SNOW 133 – listopad 2021 by SNOW media

3x SKIPAS ZDARMA

MONÍNEC BRANNÁ ŘÍČKY

133 – LISTOPAD 2021

LYŽOVÁNÍ FREERIDE SKIALP

ESTER LEDECKÁ | TEST LYŽÍ PRO SKIALP | LAVINY NA ODSTŘEL

Ester

LEDECKÁ

WWW.SNOW.CZ

LAVINY NA ODSTŘEL SNOW 133

LISTOPAD 2021 CENA: 100 Kč / 4,99 EUR

ZKÁZA KABINOVÉ LANOVKY NA MOTTARONE TIGNES, KAUNERTAL, LIVIGNO… HELISKIING V KAZACHSTÁNU SKIALPOVÁ ZPOVĚĎ LUCIE VÝBORNÉ

LYŽÍ PRO SKIALP

MODELŮ

DO ŠÍŘKY 89 mm

UVIDÍTE VÍCE NEŽ KDYKOLIV PŘEDTÍM

4D MAG™ Zažijte vizuální revoluci se SMITH brýlemi 4D MAG™ Jedinečné vidění jako z ptačí perspektivy BirdsEye Vision™.

FOTO: GETTY IMAGES

NO COMMENT

#106

The Vertixs 21, is in the house. Stretchy, weatherproof, insulated, durable + lots of ski features. Almost only recycled materials.

vermont.cz

OBSAH

NEWS FILIP ZUBČIĆ

HAPPY SPORT: PUNK IS NOT DEAD!

META HROVAT

A co děti? Mají si kde hrát?

Král Jean-Claude Killy

Nejslavnější lyžařská lekce světa

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

Bílé příběhy staničních knih: zlomyslnost Ester Ledecká: ve svěťáku má ségru! Sölden body nepřinesl, ale je nač se těšit

ACADEMY

Jak se naučit lyžovat na lanovce 2

STORY

40| 44| 46|

56| 58| 60| 62|

MARKET

WORLD CUP

Apul news

72| 76| 80| 82| 108|

RESORT

Tignes: království neunavitelných lyžařů

Kaunertal: neodolatelný konec světa Moosalp: vesnické lyžování s vysokohorskými parametry Livigno: dobře objevený bezcelní hit

STORY

HAVÁRIE LANOVEK: TRAGÉDIE, KTERÉ ŠLO ZABRÁNIT !

FOTO: GEPA

18| 20| 24| 28| 36|

20|

FILIP ZUBČIĆ JE DNES PRVNÍ LYŽAŘSKOU OSOBNOSTÍ CHORVATSKA. O TOM, JAK CHCE ŠLAPAT NA PATY SOUROZENCŮM KOSTELIĆOVÝM A STÁT SE VZOREM, ČTĚTE NA STRANĚ 20

FOTO: ELAN

SNOWbiz

SKIALP LYŽE VÖLKL RISE 80

152| 155| 158| 160|

SMĚR: BUDOUCNOST

geometrie 118-80-100 mm hmotnost lyže 1240g celodřevěná konstrukce lyže WOOD CORE LITE, TIP ROCKER

ZPĚT DO NOVÉ ŠKOLY TREFA DO ČERNÉHO HISTORICKÝ VÝVOJ SEDAČEK S BUBLINAMI (2. DÍL)

VÁZÁNÍ MARKER ALPINIST 12

DIN 6-12, max 135 kg hmotnost 335g, brzda 90mm nastavení 0° / 5° / 9°

156 cm r 14.7m

163 cm r 16.5m

170 cm r 18.3m

175 cm r 19.6m

STOUPACÍ PÁSY VÖLKL

FOTO: GEPA

70% mohair, 30% nylon

44|

ODSTARTOVAL SVĚTOVÝ POHÁR A S NÍM I DALŠÍ SEZÓNA FENOMÉNU JMÉNEM ESTER LEDECKÁ. NEZAPOMEŇME, ŽE NÁS – JI – ČEKÁ OLYMPIJSKÁ OBHAJOBA DVOU ZLAT! POVEDE SE?

Takto označené články stojí obzvlášť za pozornost – jsou exkluzivní, mimořádně čtivé nebo poučné.

-34%

15.990 Kč SKIALPOVÝ SET

www.avexski.cz

FOTO: CHRISTOPH OBERSCHNEIDER

OBSAH

SKIALP & FREERIDE

106| 114| 122| 141| 142| 143| 146|

LAVINY: HROZBA NEJEN LYŽAŘŮ

LUCIE VÝBORNÁ NA SVÉ SKIALPOVÉ PLANETĚ

SNOWTEST SKIALP 2021: 21 SKIALPOVÝCH MODELŮ DO 89 MM

RECENZE: ATK RAIDER 12 – LEHKÝ PRACANT I PRO DRSŇÁKY RECENZE: HAGLÖFS L.I.M MIMIC HOOD MEN – LEHKÁ JAKO PÍRKO RECENZE: ORTOVOX HAUTE ROUTE 40 ON THE ROAD, KAZACHSTÁN: NEBESKÝ HELISKIING

TEST SKIALPOVÝCH LYŽÍ: REJSTŘÍK MODELŮ V TESTU Armada Tracer 88...................................126 Atomic Backland.....................................127 Blizzard Zero G 085................................126 Blossom Xplore 85.................................128 Dynafit Radical 88...................................129 Dynastar M-Tour 87 Ca..........................128 Dynastar M-Vertical 88..........................130 Elan Ripstick Tour 88.............................131 Fischer Transalp 82 Carbon.................130 Fischer Transalp 86 Carbon.................132 K2 Wayback 88........................................133 Kästle TX87..............................................133 Lusti Tour 82............................................135 Movement Logic 86................................134 Salomon MTN Explore 88......................135 Sasci Alpine 87.......................................136 Scott Superguide 88...............................136 Ski Trab Magico 2...................................137 Stöckli Edge 88.......................................138 Wedze MT 85...........................................140 Zag Ubac 89.............................................138

RACETIGER GS MASTER

DALBELLO DRS 140

RACETIGER SL MASTER

RACERACETIGER MASTERS TIGER MASTER

HI G HT EC H M A DE W H E R E W E L I V E AN D S K I: B AVA RI A , G ER M A NY

VOELKL.COM

MDVSPORTS.CZ

TESTED & APPROVED BY THE VÖLKL MASTERCLASS

ŠÉFREDAKTOR

Petr Socha

ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA

Radek Holub

KRESBA: ONDRA TŮMA

REDAKTOŘI

Strach a nestrach

Snad každý, lyžaři o to víc, se těší na už to samo má moc nabízet nečekaně dobu, kdy společnost opět nabude snadná řešení. klidu a nadechne se k návratu do Já bych si dokonce tipnul, že existuje normálního života, do kreativního i druhá strana strachu – řekněme a svobodného módu. Logicky jsme třeba nestrach. Možná (pokud si půjpostrašeni: zrovna ve chvílích, kdy čím výraz Lucie Výborné z článku, se schyluje k prvnímu lyžování, se který najdete na straně 114) otevřené zase rozrůstá obava, co nás čeká za srdce? Zatímco strach člověka paralockdowny a podobné záseky mařící lyzuje, nestrach ho rozvazuje. Strach navyklou normalitu počátků zimy. Ve člověka zabíjí a vede do temnoty, chvílích, kdy předáváme tento časopis naopak nestrach ho rozvíjí, přidává tiskárně, akcelerují neblahé ukazatele mu nové schopnosti a vede za světa těžko předvídat, co se bude dít dál. lem… Jako bychom vstupovali do strašidelPrvní dobrá zpráva pro nás lyžaře: ného zámku, kde netušíme, kdo na lyžování učí boji proti strachu. Vystanás odkud vybafne, co nás čeká ve vuje nás situacím, kdy je potřeba sbítmě za dalším rohem, přičemž je jaksi rat kuráž, stavět se proti nepohodlí, samozřejmé se bát, protože nic jiného zahánět a funkčně přemáhat strach. než hrozby a strašidla nelze očekávat. A to se opravdu hodí. Dnes a denně. Strach by nás měl podle většiny teorií Druhá dobrá zpráva: lyžování nás nabudit, aktivizovat na boj s nepřídokáže zavést i do stavu nestrachu. telem. Ale mám pocit, že se tak už Běžně a bez přehánění přeci říkáme, dlouho neděje a na ten boj že jaksi že nám ten třpytivý sníh, šampaňský nedochází. Bát se je jednodušší, nevyvzduch, načesaný manšestr, načechžaduje to žádný čin ani vzepětí, stačí raný prašan nebo divoké horské okolí se odevzdat a čekat. Naopak postavit „otevírá srdce“. se věcem, vybudit kuráž a připraveZkuste si otevřít srdce a vstoupit nost k boji nese riziko, které se genedo strašidelného zámku. Co se asi raci po generaci odnaučujeme s tím, stane? Tma se rozsvítí, strašidla rozjak nám ubývá přirozených nepřátel utečou. Podobně můžeme – chceme-li a roste všeobecné pohodlí. – proslalomovat i těmi nejsložitějšími Je zřejmé, že k tomu, abychom dobami. zdárně překonali kritickou pasáž sjezdu, nám strach a jemu příbuzné Tak snad veškerá ta letošní bububu emoce nikterak nepomůžou. Pokud (nejen) lyžařské sezóny dopadnou na víme, jak se zachovat nad přemrzlou neúrodnou půdu našich pozitivních černou, můžeme z toho odečíst, jak myslí, hory se brzy zasněží, vleky se chovat i v jiných kritických situase otevřou a s nimi i naše lyžařská cích – třeba před vstupem do strasrdce! šidelného zámku. Jistěže je alfou Petr Socha a SNOW a omegou naše mentální nastavení –

Andrea Drengubáková (SNOW tour), Michaela Kratochvílová (World Cup), Ondřej Novák (Academy), Tom Řepík (SNOWbiz), Lukáš Vavrda (Powder) GRAFIKA

Petr Antoníček Markéta Antoníčková

SNOW, Č. 133, ROČNÍK XX.

REDAKCE

VYDAVATEL

SLIM media s.r.o. Husitská 344/63, Praha 3 IČ 27175511

INZERCE

Petr Havelka Veronika Bezpalcová Tomáš Rucký (SNOWtour) Tom Řepík (SNOWbiz) DISTRIBUCE

Marie Potužilová, Andrea Rosenbaumová INTERNET

Petr Havelka, Radek Holub, Tomáš Roba E-mailové schránky: jmeno.prijmeni@snow.cz AUTOŘI

Ivan Balek, Roman Gric, Tomáš Haisl, Karel Hampl, Petr Havelka, Ondřej Katz, Jan Klouček, Eva Kurfürstová, Martin Müller, Jimmy Petterson, Radim Polcer, Fredrik Schenholm, Kateřina Sochová, Aleš Suk, Ondra Tůma, Pavel Zelenka, Michael Turek JAZYKOVÁ KOREKTURA

Drahomíra Kožíšková PŘEKLADY

Kateřina Sochová, Lukáš Vavrda ODBORNÍ PARTNEŘI Svaz lyžařů České republiky Asociace profesionálních učitelů lyžování Asociace horských středisek ČR

ADRESA REDAKCE

SNOW Husitská 344/63 130 00 Praha 3 redakce@snow.cz ( 222 780 286 INZERCE ( 775 610 757, inzerce@snow.cz

PŘEDPLATNÉ Česká republika: www.snow.cz/predplatne predplatne@snow.cz ( 775 My SNOW (775 697 669) Slovensko: www.ipredplatne.sk objednavky@ipredplatne.sk ( +421 0800 188 826 Cena výtisku: 100 Kč / 4,99 EUR MK ČR: E13878 ISSN: 1214-0007 Rozšiřuje: PNS a.s., Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen. Vychází 7x ročně. Toto číslo vyšlo 11. listopadu 2021, další vyjde 25. listopadu 2021.

OBÁLKA/FOTO: Getty Images / Atomic –

Ester Ledecká

Články označené jako advertorial jsou komerční prezentací. Články v rubrice SNOWtour obsahují product placement. Náklad je ověřován ABC ČR.

Všechna práva vyhrazena. SNOWmag je ochrannou známkou. © SLIM media s.r.o. 2021

DODAVATEL ENERGIE

/casopis ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

lusti.cz

CARVING Dnes již klasické modely lyží řady PC jsou esencí toho, co v LUSTi čekáme od dobrého lyžování: přesná, sportovní, a přitom zábavná jízda na hraně. Ať už si vyberete hravé slalomky PC71, dynamické crossovery PC74, nebo jisté univerzálky PC77, můžete se při zdolávání sjezdovek připravit na jedinečný zážitek.

Loňský vítěz se vrátil na místo činu a byla z toho velká spokojenost, ačkoliv to na Rettenbachu letos necinklo. Lucas Braathen závodil poprvé od 8. ledna, kdy na cílové pásce obřího slalomu v Adelbodenu nešťastně upadl a přetrhl si kolenní vazy. V Söldenu nyní skončil sedmý, stejně jako zkraje roku ve Švýcarsku. Tentokrát si navíc mezi oběma koly obřáku vyměnil lyže, což se ukázalo jako dobře zvolená strategie. Ve druhé rundě totiž nenašel přemožitele a díky nejlepšímu času poskočil výsledkovou listinou o dvanáct míst nahoru. Jedenadvacetiletý Nor s jihoamerickými kořeny se nenudil ani při své vynucené pauze. Pro značku volnočasového vybavení Swims navrhl limitovanou kolekci bot a dalších sportovních doplňků, kterou nazval Pinheiro, podle svého prostředního jména po brazilské mamince. Inspirací mu byly barvy této země a také zlatá éra lyžování 70. a 80. let. Ta Lucase Braathena fascinuje dlouhodobě a závodníky té doby s jejich vystupováním na veřejnosti a celkovým působením vnímá podobně jako slavné hvězdy stříbrného plátna. (mk)

FOTO: ATOMIC/GEPA

WORLD CUP

NEWS

ONDŘEJ NOVÁK

SNOW.cz/SP

Marco Odermatt ve filmu

FOTO: RED BULL

redaktor SNOW

Van Deer má boty!

Švýcarský mladík, který jezdí jako jeden z mála na domácí značce Stöckli, si letos v Söldenu spravil chuť. Po loňském druhém místě letos sáhl po stupínku nejvyšším. A sáhl doslova. Natažení ruky do cílové fotobuňky mohlo klidně udělat neuvěřitelných sedm setin sekundy, o které porazil Rakušana Leitingera. Ale předtím si stihl ještě zahrát ve filmu. Krátký, ale unikátní dokument plný záběrů z tréninku, závodů, ale i rozhovorů s hvězdami, jako je Didier Cuche, zachycuje kromě Odermatta i jeho týmového kolegu Loïca Meillarda. Dokument najdete pod vtipným názvem Bending Gates na Redbull TV. FOTO: RED BULL

Na boty se vrhne hned v příštím roce i Marcel Hirscher. Rakouský sympaťák, který pálí po rozchodu s manželkou mosty i za svými chlebodárci, jako je Atomic a Raiffeisenbank, uvádí letos na trh vlastní značku lyží Van Deer. K tomu náleží i malá kolekce oblečení a od příštího roku by se měly pod stejnou značkou objevit i boty, které vyvíjí Hirscherův bratr Leo. Zatím obouvá Hirscher netradičně boty Lange. Sledujte jeho profil na sociálních sítích a budete mrkat na drát. Vlastně na Marcela, jak pěkně lyžuje s novým vybavením.

Kästle mají boty!

Zero but hero Nezmínit tradiční otvírák sezóny v Söldenu by byl hřích. Nebo minimálně prohřešek proti tradici, kterou už několik let držím. Ale pojďme to vzít tentokrát trochu jinak. Kdo vyhrál, si můžete přečíst v novinách nebo na internetu. Ale víte, kdo byl třeba předposlední mezi ženami? Sarah Schlepper. Americká legenda startující aktuálně za Mexiko skončila třiasedmdesátá se solidní náloží 11 vteřin v prvním kole. Jenže tahle paní startovala ve světáku poprvé v roce 2000 a hned ve svém

třetím závodě si dojela v Semmeringu pro třetí místo v obřáku. Od té doby vystoupila na stupně vítězů ještě třikrát, naposledy v roce 2005 v Lenzerheide na ten nejvyšší. Matka dvou dětí narozená v roce 1979, která si před 24 lety odnesla ze Schladmingu titul juniorské vicemistryně světa ve slalomu, si to se čtyřmi křížky na krku dala s přehledem před pár dny na ledovaté „weltcupstrecke“, jako by se nechumelilo. Jedenáct buchet? Ne klobouček, ale megaklobouk dolů!

Rakousko má svého hrdinu A ne jen tak ledajakého. Otvírák závodní sezony v Söldenu sledovalo téměř 17 000 lidí na místě a 3,4 milionu Rakušanů u televize. Tedy třetina rakouské populace! A čekali, jestli si konečně po letech nějaký Rakušan konečně dojede pro zlatou placku v nejprestižnějším obřáku na domácí půdě. Úplně to nevyšlo, ale sláva byla i tak velká. Dokonce i nová prezidentka ÖSV uronila slzu. Roland Leitinger si skvělou jízdou v prvním a sázkou

na jistotu v druhém kole patnáctým časem zajistil celkově druhé místo. Vzpomínáte, když jel Leitinger v Söldenu poprvé? Já taky ne. Ale vzpomínám, když jel v roce 2019. S číslem 53 se dostal z posledního postupového místa do druhého kola a tam zajel druhý nejlepší čas, který ho tenkrát katapultoval až na výsledné 19. místo. Kdyby letos riskoval stejně jako tenkrát, měli by teď Rakušáci zase svého vítěze.

Kästle budou mít poprvé v historii boty. Zdá se, že největší problém, který před dvěma lety zabránil Katharině Liensberger odejít od Rossignolu a závodit na Kästlích, je vyřešen. V Söldenu se už před Světovým pohárem začaly objevovat na nohou některých závodníků zajímavé boty zelené barvy, bez nápisu, ale vždy v kombinaci s lyžemi Kästle. Zatím se jedná o ryze závodní modely, které Kästle údajně vyvíjí ve spolupráci s rakouským Fischerem. Jeden palec nahoru a zbylé pevně držíme!

Recycle Your Boots! A boty do třetice. A tentokrát i všeho dobrého. Tecnica zavedla program recyklování lyžařských bot. Chce minimalizovat odpad a znovu využít recyklovatelné části bot k výrobě nových modelů. Stačí, když svoje staré lyžařské boty odevzdáte u kteréhokoliv partnerského prodejce Tecnica, a kromě toho, že jste udělali něco pro dobrou věc, si můžete představovat, že ve zbytku vašich starých lyžáků teď jezdí třeba Daniela Ceccarelli. I když tu si dovedu snadno představit nejen bez lyžáků.

Poc

SeamLeSS fiT

SnoW

OBEX MIPS & OrB

sKVĚLÉ SamoSTaTnĚ, LEpŠÍ SPoLeČnĚ. Všechny helmy a brýle POC byly vyvinuty tak, aby fungovaly společně jako bezešvý celek, čímž zlepšují výkonnost, rozhled a bezpečí sportovce. Více informací na pocsports.com

WORLD CUP HERO

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

Filip

ZUBČIĆ Idol? Tím chci být já!

Chorvatsko nebývalo vyhlášené alpskými lyžaři, což se ale úspěšně povedlo změnit sourozencům Janice a Ivicovi Kostelićovým a v současnosti také osmadvacetiletému rodákovi ze Záhřebu, Filipu Zubčićovi. Závody má v genech, jeho maminka Jasna sama jezdila za bývalou Jugoslávii. A byla to zase ona, kdo svého syna přivedl na svah, k velké radosti svých krajanů.

ilipe, jaké byly vlastně vaše lyžařské začátky? Své první kroky na lyžích jsem podnikl, když mi byly tři roky. Moje maminka byla učitelka lyžování a kdysi také závodnice. V šesti letech jsem už začal trénovat a také jsem absolvoval svoje první závody na Sljeme, což je moje domácí sjezdovka. Od začátku to nebylo špatné a na konci sezóny už jsem pravidelně býval na pódiu. Tehdy jsem to začal brát fakt vážně. Sice mi bylo teprve nějakých šest a půl, ale už jsem stoprocentně věděl, že lyžování je moje jediná životní volba. Bylo to pro mě zkrátka od začátku něco výjimečného. Skvělá byla v tomto ohledu i moje rodina, podporovali a pomáhali mi od úplného začátku. Já jsem prostě věděl, že chci být profesionální lyžař. A všem jsem to říkal, když se mě zeptali, čím bych jednou chtěl být.

Chorvatsko má jen čtyři a půl milionu obyvatel, ale máte spoustu skvělých sportovců. Znamená to, že je u vás kladený důraz na sportovní výchovu třeba už ve školách? Popravdě, ve školách mi to připadá dost strašné. Když jsem byl malý, furt jsme ve škole jen hráli fotbal a nic dalšího. Úspěchy jsou asi víc než čím jiným dané naší mentalitou, která se liší od spousty jiných národů. Milujeme svou zemi a jsme nesmírně hrdí, když ji můžeme reprezentovat. Možná proto jsme tak dobří ve sportu, je to pro nás velká motivace. U nás vymizela spousta sportovních plácků, děti raději sedí u počítače… Ale když jsem byla v Chorvatsku, tak mi přišlo, že máte stále dost dětí, co jsou venku a hýbou se.

Ale když jsem byl kluk, bylo to mnohem častější. Na pláckách jsme hráli fotbal, basketbal, nebo prostě cokoliv, na co byla zrovna chuť, lezli jsme po stromech... Teď se mi zdá, že je to na ústupu. Jasně, v létě jsou děti venku. Je ovšem znát, že zde vyrůstá generace odkojená na videohrách a smartphonech, a myslím si, že je to tak trochu škoda. Na jaké disciplíny se nyní zaměřujete? Zůstáváte u osvědčených točivých, nebo se pouštíte i do rychlostních? Spíš se teď zaměřujeme na technické, tedy obří slalom a slalom, ale trénujeme také super-G a sjezd. Prozatím se nicméně chceme držet osvědčeného. V obřím slalomu jsem momentálně na špičce, ve slalomu mám ještě prostor ke zlepšování před sebou. Na to se chceme soustředit především. To

FOTO: GEPA PICTURES

Filip Zubčić na trati obřího slalomu v Söldenu. Sjezdovka Schwarze Schneide na ledovci Rettenbach nepatří právě k jeho oblíbeným, tím spíš jej potěšil výsledek. Deváté místo dává tušit, že má před sebou rodák ze Záhřebu slibnou sezónu

FOTO: GEPA PICTURES

Nové modely lyží je třeba si důkladně natestovat. Chorvatský reprezentant je věrný značce Atomic

ale rozhodně neznamená, že bych vynechával přípravu, co se rychlostních týče, taky je považuji za důležité. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet a co se stane v budoucnosti. Spolupracujete s Ivicou Kostelićem, což je skutečná chorvatská legenda. Co vám to přináší? Už když jezdil Ivica svou poslední sezónu, tak nám začal pomáhat s rychlostními disciplínami. Měli jsme možnost čerpat z jeho rozsáhlých zkušeností, protože to byl vynikající závodník, který exceloval úplně ve všem. Je skvělé mít od něj informace. Pomáhá mi v přípravě na sjezd a super-G, na obří slalom a slalom mám vlastního kouče, se kterým jsme spolu nějakých dvanáct let. Nebylo by dobře, mít dva trenéry, kteří by si navzájem zasahovali do svého pole působnosti.

Sice mi bylo teprve nějakých šest a půl, ale už jsem stoprocentně věděl, že lyžování je moje jediná životní volba. Co je váš faktor X, díky němuž se vám daří být lepší než vaši konkurenti? O tom jsem vlastně nikdy nepřemýšlel. Vždy se snažím v předsezónní přípravě na maximum natrénovat kondici, abych následně mohl čerpat z fyzického fondu v zimě. Někdy to může vypadat, že jsem silnější než jiní lyžaři. Možná jsem, možná ne, nevím. Ale mým cílem je vypilovat své lyžování tak, abych dokázal vítězit. Pokud je moje cesta správná, budu nejlepší. Jak řešíte psychickou přípravu? Používáte třeba techniku vizualizace, spolupracujete s mentálním koučem? To je velice podstatný bod. Už při prohlídce je důležité se vnitřně nastavit na závod a současně si prohlédnout každičký kousek terénu. Vizualizace je pro mě tedy velice důležitá. Navíc mám pocit, že se mi daří se i psychicky

dobře nastavit. Mám v Záhřebu mentální trenérku Renatu, která mi nesmírně pomáhá. Myslím, že i díky tomu se nám daří jít kupředu. Kdo tvoří váš tým? Marko Šuman je můj hlavní kouč, se kterým spolupracuji od prvního roku v juniorech. Poradce národního týmu je Ivica Kostelić, jako asistenti hlavního trenéra pracují můj otec Tomislav, servisman Robert Horvat a moje sestra Tamara. Ta je u týmu oficiálně od letoška, ale už předtím nám pomáhala. Potom mám fyzioterapeuta, který spolupracuje s chorvatským lyžařským svazem, ale většinou je se mnou. A pak je tu samozřejmě moje maminka. Není na papírovém seznamu s ostatními, ale je to důležitá součást týmu.

FOTO: GEPA PICTURES

WORLD CUP HERO

Na náročné trati v Adelbodenu se Filipu Zubčićovi daří. V lednu 2020 tam poprvé stanul na stupních vítězů, v loňské sezóně byl stříbrný v obou tamních obřácích

Jaké mety si kladete pro nadcházející sezónu? Uvidíme, ale můj cíl je stále stejný. Nezabývám se myšlenkami na výsledky, ale soustředím se sám na sebe, lyžování a zdraví. Pak přijdou i dobré výsledky. Mám za sebou dvě výborné sezóny a chci to přenést i do té nadcházející. Samozřejmě, bude to sezóna olympijská, ale především dlouhá. Před hrami i po nich bude spousta závodů a já chci zkrátka být celou dobu v optimální kondici. Na tom záleží, když chcete být dobří: Aby to tak bylo od začátku do konce. Bez výkyvů. A v našem sportu je olympiáda prostě jen jeden závod uprostřed sezóny, co se týče mého názoru na věc. Co je pro vás podstatné, když dojde na vybavení? Jasně, musíme testovat spoustu lyží a je to důležité, ale ne hlavní. Především musíme dobře lyžovat, samotné vybavení by to nezachránilo. Samozřejmě musí být kvalitní, ale to ve špičce máme. Při testech se soustředím na svou jízdu, a tak poznám vlastnosti jednot-

Milujeme svou zemi a jsme nesmírně hrdí, když ji můžeme reprezentovat. Možná proto jsme tak dobří ve sportu. livých lyží. Lyže se rok od roku mění, takže je nezbytné najezdit si nové modely. Přitom platí, že ne každá změna musí být vždy k lepšímu, ale výrobci se o to rozhodně snaží. Co vlastně volný čas? Co děláte, když nestojíte zrovna na lyžích? V sezóně je to vlastně dost nuda, především se snažíme mít chvilku klid, relaxovat. Ale mimo ni je to vždycky parádní. Spoustu času trávím u moře, v Chorvatsku máme krásné pobřeží a ostrovy, kde se cítím báječně. A to je vlastně všechno. Využívám toho, že můžu trávit čas s přáteli, a většinou zůstávám v Chorvatsku. Já sám mám kapitánské zkoušky a letos jsme takhle třeba byli s přáteli na týden na katamaránu. Výtečně jsme se bavili a byl to top relax. Kromě toho jsem

před pár lety začal s kitesurfingem a vážně jsem si ho oblíbil. V rychlosti na závěr – jaká závodní trať je vaše nejoblíbenější a jaké středisko se vám líbí, kdybyste vybíral třeba i na dovolenou s přáteli? To je těžká otázka, asi každá sjezdovka, kde se mi daří… Ale možná Gran Risa. Co se střediska týče, byla by to Alta Badia. Jaká lyžařská vzpomínka je vaše nejoblíbenější? Určitě moje první pódium v Adelbodenu. A měl jste někdy svůj sportovní idol? Ne. Vždycky jsem si říkal, že chci být jednou já sám idolem pro ostatní děti.

VÝBĚR VÍTĚZŮ.

SIGNATURE LINE. HENRIK KRISTOFFERSEN. MIKAELA SHIFFRIN. ALEXIS PINTURAULT.

WORLD CUP

FACE

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

Meta

HROVAT

Nové Magoniho děvče Italského – dnes už bývalého – trenéra úřadující vítězky velkého křišťálového glóbu Livia Magoniho netřeba představovat. Kdo je ale jeho svěřenkyně, k níž zamířil, když musel po svých nevhodných výrocích na adresu Petry Vlhové vyměnit Slovensko za Slovinsko?

ro dceru starosty Kranjské Gory je domácí sjezdovkou Podkoren, kde jezdí muži i ženy točivé disciplíny. Ve stejnojmenné vesnici pod ní totiž vyrůstala. „Podkoren je malá víska obklopená horami, řekami a lesy. Mou vášní bylo odmalička vyhledávat dobrodružství, a to nezdolně na každém kroku a při každé příležitosti. Lyžovat jsem začala v útlém věku. Jak ráda vypráví moje maminka Darja, prý jsem se naučila dřív jezdit na lyžích než pořádně chodit,“ říká o sobě 167 centimetrů vysoká blondýnka.

Bojovný duch

Rodiče tak už jako holčička doprovázela na ferraty, jezdila v záplavách prašanu a tak jako většina jejích spolužáků začala docházet na tréninky lyžařského oddílu ASC Kranjska Gora, také proto, aby mohla trávit čas s přáteli. Přesto už v té době začala cítit, že se lyžování dotýká něčeho, co má hluboko uvnitř sebe. Pocit svobody při sjíždění svahů, radost z rychlosti a láska k horám způsobily, že začala svůj sport brát stále vážněji. V patnácti letech ovšem pohodové časy skončily. „V životě věci občas nejdou tak hladce, jak bychom za to byli rádi, a já se setkala s první tvrdou zkouškou, když jsem si ošklivě poranila kotník. Lékař mi tehdy po vyšetření řekl, že už se na lyže nikdy nepostavím. Pamatuji si, že jsme tehdy s maminkou celou cestu domů probrečely. Začala jsem

ovšem rehabilitovat a vrátila se zpět – ještě silnější a odhodlaná uspět,“ vzpomíná Meta Hrovat. Dva roky po těžkém úrazu už stála ve svých sedmnácti letech premiérově na startu Světového poháru při prosincovém obřím slalomu v Lienzu. O rok později při slalomu v Semmeringu brala první body mezi dospělými za osmadvacáté místo, když si ještě předtím z olympijských her mládeže v Lillehammeru přivezla bronzovou medaili za slalom a nepopulární „bramboru“ za obřák. Její hvězda nadále stoupala. V rámci následujících tří mistrovství světa juniorů pokaždé stanula na stupních vítězů: V roce 2017 v Åre jako stříbrná v alpské kombinaci, o rok později v Davosu toto umístění zopakovala a připojila zlato ve slalomu. Juniorský titul z této disciplíny obhájila i v roce 2019 při šampionátu ve Val di Fassa. Pravidelně začala bodovat ve Světovém poháru, tentokrát ale především v obřáku, který jí v roce 2018 v Lenzerheide také vynesl první z jejích dosud čtyř bronzových pódiových umístění.

Meta kdo? Meta Rocket!

Vzhledem k její drobné postavě jí někteří neprorokovali zářnou kariéru. Jak ale dokazuje její o dva roky starší soupeřka Marta Bassino, která je podobného somatotypu, to co rozhoduje, je precizní technika, vynikající kondice, a nikoliv tělesná hmotnost. Na fyzičce mladá Slovinka tvrdě dře – v mrtvém tahu zvedne

145 kilo, na kole ráda střídá stoupání do kopců s ostrými traily, a ačkoliv běhání právě nemiluje, bere ho jako nutnou součást svého workoutu. Jak sama říká, když dojde na tvrdou dřinu, je tak trochu masochistka. Cílevědomost, která jí je vlastní, ji před časem zlákala, aby se trhla od slovinského národního týmu a vzala přípravu do vlastních rukou. „Byl to pro mě nezbytný krok. Když se ohlédnu zpět, vím, že to bylo velmi důležité a správné rozhodnutí, v týmu nyní můžeme víc mluvit a přizpůsobit program mým potřebám. Doufám, že z toho vytěžím maximum,“ tvrdí talentovaná závodnice, jež si nejvíc pochutná na arašídovém másle nebo mléku s čokoládovou příchutí a pije dle vlastních slov až moc kafe. Od stávající sezóny jí s tréninkem pomáhá kontroverzní Livio Magoni, který k velkému Křišťálovému glóbu přivedl už její krajanku Tinu Maze (a k rekordnímu bodovému zisku v jedné sezóně navrch!) a loni Petru Vlhovou. Co ambicióznímu kouči chybí do sbírky, je zlatá olympijská medaile. Třeba mu ji jednou vynese právě tato slovinská raketa. Meta Rocket je totiž přezdívka, již dali lyžařce její věrní fanoušci. Z té sice nejprve na větvi nebyla, ale když viděla jejich nadšení, zvykla si. A i kdyby se jí něco nelíbilo – stále jsou zde její milované hory, kde jí je nejlépe. Když potřebuje reset, snadná pomoc – vyrazit někam, kde nejsou lidi. Ať už sama nebo s přáteli, aktivní pohyb v přírodě vyhledává, kdykoliv může.

FOTO: STANKO GRUDEN/AGENCE ZOOM

FOTO: INSTAGRAM ALEX TILLEY

WORLD CUP

NEWS TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

Kästle: Zpátky ve hře Zapomeňte na kauzu Liensberger, jakkoliv se nakonec ukázala být pro Kästle báječnou reklamou. Rakouská firma s českým majitelem shromáždila novou ekipu závodníků, vytáhla do boje a už má na svém kontě první body ze Světového poháru. O ty se zasloužila hned v prvním obřím slalomu v Söldenu Alex Tilley, která se rozhodla pro změnu vybavení v létě.

ritské lyžařce se třináctým místem podařilo zopakovat dosavadní nejlepší výsledek kariéry z Killingtonu v roce 2017 a nebylo tedy divu, že po třech nepříliš vydařených ročnících svou radost nikterak neskrývala: „Včera to byla zábava! Třinácté místo v otvíráku sezóny, vyrovnané osobní maximum a úsměvy na celé kolo… Už je to dlouho, co jsem se po závodě cítila tak skvěle. Víc takových okamžiků, prosím,“ nechala se slyšet osmadvacetiletá rodačka ze skotské Vysočiny. Před rokem slavily Kästle po dlouhých 23 letech comeback do Světového poháru.

Nazul je Švýcar Cedric Noger, jenž ovšem neoplývá nijak závratnou formou. V Evropském poháru lyžaři ze země helvétského kříže sekundoval Rakušan Mathias Graf, který se ovšem na sklonku loňské sezóny vydal bojovat mezi skicrossaře. Letos na lyžích Kästle vedle Alex Tilley bude jezdit také Gabriela Capová, která na ně přesedlala ze značky Augment po konci loňského závodního ročníku. Exotickou a potenciálně zajímavou akvizicí je potom reprezentantka Izraele Noa Szöllös. Jakkoliv její vlast není alpským lyžováním vyhlášená (a ani Maďarsko, kde s bratry-lyžaři žije), osmnáctiletou závodnici zdobí bronz ze super-G a stříbro z alpské kombinace ze zimních olympijských her mládeže 2020 v Lausanne. Seniorním ambasadorem zůstává Pirmin Zurbriggen, který byl takřka celou svou kariéru věrný této jediné značce. Aktivně jí pomáhá i dnes a zapojuje i svého syna, aktivního závodníka Alaina. Celkem je na seznamu podporovaných 36 závodníků z celého světa.

Šťastná třináctka. 13. příčka v Söldenu přinesla svěťákové body Alex Tilley i značce Kästle

Rodina jménem Kästle se tedy rozrůstá, a to i doslova. V minulém SNOW jsme informovali o tom, že se ambasadorkou firmy stala Američanka Resi Stiegler, jež na jaře ukončila dlouhou kariéru. Dcera Pepiho Stieglera, která ještě před svým odchodem za oceán vybojovala právě na kästlích kompletní medailovou sbírku z olympijských her, je totiž v radostném očekávání. Zdalipak bude její potomek pokračovatelem tradice a nazuje jednou také lyže Kästle?

ZPÁTKY NA LYŽE www.snow.cz/predplatne

ADVERTORIAL

Komfortní bezešvé prádlo

BRUBECK Komplexní nabídka první vrstvy oblečení pro všechny zimní sporty a aktivity.

d nejtenčích triček ze syntetických materiálů v 3D provedení přes různé varianty prádla z nejjemnější vlny merino až po extra teplé prádlo z kolekcí Brubeck Extreme Thermo a Extreme Wool.

www.brubeck.cz www.4funsport.cz

Brubeck – špičkové funkční prádlo vyrobené v Evropě.

ALEXIS PINTuRAuLT IS A

CLICKSTARTER POLE VENOM SL 3d

www.LEKI.CZ

LEGENDY

Legendy

FOTO: GETTYIMAGES

STORY

TEXT: TOM ŘEPÍK

KRÁL KILLY

Jean-Claude Killy

Jean-Claude Killy, ikonický lyžařský šampion. Tři zlaté olympijské medaile a dvě vítězství ve Světovém poháru z něj v šedesátých letech učinily mezinárodního lyžařského hrdinu, nad něhož v oboru nebylo. Killy byl také poměrně úspěšným automobilovým závodníkem a populární tváří z televize i světa filmu. Dokonce po něm byly pojmenovány Rolexky.

P „Klíčovou výzvou bylo vybavení. Zásadní je mít to nejlepší. Nechtěl jsem si dovolit prohrát kvůli lyžím. Jezdil jsem na lyžích dvou různých značek, Rossignol a Dynamic, aniž bych měl s některou z nich exkluzivní smlouvu. To mi umožnilo vybrat si pár lyží, které budou pro každý závod nejlepší. Na mistrovství světa v roce 1966 v chilském Portillu jsem na GS používal Rossignoly a na ostatní závody Dynamicy. V roce 1963 jsem v Kandaháru dokonce skončil druhý na rakouských sjezdových lyžích. Byl jsem připraven přinést finanční oběti, abych mohl používat vybavení, které jsem chtěl.“

ředevším však byl excelentním sjezdařem a v 60. letech hlavním představitelem stylu tohoto sportu. Největší slávu – tři zlaté olympijské medaile – si vydobyl na zimních olympijských hrách v Grenoblu v roce 1968, které si řada lidí vybavuje spíš jako takzvané killympijské hry. Tehdy čtyřiadvacetiletý Jean-Claude, vždy elegantně vymóděný, si omotával sportovkyně v olympijské vesnici kolem prstu. Ledová královna a krasobruslařská diva tehdejší grenobelské olympiády Peggy Flemingová vzpomíná: „Jean-Claude byl nejen skvělý lyžař, ale také výjimečný romantik. Navíc Francouz, tedy dokonalý muž.“

Nepřekonaný

V roce 1967 Killy v nově vymyšleném Světovém poháru, který byl v lyžování poprvé použit jako celosezónní série závodů pro určení těch nejlepších na světě, vyhrál 12 ze 17 závodů, včetně všech sjezdů a kombinace na Hahnenkammu a ve Wengenu, což se od té doby nikomu nepodařilo. Na stupních vítězů skončil v 86 procentech závodů, kterých se účastnil – i to zůstává nikdy nepřekonaným rekordem.

Samotný Killy to považuje za větší úspěch než jeho zlatý hattrick na hrách v Grenoblu. Na otázku, kdy si uvědomil výjimečnost oné sezony 1967, odpověděl: „Nikdy jsem to úplně nepochopil. Neuvědomoval jsem si, čeho jsem dosáhl. Samozřejmě tu byla čísla: vítěz 19 závodů z 29, z toho 12 Světových pohárů ze 17, a sedm kombinací sezony, celkem 26 prvních míst. Ale nikdy jsem si neřekl: Páni, to je fantastické! Až teď, po víc než půl století si uvědomuju, jak pozoruhodné to bylo.“ „V Grenoblu v roce 1968 to bylo ve srovnání s předchozí premiérovou svěťákovou sezónou vlastně relativně jednoduché. Byly to tři závody ve stanoveném časovém období, v termínu určeném dlouho dopředu, s cílem, který byl poměrně jasný. Sezóna 1967 byla složitější, propracovanější konstrukcí. Srovnávat obě sezóny je jako porovnávat sprint a maraton.“ O dvacet let dříve, při příležitosti prvního zimního olympijského závodu ve sjezdu ve Svatém Mořici, jeho krajan Henri Oreiller, člen francouzského odboje za druhé světové války, žertovně varoval své kolegy lyžaře, že si je tak jistý

svým vítězstvím, že by se s ním raději neměli obtěžovat závodit. Podobný přístup zopakoval na hrách v Sarajevu 1984 Američan Bill Johnson, když před závodem všude vytruboval: „Ani nevím, proč jsou tu všichni ostatní. Mohou mi to zlato klidně předat. Všichni ostatní mohou bojovat o druhé místo.“ Oba muži nakonec slavně olympijský sjezd vyhráli – což se po takových komentářích zdálo být jedinou možnou variantou. Ale i když měl Killy – neboli King Killy, jak už mu svět všeobecně přezdíval – v předvečer Grenoblu spoustu důvodů k sebevědomí, nehodlal ho rozdávat ve zbytečně velkém. Koneckonců už si vyzkoušel, jak olympiáda dokáže velké naděje srazit k zemi.

Evoluce srdcaře

Když bylo Killymu sedm let, jeho matka opustila rodinný dům ve Val d'Isere a nechala otce Roberta, aby ho vychovával spolu s bratrem a sestrou. Brzy byl poslán do internátní školy, kterou nesnášel, a často se dopouštěl záškoláctví. Jediné, co chtěl dělat, bylo lyžovat. Jeho otec Robert, bývalý pilot Spitfiru u francouzské armády,

STORY

LEGENDY

FOTO: GETTYIMAGES

„Ke všemu v kariéře jsem se dostal pomalým procesem vědomého budování. Mou stálou posedlostí bylo vyhrát. Podařilo se mi vybojovat několik vítězství, například Critérium de la Première Neige v roce 1961, když mi bylo 18 let. V roce 1963 jsem skončil jedenáctkrát na druhém místě. Mé první zimní olympijské hry 1964 v Innsbrucku byly pro mě technickou katastrofou. Ve slalomu jsem ztratil špičku vázání. Ve sjezdu jsem neměl správně nabroušené hrany a spadl jsem v první pádové zatáčce. V GS jsem skončil pátý. Zkrátka jsem nebyl připravený.“

Smýkl sebou na zem, okamžitě se však v pohybu zvedl a závod dokončil na jedné lyži – a v nejrychlejším čase. Druhou nohu však měl zlomenou. provozoval obchod s lyžemi. Když bylo jeho nejstaršímu synovi 15 let, souhlasil, že může opustit školu a jít za svým snem. Do roka byl Killy ve francouzském juniorském národním týmu, i když si tam záhy získal pověst lehkomyslného závodníka, který často padá a závody nedokončuje. Pro Killyho a jeho trenéra však pád znamenal, že jezdec svou snahu dotáhl do konce, že atakoval hranice svých možností. Hlavní trenér francouzského lyžařského týmu Honore Bonnet se ujal Killyho už jako sedmnáctiletého, zcela nezkušeného talentu, avšak s obrovským potenciálem. Pro Sports Illustrated to Bonnet po letech vysvětloval takto: „V sezóně 1960–61 jsem ho vzal do týmu a on nikdy nedokončil závod. V polovině závodu měl náskok dvou sekund, pak ale spadl. Povzbuzoval jsem ho. Řekl jsem mu, že si lidi nevybírám podle toho, jak dojedou do cíle, ale podle toho,

jak se předvedou v brankách při sjezdu. Připomínal jsem mu, že samozřejmě pokud chce někdy vyhrát, musí zařídit, aby také dojel. Ale v té době jsem věřil, že tento mladý muž má v sobě všechno. Nakonec se ukázalo, že jsem měl pravdu.“ O rok později však Bonnet zažil neblahý důsledek tohoto přístupu v závodě v italské Cortině. Přestože Killy byl pouhé tři týdny před svým debutem na mistrovství světa ve francouzském Chamonix, vydal se v Cortině dolů typicky bezhlavě po svém, pekelně zostra, a zhruba 180 metrů před cílem narazil do ledu. Smýkl sebou na zem, okamžitě se však v pohybu zvedl a závod dokončil na jedné lyži – a v nejrychlejším čase. Druhou nohu však měl zlomenou a o mistrovství světa přišel. Dva roky nato, ve věku 20 let, startoval na zimních olympijských hrách 1964 v Innsbrucku ve třech disciplínách – spadl ve sjezdu, ve slalomu ztratil vázání

a v obřím slalomu, kde byl favoritem, skončil pátý. V cestě mu stály také recidivy amébové úplavice a žloutenky, kterými se nakazil v roce 1962 během letní povinné služby ve francouzské armádě v Alžírsku.

Trojitý Grenoble

Následovaly domácí zimní hry v Grenoblu 1968; ani tam nebylo pro Killyho nic samozřejmostí. Ale jak později vysvětlil, jeho odhodlání uspět bylo nebývale silné. Nic nevypovídalo o tomto odhodlání tak názorně jako jeho tehdy jedinečný katapultážní start do první disciplíny, sjezdu, kdy se dnes už charakteristicky vrhl dolů ze svahu a nakonec získal zlatou medaili před svým krajanem Guyem Périllatem o osm setin sekundy. S takovým náskokem se sjezdy vyhrávají. V obřím slalomu – který poprvé zahrnoval dvě jízdy místo jedné – pak náskok více než dvou sekund zajistil Killymu další zlatou medaili.

„Třetí zlatá medaile, ta speciální, bude mnohem těžší,“ řekl Killy v předvečer svého závěrečného slalomu. Nemýlil se. Na vysoce technické trati to měli v soutěžní den těžké všichni. Lyžaři požádali o odložení závodu vinou klimatických podmínek. Zamítnuto. Nebesa se však na Killyho usmála – při jeho první jízdě došlo ke krátkému zlepšení počasí; po dojetí si s časem 49,37 s udržel malý náskok, druhý byl Rakušan Alfred Matt s časem 49,68 s. V závěrečné jízdě se Killy dostal do vedení, které mu vydrželo až do konce. Do druhého kola však Killyho čekal nepříjemný úkol startovat první – a čekat. Zdálo se, že ho předstihne Hakon Mjon, ale Nor byl diskvalifikován za vynechání dvou branek v mlze. Pak přišel na řadu Karl Schranz, největší hrozba Killyho snu, kterým byla trojnásobná koruna. Ale když Schranz uháněl mlhou, stalo se něco zvláštního, co nebylo nikdy

MATTERHORN SKI PARADISE

REZERVUJ BRZY A UsETrI

FIRST TRACK

TESTOVÁNÍ LYŽÍ

SKI SAFARI

Krájení prvních stop na perfektně připravených sjezdovkách – to je sen mnoha lyžařů a tento sen se na Matterhorn ski paradise stává sku tečností. Fantastické sjezdy, vydatná snídaně a úžasné výhledy na Matterhorn jsou v ceně.

Jistota sněhu, bezpočet sjezdovek a nejno vější modely lyží na testování – to je nezapo menutelný zážitek na začátku zimy v Alpách. Nové Matterhorn Test Centrum otevřelo své brány v říjnu 2021.

Na Matterhorn Ski Safari si milovníci lyžování užijí to nejlepší. Až 12 500 metrů převýšení po krývá „zlatá“ výzva. Pravidla jsou jednoduchá: objev Matterhorn ski paradise, aniž bys musel použít stejnou lanovku nebo sjezdovku dvakrát.

REZERVUJ ONLINE!

matterhornparadise.ch

LEGENDY

zcela vysvětleno. Podle Schranze, když se blížil k 21. bráně, přešla trať záhadná postava v černém. Schranz smykem zastavil a se třemi svědky se lanovkou vrátil na místo startu, aby požádal o opakování jízdy. Jeho žádosti bylo vyhověno a on Killyho čas překonal. Rakušan byl vyhlášen neoficiálním vítězem a absolvoval i oficiální tiskovou konferenci po závodě. O dvě hodiny později byl ale diskvalifikován, protože před setkáním se záhadnou postavou na trati vynechal dvě brány. Rakušané byli rozhořčeni; Schranz tvrdil, že pokud skutečně minul jednu nebo dvě brány, bylo to proto, že ho už předtím rozptýlil pohled na někoho na trati. Jeho příznivci tvrdili, že oním záhadným mužem byl francouzský policista nebo voják, který Schranze úmyslně vyrušil, aby Killymu zajistil vítězství. Francouzi naopak naznačovali, že si Schranz celou historku vymyslel poté, co minul bránu. Následovalo čtyřhodinové zasedání odvolací poroty, která rozhodla v Killyho prospěch poměrem 3 : 1.

Za svou kariérou se soudobý Killy před časem ohlédl pro magazín Sports Illustrated. Mimo jiné uvedl: „Kdyby nebyl vynalezen Světový pohár, moje sezóna 1967 by možná nebyla taková, jaká byla. Byl to větší úspěch než můj zlatý hattrick na hrách 1968 v Grenoblu, kvůli kterému si mě většina lidí pamatuje.“

„Rakušané vyrobili skandál – myslím, že francouzské velvyslanectví ve Vídni rozbilo okna,“ vzpomínal Killy. Po mnoho let se o Schranzovi psalo, že jedna z jeho medailí je ve Val d'Isère. „Je to můj přítel, a když poprvé řekl, moje zlatá medaile je ve Val d'Isère´, poslal jsem mu vzkaz,“ řekl Killy. „Napsal jsem mu: Poslyš, Karly, jestli tu medaili potřebuješ, ochotně ti ji půjčím. Posílám ti ji, můžeš si ji nechat, jak dlouho budeš chtít, já ti ji půjčím, ale je moje.“

FOTO: SPORTS ILLUSTRATED

FOTO: GETTYIMAGES

STORY

Killy dosáhl toho, po čem lyžařská Francie toužila – tří zlatých medailí na domácích zimních olympijských hrách. „Oslava trvala dva a půl dne,“ řekl později, „a za celou dobu jsem ani jednou neviděl slunce.“ Ve svých 24 letech, na vrcholu sil, odešel do lyžařského důchodu. Přestože ho celou kariéru právem předcházela pověst playboye, Killy v roce 1972 při natáčení (nepříliš úspěšného) filmu Snow Job potkal svou

„Ve francouzském národním týmu jsme tehdy trénovali společně a každý víkend jsme proti sobě soutěžili. Dodnes jsme jako bratři. Naše rozdílné síly a osobnosti nám pomáhaly vzájemně se podporovat. Vždy jsme cítili hluboký vzájemný respekt a pokoru. Od roku 1965 se sešlo několik faktorů, které podpořily rostoucí dynamiku francouzského nároďáku. Jedním z faktorů, který nám výrazně pomohl, byl organizační talent a trenérské schopnosti našeho šéftrenéra Honoré Bonneta. Náš inspirativní vůdce Bonnet zavedl systém, který skvěle fungoval jak pro muže, tak pro náš tehdejší skvělý ženský tým. Dalším faktorem byla podpora francouzských výrobců lyží Rossignol a Dynamic, bot Trappeur, vázání Salomon a Look. Francouzská lyžařská střediska a majitelé hotelů nás také přijali s otevřenou náručí a neúčtovali nám téměř nic za ubytování a stravu. Atmosféra ve Francii v té době neuvěřitelně podporovala lyžařský závodní sport. Byl to začátek zlatého věku tohoto sportu. Souběh zvýšených finančních zdrojů, správných lidí a zkušených odborníků. Televizní vysílání se navíc stalo mezinárodním a ze sportovců se staly hvězdy.“

Lyžoval jsem na lyžích dvou různých značek, aniž bych měl s některou z nich exkluzivní smlouvu. To mi umožnilo vybrat si lyže, které budou pro každý závod nejlepší.

životní lásku, herečku Danielle Gaubertovou. O rok později se vzali a žili šťastně se třemi dětmi (dvě z nich adoptovala z prvního manželství) až do manželčiny předčasné smrti na rakovinu v roce 1987.

V byznysu

V období před grenobelskou olympiádou se Killy blížil k tomu, že si znepřátelí tehdejšího předsedu Mezinárodního olympijského výboru (MOV) Averyho Brundage ve sporné oblasti amatérismu. Killy nebyl zdaleka sám, kdo plánoval po olympiádě využít svých schopností v reklamě, a už předem se snažil co nejlépe dodržovat poměrně přísná pravidla. Smlouva podepsaná s italským výrobcem lyží před olympiádou vzbudila Brundageův hněv a Mezinárodní lyžařská federace FIS Killyho informovala, že porušuje regule. Killy snad prvně v životě couvl

a italská značka byla odškodněna odstupným od francouzského lyžařského svazu a francouzského ministerstva sportu. Jakmile se však Killy po skončení závodní kariéry vymanil z olympijské svěrací kazajky, byl volný k zúročení svého potenciálu. Poté, co v květnu 1968 podepsal smlouvu s prestižní agenturou IMG Marka McCormacka (jež ho zastupuje dodnes), odcestoval do Ameriky, aby tam podepsal komerční smlouvy mimo dalších se značkami Head, Lange, Chevrolet, United Airlines, Moet & Chandon, Bristol-Myers, Ladies Home Journal, Mighty Mac nebo Wolverine. Byl reklamní tváří platebních karet American Express v televizi, tisku i na billboardech. Jeho charisma neuniklo ani pozornosti věhlasné značky Rolex. Většina z nás možná slyšela o hodinkách Rolex Daytona Paul Newman a Rolex Explorer

Steve McQueen – pojmenovaných po legendách filmu 20. století. Méně známá je skutečnost, že existují i hodinky Rolex s názvem Jean-Claude Killy. Přitom tento Killy byl pro Rolex v mnoha ohledech významnější osobností než Newman nebo Steve McQueen, kteří nikdy nebyli oficiálními ambasadory značky, zatímco Jean-Claude Killy byl tváří značky Rolex po mnoho desetiletí. V několika reklamách se objevuje s různými modely na zápěstí a jeho vztah s obvykle zdrženlivou značkou byl tak úzký, že Killy byl nakonec jmenován členem představenstva švýcarského výrobce hodinek. Killy si zahrál i ve filmu; prvně v logické roli lyžařského instruktora v už zmíněném kriminálním filmu Snow Job z roku 1972. V roce 1983 už hrál sám sebe ve filmu Copper Mountain: A Club Med Experience, v němž s Killym hráli Jim Carrey a Alan Thicke.

Na přelomu sedmdesátých let absolvoval Killy krátkou kariéru závodního automobilového jezdce, zúčastnil se několika automobilových závodů, mimo jiné v Monze. V týmu s kolegou krajanem Cahierem obsadil Killy v roce 1967 s vozem Porsche 911 S celkové sedmé místo v závodě Targa-Florio a první místo v klasifikaci GT. Miláček všemožného sportu přistupoval k dalšímu civilnímu životu se stejnou vervou, jako když v mládí sjížděl svahy. Na památku jeho úspěchů byla oblast horských středisek Val d'Isere a Tignes pojmenována Espace Killy. I v Killyho pozdějším věku se jeho podnikatelský život nevyhnutelně prolínal se sportem: v letech 1992 až 2001 se stal ředitelem Tour de France, členem představenstva společnosti Coca-Cola France či šéfem Rallye Paříž-Dakar. Rád a hodně dál lyžoval, naučil se i na snow-

STORY

LEGENDY

boardu. Médiím to komentoval: „Ano, jezdím i na prkně. V prašanu a mimo sjezdovky žádný kus vybavení nesjede z kopce rychleji než snowboard. Když někdo vymyslí rychlejší a lepší způsob, jak sjet kopec, je třeba to respektovat. Bylo by směšné, aby lyžování bojovalo se snowboardingem; v devadesátých letech to zachránilo lyžařský byznys, včetně středisek a výrobců.“ V roce 2000 se stal rovněž vysokým důstojníkem Řádu čestné legie. Byl spolupředsedou organizačního výboru ZOH Albertville 1992 a dlouholetým členem MOV až do roku 2014, kdy se stal jeho čestným členem. Jako řádný člen MOV Killy předsedal koordinačním komisím pro Turín 2006 a Soči 2014. Své manažerské schopnosti komentoval do dobového magazínu SKI: „V letech 1968 až 1976 jsem většinu času strávil v USA a pracoval jsem pro některé

z největších společností – pro General Motors, United Airlines, velké reklamní agentury. Dělal jsem zakázky s Markem McCormackem a podobnými lidmi. V Coca-Cole jsem se setkal s řediteli, jako je Warren Buffet. Jsou to tvrďáci ve svých oborech. Později jsem vlastnil polovinu velké továrny na sportovní oblečení. To vše jsem pak uplatnil při organizování Albertville. Za 30 let to bylo lepší než studium MBA. V obchodě se vždycky něco vyhraje, něco prohraje. Cílem je víc vyhrávat než prohrávat, ale nikdy se nevzdávat. Nikdy, nikdy se nevzdávat. Za druhé, odpověď je vždycky na místě. Problém je ji najít. Nenacházet ji je výmluva pro neúspěch. Každému mladému klukovi, který se mnou pracoval, jsem říkal, ať najde odpověď, ať si nestěžuje, ať prostě najde odpověď, prosím. Vždycky nějaká je.“

Štěstí naproti

„Od patnácti let jsem cestoval a žil z kufru. Vzdal jsem se školy. Pak jsem po letech podstoupil operaci zad. Odešla mi ploténka. Na obou stranách páteře mi přišroubovali dva kusy kovu. Trvalo mi dva roky, než jsem se zotavil. V určitém okamžiku si člověk musí říct: Nepřeháněj to, nebo se zabiješ. Nechci ani nepotřebuji být pořád v první linii. Nesnášel jsem cestování. Nesnášel jsem setkávání s lidmi. Nakonec to bylo všechno, co jsem dělal. Nemělo to tak být. Nejsem veřejný člověk; je to protiklad mezi tím, čím jsem se stal, a tím, čím jsem měl být.“ Celý život vědomě riskoval, rád zkoušel nové věci, aby získal výhodu, i když to znamenalo experimentovat uprostřed soutěže. Zde je odhalení, jak získal svou první zlatou medaili v Grenoblu, jak to prozradil magazínu Sports Illustrated: „Odstartoval

Byl to začátek zlatého věku tohoto sportu. Souběh zvýšených finančních zdrojů, správných lidí a zkušených odborníků. jsem co nejsilněji a na trati riskoval, co se dalo. Měl jsem taky své malé tajemství, které jsem věděl o cílové rovince: už na začátku tréninkových jízd jsem si uvědomil, že když proříznu cílovou čáru těsně u tyče vpravo, můžu vlastně pár metrů získat. Tuto linii jsem však při tréninku nikdy neprojel, protože jsem nechtěl, aby o tom věděl někdo další.“ Ne nadarmo se zřejmě říká, že štěstí přeje připraveným.

Jean-Claude Killy dokázal své úspěchy efektivně marketingově zhodnotit. Vedle lyžařských značek a hodinek Rolex podepsal komerční smlouvy třeba se značkami Head, Lange, Chevrolet, United Airlines, Moet & Chandon, BristolMyers, Ladies Home Journal, Mighty Mac nebo Wolverine…

Pánský model

Přenos výbavy: 1 snowboard, 1 pár lyží, helma

Pánský model

Dámský model

Spodní lyžařská bunda na freeride FR900 LIGHT WEDZE Spodní bunda, která slouží jako druhá vrstva. V nabídce také v provedení WARM s větší hřejivostí a péřovou výplní.

1 299

Kč

Lyžařská bunda na freeride FR900 WEDZE Vysoce nepromokavá membrána (15 000 mm). 100% nepropustné švy. Pro optimální hřejivost je nutné přidat druhou vrstvu nebo spodní bundu.

3 899

Kč

Lyžařský a snowboardový batoh FR500 Defense WEDZE Široký neoprenový bederní pás. 6 kapes: 1 hlavní, 1 zapínací, 1 na brýle, 1 síťovinová, 1 boční, 1 malá břišní. Vyjímatelný chránič páteře. Zapínací kapsa na lopatu a sondu. Nepromokavý materiál.

1 999

Kč

STORY

NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

Nejslavnější

LYŽAŘSKÁ LEKCE SVĚTA FOTO: NBC

FOTO: NBC

S tím, jak rekreační lyžování začalo přitahovat mainstreamové publikum, dostalo se až na nejproslulejší jeviště i tištěné tituly své éry.

Moderátor slavné The Tonight Show Johnny Carson

60. letech minulého století bylo lyžování nejrychleji rostoucím nejen americkým sportem, jehož popularitu hojně podporovala tehdejší média. Lyžaři se tlačili v kinech na filmy s Warrenem Millerem a Johnem Jayem; v mnoha lifestylových časopisech, včetně těch elitních jako Life nebo Saturday Evening Post, se objevovaly články o sou-

těžním i rekreačním lyžování. Dobové nadšení vyživovala chystaná událost dekády – zimní olympijské hry v rakouském Innsbrucku v roce 1964. V předvečer her pak došlo k mediální pikantnosti, jež možná dosáhla na vrchol myslitelného: v kultovní televizní talk show The Tonight Show kanálu NBC sledovaly civilní výuku lyžování miliony Američanů.

Agent nemusel dlouho přemýšlet, kterého instruktora do pořadu nasadit. Hunterova lyžařská škola zaměstnávala okouzlující a telegenickou Kitty Falgerovou, modrookou rakouskou krásku, která se dokázala ve všem vyrovnat Carsonovi

Džonyho šou

Johnny Carson se nedávno předtím stal moderátorem této (v té době už deset let vysílané) noční show, přenášené živě z New Yorku. V mediálním hlavním městě světa byly televizní, rozhlasové, vydavatelské a filmové osobnosti často vášnivými lyžaři. Nejbližší velký lyžařský areál byl Hunter Mountain ve státě New York, kam jednou přiletěl Robert

Redford s přáteli jen tak na den, aby si na otočku zalyžoval. Pokud tam Paul Newman a Bobby Kennedy ještě nelyžovali, středisko si najalo Paula Pepeho, tiskového agenta z Broadwaye, aby se o to postaral. Oba tam na lyže dostal. Pepe pravidelně rozdával celebritám skipasy a volné ubytování, aby propagoval lyžování v hunterském středisku, populární des-

Šílený Alfred

neodolatelně vtipným pro několik milionů kupujících, kteří na regálech stánků po titulu sahali. MAD byl součástí zlatého věku tištěného vydavatelství, který se shodou okolností kryl s vrcholem celosvětově rekordních prodejů oborových časopisů SKI a Skiing na pultech novinových stánků. Ty se chopily satirického ducha MADu a začaly publikovat celostránkové kresby různých autorů s tematikou tu víc a tu zas míň s lyžováním související. Čím dál odvážněji směšné karikatury ale byly nakonec odkudsi „shůry“ zakázány, protože příliš mnoho z nich si dělalo legraci z žen nebo byly považovány za antifeministické, i když obvykle redaktoři ani karikaturista nechápali proč. Politická korektnost ještě nepronikla do jejich myslí. V MADu bylo politicky nekorektní všechno. „Idioti“ z MADu převrátili komiksovou formu v mainstreamovou ideologickou zbraň, zaměřenou na ikony levice i pravice – útočili na mccarthismus i beat generation, Nixona i Kennedyho, Hollywood i Madison Avenue. Jejich městská citlivost byla povýšena na celonárodní platformu protikladné a antiautoritářské vzpoury v čele s maskotem Alfredem. Podobně jako Marcel Duchamp nakreslil knírek na Monu Lisu, i MAD vtiskl Alfredu E. Neumanovi pečeť na nekoneč-

Kultovní humoristický časopis MAD, měřítky tuzemských poměrů jakýsi americký Dikobraz, byl až do roku 2019 téměř sedmdesát let zásadním plátkem americké kultury druhé poloviny 20. století. Na svých intenzivně ilustrovaných a jízlivě psaných stránkách se vysmíval médiím, školství, vládním agenturám, politikům, hippies, psychoanalytikům, sexuální revoluci, a dokonce i životnímu stylu svých vlastních cynických, pubertálně smýšlejících čtenářů. Postava, jež byla s časopisem nejvíce spojována, byl Alfred E. Neuman, jeho fiktivní maskot – pihovatý chlapec s rozhozenýma očima a úsměvem s mezerou mezi zuby. Lyžující Neuman se v letech 1975–1980 objevil nejméně na čtyřech obálkách MADu. Vydavatel, redaktoři a výtvarníci MADu zjevně viděli v jeho umístění a v zobrazení bezstarostného lyžování na obálce časopisu, po vzoru jeho názvu, šílený humor. Viděno očima MADu, rekreace, při níž si lidé nazouvají dřevěná prkna a ve vysoké rychlosti sjíždějí ze skokanského můstku, či narážejí do stromů, musí být stejně hloupě vymyšlená jako televizní pořady, filmy, léky na zdraví a další posvátné krávy, kterým se MAD vysmíval. Hurónské vyobrazení lyžařského karambolu se zdálo být také

improvizoval chyby nešťastného začátečníka líp, než kdybychom do pořadu nasadili opravdového začátečníka.“ Když si Carson zkřížil své krátké lyže, Falgerová, která hrála na rovinu, jej opravila. Pokud Carson stál v záklonu, řekla mu, aby pokrčil kolena. Udělal to tak přehnaně a zároveň legračně, že málem upadl. Předstíral, jak mu to ujíždí z hran, šlapal jí na lyže. Trpělivě a vážně ho opravovala. Po více než půlhodině lektorské práce si Falgerová sedla na pohovku, kde s ní Carson udělal rozhovor

o sexy a vzrušujícím sportu rekreačního lyžování. Pořad tehdy sledovalo až 10 milionů Američanů – pravděpodobně víc, než kolik jich následující měsíc sledovalo televizní přenosy lyžování z innsbruckých sjezdovek. Ještě nikdy nebylo svědkem lyžařské lekce tolik lidí. „Tady je Johnny!“ křičel do éteru známý hlas uvaděče show Eda McMahona. Stejně tak ale Ed mohl volat: „Tady je lyžování, Ameriko!“ Mohlo jít o rozhodující okamžik vzestupu lyžování na pozici nejoblíbenějšího zimního sportu v Americe.

z jara téhož roku, kdy Donald Trump při jedné ze svých veřejných eskapád přirovnal Peta Buttigiega k Alfredu E. Neumanovi. Bezděky tím zdůraznil, jak hluboko se MAD prokousal nejen do kultury. Po mnoho let sídlily kanceláře časopisu na manhattanské Madison Avenue, několik bloků severně od kanceláře časopisu SKI na adrese 380 Madison. Zatímco MAD zesměšňoval práci reklamních agentur na Avenue, SKI prodával výsledky jejich práce na svých celostranách prémiových reklam od tabáku a alkoholu po automobily, z čehož tamní lyžařská žurnalistika dlouhé dekády s tichým povděkem prosperovala.

Hurónské vyobrazení lyžařského karambolu se zdálo být neodolatelně vtipným pro miliony platících čtenářů

nou řadu oblíbených veřejných osobností a fiktivních postav, přičemž jeho hlava ve tvaru domácího talíře nahradila nebo zesměšnila všechny od Dartha Vadera a Ronalda Reagana až po E.T. Mimozemšťana, Michaela Jacksona, Donalda Trumpa nebo Jareda Kushnera. Bezmála sedm dekád je pro cokoli dobrá doba, ale když v roce 2019 MAD potvrdil, že se připojuje k časopisům Life a Spy na hřbitově a na Elysejských polích online archivů, mnozí Američané pocítili bolest, jako by naposledy opouštěl dětský pokoj, ale přesto byl jeho odchod náhlý a předčasný. Coby solidní etalon významu časopisu posloužila situace

FOTO: MAD

do pořadu nasadit. Hunterova lyžařská škola zaměstnávala okouzlující a telegenickou Kitty Falgerovou, modrookou rakouskou krásku, která se dokázala ve všem vyrovnat Carsonovi. Aby ve studiu vytvořili krytý svah, postavili zaměstnanci areálu Hunter Mountain dvanáctimetrovou rampu a pokryli ji plastovými třískami, které zbyly z jednoho neúspěšného letního lyžařského projektu v tamních Catskills. „Carson byl lyžař,“ vyprávěl Pepe. „To, co dělalo ten skeč nehorázně vtipným, byl jeho vynikající atletický talent. Johnny

FOTO: MAD

tinaci oblíbeného catskillského pohoří, jemuž bylo oficiálně přezdíváno „Židovské Alpy“. Pepe byl náhodou tiskovým agentem známého herce Boba Hopea v New Yorku a Hope se díky němu často objevoval v Tonight Show. „Díky tomu producenti pořadu vyslechli téměř každý můj nápad,“ vzpomíná Pepe. „Tak jsem řekl, co takhle lyžařský instruktor, který bude Johnnyho učit lyžovat – v přímém přenosu, na kameru? Skočili po tom.“ Agent nemusel dlouho přemýšlet, kterého instruktora

Redaktoři a výtvarníci zjevně viděli ve zobrazení bezstarostného lyžování na obálce časopisu, po vzoru jeho názvu, šílený humor

ADVERTORIAL ADVERTORIAL

Přilby Giro

ŠPIČKOVÁ TECHNOLOGIE POWERED BY MIPS® SPHERICAL

Unikátní technologii Spherical vyvinuly značky Giro a Bell ve spolupráci s firmou MIPS. Proto je systém Spherical dostupný pouze v zimních přilbách Giro (a také v cyklistických přilbách Giro a Bell). Jedná se o technologii, která dále navyšuje ochranu proti rotačním silám působícím při nárazu – je to vylepšené „odpružení“ uvnitř přilby.

Využití principu kloubu k přesměrování sil nárazu

echnologie Spherical funguje na principu kloubu – skořepina přilby se skládá ze dvou „polokoulí“, které se po sobě pohybují jako kloub. Vnější skořepina může v případě nárazu rotovat okolo vnitřní skořepiny a tento vzájemný pohyb přesměrovává síly, které vznikají při nárazu, pryč od mozku. Jinak řečeno – dochází k redukci rotačních sil, které by jinak působily přímo na hlavu a na mozek.

Progressive Layering – využití různé hustoty tlumicích materiálů Každá ze dvou polokoulí systému je vyrobena z absorpční pěny odlišné hustoty: ta blíže k hlavě je měkčí, připravená na menší nárazy, ta vnější je naopak tvrdší, připravená tlumit větší nárazy.

Giro Spherical – dokonalá integrace MIPS Technologie Spherical je vlastně dokonalou integrací technologie MIPS do přilby. Vlastní klasická vložka MIPS už není potřeba. Vyhnete se tak nepříjemnému kontaktu plastové vrstvy MIPS na hlavě a zlepší se také odvětrání přilby.

www.progresscycle.cz

TECHNOLOGII SPHERICAL NAJDETE V SEZÓNĚ 2021/22 VE ČTYŘECH PŘILBÁCH GIRO

GIRO ORBIT SPHERICAL

GIRO ARIA SPHERICAL

Pánská přilba s integrovaným zorníkem s technologií Vivid by Zeiss. Hybridní konstrukce in-mold a pevné skořepiny, nastavitelné a uzavíratelné odvětrání, nastavení obvodu ergonomickým kolečkem.

Dámská přilba s integrovaným zorníkem s technologií Vivid by Zeiss. Hybridní konstrukce in-mold a pevné skořepiny, nastavitelné a uzavíratelné odvětrání, nastavení obvodu ergonomickým kolečkem.

10 990 Kč

GIRO GRID SPHERICAL

GIRO ENVI SPHERICAL

Pánská velmi lehká přilba s technologií Spherical. Regulovatelné a uzavíratelné odvětrání, regulace obvodu pomocí kolečka, 100% kompatibilita s brýlemi Giro.

Dámská velmi lehká přilba s technologií Spherical. Regulovatelné odvětrání, regulace obvodu, 100% kompatibilita s brýlemi Giro.

5 999 Kč

KOMFORT PRO LYŽAŘE VYHŘÍVANÉ PONOŽKY

VYHŘÍVANÉ 3D VLOŽKY

+ LYŽAŘSKÉ PONOŽKY

ZIMNÍ 3D VLOŽKY

OHŘEVNÉ SÁČKY

BOOTFITTING

VYHŘÍVANÉ RUKAVICE

TVAROVATELNÉ BOTIČKY

VAKY NA LYŽÁKY

Více informací najdete na w w w. sidas. cz , w w w. sid a s.sk nebo u Vašeho obchodníka.

VYSOUŠENÍ OBUVI S UV ZÁŘENÍM

Více informací najdete na w w w.th e rm - i c .e u , w w w. t her m - ic. s k nebo u Vašeho obchodníka.

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

TEXT: ALEŠ SUK FOTO: ARCHIV AUTORA

Bílé příběhy staničních knih

ZLOMYSLNOST Mnohému z lyžujících turistů, namnoze i bafuňářů a závodníků, zbyla po celodenním pohybu na sněhu špetka energie. Tu pak užívali k zábavě, nočním hrátkám a samo sebou k rozličným žertíkům, pletichám, jakož i kouskům darebným. A že tu i tam spadla do atmosféry výprav na hory i kapka zlomyslnosti, je nabíledni.

V nádherném babím létě, 10. září 1908, složil v upomínku na sestup do Sněžných jam za účelem sběru vzácných rostlin pro botanickou zahrádku u Martinovky nestor bílého sportu J. Rössler Ořovský následující nekrolog:

Aleš lyžec, turista, spatřil srnce dojista: ojídal tam Arniku, Ribes, Sedum, Řeřichu, Vlez tam Lauditis vrátky, sněd mázdřinec, nešel zpátky, namlouval si Primulu, líbal Nanu Petulu; Acontinem otráven- kobrt, upad na kámen, nebyl trefen střelou žádnou, nýbrž zemřel smrtí řádnou. Hle již tam leží hrdina správně!

ěsně po válce si na Petrovce v roce 1919 notovala parta turistů z hotelu Vlasta ve Špindlerově Mlýně lehce potměšilou písničku: „Madelon, nalej nám vína, v naše vpadni veselí, Německo už pohasíná, však jsme mu to natřeli!“ A to prosím v lokále, napěchovaném téměř bez výhrady Prajzy. Národnostně nesnášenlivým se ukázal nájemce bud na Sněžce. Majitel české i německé boudy strpěl staniční knihu ČSK v nejvyšším bodě v Čechách pouhé čtyři roky. Knihu tam v roce 1908 zavezl Josef Rössler Ořovský, aby 5. ledna 1912 sám do ní poznamenal, že byla bez udání důvodu vrácena poštou do Prahy. Nevraživý hoteliér tím jasně naznačil, jak málo si váží českých skijáků.

Národnostní nevraživost

Ve stejné době se prakticky bojovalo o knihu na Dvoračkách; na podzim 1910 je tu sděleno, že byla odvezena na několik dní,

Jízlivě přesný popis krkonošského pádu pána z Karlína v metrické soustavě

aby ji před německými zběsilci z Rokytnice a Liberce uchránili. Byl doložen úmysl knihu vzít a zničit. Nebezpečným, a po právu, označili prof. Hanzlík (1916) a dr. Mézl (1917) zlomyslné otočení orientačních ukazatelů v opačný směr. Tyto pokusy (šlo o lokality na Labské a Pančavské louce) pojmenovali v knihách jako zločinné.

Oteplování 1920 a 1921

Macešsky až zlovolně chovala se před sto lety příroda. Současné oteplovací prognózy měly své předchůdce v zimách 1920, 1921. Devětadvacátého prosince na Benecku ohromně pršelo a blýskalo se. A lyžaři v lodičkách plavali vesele do Vrchlabí. Plaval i sníh z hřebenů a posmutnělí boudaři Herčík a Hloušek (Labská a Martinovka) se vydali přes Mísečky hledat sníh. Našli jen deštivý příval a bláto, a to ještě 11. ledna.

29. a 30. ledna 1921 pršelo na celých horách, jen na Labské trochu posněžilo. Zubní lékař dr. Mézl zapisuje na Petrově boudě: „Začali jsme tedy pěší túry za každodenního deště a už čtyři dny marně čekáme na lepší počasí a vidouce, jak zbytečky sněhu mizí, zlomeni rozmary nebes, prcháme konečně i my. Takových poměrů o Vánocích už 30 let nebylo.“ V zápise na Martinovce se živě parafrázuje zoufalá cesta kterési

„Globální oteplení“ 29. prosince 1920, tedy před sto lety

obchodní akademie po sněhu a za prudkého lijáku do Branné a Vrchlabí – další postup proti dravé vodě crčící ze všech skal a valící se proti nim s proudem několika set prchajících sportovců.

Zlomyslnost poťouchlá, vyvěrající z lyžařských sportovních výkonů, inspirovala k zápisům desítky ctitelů lyžeckého sportu. O Velikonocích 1922 čteme veršovánku na Martinovce:

Když si náš dědeček kdysi bral babičku, Směli si lyžaři zvoliti cestičku. Mrav ten však odstraněn obratem ruky, Hle, tu na zápraží před chatou shluky. Nahatí křiklouni svádějí k sjezdu Z Kola Vysokého: Opusť jen cestu, Jak se sluší, a pusť to rovně! Atrakci chceme mít, jak jsme tu svorně! Jeď k tomu stromku! Dobře tak! Bim! Lehneš si v prach, určitě vím. Má vůle platí! Bráníš se marně!

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ Návrat zdrceného lyžaře – sníh opět v háji

Oteplování 1923

Stejně nepřátelsky častoval Krakonoš hosty v sezóně 1923/24. Osud zahrál si s lyžaři velice nepěkně. Sníh, napadnuvší počátkem prosince, valem zmizel, nastalo teplé počasí a nejen v Krkonoších, ale i v Alpách nastaly po více než padesáti letech úplně bezesněžné, zelené a horké Vánoce. Na Benecku to nebylo ani později lepší, 31. ledna utíká poslední zoufalec se svými prkýnky a volá: „Ať žijou letošní zimní vodní sporty!“

Popěvky a říkanky

Horské prostředí nastartovalo též výlevy téměř cynické. Martinovka, 22. července 1909: „Chceš-li zbaviti se tchyně nebo starší tety, opatři jí tlumok, hůl a pošli ji na Kozí hřbety. Sám pak po boku své Božky vyhýbej se každé hroudě a umísti se pěkně v teple, třeba v Martinově boudě!“

18. července 1923 se objevil drsný zápis na Rezku: „Studený vítr na Rezku duje, moje stará za mnou na Harrachov pluje. Funí jak parník, srší kolem síru, dříve, nežli přijde, musím hledat díru.“

Partička Nuseláků si 23. července 1922 škodolibě stěžuje: „Na zpáteční cestě ze Sněžky jsme se stavili v hostinci na Rezku – ale je nás málo; ale my za to nemůžem; voni se ztratili. Když se Jenda chce s Nandou milovat, tak ať nelezou na Krkonoše. Dotáhnou

to jenom na Žalý a dál už nemůžou? Šťastnou cestu, vy milenci s tebichama na Krkonoších.“ Jak by asi dnes vtipkoval autor básničky zlostně odsuzující vzácně se objevivší dopravní prostředek na Benecku počátkem léta 1908? „Moto jede, smrdí, utíkejte, drazí lidi; utíkejte, psi i husy, neboť každý mnoho zkusí, Zkusí každý, žádný žert, když ho rejpne tenhle čert.“ (Signováno V. Svoboda, Pardubice)

Zlomyslné čtení končíme březnovým zápisem z dvaadvacátého roku na Dvoračkách: „Čihař – tajemník si chtěl šplhnout, ale nic mu to nebylo platné, poněvadž všechny v noci zamknul, aby nemohli dřív než on hráti na automat. Spal do osmi hodin a pak jej pan Půhonný vyhazoval vidlemi z postele. Spal prý s Číčou!!! (To je kočka p. Půhonnýho.)“

Ing. Plischke, člen výboru ČSK Praha, šprýmař, žertéř a bavič, přezdívaný Gorila… Zasloužil si takovýto portrét?

Nová kolekce Czech Ski and Snowboard

NA HORY

fanshop.czech-ski.com

V SOCIALISMU OLYMPIJSKÉ NADĚJE

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

Ester Ledecká

VE SVĚŤÁKU MÁ SÉGRU! Před čtyřmi lety v Pchjong-čchangu zlatem ze super-G se startovním číslem 26 způsobila pozdvižení, když o pouhou setinu předjela Rakušanku Annu Veith, která v té době již přijímala gratulace od soupeřek. Teď míří Ester Ledecká za obhajobou na „čínský přáteláček“ – použití slova „olympiáda“ je v jejím týmu za pokutu do společné kasy.

jezdařské eso za sebe raději nechává mluvit výsledky než slova, jak se všichni mohli přesvědčit v minulém olympijském cyklu. Bublina, do které se tehdy Ester Ledecká uzavřela, byla mnohými novináři kritizována, nicméně když přišlo na akci, přinesla ovoce. Jakkoliv je jasné, že fanoušci prahnou po informacích, tuzemská lyžařka ví, co dělá. Psychická pohoda je, oč tu běží, a jí to nejlépe vyhovuje stranou mediální pozornosti. Má to jeden velmi dobrý důvod – jestli lze o něčem říct, že jí to nahání strach, jsou to rozhovory, kamery a všichni ti lidé, co stojí kolem v zákulisí. Na první pohled by se tak mohlo zdát, že se za poslední roky více otevřela, ale... „Je to skutečně pravda? Pokud tomu tak je, je to neúmyslné. Když musím na tiskovou konferenci, nejraději bych tam i teď seděla v lyžařských brýlích jako na olympiádě. Spíš bych řekla, že po Pchjong-čchangu se o mě začali novináří víc zajímat. To je důvod,

proč jsem víc vidět, ale nevychází to z mé strany, že bych já sama po tom toužila. Pro mě je to stále prostě o lyžování a snowboardingu, to jsou věci, které miluju dělat – jet dolů z kopce. A to je snadné,“ říká česká šampionka. Otázku, zda by si v případě nutnosti zvolila pouze lyže, či pouze snowboard, dostává často, ale stále na ni nemá odpověď. Prý by snad v takovém případě skončila s obojím. Toho si je vědom i hlavní sponzor Red Bull, který obojživelnici vypracoval plán na míru, jenž má zajistit hladký přechod mezi oběma disciplínami. V loňském roce ji totiž trápily potíže se zády, a to především na snowboardu. Co se přípravy týče, trénuje formou týdenních, maximálně dvoutýdenních bloků na tomtéž nářadí. To je způsob, jak najít dostatečný čas na vstřebání nových poznatků – pokud by zase bloky byly delší, mohla by závodnice něco z druhého soudku pozapomenout. Jak sama říká, je nutné najít optimální rovnováhu. A v tom jí pomáhá její tým.

FOTO: ATOMIC

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

na techniku neměli moc času. Letos uvidíme, teď jsme měli celou přípravu, jíž ještě máme kus před sebou, a pak pojedeme na závody. Moc se těším na novou sezónu s ním, a jak říkám, je pro mě čest moct jej nazývat svým trenérem,“ nešetřila Ester Ledecká chválou na jeho adresu. V jednom má lyžařka jasno, pokud něco do závodu nepatří, jsou to obavy. Nejnebezpečnější sjezd je pro ni ten, do kterého by nastupovala se strachem. „Může to být kopec, který je děsivý pro každého, ale sjedete ho jako nic. A pak naopak přijde takový, kde jsou všichni v pohodě, ale vy najednou zjistíte, že tam je místo, kde si nepřipadáte tak docela komfortně. V ten okamžik se pro vás skutečně nebezpečným stává, protože když nemáte dobrý pocit, nedokážete se

soustředit tak, jak je nezbytné,“ uvažovala závodnice. Velkou oporu má nejen ve svém týmu, ale především ve své rodině. „Naše vztahy jsou vlastně velmi jednoduché. Vždycky jsme jeden druhého podporovali. Část mé rodiny je zaměřená spíše umělecky a na straně druhé je dědeček, který byl slavným hokejistou. Takže je to vlastně šílený miš maš, ale ono to funguje, právě proto, že každý z nás dělá přesně to, co miluje. Všichni máme své sny a ostatní nás v nich podporují. Jinak je to vlastně docela vtipné. Když jsem dělala interview pro italské noviny, řekli mi, že mě a Sofii Goggiu berou jako sestry, že jsme si podobné. Každý v Itálii jí fandí, protože je skutečně nejlepší, ale že když si mají vybrat někoho dalšího z jiné země, tak

jsem to já. Byla jsem hrozně šťastná, protože to je největší kompliment, jaký jsem mohla dostat,“ usmívala se tuzemská obojživelnice. Nejen podle názoru novinářů z jihu tyto dvě spojuje jejich nekonvenčnost. I u Italky se totiž objevuje umělecké téma – tatínek je civilním povoláním inženýr, avšak rovněž vášnivý malíř, maminka profesorka literatury. Odtud také u rodačky z Bergama pramení láska k poezii. Obě „ségry“ budou v Pekingu obhajovat zlaté medaile, Sofia Goggia ve sjezdu, Ester Ledecká v super-G a snowboardovém obřím slalomu. V Číně se pochopitelně opět chystá do obou svých disciplín, užívá si totiž, že se výjimečně jedou na stejném místě a vzájemně se nekryjí. FOTO: GEPA

Ten před rokem na podzim posílil rodák z jihotyrolského Ultenu, trenérská legenda Franz Gamper, jemuž v italském týmu láskyplně přezdívají Nonno Franz, tedy Dědeček Franz. Kouč, který stál třeba za úspěchy Aksela Lunda Svindala a vrátil se kvůli české lyžařské jedničce ze zaslouženého důchodu, teď měl konečně více prostoru zapracovat na její technice. „Netuším, co byly jeho důvody, že si mě vybral – takhle přijít po Akselovi trénovat snowboarďačku. Překvapuje mě to každý den a považuji si toho – po všem, čeho docílil, jaká je osobnost a jak je skvělý trenér. Snažím se od něj naučit co nejvíc, poslouchám každé jeho slovo a pak to zkouším na svahu. Před rokem se k nám připojil někdy touto dobou, takže jsme

Sezónní start v Söldenu znamenal pro Ester Ledeckou tvrdou zkoušku. Jednak se pustila pro sebe netypicky do obřího slalomu, jednak byla sjezdovka Schwarze Schneide vyfoukaná na led a velice nekompromisní

FOTO: AGENCE ZOOM

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

ALPSKÉ DISCIPLÍNY

TEXT: EVA KURFÜRSTOVÁ

Sölden body nepřinesl, ale je nač se těšit Tradičním obřím slalomem v rakouském Söldenu, na ledovci Rettenbach, začal 56. ročník Světového poháru v alpském lyžování. Závod se konal za vynikajících podmínek a výborného počasí a po roční odmlce konečně opět za přítomnosti diváků na tribunách.

yl to zkrátka parádní závodní víkend. První vavřín sezóny a už 70. v kariéře získala Mikaela Shiffrinová (USA), která se ukázala v tom nejlepším světle a plné síle – pohled na její souboj s neméně skvělou Larou Gutovou-Behramiovou (Švýcarsko) dopadl těsnou výhrou Američanky a byl pověstnou pastvou pro oči. Ze třetí Petry Vlhové rovněž vyzařovala spokojenost a podle všeho si spolupráci s novým trenérem Maurem Pinim nemůže vynachválit, zejména pak po psychické stránce. V mužích exceloval Švýcar Marco Odermatt před překvapivým vítězem prvního kola a až s devatenáctkou startujícím Rakušanem Rolandem Leitingerem a Slovincem Žanem Kranjecem.

Z českého pohledu to nebyl závod s přívlastkem vydařený. Ester Ledecká v trénincích obřího slalomu těsně před söldenským prologem jezdila dobře a rychle a tempo s nejlepšími závodníky dokázal v trénincích držet i Kryštof Krýzl. Ve svých závodech ale skončila Ester 47. a Kryštof 58. Ztrátu na postup měli oba dva přes vteřinu a na nejrychlejší pak 3,85, resp. 3,83 s v případě Kryštofa. Odstupy to nejsou nikterak tragické, oba dva však pomýšleli mnohem výš.

Ester je v pohodě

Star českého sportu Ester Ledecká sice nenavázala na loňské body, které právě v Söldenu poprvé v kariéře v obřím slalomu dokázala získat, ale jakožto správný profesionál se na výsledek dokázala podívat z nad-

ODBORNÝ SPORTOVNÍ ÚSEK ALPSKÝCH DISCIPLÍN

hledem. Dlužno přiznat, že Ester závod obřího slalomu nejela přesně rok a dobře víme, že její ambice ve Světovém poháru jsou v rychlostních disciplínách. „Myslím, že to byl skvělý závod, bylo krásné počasí a skvěle připravená trať. Moc se mi ta jízda nepovedla, ale to je prostě sport. Ne vždycky to vyjde tak, jak si člověk přeje. Pozitivní je, že jsem měla super trénink před závody, jezdila jsem po prudkých kopcích, trénovala jsem s těmi nejlepšími. Vím, že to v tom závodě nebylo vidět, ale já cítím velký posun,“ hodnotila Ester. Začátku sezóny se už nemohla dočkat. „Jsem opravdu ráda, že sezóna odstartovala. První závod bývá nervózní, takový trochu jiný a já jsem ráda, že už ho mám za sebou. Teď už to půjde jako po másle,“ doufala s tím, že je lepší

Hlavní partner OSÚ AD SLČR

POOL Partner

první závod jet tam, kde se od ní nic nečeká, než rovnou v Lake Louise, kde už má vysoké ambice. Vteřinovou ztrátu k postupu hodnotila slovy: „Je to docela dost. Každopádně ale bude skvělé si to s týmem zanalyzovat, budeme mít dost času si srovnat můj výkon s výkonem těch nejlepších na stejným kopci, což se zase tak často v obřáku nestává.“

Kryštofova malá tragédie

Kryštof Krýzl nebyl spokojen a po závodě jen těžko hledal slova. „Nevím, co na to říct, bylo to hodně špatné, takové divné. Nevím, jestli to bylo tím ‚grippy’ sněhem, se kterým jsem měl problém, protože mi na něm jako by ujížděly lyže, nebo nevím čím. V tréninku jsem s Kanaďany jezdil plichtu, a i s ostatními dobrými

Mediální partneři

závodníky držel tempo, a dnes mě všichni zajeli, takže pro mě je dnešní závod taková malá tragédie. Nešel mi ani timing, prostě nic. Zkusím se v tréninku ještě jednou zaměřit na boty, protože jsem měl pocit, že mi to na nich ujíždí. Mám teď o číslo menší s tím, že jsou natažené na moji velikost. Chtěl jsem, abych měl co nejpřesnější přenos na lyže, ale možná je to trochu moc agresivní a také je ta bota o něco nižší než ta o číslo větší, což může hrát také roli.“ Hned týden po Söldenu zamířil ke svému dodavateli materiálu, do Atomicu v rakouském Altenmarktu „Udělali mi nové boty a mě čeká jejich testování. I proto jsem zrušil 13.–14. listopadu paralelní závod v Lechu a zamířím rovnou na daleký sever za kvalitním tréninkem. Desátého listopadu se do švédského Kaabdalis přesouvá autem můj trenérský tým a o den později letím letadlem já. Doufám, že tam bude led a dost dobrý povrch na to, abych mohl plnohodnotně testovat,“ doufá Kitan v kvalitu mnohými slalomáři světové špičky osvědčeného přípravného kempu.

Lech a Levi FOTO: AGENCE ZOOM

Už to vypadalo, že mužské startovní místo v Lechu

zůstane volné, na poslední chvíli se ale rozhodl startovat člen C-týmu, Daniel Paulus. Prakticky celou přípravu podřídil skicrossu, a tak bude mít výhodu nad soupeři při startu. S myšlenkou startu v Lechu si pohrává i Martina Dubovská. „Paralel na obřákových lyžích není úplně moje specializace, ale bude dobré se rozzávodit předtím, než to naplno vypukne. O týden později (20. –21. listopadu) na dvou slalomech v Levi to už pro mě budou důležité závody. Velmi se na to těším, je to kopec, který mám ráda, maximálně mi vyhovuje a vždy se mi na něm daří.“ Připomeňme loňské desáté a dvanácté místo, které nakonec odstartovaly sezónu snů (celkově 10. místo ve slalomu SP), ale také předloňské 9. místo, které přišlo jako blesk z čistého nebe a Maťa poprvé v životě zažila opojný pocit být v TOP10. V Levi uvidíme závodit také Gabrielu Capovou, která se připravuje v Kaabdalis už od konce října.

Killington a Lake Louise

Po Levi obě dvě naše výborné slalomářky zamíří za oceán. Světový pohár se totiž po dvou letech opět vrací na

americký kontinent. Technické disciplíny se ještě na konci listopadu (27.–28. 11.) pojedou v Killingtonu. Po nich naše slalomářky zamíří zpět do Evropy a ke slovu přijde rychlost a s ní opět Ester Ledecká. Pokud má Martina Dubovská za oblíbený kopec Levi, pak Ester Ledecká na tento seznam řadí kanadské Lake Louise. Poprvé v kariéře zde před třemi roky ochutnala vítězství v SP, když ovládla jeden ze sjezdů, a celkově lze říct, že se jí v Lake Louise pravidelně daří. Je tedy téměř jisté, že během listopadu se s našimi alpskými lyžařkami máme na co těšit. V mužích jsme se mohli těšit také na nadějného Jana Zabystřana, toho však zaskočilo zranění a závody Světového poháru v Lake Louise (muži zde startují už 26.–28. listopadu) s vysokou pravděpodobností bude muset oželet, stejně tak navazující Beaver Creek. Pokud by Zaby nemohl odcestovat ani do Beaver Creeku, existuje reálná šance, že by ho mohl nahradit v Coloradu studující Filip Forejtek. To je jeden z mála závodníků, který může ČR ve sjezdu mužů v SP reprezentovat (limit je 150. místo ve světovém žebříčku v konkrétní disciplíně).

ADVERTORIAL

HELIASPORT Kvalita a špičkový servis jako standard

Heliasport, to jsou dobře Testcentrum Nordica zavedené lyžařské obchody Toužíte si vyzkoušet nejnovější lyže Nordica s dlouhou tradicí. Do těchto Dobermann Spitfire 70 Pro? Tak si pro ně zajeďte do Heliasportu. A stejně tak pro jakousportovních speciálek směřují koliv jinou lyži italského výrobce, v nabídce zejména nároční zákazníci, testcentra je takřka všechno z aktuální kolekce. „Každý rok testcentrum obměňujeme. Pokud kteří dobře vědí, proč jejich Nordica ski boots centrum uvažujete o koupi nejvyšších modelů, budete kroky vedou právě sem. Helia- Kdo propadl kouzlu značky Nordica, což není si je možná chtít otestovat,“ vysvětluje Rostislav těžké, se bude v Heliasportu cítit jako Přibyl. A opravdu to tak funguje, zákazníci sport je charakteristický svým nijak v ráji. Kompletní sortiment od turistických si pro nové lyže často přijdou s tím, že už je zaměřením na kvalitu a do sjezdových bot až po závodní modely prostě testovali. Třeba v lyžařském středisku v Koujinde nenajdete. „Nordica je v botách naprostá tech nad Desnou, které také patří do rodiny, značné míry jeho sortiment špička, což se odjakživa hezky demonstrovalo provozuje ho totiž stejná firma jako Heliasport. určuje také spojitost s určihlavně v prostředí závodního lyžování, u rekre- V Koutech je pro testování produktů Nordica ačních lyžáků to ale není jinak,“ potvrzuje zná- skvělé zázemí, z čehož samozřejmě těží hlavně tými značkami sportovního mou pravdu vedoucí pražského Heliasportu moravské prodejny. Ale také stále více Pražáků Rostislav Přibyl. V obchodě má pouze lyžáky neváhá do Koutů vyrazit a spojit dobré lyžování vybavení. Například nejširší s testováním lyží. značky Nordica, a přesto se mu jen výjimečně sortiment lyží a bot Nordica stává, že by si zákazník vhodné lyžařské boty nevybral. Prodejní akce najdete právě zde.

no, již zmíněná značka Nordica hraje v prodejnách Heliasport prim. Fanoušek této italské značky, jejíž barvy hájí třeba dvojnásobný vítěz Hahnenkammu Dominik Paris a krásné úspěchy s ní zažil i český reprezentant Ondřej Bank, si zde přijde na své. A proč to nepřiznat, majitelem řetězce šesti obchodů je firma dovážející sportovní vybavení značek Nordica a RollerBlade do České republiky. Pro zákazníka má tato skutečnost několik výhod.

Heliasport má jakožto expert na značku Nordica samozřejmě i Nordica boot fitting centrum, takže pokud by vás lyžáky tlačily, personál prodejny je umí doladit dle konkrétní nohy. Nordica lyžáky tvaruje za pomoci infra lampy, což má jednu velikou výhodu. Infračervené paprsky zahřívají skelet šetrně, takže materiál vůbec nepoškozují. Navíc je možné paprsky zaměřit přesně na místo, kde je se skeletem potřeba pracovat. Další špičkovou specialitou značky Nordica jsou plně tvarovatelné korkové vnitřní botičky.

Skimánie, tohle slovo už si celá řada lyžařských nadšenců dobře pamatuje. Proč? Každý rok na podzim propukne v Heliasportu opravdová mánie podpořená skvělými cenami lyžařského vybavení. Skimánie se odehrává v druhé polovině listopadu, kdy obchod dělá zákazníkům radost ve stylu black fridays. Zkuste se včas na některé z prodejních akcí v Heliasportu zastavit, nechte si poradit od lidí, které sport opravdu baví, a nakupte za parádní ceny!

6 prodejen Heliasport:

Olomouc, Brno, Praha, Ostrava, Přerov, Kouty nad Desnou

www.heliasport.cz

ADVERTORIAL

NORDICA N ejširší Sportmachine, užší Speedmachine a nejužší Promachine, to je rodina lyžařských bot, která díky velké škále tuhostí a možnostem úpravy vnitřní botičky i skeletu má co nabídnout každému lyžaři, nehledě na jeho dovednosti, hmotnost a tvar chodidla. Nejsportovnější řada Promachine má vnitřní šíři skeletu 98 mm (ve velikosti 26,5) a nabízí flexe 110, 120 a 130. Termoplastický skelet je možno lokálně dotvarovat pomocí infračervené technologie (Nordica Infrared Technology). Tato technologie nahřívá jen konkrétní místo na botě, je rychlá, přesná a šetrná. Boty Promachine kombinují vysoký výkon závodních bot s lehkostí, komfortem a všestranností. Středně široká řada Speedmachine nabízí šíři 100 mm a flexe od 100 do 130, všechny modely je také možno lokálně dotvarovat infračervenou technologií. Nejširší řada Sportmachine se 102 mm začíná na flexi 80 a končí na 130. Od flexe 100 má termoplastický skelet, který lze individuálně upravovat.

MAŠINY PRO VŠECHNY PODMÍNKY

Boty Nordica jsou nabité technologiemi, na některých najdete podrážku Grip Walk (pohodlnější a jistější chůze na různorodých površích) nebo například 3D Custom Cork Liner, což je vnitřní botička s podílem přírodního korku, která nabízí skvělou rovnováhu mezi pohodlím a výkonem a především je zcela přizpůsobitelná tvaru nohy. Všechny 3 řady jsou k dispozici i v dámském provedení, boty jsou uzpůsobeny tvaru ženského chodidla a lýtka. Zcela nejširší nabídku bot Nordica nabízí v Praze, Brně, Olomouci, Přerově a Ostravě specializované obchody HELIA Sport.

PROMACHINE

SPEEDMACHINE

Nordica Sportmachine 85 W

Nordica Speedmachine 3 120

www.heliasport.cz

SPORTMACHINE

ADVERTORIAL

HARFASPORT

SLAVÍ JIŽ 25 LET! Před 25 lety… …a dnes

Nové boty Strolz POP Annie a Strolz POP Benny

Pražská sportovní speciálka HARFASPORT má na trhu své pevné místo. Aby ne, když první lyže nabídli již před 25 lety a poctivě pracují na tom, aby svým zákazníkům přinášeli nejlepší zboží, služby a servis. Dnes si v HARFASPORTu přijdou na své milovníci zimních sportů a cyklistiky.

PŘINÁŠÍME TIPY NA LETOŠNÍ ZIMNÍ NOVINKY, KTERÉ BY VÁM ROZHODNĚ NEMĚLY UNIKNOUT!

Lyžařské boty na míru Strolz již 100 let!

V HARFASPORTu najdete zboží a značky, které nikdo jiný na našem trhu nenabízí. Jednou z nich je rakouská rodinná firma Strolz, která vyrábí nejlepší lyžáky na míru. A to již 100 let. V rámci letošního jubilea představil Strolz novou podznačku lyžařských bot POP od Hannese Strolze. Dámský model Annie a pánský model Benny jsou určeny pro širokou veřejnost upřednostňující volnější pocit z jízdy, požadující větší pohyblivost a především komfort, kombinovaný s vysokým výkonem lyžařských bot.

Lyže Stöckli, Kessler či prémiové kolekce Atomic a Salomon

Máte zálusk na lyže, které vás v dobrém slova smyslu zcela ovládnou a v nichž si vynahradíte loňskou sezónu? Nabídka lyží v HARFASPORTu je našlapaná a seženete zde kolekce značek jako Stöckli, Kessler, Rossignol, Head a další. Za zmínku stojí i lyže značek Atomic a Salomon z prémiových kolekcí, které nabízí jen hrstka prodejen. Třeba Atomic Redster, na nichž jezdí Ester Ledecká.

První lyže z USA před 25 lety

Rychlý servis lyží do 48 hodin

a začátku celého příběhu HARFASPORTu stála dvojice kamarádů, které spojovala vášeň ke sportu a lyžování zvlášť. Během studií a cestě po USA se rozhodli, že nakoupí první lyže a nabídnou je českým zákazníkům. A tak po poctivé ruční práci a nakládce prvního kontejneru lyží putovalo první zboží do Čech. To si mohli zákazníci koupit v nové prodejně od října 1996. Od té doby se hodně změnilo a z prodejní plochy necelých 250 m2 vybudovali kamarádi a majitelé Jarek Fic a Zdeněk Hnát čtyřpatrovou prodejnu s 1 500 m2 prodejní plochy. Prvotřídní lyžařskou výbavu zde najdete stále, ale také vše pro běžky, skialp a cyklistiku. Třešinkou na dortu jsou prémiové služby pro všechna sportovní odvětví, od lyžařských bot na míru, servis, bikefitting a další.

Není čas ztrácet čas! Servis lyží prošel za těch 25 let pořádnou změnou a jede na plné obrátky. Ale čekání nehrozí delší než 48 hodin. Chcete-li se v servisu zastavit rovnou při cestě na hory, můžete. Servis lyží express je do hodiny. Pro info o testování lyží, službách a kompletní nabídce zboží navštivte prodejnu a www.harfasport.cz.

HARFASPORT Českomoravská 41, 190 00 Praha 9 Otevřeno denně: 10–20 h

Skialpový kemp HARFASPORT v Rakousku

www.harfasport.cz

BOOTS THAT FIT

Nezáleží na tvaru chodidla, tvé úrovni nebo kde lyžuješ. Lyžařská obuv HAWX PRIME prostě padne každému. HAWX PRIME 130 S atomic.com

ADVERTORIAL

LYŽUJ S KOMPRESÍ V

tomto článku se ale podíváme na kompresi trochu jinak. V posledních letech se právě ona uplatňuje stále více také jako nový fenomén u sportovního oblečení, které vyvíjí zevní tlak na specifické části těla, a podporuje tak cirkulaci krve a stabilizuje svaly a klouby. Jednou z nejznámějších značek v tomto oboru je německý CEP. CEP je zkratka vytvořená ze slovního spojení „cell energy protection“ (= ochrana energie buňky). Každá svalová buňka potřebuje energii ve formě kyslíku, který je do svalů přenášen krví. Čím lepší je proudění krve v tepnách, tím efektivněji jsou svaly zásobovány okysličenou krví. A právě toto může být pozitivně ovlivněno kompresí.

Když se řekne komprese, každý lyžař si asi představí cílené a vědomě řízené zatížení zejména vnější lyže v oblouku, popřípadě „zdupnutí“ skoku na terénní hraně. Nebo se mu vybaví, jak ho určité místo sjezdovky dokáže při průjezdu vlivem působení fyzikálních sil doslova „zamáčknout“. V každém případě ve spojení s kompresí hovoříme vždy o veličině tlaku.

Na medicínské bázi. Prověřeno sportovci. Vyrobeno v medi.

CEP je od roku 2007 sportovní značkou společnosti medi, globálního lídra na trhu se zdravotnickými kompresními prostředky známého díky svým inovativním medicínským produktům (např. prémiové zdravotní kompresivní punčochy a ortopedické bandáže). Toto umožňuje značce CEP vytvářet revoluční sportovní oblečení s benefity nejvyšší úrovně pro výkon i zdraví. Společnost medi se sídlem

Lyžařské kompresní podkolenky TERMO MERINO

Lyžařské kompresní podkolenky TERMO

Lyžařské kompresní podkolenky MERINO

v německém Bayreuthu již 70 let vyvíjí a neustále vylepšuje svou jedinečnou patentovanou technologii medi compression a také další technologie, které mají pozitivní účinek na lidské tělo. V každém jednotlivém produktu CEP jsou unikátním způsobem zúročovány poznatky medicíny a také zkušenosti a zpětná vazba špičkových profesionálních sportovců.

Když komprese, tak graduovaná

Aby byla komprese vyvíjená sportovním oblečením účinná (a dodejme i bezpečná), musí být správně odstupňována. V případě kompresních podkolenek je míra stažení nejsilnější v oblasti kotníku a směrem vzhůru postupně klesá. Toto je důležité pro to, aby se maximálně podpořil tzv. žilní návrat odkysličené krve zpět k srdci k jejímu dalšímu okysličení. Zvýšená cirkulace krve zlepšuje přísun krve a živin do svalů, což přináší ve výsledku více energie i vytrvalosti. Komprese

Tričko SKI TOURING BASE Lyžařské kompresní podkolenky ULTRALIGHT

¾ lyžařské kompresní kalhoty BASE

přispívá také ke zrychlenému odbourávání metabolických odpadních látek, čímž dochází k významnému zkrácení regenerační fáze po sportovním výkonu. Díky správně dávkovanému tlaku aplikovanému na zatěžované části těla (svaly, klouby) dochází rovněž ke snížení rizika vzniku zranění. V neposlední řadě padnou kompresní produkty s anatomickým designem jako ulité, neshrnují se a zabraňují tvorbě puchýřů v exponovaných místech.

Lyžařské podkolenky pro hobíky i profíky

Jádro produktové nabídky CEPu v segmentu lyžování představují lyžařské kompresní podkolenky, které jsou na trhu aktuálně k dispozici v pěti různých provedeních a v bohaté škále barevných kombinací. Při celodenním pobytu na svahu je naprosto zásadní optimální tepelný komfort nohou, který je zajištěn nejen použitou směsí prvotřídních materiálů, ale také lepším prokrvením dolních končetin díky precizně definovanému kompresnímu profilu podkolenek. Všechny lyžařské kompresky CEP mají v sobě kromě základní nosné technologie medi compression integrovánu také technologii SMART INFRARED. Vlákna s obsahem bioaktivních minerálů odrážejí infračervené záření těla a stimulují díky zlepšené mikrocirkulaci přirozené regenerační procesy. Vedle vynikajících termoregulačních vlastností je plusem perfektní anatomické padnutí produktů se samozřejmým rozlišením strannosti (levá/pravá) a lyžaři určitě ocení zesílené zóny v místech intenzivnějšího kontaktu s lyžařskou botou

Lyžařské kompresní podkolenky SKI TOURING

(holeň, kotník, achilovka, chodidlo, prsty). Všechny podkolenky se vyrábějí v pánské i dámské variantě. Pro lyžaře všech výkonnostních úrovní jsou určeny varianty TERMO, MERINO a nově také kombinovaná designová verze TERMO MERINO. Podkolenky TERMO jsou vůbec nejsilnějšími lyžařskými kompreskami CEP s 360° zesílenou pleteninou – ideální zbraň do třeskutých mrazů. Zima vám rozhodně nebude ani v podkolenkách MERINO. Příměs vysoce kvalitní merino vlny se vedle perfektní tepelné izolace postará spolu se syntetickými high-tech vlákny také o to, že vaše nohy zůstanou i při intenzivní aktivitě v suchu. Designovky TERMO MERINO kombinují vlastnosti obou předchozích typů a potěší všechny, kterým se líbí nadčasový severský styl. Pro výkonnostní a závodní lyžaře navrhl CEP podkolenky ULTRALIGHT. Jejich odlehčená tenká pletenina zajišťuje velmi těsný kontakt s lyžáky pro maximální cit a přesné dávkování tlaku na lyže. CEP reaguje také na boom skialpinismu a pro sezonu 2021/22 přichystal nové kompresní skialpové podkolenky SKI TOURING. K nim navíc do nabídky přidal i kompletní komfortní spodní vrstvu pro skialpinisty (a další lyžaře) v podobě trička a lehce kompresních ¾ kalhot SKI TOURING BASE.

Aby stehna nepálila

Znáte to – několik dnů intenzivního lyžování, a vaše stehna jsou v jednom ohni. Sejít večer po schodech do lyžárny pak opravdu bolí. Skvělou prevencí od CEPu, jak těmto nepříjemnostem předejít, jsou ¾ podvlékací kompresní lyžařské kalhoty BASE. Jejich kompresní

¾ kalhoty SKI TOURING BASE

profil plynule navazuje na podkolenky CEP a vaše stehna perfektně „podrží“. Komprese výrazně snižuje svalové otřesy a s tím související bolestivé symptomy po delší námaze. Přidanou hodnotou je i zde zvýšený výkon, tepelný komfort a rychlejší regenerace.

Na ponožkách záleží

Až budete vybírat nové lyžařské ponožky, zkuste se dobře zamyslet nad tím, co od nich očekáváte. V porovnání s lyžemi nebo lyžáky se při nákupech lyžařské výbavy věnuje ponožkám mnohem menší pozornost, přitom právě ony často a hodně ovlivňují to, jak se při lyžování cítíme. Nepodceňte proto tuto „maličkost“ a užijte si na svahu čirou lyžařskou radost! Více informací:

www.cepsports.cz

ADVERTORIAL

MIMIC PROFESSIONAL

MIMIC PROFESSIONAL VYVINUTO PRO VÁS NA ZÁVODNÍ TRATI Dokonalý fit

Výkon o třídu výš

Bezkonkurenční pohodlí

Kde Mimic Professional najdete?

nitřní botička Mimic Professional je výsledkem dlouhodobé spolupráce s těmi nejlepšími závodníky Světového poháru jako třeba Mikaela Shiffrin. Technologie je založená na využití speciální pěny, aplikované přímo do vnitřní botičky. Ta následně nohu obteče, čímž se jí po zatuhnutí dokonale přizpůsobí.

Využití pěny, přizpůsobující se oblasti kotníků a celé nohy, eliminuje veškeré tlakové body, jež jsou častým důvodem nepohodlí a bolestivých otlaků. Adaptace botičky anatomii konkrétní nohy přináší nejen pohodlí pro nohu, ale i zlepšení tepelného komfortu, takže se lyžař může soustředit už jen a pouze na své oblouky.

Redster CS 130 Professional

Mimic Professional umožňuje okamžitý přenos energie z boty na lyži tím, že odstraní veškerý volný prostor mezi nohou, botičkou a skeletem. Výsledek umožňuje maximální přesnost a efektivní využití síly v každém oblouku. Teprve s touto technologií doopravdy ucítíte sníh pod lyžemi.

Vnitřní botičky Mimic Professional najdete snadno podle výrazu „professional“ v jejich názvu. Logicky jsou v těch nejvýkonnějších modelech, konkrétně u řady Redster v modelu CS 130 Professional a u řady Hawx v modelech Ultra 130 Professional GW a Prime 130 Professional GW. Vrcholnou botičkou disponuje i dámská Hawx Ultra 115 Professional W GW.

Hawx Ultra 130 Professional GW

Hawx Ultra 115 Professional W GW

Hawx Prime 130 Professional GW

BUSINESS STORY FOTO: PETR SOCHA – SNOW

MARKET

TEXT: PETR SOCHA

PUNK IS NOT DEAD!

rávě snowboardem to začalo. „Ještě na vysoké škole jsme se začali zajímat o snowboardy a už někdy v roce 1985 jsme je doma v ložnici sami laminovali,“ vzpomíná Karel Křivánek, faktický otec Happy Sportu. Řeč v uvozovkách je v tomto článku pouze jeho. Prkna doma vyrobená nefungovala, tak si je chtěli koupit. „Snad vůbec první, kdo něco takového nabízel, byla brněnská parta kolem Šugára, ale ten, protože věděl, že máme chatu na horách, nám řek: ‚Vemte si jich rovnou 15 a udělejte si půjčovnu!‘ Tak jsme je koupili, k medvědínské lanovce jsme postavili rozestavěný karavan a 25. prosince 1991 jsme je začali půjčovat. Zájem ale nebyl o snowboardy, nýbrž lyže. Půjčovali jsme vlastní, moje, rodičů, manželky… Skoro každé půjčení lyží znamenalo demontáž vázání, rentalová tehdy nebyla. Po novém roce jsem vyrazil do Žlutých lázní na burzu a tam přesvědčoval lidi, ať mi svoje lyže dají, že je prodám ve Špindlu. Tak jsme sehnali nějaké lyže a další zimu konečně vydělali první peníze.“ Historická vsuvka 1: Psal se rok 1991–92. Platilo se jen hotovostí. Internet? Sci-fi. Nebyla Evropská unie, mezi státy Evropy byly střežené hranice. Banky se v novém tržním prostředí teprve rozkoukávaly… Jenže, když člověk hodně chce, osud mu jde naproti.

Křivánkovi: otec Karel, který vše nastartoval, a syn Petr, jenž Happy Sport aktuálně vede. Ve firmě působí i dcera Adéla a bratranec Honza

Hurá do Švýcarska

„V těch Žlutých lázních jsme tehdy narazili na první rentalové vázání na lyžích z půjčovny ze Švýcarska. Sedli jsme do tranzita a jeli tam podle mapy. První jsme přijeli na Flumserberg, kousek od Curychu, tam hned koupili první lyže, a pokračovali dál, tuhle deset, tuhle dvacet… Ty jsme naskládali do tranzita, na ně večer položili karimatku a tak jsme spali. Druhý den jsem si cestou všiml ukazovatele na Davos, tam jsme dojeli s už skoro plným autem. V půjčovně SwissRent, což byla franšíza s tehdy 35 půjčovnami ve Švýcarsku, jsme se jako vždy zeptali, jestli mají na prodej staré lyže, a prodavačka že ano, dva a půl tisíce. Ale šéf bude až zítra. Tak jsme tam spali už těsně pod stropem auta a druhý den se

potkali se šéfem, panem Durischem. Odvedl nás do stodoly, kde byly ty dva a půl tisíce lyží opřeny o stěny…“ Další osudová konexe: Síť SwissRent tehdy vůbec poprvé obměňovala svůj lyžo-park. Karel s kamarádem jezdil pro lyže každý týden dvakrát, pak je prodávali na burzách, na Spartě, ve Žlutých lázních… „Po nějaké době, když jsme zase byli do Davosu pro lyže, nám pan Durisch nabídl, abychom to odkoupili vše. Zbývalo 1 500 lyží. Navrhoval jsem, že uzavřeme nějakou smlouvu, ale to prý není potřeba, že mi věří – a to ani neznal moje jméno! Peníze? Stačí, až budou…“ Situace si začala žádat vlastní prostory. A tak si našli závodní klub v Letňanech. FOTO: HAPPY SPORT

Happy Sport. Tři pražské prodejny společně s jednou hradeckou provozovnou sytí lyžaře tradičně sezonními zápůjčkami a v poslední době čím dál víc i kvalitním novým zbožím. Ne každý ale ví, jaký klíčový význam Happy Sport sehrál v lyžařské a snowboardové…, ano, nebojme se to říct, kultuře.

Nová moderní budova Happy Sportu v komplexu čakovického obchodního centra

FOTO: HAPPY SPORT

kamarád, že mu ve 12 letech koupili rodiče perspektivní boty velikosti 46, ale on v dospělosti dorostl jen do 43… Další, co mě štvalo, bylo to, že rodiče nechtěli vytáhnout stovku, aby dětem půjčili přilbu, že prý kulich stačí. Takže už tehdy jsme začali půjčovat helmy zadarmo.“

2005: nové obchody

Fenomén Happy Sport je na světě

Kdo tehdy prošel potemnělým průchodem letňanského Lidového domu, objevil nový svět: Nekonečný sklad lyží, snowboardů, bot a dalšího vybavení. Stály tam vedle slavných i zcela neznámé značky lyží. Stöckli. Tehdy ještě americká ryze ocelová Volant. Dokonce i skialpové lyže, jež hned jedny – brutálně růžové elany se šlapacím rámovým vázáním Salewa – skončily v našem sklepě, když jsme si je pořídili s kamarádem napůl v kompletním setu s botami Koflach i s pásy. Ale hlavně ty ceny! Zlomky standardních cen tehdy nových lyží. Tehdy měli v nabídce až 170 modelů lyží. Přestože dnes je to 720 unikátních modelů, na tehdejší dobu to bylo něco jedinečného. A v Letňanech to žilo. „Každý pátek, co jsme zavřeli, sbalili jsme boty z kulečníku, který nám pronajímatel zanechal i s barem, a udělali mejdan.“ Historická vsuvka 2: Visací zámek tehdy vydával svá první legální alba a na pultech s elpíčky se teprve čerstvě objevily desky Sex Pistols. Punk měl u nás určité objektivní zpoždění.

1995: Amerika a sezónní zápůjčky

„Do Ameriky jsme se vydali s rodinou poprvé za švagrem na dovolenou. Ale když už jsme tam byli, zajeli jsme do Aspenu, kde jsem za dvě hodiny sehnal kontejner lyží. Jenže neměl jsem ani korunu…“ (Jasná známka punku). „Potřebný milion a půl nám nakonec půjčil

takový velmi pozitivní pán, se kterým jsem se znal jen asi 14 dní ze surfování na Lipně,“ popisuje Karel. Anabáze s nákupem amerických lyží skončila sice poměrně brzy, ale již z první návštěvy v zámoří si přivezli novou obchodní inspiraci: „V Americe tou dobou už běžně fungovaly sezónní zápůjčky, takže když jsme přijeli domů, dal jsem si inzerát do Zlatých stránek.“ Historická vsuvka 3: Zlaté stránky byl takový megatlustý telefonní seznam s inzeráty. Internet ještě zdaleka nefungoval. A mobilní telefony? Legendární Nokia 5110 přišla na trh až v roce 1998…

FOTO: HAPPY SPORT

V roce 2005, když konkurence měřila svou nabídku maximálně v desítkách modelů, jich měl Happy Sport tehdy neuvěřitelných 170. Dnes už nikoho nešokuje, když jich má aktuálně 720

Tehdy se v Letňanech prodávalo 10 tisíc párů lyží za sezónu, na což už letňanský obchod přestával stačit, tak přišly nové obchody, nejprve na Pankráci, ten se později přesunul do Modřan. V roce 2014 se přidaly Řepy, kde je dnes i hlavní sklad. A roce 2019 se otevřel provoz v samostatné moderní budově v komplexu obchodního centra Čakovice. Stačí okem přehlédnout hmotu nové prosklené budovy a porovnat ji se stařičkou prodejnou, aby bylo zřejmé, jak se za těch 30 let svět posunul. Ve vzdušném interiéru najdete vedle půjčovny už jen nové reprezentativní zboží. Včetně lyží vlastní značky Aspen Skis. Stařičký závodní klub v potemnělém průjezdu staré letňanské zástavby skončil svou historickou lyžařskou misi. Je zřejmé, že mnoha Čechům pomohl k lyžování, z mnoha dětí udělal lyžaře, kteří dnes už vychovávají další lyžařskou generaci. Bez manažerů, tabulek, pěkně po pankáčsku. Byl to spíš kulturní fenomén než pouhý obchodní podnik. Poháněn vášní připomíná osudy slavných punkových kapel – ani ony netušily, když přinesly svůj první ulítlej song, že nastartují něco tak objemného a stanou se… Legendami.

Brzy se ozvalo nějakých sto stopadesát lidí. Sezónní půjčování se rozjelo. „Štvalo mě hlavně to, že lidi kupovali dětem ‚perspektivní‘ lyže, tedy lyže, které jsou první rok dlouhé a druhý rok krátké, nikdy nejsou správně, a to stejné s botami. Když koupíte dítěti velké boty, tak není potřeba bezpečnostní vázání, protože to dítě si zlomí nohu rovnou v botě a na funkci vázání vůbec nedojde. Trošku veselejší je historka, kdy za mnou přišel můj dospělý

Ryze rodinná firma

Karel Křivánek v dobách, kdy se ještě nic netušilo o tom, že přijde nějaký carving…

Už v počátcích byl Happy Sport „rodinná“ firma. Nejprve tvořili velkou rodinu kamarádi, kolem Karla Křivánka se v počátcích točilo asi deset blízkých rodin. Přímo Křivánkovi trávili zimy na horách, kde děti závodně lyžovaly, v létě pak třeba v karavanu na Lipně, kde zase vládl windsurfing. Happy Sport v posledních letech přešel do rukou druhé generace, syna Petra a dcery Adély. Hradeckou prodejnu pak řídí synovec Karla, respektive bratranec Petra Honza.

SNOW.cz/trenink

SKI WITH ME

TEXT: ONDŘEJ NOVÁK FOTO: PETR SOCHA

JAK SE NAUČIT LYŽOVAT NA LANOVCE 2 Naučit se lyžovat už na lanovce je kumšt. Jak jsem psal v prvním díle letošního seriálu, „kdyby tohle tajemství někdo znal, dokázal by ho asi prodávat za pěkný balík“. Ale nejde to. Můžeme se jen pozorně dívat, co se děje pod námi, využít pohledu z ptačí perspektivy a něco si z toho odnést. Definice ideálu podruhé

inule jsme končili tím, že si definujeme ideál. Budeme se dívat po kopci, který lyžař se nám líbí nejvíce a chtěli bychom lyžovat jako on. Na pomyslné škále od 1–10 od nás automaticky dostává desítku. My se dnes zkusíme zařadit na stejnou škálu sami a určit, proč nejsme tak dobří a co musíme udělat, abychom se na desítku dostali taky. Tedy přiblížili se, nebo vlastně rovnou srovnali se svým vzorem. Dali jste si body? Výborně, pokročíme dál.

Co se vám líbí?

Zkuste si říct, co se vám na vašem vybraném vzoru líbilo nejvíc. Nebude to jednoduché, jeho jízda trvala jen pár vteřin, než se vám ztratil z dohledu. Ale možná budete mít to štěstí a uvidíte ho při další jízdě lanovkou znovu, nebo zahlédnete někoho, kdo lyžuje podobně. Pravděpodobně se vám bude líbit jeho styl. To, jak se pohybuje, jak u lyžování vypadá. Ale tahle odpověď by vás neměla uspokojit, samozřejmě za předpokladu, že se chcete dotáhnout na jeho úroveň, nebo se o lyžování něco dozvědět. Takže co dál?

Obraz versus funkce

Nebude to poprvé, co jsem v tomto seriálu psal, že dobrý obraz vznikne vždy z dobré funkce. Líbí se vám, jak váš vzor drží ruce nebo jak s nimi při lyžování mává? Líbí se vám, že dokáže jet s naprostou lehkostí v rozbitém sněhu a boulích? Líbí se vám, že při krájení carvingových oblouků skoro leží na sněhu? Za tím vším stojí dokonalý mix a zvládnutí mnoha dovedností, jako je předozadní i boční rovnováha, přenášení hmotnosti, hranění nebo také správné načasování pohybů. A nemusíte být profesionální instruktoři lyžování, abyste si mohli hru na hodnocení sebe, svého ideálu nebo dalších soupeřů na svahu zahrát.

Už jedenáctý ročník seriálu Skiwithme se vám v následujících pěti dílech pokusí přinést několik užitečných rad jak samostatně trénovat a vylepšovat svoje lyžování. Pokusím se vám ukázat funkční techniku lyžování a drobné tipy na zlepšení i na fotografiích, které seriál již tradičně provází. A kdo bude chtít vědět víc, může si se mnou přijet zalyžovat. D O D A V AT E L

V Y B A V E N Í

Volné termíny, plánované akce, ale i starší články najdete na

www.skiwithme.cz

Ondřej Novák Odborný redaktor SNOW, instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii, autor projektu Skiwithme.cz.

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

ACADEMY

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Připrav se, hrajem!

V minulém díle jsme se snažili naplnit celou škálu od 1–10. Našli jsme ideál, ohodnotili sebe a pak zkusili přiřazovat body dalším lyžařům, kteří se umístili mezi námi a ideálem anebo pod námi. Záleží, na kolik jste se na škále cítili. To vše bylo ale jen hodnocení celkového obrazu. Pokud jste s nějakým, třeba i se svým obrazem nebyli spokojeni, měli byste nyní říct proč. Je to těžké? Zkuste si pro začátek vybrat něco, co vidíte na první pohled a dokážete to zhodnotit. Tím může být třeba trajektorie oblouků.

Z ptačí perspektivy

Z lanovky se vám naskytne pohled, který nikde jinde neuvidíte. Naši hru můžete hrát kdekoliv. Můžete stát pod kopcem, nebo sedět na terase baru a jen si všímat projíždějících lyžařů. Ale pořád je vidíte v úrovni svých očí. Zepředu, zezadu, z boku. Z lanovky je vidíte pěkně z nadhledu a nejlepší je moment, kdy jsou přímo pod vámi. Jízdu najednou můžete vnímat úplně jinak. Mnoho věcí neuvidíte, ale několik naopak ano. Říkal vám někdy kamarád, trenér nebo váš instruktor, že vás mají lyže objíždět? Tak

teď tomu konečně budete rozumět. Zkuste ohodnotit, koho objíždějí lyže nejlépe. Jak daleko se dostanou od jeho hlavy, která z ptačí perspektivy vypadá, že je stále na jednom místě a z pod ní se jen v pravidelném rytmu vysouvají lyže na jednu a na druhou stranu? Soustřeďte se na to, jak jsou oblouky lyžařů pod vámi kulaté, po jaké trajektorii se pohybují lyže a po jaké jejich hlava. Zaměřte se na to, jak souvisí vzdálenost lyží od hlavy s tím, zda je oblouk vyřezaný čistě po hranách, nebo je smýkaný. Jsou oblouky příliš otevřené, nebo naopak zavřené? Sledujte, zda ramena lyžaře sledují pořád lyže, nebo jsou nasměrována pořád dolů z kopce. Nebo je to vlastně něco mezi a pořád jinak? Jak široká je stopa? Úzká, nebo široká? Tohle všechno si můžete obodovat a třeba se i ztotožníte s nějakým úplně novým vzorem. Pohled z ptačí perspektivy bude totiž mnohem více technický. Neuvidíte svůj vysněný obraz, ale jen dovednosti, ze kterých vzniká…

moderních českých lyžařských středisek

na jeden skipas!

195 km sjezdovek

39 lanovek

108 vleků

Projekt podporuje

FOTO: KILPI

ACADEMY

FIT

TEXT: IVAN BALEK

A CO DĚTI?

Mají si kde hrát?

Poslední rok a půl ukázal a prohloubil hodně „nešvarů“ moderní společnosti. Jedním z nich je katastrofální práce se zdravím (nejenom) budoucích generací. Ne že by předtím byla většina populace dobrým vzorem pro své děti, spíš naopak. Ale po měsících doma se ukazuje, že to může být ještě horší…

travování ve fastfoodech („Děcka, za odměnu můžete jít na hambáč!“), kultura sociálních sítí a dětská ohnutá smartphonová záda, o nedostatku pohybu nemluvě. Co sakra motivuje rodiče psát smyšlené omluvenky na tělocvik pro své ratolesti? Určitě každý zná lidovou moudrost „co se v mládí naučíš...“, která vyjadřuje i skutečnost, že děti a mladí lidi obecně se učí mnohem rychleji než starší, a hlavně, co se týče pohybových dovedností, je dokážou většinou udělat tak nějak přirozeně. A není to jenom o pokročilých dovednostech, složitých cvičeních a náročných trénincích. Osobně nepropaguji vrcholový sport v podobě, kde se děti velice často přetěžují – naopak před ním varuji: svěřenci si tím zadělávají na pozdější potíže s pohybovým aparátem. Trenéři a ambiciózní rodiče, kteří nutí své budoucí šampiony dělat ještě něco navíc nebo aplikují filozofii „jestli už nemůžeš, musíš víc makat!“, by měli raději více myslet na přiměřenou adaptaci a regeneraci.

Dejte dětem více pohybu

Dětský sport ovlivňuje širokou paletu aspektů jejich života. Jedním z nich je třeba vytváření návyků, akceptace denního režimu a pravidelné a systematické práce. To všechno jsou vesměs pozitivní vlastnosti, které se člověku hodí i v pozdějším věku, v pracovním, ale i osobním životě. A protože poslední léta trávím hodně času se svými předškolními ratolestmi na dětských hřištích, tak mohu porovnávat – nikterak vědecky, spíš s pomocí jakési pocitové statistiky –, jak se v relativně krátkém časovém období této nešťastné doby vyvíjí nejmladší část naší populace. Ty meziroční změny vůbec pozitivní nejsou. To, že byla děcka zavřená doma u počítačů a chytrých telefonů, je na nich překvapivě patrné. Troufám si říct, že v průměru došlo ke zjevnému a rapidnímu zhoršení držení těla – to jsou ty předkloněné hlavy, co tady pořád připomínám, skoliotické projevy (stranové pokroucení zad) a o různých způsobech chybné chůze ani nemluvě.

Kdo si myslí, že se to s věkem spraví nějak samo a že to na držení a funkci těla v dospělosti nemá vliv, mýlí se. Dospělým projevem podobných chyb v dětství bývá zvýšené opotřebení kloubů a páteře. Psychologické finty prodejců různých pilulek a náplastí, jak přitáhnout konzumenty, jsou sice opravdu vymakané. Ale poté, co je pacienti prokouknou, zjistí, často, když už je pozdě, že pouze a jedině oni sami mohli svůj stav ovlivnit k lepšímu. V případě dětí pak nesou tuto zodpovědnost jejich rodiče a trenéři.

Buďte jim vzorem vy sami

Věřím, že zdejší lyžařské čtenářstvo je z hlediska životního stylu nadprůměrná část populace, která se i svým ratolestem věnuje po pohybové stránce více a lépe než běžní konzumenti ve společnosti. Vaše děti pravděpodobně pravidelně navštěvují sportovní kroužky, znají a snad i mají rády rodinné projížďky na kole, výlety na lyže... I v těchto případech je ale třeba být ve střehu: pohyb dokáže být i z dlouhodobého hlediska nejenom dobrým přítelem, ale při jeho nesprávném provádění i vysloveně nepřítelem. Typicky nejrizikovější bývá příliš velká intenzita nebo zátěž, přehnaný objem stereotypního tréninku vedoucí k jednostranné zátěži, v neposlední řadě ale škodí i pohyb biomechanicky nedokonalý. To jsou někdy viditelné „souhybné“ pohyby, třeba nějaký pomocný švih. Jindy zase okem neviditelné pohyby jako třeba zapojení svalů v jiném než optimálním pořadí, jež způsobuje nadměrné opotřebení kloubů nebo vazů. Tohle je samozřejmě téma obecné platné stejně pro rodiče, děti i profesionály. Samotné vedení dětí k rekreačnímu pohybu nemůže suplovat nikdo lépe než rodiče osobním příkladem, a to již od raného dětství. Nejvyšší devízou je právě vytvoření toho návyku, že pohyb je zcela přirozený a obecně prospěšný. Ostatně, děti chtějí pořád skákat a běhat, jen rodiče jim to mohou kazit – ostatně i moderní lákadla v podobě smartphonů často dětem nejlépe propagují právě rodiče...

Společná sestava pro rodiče a děti

Zejména u menších dětí je cesta poměrně snadná. Pokud mají rodiče nějakou svou cvičební sestavu – zcela jednoduchou každodenní domácí rozcvičku (více jsem psal ve SNOW 131) – můžou do ní zapojit i své potomky, aniž by je nějak příliš znechutili dlouhou nebo intenzivní nudnou aktivitou. Ty víkendové projížďky na kole jsou taky fajn, ale je velice potřebné se alespoň trochu a hlavně pravidelně hýbat i přes týden. Spojením rozcvičky (jinak neustále zaměstnaných) dospělých s dětmi uděláte něco pro těla, ale taky si připočtete vzácný společně strávený čas. Nechci se pouštět do nějakých sociologických sond, ale snad mi dá většina z vás zapravdu, že takové společné chvíle rozvíjí i vztah dítěte s rodičem – pokud to tedy nezkoušíme na puberťáky, kde to logicky fungovat asi nebude… Malé děti ale samozřejmě většinu svého chování prostě odečtou a převezmou z chování a návyků rodičů, a když v té sbírce bude i pravidelný sport, je skoro vyhráno.

baví, pokud možno aktivity co nejvšestrannější – míčové hry, brusle, plavání… Vůbec nejvhodnější jsou odborně vedené základy gymnastiky, kde děti pracují s celým tělem a učí se základům jako kotouly, přeskoky, šplh či přemety.

Na webu vás čekají následující cvičení pro mobilitu: kotníků kyčlí hrudní páteře www.snow.cz/telo

Kozle, dej šanci svým kůzlatům

Pokud máte v blízkosti rodiče, kteří zrovna nejsou moc sportovně založeni a třeba lyžování a kolo jsou pro ně jenom občasné radosti, zkuste je přimět k zamyšlení, jestli by alespoň jejich děti neměly mít toho pohybu trochu víc. Vhodná kombinace sportovních kroužků může mít na děti a jejich zdraví zdaleka nejen fyzické z dlouhodobého hlediska až zázračný vliv. Totéž platí i pro ty, kdo prostě nemají dostatek času. Navíc je velmi často zapotřebí jakýsi rodový korektiv. Vše, co učí své děti tatínkové nebo maminky, je učí se stejnými chybami, jako dělají oni samotní – což pak vede i k podobným koncům, zdravotní problémy nevyjímaje. Pokud budou mít děti odborné vedení, mají šanci přetrhnout rodový řetěz chyb a naučit se něco skutečně správně. Což vůbec neznamená, že se mají stát vrcholovými sportovci. Mnohdy postačí různé aktivity organizované obcí nebo školou, které jsou obvykle obecnější a taky cenově dostupnější.

Nechte si své ambice pro sebe

CMY

Vzniklo za spolupráce jógového studia Santosha (santosha.cz) a dodavatele sportovních oděvů Kilpi.

Hlavní pointa ale pořád tkví v tom nemít přehnané ambice. Nepřehazovat na děti zodpovědnost za vlastní nenaplněné sny, jak je bohužel k vidění nepříjemně často. Ať je junior vším možným, dělá to, co ho nejvíc Sledujte naše další články na portálu SNOW.cz, kde najdete i zcela konkrétní inspirace formou videí. A hlavně brzy navi na kopci!

ASOCIACE PROFESIONÁLNÍCH UČITELŮ LYŽOVÁNÍ A LYŽAŘSKÝCH ŠKOL (APUL) GENERÁLNÍ PARTNER APUL:

PARTNEŘI APUL:

Lyžaři a snowboarďáci

Proč jim to spolu na sjezdovce občas neklape?

Snowboarďák zatáčející na „heelsidové“ hraně. Na fotce je patrné, že jeho slepý úhel zabírá velkou část sjezdovky

Sjezdovka je něco jako ekosystém se dvěma dominantními druhy – lyžaři (kterých je násobně více) a snowboarďáky. Celkem často mezi nimi dochází k vzájemnému nepochopení, občas k nebezpečným situacím, a někdy dokonce i ke kolizím. Protože jsou čtenáři SNOW hlavně lyžaři, pokusím se vysvětlit, sám z pozice snowboarďáka, jaké je typické chování snowboarďáků na sjezdovce. Rád bych tím přispěl k většímu bezpečí na sjezdovkách pro všechny zúčastněné.

e strany lyžařů často slýchávám, že se snowboarďáci chovají na sjezdovce nebezpečně a hlavně nevypočitatelně. Myslím, že chyba je částečně i v lyžařích – nemají se snowboardem dostatek zkušeností, aby věděli, co čekat. Pokusím se jim tedy tuto zkušenost zprostředkovat, aby dokázali chování snowboarďáků a směr jejich jízdy lépe předvídat, přizpůsobili stopu, kterou se chystají snowboarďáka

předjet (lyžaři většinou jezdí rychleji), a předešli tak možným problémům. Určitě se v tomto článku nebudu snažit obhajovat typické chyby zejména začínajících snowboarďáků, jako je posedávání na sjezdovce v nepřehledných místech, ani neopatrné vyskakování na sjezdovku ze „sidehitů“ bez dostatečného ohledu na dění okolo sebe, či jiné prohřešky proti pravidlům FIS a dobrým mravům.

Snowboarding z lyžařské perspektivy

Jak lyžařům ve zkratce přiblížit snowboarding? Jedu po jedné hraně, stojím bokem a nemůžu hýbat nohama… Co je však pro nás nejdůležitější – pokud se rozjedu trochu rychleji a nejedu rovně dolů z kopce (což je na snowboardu mimochodem docela těžké), začne se moje stopa na sjezdovce oproti lyžování povážlivě roztahovat do šířky. Nejjednodušší paralelou snowboardingu by byl carving – především poloměrem oblouků. Pojďme se na toto srovnání podívat více do detailu. Na lyžích je pohyb frontální v přirozené ose lidského těla, na snowboardu naopak ze strany na stranu a navíc asymetrický. Odlišně od lyží je na snowboardu zásadní rozdíl, jestli při jízdě dolů po

Tip pro snowboarďáky: Tuto jednoduchou poučku zařazuji do výuky většiny pokročilejších snowboarďáků. Jak minimalizovat riziko, že mě někdo zezadu smete? Slepý úhel se nedá úplně uhlídat, ale je důležité být si ho vědom a přizpůsobit mu svou jízdu. Prakticky to znamená jezdit tak, aby mi co nejvíce směřoval mimo sjezdovku, protože z lesa na mě jen tak někdo nevyskočí… (až na ty zpropadené snowboarďáky, haha). Takže, jednoduše – jedu-li levou nohou, jedu dolů spíše po levé straně sjezdovky (z mého pohledu) a za zády tak nemám celou šířku sjezdovky, ale jen její kraj a prostor mimo sjezdovku. Obráceně (na pravou nohu) to samozřejmě platí zrcadlově. Zkuste si to představit a bude vám to hned jasné! sjezdovce zatáčím doleva, či doprava. Každý směr totiž jedu na jiné hraně (pokud tedy nepřidám ještě jízdu na switch, ale tu nechme protentokrát stranou) a na každé hraně jezdím jinak, používám jiné části těla a hlavně i jinam směřuji hlavou. Při jízdě po „heelsidové“ hraně jedu po patách, směřuji hlavou více dolů z kopce, či jak říkáme v APULu – po spádnici, a zatáčím doleva (protože jezdím levou nohou dopředu – „regular stance“). Při jízdě po „toesidové“ hraně jedu po špičkách, směřuji hlavou více nahoru do kopce, tedy v podstatě za sebe, a zatáčím doprava. Důvodem, proč to celé podrobně vysvětluji, je především to, že pro lyžaře je docela těžké představit si, jak velkou roli pro snowboarďáka hraje odlišný způsob rozhledu po sjezdovce. Zatímco lyžaři mají slepý úhel (tedy místo, kam bez výrazného otočení hlavou nevidí) za sebou a mají velmi dobrý přehled o všem, co se děje před nimi, snowboarďáci mají při jízdě horší rozhled a slepý úhel mají i v místech, kam sice v daný moment nejedou, ale po přehranění rázem jet mohou. V tom je ale samozřejmě zodpovědnost zcela na jejich straně. Přesto, situace, kdy lyžař předjíždí snowboarďáka v nebezpečné blízkosti právě z jeho slepého úhlu, vidím na sjezdovkách tak často, že to nemohu nezmínit. Pro úplnost doplním – co musí snowboarďák udělat, aby se do svého slepého úhlu pořádně podíval? Dostat hlavu, tedy následně i tělo a snowboard do takové pozice, kdy jede do protisvahu, tedy brzdí, až zastavuje.

Provoz na sjezdovce

Z hlediska hustoty provozu na sjezdovce je snowboard poněkud problematický, přiznejme si to. Snowboardy mají oproti běžným lyžím méně než poloviční rádius. Rozdíl je nasnadě a není těžké ho při pozornějším pohledu na provoz na sjezdovce objevit. Zatímco většina lyžařů to až na radikální carvery mydlí po sjezdovce více či méně rovně dolů, snowboarďáci často jedou víc do strany než dolů. Zabírají na sjezdovce více místa do šířky. Přiznám se, že když jedu po prázdné sjezdovce, klidně si vykrojím tak široké oblouky, že jedu z jedné strany sjezdovky na druhou.

ČLENSKÉ LYŽAŘSKÉ ŠKOLY APUL: GARANCE KVALITY PRO KLIENTY, GARANCE DOBRÉ PRÁCE PRO INSTRUKTORY APUL

Zatímco u lyžařů jsem se setkal s tím, že si provoz na sjezdovce vizualizují jako jízdu v paralelních jízdních pruzích (model „dálnice“) a skutečně jsou schopni jezdit celkem nahusto vedle sebe a navzájem se neohrožovat, na snowboardu to takto nefunguje, protože se na něm zkrátka jezdí jinak. Nedivím se proto lyžařům, že mohou vnímat doširoka jedoucího snowboarďáka jako rušivý element, ale není to jeho chyba a pravidla FIS mu samozřejmě nic takového jako širokou jízdu nezakazují. Naopak ho proti lyžařům svištícím dolů chrání – bezpečné předjíždění jde vždy na vrub toho, kdo předjíždí.

Závěr

Snad se mi podařilo objasnit, že ze strany snowboarďáků se nejedná o bezohlednost, ale častěji spíš o prostou fyziku, která je nutí jezdit tak, jak se to lyžařům občas vůbec nelíbí. Recept na zlepšení je jasný – ohleduplnost na obou stranách. Věřím, že pochopení specifik snowboardingu a lyžování a přizpůsobení vzájemných očekávání je k této ohleduplnosti prvním krokem a že další budou následovat. Všem nám přece jde hlavně o dobrý pocit z času stráveného na horách. Martin Poppr člen snowboardového lektorského sboru APUL

Pozvánka na kurzy instruktora lyžování a snowboardingu: Po loňské nevydařené sezóně, která se silně podepsala na celém lyžařském byznysu, jsou lidé znovu hladoví po zážitcích ze zasněžených svahů. Lyžařské školy tak intenzivně hledají nové instruktory. APUL organizuje instruktorské kurzy lyžování a snowboardingu na mnoha místech v ČR. Se základním kurzem D, který trvá 5 dní, už můžete strávit jako instruktor na horách celou sezónu. Pokud vás taková zima láká, neváhejte a přihlaste se na našem webu www.apul.cz na instruktorský kurz. Naše partnerské školy (vpravo) už na vás čekají.

Kontakty na www.apul.cz 63

FASHION

ADVERTORIAL

GARIBALDI INFINITY JACKET

12 490 Kč

RIDGE INFINITY SHELL PANT

12 990 Kč

ODIN 9 WORLDS INFINITY SHELL JACKET

13 990 Kč LIFALOFT AIR INSULATOR JACKET

6 890 Kč

www.hellyhansen.com

BOSSANOVA PUFFY JACKET

7 990 Kč

STEILHANG JACKET

16 490 Kč LIFA ACTIVE STRIPE CREW

1 290 Kč

ALPHA INFINITY JACKET

14 990 Kč

FASHION

ADVERTORIAL

W AURORA INFINITY SHELL JACKET

14 990 Kč W LIFA ACTIVE GRAPHIC CREW

1 490 Kč

W LIFA MERINO MIDWEIGHT GRAPHIC PANT

2 190 Kč W LIFA MERINO MIDWEIGHT GRAPHIC 1/2 ZIP

2 490 Kč 66

K URBAN CUFF BEANIE

www.hellyhansen.com

490 Kč

Helly Hansen Store Westfield Chodov OC Palladium Praha (od 12/2022) Helly Hansen BORY Mall Bratislava

K HH LIFA MERINO SET

1 890 Kč

K RIDER 2 INS BIB

2 390 Kč

W ADORE PUFFY PARKA

7 990 Kč

ACTIVE WINTER PARKA

9 390 Kč REINE PARKA

7 990 Kč 67

V loňské sezóně sjezdovky italského Livigna zahálely, byť byly zasypané nevídaným množstvím sněhu. Letos si to snad vynahradí(me)!

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

LYŽUJTE LEVNĚJI A LEVNĚJI?

COVIDOVÝ TURNIKET

Velké krize způsobují velké změny, anebo přinejmenším urychlují ty, které by nastaly později. V lyžařské branži můžeme očekávat, že postupně převládnou plovoucí, nebo moderněji řečeno dynamické ceny skipasů. Již dříve na ně přešla některá švýcarská, česká a slovenská střediska, letos si pomalu razí cestu do Rakouska a Itálie. Třeba v Madonně di Campiglio zavádějí novou koncepci sezónky „plaťte jen tolik, kolik prolyžujete“ pod značkou Starpass: za každý další den lyžování platíte méně a méně, až se při určitém počtu dní cena „zastropuje“ a poté jezdíte zdarma. Ale za méně než dříve to samozřejmě nebude. (rh)

Čekají nás všemožné covidové kontroly. Lyžařské areály se musí připravit na to, že budou – podobně jako restaurace – moci vpustit jen očkované, vyléčené či otestované návštěvníky. V Rakousku to platí od poloviny listopadu. Skipas se při tom vlastně „propojí“ s certifikátem, jinak se turniket neotevře. Myšleno je i na nákup on-line – doma si pořídíte skipas a v automatu, kde si budete fyzický nosič vyzvedávat, „pípnete“ ještě třeba QR kódem, který ověří tzv. bezinfekčnost. Škoda jen, že tvůrcům nařízení nedochází, že nežádoucí chumloviště lidí způsobuje třeba právě složitá byrokracie… (rh)

RESORT

REPORT

www.snow.cz/stredisko/82

TEXT A FOTO: RADEK HOLUB

TIGNES

království neunavitelných lyžařů Jedno z největších a sněhově nejspolehlivějších lyžařských území na světě má svou jedinečnost přímo v „genech“, tedy v rozměrech a tvarech horského masivu Vanoise, do kterých lidská ruka už jen vsadila nekonečné lyžařské eldorádo. Takové Tignes zkrátka nepostavíte, ani když stovkami lanovek propojíte třeba deset údolí.

yžařské terény spojené značkou Espace Killy, které Tignes sdílí spolu se sousedním Val d’Isere, se rozléhají v širokých vysokohorských kotlinách a na hřebenech téměř čtyřtisícového masivu Vanoise, přímo pod jeho nejvyšším vrcholem Grande Casse a známějším Grande Motte. Vrcholové partie hřebenů jsou sice skalnaté, ale jejich strmá i mírnější úbočí jsou lyžařsky dokonale využitelná – a také využitá, ať už pro trasy sjezdovek nebo itineráře volného terénu.

Ohromně rozsáhlé a rozmanité, přesto harmonicky propojené terény

Každý z vrcholů či sektorů zdejší lyžařské oblasti je tak trochu „vlastním“ areálem s rozmanitými terény a odlišným charakterem, nadto jsou ale všechny zcela harmonicky propojené, bez uměle vybudovaných propojovacích cest nebo pochodů skrz horské vesničky. Terény tu mají ohromně pestrý rozsah od školních louček přes carvingové ranveje až po skalní žleby, přitom jsou prakticky „vedle sebe“.

Úplně nejvýše pod vrcholem Grande Motte se rozbíhá velmi panoramatická a dosti strmá ledovcová pláň. Ledovcové sjezdovky ústí na dlouhou mírnou planinu, odkud vtečou jako přehledně zplanýrovaná červená dálnice do široké kotliny klesající do Val Claret. Z ledovce do široké kotliny mezi Tignes a Val d´Isere odtékají mimořádně panoramatické a výletní modré tratě. Jemně členitá pahorkatina na jihovýchodně orientovaných svazích mezi Tignes Le Lac a Val Claret skýtá přehlednější i proměnlivější sjezdovky celého „červeného spektra“ s vysokohorským panoramatem a přehledným prostorem pro odskoky do volného terénu. Široké modro-červené pláně rolují podél expresních sedaček Tichot a Grattalu, klidnější lokalita kolem skalního okna Aiguille Percee zase poskytne členitější tratě s pomaloučkými starými sedačkami. Z protilehlého výrazného vrcholu Toviere se po strmém svahu vracejí do Tignes Le Lac

Tignes / Esapce Killy

300 km 150 km 26 %

Cairn

3 456 1 906 m

2 000 1 500

OS./HOD.

DUBEN

ÚNOR

LEDEN

PROSINEC

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

Genepy

2 500

146 500

29 15 23 2 6 1 2 2 LISTOPAD

Col de Ves

3 500

17 %

ČERVEN

57 %

4 000

3 000

KVĚTEN

Grande Motte

BŘEZEN

TIGNES – VAL CLARET

1 550

1 000 500 0

m n. m.

www.tignes.net www.snow.cz/stredisko/82 6–7 Toviere Val Claret

CENY POBYTŮ hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 4 000 Kč

Mimořádně panoramatické a výletní modré tratě Genepy a Cairn odtékají z ledovce Grande Motte do široké kotliny mezi Tignes a Val d’Isere.

5 000 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem 2 000 Kč

3 000 Kč

Orientační ceny pobytů jsou přepočítané na 1 den lyžování

KLADY A ZÁPORY

Francouzští lyžařští giganti jsou díky přírodním parametrům pomyslnými aristokraty Alp.

jedna z nejrozsáhlejších oblastí na světě ohromný volný terén rychlé, expresní lanovky sněhová ultraspolehlivost po celou sezónu ubytování na sjezdovce zcela bezlesé terény, ohrožené nepříznivým počasím sídlištní charakter středisek vysoké ceny daleko z ČR

Čtyřsedačka Aiguille Percee vozí lyžaře k fotogenickému skalnímu oknu

RESORT

REPORT

Celá oblast Espace Killy je dnes propojena výkonnými lanovkami, přinejmenším ty páteřní jsou rychlé a pohodlné, i když vyhřívané polstrování nebo bubliny na sedačkách jsou spíš výjimkou. zprvu prostorné červeno-černé sjezdovky, postupně se ale slévající do užšího černě značeného „zářezu“, završeného širokým strmým „schodem“ a mírným dojezdem. Velice přehledná a mírná kotlina s modrými a zelenými dálnicemi se rozléhá mezi vrcholy Toviere a Bellevarde, přičemž ten druhý jmenovaný se tyčí jako dominanta již nad sousedním střediskem Val d’Isere. Přímo z Bellevardu se řítí vyčerpávající dlouhé a strmé tratě se závodní homologací do Val d’Isere, do sousedního „sídliště“ La Daille pak míří červené dálnice lesními průseky. Na opačné straně Val d’Isere se zdvihá vrchol Solaise, který nese atraktivní červenou hřebenovku, postupně čím dál strmější, již je možné objet „roklí“ na odvrácené straně svahu po velmi strmé, kdo ví proč modře značené sjezdovce. Za Solaise se rozléhají ještě dvě kotliny s plochým dnem a strmými úbočími, kterými se dostanete až do sedla Col d’Iseran pod valdiserský „ledovec“.

TIGNES – TOVIERE Toviere

Val Claret

Le Lac

Z vrcholu Toviere se po strmém svahu vracejí do Tignes Le Lac zprvu prostorné červeno-černé sjezdovky, postupně se ale slévající do užšího černě značeného „zářezu“, završeného širokým strmým „schodem“ a mírným dojezdem. TIGNES – LE LAC

Aiguille Percee

Sache

Tignes Le Lac Tignes 1800

Francouzský rytmus roleb

Úprava sjezdovek má typicky francouzský „rytmus“ – zelené a modré se žehlí denně, a to vždy tak, aby byly bez problémů sjízdné i po nočním sněžení, naopak určité jednotlivé červené a černé tratě se upravují třeba jen obden nebo zcela příležitostně, zvlášť tam, kde je více variant tratí a slabší provoz. Sjezdovky se upravují po celou noc, některé tedy až nad ránem. Za dobrých přírodních sněhových podmínek, což je zpravidla po většinu sezóny, jsou tratě perfektně hladké, jinak ale na strmějších úsecích mohou překvapit nejrůznější nerovnosti. Je zkrátka znát, že francouzský styl lyžování je „přírodnější“ s méně zásahy do přirozenosti terénů či sněhových podmínek.

Tignes 1500

V klidnější lokalitě kolem skalního okna Aiguille Percee zaujme příjemná výletní a opuštěná černá sjezdovka Sache, od odbočky na červený traverz do Tignes 1800 je však velmi strmá a zpravidla boulovatá.

Freeridové eldorádo a bungee na lyžích

Mimo sjezdovky se dá „prášit“ na prostorných pláních, ve strmých žlebech i zdánlivě nepřístupných kuloárech. Tato rajská freeridová „zahrada“, kterou uctívají lyžaři z celého světa, proto bývá už během prvního dne po sněžení

„očesána“ – dříve to trvalo tři dny, dnes s větší popularitou freeridu a dostupnějším vybavením nezbývá než si za několik desítek minut vyšlápnout na odlehlejší místa. S volným terénem se lze bezpečně seznamovat i na lavinově střežených černých sjezdovkách „naturide“, které se neupravují.

VAL D’ISERE / TIGNES

Rocher de Bellevarde Col de Fresse Toviere

Tommeuses

jsou spíš výjimkou. A tu a tam se ještě svezete i starobylým zařízením, jakým je třeba nekonečná dvousedačka Col de Ves, využívaná ale v podstatě jen freeridery. Výborné je orientační značení v terénu, samozřejmostí jsou i přehledné interaktivní mapy s aktuálním provozem, který se v důsledku sněžení či větrného počasí může často měnit. Mobilní aplikace navíc informuje i o předpokládaném otevření lanovek, u nichž ještě probíhá třeba úprava čerstvé sněhové nadílky.

Apartmány i rafinované restaurace Daille

Mezi skaliskem Rocher de Bellevarde a vrcholem Toviere, tedy na pomezí Val d´Isere a Tignes, se rozkládají mírumilovné lyžařské pláně. VAL D’ISERE – SOLAISE

Col d´Iseran

Solaise

Piste L

Le Fornet

Le Laisinant

Val d´Isere

Alternativou hlavní tratě ze Solaise do Val d´Isere je nenápadná, modře značená, ale jinak poměrně strmá trať Piste L, která prochází působivou roklí.

Freestylisté tu najdou dobře udržované snowparky všech obtížností, děti se zase vyřádí na překážkových drahách typu funline. Neobvyklou tréninkovou atrakcí freestylistů je Bun J Ride, obdoba bungee jumpingu, ovšem na lyžích – rozjedete se po rampě a po odrazu do volného prostoru, jištěni pružným

lanem, získáte několik desítek vteřin na provádění otoček, přemetů a jiných triků.

Výkonné a efektivní lanovky

Celá oblast Espace Killy je dnes propojena výkonnými lanovkami, přinejmenším ty páteřní jsou rychlé a pohodlné, i když vyhřívané polstrování nebo bubliny na sedačkách

Ubytovacím standardem v Tignes je apartmán, ve kterém typický návštěvník – lyžařský „fanatik“ – příliš času netráví. Původní „sídliště“ jsou přitom obestavěná novými rezidencemi a hotely málem k nepoznání, takže omezovat se nemusí ani ti, kdo mají vyšší nároky. Hotelů není mnoho, bývají v sezóně plně obsazené, a ceny jsou proto vysoké. Snídaně jsou typicky francouzsky rozmanité a rozjímavé, na večeři je zvykem chodit spíš „ven“ do restaurací. Ačkoliv hotely už bývají vybavené wellness centry, nečekejte příliš vymazlené prostředí a připravte se na strohou atmosféru, přísnější pravidla i časové omezení pobytu ve wellness. Zato večerní posezení ve francouzských restauracích je zážitek, ať už jako „sváteční“ zpestření týdne v apartmánu, nebo nedílná součást francouzského způsobu lyžování. Špičková je restaurace Kaya v Tignes Le Lac, kde se servírují na pohled i na chuť neuvěřitelné kreace moderní francouzské kuchyně. Stále se většina hostů střídá v sobotu, která pak dokáže být dopravním peklem, ale kdo se mu chce za každou cenu vyhnout, najde i flexibilnější ubytovatele. Ačkoliv Tignes je atraktivním střediskem hlavně pro náročné všestranné lyžaře, ve všech ubytovacích resortech jsou i optimální cvičné terény – výukové parky lyžařských škol, kratičké vleky a lanovky, navíc vybrané cvičné vleky bývají přístupné zdarma.

Aristokrat mezi lyžařskými giganty

I když v posledních 20 letech vyrostlo nemálo lyžařských „velikánů“ i ve východní polovině Alp, tak ti francouzští jsou díky přírodním parametrům proti nim pomyslnými aristokraty. Je to sem bohužel dost daleko, ceny patří mezi nejvyšší v Alpách a je dobré se naladit na francouzský rytmus života, ale lyžařský potenciál Tignes je prostě prvotřídní.

RESORT

www.snow.cz/stredisko/16 www.snow.cz/stredisko/1137

REPORT

TEXT A FOTO: RADEK HOLUB

KAUNERTAL

neodolatelný konec světa Dlouhé, úzké a řídce obydlené údolí v západní části Tyrolska skrývá dvě lyžařská území – menší Fendels hned zkraje údolí a pak známější ledovcový areál Kaunertaler Gletscher, který se nachází ještě daleko za poslední vesnicí, jež je sama prakticky „na konci světa“.

dolí Kaunertal neláká ani velikostí lyžařského území, ani kdovíjak snadnou dostupností. A právě to jsou jeho hlavní výhody, tedy alespoň pro toho, kdo si cení prostoru a klidu na sjezdovkách.

Kaunertaler Gletscher: autem přímo pod sjezdovku

Nejzápadnější a nejzapadlejší z tyrolských ledovců je jediný, kde i v zimě zaparkujete přímo pod sjezdovkou, bez nutnosti (a bez možnosti) transportu lanovkou z údolí. Štamgasti si cení hlavně kompaktnost a klid, ve větrném počasí ale vynikne i jeho ne tak exponovaná poloha, díky níž zůstává v provozu, i když jinde jsou nuceni lanovky odstavit. Výrazně tomu napomáhá i jeho nedávná novinka – větruodolná kabinová lanovka Falginjoch, která nahradila dlouhé vleky Weissseeferner. Sjezdovky jsou rozprostřeny v kompaktní kotlině, sevřené mezi vrcholy Weissseespitze a Karlesspitze. Vysokohorskou kotlinu přitom vystélá ledovec už jen zčásti, a tak mají sjezdovky jak charakter typických přehledných ledovcových dálnic podél nové lanovky Falginjoch nebo vleku Nörderjoch, tak neposednějších členitých tratí kolem kabinkové lanovky Karlesjoch.

Štamgasti si cení hlavně kompaktnost a klid, ve větrném počasí vynikne i jeho ne tak exponovaná poloha. Před dvěma lety postavená kabinová lanovka, která nahradila dlouhé kotvové vleky do sedla Falginjoch, je typu funifor. Znamená to, že kabina je uchycena na dvou lanech se širokým rozchodem, což jí zajišťuje úctyhodnou větruodolnost. I když náhodou u výstupní stanice opravdu silně fouká (80 až 90 km/h), že někteří lyžaři už mají potíže udržet se na nohou, lanovka může stále pohodlně jezdit. Zajímavou vlastností funiforu je i to, že lanovka nepotřebuje dvě protijedoucí kabiny – a na Kaunertalu je také zatím v provozu jen jedna větev. Jestliže kabina zrovna ujede, znamená to čekání nejméně 10 minut. Obě stanice lanovky jsou bezbariérové a bez dlouhých chodeb, což je u kabin přeci jen méně obvyklé a velmi příjemné. +421 915 887555 Překvapivou novinkou nadcházející sezóny 2021/22 bude 10místná kabinková lanovka Weissseejoch, která zpřístupní kotlinu pod stejnojmenným sedlem v rozsahu 550 výškových metrů. Nově vybudovaná červená sjezdovka se v polovině trasy spojí se stávající „tunelovou“ tratí a společně skončí u mezistanice Ochsen-

Sjezdovky z Karlesjochu jsou hravě členité

KAUNERTALER GLETSCHER

Kaunertaler Gletscher

23 km

Weissseejoch

24 % 13 % 13 200 DUBEN

BŘEZEN

OS./HOD.

ÚNOR

LEDEN

PROSINEC

LISTOPAD

ŘÍJEN

1 2 2 2 1 ZÁŘÍ

3 108

3 000

ČERVEN

Nörderjoch

3 500

9 km 63 %

Karlesjoch

KVĚTEN

Falginjoch

4 000

2 500

928 m

2 000

2 180

1 500 1 000 500 0

m n. m.

www.kaunertaler-gletscher.at www.snow.cz/stredisko/16

Ochsenalm

Ledovcovou část areálu obsluhuje nová kabinová lanovka Falginjoch s unikátní větruodolnou konstrukcí, díky níž může jezdit i při velice silném větru. Od horní stanice lanovky se trať dělí na o něco mírnější modrou a lehce strmější červenou – obě zprvu svižně klesají, jakmile však dosáhnou dna kotliny, tak už se jen líně valí zpět k nástupní stanici. Přímé a přehledné ledovcové dálnice červeno-modrého sklonu, jen kratší, rolují také podél postranního vleku Nörderjoch. Ve střední části ledovce je ještě jeden vlek (Ferner, dříve Falgin) s kratší modrou tratí. Členitější, místy subtilnější a převážně červeně značené tratě obtékají kabinkovou lanovku Karlesjoch. I černá „tunelová“ sjezdovka, která „proráží“ skalní hřeben do sousední kotliny, je členitá, střídající padáčky a krátké odpočinkovější úseky, navíc často zatáčí – zkrátka „lahůdka“ pro technicky hravé jezdce. Pod úrovní ledovce se točí ještě dvě sedačkové lanovky s užšími červeno-modrými tratěmi.

alm. Projekt předběhl plánovanou výstavbu druhé větve funiforu a částečně také nahrazuje dříve zamýšlené rozšíření areálu směrem do italského údolí Langtaufers, které ztroskotalo na environmentálních ohledech. Na ledovci je živo v podzimní „tréninkové“ sezóně, stejně jako na jaře, od prosince do března ale bývá často poloprázdný. Dva týdny před Vánoci dokonce lákával na skipas za akční cenu okolo 70 eur na 4 dny, stačilo se ubytovat kdekoliv v údolí. Je ovšem dobré připomenout, že kromě minima návštěvníků je v tomto období v severně orientovaném areálu, obklopeném horami, také minimum přímého slunečního světla. Příjezd údolím Kaunertal pod ledovec je dlouhý a útrpný v každém ročním období, přinejmenším pro toho, kdo si nelibuje v horských silnicích. V zimě se přehradní nádrž objíždí po klikaté a úzké silnici, v pozdním jaře a brzy na podzim se využívá přímější silnice po bližším břehu přehradní nádrže, která je však více ohrožovaná lavinami. Parkuje se buď u nejspodnější stanice sedačky na Ochsenalmu (2 150 m), nebo u stanic „ledovcových“ lanovek (2 750 m).

Fendels: paráda na dvou sjezdovkách

Vlek Plangger ve Fendels zpřístupňuje ostře skloněnou dálnici

Na první pohled podměrečné alpské areály, tedy ty, které mají pouhých „pár sjezdovek“, velice často mile překvapí – a nejinak je tomu v případě Fendels, areálku ukrytého nad soutokem údolí Kaunertal a Inntal. Jediná (expresní) sedačka a vlek a k tomu jedna sjezdovka z každé strany nejsou zrovna neodmítnutelnou pozvánkou na alpský kopec, ale když zahodíte předsudky, parádně si na nich zajezdíte. Západní orientace svahu a nadmořská výška převážně nad 1 500 m zajišťují spolu se zasněžováním lyžařskou sezónu od začátku prosince až do začátku dubna. Horské chaty stojí v blízkosti dolní i horní stanice páteřní sedačkové lanovky. Výhodou Fendelsu je i pěší dostupnost sjezdovek z nejbližších hotelů a penzionů.

REPORT

Fendels

11 km 9 km 58 %

4 000 3 500 3 000

33 %

2 000 1 500

DUBEN

BŘEZEN

OS./HOD.

ÚNOR

LEDEN

PROSINEC

LISTOPAD

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

2 4 4 1 1

Fendels

2 500

9 300

Plangger

Sattelboden

ČERVEN

FENDELS

KVĚTEN

RESORT

1 000 500 0

m n. m.

www.kaunertal.com www.snow.cz/stredisko/1137

CENY POBYTŮ hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem Lyžařské terény se rozpínají nad horskou vesničkou Fendels (1 400 m) a jsou přístupné také kabinkovou lanovkou ze dna údolí z městečka Ried (910 m), kde se nachází menší terasovité parkoviště. První, zalesněné „lyžařské“ patro areálu obsluhuje expresní 4sedačka Sattelboden, kterou obíhá zleva červená a zprava modrá sjezdovka, pod ní se vine ještě sáňkařská dráha. Druhé „lyžařské“ patro se brzy vynořuje z lesa a je také výrazně strmější – kotvový vlek Plangger šplhá do výšky téměř 2 300 m, odkud se přímo podél něj spouští široká a přehledná černá sjezdovka, jejíž sklon na hranici lesa poleví na „červenou“. Na opačné straně vleku se od jeho výstupní stanice mírným traverzem vzdaluje červeně značená trať, i ta se ale nakonec spustí po spádnici v lehce zvlněném terénu přímo dolů. V polovině svahu trať nabídne vrátit se propojkou na „červenou“ pasáž hlavní sjezdovky, anebo pokračovat po velice neposedné černé trati až k nástupu na vlek. Na úrovni vesničky Fendels se nacházejí ještě krátké mírné svahy s vleky pro výuku začátečníků.

2 500 Kč 1 500 Kč

2 500 Kč

Orientační ceny pobytů jsou přepočítané na 1 den lyžování

KLADY A ZÁPORY

Někdejší dlouhé kotvy na Kaunertalském ledovci nahradila kyvadlová, větruodolná kabinová lanovka

3 500 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem

přímé přehledné i členitější sjezdovky klid a prostor na sjezdovkách vhodné terény pro začátečníky spolehlivé sněhové podmínky provoz i při větrném počasí místy plošší nebo užší úseky sjezdovek na ledovci stinné svahy ve vrcholu zimy dlouhé dojíždění na ledovec

2 271 941 m

1 330

Monínec je vybaven nejmodernějším systémem technického zasněžování s ekologickým provozem a světově unikátním systémem Snowfactory pro výrobu sněhu za plusových teplot.

RESORT

REPORT

www.snow.cz/stredisko/112

TEXT A FOTO: RADEK HOLUB

MOOSALP

vesnické lyžování s vysokohorskými parametry

O lyžování na Moosalpu sotva uslyší Švýcar, který nebydlí v jedné z přilehlých vesnic, natož zahraniční turista. Menší lyžařský areálek přitom využívá „podobné“ svahy jako jeho slavnější sousedé, mezi nimiž je i Zermatt.

oosalp, skromný lyžařský areál rozkročený mezi walliskými obcemi Bürchen a Törbel nad městem Visp a údolím Rhony, má zcela vesnický charakter. Dalo by se říct, že je to „díra“. Nebývá tu moc turistů, natož těch z daleka, a vzhůru se budete šplhat kratšími i delšími kotvovými vleky, jak bývá v domáckých švýcarských střediscích zvykem. Jedinou lanovkou je šouravá 3sedačka v Bürchenu, která se honosí alespoň svým jménem – Moosalp Express.

Červené a černé, přírodně modelované

Sjezdovky nejsou „vybagrované“ do podoby přehledných magistrál, naopak kopírují terén a přirozeně splývají s vysokohorskou krajinou. Jsou tedy hravé, občas točivé, ale nabídnou i přehlednou pláň. Z hlavní rekreační osady Bürchen, vysoko nad městem Visp v údolí Rhony, vyráží pomalá 3sedačka, na niž navazuje vlek. Podél nich se lesem vine členitá červená sjezdovka, v horní polovině doplněná černou varian-

tou. Ještě výše na vrcholek Unterrat vyjíždí další vlek, jehož hlavní červená sjezdovka se postupně rozprostře po přehledné pláni, vedlejší černá se pak propadá neposedně v užším profilu. Na opačné straně areálu nad obcí Törbel startuje jeden vlek na sedlo Moosalp, odkud se lesem vrací příjemně spletitá, ležérně červená sjezdovka, a na druhou stranu se odděluje mírná propojka do bürchenské části areálu. Druhý vlek z Törbelu dobývá dvouapůltisícovou kótu Törbeltal, odkud se zužujícím se údolíčkem řítí poctivě černá trať. Alternativou je okružní subtilní červená sjezdovka, z níž se odděluje další černý „padák“.

Útulné posezení

V sedle Moosalp stojí naproti sobě restaurace a horská chata, další bar a chatka jsou i v mezistanicích nad Bürchenem, ale občerstvit se dá také z vlastní svačiny na dřevěné lavičce u staniční boudy některého z vleků.

Kulisu moosalpských sjezdovek na severu tvoří hřeben Bernských Alp, kterému dominuje téměř čtyřtisícový Bietschhorn

MOOSALP

Moosalp

25 km

4 000 3 500

10 km

3 000

20 %

20 % 7 500 DUBEN

BŘEZEN

ÚNOR

LEDEN

PROSINEC

LISTOPAD

OS./HOD.

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

8 1

ČERVEN

Unterrat

60 %

KVĚTEN

Törbeltal

2 500

2 550

2 000

1 070 m

1 500

1 480

1 000 500 0

m n. m.

www.moosalpregion.ch www.snow.cz/stredisko/112

Moosalp Törbel

1–2

CENY POBYTŮ Bürchen

Útočiště před turisty i počasím

Vesnický Moosalp je přívětivým útočištěm před proudem mezinárodních turistů, ale třeba i před nepříznivým počasím, neboť vrcholové vleky končí „jen“ ve zhruba dvouapůltisícové výšce a velká část sjezdovek je tak aspoň zčásti chráněná porostem.

3 500 Kč

4 500 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem

Kratší sezóna

I když se lyžuje na severním až severovýchodním svahu s většinou terénů nad 2 000 m n. m., tak sezóna je tu přeci jen kratší, od Vánoc do druhé poloviny března, a to zřejmě hlavně kvůli slabší návštěvnosti.

hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem

1 500 Kč

Moosalp je přívětivým lyžařským útočištěm před davy turistů i nepřízní počasí.

2 500 Kč

Orientační ceny pobytů jsou přepočítané na 1 den lyžování

KLADY A ZÁPORY sjezdovky v prostorné vysokohorské krajině klidná atmosféra mnohem nižší ceny než ve známých letoviscích malý areál s vesnickým duchem pomalé sedačky nebo kotvy méně atraktivní výhledy než v Saas-Fee nebo Zermattu

Loudavá 3sedačka Moosalp Express je jedinou lanovkou v areálu

RESORT

REPORT

www.snow.cz/stredisko/131

TEXT A FOTO: RADEK HOLUB

LIVIGNO

dobře objevený bezcelní hit Když před více než 20 lety začali čeští lyžaři objevovat zapadlé horské městečko na pomezí Itálie a Švýcarska, obklopené sněhově spolehlivými svahy s širokánskými poloprázdnými sjezdovkami a s bezcelními cenami benzínu či alkoholu, museli mít pocit, že nalezli ráj. Livigno je sice stále malebné, lyžařsky výtečné a s bezcelními výhodami, jen už „objevené“, a to především českými a polskými návštěvníky.

ivigno je prakticky ideálním pobytovým střediskem – městečko je horsky malebné, většinou zasněžené a sjezdovky jsou během pár minut dostupné pěšky nebo bezplatnými skibusy. Je příjemné se procházet po pěší zóně, posedět v kavárně či baru a lákavé je i nakupování, a to nejen alkoholu či kosmetiky. V protáhlém, vysoko položeném údolí v 1 800 m n. m., v němž městečko leží, se dá také příjemně běžkovat, třeba i po lyžování.

Širokánské dálnice

Lyžařské terény jsou rozprostřené po dvou protilehlých svazích, přičemž na obou dominují širokánské, pocitově nejčastěji sportovně červené tratě, ovšem nechybí ani velmi pohodové mírnější pláně. V údolí se soustředí cvičné louky s vleky, velice snadno pěšky dostupné přímo z městečka. Sjezdovky doplňují hravé fun parky všeho druhu – obří freestylový snowpark s překážkami a skoky se nachází na Mottolinu, menší

pak i na Carosellu, děti se zase rády vyřádí na dlouhých „skicrossových“ dráhách zvaných funslope a hravé prvky a vlny se najdou také v údolí u cvičných vleků.

Sezóna do konce dubna

Livigno je díky nadmořské výšce s vrcholy nad 2 700 m sněhově spolehlivé od začátku prosince až do konce dubna, jen v případě absolutního „výpadku“ sněhu na jižní straně Alp se musí spolehnout na zasněžování, které však plně nepokryje jinak velkorysou šíři sjezdovek.

Rychlé, ale i trochu letité lanovky

Až na výjimky vozí lyžaře a snowboardisty na svah expresní lanovky, některé však již značně letité (Blesaccia I a II, Fontane, Costaccia) nebo kapacitně přetížené (Valsponda). Nejnovější 10místná kabinková lanovka Carosello 3000 je elegantní a prostorná, nicméně její betonové stanice působí poněkud syrově a nedostavěně.

Z Mottolina se můžete kochat protilehlými svahy Carosella 3000 i městečkem, malebně roztroušeným v údolí

LIVIGNO – CAROSELLO 3000

Vetta Blesaccia Carosello 3000

Costaccia

Tagliede

Livigno

Nejvíce sjezdovek se rozbíhá na východně orientovaném hřebeni Carosello 3000 s vrcholem Vetta Blesaccia (2 796 m), kam z obou konců Livigna stoupají kabinkové a výše pak expresní sedačkové lanovky. Nejprudší, avšak ohromně široké sjezdovky se řítí v okolí kabinkové lanovky Carosello a sedaček Blesaccia. Mezi vrcholem Vetta Blesaccia a lokalitou Costaccia se rozlévají mírnější, rovněž neskutečně široké dálnice s krytými 4sedačkami. Na strmosti tratě přidají až v nižších, zalesněných partiích při sjezdu do Livigna. Úpatí svahu v lokalitě Tagliede je opět o něco mírnější, využívané lyžařskými školami.

Díky velké oblibě Livigna se u hlavních lanovek prakticky po celou sezónu nelze vyhnout minutovým frontám a občasnému mumraji, nicméně extrémně široké sjezdovky i tak umožňují svižnou jízdu. Dopoledne bývá volněji na zastíněném Mottolinu, ráno totiž většina lyžařů vyráží na osluněné Carosello 3000.

Méně útulných chat než jinde v Itálii

Na svazích se horské chaty a občerstvení soustředí k páteřním lanovkám, přičemž převažují kapacitní „tácovky“, naopak malé a malebné horské chaty jsou spíš výjimkou. Na Carosellu 3000 je rušná samoobslužná restaurace a o trochu klidnější samoobslužná pizzerie fast-foodového charakteru, kromě nichž jsou tu ještě menší restaurační sály s obsluhou a velká slunečná terasa. Milá a útulná je horská chata s obsluhou Berghütte v lokalitě Tagliede. Na Mottolinu je velkokapacitní restaurace u horní stanice kabinky a stylovější chata Camanel pod Monte della Neve.

Livigno je horsky malebné zasněžené městečko, jehož širokánské sjezdovky jsou během pár minut dostupné pěšky nebo bezplatnými skibusy. Velmi příjemná je procházka pěší zónou Livigna s mnoha zachovalými tradičními dřevěnými stavbami, stejně tak je příjemné posezení v typicky italských restauracích a barech.

Městečko pro pěší procházky V městečku, roztaženém podél údolí, je velké množství hotelů a apartmánů v pěší vzdálenosti od přibližovacích lanovek. Relaxovat se dá v novém akvaparku Aquagranda s wellness areálem. Přímo z centra města vybíhá do zadní části údolí pečlivě upravovaná běžecká trať.

Příjezd pro trpělivé, hlavně v sobotu

Hlavní příjezdová trasa z Česka vede přes rakouský Landeck a švýcarský Zernez, do Livigna se pak vjíždí jednosměrným tunelem s vysokým mýtným a kyvadlově řízeným provozem – zvláště o sobotách je vhodné počítat se zdržením. Tunel Munt La Schera, provozovaný švýcarskými elektrárnami, které obhospodařují i přehradní nádrž zkraje údolí, je otevřen 7 dní v týdnu 24 hodin denně, a to střídavě ve směru do a z Livigna, pouze v sobotu má „pevně“ stanovený směr od 6 do 10 hodin pouze pro výjezd z Livigna

REPORT

115 km 115 km 26 %

Monte Sponda

57 %

3 000 2 500 2 000

50 200 DUBEN

Trepalle

2 798 983 m

1 815

1 500

OS./HOD.

BŘEZEN

ÚNOR

LEDEN

PROSINEC

LISTOPAD

ZÁŘÍ

3 500

17 %

2 12 4 2 8 6

Mottolino

4 000

ČERVEN

Monte della Neve

Livigno

KVĚTEN

LIVIGNO – MOTTOLINO

ŘÍJEN

RESORT

1 000 500 0

m n. m.

www.livigno.com www.snow.cz/stredisko/131

Passo d´Eira Teola

CENY POBYTŮ hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 3 000 Kč

Livigno

4 000 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem 2 000 Kč

Menší, kompaktnější a celkově docela sportovně laděný areál Mottolino spojuje s centrem Livigna 12místná gondola a z lokality Teola ještě krytá 4sedačka. Hustá spleť přehledných tratí spadá z vrcholů Monte Sponda (2 576 m) a Monte della Neve (2 785 m) – kromě mírné hřebenovky bičují holé severní svahy červené až černé tratě dálničního charakteru. Všechny obslouží dvě lanovky, a to starší krytá 4sedačka a novější krytá 6sedačka. Velmi příjemná „na rozlyžování“ je široká pláň podél kryté 4sedačky z Trepalle s mírnější červenou sjezdovkou, v sousedství je pak ještě jedna nenáročná modrá trať nad Passo d’Eira. Podél přístupové kabinkové lanovky zpět do Livigna stéká široká a oblíbená červená sjezdovka, strmější černá s terénními zlomy pak kopíruje 4sedačku Teola. a od 10 do 18 hodin pouze pro vjezd do Livigna. Kapacitní a prostorné parkoviště je k dispozici u kabinky Mottolino, o něco menší terasovité pak pod kabinkou Carosello 3000, ještě menší parkoviště a parkovací „domečky“ jsou i u dalších lanovek, a to zpravidla zdarma. Čtyři linky skibusu (červená Rossa, modrá Blu, žlutá Gialla a zelená Verde) projíždějí Livignem v polookružní trase, tedy „ke sjezdovce“ se často jede jinou linkou a někdy i jinou trasou než „ze sjezdovky“. V exponovaných časech jsou vytížené, jezdí ale časově spolehlivě a zdarma.

3 000 Kč

Orientační ceny pobytů jsou přepočítané na 1 den lyžování

KLADY A ZÁPORY ultraširoké, pohodově i sportovně skloněné sjezdovky trvanlivý sníh, zejména na Monte della Neve převážně kryté lanovky malebné městečko s horskou atmosférou bezcelní nákupy (benzín, alkohol, tabák, kosmetika) dobře fungující skibusy pravidelné až monotónní svahy několik vysloužilých lanovek minimum sjezdovek chráněných lesem proti nepřízni počasí poměrně rušné středisko komplikovanější příjezd a sobotní dopravní zácpy

Výlet do Bormia nebo Santa Cateriny

Livigno je přívětivé letovisko s vysokohorským duchem, i když při oblíbeném týdenním pobytu pro náročného lyžaře už přeci jen poněkud monotónní. O zpestření se dokáží postarat „sousedé“ v Alta Valtellině – především Bormio a Santa Caterina, znamená to však více než hodinovou cestu po horských silnicích.

Tato dálnice uhání z Carosella 3000 kolem 6sedačky Federia do údolí na odvrácené straně kopce

FASHION

ADVERTORIAL

CRAFT

FUNKČNÍ PRÁDLO NEJEN PRO SJEZDAŘE A SKIALPINISTY

CRAFT PRO WOOL EXTREME X

CRAFT ADV NORDIC WOOL

CRAFT ADV WARM FUSEKNIT INTENSITY

Gramáž: 140 g/m2 Materiál: 80 % polyamid, 20 % merino vlna Novinkou pro sezónu AW21 je výkonnostní řada funkčního prádla PRO Wool Extreme. Kombinuje přednosti přírodního materiálu merino vlny (výborná termoregulace, přirozená eliminace zápachu, tepelný komfort i za mokra) s umělými vlákny. Exkluzivní materiál zajistí efektivní odvod potu a maximální tepelný komfort i během sportovních aktivit v chladnějších až mrazivých podmínkách. Díky přiléhavému, ergonomickému střihu v kombinaci s lehkým, elastickým materiálem, triko obepíná siluetu těla tak, aby poskytovalo sportovci náležitý komfort a svobodu pohybu. Pohodlí jeho nositeli podpoří ploché, elastické švy, které následují pohyby těla a zabraní vzniku nepříjemných odřenin.

Gramáž: 225 g/m2 Materiál: svrchní část 80 % merino vlna, 20 % polyamid + vnitřní část 100 % polyester Dalším produktem určeným fanouškům přírodních materiálů je vysoce funkční řada prádla ADV Nordic Wool, která kombinuje rovněž přednosti přírodních a syntetických vláken. Výhodou merino vlny je výborná termoregulace, přirozená eliminace zápachu, tepelný komfort i za mokra, zatímco použité umělé materiály zajistí rychlejší odvod potu. Tato řada je ideální variantou pro outdoorové aktivity do mrazivých podmínek. Pohodlný střih a vyšší gramáž použitého materiálu nabízí možnost využití jako 2. vrstvu. Nelze zapomenout ani na způsob získávání vlny, která je Mulesing free – tedy v souladu s etickým zacházením při chovu a stříhání ovcí.

Gramáž: 240 g/m2 Materiál: 66 % polyester, 28 % polyamid, 6 % elastan Sjezdaři, zimní cyklisté, turisté, všichni zimomřivci, toto je prádlo vytvořeno přímo pro vás. Kombinace polyesterových a polyamidových vláken zajistí optimální termoregulaci, odvod potu a odolnost. Technicky propracovaný ergonomický střih, střídání různých hustot pleteniny s bezešvými přechody a efektní sportovní design dovrší celkový komfort. Toto prádlo je náš evergreen a nemělo by chybět v šatníku žádnému vyznavači zimních sportovních aktivit.

1 590 Kč

2 690 Kč

1 990 Kč craft.vavrys.cz 85

RESORT

ADVERTORIAL

FOTO: TRENTINO MARKETING

Trentino

Lyžujte srdcem v italském rytmu! Každá zimní dovolená je příjemná a osvěžující, jen některé jsou ale nezapomenutelné. A právě v tom je kouzlo Trentina, kde se vysokohorský duch mísí se středomořskou uvolněností. Masivy rozeklaných Dolomit či ledovci přikryté hřebeny Adamella jsou nepopsatelně působivou kulisou, perfektně upravené sjezdovky pak zárukou lyžařské spokojenosti, ovšem to nejdůležitější se skrývá v srdcích trentinských hostitelů.

ADVERTORIAL

námý spisovatel Ernest Hemingway prošel Itálii v 50. letech 20. století od severu na jih a jakkoliv obdivoval krajinu, kuchyni či vkus lidí, nejvíce ho fascinovalo jejich „umění žít“. V Trentinu se i dnes můžete spolehnout na stylovou a vřelou italskou pohostinnost, chutě hor i Středomoří či vkusnou architekturu, ať už v podobě staré dřevěné chatrče nebo moderního hotelu s wellness. A při tom budete stát v úžasu před štíty Dolomit, mistrovskými díly přírody. Možná v tu chvíli vám přijde na mysl, že zážitky jsou silné tehdy, když máte čas si je pomalu a naplno prožít.

Dolomity, nejpoutavější lyžařské divadlo

Je neuvěřitelné, jak příroda dokázala z někdejšího dna oceánu během milionů let vytvořit roztodivná skaliska, mezi nimiž se dnes můžete prohánět na lyžích s využitím nejmodernějších a nejbezpečnějších dopravních prostředků, jaké lidé vynalezli – lanovek a vleků. Jestliže budete chtít lyžování v trentinských Dolomitech zažít v té nejkouzelnější podobě, vydejte se na svahy brzy ráno nebo zůstaňte do pozdního odpoledne, kdy nastává „enrosadira“. Hornina dolomit se v té době v důsledku ostrého úhlu dopadajících slunečních

paprsků zbarví dorůžova a skály pak jakoby planou. V Trentinu nemusíte mít obavy ani o nedostatek přírodního sněhu. Pokud náhodou nespadnou vločky z nebe, na sjezdovky je nastříká moderní technika – sněžná děla, jež využívají pouze vodu, vzduch a elektrickou energii. S pomocí mnohaletých zkušeností

Dolomiti Superski Největší lyžařská oblast s jedním skipasem svého druhu na světě zahrnuje 12 areálů s 1 200 km sjezdovek, z nichž 350 km se nachází v Trentinu: Val di Fassa, Moena – Alpe Lusia a Passo San Pellegrino, Val di Fiemme a San Martino di Castrozza. Kromě famózních náročných sjezdovek jako Volcano, Volata nebo Tognola můžete pohodově kroužit na mírných, přívětivých pláních či horských loukách a při tom obdivovat horskou nádheru okolo – mezi nejfotogeničtější vrcholy patří Sella, Marmolada, Sasso Lungo nebo skalní skupina Pale di San Martino.

Skirama Dolomiti Adamello Brenta Oblast zahrnuje 400 km sjezdovek se 150 lanovkami a vleky, zejména okolo středisek Madonna di Campiglio, Tonale nebo v údolí Val di Sole. I zde se nad sjezdovkami, které se proplétají jehličnatými lesy nebo horskými pláněmi, tyčí štíty Dolomit. Mezi nejslavnější sjezdovky patří Olimpionica na Paganelle nebo Canalone Miramonti či Spinale Direttissima v Madonně.

rolbařů a „snowmakerů“ vytvoří na tratích vrstvu kompaktního sněhu, která není ani ledová, ani příliš měkká, díky čemuž se dá na sjezdovkách lyžovat na pevném povrchu bez boulí po celý den. Kromě sjezdového lyžování se můžete vydat i do běžeckých stop anebo na stále populárnějších skitouringových lyžích vzhůru „mimo tratě“. Více informací:

www.visittrentino.info

FOTO: TOMMASO PRUGNOLA

RESORT

Novinky 2021/22 v Trentinu skipas bez front i komfortnější lanovky

FOTO: SKI.IT

FOTO: TRENTINO MARKETING

Obě hlavní lyžařské oblasti Trentina, Dolomiti Superski i Skirama Dolomiti Adamello Brenta, v nichž se nachází téměř 800 km sjezdovek, jsou po roční odmlce připraveny od konce listopadu přivítat lyžařské hosty. V hotelích, lanovkách i horských chatách se bude pečlivě dbát na prevenci před nákazou, např. bezpečnými rozestupy nebo možností zakoupit si skipas on-line bez nutnosti vystát si frontu u pokladny. Kromě toho si lyžaři budou moci užít i komfortnějších lanovek, rozšířených sjezdovek nebo ještě větší sněhové jistoty.

Skipas on-line a bez front

šechny lyžařské areály rozšiřují možnosti nákupu skipasu mimo klasické pokladny, kde se v určitých chvílích shlukuje příliš velké množství lidí. Skipas bude možné si nahrát doma či v hotelovém pokoji přímo na čipovou kartu a zcela se tak vyhnout kontaktu s pokladnou. Ani ten, kdo čipovou kartu ještě nemá, nebude odkázán na to vystát si frontu. Mnohé areály jsou nově vybaveny samoobslužnými terminály, ve kterých si můžete předem objednaný skipas jednoduše, rychle a bezpečně vyzvednout. A některé hotely nabízejí možnost objednat si skipas předem a ten pak bude připraven k vyzvednutí přímo v hotelu.

Mobilní aplikace poradí, jak se vyhnout frontám

Nově bude možné se s pomocí mobilních aplikací vyhýbat frontám, ať už na lanovku, nebo třeba v restauraci či horské chatě. Lyžař si tak bude moci třeba rezervovat stůl, nebo dokonce průchod turniketem bez čekání. V aplikaci Dolomiti Superski App bude k dispozici mapa, ze které bude možné sledovat nápor u jednotlivých lanovek a vleků a odhadnout případné čekání.

Nová 6sedačka na Belvederu ve Val di Fassa

Již v loňském roce byla nahrazena sedačková lanovka Kristiania v lyžařském areálu Belvedere nad městečkem Canazei v údolí Val di Fassa, lyžaři se jí však budou moci svézt až v letošním roce. Oproti své předchůdkyni má šest míst k sezení a je taktéž vybavena bublinou. Její trasa vede o něco výše, přímo na vrcholek Col dei Rossi, čímž umožní pohodlný přestup na páteřní kabinovou

ADVERTORIAL

FOTO: VALDIFASSALIFT.IT

RESORT

lanovku do vesničky Alba di Canazei, kterou využívají lyžaři mířící do protilehlého areálu Ciampac. Visutá kyvadlová lanovka z mezistanice Pecol na Col dei Rossi je vybavena novými kabinami.

Vyhřívaná lanovka a pohodlnější přejezd v Madonně di Campiglio

V oblasti Brenty zvýší komfort nová 10místná kabinková lanovka Fortini–Pradalago v Madonně di Campiglio. Samotná lanovka bude kapacitnější než dosavadní sedačka, model D-Line pak zajistí nižší energetickou náročnost provozu, nižší hluk i vibrace. Lyžaři se mohou těšit na vyhřívaná sedadla i dostatek prostoru v kabince. Její horní stanice bude navíc umístěna na protilehlé straně silnice, díky čemuž se zjednoduší přejezd z lokalit Groste a Spinale – lyžaři už nebudou muset překonávat most, ale nastoupí do nové lanovky přímo na dojezdu sjezdovky.

Širší sjezdovky

Terénní úpravy a rozšíření sjezdovek byly provedeny v areálu Ciampedie v Pozza di Fassa, a to na tratích Vajolet 1 a 2, a v areálu Alpe Lusia na trati Fiamme Oro 1.

Skipasová revoluce v areálu Campiglio Dolomiti di Brenta

V propojeném lyžařském areálu mezi Marillevou, Folgaridou, Madonnou di Campiglio a Pinzolem zavádějí nový typ skipasu, který lze charakterizovat jako „plať tolik, kolik lyžuješ“. Karta pojmenovaná Starpass trochu připomíná sezónní skipas, ovšem bez nutnosti platby předem a se zárukou, že od určitého počtu nalyžovaných dnů už nebudete platit nic navíc. Nejprve je nutné se registrovat a za 10 eur si nechat poslat nebo připravit k vyzvednutí kartičku MyPass. Při každé návštěvě lyžařského areálu jdete rovnou k turniketu, přičemž za skipas se vám „strhne“ běžná cena s 3% až 8% slevou. Jakmile prolyžujete 600 eur, sleva za každou další návštěvu se zvyšuje na 80 % a po prolyžování 800 eur už jezdíte zcela zdarma.

Nová sáňkařská dráha a více prostoru pro děti na Paganelle

Rodinný lyžařský areál na Paganelle otevírá první sáňkařskou dráhu o délce 880 m,

která se vine nad městečkem Fai della Paganella podél dvousedačkové lanovky, obsluhující tamní cvičné sjezdovky. Dětský výukový park Polo Primi Passi Eskimo v lokalitě Pratt di Gaggia je doplněn o novou trať Orsetto Bianco pro začátečníky s délkou 160 m a šířkou 70 m. Dále došlo k rozšíření modré sjezdovky Salare poblíž horské chaty Malga Terlaga.

Větší vyúkový prostor na Monte Bondone

Dva nové pohyblivé koberce v celkové délce 180 m a rozšířený svah budou sloužit lyžařům-začátečníkům v lokalitě Cordela.

Ohled na ekologii a udržitelnost

Úctu a respekt k přírodě vyjadřují v Trentinu tím, že v co možná nejvyšší míře využívají obnovitelné zdroje. Nově bude již ve většině lyžařských areálů využíván jako nosič skipasů recyklovaný papír namísto dosavadního plastu. Čtyři horské chaty v lyžařském středisku Passo Tonale – Capanna Presena, Panorama 3000 Glacier, Passo Paradiso a Malga Valbiolo – budou napájeny výhradně energií z obnovitelných zdrojů, omezí používání plastů a víno i pokrmy budou pocházet z místních zdrojů.

V lyžařském středisku San Martino di Castrozza a Passo Rolle se v zimě i v létě pohybují lanovky s využitím elektřiny z výhradně vodních zdrojů. Ta slouží i na provoz sněžných děl. Lyžařské areály mimoto budují vlastní vodní nádrže pro zasněžování, aby nijak nenarušovaly rovnováhu přírodních zdrojů vody.

Z letiště na sjezdovku díky FlySki Shuttle Od 8. prosince 2021 do 3. dubna 2022 budou hlavní lyžařská střediska v Trentinu propojena přímými transfery s letišti Verona-Valerio Catullo, Bergamo-Orio al Serio, Milán-Linate, Milán-Malpensa, Benátky-Marco Polo a Treviso-Antonio Canova. Služba FlySki Shuttle spojuje letiště se středisky ve Val di Sole, Val di Fassa, Val di Fiemme, San Martino di Castrozza, Madonna di Campiglio, Pinzolo a přes železniční stanici Trento pak i s dalšími destinacemi.

www.visittrentino.info/fly-ski-shuttle

Za úsvitu nebo za tmy pro ještě nevšednější zážitek

www.visittrentino.info/trentinoskisunrise

Osvětlené sjezdovky

Na některé sjezdovky se můžete vydat i večer, kdy mají díky osvětlení jinou, trochu magičtější atmosféru. V Marillevě se večerní lyžování koná na sjezdovce Biancaneve, ve Folgaridě na dojezdu sjezdovky Nera Folgarida, v Passo Tonale na sjezdovce Valena, v Peju na sjezdovce Mezoli, v Andalu na Paganelle na trati Cacciatori 1 a v areálu Alpe Cermis ve Val di Fiemme na sjezdovce Olimpia 3. Na Monte Bondone je ve vybrané dny kromě sjezdovek osvětlen i snowpark, stejně tak v San Martinu di Castrozza, kde se večerní lyžování odehrává v areálu Col Verde. V Madonně di Campiglio si můžete dokonce rezervovat celou sjezdovku jen pro sebe a přátele, a to přímo legendární trať Canalone Miramonti.

Večerní túry na pásech

Vybrané tratě jsou ve večerních hodinách přístupné, nebo dokonce osvětlené i pro skialpinisty, kteří se „na pásech“ mohou vydat vzhůru, posedět v horské chatě a pak se sklouznout zpátky do údolí. Na Paganelle je několikrát týdně do 21 hodin pro skialpinisty otevřená sjezdovka do Fai della Paganella, v provozu je i horská chata Dosso Larici. V Madonně di Campiglio mají skialpinisté možnost vyrazit z lokality Fortini k horské chatě Boch a dále k horské chatě Graffer. Výstup zabere zhruba tři hodiny, přičemž obě horské chaty na trase zůstávají otevřené i pro večerní návštěvníky. FOTO: CARLO BARONI

eště intenzivnější zážitek přináší lyžování na čerstvě urolbovaných tratích při východu slunce. Od prosince do března si jej můžete dopřát v rámci akce Trentino Ski Sunrise, která se koná ve vybraných termínech v různých střediscích Trentina. Ještě před úsvitem se s průvodcem a dalšími účastníky vydáte lanovkou na vrchol, kde si užijete výhled na probouzející se hory a hlavně nedotčený manšestr sjezdovky. Následně se zastavíte na tradiční horskou snídani, která je v ceně zážitku. Načerpáte energii na celý den a samozřejmě si vychutnáte i výbornou italskou kávu.

ADVERTORIAL

FOTO: ENZO SCHIAVI

RESORT

FOTO: ALICE RUSSOLO

Údolí Val di Fassa je srdcem Dolomit, kde ucítíte jejich pravý lyžařský tep, a to zvláště v největším areálu nad městečky Canazei a Campitello, kterými prochází trasa legendárního okruhu Sella Ronda. Jakmile se však vzdálíte z rušné hlavní trasy, objevíte mnohem klidnější, široké, převážně červené sjezdovky, které se rozléhají na horských loukých mezi masivy Sella, Sasso Lungo a Marmoladou.

Lyžařský areál na hoře Alpe Cermis nad údolím Fiemme potěší milovníky dlouhých sjezdovek – z vrcholu až do údolí měří nejdelší trať 7,5 km při převýšení 1 400 m.

FOTO: FRANCESCO VAONA

FOTO: ENRICA PALLAVER FOTO: PAOLO BISTI - LUCONI

San Martino di Castrozza je jedním z nejméně nápadných lyžařských středisek v oblasti Dolomiti Superski. Vydáte-li se tam do nejméně nápadného areálu Col Verde, který se rozkládá na zalesněném pahorku přímo nad městem, zažijete nejspíš nirvánu každého lyžaře – sjezdovky totiž budete mít prakticky sami pro sebe. Jsou tu sice jen dvě – páteřní modrá, do níž ve třetině trasy ústí o něco málo strmější červená varianta, ale na jejich „osamělost“ budete dlouho vzpomínat.

Skalní zuby a komíny dolomitské skupiny Pale di San Martino jsou kulisou hned několika lyžařských areálů. Takto se vyjímají z jižně orientovaných svahů Alpe Lusia nad střediskem Bellamonte, které se nachází mezi údolími Val di Fassa a Fiemme. Díky velmi mírnému sklonu jsou pláně nad Bellamonte protkané především modrými sjezdovkami, vyhledávanými méně zdatnými a rekreačními lyžaři.

V Madonně di Campiglio, jednom z nejraněji rozvinutých turistických a lyžařských středisek Alp, se nachází nejen ty nejexkluzivnější hotely Trentina, ale i sjezdovky a panoramata. Horské městečko totiž rámuje hradba Brentských Dolomit, která je tvořena skalními věžemi, komíny i štíty. Během lyžování je při tom máte bez ustání na očích. Mezi nejslavnější sjezdovky patří černý slalomák Canalone Miramonti, na kterém se jezdí Světový pohár, nebo černá trať Spinale Direttissima, jejíž závěrečný „padák“ Streif pokřtil legendární závodník Michael Schumacher. Nejoblíbenějšími tratěmi v Madonně jsou ale zřejmě mírné a panoramatické modré pod dvouapůltisícovým sedlem Passo Groste, které si drží zdaleka nejkvalitnější sníh dlouho do jara.

ADVERTORIAL

FOTO: ALICE RUSSOLO

RESORT

FOTO: GIULIANO BERNARDI

Kouzelný výhled na masiv Brenty se lyžařům v Pinzolu naskýtá při každé jízdě lanovkou na vrchol Doss del Sabion. Kromě přívětivých modrých a červených sjezdovek si užijí i nároční jezdci, pokud se spustí po černých sjezdovkách Grual Nera nebo Tulot.

Ze zalesněného hřebene s vrcholky Monte Vigo a Monte Spolverino stékají převážně mírné sjezdovky ke střediskům Marilleva a Folgarida, která jsou tak oblíbeným místem ubytování pro rodiny s dětmi. Náročnější lyžaři odtud mohou vyrazit do sousední Madonny di Campiglio, která je s nimi propojená lanovkami a sjezdovkami.

FOTO: MARCO CORRIERO

FOTO: CARLO BARONI

FOTO: SIMONE MONDINO

Malé, nenápadné lyžařské středisko Pejo s termálními lázněmi v oblasti Val di Sole překvapí dlouhou a krajinově velkolepou sjezdovkou Val della Mite, která začíná ve 3 000 m n. m.

FOTO: ARTURO CUEL

Městečko Andalo na úpatí rodinného lyžařského areálu Paganella nabízí množství cenově dostupných hotelů i apartmánů.

Passo Tonale nabízí lyžařské terény ve všech výškových patrech – v pásmu lesa, na holých pláních i na ledovci Presena ve výšce 3 000 m n. m. Ledovec byl před několika lety zpřístupněn moderní kabinkovou lanovkou namísto dřívějších vleků. V nejvyšších partiích je široký ledovcový svah poměrně ostře skloněný.

Sjezdovky v oblasti Alpe Cimbra mezi Folgariou, Fiorentini a Lavarone se až na výjimky vyznačují přívětivým sklonem, a jsou tak vyhledávané rodinami nebo rekreačními lyžaři.

Vydejte se poznávat zimní krásy Jižního Tyrolska Italské obce Ratschings a Ahrntal s okolními údolími jsou oblíbenou destinací nejen lyžařů. Na návštěvníky zde čeká krásná příroda, jedinečná gastronomie a bohatý program, který ocení i rodiny s dětmi.

RESORT

SKIPAS

1+1 ZDARMA

ADVERTORIAL

JEDEN Z DVOJICE LYŽUJE 1x V SEZÓNĚ ZDARMA ami Kupón s podmínkci najdete na kon časopisu!

Letecký pohled na kompaktní lyžařský svah v Branné, na němž se bílý koberec pravidelně objevuje už koncem listopadu

Lyžaře na svah vyváží dvousedačková lanovka

2,2 km 1 km 59 %

4 000 3 500 3 000

41 %

2 500

2 000

3 1

www.skibranna.cz

Lanovku obíhá slalomově červená a pohodově modrá trať

ČERVEN

KVĚTEN

DUBEN

BŘEZEN

ÚNOR

LEDEN

PROSINEC

OS./HOD.

LISTOPAD

je trochu sportovnější, a přívětivá modrá sjezdovka, nejmenším slouží na úpatí svahu ještě „tahátko“ neboli provázkový vlek. Výkonné zasněžování a mikroklima sevřeného údolí dovoluje obvykle zahájit sezónu už na přelomu listopadu a prosince. Vloni přibyla výkonnější čerpací stanice pro zasněžování, letos proběhly úpravy kolem parkoviště, které přidají na pohodlí i estetice. Veškeré zázemí od občerstvení až po lyžařskou školu najdete přímo pod sjezdovkami a v restauraci se můžete dobře najíst i ohřát u planoucího krbu.

Branná

ŘÍJEN

ranná v Jeseníkách je známá nejen jako každoročně jedno z prvních středisek v republice, které otevírá lyžařskou sezónu, ale hlavně jako příjemné místo pro rodiny s dětmi. Jeho tváří není žádný pohádkový maskot, ale sám majitel, přezdívaný Bandita. Můžete se s ním setkat přímo na svahu a téměř vždy v dobré náladě a s veselými historkami, což jen podtrhuje domáckou atmosféru střediska, ve kterém se lyžuje hlavně v pohodovém duchu. Dvousedačkovou lanovku a pomu obtékají červená, ta

Č E S K Á R E P U B L I K A

ZÁŘÍ

BRANNÁ rodinné lyžování u Bandity

2 000 1 500 1 000 500 0

m n. m.

750 120 m 630

www.roxa.com Photo © GEPA pictures

RESORT

SKIPAS

1+1 ZDARMA

ADVERTORIAL

JEDEN Z DVOJICE LYŽUJE 1x V SEZÓNĚ ZDARMA ami Kupón s podmínkci najdete na kon časopisu!

NA DOLNÍ MORAVĚ

se v zimě pěkně zahřejete Horský resort Dolní Morava je jedním z nejprogresivnějších horských středisek v České republice a pro letošní sezonu přináší několik novinek. Více než 10 kilometrů poctivě připravených sjezdovek s garancí sněhu nabízí lyžařům zábavu na 8 sjezdovkách různé obtížnosti. Výborné zázemí zde najdou děti i začátečníci, pro které je připravený ski park Amálka. Večerka jsou nejlepší

lavním lákadlem je bezesporu novinka v podobě večerního lyžování na sjezdovce Kamila. Přes půl kilometru dlouhá sjezdovka střední obtížnosti patří v resortu mezi vůbec nejoblíbenější, a právě proto se stala první vlaštovkou, která do areálu přinese lyžování pod umělým světlem. O dokonale osvětlenou sjezdovku se postará 16 výkonných LED reflektorů rovnoměrně umístěných po obou stranách širokého svahu. Večerní lyžování si užijí lyžaři několikrát do týdne v časových intervalech od 18 do 21 hodin. A kdo má chuť si zajít na horký drink, který k zimě neodmyslitelně patří, může využít nabídky restaurace Marcelka, která je přímo pod svahem.

1 resort – 5 mamutích sjezdů

Milovníci dlouhých sjezdů si na Dolní Moravě přijdou na své. Díky návaznosti jednotlivých sjezdovek v resortu si lyžař může dopřát jízdu dlouhou přes tři kilometry na jeden zátah, díky čemuž se řadí středisko mezi špičku v České republice.

100

Všechny kombinace startují ve výšce 1 232 m n. m. na sjezdovce Slamník, oblíbené pro svůj konstantní sklon a komfortní šířku. Pokračováním na neméně příjemnou sjezdovku Sněžník B si lyžař na jejím konci naměří 2,4 km. Každý, kdo to vezme pod Stezkou v oblacích strmě dolů přes Sněžník A, jednu z nejprudších pist v Česku, užije si pořádnou porci adrenalinu v délce 1,8 km zakončenou na sjezdovce Kamila. Pro vyznavače delšího oblouku a pohodové jízdy není nic snazšího než po Slamníku pozvolna přejet na sjezdovku Vyhlídková a zde se následně přes nově rozšířenou Horní spojovací sjezdovku napojit na Kamilu. Tento mamutí sjezd měří úctyhodné 3,1 kilometry a patří k těm vůbec nejdelším, který si můžete na českých horách vychutnat. Kdo chce urvat co nejvíce kilometrů, může si jízdu protáhnout až dolů ke Slonovi, na jehož konci naměří lyžař celkem 3,5 km. Pětici dolnomoravských dlouhánů doplňuje téměř tříkilometrová parádní jízda, kterou si lyžař dopřeje napojením se z Vyhlídkové na svahy směřující k lanové

dráze U Slona. Po vykrajování obloučků na sjezdovce Velký Slon a Ondráš má v nohách pohodových 2,9 km, zakončených v areálu se zábavnými Snow Trails, na kterých si nejeden rád zadovádí.

Zážitky od rána do večera

Vychutnejte si to privilegium zaříznout se do čerstvě urolbovaného svahu dřív než ostatní. První stopa je zážitek doplněný o snídani v prostorech horské chaty Slaměnka u zapáleného krbu, na který se ještě dlouho vzpomíná. O návrat do dětských let se zase zaslouží osvětlená sáňkařská dráha, na které se to na bleskurychlých sportovních saních sviští jedna báseň. Nenechte si ujít také mrazivou jízdu na Mamutí horské dráze. Popusťte uzdu své fantazii na nejdelším sjezdu ve střední Evropě a vyzkoušejte si sjezd rychlostí až 50 km/h. Pokud někdo upřednostňuje zážitky sportovnějšího charakteru, nesmíte vynechat večerní skialpový výstup na chatu Slaměnka nebo výšlap na sněžnicích, při kterém účastníci zdolávají i vrchol samotné Stezky v oblacích v doprovodu zkušeného horského průvodce.

www.dolnimorava.cz

Men’s Formula Jacket Jezdec: Ted LigeTy

Více na kjus.com

HAVÁRIE LANOVEK

FOTO: FERROVIE DEL MOTTARONE

STORY

TEXT: ROMAN GRIC

TRAGÉDIE,

které šlo zabránit FOTO: FERROVIE DEL MOTTARONE

V letech 1911 až 1963 vozila turisty na Mottarone tato zubačka

Na 1. úseku Stresa – Alpino byly v provozu modré kabiny č. 1 a 2

První byla zubačka

FOTO: ARCHIV AUTORA

rvní plány na výstavbu zubačky na Monte Mottarone, 1 491 m vysoký vrchol s unikátním výhledem na sedm hornoitalských a švýcarských jezer, se objevily již kolem roku 1890, záhy ale ztroskotaly na nedostatku kapitálu. Teprve se zahájením provozu na Simplonském železničním tunelu v roce 1906 nastal rozvoj městečka Stresa a jeho proměna v oblíbené lázeňské středisko. To představovalo nový

Kabina č. 3 několik metrů od místa, kde došlo k přetržení tažného lana

102

Po řadě let bez těžké havárie na lanové dráze titulní stránky světových médií koncem května 2021 zaplnila zpráva o havárii velkokabinové kyvadlové lanovky Stresa – Alpino – Mottarone u jezera Lago di Garda v italském Piemontu, která si vyžádala celkem 14 obětí na životech. Celá lanovkářská a turistická branže, odborníci i laici, se ptali, jak k této havárii u jednoho z nejbezpečnějších dopravních systémů na světě mohlo v dnešní době vůbec dojít. impulz pro stavbu zubačky, které se ujala švýcarská firma Alioth. Na trase dlouhé 9,8 km od přístaviště lodí na jezeře Garda až pod vrchol ve výšce 1 355 m bylo od července 1911 v provozu až šest elektrických jednotek. Jednalo se o tzv. dráhu se smíšeným provozem – ve městě se soupravy na malém sklonu pohybovaly jako normální tramvaj bez ozubnice. Na tu najely až na začátku stoupání za městem. I když za 2. světové války zubačka neutrpěla žádné škody a naopak

S technologií od italského výrobce Piemonte Funivie z Turína byly z obce Stresa postaveny dva na sebe navazující, provozně samostatné úseky kyvadlových lanovek Stresa – Alpino a Alpino – Mottarone o délkách 2 331 a 2 998 m. Jednalo se o klasické kyvadlové lanovky s jedním nosným a jedním tažným lanem s kabinami pro 47 cestujících. Pro evakuaci cestujících byly ve stanicích připraveny záchranné kabiny, které by se v případě záchranné akce pohybovaly po nosném laně pomocí samostatného záchranného lana. Pohony obou úseků byly umístěny v mezistanici. Na dolním úseku byly v provozu kabiny č. 1 a 2, na horním pak č. 3 a 4. Lanovka zahájila provoz v roce 1970, v letech 1997 až 1998 byla vyměněna všechna lana, v roce 2002 proběhla modernizace lanovky, kterou provedla firma Poma Italia. V letech 2014 až 2016 byl provoz na lanovce zastaven a firma Leitner v té době prováděla její rekonstrukci. Jednalo se zejména o výměnu pohonu, transformátoru a řídicích systémů, kapacita kabin byla snížena na 40 osob. Od horní stanice kyvadlové lanovky od roku 2009 až na vrchol Monte Mottarone vede dvojsedačková lanovka. Vedle ní je bobová dráha typu Alpine Coaster, která je hlavní atrakcí zdejšího malého zábavního parku „Alpyland“.

Nejtěžší havárie v Itálii od roku 1998

Po lockdownu kvůli pandemii covid-19 trvajícím v Itálii 13 měsíců byl provoz lanovky obnoven až v sobotu

FOTO: VIGILI DEL FUOCO STRESA FOTO: VIGILI DEL FUOCO STRESA

Zubačku nahradila lanovka

24. dubna 2021. V neděli 23. května bylo nádherné počasí a lanovka od rána vyvážela turisty k horní stanici, která je přibližně 100 výškových metrů pod samotným vrcholem Monte Mottarone. Kolem 12.30 hod. kabina č. 3 absolvuje ten den již několikátou jízdu a přijíždí s 15 cestujícími do horní stanice. Když je kabina jen asi 2–3 metry od stanice, přetrhne se horní tažné lano v místě jeho upevnění k běhounu kabiny. Napnuté dolní tažné lano v tom okamžiku kabinu strhne směrem do údolí a kabina začne nekontrolovaně sjíždět po nosném laně samospádem směrem dolů. 18 sekund trvající hrůzostrašná jízda po nosném laně skončila na podpěře č. 3, vzdálené přibližně 450 m od horní stanice. Kabina zde dosáhla rychlosti přes 100 km/h, při přejezdu přes podpěru z ní vypadla a po pádu z asi 20 m výšky se na svahu několikrát převrátila, až se nakonec zachytila o stromy. Přitom došlo k devastaci kabiny, v níž 13 z celkového počtu 15 cestujících našlo svou smrt. Přežily jen dvě těžce zraněné děti. Mladší z nich, dvouletý Tom Biran, podlehl svým zraněním v nemocnici. Jediným přeživším s mnohočetnými zlomeninami dolních končetin tak zůstal jeho pětiletý bratr Eitan, který při havárii přišel o oba rodiče, bratra a prarodiče z matčiny strany. Čtyřicetimístné kabiny byly kvůli covidovým opatřením obsazovány jen 15 cestujícími, lanovka tedy určitě nebyla v době nehody přetížená.

Snímky havarované kabiny č. 3 v květnu 2021 obletěly svět FOTO: VIGILI DEL FUOCO STRESA

zaznamenala největší návštěvnost, po válce byla označována za zastaralou a neproduktivní, kritika se snášela i na její trasování. V duchu tehdejší doby byl 13. května 1963 provoz na zubačce zastaven a nahrazen autobusy. Ty ale v zimě nestačily náporu lyžařů, a tak byla v roce 1967 zahájena výstavba kyvadlové visuté lanovky.

Technické příčiny havárie

I když ještě není ukončené vyšetřování míry zavinění jednotlivých aktérů této fatální havárie, z technického hlediska lze příčinu havárie označit za vyřešenou. Jednalo se o souběh dvou příčin: přetržení tažného lana a protiprávní zablokování záchytné čelisťové brzdy na nosné lano, která by s velmi vysokou pravděpodobností byla schopná kabinu na nosném laně zastavit a fatální nehodě tak zabránit.

Vyšetřovatelé záhy zjistili, že havarovaná kabina měla vidlicí blokovanou nejméně jednu ze dvou záchytných brzd (označená červenou šipkou)

103

HAVÁRIE LANOVEK

FOTO: ARCHIV AUTORA

STORY

1. Upevnění tažného lana

FOTO: ROMAN GRIC

Princip blokování záchytné brzdy na nosné lano svorkou

FOTO: ROMAN GRIC

Funkce záchytné brzdy pomocí jednoduchého modelu: vlevo řádně účinkující brzda, vpravo brzda blokovaná svorkou

Masivní čelisti záchytné brzdy na nosné lano

104

U této lanovky je uzavřená smyčka tažného lana tvořena dvěma lany– horním tažným lanem a dolním tažným lanem. Jejich konce jsou připevněny k běhounům obou kabin takzvanou zalévanou koncovkou (hlavicí). Ta se vytvoří tak, že se konec lana umístí do ocelové kuželové objímky, rozplete se do tvaru jakéhosi koštěte a konce jednotlivých drátů se ještě ohnou o 180º. Pevného spojení mezi koncem lana a kuželovou objímkou je dosaženo zalitím lana v objímce měkkým kovem, čímž dojde k pájenému spojení mezi lanem a objímkou. Tento způsob upevnění tažného lana k běhounu vozu se běžně používá u tohoto typu lanovek již přes sto let a v době stavby lanovky Mottarone představoval aktuální stav technického pokroku. Nevýhodou tohoto upevnění lana je, že stav drátů v zalévané koncovce a v bezprostředně na ni navazujícím úseku lana není možné žádným způsobem spolehlivě kontrolovat. Navíc je právě v tomto místě lano vystaveno zvýšenému namáhání stojatým vlněním lana, protože je zde z fyzikálního pohledu tzv. uzel vlny. U řady takových lanovek se proto instaluje tlumicí zařízení, které více či méně účinně namáhání stojatým vlněním (kmitáním) lana v zalévané koncovce eliminuje. Na lanovce Mottarone podle dostupných fotografií žádné takové zařízení instalováno nebylo a z amatérských videozáznamů jízdy na 2. úseku lanovky, kde došlo k havárii, je naopak zřejmé, že k intenzivnímu kmitání tažného lana v místě jeho upevnění k běhounu kabiny během provozu docházelo. Z těchto důvodů je doba používání zalévaných koncovek tažných lan omezena, v Rakousku jsou to např. čtyři roky, v Itálii o něco déle. Zkrácení tažného lana pro vytvoření nové zalévané koncovky většinou nehraje roli, protože se lano během provozu přirozeným způsobem prodlužuje. U některých novějších kyvadlových (dvoulanových) lanovek je používán jiný způsob upevnění taž-

ného lana, například jeho ovinutím na kotevní buben na běhounu nebo pomocí tzv. svěrné hlavice (zalévací kovovou slitinu nahrazuje řada klínovitých prvků, umožňující toto připevnění rozebírat a kontrolovat). Další způsob připevnění tažného lana k běhounu kabiny, který u nových lanovek dominuje, je připevnění tažného lana pomocí několika svěrných rozebíratelných čelistí. Tažné lano v tomto případě tvoří nekonečnou smyčku se zápletem, tedy jakousi obdobu dopravního lana u jednolanových (kabinkových a sedačkových) lanovek. Toto řešení pak umožňuje magnetoinduktivní kontrolu lana v celé jeho délce. Za předpokladu pravidelného posouvání tažného lana tak, aby nebylo k běhounu připevněno stále na jednom místě (většinou po 200 provozních hodinách) a pravidelné vizuální a magnetoinduktivní kontroly celé smyčky tažného lana, je v posledních několika desetiletích povoleno v řadě zemí stavět tyto kyvadlové velkokabinové lanovky i bez záchytných brzd na nosné lano.

2. Záchytná brzda Přesto, že k přetržení tažného lana u kyvadlových lanovek se zalévanými koncovkami tažného lana dochází extrémně vzácně, normy pamatují i na tento případ zařízením, které se v případě přetržení tažného lana samočinně aktivuje. Toto zařízení je označováno jako záchytná brzda nebo brzda na nosné lano. Jedná se v podstatě o pár masivních čelistí, které stlačí zleva a zprava značnou silou nosné lano. Tuto brzdnou sílu zajišťuje paket talířových pružin. V otevřeném stavu je brzda udržována zpravidla protitlakem v hydraulickém válci. Brzda se aktivuje uvolněním tlaku ve válci přes ventil. Jedná se tedy o tzv. pasivní brzdu – brzdná síla je aktivována odstraněním proti ní působícího hydraulického tlaku. K aktivaci záchytné brzdy dojde automaticky, pokud napínací síla v tažném laně poklesne pod určitou hodnotu (tzv. spící lano), nebo když klesne až na hodnotu blízkou nule.

U havarované lanovky se podle vyjádření svědků vyskytovaly před havárií problémy s hydraulikou záchytné brzdy, které zřejmě zcela neodstranily ani nedávné servisní zásahy externí firmy, pověřené jejich údržbou. Aby nedošlo k případnému nekontrolovanému zabrzdění záchytnou brzdou, provozovatel lanovky tuto brzdu zablokoval ocelovou svorkou (nazývanou také vidličkou podle italského označení forchettone). Použití této svorky je přípustné jen při jízdě bez cestují-

FOTO: ARCHIV AUTORA

Schéma zalévané koncovky tažného lana FOTO: ROMAN GRIC

Zalévaná koncovka tažného lana

Zalévaná koncovka tažného lana v řezu. Je patrné, že právě v místě největšího namáhání lana kmitáním nevyplňuje kovová slitina celý prostor ocelové objímky, což v tomto kritickém místě podporuje tvorbu koroze FOTO: ROMAN GRIC

Zablokovaná brzda

cích (např. při servisních jízdách). Aby nedošlo k přehlédnutí nasazené „vidličky“ na záchytných brzdách, jsou tyto svorky natřeny červeně. Amatérská videa a fotografie od švýcarského nadšence do lanovkové techniky Michaela Meiera ale dokazují, že tyto svorky byly už v minulosti běžně nasazovány na brzdách i při jízdách s cestujícími. Video bylo poskytnuto italské prokuratuře. Ta bezprostředně po nehodě zatkla tři pracovníky lanovky, kteří později byli propuštěni, a vyšetřování probíhá na svobodě. Technik lanovky přiznal, že brzda byla blokována, protože jinak by lanovka kvůli problémům s hydraulikou nemohla zůstat v provozu. K zablokování záchytných brzd u tohoto typu lanovky se v médiích vyjádřil také uznávaný nezávislý odborník na lanovou dopravu a na lana především, Prof. Dr. Gábor Oplatka poté, co mu novináři ukázali video Michaele Meiera. Prof. Oplatka až do svého penzionování vedl řadu let obor lanovkové techniky na vysoké škole ETH v Curychu. „Zablokovat tyto brzdy během provozu je nad moje chápání, jsem tím pobouřen a otřesen a nemohu pro toto jednání mít žádné pochopení. Je zjevné, že tento protiprávní postup na lanovce uplatňovali delší dobu a až do 23. května 2021 měli štěstí…“ Po řadě let bez těžké havárie došlo k souběhu extrémně vzácného přetržení tažného lana v kombinaci s nepřípustným zablokováním záchytné brzdy na nosné lano, které způsobilo smrt 14 cestujících. I když zatím nebyla oficiálně oznámena příčina přetržení tažného lana, jsou výše uvedené důvody velmi pravděpodobné, už i proto, že kontrola lan magnetoinduktivní metodou proběhla na lanovce v listopadu 2020, aniž by zjistila nějaké anomálie – samozřejmě až na touto metodou nekontrolovatelné místo u zalévané koncovky tažného lana. Letos na podzim navíc měla lanovka absolvovat v rámci pětileté revize také výměnu koncovek tažného lana. Vyšetřování za účelem zjištění míry odpovědnosti jednotlivců na této havárii stále probíhá.

FOTO: ROMAN GRIC

Případů, kdy záchytná brzda zaúčinkovala v důsledku přetržení tažného lana, je v historii lanové dopravy celého světa jen něco kolem třiceti. K aktivaci záchytné brzdy ale může dojít i z jiných příčin, např. když průvodčí zatáhne za ovládací táhlo brzdy v kabině nebo i náhodně v důsledku závady hydraulického ovládání brzdy. Každá aktivace této brzdy představuje nepříjemné přerušení provozu, protože na trati zůstanou dvě nepohyblivé kabiny s cestujícími (u kyvadlových lanovek se dvěma kabinami, kterých je většina). Před tím, než průvodčí v kabině nebo technik lanovky, který se ke kabině spustí po nosném laně (v případě, že jezdí lanovka bez průvodčího), záchytnou brzdu odbrzdí, musí se přesvědčit, jestli daná situace umožňuje odbrzdění a dokončení jízdy. V opačném případě je potřeba cestující z kabin evakuovat. I když se nejedná o přetržení tažného lana, je další zprovoznění lanovky zdlouhavá a namáhavá záležitost. Napřed je potřeba zajistit vyrovnání tahových sil v tažném laně opatrným odbrzděním hlavního pohonu a jeho opětovným zabrzděním a teprve potom je možné odbrzdit záchytnou brzdu na běhounu ručním hydraulickým čerpadlem na střeše, resp. na závěsu kabiny. Pokud došlo k vybavení záchytné brzdy během jízdy lanovky, je většinou rovněž nutná výměna brzdového obložení čelisťové brzdy, které je kvůli extrémním silám, působícím na lano, na jedno použití.

Běhoun obdobné lanovky se zalévanými koncovkami tažného lana a se záchytnými brzdami na nosné lano

105

FOTO: UNIVERSAL HISTORY ARCHIVE/UNIVERSAL IMAGES GROUP/GETTY IMAGES)

15. SNOWFEST OPĚT V DAVOSU Máte chutě vyjet mimo sjezdovku, ale obáváte se nebezpečí, které tam může číhat? Zkuste to poprvé s profíky na již 15. SNOWfestu. SNOWfest je akce, kam může dorazit úplně každý. Buď si vybere program, nebo si lyžuje po svém. A večer se pak všichni mohou sejít třeba u lavinové přednášky. Davos, kde se akce koná, je nekonečné lyžařské hřiště, kde najdete vše, co si lyžař může vysnít – od prašanu přes dlouhé sjezdovkové výlety až po běžecké tratě. V terénu se můžete s horskými vůdci zlepšovat v rozpoznávání nebezpečí či výběru túry, na sjezdovce či vedle ní můžete pilovat svou techniku s osvědčenými instruktory nebo testovat nové lyže. A i letos jedeme nočním vlakem Praha – Davos. Mrkněte na www.snowfest.cz – těšíme se na vás! Programy: Freeride coaching | Easy & Lady | Skialpuj! | Freeski test | On piste | Core freeride

106

Laviny trápily obyvatele hor po staletí – a své prožitky zaznamenávali, jak se dalo. Lavina na kresbě potrápila obyvatele francouzských Alp a pochází z díla l'Univers Illustre (Slavný vesmír), vydaného roku 1866

107

SKIALP

LAVINY

TEXT: LUKÁŠ VAVRDA

Sněhové laviny patřily odjakživa mezi živly, které ohrožovaly životy mnoha horských komunit. Své daně si vybíraly náhle a bez varování a mnoho horských osad trvale zpustošily. Jak se ale společnost vyvíjí, poznává stále více i tento fenomén a daří se jí ho racionálně krotit. Lavinám se věnují celé vědní obory a známe i dokonce i speciální profesi – lavináře.

Princip řízeného odstřelování

Umístění náloží člověkem je ale stále nejvyužívanější metodou odpalování lavin. Tam, kam se člověk dostane a odpalování není potřeba až tak často, aby se vyplatila instalace moderních systémů, je to totiž nejlevnější možnost. Kromě trhaviny je zapotřebí jen proškolená osoba, která na místo dojde, nálož umístí a odpálí – to zpravidla tak, že shora hodí do svahu nálož s doutnákem nebo dnes většinou spínačem. Nejčastěji se používají nálože TNT nebo nitroglycerinu, z dalších látek vybírají lavináři především podle toho, jaký tlak daná výbušnina způsobuje. S důrazem na ekologii a bezpečnost se zkoumá využití trhaviny BNCP. Člověk je ale tvor líný, a tak vymýšlí stále nové způsoby…

stát v pět ráno, hodit na záda pět kilo dynamitu, vyšlapat nahoru a odstřelit rizikové svahy – tak vypadala donedávna práce lavinářů. S technologickým rozvojem zůstává princip stejný, místo vlastních nohou ale dnes zaměstnanci horských středisek používají stále častěji pohodlnější nástroje – od vrtulníků přes drony a trvale instalované odstřelovací lanovky až po obrovský plamenomet – gazex.

Proč po ránu ty rány?

FOTO: GETTY IMAGES

Se spouštěním umělých lavin se setkáváme často v lyžařských střediscích, kdy ráno po sněžení slyšíme četné výbuchy. Ochrana lyžařů je ale jen jedním důvodem k odstřelování lavin. Pokud k pravidelnému odpalování nedochází, na svazích se hromadí množství sněhu a případná lavina může být nebezpečím i pro obydlí, silnice, případně celé horské vesnice – příběhy zasypaných horských vesniček alpští obyvatelé dobře znají. Případným velkým nehodám lze proto zabránit právě pravidelným odstřelováním rizikových svahů. Malé laviny, spouštěné řízeně, nikoho neohrozí.

108

Trhavinu pěkně do batohu, vylézt na hřebeny a odstřelit každý nebezpečný žlab. Tak se to dělalo kdysi a dělá i dnes

Z příruček lavinové prevence je známo, že ke spuštění laviny často dochází tzv. dodatečným zatížením. Nechceme-li čekat, až lavina spadne samovolně, a zároveň nemá být oním dodatečným zatížením lyžař, lze použít výbuch. Respektive zvukovou vlnu, vibrace, které se po výbuchu šíří. K umělému spuštění laviny totiž stačí tlaková vlna, nejmodernější odstřelovací zařízení využívají k jejímu vyvolání stlačený plyn.

Stará dobrá lidská práce

FOTO: GETTY IMAGES

LAVINY

HROZBA NEJEN LYŽAŘŮ

FOTO: ART MEDIA/PRINT COLLECTOR/GETTY IMAGES

FOTO: CENTRAL PRESS/GETTY IMAGES

FOTO: TOPICAL PRESS AGENCY/GETTY IMAGES

FOTO: © CORBIS/CORBIS/GETTY IMAGES

7. února 1978 smetla vlak do Bernu lavina z mostu poblíž Brigu. Neštěstí vypadá hrozivě, ale těžce zraněni byli pouze strojvedoucí a jeho spolujezdec

Laviny a jejich děsivé skutky inspirovaly i umělce. Mniši na kresbě pocházejí z kláštera Svatého Bernarda a hledají přeživší v troskách – právě tam vznikla legenda o slavných bernardýnech, kteří se soudkem na krku vyhledávají poutníky v lavinách. Ilustrace pochází z Le Petit Journal, kde vyšla 21. března 1897, jejím autorem je Henri Meyer

Alternativní doprava nálože na místo

Má stejný princip, ale zpravidla nějaké nevýhody – u spouštění náloží z vrtulníku je to vysoká cena a náročnost, u odstřelování artilérií zase menší bezpečnost, protože při předchozích způsobech se lze lépe přesvědčit, zda se v oblasti nikdo nenachází. V rozsáhlých horských oblastech (převážně USA) jsou však tyto způsoby využívanější, jelikož jeden vrtulník nebo sada děl pokryje za stejnou dobu násobně větší území než pozemní lavináři.

FOTO: CENTRAL PRESS/GETTY IMAGES

Sestřelování lavin Takto se sestřelovaly laviny při zimní olympiádě ve Squaw Valley v roce 1960. Střelec se jmenuje Bob Safron, používá bezzákluzové dělo a podobně jako další strážci parku tímto způsobem odstřeluje potenciálně nebezpečné sněhové formace

Obří lavina pohřbila 7. dubna 1914 italskou vesnici Ruinaux

Ještě v roce 1970 se k hledání obětí lavin používali primitivní prostředky. Záchranné práce na snímku jsou z 27. února téhož roku, kdy lavina zasáhla vojenský tábor a pět chat ve vesnici Reckingen ve Švýcarsku

109

LAVINY FOTO: INAUEN-SCHÄTTY AG

SKIALP

FOTO: INAUEN-SCHÄTTY AG

Pevné zásobníky patron, které se aktivují na dálku, se budují stále častěji

SIR JOSEPH ATOL HOODED MAN / LADY Na lyže i do města! Ultralehká péřová bunda v pánské i dámské verzi, s kapucí nebo bez. Funkční, lehká a skladná, se spolehlivou izolací z husího peří. Slouží jako vrchní izolační bunda od podzimu do jara, případně jako vnitřní zateplovací vrstva pod jinou bundu. Rip-stopový, větruodolný a vodoodpudivý materiál (1 000 mm H2O), obousměrné kostěné zipy YKK , 4 kapsy pro všechny vaše drobnosti a navíc extra váček pro kompresní uložení jako bonus. Váha: 430 g (pánská L s kapucí) Teplotní určení: +10/–5 °C

V lyžařských střediscích dnes nejčastěji rostou sofistikovaná zařízení, která laviny odpalují pravidelně, bez náročnosti na personál. Pokud jste někdy viděli lanovku, která vypadá jako zásobovací, ale vede na zcela nelogické místo, mohlo jít o dráhu pro odpalování lavin. Na lanech se spouští nad místo detonace kapsle s náloží, ta se v určený moment otevře a shodí nálož připravenou k odpálení. Variantou lanovky jsou také zásobníky, v nichž je umístěno

více dávek náloží, které se vypouští na dálku podle uvážení lavinářů (např. LM32 je zásobníkem až pro 32 náloží). Většina těchto systémů je ovládána dálkově pomocí tabletů nebo počítačů, které zároveň sbírají data z meteorologických stanic a radí lavinářům, kdy je potřeba laviny odpalovat – takové stanice současně mohou měřit rychlost sněhu nebo tlak či hustotu padající laviny, když se přes ně přežene. Tato data jsou jedním ze zdrojů výzkumu lavin a tvorby lavinové předpovědi a prevence.

Nahoře jsou patronové zásobníky švýcarské společnosti Inauen-Schätty AG, na tomto snímku francouzské TAS

(verze s kapucí)

5 390 Kč 110

www.sirjoseph.cz

FOTO: TAS

Stálé lavinové systémy

SKIALP PŮJČOVNA PŮJČOVNA SKIALP LYŽÍ A VYBAVENÍ NA SKIALPINISMUS

SKIALP OBCHOD PRODEJNA SKIALPINISTICKÉHO VYBAVENÍ

SKIALP SERVIS & TIPY SERVIS PRO SKIALPINISTY A KNOW-HOW

SKIALP TÚRY A TRASY

m o u n t a i n • v ů d c e

na hraně prudkého svahu, kde bývá sníh nejméně stabilní, vede k otřesu, narušení sněhových vrstev, a tedy spuštění laviny. K tomuto viditelnému zařízení vede systém od základny, kde jsou skladovány plyny, baterie dobíjené solárním systémem a řídicí jednotka, kterou lavinář opět ovládá na dálku pomocí počítače. Systémy jsou k vidění v různých velikostech a úpravách, s podpěrou či bez, nejnovější z nich nejsou pevně zabudovány do skály, ale lze je během léta přemístit.

FOTO: TAS

Gazex a Gazflex, ale i další obchodní označení shrnují zařízení pro umělé odpálení lavin bez použití trhaviny. Otřesu je zde dosaženo smícháním plynů, zpravidla propanu a kyslíku (stejnou směsí lze například svářet nebo řezat kovy), samotné viditelné zařízení pak vypadá jako obrovský výfuk zahnutý směrem dolů ke svahu a spuštění laviny připomíná střílení do výfuku u starších sportovních aut – hlasitý prásk je doprovázen vyžehnutím plamene. To v případě Gazexu, umístěného zpravidla

h o r s k ý

Gazex

Skitour Centrum Dolní Morava +420 777 035 745 +420 608 769 064 E-mail: skitour@rockart.cz Velká Morava 35 - Na Točně 561 69 Dolní Morava www.ski-alp.cz www.skitourshop.com www.horskyvudce.cz

g u i d e

•

TÚRY S HORSKÝM VŮDCEM A ZNAČENÉ SKIALP TRASY

b e r g f ü h r e r

FOTO: GETTY IMAGES

Gazex je založen na explozi plynu, tlaková vlna pak smete vrstvu sněhu pod jeho hlavní

www.ski-alp.cz

T82 T94

150 cm 160 cm 170 cm 180 cm 153 cm 163 cm 173 cm 183 cm

skialpy BEAT

Showroom Pobřežní 66 186 00 Praha 8 Karlín

egoe.eu

SKIALP

114

FANATIK

TEXT: PETR PRAVDA FOTO: ARCHIV LUCIE VÝBORNÉ

Lucie

Výborná

Na skialpech objevila svou novou planetu Prolézám s oblíbenou moderátorkou její „tajnou komnatu“, kde má sportovní vybavení. Lyže, cepíny, mačky, horolezecké boty, helmy, oblečení i ortézy a berle… Poznávám její druhou tvář, když nadšeně ukazuje, na jakých lyžích byla na Antarktidě, a pak zaujatě vypráví, jak miluje lezení po horách na lyžích s „tuleními“ pásy.

115

SKIALP

FANATIK

ucko, kdy ti hory poprvé učarovaly? Moje máma mě vodila ve třech letech na sjezdovku Jedlová nad Jiřetínem v Lužických horách. Dodnes se mi ten krásný pocit vrací – máma jako božstvo, které prošlapává sníh. Prošlapává ho z chalupy na Jedlovou, za ní jde můj brácha, za bráchou já. Jsou mi tři roky a ten sníh mi sahá snad po ramena. Když dnes vidím třpytící se sníh, tak z toho mám moc dobrý pocit. I kdyby se mi v životě všechno hroutilo a ztrácelo, tak když se dostanu na pláň, kde se třpytí vločky, budu mít pořád ten dětský pocit blaženosti. Jako kdyby tam někdo rozsypal diamanty. A protože jde přede mnou v mé naivní mysli to božstvo, tak jsem pořád pod ochranou. Aspoň takhle si to představuji. Když jsem šla přes Antarktidu, na mámu jsem hodně často vzpomínala. To napojení je přímé, musela mít obrovskou radost. Zrovna teď je ale pro tebe takové období čekání na sníh… Ano, skončí lezecká sezóna v horách, skály jsou už mokré a velké hory mají první sníh, ale do lyžování je ještě daleko. V říjnu a v listo-

Naštěstí vím, co to je, kovové stoupací železo na lyže. Máš v sobě krásnou posedlost, viď? Mám zvláštní neklid. Protože první natažení pásů, že někam jdeš, je obrovský svátek. Až to může v mém věku působit směšně. Ale krásné je, když napadne první sníh, ty šlapeš někde po Krkonoších, potkáš další blažené nedočkavce a víš, že ten svátek slavíte společně.

Tajná komnata Lucie Výborné: lyže, boty, cepíny, pásy, haršajsny…

Jako malá jsi na lyžích i závodila? Ano, ale nebyla jsem žádná hvězda. Asi ve třinácti jsem pak měla úraz, zlomila jsem si nohy při závodě. Vypadalo to, že bude s lyžováním i horami konec. Aspoň doktoři říkali: „Na to rovnou zapomeňte.“ Ale já nezapomněla a do hor se pak pomalu vracela. Jednou se mne máma ptala, zda jedu na hory. „Ale nemáš lyže, že ne?“ ubezpečovala se. Já že ne… ale už tři dny před tím mi vezli kamarádi vybavení do Pece, aby máma nic neviděla. Začínali s akrobatickým lyžováním a půjčili mi krátké lyže na balet, abych to měla na pohodu.

padu se aspoň chodím dívat do své „tajné komnaty“, jestli mám opravdu vše připravené na zimu. Jestli mi třeba nechybí jedna haršajzna…

Jaká byla první jízda po dlouhé době? Je pravda, že mě všechno bolelo a že jsem to hned trochu přehnala. Zvykala jsem si, že to bolí, ale pak to přestalo bolet, nohy se osvalily

I kdyby se mi v životě všechno hroutilo a ztrácelo, tak když se dostanu na pláň, kde se třpytí vločky, budu mít pořád ten dětský pocit blaženosti. Jako kdyby tam někdo rozsypal diamanty. 116

a já začala znovu lyžovat. Kdybych v té době věděla, že existují skialpy, tak bych se asi úplně zbláznila. Pro mě lyžovat tehdy znamenalo sjezdovat. A jak tě později napadly skialpy? Kamarádi horolezci mi povídali, jak přešli na skialpech třeba Roháče nebo Jeseníky. Ale měla jsem malé dítě a doma poslední rok i umírající mamimku. To nešlo, chtěla jsem být s mámou do posledního okamžiku. Až když máma odešla a odtruchlili jsme si to, někdy v lednu 2015 jsem zavolala horskému vůdci Dawovi Knillovi, aby mě někam vzal. Tehdy jsem vyrazila na první skialp. Bylo to krásné nadechnutí, dokonce dvojnásobné, protože jsem byla tak dlouho zavřená doma. Pamatuješ si na své první šlapání a první sjezd v terénu? Jak ses učila techniku? Bylo to na Rudolfshütte pod Grossglocknerem a pak jsme chodili na okolní kopce. S Dawem začaly být postupně ty výstupy stále náročnější a náročnější. A tak jsem se techniku správného šlapání učila za pochodu.

Co je na skialpech tak krásného? Jako by mi někdo otevřel okno do úplně jiného světa a já vstoupila na novou planetu. Byla jsem úplně uhranutá. A pochopila jsem, že na sjezdovkách už asi nechci jezdit. Protože mám ráda svobodu v pohybu, ale ne ve smyslu cochcárny. Že si ten sjezd po celodenním šlapání do kopce nakonec zasloužíš. Můžeš šlapat jen s parťákem nebo s malou partou někam, kde tě nikdo nesrazí bezohlednou jízdou. Kde jste součástí nějakého vyššího celku. Je to podobné jako surf, stačí ti prkno a dál už můžeš sám. A tady ti stačí mít prostě lyže. Jen nesmíš machrovat, nesmíš být hloupý a musíš mít pokoru. Čím víc se v horách pohybuji, tím mám také větší respekt. Zažila jsem momenty, kdy jsem pochopila, že se dá zemřít i 500 metrů od chaty. Už jsi na nich prochodila pěkný kus hor, kde všude? V Rakousku, Itálii, Švýcarsku, Francii, Švédsku, Íránu, Slovensku, Antarktidě nebo i na Elbrusu.

Slyšíš, že někdo při jízdě strašně křičí, a pak si uvědomíš, že jsi to ty.

Jaký byl tvůj nejvyšší kopec? Asi právě Elbrus – 5 642 metrů. A pak Damávand, štítová sopka vysoká 5 609 metrů, nejvyšší vrchol Íránu i celého Blízkého východu. Tam je to nádhera. Celou dobu dolů jedeš na lyžích. Slyšíš, že někdo při jízdě strašně křičí, a pak si uvědomíš, že jsi to ty. Kde to bylo nejkrásnější? Moc vzpomínám na Kebnekaise, nejvyšší horu Švédska. Řeknu ti proč, má to pro mě i trochu pragmatický důvod. Jela jsem tam po zranění kolene ze Silvretty a moc jsem nevěřila, že budu moci vůbec lyžovat. Pamatuji si to jako dnes. Bylo naprosté bezvětří, nahoře jsem se odpíchla a jela s nohou v ortéze prašanem v dokonalé extázi. Radovala jsem se z té krásy, i z toho, že noha funguje. A k tomu to zvláštní světlo. Je tam tak neskutečné, světlo v horách dělá hrozně moc. Podobně mi učarovalo i na Antarktidě. Nikdy nebudu popisovat bílé peklo a smrtící mrazy, i když byly. Já totiž pořád vidím tu krásu, která mě sytí. A když jsou blbé podmínky, tak jsou prostě „jen“ blbé podmínky. Ale získávat si tím posluchače, čtenáře nechci. Jak ses dostala do Antarktidy? Moc jsem tam chtěla. Daw, který tam už dva roky před tím vedl skupinku na nejvyšší horu kontinentu Mt. Vinson, vymyslel, že bychom mohli na Vinson a pak se vrátit necelých 200 km na lyžích na základnu. Z Punta Arenas v Chile jsme letěli ruským transportním Iljušinem Il 76. Sedělo nás v něm asi padesát a mířili jsme na základnu Union Glacier. Odtud pak malým letadlem s ližinami do Vinson Base camp. Potom jsme už šlapali na lyžích, vylezli Vinson a šli zpátky na americkou základnu.

117

SKIALP

FANATIK

Sjížděli jsme po obří pláni a věděli, že nikoho nepotkáme. „Srdce se ti tak otevře, že už to víc nejde." ceňovat ani české hory, znát svého parťáka i výbavu a vyzkoušet ji předem. A když je náročnější túra, zeptat se místních… a ještě líp, nešetřit a vzít si průvodce. Ten zbaví člověka starostí, má túru připravenou, ví kam jít a je to s ním úplně jiný zážitek. Na co si dát nejvíc pozor? Na vlastní pýchu. A taky na to, že ostatní před tebou nemuseli vědět, kam jedou. Jsou stopy, které vypadají úžasně, ale končí skálou. Někdy se těžko zastavuje, adrenalin může ublížit. Vždy zastavit nad průvodcem. Co jsi tam všechno zažila? Toho bylo. Třeba, když mi na Štědrý den kluci postavili improvizovaný vánoční stromek a pak ještě rozdávali cukroví od maminky. Nechápu, jak to všechno s sebou táhli. Ale to nejdůležitější se stejně odehrálo uvnitř. Napsala jsem o tom i knížku Mezi světy. Čím je Antarktida jiná? Neznalý by řekl, taky jen sníh a hory… Byla jsem úplně uhranutá. Ty hory vypadají, jako když se teprve rodí ze země. Je to něco úplně jiného. Byla to asi největší euforie, co jsem kdy zažila. Sjížděli jsme po obří pláni a věděli, že nikoho nepotkáme. Zpět z vrcholu na základnu jsme pak ušli a ujeli asi 170 km. Srdce se ti tak otevře, že už to víc nejde. Počkej, něco přinesu (nese kámen). To je zkamenělý list starý 50 milionů let. Antarktida byla tehdy součástí superkontinentu Gondwana. Stojíš na tom, co vytrčí z ledovců, saháš si na minulost světa a zároveň jsi na místě, které člověk ještě nestačil zkazit. A říkáš si, takhle to vypadalo na začátku světa. Čisté, průzračné, nádherné… Musím se tam vrátit.

118

Když jsem pak byla na táboře za dětmi vyprávět jim o Antarktidě, vzala jsem jim tenhle kámen. Najednou byly děti všude kolem mne, na kameni patnáct paciček. Jedna holčička vydechla a řekla: „Já jsem teďka na Antarktidě!“ Málem jsem se rozbrečela. Zvykala sis nějak na skialpové vybavení? Zkoušela jsi různé lyže? Zkoušela a brzy zjistila, že ty nejlehčí, co se na nich dobře stoupá, mi úplně nevyhovují. Protože se na nich pak hůř sjíždí. A tak jsem si nakonec nejvíc oblíbila lyže „superguidy“ (Scott Superguide – pozn. red.). Byly nejlepší, jaké jsem kdy měla. Dobré k tomu, co potřebuji. Na přístup k lezení nebo na nějaký vrchol, na dobrý freeride. A hlavně mají dobré vlastnosti, nejsou měkké a podrží i v náročnějších místech. Když pak vjedeš do prašanu, krásně se vznášíš, protože jsou pěkně široké. Je asi blbé říct, že se zamiluješ do lyží, ale já to tak mám. Jak bys doporučila lidem začít? Udělat si dobrý lavinový kurz a každý rok si to celé osvěžit. Nebýt lehkovážný, nepod-

Už jsi jela s lavinou nebo byla v její těsné blízkosti? Jela, ale byl to naštěstí jen menší splaz na Aletschhornu ve Švýcarsku. Ujela jsem z toho rychle do levého traverzu. Jak se dnes pohybuješ na skialpech? Musíš mít aspoň Alpy, Tatry nebo si ráda jen tak na den vyrazíš i do Krkonoš? Na velkých horách mám ráda obří horizont a okolní věžičky a štíty. Ale jak napadne první sníh, chytne mě to a jedu do Krkonoš. Kde je to tam krásné? Máme dědu v Jilemnici, tak jedu ráda třeba na Horní Mísečky a odtud s pásy na Zlaté návrší a potom podle času. Nebo do Špindlu, Labským dolem nahoru na Labskou boudu a okruhem sjedu přes Mísečky zpět do Špindlu. To jsou moje ověřené rychlé trasy, když potřebuji utišit absťák. Jaký je tvůj největší skialpový sen? Nemám žádný sen. Jsem prostě ráda na horách. Miluju hory ve všech podobách.

Skály. Hory. Příběhy

Použij slevový kód SNOW70KC a získej roční předplatné za 420 Kč.

www.montana.cz/predplatne Kód platí do 30. listopadu 2021

ADVERTORIAL

CRAZY STORE

První značková prodejna mimo Itálii je v Praze Značka Crazy prožila v minulých letech boom. Rostla celosvětově, ale zdaleka nejvíc si získala Čechy. I proto čerstvě vznikl obchod Crazy Store zaměřený jen na tuto italskou značku, zrovna v Praze. A to jako vůbec první prodejna tohoto typu na světě mimo rodnou Itálii.

a značkou Crazy a její distribucí do Česka a na Slovensko stojí Ivo Šmíd, mimochodem majitel vršovického Skicentra Eden. Právě on společně s partnerkou Gabrielou Hartmannovou pomohli na žádost centrály vybudovat obchod pod hlavičkou Crazy Store, který odpovídá italským standardům a nabízí co nejširší kolekci značky.

Nový e-shop crazyidea.cz

Společně s novou kamennou prodejnou vznikl i nový e-shop, který najdete pod doménou crazyidea.cz. Kamenná prodejna slouží i jako výdejní místo, takže už nyní si rovnou od stolu můžete objednat, co se vám líbí, a při převzetí si oblečení vyzkoušet a případně vyměnit za vhodnější. „Crazy se v Česku prodává ve více než třiceti obchodech, se Slovenskem jejich počet vystoupá na šedesát. Ale žádný z nich není schopen odebrat tolik modelů, aby si klienti mohli vybírat ze všech dostupných barev nebo velikostí. Což může znamenat problém, že se najdou zákazníci, které prodejny nebudou schopny uspokojit,“ vysvětluje důvod vzniku kamenné prodejny Ivo Šmíd. „Italští

majitelé značky mají zkušenosti z vlastního trhu, kde provozují 12 obchodů, některé z nich jako franšízy, a právě oni mě s podobným nápadem oslovili. Tak společně otevíráme provozovnu, která bude sloužit i jako plnospektrální show room. Jde nám hlavně o to ukázat Crazy v plné síle, komplexně, pohromadě a na jednom místě,“ vysvětluje. Crazy se dnes prodává v některých outdoorových sítích, ale hlavně u malých sportovních prodejců, kteří do svého podnikání vkládají srdce a ke značce si vybudovali vztah. Na trhu je čtyři roky a za tu dobu se její prodeje zněkolikanásobily. Dnes tvoří Česko velmi významné procento celkových prodejů značky a nová prodejna má přispět k tomu, aby se tento pozitivní trend nezastavil. Jste-li i vy vyznavači Crazy, vydejte se do pražských Vršovic, kde si nabídku značky můžete prohlédnout a vyzkoušet na vlastní kůži.

Crazy Stores Vršovická 1525, Praha 10 Otevírací doba: po–pá 10–19 hod. Tel.: +420 602 133 223

www.crazyidea.cz

120

ADVERTORIAL

Stylové skialpové oblečení v

NIXSKI

Chcete si vybrat skialpové oblečení a kompletní vybavení na jednom místě? Dobře a v klidu zaparkovat či si dát při výběru čaj nebo kávu? Máme pro vás jednoznačně největší výběr skialpových značek i velmi široké produktové spektrum napříč jednotlivými kolekcemi. Odborně vyškolený personál, jak po technické, tak i stylové stránce, se na vás bude těšit 7 dní v týdnu.

bchod vám nabídne v příjemném prostředí a na více než 500 m2 prodejní plochy, sportovní oblečení značek Ortovox, Crazy Idea, Martini, Maloja, Mountain Equipment, ATK, Black Crows, Scarpa, Movement, 2K a dalších včetně poradenství a komplexního servisu. Díky značce Ortovox zde najdete absolutně nejširší nabídku produktů – od oblečení, lavinové výbavy, vyhledávačů či bivakovacích vaků přes dokonalé batohy vhodné na jednodenní či vícedenní turistiku až po batohy lavinové. Velký důraz Ortovox klade na komfort a zpracování té nejkvalitnější vlny. Vlna, která absolutně nekouše a má vynikající termoizolační vlastnosti, dlouhou životnost s velmi jednoduchou údržbou, je pod tím nejpřísnějším dohledem zpracovávána z vybraných tasmánských farem. Materiály, ať už tasmánské merino s dokonalou funkčností, nebo Dermizax, Pertex Quantum či speciální softshell, jsou zastoupeny v celé kolekci a vyberete zde vše od základních funkčních vrstev až po vnější, hardshellové. Tradicí u nás je také rakouská precizní značka Martini Sportswear, která je známá nejen krásným designem, ale i kvalitním zpracováním. Vše je široce zastoupeno v dámské i pánské skialpové kolekci, kde lze důmyslně kombinovat vše od primaloftových bund až po strečové, od technických vest po kalhoty a doplnit širokým výběrem čepic, čelenek a rukavic. Italský šarm a design s vysokou kvalitou se odráží ve značce Crazy Idea, kde kromě výjimečného designu v dámské i pánské kolekci můžete počítat s vynikajícími vlastnostmi oblečení. S technologiemi jako Pertex Quantum nebo Dermizax jsou odolné i v extrémních podmínkách a navíc dobře kombinovatelné.

U nás si i díky dalším skialpovým značkám jako Maloja nebo Mountain Equipment vybere opravdu každý a rádi vám odborně poradíme nejen s výběrem skialpových lyží, bot, ale i lavinových vyhledávačů či třeba přileb, abyste byli při vašich skialpových výpravách co nejspokojenější.

Prodejna NIXSKI Store Velká 144 753 01 Hranice - Velká Tel.: +420 770 147 322

www.nixski.cz

121

SNOWTEST

SNOW TEST SKIALP 2021 Letos jsme kromě standardního testu sjezdových lyží uskutečnili i test lyží určených pro skitouring. Nebo jak se pěkně česky říká pro „skialpinismus“. Události v posledních dvou letech tomu značně napomohly. Uzavřená lyžařská střediska vyhnala lidi do vyšších poloh našich i zahraničních hor, a navíc pěkně po svých. Kdo měl v Čechách ruce a nohy, byl najednou skialpinista.

TEXT: PETR SOCHA

ení to poprvé, co ve SNOW testujeme materiál určený pro skitouring. Boty, oblečení, lyže, vázání. Ale vždy to byl spíše nějaký zajímavý doplněk našeho standardního živobytí: upravených sjezdovek a všeho, co s nimi souvisí. Doba nás ale posunula do nedotčených hor, lyžařské areály jsme najednou pouze míjeli a upravené sjezdovky se stojícími vleky začali vnímat pouze jako vhodné nástupové trasy někam dál, na hřebeny. Naše vnímaní života se posunulo stejně, jako se rozšířily naše obzory ve vnímání nového vybavení, které se nám začalo objevovat na nohách i pod nohama.

Testování skialpů

Testovat lyže, nebo obecně vybavení pro skitouring, není zdaleka tak jednoduché, jako testovat vybavení pro sjezd. Nemáte k dispozici vlek, který by vás tahal nahoru a dolů a umožnil tak opakovaně vystavovat lyže různé rychlosti, podkladu i sklonu svahu. A navíc nestačí hodnotit pouze sjezd, ale i další disciplíny, zejména tedy chůzi

122

do kopce, o které skitouring je. Mnohé renomované testy skitouringového vybavení probíhají často na relativně malém prostoru. Krátký výběh do kopce, sundání stoupacích pásů, krátký sjezd dolů v kombinaci upraveného a neupraveného terénu. Je to jedna z cest, jak dosáhnout v krátké době kompaktního hodnocení. Ale my jsme se rozhodli, že skialpové lyže zaslouží víc. Měli jsme na to čas celou zimu, nic nás nerušilo a na skialpech jsme v Krkonoších chodili denně a téměř pokaždé na jiných. Měli jsme zcela ojedinělou možnost testovat dlouhodobě, intenzivně, vracet se a zkoušet, co kterým lyžím, pásům vázáním a botám sedí nejlépe. V následujících řádcích se vám pokusím stručně popsat, kterými kritérii jsme se při testování zabývali a proč.

Stoupání

Pro kategorii skitouringu zcela stěžejní téma. Ač by se laikovi mohlo zdát, že chodit nahoru je prostě chodit nahoru, problematika je mnohem širší. Kromě hmotnosti

lyží, potažmo celého setu spolu s vázáním a botami ovlivňuje chůzi do kopce ještě jeden faktor. A to je vykrojení lyží, jejich tvar. Skialpové lyže jsou typicky méně vykrojené. Poloměry atakující hranici 20 metrů i v kratších délkách nejsou výjimkou. Proč? Méně vykrojené lyže perfektně drží směr při chůzi. Nejvíce se to projevuje v mírných pasážích výstupu, typicky na upravených lesních cestách. Více vykrojené lyže mají tendenci „šněrovat“, neustále někam mírně uhýbat a nedržet přímý směr. Výraznější vykrojení ale poznáte i při traverzování ve strmějších pasážích výstupu. Vykrojené lyže mají tendenci zatáčet, zařezávat se do podkladu a opět nedržet směr. Větší problém je však kontakt hrany s podložkou. Při malém vykrojení hrana perfektně drží po celé délce, při výrazném se naopak „chytne“ nejdříve ve špičce a patě a v oblasti vedle boty zůstává vzhledem k užšímu středu prostor až do chvíle, než lyži dostatečně prošlápnete až na povrch. Proto jsou lyže „konzervativních“ tvarů hodnoceny pro chůzi lépe než moderní carvingový střih.

FOTO: PETR HAVELKA – SNOW

Sjezd

Motivace chodit nahoru může být různá. Někdo chodí, aby chodil, někdo chodí, aby mohl sjíždět. Ale cesta dolů na stejných lyžích, na kterých jste absolvovali cestu nahoru, je pro všechny společným jmenovatelem. Podle své motivace ke stoupání však volíte ten správný model lyží. Ten, kdo chodí pro zlepšení fyzičky, bude volit úzké lyže, které se při chůzi nepletou a navíc jsou lehké. Kdo chodí zejména za účelem kvalitního a náročného sjezdu, bude volit lyže spíše širší a s vlastnostmi či materiálovou skladbou, která je vhodnější pro sjezd, ale zároveň něco váží. Nejvíce z nás však hledá něco mezi. Pravý univerzál, který nebude při chůzi překážet, nebude úplně těžký, ale zase ne úplně lehký, aby se na něm dalo jet dolů. Do volby ideálních lyží promlouvá i terén, ve kterém budete jezdit. Na upraveném nebo tvrdém podkladu budou stačit užší lyže, v hlubokém sněhu jsou potřeba naopak široké. Šířka pod botou ale zároveň není

jediným určujícím parametrem. Jedná se spíše o celkový poměr šířek špičky, středu a paty, které vytváří celkovou plochu lyží, ale také vykrojení. Velká plocha znamená výtlak – to oceníte zejména v hlubokém sněhu. Tento poměr také určuje celkový tvar lyží, tedy vykrojení. Méně vykrojené lyže s větším poloměrem se mnohem lépe chovají ve všech druzích neupraveného terénu, zejména pak v hlubokém sněhu a v krustě. Všude tam je výrazné vykrojení na škodu a lyže výrazného carvingového střihu se v takových podmínkách chovají neklidně, ve zmíněné krustě dokonce nevypočitatelně. S podmínkami souvisí i podélná a torzní tuhost lyží. U skitouringových lyží se klade důraz hlavně na hmotnost. To znamená lehké a často tedy i měkčí dřevo v kombinaci s lehkými materiály jako jsou skelná, lněná a karbonová vlákna, která do určité míry nahradí standardní titanal využívaný pro

Pět modelů s největší plochou přepočítanou na délku 170 cm Značka

Model

Rádius (m)

Šířka středu (mm)

Plocha přepočítaná na délku 170 cm

K2 Wayback 88 20 88 1 650 Zag Ubac 89 20 89 1 605 Kästle TX87 15,5 87 1 597 Sasci Alpine 87 17,2 87 1 596 Elan Ripstick Tour 88 15,6 88 1 592 Plocha jednotlivých lyžích byla měřena ručně redakcí rozložením tvaru lyže na 11 lichoběžníků.

Pět nejlehčích modelů (přepočítáno na délku 170 cm) Značka

Rádius (m)

Model

Šířka středu (mm)

Plocha přepočítaná na délku 170 cm

Ski Trab Magico 2 178 85 2 101 Fischer Transalp 82 Carbon 169 82 2 112 Fischer Transalp 86 Carbon 169 85 2 213 Lusti Tour 82 170 82 2 260 Dynastar M-Vertical 88 172 88 2 273 Hmotnost lyží je převzata z údajů výrobců, vzhledem k odlišným vázáním šla těžko zjistit vlastním měřením.

Pět modelů s nejlehčí konstrukcí (s nejnižším poměrem plocha/hmotnost) Značka

Model

Index plocha/ hmotnost

Ski Trab Magico 2 1,39 Fischer Transalp 82 Carbon 1,41 Fischer Transalp 86 Carbon 1,45 Dynastar M-Vertical 88 1,45 Dynastar M-Tour 87 Ca 1,51 Plocha jednotlivých lyžích byla měřena ručně redakcí rozložením tvaru lyže na 11 lichoběžníků.

vyztužení jádra u sportovních sjezdových lyží. Ale jen do určité míry. Dobrá skladba těchto vláken, zejména pak karbonových, dokáže lyže vyztužit zejména v torzi, takže solidně drží i na tvrdším povrchu. To ostatně u skialpů oceníte nejen při sjezdu, ale i při náročném traverzování na ledovatém povrchu. S podélnou flexí je to už ale horší. Buď jsou lyže příliš tvrdé, nebo příliš měkké. Opět ale záleží na co. Příliš tvrdé lyže se nehodí do měkkého terénu, ale vyniknou na tvrdém podkladu. Měkčí lyže naopak výborně kopírují povrch, chovají se ukázkově v hlubším sněhu, ale na ledě ztrácí. Najít naprostý ideál je u skitouringových modelů mnohem obtížnější než u těch sjezdových, kde téměř nezáleží na hmotnosti a volba materiálů ke stavbě lyží je omezená pouze cenou. Obecně platí, že skialpové lyže nemají být vzhledem ke svému použití tvrdé. Spíše naopak. Ale určité kompromisy to ve srovnání se standardními sjezdovými modely vždy přinese.

Lyže v testu seřazené dle hmotnosti Značka

Model

Délka lyže Šířka středu (cm) (mm)

Hmotnost lyže (pár)

Fischer Transalp 82 Carbon 169 82 2 100 Ski Trab Magico 2 178 85 2 200 Fischer Transalp 86 Carbon 169 85 2 200 Lusti Tour 82 170 82 2 260 Dynastar M-Vertical 88 172 88 2 300 Blizzard Zero G 085 178 85 2 380 Movement Logic 86 169 86 2 400 Armada Tracer 88 172 88 2 450 Atomic Backland 85 172 85 2 480 Dynastar M-Tour 87 Ca 179 87 2 500 Blossom Xplore 85 172 85 2 500 Kästle TX87 174 87 2 520 Zag Ubac 89 176 89 2 540 Scott Superguide 88 170 86 2 540 K2 Wayback 88 174 88 2 550 Salomon MTN Explore 88 169 88 2 550 Dynafit Radical 88 174 88 2 600 Sasci Alpine 87 172 87 2 640 Elan Ripstick Ripstick Tour 88 177 88 2 660 Wedze MT 85 176 85 2 800 Stöckli Edge 88 174 88 3 070 Hmotnost lyží je převzata z údajů výrobců, vzhledem k odlišným vázáním šla těžko zjistit vlastním měřením.

Na testování se podíleli: Ondřej Novák, Michael Turek, Jan Klouček, Tomáš Binter, Lukáš Vavrda, Petr Havelka, Petr Socha

123

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

SNOWTEST

Test skialpů 90+ Výsledky testu skialpových modelů širokých 90 mm a více najdete ve SNOW 135

Vázání

Do výsledných vlastností touringových lyží ale výrazně promlouvá i systém vázání a uchycení boty na lyži. Čím lehčí, tím jednodušší, ale tím také pevnější. Standardní „pinová“ vázání jsou velmi lehká, ale botu fixují na lyži v podstatě na pevno, navíc bez jakékoliv podložky, která by umožňovala plynulý průhyb lyže pod vázáním. Naopak standardní sjezdové vázání pracuje s určitou flexí. Botu sice pevně drží, ale zároveň dokáže flexibilně reagovat na průhyb lyže. Uzamčení boty v „pinech“ může na tvrdším podkladu působit až nepříjemně. Ovládání lyží je nesrovnatelně horší než u běžného sjezdového vázání a tento pocit přestanete vnímat až v hlubokém sněhu nebo na velmi měkkém povrchu. Ale ani tam to není úplně ideální. Různých řešení, která používají piny ve špičce jen pro výstup, na trhu každoročně přibývá. V minoritě rozhodně nejsou ani vázání, která disponují standardní sjezdovou patou, jež umožňuje plnohodnotnou

flexi, špička je však stále umístěna v pinech. Bohužel takřka všechna podobná vázání zatím naráží na limit vyšší hmotnosti a jsou určena spíše tam, kde požadavky na výkon a bezpečnost při sjezdu převyšují nad nízkou hmotností.

Lyže v testu abecedně Délka lyže Rádius Šířka špičky Šířka středu Šířka paty Hmotnost (cm) (m) (mm) (mm) (mm) lyže (pár)

Značka

Model

Armada Atomic Blizzard

Tracer 88 Backland 85 Zero G 085

172 172 178

20,5 17 22

116,5 117 117

88 85 85

108,5 105,5 101

2 450 2 480 2 380

Blossom

Xplore 85

172

122

107

2 500

110 103 110 106 108 105 109 111 103 111 109 114 108 104 111 108 108

2 600 2 500 2 300 2 660 2 100 2 200 2 550 2 520 2 260 2 400 2 550 2 640 2 540 2 200 3 070 2 800 2 540

Dynafit Radical 88 174 20,5 121 88 Dynastar M-Tour 87 Ca 179 15 127 87 Dynastar M-Vertical 88 172 20 120 88 Elan Ripstick Tour 88 177 15,6 127 88 Fischer Transalp 82 Carbon 169 17 118 82 Fischer Transalp 86 Carbon 169 17 121 85 K2 Wayback 88 174 20 121 88 Kästle TX87 174 15,5 124 87 Lusti Tour 82 170 19 117 82 Movement Logic 86 169 14,5 122 86 Salomon MTN Explore 88 169 18 123 88 Sasci Alpine 87 172 17,2 132 87 Scott Superguide 88 170 17 123 86 Ski Trab Magico 2 178 23,1 118 85 Stöckli Edge 88 174 19,6 123 88 Wedze MT 85 176 19 122 85 Zag Ubac 89 176 20 123 89 Hmotnost lyží je převzata z údajů výrobců, vzhledem k odlišným vázáním šla těžko zjistit vlastním měřením.

124

Pro koho?

Každý výrobek, který testujeme, má svého koncového zákazníka. Zřídka se stane, že by lyže nebo boty byly zcela nevyhovující a nenašly vhodného majitele. U skialpových lyží letos tato situace vůbec nenastala, naopak jsme byli překvapeni, jak široké spektrum potenciálních zájemců dokáže každý model pokrýt. Záleží vlastně jen na preferencích. Proto jsme se snažili každé lyže doporučit na škále od začátečníka až po experta. Začátečník může být občasný rekreační skialpinista, který se drží spíše vyznačených tras a večerních procházek kolem lyžařského střediska, ale také ten, který není úplně nejlepší lyžař. Expert naopak hledá extrémně lehké lyže pro rychlé a časté výstupy a při sjezdu si s jejich neduhy dokáže snadno poradit. Za experta lze ale považovat i milovníka těžkých strmých sjezdů, který preferuje sjezdové vlastnosti lyží před jejich nízkou hmotností. Najít škatulku pro každého není v této specifické kategorii úplně snadné. Orientovat se lze i podle doporučené rychlosti, kterou lyže zvládnou. Lyže pro nejpomalejší jízdu patří velmi často mezi nejlehčí, a naopak. Ale ani to nemusí být vždy pravidlem. Je to složité? Ani ne, jen z toho opět vyplývá to, co píšeme každý rok. Čtěte, udělejte si předvýběr a nakonec testujte. Jenom osobní zkušenost vám napoví, které lyže vám budou nejlépe sedět. Navíc v kategorii, kde sjezd není jediným měřítkem a celkové naladění setu ovlivňuje i použité vázání a stoupací pásy.

SKIALP RECENZE

ARMADA Tracer 88 | HMOTNOST: 2 450 g (pár)

Řada lyží Tracer obsahuje hned čtyři modely lyží, které jsou podle výrobce určeny pro objevitele. Jinými slovy pro všechny, kteří jsou ochotni si pro pár dobrých oblouků někam dojít. Mezi čtyřmi šířkami od testovaných 88 mm až po úctyhodných 118 si vyberou všichni. Společným jmenovatelem je nízká hmotnost a univerzální „shape“ pro různorodé podmínky.

ZÁVĚR:

Tracer 88 mohou zaujmout široké spektrum lyžařů. Ryzí skialpinisté asi zůstanou věrní tradičnějším značkám a po Armadě spíše sáhnou ti, kteří už mají doma nějaké freeridovky a chtěli by něco podobně naladěného, jen CO PROZRADIL TEST: mnohem lehčího a užšího. Vhodné jsou moc. Lyže se ideálně chovají v rozbiNejužší verze Tracer 88 má lehké dřevěné tém terénu, vyhovuje jim jarní firn, ale ale i pro kondiční skitouring, kratší vejádro z karuby a s 1 225 gramy patří v ka- také upravená sjezdovka. Jsou klidné černí výlety, lehčí a méně náročné sjeztegorii skialpů do 88 mm mezi ty lehčí. a spokojené, pokud zůstávají na povrchu dy. Směrem dolů jim vyhovuje spíše Svým zaměřením, tedy především šířkou a nemusí se potýkat s opravdu hlubokým klidnější tempo, proto budou vhodné a hmotností, jsou nejužší „tracery“ určeny a těžším sněhem. Na to už jsou příliš i pro začínající a rekreační skialpinisty. pro rychlejší výstupy a podle výrobce měkké a chovají se trochu neklidně. ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) pro sjezdy na tvrdším i měkkém povrchu. Rocker ve špičce a freeridové krojení je Ledu nahrávají titanalové výztuhy pod také trochu limituje při chůzi, kde mají REKREAČNÍ SPORTOVNÍ EXPERT vázáním, které také omezují nebezpečí tendenci mírně vybočovat z přímého TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) vytržení vázání z lyží, hlubšímu a rozměk- směru. Ale vše vyvažují velmi dobrou lému sněhu jde naproti zase výraznější hmotností, která tentokrát není jen na LED MANŠESTR PRAŠAN rocker ve špičce. papíře. Celkově jsou „tracery“ při chůzi CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) Lyže patří spíše k měkčím, což povelmi příjemné, pocitově jako pírko tvrzuje i výrobce označením flexe 3–5 a skvěle se s nimi manévruje. NÁROČNÁ PRŮMĚRNÁ SNADNÁ na stupnici 1–10, kde desítka znamená RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) nejtužší. Výraznější rocker pomáhá při jízdě v měkkém sněhu, ale nesmí ho být NÍZKÁ STŘEDNÍ VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

TESTOVANÁ DÉLKA: 172 cm | PARAMETRY: 1 16,5–88–108,5, R: 20,5 m | ROCKER:

BLIZZARD Zero G 085 | HMOTNOST: 2 380 g (pár)

Touringové lyže s označením Zero G má značka Blizzard v kolekci již několik let, model Zero 085 (se středem 85 mm) patří k těm nejužším. Letošní verze nejsubtilnějšího „géčka“ z kolekce má vylepšené karbonové výztuhy a měla by oslovit široké spektrum lyžařů. CO PROZRADIL TEST:

85 mm je v dnešní době standard v kategorii skialpových univerzálek. Ostatně napovídá tomu i charakter celé kolekce Zero G, neboť dva další modely jsou významně širší (95 a 105 mm) a akcentují spíše sjezdovou část lyžařské túry. Ale zpět k námi testovaným Zero G 085: očekávali jsme od nich univerzálnost a ten nejlepší mix vlastností pro základní skitouring. A ony nás jednoduše nezklamaly. Testovali jsme nejdelší variantu (178 cm) s vázáním Marker Alpinist 12. Lyže samotná má v této délce necelých 1 200 gramů, což se odráželo ve skvělých vlastnostech při výstupu. Do kopce má lyže výraznou agilitu, dobře drží směr i stopu. Bez problémů si poradila s tech-

126

nickými a strmými výstupy v lese, v prudkém svahu či na tvrdém podkladu. Při otočkách nezlobí a je celkově spolehlivá. Dalo by se očekávat, že lyže, která pozitivně překvapí svými vlastnostmi při výstupu, může mít rezervy při cestě dolů. Opak je pravdou. Konstrukce ze dřeviny paulovnie vyztužená rámem z dvousměrného karbonového úpletu dává lyži potřebnou torzní tuhost a zároveň přirozený a funkční průhyb. Vše je namixováno tak, že lyže je naprosto spolehlivá i v těžkých podmínkách, jako je krusta, přefoukaný nebo těžší jarní sníh. Lyže má v testované délce poloměr oblouku 22 metrů, jehož hlavním benefitem je klid a rozvaha ve zmíněných těžších podmínkách, takže se lyže nekouše a plynule zahajuje oblouk.

ZÁVĚR:

Skvělá univerzálka, která splní i ta nejvyšší očekávání. Vhodná pro sportovce, kteří chtějí kromě solidních hmotnostních parametrů pro výstup i stabilitu a kvalitu při sjezdu. Lyže je vhodná na celodenní túry, poslouží pro večerní fitness touring, ale naprosto hravě zvládne i vícedenní přechody s těžkými technickými sjezdy.

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) LED

MANŠESTR

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Michael Turek

TESTOVANÁ DÉLKA: 178 cm | PARAMETRY: 1 17–85–101, R: 22 m | ROCKER:

SKIALPOVÝ SET

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

SKIALP RECENZE

ONDŘEJ NOVÁK ODBORNÝ REDAKTOR SNOW

Atomic Backland

Kolekce Backland odkazuje svým názvem někam dozadu. Do země, která není tolik na očích jako nablýskaná lyžařská střediska, do země, kde se budete prát jen sami se sebou, s počasím a s nedotčenými horami. Skitouringová řada Backland obsahuje kromě několika modelů lyží v šířkách 65–107 mm i touringové vázání a celou kolekci bot. Pojďme se podívat, jak se nám celý set zamlouval v testu. Backland 85

odel lyží Backland 85 už můžeme považovat za stálici kolekce rakouského výrobce Atomic. Ten se řadí mezi klasické skialpové značky, s výrobou (zdaleka nejen skialpových) lyží má zkušeností mnohem více než většina jiných. A to se projevuje i u nových „backlandů“. Backland 85 mají dřevěné jádro, které je vyztuženo karbonovou „kostrou“, procházející celou lyží od špičky až po patu. Klasický camber je doplněn zhruba 15% rockerem ve špičce a technologií HRZN Tech, která se podepisuje na lepší průchodnosti lyží měkkým a hlubokým sněhem. Jedná se o specifickou úpravu zasahující špičku, bočnice i ocas lyže, kterou ostatně najdeme na všech freeridových a některých allmountainových modelech značky a je léty prověřená. Backlandy váží 1 240 gramů a patří tak k lehčímu průměru kategorie. Na hmotnosti jim přidává jen vázání Atomic Backland Tour, které i s brzdami atakuje hranici 400 gramů, ale odmění se vám vynikajícími sjezdovými vlastnostmi a snadným, návykovým ovládáním. Stejné vázání najdeme i v kolekci sesterského Salomonu, a pokud odhlédneme právě od nepatrně vyšší hmotnosti, řadíme ho v kategorii pinových vázání mezi naše nejoblíbenější. Vynikající vlastnosti při sjezdu ale ukazují i samotné lyže a je vidět, že zkušenost velkého výrobce se nezapře. Poctivá konstrukce vás podrží i na tvrdším povrchu a 85 mm kupodivu velmi dobře posloužilo i v čerstvém hlubokém sněhu. Testéři Backland 85 označili za jeden z nejlepších kousků v testu právě pro ide-

ální mix vlastností, který z backlandů dělá vyváženou univerzálku v podstatě na jakýkoliv druh skialpování. Skvěle poslouží začátečníkům při fitness procházkách kolem resortu, ale dovedu si je bez limitu představit i ve vysokých horách při několikadenních přechodech.

Backland Carbon

Pokud to se skitouringem myslíte vážně, doporučuji zkompletovat testované lyže s výbornými botami Backland Carbon. Ty jsem si oblíbil už při prvních krocích, možná dokonce už při obouvání. Jsou velmi lehké, ve velikosti 26 Mondo váží pouhých 1 100 gramů, snadno se nazouvají, tenká botička se po pár krocích skvěle přizpůsobí noze a pohyb komínu v rozsahu 74 stupňů mi dal okamžitě zapomenout na fakt, že jdu na túru v lyžařských botách. Backland Carbon patří mezi užší a sportovně zaměřené boty. Počítejte s šířkou 98 mm, kterou si můžete nechat v obchodě přizpůsobit na vaši nohu díky technologii tepelného tvarování Memory Fit, a s flexí 110, jež pohodlně stačí pro sportovnější pojetí jízdy. Boty mají velmi návykové ovládání. Nártové přezky nahrazuje BOA systém – pomocí masivního kolečka právě v oblasti nártu dotáhnete boty velmi přesně na nohu, masivní, a tedy snadno ovladatelný i v rukavicích je i systém přepínání režimu chůze a sjezdu. Pro chůzi můžete uvolnit jedním

pohybem i jedinou přezku na komínu, naopak booster, podobný těm ze závodních sjezdových bot, je velmi pružný a nemusíte ho extra povolovat.

Pro koho?

Set lyží a bot Backland uspokojí velmi široké spektrum zákazníků. Lyže toho zvládnou mnoho a bez limitů uspokojí i experty. Boty jsou zaměřené spíše na chůzi, kde poskytují maximum rozsahu pohybu, při sjezdu mírně ztrácí spíše měkčím projevem. Jejich nespornou výhodou je ale možnost individuálního přizpůsobení, a tedy velmi dobrého usazení na noze. Pokud o nich budete přemýšlet, volte určitě stejnou velikost, jako má vaše chodidlo. I přes užší a těsnější pocit při prvním obutí sednou po následném tepelném vytvarování skeletu jako od krejčího a nemusíte se bát žádných odřenin a puchýřů. Backland za tým testérů SNOW jednoznačně s palcem nahoru.

ATOMIC BACKLAND 85 PARAMETRY: 1 17–85–105,5, R: 17 m ROCKER: HMOTNOST PÁRU: 2 480 g @ 172 cm (3 274 g vč. vázání)

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) LED

MANŠESTR

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

127

SKIALP RECENZE

BLOSSOM Xplore 85 TESTOVANÁ DÉLKA: 172 cm | PARAMETRY: 1 22–85–107, R: 17 m | ROCKER:

| HMOTNOST: 2 500 g (pár)

CO PROZRADIL TEST:

Když říkám solidní sjezdové vlastnosti, myslím tím projev, který se značně přibližuje k běžným sjezdovým lyžím sportovního zaměření. A přitom s velmi solidní hmotností, která se v testované délce 172 cm pohybovala na hranici 1 250 gramů. Za tu může jádro z lehké dřeviny paulovnie, které je vyztuženo skelnými a karbonovými vlákny. Zajímavé je použití capové konstrukce i titanalu v oblasti pod vázáním. Při sjezdu jsou velmi zábavné, výborně drží na tvrdém povrchu, a pokud si poradíte s užším středem 85 mm, podrží vás i v hlubším sněhu. Mají solidní torzi v kombinaci s měkčí flexí, která se pozitivně projevuje ve snadném, až

k užšímu středu čekali. Na tvrdém podkladu drží i navzdory své nižší hmotnosti a mohou tak být zajímavým téměř hravém ovládání. Na tom se podílí kandidátem i pro občasné allmouni velmi mírný rocker ve špičce. tainové použití na sjezdovce. Nejsou Při stoupání se chovají předvídatelně, zaměřeny na rychlost při stoupání, ani byť jejich zajímavě tvarovaná a širší špič- na extrémní sjezdy. Ale pro jednodenka má někdy mírnou tendenci zatáčet. ní túry se středně náročnými sjezdy Celkově je ale jejich tvar vyváženou budou jedny z nejlepších. kombinací pro chůzi i sjezd. V těžších traverzech se na ně lze spolehnout nejen ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) pro dobré držení na hraně, ale i pro snadnou ovladatelnost při otočkách. REKREAČNÍ SPORTOVNÍ EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda)

ZÁVĚR:

Pokud hledáte jedny jediné touringové lyže na všechno, mohly by Xplore 85 být tím pravým kandidátem. Při výstupu oceníte nízkou hmotnost i jejich obratnost, při sjezdu jsou překvapivě dobré i v hlubokém sněhu, rozhodně více, než bychom vzhledem

LED

MANŠESTR

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

Skialpovka Xplore 85 italského výrobce Blossom byla v testu zajímavým osvěžením. Svým tvarem i designem vybočuje z typických skitouringových lyží a cílí spíše na patrioty značky a obecně všechny, kteří očekávají solidní sjezdové vlastnosti i v této kategorii vybavení.

VIDEO

DYNASTAR M-Tour 87 Ca

| HMOTNOST: 2 500 g (pár)

Za dlouhým názvem se skrývají sympatické skitouringové lyže francouzského výrobce Dynastar, které svým tvarem jasně odkazují na legendární freeridové a freetouringové modely Cham. Výrazný rocker ve špičce v kombinaci s její šířkou je předurčuje do hlubšího sněhu, horších podmínek a celkově prostě na sjezd. Ale nepředbíhejme. CO PROZRADIL TEST:

Lyže mají lehké dřevěné jádro z paulovnie, které je vyztuženo karbonovými vlákny. Zajímavé jsou však plnohodnotné ABS bočnice po celé délce lyží, které lépe přenáší impulsy jezdce na hrany a celkově zlepšují grip na tvrdém podkladu. Vynikají hlavně při sjezdu. Široká špička s výrazným rockerem skvěle plave v hlubokém sněhu, mírný rocker v patě zase hlídá přílišný rebound na konci oblouku. Na tvrdším povrchu jsou lyže dostatečně stabilní a tuhé v torzi, pozor je třeba dát jen na ideální postoj na středu lyží, aby vás nevytrestala mírně rockerová pata a zároveň jste lyže zatížili už od špičky. Ale jinak se s nimi můžete pustit téměř do čehokoliv.

128

Při výstupu mají vzhledem ke svému tvaru tendenci trochu „šněrovat“, široká špička má pak limity v užší prošlápnuté stopě. Ale při traverzování i na tvrdém kopci se chovají ukázkově. Vykrojení totiž není nijak výrazné.

hmotnosti očekávají sjezdový výkon na úrovni užších freeridových lyží. Nejvíce doporučit je můžeme pro jednodenní túry kombinované s pěknými sjezdy.

ZÁVĚR:

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne)

Dynastar M-Tour 87 Ca najdou široké REKREAČNÍ SPORTOVNÍ EXPERT využití. Mohou velmi dobře posloužit TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) jako allmountain i na upravených tratích, ale svoje místo mají ve volné LED MANŠESTR PRAŠAN přírodě, nejlépe tam, kde očekáváte kvalitní sjezdy. Při chůzi mírně naráží CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) na limity svého specifického tvaru, NÁROČNÁ PRŮMĚRNÁ SNADNÁ ale na druhou stranu jsou příjemRYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) ně lehké a obratné. Své příznivce najdou mezi těmi, kteří kromě solidní NÍZKÁ STŘEDNÍ VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

TESTOVANÁ DÉLKA: 179 cm | PARAMETRY: 1 27–87–103, R: 15 m | ROCKER:

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/video/6818

SKIALPOVÝ SET

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

SKIALP RECENZE

ONDŘEJ NOVÁK ODBORNÝ REDAKTOR SNOW

Dynafit Radical 88 Představovat značku Dynafit je mezi skialpinisty házení hrachu na zeď. Dynafit platí za synonymum skitouringu a při jejím vyslovení většině uživatelů naskakují obrazy zasněžených plání, lehkých vázání, legendárních bot a znalcům také mnoho patentů, které posunuly skitouring o pěkný kus vpřed. Ale hlavně ho přenesly od horolezců a závodníků mezi běžné rekreační lyžaře. A právě pro ty je určena i testovaná novinka, lyže Dynafit Radical 88. Jaké jsou?

adical 88 mají dřevěné jádro z topolu, které je vyztuženo po celé délce karbonovými vlákny a v oblasti pod vázáním i vrstvou titanalu, jež by měla vedle zlepšení jízdních vlastností eliminovat případné vytržení vázání z lyží. V testované délce 174 cm váží 1 300 gramů, což je řadí v testované kategorii spíše k těžším kouskům, ale vyšší hmotnost je v tomto případě vykoupena solidními vlastnostmi při jízdě z kopce. Tam totiž velmi univerzální „radicaly“ vynikají. Stabilní konstrukce s plnohodnotnými ABS bočnicemi velmi dobře reaguje na veškeré impulsy jezdce, lyže jsou velmi stabilní na tvrdém podkladu, ale s dostatečnou plochou a středem na hranici devíti centimetrů perfektně plavou v hlubokém sněhu. Mají výraznější rocker ve špičce, který citelně pomáhá zahajovat oblouky, ale také v kategorii netradiční mírný rocker v patě, který usnadňuje ukončení oblouků na tvrdším povrchu a eliminuje přílišný rebound v hlubším sněhu. Právě konstrukce

rockerů je u tohoto modelu velmi zajímavá. V každé nabízené délce je rocker ve špičce i v patě jinak dlouhý, což je v kategorii skialpových speciálek spíše unikátní. Díky tomu totiž efektivní hrana odpovídá proporčně délce lyží. Při chůzi se chovají Radical 88 ukázkově. Velmi dobře drží stopu, jsou perfektně vyvážené, a tedy obratné při otočkách, lze se na ně bez problému spolehnout i v těžších traverzech. Jediným limitem tak zůstává vyšší hmotnost, která se v kombinaci se setovým vázáním Dynafit Radical při chůzi projeví.

Pro koho?

Dynafit Radical 88 cílí na začínající skialpinisty, kteří chtějí pořídit jednoduše kompletní kvalitní vybavení – nabízí se totiž v setu s namontovaným vázáním a pásy Pomoca. I cena je relativně přívětivá, zejména pokud přihlédneme k faktu, že se jedná o set renomovaného výrobce. Ten, kdo se pro Radical 88 rozhodne, určitě neudělá chybu. Lyže jsou velmi univerzální, zvládají široké spektrum terénů a svým jízdním projevem připomínají standardní Set s předmontovaným vázáním a pásy se nabízí i ve variantě pro dámy

sjezdové lyže. I proto je to dobrá volba pro náročné začínající skialpinisty, kteří mohou chtít od své lyže i třeba občas sjet sjezdovku. Navíc si v rámci „systému Radical“ můžete pořídit esteticky sladěné boty a kompletní sadu oblečení. Pokud se tedy smíříte s vyšší hmotností lyže při chůzi a vyměníte ji za velmi dobré sjezdové vlastnosti, budete spokojeni. Pokud jste ale chrti a řešíte každý gram, podívejte se v kolekci Dynafitu o kousek výše.

DYNAFIT RADICAL 88 PARAMETRY: 1 21–88–110, R: 20,5 m ROCKER: HMOTNOST PÁRU: 2 600 g @ 174 cm

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) LED

MANŠESTR

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

129

SKIALP RECENZE

VIDEO

DYNASTAR M-Vertical 88

| HMOTNOST: 2 300 g (pár)

s nízkou hmotností, která jim umožní snadné a rychlé stoupání v kombinaci s méně náročnými sjezdy. Zvládnou samozřejmě i těžší sjezdy, ale pouze pod vedením zkušeného jezdce či experta, a navíc v klidnějším tempu. Nízká hmotnost nakonec vždy narazí Jsou lehké. Velmi lehké. Nejen na papíře, konstrukce s plnohodnotnými bočnicemi na svoje limity při sjezdu. Nejlépe je ale i na nohou. I s rentalovým modelem využijete na jednodenní výkonnostní je vyztužena čedičovými vlákny, která vázání, který není z nejlehčích, byly při mají vlastnosti nepodobné sklolaminátu, túry, ale zkušený expert si je vzhledem výstupu zcela návykové. Pochválit musím nicméně s úsporou 25 % hmotnosti. k nízké hmotnosti vezme i na vícedeni jejich snadnou ovladatelnost a skvělé ní přechod ve vyšších horách. Nízká hmotnost se kupodivu nijak vyvážení, které se projevilo zejména při zásadně nepodepsala na sjezdových otočkách, ale i při kličkování v lese, kde vlastnostech „verticalů“. Na měkkém sněÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) je třeba často měnit směr výstupu. Mají hu se chovají předvídatelně, na tvrdším standardní tvar, žádné výrazné vykrojení, podkladu spolehlivě drží v pomalejších REKREAČNÍ SPORTOVNÍ EXPERT a tedy i celkově větší plochu. Při chůzi rychlostech, při zvýšení tempa už začínají TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) tedy příkladně drží směr, nikam neuhýba- být ale neklidné. Jsou velmi měkké pojí ani ve směru přímo, ani při náročnějších délně, takže se snadno ovládají a v čerLED MANŠESTR PRAŠAN traverzech, kde i přes odlehčenou konstvém sněhu, nebo obecně na měkčím, CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) strukci solidně a spolehlivě drží na hraně. jsou tak výtečné. Právě jejich konstrukce je velmi zajímaNÁROČNÁ PRŮMĚRNÁ SNADNÁ vá. Na výsledné hmotnosti pod hranicí ZÁVĚR: RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) 1 200 gramů v testované délce 172 cm se Doporučit je můžeme všem, kdo kromě lehkého jádra z paulovnie podehledají vyváženou univerzálku NÍZKÁ STŘEDNÍ VYSOKÁ

Letos jsme mohli porovnat dva rozdílné přístupy ke skitouringovým lyžím u stejného výrobce. Zatímco výše najdete recenzi na lyže M-Tour 87 CA, pustíme se tentokrát do modelu M-Vertical 88, jenž jde v porovnání s M-Tour více tradiční cestou a je určen pro skialpinisty, kteří ocení zejména nízkou hmotnost a velmi předvídatelné chování. CO PROZRADIL TEST: pisuje i netradiční materiál. Sendvičová

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

TESTOVANÁ DÉLKA: 172 cm | PARAMETRY: 1 20–88–110, R: 20 m | ROCKER:

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/video/6819

VIDEO

FISCHER Transalp 82 Carbon

| HMOTNOST: 2 100 g (pár)

Další z široké kolekce skitouringových lyží Transalp má 82 mm na středu a cílí na široké spektrum uživatelů. Od mírně pokročilých, či dokonce začínajících skialpinistů, až po experty, kteří ocení nízkou hmotnost a stále solidní sjezdové vlastnosti. CO PROZRADIL TEST:

V testované délce 169 cm váží jedna lyže pouhých 1 050 gramů. V kombinaci s lehkým vázáním Fischer Tour Race jsme se tak dostali pod neuvěřitelných 1 200 gramů. S takovou hmotností je radost se vydat na jakýkoliv výšlap, ať už preferujete jen kratší večerní procházky, rychlé jednodenní túry, nebo vícedenní přechody. Lyže jsou při chůzi pocitově velmi lehké, skvěle ovladatelné a obratné při otočkách a i přes výraznější vykrojení drží solidně v těžších traverzech. Jejich měkčí naladění a užší střed je předurčují spíše ke sjezdům na upraveném, nebo v méně náročném terénu. V hlubokém sněhu jsou už příliš měkké a na limity naráží také menší plochou s užším středem.

130

Naopak v torzi jsou poměrně tuhé, což oceníte na pevnějším podkladu, v ufoukaném sněhu nebo v krustě. Jsou velmi dobře ovladatelné zejména v nižších rychlostech, ve vyšším tempu už mohou být vzhledem ke své hmotnosti trochu neklidné.

ZÁVĚR:

Výrobce je doporučuje spíše pro zkušenější skialpinisty nebo pro experty. Ti si je často volí právě pro jejich nízkou hmotnost a užší střed, který umožňuje snadnou a rychlou chůzi. Zároveň čím užší, tím lépe drží při traverzování. Ale úzký střed také umožňuje rychlejší reakci a přehranění v obtížných podmínkách. Naše doporučení směřuje kromě expertů

i k začátečníkům a mírně pokročilým, pro které jsou lyže také velmi dobře vyladěny. Pokud se naopak počítáte mezi experty, hledáte univerzálnější lyže i pro sjezd a nevadí vám 4 mm na středu navíc, zvolte model Transalp 86 Carbon, jenž i přes totožnou konstrukci vykazoval v testu lepší jízdní vlastnosti, byť na úkor mírně vyšší hmotnosti a širšího středu, který může být pro spoustu skialpových nadšenců naopak limitujícím faktorem.

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) LED

MANŠESTR

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

TESTOVANÁ DÉLKA: 169 cm | PARAMETRY: 1 18–82–108, R: 17 m | ROCKER:

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/video/6827

SKIALP RECENZE

SKIALPOVÉ LYŽE

PETR SOCHA ŠÉFREDAKTOR SNOW

Slovinská firma Elan se skialpu věnuje již dlouhá léta a vždy mířila vysoko – na jejích lyžích například podnikl Davo Karničar v roce 2000 historicky první sjezd z Everestu. Od té doby se nabídka materiálu na skitouring vyvíjí společně s tím, jak se vyvíjí poptávka po něm. K primárně chodicí řadě Ibex představil pro letošek Elan i zcela novou sérii lyží Ripstick Tour pro chůzi, ale i náročnější sjezd.

osvědčených firemních technologií si Ripstick Tour vzaly například dřevěné jádro nebo slavné Amphibio, asymetrický rocker, který zohledňuje jiné nároky lyžaře na vnitřní a vnější hranu. Zcela nejviditelnější technologií je ale tzv. Carbon Bridge Technology, což v praxi znamená, že mezi jádrem a horními vrstvami „sendviče“ je integrovaná výztuha kruhového průřezu z karbonu, tyčka, jejímž účelem je absorbovat vibrace, potažmo zvýšit stabilitu.

Co prozradil test

Nutno dodat, že vzhled lyže vypadá díky výztuze unikátně, líbil se nám ale i celkový design stavějící na utlumených barvách rozsvícených reflexními detaily, nápisy a bočnicemi. Celé estetické dílko pak završilo minimalisticky čisté a barevně sladěné lehoučké pinové vázání C-Raider12 (původně z dílny ATK).

Chůze spíš než běh

Při prvních krocích se ihned dostavuje pocit překvapivé lehkosti. Možná to je optickým rozporem mezi (velikou) šířkou lyže a pocitovou (nízkou) hmotností lyže při zvedání nohy. Ostatně i 305g vázání přispěje k tomu, že lyže klade při kroku nepatrný odpor. Změřili jsme, že plocha lyže – kterou určuje nejen šířka středu, ale i další průběh jejího tvaru – je v rámci kategorie největší. Od modelu Elan Ripstick Tour 88 tedy můžete očekávat největší výtlak mezi podobnými lyžemi. Hmotnost lyže se pohybuje někde kolem průměru kategorie. Přestože se lyže nikterak speciálně široká se nezdá, při delší chůzi již lze její šířku pocítit – špičku lyže

je totiž potřeba spíše koncentrovaně klást do stopy před sebe, než ji nějak prostě a ledabyle šoupat. Možná jde jenom o zvyk, našli se i testéři, kteří si pochvalovali, že lyže při chůzi dobře vede.

Univerzální a jistý sjezd

Relativizovanou chůzi ale zatlačí do pozadí velmi slušné sjezdové vlastnosti. U některých testérů evokovaly dokonce jízdu na sjezdové lyži s pinovým vázáním a žádného při sjezdu nezklamaly. Testovali jsme je jak v měkkém jarním sněhu, tak na upravené sjezdovce – zejména v měkkém excelují. Dovedou jet poměrně rychle a sportovně, ne však tak jako lyže ze sjezdové řady, rychlost ale nevyžadují k tomu, aby se daly ovládat. Na upravené sjezdovce jsou velmi obratné, i díky kratší kontaktní hraně. Při zaříznuté hraně se jim v oblouku nelze plně oddat a vyžadují připravenost, zato krátké smýkané oblouky, které uplatníme třeba v prudších pasážích, jim jdou výtečně.

Pro koho a kam?

V mnoha ohledech by se podle svých vlastností daly lyže Elan Ripstick Tour 88 zařadit do zlatého středu: co do typů oblouků, agility nebo sportovnosti. Nepotřebují experta, aby ze sebe vydaly to nejlepší, osloví velmi široké spektrum lyžařů až po mírně pokročilé či začínající skialpinisty. Vyjma závodní tratě se uplatní takřka na všechny představitelné skialpové alternativy. Nejlépe se osvědčily v měkčích podmínkách, a to jak při chůzi, tak při sjezdech.

FOTO: SAMO VIDIC, ELAN

Elan Ripstick Tour 88

Výborné výsledky ve World Ski Testu

Že se lyže povedly, potvrdily i výsledky rakouského World Ski Testu (detaily přineseme jindy), kde dámská verze brala zlato a pánská stříbro. Což trochu naznačuje, že za jejich úspěchem nestojí náhoda.

ELAN RIPSTICK TOUR 88 PARAMETRY: 1 27–88–106, R: 15,6 m ROCKER: HMOTNOST PÁRU: 2 660 g @ 177 cm (3 270 g vč. vázání)

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) LED

MANŠESTR

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

VÝHODY široce univerzální lyže slušné sjezdové vlastnosti povedený design

NEVÝHODY méně intuitivní chůze Pro dámy jsou připraveny i dámské verze s adekvátním designem, který esteticky odpovídá pánské verzi. Nejen tedy, že potěší oči dámy, ale pokud jste pár, můžete být oba mimořádně designově sladěni

131

SKIALPOVÉ LYŽE

FOTO: PETR HAVELKA – SNOW

SKIALP RECENZE

ONDŘEJ NOVÁK ODBORNÝ REDAKTOR SNOW

Fischer Transalp 86 Carbon Kolekce skialpového vybavení Transalp není na trhu žádným nováčkem. Fischer pokrývá celé spektrum vybavení pro skitouring a pod názvem Transalp najdeme kromě lyží nově i boty a pásy.

ada lyží Transalp obsahuje hned osm modelů, některé navíc v dámské verzi a designu. Nejužší v kolekci jsou s pouhými 65 mm závodní RC Carbon, nejširší naopak freetouringové Hannibal 106 Carbon. My jsme letos dostali na testování dva modely, které se nachází přesně na pomezí tohoto šířkového rozpětí a měly by oslovit širší spektrum zákazníků od expertů až po mírně pokročilé skialpinisty: v tomto textu se podíváme na model Transalp 86 Carbon.

Jaké jsou?

U širšího modelu s 86 mm na středu zaujme na první pohled hned několik věcí. Třeba nabízené délky. Tyhle „transalpy“ si můžete vybrat v šesti různých délkách od 148 do 183 cm, v dámské verzi nabídku uzavírá solidní délka 176 cm. Už z toho je vidět, že tady se myslelo opravdu na každého. A tomu odpovídá i konstrukce a výkon lyží. Transalp 86 Carbon mají lehké dřevěné jádro z paulovnie vyztužené karbonovými vlákny a titanalem umístěným v oblasti pod vázáním. Ten standardně zabraňuje vytržení vázání z lyží, ale také dává lyžím stabilitu a grip na tvrdém povrchu. Což u lyží, které v testované délce 169 cm váží pouhých 1 100 gramů a v nejkratší verzi 148 cm dokonce neuvěřitelných 900 gramů, rozhodně není k zahození.

132

Právě nízká hmotnost je to, co na ní oceníte hned při prvních krocích. Ale také její tvar. Transalp 86 Carbon působí při chůzi velmi lehce, navíc v kombinaci s ultralehkým vázáním Fischer Tour Race Lite. Výborně drží směr, ale hlavně působí mnohem užším dojmem. Naši testeři o ní psali „nesnesitelná lehkost bytí“ a neměli na mysli pouze hmotnost, ale právě celkovou manévrovatelnost lyží, obratnost a výborné vyvážení při otočkách. Z kopce jsou „osmdesátšestky“ překvapivě dobré. Píšu záměrně překvapivě, protože od lyží, které byly při výstupech pocitově tak lehké, jsem žádný extra výkon směrem dolů nečekal. Opak byl ale pravdou. Mají lehký rocker ve špičce, který pomáhá zahájit oblouky na tvrdším povrchu a výrazně ulehčuje průchodnost měkkým sněhem nebo rozbitým terénem. Lyže se chovaly velmi poslušně a s předpokládanou odezvou jak na tvrdém kopci, kde solidně drží na hraně, tak v čerstvém hlubokém sněhu, kde překvapily svým celkovým výtlakem i v testované délce 169 cm.

Pro koho?

Dámská verze je posunuta pouze jemně do purpurové

To je otázka. Umí toho totiž tolik, že je lze doporučit úplně všem. V každém případě se jedná o výbornou univerzálku na jednodenní výlety, ale i vícedenní přechody ve vysokých horách – právě na podobné akce bude asi Transalp 86 Carbon favoritem nabídky značky Fischer, svou konfigurací míří především na pokročilé skialpinisty a experty, kteří

ocení právě nízkou hmotnost a velmi dobré sjezdové vlastnosti i v těžším terénu. Je to lyže, na kterou se lze spolehnout, pokud si k ní při sjezdech vybudujete důvěru, což mi chvilku vzhledem k extra nízké hmotnosti trvalo. Přesah má ale všemi směry, vedle třeba fitness touringu i k amatérským skialpovým závodům.

FISCHER TRANSALP 86 CARBON PARAMETRY: 1 21–85–105, R: 17 m ROCKER: HMOTNOST PÁRU: 2 200 g @ 169 cm (2 420 g vč. vázání)

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) LED

MANŠESTR

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ VIDEO

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/video/6820

VIDEO

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/video/6823

K2 Wayback 88

| HMOTNOST: 2 550 g (pár)

Model Wayback 88 je v kolekci americké značky K2 stálicí a mezi skialpinisty v podstatě legendou. Waybacky, vyráběné i v dámské variantě Talkback, posbíraly mnoho prestižních ocenění a prošly mnoha odbornými testy po celém světě. Jak jsme se na ně dívali my v Krkonoších? jete v těžkých podmínkách, kde se střídá CO PROZRADIL TEST: Waybacky v šířce 88 (testovali jsme i širší variantu 96 mm) patří do nejoblíbenější kategorie skialpových univerzálek do 88 mm na středu. Tahle magická hranice se časem ukázala jako zcela ideální pro kombinaci pohodlné chůze a dostatečné opory v hlubším nebo rozbitém sněhu. Na ryzí freeride to není, ale zase si při traverzování nevykloubíte kyčle a nesedřete kotníky. Model Wayback se v této kategorii výrazně odlišuje od mainstreamu. Patří k těm nejlehčím v kategorii, velmi dobře drží stopu při přímé chůzi i při traverzování, nemá tendenci nikam zatáčet a je prostě celkově dobře vyladěn. Takových lyží jsme měli v testu více, ale žádné nebyly tak tuhé v torzi i v ohybu jako Wayback 88. Pro někoho plus, pro někoho možná minus. Ale pokud se pohybu-

tvrdý povrch, led a ufoukaný sníh, tyhle vlastnosti oceníte. Waybacky mají celodřevěné jádro vyztužené titanalem a karbonem. U skialpových lyží spíše výjimečné použití titanalu je přibližuje standardním sjezdovým lyžím a dává jim do vínku skvělé vlastnosti na cestu dolů, a to při velmi nízké hmotnosti. Jediným limitem celkově tužší konstrukce jsou boule a prašan, kde se lyže trochu hůře prohýbají, reagují agresivnějším reboundem a očekávají tak dobrého technického jezdce. Výhodou je naopak široké váhové spektrum jezdců, které díky své konstrukci bez problémů unesou.

palec nahoru. Wayback 88 si můžete vzít na nenáročnou túru, na těžší sjezdy v úzkých kuloárech, stoprocentně vás podrží na ledovatých traverzech. Jsou určeny spíše pro zkušenější jezdce a experty, ale svým celkovým univerzálním naladěním mohou oslovit i začínající skialpinisty. A bonus navíc, kterému jsme nevěřili, ale funguje fantasticky? Snowphobic Topsheet. Tedy vrchní folie, která brání nalepování sněhu na povrch lyží. Opravdu tak zůstávají lehké celý den.

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) REKREAČNÍ

Za nás, co chodíme nahoru, abychom si hlavně užili sjezd dolů, jednoznačně

EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) LED

MANŠESTR

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

ZÁVĚR:

SPORTOVNÍ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

TESTOVANÁ DÉLKA: 174 cm | PARAMETRY: 1 21–88–109, R: 20 m | ROCKER:

KÄSTLE TX87 | HMOTNOST: 2 520 g (pár)

Rakouská značka v českých rukou proslula nejen kvalitními sjezdovými lyžemi, ale i vynikajícím materiálem pro freeride a skitouring. Touringovou řadu TX používá při své práci mnoho profesionálů, horských vůdců, ale oblíbená je i mezi závodníky ve skialpinismu. Řada TX čítá několik modelů v šířkách 65–103 mm, takže si vybere opravdu každý. My jsme letos dostali do testu dvě nejoblíbenější verze: širší TX93 a užší TX87. CO PROZRADIL TEST:

Karbon, skelná vlákna a jako základ lehké dřevěné jádro z paulovnie. K tomu legendární špička Hollowtech ve své třetí verzi, která letos přichází ještě s třešničkou na dortu. Svítí. Přes den akumuluje světlo, večer vám svítí na cestu, když se vracíte z túry. Hmotnost se pohybuje na hranici 1 200 gramů, což řadí lyže mezi lehčí v testované kategorii. A jaké jsou? Lehké. Hlavně lehké. Stoupání na nich je radost nejen díky nízké hmotnosti, ale i jejich tvaru. Pocitově totiž působí v testované kategorii jako nejužší a nejpříjemnější pro chůzi. Snadno drží směr, dobře se chovají i v těžších traverzech, kde drží na hraně a nemají tendenci

a dovedností, po začínající skialpinisty, již se budou oťukávat při večerních vycházkách okolo lyžařského střediska. Doporučit je můžeme i na zatáčet. A to i přes svoje výraznější náročnější vícedenní přechody. Svoji vykrojení. V testované délce 174 cm mají práci odvede ve Špindlu na „buďfitce“, pouhých 15,5 metrů poloměru. ale bez jakéhokoliv limitu i na Haute Při jízdě se chovají velmi klidně Route. a jejich doménou jsou spíše měkčí podmínky a hlubší sníh. Na tvrdém kopci už naráží na limity své velmi lehké ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) konstrukce, stejně jako při vyšších rychREKREAČNÍ SPORTOVNÍ EXPERT lostech. Pokud ale hledáte vyváženou TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) univerzálku, která umí téměř všechno, budete spokojeni. LED MANŠESTR PRAŠAN

ZÁVĚR:

TX87 uspokojí mnoho skialpinistů. Od expertů, kteří ocení velmi nízkou hmotnost a vyvážené vlastnosti téměř v celé šířce spektra rychlostí

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

TESTOVANÁ DÉLKA: 174 cm | PARAMETRY: 1 24–87–111, R: 15,5 m | ROCKER:

133

SKIALPOVÉ LYŽE

FOTO: MICHAEL TUREK

SKIALP RECENZE

ONDŘEJ NOVÁK ODBORNÝ REDAKTOR SNOW

Movement Logic 86 Historie švýcarské značky Movement sahá až do roku 1980. Továrna začínala s výrobou snowboardů pod značkou Wild Duck, v roce 1990 přidala lyže a v roce 2000 se zrodila značka Movement, která dnes patří mezi respektované výrobce lyží, ale i bot určených zejména pro skitouring a freeride.

rvní skialpové speciálky spatřily světlo světa v roce 2003 a v následujících letech se pak kolekce postupně rozšiřovala o freestylovou řadu Fly, freetouringovou Alp Tracks a freeridovou Go. My jsme letos dostali k testování hned několik párů lyží z kolekcí Go a Session, ale také úplnou novinku Logic 86, která je určena spíše pro začínající skialpinisty a skialpové půjčovny.

Logic 86

Nové Logic mají líbivý design s ikonickým logem jablka v kombinaci s křížem, který odkazuje na zemi původu. Pokud chcete něco neokoukaného a s puncem švýcarské kvality, jsou Movementy rozhodně jedním z adeptů. Lyže mají velmi lehké jádro z karuby, dvojitou výztuhu ze sklolaminátu a plát titanalu pod vázáním, což jim dává do vínku velmi solidní vlastnosti v torzi. Solidní je také výsledná hmotnost. 1 200 gramů v testované délce 169 cm řadí „logiky“ mezi lehčí v kategorii skialpových lyží do 88 mm.

větší je pak překvapení, když testér zjistí, že jeho předsudky byly přehnané a lyže toho umí mnohem víc, než předpokládal. A nejen o trochu víc. Logic 86 se pro mě osobně staly jedněmi z nejoblíbenějších lyží v testu. Proč? Velmi dobře se na nich chodí. I přes výrazně širší špičku výborně drží směr, jsou skvěle vyvážené a chůze je na nich pocitově velmi snadná. Výrazná špička ale znamená výrazné vykrojení, v délce 169 pouhých 14,5 metru, což se negativně projevuje v těžších traverzech, kde je potřeba lyži trochu více prohnout, aby získala kontakt po celé délce. Vzhledem k spíše měkčímu charakteru lyží se ale nejedná o žádný zásadní nedostatek. Spíše naopak. Právě měkčí naladění v kombinaci s téměř slalomovým poloměrem dává lyžím do vínku snadné ovládání, ale také hravost, kterou známe ze standardních sjezdových lyží. Poradí si dobře s hlubším a měkkým sněhem, vzhledem ke

134

Pro koho?

Logic 86 cílí na všechny, kteří chtějí začít se skitouringem a investovat do vlastní výbavy částku, která není přemrštěná. Zároveň však očekávají kvalitu a nechtějí řešit zásadní kompromisy. Logic 86 svými dovednostmi totiž výrazně převyšují svoji cenu, a pokud hledáte opravdovou univerzálku na jednodenní túry a fitness touring v okolí lyžařského střediska, jste na správné adrese. Byť tyto lyže toho snesou mnohem víc. Jejich jediným limitem je měkčí podélná flexe. Proto budou ve standardních délkách vždy vyhovovat spíše lehčím jezdcům. Těžší váhové kategorie mohou zvolit mírně delší provedení.

MOVEMENT LOGIC 86 PARAMETRY: 1 22–86–111, R: 14,5 m ROCKER: HMOTNOST PÁRU: 2 400 g @ 169 cm

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) REKREAČNÍ

Movement Logic 86 jsou připraveny i v dámské verzi

SPORTOVNÍ

EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) LED

MANŠESTR

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

Jaké jsou?

K začátečnickým lyžím se často již dopředu přistupuje s despektem. O to

svému sjezdovému DNA ale dominují na hladším povrchu, kde se pozitivně projeví již zmíněná torzní tuhost. Na své limity naráží až na tvrdém ledovatém povrchu, ale jedná se o skialpové speciálky, u kterých to lze tak trochu předpokládat.

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

VIDEO

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/video/6824

LUSTI Tour 82

| HMOTNOST: 2 260 g (pár)

Skialpová kolekce Lusti čítá 5 modelů od nejužších závodních Tour Race s pouhými 64 mm na středu až po nejširší freetouringové Tour 94. My dnes zůstaneme při testování pěkně uprostřed a podíváme se, jak se v praxi chovají Tour 82, které v kolekci žacléřské továrny aspirují na titul největších univerzálek. CO PROZRADIL TEST:

Lusti Tour 82 patří mezi skialpovou klasiku. Svým tvarem, vykrojením i konstrukcí. Žádné módní výstřelky, ale osvědčený a léty prověřený standard. V Lusti postavili lyže, které vynikají svojí univerzálností a můžete se na ně kdykoliv spolehnout. Konstrukci tvoří lehké jádro z paulovnie vyztužené dvěma vrstvami prepregu, tedy sklolaminátové tkaniny předem nasycené již od výrobce. Karbon byste hledali marně. Ale výsledná cena lyží je okouzlující a moderní materiál tak snadno oželíte, pokud produkt funguje. Když navíc vezmete v úvahu hmotnost 1 130 gramů v testované délce 170 cm, těžko budete za necelých sedm tisíc hledat na trhu konkurenci.

ZÁVĚR:

Lusti Tour 82 obstály dobře ve všech hodnocených parametrech. Nikde nevyčnívají, ani nepropadají. Jejich výhodou je klasický střih s menším vykrojením, Do kopce se na nich chodí velmi snad- velmi nízká hmotnost, ale také velmi nízká cena. Doporučit je můžeme jak zano. Dobře drží směr, nikam neuhýbají a spolehnout se na ně lze i v traverzech. čínajícím a méně náročným skialpinistům, tak i všem, kteří hledají univerzální Při otočkách jsou dobře vyvážené lyži, na níž lze snadno a rychle stoupat a celkově je na nich vidět dlouholetá zkušenost načerpaná i ze závodní skialpi- a bez problémů sjíždět širokou škálu terénů. nistické minulosti jedné z dcer majitele značky. ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) Celkově je Tour 82 spíše měkčí, a vyhovuje proto širokému spektru lyžařů REKREAČNÍ SPORTOVNÍ EXPERT včetně těch, kteří nejsou zrovna špičkoTERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) vými sjezdaři. Při sjezdu jsou spolehlivé a předvídatelné, snadno ovladatelné už LED MANŠESTR PRAŠAN v nižších rychlostech, nejvíce jim vyhovuje střední tempo, stejně jako střední až delší CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) oblouky. Hodí se na tvrdší nebo upravený NÁROČNÁ PRŮMĚRNÁ SNADNÁ povrch, ale svoji práci odevzdají i v měkRYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) čím sněhu – dalo by se říci, že to je lyže pro všechny krkonošské podmínky. NÍZKÁ STŘEDNÍ VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

TESTOVANÁ DÉLKA: 170 cm | PARAMETRY: 1 17–82–103, R: 19 m | ROCKER:

SALOMON MTN Explore 88 | HMOTNOST: 2 550 g (pár)

Kolekce MTN francouzské značky Salomon patří mezi klasiku. Na trhu je už několik let a ve třech šířkách 79, 88 a 95 mm spolu s dámskými verzemi uspokojí všechny, kteří to se skitouringem myslí vážně. CO PROZRADIL TEST:

Řada MTN je zaměřena na skitouring. Lehké lyže vynikají při stoupání, poskytují dostatek stability při sjezdech, ale pro náročnější freeriding se musí zákazníci Salomonu poohlédnout v řadě QST, která je na úkor vyšší hmotnosti zaměřena především na sjezd v těžších podmínkách. Model MTN 88 Explore má standardně lehké dřevěné jádro, které je vyztuženo kombinací karbonu a lněných vláken. Osvědčenou technologii najdeme u Salomonu pod označením C/FX. Lyže mají mírný, zhruba 18% rocker ve špičce, jinak disponují klasickou camberovou konstrukcí, která je v oblasti pod vázáním vyztužena ještě titanalem. Nebezpečí vytržení vázání tedy nehrozí a na tvrdém povrchu přítomnost titanalu jednoznačně oceníte, ale hlavně pocítíte.

Mají velmi dobrý shape, který si skvěle poradí s hlubokým sněhem i v případě, že sedláte kratší délku. Na tvrdším povrchu dobře drží na hraně, celkově však patří mezi lehčí lyže v kategorii a je třeba se smířit s faktem, že na vysoké rychlosti to tentokrát úplně nebude. Ale máme na nohách skialpové lyže, nikoliv obřačky. Nižší hmotnost pod hranicí 1 300 gramů oceníte při výstupech, kde navíc lyže výborně drží směr a díky malému vykrojení se dobře chovají i při náročnějších traverzech na tvrdém povrchu.

ZÁVĚR:

Velmi dobrá univerzálka, která sedne téměř každému a ničím vás nepřekvapí. Respektive ničím nepříjemným. Okamžitě si na ni zvyknou začátečníci i experti a kromě rychlých odpo-

ledních výpadů kolem lyžařského střediska jsou vhodné i na náročnější vícedenní přechody. Pokud upřednostňujete zejména rychlost a stoupání, volte užší a lehčí MTN 79 Summit, pokud se chystáte do prašanu, měli byste uvažovat o širších MTN 95 Explore. „Osmdesátosmičky“ jsou ale tím pravým vyváženým univerzálem přesně mezi.

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) LED

MANŠESTR

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

TESTOVANÁ DÉLKA: 169 cm | PARAMETRY: 1 23–88–109, R: 18 m | ROCKER:

135

SKIALP RECENZE

SASCI Alpine 87 | HMOTNOST: 2 640 g (pár)

Název zcela nové značky na českém trhu vznikl vtipným spojením italského slova „sci“ (lyže) a počátečními písmeny příjmení svého zakladatele, Jana Satrapy. Značka Sasci přichází do své první sezóny s několika modely sjezdových lyží, ale i se dvěma skitouringovými. A jedním z nich je testovaný Alpine 87. CO PROZRADIL TEST:

Sasci Alpine 87 mají svůj předobraz v Lusti CWR 87. Proč se tím tajit. CWR 87 jsou několika sezónami prověřené allmountainy, svým tvarem vyhovují pro stavbu skialpových lyží s přesahem na sjezdovku a allmountain, stačí tedy vyladit konstrukci. A na tom si u Sasci dali záležet a redakce SNOW měla tu čest se na tom podílet. Základ konstrukce tvoří lehké dřevo paulovnie, která je vyztuženo karbonovými vlákny. Absence titanalu se podepsala na velmi solidní hmotnosti, karbon naopak přidává znatelně na torzi, takže lyže se chovají velmi dobře i na tvrdém kopci. Výraznější rocker pomáhá zahájit oblouky a velmi dobře se chová zejména

jení se podepisuje na chůzi i na jízdě v hlubokém sněhu. Sasci Alpine jsou určeny spíše pro aktivní skitouring v lyžařském areálu a v jeho okolí, na večerní fitness procházky s návraty po sjezdovce nebo prostě na upravený terén. Tam totiž oceníte jejich sjezdové vlastnosti, které jsou srovnatelné s naprostou většinou sportovně zaměřených sjezdových lyží.

v hlubším a rozbitém sněhu. Lyže navíc výborně drží na hraně a nezapřou svůj sportovní původ, ani charakter. Na upraveném nebo mírně rozbitém povrchu je na nich jízda z kopce čirá radost. Při chůzi jsou v porovnání se standardními skialpovkami trochu neklidné a nedrží tak dobře směr. To je dáno výraz- ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) nějším vykrojením, které se podepisuje REKREAČNÍ SPORTOVNÍ EXPERT i na složitějším traverzování ve strmých pasážích. Pocitově jsou však velmi lehké TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) a obratné, dobře se s nimi manipuluje LED MANŠESTR PRAŠAN i při otočkách. CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech)

ZÁVĚR:

NÁROČNÁ PRŮMĚRNÁ SNADNÁ Není to typická skialpovka. Svůj původ v allmountainu určeném spíše na upra- RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) venou trať nezapře. Výraznější vykroNÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

TESTOVANÁ DÉLKA: 172 cm | PARAMETRY: 1 32–87–114, R: 17,2 m | ROCKER:

VIDEO

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/clanek/6215

SCOTT Superguide 88

| HMOTNOST: 2 540 g (pár)

Řada Superguide je pro značku Scott nosný segment, a to nejenom v oblasti skitouringu. Nabízí pět modelů mezi 88 až 95 mm pod vázáním včetně dvou dámských. Tento testovaný Superguide 88 je v nabídce hned ve třech verzích, červené, modré a holčičí bílé s růžovými prvky. CO PROZRADIL TEST:

Model Superguide 88 je určen na celodenní skitouring, ale i na krátké večerní vycházky. Oproti starším modelům doznal zásadních konstrukčních změn, které se velmi příznivě projevily zejména na jízdních vlastnostech a na výsledné hmotnosti. Lyže Superguide 88 váží v testované délce 170 cm pouhých 1 270 gramů a s 86 milimetry na středu lyže patří v této oblíbené kategorii mezi ty lehčí. Lyže jsme testovali s rentalovým vázáním, které je trochu těžší než standard. Přesto působily při chůzi i při manipulaci v těžším terénu velmi lehce, solidně držely směr a testovaná délka poskytovala dostatek stability a obratnosti při výstupu i při sjezdu. Dřevěné jádro kombinuje

136

dvě dřeviny, lehkou paulovnii s pevným bukem, a je dále zesílené karbonovými a aramidovými vlákny. Proto vykazuje perfektní torzní tuhost, na lyže jsme se mohli spolehnout i při těžším traverzování na tvrdém podkladu. Při sjezdu jsou nové superguidy vynikající. Na zmrzlém i nerovném povrchu drží jako přibité, díky mírnému rockeru snadno zahajují oblouk a poloměr 17 m vás spolehlivě podrží i v delších obloucích. Vyšší rychlost jim rozhodně není cizí a mohou konkurovat i sportovně zaměřeným modelům určeným na běžné sjezdové lyžování. Na měkkém jarním sněhu naopak poskytují jistotu a snadno překonávají překážky. Snad jen v prašanu už bude lepší sáhnout pro jejich širšího sourozence Superguide 95.

ZÁVĚR:

Pokud hledáte celodenní touringovou univerzálku, která je tak akorát široká, aby se na ní dobře chodilo, a přitom poskytne dostatek výkonu na náročnější sjezdy, máte rozhodně o čem přemýšlet. Ocenili jsme zejména nízkou hmotnost v kombinaci se skvělými vlastnostmi i při rychlejší jízdě dokonce na tvrdém podkladu nebo snadnou ovladatelnost v těžším terénu.

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) LED

MANŠESTR

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

TESTOVANÁ DÉLKA: 170 cm | PARAMETRY: 1 23–86–108, R: 17 m | ROCKER:

SKIALPOVÉ LYŽE

FOTO: MICHAEL TUREK

SKIALP RECENZE

ONDŘEJ NOVÁK ODBORNÝ REDAKTOR SNOW

Ski Trab Magico 2 Ski Trab rozhodně neodkazuje na trabanty. Naopak. Italská značka patří mezi největší legendy skitouringu i závodního skialpinismu a jejich výrobky lze spíše připodobnit k mercedesu. Nebo také k mnohem nezávislejším a futuristickým značkám, protože ať si na nohy vezmete od Ski Trab cokoliv, je to vždy ojedinělé a něčím výjimečné. Stejně jako to bylo v případě námi testovaných univerzálek Magico 2 s originálním vázáním Titan Vario 2.

Ski Trab Magico 2

agico 2 se pyšní konstrukcí ze 14 vrstev materiálu. Základem je dřevěné jádro kombinované s aramidovými vlákny a obalené vrstvami karbonu. Výsledkem je vysoká torzní tuhost, kterou jsme ocenili na tvrdším a upraveném povrchu, a zároveň měkčí naladění ve flexi, jež využijete spíše v hlubším sněhu. Lyže jsou velmi lehké, a to nejen na papíře, ale i ve skutečnosti. V testované délce 178 cm mají pouhých 1 100 gramů, v kombinaci s vázáním Vario 2 se včetně brzd dostanete na výsledných 1 400 gramů na každé noze. Chůze na nich je tedy potěšením. Kromě vynikající výsledné hmotnosti velmi dobře drží směr a malé vykrojení se pozitivně promítá i v plnohodnotném kontaktu hrany na strmějších traverzech. Unikátní je i uchycení pásů do zářezu na patě, který mimo jiné ovlivňuje flexi a torzní tuhost paty a pozitivně se podílí na snadnějším ukončení oblouků.

Ski Trab Vario 2

Vázání Vario 2 je unikátní. Jeho ovládání vyžaduje chvíli cviku, ale jeho používání se časem stane návykovým a jen těžko se budete vracet ke klasice. Vario 2 je na první pohled odlišné. Špička vyrobená z titanu

funguje jako pružina, při jejímž stlačení se od sebe oddálí čelisti s piny a při jejím puštění zapadnou do bot. Žádné cvaknutí, žádné otevírání, zavírání a přepínání poloh. Díky principu pružného titanového drátu je tak docíleno skvělé elasticity vázání nejen při sjezdu, ale i při výstupech. Při těžkých a kritických traverzech, kde by hrozilo nebezpečí laviny, umožňuje vázání chůzi v nearetovaném módu. To znamená, že si zachovává svoji bezpečnostní funkci vypnutí, ale zároveň je dostatečně pevné a tuhé, aby udrželo botu i při traverzu na tvrdším povrchu. To je možné díky unikátní konstrukci, kde obě čelisti s piny pracují nezávisle a dokážou tak elasticky kopírovat pohyb a mírné vychýlení boty jak při chůzi, tak opět i při sjezdu. Systém špičky navíc poskytuje další zásadní výhodu: V náročném terénu si můžete lyže obout přímo z ruky, aniž by lyže ležely na sněhu. Nemusíte do vázání našlapovat, pouze rukou podržíte pružinu, nasunete botu a pružinu pustíte. Jednoduché, vtipné a po troše tréninku dokonce i intuitivní. Více než za zmínku ovšem stojí i pata vázání. Ta se vyrábí ve třech verzích rozsahu DIN (5–7, 7–9, 9–11) a poskytuje až 43° boční elasticity, než uvolní botu. Zároveň je umístěna na kluzné podložce, díky které vázání skvěle kopíruje průhyb lyží při zatížení a svým projevem se tak přibližuje ke standardním sjezdovým vázáním. Zajímavá je také aretace brzdy překlopením masivního plastového segmentu, který se snadno ovládá

v rukavicích, ale hlavně zabraňuje nechtěnému nastoupení do vázání s aretovanou brzdou.

Pro koho?

Magico 2 jsou výborné univerzálky, které ocení zejména pokročilí skialpinisté a experti, kteří preferují nízkou hmotnost a hledají obratné lyže pro jednodenní túry i vícedenní náročné přechody. Lyže jsou velmi spolehlivé, snadno ovladatelné, jejich nízká hmotnost je však vykoupena trochu měkčí podélnou flexí, na kterou je třeba si trochu zvyknout. Celkově však perfektní univerzálky, které toho umí mnohem víc, než tato recenze pojme.

SKI TRAB MAGICO 2 PARAMETRY: 1 18–85–105, R: 23,1 m ROCKER: HMOTNOST PÁRU: 2 200 g @ 178 cm (2 800 g vč. vázání)

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) LED

MANŠESTR

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ VIDEO

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/video/6825

137

SKIALP RECENZE

STÖCKLI Edge 88 | HMOTNOST: 3 070 g (pár)

Skitouringová kolekce švýcarské značky Stöckli není velká. Čítá pouhé dva modely, širší Edge FT určený pro freetouring a užší Edge 88, který je vzhledem ke své šířce 88 mm univerzálem pro každodenní použití v širokém spektru podmínek. Jak se užší model osvědčil v testu a pro koho je určen? CO PROZRADIL TEST: a zmrzlý sníh na hřebenech. Širší špička Edge 88 nepatří mezi nejlehčí. V testované kategorii naopak vyhrály pomyslnou cenu těch nejtěžších, navíc v kombinaci s unikátním vázáním Shift, které má vynikající sjezdové vlastnosti, ale při chůzi je jeho vyšší hmotnost také znát. Spořiče gramů už tyto řádky odradily, ale Edge 88 prostě míří trochu jinam a svoje místo mezi touringovými speciály rozhodně mají. Za jejich vyšší hmotnost může téměř standardní sendvičová konstrukce. Lehké jádro z paulovnie je totiž vyztuženo jednou plnohodnotnou vrstvou titanalu. Nahoru se budete muset smířit s trochu pomalejším tempem, ale dolů budete v porovnání s konkurenty jednoznačně nejrychlejší. Poctivá konstrukce dominuje na tvrdém kopci, ať už se jedná o upravenou večerní sjezdovku, nebo ufoukaný

v kombinaci s výraznějším rockerem ve špičce a mírným rockerem v patě naopak vykazují výborné chování v hlubokém, ale i v rozbitém jarním sněhu. Lyže jsou velmi stabilní a při sjezdu se chovají jako sportovní allmountainy určené na sjezdovku. Širší špička má při chůzi tendenci trochu „šněrovat“, ale při traverzování se chovají příkladně a můžete se na ně spolehnout i v prudším terénu. Jsou velmi dobře vyvážené, a tedy obratné a snadno ovladatelné při otočkách. Pokud je navíc osadíte lehkým pinovým vázáním, dostanete se na hmotnost, která už může konkurovat i jiným lyžím a v kombinaci s vynikajícími sjezdovými vlastnostmi tak získáváte zajímavý, navíc ve skialpové komunitě neokoukaný univerzál.

ZÁVĚR:

Doporučit je můžeme všem, kteří hledají téměř „sjezdovkové“ vlastnosti i na úkor mírně vyšší hmotnosti. Kdo je chrt a chystá se na rychlé odpolední či večerní kondiční výpady, měl by se poohlédnout jinde. Ale pokud hledáte kvalitní allmountain, který lze bez limitů použít na sjezdové lyžování ve středisku a zároveň si kdykoliv odskočit na celodenní túru s náročnými sjezdy, dál hledat nemusíte.

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) LED

MANŠESTR

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

TESTOVANÁ DÉLKA: 174 cm | PARAMETRY: 1 23–88–111, R: 19,6 m | ROCKER:

VIDEO

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/video/6826

ZAG Ubac 89

| HMOTNOST: 2 540 g (pár)

Zag patří v našich končinách mezi méně známé značky, ale rozhodně je to škoda. Francouzský výrobce se zabývá pouze lyžemi určenými pro freeriding a skitouring a ve své domovině patří mezi respektované a vyhledávané značky. Nám se do testu dostaly hned dva modely ze skitouringové kolekce Ubac, širší 95 a užší 89. A my byli upřímně překvapeni a nadšeni.

ZÁVĚR:

Láska na první pohled. Pro dobré jezdce, kteří zvládnou a ocení tužší lyže, budou se pohybovat ve vyšších rychlostech a na tvrdším povrchu. V kratší délce 171 cm budou lyže určitě CO PROZRADIL TEST: lépe manévrovatelné, ale určitě ne bychom měli hodnotit, které z testovaUbac 89 mají kombinované dřevěné jád- ných lyží nám nejvíce připomněly sjezměkčí, spíše naopak. Jsou tedy určeny ro z paulovnie a topolu. To je vyztuženo dové lyže, na které jsme zvyklí, vyhrají to jako ideální univerzálky na vše, pokud kombinací skelných a karbonových vlá- právě Ubac 89. mají ovšem dobrého řidiče. Ten na nich ken, pod vázáním pak najdeme lehkou, Jsou poměrně tuhé ve flexi, to je první, odchodí jednodenní túry, vícedenní přechody, sjede strmé kuloáry a pak si ale tvrdou destičku z fenolického plastu, co vás při jízdě zaujme. Při testování na které by měla zabránit případnému vysjezdovce mě rozhodně více limitovaly je v klidu vezme na sjezdovku. tržení vázání. S hmotností 1 270 gramů měkké skialpové boty než lehké lyže. ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) v testované délce 176 cm patří mezi leh- Držely skvěle na velmi tvrdém povrchu čí v kategorii (ve standardních 171 cm je a jejich ABS bočnice v kombinaci s caREKREAČNÍ SPORTOVNÍ EXPERT to ještě o 100 gramů méně!) a poskytuje povou konstrukcí v přední a zadní části TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) tak i prostor pro použití těžšího vázání lyže výborně přenáší a rozkládají tlak na zaměřeného více na sjezd. A to se vyhrany. Stejně jako flexi jsme si pochvaLED MANŠESTR PRAŠAN platí. Ubac 89 jsou sice zcela příkladné lovali i torzní tuhost a větší poloměr, CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) při chůzi do kopce, nikam neuhýbají, který nahrává rychlejší jízdě a delším snadno drží směr a při otočkách nás obloukům. Oboje zvládají Ubac 89 na NÁROČNÁ PRŮMĚRNÁ SNADNÁ limitovala pouze jejich délka, ale to, na výbornou. Jejich limitem je naopak velmi RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) co se celou cestu nahoru těšíte, je sjezd. měkký terén a hluboký sníh. Na to jsou Tam totiž tyto lyže dominují, a pokud právě příliš tuhé a hůře manévrovatelné. NÍZKÁ STŘEDNÍ VYSOKÁ

138

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

TESTOVANÁ DÉLKA: 176 cm | PARAMETRY: 1 23–89–108, R: 20 m | ROCKER:

LYŽE PRO PŘEDPLATITELE ZA JEDINEČNÉ CENY! Osvědčené modely pro náročné lyžaře s nejlepším poměrem výkon/cena. Obřačky, slalomky, dámské sportovní lyže… Limitovaná nabídka (do vyprodání zásob) | Pro předplatitele nejlepší ceny na trhu Dámská lyže Elan Insomnia 16Ti s vázáním ELW 11.0 (model 20–21) Dámská sportovní univerzálka, jeden z nejvyšších modelů značky zaměřených na dámy

Původní cena: 17 990 Kč | Cena pro předplatitele v e-shopu SNOW.cz: 11 900 Kč

Obřačka Elan GSX Fusion X s vázáním EMX 12.0 GW (model 20–21) Obřačka pro nezávodníky, top lyže pro střední až dlouhý oblouk.

Původní cena: 22 990 Kč | Cena pro předplatitele v e-shopu SNOW.cz: 15 900 Kč

Obřačka Fischer RC4 WC RC PRO s vázáním RC4 Z13 FF a závodní deskou M/O Plate (model 20–21) Osvědčená komerční obřačka od Fischeru vychází z konstrukce závodních lyží ze Světového poháru. Základem je celodřevěné jádro a dvojitý titanal o síle 0,8 mm.

Původní cena: 22 990 Kč | Cena pro předplatitele v e-shopu SNOW.cz: 15 900 Kč

Slalomka Fischer RC4 WC SC PRO s vázáním RC4 Z13 FF a závodní deskou M/O Plate (model 20–21) Ryzí stylovka! Lyže ve speciální edici se žlutou skluznicí a růžovými bočnicemi! Jinak ale slalomka od Fischeru vychází z konstrukce závodních lyží ze Světového poháru.

Původní cena: 22 990 Kč | Cena pro předplatitele v e-shopu SNOW.cz: 15 900 Kč

Jak lyže objednat? Na SNOW.cz/eshop si vyberete další modely a délky. Pokud nemáte předplatné SNOW, založíte si jej. Pak už je to na nás!

www.snow.cz/predplatne

ZPÁTKY NA LYŽE

SKIALPOVÝ SET WEDZE

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

SKIALP RECENZE

LUKÁŠ VAVRDA ODBORNÝ REDAKTOR SNOW

Wedze: nejsnazší cesta ke skialpu Že je skialpové vybavení drahé? Decathlon dokazuje, že to je mýtus. V tomto řetězci je k dostání kvalitní set lyží s vázáním a pásy, který se i po důkladnějším testování ukazuje jako zcela spolehlivý nejen pro začátečníky.

et se skládá z lyží MT 85, vázání Tour Light s otočnou patkou a stoupacích pásů. Cena? 13 999 Kč.

Tak akorát

Komplet je konstrukčně vyvážený pro skitouringový střed – lze na něm celkem rychle a snadno jít, ale i poměrně jistě a sportovně sjíždět. Nízké hmotnosti je u lyží dosaženo pomocí lehkého dřevěného jádra z pavlovnie, vyztuženého skelným vláknem. Při nejdelší velikosti (176 cm) jen o pár gramů přesahuje 4 kg, což není vůbec špatné číslo. Podobně i tvar a parametry lyže (85 mm pod botou) cílí na nejširší skupinu skialpinistů, kteří přirozeně kombinují sjezd a výstup a vyžadují tedy lyže značně univerzální.

Výstup a sjezd

Při stoupání je lyže s vázáním a pásem pocitově lehká, dobře drží směr i při rychlém odrazu. Pás poskytuje dobrou opo-

140

ru a dobře drží na skluznici. Předmontované vázání je na správném místě, pata lyže při zvednutí nohy padá mírně dolů, což je nezbytný předpoklad pro dobrou ovladatelnost nejen při otáčení. Set je dostatečně tuhý a stabilní i při prudkých traverzech, kdy lze přidat i stoupací železa s univerzálním uchycením do drážky na špičce vázání. Při sjezdu působí lyže jako spíše měkčí a příjemně pružná, poskytuje plynulý pocit z jízdy zejména pohodovým lyžařům, kteří nepotřebují sjíždět ve vysokých rychlostech. Ovladatelnosti pomáhá vhodné vykrojení, nízká hmotnost i rocker na špičce i patce. Lyže rychle reaguje a v mnohém se přizpůsobí.

Manipulace a ovládání setu

Na lyžích je předmontované pinové vázání, špička je fixní, patu lze posunout o 5 cm, takže pokrývá nestandardně dlouhý rozsah velikostí bot – čím delší model, tím větší velikosti bot. Vázání nemá brzdy, tedy se musejí používat řemínky, jinak hrozí riziko ztráty lyže při pádu. Bezpečnostní funkce paty vázání lze nastavit v rozsahu DIN 4–10. Opěrka pod patou se přepíná otáčením, což je sice starší, ale spolehlivý a bytelný mechanismus, ověřený více než dvěma dekádami používání a průběžného vylepšování. Pásy jsou seříznuté přesně na délku a tvar lyže, uchycení je spolehlivé a lepidlo dostatečně přilnavé. Set se skládá z komponentů, které jsou samy o sobě zcela dostatečně kvalitní, byť ne vždy nejmodernější. Vše koupíte najednou, netřeba řešit montáž vázání ani velikost a tvar pásů. Testovaný set Wedze je skvělým prostředníkem nejen pro skialpové začátky, ale také plnohodnotnou výbavou pro turisty, kteří nemají na vlastní výzbroj nějaké nadstandardní či speciální požadavky. Jediná muška je absence brzdy vázání, kterou bychom právě u takového mixu čekali. To se dá řešit nákupem setu bez vázání (jen lyže a pásy).

Touringové hole Wedze

K setu se nabízejí dvoudílné teleskopické hole z lehkého hliníku, které lze nastavit mezi 110 a 145 cm. Jednoduché ovládání, pevný zámek, stabilní opora díky polovičnímu talířku a pohodlný úchop, prostě opět velmi slušná kvalita za cenu (1 299 Kč), která je oproti značkové konkurenci násobně nižší.

WEDZE MT 85 PARAMETRY: 1 22–85–108, R: 19 m ROCKER: HMOTNOST PÁRU: 2 800 g @ 176 cm (3 680 g vč. vázání)

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) LED

MANŠESTR

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

VÝHODY unikátní poměr výkon cena dostatečná kvalita, ověřené a plně funkční technologie okamžitě k použití kvalitní a rozsáhlá informace k produktu na webu

NEVÝHODY absence brzd (set jde ale koupit i bez vázání) Plná verze recenze:

www.snow.cz/recenze/630

SKIALP RECENZE

SKIALPOVÉ VÁZÁNÍ

LUKÁŠ VAVRDA ODBORNÝ REDAKTOR SNOW

ATK Raider 12:

lehký pracant i pro drsňáky Pinová vázání jsou nejrychleji se rozvíjejícím segmentem lyžařského vybavení. Zatímco kdysi se zaměřovala primárně na výstup, v současné době pomalu přinášejí další a další výhody, na které jsme zvyklí výhradně z mohutných vázání pro sjezdové lyžování. Mezi taková patří i Raider 12 od značky ATK.

ež se pustíme do podrobného rozboru vázání, nelze se nepozastavit nad tím, co překvapilo všechny, kdo si nového testovaného „raidera“ zkusili – s jak nevídanou lehkostí se do něj nastupuje. Raider 12 má spoustu dalších kvalit, které jsou na první použití trochu schované právě za jednoduchostí nástupu a obecně manipulace. Žádné hledání vhodné polohy boty, hlídání, zda trny vázání opravdu zaklaply do insertů bot. Špička boty se zarazí o přepážku a vázání je zacvaknuté dřív, než to uživatel zaregistruje – skoro jako by inserty a trny k sobě byly přitahovány naprogramovaným magnetismem. Pata vázání konstrukčně vychází z modelu Raider 12 2.0, kromě nových výrobních technologií a patentů bylo odlehčeno

o 20 gramů. Mezi vizuálně zřejmé změny patří přesun jinak pro ATK typické brzdy před špičkou do tradičnějšího umístění před patou – brzda se aretuje zboku umístěným tlačítkem, pro aretaci je nutné získat jistý grif, zato potom brzda v zamčené poloze drží spolehlivě a nehrozí její samovolné uvolnění. Stejně tak nehrozí samovolná aretace, přičemž aretační páčka brzdy je dostatečně robustní a její ovládání je jednoduché i v zateplených rukavicích. Pata je charakteristická pro ATK. Možnost posunu o +-25 mm je uživatelskou výhodou nejen pro ty, kdo střídají různé boty. Ke snížení zátěže trnů na patě lze dokoupit Freeride Spacer, jehož vložení pod trny zajistí kontakt s botou, a tak i rovnoměrnější přenos sil z boty na lyži. Otočná pata umožňuje nastavení pěti stupňů pro výstup, podpatěnky jsou magnetické, a díky tomu ke změně jejich polohy stačí jemný dotek hůlkou, přičemž samovolně se nepřenastavují. ATK Trofeo Plus z řady Speed Touring, 145 g

ATK pro každého Šíře nabídky skialpových a freetouringových vázání ATK je opravdu široká. Čtyři ultralehké modely z řady Race cílí na závodníky a na ty, kdo hledají minimální hmotnost. Nejlehčí je ATK Revolution World Cup 2021 s hmotností 105 gramů. Nízká hmotnost a větší univerzálnost díky posunu zadní části vázání je doménou řady Speed Touring. Řada Touring s 8 modely přidává v základu brzdičky (u předchozích dvou řad lze dokoupit). Řada Free Touring na pomezí skialpu a freeridu poskytuje robustnější provedení a vypínací síly až 16 DIN. Rental kolekce pro půjčovny nabízí velký rozsah nastavení s jednoduchou obsluhou. A ani děti nepřijdou zkrátka s modelem ATK Candy s nízkými vypínacími silami 1,5–5 DIN a rozsahem zadního dílu 50 mm.

Na jaké bázi fungují systémy E.R.S, Cam Release a Snow Pack Proof, se přesně dočtete na webu dovozce alpsport.cz, faktem je, že během testování byly tyto patenty znát – sníh nekomplikuje manipulaci s vázáním, nikde se nehromadí a přenos sil je i při náročnějším a agresivnějším sjezdu včetně menších skoků pocitově přesný a plynulý. ATK Raider 12 je dalším vývojovým stupněm pinových vázání určených pro drsné zacházení. Není to žádná superlehká křehká dáma, ale pracovní stroj, jehož obsluhu zvládne intuitivně i začátečník. Hodí se pro všechny jezdce, kteří se chtějí pořádně opřít do sjezdu, ale zároveň se nepředřít při stoupání, ideální na šířku lyží 80–110 mm pod patou, brzdy lze koupit v rozmezí 86–120 mm. Vázání působí zároveň elegantně, dodáváno je v pěti barvách – bílé, oranžové, černé, světlě a tmavě modré.

Easy Entry od ATK Jednoduchý nástup má na starosti systém Easy Entry, který funguje opravdu spolehlivě – během testování byla úspěšnost nástupu stoprocentní, ani jednou (!) jsme „nešlápli vedle“. Kromě toho na bezpružinové špičce lze také nastavit tuhost aretační páčky na výstup – tím se pokryje variabilita roztečí insertů u bot různých výrobců bot, nebo tak přesně doladíte aretaci v případě, že inserty jsou časem ubroušeny. Pomocí šroubu na aretační páčce lze polohu pinů nastavit přesně a zajistit tak vhodnou pevnost zamykání pro každou botu, zároveň se snižuje tlak na samotný aretační mechanismus, takže při správném nastavení není tolik namáhán.

ATK RAIDER 12 HMOTNOST: 3 35 gramů VYPÍNACÍ SÍLA: 5 –12 Plná verze recenze:

www.snow.cz/recenze/631

141

ZATEPLOVACÍ BUNDA

FOTO: LUKÁŠ VAVRDA

SKIALP RECENZE

PETR HAVELKA ODBORNÝ REDAKTOR SNOW

Haglöfs L.I.M Mimic Hood Men

Lehká jako pírko Je to peří? Není, ale zcela jistý jsem si byl až po prostudování visačky. Izolační materiál s názvem Mimic má v popisu práce peří co nejvíce napodobovat.

unda Haglöfs překvapí svou „lehkostí“ (váha ukázala 319 g při velikosti M), jemným svrchním materiálem a naducanou výplní, u které opravdu chvíli váháte, zda se jedná o peří, či nikoliv.

Polyesterové mimikry

Izolační výplň s názvem Mimic kombinuje grafenové nanočástice s recyklovaným polyesterem, je lehká a má velký „loft“ (plnivost, schopnost zaplnit velký objem), čímž imituje klíčovou vlastnost peří: při nízké hmotnosti udržet hodně vzduchu, a tak dobře izolovat. Přitom těží ze zásadní výhody syntetických izolantů, tedy z jejich malé nasákavosti – v kritických momentech, např. když se bunda promočí, výplň pořád velmi slušně drží teplo. Analogicky navlhlý polyesterový izolant oproti peří rychleji vysychá a dříve se dostane ke své 100% funkčnosti.

Unikátní grafen

Grafen je nejtenčí jednovrstvá struktura vytvořená z atomů uhlíku s unikátními vlastnostmi: je například výborný vodič tepla a zároveň umí absorbovat velké množství tepelné energie. Teplo dokáže dobře distribuovat napříč oděvem, při intenzivním výkonu ho zároveň ukládá a až následně postupně uvolňuje zpět. L.I.M Mimic Hood je středně zateplená bunda, kterou lehce sbalíte (třeba do jedné z integrovaných kapes), takže v batohu vám nezabere moc místa, a když bude třeba, budete ji mít hned po ruce. Na to, jak je lehká, pocitově krásně hřeje. Svrchní textilie vyrobená z odolného polyamidu je velmi jemná a příjemná, tenký materiál je zesílený ripstop strukturou. Díky hustému tkaní je větruodolný, a protože nemá membránu, je i slušně paropropustný. Prostup par nepatrně zpomalují dvě vrstvy vnitřní jemně tkané textilie.

142

Shrnutí

Při jarní skialpové túře nás zastihl menší deštík, a tak mám ověřeno, že bunda má funkční vodoodpudivou DWR úpravu (kapky se hezky kutálely dolů) a lehké přepršce dokáže chvíli vzdorovat. Ale více v tomto směru od zateplovací bundy bez membrány a podlepených švů čekat nelze.

Střiženo pro sport

Střih je v oblasti těla užší, rukávy zakončené pružnou manžetou jsou dostatečně dlouhé, záda mírně prodloužená. Díky pružnému lemu se nehrne nahoru, na záda vám nepotáhne. Rukávy jsou ergonomicky střiženy tak, aby kopírovaly přirozenou pozici rukou. Velmi dobře tvarovanou kapuci bez regulace objemu oceníte např. při větrném počasí nebo zimním bivaku. Potěšily mne i prostorné a hluboké kapsy po stranách umístěné u spodní hrany bundy, pokud máte batoh, je do nich ale kvůli kolizi s bederním pásem horší přístup.

Velmi lehká (319 g ve vel. M) sportovně střižená zateplovací bunda se syntetickým izolačním materiálem Mimic, který plnivostí imituje peří a těží z vlastností grafenu. Je skvěle sbalitelná a hřejivá. Poslouží jako samostatná větruodolná vrstva nebo jako izolační vrstva pod membránovou bundu. Oceníte ji jako záložní bundu nejen při skialpových túrách, dokonce jako stylovou izolační vrstvu při sjezdovém lyžování. Kvalitní a lehké materiály a vychytaný střih se adekvátně odrážejí v ceně.

VÝHODY nízká hmotnost díky kvalitním materiálům dobrá sbalitelnost (lze zabalit do jedné z kapes) kvalitní syntetická výplň s velkou plnivostí a s příměsí grafenu, která funguje i při provlhnutí, rychle schne propracovaný sportovní střih dvě prostorné kapsy

NEVÝHODY vyšší cena Plná verze recenze:

www.snow.cz/recenze/629

SKIALP RECENZE

LYŽAŘSKÝ BATOH

PETR HAVELKA ODBORNÝ REDAKTOR SNOW

Ortovox Haute Route 40

Hodně vybavení? Prostoru je dostatek!

Jednodenní túry jsou vám krátké? Vyzkoušeli jsme pro vás prostorný skialpinistický batoh Ortovox Haute Route 40, primárně určený právě na vícedenní přechody. Poslouží ale i mnoha dalším, třeba těm, kdo na túry nosí fototechniku nebo vybavení pro zbytek rodiny.

ři výběru batohu pro konkrétní akci rozhoduje nejen objem, ale i dostupnost hlavní komory. Haute Route 40 nabízí velký objem, ale hlavně dobrý přístup. Promyšlené a logické je i členění vnitřního prostoru, umístění kapes a další bohatá výbava.

Zásadní je, že celý batoh je velmi kompaktní, žádná kapsa nikam netrčí, a tak vzniká na povrchu prostor pro uchycení dalšího materiálu: lyží (diagonálně i z boku), snowboardu, cepínu, maček i lana. Nechybí ani integrovaná síťka pro uchycení skialpové helmy.

Shora i zezadu

Jak sedí?

Osobně mám rád batohy, které mají dostatečně velký vstup z horní strany, využívám jej v průběhu roku nejvíce. V zimě na sněhu se ale dostává do hry i zadní přístup přes zádový panel, protože není problém batoh položit na sníh a vytáhnout pohodlně cokoli až ze dna batohu. A Haute Route 40 nabízí oboje. Pro lavinové vybavení je vyhrazena přední plochá kapsa, praktické jsou i další prostory: plochá kapsa na mapu a buzolu z přední strany, objemnější kapsa nahoře ve víku, kapsička na pravém bederním pásu (na levém oko na lezecký materiál), plochá přihrádka se zipem na cennosti uvnitř nebo obvyklá kapsa na vodní vak na zádech s prostupem pro hadičku. Když je batoh poloprázdný, lze jeho objem zmenšit díky čtveřici postranních popruhů.

Zádový systém je ergonomicky prohnutý do tvaru S, stejně tak jsou vytvarované vypolstrované popruhy. Bederní pás je široký a přizpůsobivý. I notně naložený a těžký batoh seděl na zádech skvěle a hmotnost nákladu se roznesla plynule přes ramena, boky a záda. Širší zádový panel je při sjezdu znát, ale nijak zásadně neomezuje.

Materiály, hmotnost

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Hlavním materiálem je odolný polyamid s názvem 420 D Oxford PFC Free. Konstrukce je robustní a místa, kde dochází k většímu oděru (např. spodní hrana zádového systému, místa kontaktu hran lyží apod.), jsou zesílená. Přitom si batoh uchovává velmi dobrou hmotnost. Váha nám ukázala jen 1 370 g.

Závěrem

Haute Route 40 je prostorný, a přitom lehký batoh s praktickým variabilním přístupem do hlavní komory seshora a zezadu. Dobře sedí a drží na zádech. Disponuje mnoha kapsami, díky kompaktnímu provedení má bohaté možnosti uchycení lezeckého materiálu a lyží, případně snowboardu. Využití najde zejména při vícedenních skialpových přechodech nebo tehdy, pokud nesete více vybavení, například při rodinných výletech, vysokohorských a ledovcových túrách. V omezené míře lze využít i pro freeride, i když zde je vhodnější sáhnout po menších a štíhlejších modelech od Ortovoxu, například z řady Free Rider. Batoh je k dostání ve dvou barevných provedeních (výrazná modrá a decentní tmavě šedá), doporučená maloobchodní cena je 4 890 Kč.

VÝHODY dobře sedí dostatečný objem pro vícedenní túry nebo pro větší náklad při svém objemu a robustnosti je příjemně lehký (zváženo 1 370 g) možnost uchycení lyží zboku i diagonálně, uchycení snowboardu, lana, cepínů, maček a dalšího materiálu variabilní vstup do hlavní komory seshora a zezadu přes zádový systém

NEVÝHODY široký zádový díl, který teoreticky může trochu omezovat lyžaře drobnější postavy při jízdě dolů (lze řešit variantou s kratšími zády 38S) Plná verze recenze:

www.snow.cz/recenze/632

143

NOVÝ

3L DEEP SHELL

LYŽOVÁNÍ BEZE STOP Nepromokavé, lehké a strečové oblečení pro perfektní freeride dny. Nová řada ORTOVOX 3L DEEP SHELL nabízí špičkový komfort díky svému pružnému materiálu a opravdu dlouhou životnost. Robustní třívrstvá membrána DERMIZAX® EV zajistí sucho a pohodlí při jakýchkoli podmínkách. Je velmi odolná a vyrobena PFC-free s důrazem na udržitelnost a minimální uhlíkovou stopu. Prémiové zpracování, ochrana a důraz na detail, to je nový 3L DEEP SHELL.

3L DEEP SHELL PANTS 14 190 KČ Dokonalý střih a nepromokavá třívrstvá membrána DERMIZAX® EV jsou garancí maximálního komfortu během zaprášených dní. Podšívka z merino vlny.

3L DEEP SHELL JACKET 17 490 Kč Nepromokavá a velice lehká freeride bunda, která poskytuje dokonalou ochranu a vysoký komfort v kombinaci s nízkou hmotností. Podšívka z merino vlny.

3L DEEP SHELL BIB PANTS 15 590 Kč Laclové kalhoty na freeride s dokonalým systémem ochrany proti sněhu. Třívrstvá nepromokavá membrána s podšívkou z merino vlny.

www.ortovox.com

POWDER

ON THE ROAD

TEXT: JIMMY PETTERSON

KAZACHSTÁN: nebeský heliskiing

Když si někdo objedná moji knihu (Skiing Around the World Volume II.), často vezmu do ruky telefon a zavolám na číslo v objednávce, abych nabídl, že do výtisku napíšu věnování. Nedávno jsem jeden takový telefonát zahájil a na druhé straně se ozvalo: „Jimmy, vím, že si moje jméno nepamatuješ, ale před 25 lety jsme spolu byli na heliskiingu v Kazachstánu. Když jsem ve vídeňských novinách viděl zprávu o vydání tvé knihy, nemohl jsem odolat.“

146

FOTO: JIMMY PETTERSON

olfgang Kropik pak vyprávěl, že zatímco já se zaobíral psaním a focením, on na naší společné týdenní akci natáčel. O týden později jsem měl ve schránce flashdisk s padesátiminutovým filmem – záběry, o jejichž existenci jsem neměl ponětí, ve mně vyvolaly nostalgickou vlnu vzpomínek… Byl to jeden z nejdobrodružnějších a také nejfotogeničtějších lyžařských zážitků mého života. Často zmiňuji, že se lyžařský svět rychle mění. Ale v horách Ťanšanu tomu tak není – věřím, že i dnes by byl heliskiing v těch odlehlých končinách stejným dobrodružstvím jako před lety s Wolfgangem.

Kde se čas zastavil

Už tehdy bylo znát, že se jihovýchodní cíp této obrovské země moc nezměnil od dob Fitzroye Macleana, diplomata a spisovatele, který v třicátých letech minulého století přijel do Almaty a své první dojmy popsal slovy: „Daleko na jihu, jen matně v dáli viditelné, tyčí se vysoko nad pouští mohutné pohoří – níže položené svahy zahalené v oblacích a mlhách, sněhem pokryté vrcholy třpytící se ve slunečním světle, jen tak zavěšené mezi zemí a nebem… Prudké svahy Ťanšanu jsou pokryté lesy, nad jejichž hranicí se otevírají pohledy k zasněženým vrcholům střední Asie.“ Zelené, stromy pokryté svahy, o nichž Maclean mluví, se ve skutečnosti nachází asi ve 3 000 metrech nad mořem a tvoří samy o sobě celkem rozlehlé pohoří. Přesto ve srovnání s přilehlým „Nebeským Ťanšanem“ působí jako bezvýznamné kopečky. Schody do světa velehor se otevírají až za nimi, na ledovcových pláních šesti- a sedmitisícových velikánů.

147

ON THE ROAD

Ťanšan, to je skutečně drsná horská příroda FOTO: JIMMY PETTERSON

FOTO: KAZAKHSTAN HELISKIING

POWDER

Do Almaty jsem přiletěl v srpnu, splnit si lyžařský sen v Ťanšanu. Na letišti jsme spolu s Wolfgangem a dalšími asi osmi turisty nasedli do polorozpadlého kdysi vojenského vozidla společnosti Kan Tengri Mountain Service, které nás mělo provézt velmi obtížným terénem kazašského venkova. Podél cesty byly rozesety jurty kočovných nomádů, osamělé na rozlehlých náhorních plošinách, ztracené jako malá loďka v Pacifiku, daleko od veškeré civilizace. Večer jsme dorazili do Karkara Base Campu, malé enklávy o asi třiceti stanech, umístěné na krásné horské louce, 2 200 metrů nad mořem. FOTO: KAZAKHSTAN HELISKIING

Nejvyšší vrchol, kam lyžaře vyveze helikoptéra, je 5 816 metrů vysoké Mt. Semjonov

FOTO: KAZAKHSTAN HELISKIING

Tady v Kazachstánu, kromě širokého výběru z bezejmenných vrcholů, si také lze vybírat z neobyčejných výhledů do sousedního Kyrgyzstánu nebo Číny. V jednom ze směrů se například otevírá výhled na dvě nejseverněji položené sedmitisícovky na světě, mezi nimi ležící přes 50 km dlouhý ledovec a jezero plné ledových ker, které vždy v srpnu jako kouzlem zmizí, aby se další rok opět objevilo. A pokud výhledy k rozproudění adrenalinu nestačí, přichází na řadu lyžování mezi séraky věčného ledu, ve stínu 7 000 metrů vysokých monolitů.

148

Travnaté louky kolem tábora byly pokryté divokou květenou. V Alpách tak vzácné protěže rostly v trsech, jako doma rostou sedmikrásky. Jinak byl tábor obklopen borovým lesem, který se s přibývající výškou snižoval na úroveň kleče, až hory konečně propustil a dál už stoupaly jen holé skály. Na jihu bylo vidět několik zasněžených vrcholků, přesně jak popisoval Maclean. Z mého stanu pak byl výhled na zelené údolí Karkara River, která tvoří hranici mezi Kazachstánem a Kyrgyzstánem a na jejímž břehu se občas vyskytne zapomenutá kyrgyzská vesnička, kam se dostanou místní jedině na koňském hřbetu. A zítra nás vrtulník dopraví ještě dál do nitra hor, kam se i dnes dostane jen málokdo.

Jimmy, nepadej!

Kazaši stále vědí, že život je krásný i s málem

Jen hrstka lidí nahlédla do tak odlehlých končin, a těch, kteří se mohou nazývat místními znalci, jsou jen jednotky. Jedním takovým je Kazbek Valiyev, kazašský profesionální horolezec, který vystoupl na Mt. Khan Tengri (7 000 m) a Pik Pobědy (7 439 m) tady v Ťanšanu, ale také na Mt. Everest a dalších 19 sedmitisícovek. Valiyev založil společnost Khan Tengri Mountain Service, která dodnes působí v tomto odlehlém regionu a pomáhá horolezcům, turistům i lyžařům se zajištěním cesty. Pro lyžaře má Kazbek nejneobvyklejší heliskiing na světě – je totiž léto, a pokud počasí dovolí, doveze nás helikoptéra na vrchol 5 816 metrů vysoké Mt. Semjonov.

Profík na profíka

Složení návštěvníků basecampu odpovídá nedostupnosti těchto míst – u první večeře se potkáváme s Rakušany, Švýcary, Francouzi, Němci, Italy, Španěly, Rusy, Japonci, Američany a Australany, abychom nad tradičním ruským šašlikem strávili večer sdílením našich životních příběhů. Mluvil jsem třeba

s Italem, který slyžoval Mustagh Atu, čínský kolos, jenž je se svými 7 546 metry považován za nejvyšší lyžování přející horu světa. Nebo jsem prohodil pár slov s náhodnou slečnou, vracející se z túry. Vyklubala se z ní Petra Kronberger, rakouská lyžařská zlatá olympionička. I během lyžování jsem kolem sebe měl zajímavé lidi. Více než půlka z nich byli lyžařští instruktoři nebo horští vůdci z Alp, překvapivě vitální byli také manželé Hilde a Peter Braun z Německa. Na takovém dobrodružství mě starší šedesáti let překvapili, ale ukázalo se, že i přes vyšší věk byli ke sjíždění pětitisícového vrcholu možná kompetentnější než já. Hilde lyžovala začátkem padesátých let v německé reprezentaci – v roce 1953 získala zlatou medaili ve slalomu, obřím slalomu i sjezdu na SP mládeže. A Peter u náročného sjezdu vypadal jako na nedělní procházce. V roce, kdy jeho manželka sbírala medaile, byl členem první expedice na osmitisícovou Dhaulágirí vůbec. Vylezli tehdy do úctyhodných 7 700 metrů.

Ráno jsme narovnali lyže do oranžové obludy s vybledlým nápisem „Kazakhstan Airlines“. Stroje Mi-8 MTB byly klíčové při válečných přesunech v afghánských horách, jelikož se dokážou udržet i ve vysokých nadmořských výškách. Taková helikoptéra dokáže vyvézt 10 lyžařů s výstrojí až do výšky 6 000 metrů! Půl hodiny po odletu jsme už stáli na vrcholu hory, vysoké asi jako Mt. Blanc. Když jsem se ptal Kazbeka, jak se vrchol jmenuje, opáčil, že na to, aby jej někdo pojmenoval, je příliš malý a bezvýznamný. Takže moje dýchání ztěžklo a hlava se mi zamotala na bezejmenném, 4 700 metrů vysokém vrcholu. Začal jsem se připravovat na lyžování – v takové výšce jsem potřeboval krátkou pauzu i po zapnutí bot. A i ten zbytek dechu, který jsem měl, mi vzaly okolní výhledy. Kazachstán má 2 700 ledovců a mně přišlo, že je vidím všechny. Leskle modré seraky, skrz něž prosvítá zlatavé slunce, ledovce pocuchané trhlinami jako by číhaly na nic netušící oběť, která se ocitne příliš blízko, aby byla navěky polapena. Viditelné trhliny mě příliš neznervózňovaly, moje hlava ale kreslila představy o tom, kde všude mohou být trhliny schované pod sněhem. Kromě běžných lavinových vyhledávačů jsme byli vybaveni také úvazky s karabinami, naprosto nezbytnou součástí výstroje v ledovcovém terénu. „Jeď pěkně za průvodcem, dávej pozor, a hlavně nepadej!“, rozkazoval mi vlastní rozum. Pád, který by normálně nebyl závažný, tady může znamenat fatální komplikaci – sněhové mosty mezi trhlinami jsou místy jen pár metrů široké. Úvodní pasáž sjezdu vede podél skalnatého žebra, napravo se ledovec láme do modrých séraků. Je začátek léta, ale v této výšce leží 15 cm prachového sněhu. Za hranou je ale sníh přefoukaný ve tvrdou desku, kterou mají naše užší lyže problém neprorazit a bojujeme tak s každým obloukem, zatímco zbytek skupiny ladně klouže po jejím povrchu díky lyžím širším. Neustále mi běží hlavou, že nesmím spadnout, a proklínám se za výběr užších lyží, které mi nedovolují si sjezd užívat. Jízda mne velmi vysiluje, a po pár stovkách metrů se obtížně soustředím na každý oblouk, až se mi nakonec zkříží špičky, jdu do záklonu, krátce ztrácím kontrolu nad jízdou… ustál jsem to, ale vůdce Roland už na mne křičí, čeho se i já obávám: „Jimmy, nepadej!“ Dál jsem se snažil vyhýbat nástrahám kopírováním stop kazašského vůdce Olega.

149

POWDER

ON THE ROAD

FOTO: JIMMY PETTERSON

Brzy jsme dojeli na rozlehlejší pláň, kde se bezpečně dalo jet vedle sebe, a každý jsme si tak napsali do prašanu vlastní stopu. Svah byl v závětří a sníh ležel tak, jak napadl – měkký a nadýchaný. Já už ale neměl dost šťávy. Deset oblouků bylo krásných, při dvaceti jsem se zadýchal a při třiceti se svaly zakyselily laktátem. Musel jsem zastavit a moje dýchání a hekání znělo v tu chvíli asi jako v béčkovém pornofilmu. Stejné podmínky (krusta nahoře a pak už kvalitní prašan) panovaly i po zbytek dne. Absolvovali jsme dalších pět sjezdů, každý s převýšením okolo 600 metrů, a s koncem dne jsme byli řádně vyčerpaní, ale nabití zážitky. Když jsem v Karkaře ulehl k relaxu do svého stanu, cítil jsem se, jako bych absolvoval první den výcviku mariňáků. I když bylo lyžování nádherné, bál jsem se, zda další takový den ustojím.

S Čingischánem v sedle

Další dva dny se nad Karkarou zatáhlo a v horách padal sníh. Naše vrtulnaté bestie tak zůstaly připoutány k zemi a my je vyměnili za koňské hřbety. Kazaši jsou známí pro své jezdecké dovednosti a kůň je tady nejvyužívanějším dopravním prostředkem vůbec. Ráno se v kempu zjevil místní muž s karavanou koní, naložil nás na ně a zamířili jsme na rozlehlé louky nad hranicí stromů. Krajina je zde chudá a rozprostírá se snad donekonečna. Mohli bychom jet desetinásobnou vzdálenost než jen na horizont, a stejně bychom nepotkali známky civilizace. Místa, do kterých člověk ještě nestihl zasáhnout… Poslední velká výprava snad prošla těmito místy před staletími – když zavřu oči, slyším dusot koní, nasávám vůni mlhy a prachu, který se za nimi zvedá… to Čingischán vede své mongolské hordy do mých představ, jak projíždíme krajinou, které kdysi vládl. Byli jsme asi pátou skupinou, která v této oblasti vůbec lyžovala, i proto mi tento historický obrázek do mysli vplouval tak často a snadno.

Ve spárech laviny

Čtvrtý den byla obloha jasná a nový sníh se třpytil na všech okolních kopcích a naše vzdušné taxi už žhavilo rotory. Panorama bylo z helikoptéry úchvatné. Všichni jsme se nakláněli tu na jednu, tu na druhou stranu, jako pingpongové míčky, aby nám neuniklo nic z té nádhery. Přeletěli jsme vysokohorské pláně, hluboká údolí, ve kterých se kroutily toky jako stříbrní hadi, lesknoucí se na slunci. Brzy výhled na všech stranách zbělal, pod námi už nebylo než mohutné masy ledu a nad námi se tyčily Khan Tengri a Pik Pobědy.

150

Při přistání na dalším bezejmenném vrcholku výškoměr hlásil 5 230 metrů nad mořem. Ale to už na nás křičel Kazbek: „Tohle bude jen rozcvička, pak půjdeme lyžovat na nějaké pojmenované hory!“ Podmínky byly podobné jako první den. Naštěstí jsem si půjčil pár širších lyží, ale vzhledem k nadmořské výšce jsem stále funěl jako dinosaurus v sauně. Lyžování se daleko víc podobalo normálu než heliskiingu – v takových podmínkách se lyžuje „na jistotu“, radši bezpečně než stylově. Co nejvíc šetřit energii, a hlavně nespadnout. Jednomu nebezpečí se ale ani nejopatrnější jízdou vyhnout nelze. Krátce po zahájení druhého sjezdu Oleg, který vedl skupinu, spustil poměrně velkou lavinu. S děsem v očích jsme sledovali, jak jej masa sněhu unáší kamsi dolů, do nedohledna. Lavina skákala po kaskádách potrhaného ledovce a my se modlili, aby Olega nespolkla nějaká trhlina. Při chaotickém sjezdu jsme se snažili kombinovat jízdu bezpečnou a rychlou a přes všechen spěch nám sjezd ve stopách laviny trval několik dlouhých minut. Když jsme konečně nahlédli přes ledovcový práh a uviděli Olegův osud, oddechli jsme si – náš vůdce vstával, trochu otřesený a bez lyží, ale v celku. Bylo to drsné připomenutí toho, že jde vlastně o docela náročnou expedici, ne o rekreační lyžování.

Odpoledne jsme doletěli na Pik Ignatiev (5 488 metrů), pro většinu z nás nejvyšší vrchol v životě. Po pár stech metrech začal rakouský kolega omdlévat, byl vyděšený a hyperventiloval. Další z kolegů, Peter Braun, byl ale kromě horolezce také lékař a uklidnil ho medikamenty i vlídným slovem, a tak mohl pokračovat ve sjezdu z Pik Ignatiev.

Těžké ne

Po jednodenní pauze, vynucené intenzivním sněžením, přišel náš závěrečný den. Hlavní vůdce Roland rozhodl, že i přes vyšší lavinové nebezpečí zkusíme slyžovat Mt. Semanyov. Při rozhodování během snídaně

FOTO: JIMMY PETTERSON

Jízda na ledovci v pěti tisíci metrech může být úžasná, ale nikdy to není zadarmo. Až dole člověka zaplaví pocit štěstí. Z toho, že přežil

Jimmy Petterson Lyžařský kosmopolita, spisovatel, který sám popsal přes 600 lyžařských středisek v 75 zemích světa. Autor exkluzivních obrazových publikací Skiing Around the World. skiingaroundtheworldbook.com

Celý let jsem nervózně myslel na svou lyžařskou skupinu. Při návratu do Karkary byli stále pryč. Dal jsem si drink a nervózně je vyhlížel. Až nakonec nad horizont vyplula helikoptéra, a vystupující skupina zářila úsměvy. V rychlosti mi shrnuli zážitky dne – hned při výstupu z vrtulníku spustili horští vůdci lavinu, která naštěstí nikoho nesmetla. Radši tedy z Mt. Semanyov ustoupili a zbytek dne strávili lyžováním na bezpečnějších svazích. Měl jsem smíšené pocity – úlevu, že se skupina ve zdraví vrátila, ospravedlnění mých obav, které se ukázaly být oprávněnými, a závist, že mi utekl skvělý prašanový den v místech, kam už se asi těžko někdy podívám. Celkově jsem ale byl rád, že jsem dokázal dát na svůj úsudek, který říkal, že lyžovat v takových podmínkách na Mt. Semanyov je příliš nebezpečné.

Radost, že jsem přežil

jsem mlčel, moje zkušenosti však říkaly, že takové rozhodnutí je spíš než rozumem vyvoláno egem. Jídlo jsem jen mechanicky žvýkal, připadalo mi bez chuti. V mysli mi běžel chvíli obrázek mého malého syna a chvíli zase okamžiku, kdy bych zůstal dole a sledoval, jak se rozjařená skupina vrací z úspěšného sjezdu… Byl jsem na pochybách, můj mozek vytvořil kaleidoskop různých scénářů a já zvažoval, zda jet, nebo zůstat. Patnáct minut po snídani jsme vyrazili k helikoptéře. Okamžitě jsem byl zasypán zkoumavými pohledy a spoustou otázek, protože ostatním účastníkům neušlo, že k nim kráčím v teniskách a modrých džínách. Popřál

jsem jim šťastný let a sjezd a vrátil se do basecampu, zatímco ozvěna vrtule se ztrácela mezi špičatými vrcholy. Místo lyžování jsem se rozhodl pro vyhlídkový let a nastoupil do vrtulníku, zásobujícího okolní basecampy. Nejdřív jsme letěli nad magickým Lake Merzbacher, v jehož modravých vodách se rozpouštějí odlomené kry z ledovce North Inylchek. Navštívili jsme basecamp pod Pik Pobědy, oblétli Khan Tengri s jeho žlutavou severní stěnou, kterou někteří horolezci považují za nejhezčí na světě. Rozumím jim, zvlášť, když je osvícena zapadajícím sluncem, vypadá magicky, jako ze starodávných ság.

Poté, co nad Karkarou zapadlo slunce, jsem měl pár hodin cesty do Almaty na zažití a uvědomění si zážitků. Bylo to lyžování, jaké jsem dosud nezažil – vysokohorské lyžování – kde hrozí zcela jiná rizika než při běžném lyžování. Odměnou není obvyklá radost z noření se do prašanu a bezstarostná lehká jízda. Naopak ve vysokých horách je lyžování často boj o každý oblouk v těžkých sněhových podmínkách a s jazykem na vestě, jak je vzduch řídký a tělu dochází kyslík. Stojí to ale za to – jednou odměnou jsou neskutečné scenérie okolo, druhou pocit, že člověk něčeho dosáhl a lyžoval tam, kde před ním do sněhu stopy napsalo jen pár lidí. Možná ale největší odměnou je fakt, že jsem prožil ohrožení – element, který je známý horolezcům, ale ne tak často lyžařům – a radost, že jsem přežil.

151

snowBIZ | střediskový marketing

Text: Tom Řepík

Směr: budoucnost Naslouchání rozhovorů mezi zákazníky horských středisek za účelem pochopit nadcházející sněhovou sezónu (sezóny).

podnikání se často sestavují plány na základě toho, co se odehrálo v minulosti. Historické údaje bývají bezesporu poučné a pomáhají při rozhodování. Ale další užitečnou a pronikavou strategií, kterou mohou provozovatelé, marketéři a tvůrci značek využít pro své plánování, je naslouchání zákazníkům. Konkrétně naslouchání v sociálních sítích. Protože na tom, co zákazníci dělají a co si myslí, skutečně záleží. Právě to, co zákazníci říkají, že plánují dělat – a ještě lépe to, o čem se mezi sebou se zájmem baví – oboru poskytne přesný náhled na to, co budou chtít dělat a jak horská střediska mohou jejich rozhodování ovlivnit. Americká oborová asociace NSAA objednala u společností Metric Centric a Collective Work provedení studie sociálního naslouchání a analýzu výsledků, pokrývající období monitoringu od podzimu 2019 do jara 2021. Cílem zadání bylo porozumět tomu, co si spotřebitelé – návštěvníci horských středisek mezi sebou říkají o zážitcích z návštěv, a současně získat poznatky o tom, na co zákazníci myslí při plánování svých cest. Důraz byl kladen zejména na vyhledávání rozhovorů, jež by naznačovaly: co fungovalo a co ne; zda bude dosavadní úroveň zájmu o outdoorové aktivity pokračovat; jaké jsou rozdíly mezi nováčky, pravidelnými účastníky a experty v lyžování; jakékoliv rozdíly v tom, jaká rozhodnutí lidé činí pro nadcházející zimní sezónu; kdo zejména ovlivňuje diskuze pro marketingové účely.

Co je sociální naslouchání? Jde o novější způsob získávání informací o zákaznících, jenž je často používán ve spojení s tradičními průzkumy. I ty nejneobjektivnější průzkumy však mají tendenci respondenty nabádat k vyjádření názoru. Sociální naslouchání je v porovnání s tradičními cestami organičtější a šířeji založený nástroj. Prohledává otevřený web (nejen sociální kanály) a „naslouchá“ konverzacím shromážděným z milionů střípků, které spotřebitelé rozptýlí po webu a které podrobněji popisují jejich zkušenosti, názory a osobní perspektivy. Toto vše je v rámci strategie považováno za takzvaná alternativní data. Tato data jsou filtrována a analyzována, aby se z nich vybraly klíčové poznatky a přezkou-

152

maly se nálady, komentáře, otázky, problémy a myšlenky, jež byly „vyslechnuty“, aby se zjistil jejich kontextuální význam. Analytici pak vypracovávají souhrnné analýzy trendů a klíčových zjištění, které pomáhají porozumět segmentům publika, vlivným osobám a veřejnému mínění.

Sečteno a podtrženo: OK Z pohledu spotřebitelských nálad se uplynulá sněhová sezóna v USA ukázala být úspěšnou; nováčci i zkušení lyžaři udělili střediskům za sezónu známku „prospěl“. To mj. odráží schopnost přizpůsobit se různým rušivým vlivům. Mnozí zákazníci středisek změnili svá očekávání tváří v tvář pandemii. Stejně jako hosté tamních restaurací a nakupující tamtéž, většina z nich očekávala nutnost dodržovat stanovené rozestupy a počítala s omezeními obsazenosti vnitřních prostor. Současně měli pochopení pro to, proč některé z tradičních zážitků již nebyly k dispozici. Ve skutečnosti byly zmínky o pandemii nízké po celé období monitoringu a ještě nižší v jeho závěru, tedy v úvodních měsících roku 2021. Ke konci lyžařské sezóny (v USA byla většina horských středisek plynule v provozu) se častěji objevovalo téma vakcinace a mnozí se zajímali, co to bude znamenat pro příští lyžařskou sezónu. Celkově se spotřebitelské nálady nijak významně nelišily od těch ve sněhové sezóně předcházející, což marketéři považují za pozoruhodný úspěch. Sentiment začal pozitivně a skončil přibližně vyrovnaně, s poklesem v prostřední části sezóny, což časově korelovalo s průběhem školních prázdnin, a tedy tradiční silné vlny rodinných zimních dovolených. Propad v tomto období si marketéři vysvětlují jako důsledek toho, že si rodiny navyklé na běžný stav věcí uvědomily, že současná pandemická sezóna je vinou souvisejících okolností jiná, zejména s dlouhými frontami a dalšími změnami vůči letem minulým. Na sociálních sítích si jejich zástupci vybíjeli svou frustraci zejména z procesu rezervací, dlouhých front a problémů s parkováním. Závěr monitoringu: provozovatelé středisek v létě a před sněhovou sezónou zdvojnásobili komunikaci – zejména pak komunikaci před příjezdem návštěvníka – a zdá se, že se

FOTO: ATOMIC

TO NEJLEPŠÍ A NYNÍ JEŠTĚ LEPŠÍ NOVÉ TT10 POSOUVÁ TECHNICKÉ ZASNĚŽOVÁNÍ NA NOVOU VYŠŠÍ ÚROVEŇ. GARANCE NEJLEPŠÍ KVALITY SNĚHU, OPTIMÁLNÍ VYUŽITÍ KAPACIT A NEJVYŠŠÍ UŽIVATELSKÝ KOMFORT SPOJENÝ S JEDINEČNOU TECHNOLOGIÍ A S DOSUD NEVÍDANOU JEDNODUCHOSTÍ.

snowBIZ | střediskový marketing

investice do komunikace vyplatila. S ohledem na to, jak dobře věci fungovaly, provozovatelé by měli v taktice pokračovat i v následujících obdobích, zejména pokud mají být některé pandemií vyvolané změny aplikovány jako trvalé. Při komunikaci o těchto věcech je důležité zvolit správný tón; budovat a rozvíjet vztahy, ne jen vytvářet transakce.

Místní zůstanou To, co mnozí v oboru viděli během pandemických časů, potvrzuje, že jak začínající, tak i zkušení lyžaři si vybírají střediska vzdálená minimum jízdy od svého domova, nejvýš do dvou tří hodin času. Lidé, kteří lyžovali lokálně, raději jezdili ve všední dny, zejména po práci (odpoledne a večer) s rodinou. Ti, kteří jezdili o víkendech, jezdili typicky na celý den. Američtí spotřebitelé se ve svých diskuzích zaměřili na cenu sezónky do místních středisek oproti nákupu koncernových bestsellerů Epic nebo Ikon a potvrdili, že jim vyhovuje flexibilita lyžování ve všední dny blíže k domovu. Velká střediska obecně sklízela více kritiky než malá, jejich návštěvníci si stěžovali nejvíce na přeplněnost. Jedním z praktických závěrů je, že na to, do jaké míry bude trend lyžování primárně v místních střediscích pokračovat, bude mít vliv několik faktorů. Zdá se, že trend práce z domova je v blízké budoucnosti pevně zakotven. Společnost KPMG uvedla, že bez-

procent doufá, že podniknou dvě nebo více domácích destinačních cest, a přes 40 procent plánuje zahraniční cestování. Pro místní provozovatele je léto a podzim před začátkem sněhové sezóny klíčovým obdobím pro využití místního zájmu. Je to příležitost navázat na předchozí úspěšnou zimu pokračováním poutavé komunikace a posilováním vzpomínek, dobrých pocitů, pohodlí a budování místní ekonomiky. Přestože školy zůstanou v zimě pravděpodobně regulérně otevřené, nabídnout rodinám rychlé způsoby, jak během týdne zařadit lyžování do svého programu, by bylo pravděpodobně populární. Stejně tak velká a destinační střediska by měla doladit zážitky návštěvníků a svých sezónkářů, a dokonce ochotně se přihlásit k některým z notorických problémů proběhlé zimy. Zatímco pandemické restrikce se v příští sezóně oproti minulé pravděpodobně uvolní, klást větší důraz na dobré řízení chodu a kapacit, dobrou komunikaci a předvídatelnost bude klíčem ke znovuzískání si nespokojených klientů.

Vrátí se nováčci? Projekt byl specificky navržen tak, aby „naslouchal“ rozdílům v rozhovorech mezi nováčky a zkušenějšími lyžaři. Na základní úrovni vzájemné komunikace mezi nimi nebylo nalezeno výraznějších rozdílů a překvapivě málo konkrétních zmínek o „nelyžařském“ dovádění

Sněhoví nadšenci a zapálení lyžaři nejspíše dávno dobře vědí, kdo/co střediska jsou a jak získat informace o tom, co nabízejí. mála třetina zaměstnavatelů plánuje zavést hybridní model pro své zaměstnance, zatímco pětina usiluje o najímání talentů pracujících většinu času na dálku. Tito pracovníci pak mají možnost se přestěhovat z tradičních městských aglomerací blíž ke svým rekreačním lokalitám. Zatímco údaje o masové migraci z měst do venkovských a rekreačních oblastí jsou nepřehledně smíšené, realitní kanceláře ve venkovských oblastech hlásí čilý až horečný obchodní ruch. Stěhování do těchto oblastí je považováno za pokračující trend mezi bohatšími lidmi – což naznačuje nový druh „místních“, kteří mohou využívat sněhové aktivity ve všední dny a večer. Tento lokální a domácí provoz středisek bude v budoucnu důležitý, jakkoli zůstává otevřenou otázkou, nakolik budou lyžaři chtít hledat další možnosti ve vzdálenějších destinacích. Podle průzkumu Travel Pulse se spotřebitelé těší na cestování: kolem 60 procent z nich si přeje destinačně vycestovat už v nadcházející sezóně. Z těchto optimistů na 80

154

na sněhu, sáňkování, bobování, sněžnicích – oproti nějaké tradiční formě lyžování (sjezdové, běžecké, skialp, backcountry). V pozdější části sněhové sezóny dominovala konverzacím slova jako rodina, dobrodružství nebo horské kolo; přičemž ve stejném období předchozí sezóny (2019–20) převažovaly výrazy jako zima, snowboarding a lyžování. To naznačuje, že v této sezóně se do konverzací zapojili lidé s širším, začátečnickým souborem zájmů. Zhotovitel analýzy se domnívá, že celý zbytek roku 2021 a následné období bude pro provozovatele představovat solidní příležitosti, jak z nahodilých návštěvníků se zájmem o rekreační sportování na sněhu udělat celoživotní příznivce. Jak? Prostřednictvím poutavé komunikace, jež zahrnuje příběhy lidí, jako jsou oni sami, nabídek zaměřených na rodiny a nelyžaře, a dalších souvisejících vymožeností. Cílem je přimět je, aby si oblast návštěvy užívali jako celek, účastnili se širšího spektra aktivit a obecně se stali fanoušky střediska a lyžování, což je pro obor důležité. Z někte-

rých se stanou aktivní lyžaři, z jiných ne. Ale všichni se mohou stát věrnými příznivci – to by mělo být ambicí. Pro horská střediska usilující o demokratizaci a rozšíření svého záběru je to skvělou příležitostí.

Co je hybatelem? Zatímco struktura a rozsah sentimentu a objem a frekvence monitorovaných zmínek zůstaly zhruba podobné jako v předchozí sezóně 2019–20, pozoruhodné bylo, která média byla hlavními nosiči komunikací. Koncem roku 2020 a začátkem roku 2021 probíhala většina zaznamenaných komunikací v obecných, lyžařsky nespecifických médiích, jako je Travel and Leisure, všeobecné a regionální zpravodajství, Facebook a Twitter. Přičemž po většinu roku 2020 byla většina konverzací vedena na fórech zaměřených na lyžování a snowboarding. To také vedlo k posunu v tom, kdo „mluvil“. Během prvního období monitoringu (říjen 2019 až říjen 2020) tvořili mužští účastníci pozoruhodných 67 procent zmínek; v období od listopadu 2020 do února 2021 se tento údaj snížil na 58 procent. Tento posun k obecnějším médiím a platformám naznačuje, že se zvýšil zájem o lyžování ze strany netradičních sněhových fandů, kteří se pro první rady obrátili na obecnější zdroje. Provozovatelé horských středisek a lyžařských areálů by měli tuto příležitost využít prostřednictvím kultivace vztahů s veřejností a médii, zesílením svých aktivit na mainstreamových sociálních kanálech a šířeji cílenou reklamou v lifestylových kanálech na rozšířené regionální bázi. Například, „pokud tak střediska ještě neučinila, mohla by zvážit rozšíření zásahu svých cílových skupin na sociálních sítích TikTok a Snapchat,“ uvádí zhotovitel analýzy. Sněhoví nadšenci a zapálení lyžaři nejspíše dávno dobře vědí, kdo/co střediska jsou a jak získat informace o tom, co nabízejí. Ale široká veřejnost – motor budoucího růstu a inovací – to nejspíš dobře neví. Šance vybudovat povědomí v širším měřítku – zatímco outdoor je stále módním tématem a pro mnohé na prvním či čelním místě zájmu – představuje pozoruhodnou příležitost k rozšíření stávajícího dosahu středisek. Pandemie, byť si vyžádala mnoho obětí, představuje ale také zlatou, krátkodobou příležitost pro horská střediska provést požadované změny v době, kdy je jejich publikum stále vnímavé a přizpůsobivé, a vybudovat si pevnější vazby se svými stávajícími i potenciálními návštěvníky. Zlatou příležitostí však bude pouze tehdy, bude-li využita.

Text: Tom Řepík FOTO: DEPOSITPHOTOS

snowBIZ | LYŽAŘSKÁ VÝUKA

Zpět do nové školy Pandemické okolnosti bezprecedentně uspíšily pozitivní změny ve fungování střediskové výuky sněhových sportů.

oslední zimní sezóna 2020–21 si vyžádala revize způsobu fungování lyžařských škol v dosud nevídaném rozsahu. V řadě oblastí – od důrazného zavádění digitálních technologií až po významné změny ve skladbě svých produktů – vypadá řada škol před novou sezónou z gruntu jinak. Skeptikova otázka může znít, nakolik se díváme na revoluci v lyžařské výuce, a ne jen na náplast, již si vyžádaly covidové restrikce. Pravdivá odpověď se zřejmě teprve narodí, ale těžko si představit, že střediska se šmahem zbaví nového a vrátí vše k původnímu, jakmile (pokud kdy, namítl by skeptik) se obor dostane za současný, pandemicky zastíněný horizont.

Pryč od papíru V zázemí škol řady horských středisek v Americe, kde uplynulá lyžařská sezóna víceméně regulérně proběhla (podpořena vydatnou sněhovou nadílkou, a tudíž leckde až rekordní návštěvností), se intenzivně investuje do zdokonalování digitálních nástrojů. „Kvůli pandemii se snažíme eliminovat co nejvíce papírového předávání,“ říká El Furtney, ředitel lyžařských škol v kalifornském megastředisku Squaw Alpine. „Nový aspekt časové evidence v našem nově zavedeném softwarovém systému Flaik umožní našim školám zavést digitální odhlašování instruktorů; nejsou třeba už žádné tradiční časové výkazy. Současně

mohou naši instruktoři používat systém i k zasílání virtuálních kartiček s pokroky svým klientům.“ Kromě toho ve středisku hledali způsoby, jak využít jejich nový software k předběžnému přidělování výukových skupin. Tato konkrétní funkce vyžaduje určitou změnu v tom, jak a jaká data se shromažďují prostřednictvím platformy, na níž má resort Squaw Alpine postaven svůj e-commerce model, výhody jsou však zřejmé: návštěvník stráví méně času s ostatními klienty skupiny v rušných zasedacích místnostech a rychleji se dostane na lekci na sníh. Ve Squaw Alpine od letoška rovněž využívají systém ezWaiver ke shromažďování formulářů o legálním převzetí odpovědnosti. Klienti mohou v místě srazu naskenovat QR kód a podepsat formulář na svém telefonu, což středisku umožňuje sbírat a ukládat protokoly digitálně. Squaw Alpine se také zbaví papírových poukazů na lekce, takže všichni mají o jeden úkon na starosti méně. „Tyto změny by se mohly stát trvalými. Nevidím žádný důvod, proč bychom se vraceli k papíru,

155

snowBIZ | LYŽAŘSKÁ VÝUKA

pokud všechny tyto věci budou letos fungovat,“ plánuje ředitel Furtney. Na bezkontaktní technologie se pro letošní zimu zaměřilo také kalifornské středisko Boreal Mountain Resort. Jeho návštěvníci si nyní mohou zakoupit střediskové produkty na svých mobilních zařízeních, vyzvednout si je v kioscích Axess Pick-up Box a díky střediskové radiofrekvenční technologii mohou zamířit rovnou k vlekům. Klienti, kteří se chtějí přihlásit k lekcím nebo získat vstup do střediskové chaty, budou muset projít skenovacími místy, což je obzvlášť cenné v této době, kdy klíčem k bezpečnému provozu je sledování kontaktů a řízení kapacity. Krom toho resort Boreal, který rovněž používá software Flaik, pracoval na další minimalizaci fyzických kontaktů s návštěvníky tím, že zdigitalizoval sledování průběhu a výsledků lekcí. Jejich rozhodnutí rozšířit bezkontaktní služby souviselo s covidovou pandemií pouze nominálně, jak poznamenává jeden z marketingových šéfů střediska: „Přechod na bezkontaktní platby nám umožňuje kvalitní sběr dat a zvyšuje možnosti komunikace s hosty podle individuální potřeby. A co je možná ještě důležitější, je to, co současný spotřebitel očekává – vždyť nákup předem online a bezkontaktní technologie jsou v moderním životě čím dál rozšířenější.“

Na sněhu Stejné vnímání spotřebitelského očekávání vedlo americkou společnost Snow Operating, vývojáře proslulého systému výuky TBL (Terrain Based Learning, výuka v terénních tvarech), k vydání nových instruktážních videí v nadcházející sezóně. Videa jsou nováčkům přístupná prostřednictvím QR kódů na cedulích umístěných v horní části každého z prvků TBL a umožňují návštěvníkům v areálu, aby se sami řídili při výuce. „Cedule s QR kódy vychází z našeho průzkumu trhu, který nám prozradil, že více lidí, kteří si zkoušejí sněhové sporty poprvé v životě, se z výuky odhlašuje. Tato zásadní informace nás přiměla si říct, že i oni jsou váženými hosty střediska a že chceme vyvinout produkt přímo pro ně,“ vysvětluje šéf společnosti Eric Lipton. „Hostům, kteří nechtějí strukturovanou zkušenost s profesionálním instruktorem, poskytujeme podporu, aby se učili, kdy a jak chtějí. Kapacita těchto videí není omezena. Je též bezkontaktní, což je za současných známých okolností při výuce na sněhu důležitý faktor. Proto jsme v létě strávili hodně času také dalším vývojem bezdotykových lekcí, zejména pro snowboarding, jelikož tento sport bývá tradičně o množství fyzických kontaktů mezi pomáhajícím instruktorem a klientem.“

156

Program Riglet snowboardové ikony Burton již několik let vyvíjí pomůcky pro co nejméně dotykovou výuku na prkně, jako je například naviják Burton Riglet. Jeho nejnovějším produktem je Burton Handlebar, nástavec v přední části prkna, pomáhající dětem se při skluzu postavit a podepřít při ztrátě stability. Tuto pomůcku vytvořili burtonští vývojáři ve Francii a původně ji zavedli jako doplňkovou dětskou aktivitu po skončení lekce. „V Burtonu chápeme, že pokud budou nástroje dostatečně vizuální a intuitivní, děti se k nim prostě přesunou,“ říká viceprezident Burtonu pro sport Jeff Boliba.

boardu s volně se pohybujícími instruktory a lekce Máma, táta a já – ve kterých se rodiče učí, jak cvičit své začínající děti. Letos ve Smuggs rozšiřují tento program o všechny věkové kategorie a úrovně, aby co nejlépe usnadnili výuku dětí: „Uvědomujeme si, že množství rodičů se v této covidové době cítí nepříjemně, když nám mají zanechat své děti,“ říká k tomu Chait. Velkým trendem jsou v Americe nadále rodinné soukromé lekce. Lekce pro rodiče s dětmi se liší od rodinných privátních lekcí (pro více věkových kategorií, více úrovní a někdy i více disciplín), které jsou pravdě-

návštěvník stráví méně času s ostatními klienty skupiny v rušných zasedacích místnostech a rychleji se dostane na lekci na sníh. Taková je zkušenosti i v kalifornském Soda Springs, z jehož snowparku jsme přinesli reportáž v předminulém ročníku magazínu (článek Planeta dětí, viz snowbiz.cz/9536), kde přístup do jejich parku je součástí vstupenky a umožňuje hostům absolvovat celou řadu aktivit střediskového programu Planet Kids. V něm neplatí žádné věkové minimum a je vybaven krom jiného širokým výběrem prken Burton s nástavcem Handlebar, jichž se mohou i zcela laičtí návštěvníci chytit a jen tak se po mírném svahu sklouznout. Od vzniku pomůcky v roce 2017 si snowboarding vyzkoušely tisíce návštěvníků střediska, aniž by si museli půjčovat vybavení. Od zavedení prken s nástavcem do výuky také středisko zaznamenalo „dramatický nárůst počtu snowboardových lekcí“, podle tamního střediskového manažera. Na podobném principu jako v Soda Springs funguje letos i dětský Riglet Park ve vermontském Smugglers‘ Notch (viz loňská reportáž Hlídání dětí v horských resortech, snowbiz.cz/9517) se strukturovanějším prostředím pro výuku. Hosté se mohou přihlásit na časový slot pro vstup do Riglet Parku a prkna vybavená nástavci Burton Handlebar na ně čekají venku na sněhu. Děti i rodiče jsou povzbuzováni, aby prozkoumali a vyzkoušeli tamní náčiní, zatímco instruktoři se pohybují po parku a nabízejí svou pomoc těm, kteří ji aktuálně potřebují. „Zejména u snowboardingu jsme si všimli, že mladší rodiče mnohem víc investují do toho, aby jejich děti vyzkoušeli tento sport,“ říká ředitel pro styk s veřejností střediska Mike Chait. „Toto nadšení, které vidíme u rodičů, nás přimělo k tomu, abychom náš model upravili.“ Model Riglet Parku kombinuje prvky z nejúspěšnějších výukových programů resortu Smuggs, což jsou Noční škola – program pro dospělé začátečníky na snow-

podobně nejsilnějším tahákem, jenž se letos objevil v oblasti sněhových sportů. Mnoho středisek nabízí nějakou variantu tohoto produktu. V Borealu, který v této sezóně nabízí pouze soukromé lekce, se jim říká kohortové soukromé lekce. Podobně jako všechny ostatní produkty střediska Boreal, i kohortní soukromé lekce je třeba rezervovat předem a jsou k dispozici podle navoleného časového okna. Ano – času zahájení, protože v letošní sezóně středisko spustilo nový pružný model prodeje skipasů, umožňující hostům zvolit si čas začátku lekce, který jim vyhovuje, přičemž cenotvorba je dynamická: čím pozdější čas začátku, tím nižší cena, což ředí tradiční tlačenici v devět ráno dík postupným pozdějším příjezdům.

Půldenní lekce Dalším z produktových trendů vzniklých z covidových restrikcí je odklon od celodenních lekcí. Squaw Alpine v letošní sezóně zcela přešel na půldenní lekce pro soukromé i skupinové zájemce. Následně též vytvořili nové navazující produkty, které prodávali přímo ze střediskového e-shopu. Pomocí QR kódů, které jim poskytne instruktor dopolední lekce, si mohou hosté zakoupit nadstavbu na odpolední lekci, aniž by museli vcházet do střediskové budovy. Zdá se, že zjednodušený digitální nákupní proces, který ve Squaw Alpine vyvinuli, se pravděpodobně udrží, ale významnější příležitost pro růst celého odvětví lze možná nalézt v eliminaci celodenních produktů, zejména dětských. „Celodenní program je pro mnoho středisek limitujícím faktorem, protože nemají dostatek prostoru, aby zvládli všechny studenty v době příjezdu a oběda,“ poznamenává Lipton. „Nyní mohou střediska výrazně zvýšit počet klientů, které mohou

FOTO: BURTON

vysadit na sněhu a vyzvednout před obědem. Furtney dodává, že v minulých letech nebyl o půldenní lekce, zejména ty odpolední, ve Squaw Alpine valný zájem: „Bude to pro nás zajímavá příležitost zjistit a ověřit si, zda bude po těchto půldenních produktech dlouhodobější poptávka.“

Na vyžádání Pokud jde o trh s lekcemi, další hranicí může být virtuální výuka na vyžádání. „Lidi chodí na YouTube a sledují často děsivé instrukce,“ upozorňuje Boliba. Aby to změnil, prosadil vytvoření platformy e-vzdělávání Burton, jež je pro rodiče, učitele a instruktory zdarma. Generální ředitel Americké asociace lyžařských škol PSIA Nick Herrin je rovněž zastáncem výukových videí určených pro spotřebitele. Asociace dlouhodobě spolupracuje s řadou oborových institucí na vytváření obsahu určeného přímo spotřebitelům. PSIA také navázala spolupráci s novou výukovou aplikací Givego. Ta umožňuje uživatelům nahrát 20vteřinový záznam své jízdy a poté si buď vybrat svého profesionálního instruktora a čekat na analýzu videa, nebo se zařadit do živé fronty na „kohokoliv“ a obdržet zpětnou vazbu v reálném čase. Aplikace shromažďuje data, která uživatelům umožňují vytvářet virtuální záznamy o jejich zkušenostech s učením a zpětnou vazbou. Tato zpětná vazba je rozkouskovaná a zaměřená na stanovené cíle uživatele a klienti se mohou zapojit do učení, kdy a kde chtějí. Givego nabízí výcvik v různých sportech – wakeboardingu, lakrosu, golfu a jiných – a na seznamu má řadu profesionálních sportovců ze sněhových sportů. Partnerství s PSIA přivede na platformu i profesionální instruktory. Cílem aplikace je oslovit a zaujmout 50 % nových účastníků sněhových sportů, kteří by nešli do lyžařské školy,

BURTON HANDLEBAR, NÁSTAVEC NA PRKNĚ POMÁHÁ DĚTEM V JEJICH ZAČÁTCÍCH SE STABILITOU

Online vzdělávání na vyžádání se rychle stává běžným i pro instruktory: „Když skončila minulá sezóna, naši členové se stále chtěli vzdělávat, a tak jsme se rychle přeorientovali z nabídky vzdělávacích akcí na sněhu na online vzdělávání prostřednictvím naší platformy webinářů, která se nyní stala

Lidi chodí na YouTube a sledují často děsivé instrukce. oproti těm, kteří středisko navštěvují opakovaně. „Tento nástroj pomůže oboru navázat kontakt s návštěvníky, kteří dosud lekce neabsolvovali, a pomůže jim pochopit, že nejlepší způsob, jak se naučit lyžovat nebo na prkně, je profi výuka,“ říká Herrin. „Nevnímám to jako konkurenci středisek. Snažíme se zlepšit jejich podnikání. Víme, že pokud se nám povede přesvědčit lyžaře a snowboardisty, že jim zkušené oko může zásadně pomoct prostřednictvím virtuálního zážitku, půjdou si pak takového člověka objednat na skutečný živý zážitek.“

značně populární. Náš hlavní produkt se točí kolem nástrojů pro vzdělávání v oblasti sněhových sportů a vyvíjíme webové semináře pro všechny sněhové disciplíny a všechny úrovně studentů,“ dodává Herrin. Očekává, že digitální vzdělávání se bude i nadále rozrůstat. Ředitel PSIA není jediný, kdo takto uvažuje. „Vždycky jsme měli knihovnu výukových zdrojů online, ale chtěli jsme vše posunout na novou úroveň,“ uvádí Lipton k nové e-learningové platformě Snow Operating, kterou letos zavedl. „Střediska budou mít dosta-

tek školení pro své zaměstnance ohledně bezpečnosti provozu i covidových aspektů. V čem můžeme střediskům posloužit jako dodavatel, je nabídka školení v oblasti sněhových sportů,“ říká Lipton, který také vidí dlouhodobé zvýšení efektivity v modelu tzv. obrácené třídy, jenž umožňuje zaměstnancům seznámit se s obsahem online předem, takže školitelé a školení mohou maximálně využít osobní setkání: „Nikdo nechce sedět na schůzkách a diskutovat o věcech, které by se daly projednat mailem. Na našich schůzkách se chceme soustředit na věci, které nelze vyřídit na dálku. Náš systém řízení výuky je jen jeho evolucí.“ „Naším hlavním vzdělávacím produktem budou vždy naše osobní akce a akce na sněhu, ale každá společnost musí zainvestovat do technologií,“ uzavírá ředitel PSIA Herrin. To se zdá být pravdivým napříč všemi obory, jelikož zavádění digitálních technologií mění způsob fungování výuky sněhových sportů v zákulisí škol i na svahu s klienty.

157

snowBIZ | STŘEDISKOVÉ GASTRO

Text: Tom Řepík

Trefa do černého Zlopověstná pandemie přinesla krom spousty zlého i řadu inovací, které i nadále svižně mění střediskové gastrozážitky – nezřídka k lepšímu.

zpomeňme na dobu před rokem. Restrikce a hodně neznámého souvisejícího s pandemií covidu způsobily, že mnozí byli jak na příslovečném trní a přemýšleli o všem možném, včetně toho, jak by horská střediska měla řešit stravovací provozy v době kritických obav o zdraví a životy, v době kapacitních omezení. Na stůl padala spousta inovativních návrhů, tu více, tu méně realistických. Po víc než roce se zdá, že by se mohly uchytit přinejmenším tři čerstvé koncepty, jež se všeobecně prosadily: venkovní prodej, vylepšené technologie a tržnicový typ stravování.

Jí se venku

Mobilita = flexibilita Stále více středisek šetří peníze za vývoj tím, že vytváří možnosti navyšovat svou kapacitu o pojízdné výdejny, party stany, různé tematické stánky a venkovní grily. V době provozní špičky mohou takováto zařízení rozšířit kapacitu jejich vnitřních zařízení, která by jinak FOTO: DEPOSITPHOTOS

Venkovní stravování se v horské gastrobranži prosadilo zleva zprava – všude, kde chtěli alespoň v nějaké povolené formě otevřít. Jeden

z vailských provozních manažerů stav uplynulého roku zrekapituloval takto: „Všechny venkovní verze sklízely úspěch – food trucky, mobilní kiosky, iglú, chatky, stany, jurty, různá pódia a kontejnery. Cokoli mobilního nebo pohyblivého nabízelo nóvum a zároveň sloužilo jako regulérní střediskové vybavení.“ Začalo se i ukazovat, že mnoho návštěvníků dává venkovnímu prostředí přednost, mají-li na výběr. Důvody? Přinejmenším jsou už oblečeni přesně podle počasí a mnohokrát najdou venku lepší výhledy. „Jsme v outdoorovém průmyslu,“ upozorňuje vailský manažer a dodává: „Venkovnímu stravování se nyní dostane konečně té pozornosti a přízně, jakou si zaslouží. Nejenže to zákazníkům poskytne originální horský zážitek, ale též to provozovatelům umožní navýšit potřebnou kapacitu.“

Podle zažitých oborových metodik by střediska měla plánovat uspokojení většiny svých návštěvníků uvnitř provozoven, přičemž projektanti a designéři obvykle vyčleňují pro venkovní prostory nejvýš 15 procent doporučených míst, v závislosti na konkrétním klimatu dané lokality. To se ale mění. Povzbuzeno úspěchem, který zaznamenala se svými venkovními provozy, přehodnocuje mnoho horských středisek své tradiční koncepty a přidává nové terasy a kryté venkovní paluby, přičemž jako pojistku proti chladu používají plexisklo a ohřívače. U některých jde o 50 či víc procent všech míst k sezení, která plánují umístit mimo své interiéry. Venkovní stravování pro ně má význam i z finančního hlediska; náklady na vybudované kryté místo jsou typicky dvoj- až trojnásobné v porovnání téhož venku včetně větrných plexiclon a ohřívačů.

158

musela být dimenzována na mnohem větší počet míst. „Návštěvníci nyní vnímají tyto jednotky jako běžná zařízení; vidí jurtu nebo dočasnou stavbu a už to u nich nerezonuje jako provizorní náplast,“ vysvětluje vailský manažer a dodává, že tato zařízení budou v jejich koncernových střediscích dál opakovaně využívána v různých objektech a podle potřeby měněna. Růst trendu venkovního stravování vede k řadě změn i v interiéru; v nových projektech se začínají používat posuvné nebo otočné dveře, aby se jimi zařízení dalo snáz stěhovat ven a dovnitř. Další nové standardy nastiňuje odborník na design horských gastroprovozů Ric Jedrziewski: „Integrace kuchyňské výroby pokrmů a servisních prostor včetně mytí nádobí bude vyžadovat rovnocenné propojení s vnitřními i venkovními prostory, aniž by se muselo procházet jedním prostorem, aby se člověk dostal do druhého. Přímý přístup z kuchyňského provozu do venkovních prostor nabízí i další možnosti obsluhy; například venkovní místo pro objednávání a vyzvedávání nebo prodej kusové pizzy, kde se v létě může prodávat i zmrzlina.“

Digitalizace na vyžádání Technologie přinášejí horským střediskům své výsledky a pomalu, leč jistě překonávají svou někdejší špatnou pověst ve vztahu k zákaznickému servisu. Namísto toho se začíná ukazovat, že špičkové technologie jsou pro obor požehnáním, jelikož umí zefektivnit objednávání, usnadnit vyzvedávání a eliminovat fronty. „Covid byl v řadě ohledů zničující, ale pokud měl nějaké pozitivní stránky, působil jako katalyzátor. Poslední rok nás skokově posunul o pět let vpřed ve využívání technologií v našem provozu a v pochopení přínosů pro návštěvníky. Budoucnost vidím v uživatelsky perfektních službách,“ podotýká vailský manažer. Konkurenční americká společnost Alterra Mountain Company pokračuje v zavádění technologií pro řízení návštěvnických zážitků, umožňujících zákazníkům přístup do gastroprovozů prostřednictvím aplikace koncernové sezónky Ikon Pass a související webové platformy. Hosté si mohou objednávat kdykoli, kdekoli a z jakéhokoli zařízení. V horském středisku Crystal Mountain v americkém Washingtonu, jež je ve vlastnictví Alterry, zlepšují podobná technologická řešení nově návštěvnickou uživatelskou zkušenost tím, že jim poskytují více času stráveného na sněhu podle toho, jak sami chtějí, a méně času nuceného trávení ve frontách. Jedrziewski se sugestivně ptá: „Vždyť jak skvělé je objednat si nebo provést rezervaci

jídla ještě přímo z křesla lanovky? Je to ještě lepší: některé aplikace například upozorní obsluhu, když se host nachází v určité vzdálenosti, takže mohou jeho objednávku odložit a ujistit se, že bude mít jídlo optimálně teplé a připravené k vyzvednutí v momentě, kdy vejde do dveří.“ Podobně působivé jsou i další technologické pokroky. „Inteligentní trouby, kuchyňské zobrazovací systémy, uživatelsky přívětivá pokladní prostředí, možnosti plateb, mobilní objednávání, mobilní průzkumy mezi zákazníky, okamžitá komunikace,“ pokračuje Jedrziewski ve výčtu. „To všechno jsou fantas-

ideálně kolem dokola centralizované kuchyňské výdejny. Platba probíhá předem pomocí nejmodernějších systémů pro objednávání a vyzvedávání. Jedrziewski tuto metodu popisuje jako „objednat – zaplatit – vyzvednout“. Každý jednotlivý stánek, pojízdná výdejna a další jednotky v graficky vyvedených polepech mají jedinečnou identitu, která ve středisku nahrazuje anonymní burgery, neznačkové pizzy nebo vafle. Místa k sezení se nacházejí v blízkosti více jednotek, což vytváří příležitost pro integrovanější stravování. Zmizelo též hromadné procházení centrální částí stravovny.

středisko Crystal Mountain proto dokonce testuje robota, který má zajistit, aby vše ve střediskové pizzérii šlapalo jak na drátkách. tické nástroje, které posouvají provoz a jeho kulturu směrem k pozitivům. Například díky inteligentní troubě se jídlo připravuje rychleji a přesněji a nové kuchyňské programy zohledňují různé doby přípravy různých položek menu. Ve výsledku bude celá objednávka připravena k odběru horká, čerstvá a ve stejný okamžik.“ „Tyto nové technologie mají dvojí dopad: zlepšují zákaznický zážitek a usnadňují provoz personálu. V oblasti gastro služeb byla jejich práce náročná už ze své podstaty; zavedením všeho od efektivních myček nádobí až po inteligentní trouby usnadňujeme práci kuchyňským týmům, což má následně pozitivní dopad na hosty,“ hodnotí Jedrziewski.

Model tržnice Ric Jedrziewski zažil během své kariéry spoustu změn; mj. byl před lety v utažském kultovním středisku Deer Valley průkopníkem konceptu scramble v gastronomii (namíchej si sám, ve volném překladu). S tím, jak se stravovací služby vyvíjejí, je Ric nyní součástí dalšího přelomového momentu v tomto odvětví. Ukazuje se, že nové technologie a platební systémy doslova převracejí starý zažitý způsob stravování naruby. Vstupte na tržnici. Koncept scramble se v jiné podobě vrací do éry samoobslužného stravování. Zákazník si sám vydával nápoje, připravil si podle chuti salát, nabral horkou polévku, dressing či desert. Jen kvůli aktuálním zdravotním ohledům se tyto historické časy zdají být pravděpodobně pryč, přinejmenším dokud se nevyvinou další nové technologie. Model tržnice, na rozdíl od tradičního scramble, nemá žádnou vnitřní ohradu ve tvaru písmene U s vyhrazenými pokladnami. Místo toho jsou různé varianty jídel a nápojů přesunuty na vnější stranu písmene U a uspořádány jako jednotlivé stanice v rámci jídelny,

I když byl starý koncept hromadných stravoven populární a uživatelům mohl připadat efektivní, Jedrziewski naopak poukazuje na jeho nyní zjevnou neefektivitu: „Při scramble musí zákazník stát frontu u poklady a čekat na zaplacení, zatímco mu jeho vybrané jídlo chladne. Vyhrazené pokladny jsou také nákladné z hlediska pracovní síly. V pomalejších obdobích sezóny se dovednosti pokladních nedají snadno využívat pro více úkolů. Zato zaměstnanec umístěný v přední části nynějšího stravovacího tržiště může přijímat objednávky nebo pomáhat s jinými potřebami zákazníků.“ „Nové technologie dále snižují faktor obtížnosti. Ti, kteří si objednali a nakoupili prostřednictvím své aplikace, si jednoduše vyzvednou zboží na speciálním stanovišti, čímž se zcela vyhnou frontě. Host nemusí čekat na možnost objednání a může si vybrat mnoho rozmanitých položek menu ve svém telefonu, aniž by musel křižovat jednotlivé výdejní jednotky,“ uzavírá Jedrziewski. Během uplynulého roku se odvětví horskostřediskového gastra intenzivně připravovalo na ne vždy čitelné změny poměrů. V reakci na skutečné výzvy horská střediska urychlila technologické inovace a rychle protřídila a využila získané zkušenosti. Branže se též nadále potýká s velkým nedostatkem pracovních sil, který v mnoha případech ještě zhoršila pandemie. Například výše zmíněné středisko Crystal Mountain proto dokonce testuje robota, který má zajistit, aby vše ve střediskové pizzérii šlapalo jak na drátkách. Vailský provozní manažer si pak v této souvislosti posteskl: „Z jedné strany je velmi inspirující, jak odolné, pohotové a kreativní byly naše týmy a kolegové v těchto kritických časech. Teď už jen potřebujeme nabrat 600 nebo 700 dalších kuchařů a obsluhy a všechno bude v pořádku.“

159

snowBIZ | lanovkové kuriozity

Text a foto: Radim Polcer, Lanove-drahy.cz

SEDAČKA S ORANŽOVOU BUBLINOU FIRMY DOPPELMAYR

SEDAČKA SE ŽLUTOU BUBLINOU FIRMY LEITNER

Historický vývoj sedaček s bublinami (2. část) Barevné bubliny

roce 2007 přišly poprvé na řadu oranžové bubliny, které mají navodit pocit svítícího slunka i při zataženém počasí. Nejprve bylo na zkoušku vybaveno několik stávajících lanovek Doppelmayr jednou sedačkou s oranžovou bublinou, v roce 2008 pak už byly stavěny lanovky, které měly všechny sedačky vybaveny oranžovými bublinami. V roce 2010 se objevily první lanovky se žlutými bublinami (Doppelmayr

SEDAČKA S MODROU BUBLINOU FIRMY LEITNER

160

i Leitner) a o rok později i s modrými bublinami, které zase mají připomínat modrou oblohu. A pro rok 2022 chystá firma Doppelmayr první lanovku s červenými bublinami – dostane je nová osmisedačka D-Line Jordan 8 v americkém Sunday River.

Speciální design Se speciálním designem bublin navrženým ve studiu Porsche přišla v roce 1992 firma Girak.

Celkem vybavila firma Girak tímto typem bublin nazvaných ThermoTop jen devět lanovek – 8 odpojitelných čtyřsedaček (lanovky Stuhleckbahn na Semmeringu, Hochkarbahn na Hochkaru, Sepp'n Jet na Reiteralmu, Sendleiten v Gasteinu, Zürsersee v Zürsu, Schlegelkopfbahn II v Lechu, Brdo ve slovinském Cerknu a Grünwaldkopfbahn v Obertauernu, která se v roce 2012 přemístila do švédského střediska Bjursås) a 1 odpojitelnou trojsedačku, která se nachází ve středisku Dreiländereck v Arnoldsteinu (bubliny ovšem byly před pár lety odstraněny). Specialitou byly také sedačky typu Sky Dancer firmy Doppelmayr (v Itálii Agamatic), které se vyskytly pouze na osmi lanovkách. Poté již výroba s ohledem na nespokojenost s tímto typem sedaček (při zavřené bublině je vnitřní prostor poměrně stísněný) dále nepokračovala. Všechny byly postaveny v roce 1996 – jednu z nich najdeme v rakouském Wagrainu (lanovka

ČTYŘMÍSTNÁ SEDAČKA S BUBLINOU THERMOTOP FIRMY GIRAK

FOTO: LUKAS WIDERA

SEDAČKA SKY DANCER FIRMY DOPPELMAYR/AGAMATIC

Topliner) a zbývající pak vznikly v italských střediscích Speikkboden (Bernhard Glück, nasazeny pouze první sezónu, posléze byly sedačky vyměněny za standardní typ), Cortina d´Ampezzo (Rio Gere–Son Forca), Madonna di Campiglio (Patascoss), Andalo (Santel–Meriz), Livigno (Fontane– Vetta), Carezza (Paolina, sedačky byly nedávno vyměněny za standardní typ). Speciálním případem byla lanovka Marchner na Kronplatzu, kde byly v roce 1996 tyto sedačky dosazeny na již existující lanovku (celá lanovka pak byla v roce 2009 prodána do Polska, kde ovšem nebyla dosud opětovně zprovozněna). Speciální design mají rovněž bubliny od firmy Felix Wopfner, která postavila pouhé dvě lanovky s bublinami. Najdeme je pouze na odpojitelné čtyřsedačce Schönbodenbahn v rakouském Axamer Lizum a dále jimi byla vybavena třetina sedaček krátké vyhlídkové neodpojitelné dvousedačky v německém Cochemu.

ŠESTIMÍSTNÁ SEDAČKA S BUBLINOU FIRMY BMF

ČTYŘMÍSTNÁ SEDAČKA S BUBLINOU FIRMY FELIX WOPFNER

Zmínit musíme také futuristické šestimístné sedačky švýcarské firmy BMF, která je poprvé představila v roce 2012 na lanovce Lavadinas–Fuorcla Sura v Laaxu. Specialitou je, že se sedačka při výjezdu z dolní stanice natočí do úhlu 45 stupňů. Od té doby bylo firmou BMF postaveno více než 10 dalších lanovek s těmito bublinami (natáčecí funkci má ale jen část z nich), najdeme je v například ve švýcarských střediscích Sv. Mořic, Sedrun, Pizol a Arosa, v italských střediscích Passo Tonale a San Domenico nebo v polské Bukowině Tatrzańske, tureckém Ilgazu, ruském Kirovsku a čínském Taiwoo. A zapomenout nesmíme ani na nové sedačky firmy Tatralift, které můžeme najít dosud pouze na lanovce v areálu Beskid Sport Arena v polském Szczyrku – jedná se o prototyp šestisedačky firmy Tatralift.

Radim Polcer Projektant kolejových vozidel a už od dětství nadšený průzkumník lanových drah. Od roku 2002 publikuje o lanovkách v odborných časopisech a na svém portálu www.lanove-drahy.cz.

ŠESTIMÍSTNÁ SEDAČKA S BUBLINOU FIRMY TATRALIFT

161

HAPPY END

Poznejte

Poznejte lyžařskou oblast podle nápovědy a ilustračních fotek! 133-1: Jak se nazývá turistické letovisko na břehu jezera? 133-2: Jaká je nadmořská výška nejvyššího vrcholu dosažitelného lanovkami? 133-3: Jak se nazývá nejnovější lanovka spojující údolí s ledovcem? NÁPOVĚDA Alpské letovisko na břehu jezera obklopuje pestrá alpská krajina, která umožňuje lyžovat na ledovci, širých pláních i na sjezdovkách chráněných lesem, díky čemuž sezóna trvá zpravidla od října do června a prakticky za každého počasí lze najít svahy s přívětivými podmínkami. Najdou se tu cvičné louky, mírné i svižnější carvingové dálnice, stejně tak ostře členité skloněné tratě jako třeba Black Mamba. Ledovec je s údolím poměrně nově spojen lanovkou, která nejenže zjednodušuje výjezd do areálu, ale díky své trase napříč svahem skýtá i neuvěřitelné výhledy. A nově zavedený skipas Ski Alpin Card pokrývá přes 400 km sjezdovek v celé oblasti i v sousedních údolích.

Odpovězte Vyhrajte 162

Odpovězte do soutěžního formuláře na www.snow.cz/souteze nejpozději do 8. prosince 2021. Soutěžní otázky jsou zveřejněny pouze na této stránce, on-line formulář již obsahuje pouze políčka pro odpověď. Počet soutěžících je tak omezen na čtenáře časopisu SNOW! Vyhrajte dvoudenní skipas pro dvě osoby do této oblasti!

LASER WRT ST

BUILT FOR PERFECTION NOVÁ LASER WRT ST Lyže pro experty 100% slalom, 100% obří slalom 200% závodní DNA #BuiltForPerfection

CARBON STEERING CONTROL. Maximální výkon, maximální kontrola Inovace pro odborníky a znalce, testováno v závodních podmínkách

Koupíš ve Snowboardelu