SNOW 126 - listopad 2020 by SNOW media

3x SKIPAS ZDARMA

PLEŠIVEC BRANNÁ KAMENEC

126 – LISTOPAD 2020 WORLD CUP: TICHÝ ODCHOD VIKTORIE REBENSBURG | MARKET: SPORTOVNÍ LYŽE – REDAKČNÍ RECENZE | STORY: VIZIONÁŘI

LYŽOVÁNÍ SKIALPINISMUS FREERIDE

WWW.SNOW.CZ

LAPONSKO NA JASANKÁCH SNOW 126

LISTOPAD 2020 CENA: 100 Kč / 4,99 EUR

WORLD CUP: TICHÝ ODCHOD VIKTORIE REBENSBURG MARKET: SPORTOVNÍ LYŽE – REDAKČNÍ RECENZE STORY: VIZIONÁŘI LYŽOVÁNÍ, ED SCOTT A JAKE BURTON

Cody Townsend portrait: Mark Welsh action: Bjarne Sahlen

UVIDÍTE VÍCE NEŽ KDYKOLIV

Cody Townsend portrait: Mark Welsh action: Bjarne Sahlen

PŘEDTÍM

4D MAG™ Zažijte vizuální revoluci se SMITH brýlemi 4D MAG™ Jedinečné vidění jako z ptačí perspektivy BirdsEye Vision™.

#112

NO COMMENT

FOTO: MICHAL MARTÍNEK

noVý

Fornix spin_ Fornix, jedinečná all-mountain helma, která inspiruje a chrání lyžaře na celém světě. K dokonalosti vyladěné technologie, detaily a design - nově ještě v lepším kabátě pro novou generaci lyžařských nadšenců. Fornix spin – vždy o krok napřed.. Více informací na pocsports.com/snow

A heAd of its time

38|

56| FOTO: ATOMIC / GEPA

SVĚTOVÝ POHÁR V ALPSKÉM LYŽOVÁNÍ ODSTARTOVÁN

15. DUBNA 1978. OBŘÍ LANOVKA VE SQUAW VALLEY FUNGOVALA DOPOSUD NAPROSTO BEZPEČNĚ. V TEN DEN BYL ALE V JEJÍM OKOLÍ ZAZNAMENÁN SILNÝ VĚTRNÝ VÍR DOSAHUJÍCÍ RYCHLOSTI TORNÁDA. PŘI PRUDKÉM ZASTAVENÍ SE KABINA ROZKÝVALA, NOSNÉ LANO VYSKOČILO Z ÚLOŽNÉ BOTKY, ROZDRTILO STŘECHU KABINY A ROZŘÍZLO JEJÍ STĚNY JAKO OTVÍRÁK NA KONZERVY

FOTO: ARCHIV ROMANA GRICE

OBSAH

Ester Ledecká se po dlouhé době postavila na start obřího slalomu. A vyšlo z toho skvělé 20. místo. Více čtěte v rozhovoru s Tomášem Bankem

THE

DECLIVITY 92 Ti

WORLD CUP

24| 26| 28| 32| 34|

ZAČAL SVĚTOVÝ POHÁR!

SNOWTEST

ECHO POSLEDNÍ PŘED COVIDEM

63|

SNOWtest 2020 16 TOP SPORTOVNÍCH LYŽÍ

TICHÉ LOUČENÍ VICKY REBENSBURG

MARKET

FACE: VICTOR MUFFAT-JEANDET

80|

NIXSKI: SPOKOJENOST JE VÍC NEŽ PENÍZE

LOUČENÍ S FLUOREM

ACADEMY

82| 84| 86|

SKI WITH ME HLEDÁNÍ OPORY 2

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

36| 38| 40| 42|

Talent DAVID KUBEŠ

bUĎ FIT NADECHNĚTE SE!

Ester válí UŽ I OBŘÁK! MARKER V SOCIALISTICKÉ ČSSR

APUL NEWS

VALTEŘICKÁ LÍHEŇ: VÁCLAV JÓN

RESORT

94| 98| 100| 106| 108|

PITZTAL: DVĚ SPORTOVNÍ PŘEKVAPENÍ MIMO LEDOVEC............ SANTA CROCE: CARVINGOVÉ ROZJÍMÁNÍ POD KOSTELÍKEM

STORY

46| 52| 56|

VYMÁČKNI ZE SJEZDOVKY MAXIMUM!

Legendy: TVRDÁ HLAVA ED SCOTT

NOSTALGIE SNB TÁTA JAKE

HAVÁRIE LANOVEK SMRT NAD ZEMÍ

Herlíkovice: KRKONOŠe přímo u cesty ! p RÁVO: Zranění na zledovatělém výstupišti A SPEN: sněhové hřiště bohatých a slavných

Takto označené články stojí obzvlášť za pozornost – jsou exkluzivní, mimořádně čtivé nebo poučné.

Distributor pro ČR a SR: SES Sports s.r.o, email: info@nitro.cz

CWR 84 CWR 87

CWR 81

NENECHTE SE ROZHODIT

Rozbitou sjezdovkou ani volným terénem Oblíbená allmountain řada Cross Wide Rocker dokáže poskytnout širokému spektru lyžařů radost z jízdy spojenou s jistotou a klidem i při celodenním lyžování a měnícím se povrchu sjezdovek. Širší varianty označené CWR+ přidávají zábavnou hravost a také možnost užití si občasného výjetí z upravené tratě.

CWR+ 91

CWR+ 95

FOTO: GRANT GUNDERSON

OBSAH

118|

HELISKIING V MONASHEES

Britská Kolumbie přitahuje srážky a s nimi i operátory heliskiingu. Jak to vypadá při létání se společností Eagle Pass Heli? Zasněte se…

UŽIJTE SI DOBRODRUŽSTVÍ NA SKIALPECH BEZPEČNĚ Pod vedením profesionálů, horských vůdců a znamenitých lyžařů Víti Nováka, Vojty Dvořáka a dalších. SKIALPOVÉ VÝSTUPY I HORSKÉ PŘECHODY PRO POKROČILÉ Pro fajnšmekry, ale i jako pokračování našich kurzů na cestě za dalšími skialpinistickými zážitky nabízíme sérii atraktivních horských výstupů a horských přechodů. STUBAI – SKIALPOVÉ VÝSTUPY SILVRETTA – SKIALPOVÉ VÝSTUPY SILVRETTA HAUTE ROUTE – SKIALPOVÝ PŘECHOD ÖTZTAL – SKIALPOVÝ PŘECHOD

TERMÍNY: 4–5 dní (březen–duben) CENY: od 9 900 Kč

FREERIDE A SKIALP NA SKUTEČNÝCH JASANKÁCH A V HISTORICKÝCH BOTÁCH? NENÍ PRÁVĚ TO BUDOUCNOST LYŽOVÁNÍ?

POWDER

112| 118| 130|

Retropolární Laponsko

112| SNOWbiz

Legendární The Monashees C EO, atlet a vizionář Benedikt „Beni“ Böhm

Sp si slňte lyž vé a sn řské y!

135|

140| 142| 144|

Nedotýkat!

Návrat do práce Kultivace střediskové komunity Funitely (1. díl)

Akce připravíme i na zakázku ve vámi zvoleném termínu.

www.adventura.cz skialp@adventura.cz

ELISABETH GERRITZEN, KRISTOFER TURDELL & TAO KREIBICH PEAK PERFORMANCE ATHLETES & FRIENDS KICKING HORSE, CANADA

ŠÉFREDAKTOR

Petr Socha

ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA KRESBA: ONDRA TŮMA

Radek Holub

Lyžujme. A nebojme se!

Na místech, která důvěrně znám. a tuto příhodu jsem si vzpomněl, Zcela racionálně jsem tu emoci pozokdyž jsem přemýšlel nad tím, co roval, ale zpacifikovat jsem ji nedokás člověkem udělá náhlý příliv strachu. zal. Takovou pitomost. Jak asi vnitřně Figuruje v ní vše podstatné, co musí reagujeme na hlubší a pravidelně v pořádných akčních historkách figuservírované hrozby? Jak nás ovlivňují rovat: lyžování, půvabné dámy, city obavy, menší i větší, chvilkové i dloui happyend. Nicméně v rámci úvodhodobé, povrchní i zažrané, které si níku není dostatek prostoru, abych v sobě neseme? vám ji převyprávěl – patrně byste mi Obávám se, že obav na světě přibývá stejně nevěřili, přestože se skutečně ze všech stran. Co třeba vlády strašící stala; fakt nekecám! miliardy lidí covidem či terorismem? Tehdy jako by mi na záda skočil Co média nafukující i brutální banamacatý strach. Někdo by to popsal lity do monstrózních rozměrů? Školy třeba jako „zatmělo se mi před děsící žáky tím, že v životě propadnou očima“, „podlomila se mi kolena“ a nenajdou uplatnění? Farmaceutická nebo „zalila mě vlna horka“. Taky lobby hrozící nemocemi s odpustky ve se vám něco takového někdy přihoformě pilulek? Státní systémy poddilo? Nemusí to být rovnou zloděj na souvající obavy z nezaměstnanosti, střeše, leckdy stačí průchod temným úpadku a bídy? Není to nálož, která lesem, visutá lávka na vysokohorské má potenciál (či snad cíl?) jedince cestě… Nebo prudký ledový kopec zdrtit? Ochromit, ovládnout a vsoukat pod nohama. do chřtánu? Když se lyžaři rozklepou kolena, je Ještěže tu máme to lyžování. Dovolí potřeba se zklidnit a otevřít cestu nám hluboko zpod kůže vyvětrat naše rozumu. Zahnat paniku. Každý adept vrůstající obavy. Vědomě a pravidelně na lyžařského instruktora ví, že kdo nás cvičí v boji se strachem, v konse bojí, upadá instinktivně do záklonu, centraci a v řešení krizových situací čímž ztrácí schopnost ovládat lyže, ve zlomcích vteřin. Tím nás otevírá a začarovaný kruh se naplní – lyžař a osvobozuje. Poznáváme, že jedině spadne a obavy promění ve skutečbeze strachu si můžeme užívat flow nost. Strach je lstivý soupeř, rozmetá z lyžování a opojení rychlostí. Lyžoveškerou vůli a zablokuje zdravý vání nám napovídá, že jedině beze rozum. Prostoupí člověkem, znehybní strachu můžeme naplno fungovat. ho a ovládne, podobně jako pohled Jedině beze strachu dokážeme aktihada znehybní potkana, aby ten poté vovat zdravý rozum a efektivně se bez odporu vklouzl do predátorova postavit hrozbám. Jedině beze strachřtánu. chu jsme svobodní. Nedávno jsem šel s dětmi v baboletní noc, poté, co jsem zrovna dočetl Petr Socha a SNOW román o králi Šumavy, na dobrodružP.S.: Vidíte, jen toto se sem sotva nou vycházku do příhraničního lesa. vešlo. Ale kdo si chcete přečíst onu Světlušky svítily jak divé, jinak tma legrační a neuvěřitelnou příhodu, tmoucí… A já, s ozvěnami napínavé najdete ji na snow.cz/clanek/6126 četby někde na pozadí mysli, se bál.

REDAKTOŘI

Andrea Drengubáková (SNOW tour), Michaela Kratochvílová (World Cup), Ondřej Novák (Academy), Tom Řepík (SNOWbiz), Lukáš Vavrda (Powder) GRAFIKA

Petr Antoníček Markéta Antoníčková Michal Šindler INZERCE

Petr Havelka Veronika Bezpalcová Tomáš Rucký (SNOWtour) Tom Řepík (SNOWbiz) DISTRIBUCE

Marie Potužilová, Andrea Rosenbaumová INTERNET

Petr Havelka, Radek Holub, Tomáš Roba Všichni výše uvedení používají e-mailovou adresu ve tvaru: jmeno.prijmeni@snow.cz AUTOŘI

Ivan Balek, Pavel Božák, Tomáš Haisl, Karel Hampl, Petr Havelka, Ondřej Katz, Vít Moudrý, Martin Müller, Jimmy Petterson, Radim Polcer, Fredrik Schenholm, Kateřina Sochová, Aleš Suk, Ondra Tůma, Pavel Zelenka JAZYKOVÁ KOREKTURA

Drahomíra Kožíšková PŘEKLADY

Kateřina Sochová ODBORNÍ PARTNEŘI Svaz lyžařů České republiky Asociace profesionálních učitelů lyžování Asociace horských středisek ČR

SNOW, Č. 126, ROČNÍK XIX.

REDAKCE

VYDAVATEL

SLIM media s.r.o. Husitská 344/63, Praha 3 IČ 27175511

ADRESA REDAKCE

SNOW Husitská 344/63 130 00 Praha 3 redakce@snow.cz ( 222 780 286 Příspěvky, fotografie a názory zasílejte na adresu redakce.

INZERCE ( 775 610 757, inzerce@snow.cz

PŘEDPLATNÉ Česká republika: www.snow.cz/predplatne predplatne@snow.cz ( 775 My SNOW (775 697 669) Slovensko: www.ipredplatne.sk objednavky@ipredplatne.sk ( +421 0800 188 826 Cena výtisku: 100 Kč / 4,99 EUR MK ČR: E13878 ISSN: 1214-0007 Rozšiřuje: PNS a.s., Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen. Vychází 7x ročně. Toto číslo vyšlo 29. října 2020, další vyjde 12. listopadu 2020.

OBÁLKA/FOTO:

Kästle GmbH / Sepp Mallaun Články označené jako advertorial jsou komerční prezentací. Články v rubrice SNOWtour obsahují product placement. Náklad je ověřován ABC ČR.

Všechna práva vyhrazena. SNOWmag je ochrannou známkou. © SLIM media s.r.o. 2020

DODAVATEL ENERGIE

/casopis ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

ALL YOU NEED IS SNOW

Časopis a triko SNOW až domů

SNOW.cz/predplatne Funkční triko SNOW s elegantním motivem hor a sjezdovek z technického, rychleschnoucího, antibakteriálního a velmi prodyšného materiálu Opti Dry značky Kilpi (100% polyester). Triko rychle odpařuje vlhkost a pot.

OBJEVY ZA HRANICEMI REALITY I FIKCE

Nahraně

TEXT: KEDAR SOPEL

LYŽOVÁNÍ BUDE

FOTO: DEPOSITPHOTOS (KOLÁŽ SNOW)

KONEČNĚ BEZPEČNÉ

rzy poté, co se Světová zdravotnická organizace nekompromisně vrhla do boje s virovými onemocněními, poněkud nenápadně spustila i další ambiciózní program – bezpečné lyžování. O tom, že lyžování je jednou z nejrizikovějších aktivit v naší sluneční soustavě, vědí jeho milovníci své. Nevrací-li se některý den ze svahu s proraženou hlavou, zlomenou nohou nebo alespoň zhmožděným ramenem, mohou hovořit o zázraku. Tomu je však konečně konec. Bezpečnost lyžařů vzali do rukou ti nejpovolanější, tedy odborníci z široce respektované organizace zabývající se světovým zdravím. Zejména její generální ředitel Tedros Adhanom Ghebreyesus

z Etiopie má k rizikům spojeným se sjížděním zasněžených svahů co říci. Při důkladném vyšetřování lyžařských úrazů z posledních 30 let, na které dvěma miliardami dolarů osobně přispěl americký prezident Trump, se jako hlavní problém ukázala kluzkost sněhu. Závěr překvapil i místopředsedu Světové federace lyžařů, Alberta Bombu. „Přestože jsem se lyžování profesionálně po celé mládí věnoval, tento závažný fakt mi unikal,“ přiznal zdrceně. „Zřejmě za to mohla má nešťastná záliba v návštěvě barů, která všechny ostatní poznatky přebila.“ Rázná opatření na sebe nenechala dlouho čekat, jak je u Světové zdravotnické organizace zvykem. Bylo okamžitě nařízeno snižovat klouzavost sněhu, a to

celosvětově, v první řadě však na sjezdovkách. Na každé křižovatce tratí bude nejméně jedenkrát denně při úpravě rolbou rozhrnut štěrk, v případě sněžení i opakovaně. Přestože brzdný účinek štěrku na lyžaře prochází teprve druhou fází testování, odborníci opatrně věří, že bude úspěšné. „Je třeba snížit počet úrazů způsobených srážkami lyžařů nejméně o 100 %,“ poodhalil smělý plán šéf zdravotníků. Každý lyžař také bude muset vozit s sebou pytel písku pro případ, že by se dostal k jinému lyžaři blíže než na 20 m. Pak bude jeho povinností písek před sebou vysypat a bezpečně na vzniklém pískovišti zastavit. Těžkou hlavu dělají zdravotnickým odborníkům také pády z lanovek. I ty se však podařilo

vyřešit. Po konzultaci s kolegou ze Světové motoristické organizace, Marsonem Fidžipaldim, se dospělo k závěru, že na všechny sedáky lanovek budou instalovány bezpečnostní pásy – podobně jako v autech. Dokud nebudou všichni pasažéři připoutaní, sedačka neopustí stanici. Mnoho zbytečných obětí mají na svědomí také laviny. Každý obyvatel i návštěvník hor bude proto povinen nevycházet z domu bez tzv. svaté trojice, tedy lopaty, pípáku a sondy. Povinnost zatím nebude platit v noci mezi 22. a 6. hod., kdy je riziko zasypání lavinou podstatně nižší. Počítá se však, že v souvislosti s lavinovými svátostmi bude v Alpách upravena i výzdoba v kostelech, aby se rovněž starší generace s novým opatřením snáze ztotožnila.

V loňské předčasně ukončené sezóně po letech opět ovládl celkové bodování Světového poháru specialista na rychlostní disciplíny. Aleksandera Aamodta Kildeho k prvenství vynesly kvalitní výsledky nejen ve sjezdu a super-G, ale i v alpské kombinaci, obřím slalomu i paralelu. „Samozřejmě, že jsem zaslechl poznámky, že to bylo o štěstí, ale to pouštím jedním uchem dovnitř, druhým ven. Podařilo se mi kontinuálně držet dobrou výkonnost a to rozhodlo,“ říká norský sympaťák. Doletí si letos pro svůj druhý triumf? (mk)

FOTO: ATOMIC (GEPA/THOMAS BACHUN)

WORLD CUP

SNOW.cz/SP

NEWS

TEXT: ONDŘEJ NOVÁK

Ester…

Shiffrin je doma Mikaela Shiffrin posunula svůj návrat do Světového poháru minimálně o další měsíc. Při tréninku ji rozbolela záda a na doporučení lékařů se rozhodla pro návrat do Spojených států, kde se bude zotavovat a čekat na další závod SP, kterým by měly být dva paralelní slalomy v rakouském Lechu 13.–14. 11. Tolik praví oficiální vyjádření. Ale není to třeba panický útěk z Evropy před opětovně se šířícím koronavirem? Na začátku října při tréninku v Söldenu byla zahalena od hlavy až k patě i při jízdě na vleku a jednu z našich žákovských nadějí, která se s ní chtěla seznámit, odbyla s doporučením, ať si okamžitě nasadí roušku. Za chvíli možná nebudou pro trénink závodníků vyhrazeny jen tratě, ale i vleky. A my se budeme dívat skrz dvojité plexisklo na svoje hrdiny jako na opravdové gladiátory. Ve sterilní aréně. Tomíku, nekýchnul jsi na tu Miaelu?

První závod sezóny je vždy jeden z nejzajímavějších. Ukáže, jak se kdo připravil, jakou má formu, co trénoval pořádně nebo co opomíjel. Ale také se na české i rakouské vsi říká: „První vyhrání z kapsy vyhání.“ Kdo vyhraje úvodní otvírák v Söldenu, nemusí nutně vítězit celou sezónu. Vzpomeňme na loňskou, historicky nejmladší vítězku, Novozélaňďanku Alice Robinson. V 17 letech dvěma parádními jízdami vytřela všem zrak – ale na stupně vítězů se podívala znovu až po 4 měsících v Kranjske Goře. Kopec v Söldenu je prostě nevyzpytatelný a pokaždé umí

… a mladí kluci dojel Švýcar Gino Caviezel. Jako nejstarší z vítězné trojky (28 let) si nakonec stoupl na stupínek nejnižší, byť po prvním kole jasně vedl. Na druhém místě podpořil švýcarské barvy Marco Odermatt, který se ve svých třiadvaceti na stupně vítězů již několikrát postavil, ale bedna v Söldenu se prostě počítá ještě krapet jinak. A vítězství? Norské barvy tentokrát nezachránil Henrik, ale mladíček Lucas Braathen. Ve svých dvaceti letech se stejně jako Gino Caviezel

postavil poprvé v životě na stupně vítězů, a to rovnou na ten nejvyšší a rovnou v Söldenu. Fantastickou jízdou druhého kola vytřel zrak všem sázkařům stejně jako loni Alice Robinson. Nastupuje nová generace? Lyžařsky možná zdaleka ne tolik jako mentálně. Přirozená dravost a nadhled mladíků, kteří nemají co ztratit, ostře kontrastovaly s unavenými a přemotivovanými obličeji Kristoffersena a Pinturaulta. Jen tak dál, kluci, ať je to zase o kousek zajímavější.

FOTO: GEPA /ATOMIC

Podobné překvapení se konalo i v závodě mužů, tentokrát ovšem na příčkách nejvyšších. Kdo očekával na stupních vítězů známé tváře Henrika Kristoffersena a Alexise Pinturaulta, ten byl zklamán. Já škodolibě ne. Mám rád překvapení, nové tváře a soutěže bez dopředu jasného vítěze. Dominance Marcela Hirschera je minulostí, a ač se ji výše jmenovaní snažili loni převzít, moc se jim to nedařilo. A možná nebude ani letos. Poprvé v kariéře si pro pódiové umístění v SP

Lucas Braathen na své cestě ke zlatu, Sölden 2020

připravit nějaké překvapení. Možná to nejhezčí připravil o třetím říjnovém víkendu všem fanouškům Ester Ledecké. Ta se letos zaměřila na trénink obřího slalomu, aby zlepšila své dovednosti v točivých disciplínách, ale i v klouzavých, kde se jí dlouhodobě daří. Přes léto odtrénovala 25 tréninků v obřákových brankách a vyplatilo se. Zatímco loni se ve svém prvním svěťákovém obřáku nekvalifikovala do druhého kola, letos si na ledovém ledovci Rettenbach dojela pro úžasné 20. místo v disciplíně, která byla doposud spíše její okrajovou.

Kanadský kovboj končí Manuel Osborne-Paradis oznámil konec kariéry. Kanadský sympaťák strávil ve Světovém poháru dlouhých 16 sezón, zažil 180 startů, třikrát vystoupil na stupínek nejvyšší, jedenáctkrát na pódium. Má za sebou čtyři olympiády. Jeho nejúspěšnější byla v italském Turíně v roce 2006, kde dojel ve sjezdu na 13. místě. Historický úspěch pro něj i pro Kanadu přišel až o jedenáct let později. Na mistrovství světa ve Svatém Mořici si v roce 2017 dojel pro třetí místo v super-G. Na stupni nejvyšším stál jeho týmový kolega Erik Guay a Kanada tak poprvé v historii slavila úspěch dvou sjezdařů na stejných stupních vítězů. „Manny“ byl zakládajícím členem elitní skupiny „Canadian Cowboys“, všech kanadských sjezdařů, kteří vystoupili na pódium ve Světovém poháru nebo na mistrovství světa. Za posledních 15 let to dokázali dvaapadesátkrát.

NOVÉ DRS

READS THE LINE YOU DEFINE

// // // // //

Nový skelet Nová botička a jazyk Nové přezky a speciálně upravená podrážka Štíhlý a kompaktní tvar, dvě šířky skeletu Nová architektura podrážky s vyvážením výšky v souladu s normou ISO // Nové úhlovací (canting) podložky // Nové GripWalk podložky ( DRS 97 mm )

Č I STĚ ZÁVO D NÍ ZA MĚŘENÍ V ŠÍŘKÁCH 92 A 97 M M DA LB E L LO.IT | VOELKL. CZ

SNOW.cz/SP

ECHO

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

Světový pohár 2020/21:

Vzpomínky na

HINTERSTODER

„M

Místo bouřlivé divácké kulisy pohánějící závodníky kupředu posledními brankami do cíle pouze ticho, které by se dalo krájet, občas narušené potleskem týmových kolegů a členů realizačních týmů. To byla realita závodu v Söldenu a pravděpodobný scénář zbytku letošní sezóny Světového poháru. Před plnými ochozy se jelo naposledy na přelomu února a března v rakouském Hinterstoderu. Už tehdy byl pro organizátory covid-19 tématem, pro některé lyžaře naopak nikoliv. Nikdo tehdy ovšem netušil, jak dokáže za pár dní převrátit celé profesionální lyžování vzhůru nohama. 26

áme štěstí, že se u nás žádný problém neobjevil. Byli jsme kvůli koronaviru v úzkém kontaktu s rakouským ministerstvem zdravotnictví, a pokud by nastaly nějaké mimořádné okolnosti, jsme připraveni na ně reagovat. Ale zatím se takové nevyskytly. Pochopitelně budeme sledovat vývoj v následujících dnech,“ řekl mi v rozhovoru 29. února v tiskovém centru ředitel závodů Světového poháru v Hinterstoderu Herwig Grabner. Okolo bušili novináři do klávesnic, venku korzovaly po ulicích městečka zástupy fanoušků, o pár set výškových metrů výše si závodníci chystali lyže a Vincent Kriechmayr si měl zanedlouho se startovním číslem 1 dojet pro svůj domácí triumf, aby týž večer před nadšeným davem s rakouskými vlajkami na hromadné akci v centru Hinterstoderu převzal cenu. Hlava na hlavě byla i při tradičním losování čísel, závodníci vyvolávaní jeden po druhém na pódiu vtipkovali a soutěžili mezi sebou, kdo dá nejvíc žonglů s fotbalovým míčem v řadě (pro zvědavé – byl to Američan Travis Ganong), a všude byla hmatatelná ta unikátní úžasná atmosféra, která je s bílým cirkusem neodmyslitelně spjatá. Pořadatelé přitom neměli na růžích ustláno, horské počasí ukázalo, jak umí být rozmarné, když v noci ze čtvrtka na pátek napadlo přes půl metru sněhu. „Vždy je potřeba mít plán B, a pokud je to nutné, tak zavčasu provést změny. My jsme tak posunuli

obří slalom na pondělí a ukázalo se, že šlo o správné rozhodnutí,“ vysvětloval Herwig Grabner. Jím vedený organizační výbor připravoval závody dva roky, z původních deseti členů se tým s blížícím se dnem D postupně rozrostl na 500 osob, k tomu 400 policistů, hasičů a záchranářů, dobrovolníci na trati i mezi lidmi… Dva roky plánování, zjišťování proveditelnosti, organizování dopravy a parkování, zajišťování bezpečnosti závodníků na sjezdovce i diváků v ochozech. To vše korunované sladkou tečkou v podobě vydařeného závodního víkendu. „Koronavirus? Nevím, proč by se kvůli němu mělo uvažovat o konci sezóny, chřipkovou epidemii přece máme taky každý rok,“ prohlásil na tiskové konferenci po kombinačním závodu v neděli 1. března Alexis Pinturault, tehdy ještě vedoucí závodník celkového bodování Světového poháru. O týden později se už v norském Kvitfjellu jelo bez diváků, o dva týdny později byla závodní sezóna ukončena. Držitelem velkého křišťálového glóbu se stal Aleksander Aamodt Kilde a o měsíc později Alexis Pinturault sám prodělal koronavirovou nákazu a apeloval na své fanoušky na Instagramu, ať zůstanou doma… Nepřestane mě fascinovat těch pár dní, které ukázaly, jak je naše vyspělá civilizace vlastně křehká. Z euforie horského městečka a bílých svahů vede do domácí izolace v nížině až překvapivě rychlá cesta, zpátky bohužel podle všeho podstatně delší a hrbolatější. I proto držím palce všem organizátorům letošních závodů i profesionálním lyžařům, ať se ta mimořádná sezóna odjede s co nejméně komplikacemi, a nám všem milovníkům toho nejkrásnějšího sportu ze srdce přeju, ať se nám brzy vrátí ta krásná atmosféra a kouzlo fanoušky nabitých a sněhem zapadaných horských vesniček, jaké nám naposledy nabídl rakouský Hinterstoder.

FOTO: OK WELTCUP HINTERSTODER/MANFRED HACKL

WORLD CUP

ADVERTORIAL

NORDICA HF H orká novinka v kolekci Nordica. Boty HF (Hands Free) jsou nejmodernější lyžařské boty na trhu. Jak již název napovídá, dají se bez problémů zapínat a rozepínat bez pomoci rukou (hůlkou, druhou botu), a tím výrazně zjednodušit obouvání a celkový komfort – není potřeba se vůbec ohýbat.

Jedná se o výraznou evoluci v botách se zadním nástupem. Díky dvěma kloubům je možné botu otevřít až o 40° a zároveň po uzavření je bota dokonale těsná a udržuje perfektní laterální flexi – více stability a jednodušší ovladatelnost a samozřejmě více zábavy a pohodlí. Zásadním posunem je i nová vnitřní botička, která je oproti klasickým botám se zadním nástupem vytvořena pouze z jednoho kusu – nepoznáte rozdíl oproti běžným lyžařským botám. Botička jde též bez problémů vytáhnout a jednoduše vysušit. Navíc korek, ze kterého je částečně složena, se jednoduše vytvaruje podle vaší nohy. Nový

– HANDS FREE

Weather shield – systém proti vnikání vlhkosti do lyžáků výborně kryje svrchní část boty a zaručuje pohodlí a komfort během celého dne. Systém IVC (redukce objemu v nártové oblasti) umožňuje zmenšit prostor pouhým přetočením destičky na vložce, a ještě lépe tak zafixovat nohu v botě. ELITE model obsahuje i vyhřívanou Therm-ic vložku, ovládanou vaším chytrým telefonem pomocí Bluetooth. Baterie je dostatečně silná, na nejvyšší stupeň vyhřívání vydrží až 5 hodin.

www.nordica.cz

8. února 2020. Jízda za dlouho vysněným triumfem. Sjezd v Ga-Pa a konečně první na domácím kopci

WORLD CUP HERO

TEXT: ONDŘEJ KATZ

Viktoria

REBENSBURG „Není to pro mě dnes ani trochu snadný den. Po úžasných třinácti letech jsem se rozhodla s okamžitou platností ukončit svou kariéru,“ šokovala na začátku září sportovní veřejnost a všechny fanoušky lyžování Viktoria Rebensburg. Bez předchozího varování a během letní přípravy a tréninku na nadcházející zimní sezónu. Do ní už jednatřicetiletá německá specialistka na obří slalom a olympijská vítězka ve stejné disciplíně z Vancouveru z roku 2010 nevstoupí.

Tichý odchod královny obřího slalomu

ejen Německo, ale celé alpské lyžování ztrácí královnu obřího slalomu. Právě to byla disciplína, v níž rodačka z Kreuthu v Horním Bavorsku na samém jihu Německa dominovala. Ostatně, z devatenácti triumfů v závodech Světového poháru jich čtrnáct získala právě mezi brankami obřích slalomů. A také už zmíněné olympijské zlato ze sjezdovky ve Whistler Mountain. Další zápisy do svých skvělých statistik už Vicky Rebensburg nepřidá. A pravdou je, že když ještě před svými 31. narozeninami oznámila konec kariéry, byla to pro mnohé i v jejím blízkém okolí nečekaná zpráva. „Musím přiznat, že to byl šok. Ještě dva týdny předtím jsme spolu hovořili a o nějakém loučení nepadlo ani slovo,“ prozradil Felix Neureuther, sám bývalý skvělý německý lyžař, který se se závodním lyžováním rozloučil před rokem a dnes pracuje jako televizní expert pro stanici ARD.

Vysněný triumf a vzápětí pád

Co se tedy stalo? Proč jedna z velkých německých sportovních hvězd řekla lyžařským svahům tak neočekávaně sbohem? Pro odpověď je třeba se přesunout o nějaký čas zpět. Konkrétně do února v závěru sezóny 2019/20. Během pouhých dvou dní se odehrály dva příběhy, které posléze sehrály klíčovou roli v jejím rozhodnutí… Nejprve se 8. února Vicky dočkala dlouho očekávaného triumfu. Vítězství, o němž řadu let jen snila – ve třiceti letech na své domácí trati Kandahar v Garmisch-Partenkirchenu zvítězila ve sjezdu. Ač to může znít téměř neuvěřitelně, pro ni to bylo premiérové vítězství v téhle disciplíně. Prakticky rok poté, co ji od prvního triumfu ve sjezdu při finále Světového poháru dělily pouhopouhé tři setiny vteřiny…

FOTO: REDBULL

FOTO: GETTY IMAGES

Musím přiznat, že to byl šok. Ještě dva týdny předtím jsme spolu hovořili a o nějakém loučení nepadlo ani slovo.

20letá Vicky a nečekané olympijské zlato z Vancouveru. Vidíte? Raduje se jako fotbalista

V tu chvíli zcela určitě ani v nejmenším nepomyslela na to, že by o šest měsíců později mohla oznamovat veřejnosti zprávu o tom, že končí kariéru. Ve sportu, a zvlášť v tom, v němž se závodníci řítí ze svahu rychlostí často výrazně přesahující sto kilometrů v hodině, se ale věci leckdy odehrávají nečekaně rychle. Stačí jediná zlá vteřina, nebo spíš její zlomek, a osud se během chvilky může zhoupnout od okamžiku ryzí radosti hluboko do suterénu bolesti a zoufalství. Den po svém triumfu ve sjezdu vyrazila Vicky na důvěrně známou trať super-G na sjezdovce Kandahar, ale po půlminutě neustála levotočivou zatáčku a vylétla z trati do ochranných sítí… V první chvíli se zdálo, že těžký pád přestála bez vážnějších následků, ale pozdější diagnóza v nemocnici odhalila, že má zlomenou holenní kost a poškozené koleno. „Mám štěstí

v neštěstí. Všechny vazy vydržely, operace není nutná,“ vzkázala tehdy plná optimismu z nemocnice. Byť pro ni sezóna předčasně skončila.

Nečekané, ale nevyhnutelné loučení

Až s odstupem času se ukázalo, že skončila nejen sezóna. Po šesti měsících dospěla majitelka tří malých křišťálových glóbů za obří slalom k rozhodnutí takříkajíc pověsit lyže na hřebík. „Nepřišlo to ze dne na den, ale po dlouhém rozmýšlení v posledních několika týdnech. Po zranění v závěru sezóny a po dvou měsících tréninku na sněhu jsem si uvědomila, že už nikdy nebudu schopná dosáhnout maximální vrcholové úrovně. Od útlého věku přitom bylo vždycky mojí ambicí a motivací bojovat o nejvyšší příčky, vítězit a být na svazích inspi-

rací pro ostatní. S těžkým srdcem zjišťuji, že už to nedokážu, a proto přichází moje těžké, ale nevyhnutelné rozhodnutí ukončit kariéru. Díky vzpomínce na svůj poslední závod a triumf ve sjezdu v Garmischi je to ten pravý okamžik, kdy odejít z jeviště sjezdového lyžování,“ loučila se Vicky Rebensburg. Žádná oslavná party na rozloučenou, žádné tiskové konference, ale jen tichý odchod z velkého jeviště – pouze oznámení na Twitteru. Především pro německé alpské lyžování také velká rána. Právě ona se totiž stala jeho první dámou poté, co v roce 2014 ukončila kariéru Maria Höfl-Riesch. „Vicky byla velká a skvělá osobnost, ale také jasná jednička našeho týmu. Je to pro nás obrovská ztráta, ale jejímu rozhodnutí zcela rozumím a chápu ho. Musíme si teď zvyknout na skromnější cíle, ale také to může být šance a výzva pro mladé závodnice,“ konstatoval šéftrenér ženského národního týmu Jürgen Graller.

FOTO: REDBULL

WORLD CUP HERO

Viktoria Rebensburg byla během třinácti let svého působení mezi světovou elitou synonymem vysoké kvality a také konzistence. A také vůle a obří touhy po úspěších. Vlastnosti, které ji provázely od dětských let. Už tehdy bylo zřejmé, že se narodila hvězda…

První velký triumf: olympijské zlato

Viktoria netíhla jen k závodním brankám, vrhla se i do retro projektu s německým akrobatickým lyžařem Benediktem Mayrem (na fotce) a mezi její lyžařské sny patří helisking na Aljašce

4. 10. 1989

datum narození

170/67

výška v cm a hmotnost v kg

V pouhých 14 letech už byla součástí německého národního týmu, byť figurovala až ve výběru s označením „c“. Jenže její talent a motivace být nejlepší byly bezchybně fungujícím motorem, který ji rychle posunoval výš a výš. V 16 letech vyhrála senzačně německý šampionát v super-G a ve stejném roce si odbyla křest i v závodě Světového poháru. Pravda, tehdy v prosinci 2006 závod na Reiteralmu nedokončila, ale to byl jen začátek. O dva roky později už se stala juniorskou mistryní světa. Opět v super-G. A nezůstalo u jediného titulu. Jen o rok později vyhrála na juniorském MS hned dvě disciplíny – přemožitelku nenašla v obřím slalomu ani v super-G. V 19 letech bylo zřejmé, že tahle vycházející hvězda německého lyžování bude zle prohánět všechny soupeřky ze zemí lyžařských velmocí.

15. 12. 2006

první start v závodě SP

23. 10. 2010

Skvělé výkony vynesly Vicky Rebensburg i nominaci na zimní olympijské hry ve Vancouveru a rok 2010 se posléze stal jedním z největších vrcholů její kariéry. V dějišti her nenaplnila jen ono okřídlené olympijské motto o tom, že není důležité zvítězit, ale zúčastnit se. Svou premiérovou účast pod olympijskými kruhy totiž tehdy dvacetiletá Němka proměnila rovnou v zisk zlaté olympijské medaile v obřím slalomu. A to i přesto, že do té doby nevyhrála ani jediný podnik Světového poháru a jejím nejlepším umístěním bylo druhé místo v super-G pouhý měsíc před začátkem olympijských her. „Oslavuje vítězství jako fotbalista a lyžuje jako Bode Miller. Viktoria Rebensburg je novým typem alpské lyžařky, která už ve dvaceti letech dokázala naplnit všechna očekávání,“ nešetřil tehdy superlativy na adresu nové hvězdy deník Tagesspiegel.

Tři glóby za obří slalom

Hned v říjnu ještě v tom samém roce na začátku nové sezóny vyhrála v Söldenu i svůj první obří slalom ve Světovém poháru. A následovaly další triumfy: ve Zwieselu a Špindlerově Mlýně, zisk malého křišťálového glóbu za obří slalom 2010/11. Podobné úspěchy se stejnou sladkou tečkou zopakovala

8. 2. 2020

258

startů první triumf poslední v závodech v SP (Sölden, triumf v SP Světového obří slalom) (Ga-Pa, sjezd) poháru

Tuto zimu si na Vás posvítíme... NOVINKA večerní lyžování

TOP

horské středisko

…hory zážitků | www.dolnimorava.cz

FOTO: GETTY IMAGES

i v další sezóně, pod olympijskými kruhy a v Soči brala bronz a dále hromadila medaile z velkých akcí. S přibývajícími roky se stále více prosazovala i v rychlostních disciplínách, nicméně její nejsilnější disciplínou zůstával obří slalom, což doložil i zisk třetího malého glóbu v sezóně 2017/18.

Golf a dovolená. Jamajka, nebo Aljaška

„Upřímně řečeno, měla jsem ze sjezdu dlouho prachobyčejný strach,“ přiznala rodačka z Kreuthu. Prvenstvím z Ga-Pa se ale také výčet jejích úspěchů uzavřel – 1. září řekla lyžařským svahům sbohem. A co bude dál? „Vyrostla jsem v alpském lyžování a tahle vášeň mi zůstane napořád. Pořád se cítím jako lyžařka, a proto bych chtěla zůstat součástí toho všeho. Jen nevím, jakým způsobem. Jisté je jen to, že soupeření nejlepších závodnic už budu sledovat jen jako divák,“ přiznala pár dní poté, co své nečekané loučení s kariérou oznámila. Přemýšlí i o trénování mladých sjezdařek, kterým rozhodně má co předat. V každém případě teď bude mít víc času i na své koníčky – na hraní golfu a setkávání s přáteli. A v realitu může proměnit i svou dosud jen vysněnou dovolenou. Na seznamu přání figurují tři „favorité“: Jižní Afrika, Jamajka nebo heliskiing na Aljašce…

9. února 2020. Úplně poslední jízda Viktorie Rebensburg. Za několik zatáček přijde poslední závodní pád, zranění a…

umístění vítězství v SP malé křišťálové olympijské stříbrné medaile na stupních (14 v obřím slalomu, glóby za zlato z OH 2010 z MS 2015 vítězů v SP 4 v super-G a 1 ve vítězství v obřím plus bronz z OH a 2019 sjezdu) slalomu SP 2014

Skipas platí v těchto lyžařských střediscích:

moderních českých lyžařských středisek

na jeden skipas!

195 km sjezdovek

39 lanovek

108 vleků

Projekt podporuje

WORLD CUP

FACE

TEXT: ONDŘEJ KATZ

VICTOR MUFFAT-JEANDET

Zarputilý perfekcionista, co si plní sny Victor Muffat-Jeandet není a nebyl žádnou zářivou kometou, která by vlétla na lyžařské svahy a drtila okamžitě a nemilosrdně všechny soupeře. Pro 31letého Francouze platí spíš opak. Skoro by se chtělo říct, že zraje jako vyhlášené víno z jeho vlasti. Samo by to ale nešlo. To, že se rodák z Aix-les-Bains propracoval postupně krok za krokem mezi slalomářskou elitu, je podložené tvrdou prací.

případě Muffata-Jeandeta slova o tvrdé tréninkové dřině nejsou rozhodně ani v nejmenším oním prázdným a okřídleným klišé, jímž se sportovci leckdy zaklínají. „Tvrdě trénuji celý rok. Nakládám si toho někdy opravdu hodně, vždycky jdu až na hranice toho, co jsem schopný unést, abych zjistil, kam až mohu dojít. Ale vím, proč to dělám. Chci být úspěšný a také vím, že těžká práce se vyplácí,“ konstatoval 31letý Francouz.

První triumf v SP v 28 letech

Jednatřicetiletý Francouz je perfekcionista. Nejen v tréninku. Stejnou váhu přikládá i svému lyžařskému vybavení. „V našem sportu rozhoduje i jedna jediná setina vteřiny, proto je tak důležité mít to nejlepší vybavení. Bezpečné a takové, na které se můžete spolehnout,“ přiznal slalomář, který se sám podílí i na vývoji lyžařských brýlí. „Perfektně vidět, to je pro náš sport zásadní. O úspěchu a neúspěchu rozhodují zlomky vteřiny.“ V 31 letech leckdy už sportovci přemýšlejí o konci aktivní kariéry. Pro alpské lyžaře to platí zvlášť, protože náročné tratě si vybírají svou daň v podobě častých a někdy velice vážných zranění. Jenže to není případ Muffata-Jeandeta. K jedinému triumfu v SP a bronzu z olympijských her přidal dalších devět pódiových umístění v závodech Světového poháru. „Ještě jsem nedošel na hranici svých možností. A také vím, že bez odvahy nepřijdou žádné úspěchy,“ prozradil něco ze své sportovní filozofie Francouz, který vedle lyžování stíhá i studium na univerzitě, rád čte, cestuje, jezdí na horském kole a prohání se na wakeboardu na jezeře Bourget. „Ještě pořád mám před sebou nenaplněné sny,“ poslal vzkaz všem soupeřům na prahu sezóny poznamenané koronavirovou pandemií.

V 31 letech leckdy už sportovci přemýšlejí o konci aktivní kariéry.

Jako důkaz jeho tvrzení může posloužit i dosavadní kariéra. Ve Světovém poháru sice debutoval už v únoru 2009 v Kranjske Goře, ale na první pódium se dostal až o šest let později, když skončil druhý v super kombinaci ve Wengenu. Další tři roky mu trvalo, než vystoupil na nejvyšší příčku – ve stejném závodě a na stejném místě. V 28 letech a téměř deset let po své premiéře ve Světovém poháru. Zarputilost, ale také vytrvalost, perfekcionismus, přísnost a náročnost sama na sebe jsou vlastnosti charakterizující Francouze, který v mládí zkoušel ragby, kolečkové brusle a lezení po horách ještě předtím, než se

naplno pustil do lyžování ve středisku Val d’Isère. A jeho doménou se postupně staly slalom, obří slalom a kombinace. „Sjezdové lyžování mě uchvátilo. Mým snem bylo a je být úspěšný a to bez tvrdé práce nejde. Proto jsem si tak jistý tím, co dělám. Neustále na sobě tvrdě pracuji, odstraňuji slabiny, zdokonaluji silné stránky. Jsem díky tomu jiný, lepší a silnější. Nechci jednou litovat, že jsem něco ošidil a nedal všechno tomu, abych si svůj sen naplnil,“ prozradil Muffat-Jeandet.

Bronz z olympijských her

Po premiérovém triumfu ve Světovém poháru dosáhl jen o měsíc později i na další metu – start na zimních olympijských hrách v korejském Pchjongčchangu a především zisk bronzové medaile. Jak jinak, v kombinaci. K ní přidal ještě shodně dvakrát šestá místa ve slalomu a obřím slalomu. „Je úžasné, když se vaše sny stávají skutečností. Po vítězství ve Světovém poháru jsem přidal i olympijskou medaili,“ radoval tehdy se Muffat-Jeandet.

FOTO: SALOMON

FOTO: BÓŠA, SLČR

WORLD CUP

NEWS

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

Loučení

S FLUOREM

Vít Fousek bývalý servisman české reprezentace a osobní servisman Lukáše Bauera

Z Letošní sezóna měla už pokusně proběhnout bez fluorových vosků, nakonec se ale odjede ještě s nimi. O odložení platnosti zákazu na červenec 2021 rozhodlo v pátek 9. října na svém jednání předsednictvo Mezinárodní lyžařské federace (FIS) na základě doporučení speciální pracovní skupiny vedené viceprezidentem FIS a předsedou dozorčí rady Svazu lyžařů České republiky Romanem Kumpoštem.

a mě osobně musím říct, že to absolutně nechápu. Já nemám nic proti ekologii, ale myslím si, že v dnešní době, kdy jsou moře plná plastového odpadu a polovina světa nedodržuje emisní limity atd., je asi fluor ve voscích ten nejmenší ekologický problém. Spíš mám dojem, že za touto snahou o „čisté vosky“ je tlak některých vlivných firem, které měly problém s výrobou vlastních fluorových produktů. Bohužel, pro mě to je politika, obchod a velké peníze. A jak se říká – když neprodávám já, tak nebude prodávat nikdo.

„Naším úkolem je zajistit bezproblémové zavedení zákazu fluoru tak, aby výsledky měření byly absolutně spravedlivé pro všechny závodníky. Nadcházející sezónu proto chceme využít k dalším laboratorním i terénním testům, které k takovému zavedení povedou. Čas navíc nám dává také možnost správně nastavit systém budoucích kontrol a připravit dostatečné množství měřicích zařízení, abychom byli schopni obsáhnout závody všech kategorií spadající pod FIS. Navzdory posunutí termínu zavedení zůstává Mezinárodní lyžařská federace plně odhodlána co nejrychleji realizovat závodění bez fluorovaných vosků ve všech disciplínách a na všech úrovních lyžování a snowboardingu,“ uvedl Roman Kumpošt.

Odložení termínu platnosti zákazu hodnotí pozitivně členové českých servisních týmů, ačkoliv byli připraveni se s novými okolnostmi vypořádat už v aktuální sezóně. I s ohledem na řadu opatření ve spojitosti s covidem-19 ovšem kvitují, že jim odpadla starost navíc. Přesto je nutné zvyknout si na novou realitu, v níž se nad fluorovými vosky pomalu, ale jistě smráká. Co o tom soudí čtveřice odborníků, které jsme oslovili? Jaký je jejich osobní názor?

Adéla Boudíková běžkyně na lyžích a šéfredaktorka časopisu NORDIC

ž několik let se celosvětově řeší zákaz výroby látek obsahujících vyšší podíl fluorových molekul, které se v přírodě přirozeně neodbourají. Tento rok měl být zlomový. Co by se ale stalo, kdyby se měl odstranit veškerý fluor? To by prakticky znamenalo, že by se muselo veškeré vybavení používané závodníky a servismany vyhodit, od již použitých závodních lyží po servisácký materiál, což by bylo pro většinu mančaftů likvidační (což by nakonec zlikvidovalo i FIS). Naštěstí se před sezónou ukázalo, že testovací mašina, která měla u lyžařů-profíků v cíli zjistit přítomnost fluoru, nefunguje na 100 %, takže se plánovaný první krok zákazu odsouvá o rok. Ekologie je důležitá, ale jestli žížaly na Holmenkollenu obsahují pětkrát vyšší koncentraci fluoru než ty, které žijí jinde, tak je to asi v jejich půdní činnosti neohrozí. Nejvíce jsou jedovatým výparům fluoru vystaveni servismani, ale v dnešní době už snad každý ví, že by měl používat respirátor a dobře místnost odvětrávat, pak je riziko inhalace nízké. Někteří hobíci na to kašlou, ale ti si chystají většinou jeden pár lyží maximálně jednou za týden na závod, takže by měli také nejspíš vyváznout bez následků. Obyčejný turista nepotřebuje mazat vysoce fluorové parafíny a prášky, ale u lepších závodníků

jsou prakticky nezbytné. Velmi záleží na druhu sněhu a podmínkách. Pokud bude ledová stopa, pojede na ní i žehlicí prkno. Na prašanu, který obsahuje málo vody, ani vodoodpudivé fluorové prášky nepotřebujete. Stačí obyčejný parafín. Ale jakmile budete závodit na jarních či technických snězích, nebo, nedej Bože, na vatě (vlhký čerstvý sníh kolem nuly), je rozdíl ve voscích markantní. Jestliže místo fluorového prášku použijete bezfluorový parafín, je to, jako kdybyste přesedli z Porsche do Oktávky. Za těchto podmínek by mohl trénovaný amatér s naprášenými lyžemi porazit profesionála na bezfluorových lyžích. A to se v dálkových bězích na lyžích, kde všichni startují dohromady, může směle stát. Navíc s práškem si můžete střihnout závod soupaží, ale jestli se vrátíme v mazání o 100 let zpět, tak se v laufech zase můžeme těšit na zlatou dobrou klasiku, protože odjet soupaží třeba Vasův běh na 90 km, prakticky na svíčku, si netroufne ani Standa Řezáč. Bohužel fluorové vosky se svezly na jedné vlně s dalšími svými příbuznými – teflonovými pánvičkami a gore-texovým oblečením a zřejmě se určitému zákazu do budoucna opravdu eliťáci nevyhnou. Jen doufejme, že bude rozumný a ne totální. Hobíci se bát nemusí. Pokud si nebudou hrát na velké ekology tam, kde to není potřeba, tak si namažou to nejrychlejší, co ještě v šuplíku najdou, dokud se jejich zásoby nevyplýtvají. Nikdo jejich napráškované lyže kontrolovat nebude a proč by se nadřeli, když mohou jezdit rychleji? Navíc žijeme v České republice. Jestli pořadatelé budou spoléhat, že budou naši závodníci poslušní a poctiví, tak se šeredně pletou. Proč bych to nenamazal, když to maže Pepa, ne?

Vít Zahula

Ladislav Rygl ml.

servisman švýcarského národního týmu v běhu na lyžích a bývalý osobní servisman Lukáše Bauera

lyžař a servisman

ůvodní plán od FIS zakázat používání všech typů fluoru od sezóny 20/21 mi přišel velmi uspěchaný. V této chvíli neexistuje ani přesně stanovená hranice ani spolehlivě fungující přístroj, který by fluor na skluznici lyže detekoval. Zároveň nebyla nastavena srozumitelná a neprůstřelná pravidla pro případ, že by závodník neprošel kontrolou. A to vše ještě 8 dní před zahájením Světového poháru v alpských disciplínách, než FIS toto nařízení zrušila. Obecně lze říci, že zbavit náš sport PFOA (perfluorooktanové kyseliny), tedy fluorokarbonu C8, která je ve většině stávajících prášků na mazání lyží, je správně. Zatěžuje to nejen životní prostředí, ale také zdraví servismanů, kteří s tím přicházejí denně do styku, navíc poločas rozpadu v krvi je 3,5 roku. Nicméně pokud by se FIS řídila chemickými předpisy EU, mohl by se nadále používat fluorokarbon C6, který lze vyrobit PFOA free. S tímto fluorokarbonem C6 už delší dobu firmy vyrábějící vosky ve vývoji pracují a kvalitativně jsou naprosto srovnatelné se zdraví více škodlivým C8. V letošní sezóně jsme tyto produkty používali na nejednom Světovém poháru. V takovém scénáři bych viděl jen velmi malý či úplně zbytečný prostor k podvodům v používání starých produktů s C8, které se kvůli legislativě už vyrábět nemůžou.

ám rád přírodu a uvědomuji si, že je potřeba ji chránit a nepoškozovat, takže mi i zákaz používání fluorových vosků přijde docela logický. Na druhou stranu si ale myslím, že přírodu daleko víc než „hrstka lyžařů“ ničí úplně jiné věci! Fluor je určitě škodlivý, ale když vezmu, kolik ho je ve vosku obsaženo, kolik ho je schopna absorbovat skluznice lyže a kolik ho v ní nakonec po všem tom stahování, kartáčování a dalších úpravách na závod zůstane… Kolik se ho potom vlastně může ze skluznice přenést na sníh a kolik se ho nakonec ze sněhu může dostat až do půdy? Fluorové vosky jsou také velice drahé a rozhodně je nepoužívá každý, kdo si jde o víkendu zalyžovat. I závodníci a týmy používají fluorové vosky prakticky jen na závody. Když to pak celé srovnám s tím, kolik škodlivých látek vypouští každý den do přírody průmysl, doprava, elektrárny, nebo když vidím některé nesmyslné stavební zásahy do přírody, přijde mi to celé jako „tropická bouře ve sklenici vody“!

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

TALENT TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

David Kubeš

Roste nám český Marcel Hirscher?

FOTO: ARCHIV DAVIDA KUBEŠE

ardubák narozený v Praze se s lyžemi seznámil už v útlém věku. „Poprvé jsem stál na lyžích, když mi byly asi tři roky, ale tomu se opravdu dá říkat jenom stání. Později se mnou táta začal jezdit na hory a na ledovce do Rakouska, například na prodloužené víkendy. Na rakouském Pitztalu jsme potkali český závodní tým z Harrachova, ke kterému jsem se přidal a zkusil si prvně jízdu v brankách,” vzpomíná na své začátky jedna z velkých nadějí českého alpského lyžování. Není divu, že jej sport na zasněžených svazích natolik chytil. Davidův tatínek se nikterak netají tím, že pro něj je lyžování tak atraktivní tím, že se odehrává v té nejkrásnější kulise – pod majestátními vrcholky hor. Jeho syn odjezdil v harrachovském týmu jednu sezónu a bylo mu hned jasné, že se tomu chce věnovat nadále. Před deseti lety se rodina přestěhovala do Živanic poblíž Pardubic. Později po vzoru dědy, otce a tety se David stal členem lyžařského oddílu TJ Tesla Pardubice a ve východočeské metropoli začal navštěvovat Sportovní gymnázium Dašická, na kterém bude na konci školního roku maturovat. Své rozhodnutí si nemůže vynachválit, protože mu už záhy bylo jasné, že skloubit vrcholový sport, vzdělání a osobní život nebude jednoduché. „Moc to dohromady nejde. Každý den dáváte sportu co nejvíce úsilí a vše ostatní jde stranou. Přátele mám naštěstí i na lyžích, takže

BENJAMÍNEK A-TÝMU

Kryštof Krýzl, Jan Zabystřan, Ondřej Berndt, Filip Forejtek a osmnáctiletý David Kubeš. To je sestava mužského A-týmu pro alpské disciplíny. Kdo vlastně je benjamínek týmu a co už na rychlých prknech dokázal?

s nimi trávím většinu roku. Ve škole mi vycházejí vstříc až až. Díky této vstřícnosti se mohu věnovat naplno sportu a k tomu studovat, což je super. To bych asi jinde nemohl,” říká reprezentant, pro nějž je vedle pohybu důležité i vzdělání. Díky škole se může pořádně věnovat tréninku, který se skládá z lyžařské, kondiční a mentální přípravy. Na jaře po sezóně si od lyží pravidelně dopřává asi měsíční pauzu, kdy se zaměřuje především na kondici. Posléze je čas se na kopce vrátit a talent vyráží na sedmi- až desetidenní kempy, mezi nimiž opět piluje fyzičku. Právě v poměru různých druhů přípravy v průběhu celého roku je ten největší rozdíl. Baví jej i celá řada sportů, včetně těch letních, jako je wakeboarding, ale přiznává, že mu na ně už nezbývá mnoho času. Ačkoliv je mu teprve osmnáct, dobře ví, že musí pracovat i na psychice. „Dobře nastavená hlava mi pomáhá odbourat strach. V hlavě mám před startem jasnou představu a plán, co v závodní trati přesně udělám, a pár věcí, na které se soustředím. Koncentruji se hlavně sám na sebe,” prozrazuje sjezdař, jehož tréninkové podmínky významněji neovlivnila ani letošní koronavirová opatření. Zda spojí svou budoucnost spíše s rychlostními, či technickými disciplínami, to je zatím ve hvězdách, i když… „Nemám žádnou nejbližší disciplínu, baví mě všechny. Ale kdybych měl přece jen nějakou vybrat, tak by to byla právě ta, která mi jde

FOTO: POŘADATEL YOG 2020

VÍM, ŽE VŠECHNY DISCIPLÍNY NA TOP ÚROVNI JE TÉMĚŘ NEREÁLNÉ JEZDIT, KAŽDÉMU JDE NĚCO VÍC NEBO MÍŇ. TAKŽE POSTUPEM ČASU BUDU DÁVAT URČITĚ NĚJAKÉ DISCIPLÍNĚ PŘEDNOST.

DAVID KUBEŠ ve zkratce:

Sportovní vzor: Marcel Hirscher Nejoblíbenější středisko a trať: Spíš mám místa, která se mi strašně líbila, a těmi jsou norský Narvik a kanadský Whistler. Oblíbené disciplíny: super-G a obří slalom Mám výbavu od značek: Rossignol, Poc, Leki, Mico, Don Quiet, Mizuno, Levelsportkoncept Největší dosavadní úspěch: 2. místo a 3. místo v super-G a ve sjezdu na Mistrovství světa juniorů v kategorii U18, 5.místo na Olympijských hrách mládeže (YOG), 5x mistr ČR v kategorii U21 a U18 Sportovní sen do budoucna: Sny mám velmi velké, takže si je nechám zatím pro sebe. :D Co mě motivuje na sobě pracovat: Samozřejmě výsledky, ale hlavně mě baví na sobě pracovat, bez toho by to nešlo. Co mě baví na tréninku: Zbožňuji ten pocit, když jedu z kopce dolů a jsem plný adrenalinu.

nejvíc, což je super-G nebo obří slalom. Úspěchy má rád každý. Vím, že všechny disciplíny na top úrovni je téměř nereálné jezdit, každému jde něco víc nebo míň. Takže postupem času budu dávat určitě nějaké disciplíně přednost, ale zatím nevím, která to bude,” uvažuje mladík, který na sebe už několikrát stačil upozornit. Ještě než předchozí sezónu předčasně utnula pandemie koronaviru, stačil bodovat pátým místem v super-G na Olympijských hrách mládeže v Lausanne, a druhým a třetím místem ze super-G a sjezdu v samostatně vyhlašované kategorii do 18 let v rámci juniorského mistrovství světa v Narviku. Tyto tři úspěchy považuje za milníky v rámci své dosavadní kariéry. Zbývající 3 disciplíny (obří slalom, slalom a alpská kombinace) se už na MSJ kvůli covidu-19 neodjely. V nadcházející sezóně sní o tom, etablovat se v Evropském poháru a pak se uvidí. Zatím se soustředí jen na nejbližší budoucnost.

Mezi lyžaři byl jeho velkým oblíbencem Marcel Hirscher, v současnosti jej baví sledovat Nora Lucase Braathena. „Je o dva roky starší než já a jezdí neskutečně dobře,” vysvětluje. V patnácti letech se David setkal s jinou legendou, šestinásobným olympijským medailistou Bodem Millerem. A v rámci exhibičního krátkého obřího slalomu jej v rámci propagační akce lyží Bomber dokonce porazil. „Bode ale jel oblečený, já v kombinéze, tak to nejde úplně srovnávat,” uvedl tehdy talent, který si současně pochvaloval, že si s legendárním Američanem i dobře popovídal. Dobře ale zapadl i v rámci českého národního týmu. „Mezi kolegy reprezentanty mám jen samé přátele, trávíme společně většinu roku, takže to jinak ani nejde. Na svahu v tréninku se hecujeme a dostáváme tak ze sebe to nejlepší. Když se však postavíme na start, tak si nedáme nic zadarmo,” popisuje pohodovou atmosféru.

Své zařazení do áčkové reprezentace považuje na straně jedné za super úspěch, na straně druhé se tím pro něj ale až tak moc nezměnilo. Trénink má stále velmi podobný a rovněž dál bojuje se sháněním sponzorů, ty má zatím hlavně v oblasti sportovní výživy a oblečení. Jeho sen mu tak pomáhá financovat táta a také Svaz lyžařů České republiky. A jak to má s materiálem? Podstatnou roli má zase hlava rodiny. „Vybavení mi musí hlavně sedět. To je v lyžování myslím hodně důležité. Každému vyhovuje něco jiného. Další věc je mít skvěle připravené lyže jak na závod, tak i na trénink. Když mi lyže připravuje táta, tak si nemohu na nic stěžovat. Za vším stojí táta, rodina a agentura RTR Group, která zajišťuje kondiční přípravu. Lyžařskou přípravu nyní odjíždím se dvěma svazovými trenéry,” popisuje David Kubeš a doufá, že se mu následující sezóna povede.

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

ALPSKÉ DISCIPLÍNY

TEXT: EVA KURFÜRSTOVÁ

ESTER LEDECKÁ ukázala potenciál v obřím slalomu J V úvodním závodě Světového poháru v rakouském Söldenu se na start obřího slalomu postavili z českých závodníků Ester Ledecká a Kryštof Krýzl. Zatímco Kryštofovi zůstaly brány druhého kola zavřené, Ester se po více než dvouleté závodní obřákové přestávce blýskla dvacátým místem a prvními body kariéry v technické disciplíně. Pro české alpské lyžařky tímto výsledkem zajistila druhé startovní místo v obřím slalomu. O jejím söldenském výkonu jsme si povídali s lyžařským trenérem Ester Tomášem Bankem. ODBORNÝ SPORTOVNÍ ÚSEK ALPSKÝCH DISCIPLÍN

ak jste spokojený s výkonem Ester v Söldenu? Spokojený jsem já i celý tým a hodně ráda byla i Ester. Jejím cílem bylo jet obě dvě kola a to se povedlo. Sölden je sám o sobě těžký kopec a Ester i na tom absolutně ledovém povrchu – přiznám se, že nevím, kdy naposledy ženské na něčem takovém jely – předvedla opravdu dobré jízdy.

Postavit se po více než dvou letech na start obřího slalomu a zároveň poprvé v životě v této disciplíně bodovat není jen tak, co tomu výsledku předcházelo?

Hlavní partner OSÚ AD SLČR

Jak moc byl trénink s Henrikem Kristoffersenem a Alexisem Pinturaultem užitečný? Určitě hodně, protože jsme si je samozřejmě natáčeli a Ester viděla, že to může být jednoduché. Ester si totiž přechod mezi oblouky poměrně dost komplikuje spoustou různých

Mediální partneři

POOL Partner SPORT EQUIPMENT

Dobře jsme potrénovali. Už v jarní koroně jsme se technickým disciplínám intenzivně věnovali. Po letní pauze sice ten obřák zas tak dobře nejezdila, ale dva týdny před Söldenem to začalo být dobré. A v posledních dnech jsme měli dobrý trénink na Pitztalu s Kristoffersenem a Pinturaultem.

FOTO: AGENCE ZOOM

Do Lechu na paralely ve třech

FOTO: AGENCE ZOOM

Světový pohár alpských lyžařů bude pokračovat 13.–14. listopadu paralelními závody v rakouském středisku Lech am Arlberg. V pátek 13. listopadu nastoupí ženy s Martinou Dubovskou a Ester Ledeckou a v sobotu 14. listopadu muži, s jedním z dua Jan Zabystřan Kryštof Krýzl. O tom, který z mužů nastoupí, rozhodne aktuální forma před závodem. „Jede se na obřákových lyžích a v obřím slalomu je nejvýše nasazený Kitan. Naopak v paralelu je výš Zaby a Ondřej Berndt, který se rozhodl soustředit na jiné disciplíny“. Jistou naději přiznává i skutečnost, že Martina Dubovská bodovala v obou dvou paralelech loňské sezóny.

výhoda, když vidí ty osobnosti, které stojí na startu před ní nebo za ní, to má pak člověk pocit, že tam patří, a má pak i vyšší sebevědomí.

pohybů a tam viděla, jak se to dá zjednodušit, jak jednoduše to dělají ty největší hvězdy, že celý pohyb podřizují navazování oblouků. Myslím si, že to jí dalo hodně, protože Ester nelze jen tak něco vykládat, musí se jí předložit důkazy, než něco uzná a přijme za své.

to dělala správně, pak ale přijela na prudké kopce a začaly tam naskakovat – ve stresu z toho, že to je těžké – staré pohybové stereotypy, takže ty dva tréninky nám pomohly v tom, že speciálně na prudkém tu jízdu musí zjednodušit, což pak v Söldenu udělala.

Bylo už na rozježdění před samotným závodem vidět, že si Ester více věří? No v rozježdění hned první jízdu spadla, což jsem říkal, že může být průšvih, naštěstí nakonec nebyl, ale dva dny předtím jsme ještě jezdili na Iceboxu, což je nainjektovaná pista v Söldenu mimo závodní svah, kde jsme jezdili s Petrou Vlhovou a Slovinkami. V září v Saas-Fee byla ještě o dost pomalejší než Slovinky, a teď jim najednou dávala, v tom tréninku končila pravidelně druhá v závěsu za Petrou. To už byl signál, že by to mohlo být dobré, ale trénink samozřejmě není závod a Icebox ani není takový krpál.

Je známo, že Ester dokáže dobře realizovat odkoukané, myslíš si, že už něco z tréninku na Pitztalu použila v söldenském závodě? Tak ona už tu správnou techniku na mírnějších kopcích umí, jak na jaře, tak v září v Saas-Fee už

Jak velkou výhodou bylo startovní číslo 32? Zrovna v Söldenu to byla spíš psychická výhoda, protože to byl absolutní led a důkazem toho bylo, že několik holek se šedesátkou a výše postoupilo do 2. kola. Je samozřejmě psychická

Změnilo 20. místo náhled na poměr závodů snowboard versus lyže? Trochu jsem nahodil řeč ve smyslu‚ že jí nezávidím rozhodování ohledně Courchevelu, protože tam je termínová kolize se snowboardovou Carezzou,

tak uvidíme. Ale mám pocit, že i sponzoři ji tlačí spíš do lyží. Nechám to na Ester. Každopádně 13. listopadu pojede paralel v Lechu, což původně nebylo v plánu, ale jakmile FIS potvrdila, že se paralel bude jezdit na obřákových lyžích, rozhodli jsme se.

Kryštof Krýzl v Söldenu posedmé bojoval o body Třiačtyřicáté místo se ztrátou 2,93 s a odstupem 0,61 s na postupovou třicítku zajel v Söldenu Kryštof Krýzl. Ztráta nikterak veliká, v ženách podobný odstup znamenal jistotu dvacítky, ale mužský Světový pohár je momentálně velmi ‚našlapaný‘. „Musím říct, že si moc nepamatuji, kdy naposledy jsem jel takhle ledovatý obřák, ať už v Söldenu, nebo kdekoliv jinde…“ říká Kryštof a pokračuje: „Ten časový odstup není žádná tragédie, ale štve mě, jak jsem začal. Špatně jsem najel z první roviny traverz v místě rezervního startu. Byla tam postavená taková jakoby vracečka a tam jsem hodně ztratil.“ To se projevilo na prvním mezičase, který měl jeden z pomalejších. Dalšími dvěma mezičasy v prudké pasáži naopak atakoval první třicítku a v závěru také mnoho neztratil. „Ano, pak jsem se srovnal a v průběhu jízdy i adaptoval na ten totální led, ale už to nestačilo. Na této úrovni závodu si zkrátka nemohu dovolit takto špatný a pasivní začátek jízdy. To musím každopádně do příště zlepšit.“

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

V SOCIALISMU

TEXT: PAVEL ZELENKA FOTO: ARCHIV AUTORA

MARKER

v socialistickém Československu

Školení pro pracovníky sportovních prodejen, lyžařských servisů i trenérů o funkčnosti, mechanice a obchodní politice vázání, Mariánské Lázně, listopad 1969. Přednášejícím je Jiří Seidl

tály za tím samozřejmě sítě okolností a na české straně jedna zásadní osoba: Jiří Seidl. Ten si prošel významnou částí historie firmy Marker a právě on stál za cestou značky do Československa. Šedesátá léta minulého století přinášela všeobecný rozvoj lyžování, a to turistického i sjezdového. Materiál a technologie se prudce vyvíjely a mnohé tehdejší novinky se staly postupem doby samozřejmostí. Vraťme se ale na počátek novodobé lyžařské historie značky Marker.

Hannes Marker

Berlínský rodák Hannes Marker (*1918–1999) neměl do svých 19 let o lyžování ani potuchy. Lyže objevil u své starší sestry Toni, která se provdala do Oberstdorfu. Tehdy propadl jejich kouzlu a stal se členem

Marker byl za socialismu lyžařská západní ikona. Kdo měl vázání s jeho logem, byl středem obdivu. Z jakýchsi veřejnosti neznámých důvodů se však stával stále dostupnějším, takže kdo hodně chtěl, dokázal se nakonec tímto vázáním, v určitou dobu navíc s mimořádnými bezpečnostními funkcemi, vybavit. jednoho berlínského klubu. Absolvoval opakovaně výuku v Krušných horách, aby už v jednadvaceti letech patřil mezi nejlepší jezdce. Jenže vypukla válka a Hannes narukoval do 169. brandenburské pěší divize. Měl štěstí. Divize byla v rámci výcviku Horských myslivců odeslána do Norska a posléze Finska, kde trávil týdny tréninkem. Jakmile válka skončila,

rozhodl se usadit v nejvyšších německých horách, respektive pod nimi v Ga-Pa. Technicky nadaný Hannes se po vlastních nepříjemných zkušenostech začal zabývat myšlenkou na sestrojení bezpečnostního vázání. V jednapadesátém roce představil na prvním poválečném sportovním veletrhu bezpečnostní špičku Marker-Duplex, aby ji o rok později nechal patentovat.

Švýcar Martin Julen byl první, kdo na MS ve švédském Äre 1954 startoval s bezpečnostní špičkou Marker Simplex. O dva roky později na olympiádě v Cortině d’Ampezzo získává s vázáním Marker Toni Sailer olympijské zlato. V rakouském Bad Gasteinu na šampionátu 1958 stál poprvé funkční závodní servis Marker. Převážná část startujících včetně našich reprezentantů využívala jeho služby. Vývoj pokračoval a v roce 1965 doplnilo špičku patní vázání Rotamat s konstrukcí dvou nezávislých pružin fungujících při frontálním pádu. A v roce 1972 dochází k další revoluci: na světě je nová čtyřkloubová špička M4. Do té doby bylo vyrobeno 5,5 milionů párů špiček Marker Simplex, což byl rekord tohoto segmentu.

Od školení k výrobě

Marker kladl důraz na školení obchodníků a servisních pracovníků, aby byli schopni zákazníkům poskytovat fundované informace o funkčnosti vázání, zjm. nastavení vypínacích hodnot. Jiří Seidl, tehdy pracovník firmy zodpovědný za východní trhy, pořádal v listopadu 1969 v Mariánských Lázních třídenní školení pro obchodníky, servismany, trenéry a cvičitele. Semináře se zúčastnilo více než 100 osob včetně delegace z Polska. Situace s bezpečnostním vázáním na tuzemském trhu byla neuspokojivá. Firmy Koh-i-noor Bílovec, Lověna Praha a Drukov Brno částečně kopírovaly a obcházely markerovské patenty. Dovoz originálního vázání Marker byl totiž omezen devizovými prostředky a zdaleka nemohl uspokojit poptávku. Vizionář Hannes Marker expandoval po celém světě a po zkušenostech z Japonska hledal možnost licenční výroby vázání i v ČSSR. Pro Jiřího Seidla tak nastal rok intenzivního vyjednávání s úřady a podniky. Vyvstávaly nepředstavitelné těžkosti, hlavní problém spočíval v neschopnosti dodržet přípustné tolerance u jednotlivých segmentů produktu. Jednání končila na nedostatku materiálu i deviz na dovoz surovin. Těžko se pak v Ga-Pa vysvětlovalo, jaké banální problémy přináší plánované socialistické hospodářství…

Marker vs. Tyrolia

V září 1970 pomohla náhoda: Jíří Seidl se setkal s ing. Palatkou, ředitelem státního podniku pro zahraniční obchod Polytechna, která se zabývala mimo jiné nákupem a prodejem licencí. V téže době se na Polytechnu obrátila česká firma z oboru přesného strojírenství s požadavkem na zahájení jednání o nákupu licence od rakouského výrobce lyžařského vázání Tyrolia. Seidl ihned předložil licenční podmínky konkurenčního Markera

dukovat 1 589 014 kompletů všech modelů vázání Marker. Sotva odhadnout, kolik zranění ušetřil českým lyžařům a kolik prostředků socialistickému zdravotnictví.

Veselý i smutný rok 1980#

Slavnostní přípitek pod dohledem Gustava Husáka (na stěně) k 10. výročí licenční výroby vázání Marker. Zleva: M. Chum – technický ředitel, A. Kratochvíl – vedoucí výroby, Hannes Marker, Ing. M. Pavlíček – ředitel FP a Manfred Bär – ekonomický šéf Marker

Dar Hannese Markera Filmovému průmyslu, pozlacené vázání Marker M4 / Rotamat FD s věnováním: Všem mým přátelům ve Filmovém průmyslu věnuje srdečně Hannes Marker

zaručující opci na všechny, i budoucí modely po celou dobu trvání smlouvy – zatímco Tyrolia nabízela pouze jeden typ vázání. Oním podnikem z oboru přesného strojírenství byl Filmový průmysl Barrandov (Filmprum). S filmem měl pramálo společného, vyráběl totiž technická zařízení pro filmové laboratoře jako vyvolávací automaty, střihací stoly nebo trikové kamery a kupodivu patřil mezi tři nejlepší světové výrobce. I díky několika lyžařským fandům padlo nakonec rozhodnutí o zahájení licenční výroby vázání Marker. 6. listopadu 1970 došlo v Praze k podpisu licenční smlouvy a už za rok na podzim dodal Filmprum na český trh 14 tisíc

vázání. Rychlou výrobu umožnila kooperace s Markerem, kdy Filmprum montoval pro německý trh juniorský model vázání a získané devizy použil na dovoz součástek, které v ČSSR nebyly. Smluvně zakotvenou povinností Filmového průmyslu byla mimo jiné podpora závodního lyžování a českého Skipoolu. Po vzoru závodního servisu při Světovém poháru vykonávali tuto službu na českých horách při závodech Vlasta Syrový a ing. Jan Seidl. Díky kontrole a seřizování vázání před závodem se tehdy pravděpodobně zabránilo mnohým úrazům. Filmový průmysl fungoval podle licenční smlouvy 22 let! Do roku 1992 dokázal vypro-

U příležitosti 10. výročí trvání licenční smlouvy v březnu 1980 přijel do Prahy Hannes Marker. Oslava byla spojená s prohlídkou výrobních prostor Filmprumu. Při slavnostní večeři předal Marker tehdejšímu řediteli ing. M. Pavlíčkovi pozlacené vázání M4 Rotamat s věnováním: „Všem mým přátelům ve Filmovém průmyslu věnuje srdečně Hannes Marker“. Přítomen byl zakladatel a patron licenční smlouvy ing. B. Pivoda, již ve funkci náměstka ředitele Československého filmu. Rok 1980 nebyl pro Hannese jen korunovací úspěšné éry vynálezce s dvěma tisíci přihlášených patentů. Ale bohužel i jeho konec v podnikání: finanční situace a banky jej donutily k prodeji firmy, nejprve americkému koncernu Northwest Energy, aby nakonec doputoval do „náručí“ lyžařského koncernu K2.

Česko – nový domov

Licenční smlouvu po Filmovém průmyslu převzala česká firma Points a.s., pod jejíž hlavičkou se vázání vyráběla v Kostelci nad Černými lesy až do roku 2002. Za 11 let tak přibylo na domácím trhu přes dalších 500 tisíc vázání. I potom zůstal Marker Česku věrný. Nová firma Marker CZ pokračovala v prostorách Pointsu, přistavěla nové výrobní haly, do nichž se přesunula veškerá produkce vázání z původních továren ve Farchantu a Eschenlohe v Německu. V dnešní době, kdy od patentu špičky Marker Simplex uplynulo 68 let, se vyrábí v Kostelci nad Černými lesy přes jeden milion kompletů ročně a proudí do všech lyžařských koutů planety.

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

HISTORIE

TEXT: ALEŠ SUK

Valteřická líheň

VÁCLAV JÓN Předposlední závod před odjezdem na ZOH 1924 – 20 km ve Vysokém nad Jizerou 12. ledna 1924. Budoucí olympionik V. Jón se startovním číslem 12 doběhl na třetím místě

Už je to všechno za námi. Nabroušený tón Aloise Hladíka, direktora Průmyslové školy textilní v Jilemnici, dával každý týden v zimě tušit, co se zase chystá. Študáci jedou závodit a bez okolků škemrají o uvolnění. Tenkrát těch skokanů, běžců a sdruženářů na lyžích byla na textilce síla. Už tehdy Jilemnici označovali za kolébku bílého sportu.

hloučku žáků přešlapujících před ředitelnou nechyběl lyžař z Valteřic – Václav Jón (*11. 3. 1905). Rodiče juniora Jóna fandili synáčkovu zájmu o lyžování převelmi. Ve dvacátých letech funkcionařil v Lyžařském odboru Sokola ve Valteřicích tatík, Václav Jón senior, ve funkci nejvyšší – byl předsedou. Při závodech pak obvykle s bratry G. Janatou, L. Jebavým a J. Vejnarem tvořili startovní komitét. Proč by potomkovi nepíchnul a panu řediteli Hladíkovi „nedomluvil“?!

Mladík Václav Jón

Mladý Vašík Jónů startoval kariéru v barvách mateřského odboru. Ten se oficiálně přihlásil do řad Svazu lyžařů RČS až po zimě 1921. Ruleta závodů v okolních vískách se točila čím dál rychleji. Poprvé si všimli Jóna v sezóně 1923. To si zkraje února, ještě ne osmnáctiletý jezdec z Valteřic v nabité zahraniční konkurenci při Kongresových závodech v harrachovském Novém Světě otevřel svým výkonem vrátka do olympijské sestavy. Pořadatelé tehdy v době

konání mezinárodního lyžařského kongresu v Praze pustili na start prakticky každého, kdo se přihlásil. Takže i sedmnáctiletého jinocha. V padesátikilometrovém závodě, který se jel na zcela zledovatělém sněhu, vypustil startér na trať desítky běžců z Finska, Norska, Německa, Rumunska, Jugoslávie. Do cíle těžké distance jich nakonec dorazilo pětašedesát. Mezi první dvacítkou lyžařů ve výsledcích bylo 5 závodníků LOS Valteřice – 7. Hevák, 12. Hák, 13. Jón, 14. Martin, 17. Zelinka. A to překvápku ještě nebyl

konec! O dva dny později se běžela sedmnáctka, byla distancí mistrovskou, a přes noc napadl čerstvý, kyprý sníh. Mezi běžci II. třídy, kam věkem a dosavadní výkonností Jón patřil, získal výše jmenovaný dorostenčík za Němcem a Rakušanem 3. místo, když o pouhých 13 sekund překonal klubového kolegu a parťáka Františka Háka. Za oběma chlapci z Valteřic dojeli takoví šampióni jako Otakar a Josef Němečtí z Nového Města, vysocký Josífek, budoucí medailista ze ZOH Ruda Burkert…

Na olympiádu!

Portrét Jónův s podpisem – přetištěno z olympijské legitimace

Bezděčně nás napadá, jak to mohli valteřičtí narafičit, že jejich hošani zářili tak, že svazový časopis psal: „… v Novém Světě překvapili mladičký Jón a Hák, oba z Valteřic, kteří mohou při dobré vůli se dopracovati na prvá místa v našem závodním lyžařství; je potřeba jen vytříbit styl závodní a podrobiti se dobré přípravě.“ Výsledky dorostence Jóna učarovaly nejenom valteřickým výborům v čele s tátou, Jónem starším, ale vtáhli do přípravy samotného aktéra. Václav se zakousnul do kondice, v létě a na podzim 1923 trénuje s takovým zápalem, že si místní šuškají o „potrhlosti během“.

Konvolut některých dantesů a plaket

Týden zimních sportů, I. ZOH v Chamonix je už za dveřmi, svaz vypisuje rozřaďovací závody pro olympiádu. První jsou 29. a 30. prosince 1923 v Novém Světě – závodí se na 20 km. Václav Jón končí na druhém místě! Další – hlavní rozřaďovací závod se odehrál na Zvičině 5. a 6. ledna. S ohledem na sestavení kvalitního týmu na 50 km se závodilo na distanci 35 km. Jón, stále ještě zařazen ve své II. třídě, končí opět druhý a je jmenován olympionikem. 23. ledna už sedí vyjukaný klučina z Valteřic, Vašek Jónů, v kupé zvláštního vozu ozdobeného květinami a velikým nápisem: Výprava Svazu lyžařů do Chamonix. Aby sportovní fazóna nevyčpěla, závodí Jón ještě 12. ledna ve Vysokém na 20 km. Forma drží, je třetí za dalšími olympioniky Hevákem a Otkou Německým.

V Chamonix

Vlastní průběh velkolepého světového zimního sportovního svátku byl pro novice Jóna nebývalým prožitkem. Neotrkaný jelimánek z chalupy pod horami zčista jasna obklopený lyžařským výkvětem 12 národů. Opulentní cesta vlakem, pětihodinová večeře a banket v Linci pod patronátem našeho konzula, pobyt v prvotřídním francouzském hotelu… Navrch olympijský nástup včetně průvodu městem Chamonix. Československá výprava, jedna z nejčetnějších (lyžaři, bruslaři, hokejisté), byla hlučně pozdravována a stalo se, že snad jediné byly házeny z kteréhosi domu květiny. 2. února 1924 se jela olympijská osmnáctka s výškovým rozdílem na trati –150 m. Ostrý,

Medaile V. Jóna

23. ledna už sedí vyjukaný klučina z Valteřic, Vašek Jónů, v kupé zvláštního vozu ozdobeného květinami a velikým nápisem: Výprava Svazu lyžařů do Chamonix.

Lyžařské hole, s nimiž Václav Jón absolvoval olympijskou osmnáctku

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

HISTORIE

zledovatělý sníh, prudké sjezdy v lese se strmým stoupáním tvrdě prověřila pole 56 běžců. Avšak i ti, kteří se dostali do bryndy kvůli pádům nebo porouchanému vázání, dojeli v pořádku k cíli. Půlminutové startovní intervaly, k údivu našich, neznamenaly časovou mezeru v případě, že vylosovaný borec nenastoupil na start. Docházelo k situacím, kdy závodníci museli sprintovat z ohřívárny na start, jelikož pevně vypsaný startovní čas se zkracoval právě těmi, kteří se k boji nedostavili. Václav Jón vybíhal se startovním číslem 31. Jeho čas 1.37,27 naznačuje obtížnost distance; dnes borci s tímto časem uzavírají výsledkové listiny závodů na 30 km. Klasifikace klasického olympijského závodu na 18 km uvádí Jóna, reprezentanta Republiky československé, na 24. místě.

Pohlednice ze zahajovacího průvodu a defilé národních výprav v Chamonix

Bravo Bim-Bam

O dva dny později se náš běžec v roli diváka účastní závodů ve skoku. I jemu přinesly lehké pousmání skoky našeho Bíma z Vysokého. Funkcionáři Svazu lyžařů ho povolali ke startu na ZOH rovnou z vojenské prezenční služby. Při ní na trénink skoku nemohl ani pomýšlet, pouze běhal, nakonec velmi slušné jeho umístění – 14. na 18 km to potvrzuje. Bím oba skoky v soutěži provedl „krkonošským stylem“, tedy do sedu, vsedě na patkách lyží se pak odrazil rukama a odjel. Diváci, kteří skokům vůbec nerozuměli, nadšeně aplaudovali Bímově skokanské gymnastice. Mnohem delší a stylové skoky soupeřů ponechali bez povšimnutí, ale po obou skocích Bímových mu bylo zuřivě aplaudováno a volání „Bravo Bim-Bam“ nebralo konce. Jeho skoky pokládali za nějaký velmi obtížný a komplikovaný individuální styl.

Architekt Karel Jarolímek nese ceduli s nápisem Tchéco-Slovaquie

Memoriál bratra Václava Jóna

Po návratu domů závodil bratr Václav Jón ještě slušnou řádku sezón. V zimě 1931 ho už ale vidíme v roli člena soudcovského sboru při závodech v běhu a skoku ve Valteřicích. Zůstal v kraji, kde direktoroval v jedné z mnoha podkrkonošských textilek, až do odchodu na odpoči-

nek. Od závodní sezóny 1967 se v Horní Branné za sokolovnou každoročně běhalo v závodě na 5 000 metrů. Vypisován byl pro starší závodníky jako Memoriál bratra Václava Jóna a poslední ročník se konal v roce 2010. Dnes už se, bohužel, zimní závody v Horní Branné, kde Václav Jón až do své smrti žil, nepořádají.

Aleš Suk Trénování mládeže se věnuje nepřetržitě od roku 1962, zastával celkem 9x funkci trenéra nadějí OH, juniorek či juniorů. Vloni byl jmenován řádným členem Klubu olympioniků.

FANDĚTE ČESKÉMU LYŽOVÁNÍ A SNOWBOARDINGU

@lyzovaniasnowboarding

STORY

LEGENDY

Legendy TEXT: TOM ŘEPÍK FOTO: SKI USA

TVRDÁ HLAVA

Ed Scott

Autorsky stopovat a rešeršovat jeho celoživotní kariéru v lyžařském odvětví jsem shledal nečekaně poučným i zábavným. Jako málokdo postavil na hlavu prakticky každé klišé v branži. Nejenomže začal bez peněz, začínal i bez jakéhokoliv lyžařského zázemí, znalostí a konexí; nenarodil se s příslovečnými lyžemi na nohou ani notoricky předpokládanou láskou k horám a sportu. Jen celý život věřil svým instinktům a dělal, co vnitřně vnímal, že dělat má.

Ed Scott v roce 1958 při lyžařském závodě v domovském Sun Valley

Ed Scott

dward Scott přišel na svět v létě 1914 v americké Filadelfii. V jeho deseti letech mu otec vyrobil – jak tehdy jedině bylo možné – z příhodných prken pár dětských lyží na všední klučičí hrátky. Pravděpodobně tam se však zrodilo něco nevšedního, magického, co pak Scotta provázelo po zbytek jeho života: neobvyklá schopnost, ba vášeň opravovat, improvizovat a vymýšlet „věci“. Ve třinácti Scotta potkala další výjimečná motivační lekce: životní osud jej náhodně spojil s legendárním leteckým průkopníkem Charlesem Lindberghem. Edův soused byl Lindberghovým řidičem a vzal jej do limuzíny, kterou Lindbergha vezli na letiště na Long Islandu k jeho historickému přeletu Atlantiku v květnu 1927. Letec si se Scottem v autě letmo povídal. Když pak druhý den Lindbergh, navzdory nepříznivým vyhlídkám, úspěšně přistál v Paříži, na mladého Scotta to zanechalo hluboký dojem lidské úpornosti, nezávislosti a odvahy – vlastností, jež Eda Scotta po zbytek života dokonale vystihovaly.

Doživotně okouzlen

V průběhu univerzitních studií v New Yorku si mladý Ed přivydělával jako prodavač v největší tamní lyžařské prodejně, Alex Taylor & Co. Ta současně pořádala proslulé víkendové vlakové zájezdy do hor Nové Anglie; Scott v nich pracoval jako obsluha půjčovny lyží. Zájezdy provozně fungovaly tak, že vlak dorazil k příhodnému svahu, zastavil tam na celý víkend a účastníci ve vagónech spali i měli zázemí. Obslužný personál se přidal k pasažérům a všichni svorně celý víkend prolyžovali.

Ed Scott tomuto způsobu života propadl. Po celý zbytek studií i po nich pracoval v různých newyorských lyžařských obchodech. Až po smrti svého otce si uvědomil, že potřebuje opravdovější práci, a odešel vyrábět auta na průkopnickou montážní linku firmy Ford. Když nastala druhá světová válka, Fordovy závody začaly vyrábět letecké motory. V roce 1942 tehdy 28letý Scott narukoval coby mechanik specialista a byl odvelen do Evropy; kromě (zejména kvůli Lindberghovi) milované Paříže navštívil v průběhu služby Anglii, Skotsko, Belgii, Německo a – taky Československo. Pak jejich vojenský džíp najel na minu, Scott vyvázl živ, leč zraněn; jeho evropská mise tím skončila. Vrátil se do San Franciska, kde žila jeho sestra, a začal tam pracovat jako strojní mechanik. Jenže jej to táhlo k lyžařskému životnímu stylu, jejž ochutnal před válkou. Vyhledal proto Billa Kleina, majitele skiresortu Sugar Bowl, v té době jediného kalifornského střediska se sedačkovou lanovkou. Přesvědčil ho, aby mohl pracovat u něj v lyžařské prodejně a půjčovně. To mu změnilo život.

Mekka Sun Valley

Začal tak zapouštět kořeny v údolí, v němž strávil zbytek svého života. Ale Ed Scott nebyl snadná nátura – tehdy ani nikdy potom. Když se majitel obchodu letmo nelichotivě zmínil o jeho dívce, Ed mu podal náležitě hlučně okamžitou výpověď. Což nebylo žádné ledabylé gesto – ocitl se tak rázem bez práce i bydlení, doslova na ulici. Začal přespávat ve spacáku na zemi v nevytápěné garáži za půldolar na noc; jeho spolunocležníkem byla vycházející hvězda lyžařské filmařiny, kamarád Warren Miller. Do roka se Edovi podařilo ušetřit nějaké peníze z příležitostných prací, aby si pronajal krámek v přilehlém městečku Ketchum, sotva kilometr od slavného obchodu v Challenger Inn, jenž měl na celou širou oblast monopol. Ed Scott tak začal psát historii jedné z nejslavnějších lyžařských opraven v Americe. Byl tak zručný, že jeho zákazníkem se stal doslova každý světový závodník, který se dostal do Sun Valley. Ed Scott byl vysoký čahoun v tlustých brýlích a s rameny nakřivo. Nikdy se nenaučil technicky dobře lyžovat, přesto se účastnil všech místních závodů a jezdil v nich s plnou

Ed Scott začal psát historii jedné z nejslavnějších lyžařských opraven v Americe. Byl tak zručný, že jeho zákazníkem se stal doslova každý světový závodník, který se dostal do Sun Valley. Podle vlastních slov se tam cítil jak v ráji: odpoledne, když v prodejně bylo volno, si dokázal najít čas na sjetí aspoň několika svahů, skoro denně. „Přísahal jsem si, že zbytek života strávím ve skiresortu, jako byl tenhle, nebo ještě lepším,“ vzpomínal. Jak si slíbil, tak učinil: odjel do Sun Valley, tehdy největšího a nejvyhlášenějšího amerického horského střediska. Nejdřív tam v restauraci čistil stoly, uklízel a myl nádobí, brzy si však řekl o práci servisního mechanika v tamním hlavním lyžařském obchodě v Challenger Inn. Přes léto pracoval na údržbě sedačkových lanovek střediska.

vervou. Jeho jízdy obvykle předčasně končily v hurónských pádech a ty se brzy staly legendou závodů v Sun Valley. Hlásil se jako dobrovolný předjezdec velkých soutěží, ale z trati dělal takovou spoušť, že mu pořadatelé diplomaticky udělili unikátní funkci pozávodního jezdce. Jeho závěrečná jízda se pravidelně odehrávala za divokého povzbuzování plně početného publika. Na sněhu byl legrační nemotora, ve své dílně však nesmírně pracovitý mistr s přesným okem, citem pro detail a nekonečnou schopností nápaditě improvizovat. Nic než ten nejlepší možný výsledek netoleroval.

STORY

LEGENDY

Na lyžařském MS 1962 v Chamonix používaly jeho hole tři čtvrtiny závodního pole a 13 medailí z celkových 18 patřilo scottovkám

Nikdy si za svou nevídaně precizní práci neuměl říct o dost peněz. Aby si vydělal na přežití, doháněl to prodejem sportovního vybavení. Prvních několik let nedokázal být v zisku, tak se zkoušel specializovat na prodej zahraničního vybavení tam, kde ostatní obchody nabízely vesměs domácí značky.

Díra na trhu

Jedna kategorie zboží ho nadmíru frustrovala: žádný výrobce nenabízel v padesátých letech slušné lyžařské hole. Tehdejším standardem byly bambusové hole, nejen pro závodníky však zlým snem, jelikož se snadno doslova roztříštily; málokdy vydržely déle než sezónu. Ostnaté struktury nevyzpytatelně přelomené bambusové hole se pak staly pro měkké lidské tělo v pohybu životu nebezpečnými. Tehdejšímu trhu vévodily ocelové a hliníkové hole, podle Scottova mínění však všechny příliš těžké a nevhodně snadno ohebné. V roce 1959 tak nastoupil cestu vývoje svého nejslavnějšího výrobku; vývoje, jenž globálně a nadobro zacloumal celým oborem. Scottovi je všeobecně připisován vynález hliníkové lyžařské hole, avšak nepravdivě, přičemž sám Scott to o sobě nikdy nedeklaroval. On však začal revolučně experimentovat s tvary hole – s nejvhodnější tloušťkou tubusu, jeho zúžením, jeho tvarovým prů-

řezem, hmotností a pevností. Mistrovsky se orientoval v posuzování materiálů – doslova instinktivně dokázal určit, jak se který materiál za dané specifikace zachová. Výsledkem jeho až obsedantního letitého

takovéhoto byznysu. Co mi zbývalo? Sklopil jsem hlavu a začal dělat, co jsem zmohl. Chtěl jsem dostat své hole ke každému lyžaři na světě – ne pro peníze, ale abych pomohl posunout lyžování k dokonalosti.“

Brzy se stal legendou závodů v Sun Valley. Hlásil se jako dobrovolný předjezdec velkých soutěží, ale z trati dělal takovou spoušť, že mu pořadatelé diplomaticky udělili unikátní funkci pozávodního jezdce. výzkumu a testování přišla na svět uživatelsky nevídaně dokonalá lyžařská hůl. Prvním rokem jich Scott prodal stovku – veškeré skladové zásoby, jež s omezeným kapitálem dokázal vyrobit. Na své začátky zpětně pro tisk vzpomínal: „Bylo mi jasné, že v rukou držím časovanou bombu. Každý, kdo se o holích dozvěděl, je po mně chtěl, každý se jich nahlas dožadoval. Uvědomoval jsem si, že pokud něco neudělám, dřív či později si nějaká velká firma z oboru mého páru holí někde všimne, pochopí jejich potenciál a začne je vyrábět. Neměl jsem vůbec žádný kapitál, vybavení ani zkušenosti na provoz

Krušné začátky

Založil společnost Scott-USA, nabral několik párů svých holí, seznam lyžařských prodejen v Americe a od západního pobřeží je začal objíždět. Vstoupil do prodejny a požádal majitele, ať mu ukáže nejlepší lyžařské hole, které mají. Obvykle dostal značku Exkel, ve své době elitní ocelové hole. Jednu hůl vrátil majiteli do ruky a do druhé mu dal obě své scottky; záhy slyšel nevěřícný komentář, že obě ruce drží stejnou váhu. Pak majitele požádal, ať zkusí scottku ohnout – uslyšel, že jeho hole jsou dvojnásob tužší než jejich nejlepší. „Dobře, kolik jich budete chtít dodat?“ zeptal se pak.

Podle Scottova vyprávění to bylo většinou takhle jednoduché; během krátkého času posbíral objednávky na dva tisíce párů holí. Jenže problém nebyl získat objednávky – problém byl sehnat peníze na nákup materiálu na výrobu objednaného. Šel do místní banky se štosem potvrzených objednacích smluv; vrátil se odmítnut, že jde jen o štos papírů, na nějž mu nic nepůjčí. Dal tedy dohromady to málo, co bůhvíkde sehnal, a vyráběl po malých sériích, jak se dalo. Ihned dostával nové doobjednávky, které nestíhal uspokojovat. Scottovy hole se staly příslovečně přes noc senzací. Žádné jiné se v rukou nechovaly tak lehce jako scottovky. Šedesátá léta byla navíc revoluční érou krátkého agresivního oblouku točeného přes výrazně zapíchnutou hůl. Scottovy superlehké hole s hbitým předozadním švihem nemohly být pro tuto nově příchozí módu dokonalejší. Lyžaři, kteří Lyžařská scéna sedmdesátých let ve Scottově domovském Sun Valley, kdy jeho hliníkové hole vévodily trhu

Ed Scott v roce 1990 ve své dílně, v níž se věnoval výrobě cyklistických brzdicích špalků

měli to štěstí, že se k jedněm holím dostali, je nenechávali z dohledu; stoly horských restaurací začaly být obkládané opřenými holemi od Scotta – v Americe nepředstavitelný zvyk. Rok 1960 byl oficiálně první obchodní sezónou pro Scottovy hole. Značka Scott-USA si otevřela bezplatný servis na tehdejších ZOH v kalifornském Squaw Valley. Olympijská pravidla neumožňovala rozdávat závodníkům vybavení; Scott jim tedy své hole prodával. Spousta závodníků odložila své původní hole a závodila s nakoupenými scottovkami. Navzdory tomu se Scottovi obchodně nedařilo – nikdy si za své zboží neúčtoval dost peněz. V prvním roce (1960) nevydělal nic při $16,000 obratu. Další rok zvedl cenu holí

z $18 na $20, utržil $32,000 obratu za opět žádného zisku. Další rok (1962), cena holí $22, obrat $83,000, žádný profit. Za rok (1963) cena holí $25, obrat $125,000 – a dál žádný výdělek.

Umíněná nátura

Tvrdohlavý Ed Scott se s chutí utkával s každou konkurencí, jež se někde objevila. Jedno z jeho nejslavnějších vítězství se odehrálo v roce 1961, kdy se neváhal postavit ekonomicky silné západoamerické výstavnické asociaci. Scott své hole prodával přímo koncovým obchodům a obcházel tím tehdy mocný velkoobchodní sektor. Aby se s prodejnami efektivně zkontaktoval, objížděl

oborové výstavy; na západním pobřeží Států šlo o jediný jarní veletrh v Seattlu. Tam mu však nedovolili vystavovat, protože neměl žádné velkoobchodní zastoupení. Scott si proto zjistil, v jakém hotelovém komplexu se bude výstava konat, a objednal si nocleh jako běžný turista ve stejném hotelu v pokoji hned naproti hlavní hotelové hale, v níž se vystavovalo. Ve svém pokoji pak naaranžoval prezentace svých holí. Když to zjistil ředitel výstavy, nutil vedení hotelu, aby Scotta z hotelu vyhodili, což se jim nepovedlo. Obestavěli proto dveře Scottova pokoje, v němž chtěl předvádět hole a domlouvat kontrakty, vysokými paravány. Rozzlobený Scott si všechno zdokumentoval, odletěl do San Franciska a dal celou záležitost k soudu na základě antimonopolního zákona. Spor vyhrál a od té doby už v Seattlu každoročně vystavoval. Na lyžařském MS 1962 v Chamonix používaly jeho hole tři čtvrtiny závodního pole a 13 medailí z celkových 18 patřilo scottovkám. Na následujícím MS 1964 v Innsbrucku už ostatní značky začaly závodníky uplácet kontrakty – něco, co Scott za celý život neudělal. (Přesto zhruba polovina všech závodníků dál v rukou držela scottovky.) V roce 1964 Scott-USA utržil $252,000 obratu, dál bez zisku.

STORY

LEGENDY

Nezdařený exit

V roce 1965 se spojil s americkým špičkovým závodníkem Tomem Corcoranem (4. na ZOH 1960 v obřím slalomu), jenž vystudoval byznys na Harvardu. Ten přivedl do společného podniku investora z Wall Streetu, jenž zajistil první velký kapitál k rozjetí výroby lyží Scott. V roce 1966 na MS v Portillu si závodníci mohli vybrat, s jakými holemi pojedou – a scottovky si vezlo neuvěřitelných 5 závodníků z každých šesti. „Utráceli jsme 10 % obratu za reklamu a rozdávali jsme kolem 200 holí ročně závodníkům. To z našich holí dělalo ty nejslavnější a nejžádanější na světě, ale vymazalo jakýkoli zisk,“ vzpomínal později Ed Scott. Až na konci dekády, v roce 1969, docílil Scott-USA prvního účetního zisku, třiceti tisíc dolarů. Následující rok na MS 1970 ve Val Gardeně startovalo se Scottovými holemi 50 procent závodníků. Za celé ty roky Ed Scott nezaplatil ani cent žádnému závodníkovi, trenérovi či funkcionáři; všichni respektovali jeho politiku čisté podnikatelské kultury. Tou dobou se začaly hromadit nabídky na odkup firmy od asi dvaceti různých zájemců; značku nakonec získala společnost Kingsford Charcoal za 2,5 milionu dolarů, jenže v akciích a opcích na akcie. A prakticky vzápětí začaly akcie Kingsfordu na burze trvale klesat. Tvrdohlavý Ed Scott si uvědomil, jakou chybu udělal, když neprodal za peníze. Dal Kingsford k soudu pro nějaké nesrovnalosti v akciích, které měl vlastnit; ve sporu neuspěl a z firmy jej za to v roce 1971 propustili. Následujících deset let značka Scott-USA měnila jednoho korporátního majitele za druhým, až v osmdesátých letech zakotvila u bývalého závodníka Chucka Ferriese, prvního Američana, jenž v roce 1962 vyhrál hahnenkammský slalom. Edu Scottovi, ač svou firmu nakonec nezpeněžil, bylo útěchou to pro něj nejpodstatnější – žádný jiný lyžařský výrobek nedominoval oboru tak giganticky a tak dlouho. Nejvíc byl Ed pyšný na to, že všeho dosáhl bez uplácení závodníků.

Odchod v pravý čas

„Ed Scott vždycky mluvil i jednal na rovinu,“ řekl o něm jeho dávný přítel Warren Miller. „Nikdy se nenechal koupit a ani peníze, ani chvála na něj neměly vliv. Věděl, co chce udělat – tak to udělal, a zcela po svém. To jsem na něm vždycky obdivoval – že svedl být za všech okolností sám sebou. Uměl být i vznětlivým kreténem, to ano… ale lidí jako on už moc není.“ V roce 1975 se po krátké odmlce vrátil do byznysu. Jeho staré svrbění dokázat dělat věcičky jako nikdo jiný bylo zpět. Už se nemohl účastnit konkurenční bitvy v segmentu lyžařských holí, ale všiml si, že tehdejší cyklistické brzdy nefungují podle jeho představ; začal pracovat na vývoji a výrobě výběrových brzdových špalků, čemuž se věnoval po zbytek svého profesního života. Na konci osmdesátých let o své kariéře napsal: „Měl jsem to štěstí být v lyžařském odvětví v době, která byla podle mého názoru nejzábavnější. Myslím, že jsem odešel v pravý čas; pochybuju, že bych mohl fungovat v oboru v dnešních poměrech.“ Stáhl se do ústraní běžného života, ale nepřestával se bít se svou pověstnou tvrdohlavostí za konzervativní postoje starousedlíků ze Sun Valley proti agresivnímu developerskému rozvoji oblasti. Svůj soukromý život od toho profesního vždy striktně odděloval. Byl dvakrát ženatý, měl jednu dceru a čtyři vnoučata. V závěru života se potýkal s Parkinsonovou chorobou, a dokud mohl, jezdil se ženou ve svém 25 let starém Dodgi do místní pizzerie Smoky Mountain Pizza v Ketchumu a vzpomínal – ve stejných prostorách totiž provozoval od roku 1949 po dvacet let svou první servisní dílnu, kde to pro něj všechno začalo. I pro obor. Když v březnu 2001 v 86 letech zemřel, místní noviny v nekrologu výstižně shrnuly: Scotty byl obrazoborec; skromný, zdrženlivý a uzavřený muž staré školy, s charakteristickým chytrým humorem a tvrdošíjností.

1 299

Kč za kus

Dámské spodní lyžařské kalhoty a tričko 900 WEDZE

Vlna MERINO nabízí vynikající vlastnosti pro regulaci teploty. Je to hydroﬁlní materiál, který je schopný absorbovat vodu. Vstřebanou vlhkost ale odpařuje velice pomalu, proto jsme vytvořili příměs hybridního vlákna Dry Yarn. Tyto vlákna značně urychlí schnutí a odvod vlhkosti. Díky 3D úpletu se v látce tvoří izolační komory, které zadržují vzduch zahřátý od těla a vytváří tak tepelnou vrstvu. K dostání ve verzi pro muže.

STORY

NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

TEXT: TOM ŘEPÍK FOTO: SKI USA

SNB TÁTA

Jake

Pan Jake Burton Carpenter, zakladatel stejnojmenné značky snowboardů – bezpochyby nejslavnějších prken na světě, průkopník snowboardingového hnutí a jeden z jeho prvních propagátorů, před rokem odešel předčasně z tohoto světa vinou onkologického onemocnění, jemuž vzdoroval osm let. Odvětví stihl ovlivnit jako nikdo druhý.

čkoli se o něm občas traduje, že snowboarding založil a sportovní náčiní pro něj vynalezl, není tomu tak. Mezi hrstkou snb pionýrů byl ale neochvějně tím, kdo z nich měl zdaleka nejvíc obchodního ducha a kdo dokázal proměnit novorozený neznámý sport do multimilionového odvětví, jakým je dnes. Zejména však dokázal instinktivně zachytit stoupající vlnu rebelující mládeže 70. let, hromadně utíkající za nevázaným životem do zasněžených hor s touhou lišit se od dosavadních konvencí spořádaného sjíždění. (Přičemž čím víc přitom štvali tradiční postarší lyžaře, tím líp!) Příchod snowboardingu úspěšně oslovoval radikální městskou mládež jezdící na skateboardu a surfující po mořských vlnách, kterou by jinak staromódní lyže nechávaly netečnou. Jeho marketingovým majstrštykem bylo benefitovat z generačního střetu mladých snowboarďáků a starších lyžařů, nejednou jejich rodičů. Jake se narodil v dubnu 1954 v New Yorku na Manhattanu, kde prožil i své mládí. V osobním životě používal jméno Jack

Carpenter, ve své kanceláři byl Jack Burton – podle rodného příjmení své matky, jež i použil na vyráběné snowboardy. Možná měl i dvě osobnosti: jeden Jake navštěvoval exkluzivní newyorskou univerzitu, zatímco druhého, nekonformního Jakea z ní vyloučili. Vystřídal několik škol po Americe, nakonec dostudoval zpět v New Yorku, kde pak začal pracovat ve finančním sektoru. V té době si ve svém manhattanském bytě vyrobil svůj první snowboardový prototyp. Jako by uviděl do budoucnosti; v práci dal výpověď, sebral prkno a odjel do vermontských hor. Ve vermontském Strattonu začal 23letý Jake vyrábět prkna připomínající tehdejší snurfery (velkou monolyži na špici ovládanou provázkem drženým v ruce), na nichž Jake jezdil jako malý kluk. Svá prkna prodával za 49 dolarů. Traverzovat svahem na takovém oprovázkovaném prkně bylo prakticky nemožné, ale zručný jezdec pomocí vodicího provázku svedl vykružovat solidní krátké oblouky. Burton současně vyráběl pokročilejší verzi prken s gumovými přezkami, do nichž se navlékly boty. Psal se rok 1977.

Aby se mohl opřít do sériovější výroby, mladý Jake sebral všechny vlastní úspory, stotisícové dědictví po babičce a navrch si vzal bankovní půjčku; pak proměnil starou stodolu nedaleko lyžařské Mekky východní Ameriky, Strattonu, ve výrobní halu produkující 50 dřevěných snowboardů denně. Prakticky okamžitě putovala veškerá výroba do skladových regálů: za první rok (1979) se prodalo 300 prken Burton, ekvivalent šestidenní produkce. Jenže druhý rok se prodeje

nantně mužským, ještě nebylo dvacet. Konflikty visely ve vzduchu. Nemálo lyžařských středisek v té době odmítalo snowboardisty pouštět na svahy. Takový bojkot mladého Burtona dráždil a naplňoval skepsí. Areály zakazující na svých sjezdovkách snowboarding považoval za bigotní – jako by mládež, kýžená nová krev resortů, měla být nevítanou menšinou. „Zakazovat mladým hory je špatné, negativní a krátkozraké. Je skličující slyšet lidi, že

Možná měl i dvě osobnosti: jeden Jake navštěvoval exkluzivní newyorskou univerzitu, zatímco druhého, nekomformního Jakea z ní vyloučili. zdvojnásobily a odbytové násobky pokračovaly i v následujících letech. Koncem devadesátých let byla Jakem soukromě vlastněná firma s ředitelstvím ve Vermontu a výrobnami v Rakousku a Japonsku největším světovým producentem snowboardového vybavení. Typický hrubý jazyk, hlasitá muzika a očividná nevrlost mladé snowboardingové generace byla pro majitele skiresortů čím dál větším problémem, protože ti chtěli bez zádrhelů prodávat co nejvíc týdenních dovolených konzervativním lyžařům a lyžařkám, z nichž polovina byla starší 35 let. Přičemž dvěma z každých tří snowboardistů, domi-

tu ty ,děti´ nechtějí,“ říkal. Restrikce nejenže Burtona zlobily, vnímal je i jako ironii: „Ve stejnou dobu, kdy se snowboardistům zakazuje vstup, vydal filmař Warren Miller své vzpomínky v knize Ženy, víno a lyžování. Dostal jsem ji od vedení lyžařské asociace a přečetl si ji. Popisuje lyžařskou éru 40. a 50. let v Sun Valley. Jako kdybych četl o současných snowboardistech – mladí lidé tehdy taky žili na horských parkovištích v karavanech, falšovali skipasy a cpali se zadarmo krekry s kečupem a kořením u výdejních pultů horských restaurací. Říkal jsem si – hergot, vždyť tohle byly přesně věci, co dnes lidem vadí na snow-

STORY

NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

boarďácích. Přitom lidi, kteří mi tu knížku dali, byli dřív přesně takoví!“ Každopádně historicky jedinečný generační střet snowboardistů s tradičními lyžaři dovedl Burton proměnit v doslova zlatý důl. Snowboardisti se začali na svazích ve velkém objevovat v době, kdy se úroveň i design jejich vybavení v nabídce prodejců zřetelně zlepšily. Prkna dostala průhyb, kovové hrany, plastové povrchy a vázání na obě nohy; sjíždění na snowboardu se uživatelsky naráz z gruntu zjednodušilo. Statisíce lidí přicházely prvně na sníh – a nesly si s sebou prkno.

neznámá značka Burton stihne uchytit na trhu. Nemusel si však dělat hlavu: zavedené lyžařské firmy zpočátku snowboardingové éry zcela selhaly v pochopení potřeb nově příchozí kultury. Stály stranou a doslova nečinně přihlížely, jak Burton a spousta dalších, typicky trávu hulících a ledabyle oblékaných mladých podnikatelů jezdí se svými výrobky po oborových výstavách v pankáčsky vyvedených stáncích posprejovaných graffiti a vybavených vyhozenými sedačkami kdovíodkud, po výstavišti se pohybujíce na skejtech. „Nejdřív nás považovali za neškodné mušky na čelním skle,

branže si saturaci trhu nechtěla dobrovolně připustit. Ani vždy chamtivý finanční sektor z Wall Streetu nelenil a s chutí naskočil na vlnu nového sportovního odvětví ve stylu rozjeté dotcomové mánie devadesátých let. Ve vzduchu se vznášela nerealistická investorská očekávání. V roce 1994 byla na burzu uvedena značka Ride Snowboards, která z prvotního úpisu vytěžila bezmála 6 milionů dolarů a její akcie vylétly z $2 na maximum $35, než začaly padat. Šest let poté byla značka Ride jednou z desítek ostatních zbankrotovaných snowboardových firem, které skončily pod drnem.

„Bez mladých snowboardistů by se ze skiareálů staly malé elitářské provozy, nedostupné pro novou krev. Polovina návštěvnosti, kterou snowboardisti horským střediskům přinesli, pocházela od lidí, kteří by nikdy na lyžích nezačali; druhá půlka pak od lidí jako já, kteří na prkno přestoupili z lyží,“ citoval Burtona americký magazín SKI. Burton do něj dále přiznal, že ještě v době, kdy masivní potenciál snowboardingové popularity byl pouhým divokým snem v jeho hlavě, trpěl doprovodnou noční můrou, že tehdejší agilní výrobci lyží jako Rossignol nebo Salomon začnou snowboardy vyrábět ve velkém předtím, než se

pak už za otravný hmyz, nakonec za hrozbu,“ vzpomínal Burton. „Dobrovolně nám dali patnáctiletý náskok.“ Velké lyžařské značky nakonec prkna začaly vyrábět, když už bylo kdekomu jasné, že je tu nová snb móda, která jen tak nezmizí; nějakou dobu ještě zahřátý trh se snowboardy pokračoval v růstu. Zdaleka ne však tak razantně, jak proklamovali jeho propagátoři: v roce 1994 v USA odhadovali 2 miliony snowboardistů, přičemž do té doby vyrobených prken existovala zhruba třetina, necelých 700 tisíc. Nicméně jak už to tak v byznysu chodí, masivním růstem předchozích dekád namlsaná snowboardingová

Na přelomu milénia se podle oborových statistik skutečně dostala účastnická čísla na 2 miliony snowboardujících Američanů. Miliony ostatních jich bílé svahy sjíždělo v každé další sněhomilné zemi a nezanedbatelně tradičních lyžařů na prkno přestupovalo, občasně i nadobro. I sám Jake Burton byl v šedesátých letech kovaným lyžařem. Pochopil jen mnohem líp a rychleji než velké lyžařské značky, že za nárůstem lyžařů odjakživa stálo autentické nadšení pro věc, ne marketing: „Nevynalezl jsem snowboard tak, jako Sherman Poppen vynalezl snurfer. Jestli si za něco zasloužím kredit, pak za úpornou výdrž, kdy to kolem mě nezřídka balil každý, malý velký.“

ENVI PRÌ&#x152;ILBA

progresscycle.cz

HAVÁRIE LANOVEK

Kabina č. 2 lanovky ve Squaw Valley, v pozadí podpěra č. 1

FOTO: ARCHIV AUTORA

STORY

SMRT NAD ZEMÍ TEXT: ROMAN GRIC

V šedesátých letech minulého století probíhal obrovský rozvoj lyžařských středisek nejen v Alpách, ale i ve Spojených státech. Po Skalistých horách přišla na řadu lesnatá Sierra Nevada na hranicích mezi Kalifornií a Nevadou. Na východním úbočí Sierry Nevady leží v nadmořské výšce 1 900 metrů malebné Lake Tahoe, pohádkové jezero Indiánů. V horách kolem jezera vyrostlo několik lyžařských středisek, z nichž nejznámější a největší je Squaw Valley. V roce 1960 se tu konaly VIII. zimní olympijské hry.

Dolní stanice lanovky se dvěma prosklenými šachtami s napínacími závažími nosných lan, z nichž každé váží 128 t

FOTO: ARCHIV AUTORA

Squaw Valley v Kalifornii

imní středisko Squaw Valley se zrodilo z olympijské vesnice s několika lyžařskými vleky. Cílem zdejších lanovek jsou svahy pod vrcholy Squaw Peak (2 700 m) a Emigrant Peak (2 600 m). V roce 1968 byla ve středisku postavena obří kyvadlová lanovka se dvěma kabinami pro 140 osob, tehdy největší na světě (aktuální rekord mezi visutými lanovkami drží dvojposchoďové kabiny pro 230 osob lanovky přes zátoku Ha Long ve Vietnamu). Kabiny ve Squaw Valley byly odlišeny nejen čísly, ale i barvami. Kabina č. 1 jezdící na levé větvi při pohledu od dolní stanice byla zelená, kabina č. 2 červená. Pro větší pohodlí cestujících se kabiny obsazovaly jen 120 osobami. Lanovka označovaná také jako High Camp Cable Car slouží jako primární dopravní zařízení ke sjezdovkám na svazích Squaw Peaku. Kompletní dodávku technologie lanovky zajistila švýcarská firma Garaventa.

Trocha nezbytné techniky

Lanovka na své 2 260 m dlouhé trase se sklonem až 68 % překonává převýšení 577 m a dokáže rychlostí 10 m/s (36 km/h) přepravit za hodinu až 975 osob. Každá z obou jízdních větví lanovky je vybavena dvěma nosnými lany, mezi nimiž vede tažné lano. Tažná lana jsou vlastně dvě – horní a dolní. Horní vede od jedné kabiny ke druhé kabině přes horní stanici, kde je lano napínáno napínacím závažím. Dolní tažné lano spojuje obě tyto kabiny přes dolní poháněcí stanici. Do jediné smyčky jsou tažná lana propojena připevněním k pojezdovým zařízením obou kabin nazývaným běhouny. Dolní tažné lano je poháněno poháněcím lanovým kotoučem s převodovkou a elektromotorem. Nosná lana jsou v dolní stanici napínána vždy ve dvojici dvěma 148tunovými závažími, v horní

FOTO: ARCHIV AUTORA

stanici jsou ukotvena omotáním kolem kotvicích bubnů a na trati jsou podpírána dvěma podpěrami vysokými 16 a 42 m. Protože i nosná lana vykonávají nepatrný pohyb, vyplývající především z vyrovnávání rozdílů od zatížení jedoucí kabinou, nejsou lana na podpěrách připevněna pevně, ale mohou se ve svých dobře promazávaných úložných mosazných drážkách (nazývaných botky) v podélném směru volně posunovat. Tyto drážky jsou poměrně plytké, protože musí umožnit přejezd pojezdových kladek po laně i na podpěře, ale jsou také užší než průměr lana – to proto, aby o ně nemohla zachytit nouzová čelisťová brzda na běhounu. Běhoun má 32 gumou vyložených kladek, uspořádaných ve dvou řadách – tedy pro každé nosné lano 16 kladek. Běhoun je také vybaven čtyřmi elektrohydraulicky ovládanými čelisťovými brzdami, které mají za úkol v případě velmi nepravděpodobného přetržení tažného lana automaticky sevřít z boku velkou silou obě nosná lana a zamezit tak nekontrolované jízdě běhounu s kabinou po nosných lanech do údolí. Kyvadlové lanovky s velkokapacitními kabinami se zdvojenými nosnými lany, z nichž každé je samo o sobě schopné unést kabinu i s maximální zátěží, jsou odborníky považovány za nejbezpečnější visuté lanovky vůbec. Jsou také schopné pomocí volného rozpětí lan přes 3 km bez podpěry překonat prakticky jakýkoliv terén. Zdvojená nosná lana jsou v pravidelných rozestupech navzájem spojena tzv. lanovými jezdci neboli mezizávěsy, na nichž je umístěna kladka pro vedení tažného lana. Tyto lanové jezdce zajišťují správný rozestup dvojice nosných lan a zvyšují stabilitu celého svazku tří lan, a tedy i stabilitu lanovky. Zároveň tím, že vedou tažné lano, zmenšují jeho průvěsy i nezbytnou délku jeho napínací dráhy.

Pohled ze stanoviště strojníka v dolní poháněcí stanici na nástupiště s červenou kabinou č. 2

SCHÉMA: AUTOR

V roce 1968 rekordní lanovka

Schéma uspořádání lan kyvadlové lanovky ve Squaw Valley

HAVÁRIE LANOVEK

FOTO: ARCHIV AUTORA

STORY

Lanovek obdobné konstrukce jezdí po celém světě několik stovek a stále vznikají další. Do doby vynálezu lanovek se širokým rozchodem lan (funitelů a později také funiforů) patřily lanovky, jako je ta ve Squaw Valley, k nejodolnějším vůči působení zejména velmi nebezpečného bočního větru.

FOTO: AUTOR

Kabina zničená vypadnutým nosným lanem

FOTO: AUTOR

Detail běhounu obdobné konstrukce, jaký je na lanovce ve Squaw Valley

FOTO: AUTOR

Bezpečnostní úchyty nosného lana, jaké se používají ve stanicích, byly po havárii ve Squaw Valley instalovány také na exponovaných traťových podpěrách

Důležitou součástí lanovek se dvěma nosnými lany jsou lanové jezdce pro vedení tažného lana mezi oběma nosnými lany a pro stabilizaci celého svazku tří lan

Nespadla, ale…

Až do 15. dubna 1978 po dobu deseti let pracovala obří lanovka ve Squaw Valley naprosto bezpečně. Toho dne se nad Squaw Valley stahovala těžká mračna a zvedal se vítr, blížila se sněhová bouře. V okolí podpěry č. 2 byl v té době zaznamenán silný větrný vír dosahující rychlosti tornáda. Přesto byla v 15.30 hod. započata pravidelná jízda lanovky, ovšem sníženou rychlostí. Zelená kabina č. 1 odjela asi 640 m od dolní stanice, když najednou celkem klidně zastavila. Tak se to alespoň jevilo ze zelené kabiny. Někteří cestující v zelené kabině si stačili všimnout, že se lana sousední jízdní větve prudce rozkmitala. V červené kabině č. 2, která sjížděla do údolí, bylo 44 cestujících. Tato kabina naopak zastavila velmi prudce ve vzdálenosti 22 m od druhé podpěry. Při tomto nestandardním zastavení se kabina prudce rozkývala směrem k údolí a také směrem do boku vně od osy lan. Lidé přitom popadali na podlahu kabiny a na její boční stěnu. V tom okamžiku nosné lano č. 4 (tedy lano, ležící na botce vzdálenější od osy trati) vyskočilo z úložné botky na druhé podpěře a působením vlastní hmotnosti a především silou 128 t napínacího závaží sjelo podél masivního závěsu, rozdrtilo střechu kabiny, rozřízlo stěny kabiny jako otvírák na konzervy a zachytilo se až na nosné konstrukci podlahy kabiny. V troskách takto zdemolované kabiny zůstali čtyři mrtví a 31 zraněných. Řada zraněných utrpěla mnohočetné zlomeniny, pohmožděniny a všichni navíc i šok. Jeden cestující dokonce vypadl ven z rozbité kabiny. Pád do sněhu z výšky asi 25 m

přežil naštěstí jen se zlomenými žebry. Z úložné botky vypadlo rovněž nosné lano č. 3, zůstalo ale ležet na konstrukci podpěry mezi oběma botkami lan č. 3 a 4 a zamezilo tak pádu poškozené kabiny na zem. Z vodicích kladek vypadlo také tažné lano, které rovněž zůstalo ležet na konstrukci podpěry. Průvodčí, který se nacházel v části kabiny nezasažené padajícím nosným lanem, zůstal nezraněn a mohl tak poskytovat zraněným první pomoc a později pak pomáhat cestujícím při evakuaci kabiny. Evakuace zraněných cestujících se zúčastnilo na 300 odvážných dobrovolníků. Akce probíhala ve vichřici a po pár hodinách i ve tmě. Poslední cestující opustili havarovanou kabinu kolem jedné hodiny v noci.

Pravděpodobná příčina havárie

Nouzové čelisťové brzdy působící na nosné lano zůstaly rozevřeny, nemohly tedy způsobit prudké zastavení kabiny a osudné rozkmitání lan. Červená kabina č. 2 ale přesto zastavila, jak víme, velmi prudce. Muselo se tedy horní tažné lano v blízkosti kabiny o něco zachytit. Bylo zjištěno, že jízda lanovky byla zastavena provozní brzdou působící na pohon lanovky ve vzdálené dolní stanici. Toto zastavení bylo vyvoláno zcela správnou a řádnou reakcí řídicí automatiky na zkrat, způsobený dotykem izolovaného tažného lana s uzemněnou konstrukcí podpěry nebo s uzemněným nosným lanem. To jsou ale důsledky provozní závady, na kterou automatika adekvátně zareagovala. Proč a jak k nebezpečnému dotyku lan došlo? Nejpravděpodobněji v důsledku vypadnutí nosného lana č. 4 z úložné botky na druhé podpěře. Vypadnutí nosného lana, které v mělkém mosazném žlábku na botce podpěry spočívá pouze vlastní hmotností zvýšené ještě hmotností napínacího závaží, způsobil zřejmě náhlý a velmi silný poryv bočního větru. Toto vypadnutí mělo

Brzo nastala diskuse, zda se havárii dalo zabránit. Alexander Cushing, iniciátor a investor lanovek ve Squaw Valley, tvrdil, že měl informaci, že lanovku lze provozovat za všech možných povětrnostních podmínek a že odolá i silnému větru. Právní zástupci výrobce oponovali, že provozovatel byl na možné riziko provozu ve vichřici upozorněn. Celá záležitost vyústila ve vleklou právní bitvu, trvající přes deset let. Právní zástupci poškozených požadovali po výrobci horentní sumy, které by nepochybně vedly k jeho bankrotu. Nakonec oficiální místa dospěla k verdiktu, že se jednalo o „an act of God“, tedy o zásah vyšší moci. Cushing si pozval k nezávislé expertize uznávaného rakouského odborníka na lanové dráhy Prof. Dr. Karla Bittnera. Bittner tento obor přednášel na Technické univerzitě v Grazu, pracoval na rakouském ministerstvu dopravy jako nejvyšší státní dozor a v neposlední řadě byl dlouholetým technickým redaktorem odborného rakouského časopisu o lanovkách Internationale Seilbahnrundschau (ISR). Ale ani on nenašel žádnou závadu, která by byla v rozporu s tehdejšími poznatky o konstrukci lanových drah, navrhl ale řadu opatření, aby k obdobné nehodě už nedošlo. Nejen u lanovky ve Squaw Valley, ale i na jiných obdobných lanovkách byly na silně exponovaných podpěrách úložné

Nové řešení se jmenuje funitel Nehoda nemohla samozřejmě omezit další rozvoj tohoto atraktivního střediska. Lanovka byla opravena a v lednu 1979 znovuuvedena do provozu. V listopadu 1998, 20 let po havárii, proběhla pak celková rekonstrukce lanovky. Od doby havárie vznikla ve Squaw Valley celá řada nových sedačkových a kabinkových lanovek. Obavy z účinků silných větrných poryvů na provoz zdejších lanovek ale z myšlení managementu střediska zcela nevymizely. Svědčí o tom i skutečnost, že první oběžnou lanovku se širokým rozchodem lan (funitel) na americkém kontinentě postavili pod názvem Gold Coast právě ve Squaw Valley. Tato lanovka díky obrovské stabilitě, kterou jí dodávají lana s rozchodem 3,2 m, a díky krátkému závěsu vylučujícímu kolizi kabin s lany či s podpěrami, dokáže bez ohrožení komfortu, či dokonce bezpečnosti přepravy jezdit i při větru o rychlosti 130 km/h. Funitel za 20 milionů amerických dolarů postavila v roce 1998 táž švýcarská firma, která ve Squaw Valley o 30 let dříve postavila kyvadlovou lanovku High Camp Cable Car.

FOTO: ARCHIV AUTORA

Celkový pohled na kabinu zničenou pádem nosného lana dává představu o rozsahu tragédie

Od roku 1998 je ve Squaw Valley v provozu tento funitel se širokým rozchodem lan, jediný na americkém kontinentu FOTO: ARCHIV AUTORA

Soudní a technické důsledky havárie

botky nosných lan vybaveny dodatečnými úchyty, které byly do té doby obvyklé pouze na botkách ve stanicích. Riziko, že by zrovna tento několikacentimetrový úchyt na podpěře, který je nezbytně o něco málo širší, než je průměr lana, mohl ovlivnit nouzové brzdění čelisťovými brzdami na nosné lano, bylo vyhodnoceno jako řádově menší než riziko vypadnutí lana z botky při extrémní síle větru. Hlavním bezpečnostním opatřením k zamezení obdobných havárií na těchto lanovkách a na lanovkách obecně je především důsledné dodržování předpisů, které od určité rychlosti větru požadují provoz lanovky ukončit. Nezlobte se proto nikdy na provozovatele, pokud lanovku pro silný vítr zastaví. Chrání tím vás i sebe. FOTO: ARCHIV AUTORA

zřejmě za následek i vypadnutí a následné zablokování tažného lana z vodicích kladek a tím i prudké zastavení kabiny č. 2. Brzo se na místo nehody sjela řada expertů a obratem přiletěl ze Švýcarska i pan Willy Garaventa, spolumajitel firmy, která lanovku vyrobila. Prokázalo se, že provoz lanovky nebyl ukončen, i když měřiče rychlosti větru vyslaly do systému signál nebezpečí. Na lanovce nebyl po havárii shledán žádný elektrický nebo mechanický defekt, který by mohl bezprostředně způsobit havárii.

Lanovka High Camp Cable Car ve Squaw Valley po rekonstrukci v roce 1998 s novými kabinami

FASHION

ADVERTORIAL

Univerzální funkční prádlo neexistuje

CRAFT Active Extreme X Nadcházející sezóna se nese ve znamení velkého návratu ikonického konceptu Active Extreme a jeho inovované řady ‚X‘. Jedná se o nejtechničtější funkční prádlo značky Craft určené pro maximální výkon v mírných až chladných podmínkách. Základním prvkem pleteniny je recyklované polyesterové vlákno kombinované s odlehčeným vláknem CoolMax, které je unikátní pro svou kanálkovou strukturu. Toto řešení přináší řadu výhod jako rychlejší odvod potu od pokožky skrze strukturu kanálků nebo vynikající prodyšnost. Materiál použitý při výrobě recyklovaného vlákna pochází z mořského odpadu, který je získáván díky spolupráci se španělskou společností Seaqual. Cílem rozsáhlého projektu je eliminace znečištění moří a oceánů a následné zpracování vyloveného odpadu.

Tato řada prádla byla vyvinuta pro výkonnostní sportovce, kteří vyžadují vysokou úroveň funkčnosti při intenzivních aktivitách v mírných až chladných podmínkách. Bezešvé přechody mezi jednotlivými panely s různou hustotou pleteniny a rozdílný bodymapping u dámské a pánské varianty reflektující odlišnou termoregulaci obou pohlaví činí z této řady obzvlášť příjemné a pohodlné funkční prádlo. MATERIÁL

MATERIÁL

40 % polyester SeaQual, 39 % polyester COOLMAX, 21% recyklovaný polyester ergonomický střih C lehký a elastický materiál 30° speciální kanálková struktura vlákna 20° z vnější strany poskytuje výbornou termoregulaci 10° polyesterové vlákno COOLMAX z vnitřní 5° strany pleteniny zaručuje perfektní 0° odvod potu a chladivý efekt -5° ploché švy -10° meshové panely v podpaží pro -20° optimální termoregulaci

1 450 Kč

CRAFT Active Intensity

-30°

55 % recyklovaný polyester, 45 % polyamid Gramáž: 140 g/m2 příjemná a pružná pletenina sportovní efektní design pletenina s rozdílnou strukturou a bezešvými přechody v podpaží odlehčená struktura bezešvé torzo ploché švy raglánové rukávy rukávy ukončeny do širších manžet spodní díl ukončený do manžety

990 Kč

C 30° 20° 10° 5° 0° -5° -10° -20° -30°

Více na: www.craft.cz

CRAFT Merino 240

CRAFT Warm Fuseknit Intensity Sjezdaři, zimní cyklisté, turisté, všichni zimomřivci, toto je prádlo zrozeno přímo pro vás. Kombinace polyesterových a polyamidových vláken zajistí optimální termoregulaci, odvod potu a odolnost. Technicky propracovaný ergonomický střih, střídání různých hustot pleteniny s bezešvými přechody a efektní sportovní design dovrší celkový komfort. Toto prádlo je náš evergreen a nemělo by chybět v šatníku žádnému vyznavači zimních sportovních aktivit. MATERIÁL

66 % polyester, 28 % polyamid, 6 % elastan Gramáž: 190–265 g/m2 ergonomický střih 3D struktura pleteniny tři rozdílné hustoty materiálu s bezešvými přechody bezešvé torzo pro extra komfort rukávy a spodní část ukončena do manžet raglánové rukávy ploché švy

1 790 Kč

C 30° 20° 10° 5° 0° -5° -10° -20° -30°

Že myslíme také na fanoušky přírodních materiálů, deklarujeme vysoce funkční řadou prádla Merino 240, která využívá předností vlny merino, jakými jsou výborná termoregulace, eliminace zápachu či tepelný komfort. Zároveň použité syntetické materiály zajistí vyšší pružnost a rychlejší odvod potu. Pokud sáhnete po tomto prádle, získáte ideální variantu pro outdoorové aktivity do chladnějších až mrazivějších podmínek. Pohodlný střih nabízí možnost využití jako 2. vrstvu. Opomenut nesmí být ani způsob získávání vlny – Mulesing free, který je v souladu s humánním zacházením při chovu ovcí. MATERIÁL

53 % vlna merino, 34 % polyester, 13 % polyamid Gramáž: 240 g/m2 Mulesing free merino vlna – etický způsob při získávání vlny výhody vlny merino: výborná termoreguC lace, přirozená eliminace zápachu, tepelný 30° komfort i za mokra 20° vyšší stojáček na ohrnutí 10° zip je ze spodní strany podložený dvojitou légou 5° elastické panely na bocích a ze spodní 0° strany rukávů -5° rukávy ukončené do manžety -10° pohodlný střih -20° ploché švy

2 350 Kč

-30°

FOTO: ONDŘEJ NOVÁK – SNOW

SNOWTEST

2020

TEXT: ONDŘEJ NOVÁK

SNOWTEST ve znamení roušky

oňská sezóna všem pořadatelům testů lyží vystavila červenou dřív, než vůbec mohli reagovat. A nejen jim. V Čechách se zavřela lyžařská střediska v polovině března, v zahraničí jen o pár dnů později. A rychle nastoupivší „lockdown“, který uzavřel většinu hranic po Evropě, rozhodně nedával velké naděje na to, že by se tuto sezónu ještě lyžovalo. Jenže „show must go on“ a je lepší, když do kasy teče alespoň něco než vůbec nic. V květnu se proto začaly probouzet první ledovce s obnovením provozu a nám svitla naděje, že tradiční SNOWtest přece jenom uskutečníme. Tu naději jsme na začátku června proměnili ve skutek, a dokonce hned dvakrát.

Hintertux / Kaprun

Jeden z tyrolských ledovců nám první týden v červnu poskytl nejen skvělé zázemí, ale hlavně výborné testovací podmínky. V provozu bylo stále více než 20 kilometrů dobře upravených sjezdovek a v kombinaci s minimem lyžařů se tak jednalo o téměř laboratorní podmínky. Konec června na Kaprunu naopak nabídl měkčí podklad, ale i tak posloužil pro závěrečné dotestování posledních modelů.

Výběr těch nejlepších

V testu jsme letos měli 35 modelů lyží 16 značek. Zastoupeny byly téměř všechny kategorie počínaje závodními slalomkami a obřačkami přes sportovní allmountainy a „multiturn“ univerzálky až po široké freeridové lyže. A v kombinaci s menším počtem testérů a dobrými podmínkami i mnoho času na detailní testování v různých podmínkách.

Ze začátku to moc růžově nevypadalo. Ale dali jsme to. A jako jedni z mála tak máme k dispozici test největších novinek na nadcházející sezónu 2020/21. Testovací kritéria

Kritérií, která u každých lyží hodnotíme, je hned několik a testéři kromě exaktního bodového hodnocení přidávají i svůj osobní názor. Z kombinací vícero názorů, které nebývají vždy jednotné, pak vzniká jakýsi medián výsledků, podle něhož se snažíme lyži najít toho nejvhodnějšího zákazníka. Každé lyže totiž mají svého kupce, a pokud nesedí jednomu lyžaři, mohou plně vyhovovat druhému. Bodování lyží v kritériích, jako jsou délka oblouku, rychlost či tuhost, totiž není zdaleka tak komplikované jako nalezení té pravé cílové skupiny lyžařů.

A jaké jsou?

Máme se rozhodně na co těšit. Ostatně jako každý rok. Vývoj materiálů se neustále ubírá dopředu a nachází stále lepší řešení. Možná to bylo tou klidnou atmosférou červnového lyžování, ale letošní modely lyží ve mně oproti jiným ročníkům vyvolaly klid a uspokojení. Nad tím, že se trh ubírá správnou cestou. Nenarazili jsme na žádné vyloženě špatné lyže, naopak všechny testované modely nás spíš neustále pozitivně překvapovaly dokonalou schopností adaptace na rozdílné podmínky a lyžování na naprosté většině z nich bylo zábavou. Přejeme vám, abyste i vy brzy našli svoje letošní „best of“ a odcházeli z kopce s podobnými pocity jako my. Jen navíc bez roušky.

Déle najdete recenze těch nejsportovnějších modelů na sjezdovku: ATOMIC REDSTER S9 ATOMIC REDSTER X9 S BLIZZARD QUATTRO RS 70 BOMBER PRO CARVE DYNASTAR SPEED OMEGLASS MASTER SL KONECT EGOÉ DIP SL FISCHER RC4 WORLDCUP CT FISCHER RC4 WORLDCUP RC LUSTI RC SL LUSTI RC GS NORDICA DOBERMANN GSR RB ELITE FDT ROSSIGNOL HERO ELITE ST TI SALOMON S/RACE PRO SALOMON S/MAX BLAST STÖCKLI LASER SX VÖLKL RACETIGER SL

V prosincovém vydání SNOW 128 hledejte recenzů ostatních modelů: ARMADA DECLIVITY 82 TI ARMADA DECLIVITY 92 TI BLIZZARD FIREBIRD HRC BOMBER GUNPOWDER DYNASTAR SPEED ZONE 4X4 82 EGOÉ DIP AM CHOC JASANSKI KÄSTLE MX75 KESSLER THE PANDORA KESSLER THE HELIX LINE BLADE NORDICA DOBERMANN SPITFIRE 76 PRO FDT ROSSIGNOL REACT R10 TI SPORTEN IRIDIUM 6 W STÖCKLI LASER MX VÖLKL DEACON 84 WEDZE CROSS 550+ WEDZE CROSS 950+

Archiv testů najdete na /testy Takto označené lyže si můžete vypůjčit na den zdarma v HARFASPORTU. Detaily na:

/harfasport

SNOWTEST

RECENZE

ATOMIC Redster S9

testovaná délka: 165 cm parametry: 118–68–104, R: 12,7 m rocker:

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať)

i lehčí jezdec či umírněný sportovní hobík. Velmi snadno se prohýbají a ve výjezdu svého majitele netrestají. Jsou samozřejmě určeny na dobře upravené tratě, perfektně zvládají ledovatý povrch, ale překvapivě i odpolední rozměklý sníh. Střed 68 mm není sice nijak široký, ale zároveň nepatří mezi nejužší, a pár milimetrů navíc je v rozbitém sněhu pozitivně znát. Zvládají poměrně široké spektrum oblouků, byť na dlouhý poloměr ve vysoké rychlosti si budete muset pořídit spíše modely X9 nebo rovnou obřačku G9.

ATOMIC Redster X9 S

LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

ZÁVĚR: Atomic postavil opět slalomku, která částečně boří mýty o tom, jak jsou lyže této kategorie neuniverzální a specifické. Není to typická celodenní univerzálka, ale pro sportovního nadšence, který rád rychlé přehranění a krátké poloměry, může být velmi zajímavou volbou nejen na první dvě hodiny lyžování hned po ránu. Jsou velmi snadno ovladatelné už od středních rychlostí a to z nich činí materiál, který může použít opravdu široké spektrum lyžařů.

Testováno v rámci SNOWtestu 2020 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

bude zklamán. Anebo naopak nadšen. Pokud totiž něco funguje a navíc se těší velké oblibě, není důvod to měnit. Nové S9 tohle všechno splňují beze zbytku a stále si drží místo mezi vrcholnými modely třídy. Uvnitř se skrývá klasický sendvič složený z celodřevěného jádra s podporou dvou titanalových plátů a známé technologie Servotec, která pozitivně ovlivňuje nejen průhyb lyže, ale také její torzi. Díky tomu jsou Atomic S9 něco více než jen klasické slalomky. Umí toho totiž mnohem víc než jen krátké oblouky. Pocitově jsou o trochu měkčí než většina slalomek v kategorii, a tak si na ně může troufnout

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký)

DROBNÝ

lalomka Atomic S9 už je téměř legendou. V kolekci rakouského výrobce ji nacházíme již po několikáté a mezi sportovními slalomkami určenými pro velmi sportovní lyžaře a experty patří už dlouhou dobu k etalonu třídy. Liší se letošní model od těch předchozích?

CO PROZRADIL TEST: Kdo by čekal velké změny,

SPORTOVNÍ

testovaná délka: 175 cm parametry: 114–65,5–99,5, R: 15,4 m rocker:

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký)

DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať)

CO PROZRADIL TEST: Jako by z oka vypadl

konkurentům Fischer CT nebo Salomon S/Race Pro. Stejná koncepce, stejná délka, stejně úzký střed 65 mm a stejný poloměr na hranici 15 metrů. Svoji historii píše Redster X9 už od dob „doubledeckového“ modelu XT, který byl původně konstruován pro soutěže v paralelním slalomu a vyráběl se pouze v délce 175 cm. Tehdejší XT byly velmi tvrdé a disponovaly závodní deskou. Dnešní Redster X9 z této koncepce vybočují a je na každém, zda to pro něj bude výhoda či nevýhoda. Ač mají adekvátní parametry, jsou oproti svým konkurentům naladěny spíše přátelsky a čistě sportovní jízdu nikterak nevnucují. Mohou tak

sloužit i pro celodenní sportovní lyžování. Limitovat vás bude snad jen velmi úzký střed, kterému se v odpoledním měkkém sněhu už moc nelíbí. Ale jinak? Zvládají velmi široké spektrum oblouků. Až překvapivě veliké. V jízdě přes konstrukční poloměr jsou poddajné, do úplně krátkých oblouků je také nemusíte nijak extra nutit. Vyhovuje jim vysoká rychlost a tvrdý povrch, kde najdou oporu a prohnou se. Jsou velmi živé, ale i pro lehčího, technicky vybaveného jezdce pořád tak akorát. Mírně dávají najevo svou dominanci, ale nejsou nikterak nezkrotitelné, snad jen trochu tužší špička vyžaduje přesné zahájení. Žádný rocker vám tentokrát nepomůže.

LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

ZÁVĚR: Palec nahoru. Letošní verze mě víc než bavila. Je to lyže pro dobré sportovní lyžaře, pro experty, primárně pro těžší váhové kategorie, ale i pro lehčí lyžaře, pokud jezdí sportovně a rychle. Je stabilní, rychlá, přesto však „lidská“. Když ji porovnáte s konkurenty, má tenčí titanalové výztuhy a to z ní právě dělá materiál, který můžete používat na upraveném kopci opravdu celý den. Pokud se bojíte obřaček a neuvažujete o slalomkách, je tady Redster X9.

Testováno v rámci SNOWtestu 2020 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

edster X9 není na trhu žádným nováčkem, v kolekci rakouského výrobce patří na vrchol nabídky segmentu veřejného lyžování a u sportující veřejnosti zaznamenal velkou oblibu. Konstrukcí a šířkou se blíží závodním lyžím, poloměrem pokrývá mezeru mezi komerční slalomkou a obřačkou, k tomu je vyladěn tak, aby zvládl širší portfolio jízdních situací.

SPORTOVNÍ

SNOWTEST

RECENZE

BLIZZARD Quattro RS 70

testovaná délka: 175 cm parametry: 121–70–102, R: 15,5 m rocker:

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký)

DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať)

CO PROZRADIL TEST: Zatímco loňský model jsme

doporučovali jako výborný celodenní allmountain s tím, že pokud někdo hledá komerční obřačku, měl by sáhnout jinam, letošní pocity z RS 70 byly trochu odlišné. Skvělý allmountain zůstal, ale přidal právě vlastnosti komerční obřačky, a to v takové míře, že by jí mohl téměř konkurovat. Má stále výtečnou konstrukci s technologiemi karbonových vláken C-Armor a C-Spine, ale je také mnohem sportovnější, než jak jsme byli doposud zvyklí. Vyhovuje mu vysoká rychlost, při které je velmi snadno ovladatelný, ale hlavně neskutečně klidný. Tahle lyže drží i na tvrdém povrchu jako přilepená a dělá přesně to, co má.

V měkčím sněhu je velmi přizpůsobivá, na tvrdším podrží a lze se na ni bez limitu spolehnout. Poloměr na hranici 15 metrů umožňuje široké spektrum oblouků, i když do úplně krátkých se jí moc nechce. I přes poměrně úzký střed preferuje harmonickou trajektorii před hbitou jízdou s rychlým přehraněním.

LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

ZÁVĚR: Velmi dobré. Dovedu si je představit jako svoje jediné lyže, které zvládnou opravdu všechno, co se jim na upravené i rozbité sjezdovce postaví do cesty. Skvělé vyladění bude vyhovovat spíše sportovně zaměřeným jezdcům a expertům, zvládnou je však i lehčí váhové kategorie.

Videorecenzi najdete na /video/6528

BOMBER Pro Carve

Testováno v rámci SNOWtestu 2020 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

odel RS 70 přišel na trh v loňské sezóně, kdy rozšířil řadu lyží Quattro do té doby čítající pouze dva modely RS a RX. Řada Quattro je zajímavý mix sportovních lyží a allmountainů. Quattro RS 70 přišly oproti loňskému roku o mírný rocker ve špičce, který zlepšoval průchodnost rozbitým sněhem, zároveň si zachovaly střed komerční obřačky a sportovní charakter. Jaké byly v testu letos?

SPORTOVNÍ

testovaná délka: 176 cm parametry: 118–70–101, R: 18 m rocker:

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký)

DROBNÝ

CO PROZRADIL TEST: Bode nebyl ve svém tvrzení

daleko od pravdy. Snad jen vyjma té agility. Poctivá sendvičová konstrukce se dvěma titanaly si nezadá se závodní obřačkou, přitom ale disponuje příjemným poloměrem 18 metrů, který vám dovolí leccos. Pokud jste ovšem velmi dobří lyžaři nebo těžší váhy. Tyhle lyže výborně drží na tvrdém povrchu, ale potřebují rychlost. Ani tak není jejich řízení úplně zadarmo. Mají velmi tuhou špičku, která vyžaduje přesné pokyny, a stejně tak tuhou patu, jež vás bude držet v oblouku tak dlouho,

dokud ji aktivně neodlehčíte. V kombinaci s menším camberem je poměrně neochotná ke kratším obloukům – tedy alespoň v délce 176 cm, kterou jsme měli k dispozici. Střední a dlouhé oblouky, pro které je viditelně stavěna, ale zvládá na výbornou bez kompromisů.

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať)

LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

ZÁVĚR: Bomber Pro Carve budou možná hledat majitele trochu déle než „mainstreamové“ komerční obřačky, ale najdou si ho. Měl by se rekrutovat z velmi vyspělých jezdců až expertů, kteří mohou mít nějaké to kilo k dobru, nebojí se pustit z kopce trochu rychleji a samozřejmě ocení neokoukanou exkluzivní značku. Odmění se jim stoprocentní spolehlivostí i na takovém povrchu, kde už je obtížné se pohybovat i na bruslích.

Testováno v rámci SNOWtestu 2020 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

ak na tohle jsme se těšili po cestě už od Benešova. Lyže, které designuje sám Bode Miller, nedostanete do ruky každý den. Exkluzivní značka s exkluzivní cenou podepsaná exkluzivním lyžařem, který o nich říká: „Když jsem vyvíjel lyže Pro Carve, bylo pro mě nejdůležitější, aby byly maximálně agilní, rychlé a výbušné. Kromě toho, že jsou navíc lehké, mají neuvěřitelný grip na tvrdém povrchu, který najdete na východním pobřeží USA nebo v Evropě.“

STŘEDNÍ

DYNASTAR

Speed Omeglass Master SL

testovaná délka: 168 cm parametry: 121–67–105, R: 13 m rocker:

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký)

DROBNÝ

CO PROZRADIL TEST: Není to typická slalomka. Byť má tradiční konstrukci se dvěma titanaly a navíc zajímavé jádro Powerdrive, které Dynastar s úspěchem používá už několik let, je mnohem více univerzální a přizpůsobivá, než bychom od lyže této kategorie čekali. Master SL umí kromě krátkých oblouků, na které je konstruována, také střední poloměry, s mírnými limity jízdy přes poloměr zvládne i trochu delší rádius. Může za to hned několik faktorů. Testovaná lyže s mírně měkčí konstrukcí podpořená integrovaným systémem desky/ vázání Konect nechává lyžím přirozený průhyb.

(Verze se závodní deskou, označená R22, je pak o poznání tužší a agresivnější.) A délka 168 cm v kombinaci s mírným rockerem nahrává lepší stabilitě a delším poloměrům. Drží velmi dobře na tvrdém povrchu, pro který je stavěna, ale bez větších obtíží si překvapivě poradí i s měkčím sněhem. Není určena jen pro experty, ale pro široké spektrum uživatelů od pokročilých rekreačních lyžařů až po výborné techniky. A navíc na ni není potřeba před zimou přibrat.

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

MANŠESTR

www.LEKI.CZ

ROZMĚKLÁ

ZÁVĚR: Dynastaru se prostě povedlo vyladit skvělé lyže, které mají do klasické slalomky trochu dál, ale zato nabídnou univerzální použití. Svezou se tak na nich tedy skoro všichni. Útlé lyžařky je ocení, stejně jako těžší a agresivnější sportovci. Za nás palec nahoru za perfektní vyladění. A nakonec i starý dobrý modrý design.

CLICKSTARTER POLE VENOM SL 3d

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať)

LED

Videorecenzi najdete na /video/6529

ALEXIS PINTuRAuLT IS A

HMOTNÝ

Testováno v rámci SNOWtestu 2020 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

ynastar se letos vrátil po letech ke své domovské modré a jeho lyže si zaslouží jedničku už na první pohled minimálně za design. Ale design nejezdí. Proto jsme si vzali v Dynastaru odladěné komerční slalomky a vyrazili je pořádně provětrat. Jaké jsou nové Master SL?

STŘEDNÍ

SNOWTEST

RECENZE

EGOÉ Dip SL

testovaná délka: 165 cm parametry: 119–65–102, R: 13 m rocker:

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký)

DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať)

CO PROZRADIL TEST: Model Dip SL je poctivou

závodní slalomkou odvozenou od modelu Lusti FIS SL. Stejně jako originál má tradiční konstrukci s dřevěným jádrem, rozdílem jsou použité dva tenčí/užší titanalové pláty. Tradiční zůstávají i rozměry: Pouhých 65 mm pod botou už se dnes u odladěných verzí závodních lyží moc nevidí a úzký střed pro agresivní přehranění se tak pomalu stává doménou těch opravdových závodních lyží. Testovaná slalomka se jim, navíc v kombinaci s tuhou závodní deskou Vist Speedlock, velmi blíží. Už první oblouky nás nenechaly na pochybách, že tyto lyže jsou určeny pro dobře technicky vybavené jezdce, navíc ideálně těžších

váhových kategorií. Dip SL jsou ideální pro velmi rychlé, agresivní a hlavně krátké oblouky. Střední poloměr zvládají s určitými limity také, ale na dlouhé oblouky hodně přes poloměr zapomeňte. Tohle není odladěná komerční slalomka, která leccos odpustí, ale poctivá zbraň pro ty, kteří vědí, co chtějí, a jsou připraveni na rychlou odezvu v každém oblouku. Stejně tak zapomeňte na měkký sníh. Mírně rozměklý povrch ještě zvládají s přehledem, ale na odpolední rozbitou sjezdovku nejsou. Nejlépe se cítí na tvrdém kopci, kde má úzký střed stoprocentní oporu, a právě tam se na ně můžete také naprosto spolehnout.

FISCHER RC4 Worldcup CT

LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

ZÁVĚR: Vlastně žádné překvapení. Je to pravá slalomka spíše ostřejšího a nekompromisního střihu, která bude vyhovovat nadaným sportovcům. Kdo hledá hodně vykrojené točivé lyže, na kterých bude trávit celý den za jakýchkoliv podmínek, měl by se poohlédnout po umírněnějších verzích slalomek. Kdo preferuje ranní tvrdou pistu a jezdí energicky, takže se chce na svůj materiál zcela spolehnout, pro toho bude Dip správnou volbou.

Testováno v rámci SNOWtestu 2020 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

edním ze zástupců české designové značky Egoé v testu SNOW byly typické závodní slalomky s označením Dip SL. Přemýšlíte, proč zrovna Dip? Zkuste si představit, že byste obyčejné jednobarevné lyže ponořili do plechovky se žlutou barvou. Ale jen tak trochu. Vtipné designové řešení i název lyží byly letos oceněny prestižní mezinárodní cenou Red Dot.

SPORTOVNÍ

testovaná délka: 175 cm parametry: 113–65–98, R: 15,5 m rocker:

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať)

techniku a hodně aktivity, nebo alespoň síly. Bez toho je do oblouku neprohnete. Doma jsou rozhodně na tvrdém. Tam naleznou oporu, a tedy i potenciál pro potřebné prohnutí. Na měkkém sněhu s nimi zápasí i velmi dobří lyžaři, ale na takový povrch prostě nejsou určeny. Potřebují stabilní podklad, vysokou rychlost, při níž jsou naprosto klidné, ale hlavně dobrého jezdce, který ví, co chce. Pokud tohle všechno dostanou, odmění se spolehlivostí, neuvěřitelným klidem při jízdě a širokým spektrem oblouků, které zvládají bez sebemenšího zaváhání.

LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

ZÁVĚR: Byli jsme z nich nadšení. Na ranní lyžování budete těžko hledat něco lepšího, byť konkurenti s podobným konceptem krojení, konstrukce a šířky rozhodně na trhu jsou. Tady nás fascinoval naprostý klid při jízdě. Žádný zbytečný rebound na konci oblouku. Ty lyže prostě dělají všechno tak, jak mají. Ale potřebují, budu se opakovat, velmi dobrého řidiče. Jen ten z nich vymáčkne jejich potenciál. Pokud hledáte něco na celý den v podobném střihu, sáhněte třeba po odladěných RC4 Worldcup RC.

Videorecenzi najdete na /video/6530

Testováno v rámci SNOWtestu 2020 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

klasické celodřevěné jádro, dva silnější titanaly a karbonový oplet Diagotex, který Fischer používá nejen na lyžích vyšší třídy pro zlepšení torzní tuhosti, ale i pro úsporu hmotnosti. Za zmínku rozhodně stojí také nová závodní deska M/O Plate, která zlepšuje přenos sil a lyže řádně vyztužuje. Poloměr 15,5 metru při délce 175 cm napovídá, že se jedná o kombinaci obřačky a slalomky, a úzký střed, pouhých 65 mm, je řadí mezi ty nejužší na trhu. Díky univerzálnímu poloměru se zdá, že by mohlo jít o dobrou univerzálku, ale pro koho jsou doopravdy? Jednoznačně pro technicky vyspělé lyžaře a experty. Vyžadují vytříbenou

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký)

DROBNÝ

ovinka rakouského výrobce rozhodně stojí za pozornost. Lyže RC4 Worldcup CT byly původně vyvinuty pro závody v paralelním slalomu a teď přichází v komerční verzi i na běžný trh. Materiálově jsou podle tvrzení výrobce téměř totožné se závodními lyžemi a naše testování potvrdilo, že určitě není daleko od pravdy.

CO PROZRADIL TEST: RC4 Worldcup CT mají

SPORTOVNÍ

ADVERTORIAL

SNOWLAB servismanům vidíte přímo pod ruce Skiservis SNOWLAB Flora je unikátní otevřený koncept autorizovaného skiservisu kategorie MONTANA Top Ski Servis Team*****, kde profesionálně vyškolení servismani spolu s nejmodernější technologií švýcarské firmy MONTANA® poskytnou vašim lyžím, běžkám a snowboardům tu nejkvalitnější a zároveň nejšetrnější péči.

avštivte nás v OC Atrium Flora a dopřejte si lepší prožitek a vyšší bezpečnost během jízdy po sjezdovce i mimo ni díky perfektně připraveným lyžím a SNB na profesionálních strojích MONTANA®! Najdete nás v druhém podzemním podlaží garáží OC Atrium Flora v Praze na Vinohradech (hned za automyčkou).

STROJNÍ VYBAVENÍ servisní automat MONTANA® SNOW CRUISER s možností výběru až 30 struktur pro lyže i SNB včetně bočního broušení a tuningu hran technologií MONTANA® Crystal Glide Finish

široký brusný pás MONTANA® MONTY BELT (pro odstranění nečistot a zapravení drobných rýh na skluznici)

bokobrus MONTANA® MCS 2000 (pro předúhlování boční hrany, odstranění případných nečistot a rzi z boční hrany)

moderní mazačka MONTANA® WAX MASTER II s vyhřívanými kartáči (mazací + lešticí kartáč)

infralampa pro bezkontaktní zažehlení MONTANA® RACE WAXER

moderní seřizovačka vázání MONTANA® DMG 2016 s barevným dotykovým displejem

VÝHODY SNOWLABU snadná dostupnost v podzemních garážích OC Flora v širším centru Prahy vstřícná otevírací doba denně 9:00–21:00 (neděle 10:00–21:00) nejmodernější a nejšetrnější strojní vybavení švýcarského výrobce MONTANA® profesionálně vyškolení servismani další servisní úkony jako montáže vázání, výseky skluznic, závodní program apod. možnost expresního servisu, rezervace času a osobních konzultací pro sportovní či závodní jezdce komentované servisy či exkurze pro větší skupiny

MONTANA® COMPACT ST s unikátní závodní technologií broušení boční hrany lyže i SNB keramickým kotoučem včetně tuningového agregátu

SNOWLAB ski & board service OC ATRIUM FLORA Vinohradská 2828/151, Praha 3 Prostor parkovacích míst G7 a H7 v podzemních garážích P -2

www.snowlab.cz

SNOWTEST

RECENZE

FISCHER RC4 Worldcup RC

testovaná délka: 175 cm parametry: 111–66–96, R: 18 m rocker:

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

DROBNÝ

STŘEDNÍ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

LUSTI RC GS

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať)

LED o typickou komerční obřačku, která s poloměrem 18 metrů v testované délce zvládá nejlépe dlouhé oblouky, ale hravě si poradila i se středními poloměry. Prohnout ji do oblouku vyžaduje mnohem méně úsilí, než vynaložíte u modelu CT, i přesto ji můžeme doporučit hlavně vyspělým jezdcům a expertům, případně těžším váhovým kategoriím. Je určena zejména na tvrdý povrch, ale velmi dobře si i přes užší střed poradila i s odpoledním rozměklým sněhem. Ve vysoké rychlosti je velmi snadno ovladatelná a v testu jsme ocenili hlavně její absolutní klid při jízdě, přesnost a pocit naprosté jistoty.

HMOTNÝ

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

ZÁVĚR: Kdo hledá typickou komerční obřačku, s trochu přísnějším střihem v podobě úzkého středu, je tady na správném místě. Zároveň je ale třeba vyzdvihnout její vysokou univerzálnost. Můžete ji mít opravdu téměř na celý den a s menšími limity se na ni spolehnout i v rozbitém terénu. A kdo to rád horké, může zvolit verzi Pro – ta bude o poznání tužší, ale pořád univerzálnější než druhý testovaný model CT.

Videorecenzi najdete na /video/6531

Testováno v rámci SNOWtestu 2020 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

v nabídce Fischeru hned ve dvou provedeních. Varianta Pro disponuje novou závodní deskou M/O Plate, a je tedy výrazně tužší než námi testovaný model RC, který má měkčí desku M-Track. Na lyžích najdeme všechny technologie, které jsou pro typické pro závodní „fischerky“: celodřevěné jádro, dva titanaly, karbonový oplet Diagotex nebo typický otvor ve špičce, který snižuje její hmotnost a usnadňuje zahájení oblouku. Oproti druhému recenzovanému modelu Fischer CT jsou určeny pro širší spektrum jezdců, i díky měkčí desce M-Track. Krojením se jedná

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký)

odel, jenž má hned dvojité RC v názvu, by měl oslovit všechny sportovní lyžaře, kteří mají rádi tvrdší povrch a delší oblouky. RC4 Worldcup RC je odladěná obřačka, která se ve své kategorii však stále trochu vymyká. Zatímco konkurence se u podobných lyží drží většinou kolem hranice 70 mm pod botou, Fischer volí agresivních 66 mm, které lyže předurčují pro vážné sportovní využití.

CO PROZRADIL TEST: RC4 Worldcup RC najdeme

SPORTOVNÍ

testovaná délka: 180 cm parametry: 114–70–98, R: 19 m rocker:

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký)

DROBNÝ ředstavovat domácí výrobce Lusti asi netřeba. Jeho jednoduše a tradičně konstruované, tedy kvalitní lyže už dávno překročily nejen hranice domácích Krkonoš, ale i České republiky. Do testu jsme letos dostali oba zástupce odladěné závodní řady RC– slalomku RC SL a typickou komerční obřačku RC GS.

CO PROZRADIL TEST: „Poctivá sendvičová

záležitost, která si nehraje na nic jiného než na to, k čemu je přesně určena.“ Takhle komentoval RC GS jeden z testérů a jeho komentář můžeme jenom podepsat. Lusti RC GS jsou typické komerční obřačky, kterým vyhovuje vysoká rychlost, při ní jsou také snadno ovladatelné a naprosto klidné. Právě klid při jízdě, který se projevil jak na tvrdém, tak na měkčím povrchu, jsme při testu nejvíce kvitovali. Vyhovují jim delší a střední poloměry, do krátkého oblouku se prohýbají spíše neochotně, ale to není žádné překvapení. Jsou určeny zejména výborným lyžařům a exper-

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať)

LED

EXPERT

tům, kteří ocení tužší lyže s úzkým a poměrně agresivním středem. Ale právě střed 70 mm je naprosto ideálním kompromisem u typu lyží, které jsou určeny pro technicky vyspělé jezdce na celý den. U Lusti si můžete objednat i fisové verze této lyže, ale ta už je samozřejmě úzce specializovaná. Tahle obřačka naopak umožní širší spektrum oblouků, ale hlavně na různých druzích sněhu.

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

ZÁVĚR: Tohle nás prostě bavilo. Kombinace s měkčí deskou Vist vyladila lyže pro široké použití. Pokud zvolíte závodní desku Vist Speedlock, dostanete pod nohy velmi přesnou zbraň, ale ztratíte krásný plynulý průhyb, který vám pomůže ve chvíli, kdy bude kopec už trochu měkčí. Konstrukce lyží je přitom vyladěná tak, abyste i s měkčí deskou lyžovali bez jakéhokoliv limitu na velmi tvrdém povrchu. V neposlední řadě jsme také ocenili finální broušení lyží přímo z továrny. Takže? Palec nahoru!

Videorecenzi najdete na /video/6532

Testováno v rámci SNOWtestu 2020 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

SPORTOVNÍ

SNOWTEST

RECENZE

LUSTI RC SL

testovaná délka: 165 cm parametry: 122–68–104, R: 13 m rocker:

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký)

je dobrého lyžaře až experta – pořád se bavíme o velmi sportovním náčiní – ale tomu se odmění širokým spektrem dovedností. Výborně totiž zvládá i střední oblouky lehce přes poloměr, díky „širšímu“ středu je použitelná bez větších limitů i na měkčím podkladu. Nejlépe se však cítí na tvrdém kopci, na ledě, prostě v podmínkách, kam patří a kde dokáže své dovednosti nejlépe prodat. Ač velmi sportovní a s poctivou, téměř závodní konstrukcí, není primárně určena pro ty nejtěžší jezdce. Dobře si s ní poradí i lehčí váhové kategorie, v kratších délkách bude slušet i štíhlým ženám a dívkám.

NORDICA Dobermann GSR RB Elite FDT

DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať)

LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

ZÁVĚR: Zábava, zábava, zábava. Nestává se často, abych pěl chválu na slalomky. Považuji je za nejméně univerzální a nejméně vhodné náčiní pro celodenní lyžování. Na těchto bych ale bez problémů celý den vydržel a ještě se královsky bavil. Občas vám nějaké lyže vykouzlí zničehonic úsměv na rtech a vy nevíte proč. Tohle se mi u Lusti RC SL přesně stalo.

Videorecenzi najdete na /video/6533

Testováno v rámci SNOWtestu 2020 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

alším zástupcem žacléřské továrny v testu SNOW byla čistokrevná slalomka RC SL. Vlastně ne tak úplně čistokrevná, protože nad ní stojí v přehledné kolekci domácího výrobce ještě závodní model označený FIS SL. Ten se od testované verze odlišuje zejména krojením (užší střed), ale i silou použitých titanalů. V případě testovaných RC SL je standardně použita i měkčí deska, která stejně jako u obřaček RC GS činí z téhle slalomky výbornou univerzálku.

CO PROZRADIL TEST: Stejně jako obřačka RC GS si tahle odladěná slalomka na nic nehraje. Jednoduchá a funkční konstrukce bez tlumičů a rockerů prostě funguje, jak má, a dělá přesně to, co má dělat. Ale dělá toho vlastně i spoustu navíc. Třešnička na dortu, za odměnu. U slalomek jsme zvyklí, že jsou většinou velmi úzkoprofilové. Umí svůj krátký poloměr, jízdu nad něj nesnáší a na měkčím povrchu se trápí. Lusti RC SL nám přišla trochu jiná. Pramení z ní čirá zábava v kombinaci s naprostým klidem při jízdě. Nikam vás netlačí, do ničeho nenutí, přesto je živá, nikoliv však dominantní. Ano, vyžadu-

SPORTOVNÍ

testovaná délka: 180 cm parametry: 1 14–69–97, R: 19,5 m rocker:

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký)

DROBNÝ

CO PROZRADIL TEST: V nabídce tyhle poctivé zbraně najdeme hned ve dvou verzích. Ta první je osazena závodní deskou Marker Piston, ta druhá a námi testovaná používá desku Recoil Power Plate, která se věhlasným Pistonem inspirovala, není však tak tuhá a více podporuje přirozený průhyb lyží. A to je přesně to, co nás na téhle „nordice“ bavilo. Díky měkčí desce jsou zase o kousek univerzálnější a pro dobře technicky vybavené jezdce použitelné pro celodenní lyžování.

Byť je primárně postavena na agresivní jízdu na tvrdém kopci, poradí si velmi dobře právě i s měkčím sněhem. Proto ji lze označit za celodenní náčiní, byť její „best of“ se ukrývá právě na ranním zmrzlém kopci, kde se i při vysokých rychlostech chová velmi stabilně a spolehlivě. Je dominantní, pobízí jezdce k akci, ale ovládá se velmi snadno, samozřejmě pokud ji necháte jet. Do pomalé rychlosti se určitě nehodí, stejně jako jí jsou spíše cizí krátké oblouky.

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať)

LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

ZÁVĚR: Je ideální pro sportovní lyžaře a experty, kteří se nebojí vyšší rychlosti. Tam totiž Dobermann GSR RB FDT funguje nejlépe a odmění se fantastickou stabilitou v oblouku i tlumením vibrací. Máte na nich pocit, že jsou ke sněhu přilepené, a to za jakýchkoliv podmínek.

Testováno v rámci SNOWtestu 2020 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

alší poctivá komerční obřačka v testu pochází z italské stáje Nordica. Máme co do činění s klasickou sendvičovou konstrukcí. Dřevěné jádro s dvěma titanaly je doplněno o unikátní technologii „carbon race bridge“, kterou disponují všechny lyže závodní řady Dobermann. Ve špičce i patě najdeme karbonové výztuhy, které zlepšují torzi lyží při zahájení a ukončení oblouku, ale také stabilitu a přilnavost lyží k tvrdému povrchu, na který jsou primárně určeny. Jaká byla realita při našem testování?

STŘEDNÍ

ROSSIGNOL Hero Elite ST Ti

testovaná délka: 167 cm parametry: 122–68–104, R: 13 m rocker:

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký)

yhle lyže patří mezi nejoblíbenější komerční slalomky na planetě. Nemám k tomu žádnou statistiku, ale když se v zimě dívám kolem sebe, vidím jich bezpočet. Může za to tradice značky, neokoukané technologie, design, nebo nápis „hero“? Pojďme se podívat, jak fungují na kopci.

CO PROZRADIL TEST: Hero Elite ST Ti jsou nejvýše

postavené slalomky v kolekci francouzského výrobce. Samozřejmě pokud pomineme závodní modely označené FIS. Mají klasickou sendvičovou konstrukci podpořenou titanalem, ale také technologií LCT (Line Control Technology), která se v podobě podélně uloženého pásku z titanalu, který je umístěn mezi dva elastomery, pozitivně projevuje na torzi lyží a především na eliminaci vibrací. Osazeny jsou měkčí deskou Konect, v katalogu pak najdeme ještě stejný model s tužší deskou R22. V testu jsme měli standardní délku 167 cm, která je pro slalomky této kategorie nejtypičtější. Ta se ukázala jako mimořádně univerzální, velmi

ALPINE SKI NORDIC SKI SNOWBOARD FREESTYLE

DROBNÝ

STŘEDNÍ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

TEL. +39 0471 704 279

WWW.SKI3000.IT · INFO@SKI3000.IT

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať)

dobře ovladatelná a spolehlivá zejména pro lehčí, přitom však dobře technicky vybavené jezdce. Zvládá perfektně krátké oblouky, ale bez limitů se jí daří i ve středních obloucích a jízdě přes konstrukční poloměr. Tedy další povedená slalomka, která toho umí mnohem více, než bychom od ní čekali. Měkčí deska umožňuje velmi snadné prohnutí a i na strmém kopci se s ní udržíte v řezaných obloucích. Je pokojná, agilní, přitom však dostatečně živá a zábavná. Také jsme ocenili její nízkou hmotnost a velmi široké spektrum povrchů, na kterých s ní můžete jezdit. Velmi dobře si totiž poradila i na měkkém sněhu, byť její cílovka je určitě tvrdý povrch.

LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

ZÁVĚR: Nadchly nás. Jen je potřeba upozornit, že vyšší hmotnostní kategorie už by měly volit verzi s tužší deskou R22, nebo vyšší délku. Agresivnějším a těžším testérům už se tyto lyže zdály příliš měkké. Obecně jsou určitě trochu poddajnější než většina komerčních slalomek, ale to jim také dává do vínku vysokou univerzálnost, kterou bychom od slalomky nečekali.

Videorecenzi najdete na /video/6535

SKISCHOOL 3000 I-39040 SEISER ALM/ALPE DI SIUSI (BZ) DOLOMITES · SÜDTIROL · ITALY

HMOTNÝ

Testováno v rámci SNOWtestu 2020 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

SPORTOVNÍ

SNOWTEST

RECENZE

SALOMON S/Max Blast

testovaná délka: 170 cm parametry: 121–72–106, R: 15 m rocker:

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký)

DROBNÝ odel S/Max Blast už známe z loňského roku. Jedná se o nejvyšší model sportovní řady S/Max, která přímo konkuruje závodním modelům řady Rush. Přesto je v něčem jiný, a není to pouze design.

CO PROZRADIL TEST: S/Max Blast jako by z oka

vypadl komerční obřačce S/Race Rush GS. Pokud si vezmete stejnou délku a položíte lyže vedle sebe na sníh, nevidíte, kromě designu, jediný rozdíl. Při bližším zkoumání však najdete rozdílný Edge Amplifier, který přenáší pomocí důmyslné konstrukce síly přímo na hrany a zlepšuje grip na tvrdém podkladu. Na závodní obřačce Rush je jednodílný, na modelu Blast dvoudílný. „Blasty“ tedy nejsou tak tuhé v ohybu, mnohem lépe se prohýbají, a proto přizpůsobují měkčímu sněhu. „Blasty“ jsou také o dva milimetry širší na středu a celkově mají o dva metry kratší rádius než porovnávané obřačky Rush. Rozdíl je také v použitém jádru. „Blasty“ mají lehčí jasanové

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať)

dřevo, podpořené ale dvěma titanaly. A jak se na nich jezdí? Pro nás další velké překvapení a nadšení. I tvrdošíjní zastánci komerčních obřaček po svezení na S/Max Blast uznali, že tyhle lyže je dokážou takřka plnohodnotně nahradit, přitom však přinášejí znatelné bonusy právě v podobě širšího středu, snadnějšího ovládaní a nižší hmotnosti. Lyžování na nich je velmi zábavné, mají silný tah do oblouku a dávají pocit, že se na ně můžete spolehnout i na tvrdém kopci na tisíc procent. Kombinace technologie Edge Amplifier a širšího středu zase rozšiřuje jejich pole působnosti od tvrdé sjezdovky až po odpolední rozbitý sníh.

SALOMON S/Race Pro

LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

ZÁVĚR: Tohle se prostě hodně povedlo. Jsou každopádně určeny pro velmi dobré, technicky vyspělé lyžaře a experty, případně těžší váhové kategorie. Vzhledem k poloměru zvládají široké spektrum oblouků od těch téměř nejkratších, až po jízdu hodně přes poloměr. Jeden z komentářů testérů hovoří nakonec za vše: „Pecka! Na všechno a všechno umí. Není potřeba komerční obřačka.“

Videorecenzi najdete na /video/6536

Testováno v rámci SNOWtestu 2020 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

SPORTOVNÍ

testovaná délka: 175 cm parametry: 115–65–98, R: 15 m rocker:

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký)

DROBNÝ

být velmi oblíbená. Je sice určena pouze pro velmi dobré lyžaře, spíše dokonce experty, ale podobných speciálek začíná na trhu přibývat. Ať je to pokojnější Atomic Redster X9, nebo velmi podobný Fischer RC4 CT. My jsme S/Race Pro testovali v délce 175 cm, kde disponuje úžasným poloměrem 15 metrů, a pokrývá tedy široké spektrum oblouků od velmi krátkých až po ty delší. Doporučit je můžeme zejména expertům, kteří vyhledávají velmi tvrdé ranní sjezdovky a nepotřebují lyže na celý den. Velmi úzký střed lyže v odpoledním rozměklém sněhu

značně limituje, lyžovali jsme na nich i v čerstvě napadlém, kde se jen potvrdilo, že pro takové podmínky prostě nejsou určeny. Potřebují tvrdý podklad, o který se opřou, a vy je pak dokážete relativně snadno prohnout. Samozřejmě pokud máte dostatek síly a dovedností. Zvládají nejlépe střední a delší poloměry, jízda přes poloměr jim nevadí, do krátkých jdou stále ochotně, ale už je k tomu potřeba více úsilí. Poctivá, téměř závodní konstrukce se prostě na jejich tuhosti značně podepisuje. Vyhovuje jim jednoznačně vysoká rychlost a řezané oblouky. Jsou pak snadno ovladatelné, ale zároveň silně dominantní.

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať)

LED CO PROZRADIL TEST: Tato kategorie lyží začíná

EXPERT

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

ZÁVĚR: Poctivá zbraň pro poctivý výkon. Není to na klidné svezení po modré sjezdovce, ale na pořádný výdej energie v kombinaci s přesně načasovanými pohyby. Než do ní půjdete, sáhněte si do svědomí a nebo ji pořádně otestujte. Je to fantastická lyže, ale ne pro všechny. Chyby neodpouští, což je poznat zejména na agresivním výjezdu z oblouku. Odmění se ale naprostou spolehlivostí na tvrdém povrchu a absolutním klidem při jízdě.

Testováno v rámci SNOWtestu 2020 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

yže z řady S/Race Pro jsou zajímavým konceptem pro všechny, kdo by rádi opravdové závodní náčiní, které je ale nebude limitovat poloměrem stanoveným pravidly FIS. S/Race Pro mají totiž poctivou závodní konstrukci se dvěma silnějšími titanaly a závodní desku, která lyže ještě více vyztužuje. Zároveň je však ve všech délkách výrazně vykrojená. V těch kratších nahradí FIS slalomku, v těch delších se svými poloměry rovná komerční obřačce, ale s velmi úzkým středem závodních lyží.

SPORTOVNÍ

SNOWTEST

RECENZE

STÖCKLI Laser SX

testovaná délka: 173 cm parametry: 119–70–99, R: 16 m rocker:

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký)

DROBNÝ

VÖLKL Racetiger SL

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať)

LED průhybu, takže zkrácení oblouku je snazší a rádius plynulý (méně a středně těžcí jezdci, obvyklá sportovní jízda), deska SRT Speed lyži výrazně ztuží a přidá jí na rychlostním a silovém potenciálu (urostlejší, rychlejší lyžaři). Nejtvrdší SRT Carbon pak osloví ty opravdu nejrychlejší a nejambicióznější. Shodli jsme se na tom, že její výhody využije málokdo. Osobně jsem se svými 70 kg živé váhy asi nejvíce ocenil základní Freeflex, která mi přišla nejzábavnější, a přesto dostatečně rychlá a bezpečná. Pokud jste těžší, volte SRT Speed.

STŘEDNÍ

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

ZÁVĚR: Mimořádně poctivá lyže s převažujícím charakterem obřačky, ale s civilní odezvou a obrovským spektrem dalších dovedností k tomu. Není levná, ale zato v ní dost pravděpodobně objevíte mnohé, co vás bude inspirovat, předkládat nové výzvy a akcelerovat vaše lyžování. Sportovní lyžař s dobrou technikou a širokými požadavky, milovník agilní jízdy a rychlosti, fajnšmekr lyžování či ten, kdo si chce pořídit swiss made kvalitu pro následný dlouhodobý vztah – to všechno jsou definice lyžařských typů, kteří koupí Stöckli SX rozhodně nesáhnou vedle.

Testováno v rámci SNOWtestu 2020 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Petr Socha

töckli SX, v posledních letech sytě zelená lyže, možná svou barvou tak trochu odkazuje na to, že je v kolekci evergreenem. Zkratka SX znamená skicross a už se zažilo, že takto označované lyže vycházejí z obřačky, kterou adaptují pro univerzální terén a potřeby směrem k lyžařské veřejnosti. Stöckli SX je tedy mírně širší (pod botou 70 mm) než komerční obřačka (68 mm) a její pozice v kolekci už tak trochu hraničí s univerzálkami.

CO PROZRADIL TEST: Jenže stačí si lyži vzít do ruky a už cítíte, že to je vskutku poctivá lyže. Mimochodem je jen nepatrně lehčí než její ryze závodní verze WRT SX. A poctivá skladba je znát i při jízdě, lyže vyniká klidem, stabilitou a precizností snad do všech rychlostí, kam se smrtelník odváží. I v nejdelší verzi 181 cm je sdílná zkrátit oblouk a naplnit jízdu dynamikou a v kratší verzi 173 cm dokáže převzít odpovědnost a nezlobit majitele při jízdě na půl plynu. Při koupi pozor na typ desky, zásadně ovlivňuje charakter lyže! V nabídce jsou tři, základní a nejměkčí Freeflex ponechá lyži široký rozsah

SPORTOVNÍ

testovaná délka: 165 cm parametry: 127–68–103, R: 12,6 m rocker:

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk)

KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať)

LED nasazení, rychlost, pak je její ovládání poměrně snadné a velmi přesné, navíc je ve vyšším tempu naprosto klidná a stabilní. Tomu napomáhá i osvědčený tlumič vibrací UVO 3D. Kromě UVO 3D disponují tyto zbraně i dalšími „trojkovými“ technologiemi, jako je třeba trojitá vrstva sklolaminátu 3D.Glass. Ta nejpodstatnější technologie se však nazývá Powered by Titanium. Netradičně poskládané titanalové výztuhy oceníte zejména na tvrdém povrchu, který Racetiger SL přímo milují. Naopak na měkkém se jim moc nelíbí a užší 68 mm střed jim to nijak neulehčuje.

STŘEDNÍ

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

ZÁVĚR: DNA Völkl. Měkčí špička, tvrdá pata. Říkají si o více síly hlavně při výjezdu z oblouku, špatné načasování a provedení pohybů trestají – je to prostě slalomka s velkým S. Kdo má rád krátké oblouky, tvrdší povrch a nic jiného k životu nepotřebuje, bude nadšený. Kdo očekává, že mu slalomka bude sloužit na všechno, měl by se poohlédnout po odladěné verzi Racetiger SC, nebo vybírat rovnou mezi Deacony.

Testováno v rámci SNOWtestu 2020 týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

v testu potvrdila, že přístup výrobců k tomuto typu lyží je různorodý. Zatímco některé slalomky jsou multitalentované a lze je využít i na delší poloměry a v měkčím sněhu, tahle slalomka je poctivá nekompromisní zbraň, která si přídomek SL právem zaslouží. Lehký rocker ve špičce usnadňuje zahájení oblouku, pata je však patřičně tvrdá a počítá s vyspělou technikou a silovými předpoklady jezdce. Jsou ideální pro krátké oblouky, s trochou dovedností zvládají i střední poloměr, ale to je všechno. Je to klasická přísná slalomka, která nic neodpustí a očekává aktivitu. Potřebuje

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký)

DROBNÝ

ové závodní slalomky zaujmou už na první pohled svým designem. Völkl po dlouhých letech obnovil klasický vzor „zebra“, který značka poprvé představila již v roce 1967 a který se tehdy stal na dlouho světovým hitem. Objevil se pak i v osmdesátých letech na závodní řadě Renntiger – předchůdci dnešních Racetigerů, které už jsou na trhu také pěknou řádku let. Ale design nejezdí. Pojďme se podívat, jaké jsou zbrusu nové Racetiger SL na sněhu.

CO PROZRADIL TEST: Další komerční slalomka

SPORTOVNÍ

ADVERTORIAL

TK SPORT Uherský Brod

Dušan Mihel, nadšenec lyžař a cyklista (jezdec na vysokém kole)

lyžařská speciálka s 30letou tradicí Široký sortiment zimního vybavení, kvalitní služby a servis, to vše okořeněné osobitým přístupem. U nás se vybavíte, a když nám dáte prostor, tak i dobře pobavíte.

prodejně v Uherském Brodě vám s výběrem sportovního vybavení vždy pomohou odborní poradci, kteří jsou často i nadšenými sportovci. To, co prodávají, sami dobře znají a provedou vás nákupem lyží, sjezdových bot, snowboardů, běžek, skialpového vybavení, zimního oblečení a doplňků.

Přesné boty pro vás, náš bootfitting

Není kumšt boty prodat, ale správně je vybrat a případně doladit tak, aby přesně sedly a pak dobře a dlouho svému majiteli sloužily. U nás vaše nohy dostanou patřičnou péči: změříme je a adekvátně k vašim lyžařským dovednostem a tělesným parametrům vybereme vhodné přezkáče. Doporučíme je osadit sportovní vložkou Sidas, kterou zvolíme dle klenby nohy, a dále dle potřeby dotvarujeme vnitřní botičku a skelet tak, aby bota na noze skvěle seděla. Uvidíte, že s bootfittingem od TK Sportu díky dobře zvolené a správně padnoucí botě posunete své lyžování o stupeň dál.

Dobrý servis, skvělé svezení

Pokud si někdo koupí dobré lyže a pak je pravidelně neservisuje, dopouští se podobného hříchu, jako kdyby si koupil nové auto a dal na něj staré jeté gumy. Dobrý servis lyží = skvělé lyžování. A proto se na tuning hran a skluznic v TK Sportu tolik soustředíme. Jsme autorizovaný World Cup Servis Wintersteiger a náš zkušený personál servisuje lyže a snowboardy na špičkovém automatu Mercury.

Půjčovna a testcentrum

Pokud nechcete svým dětem pořizovat na každý rok novou výbavu, u nás si ji můžete půjčit na celou sezónu nebo např. na konkrétní týden. Máte jistotu, že dostanete připravené a seřízené vybavení, které můžete i v průběhu roku vyměnit za větší, pokud vám ratolest povyroste. I vy dospěláci si můžete půjčit boty a lyže a v testcentru si rovněž vyzkoušet nové modely lyží Dynastar, Rossignol, Atomic, Fischer a Head, abyste nekupovali zajíce v pytli.

TK Sport Nerudova 187 688 01 Uherský Brod Otevřeno: po–pá 8:00–18:00 so: 8:00–12:00

www.tksport-ub.cz Technické vybavení servisu: WINTERSTEIGER Mercury, autorizovaný servis – World Cup servis – automat******

ADVERTORIAL

Pátráte po nových lyžích, které vám zaručeně padnou a budou s to plnit právě vaše požadavky a lyžařská přání? Chcete lyžařskou obuv, která vám padne, nebude nikde tlačit a bude v ní teplo? Hledáte helmu, která vám sedne a opravdu vás ochrání?

V EXPERT POINTECH NAJDETE TO NEJLEPŠÍ OD ATOMICU.

Helma a brýle FOUR – ochrání, skvěle padnou, a ještě dobře vypadají

HAWX PRIME lyžařské boty – boty, které sednou i díky nové vložce Mimic Liner

Lyže REDSTER – lyže pro vyznavače rychlosti a spolehlivosti

Požadavky zákazníků-lyžařů jsou stále vyšší a vyšší, nestačí už pouze vzít si lyže, zaplatit a jít. Nákup tak zásadních prvků lyžařské výbavy, jako jsou lyže a boty, je dnes až rituál, který nutně zahrnuje stále širší servis: nejprve důslednou konzultaci, následně kvalifikovaný výběr vhodných modelů včetně správného určení délky lyží nebo velikosti bot, až po finální dotvarování lyžařských bot na individuální chodidlo klienta. To všechno jsou věci, které zásadně rozhodují o kvalitě následných zážitků na sněhu.

ak vidno, proces je to složitý a logicky se neobejde bez schopných asistentů, znalců jednotlivostí nabídky i kontextu celého oboru. A právě tyto nejvyšší kvality servisu pro zákazníka – samozřejmě společně s prémiovým zbožím – jsou určujícími body nového společenství prodejců: Expert pointu.

Lyže REDSTER X – lyže, se kterými si užiješ každý oblouk ve všech podmínkách

ATOMIC a SALOMON – EXPERTI NA ZIMU J

Expert Pointy značek Atomic a Salomon najdete v Česku i na Slovensku

ČE

HARFA SPORT, Praha 9, Českomoravská 184/41 MADEJA SPORT, Ostrava, 28. října 2125/224 HOPE SPORT, Brno, Skandinávská 128 WAVE SPORT, České Budějovice, Rudolfovská tř. 146/64 ŠPORT RYSY – S2000, Poprad – OC Storeland Poprad, Teplická cesta 5 INTERSPORT, Liptovský Mikuláš, Kamenné pole 4456/10 CZ SKI, Praha 3, Jana Želivského 2200 Najsport.sk, Bratislava, Galvaniho 2/A

N VE

Zajděte k těm nejlepším, k jednomu z osmi autorizovaných výběrových prodejců značek Atomic a Salomon. Značky Atomic a Salomon se totiž rozhodly propojit své jméno s těmi nejlepšími prodejci na českém a slovenském trhu, spojením jejich letitého know-how a špičkových produktů těchto předních značek společně vytvořily novou známku lyžařské kvality – Expert Point. Ve všech těchto osmi obchodech máte záruku, že o vás bude plně postaráno skoro jako o Ester Ledeckou či Mathiase Lanzingera.

A OD SALOMONU:

Lyže S/MAX – lyže stavěná pro hravost a perfektní krájení oblouků

Brýle a helmy SALOMON s těmi nejvyššími požadavky na pohodlí a bezpečnost

Lyže S/RACE – lyže stavěné pro rychlost, rychlé přehranění a stabilitu

BOOTFITTINGOVÁ TECHNOLOGIE V KAŽDÉM EXPERT POINTU? Bootfitting je dodatečné přizpůsobení lyžařských bot individuálním potřebám zákazníka. Ne každý má stejné chodidlo, špatná obuv už přichystala mnoha lyžařům nejednu nepříjemnou chvíli. Moderní tepelné tvarování eliminuje potenciální tlakové bod a uzpůsobuje šířku a tvar skeletu podle každé jedné nohy, čímž zajistí plné pohodlí a tepelný komfort při lyžování, ale i při obouvání a zouvání boty. V závislosti na modelu boty je možné přizpůsobit skelet, manžetu i vnitřní botičku, a tím nastavit přesnou šířku boty v oblasti prstů, středu chodidla i kotníku. Díky takto pohodlné a přesné botě se vaše lyžování stane efektivnější, vydržíte na svahu déle a v pohodě. Celý tvarovací proces přitom netrvá ani čtvrt hodiny.

Lyžařské boty řady S/SERIES – Lyžařské boty, které skvěle vyhoví potřebám lyžaře a přizpůsobí se dané morfologii chodidla

MARKET

BUSINESS STORY

TEXT: PETR SOCHA

SPOKOJENOST JE VÍC NEŽ PENÍZE

NIXSKI Podnikání je řehole. Ale i radost a velká škola. Píše příběhy, v nichž se do hloubi zrcadlí osobnost hybatele podniku – které obvykle demonstrují bezmeznou schopnost lidské vůle, jíž nedělá problém prokličkovat se mezi brankami zavřeného slalomu zvyklostí a vítězit. I nováček na startovním poli, NIXSKI, je ve své třídě vítězem a jeho příběh stojí za pozornost.

Září 2019

Březen 2019

lyžování se člověk jednou přichomýtne a už se ho nechce vzdát. Mnohý podnikatel v zimním byznysu to zná. Touha lyžovat – anebo být prostě nějak blízko lyžování – zastíní racio, člověk přestane počítat ekonomické ukazatele a oddá se opojné radosti z toho, že si v rámci své profese občas stoupne na lyže. Jaroslava Zemana, dnes spolumajitele novotou voňavého sportovního obchodu, přivedla k lyžování rodina. Babička z Vysočiny závodila, on s rodiči trávil volné zimní dny na horách a lyžoval, byť z Jindřichova Hradce to neměli zrovna blízko. V 17 letech sedl na vlak směr Jeseníky a jeho osud byl zpečetěn. Začal jako učitel, v době vrcholného kvasu nového lyžování na vykrojených lyžích absolvoval řadu kurzů doma i v Rakousku,

vedle carvingu i třeba telemark. Nějakou dobu provozoval v Jeseníku vlastní lyžařskou školu, než se přesunul do byznysu s lyžařským vybavením. A tomu se věnoval opravdu poctivě, například se hned desetkrát účastnil slavného Supertestu, a to v době, kdy se lyže přetvářely z rovných na vykrojené a rok co rok zaznamenávaly inovační otřesy. „Je to pro mě stále obrovská zkušenost,“ vzpomíná dnes na Supertesty Jarda.

Do vlastní stopy

Zatímco mu dlouhé roky v pozici poradce předního sportovního obchodu přinášely další zkušenosti, osud zavelel přestoupit do vlastní stopy. „Po odchodu z předchozí firmy jsem se těšil na klid, do ničeho nového se mi nechtělo, protože za ta léta moc dobře vím, co vše za tím

je. Jenže pak přišlo několik impulsů, z nichž tím největším byla moje přítelkyně Markétka.“ (Markéta Dostálová, ale Jarda o ní nikdy nemluví jinak než jako o Markétce.) Rozhodnutí do toho jít začalo psát příběh NIXSKI na začátku ledna 2019. V půlce ledna to trochu zkomplikoval Jardův utržený meniskus, ale závod pokračoval, byť by se zdálo, že jaksi inverzně, zespoda nahoru: nejprve totiž přišly první předobjednávky a až poté založení firmy. „Bylo to hektické. Kamarád architekt přijel na obhlídku toho objektu den před Ispem (ISPO je zásadní veletrh sportovního zboží konaný každoročně v Mnichově – pozn. red.), pak celou noc kreslil. Já ráno ve tři vyrazil do Mnichova, načež mi on v devět ráno poslal první návrhy obchodu, které jsem obratem prezentoval firmám – objednávali jsme zboží na firmu, která neexistovala, tak jsme měli aspoň ten projekt.“ A frčíme dál: V březnu začala rekonstrukce dvoupatrové budovy s cílem otevřít v září. „Byl to boj, všechno vyřídit od stavebního povolení a dalších formalit, obhajovat se proti udání, pak bourat a řešit stavbu, kde jsme záhy museli zrušit nasmlouvanou firmu… Naštěstí nová firma byla velmi schopná a fungovala skvěle, podobně místní úřady byly velmi korektní, jejich upřímného jednání si velmi cením.“ A jak jinak, nešlo by to bez podpory rodiny: „Velmi nám pomohl taťka Markétky, uklidňoval a podporoval nás, obrovsky nám pomohl,“ vypočítává příznivé okolnosti a dobré duše Jarda.

POZVÁNKA NIXSKI najdete na kraji Hranic na Moravě, přímo u cyklostezky, pouhý kilometr od dálnice. Okolo se pasou ovce a pobíhá pes Brita. Sjeďte z dálnice a přijďte se sami podívat na zhmotněný příběh Jardy Zemana a Markétky Dostálové. „Přijeďte s dětmi nakrmit ovce, pohladit si Britu. Nebo jen na kafe. Lidé se občas u nás cíleně setkávají, třeba si tu dají schůzku. Nemám s tím problém, není přeci potřeba při každé návštěvě něco hned koupit.“ A jaká je šance potkat se přímo s Jardou? „Pravděpodobnost setkání je velká, jsme tu sedm dní v týdnu,“ uzavírá. Třeba vás jeho zkušenosti z deseti Supertestů navedou do nových objevných prostor vašeho lyžování. Majitelé prodejny NIXSKI, Markétka Dostálová a Jarda Zeman. Mimochodem, koho by zajímalo, co znamená ono NIX, tak je to latinsky sníh

Září 2019 – otevření

První mezičas dopadl na jedničku a v září se rozsvítily výlohy moderní a působivé prodejny sportovního vybavení v Hranicích na Moravě. Všechno se dařilo, díky silné propagaci a síti osobních kontaktů byl i dostatek klientů. „Do února jsme si nemohli vůbec na nic stěžovat, než nás pak zavřel systém s koronavirovou krizí… Ale i v tom jsme si našli něco pozitivního, odpočinuli jsme si, popřemýšleli, získali trochu nadhled. Třeba jsme pořídili sedm ovcí a ovčín…“ A taky si zařídili velkou půjčovnu, kde se půjčuje sezonně i jednodenně, dětské, dospělé, lyže, boty, snowboardy i skialpové sety. A začátek sezóny 2020/21? „Opět, září bylo obchodně skvělé, ovšem přesně v momentu, kdy se začalo mluvit o nárůstech covidu-19, se všechno totálně zastavilo.“

Na skialpy s klienty a kolegy

Team NIXSKI ovšem nestojí jen za pultem. Často vyráží se svými kamarády a klienty na lyže, buď na výlety na skialpech, do českých středisek nebo na vícedenní akce v zahraničí s testováním lyží. „Často chodíme večer na Lysou z Papežova, odkud vede výstup s největším převýšením. Pro mě to je nejlepší relaxace: vyrazit večer po práci s čelovkou. Loni jsem dal spontánně na sociální sítě pozvánku na silvestrovský výlet a nahlásilo se tolik lidí, že našich tehdejších 20 kompletů z půjčovny nestačilo zájem pokrýt. Tak postupně vznikly naše akce pro kamarády a klienty.“ Letos je zatím v plánu třídenní Skitest v Alpách a asi deset akcí v Česku: víkend ve Vítkovicích a pak jednodenní akce v Beskydech a Jeseníkách. „Je důležité mít kontakt se zákazníky, je to prostor pro získání důvěry, samozřejmě, když se to neošidí. Je to hodně o dobrých lidech v týmu.“ Kde se berou dobří spolupracovníci? Možná i tomu pomáhá jakási vnitřní touha nebo snad osud. „Máme super servisáka,

Marka Fojtíka, a můžu říct, že ne my jeho, ale on si našel nás. Měli jsme tehdy rozestavěný obchod, seděli jsme v holínkách na obráceném kýblu u maringotky a debatovali, co a jak uděláme. Do toho se ozval on, že má dost zkušeností i se závodními lyžemi a že by chtěl pro nás dělat. Přijel do tý maringotky, kde jsme si uvařili turka. Já mu tenkrát nedokázal nic slíbit, ale on přesto, že počká a bude chodit aspoň na pár dní. Ukázal se jako velmi šikovný člověk, který se nebojí práce, dnes je opravdu velkou posilou.“ Podmínkou pro práci v NIXSKI je nadšení a zapálení pro věc – zákazník pak má jistotu, že personál ví, o čem mluví. Na prodejně jsou vedle Jardy a Markétky ještě zaměstnankyně v sekci oblečení a skialpu a brigádníci v prodejních špičkách. V hledáčku je ještě člověk („šikovný kluk“), který by Jardu dokázal výhledově ve všem zastoupit. „Mým hlavním zájmem je, aby zaměstnanci byli spokojení. Když budou zaměstnanci spokojení, budou spokojeni zákazníci i já sám. Nemám ambice mít miliony pod polštářem, mám ambice být spokojený – to je víc než peníze.“

Jarda Zeman a Brita. „Brita k nám přišla v první den stavby. Po měsících jsem metodou pokus omyl zjistil, že se jmenuje Brita. Prostě jsem vyzkoušel všechna možná oslovení a na Britu zabrala. Je to takový náš maskot, ‚manažerka našeho volného času‘, protože když přijde a tahá nás na procházku, nejde ji odbýt.“

Sortiment v NIXSKI: „Mám značky, co mám rád, kterým věřím, a ty taky prodávám. Dost se rozhoduju pocitově podle lidí, již je zastupují. Například letos jsem se rozhodl pro Lusti, protože příběh Milana Luštince znám a chci ho podpořit. Podobně skialpy, chceme dělat to, čemu rozumíme a co sami provozujeme, tedy spíš vybavení pro turistickou veřejnost, fitness skialp či na freetouring a freeride.“

Varování: při návštěvě NIXSKI pozor, abyste nedopadli jako pán na videu:

/video/6525

Čím je NIXSKI jiný? Poctivým přístupem ke službám, důrazem na jejich komplexnost a kvalitu. Bootfitting, skener chodidel, anatomické vložky, kvalitní i závodní servis, kompletní servis na skialpy, skidepo*… „Já věřím, že ty služby děláme dobře a zákazníci jsou spokojení. Tuhle k nám přijel pán z Prahy nechat si namontovat vázání, máme spoustu šablon a tu potřebnou objevil až u nás… Tím, že nejsme v oblasti s přirozeným pohybem osob, má zákazník mnoho výhod: obrovské soukromí, klienti se objednávají individuálně jako k doktorovi, nikdo nikomu nekouká přes rameno, není problém zaparkovat hned u dveří… “ *Skidepo znamená možnost uskladnění lyžařského vybavení včetně servisu po a před sezónou. Lyže jsou pak připraveny přesně v moment, kdy chcete vyrazit, a nemusíte s nimi vůbec manipulovat.

ACADEMY

SNOW.cz/trenink

SKI WITH ME

HLEDÁNÍ OPORY 2

V minulém díle jsme hledali oporu při zahájení oblouku. Ale opravdu jsme ji našli?

ázev „Hledání opory“ vytvořil očekávání, která možná zůstala nenaplněna. Minulý článek poskytl další pohled na vertikální pohyb při lyžování a nabádal vás, abyste pohyby při přehranění provedli plynule, nic neurychlili a prošli si uvolněnou a vyrovnanou pozicí mezi oblouky, kdy vaše lyže přechází přes plochy na nové hrany a vy jste uvolněně srovnaní s lyžemi bez jakýchkoliv rotací, přehnaných náklonů a zalomení v dolní či horní části těla. I to je totiž součást hledání opory.

Věčných 50/50

„Kolik na jedné noze uvolním, tolik ta druhá přijme. Pokud to uděláte správně a pohyb nikde nezastavíte ani nepřeženete, ocitnete se mezi oblouky v ideálním vyrovnaném postavení, kdy jsou všechny důležité segmenty těla (pánev, horní polovina těla) srovnány přímo s lyžemi a jsou navíc přímo nad nimi. Jste tzv. na čtyřech hranách a vaše hmotnost je rozložena přesně 50 na 50.“, psal jsem v minulém díle. A považuji to za jednoduché a srozumitelné vodítko. Realita je ale pokaždé trochu jiná. Záleží na povrchu, na rychlosti, na zadání i na cíli.

Na novou vnější

A čím dřív, tím líp. Za svým vrcholem oblouk v podstatě končí. Lyže samozřejmě stále zatáčí, ale my už vyvíjíme činnost k jejich postupnému uvolňování. Začínáme zmenšovat tenzi na vnější oporné noze a tvořit ji na nové. Zásadní pro nás bude termín „tvořit“. Kolik na jedné noze uvolním, tolik musí druhá přijmout. A právě to přijetí by nemělo být pasivní. Na novou vnější lyži bych se měl postavit. A to dokonce už ve chvíli, kdy je vlastně ještě vnitřní a na zcela nevhodné hraně. Právě tohle bude totiž počátek přehranění. Postavit se na nohu znamená najít postupně oporu na celém chodidle, které dokáže v ideálním postavení

udržovat a balancovat hmotnost celého těla. Důležité je právě to ideální postavení. Zkuste si na novou vnější nohu stoupat s pocitem, že chcete zatížit celé chodidlo a „rozplácnout“ ho do boty. Tak budete stát na velké stabilní platformě, která má svůj základ na oblíbené balanční trojnožce – třech bodech na chodidle (pod malíčkem, pod palcem a na patě), které ji tvoří. (Více o trojnožce najdete v článcích ve SNOW 117 a 118.)

Jak moc

Dá se říct, že čím dřív začnete vyhledávat oporu na nové vnější lyži, tím lépe. Ale to neznamená v maximální intenzitě. Když budete skákat z jedné nohy na druhou, vaše chodidlo se samozřejmě přizpůsobí a roztáhne do požadované platformy – trojnožky, kterou se pak snažíte udržovat a žádný z bodů neztratit. Nechceme ho ale rozplácnout ve vteřině a na maximum. Novou vnější lyži bychom přetížili, došlo by ke ztrátě rovnováhy, příliš brzkému přehranění a to vše by bylo doprovázeno korekcemi, jako je protirotace, rotace, vlomení boků dovnitř oblouku a podobně. A tam přesně směřuje mé jednoduché vodítko nabádající k plynulosti a přechodu přes vyrovnanou pozici na „čtyřech“ hranách. Představte si trojnožku na chodidle jako tři ostré hřebíky. Když na ně stoupnete příliš rychle a intenzivně, bude to velmi bolestivé. Zkuste si na ně tedy stoupnout pomalu a plynule, abyste chodidlo postupně zpevnili. Stejně tak nechci příliš rychle uvolnit tenzi v končící oporné noze. Musel bych pak stejně rychle přijmout uvolněnou energii na nové vnější a velmi pravděpodobně bych to ani nestihl. Vedlo by to opět ke ztrátě rovnováhy a následným korekcím. Plynulá výměna je důležitá i z pohledu přehraňujících lyží. Dokud nebudete mít oporu, nemůžete s novou vnější lyží příliš hýbat. A stoprocentní opora je vždy definována tím, o co

Desátý ročník seriálu Skiwithme vám v pěti dílech přinese několik užitečných rad jak samostatně trénovat a vylepšovat svoje lyžování. Pokusím se zodpovědět vaše časté dotazy a ukázat vám funkční techniku lyžování i na fotografiích, které seriál již tradičně provázejí. A kdo chce vědět víc, může si se mnou přijet zalyžovat. D O D A V AT E L

V Y B A V E N Í

Volné termíny, plánované akce i starší články najdete na

www.skiwithme.cz

Ondřej Novák Odborný redaktor SNOW, instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii, autor projektu Skiwithme.cz.

se opírám. Pokud je naprostá většina vaší hmotnosti na nové vnější lyži dříve, než bude na té správné hraně, není to ideální. Lyže na ploše je sice opřená o sníh, ale klouže všemi směry, a abyste s ní mohli někam kontrolovaně pohybovat, je třeba ji zahranit. Teprve o zahraněnou lyži se lze spolehlivě opřít.

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Co dál?

Stačí se dobře postavit na novou vnější lyži? V podstatě ano. Když se na chodidlo postavíte, dojde k takzvané pronaci. Chodidlo se přirozeně roztáhne a trochu více opře o svoji vnitřní stranu. Tedy přesně tam, kde je vnitřní hrana lyže, na kterou si chcete stoupnout, opírat se o ni a zatáčet na ní. Zbytek už zařídí gravitace a práce větších tělesných pohybů, jako je náklon do oblouku nebo aktivita celých dolních končetin pro větší zahranění. Nesnažte se chodidlo za každou cenu aktivně překlápět do nového oblouku. Pronace znamená stabilní postavení a její pokračování není žádoucí. Ztratili byste jeden z bodů stabilní trojnožky, ale také přetížili palec a byli nuceni použít další korekce rovnováhy, jako je třeba „vlomení“ kolene dovnitř oblouku anebo rotace boků.

Nakonec

Popsat přesné rozložení hmotnosti na lyžích je vždy cesta do nekončící diskuze. Přitom je to téměř nepodstatné a pohled na proble-

matiku může být velmi jednoduchý. Zatížení vnější a vnitřní lyže se neustále mění nejen podle toho, ve které části oblouku se zrovna lyžař nachází, ale i podle terénu, rychlosti, nebo třeba poloměru oblouku. Na hodně měkkém sněhu se při přehranění velmi přiblížíme popsanému 50/50, protože takový sníh poskytuje jen velmi malou oporu a musíme na něj opatrně. Na tvrdém povrchu bude již více hmotnosti ve prospěch vnější lyže, při rychlé jízdě závodníka i výrazně. Základem však zůstává ten plynulý přenos hmotnosti a s ním tvorba opory. Když vnější lyži příliš brzo přetížíte, přijdete totiž o to úžasné „flow“, kdy vás uvolněné lyže podjíždí a objevují se postupně na druhé straně vašeho těla. Zkuste si do příště jednoduché cvičení. Jízdu na jedné lyži. A sledujte, jaký bude rozdíl v průběhu a plynulosti oblouku, ovládání lyží a hlavně ve vaší rovnováze, když zvednete končící vnější lyži rychle a vysoko, nebo když ji budete zvedat pomaleji, postupně a jen mírně nad sníh.

FOTO: DEPOSITPHOTOS

ACADEMY

FIT

TEXT: IVAN BALEK

NADECHNĚTE SE! Nějak mám stále častěji dojem, že v dnešní hektické době lidi zapomínají, že jsou bytostmi s určitými biologickými danostmi a že k životu potřebují pohyb. A ještě více se zapomíná na dýchání. Dokonce ani odborníci často neberou v potaz potenciál dýchání jako významného nástroje na ovlivňování všech částí a systémů těla – počínaje psychikou a konče bolestmi páteře.

a počátku bych jenom připomněl, jakým způsobem řeší své ztuhlé svaly zvířata. Ta neberou ohled na společenské konvence („ne, Honzíku, ve školní lavici nebo kanceláři velké firmy se nesluší si občas protáhnout záda“) nebo módu a „nedostatek času“, jako my lidé. Každý asi někdy viděl kočku nebo psa, jak si po delším oddechu či spánku protáhnou svá těla. Můžeme něco takového vidět i u lidí? Zřídkakdy, spíše naopak, z jedné pokroucené pozice se smartphonem v ruce se jenom posuneme do jiné nevhodné pozice, nebo shrbená záda „uvolníme“ ještě větším shrbením. A pak mi někdo řekne při jednoduchém lehu na zádech, že tam nebo onde ho tahá nějaký sval. Vždyť člověk dnes už ani nedokáže normálně rovně ležet (natož sedět)! Pak se není co divit, že máme pořád nějaké bolesti nebo lyže na jednou stranu točí nějak hůř (ne, lyže za to obvykle nemohou).

Tlak a podtlak

Hlavním dýchacím svalem je bránice, což je orgán tvaru kopule, který odděluje hrudní a břišní dutinu. Při nádechu, kontrakcí jejich svalových vláken, vršek kopule poklesne, a bránice tímto tlačí obsah břišní dutiny dolů. Tím tam zvyšuje tlak, který má mimochodem pozitivní vliv na stabilitu bederní páteře. A co se tehdy děje v dutině hrudní? Tam vzniká opačný efekt, tedy podtlak, a do plic se proto nasaje vzduch. V klidovém dýchání je tento princip hlavní a přirozená činnost, která zabezpečuje dechový cyklus a která v neposlední řadě určitými vrozenými mechanismy ovlivňuje posturu páteře. Neměli bychom ale dýchání degradovat jenom na automatickou činnost, která funguje nějak sama. Snad každému člověku je jasný význam přenosu tolik potřebného kyslíku krví, ale dýchání má i další funkce, které jsou k naší škodě často opomíjené.

Dýchej a drž

Jednou z nich je zmíněný (a významný!) vliv na činnost pohybového aparátu, kde dýchání ovlivňuje souhru mezi napětím a uvolněním svalstva, a to i bez účasti vědomí – říkáme tomu automatické vyvažovací posturální mechanismy. Dlouhodobé nepřiměřené napětí některé svalové skupiny totiž vede k reakci: vzniku kompenzačních změn napětí či délky okolních svalových skupin. Tím po čase vznikají dysbalance, které se projeví

Postura

Funkce pohybového systému, která má na starosti udržování nějaké pozice, se nazývá „postura“. Nejedná se ale jen o statické pozice, ale taky o nastavení jednotlivých součástí těla v jakémkoli pohybu, v podstatě jde o neustále dynamicky se měnící proces, kde řídicí nervová soustava pořád optimalizuje jednotlivé okamžité pozice a pohyby. Pro dosažení nejlepšího možného pohybu tak, abychom zátěž na klouby a svaly rozkládali rovnoměrně, se musíme zaměřit i na jiné tělesné systémy než jenom ten pohybový. A to právě i na ten dýchací neboli respirační.

Hlavním dýchacím svalem je bránice, kontrakcí svých svalových vláken vytváří tlak a podtlak. Tím reguluje dýchání, a zároveň ovlivňuje i další tělesné systémy, například zvyšuje stabilitu bederní páteře, ale i psychiku!

100 95 75

v těle někde jinde: typicky v podobě potíží s klouby nebo s ploténkami. Měli bychom se proto snažit co nejčastěji, i v průběhu práce nebo čekání ve frontě. o správné držení těla v součinnosti s vědomým dýcháním. Není to zázračný recept na okamžité odstranění problému, ale patří mezi důležité malé krůčky, které, jsou-li aplikované po dlouhou dobu, mohou být klíčem k trvalému zlepšení. Dýchání má totiž zároveň „mechanický“ vliv, vhodným dýcháním (360stupňové dýchání si můžete procvičit podle videa na SNOW.cz) se například díky pohybu žeber rozhýbe i hodně ztuhlá hrudní páteř a to má zase pozitivní vliv na další sousední oblasti. Konkrétně ztuhlá hrudní páteř negativně ovlivňuje krční a bederní páteř, které jsou pak kvůli vyvolaným kompenzacím více prohnuté a hypermobilní, kvůli čemuž dochází k různým potížím (ploténky, dráždění receptorů bolesti ve ztuhlých svalech apod.). A lepší pohyblivostí té hrudní části pak ulevíme těmto nešťastným sousedům.

NEZAPOMÍNEJTE 25 SPRÁVNĚ DÝCHAT! 5 K tomu vám pomůžou popisy 0 cviků a instruktážní videa na SNOW.cz

/telo

Nejen tělo, i duše!

V neposlední řadě se musím zmínit o dost opomíjeném vlivu dýchání na psychiku. Právě pomocí dýchání jsme schopni naše chování a myšlenky podstatně regulovat v náš prospěch, když tedy víme jak. Určitými dechovými technikami se můžeme například cíleně uklidnit při rozčilení. Paradoxně však obvykle vidím lidi při snaze uklidnit se dýchat zcela opačně, než je fyziologicky vhodné. Tím si místo snížení naopak zvyšují tepovou frekvenci, krevní tlak (hyperventilace, Valsalvův manévr) a produkci „akčních“ hormonů, a tím i celkovou míru své stresové reakce. Schopnost vědomě dýcháním ovlivnit míru stresu je potřeba trénovat. Klíčovým principem lidského těla i mysli je totiž ona často skloňovaná adaptace, učení a přizpůsobování se neustále novým podnětům a vnějším vlivům. Stejný princip funguje i u aktivity nebo pasivity svalů (zkrácení z dlouhého sezení), i u mysli, která je taky přímo propojena s tělesnými podsystémy díky autonomnímu nervovému systému. Proto nesmíme zapomínat: jakékoliv zlepšení funkce svalů, kloubů, dýchání, psychiky nebo paměti je vždy jenom dočasný stav. Naše tělo a mozek totiž neustále přehodnocují potřebu, jak velké zásoby energie uskladnit, jak dlouhý a silný ten který sval potřebujeme doopravdy i co si máme zapamatovat nebo ne. Není to statický, ale dynamický stav, pořád v některé oblasti „rosteme“ a jinde zase „chátráme“.

100 95 75

Vzniklo za spolupráce jógového studia Santosha (santosha.cz) a dodavatele sportovních oděvů Kilpi.

25 5 0

ASOCIACE PROFESIONÁLNÍCH UČITELŮ LYŽOVÁNÍ A LYŽAŘSKÝCH ŠKOL (APUL) PARTNEŘI APUL:

FOTO: ARCHIV PÁJI TURKOVÉ

GENERÁLNÍ PARTNER APUL:

Californication

I přes to, že minulá sezóna trvala kratší dobu, než jsme zvyklí, přinesla spoustu zážitků a nových zkušeností. Jinak tomu nebylo ani u snowboardových instruktorů a lektorů APUL, Páji Turkové a Adama Větříčka, kteří se na začátku prosince minulého roku vydali do Kalifornie, země zaslíbené a známé jako kolébka snowboardingu. Jak jejich americký sen probíhal, se dočtete v následujícím rozhovoru. Ladies and gentlemen, pohodlně se usaďte, cesta do ráje snowboardingu právě začíná.

merika je ve světě instruktorského snowboardingu celkem uzavřená země a není lehké se tam dostat. Jak se vám to povedlo? A: USA je celkově dost uzavřenej pracovní trh. Základ jsou platná pracovní víza. P: Stěžejní pro nás byla licence APUL A, protože sponzorovaná víza je možný získat pouze s levelem čtyři, kterému odpovídá naše Áčko. No a pak přišel Adam, že tam dostal práci, ať to taky zkusím. Následovalo pár skype hovorů a už jsme se balili. Díky, Adame!

Jaký to je pocit, když českej snowboarďák přijede do South Lake Tahoe, nikoho nezná a ví, že tam teď bude půl roku pracovat? P: Absolutní euforie, strach a velká výzva. Když jsem přijela v noci po třiceti hodinách s padesátikilovym bagem do totálně zasněženýho města uprostřed lesů, do kterýho mě odvezl hispánec v zahulenym taxíku a tvrdil, že vůbec nekouří trávu, ubytovávala se u lidí, který jsem vůbec neznala, tak se mi chtělo trošku brečet. Ale člověk musí tenhle diskomfort přejít a vědět, že bude líp. A bylo! Dneska se tomu strašně směju.

A: Já tam ale znal Páju. Musím říct, že jsem moc rád, že tam byla, a dost jsme se podporovali. Byla takovej můj parťák. Jinak ale jezdit někam na sezónu a nikoho tam neznat už mám celkem dost vyzkoušený. Vždycky jsem měl štěstí a našel si super kámoše, a tak mě pak spíš mrzí z toho místa odjíždět. V jaké ski škole jste pracovali a jaká byla vaše pozice? P: Pracovali jsme v resortu Sierra at Tahoe, naprosto pohodovej menší resort. Já jsem byla napůl ve ski škole na privátních lekcích a o víkendech jsem trénovala děti v development teamu na lyžích. Mimo hlavní sezónu jsem dělala tréninky pro instruktory, jak na prkně, tak na lyžích. Bylo to hodně pestrý a to mě na tom moc bavilo. A: Za mě asi nejpohodovější škola, kde jsem kdy učil. Navíc jsem měl skvělou práci u „Competition“ teamu. Děti, který jsem trénoval, mě neskutečně nabíjely. Obrovsky mě bavilo, jak byly do snowboardingu nadšený. Cítíš tam takovou tu pravou snowboardovou kulturu, kterou v Evropě podle mě nemáme, jen to občas vidíme ve filmu. Třeba dvanáctiletej týpek přijde na trénink v šatech a kloubouku

a v tom tam dává Cork 720 na obrovskym kikru. WTF? Navíc všichni chtěj sprejovat lyžaře, což maj teda zakázaný, ale co už uděláš, haha. Můžete porovnat prostředí a organizaci škol se ski školama v Evropě? A: Já byl teda nadšenej. Zorganizovaný je to dobře, všichni vědí, co mají dělat, ale zároveň je to uvolněný. Není tam taková ta strojenost a rivalita, co znám třeba ze Švýcarska. Naopak všichni jsou spíš kámoši. Učí se teda míň hodin, a když jsi někde dole na listě, nemáš moc šanci si vydělat. To ale naštěstí nebyl náš případ. Chovali se tam k nám jako k obrovskejm expertům a často chtěli něco poradit. Když to zase porovnám třeba s tím Švýcarskem, tak tam si musíš nejdřív vydobýt pozici a trochu na tebe nejdřív koukaj skrz prsty. Nebo taková je aspoň moje zkušenost. P: Amen, bro. Kalifornie je domovem nejslavnějších riderů a snowboardových pionýrů a její jedinečnou atmosféru známe ze snowboardových filmů a editů. Jak moc se to blíží realitě? P: Mně přijde, že tam ten film žiješ. Jezdíš v parku společně s Jamie Anderson nebo splituješ na stejný hoře jako Jeremy Jones den před tebou. Je to atmosféra nikdy nekončící snowboardový svobody, která tě naprosto pohltí. A: Za mě na 100 %.

Nejbližší chystané akce APUL Podzimní akademie APUL 28. 10.–24. 11. 2020, Sölden, Rakousko Podzimní akademie již běží, ale stále je možné přihlásit se na Race camp a kurz Race kouč a lyžovat s námi v branách. Projekt Kaprun 2020 PODZIM 13.–23. 11. 2020, Kaprun, Rakousko Snowboardový lektorský sbor APUL opět připravil začátek sezóny na Kitzsteinhornu. Freestyle kemp, prolongace a kurzy C, B, A. Prosincové instruktorské kurzy v ČR Během prosince budou po celé ČR probíhat základní i mírně pokročilé kurzy instruktora lyžování a snowboardingu pro všechny, kteří by chtěli díky práci instruktora trávit více času na horách. Více na www.apul.cz

Většina středisek je proslavená skvělými snowparky. Jaká je podpora ve výstavbě parků ze strany resortu? P: Parky jsou neodmyslitelnou součástí každýho resortu. Jenom u nás jich bylo pět plus halfpipe. Headshaper byl jeden z kluků, co stavěj Xgames, a náš nejvyšší šéf, John Rice, jeden z prvních shaperů v Kalifornii vůbec. Jak říkám, legendy, kam se podíváš. Je to skvělý prostředí jak pro výuku, tak trénink dětí. A: Jak říká Pája, celý je to tam na nich postavený. Skoro veškerý trénování je v parku. Jak snowboarding, tak lyžování. Kousek od nás je navíc třeba další skvělej park ve Squaw Valley, kde byla olympiáda nebo Boreal, což je resort, kterej je jenom park.

ČLENSKÉ LYŽAŘSKÉ ŠKOLY APUL: GARANCE KVALITY PRO KLIENTY, GARANCE DOBRÉ PRÁCE PRO INSTRUKTORY APUL

Co splitboardingová kultura? Předpokládám, že je taky velmi rozšířená. P: Splitboarding tam má tradici asi tak jako u nás běžkování. Všude jsou natažený stopy a nespočet freeridových možností. Na profláklejch místech je po jedenáctý hodině skoro stejně aut jako v resortu. Přesto je pořád co jezdit, když je dobrej sníh. A: Rozšířená je. Já jako černá ovce chodím na skialpech, ale vidíš tam dost splitařů. Viz třeba Pája nebo náš kámoš Colby. Navíc tam i v resortu na lanovkách má každej druhej prašanový prkno. Alpine tam prostě nefrčí. Ani mezi lyžařema. Všichni jezdí buď park, nebo freeride, a chodí na túry. Jak to bylo u vás, trávili jste volnej čas spíš v parku, nebo v horách? A: Vzhledem k tomu, že jsem v parku trávil skoro celou pracovní dobu, tak spíš na túrách. Měli jsme tam skvělou partičku. P: Jo jo, naše partička Gold fish crew (název podle americkejch krekrů, který jsme pořád jedli), se kterou jsme jednou týdně vyrazili na túru. Dostali jsme se na neskutečný místa v celý Sierra Nevadě a jsem za to moc vděčná. Co vám Kalifornie nejvíc dala? A: Pro mě je to asi ta atmosféra a všeobecná uvolněnost. P: Určitě nový profesní zkušenosti v oblasti trénování a to, jak jsou k sobě lidi vstřícný. A na závěr, co byste vzkázali čtenářům, kteří třeba uvažují o podobné cestě? P: Není čas ztrácet čas! A: Jděte do toho. Pokud je to váš sen, tak je reálný si ho splnit. Když by kdokoliv chtěl s čímkoliv poradit, tak nám napište. Páji a Adama se ptal Martin Poppr, člen lektorského sboru APUL

Kontakty na www.apul.cz 87

ADVERTORIAL

Co dnes dělá…

ZUZANA TOMČÍKOVÁ Pomáhá s imunitou, díky ní mají sportovci více energie. A neprdí.

Zuzka Tomčíková (dnes Jusková), skoro nedávno naše slavná reprezentační snowboardcrossařka, už přesáhla věk pro vrcholový sport, u sportu ale pořád zůstává. V současné době nejvíce tím, že podporuje podobně vysloužilé sportovce v jejich aktivním přístupu ke svému zdraví – nejen pohybem, ale volbou stravy. Tvrdí totiž, že až 70 % naší imunity se skrývá ve střevech.

uzko, pamatuju si tě ještě z dob, kdy v Čechách začínal snowboardcross a vídával jsem tě na stupních vítězů. Jakto, že tě teď vidím s krabičkou potravinového doplňku? Znáš to rčení, hlava by chtěla, ale tělo už nemůže? Tak s tím jsem se nechtěla smířit. Sport je vášeň na celý život, ale v jednu chvíli dospěješ do momentu, kdy už tvoje tělo neposlouchá jako dřív. Hledáš cestu, jak z toho ven. Začneš jíst zdravě, cvičit jógu, omezíš party a celkově se o sebe víc staráš. Za tu krabičku v ruce může extrémní biker Richard „Gaspi“ Gasperotti. Ten oslovil předního českého mikrobiologa RNDr. Petra Ryšávku, který nás naťuknul, že tajemství šťastného a spokojeného života se ukrývá ve střevech. Nezní to trochu jako klišé, že by to bylo tak jednoduché? No zní… A žádný elixír mládí neexistuje. Střeva nás však ovlivňují víc, než si myslíme. Ve střevech se skrývá až 70 % naší imunity a existuje tu úzké propojení s naší hlavou, tedy mozkem. Většina z nás podprahově ví, že bychom se měli starat o svoje střeva, ale myslíme si, že vystačíme s ranní dávkou jogurtu a občas kysaným zelím. My si dřív mysleli to samé. Pak jsme vyrobili první SimpleBiotix, dávali ho známým, začali ho prodávat… A lidé se vracejí. Říkají, že jim dělá dobře a objednávají dál.

Tak co to vlastně ty SimpleBiotix jsou? Je to potravinový doplněk s probiotiky, prebiotiky a ostatními blahodárnými látkami. Vědecký tým v Brně v čele s RNDr. Petrem Ryšávkou vzal 13 probiotických kmenů s 8 mld. CFU, přidali k nim hořčík, kyselinu listovou, extrakt ze zeleného čaje a dali to do kapsle Ranní aktivátor SimpleBiotix, kterou si spolkneš ráno před snídaní. Večer, než jdeš spát, tak ty probiotické bakterie nakrmíš prebiotiky a s nima do těla ještě dostaneš kolostrum, lecitin a extrakt z chmele ve Večerním regenerátoru. Jde o to, že pomocí probiotik si srovnáš střeva a ty ostatní látky v SimpleBiotix obsažené se ti pak lépe vstřebávají a tělo z nich má lepší užitek. No tak tohle už zní trochu sofistikovaněji… Vypadá to složitě, ale v praxi je to vlastně jednoduché. Střeva ovlivňují spoustu věcí v těle. Každý z lidí, co Simplebiotix berou, si ho oblíbili pro něco jiného. Někdo je méně unavený, má více energie a ráno se mu lépe vstává. Někdo po tom pravidelně chodí na záchod a míň prdí. Třeba starší lidé si vyloženě pochvalují, že se jim srovnalo trávení. Sportovci mají větší chuť do tréninku.

Tak paráda, koupím si probiotika v lékárně a k tomu poskládám ty vaše ingredience a budu taky fit. To samozřejmě můžeš, ale jednak budeš muset spolykat spoustu prášků, cenově si taky moc nepomůžeš a pak je tu ještě kvalita probiotik. Je to jako se vším – není rajče jako rajče. Půjdeš radši do supermarketu, nebo ke svému zelináři? Velkou roli hraje i balení. My SimpleBiotix balíme do hermeticky uzavřených hliníkových pikslí s víčkem s desikantem. Díky tomu probiotika v SimpleBiotix obsažená začnou pracovat až ve tvém těle a ne třeba na poličce v koupelně. A co snowboarding, jezdíš ještě? Jako každý rodič musím přiznat, že s dětma jsem zpátky objevila kouzlo lyží. Miluju ranní manšestr, učím se freeridovat a občas si i vyšlápnu na skialpech. Snowboard jsem ale rozhodně na hřebík nepověsila. Jakmile vidím vyšejpovanou U-rampu nebo čerstvě napadlý prašan, tak je snowboard moje první volba. A největší snowboardovou radost mi přináší moje dvě dcery, se kterými brázdíme sjezdovky.

www.simplebiotix.cz

ADVERTORIAL

První trvale udržitelná membrána:

HELLY HANSEN LIFA INFINITY PRO™ Voděodolnost – prodyšnost – odpovědnost Skutečnost, že na poli zimního sportovního oblečení je stále co vylepšovat, dokazuje společnost Helly Hansen. Konkrétně pak její revoluční technologie Lifa Infinity Pro, která, integrovaná v bundě Elevation, vyhrála hlavní cenu veletrhu ISPO.

Aurelien Ducroz o bundě Elevation: „I po nejnáročnějším dni v prašanu bylo všechno oblečení pod bundou zcela suché.“

Odpovědnost = udržitelnost = šetrnost

nikátní materiál je založen na vlastním patentovaném vláknu Lifa, které samo o sobě odpuzuje vodu. Kombinuje konkrétní aplikace materiálu Lifa: LIFA INFINITY™ membránu a 100% vodoodpudivou svrchní tkaninu LIFA, nese proto skvělé parametry voděodolnosti a prodyšnosti. Používá se tedy pro nejnáročnější oblečení pro profesionály, u nichž jsou nejvyšší požadavky na ochranu vůči vnějším vlivům. Konkrétně ji najdeme v kolekcích ULLR a Odin. Své zkušenosti s ní má i dvojnásobný vítěz Freeride World Tour, Aurelien Ducroz: „Prodyšností a voděodolností bundy jsem byl překvapen, a to jedině pozitivně. I po nejnáročnějším dni v prašanu bylo všechno oblečení pod bundou zcela suché.“ Ale jenom funkčnost nestačí, Lifa Infinity ProTM přidává další argument, který se označuje anglickým „sustainability“ nebo „responsibility“: materiál splňuje přísné ekologické požadavky, neobsahuje žádná chemická aditiva a vyrábí se energeticky úspornými postupy. Aurelien Ducroz k tomu dodává: „Spojení s odpovědným přístupem k výrobě a respektem k přírodě považuji za správnou, moderní cestu.“ Třešničkou na dortu je potom skutečnost, že materiál je voděodolný i bez dodatečné povrchové impregnace – to je průlomový fakt, jelikož problém povrchové impregnace řeší po zákazu C8 akutně celý textilní svět.

Bunda Elevation Infinity Shell Jacket s technologií Lifa Infinity Pro™

VÝHODY LIFA INFINITY PRO™: Skvělý poměr prodyšnosti a voděodolnosti Materiál bez chemických aditiv Zodpovědnost k přírodnímu prostředí, energeticky úsporný výrobní postup Bez potřeby povrchové impregnace Uživatelská přívětivost – snadné praní, žádná obnova impregnace Lifa Infinity ProTM díky svým vlastnostem nabídne i mimořádnou uživatelskou přívětivost: Není potřeba řešit speciální prostředky pro praní a odpadá také nutnost obnovování povrchové impregnace.

Helly Hansen Store Westfield Chodov Helly Hansen Store Aupark Bratislava www.hellyhansen.com

ADVERTORIAL

2021

SENSOR the Baselayer Company

Funkční prádlo EcoMade

V průběhu minulých let jste si zvykli na slušivé funkční hadříky z merina od Sensoru, které zahřejí a přitom nezatíží přírodu. Pamětníci ale vědí, že Sensor před více než 20 lety vyrostl na značkovém syntetickém materiálu od DuPontu.

ilujeme přírodu a s věkem přichází vědomí, že jsme zodpovědní za prostředí, ve kterém žijme. Proto do celé naší funkční technické kolekce postupně zavádíme značková vlákna Coolmax EcoMade, která jsou z 97 % vyrobena z recyklovaných materiálů. Nová kolekce prádla Sensor Coolmax Thermo pro rok 2021 je vyrobena technologií Coolmax® EcoMade. Funkční vlákno je vyrobeno z příze, která je z 97 % z recyklovaného materiálu a zmírňuje dopady na životní prostředí. Vlákno se vyrábí z použitých plastových lahví, které jsou během šesti kroků přetvořeny na vlákno vhodné k výrobě funkčního prádla. Materiál skvěle odvádí vlhkost od těla a zákazník se tak bude cítit déle v suchu, což přispívá k lepšímu komfortu nošení. Nové Thermo najdete v kolekci pro dámy, pány a samozřejmě i děti. Nové barevné kombinace, propracovaný střih, recyklovaný materiál Coolmax® EcoMade. Funkční prádlo, které příroda miluje.

SENSOR COOLMAX THERMO Řadu funkčního prádla Coolmax Thermo tvoří teplý jednolící elastický úplet ideální pro všechny zimomřivce. Použitý materiál Coolmax EcoMade pochází z 97 % z recyklovaného materiálu a zaručuje skvělé funkční vlastnosti, transport vlhkosti od těla a termoregulační schopnost. Využití vlákna s trvale včleněnými ionty stříbra zároveň přináší vysoké a trvalé antibakteriální vlastnosti. Thermo je odolné, tvarově stálé a vysoce elastické, přesto je toto prádlo velmi jemné na omak. Intenzivním vyčesáním rubové strany totiž úplet získává na objemu a měkkosti. Prádlo je možné použít jako první nebo druhou vrstvu a je vhodné pro celodenní nošení, zimní sporty a volnočasové aktivity.

Výroba vláken Coolmax® EcoMade

PLASTOVÉ LÁHVE – sběr a třídění plastových 1 2 lahví

VLOČKY – láhve jsou očištěny a rozemlety na vločky

DRŤ – vločky jsou dále rozdrceny 3

VLÁKNO – rozdrcený materiál je přeměněn na vlákna

PŘÍZE – vlákna jsou spředena 5

ÚPLET – finální úplety s certifikací Coolmax® 6 EcoMade

HLAVNÍ VÝHODY ÚPLETU COOLMAX THERMO: Značkový materiál s příměsí iontů stříbra Recyklovaný materiál, šetrný k přírodě Vysoké permanentní bakteriostatické vlastnosti Teplé termoprádlo počesané na vnitřní straně Rychlý transport vlhkosti od těla a výborná termoregulační schopnost Střihově náročné propracování Možno použít jako první nebo druhou vrstvu Vyrobeno v České republice

www.sensor.cz

Aspen byl původně těžařská osada, koncem devatenáctého století se tam těžilo nejvíce stříbra v USA. Už tehdy patřil mezi nejbohatší města svého druhu. Dnes je lyžařským centrem nejvybranější smetánky, luxusní apartmány nabízí i za více než milion korun na noc

FOTO: ASPEN

UŽ JEN HEZKÁ JMÉNA Americký lyžařský resort Squaw Valley oznámil, že se do příštího roku přejmenuje. Výraz „squaw“, odkazující k původnímu označení místa, totiž v běhu času získal v angličtině hanlivý až urážlivý rasistický podtón, což v době černošského obrození není pro image horského střediska vhodné. Vedení resortu ustanovilo tým, který bude změnu jména řídit. Už jen s dokumentací nehezkého využívání slova „squaw“ v běžné mluvě i v literatuře si dali pečlivou práci. Není tedy pochyb, že pečlivě zvolí i jméno nové, čisté. Jestli to takto půjde dál, příští americký prezident možná nebude usedat v Oválné pracovně Bílého, ale Černého domu. (rh)

RESORT

REPORT

Oba dva neledovcové areály Pitztalu mají jedinečný charakter. Mohou být alternativou ledovce v nepříznivém počasí, ale ještě lépe plnohodnotnou součástí vícedenního programu.

Vrchol Grubenkopf se zdvihá přímo nad jezerem Rifflsee, které tvoří mělké mezipatro stejnojmenného areálu, menšího souseda Pitztalského ledovce

TEXT: RADEK HOLUB

PITZTAL dvě sportovní překvapení mimo ledovec Pitztal je úzké, ostře řezané údolí jižně od Imstu se strmými úbočími svahů, jimiž se valí téměř stovka vodopádů a po nichž skáče nejpočetnější populace kozorožců v Tyrolsku. A je zároveň jedním z těch lyžařsky komornějších, přitom v součtu má téměř 100 km sjezdovek.

ejznámějším zdejším lyžařským územím je ledovec Pitztaler Gletscher na konci údolí, ovšem v zimním období by byla škoda vynechat dva další areály, neboť oba mají svůj jedinečný charakter, a lyžařskou nabídku údolí Pitztal tak příjemně obohacují. Jednak mohou být alternativou ledovce ve větrném či difúzním počasí, ale ještě lépe poslouží jako plnohodnotná součást vícedenního pobytu. Menší areál Rifflsee je přejezdovými cestami spojen s nástupní stanicí metra na

ledovec, a tak lze obě lokality slyžovat během jednoho dne. Oproti ledovci jsou sjezdovky na Rifflsee členitější, točivější a spíše prudší, opravdu nenáročná je jen cvičná louka, přičemž tratě jsou lákavě „poschovávané“ v kamenité horské pustině. Hochzeiger je naproti tomu prostorná otevřená pláň nad hranicí lesa, protkaná mnoha variantami přehledných a poměrně širokých sjezdovek, nikoliv však nudných dálnic, nýbrž přirozeně terénně zvlněných hravých tratí.

FOTO: TVB PITZTAL

Rifflsee

RIFFLSEE

4 000

Grubenkopf

3 500 3 000 2 500 2 000 1 500

19 km 19 km 53 %

26 %

Sunna Alm

m n. m.

8 600

PROSINEC

ŘÍJEN

SRPEN

os./hod.

ZÁŘÍ

ČERVENEC

KVĚTEN

2 DUBEN

BŘEZEN

ÚNOR

LEDEN

3 2 1

www.pitztal.com

> Mandarfen

šími, širší s užšími a nechybí jim ani ostré zatáčky, takže jízdu na nich si užijí hlavně technicky zdatní jezdci. Kousek nad Sunna Almem vrcholí pahorek Mutenkopf, který je z jižní strany zpřístupněn pomalou 4sedačkou, podél níž stékají dvě přehledné svižné sjezdovky (černá, červená). Do údolí odtud pokračuje terénní muldou subtilnější poctivě červená trať, která se po dojezdu na dno údolí promění v mírnou cestu a obloukem se vrátí k nástupní stanici kabinky v Mandarfenu. Z Mutenkopfu padá směrem k 6sedačce Sunna Alm ještě nenápadná a velmi neposedná černá trať.

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

Od výstupní stanice kabinky, kde stojí i hlavní restaurace Sunna Alm, spadají krátké sjezdovky všech obtížností k vyhřívané 6sedačce – největším obloukem obíhá široká modrá se strmějším závěrem, blíže k lanovce pak klesají subtilnější červená a černá trať. Přímo na Sunna Almu je i krátká a mírná cvičná louka s vlekem. Na opačnou stranu kopce se od kabinky traverzuje ke kryté 4sedačce Grubenkopf, jejíž nástupní stanice se nachází na břehu jezera Rifflsee. Z Grubenkopfu šněrují po hřebínku i terénními zářezy dvě sjezdovky – přímější a strmější černá a točivější červená, obě střídají strmější úseky s mírněj-

500

ČERVEN

Muttenkopf

1 640

1 000

LISTOPAD

21 %

2 800 1 160 m

Rifflsee: neposedné sjezdy pustinou

Nenápadný lyžařský areál ve stínu Pitztalského ledovce slouží kromě zpestření hlavně jako jeho pojistka při nevlídném počasí, kdy jsou lanovky na ledovci mimo provoz. A to zpestření přitom stojí za to – hlavně proto, že oproti ledovcovým dálnicím najdete na Rifflsee pravý opak, tedy točivé, členité a zároveň poměrně strmé sjezdovky. Lyžařské terény se rozbíhají kolem malého jezera Rifflsee, umístěného na horské terase v 2 230 m n. m., podobně jako bývají v Tatrách plesa. Jezero je při pohledu z údolí skryté za hřebenem Mutenkopfu, na nějž stoupá z údolí kabinka a po jehož svazích se rozutíkají kratší sjezdovky. Nad jezerem se pak tyčí homolovitý vrchol Grubenkopf (2 800 m), do něhož jsou zařezané delší tratě. Sjezdovky se horskou pustinou proplétají všemi možnými směry – mají široké přehledné úseky, stejně jako užší místa a traverzy, často mění sklon i směr.

Z Grubenkopfu si hledají po hřebeni i muldami cestu dolů především ostřejší sjezdovky

RESORT

REPORT Hochzeiger 4 000

CENY POBYTŮ – PITZTAL hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 2 500 Kč

3 500 3 000

1 000 m

1 500

1 450

m n. m.

15 500 PROSINEC

LISTOPAD

ŘÍJEN

SRPEN

os./hod.

ZÁŘÍ

KVĚTEN

20 % 1

ČERVEN

2 4 1 1 2 DUBEN

2 450

2 000

500

55 %

BŘEZEN

2 500

www.pitztal.com

3 500 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem 1 500 Kč

1 000

ČERVENEC

25 %

ÚNOR

2 500 Kč

Orientační ceny pobytů jsou přepočítané na 1 den lyžování

KLADY A ZÁPORY – PITZTAL atraktivní sjezdovky pro náročné lyžaře dlouhá sezóna s kvalitním sněhem rychlé lanovky alternativa při uzavření ledovce menší areály málo tratí chráněných lesem dojíždění z většiny ubytovacích středisek

CENY SKIPASŮ PITZTAL / GLETSCHERPARK dospělí 6 dní........................................... 283 EUR děti 6 dní (6–15 let).............................. 170 EUR Skipas Gletscherpark Card platí v údolích Pitztal a Kaunertal a v Imstu (6 areálů se 121 km sjezdovek). V nabídce jsou i levnější skipasy platné v jednotlivých areálech nebo kombinované skipasy, které lze využít v jiných areálech v omezeném počtu dní. Od 16. do 26. 3. 2021 platí v areálu Hochzeiger akce 1+1 zdarma (při koupi min. 3denního skipasu). FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

Ani Hochzeiger není tak známý jako Pitztalský ledovec, ale i tento areál je „Pitztal“ – sluní se na západním svahu hned zkraje údolí. Určitě zaujme přinejmenším carvingové fajnšmekry, kteří lační po přehledných, přitom hravých sjezdovkových dálnicích. Široká otevřená planina se rozkládá na západně orientovaném svahu nad obcí Jerzens a je protkaná množstvím přirozeně zvlněných sjezdovek všech obtížností, přičemž lehce dominují ty středně strmé a strmější. Charakter lyžařského terénu i jeho rozsah trochu připomíná jihotyrolský Ratschings. Nad Jerzensem se nachází malý „satelit“ s lyžařským zázemím (restaurace, obchody, servisy, půjčovny), odkud vyráží 8místná kabinka, na niž nad hranicí lesa navazují další tři sedačkové lanovky, směřující po holé planině k vrcholům Hochzeiger (2 450 m) a Sechszeiger (2 395 m). Sjezdovky rolují po planině přímo po spádnici i prostornými a dobře vyspádovanými traverzy.

Hochzeiger je tak velmi líbivým lyžařským areálem s přehlednými, přitom proměnlivými sjezdovkami pohodovějšího i sportovnějšího ducha, obslouženými převážně rychlými lanovkami. V druhé polovině března mívá pro tří- a vícedennní skipasy akci 1+1 zdarma.

40 km 36 km

LEDEN

Hochzeiger: vyhlídkové dálnice i pro náročné

Nejblíže trase expresní 4sedačky Rotmoos se řítí široká černá sjezdovka. Čím vzdálenější tratě, tím pozvolnější

HOCHZEIGER

Hochzeiger Sechszeiger Zollberg Rotmoos Zirben

Sechszeiger Panorama

kompletní sortiment

Jerzens

Při pohledu na svah se dá říct, že náročnost sjezdovek roste zleva doprava – zatímco sedačky Sechszeiger a Panorama obtékají modré a červené tratě, v blízkosti sedačky Rotmoos se řítí červené a černé. Nejlehčí sjezdovka klesá dlouhým, přitom příjemně vedeným traverzem po celém svahu, takže je přístupná od všech lanovek. Na okraji hlavního svahu pak ještě kratší vlek obsluhuje úzké a neposedné členité tratě. Po odvráceném svahu Sechszeigeru spadají ještě další, o něco spletitější varianty červených sjezdovek včetně jedné černé direttissimy, obsloužené komfortní 6sedačkou Zirben. Při pohledu

na svah se v jeho pravé části vzájemně proplétají přívětivě červené tratě, později se sbíhající do jedné subtilnější točivé tratě, která lyžaře dovede k 6sedačce, anebo lze odbočit na opačnou stranu na traverzovou cestu vracející se na hlavní svah. Z opačné strany 6sedačku Zirben obíhá poutavá panoramatická hřebenovka s hlubokými výhledy do údolí Inntal, střídající krátké červené „padáčky“ s odpočinkovými úseky a zakončená dlouhým traverzem zpět k sedačce. Do údolí podél kabinky pokračuje v širokém lesním průseku a po mýtinách proměnlivě skloněná červená sjezdovka dálničního typu, zvrchu je spíše sportovnější, níže pak sklon polevuje.

TUNING LYŽÁKŮ

FOTO: TVB PITZTAL

přilby brýle páteřáky

DOKONALÁ PÉČE O VAŠE LYŽE

Bezlesé pláně Hochzeigeru nesou hustou síť proměnlivých, přitom přehledných sjezdovek

Veverkova 1631, „Bavlna“, Hradec Králové, +420 724 112 132, hradec@rm-sport.cz,

www. rm-sport.cz

FOTO: SANTA CROCE SPA

RESORT

REPORT

SELLA RONDA RELAX (1)

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

SANTA CROCE Slavný okruh Sella Ronda byl, je a bude jedním z nejzážitkovějších výletů, které se v Dolomitech nabízejí. Přesto přijdou chvíle, kdy zatoužíte po změně, ať už proto, že se po věhlasné trase právě prohánějí davy, proto, že si chcete dopřát klidnou chvilku s horami, proto, že počasí není ono, anebo zkrátka proto, že si chcete rozšířit své lyžařské obzory. I v těsné blízkosti Sella Rondy je řada méně frekventovaných míst, která stojí za to.

Carvingové rozjímání pod kostelíkem

a prvním výletě, opouštějícím rušnou trasu Sella Rondy, se vydáme na nejsevernější okraj Alta Badie pod vrcholek Sas dla Crusc, jak jej nazývají místní Ladinové (něm. Heiligkreuzkofel, it. Sasso di Santa Croce).

Pomalý rozjezd

Odbočku ze Sella Rondy hledejte v městečku Corvara, kde vaše další cesta nepovede nahoru lanovkou Boè ani traverzovací kabinkou Borest, ale krátkou čtyřsedačkou Costes da L’Ega nad serpentinami silnice šplhající do sedla Campolongo. Je třeba se zpočátku obrnit trpělivostí, což se vám v průběhu dne mnohonásobně vrátí. Zmíněná sedačka je totiž začátkem „poska-

Tady se vyplatí zdržet pro malou koncentraci lidí a také pro pohodový charakter sjezdovek, které jsou jako stvořené pro carvingové oblouky. kovací“ etapy cesty s několikerými lanovkami a propojovacími tratěmi, než se dostanete k opravdu parádním dlouhým sjezdovkám. Z horní stanice pokračujte modrou sjezdovkou po okraji Corvary ke kabince Col Alt. Nahoře se sotva rozjedete a už budete brzdit u další tranzitní sedačky Braia Fraida, z níž se alespoň můžete kochat parádními výhledy na okolní štíty.

Alta Badia

ALTA BADIA – SANTA CROCE

4 000 3 500

I T

3 000

Á L

2 500

I E

La Crusc

130 km Gran Risa

104 km 40 %

54 %

La Villa

ŘÍJEN

SRPEN

KVĚTEN

ČERVEN

DUBEN

BŘEZEN

ÚNOR

LEDEN

Pradüc

1 1 ZÁŘÍ

9 ČERVENEC

6 12 14 12 4

1 454 m

1 324

500

Sponata

La Crusc 1

2 000 1 500 1 000

m n. m.

90 200 os./hod.

LISTOPAD

La Crusc 2

2 778

PROSINEC

Piz la Ila

Badia

www.altabadia.org Od horní stanice zamiřte k sedačce Prei dai Corf, kde už to začíná být zajímavější. Na stejnojmenné sjezdovce pod lanem si můžete změřit síly se spolulyžníky v paralelním měřeném slalomu, a třeba tak zjistit, zda máte k této disciplíně vřelejší vztah než lyžařské top stars Alexis Pinturault a Henrik Kristoffersen.

Drsná legenda

Tuto zábavu si můžete nechat i na odpoledne (ještě jednou tudy pojedete) a zamířit přímo za nosem po ukazatelích k městečku La Villa. Zanedlouho dorazíte na své pouti k první odměně, jíž je dlouhý sjezd po černé sjezdovce Gran Risa nebo po její o poznání pohodovější červené variantě Altin. Černá Gran Risa je pistou, která tradičně v prosinci hostí obří slalom Světového poháru, a tomu odpovídá její sklon (v průměru 36 %, v nejprudším úseku 53 %). Gran Risa nedává prostor pro odpočinek, a protože vede po celou dobu ve stínu, tvrdý, ledově vypreparovaný podklad zde skutečně vydrží po celý den. Pokud spíš než adrenalin vyhledáváte na kopci pohodu a zážitky, máte s sebou děti nebo hrany vašich lyží urgentně potřebují přebrousit, objeďte svah po červené. V opačném případě, tedy pokud se rádi necháte zlákat tratí, která se „nedá“ zadarmo, tak si troufám říct, že si Gran Risu zamilujete a budete se na ni vracet.

Klidné odpoledne

O pěkný a dlouhý sjezd do údolí nicméně nepřijdete ani na červené variantě Altin. Dole se obě tratě opět setkávají na parkovišti. Odtud naše Skitour La Crusc pokračuje nad vesničkou na protější svah krátkými sedačkami Colz a Doninz a konečně delší 4sedačkou Gardenaccia pod skalní zub Sassongheru.

Pokud už v nohách cítíte únavu, příjemnou možnost občerstvení nabízí chata Sponata, kterou budete míjet hned pod vrcholovou stanicí po levé ruce. Navazující červená sjezdovka pěkně odsýpá a po úvodních zatáčkách vám dole nabídne i přehledný rovný prostor pro dlouhé oblouky, jenž vás dovede k téměř vodorovné sedačce Pradüc. Po klidné jízdě čtyřsedačkou nad říčkou, která pod vašimi lyžemi hbitě uhání směrem k údolí Pustertal, konečně dorazíte na úpatí mikroskiareálu La Crusc alias Santa Croce. Zde na vás čeká 5 km širokých sjezdovek lehké a střední obtížnosti obsluhovaných čtyřsedačkou La Crusc 1 a v horní partii pak loňskou novinkou, kabinkou La Crusc 2 pro deset lidí s vyhřívanými sedačkami. A tady se rozhodně vyplatí chvíli se zdržet: jednak pro malou koncentraci lidí a potom také pro pohodový charakter sjezdovek, které jsou jako stvořené pro carvingové oblouky. Srdce vám bude plesat i ze zdejších panoramat. Příjemným kulturním zpestřením je návštěva kapličky La Crusc, která se nachází pod mohutným skalním štítem jen pár metrů nad horní stanicí kabinky.

CENY POBYTŮ hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 3 500 Kč

4 500 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem 2 500 Kč

3 500 Kč

Orientační ceny pobytů jsou přepočítané na 1 den lyžování

Čas se vrátit

Cesta zpátky vede přesně v opačném gardu – kde jste ráno frčeli po laně, tam vás tentokrát čekají sjezdy. Sportovní nadšenci, kteří si nenechají ujít žádnou příležitost pustit se z kopce v brankách, si mohou dopřát jednu jízdu navíc na sedačce Gardenaccia a zkusit si měřený obří slalom. Jinak pokračujte přímo k horní stanici sedačky Colz, jež vás převeze přes silnici v La Ville ke kabince na Piz La Ila. Z té se vám nabídne pohled na černou Gran Risu, takže o ni „nepřijdete“, ani pokud jste se dopoledne rozhodli pro její přívětivější červenou variantu. Od horní stanice pokračujete přes Pre dai Corf k sedačce Roby a dále se ve spleti modrých sjezdovek držíte šipek směrujících vás zpět do Corvary. V závěru počítejte s houstnoucím provozem, jak se postupně sjezdovky spojují a svádějí do Corvary vracející se lyžaře.

Santa Croce (Alta Badia) – kdy, jak, pro koho: celá oblast je – stejně jako Sella Ronda – pokrytá skipasem Dolomiti Superski trasa Corvara – La Crusc – Corvara vám zabere asi 3,5 hodiny pokud budete vyrážet z Val di Fassa, vydejte se brzy ráno a počítejte s tím, že budete mít celý den co dělat, abyste stihli návrat z Val Gardeny a Arabby je Skitour La Crusc blíž, ale přesto je dobré hlídat si čas, především pokud ji absolvujete poprvé ideální podmínky jsou od poloviny prosince do února, v březnu už je nutné v nižších polohách a na jižních svazích počítat v odpoledních hodinách s měknoucím sněhem s výjimkou tratě Gran Risa je výlet vhodný pro lyžaře každého věku i schopností

RESORT

TIPY

TEXT: ANDREA DRENGUBÁKOVÁ FOTO: SNOWTOUR

HERLÍKOVICE:

Krkonoše přímo u cesty RODINNÁ VS. ZÁVODNÍ Z vrcholu Žalý se souběžně spouštějí černá sjezdovka Závodní a červená pista Rodinná. Zatímco černá svému jménu dostává, Rodinná vás může zmást. Jde totiž o solidně sportovní pistu, jejíž horní část je trochu užší a odkloněná, po kratším padáku se však doširoka otevře a vy můžete sekat jeden vykrojený oblouk za druhým. Takže žádná rodinná placka, ale ryze sportovní pojezd, díky kterému si klidně propotíte termotriko.

Lyžařský areál Herlíkovice vás nechá zalyžovat si na cvičném bubákovském svahu i na sjezdovkách „krkonošských“ parametrů. Vydat se na ně můžete přímo z hlavní cesty přes Vrchlabí. Děti tu zabavíte ve výukových parcích i ve vnitřním dětském koutku s fůrou hraček.

HOŘEJŠEK VS. SPODEK Chcete-li začít pohodovějšími oblouky, volte bubákovskou modrou sjezdovku, která je mírná, široká a přehledná. Se začínajícími prcky se ale nenechte zlákat a nejezděte až úplně dolů, sjíždějte jen k nástupu na pomu. Poslední úsek této sjezdovky je totiž docela sešup. Se svahem se na rozdíl od horního úseku začnou mazlit i vaše hrany, zkrátka takový cvičný svah s překvapením na konci.

100

OBLOUČKY VS. OMALOVÁNKY Jsou chtěné, a přesto nejsou ve všech lyžařských školičkách – dětské herny, které se zkrátka hodí ať už jako odměna za první obloučky v lyžařském parku, nebo jako „babysitting“, když je prcek ještě malý a víc než klouzací prkýnka ho zajímají barevné pastelky a hračky. Dětský herlíkovický koutek najdete přímo u hlavního parkoviště u hotelu Eden a při koupi lekce u lyžařské školy Yellow Point v něm mohou být děti zdarma.

OFFLINE VS. ONLINE Skipas do Herlíkovic si můžete koupit samozřejmě klasicky na místě v pokladně u parkoviště, nebo si ušetříte čas a peníze a přes web střediska si zakoupíte tzv. Snowpass. V rámci Snowpassu získáte další slevy na doprovodné lyžařské programy, součástí je i bonusový program s bodovým systémem.

ITÁLIE VS. ČESKO Zatímco v restauraci U Zmrzlýho na Bubákově si můžete připomenout italskou atmosféru a objednat si domácí pizzu z pece, v restauraci Herlíkovice u sedačkové lanovky Žalý si dopřejete starou dobrou českou klasiku, jako je poctivý talíř svíčkové se šesti (no dobře, s pěti), jak ji známe od babiček.

HERLÍKOVICE JEDNÍM DECHEM KRKONOŠE VS. ALPY Pokud jste už dolyžovali a nečeká vás cesta autem, můžete si dát nějaký ten lyžařský šnaps v bufetu na terásce nad restaurací Herlíkovice. Zapít úspěšnou lyžovačku tu můžete lokálním pivem nebo si můžete navodit atmosféru Alp s jejich typickými panáky hruškovice s hruštičkou napíchnutou na párátku přímo v panáku.

Herlíkovice s trochou nadsázky můžeme označit za krkonošské středisko mnoha kontrastů, kdy ještě na parkovišti u hlavní silnice marně hledáte ty krkonošské výhledy, za pár minut už si ale na vrcholu Žalý nebo na Bubákově užíváte horskou idylku. Zatímco ranní manšestr na Závodní a Rodinné pistě si užijí i ti nejnáročnější lyžaři, dva lyžařské parky ocení i ty nejmenší děti.

Více informací: www.herlikovice.cz

101

RESORT

ADVERTORIAL

Z Karlesjochu (3 150 m) na Kaunertalském ledovci si můžete vybrat sjezdovku jakékoliv obtížnosti a pokochat se výhledem do tří zemí

Buď na vrcholu:

5LEDOVCŮ J TYROLSKÝCH

Na výjimečné zážitky, ale i bezpečný pobyt budou tyrolské ledovce lyžaře lákat i v zimní sezóně 2020/21, která potrvá dlouho do jara.

Loni nově otevřená větruodolná lanovka Falginjoch v Kaunertalu

sou to úchvatné výhledy jako na střeše světa, perfektní sněhové podmínky, nebo velmi dlouhá lyžařská sezóna, čím je 5 tyrolských ledovců v Alpách tak jedinečnou sítí lyžařských středisek? Vše dohromady. A každý z ledovců má ještě řadu dalších atrakcí.

Sjezd z nejvyššího vrcholu Hinteren Brunnenkogel (3 440 m) na Pitztalském ledovci

Vyhlídka Top of Tyrol na Stubaiském ledovci

Na Pitztalském ledovci dominuje panoramatům nejvyšší hora Tyrolska – Wildspitze

Více informací:

www.tirolergletscher.com

102

SKIPAS

1+1 ZDARMA

JEDEN Z DVOJICE LYŽUJE 1x V SEZÓNĚ ZDARMA ami Kupón s podmínkci najdete na kon časopisu!

Letecký pohled na kompaktní lyžařský svah v Branné, na němž se bílý koberec pravidelně objevuje už koncem listopadu

BRANNÁ rodinné lyžování u Bandity

Lyžaře na svah vyváží dvousedačková lanovka

3 500

Č E S K Á R E P U B L I K A

3 000 2 500 2 000 1 500

2,2 km 1 km 59 %

1 000 500

41 %

750 630 120 m

m n. m.

2 000

3 1

PROSINEC

LISTOPAD

ŘÍJEN

SRPEN

ZÁŘÍ

ČERVENEC

KVĚTEN

ČERVEN

DUBEN

os./hod.

BŘEZEN

ÚNOR

červená, ta je trochu sportovnější, a přívětivá modrá sjezdovka, nejmenším slouží na úpatí svahu ještě „tahátko“ neboli provázkový vlek. Výkonné zasněžování a mikroklima sevřeného údolí dovoluje obvykle zahájit sezónu už na přelomu listopadu a prosince. Novinkou sezóny 2020/21 bude výkonnější čerpací stanice, která ještě zvýší efektivitu zasněžovacího systému. Veškeré zázemí od občerstvení až po lyžařskou školu najdete přímo pod sjezdovkami a v restauraci se můžete dobře najíst i ohřát u planoucího krbu.

4 000

LEDEN

ranná v Jeseníkách je známá nejen jako každoročně jedno z prvních středisek v republice, které otevírá lyžařskou sezónu, ale hlavně jako příjemné místo pro rodiny s dětmi. Jeho tváří není žádný pohádkový maskot, ale sám majitel, přezdívaný Bandita. Můžete se s ním setkat přímo na svahu a téměř vždy v dobré náladě a s veselými historkami, což jen podtrhuje domáckou atmosféru střediska, ve kterém se lyžuje hlavně v pohodovém duchu. Dvousedačkovou lanovku a pomu obtékají

Branná

www.skibranna.cz

Lanovku obíhá slalomově červená a pohodově modrá trať

103

ADVERTORIAL

hora prostoru PLEŠIVEC

Pohled na Plešivec od Pstruží, kde se nachází hlavní vstup do areálu

104

3 500 3 000 2 500 2 000 1 500

12 km 12 km

1 000 500

83 %

9% 8%

PROSINEC

LISTOPAD

SRPEN

ZÁŘÍ

ČERVENEC

KVĚTEN

ČERVEN

os./hod.

DUBEN

BŘEZEN

m n. m.

14 600

3 1 2 ÚNOR

pod vrcholem. Sjezdovky jsou přitom na české poměry nadprůměrně široké a přehledné, a lyžování na Plešivci si tak užije celá rodina. Sezóna nebývá dlouhá, zato je ale v areálu obvykle velmi klidný ruch a lyžaři mají pro sebe dostatek volného prostoru. Na Plešivci je postaven i jeden z největších dětských parků v republice, vybavený pojízdnými koberci, kolotočem a nejrůznějšími výukovými prvky a atrakcemi. Je snadno dostupný z celého Karlovarska, z Plzeňska i z Prahy a při příjezdu není nutné zdolávat horské úseky silnic. Parkoviště se nacházejí jak v Pstruží, tak kousek nad Abertamy.

4 000

Č E S K Á R E P U B L I K A

LEDEN

rušnohorský Plešivec je snadno přístupným areálem pouhých 16 km od Karlových Varů s vyžitím pro celou rodinu v podobě komfortních širokých sjezdovek od modrých až po černou, s pohodlnými lanovkami a moderními gastroprovozy. Plešivec se tyčí do výše přes tisíc metrů nad mořem a obce Pstruží a Abertamy na svém úpatí převyšuje o dvě stě až tři sta metrů. Z jeho vrcholu se sjezdovky rozbíhají do tří světových stran. Moderně vybudovaný lyžařský areál se třemi sedačkovými lanovkami má tratě všech náročností, přičemž převažují ty mírné, prudší jsou především kratší úseky přímo

Plešivec

ŘÍJEN

RESORT

www.skiarealplesivec.com

Zasněžování zdejších širokých sjezdovek trvá déle, než by se zdálo

1 023 323 m 700

SKIPAS

1+1 ZDARMA

Čtyři ze sedmi plešiveckých tratí obslouží expresní 4sedačka Modesgrund

JEDEN Z DVOJICE LYŽUJE 1x V SEZÓNĚ ZDARMA ami Kupón s podmínknci najdete na ko časopisu!

Pavla (délka 1 550 m, převýšení 232 m) Mírná a široká modrá sjezdovka sjíždí z vrcholu velkým obloukem do Modesgrundu

Milena (délka 1 230 m, převýšení 259 m) Zprvu strmější trať klesá ve velké šíři čím dál mírněji do Modesgrundu

Renata (délka 450 m, převýšení 74 m) Modrá sjezdovka se scižnějším rozjezdem a mírným dojezdem na abertamské straně Plešivce je oblíbenou cvičnou a školní tratí

Plešivecké sjezdovky v leteckém pohledu: zleva modrá Renata, modrá Pavla, červená Aida, černá Jitka a červeno-modrá Milena

105

RESORT

LYŽOVÁNÍ PŘED SOUDEM

PA R T N E R

PŘÍPAD:

Úrazy a srážky lyžařů mívají nejen nepříjemné zdravotní následky, ale čím dál častěji také následky právní a finanční. I když zvyšující se počet případů řešených soudně postupně vede k lepšímu povědomí veřejnosti a jednotnější praxi, nemalým rizikem zůstává právě značná nepředvídatelnost soudního rozhodnutí. Seriál případů ukazuje, jak se v české justici jen pomalu prosazuje jednotný pohled na závazná pravidla lyžování. V budoucnosti pak přijdou na řadu i judikáty ze zahraničí. V případě zahraničních soudů se k záludnostem může přidat i neznalost místních pravidel a jazyková bariéra.

R U B R I K Y

Ladislav Janků Učitel a trenér lyžování Svazu lyžařů ČR, soudní znalec v oboru sport se specializací na bezpečnost lyžování Ve spolupráci s IUSKI – Institut lyžařského práva, www.iuski.cz

Zranění na zledovatělém výstupišti lanovky

Zodpovídá provozovatel areálu za úrazy ve stanicích lanovek? Soud

kresní soud v Trutnově dospěl k závěru, že provozovatel lanovky odpovídá za takto vzniklou škodu, neboť úraz byl zapříčiněn nebezpečnou výstupní rampou, která se nachází několik metrů nad terénem. Současně však soud shledal porušení prevenční povinnosti žalobkyně a její spoluvinu v rozsahu jedné poloviny s odůvodněním, že žalobkyně nebyla zkušenou lyžařkou, ale přesto se vydala na přilehlou černou sjezdovku, i když sníh byl značně zledovatělý. Navíc zledovatělého povrchu výstupní plošiny lanovky si musela všimnout již při předchozí jízdě téhož dne.

Odvolací soud

106

možnost úrazu či poškození věcí v souvislosti s provozem lanovky včetně pravidelné údržby povrchu výstupní plošiny, odstraňování zledovatělých ploch z ní a případně pokynů cestujícím.“ Proti tomuto rozsudku se provozovatel areálu dovolal k nejvyššímu soudu.

Nejvyšší soud Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani opodstatněné, a dovolání zamítl.

Závěr

Odvolací soud v Hradci Králové sice shledal žalobu jako důvodnou, neztotožnil se však se závěrem soudu prvního stupně ohledně spoluzavinění žalobkyně. Uvedl: „Sedačková lanovka je dopravním prostředkem určeným pro širokou veřejnost, součástí přepravy je nastupování i vystupování a je zcela nerozhodné, nakolik je žalobkyně zdatnou lyžařkou. Je na provozovateli, aby učinil taková opatření, která by v co největší míře vyloučila

Dojde-li k úrazu v důsledku zanedbané údržby povrchu nebo ztížených podmínek pro výstup ve stanici sedačkové lanovky, zodpovědným bude pravděpodobně provozovatel areálu, samozřejmě za podmínky, že cestující neporuší přepravní řád. Je přitom lhostejné, jestli jde o zkušeného lyžaře, nebo začátečníka. Otázkou je, co vše musí provozovatel učinit, aby úrazu předešel, a co už je vlastní odpovědností návštěvníka – každou situaci bude soud posuzovat zvlášť.

Soudní případy týkající se lyžování sledujte na:

Komentované bezpečnostní desatero FIS najdete na:

/pravo

/desatero

Příspěvek vznikl v rámci projektu GAUK č. 700119 „Právní úprava bezpečnosti lyžování v mezinárodním kontextu a její možné perspektivy v právním řádu České republiky“, řešeného na Univerzitě Karlově, Právnické fakultě

V druhé polovině 90. let se v krkonošském středisku zranila lyžařka, když po výstupu ze sedačkové lanovky uklouzla po vrstvě ledu na výstupní plošině a následně spadla z výstupní plošiny na svah, čímž si přivodila frakturu bederního obratle.

Pořiďte dětem

nestárnoucí lyže a lyžáky! Když z nich vyrostou, vyměníme jim je za větší garance výměny 2 roky cena za výměnu 999,- CZK výměna včetně nového vázání zesílená špička a patka proti poškození

dětský lyžařský set ELAN RACE PRO SPORT + EL4.5

vhodný rádius lyží pro děti

dětská lyžařská obuv ALPINAJ2/J4 Velikosti lze libovolně měnit! (platí i pro lyžařskou obuv)

Kupte dětský lyžařský set ELAN RACE PRO SPORT + EL4.5 (vel. 80-130 cm) nebo dětskou lyžařskou obuv ALPINA J2/J4 (vel. 18-25) za výhodnou cenu a využijte do dvou let možnosti výměny setu nebo obuvi.

Kompletní informace o akci najdete na www.sportisimo.cz/kampane/nestarnouci-lyze-a-lyzaky/

RESORT

ON THE ROAD

TEXT A FOTO: JIMMY PETTERSON

ASPEN sněhové hřiště bohatých a slavných

Poprvé jsem Aspen navštívil v zimě roku 1978. Bylo mi 28 let, tedy o něco méně než tamnímu lyžařskému areálu, který první lanovou dráhu otevřel v roce 1946. V té době to byla nejdelší a nejrychlejší sedačková lanovka na světě.

ž tehdy Aspen vypadal jinak než jakékoliv jiné lyžařské městečko v Americe. Původně vznikl jako těžařská osada. Většina takových měst na americkém západě se pozná podle charakteristických šindelových střech na dřevěných budovách. Aspen ale ne. Mezi těžařskými městy byl totiž vždy nejbohatší, koncem devatenáctého století byl největším producentem stříbra v zemi. Zatímco v ostatních oblastech byli těžaři rádi za dřevěné chatky, Aspen si mohl dovolit masivní cihlové stavby. To dokazuje původní budova Wheeler Opery a historický hotel Jerome. Aspen se totiž na rozdíl od ostatních těžařských měst nikdy neměl stát po vytěžení nerostných zásob městem duchů.

108

Aspen, 1978

V době mé první návštěvy už byl Aspen ikonou lyžařského průmyslu – nejen pro samotné lyžování, ale také pro specifickou klientelu. Bydleli zde například John Denver, Hunter S. Thompson, Goldie Hawn a Kurt Russel nebo superstar kapely Eagles, Don Henley. Po dni plném lyžování na Aspen Mountain jsem si vždy skočil vychutnat pivo na verandu baru Little Nell. Při jednom takovém obyčejném pivu při západu slunce jsem si všiml, že u vedlejšího stolu sedí Jack Nicholson a Ted Kennedy. Šel jsem si k nim pro autogram.

O pár let dříve, během lyžování ve Val d’Isére, jsem se seznámil se svůdnou a výbušnou mladou slečnou ze Švýcarska, která zmínila, že se přátelí se senátorem Kennedym. Zmínil jsem před ním, že máme společné přátele, a prozradil mu jméno dotyčné. Kennedy si ve významném gestu zakryl ústa prstem, abych mlčel, v rychlosti se mi podepsal a rychle se otočil, zjevně aby se vyhnul dalším mým nediskrétnostem.

Kennedy si ve významném gestu zakryl ústa prstem, abych mlčel, v rychlosti se mi podepsal a rychle se otočil, zjevně aby se vyhnul dalším mým indiskrétnostem.

Jeden večer jsem šel tancovat do baru a potkal půvabnou mladou Švédku. Mohl jsem se přetrhnout, abych na ni zapůsobil, ale zjevně to bylo předem odsouzeno k neúspěchu. Byla ve Spojených státech proto, že její manžel hrál hokej v NHL. No, rozhodně byla mimo moji ligu. Jindy jsem skončil na večírku v soukromé rezidenci. Nevím, zda bylo více „sněhu“ venku na sjezdovkách, nebo vyšňupáno na té párty. Ano, Aspen byl domovem bohatých a slavných a místní večírky byly divoké. V roce 1978 se lyžovalo na Aspen Mountain, v hlavním resortu, který začíná přímo ve městě, začátečnické oblasti Buttermilk pár kilometrů od Aspenu a oblasti Snowmass,

postavené v roce 1967 hlavně pro mírně pokročilé lyžaře. Mezi Aspen Mountain a Buttermilk byl provozován ještě samostatný areál – Aspen Highlands, který vlastnil a provozoval pionýr lyžařského průmyslu Whip Jones. Do Aspenu přijíždělo hodně sezónních pracovníků, kteří si zároveň jako jeden z mála sezónních skipasů mohli dovolit právě ten v Aspen Highlands. A tam byly navíc nejlepší terény pro off-piste lyžování. Nedaleko vrcholu hory začínalo několik téměř rovných sjezdovek mezi stromy, kterým se říkalo Steeplechase. Tam jsem tehdy najezdil hodně prašanových oblouků. Rozhodně šlo o nejzajímavější lyžování v oblasti.

109

RESORT

ON THE ROAD

Jindy jsem skončil na večírku v soukromé rezidenci. Nevím, zda bylo více „sněhu“ venku na sjezdovkách, nebo vyšňupáno na té párty. Ceny nemovitostí jsou také astronomické. V posledních dvou desetiletích se zde začaly prémiové domy rozrůstat jako plevel. Podle Wikipedie jde o oblast s nejdražšími nemovitostmi ve Spojených státech, přičemž medián cen nemovitostí se pohybuje okolo 100 miliard korun. Když jsem v kavárně listoval aktuálním číslem Aspen Magazínu, nabídky starších domů se pohybovaly v rozmezí čtvrt až jedné miliardy korun. Kam se poděli ti staří lyžařští pionýři, které jsem potkával při první návštěvě, je záhadou, ale dnes by museli pořádně vydělávat, aby si mohli jít po práci zajezdit právě sem. V budově Wheeler Opery zní zpěv i dnes, klasický bar hotelu Jerome se také nezměnil, ale podnik Little Nell jsem si pamatoval jinak. V roce 1989 byl totiž zbourán a nahrazen stejnojmenným hotelem. Lokalita v těsné blízkosti vleků způsobila, že ceny nejsou úplně dostupné pro běžnou pracující třídu. V tomto pětihvězdičkovém hotelu jsou samozřejmě pokoje různých velikostí, tvarů a cen. Nejprestižnější, 200 m2 velký Pfeiffer Suite se v sezóně pronajímá za 1,2 milionu korun na noc. Naštěstí ale nedaleko místa, kde míval starý Little Nell verandu, se nachází hospoda Ajax, kde si dnešní návštěvníci mohou vychutnávat après-ski při západu slunce, jako já tehdy na zmíněné verandě.

Aspen 21. století

Do Aspenu jsem se vrátil po více než třiceti letech, na cestách mě tentokrát doprovázel přítel Papi Tuomala. Za tu dobu se seznam celebrit, které zde bydlely nebo stále přebývají, značně rozrostl. Zahrnuje Roberta Wagnera, Kevina Costnera, Charlieho Sheena, saudského prince Bandara a ve výčtu můžeme pokračovat technologickými magnáty: Michael Dell (značka počítačů Dell), Jerry Yang (Yahoo) nebo Bill Joy (Sun Microsystems).

110

Kdysi i dnes ráj mejdanů Seznam slavných, kteří Aspen pravidelně navštěvují, je ještě delší, je na něm Paul Simon, Wayne Gretzky, Reggie Jacskon, Bill a Hillary Clintonovi, Michael Jordan, Owen Wilson, Margaret Thatcherová a další. Cena skipasů, pokoje, jídla a všeho dalšího ve městě také značně vzrostla. Jednodenní skipas přijde na 103 dolarů (téměř 2 500 Kč) a řadí Aspen mezi nejdražší lyžařská střediska na světě.

Papi a já jsme první den vyrazili prozkoumávat svahy v oblastech Snowmass a Buttermilk. Od sedmdesátých let se nezměnila jedna významná věc – při příchodu do areálu nás, připravené nastoupit do gondoly a užít si první jízdu, praštil přes nos charakteristický pach marihuanového kouře. Když přidáte písničku Rocky Mountain High od Johna Denvera v rádiu, pocítíte, že stejně jako před lety i dnes jsou obyvatelé a návštěvníci Aspenu milovníci divokých mejdanů.

Nastoupili jsme do kabiny lanovky. Když přiletím z Alp do Skalnatých hor, mám vždy trochu kulturní šok, atmosféra je naprosto odlišná. V Alpách jsme si zvykli na chaotickou frontu na vlek, v níž se lyžaři různých národností okřikují podle toho, kdo komu stoupl na lyže nebo odřel hůlku. V Aspenu se fronta pohybuje spořádaně vpřed, umístit lyže do lanovky pomáhá personál, který vždy s úsměvem popřeje příjemnou jízdu.

Manšestr? Ne, boule

Další kontrast mezi Aspenem a evropskými Alpami je vidět na první pohled. Zatímco ve většině evropských areálů boule zcela zmizely, každá nerovnost je okamžitě zahlazena rolbou a i na nejprudších svazích se po celý den udržuje manšestr, Aspen boulemi žije. Je tady spousta černých sjezdovek, které se neupravují, vlastně obecně se každý den upraví jen několik málo začátečnických svahů. Které svahy byly dnes upraveny, se dá vyčíst z informačních tabulí, ale to jsme nevěděli. Začali jsme tedy den rozehřátím na modré sjezdovce jménem „Naprostá Blaženost“. A ta nebyla upravována už nějaký pátek. V mlhavém ránu, na zmrazcích rozježděného sněhu předešlých teplých dní… na naší jízdě nic blaženého nebylo. Okamžitě jsme se rozhodli po zbytek dne zůstat na upravených tratích. Lidí i přes velikonoční termín nebylo moc, takže jsme mohli svištět po prázdných sjezdovkách, jak rychle jsme si troufli.

Hlavní část Aspenu se od sedmdesátých let změnila k nepoznání. Proměnila se v nehezký, standardní areál, který z klientů jen ždíme peníze v přilehlých obchodech nebo příliš luxusním ubytování hned u sjezdovky. Našel jsem ale i světlé stránky – v roce 2002 vznikl nový vlek Deep Teremity a otevřel lyžařům dveře do skvělých neupravených terénů, aniž by se zpátky muselo pěšky, jak tomu bylo zvykem v době, kdy jsem freeride na Steeplechase jezdil já. Abychom stihli dobrý sníh, vyrazili jsme brzy ráno. A já se cítil jako před třiceti lety. Skvělý sjezd skončil asi v jedenáct hodin, ještě jsme tedy přidali pár upravených tratí Golden Horn nebo Smuggler. Cukrovitá zrnka sněhu lítala od hran v takovém množství, že nám závoj sněhu zakrýval výhled na luxusní apartmány v údolí, a my na existenci údolního ruchu téměř zapomněli.

zmíněné klasické hospodě Ajax. Když jsem pořizoval pár fotek krajiny z verandy, přišel mi vynadat neznámý člověk, abych prý smazal všechny fotky – myslel si totiž, že fotím jeho. Vyhrocená situace se uklidnila, když zjistil, že na fotkách není. Já sám ani nevěděl, o koho vlastně šlo – byl členem španělské královské rodiny a měl mne za dotěrného bulvárního novináře. Ted Kennedy už nežije, rezidence Jacka Nicholsona v Aspenu je na prodej, ale Aspen zůstává Aspenem – unikátním resortem, kam slavní a bohatí přijíždějí a podle aktuálního rozpoložení chtějí, nebo naopak nechtějí být vidět. Ať už budete lyžovat v kterékoli části, když skončíte v hospodě Ajax, budete se cítit jako jeden z nich. V Aspenu totiž vůbec den nekončí s poslední lanovkou, společenský život naopak teprve začíná s koncem lyžování.

Na bájný Ajax

Na poslední den jsme si naplánovali nevynechatelné – Ajax. Jde o pověstnou horu, která z blízka nepůsobí vůbec tak dominantně, jak se o ní vypráví. 76 kilometrů sjezdovek je zmáčknuto na 273 hektarů – pro srovnání francouzská Tři údolí se rozkládá na 40 tisících hektarech! Najít na této hoře kousek prašanu je téměř nemožné. Pro vysokou frekventovanost a méně častou úpravu tratí pokrývá většinu plochy hory boulovatá pista, doplňují ji jen začátečnické svahy Ruthie a Little Nell. Na těch jsme v tom líném, jarním dni, zůstali my. Naobědvali jsme se v restauraci, jejíž stěny byly pokryty fotografiemi velikánů amerického lyžování. Den jsme pak zakončili v už

Jimmy Petterson Lyžařský kosmopolita, spisovatel, který sám popsal přes 600 lyžařských střediscích v 75 zemích světa. Autor exkluzivních obrazových publikací Skiing Around the World. skiingaroundtheworldbook.com

111

Lyže si dnes nedovedeme představit, aniž by měly sintrovanou skluznici, zalaminované ocelové hrany, titanal nebo aspoň karbon. Bez toho přeci nebudou disponovat dostatečným gripem, vztlakem, klidem, autokinetikou… Jistě, je to nádhera pustit si to prašanem po spádnici a své hi-tech náčiní ovládat jen jemnými pohyby skeletů tak precizně a přesně. Spoléhat na bezpečnostní vázání. Nasávat ten adrenalin z rychlé jízdy na špičkové

112

výbavě až ke křehké hranici osobního maxima. Ale je to to jediné a nejdůležitější? Co třeba filozofie, že lyžování je vlastně jenom zábava na sněhu, prožitek z klouzání a padání, z kontaktu se sněhem, z pobytu v přírodě? Není v ní zdaleka to nejpodstatnější z lyžování již obsaženo? Nestojí budoucnost na masivních jasankách vlastnoručně vyrobených technologií našich (ps) prapradědů?

113

FOTO: MICHAL MARTÍNEK

POWDER COMMENT

TEXT A FOTO: MICHAL MARTÍNEK

Retropolární

Laponsko aneb zásnuby historického a moderního vybavení

Vlastnoručně vyrobené lyže, masivní jasanky, modelová řada jašanky, čili jasanky do prašanu. Kožené boty bez přezek a plastů. Bambusové nebo dřevěné hole. Oblečení našich dědů bez membrán a impregnace. A kolébka lyžování – Laponsko. To jsou sice neobvyklé, ale zato vysoce tradiční ingredience jednoho neobyčejného výletu. 114

okud vynecháme dlouhou cestu, začínáme naše nekomerčně pojaté polární dobrodružství poněkud paradoxně návštěvou naopak silně komerčního švédského ledového hotelu v Jukkasjärvi. Je to sice v první řadě pokladnička na peníze turistů, ale pro někoho, kdo si od útlého dětství staví iglú a podobné stavby z ledu i sněhu – což jsme jako my –, je to zajímavé nakouknutí pod pokličku úspěšnější konkurence. Pomíjivá krása umění vysekaná do ledu, který získávají ve velkých blocích ze sousední řeky, je podmanivě okouzlující. Nezapomenutelný přípitek v ledovém baru z panáků vyrobených z toho samého ledu, jako celý hotel. Je to jeden z mála lokálů, odkud si můžete s ledovým klidem odnést s sebou nádobí a kde určitě nepotřebují myčku.

Přes Kirunu do Abiska

Lehce promrzlí se přesouváme na noc k přátelům Lence a Davidovi do Kiruny. Města, které mě v létě nikdy moc neuchvátilo, ale takhle v mrazivé zimě pod čerstvým prašanem mě překvapilo svou těžko popsatelnou jiskřivou atmosférou. Jako když se člověku zhmotní dětské představy ze čtení o prospektorech na dalekém mrazivém severu. Abychom zapojili i ten poslední vjem, kterým jsme obdařeni, tak jsme spolu s našimi hostiteli zašli do vybraného podniku na výtečnou večeři a pivko. Sobí, losí maso, losos, houby, které pěstují v místních štolách, norský jablečný mošt a skandinávské pivečko. Jak lépe se ještě naladit na krátké dobrodružství za polárním kruhem? Na cestu do postele nám jemně problikává zelenkavá polární záře. Oči zemřelých, jak věřili Sámové. Snad je to pro nás dobré znamení. Brzy ráno již míjíme bránu národního parku Abisko a podél cesty vybíráme nějakou pěknou linii, na které bychom dali našim jasanovým lyžím vůbec poprvé přičichnout ke sněhu. Jen vylezu z auta, tak ležím. Jak široký, tak dlouhý. Silnice je čistý led, po kterém všechna auta sviští devadesátkou, jako by se nechumelilo. Kozel neváhá, na kožené lyžáky šroubuje staré šlajfky a už předvádí krasobruslařské kousky uprostřed hlavní silnice mezi Kirunou a Narvikem. My ostatní už lepíme stoupací pásy na své jasanky a hurá na svah. Nadržení jako tlupa námořníků před krčmou po třech letech na moři. Chudák Ondra, který nás chtěl natáčet. Než si vše připravil, tak po nás zbyl jen zvířený sníh.

Podmínky nebyly úplně ideální. Střídaly se umrzlé plotny s nafoukaným sněhem bez jakéhokoliv řádu, a my se tak na dřevěných lyžích bez kovových hran váleli co chvíli. Ale což, kdo nepadá, jezdí pod své možnosti. Škoda jen té zlomené lyže po doskoku do řečiště vystlaného až příliš hlubokým sněhem. To nebyl úplně nejlepší dárek k mým narozeninám.

Lyngenský poloostrov

Večer již odpočíváme v privátu u Trude a Roye na Lyngenském poloostrově v Norsku. 2 800 km v autě, 17 hodin na trajektu a dnešní první dovádění v Abisku nás pěkně utahalo, a tak dáme jen jedno rychlé na sladké sny a šup do pelechu. Buch, buch. Kdo to může být? Dveře se otvírají a Roy zvolá s úsměvem. „Chlapci vstávat a mazat na molo, začíná polární záře!“ Vůbec nic se mi nechce, ale který našinec by zůstal jen tak sedět v takové chvíli? Já tedy ne. Polární záře jako by nám vystavěla světélkující most od nás na protější břeh malého fjordu, kde osvětlovala zasněžené svahy Lyngenských Alp, na které jsem se už tak dlouho těšil. Tomu tedy říkám přivítání a ten správný dárek k narozeninám. Připíjím si s Pepou přezdívaným Jasan, který pro změnu slaví svátek, a společně se nemůžeme dosyta nabažit té nebeské světelné show. Nevím jak ostatní, ale já tam stál plný dojmů dlouho do noci a cítil se jako znovuzrozený.

Na kožené lyžáky šroubuje staré šlajfky a už předvádí krasobruslařské kousky uprostřed hlavní silnice mezi Kirunou a Narvikem. Přírodní divadlo

Konečně je to tu! Naše fungl nové jašanky (jasanky do prašanu), které jsme si s Kozlem na podzim vyrobili, vykrajují do sněhu své první otisky. Tentokráte už lépe krotíme své vášně a nahoru nespěcháme. Možná i proto, že je k čemu upírat zrak. Našinec přeci jen není úplně zvyklý shlížet ze zasněženého svahu na zčeřené vody fjordů, zakusující se do krajiny divoce tesaných skalních masivů. Ač byly mé jašanky ochotné nekompromisně stoupat kolmo vzhůru, tak raději v klidu traverzuji, abych mohl neustále po očku sledovat tento přírodní div, který se mi před očima

115

POWDER COMMENT

Takové efektní zakončení nádherné jízdy mi nápadně připomíná závěrečné milostné vyvrcholení. Ležím tam s obličejem zabořeným v bílé peřině, zpocený, ztěžka oddechuji a zavřené oči si znovu promítají právě prožité slastné okamžiky.

neustále mění. Dílem díky měnící se perspektivě, ale také díky hře světla. Slunce, vznášející se nízko nad horizontem, propaluje svými paprsky množství roztroušených obláčků a střídavě tak nasvětluje různé objekty naší pozornosti, stejně jako to dělají reflektory na divadelním jevišti. Každou chvíli hraje hlavní roli jiný pozoruhodný detail této drsné krajiny. Hluboké nazelenalé vody fjordu, ostré hroty skal se závoji vířícího sněhu, nekonečné bělostné stráně, červené domečky přístavu na protějším břehu nebo odlesk vyfoukané ledové plotny ve vrcholových partiích umocněný halovým jevem, který vykroužil kolem slunce nádherný světelný prstenec. Cítím se jako Alenka v říši divů a k úplnému naplnění mého snu již chybí pouze to poslední: spustit se ze svahu vstříc hladině Ullsfjordu.

116

Jašanky a kolmo dolů

Sundávám tedy stoupací pásy, dotahuji kožené lyžáky, kulicha trochu více do čela, pomocí bambusek odraz do výskoku a potom už jen ve vzduchu nasměrovat jašanky kolmo dolů z prudkého svahu. První dva oblouky na chycení správného rytmu a už mé fošny vykrajují jeden lahodný oblouk za druhým, jako ostrým nožem do měkkého másla. Fantazie, euforie, prostě naplnění snu. Odletující sníh obaluje vlněné štulpny i manšestrové tříčtvrťáky a já se vznáším na sněhovém polštáři mezi bludnými kameny a skalkami, až se snesu do nižších poloh řídkého porostu malých břízek, z kterých si dělám slalomové branky. Nohy mě již pálí jako ďas, ale nejde přeci přerušit spanilou jízdu, dokud se držím na nohou. Nahodile kličkuji mezi břízkami,

sem tam delší telemarkový oblouk na mýtince a poté vlásečnice, přeskočit bouli, rychle se sehnout pod silnou větev a ostře vlevo před srázným břehem potoka. To bylo o fous. Další hraní si mezi kmeny, mýtinka jetá již se sebezapřením s úplně tuhými stehny a znovu skok do houští. Ale kde že je ta předchozí lehkost a obratnost? Chytám učebnicového špicara o březový kmínek a už bradou ryji hlubokou brázdu v hlubokém sněhu. Takové efektní zakončení nádherné jízdy mi nápadně připomíná závěrečné milostné vyvrcholení. Ležím tam s obličejem zabořeným v bílé peřině, zpocený, ztěžka oddechuji a zavřené oči si znovu promítají právě prožité slastné okamžiky. To jsou ty krátké nezapomenutelné okamžiky štěstí, které obohacují lidský život.

FOTO: PETR HORKÝ

Neposkvrněná bělost

Čtyři takové nezapomenutelné dny plné lyžování si zpestřuji focením kolem majáku na nejsevernější výspě poloostrova, když nám příroda předvedla neuvěřitelné představení. Nejdříve přihnala černý mrak, z něhož během chvíle vypadlo 20 cm čerstvého sněhu, který zasypal i pobřeží odkryté odlivem. To z krajiny spolu s příchozími paprsky slunce vytvořilo něco nádherně bělostného a neposkvrněného. Okolní rozbouřené a zpěněné moře dělalo vše pro to, aby se té bílé peřiny z pobřeží zbavilo a dramatické nebe hnané divokými větry tomu výjevu dokreslovalo barevné kulisy. Náramně jsem u té podívané vymrznul, ale ještě jsem neviděl úchvatnější západ slunce. Promítá se mi ještě večer, zatímco se vyhřívám v sauně stojící těsně vedle mola s výhledem na celý masiv se spoustou otisků našich ski. A vysmátých obličejů.

První šlajfkajter světa

K oddálení smutného loučení se severem si cestu zpět obohacujeme zastávkou u finského jezera Kilpisjärvi, kde dáváme jasankám okoštovat do třetice také finského sněhu, a Kozel zde zkouší, zda lze na našich dřevěnkách s volnou patou provozovat také snowkiting. Světe div se, lze. A nejen to! Druhý den krotí stejného draka nad našimi

hlavami dokonce s prehistorickými šlajfkami přidělanými na kožených botách na zamrzlé hladině Botnického zálivu okolo švédské Umei. První šlajfkajter je na světě. Zásnuby historického a moderního vybavení dopadly bez ztráty kytičky.

/video/6534

117

POWDER

SNOW.cz/fotogalerie

GALERIE

TEXT: DAN KOSTRZEWSKI FOTO: GRANT GUNDERSON

Nejlepší destinace pro heliskiing

BRITSKÁ KOLUMBIE:

Legendární

THE MONASHEES O

pět se vracíme do okolí Národního parku Kootenay v kanadské Britské Kolumbii, kde operují helikoptéry mnoha společností. Zatímco v předchozím vydání jsme obrazem představili pojetí heliskiingu nejstaršího a největšího provozovatele, Canadian Mountain Holiday (CMH), tentokrát se proletíme s malinko skromnějším operátorem, společností Eagle Pass Heli. Coby menší firma hledá trochu jinou klientelu

118

– používá menší stroje, lyžuje se proto spíše v menších skupinkách, takže může vzniknout větší prostor pro specifické požadavky lyžařů, typicky freeridových expertů. Toužíte-li po skutečně strmých svazích, dropech nebo proslavených polštářích (pillows), obraťte se třeba právě na Eagle Pass. V jejich helikoptéře se poté vznesete nad vršky a strže pohoří Monashees. Je to skutečná divočina, kde zabloudit obvykle znamená navždy zmizet…

119

POWDER

GALERIE

The Monashees Zahalena mýty a tajemnými legendami, oblast Monashees všichni milovníci prašanu považují za mekku lyžování mezi stromy. Vnitrozemí Kanady je známé pro smíšené prudké terény a velmi lehký a nadýchaný prašan – takový, který vzniká jen na pár místech na Zemi. Údolí s prudkými svahy bývají zasypána takovým sněhem díky kombinaci teploty, vlhkosti, krytí svahů stromovým patrem a horským klimatem – v Monashees lyžaři nacházejí opravdový sníh a ta opravdovost je v tomto případě bílá a velice hluboká. Legendy z oblasti Monashees mají kořeny právě ve sněhových bouřích, které přes noc téměř fantaskně zasypou krajinu hromadou sněhu. Ne centimetry, ale metry. Lyžaři v tu dobu nelitují svých dalekých poutí, jejich nohy pak prosí o odpočinek. Mnoho profesionálů a filmařů, včetně Sherpa Cinemas, Travise Rice nebo Candide Thovexe, si vybralo Monashees jako ideální základnu pro svou činnost. Je zde totiž jeden z nejhlubších prašanů na planetě.

120

121

POWDER

122

GALERIE

123

POWDER

GALERIE

Přes noc téměř fantaskně zasypou krajinu hromady sněhu. Ne centimetry, ale metry.

124

125

POWDER

126

GALERIE

127

POWDER

GALERIE

ALJAŠKA

Pohoří The Monashees Revelstoke

KANADA

USA

Poloha: Vnitrozemí Britské Kolumbie, Kanada Přístup: Mezinárodní letiště: Kelowna nebo vzdálenější Calgary (oboje Kanada, někdy se létá přes Calgary, případně přes Vancouver do Kelowny) Nejbližší skiresorty: Revelstoke Terén: Husté lesy Počasí: Zaručený prašan, napadne ho až 10 metrů za sezónu

3 200 m 1 500 m Obě pohoří, jak Monashee, tak Selkirk, leží v blízkosti města Revelstoke, rozdělena řekou Columbia. Monashee východně a Selkirk na západ.

128

Nejvyšší hory přesahují výšku 3 200 metrů, průměrně se však dá lyžovat od cca 3 000 metrů nad mořem, přičemž údolí většinou leží ve výšce cca 1 500 metrů.

HELLY HANSEN STORES CR A SR HELLY HANSEN WESTFIELD CHODOV PRAHA HELLY HANSEN AUPARK BRATISLAVA

POWDER

HERO

CEO, atlet a vizionář Benedikt

„Beni“

Böhm TEXT: JAN KLOUČEK FOTO: DYNAFIT, BENEDIKT BÖHM

130

Benedikt Böhm (42) je jednou z nejvýraznějších postav světového skialpinismu. Držitel dvou světových rekordů za zdolání osmé a třinácté nejvyšší hory světa vede posledních 17 let z pozice ředitele firmu Dynafit. Za tu dobu více než zdesetinásobil její obrat, ale také v čase 28 hodin a 45 minut překonal Alpy od severu k jihu nebo napsal několik knih. Jako otec tří dětí říká: „Nejraději trénuji mezi čtvrtou a osmou ráno. To mě nikdo neruší!“

estli se vám už z úvodních vět zdá, že Benedikt Böhm překypuje energií, nemýlíte se. „Den má pouze 24 hodin a nevíme, kolik nás jich ještě čeká. Proto se snažím neztrácet čas!“ Narodil se v Mnichově, jako kluk běhal na lyžích a věnoval se horolezectví. Základní vojenskou službu absolvoval s lyžemi na nohou – u jednotek v Mittenwaldu. Po návratu ze studií v Oxfordu a Massachusetts se stal členem reprezentačního týmu skialpinistů. Účastnil se mistrovství světa 2006 v italském Cuneu, v letech 2006, 2008 a 2010 doběhl vždy druhý v největším skialpovém závodě světa „Patrouille des Glaciers“.

Spolu se svým spolužákem Sebastianem Haagem stanovil Beni časy světových rekordů v rychlosti výstupů a sjezdů z vrcholů Muztag Ata (7 546 m / 10 hodin) a Gašerbrum II (8 035 m / 17 hodin). V roce 2012 navíc sám zdolal osmou nejvyšší horu Manáslu (8 163 m / 23,5 hodin). Výstupem vzdal hold jedenácti obětem ničivé laviny, ze které jen pár dní před tím zachraňoval další horolezce. Když mu o rok později (24. září 2014), při společném výstupu, vzala další z lavin právě Haaga a Andrease Zambaldiho, říkal: „Shishapangma byla má poslední nebezpečná cesta. Mám rodinu, už nejsem ochotný tolik risko-

Ve výšce nad sedm tisíc metrů je zhruba o 75 % méně kyslíku, než na co jsme zvyklí. Představte si hořící svíčku, kterou přiklopíte sklenicí. Pomalu zhasíná. Úplně stejně reaguje lidský organismus. Do historie se nejvýrazněji zapisuje rychlými výstupy na nejvyšší hory světa. Je průkopníkem disciplíny zvané speed mountaineering. Vrcholy, k jejichž zdolání horolezci běžně potřebují několik dní, zlézá v řádu hodin. „Ve výšce nad sedm tisíc metrů je zhruba o 75 % méně kyslíku, než na co jsme zvyklí. Představte si hořící svíčku, kterou přiklopíte sklenicí. Pomalu zhasíná. Úplně stejně reaguje lidský organismus. Defacto umírá. Dává mi smysl být v téhle ‚zóně smrti‘ co nejkratší dobu. Proto jsem rychlý.“

vat.“ Na osmitisícovky však nezanevřel. Svou profesní kariéru spojil Böhm s Dynafitem. Novodobou historii firma píše od roku 2003, kdy téměř krachující značku koupil italský Oberalp. Beni se v ten čas vracel zpět domů a v Dynafitu viděl příležitost. Postavit na nohy nejen kdysi slavnou a dnes na hranici bankrotu balancující značku, ale i celé sportovní odvětví. „Skitouring na začátku jednadvacátého století rozhodně nebyl sexy. My v něm ovšem viděli potenciál. Rozhodli jsme se sport, jehož vyznavače mnozí označovali za šetřílky, co nemají na skipas, změnit na něco výjimečného. Když Beni v Dynafitu začínal, měla firma obrat 3 miliony eur, v loňském roce překonala hranici 70 milionů.

131

POWDER

HERO

Jakmile je něco snazší, už nikdo nechce zpět ke starému a vlastně složitějšímu způsobu. Beni, spíš někdy? (Smích) Někdy jo, ale je pravda, že asi o něco méně, než je běžné. Většinou tak pět až šest hodin. Pokud jdu trénovat, vstávám okolo třetí. Jinak později. Každopádně poslouchám své tělo. Jak řekne dost, spím klidně osm. Víc málokdy, respektive nepamatuju, že bych v posledních několika letech spal déle. Dá se takovéhle zkrácení spánku naučit? Ty se směješ, ale určitě dá. Důležité jsou dvě věci. Za prvé, spát opravdu pořádně. Například manželka Veronika spí, odhaduju, padesát procent času, po který odpočívá. Já pokud spím, spím. Když se vzbudím a nemohu usnout, jdu dělat něco jiného: pracovat, běhat, cokoliv. Druhá věc: umím se naprogramovat, abych vstal po čtyřech, pěti, šesti hodinách – přesně když potřebuju. Jako kdybych nařídil nějaké vnitřní hodiny. Prostě se vzbudím a vstanu. V říjnu 2019 jsi podnikl další ze svých speed mountaineering expedic. Magie vysokých hor na tebe tedy stále funguje. Tentokrát padla volba na Nepál, konkrétně Dhaulágirí VII (7 246 m) a opět vrchol v rekordním čase. Jak bylo? Jedním slovem: úžasně! Opravdu, což rozhodně neříkám pokaždé. Jenže tentokrát šlo vše přesně podle plánu. Měl jsem v úmyslu zvládnout cestu tam a zpět za osm hodin. Nahoru jsem běžel šest, dolu necelé dvě. Dhaulágirí je krásný kopec pro

132

skitouring. Sjezd nabídl vše, od tvrdého ledu přes krustu až po měkký sníh. Byl jsi nahoře sám? Na vrcholu ano, celkově nás bylo šest. Já, čtyři další horolezci a kameraman. Další čtyřčlenná výprava byla nahoře pár dní před námi. V den našeho výstupu jsme byli jediní. Dva kamarádi začínali z druhého kempu, já startoval z base campu a potkali jsme se těsně pod vrcholem. Oni mířili dolů, já nahoru. Byli u kříže zhruba deset minut přede mnou.

Máš už v hlavě další výpravu? Rád bych zpět na některou z osmitisícovek. Expedice a projekty v minulých letech byly úžasné – Etna od pobřeží na vrchol, hřeben Alp ze severu na jih atp. Teď cítím, že jsem připraven vrátit se tam, kde to miluju nejvíc. Sedíme v Alpbachu na Oberalp Convention, kde každý rok představujete novinky pro následující sezónu. Co chystá Dynafit? Kam bude skitouring směřovat?

Pro tuhle sezónu máme novou kolekci lyží. Přicházíme s nabídkou setů a důležité je i nové vázání: nástupce oblíbeného Superlitu. V dalších letech inovace posuneme do sektoru bot: závodních i touringových. Připraveno je nové vázání, koncepčně vycházející právě z představeného Superlitu, a pravděpodobně rozšíříme nabídku setů. Komplet lyží s vázáním (Dynafit od letošní sezóny nabízí několik modelů lyží už s namontovaným vázáním – pozn. red.) bude hrát v budoucnosti stále větší roli. Pro většinu zákazníků se s touto možností nákup

Začátky v Dynafitu Je rok 2003 a Dynafit kupuje italská skupina rodiny Heinera Oberraucha (tehdy již vlastníka značky Salewa) Oberalp Group. Plán zní jasně: firmu s bohatou historií, ale nijak zářivou současností kompletně přebudovat. Z původních zaměstnanců nezůstává nikdo. Benedikt Böhm byl druhým „novodobým“ zaměstnancem, na první firemní poradě pod novým vedením sedělo dle jeho vzpomínek maximálně pět lidí. „Začínal jsem jako sales manažer, ve skutečnosti ale pracoval všude, kde bylo potřeba. V tak malém týmu to ani jinak nešlo. V té době jsem navíc ještě aktivně závodil, což znamenalo žít skialpem 24 hodin denně. Všechno, co se vymyslelo, jsme nejdříve zkoušeli v tréninku, až pak pouštěli do výroby. Neuvěřitelné! Naštěstí nebylo složité cokoliv inovovat. V podstatě nic neexistovalo. A co existovalo, mělo obrovské rezervy! Hlavním byznysem bylo vázání. V tom měl Dynafit náskok. Všechno další jsme vymýšleli. Systém uchycení pásů na patkách a jejich napnutí gumou do profilů ve špičce, batohy s kapsou na pásy, zámky na haršajzny a další a další. Dneska jsou to samozřejmosti. Detaily, které Dynafit charakterizují. Tehdy neexistovaly.“ Jak firma rostla, měl jsem na starosti mezinárodní obchod, marketing, a když (v roce 2011) tehdejší brand manager, můj mentor Reiner Gerstner, přešel z Dynafitu do Salewy, nastoupil jsem na jeho místo.

je připravená, další také. Nějaké drobnosti domýšlíme pro roky 2022/23, ale s přípravou kolekcí bot a vázání jsme už v roce 2025. Jde o opravdu velké investice, které musí být rozhodnuty dlouho dopředu. Řekněme, že přemýšlíme v tří- až pětiletém horizontu.

podstatně zjednodušuje. Vize je taková, že jakmile je něco snazší, už nikdo nechce zpět ke starému a vlastně složitějšímu způsobu. Očekávám, že komplety budou za pár let běžné. Pro letní sezónu určitě zapracujeme na cyklistice. Tohle vše určitě nejsou novinky pro zimu 2020/21. Jak daleko do budoucnosti plánujete? Kam se dnes soustředí pozornost Benedikta Böhma a jeho týmu? Ne ne, vše určitě není na další sezónu. Kde momentálně jsme? Nech mě přemýšlet. Příští sezóna

Co je podle tebe největší hrozba číhající na skitouring, potažmo Dynafit? Globální oteplování, konkurence, samotný zájem lidí o zimní sporty… Globální oteplování je a bude velké téma! Druhou hrozbou – ne aktuální, ale dlouhodobou – je komplexnost našeho sportu. Se skitouringem je stále obtížné začít. Za posledních deset let se mnoho věcí zjednodušilo, stále to ale není sport pro každého. Nejde jen o materiál, který se neustále inovuje, jde i o resorty, novináře. Všichni musí přemýšlet společně. Pokud v Česku, Německu nebo Rakousku vzniká nový areál, je potřeba přemýšlet a skitouring integrovat přímo do jádra projektu. Ne proto, aby investor pomohl Dynafitu. Ale proto, aby z toho měli profit všichni: lyžaři, skialpinisté i on jako majitel. Někde to zvládají. Dobrým příkladem je tyrolský St. Johann nedaleko Kitzbühelu, Pitztal nebo Val Thorens. Tam skialpinisty vítají, mají připravené

cesty, infrastrukturu, speciální skipasy atp. Podobné podmínky musí být standardem. Pro začátečníky je důležité mít bezpečnou cestu nahoru a jednoduchou možnost sjezdu. Běžecké lyžování také před pár lety nic jako slovo skipas neznalo a dnes placení za stopy nikomu nepřijde zvláštní. Podívej, co se stalo v Aspenu – jak je tam skitouring populární – a Rakousko není daleko. Jen se musíme naučit udělat ze skialpinistů lyžaře. Stejné zákazníky, jako jsou sjezdaři a běžci. Na závěr zpět na lyže. Kdyby měl Benedikt Böhm doporučit jednu skialpovou túru, jedno jeho oblíbené místo, které by to bylo? Nemusíme chodit daleko. Alpbach je určitě jedno z takových míst. Pojď! (Vycházíme ze stanu a Beni se nadšeně rozhlíží okolo.) Celé tohle údolí je nádherné. Můžeš jít kamkoliv, neuděláš chybu. Navíc to tu není přecpané jako Kitzbühel a další. Nejvyšším kopcem je Galtenberg, krásná túra. Gamskopf, Schatzberg, … Z dálnice jsi tu za čtvrt hodiny. Často sem zajedu jen na pár hodin při cestě z Bolzana. Domů do Mnichova to mám odsud hodinu a čtvrt. Najdeš zde perfektní místa přímo na kopci, kde lze přespat, dát si výborné Kaiserschmarrn a... co víc je potřeba?

1977 Narozen jako pátý ze šesti dětí 1996–1998 Povinná vojenská služba v lyžařském pluku jednotek v Mittenwaldu 1998 První místo na armádním lyžařském mistrovství světa v Rakousku 1998–2001 Studium mezinárodního managementu na Oxford Brookes University v Oxfordu, UK 2000–2001 Výměnné studium na University of Massachusetts v Amherstu, USA Od 2003 pracuje pro Dynafit 2003–2020 Speed mountaineeringové expedice v Alpách i na nejvyšší hory světa, několik světových rekordů 2006, 2008, 2010 Druhé místo na největším skialpovém závodě světa „Patrouille des Glaciers“ Od 2011 pracuje pro Dynafit na pozici CEO

133

NEPŘEHLÉDNĚTE:

134

NEDOTÝKAT! Pandemie by měla být katalyzátorem pro zavedení nových technologií....................... NÁVRAT DO PRÁCE Dřív či později se mlha koronavirové paniky nevyhnutelně zvedne .............................. KULTIVACE STŘEDISKOVÉ KOMUNITY Marketing v přechodové fázi mezi dupnutím na brzdu a návratem k normálu .......... FUNITELY (1. DÍL) Kde najdeme lanovky s mimořádnou odolností vůči větru?.............................................

135 140 142 144

FOTO: VAIL RESORTS

BEZKONTAKTNÍ TECHNOLOGIE

Text: Tom Řepík

Nedotýkat!

Přítomná pandemie by měla být katalyzátorem pro přehodnocení provozních procesů skiareálů a zavedení technologií nabízejících lepší budoucí zákaznickou zkušenost, covid necovid.

ředsezónní rozvahy a plánování, jež každoročně rutinně probíhají v lyžařských střediscích, se letos rozhodně ubíraly odlišným směrem než kdy dřív. Vedení řady skiareálů se uvolilo pomyslně se zastavit, zhluboka se nadechnout, posadit se se svým klíčovým personálem a zrevidovat své dlouhodobé strategie ve světle nově se rýsujících poměrů, též pohříchu dlouhodobých, zdá se. Klíčovou roli v korigovaných či zcela nových plánech středisek mohou hrát vyspělé technologie. Jakkoli nikdo nemůže tušit příslovečného dne ani hodiny (v průběhu psaní tohoto článku byl v tuzemsku za poměrně chaotických okolností vyhlášen ze dne na den karanténní lockdown a na

nebyl připravený; i své někdy a někde zlopověstné víkendové a sváteční návaly střediska vždy nějak provozně absorbovala a všichni si na trable s tím související zvykli – a buď přijeli či ne. Nyní se však obor ocitá ve zcela odlišném typu hry a z výhod budou těžit ty provozy, které dokáží adaptovat svá prodejní řešení tak, aby tento vychýlený nepoměr poptávky a nabídky zvládaly obsluhovat. Když letos v květnu nastalo uvolnění jarní koronavirové karantény v Americe a coloradské středisko Arapahoe Basin naplánovalo na 27. května znovuotevření lyžařského provozu s přísně omezenou kapacitou účastníků (600), málokdo mohl tušit, co nastane – jakkoli očekávat nadměrný zájem lidí bylo namístě. Když středisko několik dní před otevíracím dnem

Nevíme, zda střediska nebudou povinna sbírat následující, dřív netušený typ osobních prohlášení: Máte kašel? Máte horečku? Byl(a) jste v kontaktu s někým nakaženým virem covid-19? neurčito zrušeno veškeré shromažďování včetně sportovního), z prodejního hlediska je moudré předjímat, že skiareály mohou být nuceny limitovat počty svých návštěvníků během provozního dne a zvládat prodej skipasů a proces rezervací návštěv držitelů sezónek předem a on-line, s absencí fyzického kontaktu.

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Jak na Stouny V některých dosavadních případech ve světě znovunabídnutá šance po první jarní karanténě jít opět lyžovat dokázala vyvolat šílenství ne nepodobné situacím, kdy se otevírají předprodeje vstupenek na populární koncerty ikon typu Rolling Stones; na zvládání nepoměru omezené dostupnosti a nadměrné poptávky nestavěné prodejní systémy středisek kolabovaly z přetíženosti. Není divu, že kdekoho – návštěvníky i lidi z druhé, dodavatelské strany – překvapila okamžitě viditelná míra poptávky ve chvíli, kdy nabídka je uměle a obvykle i výrazně omezena. Na takovou situaci horský obor

v předem ohlášených sedm večer zprovoznilo internetové předprodeje schopné přijmout prvních šest set rezervací, během patnácti vteřin se přihlásilo on-line 4 tisíce zájemců a systém střediskového e-shopu kompletně shodilo. Namísto tradičního přístupu „kdo dřív přijde“ si některá střediska zvolila zdánlivě spravedlivější princip loterie, jenž se zdál být imunní vůči nefunkčnosti zaviněné nadměrným zahlcením webstránek. Nepřekvapivě však i tento systém vyprodukoval hlasité projevy nespokojenosti těch sezónkářů, kteří chtěli lyžovat moc a na los neměli štěstí. Jednou z podstatných slabin principu losování se zdá být, že provozovatel nedokáže příliš úspěšně předvídat, kolik náhodně vylosovaných se v daný den skutečně ukáže, přičemž skiareál by mohl uspokojit víc vážných zájemců do stanoveného počtu. Řešením se nabízí být různé druhy postihů pro ty vylosované, kteří lyžovat nepřijedou; tímto absurdním směrem se však skiareály nebudou chtít vydávat, snad.

135

Australská praxe Solidní porci praktických provozních zkušeností z covidové éry může obor čerpat z jižní polokoule, kde přes léto vrcholila sněhová sezóna. V předním australském horském středisku Thredbo se rozhodli proaktivně refundovat všem lyžařům jejich předplacené sezónky, protože areál směl v létě fungovat z nařízení vlády jen na asi 50% kapacitu terénu, a sezónkáři by tedy nedostali neomezené sjíždění tak, jak znělo v nabídce sezónního skipasu. Skiresort se tímto krokem a priori vyhnul případným reklamacím a související špatné publicitě, již by v žádném případě nemohl mít pod rozumnou kontrolou; namísto toho středisko prodávalo všechny skipasy jako denní ve striktním režimu on-line předprodeje s tím, že refundovaní sezónkáři na ně dostali významnou slevu od 40 do 70 procent v závislosti na své návštěvnické historii (jak frekventovaně v předchozích letech na sezónku lyžovali). Aby zvládli předpokládaný přetlak zájmu, v Thredbu si pořídili software dodQueue It, jenž řadí zájemce do virtuální čekárny v reálném pořadí, ve kterém se na prodejní stránku nalogovali, a umožní jim nakoupit v moment, kdy na ně přijde řada. Tento proces chrání prodejní systém skiareálu před zahlcením a následným znefukčněním, jak se to stalo například ve výše zmíněném resortu Arapahoe Basin. Přesto, když Thredbo 11. června otevřelo své on-line předprodeje, v jednom okamžiku čekalo ve virtuální frontě kolem 25 tisíc zákazníků a řada z nich si na sociálních sítích stěžovala na mnohahodinové čekání, než na ně přišla řada. Jakkoli ani takto řízené prodeje na příděl zřejmě nejsou ideálním řešením nadměrné poptávky, skiareál zvládal prodávat maximální povolenou kapacitu skipasů den po dni a své denní předprodeje končící 30. srpnem 2020 zcela vyprodali během méně než jediného týdne.

Jak na to? Z jistého úhlu pohledu je výše popsaná situace bezpochyby divokým snem každého podnikatele. Tolik lidí chce u nás lyžovat, že nám shodí stránky a ochotně čekají hodiny a hodiny, než jim umožníme dopředu si zaplatit skipas. Kam se hrabou Stouni! Z o mnoho relevantnější perspektivy kvality zákaznické služby už to tak skvěle nevypadá. Zájemci, kteří pro nadbytek poptávky nebyli schopni uspokojit tu svoji, se nezřídka naštvou a typicky svou nevoli ventilují na sociálních sítích. Otázkou za příslovečný milion se zdá být pravděpodobná podoba koronavirové situace nadcházející sněhové sezóny – a kdoví, zda jen jedné: jak přistoupit k on-line prodejům,

136

pokud skiresort potřebuje fungovat v omezené kapacitě a přijímat rezervace výhradně on-line? Z marketingového hlediska jde o model sám o sobě zajímavý; ale namístě je odpovědět si na jinou otázkou: skutečně chceme, aby naši zákazníci seděli hodiny před monitory, klikali ostošest pro znovunačtení stránky, a umožnit lyžování těm, kdo mají pravděpodobně nejrychlejší internetové připojení? Anebo všechno vsadit na pustou náhodu a skipasy losovat? A pokud ano, jak naložit s pravidly – pokud někdo vyhraje lyžování dnes, může, nebo nemůže vyhrát i zítra, aby se dostalo na ostatní? Odpovědi závisí na preferencích jednotlivých skiareálů, ale připravit se na anomální výkyvy v poptávce při omezené kapacitě vyžaduje disponovat vysoce adaptabilním systémem.

FOTO: AXESS AG

BEZKONTAKTNÍ TECHNOLOGIE

Kompletní inventář produktů Sezónní skipasy jsou specifickým typem produktu do jisté míry komplikujícím metodologii nastavení kapacitních omezení při vyžadované rezervaci předem. Přičemž příjem ze sezónek je důležitou složkou tržeb pro každé či většinu středisek; nadto tyto skipasy bývají běžně

POKLADNÍ AUTOMAT AXESS TICKET KIOSK 600 KROMĚ KLASICKÉHO ZAKOUPENÍ SKIPASU MŮŽE BÝT VYBAVEN FUNKCÍ VÝDEJE SKIPASŮ ZAKOUPENÝCH ON-LINE NEBO FUNKCÍ VRACENÍ KARET

BEZKONTAKTNÍ TECHNOLOGIE

FOTO: AXESS AG

Kritický sběr informací a dat

NOVÝ PRODUKT AXESS TICKET FRAME 600 UMOŽŇUJE ZÁKAZNÍKOVI BEZOBSLUŽNÝ NÁKUP TARIFU NA JEHO SKIPAS. V KOMBINACI S PICK UP BOXY PAK I FYZICKÉ VYDÁNÍ KARTY

v předprodeji od jara, na sklonku předchozí sněhové sezóny. Nesnadnou ambicí provozovatele tu je najít způsob, jak férově uspokojit své věrné sezónkáře a současně zajistit dostatečnou kapacitu pro nákup denních skipasů od běžných návštěvníků. Z hlediska schopností většiny konvenčních rezervačních programů jde o poměrně standardní funkci – o kontrolu kapacity podle typu produktu. Systémy umí dynamicky nastavit přídělové kvóty produktů v závislosti na poptávce. Pokud má například areál na dané datum nastaveno 500 míst pro sezónkáře a dalších 500 pro denní lístky, ale dosavadní předprodeje na dané datum ukazují na neob-

Jedním z nejčastějších důvodů, proč se v provozovnách skiareálů tvoří pomalu se hýbající fronty, je fakt, že středisko se z marketingových pohnutek od návštěvníka snaží získat spoustu doplňujících osobních informací. Někdy tyto detaily mohou být vyžadovány už v průběhu on-line nákupu či registrace, nezřídka se však středisko záměrně tomuto kroku vyhýbá, protože ten oddaluje a tvoří potenciální bariéru kýžené vlastní konverzi, tedy kliknutí na potvrzující ikonu nákupu či registrace. Namísto vyžadování desítek údajů, jež trvá vyplnit deset minut pilného času, a riskování, že zájemce ztratí trpělivost a objednací proces nedokončí, střediska záměrně sbírají dodatečné informace při úvodním živém kontaktu se zákazníkem, když si přebírá médium nebo podepisuje nějaké uživatelské prohlášení. Trvá-li takový proces dodatečného vyplnění dat na přepážce třeba pět minut, fronty se v exponovaných časech budou tvořit téměř zákonitě. Protože ve světle nových poměrů budou muset fronty být natahovány do bezpečných jednotlivých rozestupů či optimálně zmizet zcela, střediska by měla všechny úkony včetně sběru dat a potvrzujících podpisů koncipovat do rezervačního procesu on-line. Zamezí se tím v nových covidových časech nežádoucímu zbytnému osobnímu kontaktu mezi návštěvníkem a personálem. Což může významně komplikovat úspěšné absolvování uvítacího procesu prvonávštěvníků. Pro skiareály to představuje zbrusu nový typ nelehké výzvy – jak pomoci pronavigovat se celým procesem někomu nově příchozímu a prostředí a zvyklostí neznalému, kdo ani nemusí znát všechny potřebné informace, pro uzavření registrace nezbytně nutné. Řešením může být posílení kapacit informačních call

Hlas zdravého rozumu nabádá, aby jakákoli investice neřešila jen stávající koronavirový chaos, nýbrž byla pokrokově prospěšnou regulérnímu provozu areálu v dlouhodobé perspektivě. vykle silný zájem o denní lístky, kvóty může systém v reálném čase přenastavit tak, aby bylo této poptávce co nejefektivněji vyhověno. Přičemž i tyto rektifikace přídělových kvót lze předprogramovat na základě nastavených poměrových parametrů. Pro středisko operující v omezené kapacitě pomocí rezervačního systému je důležité, aby do inventáře programu zahrnulo všechny produkty, které míní prodávat – aby veškeré kapacitní poměry řídil nastavený program bez jakýchkoli komplikujících manuálních zásahů.

center, kde by nováčci našli pomoc či trpělivého živého průvodce celým rezervačním procesem. Nikdo nevíme, zda střediska nebudou nucena sbírat následující, dřív netušený typ osobních prohlášení: Máte kašel? Máte horečku? Byl(a) jste v kontaktu s někým nakaženým virem covid-19? Pokud zákazník odpoví „ne“ na všechny položené dotazy, systém ho pustí dál do prodejního procesu. Přičemž by bylo rozumné a vhodné – a kdoví, zda nebude povinné – ptát se návštěvníků na

AX500 Smart Gate NG BLE

Váš chytrý telefon bude díky Bluetooth vaším skipasem

Naše nová brána Axess Antenna BLE (Bluetooth-LE) dělá z vašeho chytrého telefonu lyžařský skipas s plně bezkontaktním průchodem. Lyžař si nejprve rezervuje skipas online v eshopu skiareálu, kde si ho může nahrát do uživatelské aplikace. Jakmile pak projede čtecí zónou u turniketů, chytrý telefon v jeho kapse se automaticky propojí s naším zařízením a zkontroluje platnost skipasu. Když je skipas platný, brána turniketu se bezkontaktně otevře – bez čekání u pokladen a výdejních kiosků, bez manipulace se skipasem, bez ztrácení karet. Náš AX500 Smart Gate NG BLE razí trendy k podobě skipasů budoucnosti. Už žádné papírové nebo plastové skipasy. Jen váš telefon.

www.teamaxess.com

www.aster-jc.cz

BEZKONTAKTNÍ TECHNOLOGIE

Bezkontaktní spása Samoobslužné kiosky se v současnosti stávají populárním řešením horských středisek, jež se snaží docílit co nejvíce bezkontaktní zákaznické zkušenosti bez ohledu na aktuální pandemické okolnosti; umožní zákazníkům dostat se ke svým skipasům i v případě, že středisko bude nuceno nechat zavřené své vnitřní kancelářské prostory. Největší výhodou kiosků je, že jsou zcela bezkontaktní – zákazník si produkt koupí on-line a e-mailem obdrží čárový kód, který oskenuje ve čtečce výdejního kiosku, a vzápětí obdrží skipas. Kiosky jsou mobilní; v případě přísných pandemických restrikcí mohou být v prostoru areálu rozmístěny tak, aby vyhověly požadavkům na bezkontaktnost a rozestupy, přičemž personál nepotřebuje do žádné fáze procesu fyzicky vstupovat. Například prémiové středisko z vailské skupiny Whistler-Blackcomb pořídilo letos v létě 17 kiosků Pick Up Box od systémového dodavatele Axess. Konkrétně toto řešení umí komunikovat s jakoukoli prodejní platformou nebo POS softwarem, který může skiareál používat. Neomezuje se jen na radiofrekvenční (RFID) karty, jež používají ve Whistleru, ale dokáže vytisknout čárové kódy na jakékoli standardní médium. Bez nadsázky jde o univerzální výdejní automat na skipasy. Automaty jsou vybaveny dotykovou obrazovkou, ale skener čárových kódů pro výdej skipasů umožňuje zcela bezkontaktní transakci, což je v současných koronavirových poměrech zásadně důležitou vlastností. Lze

Koronavirový mus „něco s tím dělat“ je z tohoto pohledu zdravým stimulantem, jak dát věci do pohybu. očekávat, že nabídka lyžařských areálů se podle možností přepne do formy kompletních předprodejů; pak nejužitečnějšími prvky jakéhokoli prodejního řešení budou bezkontaktní skenování a výdej. Na jednu věc však sebesofistikovanější kiosky mohou být krátké: na fronty na výdej lístku. Střediska je mohou ovlivnit počtem výdejových míst a fronty regulovat zřetelným a srozumitelným distančním značením.

138

Dívat se daleko Poskytovatelé prodejních systémů a jejich vývojáři bezpochyby pilně pracují na úpravách či nových verzích řešení, jimiž se budou snažit specificky ošetřovat nadcházející nejistou podobu zimní sezóny. Hlas zdravého rozumu nicméně nabádá, aby jakákoli investice, ke které se středisko uvolí, neřešila jen stávající koronavirový chaos, nýbrž byla pokrokově prospěšnou regulérnímu provozu areálu v dlouhodobé perspektivě. Nenákladné protipandemické položky jako plexisklové bariéry nebo značení rozestupů na podlahách a chodnících jsou, doufejme, dočasným provizoriem. Investice do softwaru a hardwaru by dočasné a provizorní být absolutně neměly. Branže by měla být v této vyhrocené době opatrná, aby slepě nepředběhla sebe samu. Předtím, než středisko vydá zásadní prostředky do akutního technologického řešení, mělo by mít jistotu, že je to v souladu s jejich hlavní dlouhodobou strategií. V každém případě – od nejmenších areálů po velké – je důležité co nejsvědomitější plánování, než se k jakémukoli rozhodnutí o technologickém řešení doberou. Měly by si celý svůj nákupní proces projít z uživatelského hlediska krok po kroku do co nejmenšího detailu, možná nejlíp s někým v lyžování nezběhlým. Následně identifikovat, jak zamýšlená technologie celý proces ovlivní. Důležité je nepřehlédnout žádný z důležitých kroků, lhostejno jak nicotné a samozřejmé se mohou zdát zběhlým lyžařům – laickým prvonávštěvníkům tak často rozhodně nepřipadají. Vyhnou se tak potenciálním nepříjemným překvapením a nijak zábavnému a nejspíš ani levnému opravování zbrkle zvolených technologických řešení. Mnoho skiareálů bylo technologicky zaostalými, pandemie je zdravě nutí tento hendikep změnit. Tím, že se do proměny pustí až nyní, budou mít bezprecedentní výhodu zpětného pohledu na řešení svých předchůdců, mnohdy ne zcela efektivní, jindy ano. Mohou se poučit z chyb jedněch, nepadat do jejich pastí a duplikovat chytrá řešení druhých. Koronavirový mus „něco s tím dělat“ je z tohoto pohledu zdravým stimulantem, jak dát věci do pohybu. AUTOMAT AXESS PICK UP BOX 600 PRO VÝDEJ KARET ZAKOUPENÝCH ON-LINE PROSTŘEDNICTVÍM QR KÓDU NA DISPLEJI SMART PHONU NEBO NA VYTIŠTĚNÉM VOUCHERU

Jisté je to, že z promyšlených investic směřujících do on-line prodejů a rezervací bude skiareál benefitovat nezávisle na tom, co se stane po pandemické éře i jak dlouho bude trvat. Stejné platí i o jakékoli bezkontaktní transakční technologii a řešeních redukujících čekání a fronty – jelikož i tato zlepšení by zákazníci všemi deseti brali už dávno před koronou.

FOTO: AXESS AG

stejné otázky na místě. Nelze tedy vyloučit ještě vloni zdánlivě absurdní – že návštěvník bude muset zodpovědět infekční dotazník on-line, čímž mu bude v případě negativních reakcí umožněna návštěva, při které bude nucen reagovat na stejnou sadu dotazů aktualizovaně o své pocity v den příjezdu.

Evolve Jacket Evolve Pants

kjus.com

LIDSKÉ ZDROJE

Text: Tom Řepík

Návrat do práce FOTO: DEPOSITPHOTO

Ne snad, ale určitě: dřív či později se mlha koronavirové paniky nevyhnutelně zvedne a rozptýlí, vzduch se pročistí. Vedení středisek bude moci zaměřit pozornost od procesů a procedur nedobrovolné války s covidem zpět na ty své lidi, které vynucená opatření postihla ve formě náhlého ukončení pracovního poměru. Většina z nich nyní čeká, kdy a co od vedení skiareálu, svého chlebodárce, uslyší.

Všichni jsme jiní

efinice normálu tak, jak jsme jej v lyžování znali a chápali, neodvratně bere za své. Jak se obor snaží za chodu poskládat rozházenou mozaiku zažitých poměrů zpět, vypadá to, že některé dílky puzzle chybí. Nejspíš už provždy či nadlouho zůstane odvětví ovlivněno možná až neracionálním strachem a preventivními opatřeními beroucími si za rukojmí křehkost lidské bytosti a jejího zdraví. Skiareály se odjakživa snažily po svém omezovat rizika, jimž jejich zákazníci potenciálně čelili; čeho jsme ale svědky nyní (mluvím o radikálních plošných restrikcích nejen rekreace a sportování, nýbrž i většinového civilního života, pod vágní kvazi-mantrou „bezpečí“), čím dál víc lidí uvnitř i vně branže vnímá jako svévolná a necitlivá rozhodování státních autorit, jež jsou ve skutečnosti jen předstíráním nějakého řízení a maskováním chaosu a bezradnosti, vědomě ničící značnou část ekonomiky, lidské vazby, duševní a v posledku nevyhnutelně i fyzickou pohodu a zdraví. Obor tuzemského cestovního ruchu, jenž je s horským odvětvím takřka siamsky provázán,

140

rozeně mnoho našich zákazníků znervózňují a berou jim chuť cestovat.“ „Respektujeme opatření vlády. Nicméně ať nejsou zbytečně natolik tvrdá, aby zimní horský byznys, který je celoročně nejlukrativnější, letos totálně pohřbila. Nejistotu danou neodhadnutelným počasím doplnil strach z důsledků covidu,“ prohlásil ve stejné době do médií šéf infocentra ve Špindlerově Mlýně Martin Jandura. Oproti srovnatelnému období minulých let, kdy rezervace na zimní horské pobyty byly v plném proudu, lze nynější situaci charakterizovat slovem stagnace. „Klienti i hoteliéři vyčkávají, co bude. Zásadní propad se očekává u zahraniční klientely, jež v Krkonoších obvykle tvoří okolo 60 procent,“ uvedl Jandura.

ústy svého mluvčího Jana Papeže v době psaní tohoto textu (říjen 2020) odhadl, že o holé přežití aktuálně bojuje bezmála polovina tuzemských cestovních kanceláří a agentur: „Letos vstoupilo do insolvenčního řízení zatím pět cestovních kanceláří a odhadujeme, že dalších 250 jich je na hraně. Nikoliv vlastní vinou, ale prostě proto, že i když už osm měsíců nemají žádné tržby, musejí platit vlastní režii. Ještě o něco hůř jsou na tom cestovní agentury, jejichž provoz se prakticky zastavil. Firmy trápí nedostatek hotovosti na financování další exi-

Nuceně odstavení zaměstnanci horských středisek nejsou ti stejní, kteří na jaře odcházeli. Nikdo už nebude stejný. Mnoho lidí mělo rok 2020 naplánován v optimisticky jasných tónech, v setrvačné návaznosti na nijak zlá a ničím zřejmým podezřelá předchozí léta. Aby se však všechno naráz zadrhlo a zastavilo, a sotva dozněla dunivá ozvěna nárazu, optimismus mnohých vystřídala nejistota, strach a stres. Ztráta příjmu a zaměstnání vlezle zanechává pachuť o to horší, že nikdo neviděl (a dál nevidí) za nejbližší roh trablí, natož k jejich konci. Poznamenáni jsou i všichni budoucí zaměstnanci, stejně jako každý další vystaveni nástrahám prodlouženého období chronického stresu. Ten není jen pocitově nepříjemný, ale způsobuje velmi somatické důsledky: vede ke zvýšené hladině kortisolu, zrychlenému odumírání buněk, snížené výkonnosti mozku v prefrontální kůře (centru paměti), snížení imunitního systému a mnohému dalšímu. Nadobro jiní jsou i návštěvníci středisek. Ani ti nebyli ušetřeni chronického stresu a nyní rozdílně než dřív vnímají každý prostor, zavřený i otevřený – kde se pohybují, kam vstoupí, dokonce kde lyžují. Jakkoli mnohým z nich okolnostmi zapovězené lyžování chybí, nové ohledy mnoha z nich nyní budou nepochybně zahrnovat různě nárokovanou potřebu cítit se

Definice normálu tak, jak jsme jej v lyžování znali a chápali, neodvratně bere za své. stence. Jedná se o nájmy, platby za energie, platy zaměstnanců a podobně. A pak absence jasných a trvalých pravidel. Nařízení vlády se mění tak rychle, že nestačíme reagovat, a prakticky nám to brání, abychom připravovali a nabízeli zájezdy. Ty neustálé změny při-

bezpečně a v dobré péči pracovníků střediska, které se rozhodli přijet navštívit. Skrz nově zaostřené čočky drobnohledu budou sledovat, zda personál skiareálu vnímá a bere vážně ohledy na zdraví a bezpečí svých hostů.

LIDSKÉ ZDROJE

Jedna důležitá věc se však nezměnila a nezmění: řadoví zaměstnanci středisek potřebují mít jasno o své budoucnosti a vnímat, že jejich práce dává smysl. A zatímco pandemie a související zásahy státní moci vesměs plodí chaos a nejistotu, skiresorty jsou účelově založené a vedené subjekty, jejichž jedním z cílů je poskytnout svým zaměstnancům rozumnou vizi, a jejich vedení je za to odpovědné. Zajistit takové hodnoty je nejen známkou zdravě řízené firmy – ale i velkorysosti a empatie jejích lídrů. Sociologické výzkumy naznačují, že být součástí vysoce výkonného pracovního týmu, kde zažijete duševní stav přirozeného plynutí, ve skutečnosti působí proti efektům chronického stresu. Vysoce výkonný tým je takový, který: 1) produkuje hodnoty, jež dosahují nebo přesahují potřeby klientů týmu; 2) stále zvyšuje svou schopnost produktivity; a 3) vytváří svým členům podmínky pro individuální růst a rozvoj coby důsledek týmové práce.

Návrat zpět Jak se lidé budou vracet do svých na jaře opuštěných pracovních pozic, nejspíš budou očekávat nějakou formu nového normálu. Dokonce, i když nebudou tušit, co mají očekávat, nebudou čekat, že věci zůstanou přesně při starém předjarním. Což může být dobrá i špatná zpráva zároveň. Dobrá zpráva, protože vedení má příležitost zasednout k čistému stolu a nastartovat v organizaci potřebné nové vnitřní normy. Současně to bude náročné, protože zaměstnanci mohou být nadměrně citliví ke všemu, co jim bude připadat nejisté, nebezpečné, riskantní. Důležité bude, aby zaměstnanci cítili, že mohou bezpečně vyjadřovat své pocity a případné obavy bez jakékoli újmy. Vedení se bude setkávat s lidmi, kteří si prošli lecčíms, mnohdy doslova utrpením. Zdravým postojem by mělo být předjímat, že každý budoucí zaměstnanec včetně všech vracejících se byl nějak osobně zasažen koronavirovými okolnostmi. Realita je taková, že do určité míry byl novou pandemickou situací zasažen naprosto každý; nyní je čas koncentrovat se na upevnění svého osobního zdraví a udělat to nejlepší pro zdraví své organizace, komunity, oboru.

Vyhnout se pastem Prozíraví lídři horského oboru neberou na lehkou váhu, jak komunikují se zaměstnanci, a ví, že existují jisté pohříchu běžné praktiky, jimž je moudré se vyhnout. Níže zmíněné jednání narušuje důvěru, plodí pochybovačnost v myslích podřízených, demonstruje nedostatek empatie a způsobuje, že firma trpí neduhy zvýšené zaměstnanecké migrace.

FOTO: ˝PETR SOCHA – SNOW

Co zůstalo?

Nemluvte moc o sobě. Až se odstavení zaměstnanci konečně vrátí na svá místa, nebudou chtít slyšet o tom, jak to mělo jejich vedení těžké, udržet v chodu areál s okrájeným personálem, zatímco oni nedělali nic. Nejenomže je takový přešlap netaktní a hloupý, je i krajně demotivující. Nevyhýbejte se tématům o uplynulých těžkých časech a jejich vlivu na zaměstnance. Vedení skiareálu bude pochopitelně potřebovat neodkladně se pustit s celým týmem do nezbytné práce – to je v pořádku a je to očekáváno. Nemělo by však strkat hlavu do písku a předstírat, že žádná pandemická opatření středisko neovlivnila, že se nic nestalo. Zaměstnanci budou chtít o okolnostech, kterým je vystaven areál i oni sami, mlu-

Nepodceňujte osobní potenciál jednotlivých zaměstnanců. Vedení by si mělo všímat lidí, kteří vystoupili z řady svých formálních povinností výrazným krokem vpřed a ve složitých podmínkách pandemických omezení se takříkajíc mohli přetrhnout, jen aby střediskoví návštěvníci získali co nejlepší možný zážitek. Lídři, kteří dokážou v každém zaměstnanci vidět (a/nebo probudit) individualitu se specifickými schopnostmi a talenty nad rámec popisu jejich práce, si budou budovat prosperující adaptivní pracovní tým dobře připravený na pokračující nejistoty nadcházejících měsíců či sezón. Neopomínejte zmiňovat vizi. Vedení, které se soustředí jen na mikro-management praktických každodenních úkolů, může přenášet

Nuceně odstavení zaměstnanci horských středisek nejsou ti stejní, kteří na jaře odcházeli. Nikdo už nebude stejný. vit a sdílet navzájem své zkušenosti a názory. Mimo jiné i proto, aby se ujistili, že jejich pracovní prostředí je z tohoto pohledu rozumně bezpečné a lidské. Je na místě stanovit jisté limity, ale nevyhýbat se citlivému. Nevymýšlejte práci pro práci samotnou. Existuje spousta důvodů, proč toto je špatný nápad sám o sobě, ale v post-pandemických časech plných těžkostí lze očekávat, že lidi začnou být extra vnímaví, jak jsou v organizaci využívány jejich vědomosti a dovednosti. Řada z nich bude mít tendenci se obávat, že budou opět propuštěni. Nařídit jim zjevně zbytečnou činnost jejich pochybnosti jen podnítí.

akumulující se stres a frustraci ze zdánlivě nikdy nekončící rutiny. Úspěšný lídr specifikuje dlouhodobé cíle a vlastní cestu k nim s důvěrou svěřuje svým schopným týmům. Jak střediska budou otevírat své provozy, budou hledat, nacházet a najímat vynikající individuality; to samotné však ještě neznamená týmový úspěch a žádoucí ekonomické výsledky. Brát v potaz výše zmíněná hlediska bude bezplatnou, přesto hodnotnou investicí do výkonného pracovního týmu – zvlášť během pokračujících volatilních period nejistoty, komplikovaností a nejasností.

141

STŘEDISKOVÝ MARKETING

Text: Tom Řepík

Kultivace střediskové komunity

FOTO: SUNDANCE UTAH

Prakticky veškerý oborový marketing se ocitl víc či míň paralyzován ve vřavě covidové krize, jejích okamžitých ekonomických důsledků i nerůžových vyhlídek. Snad každý týden přináší nějaký nový poznatek, nařízení či aspoň chmurnou hrozbu; současně s tím vyvstávají otazníky, co se střediskovým marketingem v této přechodové fázi mezi krizovým dupnutím na brzdu a návratem k normálnímu – či aspoň normálnějšímu – stavu.

fortem služeb (typicky nejmenší skiareály lokálního charakteru), si mohou udržet majoritu svých stávajících zákazníků a jejich návrat do takzvaného nového normálu se může uskutečnit poměrně záhy a hladce. Větší střediska – na tuzemské poměry destinační – s rozsáhlou turistickou infrastrukturou a zaměřením na vzdálené návštěvníky z různých koutů republiky a/nebo zahraničí (u nás nejtypičtěji Špindl a další prvoligové skiresorty) budou čelit složitějším výzvám, jelikož mohou racionálně očekávat zvýšenou denní návštěvnost od šetrných místních a regionálních lyžařů a nižší (nejspíš dramaticky nižší) objem vícedenních návštěv od vzdálených a zahraničních hostů s adekvátními rozpočty i utrácecí mentalitou.

Budování střediskové komunity Otázka, kterou by si za takové situace měly klást všechny typy oborových provozů, zní: Jakým konkrétním marketingem nejlíp oslovíme potenciální místní a regionální zákazníky? Některé areály nebudou čelit ničemu příliš novému – půjde o jejich JEDNÍM Z NEJSLAVNĚJŠÍCH STŘEDISKOVÝCH AMBASADORŮ – NADTO VE VLASTNÍM RESORTU A NADTO UŽ PŘES PŮL STOLETÍ – JE ROBERT REDFORD, zavedené zacílení. Jiné ZAKLADATEL IKONICKÉHO SUNDANCE V UTAHU. O LYŽUJÍCÍM REDFORDOVI JEŠTĚ BUDE V LETOŠNÍM ROČNÍKU SNOW ŘEČ. A AMBICE NAJÍT SI SVÉHO se naopak shledají AMBASADORA BY NEMĚL ZANEDBÁVAT ŽÁDNÝ SKIAREÁL, VČETNĚ TĚCH NEJMENŠÍCH v marketingově zcela nejbližší budoucnosti toho tušíme pra- Dívat se dopředu nové hře se zcela novým cílovým trhem. Dosamálo, a jakoukoli podobu nabere model Nezávisle, kdy se věci začnou zřetelně vracet vadní módní marketingové taktiky typu časově pro cestu zpět do stavu, na nějž vzpomí- směrem k dobrému (dřív či později začnou), omezených nabídek nebo balíčků dovolených náme či jej chceme považovat za normální, už střediska by měla začít plánovat formu své naráz jakoby zestárly a nejsou v nových poměteď nevěští nic dvakrát dobrého pro cestovní cesty zpět. Už během této doby je pravděpo- rech účinné, mnohdy nejsou ani použitelné. branži, blízkou příbuznou horského byznysu. Půjde o model, v němž se budou globální i národní závory cestovních omezení zvedat pomalu, nejistě, nevyzpytatelně a vratce. Střediska spoléhající na zahraniční a destinační klientelu to budou mít – už mají – zvlášť nelehké. Nezávisle na obtížích, jichž všech nyní ani dobné, že areály zaznamenají zásadní změnu Mnohem efektivnějším zaměřením – takonedohlédneme, existuje fundovaná marke- v podobě, kdo areál navštěvuje a jak taková vým, jež vyhovuje jak potřebám střediska, tak tingová strategie, s níž je rozumné pracovat návštěva vypadá – v souvislosti s tím, že lidé i myšlení zákazníků – je budovat a kultivovat po celé tohle svízelné, neznámo jak dlouhé začnou trvaleji zůstávat a trávit volný čas silnou, zájmově zanícenou komunitu místobdobí. Ta, kterou řada skiareálů v posledních poblíž svých domovů. ních a regionálních nadšenců, kteří současně Areály, které dosud většinově sloužily míst- reprezentují nejlepší potenciál příjmů pro letech opomíjela: budování si své střediskové ním a regionálním lyžařům s omezeným kom- středisko v citlivém krátkodobém horizontu. komunity směrem od místních lidí dál ven.

Zacílení skiareálů na budování síly své značky je nadčasové a odolné proti budoucím vlivům.

142

STŘEDISKOVÝ MARKETING

Proč se nejdříve zaměřit na budování komunity? V dobách krizí je pro lidský druh příznačné, že se obrátí směrem ke svým rodinám a komunitám. Ať se to někomu líbí či ne, lidé jsou instinktivně kmenová stvoření a každá vyhrocená doba a okolnosti zdůrazňují naši kmenovou náturu a původ. Máme tendenci sdružovat se s lidmi, kteří sdílejí shodné hodnoty, ideály a běžné zájmy. Značka skiareálu je takovým druhem „kmenu“ podobně, jako jakákoli jiná skupina lidí. Tak jako členové komunity očekávají, že jejich společníci se budou chovat a jednat v souladu se společně sdílenými hodnotami a usilovat o šíření společné dobré věci, zákazníci očekávají od značky skiareálu to samé. A tak, jako si lidi vybírají spotřební značky, které nakupují, mohou si v nových post-covidových časech z řady praktických příčin ve zvýšené míře začít vybírat skiareál, v němž budou chtít lyžovat – na základě toho, jak jeho vnímaná značka pasuje do jejich komunitního smýšlení a žití. Nadto, zacílení skiareálů na budování síly své značky je nadčasové a odolné proti budoucím vlivům, ať budou jakékoli. Lhostejno, jak se středisku bude dařit na post-covidové cestě zpět, komunikace přes vlastní mocný brand bude vždy relevantní a patřičná. Což nelze předjímat o řadě dnes konvenčních taktických a na konverzi orientovaných marketingových sdělení. V časech ekonomické obnovy a komunitní výstavby se víc než kdy jindy potřebují značky skiareálů soustředit dovnitř na své brandové strategie, aby co nejlíp ovlivňovaly zákaznické rozhodování a pak navenek komunikovaly své hodnoty a cíle způsobem adekvátním sentimentu nových poměrů. Takový přístup pomůže kultivovat hlubší, hodnotnější vztah se zákazníky. Současná situace nabízí unikátní příležitost zastavit se a přehodnotit, jakým způsobem a na koho skiareál marketingově cílí. Pro ta střediska, pro která je tato oblast nová, mají malou historii v cíleném budování dosahu své značky či jejich loajální komunita je malá, dnešní doba může znamenat čerstvou práci od píky – hledání cest, jak nejlépe začít svůj brand budovat směrem ke vnímání místního a blízce regionálního publika. Pro střediska s tradičně početnou klientelou věrných lyžařů, ale zanedbaným brandovým sentimentem (běžný stav většiny tuzemských horských středisek, po mém soudu) se otevírá šance ke znovuzapojení existujícího trhu do vnímání značky skiareálu. Pro střediska, jejichž brandová komunita na místní a regionální úrovni je mocná a pulsující, nastává čas synergicky rozvíjet, posilovat a klidně i oslavovat a hýčkat své věrné zákazníky, víc než kdy jindy.

Obsah a kreativita Nepřekvapí to číst od toho, kdo se snaží své psaní futrovat faktografičností: obsah je jedním z nejlepších nástrojů, jenž má marketér k dispozici pro budování brandové komunity. Přirozeným způsobem umožňuje vyprávět příběhy a docilovat hlubší než jen povrchní angažovanosti publika, což z něj činí přirozenější nástroj pro komunikaci hodnot a vytváření smysluplnějších vazeb s příjemci sdělení než tradiční, často dotěrné a rušivé formy reklamy typu nejrůznějších forem displejů, reklamních spotů tvrdě sázených před spuštění informačního videoobsahu atd.

dál pokračuje a kdoví, jak se bude vyvíjet. Jakoukoli hodnotnou pomoc lze vhodným způsobem citlivě zabudovat do obsahového sdělení, jak a proč vaše značka povstala a udělala, co by dělat nemusela. Už potřetí a ne zbůhdarma v tomto odstavci zdůrazňuju „vhodným způsobem“ – silně věřím v to, dělat bohulibosti potichu. (To se nijak nevylučuje s napsaným.) Komunita. Jsme u kýžené brandové komunity, hlavního cíle sdělení tohoto textu a snad i vašeho budoucího marketingového napření. Je vaše středisko schopno vybrat si a použít srdečný uživatelský obsah vašich stá-

Střediskům bez rozdílu se otevírá bezprecedentní okno příležitosti posílit vnímání své značky na historicky nejvyšší úroveň. Ve spojení s tím, že distribuovat obsah je levnější a snáz zacílitelné, je tu k dispozici marketingový přístup do krizových časů, pro nějž žádné středisko nepotřebuje horentní rozpočty ani nadstandardní přístup ke zdrojům. Vlastní kreativita tvůrce obsahu pak určí jeho úspěšné doručení a zarezonování s cílovým publikem. Krása takové marketingové práce spočívá v přirozeném souladu hodnot brandu se současnou krizovou situací; vše do sebe v případě správně voleného obsahu přirozeně, organicky zaklikne. Namísto násilného propalování peněz za naráz zneefektivnělé metody anebo naopak uzavření všech výdajových kohoutků a nepuštění ani koruny, střediskům bez rozdílu se otevírá bezprecedentní okno příležitosti posílit vnímání své značky na historicky nejvyšší úroveň.

Kreativně přemýšlet Jakým obsahovým směrem by se měla střediska vydávat? Každé tím svým silným a klidně velmi specifickým; s tím, že tři níže vypíchnuté obecné tematické leitmotivy považuju při vhodném zpracování za bezpečnou trefu do černého za každých okolností. Historie. Naprostá většina tuzemských skiareálů má svou historii a odkaz, nejednou úchvatnou a doslova žadonící při vhodném uchopení a zpracování vyburcovat nostalgii lidí, kteří žijí své životy v místě či poblíž – právě v těchto časech, kdy se většina lidí ohlíží zpět do historie, rekapituluje, přehodnocuje, reviduje své hodnoty a cíle směřování. Vykutejte své archivy, spojte se s pamětníky a připomeňte lidem, proč by měli milovat právě váš skiareál. Charita. Značka vašeho střediska už mohla být vhodným způsobem vidět v průběhu solidární občanské svépomoci v první, jarní vlně pandemie. Asi nebyla; situace ale

vajících zákazníků a příznivců? Mnoho z nás se v nesnadných situacích přirozeně vrací v myšlenkách do vzpomínek na lepší časy, kdy lidi směli volně cestovat a trávit čas, jak, kde a s kým chtěli. Pokud se vaše propagované brandové hodnoty točí kolem spojení s-, náležitosti k- nebo sdílení vzpomínek, umožněte svým návštěvníkům na střediskových médiích sdílet jejich vlastní vzpomínky a příběhy na téma, co pro ně osobně znamená značka střediska a její odkaz. A tyto snahy podporujte a vhodně oceňujte. Skiareály, které ještě svou aktivní komunitu nemají (anebo ty, které chtějí vzkřísit starou či zanedbanou), by měly vyhledat, oslovit, vytvořit své ambasadory s autentickým spojením a vášní pro značku, hodnoty a odkaz střediska. Budou-li mít i nějaký vliv na místní obyvatelstvo a/nebo demografii vašeho hlavního cílového publika, tím líp. Takoví mu nejefektivněji připomenou všechno, co je na vašem středisku a jeho odkazu hodné zájmu, úcty a lásky.

Trable? Šance! Asi nikdo nezpochybňuje, že současná pandemická situace představuje bezprecedentní test soudobé humanity i v našem horském oboru. Jednou ale odejde, věřím. Jak se každý z nás vypořádá s těmito nesnadnými okolnostmi, nás definuje jako lidi i jako součást střediskové komunity – značky, k níž dobrovolně přináležíme. Toto období posunu od krizového managementu do fáze obnovy představuje unikátní příležitost k přehodnocení současných cest střediskového marketingu způsobem a za okolností, které se v celé dosavadní poválečné historii zdály být nemožné, fantaskní. Jak střediska tuto příležitost využijí, může naznačovat, jak úspěšně se přetransformuje z krize celé tuzemské odvětví.

143

lanovkové kuriozity

NOVÁ KABINA PROTOTYPOVÉHO FUNITELU PÉCLET VE VAL THORENS

Text a foto: Radim Polcer, Lanove-drahy.cz

DOLNÍ STANICE FUNITELU FUNISPACE VE VERBIER, DOBŘE PATRNÉ JE GARÁŽOVÁNÍ KABIN NA STŘEDOVÉ KOLEJI

Funitely (1. díl)

Výhody pozemních i visutých lanovek A odkud se vzalo pojmenování funitel? Tento název vzniknul spojením francouzských slov funiculaire (pozemní lanovka) a téléphérique (visutá lanovka) a poukazuje na spojení výhod lanovek pozemních (stabilita ve větru) s výhodami lanovek visutých (překonání velkých terénních překážek, vysoká přepravní kapacita, nižší pořizovací náklady).

Na lanovky systémů DMC a DLM vývojově navázaly známé Funitely, tedy lanovky s mimořádnou odolností vůči větru. Najít je můžeme v několika Prototyp z Val Thorens známých rakouských střediscích, ale také v Jasné na Slovensku.

ystém funitel se zrodil opět v projekční kanceláři Ing. Denise Creisselse, který se rozhodl podstatně vylepšit svůj původní systém DMC. Zvýšil rozchod dopravních lan až na 3,2 m a pro kabiny, které jsou užší než rozchod lan, použil zavěšení pomocí velmi krátkých závěsů. Díky tomu byla docílena do té doby nevídaná stabilita lanovky ve větru o rychlosti i přes 100 km/h kolmo k ose trati. Vzhledem ke stabilizačnímu účinku dvojice napnutých lan se tak kabiny napříč osou lanovky nemohou rozhoupat prakticky vůbec

a případné podélné rozhoupání ničemu nevadí, protože kabina nemůže díky širokému rozchodu a krátkému závěsu kolidovat s lany, procházejícími vně kabin, ani s konstrukcí podpěr nebo stanic. Stanice tohoto systému se díky krátkým závěsům kabin vyznačují nízkou výškou a většinou (v závislosti na délce trasy a kapacitě) také odpadá nutnost stavět separátní garáž pro kabiny, protože ty lze garážovat přímo ve zrychlovacím a zpomalovacím prostoru stanic (tzv. staniční garážování) a na středové koleji v prostoru mezi nimi.

DOLNÍ STANICE FUNITELU VIOLETTES–PLAINE MORTE V CRANS MONTANĚ

144

Prototypový funitel navržený Ing. Creisselsem se rozjel v roce 1991 na vrchol Péclet ve známém francouzském středisku Val Thorens, jeho realizaci zajistilo konsorcium několika firem v čele s francouzskou Reel. Podobně jako lanovky DMC je tvořen dvojicí samostatných dopravních lan, která jsou propojena elektrickým diferenciálem (to platí i o většině novějších funitelů postavených firmou Poma, viz dále). V roce 2012 byly původní kabiny vyměněny za nové od firmy Gangloff. Na tento prototypový funitel navázala trojice funitelů firmy Garaventa, které jsou již vybaveny dvojitou smyčkou jen jediného

TRASA LANOVKY GLETSCHERBUS 2 NA HINTERTUXU, PRVNÍHO FUNITELU FIRMY DOPPELMAYR

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

lanovkové kuriozity

KABINA DRUHÉHO ÚSEKU FUNITELU SILVRETTABAHN V ISCHGLU

dopravního lana, dva samostatné pohony spojené elektrickým diferenciálem zde ovšem v prvních dvou případech zůstaly ještě zachovány. Nejprve se v roce 1994 rozjel Funispace na Attelas ve švýcarském Verbieru, následován o rok později funitelem na trase Violettes– Plaine Morte v nedaleké Crans Montaně. Třetí a poslední funitel od Garaventy pak byl postaven v roce 1998 pod názvem Gold Coast v americkém Squaw Valley.

Spolehlivé spojení s ledovci

řešení pohonu zrychlovacích a zpomalovacích pneumatik, který již není odvozován od lana, ale pneumatiky jsou poháněny jednotlivými elektronicky řízenými elektromotory, což umožnilo realizaci staničního garážování kabin.

Funitely s mezistanicí a kuriozní lanovka pro auta V roce 1998 přišly poprvé na řadu funitely se dvěma poháněcími úseky a s průběžným provozem kabin (v mezistanici ovšem nejsou zřízeny oblouky pro otáčení kabin a oba úseky tak musí být v provozu současně) – v Andoře pro napojení střediska Pas de La Casa na obec Encamp v údolí (s rychlostí 7,2 m/s, tj. 26 km/h šlo ve své době o nejrychlejší odpojitelnou lanovku na světě) a dále v rakouském Ischglu, kde byla nahrazena původní přístupová 6místná kabinka Silvrettabahn na Idalp. Geologické podmínky si zde vyžádaly, že poslední 4 podpěry jsou vybaveny zařízením umožňujícím je u základů posunovat a tím eliminovat posun geologicky problematického podloží. Obě lanovky od firmy Doppelmayr jsou vybaveny 24místnými kabinami Köberl.

Další obdobné funitely se shodnými kabinami Köberl postavila následně firma Doppelmayr mimo již zmíněného horního úseku na Hintertuxu ještě na Grande Rochette ve francouzském La Plagne (2000) a k ledovci Kitzsteinhorn v Kaprunu (Gletscherjet 1 z roku 2001), kde byla funitelem nahrazena nechvalně známá tunelová pozemní lanovka. V roce 2001 realizovala svůj první funitel také firma Poma, která postavila lanovku Grand Fond ve Val Thorens. O rok později následoval speciální nákladní funitel od firmy Doppelmayr v bratislavském závodu automobilky Volkswagen, který na otevřených plošinách přepravuje osobní auta na testovací okruh a zpět. Mezitím již byly funitely stavěny také v Japonsku, kde tyto lanovky vyráběla místní firma Nippon Cable v licenci Doppelmayr. V Japonsku se objevily celkem čtyři oběžné odpojitelné funitely – v Hakone (trasa Sounzan–Owakudani, 2001), v Yamagata (lanovka Zao Top Line z roku 2003), v Minakami (Tanigawadake, 2005) a na závěr opět v Hakone (dvouúseková trasa Togendai–Ubako–Owakudani, 2007).

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

V polovině 90. let přišla s vývojem funitelu také firma Doppelmayr. Na základě dobrých zkušeností s lanovkou DLM v Söldenu jsou všechny funitely firmy Doppelmayr již vybaveny dvojitou smyčkou jediného dopravního lana bez diferenciálu. Jako první se v roce 1996 rozjel Gletscherbus 2 na ledovci Hintertux, následován o tři roky později navazující lanovkou Gletscherbus 3 až na vrchol Gefrorene Wand ve výšce 3 250 m n. m., která se stala nejvýše umístěným funitelem na světě. Premiérové bylo využití nově vyvinutých dvouoddílových 24místných kabin od firmy Köberl. Novinkou bylo také

HORNÍ ČÁST TRASY FUNITELU SILVRETTABAHN 2 V ISCHGLU

TRASA FUNITELU GLETSCHERBUS 3 NA HINTERTUXU, KTERÝ SE STAL NEJVÝŠE UMÍSTĚNÝM FUNITELEM NA SVĚTĚ

DOLNÍ ČÁST TRASY FUNITELU GLETSCHERJET 1, KTERÝ ZPŘÍSTUPŇUJE LEDOVEC KITZSTEINHORN

145

HAPPY END

Poznejte

Poznejte podle nápovědy nebo ilustračních fotek! 126-1: Jak se nazývá skipas platný 10 libovolných dnů během celé sezóny na kterémkoliv z ledovců? 126-2: Které z ledovcových středisek dosahuje do nejvyšší nadmořské výšky? 126-3: Jak se jmenuje permanentka, která platí mimo jeden z ledovců celkem v 13 lyžařských areálech a ve 22 turisticých atrakcích kolem Innsbrucku?

NÁPOVĚDA Tyrolská ledovcová střediska se před lety spojila pod značkou „Čím výš, tím líp“. Ačkoliv se jedná o samostatné areály, nepropojené vzájemně lanovkami, nabízejí společný sezónní skipas, který lze využít v 10 libovolných dnech. Každý z ledovců se může pochlubit nějakým „nej“ – lyžováním po celý rok, nejkrásnějšími vyhlídkami z třítisícové výšky nebo nejvýše položeným gastronomickým podnikem.

Odpovězte Vyhrajte 146

Odpovědi zapište do soutěžního formuláře na www.snow.cz/souteze nejpozději do 30. listopadu 2020. Soutěžit mohou pouze čtenáři časopisu SNOW, kteří tak mají nemalou šanci na výhru – na webu nejsou soutěžní otázky zveřejněny, formulář obsahuje pouze políčka pro odpověď. Pokud budete mít štěstí, vyhrajete: 2denní skipas pro 2 osoby!

LASER WRT ST

BUILT FOR PERFECTION NOVÁ LASER WRT ST Lyže pro experty 100% slalom, 100% obří slalom 200% závodní DNA #BuiltForPerfection

CARBON STEERING CONTROL. Maximální výkon, maximální kontrola Inovace pro odborníky a znalce, testováno v závodních podmínkách

HAWX PRIME Nezáleží na tvaru chodidla, tvé úrovni nebo kde budeš lyžovat. Lyžařská obuv HAWX PRIME prostě sedne každému!

HAWX PRIME a další produkty Atomic k dostání u autorizovaných prodejců

Výhradní dovozce a distributor pro ČR a SR: AMER SPORTS Czech Republic s. r. o.

BOOTS THAT FIT