SNOW 129 – únor 2021 + skialpová příloha by SNOW media

#SKIALPUJ

JAK PLÁNOVAT VÝLET HLAVNĚ BEZPEČNĚ! CO DO BATOHU

129 – ÚNOR 2021 SKIALPUJ! VŠECHNO, CO MUSÍTE VĚDĚT O SKIALPU | LEGENDY: LYŽAŘ ROBERT REDFORD | STORY: LANOVKOVÉ KATASTROFY

LYŽOVÁNÍ SKIALPINISMUS FREERIDE

SKIALPUJ!

WWW.SNOW.CZ

Všechno, co musíte vědět o skialpu

SNOW 129

ÚNOR 2021 CENA: 100 Kč / 4,99 EUR

LEGENDY: SJEZDAŘ ROBERT REDFORD STORY: LANOVKOVÉ KATASTROFY – SMRT POD MONT BLANCEM ON THE ROAD: JARNÍ LEDOVCE NAD COURMAYEUREM OBRAZEM: SEVERNÍ KASKÁDY – HELISKIING PO AMERICKU

FOTO: SALOMON

NO COMMENT

#91

OBSAH

18| 20| 22| 26| 30| 32| 34| 36| 38| 40| 44| 52|

WORLD CUP

ACADEMY

NEWS

Ski with me: Bruce Lee? Bruslí.

ECHO: PÁR STŘÍPKŮ PŘED CORTINOU BREEZY JOHNSON: JAKO VÍTR

Buď fit: Posilovna v kanceláři

FACE: VINCENT KRIECHMAYR

Apul news

RESORT

Saas-Fee: drahokam, který není pro každého

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

Talent: Jakub Hroneš

Slunným údolím Val di Fassa na Vulkán

Česká desítka pro MS v Cortině Socialistické cesty na západ

58| 60| 62| 70| 74| 78| 80|

Pád přes překážku mimo sjezdovku

Exkluzivní lyžařské jaro v Courmayeuru

Valteřická líheň: Josef Zelinka Svaz lyžařů ČR v nových šatech

STORY

Nostalgie: Posedlost křivkami

VE SVĚTĚ LEDU

Legendy: Sjezdař Redford

Havárie lanovek: Smrt pod Mont Blancem

Ledovce – ať si kdo chce co chce říká – jsou magické, věčně živé přírodní útvary, které vyzařují sílu a fascinují zdáli a ještě více zblízka. Co teprve potom, když se jich můžete sami dotknout, lyžovat na nich nebo se dokonce schovat do přírodou vymodelované jeskyně ze stovky let starého ledu! Ještě dnes to jde, ale jak tato možnost setrvá dlouho, kdo ví…

Takto označené články stojí obzvlášť za pozornost – jsou exkluzivní, mimořádně čtivé nebo poučné.

FOTO: JEREMY BERNARD / SALOMON

80|

EXKLUZIVNÍ LYŽAŘSKÉ JARO V COURMAYEURU WWW.ALPECIMBRA.IT

FOTO: ELAN

OBSAH

91|

SKIALPUJ – MIMOŘÁDNÁ PŘÍLOHA PRO NOVÉ ADEPTY SKIALPU

SKIALPINISMUS ZAŽÍVÁ BOOM! Prodejny zažívají více než dvojnásobný nárůst prodejů skialpového zboží. A to nejen v Česku, ale snad na všech lyžařských trzích. Centrální sklady jsou beznadějně vyprodány. Prodejny ani půjčovny nestíhají. Hory zaplavují skupinky skialpinistů četné asi tak jako v létě turisti. Jistě, přispěl k tomu covid, ale i tak – asi na tom něco bude!

SKIALPUJ – MIMOŘÁDNÁ PŘÍLOHA PRO ADEPTY SKIALPU

94| 96| 98| 100| 104| 106| 108| 110| 112| 118| 122|

VERTIKÁLNÍ BLÁZEN JANEK BEDNAŘÍK

UŽIJTE SI DOBRODRUŽSTVÍ NA SKIALPECH BEZPEČNĚ

RYCHLOŠKOLA SKIALPU

Pod vedením profesionálů, horských vůdců a znamenitých lyžařů Víti Nováka, Vojty Dvořáka a dalších.

BOJÍTE SE LAVIN? DĚLÁTE DOBŘE!

SPLŇTE SI SVÉ SKIALPOVÉ SNY!

PLÁNOVÁNÍ TÚRY: BEZPEČNOST NADE VŠE

STRČTE VÝLET DO KAPSY: MOBILNÍ APLIKACE PRO SKIALPINISTY GARMIN FENIX 6X: SKIALPOVÁ LABORATOŘ NA RUCE

Chcete-li si jednou za čas dopřát opravdu mimořádný zážitek a splnit si své lyžařské sny, jste u nás na správné adrese. Vydejme se spolu do odlehlé divočiny daleko za polárním kruhem, na Kavkaz nebo na nejkrásnější přechod rakouských Alp! GRUZIE – SKIALPINISMUS NA KAVKAZE VE SVANETII

POČASÍ: NEBE PŘEJE PŘIPRAVENÝM

ŠVÉDSKO – SKIALPINISMUS V LAPONSKU

BATOH: CO V NĚM NESMÍ CHYBĚT

ISLAND – SKIALPINISMUS MEZI FJORDY A VULKÁNY

VÝZBROJ A VÝSTROJ NA MŮJ PRVNÍ SKIALP

SKIROUTE HOCH TIROL – KRÁLOVNA SKIALPOVÁÝCH TRAS

REVOLUCE? RECENZE NOVINKY DALBELLO QUANTUM

TERMÍNY: 5–11 dní (únor–duben) CENY: od 12 700 Kč

e lňt é p S sv é si řsk a lyž sny!

VÝLET: ŠVÝCARSKÁ SKIALPOVÁ NEJ

POWDER

126|

SNOVÝ HELISKIING V OBRAZECH: THE NORTH CASCADES

SNOWbiz

137| 140| 142| 144|

STŘEDISKOVÉ E-SHOPY: INTERNETOVÝ PRODEJ SKIPASŮ STŘEDISKOVÉ PROVOZY: PANDEMIE VS. KAPACITY KRIZOVÁ KOMUNIKACE: NEJÍST TO TAK HORKÉ, JAK SE TO UVAŘÍ LANOVKOVÉ KURIOZITY: TUNELOVÉ POZEMNÍ LANOVKY

Akce připravíme i na zakázku ve vámi zvoleném termínu.

www.adventura.cz skialp@adventura.cz

ŠÉFREDAKTOR

Petr Socha

ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA

Radek Holub

KRESBA: ONDRA TŮMA

REDAKTOŘI

Na lyžích ku svobodě

odivné úkazy se dějí. ParaMůžeme se jen dohadovat, co se doxy, jaké neznáme: Lyžařská stane, až se svět z té stojky zase střediska jsou přeplněná, přestože zhroutí zpátky na zem. Jisté je, že zavřená. Přišla jedna z nejbohattoho moc nebude jako dřív – zrovna ších zim posledních let, ale lyže lyžování dostalo řádně naloženo. stojí ve skladech a branže klesá ke Možná ten nápor na hory signalizuje dnu. Lyžařské země EU představily určitý posun společnosti a pro lyžosvá pravidla pro lyžaře – pokaždé vání potenciál nové energie. Každozásadně jiná, ale stejně marná. Lidé pádně, nikdy se tak jasně neukázalo, touží po klouzání, ale nemají kde, tam, kolik společenského tlaku se upouští kam se smí, jich je tolik, že se neveprávě v lyžařských areálech. Držme jdou. A potom sjíždí kdekoli, i na pietse víry, že snad ještě nedojde k fatální ních místech Památníku Lidice. explozi. Svět se postavil na hlavu. NemůTento časopis (po nějakých 15 letech žeme právě to, co člověka povyšuje poprvé bez skipasů zdarma) s roznad říši zvířat: Lyžování. Rekreaci sáhlou a dlouho plánovanou přílohou v horách. Podání ruky, polibek ani o skialpu se trefil do středu aktuálúsměv na pozdrav, pohled na andělního lyžařského terče této ponuré ský dívčí obličej. Tam, kde se včera doby vlastně náhodou. Právě skialp vehementně zakazovala pokrývka je to nejrozumnější, co nám nyní obličeje, dnes se přikazuje. Jen vzpozbývá, chceme-li pobýt v horách a na mínkou je i snad nejsilnější český lyžích se aspoň trochu svézt. Mnozí společenský fenomén, totiž svorná už dlouho vědí, že právě na skialkomunikace s přáteli nad sbližujípech lze putovat za sběrem duševní cím půllitrem. Kultura byla zamčena potravy nejefektivněji. Do míst, kde v podzemí, podobně všechno, co nějak úrodu nikdo neplení, do hor, kde jí souvisí se sjezdovým lyžováním… přibývá s tím, jak ubývá lidí a konJe přirozené, že se z těch pout snazumu. A můžeme ještě dál až k tomu žíme vyrvat. Podobně jako dřív naši nejfajnovějšímu zboží, tam, kde končí prapradědové ilegálně překračovali všechny zákazy, kde si můžu říkat, co hranice, aby dopřáli svým rodinám chci, zpívat, co chci, nebo třeba svléci nedostupné potraviny (i nějaké fajdonaha nejen obličej a vyválet se ve novější pašované zboží), také dnes sněhu… K hranici, kde začíná skutečná jsou lidé nuceni hledat kličky mezi svoboda. zákazy a tajné cestičky přes červené Ať na skialpech, nebo naboso, cesta čáry, které by jim dopřály základní za svobodou je právě to, čehož věčný potravu (a proč ne i nějakou tu dobsmysl skialpy napovídají. Jenom na ní rotu navrch). Pašovat zážitky. Ilegálně se nebudeme více chytat do vlastních paběrkovat zbytky potravy pro svou pastí. duši. Petr Socha a SNOW

Andrea Drengubáková (SNOW tour), Michaela Kratochvílová (World Cup), Ondřej Novák (Academy), Tom Řepík (SNOWbiz), Lukáš Vavrda (Powder) GRAFIKA

Petr Antoníček Markéta Antoníčková Michal Šindler INZERCE

Petr Havelka Veronika Bezpalcová Tomáš Rucký (SNOWtour) Tom Řepík (SNOWbiz) DISTRIBUCE

Marie Potužilová, Andrea Rosenbaumová INTERNET

Petr Havelka, Radek Holub, Tomáš Roba Všichni výše uvedení používají e-mailovou adresu ve tvaru: jmeno.prijmeni@snow.cz AUTOŘI

Ivan Balek, Pavel Božák, Tomáš Haisl, Karel Hampl, Petr Havelka, Ondřej Katz, Vít Moudrý, Martin Müller, Jimmy Petterson, Radim Polcer, Fredrik Schenholm, Kateřina Sochová, Aleš Suk, Ondra Tůma, Pavel Zelenka JAZYKOVÁ KOREKTURA

Drahomíra Kožíšková PŘEKLADY

Kateřina Sochová ODBORNÍ PARTNEŘI Svaz lyžařů České republiky Asociace profesionálních učitelů lyžování Asociace horských středisek ČR

SNOW, Č. 129, ROČNÍK XIX.

REDAKCE

VYDAVATEL

SLIM media s.r.o. Husitská 344/63, Praha 3 IČ 27175511

ADRESA REDAKCE

SNOW Husitská 344/63 130 00 Praha 3 redakce@snow.cz ( 222 780 286 Příspěvky, fotografie a názory zasílejte na adresu redakce.

INZERCE ( 775 610 757, inzerce@snow.cz

PŘEDPLATNÉ Česká republika: www.snow.cz/predplatne predplatne@snow.cz ( 775 My SNOW (775 697 669) Slovensko: www.ipredplatne.sk objednavky@ipredplatne.sk ( +421 0800 188 826 Cena výtisku: 100 Kč / 4,99 EUR MK ČR: E13878 ISSN: 1214-0007 Rozšiřuje: PNS a.s., Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen. Vychází 7x ročně. Toto číslo vyšlo 28. ledna 2021, další vyjde na začátku jara 2021.

OBÁLKA/FOTO: Scarpa / Alpsport Články označené jako advertorial jsou komerční prezentací. Články v rubrice SNOWtour obsahují product placement. Náklad je ověřován ABC ČR.

Všechna práva vyhrazena. SNOWmag je ochrannou známkou. © SLIM media s.r.o. 2021

DODAVATEL ENERGIE

/casopis ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

HELLYHANSEN.COM

THE NEXT LEVEL OF RESPONSIBLE WATERPROOF/BREATHABLE TECHNOLOGY.

Helly Hansen Store – Westfield Chodov Helly Hansen Store – Aupark Bratislava AURÉLIEN DUCROZ / PROFESSIONAL SKIER

OBJEVY ZA HRANICEMI REALITY I FIKCE

Nahraně

TEXT: KEDAR SOPEL

ZIMU ZAŘIZUJÍ MRAZOVODY

otevřeli první zimní Stezku v korunách palem. Návštěvníci si pochvalovali, že z výšky mohou pozorovat i divoká zvířata jako lvy a gepardy, kteří sem přitáhli z Afriky za teplem. Absence mrazu a sněhu přitom netrápila jen česká horská střediska, ale také ta severoamerická. Není proto náhodou, že recept na záchranu lyžování oznámil dnes již bývalý americký prezident Trump. Ten se proslavil už tím, že připomněl blahodárné účinky sava, a pomohl tak farmaceutickým firmám vyvinout vakcínu proti mnoha dosud neléčitelným virovým onemocněním.

Poté, co se kvůli zpomalení světové ekonomiky během uplynulého roku zhroutily ceny komodit, staly se mnohé rozestavěné produktovody zcela bezcenné. Místo ropy ovšem může z oblastí daleko za polárním kruhem proudit do Severní Ameriky a do Evropy jiná vysoce ceněná komodita – studený vzduch. Z Arktidy tak vedou mrazovody přímo do vybraných lyžařských oblastí.

Je už potvrzené, že import mrazu způsobuje změnu klimatu, zejména v horských oblastech. Krkonoše se tak možná brzy promění v pravou tundru, do níž nepatří žádné lesy. Mluvčí KRNAPu potvrdil, že z důvodu zachování přirozeného charakteru tamní přírody pak bude potřeba všechny stromy vykácet. Počítá se zároveň s přísnými pokutami pro ty, kdo by v národním parku chtěli nějakou nepřirozenou dřevinu uměle vysadit. Na novou situaci se připravují i ekologická hnutí, jako například Duhové děti, které chystají anketu Mrazák roku – v ní bude vyhlášeno lyžařské středisko s nejlepšími zimními podmínkami.

Znepokojení neskrývá Čína, která se obává omezení svého vlivu, který si ve světě úspěšně buduje. České republice proto nabídla, že jí mráz v rámci plánu

Vše bohužel zastínila trvající proticovidová opatření, kvůli nimž se návštěvníci o revoluci v řízení zimního počasí nemohou přesvědčit na vlastní lyže. FOTO: DEPOSITPHOTOS (KOLÁŽ SNOW)

pokojení letos nemohou být kvůli pandemii ani lyžaři, ani správci horských středisek, ačkoliv to hlavní, sníh, se podařilo zařídit. Jak známo, v uplynulých sezónách často docházelo k tomu, že místo lyžařů a roleb sjezdovky brázdily dnem i nocí traktůrky, které sotva stíhaly sklízet subtropické a tropické rostliny, jimž se v době globálního oteplení obzvlášť dařilo. Některé progresivně smýšlející resorty vznikající džungli dokonce využívali jako atrakci – po vzoru letních opičích stezek vyznačily stezky mezi lijánami. Na břehu lipenské vodní nádrže

ekonomické podpory daruje, a to za 100 miliónů na jedno letadlo, jehož náklad vystačí zhruba na desetidenní mražení.

lusti.cz

HELMY A BRÝLE Kromě již osvědčené kolekce helem, můžete letos v sortimentu značky LUSTi nalézt nově také dva modely kvalitních lyžařských brýlí. Oba modely umožňují díky své konstrukci perfektní periferní vidění a uspokojí i toho nejnáročnějšího uživatele. Model Hood je vybaven magnetickými výměnnými zorníky, které Vám zajistí bezpečnost a špičkový komfort za každého počasí.

Kde už jsme to jenom viděli? Známý postoj, výraz ve tváři, mumlání na trati a údiv v cíli… Po legendárním olympijském triumfu v super-G tentokrát Ester Ledecká porazila ve Val d’Isére o tři setiny vteřiny druhou Švýcarku Corinne Suter a třetí Italku Federicu Brignone. Nechybělo přitom mnoho a Češka do závodu vůbec nenastoupila. Kromě drobnějšího zranění ze snowboardu, které omezilo její tréninkové aktivity před francouzskou zastávkou, Ester Ledeckou noc před závodem trápila nevolnost, a tak v neděli ráno na prohlídku trati vyrazila s prázdným žaludkem a především proto, aby se nadýchala čerstvého vzduchu. Nakonec ale brankám na slavné sjezdovce Oreiller-Killy neodolala a po úvodním šestém a sedmém místě ve sjezdech stanula v Savojských Alpách poprvé v super-G ve Světovém poháru na stupni nejvyšším. (mk)

FOTO: ATOMIC GEPA PICTURES/MARIO BUEHNER

SNOW.cz/SP

NEWS

No konečně!

TEXT: ONDŘEJ NOVÁK

FOTO: GETTY IMAGES

Ne, že by se na ty dvě holky nešlo pořád koukat. Ale když už se díváte dlouho, okoukají se. Dlouhé čtyři roky nevyhrála slalom ve Světovém poháru žádná jiná závodnice než Mikaela Shiffrin nebo Petra Vlhová. Neuvěřitelná bilance. Až na sklonku loňského roku ji narušila Michelle Gisin. Dvěma skvělými jízdami si v Semmeringu dojela pro své první individuální vítězství v SP a obě výše jmenované dámy nechala s přehledem za sebou. 22. listopadu byla Michelle Gisin v Levi ještě druhá. Pak to ale přišlo…

Opravdický American Downhiller 3 Zatímco americký server Skiracing.com nám celé léto sliboval premiéru dokumentu American Downhiller, který bude dostupný online a zdarma, živí američtí sjezdaři se poctivě připravovali. Dokument je sice stále dostupný pouze ve Spojených státech a chlapci ze Skiracing.com trpělivě přehlíží dotazy z celého světa, ale my můžeme naživo sledovat pokračování slavné generace „amerických sjezdařů“ v čele s Ryanem Cochran-Sieglem. Tohle jméno jsme sice vždy tak nějak na jedno ucho vnímali, dokonce ho dokázali zařadit i pod správnou vlajku, ale ve stínu Teda Ligetyho a dalších ho brali spíše jakou součást amerického týmu. Až do loňského prosince, kdy se Ryan blýskl nejdřív druhým místem ve sjezdu a o deset dnů později dokonce stupínkem nejvyšším v super-G v italském Bormiu.

Slavíme stovku Návrat Mikaely Shiffrin do závodů Světového poháru není zatím tak přesvědčivý, jak všichni očekávali. I na Mikaele je vidět nejistota, nervozita a často i zklamání, když to zrovna není na bednu, jak byla ještě před rokem zvyklá. Přesto je její comeback obdivuhodný, a i když občas dojede osmá nebo šestá, pořád je to první desítka ve svěťáku. A na pár filmů po vzoru Lindsey to taky po kariéře vydá. Ten první, třeba s názvem „Mikaela – Comeback“ (nepoužil to už někdo?), bude končit třeba momentem, kdy Mikaela dosáhla na prémiových 100 pódiových umístění v závodech SP. Stalo se tak letos při večerním slalomu ve Flachau a Mikaela je teprve osmým lyžařem (samozřejmě lyžařkou, ale měřeno mezi muži i ženami) v historii, kterému se to podařilo. V rámci svého pohlaví ji předčila pouze Lindsey Vonn (137), Annemarie Moser-Proell (114), Renate Goetschl (110) a Vreni Schneider se 101 vítězstvími. Na kontě má také rekordních 44 vítězství ve slalomu a s celkovým počtem 68 vítězství je třetí v pořadí za Lindsey Vonn (82) a Ingemarem Stenmarkem (86).

Lindsey, vrať se k lyžařům! Lindsey Vonn je zase single. Ani vztah s o pět let mladším americkým hokejistou P. K. Subbanem nevydržel a na sklonku loňského roku oznámil pár rozchod. Byť před rokem proběhly dokonce zásnuby a vše směřovalo zdárně k happyendu, ukázkově etnicky vyvážený příběh po dvou a půl roce končí. Předchozí partner, známý americký golfista Tiger Woods, vydržel v náručí legendární sjezdařky

přesně tři roky. Největšího úspěchu tedy zatím dosáhl bývalý manžel a americký závodní lyžař Thomas Vonn, s nímž Lindsey vydržela celé čtyři roky. A tady je asi zakopán pes. Lindsey, my víme, že ti černoši …, ale oni lyžovat prostě neumí. Drž se lyžařů, to ti svědčí nejvíce. Pár pěkných svobodných kluků, co umí udělat pořádnou zatáčku, tam u vás (nebo i tady v Česku!) ještě k mání bude. FOTO: REDBULL – ©ERICH SPIESS/ASP/RED BULL CONTENT POOL

WORLD CUP

Lindsey s Ingemarem Stenmarkem na posledním Lindseině Mistrovství světa v Are

15 000 mm nepromokavá membrána Lehká a skladná 2. vrstva

Pánská spodní lyžařská bunda na freeride FR900 Light WEDZE Systém body mapping s vatovou výplní na trupu a pažích. Strečový materiál na bocích a pod pažemi zajišťuje maximální volnost pohybu. Bunda je velmi lehká a prodyšná zvláště na zádech.

1 299

Kč

Pánská spodní lyžařská bunda na freeride FR900 Warm WEDZE Spodní péřová bunda je ideální jako 2. vrstva. Vyplňuje ji z 90 % prachové a z 10 % drané peří. Je tak vhodná do velmi chladného počasí. 3D síťovina na zádech a na bocích zaručuje dobrou prodyšnost.

1 499

Kč

Pánská lyžařská bunda na freeride FR900 WEDZE Vysoce nepromokavá membrána a velice odolný a prodyšný materiál se 3 odvětrávacími zipy. Bunda je vybavena systémem RECCO® (systém lokalizace). Má 7 kapes, vysoký límec a kapuci lze přetáhnout přes helmu.

3 899

Kč

WORLD CUP

SNOW.cz/SP

ECHO

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

Pár střípků

Pouhých pár dní zbývá, než se naplno rozjede letošní největší lyžařský svátek, mistrovství světa v alpských disciplínách ve stínu majestátní Tofany. Okolí Cortiny d’Ampezzo momentálně patří k nejstřeženějším oblastem Itálie – organizátoři investovali příliš finančních prostředků i vlastních sil, než aby jejich námaha byla zmařena výskytem koronaviru, jako to potkalo slavný Lauberhorn.

nevypočitatelném světě příkrých svahů a kloubových tyčí není do posledního okamžiku nic ložené, přesto dosavadní průběh Světového poháru naznačil pár věcí, jež některé ze startujících lehce favorizují a naopak jiné suverény řady sezón tentokrát staví do pozice, kdy by jejich úspěch byl spíše z těch překvapivých. V rakouském týmu patří mezi žhavé letošní favority Vincent Kriechmayr, kterému podle slov trenéra absolutně nic nechybí po technické stránce, nicméně je tam „něco“, co přece jen je třeba dotáhnout. Soudě podle úvodních výsledků rakouského borce by tímto X faktorem mohlo být hledání souhry s novým materiálem, který vzhledem k pandemii nemohl po letním přestupu otestovat na svazích v Jižní Americe. Norové přišli v posledních týdnech hned o několik opor, včetně největšího favorita v rychlostních disciplínách, Aleksandera Aamodta Kildeho. Motivaci k boji o čelní pozice stále neztrácí zkušený Kjetil Jansrud, současně si už ale zvolna připravuje prostor pro odcházení. „Strašně bych si přál vyhrát sjezd tady na Saslongu, než ukončím kariéru.

„Mám ohromnou radost z výhry a pořád žádného sponzora na helmě,“ vtipkoval Ryan Cochran-Siegle po druhém místě ve sjezdu na Saslongu. Po jeho dalších výsledcích už je to jen otázkou času

Lyžování mě pořád strašně baví, ale současně jsem ve fázi, kdy se mi strašně stýská po domově a mé dceři,“ nechal se slyšet člen ekipy Attacking Vikings před prosincovým sobotním klasikem ve Val Gardeně. Dá tomu za rok ještě jeden pokus v olympijské sezóně, nebo se rozloučí už nyní? Někdejší silná rychlostní dvojka – Ital Dominik Paris a Švýcar Beat Feuz – před šampionátem netypicky čelí spíše mírné nedůvěře ze strany fanoušků. Nebyla bych si tak jistá, že je skutečně oprávněná. V úvodním sjezdu ve Val d’Isère se trať postupně zrychlovala a těžili z toho jezdci s vyššími startovními čísly. Ve Val Gardeně pak podmínky borcům Parisovy a Feuzovy tělesné konstituce příliš nepřály. Po vytrvalém sněžení před závody byl podklad hodně měkký a Domme si stěžoval, že se v trati boří, obdobně mluvil jeho rival. Ten přesto na Saslongu vybojoval 3. místo v super-G. Ital zase skončil těsně pod stupni vítězů v Bormiu, kde se také jelo po sněhových přívalech, od návratu mu navíc jde výkonnost postupně nahoru. Mezi černé koně budou jistě patřit Američané. Když jsem měla možnost mluvit o mistrovství s Breezy Johnson, zmínila jeden zajímavý aspekt Dolomit. Tamní sníh se evropským poměrům vymyká a připomíná ten, na

nějž jsou zámořští lyžaři zvyklí z domova. Ryan Cochran-Siegle vnímal závody ve Val Gardeně jako znamení, že přichází jeho chvíle – před padesáti lety tam na mistrovství vybojovala ve slalomu stříbro jeho matka Barbara Cochran. Skutečně se mu podařilo uspět, na což navázal první výhrou ze super-G v Bormiu a před mistrovstvím se těší optimální pohodě. Vede se rovněž jeho kolegům – Bryce Bennett, Travis Ganong, Jared Goldberg – každému z nich se může závod povést, každý z nich může bojovat o medaile. Kdo se letos naopak trápí, je úřadující šampion z obřího slalomu v Åre Henrik Kristoffersen. Norské technické eso rozhodně není zvyklé na jediné pódiové umístění v polovině sezóny. Po startu v Alta Badii se nespokojený závodník v cíli hodně hádal se servismany Rossignolu ohledně vyladění svého vybavení, a tak se zdá, že letos s materiálem ne a ne najít ideální propojení. K tomu není lyžařská star spokojená se směrem, kterým se ubírá obří slalom, jenž má poslední dobou tendence jít víc směrem k rychlosti. Nedobře nese také odloučení od rodiny a přítelkyně doma v Norsku. Je jasné, že asi nikdo nebude tak moc chtít v Cortině d’Ampezzo uspět jako Henrik Kristoffersen. Bude mu ale urputnost stačit?

FOTO: ROBERT PERATHONER/SASLONG CLASSIC CLUB GARDENA GRÖDEN

PŘED CORTINOU

P I N T U R A U LT

THE REUSCH SIGNATURE LINE.

HLAVNÍ POSTAVY | SUPERSTARS | PRŮKOPNÍCI Vyvinuto, testováno a ověřeno světovou lyžařskou špičkou. V úzké spolupráci s našimi dlouholetými partnery jsme vytvořili výjimečnou kolekci rukavic, která zosobňuje styl, vkus a potřeby těch, kteří neustále posouvají hranice dokonalosti.

WORLD CUP HERO

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

JAKO VÍTR Breezy Johnson Když si před třemi lety tehdy dvaadvacetiletá Breanna Noble Johnson dojela na olympijských hrách v Pchjongčchangu pro sedmé místo ve sjezdu, mnozí v ní spatřovali nástupkyni Lindsey Vonn a Julie Mancuso. Místo úspěchů však následovala vleklá řada zranění i boj s úzkostmi. Před mistrovstvím v Cortině d’Ampezzo je konečně Američanka, které nikdo neřekne jinak než Breezy, zpět a ve skvělé formě.

uny prašanu, tuhé zimy a všudypřítomná atmosféra Divokého západu, to je typické pro Jackson Hole ve Wyomingu. Breezy Johnson sice s rodiči bydlela ve městě Victor v sousedním státě Idaho, své první krůčky na lyžích ale podnikala právě v údolí sevřeném na straně jedné Tetonskými horami a na straně druhé rozeklaným hřebenem pohoří Gros Ventre. Nepočítáme-li samozřejmě základní výcvik, jehož se jí dostalo od tatínka, sotva se udržela na nohou. Tehdy nafasovala dětské lyžičky po starším bratrovi a na příjezdové cestě k domu se je pod vedením otce učila ovládat.

S talismanem na kšandách

První závody na sebe nenechaly dlouho čekat. „Táta byl ohromný fanoušek do Světového poháru, takže jak to šlo, přihlásil mě na dětské závody. Bylo mi tehdy asi čtyři nebo pět let, měla jsem fialové oteplovačky a trvala jsem na tom, že pojedu, pokud budu moct mít na kšandách přivázanou pro štěstí svou plyšovou lišku jménem Foxy,“ vzpomíná dnes sjezdařka na své začátky. Zatímco jiné děti chtěly být hasiči či astronauty, Breezy měla odmala jasno, že se chce stát profesionální lyžařkou. Závody sledovala

společně s tatínkem, kromě amerických matadorek fandila Janici Kostelić a Anje Pärson a ve třinácti letech se poprvé stěhovala, aby mohla pokračovat na lyžařské akademii. Tehdy přišly první úspěchy, ale také zádrhele. „Potkala jsem tou dobou Mikaelu Shiffrin a rázem jsem měla rozporuplné pocity. Na jednu stranu se mi začínalo dařit, a tak jsem si říkala, že bych to skutečně mohla někam dotáhnout, ale potom se objevila Mikaela a byla v tolika věcech tak úplně někde jinde než my ostatní! Tenkrát samozřejmě nikdo z nás netušil, jak fenomenální to bude závodnice, to by mi ušetřilo pár starostí,“ usmívá se při vzpomínce sympatická brunetka. Záhy se rozhodla pro rychlostní disciplíny, k čemuž ji možná předurčila už její přezdívka Breezy, odkaz ke stejnojmennému svěžímu vichru vanoucímu od moře i z hor. Však také její motto, které má na helmě, zní: „Jako vítr.“ Ostatně ona sama tvrdí, že si v podstatě vybrala rychlost ji a ne naopak. „Nějak to ke mně vždy patřilo, nikdy jsem neměla strach to pořádně rozjet. Pak je tady psychická stránka, tedy něco, co mě odjakživa zajímalo. Při rychlostních disciplínách je to nesmírně důležitý aspekt. Baví mě setkávat se stále s novými překážkami a učit se je

překonávat, a proto se mi líbí tratě, které sestávají ze spousty náročných prvků. Ty je potřeba zdolat nejen fyzicky, ale také se na ně připravit v hlavě, promyslet si předem taktiku, to si pokaždé užívám,“ popisuje své pocity mladá Američanka.

Uznání od legendy

Ve Světovém poháru debutovala v prosinci 2015 v kanadském Lake Louise a po malých krůčcích si zvolna začala budovat svou pozici v tvrdé konkurenci. Ačkoliv byla v B týmu, měla možnost se připravovat i po boku hvězdné Lindsey Vonn, která pro její zápal, sebevědomí a odvahu měla jen slova chvály. V sezóně 2017 Breezy pravidelně končila na bodech a sbírala první umístění v nejlepší desítce, když přišel pád při finále poháru v Aspenu a první ze tří zranění, která měla přibrzdit její kariéru – zlomenina horní části holenní kosti. Pro mladou sjezdařku to byl první vážný úraz a brala to jako stinnou součást závodnického života. Své síly napřela ke comebacku a v prosinci téhož roku se vrátila v Lake Louise desátým místem, aby posléze dokonce opanovala jeden z tréninků na klasické trati Kandahar v Garmisch-Partenkirchenu.

FOTO: ATOMIC GEPA PICTURES/FLORIAN ERTL

„Dobře si ten den v Ga-Pa pamatuji, bylo to zkraje roku 2018 před olympiádou. Když jsem vyhrála trénink, přišla za mnou tehdy Lindsey, že si všimla, že tam je úsek, který jsem zajela nejlíp ze všech, a zajímalo ji, jakou přesně jsem volila stopu. Po závodě, který vyhrála, mi moc děkovala za radu. Tohle je stránka lyžování, kterou spousta lidí nevidí, berou jej výhradně jako individuální sport, ale především rychlostní disciplíny jsou o tom, složit dohromady obrázek tratě. Každý tam má přitom něco svého, co vnímá jinak a čím může přispět,“ vypráví Breezy. Když dojde na spolupráci, americký ženský tým na tom je podobně jako norský, jenž je vyhlášený svou soudržností. Závodnice bok po boku absolvují prohlídku trati, diskutují o jednotlivých sekcích a zatáčkách, ty zkušenější se dělí o své znalosti a občas radou přispěje i některá z lyžařek, jež už mají svou aktivní kariéru za sebou. V řadách USA je rozhodně z čeho brát.

„Myslím, že náš tým je nevšední díky našim nadstandardním vztahům a díky tomu, jak se neustále učíme jedna od druhé. Nevím, co bylo na začátku, nicméně faktem je, že jsme měli několik hodně dobrých sjezdařek – Picabo Street, Lindsey Vonn a Julii Mancuso. Když jsem já přišla do týmu, byla tam spousta holek, z nichž každá byla v něčem perfektní. Stacey Cook měla výborný cit pro skluz, Laurenne Ross zase výtečnou techniku, Alice McKennis srovnanou hlavu, Jackie Wiles za to umí vzít pěkně od podlahy a jasně, pak tam byla Lindsey, která byla vlastně skvělá úplně ve všem,“ pochvaluje si vztahy se stávajícími i minulými reprezentačními kolegyněmi.

Boj se zdravím i úzkostmi

Dobře rozjetá sezóna 2018 měla být pro vášnivou milovnici přírody odrazovým můstkem k dalším úspěchům na sportovním poli, ale osud tomu chtěl jinak. Při zářijovém tréninku v Chile si při pádu utrhla přední křížový vaz a Světový pohár tak pro ni de facto ten rok skončil ještě předtím, než skutečně odstartoval. K fyzickým potížím se přidaly i ty psychické. Američanka urputně pracovala na svém návratu do bílého cirkusu, souběžně ale bojovala s úzkostmi. Děsilo ji, že se opět zraní, a sebevědomí, které na ní nějaký čas zpět oceňovala americká superstar Lindsey Vonn, bylo rázem v troskách.

FOTO: ATOMIC GEPA PICTURES/MATHIAS MANDL

WORLD CUP HERO

Tajemství jménem sníh

Do seriálu závodů naskočila znovu zkraje roku 2020 v Altenmarktu-Zauchensee po pouhých pěti rychlostních trénincích a byla to opět ta nadějná Američanka, co zazářila na olympiádě. Pátá místa ze sjezdů v Bansku a Crans Montaně naznačila, že je třeba s ní počítat, načež přišel

nikým nečekaný náhlý konec sezóny způsobený koronavirem. Ačkoliv šlo opět o něco, co ji přibrzdilo, nevnímala to tentokrát nikterak tragicky. „Měla jsem za sebou sezóny, kdy jsem bojovala se zraněním, a to bylo těžké. Viděla jsem, jak se moje vrstevnice dostávají nahoru, získávají svá první pódiová umístění, vítězí a jediné, co jsem mohla dělat, bylo je sledovat, pogratulovat jim a doufat, že se to jednou povede i mně. Samozřejmě, že to s pandemií bylo těžké. Sotva jsem se vrátila a cítila, že jde forma nahoru, najednou byl konec. Ale tentokrát to bylo něco, co se dotklo nás všech. Necítila jsem

se jako ta jediná, co je z kola venku, protože se s touto situací musel vyrovnat každý z nás,“ uvažuje Breezy. Té se momentálně ve Světovém poháru výtečně daří, ve všech třech dosavadních sjezdech stála na bedně, když pokaždé obsadila třetí místo a s nadějemi hledí směrem k mistrovství světa v Cortině d’Ampezzo, tamější trať totiž přímo zbožňuje. Navíc je tu ještě jedna drobnost, jež by jí a jejím reprezentačním kolegům mohla pomoci k dobrým výsledkům na šampionátu, a tou je specifický sníh, který je pro oblast Dolomit typický. FOTO: ATOMIC GEPA PICTURES/MATHIAS MANDL

V březnu 2019 se sice opět postavila na lyže, ale stíhala ji nejistota. A také smůla. Při červnovém tréninku na obří slalom v kalifornském resortu Mammoth Mountain přišel další pád a utržený vnější i vnitřní postranní vaz v druhém koleni. To ještě zhoršilo její úzkosti, nemohla přestat myslet na sportovce, kteří se po zranění sice vrátili, ale už nikdy nebyli schopni dosáhnout někdejší výkonnosti. Jako vrcholová lyžařka měla dalekosáhlé zkušenosti se sportovními psychology. Až touto dobou ovšem potkala svého stávajícího mentálního kouče, který jí dokázal pomoct vytěsnit démony z hlavy a nasměrovat ji zpět na správnou cestu. Protože si její mentor přeje zůstat v anonymitě, závodnice o něm mluví pouze jako o Alexovi. „Pomáhá mi především se standardními problémy, s nimiž se potkáváme v životě a jak si mezi nimi proklestit cestu. Když chcete něco dělat na vrcholové úrovni, je nutné k tomu mít sebedůvěru. Když jsem byla zraněná, hodně jsem se pak bála, a to je něco, co si nesmím připouštět a na čem s Alexem tvrdě pracujeme. Sleduji stará videa z tratí, kam se chystám, hodně vizualizuji a mám své techniky, jak být připravená a udržovat se v psychické pohodě,“ popisuje důležitou součást své přípravy.

FOTO: ATOMIC GEPA PICTURES/HARALD STEINER

Nemyslitelné pro mě byly až donedávna takové maličkosti jako absolvovat workout jen v legínách a sportovní podprsence. „V Evropě je obvykle dost jiný sníh než ve Spojených státech. Má to co do činění s rozdílným klimatem. V USA jsou střediska výše položená, vzduch je sušší a takový je i sníh – suchý, ostrý a rychlý. V Evropě je naopak těžší a mokřejší, podobný jako na východním pobřeží Ameriky. Ten hlavní rozdíl je ve vlhkosti, v Evropě je sníh občas takový až mastný, což třeba na rychlostní disciplíny není zrovna nejlepší. V Cortině je ale podobný tomu, na který jsem zvyklá z domova. V porovnání s řadou míst je sníh v Dolomitech sušší a rychlý, takový, jaký mám ráda. K tomu je v Cortině skvělá sjezdovka a bude super moct zase závodit na mistrovství,“ těší se sjezdařka, mezi jejíž koníčky patří běh, plavání a horolezectví. Především je ale ráda, že je zpět, a užívá si pocit, že bitvy, jež měla vybojovat, jsou snad právě teď vítězně za ní. Být takovou dobu bez milovaného sportu pro ni totiž bylo nepředstavitelně obtížné. „Pro mě je to nejoblíbenější věc na celém světě, cestovat, vidět všechny ty krásné tratě a být schopna je zdolat, to je pocit, který se strašně těžko popisuje, ale znamená pro mě hrozně moc. Sjezdy na různých místech se tolik liší a je to něco neskutečného, při tréninku i v závodě, řítit se tou rychlostí dolů z kopce… To je něco, co mimo Světový pohár jinak nejde zažít,“ tvrdí Breezy Johnson.

Víc než život lyžařské star

I když už dnes umí své těžkosti zvládat, nebere to jako samozřejmost a prostřednictvím svých sociálních sítí nesdílí s fanoušky jen veselé, ale i náročné situace spojené s lyžováním i tím, že je známou osobností. Jakkoliv je ve skvělé formě, neváhá přiznat, že donedávna bojovala se sebevědomím, co se týče postavy. „Pokud mi má zranění něco dala, pak to, že jsem se naučila respektovat své tělo. Jako občas asi každý, i já jsem hodně bojovala s tím, jak vypadám. Nemyslitelné pro mě byly až donedávna takové maličkosti jako absolvovat workout jen v legínách a sportovní podprsence. Teď se snažím o to, aby hmotnost sportovců nebyla nadále veřejným údajem. Bojovala jsem s úzkostmi a jedna

z věcí, co mě děsila, bylo i číslo na váze – hodnota nebyla taková jako u jiných. Přitom je to jen numerická hodnota, jež ale umí způsobit, že si někdo připadá moc velký a druhý zase moc malý. Rozhodně nejde o nic, co by mělo souvislost s výkonností. Myslím, že bychom si především měli vážit svého těla a jeho možností a nehledět na nicneříkající cifru na váze,“ píše v jednom ze svých postů. Na začátku byla myšlenka, že když se o svůj příběh a pochybnosti podělí, možná tak dokáže pomoct někomu, kdo je v podobné situaci, inspiruje jej a dodá mu odvahu. Co nečekala, byla ohromná podpora, které se jí od fanoušků dostalo. Řada lidí naopak poslala sportovkyni své osobní příběhy, což ji dojalo i přesvědčilo, že svou otevřeností učinila krok správným směrem.

„Sama jsem vždycky raději sledovala skutečné příběhy lidí než jejich PR verzi. Život není jen o obrázcích z cíle, když vyhráváte. Proto se snažím nechat lidi nahlédnout do mého soukromí a podělit se o něj. Naši mě vychovali jako čestného člověka a učili mě, že nemám lhát. Když jsem dosáhla úspěchů, nechtěla jsem fanouškům představovat vylepšenou iluzi svého života, ale chtěla jsem jej ukázat takový, jaký skutečně je. A někdy prostě je těžký. Přesto se občas stane, že se zpětně ohlížíme na obzvlášť zapeklité momenty a jsme přitom na sebe nejvíc hrdí, jak jsme to dokázali překonat,“ vysvětluje Breezy. Po všem, co ji potkalo, si současný klid nadmíru užívá. Pokud jí koncentrace vydrží do mistrovství, bude patřit mezi velké favoritky na zisk medaile.

WORLD CUP

FACE

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

Vincent KRIECHMAYR Kluk ze statku

Co Rakušan, to horal? To v případě devětadvacetiletého lyžaře přezdívaného Vinc neplatí. Ze svého domova to měl totiž specialista na rychlostní disciplíny v dětství blíž do šumavských hvozdů než mezi alpské štíty. Alespoň v létě. V zimě už to byla jiná písnička.

eplejší polovinu roku Kriechmayrovi trávili na svém statku poblíž Gramastettenu, na zimu se ovšem sbalili a zamířili do tři hodiny vzdáleného Obertauernu. Otec i matka rakouského rychlostního esa se totiž seznámili, když oba působili v tamější lyžařské škole jako instruktoři. Kde jinde se mohl potkat rakouský statkář Heinrich s belgickou učitelkou umění Gertrudis... Právě maminčině lásce k obrazům vděčí Vincent a jeho bratr-dvojče Rafael za svá jména, která odkazují k van Goghovi a věhlasnému italskému renesančnímu malíři Santimu.

Náročné začátky

„V zimě jsem se věnoval pouze lyžování, na nic jiného nebyl prostor. V létě jsem zase chodil u nás na hřiště hrát fotbal,“ vzpomíná dvojnásobný medailista z mistrovství světa v Åre. „Samozřejmě i dnes na statku pomáhám, kde mě je třeba, a hlavně s tím, co je fyzicky náročné. Dřív jsme měli starý traktor Steyr a to jsem s dědou jezdil často na pole, ale v tom novém, co máme teď, už se tolik nevyznám,“ vypráví. Když si rodiče všimli jeho talentu, čekal ho v deseti letech přesun na specializovanou lyžařskou školu do Windischgarstenu. Vincent s odstupem přiznává, že pro něj tehdy bylo těžké, ocitnout se najednou sám na internátu, po domově se mu stýskalo. Jedním dechem nicméně dodává, že je otci za toto rozhodnutí vděčný. Přes trpělivost, snahu a poctivou přípravu se mu v tvrdé konkurenci rakouského týmu

dlouho nedařilo dostat do nejužšího kádru. „V dorostu jsem jezdil dobře, ale ne nějak výjimečně. Nemůžu říct, že bych byl bůhvíjaký premiant, ačkoliv jsem už tehdy měl perfektní techniku. Měl jsem i štěstí, že mě nepotkalo zranění, a také na velice nadané vrstevníky. Navzájem jsme si dali hodně,“ říká Rakušan. Sezóna 2014 pro něj byla přelomová. Tři roky po svém debutu v obřím slalomu v Alta Badii dostal ve Světovém poháru konečně pořádně prostor a hlavně se mohl zaměřit na preferované rychlostní disciplíny. V jednom z posledních super-G v norském Kvitfjellu se dostal 2. března 2014 poprvé mezi nejlepší pětici.

„Vincent Kriechmayr,“ zareagoval bez dlouhého přemýšlení Beat Feuz na dotaz, který z borců ve Světovém poháru dovede vyčíst a udržet ideální stopu lépe než on. „Je na tom momentálně absolutně nejlíp, pokud jde o naprosto brilantní techniku v rychlostních disciplínách. To tam vidíte už jen při letmém pohledu na jeho jízdu.“

Introvert

V uplynulé sezóně těsně utekl Vincentovi malý křišťálový glóbus za super-G, když skončil o pouhé tři body za Maurem Caviezelem. V Rakousku z toho bylo malé pozdvižení. Vždyť Švýcar na rozdíl od Kriechmayra v sezóně nevyhrál ani jediný závod v této disciplíně, a kdo ví, co by bylo, kdyby se nezrušilo poslední plánované super-G v norském Kvitfjellu, kde se Kriechmayrovi tradičně výborně dařilo… Letos by se hornorakouský rodák bez podobného dramatu trvajícího až do posledního okamžiku rád obešel. S Matthiasem Mayerem jsou zajedno – nic jiného než útok na malé glóby za rychlostní disciplíny a medaile z MS pro ně jako cíl nepřipadají v úvahu. O tom, že Vincentův potenciál ještě nedospěl ke svému vrcholu, je přesvědčen jeho trenérský tým i soupeři. Sebevědomí dal jasně najevo sám sjezdař loni při losování čísel na super-G v Hinterstoderu, kde si volil mezi prvními: „Chci jedničku, protože to bude i můj výsledek v cíli.“ Byl.

Je na tom momentálně absolutně nejlíp, pokud jde o brilantní techniku v rychlostních disciplínách.

A zase ta technika

Zatímco v přípravných kolech pravidelně předváděl top výkony, v ostrém závodě tomu mnohdy něco chybělo. Až si tak postupem času vysloužil přezdívku Mistr světa v tréninku… Nic, co by nedokázal zlomit. „Nejdřív jsem musel začít věřit, že jsem skutečně rychlý, a vybudovat si sebevědomí, abych mohl začít vyhrávat,“ vysvětluje dnes.

FOTO: OK WELTCUP HINTERSTODER/MANFRED HACKL

FASHION

ADVERTORIAL

Parka CRAFT CORE Street Insulation Dámská prošívaná parka s kapucí zateplená dutým vláknem je určená především na volnočasové nošení nebo v případě potřeby zahřátí před nebo po tréninku.

4 690 Kč

CRAFT Outerwear Outdoorové oblečení, které je určeno pro volný čas, ať už strávený v přírodě, anebo v městě. Vysoký standard švédského designu za použití kvalitních materiálů je definicí této kategorie. Více na www.craft.cz 28

Bunda CRAFT CORE Street Insulation Dámská i pánská bunda zateplená dutým vláknem je určená především na volnočasové nošení nebo v případě potřeby zahřátí před nebo po tréninku.

2 850 Kč

www.craft.cz

Bunda CRAFT Lightweight Down Lehká péřová bunda Lightweight Down je skvělou volbou jak pro outdoorové aktivity, tak na běžné nošení. Bunda má perfektní fit a díky skvělé termoregulaci spolehlivě zahřeje i v těch nejmrazivějších dnech. Výplň je tvořena kvalitním kachním peřím a klasické rozdělení prošitím je nahrazeno efektním svařením. Pro mírnější počasí je v nabídce také vesta.

Vesta CRAFT Lightweight Down

Pánská péřová bunda navržená v designu exkluzivní kolekce Ski Team, kterou oblékají také členové švédského národního týmu v běžeckém lyžování. Výplň je tvořena kvalitním kachním peřím.

5 190 Kč

3 090 Kč

4 999 Kč

Bunda CRAFT Ski Team Down

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

TALENT

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ FOTO: PŘEMEK VIDA

Jakub Hroneš SNOWBOARĎÁK, co hraje na flétnu

ak už to bývá, i tentokrát mají na začátcích nadějného sportovce svůj velký podíl rodiče. „Snowboardovat jsem začal hlavně díky taťkovi a mamce. Taťka hodně jezdil a už od mých dvou let mě bral pořád s sebou. Naši jsou vlastně skoro pořád venku na kopci, hlavně mamka na skialpech. Taťka často lyžuje, má to trochu jako práci a občas se mnou vyrazí i na snowboard. A brácha je sice závoďák na lyžích, ale taky to prokládá prknem, takže zimní sporty zkrátka asi máme v rodině,“ líčí český reprezentant, jak to celé začalo.

Z lyžaře snowboarďákem

věnovat na vrcholové úrovni. Po několika letech v lyžařském oddílu se to však rozhodl přece jenom zkusit. Byla to správná volba. Nyní, v šestnácti letech, už zvládá skoky, o nichž si dříve český snowboarding mohl nechat jen zdát.

„I přesto, že mám i nějaké celkem dobré výsledky, myslím, že dosud nejlepší pro mě byl letošní podzim. Strávil jsem tři týdny na Stubaii v krásném počasí a super komunitě. Podařilo se mi odjet spoustu nových triků a dokonce i dva

triplecorky. Získal jsem spoustu nových zkušeností a okoukal pár dobrých věcí, na kterých musím do budoucna zapracovat,“ popisuje Jakub. V loňské sezóně se mu navíc podařilo vyjet si potřebné body, a tak se v té nadcházející bude objevovat v závodech Světového poháru. Premiéru si odbyl 9. ledna v big airu v rakouském Kreischbergu, když se kvalifikoval do hlavního závodu a nakonec obsadil 46. místo. Kromě svěťáku se Kuba chystá na juniorské mistrovství světa na Sibiři a seniorský šampionát v Kanadě, pověstnou třešinkou na dortu pro něj ale budou domácí závody, až se poslední březnový víkend sjedou do Špindlerova Mlýna špičky světového snowboardingu. „Jako šestiletý prcek jsem u nás na Snowjamu jezdil předjezdce a na kluky na startu jsem koukal jako na bohy – a teď budu mezi nimi,“ těší se Jakub.

FOTO: SLČR

Jakuba bavilo i lyžování a stejně jako jeho sourozenec se mu začal věnovat závodně, ve třinácti letech se nicméně rozhodl pro změnu. Snowboarding se mu líbil už dlouho, jen do té doby nemyslel, že by se mu mohl

„Lyžovat jsem uměl dřív než chodit,“ tvrdí šestnáctiletý Jakub Hroneš. Vzhledem k tomu, že celý svůj dosavadní život strávil s rodinou ve Špindlerově Mlýně, to naprosto dává smysl. Zatímco jeho bratr se závodně věnuje lyžování, Kubu nakonec víc zlákalo jedno prkno než ty dvě.

Snowboardová komunita je ta nejvíc „friendly“, každý se s každým zná a každý s každým jezdí

JAKUB HRONEŠ ve zkratce:

Sportovní vzor: Rene Rinnekangas Nejoblíbenější středisko: Špindlerův Mlýn Oblíbený trik: cab 900 nosegrab Mám výbavu od značek: Burton Snowboards a Smith Optics Největší dosavadní úspěch: odjetá back side 1440 triple cork Sportovní sen do budoucna: stejně jako asi pro každého sportovce je to olympiáda, ale nejvíc asi pozvánka na Burton US Open Co mě motivuje na sobě stále pracovat: to, že mě to strašně baví

Nejpřátelštější komunita

Stejně jako řada dalších, musel i on své plány v posledním roce v řadě ohledů změnit. Závody v Číně, na Novém Zélandu a v USA, kterých se měl účastnit, se hromadně rušily. Nečekaná situace nicméně přinesla i některá pozitiva. Kromě Zermattu byl jediným střediskem, které postavilo na léto snowpark, rakouský Mölltal, kam vyrazili top světoví snowboarďáci v dosud nevídané koncentraci. Kuba tak měl příležitost trénovat s těmi nejlepšími a inspirovat se od nich. „Snowboardová komunita je od ostatních dost odlišná. Z lyžování jsem měl zkušenost, že si každý hledí svého. Řekl bych, že

naše komunita je ta nejvíc „friendly“, a to hlavně v tom, že každý se s každým zná a každý s každým jezdí. V létě po uzavření středisek v celé Evropě se moc snowboardovat nedalo, ale na Mölltalu to bylo super, byl tam postavený zábavný snowpark se spoustou překážek a víc než o tréninku to bylo právě o potkání se a o zaježdění si s ostatními. Objevilo se tam i pár známých jmen a myslím, že to skoro nemohlo být lepší. Poznal jsem se tam například se slovinskou snowboardovou legendou Markem Grilcem,“ vzpomíná Jakub, který si tam zajezdil i s medailemi ověnčenou rakouskou snowboardistkou Annou Gasser. Současný freestyle snowboarding je především o vyježděnosti a praxi, a tak není divu, že i letní příprava baví. S reprezentačními kolegy Ladislavem Hrstkou a Kristianem Salačem pod vedením trenéra Přemysla Vidy strávili teplejší část roku po snowparcích a skákáním do nafukovacích bagů, což je příprava na zvládnutí nových triků. Šestnáctiletý talent přistupuje ke své přípravě zodpovědně, a tak prakticky nemine den, kdy by se nevěnoval některé pohybové aktivitě. Má své trenérem předepsané cviky, důležité je pravidelné fyzio i regenerace. Svůj volný čas rád tráví aktivně, a tak se udržuje v dobré fyzické kondici.

Všechny sporty i hudba

„Před tím, než jsem se rozhodl pro snowboarding, jsem vystřídal téměř každý známější sport od fotbalu přes gymnastiku až po šachy. Nejvíc jsem se ale držel právě lyžování, kterému jsem se závodně věnoval celkem hodně, a to i na úkor snowboardu. Celkově mám ke sportům dobrý vztah a jsem rád, že jsem měl ty nejlepší podmínky, abych si je mohl všechny vyzkoušet. I teď když můžu, tak vyrazím na kolo, na golf nebo si zaběhat,“ vypráví rodák ze Špindlu, kterému nechybí ani hudební nadání – dříve hodně hrál na klavír, na jaře se v karanténě naučil na flétnu, kterou teď vozí všude s sebou. Svou sportovní všestrannost předvedl i loni v rámci Olympiády dětí a mládeže, když jeho trenéra Františka Knotka napadlo, že by mohl zkusit kromě freestylu i paralel a snowboardcross, a bylo z toho vedle slopestylu, kde zvítězil, druhé a čtvrté místo. Na rozdíl od Ester Ledecké se ale do kombinování vícero odvětví na vrcholové úrovni nechystá, spíš to pro něj byl takový zábavný pokus. Zatím se mu daří kombinovat sport se studiem gymnázia ve Vrchlabí, kde mu vycházejí vstříc, a štěstí má na sponzory. „Už třetím rokem mě podporuje firma Smith Optics a tuto sezónu nově i Burton Snowboards.

Velkou podporu mi dává také Svaz lyžařů ČR, Dukla Praha a Czech Snowboarding. Hodně mi pomáhají i naši, ale partnery a sponzory si sháním sám, do toho mi nijak nemluví. Občas i na závodech vyhraju nějaké prize money, tak ty hnedka zase vrážím do snowboardingu,“ říká Kuba.

Strašně mě to baví!

Svým sportem se baví na plné obrátky a užívá si každou vteřinu na kopci. Když je třeba na sníh chvíli čekat, jako třeba nedávno v prosinci, je z toho nervózní. Už se totiž nemůže dočkat, až si vyzkouší nové triky, třeba v rámci slopestylu. „Je to moje nejoblíbenější disciplína. Kombinují se při ní raily a ostatní překážky se skoky a člověk musí jízdu složit kreativně tak, aby byla obtížná, ale také zajímavá. Důležité pak je při snowboardingu asi jako v každém sportu psychické nastavení a každý ho má jinak posazené. Určitě je něco jiného stát na startu závodu, anebo si jen tak jezdit bez stresu, projíždět snowparkem a dělat si, co chcete. V mém případě je to už docela v pohodě, i když samozřejmě trochu je ten tlak cítit, ale určitě se v tomhle ohledu zlepšuju. Se strachem zatím problém nemám a na startu si vždycky jenom představím, co přesně chci dělat,“ popisuje Jakub. Se silnou psychikou a se skoky, které zvládl na podzim v pouhých šestnácti letech, má potenciál to dotáhnout daleko a posunout český snowboarding o další kus dopředu.

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

ALPSKÉ DISCIPLÍNY

TEXT: EVA KURFÜRSTOVÁ FOTO: ZOOM AGENCE

Česká desítka pro mistrovství světa

Cortina 2021 Světový šampionát alpských lyžařů se uskuteční 8.–21. února 2021 v italské Cortině d’Ampezzo, místě, kde se pravidelně konají závody Světového poháru žen v rychlostních disciplínách, avšak velká soutěž typu MS nebo ZOH se vrací po dlouhých 65 letech (ZOH 1956). Mimochodem se tam konalo také historicky druhé MS v alpských disciplínách v roce 1932.

eskou republiku bude s jistotou reprezentovat šestice žen a čtveřice mužů, ve hře jsou však v době vzniku článku ještě dvě podmíněné nominace jednoho muže a jedné ženy. Největšími želízky české výpravy jsou stále více excelentní Ester Ledecká a Martina Dubovská, ženy které ve svých disciplínách v letošním ročníku SP v každém závodě bodovaly. Na MS 2021 se poprvé v historii pojede paralel jednotlivců. Změnu doznává také týmová soutěž, tedy týmový paralel, který se pojede s vybavením na obřím slalom (v minulosti se jezdil na slalomových lyžích). V technických disciplínách padesát nejvýše nasazených závodníků postupuje přímo do hlavní soutěže, ostatní musí jet

kvalifikaci, z níž si startovní místo v hlavní soutěži zajistí pětadvacet nejrychlejších anebo v kvalifikaci nejlépe umístěný závodník z každého jednoho státu, které nemají nikoho mezi padesátkou auto-

Ester Ledecká

maticky nasazených. Nominace se může rozšířit v obřím slalomu o Kateřinu Pauláthovou a Jana Skořepu, pokud před začátkem MS splní podmínku postupu do 2. kola na Evropském poháru. „Reprezentanti se i v covidové sezóně mohou spolehnout nejen na své standardní realizační týmy, ale také na zázemí tvořené lékařem MUDr. Jiřím Beznoskou, fyzioterapeuty Janem Pernicou a Nikolou Klin-

Program MS 08. 02............................................ alpská kombinace ženy 09. 02............................................................. super-G ženy 09. 02.............................................................super-G muži 10. 02............................................alpská kombinace muži 13. 02..................sjezd ženy kvalifikace obří slalom ženy 14. 02..................................................................sjezd muži 16. 02............................................................... paralel ženy 16. 02...............................................................paralel muži 17. 02...........................................................týmový paralel 18. 02...... obří slalom ženy, kvalifikace obří slalom muži 19. 02..............obří slalom muži, kvalifikace slalom ženy 20. 02......................slalom ženy, kvalifikace slalom muži 21. 02............................................................... slalom muži

ODBORNÝ SPORTOVNÍ ÚSEK ALPSKÝCH DISCIPLÍN

PŘEDPOKLÁDANÉ STARTY ČESKÝCH REPREZENTANTŮ DH SL OSL SG AC PAR TP Ester Ledecká x x x x Martina Dubovská x x x Gabriela Capová x x Tereza Nová x x Elese Sommerová x Zazie Humlová x Kryštof Krýzl x x x Ondřej Berndt x x x x x Jan Zabystřan x x x x x x Tomáš Klinský x x x pozn.: DH=sjezd, SL=slalom, OSL=obří slalom, SG=super-G, AC=alpská kombinace, PAR=paralel, TP=týmový paralel (nominace do TP proběhne na místě)

Hlavní partner OSÚ AD SLČR

Mediální partneři

POOL Partner SPORT EQUIPMENT

skou, kondičním trenérem Úseku alpských disciplín Františkem Andrlem a mentálním koučem Úseku alpských disciplín Tomášem Hvoreckým,“ připomíná předseda ÚAD SLČR Ladislav Forejtek a dodává: „U Ester není nic nemožné. Z pohledu týmu jako celku bude výsledek do desátého místa bomba a vše do patnáctky velký úspěch, postup do čtvrtfinále v týmovém paralelu by byl také dobrý“.

Ambice českého týmu Ester Ledecká *1995

(Dukla Liberec), potřetí na MS, trenéři: Tomáš Bank a Franz Gamper Největší nadějí českého týmu je Ester Ledecká, kterou před MS 2021 zdobí skvělá forma. Při vzniku tohoto článku jí sice čekaly do začátku MS ještě SP v Crans Montaně a Ga-Pa, ale v úvodních závodech ve Val d’Isere a St. Antonu přímo zářila. Těsně před Vánocemi dokázala vyhrát závod Světového poháru v super-G ve Val d’Isere. Do té doby sice vlastnila titul olympijské vítězky v této disciplíně, ale ve Světovém poháru v SG byla nejlépe šestá. Ještě v roce 2020 tak stihla opět pozměnit historii českého lyžování, když dokázala zvítězit v super-G a ziskem druhého vítězství v SP (kromě SG Val d’Isere 2020 ještě sjezd Lake Louise 2019) vyrovnala Olgu Charvátovou-Křížovou (slalom Piancavallo 1986 a kombinace Schruns 1983) a Šárku Strachovou (slalom Aspen 2008 a slalom Aspen 2009). Kromě 1. místa se letos může pyšnit skvělou a stabilní bilancí v podobě 4., 6., 6. a 7. místa. Co říká k ambicím své svěřenkyně trenér Tomáš Bank? „Do MS nás čeká ještě Crans Montana a Garmisch a já se vůbec nechci pouštět do velkých úvah. Jako trenér o MS samozřejmě přemýšlím, což se projevuje tím, že jsme nedávno trénovali i slalom, ale jinak se držím v minulosti osvědčeného modelu, kdy jsme šli od závodu k závodu a nepřemýšleli nad velkou soutěží. Rozhodně nebudu říkat žádná čísla, celkově máme vysoké ambice, stejně v každém jiném závodě a já doufám, že se proti minulému MS zlepšíme.“

Martina Dubovská *1992

(Ski klub Špindl, Olymp RSC MV), pošesté na MS, trenér Andrej Prevuzňak Specialistka slalomářka, která letos prožívá sezónu snů. Do sezóny vlétla v oblíbeném Levi 10. a 12. místem a skvělé výsledky už nepustila. V Zagrebu a Flachau skončila shodně na 17. místě a v Semmeringu byla 22. Bodovala v pěti závodech z pěti a skvělou formu podtrhla premiérovým vítězstvím v Evropském poháru. Odměnou za

Martina Dubovská

dobře odvedenou práci jí poprvé v kariéře bude startovní číslo losované top 15 na MS. Od ledna sice bojuje s bolavými zády a mezi závody musí hodně rehabilitovat, cíl má však jasný: „Soustředit se a zajet dvě dobrá a rychlá kola. A uvidíme, co z toho bude, snad něco hezkého.“

Kryštof Krýzl *1986

(Dukla Liberec), podeváté na MS, trenér Miroslav Kolář Nejzkušenější z českého týmu, muž, který dokázal ve Světovém poháru 50x v kariéře bodovat, osmý z MS ve slalomu 2009, specialista na technické disciplíny. V letošní sezóně měl zatím ze všech českých mužů k bodování v SP nejblíže, v EP 2x bodoval. Méně než půl vteřiny na postup v SP zaznamenal jak v obřím slalomu v St. Caterině, tak ve slalomech v Adelbodenu a Flachau. „S těmi vysokými startovními čísly to není jednoduché, ale cítím, že to je blízko. Chce to i trochu štěstí a bylo by super, kdyby to přišlo na MS.“

Jan Zabystřan *1998 (Dukla

Liberec), na MS potřetí, trenéři Filip Marek, Sebastian Bialobrzycki Tento talent českého lyžování se i přes svůj věk už dokázal prosadit ve Světovém poháru, a to loňskou sezónu v alpské kombinaci, ve které zvládl bodovat hned 2x. Letos se kvůli covid opatřením a s nimi souvisejícím úpravám programu SP žádná kombinace v SP nekonala, nicméně na MS bude a Zaby i letos ukázal, že v ní má co nabídnout. Na Evropském poháru v Zinalu zajel výborné 11. místo, které doplnil bodovanými pozicemi v super-G a obřím slalomu. Na MS bude mít ze všech našich závodníků nejnabitější program, nominaci má ve všech disciplínách.

Ondřej Berndt

Gabriela Capová *1993 (Ski

team Ostrava, Olymp RSC MV), počtvrté na MS, trenér Lubomír Martynček Gábina si do loňského zranění kolene vedla skvěle, pravidelně bodovala a mířila do TOP30 v pořadí slalomu SP. Letošní sezóna je ale sezónou návratu po zranění, během které se chce znovu chytit, nabrat jistotu a dech. Z těchto důvodů zatím více trénuje, než závodí, v nominaci na MS však nechybí.

Ondřej Berndt *1988

(Bižuterie Jablonec) počtvrté na MS, trenér Michal Kunst Největší ambice má Ondra ve slalomu, v něž figuruje na 57. místě světového žebříčku a je v něm českým nejvýše postaveným závodníkem. Na SP v Alta Badii předvedl konkurenceschopnou jízdu a až chyba před cílem mu vzala šanci na postup, k němuž nechybělo mnoho. Na MS bude kromě slalomu bojovat v alpské kombinaci, disciplíně v níž už dokázal 2x bodovat ve Světovém poháru.

Tomáš Klinský *1998

(Sokol Deštné, Victoria VSC), podruhé na MS, trenér Tomáš Klinský st. Specialista na rychlostní disciplíny,

který dozrává. Na MS bude startovat podruhé a kromě sjedu a super-G se představí také v alpské kombinaci. Na Evropských pohárech se umisťuje každou sezónu blíže k bodovaným pozicím.

Tereza Nová *1998

(SC Černý, Olymp RSC MV), na MS poprvé, trenér Jan Fiedler Na MS se nominovala díky loňským výsledkům v obřím slalomu, v němž figuruje na 138. místě na světě a poprvé v kariéře je členkou A-týmu žen.

Elese Sommerová *2001

(RT Záhrobský, Olymp RSC MV), na MS poprvé, trenér Štěpán Sommer Věkem juniorka, která se prosadila do reprezentačního výběru žen, díky výsledkům ve slalomu, který bude na MS její hlavní disciplínou. Nováček na MS.

Zazie Humlová *2001

(nezařazený člen SLČR), na MS poprvé, trenér Davor Lažeta Nováček MS, věkem juniorka, členka juniorské reprezentace, ještě před dvěma lety závodící za USA. Slalomářka, která na MS obsadila dvoustou pozici.

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

V SOCIALISMU SVAZ LYŽAŘŮ

SOCIALISTICKÉ CESTY NA ZÁPAD

Jak to bylo před Schengenem a navigací Vycestovat do kapitalistického státu nebylo za socialistického Československa snadné ani pro reprezentaci. Bylo nutné se proklestit často sérií hranic, přičemž na každých čekalo kontrolní martyrium s hromadou razítek. Kdo nezažil, nepochopí.

TEXT: PAVEL ZELENKA FOTO: ARCHIV AUTORA

na každý závod. V místech, kam nedohlédlo oko tehdejšího velkého bratra, to naopak byla vítaná setkání. K zápisu do protokolu, co vím, nikdy nedošlo.

Při výjezdu

Setkání s emigranty bylo při cestách na Západ přísně zakázáno. Franta Novotný, dobrovolný funkcionář svazu v rámci mezinárodní komise, zrovna s jedním takovým diskutuje ve Val d’Isère

okud zatoužil socialistický občan soukromě vyjet za železnou oponu, bylo třeba zažádat o devizový příslib a čekat, zda mu bude vyhověno. Pokud se tak stalo, dalšími povinnými doklady byly kromě cestovního pasu a příslušného víza ještě výjezdní doložka a celní prohlášení. Pro reprezentaci tuto byrokratickou

šarádu, s výjimkou devizového příslibu, zajišťovalo v časovém předstihu početné osazenstvo mezinárodního oddělení ÚV ČSTV (MO). Na základě nominace trenérů, schválené předsednictvem svazu, bylo nezbytné pro prosincový výjezd na závody SP podat osobní informace účastníků na MO již na konci prázdnin, tedy minimálně čtyři měsíce předem.

Před výjezdem

Před každým výjezdem musel každý trenér absolvovat pohovor na MO a přijmout instrukce jak se chovat v zahraničí. Každý obdržel čtyřstránkový formulář pro hodnocení zájezdu a protokol sledující, jestli se reprezentanti nesetkali s emigranty, jichž byla z řad lyžařů v zahraničí spousta a kteří ve skutečnosti jezdívali

Druhá fáze byrokracie započala po příjezdu na naše vnitřní hranice. Nejprve pohraničníci se zrcátkem na dlouhé tyči prohlédli podvozek mikrobusu, vnitřek vozu, zavazadlový prostor… Celník s pultíkem na břiše důkladně porovnal skutečnou podobu každého reprezentanta s fotografií v pase. Následovala kontrola vyplněného celního prohlášení – do něho bylo nutné sepsat veškeré cenné předměty: prstýnky, náramky, náušnice, přívěšky… a samozřejmě peníze, které dotyčná osoba vyvážela. Samostatnou kapitolou byl osobní seznam výzbroje a výstroje, musela se uvádět třeba výrobní čísla lyží… Obdobné martyrium pak probíhalo při návratu. Výjimečná nebyla ani prohlídka různých skrytých tělesných otvorů. U jednoho z lyžařských trenérů takto byly objeveny valuty převážené v hodnotě nad povolenou míru, patrně na udání… Pro odlehčení temného hraničního ceremoniálu připomeňme dvě výjimečné příhody. První od nestora sportovní žurnalistiky, Václava Paciny (*1928, †2006), druhou níže od autora těchto řádků.

NEPROPUSTNÁ HRANICE „Už je to pár let, kdy závodili Sochor a Zeman – ach, kde jsou ty slavné časy! V oněch dobách patřilo k dobrému tónu, že lyžařský materiál přiváželi od zahraničních firem členům reprezentace do československého poolu sami trenéři. S nákladem lyží a bot se vraceli z Jugoslávie (lyže Elan) a Itálie (boty Caber) Vedral a Hampl. Celnice na Brenneru, rakouská strana hranic: „Kam to, pánové, vezete? Takový náklad že byste sami potřebovali? To není dovoleno.“ Následuje vysvětlení, že jsou to lyže a boty pro čs. reprezentaci, které Rakouskem jen provážejí do ČSSR. „Prosím, ale to by musel být náklad zapečetěn, nebo musíte složit celní jistinu.“ Svazový mikrobus Avia ale nešel zapečetit. Od předních sedadel byl průchod do zadního prostoru. A kde vzít takovou sumu peněz? Nezbylo než Avii odstavit na Brenneru. Pak se Vedral s Hamplem vydali taxíkem do Innsbrucku a druhý den ráno na rakouský lyžařský svaz. Dr. Klaus Leistner, svazový sekretář, pobaveně vyslechl pašeráckou historku. Pak zvedl telefon a zavolal na ministerstvo financí. Rozhovor netrval dlouho. „Tak se vraťte na Brenner,“ řekl našim trenérům. Zde je uvítali na celnici s oznámením: „Už volali z Vídně, tady máte doklady a šťastnou cestu!“ Mezinárodní sport, ať už jakkoli vypjatý v konkurenci a prestiži, má v sobě takové porozumění...

Finále Evropského poháru ve Zwieslu 1980 na šumavském Javoru. Reprezentantka Lenka Vlčková a Bobas Zeman s trofejí za vítězství ve slalomu

Bobas Zeman na závodě Světového poháru na Javoru ve Zwieselu

VYTOUŽENÉ VYSÍLAČKY AUTOPHONE Po úspěšné sarajevské olympiádě 1984, odkud se vezly čtyři medaile – stříbrná ve štafetě žen, bronzová Jeriové na 5 km, Ploce ve skoku P-90 a Charvátové ve sjezdu, byla „ruka páně“ (rozuměj Oddělení vrcholového sportu) konečně otevřená. Jednalo se o tehdy dlouhodobě požadovanou a plánovanou valutovou investici na zakoupení vysílaček. K realizaci došlo na podzim roku 1987 před olympiádou následujícího roku v Calgary. „Pro objednaný nákup jsem vyjel s odborníkem z vědecko-metodického oddělení vypůjčeným fešáckým vozem Škoda Felicia (v půjčovně Brnocar praktičtější neměli) do západoněmeckého Düsseldorfu. Vybaveni dokladem od Státního radiotelekomunikačního úřadu s povolením dovozu 15 ks vysílacích stanic Autophone včetně příslušenství do ČSSR. Neexistovala navigace, přesto jsme všude trefili. Orientace ve městě se tehdy řešila takto: Najít nádraží (to bylo jednoduché), tam si v informační kanceláři obstarat detailní plán města, který býval k dispozici zdarma. V něm bylo třeba vyhledat adresu firmy a naplánovat trasu.

Cesta tam proběhla bez sebemenších komplikací. Zásilka v podobě dvou objemných kartonů byla připravena k převzetí včetně celních dokladů pro německou stranu. Po ujetí nějakých 340 km nám ale kleklo auto. Diagnóza nás amatérských automechaniků zněla prasklé těsnění pod hlavou motoru, tedy auto totálně nepojízdné. Naštěstí jsme „doskákali“ na dálniční odpočívadlo nad Würzburgem s čerpací stanicí. (Západní benzinky byly tehdy pro socialistické občany zjevením. V porovnání s českými potemnělými stanicemi s jednotným názvem Benzina, mnohdy bez WC, to byl skutečný luxus.) Následovala telefonická informace do Brnocaru, kde naleznou nepojízdné auto, opatřené potvrzením od policie, ohledně delšího parkování. Po vyřízení potřebných formalit jsme přejeli taxíkem do hotelu v blízkosti nádraží. Naše přesuny teď ale komplikovaly dvě objemné krabice s vysílačkami. Následující den jsme prvním vlakovým spojením vyrazili vstříc hraničnímu přejezdu na nádraží v Chebu. Od poslední německé stanice před hranicí jsme byli ve vlaku sami. Pasová prohlídka proběhla bez problémů. Po nahlédnutí celníka do doku-

mentů přišel očekávaný dotaz: „Co to vezete?“ „Vysílačky.“ Odpověď ho doslova šokovala. Následoval přesun do celního prostoru a inventura dovážených souprav. Při následném čekání v nádražní restauraci IV. cenové skupiny začala naše nervozita stoupat s časem blížícího se odjezdu posledního vlaku do Prahy. Nakonec jsme obdrželi nové celní doklady, kde kromě výrobních čísel stanic byla zapsána nová evidenční čísla pro případnou kontrolu jejich používání. A poslední vlak stihli. Celá anabáze však dostala trpkou tečku na olympiádě v Calgary, pro niž byly určeny. Někdo na olympijském výboru nezjistil povolená rozmezí vysílacích frekvencí a první den jsme se při použití vysílaček dostali na frekvenční pásmo odboru dopravy olympijských her, načež přišel striktní zákaz jejich používání… Tolik vytoužené vysílačky zakoupené pro olympiádu tak na ní nebyly použity, byť později na evropských štacích fungovaly bezchybně. Poslední kauza Autophone se odehrála v roce 1992. Při ukončení činnosti federálního lyžařského svazu je delimitační komise rozdělila paritou, půl na půl, mezi český a slovenský svaz.

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

SVAZ LYŽAŘŮ TEXT: ALEŠ SUK

TAK – A HOTOVO!

artin si živě vybavoval domek ve Valteřicích pod hospodou pana Vališky naproti odbočce k obecnímu koupališti, i prababičku, která se dožila v plné svěžesti šestadevadesáti. Laskavá, drobná, čiperná a skromná stařenka, která při rozpravách s pravnukem vzpomínala na manžela závodníka; ten byl prý povahově stejný – dobrosrdečný a nenápadný, neustále někam odbíhal, jezdil, zařizoval. Toliko na odpočinku se často podíval sklence dobrého truňku na dno hlouběji, což manželka neviděla ráda. Josífek Zelinků byl narozený roku 1895, nejdříve na světě ze všech vzpomenutých valteřických závodníků. Byl mezi těmi sedmi dorostenčíky, kteří dva týdny před vánocemi 1912 zakládali lyžařský odbor Sokola Valteřice. V něm funkcionařil řídící učitel František Janata. Velel obecné škole ve vsi a podílel se na lyžařském hemžení svých školáků. Pepíček Zelinků hltal ve volném čase pohyb a sokolskému tělocviku se oddával s dovedností venkovského klučiny. Po skončení školní docházky ho přepadly ski. A stejně potrefených vrstevníků byl houf; když se ve Valteřicích konaly žákovské a dorostenecké závody, bývala ve startovních listinách přihlášena i šedesátka závodníčků. Střední školu Zelinka vypustil a živil se manuální prací.

Nekonečný výčet úspěchů

Od ustavení oddílu neuplynul ještě ani měsíc, a jméno dorostence J. Zelinky už hlásí první řádek výsledků lednových závodů mládeže ve Valteřicích. Vítězství na 3 km v čase 26.22 hovoří o tom, že trať byla jistě delší a pořádně těžká. Leč drobounký Zelinka vyhrál a pravidelně exceloval až do zimy 1931, to už mu bylo šestatřicet.

Valteřická líheň

Josef Zelinka

Josef Zelinka druhý zleva s patkou, na mezinárodních závodech slovanského sokolstva v Zakopaném. Tady zvítězil na 15km distanci 19. února 1922 v čase 49.13 min.

Další v galerii výjimečně úspěšných valteřických rodáků, Josef Zelinka, byl věkově nejstarším a zároveň nejdéle závodícím sokolem. Za přispění jeho pravnuka Martina Zelinky jsme při večerním povídání skládali mapu jeho životního příběhu. Prošmejdit stovky stránek starých časopisů, klubovou kroniku, sbírku čestných cen dalo stejnou páračku, jako vyhrát juniorku v roce 1914 ve Vysokém. Tady, v městečku s prvotřídními lyžaři, způsobilo vítězství valteřického začátečníka patřičný poprask.

Na trati byl až neskutečně rychlý, přihrbeným stylem ne nepodobným technice tehdejších šampiónů Adolfa a Dontha, zvítězil v čase, měřeném tehdy pětinovými stopkami, 10.46,1/5 min. Pod jedenáct minut to už nikdo jiný nestihl.

A když přidal ve stejném roce další primát, už na té správně dlouhé juniorské distanci 10 000 metrů, v čase 53.36, poznali sokolové z Valteřic, že objevili pana závodníka. Tři starty, tři vítězství. Bohužel přišla Velká válka, následovalo vyhlášení samostatnosti a v republice se na ski závodilo zase až v roce 1921. V té zimě dobývá Zelinka, závodící za ČKSS Jilemnici, překvapivě skalpy budoucích olympioniků: kromě vítězství ve své třídě na 17 km při MRČS v Tatranské Lomnici a stříbra ve Vysokém 29. ledna… Tady se zastavme, nebylo to klání ledajaké, šlo o rozřaďovací závody pro start v Norsku na lyžařském Olympu – v Holmenkollenu. Přestože se Josef v nominaci prosadil, jeho start v cizině zakázal lékař po prohlídce závodníka. 27. března běží Zelinka padesátku, je 3. a poráží olympionika Heváka. Na trati strávil více než sedm a půl hodiny. Lyžařskou všestrannost a vyspělost předvedl na mistrovství Republiky československé třetím místem v překážkové jízdě o Dieskauův štít na trase 5 000 metrů. V Tatranské Lomnici se vyhlašoval také trojboj o mistrovství Tater. Zelinka prokázal, že si tyká i s můstkem, a bral bronz za součet skoku, překážek a sdruženého závodu. Na sklonku jedenadvacátého roku, 3 dny před Silvestrem ve vánoční dvacetikilometrové trati z Vosecké na Benecko, je 4., za ním končí olympionici Bím a Prokopec. To už je na prahu sezóny 1922 registrován v ČSK Praha. Zima tohoto roku je možná výsledkově nejštědřejší. Zelinka v ní získává 9 cen, je nejlepším závodníkem nejstaršího klubu u nás, má kvalitní výzbroj. V překážkách na MRČS (Štrbské Pleso) opakuje loňský výkon a je třetí, stejně jako ve skoku na mezinárodních závodech na Špičáku. Bronzový dantes si přiváží i za skok na mistrovství na Slovensku. Vítězí v Jilemnici

v kombinaci, stěžejní výhru urval v cizině; ze Zakopaného si veze bronzovou sošku sokola v patnáctikilometrovém závodě. V lednu 1923 na závodech HDW v Blatné (Krušné hory) je třetí na 12 km, za ním dojíždí Josl Adolf, o rok později 6. na ZOH, ukazuje záda i Noru Hansenovi a reprezentantu Koldovskému.

Devět startů, devět pódií

Klub mu jako odměnu za blyštivé výhry věnuje nový pár závodních lyží. 1924 se jela první zimní olympiáda a Josef, jsa nemocen, nemohl vzít účast na dvou rozřaďovacích závodech na přelomu roku. Sotva se vyhrabal z postele, žíznivý po závodním randálu, rozjel sérii úspěchů, jakých nebylo pamětníka. Devět startů, devětkrát na stupni vítězů (v Novém Městě na Moravě, 2x na šumavském Špičáku, ve Valteřicích). Čtyřikrát první, třikrát druhý, dvakrát třetí. Nevídaná šňůra. Ani se nenadál a je v klubu, župě a mezi Čechy v absolutní špičce. Stihne si mezi závody i přivydělat nějakou tu pětku, je vedoucím instruktorem lyžařských kurzů pro začátečníky na Benecku a v hotelu Slávie ve Špindlerově Mlýně. V zimě 1926 se do Valteřic stěhuje pražský klub LZK, hradí výstavbu velkého můstku, čtyřicítky nad místním koupalištěm, a pořádá ve vsi klubové a župní přebory. V jedenatřiceti letech do něj Josef Zelinka přestupuje – jako do svého již 4. klubu. Moc toho v létě nenatrénoval, pracoval usilovně jako přidavač na větších stavbách. Medailové pozice se mu vyhýbají, končí 6., 7. a dvakrát 9. Nešť, další olympijský cyklus končí, Čechoslováci přivážejí ze Svatého Mořice 1928 první zimní olympijskou medaili. Bronzovou ve skoku vybojoval Rudolf Burkert, český Němec z SC Windsbraut Ober Polaun. Zelinka vlétne do závodění čiperně, neřkuli zběsile. Náramně připraven a zdráv, vítězí v Rokytnici, ve štafetách, v přeboru pražské župy; na M RČS na Pustevnách je třetí ve skoku, poráží všechny soupeře z Prahy a Jilemnice v meziklubovém utkání.

Přebor Jizerské župy v roce 1929 a Zelinka je ve své kategorii II. ve skoku

Konvolut Zelinkových dantesů, plaket a medailí

V mateřském klubu, jistě pod tlakem věku, začíná bafuňařit. Kromě toho, že závodí, bere si na triko úpravu můstku, zajíždí s Jendou Holubcem do Trutnova a do Vrchlabí na vojenskou správu obstarat slamníky a přikrývky pro noclehy přijíždějících závodníků. V devětadvacátém, v kristových letech, je 2. v hlídkovém závodě se zátěží a také na sedmnáctce a ve skoku na Kopanině. Už je mu 34, ale forma drží, na mistrovské padesátce 15. února má čáku na bednu, v cíli je však 4. A závodí dál! Mistrovství republiky v Jilemnici, 50 km jako Hančův memoriál, a Zelenkovi patří pódium, v březnu je se štafetou třetí – to byl jeho poslední velký závod, tradičně se stupni vítězů. V rozpětí let 1913–1931 získal Josef Zelinka v šedesáti startech jedenačtyřicetkrát umístění do 5. místa (Bohumil Hanč čtyřicet-

krát). Osmatřicetkrát byl mezi prvními třemi.

Tak a hotovo

Z vyprávění pana Jarky Novotného (1929), který coby věrný kamarád pobýval u Zelinků každý den: Někdy kolem roku 1950 přišla zima s enormními sněhovými přívaly. Pod tíhou bílé peřiny spadla u Zelinkovic domku střecha, zděná část přežila. Manželka s dětmi bydlela pak přechodně v sokolovně, otec Josef však vytrval, žil pod zřícenou střechou a domek dával do kupy. V létě pracoval na stavbách v okolí, řádku roků jako dělník ve vrchlabské Tubě naproti poliklinice. Když se u Zelinků sešli kamarádi synka, dal si hospodář štampilku a krmil dychtivé posluchače jednou závodní historkou za druhou. Ke glosám nejmilejším patřily epizody o soubojích s vysockým Tondou

Na diplomu Sokola Nové Město ze čtyřiadvacátého roku je vidět lyžařská chata na Harusově kopci, půl roku po otevření

Bartoněm (v roce 1932 šestým na ZOH v Americe, o rok později stříbrným na MS); když se dojížděli: „říkal jsem si v duchu – tebe musím dát a finišoval jsem obrovskou frekvencí drobnými krůčky“. Při padesátkách byly takové trháky vysilující lapálií. Pan Zelinka končíval lyžařské příběhy pokaždé stejně, byl to jeho rituál, snad už zažitý tik, a se slovy „Tak – a hotovo!“ pokrčil přitom pravou paži k tělu, následně ji vytrčil a znovu pokrčil k rameni. Bezva chlapík. Tak a hotovo.

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

SVAZ LYŽAŘŮ

Svaz lyžařů ČR

V NOVÝCH ŠATECH Svaz lyžařů se oblékl do nového. Staré šaty si přesunul do šatníku, nebo přesněji do kanceláře, ale na veřejnost už bude nosit pouze oděvy v novém, moderním stylu. Zákulisím této epochální změny nás provedla marketingová ředitelka Svazu lyžařů, Tereza Eliášová.

valitně vizuálně komunikovat je dnes logickou potřebou každého subjektu, který nechce hrát druhé housle. Bylo ale potřeba učinit tak výraznou změnu? Jak se to vlastně všechno seběhlo? „Když jsem před rokem v lednu nastoupila na Svaz lyžařů na nově vzniklou pozici marketingové ředitelky, od začátku jsem cítila potřebu sjednotit všechny sporty, které pod svaz patří,“ komentuje nastalou situaci pomyslná vizážistka grafického přerodu SL. „Mám velkou podporu nového vedení a volnou ruku ve své práci. Nejprve jsme postavili ucelenou strategii a potvrdili si, že naší možná nejslabší stránkou byla právě roztříštěnost: široká veřejnost, státní instituce či partneři nás nevnímali jako jeden silný celek, ale po jednotlivých disciplínách. A to nám škodilo především v oblasti financování. Jednotná vizuální identita spojující všechny disciplíny pod jednu střechu byla proto logicky důležitým krokem.“

Ukažme skutečnou sílu svazu

Lyžování – rozuměj právě disciplíny sdružené pod Svaz lyžařů – má totiž mezi českými zimními sporty výsostnou pozici. Například českou výpravu na zimní olympijské hry tvoří z více než 40 % právě reprezentanti zastřešení Svazem lyžařů. Vizuální detaily nové identity jsme popsali v minulém vydání a jejich prvky najdete i v grafice této části časopisu věnované Svazu

lyžařů. Jsou překvapivě moderní a dynamické, dá se proto předpokládat, že nebylo snadné celou věc protlačit. „Celou strategii jsme dlouhodobě a důsledně konzultovali napříč svazem, nová vizuální identita byla jejím základním pilířem. Pomáhali nám s ní sportovní ředitelé a zástupci všech jednotlivých disciplín, kteří také následně zodpovídali za realizaci. Sama jsem viděla nový vizuální styl o pár dní dříve než moji kolegové a musím přiznat – ačkoli se mi líbila jak myšlenka se stopami, tak minimalismus provedení – že jsem si nebyla jistá, jestli u kolegů projde. Přiměla jsem dokonce grafiky, aby připravili ještě jeden méně odvážný návrh. O to více jsem byla šokována z nadšení, které původní návrh vyvolal. Velmi mile jsem byla překvapena i tím, jak se zástupci úseků zhostili samotné realizace, dělali vše pro to, aby vyjeli do této sezóny v novém. To mi udělalo velkou radost. Pořád se ale jednalo pouze o interní prostředí a stále jsme nevěděli, jak na novou vizáž zareaguje veřejnost. To se ukázalo až po jejím oficiálním zveřejnění – v naprosté většině byla reakce pozitivní, jak od odborného sportovního prostředí, tak od fanoušků i široké veřejnosti. Až tehdy jsme si mohli oddechnout.“

Staré logo žije Tradicionalisté, kteří si uvědomují, co všechno v sobě obsahuje původní logo nejstaršího národního lyžařského spolku světa, mohou pociťovat určitou lítost nad tím, že to původní historické je nahrazeno něčím novým. To je ale naštěstí pohled mylný. „JJe důležité říct, že jsme nezměnili logo Svazu lyžařů ČR. To zůstává stejné, budeme ho používat zejména v oficiální komunikaci se státními institucemi a podobně. Nově vzniklá značka Czech Ski and Snowboard sjednocuje sporty, reprezentanty, funguje směrem k široké veřejnosti, fanouškům a partnerům. Věřím, že se stane sjednocujícím symbolem pro všechny milovníky lyžování a snowboardingu,“ uzavírá naše povídání Tereza.

Snowboarding je cool

V základním logotypu nově najdeme pojem snowboarding. Snaha o zrovnoprávnění snowboardu a lyží byla totiž jeden ze stěžejních bodů zadání. Pochopitelně, snowboarding je naším aktuálně velmi úspěšným sportem, z posledních dvou ZOH přivezly Eva Samková a Ester Ledecká dvě zlaté medaile, a je jen logické se k těmto úspěchům přihlásit. „Inspirovali jsme se i u zahraničních svazů, z nichž někteří snowboard v názvu také mají. Navíc myslím, že to bude velmi dobře fungovat i marketingově – snowboarding je cool,“ dodává k novému označení Tereza Eliášová. A jestli se neobává podobných nároků třeba běžců, skokanů nebo travních lyžařů? „Běžce, skokany, alpské lyžaře, akrobaty i travaře spojují lyže. Snowboard nejsou dvě prkna, ale jedno.“

Marketingová ředitelka Svazu lyžařů ČR Tereza Eliášová

fanshop.czech-ski.com 39

STORY

NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

TEXT: TOM ŘEPÍK FOTO: SKI USA

šeobecně se má za to, že moderní upnutá móda se jak blesk z čistého nebe narodila uprostřed padesátých let, kdy věhlasná Maria Bogner přišla se strečovými kalhotami ze speciální směsi nylonu a vlny, jež záhy zaplavily horské stráně movitého západního světa. Jenže ne: tělo obepínající lyžařské oblečení se mnohem spíš vyvinulo postupnou evolucí než radikální revolucí. (Značka Bogner nicméně nezpochybnitelně přinesla do odvětví revoluční prvek jako hrom ve formě pestré palety barev nahrazujících do té doby fádní černošedé odstíny.) Už totiž v předválečné éře – v období, jež má většina z nás spojeno s lyžníky v tlustých vlněných svetrech a látkových oblecích civilního střihu, kdy široké nohavice kalhot byly zastrkávány do dlouhých ponožek – se na světlo světa dral štíhlý, aerodynamický sportovní styl. Francouzské eso bílých svahů Emile Allais lyžoval v upnutých šponovkách už na garmischské olympiádě 1936, kde v jediné uskutečněné disciplíně alpského lyžování (kombinace slalom a sjezd) bral bronz. Jeho šponovkám se říkalo pantalons en fuseau – zúžené kalhoty – a odhadem historiků se mohly začít objevovat na zejména francouzských svazích od začátku třicátých let. Ve zhruba stejné době ve Švýcarsku žijící Američan Rudolph Kaegi upředl acetátové vlákno Celanese do pružné spirály a protkal jej vlnou, čímž přinesl na trh první obchodní značku strečové látky na světě pod názvem Helanca. (Právě z jejího základu pak Maria Bogner šila své neodolatelně barevné kolekce.) Průkopnická umělá tkanina však poměrně rychle ztrácela ze své pružnosti s každým jedním vypráním.

Uprostřed padesátých let přišla věhlasná Maria Bogner se strečovými kalhotami, jež záhy zaplavily horské stráně movitého západního světa

Posedlost

křivkami Vcelku dlouho předtím, než legendární strečové šponovky Bogner spustily celosvětovou revoluci v oblékání se na bílé svahy, rekreační lyžování už aerodynamickou módu znalo. Průkopníkem byl lyžující oděvník Irving Margolese.

Když kanadský sjezdař Louis Cochand závodil na MS v polském Zakopanem, obdivoval kalhoty nevídaného střihu, v nichž tam lyžoval princ bývalého Polského království. Upoutalo jej, že byly cokoli, jen ne široké a plandavé, jako u všech ostatních lyžařů okolo na svahu. Kalhoty vyrobené z pevně utkaného šedivého kaftanu měly úzký střih a spodek nohavice byl opatřen páskem, kterým si lyžař provlékl chodidlo a s celou nohavicí se obul do boty. Ponožky vytahované z bot naráz zmizely z dohledu. Cochand si jedny kalhoty sehnal a přivezl je do Kanady svému známému Irvingu Margolesemu, lyžujícímu montrealskému krejčímu. Margolese spatřil příležitost kalhoty okopírovat a nabízet je pod vlastní značkou. Importovat z Polska je ani nebylo možné, protože za několik měsíců po šampionátu v Zakopanem obsadila zemi nacistická vojska a peklo druhé světové války se rozhořelo ve své plné hrůze. Krátce po skončení války, zatímco vybombardované evropské továrny zůstávaly v doutnajících troskách, Margolese usazený v bezpečné kanadské domovině už byl připraven na plné obrátky rozjet byznys s novými lyžařskými střihy. Využil svých krejčovských dovedností a know-how, výrobního zázemí, skladových zásob látek i zavedených obchodních vazeb. Montreal té doby byl největším centrem oděvní výroby v Kanadě; většinu provozů vedli dobře situovaní Židé z Ruska a východní Evropy, kterým se podařilo prchnout před první světovou válkou. Přijížděli v houfech na newyorský Ellis Island a odtud mnoho z nich pokračovalo do Montrealu. V těch dobách byl jidiš třetím nejrozšířenějším jazykem v Montrealu, po angličtině a francouzštině.

Tělo obepínající lyžařské oblečení se mnohem spíš vyvinulo postupnou evolucí než radikální revolucí.

Pohodlí: návykové Příjemně měkké a neskutečně odolné merino

„Za rozmach lyžování v padesátých a šedesátých letech dávám kredit Marii Bogner,“ napsal Warren Miller

Margolesův dynamický byznys brzy expandoval do všech horských oblastí severoamerického kontinentu; lyžaři toužili být spatřeni v jeho sexy šponovkách. V roce 1948 se 29letý podnikatel dostal na stránky vlivného magazínu Time a jeho zboží bylo k dostání v proslulých obchodních domech Saks Fifth Avenue v New Yorku, Chicagu, Detroitu i v Beverly Hills. Margolesův černý lyžařský úbor prodávaný pod značkou Irving stál 90 dolarů, bezmála 1 000 USD v dnešních cenách. Pováleční závodníci se tak prvně v historii hromadně dostali do aerodynamicky střižených kalhot. Pevné vlákno Margolesových šponovek bylo nejen pružné, ale i víc odolné vůči větru a vlhku než dosavadní běžná konfekce. Lyžař v hlubokém prašanu nyní mohl zabořit nos typickým přepadnutím střemhlav, a stále být schopen sníh ze sebe oklepat a dole pod kopec přijet bez známek nehody, na rozdíl od těch jezdících v tehdejších chytlavých vlněných

oděvech. Irvingovy šponovky oblékaly módně zaměřené lyžující ženy, jako i celé lyžařské týmy. Například kanadské národní družstvo na olympiádě 1948 ve Svatém Mořici bylo kompletně oděno od Irvinga. Už v jednom z nejranějších čísel amerického magazínu SKI (ročníku 1948), kterým jsem listoval, jsou k nalezení inzeráty na strečové šponovky od hned šesti značek: Irving, White Stag, Jantzen, Georgette Thioliere, MarSand a March & Mendl. Kultovní bognerky se v americkém SKI objevily až v roce 1953, v inzerci od tamního národního distributora Hanse Hagemeistra. Strečová látka v reklamě ještě nebyla zmíněna a celkově se modely Bogner ničím zvláštním nelišily od produkce tehdejších nejsilnějších značek Irving nebo White Stag. Velký průlom pro německou značku nastal v roce 1955, kdy se v listopadovém SKI na jeho titulce ukázala světu majitelka firmy Maria Bogner v nevídaně přiléhavé tmavorudé soupravě.

Významným konkurentem hlavní trojici značek Bogner, Irving a White Stag se stal newyorský krejčí Jules André, jenž začal šít lyžařské šponovky už za války. Pro Sports Illustrated v roce 1964 uvedl: „Krejčí, který sám aktivně a s vášní nelyžuje, těžko může dobré lyžařské šponovky ušít. Lyžařské kalhoty musí přesně sedět konturám postavy, aby dobře držely v bocích a na nohách byly sice úzké, ne však až na kůži.“ Jakmile byla k dostání, André si ve Švýcarsku objednal tkaninovou směs z 60% vlny a 40% vlákna Helanca a jeho nový byznys začal dravě růst. V šedesátých letech nabízel elastické šponovky i komplety v sedmdesáti barevných odstínech, nejoblíbenějším a pro jeho obchodní značku ikonickým se stala námořní modř. Dámské šponovky prodával za 50 dolarů, pánské za šedesát. Legendární filmař Warren Miller v jednom ze svých nesčetných lyžařských sloupků teoretizoval, že elastické šponovky udě-

Ponožky Ski Midweight: horolidi.cz/ski-midweight

STORY

NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

laly z lyžování sexy aktivitu a mohly být hlavním důvodem poválečného růstu odvětví. „Za rozmach lyžování v padesátých a šedesátých letech dávám kredit Marii Bogner. Každý, kdo měl rozumnou postavu, se oblékl do jejích šponovek a vypadal štíhle, elegantně a atraktivně jako herec z bondovky. Zejména s dámskými figurami dělaly divy,“ napsal mimo jiné v jednom svém fejetonu. V jiném ze svých textů se zase Miller zamýšlel nad tím, zda jej čtenáři nebudou považovat za sexistu: „Jenže někdo vymyslel muže a ženy a naštěstí je mezi nimi rozdíl – mimo jiné i v jejich tvarech. Za mě, chválabohu za ten rozdíl.“ S překvapivou invazí modelů Bogner v padesátých letech a podobně agresivním vzestupem značky Roffe v éře šedesátek nedokázali stárnoucí průkopníci Irving Margolese a Jules André přežít nevybíravou konkurenční válku. V průběhu sedmdesátých let si totiž celý lyžařský svět začal oblékat pohodlnější, funkčnější a teplejší soupravy – u nás dobře známé jako oteplovačky – které po nějakých dvou třech dekádách začaly opět tělesné křivky zahalovat. Dámské pánve, pozadí a poprsí se znovu vzdálily z dosahu očí. Warren Miller věřil, že ústup šponovkové módy zpopularizované štíhlými krásnými ženami a muži jako Sandra Heath a Stein Eriksen nejenomže kolidoval se začátkem poklesu počtu lyžařů, nýbrž že mohl být jeho důvodem. „Módní návrháři prošívají vrstvy nepromokavých a prodyšných látek, našívají na ramena kůži, abyste mohli nosit lyže, a pak to celé vycpou peřím pro izolaci,“ napsal. „V takovém oblečení bude snad i modelka ze Sports Illustrated vypadat jako taxikářská

skipasy GRATIS 42

drožka. Přidejte dnešním lyžařům na hlavu přilbu a nepoznáte, zda jde o muže, nebo ženu.“ Půvabnou ironií bylo, že lyžaři se nechávali inspirovat záběry extrémních lyžařů oblečených do oteplovacích souprav do prašanu právě z Millerových filmů, jež ve své době oboru na desetiletí vévodily. Následně pak s příchodem Gore-Texu začalo být spotřebitelům v reklamách vysvětlováno, že „technické“ je synonymem pohodlného. Elastické nylonové tkaniny, navzdory jejich překotnému vývoji a vzniku globálně úspěšných obchodních značek jako Spandex či Lycra, byly odsunuty do oblasti závodních kombinéz a civilního oblečení na teplejší jarní sníh. Metaforický kruh se propojil v osmdesátých letech, kdy tradiční lyžařský svět zaskočila snowboardingová vlna reprezentovaná mladistvými rebely navlečenými do plandavých kalhot a bund ne

nepodobných střihů, ve kterých lyžovali jejich prarodiče o nějakých padesát šedesát let zpět. A pak, že móda není cyklická… či dokonce okružní.

V sedmdesátých letech celý lyžařský svět začal oblékat pohodlnější, funkčnější a teplejší soupravy – u nás dobře známé jako oteplovačky

COVID-19 Pojištění i na

Cestovní pojištění Sbaleno od specialistů z Evropské Skvělá volba pro Vaši zimní dovolenou Sjednejte si Sbaleno Na lyže a získáte pojištění nezbytné pro Vaše pohodové zimní sportování.

šité na míru všem nadšeným lyžařům, běžkařům i snowboardistům pomůže v případě jakékoli nehody na svahu zahrnuje i pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou někomu jinému nově obsahuje i pojištění problémů spojených s COVID-19 Užijte si pobyt na horách a starosti nechte na nás!

www.ERVpojistovna.cz

STORY

LEGENDY

Legendy

SJEZDAŘ Redford TEXT: TOM ŘEPÍK FOTO: PRACOVNÍ ARCHIV AUTORA

FOTO: GETTY IMAGES

Světová áčková celebrita Robert Redford nebyl nikdy typickou celebritou coby lyžař. Introvert a samotář, který se nikdy neúčastnil okázalých exhibičních závodů hvězd, nenechával se vidět ve VIP lóžích tribun svěťáků a jeho tryskáč nelétal do Gstaadu ani Mořice – nikdy žádný neměl.

ým naopak je a vždy byl – lyžařem tvrdého jádra, pověstným srdcařem; nesporně dost sobeckým, aby střežil svůj drahocenný osobní čas na sněhu jako oko v hlavě. Každý z nás jej máme omezený a každý se toužíme vymanit z našeho civilního já a ztrácet se v kráse a rozjařenosti, kterou sníh a lyžování poskytují. On jakbysmet. Lyžuje expertně. Přes půl století vlastnil horský resort Sundance v Utahu, který od svého založení slouží za vzor tomu, jak provozovat lyžařské středisko s noblesou, udržitelností a tím nejčistším ekologickým svědomím. Nebyl takový ten neviditelný, nikdy nepřítomný landlord; vcelku naopak – vždy chtěl mít věci pod kontrolou a co nejvíc ve svých rukou. Co lyžaře Roberta Redforda činí odlišným od většiny z nás, o celebritách nemluvě – naučil se lyžovat skrz závodění, což jej katapultovalo na míle před tradičním způsobem se učící lyžařskou populaci.

Antikorporátní

Lyžovat začal relativně pozdě, po své třicítce. Vyrůstal v Kalifornii na pláži a věnoval se vodním a týmovým sportům. S nástupem na denverskou univerzitu o vše dosavadní ztratil zájem a začal se věnovat individuálním sportům – tenisu, lezení a později lyžování. To jeho srdce upoutalo nejsilněji, definitivně a natrvalo. V Coloradu jezdil na lyže téměř každý univerzitní student; mladý Redford ne. To byl celý on: nelyžoval, protože lyžoval kdekdo okolo. Místo toho se dal na lezení v úžasných teré-

S hereckým partnerem ve zločinu Paulem Newmanem v kultovní kovbojce Butch Cassidy a Sundance Kid (1969)

nech kolem Boulderu s jeho pověstnými pěti žehličkami, ikonickými Flatirons. „Uniformita, kdy si každý připínal na střešní nosič auta lyže, mě odrazovala. Rád jsem s ostatními jezdil do Aspenu, ale flámovat. Sedávali jsme v tamním Red Onion – moc dalších podniků v Aspenu tehdy nebylo,“ vzpomínal na svá studentská léta. S lyžováním začal, až když se přestěhoval do Utahu a rozhodl se tam stavět dům. Tehdy jej naplno oslovilo pojetí přírodního žití i sportování a ohromily tamní scenérie wasatchského hřebene s monumentální horou Timpanagos, na jejíchž svazích se později začalo rozrůstat jeho panství. Nicméně už v daleko mladším věku – podle vlastních slov okolo třinácti – věděl, že chce žít někde v horách; vnímal, že právě tam dlí jeho srdce. V průběhu studií poměrně dobře poznal Colorado a byl svědkem tamní divoké těžby přírodních zdrojů i rozrůstajícího se stavebního rozvoje v okolí středisek a v údolích vedoucích do nich. Měl rád Aspen, ale už

tehdy, na přelomu sedmdesátých let, mu připadal přelidněný, zamořený komercí a měšťáctvím: „Věděl jsem, že bych se tam cítil nepohodlně. Podobné jako horským městům se dělo coloradskému lyžování. Hledal jsem prostor, čistotu, volnost.“ „Na lyžování si bezmezně cením jeho přirozenosti. Nepotřebuje žádný humbuk, proč taky? Veškerá strojenost, vyumělkovanost, marketing na rekreační lyžování – všechno tohle je mi proti mysli. Vzpomínám, jak jsem byl sám lyžovat ve Snowbirdu a pozoroval jsem tam skupinku chlápků, kteří divoce sjížděli svahy i se vším přirozeným projevem bezprostřednosti. Nemyslím tím nějaké afektované výskání – jednoduše zcela splynuli s přírodou. Přesně tohle je pro mě lyžování.“ „Na druhé straně, řada dalších aspektů dělá lyžování strojeným a čím dál umělejším; to je mi cizí. Jako by někdo potřeboval mít Madison Avenue v horách; tahle mentalita z obchodních center začíná ovládat lyžování a zabíjet jeho původní podstatu,“ komentoval

STORY

LEGENDY

Redford dobovému tisku oborové poměry zkraje sedmdesátých let a pokračoval: „Jdete lyžovat a octnete se v obležení všech civilizačních neduhů, před nimiž do hor utíkáte. Skoro jako z Orwellova 1984. Je to zvláštní druh ironie: všude, kam se na lyžích hnete, jste obklopeni záběry, snažícími se lyžování idealizovat. Nedávno jsem byl v Park City, čekal ve frontě na lanovku – všude v dohledu instalovali obrazovky a pouštěli na nich dokola lyžařské záběry. Nenechali vás být. Naštěstí je už dali pryč – snad si tam někdo uvědomil, že už to přehánějí. Lyžování nepotřebuje žádný velký marketing. Praví lyžaři nechtějí takový ten syntetický přístup plný agresivních prodavačských triků na něco, co má být přirozené.“

Věděl, že chce žít někde v horách; vnímal, že právě tam dlí jeho srdce.

Při lyžování ve svém resortu Sundance, 80. léta

Podle Redforda byl hlavním viníkem ohrožujícím lyžování korporátní přístup, který už v sedmdesátých letech začal nenápadně, leč plíživě, obor pohlcovat, a Redford měl dostatečně citlivou optiku, aby fenomén vnímal. Vždy tíhnul k pověstným pionýrům lyžování, jaké reprezentoval Dave McCoy z Mammothu (představen v této rubrice v prvním letošním SNOW 124), či zakladatelům rekrutujícím se z legendární Desáté horské divize, kteří rozvoji přírodního lyžování obětovali veškerý svůj čas a energii. Znali své středisko, které si často sami našli a vytýčili poté, co jej křížem krážem prolyžovali, prozkoumali jeho terény, celé hodiny stoupali na lyžích na vrcholy, ve dne i v noci, ve větru a vánicích. Poznali svůj terén na vlastní nohy, každý metr. „Na rozdíl od univerzitních bílých límečků – manažerů, kteří nikdy nestáli na lyžích a kteří ani nepotřebují poznat kopec. Stačí jim mapa a statistiky, a už se tasí s čísly a plány. Jenže v těch střediscích je to cítit. Jak kdyby byla z plastelíny. Lyžování nepotřebuje neon. Tohle korporátní přemýšlení je odpudivě sterilní a destruktivní pro sport,“ uvedl vizionářsky do tisku poloviny sedmdesátých let. „Korporace zachází příliš daleko, dělají věci příliš rychle a utrácí příliš peněz za aspekty, které pro lyžaře nejsou důležité. Snaží se vytvořit trh namísto toho, aby poskytli něco životaschopného a nechali pravý trh spontánně přijít. Měli by si říct, že když někdo touží plavat, ať si počká na léto nebo jede na

Floridu. Ale snažit se v horách poskytnout všechno každému – kam to povede? Kazí to zkušenost z lyžování a lidi to začínají vnímat. Začínají se z těch středisek stahovat a říkat si – Proč bychom tam měli jezdit? Účtují si tolik za denní skipas, ale to není moje vina, že mají potíže se všemi svými bazény, saunami, kluzišti a spoustou dalších nákladů, které se snaží vpašovat do ceny skipasu. A tak si lyžař řekne – Kašlu na ně! Pojedu radši někam stranou, do toho malého areálu, kde jsou věci v pořádku.“

filmy nejsou nepodobné módě – zpočátku je tam nové, inovativní a vzrušující, ale pak se narazí na plotnu stagnace, kde to vypadá, že nic dalšího nového se ve filmu neděje. Skoky, salta, slunečné záběry a všechno to nucené šaškování a ječení – chvíli to je fajn, ale co dál?“ „Doufal jsem, že film vrhne světlo na podmínky bytí. Rozhodl jsem se, že chci prozkoumávat téma iluze slávy za každou cenu. Mám rád území nikoho, ty kousky, kde prosvítá dualita lidské podstaty. Naplánoval

Sjezdař

Když na ZOH 2010 ve Whistleru vyhrál Bode Miller tři olympijské medaile, řadě pamětníků připomněl jiného amerického rebela, Davida Chappeleta, olympijského vítěze z Kitzbühelu. Že si jméno Chappelet nevybavujete? A že olympiáda v Kitzbühelu nikdy nebyla? Ale ovšemže byla a byl tam i Robert Redford; to on je filmový Chappelet na fiktivní kitzbühelské olympiádě. Film Sjezdař šel do kin v roce 1969 a dodnes zůstává populárním programem vděčně se vracejícím na placené kanály kabelových televizí. Sám Redford o něm přemýšlel takto: „Je chybou považovat Sjezdaře za lyžařský film. Vybral jsem si jako kulisu lyžování, protože ho ze sportů nejradši provozuju a myslel jsem si, že půjde o bezvadný mix – vizuálně, poeticky i prvkem nebezpečí. Film nakonec nebyl nijak úspěšný, protože pro většinu běžných diváků neměl příběh dostatek šťávy, na niž jsou navyklí.“ „Zpět k tomu lyžařskému filmu – bez zápletky film neuděláte. Klidně lze udělat film o chlápkovi, co vyrábí závěsy do sprchy – a pokud bude mít kvalitní příběh s dramatickou linkou, pokud bude vypovídat něco silného nebo dobře bavit, pak film o sprchových závěsech bude hitem. Ale pokud nemáte dobrý příběh, nebude to u diváků fungovat. S vyloženě lyžařským filmem brzy dosáhnete bodu, kdy je oko diváka namlsáno; pak buďto vygradujete film do nějakého silného odkazu, odvyprávíte dobrý příběh nebo vytvoříte poutavé drama – a pokud ne, budete pouze dokola recyklovat svou předešlou práci a talent. Lyžařské

jsem si, že film bude součástí trilogie, která se bude zabývat americkým životem. Po filmu s tematikou lyžování natočíme film o politice, pak bude následovat film ze světa velkého podnikání. Téma bude stále stejné: Pyrrhovo vítězství.“ Možná nejošemetnější část realizace filmu představovalo přechytračení vedení producentské společnosti Paramount, jíž plánoval Redford projekt představit, aby jej financovala. V Paramountu však chtěli svůj zlatý hřeb vidět v nějakém romantickém kusu, což Redfordovi nehrálo do not. V únoru 1968 se

chystal na cestu do Francie – pro zajištění reálných sjezdařských záznamů ze ZOH v Grenoblu měl k dispozici rozpočet 20 tisíc dolarů, z nichž díl nabídl filmaři Dicku Barrymorovi (blíže jsem tuto epizodu popsal v minulém SNOW 128, Lyžování před kamerou). Jenže těsně před odletem do Francie přišel manažer Paramountu s nápadem, ať Redford předělá muzikál Prázdniny v Římě s Gregory Peckem a Audrey Hepburnovou. „V duchu jsem reagoval, Bože! Ale nemohl jsem říct jediné slovo. Tak jsem se přizpůsobil.“ Paramount Redfordovi zakoupil letenku první třídou do Říma, aby se tam setkal s režiséry remaku. Redford letenku vzal a vyměnil ji za letenky do ekonomické třídy pro sebe a Barrymora směr ZOH Grenoble: „Říkal jsem si, že to poslouží stejnému účelu: Paramount dostane svůj velký film.“ Redfordův celoživotně komplikovaný psychický stav v té době dostával zvlášť zabrat. V dubnu 1968 byl zavražděn Martin Luther King jr., pár měsíců nato pak Robert Kennedy. V srpnu se demokratické prezidentské shromáždění v Chicagu zvrhlo v masakr. Amerika se jevila jako odcizené místo. „Pokud jste byli morálně vnímavější,“ vzpomíná na tu dobu Redford, „události vámi nutně musely otřást. Osobně mám za to, že to byla pro většinu Američanů éra naprostého zmatku. Převládal pocit neklidu.“ Možný lék představovalo vrhnout se do nějaké smysluplné práce. Redford s vidinou filmu Sjezdař v hlavě se vybičoval ke zdokonalení se v lyžování na nejdelších profesionálních sjezdových lyžích. Zápletka filmu Sjezdař není složitá. Největší naděje amerického týmu se na závodech v Evropě zranila a národní kouč (inspirovaný legendou Bobem Beattiem, hraný Gene Hackmanem) horkotěžko hledá náhradníka, až nakonec vybere nezkušeného a nepoddajného Davida Chappeleta (Redforda). Ten se hned po příjezdu na první velké závody v Evropě uvede tím, že arogantně odmítne startovat, protože dostal příliš vysoké číslo. Ve filmu se odehrává jen sjezd, žádné jiné disciplíny; v příběhu je ženská část amerického týmu úspěšnější než mužská, nikdy se však nedostane do

STORY

LEGENDY

jediného záběru. Nejmenovaný evropský výrobce podbíhá Američanům, aby si vyzkoušeli jejich značku lyží; mladý rebel Chappelet se ale daleko víc zajímá o kosmopolitní sekretářku firmy. Jejich románek vzplane a vyšumí potom, co diváci vidí Chappeleta zpět v jeho rodném zapadákově kdesi v Coloradu. Vrátí se však do závodního cirkusu, zajíždí výsledky a stane se největší americkou nadějí pro olympijské zlato – a vyhraje ho. Konec. Pointa filmu měla původně vyznít odlišně – když Redford dostal od autora námětu Jamese Saltera scénář, dočetl se v něm, že Chappelet na olympiádě nakonec podlehne svému týmovému kolegovi, dalšímu nepoddajnému nováčkovi, jakémusi jeho mladšímu zrcadlu. Egoistickému Redfordovi se však vyznění nezdálo, a tak si vymohl zápletku pozměnit tak, aby nakonec on sám oslavil olympijský triumf – něco, co historie amerického lyžování do té doby neznala. (Když pak na ZOH v Sarajevu 1984 vyhrál historicky první sjezdovou zlatou rebel Bill Johnson, uvedl, že jeho inspirací byl právě filmový Chappelet.) Rozpočet filmu byl 35 milionů dolarů, i na tehdejší dobu skromný. Štáb musel šetřit, kde se dalo: scénu, kdy americký tým přilétá do Evropy, natočili na ženevském letišti, když herci odlétali domů do Ameriky. Ve filmu se Chappelet prodírá vlakem plným lidí – Redforda natočili ve skutečném vlaku nacpaném jugoslávskými gastarbeitery, když se vraceli z Ramadánu zpět na ubytovny. Když filmaři potřebovali pro Redforda rušnou horskou ulici, postavili ho mezi běžné chodce v Kitzbühelu. Dnes to mohou být standardní postupy, před padesáti lety avantgarda. Jakkoli se film z valné části tváří dokumentárně, máloco je v záběrech pravda: děj se odehrává v olympijském Kitzbühelu (kde nikdy hry nebyly), natáčelo se hlavně ve Wengenu. Chappelet se sekretářkou Carole vyjíždí wengenskou lanovkou Männlichen, aby z ní vystoupili a začali sjíždět scénickou krajinou nad Kitzbühelem. V průběhu jízdy se doslova z jednoho oblouku do dalšího mění záběry nasnímané ve Wengenu v jiné z Megève. Režisér Ritchie nikdy předtím nerežíroval celovečerní film, producent Gregson nikdy takový neprodukoval. Hlavní kameraman, Angličan Probyn, nikdy nenatáčel v horách a nikdy předtím neviděl žád-

ného lyžaře. Když na to přišlo, Redford sám byl v té době neznámý herec na svou hlavní roli. (Měl za sebou sice právě dokončenou, později kultovní kovbojku Butch Cassidy a Sundance Kid, ale svět ji ještě neviděl – do kin šla až po dokončení Sjezdaře.) Odtud taky pocházela zásadní komplikace: ještě předtím, než si Redford mohl stoupnout na lyže před prvními záběry kamery, měl nehodu na sněžném skútru a zle si pochroumal koleno, což zhatilo plány na jakékoli lyžařské záběry ve filmu. Redford byl unavený po dvanácti týdnech v koňském sedle, nesoustředil se. Vjel při zkracování si cesty skútrem do výmolu a narazil kolenem na motor. Skončil v nemocnici. „V počátečních scénách Sjezdaře vypadám nesvůj, právem: měl jsem příšerné bolesti. Na uzdravení nebyl čas. Dospěl jsem do bodu, z nějž nešlo vycouvat,“ vzpomíná Redford. Smluvním dodavatelem lyží do filmu byl americký Head, který štábu dodal množství nových rudých modelů Head Killy.

stejně jako Bob (Chappelet) oplývají klasickou krásou, kterou zkrátka nelze zachytit jinak než úspěšně. Bylo to zásadní kvůli rozpočtu i stylu natáčení. Nebyl čas na komplikované nasvěcování scén a podobně. Šlo o to vyrobit dokument, který upravíme. Neproběhly žádné čtené zkoušky a každý den jsme natáčeli na první dobrou ve snaze co nejvíc zachytit syrovou realitu.“ Proti tomuto vesměs amatérskému štábu s okrájeným rozpočtem, rozprostřeném ve Wengenu, stála impozantní filmařská konkurence: na opačné straně údolí se v Mürrenu ve stejné době natáčel James Bond sjíždějící lauberhornský svah, tehdy hraný Georgem Lazenbym (V tajné službě jejího veličenstva, 1968). Všechna hlavní média se věnovala produkci tohoto filmu, předpokládanému želízku v příštím oskarovém ohni. Helikoptéry nad Mürrenem kroužily ostošest, pořizování záběrů velel Willy Bogner. Vše doslova na dohled z Wengenu. Film Sjezdař musel počkat na oficiální uvedení následného trháku Butch Cassidy a dočkal se předpremiéry v září 1969. Redford i režisér Ritchie byli zděšení. Marketing Paramountu slíbil, že neznámý film nebude vysílán po hlavním filmu programu; slib nedodrželi a Sjezdaře pustili v Santa Barbaře po Půlnočním kovboji, následujícího roku trojnásobně oskarovém. „Horší to být nemohlo,“ hořce vzpomíná Redford. „Santa Barbara je důchodcovský azyl pro lidi z východu a vojáky. Po deseti minutách jsem viděl, že diváci se trousí ven.“ „Na Sjezdaři mi fakt záleželo, ale Paramount promarnil šanci. Nejdřív ho chtěli uvést s pompou jako dalšího Butche Cassidyho, já samozřejmě odporoval. Říkal jsem jim: Je to malý film, ne trhák. A tak změnili taktiku a uvedli film v rakouském Kitzbühelu jako après-ski zábavu. Až později jsem se dozvěděl, co se skutečně odehrálo. Ocitl jsem se v rukou takzvaných distribučních profíků a zakusil jsem, že používají malé filmy typu Sjezdař jako skladiště nákladů. Když se nadělaly výdaje na jiných produkcích, připsali je na vrub naší reklamní kampaně.“ Redford na Sjezdaři nevydělal ani dolar – nedostal ani plat. Smutný osud filmu ale neumenšil slávu, které – v geniálně organické kombinaci s kovbojkou Butch Cassidy – dosáhl. Koncem roku 1969 byl herec středem zájmu novin i televizí.

Dokážeš pochopit, proč někdo chce zničit tohle krásné místo jenom kvůli penězům? – řekl to od srdce, až to chladného právníka dojalo.

Současně Howard Head doporučil mladou univerzitní naději z Washingtonu, Joea Jaye Jalberta, aby dubloval indisponovaného Redforda v lyžařských záběrech. Když si později v biografu Howard všiml, že hlavní protagonista sjíždí v romantické scéně dolů čerstvě zasněženými svahy na běžných černých Headech, a nikoli nových červených modelech, Jalbertovu naivní výmluvu, že byl prašan, a tak si vzal raději široké lyže, s humorem přijal. Byl sám lyžař a koneckonců, Jalberta do filmu doporučil on. „Museli jsme ho vycvičit, aby byl schopen použít kameru skutečně rychle. Vypadá to jednoduše, ale nejsou to záběry z dovolené. Joe Jay se musel naučit, jak pracovat s osmikilovou arriflexou, když sjíždí ze svahu v plné rychlosti. Trvalo věčnost, než jsme získali stabilní použitelný záběr,“ vzpomínal režisér snímku Ritchie. „Obsazení rolí bylo v našich svízelných podmínkách zásadní. Jednak Gene Hackman (filmový kouč) nemá ego filmové hvězdy a je mu fuk, z jakého úhlu je zabírán. A Camilla (milenka Carole)

Sundance

Koncem šedesátých let Redford odjel do Utahu a za pět set dolarů koupil dva akry půdy na úpatí kopce týčícího se proti monumentální třítisícovce Timpanogos. Z pozemku se stal zárodek budoucího resortu Sundance. V dalších letech skupoval další půdu. Sám kempoval přímo na místě s úmyslem postavit dům pouze za pomoci místního stavitele. Jeho žena Lola bydlela s dětmi v bytě ve městě.

Redford s jeho filmovým trenérem Genem Hackmanem

Redford na Sjezdaři nevydělal ani dolar – nedostal ani plat. Redford coby David Chappelet s filmovými červenými Heady Killy

Dům se stal pro Redforda posedlostí. Hotovou stavbu tvořilo 14 krovních konstrukcí, okna měřila 12 metrů a skýtala výhled na horu Timpanogos. Kolem domu rostly v hojném množství borovice. „Vídali jsme losy, jeleny, pumy, orly bělohlavé, všechny druhy divokých zvířat, ale neměli jsme tekoucí vodu,“ vzpomíná Redford. „Když začalo sněžit, vodu na vaření a mytí jsme si rozpouštěli. V lednu bývalo sněhu nejvíc, to dům do poloviny zapadal sněhem a my jsme po cestě ke kaňonu sáňkovali. Když se za námi přijeli podívat příbuzní, trvalo hodinu, než se i se zavazadly dostali od brány do domu. Žili jsme jak v 19. století.“ „Při práci na domu se od základů změnil můj duševní rámec. Každodenní práce, otesávání kamenů, kopání a pohled na dům rostoucí mi před očima se hluboce vtiskávaly do duše. Věděl jsem, že patřím do kaňonu, který si mě neodvratně připoutal. Cítil jsem, že to, co stavím, je mnohem důležitější než celá Broadway.“ Timp se stal pro Redforda životní posedlostí; znamenal pro něj víc než rodinné útočiště. Šlo o místo s historií. Sám o sobě

prohlašoval, že v kaňonu nechal duši; že pro něj představuje kus Ameriky Johna Muira. Ani Redfordův resort nevznikl na příslovečné zelené louce; v místě už fungoval jednoduchý malý skiareál se dvěma vleky a bufetem nazvaným Kita-kai s blikajícím neonovým nápisem, na což Redford vzpomíná takto: „Dlouho jsem nedokázal rozluštit, co ten název znamenal. Obří neon byl v tom místě asi tak přirozený jako ropná věž na hladině oceánu. Vlastníkem byl starý mormonský pastýř ovcí Jake Stewart, který byl na misi v Samoe, malém státě v Oceánii. Nápis hlásal v maurštině – Vejdi a posluž si.“ Když Redford skupoval pozemky kolem pastvin pro ovce, skiareál mlel z posledního. Jednou seděli Redford a jeho právník Frankfurt na ohradě usedlosti a obdivovali scenérie. Redford povídá: „Chci, aby mi to tady patřilo.“ „Co? Celá hora? Rád bys vlastnil celý kaňon?“ „Jo, chci mít jistotu, že to tu nikdo nepodělá. Myslím to vážně. Můžeme si to dovolit?“ Frankfurt vzpomíná, že se zamyslel – Redford neměl dost peněz, ale byl by z něho dokonalý správce. Redford se

totiž dozvěděl, že vlastník Stewart vyjednává s developery: „Dokážeš pochopit, proč někdo chce zničit tohle krásné místo jenom kvůli penězům?“ – řekl to od srdce, až to chladného právníka dojalo. Odpověděl: „Okay, chceš kaňon? Ne, nemůžeš si to dovolit. Ale pojďme to i tak zkusit. Jsou daňová zvýhodnění. Buďme vynalézaví, mohlo by to vyjít.“ Frankfurt později vzpomínal: „Jako obchodní plán to nevypadalo zle, byly tu ale nevýhody a tu největší představoval sám Bob. Ano, chtěl zachovat kaňon a byl připravený provozovat skiareál, aby kaňon mohl financovat. Upřímně řečeno však chtěl všechno pro sebe. Nechtěl sněžná děla ani hotely. Chtěl přírodní panství, do něhož by zainvestoval sám sebe. A chtěl mu dát jméno, které mu bylo drahé.“ Sotva se nově pojmenované středisko Sundance stihlo zaběhnout, utrpělo těžký zásah. V roce 1973 otevřel konkurenční resort Park City o necelých třicet kilometrů dál, ve vyšší poloze a s lepšími službami. Redfordův střediskový manažer Brent Beck vzpomíná, že dospěli do zlomového bodu: „Park City nás

STORY

LEGENDY Herec se svým před nedávnem zesnulým synem Jamesem (58)

srazilo na kolena. S příznivým sněhem byly naše možnosti výborné; problém byl v tom, že sníh často nenapadl do konce ledna, někdy ještě déle. Vydělat něco navíc se mi ale stejně podařilo jen z pronájmu půdy na chov ovcí a to nám trn z paty nevytrhlo. Jakmile se na scéně objevilo Park City, věděli jsme, že jdeme proti zdi a nepřežijeme, pokud něco nevymyslíme. Redford Sundance pravidelně jednou za rok dotoval z vlastní kapsy tři sta tisíci dolary. Naráz ale bylo jasné, že ani to už dál nebude stačit. Začali jsme horečnatě honit místní rezidenty, aby své chaty pronajímali rekreantům, ale nikam to nevedlo. Bylo nám jasné, že s Park City nemůžeme dlouhodobě držet krok. Honili jsme se za umělým cílem.“ Hypotéka na resort byla na 98 % napsána na Redforda a splátky činily 360 tisíc dolarů ročně. „Nejdřív jsem si toho nevšímal, všechno se seběhlo moc rychle a mně šlo pouze o záchranu kaňonu. Aby se to podařilo, musel jsem pracovat, vydělávat. Neměli jsme peníze a já si začínal uvědomovat, že kolem nejsou lidi, kteří by projektu Sundance byli opravdu oddaní.“ Čím dál víc zainteresovaných lidí vidělo, že situace v Sundance je hotová katastrofa: „Morálka několika málo zaměstnanců byla nízká a vše se měnilo v noční můru. Každý pátek jsme se hnali do banky v Provo, abychom tam byli první a ujistili se, že ten zatracený šek s mizernou mzdou neodmítnou proplatit.“ Pochopit Redforda znamená především rozpoznat jeho bezpodmínečné odhodlání ochraňovat zemi. Pro lidi, co jej dobře znají, není jeho zaměření na krajinu překvapením. Prohlašuje, že se zamiloval do Ameriky, když jako chlapec v doprovodu matky prvně viděl Yosemitský park. Uchvátila ho posvátnost původního životního prostředí a později se

stal jejím obhájcem. Když pak v padesátých letech objevil kaňon Provo, vnímal, že tam chce zapustit kořeny. Jakmile se tam usadil, začal kolem skupovat tolik půdy, kolik dokázal, aby zabránil zástavbě. Redford čelil neustálému odporu ze strany místních starousedlíků, kteří jej od počátku považovali za vetřelce snažícího se prosadit vlastní priority. Jeho pozemky obklopovalo 300 akrů půdy v soukromém vlastnictví propojených místních. Se Sundance se každoročně přeli. Začínalo to už v lednu ve frontě na městské pluhy, kdy řešili, komu se odfrézuje sníh jako prvnímu. Ve svém uvažování nezohledňovali fakt, že Redfordův resort přinášel nějaké peníze místní ekonomice – jak přes zimu, tak hlavně z festivalového léta. Tyhle věci je však nezajímaly a už vůbec ne Redfordovo srdeční téma, diskuze o ochraně přírody. Chtěli hlavně opravy a nalákat do oblasti co nejvíc developerů. Redfordova nikdy nekončící rozpočtová tíseň ohledně financování aktivit v Sundance skončila krokem věru málokým očekávaným – v prosinci 2020 po více než půl století vlastnictví a citlivého rozvoje Redford celý resort včetně lyžařského provozu prodal

dvěma investičním skupinám, které vzápětí oznámily plány na realitní rozvoj oblasti. Příznivci střediska na sociálních sítích jednomyslně sdíleli v lepším případě nostalgický stesk a smutnou skepsi, v horším neskrývané zděšení. PR reakce developerských skupin byla bleskurychlá; ještě téhož dne začala být zpráva o transakci uváděna hercovým vlastním komuniké, mj.: „Změna je nevyhnutelná. Kupující sdílejí naše hodnoty a zájem o zachování jedinečného charakteru resortu a zároveň ctí jeho historii, komunitu a přírodní krásy. Díky tomu jsou vhodní k zajištění toho, aby budoucí generace zde mohly i nadále nacházet útěchu a inspiraci.“ Nedávno zemřelý Redfordův syn James, jenž měl k otci vždy nejblíž, o stárnoucím herci vyprávěl: „Dlouho se ho snažím trochu brzdit. Říkám mu, aby se vrátil do Sundance; tam je jeho osud, tam je jeho nejzazší mez.“ Redford to dobře věděl a sám říkal, že rozpoznat mez znamená překročit ji. Zdá se, že vzápětí po odchodu syna to udělal. V textu bylo citováno z historických ročníků magazínu SKI 60. a 70. let a Redfordovy knižní biografie od Michaela Feeney Callana

Redford o svém lyžování Když už lyžuju, je to jako šprtat se na zkoušku. Nemám dost času, tak se snažím urvat si, co se dá. Najezdit něco a rychle. Jde to ale stále hůř; začínám platit daň za své divoké ježdění, když jsem byl mladší. Lyžování je pro mě magnetické – a taky velmi smyslné. Jedna z mála věcí, která mi dává kompletní svobodu mysli. Jediná oblast, kde jsem plně sám sebou, sám za sebe, kde dokážu uniknout všem a všemu a osvobodit se, zcela. Jsem v tomto čím dál sobečtější. Věřím v lyžování, protože vím, co pro člověka může znamenat. Pokud lyžaři chtějí křičet nadšením, ať křičí. Ať se uvolní a dovolí vyjít na povrch všemu, co v nich je a vyjít chce. Lyžování je neuvěřitelné opojení. Mé lyžování je plné chyb, dravosti, agresivity, ale taky vášně a nadšení! V dětství v Kalifornii jsem jezdil na vodních lyžích

a odnesl si odtud hodně zlozvyků. Na vodě se musíte naklonit dozadu; čím víc jste vzadu, tím akčněji po vodě jedete. Celý svůj život na sněhu se pak mentálně nutím jít s těžištěm dopředu, a nikdy tam nejsem dostatečně. Navíc jsem si v mládí zranil záda a to mému násilnému tlačení se vpřed nepomáhá. Jsem ale zvyklý lyžovat rychle a vím, kdy být vzadu ve správný čas, aby mě to zrychlovalo. Naučil jsem se lyžovat ze závodění, ne z rekreačních začátků. Závodění bylo tím, co mě na lyžování upoutalo. Miluju lyžování natolik, že je mi fuk, jestli jízdu pokazím – dokud jezdím rychle a užívám si vzrušení. Nepřestávám ani kvůli obědu. Nezastavuju. Nechci vypadávat z rytmu. Protože jezdím rychle, začal jsem na dlouhých lyžích a už z nich neodešel. Nejradši používám 205 cm, jen do boulí si beru 195cm délku.

RUKAVICE

pro válečníky

Kroužkové nebo celokovové rukavice byly vždy nedílnou součástí vybavení rytířů a válečníků. I soutěživí lyžaři ale potřebují důkladnou ochranu rukou. Právě pro ně se mezi vítězi veletrhu ISPO objevil zajímavý model rukavic Reusch Worldcup Warrior GS.

inzerce

ofistikovaná rukavice poskytuje spolu s unikátní ochranou ruky zároveň nezbytný vysoký tepelný komfort, kdy izolaci zajišťuje osvědčený PrimaLoft. Ochranné prvky se zaměřují na nejexponovanější části ruky – nejvíce rizikové jsou palce, jejichž zranění jsou velmi častá. Proto je palcová část rukavice obalena keramickým potiskem, který palec zpevňuje, a významně tak snižuje riziko úrazu. Střih rukavice je promyšlený tak, aby se nárazy přenášely rovnoměrně po celé ruce a nebyla ohrožena stále jen jedna její část.

Speciální pozornost si pak vysloužila i oblast zápěstí, jež je obklopeno dvěma vrstvami – neoprenovou, která přilne na ruku, a ochranným kompozitovým štítem pro ochranu zápěstí pro chvíle, kdy závodník ve vysoké rychlosti sráží slalomové brány. Model Warrior je tedy nejen lyžařská rukavice, ale zároveň chránič rukou. Aby do produktu aplikovala reálné zkušenosti špičkových borců, přizvala značka Reusch k vývoji nejvýkonnější závodníky: vedle například Mikaely Shiffrin a Henrika Kristoffersena k novým rukavicím řekla během vývoje své i Petra Vlhová.

FOTO: AUTOR

STORY

HAVÁRIE LANOVEK

SMRT

pod Mont Blancem

TEXT: ROMAN GRIC

Kabinková pulzační lanovka Vallée Blanche, nověji nazývaná Panoramic Mont-Blanc, je v provozu už od Vánoc 1957. Dodnes tato ojedinělá vyhlídková lanovka, jejíž celá více než pětikilometrová trasa probíhá nad ledovci v nadmořských výškách kolem 3 500 m, patří mezi mimořádně směle navržené dráhy. Tento technický unikát ale má ve své téměř 65leté historii na svém kontě i několik havárií a mimořádných událostí, z nichž dvě si vyžádaly oběti na životech. Na Aiguille du Midi až na druhý pokus

roce 1924 byla ve francouzském Chamonix při příležitosti prvních zimních olympijských her na trase Les Pélerins – La Para uvedena do provozu vůbec první visutá kyvadlová lanovka ve Francii. V roce 1927 ji následoval druhý úsek La Para – Le Glacier des Bossons. Podle plánů měla směřovat soustava tří lanovek z Chamonix (resp. z místní části Les Pélerins) až do sedla Col du Midi ve výšce 3 605 m s výhledově prodlouženou trasou ze sedla až na vrchol Aiguille du Midi (3 848 m). To by u osobních lanovek představovalo tehdejší světový výškový rekord.

(34 km dlouhý systém nákladních lanovek svážel od roku 1905 rudu z argentinských dolů Mina la Mejicana v Upulungos k železniční stanici v Chilecito až z nadmořské výšky 4 604 m!) Stavbu třetího, technicky nejnáročnějšího úseku na Col du Midi, přerušila 2. světová válka. Do provozu zde byla uvedena pouze pomocná nákladní lanovka. Po válce v roce 1951 byl provoz na původních lanovkách k Bossonskému ledovci zastaven a v letech 1952 až 1955 byla podle návrhu turínského podnikatele a projektanta lanovek, hraběte Dino Lora di Totino, navržena a postavena smělejší trasa kyvadlové kabinové lanovky vedoucí přímo

z Chamonix přes mezistanici Plan de l’Aiguille až na severní vrchol Piton Nord žulové jehly Aiguille du Midi. Tato dvojúseková lanovka překonala všechny do té doby platné rekordy v parametrech lanových drah co do převýšení (2 761 m), volného rozpětí lan bez podpěry (2 926 m) i co do jízdní rychlosti kabin (na horním úseku 45 km/h). V této trase je lanovka po rekonstrukci v roce 1991 v provozu dodnes. Lanovka na Aiguille du Midi především ale umožnila i méně zdatným turistům výlet až do výšky 3 848 m n. m. na vrcholek nejvyšší z chamonixských „Jehel“ a zdatným lyžařům dvacetikilometrový freeridový sjezd Bílým údolím (Vallée Blanche).

Unikátní přelet nad ledovci

Po 2. světové válce byla v letech 1946 a 1947 na italské straně Mont Blanku dokončena válkou přerušená výstavba dvou úseků kyvadlových lanovek z Courmayeuru k Turínské chatě (Rifugio Torino). V roce 1957 na ně navázala krátká propojovací lanovka až na italsko-francouzskou hranici na vrcholu Pointe Helbronner ve výšce 3 466 m n. m. Hraběte Dino Lora di Totino napadlo spojit francouzskou a italskou vrcholovou stanici další lanovkou a vytvořit tak jedinečný mezinárodní řetěz celkem šesti provozních úseků, překonávajících masiv Mont

Při „přeletu“ Obřího ledovce (Glacier du Géant) se otvírá úchvatná scenérie. SCHÉMA: ARCHIV AUTORA

obtížný. Visutá podpěra rozdělila 3 290 m dlouhé rozpětí lan na i tak velmi úctyhodných 2 831 m a na zbývajících 459 m. Lanovka byla opatřena celkem dvanácti skupinami po třech čtyřmístných kabinkách, které byly s rozestupem 825 m pravidelně rozmístěny po celé délce dráhy. Kabinky jsou k tažnému lanu připojeny fixně, takže vždy, když je současně v obou koncových stanicích skupina tří kabinek, celá lanovka zpomalí z provozní rychlosti 7 m/s (25 km/h) na asi 0,5 m/s, během níž dojde k nástupu a výstupu cestujících. Během jízdy, trvající přibližně 25 minut, celá lanovka pětkrát zpomalí při průjezdu kabinek koncovými stanicemi. K částečnému omezení rychlosti dochází také při průjezdu kabin úhlovou mezistanicí Gros Rognon i při přejezdu visuté podpěry. Průměrná rychlost, jakou lanovka projede celou trasu, tak je asi 12 km/h. Kabinky zůstávají trvale na laně, čímž udržují tažné lano v dostatečné výšce nad ledovcem. Lanovka Vallée Blanche (Panoramic Mont-Blanc) se vyznačuje celou řadou do té doby v technice osobních lanovek nových prvků: kromě visuté podpěry volným rozpětím lan 2 831 m a také délkou jednoho poháněcího úseku 5 km. Lanovka proto byla velmi dlouho ve zkušebním provozu, než se francouzské dozorčí orgány nechaly přesvědčit o její bezpečnosti a vydaly v roce 1958 povolení k trvalému provozu.

Thunderstreak nad Bílým údolím

29. srpna 1961 bylo nádherné slunečné počasí a kabiny od časného rána neúnavně vyvážely stovky turistů z Chamonix na vrchol Aiguille du Midi. Většina Schematický řez a půdorys visuté podpěry SCHÉMA: ARCHIV AUTORA

Blanku a poskytujících neuvěřitelně nádherné výhledy nejen na samotný vrchol Evropy a všechny další okolní čtyřtisícovky, ale i na ledovce Vallée Blanche a Glacier du Géant. Celá trasa lanovky vede v nadmořských výškách 3 466 až 3 778 m. Postavit takovou lanovku byl vzhledem k zalednění celé trasy bez pevných bodů pro nezbytné podpěry úkol velmi obtížný. Takzvané „plovoucí“ ledovcové podpěry tehdy ještě neexistovaly a kromě toho by se pro uvažovanou trasu ani nehodily. Místo klasické kyvadlové lanovky se dvěma velkými kabinami byl proto zvolen neobvyklý systém „lehké“ oběžné dvoulanové kabinkové lanovky s přerušovaným (pulzačním) provozem. Trasa lanovky musela překonat od stanice Aiguille du Midi jediným rozpětím o vodorovné délce 1 684 m dlouhý úsek po úhlovou podpěru (mezistanici) na skále Gros Rognon. Větším problémem však bylo překonání zbývajících 3 290 m vodorovné délky, které nebylo možné vzhledem k průvěsům lan překonat jejich jediným rozpětím. Terén tu nabízel řešení, které do té doby a ani později na žádné další lanovce pro veřejnou přepravu osob nebylo použito – visutou podpěru. Ty se v minulosti uplatnily např. u nákladních lanovek pro stavbu a obsluhu vysokohorských přehrad. Napříč trasy lanovky mezi skály Grand Flambeau a Petit Flambeau, vzdálené od sebe 314 m, byla napnuta tři pomocná lana a na ně zavěšena visutá podpěra. Princip závěsu podobného např. zavěšení trolejového vedení je sice jednoduchý, ale vzhledem k obrovským rozměrům závěsu, neschůdnosti terénu i k nadmořské výšce úkol pro stavitele lanovky neobyčejně

FOTO: ROMAN GRIC

Vyhlídková lanovka Panoramic Mont-Blanc umožňuje úžasný výhled na panoráma nejvyšších alpských hor, vpravo Mont Blanc (4 807 m)

Podélný profil lanovky Vallée Blanche

HAVÁRIE LANOVEK

FOTO: AUTOR

STORY

FOTO: ARCHIV AUTORA

Cestující v kabinkách, které spadly na zem po průjezdu mezistanicí Gros Rognon, neměli šanci na přežití

Záběry z evakuace cestujících po havárii v roce 1961 se objevily i na titulních stránkách časopisů

cestujících přešla přes můstek, který v závratné výšce spojuje severní a centrální vrcholy Jehly, aby nasedli do subtilních stříbřitých kabinek lanovky Vallée Blanche (Bílé údolí) a zažili dalších 25 minut trvající sen při jízdě nad pohádkovou krajinou ledu, skal a slunce. Ve 13.00 hod. se Bílým údolím ozvala ohlušující rána násobená ozvěnou. Proudový stíhací letoun francouzského vojenského letectva F84-F Thunderstreak, pilotovaný kapitánem Bernardem Zieglerem, prolétl nad nedalekým sedlem Col du Midi nad observatoří pro výzkum kosmického záření a v osmisetkilometrové rychlosti zavadil o tažné lano lanovky Vallée Blanche. Pilotovi se malou změnu směru letadla vyvolanou kolizí s lanem podařilo vyrovnat a přistát na asi 250 km vzdáleném vojenském letišti v Luxeuil – Saint-Sauveur. Letadlo zmizelo, hluk dozněl, ale tragédie tím teprve začala. Ocelové lano, které je jinak schopné bezpečně vydržet několikanásobné provozní zatížení, je při bočním nárazu předmětem s vysokou rychlostí velmi křehké a zlomy ocelových drátů v bodě nárazu se rychle šíří do celého průřezu lana. Prokázaly to i výzkumy prováděné po další havárii, způsobené stíhačkou v italském Cavalese v roce 1998 (viz SNOW 128). Po přetržení tažného lana se jedna skupina kabinek zastavila a samospádem se pak rozjela po nosném laně nekontrolovanou rychlostí do „protisměru“ od Aiguille du Midi k mezistanici Gros Rognon. Skupina kabinek touto průjezdní mezistanicí doslova prolétla, vykolejila a spadla na odvrácené straně stanice do 150metrové propasti. V této skupině tří kabinek byla jedna kabinka prázdná, v další byla čtyřčlenná německá rodina a ve třetí kabince byli dva Italové, otec se svým dvanáctiletým synem. Nikdo z nich neměl šanci pád přežít. Naštěstí se přetržený konec tažného lana u sousední skupiny kabinek jedoucích do stanice Aiguille du Midi omotal

kolem nosného lana a třením zabrzdil a tím zachránil skupinu kabinek nad přetrženým lanem i všechny další zbývající kabinky na levé větvi dráhy (při pohledu od Aiguille du Midi). K tomuto samovolnému zastavení došlo, když byla skupina kabinek už jen 30 m od stanice Aiguille du Midi. Kdyby tato skupina kabinek, tažená protiváhou zbývajících kabin bez možnosti zbrzdit zvyšující se rychlost do stanice narazila, byly by ztráty na životech jistě mnohem vyšší. V úseku mezi mezistanicí Gros Rognon a visutou podpěrou se přetržené tažné lano po ztrátě napínací síly dostalo až na úroveň ledovce, zařezalo se do něj a vzniklým třením zastavilo i zbývající tři skupiny kabinek. To celé trvalo jen asi dvě minuty a potom se v údolí rozhostilo absolutní ticho, jaké zde znali jen horolezci z dob, kdy sem ještě žádná lanovka nevedla. Přerušil je až za necelou půlhodinu vrtulník francouzské policie Alouette, který prováděl první ohledání havárie. Postup záchranné akce bylo nutné promyslet tak, aby nemohlo dojít k ohrožení životů či zdraví cestujících uvězněných v kabinkách. Ve 14.15 hod. se vydala na cestu malá kabinka nezávislé paralelní pomocné lanovky se zaměstnancem lanovky, který pomocí tlampače uklidňoval uvízlé cestující. To už se rozjížděla mohutná záchranná akce k evakuaci zbývajících 11 skupin kabinek s celkem 81 lidmi. Cestující ze skupiny kabinek, která se zastavila mezi visutou podpěrou a stanicí Pointe Helbronner ve výšce asi 15 m nad ledovcem, byli zachráněni celkem snadno: záchranáři přehodili přes nosné lano lanovky pomocné lanko, vytáhli se po něm ke kabinkám a cestující spustili z kabinek na ledovec. Obtížnější byla evakuace zbývajících deseti skupin kabinek uvězněných ve výškách až 220 m nad ledovcem. Pro cestující ve skupině kabinek nejbližší stanici Aiguille du Midi (v té, která se zasekla jen 30 m od stanice) přijeli dva záchranáři

FOTO: ARCHIV AUTORA

Záchrana cestujících v roce 1961 probíhala dlouho do noci

se dvěma nosnými lany přímo na lanových jezdcích tažného lana. Kromě toho mají piloti letadel i vrtulníků k dispozici podrobné mapy se zakreslením tras lanovek i vedení vysokého napětí. Protože se lanovka Vallée Blanche nenachází v blízkosti letiště ani okolím neprochází žádný letecký koridor, nebylo označení po provozovateli lanovky požadováno. Po odstranění následků havárie byla lanovka znovu uvedena do provozu.

Druhá nehoda v roce 1966

Další nehoda s oběťmi na životech, tentokrát způsobená únavou materiálu, na sebe u této extrémní lanovky nenechala dlouho čekat. 9. července 1966 se zlomil čep visuté podpěry, na němž je zavěšena úložná botka nosného lana a kladková baterie lana tažného. Spolu s částí podpěry šly z výšky asi 30 m k zemi lana pravé větvě (při pohledu od stanice Pointe Helbronner) i s nejbližší skupinou kabinek. Na ledovci skončily také některé další kabinky. Nehoda si vyžádala dvě oběti na životech a 19 zraněných, včetně jednoho lyžaře, kterého zasáhla padající kabinka.

Po havárii v roce 1961 byly postupně všechny kabinky vytaženy do stanice Aiguille du Midi FOTO: ARCHIV AUTORA

v maličké záchranné kabince, kterou pomocí navijáku spustili po nosném laně z Aiguille du Midi. Záchranáři pomohli cestujícím „přestoupit“ do záchranné kabinky, která je dopravila do bezpečí. Zároveň na Aiguille du Midi zablokovali tažné lano a nahradili tak nepříliš bezpečné tření vzniklé samovolným omotáním lana o lano nosné. Lano pak ve stanici přeřezali a uvolněný konec převlékli z poháněcího kotouče na pomocný naviják s dieselovým motorem. To už také mezitím dorazili další záchranáři k úpatí skály Gros Rognon, kde se jim naskytl strašný pohled na tři havarované kabinky, sníh zbarvený krví a rozbitá těla šesti obětí. Ostatky obětí odvezly vrtulníky do márnice v Chamonix, ale evakuace pokračovala. Bylo potřeba zachytit druhý přetržený konec tažného lana a lano pomalu a opatrně uvolnit z ledovce. Teprve pak mohli spustit naviják na Aiguille du Midi a rychlostí jen asi 300 m za hodinu posunovat zbývající kabinky po trati a dopravovat tak cestující do stanic Gros Rognon a Pointe Helbronner. Uvěznění turisté se museli ozbrojit trpělivostí a čekat na svou záchranu. Celá záchranná akce probíhala po celou noc a skončila až druhý den ráno. Štěstí bylo, že ten den panovalo slunečné počasí a teploty klesly i v noci jen několik stupňů pod nulu. Jednoznačným viníkem nehody byl pilot vojenského letadla, kapitán Bernard Ziegler. Soud v Dijonu v roce 1962 nakonec kapitána Zieglera osvobodil s odůvodněním, že trasa lanovky nebyla řádně označena. Ziegler se později stal šéfem testovacích pilotů v koncernu Airbus a měl zde zásadní vliv na vývoj elektronického řízení letadel (fly-by-wire). Lana lanovek, dosahující velkého rozpětí a velké výšky nad terénem, bývají pro letecký provoz označována značkovacími lany s oranžovými koulemi napnutými souběžně s lanovkou nebo výraznými oranžovými značkami na budovách stanic, na podpěrách nebo u systémů

Kabinky po pádu části visuté podpěry v roce 1966

HAVÁRIE LANOVEK

FOTO: ROMAN GRIC

STORY

FOTO: AUTOR

Šipka ukazuje, kde došlo ke zlomení čepu botky visuté podpěry v roce 1966

K únavovému zlomu čepu došlo údajně oslabením materiálu po prudké bouři. V té době se ozývaly hlasy, že lanovka Vallée Blanche není dost bezpečná a bylo by třeba ji odstavit z provozu. Nakonec převládl názor, že dostatečné kontroly a tím i bezpečný provoz této extrémní lanovky lze současnými technickými prostředky zajistit. Veškeré nosné konstrukce jsou od té doby pravidelně kromě dosavadních vizuálních kontrol zkoušeny nedestruktivně také ultrazvukem, rentgenem a na výskyt mikroskopických trhlin kontrolovány kapilárně-penetrační metodou. V neposlední řadě jsou lana, jako ostatně u všech lanovek, kontrolována vizuálně a magnetoinduktivně. Na svarech nosných kontrukcí lanovky si dnes i běžný návštěvník může všimnout stop po kapilární fluorescenční kapalině po kontrolách na výskyt trhlin.

Záchranná akce v roce 2016

Mezi Aiguille du Midi a úhlovou mezistanicí Gros Rognon má personál k dispozici pomocnou lanovku (stará kabinka dole), nezávislou na provozuschopnosti lanovky hlavní

V roce 1996 obdržela lanovka nové moderní kabinky a běhouny, vybavené záchytným zařízením pro případ „vykolejení“ vozu z nosného lana (z obrázku je zřejmé, proč tomu Francouzi říkají diabolky) včetně signalizace takového stavu. Další postupná modernizace proběhla v letech 2015 a 2016, kdy byly vyměněny elektrické části včetně pohonu, vratný lanový kotouč ve stanici Pointe Helbronner a nouzový hydrostatický pohon tamtéž. 7. září 2016 prováděla dodavatelská firma seřízení automatického cyklu zrychlování a zpomalování lanovky za účelem plynulejšího provozu. Zpomalení a následné zrychlení celé lanovky nastává pokaždé při průjezdu protilehlých skupin kabinek stanicemi. K redukci rychlosti na 3,0 m/s dochází i při průjezdu úhlovou stanicí Gros Rognon a zpomaluje se i při přejezdu kabinek přes visutou podpěru. Místo dřívějšího zrychlení 0,3 m/s2 byla nastavena hodnota zrychlení na 0,4 m/s2. Následující den došlo během provozu lanovky za jasného

počasí v 15 hod. 20 minut po výjezdu skupiny kabinek (vždy současně z obou koncových stanic) k vybavení zabezpečovacího zařízení, které lanovku zastavilo. Obsluha lanovky záhy zjistila, že příčinou je přehození tažného lana přes lano nosné, a to na třech místech. Dvakrát v úseku od úhlové mezistanice Gros Rognon směrem k Aiguille du Midi a jednou v úseku od mezistanice směrem ke stanici Pointe Helbronner. Lanovka Panoramic Mont-Blanc je z konstrukční podstaty citlivější na vznik nežádoucího kmitání lan. K přehození tažného lana přes nosné vlivem dynamického působení při změně rychlosti docházelo častěji, ve sledovaném období od roku 2008 až do 8. září 2016 byl tento jev zdokumentován celkem 13x. Obsluha si s tímto nežádoucím stavem uměla dobře poradit: V mezistanici Gros Rognon tažné lano ručně zafixovali pomocí kovových čelistí a pomalým chodem pohonu ve stanici Aiguille du Midi lano opatrně napnuli, což vždy vrátilo tažné lano do správné polohy. Obdobně se postupovalo v úseku od mezistanice po Pointe Helbronner, jen se zde k pomalému napínání tažného lana využíval hydrostatický nouzový pohon vratného lanového kotouče. Stejně tak obsluha lanovky postupovala i 8. září 2016. Obě překřížení lan v úseku směrem k Aiguille du Midi se tak podařilo odstranit. Při pokusu o stejný postup ve stanici Pointe Helbronner k odstranění zbývajícího třetího překřížení ale praskla hydraulická hadice hydrostatického nouzového pohonu. Vzhledem k tomu, že poruchu nouzového pohonu nebylo možné rychle odstranit, byla zahájena záchranná akce. Na lanovce se v té době nacházelo celkem 110 osob. Od 17.30 do 20.50 hod. bylo z kabin evakuováno čtyřmi vrtulníky celkem 54 osob, po setmění musely být lety vrtulníků zastaveny. Mezi 21.00 a 22.30 hod. bylo evakuováno slaněním dalších 24 cestujících z kabinek v blízkosti země.

Vyšetřování určilo příčiny, které vedly ke vzniku této mimořádné události: Vysoká citlivost na kmitání lan vlivem dynamického působení provozu pulzační lanovky. Úprava zrychlení z 0,3 m/s2 na 0,4 m/s2 nebyla předem dostatečně odzkoušena a přispěla ke vzniku přehození (překřížení) lan. Současné prasknutí hydraulické hadice nouzového hydrostatického pohonu a absence náhradní hadice ve stanici. Bezpečnostní analýza integrovaného záchranného systému nezohlednila všechny možné chybové stavy.

FOTO: ROMAN GRIC

Možná doba evakuace cestujících klasickým způsobem byla podhodnocena. Nedostatky vytýkané úřady byly na lanovce odstraněny a všech 36 kabinek bylo vybaveno obousměrným komunikačním systémem, napájeným lithiovými akumulátory. Každá kabinka je také vybavená „balíčkem pro přežití“ obsahujícím dvě 0,5 l láhve vody, čtyři čokoládové tyčinky, čtyři sáčky bonbonů a čtyři přikrývky. Zkušenost z 8. září 2016 ukázala, že toto nouzové vybavení je dostačující. Problém s případnou rychlou evakuací cestujících je zřejmě také hlavní důvod, proč je lanovka Panoramic Mont-Blanc v provozu pouze v létě.

Vichřice Eleanor

V noci ze 6. na 7. ledna 2017, tedy v době zimního spánku lanovky, ji postihla další pohroma. Kolem masivu Mont Blancu se prohnala vichřice Eleanor s větrem o rychlosti 250 km/h. Na lanech lanovky se vytvořila námraza o průměru 70 cm, která až 22x zvětšila plochu nosných lan o průměru 32 mm. Tak obrovské zatížení lana nevydržela a došlo k jejich přetržení a pádu několika kabin. Incident, který se odehrál v blízkosti Pointe Helbronner, zaregistrovali až druhý den zaměstnanci italské lanovky Skyway Monte Bianco, jež je v provozu celoročně. Lanovka pak byla v létě roku 2018 znovu rekonstruována. Mimořádně obtížná byla doprava a montáž lan, která byla vytahována z italské strany. Zatímco tažné lano je u lanovek potřeba častěji měnit, nosná lana byla na této lanovce dokonce původní z roku 1957. Dnes je tak tato extrémní lanovka v lepší kondici než kdykoliv dříve a až do dokončení propojení Alpine Crossing lanovkami mezi švýcarským Zermattem a italskou Cervinií, plánovaným na rok 2022, jsou lanovky Skyway Monte Bianco, Panoramic Mont-Blanc spolu s lanovkami Chamonix – Aiguille du Midi jediným systémem lanovek překračujících hlavní masiv Alp.

Při rekonstrukci v roce 1996 obdržela lanovka kromě nových kabin i nové běhouny vybavené záchytným zařízením „diabolo“ pro případ vypadnutí vozu z nosného lana (červené šipky) včetně signalizace takového stavu (modrá šipka) FOTO: ARCHIV AUTORA

32 zbývajících cestujících bylo nuceno v subtilních čtyřmístných kabinkách strávit noc. Vrtulníky jim byly před soumrakem dopraveny do kabin deky, teplé nápoje a jídlo. Během noci přivezli technici do stanice Pointe Helbronner, přístupné z italské strany nově postavenými moderními lanovkami Skyway Monte Bianco, potřebnou hydraulickou hadici a poslední překřížení tažného lana tak mohlo být odstraněno. V 8.50 hod. druhý den ráno byli evakuováni všichni cestující. Kromě vyčerpání a psychického šoku nikdo z nich nebyl zraněn. Protože na podstatné části trasy lanovky není možné cestující evakuovat spouštěním na laně z kabin dolů z důvodu výšky až 250 m nad ledovcem, nemluvě už o zalednění terénu s výskytem nebezpečných ledovcových trhlin, je lanovka vybavená systémem dnes označovaným jako integrovaná záchrana. To znamená, že pro dopravu kabin s cestujícími do nejbližší stanice má lanovka k dispozici nejen hlavní elektrický pohon se záložním zdrojem s dalším nezávislým nouzovým pohonem, ale má i nouzový pohon v protilehlé stanici. Kabiny mohou být dopraveny do stanic, např. i při zadření ložiska poháněcího nebo vratného lanového kotouče (lanáče), které mají pro takový případ nouzové prstence, umožňující i v tomto případě dojetí do stanic.

Po řádění vichřice Eleanor zůstala na ledovci zpřetrhaná lana a kabinky popadané do sněhu

ACADEMY

SNOW.cz/trenink

SKI WITH ME

BRUCE LEE? BRUSLÍ. Přemýšlel jsem, čemu je specifický pohyb rukou při dnešním cvičení podobný, a napadlo mě bruslení. A také legendární vánoční reklama s Chuckem Norrisem. Mimochodem, víte, kolik udělá Chuck Norris oblouků? Všechny!

enže nikdo z nás není Chuck Norris. Udělat úplně všechny oblouky v životě vyžaduje od smrtelníka buď velké svaly, nebo chytré zapojení těch menších a neviditelných. Říkáme jim vnitřní. Dnešní cvičení vrací do hry moji oblíbenou debatu, zda může být sportovní lyžování ekonomické, nebo musí být naopak vysilující.

Bolí to, tedy sportuji

Často se setkávám s názorem, že sportovní lyžování rovná se pot a slzy. „Musím mít pocit, že něco dělám. Poznám to podle toho, že se potím, bolí to a po dvou hodinách jsem odrovnaný,“ říkají někteří lyžaři a já jim to rozhodně nebudu brát. Pokud berete lyžování jako posilovnu, na kterou si lze koupit dvouhodinovou permanentku, proč ne. Pro mě je lyžování celodenní pohyb v přírodě, a protože jím trávím často i 200 dnů v roce, začal jsem postupně hledat způsob, jak vydržet lyžovat bez větší únavy co nejdéle. Nejen v řádu hodin či měsíců, ale v intervalu celého života. Úrazy, nízká hmotnost i svalový aparát uzpůsobený spíše výdrži než silovému pojetí, ale zejména fyzioterapeuti mě postupně přivedli na jiné řešení.

Tlačit, nebo se opírat?

Tento nadpis už jsem použil nejméně…? Prostě mnohokrát. Že nechceme při lyžování do ničeho tlačit, ale spíše se opírat či vzpírat vnějším silám, jsme si zargumentovali nespočetněkrát. Oblíbené rčení „kolik do mě tlačí, tolik se opírám“ však můžeme dnes posunout na vyšší úroveň. „Kolik do mě tlačí, tolik se zpevňuji.“ Tohle upravené rčení by vydalo na celý seriál článků a možná na něj v budoucnu i dojde. Pojem zpevnění je příliš obecný a my bychom se měli detailněji zabývat tím, kdy se zpevnit, kde a jak. Zpevnění můžeme sledovat v dolních končetinách, v oblasti břicha – moderního „core“, ale i v oblasti trupu. Pojďme tedy dnes začít hrubšími pohyby, ze kterých vzejde i závěrečný domácí úkol pro vaše lyžování.

Do kříže

Lidské tělo funguje takzvaně do kříže. Pro lepší představu můžeme přemýšlet i o úhlopříčkách. Stále nic? Zkusíme tedy pravá/ levá strana. Zjednodušeně, pravá noha je navázána na levé rameno, levá noha na pravé rameno. Pro lyžování to znamená, že opěrná noha nalézá svůj balanční protějšek vždy

Zapojením spirálních svalových řetězců dochází ke stabilizaci trupu a k vytvoření dlouhé pevné linie mezi vnějším chodidlem a vnitřním ramenem

Desátý ročník seriálu Skiwithme vám v pěti dílech přinese několik užitečných rad jak samostatně trénovat a vylepšovat svoje lyžování. Pokusím se zodpovědět vaše časté dotazy a ukázat vám funkční techniku lyžování i na fotografiích, které seriál již tradičně provázejí. A kdo chce vědět víc, může si se mnou přijet zalyžovat. D O D A V AT E L

V Y B A V E N Í

Volné termíny, plánované akce i starší články najdete na

www.skiwithme.cz

Ondřej Novák Odborný redaktor SNOW, instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii, autor projektu Skiwithme.cz.

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

UŽIJTE SI DOBRODRUŽSTVÍ NA SKIALPECH BEZPEČNĚ Pod vedením profesionálů, horských vůdců a znamenitých lyžařů Víti Nováka, Vojty Dvořáka a dalších. SKIALPOVÉ VÝSTUPY I HORSKÉ PŘECHODY PRO POKROČILÉ Pro fajnšmekry, ale i jako pokračování našich kurzů na cestě za dalšími skialpinistickými zážitky nabízíme sérii atraktivních horských výstupů a horských přechodů. STUBAI – SKIALPOVÉ VÝSTUPY SILVRETTA – SKIALPOVÉ VÝSTUPY SILVRETTA HAUTE ROUTE – SKIALPOVÝ PŘECHOD ÖTZTAL – SKIALPOVÝ PŘECHOD

TERMÍNY: 4–5 dní (březen–duben) CENY: od 9 900 Kč

Nakonec

na opačné straně těla. Naším cílem je vždy vytvořit pevné propojení mezi protilehlým chodidlem a ramenem, ideálně navíc co nejdelší. Jen tak dokážeme nejlépe vzdorovat vnějším silám, které na nás v oblouku působí.

Opírat se o kosti

Opírat se o vnější nohu není těžké. Máte k dispozici kosti. Ale od kyčelního kloubu už kosterní opora dále nevede a je potřeba ji něčím nahradit. K tomu slouží tzv. spirální svalové řetězce, které jsou navíc aktivovány pohybem paže a lopatky. Na podobném principu už jsme pracovali se cvičením „papoušci“ nebo balancováním vnější hůlky na hřbetech rukou. Všechna podobná cvičení vedou k disciplíně horní poloviny těla, zapojení spirálních svalových řetězců, a tím vytváření pevné a dlouhé linie mezi vnějším chodidlem a vnitřním ramenem.

Dril, který trochu připomíná bruslaře, můžete zkoušet opět na mírnější červené sjezdovce, nebo kdekoliv budete mít dostatek rychlosti na to, abyste museli čelit většímu působení vnějších sil a byli jste tedy nuceni se zpevnit. Hůlky tentokrát ponechte u vleku a pusťte se dolů z kopce s uvolněnými pohyby rukou, které vám možná na první pohled nebudou do lyžování úplně pasovat, ale brzy zjistíte, že jsou přirozené a najdete je v nějaké formě v jízdě většiny vyspělých lyžařů i závodníků. Pohyb vnější ruky vpřed a vnitřní ruky vzad může vyvolávat otázky ohledně rotace, ale pokud nerotujte boky nebo rameny, ale pouze směrujete paže, bude vše tak, jak má být. Pohybem vnější ruky vpřed naopak zabráníme časté a chybné protirotaci v nájezdové fázi oblouku, pohybem vnitřní ruky vzad naopak aktivujeme svalové spirály, které stabilizují trup a nahrazují tak „chybějící“ kosti, jejichž oporu naopak snadno využíváme v dolních končetinách. Vypadá to složitě? Zkuste si to při jízdě a v příštím díle k tomu zase něco přidáme. Doufám brzy na viděnou na kopci.

Sp si slňte lyž vé a sn řské y!

Akce připravíme i na zakázku ve vámi zvoleném termínu.

www.adventura.cz skialp@adventura.cz

ACADEMY

FIT TEXT: IVAN BALEK

POSILOVNA V KANCELÁŘI

aneb pokud není na cvičení čas je přerušit statickou pozici častým a krátkým Několik minut. Tak krátká nenáročným cvičením, které je zaměřeno doba denně věnovaná komna dvě základní aktivity: protáhnout nebo uvolnit to, co je zkrácené a hyperaktivní; penzačním cvikům rapidně a aktivovat to, co je z neurologického hlediska „uspáno“ čili neaktivní. Vše ohledně řízení zvyšuje šance na zlepšení aparátu je ukryto v těchto nejenom pohybového aparátu, pohybového základních principech. ale zdraví obecně. Přesto Aktivace vypnutých svalů velká část lidí tvrdí, že na cvi- K prvnímu, tedy protahování svalů, potřebujeme rozlišit, jestli daný sval je jenom zkráčení „nemá čas“. Že všechny cený, nebo jsou v něm přítomny i tzv. trigger ty časově náročné činnosti pointy – proužky nebo uzlíčky tužších vláken, jako práce, péče o domácnost hmatatelné často i laikovi. K tomuto tématu najdete už hodně textů na SNOW.cz, proto a o děti, sledování televize se zaměřme spíše na tu opačnou stranu, na aktivaci zanedbaných svalů, v našem případě a sociálních sítí jim nedovolí ze sezení. najít na cvičení chvilku. Budiž. Obecný pojem, který se nejčastěji používá Zkusme tedy využít ke cvičení v této souvislosti, je „posílení“ svalu. To ale není při našem záměru – snaze vybalancovat svou kancelář. svaly ochablé s těmi ztuhlými – zcela přesné.

oučasné světové téma číslo jedna (není potřeba ho zmiňovat) generuje stres. Všechny takové globální, ale i mnohé další lokální vlivy, pracovní nebo rodinné problémy mají významný vliv i na svalově napětí. Globální faktory jedinec obvykle příliš neovlivní, ale u nich aspoň připomeňme, že nejzdravějším postojem k nim je strategie „co nemůžu ovlivnit, tím se nebudu trápit“! Individuální faktory ale většinou můžeme ovládat takřka svobodně.

Rozbijte sedavé stereotypy

Již několikrát jsem v minulosti popsal, že jakákoliv dlouhodobá statická pozice, např. sezení, způsobuje narušení svalové rovnováhy kvůli trvalému napětí určitých svalových skupin. A toto napětí se pak přenáší přímo i nepřímo neurologicky do psychického rozpoložení a následně do činnosti vnitřních orgánů, hormonů a tak dále, takže ovlivní třeba bloudivý nerv či štítnou žlázu… Proto je velice vhodné rozbít program nežádoucích pohybových stereotypů a narušit jej občasným pohybem. Podstatou akce

Správně bychom měli rozlišovat svaly jako málo aktivní či pasivní (inhibované) a příliš aktivní (hyperaktivní). A ty pasivní, inhibované, na které se zaměřujeme dnes, mají na svědomí i třeba tzv. amnézii hýždí, ochabnutí svalstva hýždí, které může vést k bolestem i poškození kyčlí, zad nebo nohou. Žádoucím efektem cvičení neaktivních svalů je právě jejich aktivace, tedy určité mírné zvýšení jejich napětí. Na portálu SNOW.cz si ukazujeme cviky na typicky ochablé „kancelářské“ svaly, konkrétně ty na přední straně kyčlí (a procházející k páteři) a pak svaly krku.

Izometrická kontrakce v kanceláři

Obecným znakem těchto cviků bude tzv. izometrická kontrakce, tedy vyvolání svalového napětí bez samotného pohybu, jenom tlakem do své dlaně v určité pozici. A co je nejlepší, dají se cvičit dost nenápadně v průběhu práce na počítači, dokonce bez jejího přerušení! Tedy bez výčitek šéfa nebo divných pohledů od kolegů (i pro ně bude ale nejlepší, pokud je samotné tyto cviky naučíte).

Izometrická aktivace je výhodná v tom, že cvičící si sám dokáže regulovat míru zatížení podle svých cílů a schopností bez potřeby jakéhokoli vybavení a taky nezatěžuje klouby a páteř – je to taková „skrytá práce“, kdy musí makat pouze svaly. Tento postup je natolik efektivní, že ho dokonce lze využít i k serióznímu výkonnostnímu tréninku (a to zdaleka nejenom v soutěžích ve zvedání půllitrů s pivem). Nás ale v tomto článku (a v těch navazujících na SNOW.cz s konkrétními cviky) nezajímá tolik výkonnostní cvičení, nýbrž to kompenzační. U toho stačí, ba by dokonce měla být intenzita mnohem menší, aby nedocházelo k třesu svalů nebo jiným nepříjemným pocitům ve svalech nebo páteři.

Fantazii se meze nekladou

Je jasné, že není možné takhle v rychlosti popsat všechny cviky a principy takového cvičení a už vůbec zohlednit individuální dispozice u všech jeho adeptů. Na webu si ukážeme několik málo cviků, ale nebudu snad přehánět, když prozradím, že v kanceláři se dá takhle procvičit (neboli aktivovat) téměř celé tělo. Počínaje svaly krku a zad (různé tlačení ve snaze o úklon nebo předklon) nebo kyčlí (klíčové lyžařské svaly, o kterých již pravidelní čtenáři mají představu). I ta elegantní nožka slečny sekretářky nemusí být přeložená jenom tak náhodně, ale tak, aby se při tom izometricky procvičily třeba stabilizátory kyčelního

FOTO: DEPOSITPHOTOS

kloubu, centrující všechny možné rotační pohyby a síly při pohybu. Mimochodem, dlouhodobě přeložená noha přes nohu je zrovna jedna z nejhorších pozic na sezení, máte-li takový návyk, je třeba často střídat přehozenou nohu (levá/pravá) maximálně po minutě! Podobným způsobem se v kanceláři dají procvičit i dolní končetiny, třeba pomocí různých krčení a napínaní prstů a chodidel. Ta jsou u sedavého životního stylu silně zanedbávána, a když pak chce takový člověk večer aktivně sportovat, svým sportem si spíš škodí, protože chodidla nejsou po celodenní pasivitě schopna správné koordinace. A obuv na vysokých podpatcích, typicky samozřejmě u dam, pak dokáže chodidlům přitížit ještě více a způsobit problémy jako vbočené palce (hallux valgus) a podobně. Chodidla nejsou na konci nohy pro nic za nic. Ona musí nést hmotnost celého těla a při běhu a skocích odolávat mimořádným silám. Kolika z vás se už někde něco seklo právě ve chvíli, když jste vstali od počítače? Když tak člověk prostě vstane po prosezeném dni od stolu, měl by nejdřív alespoň na pár vteřin pohýbat prsty na nohou, napnout končetiny v kolenou, pohýbat pánví v sedě a až pak se postavit. A v neposlední řadě, jakýkoliv pohyb při sezení výrazně podpoří i myšlení! Pozor tedy na to, abyste nedopadli jako nešťastní lidé na ilustračním obrázku.

CVIČTE ZDRAVĚ V KANCELÁŘI Sledujte popisy cviků a instruktážní videa na SNOW.cz

/telo

Vzniklo za spolupráce jógového studia Santosha (santosha.cz) a dodavatele sportovních oděvů Kilpi.

ASOCIACE PROFESIONÁLNÍCH UČITELŮ LYŽOVÁNÍ A LYŽAŘSKÝCH ŠKOL (APUL) GENERÁLNÍ PARTNER APUL:

PARTNEŘI APUL:

Jarní alternativa aneb kurzy druhých nástrojů

Ne, nebojte, nezakládáme orchestr ani kapelu. Ale trocha muziky a rytmu potřeba bude. Dnešním tématem naší pravidelné dvoustrany bude pozvánka na kurzy tzv. druhých nástrojů, které APUL pravidelně nabízí v rámci svého vzdělávání.

edná se o doplňkové kurzy ke dvěma nejsilnějším disciplínám – k různým úrovním kurzů instruktora lyžování a instruktora snowboardingu. Kurzy mají 5denní dotaci (plus případné zkoušky) a korespondují se standardy ISIA. Motivem pro rozhodnutí tuto nadstavbovou část vzdělání absolvovat může být kromě touhy po vědění a nových dovednostech i fakt, že druhý nástroj je jednou z podmínek pro získání mezinárodně uznávané ISIA známky.

podporou a spoluprací s osvědčenými centry tohoto specifického pohybu na sněhu. Jedná se o Univerzitu Palackého v Olomouci a Český svaz lyžařských škol. Kurz bude velmi pravděpodobně naplánován na březen do některého krkonošského střediska. Jeho kapacita bude omezena, takže neváhejte, sledujte náš web a na jaře se naučte třeba práci s tzv. „sit ski“ (mono-ski, bi-ski) nebo si vyzkoušejte lyžování-vedení zrakově postižených lyžařů.

ADAPTIVE LYŽOVÁNÍ

„New school“ a úvod do výuky freestylu by měly jistě patřit do „tool boxu“ dovedností každého zkušenějšího instruktora zimních sportů. Toto odvětví je v poslední době více a více populární, získává si svoje příznivce především z řad mladých lyžařů – teenagerů – a mělo by určitě patřit do nabídky všech

Letošní horkou novinkou v nabídce kurzů druhých nástrojů je kurz tzv. Adaptive lyžování. Jedná se o kurz pro instruktory lyžování s licencí C a vyšší, kteří chtějí proniknout do tajů práce s tělesně nebo duševně postiženými sportovci. Kurz budeme pořádat s velkou

FREESTYLE

kvalitních lyžařských škol. Nemusíte se bát, vstupní úroveň nejsou dvojité „backflipy“ na největší skočce v parku ani „slidy“ obřích zábradlí. Nicméně určité základní povědomí o freestylu bude spolu s lyžařskou licencí „C“ požadováno. Hlavní je ale vůle a zájem se v tomto odvětví posunout. Na kurzu se budete technicky zdokonalovat v provedení vlastních „free“ prvků, a to jak ve vzduchu, na bedně, tak případně na zábradlí. Druhou polovinu náplně kurzu tvoří didaktika freestylu a osvojení si výukových dovedností aneb naše známé „jak učit“. V minulých letech jsme kurz pořádali ve švýcarském středisku Laax. To sice není pro právě probíhající sezónu potvrzené, ale v ČR si také poradíme. V Peci pod Sněžkou bude jistě park v dobrém „shapu“ a pro naše účely je skvělý. Termínově budeme s kurzem cílit na druhou polovinu března.

ČLENSKÉ LYŽAŘSKÉ ŠKOLY APUL: GARANCE KVALITY PRO KLIENTY, GARANCE DOBRÉ PRÁCE PRO INSTRUKTORY APUL

Heel free

Březen bývá již tradičně v termínové listině (mimo jiné) ve znamení kurzů, na kterých chybí patka vázání. Řeč je samozřejmě o kurzu běžeckého lyžování a pravděpodobně nejvíc free(heel) kurzu v nabídce APUL – kurzu telemarkového lyžování.

BĚŽECKÉ LYŽOVÁNÍ

Krkonošské hřebeny poskytují začátkem března perfektní sněhové podmínky, a komu není pohyb na běžeckých lyžích cizí, pro toho může být tento kurz skvělou jarní volbou. Kurzu se mohou účastnit všichni členové APUL, kteří úspěšně dokončili minimálně první stupeň vzdělání – APUL „D“ a jsou starší 17 let. Tedy lyžaři i snowboardisté. Pro všechny zájemce platí, že jejich vstupní úroveň musí odpovídat alespoň základním zkušenostem s běžeckým lyžováním. Na kurzu se nebudeme primárně učit běžkovat, ale budeme vylepšovat naši techniku (v bruslení i v klasice) a zaměříme se samozřejmě také na to, jak běžecké lyžování předávat našim klientům v lyžařských školách. Takže, kdo maže, ten jede. A to nejlépe na kurz běžeckého lyžování.

TELEMARK

je licence APUL „D“ (lyže nebo snowboard), ale hlavně předchozí (alespoň základní) zkušenost s telemarkem. Stejně jako u běžeckého lyžování není kurz pro úplné začátečníky. Na kurzu budeme všeobecně zdokonalovat telemarkovou techniku, hodně se věnovat velmi zásadní dovednosti, kterou je výměna vedoucí nohy, tzv. „leadchange“, a vše budeme pilovat na všech sklonech sjezdovek a ve všech poloměrech oblouků. Program samozřejmě doplňuje intenzivní večerní teorie a spoustu didaktických typů pro telemarkovou výuku. Telemarkové klišé „volná pata, volná mysl“ platí na 100 % a celý lektorský telemarkový sbor se těší na jaro, až bude opět „vyrábět“ další telemarkové nadšence. A pokud telemarkový pánbůh a současná divnodoba dovolí, mohou se absolventi základního kurzu telemarku z let minulých těšit na pokročilý kurz Telemark 2 v dubnu. V programu bude jízda v boulích, úvod do jízdy v branách a možná si na pásech vyšlápneme i do prašánku. Kromě nabídky výše zmíněných kurzů lze druhý nástroj samozřejmě chápat i v kontextu tzv. cross-over licence mezi lyžemi a snowboardem. Tzn. pro snowboardisty je počítán jako druhý nástroj lyžařský kurz C a naopak. Tak hurá na kopec a na viděnou na jaře na některém z našich kurzů.

A to nejlepší samozřejmě na závěr. Telemark, jako nejvíc free lyžařská disciplína, dala vzniknout sportovní podobě všech současných lyžařských disciplín, takže v nabídce kurzů APUL nemůže chybět. O telemarkový kurz bývá tradičně velký zájem, protože telemarkové lyžování volí spousta lyžařských instruktorů jako svůj druhý nástroj a také jako tréninkový Jarní kurzy druhých nástrojů APUL se budou konat prvek k vlastnímu v březnu. Přesné termíny naleznete na webu www.apul.cz technickému zlepšení. v kalendáři akcí. A hlavně je telemarkový kurz prostě a jednoduše skvělý. Vstupní úrovní kurzu Michael Turek, člen lyžařského a telemarkového lektorského sboru

Kontakty na www.apul.cz 63

ADVERTORIAL

BOTY,

KTERÉ PADNOU

Výběr jakýchkoliv bot je složitý úkol, u těch lyžařských to pak platí dvojnásob – zda na nohu opravdu dobře padnou, poznáte definitivně až na svahu. Jediné spolehlivé řešení, jak předejít zklamání, je nechat si je vytvarovat přímo na nohu už v obchodě. Samotný tvarovací proces zvládnou za pouhých 12 minut v kterémkoliv z Expert Pointů, specializovaných na značku Atomic.

ýběr boty už nemusí tolik záviset na tom, jak vám konkrétní model na noze sedí, jestli někde trochu tlačí, nevadí. Stačí si vybrat botu podle představ a požadavků – s vhodným flex indexem, akorát velkou a v neposlední řadě hezkou. Vše ostatní zařídí tzv. bootfitting. Technologie Memory Fit od Atomicu znamená PROČ ohřát boty v elektrické troubě a nasadit na nohu. V těch chvílích změklý skelet BOTY HNED obepne nohu a přizpůsobí se jí především v místech, kde by jinak docháVYTVAROVAT NA MÍRU? zelo k otlakům. Po ochlazení si skelet i vnitřní botička zapamatují tvar nohy – rozdíl před a po je veliký. Eliminace tlakových bodů, které

Vyberte si správnou šířku boty

CHCETE VYHRÁT BOTY ATOMIC DLE VLASTNÍHO VÝBĚRU VČETNĚ BOOTFITTINGU? SOUTĚŽTE NA FACEBOOKOVÉ STRÁNCE ATOMIC způsobují nepohodlí a bolest Lepší stabilita a opora chodila při jízdě SKIING CZ OD 1. 2. DO 15. 2.! Větší pohodlí při obouvání a zouvání

boty Široké nebo úzké chodidlo je častým problémem při výběru lyžařských bot – pokud neodpovídá šířce boty, noha není pevně Citlivější kontrola jízdy usazena, a v důsledku toho pak nelze dobře ovládat lyže, v opača přesnější přenos ném případě dochází k bolestivým otlakům nebo snížení mikrocirkusil lace krve v nohách a tím k pocitu zimy a dřívější únavě. Aby docházelo k dobrému přenosu sil z nohy na lyži, musí chodidlo pokud možno přesně vyplňovat botu, ale nesmí být zase sevřeno příliš. Proto je důležitým parametrem nejen délka, ale také šířka, tzv. fit. Například Atomic rozlišuje tři modelové řady modelů Hawx: nejužší Ultra (98 mm NARROW FIT), střední Prime (100 mm MEDIUM FIT) a Magna (102 mm WIDE FIT). A pokud boty nepadnou přesně, volte ty menší, následným bootfittingem se drobné nedostatky odstraní.

Bootfitting poskytují všichni autorizovaní prodejci Atomic. Kde se vám dostane kompletní profesionální péče? Seznam Expert Pointů napříč republikou najdete na:

www.expertpoint.cz

ADVERTORIAL

WINTERSTEIGER SCOUT

maximální výkon 11x s kompaktním designem již

v ČR

S vývojem nového automatického stroje Scout společnost WINTERSTEIGER konečně oddělila velikost od výkonu. Díky nejmodernější technologii a kompaktní konstrukci stroje je i v malém prostoru servisu dostatek místa na změnu z manuálních strojů na automatický stroj Scout. Hlavní přednosti stroje charakterizuje: Nízká hlučnost a čisté prostředí. Maximální bezpečnost obsluhy. Servisní operace bez používání mostů vázání. Žádné mosty, vakuové přísavky, ani časově náročné třídění lyží: Scout automaticky detekuje délku lyží, čímž se tak předejde časově náročnému třídění.

avenek zaujme nejmenšími rozměry půdorysu všech automatických strojů ve své třídě a nejkratší délkou srovnatelných strojů na trhu. Všechny systémy Scout jsou přístupné z přední strany, což umožňuje zařízení umístit přímo ke zdi. Jeden servisní technik může dosáhnout se strojem Scout až dvojnásobné kapacity ve srovnání s broušením jedním technikem na dvou manuálních strojích. Jinými slovy, inteligentní design Scout znamená, že vstup do světa automatizace už není otázkou prostoru, ale spíše financí.

Inteligentní konstrukce a bezpečná, extrémně jednoduchá pohodlná obsluha jsou základní charakteristiky tohoto stroje. Uzavřený systém servisního prostoru stroje umožňuje jeho snadné používání, čisté a klidné prostředí, stejně tak i vysokou bezpečnost pro obsluhu.

Modul brusného kamene

WINTERSTEIGER již v základní variantě stroje Scout používá osvědčenou technologii nastavení výšky brusného kamene (hovering position), čímž je docíleno optimálního finishe až ke špičce a patě lyže. Díky této technologii lyže najíždí na kámen a ne kámen na lyži (je eliminován pozdní nájezd a náraz kamene do skluznice). Přesně nastavitelná výška kamene a rychlost orovnávání spolu s racing orovnávací jednotkou má za důsledek ideální rozsah struktur; ten může být ještě dále rozšířen o Racing software. Další osvědčenou technologií již v základním vybavení stroje je oscilace brusného kamene. Díky tomu Scout využívá celou šířku kamene, doba mezi jeho orovnáváním je tak výrazně prodloužena, a tím šetří váš čas a peníze.

Modul keramických disků

Modul keramických kotoučů pro tuning bočních a spodních hran je naprosto totožná technologie, jakou používají výrobci lyží i závodní teamy. Tato technologie broušení hran keramickými kotouči zajišťuje naprosto přesnou geometrii hrany, přesný úhel broušení, hladkost a konzistentní kvalitu po celé délce hrany lyže. Navíc metoda oscilace keramických kotoučů je velmi šetrná k hranám, kdy nedochází Více informací na: k nadměrnému odběru materiálu, a tím www.wintersteiger.cz prodlužuje životnost hran.

ADVERTORIAL

DÁ SE S ŽIVÝM KOLAGENEM NOVÉ GENERACE DŮSTOJNĚ „MLÁDNOUT“ DO KRÁSY A KONDICE? Moje babička často říkávala, že ZDRAVÍ A KRÁSA JE NEDOCENĚNÝ DAR, ZE KTERÉHO DEN ZE DNE PLATÍME ČÍL DÁL TÍM VĚTŠÍ DAŇ. A měla pravdu. Stárnutí se neubrání nikdo, přesto záleží pouze na nás, jak ta daň bude vysoká. Proto bychom si tento dar měli hýčkat jako nejvzácnější květinu a nenechat svoji krásu ani tělo předčasně uvadnout.

ak jako květina potřebuje ke svému životu vodu, tak naše tělo potřebuje ke svému životu kolagen. Je to nejdůležitější bílkovina života, která drží naše tělo pohromadě. Bez kolagenu by na světě nikdy nevznikl život a naše tělo ho potřebuje stejně jako vzduch.

Bohužel kolagen nám nebyl dán navždy S přibývajícím věkem a stresem bychom neměli nechat stav a kvalitu našeho kolagenu náhodě. Ovlivňuje nejen rychlost stárnutí organizmu, ale i délku a kvalitu života. Rozhoduje o stavu kostí, kloubů, pojivových tkání, kvalitě zraku, pokožky, vlasů i nehtů. Hraje důležitou úlohu v kvalitě cév a určování cévního věku, který je v dnešní době změřitelný. Vypovídá o skutečném biologickém věku celého organizmu, ale ten se často nemusí shodovat s naším skutečným věkem. O důvod víc, proč bychom neměli vnímat kolagen pouze jako přípravek, který nás chrání před vráskami, ale vnímat ho ve všech souvislostech. Kdo z nás by si nepřál zachovat krásu, zdraví a vitalitu, zůstat soběstačný a věnovat se svým koníčkům a sportovním aktivitám i v pokročilém věku?

Připravila Eva Sojková (*1954) zakladatelka poradenského kolagenového centra Wellness klubu NEZESTÁRNI.CZ, která se v rámci zkušebních programů dlouhá léta zabývá účinky různých druhů kolagenů.

Kdo z nás by si přál předčasně ukončit sportovní kariéru, když je na vrcholu své kondice? Dá se i při deficitu kolagenu důstojně stárnout do krásy a kondice? Dlouhá léta se v rámci zkušebních programů zabývám účinky různých druhů kolagenů a spolupracuji s předními odborníky. O tom, že kolagen je pro tělo nepostradatelný, nikdo z nich nepochybuje, ale… I oni se shodují na tom, že nových kolagenů a reklam na údajně „nejlepší“ kolagen přibylo jako hub po dešti a orientace v nich začíná být nepřehledná. Největší zmatek nastal, když se vedle hydrolyzovaných kolagenů objevil nový pojem – hydrát kolagenu – živý kolagen nové generace.

Není kolagen jako kolagen a hydrát kolagenu není hydrolyzovaný kolagen Hydrát přírodního kolagenu s přirozeně obsaženými peptidy a elastinem vznikl

po 14letém výzkumu a doslova přepsal historické dějiny tradiční výroby hydrolyzovaných kolagenů, když nastartoval výrobu hydrátu kolagenu třetího řádu technologií Triple Helix Formula – extrakcí čistého, přírodního kolagenu do vodného roztoku hydrátu. Skládá se ze tří vzájemně propletených řetězců, obsahuje celé molekuly ve formě trojitého helixu – superspirály, která si po uložení do skleněné lahvičky zachovává biologickou aktivitu a živou strukturu trojité šroubovice typickou pro bílkoviny živých organismů. Účinky ani technologii výroby hydrátu kolagenu nelze z nedostatku informací zaměňovat se žádným z běžně známých hydrolyzovaných kolagenů (hovězích, vepřových, drůbežích, koňských, rybích a mořských) s rozlámanými částicemi kolagenních bílkovin. Rovněž tak se želatinou nebo nedenaturovanými kolageny. Tento nativní, 100 % přírodní kolagen je transepidermální, hypoalergenní, téměř identický s lidským kolagenem. Prokazatelně ovlivňuje buněčnou obnovu a regeneraci kolagenu v tkáních. Tělo ho přijímá jako látku sobě vlastní. Dokáže obohatit mezibuněčnou tkáň ve všech vrstvách pokožky o cenné aminokyseliny. Tím posiluje aktivitu fibroblastů k znovuobnovení produkce

vlastního kolagenu a spuštění omlazujících a regeneračních procesů. Účinně doplňuje kolagen do těla a dlouhodobě oddaluje přirozené procesy stárnutí. „Překvapivé výsledky přináší nejen v oblasti krásy, ale i regenerace. O to víc jsem smutný, když slyším, jak ztráta tělesného kolagenu stále častěji předčasně ukončuje kariéru mnoha známých sportovců i skvělých tanečníků, kteří by díky své dobré kondici a lásce k pohybu ještě rádi trénovali, tancovali, sportovali…“ říká na základě osobní zkušenosti významný plastický chirurg a celoživotní sportovec doc. MUDr. Jan Měšták, CSc., kterému kolagen v kapslích pomohl v 70 letech při regeneraci těžkého zánětu pojivové tkáně Achillovy šlachy a jenž výsledky doložil snímky a závěry lékařské zprávy. Nejen s přibývajícím věkem a stresem, ale i při zvýšené fyzické námaze začíná v těle slábnout schopnost syntézy kolagenu. Dochází k oslabení kvality hustoty kolagenu a elastinu a jeho schopnosti samoregenerace v pokožce, kloubech, svalech i pojivových tkáních pohybového aparátu. To způsobuje nejen první vrásky a problémy s klouby, ale poměrně často dochází i k přetržení namáhaných a kolagenem oslabených vazů ve chvíli, kdy to nejméně čekáme.

Hydrát kolagenu má vědecky potvrzené účinky na rychlost obnovy a kvalitu tvorby vlastního kolagenu v tkáních i v pokročilém věku. Napomáhá k udržení dobré kolagenové kondice, je i účinným řešením doplnění kolagenu do těla pro mladé aktivní lidi, sportovce a tanečníky, kteří zatěžují především vazy, šlachy a svaly, protože právě spojení mezi svaly a kostmi tvoří z 90 % kolagenová vlákna. Speciální technologií Triple Helix Formula se podařilo vědcům posunout hydrát nativního přírodního kolagenu mezi špičku v segmentu anti-age kosmetických přípravků a doplňků stravy. Skrývá se v něm tajemství mladistvé pleti, pružného a pevného těla, ohebných kloubů, odolných vazů i krásných a pevných vlasů a nehtů.

Živý kolagen nové generace je investice do budoucnosti, která se určitě vyplatí Nejvyšší kvalitu dokládají tři mezinárodní certifikáty kvality ISO (Bezpečnost kvality, Bezpečnost potravin), rovněž jsou vyráběny pod nejpřísnějšími GMP normami nejvyššího standardu farmaceutické kvality.

Z čistého hydrátu kolagenu se zpracovává procesem lyofilizace sypký prášek, který tvoří mimořádně účinnou látku kolagenových doplňků stravy řady INVITA s vysokou vstřebatelností mikropeptidů.

INVITA SKIN BEAUTY plus CoQ10 – nově téměř o 100 % více lyofilizovaného hydrátu kolagenu a koenzym Q10 pro udržení krásné a pevné pokožky, pojivových tkání, pružného těla, ohebných kloubů a zdravých vlasů a nehtů. Dodává buňkám, které mají za úkol tvořit a regenerovat tělesný kolagen, nejdůležitější peptidy, volné aminokyseliny a hydroxylové aminokyseliny.

INVITA ACTIVE – biologicky aktivní kolagenová podpora pro namáhané, zatěžované nebo unavené klouby, vazy a šlachy. Kolagen typu II je obohacený o žraločí chrupavku, chondroitin, glukosamin, kyselinu boswellovou a kyselinu hyaluronovou. Biologicky aktivní látky obsažené v INVITĚ jsou přítomné v kloubních chrupavkách i součástí kloubní synoviální tekutiny.

Nenechte svoji krásu ani tělo předčasně uvadnout. Vyzkoušejte minutovou anti-age péči s živým kolagenem, která nebyla nikdy tak jednoduchá a účinná. Omlazující a regenerační Přírodní kolagen Inventia® FACE na obličej má gelovou konzistenci. Nanáší se na pleť před použitím vlastní kosmetiky, tak se nemusíte vzdát své oblíbené kosmetické značky. Čistý, 100% přírodní, hypoalergenní, biologicky aktivní kolagen viditelně zvyšuje hydrataci, oživuje, regeneruje, rozjasňuje a přirozeně omlazuje pleť, vyhlazuje ji a vypíná, obnovuje elasticitu, redukuje vrásky a dlouhodobě předchází vzniku nových. Je určený k omlazení a zpevnění kontur obličeje, krku, podbradku a dekoltu, na ochabující oční víčka a jemnou kůži kolem očí a úst. Neobsahuje parabeny ani jiné konzervanty. V nabídce 50, 100 a 200 ml. Velmi jednoduše se dá zažehlovat i galvanickou žehličkou na vrásky podbradek a celulitidu Nu Skin ageLOC Galvanic Spa.

Při péči o dobrou kolagenovou kondici nezapomeňte na pohyb a nepodceňte dostatečný přísun vitaminu C, který podporuje syntézu kolagenu. Pokud ho nemáte dostatek ve stravě, vyzkoušejte čistý, biologicky aktivní, levotočivý vitamin C PLUS, který byl speciálně navržený k synergickému používání s kolagenem a k posílení imunity.

Originální produkty s živým kolagenem a žehličku na vrásky si můžete objednat v e-shopu dovozce na

www.nezestarni.cz

ROK LYŽAŘSKÝCH ABSURDIT Není asi mnoho kandidátů na absurdnější lyžařský rok než 2020. Nejprve se lyžaři ve veřejném mínění stali „nosiči“ zákeřného viru, později jim bylo odepřeno pít, jíst, najít si střechu nad hlavou (na horách, samozřejmě), nechat se vyvézt na svah nebo se po něm i pohybovat. Závody v lyžování místo živých diváků mohli sledovat jen sněhuláci, jako tomu bylo třeba při svěťáku v St. Antonu. Ve většině zemí lyžování dostalo pravidla podle toho, jaký vztah k němu mají vedoucí představitelé daného státu. V čele boje proti lyžování a za „konečné řešení“ epidemie stanulo, v duchu svých

nekompromisních tradic, Německo, které ze svahů vyhnalo i děti se sáněmi. Ostrovem lyžařské svobody naopak zůstalo Švýcarsko, zasahující restrikcemi do života (a lyžování) mnohem citlivěji, aniž by tam epidemie řádila jakkoliv divočeji. Snad ještě pozoruhodněji působí „epidemický klid“ v Bulharsku, další zemi lyžařské „svobody“. Mezi oběma extrémy zůstalo rozkročené třeba Rakousko – lyžování ano, ale o hladu. Jedním z absurdních nařízení byl zákaz prodávat občerstvení výdejními okénky z restaurací a horských chat, které nejsou dostupné autem. Lyžaři tak museli sjíždět na párek

v rohlíku do údolí k parkovišti, kde potírali epidemii v (občas) dlouhých frontách. Pohoršení nad reklamou jednoho střediska se sloganem „zplošti křivku“, ve které snowboardista trikuje ve snowparku, už jen dokresluje napjatou atmosféru v tradičně lyžařské zemi. A výčet kuriozit uzavírá Francie, která zavedla vše obráceně než Rakousko – ve střediscích se smí ubytovat, ale lanovky musejí stát. Každopádně doufejme, že takovéto politováníhodné nedorozumění se děje jednou, maximálně dvakrát za sto let… (rh)

FOTO: RADEK HOLUB â&#x20AC;&#x201C; SNOW

RESORT

REPORT

TEXT: RADEK HOLUB

SAAS-FEE drahokam, který není pro každého

Saas-Fee je jedním z nablýskaných lyžařských klenotů Švýcarska, ozdobených dlouhou řadou „nej“, ačkoliv jeho lyžařské území je z hlediska plochy překvapivě skromné. I tak ale návštěvníkovi poskytne silné zážitky všeho druhu. 70

Ačkoliv Saas-Fee nemá z čistě užitkového lyžařského pohledu v alpské konkurenci velkou šanci, můžete se zamilovat do místa jako takového.

aas-Fee je přitažlivé monumentální horskou krajinou, ohromným převýšením sjezdovek, absencí autoprovozu, i třeba svým zvukomalebným jménem. Na druhou stranu patří mezi nejdražší švýcarská střediska a smířit se je nutné i s jistým lyžařským „nepohodlím“. Je to tedy vlastně jednoduché: ačkoliv Saas-Fee nemá z čistě užitkového lyžařského pohledu v alpské konkurenci velkou šanci, můžete se zamilovat do místa jako takového. A lyžaři, kteří rádi objevují, určitě ocení i dvě méně nápadná střediska v témže údolí – Saas-Grund a Saas-Almagell.

Saas-Fee: městečko sevřené ledovci

Horské letovisko Saas-Fee je usazené ve výšce 1 800 m n. m., pár set metrů nad údolím Saas, a je doslova svírané horami, jejichž vrcholy přesahují čtyři tisíce metrů a po jejichž svazích stékají proudy ledovců. Výhledy sice nejsou daleké, o to ale intenzivnější, protože leckde si na obří ledovcové séraky můžete téměř sáhnout.

Z městečka vyrážejí vzhůru dvě hlavní osy lanovek a vleků, které se setkávají v nejvyšším, ledovcovém patře pod vrcholem Allalin. Lyžařské území je ve svých vyšších partiích převážně mírné nebo středně strmé, směrem k městečku jsou pak svahy naopak prudší. Ze tří a půl tisíc metrů nad mořem vedou do údolí v zásadě „dvě“ cesty, byť s několika variantami a ohromným, téměř dvoutisícimetrovým převýšením. Kromě ledovcových plání, obsloužených kotvami, je velmi oblíbená střední část areálu mezi stanicemi Morenia a Felskinn s přehlednými červenými a modrými tratěmi, na které vyváží pohodlná 6sedačka s bublinou, bohužel jediná svého druhu v Saas-Fee. Milovníci strmějších a členitějších tratí si pak sjezd z Morenie rádi prodlouží až do údolí nebo se vydají po „druhé hlavní“ trase z vrcholku Längfluh přes Spielboden do Saas-Fee, kde je potěší pestrý sled černých a červených pasáží. Velmi poctivě skloněná je i poněkud „odstrčená“ sjezdovka z vrcholu Plattjen. FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

Ledovcová krása Saas-Fee ve své celistvosti vynikne při pohledu z protilehlého areálu Hohsaas (Saas-Grund)

Na Felskinnu, hlavní křižovatce lanovek v Saas-Fee, se nevyhnete pěším pochodům

REPORT

SAAS-FEE

Mittelallalin

Saas-Fee

4 000 3 500

Felskinn Längfluh

2 000 1 500

100 km 20 %

m n. m.

26 000 os./hod.

LISTOPAD

ŘÍJEN

SRPEN

4 2 2 1 ZÁŘÍ

KVĚTEN

1 DUBEN

BŘEZEN

Saas-Fee

ÚNOR

LEDEN

3 12 1

500

ČERVENEC

20 % Hannig

1 000

70 km 60 %

ČERVEN

Plattjen

Spielboden

Morenia

www.saas-fee.ch

Lanovky a vleky hlavně na stání

Před vjezdem do Saas-Fee se musí všechna auta „schovat“ do mnohapatrového parkovacího labyrintu a zavazadla přeložit do elektrovozítek, kterými disponují snad všichni ubytovatelé. Vše je ale dobře zorganizované – vyložíte na „obratišti“, zavoláte si odvoz, zaparkujete a necháte se odvézt. Městečkem pendlují také elektrobusy, přičemž z jednoho konce na druhý dojdete během čtvrt hodiny i pěšky. Na opačné straně údolí Saas, na západně orientovaných svazích, se nacházejí ještě dva mnohem nenápadnější, nikoliv však nezajímavé lyžařské areály. FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

Výjezd obstarávají prakticky výhradně kabinové a kabinkové lanovky, na ledovci pak vleky, přičemž sedačkové lanovky jsou jen dvě – jednou je už zmíněná pohodlná 6sedačka, druhou pak kratší neodpojitelná 4sedačka. Kromě moderní 10místné kabinky na Spielboden a 6místné kabinky na Plattjen si v dalších lanovkách moc neposedíte, stejně tak v „metru“ spojujícím stanici Felskinn s ledovcem. Mimoto budete muset absolvovat občasný „pochod“, zejména v rozlehlé podzemní mezistanici Felskinn.

Saas-Grund – Hohsaas: Dlouhé červené sjezdovky ve vysokohorském kotli

Z vesničky Saas-Grund stoupají dvě hladce navazující kabinkové lanovky do areálu Hohsaas, které nahoře doplňují už jen dva krátké vleky – nezdá se to moc, ale při 1 500m převýšení to není ani málo. Lyžování se odehrává v mohutné kotlině tvarované ledovcovou morénou, nad níž se špičatí čtyřtisícovky Lagginhorn a Weissmies. Sjezdovky jsou dlouhé, přiměřeně točivé a členité, převážně červené a díky západní orientaci svahu i prosluněnější než

CENY SKIPASŮ SAASTAL dospělí 6 dní........................................... 383 CHF děti 6 dní (6–15 let).............................. 192 CHF Skipas Destinationspass platí v celém údolí (Saas-Fee, Saas-Grund i Saas-Almagell). V nabídce jsou i levnější skipasy platné v jednotlivých areálech.

CENY POBYTŮ hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 3 500 Kč

4 500 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem 2 500 Kč

3 500 Kč

Orientační ceny pobytů jsou přepočítané na 1 den lyžování

KLADY A ZÁPORY velké převýšení sjezdovek dlouhá a sněhově jistá sezóna panorama ledovců a čtyřtisícovek

Ledové seraky jsou v Saas-Fee hojnou lyžařskou kulisou

3 573

3 000 2 500

PROSINEC

RESORT

celkově menší lyžařské území několik nepohodlných lanovek a přestupů dražší oblast

1 773 m

1 800

Saas-Grund – Hohsaas

SAAS-GRUND – HOHSAAS Weissmies

4 000 3 500 3 000

Hohsaas

2 500

3 142 1 583 m

2 000 1 500

35 km 23 km

500

62 %

6 100

Trift

ŘÍJEN

SRPEN

os./hod.

ZÁŘÍ

ČERVENEC

KVĚTEN

ČERVEN

DUBEN

BŘEZEN

4 000 3 500 3 000

2 400

2 000

728 m

1 672

1 000 500

33 %

67 %

m n. m.

5 000

5 2

LISTOPAD

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

SRPEN

ČERVENEC

ČERVEN

KVĚTEN

os./hod.

DUBEN

BŘEZEN

2 500

1 500

12 km 12 km

Malé lyžařské turné mezi čtyřtisícovkami

www.saas-fee.ch FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

I když je Saas-Fee pro zcestovalého lyžaře velikostně spíše jednohubkou, díky dvěma dalším pozoruhodným areálům v údolí za několikadenní návštěvu stojí, zvlášť pokud vás fascinují čtyřtisícovky, ledovce a převýšení a nenecháte si zkazit radost nějakými těmi náklady navíc.

SaasAlmagell

PROSINEC

ÚNOR

Malý areálek na samém konci údolí Saas je jako vystřižený ze „starého“ lyžařského světa. Z nenápadné stanice ukryté mezi domy na konci vesnice se líně sune vzhůru dvousedačka. Okolo výstupní stanice je malá cvičná louka, ještě více vzhůru pak pokračuje další pomalá lanovka pro dva. Z výšky 2 400 m se pak velmi neposedně prosmýkají úzké, červeně značené sjezdovky k mezistanici a dále modřínovým lesem až do údolí. Užijete si na

nich ostré zatáčky, překvapivé terénní zlomy i úzké traverzy. Nakonec ještě nejspíš objevíte v nejzazším koutě areálu starý vlek s podobně laděnou tratí v lese, která má dokonce i krátkou, černě značenou (a o to záludnější) variantu. Saas-Almagell je zkrátka unikátní retro lyžařský kout, připomínající, jak sterilní jsou vlastně moderní areály s vyhřívanými lanovkami a zplanýrovanými sjezdovkami. A to má své kouzlo.

LEDEN

Saas-Almagell: retro plné zatáček

www.hohsaas.ch

Saas-Grund

v sevřeném a k severu otočeném Saas-Fee. Hlavní varianty tratí, které se jen tak neomrzí, obslouží „horní“ kabinka, lze ale sjet ještě o něco níže na hranici lesa a přistoupit v mezistanici „údolní“ kabinky. Trať odtud sice pokračuje až do údolí, ale brzy se promění v nezáživný traverz.

ÚNOR

LEDEN

1 2

m n. m.

PROSINEC

35 %

LISTOPAD

Kreuzboden

1 559

1 000

Střední patro lyžařského areálu mezi Morenií a Felskinnem je díky 6sedačce a modrým a červeným sjezdovkám lyžařsky nejpřívětivější

RESORT

REPORT

SELLA RONDA RELAX (3)

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

Slunným údolím

VAL DI FASSA na Vulkán Cesta do říše krále Laurina Slavný okruh Sella Ronda byl, je a bude jedním z nejzážitkovějších výletů, které se v Dolomitech nabízejí. Přesto přijdou chvíle, kdy zatoužíte po změně, ať už proto, že se po věhlasné trase právě prohánějí davy, proto, že si chcete dopřát klidnou chvilku s horami, proto, že počasí není ono nebo že si zkrátka chcete rozšířit své lyžařské obzory. I v těsné blízkosti Sella Rondy je řada méně frekventovaných míst, která stojí za to.

dyž se řekne Val di Fassa, nejspíš se vám vybaví povětšinou hustě zalidněné páteřní sjezdovky Sella Rondy v oblastech Col Rodella, Belvedere a kolem sedla Pordoi. Když se ale po skiareálu rozhlédnete, zjistíte, že vám může nabídnout i méně frekventované terény, kam se pohodlně dostanete ze známého okruhu na lyžích a lanovkami.

Tranzit pro milovníky lanovek

Nejlepší sjezdy je třeba si zasloužit. Jste-li na Belvederu, připravte se proto nejprve na cestu několika lanovkami. Odměnou vám budou výhledy na Rosengarten, Langkofel, Sellu i nejvyšší vrchol Dolomit Marmoladu, a pokud patříte mezi obdivovatele lanových technologií, užijete si i lanovky samotné.

Putování zahájíte nástupem do velkokapacitní kabiny Pecol – Col dei Rossi. Od její horní stanice ujdete pár kroků k prosklené nástupní stanici funiforu Alba – Col dei Rossi, kterým se svezete do údolí. Při čekání se můžete pokochat panoramaty i moderní architekturou stanice a lanovkou samotnou. Dole následuje další přestup, tentokrát na desetimístnou kabinku Alba – Ciampac, která vás vyveze podél lákavé černé sjezdovky na náhorní plošinu, kde uvidíte cvičnou sjezdovku obsluhovanou pomou pro děti na pravé straně a pomičku s kratší, leč příjemně zvlněnou a zatočenou červenou sjezdovkou s měřeným cvičným obřím slalomem po levé straně. Mezi nimi směřují k vrcholu dvě čtyřsedačky Ciampac – Sella Brunech a Roseal – Giumela. Pod prvně jmenovanou se jen sklouzněte po krátké červené propojce dolů k druhé lanovce, vytáhněte se na kopec a vyrazte za dalším poznáním.

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

Pohodový přejezd z Ciampacu na Buffaure zdobí panorama masivu Rosengarten

Legenda o Rosengartenu a králi Laurinovi

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

Jakkoliv by jméno sjezdovky mohlo evokovat výbušnost sportovce zařezávajícího své hrany do prudkého svahu, ve skutečnosti za něj pista vděčí vyvřelinám přítomným v geologickém podloží.

Před dávnými časy ležela vysoko v horách v klínu šedivých skal nádherná růžová zahrada (Rosengarten). Patřila mocnému trpasličímu králi Laurinovi, jehož lid z nitra hor dobýval zlato, stříbro a drahokamy. Jednoho dne se rozkřiklo, že vládce říše na řece Etsch hodlá provdat svou půvabnou dceru Simildu. Proto sezval všechny vážené muže zblízka i zdáli na velký turnaj, pouze Laurina nikoliv. Dotčený trpasličí král se přesto rozhodl na klání zavítat. Aby jej nikdo nespatřil, nasadil si neviditelnou čapku. Jakmile Simildu mezi ostatními hosty zahlédl, na první pohled se do krásky zamiloval, posadil ji na koně a chvátal k horám. Ostatní rytíři se vydali po jeho stopách a záhy jej dostihli na úpatí Rosengartenu. Tu si Laurin připnul svůj kouzelný opasek, který mu propůjčil sílu dvanácti mužů, a pustil se do boje. Netrvalo dlouho a zjistil, že ani tak přesilu nepřemůže, narazil si opět neviditelnou čapku a uprchl do své růžové zahrady. Přesvědčen, že je v bezpečí před pronásledovateli, vůbec si neuvědomil, že ač se sám zrakům rytířů ukryje, prozradí jej pohyb květin, které na svém útěku rozvlní. Princeznin vyvolený a jeho družina tak Laurina snadno odhalili a vzali do zajetí. Tehdy se trpasličí král rozzlobil na růže, jež jej zradily, naposledy se k nim otočil a svou milovanou zahradu navěky z posledních sil zaklel: Již nikdy – ve dne ani v noci – ji nespatří lidské oko! V rozhořčení ovšem zapomněl na onen krátký čas, kdy noc předává vládu dni a den noci. Proto dodnes s východem a západem slunce na pár prchavých okamžiků růžová zahrada trpasličího krále Laurina ožívá a my ji můžeme spatřit v celé její někdejší kráse, než se opět ponoří do své kamenné nehybnosti.

Pista Vulcano je přehledná, sportovní, široká a je z ní výhled na Rosengarten

REPORT FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

RESORT

Ze sedla Sella Brunech padají směrem k Ciampacu zprvu velmi svižné červené dálnice

Pohodová turistika

Ze sedla Sella Brunech vás čeká přehledný dvoukilometrový sjezd po červené spíše mírnějšího rázu. Do jeho závěru se vyplatí přivézt si aspoň trochu rychlosti, pokud se chcete vyhnout bruslení po rovince k čtyřsedačce Pala del Geiger. Na jejím vršku, z pahorku Col de Valvacin, vás čeká odměna v podobě dvou dlouhých sjezdovek směřujících po odvrácené straně směrem na Pozza di Fassa. Jde o jižní svah, takže především na jaře je dobré vyrazit co nejdříve, abyste terén zastihli

v dobré kondici. Spustíte-li se přes mezistanici až do údolí, v případě červené tratě Buffaure Panorama urazíte téměř sedm kilometrů. Zpočátku sympaticky svižná červená se v místech, kde „dosedne“ na dno údolí Valle San Nicolò, narovná až zploští. Ovšem jak název pisty napovídá, jedná se o příjemný kochací zážitek, který si můžete zpestřit zastaveními na křížové cestě přímo na sjezdovce. Unaveným nohám pak dopřejte odpočinek po cestě kabinkovou lanovkou vzhůru, a nebude-li to stačit, zastavte se na něco

Skitour Panorama (Val di Fassa) – kdy, jak, pro koho: celá oblast je – stejně jako Sella Ronda – pokrytá skipasem Dolomiti Superski z Col dei Rossi do Pozza di Fassa a zpět to bez přestávek a front pohodovým tempem stihnete za tři hodiny pokud vyrazíte ráno z Val Gardeny či Arabby, můžete být v odpoledních hodinách zpět z Alta Badie a především jejich vzdálenějších oblastí, jež neleží přímo na Sella Rondě, počítejte s celodenním výletem v aktivním tempu absolvovat lze po celou sezónu, v březnu ale na sjezdovkách do Pozza di Fassa počítejte s měkkým jarním sněhem výlet zvládnou v pohodě i rodiny s dětmi, černé sjezdovky Vulcano a Ciampac lze objet po mírnější variantě nebo lanovkou

dobrého v Rifugio Cuz. K dispozici je samoobslužná restaurace s ohromnou panoramatickou terasou.

Špetka geologie

Až se posilníte, vydýcháte a vynadíváte na Rosengarten, je čas vyrazit. Čeká vás totiž ještě jeden sjezd do údolního městečka Pozza di Fassa, tentokrát ale po přímé černé sjezdovce Vulcano. Mezi tratěmi cirkusu Dolomiti Superski patří mezi ty nejnovější, veřejnosti se otevřela symbolicky na Silvestra 2014. Jakkoliv by její jméno mohlo evokovat výbušnost sportovce zařezávajícího své hrany do prudkého svahu, ve skutečnosti za něj pista vděčí vyvřelinám přítomným v geologickém podloží. Valle San Nicolò bylo totiž před 230 miliony let sopečně aktivní oblastí. Elán se vám však rozhodně hodit bude, před vámi leží tři kilometry, na kterých sklesáte o 722 výškových metrů s průměrným sklonem 30 % a maximálním 58 %. Díky čtyřicetimetrové šířce kopec sjedou i ti, kdo třeba technicky nepatří k nejdokonalejším, ale jsou schopni své lyže bezpečně ovládat a kontrolovat. Terén je přehledný a díky slunné orientaci nebývá v pozdější části zimy a na jaře ledovatý. Navíc je tu vždy možnost zopakovat si objízdnou pistu Panorama.

VAL DI FASSA – CIAMPAC

Val di Fassa 4 000

Sella Brunech

3 500

I T Á

3 000

L I E

Alba di Canazei

1 103 m

1 500

1 320

500

m n. m.

82 700

os./hod.

PROSINEC

SRPEN

ČERVENEC

KVĚTEN

9 ČERVEN

DUBEN

BŘEZEN

ÚNOR

LEDEN

8 15 16 4 9

ZÁŘÍ

32 %

2 423

2 000

1 000

LISTOPAD

116 km 104 km 59 %

ŘÍJEN

Ciampac

2 500

www.fassa.com VAL DI FASSA –BUFFAURE

CENY POBYTŮ hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 3 000 Kč 2 000 Kč

Col de Valvacin

3 000 Kč

Orientační ceny pobytů jsou přepočítané na 1 den lyžování

Ostrá černá pro návrat

Buffaure

Vulcano Panorama

Pozza di Fassa

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

4 000 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem

Sella Brunech

Až nastane doba k návratu, pokračujte od horní stanice kabinky z Pozza di Fassa krátkým přejezdem na čtyřsedačku Col de Valvacin a dále proti směru své dopolední jízdy – podél Pala del Geiger k sedačce Orsa Maggiore a tou vzhůru do sedla Brunech v areálu Ciampac. Z něj vás spádnice a šipky nasměrují k vesnici Alba, a to nejprve po červené sjezdovce Roseal a od horní stanice přístupové kabinky po černé sjezdovce Ciampac – Alba. Pista vede lesem a téměř na ni nesvítí sluníčko, takže bývá hodně tvrdá, v odpoledních hodinách v prosinci a lednu je navíc nutné počítat s horší viditelností. Pokud tedy v nohách cítíte najeté kilometry, jedete s dětmi nebo nevyhledáváte náročnější kopce, zvažte cestu dolů lanovkou. V opačném případě se připravte na svižný sportovní zážitek. A dál? Funiforem Alba – Col dei Rossi vzhůru a za pár minut jste zpět na Belvederu. Když se pak z vrcholku ohlédnete ještě jednou zpět k narůžovělému masivu Rosengartenu, nyní ozářenému odpoledním sluncem, pochopíte, proč se po staletí mezi místními horaly traduje legenda o zakleté růžové zahradě trpasličího krále…

Černá sjezdovka do Alby je strmá a stinná, takže si ji vychutnají hlavně sportovní labužníci

LYŽOVÁNÍ PŘED SOUDEM

PA R T N E R

PŘÍPAD:

Úrazy a srážky lyžařů mívají nejen nepříjemné zdravotní následky, ale čím dál častěji také následky právní a finanční. I když zvyšující se počet případů řešených soudně postupně vede k lepšímu povědomí veřejnosti a jednotnější praxi, nemalým rizikem zůstává právě značná nepředvídatelnost soudního rozhodnutí. Seriál případů ukazuje, jak se v české justici jen pomalu prosazuje jednotný pohled na závazná pravidla lyžování. V budoucnosti pak přijdou na řadu i judikáty ze zahraničí. V případě zahraničních soudů se k záludnostem může přidat i neznalost místních pravidel a jazyková bariéra.

Pád přes překážku mimo sjezdovku

Může se zraněný lyžař domáhat náhrady škody? V jednom z krkonošských lyžařských areálů se v r. 2002 lyžaři přihodil vážný úraz poté, co při úhybném manévru na dojezdu sjezdovky vjel na dobře viditelnou hromadu sněhu v prostoru sjezdovky, přeskočil ji a zapadl do jámy s kamením a zbytky betonu, která se za muldou nacházela. Jako žalobce se domáhal náhrady škody ve výši téměř tři miliony korun. Soud

kresní soud ve svém prvním rozsudku žalobu zamítl, po zrušení tohoto rozhodnutí odvolacím krajským soudem věc znovu projednal a ve druhém rozsudku dovodil odpovědnost žalovaného provozovatele lyžařského areálu podle za porušení povinnosti předcházet škodám, neboť jako provozovatel sjezdové tratě měl povinnost na nebezpečí odpovídajícím způsobem upozornit a místo zabezpečit tak, aby lyžaře neohrozilo. Žalobce ovšem nepřizpůsobil rychlost a styl jízdy terénu a v místě dojezdu sjezdové tratě, kde musel předpokládat větší hustotu provozu, se pohyboval rychlostí, která mu neumožnila bezpečně reagovat na pohyb ostatních lyžařů. Byl-li nucen reagovat na jízdu jiného lyžaře tím, že přeskočil vysokou sněhovou muldu, přispěl ke vzniku škody výraznou měrou neodpovědným chováním na sjezdovce. Soud proto určil jeho spoluzavinění v rozsahu 80 %.

Odvolací soud I proti druhému rozsudku se žalovaný provozovatel odvolal, ovšem odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně více méně potvrdil, upravil jen výši náhrady újmy. K odpovědnosti žalovaného provozovatele lyžařského areálu a míře spoluzavinění žalobce na vzniklé škodě zdůraznil, že zabezpečení nebezpečného místa na sjezdovce pouhým nahrnutím sněhové překážky bez barevného či mechanického vyznačení bylo nedostatečné. Žalobce však jako aktivní lyžař musel být srozuměn s tím, že na dojezdu lze očekávat větší hustotu lyžařů. Odpovídala-li by rychlost jeho jízdy těmto okolnostem, pak by při vyhýbání jinému lyžaři neskákal do míst, kam nevidí a kde je hromada navršeného sněhu. Škoda žalobce je proto výsledkem zejména jeho neodpovědného jednání na sjezdovce. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o výši bolestného a k náhradě za ztížení společenského uplatnění uvedl, že žalobce byl ve věku 50 let mimořádně aktivní v oblasti sportovních aktivit, úraz mu tyto aktivity velice ztížil, je však soběstačný, je schopen pomáhat s běžným úklidem i hlídat vnučku. Považuje proto odškodnění následků ve výši 250 000 Kč za spravedlivé. Soudní případy týkající se lyžování sledujte na:

/pravo

R U B R I K Y

Ladislav Janků Učitel a trenér lyžování Svazu lyžařů ČR, soudní znalec v oboru sport se specializací na bezpečnost lyžování Ve spolupráci s IUSKI – Institut lyžařského práva, www.iuski.cz

Nejvyšší a ústavní soud Dovolací Nejvyšší soud pak dospěl k závěru, že dovolání není důvodné. Následně žalobce podal stížnost k Ústavnímu soudu, v níž se domáhal zrušení rozsudku Nejvyššího soudu. V rámci této ústavní stížnosti stěžovatel předestřel svou verzi události a opětovně polemizoval se závěry obecných soudů ohledně okolností vzniku škody a vyjádřil své přesvědčení, že soudy při svém rozhodování o odpovědnosti za škodu mu neposkytly v rámci řízení ochranu jeho základních práv. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh, a stížnost odmítl. Toto rozhodnutí odůvodnil tím, že se stěžovatel domáhal přehodnocení závěrů obecných soudů, čímž staví Ústavní soud do role další odvolací instance, která mu nepřísluší, neboť sám Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu ani právo dozoru nad nimi.

Závěr I když právní řád od provozovatelů požaduje, aby všechna nebezpečí v lyžařských areálech byla minimalizována a vždy řádně označena, návštěvníci tím nejsou nijak zbaveni vlastní odpovědnosti a povinnosti dodržovat zejména desatero pravidel FIS. Každý spor mezi návštěvníkem a lyžařským areálem, který skončí u soudu, je posuzován individuálně a téměř vždy se „vleče“ mnoho let. V případě využití všech opravných prostředků může být spor uzavřen i po více než 10 letech. Komentované bezpečnostní desatero FIS najdete na:

/desatero

Příspěvek vznikl v rámci projektu GAUK č. 700119 „Právní úprava bezpečnosti lyžování v mezinárodním kontextu a její možné perspektivy v právním řádu České republiky“, řešeného na Univerzitě Karlově, Právnické fakultě

RESORT

ON THE ROAD

TEXT A FOTO: JIMMY PETTERSON

Exkluzivní lyžařské jaro

V COURMAYEURU Od té dávné doby, kdy jsem pracoval v lyžařské škole v Hinterglemmu, jsem každou zimu objevoval nejlepší resorty Francie, Rakouska, Itálie a Švýcarska. Projel jsem Alpy křížem krážem ze všech světových stran, a lyžování a cestování v těchto ohromujících pohořích mně nikdy nepřestalo bavit. 80

Směr Courmayeur

V Milánu jsem zahnul prudce na severozápad. Se západem slunce jsem si užíval výhled na okolní kopce, stále bylo 21 °C. Abych našel pěkný sníh, rozhodl jsem se tentokrát zamířit co nejvýš, na střechu Alp – k Mont Blanku (4 807 m) do resortu Courmayeur. Courmayeur je italskou verzí Chamonix – leží na úpatí nejvyšších alpských vrcholů, jen ale na jejich jižní straně. Se dvěma přáteli jsme se ubytovali v malé vesničce Entreves, v dochozí vzdálenosti od staré lanovky, která šplhá na Pointe Helbronner do 3 462 m. Místo je to pitoreskní jako z Hamleta – staré kamenné domy s břidlicovými střechami a úzkými, kamenitými uličkami. Přesně taková, jakou si představujete ve svých horských snech.

Zatímco obdobné sjezdy do Chamonix jsou přelidněné, zde jsme po odjezdu z úvodních schodů už nepotkali nikoho a užívali si samotu a ticho hor. V takových podmínkách mi neupravené svahy připomínají lesklý taneční parket, zvlášť když s příchodem teplejších dní odložím teplé oblečení a lyžuji jen v košili. Na vrcholcích je ještě hluboká vrstva sněhu, ale v nížině už prozpěvují ptáci a bují zeleň. Na rozdíl od ptactva se já s přicházejícím jarem stěhuji do vyšších poloh, abych našel poslední bílé pláně, na které ještě údolní teplo nedosáhne. Takové hledání si užívám – přejíždím z rozkvetlých údolí do bílých pustin, abych se pak večer zase vrátil do tepla.

Únik za lyžařským jarem

edním z aspektů sezónního života je opravdovost, se kterou prožívám přirozený cyklus roku. Když je nejtužší zima a teploty klesnou až k –15 °C, sníh je nadýchaný a lehký jako prachové peří. Miluji ty chvíle, kdy nebesa otevřou brány a sesypou na zem několikadenní dávku zářivě bílého sněhu. Když ale tuhé mrazy přejdou, jsem stejně nadšen z tajících sněhů, které odhalí první jarní zeleň. Jarní lyžování je zcela odlišná disciplína, v Alpách má překrásnou atmosféru. Noci jsou stále chladné, takže sníh je po ránu přimrzlý firn, ale jakmile jej zalijí první sluneční paprsky, vrchní vrstva povolí a vytvoří skvělý podklad pro lyžování.

Bylo 12. března. Sníh na svazích okolo Saalbachu, kde jsem pobýval, pomalu odtával. Ve vesnici bylo teplo, pár stupňů nad nulou, a na předpovědi déšť. Naložil jsem do auta zimní výbavu a rozhodl se přesunout do vyšší oblasti – na západ kolem Innsbrucku a pak na jih přes Brennerské sedlo. Jakmile jsem přejel italskou hranici, mraky se rozplynuly a mne oslepil sluneční svit. Stáhl jsem okénko a vůz zaplavil středomořský vzduch a mé srdce vlna nostalgie. Měl jsem za sebou skvělou zimu, hodně prašanových dní a dlouhou epizodu mrazů, takže mi přicházející jaro připadalo jako starý kamarád, se kterým se shledávám po dlouhé době. Teploměr hlásil 24 °C. Po sněhu ani památky. Vinice na okolních svazích se už zelenaly, ptáci prozpěvovali a místní po vesnicích chodili v šortkách.

Courmayeur byl už několik dní zalit sluncem, i náš první den byl bez mráčku. Vyjeli jsme třemi lanovkami až na hranici mezi Itálií a Francií.

Na ledovec Toula

První sjezd byl celkem vyzývavý – ledovec Toula vede až do údolí, ale nejdřív se musí sestoupit asi 250 železných schodů, jinak se ke sněhovému poli nelze dostat. V lyžařských botách a s lyžemi v ruce jsem se snažil alespoň přidržovat zábradlí, zatímco jsem potkával lyžaře, kteří by zřejmě byli radši, kdyby ráno nevstávali z postele, protože by se nemuseli lopotit po těch prudkých schodech. Pak se schodiště měnilo v žebřík... Výsledná lokalita ale za tu námahu stála – před námi se objevil zářivě modrý, čistý led. Ledovec je lemován granitovými stěnami Mont Blanku a ostrými hroty Aiguilles Noire. Jarní sníh byl měkký a mokrý. Projížděli jsme pod krásnými modrými séraky – zatímco obdobné sjezdy do Chamonix jsou přelidněné, zde jsme po odjezdu z úvodních schodů už nepotkali nikoho a užívali si samotu a ticho hor. V nejnižší části ledovce kdysi bývala sjezdovka, zavřena byla v roce 1991, kdy tam po pádu laviny zemřelo 12 lidí. Až k jejímu bývalému konci jsme ujeli skoro 2 000 výškových metrů. Dole jsme nejprve občas narazili na nějakou tu trávu nebo hlínu, až nakonec jsme lyže sundali a posledních pár set metrů do města došli pěšky.

RESORT

ON THE ROAD

Cestou jsme si zchladili hrdla vodou, která odtékala z ledovce. Nasávali jsme vůni borovic a čerstvě rostoucí trávy, až jsme se usadili na verandě první hospůdky. Protější kopce se postupně halily do načervenalých odstínů zapadajícího slunce.

Pointe Helbronner

Druhý den nás průvodce vyvezl na vrch Pointe Helbronner. Před dlouhým sjezdem do Chamonix jsme si ještě trochu přišlápli na pásech, abychom se vyhnuli nejfrekventovanější trase. Sjezd začínal v sedle Col d’Entrèves (3 527 m), do lyží jsme nastoupili přesně na hranici Itálie a Francie a pak už jsme se spustili prudkými svahy nad údolím Courmayeur. Sníh byl různorodý, něco mezi perfektním prašanem a příšernou břečkou. V horní pasáži jsem našel prostor pro pár dobrých oblouků, brzy jsme se ale napojili na frekventovaný sjezd Vallée Blanche a po firnu jsme dojížděli společně s mnoha dalšími lyžaři. Sjezd Vallée Blanche je jedním z nejznámějších v Alpách vůbec, a proto je i hodně zalidněný. Sdílení údolí s ostatními ale nezastiňuje jeho krásu. Poprvé jsem Vallée Blanche sjel před více než 40 lety, a i když si klimatické změny ukously velký kus ledovce, stále jde

o silně spektakulární zážitek. Často narazíte na křišťálově čistý led a séraky a trhliny místy vzbuzují až závratě. Lyžování zde není nijak náročné, ale hrozí tu trhliny. Proto bylo příjemné mít za zády zkušeného průvodce, který navíc znal i další specialitky a zavedl nás do masivní ledovcové jeskyně, v níž jsme si dali rychlou svačinu. Na konci ledovce nás čekal dvacetiminutový pochod vzhůru z údolí do La Buvette, odkud jsme mohli slyžovat až dolů do Chamonix. Odměnou za dlouhý den nám bylo chlazené pivo na verandě restaurace Les Planards. Změřili jsme, že sjezd měl 2 500 výškových metrů – z Aiguille du Midi do Chamonix to je metrů 2 800, a jedná se tak o nejdelší sjezd na světě, který je obsluhovaný lanovkou.

Cresta d’Arp

I třetí den vydrželo skvělé počasí. Vydali jsme se prozkoumat terény v bočním údolí pod Cresta d’Arp (2 755 m). Většina sjezdů je orientována na sever a jsou poměrně náročné. Při mojí minulé návštěvě jsme do těchto míst nebyli puštěni bez horského vůdce. Vyhledávali jsme hlavně stinné svahy. Široké a prudké pláně přecházely v úzké kuloáry a v nižších partiích zase v řídké les, což nakonec udělalo 1 500 výškových metrů dlouhý sjezd velmi pestrým a zábavným. Své přidala i sněhová krusta, která byla dostatečně tlustá, aby nás dlouho podržela, ale v nejméně očekávaný moment se propadla a dokonale nás rozhodila. Na konci se změnila v měkký jarní sníh, a čím níž jsme sjížděli, tím více příměsi bahna sníh dostával. Až jsme dojeli k dlážděné cestě, která vede zpět do města, k vlekům.

My jsme ale ještě neměli dost. Nechali jsme se vyvézt tentokrát na Cresta Youla (2 624 m). Po dlouhém traverzu jsme se dostali na hranu sjezdu Arpvieille. Shora na nás shlížel masiv Mont Blanku. Po širokých pláních jsme dojeli k verandě chaty Zerotta, kde jsme si dali pozdní oběd – už jsme byli značně unavení, a syté těstoviny, spláchnuté půllitrem piva, nás úplně dorazily. Na chvíli jsem se zasnil o svazích, které jsme ten den sjeli: jaké asi jsou, když v zimě napadne čerstvý prašan? Nyní ale bylo jaro a sezení na verandě v tričku při západu slunce mi prašanové zážitky dostatečně vynahradilo. Ostatně, za poslední tři dny jsme lyžovali na nejkrásnějších místech Alp, a to za hudebního doprovodu ptactva a bez jediného mráčku na blankytné obloze. Svačili jsme pod majestátními séraky ledovce Mer de Glace a každý oblouk zapili hltem chlazeného piva.

Jimmy Petterson Lyžařský kosmopolita, spisovatel, který sám popsal přes 600 lyžařských středisek v 75 zemích světa. Autor exkluzivních obrazových publikací Skiing Around the World. skiingaroundtheworldbook.com

K R A SP S O IE R V C O IN > M I K NTA T S R E A T L > U FAS EI O M AK E HIGHLIGHTS > R B 2 FotoÂ©: MIRJAGEH

019

/202

FASHION

ADVERTORIAL

UPHILL & DOWNHILL Když se vydáte po svých za prašanem, potřebujete prodyšné a funkční vrstvy. Dámský set VISLIGHT je na tyto výpravy přímo stvořený. Bunda i kalhoty z lehkého, nepromokavého a zároveň velmi prodyšného materiálu. Rovný střih, fixní kapuce, která je velikostně kompatibilní s lyžařskou helmou, ochranný štít brady, vytvarované rukávy na lokty a ventilace se zipem jsou důležité prvky pro ty nejnáročnější lyžařky. Materiál obsahuje vylepšenou membránou GoreTex®Pro a bezpečnostní systém Recco, prodyšnost RET < 6 m2 a vodní sloupec 28 000 mm. Jedná se o velmi propracovaný a stylový kousek s dobře viditelnými prvky, který vám poskytne dokonalý komfort i v těch nejextrémnějších podmínkách. Testováno přímo v akci guidem freeridecampů Robina Kalety.

BUNDA

18 499 Kč KALHOTY

FOTO: PEAK PERFORMANCE, ROBIN KALETA (FREERIDE CAMPS)

14 299 Kč

peak-performance.cz

BUNDA

22 899 Kč KALHOTY

15 599 Kč VERTIKÁLNÍ SJEZD Nejpropracovanější freeridový set, který vznikl ve spolupráci s nejlepšími freeridovými jezdci. Na vlastní kůži ho otestoval i Robin Kaleta. V řadě VERTICAL PRO se dokonale kombinují funkční materiály s inovativním stylem. GoreTex® Pro a GoreTex® Stretch vás dokonale ochrání proti větru i vodě, zajistí prodyšnost a volnost pohybu. A protože Peak Performance miluje přírodu, jsou použité materiály recyklované.

FASHION

ADVERTORIAL

NA VÝHLED V dámském GRAVITY SETU budete nejen nepřehlédnutelná, ale díky maximálně odolnému, nepromokavému a zároveň prodyšnému materiálu budete v suchu, i když vás přepadne při sjezdu gravitace. Uvolněný střih, kapuce velikostně kompatibilní s lyžařskou helmou, vytvarované lokty, vnitřní návleky na ruce a ventilace se zipem jsou samozřejmostí. Bunda má vnitřní pás, který lze snadno připnout ke kalhotám. Materiál obsahuje GoreTex® membránu a bezpečnostní systém Recco. Prodyšnost RET < 9 m2, vodní sloupec 28 000 mm.

BUNDA

12 399 Kč

Zimní výbavu od švédské značky Peak Performance aktuálně pořídíte s 30% slevou na prémiovém e-shopu vermont.cz. 86

peak-performance.cz

NA MRÁZ Když padají teploty pod bod mrazu, teplá péřová bunda je základ. Jako tato ikonická bunda FROST DOWN GLACIER s kombinací matného a lesklého materiálu inspirovaná archivním kouskem této švédské značky. Výplň je z kvalitního kachního peří se zárukou kontrolovaného ekologického původu v poměru 80/20 s plnivostí 600 CUIN. Přestože je bunda velmi lehká a zároveň skvěle skladná, má výborné hřejivé vlastnosti.

PÉŘOVÁ BUNDA

11 999 Kč

BUNDA

18 499 Kč KALHOTY

15 599 Kč

SKIALPOVÝ IDEÁL Pokud jste si oblíbili skialpové výšlapy, set VISLIGHT PRO je pro vás to pravé. Dámská bunda i kalhoty z lehkého, nepromokavého a zároveň velmi prodyšného materiálu, který obsahuje vylepšenou membránou Gore-Tex Pro® a bezpečnostní systém Recco. Vlastnosti jako prodyšnost RET < 6 m2 a vodní sloupec 28 000 mm jsou ideální nejen do extrémních podmínek.

The North Cascades, severoamerické pohoří Severní kaskády, patří k výběrovým světovým oblastem lyžování s helikoptérou. Stačí jeden pohled a člověk vidí, co ho tam čeká. Pro další jedinečné záběry nalistujte stranu 126.

FOTO: GRANT GUNDERSON

SKIALPUJ

#skialpuj!

MIMOŘÁDNÁ PŘÍLOHA PRO ADEPTY SKIALPU PŘIPRAVILI: JAN KLOUČEK, LUKÁŠ VAVRDA

FOTO: ELAN/ ANDREAS VIGL

DOZVÍTE SE: 94 | VERTIKÁLNÍ BLÁZEN JANEK BEDNAŘÍK 96 | RYCHLOŠKOLA SKIALPU 98 | BOJÍTE SE LAVIN? DĚLÁTE DOBŘE! 100 | PLÁNOVÁNÍ TÚRY: BEZPEČNOST NADE VŠE 104 | STRČTE VÝLET DO KAPSY: MOBILNÍ APLIKACE PRO SKIALPINISTY 106 | GARMIN FENIX 6X: SKIALPOVÁ LABORATOŘ NA RUCE 108 | POČASÍ: NEBE PŘEJE PŘIPRAVENÝM 110 | BATOH: CO V NĚM NESMÍ CHYBĚT 112 | VÝZBROJ A VÝSTROJ NA MŮJ PRVNÍ SKIALP 118 | REVOLUCE? RECENZE NOVINKY DALBELLO QUANTUM 122 | VÝLET: ŠVÝCARSKÁ SKIALPOVÁ NEJ Všechny informace o tom, jak začít skialpovat, najdete také na našem novém webu

skialpuj.cz

SKIALPUJ

#skialpuj!

SKIALP je sport pro každého

Začněme otázkou: „Už je máte?“ Skialpové lyže. Před pár lety nástroj podivínů, letos ve střediscích (po sáňkách) nejpočetněji zastoupený kus lyžařské výbavy. Možná se s těmi svými právě seznamujete, třeba jste je dostali pod stromeček nebo po nich zvědavě pokukujete. A přemýšlíte: mám na to stát se skialpinistou?

amozřejmě, že máte! Skialp je sport pro každého. Záleží, jak moc se mu chcete věnovat, kde chcete chodit a lyžovat i co už na lyžích umíte. Podle toho si pořiďte set a odstartujte svou skialpovou kariéru. Základům vybavení i tématům s kým a kde už jsme se na stránkách SNOW věnovali: konkrétně v loňském únorovém vydání 122. Letos se posuneme dál a vyrazíme na první skialpovou túru.

FOTO: MALOJA

TECHNIKA: Co musíte umět, než nasadíte pásy? ORIENTACE: KURÁŽ: Jít vlastní cestou Se skialpem doporučujeme začít v bezpečném dohledu od lyžařských areálů. Tam si nejlépe vyzkoušíte výbavu, své schopnosti a v případě potřeby sjedete zpět v zabezpečeném terénu. Ale jednou manšestr opustíte. Co potom? Str. 98.

Jít na sever, nebo na jih? Při toulkách se skialpovými lyžemi byste měli zvládat základní orientaci v terénu. Není v ničem odlišná od turistiky v létě či na sněžnicích. Zpočátku se nebudete pouštět do žádných lavinových dobrodružství, takže s trochou nadsázky musíte zvládnout odlišit sever od jihu. Což je mimochodem dost podstatné, viz str. 100.

Nahoru jako na běžkách, dolů jako na sjezdovkách. Skialpinismus spojuje obě tyto disciplíny. Pokud vám široké i úzké lyže říkají pane, není co řešit. V opačném případě vězte, že nahoru to chce fyzičku a dolů trochu toho umění. Oboje se dá dohnat. Co se fyzičky týká: první kopec vám dá odpověď, jestli budete spíš hladovým vlkem, nebo rozvážným pocestným. Jestli si nejste jisti svým sjezdovým uměním, svěřte se na jedno odpoledne do péče sjezdařského instruktora, on vám řekne co a jak. A ohledně skialpové techniky nalistujte str. 96.

SKIALPUJ

EER

R IDE

´W

»b

EER

IDE

ITO

EER

IDE

R OU

ISTK

#skialpuj!

ISTA

TEXT: JAN KLOUČEK

Vertikální blázen Janek Bednařík

NEJLEPŠÍ ZÁŽITEK JE CESTA

NAHORU

Rádi byste vyzkoušeli skialp, ale chybí odhodlání a vůle? Nevíte kam, kdy a jak? Nechte se inspirovat. Projekt NAHORU horského vůdce Janka Bednaříka má dokázat, že i v komplikovaných časech globální pandemie a všemožných restrikcí lze skialpovat doslova ve dne v noci. Konkrétně projít Česko křížem krážem, nastoupat při tom za sto dní sto výškových kilometrů a ještě točit podcasty se zajímavými lidmi: o čem jiném než o skialpu.

o vede horského vůdce k nápadu, že vyšlape každý den 1 000 výškových metrů? Předně, ten nápad není úplně z mé hlavy. Před pár lety jsem pracoval s Gregem Hillem, řekněme světovou legendou v chození do kopce právě na skialpových lyžích. Hill během jedné sezóny zvládl vyšlapat milion výškových stop nebo zlyžovat na 62 mil za měsíc. Pamatuju si, jak mi vyprávěl, že ze začátku začínal „jen tak“. Prostě si řekl, že zvládne milion feetů za sezónu. Vše šlo podle plánu, až poslední den přijel do Rogers Passu a zbývalo mu pár metrů. Jenže pršelo a Greg si říkal: „Když teď půjdu, dokončím to a pustím do světa, budu slavný. Jenže já nechodím pro slávu, jdu pro sebe a mně se dneska nechce.“ Tak nastartoval a jel domů. Nakonec se i ten jeho nedokončený „milion“ do světa dostal, chytli se ho sponzoři a další rok už chodil

Dárek pro předplatitele: samolepky SKIALPUJ Jste předplatitelé magazínu SNOW? Našli jste samolepky Skialpy se Skialpkou? Jsou přibaleny v tomto čísle. Vezmi Skialpu na hory! Na lyžích, helmě nebo mobilním telefonu jim to bude náramně slušet!

komerčně. Začátek ale nebyl o slávě, byl o chuti skialpovat. Proč to říkám? Důležité je, že i když si všichni mysleli, že je blázen, zanechal za sebou obrovskou armádu lidí, kteří se rozhodli jít v jeho stopách a mnozí nakonec nachodili i třeba víc než on. Inspiroval komunitu bláznů, která myslí vertikálně. Když se dnes skialpinisty zeptáš, kolik má za zimu nachozeno, nikdo ti neodpoví vzdálenost. Každý reaguje počtem výškových metrů. A právě za to může Greg. Mě to inspirovalo. Před dvěma lety jsem sám pro sebe zkoušel chodit také: po práci, tisíc výškových metrů. Nakonec jsem ani já těch sto tisíc nedokončil. Chybělo víc než pár metrů, ale ne zas tak moc. Letos mě koronavirus postrčil to vyzkoušet znovu. Chci motivovat, vytrhnout lidi z neustálé záplavy informací, rozptýlit je. Nemůžeme jezdit na sjezdovkách, nejde cestovat, tak co – lyžařskému národu, jaký je ten náš – zbývá? Skialpinismus.

Když vyrazíte ven a vrátíte se unaveni z túry, svět vypadá úplně jinak. No a aby to bylo zajímavější, nebudu jen chodit, doporučovat výlety, natáčet videa a fotit. Každý týden natočím podcast s člověkem, který miluje skialpinismus. V prvním díle si můžete poslechnout Alenu Zárybnickou. Můžeme čtenářům, kteří tě neznají, přiblížit, s kým vlastně NAHORU půjdou? Jsi jeden z prvních vůdců u nás. Následně ses dokázal prosadit v nemalé konkurenci kanadských heliski profesionálů. Jak ses k tomu všemu dostal? Měl jsem štěstí. V roce 2003 jsem proklouzl hned do prvního výcvikového kurzu tehdy nově vznikající České asociace horských vůdců. Byl jsem spolu s Karlem Křížem, Radkem Lienerthem a samozřejmě Dušanem Stuchlíkem, Josefem Šimůnkem a dalšími

FOTO: ATOMIC

Projektem NAHORU bych chtěl všem ostatním ukázat, že u nás jde zažít – přinejmenším v osobní rovině – klidně víc než v Kanadě.

první skupinou guidů, která úspěšně složila mezinárodní zkoušky. Byly to úplné začátky vůdcovství v Česku. Následně jsem zkusil štěstí v Kanadě a s trochou trpělivosti se mně nakonec podařilo se prosadit i tam. Kadana, heliski, vůdce… Není NAHORU pro takovými zkušenostmi obtěžkaného guida ústupem ze slávy? Místo létání na kanadské třítisícovky chození na Sněžku? Vůbec ne! Jako kluk jsem snil o heliski. Když napadlo, chodili jsme s horolezcema, kteří mě v Jeseníkách učili lyžovat, nahoru a dolů stále po stejném kopci a při tom koukali do žurnálů, jak v Kanadě mají prašan ne jednou za zimu, ale každý den! Tamní vůdci ti jen ukazují, co a kdy pojedeš. Sníh ti stříká přes hlavu a ty jezdíš celý den jen dolů a dolů. Tehdy jsem měl sen si našetřit a jednou se do Kanady podívat. Shodou okolností se nakonec přihodilo, že já byl ten vůdce: jezdil jsem jednu lajnu za druhou a ještě mě za to

platili. Každý den, celou sezónu. Splnilo se mi víc, než o čem jsem snil. Jenže když jsem měl tohle za sebou, zjistil jsem, že pro mě je ten svatý grál úplně jinde. Celou dobu ležel doma, v Česku. Tam, kde jsem byl už ve chvíli, kdy se mně o daleké a úžasné Kanadě snad i zdálo. To nejhezčí totiž je na kopec vyjít a sjet ho sám. Bylo to úžasné poznání. Projektem NAHORU bych chtěl všem ostatním ukázat, že u nás jde zažít – přinejmenším v osobní rovině – klidně víc než v Kanadě.

Nahoru se s Jankem Bednaříkem můžete vydat: na blogu hlavního partnera projektu HUDY.cz na youtube kanálu hudysportcz na faceboku www.facebook.com/ hudysport

Líbí se vám? Objednejte si svého Skialpu na

skialpuj.cz/merch

SKIALPUJ

#skialpuj!

TEXT: LUKÁŠ VAVRDA

SKIALPOVÁ ŠKOLA: první krůčky Technika výstupu na lyžích se zpočátku může zdát jako primitivní věc. Ta správná ale ve skutečnosti šetří mnoho sil a pomáhá zdárnému rozvoji dovedností pro pozdější pohyb v náročnějším terénu. ŠETRNÁ CHŮZE

SKIALPINISTICKÁ OTOČKA – VIZITKA MISTRA

Ve strmějším terénu se vždy dostanete do bodu, kde je nutné změnit směr. K tomu slouží základní skialpinistická otočka, natrénujte si ji proto už na bezpečném místě. Nejde o nic těžkého, ale čím preciznější provedení bude, tím méně sil spotřebujete a tím jistější si budete. V první řadě zvolte vhodné místo – bezpečné a málo exponované, se stabilním sněhem – a „zaparkujte“ (ušlapejte si pohodlnou plošinku) na něm, stále v původním směru. Pak zahajte otočku v následujících fázích:

točte tělo ke svahu a hole zapíchněte nad úrovní špiček, resp. patek lyží. Nyní koukáte do svahu 1) Oa lehce se opíráte o hole. ohu blíže svahu zvedněte, patu dejte ke koleni stojné nohy a rotujte pokrčeným kolenem do nového 2) Nsměru. Pak nohu položte a vysuňte tak, aby se nekřížily paty lyží. Nohu s lyží si bezpečně „zaparkujte“. Nyní stojíte ke svahu, lyže ve tvaru širokého písmene V.

Při chůzi je potřeba šetřit energii a odbourat zbytečné pohyby. Pokud například s každým krokem zvednete lyži do vzduchu, za celodenní, 15 km dlouhou túru, provedete takové nadbytečné posilování klidně 30 000krát! Zkuste při chůzi co nejvíc relaxovat. Pomůže k tomu správně zvolené a zkombinované vybavení, dobře utažené boty a nastavené popruhy batohu.

Nastavení opěry pod patou: Zkuste v různě prudkých úsecích sjezdovky zvedat nebo naopak snižovat opěrku pod patou. Běžně používejte co nejnižší, platí totiž, že čím výše opěrka je, tím menší je stabilita a také se o něco zkracuje krok.

2 řeneste váhu na nohu v novém směru, případně upravte 3) Ppozici holí do pohodlnější polohy. Nyní stojíte na nové noze mířící do nového směru, noha mířící do původního směru je

odlehčená.

vedněte předchozí stojnou nohu (nyní odlehčenou) patou ke 4) Zkoleni stojné nohy a otočte i tu do nového směru. Pokud lyže drhne špičkou o sníh, jemně kopněte patou do patky vázání,

čímž se špička zvedne a pak lyži volně srovnejte do nového směru. Nyní stojíte v novém směru připraveni k další chůzi.

Délka a frekvence kroku: Krok by neměl být ani krátký, ani dlouhý. S větší rychlostí se délka kroku zvětšuje, stejně jako frekvence. Slaďte dech s frekvencí, při rekreačním tempu by měl jít vést plynulý hovor, aniž by bylo potřeba zastávek. Chůze bez holí: Ověřte, zda nešidíte chůzi přílišným využitím holí. Při jednoduché chůzi by měly hole sloužit jen pro stabilizaci, při rychlé chůzi odpich dodá dopředný impuls, při náročnějších manévrech poskytují oporu horní části těla.

4 Otočku trénujte na sjezdovce v různých sklonech a v různě tvrdém sněhu. Zkoušejte to rychleji a plynuleji. Čím více si otočku zažijete, tím menší problém vám pak bude dělat na túře. Až si budete zcela jistí, zkuste ji bez hůlek – to už je ale velmi pokročilý cvik…

FOTO: KATEŘINA SOCHOVÁ, MODELKA: ALENA ZÁRYBNICKÁ, MISTRYNĚ SKIALPU

Šouravá chůze: Na rovině jděte tak, aby byly obě lyže neustále v kontaktu se sněhem. Lyži je zbytečné zvedat, jen ji odlehčete a táhněte po sněhu. Tím při každém kroku ušetříte energii.

ASYMETRICKÝ SPOILER

Ph: Damiano Lavati

PODPORA ZADNÍ ČÁSTI

UTAHOVACÍ PÁSEK SNADNO UTAŽITELNÝ LEHKÝ A PEVNÝ

RECCO®

EVO V-FRAME

PASIVNÍ BEZPEČNOSTNÍ PRVEK

MAESTRALE 3

PŘEZKY THOR SNADNÉ POUŽÍVÁNÍ ROZLOŽENÍ SÍLY

SNADNÝ ODVOD PAR OUTDRY® VENTILACE VODĚODOLNÁ

KOMFORT PRECIZNOST

PÁSEK HRS ZVYŠUJE PODPORU NOHY PRECIZNÍ NASTAVENÍ

SPEEDLOCK PLUS

LANKOVÝ SYSTÉM

RYCHLÉ OVLÁDÁNÍ ŽÁDNÉ TŘENÍ

IDEÁLNÍ ROZLOŽENÍ SÍLY

WEB FRAME

SKI-TOURING

LEGENDA POKRAČUJE … RE-DESIGNOVANÝ BESTSELLER MAESTRALE JE ZÁRUKOU KOMFORTNÍHO VÝSTUPU A BEZPEČNÉHO SJEZDU.

TLT AT INSERTY

TUHÝ A ZÁROVEŇ LEHKÝ

CERTIFIKACE DYNAFIT

VIBRAM® CAYMAN

HMOTNOST: VNITŘNÍ BOTIČKA: SKELET | KOMÍN: JAZYK: PŘEZKY: FLEX INDEX: ROZSAH POHYBU: PODRÁŽKA: VÁZÁNÍ:

PROTISKLUZOVÁ PODRÁŽKA

FREE-TOURING

1 440g (1/2 páru MONDOPOINT 27) INTUITION® CROSS FIT PRO FLEX TOURING PEBAX® RNEW PEBAX® RNEW 3 + UTAHOVATELNÝ PÁSEK FINGER STRAP 110 60° VIBRAM® CAYMAN PRO AT, TLT

SKI-TOURING

LYŽÁKY SCARPA®, VYVINUTÉ S DŮRAZEM NA MAXIMÁLNÍ KOMFORT A POHODLÍ

FREE-RIDE

FREE-TOURING

SKI-TOURING

VENTILACE

SKI-TOURING

ZVYŠUJE TUHOST PODPORA ZADNÍ ČÁSTI

FLASH JISTOTA A CENA

NOVÁ

RACE

TOUR-LITE

GEA3 KOMFORT A PRECIZNOST

TOUR-LITE

MAESTRALE 3 KOMFORT A PRECIZNOST

TOUR-LITE

GEA RS3 RYCHLOST A PŘESNOST

TOUR-LITE

MAESTRALE RS3 RYCHLOST A PŘESNOST

TOUR-LITE

MAESTRALE XT ADRENALINOVÝ SJEZD

F1 LD

F1 LT

ALIEN

ALIEN 1.0

ALIEN 3.0

KOMFORT A LEHKOST

LEHKOST A PŘESNOST

LEHKOST A RYCHLOST

MAXIMÁLNÍ VÝKON

POHODLÍ PŘI 590 G

 SLEDUJTE NÁS NA

DISTRIBUTOR SCARPA PRO ČR: ALPSPORT s.r.o. SPECIALISTA NA SKIALP A VYBAVENÍ PRO HORSKÉ SPORTY.

WWW.SCARPA.CZ

FOTO: SCOTT

SKIALPUJ

#skialpuj!

TEXT: JAN KLOUČEK

BOJÍTE SE LAVIN? Děláte dobře

elkým strašákem začínajících skialpinistů jsou laviny. Oprávněně. Pravděpodobnost, že se při skialpinismu s lavinou setkáte, je vysoká. Jsou objektivně nejvýznamnějším rizikem při pohybu v neledovcovém zimním terénu. Zhruba polovina všech obětí lavin je přičítána skialpinistům, další čtvrtina freeriderům. Jestliže začínáte, platí pro vás základní pravidlo: lavinovým terénům se vyhněte. Existuje mnoho krásných túr, které vedou bezpečným terénem a které vám poodhalí krásy tohoto sportu bez toho, abyste museli hodiny (či spíše dny a roky) zkoumat lavinovou problematiku. Zároveň platí: To, že s lavinami nejdřív nebudete mít tu čest, neznamená, že byste o nich neměli vědět. Do budoucna se jim stejně nevyhnete. Je proto lepší začít s jejich poznáváním (alespoň teoretickým) dřív než později. Rozšířené informace z tohoto textu najdete třeba na Skialpuj.cz (plánuj / bezpečnost / laviny). Dobrým zdrojem je web Horskej záchrannej služby laviny.sk. Doporučit můžeme i knihu The Avalanche Handbook od autorů Davida McClunga a Petera Schaerera. Nejprve zkuste pochopit základní principy. Pak si na speciálních kurzech nebo s horskými vůdci osvojte nejdůležitější návyky. A nakonec pokračujte ve studiu – tak dlouho, dokud budete skialpovat.

Co je to lavina a kde na mě nespadne

Začněme definicí: Lavina je náhlé uvolnění a následný rychlý sesuv sněhové hmoty po dráze delší než 50 metrů a objemu větším než 100 m3. Laicky přeloženo, takový sesuv sněhu, který vás ohrožuje zasypáním. Představa, že jdete horským údolím a odněkud shora vás zasype lavina – tedy je jen otázkou štěstí, zda budete trefeni nebo nikoliv, je mylná. Spontánní laviny mají za následek jen asi 5 % zásahů člověka. Zbylých 95 % si lyžaři uvolní sami. Co z toho plyne? Že lavinová prevence, znalosti a zodpovědné chování naprosto klíčově ovlivňuje pravděpodobnost, že se stanete součástí lavinového neštěstí.

Lavinová situace ve Švýcarsku na mapě vydávané slf.ch

Pokud jste se lavinové problematice nikdy nevěnovali, nemáte za sebou žádný kurz a vedle sebe zkušeného kamaráda, začněte s poznáváním skialpu tam, kde laviny nepadají. V České republice najdete lavinové oblasti v Krkonoších, Jeseníkách a na Kralickém Sněžníku, výjimečně se se sesuvem můžete setkat i v Beskydech nebo Krušných horách. V zimním zobrazení na Mapy.cz můžete najít většinu známých lavinových drah. Těm je potřeba se po celou zimu vyhnout. Ať v Česku, nebo v zahraničí je bezpečným řešením výstup po mírné lesní cestě, po kraji sjezdovky nebo cestou, kterou běžně chodí tisíce lidí po celou zimu. Použijte selský rozum. Základním vybavením skialpinisty je takzvaný lavinový set (lavinový vyhledávač, lopata a sonda). K obecným a svatým pravidlům platí, že bez tohoto kompletu se na skialp nevyráží. Jestliže s ním ale neumíte zacházet, je jeho přítomnost ve výbavě zbytečná. Začněte skialpovat tam, kam byste se nebáli na běžkách nebo v pohorkách. Cestou z Pece pod Sněžkou Zeleným dolem přes Richtrovky na Výrovku a dolů přes Lišku žádný vyhledávač nepotřebujete a fyzičku prověříte víc než dostatečně. Až se se skialpem seznámíte trochu podrobněji, postupujte výše popsanou cestou: studium, kurz, vůdce a až pak jděte vlastní cestou. Rozhodně dvakrát přemýšlejte, než uvěříte níže uvedeným a jim podobným radám. Neplatí, že: v lese (takovém, v němž jde lyžovat) laviny nepadají stopy po lyžařích a zvířatech značí bezpečný terén laviny nepadají za velkého mrazu dva, tři dny po vydatném sněžení je svah bezpečný praskání sněhu, jakési „vuumm“ je dobrým znamením, že si sníh sedá málo sněhu znamená nižší riziko pádu laviny stabilitu sněhu zjistím zabodnutím hole do sněhu kameny, stromy a další nerovnosti napomáhají stabilitě svahu

Lavinová předpověď Slovní spojení lavinová předpověď už jste zajisté slyšeli. Jde o celoevropskou pětidílnou stupnici lavinového nebezpečí, která jednotným způsobem informuje návštěvníky hor o aktuální lavinové situaci. Používá se od roku 1993 (do té doby používaly různé státy různý počet stupňů) a byla ustanovena Asociací evropských lavinových služeb (EAWS), jejímž členem je od roku 2005 i Česká republika. Jde o jednoduchý, přehledný, spolehlivý a názorný způsob, kterak se rychle zorientovat v podmínkách, které stran lavinové situace panují v místech vašeho plánovaného výletu. Informaci o aktuálním lavinovém stupni v dané oblasti většinou najdete vyvěšenu na horských chatách, svítí na tabulích v lyžařských střediscích, lze ji online dohledat na webu Horské služby nebo EAWS. Existuje také přehledná mobilní aplikace SnowSave. Lavinová předpověď (bulletin) je vydávána v zimních měsících denně a v některých lavinově exponovaných zemích i dvakrát za den. Zjištění aktuálního stupně lavinového nebezpečí je naprosto samozřejmým krokem před plánováním skialpové túry, stejně jako pročtení podrobné zprávy s detaily, kde se grafickou i textovou formou seznámíte s důležitými podrobnostmi. V Česku vydává lavinovou předpověď Horská služba pro Jeseníky a Krkonoše.

FOTO: SCOTT/GRANT GUNDERSON

FOTO: ELAN

SKIALPUJ

#skialpuj!

TEXT: JAN KLOUČEK

Poprvé na výletě:

BEZPEČNOST Všecko je jednou poprvé. I vaše první skialpová túra. Se skialpem doporučujeme začít v bezpečném prostoru na dohled lyžařských areálů. Tam si nejlépe vyzkoušíte výbavu a své schopnosti. Jednou ale manšestr opustíte.

vou první skialpovou túru si především dobře naplánujte. Za prvé musíte vědět, kam půjdete, kudy a jaký terén vás čeká. Za druhé vyhodnoťte lavinové nebezpečí a (alespoň pro začátek) vylučte jakékoliv nebezpečí setkání s pohybujícím se sněhem. A v neposlední řadě co nejpodrobněji nastudujte předpověď počasí. Vyrazit na první výlet v podmínkách, kdy nebudou panoramata, by byl vyslovený fail.

Plánování je cesta k úspěchu

Skialp není atletika, kde vás na oválu jasně vyznačené čáry nepustí ani o krok dál. Proto musíte plánovat. Je na každém z vás, jak velké sousto si ukousnete. Když začínáte a vydáte se po sjezdovce nahoru a dolů – potřebujete jen vědět, kdy se zavírá areál, abyste se dostali zpět k autu. Při delších výletech už je to ale jiná káva. Každá skialpová túra by měla začít výběrem cíle. Musíte vědět, kam půjdete, jak dlouho vám to bude trvat a co budete dělat v případě, že se program jakkoliv zkomplikuje. S plánováním začněte nejpozději večer před výletem. Otevřete si mapu (je jedno, zda papírovou, nebo elektronickou), zvolte cíl a promyslete možné cesty nahoru i dolů. Zajímat vás bude v první řadě vzdálenost, převýšení, sklon svahu a jeho orientace ke světovým stranám.

100

Když budete mít představu o cestě, vytipujte si kritická místa, zamyslete se, co vás na nich může potkat. Naplánujte si varianty ústupu v případě, že vás potká náhlá změna počasí, únava nebo selhání materiálu. Mnoho skialpinistů dnes používá pro plánování túr různé webové a mobilní aplikace, chytré hodinky s GPS či navigace. Jde o výtečné pomocníky, kterým doporučujeme věnovat pozornost. Pokud se s nimi naučíte pracovat, mohou vám proces plánování výrazně usnadnit a snížit pravděpodobnost, že vás na túře něco překvapí.

Vzdálenost a výška. To je oč tu běží

Základními hodnotami, ze kterých budete vycházet při plánování výletu, jsou vzdálenost a převýšení. Měli byste vědět, kolik kilometrů na skialpových lyžích pohodlně ujdete za hodinu i den a jaká porce výškových metrů je pro vás akceptovatelná. Než se pustíte do toulek opuštěnou přírodou, vyzkoušejte si pár výšlapů v blízkosti střediska. Například v Krkonoších nebo Beskydech je to z údolí na hřeben zhruba 500 výškových metrů a v obou pohořích není problém ujít při celodenním výletu dvacet až třicet kilometrů. Je to na vás moc, málo, nebo akorát? Obecně lze říct, že v závislosti na fyzické kondici ujde skialpinista něco mezi 300

a 800 výškovými metry za hodinu a 2 až 6 km vodorovné vzdálenosti. Čím větší skupina, tím je postup pomalejší. Zároveň tohle tempo neudržíte po celý den. I když víte, že umíte ukrojit 500 výškových a pět kilometrů za hodinu, rozhodně to neznamená, že za osm hodin zvládnete 4 000 metrů a 40 kilometrů. Pokud ano, můžete směle přemýšlet o účasti v nejslavnějších skialpových závodech.

Jak plánovat? Mapa, nebo počítač?

Otázka, zda je lepší naplánovat výlet v papírové mapě, nebo na internetu, je věcí osobního vkusu. Navíc existují situace, kdy se bez klasické mapy neobejdete. My si ale nebudeme hrát na pokrytce a tvrdit, že každé řešení má své výhody i nevýhody. Podle nás elektronické řešení už dnes nabízí nesrovnatelně lepší možnosti a minimálně v případě plánování doma nebo v horském apartmánu poskytuje lepší výsledky. Na internetu najdete celou řadu služeb a aplikací, jejichž funkce vám vyrazí dech a které vás plánovaným výletem provedou tak realisticky, že už skoro nemusíte na kopec. V boxech uvádíme naše nejoblíbenější.

WAYBACK 96 128/96/115 1397g/22m@177cm

Nekompromisní výkon ve sjezdu servírovaný v lehkém balení. Ať už patříte mezi vyznavače jízdy v prvním prašanu nebo dáváte přednost dlouhým jarním přechodům, Wayback 96 nabízí nejlepší poměr tuhosti k celkové hmotnosti ve své kategorii na trhu.

www.kadvojkashop.cz

SKIALPUJ

#skialpuj!

NEJVĚTŠÍ DATABÁZE VÝLETŮ

outdooractive.com (web, mobilní aplikace) Základní plánovací aplikace, která by neměla chybět ve výbavě žádného skialpinisty. Navíc se bude hodit i pro jiné sporty a po zbytek roku. Hledáte výlet v místě, kde jste nikdy předtím nebyli? Plánujete trasu a chcete zjistit její délku či převýšení? Chcete si uložit svůj oblíbený výlet? Outdooractive je nejznámější a největší databáze outdoorových výletů na světě. Data do ní vkládají samotní uživatelé i mnohé evropské turistické centrály. A naopak z jejích útrob čerpají známé aplikace jako Ortovox Mountain Tour App nebo Alpenverein App. Na portálu najdete na tři sta tisíc výletů, které můžete filtrovat podle nejrůznějších kritérií jako obtížnost nebo požadovaná aktivita (skitouring). Povedená mobilní aplikace vám nabídne výlety v okolí, umožní nahrávat cestu nebo nabízí funkci uložení mapových podkladů. Aplikaci můžete používat zdarma, zpoplatněny jsou některé pokročilejší funkce (třeba sklony svahů) a další mapy.

3D MAPY S VÝLETY

PLÁNUJTE S UMĚLOU INTELIGENCÍ

fatmap.com (web, mobilní aplikace)

skitourenguru.ch (web) Většina on-line nástrojů k plánování túr (včetně obou již zmíněných) kombinuje funkce map, názorného zobrazení terénu a zkušeností komunity uživatelů. Web Skitourenguru.ch jde dál. Zapojuje umělou inteligenci, která z dostupných dat (lavinové předpovědi a map) a pomocí grafické redukční metody (GRM) vyhodnocuje na tři a půl tisíce předefinovaných výletů z hlediska lavinového nebezpečí. Je dílem švýcarského nadšence Güntera Schmudlacha, který říká: „Čtyřicet let jsem každý zimní den přemýšlel, kam se vydat na bezpečnou skialpovou túru. Jenže rozhodovat se, který z tří set výletů v okolí Zurichu je nejbezpečnější, nebyla právě největší zábava. Svěřit tuhle práci počítačům se mně zdálo logické.“ Jeho web dnes už zdaleka nepokrývá jen okolí zmíněného švýcarského města. Nově je k dispozici i v Rakousku a v testovacím provozu také v Itálii.

whiterisk.ch (web, mobilní aplikace) Umělou inteligenci zapojuje do výsledků plánování i další švýcarský portál White Risk. Ten na rozdíl od Skitourenguru.ch neomezuje analýzu trasy jen na předem definované túry a mimo lavinově nebezpečných úseků upozorní i na strmé srázy a nebezpečná stoupání. V jeho případě je navíc funkce plánování jen jednou z mnoha. Za poplatek ve výši tří nebo šesti desítek franků získáte přístup i do výukové části webu, kde vás naučí (a následně i prozkouší) lavinové problematice a bezpečnému pohybu v zimním terénu.

mapy.cz (web, mobilní aplikace) Dobře známá, česká mapová aplikace, kterou uvádíme více méně pro pořádek, protože by měla patřit k základnímu vybavení každého horského turisty. Výborné mapové pokrytí, možnost uložení map pro práci offline, dobré plánování, funkce uložení GPX souřadnic (i když zde je nutné použít desktopovou verzi nebo variantu pro mobilní webové prohlížeče) a mnoho dalšího.

102

Fatmap je podobný portálu Outdooractive s tím, že co mu chybí na obsáhlosti databáze, to dohání možnostmi 3D zobrazení a pokročilými funkcemi určenými speciálně pro skialpinisty. Opět jde o web i mobilní aplikaci s tím, že apka nám přijde přehlednější a lépe ovladatelná. Fatmap nabízí v první řadě neuvěřitelně realistické a detailní 3D zobrazení terénu. V mnohých místech můžete mapu přiblížit až tak, že na sněhu vidíte stopy lyžařů vyšlapané ve sněhu. Přepínáním mezi mapovými vrstvami lze zobrazit třeba orientaci svahů ke světovým stranám, sklon terénu, lavinové dráhy, množství starého a nového sněhu nebo sněhovou předpověď. Naplánovaný výlet lze v 3D zobrazení prolétnout, přidat k němu fotografie, ohodnotit a poslat kamarádům. Prezentace není tak líbivá jako ve známé službě Relive, ale určitě s ní nikoho neurazíte.

PLÁNUJEME VÝLET KROK ZA KROKEM

1. 2. 3. 4. 5. 6.

Několik dní nebo Otevřete si portály Out- Pokud jste ve výstupu večer před výletem si dooractive, Fatmap či premianti, zkuste ho vybereme cíl výletu. Skitourenguru a zkuste naplánovat v plánovači Většinou jde o kopec, cestu k němu najít na Outdooractive nebo který vám někdo dopo- mezi již zaznamenana Mapy.cz. ručil, viděli jste jeho nými výlety. Máte ho? vrchol z chaty nebo se Výborně. A ještě lépe, vám líbí na mapě. pokud je cesta k němu dobře popsána.

Dávejte přitom pozor, kudy vede cesta. Nemá příliš prudké úseky (sklon přes 30°)? Nevede v hlubokých údolích do něhož mohou z okolních strání padat laviny?

Jaké je lavinové nebezpečí? A jaká je předpověď? Je pro očekávané podmínky výlet vhodný?

Jaký má výlet převýšení? Jak je dlouhý? Zvládnete ho?

7. 8. 9. 10. 11. 12.

inzerce

Dobře si prohlédněte okolí trasy. Jaké jsou sklony blízkých kopců, jaká jejich orientace? Existuje možnost výlet zkrátit a vrátit se rychleji do údolí?

Stáhněte si GPX souřadnice a nahrajte do kapesní navigace nebo (ideálně) hodinek s GPS.

Stáhněte si lokální mapy s trasou i do mobilního telefonu a všechnu elektroniku před cestou dobře nabijte.

Přibalte i klasickou mapu a také v ní si výlet nastudujte.

Dle délky a náročnosti výletu si sbalte potřebné věci (oblečení, lavinovou výbavu, jídlo a pití).

Vyrazte brzy ráno. Vždy je lepší být v jednu odpoledne zpět na terase v hospodě, než v osm večer uprostřed výletu.

BCA TRACKER 4

BCA SCEPTER

BCA SNOW STUDY KIT

Následovník populárního lavinového vyhledávače Tracker 3. I tato novinka vyniká svou jednoduchostí, velmi rychlou odezvou a vysokou spolehlivostí. Odolné materiály, velký displej se skvělou čitelností a hlasitý zvukový signál jsou dalšími parametry, které zvyšují jeho atraktivitu. Tři antény, indikace více zasypaných, Auto Revert Mode pro automatický návrat do módu vysílání, Big Picture Mode pro skenování celého prostoru, Signal Suppression Mode pro odstínění slabého signálu a možnost aktualizace firmwaru.

Nové jednodílné skitouringové hole pro všechny fanoušky maximální tuhosti a funkčních detailů. Tubusy z Al7075, objemné košíčky do prašanu, odolné kovové hroty, prodloužená pěnová madla z materiálu EVA, vytrhávací bezpečnostní poutka a v neposlední řadě rukojeti, s kterými můžete jednoduše ovládat vázání nebo odstranit sníh z horní plochy lyží. 263 g/125 cm, dostupné délky 115 cm, 125 cm a 135 cm.

Jedinečný produkt pro všechny skialpinisty, kteří naprosto propadli zkoumání sněhových profilů. Sada obsahuje sklonoměr, polykarbonátovou šablonu pro rozbor sněhových krystalů, analogový teploměr, lupu a šňůru pro řezání sněhového bloku. Vše je zabaleno v praktickém pouzdru na zip.

www.kadvojkashop.cz

8 909 Kč

1 889 Kč

3 239 Kč

www.kadvojkashop.cz

BCA BC LINK 2.0

PIEPS MICRO BT BUTTON

PIEPS JETFORCE BT PACK 25; 25L

Odolnější (IP56), ergonomičtější a spolehlivější – taková je druhá generace této vysílačky pro nejrůznější backcountry použití. Vydrží až 40 hodin v pohotovostním režimu a nabízí spoustu funkčních vylepšení jako např. přehledný displej, 8 předdefinovaných kanálů pro komunikaci, automatický přechod do pohodovostního režimu pro úsporu energie, Smart Mic s klipem pro připnutí na ramenní popruh batohu a výkonná 2 300 mAh Li-ion baterie s nabíječkou. Samozřejmostí je certifikace pro EU a naprosto snadné ovládání.

Nejlehčí tříanténový vyhledávač na trhu. Pípák třetí generace je uživatelsky jednoduchý a intuitivní. Micro má v sobě pohybové čidlo, které automaticky po 30s nečinnosti přepne vyhledávač do módu vysílání. Micro komunikuje pomocí Bluetooth, kterým se lze připojit k mobilní aplikaci Pieps App a stáhnout třeba aktuální firmware nebo provést SELFCHECK zařízení. V mobilní aplikaci lze spustit i Training Mode, kde můžete připojit a ovládat více vyhledávačů a simulovat tréninkovou lavinu.

Inovovaná verze elektronického lavinového batohu Pieps s technologií Jetforce, používající baterii a turboventilátor, pomocí kterého se může opakovaně na jedno nabití nafouknout airbag (za 3,5 s) o objemu 170 l. Lze přepravovat letecky. Nově je batoh vybaven technologií Bluetooth a za pomoci Pieps App lze systém aktualizovat. Výměnou přední odepínatelné části můžete změnit objem batohu (10 l, 25 l, 35 l).

www.pips.cz

4 049

Kč www.kadvojkashop.cz

8 990 Kč

29 090 Kč 103

SKIALPUJ

#skialpuj!

TEXT: LUKÁŠ VAVRDA

SKIALPOVÁ TÚRA: co mít v mobilu

Chytrý mobilní telefon je dnes běžným společníkem při našich aktivitách. Aby k něčemu byl, je potřeba ho vybavit patřičným softwarem, a to nejen pro přípravu před túrou, ale i pro zjednodušení orientace, záchrany nebo rozhodování přímo v terénu.

elefon je dobré nosit co nejblíže k tělu a chránit tak baterii před mrazem, který zkracuje její životnost. Při výběru telefonu je dobré dbát na voděodolnost, v kapse se lehce orosí, občas může spadnout do sněhu… Pak už stačí, aby byl kompatibilní s potřebnými aplikacemi, výhodou je vysoká kapacita baterie.

Voláme záchranu

Kromě celoevropského čísla pro nouzové volání 112 je dobré znát také čísla na lokální záchranné složky, např. Horskou službu ČR 1210. Variantou telefonního seznamu plného čísel jsou záchranářské aplikace. V českých horách jde o aplikace Záchranka a Horská služba, které jsou spolu provázané. Taková aplikace kromě vytočení správného čísla odesílá na dispečink SMS zprávu s vaší přibližnou GPS polohou, což je v otevřeném terénu bez orientačních bodů informace velmi důležitá, může totiž urychlit příjezd záchranářů i o desítky minut!

Nainstalujte si! Česká republika:

Slovensko:

V aplikacích tohoto typu lze vyplnit informace o vašem zdravotním stavu nebo užívaných léčivech, součástí aplikace bývají i krátká instruktážní videa s radami, jak na laickou první pomoc.

Aplikace pro rozhodování na túře a orientaci

Měření sklonu svahu a orientace v terénu jsou základními předpoklady pro bezpečný pohyb v terénu. Co možná zvládne zkušený od oka, je dobré si vždy ověřit. Inklinometr je šikovný doplněk na lyžařskou hůlku, ovšem existuje i aplikace do mobilu, která změří sklon svahu – buď gyroskopem, který chytré telefony mají zabudovaný, nebo jej odečte z vrstevnic mapy.

BLOUDÍME V MLZE Satelitní systém z oběžné dráhy pokrývá signálem téměř celou planetu, a proto je navigace pomocí GPS spolehlivou pomocnou metodou, která například při velmi špatné viditelnosti může zachraňovat životy. Podmínkou pro její používání je ale vhodný přístroj. Pro skialpinistu hraje roli jeho hmotnost a spolehlivost. Při krátkých túrách po značených cestách postačí nejsnazší varianta – GPS v mobilu a vhodná aplikace. Např. Mapy.cz má vyznačené zimní i skialpové trasy v ČR. Tato nejlevnější varianta má však svá ale: zejména fakt, že rychle vybíjí telefon, který je naší jedinou nadějí na přivolání pomoci. Navíc většina běžných telefonů není primárně určena k navigaci, kromě nepřesnosti se můžou také hůř ovládat v rukavicích nebo studenými prsty a displeje a baterie jsou citlivé na zimu.

GPS navigace – osvědčená outdoorová klasika

GPS na ruce – hit budoucnosti

Pokud si na hrudní pás batohu připnete GPS navigaci s nahranými gpx trasami a ještě před túrou se s ním naučíte pracovat, máte navigaci na úrovni horských vůdců. Přístroje, které jsou vyrobeny pro navigaci v drsných podmínkách, dokážou přesně vyhodnotit vaši polohu, s kvalitními nahranými mapami vám ukážou všechny terénní změny a body zájmu, většinou je lze ovládat i v rukavicích. Kvalitní navigace se dá pořídit od cca 5 000 Kč, s vyšší cenou roste výdrž baterie nebo rozsah funkcí – ty nejmodernější mají zabudovaný i modul pro vyslání nouzového satelitního signálu, který využijí dobrodruzi v nejodlehlejších částech Země.

Vývoj jde stále dopředu a procesory se zmenšují, takže se dnes GPS systémy běžně vejdou i do náramkových hodinek. Pokud si zvyknete na jejich ovládání, které je částečně napojené na mobilní aplikaci nebo počítač, budete mít navigaci zkomprimovanou do zhruba 80 gramů na zápěstí. Zdá se, že právě tyto přístroje jsou nyní trendem budoucnosti, a mnozí je preferují před samostatným GPS přístrojem.

Některé aplikace zjednoduší orientaci pomocí kompasu. Další ke sklonu svahu rovnou přikreslí podle aktuální lavinové předpovědi, zda má svah lavinově bezpečný sklon. Můžou tak být vhodným pomocníkem

MASTERS OF EXPLORATION

na túře, i když nikdy nenahradí lidské zkušenosti a rozhodnutí je vždy nakonec na člověku, resp. skupině.

Poznejte štíty kolem

Částečně i pro orientaci, ale také pro celkový přehled o terénu slouží aplikace typu peakfinder, která dokáže pojmenovat hory v okolí. Stačí foťákem v mobilu namířit na některý horský masiv a hned víte, na jaké vrcholy se díváte. Těmito informacemi uspokojíte nejen vlastní zvědavost, ale v očích kolegů stoupnete do pozice znalce, který se opravdu zajímá o pohoří, kam vyráží.

SKIALPUJ

#skialpuj!

RECENZE

TEXT: JAN KLOUČEK, SKIALPUJ.CZ FOTO: TOMÁŠ BINTER

Skialpová laboratoř na ruce

GARMIN FENIX 6X Nosí se na zápěstí, občas vydají zvuk a ukazují, kolik je hodin. Na první pohled hodinky. Při podrobnějším průzkumu sofistikované zařízení, u něhož je schopnost zobrazení času tím posledním, co vás zajímá. Moderní GPS sporttestery navigují lépe než mobil a kamarád dohromady. Měří vše od výše tepu po míru aklimatizace, a když jde do tuhého, najdou cestu zpět i zavolají pomoc. Ve vaší skialpové výbavě by neměly chybět.

hytré hodinky prošly za poslední roky zásadním vývojem. Dávno už nejde o zařízení užitečné jen profesionálním sportovcům, jimž ukazují tepovou frekvenci a hodnoty spojené se sportovním výkonem. Dnes lze na zápěstí nosit přístroj, který svými schopnostmi nahradí GPS navigaci a mapu, změří kvalitu spánku i nadmořskou výšku a ukáže předpověď počasí, čas západu slunce nebo obsah právě došlé SMSky. Nejprve se podívejme na to, o kterých zařízeních bude řeč. Pod termínem chytré hodinky jsou k dispozici jak trendy přístroje Apple, Samsung a další, tak sportovně orientované zařízení Garmin, Suunto a podobné. Ty v první skupině jsou určeny městsko-oblekovým uživatelům. V graficky atraktivním prostředí kladou důraz na smart funkce: notifikace, kalendáře, zprávy, telefonování atp. Druhé, pro nás klíčové, cílí na sportovce a outdoorové nadšence. I když zařízení z obou skupin se funkcemi stále více přibližují, rozdíly jsou pořád zásadní: ať už ve výdrži baterie, jednoduchosti ovládání i formě výstupu a synchronizaci dat. Pokud přemýšlíte o zařízení, které zpříjemní skialpové výlety, jednoznačně

106

volte přístroje z druhé skupiny. My pro recenzi vybíráme nekorunovaného krále této kategorie: Garmin Fenix 6X.

Neuvěříte, co vše jde měřit Fenixy jsou jedny z největších, nejtěžších a nejvybavenějších hodinek na trhu. Jen vyjmenovat všechny funkce by zabralo většinu místa vyhrazeného tomuto textu, nehledě na to, že ani po několika letech zkušeností všechny neznáme. My se na ně podíváme čistě z pohledu skialpinisty: kterak dokáží pomoc s plánováním, průběhem a záznamem skialpové túry nebo se zlepšením sportovního výkonu. Výlet s Garminy začíná pár hodin před začátkem túry. Sednete k počítači nebo mobilnímu telefonu a výlet naplánujete. Exportovaný GPX soubor nahrajete přes Garmin Connect (rozhraní, které zobrazuje všechna vaše data z přístrojů Garmin) a můžete vyrazit. Takto připravené hodinky vás provedou jako navigace v automobilu, ukáží polohu na mapě i ve výškovém profilu a dopočítají předpokládaný čas v cíli. Základem všech sporttesterů Garmin jsou takzvané obrazovky. Představit si je můžete

Nový hrudní pás Garmin HRM PRO měří i zcela specifické parametry jako zatížení pravé a levé nohy při běhu a podobné

jako několik nezávislých ciferníků klasických hodinek, z nichž každý zobrazuje něco jiného. Přístroj během výletu sleduje polohu, monitoruje srdeční tep, měří saturaci kyslíku a z těchto údajů počítá desítky hodnot souvisejících s vaším pohybem, trasou a fyzickým stavem. V závislosti na nastavení (a nastavit jde opravdu vše) si jako výchozí zobrazení určíte třeba

obrazovku ukazující tucet údajů od průměrné rychlosti a nadmořské výšky po počet nastoupaných metrů, spotřeby kalorií, náročnosti výletu pro váš organismus i čas západu slunce. Druhá obrazovka ukáže výškový profil. Jednotlivá stoupání jsou zobrazena jedno za druhým, přičemž v aktuálním výšlapu vidíte počet již ukrojených a počet zbývajících metrů. Mapa na

Sporttester až v první řadě

Počítačové rozhraní přehledně zobrazí až neuvěřitelný soubor parametrů

Přestože Garminy jsou ve svých nejnovějších verzích hodinky, které stejně dobře poslouží manažerovi jako čistokrevné smart-watch, skialpinistovi, golfistovi nebo jachtaři ke zpříjemnění jejich aktivity, stále jde o sporttester. Jejich stěžejní funkcí je monitorovat sportovní výkon a pomoci k jeho zlepšení. Proto spolupracují s celou řadou příslušenství od měřičů výkonu pro cyklisty (wattmeter) po hrudní pásy pro běžce, bruslaře i lyžaře. Díky nim můžete získat celou řadu dalších dat od přesnějšího odečtu tepové frekvence, vertikálního pohybu během aktivity, poměru zátěže pravé a levé nohy nebo výkonu při běhu na lyžích (funkce nejnovějšího hrudního pásu HRM PRO). Jakmile do světa chytrých hodinek nakouknete, budete lapeni. Ale: pokud jste techničtí nadšenci, máte rádi pohyb či chcete vymáčknout o fous víc ze skialpové túry, nebudete litovat.

Stačí vyzkoušet a jste v tom! Přiznám se, ke sporttesterům jsem byl dlouho skeptický. Vycházelo to z mé historické zkušenosti s nimi, která nebyla valná. Měřené údaje se mně nezdály relevantní. Dostat nějaká data z nich a dovnitř byla záležitost mnoha desítek minut. O automatické synchronizaci nebo nějaké užitečné funkci pro hobíka, který se nevěnuje sportu závodně, prakticky nemohla být řeč. Najednou se ale tyhle přístroje začaly stále častěji objevovat na zápěstích mých skialpových přátel a já chtě nechtě zbystřil. Občas mě poňoukl i 3D záznam některého z výletů, který působil přehledně, realisticky a vytvářel úplně jiný pohled na cestu i projitou oblast. Zhruba před třemi lety jsem neodolal. To jsem netušil, co vše dokáží. Začínal jsem s modelem Garmin Forerunner 735, který po čase vystřídaly nejnovější Fenix 6X. Postřehy v tomto textu

vychází z několika let zkušeností a mnoha desítek skialpových putování. Přiznám se, dnes hodinky patří k nedílné součásti mé skialpové výbavy. Pokud jdu některou z cest poprvé, prakticky vždy mám trasu ve sporttesteru připravenou a i v případě známých cest si uložím alespoň záznam cesty. Jsem stoprocentně přesvědčen, že mimo zábavy a (to přiznávám nerad) jakési „závislosti” na datech z mého sportovního výkonu mají i nezanedbatelný bezpečnostní přínos. Kolikrát mě v mlze a sněžení dostaly zpět mnohem rychleji, než bych to dokázal bez nich.

další obrazovce prozradí polohu, cestu, kterou jste prošli, cestu zbývající i vše ostatní, co byste od mapy čekali: vrstevnice, cesty, lesy, vrcholy, horské boudy. K většině se můžete nechat navigovat, zjistit, jak jsou od vás daleko a jak dlouho k nim půjdete.

Dostaňte z výletu víc Říkáte si, že všechny tyto informace jsou sice pěkné, ale že se bez nich dokážete obejít? Dokážete. Jenže: vědět, kolik kilometrů, výškových metrů a čas, za jaký jste je zdolali, je jednak zajímavé, ale hlavně – mnoho informací užijete ve chvíli, kdy se výlet zkomplikuje. Mlha, husté sněžení a vy uprostřed cesty na hřebenu s viditelností několika metrů? Na zápěstí vidíte kudy dál. Můžete se nechat navigovat zpět po trase výstupu nebo zjistit, že už jste došli do místa, ze kterého lze bezpečně sjet na cestu pod vámi. Nebo třeba stoupáte a vidíte ideální lesní průsek, kterým půjde bezpečně sjet dolů. Uložíte si polohu a z vrcholu se k němu necháte navigovat. Slabším místem nebo častou otázkou v souvislosti s chytrými hodinkami je výdrž baterií. Víme dobře, jak náročné jsou navigační aplikace pro mobilní telefon. Představa, že podobné funkce nabízí hodinky o hmotnosti pár desítek gramů, vyvolává oprávněné pochybnosti. Ostatně u smart-watch z první zmíněné skupiny (Apple, Samsung) je to stále téma a například Garmin Fenix 3 (rok 2015) vydržely na nabití zhruba jednu celodenní túru. Nové Fenix 6X vám ale v pohotovostním režimu i se zapnutým měřením saturace kyslíku v krvi vydrží dní deset. Zapnete-li GPS, určitě zvládnete víkend plný skialpinismu, spíš víc. Jediným parametrem, který vás na Fenixech může překvapit, je hmotnost a velikost: 51 milimetrů a 93 gramů zabere na ruce kus místa. Zvyknete si rychle, ale pokud by to pro vás byl nepřekonatelný problém, jsou k dispozici i menší modely (Fenix 6S a 6).

107

SKIALPUJ

#skialpuj!

TEXT: JAN KLOUČEK

JAK NA POČASÍ? Nebe přeje připraveným

ůstat v horách odříznutý mlhou nebo sněžením je problém, kterému se dá předejít. Sledujte předpovědi počasí pro danou lokalitu, a pokud to lze, vždy se poraďte s místními. Chatař dokáže předvídat počasí v konkrétním údolí mnohdy lépe než předpovědní model. Je to hra s pravděpodobností. Počasí bude mít vždy navrch. Pokud ale víme, kde hledat, porovnáme různé modely a připravíme si scénáře pro různé příležitosti, můžeme s přírodou sehrát alespoň vyrovnaný poločas. Je dobré si vyjasnit, co v předpovědi hledáte. Prakticky každý údaj je v něčem podstatný: možná ale jinak, než by vás na první pohled napadlo. To, zda bude svítit slunce, nebo ne, nezjišťujete jen za účelem výběru opalovacího krému, ale i proto, abyste posoudili stabilitu svahů s ohledem na teplotu vzduchu, jejich orientaci a denní dobu. Hodně důležitým a přehlíženým parametrem je vítr. Tomu máme tendenci v předpovědích nevěnovat pozornost. Je ale rozdíl, pokud na hřebenu fouká 15, nebo 90 km/hod. Nehledě na to, že vítr má vliv i na sněhovou stabilitu svahu (i když v tomto případě většinou až následnou). Věnujte pozornost pohybu oblačnosti, jejímu směru a rychlosti. Pokud se má počasí kazit ve dvě odpoledne, počítejte, že se tak stane už v jedenáct a přivstaňte si. Zjistěte, kdy zapadá slunce a jaké bylo počasí před pár dny i týdny. Pozorujte a buďte vnímaví. Všechny poznatky zúročíte, když ne hned, tak časem v podobě zkušeností.

pro dané území. Není výjimkou, že hodnoty jsou předpovídané na týden i více dopředu. Jejich problém tkví v tom, že zobrazují jen jednu, zpravidla nejpravděpodobnější variantu počasí jednoho konkrétního předpovědního modelu – počasí se ale může vyvinout trochu, nebo i úplně jinak. Typickým příkladem jsou předpovědi na zpravodajských serverech nebo v defaultních aplikacích mobilních telefonů. Ty vám mohou pomoci v případě, že jedete v červenci na dovolenou do Chorvatska – kde jednak bude většinou hezky a pak je to úplně jedno. Když se potřebujete rozho-

dovat, zda vyrazíte do hor, musíte na to jinak. Pracujte s numerickými modely. Jsou základním kamenem všech předpovědí, které běžně znáte. Populární servery je ale průměrují a vybírají z nich jednu variantu. Pokud se výpočty shodují, funguje to výborně. Problém je, když se odhad rozchází. Pro co možná nejjistější předpověď je dobré sledovat zdroje, z nichž výsledné zjednodušení vychází. V té chvíli můžete pracovat s pravděpodobností. Každý model sestavuje předpověď z trochu jiných dat, jiným způsobem a pro jinak velké území.

DOPORUČENÉ PŘEDPOVĚDNÍ SLUŽBY A SERVERY

Počasí na SNOW.cz Na portálu SNOW.cz se zorientujete podle lyžařských středisek a k dispozici budete mít několik modelů k porovnání včetně speciálních vysokohorských předpovědí.

Obrázková předpověď. K moři dobrá

Předpověď počasí dnes najdete doslova všude, o to více ale záleží na tom, z jakého zdroje pochází, ať už z hlediska spolehlivosti, tak požadovaných údajů. Měla by nás zajímat nadmořská výška, pro kterou je sestavena, nebo údaje o novém sněhu či hranici sněžení. Vyplatí se také porovnat předpovědi z více zdrojů. Nejzrádnější jsou předpovědi čtenářsky nejsrozumitelnější, tedy ty, které pro vybrané místo malují sluníčka a obláčky spolu s teplotami. Vytvářejí často mylný dojem, že jsou pečlivě zpracované právě

108

Aladin Chmi.cz Podrobnou předpověď pro území České republiky počítá numerický model Aladin, a to na 54 hodin. Na jeho výpočtech se podílí Český hydrometeorologický ústav. Přehledným výstupem ALADINa jsou meteogramy pro teplotu, tlak, srážky a rychlost větru.

FOTO: ANDREAS VIGL / SCOTT

Windy.com Meteoblue.com Velmi dobrou předpověď včetně přehledu až 17 modelů s výhledem na sedm dní nabízí server Meteoblue. Nabízí vzájemné porovnání modelů v grafech i ikonách, takže hned vidíte, jestli a jak se liší. Přepněte na sekci Forecast > Multimodel nebo si nainstalujte aplikaci.

S modely (a mnohým dalším) pracuje rovněž služba zakladatele Seznamu Iva Lukačoviče. Původně šlo o předpověď počasí se zaměřením na vítr, oblíbenou zejména piloty a surfaři. Dnes ale výborně poslouží i lyžařům. Porovnávat můžete pětici modelů.

109

SKIALPUJ

#skialpuj!

TEXT: LUKÁŠ VAVRDA

Co nesmí chybět

Záleží na délce túry?

V BATOHU NA TÚŘE V MUST:

Před lety jsem vytáhl na túru kamaráda a ten si stěžoval, že má těžký batoh. Po odhození několika bochníků chleba a konzerv to ale najednou šlo. Co tedy do batohu na túru patří a jak se dostat na přijatelnou hmotnost?

elmi málo. Rozdíl je mezi jednodenní a vícedenní túrou, a to většinou v jedné náhradní sadě suchého prádla. Jinak se obsah batohu liší jen množstvím jídla. Nezbytné věci můžete totiž potřebovat i na jednodenní túře ve zdánlivě skvělém počasí – když vystoupáte tisíc metrů do výšky, může být zima a foukat silný vítr. Kdykoliv může přijít nečekaný problém s vybavením nebo zdravím. A v nejhorším se dá v horách i zabloudit.

CO V BATOHU MUSÍ BÝT VŽDY, KDYŽ JDU NA TÚRU MIMO UPRAVENÝ TERÉN Lavinová sada – lopata, sonda a vyhledávač (vyhledávač ne v batohu, ale na těle!)

Malá lékárnička – osobní léky, set pro ošetření drobných ran a krvácení Pásy, mřížka či fólie na pásy (pokud je již máte nalepené na lyžích) Pití, ideálně teplý iontový nápoj v termosce nebo kombinace čaj + ionťák

Mapa oblasti, osobní doklady (pojištění), hotovost, to vše ve vodotěsném pouzdru

Plně nabitý mobil s uloženými čísly na záchranáře, staženými vhodnými aplikacemi Jídlo – energetické tyčinky, podle délky túry i svačina (např. obložený chléb)

Rychlá energie – hroznový cukr, energetický gel

Kapesní nůž / mininářadí

Teplá sada oblečení na vrchol – převlečné rukavice, péřová vesta nebo bunda, čepice 110

Opalovací krém s vysokým UV faktorem

Skialpinistická přilba a lyžařské brýle pro sjezd

Sluneční brýle s ochranou stupně 3 nebo 4

GUIDE:

MAY:

CO NA NÁROČNĚJŠÍ TÚRU, CO BĚŽNÝ VÝLET USNADNÍ A POMŮŽE PŘEKONAT NEČEKANÉ SITUACE

CO BY MĚL MÍT NEJZKUŠENĚJŠÍ ZE SKUPINY, ABY MOHL POMOCI OSTATNÍM

GPS navigace s aktuální mapou a .gpx trasou

Náhradní rukavice

Nabitá čelovka

Náhradní sluneční brýle

Oblečení do deště a sněžení – lehká převlečná nepromokavá bunda a kalhoty

Vybavená lékárna s ohledem na velikost skupiny a zdravotní stav jednotlivců

Náhradní pás, lepidlo, sada na opravu pásů, multifunkční nářadí, pevná lepicí páska

Průvodce po oblasti s informacemi o otevřených chatách a možnostech úniku z túry

Náhradní ponožky, rukavice

Buzola, výškoměr, multifunkční hodinky

Stoupací železa neboli „haršajzny“

Lano a horolezecké vybavení pro překonání náročnějšího sedla nebo vrcholu, pro pohyb na ledovci

Fotoaparát, sportovní kamera Žďárského bivakovací vak Powerbanka kompatibilní s mobilem, navigací, čelovkou, hodinkami… Mačky a cepín pro výstup na vrchol náročnějším terénem Sedací úvazek, smyčky, karabiny a šrouby do ledu při pohybu po ledovci

HAGLÖFS L.I.M 35

DEUTER FREERIDER 30

inzerce

Batoh Freerider 30 přizpůsobený pro skialp a freeride. Snadný přístup do útrob ruksaku vám nabídne velkorysé rozepínání ze zad. Polstrovaná záda kolem páteře, v oblasti lopatek a beder jsou podpořena U výztuhou. Kapsa na lavinovou výbavu, poutka na lyže, hole, cepín a lano jsou nezbytnou součástí. Držáky pro snowboard a sněžnice se dají schovat, aby nepřekážely.

www.hudy.cz

Tento batoh o objemu 35 l vás překvapí svou neuvěřitelnou hmotností jen 980 g – ale nenechte se tím oklamat! Žádná z praktických vlastností trekového batohu ani jiná vychytávka nebyla vynechána na úkor ponechání minimální hmotnosti. Odvětrací systém se speciálně navrženým panelem v zádové části poskytuje nezbytnou ventilaci, kdykoliv si dáte batoh na záda a vyrazíte! Skvěle sedí na zádech, neomezuje v pohybu a přitom poskytuje dostatečný prostor na sbalení všech nutností. V nabídce také batoh o objemu 25 l.

3 790 Kč

www.vavrys.cz

3 490 Kč

LOWE ALPINE REVOLT Disponuje vším, co v zimní bezbřehosti potřebujete. A zádový vstup se stává hlavní devízou skialpového batohu Revolt. Díky této šikovnosti máte celý obsah hlavní komory na očích a po suchých rukavicích či termosce s čajem chňapnete bez dlouhého přehrabování v jeho nitru. Na zádový panel se nelepí sníh a přilbu upnete do integrované síťky na čele.

www.horolidi.cz/revolt/

3 290 Kč 111

SKIALPUJ

#skialpuj!

VÝZBROJ A VÝSTROJ

JAK VYBRAT SKIALPINISTICKÉ VÁZÁNÍ SNOW.cz/clanek/5674 ˇ SKIALPINISTICKÉ LYZE SNOW.cz/clanek/5671

NA MŮJ PRVNÍ SKIALP aneb informační křižovatka

SKIALPINISTICKÉ BOTY SNOW.cz/clanek/5675 ˇ SKIALPINISTICKOU PRILBU SNOW.cz/clanek/5705

inzerce

Pokud víte, že do toho jdete, a chcete si výbavu rovnou pořídit, poctivě předtím čerpejte informace. I na skialpovém trhu jsou už produkty s různými specifiky, ekonomické i prémiové, moderní i konzervativní, ultrarychlé nebo rekreační… Základní orientace v tématu je podmínku pro to, abyste při nákupu nepřešlápli.

FISCHER TRAVERS CS

fischer-shop.cz

112

FISCHER MY TRAVERS GR

Lehké skialpové boty s jedinečným rozsahem kloubu až 80°. Zachovávají maximální volnost pohybu při chůzi a jsou dostatečně tuhé pro sjezd. Boa systém s lankem zajišťuje perfektní, rovnoměrné dotažení boty. Spodní část boty je propojena s karbonovou stélkou integrovanou v podrážce. Neoprenová manžeta chrání proti zapadnutí sněhu dovnitř. Hmotnost: 980 g/26,5 Šířka: 100 mm

16 490 Kč

LA SPORTIVA SOLAR

Dámské skialpové boty z Grilamidu s jedinečným rozsahem kloubu až 80°. Zachovávají maximální volnost pohybu při chůzi a jsou dostatečně tuhé pro sjezd. Boa systém s lankem zajišťuje perfektní, rovnoměrné dotažení boty. Neoprenová manžeta chrání proti zapadnutí sněhu dovnitř. Hmotnost: 1 080 g/26,5 Šířka: 100 mm

fischer-shop.cz

STOUPACÍ PÁSY SNOW.cz/clanek/5673

13 890 Kč

Lehký, ale pevný grilamidový skelet nabízí rozsah v kotníku až 68°. O fixaci se postarají 2 přezky, spodní Spider lze nastavit na dvě polohy. Horní přezka je spojená s širokým Velcro páskem na suchý zip pro jemnou aretaci. Při přepínání mezi chůzí a sjezdem stačí zacvaknout háček SwingLock. Důmyslná konstrukce podrážky s inzerty vás nebude limitovat při výběru vázání.

www.hudy.cz

13 790 Kč

Nový přírůstek do Transalp rodiny! S univerzální šířkou 86 mm pod botou, tužší, karbonovou diagonální sítí jako výztuží a tradičním sendvičovým jádrem z paulovnie. K tomu Titanal 0,5 mm v oblasti pod vázáním a středně dlouhý rádius. Celkově lyže, které se osvědčí při rychlém stoupání, v prudkém sjezdu i při nedělní zdravotní vycházce. Sidecut: 123–86–107 Rádius: 18 m/176 cm Hmotnost: 1 150 g/176 cm

TEST

inzerce

FOTO: MAFIA (C)

FISCHER TRANSALP 86 CARBON

´ VÁZÁNÍ TEST SKIALPINISTICKYCH SNOW.cz/test/45 ´ LYZIˇ´ TEST SKIALPOVYCH SNOW.cz/test/48

K2 WAYBACK 88 Legendární pánské skitouringové lyže. Výborně zvládají jak vícedenní přechody, tak rychlé výpady za prašanem – to vše díky kombinaci nízké hmotnosti, stabilní konstrukce a prověřené geometrie s All Terain rockerem. Jádro z lehké paulovnie je vyztuženo karbonovým opletem po celé délce a titanalovou Ti SpYne výztuhou ve středu lyže. 121–88–109, 1 270 g/20 m@174 cm. Délky: 160, 167, 174, 181 cm.

´ BOT TEST SKIALPOVYCH SNOW.cz/test/49 TEST BOT NA FREERIDE SNOW.cz/test/51

yže a boty na skialp, aby řádně fungovaly, musí oproti těm sjezdovým vykazovat určité specifické vlastnosti navíc.

Co na první skialp? Lyže na první skialp – by měly být univerzální a hodit se na všechny pomyslné typy túr. Optimální kompromis mezi hmotností a jízdními vlastnostmi jsou na trhu nejrozšířenější turistické lyže v šířkách kolem 75 až 80 mm. Obecně platí, že čím jsou lehčí, tím více budou zaostávat v jízdních vlastnostech, což ale neznamená, že se na nich bude sjíždět

14 990 Kč

fischer-shop.cz

špatně. Jen od nich nečekejte výkon jako u sjezdovek s titanalem. Délku lyže volíme podle vzorce výška minus 10 cm. Boty na první skialp by měly být v první řadě pohodlné. Nemusí být tak těsné jako boty na sjezdovky, primárním požadavkem je, abyste v nich mohli pohodlně chodit. Vybírejte mezi modely turistických řad s ohledem na to, jestli preferujete výstup – pak volte lehčí a měkčí boty –, nebo sjezd – pak volte pevnější vícepřezkové boty. Zároveň pozor na kompatibilitu boty s vázáním! (ps)

14 849 Kč

www.kadvojkashop.cz

K2 TALKBACK 88 Nejpopulárnější dámské skitouringové lyže v nabídce K2. Skvělé univerzálky, které si vás získají nízkou hmotností, skvělou ovladatelností a snadnou předvídatelností. Jádro z lehké paulovnie je vyztuženo karbonovým opletem po celé délce a titanalovou Ti SpYne výztuhou ve středu lyže. All Terrain Rocker. 121–88–109, 1 154 g/16 m@160 cm. Délky: 153, 160, 167 cm.

14 849 Kč

www.kadvojkashop.cz

PLUM SKIALPOVÉ VÁZÁNÍ PIKA

ARMADA TRACER TOUR

Skialpové turistické vázání s rotační patou vám nabídne tři polohy stoupání. Díky ideální pozici pinů si můžete doslova vychutnat jednoduché našlápnutí. Patu lze šoupat v rozmezí 3 velikostí (20 mm) a pro vyšší bezpečnost si můžete vázání osadit brzdou.

Tracer a jejich sesterské lyže Trace americké firmy Armada Skis vozí volným terénem nahoru i dolů již hromadu spokojených lyžařů. V nabídce však dosud chybělo čistokrevné stoupací vázání. Tracer Tour je se svými 780 gramy párové váhy i s brzdami tím pravým. Našlápnutí usnadňuje speciální vodítko. Opěrku pod patou lze podle různé prudkosti stoupání nastavit do tří poloh.

12 990 Kč www.hudy.cz

11 490 Kč

armadaskis.com

NITRO FOLDABLE POLES

Skládací hůlky od firmy Nitro jsou primárně určené pro splitoboardisty. Hliníkové hůlky, které jsou rozděleny na čtyři části, mají v rozloženém stavu délku 40 cm. Vejdou se tak do jakéhokoliv batohu. Hůlky jsou roztažitelné až na 135 cm. Pár jich váží 600 gramů. Prodloužené pěnové rukojeti stejně jako širší košíčky jsou samozřejmostí.

1 990 Kč

nitro.cz

113

SKIALPUJ

#skialpuj!

TEXT: LUKÁŠ VAVRDA

CO NA TĚLO

aneb jaké oblečení na skialpy? U skialpu – kde se významně střídají vnější podmínky i intenzita a typ pohybu – platí o to víc, že nejvýhodnější je systém vrstev, známý jako systém cibule. Tlustou lyžařskou bundu nahrazuje několik tenkých, funkčních vrstev, které lze libovolně kombinovat, ubírat nebo přidávat. Cílem je se během výstupu příliš nezpotit (mokré i funkční oblečení studí) a při pauzách a sjezdu neprochladnout.

inzerce

enší pozornost můžeme věnovat nohám, při nízkých teplotách lze pod kalhoty použít ¾ spodní kalhoty třeba z funkčního materiálu, které budou navazovat z jedné strany na tenké podkolenky a z druhé na triko s dlouhým rukávem. Tuto spodní vrstvu budeme mít na těle po celou dobu. Materiál

volte podle předpokládané intenzity pohybu, pro závody (kde se pořádně zapotíte) něco, co významně odvádí pot, pro přechody hor v nižší intenzitě merino, které můžete oblékat mnoho dní po sobě. Na spodní prádlo přijdou tenké softshellové kalhoty a bunda. Pokud to nestačí, pod bundu přidáme tenkou spor-

HAGLÖFS L.I.M MID ROUNDNECK

MONS ROYALE NEVE INSULATION HOOD

Dáváte přednost univerzálním kouskům? Tak právě pro vás je určen tento model, který využijete jako tenkou druhou vrstvu nebo klidně jako první vrstvu přímo na tělo. Materiál je pružný a příjemný na omak, proužkovaná struktura nabízí skvělý odvod přebytečného tepla.

Zahřeje a neváží téměř nic, tak popisují skialpinisté a splitboardeři vlastnosti nejlepšího parťáka na výlety. A přesně taková je i bunda Neve novozélandských merino mágů Mons Royale. Při cestě nahoru může odpočívat zabalená/ zmuchlaná v batohu, kde zabírá minimum prostoru. Na vrcholu pak po obléknutí začne okamžitě hřát. A pak už jen stále nahoru a dolů. Vyrábí se i jako vesta.

www.vavrys.cz

/clanek/6102

JAK VYBRAT ´ LAVINOVOU VYBAVU SNOW.cz/clanek/6094 LAVINOVY´ BATOH SNOW.cz/clanek/5736

monsroyale.com

RAB KHROMA KINETIC

SENSOR MERINO EXTREME

SIR JOSEPH VERTIN SKIRT II

Dlouholetá zkušenost firmy RAB s vývojem špičkového horolezeckého vybavení se spojila s moderním lyžařským designem. Bundu KHROMA KINETIC si zamilujete jak při jednodenních výpadech do českých hor, tak při dobrodružstvích v Alpách. Materiál Proflex je extrémně prodyšný a odolný, zároveň je pružný a příjemný na tělo. Šlapání do kopce vás nebude stát litry potu, při sjezdu vás bunda KHROMA KINETIC ochrání před nepřízní horských živlů. Navíc je v atraktivních barvách a může tvořit vyladěný komplet s kalhotami KHROMA KINETIC.

Velmi hřejivá funkční vesta z exkluzivního materiálu Merino Extreme. Tento žebrový úplet vysoké gramáže je vyrobený z čisté vlny merino. 100% přírodní vlákno vyniká svými skvělými tepelně izolačními vlastnostmi a také vysokou antibakteriální schopností, což oceníte nejen při skialpech. Testováno držitelem Koruny Himálaje Radkem Jarošem! Vyrobeno v České republice.

Zateplená sukně technického střihu s izolací ze 100% ovčí vlny ALPIN WOOL 3000. Na skialp, běžky, sjezdovky, běh i všední den pro sportovně založené ženy. Svrchní větruodolný materiál s voděodolnou DWR úpravou 1 000 mm H2O pro každé počasí, pružné boční panely pro volnost pohybu. Celorozepínací oboustranný YKK zip a poutka pro uchycení pásku. Ideální pro sportovní výkon i volné tempo. Velikost: S, M, L, XL

www.nalehko.com

114

1 590 Kč 5 790 Kč

tovní mikinu, hodí se speciálně zateplená skialpinistická vesta, která izoluje vpředu, ale v zadní části efektivně větrá. Teplou vestu nebo bundu pak vytahujeme při čekání, pobytu na větrném vrcholu nebo sjezdu. Při delších túrách a přechodech (jinak skialpujeme při pěkném počasí) nesmí chybět nepromokavá vrstva, jež ochrání proti vodě a větru. Sucho je základním předpokladem tepelného komfortu! Nejvíce tepla uniká hlavou, tenká čelenka a/nebo čepice, která se vejde pod přilbu, jsou minimálně stejně potřebné jako jedny tenké a jedny převlečné teplé rukavice. Nebojte se experimentovat. Zkoušejte, jaké oblečení vám vyhovuje a v kolika vrstvách. Nenoste nic zbytečně navíc, ale buďte připraveni na prudké změny počasí. Na trhu je spousta speciálně konstruovaného oblečení pro skialpinisty, takže se před nákupem rozhlédněte – určitě si vyberete plně funkční a přitom vkusné oblečení, které užijete nejen na skialpy.

7 980 Kč

1 995 Kč

the Baselayer Company

www.sensor.cz

www.sirjoseph.cz

2 690 Kč

ODVAHA STOUPAT VLASTNÍ CESTOU NAVŠTIVTE HUDY SKIALPOVÉ SPECIÁLKY

Praha - Havlíčkova Jablonec nad Nisou Liberec Špindlerův Mlýn Vrchlabí Pec pod Sněžkou Plzeň Hradec Králové České Budějovice Brno - Veveří Havířov

SKIALPUJ

ADVERTORIAL

Skitouring představuje svobodu, volnost v objevování přírody a skvěle strávený čas se stejně smýšlejícími přáteli. Za poslední dvě dekády se vyvinul z disciplíny stojící na okraji zájmu v jeden z nejprogresivnějších zimních sportů. Pokud bychom měli jmenovat jednu značku, která je pod současnou popularitou skitouringu podepsána nejvýrazněji, bude to Dynafit.

dhaduje se, že skitouringu se na světě věnuje už na pět milionů lyžařů. Z toho dva miliony v Evropě a víc než jeden a půl milionu žen. Ti všichni vědí, že klíčem k dokonalému zážitku chůze a sjezdu mimo vytyčené sjezdovky je správné vybavení. Několik desetiletí trvající úspěšné tažení Dynafitu na poli skitouringu přesně odráží jeho heslo „by athletes for athletes“. Produktoví specialisté i vývojáři Dynafitu tráví každou možnou chvíli vysoko v horách, kde vymýšlejí, testují a stále inovují všechny části kolekce: od bot po lyže, od oblečení po doplňky.

Lyže Blacklight 74 a 80

Značka, DYNAFIT která stvořila skitouring

S ven Se

i Se

k ts S

Seven Summits Set: Jen rozbalíte a můžete šlapat

Pro nejpočetnější skupinu skialpinistů (TOUR) – tedy těch, již se nechystají pokořovat závodní rekordy (RACE) ani brázdit Aljašku (FREE), připravil Dynafit pro letošní sezónu jedno velké překvapení: návrat legendárního modelu Seven Summits. Jedna z nejoblíbenějších lyží historie firmy je nyní k dispozici v podobě revolučních setů: lyží s již namontovaným vázáním a připravenými pásy. Stačí vyndat z krabice, položit na sníh a vyrazit. Dynafit přichází s tímto konceptem, který je běžný v běžeckém i sjezdovém lyžování, jako první na světě a výrazně s tím

Pánská a dámská verze bot Seven Summits

zjednodušuje celý výběr a nákup vybavení. Už není potřeba složitě přemýšlet, které lyže kompletovat se kterým vázáním, aby vše perfektně fungovalo. Set je vyzkoušen a dokonale připraven. Navíc je k dispozici i v juniorském provedení, takže stejně jednoduchý může být nákup i pro vaše děti. Spolu s návratem celodřevěné lyže Seven Summits představil Dynafit i stejnojmenné obutí, barevně i funkčně sladěné s lyžemi a vázáním. Ani tím novinky nekončí. Vedle kompletu je k dispozici ještě nová kolekci lyží. Modely z řady Blacklight jsou k dostání v šířkách 74, 80 a 88. Svou hmotností i skvělými jízdními vlastnostmi představují ideální volbu pro všechny vyznavače klasického skialpinismu i moderního speedtouringu.

Kde koupit Dynafit? Skialpovou kolekci Dynafitu můžete pořídit ve třech desítkách prodejen v Česku a na Slovensku, stejně jako na oficiálním webu dynafit.com. Společnost si zakládá na výběru svých partnerů. Vždy jde o obchody se špičkovým zákaznickým servisem a zkušeným personálem. Jednoduše jde říct, že kde mají Dynafit, tam skialpu rozumí. Doporučení prodejci:

ROCK POINT

Praha Letňany, Brno, Plzeň, Olomouc a Ostrava Širokou kolekci Dynafitu včetně možnosti zapůjčení testovacích párů najdete na pobočkách sítě Rock Point. Vybírejte obchody označené jako Skialpová centra (momentálně: Praha Letňany, Brno, Plzeň, Olomouc a Ostrava), v nichž najdete odborně proškolený personál, který ochotně poradí a vybere optimální vybavení. Co víc, můžete si být jisti, že jejich doporučení budou podložena bohatými zkušenostmi z terénu.

rockpoint.cz

116

SACHASPORT

Ostrava Takzvaně na jistotu si pro Dynafit můžete jít do ostravské prodejny Sachasport. V této části Česka je prodejna Jiřího Sachy vyhlášenou adresou, kde rozhodně budete spokojeni a neodejdete s prázdnou. Samozřejmostí je možnost půjčení testovacích setů. Seznámit se s týmem speciálky můžete i na každoročním podvečerním skitouringovém hobby závodě Sachasport Skialp Sprint v Bílé.

sachasport.cz

KOLOSHOP

Praha, Teplice Přesto, že se to dle názvu nemusí zdát samozřejmé, širokou nabídku Dynafitu a skialpinismu holdující personál s jistotou potkáte v obou pobočkách Koloshopu: v Teplicích a v Praze. Obě prodejny nabízí půjčovnu a servis, v obou je k dispozici široká nabídka lyží, bot a vázání, ale i oblečení, stejně jako dalších doplňků. Prostě skialpová speciálka jménem Koloshop.

koloshop.cz

SKIALPUJ

RECENZE

DALBELLO QUANTUM ASOLO FACTORY

REVOLUCE? V rámci redakční snahy mapovat vše nové a zásadní na lyžařském trhu jsme se tentokrát zaměřili na jednu ze skialpových novinek roku – boty Dalbello Quantum, které byly představeny a oceněny na posledním veletrhu ISPO.

albello je tradičním výrobcem sjezdových bot včetně těch uzpůsobených na stoupání, ale čistokrevná skialpová bota mu v nabídce doposud chyběla. Až díky třem modelům Quantum se italská firma – možná v tu nejvhodnější dobu – posunula i na bujně sílící trh skitouringu. A to produktem, který rozhodně zaslouží zvýšenou pozornost.

118

Unikátní konstrukce Bonded shell

Vysněná meta všech výrobců lyžařských bot je mít botu nekompromisní pro sjezd – tedy s vysokým indexem flexe, laterálně tuhou a bez deformací při tlaku –, ale zároveň vhodnou pro chůzi – lehkou, s vysokým úhlem pohybu komínu, bezpečnou a pohodlnou. Tentýž cíl si dala i řada Quantum. Prostředky, kterými jej chce dosáhnout, jsou překvapivě inovativní a shrnuje je pojem Bonded shell. Zatímco doposud se spodní skelet skialpových bot vyráběl vstřikováním plastu do jediné formy, což nese jistá technologická omezení, Dalbello pro něj udělalo formy dvě. Zvlášť se „odlije“ levá i pravá strana pomyslné boty, takže máte dva díly, které vypadají, jako byste spodní skelet podélně rozřízli. Tyto dva díly se pak speciální technologií spojí v jeden (odtud to bonded – slepený). Výhody této technologie dokáže pochopit i laik: menší plastový díl dokáže být přesnější, a tedy optimálně dimenzovaný. Skutečně už na první pohled je bota neobvykle štíhlá a připomíná spíše pohorku než lyžák. Roli hraje i použitá směs plastu, pro dva vyšší modely Quantum se používá polyamid s nasekanými karbonovými vlákny sloužícími jako pojivo (obdobně jako dráty či vlákna v betonu), u třetího modelu nahrazují karbon vlákna skelná. Nártní část skeletu pak stahuje boa systém.

TEXT: PETR SOCHA

Komín Dual Link Cuff

Komín tvoří dva odlehčené díly, takže spíše než tradiční komíny vypadá na první pohled jako výztuha snowboardové boty. I jeho řešení je unikátní, stahuje se jednoduše jediným lankem, které před túrou nastavíte, abyste posléze používali k ovládání boty čistě zadní mechanismus ski/walk systému.

Jak funguje v praxi?

Technologií ale běhá po světě nespočet, zásadní je, jak bota funguje v praxi. K testu jsme získali hned nejvyšší model, Quantum Asolo Factory, a to ve velikosti 265. Na váze se nám zobrazilo 982 g (včetně boot boardu a vložky, deklarovaných je 950 g) a poté, co jsem v obavách z opticky štíhlého skeletu vsunul nohy do nitra lehoučké boty, jsem s překvapením zjistil, že vše sedí a nikde nic netlačí! U mě jev ne úplně obvyklý, ale hlavně výborný základ pro reálný test v horách. U podobně koncipovaných skialpových bot lze předpokládat, že chůze v nich je čirá radost. Chleba se ale láme při sjezdu. Po dvou dnech v mých freeridových botách, které speciálně mé jedno abnormální chodidlo už značně poničily, jsem si proto turistická Dalbello Quantum vzal rovnou na sjezdovku. Kupodivu dále nedráždily rozbolavěné kritické body mého chodidla, takže v radosti z toho jsem byl připraven tolerovat určité nedostatky při sjezdu. Pod botami jsem měl univerzálky s šířkou středu 82 mm s mírným rockerem, nijak extra náročné, ale přesto už slušně sportovní lyže. A sjezd začal velmi opatrně.

Opatrně a pak naplno

Kupodivu pocit, že jedu v nízkých teniskách, se nedostavil. Jen překvapení, že si mohu při jízdě dovolit víc a víc. Při třetí jízdě jsem zcela zapomněl, že mám boty určené pro skitouring. Je dost obtížné analyzovat mechanické chování lyžařské boty za jízdy. Když se ale do skeletu pevně opřu ve statickém stoji, zaznamenám maličkou deformaci, překvapivě menší než u mnoha jiných bot včetně čistě sjezdových. Možná už to naznačuje předpoklady Dalbello Quantum pro skutečně sportovní jízdu. Ze zkušeností a pocitů při jízdě, které jsem potom sbíral následující tři dny na sjezdovkách švýcarských Alp, mohu s čistým svědomím potvrdit, že mi tyto skitouringové

SKIALP PŮJČOVNA SKIALP OBCHOD PRODEJNA SKIALPINISTICKÉHO VYBAVENÍ

SERVIS PRO SKIALPINISTY A KNOW-HOW

SKIALP TÚRY A TRASY

Vnitřní botička je tepelně tvarovatelná a na pohled minimalistická – bez tkaniček a výztuh. Její souhra se skeletem je ale excelentní, a zatímco u jiných bot mívám potřebu

s vnitřní botičkou experimentovat a zkoušet jiné varianty, zde mě to ani nenapadlo. Snad jediné, co by šlo vytknout jako jev negativní, byl subjektivní pocit menší prodyšnosti botičky (změřit to ale nedokážu), který bývá typický pro botičky s tepelně tvarovatelnou pěnou.

Skitour Centrum Dolní Morava +420 777 035 745 +420 608 769 064 E-mail: skitour@rockart.cz Velká Morava 35 - Na Točně 561 69 Dolní Morava www.ski-alp.cz www.skitourshop.com www.horskyvudce.cz

m o u n t a i n

Vnitřní botička – minimalismus

g u i d e

•

TÚRY S HORSKÝM VŮDCEM A ZNAČENÉ SKIALP TRASY

h o r s k ý

Za komentář stojí i unikátní utahování skeletu pomocí lanka či provázku, který je systémově spojen s uzamykáním komínu. Chce to trochu času, než si člověk najde správnou strategii, aby botu snadno a dostatečně pevně utáhl. Pomohla by například barevná stupnice na lanku pro lepší orientaci při prvním utahování. Když to člověk maličko nacvičí, je ovládání pomocí jediného provázku velmi příjemné a rychlé. Boa systém fungo-

(Dalbello ho používá i u jiných modelů, například Krypton), v tomto případě i nahrazuje tepelně izolační funkci necelistvého komínu.

SKIALP SERVIS & TIPY

•

Ovládání boty – speciální, ale fajn

val bezchybně. Jen v počátku používání, když si botička sedá, bylo čas od času potřeba boa mírně dotáhnout, nicméně jeho krok je jemný a růžici lze otáčet snadno i v rukavicích. Velkou vychytávkou je límec, který bezpečně zabraňuje pronikání sněhu do skeletu

v ů d c e

boty nijak neomezily lyžařskou radost a co do poměru výkon/pohodlí jsem je vyhodnotil jako vítěze mezi mnou vyzkoušenými botami za dlouhá léta nazpět. Mohlo to být nějakou neobvyklou souhrou se zrovna mým tvarem chodidla a samozřejmě i souhrou bot s lyžemi. Upřímně, na obřačky či freeridové lyže bych v nich i dnes nastupoval s podobným despektem jako na onu vůbec první jízdu. A jen doplním, že jsem vlezl do takových bot, jaké jsem je dostal – bez jekéhokoli tuningu nebo tepelné úpravy vnitřní botičky.

b e r g f ü h r e r

PŮJČOVNA SKIALP LYŽÍ A VYBAVENÍ NA SKIALPINISMUS

Bonded shell znamená, že se spodní část skeletu skládá ze dvou samostatně lisovaných dílů

opravdu neobvyklý poměr pohodlí a výkonnosti mimořádně široký rozsah použití od chůze po sjezd vysoká cena

www.ski-alp.cz

SKIALPUJ

ADVERTORIAL

KDE NAJDETE VŠE, CO POTŘEBUJETE NA SKIALPY, POD JEDNOU STŘECHOU? Během letošní zimní sezóny, kdy se všichni milovníci lyžování potýkají s řadou omezení, vzrostl počet milovníků skialpového lyžování. Skialpy a běžky jsou naštěstí bez omezení, a co si budeme povídat, vyvětrat se a nechat všechny starosti dole pod kopcem, je dneska k nezaplacení.

ť už patříte mezi ty, kteří se skialpem začínají, nebo jste této vášni už propadli, přinášíme tip na místo, kde si na své přijdou všichni a nakoupíte zde vše, co pro skialpování můžete potřebovat. Vybavení si zde můžete také vypůjčit nebo vyrazit společně na túru.

Vítejte v HARFASPORTU, u specialistů na skialp

S omezenou možností nákupů je nejlepší vyrazit na místo, kde seženete vše najednou, a to je sportovní speciálka HARFASPORT na Praze 9. Každoročně zde rozšiřují portfolio skialpu, a ačkoliv je letos o výbavu enormní zájem už od podzimu, určitě si ještě vyberete, tak neváhejte a dorazte. Lyže zde najdete od značek Black Crows, Dynafit, Fischer, SkiTrab, Stöckli, Scott a Atomic. Skialpové boty můžete vybírat od značek Scarpa, Fischer, Dynafit, Scott a Atomic. Pestrá je i nabídka vázání a holí.

Pohodlně, v teple a bezpečně

Kvalitní výbavu nepodceňujte a nenechte se zaskočit počasím! Fantastické funkční oblečení, které kromě skialpu využijete na všechny outdoorové aktivity můžete v HARFASPORTu vybírat od značek Ortovox, Dynafit, Martini či Karpos.

120

POZOR! JSTE-LI IČAŘ, TAK V PRODEJNĚ NAKOUPÍTE BEZ SOUČASNÝCH VLÁDNÍCH OMEZENÍ VE VELKOOBCHODNÍM FORMÁTU!

Nezapomeňte na lavinovou výbavu a další doplňky. Sondy se samosvorným napínacím systémem, lopaty, mačky, lavinové vyhledávače, batohy s ochranným airbag systémem a vše potřebné zde samozřejmě také koupíte.

Pojďte na skialpy společně

Vzhledem k omezením letos v HARFASPORTu nemohly proběhnout plánované skialpové semináře a workshopy, ale našli jsme cestu, která je i v současné době možná. Můžete vyrazit se zkušenými skialpinisty z HARFASPORTu na jednodenní výšlap. Nenáročné túry s lehkým sjezdem se pořádají v Krkonoších, na Klínovci či Ještědu. Podrobnosti o skialpových pátcích najdete na webu.

Půjčovna skialpového vybavení

Využijte nejlépe vybavenou půjčovnu nejen skialpového vybavení! Zapůjčit si můžete vše, co pro skialpovou túru budete potřebovat. Vybavení si objednáte z pohodlí domova a jen vyzvednete.

Harfasport otevírací doba

V době vládních opatření je prodejna otevřena bez omezení pro všechny ičaře, funguje servis i půjčovna a výdejní okénko e-shopu DENNĚ od 9 do 20 h. Při běžném provozu bez omezení je otevírací doba od 9 do 21 h.

HARFASPORT Českomoravská 41, 190 00 Praha 9

www.harfasport.cz

M e m o r y F IT 3 D

BACKLAND CARBON

Clim at e C o n t ro l

Fre e l o ck 4 .0

Výhradní dovozce a distributor pro ČR a SR: AMER SPORTS Czech Republic s. r. o.

B OA s y s t e m

N A H O RU LE H C E Pohodlná bota při prvním obutí Snadná chůze díky kloubu Frictionless Prodyšná vnitřní botička Climate Control

D O LŮ Z Á BAVA Le h ká a p ev ná P RO L I T E ko n s t r u kce ske l et u Tv a rov a tel ná v n i t ř n í b ot i č ka M e m o r y F I T 3 D

JEDNODUŠE S na d ná a p ev ná f i xa ce ko m í nu b ot y S K I / WA L K s y s té m Fre e l o c k 4 .0 Rychlý utahovací systém BOA

SKIALPUJ

VÝLETY

ŠVÝCARSKÁ TEXT: LUKÁŠ VAVRDA

122

skialpová nej

FOTO: ALETSCH TOURISM

Švýcarsko je země hor. Na nejbližší kopec to má snad každý do hodiny vlakem, pokud tedy nemůže nasadit lyže už někde za barákem. Potenciálních skialpových výletů, které švýcarská krajina nabízí, je opravdu nespočet. A k tomu jsou tam zákoutí, která jsou ještě hezčí než hezká. Jedinečná a světově mimořádná. Místa, za kterými cestují turisté přes celý svět, a přesto, pokud si nasadíme skialpy, místa divoká, před lidmi skrytá, tichá a intimní. Právě do nich vedou naše výletové tipy.

Další skialpové výlety hledejte na skialpuj.cz/svycarsko

123

SKIALPUJ

VÝLETY

ZERMATT, WALLIS

ALETSCH, WALLIS

Kdo by neznal Zermatt. Pionýr horské turistiky a městečko, které žije jednou poklidným, v turistické sezóně zase hbitým životem ve stínu nejfotografovanější hory světa. Vidět Zermatt a umřít, chtělo by se říct. Anebo lépe vidět Matterhorn z Zermattu. Matterhorn, to je to slavné zaříkadlo, které přitahuje fotografy, horolezce, turisty i zvědavce. Už začínající skialpinista může bez potíží zdolat sousední Breithorn, který je asi nejdostupnější čtyřtisícovkou Alp.

Aletsch Arena je středisko zahrnující čtyři seskupené vesničky položené vysoko na horském balkóně, kde meditativní klid (bez automobilového provozu) završuje sousedství impozantního ledovce Aletsch. Nejdelší pevninský ledovec se táhne přes 20 km od Bernských Alp zpod slavných vrcholů Mnich, Jungfrau a Eiger a stéká, u svého konce už ve formě vody, do údolí Rhôny. Aletsch Arena je díky tomuto obřímu ledovcovému splazu místem, které stojí za to vidět a zažít – na nic podobného v Evropě nenarazíte.

Breithorn: první čtyřtisícovka na skialpech

Vycházka po ledovci bezpečně

Ve čtyřech tisících metrech nad mořem už jde o skialpinismus se vším všudy. Je potřeba myslet na aklimatizaci, umět odhadnout své schopnosti, poctivě plánovat i myslet na ústupové varianty… Odměnou pak jsou daleké výhledy, v případě Breithornu na Walliské Alpy. Na Breithorn se dá ale na lyžích vystoupit poměrně snadno, a to díky lanovce, která umožňuje túru začínat až ve výšce 3 880 metrů, na Klein Matterhornu. Proto túru zvládnou i aklimatizovaní začátečníci. Na všechny adepty čeká zhruba tříkilometrový výstup s převýšením pouhých 350 metrů, načež stanou na vrcholu Breithorn Occidentale (4 164 m). Zkušení tento vrchol považují za rozcvičku a pokračují o poznání náročnějším terénem traverzem přes celý masiv Breithornu, kde se neobejdou bez zkušeností se slaněním a jištěním.

Přímo ve středisku je spousta možností, kam se vydat na skialp – třeba zblízka okouknout právě ledovec Aletsch. Většina tras kopíruje cesty pro pěší a sněžnice, přičemž i laik má možnost projít se na lyžích po ledovci díky pravidelně pořádaným túrám pro veřejnost s horským vůdcem.

FOTO: ALETSCH ARENA AG

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Kromě výhledů a samotného zážitku z výstupu na čtyřtisícovku vás čeká také perfektní sjezd. Bezpečnou variantou je vrátit se na sjezdovky, za dobrých sněhových podmínek a s horským vůdcem lze ale sjet do sedla Schwarztor a poté po ledovci až do Zermattu, případně lze slyžovat i ledovec Unterer Theodulgletscher. Při sjezdu do Zermattu překonáte více než dvoukilometrové převýšení.

Na jednoduchý výšlap po nádherném ledovci, přírodní památce UNESCO, se nastupuje skrz jeden z nejstarších švýcarských lesů. Asi sedmihodinovou túru s horským vůdcem nabízí Bergsteigerschule Riederalp, a to pravidelně každou sobotu a neděli. Pokud si troufáte na ledovec sami, což vyžaduje znalosti a vybavení, otevírají se vám možnosti výstupu na desítky více či méně přístupných vrcholů, největší drtiči se mohou přehoupnout i do výšek nad 4 000 metrů. Všechny trasy se větví na soutoku nejvýraznějších ledovců – této rozhlehlé ledovcové pláni se říká Konkordiaplatz a lze z ní stoupat i pod známé vrcholy Bernských Alp a na železniční stanici Jungfraujoch (3 454 m).

: 3 hod. (od lanovky na Kl. Matterhornu a zpět) TECHNICKÁ FYZICKÁ OBTÍŽNOST: NÁROČNOST:

124

: 7 hodin

TECHNICKÁ FYZICKÁ OBTÍŽNOST: NÁROČNOST:

PONTRESINA, GRAUBÜNDEN

DAVOS KLOSTERS, GRAUBÜNDEN

Piz Bernina je jediná čtyřtisícovka kantonu Graubünden a nejvýchodněji položená alpská čtyřtisícovka vůbec. V jejím magickém okolí najdete ledovce a neokoukatelné shluky hor, ale taky železnici, která přejíždí přes Berninský průsmyk. Ta vás může přivézt k nástupu na tento vyhlídkový výlet.

Davos je mezi českými lyžaři známé horské středisko, a to hlavně díky příznivé dojezdové vzdálenosti a přepestré nabídce hor a lyžařských aktivit. Kromě sjezdování a běžeckého lyžování skýtá také skvělé terény pro objevování freeridingu a skialpinismu.

Na Diavolezzu po ledovci Morteratsch

Na vrchol Pischahorn (2 982 m)

Nejdelší značený sjezd po ledovci ve Švýcarsku se nachází na ledovci Morteratsch. Začíná ve výšce téměř 3 000 metrů, na horní stanici lanové dráhy Diavolezza. Právě tento sjezd lze kopírovat obráceným směrem na skialpových lyžích. Výstup vede po mírném ledovci od vlakové stanice Rhétské dráhy Morteratsch, obchází dominantní vrchol Munt Pers a za ním se stáčí doleva závěrečným stoupáním z ledovce Pers (asi 200 výškových metrů). Ledovec je poměrně bezpečný, přesto by se mělo jít v lanových družstvech. Poté se přehoupnete do sedla, kde leží restaurace Berghaus Diavolezza (2 972 m). Kromě gurmánského oběda si zde můžete objednat koupel v nejvýše položené vířivce ve Švýcarsku, vodu v ní ohřívají kamna na dřevo a přímo ve vířivce si můžete vypít skleničku šampaňského…

Vrchol Pischahorn je snadno dosažitelný, ale zcela plnohodnotný skialpový vrchol. Do výchozího bodu, spodní stanice lanovky Pischabahn (1 800 m), jezdí v sezóně skibus přímo z Davosu, zaparkujete zde i autem. Pokud nemáte vícedenní skipas, za jednu jízdu nahoru zaplatíte 20 CHF, sami zvažte, jestli to za ušetření 680 výškových metrů stojí. Od horní stanice lanovky (2 480 m, je tam zařízení pro automatickou kontrolu lavinového vyhledávače) na pásech pokračujte po trase pro pěší až k terénnímu zlomu (2 593 m), za kterým se bez sundání pásů spustíte o kousek níž na rozlehlou planinu pod samotným stoupáním na vrchol. Trasa vede po bezpečném a jasně zřetelném širokém hřebenu, postupně je výstup prudší a prudší, pro zdolání poslední stovky metrů výšky je potřeba s jistotou ovládat skialpinistickou otočku, na přímou chůzi je terén příliš prudký. Po několika takových otočkách se ale přehoupnete na vrcholový hřebínek a příchod na vrchol doprovází krásné výhledy na okolní pohoří Silvretta. Při sjezdu se držte výstupové stopy, pro zdolání terénní vlny na pár minut nandáte pásy, ale pak vás čeká perfektní sjezd téměř libovolným terénem pod lanovkou Pischabahn – od ní totiž vede jediná úzká sjezdovka a obecně ji využívají především freerideři. Pokud se vám široké pláně v horní části a řídké lesy v nižších polohách zalíbí, stihnete ještě týž den jednu jízdu zopakovat, nebo můžete při sjezdu zaplout do některé z malebných, typicky alpských hospůdek. FOTO: DESTINATION DAVOS KLOSTERS

Po dostatečné relaxaci dle vlastního uvážení, s kulisou mohutných třítisícových vrcholů, se připravte na sjezd. Z vrcholu vede spletenec sjezdovek, takže kdo se bojí na ledovec a do neupraveného sněhu, má pohodlnou variantu – sveze se po upravených tratích zpět do údolí, jen k vedlejší vlakové stanici Diavolezza. Sjezd po ledovci je poměrně jednoduchý a dobře značený, je ale nutné myslet na to, že se pohybujete na ledovci a v potenciálně lavinovém terénu, je tedy nezbytné už při výstupu dbát základních pravidel a mít buď horského vůdce, nebo znalosti a vybavení pro přechod ledovce. Mimochodem, tato túra je ideální k nácviku postupu v lanovém družstvu. Ani sklon není nikterak nebezpečný, odpovídá spíše červené sjezdovce, takže v dobrých podmínkách jde spíš o romantickou vyhlídkovou jízdu. Kdo chce méně stoupání, může se nechat vyvézt lanovkou Diavolezza až k Berghausu. Z vrcholu se sjede na ledovec Pers, místo pokračování dolů ale nandáte pásy a vystoupáte asi 500 metrů na protilehlý vrchol Isla Persa. Odtud už jen zvolíte sněhově nejpřívětivější trasu, neboť jakákoliv vás dovede zpět do údolí k zastávce Morteratsch. Pořád ale mějte na paměti, že je pod vámi ledovec a trhliny mohou být překryty sněhovými mosty.

: 4 hodiny TECHNICKÁ FYZICKÁ OBTÍŽNOST: NÁROČNOST:

: 3 hodiny

TECHNICKÁ FYZICKÁ OBTÍŽNOST: NÁROČNOST:

125

POWDER

126

GALERIE

SNOW.cz/fotogalerie

TEXT: DAN KOSTRZEWSKI FOTO: GRANT GUNDERSON

Nejlepší destinace pro heliskiing

Strmé srázy a ostré štíty schované ve 30 metrech prašanu

The North

CASCADES Znalí lyžaři možná vědí, že světový rekord v sezónních sněhových srážkách drží americká hora Mt. Baker. Ročně tam napadne takřka 30 metrů sněhu, a to díky silnému návětří, kdy se vlhký vzduch cestou od severního Pacifiku zaráží o hradbu více než 3 000 metrů vysokého pohoří Severní Kaskády, jež se zvedá sotva 100 kilometrů od pobřeží.

he North Cascades, Severní Kaskády jsou částí Kaskádového pohoří v Severní Americe. Leží na hranicích kanadské provincie Britská Kolumbie a amerického státu Washington. Kromě spousty prašanových dní zdejší klima také zajišťuje konzervaci místních ledovců, kterých je jen v oblasti Severních Kaskád více než 300!

127

POWDER

128

GALERIE

129

POWDER

130

GALERIE

SNOWPANIC.CZ freeski & freeride core shop prodejna: Dukelských hrdinů 25, Praha 7

Holt si za dobrou lajnou někdy musíme šlápnout!

LINE

POWDER

GALERIE

Divočina státu Washington Americká část Severních Kaskád, kde se heliskiing provozuje, je proslulá pozoruhodnou krajinou s příkrou a drsnou topografií. Většina vrcholů je sice nižší než 3 000 metrů, hluboká údolí ale nabízejí převýšení často až 1 800 metrů. Krajina je typická strmými skalami stoupajícími z náhorních plošin, často porostlými horskými bylinami – v zimě ovšem hluboko pod

132

sněhem. Zatímco od hlavního hřebene na západ najdete pět lyžařských středisek a velké aglomerace jako Seattle, izolovaná východní část pohoří přezdívaná Americké Alpy byla ušetřena masového turismu, a je tak cílem dobrodruhů hledajících divočinu. Právě v těchto horách se můžete svážet nekonečným prašanem díky společnosti North Cascade Heli.

133

POWDER

GALERIE

North Cascade Heli Na divoké východní straně Národního parku North Cascade operuje nevelká heliskiingová společnost North Cascade Heli. Na pacifickém severozápadě je jediným operátorem na jih od Whistleru a pokrývá 1 214 km2 horského terénů. Sídlo má v horské vesničce Mazama, která si uchovává atmosféru odlehlého místa, neposkvrněného ruchem lyžařských středisek. Za lyžováním se lze vypravit buď na skútru, nebo helikoptérou. Ostré skalní hroty na hranici národního parku, například zářivý Silver Star Peak, očarují na první pohled, ale neokoukají se ani po týdnu. North Cascades Heli nabízí také helikoptérou asistované výšlapy nebo přechody hor s přespáním v jurtách.

Lokalita: Pacifický severozápad, stát Washington, USA Přístup: Seattle, WA Sezóna: únor a začátek března Nejbližší skiresort: Mazama, WA Terén: fotogenické skalnaté hroty, hodně prašanu, izolovaná lokalita

ALJAŠKA

North Cascade Heli

KANADA

USA North Cascade Heli

134

135

NEPŘEHLÉDNĚTE:

136

INTERNETOVÝ PRODEJ SKIPASŮ Co stimuluje online prodeje? Dynamická cenotvorba............................................................. PANDEMIE VS. KAPACITY Koronakrizová opatření provozy lyžařských areálů cloumají, jak jsme si nikdo nepřáli.... NEJÍST TO TAK HORKÉ, JAK SE TO UVAŘÍ Deeskalační strategie konfliktů jsou důležitou součástí zaměstnaneckého výcviku ......... TUNELOVÉ POZEMNÍ LANOVKY Málo početnou skupinou lanovek jsou pozemní lanovky, jejichž trasa vede tunelem........

137 140 142 144

FOTO: AXESS

STŘEDISKOVÉ E-SHOPY

Text: Tom Řepík

Internetový prodej skipasů Prodávání skipasů online stimuluje objem realizovaných předprodejů, lyžařské podnikání činí předvídatelnějším a pomáhá sběru zákaznických údajů. A co stimuluje online prodeje? Dynamická cenotvorba.

orská střediska všude na světě rapidně přecházejí na elektronické verze svých prodejních procesů. Ať už jde o jednoduché prodejní nástroje k odbytu sezónních skipasů nebo sofistikované, vysoce dynamické cenové strategie implementované na kompletní produktové portfolio, většinu skiareálů dnes lze považovat za regulérní online byznys. Podívejme se, proč se tento trend nevyhnutelně vynořuje bez ohledu na aktuální koronavirové okolnosti, nastiňme si pilíře online prodávání, hlavní metody cenotvorby, jež střediska mohou chtít posuzovat, i taktiky, jak je s úspěchem prakticky použít.

Proč prodávat online? Aby skiareál získal představu o výši tržeb. Dokonce i za špatného počasí nebo proto, že zákazníci zůstanou u televizí sledovat hokejové olympijské finále, středisko bude znát garantovanou výši tržeb za daný den. Aby si skiareál naplánoval provozní kapacity. Bude vědět, kolik gastroprovozů o víkendu otevřít, jaké skladové zásoby surovin bude potřebovat, jaké vleky spustit či kolik instruktorů objednat do lyžařské školy. Aby skiareál ovlivňoval zákaznické chování. Svými nástroji může přimět část zákazníků, aby přijeli v jiné dny s nižší návštěvností. Aby skiareál shromažďoval zákaznická data. Bude vědět, odkud jeho zákazníci v který den pocházejí, a může jim před i po návštěvě poslat e-mail. Provozovat efektivní online platformu umožní horskému středisku disponovat lepší předvídatelností, příjmy, kontrolou nad svými cenami a zejména nad vlastním osudem. Časy, kdy skiareálu nezbývalo než stanovit cenu skipasu na přepážce a čekat do jara, zda posoudí změnu do další sezóny, jsou nadobro pryč.

Prodej dolů trychtýřem Že skiareál má svůj odbyt pod významně lepší kontrolou, pokud prodává online, je kdekomu jasné. Pro efektivní řízení takové kontroly je vhodné porozumět základním principům online prodávání. Zejména to, že několik malých úkonů (tedy to, co uživatel konkrétně dělá a z jakých pohnutek, když chce na vašem webu nakoupit) tvoří celkovou výkonnost vaší platformy (všechny nezbytné úkony uživatele a optimálně žádný chybný či bludný se sečtou a vyústí v uskutečnění a dokončení nákupu). Čím lépe rozumíme tomu, jak stovky a tisíce individuálních zákaznických úkonů vyúsťují v úspěšně zrealizovaný nákup, tím lepší dostaneme představu, na které fáze prodejního procesu bychom se měli zaměřit a prozkoumat, jak jejich úpravami zvýšit tržby. To nás přivádí k jednoduchému marketingovému trychtýři, v tomto případě mírně upravenému trychtýři internetového prodávání:

záměr konverze tržba 137

FOTO: AXESS

STŘEDISKOVÉ E-SHOPY

Na vrchu pomyslného trychtýře je záměr, v případě horského byznysu reprezentovaný lidmi přicházejícími na stránky skiareálu za účelem nákupu nejčastěji skipasu. Návštěvnost e-shopu může pocházet z různých zdrojů, například vlastní prodejní navigace na webu skiareálu, z e-mailového marketingu, digitální inzerce, od partnerských třetích stran atd. Středisko by mělo vyvinout značné úsilí, aby všechny jeho zdroje návštěvnosti byly co možná nejefektivnější, protože mohou ovlivňovat míru konverze (viz dále). Pro potřeby tohoto článku se zaměřme na to, co se děje už poté, když si zákazník najde cestu do střediskového eshopu.

Klíčová metrika: konverze Procentní podíl návštěvníků vašeho e-shopu, kteří se promění v platící zákazníky, se nazývá konverzním poměrem. Pokud například střediskový eshop navštíví 1 000 lidí a 70 si jich koupí nějaký produkt, konverzní poměr bude 7 procent. Když znásobíte počet nakupujících typickou sumou za objednávku, výsledkem

138

bude výše tržeb ve spodní části našeho grafického trychtýře. Takový propočet je extrémně užitečný, protože umožňuje přizpůsobit výdaje za marketing (kolik středisko utratí na Googlu, Facebooku atd., aby nalákalo návštěvníky na svůj e-shop) přímo vůči dosaženým tržbám. V elektronickém prodávání je konverze nejkritičtější metrikou, protože sebemenší změny v konverzním poměru dovedou významně ovlivnit výkyvy v příjmech na spodu trychtýře (a tedy velkou rozmanitost marketingových možností na jeho vrchu). Je nepochybné, že adekvátní změny na vstupní stránce nebo v samotném prostředí nákupní platformy

Extrémně zjednodušeným pohledem: zákazníci přicházejí do střediskového eshopu s otázkou „Mám nakoupit právě teď?“ Čím zřetelněji je přimějete odpovědět si „Ano“, tím vyšší bude vaše konverzní míra, tržby i návratnost vaší marketingové investice. Současně, čím víc se budou střediska přesouvat do fáze, kdy budou svůj sortiment kompletně prodávat online (současné pandemické poměry jsou v tomto trendu nevídaným urychlovačem), tím budou ekonomicky úspěšnější.

Proč je cena kritická Kýžený konverzní poměr ovlivňuje mnoho proměnných: vnímaná hodnota značky, kva-

Pro lyžařské areály je cena produktu významnějším faktorem než v jiných odvětvích. mohou též ovlivnit konverzní poměr; pro potřeby tohoto nedlouhého textu se však chci zaměřit na vlastní cenu, a jak ta dokáže ovlivnit konverzní poměr.

lita kupovaného produktu, kvalita vlastního nákupního prostředí, uplynulé zkušenosti daného zákazníka, vliv konkurence, skutečné či předjímané vnímání nedostatku, kvalita

STŘEDISKOVÉ E-SHOPY

FOTO: AXESS

marketingu i nacenění produktu. Pro lyžařské areály je cena produktu významnějším faktorem než v jiných odvětvích. Proč to tak je? Například hotel, koncertní sál nebo dálkový let mají konkrétně omezenou kapacitu. A když se jejich zákazníci zeptají „Mám nakoupit teď?“, jejich nejistota, zda vůbec na lístek dosáhnou, vstupuje zřetelně do hry při jejich rozhodování – vedle ceny takového lístku, samozřejmě. Předjímaný nedostatek v takovémto případě zásadním způsobem pomáhá stimulovat zákaznické rozhodování. V kontrastu s výše uvedenými příklady vyhlásí většina skiareálů v regulérních nekovidových podmínkách zřídkakdy vyprodaný stav. Lyžařské areály dosahují nejvyššího konverzního poměru opakovaným nastolením pocitu nedostatku v oblasti ceny produktu, protože vlastní nedostatek samotného produktu zřídkakdy existuje.

Měření výkonnosti

Vytvořit vjem tísně

FOTO: AXESS

Jak střediska nejsnáze vytvoří pocit nejistoty, nedostatku? Nabídkou omezeného počtu nejníže naceněných skipasů. To efektivně vyvolává kýžený pocit nejistoty: pokud nenakoupím hned za deklarovanou nejnižší sumu, cena může kdykoli stoupnout a já svou příležitost minu. Je důležité mít na zřeteli rozdíly mezi jednotlivými skiresorty i to, jak se odlišují od ostatních oborů prodávajících jízdné či vstupenky, v závislosti na rozdílných cenových přístupech. Například, některé skiareály mohou být zaměřeny na vícedenní pobyty coby svůj nosný produkt, jiné se budou koncentrovat na optimalizaci denních skipasů. Zejména právě pro celodenní jízdné mohou střediska vytvářet různé typy vnímaného nedostatku, jaký lze najít u příbuzných produktů v odlišných oborech se striktně limitovanými počty, řekněme, sedadel.

v rozdílných dnech, měnící se poměrně frekventovaně v čase. Novodobá oborová historie ukazuje, že čím dynamičtější cenový přístup provozovatel aplikuje, tím lepšího konverzního poměru dosáhne; taktéž i celkových výnosů. Zatímco za obvyklou konverzní míru u online prodejů lze považovat pásmo 1 až 3 %, lyžařská střediska často dosahují významně lepších výsledků, protože jejich zákazníci přicházejí do střediskových e-shopů s vyšší motivací k nákupu; zejména pak, když skutečně skiareál otevře provoz a zákazník ví, že se už lyžuje. Skiareály využívající dynamických cen mohou dosahovat konverzní míry i kolem 20 procent.

Dynamické ceny Řada tradičních oborů jako zábavní parky, vodní světy, golfová hřiště – a relativně nově i první progresivní lyžařská střediska – využívá sofistikovaných cenových modelů pro realizaci vyšších předprodejů i celkových tržeb.

Dynamická cenotvorba je neustále se vyvíjejícím, zdokonalujícím se cyklem. Její autoři používají aktuální cíle, předchozí data a nově dostupné technologické nástroje k maximalizaci efektivnosti cenové tvorby. Velmi podobné prostředí panuje například v oborech zákaznických služeb. Zatímco éra internetového prodeje spěje do fáze dospělosti, skiareálům přibývá technických nástrojů, jak porozumět výkonnosti své prodejní platformy skrz výše ilustrované schéma trychtýře. Většina středisek primárně spoléhá na nejběžněji dostupné

Jak střediska vytvoří pocit nedostatku? Nabídkou omezeného počtu nejníže naceněných skipasů. Některá střediska prodávají online za jednotnou cenu, jiná nabízí cenové rozdíly v jednotlivých dnech, zatímco ta marketingově nejagilnější testují vysoce dynamické strategie s různými cenami za různé typy produktů

údaje z Google Analytics, aby zjistila míru své konverze. Střediska využívající společnou agendu v rámci stejné aliance nebo dodavatele řešení mohou porovnávat různá data a výkonnost i oproti ostatním členským střediskům. V každém případě je důležité mít pro měření výkonnosti k dispozici jasnou metodologii, aby provoz mohl zaměřit své úsilí na ty úseky ilustrovaného trychtýře, které mají největší přínos pro daný provoz. Zejména ve světle současných pandemických okolností se nezdá být utopií domnívat se, že horská střediska zanedlouho začnou být extrémně datově orientovanými provozy v oblasti svého prodeje podobně, jako jsou třeba ve svém zasněžování. Z jednoduchého důvodu: ty provozy, které budou využívat nejlepších cílů a strategií, nejlepších dat a jejich analýz, nejlepších dostupných nástrojů a budou nejlepší v neustálém zdokonalování svých zavedených procesů, budou dosahovat nejlepších finančních výsledků; a doufejme, že i současně poskytovat nejlepší rozumně možné služby svým zákazníkům.

139

STŘEDISKOVÉ PROVOZY

Text: Tom Řepík

Pandemie vs. kapacity FOTO: FACEBOOK

Koronakrizová opatření provozy lyžařských areálů cloumají, jak jsme si před sezónou nikdo nepřáli. Když pominu variantu kompletního uzavření horských středisek, ne všechny jejich provozy budou v případě různých stupňů omezení postiženy stejně. Vleky a lanovky budou moci fungovat relativně nerušeně, na druhém konci spektra restrikcí stojí uzamčené gastroprovozy. Lyžařské školy a půjčovny vybavení pak spadají zhruba mezi tyto dva zmíněné mantinely normálnosti.

Přeorganizovat systém

cela určitě se letos nevrátí k tomu, co do loňska považovaly za standardní verze svých provozů; možná ani v následující sezóně. Nicméně s jistými modifikacemi mohou jak lyžařské školy, tak půjčovny lyžařského vybavení fungovat smysluplně plynule a dokonce ziskově. (Z dlouhodobého hlediska nejenže mohou, nýbrž musí, potřebují.)

Připravit se na horší Nenapsal jsem na nejhorší – což by znamenalo kompletní uzavření, bohužel aktuální v době psaní tohoto textu, zkraje ledna 2021. Když vynecháme tento déledobě neudržitelný extrém, bude moudré přinejmenším pro zbytek stávající sezóny počítat s abnormální proměnlivostí nařizovaných opatření, kdy dnešní nastolené standardy mohou být už zítra neplatné. V některých lyžařských střediscích v Austrálii a na Novém Zélandu se přes jejich letní sněhovou sezónu proaktivně chystali na horší

140

chystat své provozy s různými stupni předjímaných opatření. Mnoho lyžařských škol plánovalo začít sezónu primárně, či dokonce výhradně individuální výukou, se záložní variantou skupinových lekcí do nejvýše pěti účastníků. „S tím, že pokud se v sezóně věci budou vyvíjet dobrým směrem, zařadíme skupinovou výuku s početním omezením, kde nám to kapacity dovolí. Vždy je snazší provoz rozšiřovat, než naplánované lekce rušit a snažit se je složitou improvizací přesouvat,“ podle slov Burta Skalla, ředitele lyžařského provozu amerického střediska Taos.

stupně opatření, než s jakými svou sezónu zahajovali (v červnu 2020 byla opatření na naší i jižní polokouli spíše minimální). Když se pak tamní vlády pod vlivem zhoršující se situ-

Většina lyžařských středisek se před sněhovou sezónou spěšně chystala zavést či adaptovat online rezervační modely pro prodej svých skipasů; de facto stejný model tzv. virtuálních front lze aplikovat na provozní schémata lyžařských škol a půjčoven. Základem je získat z online přihlášky potřebné informace o klientech – předdefinovanou úroveň jejich lyžařských dovedností, potřebné míry pro výběr jejich výbavy atd. – a předem navolit skupiny pro výuku a přiřadit k nim instruktory; vše předtím, než klient fyzicky vystoupí na parkoviště střediska. Minimalizovat či optimálně eliminovat jakýkoli zbytný přímý lidský kontakt během přihlášení se nebo čekání ve frontě se stalo jasnou prioritou. Nemusí jít o nic nadstandardně složitého nebo nákladově náročného: proces začne tradiční telefonickou nebo internetovou rezervací, jež bude potvrzena emailem a následována SMS připomínkou termínu před příjezdem klienta. Většina lyžujících bývá podle zkušeností středisek dostatečně tech-

Minimalizovat či optimálně eliminovat jakýkoli zbytný lidský kontakt se stalo jasnou prioritou. ace rozhodly vrátit k těsnějším striktním nařízením platným na jaře, místní skiareály jako Cardrona nebo Treble Cone byly okamžitě připraveny přejít na nové poměry; namísto hektických přesunů a dalších školení personálu v souladu s novými protokoly byly schopny veškeré modifikace provést během 24 hodin a následující den otevřít své provozy – v situaci, kdy ostatním střediskům trvalo znovuotevření týden nebo dva. I na základě letních zkušeností z jihu pak řada středisek na severní polokouli začala

nologicky vybavena pro využití všech běžně dostupných komunikačních prostředků, čímž lze veškerou potřebnou komunikaci vyřídit před vlastním fyzickým příjezdem zákazníka.

Omezit pobyt uvnitř „Zůstaňte venku!“ může být bez nadsázky klíčovou frází sezóny a bezpochyby jednou z primárních prevencí, pokud tedy aspoň neplatí zlopověstné „Zůstaňte doma!“. Jak toho docílit v případě půjčoven? Přehodnotit celý dosavadní provozní tok a změnit

jej na co nejkratší jednosměrný průchod interiérem půjčovny za účelem urychlit proces vyřízení zápůjčky při zachování dodržování sociálního distancování. Výše zmíněný taoský resort přepracoval své původní dětské centrum na půjčovnu pro klienty tamní lyžařské školy, přičemž každý z nich při rezervaci lekce obdrží přesný čas, kdy se musí do půjčovny dostavit. Pětiminutové intervaly jednotlivých příchodů navolilo středisko na základě určujícího nařízení mít v celé budově nejvýš 15 osob. Hlavní vstup do objektu bude hlídán obsluhou zodpovídající za dodržování početního limitu osob uvnitř. Tam, kde to dispozice prostor dovoluje, střediska se snaží maximum půjčovacího i výukového procesu realizovat vně budov. Mnohá z těchto důvodů před sezónou budovala či rozšiřovala upravené venkovní plochy a vybavení, včetně například vyhřívaných laviček původně vyvinutých pro fotbalové sporty. Který provoz má dostatek vhodného venkovního prostoru i personálu, naplánoval si model, kdy host s vyřízenou rezervací přijede na parkoviště, tam jej zkontroluje uvítací zaměstnanec a podá avízo obsluze v půjčovně, která příslušnou nachystanou zápůjčku vynese ven a uloží přímo do kufru auta zákazníka. Dovnitř půjčovny by tak vstupovali pouze totální prvonávštěvníci, kteří si potřebují vyzkoušet vhodnou velikost bot.

Redukovat velikost skupin Jak výše zmíněný Taos, tak množství dalších středisek má v plánu nabízet jen individuální lekce typu jeden na jednoho; tam, kde akceptují skupiny, obvykle v maximálním počtu čtyř nebo pěti klientů. Nezřídka v rámci hybridního konceptu: zarezervované privátní lekce mají prioritu, a pokud zbydou instruktorské síly, mohou se věnovat malým skupinám. S tím, že jejich redukcí na obvyklou polovinu tradiční velikosti nemají střediska příliš představu, jak se takový rektifikační zásah spolu s neznámou mírou poptávky projeví na kapacitních možnostech. Některá střediska ve snaze kompenzovat redukované

FOTO: FACEBOOK

STŘEDISKOVÉ PROVOZY

strukturovaném chodu výuky, pokud malým dětem začne být chladno, je jim chladno a nic jiného než teplo s nimi nehne. Z podobných důvodů některé školy pro letošní sezónu zcela eliminují skupinovou výuku nejmenších dětí věkového rozmezí 3–6 let a ušetřené instruktorské kapacity přesunou k uspokojení poptávky menších skupin starší mládeže, schopné podvolit se současným náročným protipandemickým regulím.

Nároky na personál

velikosti vyučovaných skupin posuzují navýšení počtu směn – namísto tradiční dvouhodinovky ráno a odpoledne plánují zkrátit čas výukové jednotky na 90 minut a vsadit třetí blok doprostřed dne, případně další do večerního provozu.

Vliv na dětskou výuku Sezónní dětské výukové programy jsou za současných komplikovaných okolností pro střediska zvlášť náročnou výzvou; jen dokázat udržet ve skupině malých dětí nařízené rozestupy bude pro jediného instruktora náročnou misí. Většina středisek očekává významný úbytek dětských klientů předjímajíce, že mnoho rodičů za současných okolností své dítko do neznámé skupiny nesvěří. Vím o střediscích, kde provizorně předělávají sezónně opuštěné barové prostory coby ohřívárny pro dětské skupinky, vedle přidávání venkovních ohnišť za tím samým účelem, například. Jde o to, že nezávisle na sebelíp

Na začátku textu vzpomínané novozélandské středisko Cardrona začalo zkraje léta sněhovou sezónu s 90 instruktory, a když posléze došlo k nečekanému nárůstu poptávky od místního obyvatelstva (tamní okolnosti jsem blíže popsal v uplynulém čísle SNOWbiz 128, Vstříc neznámému), vedení resortu dokázalo sehnat další asi padesátku externích vyučujících, z nichž však naprostá většina byla schopna učit jen na nejnižší dovednostní úrovni. Nemálo expertních učitelů v důchodovém věku nechtělo riskovat zdravotní komplikace a instruktorskou sezónu vypustili. Stejně tak chyběli mladí instruktoři běžně přijíždějící kvůli volnému lyžování, socializování a zábavě v situaci, kdy viděli veškeré après-ski provozy uzavřeny. Většina středisek na naší polokouli se chystá zvládat výukovou sezónu s významně redukovaným počtem instruktorů, nezřídka na polovinu či víc, s připravenou aktivací záložních rezerv, pokud k tomu situace dospěje. Letní praktické zkušenosti z obou polokoulí napovídají, že pokud se restriktivní opatření v průběhu sezóny uvolní, následuje okamžitá vlna zájmu a obvyklé rychlé naplnění kapacit. „Podcenili jsme nadšení lidí,“ hodnotili na podzim mnozí provozovatelé svou čerstvou zkušenost. Pokud nevyzpytatelné okolnosti umožní zimní provozy po novoročním nejen tuzemském uzavření znovu otevřít, bude rozumné o č e k á v a t podobně rapidní a podobně silnou vlnu návštěvnosti, která se odehrávala v létě či v předpandemických časech. FOTO: FACEBOOK

141

KRIZOVÁ KOMUNIKACE

Nejíst to tak horké, jak se to uvaří Deeskalační strategie zákaznických konfliktů jsou důležitou součástí zaměstnaneckého výcviku v řadě horských středisek odjakživa, v této koronakrizové éře však nabírají na obzvláštní důležitosti. Se vším souvisejícím stresem a politizací pandemických okolností lze předpokládat, že personál středisek začne čelit více konfliktům než kdy dřív.

FOTO: ZERMATT TOURISM

Většinu lidí uklidní emoční šíření, či chcete-li, takzvaná emoční nákaza – když emoce a chování jednoho spustí podobné emoce a chování u ostatních. Toto šíření funguje oběma směry, a tak pro střediskový personál je kriticky důležité, aby neskočili na návnadu a nenechali se zatáhnout do hádky, konfrontace či jen jakékoli nevhodné formy vyjadřování. Pokud si zaměstnanec nedá pozor a začne zrcadlit emoční stav a projevy rozrušeného zákazníka, nikdo nevyhraje. Dobrá rada zní přestat mluvit, naslouchat a dopřát si čas porozumět, proč je zákazník tak nespokojený.

ědět, jak uklidnit nespokojeného návštěvníka střediska – anebo i kolegu zaměstnance – není pro většinu lidí samozřejmou, natož vrozenou dovedností. Personál však může použít jednoduché přístupy, jak špatně se vyvíjející situaci mezi střediskem a zákazníky otočit v dobré. Či aspoň zabránit, aby se dál zhoršovala.

Přístup Při komunikaci s nespokojeným zákazníkem si vždy buďte vědomi řeči svého těla. Znáte Mehrabianovo pravidlo osobní komunikace 7-38-55? Lidé sdělují to, co mají na mysli, ze 7 procent svými slovy, z 38 procent skrz tón svého hlasu a 55 procenty svými tělesnými projevy. Zkrátka, řeč těla o každém z nás vypovídá víc, než si myslíme, natož než často chceme. Doporučuje se stát zpříma bez zkřížených rukou, dlaně nejlíp otevřené nahoru, obličej jasný a uvolněný – bez grimas, a udržovat oční kontakt. Vaším záměrem je vyzařovat klid a zjevnou kontrolu nad sebou i situací, jež je předmětem řešení. Zhluboka se nadechněte a přemýšlejte o obsahu, než jej vyslovíte. Jakkoli rozjitřenou situaci nepřiživujte dalším dramatizováním.

142

Text: Tom Řepík

hejte ve frontách a řiďte se pokyny personálu. Na takové standardní pokyny lze vhodně naroubovat nová protipandemická nařízení, jako sociální distancování či nošení roušky. Považuju za moudrý přístup, aby každé středisko podobně jednoduše strukturovanou sadu pravidel vhodného chování vystavilo k očím a pozornosti svých návštěvníků. Zřetelně a předem vyjádřit očekávání ze strany střediska pomůže umenšovat následné konfrontace.

Komunikační výcvik Když k přímé konfrontaci s rozzlobeným zákazníkem dojde, personál by měl být přímočarý, srozumitelný a držet osnovu řešení pevně, leč zdvořile ve svých rukou; zcela v souladu s jednoduchým konceptem 3P výše: „Rozumím vašemu znepokojení. Je mi líto, že k tomu došlo. Co mohu udělat pro to, abychom věc považovali za vyřízenou? Děkuji vám za trpělivost, než záležitost vyřídíme.“ Tento přístup funguje ve většině případů, ne však zcela ve všech – pokud si zákazník na nic konkrétního nestěžuje a jen ventiluje frustraci a/nebo je nepřátelský, není vhodné otevírat otázku, co pro něj může středisko udělat. Přičemž dál jednat věcně, slušně, asertivně. Typickým aktuálním scénářem může být situace, kdy návštěvník odmítá nosit roušku ve vnitřních prostorách střediska;

Praktickou pomůckou může být jednoduchá metoda 3P: poznat, potvrdit, poskytnout.

Host: Nechci a nebudu nosit roušku. Nenechám si nic přikazovat.

POZNEJTE. Dopřejte nespokojenému zákazníkovi anebo spolupracovníkovi sluchu, ať dopodrobna vysvětlí svůj problém.

Personál: Oceníme, když budete odpovědný a pomůžete sebe, naše další hosty i zaměstnance našeho střediska chránit. Při vstupu do všech našich budov musí mít všichni nasazeny roušky. Všichni musíme toto nařízení dodržovat, abychom udrželi středisko otevřené a všichni si mohli užívat jeho provozu.

POTVRĎTE. Převyprávějte jejich výtku. To jim ukáže, že rozumíte, v čem je problém, a že se snažíte pomoci. Je v pořádku i omluvit se za nesnáze, ale vyhněte se přisuzování viny. POSKYTNĚTE ŘEŠENÍ. Pokud nedokážete věc rozhodnout a najít oboustranně uspokojivé řešení, požádejte o pomoc svého nadřízeného nebo kompetentního pracovníka v oddělení zákaznických služeb. Některá horská střediska vyvinula i jednoduchý kodex chování – pro návštěvníky. V zásadě vždy žádá o stejné: „Vážíme si vaší návštěvy u nás. Naše středisko považujeme za velmi speciální místo, a pokud chcete být naším vítaným hostem, prosím dodržujte následující jednoduchá pravidla.“ Obvykle jde o jednoduchou etiketu typu: chovejte se k druhým slušně a s respektem, udržujte pořádek, nepoužívejte neslušné výrazy, nepředbí-

Host: Blbost, nebudu žádnou roušku nosit! Personál: Ze závazného nařízení vlády jsou všichni v budovách areálu povinni nosit roušku. Pokud se rozhodnete nařízení neuposlechnout, budete muset ihned naše prostory opustit. Zejména služebně i věkově mladé, ale i letité zaměstnance je vhodné pro tyto novodobé situace vystavit specificky simulovanému tréninku na zvládání nejpředpokládanějších komunikačních scénářů. Výcvik pomůže personálu reagovat způsobem, který bude potenciální stres předem rozpouštět, namísto toho, aby defaultně inklinovali ke svým přirozeným reakcím, které nemusí být ideálními pro deeskalaci napětí.

lanovkové kuriozity

NOVÁ SOUPRAVA LANOVKY SUNNEGGA EXPRESS V ZERMATTU V HORNÍ STANICI

Text a foto: Radim Polcer, Lanove-drahy.cz

200MÍSTNÁ SOUPRAVA LANOVKY PITZ EXPRESS V HORNÍ STANICI U LEDOVCE PITZTAL

Tunelové pozemní lanovky Málo početnou skupinou lanovek jsou pozemní lanovky, jejichž trasa vede celá nebo z převážné většiny tunelem. Stavěny byly především v 80. letech minulého století.

lasické pozemní lanovky mají dlouhou historii, první z nich se objevily už v 60. letech 19. století a svůj největší rozmach zažily ještě před érou visutých lanovek, tedy přibližně do 30. let 20. století. I navzdory nevýhodám vůči visutým oběžným lanovkám, především nižší přepravní kapacitě, zažil tento druh lanovek v 70. a 80. letech minulého století svou renesanci. Hlavním rysem těchto lanovek je vedení jejich trasy tunelem, ať již celé, nebo s krátkým povrchovým úsekem. Největší výhodou je naprostá nezávislost na počasí, naopak ražba tunelu samozřejmě představovala značnou investiční náročnost.

Pro dosažení vyšší přepravní kapacity byly tyto lanovky vybaveny modernějšími, delšími a kapacitnějšími vozy, sestávajícími zpravidla ze dvou článků. Většina těchto lanovek zpřístupňuje lyžařská střediska na ledovci. Jako první se 21. března 1974 rozjela tunelová pozemní lanovka v Kaprunu coby hlavní dopravní spojení na ledovec Kitzsteinhorn. Celková délka trasy lanovky činila 3 899 metrů, z čehož jen prvních 602 m bylo vedeno po ocelovém mostě a zbývající část pak již vedla tunelem o průměru 3,4 metrů. Úctyhodné bylo rovněž překonávané převýšení, které činilo 1 534 m. Každá ze dvou dvouvozových

115MÍSTNÝ VŮZ POZEMNÍ LANOVKY METRO ALPIN V SAAS-FEE V DOLNÍ STANICI

144

souprav měla kapacitu 180 cestujících, jízdní doba při maximální rychlosti 10 m/s (36 km/h) činila pouhých 8,5 minut. Strojní technologie byla dodána rakouskou firmou Waagner Biró. V roce 1994 proběhla výměna obou souprav za moderní typ, jak nové, tak původní byly vyrobeny firmou Swoboda. Jak asi každý ví, provoz lanovky ukončila katastrofa v roce 2000. Jako druhá v pořadí se v roce 1980 rozjela dráha Sunnegga Express v Zermattu, která nahradila odpojitelnou dvousedačku systému VR101. Trasa je tentokrát kratší, měří 1 584 metrů a její strojní technologie byla dodána firmou Von Roll. V roce 2013 proběhla kompletní rekonstrukce dráhy, při níž byly mj. i vyměněny původní 170místné soupravy za nové moderní pro 200 osob. V roce 1983 následovala druhá tunelová pozemní lanovka v Rakousku, která zajistila

NOVÁ SOUPRAVA LANOVKY FUNIVAL VE VAL D’ISERE BĚHEM LETNÍ REVIZE

lanovkové kuriozity

125MÍSTNÝ VŮZ POZEMNÍ LANOVKY DOME EXPRESS V LES 2 ALPES V DOLNÍ STANICI

spojení na nově zpřístupněný ledovec Pitztal. Dráha s názvem Pitz Express s 200místnými soupravami dosahuje úctyhodné délky 3 786 metrů a rychlosti 12 m/s. Původní soupravy jsou v provozu dodnes. Rekordní lanovka s názvem Metro Alpin následovala v roce 1984 ve švýcarském Saas-Fee, která je označována jako nejvýše položené metro na světě. Vyváží totiž turisty až na Mittelallalin do nadmořské výšky 3 456 m a necelých 1 500 m dlouhou trasu vedenou raženou štolou urazí za pouhých 5 minut. Postavena byla firmou Von Roll-Habegger a každý z jejích dvou vozů pojme 115 osob. Právě zde se nachází celoročně provozovaná část lyžařského střediska s několika ledovcovými vleky. Zcela ojedinělá lanovka od firmy Waagner Biró byla v roce 1985 zprovozněna v rakouském Serfausu. Dorfbahn Serfaus slouží pro spojení záchytného parkoviště a dolních stanic kabinkových lanovek, čímž mohl být zcela vyloučen automobilový provoz z centra obce. Vyznačuje se téměř vodorovným vedením trasy a především speciálními vozy, které se pohybují na vzduchovém polštáři. V letech

VELKOKAPACITNÍ 335MÍSTNÁ SOUPRAVA LANOVKY PERCE NEIGE V TIGNES

2017–2019 prošla tato lanovka kompletní rekonstrukcí firmou Leitner, hlavní změnou jsou nové delší soupravy, které dokážou převézt více cestujících (až 440 osob). Na přelomu 80. a 90. let se éra tunelových pozemních lanovek přenesla do Francie. Jako první se v roce 1988 rozjela lanovka Funival ve Val d’Isere – převážná část trasy vede tunelem, pouze dolní úsek je veden povrchově. Mezitím je zde v provozu již druhá generace souprav od firmy CWA s kapacitou 220 osob. O rok později následovala lanovka Dome Express v Les Deux Alpes. Dodavatelem dráhy se 125místnými vozy byla tradiční firma Poma. A do třetice se v roce 1993 rozjela lanovka s 335místnými soupravami k ledovci Le Grande Motte v Tignes od firmy Von Roll, která je důležitou nástupní osou do střediska. Celá trasa vede v tunelu. V roce 1992 se své první tunelové lanovky dočkala Itálie, kde byla otevřena tunelová lanovka Skiexpress se 168místnými soupravami spojující obec Campodolcino s lyžařským střediskem Madesimo. Výrobcem byla tradiční italská firma Ceretti & Tanfani. Poslední velká tunelová lanovka byla dokončena v roce 1997 jako spojnice na ledo-

NEJNOVĚJŠÍ RAKOUSKOU TUNELOVOU POZEMNÍ LANOVKU NAJDEME NA LEDOVCI MÖLLTAL

vec Mölltal. Dráhu s 236místnými soupravami, které jsou v provozu dodnes, dodala firma Waagner Biró. Menší tunelové lanovky pak následovaly ještě v roce 2000 ve švýcarském Neuchâtelu (krátká lanovka Fun'ambule od firmy Garaventa se 126místními speciálními vozy, kde jsou na hlavním rámu zavěšeny 4 kabiny, které se naklápí do vodorovné polohy) a o rok později ve španělském Bulnes (lanovka Picos de Europa se 48místnými vozy). Také českou lanovku Imperiál v Karlových Varech, i navzdory krátké délce pouhých 126 m, lze řadit do této skupiny, protože celá trasa vede tunelem. Postavena byla v roce 1907 firmou Von Roll, v roce 1987 pak proběhla generální rekonstrukce polskou firmou Mostostal Zabrze, při níž byly dodány i stávající 50místné vozy od firmy Konstal Chorzów. Specialitou je spojovací visutá lanovka Tunnelbahn Fleißalm v rakouském středisku Heiligenblut, jejíž dvě soupravy po 11 pětimístných kabinkách jsou zavěšeny pod visutou kolejnicí. Téměř celá trasa lanovky, která byla postavena firmou Waagner Biró v roce 1987, je vedena tunelem.

TRASA KRÁTKÉ POZEMNÍ LANOVKY IMPERIÁL V KARLOVÝCH VARECH VEDE ROVNĚŽ CELÁ TUNELEM

145

ALL YOU NEED IS SNOW Tentokrát bez happy endu… V tomto vydání – s výjimkou speciálů snad poprvé po patnácti letech(!) – nenajdete kupóny na skipas zdarma. A ani pravidelnou soutěž o skipasy Happy end. Objektivní důvody omezené aktivity lyžařských středisek jsou zřejmé, nicméně věříme, že se oba tradiční čtenářské bonusy zase brzy na své místo vrátí, snad už v následujícím březnovém vydání, nejpozději pak v příštím ročníku. A věřme, že happy end čeká i přes nejisté vyhlídky celé české lyžování… Máte-li k soutěžím, skipasům zdarma anebo obsahu časopisu jakékoliv postřehy nebo přání, dejte nám prosím vědět na SNOW.cz/anketa.

Časopis (a k němu třeba funkční triko nebo jiný lyžařský kousek) pravidelně až domů!

SNOW.cz/predplatne Funkční triko SNOW s elegantním motivem hor a sjezdovek z technického, rychleschnoucího, antibakteriálního a velmi prodyšného materiálu Opti Dry značky Kilpi (100% polyester). Triko rychle odpařuje vlhkost a pot.

146

OBJEV HORY

Produkty Atomic Backland k dostání u autorizovaných prodejců: Česko MADEJA sport – www.madejasport.cz HARFA sport – www.harfasport.cz BAYO – www.online-sport.cz RUMA sport – www.rumasport.cz Slovensko Šport Rysy – www.sportrysy.sk Skialpshop Vrútky – www.skialpshop.com Hudy Košice – www.skialpmania.sk Horská Mánia – www.horskamania.sk

Výhradní dovozce a distributor pro ČR a SR: AMER SPORTS Czech Republic s. r. o.

Jen ty, lyže a zasněžené kopce. To je Atomic Backland.

Výhradní dovozce a distributor pro ČR a SR: AMER SPORTS Czech Republic s. r. o.

1595 g PRECIZNOSTI

Lyže S/MAX a další vybavení Salomon k dostání u autorizovaných prodejců

SNOW 129 – únor 2021 + skialpová příloha

Articles inside

VÝLET: ŠVÝCARSKÁ SKIALPOVÁ NEJ

STRČTE VÝLET DO KAPSY: MOBILNÍ APLIKACE PRO SKIALPINISTY

RYCHLOŠKOLA SKIALPU