SNOW 124 - říjen 2020 by SNOW media

2x SKIPAS ZDARMA

MONÍNEC ŘÍČKY SLEVA NA SERVIS

124 – ŘÍJEN 2020

LYŽOVÁNÍ SKIALPINISMUS FREERIDE NA PODZIM NA LEDOVEC! | STORY: NEJVĚTŠÍ HAVÁRIE LANOVEK | OBRAZEM: NEJ HELISKI OBLASTI SVĚTA WWW.SNOW.CZ

NA PODZIM NA LEDOVEC SNOW 124 ŘÍJEN 2020 CENA: 100 Kč / 4 EUR

STORY: NEJVĚTŠÍ HAVÁRIE LANOVEK OBRAZEM: NEJ HELISKI OBLASTI SVĚTA BYZNYS: KUDY VEN Z PASTI COVIDU

REDSTER FOR ESTER Gratulujeme Ester Ledecké k úspěchům na jejích lyžích Redster ve Světovém poháru 2020.

Skiresort Live, Janské Lázně/Pec p. Sněžkou – www.skiresort.cz | Actisport, Brno – www.actisport.cz Active sport, Jaroměř – www.activesport.cz | Hope sport, Uherský Brod – www.hope-sport.cz RM sport, Hradec Králové – www.rm-sport.cz | CZ SKI, Praha – www.czski.cz | Montana sport, Praha – www.montana-sport.cz Harfa sport, Praha – www.harfasport.cz | ZebraStores, Brno – www.salomonstore.cz | Urban sport, Liberec – www.urban-sport.cz WAVE Sport, České Budějovice – www.wavesport.cz | DAVID sport, Harrachov – www.davidsport.cz Ski max, Olomouc – www.ski-max.cz | Madeja sport, Ostrava – www.madejasport.cz Najšport, Bratislava – www.najsport.sk | Intersport, Liptovský Mikuláš – www.sportby.sk | Sport Rysy, Poprad – www.sportrysy.sk

Výhradní dovozce a distributor pro ČR a SR: AMER SPORTS Czech Republic s. r. o.

FOTO: JIŘÍ ŠIMEČEK / RED BULL CONTENT POOL

NO COMMENT

Aletsch Arena Riederalp. Bettmeralp. Fiesch-Eggishorn • lyžování s výhledem na nejdelší ledovec Evropy – Aletsch • 104 km sjezdovek mezi 1 845 a 2 869 m n. m. • ideální lyžařské podmínky od prosince do dubna • ski in - ski out vesničky ve 2 000 m n. m. • slunečný a bezautomobilový region přívětivý k rodinám s dětmi • Světové přírodní dědictví UNESCO

Aletsch Arena info@aletscharena.ch | www.aletscharena.ch

FOTO: ANDREAS VIGL / ELAN

OBSAH

76|

NEJBLIŽŠÍ LEDOVCE: JAK NAPLÁNOVAT PODZIMNÍ START SEZÓNY

Předpokladem úspěšného začátku sezóny na ledovci je ujasnit si, co od něj očekávám. Výborným důvodem pro podzimní lyžování je zahnání abstinenčních příznaků, rozcvička před sezónou, vyzkoušení nové výbavy nebo třeba jen pobyt na čerstvém horském vzduchu, nezamořeném městským smogem a stresem.

OSUD DAVA MCCOYE JE TYPICKÝM PŘÍKLADEM AMERICKÉHO SNU. DLOUHÝ BOJ, MNOHO PŘEKÁŽEK, BOLESTI… A HOŘKOSLADKÝ HAPPYEND NA ZÁVĚR…

SKISERVIS VE ZLÍNĚ

autorizované servisní centrum automat se širokým brusným kamenem vysoce kvalitní systém finální úpravy skluznice závodní struktury, závodní tuning hran

50|

Top ski service team «««««

STORY

50| 56| 58|

POSLEDNÍ BARON STARÉ DOBY: DAVE MCCOY..............................

WORLD CUP

22| 24| 27| 32| 34|

HLUBOKÉ KOŘENY OLYMPIJSKÉ KORUPCE.....................

NEWS

HAVÁRIE LANOVÝCH DRAH........................

COVID PROKOSIL ZÁVODNÍ POLE ANNA VEITH: OSUD POD VLIVEM SNOWBOARĎÁKŮ RIVER RADAMUS: ŘEKA TALENTU I POKORY NEJDELŠÍ, NEJVYŠŠÍ. NOVÝ ZÁVOD VE SJEZDU SE CHYSTÁ V ZERMATTU..............

MARKET

66|

LUSTI: RYZE RODINNÝ BYZNYS

70| 72| 74|

HLEDÁNÍ OPORY

SERVIS SWISS

NOVÁ ! PRODEJNA 300 m2

APUL NEWS

MATĚJ ŠVANCER: DRUHÝ ZAČÁTEK VE 13 LETECH

RESORT

78| 88| 90|

NEJBLIŽŠÍ LEDOVCE..........................................

NAŠI NA PRAHU NOVÉ SEZÓNY OPĚT SILNĚJŠÍ

VAL THORENS: BOŽSKÝ DAR LYŽAŘŮM?

50 LET ČESKOSLOVENSKÉHO SKIPOOLU

RACE EDGE

pro úpravu závodní hrany lyže vyzkoušejte dokonale ostrou hranu při maximální šetrnos broušení pro perfektní carving, sportovní lyžaře

STAREJTE SE LASKAVĚ O SEBE!.............................

LUKÁŠ HEŘMANSKÝ: ÚSPĚCHY, VIZE I NEJISTOTA

NA STARTU BÍLÉ STOPY VE VALTEŘICÍCH..........................

AUTOMAT

ACADEMY

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

38| 40| 42| 44| 46|

PŘÍPAD: SRÁŽKA ČECHA S RAKUŠANEM V RAKOUSKU......

Takto označené články stojí obzvlášť za pozornost – jsou exkluzivní, mimořádně čtivé nebo poučné.

PŮJČOVNA TESTCENTRUM VIP LYŽE

NOVÝ E-SHOP VÝPRODEJ LYŽÍ

SMETANOVA 2401, 760 01 ZLÍN TEL. 577002760

www.avexski.cz

FOTO: JIMMY PETTERSON

OBSAH

110|

V PRAKULTUŘE LYŽOVÁNÍ ANEB TURECKÉ HELISKI POTĚŠENÍ

Snurfer byl první předchůdce snowboardu. Dostupné anály tvrdí, že ho vynalezl jistý Sherman Poppen v roce 1965 ve snaze vymyslet zimní zábavu pro své děti. Nejprve sešrouboval dvě lyže k sobě, později je nahradil lyžemi vodními, na jejichž špičku přichytil provázek, kterým jezdec snurfer spoluovládal. Snurfer se stával rychle populární, Poppen proto začal snurfery sériově vyrábět pod značkou Brunswick. V letech 1966–1976 prodal Poppen půl milionu snurferů! Říká se však, že všechno tady už kdysi bylo. O mnoho století starší snurfer totiž využívají Lazové, obyvatelé turecké horské osady Petran. Nazvali po své etnické skupině Lazů lazboard a jeho vznik odhadují na 400 let nazpět! Navíc oproti snurferu používají k udržení rovnováhy dlouhou tyč, o kterou se za jízdy opírají zhruba ve své stopě. O návštěvě Poppena v Turecku se nic neví, každopádně kdyby Turci měli větší povědomí o významu patentového řízení, Poppen by dost možná ostrouhal.

HELLYHANSEN.COM

THE NEXT LEVEL OF RESPONSIBLE WATERPROOF/BREATHABLE TECHNOLOGY.

Helly Hansen Store – Westfield Chodov Helly Hansen Store – Aupark Bratislava AURÉLIEN DUCROZ / PROFESSIONAL SKIER

FOrNIx SpIN JErEmy JONES EDITION FOvEa ClarITy JErEmy JONES EDITION

JEREMY JONES EDITION Americká freeridová legenda Jeremy Jones ve spojení s POC přináší vlastní edici helmy Fornix Spin a brýlí Fovea Clarity.

víCE Na POCSPORTS.COM

NAUČTE SE NA SKIALPECH POHYBOVAT BEZPEČNĚ Pod vedením profesionálů, horských vůdců a znamenitých lyžařů Víti Nováka, Vojty Dvořáka a dalších. SKIALPOVÉ KURZY A PRODLOUŽENÉ VÍKENDY PRO ZAČÁTEČNÍKY A MÍRNĚ POKROČILÉ Naučíme vás správně stoupat i sjíždět, plánovat túry a pracovat s lavinovými prostředky. VYSOKÉ TAURY – skialpový kurz pro začátečníky I. TOTES GEBIRGE – skialpový kurz pro začátečníky II. SEXTEN – skialpový ráj CEVEDALE – skialpové Eldorado !

GESÄUSE – skialpový víkend

NEJLEPŠÍ OBLASTI PRO HELISKIING V OBRAZECH: BRITSKÁ KOLUMBIE, KANADA

KORONAVIROVÁ PANDEMIE A LYŽAŘSKÁ STŘEDISKA 2020: NOVÝ NORMÁL

119| POWDER

94| 96| 110|

V prakultuře lyžování

Sp si slňte lyž vé a sn řské y!

96| SNOWbiz

NA LYŽÍCH Z LUČNÍ BOUDY SEDMÉ NEBE SEVERNÍ AMERIKY

TERMÍNY: 3–5 dní (únor–duben) CENY: od 6 900 Kč

119| 124| 126| 128|

2020:

Nový normál

Na a jdi!

Stolování v rouškách lanovkové kuriozity: DMC a DLM

Akce připravíme i na zakázku ve vámi zvoleném termínu.

www.adventura.cz skialp@adventura.cz

ŠÉFREDAKTOR

Petr Socha

ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA

Radek Holub REDAKTOŘI

Lyžujme jako naposledy Než jsme se v minulé lyžařské sezóně rozloučili březnovým vydáním, byl ještě život idylický. Vše si jelo po svých dobře namazaných kolejích a nikdo netušil, jak náhle a snadno se může soukolí zadrhnout. Bylo to takřka ze dne na den a mnozí z nás nevratně přišli o vrchol lyžařské sezóny. Kdekdo to ještě dodnes nepobral. Exploze mediálních výstupů, chaos, nad Českem se vyvalil atomový hřib strachu, hysterie a bankrot rozumu. Dnes, když se ohlédneme, vidíme, že jsme mnohdy dělali přesně opak toho, než by bylo rozumné: Zůstali jsme se svým stresem doma u televize, která obavy dále vyháněla do nových a nových výšek. Sociálně jsme se izolovali a zůstali s těmi všemi problémy a úzkostmi sami. Zavírala se turistická parkoviště, aby lidé nemohli na výlety. Lidé slepě nosili roušku na procházku do lesa nebo při práci na své zahrádce. Lyžování dostalo ránu, směrem k lyžařům došlo i na vyhrožování kulkou... Dodnes se pereme s rozlehlou džunglí omylů, nejistoty, politikaření, nepravd a mýtů a jen pomalu si klestíme cestu k racionálnímu vyústění. Je bolestné přiznat si pravdu, když se nám tak dobře a dlouho žilo v opojné iluzi. Jak snadno dokáže člověk zapomenout na zásadní věci, jako třeba: Pokora. Nejsme hybatelé světa. Může přijít něco, co je silnější než člověk, něco, co člověk neumí ovládat, kontrolovat, odhadnout v následcích. Je to ale jen jemná připomínka. Ve skutečnosti jsme jako lidstvo plně závislé na milosti přírody či, chcete-li, Boha. Co zmůžeme třeba s během vesmíru, ze dne na den můžeme být zameteni pod koberec existence… A smrtelnost. Zapomněli jsme, že jsme smrtelní. Že náš život – nekompromisně

každý jeden – má svůj konec a že, nehledě na sebevědomí, moc či majetky, neví nikdo z nás dne ani hodiny. Na smrt není pohodlné myslet, a tak se z ní stalo možná největší tabu západní civilizace. V posledním půlroce nám ale decentně poodhalilo ramínko. Narození, život a smrt tvoří nekonečný a nerozebíratelný koloběh světa a uvědomění si vlastní smrtelnosti je hnací silou života. Už indiánští šamani označovali smrt jako entitu, která se nepřetržitě pohybuje v naší blízkosti čekajíc na chybu – a tím nás nutí žít bezchybně. Český, komunisty umučený katolický kněz Josef Toufar, zase říkával: „Žijte tak, jako by dnešní den měl být váš poslední.“ Smrt je konkurence života, posouvá člověka dál. Kdo se bojí konkurence nebo před ní zavírá oči, zkrachuje. Co z toho plyne pro lyžování v sezóně 2020/21? Poučme se z jarních chyb. Nezavírejme se doma před světem jen s televizí, naopak, je čas zpravodajská média zcela vypnout, aby nás nevtahovala do svého temného virtuálního světa. Choďme raději hodně do přírody, koukejme do zeleně (snad zanedlouho do běloby), vystavme se slunci. Hýbejme se, kličkujme mezi nástrahami stresu, sdílejme svůj čas s rodinou a přáteli. Smějme se! Ale hlavně se osvoboďme od hysterie a strachu – to je první podmínka k tomu rozhodovat se svobodně a s kritickou myslí. Pokud existuje něco, co máme poslouchat, pak to je spíše naše intuice než protimluvy společenských institucí. Stručně a jednoduše: plánujme a lyžujme tak, jako by každý den i tato lyžařská sezóna měly být naše poslední. Petr Socha a SNOW

Andrea Drengubáková (SNOW tour), Michaela Kratochvílová (World Cup), Ondřej Novák (Academy), Tom Řepík (SNOWbiz), Lukáš Vavrda (Powder) GRAFIKA

Petr Antoníček Markéta Antoníčková Michal Šindler INZERCE

Petr Havelka Veronika Bezpalcová Tomáš Rucký (SNOWtour) Tom Řepík (SNOWbiz) DISTRIBUCE

Marie Potužilová, Andrea Rosenbaumová INTERNET

Petr Havelka, Radek Holub, Tomáš Roba Všichni výše uvedení používají e-mailovou adresu ve tvaru: jmeno.prijmeni@snow.cz AUTOŘI

Ivan Balek, Pavel Božák, Tomáš Haisl, Karel Hampl, Petr Havelka, Ondřej Katz, Vít Moudrý, Martin Müller, Jimmy Petterson, Radim Polcer, Fredrik Schenholm, Kateřina Sochová, Aleš Suk, Ondra Tůma, Pavel Zelenka JAZYKOVÁ KOREKTURA

Drahomíra Kožíšková PŘEKLADY

Kateřina Sochová ODBORNÍ PARTNEŘI Svaz lyžařů České republiky Asociace profesionálních učitelů lyžování Asociace horských středisek ČR

SNOW, Č. 124, ROČNÍK XIX.

KRESBA: ONDRA TŮMA

REDAKCE

VYDAVATEL

SLIM media s.r.o. Husitská 344/63, Praha 3 IČ 27175511

ADRESA REDAKCE

SNOW Husitská 344/63 130 00 Praha 3 redakce@snow.cz ( 222 780 286 Příspěvky, fotografie a názory zasílejte na adresu redakce.

INZERCE ( 775 610 757, inzerce@snow.cz

PŘEDPLATNÉ Česká republika: www.snow.cz/predplatne predplatne@snow.cz ( 775 My SNOW (775 697 669) Slovensko: www.ipredplatne.sk objednavky@ipredplatne.sk ( +421 0800 188 826 Cena výtisku: 100 Kč / 4 EUR MK ČR: E13878 ISSN: 1214-0007 Rozšiřuje: PNS a.s., Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen. Vychází 7x ročně. Toto číslo vyšlo 1. října 2020, další vyjde 15. října 2020.

OBÁLKA/FOTO: A. Bertrand / Salomon Články označené jako advertorial jsou komerční prezentací. Články v rubrice SNOWtour obsahují product placement. Náklad je ověřován ABC ČR.

Všechna práva vyhrazena. SNOWmag je ochrannou známkou. © SLIM media s.r.o. 2020

DODAVATEL ENERGIE

/casopis ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

ALL YOU NEED IS SNOW

Časopis a triko SNOW až domů

SNOW.cz/predplatne Funkční triko SNOW s elegantním motivem hor a sjezdovek z technického, rychleschnoucího, antibakteriálního a velmi prodyšného materiálu Opti Dry značky Kilpi (100% polyester). Triko rychle odpařuje vlhkost a pot.

OBJEVY ZA HRANICEMI REALITY I FIKCE

Nahraně

TEXT: KEDAR SOPEL

ČEŠI SVÝM KORONAVIREM

ZNIČILI LYŽOVÁNÍ, FOTO: KOLÁŽ SNOW

JAK HO ZNÁME

e v Česku i ve světě koronavirus rozšířili lyžaři, bylo jasné přinejmenším od chvíle, kdy o tom veřejnost v březnu informoval předseda Rady seniorů Zdeněk Pernes. Na vlastní oči totiž sledoval, jak mikroorganismy tahají z Itálie. Poté, co pašerákům infekce vypnuli v Alpách i na domácích horách vleky, nezbylo jim než šířit neprobádanou chorobu jinde po světě. Výsledky českých lyžařů byly přitom brzy zřetelně vidět v nelichotivých statistikách – přírůstky nemocných den za dnem lámaly rekordy. „Vůbec jsme netušili, že tu máme nějaké sjezdovky,“ lamentuje chrchlající katarský mladík Halil Hadrilláh. Katar, kde lyžaři obzvlášť řádili, byl totiž v přepočtu na obyvatele jednou z nejpostiženějších zemí planety, ačkoliv její nejvyšší vrchol se nachází pouhých 103 m n. m.

Lyžování kvůli tomu v žebříčku nebezpečnosti přeskočilo dokonce i pumové útoky. Zděšeni z počínání lyžařů z Česka byli samozřejmě zejména v oblastech, které jsou na zimním cestovním ruchu ekonomicky závislé. Ve světoznámém lyžařském letovisku ve Svaté Hořici už ani nedoufají v obrat k lepšímu a více než staletou tradici zimní dovolené hodili do sběru. Doslova. „Mám tu pět kabinových lanovek a asi dvacet sedačkových,“ pochvaloval si hromadu železa ve výkupu surovin na kraji města její provozovatel Jörg Schrott. Ne všude ale na zimní hosty zanevřeli. V gigantické lyžařské aréně Igloosch věří, že osloví zcela novou cílovou skupinu. Inspiraci jim poskytl oslnivý úspěch cestovní kanceláře pro plyšáky, kterou provozuje japonský investiční guru Tokio Opimura.

Hebcí mazlíčci se tak mohou po letech strávených cestováním za památkami konečně těšit i na zimní dovolenou. „Tulísek už se nemůže dočkat, jak stráví celý den jízdou na pohodlné polstrované 8sedačce se svými kamarády v nedotčené alpské přírodě,“ neskrývá nadšení devětadvacetiletá Monika, která svému plyšákovi objednala týdenní pobyt. Po náročném dni na svahu jej samozřejmě v hotelu bude čekat také wellness a masáž. Spokojen naopak není barman tamějšího stánku, který se vždy od pozdního odpoledne až do noci otřásal duněním rytmické hudby a podlahu měl ulepenou hruškovicí. „Poté, co jsem do plyšového návštěvníka nalil dva panáky a nechal mu šluknout jointa, se vzňal a byl pryč,“ běduje nad ušlými tržbami. „Dánové, nebo třeba i Švédové vydrželi mnohem víc.“

Pozitivní na citelné proměně lyžařského světa může být, že se díky novým hostům šíření viru v zimních letoviscích snad konečně zastaví. Ze zdravých hor se pak zdraví postupně přenese i do měst, která byla epidemií kupodivu také zasažena. „Jestli se následky nezodpovědného chování lyžařů podaří vymýtit už v příští sezóně, plánujeme, že skončíme i se záchranou mrtvých,“ ujišťuje šéf české vlády, známý nadpřirozenými schopnostmi. A připomíná, že vláda svým diplomatickým umem na jaře zažehnala mezinárodní ostudu, jež Česku kvůli lyžařům hrozila.

a r E yo u cut out 4 it?

ODCHÁZENÍ V únoru v Garmisch-Partenkirchenu stála naposledy na startu závodu Světového poháru pohromadě čtveřice velkých kamarádek: Anna Veith, Viktoria Rebensburg, Tina Weirather a Lara Gut-Behrami. „Jsem připravena na další životní etapu. Mé srdce a hlava mi říkají, že je čas na něco nového. A tak jsem se rozhodla

ukončit aktivní kariéru,“ svěřila se médiím Anna Veith, jejíž příběh můžete číst na následujících stránkách. Stejnou cestou se vydaly i Viktoria Rebensburg, Tina Weirather (k nimž se na stránkách SNOW také jistě vrátíme). V sezóně 2020/21 tak už bude pokračovat pouze Švýcarka Lara Gut, na snímku v závodě SP v italském Sestrière. (mk)

FOTO: HEAD

SNOW.cz/SP

NEWS

TEXT: ONDŘEJ NOVÁK

American Downhiller Máme se na co těšit a navíc zadarmo. Server SkiRacing.com ve spolupráci s výrobcem sportovního vybavení POC vypustí 2. října celovečerní dokument American Downhiller, který se věnuje, jak už lze vytušit z názvu, historii amerického závodního lyžování, zejména klouzavým disciplínám. Film vznikal průběžně posledních pět let a uvidíme v něm všechny současné i minulé hvězdy amerického mužského týmu sjezdařů, jako je Tommy Moe, Bill Johnson, AJ Kitt, Daron Rahlves nebo Bode Miller. Jednotlivé epizody můžete najít na YouTube již delší dobu, ale (podle vyjádření autorů) teprve celý film spojuje jednotlivé osudy sportovců do souvislostí a mapuje posledních šedesát let vývoje amerického závodního lyžování. Buďte „ready“ a na začátku října sledujte www.skiracing.com.

/american-downhiller

FOTO: ARCHIV

Ukázky z filmu najdete na

Bill Johnson – i tato legenda je zařazena do amerického snímku

Mánie v hale! I když na ledovcích panují ty nejlepší podmínky pro letní trénink za posledních několik let, propadly současné hvězdy alpského lyžování mánii lyžařských hal. V hale je stabilně pod nulou, kapénky „céčka“ nebo čehokoliv jiného mrznou dřív, než dopadnou na zem, kde je lyžaři okamžitě rozjezdí. To je ten pravý boj proti epidemii! Italský tým v čele s Christofem Innerhoferem si potrénoval v holandském Landgraafu, Petra Vlhová se uklidila do jedné z největších světových hal v Litvě, Aleksander Aamodt Kilde se věnoval vzpomínání na slalomový crossblock v nové hale v domácím Oslu.

Na německého sjezdaře Thomase Dressena už tak asi nezbylo nikde místo, protože se vydal do běžeckého tunelu v Oberhofu. Na běžkách! Tak kam to povede dál? Nebudeme za chvíli v lyžařských halách rovnou závodit? Ve sjezdu a super-G se bude jezdit na krásu jediného oblouku, který by se na halovou sjezdovku vešel, obří slalom přestane být obří a televizní společnosti si konečně prosadí svou a paralelní slalom se stane hlavní svěťákovou disciplínou. Necháme se covidovou panikou zatlačit do sterilního prostředí velkých mrazáků?

FIS oddělí závody mužů a žen Protože „céčko“ řádí po celém světě, rozhodla se komise FIS z důvodu bezpečnosti nechat ženy a muže závodit odděleně. V Levi budou závodit v listopadu jen ženy, muži se tam objeví až později během sezóny. Paralelní slalom (pohyb na trati ve dvojicích asi není bezpečný) v Alta Badii byl nahrazen slalomem, v Adelbodenu se pojedou letos hned tři mužské závody, pouze pro ženy je naopak rezervován Sv. Mořic a Courchevel. V Davosu, kde byl plánován paralelní slalom, se pro jistotu nepojede vůbec. Vzhledem k tomu, že závod byl plánován na 1. ledna 2021 poblíž centra Davosu v plné turistické sezóně, bylo by velmi náročné vyhovět všem nařízením ohledně „C devatenáct“. A tak dále. Celkově bude kalendář obsahovat 39 závodů mužů a 35 závodů žen. Ti by se neměli nikde potkat. Napadá mě mnoho souvislostí. Nemá tato strategie zabránit „klonování“ dalších lyžařských superstar? Dá se předpokládat, že děti Marlies Schild a Benniho Raicha budou za nějaký čas prohánět na závodech kdekoho. A co teprve potenciální potomci Mikaely Shiffrin a Mathieu Faivre? A kde budou závodit ti genderově nerozhodnutí? Britský Facebook už eviduje 71 různých pohlaví! Bude pro ně na závodech dostatek různých záchodků?

Otvírák Tradičním otvírákem sezóny v Söldenu to uzavřeme. Snad jen pro dnešek a ne úplně. Úvodní závod sezóny se pojede o týden dříve. FIS upustila od původně plánovaného konceptu jednoho dne volna mezi ženským a mužským závodem, a tak se můžeme o víkendu 17.–18. října těšit na obří slalom, který ukáže, jak s výsledky zamíchá slušný seznam končících závodnic a závodníků (více v článku na následující stránce). Závodit se bude za přísných bezpečnostních opatření a zcela bez diváků, pokud nepočítáme trenéry a novináře. Pro veřejnost bude Rettenbach Gletscher uzavřený, lyžování veřejnosti bude možné jen na druhé části ledovce Tiefenbach. Doprovodné akce jako losování startovních čísel a koncerty v centru Söldenu jsou zrušeny. Tak se pojďme na pohodlné sledování letošních závodů na obřích obrazovkách někde jinde nebo doma u televize připravit alespoň malou statistikou. Výškový rozdíl trati v Söldenu je 370 metrů, maximální sklon 65 %, vejde se na ni až 56 branek a závodníci se pohybují rychlostí 65–80 km/h. Držme si navzájem palce, ať si na ní můžeme zalyžovat alespoň sami kdykoliv v průběhu nadcházející zimní sezóny. FOTO: GEPA IMAGES / ATOMIC

WORLD CUP

Žena a muž na jednom pódiu – kdy to zase uvidíme?

WORLD CUP

NEWS

SNOW.cz/SP

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

Světový pohár 2020/21:

COVID PROKOSIL Když před rokem končili Lindsey Vonn a Marcel Hirscher, mluvilo se o konci jedné epochy. Tehdy ještě nikdo netušil, že za pár měsíců bude úplně naruby celé závodní lyžování. Situace s pandemií koronaviru zamíchala kartami i ve Světovém poháru, kdy skončil nezvykle početný zástup závodníků, včetně řady velkých jmen.

ěkomu náhle utnutá sezóna sebrala motivaci do dalšího zápolení, jiní doplatili na zkrouhnutí podpory ze strany sponzorů či národního svazu a další usoudili, že je čas věnovat se místo boje s vlastním tělem a jeho možnostmi něčemu jinému.

Norové dojeli na finance

Peníze jsou až na prvním místě, jak se ukázalo ve skandinávském týmu. Právě ony stojí za pro mnohé překvapivým koncem teprve šestadvacetileté Maren Skjøld a jejího o rok staršího týmového kolegy Stiana Saugestada, kteří doplatili na tvrdou konkurenci v norském týmu. Tamní lyžařský svaz totiž některé závodníky, kteří nesplnili očekávání do nich vložená, zcela odstřihl od finanční podpory v rámci koronavirového šetření.

závodní pole

Maren Skjøld chvíli zvažovala, že bude přesto pokračovat, posléze od toho ale upustila. „Nebylo to jednoduché, ale dobře vím, kolik to stojí, když se má člověk připravovat sám za sebe. Nejen finančně, ale rovněž fyzicky a mentálně. A právě teď jsem v životní fázi, kdy cítím, že než bojovat se všemi těmi nepříjemnostmi, tak je lepší vydat se dál. Není to tak, že bych já sama chtěla ukončit svou kariéru, ale život je holt život a já doufám a vím, že musí existovat i život bez lyžování,“ okomentovala Norka svůj konec. Uskromnit se budou nicméně muset i taková esa, jakými jsou úřadující mistr světa v obřím slalomu Henrik Kristoffersen nebo držitel velkého křišťálového glóbu za uplynulou sezónu Aleksander Aamodt Kilde. Oba musejí nadcházející zimu počítat se snížením příjmů od svazu o čtvrtinu, což v případě Kristoffersena znamená dobrých sto tisíc eur. Peníze řeší i novopečený otec Kjetil Jansrud, na rozdíl od svých kolegů ale přesně naopak. Majitel čtyř malých křišťálových glóbů za rychlostní disciplíny se ze

solidarity s dalšími reprezentačními kolegy rozhodl financovat si cestovní výdaje v nadcházející sezóně sám a přeje si, aby se ušetřené peníze věnovaly mladým norským nadějím.

Velká obměna u Němců Významné změny se dotkly rovněž alpského týmu našich západních kolegů. Bez nadsázky lze říct, že konec Viktorie Rebensburg byl už jen třešničkou na hořkém dortu. Kromě bavorské rodačky, která se zkraje února zranila při super-G v Garmisch-Partenkirchenu jen den po svém velkém domácím vítězství ze sjezdu, odcházejí další pravidelní účastníci závodů SP, jako třeba Christina Ackermann, rozená Geiger, nebo třeba Fritz Dopfer. Poté, co před rokem svou úspěšnou kariéru ukončil Felix Neureuther, je tedy jasné, že německý mančaft čeká velká generační obměna. Se zvýšeným tlakem tak musí počítat Kira Weidle, která se mezi ženami rázem posunula na místo jedničky. A chce se až poznamenat, že mají Němci velké štěstí, že za ně začal jezdit Romed Baumann…

Italové v defenzívě

Konec velkých jmen zaznamenala i italská reprezentace. Co do výkonnosti z let minulých možná právě squadra azzura zaznamenala největší oslabení. Po konci Petera Filla, který měl to štěstí, že ještě v Ga-Pa stihl regulérní rozlučku, bez níž se musel vzhledem k okolnostem obejít další velikán Andre Myhrer, se s aktivní kariérou rozžehnaly rovněž medailistky z mistrovství světa Elena a Nadia Fanchiniovy a specialistka na rychlostní disciplíny Johanna Schnarf, která se nedávno stala maminkou.

Naopak posily sezóny

Při pohledu na listinu nyní už bývalých závodníků, jež stále nemusí být kompletní, o to víc potěší, že se ve SP nadále najdou matadoři, kteří se navzdory věku chystají opět do branek. Po zranění z Bormia plánuje návrat čtyřicátník Hannes Reichelt, naplno se připravují i Julien Lizeroux, Johan Clarey a Manfred Mölgg, který po pádu v Adelbodenu prodělal operaci kolenních vazů. Mezi ženami se na návrat po vleklých zdravotních potížích chystá Ragnhild Mowinckel, elán po loňských triumfech v Crans Montaně nechybí ani Laře Gut-Behrami.

Kdo (také) skončil? Francie: Robin Buffet, Johanna Boeuf, Baptiste Arnaud, Noémie Larrouy, Ninon Esposito Itálie: Peter Fill, Johanna Schnarf, Nadia Fanchini, Elena Fanchini, Henri Battilani Kanada: Dustin Cook Lichtenštejnsko: Tina Weirather, Anna Banzer Monako: Alexandra Coletti Německo: Viktoria Rebensburg, Fritz Dopfer, Christina Ackermann, Dominik Stehle, Klaus Brandner, Benedikt Staubitzer, Veronique Hronek Norsko: Nina Haver Loeseth, Maren Skjoeld, Stian Saugestad, Marcus Monsen Rakousko: Anna Veith, Johannes Kröll, Michaela Dygruber, Marie-Therese Sporer Slovinsko: Ana Drev, Jakob Spik, Tilen Debelak Švédsko: Andre Myhrer, Matts Olsson, Ylva Stalnacke, Emil Johansson, Helena Rapaport Švýcarsko: Elia Zurbriggen Ukrajina: Olha Knysh USA: Wiley Maple, Foreste Peterson, Nicholas Krause

FOTO: AGENCE ZOOM

TEXT: ONDŘEJ KATZ

ANNA

VEITH

Osud pod vlivem snowboarďáků

Velká vítězství, výjimečné úspěchy, ale také pády, trable a vážná zranění rámují profesionální pouť Anny Veith, za svobodna Fenninger, rakouské sjezdařky, která se během své kariéry zařadila mezi legendy lyžařských svahů. Napsala během ní spoustu jedinečných příběhů ozdobených medailemi a trofejemi, i těch protkaných bolestí a nejistotou. Letos v červnu ale přidala úplně poslední kapitolu – měsíc před svými 31. narozeninami dala Anna Veith lyžování v té vrcholné podobě definitivní sbohem.

ro mnohé možná předčasně, pro samotnou lyžařku ale v pravý okamžik. „Vůbec o tom nepochybuji. Nemám pro svůj odchod ze scény žádný velký konkrétní důvod, spíš je to víc menších okolností, ale jsem na sto procent přesvědčená, že to je správné rozhodnutí,“ prohlásila majitelka tří olympijských medailí a dvou velkých křišťálových glóbů ve chvíli, kdy oficiálně oznámila konec kariéry.

Veselé loučení

Stylově, v hotelu Arx v Rohrmoosu nad Schladmingem, který vlastní společně se svým manželem a bývalým snowboardistou Manuelem Veithem. Žádné slzy se nekonaly, jen úsměvy a odhodlání přidat další zajímavé kapitoly svého života. Ty předcházející zcela zasvětila lyžování. „Díky lyžování jsem doslova žila a plnila si svůj dětský sen. Bylo celý můj život a udělalo

ze mě člověka, jakým dnes jsem. Jsem hrdá na to, co vše jsem na lyžích dosáhla, kam jsem se dostala, ale také vím, kolik dřiny a strádání mě to stálo. Proto a právě teď je ten správný okamžik udělat další krok. Cítím se teď volná, jako bych sundala z ramen těžké břemeno. Moje hlava i srdce mi říkají, že přišel čas dělat něco jiného,“ popisovala své pocity při loučení s velkým bílým cirkusem 31letá Rakušanka.

WORLD CUP HERO

Celých čtrnáct let byla jeho součástí. Nepřehlédnutelnou a výjimečnou. Do Světového poháru vstoupila poprvé v sedmnácti letech, tehdy ještě pod dívčím jménem Anna Fenninger, v listopadu 2006 ve slalomu ve finském Levi. Na první body dosáhla jen o pár měsíců později – v lednu v italské Cortině skončila šestnáctá v obřím slalomu. Už předtím ale v roce 2006 triumfovala v super-G a v kombinaci na juniorském mistrovství světa v Quebeku. Ve sjezdu navíc ještě přidala stříbro.

Dva glóby i zlato z OH

Bylo zřejmé, že se rodí osobnost ženského sjezdového lyžování. Anna to ostatně začala potvrzovat hned v dalších letech. Definitivní proměna z hvězdičky v superstar přišla v roce 2011. Potvrzením se stalo premiérové zlato z mistrovství světa v Ga-Pa v kombinačním závodě. Hned v následující sezóně, ale ještě v tomtéž roce se Rakušanka dočkala prvního triumfu v podniku Světového poháru, když vyhrála obří slalom v Lienzu. Už tehdy dokazovala, že je nejen skvělou lyžařkou, ale navíc i univerzální. Sbírala body ve všech disciplínách od slalomu až po sjezd. A netroškařila. Na svých druhých olympijských hrách v Soči 2014 vybojovala zlatou medaili v superobřím slalomu a v obřím slalomu přidala ještě stříbro. Ale to nebylo ještě její poslední slovo. Během zimy vyhrála ve Světovém poháru čtyři závody v obřím slalomu a získala svůj premiérový malý glóbus. Ve sjezdu a v super-G obsadila celkově druhá místa a to ji v součtu stačilo na zisk velkého křišťálového glóbu. Jako by pro ni platilo, že s jídlem roste chuť. V následující sezóně nenašla přemožitelku v šesti závodech Světového poháru, patnáctkrát stála na stupních vítězů. I to jí pomohlo k obhajobě velkého glóbu, byť jen rozdílem pouhých 22 bodů před druhou Slovinkou Tinou Maze. „To pro mě byl jeden z nejúžasnějších okamžiků mé kariéry, který se mi zapsal do paměti. Celou sezónu jsme se přetahovaly s Tinou o vítězství ve Světovém poháru a mně se podařilo rozhodnout v můj prospěch až ve finále v Méribelu. Byl to skvělý souboj a já ho vyhrála. Vítězství v celkovém pořadí Světového poháru je něco, o čem sní každý lyžař nejspíš už od dětství. Já už od svých pěti let. Znamená to totiž jediné: že jste v tom roce nejlepší ze

Odvážná podpora gepardů Svět oběhl nespočet fotografií, kde se Anna Veith objevuje v přítomnosti divokých šelem, gepardů. Gepardí vzor se objevil i na její přilbě nebo nakreslený přímo na těle. Proč to? Byla za tím podpora neziskové organizace Cheetah Conservation Fund, jejímž posláním je právě celosvětová ochrana gepardů a boj za jejich dlouhodobé přežití.

17 let

jí bylo, když debutovala ve Světovém poháru 28

14 let

trvala její kariéra na lyžařských svazích

16. dubna 2016

se vdala za snowboardistu Manuela Veitha

15 vítězství ve Světovém poháru

45 umístění na stupních vítězů v SP

FOTO: AGENCE ZOOM

Brian Pinnelli o Anně „Není pochyb o tom, že nám všem bude chybět. Přátelská, odhodlaná a atraktivní rakouská lyžařská hvězda byla vždy k nám novinářům vstřícná, zatímco na trati nechávala vše. Dva celkové tituly světového poháru a zlatá olympijská medaile na Rosa Khutor 2014... Určitě toho mělo být víc, kdyby ji nestíhala otravná zranění a kdyby jí Ester Ledecká neukradla vrchol na olympiádě v Pchjongčchangu. Za zmínku stojí chvályhodné a smělé úsilí o ochranu gepardů. Rozhovory s Annou mi budou chybět. Hodně štěstí!“

všech ve vašem sportu. Je to výjimečný pocit,“ vzpomínala Anna Veith. V roce 2015 to ale nebyl jediný pozoruhodný zápis. Na mistrovství světa ve Vailu a Beaver Creeku získala hned dvě zlaté medaile za triumf v obřím slalomu a v super-G. „Samozřejmě jsem po zisku zlaté medaile moc toužila, ale že si nakonec odvezu hned dvě, to mě nenapadlo ani v těch nejodvážnějších snech,“ přiznala.

Sváry se svazem

Rodačka z městečka Hallein ale nebyla žádnou poslušnou ovečkou. Uměla si i pořádně dupnout. Se stejnou odvahou, s jakou se 166 cm vysoká sjezdařka pouštěla ze zasněžených kopců, se také dokázala ozvat, když se jí něco nelíbilo. Hned několikrát se mezi ní a rakouským lyžařským svazem, nebo spíš jeho šéfem Peterem Schröcksnadelem, rozhořel svár. Ten první v okamžiku, kdy se Anna objevila v reklamě na vozy Mercedes, zatímco svaz měl smlouvu s konkurenčním Audi. Obě strany se nakonec dohodly, i když lyžařka musela ještě navíc přidat omluvu. Podruhé byl pro změnu trnem v oku svazu manažer Klaus Kärcher zastupující rakouskou lyžařku. Svaz požadoval jeho propuštění. To proto, že požadoval pro svou „klientku“ lepší

2krát

zisk velkého křišťálového glóbu v letech 2014 a 2015

6 medailí

Anna Veith na sociálních sítích

Brian Pinelli je americký novinář žijící v Praze, kam se před lety přestěhoval, aby byl blíže dění ve Světovém poháru. Sjezdové lyžování podrobně sleduje přes 20 let.

podmínky, osobního sponzora na helmě, jednoho z týmových fyzioterapeutů pouze pro Annu. Zkrátka podmínky odpovídající tehdy už olympijské vítězce a mistryni světa. A tak trochu podobné těm, které měl Marcel Hirscher, hvězda mužského rakouského týmu. Jak sama lyžařka přiznala, tehdy to byl tak trochu i souboj pohlaví a došlo i na ostrá slova a výhrůžky, že změní lyžařský svaz. Konflikt opět došel ke smírnému řešení. Manažer Kärcher mohl zůstat, ale na jeho „honoráři“ se musela podílet samotná lyžařka.

Zranění, trable a zase zranění

Jak křehká je hranice mezi úspěchy a pádem na dno, poznala hned po dvou úžasných sezónách. Jen tři dny před říjnovým startem té následující v Söldenu si vážně zranila pravé koleno – skoro by se dalo říct, že co se v něm dalo utrhnout a poškodit, se také utrhlo a poškodilo. Sezóna pro ni skončila ještě dřív, než vůbec začala. A jestliže do té doby to byly souboje Anny s dalšími skvělými lyžařkami, od toho osudného okamžiku to byl souboj Anny s vlastním tělem.

3 medaile

z mistrovství ze zimních světa, z toho olympijských 3 zlaté her

1 zlatá medaile

z olympijských her 2014 v Soči

1 setina vteřiny

rozhodla o tom, že jí v Pchjongčchangu uteklo druhé zlato z olympijského super-G

WORLD CUP HERO

Comeback ohlášený na rok 2016 se vlastně nekonal. V prosinci se sice vrátila, ale za dva měsíce už zase končila. To proto, že po vyléčení pravého kolene se pro změnu ozvalo to druhé. A následovala další operace a další stop. A také pochyby, zda se ještě někdy vrátí na lyžařské kopce. Mezi málem dobrých a pozitivních zpráv se objevila ta o jejím sňatku s Manuelem Veithem, rakouským snowboardistou. Tehdy ještě netušila, že to nebude jediný vyznavač tohoto sportu, který jí zásadně vstoupí do života. I proto, že měla starosti především sama se sebou. Svůj boj o návrat ale nevzdala. Se zarputilostí sobě vlastní tvrdě dřela a ve finále Světového poháru ve Val d’Isère v roce 2017 se dočkala sladké odměny – triumfu v podniku SP s pořadovým číslem patnáct. A také si zajistila místo v týmu pro olympijské hry v Pchjongčchangu o rok později.

FOTO: AGENCE ZOOM

Jako by pro ni platilo, že s jídlem roste chuť. V následující sezóně nenašla přemožitelku v šesti závodech Světového poháru, patnáctkrát stála na stupních vítězů.

Skvělý návrat s hořkou příchutí

Právě na hrách v Koreji pak prožila podle vlastních slov nejemotivnější okamžik své kariéry. Necelou půlhodinu po olympijském závodě v super-G prožívala zlatou radost. Ostatně, nejspíš slavilo už celé Rakousko, ke druhému zlatu v kariéře tehdy Anně Veith gratulovali už i soupeřky včetně Lindsey Vonn a také šéf Mezinárodního olympijského výboru Thomas Bach. Některé televizní štáby už balily své nádobíčko s tím, že odvysílaly do éteru, že olympijské zlato putuje zásluhou Veith do Rakouska. Jenže pak na sjezdovku vtrhla se startovním číslem 26 česká obojživelnice, lyžařka i snowboardistka, Ester Ledecká, a časomíra se v cíli zastavila o jednu jedinou setinu vteřiny dříve, než byl výsledek Anny Veith. Ještě chvíli předtím rozdávala úsměvy a rozhovory o tom, že právě prožila největší triumf své kariéry. Teď najednou zůstala „jen“ druhá. „Asi bych si měla zvyknout, že mi snowboarďáci zasahují do života,“ přiznala Veith se smutným úsměvem. Trpké zklamání zvládla ale s velkým nadhledem a profesionalitou. „Ester byla skvělá. Přeji jí takový úspěch z celého srdce.

Zlato si naprosto zasloužila. Samozřejmě, cítím i zklamání, ale mám medaili a po tom, čím vším jsem prošla v předchozích letech, jsem za ni šťastná. Dokázala jsem se vrátit, a že to není návrat zlatý, nevadí,“ přiznala. Ostatně, stejný respekt a uznání měla a má vůči své soupeřce i Ester Ledecká. „To, že jsem ji dokázala porazit v jednom závodě, je sice skvělé, ale nic to neznamená. Ona toho ve své kariéře dosáhla tolik, že mám před sebou ještě moc práce, abych se jí vůbec dokázala přiblížit. Pokud se mi to vůbec někdy povede. Pro mě byla vždy velkým vzorem. V tom, jaká byla lyžařka, jak se prala se zraněními, lyžařským svazem, jak překonávala překážky,“ uznale prohlásila Ledecká.

Ještě jeden pokus a pak konec

Olympijské stříbro bylo pro Annu Veith velkou motivací přidat další úspěchy, jenže v lednu 2019 se při tréninku obřího slalomu opět zranila. Jak jinak, zase koleno. Už potřetí. Následovala operace přetrženého křížového vazu a předčasný konec sezóny.

Po měsících rehabilitací a tréninkové dřiny ale opět stála na startu a hlásila další návrat. „Oheň ve mně zase vzplál. Chci se vrátit znovu na vrchol,“ odhodlaně oznámila tehdy 29letá lyžařka. Jenže když se rok sešel s rokem, cíl zůstal nedobyt. Lyžařka, která byla třikrát vyhlášená rakouskou sportovkyní roku, se naposledy dostala na stupně vítězů ve Světovém poháru krátce po olympijských hrách v Pchjongčchangu, když skončila druhá v Crans Montaně. Další ke svým patnácti triumfům v závodech SP už nepřidala. Z jedenácti startů se jen dvakrát „prokousala“ do top ten. Málo na olympijskou šampionku a dvojnásobnou vítězku Světového poháru. „Během minulé zimy jsem tvrdě pracovala, udělala jsem vše, co jsem mohla, abych se vrátila na vrchol, ale nedokázala jsem se vrátit tam, kam jsem chtěla. Nastal ten pravý čas skončit a udělat další krok,“ konstatovala Anna Veith, když oznamovala své rozhodnutí dát sbohem velkému lyžování. Po Marcelu Hirscherovi tak skončila další výjimečná osobnost rakouského lyžování…

SUPERSHAPE. RACE PERFORMANCE, BUILT FOR THE PISTE. ˇ PRO CARVING POCTIVEˇ VYROBENÁ NA ZÁKLADEˇ ZÁVODNÍCH LYŽÍ A VYLADENÁ ˇ ˇ NEJMODERNEJŠÍ ˇ – TO JE RADA SUPERSHAPE. PRECIZNÍ OBLOUKY V KAŽDÝCH PODMÍNKÁCH ZARUCÍ TECHNOLOGIE EMC, VYUŽITÍ GRAFENU NEBO SIDECUT 3.0. SUPERSHAPE JE REVOLUCE.

.COM

WORLD CUP

FACE

TEXT: ONDŘEJ KATZ

RIVER RADAMUS

Řeka talentu i pokory Neobvyklé křestní jméno River, tedy v překladu řeka, není zdaleka tím jediným, čím tenhle 22letý americký mladík zaujal odborníky i fanoušky sjezdového lyžování. Mluví se o něm, a to hodně nahlas, jako o nástupci hvězdných Bodeho Millera či Teda Ligetyho.

adamus je teprve na začátku kariéry, ale už stihl nasbírat několik titulů, které z něj dělají hvězdu budoucnosti. Tolik žádanou v americkém sjezdařském týmu poté, co do sportovního důchodu odešli po Bodem Millerovi Julia Mancuso, Lindsey Vonn a pomalu se do něj chystají Ted Ligety a Steven Nyman. „Tohle všechno jsou fakt hodně velká jména. Ke všem jsem vzhlížel, jako ke svým vzorům. Všichni dokázali vítězit a díky nim vím, že je to reálné. Dává nám to víru. Když to dokázali tihle Američané, tak proč ne i já a někdo další,“ nechal se slyšet 22letý rodák z města Edwards v Coloradu. Zatím na sebe stihl upozornit hlavně mezi mladými sjezdaři. Na olympijských hrách mládeže v Lillehammeru v roce 2016 získal hned tři zlaté medaile, což se před ním nikomu jinému v historii her nepodařilo. Exceloval i na juniorském mistrovství světa o dva roky později ve Val di Fassa, odkud si odvezl dvě zlata z obřího slalomu a super-G. A k tomu ještě stříbro ze závodů týmů.

sebe a posunujeme jeden druhého na vyšší úroveň,“ prozradil Radamus. I do jeho kariéry poměrně razantně zasáhla koronavirová pandemie. Ale to platilo pro všechny lyžaře. I proto se počet jeho startů ve Světovém poháru zatím zastavil na čísle 28. Poprvé vyrazil na trať závodu SP v roce 2017 v Beaver Creeku, první body z podniku SP „ochutnal“ rok poté v Alta Badii. Na sjezdovce, kterou považuje za tu nejlepší, na které kdy jezdil. „Pokud byste chtěli vytvořit sjezdovou trať v laboratoři, nemohli byste ji proti té v Alta Badii příliš vylepšit. Ten kopec

Velká očekávání ale River sám krotí, stejně jako odmítá, že by musel čelit velkému tlaku, aby co nejdříve nahradil předchozí hvězdy. O pozornost si říká nejen svým talentem, ale vlastně i hodně nezvyklým jménem. „Je mi jasné, že moje jméno je jedinečné, unikátní. Dalo by se říct, že je to jméno vhodné pro novinové titulky. Na druhou stranu, kdyby mi to nešlo na lyžích, mohl bych s tímhle jménem docela rychle přejít třeba na kajak,“ vtipkoval Radamus. Na to se ale ani v nejmenším nechystá. Ostatně, jak sám prozradil, loni strávil doma pouhých třicet dní a naopak přes deset měsíců byl na lyžích. „Vím, že naučit se jezdit kopce Světového poháru spolkne ještě hodně času. Je tolik rozdílů mezi závody nižších úrovní a svěťákem. Kopce jsou obtížnější, podmínky náročnější, konkurence větší. A závodí se o větší peníze. Učím se každý den,“ konstatoval Radamus, který trénuje s jedním ze svých vzorů, s Tedem Ligetym. „Ted je mým příkladem. Jakmile nastoupí na kopec, úplně cítíte auru jeho profesionality. On bere svou práci smrtelně vážně, takže bych se cítil hrozně provinile, kdybych někdy cokoliv ošidil,“ přiznal 22letý mladík. Motivaci ale hledá i ve filmu Miracle o senzačním triumfu amerických hokejistů nad tehdy neporazitelnou sovětskou sbornou na olympijských hrách v Lake Placid. „Ukazuje to, že můžete vyhrát i přesto, že vás všichni považují za outsidera.“

Kdyby mi to nešlo na lyžích, mohl bych s tímhle jménem docela rychle přejít třeba na kajak.

Americká parta

Ačkoliv je sjezdové lyžování vysloveně individuální sport, on sám sebe považuje za týmového hráče. Ostatně, při závodech i při tréninku se snaží co nejvíc pomáhat všem kolem sebe. Konkurence, nekonkurence. „Tým je pro mě naprosto zásadní. Můj tým je tím důvodem, kde dnes jsem. Tlačíme sami na

má všechny varianty a možnosti, které od sjezdovky požadujete – od strmého svahu přes mírnější pasáž, je na něm i skok. Prostě, tenhle kopec je ve všech směrech perfektní,“ konstatoval mladík, který mluví anglicky a španělsky, domluví se i německy a chvíle vzácného volna tráví ve střední Americe při surfingu.

Talent, co se rád učí

Vášeň pro lyžování se ho drží odmalička. A neutuchá. „Lyžování je opravdu moje vášeň,“ přiznal Radamus, který vyrůstal ve stejné oblasti jako současná hvězda světového ženského lyžování Mikaela Shiffrin.

FOTO: AGENCE ZOOM/ROSSIGNOL

WORLD CUP

RACE

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

NOVÝ ZÁVOD VE NEJDELŠÍ, SJEZDU SE CHYSTÁ NEJVYŠŠÍ. V ZERMATTU Start v bezmála čtyřech tisících metrech ve Švýcarsku, cíl po zdolání více než pěti kilometrů v Itálii. Rekordní délka a největší převýšení v rámci Světového poháru. První sjezd v sezóně – pro muže i ženy současně. To jsou hlavní atributy, na které láká chystaný závod pod Matterhornem.

FOTO: KOLÁŽ SNOW

ermattští chtěli svou vizi ještě nějaký čas udržet pod pokličkou. Nicméně když se do médií na jaře dostaly informace o sporu mezi švýcarským lyžařským svazem a organizátory sjezdu ve Wengenu, prosákly rovněž zprávy o horlivé činnosti v kantonu Wallis. Pochopitelně dílem proto, že se tak švýcarský svaz snažil stupňovat tlak na Lauberhorn a využil situace ve svůj prospěch. Od toho se nicméně Zermatt distancoval a pospíšil si s vyjádřením, že v žádném případě nechce legendární sjezd v kalendáři nahradit. „Nechceme nikomu nic brát, pro závodní lyžování by bylo zrušení Wengenu gólem do vlastní sítě,“ prohlásil Franz Julen, jeden z otců projektu pod Matterhornem a prezident společnosti Zermatt Bergbahnen. To je stanovisko, které těší Ondřeje Banka. „Kdyby to měla být náhrada za Wengen, což mě napadlo, když jsem o Zermattu slyšel poprvé, tak jsem si říkal, že by se mi to asi úplně nelíbilo, bylo by to takové zvláštní. Ale když se věci mají takto, tak jo, proč ne. Myslím si, že každá nová snaha a krok k oživení lyžování obecně je fajn, a tento nový sjezd by mohl být zajímavý,“ uvažuje třetí muž z alpské kombinace v Kitzbühelu z roku 2015.

i tento sjezd, ale bylo by šílené Wengen rušit,“ říká kanadsko-český specialista na rychlostní disciplíny, který se po skončení aktivní kariéry vydal na dráhu trenéra.

Tichá kulisa

Organizátoři počítají se startem na Gobba di Rollin ve výšce 3 899 m n. m., odkud by závodníci vyrazili přes ledovec směrem na Testa Grigia. V této pasáži by měla být kvůli sjezdu vytyčena nová trať. Po přibližně dvou kilometrech by přejeli ze švýcarské do italské části střediska a po stávající červené sjezdovce Ventina pokračovali do cíle na Laghi Cime Bianche ve výšce 2 814 m n. m., kterého dosáhnou po více než pětikilometrové jízdě.

„Záleží, kudy přesně chtějí vést trať. Pod stávající letní tréninkovou pistou je rovina, téměř louka a dost dlouhá. Je to poměrně mírné, v tom si nejsem jistý, zda by se tam nahoře odjel úplně dobrý sjezd. Asi i proto míří ve spodní části do Itálie, tam už to jde trochu víc z kopce,“ uvažuje Jan Hudec. Stejným směrem se ubírají myšlenky části lyžařské veřejnosti a podporuje je také GPS měření, které v nejprudším úseku po startu vykazuje sklon 47 %, přičemž například legendární Hahnenkamm se může pochlubit maximem 85 %. Potom přichází dlouhá střední rovná pasáž, ale následně trať opět začne prudčeji klesat. V případě Zermattu se tedy zdá, že půjde o trať se spíše mírnějším průměrným sklonem. Domněnku potvrzuje i grafické srovnání s klasickou tratí Saslong ve Val Gardeně na základě GPS údajů. V rámci jihotyrolského sjezdu se o atraktivní okamžiky starají slavné velbloudí hrby, Kamelbuckel, tvořící v rámci grafu jakési schody, uvažovaná trať v Zermattu oproti tomu klesá po celou dobu velice rovnoměrně a je vidět, že jí Saslong cestou z kopce zkrátka utíká. „Se sjezdovkou se ale dá udělat hodně, co se týče skoků a dalších technických prvků, aby to bylo zajímavější nebo těžší,“ připomíná Ondřej Bank a upozorňuje, že profil trati není pro atraktivitu závodu tím rozhodujícím kritériem.

V Zermattu by se poprvé mohlo jet v listopadu 2022, o rok dříve chce areál dokončit lanovku Alpine Crossing, která bude zajišťovat dopravu na místo startu.

První sjezd sezóny – v listopadu

Resort pod Matterhornem tedy na lednový termín necílí, naopak by rád pořádal akci hned jako druhý v pořadí po Söldenu, k čemuž chce využít vysoké nadmořské výšky a jistoty sněhu. Rychlostní specialisté by tak nově nemuseli čekat na severoamerické turné Světového poháru, ale první body by mohli sbírat už v listopadu. Současně by se tak pokryla mezera, která v současném programu zeje mezi startem sezóny a následujícími závody. S tím, že je Zermatt ideálním kandidátem pro pořadatelství závodu v časném termínu, souhlasí i Jan Hudec. „Určitě dnes máme technologie a Zermatt takové podmínky, aby se tam mohlo jet na jaře nebo právě na podzim. Mohlo by být fajn mít Lauberhorn

Cíl předpokládaného závodu nebude v údolním městečku, jak bývá zvykem, ale v půlce kopce, na místo se tak dostane méně diváků. Julen to ovšem nevnímá jako problém. Dopředu vidí sjezd v Zermattu především jako akci, kterou budou přenášet televizní stanice po celém světě, což vykompenzuje menší počet fanoušků na místě a skiareálu zajistí reklamu. Je ovšem třeba uvážit, že televizní přenos z tak dlouhého závodu bude složité zajistit, a rovněž dosud není jisté, zda připadne švýcarské či italské straně.

Profil trati

O sněhové jistotě už řeč byla, Franz Julen navíc zdůrazňuje, že na podzim bývá v areálu stabilní počasí, a nebylo by tedy třeba obávat se nepříznivých povětrnostních podmínek. Závod na ledovci s sebou ale nese i další aspekty, jedním z nich je třeba terén. Logicky vyvstávají otázky, zda bude pro závod Světového poháru dostatečně atraktivní a jak se budou sportovci vyrovnávat s vysokou polohou při náročném výkonu.

Fyzická náročnost

Výzvu představují i podmínky, v nichž by se závodilo. Ani ti nejpovolanější se v tomto případě stoprocentně neshodnou. „Jet pět kilometrů v takové nadmořské výšce by bylo fyzicky velmi náročné. Šlo by to, ale bylo by to obtížné, i co se zajištění bezpečnosti týká, včetně vrtulníků a podobně. Nejsem si jistý, jestli je tak dlouhý sjezd dobrým rozhodnutím. Samozřejmě záleží na náročnosti trati a dalších věcech, jako třeba na tom, jak dlouhé to bude časově. To by podle mě nemělo být přes dvě minuty,“ vysvětluje Jan Hudec. „Nadmořská výška určitě bude hrát roli, ale na druhou stranu, pokud se pojede na

WORLD CUP

RACE Monte Rosa Klein Matterhorn

Gobba di Rollin

Zermatt Testa Grigia

Laghi Cime Bianche

Orientační nákres závodní tratě podle dostupných informací. Jelikož některé úseky budou zřejmě nově vytyčené, nákres se může odchylovat od budoucí skutečnosti 4 000 m n. m.

3 750 3750

ZERMATT

3 500 3500 3 250 3250 3 000 3000 2 750 2750 2 500 2500 2 250 2250

VAL GARDENA

2 000 1 750 1750

KITZBÜHEL

1 500 1500 1 250 1250 1 000 1000 750 750 500 500 250 250

0 m

500

1 000

1 500

2 000

2 500

3 000

3 500

4 000

4 500

5 000

5 500

0 007 0056 0006 0055 0005 0054 0004 0053 0003 0052 0002 0051 0001 005

Kitzbühel a Val Gardena jsou legendární závody. Zermatt nevypadá tak ostře, zato je delší a začíná rekordně vysoko

0004

podzim, bude to v době, kdy za sebou lyžaři mají letní přípravu na ledovcích a jsou na to zvyklí. Maličko by se asi ve vztahu k tomuto konkrétnímu závodu změnila příprava, ale celkově si nemyslím, že by to činilo nějaké velké potíže. Klíčové je, jak je sjezd složitý. Třeba Kitzbühel je relativně krátký, nejlepší čas je tam 1:51,58, nicméně člověk je v cíli hotový úplně stejně, jako když jede Wengen. Takže na obtížnosti 0trati 002 rozhodně záleží. Ono když tam člověk nemusí řešit moc věcí, tak se dá jet klidně deset minut,“ domnívá se naopak Ondřej Bank. Uvažovaná rekordní délka sjezdu a nadmořská výška vyvolává rovněž otazníky, pokud jde o start žen. Organizační výbor totiž počítá s jejich nasazením na trati totožné s tou, již absolvují muži. V rámci rychlostních disciplín v současnosti muži a ženy jezdí pravidelně na stejných tratích v kanadském Lake Louise a němec0kém Garmisch-Partenkirchenu. „Z tohoto pohledu bych to asi nějak významně neřešil. Pokud by se to jelo, tak bychom vymysleli nejlepší plán a strategii, jak se na závod připravit, a snažili se

využít Esteřina pozitiva, jako je fyzička. Navíc když je sjezd nový, tak odpadá výhoda závodnic, co ten kopec znají víc než Ester. Teď už to tolik neplatí, ale dřív bylo pravidlem, že jezdila proti holkám, které na tom kopci byly už třeba desetkrát a ona teprve podruhé. Myslím si, že analýzu trati máme jednu z nejlepších, takže pokud by se v programu objevil tento nový sjezd a my na něj měli Ester připravit, domnívám se, že by to pro nás byla spíš výhoda než nevýhoda,“ říká Ondřej Bank. V Zermattu by se poprvé mohlo jet v listopadu 2022, o rok dříve chce areál dokončit lanovku Alpine Crossing, která bude zajišťovat dopravu na místo startu. „Hostit Světový pohár v alpském lyžování je součástí naší strategie do budoucna. Tento závod chceme a uděláme vše pro to, aby se stal skutečností,“ avizuje Franz Julen. Sjezdařům by pak zařazení Zermattu do programu Světového poháru mohlo přinést vítanou možnost získat v sezóně více bodů. V současnosti vyznívá dotace ve prospěch specialistů na točivé disciplíny oproti rychlostním.

POC

SEAMLESS FIT

SKULL OrBIC COMP & FOVEA CLArITy COMP

SPOjEní vědy a bezpečnosti Vytvořili jsme moderní systém spojující výkon a bezpečnost. Všechny naše helmy a brýle jsou navrženy tak, aby dohromady tvořily jednolitý bezešvý celek a zvýšily výkon, vidění a bezpečnost lyžaře.

VíCE nA poCspoRts.CoM

SnOw

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

ROZHOVOR

TEXT: PETR SOCHA FOTO: SLČR

Úspěchy, vize i nejistota Lukáš Heřmanský, prezident Svazu lyžařů ČR, po roce opět v rozhovoru

Před rokem jsme se sešli s tehdy novým prezidentem Svazu lyžařů ČR, Lukášem Heřmanským. Tenkrát rozvíjel první vize „nového Svazu“ a do určité míry se stále seznamoval s novým prostředím, přesto jsme hovořili o konkrétních cílech. Podařilo se jim za ten rok nějak přiblížit? První rok ve funkci. Jaký byl? yslím, že stanovené vize a plány se postupně daří plnit, došlo k určitým změnám personální struktury a vznikla strategie lyžování 2020–2026, ve které chceme ve spolupráci se všemi jednotlivými úseky Svazu společnými silami posunout lyžování na místo,

kam ve společnosti skutečně patří. Tedy zajistit plnohodnotné fungování sportu, mládeže a reprezentací a hlavně určité uvědomování toho, co Svaz lyžařů skutečně je. Mnoho lidí o existenci Svazu samozřejmě nějak vědělo, ale povědomí, jak je to velký a významný svaz, který vlastně zastřešuje osm sportů srovnatelných s ostatními svazy v českém prostředí, to dosud chybělo. To se zlepšilo, ale i nadále to vnímám jako svůj primární úkol. Z čeho usuzujte, že se daří vnímání Svazu posouvat? Vycházím jednak z vnímání Svazu navenek, měl jsem řadu jednání se vznikající Národní sportovní agenturou (NSA), kde jsme opakovaně vysvětlovali, jak velký Svaz lyžařů ve skutečnosti je, a za druhé mám i množství vnitřních ohlasů zevnitř od funkcionářů a členů. Samozřejmě jsme na začátku, je to dlouhá cesta.

Co vás za ten rok nejvíc potěšilo? Nejvíc mě potěšilo, že si lidi ve Svazu uvědomili, že v jednotě je síla a že všichni chtějí táhnout za jeden provaz. Oproti minulosti, kdy se dost lidí staralo jen samo o sebe a o svou disciplínu. A naopak zklamalo? Zklamalo? Já bych řekl, že nic. … Samozřejmě mám trochu obavy ze změn, které přijdou po přesunu sportu pod agenturu (NSA), říkají, že vše bude lepší, flexibilnější, ale to nikdo neví. Cítím určitou nejistotu ohledně v budoucnu vypsaných programů, kde se avizují určité změny, jen nevíme přesně jaké. Zatím jsme neslyšeli nic konkrétního. Slyšeli jsme, že se bude více investovat, ale už nevíme nic o spoluúčasti. Taky nevíme, jak přesně bude probíhat financování reprezentace, i proto že jsme anomální svaz s mnoha úseky a podúseky, nejsme kolektivní sport, který má jen několik reprezentačních srazů v roce, staráme se o reprezentaci celoročně. Podobně i kraje financují zejména kolektivní sporty, individuální nepoměrně méně. Chybí mi tam systém, který by byl pro nás jasný. Stejně tak politická nejistota, lyžování se nedá plánovat z roku na rok, jako se plánuje státní rozpočet, kterému agentura

podléhá. Z tolika neznámých se nakonec může zrodit pro lyžování nepříjemná konstelace a nedá se to nijak predikovat. Podařilo se přesvědčit MŠMT k navýšení financí pro lyžování? Podařilo se nám vysvětlit, jaká specifika nese lyžařská reprezentace, takže v programu reprezentace k navýšení skutečně došlo. Dá se čekat ze strany NSA nějaké skokové navýšení? Nedá, mluví se o tom, že by prostředky měly navázat na stejné úrovni, navíc by měl přibýt projekt Kabina, který podpoří investice do sportovní infrastruktury, ale nikdo neví zatím jak. Další úspěchy, posuny od loňska? Podařilo se malinké navýšení počtu lyžařů v resortních centrech, stále ale probíhá snaha nastavit jasný systém, o který by se dalo opřít. Zásadní problém nejen lyžování, ale celého sportu je složitý přechod sportovců po střední škole, kdy velké množství nadějí končí, ale to se musí řešit napříč celým sportem. Jste v této otázce sám nějak aktivní? Řeším to s Českým olympijským výborem a Českou unií sportu, bavím se o tom s prezidenty jiných svazů, kde očekáváme aktivitu ze strany právě NSA, apeluju i na větší

Na vyjížďce s Tomášem Portykem v Chorvatsku

Prezident – sportovec Lukáš Heřmanský jde příkladem. Když vypočítává své sportovní aktivity, jednomu by se mu chtělo až závidět. Fotbal, tenis, běh, kolo, hokej… a samozřejmě lyže! Na Jizerské 50 předjel desítky mladších závodníků při volné třicítce, na kole se prohání s Tomášem Portykem, pětkrát týdně běhá. Nabízí se myšlenka, jestli náhodou neokrádá své manažerské povinnosti. Jenže – člověk je nejlepší v tom, co dělá srdcem, do čeho vkládá vášeň, čím upřímně žije. A tento osobnostní předpoklad má Lukáš Heřmanský pro svou funkci takřka dokonalý.

Vývoj struktur centralizovaný pod Svaz lyžařů S koncem fluorových vosků vyústilo přemítání reprezentačních servismanů v projekt, který je zaměřen na centralizovaný vývoj vlastních strojových struktur napříč disciplínami. Předpokládá se totiž, že po odtavení fluoru bude hrát struktura skluznice zásadní roli a pouze zodpovědný přístup k této problematice dokáže zajistit konkurenceschopnost se špičkou světa. Počítá se s nákupem dvou strukturovacích strojů pro klasiky a sjezdové lyžaře, resp. snowboardisty. Výsledky by se měly projevit už na ZOH v Pekingu 2022.

součinnost školství, aby vznikly sportovní studijní programy, které by umožnily talentovaným sportovcům pokračovat v kariéře, ať už jako sportovec, trenér či člen managementu. I to bylo součástí mé prezentace na agentuře, musíme dbát o celý systém, aby se nám nestalo, že nemáme trenéry, nemáme funkcionáře… Dnes je to hodně založeno na dobrovolnících, což z dlouhodobého hlediska není dobře.

což ovlivnilo zejména vnímání budoucnosti. Dnes řešíme, i společně s FIS, varianty, co se stane, když nebudeme moci například vycestovat. Velký problém je vyvážit vztah s marketingovými partnery, kteří nedostali smluvené plnění, což může být problém i u finančních úřadů. V tomto je to složité, všechna rozjetá jednání o velkých strategických partnerstvíchse zastavila kvůli nejistotě z budoucnosti.

Co obsahuje strategie 2020–2026? Skládá se ze tří ambic: sportovní úspěchy, systém práce s mládeží a silný moderní svaz. Strategie obsahuje i konkrétní cíle, třeba ze ZOH a MS a juniorských MS vozit minimálně dvě tři medaile, pravidelná přední umístění ve Světových pohárech. Je to celkem rozsáhlý materiál.

Nakonec jedna osobní otázka: Stíhá prezident Svazu lyžařů sám sportovat? Stíhá. V rámci koronaviru jsem se dokopal, že chodím pětkrát týdně ráno běhat, zatím mě to drží, i když už cítím, že bych si měl chvilku odpočinout. Hraju pravidelně i fotbal a tenis. Když jsem byl dítě, tak jsem nejen chodil skákat (na lyžích, Lukáš Heřmanský je původně reprezentant sdruženář, pozn. red.), ale hrál jsem fotbal, hokej a tenis. Jen hokeje jsem letos kvůli lyžování moc nenahrál, o víkendu

Jak zasáhl činnost svazu koronavirus? Byli jsme jeden z prvních svazů, který ukončil závodní činnost,

1,9 miliardy Kč do lyžování za pět příštích let V rámci Strategie 2020–2026 sdružil Svaz lyžařů investiční potřeby, které zahrnují nejbližší pětileté období. Vize počítá s technickými náklady na vybavení státní reprezentace, investicemi potřebnými pro provoz úseků a sportovišť, ale i s velmi nákladnými projekty, jako je rekonstrukce skokanských areálů v Harrachově a Frenštátě p. R., které samy spolknou více než polovinu z plánované téměř dvoumiliardové částky.

jsem byl většinou na nějakých závodech. Teď v létě na dovolené v Chorvatsku jsme se náhodou díky sociálním sítím setkali s Tomášem Portykem, tak jsme si společně, dva sdruženáři, zajeli na kole jednu etapu. Nalákali mě i na Jizerskou padesátku, přesně řečeno na 30 km závod volně, kde jsem skončil na pěkné 35. pozici.

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

TALENT TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

Matejˇ Švancer

Největší naděje českého freestylu

tom, že bude mít vztah k lyžování, bylo rozhodnuto snad ještě dávno předtím, než se narodil. „Jsem z lyžařské rodiny, čímž to bylo tak nějak dané. Rodiče nám vždycky doma říkali, že je jedno, co budeme dělat, hlavně aby nás to bavilo. Ale lyžovat že se budeme muset naučit každopádně. V mém případě se pak spojilo obojí, lyžovat jsem se naučil, a ještě mě to baví,“ líčí Matěj Švancer, jak se začal psát jeho příběh na bílých svazích. Dnes největší talent českého freestylu se nejprve věnoval alpskému lyžování. Svůj první závod kdysi odjel za Vodní stavby Praha, posléze ale rodina začala intenzivně jezdit na Kaprun, kde trénoval a závodil nejen Matěj, ale i jeho sestra. Když si po čase Švancerovi uvědomili, že tráví prakticky každý víkend cestováním mezi Českou republikou a Rakouskem, padlo rozhodnutí o stěhování. „Faktem je, že jako lyžař jsem se narodil právě v Rakousku. Nebylo to ale hned o freestylu. Do snowparku jsem mohl až po tréninku a tréninky alpského lyžování jsou málokdy na stejné sjezdovce jako snowparky, takže jsem s freestylem pořádně začal, až když jsem skončil s jízdou v brankách, to bylo před třemi roky. Tehdy jsem v rámci rakouského gymnázia, které navštěvuji, chtěl přejít ze sportovní třídy do specializované lyžařské a musel jsem se rozhodnout, čemu se chci pořádně věnovat,“ vypráví Matěj. Pozoruhodná je právě rychlost, s níž se českému mladíkovi

FOTO: ARCHIV MATĚJE ŠVANCERA

DRUHÝ ZAČÁTEK VE 13 LETECH

Talentu má na rozdávání, ale současně mu nechybí skromnost. „Vůbec netuším, vždycky mě to samotného překvapí,“ krčí rameny na dotaz, co ho činí lepším, než jsou jeho konkurenti. Šestnáctiletý Matěj Švancer je rodilý Pražák, ale už řadu let žije, studuje a trénuje v Rakousku. Do světové špičky se dokázal dostat ve velmi krátkém čase – alpské lyžování za freestyle totiž vyměnil teprve před třemi lety.

podařilo dostat mezi ty nejlepší. Závodně se freestylu začal věnovat před pouhými třemi roky a soustavnou práci na svahu i mimo něj od té doby dokázal přetavit do podoby zlaté medaile ze Zimních olympijských her mládeže 2020 v Lausanne v big airu, když současně ve slopestylu skončil na 4. pozici, nebo třeba 4. místo v big airu z loňského juniorského mistrovství světa ve švédském Kläppenu. Mimoto naskočil dvakrát do Světového poháru a v obou případech dokázal mezi elitními jezdci bodovat. Když se k tomu přidají pódiová umístění z Evropského poháru, je jasné, že se zrodila hvězda. Ve škole přesto nemůže být řeč o nějakých úlevách, jak by snad někoho ve vztahu ke specializované lyžařské třídě mohlo napadnout. Gymnázium neumožňuje individuální plán, a tak Matěj se spolužáky bydlí na internátu, mimo sezónu chodí do školy od pondělí do soboty a v sezóně je vyučování v pondělí a úterý, zbylé tři dny trénink pod vedením školního kouče a o víkendu závody. Písemka v pondělí brzy ráno po pozdním návratu ze závodů? Nic neobvyklého. Nadaní mladí sportovci tak po večerech musejí studovat, ať se jim chce, nebo ne. Učitelé s dlouholetou praxí trefně poznamenávají, že takových lyžařů už za svou kariéru viděli nespočet a sportovní výkonnost pro ně není polehčující okolností. Není proto divu, že Matěj s trochou nadsázky poznamenává, že za jeden ze svých největších dosavadních úspěchů považuje trojku z němčiny.

FOTO: ARCHIV MATĚJE ŠVANCERA

MATĚJ ŠVANCER ve zkratce:

Sportovní vzor: Martin Gimpl Nejoblíbenější středisko: Absolut park Flachauwinkl Oblíbený trik: Switch frontflip Mám výbavu od značek: Faction, Naked Optics, FW Gear Největší dosavadní úspěch: 1. místo YOG, 4. místo MSJ. Jinak ale za největší dosavadní úspěch považuji trojku z němčiny. Sportovní sen do budoucna: Pořád se zlepšovat. Co mě baví/nebaví na tréninku: V „nebaví“ jednoznačně vede vytrvalostní běh (a úplně nejhorší jsou běžky). Zbytek je „baví“.

JEN MĚ MRZÍ, ŽE TO ŠKOLNÍ ZÁBRADLÍ, KTERÉ BYCH SI FAKT MOC CHTĚL SJET, JE OSTŘE HLÍDANÉ.

Vzhledem ke své životní cestě je freestyler rozkročený mezi dvěma státy a vše nasvědčuje tomu, že by do budoucna mohl reprezentovat naše jižní sousedy. „První rok mých freestylových začátků jsem zkoušel trénovat s českou juniorskou reprezentací. Časově jsme se ale téměř vůbec nesešli. Žiju v Rakousku a většinu toho, co v lyžování umím, jsem se naučil zde. O občanství jsem požádal ještě v době, kdy jsem závodil v alpských disciplínách. Není to a nikdy to nebylo tak, že se mě rakouská strana snažila přetáhnout, mají svých závodníků dost. Je pro mě ale jednodušší být zařazený do rakouského systému, zejména kvůli kombinaci školní docházky a tréninků, “ popisuje, co jej vedlo k rozhodnutí, zažádat si o rakouské občanství. „V rámci školy mám celoroční tréninkovou přípravu, velký důraz se klade na fyzickou kondici. Po vyučování máme tréninky, v areálu gymnázia navíc máme vše pohromadě – sportoviště,

školu, internát i jídelnu. V zimě se nám mezi budovy dokonce vejde malý snowpark. Jen mě mrzí, že to školní zábradlí, které bych si fakt moc chtěl sjet, je ostře hlídané. Je totiž hned naproti vrátnici,“ směje se Matěj, který když dojde na životosprávu, nedá dopustit na maminčinu kuchyni. Kuráž mu nechybí nejen na závodních tratích, ale také třeba když dojde na sponzory. První spolupráci si dokázal zařídit úplně sám už ve třinácti letech. „Všichni okolo mě měli nějakého sponzora, tak jsem chtěl taky. Rodiče mě v tom tenkrát nechali úplně samotného. Tedy abych to upřesnil… Totiž v momentě, kdy jsem se rozhodl napsat do Naked Optics, byli s přáteli na večeři a kupodivu neměli náladu se mnou okamžitě po telefonu prokonzultovat můj super motivující dopis. A já jsem zase nechtěl čekat. No a vyšlo to,“ přidává Matěj pohotově historku. Co se vybavení týče, je pro něj důležité, aby se v oblečení dobře cítil, když ale dojde na

lyže a boty, musejí vyhovovat po technické stránce bez ohledu na design nebo podmínky nabídnuté výrobcem. A příprava, kterou kdysi absolvoval v brankách coby sjezdař? Ta se mu hodí i v současnosti, konkrétně třeba při vyrovnávání dopadu či odvracení nebezpečí pádu. I po psychické stránce je znát, že Matěj Švancer před prvním freestylovým startem absolvoval více než stovku závodů mezi tyčemi. Prostředí, napětí a atmosféra velkých akcí tak pro něj není neznámá a on ví, na co se koncentrovat. „Pořád se učím. Nemám strach, ale respekt pociťuju určitě. Každá trať má pochopitelně jiné parametry a i sněhovými podmínkami se vzájemně liší, proto je důležité umět se na konkrétní místo adaptovat a umět odhadnout svoje možnosti,“ tvrdí freestyler, který by si rád zkusil třeba nadcházející olympijské hry v Pekingu nebo X-Games, což je v jeho oboru stále meta nejvyšší.

FOTO: AGENCE ZOOM

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

ALPSKÉ DISCIPLÍNY

Vrcholy sezóny 2020/2021 Mistrovství světa 8.–21. února 2021 Cortina d’Ampezzo (Itálie) Mistrovství světa juniorů 2.–11. března 2021 Bansko (Bulharsko)

TEXT: EVA KURFÜRSTOVÁ

Naši na prahu nové sezóny

OPĚT SILNĚJŠÍ

Ačkoliv žijeme v době „koronavirové“ a program lyžařských závodů a významných akcí se nejen v alpském lyžování může v lepším případě každou chvíli měnit, česká reprezentace se na novou sezónu připravuje naplno, s větším personálním zajištěním a citelně lepšími financemi.

„A“ týmu letos najdeme vedle stálic dvě nová jména: v ženách Terezu Novou a v mužích mladičkého Davida Kubeše, 5. z letošních Olympijských her mládeže. Kromě nich širší reprezentační výběr (závodníci od 6. místa státního žebříčku dále) letos nově rozšířili rovněž věkem juniorka Elese Sommerová a Jan Skořepa. Reprezentace dospělých má na letošní přípravu lepší finanční zázemí. „V návaznosti na loňské zvolení nového prezidenta a vedení SLČR se podařilo získat pro celý svaz z ‚Programu 1 – státní reprezentace‘ z MŠMT o 27 000 000 Kč víc než předchozí rok, a to díky velmi aktivní práci a předkládaným argumentům o celkovém podfinancování SLČR. Tímto krokem se

podařilo podfinancování reprezentací částečně narovnat a díky tomu se rozpočet reprezentace dospělých zvýšil o 100 %,“ říká předseda Úseku alpských disciplín Ladislav Forejtek. V juniorském týmu pokračuje profesionalizace, když se počet Úsekem AD SLČR placených smluvních trenérů rozšířil ze dvou na pět. Vedle loni angažovaného šéftrenéra juniorů Vlada Kovára k chlapcům přibyl druhý trenér Pavel Fišer a šéftrenérem juniorek se stal Jan Čermák. Už v březnu před MSJ byl na půl úvazku angažován mentální kouč Tomáš Hvorecký. Organizačním vedoucím týmu zůstal Jan Fiedler. V dospělých byli u mužů angažováni dva asistenti. Naopak ženám byly prostředky na personální zajištění, v souladu s jejich individuální přípravou, rozděleny.

ODBORNÝ SPORTOVNÍ ÚSEK ALPSKÝCH DISCIPLÍN

Organizačními (neplacenými) šéftrenéry reprezentace dospělých zůstávají u žen Eva Kurfürstová a u mužů Tomáš Klinský st. Mimoto Úsek alpských disciplín angažoval na půl úvazky metodiky Radima Jireše a Jiřího Matějů, kteří se naplno opřeli do nové práce. Vedle kompletní revize SPS jsou před dokončením struktury čtyřstupňového školení trenérů AD, komunikují se zahraničními zdroji a univerzitami, vydávají učební texty, školí, pracují na metodických řadách. V neposlední řadě dotáhli do zdárného konce vydání české verze publikace „Základy závodního lyžování“, která je duševním bohatstvím Čechoameričanů Melissy a Martina Humlových, a z ní následně vytvořili kapesního průvodce trenéra nesoucího stejný název.

Hlavní partner OSÚ AD SLČR

Do Söldenu s Ester a Kitanem

Světový pohár 2021 vypukne 17.–18. října v tradičním místě konání úvodního klání. Sölden přivítá světovou obřákářskou elitu již po třiadvacáté, Ester Ledeckou podruhé a Kryštofa Krýzla podeváté. Závod zde jel však pouze 6x, protože v roce 2017 a 2018 mužský závod kvůli nepřízni počasí zrušili a loni startoval Ondřej Berndt. Posledním Kitanovým zápisem tak zůstává 35. místo z roku 2016, kdy ztratil 2,26 s a postup do druhého kola mu unikl o rovné dvě desetiny. Letos má jasno. „Není to žádné konkrétní číslo, ale cílem je

Mediální partneři

POOL Partner SPORT EQUIPMENT

Za zmínku jistě stojí, že 1.–2. prosince 2020 proběhne na rakouském Reiteralmu z března zrušené MČR ve slalomu a obřím slalomu. Mezinárodní lyžařská federace FIS povolila kvůli pandemii zrušená mistrovství 2020 uspořádat v nové sezóně do konce kalendářního roku a toho Úsek AD využívá. V sezóně 2020/21 se tak výjimečně můžeme těšit na dvě MČR v technických disciplínách, to druhé (řádné 2021) se uskuteční ve Špindlerově Mlýně 20.–21. března 2021. Mezitím nás čeká ještě 18.–23. ledna Speed Week, společné MČR a Slovenska 2021 v rychlostních disciplínách rovněž ve Špindlerově Mlýně.

Složení reprezentačních týmů 2020/2021 DOSPĚLÍ

„A“ tým ženy muži Ester Ledecká *1995 (Dukla Liberec) Jan Zabystřan *1998 (Dukla Liberec) Martina Dubovská *1992 (Ski klub Špindl) Ondřej Berndt *1988 (Bižuterie Jablonec) Gabriela Capová *1993 (Ski team Ostrava) Kryštof Krýzl *1986 (Dukla Liberec) Kateřina Pauláthová *1993 (Ski Paulát) Filip Forejtek *1997 (SA Špindl) Tereza Nová *1998 (SC Černý) David Kubeš *2002 (SA Špindl) Reprezentační výběr ženy muži Elese Sommerová *2001 (RT Záhrobský) Daniel Paulus *1994 (LK Radhošť) Tomáš Klinský *1998 (Sokol Deštné) Jan Skořepa *1996 (LK VS Praha) „B“ tým ženy muži Klára Pospíšilová *1999 (ČKL Harrachov) Marek Müller *1998 (Sokol Špičák) Tereza Kmochová *1990 (Jiskra Harrachov) Michal Staszowski *1995 (Ski Mosty) JUNIOŘI

„A“ tým dívky chlapci Elese Sommerová *2001 (RT Záhrobský) David Kubeš *2002 (SA Špindl) Zazie Huml *2001 (nezařazená členka SLČR) Adam Klíma *2001 (SKP Kometa Brno) Štěpán Kroupa *2003 (SK Písek) Barbora Nováková *2002 (SA Špindl) přecházející z žactva Ondřej Surkoš *2000 (SKP Kometa Brno) Barbora Paroutková *2004 (RT Záhrobský) Jan Koula *2000 (Lokomotiva Trutnov) Oskar Novák *2000 (SA Špindl) přecházející z žactva Vojtěch Kučera *2004 (SA Špindl) Marek Müller *2004 (RT Záhrobský) „C“ TÝM

dívky chlapci Natálie Zouharová *2002 (Ski team Zlín) Linda Trejbalová *2003 (SK Ještěd) Klára Gašparíková *2001 (SA Špindl) přecházející z žactva Hana Semeráková *2004 (Slovan Pec p. Sněžkou)

se úspěšně porvat o postup do druhého kola. Je to docela dlouho, co jsem ho jel naposledy, ale letos vím dlouho dopředu, že ho pojedu, a systematicky se na to připravuji. I když se mi hlavou honí i to, že hříčka osudu může vše změnit…“ říká Kryštof, který se nevyhnul nákaze koronavirem. „Když vezmu v potaz, jak přísná pravidla testování FIS na SP chystá (každý čtvrtý den by měli být závodníci testováni a vyplňovat denně elektronický formulář pohybu – pozn. autora), může být nakonec i výhoda, že jsem si tím prošel. Měl jsem docela nepříjemné příznaky jako bolest celého těla, vysoké horečky, ztrátu čichu a chuti, velkou únavu, prostě mi bylo fakt zle…, tak teď patřím do skupiny lidí, co mají po nějakou dobu protilátky, a nebudu muset tohle všechno na začátku závodní sezóny podstupovat.“ Na švýcarském ledovci víc než měsíc trénovala také Ester Ledecká. „Věnovali jsme se značnou část tréninku rychlostním disciplínám. Sjezd je tady celkem těžký, není to samozřejmě Chile, ale jsme spokojeni, jak se trénink rychlostek vyvíjí. Máme v nich za sebou dvanáct dní tréninku, což je dobré. A vypadá to, že nové lyže máme rychlé. Je pozitivní, že nové lyže jsou srovnatelně rychlé

s těmi starými promazanými, a to i bez fluorových vosků, které mají být od letoška zakázány,“ pochvaluje si trenér Tomáš Bank a dodává, že k tomu přispívá i pečlivost servisáka Miloše Machytky. A cíle na Sölden? „Zatím nic konkrétního, protože ještě nevíme, v jaké je Ester formě v obřáku. Dosud měl prioritu trénink rychlostek. Na jaře ale Ester udělala v obřím slalomu obrovský posun po technické stránce, konkrétně na Sölden se však musíme připravit až teď. Budeme se obřáku věnovat do konce kempu v Saas-Fee, což je určitě víc než týden. Pak se uvidí. Nejraději bych byl, kdybychom se dostali na závodní kopec v Söldenu. Jinými slovy, když ho pro trénink otevřou, budeme tam,“ uzavírá Tomáš Bank. Ester Ledecká není v českém žebříčku v obřím slalomu nejvýš, ale díky skvělé loňské sezóně, v níž vyjela víc než 500 bodů v SP, má dle pravidel FIS právo startovat v jakékoliv disciplíně se startovním číslem hned za elitní třicítkou, což v tomto sportu, ve kterém je kvalita trati neopomenutelným faktorem, dává reálnou šanci na postup do druhého kola. V případě bodového zisku pak přijde rozšíření české kvóty v obřím slalomu o další místo.

20 20/

20 moderních českých lyžařských středisek

na jeden skipas!

195 km sjezdovek

39 lanovek

108 vleků

Projekt podporuje

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

V SOCIALISMU

TEXT: PAVEL ZELENKA FOTO: ARCHIV AUTORA

50 let Československého skipoolu 1970–2020

ZAKLADATELÉ

Před 50 lety se špičková lyžařská výbava sehnat prostě nedala. Aby ale tehdejší lyžařská reprezentace mohla konkurovat světu, špičkové vybavení nutně potřebovala. Získávala ho zásluhou některých funkcionářů a trenérů a jejich nedocenitelné improvizaci. V dnešním světě s bezcelním schengenským prostorem v nás mohou následující řádky vyvolat dojem, že jde o sci-fi. Skipool

lovo pool bylo v dobách reálného socialismu a normalizace slovo naprosto neznámé. V širším významu znamená volné sdružení výrobců, v našem případě lyžařských. Skipooly koordinují spolupráci mezi národními lyžařskými svazy a dodavateli vybavení tak, aby byla dlouhodobě maximálně efektivní: lyžaři všech kategorií měli dostatek kvalitního materiálu, a firmy zase adekvátní propagaci. Jedním z bodů smlouvy někdejšího českého skipoolu bylo prosazovat firmy na tuzemském trhu, v socialistickém Československu se časem podařilo nabízet produkci světových značek – pamětníci vzpomenou – v prodejnách Pragoimpo a Tuzex. Československý skipool založilo trio vizionářů: František Novotný, Jiří Seidl a Jan Vedral. První manažer, druhý obchodník, třetí trenér. To, co se jim díky jejich nadšení podařilo uskutečnit na přelomu 60. a 70. let minulého století v oblasti zabezpečení československé reprezentace, nebylo nikdy doceněno.

Inspirace ze Západního Německa

První inspirací byla zpráva, za jakých podmínek se podařilo založit smluvní společenství lyžařských firem pro západoněmecký svaz. Honza, nadšen podobnou myšlenkou, získal spojence v Jiřím Seidlovi, který od roku 1968 pracoval na pozici vedoucího oddělení pro východní blok ve firmě Marker v Ga-Pa.

Společně pak, poněkud ve skromnějších podmínkách, započali realizovat smlouvy se zahraničními výrobci. Vše se dělo za tichého souhlasu Úseku alpských disciplín vedeného dr. Jiřím Bogdálkem. Kvalitní výzbroj a rostoucí objemy předsezónního tréninku na ledovcích přinesly časem kýžené ovoce, například vítězství Milana Pažouta na Univerziádě v Innsbrucku nebo Miloslava Sochora či Dany Kuzmanové v Evropském poháru. Jiří Seidl měl dar uzavírat dobré obchody a spojovat lidi. Zprostředkoval smlouvu s vlastním zaměstnavatelem, firmou Marker, následně i u dvou německých výrobců lyží, Völkl a Fritzmaier, a tehdy slavnou značkou holí Brückl. V létě 1969 uspořádal pro družstvo mužů soustředění na ledovci Zugspitze v Ga-Pa, v jehož rámci došlo i k fotbalovému utkání mezi zaměstnanci Markeru a českými sjezdaři. Jiří dokázal u firem vyjednat prize money pro reprezentanty v závislosti na jejich umístění. František Novotný zářil nejenom díky své znalosti italštiny, která byla základem spolupráce se značkami Colmar, Dolomiti-Seiler, Ellese, Invicta, Samas či Silvy-Tricot. I jeho organizační schopnosti byly nevídané: Při jedné z cest reprezentantů do Cervinie sebral sám majitel firmy Dolomiti-Seiler všem 45 reprezentantům a trenérům tělesné míry, aby jim při návratu po desetidenním tréninku předal oteplovací soupravy v národním designu se státní vlajkou na zádech. Každý dostal kom-

František Novotný a Jiří Seidl na závodech Světového poháru Kritérium prvního sněhu ve Val d’Isère 1979

František Novotný (vlevo) a Honza Vedral – zakladatelé skipoolu společně na Světovém poháru ve Val d’Isère 1979

pletní sadu se jmenovkou, kterou přibalil do svého zavazadla – tím se vyřešilo proclení. Životní elán Františka a jeho optimismus – do telefonu se například představoval větou: „Dobrý den, tady IBM, František Novotný, ke všemu ochotný“ – přinášely všem jeho spolupracovníkům a kamarádům dobrou náladu a chuť do práce ve prospěch lyžování.

Jiří Seidl

Jan Vedral (1934–2003)

(1933–1992)

Narodil se sportovním rodičům, funkcionářům Sokola Vídeň X, kteří po válce přesídlili do Říčan u Prahy. Podporován starším bratrem lyžoval brzy na klubové úrovni, nejvíce pak v Mariánských Lázních, kde začal studovat tehdy vyhlášenou hotelovou školu. Během soustředění v rakouském Zürsu v březnu 1967 zaujal majitele firmy Marker, Hannese Markera, tím, že se přihlásil k pokusu navázat kontakt na tehdejší Tuzex. Což se mu podařilo a již na podzim 1967 přibylo na pultech Tuzexu vázání Marker. I později řídil další expanzi Markera do východního bloku, ve volnější atmosféře 60. let se stal zaměstnancem Markeru v Ga-Pa. Trvalá výjezdní doložka mu umožňovala neomezené cestování po zemích východního bloku, než koncem 70. let spadla klec. Jiří svůj status vyřešil v roce 1971 sňatkem s německou přítelkyní a na podzim téhož roku se s vystěhovaleckým pasem usadil v Ga-Pa.

Pocházel z Velkých Hamrů nedaleko Tanvaldu, lyžoval od školních let a nevynechal jediný závod bez ohledu na to, v jaké lyžařské disciplíně se pořádal. Vystudoval Institut tělesné výchovy a sportu a ve funkci trenéra absolvoval už svou vojenskou službu v Dukle Jaroměř, aby v roce 1965 převzal po K. Hennrichovi funkci státního trenéra reprezentačního družstva sjezdařů. Trenérskou kariéru ukončil v roce 1978. Na krátkou dobu zastával v roce 1985 funkci generálního sekretáře lyžařského svazu, později (do roku 1995) již jako dobrovolný funkcionář zastával post předsedy úseku alpských disciplín SLČR. Ještě v době trenérského mandátu započal svépomocí stavět horskou usedlost v Horní Rokytnici v blízkosti cesty na Dvoračky, kam přesídlil z Prahy. Provoz lehkého lyžařského vleku se mu stal osudným, při jeho údržbě utrpěl úraz, kterému podlehl.

V mládí byl úspěšným závodníkem v alpských disciplínách. Dlouhá léta startoval za pražské vysoké školy. Po skončení aktivní činnosti se stal významným dobrovolným funkcionářem lyžařského svazu v rámci mezinárodní komise. K tomu ho předurčovala znalost jazyků i civilní profese vedoucího odboru pro západní Evropu v cestovní kanceláři Čedok. V 70. letech dokázal z titulu funkce zorganizovat opakovaně zájezdy na míru na italský ledovec v Cervinii pro přípravu reprezentačních družstev. V 80. letech nastoupil na pozici obchodního ředitele české pobočky IBM. Nadále uplatňoval své manažerské schopnosti ve prospěch skipoolu. Zemřel tragicky při autonehodě ve věku nedožitých 59 let.

(*1945)

ALEXIS PINTuRAuLT IS A

František Novotný

CLICKSTARTER POLE VENOM SL 3d

www.LEKI.CZ

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

HISTORIE

TEXT: ALEŠ SUK

Na startu bílé stopy

VE VALTEŘICÍCH

Příjezd Václava Jóna (LO Sokol Valteřice) k cíli běhu na 17 km na náměstí v Jilemnici

Když to před dvěma desítkami let v Horní Branné personál Jeho osvícenosti hraběte Harracha rozjížděl se skijema, netušil nikdo z patnáctky sokolíků, stojících u zrodu organizované závodní lyžby ve Valteřicích, že se o 20 měsíců později rozpoutá Velká válka a sport v Evropě bude živořit. 46

18. března 1921 pózují účastníci Mistrovství RČS v Tatranské Lomnici pod hranou skokanského můstku na zbytcích ručně navoženého sněhu; startovní číslo 9 je Josef Zelinka, 13 Štěpán Hevák, jezdci z Valteřic

ruhou decembrovou neděli roku 1912 usedli mužové a dorosti udatní – F. a J. Holubcovi, Š. Janata, J. Mach, E. Mejsnar, J. Spanilý, J. Vejnar, F. Vraštil s hochy Š. Hevákem, J. Kunertem, J. Kynčlem, J. Malínským, J. Pourem, B. Tryznou a Josífkem Zelinkou – ke schůzi, patrně v hostinci Vališkově, a usnesli se založit ve valteřické Tělocvičné jednotě Sokol lyžařský odbor. Sokolských jednot, registrovaných do konce roku ve Svazu lyžařů v Království českém, bylo pouhopouhých osm – Mrklov, Dvůr Králové, Lomnice n/Popelkou, Studenec, Praha, Plzeň, Klatovy a Jaroměř. Svazově neregistrovaných bylo povícero, mezi nimi tedy i valteřičtí. Příliš se nestarajíce o byrokratické organizování, vrhli se tatíci se synky z vesnice, severně navazující na Horní Brannou, do shonu v mumraji bílých stop, protínajících čím dál hustěji obec a její okolí. Valteřice, lemující západní okraj vrchlabské kotliny, nabídly milovníkům sněhového opojení prvotřídní terén. K výcviku i závodění. Jen rovinek je tu pořídku. Hornobranští sousedé, zejména lesmistr Reich a L. Schmidt, jezdili na ski díky své profesi už houf sezón, valteřičtí vlastně kopírovali jejich jízdu, skoky, švihy, mrsky. Obzvláště mládež činila se náležitě.

Borci Hevák, Zelinka a později talenti Hák s Jónem mají ve výsledcích střídavě uvedenou klubovou příslušnost tu k Valteřicím, poté k ČSK Praha. Zřejmě to nikomu nevadilo, jejich vavříny se pyšnily obě korporace. První závody na ski

Závěr roku 1912 nabídl okounějícím samoukům organizaci, řád a možnosti, jak se poměřit a rozdat si to s jezdci okolních jednot. Už 26. ledna 1913 jsou valteřickými Sokoly konány první závody v jízdě na ski. Organizátoři vypisují distanční jízdu, skok a sprint na 100 metrů bez holí. Kdepak blamáž, stálo to za to, dvě stovky zvědavců jásalo nad nevídaným, 13,4 m dlouhým „veleskokem“ Jana Vejnara. Klubový rekord! Zájem publika i jezdců neštymoval s finančním obnosem věnovaným na pořízení cen. Jednota

uvolnila dvacet korun. Několik movitějších obyvatel se přidalo a při rozdílení cen se vítězové mohli doma pochlubit soškami, talířky k holím, čepicemi, rukavicemi a obrazem. O necelý rok později, jakáž pakáž, sháněl se každý pěťáček, už diváctvo platí vstupné. Jde o 10 haléřů, přišla však čtvrttisícovka natěšených, kteří se o závodu dozvěděli z 50! vyvěšených plakátů. Za ohlušujícího randálu předjel všechny své konkurenty a v kategorii dorostu zvítězil Štěpán Hevák v jízdě s vrchu o 1 holi. Loňský rekord ve skoku vylepšil o úctyhodné

dva metry a třicet centimetrů Josef Holubec na 15,7 m. Distanci 10 000 m nejrychleji projel Josef Zelinka v čase 53:36 min. Vítěz sjezdu Š. Hevák dosáhl toho dne, 25. ledna, double. Zvítězil i v závodě dorostu na 3 km v čase 20:34 min. Pro hrubou představu, v těch letech před válkou koštovaly ski trýznivých 16 korun, boty 22, zatímco nocleh v hotelu stál 1 korunu, oběd 1,50, večeře 1,20. Od prvopočátku se Lyžařský odbor Sokola Valteřice potýkal s nedostatkem financí. O pořízení závodní výzbroje členstvu nemohlo být ani řeči. Znamenalo to jediné – místní bravurní jezdci soutěžili o prestiž odboru na odložených ski, posbíraných po chalupách.

Tragédie jménem válka Rok 1914 se ve Vysokém nad

Jizerou při Mistrovství zemí Koruny české v jízdě na lyžích zalykají pýchou valteřičtí junioři J. Zelinka, vítěz, a Pepík Malínský, bronzový v distanci na 2 000 m. Zničehonic je tu vojna, v Evropě se nezávodí, všude jen padlí, smutek, nářek. Čtyři sezóny

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

HISTORIE

Propozice k jednomu z mnoha závodů, pořádaných ve 20. letech lyžařským odborem S. Valteřice

uplynuly; naostro se začalo soutěžit až v sezóně 1921! To už velké kluby s dávnou historií (ČKSS Jilemnice, ČSK Praha) nabízejí amatérům kvalitní lyže a úhradu pobytu a cesty na podniky ve vzdálenějším okolí. Běžci z Valteřic, jak bylo tehdy v chudých jednotách běžné, dojížděli na závody po svých a stejným způsobem se vraceli domů. Nebylo v silách lyžařského odboru výrazněji podpořit tolik závodníků, kteří opakovaně vítězili na Benecku, v Jilemnici, Vrchlabí, Vysokém… Obzvláště při pohledu do jednatelské knihy Lyžařského odboru Sokola Valteřice objevíme tendence ušetřit: „…bratr Kučera F. dává návrh, by lyžařský odbor zřídil si statistickou knihu lyžařských závodů. Schváleno a… výbor s patřičnou rychlostní pumpne navrhovatele pověřením, aby ze svého zapravil a pořídil papír na knihu.“ Jiný zápis při pořádání závodů poslední únorový víkend stanoví: „Papír na značkování tratě použije se z dekorace plesové na sále. Srovná a připraví ku značkování Kovář Bohumil.“ Valteřičtí, kteří disponují desítkami ctižádostivých dívčin a hošíků, organizují pro ně každoročně veliké přebory. A že se tehdy jezdily trasy! Žactvo třetích tříd 2 km, šesťáci 4 km, osmáci 6 a mladší dorostenci 8 km!

Pod ochranu ČSK

V sezóně 1922, druhé závodní poválečné, už Malínský, Kovář a Jarka Martin závodí za Jilemnici, převaha ostatních stále za místní Sokol. Jelikož na Mistrovství Republiky československé v Tatrách dobývají valteřičtí 8(!) cen, bere si je ČSK Praha, jak vysvítá z noticky v Zimním sportu, pod ochranu a umožní lyžařskému odboru ve Valteřicích činnost a možnost obeslat svými jezdci podniky na Slovensku a na

tria Hák, Hevák, Jón svědčí jejich vítězství ve štafetovém závodě o přebor Pražské župy lyžařů, měsíc po skončení ZOH, 8. 3. 1924 o více než šest a půl minuty nad nejlepší pražskou štafetou ČSK. Hevákovi, jeho výsledkům a titulům mistra RČS šlo s jistotou na triko i to, že v Praze později získává profesní uplatnění. Ostatní závodníci, Zelinka, Hák, Jón, se po olympijských hrách vracejí závodit do mateřského lyžařského odboru Sokola.

Rum pouze pro vysílené

Autogramy kompletního lyžařského týmu RČS přímo ze Chamonix: nejúspěšnější z nich byl Josef Adolf – 6. v závodě sdruženém; zvěčnili se i reprezentanti z Lyžařského odboru Sokola Valteřice – Štěpán Hevák, Václav Jón a František Hák

mistrovské padesátce. Zpočátku se jednalo o jakýsi zvláštní statut; borci Hevák, Zelinka a později talenti Hák s Jónem mají ve výsledcích střídavě uvedenou klubovou příslušnost tu k Valteřicím, poté k ČSK Praha. Zřejmě to nikomu nevadilo, jejich vavříny se pyšnily obě korporace. Podstatné bylo, že pražští lídři Rudl, Havelka, Bečka dostávali

od naturalizovaných valteřáků pořádné „richty“. Podkrkonošáci totiž trénovali i v týdnu, což v Praze možné nebylo. Ročenka ČSK kvituje, že výbor nelitoval výdajů a obeslal všechny větší podniky. Anžto jmění ČSK Praha koštovalo tehdy před I. ZOH téměř 60 000 Kč, mohli si přetahování borců dovolit. O výkonnostní suverenitě

O tom, že lyžařské soutěže po válce protkaly lapálie neuvěřitelné, vypovídá fejeton z třicetikilometrového přeboru na Šumavě při Mistrovství RČS. Pohledem historickým můžeme nazvat šlampáctvím jednání všech traťových kontrol. Ty všem závodníkům nabízely alkohol – koňak nebo rum! Ani komentář k uvedeným prohřeškům není všední: „Podat závodníkům alkohol jest přípustno pouze tehdy, když závodník vzdá a jeví známky vysílenosti neb žaludeční nevolnosti!“ Šampionát na Šumavě přinesl valteřickým primát v soutěži klubů, do Krkonoš přivážejí 2 tituly a stříbro s bronzem. Nepromeškejme šanci vyšťárat z výsledků, vzpomínek, zápisků a kronik zářné, neřkuli hvězdné úspěchy předních jezdců a olympioniků lyžařského odboru Sokola Valteřice. Počteme si o nich i v následujících kapitolách.

Aleš Suk Trénování mládeže se věnuje nepřetržitě od roku 1962, zastával celkem 9x funkci trenéra nadějí OH, juniorek či juniorů. Vloni byl jmenován řádným členem Klubu olympioniků.

NDA JE! E G LE AČU R K PO

CRAFT

ACTIVE EXTREME X Nejtechničtější funkční prádlo CRAFT pro maximální výkon v mírných až chladných podmínkách, míří do následující sezóny v podobě inovované řady X. Výjimečné funkční vlastnosti zůstaly díky vláknu Coolmax Pro zachovány z předchozí generace. Nová, vysoce komfortní pletenina posunuje prádlo na zcela odlišnou úroveň. Materiál použitý při výrobě recyklovaného vlákna pochází z plastového odpadu z moře, získaný díky spolupráci se španělskou ekologickou iniciativou Seaqual. Craft of Scandinavia

WWW.CRAFT.CZ

STORY

LEGENDY

Legendy

TEXT: TOM ŘEPÍK FOTO: MAMMOTH MOUNTAIN

POSLEDNÍ BARON STARÉ DOBY

Dave McCoy, zakladatel Mammoth Mountain Letos v únoru, už po uzávěrce našeho posledního jarního čísla, zemřel v požehnaných 104 letech Dave McCoy, zakladatel kalifornského obra Mammoth Mountain, trenér, mentor, vynálezce a vizionář. Jeho barvitý život by vydal na poutavý lyžařský román; škoda, že dnes už se chce zřídkakomu psát. Protože v žádném z tuzemských médií neproběhla byť zmínka, s úctou vzdávám hold jednomu z posledních lyžařských baronů staré doby zde, v médiu nejpříhodnějším. 50

avid McCoy se narodil v roce 1915 v kalifornském El Segundo (dnes součást Los Angeles), v dětství jej opustili rodiče, poté bydlel u prarodičů ve státě Washington. Tam si ve školní dílně vyrobil první lyže a začal trávit hodně času se skupinou norských lyžařů, kteří v místě žili. Po maturitě se vrátil do Kalifornie a usadil se v Independence, kde začal pracovat v místní restauraci. V ní se u zmrzliny a koly potkal se svou budoucí ženou a matkou jejich šesti dětí, tehdejší středoškolskou roztleskávačkou Romou Carriere.

Lyžím propadl. V roce 1938 zprovoznil na jednom z místních kopců McGee Mountain svůj první jednoduchý vlek – tak, jak se tehdy běžně vleky dělaly: zaparkoval svůj Ford model A do svahu, zařadil zpátečku a přivázal jeden konec lana kolem zadního kola a druhý kolem dalšího kola na stromu na vrcholu svahu. Pasažéři se museli držet kluzkého telefonního kabelu a obvykle dojeli tak vysoko, kam se jim podařilo se udržet. Dave viděl v místě budoucí potenciál a ucházel se o povolení ke stavbě trvalého vleku. Potřeboval však peníze, jež neměl.

Davidova dívka Roma, v tom čase pokladnice ve stejné bance, vstoupila do kanceláře nadřízeného a oznámila mu, že „pokud nepůjčí 85 dolarů tomu milému mladíkovi, který právě odešel, okamžitě podává výpověď“. Dave dostal půjčku a Roma od něj nabídku k sňatku. Lyžování upsal duši

Uprostřed zimy 1936 napadla v hornatém okolí losangeleského Owens Valley neobvyklá kvanta sněhu. Vedení města se obávalo o stav svých vodních nádrží a urgentně potřebovalo někoho, kdo by se denně pohyboval po divokých okolních horách a monitoroval stav sněhu a vodních hladin. Do nově vzniklé pozice hydrografa zaměstnali McCoye. Na lyžích i pěšky zdolával horské pustiny pět dní v týdnu a postupně získával bezprecedentní znalost tamní přírody nejen topograficky, nýbrž i jejích rostlinných, erozních a povětrnostních poměrů. Pro mladého dobrodružného Davea bezpochyby a bez nadsázky zaměstnání snů! O letních víkendech se nechával najímat jako průvodce pro lov a divoké rybaření, v zimě začal lyžovat za místní Eastern Sierra Ski Club a zocelen norským výcvikem, většinu oblastních závodů brzy suverénně vyhrával.

Požádal si v místní bance o půjčku 85 dolarů oproti zástavě svého motocyklu. Bankéř jej šmahem odmítl. Davidova dívka Roma, v tom čase pokladnice ve stejné bance, vstoupila do kanceláře nadřízeného a oznámila mu, že „pokud nepůjčí 85 dolarů tomu milému mladíkovi, který právě odešel, okamžitě podává výpověď“. Dave dostal půjčku a Roma od něj nabídku k sňatku. Mezitím vozili svůj přenosný vlek v autě, a kdykoli napadl příhodný sníh, zapojili jej a nechávali každého lyžovat jen tak. Jednou pozdě večer sjížděli Dave a Roma na lyžích svah s nákupem potravin v batozích. Jeden z nich zavadil špičkou lyže o větev schovanou pod sněhem a při pádu jim z batohu vypadlo několik vajec. Odjeli pár kilometrů domů, vyložili nákup a na lyžích se za tmy vrátili se lžící a pánví, aby se smíchem z ledového povrchu seškrábli žloutky a zachránili si večeři. Byl to okamžik, kdy si oba uvědomili,

STORY

LEGENDS

Jill Kinmontová, uhrančivě krásná a výborná lyžařka na obálce magazínu Sports Illustrated. Hned den po vydání magazínu utrpěla při závodech ve sjezdu těžký pád, po němž zůstala doživotně připoutaná na invalidním vozíku. Dave McCoy ji doživotně podporoval

Manželé Dave a Roma McCoy v šedesátých letech na svazích střediska Mammoth Mountain

že jsou zcela bez peněz. „Další den jsme své přátele museli požádat o příspěvek na provoz vleku,“ vzpomínal později Dave McCoy. „Roma vybrala prvních patnáct dolarů a my měli večer co jíst.“ Když vstoupila Amerika do druhé světové války, Davidova pracovní pozice hydrografa byla označena za nezbytnou pro udržení hospodářství; McCoy tak nemusel rukovat. Dobrovolně přispíval válečnému úsilí tím, že nechával vojáky lyžovat zdarma, poskytoval jim bezplatné lekce a výbavu. V roce 1942 přestěhovali svůj přenosný vlek na svahy nedaleké sopečné třítisícovky Mammoth Mountain, kde byl spolehlivější sníh – jak Dave v rámci své práce zjistil, změřil a statisticky ověřil. Nastal tak jeho hlavní životní aha-moment: už tehdy si tam v představách začal projektovat stavbu velkého lyžařského střediska, přičemž stálé obyvatele tamní osady Mammoth Lakes šlo spočíst na prstech jediné ruky. „Lidi mě odrazovali, že tam hodně sněží, je to odevšad moc daleko a příliš vysoko,“ uvedl později do novin L.A. Times. Všechna varování byl s to ignorovat.

Nic mě nezastaví

Na jaře 1942, když Roma čekala jejich první dítě, jel Dave na sobotní odpolední závod ve sjezdu v Sugar Bowlu poblíž Lake Tahoe. Cestou do střediska potkal místního hydrografa, provádějícího v tamních končinách stejnou práci jako on. Této náhodě a vpravdě sváteční příležitosti neodolal, zastavil a dal se s neznámým kolegou do dlouhé řeči. Zmeškal tím možnost prohlídky trati sjezdu a přijel na poslední chvíli před startem. Pořadatelé jej přesto nechali startovat, měl mezi všemi vysoký kredit. Byl těžký jarní sníh a David v závodě v jeho nejobtížnější pasáži projel roztátým sněhem a ve vysoké rychlosti narazil holení do ledovatého úseku. Zlomil si a překroutil nohu, a když už musel intuitivně spadnout, aby se nevřítil do přihlížejících diváků, dolámal si ji zřejmě ještě mnohem hůř. Nemohoucího jej odnesli na nádraží a položili do dobytčího vagónu prvního nákladního vlaku na čtyřhodinovou cestu do Rena. Tam s ním doktor odmítl cokoli dělat; na noze mu odhadl asi 30 zlomenin a požádal Davida o souhlas k okamžité amputaci. Nedo-

Dave na svojí sjezdovce s lanovým vlekem

stal jej. Volal jeho ženě Romě, nedostal jej podruhé. Byla válka, v nemocnicích se s ničím nepárali. Položili Davida na záda a přivázali ho, kolem jeho postele postavili vysokou plentu a nechali tři týdny trpět v původním stavu, v kterém jej dovezl vlak – čekali, až to McCoy vzdá a dostanou souhlas k odejmutí nohy. Za tři týdny se o něm dozvěděl mladý doktor ze San Franciska, za Davidem do Rena přijel a dohodl se s ním, že ho odveze a jeho nohu zkusí spravit. Následovaly dlouhé roky, během kterých Dave prodělal bezpočet operací. Mezitím nemohl chodit bez berlí, na lyžích však jet

U nás na Mammothu děláme věci trochu jinak – s dětmi se věnujeme zejména nejrůznějším formám zábavných her s lyžemi na nohou a zdůrazňujeme obratnost, skoky a pohyb oběma nohama než tradiční sportovní dril. federálních lesů k postavení malé lyžařské chaty, která sloužila i jako jejich rodinný dům. První sedačková lanovka – koupená jako použitá a instalovaná partou nadšených lyžařů – se na Mammothu rozjela v listopadu 1955. S kapacitou 900 lyžařů za hodinu tehdy šlo o největší lanovku v Kalifornii. V stejné době se McCoyovým narodilo poslední, šesté dítě.

Laskavý mentor

dokázal – když mu do nich někdo pomohl. Potřeboval živit rozrůstající se rodinu; pokračoval ve své práci hydrografa, rutinně obnášející padesátikilometrovou denní porci horským terénem. Roma Davidovi ráno připnula vázání a v podvečer mu vyjížděla naproti na lyžích, aby jej pak zase doma vyzula. Prakticky od počátků své hydrografické práce upoutával David pozornost omladiny z okolních rančů všude, kudy na svých cestách na lyžích projížděl. Většina z dětí ani jejich rodičů lyže neznala. Postupem času jim k lyžím pomohl a dával si s nimi sraz na domluvené stráni, kde je učil lyžovat.

„Častokrát jsem na jaře vstával ve tři nebo ve čtyři ráno, abych stihl svou práci i strávit dost času s dětmi a učit je všemu možnému – třeba i jen, jak si připnout znovu lyže nebo jim ukázat, kudy se dostanou domů,“ vzpomínal. Ze svého devastujícího zranění se dostával pět let. Během té doby se pustil do práce na svazích Mammothu; vlastníma rukama svařoval sloupy vleků, betonoval patky základů, prosekával sjezdovky. Budoval středisko z ničeho. Většina střediskové techniky vzešla z jeho garáže, vyrobena z poválečného železného šrotu. V roce 1953 obdržel povolení

David stále naléhavěji vnímal, že už dál nezvládne upokojivě dělat dvě důležité věci svého srdce naráz – svou milovanou práci hydrografa a současně rozvíjet svůj vlastní areál. Zdánlivě jasné rozhodnutí se rodilo nesnadno a bylo nadmíru riskantní: McCoy dal výpověď v zaměstnání a soustředil se na nejistý zdroj příjmů z lyžování. Manželka Roma vzpomínala, že Davida doma vůbec nevídala – v zimě v létě byl ve středisku od rána do tmy, o víkendech objížděl závody s mládeží z vlastního oddílu Mammoth Mountain Ski Club, jenž se zanedlouho stal proslulým pro své pozoruhodné výsledky a populární lyžařské kempy. Stála za tím opět McCoyova osvícená práce, jeho neobvyklá empatie a emocionální senzitivita: „Každý den, kdy jsem ve středisku, dívám se na lyžaře a přemýšlím o jejich technice, nezávisle jak dobře či špatně jezdí. Věřím, že dokážu pomoct každému,“ vzpomínal pro dobový americký magazín SKI z padesátých let. „U nás na Mammothu děláme věci trochu jinak – s dětmi se věnujeme zejména nejrůznějším formám zábavných her s lyžemi na nohou a zdůrazňujeme obratnost, skoky a pohyb oběma nohama než tradiční sportovní dril.“

STORY

LEGENDS

„Navíc za každým individuálním lyžařem se skrývá jeho osobní charakter a mentální přístup je při lyžování, zejména závodním, rozhodující. Kouč musí důvěrně znát každého svěřence a vědět, jak každého stimulovat v závodě, který pro něj znamená všechno. Některé závodníky potřebujete vybudit až naštvat, aby ze sebe vydali to nejlepší. Jiné zas jen rozesmát, vtipkovat s nimi. Další si chtějí třeba jen prozpěvovat. Pro některé je nejlepší nechat je zcela být nebo dovolit jim být všude trochu pozdě, aby tak unikli nervozitě. Jiní naopak potřebují důkladnou přípravu a musí být na místě dlouho předem. Někdy je nejlepší jen tak stát poblíž, být k dispozici a popřát před startem štěstí. Protože to potřebuje každý,“ sdělil v magazínu Dave McCoy. Ne každému však bývá tam nahoře nakloněno. Jednou z mnoha McCoyových úspěšných svěřenkyň, jež to dotáhly do americké reprezentace, byla Jill Kinmontová. Uhrančivě krásnou a výborně lyžující divu si v roce 1955

Doktor s ním odmítl cokoli dělat; na noze mu odhadl asi 30 zlomenin a požádal Davida o souhlas k okamžité amputaci. Nedostal jej. Volal jeho ženě Romě, nedostal jej podruhé. vybral na svou titulku prestižní magazín Sports Illustrated – aby hned následující den, kdy se výtisk objevil na pultech novinových stánků, utrpěla při závodech ve sjezdu v Altě katastrofický pád, při kterém si přerušila míchu a zůstala doživotně paralyzovaná na vozíku (její příběh jsem blíže zmínil v loňském článku Lyžování na papíře ve SNOW 120, on-line na Snowbiz.cz/10150). Byl to právě Dave McCoy, který ji vysílal ze startovní branky a který o několik minut později ke zraněné dívce přiběhl. Dlouhé roky pak finančně vypomáhal Kinmontovic rodině, aby mohla o vždy usměvavou a pozitivně laděnou Jill dobře pečovat. Sám z ní udělal jednu z hlavních ambasadorek střediska a až do její smrti v roce 2012 byli nejlepšími přáteli. Dave McCoy byl bez nadsázky renesančním oborovým inovátorem. V roce 1966 plánoval

postavit novou lanovku až na vrchol hory. Pozval renomované švýcarské lanovkáře; ti přijeli, prohlédli si terén, rezolutně odmítli projekt jako neproveditelný a odletěli zpět za oceán. Silou svého vlivu je Dave přiměl, aby se za pár týdnů vrátili; když se znovu ukázali, stálo už vztyčených a zabetonovaných několik sloupů budoucí lanovky v těch nejtěžších pasážích, které Švýcary odradily. Vše svépomocí mammothské pracovní čety. Žádné helikoptéry: vztyčovali věže pomocí tažné síly roleb a pák klád; Švýcaři nechápali, co lidská víra a vůle svede. Naviják rolby lze označit za další z původních vynálezů Davida McCoye. V šedesátých letech vymyslel princip navíjejícího se lana pro své rolby v extrémním terénu, pak své řešení nezištně poskytl dodavatelům roleb, aniž by jej zajímaly nějaké patenty. Podobně lze pokračovat o řadě dalších drobných inovací – nejen v oblasti střediskové techniky, ale i tréninkových metod. V průběhu let Dave McCoy se svým personálem vybudoval v okolní komunitě kolem Mammothských jezer několik vodních nádrží, dobrovolnou protipožární četu, místní nemocnici, školku, střední a vysokou školu nebo lyžařské muzeum – krom plejády dalších věcí. Dával práci bezpočtu místních lidí, pomáhal jim materiálně, nechával je zdarma lyžovat. Většina z jeho bohulibostí zůstávala veřejně nepublikována – jak by to mělo u ryzích bohulibostí být.

Jak ho viděl americký magazín SKI V prosinci 1964 přinesl americký magazín SKI McCoyův medailon, z jehož víc než půlstoletí starého obsahu vybírám následující výmluvné pasáže: Jednoho zářijového odpoledne pracovní četa Mammothu dokončovala natahování lana při stavbě nové lanovky. Počítali s tím, že do západu slunce budou mít daný úsek hotový. Jenže vzápětí se provizorní vodicí kabel, táhnoucí hlavní lano, odpojil a poslal těžkého ocelového hada za strašidelně hvízdajícího zvuku doprovázeného divokým vlněním ze soukolí věží na zem. Znechucená parta chlápků nechala lano ležet, kam spadlo, a zklamaně sešli svahem dolů. Jakmile se dalšího rána rozednilo, jistý mladě smýšlející i vypadající chlapík středních let, zakladatel a provozovatel tohoto obrovského kalifornského střediska, Dave McCoy, túroval svůj Jeep cik-cak vzhůru strmým kamenitým svahem, aby zjistil, co se dá dělat.

Dave McCoy ve své kanceláři v době, kdy středisko prodával

Dokázal nemožné

Dave McCoy však chápal, že úspěšný horský resort potřebuje víc než jen vleky; potřebuje dostatek lyžařů. Nebál se velkých věcí. V roce 1972 koupil a začal provozovat první komerční leteckou společnost Sierra Pacific Airlines propojující hlavní západoamerické destinace s odlehlým místním letištěm Mammoth Lakes, které sám pomohl vybudovat; stal se tím nefalšovaným průkopníkem v oblasti účelové lyžařské letecké dopravy. Neměl to však v průběhu následujících let vůbec lehké: už

Spadlé hlavní lano nechal znovu napojit na vodicí kabel a provizorním jeřábem jej vytáhl pod nejvyšší z věží budoucí lanovky. Pak předal ovládání jeřábu vedoucímu pracovní čety a sám vyšplhal po příčnících patnáctimetrové věže až na její vrchol, kde dechberoucím manévrem nad propastí hlubokého srázu lano jednou nohou zachytil a obratně si jej přitáhl do ruky, drže se ve výšce druhou. Lano pak vrátil do soukolí kladek a slezl z věže jakoby nic dolů. V tu chvíli se jeden z udiveně přihlížejících napůl zděšeně McCoye zeptal, proč zrovna on riskuje život při takové práci. „Jsem na to zvyklý,“ utrousil jen. Pak vysílačkou nainstruoval pracovní četu a začal Jeepem sjíždět cik-cak dolů k nižší věži. Běžný předsezónní den střediska Mammoth Mountain. Nikdo z podvečerní nehody nepanikařil, nikdo však ani neztrácí drahocenný čas. I teď, uprostřed září, může ve zdejším centrálním pohoří Sierra Nevada uhodit bouře a během hodiny tu nasněží stopa sněhu. Každý ve skiareálu chápe, jak je důležité, aby do té doby bylo lano schopné provozu. Hora Mammoth nenese své jméno jen tak nadarmo; jde o masivní, skalna-

v roce 1978 aerolinky musel prodat ve snaze čelit ztrátám z vleklé série suchých let. V době, kdy bylo sněhu naopak hojně, se mu rozpadla ski patrola, když jeden dobrovolný zachránce zahynul a další si utrhl ruku při neštěstí při odpalování lavin. McCoy tehdy naložil jednoho ze svých věrných zaměstnanců a odjeli dokončit nebezpečnou práci sami. Zkraje devadesátých let dorazila nová vlna těžkých časů. Mammoth čelil dalšímu mnohaletému suchu, nebezpečí vulkanických erupcí i hospodářské recesi. Tehdejší najatý ředitel střediska Rusty Gregory (dnes stojí v čele lyžařského impéria Alterra, viz Snowbiz.cz/9613) majiteli vysvětlil, že Mammoth dělí jednotlivé dny od okamžiku, kdy nebudou mít žádné peníze. Ze dne na den tehdy museli propustit 150 zaměstnanců, mnoho z nich desetiletí ve středisku pracujících. Aby odvrátil bankrot, McCoy se těžce osobně zadlužil a pořídil na kopec rozsáhlý zasněžovací systém. V roce 1996 McCoy prodal významný podíl ve firmě tehdejšímu světovému lídru horského byznysu, kanadské skupině Intrawest, jež vybudováním zbrusu nové stylové zástavby vtiskla architektonickému stylu střediska jeho soudobou tvář.

tou sopku. Vskutku mastodontní masa hnědavého sopečného popela, na vrchu s vulkanickou půdou jemnou jako prášek na pečení, posetou jemně oblými kamínky. Během léta moc tajícího sněhu pryč z hory nestéká, spíš se sníh do popela vsakuje jak do houby.

Když pak na podzim 2005 Dave McCoy oznámil, že odchází do důchodu a prodává kontrolní balík akcií střediska skupině Starwood Capital Group za 365 milionů dolarů, šlo tehdy o největší transakci v historii oboru. Při dlouhém podepisování stostránkové sady dokumentů ohledně prodeje, jenž mu vynesl okolo 80 milionů dolarů, prý neskrytě plakal. Zbytek dne proseděl ve své kanceláři, kde se probíral stovkami ocenění, medailí a fotografií, zachycujících jej při lyžování, stavebních projektech či při motokrosových závodech, jimž v pozdější éře propadl. „Dokázali jsme tu něco, co kdekdo tvrdil, že je nemožné,“ říkal si nahlas sám pro sebe. Kruh se tak uzavřel. Minulost se propojila s přítomností. Když se jej novináři ptali, jak bude trávit večer svého památného dne, usmál se: „Jako vždycky. Pojedeme domů, dáme si večeři a budeme se dívat na západ slunce. Když bude zvlášť pěkný, vyfotím si ho.“ Středisko Mammoth Moutain zveřejnilo působivě zpracovaný příběh Davea McCoye pod názvem Mammoth Dreams:

/video/6488

Abyste pravdivě vnímali skutečnou velikost kopce, musíte se na něj podívat ze vzdálenosti několika mil. Nabízí víc lyžovatelné plochy než Aspen, sněhový provoz devět měsíců v roce a statisíce dolarů provozních příjmů. Jako lyžařský areál neustále roste; středisko po celý rok bez ustání buduje asi čtyřicet až padesát lidí, přičemž McCoy má ve všem prsty a na všechno dohlíží svým pozorným okem. Sám vyprojektoval další rozšíření chaty na úpatí, designuje si lanovky, od sedaček po stožáry. Nikdo netuší, kde tohle celé skončí, a nikdo to moc neřeší. Tohle je impérium ve výstavbě. Jeho osobní jmění se nejspíš počítá v milionech, ale McCoyovi se to zdá být jedno; se svou ženou Romou a šesti dětmi žijí na pouštním ranči nedaleko městečka Bishop, pár mil od Mammothu a pochopitelně s výhledem na něj. Hodně spolu cestují – většinou po víkendových lyžařských závodech, běžně ke konkurenčním provozovatelům okolních středisek. Prostředky pro tuto vášeň neváhá McCoy najít; všechny ostatní příjmy nejednou doslova zaorává zpět do země střediska Mammoth a jeho rozvoje.

STORY

NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

TEXT: TOM ŘEPÍK FOTO: PRACOVNÍ ARCHIV AUTORA

Hluboké kořeny

okud jde o volbu pořadatelství zimních olympiád, lyžování v tomto procesu hraje historicky zásadní roli. Hokejové a krasobruslařské arény mohou být postaveny prakticky kdekoli; věrohodnost lyžařských soutěží si však vyžaduje, aby hostitelské město stálo snesitelně nedaleko od náročného horského terénu. Zimní olympiáda 1960 ve Squaw Valley se zpětným pohledem ukázala být ideální – přímo v odlehlých horách, obklopena krásnými přírodními scenériemi, požehnaná sluncem i dobrým sněhem. Za její přidělení u MOV nelobovaly žádné vlivné subjekty; prakticky bez jakékoli pomoci pořadatelství vyhrál zakladatel Squaw Valley Alex Cushing, ačkoli jeho nerozvinuté lyžařské středisko nabízelo v té době jedinou lanovku, jeden vlek a jednu chatu; zato přehršel veřejné neznalosti, že nějaké takové místo vůbec existuje. Jak to dokázal? „Vyhráli jsme olympiádu čistě intelektuálně,“ prohlásil Cushing do dobových novin. „Olympijské hry se potřebují vrátit ke své jednoduchosti. Sílu naší myšlenky dokládá fakt, že jsme neměli nic jiného v rukou.“ Samorost Alex Cushing, jehož rtuťovitá osobnost oscilovala od ledového nezájmu k odzbrojujícímu šarmu, přišel na myšlenku kandidatury ve chvíli, kdy si v novinách přečetl, že o olympiádu se pokouší nedaleké nevadské město Reno. Rozhodl se podat si vlastní přihlášku. „Byl to perfektní způsob, jak získat spoustu publicity,“ hodnotil zpětně svůj nápad Cushing. Když si vyběhal záruky o vládní podpoře kandidatury, bezmála

olympijské korupce

Jedním z nejkřiklavějších paradoxů světa sportu bezpochyby zůstává, že Mezinárodní olympijský výbor bazíruje na okázalém amatérismu sportovců, zatímco pořadatelská města na těch samých – naoko čistých – hrách prodávají lukrativní sponzorské kontrakty nejbohatším nadnárodním korporacím. Sportovci nesmějí nosit komerční loga, pořadatel je může všude vystavovat.

Zimní olympiáda 1960 v kalifornském Squaw Valley snesla označení opravdu komorní a dala se v každém ohledu považovat za ideální. Měla štěstí na dobrý sníh a hojné slunce. Oficiální ceremoniály si vzal na starost Cushingův blízký přítel a vášnivý lyžař Walt Disney

dvoumetrový charismatický pořízek ve svých nejlepších letech odletěl na vlastní pěst do Paříže na kongres Mezinárodního olympijského výboru. MOV se chystal přidělit hry do Innsbrucku (dále ten rok formálně kandidovaly Sv. Mořic, Garmisch a pákistánské Karáčí). Pařížské šance pro Squaw Valley byly nicotné; dokonce americký delegát v MOV se krajanu Cushingovi vysmál: „Kdo vás asi tak bude volit? Já tedy rozhodně ne!“ citovaly jej tehdejší L.A.Times. Jenže mazaný Cushing si spočetl hlasovací sílu přehlížených nesněhových států, zejména těch z třetího světa. Uspořádal pro jejich zástupce opulentní večeři, na níž je v pravou chvíli velkoryse pohostil a hlavně přiopil silným francouzským vínem. Následoval jeho předem připravený plamenný projev, poslední, který na kongresu zazněl před hlasováním delegátů. V něm pak došlo k neslýchanému – nejtěsnějším poměrem 32 ku 30 hlasům porazila neznámá kalifornská osada suverénního rakouského favorita Innsbruck. Kdekdo byl zděšen, skeptický tisk předvídal kolosální průšvih. Tehdejší mrzoutský předseda MOV Brundage po skončení volby na celý sál hřímal: „Cushingu, co jste to udělal, vždyť uvrhnete celé olympijské dění o čtvrt století zpět!“ Brundage věřil, že jen hlavní horská města si s pořadatelstvím her svedou poradit tak, jak se patří. Současně si už pohlídal, aby k dalšímu podobnému faux-pas nedošlo; následující troje hry pak byly podle plánu přiděleny do Innsbrucku, Grenoblu a japonského Sappora. Zejména francouzská

a japonská vláda nalily vysoké miliardy do výstavby silnic a infrastruktury kolem nových olympijských základen a po vypršení svých politických mandátů zanechaly astronomické náklady tamním daňovým poplatníkům na dlouholetou hořkokyselou památku. Následná kandidatura předpokládaného vítěze volby vzešla znovu od horského velkoměsta – coloradského Denveru. Američané nejdřív přislíbili konání lyžařských soutěží ZOH 1976 na místních svazích v okolí proslulého Mile High City, po inspekci expertů však kandidující pořadatelé donuceně přiznali, že lyžovat se má více než dvě hodiny cesty z denverské olympijské vesnice – běžci ve Steamboat Springs, alpští lyžaři v čerstvě rozestavěném Beaver Creeku. Nápad odsunout lyžaře stovky kilometrů z centra olympiády byl bezprecedentní neslýchaností. Do té doby Denveru naklonění delegáti MOV se cítili zrazeni a slibovali rázně volit proti americké kandidatuře. Nakonec ani nemuseli – coloradští daňoví poplatníci to udělali za ně. V celostátním referendu v roce 1972 se vyjádřili prvně v olympijské historii proti vlastnímu pořadatelství a stáhli tím přihlášku Denveru z osudí. Ať už vlivem zmíněného denverského fiaska či gigantickými náklady na hry v Grenoblu 1968 a Sapporu 1972, trend preferování velkoměstských zimních olympiád na nějaký čas zvolnil. MOV citlivě vrátil Denverem odmítnuté ZOH 1976 zpět do Innsbrucku, kde místní zkušení pořadatelé využili většinu vybavenosti z předešlé olympiády 1964. Když pak v roce 1980 olympijské pořadatelství vyhrálo východoamerické Lake Placid, bylo to nejspíš prvně v olympijské historii zřetelně z toho důvodu, že žádné jiné město pořádat zimní hry nechtělo. S konáním olympiády spojený enormní příliv publicity a kapitálu však zanechal venkovské Lake Placid jen mírně gentrifi-

Tehdejší předseda FIS a viceprezident MOV Marc Hodler na tiskové konferenci ohledně příprav ZOH 2002 oficiálně oznámil úplatkářství provázející volby kandidatury her

Sportovci nesmějí nosit komerční loga, pořadatel je může všude vystavovat. kovaným turistickým městysem. V roce 1984 pak zimní olympijský plamen cestoval do šedivého balkánského Sarajeva. Co v něm následovalo zanedlouho, snad jen šílenec mohl tušit – za osm let byla většina sportovišť včetně lyžařských svahů Bjelašnica zdemolována v krvavém etnickém masakru. Sveřepá touha měst pořádat megalomanské olympiády je z hlediska zdravého rozumu tak trochu záhadou. Nemalou roli v ní bezpochyby hraje na délku volebního mandátu omezená časová krátkozrakost místních politiků, vždy víc či míň skrytě navázaných na bezohledně hrabivé developery. Ať už to bylo Sarajevo, Lillehammer, Nagano, Grenoble či Salt Lake City, většina zimních olympiád stála tamní daňové poplatníky kopce peněz a jen sotva nějaké přetrvávající hodnoty. Velké aglomerace začaly hostit zimní olympiády nikoli proto, že by jejich prostředí lépe vyhovovalo sportovcům, ale protože velkoměsta – nikoli horská střediska – mívají lepší finanční zdroje, díky nimž plyne do kapes MOV a sportovních federací víc

Zakladatel Squaw Valley Alex Cushing na dobové obálce magazínu Time v době, kdy vyhrál přidělení ZOH 1960 do svého střediska

peněz. Stojí v nich též luxusní hotely a další vybavenost, na což si olympijští bafuňáři rádi a tak snadno zvykají: třeba na tiskové konferenci ZOH v Salt Lake City tehdejší prezident FIS a viceprezident MOV Hodler k nevíře ryzí sportovní komunity prohlásil, že dostatek pětihvězdičkových hotelů pro členy MOV a jejich VIP klientelu začne být důležitým kritériem pro příští přidělování olympiád. Když už začínalo být víc než veřejným tajemstvím, že přidělování pořadatelství OH provází zjevná korupce, byl to právě Marc Hodler, kdo tutlané oficiálně vyzvonil. Stal se klíčovým zdrojem pro média při odhalování zkorumpované volby pro ZOH 2002 v Salt Lake City. Věděl dobře, o čem mluví; nedlouho poté byly odhaleny de facto totožné praktiky v organizaci FIS,

jíž vládl, při přidělování pořadatelství lyžařských světových šampionátů. Hodler byl trpce popuzen tím, že podplacení delegáti MOV trvali na umístění ZOH 1998 do Nagana, známého špatným sněhem a nedostatečným sjezdařským terénem. Proto když na následujících hrách v Salt Lake začala média naznačovat, že při přidělování pořadatelství se nestoudně kupčí s hlasy, využil Hodler své funkce předsedy koordinační komise ZOH a odkryl médiím agendu MOV, do níž měl přístup. Byl to tak kovaný lyžař, kdo zasadil smrtící ránu dlouhodobé kariérní vládě (21 let) – mnozí tvrdili, že diktatuře – tehdejšího prezidenta MOV, španělského markýze a nelyžaře Samaranche, nejspíš nejkontroverznějšího jména v historii olympijského hnutí.

FOTO: BAYERISCHE ZUGSPITZBAHN AG

STORY

HAVÁRIE LANOVEK

HAVÁRIE lanových drah TEXT: ROMAN GRIC

Podle aktuální statistiky Mezinárodního shromáždění technického dozoru lanových drah (ITTAB) při mezinárodní lanovkářské organizaci OITAF je na celém světě v provozu 9 050 osobních lanových drah a 12 041 lyžařských vleků. Lanová doprava vždy patřila a i po kaprunské tragédii z roku 2000 nadále patří mezi nejbezpečnější druhy dopravy vůbec. Zatímco média si desítek mrtvých lidí denně na silnicích celého světa již téměř nevšímají a i na zprávy o haváriích velkých letadel jsme si už zvykli, ojedinělé havárie lanovek jsou právě pro svou výjimečnost vždy vděčným tématem.

nešní moderní lyžařské lanovky dosahují přepravní kapacity běžně kolem 2 400 osob/hod., dosažené maximum je u oběžných lanovek systému 3S (tří lan) až 5 500 osob/hod. Dobrý lyžař se za jediný den v moderním lyžařském středisku sveze lanovkou víckrát, než se leckdy podařilo našim předkům stihnout za celý život. Jen v Evropě je za jediný rok evidována více než miliarda průchodů turnikety lanových drah.

12. září 2018

Moderní visuté lanovky mají velkokapacitní kabiny až pro 230 cestujících, elegantní a prostorné kabinky s vyhřívanými sedadly, individuálním informačním systémem a nezřídka i s wifi připojením. Nové sedačkové lanovky se dnes staví většinou odpoji-

Co moderním lanovkám zůstalo společné s jejich předchůdkyněmi, je jejich hlavní konstrukční prvek – ocelová lana, jejichž průměr i u největších lanovek jen málokdy přesahuje 9 cm a která působí ve srovnání s délkou a převýšením dráhy a mnohdy i s velikostí kabin velmi subtilním dojmem. Proto si snad každý cestující položí otázku: Nemůže kabina (kabinka, sedačka) spadnout nebo se uvolnit a sjet dolů? Odpověď je jednoduchá – samozřejmě, že může, jako ostatně může selhat jakékoliv technické zařízení. Absolutní bezpečnost neexistuje. K úrazu nebo o život může člověk přijít působením vnějšího prostředí kdekoliv, jde jen o to s jakou pravděpodobností. Ta je ale u lanových drah nesmírně malá.

Jedno těžké zranění dnes připadá na 1 miliardu osob přepravených na lanovkách, jedno úmrtí dokonce na 1,7 miliardy telného systému, který umožňuje při vysoké rychlosti na trati pohodlný nástup i výstup ze sedačky, odpojené ve stanici od dopravního lana a pohybující se pomalou, tzv. staniční rychlostí. Samozřejmostí jsou pohodlné a leckdy i kryté a vyhřívané sedačky. U lanovek – s výjimkou pozemních lanovek – nedochází ke kolizím s ostatními dopravními prostředky, jezdí rychle a nehlučně a neprodukují svým provozem žádné znečištění.

Závažných havárií je v celé dlouhé historii lanové dopravy známo jen několik málo stovek případů. U mnoha z nich došlo „jen“ k technickému selhání spojenému s náročnou evakuací cestujících nebo dokonce k pádu neobsazených kabin, ale bez zranění nebo usmrcení osob. Je ale známa i celá řada nehod, které měly na svědomí nejen zranění, ale i smrt cestujících. Někdy se jednalo o nedodržení správných postupů a provoz-

FOTO: 3X ARCHIV AUTORA

26. listopadu 1932 Dolní stanice původní lanovky Schauinsland

25. srpna 1927

ních předpisů, o působení vnějších vlivů, jako např. náhlého silného poryvu větru a v několika málo případech i o řetězec technických selhání a závad, které do doby vzniku havárie nikdo nepovažoval za možné. Z těchto havárií se poučili nejen provozovatelé a výrobci lanovek, ale především státní orgány, vykonávající nad lanovými dráhami dozor. Nové i starší lanovky byly v souladu s těmito poznatky upraveny a dovybaveny. Tento trend dokládá i příznivý vývoj počtu zraněných a usmrcených osob podle zmíněné statistiky ITTAB. Jedno těžké zranění dnes připadá na 1 miliardu osob přepravených na lanovkách, jedno úmrtí dokonce na 1,7 miliardy. Zmíněná statistika rovněž dokládá, že 95,8 % všech zranění na lanovkách připadá na vlastní zavinění cestujících (jedná se především o pády ze sedačkových lanovek mimo stanice), 2,7 % zranění vzniklo cizím zaviněním a jen 1,5 % technickou závadou. Důvodem havárie lanovky nemusí být vždy jen technická závada nebo provoz lanovky za mimořádně nepříznivých povětrnostních podmínek. V historii jsou známy i tři případy kolize letadla s lany lanovek, z nichž nejznámější a nejtragičtější se udála ve středisku Cavalese. Paradoxně největší tragédii v historii lanové dopravy – požár pozemní lanovky na Kaprunu – nezpůsobilo bezprostřední selhání lanovkářské techniky, ale nezodpovědná dodatečná montáž elektrického vyhřívání na stanovišti průvodčího. V nadcházejících vydáních SNOW se s některými závažnými haváriemi lanových drah a jejich důsledky pro provoz a konstrukci těchto zařízení seznámíme podrobně.

25. srpna 1927 Jedno z nejstarších neštěstí v historii horské dopravy se nestalo na lanovce, ale na ozubnicové dráze z Chamonix na Montenvers k ledovci Mer de Glace. Parní ozubnicové lokomotivě selhaly brzdy a při nekontrolované jízdě do údolí strhla vůz č. 21. Výsledek – 22 mrtvých a 25 zraněných.

26. listopadu 1932 Chybou obsluhy průvodčího na první osobní kabinové lanovce oběžného systému z roku 1930 Schauinsland v německém Freiburgu nedošlo ke správnému připojení kabiny k jednomu ze dvou tažných lan. Nepřipojené tažné lano na trati při kolizi s kabinou způsobilo její pád a smrt tří osob, mezi nimi i zmíněného průvodčího. Po rozsáhlých kontrolách této průkopnické lanovky, které potvrdily její bezpečnost, byl provoz v roce 1933 obnoven. V roce 1988 byla lanovka zásadně modernizována a automatizována a těší se dosud velkému zájmu publika.

2. dubna 1956 Jednosedačková lanovka Plabutsch ve Štýrském Hradci byla krátce před ukončením provozu na Velikonoční pondělí obsluhou na chvíli zastavena, aby mohla nasednout jedna žena s omezenou pohyblivostí. Nato došlo k samovolnému pohybu lanovky a k až pětinásobnému překročení její normální rychlosti. V té době byla lanovka obsazena téměř výhradně cestujícími, směřujícími do údolí, a tedy jednostranně zatížena. Při vysoké rychlosti byli někteří cestující vymrštěni ze sedaček v dolní stanici odstředivou silou, vychýlené sedačky dokonce zranily i několik čekajících cestujících. A když konečně zaúčinkovala mechanická brzda, došlo k tak silnému rozkmitání dopravního lana, že jeden cestující byl ze sedačky vymrštěn na zem. Ten svým zraněním v nemocnici podlehl, deset dalších utrpělo zranění, někteří z nich těžká. Příčinou nehody bylo selhání brzd.

21. února 1960

Tento případ bohužel nebyl na sedačkové lanovce ojedinělý, obdobné selhání brzd nastalo např. i 28. prosince 1981 v jihotyrolské obci Tarsch in Vinschgau a mělo za následek dva mrtvé a 23 zraněných. K podobné situaci, i když z důvodu chybného postupu obsluhy při výpadku proudu, došlo také na čtyřsedačkové lanovce v gruzínském Gudauri 16. března 2018. Tam jen díky mohutné sněhové pokrývce, která utlumila pády cestujících ze sedaček, došlo k řadě lehkých i těžkých zranění, ale nedošlo k žádnému smrtelnému úrazu.

21. února 1960 Z kladkové baterie na podpěře vypadlo dopravní lano čtyřmístné kabinkové lanovky Barboleusaz – Les Chaux ve švýcarském středisku Villars Gryon a v jedné z kabinek po pádu do hloubky 30 m zahynuli dva cestující, v dalších kabinkách se čtyři cestující zranili. Vypadnutí lana dříve patřilo u jednolanových lanovek k nejčastějším příčinám havárie.

15. srpna 1960 Při havárii kabinové kyvadlové lanovky Castellammare – Monte Faito u Neapole 15. srpna 1960 dopadla kabina na koleje před ústím železničního tunelu Circumvesuviana. Havárie si vyžádala život čtyř a zranění dvaceti cestujících z kabiny. Po železnici v tu dobu naštěstí žádný vlak neprojíž-

HAVÁRIE LANOVEK FOTO: MIMI PAOLERCIO

STORY

děl. Průvodčí druhé kabiny si všiml nezvyklého pohybu lan a aktivoval čelisťovou brzdu na nosné lano, která jeho kabinu se 40 cestujícími zastavila. Záchranáři kromě pomoci zraněným a evakuace druhé kabiny museli řešit ještě i požár, který vyvolala lanovka pádem na elektrické vedení. Za příčinu neštěstí označili vyšetřovatelé vyřazení omezovače rychlosti z provozu za účelem neoprávněného zvýšení kapacity lanovky. Soud poslal viníky nehody do vězení na 59 měsíců. Provoz na lanovce byl obnoven až v roce 1962.

29. srpna 1961

3. prosince 1964

FOTO: ARCHIV AUTORA

15. srpna 1960

Křídlo proudového vojenského letadla letícího nízko nad ledovcem přetrhlo tažné lano dvoulanové kabinkové lanovky Vallée Blanche v Chamonix. Po nekontrolovatelné jízdě po nosném laně došlo u jedné trojice čtyřmístných kabinek k pádu do hloubky 150 m. Žádný ze šesti cestujících v těchto kabinkách neměl nejmenší šanci na přežití. Záchranná akce k evakuaci zbývajících 33 kabinek zablokovaných na nosném laně trvala celou noc.

3. prosince 1964

FOTO: ARCHIV AUTORA

Tragickou nehodu na ozubnicové dráze z italského Bolzana na plošinu Renon (Ritten) měla na svědomí zanedbaná údržba po 2. světové válce. Nehoda urychlila nahrazení této zubačky kyvadlovou lanovkou v roce 1966. Od roku 2009 nakonec i tuto lanovku nahradila nová dráha systému 3S (tří lan), první svého druhu v Itálii.

25. prosince 1965 Při výpadku proudu na kyvadlové kabinové lanovce Puy de Sancy ve francouzském pohoří Le Mont Dore došlo k tak prudkému zastavení lanovky, že při silném vykývnutí se čelo kabiny dostalo do kontaktu s lany a odpadlo. Z kabiny přitom vypadlo 17 lidí, z nichž sedm přišlo o život.

12. července 1972

25. prosince 1965

Ve švýcarském středisku Bettmeralp je v úseku Betten – Betten Dorf od roku 1965 v provozu jednovětvová kyvadlová lanovka s navijákovým pohonem (jediná 50místná kabina je navijákem v horní stanici přitahována a spouštěna do údolí po dvojici nosných lan). Pro případ přetržení tažného lana je lanovka vybavená čelisťovými brzdami, které mají lanovku zastavit sevřením nosného lana, resp. lan. Při přetržení tažného lana v místě jeho upevnění ke kabině ale došlo k tak silnému vykývnutí kabiny se závěsem, že záchranné čelisti se uzavřely v okamžiku, kdy už se běhoun lanovky v důsledku švihu kabiny nacházel ve vzduchu nad lany, a kabina se zřítila k zemi. Kromě 12 obětí měla tato nehoda za následek i významné změny v konstrukci těchto lanovek.

26. října 1972 Ve francouzském středisku Les Deux Alpes – Oisans došlo při testovací jízdě dvou kabin, které se po nosném laně pohybují vlastní silou (tzv. samochodná lanovka), k jejich střetu – 9 mrtvých. Samochodné lanovky, většinou s kleštinovým běhounem poháněným spalovacím motorem, se dnes používají již jen jako prostředky pro evakuaci cestujících v případě nemožnosti dopravit cestující do stanice jiným způsobem.

15. září 1973 Havárie lanovek se nevyhnuly ani bývalému Československu. 15. září 1973 bylo pro kyvadlovou lanovku na Skalnaté Pleso ve Vysokých Tatrách černým dnem. Po přetržení napínacího lana nosného lana v mezistanici Štart došlo k pádu kabiny č. 1, která se v té době nacházela několik desítek metrů pod Skalnatým Plesem. Výsledkem bylo osm lehce a osm těžce zraněných, jedna těžce zraněná žena svým zraněním později podlehla.

9. března 1976 V italském středisku Cavalese došlo u kyvadlové lanovky s jedním nosným a jedním tažným lanem na horu Cermis po přehození tažného lana přes nosné k přeřezání nosného lana a k pádu plné kabiny se 42 cestujícími do propasti. Nikdo z cestujících pád nepřežil. K přehození tažného lana, pohybujícího se rychlostí až 36 km/h přes nosné lano zde vlivem profilu trati lanovky docházelo poměrně často. To vedlo obsluhu k vyřazení systému, který při dotyku izolovaného tažného lana s lanem nosným lanovku ihned zastaví. Tato manipulace nakonec způsobila co do počtu obětí do té doby největší havárii lanové dráhy. I když lanovku na horu Cermis v italském Cavalese postavila v roce 1966 renomovaná italská (jihotyrolská) firma Hölzl, která měla se stavbou těchto lanovek bohaté zkušenosti, rozhodně nelze tvrdit, že se tato lanovka zrodila pod šťastnou hvězdou. Necelých 22 let po první havárii, 3. února 1998, padala její kabina i s 20 cestujícími k zemi znovu – tentokrát ne kvůli technické manipulaci, ale kvůli hazardnímu letu americké stíhačky z letecké základny v italském Avianu, která při nedovoleném podlétání lanovky vedoucí ve výšce 80 m nad údolím manévr nezvládla a přeťala nosné a zřejmě i tažné lano. Po této havárii už původní lanovka obnovena nebyla a nahradila ji kabinková lanovka, důsledně kopírující terén.

26. března 1976 V americkém středisku Vail v Coloradu došlo na dvojlanové kabinkové lanovce oběžného systému k poškození nosného lana a k vymotání povrchových profilových drátů ze svazku tohoto jednopramencového lana. Důsledkem bylo vykolejení několika kabin z nosného lana a jejich pád do propasti. Tato havárie měla na svém kontě čtyři mrtvé a pět těžce zraněných osob.

29. ledna 1992

Zcela ojedinělou byla havárie velkokabinové kyvadlové lanovky v americkém Squaw Valley, lanovky, která ve své době měla největší kabinu na světě – pro 140 osob. V důsledku neobyčejně silného poryvu větru došlo k vypadnutí vnějšího ze dvou nosných lan z úložné botky na podpěře. Lano napínané hmotností 128 tun sjelo po závěsu kabiny, kterou zcela zdemolovalo a zastavilo se až o nosnou konstrukci podlahy kabiny. Kabina sice zůstala viset na druhém nosném laně, ale v jejích troskách nalezli smrt čtyři lyžaři a 22 jich utrpělo zranění různého stupně. V soudním procesu, který se táhl řadu let a který by v případě uznání konstrukční chyby byl pro švýcarského výrobce této lanovky likvidační, nakonec americký soud dospěl k závěru, že se nejednalo o technickou závadu lanovky.

V rakouském Nassfeldu došlo na sedačkové lanovce Tröglbahn k ulomení vodicí obruče na první náběhové kladce nosné baterie a k následnému vypadnutí dopravního lana. Tato nehoda měla za následek kromě čtyř obětí na životech také změnu konstrukčních principů náběhových kladek.

1. března 1987 6 mrtvých a 87 zraněných, z toho 41 vážně, měl za následek pád podpěry a následně 50 sedaček sedačkové lanovky ve středisku Luz Ardiden ve franzouzských Pyrenejích. Na vině bylo zřejmě špatné stavební provedení základů podpěry.

13. ledna 1989 Při zkušební jízdě nové velkokapacitní kyvadlové lanovky ve středisku Vaujany s kabinami pro 160 cestujících došlo k uvolnění kabiny z běhounu a jejímu pádu do propasti a usmrcení všech osmi techniků v kabině. Jednalo se o konstrukční chybu tlumiče výkyvů integrovaného v tzv. královském čepu, spojujícím závěs a kabinu s běhounem. Vadné zajištění čepu se během jízdy uvolnilo.

1. června 1990 Zřejmě absolutní zanedbání bezpečnostních předpisů mělo za následek tragickou havárii výletní kyvadlové kabinové lanovky na horu Mtacminda v gruzínském Tbilisi. Tažné lano se přetrhlo ve chvíli, kdy se plně obsazená kabina č. 2 blížila horní stanici. Výsledkem byla nejen destrukce lanovky, která už nebyla obnovená, ale především 13 mrtvých osob v postižené kabině a dvou dalších ve druhé kabině, která narazila do dolní stanice. Podle některých zpráv byly na lanovce nedlouho před havárií instalovány nové, těžší kabiny, aniž by byla provedena kontrola stávajících lan.

8. ledna 1992 Na čtyřmístné kabinkové lanovce na Skalnaté Pleso ve Vysokých Tatrách došlo krátce po poledni v době, kdy svážela do Tatranské Lomnice studenty z lyžařského výcviku, k těžké havárii. Plně obsazená kabinka č. 87 se ve stanici Skalnaté Pleso řádně připojila k tažnému lanu dvojitým spínacím aparátem, po opuštění stanice přejela obloukový lanový přechod a pokračovala k první podpěře pod Skalnatým Plesem. Za ní startovací zařízení uvolnilo pro nájezd do zapínadla kabinku č. 58 se dvěma cestujícími. Také tato kabinka vyjela ze stanice do mírného protisklonu k lanovému přechodu. Po překonání jeho kulminačního bodu ale začala samospádem nekontrolovaně sjíždět po nosném laně směrem k předchozí kabince a před podpěrou č. 14 do ní narazila. V důsledku srážky došlo k vypadnutí běhounů obou kabinek z nosného lana a k současnému odtržení kabinek od jejich střech. Kabinka č. 58 spadla k základům podpěry č. 14 celá i se závěsem a běhounem, čímž došlo k jejímu dalšímu zdemolování. Jeden student v kabince zahynul na místě, druhý na následky

FOTO: ARCHIV AUTORA

Do lan dvojlanové kabinkové lanovky spojující od roku 1974 Mount Faber v Singapuru se zábavním parkem na ostrově Sentosa přes mořskou úžinu narazila věž vrtné lodi Eniwetok poté, co se loď uvolnila z remorkéru a vplula do mořské úžiny. Střet 56 m vysoké vrtné věže s lany ve výšce 45 m nad mořskou hladinou nemohl dopadnout jinak než havárií lanovky. Tu zaplatilo osm cestujících svými životy.

9. března 1976 Zbytky kabiny na místě havárie

15. dubna 1978

95,8 % všech zranění na lanovkách připadá na vlastní zavinění cestujících. zranění později v nemocnici. Kabinka č. 87 po srážce rovněž spadla na zem. Dva studenti, kteří z kabinky vypadli do sněhu, utrpěli jako zázrakem jen lehká zranění, druzí dva utrpěli zranění smrtelná. Havárii způsobil současný výskyt několika nepříznivých okolností, z nichž klíčový vliv na vznik nehody měla nesprávně nastavená kontrolní clona v zapínadle. V roce 1995 byla lanovka nahrazena novou čtyřmístnou kabinkovou lanovkou, kterou v úseku Štart – Skalnaté Pleso v roce 2013 nahradila moderní patnáctimístná kabinková lanovka.

FOTO: ARCHIV AUTORA

29. ledna 1983

FOTO: ARCHIV AUTORA

15. dubna 1978

19. prosince 1993 Na kabinkové lanovce Hochzeiger v tyrolském Pitztalu došlo při neveřejné jízdě ke srážce dvou kabin, kterou nepřežil jeden cestující. Také tuto nehodu způsobila závada spínacího aparátu.

13. ledna 1989

14. prosince 1996 Zlomená osa lanáče a jeho odpadnutí na zem v dolní stanici kabinkové lanovky Moosfluh ve švýcarském středisku Riederalp měla za následek smrt jednoho cestujícího a zranění dalších 18.

FOTO: ROMAN GRIC

HAVÁRIE LANOVEK FOTO: ARCHIV AUTORA

STORY

8. září 2016

1. července 1999

FOTO: ARCHIV AUTORA

1. července 1999

Mimořádně tragické následky měla havárie neveřejné kyvadlové kabinové lanovky k observatoři společnosti IRAM na Pic-de-Bure ve francouzském Saint-Etienne-en-Dévoluy. Po přetržení tažného lana se kabina s pracovníky observatoře dala do nekontrolované jízdy dolů po nosném laně a po několika stovkách metrů z něj vypadla na zem. V troskách zahynulo 20 pracovníků observatoře. 15. prosince téhož roku havaroval i vrtulník, který dopravoval zaměstnance observatoře místo lanovky a přidal tak ke smutnému prvenství radioastronomické observatoře na Pic de Bure dalších pět obětí. Těmito haváriemi byl pak provoz observatoře ochromen na dlouhou dobu.

11. listopadu 2000 Nejtragičtější havárií lanovky všech dob byl požár pozemní lanovky z rakouského Kaprunu k Alpincentru. Ve voze zachváceném požárem uhořelo 152 osob, další dva se udusili v protijedoucím voze a v horní stanici přibližně 2 700 m nad požárem otrávily zplodiny požáru i strojníka lanovky. Mezi oběťmi byla i česká lyžařská instruktorka Ilona Menšíková. Obrázky ohořelých zbytků vozu pozemní lanovky nazývaného kdysi Kitzsteingams obletěly celý svět. Vyšetřovatelům jejich fyzicky i psychicky náročnou práci na místě požáru lanovky jistě nikdo nezáviděl. O to víc překvapil v roce 2004 výrok rakouského soudu, který všech 16 podezřelých ze spoluodpovědnosti za vznik katastrofy zprostil obvinění.

5. září 2005

FOTO: GLOBE-MEDIA-REUTERS

11. listopadu 2000

V rakouském Söldenu na lanovce Schwarze Schneid došlo 5. září 2005 k velmi kuriózní nehodě s tragickými následky. Z vrtulníku se přesně v okamžiku, když přelétal nad trasou lanovky, uvolnil 680 kg těžký kontejner s betonem a zasáhl dopravní lano lanovky tak nešťastně, že jedna z osmimístných kabinek spadla na skalnatý terén a tři z pěti cestujících v této kabince zahynuli. K dalším obětem na životech došlo tak, že mohutné rozkmitání lana a tím i sousedních kabinek doslova katapultovalo vyraženým oknem ven několik dalších cestujících. Nehoda si vyžádala celkem devět obětí, z nichž šest bylo v dětském věku. Po této nehodě výrobce upravil upevnění oken v kabinkách.

24. května 2007 5. září 2005

Při nácviku záchranné akce na dvoulanové kabinkové lanovce Penkenbahn v Mayrhofenu došlo k pádu záchranné kabiny, k usmrcení jednoho

a k těžkým zraněním dalších dvou zaměstnanců lanovky. I tato nehoda přispěla k vývoji záchranných systémů lanovek. Dnes je na místě bývalé lanovky nová moderní lanovka systému 3S s kabinami pro 30 osob.

8. září 2016 Na dvoulanové pulzační kabinkové lanovce Vallée Blanche ve francouzském Chamonix došlo před ukončením provozu kolem 16. hodiny v důsledku nečekaného silného poryvu větru k přehození tažného lana přes lano nosné. Vzhledem k extrémnímu rozpětí lan této lanovky bez mezilehlé podpěry bezmála 3 km nebyla na lanovce taková situace zcela neobvyklá. Obsluha lanovky si vždy pomohla tím, že pomocí nouzového hydraulického pohonu v protilehlé stanici Pointe Helbronner za tažné lano „potáhla“ a tím je vrátila do správné polohy. Tentokrát ale došlo k prasknutí hadice hydraulického nouzového pohonu, takže nezbylo než všech 110 cestujících z kabinek, z nichž některé se nacházely v extrémní výšce, evakuovat. 33 z nich se podařilo evakuovat až druhý den ráno. Celý incident se obešel bez zranění osob.

12. září 2018 K ojedinělé nehodě došlo 12. září 2018 kolem 18. hodiny na nové bavorské lanovce s kabinami pro 120 osob, která vede od Eibsee až na vrchol Zugspitze. Tato lanovka je držitelem řady světových rekordů, k nimž patří např. největší překonané převýšení na jednom provozním úseku – 1 945 m. Při přípravě nácviku záchranné akce, při níž se v horní stanici na nosná lana přesune běhoun ve stanici trvale zaparkované záchranné kabiny, došlo k přetržení řetězu elektrického vrátku, pomocí něhož se záchranná kabina přesune na nosná lana. Záchranná kabina pak nekontrolovaně sjela po nosných lanech a po 280 m narazila do kabiny nové lanovky, kterou zdemolovala. Naštěstí se v kabině nikdo nenacházel, takže se incident obešel bez zranění. Do Vánoc se podařilo provoz lanovky obnovit. O složitém transportu rozbité kabiny do údolí, o následné rekonstrukci lanovky a o důsledcích této havárie pro konstrukci lanových drah tohoto typu bude některé z pokračování seriálu o haváriích lanovek.

Pořiďte dětem

nestárnoucí lyže a lyžáky! Když z nich vyrostou, vyměníme jim je za větší garance výměny 2 roky cena za výměnu 999,- CZK výměna včetně nového vázání zesílená špička a patka proti poškození

dětský lyžařský set ELAN RACE PRO SPORT + EL4.5

vhodný rádius lyží pro děti

dětská lyžařská obuv ALPINAJ2/J4 Velikosti lze libovolně měnit! (platí i pro lyžařskou obuv)

Kupte dětský lyžařský set ELAN RACE PRO SPORT + EL4.5 (vel. 80-130 cm) nebo dětskou lyžařskou obuv ALPINA J2/J4 (vel. 18-25) za výhodnou cenu a využijte do dvou let možnosti výměny setu nebo obuvi.

Kompletní informace o akci najdete na www.sportisimo.cz/kampane/nestarnouci-lyze-a-lyzaky/

MARKET

ADVERTORIAL

NIXSKI – skialpy a lyže Už jste slyšeli o skialpové a lyžařské speciálce v Hranicích na Moravě? Jsme firma s lyžařským srdcem na pravém místě. Nabídka kvalitního zboží, odborné poradenství a hlavně příjemný a ochotný personál, který je do lyží a fashion trendů zapálený stejně jako majitelé Jarda Zeman a Markéta Dostálová.

Skialp frčí

V loňské sezóně jsme pořádali 10 skialpových výletů a kurzů. Pro letošní sezónu pro vás plánujeme opět jednodenní i vícedenní výlety a kurzy. Ti z vás, kteří hledají klid a soukromí, si mohou zapůjčit skialpovou výbavu v naší půjčovně a vyrazit sami do přírody.

ledáme, vymýšlíme, inovujeme, zlepšujeme a rozšiřujeme jak naše znalosti, tak i nabízené služby a prostředí prodejny.

NOVINKY V NIXSKI

Často probíraný covid-19 nás nezastavil, ale nakopl nás k vybudování půjčovny, kde si můžete vypůjčit vybavení jak krátkodobě, tak i na celou sezónu. Najdete u nás pro děti i dospělé: lyže, snowboardy, top modely lyží z aktuální sezóny, ale také skialpové a lavinové vybavení. Pro lepší lyžařské zážitky jsme pro vás rozšířili bootfittingové centrum o analýzu chodidel a přístroj pro 3D tvarování ortopedických vložek na míru Sidas Custom. K lyžařským botám zakoupených v prodejně NIXSKI máte bootfitting i analýzu zdarma. Skialpinisti si přijdou na své. Čeká je tu velká nabídka a přehledná prezentace skialpového a lavinového vybavení. Pro letošní sezónu jsme rozšířili portfolio značek o Black Crows, Ortovox, Martini, Scarpa, ATK, Scott, Movement, K2, BCA, Maloja, Crazy, Fischer, Dynastar, Atomic, Roxa a Kohla.

Prověřené a otestované značky Díky bohatým zkušenostem z lyžařské branže máme pro vás unikátní výběr lyží od značek Stöckli, Blossom, Dynastar, Fischer, Lusti, Head a Atomic. Lyžařské a volnočasové oblečení Phenix, Stöckli, RH+, Poivre Blanc, Lindeberg, Luis Trenker, Goldbergh.

Kvalitní servis

V našem profi servisu najdete stroje od rakouského Wintersteigeru a od českého TFA. Díky bohatým zkušenostem servisáka Marka jsme se zaměřili nově i na ruční závodní servisy.

NIXSKI Store Velká 144, Hranice-Velká, jsme 1 minutu z dálnice D1 Olomouc – Ostrava Otevřeno: po–pá 10–19, so 9–19, ne 9–18 Tel.: +420 770 147 322

www.nixski.cz

KOMFORT PRO LYŽAŘE VYHŘÍVANÉ PONOŽKY

VYHŘÍVANÉ 3D VLOŽKY

+ LYŽAŘSKÉ PONOŽKY

ZIMNÍ 3D VLOŽKY

OHŘEVNÉ SÁČKY

BOOTFITTING

VYHŘÍVANÉ RUKAVICE

TVAROVATELNÉ BOTIČKY

VAKY NA LYŽÁKY

Více informací najdete na w w w. sidas. cz , w w w. s id a s.sk nebo u Vašeho obchodníka.

VYSOUŠENÍ OBUVI S UV ZÁŘENÍM

Více informací najdete na w w w.th e rm - i c .e u , w w w. t her m - ic. s k nebo u Vašeho obchodníka.

MARKET

BUSINESS STORY

TEXT A FOTO: PETR SOCHA

LUSTI

RYZE RODINNÝ BYZNYS Značka Lusti je do jisté míry zjevením. V Česku, které má samo několik významných továren na lyže a kam masivně proudí produkce z celého světa, vznikla z nuly a probila se k respektu. Příběh Milana Luštince je všeobecně znám, kdo ho neznáte, najdete ho na Lusti.cz. Málokdo ale tuší, že Lusti je dnes ryze rodinná firma. Jak funguje takový lyžařský rodinný byznys? Pro tento článek jsme si povídali s tátou Milanem a oběma dcerami, které společně často propukaly v smích – byl tak častý, že ho v textu ani nezmiňuji. Když se představují do telefonu, občas vznikne chaos. „Často si nás pletou. ‚Můžu mluvit s bratrem?‘ nebo s ‚vaším synem?‘“ dává k dobrému Radka. Tak čtěte dál a už si to nebudete plést.

ilan Luštinec je zakladatel firmy. Do těžkých počátků po založení firmy se mu postupně narodily dvě dcery: Radka a Lucie. Logicky byla jedním z prvních rodinných spolupracovníků manželka Eva poté, co našla chvilku vedle výchovy dcer. „Bylo to šílené období, když nemáš peníze, nedokážeš splácet napůjčované úvěry a neumíš uživit rodinu, člověku hodně srazí sebevědomí. Pracoval jsem sám 16 hodin denně, ale nakonec se mi povedlo zaplatit jeden z prvních úvěrů, což mě nakoplo a dodalo novou energii. Pak přišla velká zakázka na snowboardy, tak jsem si vzal další milion úvěr a prkna vyrobil. Nicméně, toho člověka, co si je odvezl, jsem pak už nikdy neviděl a prkna ani peníze samozřejmě taky ne,“ vzpomíná Milan. To už byl

v bezvýchodné situaci. Naštěstí pak zanedlouho vylezla z faxu zázračná, byť z dnešního pohledu nikterak velká objednávka, která vše otočila a zachránila. Dnes už jsou klíčovými zaměstnanci všichni čtyři rodinní příslušníci, táta, máma, Radka i Lucka. Nejen nejbližší rodina ovšem pracuje či pracovala pro tuto žacléřskou firmu. V místě dosud jsou, či bývali i další příbuzní: Milanův bratr pracuje jako šéf truhlárny, na výrobě se dlouho podílel i jeho otec a další příbuzní: synovec, neteře… „Pracují u nás i celé další rodiny, například Hávovi, v průběhu let se tu vystřídali máma, táta a jejich pět dětí, Jerovi tady taky byli po nějakou dobu – máma, táta a děti… V truhlárně a v přípravně pracují sourozenci, máme tu manžela a manželku…“ vypočítávají Radka s Luckou.

Jaké jsou výhody rodinné firmy? M: „Hlavně ta jistota, důvěra, že se nemusíš starat o to, jestli někdo něco nevynese, nezneužije… Já jsem nepočítal s tím, že by sem holky kdy přišly. Když máš dvě dcery, které jdou studovat do Prahy, tak nepředpokládáš, že by se vrátily a pokračovaly ve výrobě lyží v Žacléři. Ráďa ale v Praze zůstat nechtěla, tak jsem jí navrhl, ať jde pracovat ke mně, že pro ni nějakou práci najdeme. S ní ale přišel nový, silný impuls a nová energie: najednou jsme jeli na výstavu ISPO do Mnichova, začali jsme prodávat do zahraničí, přidali doplňkový sortiment, začali jsme být vidět na sociálních sítích… A když potom přišla ještě Lůca, dostala firma úplně jiné obrátky, posunuli jsme se úplně někam jinam. Získali

jsme nového designéra a vše šlo strašně dopředu co do objemu výroby, kvality i marketingu… Je vidět, že holky to dělají hrozně rády, že je to baví. Já bych tohle sám nikdy nedokázal, a kdyby holky do firmy nepřišly, tak by firma LUSTi dnes pravděpodobně vypadala úplně jinak.“ Ponorka? „Né,“ odpovídají svorně. L: „Mně to přijde spíš jako zábava, kolikrát jsme se, třeba před Vánoci, když se opravdu nestíhalo a chyběli nám lidi v brusírně, přesunuly z kanceláře k montaně (automat na finiš skluznice a hran – pozn. red.), kde jsme byly třeba do jedenácti do noci…a byla to sranda.“ R: „A hlavně bylo příjemné na chvíli vypnout a vyčistit si hlavu. Když pak taťka přišel ‚už pojďte domů!‘, tak Lůca vždycky říkala ‚ne, mě to hrozně baví‘, nechtěla se té montany pustit… To byly hezké časy, hodně jsme se nasmály.“ Podobné přesčasy oběma dcerám totiž už znemožňují jejich nedávno narozené děti, 8měsíční Radčina Laura a 3měsíční Lucčin Honzík. L: „Už to nejde, abychom jen spolu strávily ve skladu půl dne. Ale ono to zas přijde.“

Když jste doma, bavíte se o práci? R/L: „Ne.“ „Málokdy, snažíme se to nechat spíš na pracovní den.“ Milan: „Já to nemám moc rád, mimo práci opravdu ne.“ R: „Táta nemá rád, když mu řekneme nějaký problém, nejlépe v pátek večer…“ M: „To nesnáším, když už to není jak vyřešit. Já tam potřebuju hned jít, a ne čekat a nosit to v hlavě do pondělí.“ Jezdíte na společné lyžařské dovolené? R: „Ne.“ M: „V hlavní sezóně na to není čas.“ L: „Už jeden den je problém, natož když si představím, že bych tu nebyla týden.“ A kde testujete lyže? M: „Nejvíc asi tady, v Žacléři. Na tom kopci jsem vyrostl, dobře ho znám, takže tam poznám i drobné rozdíly. Často s sebou beru více lyží, abych slyšel i názory druhých.“ Holky, co tátovi nejvíc jde, co se mu nejvíc daří, na co má největší talent? L: „Já myslím, že na všechno!“ M: „Tak už víme, že ne na marketing a na design.“ L: „Tak vše, hlavně co se týká technické stránky, taťka furt něco vymýšlí, furt něco kreslí. To bychom

Milan Luštinec o svých dcerách

Hádáte se někdy? (Sborové „ne“). M: „Ne, to vůbec ne. My máme úkoly celkem rozdělené, takže já vlastně ani pořádně neznám naše zahraniční partnery, to řeší Radka, nebo ceny lyží, to zase řeší Lůca.“ R: „Já jsem spíš na tu kancelářskou práci, když se zeptám Lucky, ‚nechceš pomoct zabalit ty lyže?‘, tak říká ‚né, né, děkuji‘. Jednou jsem jí pomáhala a asi jsem se moc neosvědčila…“ L: „Na ty ruční práce jsem tady spíš já.“ Co je nejlepší na práci v tátově firmě? Po chvilce smíchu a tápání M: „Já si myslím, že holky tady dělají práci, která je baví, a jsou tady spokojené…když jsou někdy v kontaktu třeba se spolužáky z vejšky, tak mnozí z nich mají pěknou práci, výborné posty i peníze, ale spokojení nejsou, nebaví je to.“ L: „Mně přijde, že jak jsme takoví kamarádi, tak nás ta práce

o manželce Evě

RÁĎA JE TEN ‚MARKETINGOVÝ‘ TYP, KTERÝ VŠECHNO VYMYSLÍ, VŠECHNO ZAŘÍDÍ, VŠECHNO UDĚLÁ… LŮCA JE ZASE VÍC TAKOVÝ DĚLNÍK, SE VŠEMI KOMUNIKUJE, ODPOVÍ NA MAILY, NECHÁ LYŽE ZABALIT A POSLAT… TAKŽE I TO, ŽE KAŽDÁ JE JINÁ, KAŽDÁ DĚLÁ RÁDA NĚJAKOU JINOU PRÁCI, JE STRAŠNÁ VÝHODA. MNĚ PŘIJDE, ŽE NIC LEPŠÍHO, NEŽ ŽE SPOLEČNĚ PRACUJEME, MĚ NEMOHLO POTKAT.

Radka: zahraniční obchod a marketing

my nezvládly.“ M: „Pro mě je strašná výhoda od té doby, co tu jsou holky, že se mám s kým poradit. Máme proto i mnohem víc nápadů, jedna věc totiž je, když o tom člověk jen přemýšlí, a druhá, když si o tom s někým promluvíš nebo to jen řekneš nahlas.“

Holky, chtěly byste někdy po tátovi firmu převzít? Bavilo by vás to, zvládly byste to? L: „Tak bavilo by nás to určitě, ale jestli bychom to zvládly, to nevím. Ty technické souvislosti si vůbec nedokážu představit.“ R: „Táta neustále vyvíjí něco nového, to si nedokážu představit, vymyslet to, nakreslit to…“ M: „Ta běžná výroba jde sama, zaměstnanci už vědí, co a jak mají dělat, ale když přijde problém, který se musí vyřešit, tak by asi holky zatím nevěděly…“ A víte (holky), z čeho se skládá lyže, jak se vyrábí? R: „To určitě ano, také děláme exkurze. Teoreticky to víme dobře.“ L: „S výjimkou lepení lyží jsme tady dělaly snad vše… Také musíme vědět, jak se chovají různé materiály, v jakých lyžích jsou a proč.“ A vnoučata? L: „To se uvidí. Jako ségry k tomu máme stejný postoj, ale co naše děti, to nevíme.“ R: „Jsou tady docela často, takže už teď to tady dobře znají…“ o svém podnikání

VÍM, ŽE KDYŽ BUDE ZAPISOVAT TŘEBA FAKTURY, TAK JE VŠE DO POSLEDNÍ TEČKY DOBŘE. KDYBY TAM BYL ŠKRTANEC, TAK JE SCHOPNA TU KNIHU PŘEPSAT ZNOVU… NAŠE EVIDENCE JE PROSTĚ DOKONALÁ.

Lucka: distribuce a prodej

spolu prostě baví. Rozumíme si pracovně i lidsky, nasmějeme se, je tu pohoda…“ R: „Vždy, když spolu něco děláme, tak se hodně nasmějeme, opravdu nás to baví.“

VÝROBA LYŽÍ MI PŘIPADÁ JAKO VĚČNÝ BOJ A ŽÁDNÁ POHODA. ROK CO ROK BOJUJEŠ S OHROMNOU KONKURENCÍ, NIKDY NEVÍŠ, JAKÁ BUDE ZIMA… ALE ŠEL BYCH DO TOHO ZNOVU, BAVÍ MĚ TO. A KDYŽ TI PAK NĚKDO POCHVÁLÍ LYŽE, JE VŠE ZASE DOBRÝ.

Eva: účetnictví a administrativa

Milan: zakladatel, srdce a mozek firmy

MARKET

ADVERTORIAL

NECHTE SI VYČISTIT LYŽAŘSKÉ I SNOWBOARDOVÉ OBLEČENÍ POHODLNĚ! Zimní sezóna se nám blíží a příznivci lyžování, skialpinismu i snowboardigu si pomalu dávají do kupy svou zimní výbavičku. Jestli jste si bundu, kalhoty a rukavice nevyprali po sezóně, pak právě přišel ten správný čas věnovat jim trochu péče.

Ku na slev pon na prof u 300 Kč esi čistírny onální služby nalezn Cleany.cz ete tohoto na konci SNOW!

praní lyžařského oblečení panuje spousta mýtů. Tím nejrozšířenějším je nejspíš ten, že by se nemělo prát. To je však opravdu velká hloupost, právě naopak, pot a špína zanáší funkční membrány, a tím se snižuje prodyšnost zimního oblečení. Lyžařské a snowboardové oblečení obvykle bývá vyrobeno z funkčních materiálů, peří nebo Gore-Texu a dalších membránových materiálů. Každý z těchto materiálů má své specifické nároky na údržbu.

Oblečení perte s rozmyslem

Jak tedy prát bundu nebo kalhoty se zateplením z dutého vlákna a jiných funkčních materiálů? Klidně ho vyperte v pračce, ale dodržujte při tom základní pravidla hry. Nejdříve si přečtěte štítek od výrobce a řiďte se tím, co je na něm napsáno. Pokud si nejste jistí, tak volte šetrný program, maximální teplotu 40 °C. Nezapínejte program ždímání, ten by poničil vlákna izolační vrstvy. Po vyprání oblečení vyndejte z pračky a nechte ho při pokojové teplotě uschnout na ramínku. Péřové bundy můžete vyprat i ručně. Do vany nalijte čistou vodu a čisticí prostředek na peří, bundu ponořte do lázně a nechte odmočit. Poté jemně perte a máchejte. Výrazné skvrny před praním předčistěte. Nepoužívejte aviváž, ta by zanesla membrány, a tím oblečení po funkční stránce zničila. Vybírejte speciální prostředky, které oblečení vyčistí a vrátí mu i voděodolnost. Ta se totiž časem vytrácí, jednak praním a jednak i běžným používáním.

Jak impregnovat funkční oblečení?

Praní je jen jedna část cesty k fungujícímu zimnímu oblečení. Tou druhou je impregnace. Doma můžete impregnovat přímo v pračce. Po vyprání nalijete impregnaci do pračky a spustíte další cyklus praní. Izolační vlastnosti oblečení je potřeba ještě aktivovat v sušičce nebo přežehlením přes čistou látku. Impregnovat můžete i impregnací ve spreji nebo v rozprašovači. Ty se používají na suché oblečení a pomáhají ke zlepšení vodoodpudivých vlastností oblečení mezi praními. Impregnace pro domácí použití však nejsou tak účinné jako impregnace používané v profesionálních čistírnách.

Praní a impregnace v čistírně

Zimní bundy a kalhoty i lyžařské kombinézy můžete poslat do čistírny. Tam vám oblečení nejen vyperou, ale zároveň ho i naimpregnují. Profesionálové používají speciální přípravky, které se přidávají do lázně v poslední fázi praní. Impregnace proniká do vláken a působí přímo v látce.

Připravit zimní vybavení na letošní sezónu si můžete klidně už nyní, a to bez práce! Stačí si objednat jeho čištění online na webu online čistírny a prádelny Cleany.cz, kde si vyberete, jaké kousky chcete vyčistit a naimpregnovat, pak už jen počkáte na kurýra, který si oblečení vyzvedne a čisté zase přiveze zpět. Nabalit mu můžete klidně zimní výbavu pro celou rodinu a ve volném čase si naplánovat příští cestu na zasněžené sjezdovky.

Cleany.cz Online čistírna a prádelna s dopravou, která šetří váš čas. Vyzvedneme u vás, vyčistíme a přivezeme zpět čisté již do 24 h.

www.cleany.cz

MOD 1 HELMET

ACADEMY

SNOW.cz/trenink

SKI WITH ME

HLEDÁNÍ OPORY

V posledním díle loňského ročníku, v článku „Tlačíš, nebo se opíráš“, jsme řešili, jak při lyžování zvyšovat tlak na lyže. Od klasického „nahoru – dolů“ jsme se dostali k ekonomičtějšímu „doprava – doleva“.

ohyby nahoru a dolů jsou při lyžování viditelné a tvrdit, že vertikální pohyb při lyžování neexistuje, by bylo víc než troufalé. Přesto je to pohyb, kterým toho neovlivníme zdaleka tolik, jako mnohem efektivnějším zvětšováním a zmenšováním úhlu zahranění lyží, kterým lze opravdu tlak a prohnutí lyží ovlivňovat. Od typického pokynu „zatlač“ jsme se tedy dostali k lepšímu „naklápěj se do strany“. Jak pracovat s tlakem, zejména pak jak ho udržovat a vypouštět, bude věnován téměř celý letošní seriál Skiwithme.

VERTIKÁLNÍ POHYB

Vertikální pohyb, který při lyžování nejen vidíme, ale i vnímáme, je důsledkem výměny oporných nohou a přenosu hmotnosti při přechodu z jednoho oblouku do druhého. Důležité je si uvědomit, že takový pohyb vnímáme, ale primárně se o něj nesnažíme. Na konci oblouku se nesnažte nohy natáhnout a zvednout se. Způsobíte tím jen to, že budete zvyšovat tlak kolmo do lyží a v oblouku setrváte mnohem déle, než byste ve skutečnosti chtěli. Cílený pohyb nahoru navíc vede pouze jedním směrem, tedy přímo nahoru. Mezitím se ale vaše lyže stále pohybují a takzvaně vám „ujedou“. V přechodu mezi oblouky se pak ocitnete příliš „vzadu“ a nevhodné postavení začnete logicky korigovat například brzkým tlačením boků dovnitř oblouku, nebo naopak brzkým pohybem horní poloviny těla dolů z kopce a do směru dalšího oblouku. Z efektivního a přirozeného „naklápění a opírání“, o němž jsem psal naposledy, se stane honička o udržení rovnováhy a ideálního poloměru doprovázená mnoha pohyby, které budou víc než poklidné opírání připomínat neklidné a aktivní „tlačení“.

NESPĚCHEJTE

Není kam. Pokud se naučíte lyžovat uvolněně a využívat potenciálu vykrojených a dnes navíc podélně měkčích lyží, odpadne vám mnoho aktivní práce, která přináší i brzkou únavu při lyžování. Vraťte se na mírnější sjezdovku, kde se můžete bez obav pustit do vyššího tempa, a nechte lyže přirozeně kroužit po jejich poloměru. Důležitý pro nás dnes bude přechod z oblouku do oblouku. Na konci oblouku, tedy krátce za jeho vrcholem ve spádnici, začněte pomalu uvolňovat oporu na vnější, oporné noze. Nenatahujte

POKUD SE NAUČÍTE LYŽOVAT UVOLNĚNĚ A VYUŽÍVAT POTENCIÁLU VYKROJENÝCH A DNES NAVÍC PODÉLNĚ MĚKČÍCH LYŽÍ, ODPADNE VÁM MNOHO AKTIVNÍ PRÁCE, KTERÁ PŘINÁŠÍ I BRZKOU ÚNAVU PŘI LYŽOVÁNÍ. ji, dlouhá už je v tuto chvíli dost. Snažte se naopak uvolnit svalovou tenzi a zmenšovat úhel zahranění. Když začnete jednu nohu uvolňovat, druhá musí její funkci jednoduše převzít. Tady je důležité nespěchat a uvědomit si, že neskáčeme z nohy na nohu, ale plynule předáváme královské žezlo zprava doleva, nebo zleva doprava. Kolik na jedné noze uvolním, tolik ta druhá přijme. Pokud to uděláte správně a pohyb nikde nezastavíte ani nepřeženete, ocitnete se mezi oblouky v ideálním vyrovnaném postavení, kdy jsou

Desátý ročník seriálu Skiwithme vám v pěti dílech přinese několik užitečných rad jak samostatně trénovat a vylepšovat svoje lyžování. Pokusím se zodpovědět vaše časté dotazy a ukázat vám funkční techniku lyžování i na fotografiích, které seriál již tradičně provázejí. A kdo chce vědět víc, může si se mnou přijet zalyžovat. D O D A V AT E L

V Y B A V E N Í

Volné termíny, plánované akce i starší články najdete na

www.skiwithme.cz

Ondřej Novák Odborný redaktor SNOW, instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii, autor projektu Skiwithme.cz.

všechny důležité segmenty těla (pánev, horní polovina těla) srovnány přímo s lyžemi a jsou navíc přímo nad nimi. Jste tzv. na čtyřech hranách a vaše hmotnost je rozložena přesně 50 na 50.

PŮL NA PŮL A PAK VÍC

50 na 50 není nic, čeho byste měli za každou cenu docílit a nějakou chvíli v tom dokonce setrvávat. Je to stav, který nastane při plynulém přebírání opory z jedné nohy na druhou. Na půl cesty se při takovém procesu nohy potkají stejně zatížené, ale proces plynule pokračuje dál. Obě nohy jsou v tu chvíli „stejně dlouhé“ a budoucí vnější může začít přebírat více hmotnosti a odpovědnost za další oporu a balancování. Důležité je, abyste si nejdříve vybudovali oporu na nové vnější noze a teprve potom zahájili další hrubší pohyby, jako je třeba naklápění nohou a celého těla dovnitř budoucího oblouku. Je to jednoduché. Až když stojíte na

noze, na které chcete stát, můžete se na ní začít někam pohybovat. Pokud začnete tělem, nohama, boky pohybovat do směru nového oblouku dříve, než jste dokončili proces výměny opory z jedné nohy na druhou, začne pohybová honička plná chyb a následných korekcí.

JAK NA TO?

Jako vždy mám pro vás připraveno jedno z mých oblíbených cvičení. Není to žádná převratná novinka a na svazích ho vídáte určitě často. Možná jste ho i někdy zkoušeli, ale nevěděli jste přesně, s čím vším by vám mohlo pomoct. A těch věcí je hned několik. Mírně se pokrčte v kotnících, kolenou i kyčlích tak, abyste dosáhli hroty obou holí na sníh. Držte je obráceně, tedy dlaněmi vpřed, a snažte se hroty holí udržet při jízdě celou dobu na sněhu. Při tréninku na mírnějším kopci tak pochopíte hned několik věcí. Dokážete přehranit i bez cíleného pohybu nahoru a dolů. K uvolnění lyží dojde pouhým „pedálováním“, tedy pohybem, který připomíná šlapání na kole a má za následek plynulou změnu opory z jedné nohy na druhou. Zároveň se trochu „ukotvíte“ ke svahu, začnete mnohem lépe sledovat směr lyží a vyvarujete se tak příliš aktivních pohybů v přechodu mezi oblouky a při zahájení nového. Vaše tělo bude v okamžiku 50/50 srovnáno přesně nad a s lyžemi, napřed nebudou ani boky, ani horní polovina těla. Jednoduché cvičení, které vás trochu zablokuje a nastaví zrcadlo. Pokud se ho budete snažit udělat správně a udržíte hroty holí po celou dobu na sněhu, získáte z lyžování minimálně jiný pocit a zjistíte, že to jde udělat i trochu jinak. A příště? Budeme pokračovat dalšími „drily“, které by nás měly naučit udržovat nalezenou oporu za pomoci zapojení vnitřního svalstva a svalových smyček, jež zůstávají při lyžování často opomíjeny.

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

NAKONEC

ACADEMY

FIT

TEXT: IVAN BALEK FOTO: PETR ANTONÍČEK

STAREJTE SE LASKAVĚ O SEBE!

Tímhle egoisticky znějícím doporučením bych rád zahájil svůj seriál v nové lyžařské sezóně. Ale nebojte, nikdo se nemusíte bát, že chci někoho poslat někam do nepatřičných mezí nebo jak se to diplomaticky říká.

době psaní mého posledního loňského článku ještě nikdo z nás netušil, jaká pohroma čeká svět na jaře 2020. Kromě vážných následků na zdraví a životech obyvatel, ekonomice a občanských svobodách (co se jednou „utáhne“, tak už jenom stěží půjde povolit) byl zasažen i svět lyžařský. To v praxi znamenalo ukončení veškerého provozu na svazích, obviňování v zahraničí lyžujících za kdeco, až snad obecný kolaps zdravého rozumu, polarizaci společnosti a vzájemné odcizení lidí. To by ovšem bylo téma na jiné povídání, a proto je moje dnešní poselství hlavně zdravotní.

Blahobyt vede k degradaci

Obecně v historii vždy platilo, že každá civilizace, která se cítila moc bezpečně a „trpěla blahobytem“, postupně zdegenerovala, a to psychicky i fyzicky. V dnešním globalizovaném a technicky vyspělém světě to platí dvojnásob. Upřímně, řekněme si to nekorektně, pohodlí nás demoralizuje jako jedince i jako společnost.

Když vidím tvrdá data, tak si dovolím tvrdit, že mnohem horší než současná virová epidemie jsou civilizační onemocnění, která jsou mimochodem hlavní příčinou úmrtí na covid (nebo „s covidem“). Nejde mi teď o nějaké imunologické polemiky, to, co chci nastínit, je zjevná souvislost následků pandemie se špatným fyzickým stavem populace (víte, kolik procent obyvatel USA je extrémně obézních?) a obecně s odolností a imunitou lidí, která s ním úzce souvisí.

Pohyb je život!

I v naší lyžařské komunitě máme co zlepšovat. Snad mé články vnímáte jako motivaci a snad i jako návod, jak si zlepšit zdraví, protože pohyb je život a moje krédo je, že i občasný hobby sportovec může „pohnout se svým osudem“. Upřímně, nesnáším výmluvy typu „já přiberu i z vody“. Vždy existuje způsob, jak překonat překážky, ale člověk musí chtít, snažit se vzdělávat a nečekat výsledky hned a najednou: přeci na všechno se musí jít postupně. Tisíc malých krůčků spolu tvoří jeden hodně velký posun!

Obecně má každý živý organismus dlouhým vývojem vrozené reakce jednotlivých součástí, od buněk, přes svaly, orgány… až po psychiku. Každý jistě zná pojem imunita, ale ne každý si uvědomuje, jaký význam pro její správné fungování má vliv naladění celku. Tedy funkce veškerých senzorů, orgánů, žláz produkujících hormony a obecně propojení těla a duše.

Duše řídí naše zdraví

Naše tělo je totiž obrovská továrna se spoustou chemických reakcí, řízená nervovým systémem, který je zjednodušeně systémem optických kabelů a centrální řídicí jednotky. I u laické veřejnosti je docela známý výraz „psychosomatika“ – a psychika má skutečně velký význam. Jedna jeho část (psychika) totiž ovlivňuje nejenom „zjevné“ potíže těla (např. bolest břicha u dětí ve škole), ale i spoustu skrytých dějů, které následně nenápadně ovlivňují množství chemických reakcí. Proto právě psychika obecně je velkým spouštěčem civilizačních chorob, zdaleka nejen špatná strava, vysoký glykemický index, chemizace, ztužené tuky atd. A platí to i obráceně, fyzické tělo ovlivňuje stav psychické části jedince. Ve zdravém těle zdravý duch. Je to takový malý neviditelný kolotoč.

Pozor na tunely

Již před časem jsem zmínil vliv „ztuhlých“ svalů na zvyšování krevního tlaku nebo hladiny krevního cukru a možná si někteří vzpomenou na jin a jang – nervový systém (sympatikum a parasympatikum), který to vše řídí a má mnohem větší vliv, než si obecně myslíme.

ZDRAVÉ CVIČENÍ:

Spoustu negativních faktorů umíme ovlivnit. I v domácích podmínkách můžeme válečkem „rozpouštět“ svalové uzlíčky, tzv. trigger pointy, cvičit kompenzační cvičení na páteř a klouby, alespoň zlehka se otužovat a nepřehánět to s nevhodným způsobem stravování (což je ale také na samostatnou debatu…). Co je ale aktuální, je nenechat se zatáhnout do dnes tolik rozšířeného „tunelového vidění“. Vidíme ho všude, u politických debat, koronakrize, ekologie, vztahů… Jsme lidi, máme z mnoha důvodů různé názory a pohledy na život, takže respektujme, že někdo druhý může mít názor odlišný. Byť je třeba z našeho pohledu nesprávný, není třeba ho hned zařadit do kolonky „nepřítel lidstva“. Tím totiž na jedné straně pomáháme kdejakým profesionálním šmejdům, kteří mají zájem rozeštvávat lidi, ale hlavně otevíráme prostor ve svých hlavách pro všechen ten pesimismus a negativní emoce obecně. Právě emoce ovlivňují naše chování, uvnitř sebe bojujeme s „duševním smogem“, čímž si neviditelně, ale zásadně škodíme. I fyzicky – například bolest zad je často psychogenního původu.

A v neposlední řadě budeme hooodně cvičit! Protože lidé mají obecně nedostatečnou pohyblivost kyčlí – mimochodem dost důležitou i pro lyžování –, představíme si v nejbližších týdnech na webu SNOW.cz několik cviků na procvičení kyčlí:

/clanek/6076

CMY

Pohyb je lék

Abych se ale vrátil ke svému hlavnímu cíli, kterým je pohyb a zdraví. Někdo moudrý kdysi řekl pohyb je lék. A každý, komu záleží na svém zdraví, by jej měl mít jako prioritu. Tím „starejte se laskavě o sebe!“ mám na mysli právě tohle: Nejlepší lék je totiž prevence, nemá smysl pouze pořád něco hasit. Jistě, mezi vámi čtenáři je spousta opravdu aktivních sportovců, které nemusím motivovat, aby šli na svah nebo na kolo. Chci všechny ale přimět k tomu, že i to, co dnes dělají, jde dělat vždy o něco lépe a jinak – na mysli mám hlavně prevenci poškození pohybového aparátu a obecně princip „chytrého tréninku“. Někteří diskutéři na SNOW.cz jsou opravdoví makači, ale říkají mi „tělo má jít do hrobu zničené“. Ok, ale čím později bude zničené, tím lépe. Doufám, že dalšími články (v tištěné i on-line podobě) se mi podaří znovu o něco rozšířit obzory čtenářů v této problematice, a pevně věřím, že přibude aspoň pár nadšenců fascinovaných objevováním toho, jak to naše tělo zázračně funguje.

Vzniklo za spolupráce jógového studia Santosha (santosha.cz) a dodavatele sportovních oděvů Kilpi.

ASOCIACE PROFESIONÁLNÍCH UČITELŮ LYŽOVÁNÍ A LYŽAŘSKÝCH ŠKOL (APUL) GENERÁLNÍ PARTNER APUL:

PARTNEŘI APUL:

Podzimní jízdní řád APUL a novinky pro sezónu

2020/2021

Listí na stromech se již dávno barví do žluta, teploty už neatakují třicítku, někdy ani dvacítku, bacila koronula bambula tady pořád je, ale my všichni již netrpělivě očekáváme to důležité – příchod prvního sněhu a nové zimní sezóny.

ucená pauza od jarních sněhových radovánek nás všechny hodně mrzela, ale berme to pozitivně, někdo začal díky situaci třeba skialpovat, někdo opravil chatu a zvelebil zahrádku, někdo začal dříve bikovou sezónu, ale společně nás to všechny prostě trochu štvalo, že nám tak brzy zavřeli kolotoče. O to více se těšíme na sezónu nadcházející a chystáme se do ní tradičně vlétnout na plné obrátky. Co nás během podzimu čeká a na jaké novinky v nabídce APUL se můžeme těšit?

Na podzim opět v Söldenu a na Kaprunu

Lyžaři svoji sezónu odpálí tradičně v Söldenu, a to již na konci října. Hned jak pořadatelé sundají z černé sjezdovky na ledovci Rettenbach poslední branky po svěťákovém openingu, začneme vzdělávat. Tradiční Podzimní Akademie přivítá členy i nečleny APUL, ve stejném termínu plánujeme kurz L pro budoucí lektory a svůj první krok k profesi instruktora lyžování udělají kurzisté D. Letošní novinkou je přípravný kemp pro budoucí kurzisty B, který reflektuje ne vždy dostatečnou připravenost a rozježděnost kurzistů B na začátku kurzu. Po této první vlně rozhodně nezvolníme, hned po Akademii se rozjedou další vyšší kurzy – C, B, A1 – a letos netradičně v podzimním termínu i kurz A2. Rovnou můžeme říct, že to nebude žádná dovolená a půjdeme do toho zostra a naplno. Podzimní apulí Sölden nám již tradičně uzavře Race

Kouč, Race test v obřím slalomu a další letošní novinka, přípravný Race kemp, kde během tří dnů osvěžíme závodní návyky a trošku otlučeme těla o branky. Snowboardová sekce APUL to v listopadu opět rozbalí v rámci svého happeningu #ProjektKaprun, který obsahuje freestyle kemp pro veřejnost pod hlavičkou České snowboardové školy a další vzdělávací akce pro instruktory. Těch bude letos více než obvykle – instruktorské kurzy C, B a A Riding, prolongace licencí a opravky. Vybere si každý instruktor, ať už chce zvýšit svoji úroveň, nebo jen v pohodě zahájit sezónu a zopáknout si své dovednosti. Freestyle kemp pro děti i dospělé opět povede dvojka našich osvědčených koučů a mistrů ČR ve freestyle snowboardingu, Martin Kaňůrek a Honza Lohynský, se kterými se kempeři nikdy nenudí a taky se toho hodně naučí. Na začátku sezóny si snowpark na ledovci pod vrcholem Kitzsteinhornu vždycky nejdřív opatrně oťukáváme, takže se nemusí bát ani snowboarďáci a snowboarďačky, kteří ve snowparku teprve začínají. Zbývá ještě posledních pár volných míst, tak rychle mrkni na web a přihlas se!

Co je nového a na co se můžeme těšit

Na podzim tohoto roku spatří světlo světa prvních několik kapitol nové publikace SNOWSPORT MANUAL Červená kniha. Od roku 2019 pracuje tým lyžařských lektorů APUL na tomto materiálu, který by měl svým obsahem pokrýt obsah druhé (té vyšší) poloviny kurzů APUL. Kromě samotného technického konceptu pokročilého lyžování (na sjezdovce i mimo ni) se čtenář bude moci seznámit s pokročilejší metodou analýzy, výukovým konceptem pro pokročilé lyžování a také třeba s tématem lyžování ve formacích, úvodem do závodního tréninku, lavinovou problematikou nebo třeba s funkční lyžařskou

ČLENSKÉ LYŽAŘSKÉ ŠKOLY APUL: GARANCE KVALITY PRO KLIENTY, GARANCE DOBRÉ PRÁCE PRO INSTRUKTORY APUL

anatomií a fyziologií. Během nadcházející zimy budou mít kurzisté vyšších kurzů APUL možnost pracovat s první verzí publikace, která bude jakýmsi vydáním nula, nefinální demo verzí pouze pro sezónu 2020/2021. Po sběru kritických a tvůrčích poznámek od lektorského kolektivu i kurzistů bude kniha ve své finální podobě vydána na podzim 2021. Můžeme se těšit na osvědčenou klasiku v podobě kvalitní kroužkové vazby a samozřejmě i na verzi elektronickou. Pro opravdové a hrdé apuláky máme letos na podzim připraveno něco skutečně speciálního. Během léta jsme s grafikem trochu zapracovali na nové podobě APUL merchandise. Na webu jsou již k objednání nové verze cool triček a mikin, nákrčníků a kšiltovek. Vše je laděné do moderního a svěžího designu i střihu. Ještě se na chvíli vrátíme přímo na sníh. Lyžování V úvodu jsme již zmínili Solden, Rakousko podzimní novinky – Podzimní Akademie APUL......................... 28. 10.–1. 11. 2020 Race kemp a přípravný kemp na kurz lyžování B, Přípravný kemp na kurz Lyžování B........ 28. 10.–1. 11. 2020 oboje v Söldenu. Ale tím Kurz Lyžování L ........................................... 28. 10.–1. 11. 2020 výčet letošních novinek Kurz Lyžování D........................................... 29. 10.–3. 11. 2020 nekončí. Během ledna Kurz Lyžování C............................................4. 11.–10. 11.2020 pro vás připravujeme Kurz Lyžování B........................................... 1. 11.–10. 11. 2020 tematické workshopy Kurz Lyžování A1........................................... 1. 11.–8. 11. 2020 v Krkonoších, které Kurz Lyžování A2......................................... 1. 11.–10. 11. 2020 povedou ti nejzkušenější lektoři. Tematicky budou Race Kouč + APUL GS test.......................19. 11.–24. 11. 2020 pokrývat celou škálu Race Kemp..................................................21. 11.–23. 11. 2020 lyžařských témat. Můžete se těšit třeba na workshop zaměřený na pokročilé Snowboarding dynamické lyžování nebo Kaprun, Rakousko na workshop zaměřený Freestyle kemp..........................................13. 11.–17. 11. 2020 na výukové tipy a triky. Prolongace licencí.....................................14. 11.–16. 11. 2020 Tak už se těšíte na Kurz Snowboarding C...............................17. 11.–23. 11. 2020 první sníh? Brzy na viděKurz Snowboarding B...............................14. 11.–23. 11. 2020 nou na kopci! Kurz Snowboarding A Riding..................16. 11.–23. 11. 2020 Michael Turek, lektor APUL

Kontakty na www.apul.cz 75

Stubaiský ledovec pohledem z výšky: Ledovcový podklad se nachází na horní části sjezdovky Eisjoch nad Eisgratem a na Daunferneru, sjezdovka podél lanovky Fernau už je ledovcová jen v horní polovině. Výrazný pruh sněhu pod hranicí ledovce je technicky zasněžená trať do mezistanice Fernau. Více ledovců si prohlédněte na:

SNOW.cz/ledovce

FOTO: GOOGLE MAPS

CHATA SE PŘESTĚHOVALA DO ŠVÝCARSKA Kuriózním případem se zabývali správci horské chaty Testa Grigia na hranici Itálie a Švýcarska na lyžařském území pod Matterhornem mezi Cervinií a Zermattem. V důsledku tání ledovců se změnila hranice rozvodí, které podle starých smluv vytyčuje hranice podobně jako horské hřebeny. Nešťastná chata se tak už ze dvou třetin dostala z Itálie do Švýcarska. Hrozí, že místo špaget bude servírovat jen rösti? (rh)

RESORT

SNOW.cz/ledovce

REPORT

TEXT: RADEK HOLUB

Nejbližší

LEDOVCE Jak naplánovat podzimní start sezóny Říjen a listopad jsou měsíce, kdy je míst k lyžování ještě pomálu, ale chuť lyžařů vyrazit na svah postupně roste. Jak si start sezóny naplánovat, aby stál za to?

ž do první poloviny listopadu se dá v dosahu střední Evropy lyžovat prakticky výhradně na ledovcích. Přestože i na nich jsou lyžařské podmínky často omezené, zažívají svou hlavní návštěvnickou sezónu – kromě trénujících závodníků se na ně vydávají i natěšení rekreační a hobby lyžaři. Tato kombinace je samozřejmě spíš zárukou kompromisů než nerušeně fantastických podmínek. Prvním předpokladem úspěšného začátku sezóny

na ledovci je proto ujasnit si, co od něj očekávám. Méně je určitě více. Výborným důvodem pro podzimní lyžování je zahnání abstinenčních příznaků, rozcvička před sezónou, vyzkoušení nové výbavy nebo třeba jen pobyt na čerstvém horském vzduchu, nezamořeném městským smogem a stresem. Kdo si vysní prázdné a vyžehlené sjezdovky, posypané prašanem, třpytícím se v záři slunce, může být zklamán. Anebo musí mít opravdu štěstí.

FOTO: CHRIS WALCH

Přístupové metro na Pitztalský ledovec je letos v provozu ráno už od 7.00 h, aby nedocházelo k návalu

Odtáváním ledovců se průběžně mění sklon tratí – některé úseky jsou tak strmější než dříve, jiné naopak plošší. Premianti věčného sněhu

Ledovec už není ledovec

Sjezdovky v ledovcových lyžařských areálech už dávno nejsou „umístěné“ na ledovci v celé své délce a ploše, naopak mnoho z nich se dnes nachází v kamenitém morénovém terénu nebo na zbytcích ledovce. Na sklonku léta a začátkem podzimu jsou ledovce nejvíce „obnažené“ a lyžařské podmínky jsou tak silně závislé na tom, kolik napadne přírodního sněhu, kolik ho vyrobí sněžná děla a také jak areál hospodaří s nahromaděnými zásobami sněhu z loňské sezóny (tzv. depony), které

Přirozeně sněhově nejspolehlivější je mezi těmi nejsnáze dostupnými tyrolský Hintertux, jako jediný je celoročně otevřený a těží z toho, že se rozkládá na jakémsi „soutoku“ ledovců ze svahů Olpereru a Gefrorene Wand. Spolehlivě se na něm lyžuje na většině tratí jeho „horního“ patra, rozkládajícím se mezi 2 660 a 3 250 m n. m. V Pitztalu a Kaunertalu na západě Tyrolska zase „ve velkém“ pracují s depony sněhu, z nichž pak „staví“ celé tratě. I Sölden disponuje deponovaným sněhem, navíc si ještě zajišťuje publicitu otevíracím závodem Světového poháru na konci října. Z tyrolských ledovců je rozsah otevřených sjezdovek nejzávislější na přírodním sněhu na Stubaiském ledovci – v případě málo sněhu se provoz scvrkává na krátké tratě v nejvyšších partiích areálu nad Eisgratem. Ledovce pod Kitzsteinhornem a v Mölltalu, tedy ty mimotyrolské, jsou samy o sobě poměrně malé, dlouho během podzimu tak mívají otevřeno jen několik tratí, a to i za slušných sněhových podmínek. Kitzsteinhorn je z ledovcových areálů vůbe nejníže položený, lyžuje se na něm z necelých 3 000 m n. m. Mölltal má sice také rozměrově skromnější ledovec, zato stále ještě poměrně mocný, umožňující i letní provoz. jsou začátkem sezóny rozhrnovány – někde jen na dojezdech tratí, jinde se depony jako koberec rozbalují po celé délce sjezdovek. I když ledovce máme často spojené s představou širých zasněžených plání, na podzim tato jejich vlastnost příliš nevynikne. V září, říjnu a někdy ještě během listopadu se naopak lyžuje na omezeně širokých sjezdovkách, místy a zvláště na dojezdech často přímo úzkých. Širší ledovcové pláně bývají zčásti zabrané trénujícími závodníky.

Od firnu po prašan

Podobně jako na jaře jsou také na podzim sněhové podmínky na ledovcích dost rozmanité. V teplém počasí „babího léta“ sníh na ledovcových sjezdovkách ještě během dne měkne a vytváří prakticky „jarní“ podmínky. S chladnějšími dny přichází tvrdší až ledový podklad, na který v příznivějších letech postupně přidává čerstvý sníh. Vysloveně prašanové dny ale na podzim bývají spíš výjimkou, typičtější je pevný povrch.

SNOW.cz/ledovce

REPORT

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

RESORT

Opatření proti covidu: omezující i výhodná V lyžařských areálech platí podobné podmínky jako na jiných veřejně přístupných místech, v jednotlivostech se však mohou lišit země od země, region od regionu. V lanovkách, u pokladen nebo ve společných prostorách hotelů počítejte s rouškami, v místech shlukování lidí pak s pečlivější organizací rozestupů. Doporučuje se nákup skipasu on-line. Mnohde posílí linky skibusů, aby nevznikaly tlačenice, ze stejného důvodu budou i některé přístupové lanovky ráno v provozu časněji než dříve.

Sjezdovky z Karlesjochu na Kaunertalu už nemají ledovcový podklad, sníh na nich v začátku sezóny zajišťují depony sněhu

1 000 m

Sjezdovky na ledovcovém podkladu (odhad)

27 km Schnalstal (Val Senales)

22 km Kaunertaler Gletscher

Sjezdovky mimo plochu ledovce (odhad)

21 km Pitztaler Gletscher

110 km Obergurgl Hochgurgl

142 km Sölden

42 km Stubaier Gletscher

60 km Hintertuxer Gletscher

17 km Mölltaler Gletscher

DÉLKA SJEZDOVEK:

41 km Kaprun – Kitzsteinhorn

3 450 m Passo Stelvio

2 760 m

3 212 m Schnalstal (Val Senales)

2 011 m

3 108 m

3 440 m Pitztaler Gletscher

Obergurgl Hochgurgl

1 793 m

2 685 m

3 082 m

3 260 m Sölden

3 210 m Stubaier Gletscher

3 250 m

Z mnoha původně ledovcových sjezdovek se s úbytkem ledovcové masy staly „běžné“ vysokohorské, terénně členitější tratě s kamenitým (morénovým) podkladem jako v případě Karlesjochu na Kaunertalu nebo Schmiedingeru pod Kitzsteinhornem.

9 km Passo Stelvio

1 250 m

1 500 m

1 377 m

1 750 m

1 978 m

2 000 m

1 750 m

2 250 m

Hintertuxer Gletscher

2 500 m

Mölltaler Gletscher

2 750 m

2 108 m

3 000 m

Kaprun – Kitzsteinhorn

3 250 m

3 026 m

3 500 m

3 122 m

NADMOŘSKÁ VÝŠKA SJEZDOVEK:

sklon tratí – některé úseky jsou strmější než dříve, jiné naopak plošší. Nejobvyklejším profilem je tak dnes střídání (krátkých) „padáčků“ a (delších) „rovinek“. Jedním z nejprudších svahů je „svěťákový“ hang na ledovci Rettenbach v Söldenu, který je regulérní černou sjezdovkou, sportovně strmý je i svah Gefrorene Wand na Hintertuxu nebo Hinteren Brunnenkogel v Pitztalu.

Kaunertaler Gletscher

Typicky jsou ledovcové pláně velmi přehledné se sjezdovkami dálničního typu bez terénních nerovností a jen s občasnou změnou sklonu, což vyplývá z toho, že ledovce v podstatě tečou jako „řeka“. Strmé úseky bývají méně obvyklé než ty plošší. Ledovce proto mají v oblibě hlavně milovníci pravidelných až monotónních oblouků. Vlivem odtávání ledovců se však průběžně mění

2 180 m

Rovinky a hangy

FOTO: KAUNERTALER GLETSCHERBAHN

Nová lanovka na Falginjoch (Kaunertal) může jezdit i při vichřici

Z mnoha původně ledovcových sjezdovek se úbytkem ledovcové masy staly „běžné“ vysokohorské, terénně členitější tratě. Jak nahradit mizející sníh Kitzbühel natahuje sněhový koberec v říjnu v podzimních kulisách Kitzbühelských Alp. Kitzbühelský „koberec“ není tedy pravou alternativou ledovců, za určité povětrnostní situace (vítr či mlha ve vyšších polohách) ale může poskytnout dokonce přívětivější lyžařské podmínky než ledovec. Nejbližším ledovcovým areálem je Kitzsteinhorn, vzdálený asi tři čtvrtě hodiny autem.

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

Velice netypické lyžařské prostředí tradičně chystá uprostřed podzimu Kitzbühel. Zhruba v polovině října rozhrne uskladněný sníh z loňské sezóny po bezmála kilometr dlouhé červené sjezdovce Resterhöhe, situované v necelých dvou tisících metrech a obsloužené 4sedačkovou lanovkou. Lyžuje se tedy na firnovém sněhu

Kvůli zkracování ledovcového splazu jsou v začátku sezóny zcela holé mnohé dojezdy ledovcových tratí – ty se tak dnes již neobejdou bez sněhové „pomoci“. Nejrozšířenější je kromě konvenčního zasněžování děly „skladování“ sněhu z loňské sezóny. V jejím průběhu a na závěr rolby navrší obří hromady firnu, tzv. depony, které pod reflexní fólií přečkají léto a na podzim jsou rozhrnuty do „koberce“ jako sněhový podklad dojezdů, nebo dokonce celých sjezdovek.

Ledovec Tiefenbachgletscher nad Söldenem má příjemně skloněné, slunečné sjezdovky a vysokohorský výhled

RESORT

Spolu s depony se fólií přikrývají i vybrané plochy ledovce, trasy vleků nebo nejbližší okolí podpěr lanovek. Vrstva „zachráněného“ sněhu je už na první pohled impozantní. Bez něj by mnohde nebylo lyžování ve stávající podobě možné, neboť by odtátím například vznikly protisvahy nebo by se odhalily morénové prolákliny. Doplňkově se využívají i alternativní způsoby výroby sněhu. Na Pitztalu a v Zermattu si už před více než 10 lety pořídili zařízení, které umí chrlit sníh i při teplotách nad bodem mrazu. Tento gigant s názvem Snowmaker, původně vynalezený Izraelci pro chlazení zlatých dolů v Jižní Africe, zabírá celou budovu – sníh z něj vypadává „oknem“ na hromadu, okdud ho rozhrnují rolby. Většího rozšíření se ale z důvodu své „nemobilní“ konstrukce a vysokých nákladů neujal.

Vítané tlakové výše

Na podzim se nad Alpami často na dlouhé dny i týdny usazuje tlaková výše, která spolehlivě zajistí slunečné počasí ve vysokohorských polohách. Pokud předtím „napadlo“ a nebylo příliš teplo, mohou na ledovci panovat sněhově i povětrnostně velmi příjemné podmínky. Kdo má možnost plánovat operativně a vystihne pravý moment, užije

SNOW.cz/ledovce

REPORT

si nesrovnatelně lépe než smolař, který vyrazí do přecházející fronty. V jejím případě mohutná vrstevnatá oblačnost „zajistí“ difuzní neboli rozptýlené světlo, při němž se ani při nejlepší vůli nedá kvůli „neviditelné“ členitosti povrchu plnohodnotně, nebo dokonce vůbec lyžovat. Čím hlouběji na podzim a v zimě, čím severněji orientovaný nebo vysokými horami obklopený svah, tím více stínu nabídne. I na ledovcích jsou ale slunečné svahy, jedním z těch nejslunečnějších je Tiefenbach v Söldenu, který je otevřen směrem k jihu a východu. Naopak silně zastíněný je Kaunertalský ledovec, kde alespoň dopoledne svítí na severovýchodně otočený Karlesjoch. Není radno podceňovat ani aklimatizaci – ačkoliv výjezd první den do tří tisíc metrů běžný lyžař bez potíží zvládne, celodenní pobyt ve výšce a sportovní námaha, na kterou přes léto odvykl, a zvláště nepříznivé počasí mohou zážitek oslabit. Podzimní letecký záběr na Kaunertalský ledovec ukazuje, že sjezdovka podél nové lanovky Falginjoch a podél vleku Falgin vede po ledovci, celá oblast

Nápor na přelomu října a listopadu i letos?

Návštěvnický nápor na ledovce obvykle začíná o prodlouženém víkendu kolem 28. října – jednak se rozjíždí Světový pohár v alpském lyžování, jednak jsou v mnoha zemích Evropy podzimní „dušičkové“ prázdniny. Pokud jsou sněhové podmínky už dobré, vyplatí se jet o týden dříve, nebo naopak počkat. Pak už je plno prakticky po celý listopad. Obecně samozřejmě platí, že víkendy jsou návštěvnicky silnější než všední dny – a kdo se nechce víkendu úplně vyhnout, udělá obvykle lépe, když místo obligátního pátku, soboty a neděle svůj obyt posune od neděle do úterý. Zahájení sezóny na ledovcích normálně doprovázejí openingy s doprovodným programem. Mezi tradiční akce patří Sportscheck Gletscher Testival Stubai, největší otevřený test lyží a vybavení v Alpách, který se koná v polovině listopadu. Karlesjochu a dojezd z Falginjochu a dále níže směrem k Ochsenalmu je naopak vysněžená jen z deponů sněhu. Více pohledů na ledovce z výšky najdete na:

/clanek/6083

SunnyCard je tím PRAVÝM sezónním skipasem pro nadšené lyžařské rodiny! Neboť pokud si objednají SunnyCard oba rodiče, lyžují všechny děti do 15 let v rodině celou zimu zdarma. Prostě tak.

• • • •

LEDOVEC L SCHNALSTA U V J. TYROLSK

platná v 9 vyhlášených skiareálech** snadno dostupné po dálnicích sněhová jistota, rozmanité sjezdovky pro spořivé lyžaře ve výhodné variantě Pondělí - Pátek

*ročník 2006 a mladší, po prokázání rodinného vztahu (OP, rodný list) **platné ve skiareálech: Hinterstoder, Wurzeralm, Hochficht, Almtal-Bergbahnen/Kasberg, Grossglockner/Heiligenblut, Ötscher, Hochkar, Kössen a ledovec Schnalstaler Gletscher v Jižním Tyrolsku.

ZÁRUKA ZPĚTNÉHO PROPLACENÍ Z DŮVODŮ PANDEMIE 0% RIZIKO 100% JISTOTA

Předp rodej do 31 mís .10. to € 547 jen za

€4 37 pro dos pělé ho

PROSTĚ LYŽOVÁNÍ. CELOU SEZÓNU.

www.skisport.com

PROSTĚ JEDINEČNÉ. DĚTI DO 15 LET* ZDARMA.

SNOW.cz/ledovce

REPORT

Kitzsteinhorn

eden z nejmenších rakouských ledovcových areálů patří mezi nejoblíbenější a nejnavštěvovanější – důvodem je jednak známost celé oblasti Zell am See a Kaprunu a samozřejmě také snazší dopravní dostupnost oproti mnoha tyrolských ledovcům. Nejvyšším partiím areálu dominují ledovcové carvingové dálnice, zejména hlavní červeno-modrá Gletscherpiste s vleky a moderní kabinkou, níže se morénovým terénem prosmýkají místy užší tratě. Vyhlášený je zdejší snowpark, který bývá v provozu už od října.

dálnice s plochým dojezdem a příjemně modrou objízdnou variantou. Nejvzdálenější od hlavního proudu lanovek je ledovec Kaserer, který proto bývá klidnější, přitom má svižné přehledné dálnice bez hluchých míst obsloužené kotvami, a je tak oblíbeným útočištěm lyžařských fajnšmekrů.

„života“, například v podobě sinic „vyživovaných“ světlem. V jeskyni se návštěvníci seznámí také s legendou o obrovi, který prý spadl do trhliny, čímž zastavil rozpínání ledovce – v období let 1250 až 1850 totiž ledovec nepřetržitě rostl a ohrožoval pastviny v údolí.

vových vleků. Pravě Daunferner má ze zdejších ledovců i nejvyšší mocnost okolo 80 m. Hlavní ledovcová ranvej podél 6sedačky Eisjoch je přehledná a krotká v horní polovině, pod úrovní mezistanice Eisgrat se však – vlivem roztátí ledovce – poměrně strmě propadá. „Zadní“ ledovce FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

RESORT

Mölltaler Gletscher

edovec pokrývá „jeden“ svah, na kterém se více méně souběžně upravují dvě až čtyři tratě, značené všemi obtížnostmi. Obsluhuje je pohodlná 6sedačka s bublinou nebo alternativně pomalá 2sedačka. Přístup k ledovci vede metrem a následně kabinkou. Teprve ke konci podzimu se obvykle otevírají níže položené sjezdovky, které utvoří příjemně rozmanitý, přitom kompaktní vysokohorský areál. Korutanský Mölltal je mezi českými lyžaři populární i díky dojezdové vzdálenosti, která je zvláště při cestě z východní poloviny Česka o něco kratší než u tyrolských ledovců. Mölltal je od loňska v „česko-slovenských“ rukou a nabízí zvýhodněné skipasy při nákupu on-line.

Hintertuxer Gletscher

něhově mimořádně spolehlivý několikapatrový ledovcový areál se dá nejlépe popsat jako vysokohorská pustina završená ledovcem, z jehož vrcholových partií je impozantní výhled. V pozdějším podzimu se postupně otevírají sjezdovky i v nižších patrech lyžařského areálu, které lze podle aktuálních podmínek rozmanitě kombinovat. Nejvyšší vrchol Gefrorene Wand má sportovně skloněný svah, z velké části zabraný trénujícími závodníky. Protilehlý Olperer skýtá přímé poctivě červené

Svižné ledovcové dálnice z Gefrorene Wand (Hintertux) bývají na podzim obsazené trénujícími týmy

Z mezistanice Sommerbergalm je od přelomu podzimu a zimy přístupný hravě zvlněný terén z Tuxerjochu, obsloužený krytou 4sedačkou. Na ledovec lyžaře vozí kabinkové lanovky a funitely, s kabinkami zčásti na sezení a zčásti stání, přímo na ledovcích je pak doplňuje jedna krytá moderní sedačka, jedna pomalá starší a vleky. Přístupnou kuriozitou Hintertuxu je přirozená ledovcová jeskyně zvaná Natur Eis Palast. V r. 2007 ji náhodou objevil zdejší rodák Roman Erler, když si všiml neobvyklé vertikální trhliny v ledovci. Díky ledu přimrzlému ke skalnímu podloží se v těchto místech ledovec, a tedy ani jeskyně, nepohybuje. Změny uvnitř jeskyně probíhají jen vlivem tíhy sněhu. Exkurze tak nabízí jedinečný pohled do nitra ledovce, kde probíhá i přírodovědný výzkum ledovcového

Stubaier Gletscher

tubaiský lyžařský areál se rozprostírá na pěti ledovcích a je dobře propojen lanovkami dokola třítisícového vrcholu Schaufelspitze, čímž vzniká dokonce výletní okruh. Zpočátku podzimu však bývá lyžařská nabídka mnohem skromnější. Lákadlem je však dobrá dostupnost z Innsbrucku a skipas pro děti do 10 let zdarma – rodiny proto často volí pro podzimní rozlyžování právě Stubai. V horních partiích areálu – zejména nad úrovní mezistanice Eisgrat – převládají přehledné, pravidelné a převážně mírnější ledovcové dálnice, naopak níže se v kamenitém, morénovém terénu spouštějí členité a strmější sjezdy, které pokračují až do mezistanici Fernau. Milovníci stejnostejných carvingových oblouků mají v největší oblibě ledovec Daunferner s dvojicí kot-

Gaisskar a Windach jsou z velké části plošší, zato panoramatické. Stubai je díky moderní, prostorné a větruodolné 32místné kabince typu 3-S velmi pohodlně zpřístupněn. V horní stanici Eisgrat se pak ukrývá prakticky veškeré zázemí lyžařského areálu – restaurace, obchody, servis, úschovna nebo pikniková místnost. Nedaleko od ledovce hned v sousedství hlavní silnice údolím stojí horská chata Tschangelair Alm s vlastní sádkou pstruhů, která je milým zpestřením jinak poněkud jednotvárné nabídky tyrolských „specialit“. Přibližně půl hodiny cesty ze Stubaiského údolí je vzdálen Innsbruck, atraktivní městský cíl podvečerního výletu nebo třeba alternativy lyžování při nepříznivém počasí. Kromě městských památek lyžaře určitě zaujme pozemní lanovka z města na Hungerburg s výraznou architek-

turou stanic od Zahy Hadid. Na lanovku navazují kyvadlové lanovky na Seegrube a Hafelekar s panoramatickým výhledem na město a jeho horské okolí. Od poloviny listopadu se na Hungerburgu koná příjemný adventní trh, kde si kromě svařáku můžete vychutnávat třeba vánoční specialitu Kiachl, jakýsi „luxusnější langoš“.

Ötztal: Sölden

Ötztal: Obergurgl Hochgurgl

bergurgl s Hochgurglem spolu utvářejí o něco méně rozlehlé, ale mnohem klidnější lyžařské území než Sölden. Není to ledovec, takže počet otevřených sjezdovek v začátku sezóny závisí na zasněžování a přírodní nadílce, díky slabšímu provozu ale paradoxně může potěšit i příjemnějšími sněhovými podmínkami. Nad Hochgurglem se rozlévají mírné, jemně zvlněné modře značené dálnice, jen vrcholová pasáž třítisícového Wurmkoglu je strmější s černou tratí. Milé jsou i spletité modro-červené sjezdovky pod Kirchenkogelem podél nové kabinkové lanovky, v jejíž nástupní stanici je velkorysá a elegantní restaurace Crosspoint s bohatou výzdobou v podobě historických motorek a fotografií. Děti potěší motorkářský simulátor anebo dřevěná „motorková“ prolézačka na venkovní terase. Milovníky silných strojů na dvou kolech pak jistě zláká i zdejší muzeum s více než dvěma stovkami historických exemplářů motorek, které jsou součástí největší rakouské sbírky tohoto druhu.

FOTO: ANDRE SCHÖNHERR

když nad Söldenem se rozkládají jen dva menší, vzájemně propojené ledovce, údolí Ötztal je absolutním lyžařským premiantem pozdního podzimu. Tradičně se totiž nabídka otevřených sjezdovek rozšiřuje už v polovině listopadu, a to velmi významně. Kromě sjezdovek na Giggi- jochu, které zároveň slouží jako propojení Söldenu s ledovcem, se otevírá i lyžařské dvojstředisko Obergurgl Hochgurgl v závěru údolí. V celém údolí platí i tří- a vícedenní společný skipas. Za příznivých sněhových podmínek se tak českým lyžařům, kteří jedou oslavit výročí sametové revoluce do Ötztalu, otevře více než 100 km sjezdovek, což je daleko více než v jakékoliv jiné alpské oblasti.

Vysoko nad Söldenem se rozpínají dva ledovce – stinný a sportovnější Rettenbach a slunný a pohodový Tiefenbach. Na podzim jsou přístupné vysokohorskou mýtnou silnicí, kterou mají lyžaři v ceně skipasu. Po otevření neledovcových sjezdovek a přístupových lanovek z města je obvykle ještě nějakou dobu na výběr, zda vyjet autem, nebo lanovkou, což dává ranním ptáčatům, vyjíždějícím autem, možnost být na ledovcovém manšestru dříve, než se tam nahrnou lyžaři, využívající pro výjezd soustavu lanovek z města. Rettenbach je znám strmou, černě značenou a nikterak širokou „svěťákovou“ tratí, nad níž se rozléhá naopak poměrně mírná široká pláň, během podzimu využívaná i pro trénující závodníky. Tiefenbach je přívětivější, neboť kromě svižnějšího úvodu po něm sjezdovky rolují jako široké, přehledné a poměrně mírné dálnice až dolů. Červená trať Seiterkar, která slouží i pro alternativní přejezd z Rettenbachu na Tiefenbach, nemá ledovcový podklad, je tedy navzdory zasněžování závislejší na přírodním sněhu, ostatně věčný sníh už roztál i na dojezdech „ledovcových“ sjezdovek.

Hlavní přístupová lanovka na Stubaiský ledovec, větruodolná 3S Eisgrat, před mezistanicí Fernau

SNOW.cz/ledovce

REPORT

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

RESORT

Pitztaler Gletscher

itztalský ledovec má oproti ostatním rakouským ledovcům „výškovou“ výhodu – díky horní stanici ve 3 440 m je převyšuje o 200 až 300 m. Jeho sjezdovky rolují stále ještě z velké části po skutečném ledovci, a mají tak typický ledovcový charakter – jsou přehledné a rovné jako letištní dráha. Jedinou proměnnou zdejších tratí je, že občas změní sklon – od nejplošší namodralé přes všechny odstíny červené až po rudou. Nejsportovnější jsou červené tratě stékající hlavní kotlinou podél kabinky Wildspitz z vrcholu Hinteren Brunnenkogel, naopak ty nejmírnější poklidně plynou kolem horní sekce kabinky Mittelberg, přitvrdí teprve od mezistanice dolů. I sportovnější tratě jsou ale proložené plochými pasážemi, zvláště na dojezdech k lanovkám.

Vlek Brunnenkogel s červeno-modrou ledovcovou sjezdovkou (Pitztal) funguje i při větrnějším počasí

Vadou příjemně rozmanitého a přitom kompaktního ledovcového areálu je snad jen přístupová „roura“ v podobě Gletscherexpressu, podzemního vagónu pro 200 osob. Nahoře už jsou lanovky pohodlnější – dvě kabinkové, jedna sedačka s bublinou a jeden dlouhý vlek. Kotva Brunnenkogel je sice „nepoho-

ALPINE SKI NORDIC SKI SNOWBOARD FREESTYLE

dlná“, zato spolehlivě jezdí i ve větrném počasí, které na ledovci není výjimkou. I na Pitztalu už ledovcové splazy ustoupily a dojezdy tratí tak vedou výhradně po morénách. Nenahraditelné jsou proto sněhové depony, které se na začátku sezóny rozhrnou jako základové „koberce“ sjezdovek.

Kaunertaler Gletscher

ejzapadlejší z tyrolských ledovců si jeho štamgasti cení hlavně pro klid a kompaktnost. Lanovky začínají daleko za poslední vesnicí „na konci světa“ – přístupová horská silnice nejprve stoupá k přehradní nádrži, v zimě pak pokračuje po hrázi a dále úzkou klikatou silničkou podél břehu a nakonec ještě strmě vzhůru nekonečnými serpentinami. Ve větrném počasí vynikne i ne tak exponovaná poloha Kaunertalského ledovce, díky níž může zůstat v provozu déle než jiné ledovce. Vysokohorskou kotlinu mezi vrcholy Weissseespitze a Karles- spitze vystélá ledovec už jen zčásti, a tak mají sjezdovky jak charakter typických přehledných ledovcových dálnic (Falginjoch, Nörderjoch), tak neposedněj-

SKISCHOOL 3000 I-39040 SEISER ALM/ALPE DI SIUSI (BZ) DOLOMITES · SÜDTIROL · ITALY

TEL. +39 0471 704 279 86

WWW.SKI3000.IT · INFO@SKI3000.IT

Schnalstal (Val Senales)

ihotyrolské údolí Schnalstal je krásným vysokohorským „koncem světa“, které má sice jen malý ledovec se zhruba 200m převýšením,

jednou pomalou sedačkou a vlekem, ale zato má ze všech nejsnazší přístup z místa ubytování – kyvadlová lanovka vynese lyžaře z malé hotelové vesničky, které se rozkládá okolo její nástupní stanice ve 2 000 m n. m., za necelých 10 minut přímo na start ledovcových sjezdovek. Teprve v pozdním podzimu se v závislosti na přírodním sněhu lyžařská nabídka rozroste o „patro“ níže ke Gletschersee.

V Pitztalu a Kaunertalu na západě Tyrolska pracují s depony sněhu, z nichž „staví“ celé sjezdovky.

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

ších členitých tratí (Karlesjoch). Ledovcovou část areálu obsluhuje kabinová lanovka Falginjoch s větruodolnou konstrukcí, díky níž může jezdit i při větru, v němž se už nedá lyžovat.

Ledovcová pláň pod Grawandem v jihotyrolském Schnalstalu

Passo Stelvio

zimě nepřístupný silniční průsmyk mezi jihotyrolským údolím Vinschgau a lombardskou Valtellinou je nástupním místem stejnojmenného letního lyžařského areálu, který svůj provoz končí na přelomu října a listopadu. Jeho

převážně mírné sjezdovky obsloužené vleky se rozkládají ve výšce až 3 400 m a skýtají daleký rozhled s dominantou majestátního Ortleru. Kdysi výstavní areál letního lyžování dnes „zdobí“ množství obřích chátrajících budov hotelů, které místu dodávají atmosféru svérázného skanzenu.

Piccolo Hotel Sciliar

Seiser Alm / Alpe di Siusi, Jižní Tyrolsko, Itálie Tradice, rodinná atmosféra a kuchyně s bohatým menu v srdci Dolomit s panoramatickým výhledem.

www.piccolohotelsciliar.it

Z pokonjaE přímo KU V O D Z E J S Příjemná restaurace, bar, dětský sál, slunečná terasa, velké parkoviště pro hosty Krytý bazén s denním světlem, vířivka, infrasauna

RODINY S DĚTMI VÍTÁNY!

RESORT REPORT

SNOW.cz/stredisko/86

Sjezdovky jsou přirozeně proměnlivé, zatáčí, mění sklon, zužují se či rozšiřují a jakoby splývají s okolním terénem.

Kdo by si nepřál mít postel pár kroků od nejhustší sítě sjezdovek na světě?

VAL THORENS:

Údolí Belleville, a vlastně celá Tři údolí, oblast Tarentaise a francouzské Alpy vůbec, jsou od přírody neuvěřitelně dobře obdařeny lyžařsky příhodnými terény – sjezdovky nebo freeridové lajny se dají vést prakticky kudykoliv, a to ve sněhově požehnané výšce vysoko nad 2 000 m n. m. 88

božský dar lyžařům? TEXT: RADEK HOLUB

asiv Vanoise, v němž se Val Thorens nachází, je rozlehlý, členitý, zároveň však prakticky bez nepřístupných roklin nebo skalních stěn – je to vysokohorská pustina, jakási „měsíční krajina“, ovšem s ideálními lyžařskými parametry. A ve Val Thorens i v celých Třech údolích tohoto „daru“ využili, jak to jen šlo – zdejších 600 km propojených sjezdovek nemá na světě obdoby, přinejmenším ne s tak hustou sítí lanovek a sjezdovek, které tu tvoří v podstatě spojité lyžařské území, v němž je jen minimum čistě

„tranzitních“ lanovek nebo zdlouhavých přejezdů. Ať už lyžujete v jednom údolí či okolo jednoho střediska, nebo podnikáte výlety přes hřebeny do sousedních údolí, prakticky nepřetržitě lyžujete. Sjezdovky jsou přirozeně proměnlivé, zatáčí, mění sklon, zužují se či rozšiřují a jakoby splývají s okolním terénem – nebývají extrémně široké ani „nudně“ zplanýrované a téměř vždy se větví ve vícero variant. Překvapivě nejsou ani příliš strmé a náročné – drtivá většina klesá více či méně „červeně“ nebo „namodrale“.

Peclet

Thorens

Cime Caron

Col de Thorens Col de Rosael

Tři údolí

F R A N C I E

Col de la Chambre

4 000 3 500

Boismint

3 000

3 230

2 500 Val Thorens

2 000

10 %

600

m n. m.

250 300 PROSINEC

os./hod.

LISTOPAD

ŘÍJEN

SRPEN

KVĚTEN

29 4 4 2 ČERVEN

DUBEN

BŘEZEN

ÚNOR

děravělé“ s otvory v zádové opěrce, a to kvůli větší stabilitě ve větru. Není ani zvykem lanovky na noc garážovat. Zvláště u starších kabinek se dají postrádat pohodlnější „lavičky“ nebo klid a ticho při jízdě přes kladky, o „obouchaném“ interiéru stanic Špatné počasí ve výšce, v níž leží Val Thorens, umí být opravdu špatné nemluvě. Kdo si sem přijede vychutnáPřírodní sněhové podmínky ve Val vat hlavně jízdu dolů, nemá si ovšem nač Thorens stále ještě obvykle stačí k tomu, stěžovat. Lanovkový park sice nepůsobí tak aby se dalo lyžovat i bez technické pomoci, luxusně jako ve východnější části Alp, je takže na sjezdovkách se během dne obvykle ovšem ohromně kapacitní a výjezd lanovkami „nevyškrábe“ žádná zmrzlá či ledová deska. je rychlý, s pohodlným nástupem i výstupem. Leží na nich jen sníh a sníh, který v těchto Val Thorens je více méně typickým výškách vydrží „prašanovitý“ po značnou lyžařským „sídlištěm“ s vysokými budovami, část zimy. Ovšem začne-li se sypat, neumí mezi nimiž se prohánějí lyžaři. Parkovacích přestat. Návětrný efekt francouzských Alp ploch je, jak tomu na sídlištích bývá, omedokáže v těchto výškách načechrat sněhozeně a z velké části jsou „vyhnané“ na okraj vou peřinu klidně o metr za den, k tomu resortu. Ty v pěší vzdálenosti od hotelových typicky silně fouká a nízká oblačnost se a apartmánových budov jsou značně drahé postará o „neviditelné“ kontury kvůli difúz(počítejte s desítkami eur za den), ty levnější nímu světlu. Provoz areálu se při nepříznizase dostupné jen skibusem. Skibusy si ale vém počasí může smrsknout na pár lanovek zaslouží pochvalu – jezdí po celém resortu v blízkosti resortu, a i to se ještě několikrát často a bezplatně. za den změní. Ostatně většina lyžařů ve sněUprostřed resortu je „obchodní centrum“ hové vánici sezná, že lákavější než lyžování s krámečky, sámoškami, restauracemi, bufety je počkat v teple na zítra. Nebo pozítří. a fast-foody – jako ve městě. Na oběd se tak Francouzské lanovky bývají zřídka luxusní můžete zastavit v horské chatě na sjezs vyhřívanými sedáky a bublinou, nicméně dovce anebo si třeba v pasáži „obchoďáku“, přesto jsou prakticky všechny ve Třech samozřejmě přístupného na lyžích, koupit údolích moderního typu – tedy odpojitelné, obloženou bagetu. Večeře už se ve Francii ať už s kabinkami, nebo sedačkami. Nemívají neodbývá, o čemž svědčí i nutnost rezervovysokou opěrku hlavy, ani měkké polstrování vat si stůl předem. Kdo má rád maso, nechť nebo bublinu, naopak sedačky bývají „prozamíří do restaurace Steak House Club 72,

LEDEN

36 8 46 7

1 000 500

ZÁŘÍ

Plan de l´Eau

37 %

ČERVENEC

18 %

294 km 35 %

2 630 m

1 500

600 km

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

FOTO: C.CATTIN OT VAL THORENS

VAL THORENS

www.valthorens.com /stredisko/83 CENY SKIPASŮ TŘI ÚDOLÍ

dospělí 6 dní........................................... 321 EUR děti 6 dní (5–13 let) ............................. 257 EUR

CENY POBYTŮ hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 3 500 Kč

5 000 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem 2 500 Kč

3 500 Kč

Orientační ceny pobytů jsou přepočítané na 1 den lyžování

KLADY A ZÁPORY největší areál světa bez nudných přejezdů mezi údolími rychlé lanovky velmi dlouhá sezóna ubytování na sjezdovce atmosféra továrny na lyžování všechny sjezdovky se neupravují každodenně vyšší ceny a silná návštěvnost kde si masa může ještě před objednávkou prohlédnout v syrovém stavu. Závěrem na prohlídce „defilují“ i dezerty. Val Thorens je světové unikum s ohledem na dokonalost lyžařské „přírody“, ve které se nachází. A spolu s francouzským způsobem pojetí lyžování je to unikum na druhou. V deníku lyžařského výletníka by jeho návštěva neměla chybět, i když vzdálenost i cena pobytu v „ráji“ je pochopitelnou bariérou.

RESORT

LYŽOVÁNÍ PŘED SOUDEM

PA R T N E R

PŘÍPAD:

Úrazy a srážky lyžařů mívají nejen nepříjemné zdravotní následky, ale čím dál častěji také následky právní a finanční. I když zvyšující se počet případů řešených soudně postupně vede k lepšímu povědomí veřejnosti a jednotnější praxi, nemalým rizikem zůstává právě značná nepředvídatelnost soudního rozhodnutí. Seriál případů ukazuje, jak se v české justici jen pomalu prosazuje jednotný pohled na závazná pravidla lyžování. V budoucnosti pak přijdou na řadu i judikáty ze zahraničí. V případě zahraničních soudů se k záludnostem může přidat i neznalost místních pravidel a jazyková bariéra.

Srážka Čecha s Rakušanem v Rakousku

R U B R I K Y

Ladislav Janků Učitel a trenér lyžování Svazu lyžařů ČR, soudní znalec v oboru sport se specializací na bezpečnost lyžování Ve spolupráci s IUSKI – Institut lyžařského práva, www.iuski.cz

V březnu 1999 došlo v rakouském lyžařském areálu ke kolizi českého a rakouského lyžaře. Čech přijížděl shora a narazil do Rakušana, který sjížděl po trati jako instruktor lyžování se skupinou 9 dětí. Žalobce jel s dětmi nízkou rychlostí „hada“ dlouhými oblouky téměř po celé šíři sjezdovky. Žalovaný sjížděl krátkými oblouky nad skupinou dětí, a když je téměř míjel, změnil způsob jízdy na „šusem“, aby mohl projet. Rakouský instruktor bohužel Čecha včas nezpozoroval, neboť těsně před srážkou se ohlédl zpět směrem ke skupině dětí a byl jím vzápětí sražen. Lékařské ošetření vyhledal až po lyžování a při tom mu byla zjištěna zlomenina žebra a nalomení dalšího žebra. Následně žaloval o zaplacení náhrady způsobené zájmy ve výši téměř 6 000 eur.

Soud

Odvolací soud

kresní soud shledal, že žalovaný porušením svých povinností způsobil žalobci zdravotní újmu a odpovídá mu za vzniklou škodu, kterou je povinen uhradit podle příslušného rakouského zákona. Žalovaný z nedbalosti porušil své povinnosti, vyplývající ze všeobecně uznávaných pravidel chování (zejména Pravidel FIS), a přitom mohl srážce předejít. Konkrétně porušil pravidlo, podle něhož je povinen se chovat tak, aby nikoho neohrozil, aby přizpůsobil svou rychlost a způsob jízdy svým schopnostem s povinností zastavit na dohled nebo umět se vyhnout s tím, že na nepřehledných místech s hustým provozem, především na okrajích, na konci sjezdovek, v oblasti vleků a lanovek, je nutné jezdit pomalu. V daném případě bylo prokázáno, že ke srážce došlo v závěrečném úseku tratě před stanicí vleku, navíc v místě s terénním zlomem a prudším svahem. Současně jako zezadu přijíždějící a rychlejší lyžař byl povinen přizpůsobit jízdu žalobci, při jehož předjíždění byl povinen zachovat nezbytný bezpečnostní odstup a neohrozit jej, což platí i ve vztahu ke stojícímu lyžaři. Spoluzavinění žalobce nebylo prokázáno, okresní soud tedy případ uzavřel tak, že žalovaný odpovídá žalobci za způsobenou škodu, kterou je povinen mu nahradit. Soud přiznal žalobci přiměřené bolestné ve výši 2 840 eur, ve zbytku nároku žalobce žalobu zamítl.

Oba účastníci řízení se odvolali ke krajskému soudu. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné zčásti a naopak odvolání žalovaného důvodné není, načež v tomto smyslu změnil rozsudek okresního soudu, kde upravil víceméně jen výši náhrady nákladů řízení, ve zbývající části se identifikoval s názorem soudu prvního stupně.

Soudní případy týkající se lyžování sledujte na:

Komentované bezpečnostní desatero FIS najdete na:

/pravo

Nejvyšší soud Z jeho soudního rozhodnutí vyplývá: „Ve sporu o náhradu škody, v němž rakouský státní příslušník uplatňuje proti českému státnímu občanovi bydlícímu v České republice nárok na náhradu škody, ke které došlo v Rakousku, je sice dána pravomoc českých soudů, ale uplatněný nárok se řídí rakouským právem.“

Závěr Čím dál častěji požadují účastníci lyžařských „nehod“ po viníkovi nemalé finanční odškodnění. V případě, že jde o cizí státní příslušníky, vyvstává otázka, který soud bude nárok řešit. Kolize českého a rakouského lyžaře v Rakousku tak může skončit jak u rakouského, tak českého soudu. Rozhodující však je, že takový případ se bude „řídit“ podle místa vzniku škody rakouským právem.

/desatero

Příspěvek vznikl v rámci projektu GAUK č. 700119 „Právní úprava bezpečnosti lyžování v mezinárodním kontextu a její možné perspektivy v právním řádu České republiky“, řešeného na Univerzitě Karlově, Právnické fakultě

Jaký soud řeší kolizi dvou cizích státních příslušníků? Podle jakého práva rozhoduje?

Luční bouda bývala místem, kde se scházeli pionýři lyžování. Skok Otty Berauera z její střechy oběhl před devadesáti lety svět – a žije dodnes. Nový význam mu dal profi lyžař Nick Goepper, který ho letos zopakoval (vizte stranu 4)

Akce zaměřená primárně na pohyb mimo sjezdovky, na freeride a skitouring, proběhne tradičně v Davosu 10.–15. ledna 2021. Jako vždy s autoritami freeridového lyžování z Česka i Švýcarska, testovacími lyžemi a lavinovou výbavou a samozřejmě s partou nadšených lyžařů. Ideální příležitost na vstup do světa jízdy v prašanu, chůze na skialpových lyžích

nebo do základů lavinové problematiky. Je to ale také šance, jak si skvěle zajezdit na sjezdovkách v oblasti Davos Klosters – obvykle výtečné sněhové podmínky poloviny ledna podtrhuje fakt, že je na sjezdovkách skutečně minimum lidí. Pozvěte i své kamarády a hlavně kamarádky – je potřeba trochu vyvážit genderový poměr, který býval v minulosti 9 : 1 pro muže.

FOTO: JIŘÍ ŠIMEČEK / RED BULL CONTENT POOL

SNOWFEST 2021 BUDE!

www.snowfest.cz

POWDER

COMMENT

NA LYŽÍCH Z LUČNÍ BOUDY

Ikonický skok Otty Berauera z Luční boudy zopakoval po 91 letech Američan Nick Goepper.

ento freestylový profesionál si historickou momentku vybral jako námět na zopakování – označil ho totiž jako jeden nejznámějších snímků dějin bílého sportu. Tím měl v úmyslu vzdát hold průkopníkům dobrodružného lyžování, jejich kreativitě a hladu posouvat hranice dál a dál. Byli u toho samozřejmě i Češi, zejména fotograf Jiří Šimeček. „Když jsem si všiml toho obrázku, pomyslel jsem si, wow, znovu vytvořit něco takového by bylo opravdu skvělé,“ komentoval svou motivaci Šimeček. „Nejlepší pocit nastal, když jsem ukázal obrázky Nickovi a on se chytil. Viděl jsem, že se pro něj celá věc stala skutečně důležitou.“ Otta Berauer se spustil z Luční boudy v roce 1929, samozřejmě na dřevěných lyžích. Výška skoku tehdy činila více než 18 metrů – čin, který by byl považován za ambiciózní i podle dnešních standardů. Obrázek se objevil v mnoha novinách po celém světě a stal se ikonou. Zarámovaný originál dlouho visel na stěně Luční boudy, kde na něj narazil právě Jiří Šimeček. Tak se zrodila myšlenka vzdát hold nejen Berauerovi, ale i dalším pionýrům freestylu. Šimeček Goepperův skok zachytil na moderním digitálním fotoaparátu a zároveň historickém aparátu Voigtlander Bessa z roku 1932. A snímky vyvolával stejnou technikou jako ve 30. letech. Dobrá věc se podařila – oba snímky, ten historický i současný – lze porovnat na straně 4 a 5 tohoto časopisu. (ps)

3X FOTO: JOSEF ŠULC / RED BULL CONTENT POOL

FOTO: JIŘÍ ŠIMEČEK / RED BULL CONTENT POOL

Nick Goepper

POWDER

SNOW.cz/fotogalerie

GALERIE

TEXT: DAN KOSTRZEWSKI FOTO: GRANT GUNDERSON

SEDMÉ NEBE SEVERNÍ AMERIKY

Nejlepší heliski destinace v obrazech Heliskiing. Sen, který si kvůli finanční náročnosti splní jen ti šťastnější – alespoň jednou za život. Pro milovníky hlubokého sněhu totiž existuje jen málo podobně intenzivních zážitků, které by se požitku z heliskiingu alespoň přiblížily. Díky helikoptéře lze dosáhnout jinak nepřístupných terénů, které pokaždé, jízdu co jízdu, splňují nejnáročnější předpoklady pro ideální lyžování: vždy panenskou lajnou, nejlepší možný prašan, tisíce výškových metrů, neskutečné přírodní kulisy v netknuté divočině… Když to jednou zkusíte, této droze beznadějně propadnete. Možná ale stačí si o tom přečíst… Tak hurá s námi do toho!

tolika obloukům a výškovým metrům v prašanu, které člověku přinese týden heliskiingu, by běžní lyžaři potřebovali celý život. Snad každý let a následný sjezd je skvělý – ale kvůli časovým i finančním nárokům je klíčové vybrat si správnou destinaci a adekvátní cíl. Každý operátor je navíc jiný, roli hraje mnoho faktorů – od

způsobu vedení družstva, velikosti skupin a druhu terénu až po výběr mezi hledáním jedné nejluxusnější linie nebo honbou za největším množstvím výškových metrů. V tomto seriálu, který najdete i v dalších SNOW této sezóny, představíme nejlepší heliski destinace Severní Ameriky prostřednictvím fotografií jednoho z nejlepších lyžařských fotografů planety, Granta Gundersona.

PARTNER RUBRIKY

POWDER

GALERIE

BRITSKÁ KOLUMBIE:

Světová mekka heliskiingu

Kootenays Mountain Range V oblastech Monashees a Selkirk v okolí Národního parku Kootenay operují helikoptéry společností Canadian Mountain Holiday (CMH), Stellar, Heli Canada Adventures, Eagle Pass Heli nebo RK Heliskiing. Každá společnost má něco svého, trochu jiný přístup, terény a klientelu. Nejstarší a největší společnost CMH, pionýr světového heliskingu, operuje v oblasti už od 60. let a dnes tam provozuje 12 leteckých základen, tzv. lodží. Operuje v terénu o rozloze 12 140 km2 – to odpovídá asi třetině rozlohy Švýcarska. CMH se primárně zaměřuje na nejširší lyžařskou veřejnost, ale organizuje i různé speciální programy. Právě lyžování pod hlavičkou CMH je zachyceno v této galerii.

POWDER

100

GALERIE

The Selkirks Kanadští horští vůdci říkají, že „když bůh stvořil lyžování, jako první stvořil Selkirks“. Protože jde o velmi renomovanou oblast, známou snad všem heliskierům na světě pro plynulé a vyvážené sjezdy, komfortně vzdálené stromy i prudká skalní žebra, je těžké se s takovým výrokem přít. Vzdálenost jen kousek od slavného centra skitouringu, Rogers Passu, kterým vede velká dálnice a železnice, jež zaručují dostupnost tohoto předhůří hor Britské Kolumbie.

Tohle drsné, izolované pohoří je nejlépe dostupné z Lodge CMH Bobbie Burns, ukrytého v divočině mezi vrcholky hor. Trochu kulturnější variantou je CMH Kootenays v malém horském městečku, které vyrostlo okolo horkých pramenů. Zde nejčastěji vyhledávají lyžaři včetně profesionálů z Freeride World Tour prudké sjezdy nebo sněhové polštáře, slavné mashrooms.

101

POWDER

GALERIE

ALJAŠKA

Revelstoke

KANADA

Pohoří The Selkirks Poloha: Vnitrozemí Britské Kolumbie, Kanada Přístup: Letiště Kelowna nebo Calgary (Kanada), Spokane (USA) Nejbližší skiresorty: Revelstoke, Nelson, Rossland Terén: Vyvážené strmé svahy, prudká žebra, řídké divoké lesy

USA

3 500 m 1 500 m Obě pohoří, jak Monashee, tak Selkirk leží v blízkosti města Revelstoke, rozděleny řekou Columbia. Monashee východně a Selkirk na západ.

102

Nejvyšší hory přesahují výšku 3 500 metrů, průměrně se však dá lyžovat od cca 3 000 metrů nad mořem, přičemž údolí většinou leží ve výšce cca 1 500 metrů.

103

POWDER

104

GALERIE

105

FASHION

STORY

LOFT LIFAUL ATOR S IN ET JACK0 Kč 9 3 5 N VATIO ELE INIT Y T INF L JACKE SHEL90 Kč 18 9

106

CLE INNA W P KET JAC 0 Kč 15 99

NG ILHA STE KET JAC 0 Kč 15 99

E OLOR TRICUL ATED INS ET JACK 0 Kč 13 49

LORE RICO W T UL ATED INS ET JACK 0 Kč 13 49 LORE RICO W T LTED QUI L ATOR INSU ET JACK0 Kč 6 79

107

FASHION

STORY

R HASE OWC W P LOFT LIFA ET JACK0 Kč 7 99

I VANT W A KET JAC 0 Kč 13 49

GA OMEKET C A J Kč 9 990

HELL GE S RID JACKET 2.0 0 Kč 13 49

108

O ERIN 2 ZIP IFA M 1/ W L WEIGHT MID 0 Kč 2 99

LESS E AM IFA S OP L H H ING T RAC 0 Kč 2 39

NO MERI 1/2 ZIP LIFAWEIGHT MID 0 Kč 2 39

ELL A OL AB S I W D GRAN0 Kč 4 29

GARY CAL 0 Kč 9 29

NG STRI BOW 0 Kč 9 36

www.hellyhansen.com Helly Hansen Store Westfield Chodov Helly Hansen Store Aupark Bratislava

109

POWDER

ON THE ROAD

TEXT A FOTO: JIMMY PETTERSON

V prakultuře lyžování

Aneb turecké heliski potěšení Naložil jsem lyže do koše na boku helikoptéry a během chvíle jsme byli na vzdáleném vrcholku a koukali dolů – jen co jsme ujeli pár metrů, bylo jasné, že v takových podmínkách jezdit téměř nelze. Sníh byl příliš hluboký.

dyž jsme se doploužili dolů, vyměnil jsem lyže za ty nejširší, co mám, ale i tak nebyla jízda vůbec lehká. Musel jsem používat techniku velkého záklonu, která je omluvitelná jen v těchto extrémních podmínkách. Jen pomocí úplného přenesení váhy na paty lyží bylo možné dostat špičky lyží nahoru a vybojovat alespoň trochu kulatý oblouk. Nového sněhu na kopci leželo asi 80 centimetrů. Aby to trochu jelo, drželi jsme se na co nejprudších svazích, ale museli jsme být opatrní kvůli lavinovému nebezpečí, byl první hezký den po sněžení. Nejlepší sjezdy jsme udělali na sklonu okolo 25°. Pár jízd jsme se celí nořili do prachového sněhu, dokonce jsem se ten den prašanem trochu přidusil –

110

tolik ho ten den bylo. Za celý den jsme otočili 11 letů a nalyžovali asi 5 500 výškových metrů… V hotelovém baru jsme pak usínali vyčerpáním.

Heliskiing v Turecku objevili Švýcaři

A kdeže se tenhle nezapomenutelný heliskiing odehrál? Na Aljašce? V Kanadě? Možná na Kavkaze? V Himaláji? Ne, všechno špatně. Proběhl v pohoří Kaçkar v Turecku! Prvně jsem v Turecku lyžoval o dvacet let dříve, kamarádi mi tehdy říkali, že jsem zmagořil. Když jsem se teď vrátil na hranici Evropy a Asie s tím, že chci zažít heliskiing, magor už bylo opravdu výstižné označení. Přidal se ke

mně ještě Jorn Werdelin a prožili jsme neuvěřitelný týden plný prašanu. Turecko je druhem země, která má všechno – krásné pobřeží, rozlehlou poušť, majestátní hory, bohatou kulturu, dlouhou a poutavou historii, skvělé jídlo a zvlášť pohostinné občany. Většina lidí zná přímořské resorty, ví něco o turecké kultuře a dějinách, ale málokdo se zajímá o hory, takže sněhové pláně jsou zatím opuštěné. Ve skutečnosti má Turecko v horách velké bohatství. Od východní Arménské vrchoviny s nejvyšším Araratem (5 165 m) přes Taurus na jihu až po roztroušená malá pohoří okolo nejvýraznějšího hřebene Kaçkar, který lemuje Černé moře na severovýchodě země. Potenciál heliskiingu v těchto oblastech objevil

PARTNER RUBRIKY

v roce 2003 švýcarský rodák Thierry Gasser, aby se záhy spojil s místními nadšenci a založili základny ve vesnicích Ayder a Ikizdere. „Thierryho jsem znal jen pár hodin, ale okamžitě si získal mou důvěru. Dal jsem mu nějaké peníze a plácli jsme si. Ptal se, jestli nesepíšeme smlouvu, ale nepotřeboval jsem žádné potvrzení – moje peníze mají malou hodnotu proti Thierryho zkušenostem. Strávil jsem mnoho let v bankovnictví, prolezlém skrz naskrz slizkými lidmi, a Thierry rozhodně nebyl jedním z nich. Jednou v životě jsem udělal opravdu významnou věc, a to byla podpora Thierryho projektu.“ Tak vzpomínal Nicolas Clerc, místní podnikatel, který od té doby s Thierrym vozí klienty za nejlepším prašanem široko daleko.

V zapomenutém světě

Doletěli jsme do Trazbonu s přestupem v Istanbulu. Jde o největší přístav v Černém moři, podél něhož jsme několik hodin jeli do sněhem pokrytého pohoří Kaçkar, které leží jen 30 km od pobřeží. Kaňony horských říček jsou podobné těm alpským, občas proud vytváří hluboká koryta nebo krásné vodopády. Nad hranicí lesa je semtam vidět malou dřevěnou chatičku. Při bližším zkoumání jsou ale místní hory od Alp rozdílné. Skladba stromů je zcela jiná, údolí jsou pokryta vysokým křovím a z něj ční vysoké borovice. To křoví jsou čajové plantáže. A místo alpských kostelíků v každé vesničce ční do výšky minarety. Ulice jsou plné zahalených žen – tohle není moderní, kosmopolitní Istanbul,

ale staromódní, tradiční část země – pravý dálný východ, kde je základem života ještě stále víra. Do Ayderu jsme přijeli za zvuku muezína, zpívajícího z minaretu modlitby. Snídaně se skládala ze čtyř druhů oliv, velkého talíře sýru Feta, pečiva a obrovské mísy čerstvého medu. Po prvním dni, jak už jsem naznačil, jsem byl trochu unavený, navíc jsem se nemohl rozhodnout, zda si vzít nejširší lyže – miluji, když se ponořím co nejhlouběji do sněhu… rozstřik sněhu do tváře tak, že nevidím na cestu a nemohu dýchat, protože bych se prašanem zadusil, abych se na vrcholu dalšího oblouku ze sněhu vynořil, nadechl a znovu a znovu a znovu… Nakonec jsem zvolil střední cestu, 109 milimetrů pod patou. V době naší návštěvy zde moc lyžařů nebylo – v oblasti neoperovali ani Nicolas a Thierry, vozil nás místní pilot Filip svým šestimístným Ecureuil B-3 nebo Bell 407, do kterého se vejdou čtyři lidé. To stačilo, byli jsme malá, tříčlenná skupinka.

111

POWDER

ON THE ROAD Na návštěvě u domorodců

Lazboarding je podle místních obyvatel starý přes čtyři století. Dodnes je to zábava nejen pro mladé

Heliskiing v Turecku spojuje svět nejmodernějších technologií s prastarým způsobem života v zapomenutých horách

Ráno jsme sjeli dvě skvělé trasy: Kangoo a Tachicule, obě se severní orientací. Sníh trochu zhutněl a volba lyží se nakonec ukázala jako ideální. Nejvíc jsem si užil sjezdy Easy Woman a Arete á l’Ours, pak se ale začal zvedat vítr, takže jsme museli den předčasně skončit.

Hory i města

Místo toho jsme však vyrazili prozkoumat místní vesničky a městečka. 18 kilometrů vzdálený Çamlihemsin je plný starobylých čajoven, kde místní dokáží celé hodiny hrát karetní hry, vyprávět příběhy a vyhýbat se tak manželkám. Obdivovali jsme kamenné mosty z doby Ottomanské říše, které překlenují řeky Ayder a Firtina. Pak jsme si vzali taxi do nedaleké vsi Ortan, kde jsou trvale obydlené jen dva domy – ani nevím jak, ale ocitli jsme se v jednom z nich a tradičně pohostinná rodina nám servírovala čaj ve svém obývacím pokoji.

112

Přijeli jsme sice za prašanem, ale z téhle spontánní pohostinnosti jsem měl přinejmenším stejnou radost jako z ranních sjezdů. Po každém dni lyžování jsem byl překvapen excelentní kuchyní. Skládala se z nepřeberného množství předkrmů, kebabů a následně dezertů, jako jsou baklava nebo kadayif. Po takové večeři se skvěle spí, a kdyby v 8:30 nečekala nastartovaná helikoptéra, asi bych ani nevstával. Budilo mě však pravidelné ft-ft-ft-ft startujícího rotoru, které nabíralo na intenzitě a jistě vířilo mnoho čerstvého sněhu, kterým byl pokrytý heliport. O tom jsem se ostatně přesvědčil při nástupu, kdy se mi nepodařilo zakrýt tvář tak, aby byla ušetřena bičování ostrého sněhu – ten se mi dostal pod čepici a zamrzl v obočí. Náhle všechno utichlo. Kontrast hučící vrtule a naprostého klidu pustých hor, pokrytých sněhem, byl až neuvěřitelný. Bílé vrcholy zabíraly obzor na všech stranách

Çamlihemsin je plný starobylých čajoven, kde místní dokáží celé hodiny hrát karetní hry, vyprávět příběhy a vyhýbat se tak manželkám. kromě severu, kde se nečekaně odráželo slunce od vod Černého moře. Pod sněhovými polštáři se občas daly tušit zapadlé sruby, jediná známka po lidské činnosti. Na výhledy ale nebyl čas. Počasí a sníh byly v perfektní kondici. Náš vůdce Hervé sklouzl bez sebemenšího náznaku námahy po nejobtížnější části svahu, a tak začal další celodenní hon za prašanem. Hervé zde lyžuje desítky let. Přesto byl nadšený jako malé dítě, které je poprvé v obchodě s bonbóny. Stále lyžoval s entuziasmem mladého nadšence, jako by to byla jeho první sezóna ve freeridu. Jeho zkušenosti se ale promítly do vůdcování – vybíral bezchybně svahy, které byly za daných pod-

mínek nejlepší a nejlépe vyhovovaly našim lyžařským schopnostem. Já i Jorn jsme starší a naše lyžařská technika tomu odpovídá. Pumpujeme krátké, symetrické oblouky. Deset oblouků… dvacet… bez zadýchání… třicet… čtyřicet… začínám cítit nohy… padesát, šedesát… to si Hervé jako nepotřebuje odpočinout? Sedmdesát, osmdesát… překyselené svaly. Zastavuji, hýkám a sleduji Hervého, jak klouže plynně dál, jako by snad byl jedním z lyžařských bohů. Nakonec jsem vždy chytil druhý dech, ale Hervému jsem prostě nestačil. Aspoň ale při čekání na nás zachytil pár skvělých fotek. Většinu dne jsme lyžovali nad úrovní stromů, v oblasti od 2 000 do 2 700 metrů nad mořem. Hodně jsme toho nalyžovali v oblasti Courchevel, ale také Clariere a La Petite Souri. Během dne jsme díky vrtulníku nalyžovali 11 000 výškových metrů a moje nohy si můžete představit jako dvě rozvařené špagety. V Turecku mají pro takové stavy jednoduché řešení. Jen pár minut chůze od hotelu je hammám. Běžně jde o parní lázeň, ale v tomto případě je termální pramen přetvořen v bazének o teplotě 43° C. Relaxace zde a následných pár lahví místního piva Efes mě přesvědčila, že i když jsem velmi unaven, zvládnu cokoliv, co mi přinese zítřek.

Znáte lazboarding?

I déšť je součástí života. Poslední den nás vzbudilo mírné mrholení, které se ve vyšších polohách měnilo ve sněhovou bouři. V Turecku ale není problém změnit program ze dne na den. Místo honby za čerstvým sněhem jsme se vydali poznávat tamní kulturu a historii. Narazili jsme na zajímavá fakta o lyžování v Kaçkars – už čtyři století používají místní k přesunu hlubokými závějemi předchůdce snowboardů, který nazývají po etnické skupině Lazů lazboard. Lazové žijí jen v malé osadě Petran, kde mě ihned přizvali k šálku čaje. Jejich sportovní náčiní vypadalo trochu jako vynález Shermana Poppena z roku 1965, tzv. snurfer – široké prkno bez vázání s řídicím lanem ze špičky. Lazové navíc v druhé ruce drží dlouhou tyč, o kterou se za jízdy opírají. Až budou všechny sjezdovky na světě přeplněné lyžaři, vím, že s helikoptérou na Ayderu a při lazboardingu v Petranu vždycky najdu klid a budu vítaný. Já a Lazové máme totiž jedno společné – lyžování, respektive lazboarding, je součástí našeho denního života, a přesto ho bezmezně milujeme.

Jimmy Petterson Lyžařský kosmopolita, spisovatel, který sám popsal přes 600 lyžařských středisek v 75 zemích světa. Autor exkluzivních obrazových publikací Skiing Around the World. skiingaroundtheworldbook.com

Prašanu je někdy tolik, že je až problém lyžovat. Vyřeší to jen pořádně široké lyže

113

FASHION

STORY

Boval Jacket a Formula Pants Nepromokavá skvěle prodyšná lyžařská bunda Boval Jacket / 16.190,- Kč Lyžařské kalhoty Formula Pants / 12.140,- Kč

Švýcarskou značku Kjus založila v roce 2000 norská lyžařská legenda, olympijský šampion Lasse Kjus, a již léta je známá svým nekompromisním přístupem ke kvalitě lyžařského oblečení. Špičková kvalita, funkčnost a skvělé revoluční řešení lyžařského oblečení 7SPHERE, které je založeno na vrstvení výkonných technických tkanin a dokonale reaguje na tělesné mikroklima lyžaře v extrémně rozdílných klimatických podmínkách, dovedl Kjus k dokonalosti v sezoně 2018/2019, kdy uvedl na trh první elektronicky ovládanou membránu HYDRO_BOT.

Kjus však není pouze top lyžařská bunda 7SPHERE HYDRO_BOT, ale také celá řada dalšího funkčního oblečení ušitého na míru všem lyžařům, a to s maximálním důrazem na detaily, které potřebuje každý lyžař. Patentované zipy, nastavitelné a odepínací kapuce, propojení bundy a kalhot při jízdě ve volném terénu a mnoho dalších vychytávek jsou samozřejmostí u každého výrobku Kjus. Kjus je prostě již dnes, podobně jako jeho zakladatel, legendou. kjus.com

114

Race Midlayer Half-Zip Slušivá nekompromisně funkční lyžařská mikina Race Midlayer Half-Zip sloužící jako střední vrstva oblečení / 3.490,- Kč

FASHION

STORY

Evolve Jacket / Evolve Pants Komfortní lyžařská bunda Evolve Jacket a kalhoty Evolve Pants s chytře rozmístěnými vrstvami s různou mírou izolace a vysoce strečovými panely vloženými na nejvíce exponovaných místech / 26.990,- Kč bunda a 13.490,- Kč Dámská lyžařská bunda Women´s Evolve Jacket a kalhoty Women´s Evolve Pants / 26.990,- Kč bunda a 13.490,- Kč kalhoty kjus.com

116

7Sphere II Midlayer Jacket Strečová skvěle prodyšná lyžařská mikina 7Sphere II Midlayer Jacket sloužící jako druhá vrstva oblečení / 6.740,- Kč

NEPŘEHLÉDNĚTE:

118

2020: NOVÝ NORMÁL Koronavirová pandemie přiměje skiareály sáhnout ke změnám k lepšímu................. NA A JDI Půjčovny prozkoumávají způsoby, jak vyhovět novým omezením a požadavkům....... STOLOVÁNÍ V ROUŠKÁCH Množství provozních aspektů pro otevření gastro provozů se zdá být nekonečné..... DMC A DLM Visuté lanovky se dvěma dopravními lany lépe odolávají bočnímu větru.....................

119 124 126 128

KORONAVIROVÁ ÉRA A VLIV NA OBOR Text: Tom Řepík

2020: Nový normál Lhostejno nakolik skutečná či mytizovaná, koronavirová pandemie nutí branži identifikovat všechny styčné body potenciálně ohrožující bezpečnost návštěvníků i personálu. Taková sebereflexe přiměje nejeden skiareál sáhnout k mnohdy dlouho odkládaným změnám vedoucím k lepšímu, udržitelnějšímu a pružnějšímu provozu. Zatímco nejbližší budoucnost zůstává nejistá, co může typické horské středisko dělat, aby bylo co možná nejlíp připraveno?

dyž státní úřady začaly od května postupně povolovat znovuotevření sportovních a rekreačních areálů včetně horskostřediskových, většina z nich naskočila na víc či míň omezenou verzi svého standardního letního provozu. Od té doby střediska shledávají, že jsou nucena potýkat se s následky různých stupňů provozních omezení tak, jak od autorit přicházejí a přicházet dál nejspíš budou – v závislosti na momentálním stavu údajných „společenských obav“ z pandemie, jimiž politici zaštiťují svá nejednou nepřiměřená až hysterická opatření.

(mám za to se domnívat, že jeho názor je ilustrativním pro majoritu podnikatelů v branži): „Budu-li mluvit za cestovní ruch, tak nevím, zda někdo v naší vládě chápe, že jakýkoliv mediální výstup (byť se ve skutečnosti jedná jen o divadýlko zbrklého ministra zdravotnictví a moudrého premiéra) má okamžitý dopad na náš trh například v podobě strachu a rušení rezervací. Když už neexistuje žádná reálná podpora ze strany státu a úřady se k nám chovají, jako by žádná decimující karanténa nebyla, mohl by stát pomoci aspoň tím, že jeho představitelé budou zticha?“

„nevím, zda někdo v naší vládě chápe, že jakýkoliv mediální výstup (byť se ve skutečnosti jedná jen o divadýlko zbrklého ministra zdravotnictví a moudrého premiéra) má okamžitý dopad na náš trh.“ První jarně-letní návštěvníci středisek přijížděli povětšinou nervózní, opatrničtí a snadno znepokojitelní – ale taky viditelně rádi a natěšení, že mohou po dlouhé době karanténních zákazů legálně vyrazit obyčejně lidsky ven. Jak tato nová situace ovlivňuje typické horské středisko, jeho rekreační nabídku, zákaznickou podporu, značku? Není toho málo, co je třeba vzít – či začít brát – v potaz.

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Jarní deja-vu? Nezávisle na tom, co si o takzvané koronavirové pandemii sami myslíme a jaký přístup k věcem osobně zaujímáme, je nabíledni, že v horských střediscích budou platit jisté nové poměry – přinejmenším zpočátku nadcházející lyžařské sezóny, nakolik dál ve změti často rozporuplných úřednických restrikcí, činěných nejednou doslova přes noc, nikdo nedohlédne. Ty, aspoň dosud, problematizovaly civilní i pracovní život v korona-éře ze všeho nejvíc. Ostatně, lapidárně se k tématu koncem léta vyjádřil jeden tuzemský oborový provozovatel

Jak většina z nás od jara postupně naznává, i strach vycházet ven vstříc případnému nebezpečí má svou poměrně přesně vyčíslitelnou cenovku. Nenahraditelné dlouhodobé ztráty způsobené vypnutím normálního života ve zbytečně přísné karanténě budou snad důvodem, že nikdo už si netroufne chtít opakovat scénář jarní paniky. Přesto, přijde-li nová silná vlna šíření nákazy, nemělo by nikoho překvapit, že se všichni na lusknutí prstů znovu ocitneme uprostřed kdovíjak (ne)přehledného souboru restrikcí. Mezi takřka jisté okolnosti bude patřit pokračující nařízení společenských rozestupů, což většině retailových provozoven a restaurací dramaticky redukuje jejich kapacitu obsazenosti. Budou-li nařízeny početní shromažďovací limity, bude to likvidovat jednu sportovní a společenskou akci za druhou, jak jsme tomu byli svědky už od jara. (Ostatně, v čase psaní tohoto textu na konci srpna vyšla zpráva o preventivním zrušení tradiční předvánoční lyžařské severoamerické štace SP Killington, Lake Louise, Beaver Creek.) Z veřejného nošení

119

KORONAVIROVÁ ÉRA A VLIV NA OBOR

Text: Tom Řepík

Efekt této náhle narozené poptávky a příležitosti, které přinesl, se však velmi lišily v závislosti na typu střediska. Příměstské areály nejednou připomínaly přelidněnou obdobu městského parku, regionálnější střediska se pak pro mnoho lidí stala destinacemi pro první pokaranténní vycestování. Po květnovém znovupovolení provozů pak horské areály se zavedeným, populárním letním programem byly nuceny nově řešit ohledy, co dosud nikdy. Vím o střediscích, kterým květnové „rozvolňování“ (copyright: jurodivý píárista vlády ČR) restrikcí natolik akcelerovalo prodeje letních pasů, že jejich odbyt překročil dosavadní historické rekordy. V obavách, aby zvládla uspokojit poptávku,

šího důležitým ohledem zřetelnost značení v terénu středisek a schopnost nekomplikovaně nalézt to, co mají na mysli. Pokud tohle všechno mělo středisko v nejlepším pořádku před karanténou, nejspíš se mu podařilo proměnit co nejvíc náhle se objevivších nových tváří do těch, co se zas rády ukážou, nejlíp opakovaně a pravidelně. Pokud nemělo, nejlepší čas dát si důležité věci do pořádku je – kdy jindy než nyní. Po jarním znovuotevření diktoval do značné míry rozsah a způsob toho, co střediska mohla nabídnout, oficiálně vyhlášený stupeň „nebezpečí“ v jejich konkrétní lokalitě. V té nejzákladnější formě to typicky znamenalo otevřít svá parkoviště a dovolit civilním rekreantům

provozy bude důležité veškeré tyto očekávatelné zřetele uvažovat jako bernou minci a naplánovat si funkční život s nimi.

otevírala buďto pouze pro sezónkáře, nebo limitovala kvantitu denních pasů, přičemž ty musely být pořízeny striktně online v předprodeji. Bez těchto početních omezení by provozy nebyly schopny vyhovět nařízeným rozestupům a dalším opatřením a samy by se vystavily úřednické represi. Bezprecedentní vlna touhy lidí dostat se po karanténě do volné přírody přináší pro horská střediska nové příležitosti. Všude v areálech se objevilo nezanedbatelně prvonávštěvníků – obvykle celých rodin, které namísto běžného trávení času v rámci bezpočtu městských lákadel vyjely do nejbližších hor. V těchto případech se mohlo ukázat, jak střediska propagují své provozy – zejména, nakolik jejich webový obsah dovede srozumitelně oslovit laické publikum, nejen to do aktivit už namotivované. Pro prvonávštěvníky je mimo dal-

využívat střediskové komunikace a případné zázemí, přičemž jakmile dostala povolení, střediska znovu otevírala své komerční provozy, od restauračních po sportovní, obvykle postupně, ve fázích. Mezi prvními otevíranými provozy nejčastěji figurovaly bikeparky a provozy páteřních sedačkových lanovek, u nichž šlo relativně snadno zajistit dodržování nařízených odstupů. Na druhém konci spektra byla nabídka svatebních obřadů, kulturní a sportovní hromadné akce, nejednou zrušené z důvodů nařízených kapacitních limitů.

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

roušek se možná stane nová sociální zvyklost, pokud ne povinnost. Jakmile se ohniska nákazy rozhoří, ze dne na den může být místo uzavřeno. Lidi už začali a dál budou stále cíleněji cestovat jen lokálně, regionálně. Lze očekávat, že návštěvnická demografie středisek se může významně změnit směrem k mladším ročníkům. Plněji se začne projevovat realita, kdy středisko čelí široké škále zákaznického chování, od jejich totálního nezájmu po viditelnou nervozitu; přičemž nikdy dřív si situace nevyžadovala důležitost dostatečné empatie – na obou stranách. Ačkoli mnohé z řečeného už v nějaké koncentraci můžeme zažívat od jara, pro horské

Nejlepší čas? Teď Nařízení zákazu volného pohybu vytvořilo byť nepřekvapivý, přesto nečekaně početný potlačený zájem o rekreaci. Bylo to vidět téměř všude v přírodě, zdaleka nejen té příměstské (v ní šlo nejednou o absurdní výjevy přelidněnosti, kořeněné zbrklým nasazováním si roušek v okamžiku, kdy se lidi vzájemně zahlédli; dřívější přívětivý pozdrav nahradila vědomá ignorace, v tom lepším případě). Jakmile se restrikce volného pohybu začaly uvolňovat, skiareály na celém světě se ukázaly být jedním z ideálních výletních cílů – mají velkokapacitní parkoviště, prostorná zázemí, obvykle velkorysé kilometráže cest a stezek.

120

Nikdy nepromarněme dobrou krizi Vycházeje z toho, na jaké „nové pořádky“ jsme si na jaře byli nuceni zvykat v supermarketech, abychom se vůbec najedli, lze s trochou představivosti předjímat, že v horských střediscích,

KORONAVIROVÁ ÉRA A VLIV NA OBOR

aby mohla zůstat otevřena, se (snad jen načas) stane novým standardem většina z následujícího: jednosměrný pohyb osob umožňující dodržování rozestupů, uměle roztahované fronty (možná do formy disneyovského bludiště) na lanovky, ve stravovnách, půjčovnách, sportovních školách atd. Kapacitně omezené sedačky lanovek, skupiny striktně omezené na členy domácnosti, povinné roušky, nutnost rezervací předem. Jakkoli netřeba pochybovat, že v kterýkoli čas se do věcí svými nařízeními vmísí příslušné autority, aby opět provozovatelům i návštěvníkům sdělily, co je pro ně nejlepší, bezpochyby se vyskytne řada víc či míň skrytých příležitostí, jak svůj provoz elegantně povznést nad tupý seznam necitlivých

Pro ambiciózní střediska je všechno toto čistokrevnou příležitostí k nové injekci do žil vlastního brandu, slyšitelného to hlasu střediska. Bezpochyby to bude vyžadovat nápady, úsilí, dobře připravený plán i výcvik.

úřednických nařízení, za něž nikdy nikdo žádnou odpovědnost nepřevezme. Skiresorty mohou začít vnímat dodržování bezpečnostních opatření jako příležitost k nové úrovni služeb – a šanci se odlišovat. Mohou začít doručovat víc v oblasti zákaznického očekávání, oplývat neobvyklou empatií, jež bude návštěvníky zaznamenána – a nejspíš veřejně přes socmédia kvitována, nabízet cokoli specifického relevantního. Realitou je, že pravděpodobně bude potřeba více pracovníků v čelní linii než dosud, aby dohlíželi na dodržování všeho povinného a pomáhali návštěvníkům podvolit se pro ně novému, nezvyklému, neznámému. Nařízení rozestupů může otevřít dveře zcela novému typu produktů striktně zaměřených na uzavřené rodinné jednotky a jejich dobrodružné zážitky. A tak dál.

Vše začíná online. První dojem bývá nezřídka rozhodujícím pro všechno další – co bude či nebude následovat. Mnoho středisek využilo jarní paralýzy k tomu, že začalo s vitálními rekonstrukcemi svých webových a soc-

Nové standardy

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Korona nekorona, návštěvníci do středisek chtít jezdit nepřestanou. A zákaznická služba, už ze své definice, jako kdykoli dřív zůstane reprezentativním lidským styčným bodem mezi střediskem a návštěvníky. Co tedy má skiareál v poměrech nové éry dělat pro to, aby se jeho návštěvníci cítili vítaní – z bezpečné dvoumetrové vzdálenosti či zpoza ochranného štítu z plexiskla?

zumitelnost nabídky krajně důležitá pro míru zákaznické spokojenosti a eliminaci reklamací. Digitální forma byznysu vám umožní mít pod kontrolou prodejní vzkaz, vyhoví minimalizaci lidského kontaktu a – možná nejdůležitěji – svede měřit a flexibilně limitovat nastavenou kapacitu prodejů. Příjezd návštěvníka bude záhodno do co největšího rozsahu řešit před vlastním fyzickým vystoupením z vozu na střediskovém parkovišti a veškeré instrukce, rezervace, marketing a další vyřizovat v rámci předchozího online kontaktu. Srozumitelná komunikace umožní horskostřediskovému personálu odevzdávat vysoký standard zákaznických služeb, zůstat v rozumném bezpečí a návštěvníkům pomůže chápat, jak se v nových (možná každou chvíli nových) podmínkách mají chovat. Při vlastním příjezdu – co návštěvník uvidí? Středisko může vystavit uvítací bannery a dostatek směrovek, kde se co nachází. Může vytrénovat své lidi vládnout úsměvem bez toho, aby na protější úsměv spoléhali – ať už se pod rouškou odehraje, či ne. Může vybavit svůj personál a své ambasadory obrandovanými rouškami i je může rozdávat jako suvenýry. Následuje pravděpodobné čekání ve frontě či frontách, což nebývá zábavné nikdy, pokud v ní zrovna někdo něco nevyvádí. S vědomím nutnosti udržovat vzájemné rozestupy a skutečností, že odbavování bude trvat déle než dřív, vypořádat se uspokojivě s touto oblastí nebylo nikdy důležitější. Génius Walt Disney dokázal učinit z čekání v dlouhé frontě (typicky v řádu desítek minut) součást zábavy a nauky a stejně to může dělat skiareál. Může ve frontách rozdávat uvítací sortiment, rozdávat či aplikovat dezinfekci, roušky nebo třeba balzám na rty či pití. Nabízet vyfocení momentky na Instagram, pochopitelně řádně obrandované. Vytvořit a nabízet prostředky unikátní pro střediskovou lokalitu a demografii návštěvníků. Ve všem, co bude střediskový personál dělat, měl by si zachovat smysl pro vkusný humor a situační pokoru. Věci nemusí fungo-

Ve všem, co bude střediskový personál dělat, měl by si zachovat smysl pro vkusný humor a situační pokoru. Věci nemusí fungovat stoprocentně hladce (nikdy tak nefungují)… mediálních prezentací. Dejte svým návštěvníkům skrz tyto kanály neomylně vědět, co přesně nabízíte, co u vás mohou čekat a co ne. Zvlášť, pokud začnete nabízet (či k tomu budete okolnostmi donuceni) veškeré své klíčové produkty v online předprodeji a/nebo zavedete časované vstupy, je blbuvzdorná sro-

vat stoprocentně hladce (nikdy tak nefungují), ale pokud kdy byl vhodný čas upřímně zákazníkovi sdělit: „Snažíme se ze všech sil, omlouváme se za komplikace a zmatek,“ takový čas je právě tu. Soudný návštěvník bude chápat, že všichni jsou v této situaci pospolu, na stejné lodi.

121

KORONAVIROVÁ ÉRA A VLIV NA OBOR Hygiena Ale zákaznické služby nestojí jen na viditelném kontaktu personálu v čelní linii, a zejména v těchto nových poměrech má středisko příležitost vyzdvihnout nezbytnou práci například uklízecích a dezinfekčních čet. Kdy jindy je vhodné zdůraznit úsilí, s kterým se personál snaží udržet areál čistý a podle možností hygienicky bezpečný? Půjde o reciproční vzkaz: péčí a zájmem o personál středisko neomylně vyjadřuje svou účast a uznání celé komunitě – pokud má zaměstnavatel na srdci bezpečnost a zdraví svých pracovníků, logicky mu nemůže být lhostejné zdraví a pohoda zákazníků. Vzhledem k tomu, že ve většině světa před znovuotevřením skiresortů v úvodní vlně otevřela mj. hotelová branže, horská střediska měla k dispozici relativně bezpečný mustr nejrůznějších hygienických a bezpečnostních protokolů, a pokud nutně nechtěla experimentovat, nemusela. Praktických vzorů, jak nově provozně ošetřovat šatny, toalety nebo třeba půjčovny, je všude kolem bezpočet. Jednu věc však musí začít brát na zřetel středisko i jeho zákazník: při jakémkoli sebepečlivějším a sebeopatrnějším úklidu a čištění bude vždy existovat riziko nákazy. Jednou z nejlepších taktik vždy bude podporovat a pomáhat hostům v tom, aby nezanedbávali svou část bezpečnostních ohledů důkladným umýváním rukou, používáním ruční dezinfekce a dodržováním hygienické etikety při kašlání a kýchání.

Gastro Gastroprovozy jsou v horských střediscích pochopitelně jedněmi z nejrizikovějších potenciálních ohnisek zvýšeného mezilidského kontaktu a nebezpečí nákazy. Střediska od počátku znovuotevření s různou kreativitou čelila nově vzniklým situacím, jak se všestranně co nejuspokojivěji vypořádat s nařízenými kapacitními a vzdálenostními limity. Ve slunečném pozdním jaře obvykle dělaly provozy všechno pro to, aby co nejvíce služeb vystrčily ven na vzduch, včetně stravování. Všechny možné terasy a verandy, i ty dřív pro gastro nepoužívané, měly naráz cenu příslovečného zlata a byly rychle obsazovány doširoka rozesetými stoly. Spíš než výdejní okna fastfoodového stylu, čímž se mnohde provizorně narychlo začínalo, se stále častěji objevovala nejrůznější provedení víc či míň útulných a lákavých stolních sestav až kójí, jež umožnila gastropersonálu obsluhovanou verzi služby projevující se lepším návštěvnickým zážitkem, větší zákaznickou spokojeností, vyššími útratami i vyššími dýšky, v posledku. To bylo v teplu jara a léta. V zimě bude tento celovenkovní koncept nejspíš nereálné vždy a všude aplikovat, ačkoli s určitými úpravami

122

do jisté míry ano. Obor zná plexi přepážky a plastové závěsy s venkovním vytápěním, vyhřívatelné eventové velkostany – a proč ne třeba jednotlivé menší stany/stánky kolem venkovního centrálního ohniště, coby působivý leitmotiv kočovného způsobu stravování z časů o století dvě zpět. Často jde jen o přístup a míru kreativity. Co se nejspíš velmi – a zatím do neznámé míry – změní, je pověstná lyžařská après scéna; zvlášť v kontextu notorické mekky lyžařského juchání, rakouského Ischglu, jako jednoho z údajných výchozích zdrojů únorové nákazy. Nikoho asi moc nepřekvapí, pokud řada barů, diskoték a podobných provozoven zůstane přes zimu zavřena anebo bude svázána striktními omezeními tradičního barového sezení a související těsné socializace. Současně nepřekvapí mě, když mnoho středisek začne tvořivě hledat jakékoli legální cesty k nasycení příslovečného vlka a záchraně kozy – i trochy té legrace a uvolnění, ve všudypřítomném napětí této novodobé paranoie.

mezery ve vědomostech, dovednostech, přístupu? Pracovaly týmy spolehlivě, či soudržnost pokulhávala? Někde se něco zásadního opakovaně zadrhávalo, špatně fungovalo? Toto je příležitost zrevidovat nedávno absolvovanou krizovou periodu a stávající firemní strategie, poučit se, identifikovat možná rizika a nastavit týmy na budoucí lepší vypořádání se s obdobnými okolnostmi. Vžijte se do vnímání návštěvníků. Coby provozovatel procházíte stejným typem neznámého jako návštěvníci. Simulovaně si prožijte kompletní zákaznickou zkušenost od prvotního kontaktu po odjezd na své kůži; možná poté budete studovat seznam postřehů, co je třeba změnit, zlepšit. Podívejte se na novou situaci jako na svou příležitost k budování značky a zákaznické loajality. Komunikujte. Během jakékoli krize bývá kriticky důležité, aby lídři komunikovali jasně, přímo a frekventovaně. Stávající a na jaře propuštění zaměstnanci jsou vystaveni častému rozhodování, aby si zachránili živobytí, a lídři

Vžijte se do vnímání návštěvníků. Coby provozovatel procházíte stejným typem neznámého jako návštěvníci. Koncepční změny nejspíš dolehnou i na interiéry stravovadel a restaurací, aby se nejen dodržely nové standardy rozestupů, ale současně zachoval žádoucí pocit intimity a stylu. Jednoduše nechat stoly a židle tam, kde byly za starých nekovidových časů a držet je prázdné, nebude navozovat kýženou atmosféru a nepovede k nejlepšímu zákaznickému zážitku, mám za to. Vkusný, chytrý design a čerstvé myšlení by měly mít přesvědčivější efekt.

Babo, raď Co doporučit horským střediskům před startem nové sezóny v její neznámé podobě (jako kdyby samo počasí neumělo míchat kartami dostatečně často a mocně!)? Sledujte a učte se. V článku jsem se snažil přijít s těmi obecnými hypotézami ohledně nejbližší budoucnosti, ze kterých lze snad spolehlivě vyjít. S postupujícím časem přibývá inspirujících příkladů z praktického života kolem nás, hodných následování – ať už pochází ze zábavních parků, hotelového řetězce nebo rodinného bistra za rohem. Cokoli počínaje cedulí s důvtipně formulovaným vzkazem po komplexní podnikatelské přístupy, tyto odvážné experimenty se odehrávají dnes a denně; stačí mít otevřené oči a mysl. Učte se i směrem dovnitř firmy. Těžké časy nemění charakter lidí – odhalují jej. Obnažila se během krizových dní nějaká slabá místa,

střediska takové rozhodování ovlivňují, až určují. Velmi pomůže věrohodnost, upřímnost a prostá lidskost – vzbuzuje to důvěru. Dostatečná, dobrá komunikace neznamená jen denně přidělovat práci současnému personálu; jde i o způsob, jak vedení přistupuje k na jaře náhle propuštěným zaměstnancům. Nevyhýbavá srozumitelnost, absence vyhýbavé korporátštiny a pravidelný kontakt je tím, co apeluje oběma skupinám. Všechna nová opatření dělejte s porcí flexibility a proaktivně počítejte s tím, že je můžete potřebovat dál přizpůsobovat novým okolnostem. Zůstávejte v ostražitém a učícím se nastavení. Respektujte nová nařízení, ale rozhodujte a čiňte zásahy podle svého vlastního vkusu a osobitosti, za jejichž provedení si budete před zákazníky stát. Experimentujte. Ve světle nejisté situace vyzkoušejte věci a přístupy, do kterých jste se možná dřív nechtěli či obávali pustit. Změňte věci, které jste vždycky chtěli změnit. Uvědomte si, že návštěvníci přijedou s očekáváním změn: vážně nečekají, že ve střediscích najdou vše při starém, předkoronavirovém. Jejich svět se rovněž z gruntu změnil. Využijte toho. Globální pandemie už ze své definice ovlivňuje doslova každého. Tato nová situace nabízí všude tolik příležitostí k zamyšlení se nad starými věcmi a k poučení se, že by bylo hříchem, aby obor z koronavirové krize nevyšel silnější, chytřejší a odolnější.

SVĚT OUTDOORU – NEJČTENĚJŠÍ ČASOPIS PRO MILOVNÍKY HOR A OUTDOORU UVÁDÍ

MEZINÁRODNÍ FILMOVÝ FESTIVAL ZIMNÍCH CESTOVATELSKÝCH A SPORTOVNÍCH FILMŮ

Autor fotografie Andrzej Bargiel

Zažij dobrodružství... na plátně tvého kina!

200 ČESKÝCH A SLOVESNKÝCH MĚST

ŘÍJEN – PROSINEC 2020

WWW.SNOWF ILMFEST.CZ

LYŽAŘSKÉ PŮJČOVNY A KORONAKRIZE

Text: Tom Řepík FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Na a jdi!

Provozovatelé půjčoven prozkoumávají způsoby, jak vyhovět nově nařízeným kapacitním omezením a požadavkům na fyzické rozestupy – a posunout přitom zákaznickou zkušenost na vyšší úroveň.

ůjčovny vybavení náleží v horských střediscích k těm z nejpostiženějších provozů koronakrizovými omezeními. Povinné dvoumetrové odstupy, nevyhnutelný přímý kontakt s více povrchy vybavení či nutnost dezinfekce svršků, bot a přileb patří mezi nejcitlivější oblasti, na něž musí provozovatelé upnout pozornost.

Nikdo netuší, jak přísná opatření mohou být nařízena s počátkem sněhové sezóny či kdykoli v jejím dalším průběhu; dává proto smysl připravit se na celou škálu podmínek. Horská střediska na naší severní polokouli mají výhodu praktických lekcí, jež mohou převzít od oborových kolegů z jihu, provozujících lyžařská střediska a půjčovny v nových koronavirových okolnostech přes léto. Stejně jako od celé řady charakterem příbuzných provozoven zábavně rekreačního segmentu, od Disneylandu po místní golfové hřiště. Každé středisko musí revidovat pohyby svých zákazníků v rámci areálu a hledat kritická místa a situace, kdy dochází k ucpání plynulého toku a nežádoucímu hromadění fyzických kontaktů. Půjčovny jsou v tomto ohledu jedněmi z nejproblematičtějších provozů. Lhostejno v jak velkých či malých prostorech fungují, v provozních špičkách o víkendech a svátcích bývají poddimenzované, často dramaticky. Jsou to ty dny, kdy středisko vydělává nejvíc peněz; nebude-li k tomu doslova nuceno, nebude chtít svou dojnou krávu takovýchto dní zbrklými změnami zbůhdarma zabíjet.

Dívejte se, pozorujte, poslouchejte Řada zejména větších středisek s agilním manažerským personálem přes celé léto monitorovala internet pro různé tipy a nápady, co a jak zkraje zimní sezóny udělat, na co se připravit na základě aktuální situace na jižní polokouli. (Ta mimochodem nebyla kdovíjak povzbudivá – Australané měli oficiálně povoleno jen chodit do práce, nezbytných obchodů, lékáren, a mohli tzv. cvičit – tedy i lyžovat.)

124

„Jak se věda za pochodu snaží virus zkoumat, všechno se mění tak rychle, že chceme využít čas k získání co nejlepších informací, na jejichž základě budeme schopni líp naplánovat vlastní start sezóny na podzim,“ vyjádřil se na internetu jeden americký provozovatel. „Sledujeme, co dělají ostatní střediska, včetně těch na jižní polokouli. Učíme se z letního provozu našeho bikeparku, kde jsme zavedli výhradně online předprodeje a denní limit nastavili na 250 návštěvníků, což bylo naše vloni dosažené denní maximum. První týden, kdy jsme bikepark otevřeli, jsme okamžitě kapacitu vyprodali, všechno v rezervacích placených předem. Registrace pasů na místě i provoz v půjčovně pak běžel bez zádrhelů – snad nikdy to nebylo víc v klidu,“ dodal.

Rychle ven Většina půjčoven byla novými poměry donucena zrevidovat své standardní provozní procesy. Klíčovým hlediskem se stává rychlost odbavení a roztažení procesních úkonů tak, aby nedocházelo k jakékoliv nežádoucí kontaktáži: zákazník si například může objednat a zaplatit zápůjčku předem online, včetně uvedení všech potřebných informací ohledně velikostí a lyžařských dovedností, a vytiskne si tiket; personál před přesně stanoveným příjezdem zákazníka materiál při-

praví, vše nastaví a přichystá mu do tiketem označené výdejní skříňky venku před provozovnou. Namísto unáhleného vměšování se do zavedeného procesu ve snaze dělat v něm opravy (za situace, kdy nikdo netuší, zda a jaké budou nastaveny omezující podmínky či na jak dlouho), vhodnějším přístupem může být představit si ideální verzi provozu a poté se snažit docílit jej či se k němu co nejvíc přiblížit v rámci stávajících možností. Je to příležitost, jak dosáhnout dlouhodobých až trvalých změn, které v půjčovně vydrží roky – nejen účelově po dobu vyhlášených restrikcí. Mnoho středisek nastolí nějakou formu defenzivního modelu, kdy budou primárně řešit aktuální problémy a preventivně se jim zkoušet vyhnout. Je tu však příležitost i k aktivitě v ofenzivním duchu – zejména v marketingu. Co nejefektivněji zdokonalit předpříjezdovou komunikaci, předem vyřídit veškeré rezervace, nabídnout výběr výukových a informačních videí i textů o aktuálním střediskovém chodu a bezpečnostních opatřeních. Takový přístup v mnohém pomůže nastolit návštěvníkům adekvátní očekávání při vlastním příjezdu. Středisko pak z takové úrovně zákaznické předkomunikace může úspěšněji požádat o případné nové, dodatečné změny v chování v místě samotném, jak si to nahodilost situace může vynucovat.

LYŽAŘSKÉ PŮJČOVNY A KORONAKRIZE Brainstorming nápadů Následuje neorganizovaný pelmel dosavadních postřehů, jež mohou začít měnit podobu tradičního půjčovacího procesu – na přechodnou dobu covidové krize, či natrvalo. Online rezervace hrazené předem. Snad každý provozovatel, u něhož jsem zaznamenal přípravnou aktivitu na zatím neznámou verzi nové sezóny, se snaží své zákazníky přesunout do formátu kompletního vyřízení objednávky dopředu před příjezdem, v případě půjčoven i sběru veškerých vyžadovaných osobních informací a dat, které by zákazník sděloval živě na provozovně. Tento rok může být přelomovým pro celý rentalový segment, jenž se změní z tradičního přespultového modelu na jeho převážně bezkontaktní online verzi. Doposud mnoho středisek dosahovalo kolem 80 % rentalových tržeb přes pult, nově se u nich tento 80/20 poměr může během jediné sezóny převrátit ve prospěch online rezervací. Přednastavení materiálu. Dopředné rezervace umožní půjčovně eliminovat překvapivě mnoho kontaktních situací. Technici budou schopni na základě všech vyžádaných infor-

snaží modifikovat své procesy do co nejmíň kontaktních. Zejména zkoušení si bot je kritickým aspektem s vysokou kontaktáží; ambicí je přijít s unifikovaným řešením, které by zajistilo pro většinu klientů již první volbu bot jako správnou. Obor si prozatím není jednoznačně jist, zda v případě, kdy si zákazník botu vyzkouší a vrátí ji jako nevyhovující, odmítnutý pár musí být izolován pro důkladnou zdlouhavou dezinfekci, či ne. (Nicméně oficiální údaj, že virus přežívá na plastovém povrchu až 72 hodin, neznačí nic slibného: botu je pak nutno dezinfikovat zvenčí i zevnitř, přičemž dezinfekční látka musí zůstat na povrchu asi deset minut. Pro důkladné vydezinfikování špičky boty je potřeba použít speciálních rozprašovacích nástavců. Následně musí bota přijít na elektrický sušák a vydržet na něm dvě hodiny. Dezinfekce virem zasažených přileb nebo svrchních oděvů je podobně náročná.)

Striktní časové plánování. Domluvení si přesného času návštěvy bude nezbytným pro chod provozovny se stanovenými kapacitními limity i pro přesnost důležitého interního měření procesů. Skupiny bývají historicky častým typem klientely půjčoven;

Dopředné rezervace umožní půjčovně eliminovat překvapivě mnoho kontaktních situací. Technici budou schopni na základě všech vyžádaných informací o zákazníkovi předem nastavit na lyžích vázání i vybrat boty. mací o zákazníkovi předem nastavit na lyžích vázání i vybrat boty. Sada pak může být zákazníkovi předána za minimalizovaného styku (k tomu určená četa vybavená ochrannými oděvy, rouškami, brýlemi a gumovými rukavicemi), případně nulového (označené vydávací boxy před provozovnou). Obě zmíněné verze plánuje ve svých střediskových rentálových provozech od podzimu experimentálně realizovat skupina Vail Resorts.

předjímaje, že vůbec skupiny ve střediscích budou úředními nařízeními povoleny, dodržení přesných časů pobytu v provozovně bude klíčové, zejména pak čas příchodu. Skupiny nejspíš budou vyžadovat odlišnou, specifickou komunikaci i přístup než individuální zákazníci.

Přednastavení bot. Dřívější optikou by se považovalo za nemožné; dnes však na trh přichází různé 3D skenovací technologie, jež v budoucnu umožní i z prémiového půjčovacího programu na míru udělat zcela bezkontaktní záležitost. Vybrané půjčovny skupiny Vail Resorts letos začínají testovat 3D aplikace umožňující zákazníkům zaslat požadované detaily v rámci své online rezervace, v případě nesnází pak sken nahradit provizorním PDF souborem s ručně obkresleným obrysem svých chodidel.

ven přijížděla preventivně dřív, což paradoxně opět působilo nežádoucí fronty či shlukování se před provozovnou. Protože takováto situace není principiálně v nových poměrech akceptovatelná, střediska na severní polokouli mj. chystají testovat různé formy SMS alertů, dnes už běžně fungujících například při rezervacích v restauracích či doručování zboží: jakmile bude materiál pro daného zákazníka nachystán, ten obdrží mobilní textovku o místě okamžitého odběru na označené výdejní platformě.

Trefa na první dobrou. Rentalové kamenné provozovny s výhradní pultovou obsluhou se

Venkovní výdej. Preferovaným místem převzetí pronajatého materiálu začnou být ven-

Textové alerty. Provozovatelé středisek na jižní polokouli přes letní sněhový provoz nezřídka zažívali, že přesně naobjednaná klientela půjčo-

kovní prostory před provozovnou. Pokud půjčovna dokáže skladovat své tvrdé zboží (lyže a snowboardy) v ohrazeném prostoru venku, významným dílem jí to umožní otevřít její interiér pro zbývající procesy s nařízenými prostorovými nároky. Ten by měl být vybaven například na fotobuňku automaticky otevíranými vstupními dveřmi pro minimalizaci jakéhokoli dotyku. Delší provozní doba. Otevření půjčovny dřív než za starých časů a pozdější zavíračka jen jinou formou umožní pojmout objem byznysu k odbavení za nastavených shromažďovacích regulací; nejspíš v kombinaci se stále nezbytnou časovou rezervací. Zdraví zaměstnanců. Zejména velká střediska s početným personálem plánují nastolit preventivní systém dlouhodobě stálých směn, kdy stejná skupina pracovníků bude sloužit stále spolu, což pomůže izolovat a eliminovat zdroj nákazy a efektivně nasadit karanténu v případě, že někdo uvnitř směny onemocní. Drive-thru. Proč se neinspirovat u McDonald‘s? Předobjednaný zákazník přijede do výdejního prostoru, obdrží kompletní výbavu ve výdejním okně s minimalizovaným přímým lidským kontaktem, naloží do kufru a odjíždí. Všem vyžadovaným hygienickým ohledům učiněno zadost. Utopie? Uvidíme. Know-how lídrů. Rentalovým provozům by, zejména v oblasti efektivity a zrychlení procesů, měly asistovat jejich dodavatelské značky, najmě ty největší s vlastním vývojem a kapitálovým zázemím. Například firma Wintersteiger půjčovnám poskytuje vlastní osvědčenou technologii dezinfekce a sušení oděvů Dry Tech, přičemž současně vyvíjí inovativní verze nočního samočištění s přidanými ozónovými a UV prvky, kdy by se oděvy a přilby jen zavřely do skladovací skříně na konci lyžařského dne a druhý den ráno byly opět připravené k použití.

Co nás nezabije… V celém rentalovém segmentu branže zbývá stále tolik mnoho k prozkoumání a nalezení funkčních odpovědí – ať už se jedná o oblast efektivní dezinfekce, optimalizace prostoru v nových poměrech restriktivních nařízení, nebo časového plánování provozních procesů. Rekapitulací této koronavirové éry (jelikož všechno má svůj konec!) obor snad zkonstatuje, že šlo o zajímavé a poučné časy – a taky, doufejme, že pomohly na svět změnám, které učinily půjčovací proces trvale lepším a uživatelsky přívětivějším, nezávisle na jakémkoli viru.

125

LYŽAŘSKÉ GASTRO A KORONAKRIZE

Text: Tom Řepík

Stolování v rouškách

FOTO: PRACOVNÍ ARCHIV AUTORA

Jak se skiareály blíží svému magickému otevíracímu dni – prvnímu v novodobých poměrech, množství provozních aspektů nutných zřetele se zdá být nekonečné; zvlášť v lukrativní oblasti střediskového gastro segmentu.

dyž letos v březnu uhodil koronavirový blesk z čistého nebe, pro tuzemské skiareály šlo o proces jistě překvapivý a bolestný, přesto relativně snadný k provedení: jednoduše všechny předčasně ukončily sněhovou sezónu (pokud jim chabá zima ještě vůbec umožňovala provoz). V květnu se začaly uvolňovat zákazy volného vycházení a tím i (překvapivě rapidně) ožívat výletní destinace včetně horských. Tamní restaurační provozy, v pochopitelné snaze otevřít co nejrychleji, počaly hned plánovat, jak v nové a po čertech nepřehledné situaci zabezpečit zdraví zaměstnanců i návštěvníků.

Kapacitní rébus Jednou ze zásadních překážek týkajících se pokaranténního znovuotevření stravovacích zařízení je nařízení fyzických odstupů, přímo ovlivňující kapacitní poměry provozů. Ty obvykle mívají omezené venkovní prostory

126

a na nich častou a nevyzpytatelnou nepřízeň počasí, s níž se musí potýkat. Pokud chce restaurace uspokojit vysokou zákaznickou poptávku, tam, kde může, proměňuje ostatní (dřív k tomu účelu nevyužívané) prostory ve svých objektech do stolovacích zón. V takových případech musí kreativně limitovat možnosti vstupu a odchodu z nich, aby si provozovatel udržel pod kontrolou pohyb hostů. U barových sezení musí provozy skoncovat s klasickou pozicí stolic těsně vedle sebe, a pokud vůbec budou mít bary dovoleno v zimě otevřít, často se nejspíš promění v oboustranně vstoje obsluhovaný provoz s případným vyznačením doporučovaných vzdáleností třeba na podlaze. Co dnes asi znepokojuje většinu návštěvníků ze všeho nejvíc, je stát v jakékoli frontě, kde se rozestupy lehce porušují a ještě obtížněji po ostatních nárokují. Klíčovou prevencí tomuto typu neorganizovaného shlukování

bude maximálně využít technologií k příjmu online předobjednávek a výdejová okna, což současně pomůže časově rozprostřít dřív beznadějně nabité obědové špičky, v nových poměrech těžko představitelné.

Dobrá pověst vším Každému provozovateli je jasné, že udržet netknuté zdraví svých hostů i personálu je pro jeho podnik prvořadé. Jakákoli nákaza týkající se provozovny (či jen fámy o ní) se rozkřikne a v myslích lidí na dlouhou dobu podnik uvízne jako no-go zóna. Střediska mohou například preventivně měřit příchozím zaměstnancům i hostům teplotu pomocí infračerveného teploměru, nechat točit směny fixně stejné skupiny zaměstnanců, izolovat je při stravování atd. Tyto kroky nejsou nezbytně nijak inovativní, ale pro každého uvnitř i zvenčí organizace je důležité vědět, že vedení střediska dělá rozumné maximum toho, co zmůže.

FOTO: PRACOVNÍ ARCHIV AUTORA

LYŽAŘSKÉ GASTRO A KORONAKRIZE

Čistota, prevence, opatrnost

Přes letošní léto bylo v horských střediscích ke spatření časté zminimalizování gastro provozů na sterilní výdej z oken, nejlépe předem objednaných a předem připravených a zabalených položek. Standardní široké menu se redukovalo na nejpopulárnější sortiment; někde přes léto pragmaticky zůstávali jen u piva a zmrzliny. Mnohá středisková parkoviště možná v nové sezóně zažijí zvýšený výskyt pojízdných prodejen s monosortimentem a pochopitelně s výdejním oknem. Tam, kde otevírají interiérové stravovny se sezením uvnitř, proaktivně odstraňují staré samoobslužné sekce s kořením, příbory, ubrousky atd. – a nahrazují balenou sadou dochucovadel a příborem coby součástí servírované či vydávané porce. Ze stolů též mizí tradiční menu stojánky z plexi nebo v plastových deskách a každému z hostů poskytují jednorázový jídelní lístek vytištěný na papíře. A priori druhově omezený sortiment v nabídce volí provozy ještě z dalšího praktického důvodu – ze dne na den potenciálně zkomplikovatelných dodávek surovin. Když na jaře zčistajasna uhodila karanténa, většina gastro provozoven měla plné mrazáky a sklady zásob, které zčásti přišly vniveč – a provozy si budou velmi rozmýšlet rizika spadnout do podobné pasti znovu. Paradoxně může v nových vrtkavých poměrech skladbu menu do jisté míry diktovat dostupný sortiment a spolehlivost dodavatelů, na nichž jsou horskostřediskové provozy závislé.

Teoreticky by gastroprovozy všemi nově nařizovanými hygienickými standardy měly být zaskočeny nejméně ze všech segmentů, jelikož mnoho z vyžadovaného pro potravinářství platilo už v předkoronavirových časech. Jde o pravidla typu zákazu vstupu nemocných osob do procesu přípravy jídel, přísné nároky na mytí si rukou a hygieničnost povrchů, nutnost zdravotních průkazů u veškerého gastropersonálu apod. Kdykoli lze očekávat, že mohou být vyžadovány preventivní zdravotní prohlídky personálu včetně kontrolního měření teploty při příchodu na směnu a frekventovanější udržování hygienické čistoty zón zvýšeného kontaktu. Zaměstnanci mohou mít nařízeno

pravidelně sami sebe monitorovat pro případné symptomy, nosit roušku a dodržovat minimálně dvoumetrový odstup od ostatních. Tak, jak budou střediskové gastroprovozy zkraje zimy opět otevírat, lze předpokládat, že jejich byznys bude vypadat jinak než v dřívější době. Nejistota bude tento segment provázet přinejmenším celou sněhovou sezónu – okolnosti se mohou změnit ze dne na den, tak jako letos na jaře. Jistotu lze mít snad jedinou – horskostřediskové provozy se musí umět rychle přizpůsobit jakékoli situaci, která nastane, a nastolit veškeré nutné změny, budou-li chtít zůstat otevřené. Nakonec nic, na co by odvěky počasím zkoušené odvětví nemělo být dobře zvyklé. FOTO: PRACOVNÍ ARCHIV AUTORA

Nedotýkat

127

lanovkové kuriozity

DOLNÍ ÚSEK LANOVKY NA GRANDES ROUSSES V ALPE D’HUEZ, KTERÁ JE NEJNOVĚJŠÍ FRANCOUZSKOU LANOVKOU DMC

DMC a DLM

Text a foto: Radim Polcer, Lanove-drahy.cz

KOLEM ROKU 2000 BYLY PŮVODNÍ KABINY LANOVKY JANDRI EXPRESS V LES DEUX ALPES VYMĚNĚNY ZA NOVĚJŠÍ TYP

Visuté oběžné lanovky měly odjakživa nevýhodu v nižší odolnosti vůči silnému větru oproti kyvadlovým nebo pozemním lanovkám. V 80. letech minulého století byl proto ve Francii vyvinut nový systém lanovek DMC se dvěma dopravními lany, která jsou schopna odolávat i silnému bočnímu větru.

a toto řešení problému s větrem přišel světoznámý francouzský konstruktér lanovek Ing. Denis Creissels, kterého napadlo pro dosažení maximálního stabilizačního efektu proti působení bočního větru použít pro jednolanové lanovky odpojitelného systému místo tradičního jednoho lana dvě souběžná dopravní lana, tvořící dvě samostatné smyčky. Kabiny jsou k nim připojeny celkem čtyřmi spínacími aparáty, vždy po dvou ke každému lanu. Rozchod obou lan činí 75 cm. Bylo by ovšem technicky nesprávné označovat tyto lanovky jako dvoulanové, protože tento termín se používá pro lanovky se dvěma

128

druhy lan (nosné a tažné), která plní odlišnou funkci. Hovoříme proto o jednolanových lanovkách se zdvojeným dopravním lanem.

Levnější než pozemní tunelové lanovky V porovnání s tunelovými pozemními lanovkami, které se dříve stavěly na důležitých přístupových trasách do středisek, kde byl kladen hlavní důraz na vysokou větruodolnost, byly lanovky systému DMC (tato zkratka znamená „Double Mono Cable“) investičně podstatně levnější. Díky vyšší nosnosti zdvojeného dopravního lana bylo navíc možné použít kabiny

DOLNÍ STANICE LANOVKY BETTEX V ST. GERVAIS JEŠTĚ S PŮVODNÍMI KABINAMI

s vyšší kapacitou (až 25 osob), čímž se výrazně navýšila také hodinová přepravní kapacita oproti standardním jednolanovým lanovkám. Použití zdvojeného dopravního lana umožnilo také dosáhnout podstatně větších rozpětí lan mezi podpěrami, čímž se podstatně zredukoval celkový počet podpěr na trase, byť byly tyto podpěry mohutnější. Lanovky systému DMC, který si Ing. Creissels nechal patentovat, tak bylo možné stavět i na trasách, kde dříve přicházely v úvahu pouze klasické kyvadlové lanovky. Důležitou součástí těchto lanovek je elektrický diferenciál, kterým jsou jednotlivé pohony propojeny a který zajišťuje dokonalou a bezpečnou synchronizaci obou lanových smyček.

Francouzská specialita pronikla jen do Itálie Celkem bylo v letech 1984 až 1991 postaveno 6 poháněcích úseků lanovek DMC ve Francii a dva v Itálii. Jako první se v roce 1984 rozjela dráha Pontillas v Serre Chevalier, následována ještě ve stejném roce lanovkou Bettex v Saint Gervais. Ta nahradila starou kyvadlovou lanovku z roku 1937, přičemž byly využity její původní příhradové podpěry, na něž byly našroubovány nové hlavy podpěr. Dvě podpěry byly doplněny nově. O rok později bylo postaveno

V ROCE 2013 BYLY PŮVODNÍ KABINY LANOVKY BETTEX V ST. GERVAIS VYMĚNĚNY ZA NOVÉ TYPU DIAMOND

lanovkové kuriozity

POSLEDNÍ PODPĚRA LANOVKY NA GRANDES PLATIÈRES VE FLAINE, KTERÁ OBDRŽELA V ROCE 2010 NOVÉ KABINY TYPU DIAMOND

nejdelší DMC ze všech – dva poháněcí úseky Jandri Express v Les Deux Alpes s celkovou délkou 6 724 metrů při převýšení 1 530 m. Všech 17 podpěr bylo stejně jako v Serre Chevalier realizováno v nepříliš estetickém portálovém příhradovém provedení. Všechny tyto první 3 lanovky DMC byly vybaveny 20místnými kabinkami, speciálně vyvinutými pro dráhy DMC. V roce 1985 se rozjelo i „DMCčko“ na Grandes Platières ve Flaine v oblasti Grand Massif, kde byly využity podpěry a částečně i stanice předchozí kyvadlové lanovky. Zajímavostí bylo použití 23místných celoprosklených kabin od firmy Sotelem, které už pak nenašly uplatnění na žádné další lanovce. Poslední francouzská lanovka DMC byla otevřena v roce 1986 na Grandes Rousses v Alpe d’Huez, která je sice vybavena mezistanicí, jde ale pouze o jeden poháněcí úsek. Použity zde byly opět odlišné kabiny, tentokrát 25místné, a také nové elegantní štíhlé trojnohé podpěry. Lanovky v Serre Chevalier a Alpe d’Huez jsou vybaveny stále původními kabinkami, naopak ostatní DMC obdržely v průběhu let kabinky nové – nejprve Jandri Express (typ TUBO od firmy CWA) a později i Grandes Platières a Bettex (v obou případech typ Diamond od firmy Sigma).

DOLNÍ STANICE UNIKÁTNÍ LANOVKY DLM GAISLACHKOGLBAHN V SÖLDENU

Zatímco všechny francouzské lanovky dodala firma Poma, obě italské lanovky byly postaveny v licenci firmou Agudio. Nejprve se v roce 1988 rozjela dráha na Les Suches v La Thuile pod průsmykem Col du Petit St. Bernard, následována v roce 1991 úplně posledním „DMCčkem“ na Porta Vescovo v Arabbě. Tato známá lanovka s názvem Forcella Europa s 50 kabinkami je vybavena zalomenou mezistanicí (opět jde ale pouze o jeden poháněcí úsek) a je důležitou součástí oranžového okruhu Sella Ronda. Obě italská DMC jsou vybavena shodnými elegantními 25místnými kabinkami a novými podpěrami příhradové konstrukce.

Rakouská odpověď na francouzský patent Koncem 80. let začala obdobný systém vyvíjet také firma Doppelmayr. Protože se rakouským státním orgánům nezdál francouzský systém se dvěma samostatnými lany dostatečně bezpečný, přišel Doppelmayr se systémem DLM („Double Loop Monocable“), který se vyznačuje použitím dvojité smyčky jen jediného dopravního lana bez elektrického diferenciálu. V roce 1988 byla postavena jediná lanovka systému DLM v rakouském Söldenu na Gaislachkogl. Přestože tato dvouúseková

TRASA DRUHÉHO ÚSEKU LANOVKY FORCELLA EUROPA V ARABBĚ

lanovka nebyla stavěna na průběžný průjezd mezistanicí a muselo se tak zde z prvního úseku na druhý úsek přestupovat (24místné kabiny CWA obou úseků se v mezistanici otáčely), šlo pouze o jeden poháněcí úsek, protože dopravní lano bylo mezistanicí vedeno průběžně. Toto řešení bylo zvoleno z důvodu potřeby značně rozdílných přepravních kapacit na obou úsecích.

Značná spotřeba energie zabránila rozšíření lanovek Zatímco lanovky DMC měly závěsy procházející osou zdvojených kladkových baterií (což znamenalo poměrně složité podpěry a naopak jednoduché závěsy), lanovka DLM využívala poněkud složitější závěsy procházející vně zdvojených baterií, což umožnilo jednodušší konstrukci podpěr. Tato prototypová lanovka se vyznačovala značnou spotřebou energie (dvojitá smyčka dopravního lana musela překonávat třecí odpor přibližně tisíce kladek a 32 lanáčů) a nutností neobvykle časté výměny lana, což vedlo provozovatele už v roce 2010, po pouhých 22 letech provozu, k její náhradě novými moderními lanovkami – v prvním úseku jednolanovou osmikabinkou a ve druhém lanovkou systému 3S.

LANOVKA FORCELLA EUROPA V ARABBĚ BYLA ÚPLNĚ POSLEDNÍM POSTAVENÝM DMC, PO NĚM UŽ NÁSLEDOVALY JEN FUNITELY

129

HAPPY END

Poznejte

Najděte odpověď na soutěžní otázky: 124-1: Jak se nazývá území nedaleko Salcburku s 25 středisky v 5 lyžařských oblastech se společným skipasem? 124-2: Jak se jmenuje lanovka, která v r. 2020 nově spojí dva lyžařské areály, a vytvoří tak houpačku s 210 km sjezdovek? 124-3: Jak se jmenuje program pro freestylisty a freeridery, v rámci něhož lze vyhrát finanční odměnu za předvedené triky? NÁPOVĚDA Toto území na jih od Salcburku zahrnuje pět lyžařských oblastí s 25 středisky se společným skipasem a láká lyžaře nejen na stovky kilometrů sjezdovek. Ti se mohou každoročně těšit na mnoho novinek, letos je tou nejatraktivnější nová kabinková lanovka, která propojením dvou nedalekých areálů vytvoří lyžařskou houpačku s 210 km sjezdovek. Ve zdejších snowparcích budou mít freestylisté nově několikrát za sezónu možnost vyhrát za předvedené triky finanční odměnu.

Odpovězte Vyhrajte 130

Odpovědi zapište do soutěžního formuláře na www.snow.cz/souteze nejpozději do 31. října 2020. Soutěžit mohou pouze čtenáři časopisu SNOW, kteří tak mají nemalou šanci na výhru – na webu nejsou soutěžní otázky zveřejněny, formulář obsahuje pouze políčka pro odpověď. Pokud budete mít štěstí, vyhrajete: 4denní skipas pro 2 osoby

TOP zimní resort ČR Luxusně upravené sjezdovky Večerní lyžování NEW 100% garance sněhu www.dolnimorava.cz

7 moderních restaurací a barů na svahu

Výhradní dovozce a distributor pro ČR a SR: AMER SPORTS Czech Republic s. r. o.

R O Z Š Í Ř E N É Z O R N É P O L E

Skiresort Live, Janské Lázně/Pec p. Sněžkou – www.skiresort.cz | Actisport, Brno – www.actisport.cz | Active sport, Jaroměř – www.activesport.cz Hope sport, Uherský Brod – www.hope-sport.cz | RM sport, Hradec Králové – www.rm-sport.cz | CZ SKI, Praha – www.czski.cz | Montana sport, Praha – www.montana-sport.cz ZebraStores, Brno – www.salomonstore.cz | Urban sport, Liberec – www.urban-sport.cz | WAVE Sport, České Budějovice – www.wavesport.cz DAVID sport, Harrachov – www.davidsport.cz | Ski max, Olomouc – www.ski-max.cz | Harfa sport, Praha – www.harfasport.cz Madeja sport, Ostrava – www.madejasport.cz | Najšport, Bratislava – www.najsport.sk | Intersport, Liptovský Mikuláš – www.sportby.sk | Sport Rysy, Poprad – www.sportrysy.sk

SNOW 124 - říjen 2020

Articles inside

Havárie lanových drah

Nahraně