde? Na:

snowpass.snowhill.cz Naše dětské lyžařské parky pro nejmenší zabaví i naučí lyžovat děti od 2 let. Máme profesionálně vyškolené instruktory i moderní vybavení. Lyžujeme denně od 8:30 do 16:00, večer od 18:00 do 21:00 hod. Aktuální informace hledejte na

www.herlikovice.cz

107

RESORT

SKIPAS

ADVERTORIAL

1+1 ZDARMA

Nekonečně JEDEN Z DVOJICE LYŽUJE 1x mnoho možV SEZÓNĚ ZDARMA ností, zážitků ami Kupón s podmínkci na kon te jde na a dobrodružství časopisu! zažijete s nekonečnou sezónkou během celého roku pouze v PARK SNOW Donovaly! A to vše jen za 199 € pro každého, kdo si zakoupí nekonečnou sezónku v předprodeji do 22. prosince 2021 v e-shopu na www.parksnow.sk nebo v pokladnách střediska. SKIPAS ON-LINE SE VYPLATÍ

DONOVALYnekonečná

Při nákupu skipasu on-line ušetříte nejen čas, ale i peněženku – ceny v kamenné pokladně jsou totiž v průměru o 10 % vyšší než v e-shopu.

„sezónka“ nejen na lyžování

do nerad ztrácí čás nákupem skipasu v pokladně a raději zamíří přímo na svah, ten si v Donovalech může pořídit nekonečnou sezónku! Ano, nekonečnou, protože s koncem zimní sezóny její platnost nekončí a je možné s ní využívat lanovku na Novou holi také během celé letní sezóny 2022! A to není všechno, lyžovat s nekonečnou sezónkou lze při denním i večerním lyžování na Záhradišti, a to každý den bez omezení a výluk, od prvního do posledního dne zimní sezóny, třeba 12 hodin denně.

Garance vrácení peněz

Držitelé nekonečné sezónky mají garanci vrácení plné částky nebo přesunutí platnosti sezónního skipasu do další sezóny v případě, že by středisko kvůli nařízením nemohlo být v sezóně 2021/22 otevřené. Majitelé sezónních skipasů navíc mají přednostní právo k využití dopravních zařízení v případě provozu dopravních zařízení při omezené kapacitě.

„NOVÉ“ VEČERNÍ LYŽOVÁNÍ Od vybudování 4sedačkové lanovky a systému osvětlení dvou sjezdovek na Záhradišti jsme před loňskou zimní sezónou přistoupili poprvé k výraznější modernizaci, která zajistí ještě kvalitnější osvětlení hlavní sjezdovky a nově i sjezdovky u vleku Lomená poma, a to pomocí technologie s moderními LED svítidly, které jsou méně energeticky náročné a zároveň efektivnější a výkonnější. Více světla znamená i více bezpečnosti během večerního lyžování, které si návštěvníci budou moci vychutnat tak jako dosud od Vánoc až do ukončení jarních prázdnin počátkem března každý den od setmění až do 21. hodiny.

Dětský funpark v ceně

Nekonečně mnoho zábavy si s nekonečnou sezónkou užijí i nejmenší návštěvníci v jednom z největších dětských funparků ve střední Evropě. Vstup do funparku na všechny posuvné pásy a vlek je zahrnut v ceně této sezónky.

Slevy na občerstvení

Všech zákazníků si v Donovalech váží a majitele nekonečné sezónky odmění při každé návštěvě v restauračních zařízeních na Záhradišti i Nové holi. S nekonečnou sezónkou získají 10% slevu v Chatě pod Magurou, bistru Záhradište a nových provozech rychlého občerstvení u obou údolních stanic lanovek.

Slevy s kartou hosta

Podobně jako v minulých letech i nyní každý majitel sezónky získává bezplatně slevovou kartu – PARK SNOW Card a s ní slevy u partnerů na Donovalech nebo v blízkém okolí.

108

Více informací:

www.parksnow.sk NOVÉ APRÈS SKI BARY PŘÍMO NA SJEZDOVKÁCH Oblíbená zastávka lyžařů u údolní stanice lanovky na Novou holi, après-ski Husky bar, dostala novou podobu. Na zvětšené ploše samotného baru a nové terase přibylo 60 míst k sezení u stolů či v útulné lounge zóně.

Úplnou novinkou je Après ski bar v blízkosti 4sedačkové lanovky na Záhradišti. Velký bar s kruhovým půdorysem a společnou terasou s Bistrem Záhradište bude lyžařům k dispozici denně během celého dne i během večerního lyžování.

Foto©: lorenzmasser.com

– M A R E IT E R @ G N II SK N! U F E V A H D N A Y O J N E

HAVÁRIE LANOVEK

FOTO: ARCHIV AUTORA

STORY

kilometry bylo nad možnosti tehdejšího průmyslu. Technologii obou úseků lanovky dodala chrudimská firma František Wiesner, která už v té době měla zkušenosti nejen se stavbou nákladních lanovek, ale i s už zmíněnými prvními československými osobními visutými lanovkami. První úsek z Tatranské Lomnice na Skalnaté Pleso byl uveden do provozu v prosinci 1937.

Lanovka s rekordy

TEXT: ROMAN GRIC

Dvakrát

Původní budova „visutých“ kyvadlových lanovek na Skalnatém Plese, vlevo 30místná kabina 1. úseku, vpravo 15místná kabina 2. úseku

SKALNATÉ PLESO V meziválečném období za tzv. první republiky byly v bývalém Československu postaveny celkem tři osobní visuté lanovky – v Čechách na Černou horu a na Ještěd a na Slovensku unikátní lanovka z Tatranské Lomnice na Lomnický štít s přestupem na Skalnatém Plese. V souvislosti s nedávnou havárií lanovky na Ještědu se v některých médiích objevily informace, že k vážným nehodám osobních lanovek u nás nedošlo*). To je pravda ale jen částečně, protože ještě za existence společného státu Čechů a Slováků se staly u tatranských lanovek v rozpětí 19 let dvě vážné nehody s usmrcením osob.

110

Náročná stavba

tavba lanovky na Lomnický štít ve 30. letech minulého století probíhala ve dvou etapách. První provozní úsek lanovky vedl z Tatranské Lomnice na Skalnaté Pleso do nadmořské výšky 1 765 m. Byl zde navržen systém kyvadlové visuté lanovky se dvěma třicetimístnými kabinami, s jedním nosným a se dvěma tažnými lany. Vedení lan na trati si vyžádalo postavit celkem 9 podpěr příhradové konstrukce. Tato 4 137 m dlouhá trať s převýšením 859 m musela být ještě rozdělena průjezdní mezistanicí Štart umístěnou přesně uprostřed. Tento z hlediska lanové dráhy nelogický název vznikl před výstavbou lanovky, kdy byl v tomto místě start bobové dráhy. Rozdělení trati si vynutila především nezbytnost rozdělit nosná lana. Ta u osobních lanovek nesmějí být na trati nastavována a vyrobit jeden kus nosného lana o délce přes čtyři

Skutečným oříškem pro stavitele byl druhý úsek ze Skalnatého Plesa na samotný vrchol Lomnického štítu do výšky 2 622 m n. m. (výška nástupiště). Byla zde navržena rovněž kyvadlová visutá lanovka, ale jen s jednou kabinou pro 15 cestujících. Původní projekt počítal s volným rozpětím lan dlouhým 1 872 m od stanice ke stanici bez jakékoliv podpěry. Ovšem už při výstavbě pomocné nákladní lanovky se ukázalo, že na okraji skalního ostrohu pod vrcholem se lana dotýkají skal a že bude potřeba pod Lomnickým štítem postavit ve vzdálenosti asi 100 m ve strmém terénu ještě nejméně jednu podpěru. Toto „nedopatření“ vzniklo chybným zaměřením trasy horního úseku. Podobných problémů se na stavbě, která překonávala několik do té doby platných rekordů lanových drah, vyskytovala celá řada. Nikdy například neexistovala kompletní projektová dokumentace, projekt se neustále měnil a výkresy se často dodělávaly až podle skutečnosti. Dokončení stavby 2. úseku probíhalo navíc po rozpadu Československa za chaotických hospodářských a politických podmínek, vznikaly problémy s cestováním českých odborníků do „cudziny“, s dodávkami materiálu i s financováním stavby. Druhý úsek byl více méně dokončen už v roce 1940. Vzhledem k vážným technickým problémům, jejichž popis by přesahoval rámec tohoto článku, zde během prvních let krátká období veřejného provozu téměř pravidelně střídala dlouhá období, kdy byla lanovka veřejnosti nepřístupná. Stavba této lanovky zařadila tehdejší Československo do rodiny několika málo států s moderní lanovou dopravou. Přes množství potíží při výstavbě lanovky i při jejím provozu

FOTO: ARCHIV AUTORA

se stavitelům podařilo na tehdejší dobu úžasné dílo dosahující mnoha světových prvenství: Nejdelší trať lanovky bez přestupování (4 137 m), nejdelší trať s jedním přestupováním (6 009 m), největší výškový rozdíl u drah s jedním přestupováním (1 715 m) a největší rozpětí z drah s jedním nosným lanem (1 744 m). Tyto rekordy překonaly až poválečné lanovky v Alpách a ve Venezuele.

Obtížné počátky provozu

Černý den lanovky

15. září 1973 v 17.45 hod. sjížděla kabina č. 1 ze Skalnatého plesa do Tatranské Lomnice. Bylo v ní 25 cestujících včetně zraněného pilota větroně z nedalekého Svitu, který pár hodin předtím havaroval ve srázech Lomnického sedla a byl v kabině převážen na nosítkách. V tu chvíli rozechvěla budovu mezistanice Štart prudká detonace. Osmačtyřicetitunové závaží, v němž je ukotveno napínací lano nosného lana úseku Štart – Skalnaté Pleso, se přímo v budově stanice roztrhlo. Další detonace se ozvala, když se dala do pohybu roztržená část napínacího lana s lanovou spojkou a ta způsobila značné škody na budově i na zařízení lanovky. Kabina č. 1 se v té době nacházela 120 až 140 m pod Skalnatým Plesem. Strojník na Skalnatém Plese si poklesu lan všiml a okamžitě lanovku zastavil. Tažná lana už žádný pohyb nevykonala, ale po uvolnění nosného lana padala kabina k zemi z výšky 10 až 12 m. Při dopadu se dvakrát na svahu převrátila. Osm cestujících bylo zraněno těžce a osm lehce. Jedna žena svým zraněním později v nemocnici podlehla. Za zmínku stojí, že zraněný pilot při pádu kabiny

Kabina č. 1 pod Skalnatým Plesem přibližně v místě, kde došlo 15. září 1973 k jejímu pádu

FOTO: ARCHIV AUTORA

Vjezdový kanál původní lanovky do stanice Lomnický štít, jehož údržba představovala za vydatného sněžení značný problém FOTO: AUTOR

Po válce se provoz lanovky poněkud stabilizoval, i když nejrůznější provizoria se zde používala prakticky neustále. Aby bylo možné vůbec lanovku udržet v provozu, stalo se běžným zvykem vyřazovat nespolehlivá zabezpečovací zařízení z činnosti. To se občas vymstilo i velmi nebezpečnými poruchami, jako bylo například 6. září 1967 najetí kabiny č. 3 do stanice Lomnický štít rychlostí 2 m/s a následné zdemolování střechy a čela kabiny i staničního nárazníku. Tato nehoda se ještě obešla bez zranění.

Kabiny tohoto typu pro 30 cestujících a průvodčího v úseku Tatranská Lomnica – Skalnaté Pleso byly v provozu v letech 1956–1993

utrpěl další zranění a byl stejně jako ostatní postižení nakonec dopraven souběžnou kabinkovou lanovkou do Tatranské Lomnice, kde ho čekala sanitka. Ta ho měla převézt do popradské nemocnice, ale ta rovněž měla menší nehodu. Pilot tuto trojnásobnou havárii nakonec přežil, asi podle pravidla, že koho mají oběsit, ten se neutopí.

Příčina havárie

V úseku Skalnaté Pleso – Lomnický štít byla v provozu jen jedna kabina pro 15 cestujících s průvodčím

Příčinu pádu lanovky nebylo obtížné zjistit. Způsobilo ji jen několik metrů dlouhé napínací lano nosného lana. K převedení nosného lana z trati přes odkláněcí lanové kotouče do napínací šachty s osmačtyřicetitunovým napínacím závažím je na tuhé nosné lano pomocí spojky připevněno ohebné

napínací lano. Nosná lana jsou velmi spolehlivý konstrukční prvek pro zatížení v tahu, ale nadměrné zatěžování na ohyb jim škodí. Nelze je tedy ohýbat přes kotouče malého poloměru. Jako napínací lana lze používat výhradně vícepramenná, zpravidla šestipramenná ohebná lana. Zde byla ale zcela nevhodně při jejich výměně v r. 1957 použita

111

HAVÁRIE LANOVEK

FOTO: ARCHIV AUTORA

STORY

FOTO: AUTOR

Havarovaná kabina v září 1973

jednopramenná lana typu Herkules, která jsou sice vhodná jako lana nosná, vůbec se ale nehodí pro použití jako lana napínací. Jak se závaží o hmotnosti 48 tun při každé jízdě pohybovalo v šachtě nahoru a dolů, ohýbáním lana na odkláněcích kotoučích se o sebe neustále otíraly vnitřní dráty v laně, aniž by se na povrchu dobře namazaného lana objevilo na první pohled něco podezřelého. Tak se kvůli těmto vrubovým jevům (na sousedících drátcích se tvoří zářezy, tzv. vruby) vnitřek lana v místě jeho neustálého ohýbání doslova rozpadal, až se nakonec lano přetrhlo. Na havárii tak vlastně bylo zaděláno už o 16 let dříve instalací napínacích lan nevhodné konstrukce. Nebyly zjevně ani respektovány původní směrnice výrobce lanovky, požadující jejich výměnu každých šest let. Vznik vrubových jevů v zatíženém laně se mimo jiné projevuje i nepatrným zmenšením jeho průřezu, takže havarijní stav lana se dal zjistit i obyčejným přeměřením jeho průměru posuvným měřítkem (šuplerou). Nepřímo se na havárii v roce 1973 nepochybně podepsala i izolovanost tehdejšího Československa od tzv. kapitalistické ciziny a s tím spojený nedostatek odborných informací o zkušenostech z provozu alpských lanovek.

Období po havárii

FOTO: ARCHIV AUTORA

Odkláněcí lanové kotouče ve stanici Štart, kde v roce 1973 došlo k přetržení napínacího lana. Snímek je z roku 2015, tedy 15 let po ukončení veřejného provozu lanovky

Lanový přechod bývalé kabinkové lanovky na Skalnatém Plese

112

Znovuuvedení lanovky do provozu si vyžádalo nemalé finanční prostředky. Zastaven byl okamžitě provoz i na horním úseku na Lomnický štít, kde k havárii nedošlo, ale kde bylo rovněž v provozu problematické napínací lano. Po jeho demontáži se ukázalo, že bylo ve stejně havarijním stavu jako lana na dolním úseku. Není obtížné domyslet, jak by dopadla havárie na tomto úseku, kde se kabina pohybuje nad Skalnatou dolinou ve výšce až 240 m nad terénem. Původní kyvadlová (podle železničářského slovníku „visutá“) lanovka z Tatranské Lomnice na Skalnaté Pleso začala opět jezdit až v roce 1975 a po několika dílčích úpravách – např. výměně kabin a běhounů začátkem 90. let – byla v provozu až do jeho ukončení

na podzim 1999. O existenci této původní lanovky na Skalnaté Pleso svědčí dnes už jen staniční budovy, postavené podle návrhu architekta Dušana Samo Jurkoviče v Tatranské Lomnici, na Štartu a na Skalnatém Plese a podpěra č. 1 u bývalé dolní stanice. Koncem osmdesátých let se započalo s rekonstrukcí tehdy již bezmála padesátileté lanovky, a to prozíravě napřed na horním úseku. Systém kyvadlové lanovky s jednou kabinou pro 15 cestujících byl zachován, jen počty lan se přizpůsobily standardu švýcarského výrobce – dvě nosná a jedno tažné lano. Horní stanice byla o několik metrů zvýšena a problematická podpěra pod vrcholem Lomnického štítu tak mohla být odstraněna. Rovněž byla u nové lanovky konečně vyřešena evakuace cestujících z kabiny nad neschůdným terénem pomocí záchranné kabiny, spouštěné z Lomnického štítu po nosných lanech pomocí navijáku. Dolní úsek původní „visuté“ lanovky na Skalnaté Pleso již obnoven nebyl.

Kabinková lanovka

Nepatrná přepravní kapacita „visuté“ kyvadlové lanovky z Tatranské Lomnice na Skalnaté Pleso (80 osob/hod.) se už od padesátých let projevovala neúnosnými frontami u pokladny a vynutila si zavedení místenkového systému prodeje jízdenek. Již při projektování této lanovky se počítalo s možností zavedení provozu se čtyřmi vozy, který by zvýšil přepravní kapacitu asi o 90 %, ale zároveň by si vynutil přestupování ve stanici Štart. Tento způsob provozu na lanovce ale nikdy zaveden nebyl. Řešení nedostatečné kapacity lanovky začalo být znovu aktuální v souvislosti s přípravou Mistrovství světa v lyžování v roce 1970. Pro posílení staré lanovky na Skalnaté Pleso byla navržena souběžná kabinková lanovka odpojitelného systému od jediného výrobce v rámci tehdejšího východního bloku – od chrudimské Transporty. Byla oběžného dvoulanového systému s jedním nosným a jedním tažným lanem a se čtyřmístnými kabinkami. Trasa byla rozdělena

Od počátku zastaralá

Kabinková lanovka na Skalnaté Pleso (jsou to vlastně dvě lanovky za sebou) patřila do rodiny šesti velmi podobných lanovek, které Transporta vyrobila. První z nich byla v provozu již od roku 1959 v jugoslávském Sarajevu. U dalších kabinkových lanovek Transporta nedošlo od té doby k žádné výraznější modernizaci technologie. Ve srovnání se světovou úrovní byla kabinková lanovka na Skalnaté Pleso zastaralá již v době její výstavby. S nezbytnou údržbou částí podléhajících u odpojitelných systémů většímu opotřebení než u lanovek kyvadlových bývaly problémy, které násobil ještě nedostatek náhradních dílů, spojený s ukončením výroby lanovek v Transportě koncem 70. let.

Nejtragičtější havárie lanovky v Československu

Přesto se za 19 let provozu až do 8. ledna 1992 na kabinkové lanovce nestala žádná vážnější nehoda, při níž by došlo ke zranění cestujících. Ten den krátce po poledni se začala ze Skalnatého Plesa lanovkou vracet z lyžařského výcviku skupina patnácti- až sedmnáctiletých žáků Středního strojírenského učiliště z Prievidze. Plně obsazená kabinka č. 87 se ve stanici Skalnaté Pleso řádně připojila k tažnému lanu dvojitým spínacím aparátem, po opuštění stanice přejela obloukový lanový přechod a pokračovala k první podpěře č. 14 pod Skalnatým Plesem. Za ní startovací zařízení uvolnilo pro nájezd do zapínadla kabinku č. 58 se dvěma cestujícími. Také tato kabinka vyjela ze stanice do mírného protisvahu k lanovému přechodu, po překonání jeho kulminačního bodu ale začala

FOTO: PETER LOVÁS

samospádem nekontrolovaně sjíždět po nosném laně směrem ke kabince č. 87 a před podpěrou č. 14 do ní narazila. V důsledku srážky došlo k vypadnutí běhounů obou kabinek z nosného lana a k současnému odtržení kabinek od jejich střech. Kabinka č. 58 spadla k základům podpěry č. 14 celá i se závěsem a běhounem, čímž došlo k dalšímu jejímu zdemolování. Jeden chlapec v kabince zahynul na místě, druhý na následky zranění později v nemocnici. Kabinka č. 87 po srážce rovněž spadla na zem. Dva chlapci, kteří z kabinky vypadli do hlubokého sněhu, utrpěli lehká zranění, druzí dva utrpěli zranění smrtelná. Běhoun kabinky č. 87 se závěsem a střechou kabinky zůstal připojený k tažnému lanu, nárazem se ale odtrhla, zdemolovala a spadla samotná kabinka bez střechy. Běhoun se závěsem připojený k tažnému lanu se zachytil o konstrukci podpěry č. 14. Tím došlo k zaúčinkování ochrany proti nárazovému přetížení pohonu a k zastavení chodu celé lanovky.

Místo pádu dvou kabinek lanovky na Skalnaté Pleso v roce 1992 FOTO: PETER LOVÁS

průjezdní mezistanicí Štart na dva nezávislé poháněcí úseky. Dolní stanice byla navržena asi 1 km vlevo od staré lanovky, mezistanice Štart i vrcholová stanice Skalnaté Pleso jsou již v těsném sousedství stanic staré lanovky. Stavba kabinkové lanovky se neustále protahovala, jak bývalo v dobách budování socialismu běžné, takže místo k mistrovství světa v roce 1970 byla uvedena do provozu až v roce 1973.

Souběh několika nešťastných okolností

Pracovníci slovenského Státního odborného technického dozoru (ŠOTD) začali okamžitě s vyšetřováním havárie. Brzo zjistili, že ji způsobila kabinka č. 58, která se v zapínadle nepřipojila řádně k tažnému lanu, ale přesto přejela přes kontrolní clony, mající za úkol nesprávně připojený spínací aparát rozeznat a lanovku zastavit. Této nepřipojené kabince se podařilo dokonce vyjet po nosném laně do uměle vytvořeného stoupání o sklonu 11 % od stanice k lanovému přechodu. Jak se to mohlo stát? Běhoun každé kabinky má dva nezávislé spínací aparáty pro připojení k tažnému lanu a jednu mezi nimi se nacházející kontrolní páku, kterou tažné lano po správném uchycení v čelistech spínacích aparátů sklopí z vodorovné polohy do polohy pod úhlem asi 45°. Tato páka prochází za zapínadlem kolem kontrolních clonek, do nichž by páka nestlačená tažným lanem do správné polohy narazila a tím by zastavila pohon lanovky. Kontrolní páka je ve své vodorovné poloze držena pružinou. Pokusy ŠOTD zjistily, že kdyby

Trosky jedné z kabinek

u kontrolní páky chyběla pružina, zůstane páka viset směrem dolů a takto může projít kolem nesprávně nastavené kontrolní clony bez ohledu na polohu tažného lana. Přesným přeměřením všech rozměrů vodících úhelníků v zapínadle komise rovněž zjistila odchylky nad rámec tolerance vůči rozměrům podle projektové dokumentace. Na základě těchto

poznatků doplněných řadou pokusů na (pochopitelně neobsazené) lanovce bezprostředně po havárii dospěl ŠOTD k detailnímu popisu průběhu nehody: Kabinka, která vyvolala nehodu, přijela k zapínadlu s kontrolní pákou visící dolů (chybějící nebo nefunkční pružina).

113

HAVÁRIE LANOVEK

FOTO: ARCHIV AUTORA

STORY

FOTO: AUTOR

Podélný profil kabinkové lanovky v místě havárie v roce 1992

FOTO: AUTOR

Detail běhounu shodné konstrukce s lanovkou na Skalnatém Plese

Tažné lano nedosedlo zavčas do lanového kanálu spínacího aparátu v důsledku odchylek od ideální polohy vůči zapínadlu a dalších vlivů (např. kmitání lana při průchodu lanového zápletu nebo nahromadění maziva). Kabinka byla přes chybějící svěrnou sílu čelistí spínacích aparátů vytažena ze stanice působením tření tažného lana o vodící kryty čelistí a byla tažena proti sklonu 11 % až k lanovému přechodu. Tím selhalo v tomto případě i stoupání k lanovému přechodu jako bezpečnostní opatření, které má zamezit vyjetí nepřipojené kabinky na trať. Po přejetí lanového přechodu samozřejmě tření volně ležícího tažného lana nestačilo k tomu, aby ve sklonu na trati udrželo kabinku. Ta zrychluje a najíždí na kabinku před ní. Havárii tedy způsobil současný výskyt několika nepříznivých okolností, z nichž klíčový vliv na vznik nehody měla nesprávně nastavená kontrolní clona v zapínadle.

Nová lanovka od roku 1995

FOTO: AUTOR

Současná lanovka na Lomnický štít je vedle dalších zabezpečovacích systémů vybavená i tzv. brzdovým vozíkem s automatickou záchytnou (vozovou) brzdou

Lanovka byla po havárii ještě opravena, především její zabezpečovací zařízení. Zejména byly doplněny další kontrolní clonky, které spolehlivě rozeznají i nefunkční kontrolní páku. Obdobná technická opatření byla realizována i na ostatních lanovkách tohoto typu. Provozovatel lanovky (pro rozdělení státu to byly ŽSR – Železnice Slovenské republiky) usiloval o její kompletní rekonstrukci a zřejmě i díky havárii se záhy podařilo pro výstavbu nové lanovky zajistit potřebné finanční prostředky. V roce 1995 zde byly uvedeny do provozu dva na sebe navazující úseky čtyřmístné kabinkové lanovky jednolanového systému rakouského výrobce.

šestimístnou sedačkovou lanovku s oranžovými bublinami a s dolní stanicí u rozsáhlého parkoviště. V roce 2013 pak nahradil horní úsek kabinkové lanovky z roku 1995 novou moderní kabinkovou oběžnou lanovkou s kabinkami pro 10 sedících a 5 stojících cestujících. V Tatranské Lomnici, která patří ke slovenským TOP střediskům, jsou dnes v provozu čtyři sedačkové, dvě kabinkové a jedna kyvadlová lanovka. Tyto lanovky splňují všechny dnešní přísné normy pro stavbu a provoz lanových drah. Čtyři z těchto lanovek jsou tzv. lanovky odpojitelné (sedačky nebo kabinky se ve stanicích odpojují od dopravního lana) a používající zcela odlišný způsob připojování k dopravnímu lanu včetně několikanásobné automatické kontroly připojení, než měla stará kabinková lanovka. Není proto nejmenší důvod těmto lanovkám nedůvěřovat. Samozřejmě nezůstalo pozadu ani kvalitní zasněžování střediska, dobudování a údržba sjezdovek a výstavba veškerého lyžařského zázemí. Ale to už je námět pro jiný článek. *) S výjimkou nehody u chaty Bumbálka v roce 2013, kde se ale jednalo o protiprávní použití nákladní lanovky k přepravě osob.

Modernizace střediska

Současná moderní kabinková lanovka Štart – Skalnaté Pleso s 15místnými kabinkami

114

Současný provozovatel, společnost Tatry mountain resorts, investoval do modernizace lanové dopravy ve středisku Tatranská Lomnica po roce 2000 nemalé prostředky. V úseku Tatranská Lomnica – Štart vybudoval v roce 2010 moderní

V minulém čísle jsme omylem uvedli, že kyvadlová kabinová lanovka Stresa – Alpino – Mottarone havarovala „u jezera Lago di Garda“ v italském Piemontu. Správně mělo znít „u jezera Lago Maggiore“. Moc se omlouváme za chybu a děkujeme za pochopení.

Nový projekt Zažij skialpy! Buď u toho s námi! www.zazijskialpy.cz

17. – 18. 12. 2021 Špindlerův Mlýn – Medvědín 12. 2. 2022 Krušné hory – Plešivec 12. 3. 2022 Špindlerův Mlýn – Sv. Petr

HLAVNÍ PARTNEŘI

PARTNEŘI

ŽENY SNĚHOVÉHO ADRENALINU ARIANNA DIKTUJE! Arianna Tricomi je nejvýraznější dámskou osobností světové freeridové scény. Lyžování má v genech, její matka startovala mezi závodními tyčemi na olympijských hrách v Lake Placid v roce 1980. I Arianna začala na preparovaných tratích, ale… „Když napadlo 30 cm, nevydržela jsem to, a protože trenéři by mě k volnému lyžování nepustili, musela jsem jim utíkat,“ vzpomíná. K freeskiingu definitivně utekla v 16 letech a do závodní série Freeride World Tour se nominovala v roce 2015 – hned následující rok získala celkové třetí místo, které zopakovala i v roce 2017. Mezi lety 2018 a 2020 už ale definitivně kralovala a nejvyšší světovou sérii třikrát vyhrála. (ps)

ANNA TYBOR, OSMITISÍCOVÁ PRVOSJEZDKYNĚ

116

FOTO: TOBIAS ZLU HALLER / RED BULL CONTENT POOL

Není to dlouho, co lyžařskými médii rezonovalo jméno polského extrémního lyžaře Bargiela. O jeho prvosjezdu K2 se mimochodem promítá na letošním Snow film festu. A v jeho stopách kráčí krajanka Anna, která 29. září 2021 vystoupila na skialpech na vrchol osmitisícové Manáslu, aby následně sjela až do basecampu, a to vše bez podpory kyslíku. Stala se tak první ženou, která z osmé nejvyšší hory světa sjela na lyžích. Autentická videa z celé expedice najdete na Facebooku pod #dreamlinemanaslu8163. (lv)

Ne vždy je prostředí, v němž se na lyžích pohybuje Arianna Tricomi, tak idylické. Při Freeride World Tour je spíše v objetí ostrých skal a strmých srázů. Na vlastní kůži zažila lavinovou záchranu, kdy vyproštěná oběť nakonec nepřežila. „Náš sport je krásný, ale má i stinnou stránku… Otevřelo mi to oči, nikdo si jen na základě studia a videí nedokáže představit, jak děsivá lavina ve skutečnosti je,“ komentovala tragédii, která jí změnila život.

117

POWDER

118

LAVINY

FOTO: RECCO AB

RECCO TEXT: PETR SOCHA

POVĚRY A MÝTY

aneb jde o každý jeden život

S nápisem Recco na oblečení, přilbě či lyžařské botě se setkal snad už každý lyžař. Mnozí tak nějak tuší, co je důvodem jeho přítomnosti, ale také ho svorně chápeme i jako pouhý další marketingový střípek k tomu, aby jím označené zboží bylo ještě lépe prodejné. Jak reálně funguje? Má význam při záchraně života?

119

POWDER

LAVINY

O životě a smrti rozhoduje čas

Jak známo, o životě oběti laviny rozhoduje čas. Notoricky známá křivka pravděpodobnosti přežití v čase jasně říká, že pokud se podaří oběť vyprostit do nějakých 15 minut, má 90% šanci na záchranu. Po 45 minutách však přežije už jen 20–30 % zasypaných. Z toho plyne jediné – najít a vyprostit oběť co nejdříve. Právě za účelem urychlení lokalizace oběti Recco vzniklo. Rychlost vyhledávání s jeho pomocí má – v kontextu dneška – ale své zásadní limity: zejména ten, že detektor, tedy zařízení, za jehož pomoci se oběť nalezne, musí ovládat profesionál. A ten se musí dopravit na místo nehody, což obvykle zabere drahně času. Proto je v současné době tak jasně dané, že základní a nejúčinnější metoda záchrany z laviny je sebezáchrana. Kamarádi – pokud na to mají vybavení a dovednosti – jsou na laviništi takřka okamžitě a jejich potenciální pomoc je nejvýznamnější. Ovšem praxe a z ní vycházející statistiky ukazují, kolik výjimek z obvyklých předpokladů se může objevit.

120

FOTO: RECCO AB

ystém Recco se zrodil ve Švédsku na konci minulého století za účelem urychlení lokalizace obětí zasypaných sněhovou vrstvou laviny. Za nápadem stála frustrace ze ztráty přítele. Magnus Granhed se tehdy v roce 1973 při lavinovém neštěstí ve švédském Äre nesmířil s myšlenkou, že by dlouhé vyhledávání zasypaných pomocí sond a lavinových psů nešlo pomocí moderní technologie urychlit, a tím ušetřit něco času. Času, jehož zlomky rozhodují o životě a smrti. Nakonec oslovil švédský Královský technologický institut s cílem vymyslet detektor, který by našel člověka pod vrstvou sněhu. To ale trvalo ještě hodně let – až v roce 1981 začala poprvé pomáhat speciální destička tím, že odrážela signál vysílaný záchranáři, tzv. reflektor. Už tehdy nevelké pasivní elektronické zařízení se od těch dob stále zmenšuje a stále častěji se integruje do stále více součástí výbavy lyžařů – nejčastěji oblečení, ale i do lyžařských a snowboardových bot, přileb, pásků na hodinky, opasků, sedacích úvazků, batohů… Stalo se tak běžným, že dnes často lyžaři ani nevědí, že na sobě něco takového nesou. Ovšem samozřejmě, disponují jím zdaleka ne všichni. K tomu, aby reflektor fungoval, ovšem potřebuje svůj protějšek – detektor. Právě a jedině ten je schopen reflektor pod sněhovou vrstvou objevit – respektive zachytit jím odražený signál a lokalizovat jeho zdroj.

Systém Recco umožňuje vyhledání oběti laviny profesionálními záchranáři. Není náhradou za povinnou lavinovou výbavu: pípák, lopatu a sondu používanou pro sebezáchranu kolegy z lyžařské skupiny. Recco je pomalé, ale…

To, co bylo původní podstatou systému, se stalo paradoxně i centrálním bodem kritiky konceptu: Recco, které má být při vyhledávání zasypaných zásadně rychlejší než pouhá lidská (a zvířecí) síla, je přesto příliš pomalé. Zde nutno trochu uvést historický kontext – sedmdesátá léta minulého století byla dobou, kdy se začal rodit první lavinový vyhledávač, na slavnou frekvenci 457 Hz se nastoupilo až v roce 1986. I obecné znalosti lavinové problematiky a zejména technologické možnosti byly zdaleka ne na takové úrovni, jako jsou dnes. Práce s prvními pípáky vyžadovala vysokou úroveň dovedností a zkušeností. V té době se nevědělo, kterou cestou se vývoj vydá – první zachráněný systémem Recco se datuje rokem 1987, kdy si tento primát připsalo švýcarské Lenzerheide. Dnešní moderní osobní lavinové vyhledávače jsou uživatelsky intuitivní i snadno dostupné, a stávají se tak – díky bohu – jakousi novou povinnou výbavou každého, kdo se vydá na nezajištěné svahy. Tedy zopakujeme: Moderní pípák v ruce trénovaného jedince organizovaného ve funkční skupině zachraňujících je tím nejefektivnějším nástrojem záchrany z laviny – to je jisté a neoddiskutovatelné. Samozřejmě pouhý historický kontext neobhájí současnou existenci čehokoli

zastaralého či překonaného. Ale ačkoli by se mohlo zdát, že Recco ve stínu moderních pípáků ztrácí na významu, není tomu úplně tak. To víme jistě, jelikož to prozrazují aktuální tvrdá data – statistiky zachráněných životů, i mnohé jednotlivé příběhy. Osudy lidí, lyžařů i lavin jsou totiž spletité. Laviny nepadají pouze na trénované a vybavené skupiny. Každá nehoda je unikátní a specifická. A pokud nám skutečně jde o záchranu každého jednoho života, má i Recco dodnes své opodstatnění jakou součást mixu opatření k minimalizaci lavinových ztrát.

Kritických 15 minut

Vraťme se ještě k popisované křivce přežití. Oněch 15 či 20 minut, kdy má zasypaný vysokou šanci přežít, glosují kritici systému větou, že „záchranáři s Reccem přijedou najít a vykopat mrtvé“. Jenže toto je jaksi brutálně paušalizující. Jistě si nedokážeme představit, že by uplynutím 15, 30 nebo 60 minut záchranáři akci odpískali a šli domů jen proto, že statistický cíl klesl pod kritický bod. A nejde jen o humanitární povinnost: Naděje, že člověk pod sněhem je živ, přestože s časem strmě klesá, existuje ještě další hodiny. Jsou známy případy přežití pod lavinou i po desítkách hodin. A trefně to ilustruje křivka přežití, která zahrnuje i vyhledávací metody.

Pravděpodobnost přežití (%)

Kamarádská sebezáchrana + vyhledávač / lopata / sonda

Šance na přežití (%)

Příklad z Kanady celkem udušení…

Organizovaná záchrana + Recco detektor Organizovaná záchrana + sondy / lavinoví psi

Příklad ze Švýcarska celkem

Doba zasypání (min)

Graf zachycující časové fáze v souvislosti s metodou vyhledávání. Modrá je nejrychlejší kamarádská sebezáchrana, šedá je historická metoda s použitím záchranářů, sond a lavinových psů. Červená mezi nimi je záchrana s použitím Recco detektoru. Pokud se podaří přiletět do 20 minut, začíná ve chvíli, když naděje na přežití je ještě 50%, pokud přiletí do 40 minut, pravděpodobnost přežití má stále jeden ze tří postižených

Každou lavinovou nehodu provází jiné okolnosti, o každý jeden život člověka je potřeba bojovat všemi nástroji. Okamžitá sebezáchrana pomocí vlastního vybavení je nejefektivnější, ovšem pokud se kompletně nepodaří do příjezdu profesionálních záchranářů, přichází na řadu všechny další dostupné metody: Recco, lavinoví psi, systematické sondování… A právě Recco

Pravděpodobnost přežití pod lavinou v závislosti na čase. Modrá linka udává 301 případů z Kanady, černá definuje 946 případů ze Švýcarska, vše mezi lety 1980 až 2005. Lze sledovat výrazné rozdíly, například ve Švýcarsku přežilo takřka 50 % zasypaných ještě po 30 minutách a 20 % po 90 minutách. Ty způsobují odlišné podmínky klimatické, terénní i kulturní (např. způsoby lyžování a chování lidí v horách). Kdybychom utvořili graf z případů ryze českých, dopadl by nejspíš ještě trochu jinak

by mělo nastoupit ihned coby druhý stupeň záchranné operace.

zásadně stoupá pravděpodobnost, že zachytí i člověka, který na sobě značku Recco nemá a nikdy ji neviděl. Vůbec nemusí nutně platit, že profesionální záchranář s detektorem se na laviniště dostaví až za 40 minut – někde to může být značně rychlejší. Nejvíce pak v oblastech, kde záchranné služby disponují silnějšími detektory zabudovaných v helikoptérách záchranářů.

Telefon zastoupí reflektor

Podstatné je, že dnešní detektory – přístroje, které lokalizují signál od obětí – nereagují pouze na reflektory Recco. Zachytí často i jiná elektronická zařízení, zejména mobilní telefony (mimochodem i tradiční pípáky), takže

VYBRANÉ PŘÍPADY, KDY BYLY OBĚTI LOKALIZOVÁNY POMOCÍ TECHNOLOGIE RECCO Lokalita

Aktivita

Hinterstein, Německo

La Plagne,Francie Sv. Mořic, Švýcarsko Valmorel, Francie Porté-Puymorens, Francie

sněžnice off-piste snowboarding off-piste lyžování off-piste lyžování off-piste lyžování off-piste lyžování

Reutte, Rakousko Banff, Kanada Cervières, Francie Zakopané, Polsko Orelle, Francie Baqueira Beret, Španělsko

Valfréjus, Francie

Lavinový vyhledávač neměli

Lidí ve Celkově Hloubka oběti pod Doba od zakopání Prvek odrážející skupině zasypáno osob povrchem (cm) k lokalizaci (min) signál Recco 2 1 150 45 fotoaparát

neměli

150

neměli neměli neměli měli

3 2 2 5

1 1 1 1

150 100 150 20

22 30 20–30 _

off-piste lyžování

měli

150

lezení v ledu sněžnice horská turistika off-piste lyžování off-piste lyžování

neměli neměli neměli neměli neměli

2 2 2 4 4

1 2 2 1 2

270 150 100 40 130–150

6 dní 1 den 4 dny 13 méně než 35

Stav oběti při vyproštění při vědomí

walkman

při vědomí

RECCO reflektor RECCO reflektor RECCO reflektor RECCO reflektor lavinový vyhledávač svítilna/čelovka RECCO reflektor mobilní telefon mobilní telefon mobilní telefon

při vědomí při vědomí při vědomí při vědomí při vědomí mrtvý mrtvý mrtvý v bezvědomí při vědomí

Společnost Recco nemá nástroje na to sbírat informace o všech záchranných akcích, chybí proto kompletní přehled, kdy byl systém při záchraně využit a jak. Ze studie 15 vybraných případů kompletně zasypaných osob detekovaných systémem Recco provedené mezi roky 2005 a 2015 lze vyčíst, že pouze 6 z nich pomohly najít speciální reflektory v oblečení apod., významně pak detektory reagovaly na mobilní telefon, ale i na čelovku, walkman nebo fotoaparát. Mimochodem, v osmi případech byli vyproštění při vědomí, v šesti mrtví

121

POWDER

LAVINY

FOTO: GETTY IMAGES

Dnes Recco slouží zdaleka nejen k lokalizaci oběti v lavině, ale i k mnoha dalším účelům, zejména vyhledávání osob ztracených v divočině, poraněných v oblastech bez lidí apod.

4. ledna 1956 zasypala lavina šest lyžařů v davoské oblasti Parsenn. Dva z mužů byli zachráněni, tři další a jedna žena zemřeli. Na fotce v rukou švýcarského vojáka není Recco, ale detektor kovů. Ten používá v naději, že zachytí signál odražený některou ze součástí výbavy oběti

122

PŘÍPAD

Alfa a omega je detektor

Ovšem význam a přítomnost reflektoru Recco – tedy té malé destičky, kterou nosíte zašitou třeba v bundě – má jedno silné ale. Neobejde se bez svého protipólu – detektoru. Ztrácí smysl tam, kde neexistuje záchranná služby vybavená kompatibilními detektory. Detektor je zařízení, které dokáže reflektor najít, zachytit jím odražený signál a lokalizovat jeho zdroj. Obvykle je v držení horských záchranných služeb, které vysílají své týmy k lavinovým nehodám. Takových jednotek je na světě na 900, v Česku ale až do letoška nebyl. Až od sezóny 21–22 by se měly dostat jeho první exempláře do rukou HS Krkonoše a HS Jeseníky. Dříve v Česku při některých nehodách suplovali při jeho potřebě polští záchranáři, kteří jej ve výbavě již roky mají. Polští záchranáři při záchranných akcích v Česku ale obvykle nastupují se zpožděním až za českými, a jak jsme již psali, čas rozhoduje – systém Recco tak mohl zachránit minimálně o jeden život navíc, což dokazuje 13 let starý případ lavinové nehody v Pramenném dole v Krkonoších.

Zbytečná smrt v Pramenném dole 26. prosince 2008 byli strženi dva z tříčlenné skupiny, skialpinista a skialpinistka, v Pramenném dole v Krkonoších. Nikdo neměl lavinovou výbavu. Třetí nezasažená skialpinistka okamžitě přivolala pomoc, k Horské službě ve Špindlerově Mlýně se informace dostala ve 13:25, na místo se záchranáři dostali asi ve 14:00. Skialpinista byl zasypán celý, ale měl štěstí, dokázal si uvolnit hlavu a přivolat pomoc kamarádky. Zasypanou skialpinistku ale ne a ne lokalizovat, přestože na laviništi sondovalo asi 60 záchranářů a sedm lavinových psů. Po nějakých dvou hodinách se do akce zapojil záchranář z polské záchranné služby GOPR, který pomocí detektoru Recco až v 16:20 – tedy až tři hodiny po stržení laviny – skialpinistku pod lavinou lokalizoval. Žila. Jenže přišla tma a i poslední záchranný vrtulník musel odletět. Tak následoval náročný svoz pacientky za neustálé resuscitace na kanadských saních do Špindlu, za skútrem a sanitou do nemocnice ve Vrchlabí a poté ještě vrtulníkem do Hradce Králové. Přes maximální úsilí lékařů (mimotělní oběh, postupné ohřívání apod.) bohužel po 22. hodině skialpinistka, přestože neměla žádná vážná mechanická poranění, zemřela. Co by se stalo, kdyby ji helikoptéra odvezla přímo do FN Hradec Králové (čímž by ušetřila hodiny času), se můžeme jen dohadovat. Poslední vrtulník musel odletět pouhých dvacet minut před jejím vyproštěním. Ale skoro jisté je, že kdyby se detektor Recco použil v začátcích pátrací akce, žena by přežila.

SKIALP PŮJČOVNA PŮJČOVNA SKIALP LYŽÍ A VYBAVENÍ NA SKIALPINISMUS

SKIALP OBCHOD PRODEJNA SKIALPINISTICKÉHO VYBAVENÍ

Každý život je cenný

SKIALP SERVIS & TIPY SERVIS PRO SKIALPINISTY A KNOW-HOW

SKIALP TÚRY A TRASY TÚRY S HORSKÝM VŮDCEM A ZNAČENÉ SKIALP TRASY

•

Okolo 150 světových značek prodá miliony produktů s integrovaným reflektorem Recco. Naskýtá se otázka, proč mít všité reflektory, když nosí telefon. Odpověď: Protože čím více odrazných reflektorů, tím větší pravděpodobnost rychlé a přesné lokalizace. Proto se také doporučují reflektory na každou botu a na oba z hlavních dílů oděvu, aby se případný jediný reflektor nedostal do slepého úhlu, v němž nebude detekován.

v ů d c e

Reflektor

Skitour Centrum Dolní Morava +420 777 035 745 +420 608 769 064 E-mail: skitour@rockart.cz Velká Morava 35 - Na Točně 561 69 Dolní Morava www.ski-alp.cz www.skitourshop.com www.horskyvudce.cz

h o r s k ý

Vysílá signál o frekvenci 866,9 MHz a z původních 16 kg se zmenšil na dnešní jeden kilogram. Hledá nejen Recco apod., ale i pípáky, telefony a další zařízení. Standard Recco používá přes 900 lyžařských středisek, záchranných organizací a heli operátorů po celém světě.

Kdy může Recco zachránit život: Při náhodném zásahu laviny například na sjezdovce Při lyžování ve volném terénu bez lavinové výbavy (které je bohužel stále velmi časté nejen v Česku – jedna globální studie udává, že 44 % obětí lavin nemá lavinový vyhledávač!) Při zasažení a následné paralýze většiny či celé vybavené skupiny Při nehodě jednotlivce či dvojice (porušení bezpečnostních zásad min. počtu osob na túře) Při nehodě spojené s uživatelskou chybou při použití lavinové výbavy (vypnutý, vybitý, ztracený, zapomenutý pípák) Při mnohočetném zasypání více členů vybavené skupiny, kdy sebezáchrana naráží na lidské a časové kapacity

m o u n t a i n

Detektor

g u i d e

•

Z čísel i jednotlivých příběhů si lze udělat představu, nakolik je systém Recco efektivní a nakolik ne. Jakou má roli v celkovém mixu lavinové záchrany. Vzhledem k desítkám zachráněných životů mám za to, že můžeme směle říct, že do celkového konceptu patří – a měl by patřit i do českých hor! Detektor společnost Recco záchranným službám pronajímá za 2 500 € ročně, tedy za necelých 65 tisíc korun. Cena zahrnuje povinné zaškolení a pravidelný trénink, což je podmínka efektivní záchrany.

b e r g f ü h r e r

44 % obětí lavin nemá lavinový vyhledávač.

www.ski-alp.cz

POWDER

LAVINY

Výhody Recco: Cena a dostupnost Nulová údržba, nulové nároky na energii/uživatelská jednoduchost Neomezená životnost Minimální rozměry a hmotnost (pod 4 g) Využití i pro outdoorové aktivity (lokalizace a záchrana v divočině apod.) Bezpečné vyhledávání z vrtulníku

PŘÍPAD

Vyproštěna za méně než 20 minut Les Crosets, Francie 13. 2. 2016. Kolem 13:00 smetla lavina lyžaře, kteří opustili lyžařské tratě ve středisku Les Crosets. Rodiče a jejich dvě děti vyrazili navzdory významnému lavinovému nebezpečí mimo sjezdovku a lavina smetla jednoho z nich – matku. Záchranáři TéléChampéry ji dokázali pomocí systému Recco lokalizovat a vyprostit nezraněnou za méně než 20 minut, přestože byla pod 80cm vrstvou sněhu. Lavina byla 30 m široká, 40 m dlouhá, výše odtrhu činila přes 1 metr.

PŘÍPAD

70 minut tři metry pod lavinou Juan, Švýcarsko, 14. ledna 2019. 22letý muž lyžoval na strmém svahu mimo označené tratě švýcarského střediska Juan spolu se dvěma dalšími lyžaři, když se uvolnila 50 metrů široká (a ve výsledku 250 m dlouhá) lavina, která jej smetla. Panoval 3. stupeň lavinového nebezpečí, přičemž nikdo ve skupině nebyl vybaven lavinovým vybavením, takže k záchraně oběti byli přivoláni profesionální záchranáři ze služby REGA. Helikoptéra přivezla lavinového psa i detektor Recco. Pes označil možnou zónu polohy po 10 minutách, ale sondování bylo neúspěšné. Detektor Recco ale určil místo, kde se oběť nalézala, přesně, což následně potvrdilo i sondování. Po 40 minutách kopání byl lyžař nalezen živý a při vědomí v hloubce 3,2 metru. Byl vyproštěn asi 1 hodinu a 10 minut po zasypání a převezen do nemocnice. Dnes je v pořádku. Muž byl lokalizován díky reflektoru Recco, jejž měl integrován v bundě. PŘÍPAD

Když detektor našel telefon Baqueira Beret, Španělsko, 2. února 2015. Dva lyžaři pohybující se mimo sjezdovku byli úplně zasypáni v lavině poblíž lyžařského areálu ve španělské Baqueira Beret v Pyrenejích. Skupina 4 lyžařů se pohybovala

PÉŘOVÉ RUKAVICE MITTS 4000 DOWN Přírodní hřejivost husího peří Teplotní určení do -15°C EXEL DRY® STREAM membrána s 20.000 mm H2O  Dlaň a palec vyztužené odolnou kozí kůží  Kapsička na skipas a další technické detaily

K dostání u vybraných outdoorových prodejců. www.sirjoseph.cz/prodejci

mimo sjezdovku, aniž by u sebe měli lavinové vybavení. Přivolaná záchranná hlídka okamžitě zareagovala a pomocí detektoru Recco lokalizovala prvního lyžaře zasypaného 1,4 metru pod povrchem už po 6 minutách hledání. Signál detektoru pravděpodobně odrážel lyžařův mobilní telefon (obrácený k povrchu). Tento zachráněný indikoval zónu, kde by mohl být zasypán jeho kolega, toho asi o 20 minut později lokalizovali pomocí sondování – byl 1,5 metru hluboko. Oba lyžaři přežili. Tato záchranná akce dokazuje efektivitu hledání pomocí detektorů Recco, přestože hledaná osoba nemá speciální reflektory. PŘÍPAD

Nalezen po pouhých 12 minutách Orelle, Francie, 3. března 2015. Čtyři lyžaři byli zasaženi malou lavinou, která tři z nich přenesla přes 15m útes a jednoho zcela zasypala. Ihned přivolaní záchranáři dorazili rychle a na malém laviništi (25 x 20 m) hledali mimo jiné i s detektorem Recco, jenž záhy zachytil signál. Oběť byla vyproštěna ze 40cm hloubky po pouhých 12 minutách naživu, ale v bezvědomí a s vážným poraněním hlavy. Lyžař nebyl vybaven reflektorem, přesto byl nalezen Recco detektorem, který reagoval na slabý signál vycházející pravděpodobně z lyžařova mobilního telefonu. Operátor signál zachytil až při svém druhém průchodu, kdy hledal v jemnějším mustru těsně nad sněhovým povrchem.

FOTO: RECCO

Někdy už je pozdě, ale najde se alespoň tělo Polar Circus, Banff, Kanada, 2. února 2015. V rámci cvičení kanadských armádních sil byl ve čtvrtek odpoledne, 2. února 2015 stržen jeden ze dvou horolezců lavinou, kterou sám inicioval. Jeho partner na laviniště v prudké ledové stěně viděl, ale ani jeden z vojáků neměl lavinový vysílač umožňující sebezáchranu. Profesionální záchranáři se informaci dověděli až pozdě večer, kdy blížící se sněhová bouře měla do oblasti přinést další metr sněhu, další záchranné práce se musely přesunout až na sobotu, nicméně následné práce na odstřelu potenciálních lavin způsobily v oblasti další rozsáhlé závaly. Záchranáři se na místo dostali až v pondělí za pomoci helikoptéry a celé hledání se dvěma psy a detektorem Recco probíhalo při současném jištění na laně. Bylo známo, že oběť nebyla vybavena reflektory Recco, proto bylo upřednostněno hledání pomocí psů – neúspěšně. Vzhledem k tomu, že psi byli vybaveni reflektory Recco, musel operátor před hledáním detektorem počkat, až se přesunou pryč z laviniště. Ve středu pak zachytil operátor detektoru Recco signál, který se odrážel od čelovky, již měla oběť v batohu. Muž byl poté nalezen mrtev 2,7 m pod povrchem nánosu.

RECCO SAR, detektor pro helikoptéry, dokáže při letu rychlostí až 100 km/h snímat prostor pod vrtulníkem s koridorem širokým až 100 m. Během 6 minut pokryje až 1 km² lesů či horského terénu

Zakopané, Polsko, 21. února 2015. V sobotu 21. února 2015, poté, co silný vítr způsobil silný přesun navátého sněhu, vyrazili dva turisté na horskou chatu do Doliny Pěti polských jezer. Když do chaty nepřišli do jedné hodiny v noci, správce chaty zavolal záchranáře ze služby TOPR, kterým pomáhali i záchranáři ze Slovenska. Bez úspěchu prohledali několik čerstvých lavin se sondami, psy a detektorem Recco. Hledání pokračovalo i v pondělí, ale až v úterý

odpoledne detekoval operátor v menší lavině (80 x 5 metrů) signál, který následně potvrdila sonda. Druhý signál byl detekován poblíž. První oběť byla pohřbena jeden metr, druhá 2,5 metru hluboko. Dvojice sledovala letní stezku místo bezpečnější zimní, lavinu zřejmě iniciovala sama dvojice. Žádná oběť neměla lavinový vysílač – který by jim tentokrát ale nepomohl. Obě oběti byly nalezeny díky odrazu signálu od jejich mobilních telefonů.

• •

•

• Android iOS

• •

SKIALP RECENZE

LAVINOVÝ VYHLEDÁVAČ

LUKÁŠ VAVRDA ODBORNÝ REDAKTOR SNOW

ORTOVOX Diract Voice –

revoluční nejen hlasovou navigací, ale i celkovou jednoduchostí a ovladatelností

iract Voice byl oceněn na letošním ISPO Munich pro inovaci v podobě hlasového navádění, které známe například z automatických externích defibrilátorů – u nich je důkladně prokázáno, že spojení hlasové a obrazové navigace zvyšuje šance na přežití zachraňovaného. A Diract Voice je obdoba AED při lavinové záchraně. Při testu tohoto pípáku byla nasnadě jednoduchá metoda – dát úplnému laikovi do ruky běžný vyhledávač a Diract Voice a sledovat rozdíl.

Co má Diract Voice navíc?

Hlasové ovládání je jen jedna utilita, kterou vyhledávač disponuje. Z většiny moderních přístrojů mám pocit, že jsou stále složitější. To je rozhodně výhoda pro zkušené zachránce, kteří nové funkce využijí, ale pro nás, běžné uživatele, je Diract Voice velice přívětivý. Především je příjemně placatý a má velký displej, pouzdro je jednoduché, ale příjemné na nošení – také je příjemně lehký. V popruhu pouzdra je zašita RECCO destička. Přepínání režimů je atypické, ale jasné – každý na něj velmi rychle přijde už jen proto, že je potřeba s oranžovou páčkou pohnout pro zapnutí přístroje. On/off tlačítko je ukryto pod ním (v režimu send). Samozřejmostí je přepnutí do režimu send při pádu sekundární laviny (po 2 minutách bez pohybu), a to včetně Stand-by módu. To je stav, kdy je vyhledávač zapnutý, ale nevysílá, ani nevyhledává – hodí se například těm zachráncům, kteří mají na starost zavolat pomoc nebo připravit lopaty a sondy. Pípáky je přestanou rušit a ostatní budou mít klid na vyhledávání a poslouchání hlasových příkazů. V mobilní aplikaci lze pohotovostní režim, přepnutí při zasypání sekundární lavinou i hlasovou navigaci vypnout. Při vypnutí hlasové navigace je vyhledávač stále stejně účinný, tuto možnost ocení ti, kteří jsou ve vyhledávání zběhlí a zvukové pokyny je ruší, ale například při zapůjčení vyhledávače méně zkušenému je mohou opět zapnout.

126

K vyhledávači dostanete jednodenní skialp/freeride/lavinový kurz zdarma v hodnotě 1 590 Kč. Více na www.diract-voice.cz

V aplikaci lze provést také základní nastavení (výběr z 9 jazyků, aktualizace a updaty). Po zapnutí vyhledávače se objeví výzva k provedení Partner-check. To je více než vhodné před každou túrou připomenout. Po jejím provedení a otestování funkce přepnete vyhledávač do režimu send a uložíte do pouzdra, kde zdánlivě „spí“. Ve skutečnosti ale pravidelně sám sebe kontroluje, a když signál některé z antén nezachytí, přepne na jinou. Do režimu vyhledávání přepne přístroj uživatel pomocí oranžové páčky a po chvíli se začnou ozývat stručné hlasové pokyny, doplněné klasickou navigací na displeji. Přístroj informuje o zachycení signálu a způsobu a směru, kterým se v laviništi pohybovat. Pokyny jsou jasné, stručné, klidným hlasem, není jich zbytečně mnoho. Před přepnutím do režimu send při dlouhé neaktivitě začne vyhledávač hlasitě signalizovat, aby případně uživatel mohl přepnutí zabránit. Pokud se zachránce dostane blízko k vysílači, přístroj jednoduše navádí ke křížovému dohledání zasypaného, pak je na řadě bezchybně fungující tlačítko Mark, kterým si vyhledávač signál vysílače „odškrtne“ a začne hledat další. Přístroj se zorientoval i v „lese“ čtyř vyhledávačů, všechny bezchybně rozeznal a „zamarkoval“. Díky systému Smart Antena také přístroj vysílá stejný signál do všech stran, nezáleží tedy na poloze zasypaného.

Test laikem

Svěřil jsem přístroj do ruky naprostému laikovi, který v životě lavinový vyhledávač neviděl. Vysílač jsem schoval ve vzdálenosti padesáti metrů a testérovi dal do ruky vypnutý vyhledávač Diract Voice bez jakýchkoliv dalších pokynů. Zachycení signálu trvalo necelé dvě minuty, správné dohledání

na první pokus zhruba tři a půl minuty. Pro srovnání jsme stejnému testérovi následně vyhledávače vyměnili – i když už tedy trochu věděl, co vyhledávač ukazuje, zapnutí a orientace v ovládání zabrala o dvě důležité minuty déle. Tato situace samozřejmě v horách nemá nastat, každý má umět svůj přístroj ovládat. Ovšem například při pátrání záchranářů jsou známé situace, kdy mohou být svědkům nehody rozdány vyhledávače a mohou pomáhat se záchranou – pak je přínos Diract Voice naprosto jasný. Diract Voice jsme testovali primárně jako přelomový pro hlasovou navigaci, což je jistě velká věc (jak už řekla i porota ISPO), ale překvapil i celkovou ovladatelností a příjemným užíváním – rozhodně velký krok vpřed ve všech směrech. Zřejmě jde o jeden z uživatelsky nejpřívětivějších vyhledávačů na současném trhu.

VÝHODY hlasové ovládání, celkově jednoduchá ovladatelnost v češtině jednoduchý tvar i design, příjemné nošení základní funkce jsou zcela intuitivní a spolehlivé vzhledem k provedení poměrně dostupná cena výdrž baterie přes 200 hodin vysílání, pak garantovaná hodina vyhledávání

NEVÝHODY nabíjení kabelem USB-C (nemožnost vyměnit za baterie, nevýhoda pouze pro zvlášť dlouhé expedice do vzdálených oblastí bez přístupu ke zdrojům energie) krytka otvoru pro nabíjení může být slabým místem (vypadá bytelně, ale co s ní udělá několik let otevírání a zavírání nejsme zatím schopni posoudit)

VÝKON A INOVACE V PŘÍRODNÍM DESIGNU

Limitované edice, zakázkové ručně vyráběné freeridové, skialpové a carvingové lyže spojující high-tech a ekologické materiály.

www.forestskis.com R: Viktor Novák F: Klaudia Neupaerová / R: Pierre Marchionni F: AMÉDÉZAL – Hugues de Tournemire

FOTO: INTERSPORT PEC

SKIALP BUSINESS STORY

TEXT: PETR SOCHA

ÚTĚK Z CIVILIZACE „NÁŠ OBCHOD JE OTISK NAŠICH SLABOSTÍ A VÁŠNÍ“

„Kdybychom dnes měli možnost učinit ta rozhodnutí znovu, tak bychom měnili máloco.“

Dokola slýcháme, jak je doba uspěchaná, jak je člověk ve Kateřina a Rudolf Kopkovi. Každou volnou chvíli tráví v zimě na skialpech vleku povinností, kariéry, vydělávání a splácení v kolo- Osudová cesta každý větší výkon je ale třeba postupně sbíTři měsíce navštěvovali v Austrálii jazykový toči, z něhož se nedá vystou- Na rat sílu a zkušenost. Trénovat kuráž. Poslouchat kurz, tři měsíce cestovali v karavanu. A potom pit. Příklady ale ukazují, že to své nitro. V roce 2007 přišla první velká výzva, se vrátili do pražského světa bílých límečků. jak narušit původně nalinkovanou cestu: „RozRuda: „V Austrálii to bylo úžasný. Po návratu lze. Je to pouze o tom, najít hodli jsme se odjet na půl roku do Austrálie. jsme pak možná o to víc toužili vrátit se tam, Z mého pohledu to bylo jedno z nejtěžších odkud jsme, a to je z kopců, bydlet v horách, odvahu a rozhodnout se. a nejodvážnějších rozhodnutí, které jsme kdy učinili. A zároveň jedno z nejlepších,“ hodnotí někdejší krok Ruda a Katka přidává: „Je pravda, že asi tato naše cesta byla rozhodující, protože záhy přišla krize a vše bylo jinak než dřív. Tím, že jsme si vyzkoušeli ten neobvyklý krok – vystoupit z toho kola na neznámou cestu, kdy nevíš, co tě čeká – a ono ti to vyjde, a naopak tě to posílí a obohatí, to nás asi osmělilo dělat podobně závažná rozhodnutí i v budoucnu.“

mít lesy za barákem, nemarnit ten neopakovatelný život nekonečnými přesuny po Praze a pátečními cestami z Prahy na víkend. Chtěli jsme si udělat víkend ze života.“ Pak přišel podzim 2013, Ruda se vrátil z pracovního pobytu v Moskvě. „Sešlo se několik věcí, i hodně osobních. Došlo mi, že peníze jsou sice hezký, ale když jde tlustý do tenkého, jsou úplně k ničemu…“ Prostě přišel čas přestat mluvit a začít konat.

FOTO: INTERSPORT PEC

Rudolf a Kateřina Kopkovi přišli po maturitě – to se ještě neznali – na další studia do Prahy, a jak to tak bývá, velkoměsto je spolklo. Po absolvování vysoké školy pokračovali přirozenou cestou v kariéře, až se usídlili ve vyšších manažerských pozicích velkých firem. Rudolf se pracovně podíval do Německa a Ruska, až se nakonec pro oba stal každý (nejen) všední den jedním dlouhým pobytem v prosklené kanceláři. Pracovat jako vrcholný manažer může být pro někoho sen. Dobře placené teplé místo ale má svá neviditelná proti: stres, zodpovědnost, nedostatek volného času, neúprosně nezdravý životní styl. Náš pár z rovných kolejí kariéry vykolejila série, jak říká Ruda, „osudových chyb“. Tou první byl nákup chalupy v Krkonoších.

Osudová chalupa v Krkonoších

„Úplně obyčejně se nám přestalo chtít jezdit zpátky do toho betonového světa. Hodně jsme mluvili o tom, jak to změnit, ten proces byl plíživý a zdlouhavý, až po několika letech jsme dospěli k závěru, že pokud chceme opustit fázi tlachání a myslíme to vážně, musíme začít konat. A shodli jsme se, že se přestěhovat chceme, že chceme přeformátovat náš život. Při představě, že ještě za deset let budu pořád dělat ve stejné intenzitě to, co dělám a dělat nechci, člověku dojde, že musí hledat řešení,“ rekapituluje Ruda minulé roky.

128

„Když jsme otevřeli, přišel nějaký pán a říkal: Jdu se na vás podívat, vy zbankrotujete, tady měla být diskotéka…“

„Pořád spatřujeme ve skialpech potenciál. Byť ten velký boom odezní, pořád zůstane veliké jádro lidí, kteří mají rádi přírodu a kteří svou přízeň skialpům zachovají.“ Osudový Intersport

Ruda i Katka celý život rádi sportovali, pročež se zrodila myšlenka uplatnit své korporátní zkušenosti s něčím, co se sportem souvisí. Sportovní prodejna. Chtěli bydlet na přestavěné chalupě a mít obchod ve Vrchlabí. Dopadlo to maličko jinak: bydlí v domku ve Svobodě nad Úpou a obchod mají v Peci pod Sněžkou. Chalupu prodali. To ale předbíháme. Osud jim nabídl skoro 200metrový prostor v centru Pece pod Sněžkou. Katka: „Tehdy tomu nikdo nevěřil, že by v Peci fungoval takto velký sport. Ale my ano a prostě jsme do toho šli.“

Přestože zkušenosti s prodejem sportovního zboží měli nulové. Možná zapracoval analytický mozek supermanažera, který věděl i to, kam sáhnout pro potřebné know-how: franšíza. Ruda: „Poptali jsme více partnerů, nakonec jsme nejlepší odezvu našli v síti Intersport. To byla opět další osudová trefa.“ A tak vzniknul Intersport Pec, první velký sport v Peci pod Sněžkou, v jednom z nejvýznamnějších lyžařských center Česka.

Osudový skialp

Ruda často opakuje, že jejich obchod je „otiskem jejich slabostí a vášní“ a necítí smysl v tom nabízet aktivity, kterým sami neholdují a nerozumí. Právě proto, že jsou oba vášniví skialpinisté – Ruda skialpuje už 31 let –, rozhodli se nabízet skialp. Dnes mají asi největší skialpovou půjčovnu v republice. „Na začátku milénia, když jsi přišel na Výrovku, tak tam stálo opřených x desítek párů běžek a naše a ještě možná jedny dvoje skialpy. Dneska to je přesně naopak. Vůbec jsme tehdy netušili, že by se to mohlo takto zlomit, že se skialp dostane tam, kde je dneska. Prostě jsme tomu sportu věřili a rozhodovali se podle svých vlastních koníčků.“ Ale i v jiných oblastech se projevuje jeho pionýrský duch. „Jako první

FOTO: INTERSPORT PEC

„Máme, musím zaklepat, ťuk ťuk, super zaměstnance, holky jsou strašně schopné a zákazníky dokážou nadchnout. Vedoucí a servisák Karel je mimořádně manuálně šikovný. Velmi dobře se všichni doplňujeme a je zřejmé, že bez nich bychom to nezvládli.“

„Mezi dobrý a levný volíme dobrý – možná až superkvalitní.“

v regionu jsme v roce 2014 začali nabízet k půjčení kvalitní značková elektrokola (Scott s motorem Bosch), na což taky zákazníci nejprve koukali přes prsty, ale rok nato zájem o ně prudce akceleroval.“

Dovolená? Neznám

Po světě koluje mnoho příběhů o tom, jak člověk uteče z civilizace, aby po nějaké nedlouhé době prokoukl a vrátil se se sklopenýma ušima zpět do jejího bezpečného náručí. Manažerská práce je sice do jisté míry stereotypní, často časově náročná, ale co když člověk jako nový majitel sportovní prodejny zjistí, že má najednou času ještě míň? Nebyl to příběh i Katky a Rudy? „Byl,“ odpovídají oba svorně. „Kdysi jsme hodně cestovali, jezdívali na dovolenou, nejen ta Austrálie, ale byli jsme třeba čtyři týdny na kole na Kubě a podobně, to teď nemůžeme,“ přiznává Katka a Ruda doplňuje: „První dva roky jsme byli mimo obchod nejvíc na tři dny v kuse, pak nás to začalo trochu pouštět, ale faktem je, že i dnes náš prostor pro dovolenou je od odvodu DPH do mezd, tedy dva týdny, to je limit, který jsme zatím nepřekonali. … Je pravda, že práce máme o poznání víc, ale je to jiné v tom, že člověk rozvíjí něco, čemu věří, co mu dává smysl, zpovídá se sám sobě. Myslím, že za oba mohu říct, že nás to pořád baví. Pořád máme nové nápady, co dělat jinak a lépe, co nabídnout, čím zaujmout. A v tom je možná ta síla, klienti pak cítí, že se o ně člověk stará rád.“

Intersport Pec – zajímavá fakta Prodejna a půjčovna v Peci pod Sněžkou má skoro 300 m2 Půjčovna nabízí každou sezónu zcela nové zboží! Pro sjezdaře: prémiové značky Blossom, Kästle a Völkl Pro skialpinisty: šest desítek skialpových setů Kästle a Dynafit, šest splitboardů. Nově je v nabídce i baterie dětských skialpů na denní i sezónní výpůjčky (lyže od 120 cm) Pro cyklisty: špičková karbonová celoodpružená elektrokola Trek Speciality: vlastní limitovaná edice merino svetrů zn. Kama, vlastní ponožky s motivem Sněžky. Široká nabídka značek Crazy, Maloja, Marmot, Dynafit, Salewa, Silvini, Smith, Mons Royal, Scott...

129

TEXT: PETR SOCHA

SNOW TEST

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

SNOWTEST

SKIALP 2021

Už v listopadovém vydání jsme přinesli hlavní dávku testů skialpových lyží, které jsme zastropovali šířkou 89 mm pod botou. Někde kolem ní se totiž láme širokopásmová univerzálka s lyžemi, které už preferují měkčí sněhové podmínky. Čili tentokrát přinášíme test těch širších lyží, které se prosadí právě zejména v prašanu nebo jarních snězích. A které taky mnohem více akcentují sjezd než výstup a chůzi.

Lyže 90 mm +

amozřejmě žádná přesná hranice mezi lyží univerzální a, řekněme, širší neexistuje či, přesněji řečeno, existuje možná jen v každém z nás. Záleží na preferenci terénu, aktivity, lyžařských schopnostech, tělesných dispozicích, aktuální náladě… Zatímco nejširší model v testu, G3 SEEKr 100, už skutečně míří zejména do prašanu, většina ostatních jen o málo užších je pořád lyžemi takřka na všechno a nebude s nimi problém absolvovat i delší výlety. Vždyť

Lyže v testu podle šířky středu

Lyže v testu podle hmotnosti

Délka lyže Rádius Šířka špičky Šířka středu Šířka paty Hmotnost (cm) (m) (mm) (mm) (mm) lyže (pár)

Značka

Model

Movement Movement Kästle

Session 90 Go 90 Ti TX93

178 170 178

18 18,5 17,1

128 119 129

90 90 93

116 107 115

Egoé

Beat 94

173

20,5

128

114

Test skialpů do 89 mm – 21 modelů/18 značek Výsledky testu 21 skialpových modelů 18 značek širokých maximálně 89 mm najdete ve SNOW 133

Délka lyže Šířka středu (cm) (mm)

Hmotnost lyže (pár)

Značka

Model

2 760 2 860 2 670

Egoé Kästle G3

Beat 94 TX93 FINDr 94

173 178 172

94 93 94

2 540 2 670 2 680

2 540

Zag

Ubac 95

178

95,5

2 720

Movement K2 Movement Scott Black Crows G3 Movement

Session 90 Wayback 96 Go 90 Ti Superguide 95 Camox Freebird SEEKr 100 Go 98 Ti

178 177 170 178 172,2 178 178

90 96 90 95 96 100 98

2 760 2 794 2 860 2 880 2 900 2 940 3 100

G3 FINDr 94 172 19,4 126 94 113 2 680 Scott Superguide 95 178 21 130 95 115 2 880 Zag Ubac 95 178 18,5 129,5 95,5 116 2 720 K2 Wayback 96 177 22 128 96 115 2 794 Black Crows Camox Freebird 172,2 17 133 96 113 2 900 Movement Go 98 Ti 178 20,5 126 98 114 3 100 G3 SEEKr 100 178 18,3 132 100 120 2 940 Hmotnost lyží je převzata z údajů výrobců, vzhledem k odlišným vázáním šla těžko zjistit vlastním měřením.

130

nejlehčí z těchto širších lyží by se zařadila zhruba doprostřed žebříčku hmotnosti lyží užších a nejlehčí „úzkou“ lyži dělí od nejširší jen 18 mm šířky a od nejtěžší 1 000 g hmotnosti. Pokud máte rádi měkčí podmínky, užíváte si sjezd, na lyžích neběháte na čas, nechodíte na dlouhé horské přechody nebo jste tedy třeba těžší, v klidu si vyberete ideální lyži právě z tohoto testu. Stačí, když splníte některé z těchto předpokladů.

Na testování se podíleli: Ondřej Novák, Michael Turek, Jan Klouček, Tomáš Binter, Lukáš Vavrda, Petr Havelka, Petr Socha

SKIALP RECENZE

BLACK CROWS Camox Freebird | HMOTNOST: 2 900 g (pár)

Model Camox Freebird francouzské značky Black Crows je pravým univerzálem navždy a na všechno. Samozřejmě, mají téměř deset centimetrů pod botou, takže pokud jste příznivci rychlých výstupů a více než sjezd vás zajímá samotná cesta nahoru, budou pro vás pravděpodobně příliš široké a těžké. Ale kdo hledá svou jedinou skialpovku pro nekonečné toulání po velkých i malých kopcích a hledání jakkoliv obtížných sjezdů, měl by číst dál. CO PROZRADIL TEST:

Nepatří mezi nejlehčí, alespoň papírově. Ale v kombinaci s lehoučkým vázáním Fritschi Xenic působí na noze velmi obratně, lehce a při chůzi téměř ukázkově drží směr i přes svoji větší šířku. Měl jsem možnost na nich absolvovat celodenní přechod Krkonoš a ani po 42 km převážně po upravených a tvrdších cestách jsem nelitoval, že jsem vyrazil zrovna na tomto modelu. Při sjezdu se chovají výborně, byť testovaná délka 172 cm bude vyhovovat spíše lehčím jezdcům nebo něžnému pohlaví. Hmotnější jezdci by měli volit delší verze, které je lépe podrží i na tvrdším povrchu. Mimo sjezdovky jsou Camox Freebird

fantastické. Na tvrdém podkladu už trochu naráží na limity ve vyšší rychlosti, což je způsobeno kromě přizvednuté špičky i rockerem v patě. Jinak mají lyže standardní camber a patří spíše mezi tužší kousky, na kterých se nemusíte bát traverzovat ani velmi zmrzlé pasáže.

VIDEO

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/video/6816

naopak pouze mírné vykrojení, které zachovává větší plochu a lyže tak nemají tendenci se bořit. A navíc užijete i spoustu zábavy. „Camoxy“ jsou totiž při sjezdu velmi agilní a hravé.

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) REKREAČNÍ

ZÁVĚR:

Pro mě osobně vítěz interní kategorie největších univerzálek pro skitouring. Kromě jednodenních výletů v Krkonoších s nimi lze zvládnout i náročné vícedenní přechody ve vysokých horách. Nebude vás limitovat jejich hmotnost, ani jízdní vlastnosti. V prašanu využijete jejich šířku, v krustě

SPORTOVNÍ

EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

TESTOVANÁ DÉLKA: 172,2 cm | PARAMETRY: 1 33–96–113, R: 17 m | ROCKER:

EGOÉ Beat 94 TESTOVANÁ DÉLKA: 173 cm | PARAMETRY: 1 28–94–114, R: 20,5 m | ROCKER:

| HMOTNOST: 2 540 g (pár)

CO PROZRADIL TEST:

Beat 94 mají svůj základ v osvědčených Lusti Tour 94. Ty patří v testované kategorii nad 89 mm mezi nejlehčí a při chůzi je to opravdu znát. Zvlášť pokud je kombinujete s lehčím pinovým vázáním. Hmotnost 1 270 gramů dokáže konkurovat i mnohem užším lyžím a při troše snahy se dostanete i s pásy na 1 500 gramů na každé noze, což při šířce přes devadesát milimetrů není rozhodně k zahození. Větší šířka se projevuje při chůzi, kde mají Egoé tendenci trochu „šněrovat“, ať už při traverzování, nebo při chůzi po rovině. Ale je to jen otázka zvyku a nízká hmotnost tento drobný neduh bohatě vyvažuje. Při sjezdu jsou velmi klidné a agilní zejména na měkkém povrchu a v prašanu, kam jsou také určeny. Na

132

tvrdším povrchu už naráží na limity své velmi lehké konstrukce z paulovnie a skelných vláken. Vyhovuje jim spíše nižší pohodové tempo, zejména pak na zmrzlém podkladu. V prašanu se na ně naopak můžete spolehnout a dát jim i trochu „za uši“.

ZÁVĚR:

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne)

Egoé Beat zaujmou na první pohled REKREAČNÍ SPORTOVNÍ EXPERT svým designem. My jsme měli k dispozici verzi v černé barvě, ale můžete volit TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) i mnohem křiklavější varianty, které zaLED MANŠESTR ROZMĚKLÁ ujmou méně konzervativní skialpinisty. CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) Doporučit je můžeme spíše nenáročným a začínajícím skialpinistům, kteří NÁROČNÁ PRŮMĚRNÁ SNADNÁ ocení jejich vysokou stabilitu v hlubším RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) sněhu, exkluzivní design i značku a hlavně celkovou hmotnost. NÍZKÁ STŘEDNÍ VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

Česká designovka Egoé se kromě sjezdových lyžích pustila i do skialpů. Kromě dětských modelů Skills najdeme ve skitouringové kolekci i dvě šířky určené pro dospělé. Po názvem Beat můžete volit 82 nebo 94 mm pod botou, a to dokonce v široké nabídce designů.

VIDEO

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/video/6821

G3 FINDr 94

| HMOTNOST: 2 680 g (pár)

G3 je Kanada. A Kanada je prašan. A za prašanem se nedá vždycky vyjet lanovkou, ale občas se musí někam dojít. A někdy to může trvat trochu déle. A na tohle všechno jsou G3 FINDr 94, které jsme měli možnost otestovat ve všech podmínkách, jež nám postavila do cesty krkonošská zima i jarní rakouský ledovec. CO PROZRADIL TEST:

koncepce, která vychází z podmínek v zemi původu. Nejsou určeny na každodenní fitness vycházky, ale pro opravdové ježdění v prašanu a v těžších podmínkách. Mají solidní hmotnost, ale pokud vám jde o ni, najdete Při chůzi jsou pocitově trochu těžší u konkurence mnoho lehčích a vhodi přes jejich relativně nízkou hmotnost nějších lyží na chození. Pokud vám jde 1 400 gramů. Ta samozřejmě poroste o sjezd, spolehlivost a stabilitu, budou s délkou a nutno říct, že pokud jste dojim naopak v této šířce málokteré spělejšího vzrůstu nejen na výšku, ale i co ostatní lyže konkurovat. do hmotnosti, měli byste se poohlédnout právě po delších variantách. Jsou totiž ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) spíše měkčí a v testované délce 172 cm působily jako dobré univerzálky, pro těžší REKREAČNÍ SPORTOVNÍ EXPERT a rychlejší sjezdy však pocitově příliš krátké. Za ten pocit může zejména rocker TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) nejen ve špičce, ale i v patě, který zkracuLED MANŠESTR ROZMĚKLÁ je kontaktní délku hrany na tvrdším nebo CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) rovném povrchu.

Na rozdíl od modelu SEEKr 100 mají standardní 6mm camber, který je mnohem více přibližuje k běžným sjezdovým lyžím. Ale také jim dává do vínku mnohem lepší držení na tvrdším povrchu. I oba rockery ve špičce a patě jsou spíše kratší a slibují tak příznivější držení na ledě. Dřevěné jádro je kombinováno z topolu a paulovnie a bohatě vyztuženo karbonovými vlákny. Lyže tedy mají i solidní torzní tuhost a kromě prašanu se hodí i na náročnější sjezdy ve stinných zmrzlých žlabech. Jejich doménou bude ale přednostně prašan, měkké a rozbité podmínky. Tam se chovají spolehlivě, předvídatelně a velmi ZÁVĚR: Nelze je srovnávat se standardními agilně. Při testování na sjezdovce jsme je dokonce označili jako zábavné a hravé. skialpovkami. Je to prostě trochu jiná

NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

TESTOVANÁ DÉLKA: 172 cm | PARAMETRY: 1 26–94–113, R: 19,4 m | ROCKER:

VIDEO

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/video/6822

G3 SEEKr 100 TESTOVANÁ DÉLKA: 178 cm | PARAMETRY: 1 32–100–120, R: 18,3 m | ROCKER:

| HMOTNOST: 2 940 g (pár)

CO PROZRADIL TEST:

G3 SEEKr 100 řadí výrobce do kategorie Performance Touring, což znamená, že kromě cesty vzhůru lze očekávat velmi solidní výkon při sjezdu. To se nám ostatně potvrdilo. Lyže mají dřevěné jádro kombinované z topolu a paulovnie, které je vyztuženo karbonovými vlákny. Ve špičce najdeme delší „early rise rocker“ a podobně tomu je překvapivě i v patě. Menší 2mm camber pak jasně odkazuje na prašan a obecně měkké podmínky. Na tvrdém podkladu se kvůli absenci titanalu necítí úplně komfortně, byť pod nohama zkušeného jezdce zvládnou i to. Ale nevýrazný camber spolu s výraznými rockery na obou koncích a jejich šířkou je na ledě prostě limituje.

Při chůzi do kopce se chová i přes výrazné rockery velmi klidně, solidně drží stopu a pocitově je překvapivě lehká, byť na noze působí velmi robustně. A to je právě její výhoda při sjezdu. Masivní konstrukci důvěřují zkušení jezdci mnohem více než subtilním skialpovým speciálkám, byť se často jedná jen o vnitřní pocit. SEEKr 100 jsou velmi snadno ovladatelné a překvapivě dobře si vedou i v mírně vyšších rychlostech. To ale platí opět pouze v prašanu. Na tvrdším povrchu nebo rozbité pistě je potřeba trochu přibrzdit.

ZÁVĚR:

Jsou široké, jsou určeny do prašanu, a pokud mluvíme o touringu, máme na mysli freetouring. Tyhle lyže nejsou i přes svoji relativně nízkou hmot-

nost určeny ke každodenním fitness výletům po Krkonoších, ale tam, kde nezáleží na délce výstupu, ale na délce sjezdu. Doporučit je můžeme všem, kteří hledají ryzí freeridovky s nízkou hmotností a při cestě dolů hledají hlavně prašan.

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

Další kanadská pecka se jmenuje SEEKr 100. S rovnými 100 milimetry pod botou se jedná o nejširší lyže v našem testu a lze předpokládat, že tady půjde zejména o cestu dolů. Ale pojďme se na ně podívat podrobně.

133

SKIALP RECENZE

VIDEO

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/video/6828

K2 Wayback 96

| HMOTNOST: 2 794 g (pár)

Touringové speciálky americké značky K2 najdeme v kolekci pod názvy Talkback a Wayback. Prvně jmenované jsou designovány pro ženy a disponují šířkami 84–96 mm. Modely Wayback, ověnčené v historii mnoha oceněními, jsou určeny mužům a pokrývají široké spektrum šířky od 84 až po freeridových 106 mm. My jsme měli pod lupou kromě užších Wayback 88 i model Wayback 96. CO PROZRADIL TEST:

Podobně jako u užší testované verze s 88 mm se jedná o velmi podařené lyže, které vynikají vysokou tuhostí jak ve flexi, tak v torzi. Lehké dřevěné jádro z paulovnie je vyztuženo karbonem a titanalovou „páteří“, která dává lyžím do vínku vynikající vlastnosti hlavně na tvrdém povrchu. Náročné sjezdy úzkými ledovatými kuloáry jsou pro ně mnohem snazší než prašanové radovánky na rozlehlých pláních, pro které už jsou příliš tuhé ve flexi. Mírný rocker ve špičce pomáhá snadno zahajovat oblouky, pata je i přes nepatrný rocker trochu tužší a přísnější. Ale v kombinaci s necelými 1 400 gramy hmotnosti v délce 177 cm dostáváte pod

lyže dostatečně prohnou. Jedná se o výborné lyže, jež uspokojí zejména experty a technicky zdatné jezdce, kteří nejdou pouze po nízké hmotnosti, ale každý den vyráží za nějakým pořádným sjezdem. A třešnička na závěr? K2 mají na všech touringových modelech vodoodpudivou úpravu Snowphobic, díky které se na ně nelepí sníh. Takže svých 1 400 gramů mají po celý den a nejen, když je vyndáte ráno z auta.

nohy velmi zajímavou zbraň, na které lze rychle stoupat, a přitom téměř bez limitu cokoliv sjíždět. Při chůzi působí pocitově velmi lehce, zejména se standardně dodávaným vázáním Marker Alpinist, které snese i montáž ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) na širší lyže typu Wayback 96 a 106. Při stoupání lyže výborně drží směr a i přes REKREAČNÍ SPORTOVNÍ EXPERT svoji šířku se dobře ovládají v těžších TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) traverzech na tvrdším povrchu. LED

ZÁVĚR:

Mají moderní tvar s menším vykrojením, a disponují tak solidní plochou pro jízdu v prašanu nebo v krustě. Přesto je lze doporučit spíše na tvrdší podklad nebo těžším jezdcům, kteří

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

TESTOVANÁ DÉLKA: 177 cm | PARAMETRY: 1 28–96–115, R: 22 m | ROCKER:

KÄSTLE TX93 | HMOTNOST: 2 670 g (pár)

Kästle nejsou v oblasti skitouringu žádným nováčkem, a i když máme značku spjatou hlavně se sjezdovým lyžováním, v její kolekci najdeme nejen výborné lyže pro skitouring, ale také pro freeride. Řada TX začíná nejužšími TX65 World Cup určenými pro závodní skialpinismus a pokračuje přes fitnessových 77 mm až po nejširší TX103. My jsme si vzali do testu druhé nejširší lyže z kolekce, TX93. CO PROZRADIL TEST:

S hmotností 1 335 gramů v testované délce 178 cm patří mezi ty lehčí. Dřevěné jádro z paulovnie opletené karbonem je vyztuženo ještě triaxiálními skelnými vlákny a lyže tak mají kromě nízké hmotnosti i solidní vlastnosti při sjezdu. Naši testeři je označili jako velmi univerzální a dobře promyšlené lyže, které dokážou posloužit širokému spektru zákazníků. Jsou velmi lehké při chůzi do kopce, zejména pokud je zkombinujete s lehkým pinovým vázáním stejné značky, snadno se ovládají při otočkách ve strmém terénu a při chůzi nikam neuhýbají ani přes svoji větší šířku a rocker ve špičce.

134

Při sjezdu jsou velmi snadno ovladatelné, proto mohou dobře posloužit i začínajícím skialpinistům, kteří mají ambice sjíždět svahy plné prašanu nebo měkkého sněhu. Na tvrdším podkladu už TX93 naráží na limity své velmi lehké konstrukce a vyžadují spíše zkušeného jezdce, který si s nimi poradí i v obtížnějším terénu.

ZÁVĚR:

Jsou sympatické, neokoukané a na výletě je rozhodně nebude mít každý, koho potkáte. Mají velmi dobře vyvážené vlastnosti pro chůzi a sjezdy na měkčím podkladu, ale pro náročnější dobrodružství ve zmrzlém terénu

bude lepší zvolit alternativu v podobě modelu FX96 Ti, který už má v konstrukci titanalovou vrstvu a je o poznání tužší ve flexi i v torzi. TX93 můžeme doporučit pro jednodenní túry s méně náročnými sjezdy, přechody hor nebo pro večerní vycházky, kde oceníte fosforeskující špičky lyží, které vám budou svítit na cestu.

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

TESTOVANÁ DÉLKA: 178 cm | PARAMETRY: 1 29–93–115, R: 17,1 m | ROCKER:

THIS IS SKI TOURING

ALPINIST 10 // ultralehké touringové pinové vázání s váhou 245 g // aktivní kompenzace délky při průhybu lyže // možnost nastavení délky v rozsahu 15 mm // Din 10 , max. zatížení 110 kg MARKER.NET

THISISSKITOURING.COM

QUANTUM FREE ASOLO FACTORY 130

RISE ABOVE 88

// konstrukce BONDED SHELL // hmotnost 1250 g (265MP) // větší tuhost, perfektní tvar // dokonalý přenos energie

// Hybridní dřevěné jádro Tourlite // Systém chytrého uchycení pásů // 3D proměnný rádius // lehké, stabilní a výborně ovladatelné

DALBELLO.IT

VOELKL.COM

MDVSPORTS.CZ

SKIALPOVÉ LYŽE

FOTO: PETR HAVELKA – SNOW

SKIALP RECENZE

ONDŘEJ NOVÁK ODBORNÝ REDAKTOR SNOW

Movement? Go! Historie švýcarské značky Movement sahá až do roku 1980. Továrna začínala původně s výrobou snowboardů pod značkou Wild Duck, v roce 1990 pak přidala lyže a o deset let později se zrodila značka Movement, která dnes patří mezi respektované výrobce lyží určených zejména pro skitouring a freeride. Pojďme se zblízka podívat na freeridovou řadu Go, kterou jsme letos mohli řádně otestovat. Ready, steady, go!

olekce lyží nazvaných Go má hned několik zástupců. V šířkách pod 100 mm si lze vybrat mezi užšími Go 90 Ti a širšími Go 98 Ti. Obě varianty jsou k dispozici navíc v dámské verzi, která se liší mírně posunutým montážním bodem, ale také slabší vrstvou sklolaminátu, jenž lyže vyztužuje. Dámské verze jsou tak měkčí, agilnější a vzhledem k posunutému těžišti i snadněji zahajují oblouky. Dalšími zástupci v kategorii nad sto milimetrů pod botou už jsou pořádné freeridovky Go 106 Ti, Go 109 Ti a nejširší prašanové zbraně Go 115 Ti s úctyhodnými 115 mm na středu.

Dámské verze zde budete hledat marně, ale drobné rozdíly mezi jednotlivými šířkami najdeme, a to zejména v konstrukci. Všechny lyže Go mají sendvičovou konstrukci se dvěma vrstvami titanalu a standardní vyztužení skelnými vlákny. Zatímco u modelů Go 90, 98 a 106 je použito lehké dřevo z karuby (česky též rohovník obecný), u širších verzí Go 109 a 115 už najdeme standardní topol. Celá řada Go je koncipována pro velmi univerzální použití. Hmotností směle konkuruje širším skitouringovým speciálkám, vlastnostmi zase allmountainům určeným na sjezdovku. My jsme podrobně otestovali nejužší modely Go 98 a Go 90, které mají největší ambici sloužit jak skialpinistům, tak sjezdařům.

Movement Go 90 Ti a 98 Ti

Oba nejužší modely Go se pohybují někde na pomezí allmountainu, freeridu a skitouringu. Mají velmi lehké jádro z karuby a v konstrukci najdeme i dvě titanalové výztuhy, nikoliv však po celé délce, což lyže v konkurenci typických sjezdovkových allmountainů mírně limituje. Ale nepředbíhejme.

Pro koho?

Movement Go jsou v obou variantách šířek výborné lyže, pokud se je rozhodnete použít pro skitouring. V porovnání s typickými allmountainy standardních sjezdových značek však pokulhávají zejména v ovladatelnosti a velmi měkké podélné flexi. Vzhledem k solidně nízké hmotnosti je můžeme doporučit spíše mimo sjezdové tratě a v kombinaci s lehkým touringovým vázáním.

MOVEMENT GO 90 TI

MOVEMENT GO 98 TI

PARAMETRY: 119–90–107, R: 18,5 m ROCKER: HMOTNOST PÁRU: 2 860 g @ 170 cm

PARAMETRY: 126–98–114, R: 20,5 m ROCKER: HMOTNOST PÁRU: 3 100 g @ 178 cm

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat)

REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

136

Lyže mají standardní camberovou konstrukci doplněnou lehkým rockerem ve špičce i v patě. Jsou tedy velmi ochotné k zahájení oblouku i k jeho ukončení. Se svým majitelem se rozhodně nepřou a poslouchají na slovo. Nejlépe budou vyhovovat spíše pomalejším rekreačním jezdcům, kteří očekávají stoprocentní agilitu v kombinaci s velkou stabilitou a průchodností jakýmkoliv terénem. Nejlépe si vedou v pomalejším tempu, vyhovují jim střední poloměry oblouků a na měkkém podkladu se na ně lze bez výjimky spolehnout. Na tvrdší sjezdovce už díky svému měkkému naladění ztrácí, neklidně reagují i na vyšší tempo nebo snahu o kratší oblouky.

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

MOVEMENT Session 90 | HMOTNOST: 2 760 g (pár)

Kolekce lyží Session prošla před letošní sezonou velkým redesignem. A to nejen v designech samotných, ale i v konstrukci. Session pokrývají široké spektrum zaměření od běžného skitouringu po náročnější freetouring, a to zejména díky nabídce mnoha šířek. My jsme si vzali pod lupu model s 90 mm na středu, který se nachází přesně uprostřed nabídky šířek od 85 po 95 mm. CO PROZRADIL TEST:

Session 90 vynikají hlavně svými sjezdovými vlastnostmi. Lehké dřevěné jádro z karuby je kromě dvou vrstev titanalu podpořeno výztuhami z karbonu, které dávají lyžím vynikající torzní tuhost, a tedy i solidní vlastnosti na tvrdém podkladu. Snesou rozhodně i vyšší rychlosti, což koresponduje s jejich zacílením na zkušenější skialpinisty. Ovšem i ti začínající ocení jejich stabilitu. Při chůzi se chovají ukázkově. Velmi dobře drží ve stopě, nikam neuhýbají a jejich ovladatelnost při otočkách a manévrech v prudším svahu je vynikající. Celkově lyže vyvolávají pocit, že na nich půjde všechno snadno. Nejen že se dobře ovládají při sjezdu, snadno si díky

rockeru ve špičce poradí i s velmi rozbitým jarním sněhem, přičemž je jejich pocitová hmotnost při výstupu i v délce 177 cm velmi nízká.

ZÁVĚR:

Výrobce se s řadou Session trefil do černého. Jedná se o velmi vyvážené univerzálky, které si můžete vzít kromě jednodenní túry i na náročnější vícedenní přechody ve vysokých horách a nemusíte se bát ani těžších sjezdů na tvrdším podkladu nebo v krustě, kde se díky svému menšímu vykrojení a velké ploše chovají příjemně a předpokládatelně. Na žebříčku univerzálek s více jak 88 mm na středu za nás stojí na bedně.

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

TESTOVANÁ DÉLKA: 178 cm | PARAMETRY: 1 28–90–116, R: 18 m | ROCKER:

VIDEO

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/clanek/6216

SCOTT Superguide 95

| HMOTNOST: 2 880 g (pár)

Řada Superguide nabízí pět modelů mezi 88 až 95 mm. Ten nejužší jsme popsali ve SNOW 133, nyní přichází řada na ten nejširší. Scott Superguide 95 je lehká skialpová lyže, která ale nezapírá svoje freeridové kořeny. CO PROZRADIL TEST:

Superguide 95 mají celodřevěné jádro kombinované z buku a paulovnie, tedy dvou dřevin s rozdílnými vlastnostmi, poskládané tak, aby zajistilo potřebné mechanické vlastnosti a uchovalo si nízkou hmotnost. Tuhost, zejména tu torzní, jim pak optimalizují karbonová a aramidová vlákna. V testované délce váží jedna lyže 1 440 gramů a v kategorii lyží s 95 mm pod botou patří mezi nejlehčí na trhu. Nízká hmotnost vás překvapí hned, jak vezmete lyže poprvé do ruky. A pozitivní dojem přetrvává dál. Při chůzi se snadno ovládají, na tvrdém podkladu dobře drží, jen ve strmých traverzech, zejména na zmrzlém kopci, už je limituje jejich šířka. Ta naopak nese své ovoce při sjezdu. Fajn je také originální metoda uchycení pásů do otvorů na špičce.

Hlavní slávu ale začnou sklízet v momentu, když se odpíchnete do sjezdu. V něm jsou totiž vynikající. A to až tak, že nejen v prašanu, ale i na zmrzlém kopci a ve firnu nemáte ani na chvilku pocit, že byste jeli na touringových lyžích. Velmi ochotně se ohýbají do oblouku, přitom velmi dobře drží v torzi, mírný rocker pomáhá zahajovat oblouky, takže i s poloměrem 21 metrů jsou stále ochotné podřídit se požadavkům jezdce na kratší oblouky. Není obvyklé, aby se lyže takovýchto parametrů – šířka, délka, rádius – ovládaly tak snadno. A co teprve, když dojde na hluboký, a hlavně čerstvý sníh – to je jejich pravá doména. Poskytují fantastickou oporu a dostatek výtlaku, takže se s nimi můžete pustit opravdu kamkoliv. V čerstvém prašanu excelují i při výstupu.

ZÁVĚR:

Scott Superguide 95 je plnohodnotná univerzálka, ale nejvíce radosti a přidané hodnoty přinese milovníkům prašanu. V testované délce jsme nenašli žádné nevýhody vyjma těch zcela logických: menší obratnost v otočkách (délka 178 cm) a menší jistota ve zmrzlých prudkých traverzech (šířka 95 mm). Jinak vám splní všechno, a dokonce dokáže i zastoupit sjezdové lyže na (ideálně odměklé) sjezdovce.

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) LED

MANŠESTR

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

TESTOVANÁ DÉLKA: 178 cm | PARAMETRY: 1 30–95–115, R: 21 m | ROCKER:

137

SKIALP RECENZE

VIDEO

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/video/6829

ZAG Ubac 95 TESTOVANÁ DÉLKA: 178 cm | PARAMETRY: 1 29,5–95,5–116, R: 18,5 m | ROCKER:

| HMOTNOST: 2 720 g (pár)

dely, které budou lepší pro chůzi do kopce, budou působit méně robustně a pocitově lehce. Ale při cestě dolů, a podotýkám že na každém povrchu, budete jen těžko hledat odpovídajícího soupeře. Tyhle lyže jsou sen jim vládnout pevnou rukou. Odmění se každého sjezdaře, který není kovaným však nevídanou stabilitou ve všech podskialpinistou a přechod na typické mínkách a naprostou spolehlivostí. A navíc touringové lyže je pro něj šokem. Ale se jim líbí i ve vyšších rychlostech, což je také snem horských vůdců, protože na u skialpových speciálek spíš výjimečné. nich můžete opravdu kamkoliv, a přiPři chůzi působí pocitově jako trochu tom neponesete žádná kila navíc. těžší, než ve skutečnosti jsou. Při délce 178 cm mají pouhých 1 360 gramů, což ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) je objektivně řadí v kategorie spíše mezi lehčí kousky. Směr drží ukázkově, nikam REKREAČNÍ SPORTOVNÍ EXPERT nezatáčí a díky modernímu „šejpu“ velmi TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) dobře drží i při traverzování na strmějším a zmrzlém povrchu. LED MANŠESTR ROZMĚKLÁ

Ubac 95 mají dřevěné jádro z paulovnie vyztužené několika vrstvami karbonových a skelných vláken. Zajímavý je také nový materiál Phenol, který lyže vyztužuje podélně a je zde použit namísto titanalu, jenž by přidal zbytečné gramy navíc. Konstrukce je středně tuhá, výrobce ji hodnotí na pětibodové stupnici číslovkou 3. Lyže disponují výraznějším rockerem ve špičce a poměrně delším rockerem i v patě, což je předurčuje spíše do měkčích podmínek. V kombinaci se středně vysokým camberem a velmi tuhou torzí však zvládají hravě i ty tvrdší. Při jízdě se projevují spíše jako tužší, nejen v torzi, ale i ve flexi. Vyžadují spíše zkušeného jezdce, protože nejsou vždy zcela agilní a v těžších sjezdech je potřeba

ZÁVĚR:

Dynafit Radical Pro

Univerzál se sjezdovým výkonem Dynafit je legendou skialpinismu zejména v oblasti vázání. Již poměrně dlouhou dobu ale dodává na trh i své vlastní skialpové lyže a boty. A právě na boty jsme se zaměřili při našem testování. Co prozradil test

ynafit Radical Pro patří k top modelům v kolekci značky. Boty disponují vlastním systémem Hoji Lock, teplem tvarovatelnou vnitřní botičkou a protiskluzovou podrážkou Pomoca Grip. Jsou kompatibilní se všemi typy pinových, hybridních i rámových vázání, skelet je vyroben z materiálu Grilamid s příměsí skelných vláken. Výrobcem uváděná hmotnost 1 400 gramů odpovídá námi testované velikosti 275 MP.

138

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech)

Jednoznačně pro experty a vyspělé NÁROČNÁ PRŮMĚRNÁ SNADNÁ jezdce, kteří chtějí výjimečné lyže, RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) nejen co se týče designu, ale i vlastNÍZKÁ STŘEDNÍ VYSOKÁ ností. U konkurence určitě najdete mo-

Hned, jak jsem si boty nazul, bylo vše tak nějak akorát. Bota sice na první dojem i dotek působí spíše měkce a jemně, ale po obutí, prvních krocích nebo obloucích pocítíte její sílu. Ve sjezdu byla naprosto spolehlivá a přesná, při chůzi příjemná a s dostatečným rozsahem pohybu komínu. Díky systému Hoji Lock lze jediným pohybem zadní přepínací páky uvolnit komín a všechny přezky pro režim walk. Opětovné utažení do polohy sjezd bylo na první pokus spíše tuhé a lehce náročné, ale stačilo mírně zabrat a systém se zaaretoval. Obouvání a vyzouvání z bot snad nemohlo být snadnější. Vše je krásně intuitivní, nic nepřekáží a do boty se tak dá vklouznout velmi rychle.

VIDEO

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/video/6817 plná verze: SNOW.CZ/recenze/627

Závěr

Všestranný skialpinista nezávodník neudělá s touto botou chybu. Podrží ve všech typech sjezdů a osobně jsem nenašel žádnou významnou slabou stránku. Velmi dobře poslouží nejen pro univerzální skialpinisty i na dlouhé túry, horským vůdcům, ale také náročným freeskierům. TESTOVANÁ VELIKOST: 275 MP HMOTNOST: cca 1 400 g

VÝHODY pevná a sportovní bota s přesným přenosem energie vhodná pro všechny druhy freetouringu, i pro těžké až extrémní podmínky relativně nízká hmotnost vzhledem ke sjezdovým vlastnostem velmi stabilní při chůzi ve všech podmínkách tvarovatelná vnitřní botička

NEVÝHODY pouze jedna šíře skeletu 103,5 mm (pro někoho může být příliš široká)

Text: Michael Turek

CO PROZRADIL TEST:

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

Lyže francouzského výrobce Zag jsme testovali ve dvou variantách šířky. Zatímco užší Ubac 89 se ukázaly jako výborné univerzálky i na tvrdším a upraveném podkladu, širší verze s 95 mm jednoznačně aspiruje do vyšších hor a na obtížnější sjezdy nejen v hlubokém sněhu.

ENGINEERED IN THE DOLOMITES AT H O M E E V E RY W H E R E SALEWA.COM

SKIALP RECENZE

TOURINGOVÉ BOTY

LUKÁŠ VAVRDA ODBORNÝ REDAKTOR SNOW

Lange XT3 Tour Pro: Sportovní sjezd po túře Značka Lange je známá zejména jako tradiční výrobce sportovně laděných a závodních lyžáků. Vzhledem ke vrůstajícímu zájmu o skialp a freetouring uvádí na trh nový model lyžařských bot, které oslovují právě ty, kdo vedle sjíždění chtějí i chodit.

o od jejich osvědčené konstrukce očekávat, je zřejmé – řádnou oporu pro akční sjezd a potřebné odlehčení pro komfortní výstup. Testem XT3 Tour Pro jsme na vlastní kůži zjistili, že nastavený kompromis funguje dobře při obou skialpových režimech, výstupu i sjezdu. Ale sjezd vede.

Věčné dilema: sjezd vs. výstup

Touringové boty se nejsnáze zařadí podle imaginárního grafu, na jehož osách je opora ve sjezdu (tedy tuhost, flexe, pohodlná botička…) a pohodlí při stoupání (především nízká hmotnost a velký rozsah pohybu). Z protichůdné podstaty těchto vlastností bude taková bota vždy vybírána podle záměru lyžaře. Po lyžácích Lange by měli sáhnout ti, kteří na túře neběhají za každou minutou, ale naopak při sjezdu se do toho chtějí pořádně opřít. Udávaná flexe 130 totiž subjektivně odpovídá sjezdovým botám (flexe u touringových bot se často neudává, nebo je proti stejné flexi sjezdových bot pocitově znatelně menší). Zatímco dobré sjezdové vlastnosti jsou u Lange očekávatelné díky technologiím, které od výrobce známe ze sportovních sjezdových bot, při chůzi rozhodně XT3 Tour Pro nepůsobí

140

jako sjezdová bota. Skelet je zpracován ze dvou typů plastů o různé tvrdosti (jde o ultralehké plasty Grilamid a Lyftran). Jeden lyžák tak váží 1 520 gramů (při testování jsme naměřili přibližně stejnou hodnotu), z čehož vnitřní botička má hmotnost necelých 300 gramů. Proti sjezdovým modelům s obdobnými parametry je tedy každá bota odlehčena o více než půl kila. Samozřejmostí u skialpových bot jsou inserty pro pinové vázání, stejně jako vibramová podrážka s certifikací ISO 9523, tedy kompatibilní s většinou stoupacích vázání. Kolébkový tvar podrážky usnadňuje chůzi na botách v terénu a funguje i při traverzech na tvrdším sněhu, kdy je potřeba botu do podkladu zasekávat. Zajímavostí jsou pak protisměrně umístěné nártní přezky – to zřejmě přispívá ke správnému a pevnému usazení nohy v botě, prodlužuje životnost přezek, protože jsou namáhány v opačném směru, a zároveň je to chrání před poškozením, např. ukopnutím o kámen při výstupu.

Spoj komínu a skeletu boty, tedy klíčové místo pro skialpovou botu, je osazen technologií Active Power V-Lock. Materiál skeletu není přerušen, díky čemuž při sjezdovém režimu poskytuje komín dostatečnou oporu, a při režimu chůze, po přepnutí kovovým ovladačem na zadní části komínu, se zvýší rozsah pohybu na 53°. Zpočátku může být chůze poněkud tužší, je proto potřeba komín řádně „rozpohybovat“. Celkovým výsledkem však je, že ačkoliv XT3 Tour Pro vycházejí ze sportovních sjezdových modelů, poskytují překvapivě příjemný zážitek z chůze a plynulého ohybu komínu.

Komfort

Vnitřní botička je na skialpový lyžák velmi pohodlná, s dobrými izolačními vlastnostmi – špička je ušita z jednoho dílu, pěnová výstelka je individuálně tvarovatelná. Vystoupit a nastoupit do boty lze velmi snadno, plasty skeletu jsou dostatečně roztažitelné ve spojích, kde se po zapnutí překrývají. Výkon boty zvýší také holenní popruh, který se před sjezdem vyplatí utáhnout. Šířka 99 mm je u touringových bot, kde se více hledí na komfort při výstupu (přeci jen, výstupem tráví skialpinista většinu času), spíš užší, takže ukotví nohu v botě opravdu dobře. I to potvrzuje, že XT3 Tour Pro je vhodná především pro skialpinisty-sjezdaře, kteří se vypraví na výšlap a zejména proto, aby si užili prudké a náročné sjezdy se známými pocity na noze – pocity jistoty, pevnosti a uspokojivé opory.

VÝHODY pevné uchycení chodidla univerzální použití (umožní-li kompatibilita vázání, pro freeride i pro sjezd) tuhost a sjezdový fit

NEVÝHODY vyšší hmotnost oproti ryze skialpovým modelům Plná verze recenze:

www.snow.cz/recenze/636

ADVERTORIAL

SOUTĚŽ:

DYNAFIT UPLIFTING MOMENTS Vyzkoušejte Radical Set na vlastní kůži, zúčastněte se jedné z pěti expedic odhalujících nejkrásnější skialpové túry Evropy.

DYNAFIT SYSTEM Od hlavy až k patě

Jste vášnivý skialpinisté? Chcete vyzkoušet, jak perfektně System Dynafit Radical funguje, a zároveň strávit čtyři dny v těch nejkrásnějších koutech Alp a Vysokých Tater? CO MUSÍTE UDĚLAT? Do 31. 1. 2022 navštivte web radical.dynafit.com a vyplňte jednoduchý formulář, v němž prozradíte, proč právě vy byste měli být vítězem.

Skitouring je komplexní sport, při kterém musíte kombinovat několik různých disciplín: chůzi do kopce, běh i sjezd. Podle toho, kterou z nich preferujete a jaké jsou vaše schopnosti, byste měli pořizovat vybavení. Ideálně takové, které bude vašim potřebám vyhovovat od A do Z. Jenže, jak ho najít? Dynafit představuje řešení.

rčitě se shodneme, že skialp může mít mnoho podob. Jiným sportem je v podání závodníků, kteří s lehkou výbavou polykají výškové metry, jiným pro turisty klouzající se po hřebenech Krkonoš. Každý z nich má jiné ambice, očekávání a potřebuje i jinou výbavu. Jakým skialpinistou budete, musíte vědět už při nákupu výbavy.

Právě přístup odlišných disciplín (Race, Speed, Tour a Free) promítá do dělení své kolekce již několik let společnosti Dynafit. Pro letošní rok jde ale ještě dál. V rámci takzvaného „systému“ nabízí v každé z řad ucelený komplet lyží, bot, vázání i oblečení, který přesně odpovídá vašim požadavkům a na nějž se můžete spolehnout, že bude stoprocentně fungovat za každé situace.

Radical: komplet, který funguje

Začínáte-li se skialpem, je jasné, že zorientovat se v nabídce stovek lyží, mnoha desítek typů vázání, bot a nespočtu kombinací oblečení je dost možná větší výzva než samotný výšlap na kopec. Dynafit Ski Touring System vám dilema „co s čím“ podstatně zjednoduší. Například nejuniverzálnější kolekce Tour nabízí v setu Radical set 88 mm širokých univerzálních lyží, pohodlné boty vycházejících z konceptu legendárních Hoji a jedno z nejprověřenějších, lehkých a intuitivních vázání. Celek doplňuje 30litrový batoh, ideální na celodenní výlet, a goretexový softshell komplet bundy s kalhotami. Technicky i designově sladěno tak, že stačí jen vyndat z krabice a vyrazit.

Kde koupit Dynafit? Skialpovou kolekci Dynafitu můžete pořídit ve třech desítkách prodejen v Česku a na Slovensku, stejně jako na oficiálním webu dynafit.com. Společnost si zakládá na výběru svých partnerů. Vždy jde o obchody se špičkovým zákaznickým servisem a zkušeným personálem. Jednoduše jde říct, že kde mají Dynafit, tam skialpu rozumí. Doporučení prodejci:

ROCK POINT

Praha Letňany, Brno, Plzeň, Olomouc a Ostrava Širokou kolekci Dynafitu včetně možnosti zapůjčení testovacích párů najdete na pobočkách sítě Rock Point. Vybírejte obchody označené jako Skialpová centra (momentálně: Praha Letňany, Brno, Plzeň, Olomouc a Ostrava).

rockpoint.cz

SACHASPORT

Ostrava Takzvaně na jistotu si pro Dynafit můžete jít také do ostravské prodejny Sachasport. V této části Česka je prodejna Jiřího Sachy vyhlášenou adresou, kde rozhodně budete spokojeni a neodejdete s prázdnou.

sachasport.cz

KOLOSHOP

Praha, Teplice Přesto, že se to dle názvu nemusí zdát samozřejmé, širokou nabídku kolekce Dynafitu a skialpinismu holdující personál s jistotou potkáte i v obou pobočkách Koloshopu: v Teplicích a v Praze.

koloshop.cz

ENZIAN MOUNTAIN SHOP & BAR

Pec pod Sněžkou Letos nově se otevřela možnost zajít si pro Dynafit také do značkové speciálky Salewa&Dynafit v Peci pod Sněžkou. Designový brand shop s prostorným barem má ambici stát se centrem skialpu v Krkonoších.

enzian.cz

141

SKIALPOVÉ BOTY

FOTO: LUKÁŠ VAVRDA

SKIALP RECENZE

PETR SOCHA ŠÉFREDAKTOR SNOW

Fischer Transalp Pro

Víc než pouze skialp

Nemnoho prvků lyžařské výbavy prodělalo tak prudký vývoj jako lyžařské boty určené na chůzi i sjezd. Jedním z takových moderně pojatých modelů je i novinka od značky Fischer – model Transalp Pro.

posledních letech se značka Fischer zaměřovala zejména na řadu Travers, typickou svým „pohorkovým“ vzhledem s tkanicemi ovládanými BOA systémem. Řada Transalp cílí na maličko jiného zákazníka – už z konstrukce je patrné, že více akcentuje požitek ze sjezdu a přidává univerzálnost. Zjistili jsme ale, že nejen to.

V jednoduchosti je genialita

Když si botu osaháte, vloudí se vám do mysli pocit, že celý produkt je jaksi nápadně jednoduchý – žádné složité systémy, skryté mechanismy, jen dvě přezky, zadní zámek komínu a booster neboli stahovací popruh komínu. Ostatní prvky už jsou napevno integrované, za pozornost stojí textilní kryt nártu, který přechází v manžetu sahající až vysoko nad kotníky – dostáváte tím jistotu, že se do vnitřku boty nedostane voda. Toto moderní řešení ještě navíc doplňuje pryžová výztuha na ose nártu, která brání tlaku nártové přezky. Manžeta navíc kooperuje s vnitřní botičkou soustavou bodových suchých zipů. Zajímavým technickým řešením zaujme i nártová přezka, která ovládá lanko uchycené na třech bodech, čímž stahuje botu plynule v celé nártové oblasti. Samčí část přezky je navíc inovativně ukotvena volně na lanku, samičí pevná přezka pak lze ukotvit ke skeletu ve dvou bodech, čímž bota uspokojí i lyžaře s úzkým chodidlem. Materiál skořepiny je lehký, leč pevný Pebax Rnew, který lze velmi snadno lokálně dotvarovat. Pomocí dvou šroubů se pak dá naladit sklon komínu. Ovladač ski/walk je robustní a opět maximálně jednoduchý. Dalším fajn prvkem je silný booster s chytrým ovládáním (snadné utažení i povolení) s jednoduše odemykací

142

přezkou, která popruh oddělí třeba při výstupu z boty. Celkový koncept skeletu tedy minimalizuje potenciální technický problém a majitel boty má každý její kousek pod kontrolou. Moje praxe ukazuje, že není nutné se tlačit do systémů, které utáhnou botu jediným ovladačem – ne vždy fungují intuitivně a hladce a ne vždy stáhnou skelet přesně v místech, kde to lyžař zrovna vyžaduje. Naopak Transalp dává jistotu, že botu máte utaženou pevně a v každé ze tří sekcí přesně tak, jak potřebujete.

Vnitřní botička

Botička je poctivá a propracovaná, zaujmou zejména předtvarované a zpevněné kotníky s adaptabilní hmotou, která se noze aktivně přizpůsobuje, silně zpevněný je i jazyk na holeni. Možná to je vůbec nejpropracovanější botička, na kterou jsme v posledních letech u podobných bot narazil. Čili palec nahoru.

Projev při pohybu

Rozsah komínu je komfortní, na odpor narazíte pouze při hodně dlouhém kroku vpřed (komín se vyvrací dozadu), dopředu se komín sklání bez odporu v plném úhlu (mnou) proveditelného pohybu. A konečně sjezd! To je možná zlatý hřeb boty, protože skelet se po utažení zpevní natolik, že při cíleném dopředném tlaku do jedné boty takřka nepocítíte deformaci – to musíte už hodně zabrat. Při jízdě funguje zcela bez kompromisů přinejmenším na takových lyžích, které se obvykle na skialp používají, a to včetně širších freetouringových.

Závěr

Bota osloví všechny, kdo nemají rádi kompromisy, na lyžích nejenže chodí (klidně i dlouhé a náročné cesty – hmotnost jedné boty jsme naměřili 1 337 g), ale hlavně sjíždějí – a to sportovně, rychle a dynamicky. HMOTNOST SKELETU: 1 058 g HMOTNOST VNITŘNÍ BOTIČKY: 279 g

VÝHODY výborný poměr hmotnost / výkonnost technická jednoduchost, snadná ovladatelnost poctivá vnitřní botička

NEVÝHODY cena Plná verze recenze:

www.snow.cz/recenze/628

Showroom Pobřežní 66 186 00 Praha 8 Karlín

egoe.eu

+ 240 m

skialpy BEAT

T82 T94

150 cm 160 cm 170 cm 180 cm 153 cm 163 cm 173 cm 183 cm

ADVERTORIAL

CRAZY

Smělé designy pocházejí z děl skutečných umělkyň

– proč zažívá boom? Italská značka Crazy byla ještě nedávno skoro neznámá. Nyní zažívá boom. A není složité zjistit proč – je to prostý důkaz toho, že investovaná energie, vášeň a cílevědomost se vrací v podobě úspěchu.

ilozofie značky, která sama vznikla a dodnes sídlí v horách, konkrétně v italském Bormiu, je jednoduchá: nabízet takové produkty, aby se člověk mohl pohybovat v horách lehce a rychle. Zdá se to banální, ale když se důsledně rozhlédnete, co všechno je na horském oblečení možné zlepšit, zjistíte, že toho není málo.

Dokonalý design

Na druhé straně kruhu dokonalosti stojí design. Ten zahrnuje nejen funkční střih, ale také estetický dojem. Střihy ladí Valeria 20 let, samozřejmě jimi cílí na štíhlejší postavy sportovců, kteří právě jsou jejími zákazníky. Často ale překvapí svým přesahem. „Přijde štíhlá dáma, vybere si kalhoty a ty jí přesně padnou. Pak přijde dáma tvarovanější, a kupodivu jí ty samé kalhoty také perfektně sedí,“ popisuje své zkušenosti český dovozce značky Ivo Šmíd.

Muži ocení specifickou funkčnost oděvů, třeba speciální kapsy u těch na skialp. Zejména ženy ale propadají při návštěvě značkové prodejny do extáze. Ty jemňoučké materiály, Valerií propracované střihy pro sportovní i volnočasové aktivity je nenechají klidnými. A co teprve design! Grafický design vzniká taktéž pod supervizí Valerie, ale podílejí se na něm dnes už tři profesionální grafičky. Nejsou to absolventky oděvní školy, ale ryzí umělkyně. Jejich koncepty, vzory a fragmenty jejich grafik a obrazů pak Valeria aplikuje na nejvhodnější materiály. Výsledkem jsou unikátní a esteticky výrazné produkty, které vyvolávají emoce. Obvykle veskrze pozitivní.

Nejlepší a prověřené materiály

Valeria Conturi, která značku založila, dodnes lpí na tom, aby každý nový kus oděvu prošel při vývoji skrze její osobní kontrolu. Většinu produktů stále navrhuje sama, sama chodí na lyžích do hor nejen nasávat energii, ale hlavně na vlastní kůži poznávat taje použitých materiálů a jejich kombinací. Právě na materiály, jejich kvalitu a funkčnost, klade zásadní důraz – vybírá si ty dodavatele, kteří nedělají kompromisy v kvalitě a funkčnosti. Je s nimi navíc v úzkém kontaktu, zejména co se týče vývoje nových tkanin a jejich inovativních aplikací. Společně s nimi hledá nejfunkčnější verze – například ty s nejlepším poměrem hřejivost/hmotnost, jako naposledy s japonskou značkou Toray. Díky použití nového materiálu vznikla nejlehčí péřovka na světě, nadýchaná bunda s hmotností pouhých 175 gramů (při pánské velikosti S). Je to neuvěřitelný pocit, mít na sobě něco tak hřejivého, co ale ani na těle takřka necítíte. Pokud se dostanete do pražských Vršovic, zajděte si ji vyzkoušet do jejich nového shopu, uvidíte sami.

144

Nejlehčí péřovka na světě – 175 g

HIGH MOUNTAIN

Oděvy pro vysokohorské aktivity s lyžemi i bez nich. Poskytují nejvíce ochrany a plnou funkčnost do extrémního prostředí.

SKI TOURING

Všechny technické a funkční vlastnosti oděvů sledují specifické potřeby skitouringu.

ACTIVE

Oděvy pro zimní aktivity a nejvyšším akcentem na pohodlí.

SKIALPOVÝ KOMPLET

PETR HAVELKA ODBORNÝ REDAKTOR SNOW

FOTO: LUKÁŠ VAVRDA

SKIALP RECENZE

Haglöfs Vassi Touring GTX

Plně funkční minimalismus Po ideálním oblečení na skialp do drsných podmínek vyžadujeme maximální funkčnost a minimální hmotnost. Jako se to daří u nového goretexového skialpového kompletu švédské značce Haglöfs. Bunda v detailu

ačněme hmotností a materiálem. Nová bunda Haglöfs Vassi Touring GTX váží ve velikosti L jen 435 g, kalhoty 385 g. Tvoří ji 3vrstvý laminát Gore-Tex Active zesílený v namáhaných místech rip-stop mřížkou, který poskytuje špičkovou papropustnost (RET<3), k tomu kvalitní vodoodpudivou (DWR) úpravu. Ověřili jsme při hodinovém jarním výstupu v mrholení, že při značné zátěži a pocení nedochází na vnitřní straně ke kondenzaci vlhkosti a kapky sklouzávají z povrchu, aniž by se voda vsákla. Uvedený laminát má sice trochu omezenou pružnost, to ale dokáže dohnat dobře provedený střih. A ten se u setu Haglöfs povedl náramně, bunda ani kalhoty v pohybu neomezují a dlouhé a předtvarované rukávy a nohavice slouží skvěle. Funkční schopnost materiálu podporuje efektivní odvětrání, u kalhot po stranách v délce cca 36 cm, bunda má šikmé větrací otvory o délce 40 cm, přes které se navíc dostanete jednoduše i do kapes o vrstvu níže.

Bunda kupodivu nemá sněžný pás. Brzy ale pochopíte, že to vůbec nevadí – naopak je bunda o kus materiálu lehčí. Sama je hodně dlouhá a dole lze stáhnout pomocí elastické šňůrky, což také zabrání případnému průniku sněhu. Po zapnutí sahá přesně mezi bradu a nos, vnitřní krytí zipu je z jemného materiálu příjemného při kontaktu s kůží. Potěší tvarovaná kapuce se stahováním ve dvou směrech vhodná i pro použití s helmou, pod zpevněným kšiltem je jemný materiál, který dosedá na čelo. Umístění kapes nekoliduje s popruhy a bederním pásem batohu, dvě středně velké vnější kapsy trojúhelníkového tvaru na hrudi mají vespod nařasení, takže pojmou i objemnější výbavu. Uvnitř bundy jsou dvě menší síťované kapsy s pružným lemem např. na brýle. Zipy se ovládají pomocí dlouhých a jednoduchých šňůrek, funkčně, jednoduše, bez zbytečných plastů a okras.

Kalhoty pod drobnohledem

Kalhoty jsou ze stejného materiálu, mají volnější střih, propracovaný zvýšený zadní díl s jemným fleecem zevnitř, přičemž pružný pas lze nastavit a fixovat na potřebnou délku. Prostorné přední kapsy jsou umístěny zepředu na stehnech tak, aby nekolidovaly se sedákem ani s holemi při chůzi. V pravé je uvnitř velmi praktická síťovaná kapsička na mobil, která ho drží v teple u nohy. Dalším překvapivým řešením spadajícím do filozofie minimalismu je absence rozepínání spodního konce nohavic, ale ukázalo se, že vnitřní elastické manžety se společně se samotnými nohavicemi dají díky širšímu

střihu pohodlně převléknout i přes skialpové boty s povolenými přezkami v režimu chůze. Opět tedy chybí sice tradiční, přitom ale vlastně zbytný prvek, který přidává na hmotnosti a potenciálně se může porouchat.

Závěrem

Krátkou chvíli jsem si myslel, že bundě i kalhotám chybí něco ze základní výbavy: kapsy, zipy, sněžný pás… Ale po pár dnech používání jsem dospěl k tomu, že to, co na bundě i kalhotách je, to tam být má, a co tam není, to tam být nemusí. Výsledkem je velmi lehký gore-texový komplet se špičkovou a promyšlenou funkčností i do velmi přísných podmínek. Jednička s hvězdičkou.

VÝHODY špičkové materiály velmi nízká hmotnost promyšlený a propracovaný střih výkonné odvětrání, u bundy chytře našikmo tak, že zvyšuje proudění vzduchu umístění a provedení kapes minimalistické provedení – co na bundě je, to tam má být, co chybí, dle zkušeností z reálného provozu nepotřebujete

NEVÝHODY prozatím nenalezeno Plná verze recenze:

www.snow.cz/recenze/640

145

SKIALPOVÉ KALHOTY

FOTO: MICHAEL TUREK

SKIALP RECENZE

PETR SOCHA ŠÉFREDAKTOR SNOW

Faramugo Buuraha

Od základu vyrobeno v ČR Skialpové kalhoty, které by byly ušity v Česku, a to i z českého membránového materiálu, byste ještě donedávna hledali těžko. Ale časy se mění a luhačovický „horokrejčí“ Faramugo vyvinul svůj první skialpový model Buuraha.

ákladním stavebním kamenem s velmi zajímavými parametry, bráno skialpovou optikou, je český membránový materiál Nanomembrane®, jehož největší síla tkví ve skvělé paropropustnosti. Tuto klíčovou vlastnost oceníte při aerobních aktivitách, tedy při intenzivním výšlapu na skialpech. Testovali jsme kalhoty při jarním teplejším počasí, takže o pot nebyla nouze a pocitově odpařování potu ven přes kalhoty fungovalo skvěle. A to jsem měl kalhoty přímo na těle, bez funkčních podvlíkaček. (Laboratorně změřený RET je 4,5, hodnoty RET menší než 6 řadí materiál do „nejvýkonnější“ skupiny.) Dobře funguje i plazmaticky nanášená voděodolná vrstva, která je pro funkci membrány zásadní (voda z povrchu stéká, svrchní vrstva laminátu se nepromočí, a tak umožňuje membráně fungovat). Vodní sloupec 18 000 mm není nejvyšší, ale pro dané účely je to hodnota zcela vyhovující.

Dobrý fit je základ

Testoval jsem velikost M, pro mou výšku 170 cm a hmotnost cca 68 kg velmi dobře padnoucí. Obvod pasu by zvládl i podstatně silnější lyžaře, jednoduše stačí posunout suché zipy u pružného pásu. Střih kalhot je volný, nejedná se tedy o žádné upnuté skialpové „legíny“, proto je lze využít plnohodnotně i na freeride, sjezdové lyžování apod., sněhové manžety dole samozřejmě nechybí. V oblasti kolen jsou kalhoty předtvarované, navíc je zde chytře použit zesílený, a tedy hřejivější materiál, což je velký plus, protože právě chladem kolena často trpí. Voděodolné zipy umístěné po stranách vedou přes celou délku kalhot, takže nabízí obrovské možnosti pro větrání, a taky lze kalhoty obléct/vysvléct i bez nutnosti sundání bot. U pasu je přední a zadní díl spojen zdvojenými druky, drží bezchybně i při otevřeném zipu.

146

Na kalhotách se vystřídalo hned několik testérů, oceňujeme, že padly jak menším a hubenějším, tak větším a silnějším

FARAMUGO BUURAHA Zajímavě jsou umístěny šle, vždy pouze k přednímu dílu. Zadní díl tak jde v naléhavém případě odklopit, aniž by člověk musel sundat bundu, batoh apod. Zároveň se dají kalhoty snadno obléci a svléci i v botách. Kalhoty mají také 2 kapsy skryté za voděodolnými zipy, které jsou příjemně prostorné, ale umístěné hodně nahoře u pasu, čili hůře dostupné. Proto bych uvítal i jednu kapsu z přední strany na stehně.

GRAMÁŽ: 1 80 g/m2 PAROPROPUSTNOST: Ret 4,5 Pa.m2.W-1 VODĚODOLNOST: 18 000 mm OLEOFOBITA: 8/8, VODOODPUDIVOST: 5/5 neobsahuje PFC, úprava HYDROPHOBIC EXTREME ZJIŠTĚNÁ HMOTNOST: 547 g (625 g vč. šlí) ve velikosti M

VÝHODY skvěle paropropustný 3vrstvý laminát s kvalitní voděodolnou úpravou elastický a velmi příjemný materiál, a to i při nošení přímo na tělo volný střih, široké využití zip po celé délce kalhot (větrání, oblékání přes boty) předtvarované a zateplené nohavice v oblasti kolen prakticky umístěné šle široký rozsah obvodu pasu

NEVÝHODY horší přístup do kapes, chybí kapsa na stehně zadní díl v oblasti beder je pocitově nižší Pozn.: modely pro zimu 21–22 budou dopracovány i podle nevýhod, které objevila naše redakce – to je zrovna jedna z výhod malých firem: flexibilně inovovat (konkrétně u Faramugo si můžete nechat vyrobit zcela individuálně postavené oblečení). Kalhoty dostanou vyšší pas vzadu a kapsu na pravé stehno.

Plná verze recenze:

www.snow.cz/recenze/626

DUALIT Y Noc a den. Teplo, ale také zima. Skála střídá bahno. Jasný obzor zaplňuje mlha… Pocit štěstí v ymazává smutek. Radost z cest y nahrazuje únava… … DUALIT Y – nov ý design Tvého dobrodružst ví. w w w.vavr ys.cz

DUALIT Y

ADVERTORIAL

FOTO: JAN ZAHULA

Z garáže

MEZI ELITU Firma RAB je spojena již 40 let s horolezectvím. Od garážových začátků, kdy šil Rab Carrington spacáky sám, se posunula mezi klíčové hráče na poli outdoorového průmyslu. Svým osobitým stylem tvoří špičkové spacáky, stany, rukavice a outdoorové oblečení.

eslem firmy je „Mountain people“ – lidé z hor/horští lidé – dvě slova, která vystihují podstatu filosofie RAB: stále hledat netradiční řešení, vyvíjet unikátní produkty, testovat v terénu, zdokonalovat. To vše nyní v eco balení, kdy si firma vytkla cíl minimalizovat emise CO2. V roce 2020 se RAB stal Climate neutral company a cíl je nastaven na dosažení uhlíkové neutrality v roce 2030. Již nyní je DNA RABu péče o prostředí, ve kterém se tak rádi pohybujeme, podpora různých enviromentálních projektů a zavádění recyklovatelných materiálů je proto samozřejmostí.

148

RAB je peří

Už od 80. let, kdy si Rab Carrington ušil první spacák v přítmí půdy svého domu v Sheffieldu, zůstává v rodokmenu značky zakořeněná prostá filozofie vyrábět jednoduché věci, které v horách dobře a dlouho slouží. Péřovka či spacák od RABu tě proto zahřejí dnes i za dvacet let. Během 40 let vývoje jsou dotažené k dokonalosti, používají špičkové materiály (Pertex, Gore) a peří s plnivostí až

900 cuin. Peří má navíc hydrofobní úpravu od anglické firmy Nikwax. V kolekci RABu tak naleznete ultralehké hybridní péřovky KAON (250 g), odolné mrazobijce Electron Pro (523 g) a Neutrino Pro (585 g) nebo unikátní řadu péřovek Infinity, které používají vrchní materiál Gore Infinium a zaručují tak nejen tepelný komfort, ale také ochranu před vlhkostí a větrem.

Hurá na skialpy

RAB ARC ECO jacket Průlomová nepromokavá bunda, kterou vyvinul RAB ve spolupráci s japonským výrobcem ultralehkých látek Pertex. Základem je monolitický 3vrstvý laminát Pertex Revolve, kde jsou všechny 3 vrstvy tvořeny polyesterem a materiál je tak možné 100% recyklovat. Klasické nepromokavé lamináty recyklovat nejde, protože obsahují 2–3 různé substance (PAD+PUR+ PES). Bundu ARC ECO tak můžete doslova hodit do kontejneru s PET lahvemi, recyklovat lze i zipy a ostatní doplňky. Nepromokavost je na dostačujících 20 000 mm a bunda má moderní design vhodný do hor i do města. Jedná se o unikátní a průlomové řešení, které razí cestu udržitelnosti.

Logickým vývojem nebo spíše rozšiřováním produktového portfolia RABu je zbrusu nová skialpová kolekce Khroma. Že to bude pecka z pohledu technických parametrů, o tom nikdo nepochyboval. Ovšem výsledek je parádní kombinací pohodlí, technických řešení a skvělého designu. Základem skialpové kolekce je bunda a kalhoty Khroma Kinetic. Jak bunda, tak kalhoty jsou vyrobené z osvědčeného nepromokavého softshellu Proflex. Materiál je extra mechanicky odolný, s vodním sloupcem 20 000 mm, zároveň je vysoce prodyšný. To vše zabalené ve strečovém kabátě, takže bunda i kalhoty jsou pohodlné jako pyžamo. Bunda Khroma Kinetic má jednoduchý a účelný design, 2 hrudní kapsy, do kterých se vejdou pásy nebo třeba rukavice. Kapuce je tvarovaná na použití širokého spektra přileb. Odvětrávání je důmyslně posunuto na zadní stranu rukávu, takže ve spojení s otevřenou

kapsou vzniká „větrací tunel“. Bundu tak není třeba sundávat ve stoupání. Střih umožňuje pohodlné vrstvení pod bundou, včetně slabé péřovky. Kalhoty Khroma Kinetic doplňují bundu do skvěle funkčního celku. Dolní kraj nohavic pasuje i na široké lyžáky. Vnitřní okraj kotníků je vyztužený, doplněný sněžným límcem. Vše doplňuje seřiditelný zvýšený pas a kšandy. Na stehnech najdete praktické kapsy na uložení mobilu nebo třeba klíčů od auta. Na bočních dílech je dobře ovladatelné odvětrávání. Barevné kombinace kompletu lahodí oku a jsou i v detailech (barva zipů, taháčky) skvěle kombinovatelné. Dalším lákadlem skialp série jsou bundy Khroma Cirque. Materiál Gore Active poskytuje excelentní hodnoty paropropustnosti, zároveň skvěle chrání proti dešti, mokrému sněhu nebo větru. Gramáž materiálu je tak akorát – bunda působí robustně a zvládne i náročný ski mountaineering – ale hmotnost je příjemných 420 g. Propracovaný střih nikde neomezuje, nasazená kapuce přes helmu nijak netahá ani při nasazeném batohu. Na levé paži je skrytá kapsa na permanentku nebo drobnosti (klíč, opalovací krém). Dvě asymetricky vypracované hrudní kapsy dodávají bundě zajímavý vzhled. Zkrátka, pokud hledáte oblečení na skialp nebo kamkoli do hor, RAB vás dokáže obléci od hlavy až k patě. Nezáleží, zda vyrážíte po práci nadupat výškové metry, čeká vás víkend v Krkonoších nebo se chystáte třeba na jarní Kazbeg. Na oblečení od RABu se můžete spolehnout v každé situaci, a navíc budete vypadat skvěle.

www.jsmerab.cz

149

FOTO: GRANT GUNDERSON

FREERIDE

ON THE ROAD

TEXT: JIMMY PETTERSON

Mt. Baker:

nejlepšího v malých dávkách Mnoho lyžařských areálů po celém světě se chlubí počtem slunečných dní během zimní sezóny a zakládá si marketing na jistotě hezkého počasí. Mt. Baker v severní části státu Washington mezi nimi není – ba právě naopak. Místní jsou extrémně pyšní na lokální nepřízeň počasí a fakt, že jejich sněhové hřiště má slunečných dní statisticky nejméně na světě.

150

ztah slunce a sněhu je reciproční. Málo slunce často znamená hodně sněžení. A Mt. Baker o sníh nemá nouzi – za rok zde napadne mezi 200 a 370 centimetry (vodních) srážek! Přeloženo do řeči sněhu, za zimu napadne průměrně asi 13 metrů sněhu, v rekordní sezóně 1998/99 to bylo více než 28 metrů! Můj přítel Rupert Scheiner se mnou vyrazil podél washingtonského pobřeží ze Seattlu do Bellinghamu objevit tuto sněhovou líheň. Scenérie cestou připomínaly norské pobřeží se zátokami a fjordy všech možných tvarů a velikostí, dozdobené malými ostrůvky, za nimiž se nachází teritorium dravých kosatek, turisty velmi vyhledávaná oblast pro výletní plavby zvlášť v období migrace těchto obrovských savců. V Bellinghamu jsme najeli na dálnici 542, projeli kolem indiánské rezervace Nooksack, kolem venkovských rančů a farem, jejichž zablácené okolí se postupně měnilo v zelené lesy, které s narůstající nadmořskou výškou zase mizely a dávaly prostor obrovským pláním, připomínajícím krajinu dinosaurů. Asi 35 kilometrů od hory se objeví první pozůstatek ledovce a krajina získává výrazný vulkanický charakter, až se na obzoru objeví ranním sluncem zalitý ledovec na Mt. Baker. Než jsem stačil zaparkovat a vytáhnout foťák, byl už vrchol zase obklopen obrovským mrakem. Trochu zklamaně jsem postával před autem a mezitím přiběhl nadšeně další muž s foťákem, přiložil oko k hledáčku

FOTO: JIMMY PETTERSON

Osvícenou horu nevyfotíš

ON THE ROAD

FOTO: JIMMY PETTERSON

FREERIDE

a Dean si dokázali udělat snowpark z celé hory. Mt. Baker je k tomu vlastně docela vhodný – plný skalnatých dropů s příjemnými dopady, skalních říms a převějí, ze kterých lze skákat. Tihle dva znali snad úplně každé místo v okolí, ze kterého bylo možné skočit.

Pořádný offpiste

a také spustil aparát na krk bez zmáčknutí spouště. „Nebuď tak zklamaný,“ pronesl ke mně cizinec, „já tady žiju celý život, a ještě se mi horu, osvícenou sluncem, vyfotit nepovedlo!“

Na vesnické grilovačce

Nejdřív jsme vyrazili do malého rodinného střediska, které dosahuje maximálně do 457 metrů výšky na kopcích známých jako Panorama Dome a Hemisphere (oba kopce nepřesahují 1 500 m n. m.) Od Mt. Baker (3 277 m) je tato oblast na sever, zakončuje ji druhý nejaktivnější vulkán oblasti Cascade, Mt. Shuksan (2 991 m), na kterém září majestátní ledovec, a hora tak vypadá, jako kdyby ji někdo vytrhl z Aljašky a posadil doprostřed Cascade range. Místní ji považují za nejfotogeničtější horu světa – konkuruje jí snad jen japonská Mt. Fuji. Pátek vypadal slibně. Na Mt. Baker několik dní sněžilo a čekala nás hluboká vrstva prašanu, atmosféra byla přesně taková, jakou jsme od malého, jednou rodinou provozovaného střediska čekali. Personál zrovna

152

rozmisťoval dva tisíce velikonočních vajec na sjezdovky v očekávání ranního lovu. Všichni vypadali, že se znají se všemi, tempo života bylo pomalé a přátelské, jako na vesnické grilovačce.

Bláznivý markeťák

V hotelu White Salmon Lodge jsme potkali Charlieho, mladého asistenta marketingu střediska, který slíbil, že nás po středisku provede. Charlie byl jiný než markeťáci z Vailu nebo Deer Valley. Nebyl zavřený v kanceláři v obleku, ale trávil celý den v terénu lyžováním. A taky to vypadalo, že právě utekl z místního blázince – krátce nám dovolil se rozehřát v parku, kde sám skákal jako Eddie Eagle, a to byl teprve začátek… Charlie si přivedl ještě kamaráda, Deana Collinse. Dohromady předváděli na skocích kousky, za které by se nemusel stydět moderní cirkus. Nikdy jsem neviděl nikoho skákat na lyžích tak vysoko. Následujících několik dní nás toto akrobatické duo provádělo po areálu – ve snowparku jsme nezůstali dlouho, ale Charlie

Charlie nás vyvedl mimo sjezdovky do traverzu Chair Eight Elbow. Na Mt. Baker jsou freerideři vítaní a mohou zcela kamkoliv, mají-li lavinový vyhledávač, lopatu a sondu a zkušenosti s jejich používáním. Ten den byl sníh těžký, ale v horní části to ještě šlo, níž měl značně kašovitou konzistenci. Charliemu to nevadilo. Zatímco my s Rupertem jsme se dřeli jako mouchy uvízlé v karamelu, Charlie přepnul do závodního režimu a prosvištěl nepříjemnými pasážemi bez vypětí sil – rovně. Pak uznal, že si zasloužíme nějaký pořádný offpiste. Vzhledem ke zkušenostem z předchozího sjezdu jsem si šel do půjčovny vybrat nějaké širší lyže. Pak jsme vyjeli sedačkovou lanovkou a ještě deset minut se drápali na Hemisphere. Charlie se musel hodně krotit, abychom mu stačili. Před námi se vynořil sjezd, který místní nazývají „Heli“. To proto, že umožňuje běžným smrtelníkům zažít podobný terén, k jakému se jinde dostanete pouze helikoptérou. Trochu sněžilo a po svahu se líně převalovala mlha. Ale špatné počasí nebo viditelnost místní neodradí od sjezdu nejradikálnějších linií na celé hoře. Mt. Baker zkrátka není pro vybíravé lyžaře…

Na slunce nečekáme

První sjezd vedl podél skalního žebra, které padalo v nejprudších částech o sklonu až 40 stupňů. Byla by to bývala skvělá fotka… Chtěl jsem zastavit, ale sklon byl tak prudký, že jsem se radši rozhodl dojet na mírnější svah. Široké lyže krásně pluly sněhem a já zažíval plynulé lyžování, Rupert na užších lyžích kreslil četné oblouky a „newschoolový“ Charlie se prostě postavil čelem dolů a nakreslil zcela jistým sjezdem rovnou úsečku. Pak se před námi vynořily stromy a na chvíli vykouklo slunce. Už jsem vyndával fotoaparát, ale náš markeťák mi plán čekat na lepší světlo okamžitě zatrhnul. „Hej Jimmy, na slunce čekat nebudeme – jednak se stejně nedočkáš, a taky nechceme dávat lidem falešné naděje. Foť jenom sníh a mlhu, o ničem jiném lyžování na Mt. Baker není!“ Osvěžující přístup, to beru. Mt. Baker zůstává i na mých fotkách zahalen v mlze, a kdo se sem kdy vydá, musí s tím počítat.

ČESKÝ VÝROBCE OD ROKU 1995

www.birki.c z

snowBIZ | MARKETING OKRAJOVÝCH SKUPIN

Text: Tom Řepík

(Dosud) na okraji zájmu Příležitostní, nepravidelní, opomenutí a další přehlížení návštěvníci by mohli být vitálním zdrojem přirozeného účastnického růstu v oboru.

ro zdravou prosperitu lyžování je lepší neztrácet stávající hosty. Vedení progresivních horských středisek všude ve světě ví, že je zapotřebí neustále vyvíjet nové marketingové přístupy, případně revidovat a rektifikovat ty stávající. Jedním z podobně aplikovaných nových obratů ve starých přístupech je zřizování call center, doplňujících standardní e-mailové a textové marketingové aktivity s kýženým osobním přístupem. Postupy call centra řídí software napojený na střediskovou databázi; izoluje zákazníky, kteří si v minulosti zakoupili permanentky, nastaví protokol střídání e-mailů, textových zpráv a živých telefonátů – a sleduje vzniklé interakce.

Wachusett: 2 operátoři, 1 400 skipasů

průzkum mezi tamními horskými středisky odhalil, že pouze 37 % z nich vyvíjí nějakou marketingovou činnost zaměřující se na tuto obrovskou kvantitu ztracených zákazníků, přičemž významná většina jejich programů cílí na absentující sezónkáře. Nadprůměrně úspěšný Wachusett se nyní hodlá zaměřit na všechny své nečinné zákazníky, včetně odpadlíků z jejich náborového programu pro začátečníky.

Indy Pass: předem splněná pětiletka Dough Fish je marketingový veterán, který má v horskostřediskové branži solidní reference a velkou vizi. Před pár lety jeho portlandská firma Fish Marketing + Strategy provedla vlastní průzkum mezi absentujícími zákazníky středisek a přišla na to, že hlavní překážkou pro vynechávající návštěvníky jsou náklady (skipas a vybavení) a čas. Následně Fish sestavil marketingově rezonující návrh své – jak ji sám nazval – „anti-Epic“ sezónky Indy Pass a v sezóně 2019–20 ji prvně uvedl na trh. Neobvyklá sezónka za 199 dolarů nabízela dva dny lyžování v každém ze 46 malých středisek a cílila specificky na výše zmíněné okrajové skupiny lyžařského trhu – na masy, které z nejrůznějších důvodů zůstaly pozadu v mánii aliančních megapasů a celosezónních permanentek, jež zachvátila severoamerický i globální trh. Jeho pětiletý cíl zněl 75 spolupracujících středisek a 100 tisíc držitelů pasů, naplnit se mu jej podařilo během necelých dvou let – FOTO: ROSSIGNOL

Jeden takový program od společnosti Six Degrees Analytics si nechali aplikovat ve východoamerickém horském středisku Wachusett Mountain nedaleko metropolitního Bostonu. Vytvořili malé call centrum se dvěma pracovníky, kteří začali obvolávat čísla absentujících sezónkářů, a dokonce prohledávali klasický telefonní seznam, když prvotní

kontaktní informace z databáze selhaly. Volající nabídli slevu 50 dolarů na obnovení sezónní permanentky. Pracovali se statistickým know-how dodavatele, že k zákaznickému rozhodnutí je třeba absolvovat osm kontaktů, přičemž ve Wachusett jim v mnohých případech stačily dva až čtyři kontakty; jejich zákazníci zřejmě rádi slyšeli od společnosti, kterou respektovali – obzvlášť, když vždy volal živý pracovník střediska s perfektní znalostí osobní zákazníkovy historie. Díky tomuto úsilí prodali ve Wachusett více než 1 400 sezónek. Zvolený přístup se jim tak osvědčil, že jej nyní aplikují napříč spektrem svých zákazníků, aby oslovili ty skupiny, které z marketingového hlediska obor často označuje za okrajové – vynechávající sezóny, dlouho se nevyskytující, či jen zřídka atd. Jde o opomenutý potenciál, který může být součástí budoucnosti oboru, ale příliš často zůstává středisky přehlížen – a rozhodně nedoceněn. Z celkového pohledu patří Wachusett k menšině středisek, která se vůbec snaží o opětovné zapojení absentujících návštěvníků, natož aby využívala sofistikovaných marketingových aktivit. Což pro obor představuje promarněnou příležitost: poslední demografická studie americké horskostřediskové asociace NSAA identifikovala bezmála 9 milionů absentujících lyžařů, což se téměř vyrovnává zhruba deseti milionům aktivních účastníků (lze předpokládat, že v ostatních částech světa bude tento poměr podobný). Následný

154

NOVÁ DIMENZE ZASNĚŽOVÁNÍ TL8, TL4 & TL2: MAXIMÁLNĚ LETOŠNÍ INDY PASS UŽ NABÍZÍ 80 SPOLUPRACUJÍCÍCH STŘEDISEK, TEDY DOHROMADY 160 DNÍ LYŽOVÁNÍ ZA 299 DOLARŮ

letošní Indy Pass už nabízí 80 spolupracujících středisek, tedy dohromady 160 dní lyžování za $299. I k vytýčené hranici 100 tisíc prodaných kusů nemá podle neoficiálních informací Indy Pass daleko. Fish svůj plán podporuje marketingovým rozpočtem ve výši 2 milionů dolarů na oslovení a aktivaci výše zmíněných okrajových skupin. Marketing středisek se podle Fishe obvykle zaměřuje na sofistikovaný high-end a na zájem už vykazující dychtivé jádro, a zůstává přezíravý či zcela slepý vůči mnohem početnější skupině, která chce okusit bez zbytečných výdajů autentický, cenově dostupný a nepřelidněný střediskový zážitek.

EFEKTIVNÍ A PŘESNÁ REGULACE. VŠESTRANNOST ŘADY TL ZNAMENÁ, ŽE PRO KAŽDÉ MÍSTO LZE NAJÍT TU SPRÁVNOU SNĚŽNOU TYČ. PRODUKTOVÁ ŘADA TYČÍ TL TRVALE ZLEPŠUJE PRODUKCI SNĚHU V CELÉM ROZSAHU TEPLOT.

Nezdravá nevyváženost Červená varovná světla blikají, a to i uprostřed pravděpodobně nejúspěšnější marketingové iniciativy v historii branže – fenoménu aliančních mega sezónek, jenž sám o sobě zprostředkoval rozsáhlé hodnotové poselství nejvášnivějším lyžařům a pomohl přinést udržitelnou provozní ziskovost desítkám horských středisek, která pak vkládají vlastní kapitál do svého dalšího provozu. A zatímco se některá alianční střediska snaží (či nesnaží) vypořádat s nárazovou přelidněností, celkový účastnický model se zdá být nezdravě nevyvážený, s téměř plnou závislostí na relativně malém oddaném zákaznickém jádru, zatímco oddělené, nesourodé masy jsou zdánlivě ponechány napospas. Podle demografické studie NSAA zhruba 28 procent účastníků, kteří lyžují šest a více dní, zodpovídá za 70 procent lyžařských osobodní, což je ještě méně vyrovnaný poměr než u oddaného účastnického jádra v jiných sportech, třeba golfu. Americká studie odhalila, že zatímco se tamní střediskový byznys veze na třímilionové vlně držitelů aliančních sezónek, mnohem početnější skupina na okraji, čítající možná až 14 milionů duší, nebyla sezónkářským marketingem efektivně oslovena. NSAA se v dotčeném průzkumu ptala lyžařů, kolik dní plánují lyžovat. Do kategorie „jednodenní lyžař“ spadlo celkem 2,5 milionu účastníků, skupina „dvou- až třídenní“ zahrnovala 3 miliony duší. To představuje mírně nad 50 % všech lyžařů po většinu sezón za posledních dvacet let – ale jen 16 až 18 % z celkového počtu osobodní posledních několika roků. Průzkum zaznamenal existenci poměrně velkého bloku těch, kteří neslyšeli na žádné marketingové kampaně a nekoupili si sezónku ani vícedenní permanentky – ale pak přišli k oknu pokladny a čelili cenovému šoku, kdy víkendový den lyžování pro dospělého stojí přes sto dolarů (v některých střediscích až přes $200).

W W W .T E C H N O A L P I N . C O M

FOTO: INDY PASS

snowBIZ | MARKETING OKRAJOVÝCH SKUPIN Nováček nepřichází sám Jeden z výstupů průzkumu napovídá, že pokud by i jen malé procento výše široce definované „okrajové“ skupiny, tvořené těmi, kteří přestali lyžovat či lyžují tři dny v roce a méně, bylo motivováno k lyžování jen o jediný den v sezóně navíc, mohl by výsledný nárůst návštěvnosti lyžařů převýšit zisk z prodeje aliančních megapasů. Dichotomie popularity megapasů a setrvačnosti okrajových lyžařů pomohla odhalit rozkol v pozornosti, přičemž někteří oboroví odborníci začali ukazovat prstem na společnosti stojící za vznikem nejsilnějších megapasů, nejčastěji Vail Resorts (Epic) a Alterru (Ikon), a jsou jejich nejsilnější marketingovu hnací silou. Řada jiných hlasů má za to, že vina není na straně megapasů ani těch menších resortních aliancí. Ve skutečnosti mohou tyto stávající produktové experimenty, stavějící na vztazích s nejzanícenějšími zákazníky, představovat důležitou součást celkového marketingového řešení, protože mnohé z nich zahrnují tzv. buddy tickets – nabídky slev na vstupenky pro kamaráda, který se přidá k držiteli skipasu. Stávající průzkum potvrdil známý oborový fakt, že nováčky na svah nejčastěji naláká vášnivý a znalý lyžař – aby si aktivitu nejdřív ochutnali a pak se jí případně věnovali. Slevové pasy pro kamarády tento proces efektivně stimulují. Při více než dvou milionech prodaných Epic a Ikon sezónek plus řadě dalších cenově výhodných produktů lokálních aliancí – všech nabízejících i nějakou verzi buddy jízdenek – jsou k dispozici miliony vyslanců sněhových sportů, držící v rukou doslova desítky milionů příležitostí, jak nalákat nováčky nebo příležitostné lyžaře. Je na střediscích, aby shromáždila zákaznické údaje o těchto okrajových přátelích a navázala na ně vhodnou návratovou nabídkou. Či ještě lépe, zkusit takový typ hostů identifikovat už při příjezdu, a pokud se jedná o nováčky, nasměrovat je do výukového programu nebo jim alespoň poskytnout nástroje a podmínky pro bezpečné vyzkoušení aktivity svépomocí. Snaha naučit se lyžovat zůstává základní, zejména u mládeže, u níž je velká šance proměnit vysoké procento účastníků do celoživotních zákazníků. Aby se asociace NSAA dozvěděla více o opomíjených lyžařích, zadala si u agentury MRM Insights rychlý průzkum, v jehož rámci jednotlivá členská střediska oslovila skupinu okrajových lyžařů prostřednictvím sociálních médií a e-mailu. Kromě obvyklých důvodů, které u absentujících lyžařů představují čas a náklady, se ve studii MRM coby hlavní faktor objevily rovněž obavy o zdraví a bezpečnost – lidé se obávali zranění, jež by je mohlo vyřadit z práce, byť jen krátkodobě.

156

SNOW VALLEY SPADAJÍCÍ DO SKUPINY STŘEDISEK SDRUŽENÝCH V RÁMCI INDY PASSU

Faktor Vail

Co funguje nyní?

Poslední vývoj ve společnosti Vail Resorts (VR), průkopníka v oblasti aliančních megapasů, může vytvářet dokonalé podhoubí pro přirozený růst trhu. Když letos odstoupivší Rob Katz před třinácti lety do pozice generálního ředitele VR přišel a začal realizovat svou vizi, Epic Pass zahrnoval pět koncernových středisek – a růst celkové lyžařské návštěvnosti nebyl prioritou. To se změnilo v posledních deseti letech, během nichž VR akvírovala řadu příměstských středisek, včetně těch v lyžařsky netradičních oblastech jako středozápad USA. Tyto akvizice s sebou přinesly silný závazek pro VR vyhrnout si příslovečné rukávy v oblasti představení lyžování laickým masám. Před pár lety se Katz s manželkou veřejně zavázali věnovat 10 milionů dolarů z vlastní nadace na programy lyžařské osvěty a rozvoje pro mládež, která nemá dostatečné zázemí, v metropolitních oblastech v blízkosti akvizičních středisek VR. Před dvěma lety pak VR spustila program Epic for Everyone, apelující na méně angažované okrajové lyžaře slevami na jednodenní skipasy. Před letošní sezónou pak ve VR ohlásili oborově bezprecedentní 20% slevu na všechny produkty skipasů Epic (podrobněji jsem se možnými efekty tohoto kroku zaobíral v předchozím SNOW 134). Dotčený lyžařský svět sleduje, zda, případně nakolik bude vailského příkladu následovat konkurenční skupina Alterra. Všeobecně se očekává, že v Alteře budou kráčet podobnou cestou a budou pokračovat ve své snaze docílit v mimořádně krátkém čase – a způsobem, jenž zanechá vlastní nezávislou stopu – toho, čeho VR dosáhla během více než dekády. Co se týče „Ikonu pro každého“, šéf Alterry David Perry v této souvislosti uvedl, že „Alterra bude pokračovat ve vývoji svých lanovkářských projektů“ – což je složitější úkol v situaci, kdy více než 30 aliančních středisek připojených do Ikonu nespadá do vlastnictví společnosti. Na druhou stranu, pokud by se Alterra snažila proniknout hlouběji na trhy lyžařských inkubátorů v příměstských oblastech, po vzoru vailské poslední dekády, mohla by tak snáz docílit prostřednictvím dalších partnerství či nějakého typu přidružení k Ikonu než prostřednictvím vlastnictví středisek.

Zpět do východoamerického Wachusettu, který pravidelně dociluje kolem 400 tisíc osobodní v sezóně. Jeho vedení ví, že jejich současné úsilí je jen součástí stále se vyvíjejícího závazku vytvářet celoživotní zákazníky. Jejich marketingové kroky jdou do nečekaných detailů – například záměrné změny designu jejich skipasové karty z vertikální na horizontální, „protože vypadá víc transakčně, jako kreditní karta“. Okna pokladen zůstávají pro střediska výzvou – zkompletování zákaznických dat od nově příchozího hosta, který dosud není v databázi, trvá asi pět minut oproti zhruba půlminutě času, když už zákazník zaregistrován je a pouze si kupuje denní skiapas. Středisko Wachusett proto své návštěvníky obklopuje infografikami, které jim připomínají, že mohou použít své stávající číslo nezaregistrované karty k nákupu dalších skipasů online, s velkou úsporou – čímž se jejich údaje automaticky vloží do střediskové databáze. Mnohem náročnějším cílem wachusettských je v případech, kdy se jedná o nezaregistrované zákazníky z řad přátel a rodiny, stlačit nutný sběr dat u okna poklady z pěti minut na úsek 90 vteřin, jenž podle odhadu vedení lidi v dlouhých frontách ještě příliš nedráždí. Možná nejjednodušší náborovou strategii pro oslovení nových a okrajových zákazníků roky praktikovala současná prezidentka NSAA Kelly Pawlaková, když šéfovala vermontskému středisku Mount Snow: jeden všední den v každém měsíci sněhového provozu tam propagovali extrémně levnou nabídku skipasu (za 10 až 12 dolarů, tedy zhruba 10 až 15 % z běžné denní ceny), čímž do střediska přilákali tisíce nových lidí, shromáždili všechny jejich informace a následně je kontaktovali s dalšími nabídkami. Prozíravá horská střediska si ve svých databázích už dávno rozdělila zákazníky na rodiny, bezdětné páry, svobodné, frekventované lyžaře, atd., aby každému segmentu mohla věnovat zvláštní péči. Možná je vhodný čas přidat další skupinu – okrajového lyžaře.

55. ČEZ JIZERSKÁ 50 11.–13. ÚNOR 2022 KOVÁ LENK A RÜC 03 :52:03

Í N B O S MŮJ O ZÁVOD

SERIÁL ZÁVODŮ

SKITOUR 2022 ROZJEĎ ZIMU NA BĚŽKÁCH! VÍCE NA SKI-TOUR.CZ

BEDŘICHOVSKÝ NLM ZADOVSKÁ 30 KRUŠNOHORSKÁ 30 KARLOVSKÁ 50 ORLICKÝ MARATON ČEZ JIZERSKÁ 50 JELYMAN PRÉMIOVÝ PARTNER

snowBIZ | ZÁKAZNICKÉ SLUŽBY

Text: Tom Řepík

Přístup jak u Disneyho FOTO:DEPOSITPHOTOS

Jak se mohou horská střediska inspirovat světoznámým průkopnictvím společnosti Disney, využít jejich zkušeností a zlepšit své zákaznické služby.

orskostřediskový obor rád a často klade v kontrast vzruch z dobrodružství autentického zážitku v přírodě s umělou, účelově vyrobenou zákaznickou zkušeností zábavních parků, za jejichž ikonický etalon právem bývá považován Disneyland. Oba typy podniků však mají některé klíčové aspekty provozu nápadně podobné. Proto se východoamerické oborové sdružení SANY (Ski Areas of New York) před několika lety rozhodlo přibírat školitele zákaznického servisu z řad profesionálů s osobními zkušenostmi z takzvaného „nejšťastnějšího místa na světě“ – a zaznamenalo adekvátně pozitivní výsledky. Většina školených středisek tak získala od Disneyho řadu nástrojů a praktických tipů pro svůj zákaznický servis; jedno z nich, nyní vailský Hunter Mountain, dokonce vyslalo své vedoucí zaměstnance do Disneylandu, aby se učili z první ruky. Myra Garciová, ředitelka oddělení lidských služeb (sic) v Hunteru, byla jednou z nich. Ačkoli nyní pěje na výsledky projektu samou chválu, před svým odjezdem si tím vším nebyla vůbec jistá. „Byla jsem velmi nervózní. Měla jsem sice malé dítě, ale nejsem prostě Disneyho člověk. Bála jsem se, že se vrátím nevratně načichlá jejich pověstnou striktní agendou.“

158

Garciová se v Los Angeles zúčastnila třídenního interního programu, který odhaloval vnitřní fungování dosud utajených procesů, jak ve společnosti Disney najímají, školí a udržují v motivaci tisíce svých oddaných zaměstnanců. Viděla také, jak se u Disneyho dělají takové základní firemní věci jako manuály pro oblékání personálu, videa s bezpečnostními školeními či postupy pro přijímání a výběr zaměstnanců.

Do Disneylandu! Garciová si dobře uvědomovala, že přenést do Hunteru maximum toho, co se u Disneyho naučila, bude vyžadovat pořádné úsilí: „Společnost Disney má k dispozici zdánlivě nekonečné množství prostředků, které může věnovat na efektivní školení, najímání, rozvoj zaměstnanců a jejich odměňování. A taky může vybírat z obrovského množství uchazečů. Zatímco Hunter, stejně jako mnoho dalších lyžařských areálů, má na tyto aktivity k dispozici jen omezené zdroje a naše náborová základna není nijak hluboká.“ Ale i v této oblasti se v mnohém horskostřediskové poměry podobají Disney. Garciová si rychle uvědomila, že ani Disney neplatí svým základním zaměstnancům majlant; a tak myš-

lenku, že zaměstnanci lyžařského střediska nebudou spokojeni kvůli nevysokému platu, pustila z hlavy a přehodnotila. Stimulovat zvýšení očekávání bylo důležitou součástí snahy o vytvoření kultury více orientované na služby zákazníkům. Garciová musela přesvědčit své kolegy ve středisku, že je možné i nutné očekávat od zaměstnanců více a také více obdržet. Musela najít levné způsoby, jak novou kulturu vytvořit: „Potřebovala jsem ukázat, jak tyto změny pozitivně ovlivní hospodářské výsledky našeho střediska. Jako organizace jsme museli překonat mentalitu přijímání negativního chování našich zaměstnanců. Omlouvali jsme náš personál na mnoha úrovních; například neplatíme zaměstnance dostatečně, abychom od nich mohli očekávat, že budou zářit v oblasti zákaznických služeb, a mentálně dostanete to, za co si zaplatíte. Ale platová struktura společnosti Disney je velmi podobná té naší. Jejich pokladní v bufetech, obsluha atrakcí a údržbáři také nevydělávají mnoho nad rámec minimální mzdy. Potřebovali jsme tedy přijít na to, jak Disney dokáže udržet zaměstnance v přední linii motivované a posouvat cíle společnosti vpřed.“ Další skutečností, kterou si Garciová uvědomila, bylo, že lyžařská střediska mohou být při přijímání zaměstnanců konkrétnější, což může být prvním krokem k získání spokojených zaměstnanců: „Naučili jsme se, že nemusíme přijímat každého člověka, který nám obrazně projde dveřmi. Byli jsme zvyklí brát všechny, obsazovat je na pozice a doufat, že naše školení bude fungovat a stanou se z nich vynikající zaměstnanci.“ Nyní je podle ní středisko Hunter vybíravější a každý aspekt jejich přijímacího procesu je zaměřen na to, aby se na danou pozici dostal ten správný člověk. „Byla to pro nás velká změna. Naše personální oddělení má tři lidi, kteří pokrývají téměř 800 zaměstnanců. Museli jsme zapojit další manažery do počátečního výběrového řízení, kde hledáme věci jako nadšení a motivaci, tedy hodnoty, které se nedají natrénovat,“ sděluje ředitelka. Ti uchazeči, kteří obstojí, se nyní umísťují na klíčové pozice v zákaznickém servisu střediska. Snad nejjednodušším krokem bylo přenést do Hunteru Disneyho školicí proces: „Měli jsme už v procesu hodně metod, které

v Disney používají, a vlastně i podobnou historii – zakladatelé střediska Hunter, manželé Slutzkyovi, nám zanechali úžasné dědictví. Toho jsme využili při tvorbě výročního videa ukazujícího historii naší oblasti a historii vývoje našeho lyžařského střediska. Naší filozofií je pochopit naši minulost, abychom mohli rozšiřovat a zlepšovat svou budoucnost. Díky tomu, že za naším střediskem stála přes půl století taková legenda, jako je rodina Slutzkých, bylo začlenění tohoto aspektu do našeho vzdělávacího programu hračkou. Naši zaměstnanci to přijali skvěle – žádali nás o kopie našeho historického videa, aby je mohli ukázat přátelům a rodině. Jak by se to nedalo označit za úspěch?

Štěstí je uvnitř Garciová si rovněž osvojila klíčový koncept, který společnost Disney razí od svého založení: všichni zaměstnanci se vyjadřují společným hlasem, mají společný cíl i pohled na věc. Jakkoli to podle ředitelky zní trochu jako něco, co by řekla disneyovská Zvonilka, pokud jde o docílení spokojeného zákazníka, je tento společný smysl pro cíl velmi důležitý: „Všichni v Disney mluví stejným jazykem. Okamžitě jsem věděla, že i v Hunteru musíme zajistit, aby byl veškerý náš vnitřní dialog stejný. Potřebovali jsme se zbavit interních hádek, než jsme mohli zlepšit cokoli jiného. Všichni máme nyní nadefinovaný společný cíl, který uznáváme, přičemž víme, že názory a nápady každého jsou respektovány, a každý ví, že je důležitou součástí skvělého produktu.“ Garciová ve firmě zavedla některé nástroje, aby takovou představu posílila. Jedním z nich je cena za zákaznický úsměv, která se každé dva týdny uděluje třem nebo čtyřem zaměstnancům na základě komentářů hostů, pozorování nebo jen dobře odvedené práce. Zaměstnanci vyhrávají masáž, večeři a – což bývá pro mnohé to nejcennější – na určitou dobu nejlepší parkovací místo. Každý vítěz soutěže Smile Maker je na konci sezóny zařazen do slosování, v němž má šanci vyhrát v tamní komunitě vysoce ceněný zážitek – apartmá v hledišti na zápas Yankees. Ředitelka se snažila také o to, aby každý zaměstnanec osobně pocítil vlastnictví střediska. Jedním z důležitých praktických kroků k tomu bylo, že každý zaměstnanec dostává neomezenou permanentku a jednu další pro hosty – namísto toho, aby zaměstnanci sbírali body a o volný skipas soutěžili. Z Disneyho příkladu těží i další horská střediska. Marketingová ředitelka newyorského Holiday Valley Jane Eshbaughová říká, že v jejich středisku viděli několik jasných paralel mezi svým a disneyovským procesem najímání zaměstnanců. Stejně jako Disney

se i Holiday Valley snaží co nejdříve nastolit atmosféru zábavy a pozitivní energie. Středisko se snaží být slovy ředitelky šťastným pracovištěm ještě předtím, než jsou zaměstnanci přijati. „Tradiční podzimní veletrh pracovních příležitostí v naší oblasti se stal spíše zábavnou událostí než čímkoli jiným. Pro potenciální zaměstnance jsou připraveny halloweenské hry a interaktivní show ukazující, kdo jsou zaměstnanci Holiday Valley, jak pracují a jak přemýšlejí. Hned na začátku jim ukážeme, kdo jsme a jak doufáme, že budou součástí našeho týmu. Potřebujeme mít angažované zaměstnance, kteří chápou, že jsou vyslanci střediska v každém bodě, na každém kroku,“ popisuje Eshbaughová. Jak tedy docílit toho, aby si ti nyní snad harmoničtí zaměstnanci počínali správně na sněhu, na parkovišti, u stolů v restauraci a kdekoli jinde ve středisku? Podle Garciové pomáhá zjednodušení poslání v očích personálu: „Rádi říkáme, že vytváříme vzpomínky na hory jeden úsměv po druhém, a myslíme to opravdu vážně. Což bývá kolikrát výzva, když zaměstnanci čelí dlouhé frontě potřebných zákazníků nebo venku na mrazu. Je důležité, aby si každý zaměstnanec uvědomil, že pokud se dokáže soustředit jen na zákazníka před sebou – na jednoho člověka po druhém – může opravdu něco změnit. Přičemž víme, že v sezóně nikdy nemáme moc času na to, něco ovlivnit – každá sobota je tak důležitá.“ „Pochopení toho, kolik času, úsilí, peněz a trpělivosti stojí našeho zákazníka, než se k nám dostane, je pro úspěch v zákaznickém servisu zásadní. Říkám našim zaměstnancům, že když je u nás návštěvník v osm ráno, v kolik hodin asi musel v New Yorku nakládat auto? V našem městě máme jeden malý semafor; kolik asi semaforů – skutečných i metaforických – museli naši zákazníci projet, než se k nám dostali? Musíme začít všechny překážky včetně s nimi souvisejícího času vnímat optikou zákazníka – minuty a hodiny jsou skoro jako psí roky; pět minut ve frontě na vlek může někdy vypadat jako 40 minut nelyžování; jinak tu budeme mít lidi, kteří budou zralí na zklamání. Pokud narazili na překážku, potřebují rychlou pomoc. Už jen cesta autem s dětmi na hory může být stresující. A pak sem přijedou a často vkládají své děti a jejich bezpečnost do našich rukou. Je toho hodně, co je potřeba zajistit, aby se vše dělalo správně,“ přemítá hunterská ředitelka Garciová.

Ukázat přívětivou tvář Pokud jde o stížnosti nebo obtížné situace, Garciová má za to, že je nezbytné dát každému ze zaměstnanců možnost situaci napravit přímo na místě: „Před několika lety jsme věděli, že musíme udělat změnu a že chceme

od našich zaměstnanců praktičtější přístup. Takže nyní, když uslyší stížnost, namísto toho, aby šli hledat manažera nebo našli jiného člověka, který by jim pomohl věc napravit, zmocňujeme je, aby vše vyřídili přímo na místě. Protože ve chvíli, kdy odejdete a předáte je někomu jinému, jste je ztratili.“ Jak toho docílit třeba u vlekařů? „Poslouchejte, pokud přijdete do práce se všemi běžnými lidskými závažími – kocovinou, naštvaní, protože vám nedovolím kouřit, nebude to fungovat; a co hůř, váš den se povleče opravdu pomalu. Pokud se ale budete angažovat, budete přátelští, budete návštěvníkům dávat tipy, kde je dnes dobré ježdění, budete si pamatovat lidi z předchozích jízd, váš den uteče jako voda. Zjistila jsem, že mladším zaměstnancům na nástupních pozicích to musíte opravdu ukázat. Ale když jim to ukážete, pochopí to. Opravdu to funguje a funguje to pro všechny,“ líčí Garciová. Obě zmíněná střediska využívají k vyhledávání a odstraňování problémů zákaznické průzkumy. V Hunteru se díky průzkumu například ukázalo, že zákazníci nejsou spokojeni se střediskovou restaurací. To vedlo ke kompletní změně vedení, jídelního lístku a výzdoby, stejně jako k nastolení individuálního zaškolení personálu jeden na jednoho – od základů, jak korektně otevřít láhev vína, po správný úklid stolu. Od té doby jsou střediskové gastrorecenze lepší. V Holiday Valley, kde jsou pevně přesvědčeni, že vedení musí každý den aspoň na část směny vyrazit na sníh, aby slyšelo, co zákazníci říkají, to vedlo k poměrně vysoké investici v době, kdy to papírově možná nedávalo smysl: ke konci sezóny, kdy středisko tak jako ostatní v oboru redukovalo počet vleků, se hlavní lanovka porouchala. Místo toho, aby se areál na posledních pár dní sezóny snažil provizorně vystačit s jinými vleky, vyslechl své zákazníky a přivezl jeřáb, opravil vlek a zprovoznil ho právě na těch posledních několik dní. „Bylo by mnohem levnější počkat, až sleze sníh a spravit to pak, ale věděli jsme, že zákazníci opravdu chtějí, abychom to udělali hned, a tak se stalo. Vím, že jsme si tímto krokem získali řadu srdcí,“ vzpomíná středisková marketérka Eshbaughová. Což je dokonalým ztělesněním Disneyho způsobu uvažování: milujte svůj produkt a poslání, poznejte svého zákazníka a to, co chce – a pak mu to rychle dodejte. „Jde o mnohem víc než jen každé ráno mile pozdravit,“ uzavírá ředitelka Garciová. „Je to taky vlekař, který neodvrátí pohled a doporučí dnešní nejlepší sjezdovku. Je to obsluha na parkovišti, která vidí, že otec potřebuje pomoc s výbavou malého dítěte. Je to o napravování věcí s radostí a rychle. Cokoli míň nestačí.“

159

snowBIZ | lanovkové kuriozity

Nová dvoulanová lanovka nové generace v Oberstdorfu

Text a foto: Radim Polcer, Lanove-drahy.cz

HORNÍ ČÁST TRASY LANOVKY PŘI JÍZDĚ NAHORU

V letech 2019 až 2021 byla v německém Oberstdorfu vybudována nová lanovka dvoulanového systému firmy Leitner nové generace, která nahradila první dva úseky kyvadlových lanovek na známý a turisty velmi oblíbený vrchol Nebelhorn.

ebelhornbahn v Oberstdorfu má dlouhou historii – výstavba první lanovky na této trase s čtyřvozovým provozem byla zahájena již v červnu 1928. Trasa dlouhá 4 860 metrů byla rozdělena mezistanicí Seealpe. Protože tato mezistanice nemohla být umístěna přesně v polovině trasy (což je jinak podmínka čtyřvozového provozu s jediným pohonem), bylo nutné navrhnout speciální uspořádání lan a lanáčů s různými průměry na společné svislé ose v mezistanici (tzv. Übertrieb), kdy jediný pohon umístěný v horní stanici poháněl přes lanovou smyčku horního úseku nepřímo také lanovou smyčku dolního úseku. Při rychlosti 4 m/s byly čtyři 24místné kabiny schopny dosáhnout kapacitu pouhých 96 osob za hodinu. Řešení s „Übertrieb“ se v provozu neukázalo příliš spolehlivé, a tak byl v 50. letech minulého století do mezistanice zabudován druhý pohon a oba úseky byly provozně odděleny. Současně byla max. rychlost zvýšena na 6 m/s a dodány nové 30místné kabiny. Ještě v 50. letech byly také vybudovány dvě na sebe navazující krátké jednosedačkové lanovky až na vrchol – jedna od firmy Pohlig a druhá od firmy Weigmann.

160

V roce 1977 přišlo na řadu nahrazení obou dvou úseků kyvadlových lanovek zcela novými dráhami od jihotyrolské firmy Hölzl, již s většími 60místnými kabinami. Tím stoupla přepravní kapacita na 600 osob/hod. a max. rychlost na 10 m/s. Původní druhý úsek zůstal díky paralelnímu vedení trasy zachován až do roku 1995 a byl využíván ve špičkových dnech pro posílení přepravní kapacity. V roce 1991 přišel na řadu i nový vrcholový 3. úsek, opět v podobě kyvadlové lanovky firmy Hölzl s 30místnými kabinami, na jeho trati se však na rozdíl od prvních dvou úseků nenachází žádná podpěra. Další modernizací prošly první dva úseky v roce 2009, kdy bylo díky novému pohonu na trase druhého úseku možné dosáhnout rychlosti až 12 m/s. S ohledem na rostoucí nároky na komfort a kapacitu přepravy bylo rozhodnuto o náhradě prvních dvou úseků novými moderními lanovkami. Vybrána byla nabídka firmy Leitner, která premiérově nabídla kompletně inovovanou dvoulanovou technologii využívající prvky jak z jednolanových lanovek, tak z lanovek systému 3S. Premiérová je také kombinace dvoulanové technologie s kabin-

MÍJENÍ KABINEK U MEZISTANICE

DOLNÍ STANICE PŮVODNÍ KYVADLOVÉ LANOVKY Z ROKU 1977

DOLNÍ STANICE NOVÉ LANOVKY

kami Symphony 10 firmy Sigma. Hlavní výhodou dvoulanových lanovek je vyšší větruodolnost oproti jednolanovým lanovkám, avšak nižší investiční náklady oproti lanovkám systému 3S. Navíc díky velkým rozpětím mezi podpěrami bylo možné na druhém úseku Nebelhornbahn snadno překonat lavinózní terén a na prvním úseku zase městskou zástavbu. Oboje by bylo s jednolanovým systémem mnohem obtížněji splnitelné. Největší inovací prošel běhoun kabiny, který je nyní lehčí a je vybaven pojezdovými kladkami z polyamidu. Stejně tak vyložení botek pro nosná lana na podpěrách je vyrobeno z tohoto materiálu a nevyžaduje tak mazání. Také konstrukční provedení stanic prošlo modifikací – rozjezdová a zpomalovací dráha byla umístěna ve sklonu 3 stupňů, což umožňuje optimálně využít gravitační sílu při rozjezdu a zpomalování kabin a vede tak k dalšímu snížení energetické náročnosti. Z technologie jednolanových lanovek převzala firma Leitner zpomalovací a zrychlovací mechanismy a pohonnou a napínací jednotku. Premiérové u dvoulanových lanovek je také využití přímého pohonu bez převodovky Direct Drive. Inovovaný dvoulanový systém přináší delší životnost celého zařízení a nižší náklady na údržbu. Výstavba nové lanovky byla zahájena v létě 2019 betonáží základů stanic a patek podpěr. Po zimní přestávce byla v květnu 2020 zahájena montáž prvních podpěr, následovaná od července montáží technologie horní stanice a mezistanice a posléze od září také dolní stanice. V říjnu proběhla instalace lan na horním úseku a na přelomu prosince a ledna pak také na dolním úseku. 22. května 2021 byl zahájen provoz nové lanovky pro veřejnost. Všech šest podpěr (tři na každém úseku) nové lanovky stojí na stejných místech, kde stávaly podpěry původních kyvadlových lanovek. Z důvodu požadavků ochrany přírody bylo využití vrtulníku zredukováno na minimum a pro montáž nových podpěr byly využity pomocné nákladní lanovky. Pro montáž

mohutné asymetrické podpěry č. 5 pak byl přímo na místě zřízen stavební jeřáb. Zatímco dolní stanice je umístěna na místě staré staniční budovy, která byla zbourána, mezistanice a horní stanice byly umístěny vedle původních budov, které byly přizpůsobeny pro nové využití. Vzhledem k tomu, že nosná lana obou původních lanovek byla vyměněna teprve před čtyřmi lety a jejich dimenzování bylo dostatečné, bylo rozhodnuto o jejich znovuvyužití i pro novou lanovku. Délka trasy činí 2 149 metrů v případě prvního a 2 535 metrů v případě druhého úseku, max. rychlost dosahuje 7 m/s. Přepravu cestujících zajišťuje celkem 58 desetimístných komfortních a bohatě prosklených kabin ve žlutém barevném provedení. K dispozici jsou i dvě rezervní kabiny a dvě kabiny pro přepravu nákladu. Podzemní garáž pro kabiny obou úseků se nachází v mezistanici. Nadzemní pohon je umístěn vždy v horní stanici každého z úseků. Přepravní kapacita se oproti původním kyvadlovým lanovkám zvýšila dvojnásobně na 1 200 osob/hod., což významně přispělo ke zkrácení čekacích dob, v budoucnu bude navíc možné přidáním dalších 13 kabin dosáhnout až 1 500 osob/hod. A velkou výhodou je také odpadnutí nutnosti přestupování v mezistanici Seealpe. V zimní sezóně se na Nebelhornu nachází malé lyžařské středisko, najdeme zde dvě sedačkové lanovky a jeden lyžařský vlek.

MÍJENÍ KABINEK PŘED POSLEDNÍ PODPĚROU DRUHÉHO ÚSEKU

HORNÍ STANICE SEEALPE

DESETIMÍSTNÁ KABINKA SYMPHONY 10 FIRMY SIGMA

Radim Polcer Projektant kolejových vozidel a už od dětství nadšený průzkumník lanových drah. Od roku 2002 publikuje o lanovkách v odborných časopisech a na svém portálu www.lanove-drahy.cz. KABINKY V DOLNÍ STANICI

161

HAPPY END

Poznejte

Poznejte turistickou oblast podle nápovědy a ilustračních fotek! 135-1: Kolik kilometrů sjezdovek se upravuje v této lyžařské oblasti? 135-2: Jak se jmenuje nejvyšší vrchol lyžařské oblasti? 135-3: Jaká známá česká lyžařská reprezentantka trénuje v této oblasti? NÁPOVĚDA Na severu Jižního Tyrolska, na prahu Dolomit, se v údolí Eisacktal rozkládá lyžařská oblast, sestávající původně ze dvou samostatných areálů, které před zhruba 10 lety propojila kabinková lanovka. Od té doby v oblasti vzniklo i mnoho nových rodinných hotelů s wellness centry i výbornou kuchyní, zajišťujících neodolatelný zážitek z dovolené. Při troše štěstí se tu můžete potkat se slavnou českou závodnicí, pro niž v oblasti vytvořili tréninkovou sjezdovku.

Odpovězte Vyhrajte 162

Odpovězte do soutěžního formuláře na www.snow.cz/souteze nejpozději do 19. ledna 2022. Soutěžní otázky jsou zveřejněny pouze na této stránce, on-line formulář již obsahuje pouze políčka pro odpověď. Počet soutěžících je tak omezen na čtenáře časopisu SNOW! Vyhrajte dva dvoudenní skipasy do této oblasti!

10 km

SJEZDOVEK

První stopa Večerní lyžování LYŽOVAČKA OD RÁNA DO VEČERA Taky máte pocit, že všude slyšíte, jak skvělé zážitky v různých skiareálech můžete zažít? Pokud přijedete na Dolní Moravu, můžeme vám garantovat, že zábavu si užijete od brzkého rána do pozdního večera, zde totiž den lyžováním rozhodně nekončí. Vychutnejte si to privilegium zaříznout se do čerstvě urolbovaného svahu dřív než ostatní. První stopa je zážitek doplněný o snídani v prostorech horské chaty Slaměnka u zapáleného krbu, na který se ještě dlouho vzpomíná. Až odložíte na chvíli lyže, vydejte se na Mamutí horskou dráhu. Na bobech projedete 3kilometrovou trať plnou zatáček a bleskurychlých rovinek. A co víc, užijete si skvělé výhledy na zasněžený masiv Králického Sněžníku. O návrat do dětských let se zaslouží osvětlená sáňkařská dráha, na které budete svištět na bleskurychlých sportovních saních jedna báseň. Lanovou dráhou se necháte vyvézt i se speciálními sportovními saněmi a sjedete si sáňkařskou osvětlenou trasu dlouhou 2,5 kilometru. Saně si půjčíte u dolní stanice, kde můžete potom po jízdě zakotvit

třeba s přáteli v baru. Velkou oblibu si v posledních letech získaly výšlapy na skialpech s instruktorem. Pokud někdo upřednostňuje sportovnější charakter večerní zábavy, může si vyšlápnout na sněžnicích na chatu Slaměnka.

Večerka jsou nejlepší Hlavním lákadlem je bezesporu novinka v podobě večerního lyžování na sjezdovce Kamila. Přes půl kilometru dlouhá sjezdovka střední obtížnosti patří v resortu mezi vůbec nejoblíbenější, a právě proto se stala první vlaštovkou, která do areálu přinese lyžování pod umělým světlem. O dokonale osvětlenou sjezdovku se postará 16 výkonných LED reflektorů rovnoměrně umístěných po obou stranách širokého svahu. Večerní lyžování si užijí lyžaři v pondělí, středu, pátek a sobotu v časových intervalech od 18 do 21 hodin. A kdo má chuť si zajít na horký drink, který k zimě neodmyslitelně patří, může využít nabídky restaurace Marcelka, která je přímo pod svahem.

Informace o dovolené v Korutanech +43 463 3000 info@kaernten.at korutany.com