SNOW 123 - březen 2020

3

X

Dolní Morava Plešivec Hinterstoder Wurzeralm

123 – BŘEZEN 2020

SNOW 123

BŘEZEN 2020 CENA: 74 KČ / 3,49 EUR

ÉM

YZ O N HO YS R U SK

Ale nejen lyžováním živ je lyžař

SN ÍL O O H W B A

WWW.SNOW.CZ

Lyžujte i na jaře a v létě!

BI Z

Na opačné polokouli Jak se lyžuje v Chile?

PŘ

LYŽUJTE I NA JAŘE A V LÉTĚ! ALE NEJEN LYŽOVÁNÍM ŽIV JE LYŽAŘ | LYŽAŘSKÝ BŮH STEIN ERIKSEN

Lyžařský bůh Stein Eriksen

VZHŮRU NA KOLEKCI SCOTT 2020

L M E O T D K T A 0 O L 0 5 SC SK

|4|

NO COMMENT

FOTO: BIBLIOTHEK ST. MORITZ

|5|

#30

OBSAH

SPORT

|6|

RACE

14| 20| 22| 24| 28| 30| 32| 34| 36|

Velký šéf Rainer Salzgeber Federica Brignone na síti

Kolik vydělávají hvězdy? Štafeta Síně slávy Speedskiing a česká stopa Roman Kumpošt: Naše pozice ve FIS je optimální Česká reprezentace v závěru sezóny 2019–20 Zimní olympiáda dětí a mládeže?

MAG

38| 46| 48| 52| 56|

Kateřina Neumannová: Paradox zvuku jména

SNOWActive LYŽAŘOVO LÉTO 2020

Novinka pro všechny, kdo chtějí zůstat aktivní i poté, co sleze sníh

Lyžuj v rytmu

69| 70| 80| 90| 98| 104| 108|

Active úvod

Pozoruhodné osudy: Stein Eriksen O prvních kästlovkách na našich sjezdovkách

Postavte své děti na paddleboard

Na cestě…

Z lyží za mříže 5

V Česku na letním sněhu

ACADEMY

58| 60| 62| 64|

Tipy: Malinô Brdo – adrenalin i rodinná pohoda

Tlačíš, nebo se opíráš?

Fjällräven Classic: 110 km divočinou

co v létě?

Copenhill – lyžování v přístavu

Lyžujeme celým tělem

FOTO: ARCHIV

FOTO: PADDLEBOARDGURU.CZ

Apul news

69|

FOTO: SALOMON

Paddleboarding a další Letní aktivity pro lyžaře

128|

Lyžování v Chile: jen pro vyvolené

SNOWBIZ TRAVEL MOUNTAIN

|7|

114| 120| 122|

Dimenzí života je vertikála Kittelfjäll: velká radost přichází po malých dávkách Sleva na smrt

128| 132| 134|

Lyžování v Chile: jen pro vyvolené Nevados de Chillán: lyžování za dýmání sopky Valle Nevado: sjezdovky pod dohledem kondora

141| 144| 148| 151|

Když léto doběhne zimu Hodnota eventů Katrin-Seilbahn: první jednolanová kabinka v Rakousku Zaměstnáváte efektivní lidi?

|8|

REDAKCE ŠÉFREDAKTOR

Petr Socha

ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA

Radek Holub REDAKTOŘI

Andrea Drengubáková (SNOW tour), Ondřej Katz, Ondřej Novák, Tom Řepík (SNOWbiz), Lukáš Vavrda, Michaela Kratochvílová GRAFIKA

Petr Antoníček Markéta Antoníčková Michal Šindler

KRESBA: ONDRA TŮMA

Vzhůru k prohře!

Všichni tak nějak přirozeně toužíme vítězit. Už odmala.

Jen co se ovšem ve startovním poli rozkoukáme, zjistíme, že hlavní závod s velkou pravděpodobností nevyhrajeme. Tolik talentovaných soupeřů kolem! A vavříny čekají jen na jednoho.

Už v raném věku přicházíme na to, že jsme odsouzeni prohrávat. Při škatulata hejbejte se v mateřské školce, později v žákovských závodech při tělocviku, matematických olympiádách, recitačních soutěžích… Zatímco si život sviští časoprostorem, my si cestou sbíráme menší či větší prohry a jen ti šťastnější a zarputilejší jednotlivci občas dosáhnou na nějakou výhru, která stojí za řeč.

Kdo by nechtěl vyhrát nějaký alespoň malinký závod! Vítězství je stvrzením kvalitně odvedené práce. Deklarací, že jsme uspěli.

Jenže ne každou medaili potkal důstojný osud. Mnoho jich skončilo v bazaru, když jejich majitelé zjistili, že nejsou garancí jejich štěstí. Životní radost se prostě bere někde jinde a pocity vítěze si můžeme naordinovat nehledě na to, jestli jsme první, třetí, pátí… nebo poslední. Stejně tak, jako vám nikdo nesebere sbírku vašich vítězství, nesebere ani sesbírané (pro)hry. Jsou a budou navždy vaše.

Nejeden rodič dnes zažívá problém, že pro své děti nemůže sehnat sportovní aktivitu, která by nebyla vysloveně výkonnostní. Sporty jenom pro radost se dětem ve sportovních klubech skoro nenabízejí. Takže buď sport vážný, s intenzivním tréninkem a víkendovými soutěžemi, nebo nic. Děti, které by si měly hrát, objevovat svět a samy sebe, jsou vsouvány do systému, který je na základě vybraného parametru setřídí a ty slabší vyloučí. Časem často doběhne i ty ambiciózní (přesněji řečeno děti ambiciózních rodičů) a u všech tak popálí naděje na radostný život se sportem.

Mezi dětmi a dospělými ale není rozdíl, až na těch několik desítek let. Velkým vítězstvím mnoha dospělých pak bývá opětovné zjištění, že právě hra sama, prostá účast v ní, je ta největší výhra. Projet startem, lyžovat, hrát (si), projet cílem. „Nevýhra“ je cenná, upřímná a udržitelná.

Snadno se může stát, že se celý život budeme pachtit za svým vítězstvím, ale když v definitivním cíli posledního závodu zjistíme, že to byl omyl, bude už pozdě. Výzkumy ze smrtelných postelí jednoznačně ukazují na to, čeho umírající litují: že se moc pachtili (za vítězstvím a penězi) a málo si hráli (s kamarády a rodinou). Že jste nikdy nic pořádně nevyhráli? Nezoufejte, naopak se radujte! Až někdy za hromadu let budete u nebeské brány analyzovat svou výsledkovku, budete mít určitě mnohem více důvodů k oslavám než řada dnes úspěšných soutěživců, kteří výhře podřídí vše.

Hravý zbytek zimy!

Petr Socha a SNOW

INZERCE

Petr Havelka Veronika Bezpalcová Tomáš Rucký (SNOWtour) Tom Řepík (SNOWbiz) DISTRIBUCE

Marie Potužilová, Andrea Rosenbaumová INTERNET

Petr Havelka, Radek Holub, Tomáš Roba Všichni výše uvedení používají e-mailovou adresu ve tvaru: jmeno.prijmeni@snow.cz AUTOŘI

Ivan Balek, Pavel Božák, Tomáš Haisl, Karel Hampl, Petr Havelka, Vít Moudrý, Martin Müller, Jimmy Petterson, Radim Polcer, Fredrik Schenholm, Kateřina Sochová, Aleš Suk, Ondra Tůma, Pavel Zelenka JAZYKOVÁ KOREKTURA

Drahomíra Kožíšková PŘEKLADY

Kateřina Sochová ODBORNÍ PARTNEŘI Asociace profesionálních učitelů lyžování Asociace horských středisek ČR Horská služba ČR

SNOW, Č. 123, ROČNÍK XVIII.

SNOW – OFICIÁLNÍ PARTNER

VYDAVATEL

SLIM media s.r.o.

Husitská 344/63, Praha 3 IČ 27175511

ADRESA REDAKCE

SNOW Husitská 344/63 130 00 Praha 3 redakce@snow.cz ( 222 780 286 Příspěvky, fotografie a názory zasílejte na adresu redakce.

INZERCE ( 775 610 757, inzerce@snow.cz

PŘEDPLATNÉ Česká republika: www.snow.cz/predplatne predplatne@snow.cz ( 775 My SNOW (775 697 669) Slovensko: www.ipredplatne.sk objednavky@ipredplatne.sk ( +421 0800 188 826 Cena výtisku: 74 Kč / 3,49 EUR MK ČR: E13878 ISSN: 1214-0007 Rozšiřuje: PNS a.s., Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen.

Vychází 7x ročně.

Toto číslo vyšlo 27. února 2020, další vyjde v říjnu 2020.

OBÁLKA/FOTO: Klemen Razinger / Elan Články označené tímto logem jsou komerční prezentací. Články v rubrice SNOWtour obsahují product placement.

Náklad je ověřován ABC ČR.

Všechna práva vyhrazena.

SNOWmag je ochrannou známkou. © SLIM media s.r.o. 2020

DODAVATEL ENERGIE

/casopis ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

| 10 |

lusti.cz

Dnes již klasické modely lyží řady PC jsou esencí toho, co v LUSTi čekáme od dobrého lyžování: přesná, sportovní, a přitom zábavná jízda na hraně.

Ať už si vyberete hravé slalomky PC71, dynamické crossovery PC74, nebo jisté univerzálky PC77, můžete se při zdolávání sjezdovek připravit na jedinečný zážitek.

FOTO: GETTY IMAGES

| 12 |

SPORT MAG

| 13 | Smutná sezóna Mikaely Shiffrin

pro něj nebyly výsledky, ale proces. „Be nice, think first, have fun“ bylo heslem pro oba jeho potomky a zejména poslední fráze kladoucí důraz na radost ze všech činností, které děti dělají, ovlivnila Mikaely přístup k lyžování velmi výrazně. Jak na její kariéru dopadne vyprchávající radost z téměř standardních vítězství (což sama před sezónou připustila) nebo ztráta jednoho z nejbližších členů rodiny, se teprve dozvíme. Aktuálně Mikaela přerušila závodní sezónu a boj o malý i velký křišťálový glóbus se začíná mírně zamotávat. Škoda, že jen vzhledem k absenci jedné z nejlepších. Držíme palce a přejeme brzký návrat.

Nové lyže Head

Pinturault vyhrál v Garmisch-Partenkirchenu obří slalom. V dalších závodech už mu ale tolik štěstí nepřinesly, byť šesté místo v super-G v Saalbachu je pro specialistu na točivé disciplíny také nesporným úspěchem. Ale bude to v boji o velkou křišťálovou kouli Alexisovi stačit?

Alice back in Wonderland

Až do 15. února. Kranjska Gora přinesla těžké podmínky. Teplo, rozbitou trať, která je navíc technická a ke konci strmá. Tedy vše, co Alici evidentně vyhovuje. Tam, kde jiní automaticky ubírají plyn, Alice se svou povahou obyvatele jižní polokoule a ve věku, kdy nemá co ztratit, jede svůj dravý standard, hlava nehlava. Její jízda je na první pohled jiná. Rychlost, agresivita a risk na samé hraně se snoubí s perfektním zvládnutím materiálu. Není to na jistotu, je to na vítězství, nebo nic. „Siege oder fliege,“ přezdívali Rakušané legendárnímu Bodemu Millerovi. Bude Alice jeho nástupcem, začne už příští rok vážně míchat pořadím nejen v obřím slalomu, ale i v dalších disciplínách?

Poprvé třikrát po sobě

slalom si počkáme až do 8. března do německého Ofterschwangu. Ale celkovým pořadím bude Petra míchat už během února v Crans Montaně a La Thuile, kde se pojedou super-G a kombinace. Držme jí palce. Aktuálně vede celkové hodnocení ve slalomu, v obřím slalomu je druhá a v souboji o velkou křišťálovou kouli drží se solidním odstupem na Mikaelu Shiffrin třetí místo.

Čtyři dny před začátkem sezóny v Söldenu jí zemřela babička. Bylo jí 98, a když v roce 2014 Mikaela odjížděla na svoji první olympiádu, řekla jí, že jedině její závodění jí dává sílu do života. Život jde ale dál a někdy ani ty největší úspěchy nestačí. Sotva se rodina vzpamatovala ze ztráty „Nany“, jak se babičce doma přezdívalo, přišla další tragédie. Na začátku února zemřel při nehodě Jeff Shiffrin, otec Mikaely, její první trenér a osobnost, která její lyžování ovlivnila pravděpodobně nejvíce. Ne technicky, byť ji od malička učil lyžovat, ale svým přístupem k závodnímu lyžování. Důležité

Head vyvinul nové závodní lyže. Co je na nich nového, v čem jsou lepší a proč jsou rychlejší, to se nikde nedočteme a nikdo nám to stoprocentně ani neřekne. Head se však chlubí, že lyže byly poprvé testovány na sněhu na konci ledna a o pouhé tři dny později na nich Alexis

Zjevila se, zvítězila a zmizela. Tak by se dala ve zkratce popsat první sezóna osmnáctileté Novozélanďanky, která v úvodním závodě Světové poháru v rakouském Söldenu svojí dravou jízdou uchvátila nejen odbornou veřejnost. Ale dřív, než jsme mohli začít psát další poutavý příběh o mladé talentované závodnici, která deklasuje světovou špičku v obřím slalomu, Alice se z říše divů nenápadně vytratila.

Nestartovala ve všech následujících závodech, sbírala zkušenosti i v klouzavých disciplínách, a pokud se postavila na start, končila sice pravidelně mezi nejlepšími deseti, ale další „american dream story“ se prostě nekonala.

Petra Vlhová je fenomén, který už dávno překonal význam regionu.

O to víc, že špičková slalomářka dokáže sbírat body i v klouzavých disciplínách

Nepřehlédněte:

Petra jede. Jede vždycky, co to dá, a Kranjska Gora jí přinesla kromě druhého místa v obřím slalomu (kde ji svojí excelentní jízdou v druhém kole připravila o stupínek nejvyšší právě Alice Robinson) a prvního místa ve slalomu ještě jedno prvenství. Poprvé v kariéře se jí podařilo zvítězit třikrát za sebou. Vítězná šňůra se jmenuje Zagreb, Flachau, Kranjska Gora. Na další

(on)

24 39 48

Kolik vydělávají hvězdy?

V lyžařském sportu neexistují šestimístné šeky....................................................................................

Paradox zvuku jména: Kateřina Neumannová vlastníma očima...................................................................................................

Pozoruhodné osudy: Stein Eriksen – lyžař-bůh.................................................................................................................................

| 14 | RACE STAR

Text: Ondřej Katz Foto: Head

Velký šéf světového lyžování Rainer Salzgeber Rainer Salzgeber je už skoro patnáct let šéfem závodního oddělení značky Head. Nápad na rozhovor s ním vznikl z popudu ředitele pobočky Head pro ČR Vladimíra Staňka.

Proč? Pod rukama Rainera postupně prošla a dál procházejí ta úplně největší esa světového lyžování od Hermanna Maiera přes Bodeho Millera až po Lindsey Vonn, Teda Ligetyho a Aksela Lunda Svindala…

Jeho zkušenosti ze zákulisí Světového poháru jsou unikátní a nabídnou zase jiný a neméně zajímavý pohled na bílý cirkus.

| 15 |

R

ainera Salzgebera se nám podařilo zastihnout, sotva se z Levi vrátil na skok do Rakouska. „Není to špatné, ze čtyř závodů máme tři pódia a dokonce jedno vítězství. Chlapi udělali v Söldenu fantastické výsledky, první a druhé místo, to je sen. A nakonec i s Levi musím být spokojený, tam mě potěšil hlavně Andre Myhrer, i když to ještě na pódium nebylo. Ale chybělo málo,“ pochvaloval si, zatímco mu asistentka rychle chystala vše potřebné pro odlet do zámoří. Více vrásek mu zatím dělají ženy, vždyť hned několik závodnic hájících značku Head postavilo mimo hru zranění: „Teď nás hlavně v obřáku asi čekají těžší časy, to je jasné. Zatím pořád nezávodí Anna Veith, venku ze hry je Mowinckel, teď i Bernadette Schild, takže nemůžeme mít nijak vysoká očekávání. Ale ve slalomu nás samozřejmě na pódiu drží Wendy Holdener, ta je úžasná.“ Jasně, Holdener asi nemohla první slalom sezony dokončit jinak než druhá… „No co k tomu říct? Wendy má trochu smůlu, že závodí v čase, kdy lyžování dominuje takový fenomén, jakým je Mikaela Shiffrin.

Ale Wendy je blízko, vyhraje, už brzy. Všichni tomu věříme, ona taky, to je nejdůležitější.“

Takže rozhodujete, na kterých lyžích má závodník startovat do závodu a jak lyže připravit?

To v žádném případě! Já nejsem ten, kdo v těchto věcech rozhoduje, to si rozhodují sami závodníci se svými servismany. Pokud se někdo rozhoduje, můžu mu být k dispozici se svým názorem, ale v tomto jsou mnohem důležitější zkušenosti a názory servismanů a techniků. Já jsem tam hlavně kvůli organizaci, často hlavně kvůli logistice. Neustále přemísťujeme spoustu materiálu, lyže a techniku na start, potom zase dolů, na tréninky, na závody… Ve slalomech je to o to složitější, že se jedou dvě kola. Kvůli tomu máme na závodech Světového poháru spoustu lidí a já je hlavně musím koordinovat. Vím toho samozřejmě o závodění hodně, neustále se závodníky mluvím a jsem jim k dispozici. Ale na samotných závodech už toho zase tak moc nerozhoduji.

Vrátil jste se z Finska a hned zase letíte do Kanady.

Vy jste opravdu osobně na každém závodě Světového poháru? Co tam pořád děláte? Čekal bych, že když už se závodí, má šéf závodního oddělení vlastně volno, protože vše je perfektně připravené…

Takhle to bohužel není a nikdy nebude, protože podmínky a okolnosti, za kterých se závodí, se neustále mění. Teď letím do Kanady, kde se jezdí rychlostní disciplíny, a to je přesně případ, kdy je až do samotného závodu hromada práce. Máme tři tréninky, když jde všechno, jak má. Takže první trénink je většinou spíš taková prohlídka tratě, ale na druhém tréninku už se vybírají lyže. A třetí trénink by měl být naostro, se vším všudy.

Jenomže co když nám některý trénink zruší?

A co když se v průběhu dní významně změní počasí? Tohle všechno se běžně stává a na všechno je třeba rychle a pokud možno správně reagovat.

Pokud vím, máte v Headu na starost muže i ženy. Všechno se ale stihnout nedá, vždyť většinou závodí ve stejný čas na různých místech.

Mám dva asistenty. Pro chlapy je to Patrick Wirth, on už je teď v Kanadě a stará se o veškerou logistiku. Jedu za ním a v závislosti na podmínkách se budu snažit zajistit v Copper Mountain ještě nějaké testování lyží, před tím, než budou chlapi závodit v Beaver Creek.

Okolo závodů v rychlostních disciplínách je potřeba víc lidí, takže se snažím svojí přítomností pomáhat hlavně tam.

Až se vrátím z Ameriky, jedu se ženami do Sv. Mořice a s muži zase budu ve Val Gardeně.

útočí na nejvyšší příčky, v každé disciplíně menší.

V mé práci se ale tohle nijak neprojevuje, my musíme jak k mužskému, tak k ženskému týmu přistupovat rovnocenně. V obou případech vždy děláme maximum pro to, aby závodník na lyžích Head dosáhl co nejlepšího výsledku, protože medaile je prostě medaile.

Pro nás má vždy stejnou cenu.

Lyže nad hlavou sportovce s medailí na krku, to je váš cíl. Čím vícekrát se to podaří, tím více lyží značky Head se v obchodech prodá, je to tak? Já vím, že vy lyže neprodáváte, ale přemýšlíte také tímto způsobem?

Všichni, kdo se v Headu okolo závodění pohybujeme, si dobře uvědomujeme, co nás živí. Je to prodej lyží a my se k tomu snažíme přispět tím, že značku Head prezentujeme přes závodní lyžování. Pokud bude značka

Aby mohla být značka členem ski poolu, musí tomu svazu platit nějaké poplatky, o tom se často diskutuje, ale musí také dělat další věci. Třeba podporovat mládež.

Zkusme porovnat mužské a ženské lyžování ve smyslu výkonnosti, sledovanosti, atraktivity…

V mužích je větší konkurence. Je tam víc závodníků, kteří se perou o vítězství nebo o stupně vítězů, takže v tomto ohledu je to asi zajímavější. Mezi ženami je ta skupina, která

na závodní scéně úspěšná, přispěje to k její atraktivitě a může to prodejům významně pomoct. Já věřím, že si to všichni uvědomují, a i když prodej lyží zrovna není naše práce, ty důležité souvislosti jsou snad každému jasné.

Jak fungují tak zvané ski pooly? Když chce reprezentant na mezinárodní úrovni lyžovat na lyžích určité značky, musí to být značka, která je součástí ski poolu.

Můžete to blíže vysvětlit?

Ano, je to vlastně tak, jak říkáte. V Rakousku, v Německu nebo ve Švýcarsku mohou závodníci lyžovat pouze na lyžích značek, které jsou součástí ski poolu jejich lyžařské federace.

Aby mohla být značka členem ski poolu, musí tomu svazu platit nějaké poplatky, o tom se často diskutuje, ale musí také dělat další věci. Třeba podporovat mládež. Jako příklad uvedu, že Head dříve nebyl ve francouzském poolu. Žádali jsme o to, protože jsme chtěli podporovat francouzské lyžaře, ale byli jsme nejprve odmítnuti a následně jsme byli do ski

| 16 |

RACE STAR

poolu přijati, ovšem s tím, že po dobu prvních dvou let půjde naše podpora pouze do juniorských kategorií. Takhle to dnes funguje docela běžně, není možné dávat lyže jen třem nejlepším lyžařům.

Tenkrát, bylo to myslím v roce 2007, za námi přišli Guillermo Fayed a Johan Clarey, kteří vypadli z programu podpory u Rossignolu. Byli to vynikající sjezdaři, ale Rossignol tenkrát zrovna dělal škrty v rozpočtu, což se dotklo i dalších závodníků. Chtěli jsme se s nimi domluvit, ale nebyli jsme ještě součástí French Ski Poolu, a tak jsme se museli zavázat k určitému způsobu podpory mládeže, pro ty vybrané závodníky bylo vedle materiálu nutné zajistit také servismana… Dnes už je Head součástí ski poolu každé významnější lyžařské asociace.

Jak se závodník stane členem World Cup Rebels, tedy závodního týmu značky Head? Vyhlédnete si ho, nebo musí na vaše dveře zaklepat sám?

Možné je oboje, záleží na okolnostech. Co se týče skautingu, tak máme v terénu svoje lidi. Třeba chlapík, který byl dlouhou dobu v týmu Marie Riesch, dnes působí v Evropském poháru, zná to prostředí hodně dobře, a pokud někoho doporučí, oslovíme ho.

Vail, 15. března 1997, 2. místo v obřím slalomu. Rainer je třetí zleva

Pozveme ho zpravidla na testování, a když mu naše lyže vyhovují, jednáme o podmínkách. Hodně v tomto mohou udělat také naši regionální prodejci, kteří ve své zemi často podporují lyžařské oddíly a vědí o mladých lyžařích v dané zemi víc než my, takže nás mohou s jejich týmem zkontaktovat. Ale samozřejmě za námi chodí i lyžaři nebo lidé z jejich týmu sami. Pokud chtějí z nějakého důvodu změnit značku lyží a mají na Head dobrá doporučení, pak není problém, aby

Causa Bode BOMBER Miller

R

akouský výrobce sportovního vybavení značky Head sponzoroval Bodeho Millera, nejúspěšnějšího amerického sjezdaře historie, v druhé a nutno podotknout té lepší éře Millerovy kariéry. Majitel Headu, Švéd Johan Eliasch, je známý svojí náklonností k lyžařským hvězdám a na velkých jménech z významné části postavil novodobou existenci značky. Ke špičkovým lyžařům je štědrý a nejinak tomu samozřejmě bylo i v případě Bodeho Millera. Zlobivé dítě světového lyžování u Headu ročně vydělávalo více než milión dolarů, přičemž do této částky nejsou započítány statisícové bonusy za umístění. Ty v případě Bodeho Millera tvořily velice významnou část příjmů.

Na jaře roku 2015 zbývaly do vypršení Millerova kontraktu s Headem zhruba dva roky, když Bode oznámil, že v následující sezóně kvůli problémům se zády závodit nebude. V průběhu následující zimy se opravdu držel stranou závodních sjezdovek a ve vzduchu visela otázka, zda se v té době osmatřicetiletý sjezdař do bílého kolotoče

nás sami oslovili. Určitě se snadno dostanou k tomu správnému člověku, který jim zodpoví vše, co potřebují vědět.

Letos jste přišli o Aleksandra Aamodta Kildeho, to je podle mnohých hvězda příštích let. Vrátil se k Atomicu…

Ano, Kilde se vrátil k Atomicu. Samozřejmě, že to je z určitého pohledu ztráta, je to kvalitní závodník a snad má před sebou velkou kariéru. Ale pro mě to zase není taková rána,

ještě kdy vrátí. Úvahy o konci velké kariéry pak nabraly na významu v okamžiku, kdy Bode Miller zaťukal na dveře štědrého rakouského sponzora a s odkazem na blížící se konec a možná poslední šanci podepsat v lyžařském cirkuse lukrativní smlouvu Head požádal o vyvázání ze smlouvy. Nikterak se při tom netajil úmyslem stát se tváří jiné značky, avšak značky, která není nijak spojována se závoděním na vrcholové úrovni. Ano, jednalo se o Bomber Skis, značku, kterou pár let před tím z bankrotu vykoupil americký obchodník s realitami Robert Siegel. V designových lyžích prodávaných v butiku na newyorské 38. Madison Avenue neviděl velkorysý majitel Headu Johan Eliasch konkurenci, a tak Bodeho ze smlouvy vyvázal. Nechal ho však podepsat doložku o tom, že do května 2017 v prostředí závodního lyžování nebude reprezentovat jinou značku než Head.

Utekl rok, záda si dala říct (to nikdo nezpochybňoval) a Bode se začal připravovat na zimu 2016/17. V její druhé polovině se v Sv. Mořici konalo mistrovství světa a US Ski Team s Millerem od podzimu počítal, i když, jak bylo Bodeho zvykem, trénoval sám. Ale pozor, na lyžích značky Bomber a v botách Full Tilt!

| 17 |

protože ono to má jisté souvislosti. Popravdě, my jsme se nedokázali domluvit na servisu.

Aleksander teď vyžadoval, abychom mu dali servismana, který bude pracovat pouze pro něj. A to nezapadá do mých představ o fungování týmu. Můj plán byl přiřadit ho do týmu, který pracuje pro Kjetila Jansruda. Kilde tam měl vlastně tímto způsobem nahradit Svindala, ten, jak víte, na jaře ukončil kariéru.

Myslím si, že to ze strany Headu byla velice vstřícná nabídka, která navíc dává po všech stránkách smysl. Zkušený, opravdu vynikající servisman, který doposud pracoval pro Jansruda se Svindalem, se měl nadále starat o dva špičkové sjezdaře, a já věřím, že Kilde by z toho profitoval. Můžete říct, že šetříme, když nechceme Kildemu platit dalšího

servismana. Ale já jsem přesvědčený, že jeden servisman pro dva sjezdaře je ideální situace a navíc Kilde mohl profitovat ze zkušeností, které v tom servisním týmu okolo Jansruda bezpochyby jsou. Tady si nebylo na co stěžovat.

No ale Aleksanderův pohled na věc byl jiný, takže odešel k Atomicu. Zda mu tam dají servismana, který bude pracovat jen a pouze pro něho, to nevím.

Nemohu se tedy nezeptat na konkurenci mezi rakouskými značkami, jako je Head, Atomic nebo Fischer. Panuje mezi vámi nějaké napětí, když závodníci takto, někdy takříkajíc na truc, přecházejí?

Ale ne, tak to není. Samozřejmě je to do

určitě míry konkurenční prostředí, vždyť těch značek ve Světovém poháru zase tolik není.

Ale pokud máte na mysli nějaké války mezi rakouskými značkami, tak to vás zklamu. Já vidím v Atomicu nebo jiných rakouských značkách stejného konkurenta jako ve značkách francouzských, v tom nedělám rozdíly.

Tak oni dostávají takové peníze a ještě dělají fóry! Tohle si myslí řada lidí a tím, jak jsme popsali „případ Kilde“, je v tom možná ještě utvrzujeme. Jak ale ve skutečnosti vypadá finanční podpora od výrobců lyží? Jak jsou ti nejlepší lyžaři placeni?

Ti nejlepší mají nějakou fixní částku, kterou jim prostě za každou sezónu vyplatíme

Legendy světového lyžování na lyžích HEAD Herman Maier Bode Miller Aksel Lund Svindal Didier Cuche Ted Ligety Lindsey Vonn…

A aby toho nebylo málo, do svého soukromého týmu si z Headu přivedl servisáka Chrise Krauseho. „Byla to komedie, ale Head už na to musel reagovat,“ říká o celé záležitosti šéf závodního oddělení Headu Rainer Salzgeber. Nevěří, že by byl Miller schopen seriózně závodit na lyžích značky Bomber, kromě toho prý ani neučinil žádné oficiální prohlášení, že se v sezóně 2016/17 skutečně znovu postaví na start závodů Světového poháru, respektive že se v únoru 2017 zúčastní mistrovství světa. „Nemyslím si, že to měl v plánu.“ Nicméně právníci najatí firmou Head se dali do práce.

Zpočátku de facto smířlivě: „Bode Miller dosáhl na lyžích značky Head mnoho skvělých úspěchů a po léta byl její tváří. A byl za to královsky placen. Jedinou podmínkou vyplývající ze smlouvy mezi firmou a závodníkem bylo nereprezentovat v době trvání kontraktu jinou značku zejména tím, že by používal její vybavení určené pro závodní lyžování.“ Tak ostatně vypadají podmínky běžných sponzorských smluv.

Johan Eliasch se pro média nechal slyšet, že je na Bodeho naštvaný, a majiteli Bomber Skis Robertu Siegelovi prostřednictvím právníků

Bode Miller byl přes všechny své pozdější eskapády jeden z nejvýznamnějších ambasadorů značky Head

napsal, že Head nebude tolerovat jakékoliv porušení smlouvy, kterou Bode Miller se značkou Head podepsal.

Když chcete válku, máte ji mít. Tak nějak by se dalo přeložit prohlášení, kterým na celou záležitost reagoval Rober Siegel: „Head nám nedává jinou možnost, než věc řešit soudní cestou.“ V září 2016 se Bode Miller obrátil na Federální soud v Kalifornii s tím, že mu rakouská firma brání využít svého jména k zajišťování prostředků potřebných pro uživení nejbližších. Bránit někomu ve vydělávání peněz, trpí-li tím navíc strádající rodina, na to jsou v Kalifornii hákliví a skutečně mají zákon, který by se na podobné případy možná dal aplikovat. Causa Bode BOMBER Miller ale podobným případem nakonec nebyla.

Právníci firmy Head, podle dostupných zdrojů prý hodně, ale hodně těžké váhy, všechny zainteresované rychle uvědomili o tom, že

smlouvu, kterou Bode Miller v Rakousku se svým sponzorem uzavřel, bude řešit nikoliv kalifornský, ale rakouský soud. A přesně to následně v Los Angeles potvrdil soudce, který se případem Head versus Bomber Skis/Bode Miller zabýval. Čímž bylo tak nějak vymalováno…

Soudy možná někdy rozhodují všelijak, ale nikdy ne rychle. V okamžiku, kdy se začalo alespoň trochu vyjasňovat v tom, jak bude asi na Bodeho útěk k Bomber Skis nahlíženo, nezbýval do vypršení Millerova kontraktu s Headem, včetně té úplně poslední podmínky, ani rok. A z New Yorku zaznělo: „No dobře, počkáme.“ Takže i takto je možné dělat marketing.

A teď se zamyslete: Pamatujete si, na jakých lyžích Bode Miller lyžoval, když naposledy něco vyhrál, nebo vás víc probere zpráva o tom, že se Bode s někým soudí?

| 18 |

RACE STAR

podle smlouvy. Ale potom je tu ještě systém bonusů, které se vyplácejí za výsledky, třeba za medaile na mistrovství světa nebo umístění ve Světovém poháru.

Tak nám to trochu přibližte. Platíte bonusy jenom za pódium, nebo i za jiné výsledky? Kolik si vydělají?

To je opravdu hodně individuální. Záleží, v jaké fázi kariéry se kontrakt podepisuje.

Etablovaná hvězda, která vyhrává závody, má většinou bonusy nastavené jen za umístění na pódiu. A také na olympiádě jsme vypláceli bonusy pouze za první, druhé a třetí místo.

Ale pokud do týmu přibíráme mladého závodníka, který ještě závody nevyhrává, my mu ale přesto věříme a chceme ho podporovat, potom ten systém bonusů může být nastaven i jinak a můžeme odměny vyplácet třeba i za top 10, top 15…

Nedávno byl v Praze Bode Miller, uváděl tu na trh Bomber skis…

Jak vám tato jména zní poté, co jste se před pár lety s Bode Millerem kvůli Bomber skis měli soudit?

To už je za námi… V roce 2015 měl Bode Miller platnou smlouvu s Headem, ale přestal kvůli zdravotním problémům závodit. Požádal nás, abychom tu smlouvu předčasně ukončili,

protože chtěl na jiné úrovni spolupracovat s Bomber skis, a my jsme mu to umožnili. Byla tam ale jasně stanovená podmínka, že pokud by se vracel k závodění na vrcholové úrovni, bude to jedině na lyžích Head. No a potom se objevily zprávy, že se Bode vrací do svěťáku na lyžích Bomber. To nepřipadalo v úvahu, Bode to věděl a upřímně, já si nemyslím, že chtěl na Bomber skis opravdu závodit. Já vím, začal se na těch lyžích objevovat na tréninkových kempech…. Ale tyhle jeho aktivity byly prostě součástí toho jejich marketingu.

Nicméně Head vydal prohlášení o tom, že by Bode Miller v takovém případě hrubě porušil

Rainer Salzgeber 26. 4. 1967 v Schruns, AUT Ve Světovém poháru závodil v letech 1989–2002, třikrát vystoupil na stupně vítězů. Na mistrovství světa v Morioce v roce 1993 získal v GS stříbrnou medaili.

Startoval na dvou světových šampionátech (Morioka 1993 a Sestrière 1997) a dvou olympiádách (Albertville 1992 a Lillehammer 1994). Od roku 2005 je šéfem závodního oddělení značky Head.

Je ženatý s Anitou Wachter, vynikající rakouskou sjezdařkou, s níž má dvě dcery.

platnou smlouvu, což nehodlá majitel Headu Johan Eliasch přehlížet. Bode Miller se za pak podpory majitele Bomber skis Roberta Siegela obrátil na federální soud v Kalifornii, ten ho ale nakonec nepodpořil. Jak říkám, nebylo nad čím pochybovat, ta smlouva byla jasně daná, přestože Head už byl v této souvislosti k Bodemu hodně benevolentní.

Jakých vlastně bylo těch skoro deset let spolupráce s Bode Millerem? Je to skvělý lyžař, ale dá se pozorovat, že má někdy poněkud překvapivé reakce a názory.

Jaké to bylo, dělat šéfa takovému rebelovi?

Ano, dá se říct, že někdy měl Bode trochu neobvyklé požadavky, protože on se na spoustu problémů díval docela nezvyklým pohledem. Z určitého pohledu to tedy nebylo vždycky snadné, ale zase je třeba uznat, že nás to i hodně naučilo. Občas je dobré, když vás někdo nutí přemýšlet trochu jinak, než jste zvyklí. A hlavně, Bode měl nějaké požadavky, my je plnili a dohromady to vedlo k velkým úspěchům. Dosáhli jsme toho společně hodně, takže já to z odstupem hodnotím jako bezvadné časy.

Vy jste na lyžích Head taky závodil a teď pro stejnou značku už téměř 15 let pracujete v zákulisí. Umíte si představit, že byste odešel pracovat pro jiného výrobce lyží?

Ne, to určitě ne. Snad jedině kdybych šel dělat úplně jinou práci, ale… To by bylo hodně složité. Něco jsme v Headu vybudovali, něčeho jsme dosáhli a já jsem s tím natolik svázaný, že bych za jinou značku stejným způsobem dýchat nemohl. On má každý své strategie a ty jsou vždy zasazené do konkrétních souvislostí. Možná by bylo zajímavé přinést někam svůj pohled na věc, ale chápat všechno ve správných souvislostech, to nějakou dobu trvá. Nepopírám, že je taky celkem prima, když bydlím nedaleko sídla společnosti, mám to do kanceláře asi 40 minut a jsem tam skoro každý den. No, vlastně to je z druhé strany i nevýhoda… Ale tak to prostě je a je to dobře. Já chci maximum svých schopností odvádět Headu.

V obřím slalomu v Park City

t na Užijte si poby uln ík! taeroi svtirtnechte ráacphlaatísm hoZ na nás!

Cestovní pojištění Sbaleno od specialistů z Evropské Skvělá volba pro Vaši zimní dovolenou Sjednejte si Sbaleno Na lyže a získáte pojištění nezbytné pro Vaše pohodové zimní sportování.

šité na míru všem nadšeným lyžařům, běžkařům i snowboardistům pomůže v případě jakékoli nehody na svahu zahrnuje i pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou někomu jinému Užijte si pobyt na horách a starosti nechte na nás!

www.ERVpojistovna.cz

| 20 | RACE FACE

Text: Ondřej Katz

Federica Brignone Nejlepší lyžařka světa?

Ženský italský tým letos září. Přinejmenším tři závodnice se ve Světovém poháru pravidelně perou o umístění v top 10, a když se některé z trojice Brignone, Goggia, Bassino nedaří, zpravidla se s formou a štěstím potká jiná italská závodnice. Itálie má letos nejsilnější tým ze všech a jeho oporou je v každém případě Federica Brignone.

K

dyž 2. února v Rusku ovládla super-G, bylo to ve Světovém poháru už její 14. vítězství, čímž se na dohled přiblížila italským bohyním Isolde Kostner (15 vítězství) a Deborah Compagnoni (16 vítězství). A všichni tak nějak automaticky očekáváme, že půjde v tomto pomyslném žebříčku italských legend brzy do čela. Federica Brignone má totiž letos úžasnou formu.

Do zimy vstoupila 5. místem v těžkém obřáku v Söldenu, za měsíc v Killingtonu už byla na bedně, druhé místo povzbudilo její sebevědomí a šlo se na klouzavky. Respektu hodné 7. místo v super-G v Lake Louise ukázalo, že by to letos skutečně mohlo jít i v rychlostních disciplínách, nakonec závěr loňské zimy ukázal, že Federica to i ve vysoké rychlosti umí. „Super-G je mojí nejoblíbenější disciplínou!

Vždycky jsem si super-G děsně užívala. Ano, víc mi sedí ty točivější, technické tratě, ale miluju rychlost!“ vyznala se v rozhovoru pro web FIS. V polovině prosince už byla v super-G ve Sv. Mořici druhá, a než přišlo ono zmiňované vítězství v Soči, jako by samozřejmě excelovala v obřáku a vyhrála i jednu kombinaci. Tahle sezóna v podání Federicy Brignone prostě nemá chybu.

Itálii svěťák a po skončení kariéry se z ní stala sportovní novinářka. Federica byla k vítězství skoro předurčena a s úsměvem říká: „Narodila jsem se 14. července, to ve Francii slaví dobytí Bastily. Já jsem tam jako malá vždycky v létě trávila dost času a pokaždé, když byl 14. července ohňostroj, věřila jsem, že to je na moji počest.“ Samozřejmě od malička lyžovala, z počátku toho hodně najezdila hlavně v milánském bytě na koberci. Potom ale okolnosti nahrály tomu, aby se konečně sklouzla také na pořádných horách. Maminka coby novinářka odjížděla na olympiádu do Lillehammeru a

čas rodiče ráno nevzbudili, protože třeba bylo ošklivé počasí. Velká zima, sněžení? To mně vůbec nevadilo, já chtěla lyžovat pořád!“ Je docela zajímavé, že ji tenkrát moc nebavilo trénovat v brankách, nejradši lyžovala v terénu, pokud možno v hlubokém sněhu.

Ale také byla extrémně soutěživá, porovnávat se s ostatními, to ano. A vyhrávat! Svůj první závod vyhrála, když jí bylo sedm, byl to veřejný závod při ukončení zimy v Courmayeur. Pak přišlo Trofeo Topolino, pěkné 4. místo v kategorii starších žákyň, a následně ve svojí věkové kategorii vyhrála italské mistrovství v super-G. To se psal rok 2005.

Super-G je mojí nejoblíbenější disciplínou!

Vždycky jsem si super-G děsně užívala.

Ano, víc mi sedí ty točivější, technické tratě, ale miluju rychlost!

Vítězství v genech

Jakkoliv by se možná teď chtělo Federicu Brignone nazývat zázrakem italského lyžování, její talent žádným zázrakem není. Ta holka měla pohybové nadání a lásku ke sněhu po kom dědit. Narodila se v roce 1990 v Miláně lyžařskému trenérovi a úspěšné vrcholové lyžařce Marii Rose Quario. Maminka jezdila za

malou Federicu odvezla na hlídání k babičce do Courmayeuru. Babička ji už po pár dnech zapsala do lyžařské školy a kariéra mohla začít. „Každý den mě přeřazovali do lepší skupiny, rychle jsem se lepšila. Protože mě to děsně bavilo,“ vzpomíná Federica Brignone na chvíle, na které si snad ani pamatovat nemůže. Jedno je ale jisté, lyžování ji od té doby baví pořád stejně.

Z Milána na hory, logicky

Když bylo Frederice šest, přestěhovala se rodina z Milána do malé vesnice La Salla v údolí Aosta. Federica se stala členem Ski Clubu Courmayeur. Teď mohla lyžovat každý den. „Byla jsem děsně naštvaná, když mě jednou za

Allrounder, to se cení

„Vždycky jsem chtěla jezdit všechny disciplíny, baví mě ta rozmanitost,“ zamýšlí se nad svojí kariérou dnes, kdy ve Světovém poháru platí za jednu z nejšikovnějších univerzálek. Na rozdíl od ostatních závodnic s tím nemá problém a výsledky ukazují, že si cestu allroundera vybrala správně. V Evropském poháru stabilně bodovala ve všech pěti disciplínách a v roce 2009 se stala juniorskou mistryní světa v kombinaci. V rozhodnutí trénovat a také závodit ve všech disciplínách nepolevuje ani na té úplně nejvyšší úrovni, což zasluhuje obrovský obdiv. Letos ve svěťáku dokázala vyhrát v obřím slalomu, v super-G a v kombinaci, ovšem stabilně boduje i ve slalomu a ve sjezdu. Tohle si, podle mě, brzy zaslouží nejenom obdiv, téhle italské dračici by slušel titul nejlepší lyžařky světa. A tomu titulu se mezi nejlepšími lyžaři říká World Cup Overall. Tak třeba jednou, až to na hřebík pověsí ta Američanka…

FOTO: CHRISTOPHE PALLOT/AGENCE ZOOM/GETTY IMAGES

FOTO: MICHEL COTTIN/AGENCE ZOOM/GETTY IMAGES

| 21 |

| 22 | RACE NA SÍTI Jeff Shiffrin Jeff Shiffrin, kdysi závodník na lyžích, poté úspěšný lékař, ale hlavně otec Mikaely Shiffrin zahynul 3. února 2020 po tragické nehodě ve svém domě ve Vailu. Bylo mu jenom 65 let, podle dostupných informací spadl ze střechy. Stejně jako obrovský počet lyžařů z celého světa se i my připojujeme k vyjádření upřímné soustrasti.

S přítelem za zády se není čeho bát.

Jo, na Aiguille du Midi to chce hlavně klid a… Nohy v teple.

Loic Meillard

Adam Žampa V mých lyžích je něco víc než jenom dřevo a ocel. Je tam duše…

Dneska jsme si ty oblouky museli zasloužit. Ale stálo to za to, 10 cm neproježděného prašanu!

V Japonsku… To není špatný, ale deset teď připadlo i v Jablonečku.

Wendy Holdener

No jo, ale píchlá duše, Adame! Proč to letos nejezdí?

Kryštof Krýzl

Tak tohle ráda povezu domů!

Tak švýcarské dálnice tohle umí. Přes Česko bys to nedovezla…

Když je v Saas-Fee špatné počasí a nelyžujeme…

… tak zvedáš železa. No je vidět, že zimy už jsou prostě tak nějak špatný.

PŘIPRAVIL: ONDŘEJ KATZ

I tohle se dá nakonec vyhrát, Míšo, i když to jistě bude chvíli trvat. Pojď zase lyžovat, máme tě rádi!

Linus Strasser

Foto © Agence Zoom

Výhradním dovozcem a distributorem pro ČR je firma BRETTON s.r.o., www.bretton.cz

ANOTHER BEST DAY

HERO ATHlETE fiS gS

Pro naše hrdiny, jako je například Henrik Kristoffersen, Světový šampion v obřím slalomu z Åre. Rossignol spolu se svými hrdiny vyvíjí vysoce výkonné a inovativní vybavení, aby si mohli plnit své sny, sdílet svou vášeň a naplno prožívat své emoce.

HERO wORlD cup 130

www.rossignol.cz www.bretton.cz

FOTO: ATOMIC/GEPA

| 24 | RACE MONEY Text: Ondřej Novák

Kolik vydělávají

hvězdy?

V

e sportech, kde sportovci soutěží na individuálním základě, neexistuje téměř žádný základní plat. Záměrně píšu „téměř“ žádný, protože takové tvrzení nelze paušalizovat a nastavení financování sportu je v každé zemi trochu jiné. V Čechách ti šťastnější závodí za armádu a jsou zaměstnanci Dukly. Základní plat jim však pokryje běžné potřeby fungování, v některých případech armáda zaplatí i trenéry a servismana. Na tréninky v zahraničí už je ale potřeba brát odjinud.

Ostatní se spoléhají pouze na sebe a dobro sponzorů. Jejich finanční stav a zabezpečení do budoucna závisí pouze na jejich schopnosti vyhrát a prodávat na trhu svoji značku – jméno. Skutečné peníze v alpském lyžování totiž pochází pouze ze sponzorských darů a marketingové hodnoty sportovce. Samo-

Není žádným tajemstvím, že závodní lyžování je velmi drahý sport. Kromě veškeré tvrdé práce, tréninku, času a energie, kterou sportovec musí vydat, aby se vůbec dostal nebo alespoň přiblížil k vrcholu, musí být také schopen nést náklady, které mu vzniknou.

zřejmě pokud nejste Marcel Hirscher nebo Mikaela Shiffrin, kteří vydělávají peníze i na prize money.

Porcování medvěda

Lyžování je jedním z mála sportů, kde nemá pohlaví vliv na výši výhry. Prize money jsou stejné pro ženy i pro muže, byť konkurence je neporovnatelná. Přesná čísla se mění podle toho, kde se závody Světového poháru konají.

Podle standardu FIS však musí organizátoři závodů distribuovat minimálně 120 000 švýcarských franků (CHF) mezi 30 nejlepších.

Standardně bere vítěz 45 000 CHF, druhé místo je oceněno 20 000 CHF, na třetím už je to 10 000 CHF. Čísla pak dále rapidně klesají, přičemž na třicátém místě si přijdete už jen na 200 CHF. Pokud se tedy závody konaly v Rakousku, je to dobrý příspěvek na benzín.

Odměny přitom přišly do Světového poháru až na začátku 90. let. Do té doby mu solidně konkuroval americký seriál World Pro Ski Tour, kde se pro peníze jezdilo už od začátku 70. let. Mistrovství světa v alpském lyžování bylo nevýdělečnou akcí dokonce až do roku 2011.

Výhry na místech, jako je notoricky známý Hahnenkamm v Kitzbühelu, jsou logicky vyšší. Právě závody v Kitzbühelu jsou výborným „money makerem“, protože na okruhu jsou hodnoceny jako nejvíce prestižní. Slalom v roce 2019 vyhrál Clement Noël a za vítězství tehdy získal 84 360 CHF, tedy téměř dvojnásobek běžné výhry. Marcelu Hirscherovi vyneslo druhé místo 42 180 CHF. Letošní ročník

Mikaela Shiffrin je historicky vůbec první závodník v alpských disciplínách, který na prize money vydělal více než 1 000 000 švýcarských franků.

Marcel Hirscher, celkový vítěz Světového poháru, vydělal loni na odměnách za vítězství o 300 tisíc švýcarských franků méně

| 25 |

přinesl vzhledem k 80. výročí závodu rekordní navýšení odměn na celkových 725 000 EUR. Vítěz slalomu Daniel Yule bral 100 000 EUR (106 408 CHF), na stejnou částku si přišel i Mathias Mayer jako vítěz legendárního sjezdu. Druhé místo bylo oceněno 50 000, třetí 25 000 EUR.

Ale přestože má za sebou svoji nejúspěšnější sezónu, stále se jí nepodařilo vměstnat mezi 15 nejlépe placených sportovkyň světa, dokonce ani se započítanou podporou od svých sponzorů Barilla a Longines. Pro malé porovnání se stačí podívat na prize money ve Wimbledonu. Pokud se dostanete do finále,

Pořadí podle prize money v sezóně 2018/2019 pořadí

Po 38 ze 38 závodů

1

Marcel Hirscher

2 3

CHF

pořadí

Po 35 ze 35 závodů Mikaela Shiffrin

CHF

565 111

1

886 386

Dominik Paris

382 710

2

Petra Vlhová

428 195

Alexis Pinturault

256 925

3

Nicole Schmidhofer

209 450

4

Henrik Kristoffersen

234 150

4

Viktoria Rebensburg

174 750

5

Clément Noel

207 860

5

Wendy Holdener

166 909

Aktuální pořadí podle prize money v sezóně 2019/2020 pořadí

Po 31 ze 44 závodů

CHF

pořadí

Po 24 ze 40 závodů

CHF

1

Henrik Kristoffersen

276 397

1

Mikaela Shiffrin

391 322

2

Matthias Mayer

271 592

2

Frederica Brignone

291 050

3

Alexis Pinturault

256 925

3

Petra Vlhová

258 130

4

Daniel Yule

232 555

4

Corinne Suter

150 533

5

Beat Feuz

208 810

5

Marta Basino

141 150

A co na to děvčata?

Nejlepší výplata přišla Mikaele Shiffrin za její loňské 14. vítězství v sezóně. Za výhru nad Němkou Christinou Geigerovou ve stockholmském City Eventu brala 55 000 CHF, celkově nashromáždila za uplynulou sezónu 886 387 CHF za 17 vítězství. K tomu přičtěte dalších 114 000 CHF, které posbírala na mistrovství světa v Åre. Američanka se stala vůbec prvním závodníkem v alpských disciplínách, který na prize money vydělal více než 1 000 000 CHF (23 000 000 CZK). Navíc vydělala 1,6krát více než Marcel Hirscher, který po sezóně skončil s „pouhými“ 565 111 CHF v kapse. „Myslím, že důvod, proč jsem vydělala mnohem více peněz než muži, je ten, že mezi muži není nikdo, kdo by jezdil všechny disciplíny. Tím se moje šance na lepší prize money zvyšují,“ řekla Shiffrin po loňské sezóně.

Samozřejmě, Mikaela je z dnešního pohledu tak trochu unikát. Soutěží ve všech disciplínách a ve všech může dosáhnout na vítězství.

berete 1 491 874 USD, pokud ho vyhrajete, jsou to bez pár drobných 3 miliony dolarů, což v našem počítání odpovídá zhruba 2 970 000 CHF.

„Pokud nejste v top 5 až 10, začínáte pomalu bojovat o to, abyste si ještě nemuseli najít druhé zaměstnání.“

Hirscher a ti další

Hirscher sice na prize money vydělává znatelně méně než Shiffrin, ale i pro průměrného konkurenta jsou jeho příjmy nedosažitelné.

Stejně jako Shiffrin byl loni Hirscher na naprostém vrcholu a ani jeden z nich pro svoje konkurenty nevytvářel moc prostoru.

Petra Vlhová získala na konci sezóny 2019 428 195 CHF, což je téměř polovina výdělků Shiffrin. Ital Dominik Paris, který se soustředí pouze na klouzavé disciplíny, pobral 382 710 CHF, což mu sice vyneslo druhé místo za Hirscherem, ale stále za ním o třetinu celkového výdělku zaostává.

Co na to Lindsey?

Ve srovnání s jinými sporty není alpské lyžování zrovna nejlukrativnější. Lindsey Vonn, jedna z mála lyžařek, která si za svoji kariéru dokázala vydělat větší obnos díky svým vítězstvím, ale i strategickému marketingu, uvedla, že její cesta k finančnímu úspěchu by byla mnohem trnitější, nebýt jejího otce, který ji nabádal, aby svoje jméno začala „prodávat“ již v útlém věku. „Pokud nejste v top 5 až 10, začínáte pomalu bojovat o to, abyste si ještě nemuseli najít druhé zaměstnání,“ řekla Lindsey Vonn v roce 2018. „Není to jako tenis nebo golf. V lyžování nejsou žádné šestimístné šeky.“

Daně a náklady

Během sezóny je potřeba hradit velké množství nákladů. Trenéři, fyzioterapeuti, technici, servismani, cestování, hotely, pronájmy sjezdovek. V závodní sezóně se náklady rapidně sníží. Podle pravidel musí pořadatel hradit ubytování závodníka a jeho týmu po dobu závodu i povinného tréninku.

Pokud tedy závodu ve sjezdu předchází tři tréninky, připočtete příjezd den předtím FOTO: REDBULL CONTENT POOL

Pro malé porovnání se stačí podívat na prize money ve Wimbledonu. Pokud se dostanete do finále, berete 1 491 874 USD, pokud ho vyhrajete, jsou to bez pár drobných 3 miliony dolarů.

FOTO: ATOMIC/GEPA

| 26 | RACE MONEY Největší odměna za vítězství ve Světovém poháru potkala Ester Ledeckou letos v Lake Louise, kdy za vítězství ve sjezdu obdržela 45 tisíc švýcarských franků.

Na snímku oslava bronzu z Ga-Pa, kde do týmového rozpočtu přiteklo dalších 10 tisíc

a odjezd den po závodě, máte bydlení pro celý tým gratis i sedm dní v kuse. Má to jen drobný háček. Musíte být na startovní listině do 45. místa. V takovém případě vám náleží na každý závod i tzv. travel money. Po Evropě 450 EUR, v zámoří více. Pokud tedy závodník jezdí více disciplín, cestuje v podstatě od závodu k závodu, domů se téměř nevrací a využívá hrazeného ubytování ve střediscích, kde se aktuálně koná jeho závod, a tam také rovnou trénuje. Pokud však nemáte alespoň pětačtyřicítku na startovce, jdou náklady za vámi a prosadit se do špičky se začne náramně prodražovat.

Peníze z prize money jsou navíc zdaněny vždy podle zákona pořadatelské země a pak ještě jednou v domovině závodníka v jeho daňovém přiznání. To už přestává být velký zázrak i u Shiffrin. Zejména když porovnáte její příjem s náklady Šárky Strachové, která na svoji přípravu potřebovala na vrcholu kariéry mezi 5–7 miliony korun ročně a trénovala v podstatě pouze jednu disciplínu. Náklady na přípravu Shiffrin jsou pravděpodobně mnohonásobně vyšší. Šárka Strachová navíc v roce 2016 vydělala na prize money téměř 2,5 mil. korun a umístila se tehdy v pomyslném žebříčku na druhém místě za biatlonovou star Gabrielou Koukalovou s 6,3 miliony korun hrubého.

Na sněhu to ale může být i horší

Běžecké lyžování je další způsob, jak proniknout do světa profesionálního lyžování. Ale je ještě méně lukrativní než alpské lyžování. Číslem jedna v příjmech na okruhu Světového poháru je Johannes Hoesflot Klaebo s 207 500 CHF. Snowboardisté, boulaři, freestylisté (mimochodem všichni zástupci

olympijských sportů) na okruhu FIS vydělávají jen těžko. Jejich příjem pochází z vítězství v soutěžích typu X-Games nebo Dew Tour.

Během mistrovství světa ve freestylu a freeski, které se letos konalo v americkém Park City, bylo ale celkem rozděleno jen 750 000 USD ve 29 různých soutěžích.

Finanční odměna vždy závisí na řídícím orgánu, který na sport celosvětově dohlíží.

Například Mezinárodní unie bruslení (ISU) uděluje sportovci za vítězství na mistrovství světa v krasobruslení 60 000 USD v soutěžích jednotlivců a až 90 000 USD v soutěži párů. O výši odměn se každý rok rozhoduje na konferencích ISU a poté jsou zveřejněny.

V krasobruslení si na slušné peníze přijdou už i junioři.

Kudy vede cesta

Indická badmintonistka P. V. Sindhu, za vítězství vydělala 500 tisíc dolarů, od sponzorů nejméně 4,5 milionů dolarů – všech 15 nejlépe placených sportujících žen totiž úspěšně atakovalo hranici 5 milionů dolarů.

Tenisová hvězda současnosti, Japonka Naomi Osaka vydělala za posledních 12 měsíců jen na prize money 8,3 milionu dolarů. Mimo jiné téměř dvojnásobek toho co Serena Williams. Novak Djokovič posbíral 16 milionů a golfista Broeks Koepka v současné době vede golfový žebříček příjmů s 9 684 000 USD. Ženská golfová hvězda Jin Young Ko si připsala „jen“ 2 281 131 USD, stále však dvojnásobek toho co Shiffrin.

Dá se alpským lyžováním vydělat?

Zdá se, že pokud se chcete živit zimními sporty, je alpské lyžování tím nejlepším způsobem. Závody Světového poháru v alpském lyžování jsou nejlépe, ale hlavně konzistentně placené závody. Nenajde se však už moc takových, kteří prolomí hranici milionu švýcarských franků za jednu sezónu, jako se to loni podařilo právě Shiffrin. Myslím, že existuje mnoho důvodů, proč je zatím jediným lyžařem v historii, kterému se to podařilo.

Přestože se alpským lyžováním lze uživit, daří se to jen několika málo jedincům. Pokud se věnujete vrcholovému sportu, nestačí se navíc jen Ester Ledecká je v aktuálním žebříčku podle prize uživit, ale vytvořit dostamoney na 11. místě. Výčet jejích umístění a odměn vidíte v tabulce. tečnou finanční zásobu pro život po konci závodní datum místo pořadí CHF kariéry. A to už není jedno6.

12.

2019 Lake Louise 1 45 000 duché. Pro to je lepší zvolit jiné sporty, ideálně ty letní, 7. 12. 2019 Lake Louise 4 7 000 globální. Nejvíce peněz 8. 12. 2019 Lake Louise 30 500 se dá vydělat tenisem, 11. 1. 2020 Altenmarkt-Zauchensee 8 2 400 golfem, ale dokonce i badmintonem. Ve prospěch 12. 1. 2020 Altenmarkt-Zauchensee 6 4 000 tenisu jednoznačně mluví 24. 1. 2020 Bansko 20 990 statistika: 12 z 15 nejlépe 2. 2. 2020 Rosa Khutor 10 1 800 placených sportovkyň světa se živí právě tenisem.

8. 2. 2020 Garmisch-Partenkirchen 3 10 000 Na 13. místo uvedeného 9. 2. 2020 Garmisch-Partenkirchen 17 1 150 žebříčku loni dosáhla

| 28 | RACE ČESKÉ LYŽOVÁNÍ Kateřina Neumannová  Olga Charvátová-Křížová  Pavel Ploc  Stanislav Henych  Bohumír Zeman 

Text: Tomáš Haisl

Martin Koukal M Martin Koukal je příklad toho, že raná specializace se ve sportu nevyplácí. Do deseti let hrál hokej a dá se odhadnout, že jeho bruslařské předpoklady se posléze uplatnily i v lyžování.

Ještě v průběhu své sportovní kariéry se účastnil horolezeckých expedicí, zdolal jednu 8tisícovku. A jako jeden z nemnoha měl to štěstí a u lyžování zůstal.

Otázka od Jakuba Jandy:

artine, mám otázku ohledně tvého koníčku horolezectví. Ještě během sportovní kariéry jsi zdolal osmitisícovku Čo Oju, šestou nejvyšší horu světa. Chystáš se ještě někdy podniknout výstup na další osmitisícovku?

Neříkám, že by mě to nelákalo, ale zároveň si nedokážu představit, že bych na kopec šel s někým jiným než s Radkem Jarošem. A ten už na všechny osmy vylezl a tvrdí, že už nepoleze. Takže tomu nechávám volný průběh, svůj sen jsem si v horách už splnil.

Štafeta Síně slávy Desátý úsek rozjíždí…

 Martin Koukal Největší úspěchy

lympijský bronz ze O štafety 4x 10 km, ZOH Vancouver 2010 istr světa na 50 km M volně, Val di Fiemme 2003 ronzový z MS 2005 B v Oberstdorfu v týmovém sportu větový pohár: 3x na stupních S vítězů

| 29 |

Martin Koukal

Kdybych ve dvaceti letech věděl všechno, co na konci kariéry, zkusil bych vyhrát víc závodů.

FOTO: ARCHIV REDAKCE

FOTO: GETTY IMAGE

 Květa Jeriová-Pecková  Šárka Strachová  Nikola Sudová  Jakub Janda 

si dodnes přesně pamatuju, co se dělo a jak jsem se cítil na trati a těsně po dojezdu, a pak už téměř nic. Z olympiády si naopak přesně pamatuju obrovskou radost po závodě.

Jak jsi snášel neúspěch?

Celkem v klidu. V duchu hesla: „Prohráli jsme, vem to ďas, zítra jsme tu zas.”

Jak jsi uměl slavit vítězství?

Jako vítězství. Bohužel jsem za svoji kariéru opravdu velký závod vyhrál jen jednou, a to jsem oslavil tak, jak si to zaslouží.

Blíží se nejkrásnější chvíle Martinovy sportovní kariéry: bronz ze zimní olympiády ve Vancouveru 2010

Anketní otázky: Jak ses k lyžování dostal?

Táta lyžoval, jak na běžkách, tak na sjezdovkách. Já jsem začal ťapat na medvídkách a přes sjezdovky, které mě jako předškoláka bavily víc, jsem se na základce dostal k běžkám.

Na jaký moment v kariéře nejraději vzpomínáš?

Tady se ve mně pere vítězství na MS a bronz se štafetou na ZOH. Co se týká prožitku a týmové euforie, tak vyhrává olympiáda.

Na MS jsem vyhrál poslední den, takže jsem si vítězství vychutnával ve shonu z balení a odjezdu domů. Když to shrnu, tak z 50ky

Co bys na sobě v době, kdy jsi závodil, zpětně změnil?

Kdybych ve dvaceti letech věděl všechno, co na konci kariéry, zkusil bych vyhrát víc závodů.

Vyhrával bys, kdybys závodil v dnešní době?

S pravděpodobností hraničící s jistotou bych asi určitě něco vyhrál.

Co děláš (profesně) po konci aktivní kariéry?

Reprezentačního trenéra běžců na lyžích u družstev juniorů a závodníků do 23 let.

Jak se promítly úspěchy do tvého dalšího života?

Díky svým úspěchům můžu pořád říkat, že můj největší koníček je moje zaměstnání, a to už 22 let.

Co ti lyžování dalo a vzalo?

Zatím mi pořád jenom dává – kamarády po celém světě, práci, která mě baví, a manželku Vandu jsem taky poznal díky tomu, že jsem lyžoval.

Jak se snažíš udržovat v kondici?

Prací. Jinak jsem dost línej.

Jak často se dnes dostaneš na lyže?

To záleží na tréninkovém plánu mých sportovců a sněhu. Ale průměrně tak čtyřikrát do týdne.

Co bys poradil současným závodníkům?

Buďte trpěliví a vytrvalí. A mějte rádi to, co děláte!

Historie plakátu

| 30 | RACE ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

Text: Pavel Zelenka

Speedskiing a česká stopa Od počátku lyžařství až k dnešním moderním seancím na lyžích vede dlouhá cesta. A tak se mnohý starý, rozšafný lyžař či průkopník bílého sportu chytá za hlavu, když slyší o věcech, které mu připadají jako bláznovství, jako prostá honba za rekordem.

O

Nejdříve Mořic, potom Cervinie

tcem myšlenky rychlostních závodů na lyžích byl dr. Walter Asmutz. Ten v roce 1930 vyhledal pro test vhodný svah ve Svatém Mořici. Nejrychlejší byl Rakušan Gustav Guzzi Lantschner. Elektrické měření zkolabovalo, ručně mu naměřili 105,875 km/h.

Tím byl položen základ prvního světového rekordu. Po druhé světové válce se konání rychlostních závodů přesunulo do Cervinie.

Počátek české stopy

Mekkou vyznavačů rychlosti na lyžích se stal ledovec Plateau Rosa pod Matterhornem. Tady se začala psát i česká stopa, jež se datuje do počátku 60. let minulého století. Svazový měsíčník Lyžařství č. 8/1965 v článku „Pro československý rekord do Cervinie“ informuje o misi čtveřice našich průkopníků. Záměrem trenéra Jana Vedrala bylo prověřit jejich psychickou odolnost při vnímání vysoké rychlosti a ověřit hypotézu aerodynamického postoje. Výkony našich kluků byly největším překvapením nejen pro pořadatele a novináře, ale i zástupce lyžařských firem. Velkou radost měl manažer firmy Kästle. Jejich nejlepšími jezdci byli Radim Koloušek, jehož ustanovený čs. rekord (171,591 km/h) jej řadil na 5. místo, a jedenáctý Jaroslav Janda (169,331 km/h).

Jan Vojtěch (155,440 km/h) překonal o více než 12 km/h stávající juniorský výkon Itala Sperottiho a od pořadatelů obdržel krásný pohár. Čtvrtému do party Honzu Čermákovi naměřili 152,413 km/h. Dnes rodinný rekord o více jak 91 km posunul syn Radek výkonem 243,572 km/h.

Pětapadesát let od jeho startu jsem se Jaroslava Jandy (*17. 10. 1942) zeptal: „Pamatuješ ještě na Cervinii?“ „Samozřejmě abych nepamatoval. Už samotná cesta vlakem s přestupem v italských Benátkách a stávkou železničářů byla dobrodružstvím. První jízdy na seznámení s tratí v rychlostech 140 až 150 km/h bylo pro nás novum. My ve šponovkách a šusťákových bundách s elastickými lampasy, soupeři v kombinézách.

Plakát z jediné olympiády, kde se závodilo v rychlostním lyžování

| 31 |

Česká stopa pokračuje

Česká stopa podruhé

V politicky uvolněné atmosféře roku osmašedesátého, bez větších administrativních potíží, vycestovali pod vedením bývalého reprezentanta Jaroslava Bogdálka na 5. ročník Kilometro lanciato tři zkušení kozáci: J. Janda, R. Koloušek, L. Petřík a poprvé Vlastimil Horák.

Při obhlídce tratě v pondělí 15. července zkušení borci konstatovali, že trať je výborně preparována. Dalo se očekávat, že tentokrát bude překonán rychlostní rekord Luigiho di Marca, 174,757 km/h, z roku 1964. Tomu nasvědčovaly první zkušební jízdy. Naši hoši včetně nováčka Horáka se s rychlostí velmi dobře vypořádávali. Vše nasvědčovalo tomu, že budou padat rekordy. Bohužel, počasí v průběhu celého týdne nedovolilo uskutečnit všechny plánované jízdy včetně finále.

O výsledcích rozhodovaly dosažené rychlosti z páteční semifinálové jízdy.

Všichni chtěli využít příznivých podmínek k jízdě za pomocí „loktů“. Jen díky přítomnosti silné osobnosti Hermana Noglera, trenéra italské reprezentace, byl na startu klid.

Startovalo se podle předchozích dosažených časů. Nejrychlejší z našich borců byl sedmý R. Koloušek (167,441 km/h), 12. L. Petřík (164,684 km/h) a 19. J. Janda 161,652 km/h. Nováček Vlasta Horák zajel rovných 160,00 km/h a byl 22. Žádný z našich zkušených jezdců nepřekonal svůj dosavadní výkon z předchozího startu. Nepřekonal ho ani vítězný Fin H. Kalevi (172,331 km/h).

Titulní strana časopisu Sedmička pionýrů ze 7. března 1975. Bořek Šedivec tehdy dosáhl rychlosti 179,461 km/h

Syrovátka v roce 1972 startující za Kanadu, který posunul Kolouškův rekord na 173,913 km/h. V následujícím roce se dařilo Františku Münstrovi. Ten vylepšil Syrovátkův rekord na 179,416 km/h.

Bořek Šedivec posunuje nepatrně o 0,45 km výkon Münstera v roce 1974. Ten se v následujícím roce přibližuje hranici 180 km/h výkonem 179,790 km/h. V té době je držitelem světového rekordu 194,384 km/h Ital Pino Meynet. Plných dvanáct let drží český rekord František Münster.

Vše až dosud se odehrávalo v Cervinii.

Zařazením rychlostního lyžování na olympiádu 1992 se kolotoč přesouvá do francouzského Les Arc. Zde Petr Kakeš v roce 1987 posouvá rekord na 197,850 km/h. (Jeho další kariéra a vývoj českého rekordu je popsán ve SNOW 121 v článku Lovci rychlosti a Čech Petr Kakeš.)

Parta nadšenců z Trutnova s vášní pro rychlost pod vedením Ing. Příhody zakládá v roce 2003 klub pod názvem Czech Speed Team. Na mistrovství světa startují poprvé v roce 2005 bratři Příhodové a Rosol. Nejlepší z trojice je Michal Příhoda na 37. místě výkonem 153,320 km/h.

O dva roky později se Karel Netolický přiblíží k hranici 190 km/h (189,230 km/h). Prvním z party, který překonal bariéru 200 km, je Radek Boháček. Ten na MS 2009 ve Vars dosáhl rychlosti 200,445 km/h. Osobní vizitky amatérských nadšenců se posunuly za hranici dvou set kilometrů: K. Netolický 219,380 km/h, Petr Štěrba 218,200 km/h, Michal Příhoda 212,140 km/h. Svou výkonností se za několik let přiblížili ke světové špičce rychlostního lyžování. Je potřeba připomenout, že rychlostní disciplíny spadají ve svazové hierarchii až do spodních pater a nemají například vlastní odborný úsek.

Raketa Čermák

„Je to tam, starý rekord je fuč a ten nový mám já,“ řekl s úsměvem Radek Čermák po závodě na MS ve Vars v lednu 2013. Nový rekord České republiky tehdy doznal hodnoty 230,710 km/h. Byl tak oholen vousatý rekord Petra Kakeše (223,325) z olympiády 1992.

Harrachovský rodák Radek Čermák je bývalý sjezdař a skikrosař, pochází z lyžařské rodiny.

V předchozí kapitole je zmínka o jeho otci, pětinásobném mistru republiky, strýc Evžen zase startoval v roce 1956 na ZOH v Cortině. Přezdívku Raketa si Radek vysloužil za postupné zlepšování českého rekordu až na současných 243,572 km/h.

Tímto výkonem se řadí do světové špičky v disciplíně. S Petrem Kakešem jsou nerozluční přátelé se zaujetím pro rychlost v jakékoliv podobě. V minulém roce se Radek na pozvání Petra zúčastnil závodu Arctic Man na Aljašce.

Emigrantská stopa

Obrodný proces roku osmašedesátého byl ve společnosti na počátku 70. let včetně sportu umlčen. Po roce 1948 přišla na řadu druhá vlna emigrace z řad lyžařů, od reprezentační úrovně až po prvoligové sjezdaře. O posun českého rychlostního rekordu se pak pokusil nejprve Jiří

Tabulka výsledků ze závodů v roce 1972 v Cervinii. 8. skončil George Syrovatka startující za Kanadu s rychlostí 173,913 km/h, 15. František Münster se 169,172 km/h

Plakáty použity z archivu autora.

V průběhu závodu upadli tři. Prvním byl Ital Walter Mussner. Helikoptérou byl převezen do nemocnice v Aostě, kde později na následky zranění zemřel. To jsme se dozvěděli až při závěrečném ceremoniálu. Jméno druhého si již nepamatuji. A třetím jsem byl já. Ve snaze jet maximálně po plochách jsem na začátku měřeného úseku zařízl hranu lyže. Následovalo opakované salto, došlo k vytržení patek vázání, achilovky to naštěstí vydržely. Zbavil jsem se lyží a zbytek doklouzal. Bylo to bez vážných následků. Až později při zpáteční cestě jsme se zastavili na pláži Lido v Benátkách. Tady, na červencovém italském slunci jsem pociťoval velké bolesti hlavy, které jsem nikdy neměl. Přisuzoval jsem to menšímu otřesu mozku při pádu.“

| 32 | RACE ČESKÉ LYŽOVÁNÍ / FIS

Text: Michaela Kratochvílová

Roman Kumpošt:

Naše pozice ve FIS je optimální Co Čech, to lyžař, dalo by se říct. Jakkoliv je totiž naše země rozlohou i početně malá, s pozicí Svazu lyžařů České republiky se to má přesně naopak. V rámci Mezinárodní lyžařské federace s celkovými 132 členskými subjekty totiž patří do skupiny 17 národních svazů označovaných jako velké, jež mají v rámci Kongresu FIS tři volební hlasy. Co konkrétně zástupci tuzemského svazu v rámci FIS řeší a v jakých oblastech se angažují, popsal SNOW předseda dozorčí rady Svazu lyžařů ČR a stávající dlouholetý člen předsednictva FIS Roman Kumpošt.

Z

atímco závody na lyžích si dovede představit každý, se samotným fungováním Mezinárodní lyžařské federace už je to obtížnější. Můžete nám přiblížit, jak se mohou čeští zástupci zapojit do činnosti FIS? Členem Mezinárodní lyžařské federace není Česká republika jako taková, ale Svaz lyžařů České republiky. Ten je jedním z největších lyžařských svazů v rámci Federace a rovněž je jedním z těch, které stály na počátku při jejím založení. Jako národní svaz se můžeme angažovat v rámci činnosti FIS v Odborných komisích FIS podle toho, kolik do těchto nejrůznějších komisí nominujeme svých zástupců. Abych to ještě specifikoval: Každá disciplína má několik odborných komisí a Svaz lyžařů České republiky může do každé z nich nominovat své zástupce. Podle toho, jací ti navržení lidé jsou, následně předsednictvo FIS po konzultaci s předsedy jednotlivých komisí sestavuje složení těchto subjektů.

To znamená, že předsedové vědí, kdo jsou kandidáti, a podle toho předsednictvu doporučují personální doplnění té které komise. Čím víc a kvalitnějších lidí tedy je ze strany Svazu lyžařů ČR navržených, tím větší je šance, že konečné zastoupení českých členů v rámci Mezinárodní lyžařské federace bude širší.

Jak se daří tento princip převádět do skutečnosti? Jaká je pozice tuzemského lyžařského svazu na poli Mezinárodní lyžařské federace?

Myslím si, že máme rozhodně kvalitní zastoupení. Teď ještě na Kongresu FIS v roce 2020 budeme některé komise obnovovat.

Budeme se snažit dostat do nich mladší lidi, takové, kteří před sebou budou mít potenciální budoucnost v rámci několika dalších let.

To je totiž doba, po kterou trvá, než si v rámci komise nový člen vydobyde nějakou pozici, autoritu. Vždy je dobré pracovat v rámci komisí s lidmi, kteří mají dlouhodobou perspektivu,

za sebou mají jednak poměrně silný doprovodný průmysl a potom také mají největší členské základny. Srovnatelně důležité jsou také ty komise, které rozhodují o udělování vrcholných sportovních akcí. O zisk pořadatelství do České republiky máme dlouhodobě velký zájem v co největší míře. Potom je to už logická rovnice: Pokud budeme mít třeba velký zájem o alpský Světový pohár, potřebujeme mít silné zástupce v komisích alpského lyžování. Pokud budeme chtít běžecký Světový pohár, potřebujeme obsadit komisi běžeckého lyžování, skoky ve skocích a podobně. Tyto termíny neprojednává Předsednictvo FIS, ale musí se prolobbovat v rámci jednání jednotlivých Komisí FIS. Čím více tam tedy budeme mít kvalitních a schopných zástupců, tím je pravděpodobnější, že se závody Světového poháru v různých disciplínách budou sem do České republiky vracet častěji.

Historicky jsme od nepaměti měli v rámci Mezinárodní lyžařské federace svůj hlas, který byl slyšet, a stopa českého lyžování v rámci Federace byla jasně zřetelná vždy. že na svém postu vydrží několik let, a ne že tam setrvají jen rok nebo dva. Pokud tam jsou pět, deset let, získají si postupem času jméno, renomé a jejich hlas je brán vážně. Co se týká našeho zastoupení, myslím si, že je v tomto okamžiku rozhodně vyvážené a optimální.

Jsou některé z Komisí FIS, v jejichž rámci má zdejší lyžování své zastoupení, obzvláště důležité? Pokud to tak lze říci, které by to byly?

Nejdůležitější jsou ty nejsilnější disciplíny, tedy alpské a běžecké lyžování. Tato odvětví

Pokud se tedy ohlédneme do nedávné minulosti a vidíme loňský březnový Světový pohár v alpském lyžování ve Špindlerově Mlýně nebo lednový běžecký Světový pohár v Novém Městě na Moravě, můžeme tyto eventy označit za velký úspěch české sportovní diplomacie?

Rozhodně ano. Řekl bych, že Světový pohár v Novém Městě byl velmi úspěšný. Pozitivní feedback máme ze strany Mezinárodní

| 33 |

Myslím si, že právě výkony českých žen v letošním roce jsou pro nás velice pozitivní a dokážeme se o ně opřít. lyžařské federace a stejně kladnou odezvu měl rovněž alpský lyžařský pohár žen na jaře ve Špindlerově Mlýně. Samozřejmě to jde ruku v ruce s výkony českých závodníků, není to výhradně jen o sportovní diplomacii. Čím budou jejich výkony hodnotnější a kvalitnější, tím je větší pravděpodobnost, že se sem tyto velké závody budou dostávat.

Nejen lobbing a sportovní diplomacie, ale i sportovní výsledky jsou důležité pro zisk pořadatelství vrcholných akcí.

Při běžeckém poháru v Novém Městě na Moravě se skvěle dařilo Kateřině Razýmové, na svazích při sjezdu v této sezóně září Ester Ledecká. Mohou tedy jejich kvalitní výsledky zvýšit naše šance?

Myslím si, že právě výkony českých žen v letošním roce jsou pro nás velice pozitivní a dokážeme se o ně opřít. Pokud se někdo objevuje v top 10 Světového poháru v běhu na lyžích, tak to je samozřejmě věc, která bude pro naše vyjednávání vždy velice příznivá.

Zmínil jste se o blížící se volbě do Komisí FIS, kam chcete vyslat nové české zástupce. Jaká je v dlouhodobém horizontu vize Svazu lyžařů ČR, s níž do toho jdete?

Historicky jsme od nepaměti měli v rámci Mezinárodní lyžařské federace svůj hlas, který byl slyšet, a stopa českého lyžování v rámci Federace byla jasně zřetelná vždy, už v rámci Československa a pak i za České republiky. Tuto roli by tuzemské lyžování rozhodně mělo udržet i do budoucna. Co bychom měli mít za cíl, tak je rozhodně, aby se k nám vracely už zmíněné akce celosvětového významu, abychom si i nadále zachovali pověst dobrého pořadatele a aby se sem i v dalších letech zahraniční závodníci rádi vraceli, jako tomu je v současnosti. O to bychom měli vždy usilovat.

| 34 | RACE ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

Ester Ledecká

Česká reprezentace v závěru sezóny 2019–20

Letošní alpská sezóna začala velmi nadějně. Ester Ledecká vyhrála v Lake Louise svůj první sjezd a ve druhém byla čtvrtá a ujala se tak vedení této disciplíny ve Světovém poháru.

B

lýskla se i Martina Dubovská, když v prvním slalomu sezóny zajela deváté místo. Přestože pokračování bílého cirkusu už tak zářné výsledky nepřineslo, je i tak co slavit.

Ledecká a malý globus

Nejvíce v týmu Ester Ledecké. V evropské části poháru následovalo osmé místo v Zauchensee, z pohledu Ester malinko nepovedené Bansko v podobě dvacátého místa a konečně únorové třetí místo v letos vražedném Ga-Pa na pistě, která byla tak ledová, hrbolatá a zároveň v několika bránách nekompaktně měkčí, že se z toho až tajil dech. „Větší masakr jsem možná ještě u holek neviděl,“ říkal Tomáš Bank o závodě Ga-Pa. Z výkonnosti své svěřenkyně, o kterou se stará společně s bratrem Ondřejem, mají

samozřejmě radost: „Jsme rádi, na bedny se nejezdí každý den, je to pro nás vždy výjimečný okamžik,“ řekl Tomáš za celý tým čítající také servismana Miloše Machytku a fyzioterapeuta Michala Lešáka.

Ester patří tři závody před koncem sezóny 3. příčka a zůstává ve hře o malý křišťálový glóbus. Na vedoucí Švýcarku Corine Suterovou ztrácí 64 bodů a na druhou Mikaelu Shiffrinovou tři body. Do konce sezóny sjezdařky čekají dva sjezdy v Crans Montaně a březnové finále SP v Cortině d’Ampezzo. „Rádi bychom se kvalifikovali také na finále SP v super-G. Ester je zatím šestadvacátá a na finále postupuje pětadvacet,“ vysvětlil Tomáš Bank. Doplňme ještě, že Ester zajela v ruské Krásné Poljaně poprvé svěťákové super-G na desátém místě (dosud byla v SP této disciplíně nejlépe loni jedenáctá a nad vše vyčnívá

ODBORNÝ SPORTOVNÍ ÚSEK ALPSKÝCH DISCIPLÍN

Hlavní partner OSÚ AD SLČR

POOL Partner

Text: Eva Kurfürstová její olympijský titul) a zazářila také v alpské kombinaci v Zauchensee, kde zajela skvělé šesté místo – repertoár jejích disciplín, které dokáže v SP zajet v TOP10, se tímto rozšířil na tři.

Naděje slalomářek pohasínají

Po skvělém úvodu českých žen ve slalomu, kdy Martina Dubovská zajela neuvěřitelné deváté místo v Levi a Gabriela Capová v obou úvodních slalomech bodovala, se Martina propracovala k dalším dvěma bodovaným pozicím. Gabriela se bohužel zranila a sezóna pro ni předčasně skončila. Martina Dubovská i v dalších slalomech útočila na body, ale dvakrát vypadla několik bran před cílem z téměř jisté postupové pozice, dva závody jí nevyšly a v tom posledním v Kranjske Goře skončila těsných pár setin a pět míst za branami druhého kola. Podařilo se jí ale bodovat v obou dvou paralelních závodech. Ve Sv. Mořici skončila v paralelním slalomu na šestadvacátém místě a v Sestrière v paralelním obřím slalomu brala jeden bod za třiadvacáté místo, Partner

Mediální partneři SPORT EQUIPMENT

| 35 | Jan Zabystřan

Martina Dubovská

neboť v paralelních soutěžích bodují všichni, kdo postoupí do eliminační části čítající dvaatřicet závodníků s tím, že závodníci umístění na 30.–32. místě získávají shodně jeden bod. „Paralelní závody mě opravdu hodně baví.

Ten formát soutěže, kdy můžu jet přímo proti soupeřce v trati vedle ní, mě motivuje a posouvá dál,“ řekla Martina.

Zranění…

Gabriela Capová je po skvěle rozjeté sezóně, v níž navázala na úspěchy z předchozí sezóny (druhé místo v pořadí slalomu Evropského poháru a dvě bodovaná umístění v posledních dvou slalomech Světového poháru předchozí sezóny), když v Levi zajela čtyřiadvacáté místo a v Killingtonu byla sedmnáctá. Protáhla tak šňůru bodování ve slalomu na čtyři v řadě. 15. prosince si ale bohužel v kvalifikaci paralelního slalomu ve Sv. Mořici přetrhla po doskoku přední zkřížený vaz. O den později byla operována a neprodleně nato navázala intenzivní rehabilitace v Lublani, kde tráví s menšími pauzami už dva měsíce. Návrat na sníh předpokládá na konci května.

K závodění se do konce sezóny nevrátí už ani Kateřina Pauláthová, která stále bojuje s bolestmi kolene po loňském zranění a operaci. Dobrá zpráva ale je, že při posledním únorovém testu na sněhu se koleno jevilo nadějně, takže by ještě koncem letošní zimy mohla nastoupit do tréninku.

Zabystřan se vrátil ve velkém stylu Téměř tři měsíce uplynulo od Zabyho zranění z Chile, kdy si při pádu odlomil fragment kyčelní kosti, do dne, kdy poprvé v letošní sezóně závodil. Bylo to na konci roku v alpské kombinaci v Bormiu a vedl si výtečně! Při novém formátu kombinace, kdy závodníci ve druhém slalomovém kole startují podle časů dosažených v rychlostním prvním kole (neotáčí se tedy první třicítka, jak tomu bylo do předchozí sezóny), si Honza dojel pro

Gabriela Capová

perfektní 19. místo a životní výsledek. „Po tom zranění je to víc, než jsem čekal, takže jsem moc rád. Nějaké rezervy tam byly, ale také taktika z mé strany ve slalomu, když jsem viděl, jak někteří závodníci chybují na zledovatělé spodní části slalomu, jel jsem tam raději trochu víc na jistotu. Neriskoval jsem, abych o dobrý výsledek nepřišel,“ prozradil Jan Zabystřan. Nadějně si vedl také ve slalomu v Zagrebu začátkem ledna, když ještě na čtvrtém mezičase patřil k okruhu závodníků na postup do druhého kola, pak ale před cílem chyboval. „Trochu mi došly síly, bylo znát, že jsem byl několik týdnů mimo trénink.“

Cenné body z Far East Cupu

Dálnovýchodní pohár patří k několika málo závodům, na kterých se dají vyjet relativně snadno dobré body. Podmínkou ovšem je, že musíte mít formu, úplně samy vám do klína nespadnou… Naši muži startovali jak v prosinci v Číně, tak v únoru v Jižní Koreji, a vyplatilo se jim to. Ondřej Berndt ve slalomu zajel několikrát stupně vítězů, z toho jeden-

krát vyhrál a zajistil si životní body, kterými se prosadil na pozici české slalomové jedničky těsně před Jana Zabystřana, který si své body z loňska v Jižní Koreji obhájil a rovněž on jeden slalom v Koreji vyhrál. Rovněž Kryštof Krýzl si vylepšil už v Číně svou bodovou bilanci a vrátil se na pozici české obřákové jedničky. Zúročit formu mu ale nebylo dopřáno. Po návratu si v prosinci při tréninku obřího slalomu poranil vazy v kotníku a musel šest týdnů pauzírovat.

Jeho prvními závody tak byly únorové FEC v Koreji, kde zajel 3. místo v obřím slalomu. „Toho zranění byla škoda, jezdil jsem v dobré formě a byl připraven ji využít v SP. Na druhou stranu, když jsem ucítil tu obrovskou ránu v kotníku, myslel jsem si, že je sezóna s okamžitou platností v háji, takže teď, když je to jinak, beru cokoliv, co v druhé části sezóny přijde,“ řekl Kryštof.

V Číně se mezi ženami dařilo také člence reprezentačního B týmu Tereze Nové, když si v obřím slalomu vyjela životní body a řekla si jimi o členství v A týmu pro následující sezónu.

| 36 | RACE ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

Text: Adam Mitáš a Jiří Polášek Foto: Český olympijský výbor

Zimní olympiáda dětí a mládeže?

Radost, smutek, ale i odlišná pravidla Oheň vzplanul a nadšený dětský řev se ozýval halou karlovarské Energie. To se poprvé mladí sportovci sešli při zahájení IX. zimní olympiády dětí a mládeže v Karlovarském kraji. Vlajkonoši dovedli olympijské výpravy na plochu a bitva o medaile mohla začít.

Jak vypadaly souboje o cenné placky z pohledu snowboardistů, běžkařů a lyžařů?

K

Není biatlon jako biatlon…

aždý mladý sportovec má své oblíbené starší idoly. Jinak to neměli ani závodníci a závodnice na olympiádě dětí a mládeže v Karlových Varech.

Jeden fandí Fourcadovi, druhý obdivuje Eckhoffovou, podporuje Italku Wiererovou nebo chce navázat na výkony Gabriely Koukalové.

To ale nebude tak jednoduché. Proč? Biatlon mladých závodníků se totiž od dospělého hodně liší. To potvrdili i samotní trenéři v Karlových Varech.

Největší rozdíl na první pohled je, že děti s sebou nevozí pušku. Tu si vyzvednou až ve stojanu na střelnici, kde odstřílí, a následně ji opět vrátí zpět do podstavce. Důvodem je s ohledem na věk závodníků velká hmotnost a zátěž na páteř. Pokud ale biatlonista shodí vzduchovku někoho jiného, může přijít penalizace, dokonce i diskvalifikace ze závodu.

Děti na rozdíl od světových závodníků střílí na kratší vzdálenost. Střílí se z deseti metrů na terče, jež mají průměr patnáct milimetrů.

V případě, že závodník terč netrefí, míří na trestné kolečko měřící pětasedmdesát metrů.

Naopak ve štafetě je to stejné jako u elitních biatlonistů, nedobíjí se. Trestné kolo je ale o pár metrů kratší, měří padesát metrů.

Závodníci sice chtějí pokračovat ve stopách velkých jmen, ale většinou nedělají pouze biatlon. Mnoho účastníků olympiády potvrdilo, že se v létě věnuje jiným sportům, což jim poté pomáhá v přípravě na zimu, kdy opět nasazují běžky.

Netradiční disciplína

Stále větší popularity nabývá velmi netradiční sport – lyžařský orientační běh. Ten byl rovněž zařazen do lyžařských disciplín na mládežnické olympiádě. I když se zatím jedná spíše o rodinný sport, který se dědí z gene-

race na generaci, jeho obliba stále hodně roste. Jen v Praze jsou čtyři oddíly, jež čítají dohromady zhruba pět set dětí.

Orientačnímu běhu na lyžích se nejčastěji věnují děti závodící v jiných běžeckých disciplínách či děti, které soutěží v teniskách s buzolou v letním orientačním běhu bez lyží.

Mladí závodníci dopředu neznají trasu, mapu obdrží až těsně před startem. Jejich úkolem je pak projít v určeném pořadí všechna kontrolní stanoviště.

V Karlových Varech se představily především děti, které k netradičnímu sportu dovedli rodiče. To dokazuje, že lyžařský orientační běh není masovým sportem, ale běžkaři ho dělají s láskou a velkým nasazením.

Děti slavných běžkařů

Na výkony Kateřiny Neumannové se snažili tradičně navázat běžci na lyžích. Mezi nimi byli i potomci slavných závodníků – Stanislava Řezáče a Lukáše Bauera. Mládež měřila své síly v běžeckém lyžování na tratích několika délek. K vidění byly závody na dva a tři kilometry klasicky, tři a čtyři kilometry volně, ale nechyběly ani štafety na vzdálenost třikrát 1,5 kilometru a třikrát dva kilometry.

V závodech se představili příbuzní Lukáše Bauera – dcera Aneta a synovec David. Ti

| 37 |

vlastně bydlí hned vedle tratě na Božím Daru, kde sportovci startovali. Ani potomek slavného běžkaře Stanislava Řezáče v závodech nechyběl, ten dokonce získal během dvou dnů dvě stříbrné medaile.

Děti slavných tak ukázaly, že se geny nezapřou. Na zimních hrách mládeže uspěly a jsou připraveny pokračovat ve stopách svých úspěšných rodičů, kteří je ke sportu nejen dovedli, ale i v začátcích trénovali.

Trojnásobná šance na snowboardu

V poslední době je jedním z nejoblíbenějších zimních sportů právě snowboard, který na zimní olympiádě dětí a mládeže samozřejmě nechyběl. Většina závodníků mohla zabojovat o medaile hned ve třech disciplínách. Celkem 36 medailí bylo uděleno shodně mezi snowboardcross, slopestyle a paralelní obří slalom.

Nejedno zlato si odnesla například dcera modelky Andrey Verešové, Vanessa Volopichová. Dívka, která zatím nejde ve stopách své matky, ale září na prkně, ovládla snowboardcross. K tomu přidala další zlato ve slopestylu. A daleko neměla ani k medaili v paralelním obřím slalomu, kde o chlup skončila čtvrtá.

Skvělé výsledky zaznamenal Moravskoslezský kraj, který měl své největší naděje kromě hokeje právě v tomto sportu. Pět

z osmi nasazených sportovců už první den získalo medaili. Mladý Kryštof Minárik, který svoji kategorii absolutně ovládl, srovnával své vítězství na ODM s vítězstvím v Českém poháru 2019.

I v tomto sportu se našli „obojživelníci“.

Lucie Bendová sice neskončila na předních místech, ale ve dvou disciplínách se umístila do TOP 10. Zajímavější je, že se tato dívka účastní i LODM (letní mládežnické olympiády), kde minulý rok jako kapitánka kraje Vysočina dopomohla svému týmu k bronzové medaili z fotbalového turnaje. Mimo to také nastupuje za pražskou Slavii. Skloubit se dá opravdu mnohé.

Chybí některé alpské disciplíny

Alpské lyžování na Olympiádě dětí a mládeže je oproti tomu normálnímu dost okleštěné.

Zatímco obvykle se jezdí slalom, obří slalom, super-G, sjezd, kombinace a superkombinace, v Karlových Varech jsme viděli jen slalom, obří slalom a paralelní slalom mužstev.

Hezký příběh zde napsal mladý Daniel Ryška, který patří do týmu bratra Šárky Strachové. Ještě minulý rok ho lyžování přestávalo bavit a chtěl skončit. V novém týmu se ale znovu našel a na ODM jel s tím, že chtěl vyhrát. Nakonec získal dvě stříbra, která hodnotí jako velký úspěch.

Mladí novináři na ZODM Jedinečná příležitost a cenná zkušenost. Už 6 let nabízí Český olympijský výbor zájemcům o sportovní žurnalistiku možnost zúčastnit se programu „Mladí novináři“ na Olympiádě dětí a mládeže.

Studenti se pod vedením zkušených novinářů učí pracovat pod tlakem, vymýšlet témata, natáčet videa či audio nahrávky nebo oslovovat sportovce s žádostí o rozhovor. S řadou z nich pak Český olympijský výbor ve spolupráci často pokračuje.

Na olympiádu zavítal už klasicky i trenér sjezdového lyžování Bogdálek, syn veleúspěšného Jaroslava Bogdálka, jednoho z nejlepších lyžařů 50. let. Ten zatím nevynechal jedinou ODM a už první den slavil se svými svěřenci dvě medaile a čtvrté místo.

Akrobatické lyžování nezůstalo pozadu

Na každé správné novodobé zimní olympiádě se soutěží také v akrobatickém lyžování. Ani ODM nebyla o tento úžasný sport ochuzena.

Mladí závodníci se utkali ve skicrossu, do kterého mohl každý kraj nominovat 2 závodníky v každé kategorii a dva trenéry. I zde jsme viděli naprosto úchvatné závody a výkony zakončené radostí, ale také slzami.

| 38 | MAG TÉMA

VLASTNÍMA OČIMA:

Kateřina Neumannová

Paradox zvuku jména

Když se vysloví jméno nějaké osobnosti, lidi si jej obvykle podvědomě spojí s jedním konkrétním otiskem, jejž daný člověk v jejich vnímání nejvýrazněji zanechal. Její jméno by mělo být bez váhání řazeno k dojemnému olympijskému triumfu dosaženému v příslovečné hodině dvanácté, případně efektu v nějakém bohulibém směru, který by díky svému vlivu rozvinula vzápětí. Jako Bjorn Daehlie svůj stejnojmenný brand či její soupeřky Chandra Crawford a Kikkan Randall dívčí charitu Fast and Female. Jenže až nepěkně moc lidí (soudě přinejmenším podle diskuzí pod každým z desítek mediálních výstupů o ní) si ji asociuje se zlopověstnou libereckou kauzou a bez pardónu by ji pranýřovali. Přiznávám, že ve mně její příběh budí kombinaci obojího ve formě fenoménu propálené životní šance.

Nevratně, nezapomenutelně. Nevybavím si křiklavější případ roky urputně piplaného zvuku jména poslaného rychlovýtahem zpátky dolů. Kateřina Neumannová v, doufám, že nejrozsáhlejší i nejupřímnější retrospektivě, kterou kdy médiím poskytla.

N

a svět jsem přišla v jihočeském Písku do rodiny, kde rodiče byli zaměřeni spíš intelektuálně. Máma učila tělocvik a biologii, táta byl zubní lékař; takže u nás šlo o to, abych se dobře učila, abych byla zdravá, ale sport vždycky patřil k naší rodině. Mám o osm let staršího bráchu, který vždycky sportoval, ale spíš na úrovni jihočeského regionu, později lyžoval za univerzitu, když studoval medicínu; nicméně vždy sportoval a já jsem sporty zkoušela po něm. Ať už to bylo lyžování, triatlon, horská kola – vždycky jsem se po něm tak trošku opičila.

Pamatuju si, že v Písku jsem velmi brzo začala chodit hned do dvou oddílů. Jednak do Spartaku Písek, kde byli lyžaři – sjezdaři i běžci – já jsem od mala kombinovala alpské i klasické lyžování; a k tomu jsem chodila do Jitexu Písek do oddílu rychlostní kanoistiky.

Své první vzpomínky na lyže mám spíš díky fotografiím – já jsem narozená v únoru, takže jsem zimní dítě, a když mi byly asi dva roky, rodiče mě vzali na první zimní dovolenou do Špindlerova Mlýna, kde jsem asi poprvé měla na nohou dětské lyžičky s medvídkama – tam jsem zkoušela prvně lyžovat. Jinak ale jako Jihočeška jsem měla vždycky nejblíž k Šumavě a Zadovu, kde jsem se sportovním lyžováním začínala.

Text: Tom Řepík Je třeba se však vrátit časem hodně zpět – když si vzpomenu na své první cesty na Šumavu, nešlo o žádný komfortní odvoz autem rodičů, nýbrž autobusem místních turistů, který odjížděl v Písku od kostela v sedm ráno na Churáňov, takže jsem vstávala o víkendech pravidelně před šestou hodinou. Občas jsem proto jako dítě lyžařské víkendy nesnášela – toužila jsem, abych mohla strávit víkend třeba u televizních pohádek jako ostatní běžné děti, ale tak se u nás nežilo – u nás se zkrátka sportovalo a zimní víkendy se odehrávaly na lyžích.

Když se ohlédnu, tak ač to nikdo neplánoval, základy mé sportovní kariéry stojí na tom, že jsem valnou část dětství trávila v různých sportovních oddílech – každý den jsem mívala jeden i dva tréninky; běžně se stávalo, že jsem po škole šla na trénink s kanoisty, po jeho skončení jsem přejela na druhou stranu Otavy na vrch Hradiště, kde měli své tréninkové centrum sjezdaři, kde jsem absolvovala do sedmi do večera trénink jejich. Čímž jsem do sebe takovouto přirozenou formou dostávala velké množství různě zaměřených tréninkových hodin, v různých kolektivech a pod různými trenéry. Nijak to vzájemně nebylo koordinováno – jen jsem toho chtěla stihnout co nejvíc, bavilo mě

to a rodiče mi v tomto ohledu poskytovali maximální zázemí. Všechno místní přesouvání jsem navíc absolvovala na kole, což představovalo další penzum extra tréninkového času.

Sport napříč školou

Základní školu jsem vychodila v Písku. Učila jsem se dobře, na základce i gymplu jsem měla vyznamenání, maturovala jsem za samé jedničky. Od mala jsem byla aktivní dítě, které se pravidelně zúčastňovalo všech školních sportovních akcí od atletiky po různé víceboje atd. – všude se Neumannová zúčastňovala a často vítězně – i díky tomu mi pak škola nedělala potíže s relativně častou nepřítomností z důvodů různých sportovních soustředění a závodů. První dva středoškolské ročníky jsem absolvovala na píseckém gymnáziu, od třetího ročníku jsem přešla na sportovní gympl ve Vimperku, kde čtvrtý ročník, kdy už jsem byla v běžkařské reprezentaci, mi umožnili rozložit si do dvou let.

Začátky mého velkého lyžování jsou spojeny právě s mým přestupem na vimperské gymnázium, kde jsem po roční přípravě v tréninkovém středisku mládeže přestoupila do střediska vrcholového sportu

FOTO: HERBERT SLAVÍK

| 39 |

| 40 | MAG TÉMA

Mistryně republiky starších žákyň – ale v rychlostní kanoistice v Račicích

Naše tréninková miniskupina: zleva já, Standa a Katka Hanušová, dnes v Americe provdaná Nash

pod tehdejším vedením ing. Žáka do tréninkové skupiny Standy Frühaufa na Zadově. První dva tamní roky jsem trénovala v asi osmičlenné smíšené skupině mých věkových vrstevníků, pamatuju si například na Gizelu Denkovou, se kterou jsem bydlela na pokoji a na niž ráda vzpomínám. Hned první rok společné přípravy se Standou bylo mým cílem nominovat se na juniorské MS 1991 v německém Reit im Winklu; nominovala jsem se na něj z mistrovství republiky na Bedřichově, odkud jsem se díky umístění na stupních vítězů nominovala i na MS dospělých ve Val di Fiemme, kde jsem oslavila své 18. narozeniny. Zajela jsem tam na svůj tehdejší věk krásné 15. místo na klasické pětce, ale taky pokazila první úsek ženské štafety, kdy jsem po pádu předávala na chvostu startovního pole. Pamatuju si, jak jsem tam byla jak v Jiříkově vidění, když jsem viděla závodit živého Gundeho Svana, Vladimíra Smirnova a další velikány bílé stopy. Byla to pro mě tehdy obrovská životní zkušenost.

Následně jsem odjela na juniorské MS do Německa, kde jsem získala stříbro na klasické pětce, což byl můj premiérový vstup do velkého lyžování.

Na juniorské MS jsem se vrátila ještě dvakrát; poprvé jsem si zlato odvezla o rok později z finského Vuokatti a účinkování v juniorech jsem zakončila zlatem a bronzem doma v Harrachově.

Prvně nejvýš

4x FOTO: ARCHIV KATEŘINY NEUMANNOVÉ

Se dvěma závodníky, jež jsem považovala za bohy běžeckého lyžování: zleva Vegard Ulvang, já a Vladimir Smirnov

Jednou v životě jsem startovala na letní olympiádě – v roce 1996 v Atlantě v tehdy nově zavedené disciplíně horských kol. Více než dvouhodinovým závodem jsem se v obrovském vedru protrápila k 18. místu

Pak už následovaly v ročním sledu zimní olympiáda 1992 v Albertville, MS 1993 ve Falunu a ZOH 1994 v Lillehammeru – tehdy se zrovna zkracoval olympijský cyklus. Albertville byla velmi komorní olympiáda, kde jsme se v horách potkali nanejvýš s biatlonisty; mně se tam tehdy opět povedla klasická pětka, v té době má silná disciplína. V ženské štafetě jsme naposledy závodily za federaci, tvořily jsme spolu se Slovenkami Betkou Havrančíkovou a Lubou Balážovou velmi silný tým. Lillehammer 1994 byla oproti Albertville bezpochyby nejkrásnější olympiáda, kterou jsem v životě zažila – při vzpomínce na atmosféru, kterou dokázali vytvořit norští fanoušci kolem tratí, mě mrazí ještě teď. I výsledkově jsem postupovala stále výš, a ačkoli to v Norsku ještě nebylo o medailích, už jsem závody dojížděla v první desítce.

Do tohoto období spadá i můj obrovský zážitek, kdy se mi povedlo neočekávaně vyhrát Světový pohár v rakouském

Ramsau v roce 1992 – bylo to mé první svěťákové pódium, navíc se na mě přijely podívat dva autobusy fanoušků ze Šumavy. Vyhrála jsem tam i díky velkému majstrštyku Standy Frühaufa – tehdy ještě neexistovaly servisní týmy a v Ramsau panovaly velmi komplikované sněhové podmínky; Standa však sáhl do vosků a tam, kde ostatní promazali, mně lyže šly naprosto perfektně.

Na Madshus

Období zkraje devadesátých let pro mě bylo přelomovým i v jiných ohledech.

Velmi brzo jsem začala mít individuální přípravu se Standou Frühaufem. Tehdy to ještě nebývalo zvykem, trénovalo se v reprezentačních družstvech a taková demokracie, jaká panuje v současné době, neexistovala. Já však viděla, že kvalita našeho společného tréninku na Šumavě je vyšší než v reprezentaci. Naštěstí moje výsledky potvrdily správnost našeho rozhodnutí a velmi nám pomohly si tuto cestu v tehdejších poměrech prosadit.

Další zásadní věcí byla spolupráce s Honzou Weisshäutelem, který do Československa dovážel mj. norské značky Swix, Madshus a Rottefella. Já jsem svou kariéru začínala na Fischerkách (do roku 1992 v Albertville) – samozřejmě byly a jsou to výborné lyže, ale Honza mi tenkrát nabídl smlouvu s tehdy u nás nijak známým norským výrobcem Madshus, přičemž jsem od Norů dostala na svůj věk neskutečně výhodné smluvní podmínky – zejména co se týkalo výběru lyží, množství lyží a jejich servisu. U Madshusu jsem tak získala podmínky, na které bych u velkých značek typu Fischera ve svém věku neměla šanci. Na tomto norském vybavení jsem vděčně zůstala celou svou kariéru a jsem hrdá na to, že se nám s Honzou podařilo značku Madshus na tuzemském trhu etablovat do současné podoby.

Určitě ne všechno nám běželo jak na drátkách – ve své době byly Madshusy fantastické na studené prašanové podmínky, ale zejména na mokrých snězích kolem nuly a v teplých podmínkách byly problémové. Asi dvě tři sezóny jsme intenzivně spolupracovali s továrními vývojáři a podařilo se nám trable vyřešit. Když jsem odjížděla na svou poslední olympiádu do Turína, vezla jsem si s sebou skoro padesát párů lyží, měla jsem svého osobního servismana a hlavně jsem měla vychytané lyže na prakticky všechny sněhové varianty.

| 41 |

Odteď ve špičce

Následující období mezi ZOH 1994 v Lillehammeru a MS 1997 v Trondheimu bylo pro mě komplikované. Byla to éra jakéhosi váhání, kdy už jsem patřila do užší světové špičky, se Standou jsme trénovali strašně moc, už jsem však byla na Šumavě sama jen se Standou, který poblíž chaty Churáňov, kde jsem bydlela, žije. Bylo to časové období, kdy jsem byla hodně sama, tréninkové dávky byly obrovské, ale pořád nepřicházely adekvátní výsledky podle mého gusta. Měla jsem za to, že jsem začala výkonnostně stagnovat, dostavily se i první drobné zdravotní potíže, které mi později pomáhal řešit úžasný člověk a odborník prof. Pavel Kolář.

Mladá závodnice, která veškerý svůj život a čas obětuje sportu s neuspokojivými výsledky – začínala jsem být v rozpacích.

Naštěstí přišel Trondheim 1997, krásné norské mistrovství světa, pro mě zlomové tím, že jsem tu získala svou první velkou medaili, bronz na 15 km volně.

Krásný závod, jejž si pamatuju dodnes – tehdy jsem závodila proti equipě skvělých Rusek jako Vaelbe, Lazutina, Gavriljuk a dalším; v té době získat medaili bylo nesmírně těžké. Mně se to povedlo právě v Norsku, měla jsem možnost přijít si pro medaili do lóže k norskému králi a představovalo to pro mě zlom v tom smyslu, že odteď jsem začala patřit do nejužší špičky.

Hned následující rok a další pro mě úžasná akce: ZOH 1998 v Naganu a mé první dvě olympijské medaile, stříbrná a bronzová. Teď s odstupem času vím, jak blízko bylo k olympijskému zlatu už tam; když nechám stranou, že se přede mnou umístily Rusky Lazutina a Danilovova, které později na dalších ZOH už byly usvědčeny z používání dopingu, tak se proti mně spikly i přírodní podmínky. Na intervalově startované klasické pětce – mé tehdejší nejsilnější trati – jsem předjela své soupeřky startující přede mnou, za extrémně silného sněžení měla před sebou obrovskou mezeru a musela jsem si až na cílovou čáru prošlapávat stopu sama. Bylo z toho stříbro, k tomu jsem přidala bronz ve stíhačce. Celá naganská olympiáda tak pro mě představovala obrovský zážitek z říše snů; umocněný tím, že jsem měla možnost užít si naživo hokejový turnaj snů včetně památného letu s hokejisty domů.

Přelomové Ramsau

V roce 1999 se konalo MS v rakouském Ramsau. Já jsem na tamních tratích vyhrála svůj první závod SP v životě, takže jsem se tam velmi těšila. Ramsau jsem navíc velmi dobře znala, každý rok jsme tam na podzim i několik týdnů trénovali na Dachsteinu. Navíc jsem byla po stříbru a bronzu v Naganu extrémně motivovaná a do nové sezóny jsem vletěla s plnou vervou. Na programu mistrovství v Ramsau byla pětka klasicky – moje nejoblíbenější trať – a já si činila ty nejvyšší ambice: poprvé vyhrát velkou soutěž. V přípravě jsem se snažila dělat všechno ještě víc a intenzivněji než před Naganem – a stala se věc, která nejspíš nevyhnutelně přijít musela. Moje tělo v reakci na neskutečně tvrdou přípravu začalo stávkovat. Nakonec jsem si z Ramsau přivezla jen jednu bronzovou medaili z oné klasické pětky, což však byl z mé strany spíš boj o život než povedený závod. Mistrovstvím jsem se protrápila, a dokonce z něj odcestovala předčasně, neschopná dál závodit.

dění – takže systém vysokohorské přípravy se stal hlavním tématem mých příprav na americkou olympiádu.

Na tuto akci jsme už byli po stránce profesionalismu připraveni na nejvyšší pro nás dosažitelné úrovni – měla jsem na akci své vlastní bydlení mimo olympijskou vesnici, měla jsem kolem sebe své nejbližší lidi, do Salt Lake jsme jezdili trénovat už v létě před hrami, tamní závodní prostředí jsem tak vcelku dobře znala. Nakonec se z akce stala pro mě opět velmi nestandardní olympiáda – odjížděla jsem z ní s jedním bronzem z patnáctky volně, abych nakonec po dalším roce měla dvě stříbrné medaile poté, co Ruskám odebrali medaile za prokázaný doping.

Zpětným pohledem jde pro mě o smutnou olympiádu, protože v jednom závodě, kde jsem byla původně čtvrtá, jsem prohrála ve sprintu s Beckie Scott o špičku boty na cílové čáře – po diskvalifikaci Rusek se ukázalo, že šlo o boj o zlatou medaili. Navíc jsme totálně promazali ve sprintu – mé tehdy velmi silné disciplíně, v níž jsem měla velkou šanci vyhrát, a já nepostoupila do finálových jízd.

Základy mé kariéry stojí na tom, že jsem dětství trávila v různých sportovních oddílech – každý den jsem mívala jeden i dva tréninky.

Tenkrát si se mnou Standa zásadně promluvil o tom, že dál už ve dvoučlenné partě nemůžeme výkonnost nikam posouvat, pokud nedostaneme do týmu víc odborných lidí, kteří nám pomohou zejména v oblasti zdravotní péče a regenerace. Zde začalo období budování mého osobního týmu, kdy v průběhu několika let se v něm objevil biochemik, fyzioterapeut, servisman, dohromady asi šest až osm lidí. O mnoho větší pozornost jsme začali věnovat lékařskému monitoringu.

Toto rozhodnutí považuju za zlomový okamžik pro to, že jsem se později stala mistryní světa a olympijskou vítězkou.

Rozpačité Salt Lake

Následující vrchol našeho snažení, ZOH 2002 v americkém Salt Lake City, měl tu zvláštnost a pro mě komplikaci, že se závodilo ve vysoké nadmořské výšce nad 1 600 m. Já jsem do té doby mívala velké problémy závodit v takto vysokých altitudách, nikdy mi neseděly – věděli jsme, že tomuto aspektu budeme muset věnovat pozornost. Pořídili jsme si jako první v Česku kyslíkový stan a s biochemikem Emilem Bolkem jsme se s ním učili pracovat a mapovat reakce organismu. Ve stanu jsem přespávala doma i jsme jej vozili na soustře-

Budu mámou

Po ZOH v Salt Lake City na mě dopadla krize a únava psychického rázu, protože jsem měla za sebou extrémně náročnou přípravu. Přede mnou bylo MS ve Val di Fiemme, na které jsem se sice začala chystat, ale těžko jsem v sobě nacházela potřebný zápal pro další penzum náročného tréninku.

Pak se mi během vrcholící letní přípravy na MS neočekávaně přihodilo něco, co zpětně považuju za to nejlepší, co se mi v životě stát mohlo. Otěhotněla jsem.

Což byl na krátkou dobu velmi komplikovaný moment ohledně rozhodnutí, co dál.

Já osobně jsem své rozhodnutí, že je pro mě nejdůležitější být mámou, znala poměrně rychle, ale seznámit s tímto stavem okolí počínaje trenérem, reprezentačním týmem, sponzory atd. nebylo v daný okamžik vůbec jednoduché. Ve mně se současně objevil zřetelný pocit, že ještě nechci ze světa lyžování nadobro odejít a že se do něj budu chtít vrátit.

První jsem s novinou seznámila mého trenéra Standu Frühaufa a několik svých nejbližších. Pak jsem ještě odcestovala na podzimní přípravu do Skandinávie, kde už jsem začala tréninkové dávky ubírat a upravovat svému novému stavu. Když jsem se pak vrátila domů do Čech a nestartovala na prvním Světovém poháru, vznikl tu velký mediální tlak, co že se

| 42 | MAG TÉMA

FOTO: ARCHIV KATEŘINY NEUMANNOVÉ

SBÍRKA JOSEFA ŠURANA

se mnou děje a zda za vším nemůže být třeba doping. Já tedy musela záhy s pravdou ven už ve třetím měsíci těhotenství.

Tím toto nervózní období skončilo a já si zbytek těhotenství užívala ve velké pohodě. Celou zimu jsem si volněji lyžovala, užívala jsem si dlouhé výlety po Šumavě a zůstávala jsem aktivní až do doby těsně před porodem. Lucinka se mi narodila na začátku léta a byla téměř vzorné miminko, nechávala mě vyspat a já mohla brzy po porodu opět začít se základní přípravou. Můj návrat ke sportu tak byl velmi rychlý – netvrdím, že bezbolestný – každou chvíli mě něco bolelo a často jsem končila v rukou Pavla Koláře, ale měla jsem v sobě obrovskou vášeň a chuť znovu trénovat.

To, co mi scházelo po návratu ze Salt Lake City, tu naráz bylo v až téměř extrémní podobě – měla jsem neskutečnou motivaci trénovat a vrátit se do velkého lyžování v nejlepší možné formě.

Současně jsem měla Lucku u sebe, brzy jsme se přestěhovali na Šumavu, kde jsme dostavěli chalupu s penzionem, takže pro mě to bylo celkově překrásné období, kdy všechno fungovalo, jak mělo, jakkoli můj návrat do závodní formy po fyzické stránce vůbec jednoduchý nebyl.

S trenérem jsme byli domluveni, že možná zkusíme v druhé půlce zimy nějaké závody, ale když mě Standa viděl na prvních trénincích s reprezentací zkraje prosince, byl mile překvapen a naplánovali jsme si zkusit hned první závod SP v Ramsau. To se otočilo do jednoho z mých osobně nejnádhernějších okamžiků celé mé kariéry – hned první svěťák na 10 km volně, ani ne půlrok po narození Lucky, jsem vyhrála, a to o rozdíl třídy, téměř půlminutu. Lucinka během závodu spala na sáňkách s babičkou vedle tratě. Jsou to vzpomínky, které mě dojímají i teď. Současně tím započala zlatá éra mé kariéry.

FOTO: MARTIN SIDORJAK

Momentka z tréninkového kempu série Hledá se nová Kateřina Neumannová

FOTO: EDUARD ERBEN

Poprvé mistryní světa v roce 2005 na 10 km volně v Oberstdorfu

FOTO: EDUARD ERBEN

Vítězný finiš skiatlonu na ZOH 2006 v Turíně

Návrat

Na sportovním vrcholu: v cíli zlatého olympijského závodu s Luckou v náruči

V první sezóně po porodu jsem krom SP v Ramsau vyhrála i svěťáky ve Skandinávii a byla jsem druhá na SP v Novém Městě na Moravě – cítila jsem se opravdu při velké chuti a v pohodě. Když jsem odjížděla závodit jen na víkend, jela jsem bez Lucky, jakmile jsme cestovali na víc dní, Lucka jela s námi, buď s chůvou, nebo s babičkou. V podobném duchu se nesly i následující závodní roky. Přišlo MS v Oberstdorfu, odkud jsem chtěla svůj první mistrovský titul, což se mi podařilo – opět na desítce volně. V těch sezónách

jsem měla řadu povedených světových pohárů, zejména bruslená desítka se stala mou doménou. Na toto období jako celek mám jen ty nejkrásnější vzpomínky.

Kloubila se v tom domácí pohoda – malá Lucka mi dělala radost, měla jsem fungující zázemí na Šumavě, měla jsem sponzory, takže jsem si mohla dovolit relativně nákladnou přípravu včetně třeba tréninkových pobytů ve švýcarském Svatém Mořici, kde se velmi dobře trénuje díky velké nadmořské výšce. Uměla jsem už optimálně zužitkovat zkušenosti načerpané za předchozí roky, můj trénink byl velmi efektivní, přičemž jsem už nemusela polykat obrovské objemové dávky, které jsem absolvovala dřív.

Neúprosně se blížila olympiáda 2006 v Turíně a bylo jasné, že cíl mám pouze jediný – pokusit se konečně vyhrát olympijské zlato. Opět jsme pro to dělali v přípravě všechno včetně toho, že už rok před ZOH jsme tam jezdili trénovat, v létě i v zimě, pronajali jsme si oddělené ubytování, abych celý svůj tým včetně rodiny měla u sebe – nepodcenili jsme vůbec nic.

Už celá olympijská sezóna byla dobrá, byla jsem z léta výborně připravená, vše jsme pochopitelně ladili do Turína, kam jsme přijeli už dva nebo tři týdny předem, abych celou závěrečnou přípravu absolvovala v místě konání her. Bydleli jsme přímo u běžeckých tratí na dosah olympijskému stadionu. Jediná nepříznivost byla ta, že moje oblíbená desítka bruslením se na této olympiádě nejela – jela se tam desítka klasicky a bruslila se třicítka, na kterou jsme se nikdy speciálně nepřipravovala.

Zlatý Turín 2006

Naším cílem tak bylo pokusit se vyhrát hned první závod ve skiatlonu 15 km.

Já do tohoto závodu šla připravená jako nikdy v životě, věřila jsem si, že ve druhé bruslařské části závodu porazím kohokoliv. Podle toho jsme stanovili taktiku, kdy v úvodní klasické půli jsem se držela v balíku, a když se začalo bruslit, v těžkých pasážích stoupání jsem diktovala tempo a odpárávala jednu soupeřku za druhou.

Zbyla mi jediná, Estonka Kristina Šmigun, která se mě držela až do cílové rovinky, na níž mě bohužel porazila. Pro mě toto vybojované stříbro má už známou pachuť – po letech při dodatečných rozborech vzorků odebraných po tomto závodě byly v tom jejím novými metodami zjištěny nedovolené látky. Dlouho trvající právní spor, o kterém moc informací na veřej-

| 43 |

Poslední sezóna

Po Turíně mě čekalo osobní váhání a rozhodování, co dál, protože bylo jasné, že ZOH 2006 byl vrchol mé kariéry a lepší a slavnější už nikdy nebudu; vyhlásili mě

tehdy i Sportovcem roku. Rozhodli jsme se nicméně po olympiádě odcestovat na finále SP, které se jelo v Sapporu. Důvodem bylo, že rok nato pořádalo Sapporo MS v klasickém lyžování a že se po této próbě na jaře v klidu rozhodnu, co dál.

Rozhodnutí padlo rychle; chtěla jsem si užít ještě jeden rok závodního lyžování s vědomím, že půjde o mou nepochybně poslední soutěžní sezónu v životě.

Změna nastala v tom, že jsem se v dobrém částečně rozešla se Standou Frühaufem, kdy se mnou přestal jezdit na delší pobyty mimo domov. Dál tvořil můj plán přípravy a chodil na ty nejdůležitější tréninky na Šumavě, ale velkou část přípravy už jsem absolvovala sama a na soustředění se mnou jezdil jen biochemik. Naše spolupráce se Standou se tedy rozvolnila, ale jeho rukopis byl v mé přípravě stále čitelný. Vše směřovalo k MS v Sapporu, kde se opět jela má výstavní disciplína, desítka volně. Nám se na ní podařilo naladit formu bezchybně a po sportovní stránce považuju vítězství v tomto závodě za svůj nejlepší výkon, jaký jsem kdy během své kariéry podala. Desítku jsem vyhrála o téměř půl minuty, což je na poměry vrcholné akce jako MS neobvykle výrazný rozdíl. Na výkonu se nepochybně podepsala i psychická pohoda, kdy jsem už nemusela nikomu nic dokazovat; zlato z MS i OH jsem už vlastnila, měla jsem natrénováno, dostala jsem skvěle připravené lyže. Ke zlatu z desítky jsem přidala ještě stříbro ze skiatlonu. Úplné loučení pro mě přišlo na tradičním finále SP ve švédském Falunu na skiatlonu, v němž jsem bojovala se dvěma budoucími královnami bílé stopy – Norkami Marit Bjorgenovou, která skiatlon vyhrála, já jsem byla druhá a třetí dojela Therese Johaugová, současná největší hvězda ženského běhu na lyžích.

Na tento můj poslední závod se přijeli rozloučit nejen mí nejbližší, ale i kamarádi, fanoušci a sponzoři a připravili mi v cíli krásné symbolické rozloučení. Já si velmi považovala, že jsem skončila v okamžik, kdy jsem opravdu skončit chtěla a odcházela jsem ze světa velkého lyžování spokojená.

S korunou Sportovce roku 2006

S Honzou Weisshäutelem, jenž mě přivedl na lyže Madshus, na akci Král Bílé stopy v Písku, kde jsem se loučila s kariérou 3x FOTO: ARCHIV KATEŘINY NEUMANNOVÉ

nost neproniklo, Kristina Šmigun vyhrála a zlato jí zůstalo. Uvnitř mě však zůstal pocit, že zlatá medaile měla být má; nikdy jindy jsem nebyla tak silná jako v tomto závodě.

Po skiatlonu byla na programu klasická desítka, což neměla být má hlavní olympijská šance, ale protože jsem cítila obrovskou formu, tak jsem do závodu šla s medailovými ambicemi. V závodě jsme ale promazali za nestandardních okolností, kdy český servisní tým s Honzou Pešinou a Víťou Fouskem měl vytestovány skvělé vosky a jejich varianty, ale můj osobní švédský servisman tehdy o své vůli změnil variantu stoupacího vosku podle svého pocitu. V závodě jsem dojela pátá, když mi lyže sice výborně stoupaly, ale očividně mi nejely z kopce. Mě tento závod stál strašně moc sil, dojela jsem do cíle na pokraji kolapsu. Naštěstí byla po tomto závodě pro mě časová pauza, během níž se jely štafety a sprint, kde jsem nestartovala, takže před závěrečnou třicítkou zbývalo relativně dost času na odpočinek. Nicméně po nevydařené klasické desítce zavládlo v mém osobním minitýmu napětí a nervozita.

Poslední třicítku jsem se snažila jet takticky a šetřit silami, protože jsem věděla, že s mým zdravím není něco v pořádku, že se mi v organizmu něco děje a nejspíš mě to už o nějaké síly připravilo. Už dva dny před závodem se o mě starali dva lékaři, a nemít na místě Pavla Koláře, asi bych ani do závodu neodstartovala.

Držela jsem se ve vedoucí skupině, kde jsme nakonec zbyly čtyři soupeřky, před koncem už jen tři a ten závěrečný finiš je něco, co mě bude provázet asi celým životem, a s odstupem času vidím svou největší sílu v tom, že jsem byla schopna k finiši přemluvit své extrémně unavené tělo. Závod vyhrála moje hlava. Ten příslovečný zbytek sil tam uvnitř má tělo každého trénovaného sportovce a já si v ten pravý okamžik dokázala sáhnout až na to úplné dno, kam zdaleka ne každý umí dosáhnout. Při vzpomínce na tenhle závod mě vždycky bude mrazit v zádech a jsem ráda, že to přineslo tolik radosti nejen mně, ale i všem lidem okolo a že se mi ten zlatý sen vyplnil, i když jsem si musela počkat opravdu až na svůj úplně poslední olympijský závod v životě.

Liberec 2009

Po příjemném a krásném konci závodní kariéry jsem plánovala klidnější život. Ale vzápětí jsem obdržela nabídku na aktivní vstup do přípravy MS 2009 v Liberci a rozhodla se ji přijmout. Postupně se mnou o tom mluvila ministryně školství, mládeže a tělovýchovy, později i pre-

S kamarádem Albertem Tombou na sjezdovkách ve Val di Fiemme

| 44 | MAG TÉMA

miér. Finančně byla akce zablokována a já se všemi okolo nechala přemluvit. Samozřejmě, že teď při současných znalostech, informacích a zkušenostech vím, že jsem to tenkrát dělat neměla, protože jsem vstupovala do rozjetého vagónu, který už nastartoval kdysi dávno někdo jiný, a spousta věcí už byla nějak předem nastavena. Já jsem tam nastoupila do víceméně nepřátelského prostředí organizačního výboru, a přestože jsem dělala krásnou práci na krásném projektu, která mě velmi bavila, bylo to pro mě složité období, které jsem prožívala v obrovském napětí, neustálém mediálním odstřelování ze všech stran, v nepřátelské atmosféře. Tuhle etapu svého života hodnotím jako komplikovanou, těžkou, a kdybych se mohla rozhodnout znovu, tak bych si tuto zkušenost určitě odpustila.

Katko, valná část komentářů pod bezpočtem všeho, co o této liberecké kauze média během let napsala, si nějakou formou bere na paškál tvoje svědomí. Tvá závěrečná reakce na toto téma?

Já se tehdy snažila dělat vše, co bylo v mých silách, aby MS dopadlo dobře. Můj osobní prospěch v tom nebyl, ani být nemohl. Po OH v Turíně jsem měla vše, co jsem potřebovala.

Samozřejmě jsem mohla udělat spoustu věcí jinak, ale to se zpětně vždy snadno říká…

Nikdy jsem ale neudělala nic takového, za co bych se na sebe nemohla podívat do zrcadla, že bych vědomě chtěla někomu ublížit. Já jsem v danou chvíli dělala maximum toho, co šlo. Jsem přesvědčená, že podobné problémy by měl kdokoliv jiný, kdo by na mé tehdejší židli předsedy organizačního výboru MS seděl. Byla to velmi komplikovaná akce, dva nové sportovní areály stavělo město Liberec, my jsme je později s mnoha nedostatky převzali k organizaci šampionátu. To, že se na Ještědu dodnes skoro neskáče a ve Vesci se konají spíše společenské než sportovní akce, ukazuje, že rozhodnutí o místu konání bylo přinejmenším sporné. Každopádně to pro mě byla velmi tvrdá, nelehká životní zkušenost a lekce.

S otcem své dcery Josefem Jindrou jsem se seznámila po ZOH 1998 v Naganu a po asi dvouletém pracovním soužití se z nás stali partneři, později se nám narodila Lucka – tak už jen pro to, že mám milovanou dceru, ten vztah stál za to. Ale po tom, co jsem skončila se závoděním a začala jsem žít civilní život, tak se náš vztah začal plíživě rozpadat; já jsem to zřetelně neregistrovala, protože jsem byla pod velkým pracovním a psychickým tlakem v přípravném výboru MS v Liberci.

Ten šampionát a s ním související komplikovaný rok života dal našemu vztahu rovněž na frak a nedlouho po skončení libereckého MS jsme se za ne zcela hezkých okolností s Josefem Jindrou rozešli. Teď s odstupem času vidím, že to pro mě bylo určitě dobře, protože pokud by ten vztah pokračoval dál, nejspíš bych se v něm trápila a štěstí by mi určitě nepřinášel.

Sport a lyže samozřejmě miluju dál. Už na ně nemám zdaleka tolik času jako dřív, ale o to víc si vážím, když se povedou hezké víkendy, ať už na Šumavě nebo jinde, kde se můžu projet na kole nebo na běžkách.

Občas jezdím i na sjezdovky, na které jsem dřív neměla čas; v létě chodím běhat, jezdím na kole, objevuju krásy většinou Šumavy, ale i okolí Prahy. Na Šumavě v poslední době opravili skoro všechny silnice v pohraničí, toho si na kole velmi užívám. Když je příležitost, moc ráda si dojedu i do italských Dolomit užít tamní přírodu, slunce a víno. Většinu

tenství, kdy jsem si prvně komentování vyzkoušela. Postupně se z toho stala jakási pravidelnost, ale já možnost komentovat běžecké lyžování pro ČT považuju za čest a zážitek než za práci. Těch akcí je relativně málo, komentujeme jen závody MS nebo OH, případně závody SP konané v Česku – takže pro mě to obvykle znamená jednu či dvě akce za zimu. Díky komentování jsem tyto velké akce zažila úplně jinak než sportovec a taky jsem se naučila dívat zcela jinak na práci novinářů, především těch televizních. Na komentátorském stanovišti jsou dva monitory – jeden s časy a mezičasy a jeden se záběry z trati; pokud zrovna komentátor sleduje nějaké číselné údaje na časovém monitoru, snadno mu může uniknout nějaký důležitý obrazový děj z trati, který naopak vidí nepřerušeně divák, jemuž se pak může zdát, že jej komentátor nepochopitelně přehlédl… není to vůbec jednoduchá práce.

Já sama se za mikrofonem snažím přemýšlet, čím bych mohla přiblížit oblast velkého závodního lyžování běžnému divákovi, který nezná či nechápe řadu detailů, nám závodníkům samozřejmých.

Jak vnímáš současnou podobu běžeckých reprezentací? Rád bych znal tvůj názor na úroveň sportovců a pak i trenérů – obojí od tebe bude mít svou váhu.

Teprve teď dokážu plně docenit, v jak výjimečné době jsem závodila – a nemíním jen běžecké lyžování, ale i skoky nebo severskou kombinaci; když třeba vzpomenu na MS 2005 v Oberstdorfu, tak jsme byli na medailových pozicích či blízko nich prakticky ve všech disciplínách. Tehdy nám to přišlo normální, že jsou tu Kuba Janda, Láďa Rýgl, já, Lukáš Bauer, Martin Koukal, Dušan Kožíšek a další. Teď se nám medailově nedaří v žádné disciplíně a já nedokážu přesně posoudit, čím to je. Ten problém vznikl už v době, kdy jsem ještě závodila – už tenkrát jsme neměli skoro žádné juniorské závodníky schopné konkurovat světové špičce ve svých soutěžích. A pokud přijdou do dospělé reprezentace mladí závodníci jezdící třicátá místa na juniorských šampionátech, je zjevné, že se něco stalo špatně už v jejich dřívější přípravě. V minulých sezónách to pro mě byl smutný pohled.

Start té letošní byl pro běžce především dík Katce Razýmové o moc veselejší, tak snad to znamená obrat k lepším časům.

Na norském vybavení jsem vděčně zůstala celou svou kariéru a jsem hrdá na to, že se nám podařilo značku Madshus na tuzemském trhu etablovat.

Dosud nezaznělo jméno tvého manažera.

Mám za to, že nevěnovat mu zmínku by nebylo pro úplnost tvého příběhu v pořádku. Prosím o aspoň stručnou.

A klidně navaž – jak vypadá tvé civilní sportování teď?

svého volného času věnuji dceři Lucce, která se rozhodla pro soutěžní tenis; spoustu času s ní trávím na turnajích a ráda tak s ní žiju ten její sportovní sen. Často bych byla raději někde na horách, než sedět u kurtů, ale je to určitá etapa života, kdy mě ona potřebuje vedle sebe a já jí tento čas musím věnovat.

Až mě potřebovat nebude, tak se do hor určitě vrátím a bude mi zase líto, že už mě nepotřebuje (smích).

Jsi roky slyšet u běžeckého lyžování v televizi. Komentovala jsi už během závodní kariéry?

Se sportovní redakcí České televize jsem začala spolupracovat během mého těho-

Snad. Coby její první osobní kouč (věk 17 až 20) si nárokuju nulový kredit za její lyžařskou výkonnost, o to větší za všestranné sněhomilství a základy osobnostní komplexnosti – samé důležité věci: vychovat nejdřív člověka, sportovce až pak. Ale zpět ke sportovním trenérům v té první, viditelné lajně – jak současné poměry na tomto poli vnímáš ty?

Já měla to obrovské štěstí, že jsem se už na začátku své kariéry potkala na Šumavě se Standou Frühaufem – člověkem, který byl a je velmi specifický, trenéřině se učil sám na sobě a na generacích mých předchůdců.

Velmi zásadní jak u něj, tak i u té silné trenérské generace jako Zdeněk Ciller, Bohouš Rázl, Míra Petrásek – všechny to byly svým způsobem silné osobnosti. Jako trenéři možná dělali chyby v tréninkových metodách, ale šli nějakou svou cestou, které věřili a věřili jí i jejich svěřenci, protože své trenéry respektovali. A výsledky se dostavily.

V posledních letech se podle mého příliš tápalo, hledaly se nové cesty, noví trenéři včetně těch zahraničních. Přestože jsem sama kdysi společnou přípravu opustila, tak jsem zastáncem společné přípravy. Já měla ale Standu… Málokdo je schopný trénovat sám tak kvalitně, jako se trénuje ve skupině.

V posledních letech se vytvořilo více malých skupin a těžko se je dařilo v tréninku spojovat. Nyní ale máme mladý tým včetně trenérů a až čas ukáže, jestli se nastavený směr podaří udržet a vzejdou z něj výsledky, které si přejeme. Start té letošní sezóny přináší lepší pohled na budoucnost.

Když jsme u trenérů – ten tvůj byl pověstný svou neskrývanou averzí vůči dopujícím závodníkům. Tu jste měli asi oba, předpokládám?

Já byla závodník; v pozorování mých soupeřek, jak na tom jsou, byl samozřejmě daleko lepší Standa. Ten dost často veřejně mluvil o tom, že „závodíme proti nasypaným soupeřkám“. Mnohdy ta jeho slova mohla způsobit i velké nepříjemnosti, protože takto mluvil už na olympiádě v Salt Lake City 2002, kdy ještě žádné usvědčené soupeřky nebyly. Tam se ale pak rozběhl velký skandál – Rusky už nenastoupily do štafet, později byly diskvalifikovány a mně díky tomu dodatečně připadly medaile, které jsem původně neměla; takže podle mého měl Standa tak trochu štěstí, přestože jeho postřehy byly jednoznačně správné. Kdyby tenkrát dopující Rusky nechytili, mohl se Standa vystavit kdovíjakým trestněprávním sankcím.

Standa to však jednoznačně viděl; myslím, že to podobně viděli i jiní trenéři – když byly

FOTO: ARCHIV KATEŘINY NEUMANNOVÉ

| 45 |

Poslední titul mistryně světa v Sapporu 2007 na 10 km volně. Možná můj nejhodnotnější sportovní výkon kariéry

Kateřina Neumannová Narozena 15. února 1973 v Písku Svobodná, dcera Lucie (16) 6 olympijských medailí včetně zlaté z Turína 2006 5 medailí z MS včetně dvou zlatých 18 vítězství ve Světovém poháru

holky v začátku sezóny v listopadu prosinci na mé úrovni, a pak po třítýdenní vánoční pauze přijedou a jsou o minutu rychlejší, tak to je velmi podezřelé. Nechci zmínit to konkrétní jméno, ale jedna má velká soupeřka z jednoho postsovětského státu přijela na olympiádu v Turíně doslova den před závodem – v běžné situaci, kdy ostatní týmy byly v místě minimálně několik dní až týdnů před startem. Ona tam přijela den předem, dva závody vyhrála a pak její výkonnost šla rapidně dolů. Jsou to všechno takové nepřímé signály, že něco není v pořádku – není to ale legitimní důkaz a s tím musí člověk veškeré přemýšlení skončit, a když jde na trať, hodit toto téma za hlavu.

Vzpomínám, že jsi už v průběhu své kariéry svázala své jméno s jistou náborovou akcí, a očividně máš prsty i v soudobém veřejném lyžařském dění. V jaké kondici jsou tyto projekty v současnosti? A máš nějaké budoucí vize, jak bys chtěla svým vlivem sportu pomoct?

Ještě v době, kdy jsem závodila, jsme v mém týmu založili sérii žákovských závodů nazvaných Hledá se nová Kateřina Neumannová. Děti závodily o nadstandardní ceny, v závěru každého z několika uspořádaných ročníků se nejlepším klubům předávala docela významná materiální podpora ve formě lyží a dalšího vybavení, nejlepší děti dostaly možnost účastnit se zdarma společného soustředění, kterého jsem se taky účastnila. Po skončení mé závodní kariéry však přišly od Svazu lyžařů požadavky na velké finanční plnění z mé strany, aby se vůbec tento projekt pod svazovou záštitou mohl jmenovat dál po mně. To jsem neakceptovala, protože už tak mě tyto závody stály mnoho úsilí, energie a času, a závody pod touto značkou skončily. Závody tak fungují v podobné formě dál, jen v nich už nefiguruje mé jméno. Já budu ráda, když z dětských kategorií nějaké talenty vzejdou, a je jedno, jak se ty závody jmenují.

Po ukončení kariéry jsem pak vymyslela nezávodní lyžařský projekt pro hobby lyžaře, rodiny a děti v Praze, kde žiju. Jednalo se o projekt Skipark Chuchle, později přejmenovaný na Skipark Praha, když jsme provoz z Chuchle kvůli nevyhovujícím klimatickým podmínkám přemístili na Vypich. Letos běží už osmý ročník tohoto projektu pro veřejnost, který je organizován díky velké podpoře pražského magistrátu a Domu dětí a mládeže. Když mám tu možnost, podílím se na přípravě technicky zasněžovaného lyžařského okruhu situovaného kousek od centra, v dosahu hromadné dopravy, kam si mohou v libovolnou dobu přijít zadarmo zalyžovat lidé z Prahy a nejbližšího okolí. V dopoledních hodinách tam pořádáme školní lyžařské kurzy, kde školní děti zdarma vyučujeme v lyžování, máme tam i půjčovnu vybavení. Tento projekt mi přináší velkou radost, ale kvůli teplému počasí občas i starost.

Už nemusím být jen u toho velkého „světového“ lyžování, ale dělá mi radost sport jako takový, který přináší radost i těm, kteří nejsou vidět v televizi. Do stejné kategorie patří Lipno sport festival, který pořádáme pravidelně v létě na Lipně. Velkou odměnou je mi každý spokojený člověk, který si přijde zasportovat a občas nás třeba i pochválí.

| 46 | MAG NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM 1940

1950

1960

1970

Text: Tom Řepík

Lyžuj v rytmu FOTO: SKI USA

Zlopověstná sluchátka v uších často nic a nikoho nevnímajících sportovců nejsou v principu ničím třeskutě novým.

K

terý z lyžařů by podobnou situaci nezažil: vyvážíte se na kopec v sedačkové lanovce s někým cizím – a protože vám přijde cesta poněkud fádní a tichá, zkusíte zapříst řeč. Na tu chvilku nemíníte rozvíjet nic složitého ani vážného – snad jen něco jako „Docela fajn sníh dneska, ne?“ Jenže nic. Žádná odpověď, ba ani kývnutí – nic. Až pak si všimnete, že vašemu spolucestujícímu vedou zpod přilby od uší tenké drátky do jeho iPhonu, Samsungu (či čeho) schovaného v bundě. A tak jen sami pro sebe pokýváte a užijete si další spolujízdu v tiché společnosti; proti třem tisícům songů uloženým v mobilu darmo sebezábavnější družností soutěžit.

Přenosná hudba v uších je ale těžko trik až těch nejmladších generací, jak se vyhnout kontaktu se skutečným světem – včetně otravů, co ani na lanovce pusu nezavřou.

Vždy jsem měl za to, že průkopníkem v tomto směru byl legendární kazetový Walkman od Sony z osmdesátých let – sám jsem tehdy jeden takový vlastnil, a tak si tu éru i samotný přístroj velmi dobře vybavuju. Jenže ne – zapátral jsem a zjistil, že ikonizovaného Walkmana cosi o necelou dekádu předběhlo. Co je však ještě zajímavější: ono cosi bylo, pokud ne vymyšleno, pak zcela cíleně propagováno – pro lyžaře!

Objevil jsem Astraltune, první sportovní stereo na světě.

Na svou dobu šlo o revoluční technickou senzaci – první přenosný osobní audiopřehrávač světa, vynalezený Royem Bowersem z nevadského Rena. Na americký trh byl uveden v roce 1975 ve formě do té doby nevídaně miniaturního kazetového přehrávače ve vypolstrované brašničce, jež se upínala na hruď k dodávanému jednoduchému postroji, nošenému přes lyžařovo oblečení.

V minipřehrávači bylo místo na pět dobíjecích baterií, umožňujících poslouchat asi pět hodin magnetofonového záznamu. Zářivě oranžová sluchátka visela pod bradou, aby nemusela překážet čepicím a čelenkám své bezpřilbové lyžařské doby. Ovládací tlačítka přehrávače chránila látková překlopka na zip.

skipasy GRATIS

Bezmála dvoukilový přehrávač Astraltune se nosil na hrudi zavěšený na popruzích

První přenosné stereo světa Astraltune a jeho reklama z lyžařských magazínů sedmdesátých let

FOTO: EBAY

Cena novinky? 210 tehdejších dolarů, ekvivalent asi tisícovky dnešních.

Vskutku žádná lidovka. „Přehrávač uměl vážně skvělý zvuk – srovnatelný se standardy tehdejšího domácího sterea se sluchátky. Takže kdo na to měl, moc velká oběť to pro něj nebyla. Samozřejmě, že ve hře byl faktor jedinečnosti – byla to koneckonců opravdová technická inovace,“ píše v internetové vzpomínce na Astraltune jeden z jeho lyžujících zákazníků, filmový producent Lee Kovel z Los Angeles.

Astraltune, který se v roce 1978 pokušeli jeho tvůrci patentovat (patent však byl ve dvouleté lhůtě zamítnut), má dnes svou stránku na Wikipedii a staré kousky přehrávače bývají občasně k vidění v nabídce eBay. V dobových vydáních amerického magazínu SKI ze sedmdesátých let jsem našel velkorysé plošné inzeráty představující technickou novinku Astraltune, jejichž copywriting se s věcmi věru nemazal: „Bývaly časy, kdy jediný rozdíl mezi lyžováním a milováním spočíval v nalezení rytmu. Ale jen než se objevil Astraltune,“ sugestivně soutěží o čtenářskou pozornost reklamní sdělení zde přetiskovaného dobového vizuálu.

Jedním z tehdejších skalních fanoušků Astraltune je Bernie Weichsel, organizátor první profesionální freestylové série v roce 1974. „Tehdejší freestyle se podobal jakémusi baletu na lyžích, později se dostal i na olympiádu,“ vzpomíná na internetu Bernie. „Závodníci si každý připravovali svou vlastní choreografii na libovolně zvolenou hudbu a prakticky dominantně v přípravě využívali právě Astraltune. Při soutěži jim pak jejich hudbu z předaného pásku přehrávaly reproduktory podél soutěžní trati.

Moc běžných lyžařů jsem ale s přehrávačem po svazích sjíždět nepotkával – kdo by taky chtěl vozit k hrudi připnutá skoro dvě kila navíc. A pokud by na svůj drahý Astraltune při karambolu a obvyklém dopředném kotoulu spadli, no jéje.“

FOTO: SKI USA

FOTO: FACEBOOK

| 47 |

„Astraltune byl nezpochybnitelným předchůdcem Walkmanu,“ pokračuje Weichsel, jenž prý má ten svůj plně funkční stále schovaný doma: „Když v roce 1980 nepovolily úřady Astraltune patentovat, asi do roka přišli Japonci se svým Walkmanem. Ten už byl pochopitelně vychytanější, byl menší, lehčí, snadno se vešel do kapsy. Sony tak zanedlouho dostalo Astraltune pryč z ostře konkurenčního trhu.“

Zářivě oranžová sluchátka visela pod bradou, aby nemusela překážet čepicím a čelenkám

Tehdejší provozovatelé středisek byli na lyžaře se sluchátky na uších (kromě na odděleném svahu trénujících freestylistů) hákliví, prý. Dokonce i dnes, zdá se, mají provozovatelé proti osobní muzice na veřejných svazích své logické argumenty – přinejmenším podle mediálního prohlášení Davida Byrda, ředitele pro regulaci provozních rizik americké asociace horských středisek NSAA: „Sluchátka na uších, zvlášť při hlasitém poslechu, dezorientují lyžaře v jejich prostorovém vnímání o okolním dění na svahu. A mít všechny své smysly nastražené, zvlášť když je na kopci plno, je nutnost a neocenitelné pro to, aby lyžař zůstal v rozumném bezpečí. Dřívější freestyloví závodníci se pohybovali na uzavřeném prostranství – zavírali jsme jim plochy právě z důvodů bezpečnosti. Jenže rozhlédněte se po veřejných svazích dnes – sluchátka uvidíte všude.“

| 48 | MAG HI–STORY

POZORUHODNÉ OSUDY Text: Tom Řepík

STEIN ERIKSEN

Pan Stein Eriksen natolik prostoupil oborovou kulturou, že celý lyžařský svět se o něm nezaměnitelně vyjadřuje jako o „Steinovi“. Žádná jiná lyžařská celebrita tak ikonicky nereprezentovala poválečnou podobu branže. „Lyžovat jako Stein“ bylo tajným přáním těch, kterým se poštěstilo bronzového Vikinga naživo uzřít v akci. Steinův nesmrtelný odkaz zahrnoval vypadat na lyžích skvěle, cítit se na lyžích skvěle – a lyžovat? Jak bůh.

Domov v Mekce lyžování

S

FOTO: SKI USA

Malý Stein dostal své první lyže podle svých vzpomínek kolem tří teinův otec Marius let věku: „Otec se postaral o to, že reprezentoval jsme vždy měli za domem vlastní Norsko ve dvou nijak skokanský můstek a slalomový příbuzných sportech – svah.“ Willy Bogner byl vynikajíseverské kombinaci a gymcím slalomářem a ukázal dvěma nastice. V roce 1915, ve svých malým Eriksenům, jak technicky třiceti, vedl prestižní obchodní správně v branách zatáčet. Mladí dům Gunerius Petersen v Oslu bratři díky němu sjezdovým lyžím a po práci tréninkově lyžoval propadli. Jen zásluhou starostliv okolních lesích kolem vosti jejich matky taky chodili do Holmenkollenu. Na lyžích tam školy, navzdory jejich intenzivní potkal Birgit Bittenovou, svou touze, jak později popsal Stein budoucí ženu. Páru se v roce Eriksen, „nedělat nic jiného než 1922 narodil Marius junior. lyžovat a následovat celý den náš Zakrátko nato vyvinul Marius idol Willyho.“ starší na svou dobu převratný Stein nastoupil ke svému prvzpůsob lyžařského vázání, nímu závodu ve slalomu, když mu které dokázalo držet jakoukoli bylo sedm. Vyhrál by jej o přísloběžnou botu a montovalo večný parník, nebýt jeho pádu se novátorsky z vrchu lyže. před cílovou čarou druhého kola, Z patentovaného vynálezu když si v závěrečné brance z horlise stala ve čtyřicátých letech vosti přišlápl špičky lyží. Jeho otec nejpopulárnější lyžařská plačícího Steina utěšoval slovy, špička na světě nazvaná Erikže „je lepší vyhrát jednou za čas sen toeplate; položila základ než pokaždé“. Stein si od té doby rodinnému jmění. pamatoval, že život lyžaře a závodHojný příjem z globálních níka by měl být mnohem bohatší, prodejů Eriksenova vázání než jen honit vteřiny a body. umožnil Mariusovi postavit si Ve svých deseti byl Stein tak nový dům poblíž skokanských hubené dítě, že jej rodiče přihlásili můstků na Holmenkollenu; do soukromé gymnastické školy, Steinův charakteristický styl zatáčení s radikálně přetáčeným ramenem dokončil jej právě včas, aby se aby zesílil. Jeho učitelem bylo v něm mohl narodit jeho druhý největší norské gymnastické eso, že když byli s bratrem Mariusem malí, mužný syn Stein – 11. prosince 1927. V té době měl Odd-Bye Nilsen, který později v roce 1938 sportovec Willy je každý večer nosil na rameotec Marius v Oslu vlastní lyžařský obchod, coby národní trenér nominoval Steina do nou do postele a ukládal ke spánku. v němž prodával své vázání i vlastní lyže norského týmu. Gymnastický um pak Stein Willy Bogner se během několika let stal Eriksen. V roce 1928 přijal do učení mladého uplatňoval po celý svůj další lyžařský život při Eriksenovým obchodním zástupcem pro německého závodníka v severské kombinaci své akrobacii, prevenci karambolů i rehabistřední Evropu a pomáhal na kontinentu Willyho Bognera. Willy bydlel v Eriksenovic litaci po nich – ne nepodobně jako mrštná udržovat povědomí o jeho výrobcích coby domě a domácí rodina si jej okamžitě oblíbila kočka se svými devíti přisouzenými životy. značce nejvyšší dostupné kvality. a prakticky přijala za svého; Stein vzpomíná, Začala však druhá světová.

| 49 | FOTO: SKI USA

Na domovských ZOH v Oslu 1952 získal zlato a stříbro, první alpské medaile v norské historii

FOTO: SKI USA

FOTO: SKI USA

Naznačoval poblázněné veřejnosti, že pokud sní o tom, lyžovat jako Stein, prvním krokem je vypadat jako Stein. Modrooký Nor strhl nevídanou módní lavinu, jakou horský byznys neznal.

Takovýchto vysokých salt před publikem odskákal během let stovky

Jeho elegantní styl lyžování a charismatická osobnost spoluvytvářely nejvyšší myslitelnou grácii, již si lze ve sportu představit

Německá okupace

V začátku světové války bylo Norsko neutrální zemí a na život tamního obyvatelstva neměl konflikt zásadních dopadů; stejně tak na Steinův. V roce 1940 mu rodiče darovali sjezdové vázání Kandahar – jeho první, které pevně drželo i patu. „Hned jsem pochopil, že odteď lyže dokážu ovládat mnohem precizněji,“ vzpomínal na ten mezník později pro média.

Stein začal ve sjezdařských závodech vítězit tak pravidelně, že odložil skokanské lyže a zaměřil se jen na alpské disciplíny. Jenže rok 1940 byl na nějakou dobu posledním, kdy mohl svobodně nazout lyže – v dubnu Norsko obsadili nacisti a na dalších pět let drželi zemi v okupaci.

Steinovu staršímu bratru Mariusovi se podařilo utéct do Anglie, kde se stal vojenským letcem. Byl sestřelen nad Holandskem a poslední dva roky války strávil v nacistickém zajateckém táboře. V té době dvanáctiletý Stein zažíval absurdní podobu života okupovaného národa – nacisti obsadili všechny veřejné budovy včetně školních, takže rodiče museli organizovat provizorní výuku v soukromých domech. Vzápětí coby trest za Mariusův útěk byla rodina vystěhována ze svého komfortního holmenkollenského domu a byla nucena sdílet byt s dalšími dvěma neznámými rodinami s podobným osudem. Žádné sportovní soutěže včetně lyžařských se během války v Norsku nekonaly. „Abychom

se trochu udrželi ve formě, snažili jsme se pravidelně pořádat ilegální slalomové závody hluboko v lesích kolem Osla,“ vzpomínal na tu dobu později Stein.

Nacisti využili lokálních a jazykových znalostí i osobních vazeb Willyho Bognera a během války z něj udělali důstojníka SS odveleného do Finska a Norska. Jedním z jeho úkolů bylo nasmlouvat norské lyžaře do Německa na říšské sportovní hry; tato mise selhala. Zůstal vůči Eriksenům loajální a potají posílal zásoby jídla uvězněnému Mariusovi, stejně tak pomáhal rodině Eriksenů v Norsku, jak mu okolnosti dovolily. V závěru války naopak on zůstal po několik měsíců vězněn v americkém zajateckém táboře.

FOTO: DEER VALLEY RESORT

| 50 | MAG HI–STORY

FOTO: DEER VALLEY RESORT

Elegantním lyžařem s nezaměnitelným stylem zůstal až do pozdního věku

Závodní kariéra

Nedostatek formálního závodění v okupované zemi nasměroval Steina ke zdokonalování se v akrobacii, zejména provádění vysokého salta skákaného z můstku. Po konci války bylo Steinovi sedmnáct; Marius se vrátil ze zajetí s podlomeným zdravím a spolu se Steinem a matkou převzali od churavějícího otce otěže rodinného podnikání. V prvním poválečném ročníku holmenkollenského Kandaharu v roce 1947 získal Stein své první vítězství na významné soutěži mezi dospělými, když vyhrál sjezd i kombinaci.

V roce 1948 se Stein věnoval obchodním studiím a v zimě i létě trénoval svá vysoká salta. V té době byl jediným známým lyžařem na světě, který takovýto manévr na lyžích skákal. Spolu s bratrem byli nominováni do národního sjezdařského týmu na zimní olympiádu 1948 ve Svatém Mořici, kde však nikdo z norských lyžařů neuspěl – nejlepšího umístění dosáhl Stein, když skončil ve slalomu na konci třetí desítky.

Po návratu z olympijského fiaska Norové z dostupných filmových záznamů analyzovali příčiny svého selhání a shledali je v zastaralé technice jízdy. Stein vypozoroval, že nejrychlejší slalomáři z mořické olympiády zřetelně atakovali slalomové tyče opačným ramenem; tento styl pak během následujících let zdokonalil do podoby, v níž se stal Steinovou výkladní skříní lyžařského umění a v následující dekádě dominantně nahradil dosavadní arlbergskou techniku zatáčení.

Stein veškeré své snažení směřoval k mistrovství světa 1950 v Aspenu. Do Ameriky odjel čtyři měsíce před šampionátem, našel si práci v lyžařském obchodě na východě Států,

Byl ikonickým hrdinou milionů lyžařů

učil se anglicky a trénoval. Zanedlouho jej vyhledal Steve Knowlton, majitel lyžařského obchodu v Aspenu, a pozval Steina, aby pracoval u něj a trénoval v místě konání MS. Steinovi se na šampionátu podařilo získat bronz ve slalomu.

Na podzim téhož roku zemřel otec Marius.

Rodinný obchod si vzali na starost matka s bratrem Mariusem, aby se Stein mohl plně věnovat přípravám na domovskou olympiádu 1952 v Oslu. V přípravě na tento plánovaný vrchol své kariéry vyhrál v letech 1951 i 1952 slavný Lauberhorn ve Wengenu. Otevírací soutěží olympiády byla nová lyžařská disciplína, obří slalom. Stein při něm vyjel z trati a na pokraji pádu se dokázal akrobatickým manévrem do závodu vrátit a vyhrát zlato

o dvě vteřiny před tehdejším favoritem Christianem Pravdou. Ve sjezdu se mu nedařilo a skončil sedmý, ve slalomu opět vyjel z trati, svou neobvyklou obratností se přesto vrátil do bran a závod regulérně dojel na stříbrné pozici. Šlo o první norské olympijské medaile v historii sjezdového lyžování. „Naráz mě doma měli za hrdinu,“ vzpomínal Stein. Začal být obletován agenty s nabídkami lukrativních pracovních pozic; s následujícím MS za dva roky v sousedním Švédsku se však rozhodl naplno se věnovat vlastnímu tréninku.

Dál často závodil, i stíhal rozvíjet romantický vztah s Katy Rodolph z amerického týmu.

Majitel střediska Sun Valley a železniční magnát Averell Harriman pozval Steina do svého resortu, aby v něm pracoval jako instruktor celebrit a závodil za místní klub. Stein nabídku přijal. Protože nikdy nelyžoval v západoamerickém prašanu, při prvním kontaktu s hlubokým suchým sněhem se nevyhnul bizarnímu pádu.

Místní instruktor u něj zastavil a s úšklebkem se zeptal: „Vážně jste ten slavný Stein Eriksen?“ Během několika jízd si Stein vypracoval svůj vlastní mistrovský styl a začal pokreslovat tamní svahy vzorně pravidelnými esíčky, před užaslým obecenstvem skákal ze skalních převisů a předváděl své pověstné vysoké salto.

Jeho přítelkyně Katy jej na konci jeho první sezóny vezla do Detroitu, aby si tam vybral auto od místního dealera a majitele střediska Boyne, Everetta Kirchera. Stein si vybral sportovní kupé, ale na nepřekvapivou nabídku místa ředitele boynské lyžařské školy zavrtěl hlavou – jeho jediným zájmem bylo uspět na následujícím MS. To se konalo ve švédském Åre v roce 1954.

V závěrečné přípravě na šampionát si během sjezdu v Lauberhornu při pádu poranil kyčli; přesto hned následující týden vyhrál obří slalom na Hahnenkammu v Kitzbühelu a zvítězil i v ostatních závodech před MS. Byl připraven.

V Åre suverénně vyhrál úvodní dvoukolový závod ve slalomu, následovalo zlato v obřáku a ve sjezdu zajel dost dobrý čas pro třetí zlato z kombinace. Během posledních čtyř let tak získal šest titulů z olympiády nebo mistrovství světa. Bylo mu 27.

Stein cítil, že je čas posunout svůj životní běh dál. Po veleúspěšném švédském MS obdržel nabídku stát se šéftrenérem norské reprezentace, či se mohl zaměřit na další rozvoj zavedené rodinné značky. On však zavolal Everettu Kircherovi do amerického střediska Boyne, zda jeho stará nabídka dál platí. Kircher mu nabídl dvouletý kontrakt za 5 tisíc dolarů ročně, Stein si řekl o dvojnásobek. Dostal jej. Peníze – asi sto tisíc dnešních dolarů – byly v té době honorářem snů, majitel střediska však dobře věděl, co dělá.

| 51 |

z celých Států, mířily rovnou do střediskové Pod Steinovým vedením se z Boyne stalo první informační kanceláře a pídily se vyzjistit, kde americké středisko, jež v roce 1954 ve své mohou co nejdřív spatřit Steina. Všichni jej oficiální výuce opustilo arlbergskou techniku toužili naživo vidět, získat autogram a nakouve prospěch Steinovy metody přetáčeného pit si jím ikonizované (však i obchodně ramene. Stein začal o svém nově vyvíjeném zastupované) Bognerovy šponovky. stylu intenzivně publikovat v amerických V roce 1964 podepsal ještě lukrativnější lyžařských magazínech, natočil několik kontrakt, tentokrát s majitelem vermontského instruktážních filmů. Rozvíjel další akrobatické střediska Sugarbush Damonem Gaddem. prvky ve spolupráci se slavným Francouzem Stein, starající se opět o střediskovou lyžařEmilem Allaisem, do dřív neznámého Boyne za skou školu, vydělával nyní takové peníze jako sebou začal opakovaně lákat i filmaře Warrena nikdo před ním v lyžařské branži. Jeho čich na Millera. Stein pravidelně předváděl své vysoké zvučné značky jej neustále držel na obálkách salto ve stanovený čas před obecenstvem magazínů, visačkách svetrů a plejádě dalších i hledáčky spousty fotoaparátů a kamer – vždy výrobků; nikdo jiný v oboru se neobjevoval přitom nosil Bognerovy šponovky a výrazně v tolika tištěných reklamách, filmech, televizvzorované norské svetry. Naznačoval tím ních programech, novinových článcích. Nikdo poblázněné veřejnosti, že pokud sní o tom, druhý si nevydělával ani vzdáleně podobné lyžovat jako Stein, prvním krokem je vypadat peníze v pozici lyžařského instruktora. jako Stein. Modrooký Nor strhl nevídanou módní lavinu, jakou horský byznys do té doby neznal.

Reklamy se Steinem byly všude, kam se oko podívalo – zejména v instruktážních filmech. Stein v Americe zastupoval jak svou rodinnou značku Eriksen, tak i německého Bognera. Při svém lyžařském cestování navštěvoval klíčové lyžařské obchody a uzavíral roční kontrakty. V roce 1957 Populární ubytovací komplex Stein Eriksen Lodge v Deer Valley Steinovi vypršela dvouletá pracovní smlouva se střediskem Magazín SKI odhadl, že v dobách svého půsoa Nor se na další dva roky upsal kalifornskému bení v resortu Sugarbush si přišel na tehdy Heavenly za vyšší plat a nabídku vést v místě neslýchaných 50 tisíc dolarů ročně, asi půl svou vlastní lyžařskou prodejnu. V létě létal milionu dnešních dolarů. Středisku se však vyučovat lyžování do Chile.

Steinova zasloužená mzda vyplácela; nikdy V roce 1959 Stein opět vyměnil kontrakt za před Steinem ani po něm skiareál nesklidil lukrativnější majiteli střediska Aspen Hightolik publicity. Na kopci mu vykáceli širokou lands Whipu Jonesovi. „Během hodiny jsem si expertní sjezdovku Stein‘s Run vedoucí kolmo koupil Whipův dům v Aspenu, stal se majiteke spádnici (je ve středisku dodnes), na níž lem prodejny ve městě a uzavřel kontrakt se Stein předváděl svůj akrobatický um. Každý střediskovou lyžařskou školou za dvojnásobné v oboru jej podle magazínu SKI považoval za peníze, než jsem měl v Heavenly,“ vzpomínal „boha – za neskutečně přátelského boha“.

Stein. Kontrakt (jako už tradičně u Steina) jej V roce 1968 bylo Steinovi čtyřicet – a po zavazoval k veřejnému výkonu jeho vysokého čtyřech letech v Sugarbushi podepsal svou salta každou neděli v poledne před jednou nejlepší pracovní smlouvu kariéry – s majitez hlavních střediskových restaurací; jeho před- lem aspenského Snowmassu, olympionikem stavení vždy pečlivě zaznamenávalo několik Billem Janssem, čímž se lyžující Viking vrátil set kamer – víc než v těch časech jakoukoli zpět do coloradského Špindlu. V tu dobu byly jinou lyžařskou celebritu. Do aspenského ceny tamních realit sice vysoké, stále však resortu přijížděly dobře situované rodiny uvěřitelné; aspenský dvorní architekt Herbert

Bayer nabídl Steinovi, zda by měl zájem koupit si polovinu bloku, v němž Nor provozoval svůj obchod. Stein kývl a nakonec si koupil celou budovu.

Do Utahu

Během své aspenské éry Stein stále častěji létal do utažské Alty za tamním věhlasným prašanem, kde se spřátelil s místním instruktorem a nadšencem do hlubokých sněhů McConkeym. Ten Steina provedl po těch nejlepších tehdy dostupných prašanových destinacích Severní Ameriky, včetně Montany nebo Aljašky. V roce 1972 se Stein odstěhoval do Utahu nadobro, když jeho dobrý lyžařský přítel Edgar Stern dostal zakázku pomoci rozšiřovat tamní středisko Park City o nové freeridové terény. Stein si v Park City koupil rodinný dům a zařídil prodejnu s lyžařským servisem.

V roce 1977 pak přítele Sterna profesně následoval do nedalekého Deer Valley, které se coby horské středisko právě začínalo budovat (otevřelo 1981). Stein pomáhal s propagací nového účelově stavěného resortu a stal se v něm lyžařským průvodcem pro VIP klientelu. Středisko si do té doby přelétavého Steina chtělo udržet; vedení mu dalo do správy luxusní chatu pojmenovanou po něm a jmenovalo jej do reprezentativní pozice ředitele lyžování střediska s doživotní funkcí. Povedlo se – Stein Eriksen strávil v Deer Valley bezmála čtyři dekády svého zbývajícího pozoruhodného života.

Ten se naplnil krátce po Vánocích 2015, ve Steinových 88 letech; zemřel ve svém domě v Park City, obklopen rodinou. Zkraje února 2016 se pak v Deer Valley shromáždily tisíce lyžařů na jeho počest. Ceremonie se uskutečnila při příležitosti konání Světového poháru ve freestylovém lyžování – sportu, který o šedesát let předtím zpopularizoval právě on svým proslaveným vysokým saltem, možná nejfotografovanějším a nejfilmovanějším akrobatickým prvkem všech dob.

Stein Eriksen byl hrdinou milionů lyžařů.

Jeho elegantní styl lyžování a charismatická osobnost spoluvytvářely snad nejvyšší myslitelnou grácii, již si lze ve sportu představit.

FOTO: DEER VALLEY RESORT

Za velkou louží

| 52 | MAG HISTORIE

O prvních

kästlovkách Text: Karel Hampl Foto: archiv autora

na našich sjezdovkách

V roce 1962 zvítězil Ch. Ferries (USA) v Kitzbühelu ve slalomu na atraktivních „bruselských Kästlích“

P

Čtyři úspěšné dekády

rvními ambasadory dřevěných lyží vyrobených v západorakouském městečku Hohenems se stali domácí reprezentanti. Úvodním vkladem do mimořádně bohaté kolekce byly zlaté medaile, které získala ve sjezdu na MS v Aspen v roce 1950 a na ZOH v Oslo o dva roky později Rakušanka Trude Jochum-Beiserová. Zimní olympijské hry konané v roce 1956 v Cortině d’Ampezzo se navždy zapsaly do historie jako hry trojnásobného olympijského vítěze v alpských disciplínách, Rakušana Antona „Toni“ Sailera, z jehož grandiózního úspěchu logicky profitovali i výrobci lyží, na kterých „blesk z Kitzbühelu“

v Cortině startoval. Co se týče firmy Kästle, na slalomkách s jejím logem ujel Sailer druhému v cíli Japonci Igayovi o 4 s a na lyžích pro obří slalom dokonce „přidělil“ druhému Moltererovi 6,2 s! Po brzkém a nečekaném Sailerově přijetí profesionálního angažmá v USA vybojovali pro firmu zlaté medaile další Rakušané E. Zimmermann v obřím slalomu na MS v Chamonix v r. 1962 a P. Stiegler ve slalomu na ZOH v Innsbrucku v r. 1964.

V následujících létech již představovali borci usmívající se z vítězných stupňů s lyžemi Kästle u boku mezinárodní společenství.

V desetiletí 1978–1988 proslavili sebe i firmu ziskem zlatých medailí na mistrovstvích světa Němka M. Epleová, Rakušan J. Walcher,

Vzácné, 53 let staré exempláře lyží Kästle Snow Plast a Snow King

V prostředí domácího sjezdového lyžování se shodou okolností již více jak rok ocitá v centru pozornosti ještě nedávno rakouský výrobce lyží Kästle, dnes již držených v českých rukách Tomáše Němce. Firemní síň slávy připomíná desítky medailistů z vrcholných světových soutěží, k jejichž úspěchům přispěly lyže s charakteristickým šípovým logem ve špičce. Po úvodním chronologickém výčtu několika nejslavnějších jmen se nabízí příležitost k připomenutí významné role, jakou sehrály lyže značky Kästle v historii československého lyžování před více jak padesáti léty.

| 53 |

Jádro lyží Clear tvořil profil ze sklolaminátu vyplněný pouze pod vázáním dřevěnými hranoly umožňujícími fixaci vázání

Lichtenštejnec A. Wenzel a Švýcar P. Zurbriggen. Mimořádnou, ale také poslední zlatou žní byly pro firemní jezdce ZOH v Calgary v r. 1988, kde zvítězili Zurbriggen ve sjezdu, rakouští reprezentanti H. Strolz a A. Wachterová v kombinaci a S. Wolfová v superobřím slalomu. V té době se už v Hohenemsu 10 let vyvíjely a vyráběly také závodní modely pro soutěže v běhu na lyžích. Stojí za připomenutí, že na nich ve štafetě na téže olympiádě vybojovali bronzové medaile českoslovenští reprezentanti Radim Nyč a Václav Korunka.

Lyže jako ikona

Na to, kdy a jak byly navázány první kontakty československé reprezentace s jedním z tehdy nejúspěšnějších výrobců sjezdových lyží, vzpomíná někdejší člen státního reprezentačního družstva Jaroslav Bogdálek. „Závod od závodu jsme si uvědomovali, že jízdní vlastnosti lyží domácí výroby, na které jsme byli odkázáni, zaostávají v mnoha směrech za obdobnými zahraničními produkty.

Proto jsme v průběhu FIS závodů v Bad Gasteinu v únoru roku 1957 s týmovým kolegou Kurtem Hennrichem navštívili závodní servis firmy Kästle a přímo s dcerou majitele jsme jednali o navázání kontaktu. Situaci nám usnadnil Kurtův vynikající výsledek – 7. místo v olympijském sjezdu v Cortině, ale také rakouskou stranou sledované a oceňované odhodlání a odvaha, s jakou jsme se jako jedni z prvních východoevropských sjezdařů snažili uspět bez náležitého tréninku na těžkých alpských tratích“. Konkrétní výsledek této soukromé iniciativy se shodou okolností projevil až o několik let později – na počátku 60. let. Tehdy bylo samozřejmostí, že se členové státních družstev postavili na start mistrovství republiky a několika významných domácích závodů. Byly to vzácné příležitosti, kdy se kromě předvedených sportovních výkonů ocitla v centru pozornosti závodníků i diváků výzbroj našich reprezentantů – zejména jasně červené a modré lyže značky Kästle, s vyobrazením několika olympijských medailí, vybojovaných na těchto lyžích v předchozích sezónách. Protože se na jejich horní plochu „ vešla“ i zlatá medaile udělená dokonalému výrobku na Světové výstavě Expo 58 v Bruselu, byl tento atraktivní model

u nás všeobecně označován jako „bruselské Kästle“. V domácím prostředí, postiženém důslednou izolací a nabídkou nekvalitních produktů zastaralé konstrukce, to byly první lyže, jejichž jízdní vlastnosti splňovaly nejvyšší nároky a navíc poutaly pozornost atraktivním designem. Ze strany závodníků se pak stala hlavním předmětem obdivu skluznice z umělé hmoty zvané cofix a 1,5 mm silné ocelové hrany na průřezu ve tvaru ležícího L, zakryté ze ¾ včetně šroubků páskem z plastu.

Zdařilé modely byly ve výrobě několik sezón a první úspěchy při zahraničních startech spolu s tituly Mistrů republiky, jež na nich opakovaně vybojovali reprezentanti Šoltýs, Janda, Čermák, Rubešová, Mrklasová, Živcová a další v první polovině 60. let, způsobily, že lyžařská veřejnost přistupovala k těmto nedostupným lyžím jako k mýty opředeným ikonám. Bohužel se nedařilo ani na úrovni státní reprezentace zajistit tyto legendární lyže v dostatečném množství. Například v hodnocení sezóny 1961/62, zveřejněném v zářijovém měsíčníku Lyžařství, je jako jedna z příčin nenaplnění výkonnostních předpokladů několika reprezentantů uveden následující fakt: „Polovina členů reprezentačních družstev, stejně jako naprostá většina domácích aktivních závodníků, je odkázána na naše lyže Artis Speciál… které zdaleka nedosahují úrovně světového průměru.“ Jednalo se tehdy o osmičlenný team mužů a šestičlenný kolektiv našich nejlepších sjezdařek, vedených trenéry Hennrichem a Charvátem. Hlavní slabinou závodních „artisek“ byly tehdy těžko brousitelné, slabé, nezakryté hrany a skluznice z celuloidu nebo texgumoidu, neschopné absorbovat parafinové vosky. Pro výrobce těchto lyží – dřevozpracující závod v Zálesní Lhotě – byly uvedené komponenty, vyráběné v zahraničí, nedostupné.

Nenápadné, ale progresivní lyže Clear

Pokud se českým a slovenským aktivním závodníkům v alpských disciplínách jevila první polovina 60. let zcela oprávněně jako doba všeobecného nedostatku kvalitní lyžařské výzbroje na domácím trhu, pak museli přivítat první zprávy o příznivých výsledcích testů nového modelu lyží Clear, spolu s informací

Kvalitu lyží Kästle Snow King příznivě ovlivnily plátky sklolaminátu pod a nad dřevěným jádrem. U modelu Snow Plast to byly 3 laminátové pásky.

o rychlém uvedení do výroby v Bedřichově u Lysic před sezónou 1963/64, jako významné blýskání na lepší časy. Matně černé, nepříliš atraktivní lyže, jsou dodnes předmětem živých debat při setkání pamětníků. Prvními, kdo je označili jako vhodné závodní lyže zejména pro disciplínu slalom, byli jejich testéři, členové lyžařského oddílu Slávia Technika Brno. Hlavní příčinou příznivého ohodnocení, doprovázeného informacemi o jejich revoluční konstrukci, byla mimořádná „drživost“ v obloucích jetých na ledových plotnách. Byla to kvalita, která tehdy citelně chyběla všem modelům závodních lyží z domácí produkce a bylo jí dosaženo i přes to, že tyto mimořádné lyže nebyly osazeny silnými L-hranami. Díky spolehlivosti „klírek“ postavených na hranu ani poměrně vysoká cena 1 300 Kč nezabránila tomu, aby se lyže z Bedřichova rychle ocitly ve výzbroji většiny domácích závodníků a co víc, ve druhé půli 60. let startovalo na Clearech i několik našich státních reprezentantů doma i v zahraničí. S tím související historky ze startů ve slalomech v Kitzbühelu nebo ve Wengenu, vyprávěné Jaroslavem Jandou, Lubošem Petříkem, Honzou Čermákem a Vojtěchem, zasluhují zvláštní kapitolu.

Příliš krátká životnost

Ve stručnosti se jednalo o to, že lyžím s mimořádnou torzní tuhostí a s tím související vítanou

| 54 | MAG HISTORIE drživostí chyběla dostatečná u závodních modelů, několik pevnost v průhybu. Lámaly se, progresivních konstrukčních obvykle za vázáním, v nejméně řešení. Výrobce po několikaletém vhodných okamžicích, většinou výzkumu využil kromě tradičuprostřed průjezdu závodní ního dřeva i aluminium, skelné tratí. Do jisté míry k tomu lamináty a plasty. Vzhledem přispívala vysoká startovní čísla k charakteru soutěží v alpských našich reprezentantů a hluboká disciplínách bylo a je obtížné stakoryta v tehdy ještě nedokonale novit, do jaké míry mohla přispět zpevněném povrchu slalomonáhle dostupná kvalitní výzbroj vých tras. Když takto docházelo ke vzrůstu výkonnosti domácích k nečekaným rupturám, těšily se závodníků. Co ale jednoznačně následně v zahraničí neznámé potvrzují pamětníci i po padesáti lyže Made in ČSSR všeobecné létech, je posílené sebevědomí pozornosti. Příčinou byla a větší chuť do měření sil se sounechtěně obnažená, naprosto peři. Tréninková práce a starty neobvyklá konstrukce, využívav závodech se staly na kvalitních jící jako základní nosný prvek, lyžích mnohem atraktivnějšími, namísto tradičního dřevěného což se odrazilo i v rostoucím jádra, komponenty ze skelných zájmu mládeže o sjezdové laminátů. Bohužel k jejímu lyžování. Podtrženo a sečteno účinnému zpevnění již nedošlo.

– náhlou dostupnost kvalitního Úspěšní vrchlabští sjezdaři Luboš Petřík (Kästle Snow Prince) Výroba byla v r. 1967 ukončena. sjezdařského materiálu na s bratrem Jaromírem (Kästle Snow King) na jaře 1967 Kromě četných reklamací k tomu konci 60. let minulého století lze disciplín to byl na poli vnitrosvazové diplomapřispěly i zdravotní problémy zaměstnanců označit v naší lyžařské historii za významný cie mimořádně úspěšný krok. Navíc se nám bedřichovského závodu, pracujících s umělými předěl. Uvedené klady však nebyly jediným po velkém boji podařilo prosadit prodej 90 % pryskyřicemi a skelnými lamináty bez náležité přínosem. Dovozní premiéra rakouských sjeztohoto ‚nedostatkového zboží‘ přednostně do ventilace a ochranných prostředků. Patent dových lyží v roce 1966 se totiž dočkala dalších lyžařských oddílů, jejichž závodníci byli na čele na progresivní konstrukci byl údajně prodán repríz i před následujícími sezónami, a pokud výkonnostních žebříčků dospělých a dorostu.“ firmě Kneissl, ale shodou okolností v téže době ji někteří dávali do souvislosti s pražským Z dnešního pohledu může rovněž překvapit „zachránily“ situaci na domácím trhu kvalitní jarem, později násilně potlačeným, vyvedla je fakt, že úhradu těchto lyží v cenách okolo lyže z dovozu. z omylu vítaná a záslužná aktivita společností 3 000 Kčs tehdy „zvládly“ ve většině případů Pragoexport a Imex, pokračujících v dovozu Překvapující zvrat tělovýchovné jednoty, případně Sportovní lyžařské výzbroje nejen po nechvalně vzpomíPamětníci mohou oprávněně upozornit, že lyžařské základny ze svých rozpočtů, přestože naném roce 1968, ale i po celá dvě následující ve sledované dekádě vyvolávaly na startu cena jednoho páru překračovala tehdejší prů„normalizační“ desetiletí. Lyžařský sortiment měrný měsíční plat. V oněch dřevních dobách, domácích závodů závistivou pozornost nejen se zřejmě ukázal být tak zajímavou dovozní kdy byl sponzoring neznámým pojmem, to byly komoditou, že se od konce šedesátých let „bruselské Kästle“, ale i ojedinělé modely lyží první náznaky zvyšující se státní péče o rozvoj různých zahraničních výrobců. Dostávaly se na postupně objevovaly v našich sportovních především olympijských sportovních disciplín. domácí svahy z iniciativy jednotlivců, složitými, prodejnách kvalitní sjezdové lyže z produkce často dramatickými cestami, většinou riskantně V období normalizace ojedinělá pozitivní dalších zahraničních výrobců, jakými byly tendence, dnes čím dál častěji s nostalgií obcházejícími přísné celní předpisy. Dnes, Blizzard, Fischer, Rossignol, Elan a další. vzpomínaná a bohužel jen v masivně dotovapři pokusu o připomenutí oněch dob, kdy na Navíc se tato příznivá situace netýkala pouze ných kolektivních sportech znovu oživovaná, trhu převládaly nekvalitní výrobky a kdy se dovozu sjezdových lyží. Od počátku sedmdekupodivu přečkala následné společenské zvraty sátých let se dovážely i tehdy první plastové spotřební zboží „ze Západu“ prodávalo pouze a kulminovala ve druhé půli osmdesátých let, v několika speciálních obchodech za tuzexové sjezdařské boty od rakouských firem Kastinger aby pak bohužel rychle vzala za své. poukázky zvané bony, by neměla upadnout a Dynafit a důležité bylo, že současně dodával v zapomnění iniciativa, díky které bylo na na domácí trh Filmový průmysl Barrandov Dovoz nepřerušila ani okupace podzim roku 1966 dovezeno poměrně velké v dostatečném množství a za přiměřené ceny Napjatě očekávaná zásilka se ocitla v krajských množství něčeho na československé poměry spolehlivá bezpečnostní vázání, vyráběná skladech národního podniku Drobné zboží tak luxusního, jako bylo několik set párů kvav licenci německé firmy Marker.

Dnes, v naprosto odlišné společenské situaci, litních sjezdových lyží vyrobených v Rakousku. v listopadu roku 1966. Pozvaným trenérům se kdy žádná dovozní omezení rozhodně nehrozí I na tento významný počin si dobře pamazde poprvé naskytla příležitost vybrat pro své tuje tehdy již funkcionář – předseda úseku svěřence prvotřídní lyže z kolekce renomované a lyžařské firmy si volně konkurují na světovém sjezdových disciplín lyžařské sekce ÚV ČSTV i našem trhu v kvalitě a v šíři nabídky, těší se na firmy pro sezónu 1966/67. Debaty o kvalitě J. Bogdálek. „Na základě výše zmíněného domácím poli všeobecnému zájmu sympatická černobílých slalomek Snow Prince, temně několikaletého neoficiálního kontaktu s firmou snaha podnikatele Tomáše Němce, majitele rudých Snow Plast, nenápadných šedozeleKästle doporučil náš úsek prostřednictvím někdejší firmy Sporten a.s., dnes Kästle a.s., ných obřaček Snow King a modrých sjezdovek hospodářského oddělení ÚV ČSTV Ministero globální posílení pozic největšího českého Abfahrt Metall s efektní žlutou skluznicí zakrýstvu zahraničního obchodu nákup převážně výrobce lyží. Jeho odvážné snaze o prosazení vající 3/4 šířky hran, nebraly konce také proto, závodních modelů z její aktuální produkce. se na poli mezinárodního závodního sportu že se shodou okolností jednalo o kolekci, Vzhledem k tehdejší silné preferenci klasických nezbývá než držet palce. ve které bylo poprvé uplatněno, zejména

VÍTĚZ V KATEGORII ON-PISTE SKIS

Výhradní zastoupení značky

pro ČR: Outdoor Sisters s.r.o.

| 56 | MAG § PRÁVO A SNOW PARTNER RUBRIKY

Z LYŽÍ ZA MŘÍŽE 5 Desatero pravidel FIS sice není součástí českého právního řádu, ale je zcela v duchu obecné prevenční povinnosti, která je zakotvena v občanském zákoníku. A tak i když mohou soudci v případech lyžařských sporů zprvu tápat, konečné rozhodnutí zpravidla potvrdí, že tzv. desaterem je třeba se řídit. Podobně jako tomu bylo v tomto případě z roku 2016, kdy řízení došlo až k Nejvyššímu soudu.

ILUSTRACE: ONDŘEJ TŮMA

Dva měsíce v cele za lyžařskou srážku

Případ:

Kuriózní průběh měl nedávný případ srážky na sjezdovce v Krkonoších, při němž sražená lyžařka utrpěla vážné zranění. Soud obviněného nejprve zprostil obžaloby, následně jej však téměř poslal do vězení.

Lyžař srazil a zranil méně zdatnou lyžařku

V březnu 2016 narazil v lyžařském areálu Rokytnice nad Jizerou lyžař na modře značené sjezdovce z vrcholu Lysé hory zezadu do levého boku jiné lyžařky, která po srážce upadla na zem, v důsledku čehož utrpěla zlomeninu holenní kosti s výrazným postižením kloubu.

Ladislav Janků Učitel a trenér lyžování Svazu lyžařů ČR, soudní znalec v oboru sport se specializací na bezpečnost lyžování.

Ve spolupráci s IUSKI – Institut lyžařského práva, www.iuski.cz, redakčně upraveno

| 57 |

O

kresní soud v Semilech nejprve dospěl k závěru, že se obviněný žádného protiprávního jednání nedopustil, a vydal tedy zprošťující rozsudek. Na základě odvolání státního zástupce se však Krajský soud v Hradci Králové se skutkovými závěry soudu prvního stupně neztotožnil, jeho rozsudek zrušil a věc mu tak vrátil k novému projednání. Následně byl obviněný druhým rozsudkem Okresního soudu v Semilech shledán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví.

Za uvedený přečin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců, přičemž mu výkon takto uloženého trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Současně soud rozhodl o nárocích na náhradu škody vůči pojišťovně a oběti.

Odvolací soud Poškozená i obviněný se odvolali ke Krajskému soudu v Hradci Králové, ten napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, přičemž trest ponechal v původně stanoveném rozsahu.

Nejvyšší soud Proti výše uvedenému rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný dovolání.

V rámci uplatněných námitek vytýkal oběma soudům, že nevzaly v úvahu spoluzavinění poškozené, zpochybnil správnost aplikace Pravidel FIS a napadl postup, kdy byl při nezměněném skutkovém stavu za nezměněné důkazní situace tím samým soudem nejprve osvobozen a poté

odsouzen, čímž bylo narušeno jeho právo na spravedlivý proces, a dále namítal, že jej nebylo vůbec nutné trestat prostředky trestního práva.

Dovolací soud v rámci vydaného usnesení mj. znovu odkázal na svá předchozí hodnocení závaznosti Pravidel FIS, přičemž v tomto případě upřesnil, že se nejedná o žádné přespříliš sofistikované normy, když ta základní, jako je povinnost lyžaře chovat se tak, aby ostatní lyžaře neohrožoval (č. 1), povinnost lyžaře přijíždějícího zezadu volit jízdní stopu tak, aby neohrožoval lyžaře jedoucího před ním (č. 3), anebo možnost předjíždět jiného lyžaře vždy jen s odstupem, který poskytne předjížděnému lyžaři pro všechny jeho pohyby dostatek prostoru (č.

4), by měla být všem uživatelům sjezdových tratí zřejmá, ať již se s uvedenými pravidly někdy seznámili či nikoli.

I k otázce prevenční povinnosti se již Nejvyšší soud dříve vyjadřoval a dospěl k závěru, že pokud lyžař zaviněně nedodrží pravidla, jako je přizpůsobení rychlosti a způsobu jízdy svým schopnostem, zkušenostem a celkové situaci na místě, jímž projíždí, lze u něj dovodit porušení tzv. prevenční povinnosti uložené každému podle § 2900 OZ (dříve § 415) nebo též nedodržení potřebné míry opatrnosti. soud přesto Nejvyšší shledal v rozhodnutí soudu prvního stupně pochybení, hraničící až se samotnou zákonností. Dále podle něj odvolací soud není oprávněn zrušit rozsudek soudu prvního stupně pouze proto, aby prosadil své vlastní hodnocení důkazů, které však sám neprovedl. Ústavně neakceptovatelné zasahování do skutkových zjištění soudu prvního stupně poté nelze označit

za závazný právní názor. Na základě totožného dokazování byl obviněný týmž soudem nejprve zproštěn obžaloby, neboť jeho zavinění na nehodovém ději se nepodařilo bez důvodných pochybností prokázat, a následně byl uznán vinným, přestože soud prvního stupně konstatoval, že po opětovném provedení dokazování nebyly zjištěny žádné nové skutečnosti, a dále pak, že soud rozhoduje „s ohledem na názor krajského soudu“. Toto „odůvodnění“ soudu prvního stupně, tedy z jakého důvodu uznal obviněného vinným, evokuje, že soud snad s ohledem na názor soudu vyšší instance ani neměl na výběr jak postupovat, což je zcela nepřijatelné.

Dále rozsudek soudu prvního stupně rozhodně nesplňuje kritéria vyžadovaná trestním řádem pro náležité odůvodnění rozhodnutí, jelikož úvahy soudu o celkovém hodnocení důkazů naprosto chybí. Dle vyjádření Nejvyššího soudu tedy došlo k narušení zásady volného hodnocení důkazů, kdy nelze konstatovat, že by právo obviněného na spravedlivý proces bylo ve všech aspektech zachováno. Jako právně relevantní považoval nejvyšší soud i námitku obviněného ohledně trestní represe, a to zejména pak z důvodu, že se soudy nikterak nezmínily, proč považují jednání obviněného za natolik společensky škodlivé, že nepostačuje odpovědnosti uplatnění podle jiného právního předpisu. Nejvyšší soud uzavřel tím, rozsudky obou soudů zrušil a nařídil soudu prvního stupně nové projednání věci.

Lyžařské desatero FIS

1.

Ohled na ostatní lyžaře

Každý lyžař nebo snowboardista se musí neustále chovat tak, aby neohrožoval nebo nepoškozoval někoho jiného.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

9.

Zvládnutí rychlosti a způsobu jízdy

Každý lyžař nebo snowboardista musí jezdit s přiměřeným odstupem a s ohledem na vzdálenost, na kterou vidí. Svou rychlost a svůj způsob jízdy musí přizpůsobit svému umění, terénním, sněhovým a povětrnostním poměrům, jakož i hustotě provozu.

Předjíždění Předjíždět se může seshora nebo zespoda, zprava nebo zleva, ale vždy jen s odstupem, který poskytne předjížděnému lyžaři či snowboardistovi pro všechny jeho pohyby dostatek prostoru.

Komentované bezpečnostní desatero FIS najdete na:

/desatero

Vjíždění a rozjíždění Každý lyžař nebo snowboardista,

který chce vjet do sjezdové tratě nebo se chce po zastavení opět rozjet, se musí rozhlédnout nahoru a dolů a přesvědčit se, že to může učinit bez nebezpečí pro sebe a pro ostatní.

Zastavení

Každý lyžař nebo snowboardista se musí vyhýbat tomu, aby se zbytečně zdržoval na úzkých nebo nepřehledných místech sjezdové tratě. Lyžař nebo snowboardista, který upadl, musí takové místo uvolnit co nejrychleji.

Stoupání a sestup

Lyžař nebo snowboardista, který stoupá nebo sestupuje pěšky, musí používat okraj sjezdové tratě.

Respektování značek

Každý lyžař nebo snowboardista musí respektovat značení a signalizaci.

Chování při úrazech

Při úrazech je každý lyžař nebo snowboardista povinen poskytnout první pomoc.

10.

Volba jízdní stopy Lyžař nebo snowboardista přijíždějící zezadu musí svou jízdní stopu zvolit tak, aby neohrožoval lyžaře jedoucího před ním.

Povinnost prokázání se

Každý lyžař nebo snowboardista, ať svědek nebo účastník, ať odpovědný nebo ne, je povinen v případě úrazu prokázat své osobní údaje.

Příspěvek vznikl v rámci projektu GAUK č. 700119 „Právní úprava bezpečnosti lyžování v mezinárodním kontextu a její možné perspektivy v právním řádu České republiky“, řešeného na Univerzitě Karlově, Právnické fakultě

Soud

| 58 | ACADEMY SKI WITH ME D O D AVAT E L V Y B AV E N Í

Tlačíš, nebo se opíráš?

Stejně, jako se muži rozdělují na „trenkaře“ a „slipaře“, rozdělují se lyžaři na „tlačiče“ a „opírače“. Který z nich jste vy? Navážeme volně na minulý díl seriálu, kde jsme řešili vertikální pohyb při lyžování, a odpověď na otázku by měla být víc než snadná.

N Zatlač

a kopci denně slýchám oblíbené pokyny „zatlač“, „dopředu“, případně v kombinacích „zatlač dopředu“ a „zatlač do lyže“. Někteří tatínci, trenéři a instruktoři stále nepřišli na lepší pokyny a opakují bez rozmyslu dětem i dospělým mantry, které slýchali sami a sami jim pravděpodobně moc nerozuměli. Pokyn „zatlač“ je rozšířen opravdu silně. Většina mých klientů odpovídá na mé první otázky o jejich představě o technice lyžování častým skloňováním slovesa „tlačit“. „Do něčeho zatlačit“ je v běžném životě zcela srozumitelný pojem. Tlačíme do auta, když se zahrabe ve sněhu, tlačíme kočárek, tlačíme nohu do ztuhlého skeletu boty. Ale jde tlačit do lyže?

A přinese to něco?

Tlak

Spíš než do lyží tlačit se snažíme na lyžích zvyšovat tlak. Když chci do něčeho zatlačit nohama, musím je natahovat. Jenže natažená noha je velmi limitovaná nejen v tlumení nerovností, ale zejména v pohybech způsobujících hranění a otáčení lyží. Na natažených nohách tedy lyžovat nechceme. Pokyn „zatlač“ je často spjat se slovy „dopředu“, nebo dokonce „dopředu do jazyku boty“.

S jazykem boty chceme být jednoznačně v kontaktu, v některých částech oblouku i ve velmi intenzivním kontaktu. Ale cíleně do něj tlačit znamená hodně pokrčovat nohy. Jak ale víme z minulého článku seriálu, krčením nohou tlak naopak pohlcujeme a zmenšujeme. Takže ani na hodně pokrčených nohách lyžovat nechceme. Zůstává tedy poslední možnost. Něco mezi. Snažíme se lyžovat na nohách, které jsou mírně pokrčeny v kotnících, kolenou a kyčlích a podle rychlosti, terénu a sklonu svahu se dále pohybují tak,

abychom udrželi rovnováhu, ale zároveň dostatečnou pohyblivost v kyčelním kloubu, který nám svojí rotací umožňuje nejen otáčení lyží, ale také hranění. Tyto dovednosti jsou pro zvyšování a snižování tlaku na lyžích ze všech nejdůležitější.

Zvýšit tlak

Tlak na lyže, nebo lépe řečeno do lyží, zvyšuji v pomalé jízdě zejména jejich otáčením. Tím se totiž tvoří odpor sněhu, proti kterému se mohu opírat. Při rychlejší jízdě, typicky řezanými carvingovými oblouky, je již otáčení nohou nepotřebné a tlak do lyží zvyšuji jejich zahraněním. Jednoduchá fyzika ze základní

Devátý ročník seriálu Skiwithme vám v pěti dílech přinese několik užitečných rad jak samostatně trénovat a vylepšovat svoje lyžování. Pokusím se zodpovědět vaše časté dotazy a ukázat vám funkční techniku lyžování i na fotografiích, které seriál již tradičně provází. A kdo chce vědět víc, může si se mnou přijet zalyžovat.

Volné termíny, plánované akce i starší články najdete na

www.skiwithme.cz Ondřej Novák Zástupce šéfredaktora SNOW, instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii, autor projektu Skiwithme.cz.

Pokyn „zatlač“ je rozšířen opravdu silně.

Většina mých klientů odpovídá na mé první otázky o jejich představě o technice lyžování častým skloňováním slovesa „tlačit“. školy nám říká, že čím menší je plocha, tím větší je tlak. Převedeno na lyžování: čím více zahraníte lyže, tím menší bude plocha, do které se budete opírat, a tím větší bude naopak tlak působící do lyží. Všimli jste si, že používám výrazy „opírat“ a „tlak do lyží“? Celý vtip ekonomického, moderního a funkčního lyžování spočívá totiž v tom, že se snažíme svými pohyby vytvořit podmínky, při kterých do nás „něco“ tlačí a my se o to opíráme a vzpíráme. Jednoduchá poučka říká: „Kolik do tebe tlačí, tolik se opírej.“ Vy sami na lyžích nikam nezatlačíte. Možná dopředu do bot, ale to kromě zatížení špičky a odlehčení paty nic nepřinese. Ale můžete lyže více zahranit a začít se opírat.

Jak na to

Zkuste si najít mírnou modrou sjezdovku a začít třeba delšími řezanými oblouky. Zkuste omezit agresivitu jízdy a intenzitu všech pohybů na minimum a zkoušejte, jak málo stačí k tomu, aby vykrojené lyže kroužily po hraně. Prostě se chvíli můžete jen tak vozit.

Postupně zkoušejte z delších oblouků udělat kratší, ale udržet je stále řezané. Nebudete k tomu potřebovat ani vertikální pohyb, ani tlačení. Budete potřebovat naklápění.

Tam, kam chci jet, se snažím naklápět i svoje chodidla. Intenzita mých pohybů by se měla přesunout z předozadního „zatlač dopředu“ do „naklápěj do strany“. Pokud jste dobře vybalancovaní, zkuste na stejné modré

| 59 |

Na sekvenci můžeme sledovat postupně se zvětšující a na konci oblouku zase zmenšující úhel zahranění lyží. To má vliv na prohnutí lyží, které díky tomu zkracují svůj konstrukční poloměr.

sjezdovce jezdit řezané oblouky vždy jen po vnější lyži. A ruku na srdce. Tlačili jste někam, nebo se jen opírali a naklápěli lyži na hranu tak, aby zatáčela?

Nakonec

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Stejně, jako tlak zvyšujeme větším zahraněním lyží, můžeme ho i zmenšovat. To budeme potřebovat na konci každého oblouku, kdy musíme tlak vypustit a lyže přehranit. Zmenšení tlaku docílíme zvětšením plochy. Méně zahraněná lyže rovná se méně tlaku. Snažíme se lyže vrátit na plochu a zase zahranit pro zahájení dalšího oblouku, tedy přehranit.

Přehranění nám tedy slouží k vypuštění tlaku ze starého oblouku a k hledání tlaku pro oblouk nový. A když ho najdete, můžete se začít opírat. Ale o tom zase až příští rok. Přeju vám krásný zbytek sezóny a na viděnou na kopci.

FOTO: DEPOSITPHOTOS

| 60 | ACADEMY VSTÁVAT A CVIČIT

Co v létě?

Text: Ivan Balek

V čase publikování tohoto čísla SNOW bude pravděpodobně ještě velká část čtenářské populace sjíždět bílé svahy u nás nebo v zahraničí. Lyžařská sezóna se v posledních letech stále zkracuje, za což může spíš než sněhové podmínky neviditelná ruka trhu. Ne vždy férové praktiky některých korporací, které lyžování deformují ze sportu na styl a účelově zkracují lyžařskou sezónu, ale nás, lyžařské nadšence, neodradí využít i poslední zbytky firnu.

Přesto nakonec ale léto dožene i nás, takže nezbyde než přejít na sportovní aktivity s ním související.

K

Sport, nebo módní styl?

dyž se tak nad tím zamýšlím, lyžování opravdu začíná být pro některé skupiny lidí určitou formou stylu s cílem zapůsobit na okolí stylizovanými selfie, čemuž odpovídá i trend rychlého ukončení sezóny. Na jaře lze poslat selfie odkudkoli, tak prostě už není taková poptávka po jarním lyžování. Já však stále věřím, že navzdory tomuto trendu se stále najdou početné skupiny lyžařů všech věkových kategorií, které i amatérské lyžování berou pořád jako výsostnou sportovní aktivitu, ne jako après-ski a pózerství. Že mnoho lidí lyžuje poháněno srdcem a ani nezáleží na tom, jestli podávají nějaké velké výkony.

A když zima skutečně skončí? Lyžaři jsou rádi venku na čerstvém vzduchu nejenom v zimě, obvykle tak přeskočí na příbuzné pohybové aktivity jako kolo, běh, plavání…

I amatér to může dělat líp

Nezáleží na tom, jestli je člověk profi sportovec, amatérský závodník nebo jenom prostý milovník pohybu vyrážející do hor jen na rodinné výlety. Vždy se to dá dělat lépe!

Hovořím o kvalitě pohybu. Proč bychom si měli třeba ničit klouby víc, než je nutné? Je více než rozumné zvažovat objem a intenzitu sportovních aktivit a v neposlední řadě kombinaci sportu s denním režimem a celkovou regenerací organismu – aktivní i pasivní.

Rozšiřování povědomí o tom, jak funguje naše tělo a jak to všechno skloubit pro dobrý pocit ze sportu i zdraví, je vlastně základním motivem této naší rubriky. Tělo totiž není vůbec jednoduché. Dnes v době internetu si každý může vyhledat potřebné informace během několika desítek vteřin. Jenže zdaleka ne všichni umí předložené informace i správně použít. Čest výjimkám.

Učit se, učit se, učit se!

Protože na všechno dnes najdeme instantní recept: na vaření, cvičení, učení…, může z toho ve výsledku vzniknout opravdový guláš.

Proto nejenom já zastávám názor, že i v dnešní hektické době se člověk musí občas zastavit a přemýšlet. Nejenom nad nějakými filosofickými otázkami o smyslu života a podobně, ale i tom, jak některé věci, v našem případě součásti lidského těla, doopravdy fungují. Člověk, laik ve věcech mimo svůj obor, by se měl celý život něco učit – učení je totiž to, dělá lidi lidmi. A díky učení a touze po poznání se lidstvo postupně vyvíjí. Nikdo nemůžeme poznat všechny obory, ale jsem přesvědčen, že o souvislosti kolem vlastního zdraví by se měl zajímat každý. Ne jenom kvůli nějakému sportu, ale obecně v zájmu zlepšování kvality svého života. Kdo by chtěl být nemocný, když nemusí?!

Inspirujte se

Protože nikdo učený z nebe nespadl, je potřeba se potkávat s lidmi, kteří jsou ve svém oboru dobří, jsou pro ostatní inspirací, a učit se od nich. Já, původně nelyžař, jsem třeba potkal na svazích několik „stařečků“, kteří mohli rozdávat energii plnými hrstmi i mnohem mladším lidem. A to, jací jsou, není dílem náhody nebo štěstí, je to hlavně o jejich postojích k životu a tím, jakými lidmi se obklopují. Pro mne (a nejenom pro mne) jsou takoví lidé inspirací a zdrojem životní energie.

I když jsem někdy kvůli tréninku dost zničený a (dočasně) bez energie, cítím potřebu jejich energii sdílet a předávat dál.

Nechme to na léto?

Stará moudrost praví „pohyb je život“. U lidí, kteří nejsou aktivní, se postupně snižuje kvalita života a zvyšuje se riziko civilizačních nemocí.

Už jenom samotný pohyb povzbuzuje tvorbu tzv. hormonu štěstí a člověk se pak cítí najednou úplně jinak než při ležení doma u televize.

Vždy, když dokopu nějakého lenocha vyjít na lyže nebo do posilovny, tak se tento vystresovaný a unavený člověk během chvilky změní v jedince sršícího energií a optimismem.

Ten pohyb, jeho potřeba a láska k němu prostě musí být v nás. Musí nám přinášet potěšení, i když to třeba po větším výkonu dost bolí.

Konkrétní rady, kolik kilometrů má kdo najet na kole a jakou tepovkou, tady dnes dávat nebudu, to je předmětem hlavně webové verze SNOW.cz v mém seriálu „Buď fit“, případně diskuze na fóru. Zásadní je ale najít vlastní motivaci a dělat aspoň něco. Nevymlouvat se na okolnosti. I já sám jsem často líný hnout se z domu, ale vždy, když už to rozjedu, jsem nakonec rád, že jsem se přemohl a dokopal k dalšímu tréninku. Tu radost, ty pozitivní pocity po výkonu nelze ničím jiným nahradit.

FOTO: DEPOSITPHOTOS

Vždy, když dokopu nějakého lenocha vyjít na lyže nebo do posilovny, tak se tento vystresovaný a unavený člověk během chvilky změní v jedince sršícího energií a optimismem.

Takže co tedy dělat v létě? Cokoli, ale hlavně to, co vás baví – bruslete: inline skating je ideální mimosezónní trénink pro lyžaře. Choďte pěšky: to doporučuje celá řada moderně smýšlejících fyzioterapeutů. Jezděte na kole. Posilujte. Nebo třeba boxujte – vše ale s rozumem, s ohledem na své schopnosti a hlavně s dobrým pocitem, že děláte něco užitečného pro sebe!

Světová konkurence Masters lyžařů se zase vrací do Pece pod Sněžkou O druhém březnovém víkendu se na sjezdovce Javor v Peci pod Sněžkou uskuteční již tradiční, 15. ročník Světového poháru FIS v alpských disciplínách kategorie Masters.

14.

a 15. března se v disciplínách slalom a obří slalom o cenné trofeje popere více než 250 závodníků z celého světa.

Ačkoliv je zatím sezóna plná překvapení a spíše než odjetých závodů těch zrušených, organizátoři ze společnosti SJ SKI věří, že FIS Masters Cup v Peci proběhne jako každoročně s neopakovatelnou atmosférou a ku spokojenosti lyžařů i organizátorů.

Světový pohár v Peci pod Sněžkou má svoji bohatou historii. Letos se na českém území bude konat již 15. ročník a většinu z již uspořádaných akcí hostila právě Pec. Oblíbenost tohoto závodu dokládá i skutečnost, že se na sjezdovku Javor sjíždějí závodníci opravdu z celého světa. Mezi přihlášenými nechybějí tradiční silné lyžařské velmoce, jako jsou Němci, Rakušané, Francouzi nebo Italové, letos se však mohou příznivci závodního lyžování těšit i na účastníky z Austrálie, Chile i USA.

Mezi pravidelné a skoro nejpočetnější skupiny patří Slováci. I letos se jich na start postaví na dvě desítky, avšak jedno jméno bude ve startovní listině velmi scházet. Na podzim loňského roku nečekaně zasněžené sjezdovky navždy opustil velký závodník a lyžařský činovník Janko Chasák. Pravidelný účastník peckých závodů od roku 2008 patřil mezi nejveselejší účastníky celého seriálu FIS Masters Cup, nezapomeneme!

Ambiciózní jsou letos pochopitelně i domácí závodníci. Ve světové konkurenci se pravidelně umísťují na předních místech a letos se dokonce čeští reprezentanti prosadili na Zimních mezinárodních hrách v Innsbrucku. Několik medailí jen dokládá, že závodní lyžování má v České republice velkou tradici spojenou s významnými úspěchy. „Tímto všem medailistům gratulujeme!“ doplňuje za hlavního organizátora mezinárodních závodů Iva Kárníková.

K samotným závodům neodmyslitelně patří také bohatý doprovodný program a slavnostní večer s vyhlášením výsledků spojený s rautem, který se již pravidelně koná v hotelu Horizont. „I letošní ročník se uskuteční za podpory a záštity ministryně pro místní rozvoj, hejtmana Královéhradeckého kraje a významných partnerů i zástupců regionálních i celostátních médií. Bez této pomoci bychom tuto náročnou mezinárodní sportovní akci nemohli zorganizovat,“ připomíná Iva Kárníková za společnost SJ SKI. „Jak již bylo řečeno, předpokládáme bohatou účast, nebudou chybět ani skalní závodníci s ročníky narození 1925, tak srdečně zveme všechny milovníky alpského lyžování.“

| 61 |

FOTO: ZDENĚK ČERNÍK

| 62 | ACADEMY TĚLO – DOKONALÝ STROJ

Lyžujeme

celým tělem Jdeme do finále! V něm se přehoupneme přes „demarkační linii“, kterou jsme pro sebe objevili v kyčelních kloubech a která odděluje dolní končetiny od horní poloviny těla. Aby se propojený řetězec pohybů začínající na trojnožce, nepřerušený v kolenou a řízený v kyčelních kloubech dostal až k hlavě a my tak mohli při lyžování maximálně využít potenciál celého těla, musí dobře fungovat páteř, poslední z velkých hráčů ve hře.

A

ž doteď jsme svou pozornost věnovali pohybům dolních končetin, které tvoří pomyslný lyžařův volant.

Ten je stejně jako při řízení auta zodpovědný za změnu směru jízdy. Prvotřídní jízdní vlastnosti, komfort a celková rovnováha stojí ale také na dobré karosérii. Tu při lyžování tvoří naše horní polovina těla, jejíž centrální osou je páteř. Kvalita naší lyžařské techniky se tak bude odvíjet od způsobu, kterým budeme používat jednotlivé části našeho těla, a zároveň od způsobu, kterým mezi sebou budou jednotlivé části při pohybu spolupracovat.

Čím delší, tím lepší

Lidskou páteř si můžeme představit jako ohebnou tyčku, skládající se ze 34 pružně propojených dílků, se kterou můžeme pohybovat do všech stran a směrů. Tuto přirozenou vlastnost centrální osy těla oceníme především při tanečku na après-ski, ale při samotném lyžování se budeme snažit spíše o pravý opak. Také tentokrát tedy na rady typu: „záda jako kočičí hřbet“ raději zapomeneme a páteř se při lyžování budeme snažit udržovat v jejím fyziologickém, dvojnásobném esovitém zakřivení. „Dlouhá“ páteř je totiž mnohem lépe připravena na absorpci nárazů a velkých sil, kterým při lyžování potřebujeme vzdorovat, abychom je bez rizika zranění dokázali využít v náš prospěch.

Základnou pro naši „ohebnou tyčku“ je pánev, která je zároveň domovem mocných kyčelních kloubů. Abychom měli přístup ke všem pohybům dolních končetin, které nám kyčelní klouby nabízejí, musíme páteř a její základnu nastavit do optimální polohy.

Požádejte kamaráda, aby vám v lyžařském postoji přiložil hůlku na záda. Jakých částí těla se hůlka dotýká? Pokud je v kontaktu s týlem vaší hlavy, se zády v místě mezi lopatkami a zároveň s křížovou kostí, skvěle, právě jste objevili optimální postavení páteře a její základny. Pokud vám některý z bodů chyběl, co jste museli na svém postavení změnit, abyste ho získali?

Síla přichází ze středu

Všimli jste si někdy, že čím lepší lyžař, tím méně pohybů páteře při lyžování používá? „Dlouhá“ páteř zůstane dlouhou a pevnou do té doby, dokud budeme dobře používat svaly, které v několika vrstvách a ze všech stran obalují celý trup. Pokud chcete tyto svaly středu aktivovat, zkuste rady typu: „Podsaď pánev a zatni břišáky!“ udělat spíše naopak. Nejen páteř, ale také svaly na přední straně trupu by se měly natáhnout, zpevnit se a odměnou vám bude optimální postavení pánve a zvětšená pohyblivost dolních i horních končetin. I přes odlišnou velikost, funkcionalitu a rozsah se tak všechny důležité části našeho těla funkčně propojí skrze jeden velký pohybový řetězec od chodidel až po hlavu a společně se budou snažit maximálně efektivně vyřešit každou situaci, do které se při lyžování dostaneme a ve které chceme za každou cenu zůstat hlavními aktéry, a ne pouhými diváky. Už se stačí jenom rozjet z kopce dolů a začít zatáčet efektivně a bez rizika zranění, zkrátka tak, jak to máme všichni rádi. Pokud si ovšem umíte dobře stoupnout? O tom už jste ale možná někde četli…

Lepší pochopení funkcionality lidského těla je zásadním předpokladem pro další zlepšování kvality našeho vlastního lyžování. Doufám a věřím, že také naše letošní společné odemykání potenciálu lidského pohybu přispělo ke zlepšení vaší techniky lyžování a zároveň vás inspirovalo k dalšímu poznávání a posouvání vlastních hranic a možností.

Tomáš Mical

Dlouholetý učitel lyžování se zkušenostmi z ČR, Rakouska, Austrálie a Japonska. Spoluautor knihy Modrá kniha lyžování a článků o technice a výuce lyžování. Spoluzakladatel projektu Snowsports Education a lektor LSIA.

Partner Tomáše Micala

| 64 |

ASOCIACE PROFESIONÁLNÍCH UČITELŮ LYŽOVÁNÍ A LYŽAŘSKÝCH ŠKOL (APUL) GENERÁLNÍ PARTNER APUL:

PARTNEŘI APUL:

Czech SBX team spolupracuje s Českou snowboardovou školou Stejně jako je součástí instruktorského lyžařského vzdělání APUL kurz věnovaný tréninku ježdění v branách, má i snowboardová sekce ve svém systému vzdělávání kurz věnovaný závodnímu snowboardingu. Jedná se o disciplínu snowboardcross, kterou má snad každý fanoušek zimních sportů spojenou se jménem olympijské vítězky Evy Samkové.

O

d prvního kurzu Snowboardcross 1 uplynulo již několik sezón. Pod vedením Petra Knappa se v dubnu 2017 sešla většina snowboardového lektorského sboru APUL v Peci pod Sněžkou, kde několik dní objevovala krásy řezaných oblouků na tvrdých crossových prknech a po večerech rozebírala závodní techniky snowboardingu. Kurz se natolik povedl, že se spolupráce s jedním z předních českých snowboardových trenérů nadále rozvíjela a vytvořila tak zásadní místo ve snowboardovém vzdělání projektu Česká snowboardová škola, který má za cíl propojovat snowboardovou sekci APUL se snowboardingem mimo komerční výuku v lyžařských školách.

Snowboardcrossové kurzy APUL jsou celkem dva. Garantem a zároveň vedoucím obou kurzů je Petr Knapp, trenér juniorské snowboardcrossové reprezentace a jeden z trenérů Evy Samkové. Díky těmto kurzům tak mají instruktoři snowboardingu jedinečnou příležitost setkat se s opravdovým profesionálem a dozvědět se spousty informací nejen o samotném ježdění, ale i o fungování světové snowboardcrossové scény. Hlavní náplní kurzů je především naučit instruktory předávat svým klientům v tréninkových programech lyžařských škol a svěřencům

Parta na snowboardcrossovém kurzu

ve sportovních klubech velmi pokročilé snowboardové dovednosti. Petrovi patří velké poděkování za to, že si na nás i přes svou velkou časovou vytíženost s přípravou reprezentace najde každý rok čas a má chuť ho s námi strávit.

která je druhým stupněm v systému vzdělání APUL. Náplň a intenzita kurzu zaručuje nejen zlepšení jezdeckých a trenérských dovedností, ale i nový pohled na techniku jízdy na snowboardu. Letos se bude tento kurz konat v termínu 3.–8. 4. 2020 v Peci pod Sněžkou.

Snowboardcross 1

Snowboardcross 2

Kurz Snowboardcross 1 je prvním krokem do světa závodního snowboardingu a technik jeho trénování a je také nutnou podmínkou k dosažení celosvětově uznávané ISIA STAMP, díky které mohou instruktoři zimních sportů pracovat v různých koutech světa. Kurz je zaměřen na techniku jízdy a skoků aplikovanou ve snowboardcrossu a mimo jiné zahrnuje základní teorii celosezónní přípravy závodníků. Vzhledem k náročnosti dané problematiky je minimálním vstupním vzděláním instruktorská licence APUL Snowboarding C,

V rámci kompletního snowboardového vzdělání, které APUL jako jediné akreditované zařízení v České republice nabízí, se minulou sezónu otevřel první ročník kurzu Snowboardcross 2. Na rozdíl od předchozího kurzu se téměř vše odehrává ve snowboardcrossové trati, a proto kurz proběhl v rakouském Flachauwinklu. Vedle každodenního tréninku techniky jízdy v trati, který zahrnuje starty, jednotlivé překážky a komplexní jízdu, se zaměřuje i na technickou přípravu jezdce za pomoci pokročilých cvičení na sjezdovce,

| 65 |

ve snowparku, v halfpipe nebo slalomu.

Teoretická část kurzu obsahuje celoroční přípravu svěřenců, kondiční a koordinační trénink, detailní analýzu jízd, stavbu tratí či práci s kamerou a vysílačkou v terénu. Vzhledem k vysokým vstupním požadavkům se kurz otevírá vždy jednou za dva roky. Těšit se tak na něj můžeme opět v sezóně 2020/2021.

Snowboarding a ISIA Test

Absolutním vrcholem pomyslného snowboardového ledovce spolupráce České snowboardové školy a Czech SBX teamu je připravovaný ISIA test, který navazuje na kurz Snowboardcross 2. Každý absolvent kurzu bude moci zpečetit své vzdělání ISIA testem, který již známe u lyžařů. Absolvent, který zajede test ve stanoveném časovém limitu, získá ISIA CARD, jež představuje nejvyšší možné instruktorské vzdělání u nás i ve světě.

Tato jedinečná spolupráce je pro nás velkým

přínosem a zároveň pomáhá produkovat vzdělané a dostatečně kvalifikované trenéry, kterých je v ČR zatím nedostatek. Lektorský sbor pilně pracuje na potřebných přípravách a první snowboardový ISIA test je plánovaný na sezónu 2020/2021. Nejen pro APUL je to tak další krok kupředu. Jsem velmi ráda, že máme team, který se snaží nabízet komplexní vzdělání a držet tak krok s předními světovými asociacemi. A komu patří medaile za zásluhy v této unikátní a přátelské spolupráci? Je to především Šimon Svoboda, vedoucí lektorského snowboardového sboru, který Petra z Czech SBX teamu před lety oslovil.

Všem přeji úspěšnou sezónu plnou oblouků na hraně.

Pája Turková členka SNB metodické komise APUL

Chystané akce APUL

ace kouč 1 R 15.–20. 3. 2020 Pec pod Sněžkou Vstupní kurz do lyžařské závodní tematiky.

ČLENSKÉ LYŽAŘSKÉ ŠKOLY APUL: GARANCE KVALITY PRO KLIENTY, GARANCE DOBRÉ PRÁCE PRO INSTRUKTORY APUL

Freestylový kurz 21.–26. 3. 2020 Pec pod Sněžkou Freeski kurz zaměřený na instruktorskou výuku freestylu. ČR APUL M 27.–28. 3. 2020 Horní Mísečky Každoroční mistrovství ČR učitelů lyžování, telemarku a snowboardingu. nowboardcross 1 S 3.–8. 4. 2020 Pec pod Sněžkou Vstupní kurz do snowboardcrossové závodní tematiky.

Projekt Kaprun 17.–26. 4. 2020 Kaprun Snowboardový happening na zakončení sezóny. Pokročilé instruktorské kurzy Snowboarding B & A, Freestyle camp pro veřejnost pod vedením coachů Martina „Čéči“ Kaňůrka a Honzy „Lohyho“ Lohynského. Letos myslíme i na naše bratry „zo Slovenska“, a tak se ke klukům do party přidá jeden z nejzajímavějších slovenských riderů, Zoltán „Zolo“ Strcula.

Ve spolupráci se značkou Horsefeathers s sebou i letos povezeme několik šťastlivců z nastupující generace mladých atletů, kterým tak umožníme několikadenní trénink ve skvělém snowparku Kitzsteinhorn. Připomínáme, že veškerý výdělek z Freestyle campu investujeme právě do nich. V rámci kurzovného tak i Vy přispíváte na rozvoj českých talentů.

Sledujte sociální sítě České snowboardové školy, kde se dozvíte, jak tyto děti vybereme.

Jarní Sölden APUL 17.–27. 4. 2020 Sölden Tradiční a oblíbená akce pro členy i nečleny APUL. Lyžování, workshopy a celá řada instruktorských kurzů všech úrovní.

Přihlášky a další kurzy APUL naleznete na webu www.apul.cz v sekci kalendář.

Kontakty na www.apul.cz

| 66 | MAG BUSINESS STORY

Příběhy lyžařských speciálek

Opavský Skiservis Jaglarz Kouzlo rodinného podniku Skiservis Jaglarz v opavské čtvrti Palhanec je stoprocentně rodinnou firmou. To má své nevýhody, i výhody.

K nevýhodám snad patří to, že co si majitel Vladimír Jaglarz společně se svou ženou Jarmilou a dcerou Markétou neudělá, to nemá. To je ale jeho boj. My, zákazníci, z obchodu, který dlouhodobě funguje jako rodinná firma, jenom profitujeme. Dostává se nám totiž servisu a péče, o jaké bychom si v jiných obchodech mohli nechat zdát. U Jaglarze jsme vždy v dobrých rukách.

V

ladimír Jaglarz kdysi závodil. Je to dávno, dnes už víc než 40 let, a jak sám říká, tenkrát bylo všechno jinak. „Na tréninku jsme třeba taky šlapali kopec, to už si dnes málo kdo dokáže představit.“ V době dospívání pak se závoděním, jak tomu často bývá, seknul, ale vztah k lyžím samozřejmě zůstal. Jeho pozornost se však postupem času víc přesunula k servisu. „Někde v Krkonoších jsem poprvé viděl servisní mašinu a tenkrát mě to asi chytlo,“ vzpomíná na doby, kdy v českých ski servisech ještě mnoho moderních strojů nepracovalo. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že Vladimír Jaglarz je zručný. No

prostě stará škola… První servisní stroj si, pěkně prosím, vyrobil sám! „Fungoval a lidi na servis chodili. Poznal jsem, že o moje služby asi bude zájem, i když jsem servis lyží v té době samozřejmě dělal jen jako přivýdělek a hlavně koníčka,” vzpomíná dnes na svoje začátky. Později ze Zlína koupil Wintersteiger, slavnou značku tehdy v Česku zastupovala Olga Charvátová, a to už bylo opravdové podnikání. Od té doby si Skiservis Jaglarz na Moravě buduje renomé.

Letité know-how i moderní technologie

Vladimír Jaglarz to se servisními stroji vždycky uměl a kromě samotného broušení lyží pro něj nebývaly vážným problémem ani menší opravy či seřízení servisní techniky. Na druhou stranu ale také respektuje vývoj a know-how těch, kdo jsou dnes v oboru špička.

Tou je podle Vladimíra v první řadě švýcarská

Montana. Skiservis Jaglarz byl v České republice první, kdo lyže začal servisovat na plně automatickém robotu Montana Crystal Rock a získal také od švýcarského výrobce certifikát Top ski service team*****. „Paráda, super technologie, vysoká efektivita… Ale člověk už si na tom nic moc neopraví. Seřízení i menší opravy je určitě lepší nechat na autorizovanému servisu, nemluvě o softwaru.”

Skiservis Jaglarz je dnes v širokém okolí vyhlášen příkladnou, doslova skvělou péčí o lyže a do Opavy se proto sjíždějí ti nejnáročnější zákazníci z řad amatérských lyžařů, ale také závodníci. Za zimu Skiservis Jaglarz nabrousí a namaže stovky párů lyží! A komu se na Palhanec nechce jezdit, může své lyže klidně nechat na dvou sběrných místech v Ostravě. I tak se do ruky dostanou Vladimíru Jaglarzovi.

Pod ruce se ale Vladimírovi dostanete také tehdy, toužíte-li zapracovat na svých

| 67 |

máme také perfektně vybavené testcentrum K2. To je značka, za kterou stojíme, prodáváme ji už léta, a pokud si cokoliv z kolekce K2 chcete koupit, můžete si to u nás nejdřív otestovat.“ A to je přesně směr, kterým se zase ubírá prodej lyží. Kdo si vybavení nepůjčuje, chce si raději koupit vlastní, kvalitní a tím pádem často drahé lyže, určitě je chce otestovat. Ve Skiservisu Jaglarz jdou tomuto uvažování jednoznačně naproti.

Vedle více méně kompletní kolekce lyží a bot americké značky K2 můžete v Opavě – Palhanci vybírat také z modelů od Elanu, Sportenu, Fischeru, Scottu, Völklu a Rossignolu, případně propadnout kouzlu exkluzivní malosériové švýcarské značky RTC. Skiservis Jaglarz se začal věnovat i skialpu, v tomto segmentu nabízejí značky K2 a Scott. Celou výbavu včetně lyží, pásů, bot a holí vám také zapůjčí k vyzkoušení.

V létě se firma věnuje prodeji inline bruslí K2 a servisu tařka všech typů kolečkových bruslí. A vypletou vám tu každou raketu, na tenis, na squash i na badminton.

Snowboarding určitě žije!

Děláme jen to, čemu rozumíme Oblečení? Ne, neprodáváme. Z doplňků vám u Jaglarze nabídnou parádní rukavice, čepice, šátky, helmy, brýle a chrániče páteře. V prodeji i k zapůjčení mají také lední brusle, které vám i nabrousí. lyžákách. Za bootfittingem už do Skiservisu Jaglarz přijíždějí i lyžaři z Polska či ze Slovenska. Přivezou-li si na bootfitting lyžáky zakoupené v jiném obchodě, za tuto službu u Jaglarze zaplatí, a většinou rádi. Když se ale pracuje na lyžákách zde koupených, to půjde o značky K2 a Dalbello, potom je bootfitting zdarma. „Skelety po zahřátí vytahuju, dnes to u bot vyšší cenové kategorie umožňuje snad úplně každá značka.

Nakupovat? Pak tedy testovat!

Trh s lyžařským vybavením už delší dobu významně ovlivňuje trend půjčování lyží.

Jako majitel lyžařského obchodu si buď můžete stěžovat, že vám klesají tržby z prodeje lyží, nebo na tuto realitu reagovat tak, že jí naopak půjdete naproti. To je případ Vladimíra Jaglarze. „Samozřejmě, že máme půjčovnu. Sezónní zápůjčky lyžařských setů jsme asi dělali dřív než kdokoliv jiný. Ale

Vytrhli jste hranu? Lyže nevyhazujte!

Přijďte se poradit. Jsme schopni opravit i nadstandardní poškození lyží, jako jsou vytržené hrany a skluznice.

Protože už se dnes o chod Skiservisu Jaglarz vedle majitele Vladimíra stará také mladší generace, konkrétně Vladimírova dcera se svým přítelem, přijdou si tu na své i vyznavači snowboardingu. „To je věc mladých, já do snowboardingu nevidím. Ale dělají to moc dobře, což potvrzují spokojení zákazníci. A není jich vůbec málo,“ chválí Vladimír Jaglarz nastupující generaci svých spolupracovníků, kteří patří do rodiny.

Když se dnes řekne rodinný obchod, trošku to zavání starými časy. Světu teď vládnou nadnárodní obchodní řetězce, jejichž manažeři si myslí, že konkurenci zničí prostřednictvím nižších cen a závratně vysokých obratů. Ale jděte se podívat k Jaglarzovi. Potom určitě poznáte, v čem spočívá kouzlo rodinné firmy. A možná pochopíte, proč byly rodinné podniky dřív tak oblíbené a proč tady ty nejlepší z nich budou i nadále.

A Skiservis Jaglarz tady bude, o tom nepochybujte.

Skiservis Jaglarz Vávrovická 24, Opava – Palhanec tel.: 777 854 410 Pondělí–pátek 10:00–12:00 hod.

15:00–18:00 hod.

www.msport.cz

Sobota 9:00–12:00 hod.

« Skipas & postel v každém pobytu» www.mountainhotels.ch

ZŮSTAŇTE AKTIVNÍ I POTÉ, CO SLEZE SNÍH

LYŽAŘOVO LÉTO 2020

PUSŤTE DĚTI NA PADDLEBOARD! NA CESTĚ

FOTO: LAURENT NEVAREZ

OBYTNÝM VOZEM S LYŽEMI I KOLEM

FJÄLLRÄVEN CLASSIC TREK NAPŘÍČ LAPONSKEM

70

ACTIVE

Text: Lucie Raab – Paddleboardguru.cz

POSTAVTE SVÉ DĚTI

NA PADDLEBOARD Paddleboarding – jarní, letní i podzimní sportovní aktivita, která zábavnou formou všestranně rozvíjí pohybové dovednosti vašich dětí.

N

a paddleboardu jezdí čím dál více dospělých k posílení své fyzické kondice. Paddleboarding se tak začíná řadit na seznam kondičních tréninkových aktivit hned vedle joggingu nebo jízdy na kole. Tento stále více oblíbený vodní sport může být tím pravým i pro vaše děti. Stačí jim k tomu správná velikost paddleboardu a téměř o vše ostatní se postará voda.

Paddleboarding se jako sport začal intenzivněji rozvíjet až kolem roku 2008

a průkopníky tohoto sportu jsou starší generace, i proto jsou aktuální celosvětové tendence přivést k tomuto sportu i mladší ročníky. V rámci světových závodních sérií, např. Euro Tour, jsou vypisovány i dětské závody a doprovodné workshopy zaměřené na techniku pádlování. V Česku je situace podobná v rámci seriálu Český pohár v paddleboardingu. Tyto závodní aktivity s sebou přináší i vznik dětských tréninkových skupin a paddleboardových center.

71

JAK TRÉNUJÍ DĚTI NA PADDLEBOARDECH? Jedním z dětských paddleboardových klubů je i neratovický SK Live Cross.

Vede ho trenér a pohybový kouč Richard Wiesner, jeho svěřenci se účastní společných tréninků a s úspěchem objíždějí pohárové závody.

Richarde, jak paddleboarding pozitivně působí na rozvoj dětské motoriky?

Paddleboarding je dle mého sport s nejefektněji využívaným pohybem. Jeho náročnost a krása zároveň spočívá v postrádání jakéhokoli pevného bodu, čímž se stává perfektní balanční pomůckou. Přednost paddleboardingu u dětí je nutnost zapojení velké skupiny svalů. Jak těch povrchových (pro samotné záběry), tak hlavně svalů tzv. hlubokých, které vlivem dnešního stylu života u dětí velmi rychle ochabují, a bohužel stále častěji se setkávám s případy, kdy nikdy neměly ani možnost správně pracovat. Obrovská efektivita paddleboardingu je ta, že jakmile na board děti stoupnou, tak trénují, aniž by se musely rozjet. Samozřejmě se k tomu pak přidává zvládnutí motoriky rukou a práce s pádlem, pohyb po boardu a další navazující dovednosti.

Jak u vás probíhá dětský trénink?

U nás máme rozdělené tréninkové skupiny do takových výkonnostních tříd, abychom mohli s dětmi dál pracovat podle jejich dovedností.

Tréninky jsou pro každou skupinku jiné. Pro úplně nejmladší (4–5 let) je největším trápením zvládnout techniku s pádlem – měnění stran a rukou i pohyb listu ve vodě. Proto si toto ukazujeme zpočátku na suchu, čímž máme i rozcvičku a postupně to zkoušíme na

vodě. U zkušenějších dětí zapojujeme samozřejmě už i delší pádlovací úseky, kdy se zaměřujeme na techniku pádlování a náročnějších otoček, ale většinou vše formou her. Od vybíjené na vodě, tak tzv. paddle-póla, a her pro rozvoj obratnosti, po spoustou dalších her, kde se učí děti to hlavní – cit pro vodu.

Richard Wiesner Trenér SK Live Cross, zaměření: paddleboarding, OCR a trail běhy

Máš nějaké doporučení jako trenér pro začínající dětské paddleboardisty?

To hlavní je správný výběr velikosti paddleboardu a pádla a také nechtít všechno hned, ale trénovat jednotlivé kroky, které děti vždy posunou o novou dovednost dále, a tak postupně získávat um ve všech směrech. A hlavně se tím prostě bavit.

Paddleboarding je pro děti ideální, když se provozuje ve skupině, jak po stránce bezpečnosti, tak po stránce zábavnosti a motivace k dalším výkonům. Seznámit se s tímto sportem můžete třeba v některém z paddleboardových míst zaměřených na děti.

KLUBY PADDLEBOARDINGU PRO DĚTI Beroun – tréninky pro děti i dospělé, závody TJ Loko Beroun, oddíl paddleboardingu: petrsirer@seznam.cz, 603 427 609 Brno – dětské tréninky a závody Kiboko: michal@kibokoboards.cz, 605 525 097 Jablonec nad Nisou – dětské prázdninové kempy, kurzy, půjčovna, závody JBC-SUP: supjbc@gmail.com, 725 555 838 Neratovice – dětské tréninky, workshopy, závody SK Live Cross: sklivecross@email.cz, 777 685 198 Nymburk – tréninky, kurzy, závody Magna S.U.P. Nymburk: drahokoupil.dan@seznam.cz, 602 240 722 Praha 4, TJ Kotva Braník – tréninkové centrum pro juniory a dospělé Oddíl paddleboardingu: lucie.raab@cfsup.cz, 737 506 843 Praha 6, plovárna Džbán – kurzy pro školy, workshopy, půjčovna, závody Snowboardel: info@snowboardel.cz, 702 253 590 Třeboň – dětské tréninky, závody SUP Port Klub: supportklub@email.cz, 723 014 747 Týn nad Vltavou – dětské tréninky, závody, půjčovna PaddleTýn: paddletyn@gmail.com, 608 217 500 Ústí nad Labem – dětské tréninky, výlety, workshopy, závody North SUP: svr@seznam.cz, 606 796 875

72

ACTIVE

TIPY NA ZÁKLADNÍ ZÁBAVNÉ DOVEDNOSTI, KTERÉ BUDOU VAŠE DÍTĚ BAVIT

1.

Beach start – roztlačení paddleboardu nebo rozběhnutí se s paddleboardem a pádlem v ruce ze vhodného břehu, naskočení na paddleboard a frekvenční pádlování, procvičuje správné načasování, koordinaci a automatizaci úkonů

2.

Balanc – chození a přebíhání v ose

paddleboardu na špičku a na záď, jízda na jedné noze, dřepy, stojky a další balanční cviky na paddleboardu

3.

Otáčení – otáčení kolem bójí nebo

kolem své osy na obě strany s důrazem na správné postavení nohou a záběry pádlem, procvičuje ovládání boardu, načasování a koordinaci pohybů při otočce

73

ČESKÉ PADDLEBOARDOVÉ AKCE PRO CELOU RODINU S paddleboardingem se můžete nejlépe seznámit na nějaké z víkendových sportovních akcí pro celou rodinu, kterými jsou u nás závody Českého poháru v paddleboardingu pořádané Českou Federací Stand Up Paddle a také paddleboardové festivaly nebo AQUA MARINA Demo Tour.

Na všech akcích jsou začátečníci vítáni. Naučíte se zde základy pádlování, vyzkoušíte stabilitu na vodě a zúčastnit se můžete i krátkých závodů pro začínající v kategorii hobby a děti si zadovádí ve svých dětských kategoriích. Setkat se můžete s vícero disciplínami, které se na paddleboardech jezdí.

BEACH RACE – krátký závod u břehu pro děti a pro zábavu SPRINT – dynamický závod na 200 m s otočkou kolem bóje TECHNICAL RACE – technický závod střední vzdálenosti s častým točením kolem bójek (15–30 min) LONG DISTANCE – vytrvalostní závod na 10–12 km (1,5–2 hodiny)

KALENDÁŘ ČESKÉHO POHÁRU V PADDLEBOARDINGU 2020 30.–31. 5. Paddle Fest Mácháč, Máchovo jezero – Kemp Borný 13.–14. 6. SNOWBOARDEL Paddle Fest Praha, Praha 6 – Koupaliště Džbán 26.–27. 6. Prague Paddle Fest, Praha 1 – Střelecký ostrov 17.–19. 7.

Mistrovství ČR v paddleboardingu, Veselí nad Lužnicí – Veselské pískovny

1.–2. 8.

KIBOKO Paddleboardfest Brno, Brno – Brněnská přehrada

22.–23. 8. Finále Českého poháru v paddleboardingu, Vranovská přehrada – Vranovská pláž 24. 7.–9. 8. Olympijský festival 2020, Praha, Brno, Ostrava Další pohárové závody můžete navštívit také v Třeboni, Ústí nad Labem, Týně nad Vltavou, Jablonci nad Nisou, Neratovicích, Nymburce, Berouně, Turnově nebo v Praze a Českém Krumlově.

Kompletní pohárový kalendář najdete na webu cfsup.cz

Kalendář paddleboardových akcí najdete také v kalendáři paddleboardguru.cz nebo aquamarina-tour.cz

74

ACTIVE

PADDLEBOARDY PRO DĚTI

Při výběru vhodného dětského paddleboardu, stejně jako u dospělých, přihlížíme k výšce a hmotnosti paddleboardisty.

AQUAMARINA Vibrant 8‘ x 28‘‘ x 4‘‘

Dobře ovladatelný a lehoučký první board pro vaše dítě.

Rozměry: 244 x 71 x 10 cm Výtlak: 140 l Max. nosnost: 60 kg Hmotnost: 5,7 kg Vybavení: dětské hliníkové pádlo, leash, slide-in ploutvička, batoh, pumpa, opravný set Doporučená cena: 7 500 Kč Snowboardel.cz

F2 Pirate Kids 9‘2‘‘ x 28“ x 4“

Ideální board pro větší průzkumníky i na delší výlety.

Značka F2 má ve svém repertoáru více dětských boardů.

Rozměry: 275 x 71 x 10 cm Výtlak: 170 l Max. nosnost: 65 kg Hmotnost: 8,6 kg Vybavení: dětské hliníkové pádlo, slide-in ploutvička, batoh, pumpa, opravný set Doporučená cena: 6 500 Kč Snowboardel.cz

GLADIATOR Kid Race 10‘6“ x 23“ x 4“

Užší sportovní board pro malé závodníky. Značka GLADIATOR vyrábí celou řadu dětských paddleboardů.

Rozměry: 320 x 59 x 10 cm Výtlak: 180 l Max. nosnost: 65 kg Hmotnost: 5,9 kg Vybavení: dětské hliníkové pádlo, leash, US-box ploutvička, batoh, pumpa, opravný set Doporučená cena: 9 999 Kč Snowboardel.cz

75

CHIMPANZEE ENERGY BAR DARK CHOCOLATE & SEA SALT

MONS ROYALE REDWOOD WIND JERSEY

Jarní plískanice a vrtochy počasí nemají šanci. Mons Royale Redwood Jersey v sobě spojuje dva světy. Vlnu merino, známou pro své ideální tepelně izolační a ventilační schopnosti, a běžný polyester, jehož tenká vrstva na hrudi vás ochrání před větrem a chladem.

Krk chrání zvýšený límec.

Záda pak prodloužený panel i s kapsou na zip.

Nová receptura oblíbené energetické tyčinky ve sladkoslané kombinaci. Je vhodná pro vegany a neobsahuje sóju.

Chimpanzee je čistě přírodní systém sportovní výživy pro váš aktivní život. Dejte vale chemii a okuste sílu přírodní energie. #EatWellGoFar

39 Kč

2 990 Kč

SENSOR INFINITY ZERO

MONS ROYALE CADENCE HALF ZIP

www.chimpanzeebar.com

monsroyale.com

Mimořádně lehká, nesmírně odolná, absolutně spolehlivá.

Multifunkční vesta Infinity Zero precizně využívá vlastnosti nejlepšího izolačního materiálu na světě Primaloft. Její hlavní devízou je odolnost vůči větru a zároveň prodyšnost.

Možnost doplnit stylovou sukní ve stejně nekompromisní kvalitě.

Celodenní šlapání si žádá náležité pohodlí a péči o vaši pokožku. To vše umí zařídit vlna merino, nejlépe pak od novozélandské značky Mons Royale. Triko Cadence Half Zip je ušito z ultralehké látky Merino Air Con, která vyniká svou dýchavostí.

Prodloužený zádový panel je vybaven silikonovou páskou, aby triko neklouzalo po kalhotech.

Kapsa na zip na zádech pojme vaše základní potřeby.

1 695 Kč

2 190 Kč

the Baselayer Company

www.sensor.cz

monsroyale.com

SANTA CRUZ HECKLER

www.santacruzbicycles.com

od

84 990 Kč

350 999 Kč

UYN MAN RUNNING ALPHA SHIRT LONG SLEEVE

www.santacruzbicycles.com

SANTA CRUZ TALLBOY

Nová XC mašina, která neskryje svůj horkokrevný původ z pyrenejského poloostrova. Pyšní se industriálními tvary a opravdu moderní Forward geometrií plně upravenou pro potřeby dnešního pojetí XC ježdění. To nejdůležitější najdeme pak v zadní části – 100 mm zdvihu mnohokráte oceňovaného systému Zero. O perfektní funkčnost se zde stará dvojice vahadel a celokarbonová zadní stavba. Samozřejmostí je uchycení tlumiče standardu Trunnion a zvětšené průměry ložisek pro maximální funkci a odolnost. Není proto divu, že pocitově tento systém nabízí jezdci perfektní jistotu a více než uvedených 100 mm. Top modelem řady je F-Podium RR SL, tento černo-zlatý švihák z ještě odlehčeným rámem bude vyroben v celosvětově omezené sérii a s těmi nejexkluzivnějšími komponenty. Karbonové loukotě Biturbo RS stejně jako řídítka i sedlovku dodá malosériovka BikeAhead, kompletní odpružení dodá Fox v nejvyšší verzi a řazení elektronický Sram. Kdo chce jen to nejlepší, může to mít.

www.mondrakercz.cz

Santa Cruz představili své elektrokolo letos, po třech letech intenzivního testování. Heckler vychází z populárního trailového biku Bronson. Jeho geometrie je samozřejmě odladěna s respektem k asistovanému šlapání. Motor Shimano Steps E-8000 má kroutící moment, který vás vytáhne i do těch nejprudších sjezdů. Celé kolo pak bylo postaveno se snahou o zachování co nejnižší hmotnosti, aby hravě manévrovalo.

Santa Cruz jsou kola, která si právem vydobila nejvyšší uznání mezi pravověrnými bikery. Technologie odpružení VPP s tlumičem uloženým na dolní rámové trubce, známá spíše u agresivnějších kol, přichází i u strojů určených na běžnější ježdění. A takovým je i nový Tallboy. Kolo, se kterým zvládnete XC závod a zároveň se vyřádíte na trailech.

MONDRAKER F-PODIUM CARBON RR SL

Výkon vyžaduje správné vybavení. Díky spičkovým technologiím běžecké tričko UYN ALPHA zaručuje optimální tělesné klima i v chladnějších dnech. Díky inovativnímu střihu poskytuje tričko maximální volnost pohybu. Tričko obsahuje 100% organická vlákna Natex (vyrobená z ricinového

199 999 Kč

UYN WINTER PRO

Běžecké ponožky UYN Winter Pro Run jsou díky svému hřejivému a zároveň prodyšnému materiálu ideální na běhání v chladnějších dnech. Jejich 3D struktura absorbuje nárazy a směs materiálů a konstrukce zaručují ideální cirkulaci vzduchu. Pro dosažení maximálního pohodlí při nošení a účinné tepelné izolace se používá vysoce kvalitní vlna merino.

Materiál je kombinovaný s vláknem Natex (100% rostlinné nylonové vlákno z ricinového oleje), což zaručuje ideální řízení klimatu a antibakteriálnost. Ponožky UYN Winter Pro se vyrábějí v dámském i pánském provedení.

www.uynsports.com

19,90 EUR

oleje), díky tomu je přirozeně antibakteriální, snadněji a rychleji schne.

Pletenina má speciální T-Hexagon 3D strukturu.

Střih Hypormotion-2 umožňuje nadstandardní volnost pohybu v oblasti ramen.

www.uynsports.com

99 EUR

76

ACTIVE

FUNKČNÍ PRÁDLO

Základní stavební kámen pro každý sportovní outfit, i ten letní, je vhodné funkční prádlo. Kvalitní první vrstva má za úkol účinně transportovat pot od pokožky, umožnit jí tak, aby dýchala a tělo se efektivně ochlazovalo, čímž se zabrání přehřívání organismu.

CRAFT NANOWEIGHT

Novinkou sezóny 2020 je neuvěřitelně lehké prádlo CRAFT Nanoweight s inovativní meshovou konstrukcí, která zajišťuje mimořádnou prodyšnost a bleskurychlý odvod potu od pokožky. Použitím lepených švů se podařilo snížit váhu prádla o několik dalších gramů a docílit vyšší úrovně komfortu. Prádlo Nanoweight docení fanoušci recyklovaných materiálů, které byly použity při jeho výrobě. Svou funkčností podrží prádlo sportovce i během těch nejintenzivnějších výkonů.

Hmotnost: 80 g/m2 Varianty: nátělník, triko s krátkým a dlouhým rukávem, boxerky, další využití v run kolekci Vent Použití: pro aktivity ve velmi teplých podmínkách www.craft.cz

990 Kč

650 Kč

DO CHLADNĚJŠÍCH PODMÍNEK:

BĚH

Stěžejní řadou běžeckého sortimentu pro sezónu jaro/léto 2020 je designová bouře, koncept CRAFT Vent. I zde jsme zapracovali na vývoji co nejlehčího materiálu, a tak si při používání tohoto běžeckého oblečení budete klást otázku, zda jej máte stále na sobě. Kombinací funkčního materiálu Nanoweight a technologie 37,5 dodává řada Vent běžeckému oblečení zcela novou perspektivu. Termoregulační technologie 37,5 má za úkol udržovat teplotu těla na její optimální úrovni 37,5 °C při optimální vlhkosti mikroklimatu pokožky 37,5 %.

Díky zmíněné optimalizaci dochází k tvorbě prostředí, které zajišťuje sportovci komfortní podmínky a zvyšuje jeho výkony.

2 850 Kč BUNDA CRAFT VENT

Lehká běžecká bunda s ochranou proti větru a dešti je praktickým řešením do nepříznivého počasí. Pokud se v průběhu výběhu změní podmínky, je možné bundu sbalit do malé kapsičky. Perforovaná zádová část a meshové panely v podpaží a na rukávech zajistí potřebnou ventilaci a regulaci vlhkosti.

Pozn.: V nabídce také jednobarevná provedení s cenou 2 290 Kč (platí pro dámský i pánský model) www.craft.cz

77 DLOUHÉ KALHOTY CRAFT VENT

INOV-8 ROCLITE G 275

Perfektní grip a dlouhá životnost Vybroušený diamant mezi krosovými botami.

Velkou zásluhu na tom má především skvěle navržená podešev, která má vynikající grip a zároveň velmi dobrou životnost. Nová generace ROCLITE G 275 posouvá tento standard ještě o úroveň výš díky obohacení podešve o Nobelovou cenou ověnčený grafen.

Elegantní běžecké kalhoty určené na jarní výběhy jsou vyrobeny z recyklovaného, ultralehkého materiálu. Díky precizní ergonomii, kombinaci materiálů a gumy v pase perfektně sedí. Kapsička na drobnosti, zipy na koncích nohavic a lepené švy jsou detaily, které při používání běžci jistě docení. www.craft.cz

www.inov-8.cz

1 890 Kč

3 690 Kč

CYKLISTIKA

DO CHLADNĚJŠÍCH PODMÍNEK:

2 290 Kč

CYKLOBUNDA CRAFT EMPIRE RAIN

Dámská lehká cyklistická bunda CRAFT Empire Rain s odolností vůči větru a vodě s lepenými švy je vhodná na vyjížďky v proměnlivém počasí. V nepřízni počasí ochrání před přírodními elementy, v opačném případě ji však snadno sbalíte do kapsičky, kterou pohodlně schováte do dresu nebo do batohu. www.craft.cz

CYKLOBUNDA CRAFT SURGE RAIN

Pánská lehká bunda CRAFT Surge Rain je větru- a voděodolná, ale zároveň perfektně prodyšná. Díky slušnému poměru obou parametrů je tato bunda ideální volbou do jarních plískanic.

Samozřejmostí jsou lepené švy, reflexní ošetření nebo sbalitelnost bundy do kapsy skryté ve švu. www.craft.cz

3 350 Kč ORBEA OCCAM M10

Orbea představila pro sezónu 2020 úplně nový rám modelů Occam. Zůstala pouze u varianty s 29“ koly a zdvihem 140(150)/140mm. Celokarbonový rám modelu M10 s asymetrickou vzpěrou hlavního rámového trojúhelníku se vrací ke šroubovanému středovému složení pro snazší údržbu. Pružení obstarávají modely Factory s Kashima úpravou povrchu kluzných částí. Komponenty byly bez výjimky svěřeny sadě XT od Shimana, a to ve verzi s 1×12 převody. Kokpit je směsí komponent Race Face a sedlovky OC s volitelnou délkou zdvihu z dílny Orbea. Pláště Maxxis High Roller II/Rekon jsou nazuty na 30 mm širokých bezdušových ráfcích kol DT Swiss XM-1650 Spline. Kolo je dodáváno ve dvou základních barevných variantách nebo si zákazník může bez příplatku nechat vyrobit kolo v jím zvoleném barevném schématu. www.orbea.com

129 990 Kč

78

ACTIVE

CHYTRÉ CYKLOTRENAŽÉRY JSOU DOMÁCÍ CYKLISTICKOU POSILOVNOU Cyklistika je skvělý koníček pro udržení fyzické kondice.

Podobně jako lyžování, i cyklistika je sezónní záležitostí a řada lyžařů nahrazuje v létě lyžování cyklistikou a naopak. Zatímco lyžování je v létě problematické, zimní cyklistický trénink je naopak dostupný téměř pro kohokoliv. To vše díky nové generaci chytrých cyklistických trenažérů.

M

noho cyklistů a sportovců obecně má zkušenosti s tréninkem na válcích nebo ranných verzích cyklistických trenažérů. Nudný a monotónní trénink se obvykle zpestřoval střídavě sledováním televize a stopek s odečtem času do konce tréninku. Moderní chytré cyklistické trenažéry se s historickými nebo základními trenažéry nedají rovnocenně srovnávat. Pocit z jízdy na moderním, chytrém cyklotrenažéru je blízko pocitu z reálné jízdy, včetně nutnosti sledování trasy a změny převodů v návaznosti na změnu sklonu terénu.

Pojďme si ale svět cyklistických trenažérů blíže představit. Cyklistický trenažér je zařízení, do kterého je možné vložit jízdní kolo a které simuluje odpor. V základu je možné trenažéry rozdělit na „hloupé“ a chytré.

Mezi „hloupé“ patří především cyklistické válce a základní odporové trenažéry, které přítlakem odporového válce tlačí na plášť zadního kola a simulují tak odpor silnice.

Odpor a přítlak válce je často možné regulovat v několika stupních pomocí páčky na bowdenu. Chytré trenažéry jsou propojitelné s počítačem, chytrým telefonem nebo tabletem a jejich odpor může být řízený bezkontaktně pomocí tréninkové aplikace.

I mezi chytrými trenažéry můžeme najít odporové trenažéry popsané výše, častěji se ale používají setrvačníkové nebo elektromagnetické trenažéry, do kterých se nasadí

zadní vidlice namísto zadního kola. Setrvačníkové a elektromagnetické trenažéry mají oproti odporovým plynulejší chod a jsou také výrazně tišší a často mívají svůj vestavěný wattmetr, podle kterého jde sledovat tréninkovou zátěž a výkonnost. Hluk může být u trenažérů nepříjemnou vlastností, zvláště pokud bydlíte v bytě s citlivějšími sousedy.

Právě úroveň hluku je jedním z rozdílů mezi vyspělejšími trenažéry. Elektromagnetická konstrukce je tím nejlepším, co je dnes k dispozici, díky bezkontaktnímu magnetickému brzdění je během jízdy slyšet v podstatě jen řetěz a převody.

Chytré trenažéry umí díky propojení s počítačem nebo nositelnou elektronikou simulovat jízdu po virtuální trase. Používají se k tomu tréninkové aplikace, jako jsou Zwift, Rouvy, Tacx a další. Trénink jde navíc jednoduše zaznamenat a vyhodnotit. A to jak pomocí použité tréninkové aplikace, tak i pomocí moderních sporttesterů, jako například hodinek nebo cyklopočítačů značky Garmin.

Trénink na cyklistickém trenažéru má několik výhod. Jak již bylo uvedeno, bez ohledu na počasí, denní a roční dobu, je možné jej využívat celoročně. Oproti jízdě venku je efektivnější, 1 hodina jízdy na trenažéru se rovná 2 hodinám jízdy venku. Jízda je bezpečnější, zejména ve srovnání s jízdou na kole po rušných komunikacích nebo jízdou po silnicích se špatným stavem povrchu vozovky.

TACX NEO 2T

Propojitelnost: chytrý Kategorie: elektromagnetický

33 990 Kč TACX FLUX S

Propojitelnost: chytrý Kategorie: setrvačníkový

15 490 Kč

TACX FLOW

Propojitelnost: chytrý Kategorie: odporový

7 690 Kč

TACX BOOSTER

Propojitelnost: základní Kategorie: odporový

5 990 Kč

NOVINKA 202

Dětské paddle

0

boardy

od 3990 Kč

Největší p

ůjčovna v

od 150 Kč

Nech si za

ČR

/den

slat paddle board na dovolenou až domů.

Půjčujeme po celé ČR .

E L D ˜ D PA ARDING BO Prava) e ř P á u NaDN balíš do batoh S = a (vše z cí SuP a v o K Nafu

˜

Proč koupit paddleboard ve Snowboardelu? největší výběr v ČR: stovky modelů skladem od 15ti značek odborné poradenství od aktivních paddleboardistů zákaznický systém se zajímavými slevami

Galerie Butovice, Radlická 117, Praha 5 otevřeno každý den 9–21 h prodejní plocha 400 m2 snadné parkování tel: +420 725 931 722, butovice@snowboardel.cz

snowboardel.cz

obrovský výběr doplňků – pádla, oblečení, boty, vaky… moderní eshop s podrobnými informacemi test centrum v Praze na Džbáně půjčovna na dovolenou s více než 100 SUP bezproblémová reklamace – půjčíme vám během vyřizování reklamace jiný SUP

80

ACTIVE

Z Ofen Passu je parádní výhled. Dvojvrchol Zufallspizte a Cevedale jsou na horizontu nezaměnitelné, před nimi ostrá Königspizte a rozložitý Ortelr.

Text: Alena Zárybnická Foto: archiv autorky

NA CESTĚ…

NOVODOBÝM NOMÁDEM V ABSOLUTNÍM POHODLÍ

Alpy – Německo, Itálie, Švýcarsko, Rakousko

Původní nomádská tradice vymírá. Přesto – na Zemi prý žije pořád okolo 30 až 40 milionů opravdových nomádů.

V průmyslových zemích už kočovné honáky, lovce a sběrače či potulné obchodníky nepotkáme. Zato potulných dovolenkářů, kteří kočují aspoň tak, jak jim to jejich práce umožňuje, výrazně přibývá. Návrat ke kořenům v absolutním pohodlí „bydlíku“ může sice na první pohled vypadat jako šílená snobárna, ale…

Důvodů, proč by bylo unáhlené tohle tvrzení akceptovat, je celá řada…

P

říběh Sala Paradise a Deana Moriartyho prý napsal Kerouac za tři týdny na třicetimetrovou roli japonského kreslícího papíru v nepopsatelné euforii. Mít tak tři týdny času, které bych mohla strávit novodobým nomádstvím v absolutním pohodlí obytky kdekoli v Alpách, jistě by se podobný euforický pocit dostavil! Nezpochybnitelnou výhodou takového cestování je fakt, že si svoji trasu můžete přizpůsobit jak časovým možnostem, tak i počasí. A plánovat „co, kde, kdy a jak“ můžete fakt na poslední chvíli. Stačí si jen do auta zabalit všechno potřebné „nádobíčko“ podle svého gusta. Pro mě ideálně: skialpy, klasické kolo, elektrokolo, feratový set a třeba i lezení. A možná taky plavky, kdyby bylo cestou nějaké pěkné jezero nebo potok. Že by to bylo poctivě osvěžující, to je víc než zřejmé – na cestu vyrážíme na konci dubna. Začínáme na východě, protože právě tam by mělo být první dva dny víc slunce než v západní části Alpského oblouku.

81

BIATLONOVÝ RÁJ

Z Prahy přes České Budějovice a Salzburg je to do Ruhpoldingu 425 km. Tuhle obec s asi 7 000 obyvateli bezpochyby proslavil biatlon – každoročně se tu v Chiemgau aréně pořádají závody světového poháru a čtyřikrát, naposledy v roce 2012, tu upořádali taky biatlonové mistrovství světa. Zaparkovat můžete u dolní stanice lanovky Rauschbergbahn, kousíček pod Taubensee. Ruhpolding leží prakticky v centru Chiemgauských Alp. Nejsou moc vysoké, ani jeden vrchol pohoří nezasahuje nad 2 000 m n. m. Ale sněhu bylo letos v zimě dost a na lesních cestách tál ve stínu jen velmi neochotně. Zkoušíme nejrůznější varianty, kudy by se dalo projet, ale nakonec se ukáže jako jediná sjízdná cesta po asfaltkách a částečně i cyklotrasách na Winklmoos Alm.

WINKLMOOS ALM

Z parkoviště vyrážíme kolem biatlonové Chiemgau arény a jezer Förchensee, Lödensee, Mittersee a Weitsee ke spodní stanici lanovky Seegatterl. Máme za sebou asi 17 km

Ve Winklmoos Alm se můžete zastavit u kapličky sv. Marie i v moderním kostele St. Johann im Gebirg.

RUHPOLDING

START skoro po rovině. Tady začíná prudký výjezd CÍL s asi 400m převýšením na Winklmoos Alm. Eisenberg Výhled je odtud parádní – v dáli zaujme pořád ještě zasněžená stěna legendárního Watzmanna. Dolů jedeme jižní stranou úbočí Gurnwandkopf Sondersbergu a pak zase po silnici. Veškerým Saurüsselkopf pokusům uhnout na cyklostezku brání sníh.

Zvlášť neochotně taje v úsecích, které v zimě upravovaly rolby pro běžkaře, a taky v místech, kudy se přes cestu z hor sesunuly laviny Mühlprachkopf – často je tu i třímetrový nános, přes který Sondersberg to na kole prostě nejde. Každopádně silnice propojující Ruhpolding a Reit im Winkl není moc frekventovaná a návrat stejnou trasou je jediným, a ne nijak nepříjemným řešením.

Nicméně, je čas vyrazit víc na západ.

Piz Sesvenna je ten nejvyšší uprostřed.

Z tohoto místa je vidět výstupová linie: přes ledovec do sedla (po hranici stínu od sousedního kopce) a pak po hřebeni až na vrchol.

Ruhpolding – Schlinig přes sedlo Reschenpass: 300 km Piz Sesvenna (Itálie – Jižní Tyrolsko, Sesvennagruppe (Bündner Alpen) NA NEJVYŠŠÍ VRCHOL ENGADINSKÝCH DOLOMITŮ

Láká nás Piz Sesvenna, 3 204 m vysoký vrchol na hranici mezi Jižním Tyrolskem a švýcarským Graubündenem. Je nejvyšším vrcholem Sesvennagruppe, málo navštěvovaného pohoří, které se rozkládá na území tří států – v Rakousku, Švýcarsku a Itálii. Přezdívá se mu Engadinské Dolomity. Výchozím bodem je pro nás parkoviště ve vesničce Schlinig (Slingia) v nadmořské výšce 1 730 m. Odtud je to k chatě Sesvenna Hütte asi 5 km s převýšením něco přes 500 m.

PŘES LEDOVEC NA VRCHOL

Chata leží na překrásném místě – s výhledem na Ortler, ten je mojí srdeční záležitostí… Dá se tady přespat jak v zimě, tak i v létě, a chcete-li si cca 1 650 m převýšení rozdělit do dvou dnů, je to ideální varianta. Odtud pokračuje výstup k sedlu Fuorcla Sesvenna. Z Jižního Tyrolska tudy vstupujeme do Graubündenu. Na vrchol,

který ležící přímo na hranici, se totiž chodí ze švýcarské strany.

Ze sedla je třeba sjet asi 100 výškových metrů dolů na plato pod ledovcem Vadret da Sesvenna. Po něm se stoupá nejdřív prudce, pak pozvolna a před sedlem znovu prudce směrem k jihu. Na samotný skalnatý vrchol se jde přesně po hranici, ale už bez lyží – na mačkách a s cepínem v ruce. Je to za každých podmínek bezpečnější varianta. Těžké lezení to není, ale expozice je tam občas na švýcarskou i italskou stranu docela slušná. Ovšem rozhledy fascinující.

Nebýt krátkého stometrového výstupu při návratu těsně před sedlem Fuorcla Sesvenna a jednoho hodně exponovaného místa nad skálou kousek pod chatou, které je ale zabezpečeno lanem, je sjezd dolů fakt za odměnu.

Sesvenna Hütte Piz Cristanas Watles - Monte Vatles START CÍL

Piz Sesvenna

SCHLINIG - SLINGIA

délka trasy: 20 km převýšení: cca 1 650 m

Ruhpolding (Německo – Bavorsko, Chiemgauské Alpy)

délka trasy: 50 km převýšení: cca 900 m

Praha – Ruhpolding: 425 km

ACTIVE

SULDEN - SOLDA

U NEJVYŠŠÍ HORY RAKOUSKO-UHERSKA

Za Rakouska-Uherska byl Ortler naším nejvyšším kopcem. Díváte-li se ale po horizontu, dost možná vás víc než majestátní Ortler či ostrý Königspitze zaujme dvojvrchol Zufallspitze a Monte Cevedale. Jsou-li dobré sněhové podmínky, je dostupný na lyžích.

Vyrazíte-li k němu ze Suldenu (Soldy), můžete si pomoci lanovkou. Z parkoviště u potoka těsně u spodní stanice v 1 900 m n. m. se můžete vyvézt do 2 600 m. Odtud dál už jen po svých, pořád na jih – směrem k Suldenspitze a po ledovci Suldenferner, pak směrem na východ – k sedlu Eissenpass (Passo del Lago Gelato). Z 3 130 m n. m. sjíždíme o pár desítek metrů níž a znovu začínáme stoupat po ledovci Langenferener (Vedretta Lunga).

Výstupová cesta vede do sedla mezi dva nejvyšší vrcholy a na posledních asi 200 výškových metrech je docela strmá. Je-li málo sněhu, může být v prostřední pasáži vyfoukaná na led. Tentokrát to klape v čerstvém

START CÍL

Severozápadní strana hřebene mezi Zufallspitze a Cevedale byla letos na jaře pěkně vysněžená – nahoru se dalo bez haršajzen parádní stopou.

sněhu dobře, ale pamatuju si jeden z předchozích výstupů, kdy jsme zrovna v tomhle místě nepohrdli šroubem do ledu. Jakmile se dostanete na hřeben, je to nejtěžší za vámi. K Monte Cevedale (3 769 m n. m.) je to pohoda, na Zufallspizte (3 757 m n. m.) taky.

Záleží jen na čase a fyzických silách, pro jakou variantu vrcholové kombinace se rozhodnete.

Výhledy kolem jsou vážně fascinující.

příjemně teplo.

Horký vzduch fouká i do garáže, takže pásy i boty sušíme v pohodě mimo obytnou část auta. A plánujeme cestu dál.

ZPÁTKY DO SULDENU

Na 2 609 m vysoké, v dubnu ještě pořád zasněžené Monte Legnone se dá od Komského jezera dostat klasicky pěšky – bez obtížného lezení.

Sentiero del Tracciolino (Itálie – Lombardie, Bregaglia) ŽELEZNICE UKRYTÁ V IMPOZANTNÍCH STĚNÁCH

K jezeru Lago di Moledana se na kole nesmí, proto odbočujeme vlevo – vstříc železničnímu dobrodružství. Pro zkušenější bikery

Com o

COLICO

START CÍL

o di

Mez zola

CAMPO

Lag

není úzká pěšinka mezi skálou a kolejí či kolejí a propastí, případně jízda přes pražce, problém. Výhled na jezero je fascinující stejně jako umění dělníků, kteří trať před sto lety stavěli. V tunelech se na čidlo rozsvítí světlo, ale máte-li s sebou čelovku, je to přeci jen bezpečnější. Aspoň si můžete posvítit pod nohy – na louže, kterým je lepší se vyhnout.

Pokračovat se dá až k chatě Rifugio Luigi Brasca a nebo se můžete otočit a navštívit třeba jako my ještě nejvýznamnější město na severním okraji Komského jezera Colico. o di

PO TRATI

Eiskofe - Tre Cannoni

Monte Cevedale

Cesta dolů je stejná jako trasa výstupová.

Nezapomeňte, že je třeba vyšplhat těch asi 100 m zpátky do sedla, a pak už následuje jen sjezd. Bydlík čeká, za pár okamžiků je v něm

Sulden – Novate Mezzola přes sedla Ofenpass a Malojapass: 167 km

Sentiero del Tracciolino je opravdu unikátní bikový zážitek. Stezka vede po trase bývalé úzkorozchodné železnice vykopané ve skále nad jezerem Lago di Mezzola. Od roku 1930 se po ní přepravoval materiál mezi přehradami Lago di Moledana v údolí Val dei Ratti a druhou v údolí Val Codera. Celkem měřila asi 14 km, z toho skoro 10 km je dnes možné bezpečně projet na kole. Na trase je vybudováno 22 tunelů a galerií. Neuvěřitelné dílo!

Z kempu El Ranchero ve vesničce Campo přímo na břehu jezera Lago di Mezzola ležícího asi 200 m nad mořem je třeba vyšlapat do 920 m. Pak už je to po rovině.

Eisseespitze

VERCEIA

délka trasy: 40 km převýšení: cca 1 500 m

Monte Cevedale (Itálie – Jižní Tyrolsko, Ortlerské Alpy)

délka trasy: 22 km převýšení: cca 1 900 m

(bez použití lanovky)

Schlinig – Sulden: 36 km

Lag

82

Novate Mezzola – Silz přes průsmyk Bernina: 269 km Crazy Eddy Klettersteig (Rakousko – Tyrolsko, okres Imst) ŠÍLENÁ ZASTÁVKA?

Cestu zpátky si plánujeme přes Berninský průsmyk a Svatý Mořic. Na kole jsme tu jezdili před dvěma lety v létě, tak aspoň můžeme omrknout, kolik sněhu ještě zůstává v místech, kudy vedou zdejší nejkrásnější výšlapy.

Do výšek nad 2 000 m je třeba vyrazit nejdřív na začátku června. Ještě jednu zastávku si ale dopřejeme – na půlce cesty mezi Imstem a Telfsem je Silz, malá vesnička s opravdu bláznivou ferratou.

CRAZY EDDY

Výhled do údolí Innu i na zasněžené vrcholky Stubaiských Alp a tělo protažené do posledního svalu – ideální tečka. Radši vlastně tři tečky. Aby bylo příště snadné navázat… A zas vyrazit!

pořádně protáhne všechny zkrácené svaly.

A možná se vám bude zdát na začátku, že je opravdu zbytečně dlouhý. Na jeho konci si zaslouženě oddychnete a sestup dolů už je maximálně za B.

Silz – Praha: 536 km Domů zbývá ze Silzu necelých 540 km – to už se bez problémů dá zvládnout za pár hodin.

Celkem jsme najeli 1 730 km. Auto našplhalo přes 13 000 výškových metrů. A to je pořádný zápřah! Odškrtnout si může ve svém deníčku hned čtyři parádní alpská sedla: Ofenský, Reschenský, Malojský i Berninský průsmyk.

A to je na jeden bydlík a 10 dní na cestě opravdu pěkná sbírka!

Když už padla zmínka o té snobárně… Troufám si říct, že si od určitého věku už zasloužíme trochu pohodlí. Nic proti cestování s batohem na zádech a spaní pod širákem, ale ta doba už je pryč… Aspoň pro mě. Obytka je moc příjemná verze toulání se určená pro starší a pokročilé.

Nabídne dost možností těsného kontaktu s přírodou i naprostou volnost a svobodu při výběru místa. A přitom se vrátíte do kolotoče klasických povinností odpočatí. Určitě i proto, že si můžete dopřát něco naprosto odlišného, než co nám život jindy servíruje. Tenhle typ nomádství je pravým opakem narvaného diáře a času rozplánovaného do poslední pikovteřiny. Zkuste to! Funguje to! Než našetříte na vlastní, můžete si auto půjčit. Že se vám pak nebude chtít ho vracet, o tom jsem přesvědčená!

START CÍL

SILZ

Z Tirana je třeba do sedla nastoupat skoro 2 200 výškových metrů – a to na asi 34 km. Slušná porce! Auto se s tím ovšem popasovalo hladce – ani jsme si nevšimli…

PŮJČOVNA OBYTNÝCH VOZŮ www.hykro.cz

Obytné automobily a karavany Carado, Knaus, Fendt, Ahorn, Weinsberg, RoadCar, Tabbert, T@B, Bravia Karavan Centrum Hykro, Pod Zbuzany 1, 155 00 Praha 5

délka trasy: 1 730 km převýšení: cca 13 500 m

Nástup je od parkoviště kousek, asi 20 minut cesty. Vybrat si můžete už při nástupu dvě varianty – jednu s obtížností D, druhou maximálně do C. Z obou se pak sestupuje po značené stezce k nástupu do druhé části či, chcete-li, můžete se vrátit až dolů. Ta druhá část začíná technickým lezením po dvou řetězových pavučinách obtížnosti C/D a dá úměrně tomu i zabrat. Pak už je to pohoda až k „Malajskému dvoulanovému mostu“. Ten

délka trasy: cca 1 hodina + 2x 20 až 25 min. nástup převýšení: 140 m

83

84

ACTIVE

FOTO: MARTIN BISSIG

85

NEJEN V ZIMĚ UMÍ BÝT HORY PŘÍVĚTIVÉ…

PO SJEZDOVKÁCH I V LÉTĚ

DAVOS KLOSTERS

LETNÍ NÁVRAT DO HOR

Snad každému lyžaři se v létě zasteskne po lyžování, horách, horských restauracích a vlastně vším, co k zimní dovolené patří. Tuto nostalgii lze zdárně potlačit tím, že se do lyžařského střediska vydáme v létě, třeba s kolem. Pak jsme tam, vše je stejné, jen chybí sníh – a pokud jen trochu chceme, může nás potkat katarze velmi podobná té zimní.

Typickým „hybridním“ střediskem, které má adekvátní potenciál v zimě v létě, je švýcarský region kolem měst Davos a Klosters.

V okolí Davosu najdete nejrozsáhlejší síť singletracků ve Švýcarsku, je jich ba 700 km s různými obtížnostmi: od volně tekoucích po sjezdy s překážkami. Stezky průběžně udržuje tým zvaný Trail Crew, hlídá jejich bezpečnost, aby se zabránilo erozi a poškození krajiny… www.davos.ch

EPIC TRAIL DAVOS – NEJDELŠÍ SINGLETRACK

Epic Trail má zcela pochopitelný nárok na slávu: je to nejdelší singletrack ve Švýcarsku. Vede z Jakobshornu (kde se v zimě parádně lyžuje) přes dvě vesničky Walser Sertig a Monstein 45 km až k Filisuru. Mezinárodní asociace horských kol IMBA v roce 2014 udělila této trati oficiální status Epic Trail – toto označení z ní dělá jednu z nejlepších stezek pro horská kola na světě.

PO SILNICI DO PRŮSMYKU!

Fausto Coppi, Hugo Koblet nebo Peter Winnen, velká jména cyklistického sportu v Davosu triumfovala. V nejvýše položeném městě v Evropě se již jedenáctkrát uskutečnilo scénické dokončení Tour de Suisse.

Davos je obklopen velkými švýcarskými alpskými průsmyky.

Okružní jízda přes průsmyky Albula a Flüela je klasikou cyklistického sportu. V srdci Graubündenu najdete mnohé další, snadné i náročné trasy – a Rhétská železnice vám velmi prodlouží akční rádius a zaveze vás zpět i s kolem takřka odkudkoli.

FOTO: SCOTTSPORTSSA

ACTIVE

FOTO: PHILIPPSCHNÖNAUER (BMC)

86

í zážitek!

átní životn soutěž o unik

ERS! T S O L K S O V KÉHO DA S S R A C Ý V Š ESTU DO IATLON! R T Ý SOUTĚŽ O C K S R O týmech.

ZKUS SI H esko-polských šuje

ism vyhla r u o T d n la r e witz

v 5 č pěší túra, a to a le o k m é k . rs jízda na ho rtovní nabídku rvna 2020 o e p č s .

8 u 2 o d .– 5 ro 2 o Čeká tě běh, : zn Datum . atou a rů ociálních sítích tnáš jeho boh s u h a c n o u a to rs vi ti te k s a orám a Davos Klo em, láskou k h dny v regionu h c vé u o d n rv ím e č vn o 4 rt š Zažije i se spo . ěrně zdatné lid m rů p e o 30. 4. 2020 m d á arsko.com. d á le íh H b ro p ž tě na MojeSvyc Sou

ío

c Více informa

kách najdete

ch podmín soutěži a její

88

ACTIVE

SPORTOVNÍ KLUBY VYUŽÍVAJÍ

TOYOTU PROACE

České sportovní kluby začaly pro cesty svých týmů na soutěže hojně využívat dodávky Toyota Proace Verso. Výhodnou nabídku operativního leasingu od Toyoty v rámci programu Proace ProSport už využilo několik klubů, mezi nimi například klub amerického fotbalu Příbram Bobcats.

„V

zhledem k množství našich juniorských a dorosteneckých kategorií nemáme dostatek řidičů, kteří by hráče vozili na zápasy. Máme skupinu rodičů, kteří s námi jezdí, ale devítimístný Proace nabízí skvělou alternativu. Zároveň je pohodlný i pro dlouhé trasy a navíc šetříme planetu, protože jedeme jedním autem místo dvěma,“ pochvaluje si prezident klubu Bohuslav Rom. Společné auto podle něj také dobře funguje k tmelení týmu a vymýšlení strategie na zápas. „Máme už takovou tradici, po každém zápasu, ať dopadne jakkoli, máme od maminek napečené zdravé sladkosti, které si dáme po cestě v autě zpět, a pak společně probíráme, co bylo dobře a co ne,“ prozrazuje.

Program zvýhodněného operativního leasingu určeného pro zajištění mobility tuzemských sportovních klubů pod názvem Proace ProSport spustila Toyota vloni v lednu ve spolupráci s Českým olympijským výborem.

Více informací o programu včetně jeho podrobných podmínek najdete na webu Autoprosport.cz nebo Toyota.cz/proace_prosport

S R E RID

!

E L RU

BIKE REPUBLIC SOELDEN 16 přírodních stezek, 11 perfektně udržovaných a ekologicky stavěných tratí, 2 pumptracky, enduro traily – a nejlepší občané na světě: BIKE REPUBLIC SÖLDEN je víc než jen bikepark, je to nejspíš ten nej „flow“ národ v Alpách! Vítán je každý, ať už bikeři začátečníci, enduro profíci, dálkoví cyklisté, nebo zapálení freerideři. Naši občané dostanou svůj cestovní pas a také právo spolurozhodovat. Riders rule – v tom nejlepším slova smyslu!

Provozní doba: 11.06. – 26.09.2020 | bikerepublic.soelden.com

EVENTS Bike Opening

11. – 14.06.2020

Singletrail Paperchase 13.06.2020 Státní svátek

26. – 27.09.2020

90

ACTIVE Desítka skalních lyžařů na Mapě republiky v polovině padesátých let

V ČESKU NA LETNÍM SNĚHU Text: Karel Hampl Foto: archiv Zdeňka Pelce

ANEB LETNÍ LYŽOVÁNÍ V MODRÉM DOLE

Loňská bohatá sněhová nadílka měla kromě jiného za následek zvýšenou pozornost médií věnovanou sněhovému poli zvanému Mapa republiky, dobře viditelnému na jižním úbočí Studniční hory.

Právě toto sněhové pole na strmém svahu pokrytém několikametrovou vrstvou firnu bylo před více než šedesáti léty nejen přírodní raritou, ale i regulérním tréninkovým svahem.

Z

atímco na jaře z jižního svahu Studniční hory zmizí souvislá sněhová pokrývka obvykle do konce dubna, vzdoruje na tomtéž svahu slunečním paprskům a teplým dešťům firnové pole kolem terénní deprese v horní části lavinového svahu pod Modrým sedlem až do konce června, výjimečně i déle. O jak mimořádný přírodní jev se zde jedná, dokládají nejlépe letecké snímky krkonošských hřebenů pořízené na počátku léta, lhostejno ve kterém roce. Tyto fotodokumenty zachycují následující situaci: S výjimkou zbytků sněhu ležícího na dně hlubokých skalních strží zvaných Sněžné jámy na severní straně Vysokého kola, jsou již veškeré na sever orientované hřebenové partie Krkonoš bez sněhu. Současně je na jižním svahu Studniční hory jasně patrné sněhové pole připomínající tvarem prvorepublikovou mapu ČSR. Překvapuje ani ne

tak plochou, jako několikametrovou výškou sněhových vrstev v místě zmíněné terénní prohlubně. Příčinou mimořádné kumulace sněhové hmoty zde nejsou extrémní sněhové srážky v Modrém dole, ani přísun sněhu prostřednictvím lavin, není to ale ani dílo výjimečné náhody. Zajímavý přírodní úkaz vyvolává pozornost každoročně, když velikost plochy sněhového pole a výška sněhu je závislá na tom, jak jsou v zimních měsících časté a intenzivní sněhové srážky na náhorní planině rozprostřené okolo Luční boudy a jak často je doprovází silný severozápadní vítr, strhávající sněhové vločky, než se snesou na rozlehlou Bílou louku a Stříbrný hřbet. Kvanta sněhu jsou odtud větrem transportována přes hranu Modrého sedla a následkem turbulentního proudění jsou ukládána na jeho závětrné straně v nadmořské výšce okolo 1 430 m.

91 FAKTA

Poslední informaci o stavu sněhového pole, mimořádně dlouho tajícího na jižním úbočí Studniční hory, uvedla ČTK 23. července loňského roku. Úvodní věta tehdy tak trochu připomínala nekrolog: „22. července roztálo v Krkonoších sněhové pole Mapa republiky nad Modrým dolem…“ Jak vyplynulo z dvacetiletého sledování, byla v závěru minulé zimy naměřena pod Modrým sedlem třetí nejsilnější vrstva sněhu: 14,5 m. Rekordní údaj byl zaznamenán pracovníky KRNAPu na jaře roku 2000, kdy tání Mapy republiky započalo při maximální síle sněhové vrstvy 15,7 m a bylo ukončeno v první dekádě měsíce srpna. Naopak nejmenší kvantum sněhu bylo na Mapě naměřeno v roce 2014. Tehdy se vrstva sněhu vysoká pouhých 5,4 m zcela vytratila z panorama Studniční hory již 10. června.

Obdobně krátkou životnost Mapy republiky potvrdilo její sledování na jaře roku 2018. Co se týče rozměrů pozoruhodné sněhové plochy, odhaduje se na 750 m2, horizontální délka byla na jaře roku 2019 změřena dronem na 350 m. Je příznačné, že se v současnosti nikdo nezabývá stanovením maximální výšky Mapy.

Délka spojnice pomyslného Frýdlantského výběžku s pomyslným Vyšším Brodem byla naopak, spolu s kvalitou sněhu, v centru pozornosti lyžařských nadšenců, využívajících v padesátých a šedesátých létech minulého století sněhovou oázu nad Modrým dolem k letnímu tréninku. I na konci června zde obvykle čekal vysněžený strmý svah (Frýdlant – Vyšší Brod) dlouhý okolo 100 m.

PRVNÍ SLALOM NA MAPĚ REPUBLIKY

Jako nejstarší dokument, potvrzující lyžařský provoz na Mapě republiky za letních podmínek, se nabízejí snímky z archivu lomnického tělocvikáře a vynikajícího sjezdaře Zdeňka Pelce, člena státního reprezentačního družstva v prvních poválečných létech. Na první ze dvou fotografií uvedených v měsíčníku Krkonoše Jizerské hory spolu s článkem věnovaným Pelcově sportovní a životní dráze, pózuje desítka na první pohled zdatných mužů, disciplinovaně seřazených na okraji sněhového pole. Číslice vyvedené přímo na obnažené hrudi jednotlivých aktérů

vyvolávají dojem, že se na Mapě republiky schylovalo k jakési recesi. Druhý snímek však potvrzuje, že zde proběhl regulérní závod ve slalomu, jehož nepříliš dlouhá trasa byla vyznačena pravděpodobně tonkinovými tyčemi opatřenými tehdy nezbytnými praporky. Tato kvalitní momentka současně dokládá, že Zdeněk Pelc, startovní číslo 3, projíždějící zde vlásenkou, „stál na lyžích“ velmi dobře. Oba snímky nejsou sice opatřeny datem, ale k jeho poměrně přesnému určení poslouží jak dlouhé dřevěné lyže stojící borcům po boku, tak konstrukce vázání. U všech to byl lankový Kandahár,

doplněný pojistnými řemeny, zvanými hezky česky „sichráky“. Byla to výzbroj vedoucí dnes k oprávněnému závěru, že k letnímu setkání desítky podkrkonošských lyžařských nadšenců došlo přibližně v polovině padesátých let minulého století.

Z MODRÉHO DOLU NA PLATEAU ROSA O deset let později lyžařská frekvence v Modrém dole podstatně vzrostla. Přispěla k tomu na sníh bohatá zimní sezóna 1964/65, kdy dostatečně rozlehlé sněhové pole na závětrné straně Modrého sedla lákalo jak lyžaře z podhůří Krkonoš a Jizerských hor, tak ze vzdálených západních Čech až do července.

Nejčastěji se zde setkávali příslušníci nového lyžařského oddílu založeného v roce 1964 při Tělovýchovné jednotě LIAZ Jablonec. Snaha mladých závodníků a závodnic o prodloužení sezóny je postupně přiváděla nejprve na svahy Zlatého návrší. Později, v květnu,

využívali k tréninku dlouhé sněhové jazyky v Kotelních jamách, aby se nakonec definitivně loučili s krkonošským firnem na výše zmíněné Mapě. K těm, kteří tehdy na jaře a v létě vyráželi s lyžemi s partou „liazáků“ do Krkonoš, patřili také bratři Evžen a Jan Čermákovi. Do zmíněných terénů se vydávali za sněhem nejčastěji a šli všem příkladem, když zde nastoupali a nasjížděli nejvíce kilometrů a projeli nejvíce slalomových branek. Za zmínku stojí jejich kuriózní způsob přepravy z rodných Rejdic do svatopetrské kotliny za Špindlerovým Mlýnem, odkud pak stoupali směr Výrovka. Cestovali spolu na Jawě 350 s lyžemi v podpaží zavěšenými do popruhů batohů na zádech řidiče a spolujezdce, spoléhajíce na řídký výskyt a benevolenci silničních kontrol.

Konkrétně v červenci 1965 bylo pro mladšího z bratrů lyžování na sotva stometrovém svahu v Modrém dole skromnou předehrou k mimořádné akci. Jako člen reprezentačního družstva absolvoval pod vedením trenéra Vedrala zájezd vlakem do Cervinie, kde se poprvé v novodobé historii státního družstva postavil spolu s dalšími třemi reprezentanty, Kolouškem, Jandou a Petříkem, na start rychlostního závodu Kilometro Lanciato.

Kromě série startů ve specifické soutěži na lyžích dlouhých 240 cm využívali naši reprezentanti po celý týden upravené ledovcové svahy s vleky na Plateau Rosa k tréninku běžných alpských disciplín. Do té doby se státní družstva mužů a žen připravovala v červnu a v červenci na sněhu výhradně ve Velké Zamrzlé dolině ve Vysokých Tatrách.

Nejintenzivněji pravděpodobně v roce 1963, kdy se ocitli na Brnčálově chatě třikrát, poprvé na konci května dokonce na 12 dní.

LYŽAŘSKÉ ZÁKLADNY NA LETNÍM SNĚHU

V roce 1965 již zářijové číslo svazového měsíčníku Lyžařství přineslo několik atraktivních snímků z první letní výpravy českých sjezdařů na italský ledovec. Tentokrát však nezůstalo jen u toho. Pod titulkem Na letním sněhu zde seznámil čtenáře trenér vrchlabské lyžařské základny J. Jirsa s programem týdenního výcvikového tábora uspořádaného na konci června na Luční boudě: „Hlavní náplň – využití sněhového pole v Modrém dole k tré-

92

ACTIVE

ninku, hlavní cíl – nácvik nového slalomového oblouku, tzv. hadí techniky, a zdokonalování technických slalomových prvků.“ Oficiální akce této dnes s nostalgií vzpomínané instituce – jedné z deseti lyžařských základen zřízených tehdy v Čechách a na Moravě a vedených profesionálními trenéry – zde proběhla dokonce s využitím přenosného navijákového vleku poháněného motocyklovým motorem. Vítaným zpestřením programu bylo testování několika novinek z produkce domácích výrobců lyžařské výzbroje.

K letní scenérii Modrého dolu patřilo sněhové pole vnějším tvarem připomínající předválečnou mapu ČSR rekordně dlouho také o dva roky později – v roce 1967.

Tentokrát toho využili dokonce až ve druhé polovině července dorostenci a dorostenky liberecké lyžařské základny, vedení autorem těchto vzpomínek. Atraktivní forma tréninku na domácím letním sněhu se opět dočkala publicity. Na stránkách svazového měsíčníku Lyžařství se stejně jako před dvěma léty sešel referát o úspěšném startu československých reprezentantů ve III. ročníku rychlostního závodu Kilometro Lanciato s informací o týdenním soustředění mladých libereckých sjezdařů na Luční boudě pod titulkem Liberečtí v létě lyžovali. Na jižním svahu Studniční hory tehdy využili překvapivě příznivých podmínek: „Navzdory panujícím letním vedrům zůstal sníh po celý týden nezvykle tvrdý. Několikrát se jezdilo po silné vrstvě ledových krup, které zůstaly ležet na svahu po bouřkách. Hlavní pozornost byla věnována zlepšení techniky slalomových oblouků a při této příležitosti byly také vyzkoušeny pravděpodobně první československé slalomové tyče z umělé hmoty.“ S testováním těchto tyčí z napajedelské Fatry v letních podmínkách je spojena epizoda, ve které sehrál důležitou roli fakt, že tyče byly vyrobeny z černého plastu, jejich vnější průměr byl pouhé 3 cm a původně měly sloužit k naprosto jinému účelu. Přestože se při jednom z dopoledních tréninků slalomu opíralo do jižního svahu Studniční hory červencové slunce, firn příliš nezměkl, takže bylo rozhodnuto ponechat slalomové branky tak, aby v nich mohl probíhat trénink i v odpoledních hodinách. Po návratu z oběda se libereckým slalomářům a okolo jdoucím turistům naskytla zvláštní podívaná. Slalomová trať sestávala z tyčí ohnutých do souměrných oblouků tak, že se horním koncem opíraly o sníh a připomínaly stvoly uvadlých exotických rostlin. Sníh sice nezměkl, ale černý plast ano. (Že by soudruzi někde udělali chybu?)

ROZLOUČENÍ S MODRÝM DOLEM

Od konce šedesátých let přestal svah nad Modrým dolem plnit funkci vyhledávaného terénu pro letní trénink na sněhu. Hlavní příčinou sníženého zájmu tehdy ještě nebylo rychlé tání sněhové Mapy republiky následkem globálního oteplování. Rozhodující roli sehrálo Pražské jaro a s ním spojené oslabení dlouholeté neprůchodnosti státní hranice směrem k alpským zemím. Nahodile se nabízející a nesnadno dostupné, sotva stometrové provizorium v Modrém dole, stejně jako sněhové pole ve Velké Zmrzlé dolině, zůstaly jen kuriozitami přitahujícími pozornost přírodovědců. Navíc se tyto sněhové deponie ocitly v nejpřísněji chráněných prvních zónách národních parků s naprostým zákazem vstupu.

Současně se počala dařit organizace předse-

zónních tréninkových soustředění na alpských ledovcích bez souvislosti s účastí v rychlostním závodu v Cervinii. Nejprve z tohoto uvolnění začala profitovat reprezentační družstva, ale zanedlouho schvalovalo předsednictvo lyžařského svazu výjezdy do ledovcových center i juniorským a žákovským výběrům včetně klubových teamů, pokud patřily k nejúspěšnějším v tehdy populární ligové soutěži družstev.

Přeskočíme-li do současnosti, setkáme se s následující situací: bez ohledu na benevolenci úřadů a jakýchsi „orgánů“ je nám již po tři desetiletí otevřen celý svět a konkrétně lyžařům nabízí k tréninku letní sníh nejen evropské ledovce, ale těm nejlepším i lyžařská centra na jižní polokouli. Za tak příznivých okolností není snad tato vzpomínka, coby pokus o návrat ke kořenům, zcela od věci.

MĚRNÝ STOŽÁR Kromě samotného sněhového pole rozprostřeného někdy až do léta na jižní straně Studniční hory nad Modrým dolem poutal pozornost turistů nejprve před zimní sezónou 1958/59 šest metrů vysoký stožár ukotvený v betonové patce na dně terénní prohlubně v horní části Lavinového svahu. Pro pracovníky Správy KRNAP měl být jedním z prostředků lavinové prevence a současně jednoduchým informátorem o výšce sněhových vrstev v tradičním místě největší koncentrace sněhové hmoty. Na povrchu stožáru byla vyznačena barevně odlišná metrová pole umožňující odečíst z velké vzdálenosti výšku sněhu za pomoci dalekohledu.

V průběhu první zimy tento stožár překvapivě zmizel a byl „nalezen“ až pozdě na jaře, kdy odtály horní vrstvy sněhu. Byl ohnutý následkem posunu sněhové masy uložené na strmém svahu. Druhý stožár, instalovaný na stejném místě a za stejným účelem před zimou 1962/63, byl vyroben z tenkostěnné oceli o vnějším průměru 5 cm, měřil úctyhodných 12 m a byl pevněji ukotven. Plnil svoji funkci několik zimních sezón. O 60 let později převzaly jeho funkci drony.

93

JARO VE ŠPINDLU?

PARÁDNÍ LYŽOVAČKA NA POLOPRÁZDNÝCH SJEZDOVKÁCH A VÝHODNÉ CENY SKIPASŮ

Perfektně upravené prázdné sjezdovky, slunečné počasí, nulové fronty a největší snowboardový závod v Česku. S příchodem jara je sezóna ve Skiareálu Špindlerův Mlýn v plném proudu.

Plánujete-li s rodinou nebo přáteli vyrazit do Krkonoš na lyže, nezapomeňte si zarezervovat skipasy dopředu přes e-shop gopass.cz. Díky flexi cenám máte jedinečnou možnost je pořídit již za 350 korun!

P

řestože se již blíží jaro, ve Špindlu je stále opravdová zima plná sněhu. Na více než dvaceti kilometrech sjezdovek ho leží přes půl metru. V provozu je také večerní lyžování na nejlépe osvětlené sjezdovce v Čechách – na Hromovce. Ta je dlouhá 1 540 metrů a k dispozici je i půjčovna lyžařského vybavení nebo après-ski bar. Díky modernímu systému technického zasněžování jsou sjezdovky vždy naprosto dokonale upravené. Jejich kvalitu oceňují i odborníci.

Skiareál Špindlerův Mlýn je totiž pětinásobný držitel prestižního ocenění World Ski Awards, tedy Oscara za nejlepší české lyžařské středisko. Jarní lyžování je navíc jistotou poloprázdných tratí a slunečného počasí.

FLEXI CENY A ŘÍZENÝ POČET NÁVŠTĚVNÍKŮ JE ČESKÝM UNIKÁTEM

Řízený počet lyžařů a proměnlivé ceny skipasů jsou hlavní novinkou největšího krkonošského střediska. Zájemci si mohou už od listopadu loňského roku nakupovat skipasy dopředu online na gopass.cz podobně jako letenky. A platí, že čím dříve je koupí, tím jsou levnější. Jejich cena se navíc organicky odvíjí také od obsazenosti areálu nebo třeba počasí. „Zavedení flexi cen se nám zatím výborně osvědčilo. Díky řízenému počtu návštěvníků můžeme zajistit návštěvníkům mnohem větší komfort a bezpečnost na sjezdovkách. Málokdo si již u nás nakupuje skipasy na pokladnách,

přes e-shop gopass.cz je pořídí opravdu mnohem laciněji. V únoru jsme dokonce nabídli celodenní skipasy za symbolickou korunu a podobné akce chceme ještě opakovat.

V březnu je seženete i za tři sta padesát korun,“ uvedl ředitel špindlerovského skiareálu René Hroneš. Nakupování v předstihu se přitom vůbec nemusíte bát, je zcela bez rizika. V případě jakékoli změny je možné za symbolický poplatek vrátit kredit do GOPASS konta, a to dokonce i v den lyžování, a využít jej na nákup skipasu v jiném termínu. Nemůže se tedy stát, že byste o své peníze či parádní lyžování přišli.

DO ŠPINDLU SE V BŘEZNU VRÁTÍ SNOWJAM

Skiareál ve Špindlu není jen o lyžování, ale i o mezinárodních akcích a zážitcích. Pobyt si můžete zpestřit třeba Fresh Trackem – ranní lyžovačkou na čerstvě urolbovaném svahu ještě před oficiálním otevřením lanovek.

Skiareál do konce března nabízí i podvečerní zážitkové jízdy v rolbě. Po třech letech se do Svatého Petra navíc vrací největší snowboardový závod s nezapomenutelnou atmosférou SNOWJAM. Na závodní trati pod černou FIS sjezdovkou 20. a 21. března 2020 změří své síly naprostá snowboardová špička. A to v kategorii mužů i žen v disciplíně slopestyle v rámci jednoho z nejdůležitějších závodů Světového poháru sezóny. Diváci uvidí předávání prestižních křišťálových glóbů celkovým vítězům Světového poháru ve freestyle snowboardingu v disciplíně slopestyle. Vstup na akci bude zdarma a těšit se můžete i na bohatý program.

www.skiareal.cz

94

ACTIVE

PEKLÁK

– BIKERŮV RÁJ

J

arní, letní a podzimní aktivity areálu Peklák se letos výrazně rozrostou o single tracky – přírodě blízké rekreační stezky pro cyklisty. Vedle již 8 let provozovaného Bike parku, který je určen spíše zdatnějším cyklistům, vyrůstá síť několika tratí různé náročnosti určených od expertů po širokou veřejnost. Účelem nově budovaných stezek je svým uživatelům poskytnout zážitky z jízdy na kole v přírodě a při tom svojí konstrukcí a provedením minimalizovat škody na přírodě. Síť tratí v délce 15 km je navržena variabilně, aby umožňovala návštěvníkům rozmanité možnosti vyžití na kole. Převýšení na hřeben Javorníku bude možno zdolat za pomoci vleku, nebo po 2 km dlouhé stoupací stezce. Většina úseků je budována s mírným

podélným sklonem, aby je mohli využít i méně trénovaní cyklisté a rodiny s dětmi.

Všechny tratě jsou budovány mimo stávající síť lesních cest, takže pohyb pěších turistů a lesní techniky nikterak neomezí cyklisty na stezkách. Návrat z Javornického hřebenu (vrchní části Pekláku) bude možný taktéž po nově budované stezce, která svým mírným sklonem a profilem dovede cyklisty bezpečně zpět do výchozího bodu.

Návštěvníci, kteří se budou chtít posunout dál ve svých dovednostech na kole, budou moci využít nově vybudovaného „trenažeru pohybu na trailech“, „pumptracku“ a „skokového trenažeru“ – vše u horní stanice vleku.

Dále bude moci návštěvník využít a vyzkoušet i stávající tratě v bike parku. Tyto tratě procházejí celkovou rekonstrukcí a je u nich již třeba brát v úvahu jezdecké schopnosti jezdce.

Bike park nabízí 7 linek všech obtížností.

Další novinkou pro nadcházející sezónu je zbrusu nové parkoviště s přípojnými místy pro obytná vozidla a mini kemp, který nabízí 2 travnaté terasy pro stanování.

Pohyb na kole po lesních stezkách v okolí Pekláku přinese aktivní zábavu mimo nebezpečí a smog z aut.

Celá rodina si tedy nyní bude moci vyrazit na výlet na kole, projet se v krásné přírodě, v tichosti lesa po zábavných cestičkách k tomu určených a načerpat energii.

Jestli chcete děti vést k aktivitám v přírodě, tak toto je ideální způsob. Stačí vám na to i obyčejné horské kolo v dobrém technickém stavu a přilba.

Bike resort Peklák Česká Třebová:

www.peklak.cz

Převody SRAM GX Eagle 1×12

Hydraulické kotoučové brzdy SRAM Level T

Gelové výztuhy Karbonový rám 6 kapes

Pánský cyklistický dres XC STRONG ROCKRIDER Díky silikonovým dílům perfektně sedí. 6 kapes, z nichž jsou 2 na zip.

Lehký a přilnavý materiál.

999

Kč

Pánské cyklistické kalhoty XC ROCKRIDER Pohodlné kalhoty s trojhustotní výstelkou s gelovými výztuhami. Šle z lehkého materiálu odvádějí pot.

1 299

Kč

Horské kolo 29“ XC 900 ROCKRIDER Karbonový rám. Vidlice ROCKSHOX REBA RL se 100mm zdvihem, kola MAVIC Crossmax a převody SRAM GX EAGLE. 10,5 kg ve velikosti L bez pedálů.

39 999

Kč

96

ACTIVE

NOVÝ BIKE PARK

NA PLEŠIVCI V KRUŠNÝCH HORÁCH

P

od taktovkou bikové světové ikony, jejíž jméno zůstává překvapením, začne v letošním roce výstavba Bike Parku ve Skiareálu Plešivec. Již v letošním roce by měly fungovat alespoň dva traily.

Obsluhovat je bude nejdelší, 1,4 km dlouhá odpojitelná sedačka ze Pstruží až na vrchol Plešivce. Bike park je milníkem budování letních aktivit v tomto nejnovějším lyžařském středisku v ČR. Více informací postupně hledejte na

www.skiarealplesivec.com

98

ACTIVE

MALINÔ BRDO: ADRENALIN I RODINNÁ POHODA

Text: Andrea Drengubáková Foto: SNOWtour

Příměstská letní destinace Malinô Brdo, která se nachází u slovenského města Ružomberok, kloubí díky vývozům kabinkovou lanovkou nejrůznější letní aktivity od turistiky a cyklistiky přes sjezd na koloběžce nebo káře až po netradiční atrakce na přehradě v zázemí areálu. Minizoo Sidorovo zasazená do panenské přírody nadchne nejen děti.

V KLOPENKÁCH NA KOLOBĚŽCE Přímo u nástupní stanice kabinkové lanovky na Malině Brdě si můžete zapůjčit terénní koloběžky s opravdu tlustými pneumatikami a vydat se s nimi kabinkovou a posléze sedačkovou lanovkou na vrchol Malinného. Sjezd dolů do Hrabova se pak skládá z takřka vyhlazené bikeparkové trati Malina s jednoduchými klopenými zatáčkami a následně lze volit mezi asfaltovou cestou nebo lesní šotolinou. Jízdu na koloběžce lze klidně označit za adrenalinovou záležitost, zvládnou ji ale bez obav klidně i menší děti a nesmělé dámy.

0 Kč

Zcela zdarma můžete na Malině Brdě navštívit minizoo Sidorovo, kam vás na kole, koloběžce nebo pěšky zavede zelená trasa vedoucí od výstupu kabinkové lanovky. Ke zvířatům můžete vstoupit přímo do ohrady a pohladit si tak můžete ovečky, kozičky, králíky, při troše štěstí tu narazíte dokonce i na maličká prasátka, která se však jen tak ještě pohladit nenechají.

99

PO VODĚ TROCHU JINAK Množství letních aktivit je díky přehradě přímo u nástupu na kabinku doplněné také o vodní radovánky, ke kterým kromě koupání patří i svezení na lodičce nebo netradiční aquazorbing, kdy si vlezete do obří nafukovací koule a „běháte“ v ní po vodě. Jste ale instruktorkami jištěni lanem, takže se nemusíte bát, že se nedostanete zpátky ke břehu.

5 km VYHLÍDKA „PRO LENOCHY“ Turistické výlety do hor vám značně usnadní kabinková lanovka z Hrabova. Naším tipem pro „turisty-lenochy“ je vyhlídka Haliny, tedy vyhlídka ze skály nacházející se jen pár minut pěší chůze od výstupu kabinkové lanovky.

MODRÝ ZAMAT PRO VŠECHNY I když je bikepark na Malině Brdě vhodný spíše pro zkušené jezdce, najde se tu trať i pro začínající bikery, kterou je Modrý Zamat. Ten je zejména ve svém úvodu zcela vyhlazený, široký, nabídne vysoké klopené zatáčky, a pokud pustíte trochu brzdy, tak je zatraceně rychlý!

Technicky je ale ze všech tratí v bikeparku nejméně náročný.

Tak dlouhý sjezd si můžete užít na horské káře, kterou vám na kopec vyveze kabinková lanovka. Od výstupu se můžete spustit po zelené trase Rookie Line nebo po asfaltové cestě dlouhé 5 km vedoucí až do Hrabova. První varianta však není o moc kratší a po šotolině vás protáhne lesem podél potůčku a míjet budete i zastávky naučené cesty „Medvedia cesta“, takže se v rámci sjezdu můžete dozvědět i zajímavé informace ze života medvěda lesního.

MALINÔ BRDO JEDNÍM DECHEM Malinô Brdo je v létě atraktivním dovolenkovým místem jak pro rodiny s dětmi, tak pro profesionální bikery, protože tratě tamního bikeparku jsou technicky na poměrně vysoké úrovni. Oproti tomuto adrenalinu stojí nabídka aktivit, jako je naučná stezka, zmíněné káry, koloběžky, lodičky, či pohodová turistika i cykloturistika, pro které můžete využít kabinkovou lanovku.

Více informací: www.bikepark.sk

100 ACTIVE

ALPE CIMBRA v Trentinu: TRASA PRO KAŽDÉ KOLO Oblast Alpe Cimbra v Trentinu nabízí stezku či trail pro každou nohu či plíce…

A hlavně pro každé kolo!

H

orské traily nadchnou bikery svým profilem s krásnými sjezdy i krajinou, v níž se střídají pahorky, louky i lesy. Myslíte, že to nezvládnete?

Pak zkuste e-bike a nemusíte mít strach, že vám dojdou síly! Speciální vytipované trasy pro e-biky umožní každému strávit nezapomenutelný den s rukama na řídítkách. Díky „asistenci“ elektrokola dojedete dál i výš.

Jestliže ale dáváte přednost šustění větru v uších při pořádném sjezdu, pak zamiřte

do bike parku Lavarone, kde najdete trasy nejrůznějších obtížností – od pohodovějších až po ty pro opravdu „střelené“ bikery.

Nic, dokonce ani zima, nezastaví opravdové bikové nadšence. V oblasti Alpe Cimbra si můžete půjčit fatbike s tlustými pneumatikami a svištět si to zasněženými stezkami. Po zbytek roku můžete fatbike využít ke zdolávání těch nejnáročnějších tras v okolí letovisek Folgaria, Lavarone a Lusern.

Alpe Cimbra je vyhlášenou destinací pro rodinnou dovolenou a samozřejmě si tu výlety na kole užijí i děti. Nechte je tu poznat krásu přírody a čerstvý vzduch ze sedla kola!

A jestliže vás láká i ležení u vody, naplánujte si trasu k jezerům Lavarone, Levico nebo Caldonazzo. Dokonce ani známé jezero Garda odtud není tak daleko!

Alpe Cimbra ale samozřejmě v létě nabízí mnohem víc – horské túry, golf, dobré jídlo a víno a odpočinek, nejlépe s rodinou. Stačí přijet!

Více informací:

www.alpecimbra.it

Piccolo Hotel Sciliar

Seiser Alm / Alpe di Siusi, Jižní Tyrolsko, Itálie

OBJEVTE LÉTO VE VAŠICH HORÁCH

e j o k o p z přímo DO HOR Tradice, rodinná atmosféra a kuchyně s bohatým menu v srdci Dolomit s panoramatickým výhledem.

Příjemná restaurace, bar, dětský sál, slunečná terasa, velké parkoviště pro hosty Krytý bazén s denním světlem, vířivka, infrasauna

RODINY S DĚTMI VÍTÁNY!

www.piccolohotelsciliar.it

102

ACTIVE

ZELL AM SEE-KAPRUN: LEDOVEC, HORY A JEZERO PRO AKTIVNÍ DOVOLENOU Horské túry, výlety na kole, lezení, ale i jóga, golf, paddleboarding, plavání nebo paragliding. Oblast Zell am See-Kaprun je ideálním místem pro téměř jakýkoliv sport v přírodě. Můžete vyzkoušet i leccos nového – třeba zlézt svou první třítisícovku nebo se projet na e-motokrosovém kole!

P

růzračný vzduch, neodolatelně krásná příroda a špičková infrastruktura v oblasti Zell am See-Kaprun je inspirujícím prostředím pro opravdu aktivní dovolenou v horách. Značené vycházkové trasy v délce přes 400 km vedou z pahorků nad Zell am See přes horské louky až k třítisícovým vrcholům národního parku Vysoké Taury.

VÝLETNÍ CYKLOTRASY I VZRUŠUJÍCÍ SINGLTRAILY

Cyklisté a bikeři v oblasti Zell am See-Kaprun najdou 240 km tras a singltrailů. Taurská cyklostezka patří k nejoblíbenějším dálkovým výletním trasám v Evropě a Glossglocknerská vysokohorská silnice zase platí za špičkovou tréninkovou trať závodníků a „silničkářů“ s nejvyššími ambicemi. Domovská hora Maiskogel nad Kaprunem nabízí kromě pestrého bikeparku také několik značených výletních stezek. A kdo si chce „naložit“ při sjezdu, ten se může vydat na divoké singltraily pod Kitzsteinhornem.

VODNÍ ELDORÁDO NA JEZEŘE

Čisté jezero Zeller See je eldorádem všech milovníků vodních sportů. Můžete si jen tak zaplavat, ale také lyžovat na vodních lyžích, surfovat, vyjet si na lodičce nebo na kajaku, paddleboardovat, nebo se dokonce i potápět.

GOLF V HORSKÉ KULISE

Nejkrásnější jamky v Alpách čekají golfisty na dvou 18jamkových hřištích Golfclubu Zell am See Kaprun, která jsou podle dominantních vrcholů v okolí pojmenována Schmittenhöhe a Kitzsteinhorn.

PRVNÍ TŘÍTISÍCOVKA V ŽIVOTĚ

Nezapomenutelným zážitkem může být projekt „moje první třítisícovka“. V doprovodu certifikovaného horského vůdce a s lanovým jištěním můžete překonat závěrečných 200 výškových metrů na vrchol Kitzsteinhornu (3 203 m), jenž je znám také jako „Top of Salzburg“. Tato túra s horským vůdcem se pořádá během léta jednou týdně.

103

MOTOKROS BEZ SPALIN

Ještě více vzrušení si můžete užít v e-motokrosovém parku v areálu Panorama- und Familienberg Schmittenhöhe. Jak děti, tak teenageři a dospělí si tu užijí adrenalin doslova na plný plyn, a přitom bez znečišťování ovzduší.

LASEROVÁ SHOW NA JEZEŘE: Třikrát týdně, v úterý, ve čtvrtek a v neděli, se koná kouzelná show na jezeře Zeller See, při níž si na své přijdou oči i uši a nechybí ani dávka emocí. Nechte se překvapit, co dokáže harmonie světla a vody v doprovodu hudby. Show trvá zhruba 20 minut a její návštěvu můžete snadno spojit s večerní procházkou po promenádě v městečku Zell am See. A vstup je zdarma!

Více informací:

www.zellamsee-kaprun.com

104 ACTIVE

Text: Lukáš Vavrda Foto: archiv Fjällräven

FJÄLLRÄVEN CLASSIC: 110 KM DIVOČINOU PRO KAŽDÉHO Chůze v přírodě, chůze s přírodou. Švédské Laponsko, hory v přírodním parku Abisko, rozlehlé pláně protkané jezery a bystřinami, které si probublávají svou cestu z ledovci pokrytých vrcholů úzkými kaňony. Tu proběhne přes pláň sob, támhle los. Večer máte podobného na talíři, když vytáhnete ze sauny nohy, unavené po 110 kilometrech chůze divokou přírodou…

105 PARTNER RUBRIKY

F

jällräven Classic je organizovaný dálkový horský trek, které zaštiťuje švédský výrobce outdoorového oblečení Fjällräven. Odehrává se totiž v jeho domácím prostředí, v kraji, kde se můžete snadno potkat se symbolem značky, polární liškou. Úchvatná trasa laponskou divočinou je k dispozici kdykoli a pro všechny, jen v době konání Fjällräven Classic nabízí o něco víc: Převede přes hory ty, kteří si jinak sami netroufají.

Každý putuje sám, ale trasa je zabezpečena kontrolními body, na kterých lze doplnit vodu a základní potraviny, vyhledat základní zdravotnickou pomoc a v případě nouze také zajistit transport z hor. Díky asistenci organizované značkou Fjällräven je tedy trasa výrazně bezpečnější a dostupná všem, kteří třeba ještě nenasbírali potřebné zkušenosti, a přesto chtějí alespoň zkusit zdolat 110kilometrový trek přes hory. Kontroluje se, zda se někdo neztratil, trasa je výrazně vyznačena a nemusíte se ani starat o povolení ke vstupu do přírodní rezervace. V horách strávíte obvykle tři noci, podle tempa, které nasadíte.

A můžete putovat skutečně dlouhé hodiny, v době pořádání pochodu – letos konkrétně od 7. až 14. srpna – je totiž tma v noci jen pár hodin, Abisko totiž leží nějakých 200 kilometrů za polárním kruhem.

OBJEVTE DIVOČINU S FJÄLLRÄVEN CLASSIC

Pochod může absolvovat každý – nejmladšímu účastníkovi minulého ročníku bylo 1,5 roku, nejstaršímu 80. Atmosféra rozlehlých hor s nádhernými výhledy a přírodním bohatstvím je stejně nakažlivá jako radost a vášeň všech účastníků. Cílem ale není vytvoření umělého prostředí a zajištění všech potřeb poutníků.

Každý účastník si nese sám všechno na zádech, a je tak v přírodě odkázán opravdu sám na sebe – právě to je ta nejcennější zkušenost.

Fjällräven už roky dbá o udržitelnost svého počínání, produkuje výrobky šetrné k životnímu prostředí a tuto zkušenost přenáší i na svůj trek. Každý si tak nese své odpadky až zpět do civilizace k řádné likvidaci.

FJÄLLRÄVEN CLASSIC V KOSTCE Pochod probíhá ve Švédsku od roku 2005, do dalších států se postupně rozšiřuje od roku 2016. Účastní se ho ženy i muži v libovolném věku, v roce 2019 startovalo ve Švédsku 2 000 účastníků ze 46 zemí, jen 44 z nich pochod nedokončilo. 86 % účastníků absolvovalo takto dlouhý pochod poprvé. Mezinárodní účast byla tak výrazná, že stejně pravděpodobné bylo setkání s turistou ze Stockholmu jako ze Soulu.

106

ACTIVE

NÁRODNÍ PARK ABISKO

KDE LETOS BUDE FJÄLLRÄVEN CLASSIC

Švédsko, Dánsko, USA, Jižní Korea, Čína, Hongkong, Německo, Spojené království Více na:

classic.fjallraven.com

Přechod národního parku Abisko je přehlídkou toho nejhodnotnějšího ze švédské krajiny. Od příkrých svahů nejvyšších švédských hor, přes suťoviště mezi ledovci, holé pláně, kudy protékají ledovcové potůčky, z nichž se časem stávají vodopády, aby nabraly objem v zařízlých kaňonech a zalesněných údolích a následně se vsákly v rozlehlé močály, přes které cesta vede pouze po nekonečných dřevěných lávkách.

Vše končí v cílovém táboře. Průchod cílem je silný zážitek nejen díky vlastním pocitům z kvalitního sportovního výkonu a nasycenosti přírodními krásami, ale i díky skupinové radosti. Z Hongkongu nebo Čech, všichni si navzájem gratulují a tleskají. Společná večeře a after party, kterou by snad ve Švédsku ani nikdo nečekal.

Bez nadsázky lze říci, že Fjällräven Classic je celoživotním zážitkem.

107

Bergtagen Stretch Trousers Protože při pohybu v horách hraje klíčovou roli volnost, byly strečové kalhoty Bergtagen vyvinuty tak, aby i přes svou přiléhavost byly dostatečně pružné a neomezovaly ani v extrémních pohybech. Materiál je z vláken skládaných ve čtyřech směrech, což snižuje riziko protržení.

Díky zipům v dolní části nohavic se dají nosit také se skialpinistickými botami.

Cena: 5 190 Kč

Bergtagen Stretch Half Zip Lehká, prodyšná převlečná bunda typu anorak je vyrobena z pevného materiálu, který i přes vysokou odolnost zaručuje maximální volnost pohybu. Je částečně vyrobena z recyklovaných materiálů, její designový minimalismus kombinuje vysokou funkčnost a vychytané detaily – nezbytná je třeba kapuce dostatečně velká, aby se pod ni vešla helma.

Cena: 5 990 Kč

108 ACTIVE PARTNER RUBRIKY

COPENHILL Text: Ondřej Chytil Foto: CopenHill

– LYŽOVÁNÍ V PŘÍSTAVU

Pokud se postavíte do centra Kodaně na ostrov ve tvaru hvězdy, na kterém se nachází stará citadela, nemůžete si nevšimnout impozantní budovy na druhé straně mořské zátoky. Jedná se o zbrusu novou spalovnu odpadků z pera významného architektonického studia Bjarke Ingels Group, která se otevřela 4. října 2019. A ta spalovna nejen spaluje odpad, ale také se na ní celoročně lyžuje!

PO MAGICKÉM KOBERCI NA STŘEŠE SPALOVNY

C

elá budova měří neuvěřitelných 85 metrů do výšky a je pokryta obrovskými aluminiovými pláty.

Uvnitř se pak nachází nejmodernější waste-to-energy komplex, který dokáže přeměnit 440 tisíc tun odpadků ročně v čistou energii, která dodá elektřinu a teplo pro 150 tisíc domácností. V okolí budovy také vznikl naprosto unikátní multifunkční sportovní areál, ve kterém najdete trasy na hiking (čili turistiku), lezeckou stěnu, outdoor fitness a hlavně 500 metrů dlouhou sjezdovku. „Myšlenka lyžařské sjezdovky vznikla z toho, že Kodaň má několik měsíců velmi chladné počasí, ale v okolí nejsou vůbec žádné hory,“ komentoval nápad architekt Bjarke Ingels.

A tak, zatímco ostatní lyžaři v zimě jezdí do Alp, Japonska nebo Kanady hledat ideální prašan, já jsem se vydal do deštivé Kodaně, vyzkoušet jízdu na spalovně odpadků.

V Kodani sníh zpravidla nepadá. Dánové nemají žádné hory, ale lyžovat chtějí – už cestou po letištní hale jsem ale potkával party lyžařů, které se vracely z lyžování ve Švédsku nebo Norsku.

Mně osobně se vždy líbily sjezdovky na kraji města. U nás jezdím rád třeba na Ještěd, protože mě přitahuje myšlenka kombinace městského života a lyžování. V Kodani jsem tedy projel širším centrem a čekal na autobus, který mě odveze ke spalovně. Cestou směrem k moři už bylo znát, jak čerstvou stavbou Copenhill zatím je; vyrostla na brownfieldu a vše kolem ní na svůj rozvoj zatím čeká.

109

HORSKÁ ATMOSFÉRA U MOŘE

V baru na mě okamžitě dýchla lyžařská pohoda a uvolněnost. V neděli tu bylo téměř plno. Interiér místnosti byl celý postavený z příjemně voňavého dřeva a uprostřed stál bar ve tvaru klasického deštníku obklopený hrstkou hostů. U oken byly lavičky, na kterých někteří odpočívali, jiní si nazouvali lyžařské boty, a všude kolem běhalo spoustu dětí.

Zkrátka jako na horách.

Na vrchol Copenhillu se jede velkokapacitním skleněným výtahem, který vám nabídne úžasný pohled do útrob spalovny. I když se zde pálí hodně tun odpadků, tak je ve vzduchu cítit jen velmi jemný chemický nádech, na který si dokážete rychle zvyknout. Vystoupíte v posledním patře, po pravé straně máte další bar a všude kolem úchvatnou scenérii.

CHLADNÝ MOŘSKÝ VZDUCH

Počasí bylo skutečně příšerné. Od moře foukal silný vítr s deštěm a teplota nepřesáhla dva stupně nad nulou. Vystoupil jsem na konečné autobusu, asi čtyři sta metrů od sjezdovky, ke které vedla cestička přes pole. Budova mne ihned nadchla. Je to obří komplex, ke kterému je ze strany přilepen ten nejtlustší komín, který jsem kdy viděl a který vypadá jako velká doutnající svíčka. Celá stavba působí velmi současným dojmem.

Rychle jsem přešel nevlídné pole a všiml si opravdu roztomilého après-ski hned vedle budovy spalovny. Vešel jsem dovnitř a ocitl se v jiném světě: mezi nadšenými lyžaři, kteří zde nacházeli úkryt před neúprosným přímořským podnebím.

LYŽOVÁNÍ V PŘÍSTAVU

Vstoupil jsem na umělý povrch na vrcholu budovy a rozhlédl se do kraje. Z oblaků kouře, který se valil z několika dalších komínů, se naskýtal skvostný pohled na Baltské moře, most do švédského Malmö a větrné elektrárny při pobřeží. Za mnou pak dřímala nedělní Kodaň. Dlouho jsem neváhal a pustil se z kopce.

Tendr na umělý povrch vyhrála italská firma Neveplast, která se specializuje na realizace sjezdovek ze syntetických materiálů.

Konkrétně pro Copenhill vytvořila vlastní materiál, který je stoprocentně recyklovatelný a obnovitelný, a tedy odpovídá duchu celého projektu. Svah je navíc rozdělen na pět odstínů zelené tak, aby vypadal co nejvíc jako přírodní kopec.

110

ACTIVE

NA VRCHOL COPENHILLU SE JEDE VELKOKAPACITNÍM SKLENĚNÝM VÝTAHEM, KTERÝ VÁM NABÍDNE ÚŽASNÝ POHLED DO ÚTROB SPALOVNY. Umělý povrch samozřejmě nenabízí velké možnosti jízdy po hraně, ale sklon sjezdovky je natolik příkrý, že kontrolované smýkání opravdu stojí za to. Po několika obloucích jsem si Copenhill zamiloval.

I když bylo počasí takové, že by jeden psa ven nevyhnal, opravdu jsem se bavil. Celý svah je rozdělen na zelené, modré, červené a černé sekce podle náročnosti sklonu.

Vrchní část je obsloužená krátkou pomičkou, dolní je pak vyhrazena dětem a začá-

tečníkům. Copenhill ovšem nabízí i několik branek na trénování závodního lyžování anebo freestyle park.

Lyžování na Copenhill je především velká zábava v naprosto unikátním kontextu.

Když stojíte na vrcholu této hory stvořené člověkem, obklopeni mořem a velkoměstem, ucítíte, jak důležitou roli hraje lyžařský sport v naší společnosti. Copenhill je atrakce, kterou si při návštěvě Kodaně nesmí žádný skutečný lyžař nechat ujít.

LYŽOVÁNÍ 365 DNÍ V ROCE Skipas – 150 DKK (500 Kč) na hodinu Půjčovna – komplet (lyže, hůlky, boty, helma) – 200 DKK (670 Kč) Výuka – 1 hodina individuální – 495 DKK (1 660 Kč) Doprava – Při dobrém počasí je nejlepší jet, jako všichni obyvatelé Kodaně, na kole. Ve městě existuje několik aplikací na bikesharing.

Druhá volba je bus 37, který vyjíždí ze stanice Christianshavn.

Vystoupíte na konečné a čeká vás 10 minut chůze přes novou zástavbu.

Copenhill je otevřený 365 dní v roce. Nabízí tak lyžování i v nejparnějším létě.

LYŽOVÁNÍ NA MONÍNCI S GARANCÍ SNĚHU LYŽUJEME KAŽDÝ DEN 9–16 h / 18–21 h

Aktuální ceník a otevírací dobu najdete na www.moninec.cz

FOTO: SALOMON / JEREMY BERNARD

| 112 | MOUNTAIN

MOUNTAIN Stačí se trochu nadnést a podívat se dolů. Člověk se zmenší. Možná, čím více si uvědomujeme svou malost, nadhledem, nebo i v kontrastu k velikánským horám, tím jsme svobodnější

| 113 |

Slovenský Grizzly bere zlato

Jedno z nejvýznamnějších ocenění za inovace z letošního veletrhu ISPO – Gold Winner – si na Slovensko odváží skialpové vázání Grizzly Olympic, které se chlubí hmotností 98 g, a to pozor – včetně brzdiček. Patentované minimalistické špičce tvoří protějšek unikátní bezpečnostní patka uvolňující botu do stran a nahoru v silách odpovídajících stupňům 6, 8, 10 a 12. Vázání tak osloví v první řadě závodníky, splňuje i požadavky Mezinárodní horolezecké federace, v zásadě ale i všechny ty, kdo hledají co nejlehčí vázání pro širší použití. Podle prvních ohlasů je navíc uživatelsky přívětivé a velmi stabilní!

Aerosize – novinka v lavinové prevenci

Revoluční systém převzatý z leteckého průmyslu se po letech vývoje představil veřejnosti pod značkou Aerosize. Lavinový vak se nenafukuje celý, z tlakové láhve se nafoukne pouze kostra, podobně jako to známe třeba z nafukovacích stanů, a ta dá výsledný tvar válci o objemu 150 litrů. Hlavní výhoda tkví v tom, že potřebný objem stlačeného vzduchu pro nafouknutí kostry je řádově menší, než je potřeba k nafouknutí celého vaku. To potažmo umožňuje celý systém dále odlehčit a zmenšit, a i proto se nabízí jako vesta použitelná samostatně či v kombinaci s jakýmkoli konvenčním batohem. Otázkou, kterou zodpoví čas, je, jak zdárně dokáže válec odolávat tlakům laviny při případném stržení.

Stejné odměny pro všechny

Seriál Freeride World Tour, tedy elitní soutěž freeriderů na lyžích i snowboardech, letos najel na zcela rovné prize money nejen pro muže a ženy, ale i lyžaře a snowboardisty. Seriál tak trochu navázal na zvyklosti FIS, kde se ale často nejezdí společné závody – například sjezdařky nedosáhnou na navýšené prize money na Lauberhornu nebo v Kitzbühelu. Naopak závody FWT se jezdí zásadně dohromady. Takže až se na ně jednou přihlásí Ester Ledecká, dost možná vyhraje dvě první místa z jednoho závodu – jeden z mála rekordů, který na kontě ještě nemá.

Nepřehlédněte:

(ps)

Dimenzí života je vertikála; jako i živý člověk je vertikála Radek Groh neboli Radar...................................................

On the road Švédský Kittelfjäll je mnohem víc než heliskiing......

114 120 122

Sleva na smrt Nejhorší turistické neštěstí v Nepálu.........................

| 114 | MOUNTAIN FREERIDE

Dimenzí života je vertikála Text: Aleš Suk

Radek Groh neboli Radar Chaloupka v Textilní ulici, pár stovek metrů od vrchlabské základky na náměstí Míru (fabriky na medaile), byla pěkných pár sezón domovem kvinteta Grohů.

T

atík Standa, lyžař, krosař, člen HS (1946), mamča Jarka – mistryně Evropy v silničním běhu na 10 km, Standa mladší, juniorský mistr světa v zimním triatlonu a republikový bikový šampión, dcerka Karolína – medailistka ME kadetů ve skialpinismu, mistryně ČR v atletice (1 500 m překážek) a držitelka bodů ze sprintů SP v běhu na lyžích, dvojnásobná olympionička (Soči a Pchjongčchang) a najmě druhý synek Radoslav – Radar (1989) – mistr republiky na 3 km steeple chase, dvakrát stříbrný na ME ve skialpinismu v disciplínách Vertical a Single. Do kupy je špičkových výsledků habaděj; kultická tradice závodit, bojovat, vyhrávat charakterizuje každého příslušníka Grohova rodu.

| 115 |

Koupelna v Labi

FOTO:TOMÁŠ GALÁSEK

Startovním rokem sportování ve Vrchlabí je rok dvoutisící třetí. Jarka, synci a Karolína opouštějí rodiště ve Dvoře Králové, stěhují se do chalupy na břehu Labe a nad městem, kde nahoře, pod Stavidlovým vrchem otec rodiny buší již devátým rokem do cihel, překladů, tvárnic, lopotě se na stavbě, vyrůstá sídlo rodiny. Život v domku u řeky poskytoval podmínky spartánské, leč bezpochyby i ony měly řádný podíl na fyzickém a charakterovém zrání dětiček Grohových. Mužští nocovali v cimře, kde se topit nedalo, koupelnou byla tůň Labe pod zahrádkou roubenky. Studila, ale při zimních závodech a bivacích v Himálaji a Andách se otužilost šikla náramně.

Tisíc medailí

Jelikož medailonek Radara píšu pohledem jeho tělocvikáře a trenéra, nedala mi spát otázka, kolik že sportovních cen skrývá depozitář v rezidenci v Hořejším Vrchlabí?!

Medailí, diplomů, pohárů, dantesů… Prubnul jsem odhadnout a nastoje – trefil jsem, je jich kolem tisícovky. Gigantická porce. Podobnou početnost dává výčet závodně provozovaných sportů = gymnastika, lehká atletika, silniční a MTB cyklistika, horolezectví, skialpinismus, disciplíny soutěží Horských služeb, triatlon, běh na lyžích.

Gravitační, alpské disciplíny v čisté formě mezi Grohy absentují. Možná i v duchu rétoriky vloni zesnulého trenéra Zdeňka Remsy.

Ten, v dobách, kdy ve Svazu lyžařů funkcionařil na postu ústředního trenéra, parafrázoval sjezdařské experty a jejich sport lakonicky: „Z kopce se skutálí i suchý hovno.“ Grohův potěr šlapal v duchu vysockého skijáckého pozdravu – Furt se de! Pohybem a výsledky povětšinou pořád nahoru.

V případě Radara ještě o kus výš nad metu 8 000 metrů. Tudíž, z tohoto entrée do nepokojných rozkoší Radoslava Groha svítí zřetelně. „Dimenzí života je vertikála; jako i živý člověk je vertikála.“ Tahle filozofie je pro Radara symbolická, typická a do budoucna až mysteriózní.

Povídali jsme o všeličems, mezi sporty milými: ten nejmilejší představovaly atletické běžecké závody, už kvůli faktu, že mamka je atletickou a celoživotní synovou trenérkou s dovětkem: „Zbožňuju závodění obecně, když oblíknu závodní numero, navodí se předstartovní stav, je tu nirvána… a tohle lábu plnými doušky.“ Třeba házenou ve Dvoře Králové zase hrubě nemusel, kantor ho však do týmu natlačil a nominoval.

Kupodivu nezbadatelně jsme objevili nejvýš ceněný výkon čerstvého třicátníka.

Za pár týdnů tomu bude osm roků, kdy při léčbě zlomeniny bérce, fixovaného šrouby, vyhrál skialpový závod Noc tuleních pásů v Janských Lázních. Dodnes na to rád vzpomíná.

Radar glosoval časy, kdy získával lezecké dovednosti. Jakýmsi guru pro něj je sólolezec Míra Šmíd, původně lyžař běžec z Police nad Metují, svérázný sportsman, špičkový lezec, vynálezce prďáren, nad kterého nebylo. Radar obdivuje prásk, kdy Míra se spolulezcem vymyslel a dal za 24 hodin všechny věže v Adršpachu.

Z Míseček do Ádru klusem

Groh nejmladší dává k lepšímu přípravu, jmenovitě kumulativní tréninky; lezl a trénoval na písku věru v drsné únavě – běžel z Míseček, horolezecký vercajk v kletru na zádech, do Skaláku a pod Kapelníkem se vydýchal a hajdy nahoru k vrcholové knížce. Taky ze Sněžky běžel do Ádru a vylezl Milence.

Kombinované zátěže se pak neobyčejně, ba nevyrovnatelně hodily při expedicích, kde na nosiče a šerpy nebylo.

Výkonnostní piky posledních sezón? Před nimi smeká laik i fajnšmekr. Poslyšme jeho vyprávění: “Když jsem se před půldruhým rokem vyškrábal s parťáky na Nanga Parbat (8 125 m) bez kyslíku, nezbývalo času se moc jistit; jist jsem si byl sám sebou a mámu jsem před odjezdem pravdivě ubezpečoval – neboj se, fyzicky jsem, díky tobě, připraven. Na Parbat jsem táhnul i ski, kvůli oblevě jsem se rozhodl nevynést je nahoru.“ Vloni sjížděl obr kopce v Jižní Americe, o tom poplyne řeč o kousek dál. „Kondičně a technicky se připravuju tréninky v Alpách, doma doplním fyzičku ve Vrbatově rokli s dřinou na Altmanovu plošinu. Podíl na struktuře výkonnosti mají i kurzy při studiu k získání licence horského vůdce UIAGM.“

Přes 100 minut sjezdu

Radara bezpočtukrát svrběly dlaně, když, jako přemnozí, prohlížel a četl reportáže o skialpinistických kouscích japonských, amerických a alpských freeriderů. Pootevřenými vrátky výstupů, skialpových šampionátů, kondičních, zničujících tréninků k padnutí, se chtěl nabažit čímsi, co zatím na planetě nikdo nesvedl.

V létě loňského roku drandil přes oceán do Peru. Čtyřčlenná (!) expedice: Groh, Holeček, sestra Karolína a filmový dokumentarista neokouní a s frizérskou elegancí, skialpové lyže na kletru, jsou po dvou dnech stoupání oba lezci 6 354 m nad hladinou moře. Historické, maysko-incké jméno kopce Chopicalgui (čti Čopikalki) nevonělo v kontextu komplexního výkonu fádností, hošani nocovali ve stanu; kvalitnější spánek museli navodit prášky na spaní – ty se ukázaly jako štědrý dar. Při výstupu nesněžilo, takže Radar si s podivuhodnou smělostí střihnul kontinuální sjezd až na morénu – kochat se hodinu a tři čtvrtě trvajícím sjezdem s pěti krátkými pauzami, zapříčiněnými trhlinami, se jen tak každému nepovede.

Dole si Krkonošák Groh blahosklonně prohlížel vypulírovanou auru dosažené bravury.

FOTO: JAN ZAHULA

| 116 | MOUNTAIN FREERIDE

Gervasuttiho kuloár, Tour Ronde, Francie

A kdeže si užil bobků a pořádné mely?

Namouduši, bylo to skoro za humny jeho studijních pobytů, a nebyla to iterativní epizodka. Sjezd kuloárem Gervasutti pod kopcem Tour Rande (3 700 m) mezi skalami – s obavami z neřízeného pádu. Ale s vrtohlavostí nebývalou považoval čisté sjetí za tajemný dar. Pod kuloárem ski na hřbet a na mačkách po ledu do údolí. Protiváhou, tedy luzným a štědře namazaným krajícem bylo sjíždění Červeného žľabu v Tatrách.

Průšvih, šťastně skončivší…

Stržení a věznění v lavině. To bylo v 2006 na skialpinistickém MS v Cuneo, severní Itálie.

Intervalové starty – nejdřív dospěláci, dospělačky, posléze kadeti a junioři. První dny bylo holo, sněhu jak šafránu, pak příval, nasypal se metr sněhu, start se přiblížil.

„Při závodě jsme se my, junioři, drali dopředu a v prudkém stoupání dojeli balík outsiderů, borců z exotických zemí; ti tu testovali novou sportovní lyžařskou disciplínu – Korejci, Číňani, Mongolci. Společně jsme se motali mezi fixy, předjížděli a předjížděli.

Najednou nás se tam nacpala asi dvacítka FOTO: PAVEL BÉM

Bobky a mela

Kotel

V Krkonoších, téměř za barákem, se rozkročil Kotel (1 436) a ten si Radoslav promlsával vrchovatě. Opakovaně sjížděl, dole stála mamča, mačkajíc stopky, aby se synáček neflákal. A on opakovaně výstup, sjezd, výstup… Bláznivá nádhera. Vždyť v předválečném období tady byla závodní trať měřící víc než tři kilometry, v RČS pasována na nejkvalitnější a nejtěžší sjezdovku u nás s přetěžkými závody v dubnových termínech. Z vrcholu Kotle k cíli u Waldheimu na Dolních Mísečkách měli závodníci dole nohy z betonu. A bývalá reprezentantka Saša Mařasová, Vrchlabačka, tam s otcem Jardou jezdila slalomy celé dny na jaře, aby získala fazónu pro závěrečná francouzsko-italská turné EP.

Na vrcholu Nanga Parbat, výš už jsem se nevydrápal…

FOTO: ISMF

FOTO: ARCHIV RADKA GROHA

| 117 |

S parťákem Michalem Štantejským na trati týmové kategorie při MS ve skialpinismu Premiérový zimní přelez patagonské nádhery, hory Fitz Roy FOTO: JAN ZAHULA

a vtom to křachlo. Přetížený svah, přesto odtrh nebyl extrémně široký, tak na délku tenisového kurtu, ale charakterem desková lavina – žádná prča. Nejdřív tma jak v pytli, leknutí, bojuji a podařilo se mi vyhrabat ksicht. Pod sněhem zůstali snad všichni, co prostupovali tím sklonem. Těžká zranění, závod skončil, měl jsem ošklivou tržnou ránu na noze. Na konci lavinového pole se šířka roztáhla na stovky metrů.“

Riskuj bezpečně

Radarovi je dalek úmysl vlítnout do každého prásku nemajícího pamětníka bez špetky fištrónu. Před výkonem je jasná prohlídka trasy i terénu, ten musí číst bleskově, ve sjezdech ski pořád pod kontrolou, většinou jezdit ve dvojici. S sebou mít airbagový batoh do laviny. Životním cílem je vychutnávat si svůj osobní styl a postupně si zvyšovat sportovní mety s návraty do Krkonoš. Sportovní krédo zní neotřele, přesvědčivě: nevyměknout, když jde do tuhého.

K parťákům a kumpánům nejmilejším patří Michal Štantejský, sestra Karolína, Jindra Hudeček, Míra Holeček, Zdeněk Hák, Pavel Bém. Trenérů, majících podíl na hodnotě výkonů, je plejáda, tedy: maminka Jarka, Čermák, Červinka, Suk, Šmíd.

Současnou přípravu a strukturu tréninku tvoří kombinace běžecké krosové trasy, není-li sníh; skialpy (běžky neměl na noze snad deset sezón), skálolezení, umělé stěny v Jilemnici a v Ústí n. L. Intelektuálním hobby je četba; oblíbenci Havlíček, Erben, Mácha a taky maličko vlastní spisovatelská dílka.

V závěru dialogu provětrali jsme jak orgastické, tak všivé, sportem stvořené momenty a příběhy. Všivě se Radek Groh cítil loňského roku v Peru; při aklimatizační fázi se ozvaly žaludeční vředy a vitální borec se kroutil,

Výstup na Tour Ronde

ztrativ energii, zvracel, nejedl. Vysvobodila ho vlastní odpovědnost (profík kameraman byl zaplacen a musel odvést svou práci). Karolína telemostem splašila ve Vrchlabí informaci o nejvhodnější medikamentaci, kterou se v Peru povedlo obstarat, a bylo vyhráno.

K děsivým okamžikům, kdy Radar utekl hrobníkovi z lopaty, došlo při výstupu na Nanga Parbat. Rozbitou pusu od padajících šutrů spolknul bez kraválu, neměl kdy se tou malicherností obírat. Brynda bryndoucí, kde o maléru rozhodla klika, ale byla nad třetím táborem. Ten přelezli v mlze a zčistajasna Radara zastavila sto metrů hluboká trhlina.

Přes ni úzký a křehký, lehce zasněžený, sněhový minimostík. Brr. „Nějak jsem ho vleže přepádloval, vachrlatá situace gradovala na

druhé straně trhliny – po přelezu se mostek propadl a spadl do hlubiny.“ Protipólem úleku, obav a strachu jsou stavy blaženosti. To jsou chvíle, kdy se Radar vrací z vysokých hor, obouvá maratonky a probíhá Krkonošemi.

Verbálně finišuje k cíli reportáže ze sebe furiozo sype: „Euforicky prožívám partie, když jedu, lezu nebo běžím do cíle a mohu nastoupit, zrychlit a vzdalovat se od soupeřů. Jsem sportem postižen a drápu se proti směru gravitace, abych ji využil při návratu. Naplňuje mě ten druh závislosti a pocit svobody z možnosti silou se rozběhnout a na blížící velkou zátěž se svrchovaně těším.“ Odhodlanost, zdraví železné a kliku ti do dalších sezón vinšuje Aleš Suk.

| 118 |

Skialp a freeride teoreticky i prakticky: na kurz se zkušenými lektory

Vyzkoušet si skialpinismus nebo jízdu ve volném terénu, zlepšit si techniku chůze i sjezdu, dozvědět se něco nového o lavinové problematice a zároveň vyzkoušet nejmodernější vybavení?

P

o absolvování kurzů Summit Academy budete schopni samostatného pohybu ve všech lyžařských terénech, dokážete pomoci při lavinové nehodě, ale především si užijete několik dní skvělého lyžování pod vedením zkušených instruktorů skialpinismu nebo lyžování a horských záchranářů.

Lyžování: relax i adrenalin

Asi jako všechny sporty, i lyžování jde provozovat různými způsoby. Někdo se lyžováním chce vybít, zařádit si, překonat sám sebe a svůj strach, zatímco jiní se naopak nabíjí, čerpají pobytem v horách novou energii a hledají spíš relax. Kurzy jsou pro obě skupiny – tu první trochu umravní, a hlavně umožní „řádit“ bezpečně, správně vyhodnotit, kam si ještě můžu dovolit jet a co už je v dané situaci vzhledem k mým schopnostem a sněhovým podmínkám tabu. Druhou skupinu zase kurz pošťouchne zkusit si něco nového a v bezpečném prostředí posunout své lyžování na další úroveň – nechybí výuka jízdy v terénu i na sjezdovce včetně videoanalýzy.

Náplní kurzu je především lyžování a jeho zlepšování. Ať už zvolíte šlapání na skialpovém kurzu, nebo ježdění na freeridovém, dozvíte se toho nejvíc o technice lyžování a skialpinismu a jen tak mezi řečí také něco o meteorologii, orientaci v horách a výběru trasy. Samostatnou kapitolou je pak lavinová prevence a záchrana, které je věnována série večerních přednášek i praktické cvičení v terénu. Teoretický základ je jen nezbytným podkladem pro praktický nácvik, ale i zkušenější skialpinisté se dozvědí něco nového.

Kromě toho, kde a jak laviny vznikají a jak se jim vyhnout, se pokročilí lyžaři mohou dozvědět o různých druzích sněhu, které následně můžou v terénu pod lupou zkoumat a vyzkoušet si tak něco málo z práce lavinového preventisty nebo horské služby.

Po kurzech samostatným alpinistou

Kurzy Summit Academy na sebe navazují a dohromady tvoří ucelenou sérii vzdělávání, která vede k jedinému: stát se samostatným lyžařem, který se v terénu pohybuje bezpečně a s jistotou. Pohyb v horách, zvlášť zimních, je sice nikdy neukončeným procesem poznávání a sebevzdělávání, ale za pomoci zkušených instruktorů překonáte začátky rychle a s jistotou, že vám nic důležitého neuniklo.

Pyramidu schopností a vědomostí stavíte pak na širokých a pevných základech.

chcete vybavit a ponořit do lyžování v terénu naplno, můžete kurz využít i jako testovačku lyží Black Crows, na kterých jezdí přední světoví freerideři jako například Kristofer Turdell.

K zapůjčení jsou také sety lavinových vyhledávačů, lopat a sond ORTOVOX. Večerní přednášky nejsou jen o lavinách. Za asistence lektorů se můžete naučit, jak si vlastnoručně servisovat lyže, jakou péči si zaslouží hrany a skluznice každý večer nebo jaké jsou výhody různých vosků a proč a jak je dobré ošetřovat i stoupací pásy. Nebo se dozvíte o tom, jaké mobilní aplikace jsou pro freeride a skialp nejlepší – umí zjistit sklony svahu, pomůžou s plánováním túry i případným přivoláním odborné pomoci.

Kurz trvá tři dny, během nichž proletíte obrovským množstvím informací, ke kterým se budete celý život vracet a aspoň něco o tom vědět – sjezd jednoho žlabu možná trvá pár sekund, ale lyžování v terénu je celoživotní proces učení. Začít s ním není nikdy pozdě, kurzy nejsou věkově omezené.

Důležité ale je začít stavět na pevných základech.

Nejmodernější materiál jako bonus

Kurzisté mají možnost zapůjčit si nejnovější materiál pro freeride a skialp, což je příjemným bonusem – pokud se

Summit Academy tvoří tým skialpinistů Podstatou celé Summit Academy je dnes nejen výuka, ale také zpřístupnění těchto sportů více lidem pomocí různých nástrojů, jako jsou kurzy, půjčovna, metodika, pomoc s výběrem produktů nebo profesionální servisní centrum. Celý projekt má na svědomí mladý tým zapálených skialpinistů, lyžařů a horolezců pod vedením Jána Blažeje, který se skialpinismu a lyžování věnuje celý život a nasbíral mnoho zkušeností i profesních dovedností. Kromě pořádání kurzů také prodává vybavení, kterému v horách sám nejvíc věří – lyže Black Crows,

vázání Fritschi, lavinové vybavení ORTOVOX, oblečení Mountain Equipment nebo stoupací pásy Kohla. Člen týmu Summit Academy Vojtěch Tryzna, který je aktivním skialpovým a lyžařským instruktorem, výzkumníkem v oblasti sněhu a lavin a horským záchranářem, chce stejně jako celý tým dělat kurzy jinak: „Chceme, aby z kurzů odcházeli samostatní lyžaři, se kterými se budeme rádi dál v horách potkávat. Věříme, že absolventi našich kurzů budou po tomto vzdělání schopni bezpečného a samostatného pohybu v horách.“

KOMPLETNÍ VYBAVENÍ PRO BEZPEČNÉ ZÁŽITKY V HORÁCH

ALUGATOR PRO LIGHT

ALUGATOR LIGHT

BARRYVOX

BARRYVOX S

| 120 | MOUNTAIN ON THE ROAD

Kittelfjäll: Text a foto: Jimmy Petterson

velká radost přichází po malých dávkách

Lyžování se od doby, kdy se asi před sto lety stalo veřejně dostupným sportem, nesmírně proměnilo. Lyžařská dovolená dnes stěží připomíná to, co zažívali lyžařští průkopníci.

V úplných začátcích tohoto sportu byly po malebném kraji roztroušené samostatné vleky. Když jsem začínal lyžovat já, začínaly vznikat lyžařské areály, běžně o dvou až třech vlecích, a to už šlo o vážně velké středisko.

Z

působ cestování také prošel výraznými změnami. Kdysi se za lyžováním jezdilo především vlakem, auto měl málokdo, tedy se jezdilo lyžovat zpravidla do nejbližších středisek.

Dnes je základem dálkové osobní dopravy ta letecká a vývoj lyžařského průmyslu s ní jde ruku v ruce. Začalo být výhodné stavět megalomanské areály, kde je vše na jednom místě a v dosahu významného letiště. Právě dojezdová vzdálenost resortu od letiště tak rozdělila lyžařský svět na areály významu globálního, kam vyrážíme na celou dovolenou, a lokální, kam jezdí jen místní třeba na víkend.

Také cestovní kanceláře spoluvytváří takzvaný masový turismus – hodně lidí totiž věří, že větší je lepší. Užívají si, že mají k dispozici výběr z padesáti a více lyžařských vleků a večer můžou vyrazit do kteréhokoliv z après-ski barů se stovkami dalších podnapilých lyžařů, kteří se potácí do rytmu hlasité hudby z DJova mixážního pultu.

Z lyžování se tak vytratil původní zážitek, cesta do malých, původních horských vesniček nedotčených civilizací. Z moderních středisek zcela zmizelo kdysi s lyžováním spojené osamocení a kontakt s přírodou, na přeplněných sjezdovkách se občas nedá jezdit. Malé, útulné horské chaty se často změnily v obří bary a kavárny. Mnoho moderních areálů zkrátka už připomíná spíše zábavní park. Opravdovost zážitku byla vytlačena unifikovaným produktem, který je téměř stejný, ať lyžujete ve Francii, Rakousku, nebo Coloradu.

Díky bohu, ne všichni se tomu podřídili.

Na světě je pořád mnoho krásných míst, kde samota, opravdovost a útulná atmosféra zůstává nedotčena. Pro tenhle zážitek si ale často musíte dojet do areálů, které nejsou tolik přístupné a jsou vzdálenější od letišť a nádraží. Díky takové „nevýhodě“ je těmto speciálním lokalitám umožněno zachovat si nedotčenou a bezprostřední atmosféru.

Minulé jaro jsme s přítelem Axelem Perssonem vyrazili právě do takového místa – Kittelfjällu v jižním Laponsku. Švédské Laponsko, nejsevernější cíp země, se rozkládá asi na 110 000 čtverečních kilometrech a je domovem 94 000 lidí. To znamená, že hustota

| 121 |

zalidnění je nižší než jeden člověk na kilometr čtvereční. A to stačí k nalezení volného prostoru každému lyžaři.

Abychom se tam dostali, museli jsme nejdřív vlakem do Stockholmu a odtud lokálním letadlem do Wilhelminy, malé osady o necelých čtyřech tisících obyvatel v provincii Västerbotten. Tisíc kilometrů vzdušnou čarou na sever od Stockholmu naše letadlo usedlo na malou přistávací dráhu, kterou místní nazývají letištěm. Odtud jsme museli pokračovat autem po malých silničkách… Ale dlouhá cesta za to stála.

Když jsme 27. dubna odjížděli z Gothenburgu, bylo ve Švédsku úplné jaro. Les u mého domu byl pokryt bílým kobercem.

Nebyl to ale sníh, nýbrž stovky sněženek v plném rozkvětu. Stromy, lemující hlavní ulici ve městě, se začínaly zelenat jarními pupeny a mladými lístky a pod nimi se promenovala děvčata, která uložila černé zimní kabáty do skříní a vyměnila je za krátké šaty v jarních pastelových barvách. Po příletu do Wilhelminy jsme ale viděli laponskou divočinu ležící pod sněhovou peřinou.

Vybrali jsme si v místní půjčovně auto a už na začátku jsme narazili na pověstnou švédskou důslednost – v autě byl namontovaný bezpečnostní systém, který zajišťuje striktní dodržování zákonů o nulové toleranci alkoholu za volantem. Auto nenastartuje, dokud řidič neprokáže střízlivost dýchnutím do analyzéru.

Naštěstí jsme zatím alkohol nepožili, takže Axel mohl sednout za volant a odvézt nás 110 kilometrů na severozápad, do hotelu Kittelfjäll. Po lyžařském průmyslu nebyla nikde ani stopa. Tempo života v Laponsku je pomalé a klidné. Místní prý mají přes sto slov pro různé druhy sněhu. Podezírám je ale, že nemají slova jako dav nebo fronta – takové věci tady totiž vůbec neexistují.

Na snídani jsme potkali několik místních.

Ptal jsem se jich: „Kolik tu žije obyvatel?“ a někdo odpověděl, že 63. „Kdepak, jsem si jistý, že teď 64,“ přel se jiný. „Myslím, že jsi

nepočítal mě,“ prohlásil Tyler, Kanaďan, který se tu usadil se svou ženou teprve před pár lety, „takže to máme 65.“ Axel a já jsme byli zřejmě jediní ubytovaní v hotelu s kapacitou 260 hostů a na sjezdovkách jsme se cítili úplně stejně. Chtěli jste někdy mít lyžařský areál jen pro sebe? Zkuste jet do Kittelfjällu. Na chvíli se k nám přidali Tyler Curtis a Stefan Lundin, guidi zdejší heliskiingové společnosti, ale kromě nás čtyř nebyl na celém kopci jediný další lyžař. Hora byla doslova jen naše.

V Kittelfjällu si na své přijdou spíš zkušení lyžaři. Až na pár lehkých sjezdovek podél krátké pomy a čtyř červených tratí jsou všechny sjezdovky, ke kterým vás doveze hlavní dvoukotva, černé. A černé sjezdovky se zde neupravují. Některé jsou s boulemi, jiné vedou mezi stromy.

Upřímně, tohle byl jeden ze dnů, kdy si i já radši vyrazím na upravenou sjezdovku.

Na neupravených sjezdovkách byl sníh plný skrytých ledových ploten, v nižších pasážích zase příliš změklý. Ale upravené tratě, to bylo něco jiného. Na červených sjezdovkách byl krystalický sníh perfektně urolbován, a protože jsme jezdili sami, ranní manšestr vydržel po celý den.

Jídlo bylo také netradiční a velmi… lokální.

Sobí burger v poledne a plátek losa k večeři.

Další den byl velmi podobný, ale s jedním nečekaným překvapením. Zatímco jsme s Axelem řezali oblouky na manšestru, Tyler a Stefan na nás něco chystali. Catskiing a heliskiing je totiž v Kittelfjällu častým lákadlem a naši přátelé věděli o několika místech, kde je prý ještě nějaký zimní prašan.

Kdo by se bránil nabídce na výlet vrtulníkem s možností lyžování na severních prašanových svazích?

Ale to už jasně červený Bell Long Ranger přistával na 1 300 metrů vysoké hoře Borkafjället.

Výhledy byly úžasné – bílá divočina ve všech směrech, kam až oko dohlédlo, narušovaná občas jen zamrzlým jezerem nebo zalesněným oblým kopcem.

Stefan briskně vyjmenoval okolní hory a popsal nám některé z jeho oblíbených sjezdů z vrcholů Risfjället, Daunefjället nebo Girifjället.

Nejvyšší hora oblasti, Marsfjället (1 590 m) má příznačné jméno. Na světě totiž není moc míst s nižší zalidněností než švédské Laponsko, ale na Marsu je zalidnění přeci jenom nižší. Plochý vrchol bez jakýchkoliv stop po lidech, zvěři nebo rostlinách připomíná mimozemskou krajinu Marsu, jen je celá bílá místo rudé.

Vybrali jsme si jeden z delších sjezdů – tříkilometrové pozvolné údolí Borka na severozápadě.

Pár centimetrů prašanu opravdu vytvořilo měkký povrch, po kterém jsme zlehka a tiše klouzali, jako klouzal Fred Astaire na čerstvě vyleštěném tanečním parketu, a zastavili jsme až na zamrzlé hladině jezera Borka. Náš rudý kočár na nás už čekal, aby s námi odletěl zpět do hotelu.

Po heliskiingu mi normální lyžování na sjezdovkách přijde obvykle nudné, v Kittelfjällu to tak ale nebylo. Dali jsme si jen rychlý oběd a rychle se vrátili ke kotvovému vleku. Na sjezdovkách v Kittelfjällu jsme totiž byli úplně stejně osamoceni a opuštěni v divočině jako při sjezdu Borkafjällu. Do vrtulníku se vejde pět pasažérů, ale na zdejších sjezdovkách jich nikdy nebylo ani těch pět.

Dnešní skiareály mají tendenci nás zahrnovat statistikami: počty vleků, kilometry sjezdovek, převýšení a mnoho dalšího. Možná by také měly zahrnout údaj o hustotě zalidnění. Podle takového měřítka by Kittelfjäll byl určitě mezi těmi nejlepšími lyžařskými resorty na světě.

| 122 | MOUNTAIN NEBEZPEČÍ V HORÁCH Mráz, vítr a sníh byly v dávné historii neodlučnými soupeři civilizace, ba dokonce mají výrazný význam na technickém rozvoji lidstva, jelikož člověka nutily vymýšlet zařízení, která by je před nimi ochránila a umožnila v bezpečí přežívat zimy. Ne vždy se to ale podařilo.

Kdy: 14. 10. 2014 Kde: Masiv Annapurna ve středním Nepálu, součást Himálaje Kdo: 43 mrtvých turistů a horských vůdců

Sleva na smrt Připravuje: Martin Müller

Nad Annapurnou vychází slunce a parta trekkerů se vydává na pohodový horský výšlap. O pár hodin později je 43 z nich po smrti. Co se během nejhoršího turistického neštěstí v Nepálu vlastně stalo?

A jak je možné, že se stovka lidí dostala do epicentra smrtící bouře, o níž celá země věděla předem?

Jak se schází Annapurna

Annapurna a její okolí je celosvětovým centrem horských turistů. Trekové

okruhy kolem Annapurny sestávají většinou z uměle vytvořených pěších stezek mezi vesničkami nebo hotýlky.

N

epál je turistický ráj.

Málokomu se při pohledu na horské cestičky mezi buddhistickými chrámy a čajovými přístřešky nerozjede fantazie na plné obrátky.

Najdete tady strmé horské štíty pro odvážné horolezce, ale i hustou síť stezek v mírném horském terénu pro nezkušené začátečníky.

Právě takovou pověst má i masiv Annapurna. Stačí si najmout

šerpu a pak už se jen kochat výhledem. Zní to jako splněný sen.

Dostat se do těch nejvyšších hor světa, procházet autentickými vesničkami daleko od turistických center a to všechno bez jakéhokoli rizika.

Na podzim roku 2014 se však desítky lidí přesvědčily o tom, že příroda je vždy nevyzpytatelná, ať už si o ní říkáme nebo píšeme cokoli.

Trekové okruhy kolem Annapurny se rozkládají asi 150 kilometrů severně od hlavního města Káthmándú a sestávají většinou z uměle vytvořených pěších stezek mezi vesničkami nebo hotýlky. Nejpopulárnější z nich má přezdívku Apple Pie Trek (tedy něco jako Trasa jablečných koláčů – pozn. aut.), je totiž plný dobře zásobených záchytných bodů, vzdálených nanejvýš den chůze od sebe. Jeho zdolání zabere dva až tři týdny.

Zkrátka místo jako dělané pro nezkušené dovolenkáře.

Ti si zpravidla najmou nosiče (jejich věk se často pohybuje okolo dvanácti, třinácti let), kteří si jejich výbavu naloží na záda a vyrazí napřed, aby se jejich klienti mohli pomalu procházet a kochat scenérií. V říjnu je zde turistická sezóna v plném proudu a zamíří sem až sto tisíc návštěvníků z celého světa. Počasí bývá touto dobou povětšinou klidné a suché. „Většina z nich nejsou žádní trénovaní horolezci. Jsou to turisté, nanejvýš trekkeři. Na výšlapy v Nepálu ani žádné velké zkušenosti nepotřebujete,“ popisuje zmiňovanou oblast Alan Hinkes, první britský horolezec, který zdolala všech 14 světových

| 123 |

Mapa treku kolem Annapurny.

Horu lze obejít za dva až tři týdny, obtížnost kulminuje v průsmyku Thorong ve výšce 5 400 metrů

osmitisícovek. „Jakmile se ale dostanete nad 5 000 metrů, začíná jít do tuhého.“

Zrádný průsmyk

Jedna z nejzrádnějších částí, kde bylo také nejvíce obětí, čeká na trekkery v průsmyku Thorong.

Ten je někdy označován jako brána regionu Mustang a jde o nejvýše položenou část okruhu ve výšce 5 400 metrů. A právě tady přichází první problém jménem výšková nemoc.

Nejpopulárnější trek má přezdívku Apple Pie Trek, je plný dobře zásobených záchytných bodů, vzdálených nanejvýš den chůze od sebe

Když totiž člověk dorazí do vesničky Thorong Phedi na úpatí průsmyku, má za sebou cca týden ve výškách okolo 3 500 metrů. Většina turistů pak vyrazí z vesnice přes průsmyk v naději, že ho stihne překročit a sestoupat zase dolů ještě před tím, než se u nich objeví první příznaky výškové nemoci.

Ale i ti, kteří v Thorong Phedi stráví noc a dopřejí si tak den k aklimatizaci navíc, stoupají mnohem rychleji než třeba na Mount Everestu. Obecným pravidlem ve výškách nad 3 000 metrů přitom je, že by člověk neměl za jeden den překonat více než 300 výškových metrů oproti místu, kde předcházející noc spal.

Vrchol průsmyku Thorong označuje malá kamenná chatrč, sloužící víceméně jen jako úkryt před silným větrem. Stezku a okolní svahy tvoří v těchto místech pusté skály a sutiny, mezi nimiž se špatně orientuje i za dobrého počasí. Na dohled není téměř žádný orientační bod.

Na druhé straně průsmyku je krajina dost podobná a nejbližší vesnička Muktinath s chrámem boha Višnu leží o 1 500 metrů níže ve vzdálenosti 11 kilometrů. I pro lidi v dobré fyzické kondici je zdolání takového úseku velká výzva. A to i za dobrého počasí.

„Něco jiného“ než bouře

„Když vidím klasické bouře směřující k Himálaji, radím svým klientům jenom to, aby se drželi nízko,“ tvrdí meteorolog Michael Fagin, který se tragédií na Annapurně zabýval. „Ale bouře stoupající z Bengálského zálivu, která navíc dostane orografický výtah z nedalekých hor, to je něco úplně jiného.“ Orografický výtah je efekt, díky němuž se velká masa vzduchu zvedne do výšky, díky tomu se prudce ochladí, zvýší se její vlhkost a dost často následuje déšť nebo – v případě nízkých teplot – sněžení. Přesně to se v úterý 14. října roku 2014 stalo.

Navíc nešlo o ledajaký vítr, ale o cyklón Hudhud, který se do oblasti přihnal z Indie, kde už stihl zabít desítky lidí a napáchat škody za miliardy dolarů.

Jakmile dorazil do Himálaje, stal se z něj vražedný blizard. Odhaduje se, že během následujících dvou dní napadly až dva metry sněhu. Viditelnost klesla na nulu. Lidi na trase pohltilo bílé peklo.

Ztracení a dezorientovaní

Na cestu z malého hotýlku směrem k průsmyku Thorong se v ranních hodinách 14. října vydalo asi 100 pěších turistů. Když začalo sněžit, stoupala většina z nich k Thorong Phedi. Tedy do míst, kde už chybí značení a jediné, čeho se můžete držet, jsou cestičky z horské suti, ušlapané stády jaků. Za dobrého počasí vás spolehlivě povedou, ale jakmile zapadají sněhem, je zle. „Bez jasného výhledu do dáli je velmi snadné se na takové trase ztratit,“ říká k tomu veterán z Everestu a častý návštěvník Annapurny Pete Athans. „Jsou to velké, rozlehlé planiny. Pokud napadne sníh, máte jen velmi málo orientačních bodů, podle kterých můžete pokračovat.“ V takové situace máte na výběr jen ze špatných a ještě horších řešení. Pokud byste se rozhodli schovat se před bouří někam pod převis a čekat, až přejde, dostalo by vás brzy podchlazení a výšková nemoc.

Co nejrychleji sestoupat dolů je reálné pouze v případě, že vidíte, kam jdete. Jinak jenom poslepu bloudíte horami v mrazu.

Právě druhá možnost se mnoha lidem stala osudnou. Sešli z cesty, blizard je oslepil, vyčerpáním někde padli k zemi a tam umrzli, jejich těla ztracená pod kupami sněhu.

Šlapání po mrtvých

O tom, jakou hrůzu museli turisté kolem průsmyku Thorong prožívat, se pro deník Guardian rozpovídala jedna z přeživších, Maya Ora. Patřila ke skupině třinácti Izraelců, kteří si Anapurnu vybrali pro její nenáročnost.

Sama potvrdila, že nikdo z nich neměl s podobným výšlapem žádné zkušenosti. Dokonce si na cestu nevzali téměř žádnou výbavu. Prostě se jenom tak sebrali a šli. „Dívám se teď zpětně na fotky svých kamarádů. V pondělí jsme se spolu bavili, smáli, užívali života. V úterý někteří z nich umírali ve sněhu.“

| 124 | MOUNTAIN NEBEZPEČÍ V HORÁCH

Chodníčky pro turisty jsou zřetelné a bezpečné. Pokud se ovšem neztratí pod přívaly sněhu

„Fučel prudký vítr a panovala taková zima, že k sobě přimrzávala oční víčka. Ale někteří lidé si hlavy místo čepic chránili jen igelitovými taškami a neměli ani rukavice…“

Maya a její přátelé vyráželi o půl šesté ráno a průvodce v hotelu je ještě ujišťoval, že počasí vypadá bezpečně. Žádné komplikace tedy nečekali, právě naopak. Těšili se na příjemný výšlap na sluníčku. Jenže netrvalo dlouho a bouře na ně udeřila v plné síle.

Harry Dahal, který byl ve stejné skupině jako Maya, později tvrdil, že udělat v takových podmínkách jeden jediný krok mohlo zabrat až pět minut a že někteří ztratili své boty ve sněhu. Sníh se vršil extrémně rychle a zdálo se, že jeho přívaly nemají konce. „Chvíli poté, co to začalo, jsme přestali vidět,“ tvrdí Maya a její slova dokládá i další trekkerka, Linor Kajan. Ta se ztratila v bouři nedaleko izraelské skupiny, když ji bílá slepota svedla z cesty a oddělila od přátel. Naštěstí ji

zachránil jeden z horských vůdců, který ji doslova odtáhnul do dřevěné boudy, kam se všichni společně uchýlili.

Tam narazili na další skupinu, co dorazila před nimi. Všichni byli promrzlí a vyděšení. Hlavním strašákem byla výšková nemoc a s ní spojený nedostatek kyslíku.

Taková kombinace by jejich oslabené organismy mohla definitivně dorazit. Maya a její přátelé už v tu dobu navíc trpěli podchlazením. V chatě nebylo dost místa, takže se všichni tiskli k sobě. Nervozita začínala bobtnat. „Museli jsme si vybrat. Někdo říkal, že když tady zůstaneme, tak zemřeme. Spousta lidí se rozhodla pro sestup k vesnici Muktinath, mezi nimi i pár mých kamarádů. Majitelé hotelu po

kde ani náznak stezky nebo ukazatele. Vydali se tedy nazdařbůh jedním směrem a velmi brzy zjistili, že jejich přátelé do cíle nedošli a nikdy nedojdou. „Neviděli jsme na krok. Nikde žádná cesta. Brodili jsme se metrem a půl sněhu. A najednou vidíme, že šlapeme na mrtvá těla a odhozené batohy. Byli to naši kamarádi a několik horských vůdců. Ani nevím, kolik jich bylo.

Možná dvacet. Teď jsou všichni pohřbení pod sněhem. Bylo to strašné, jako zažívat horor na vlastní kůži,“ vzpomínala stále ještě otřesená Maya, kterou nakonec spolu s ostatními přeživšími zachránila helikoptéra, když se jim po osmi hodinách v bílém pekle podařilo dostat do místa s mobilním signálem.

Neviděli jsme na krok.

Nikde žádná cesta. Brodili jsme se metrem a půl sněhu. A najednou vidíme, že šlapeme na mrtvá těla a odhozené batohy. nás chtěli peníze, že nás z bouře vyvedou. Pak nás prostě opustili a už se nikdy nevrátili.“ Mayina skupina se přesto rozhodla zůstat. Dvacet hodin se choulili jeden k druhému, dokonce půjčili spacák členovi jiné skupiny, který měl příznaky akutního podchlazení, nekontrolovaně se třásl a zřejmě byl na pokraji života a smrti. Nejhorší zážitek je ale teprve čekal.

Druhý den se rozhodli opustit přístřeší a dojít za ostatními do Muktinathu. V chatě po sobě zanechali dopis se svými jmény a výzvou nálezci, aby se je pokusil najít. Druhý dopis adresovaný izraelské ambasádě dali venku do rukou Nepálci na koni, který se stejně jako oni pokoušel dostat do bezpečí.

Všude na dohled byly jen nekonečné bílé závěje sněhu. Ni-

„Celou dobu jsem si říkala, že tady umřu,“ líčí Maya chvíli těsně před záchranou. „A najednou bylo po všem. Věděla jsem, že pojedu domů. Věděla jsem, že budu v pořádku.“

Chtěli ušetřit?

Kdo ale skutečně mohl za to, že se tolik lidí dostalo do epicentra zuřící sněhové bouře?

Jeden z prvních komentářů k tragédii byl od mluvčího Ministerstva turistiky Nepálu Mohana Krishny Sapkoty. A nutno říct, že jeho pohled na věc rozvířené emoce rozhodně neutišil. Sapkota totiž prohlásil, že turisté si za svou smrt mohou víceméně sami, protože chtěli ušetřit. „Kdyby si zaplatili za průvodce, měli by o počasí mnohem lepší představu,“ prohlásil doslova během své tirády proti

| 125 | všichni svorně tvrdili, že si s tím nemám dělat starosti,“ popisuje přístup místních. Většina turistů a průvodců podle něj ani nebyla adekvátně vybavená a oblečená, takže se ve výsledku nediví tomu, co se stalo. „Fučel prudký vítr a panovala taková zima, že k sobě přimrzávala oční víčka. Ale někteří lidé si hlavy místo čepic chránili jen

lomně. Za pravdu jí dalo mnoho komentátorů, podle nichž mohli úředníci obvolat hotely a cestovní agentury, ale neudělali to.

S tím nesouhlasí šéfka úřadu pro přírodní katastrofy Yadav Koirala, podle níž varování úřady vyslaly, ale nebylo v jejich silách stihnout to včas. Spousta turistů už byla v té době na trase a zpráva je neměla jak zastihnout.

Kdyby si zaplatili za průvodce, měli by o počasí mnohem lepší představu… igelitovými taškami a neměli ani rukavice. Nějaké neštěstí se prostě dříve či později muselo stát,“ dodává Sheridan.

Odhaduje se, že během dvou dní napadly až dva metry sněhu. Ty přikryly cesty a všechny orientační body… a nakonec i mrtvá těla turistů

Záchranné helikoptéry musely počkat na příznivé podmínky pro vzlet, pro mnohé bylo už pozdě

„chamtivým turistům“. Podle jeho názoru by je najatý průvodce včas varoval a doporučil počkat, než se bouře přežene.

To je ale v příkrém protikladu k výpovědím přeživších, kteří tvrdili, že je průvodci naopak povzbuzovali, aby se ten den do hor vydali. Kromě výše zmíněné Mayi měl podobnou zkušenost i Paul Sheridan, policista z Anglie a zkušený trekker, který toho dne dovedl jednu skupinu lidí do bezpečí.

„Slyšel jsem o tom cyklónu od jiného trekkera. Tvrdil, že s ním přijde špatné počasí. Několikrát jsem to zmínil před horskými vůdci i personálem hotelu, ale

Internet nás nezachrání

Kritika se nakonec snesla i na úřady. Meteoroložka Ngamindra Dahal z univerzity v Káthmándú doložila, že nepálské meteorologické stanice následovaly doporučení svých indických kolegů a vydaly varování před bouří včas. „Farmáři o tom věděli. Informovala o tom média. Takže neočekávané to určitě nebylo.

Nastala zásadní chyba v komunikaci. A nejméně polovina viny leží na úřadech,“ tvrdí neob-

43 lidí nemělo to štěstí vrátit se ke svým blízkým

Nejpravděpodobnější verzí je, že šlo zkrátka o sérii lidských selhání, kvůli kterým se informace nedostaly tam, kam měly. V informační době věc těžko uvěřitelná.

Jak trefně poznamenala premiérka Nepálu Sushil Koirala, takové ztráty na životech jsou extrémně tragické „v době, kdy máme celosvětový a odkudkoli okamžitě dostupný systém předpovědi počasí“.

Ať tak či onak, představitelé země slíbili vybudovat na okruhu více nouzových přístřeší a také lépe dohlížet na zmíněné trasy. Jak dodává mluvčí Sapkota: „Budeme zaznamenávat jména trekkerů a nabádat je, aby se informovali

o počasí a měli alespoň základy bezpečného chování v horách.“ Jestli to k něčemu bude, ukáže až čas.

FOTO: DEPOSITPHOTO

| 126 |

TRAVEL

Lyžařské resorty v Chile bývají uměle postavené satelity sídlištního typu. Vše od hotelů přes restaurace a půjčovny až po lanovky a vleky je typicky v rukách jednoho majitele. Na jihoamerické poměry je vše nesmírně drahé, a tak svahy často zejí prázdnotou

Sjezdovka pro piráty?

Omezením rizika úrazu při lyžování se provozovatelé lyžařských areálů i instruktoři ze škol zabývají již léta a budou v tom pokračovat, dokud úrazy zcela nezmizí ze světa.

V jisté době tak leckde vznikly – možná po americkém vzoru – zóny pro pomalé lyžaře či sjezdovky s omezenou rychlostí.

S opačným nápadem nedávno přišel vrchní švýcarský učitel lyžování, který navrhl zřizování sjezdovek pro rychlé lyžaře. Na nich by platila „jiná“ pravidla, mj. by třeba lyžaři mezi sebou museli zachovávat velkorysý odstup.

Je ale téměř jisté, že se ničeho takového jako „sjezdovky pro piráty“, jak námět označila média, nedočkáme. Ledaže by snad rychlí (a zodpovědní) lyžaři dokázali veřejné mínění přesvědčit, že jsou diskriminovanou menšinou…

Srážka lanovky s rolbou

V malém švýcarském středisku Stoos se zřítila sedačka lanovky se 4 pasažéry. Vážné nehody lanovek jsou vzhledem k jejich zabezpečení velmi vzácné, a stávají se proto nejčastěji za neobvyklých, dalo by se říci až „nepředstavitelných“ okolností. A nejinak tomu bylo v tomto případě, posuďte sami: Při mimořádné noční jízdě lanovky v rámci firemního večírku se jedoucí sedačka „střetla“ s napnutým navijákem rolby, která podél trasy lanovky právě upravovala sjezdovku…

Nepřehlédněte:

(rh)

Lyžování v Chile: jen pro vyvolené: Chile má výborné přírodní podmínky pro lyžování, to ale přesto většině obyvatel nic neříká...........................................................

128

| 127 |

Text: Tomáš Nídr

Lyžování

v Chile: jen pro vyvolené

Na jihu Latinské Ameriky jsou hory se skvělými podmínkami pro lyžování, přesto se chilští lyžaři nikdy neprosadili do světové špičky. Důvodem je malá základna: sjezdovky jsou kvůli své nákladnosti zcela mimo možnosti většiny obyvatelstva.

P

ohledná žena vyjede na sedačkové lanovce v chilském zimním středisku Valle Nevado na červenou sjezdovku Mirador. Lyže jí na nohou evidentně překážejí, a tak se natáhne hned při vystupování. Vlekař stroj zastavuje a pomáhá jí zvednout. Dívka se ho ptá, jak se nyní dostane dolů. „No, na lyžích,“ zazní po jistém zaváhání odpověď. „Ale vždyť já to neumím.“ „Tak proč jsi sem nahoru proboha jela?“ „Chtěla jsem se kouknout, jak to tu vypadá, a pak jet zase lanovkou zpět.“ „Ale to nejde, budeš si to muset dolů sešlapat.“ Slečna, které šlo evidentně především o získání svého selfíčka na lyžích, si tuto výpravu za rámeček nedá. Její úsměvný mikropříběh ale dobře ilustruje, jak odtažitý vztah mají Chilané ke svým horám, které nabízejí pestrou nabídku sjezdovek různé obtížnosti. Žena je přesně tím jedincem, pro kterého má procento obyvatel, jež si může dovolit lyžování zaplatit, posměšnou přezdívku „alien“ – tedy mimozemšťan.

Zimní střediska na zeleném svahu

„Jsme národ, co hledí směrem k moři, nikoliv k horám,“ říká poeticky třicátník Sergio Pavón. Ředitel cestovní kanceláře Skitotal, která vozí turisty ze Santiaga do blízkých středisek, není jediným z tohoto oboru, jenž volí podobná slova. Přestože mají Chilané Andy na dosah, vůbec je neznají a lyžování pro ně zavání exotikou. „Vám to připadá divné, protože máte celoživotní zkušenosti se sněhem. Ta ale Chilanům – kromě těch, co žijí v Patagonii – chybí. Sníh padá jenom ve vysokých nadmořských výškách na horách, kde nejsou žádná lidská sídla,“ říká ve své kanceláři hned vedle obchodu, kde zájemcům draze půjčují výbavu na svah. „U vás v evropských horách mlékaři a pastevci v průběhu 20. století zmutovali v provozovatele hotelů a vleků, tady vše vzniklo uměle na zelené louce,“ dodává.

Investor si buď terén vysoko v horách koupí, nebo na desítky let dopředu pronajme od státu a vybudují veškerou infrastrukturu

FOTO: TOMÁŠ NÍDR

| 128 | TRAVEL REPORT

FOTO: TOMÁŠ NÍDR

| 129 | PARTNER RUBRIKY

Pravidelné lyžování v nudlovité zemi, ale i v sousední Argentině zůstává především výsadou té nejbohatší sociální špičky asi stejně jako nákupy v pařížských buticích.

– od vleků přes hotely až po restaurace a půjčovny. Turista tak během dne sype své peníze do jedné kapsy. A skutečně sype, protože lyžování je tu drahé, a tudíž nepřístupné pro naprostou většinu společnosti.

A právě proto je na sjezdovkách málo lidí, což majitele nutí ždímat přítomné, aby aspoň nějak sanovali svůj rozpočet. Připomíná to začarovaný kruh, ale Sergio Pavón dodává: „Majitelé zimních středisek z toho až takový bolehlav nemají, protože podnikají v jiných oborech, které je velmi dobře živí. Drahý provoz vleků a údržba hotelů v odlehlých místech jsou pro ně jen žetony na ruletě.“ Nemluvě o tom, že v Latinské Americe rozvoje odlehlých regionů nepodporují žádné strukturální fondy z centra, jak je v Evropě běžné. „Tady ale nefunguje ani základní kapitalistické myšlení, protože vydělat vlastníci nechtějí. Nemají chuť ceny snižovat, aby umožnili rozšíření základny, což by jim v konečném součtu pomohlo. Chile je třídně hluboce rozdělená společnost, majitelé center se řadí k té nejvyšší společenské kastě evropského původu a ani si nepřejí, aby se jim na svahu pletli takoví, kteří nepatří mezi ně,“ horlí po telefonu instruktor David Gazdík.

Pětatřicetiletý muž, který v českém létě už pět let jezdí do střediska Antillanca v severní Patagonii, kde učí zájemce ovládat lyže i snowboard, říká: „Tady v Antillance je to na místní poměry levné středisko – 900 Kč denní skipas, 900 Kč půjčení výbavy a 900 Kč hodinový kurz s instruktorem. To je šílená raketa, kterou si při místních příjmech skoro nikdo nemůže dovolit. Zatímco pro českou středně příjmovou rodinu je týden na horách víceméně norma,“ srovná s našimi kraji.

Demokratizace na sjezdovce?

„Když už se sem tedy nějaký chilský nováček vydá, udělá si pár fotek na lyžích a zjistí, že to není tak snadné, tak už radši dál jezdí jenom na igelitovém pytli,“ vysvětluje Gazdík s tím, že za všechna ta léta neměl jiný než začátečnický kurz. Do pokročilých se mu nikdo nehlásí.

Nákladnost lyžování v Chile potvrzuje i Monika Dvořáková, jejíž šestičlenná rodina rozhodně bídu netluče. „Ještě nikdy jsme na svah nevyrazili všichni najednou a přitom je to ze Santiaga jen hodinu a půl autem na nejbližší sjezdovku,“ říká pětačtyřicetiletá krajanka, která vyrábí v Santiagu výborný ležák Slavia podle české receptury. Přesto postupně všechny čtyři potomky na lyže postavila.

Využívá hlavně toho, že má aktivní rodiče, kteří rádi naučí vnoučata plužit a hranit při jejich pobytu v Česku během jejich chilských letních prázdnin. Místo prudkých svahů And tak hoblují kopečky v českém pohraničí.

Další krajanka Pavla Šoupalová, která pracuje jako manažerka v zimním středisku Nevados de Chillán, poznamenává, že na rozdíl od Česka zda neexistují školní lyžařské kurzy. „Tedy existují, ale jen na elitních soukromých školách, kam zase chodí jen děti z nejbohatších škol,“ povzdechne si. „Jedinou výjimkou je Andes mágicos (Kouzelné Andy), která se pomocí lyžování snaží pomáhat postiženým dětem ze všech sociálních vrstev,“ upozorňuje na netradiční neziskovou organizaci.

Vede ji šedesátník Mario Fernández, který přes 30 let vyučoval sjezdaře v Portillo. „Každý rok dostanu pět stovek dětí na svah, dohodnu s majiteli skipas i půjčení výbavy zdarma a učím je se svými kolegy lyžovat. Je to skvělé

pro rozvoj samostatnosti postiženého. Řekne si: ‚Když zvládnu toto, tak dokážu i všechno ostatní,‘“ vysvětluje v rychlém tempu po telefonu. „Jsme hodně viditelní v médiích, a tak tím ‚demokratizujeme‘ celý sport. Když se o nás dozví zdravý Chilan, tak ho musí napadnout: ‚Když to zvládne postižený, tak proč ne i já?‘“

Zimní olympiáda na jižní polokouli

Nicméně pravidelné lyžování v nudlovité zemi, ale i v sousední Argentině zůstává především výsadou té nejbohatší sociální špičky asi stejně jako nákupy v pařížských buticích. Ke smetánce patří i sedmadvacetiletý Benjamín Carvallo, který tento sport vyučuje na elitní Katolické univerzitě. „Je to pro mě rodinná záležitost, děda i máma byli v reprezentaci a já i můj brácha-dvojče taky,“ vypráví v univerzitní kantýně s tím, že nedostatečná početní základna má dopady na prachbídné výsledky chilských sjezdařů v globální konkurenci. „Nemáme špatné lyžaře v dětském věku, ale rodiče, kteří jsou manažeři, podnikatelé, právníci či doktoři, vůbec nestojí o to, aby jejich potomek v dospělosti pokračoval v nejisté kariéře mezi slalomovými tyčkami.

Místo toho ho tlačí do studií, aby navázali na vedení rodinného byznysu,“ dodává. K profesionálům nejsou vstřícné ani univerzity.

Sám Carvallo si studium ekonomie protáhl o čtyři roky, protože mu neodpustila hodiny promeškané kvůli zastupování vlasti na bílých svazích. „Neomluví ti absence, ani kdybys reprezentoval na olympiádě,“ směje se otec tříletého syna, který už samozřejmě také má svoje „prkýnka“.

| 130 | TRAVEL REPORT

FOTO: TOMÁŠ NÍDR

a sponzorů největší, v chilské zimě vrcholí léto, brání navázání na tuto událost.

Nicméně před desetiletím se Chilský olympijský svaz odvážil navrhnout velkolepou myšlenku, že by Santiago jednou mohlo hostit historicky první zimní olympiádu na jižní polokouli. Byl to však jen balónek, který zřejmě nebyl myšlen příliš vážně, protože dnes se přes autorovo naléhání k odvážnému plánu nechce nikdo ze svazu vyjádřit.

Je to tak nejspíše lepší. Jestliže sjezdové lyžování představuje v Chile exotiku, tak biatlon, hokej nebo třeba bobování jsou zcela neznámé pojmy. Skokanské můstky nebo sáňkařská dráha by se po skončení megaakce s jistotou staly ukázkovými bílými slony.

Sněžná turistika jede

Carvallovo snažení v národním dresu přehlížela i veřejnost. „Lyžování v tom není samo. V televizi kromě fotbalu jiné odvětví neexistuje, takže nám chybí obecná sportovní kultura. Máme sice tisíce kilometrů dlouhé pobřeží, na které lidi v létě rádi jezdí na dovolenou. Ale přes ideální podmínky nemáme ani jednoho špičkového surfistu,“ dodává.

Změnit postavení by mohl medailový úspěch na mezinárodní scéně. Anebo organizace velkého podniku, kterým byl naposled závod světového poháru ve středisku Portillo v blízkosti Santiaga v srpnu 1966 – tedy pět měsícům před tím, než měla sezóna další pokračování. Právě to, že na severu, kde je koncentrace nejen lyžařů, ale i fanoušků

Vraťme se od snů k realitě. Jestliže Chile nemá vlastní lyžaře, musí si lidi na svahy shánět v zahraničí. Podle ředitelky Národního úřadu pro turistiku Andrey Wolleterové Eyheramendyové, která zodpověděla otázky písemně přes e-mail, je „sněžná turistika na očividném vzestupu, i díky modernizaci našich zimních center“.

Zajímavý je termín „sněžný turismus“, který bychom mohli překládat také jako cesty za sněhem. Nejde totiž jen o to lyžovat, ale především se té bílé věci, kterou znáte jen z námrazy v ledničce, dotknout. I proto

Rozhovor s nejlepším chilským sjezdařem Henrikem von Appenem o tom, proč jeho krajany lyžování moc nebere.

H

enrik von Appen platí za nejlepšího chilského lyžaře současnosti. Patří do rodiny místní společenské elity, v níž se láska k tomuto sportu dědí.

Zúčastnil se dvou zimních olympiád. Na té v Pchjongčchangu roku 2018 nesl při slavnostním zahájení turnaje zástavu své země. „Ale rozhodně mě to nijak neproslavilo. Když mimo okruh svých dlouhodobých známých řeknu, že jsem byl vlajkonošem olympijské výpravy, hned se ptají, zda jsem byl v Londýně nebo v Riu. O existenci zimních her tady většina lidí ani neví. A jak by mohli – chilské televize si práva na vysílání nepořídily,“ říká bez známky hořkosti v hlase v telefonním rozhovoru pětadvacetiletý muž.

Proč lyžování Chilany nezajímá? Vždyť sjezdovky jsou pro obyvatele velkých měst na dosah.

Ano, podmínky máme vynikající. Pět tisíc kilometrů hor se sněhem. I infrastruktura je velmi

slušná, i když centra v Evropě jsou většinou modernější. Ale den lyžování, když započítáme dopravu, půjčení výbavy, permanentka a občerstvení, je dražší než u vás a to navíc máme v průměru nižší příjmy. No, a pak je to taky kulturní téma.

Co tím myslíte?

Svoje hory málo známe. Jsme více obrácení k moři než k Andám. Na rozdíl od Evropy lidé málo chodí ven, trekking nebo výlety na kolech děláme ve srovnání s vámi minimálně.

Víkend raději celý strávíme v shoppingmallu nebo je nedělním programem jen rodinný oběd, který se protáhne až do večera.

Dostanou se informace o lyžování do zpravodajství?

Kdepak, u nás je celé sportovní zpravodajství naplněné fotbalem. Jen zřídka do něj proniknou jiná odvětví. A ta spojená se sněhem a ledem to nejsou vůbec. Říct o nich, že jsou

v Chile v plenkách, je zřejmě příliš optimistické, protože kromě sjezdového lyžování Chilané ani jiné zimní sporty neznají. U vás si lidé budou v práci povídat třeba o závodu v běžkování nebo o hokeji, u nás je tématem zas a jenom kopaná.

Kdybyste se na příští olympiádě v Pekingu třeba vy dostal na stupínky vítězů, nepřitáhlo by to k lyžování pozornost národa?

To nejspíše ano. Ale bylo by to jen krátkodobé nakopnutí, jako se to stalo po letních hrách v Aténách v roce 2004, kdy tenista Nicolás Massú vyhrál v singlu i deblu, čímž získal doposud jediné zlaté medaile v chilské historii. Děti se pak hlásily do tenisových škol, ale brzy zájem polevil.

FOTO: ARICHIV HENRIKA VON APPENA

„Zimní sporty jsou u nás v plenkách. A i to je moc optimistické tvrzení.“

| 131 |

bety z tropů, vidí jako velkou chybu Nicolás Toro Vargas. Sebevědomý vysoký čtyřicátník, který je jako všichni dotazovaní z oboru jasně evropského původu, vede cestovní kancelář ChileanSnow. V ní chystá výhodné balíčky na míru zkušeným sportovcům, jež v bílé stopě proveze od Santiaga až na jih Patagonie. „Vím, že vy Češi hodně lyžujete. I vaši reprezentanti k nám jezdí během evropského léta trénovat. A moje země vám toho může hodně nabídnout: sjezdovky ve vysokých nadmořských výškách, na aktivním vulkánu, přeshraniční cesty do Argentiny, množství terénů pro freeride, termální prameny přímo u trasy… Ráno můžete jezdit a odpoledne si zajít na vinici na ochutnávku našeho vína a při západu slunci si můžete zasurfovat na moři. Takovou pestrost nabízí málokterá lyžařská destinace,“ dělá reklamu své cestovce i své vlasti.

FOTO: ARICHIV HENRIKA VON APPENA

se centrála soustředí na Brazilce, kterých z celkových 900 000 návštěvníků v devíti lyžařských centrech byla bezmála čtvrtina (pro zajímavost, domácích je 57 procent).

Moc toho nesjedou, ale hodně utrácejí. Podle Wolleterové utratí průměrný „sněžný“ výletník v Chile 250 amerických dolarů za den, což je skvělé především pro 15 000 osob, které díky zimní sezóně najdou práci. Stát se lyžařským instruktorem například v Patagonii, kde pracovních příležitostí není mnoho, může znamenat velký společenský vzestup. „Na brazilský trh se soustředíme, ustavičně propagujeme zimní období s důrazem na aktivity ve sněhu,“ píše Wolleterová s tím, že v červnu dokonce v rámci marketingové akce na slavnou pláž Ipanema v Rio de Janeiru přivezli technický sníh, aby se v něm místní osvěžili.

To, že Národní úřad pro turistiku soustředí svou sněhovou inzerci na lyžařské analfa-

Sněžné údolí? Kdepak, bahnité!

„Jen s počasím je to špatné. Normálně začínáme v polovině června, ale v roce 2019 jsme aktivity mohli spustit až na začátku července a kolem Santiaga už se na většině míst nedalo jezdit na konci srpna, přitom běžně je to možné až do začátku října,“ stěžuje si na globální oteplování, které především s klimatem kolem metropole pořádně zamávalo. „Bohužel, sezóna se zkracuje. Naše nejznámější středisko Sněžné údolí (Valle Nevado) bylo loni spíše Bahnité údolí,“ říká na počátku citovaný Sergio Pavón. Sedí v kanceláři pod fotografií, která destinaci předvádí v plné bílé kráse. „Toto už je minulost,“ kyne k ní rukou a s povzdechem dodává: „A dva metry vysoké sněhové stěny kolem silnic, když se do Valle Nevado jelo, taky. Snad to ale nebude každý rok tak špatné. Santiago, které jinak zahraničním návštěvníkům slouží jako překladiště na cesty do Patagonie, Velikonoční ostrov či do pouště Atacama, se už pomalu etablovalo jako zimní destinace, ze které můžete na přeskáčku vyrážet na sjezdovky a vinice.“ Výše citovaný Benjamín Carvallo z toho součtu negativních zpráv úplně smutný není. „Vím, že to pro rozvoj lyžování v zemi není dobré, ale zároveň mě děsí, že se v Alpách na Mont Blanc dostanou kvůli lanovkám a další infrastruktuře statisíce lidí. Tady v Andách je stále většina teritoria masovému turistovi uzavřena, takže si lze sjezd o samotě pořádně vychutnat.“

dobrá cesta. Vím, že i některé menší a málo známé evropské země se na turistickou mapu dostávají právě přes sjezdovky – napadá mě Slovensko s Vysokými Tatrami nebo Bulharsko se střediskem Bansko.

V roce 2009 chilský olympijský svaz navrhl, že by se v Santiagu a jeho okolí mohly konat první zimní olympijské hry na jižní polokouli, co si o tom myslíte?

Byl to jen takový verbální pokus, který nikdo nemohl myslet vážně. Vybudovat infrastrukturu pro zimní olympiádu je mnohem dražší než pro letní hry. A co pak budeme dělat se skokanskými můstky a stadionem pro rychlobruslení, když ty sporty ani neznáme. Vím, že i v italském Turíně je velká část olympijských sportovišť nevyužita, tak co teprve u nás.

Minimálně na příštích třicet let vidím šance Santiaga na uspořádání zimní olympiády jako nulové.

Neměl by stát, když už má Chile takové skvělé přírodní podmínky, rozvoj zimních sportů nějak podpořit?

Podpora státu je minimální, ale opravdu máme mnohem více důležitějších problémů, než je lyžování. I když je pravda, že lyžování má i rozvojový potenciál. Zvláště v jižních částech země mohou lidé, co umí lyžovat, vydělat jako instruktoři více peněz než v běžných profesích.

Vláda se nicméně snaží propagovat hory směrem ven pro zahraniční sportovce.

Ano, sám jsem se před pár měsíci podílel na natáčení jedné takové reklamy. Je to určitě

Co může Chile lyžařským turistům nabídnout?

Máme skvělé podmínky pro poznávací lyžařské zájezdy. Začít se dá u Santiaga ve vysoké nadmořské výšce, pak se dá pokračovat s lyžováním na aktivním vulkánu v Chillánu nebo v Osornu se dá lyžovat s nádherným výhledem na jezero. K tomu se dá sjezdování kombinovat s jinými outdoorovými sporty jako rafting, trekking, surfování nebo rybařením případně s ochutnávkami na vína na našich vinicích.

Kdybyste měl v Chile doporučit jedno místo, které by to bylo?

Určitě Portillo poblíž Santiaga. Za krásného dne vám nad hlavou létají kondoři a v dálce můžete vidět nejvyšší horu kontinentu Aconcanguu. Nádhera.

| 132 | TRAVEL REPORT

Text: Tomáš Nídr

Nevados de Chillán: V chilském Nevados de Chillán, vzdáleném pět hodin na jih od metropole Santiaga, mají sjezdovky přímo na úbočí aktivního vulkánu. Ale není se čeho bát, však tu v létě trénuje i česká reprezentace.

lyžování za dýmání sopky

N

ad vrcholem hory nad sjezdovkou ve středisku Nevados de Chillán se táhne zvláštní sytě bílý úzký mrak. Jak kdyby tam nahoře držel obr zapálený doutník. Obracím se na vlekaře Juana Carlose, zda se jedná o to, co si myslím.

Padesátník, který přihazuje sníh u turniketu,

odkud z nadmořské výšky 1 530 metrů vyráží po úbočí sopky čtyřsedačková lanovka, klidně přikyvuje: „Jasně, je to kouř z vulkánu, už nám takhle čmoudí přes tři roky. Škoda, že není bezvětří. To pak dým stoupá kolmo vzhůru jako sloup a vypadá to úžasně. Dnes vítr hned všechno rozežene.“

FOTO: NEVADOS DE CHILLÁN

| 133 |

Od vousatých stromů na větrnou hůrku

Čtyři hodiny na evakuaci

Cestou na sedačce, kterou mám zase (jako téměř po celou dobu pobytu) jen pro sebe, mně sopka potvrdí, že svou aktivitu myslí vážně, když do atmosféry vyšle mráček začernalý sazemi. Hned si vzpomenu na Pompeje pod Vesuvem a v hlavě si přehrávám vlekařova slova: „Jsme v oranžovém stupni varování, takže situaci bedlivě sledujeme. Při červené bychom museli středisko evakuovat.

Máme na to luxusní čtyři hodiny.“ Pokud by došlo k výronu lávy, tak by začala nejdříve téct po nevyužívané straně hory, protože vývod kužele má vykousnutý druhým směrem. Než by žhavá hmota začala pohlcovat

Na dýmání si člověk rychle zvykne a brzy tvoří jen další kulisu nádherného dne, kde se pasažérovi na lanovce příroda s výškovými metry mění před očima. V nejspodnějších místech jsou to husté lesy listnáčů, jejichž holé větve jsou jako v romantické pohádce obtěžkány vrstvou sněhu. Na půvabu jim dodávají lišejníky z rodu provazovek, které připomínají dlouhé vousy, olepené sněhem asi jak plnovous neholeného polárníka při přechodu Antarktidy. Pak les začne řídnout, stromy se zmenšují a také více ohýbají pod vlivem větru. V horních patrech lanovky už jsou jen „zmrzačené“ dřeviny, které vytrvalý fičák ohnul do předklonu. A pak zmizí i ty a už zbývají jen sníh, skály a vulkanický kouř. A to vše jen během 900 výškových metrů, které lze zvládnout za necelých dvacet minut s jedním přestupem mezi lanovkami.

Z vrcholu, pokud ovšem na něj vítr lyžaře vůbec pustí, pak začíná pohodlná, údajně třináctikilometrová trať Tres Marías, která je nejdelší sjezdovkou v Jižní Americe. Střídají se na ní červené a modré pasáže, které dávají šanci pokochat se přírodou i při cestě dolů.

Ale na výběr je i z řady méně vyhlídkových, nabízí se i dostatek terénu pro freeridery.

Pohodlná cesta do hor

Sněhu je plno a jeden se diví, kde se najednou vzal. Dostávám se sem z Chillánu.

Z města, které leží nějakých pět hodin jízdy

2 700 m n. m.

1 600 m n. m.

35 km 4 km 29 %

1 100 m

převýšení

42 %

29 % 11 000

4 6

PROSINEC

LISTOPAD

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

ČERVENEC

SRPEN

KVĚTEN

ČERVEN

DUBEN

os./hod.

BŘEZEN

ÚNOR

sjezdovku, musela by cestou k ní překonat překážku v podobě řeky. „V případě nebezpečí by začaly z budek na svahu houkat sirény a personál střediska by vás instruoval, jak se dostat pryč,“ vzpomenu si na další vlekařova slova, když si to svištím kolem cedule Ruta de Evacuación, na nichž šipka ukazuje dolů. To by asi jednoho nenapadlo, posmívám se v duchu. Kdo by při výbuchu sopky hledal spásu tím, že bude po prudkém kopci škrábat nahoru, místo aby popustil lyžím otěže a fofroval směrem k parkovišti na počátku soustavy lanovek a vleků? Ale byrokratická pravidla jsou pravidla i v Chile, a tak se úniková trasa musí vykolíkovat i na sjezdovce.

Nevados de Chillán

LEDEN

C H I L E

Na dýmání si člověk rychle zvykne a brzy tvoří jen další kulisu nádherného dne, kde se příroda s výškovými metry mění před očima.

www.nevadosdechillan.com

z metropole Santiago, do hor nevedou žádné serpentiny. Jen táhlé stoupání bez známek sněhu. Kdo by tu tušil nádhernou lyžovačku, kterou v roce 2019 využila k tréninku i česká reprezentace? Přesto to na cestě vypadá horsky. Podél silnice jsou reklamy na půjčovny lyží a snowboardů a dřevěné chaty mají podsádku a vyvýšené vstupní dveře, protože počítají s vysokými závějemi.

Nejedu až k předraženým hotelům přímo u sjezdovky, vystoupím o 9 kilometrů dříve ve Valle Las Trancas, kde je ubytování za příznivější ceny včetně hostelu. Není tu ani poprašek, a tak trochu nevěřícně mířím k půjčovně. Za rozumnou cenu (530 Kč) si vypůjčím na dva dny vybavení a stavím se k silnici. Hromadná doprava není příliš častá, takže volím tak jako další lidé bez vlastního vozidla autostop. V tomto koutě Chile je to velmi častý způsob dopravy. Místní i turisté neváhají lyžařům zastavit, takže u krajnice se zdviženým prstem netrčím příliš dlouho.

Pokud nenatrefíte na období kolem dne nezávislosti 18. září, je v tomto měsíci už po sezóně, takže denní permanentka pro dospělého vyjde v přepočtu na 1 120 Kč.

Jinak si řeknou o 1 420 Kč. Stojí to za to – lidí je tu pramálo, a to jsem se zde ocitl o víkendu.

Odlehlejší sjezdovky má člověk jen pro sebe.

V přezkáčích k termálům

A pak je tu ještě jedno velké plus. Aniž byste si sundali přezkáče, můžete jen pár desítek metrů od sjezdovky dojít k bazénkům s horkou vodou z termálních pramenů, ve kterých lze nechat odpočinout sportem unavené svaly a k tomu popíjet místní koktejl pisco sour. V takovéhle chvíli doufáte více než jindy, že sopka zůstane v klidu a k žádné evakuaci nedojde…

| 134 | TRAVEL REPORT

Text: Tomáš Nídr

Valle Nevado:

sjezdovky pod dohledem kondora FOTO: VALLE NEVADO

Valle Nevado je nejluxusnější lyžařské centrum v Chile, vzdálené jen hodinu a půl nad metropolí Santiagem. Ač se většina jeho tratí nachází nad třemi tisíci metry nadmořské výšky, poslední roky zápolí s nedostatkem sněhu.

S

erpentiny se začnou prudce zvedat s posledními domky chilské metropole Santiago. Minibus se na nich točí jak na pouťové atrakci. Sedím v něm v lyžařské kombinéze a připadám si nepatřičně. Projíždím polopouštní krajinou, kde cestu lemují kaktusy a agáve. Místo kravek napočítám jen pět koní, místo bytelných horských chalup jen pár bídných přístřešků splácaných halabala z prken a plechů.

Po sněhu celou dobu ani památka. Až když autobus společnosti Skitotal, který hromadnou dopravou do nepřístupného místa sportovce sváží, krouhá po hodině a půl poslední zatáčky, začne se konečně bílá barva podél silnice přeci jen objevovat. Zimní střediska, která jsou v dojezdové vzdálenosti na otočku

od hlavního města, v sezóně 2019 bojovala s jeho absolutním nedostatkem. Včetně toho nejznámějšího Valle Nevado, jehož název Sněžné údolí zní vzhledem k oblevě jako krutý výsměch.

Ale přece se jezdí,…

…byť podmínky jsou krušné. Nejen ty sněhové, ale i cenové. Vysokohorská přirážka je vyvedena do stratosféry. Pro ilustraci

pohleďte na přiložený ceník pro zcela nevybaveného lyžaře. Infrastruktura je ovšem podobná jako v Alpách. Ke kabinkové lanovce sportovce vyveze eskalátor, dál nahoru lze pokračovat dalšími 13 lanovkami nebo vleky.

Nabízí se dohromady 44 sjezdovek, z toho pětina z nich je sjízdných.

Jedu co nejvíce nahoru, kde na modré obloze nad majestátními vrcholy plachtí kondoři. Soubor patnácti hotelových budov,

FOTO: VALLE NEVADO

| 135 | PARTNER RUBRIKY

Valle Nevado

3 670 m n. m.

2 860 m n. m.

40 km 4 km 10 % 36 %

810 m

převýšení

54 % 15 900 PROSINEC

LISTOPAD

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

ČERVENEC

os./hod.

SRPEN

KVĚTEN

ČERVEN

1 DUBEN

BŘEZEN

ÚNOR

8 4 1 LEDEN

C H I L E

Soubor patnácti hotelových budov si říká vzhledem ke své poloze na ostrohu v neobydlených horách o přezdívku Kondoří hnízdo.

www.vallenevado.com

FOTO: VALLE NEVADO

Neymar na lyžích

které patří jednomu majiteli stejně jako veškeré lanovky, půjčovny, lyžařské a snowboardové kurzy či stánky s občerstvením, si říká vzhledem ke své poloze na ostrohu v neobydlených horách o přezdívku Kondoří hnízdo. Ke všem nemovitostem by mělo být možné dojet až na lyžích, ale to je vzhledem k nebývale teplé chilské zimě chiméra.

Horší je, že sníh se před očima roztéká i na sjezdovkách, jejichž bílé jazyky se plazí mezí hnědými balvany. Na těch nejstrmějších koukají kameny ze slaboučké bílé pokrývky.

Jednomu se nevyhnu, rozhodí mi nohy a vylítnu mimo vytyčenou trasu. Po zádech dokloužu až do potoku. Kdepak jako sněhulák – vypadám jak baheňák. Na prudkém slunci oblečení alespoň rychle uschne. Ale pozor – Chilany před paprsky chrání ještě slabší ozónová vrstva než jinde na světě, takže opakované přetírání obličeje kvalitním opalovacím krémem je nezbytností.

Při terénním průzkumu si pro sebe stanovuji, že polovina tras už vůbec neměla

být otevřena, ale je jasné, že majitel nejvýše položeného Valle Nevado chce nalákat všechny lyžaře z oblasti, kterým ostatní střediska už zavřela brány. Podle jednoho z vlekařů takovéto mizerné podmínky mají obyčejně až začátkem října a ne koncem srpna, kdy jsem se ve Valle Nevado objevil.

Na jednom pomovém vleku sem tam chybí sníh dokonce i ve stopě, takže dřu o oblázky.

Trpím za výbavu, ale půjčeným lyžím na skluznice nekoukej.

Nakonec se mi podaří najít dvě slušně zachovalé červené sjezdovky, kde po zbytek dne hobluji svah. Cítím se zde jako pan lyžař, což je dost snadné, protože většinu návštěvníků centra představují Brazilci, a tak portugalštinu můžete ve Valle Nevado slyšet častěji než španělštinu. V jejich obrovské vlasti se občas objeví jen poprašek v tom nejjižnějším cípu, takže pro bohaté Brazilce je Chile s Argentinou nejbližší destinací, kde se dotknout sněhu. Což je to, co jim většinou stačí ke štěstí. Koupí si kurz lyžování, při kterém není potřeba se něco naučit. Tím nejdůležitějším je nahromadit co nejvíce selfíček a poslat je ještě ze svahu do domoviny.

Během dne se podmínky kvůli extrémně teplému počasí v nejproslulejším chilském středisku dále zhoršují, protože sníh se na těch nejnevhodnějších místech mění v břečku neboli „polívkovatí“, jak trefně říkají Chilané.

Lyže se v této „polévce“ zničehonic zaseknou, ale rozjeté tělo se řítí dál, takže udělám krkolomný kotrmelec a padnu vysmátým Brazilkám k nohám. Při další jízdě radši více brzdím a utěšuji se, že nějak takhle by mohl vypadat fotbalista Neymar, pokud by se odhodlal na sjezdovku.

Ceník jednoho dne na svahu Valle Nevado

Cesta minibusem ze Santiaga a zpět se společností Skitotal...... 39 000 pesos.........1 138 Kč Denní permanentka v nízké sezóně..................................................... 53 000 pesos........ 1 547 Kč Nevratná karta na skipas.............................................................................5 000 pesos............146 Kč Půjčení lyží.....................................................................................................20 000 pesos...........584 Kč Půjčení bundy................................................................................................10 000 pesos........... 292 Kč Půjčení rukavic................................................................................................. 7 500 pesos............219 Kč Hamburger na sjezdovce........................................................................... 13 900 pesos...........406 Kč Celkové náklady na 1 den lyžování..................................................... 148 400 pesos....... 4 332 Kč

| 136 | TRAVEL

Na Dolní Moravu

za lyžováním, zábavou i na skialpy Fakt, že je Dolní Morava zimním rájem, se pomalu zarývá do podvědomí většiny příznivců lyžování a snowboardingu nikoli jen u nás, ale i v přilehlém pohraničí. Moderní horský resort, který nabízí svým návštěvníkům 8 vzájemně propojených sjezdovek, překročil pomyslnou hranici pouhého skiareálu už dávno. Svědčí o tom nejen bohatý doprovodný program po celou zimní sezónu, ale především nabídka nevšední zábavy v těsné blízkosti sjezdovek.

N

Svahy sluncem zalité ejvýše položenou sjezdovkou v resortu je 600 metrů dlouhý Slamník. Červená trať začínající ve výšce 1 233 m n. m. je díky své poloze i orientaci prosluněná již od brzkých ranních hodin. Široká pista s příjemným konstantním sklonem a převýšením 120 metrů je vyhledávaná nejen sportovci – díky své šířce si na ní užijí dlouhé oblouky i děti a rekreační lyžaři. Ze Slamníku je pak možné pokračovat přes sjezdovku Vyhlídková až k chatě U Slona, čímž se trasa projetá na jeden zátah protáhne na celkovou délku 3 kilometry.

Kdo s koho – mamut, nebo slon?

S odkazem na mamuta či slona se zde setkáte poměrně často a výjimku netvoří ani dvojice bobových drah. Bobová dráha U Slona patří mezi dolnomoravskou stálici. Ta nabízí v zimě svižné svezení sněhem pokrytým prostranstvím v délce 1,6 km. Naopak svou první zimní sezónu si odbývá Mamutí horská dráha, která se nachází ve výše položeném areálu Sněžník. Tato novinka se pyšní délkou 3 kilometry a adrenalinovými prvky, jako je například osmičková smyčka, podzemní tunel nebo 720° otáčka. Obě bobové dráhy jsou příjemným zpestřením celodenního lyžování a záleží jen na vás, jestli se cítíte spíše na „malou“ U Slona, nebo si dáte mamutí výzvu na jedné z nejdelších bobových drah na světě.

Vzhůru do terénu Oblast pod Králickým Sněžníkem přeje nejen vyznavačům precizně připraveného manšestru a na Dolní Moravě si toho jsou dobře vědomi. Na oblibě stále vzrůstající skialpinismus je v resortu podpořen plně vybavenou skialpovou půjčovnou U Slona.

Do terénu pak můžete vyrazit sami nebo v doprovodu zkušeného horského průvodce, a to klidně až na samotný vrchol pohoří.

Skvělé lyžování pod Stezkou v oblacích i nad ní

Co nevynechat na Dolní Moravě?

Stezka v oblacích – unikátní stavba s vyhlídkovou plošinou v 50 metrech nad zemí a adrenalinovými prvky Restaurace Skalka – prosklená panoramatická restaurace s posuvnou střechou a venkovní terasou s výhledem na hory

www.dolnimorava.cz

Parádní sešup zimní krajinou na Mamutí horské dráze – pro pěší i lyžaře

R

M

K R A SP S O IE R V C O IN > M I K NTA T S R E A T L > U FAS EI O M AK E HIGHLIGHTS > R B 2 Foto©: MIRJAGEH

019

/202

0

| 138 | TRAVEL

Hinterstoder & Wurzeralm:

v rekreační oblasti Pyhrn-Priel …tak krásné, tak bohaté na sníh a tak skvěle dostupné!

1 skipas – 2 lyžařské oblasti – 1 000 možností:

Z

asněžené hory, lyžařské radovánky až do nadmořské výšky 2 000 m a dvě mnohokrát vyznamenané lyžařské oblasti, skvěle upravené běžecké trasy, sáňkařské dráhy a zimní turistické stezky.

Rekreační oblast Pyhrn-Priel se představuje nejen jako místo, kde se sny o pohádkové zimě stávají skutečností, ale i jako tajný tip na zimní dovolenou v srdci Rakouska, který leží takřka za humny!

Lyžařské oblasti Hinterstoder a Wurzeralm se rozkládají v úchvatných kulisách Mrtvého pohoří a jeho horského masivu Warscheneck na jihu Horního Rakouska. Do obou se lze rychle a pohodlně dostat po Pyhrnské dálnici A9.

Připnout lyže nebo snowboard a jedem!

Obě lyžařské oblasti Hinterstoder a Wurzeralm jsou se svými nádhernými svahy, komfortními a moderními lanovkami bez čekání ve frontách a zaručeným dostatkem sněhu synonymem pro absolutní radost z pohybu na zdravém horském vzduchu.

Skipas pro děti do 10 let za 4 eura

Díky atraktivním nabídkám pro rodiny s dětmi jsou obě oblasti naprosto ideální pro rodinnou zimní dovolenou. Dokladem toho je například skipas „Sněhulák“: zakoupí-li si jeden z rodičů skipas, lyžují děti do 10 let (roč.

2010) se skipasem Sněhulák jen za 4 eura za den (doklad totožnosti).

V dětském lyžařském areálu SunnyKids Parks v Hinterstoderu a na Wurzeralmu se pak formou her budou naši malí hosté učit kroužit své první obloučky.

Alprima Aparthotel Hinterstoder Jako jediné ubytovací zařízení tohoto typu v Horním Rakousku nabízí svým hostům 330 lůžek a navíc s bonusem skvělé polohy. Ideální pro všechny, kdo hledají cenově výhodné ubytování! Komfortní vybavení s vlastní kuchyní a prvotřídními službami concierge poskytuje vše, co hosté mohou očekávat od ubytování s vlastním stravováním – již od 22,50 eur za osobu!

www.alprima.at

Hinterstoder – krásné pocity v lůně hor Zimní radovánky na 40 km sjezdovek všech stupňů obtížnosti Plus: náročná závodní sjezdovka Hannese Trinkla (Světový pohár) Höss Totale: lyžování v nadmořské výšce od 600 m do 2 000 m Závody Světového poháru Audi FIS v Hinterstoderu (muži alpská kombinace 28. 2. 2020 / muži super-G 29. 2. 2020 / muži obří slalom 1. 3. 2020)

Wurzeralm – můj zimní svět Rodinná lyžařská oblast s 22 km sjezdovek všech stupňů obtížnosti Lyžařské požitky v nadmořských výškách od 810 do 1 870 m

Lyžování v záři slunce v Hinterstoderu do 13. dubna 2020 a na Wurzeralmu do 29. března 2020

Nejprve kroužíme dlouhé oblouky na vodivém zrnitém firnu. Poté vyhledáme útulnou horskou chatu, kde si pochutnáme na regionálních lahůdkách, abychom se nakonec na její prosluněné terase posadili do lehátek a obdivovali se nádhernému panoramatickému výhledu na Mrtvé pohoří s mohutným masivem Warschenecku – tak má vypadat perfektní zimní dovolená!

Velké zimní radovánky za malou cenu

Bonusové týdny TOP of Pyhrn-Priel od 15. 3. do 13. 4. 2020!

Kromě 20% slevy na ubytování u všech partnerů projektu TOP of Pyhrn-Priel získají naši hosté sešitek s poukazy obsahujícími další výrazné slevy. Patří k nim například zlevněné skipasy, mimořádná cena za zapůjčení spor-

tovního vybavení, vybrané lahůdky v restauracích nebo kavárnách – u 20 poskytovatelů služeb lze při předložení poukazu získat řadu bezplatných nebo zlevněných bonusů.

Objednejte si nyní Bonusové týdny na webových stránkách www.topof.at!

www.hiwu.at

1+1 ZDARMA Jeden z dvojice lyžuje 1x v sezóně zdarma Kupón s podmínkami najdete na konci časopisu!

| 139 |

Nassfeld:

největší slunečná terasa Alp

V

elkoryse slunečný a sněhově spolehlivý je Nassfeld, jedno z top 10 rakouských středisek s 30 lanovkami a vleky a 110 km sjezdovek – může se chlubit prakticky nejdelším slunečním svitem v Alpách, průměrná výška sněhu přitom dosahuje dvou metrů. Na jižní straně Alp a přímo na hranicích s Itálií se kromě typických rakouských horských chat můžete nechat rozmazlovat i italskými ristoranti a vůbec italským „sladkým nicneděláním“.

I na jaře se v Nassfeldu koná spousta akcí přímo na sněhu – jako např. hudební festival Rock the Mountain, neobvyklý vinný veletrh Sound of Wine nebo velikonoční hledání pokladu pro děti. V Nassfeldu se nikdy nebudete nudit!

A rodiny mohou na jaře – i o Velikonocích – využít jedinečnou nabídku Nassfeld Ski surprise, v rámci níž neplatí děti do 10 let v termínu od 14. března do 13. dubna za ubytování a lyžování ani cent!

Slunečné lyžování termín: 14. 3. až 13. 4. 2020 pobyt od 2 nocí se skipasem Top Skipass cena: od 234 eur/os. za 3 noci se snídaní a 2denním skipasem Více na

www.nassfeld.at/cz/packages

Infocentrum a rezervace: Nassfeld – informační kancelář Praha Přemyslovská 4, Praha 3 e-mail: czech@nassfeld.at tel.: +420 222 220 997

www.nassfeld.at/cz

| 140 |

Nepřehlédněte:

Když léto doběhne zimu Kdo prvně zavítá do krušnohorských Klínů a nezná je, nejspíš jej uhodí do očí kontrast vůči jiným malým horským areálům ....................................................................................

141 144 148 151

Hodnota eventů Hostování soutěží a ostatních událostí dokáže přinést horskému středisku řadu výhod – přímo vyčíslitelných i skrytých..................................................................................

Kathrin- Seilbahn v Rakousku V lázeňském městě Bad Ischl byla již v roce 1959 otevřena první jednolanová kabinka v Rakousku, což lze považovat za milník rakouské historie lanové dopravy..

Zaměstnáváte efektivní lidi?

Aktivně zapojujte zaměstnance v čelní linii do kultivace zákaznické zkušenosti návštěvníků vašeho skiareálu. Začne jich jezdit víc..........................................................................

PŘÍPADOVÁ STUDIE: SPORTAREÁL KLÍNY Text: Tom Řepík | 141 |

Když léto doběhne zimu

Kdo prvně zavítá do krušnohorských Klínů a nezná je, nejspíš jej uhodí do očí kontrast vůči jiným malým horským areálům – jsou tu vidět nemalé investované prostředky, ale neokázale a vkusně. Sportareál Klíny má vrchovatou měrou to, co zdaleka ne každé středisko – příslovečný genius loci.

K

FOTO: JAKUB DOUDA

dyž jsem si s šéfem střediska Josefem Dlouhým povídal pro sesterský magazín NORDIC před deseti lety, on už tehdy deklaroval, že za dalších deset let chce vidět areál jako striktně celoroční, nejlíp navštěvovaný srovnatelně v létě jako v zimě. Mám za pozoruhodné, že toho klínští během dekády dosáhli – jako první a dosud jediné středisko v Krušných horách. Dobrý důvod přijet zeptat se, co je v Klínech po letech nového.

Pane Dlouhý, o Klínech se ví, že jde o jeden z prvních krušnohorských areálů (1964). Kdy jste ale ve středisku začínali vy a za jakých okolností?

V roce 2000 jsme areál koupili coby zcela vybydlený a zdevastovaný provoz od jednoho městského zařízení města Litvínov.

Postupně jsme jej začali dávat do kupy, zpočátku jen ve volném čase po práci. Nejdříve jsme zprovoznili nefunkční vleky, některé z nich přesunuli, začali jsme stavět současný hotel Emeran, budovat první zasněžování, první čerpací stanici.

Zásadní změna nastala v roce 2010, kdy jsme zahájili projekt celkové modernizace areálu do jeho současné podoby. Prokáceli a vybudovali jsme asi 2,5 hektaru nových sjezdovek, postavili jsme lanovou dráhu, která byla prvním impulzem k záměru celoročního provozu sportareálu. Bylo to logické – máme svůj hotel, dvě horské chaty s různým typem ubytování, máme restauraci, bar, bufety, máme sportovní halu; vše provozy, jež mohou fungovat celoročně. Současné poměry klimatických změn nás utvrzují ve správnosti nastoupené cesty.

Průběžně jsme stále rozšiřovali a posilovali zasněžování, postavili lyžařskou školu, dvě výukové dětské zóny s pojízdným kobercem

ŠÉF SPORTAREÁLU KLÍNY JOSEF DLOUHÝ

– k jedné jsme využili přes zimu ladem ležící tenisový kurt. Čerstvě zprovozněná páteřní lanovka nám umožnila stavbu bikeparku, který stále rozšiřujeme o nové sjezdové trasy (prakticky jedna nová trať každé léto) a dál rozšiřovat budeme; bikeparku stále roste návštěvnost a spolu s nově vybudovanou bobovkou jde o dva pilíře našeho současného letního provozu. Tyto dvě hlavní návštěvnické atrakce doplňuje náš lanový park, lesní posilovna, půjčovna kol a koloběžek a všech potřebných doplňků.

Zmíněným druhým pilířem nelyžařského provozu je před třemi roky postavená letní bobová dráha od firmy Brandauer, druhá v České republice. Pro areál našich malých rozměrů má zásadní provozní výhodu v tom, že je zcela rozebíratelná. V létě tak využíváme zčásti plochy sjezdovek, zčásti vede trať bobovky v lese, mimoúrovňově se kříží s trasami bikeparku. Bobovku jsme na podzim schopni relativně rychle (za tři dny) sbalit a přes zimu uskladnit. Protože jsme nechtěli areál zaplnit dalším dopravním zařízením, i bobovou dráhu nám obsluhuje centrální čtyřsedačková lanovka. Lanovku tak máme přes léto

PŘÍPADOVÁ STUDIE: SPORTAREÁL KLÍNY

FOTO: SPORTARELÁL KLÍNY

| 142 |

KAŽDOROČNĚ ROZŠIŘOVANÉMU KLÍNSKÉMU BIKEPARKU STÁLE ROSTE NÁVŠTĚVNOST

kapacitně velmi efektivně vytíženou – využívají ji zákazníci bikeparku, bobovky, pěší turisti a dálkoví cyklisti, a to tak, že pro brzkou budoucnost už plánujeme zvýšit přepravní kapacitu kol (na 2 ks na sedačku), aby se nám u ní kvůli tomu netvořily fronty.

Vykrývat návštěvnicky nejslabší období areálu na jaře a na podzim nám pomáhá velká multifunkční sportovní hala s lezeckou stěnou a plochou vhodnou na prakticky všechny halové sporty (krom tenisu). Ke všem aktivitám nabízíme k dispozici instruktora a půjčovnu příslušného vybavení.

Profilujete sportareál marketingově nějak specificky?

Naše zaměření zní: moderně vybavený celoroční rodinný areál. Nesnažíme se předstírat, že jsme velký resort ani středisko pro výkonnostní sport – všechny naše aktivity včetně lyžařských sjezdovek, bikeparku a ostatních provozů jsou dimenzované pro začátečníky a nižší až střední, neexpertní dovednostní spektrum. Naší cílovou skupinou je mladá aktivní rodina s dětmi přijíždějící na víkend nebo na celý týden. Jsme blízko z řady měst pod Krušnými horami, hodinu od Prahy.

Jak jste na tom s návštěvností v zimě vs. v létě, jak s tržbami?

V prvním roce našeho provozu činily celkové tržby areálu necelých 400 tisíc korun, nyní se pohybují kolem 45 milionů za rok. V minulé sezóně dosáhly letní tržby úrovně 70 % tržeb zimních; už teď vím, že vlivem teplé poslední zimy dosáhneme za rok 2020 vyrovnání tržeb za zimu i léto. V minulé zimní sezóně jsme sečetli 390 tisíc průchodů turnikety od

28 tisíc návštěvníků, následující léto pak prošlo turnikety 34 tisíc lidí se zakoupeným lístkem. Charakter rodinného areálu potvrzuje i vysoký počet dětských klientů lyžařské školy za minulou sezónu – 5 050 osob. Za loňský rok jsme v našich ubytovacích zařízeních spočítali 25 900 lůžkodnů.

Před nedávnou dobou proběhlo médii, že obec Klíny má seriózní problémy se zdroji pitné vody. Jak tyhle poměry ovlivňují váš areál, nacházející se uprostřed jejího katastru?

Naštěstí máme vlastní vodu! K řešení odběru pitné vody pomocí vlastního vrtu jsme byli dotlačeni už v našich provozních začátcích,

někdy před asi patnácti lety, kdy ještě pršelo a sněžilo, jak mělo. V té době jsme začali stavět hotel a potřebovali jsme zvýšit kapacitu stávající přípojky vody; ta byla velmi nedostatečná.

Tehdejší starosta nám povolil jen půlcoulovou přípojku, což s nadsázkou stačí pro jedno umyvadlo. Protože jsme potřebovali mnohonásobně větší přítok, vyvrtali jsme si vlastní studnu, relativně velkou a hlubokou. Poštěstilo se nám natrefit na dobrý pramen s dostatkem kvalitní vody – za celých patnáct let nám zatím voda nedošla, ani se neprojevilo zeslábnutí průtoku. Přičemž zejména o zimních víkendech máme její spotřebu obrovskou – na vrt jsou napojeny veřejné záchody v areálu, hotel s kapacitou 60 lůžek a restaurace pro 150 hostů.

Protože voda z vrtu je vysoce kvalitní (musíme si nechat dělat rozbory každý půlrok), na vrt jsme napojili i nový pivovar, kde výborná voda je klíčovým prvkem pro kvalitu piva.

Proto, i když původně z donucení, jsme rádi, že jsme si tehdy vlastní vrt udělali. Následně jsme si u všech našich objektů udělali další vrty, takže nyní jsme z hlediska dostatku dobré pitné vody zcela nezávislí na obecním řadu i na momentálních suchých poměrech ve svrchních vrstvách krajiny, protože naše vrty jsou minimálně 30 metrů hluboké. Vodu pro zasněžování odebíráme z místního hojného Bílého potoka.

Zmínil jste nový pivovar. Vaříte si vlastní pivo?

Ano. Vloni jsme otevřeli pivovar s vlastní vařenou značkou piva, vlastními limonádami atd.

A protože na Klínech se už před 400 lety těžilo stříbro a Klíny jsou v podzemí protkané stříbrnými žilkami, zákonitě musí náš vodní vrt při své hloubce a šířce procházet některými žilkami stříbra. Naše pivo jsme proto nazvali

KLÍNSKÁ BOBOVÁ DRÁHA MIMOÚROVŇOVĚ KŘIŽUJE TRASY ZDEJŠÍHO BIKEPARKU

PŘÍPADOVÁ STUDIE: SPORTAREÁL KLÍNY

podle zdejších historických štol a sestavili marketingovou legendu, že naše pivo se vaří z vody obsahující stříbro, a i proto je tak kvalitní.

Na letošek chystáte velký a unikátní projekt. Je to už oficiální?

Letos plánujeme zrealizovat za asi 8 milionů Kč projekt 2,2 km dlouhé zipline dráhy, která by měla patřit k nejdelším na světě. Povede přes zdejší hluboké údolí Bílého potoka na jeho protější svah, kde bude mezistanice pro cestu zpět ke spodní stanici páteřní lanovky, kterou se pasažér vrátí znovu do místa startovací věže zipline. I na relativně nevelkém převýšení dráhy (140 m) naberou pasažéři rychlost až 80 km/h a v závěru prvního úseku dráhy, kdy rychlost jízdy klesne k 10 km/h, bude jejich další pohyb poháněn pomocí elektrokladky,

povedl. Zvolili jsme si platformu Hithit a nastavili cílovou částku na 500 tisíc Kč; nakonec se za měsíc vybralo přes 600 tisíc korun od více než 400 lidí, kteří projekt jednoduše chtěli podpořit bez nároku na benefity, nebo si předplatili zvýhodněné jízdné na samotnou zipline, až bude v provozu. Pro nás je tato zkušenost cenná i z hlediska nepřímé zpětné vazby, že tematicky tento náš chystaný projekt by měl dobře rezonovat se zájmy našich návštěvníků.

Chtěl byste závěrem zmínit o vašem sportareálu něco specifického, co třeba na první pohled není každému patrné?

V poměrech posledních let, kdy kdekdo investičně spoléhá na dotace a skoro už bez dotací neumí stavět, jsme u nás všechny investice financovali bez jakékoliv dotace ať z národ-

SYMFÓNIA EXCELENTNOSTI DOKONALÁ PRESNOSŤ A TECHNICKÁ INOVÁCIA DO NAJMENŠIEHO DETAILU. To je nové vrtuľové snežné delo TR10.

To je TechnoAlpin.

VEŠKERÉ INVESTICE VE STŘEDISKU FINANCOVALI KLÍNŠTÍ BEZ DOTACÍ

která bude řešit i ohled koordinovaného brždění v mezistanici. Půjde o světovou premiéru tohoto provozního řešení dráhy.

Momentálně probíhají přípravná řízení pro zahájení stavby s tím, že v plánu je výstavba dráhy přes letošní léto a její zprovoznění v září 2020. Výstavba nebude rozhodně triviální záležitostí – lano dráhy má průměr 16 mm a jen jeho samotný první úsek bude vážit asi 2 tuny. Bude zavěšeno ve výšce až 150 metrů; už jen bezproblémově jej zavěsit bude výzva.

Všiml jsem si vaší související crowdfundingové kampaně. Vyšla?

S nápadem na využití crowdfundingu pro projekt zipline přišla naše kolegyně Alena Dalecká z naší agentury Zimlet Klíny, která je hlavní organizační pracovnicí v tomto projektu.

Navzdory mé skepsi, jelikož jsem s tímto způsobem financování neměl zkušenosti a příliš mu nevěřil, se náš crowdfundingový experiment

ních nebo evropských zdrojů. Zjistili jsme, že administrativa spojená s dotacemi a nezřídka následné problémy (viz zdejší nechvalně známý ROP Severozápad) nám nestojí za všechna možná rizika, vícepráce a z našeho pohledu řadu dalších nesmyslných úkonů s hlídáním projektu. Nechtěli jsme se nikomu neustále zpovídat; chceme se rozhodovat nezávisle podle svého úsudku, a ne na základě nutných výběrových řízení, například. Na stavbu lanovky jsme si vybrali firmu Doppelmayr, protože jsme přesvědčeni, že jejich lanovky jsou dobré, a firmu Kers, o níž víme, že lanovky stavět umí a v Čechách jich postavila nejvíc. S firmami jsme se dohodli sami v rámci klasického obchodního jednání a nenechali se svazovat nějakými dotačními a jinými poměry.

Všechny investice (dohromady už 250 milionů Kč) v našem areálu jsme si tak financovali z vlastních zdrojů, z vlastních půjček nebo z bankovních úvěrů.

| 144 |

LETNÍ PROVOZ STŘEDISEK

Hodnota eventů FOTO: KILLINGTON MOUNTAIN RESORT

Hostování soutěží a ostatních událostí, zejména přes letní sezónu, dokáže přinést horskému středisku řadu výhod – přímo vyčíslitelných i skrytých.

K

aždoročně uprostřed září se v dnes světoznámém horském středisku Killington (Vermont, USA) vyrojí deset tisíc amatérských sportovců startujících ve dvoudenním překážkovém běhu Spartan Race. Díky tamním spřízněným kontaktům mám možnost vhledu do zákulisí příprav letní organizace areálu. Věřím, že poučného.

Spolupořádat podobnou monstrózní akci (10 tisíc účastníků plus cirka 5 tisíc doprovodu a diváků) představuje i pro středisko killingtonského kalibru významný závazek časový, finanční i ten z oblasti lidských zdrojů. Jenže i s kmenovým provozem střediska zdánlivě málo související akce, pokud budou korektně zvládnuty, mohou během let začít generovat nezanedbatelné příjmy. Dokonce, i pokud akce v prvních ročnících nevykazují profit či jsou ztrátové (obvyklý model u většiny z nich), jejich dosah pro horské středisko ve formě inspirace budoucí návštěvnosti může mít nevyčíslitelnou hodnotu.

Killingtonské horské středisko (v místě mj. dlouhodobě trenérsky působí krajan Pavel Šťastný na tamní vyhlášené lyžařské akademii) je i v náročných amerických poměrech jedním z pořadatelských lídrů branže. Prakticky každý víkend (a během léta a podzimu i po mnoho

všedních dní) tu pořádají běžecké, cyklistické, dětské, kulturní, gastronomické a další typy akcí.

Desetitisícový zářijový Spartan Race je z nich sice největší, ale i všechny ostatní v resortu pořádané události spoléhají na stejnou hnací sílu schopnosti kreativní práce killingtonského zkušeného personálu; jeho umění ukázněně se držet plánu i přizpůsobit se a improvizovat tam, kde si to okolnosti nahodile vyžádají.

V Killingtonu jsou pochopitelně zvyklí zvládat davy lidí – desetitisícová denní návštěvnost během zimních víkendů nebývá neob-

Text: Tom Řepík Mistrovství koordinace Obecně vzato, eventy v horských střediscích lze rozdělit do dvou skupin – na vlastněné a pořádané samotným střediskem a pak takové (jako právě Spartan Race), jež středisko jen hostuje a vlastní organizaci zajišťuje externí pořadatel. Druhá skupina může být v nejednom ohledu pro středisko paradoxně obtížnější – navzdory tomu, že většina pořadatelských starostí a nákladů leží na bedrech třetí strany.

Bývalý ředitel killingtonského eventového programu Jeff Alexander téma komentuje: „Jde o to, že spojení se s vnějším organizátorem s sebou často nese nutnost urychleně seznámit cizí partu lidí s dispozicí střediska, jeho logistikou, jeho provozními pravidly a spoustou dalších věcí. Navíc se může vyskytnout překrytí povinností a/nebo pravomocí mezi hostujícím a domovským personálem a vyjasnit si vše v reálném čase, když se zádrhely stanou, a to způsobem, aby to primárně neovlivnilo pořádanou událost, může být a taky bývá strašlivě náročné.“ Jako příklad uvádí Alexander situaci, kdy hostující pořadatelský tým přiveze svůj vlastní lékařský dohled, zatímco i středisko má svůj (složený převážně z letních směn tamní verze horské služby). Koordinace mezi těmito dvěma skupinami usilujícími o stejnou věc bude kritickým aspektem pro hladký a bezpečný průběh zásahu, když k nějaké události dojde.

Když středisko pořádá akci za pomoci svého vlastního personálu, každý jednotlivec z týmu je už plně znalý všech poměrů geografických i personálních, přesně zná rozsah svých pravomocí i povinností. Konkrétně v Killingtonu Jeff Alexander zdůrazňuje prospěšnost toho, že domácí personál ví, jak efektivně organizovat parkování pro nejlepší kapacitní zaplněnost nebo kde jsou nejvhodnější místa pro postavení sponzorského zázemí a tak dál. Žádné extra školení, koordinační asistence nebo dohled není zapotřebí.

I pokud akce negenerují profit či jsou ztrátové, jejich dosah pro horské středisko ve formě inspirace budoucí návštěvnosti může mít nevyčíslitelnou hodnotu. vyklá; usměrňovat takový provoz a sloužit v něm potřebám návštěvníků je killingtonským kmenovým byznysem. Zářijový Spartan Race je z tohoto pohledu akce s výrazně odlišnými okolnostmi – jde o jednorázovou (každoroční) soutěž se specifickými logistickými nároky a požadavky na unikátní expertizu a management.

Vyhmátnout příležitosti Kardinální otázkou nicméně zůstává, zda mimosezónní eventy mohou být profitabilním podnikáním. Už jen realisticky odhadnout takovou neznámou a na základě onoho odhadu se rozhodovat a plánovat budoucnost je chůzí po tenkém ledě. Právě v Killingtonu se mimosezónní eventy staly kriticky důležitou entitou

| 145 |

FOTO: KILLINGTON MOUNTAIN RESORT

LETNÍ PROVOZ STŘEDISEK

stabilního celoročního provozu. Podobně jako většina ostatních velkých skiareálů, i Killington se snaží hledat cesty, jak návštěvnicky posílit zejména svá nesněhová období. „Potřebovali jsme docílit dostatečné letní návštěvnosti, abychom provoz střediska udrželi rentabilním a nejlíp ziskovým aspoň dvě

čtvrtletí v roce, nejlíp samozřejmě po všechny čtyři,“ komentuje Alexander. K tomu bylo potřeba hustě zaplnit kalendář sportovními a kulturními událostmi. „Několik let nazpět tomu tak nebylo, léto tu bývalo líné a poměrně liduprázdné,“ pokračuje Alexander. „Ještě před nedávnem jsme se museli dost namáhat, aby-

chom k nám nějaké lidi v létě dostali. Teď je naopak Killington v pozici, kdy si skoro může dovolit pasivně si vybírat, kterým zájemcům o nový event kývne. Události se nám nyní mnohem snáz propagují, když veřejnost stále líp chápe, že horská střediska dnes fungují jako plně celoroční. Samozřejmě nepřestává platit, že čím větší návštěvnost, tím lepší střediskové příjmy.“ Pořadatelství sportovních událostí od jara do podzimu hraje v ambici celoročně ekonomicky vyváženého provozu klíčovou roli.

Horské středisko může typicky očekávat pořadatelské příjmy ze tří zdrojů: ze startovného, od sponzorů a (obvykle nejdůležitější oblast) dodatečné útraty v ubytovacích a stravovacích provozovnách, na doplňkových aktivitách a podobně.

Měření příjmů z jednotlivých složek je ale složité, a tudíž se těžko činí věrohodná analýza posuzující rentabilitu jednotlivé akce.

To platí zejména v oblasti ubytování a gastro služeb; v případě Killingtonu pak i – jak zmiňuje Alexander – v populárním střediskovém venkovním parku Adventure Center. Pokud se nevystopuje konkrétní obrat přes označené kupóny či jiným podobným způsobem, je těžké identifikovat tržby od účastníků sledované akce a od ostatních zákazníků.

á v o b Bo drá ha

y n í Kl

| 146 |

LETNÍ PROVOZ STŘEDISEK

Místní spolupráce Pozitivní účinky pořádání akcí lze vnímat v řadě oblastí. Jedním z dobře čitelných znaků, že pořádaný event může mít silný dopad na místní ubytovací a gastronomický trh, je zájem tamních municipalit na koordinaci, spolupořadatelství či propagaci akce. Lokální provozovny v blízkém okolí areálu bývají tradičními podílníky na efektech úspěšných akcí pořádaných střediskem. Jak prozrazuje Alexander, v případě killingtonského Spartan Race byl daný víkend vyprodán každý hotelový pokoj v hodinovém dojezdovém okruhu od střediska. „Pořadatelství událostí je primárně o obsazení restauračních židlí a hotelových postelí,“ dodává Alexander. „Když k tomu dojde, místní provozovatelé jsou vděčnými příjemci štědrých tržeb a jsou schopni tento typ příjmů přesvědčivě měřit.“

Příkladem je listopadový Světový pohár v alpských disciplínách, konaný o víkendu svátků Díkůvzdání už tři roky za sebou v Killingtonu; středisko při jeho pořádání využívá pomoci asi 350 dobrovolníků. Kdyby je mělo platit, náklady na akci by astronomicky vzrostly. Killington však využívá zájmu loajálních místních lyžařů, kterým odměnou nabídne zvláštní slevu na sezónní skipas do střediska.

Hledání sponzorů Oblast získávání smluvních obchodních partnerů jednotlivých událostí má své vlastní komplikace. Velká akce má svůj ne nevýznamný mediální dosah a pro řadu obchodních subjektů může jít o lákavý způsob k pro-

pagaci své značky. Občas se dokonce takový nárazový sponzor akce promění ve stabilního střediskového partnera, jak se to podle Alexandera povedlo Killingtonu s autoznačkou BMW. Hledání sponzorů jednotlivých akcí je však vysoce konkurenční soutěž; prakticky každá větší společnost je zahrnována žádostmi o sponzorství a může si dovolit být velmi vybíravá. Obvykle též marketingové rozpo-

Může se vyskytnout překrytí povinností a/nebo pravomocí mezi hostujícím a domovským personálem a vyjasnit si vše v reálném čase, když se zádrhely stanou, bývá náročné. Čas od času akcí dotčená komunita místních provozoven dokonce shromáždí nějaké prostředky na úhradu jistých, s pořádáním spjatých výdajů, obvykle ale – a to je podle Alexandera cennější – pořádající středisko díky zapojení spolupracujících autonomních provozů získá další marketingové kanály pro propagaci akce a pro nábor pořadatelských dobrovolníků.

mívají typicky své vlastní sponzory, a konkurenční konflikty se tedy zdají být nevyhnutelné: například Spartan Race má za hlavní partnery Bridgestone a Pepsi, přičemž killingtonské středisko brandy Nokian a Coca-Cola, jejich krvelačnou konkurenci. Vybruslit z potenciálních obchodních konfliktů bývá záležitostí nejednou bravurní diplomatické ekvilibristiky uskutečňované ad-hoc na těch nejvyšších úrovních vedení, obvykle někde v přítomnosti přátelského popíjení. (Jeff doporučil raději napsat, že se takové věci řeší „všelijak, případ od případu“.)

Celé to současně znamená, že striktně externí události typu Spartan Race mohou mít pro středisko čitelnější kontury ekonomického efektu, protože killingtonský areál prakticky neriskuje vlastní úspěšnost akce. Typické uspořádání bývá, že vnější organizátor zaplatí středisku výdaje za lidské zdroje a materiál, plus dohodnutý pronájem prostor.

Pořádat akci od počátku do konce ve vlastní režii by mohlo být lukrativnější, současně však stejnou měrou po všech stránkách rizikové, pokud by věci nedopadly podle plánu.

FOTO: KILLINGTON MOUNTAIN RESORT

Jedna z praktických pomůcek, jak zhruba identifikovat přínos konkrétní akce, je porovnat celkové tržby z víkendu, v němž se událost konala, s víkendovými tržbami, kdy se žádná akce nekoná. Sám Alexander však podotýká, že taková metoda není přesná a je jen orientační.

Posuzování a rozhodnutí, zda s každoročním eventem pokračovat či ne, se podle něj dělá v hlavě na základě zvážení celé škály aspektů než jen sečtením příjmů. Lze racionálně očekávat, že početně výborná či naopak neuspokojivá účast nejspíš bude korelovat s odpovídajícím příjmovým efektem; zvlášť, jsou-li příjmy porovnávány s předešlými ročníky. Ale jak znovu Alexander zdůrazňuje, takový proces v sobě zahrnuje významnou míru odhadování.

čty bývají sestavovány (a vzápětí utráceny) jednou ročně, takže vhodné načasování k oslovení potenciálního sponzora bývá rovněž kriticky důležité. Pořadatel se běžně snaží hledat nové hlavní partnery akcí 12 až 18 měsíců předtím, než se daná událost koná.

Nadto, jak podotýká Jeff Alexander, ve středisku hostované velké akce třetích stran

Krok do nejistoty Je nabíledni, že nevyčíslitelný výdělek každé velké události spočívá i v související mediální expozici, kterou středisko získá. Jako v případě killingtonského Světového poháru v alpském lyžování, kdy enormní náklady přebíjí potenciál finanční návratnosti; jenže vedení resortu dobře ví, že mezinárodní prestiž spojená se vždy úspěšným uspořádáním série SP nakonec, jakkoli nepřímo, učiní z pořadatelství takové akce silně lukrativní záležitost, kterou stálo za to podstoupit.

Přesto dlužno zdůraznit, že pokud kalkulace ziskovosti či ztrátovosti z jednotlivé externí akce bude vždy nepřesným pokusem, pak snaha o kvantifikaci dlouhodobé propagační hodnoty eventu je ještě povrchnější, vágnější úlohou. Což neznamená, že nedostatek docílitelné přesnosti v posuzování rentability akcí by měl být důvodem k jejím odmítáním. Spíš naopak: pro horské středisko čelící potřebě zrovnoměrnit příjmy v rámci celého roku může být pořadatelství (zejména letních) událostí důležitým katalyzátorem.

HELLYHANSEN.COM

MARCUS CASTON / PROFESSIONAL SKIER

TESTED BY MOUNTAINS

SPECIFICALLY DESIGNED FOR TOURING AND TESTED ON THE WORLD’S BIGGEST MOUNTAINS

BY OUR PROFESSIONALS, THE ODIN COLLECTION IS DURABLE, BREATHABLE AND ADAPTABLE. KEEPING YOU DRY ON THE OUTSIDE AND COMFORTABLE ON THE INSIDE.

HELLY HANSEN STORES CR A SR HELLY HANSEN WESTFIELD CHODOV PRAHA HELLY HANSEN AUPARK BRATISLAVA

| 148 |

lanovkové kuriozity

HISTORICKÝ SNÍMEK PŮVODNÍ DVOUMÍSTNÉ KABINKOVÉ LANOVKY Z ROKU 1959

Text a foto: Radim Polcer, Lanove-drahy.cz

AKTUÁLNÍ SNÍMEK PODPĚRY Č. 21, KDE BYL NA PŮVODNÍ PODPĚRU NAMONTOVÁN NOVÝ PŘÍČNÍK S MONTÁŽNÍ NÁSTAVBOU

Katrin-Seilbahn:

první jednolanová kabinka v Rakousku Lázeňské město Bad Ischl se nachází v rakouské jezerní oblasti zvané Solná komora (Salzkammergut). Již v roce 1959 zde byla otevřena první jednolanová kabinková lanovka v Rakousku, což lze považovat za milník rakouské historie lanové dopravy.

H

istorie lanové dopravy v Bad Ischlu se začala psát v roce 1955, když byla založena společnost Katrin-Seilbahn AG. V roce 1957 byla postavena pomocná stavební lanovka, která během šesti měsíců vyvezla na stavbu více než 1 000 tun stavebního materiálu. Zatímco na jiných místech byly v té době stavěny kabinkové lanovky dvoulanového systému, v Bad Ischlu padla volba premiérově v Rakousku na jednolanový systém s odpojitelnými vozy. Dráha byla dokončena v roce 1958 a o rok později se pak uskutečnilo slavnostní otevření, na které se sjela celá prominence Horního Rakouska.

Lanovka byla postavena rakouskou firmou Kienast, která využila licenci na odpojitelný systém švýcarské firmy Oehler Aarau.

MÍJENÍ KABINEK PŘED DOLNÍ NAPÍNACÍ STANICÍ

Nekurióznější odpojitelný systém všech dob Právě v tom spočívala její největší zvláštnost – na laně byly v pravidelných intervalech pevně připevněny závěsy, na které se kabinky ve stanicích automaticky připojovaly a odpojovaly, nástup a výstup cestujících pak probíhal za klidu. Šlo tak bezpochyby o nejkurióznější odpojitelný systém, který kdy existoval. Přepravu cestujících zajišťovalo celkem 49 lehkých dvoumístných hliníkových kabinek. Zpočátku byla lanovka provozována pouze během letní sezóny.

Brzy přibyla sedačková lanovka pro lyžaře V květnu 1964 byla nahoře zahájena výstavba lyžařské jednosedačkové lanovky se 75 sedačkami a přepravní kapacitou 420 osob za hodinu, která byla uvedena do provozu 15. prosince 1964. Trasa se nacházela vpravo od kabinkové lanovky, díky severní orientaci svahu měla sjezdovka zaručeny dobré sněhové podmínky dlouho do jara.

Nová lanovka po 20 letech Po necelých 20 letech provozu byl 25. ledna 1976 provoz na dvoukabinkové lanovce ukončen. Jen málokdo tehdy věřil, že bude provoz lanovky na Katrin ještě někdy obnoven. Po řadě vyjednávání, převzetí lanovky obcí Bad Ischl a zajištění financování ze strany spolkové země Horní Rakousko se však nakonec podařilo prosadit výstavbu nové lanovky na stejné trase. Ta byla po sedmi měsících výstavby uvedena do zkušebního provozu ještě před Vánoci 1978 a v následujícím roce slavnostně otevřena.

Lepší odolnost proti větru Šlo o na tehdejší dobu moderní čtyřmístnou kabinkovou lanovku firmy Girak, která využívala zdvojené šroubové spínací apa-

POHLED Z HORNÍ STANICE NA TRASU LANOVKY

| 149 |

lanovkové kuriozity

KABINKY V HORNÍ ČÁSTI TRASY NA PANORAMATU OKOLNÍCH HOR

ráty systému GMD Müller. Doba jízdy činí na 2 490 metrů dlouhé trase s převýšením 943 m zhruba 12 minut, přepravní kapacitu se podařilo zdvojnásobit z 200 na 400 osob za hodinu. Z původní lanovky byly převzaty staniční budovy a všechny podpěry příhradové konstrukce, kde byly pro dosažení rozchodu lana 4 m na původní příčníky namontovány nové širší příčníky s montážní nástavbou a podestami. Pro dosažení lepší odolnosti vůči větru však byla opuštěna obě 580 metrů dlouhá volná rozpětí lana s vysokým vedením lana, do těchto míst byly dosazeny zcela nové podpěry a lano zde nyní vede podstatně níže nad terénem v úrovni stromů. Tím se celkový počet podpěr zvýšil ze 17 na 25, před horní stanicí se nachází skupina dvou podpěr.

Stoupání ve 100% sklonu Poprvé v Rakousku bylo u jednolanové dráhy dosaženo maximálního sklonu trati 100 %.

Premiérové bylo také využití 46 zcela nově vyvinutých čtyřmístných kabinek typu Austro Panorama od firmy Swoboda (dnes Carvatech) s automatickými posuvnými dveřmi. Pohon se nachází v horní stanici, v dolní stanici pak najdeme 18tunové napínací závaží. Celkové náklady na stavbu nové lanovky dosáhly 26 milionů šilinků.

NASTUPOVÁNÍ DO KABINEK V DOLNÍ NAPÍNACÍ STANICI

Náhrada spínacích aparátů Další dílčí rekonstrukce se uskutečnila v roce 1996, kdy byly původní spínací aparáty Müller jako poslední v Rakousku nahrazeny vačkovými spínacími aparáty firmy Girak. I přes sklon trati až 100 % mohly být všechny požadavky úřadů splněny jednoduchým spínacím aparátem. Staniční zařízení mohlo být ponecháno původní, jen zapínadla a vypínadla byla doplněna o zařízení pro kontrolu svěrné síly.

Během ani ne 30 let se tak na dráze na Katrin objevil již třetí systém spínacích aparátů.

Konec lyžování na Katrin a stěhování sedačky do Beskyd V roce 1997 byla původní jednosedačková lanovka nahrazena neodpojitelnou dvousedačkou firmy Girak-Garaventa, v roce 2009 pak byla na kabinkové lanovce vyměněna řídicí elektronika. O rok později bylo rozhodnuto o ukončení lyžování na Katrin, dvousedačková lanovka s nízkým počtem provozních hodin byla proto prodána a v roce 2013 opětovně postavena ve Ski Parku Gruň v Beskydech. Kabinková lanovka tak od té doby slouží pouze pěším návštěvníkům, i tak ale ročně přepraví kolem 100 000 osob, kterým se shora naskýtá skvělý výhled na Bad Ischl a jezera Wolfgangsee a Hallstättersee, na jihu korunovaný impozantním panoramatem masívu Dachstein.

Katrin patří k nejpěknějším vyhlídkovým vr-

ŠEST Z ČTYŘICETI KABINEK JE VYBAVENO KOMFORTNÍ „VÝZDOBOU“

cholům oblasti Solné komory. K provozu dnes slouží celkem 40 kabinek, všechny byly postupně místními firmami vzorně renovovány.

V létě 2019 oslavila Katrin-Seilbahn své 60leté výročí provozu a pro tento účel se v dolní stanici podařilo vystavit jednu z originálních dvoumístných kabinek.

Milníky odpojitelných lanovek Katrin-Seilbahn stála na začátku vývoje odpojitelných jednolanových kabinkových lanovek v Rakousku. Dalšími milníky tohoto vývoje byly první čtyřkabinky (Pardatschgratbahn v Ischglu, Planaibahn ve Schladmingu a dráha Mellau–Rossstelle, všechny 1972), první šestikabinka (dvouúseková Valiserabahn v Montafonu, 1981), první 12kabinka (Schönleitenbahn 1 v Saalbachu, 1987), první osmikabinky (Achterjet ve Flachau a Söll–Hochsöll, obě 1988), první 15kabinka (Trogkofelbahn v Nassfeldu, 1995) a konečně první 10kabinka s plnohodnotnými sedáky (Kombibahn Penken v Mayrhofenu, 2010). Přelomem byl také moment, kdy byl pro jednolanovou kabinkovou lanovku v Rakousku poprvé využit jednoduchý spínací aparát namísto zdvojeného – stalo se tak na čtyřmístných kabinkových lanovkách Zettersfeldbahn v Lienzu a Schatzbergbahn ve Wildschönau v roce 1985. V současnosti se v Rakousku nachází 308 jednolanových kabinkových lanovek.

MASIVNÍ PŘEVODOVKA V HORNÍ STANICI

| 150 |

FOTO: TECHNOALPIN

Nové tuzemské instalace

TechnoAlpin

FOTO: TECHNOALPIN

Společnost TechnoAlpin je hrdá na to, že podporuje provozovatele mnohých lyžařských středisek při zasněžování výbavou na vysoké technické úrovni. Žlutá sněhová děla od světového lídra oboru zajišťují optimální kvalitu sněhu i při hraničních podmínkách. Právě ty představují letos velkou výzvu pro všechna lyžařská střediska v tuzemsku.

Mezi poslední domácí instalace od značky TechnoAlpin patří:

Klínovec Dodávka dalších 9 vrtulových kanónů a 1 tyče.

Realizace odvodnění problematického úseku propojovací sjezdové tratě mezi areálem Neklid a dolní stanicí lanovky Jáchymovská.

Lipno

Bedřichov

ýměna části starých rozvodů v délce cca 1,5 km. Původní ocelové potrubí z roku 1996 spojující 2 hlavní čerpací stanice (a tudíž strategicky velmi zásadní) bylo již za hranicí životnosti. Bylo nahrazeno novým litinovým potrubím, jehož životnost a provozní bezpečnost je na úplně jiné úrovni.

Realizace kompletního systému výroby technického sněhu pro stadion a nástupní část běžeckých tratí. Systém zahrnuje plnoautomatickou čerpací stanici, podzemní rozvody vody a elektrické energie, odběrná místa a 2 nové sněhové kanóny.

V

FOTO: TECHNOALPIN

Rokytnice

Dobudování nové sjezdovky Nový nástup – kompletně v plné automatice s nejnovějším plně automatickým kanónem TR10 na 6metrovém výtahu (jako první v České republice) + nové plnoautomatické tyče TL4 s bezolejovým kompresorem. Trasa byla realizována jako kompletní dodávka na klíč, s vodovodním potrubím v litině Alpina, kompletní kabeláží a komunikací s nadzemními (hydrobox) i podzemními odběrnými místy (šachtami). Nová trasa byla kompletně napojena na již existující systém plnoautomatického zasněžování.

Bílá Kompletní výměna čerpacího systému za novou plně automatickou čerpací stanici s výkonem 2 x 31 l/s (2x 200 kW) a s plně automatickou filtrací. Středisko také doplnilo kanóny o novou TR10, TF10 AT a dvě nové plně automatické tyče TL4 s bezolejovým kompresorem. Vše napojené a řízené přes řídicí a ovládací systém ATASSplus.

Text: Tom Řepík | 151 |

lidské zdroje

Zaměstnáváte efektivní lidi?

FOTO: VAIL RESORTS

Aktivně zapojujte zaměstnance v čelní linii do kultivace zákaznické zkušenosti návštěvníků vašeho skiareálu. Začne jich jezdit víc.

řit svou organizaci a vykonat pro ni to nejlepší. V konečném důsledku pak angažovaní zaměstnanci umožní středisku nárůst ratingu NPS (Net Promoter Score) – v oficiální metrice hodnotící ochotu zákazníků doporučit středisko svému okolí, míru jejich spokojenosti z návštěvy a loajalitu ke středisku. (Metodologie NPS je v západním světě v oboru hojně využívaným standardem měření kvality v oblasti lidských zdrojů, do tuzemských poměrů zatím významněji nepenetrovala; více o ní na snowbiz.cz/7890.)

Je důležité neztratit ze zřetele, že zatímco angažovaní zaměstnanci jsou spokojení se svou prací, ne všichni spokojení zaměstnanci jsou angažovaní. Jak lze podpořit a rozvinout angažovanost pracovní síly ve frontové linii styku se zákazníky? Z výše zmíněného metodického manuálu vybírám následující doporučení a praktiky.

Rozhoduje postoj

P

ersonál v přední zákaznické linii je pro návštěvníky horského střediska čímsi jako jeho tváří. Jakkoli je za dosahování většiny ekonomických cílů ultimativně odpovědný vyšší management resortu, jsou to právě zaměstnanci první linie, kteří přímo ovlivňují úroveň zákaznické spokojenosti, která se v déledobější perspektivě do příjmů střediska zásadně promítá. Čím víc budou zaměstnanci zaníceni pro svou práci, tím lepší uživatelskou zkušenost budou návštěvníkům vytvářet; středisku se zvýší zákaznická loajalita i tržby.

Na druhou stranu aktivně nezapojení zaměstnanci poškozují jak uživatelskou zkušenost zákazníků, tak i ostatních spolupracovníků a vážně pošramocují pověst střediska.

Potenciál škodlivosti není nijak malý – když uvážíme loňská data americké agentury na výzkum zákaznické spokojenosti Gallup, podle nichž je do své práce dlouhodobě dobře zaangažovaných pracovníků amerických skiareálů

jen kolem třiceti procent. (Nedělám si naivní iluze, že v našem prostředí by se stejný typ statistiky nedobral ještě nižší cifry.) Průzkum dále nepřekvapivě odhalil, že právě zaměstnanci v přímém styku se zákazníky patří mezi ty nejméně zanícené.

Co tedy vlastně znamená zaměstnanecká angažovanost a proč je tak důležitá právě v horské branži? „Jde o autentické zapojení zaměstnanců v rozsahu, kdy vykazují zřetelnou vášeň pro svou práci, cítí se být zavázáni své organizaci a přemýšlí a pracují podobně, jako by šlo o jejich vlastní podnik,“ shrnuje nejspíš až utopický ideál metodická publikace mezinárodní společnosti zkoumající kvalitu lidských zdrojů Custom Insight.

Zaměstnanecká angažovanost si vyžaduje mít vyvinuté emoční pouto ke svému středisku, jeho podnikatelskému záměru a cílům; nárokuje si ochotu udělat vše nezbytné pro to, optimálně v každém úkolu podpo-

Osvícený zaměstnavatel hledá a najímá pracovní sílu do zóny přímého styku se zákazníky na základě postoje a osobních vlastností – než kvůli praktickým zkušenostem a dovednostem.

Tyto osobnostní rysy zahrnují pozitivní myšlení, přirozené nadšení pro věc, svědomitost, laskavost, péči, schopnost týmově spolupracovat, orientaci na výsledek. HR management skupiny Vail Resorts se řídí interním mottem „Hledejme přístup, dovednost vycvičíme“.

Kritický přímý zákaznický styk Trénink přístupu je totiž o mnoho hůř docílitelný než dovednostní zácvik. Přesto ani kultivaci zdravého postoje je zásadní nezanedbávat zejména u sezónních zaměstnanců v čelní linii. V rámci takového typu tréninku je důležité, aby každý zaměstnanec dobře znal misi střediska a plně jí rozuměl – a současně chápal, jaká je jeho specifická role v dosahování cílů této mise, včetně zvýšení návštěvnické spokojenosti. Každý zaměstnanec musí neomylně rozumět své roli v napomáhání vyrábět více hostů, kteří budou středisko milovat, rádi se do něj vracet a doporučovat jej své komunitě; a současně pomáhat snižovat počet těch návštěvníků, kteří jsou lhostejní nebo se jim

annonce

Sruby z kulatiny, poskytují veškerý komfort a pohodlí pro rodinné a rekreační bydlení. Příjemné klima, plápolající oheň v krbu a přírodní vzhled srubů oslovují všechny milovníky přírody, hor a vyznavače aktivního životního stylu už od nepaměti.

Díky zkušenostem získaným při pracovní stáži v americkém státě Colorado v oblasti lyžařského městečka Aspen stavíme sruby v top kvalitě, s individuálním přístupem a v jakémkoliv terénu po celý rok.

Stromy nám dávají domy – sruby.

www.ju-sruby.cz tel.: 731 105 209

| 152 |

lidské zdroje FOTO: VAIL RESORTS

ve středisku nelíbí. Jak naznačeno výše, právě zaměstnanci v přímém styku s návštěvníky hrají klíčovou roli ve stimulaci zákaznické loajality a zvýšení ratingu NPS.

Výcvik managementu Ti, kteří řídí personál v čelní zákaznické linii, rovněž kriticky ovlivňují míru zaměstnanecké angažovanosti. Řada studií potvrzuje vysokou korelaci mezi vztahem základního personálu k vedení firmy a zaměstnanecké angažovanosti a loajality ke středisku. Jedna taková studie naznačuje, že pokud vztah mezi zaměstnanci a vedením není zdravý, potom nepomůže žádné množství sebeštědřejších zaměstnaneckých výhod, které by je přesvědčilo odvádět práci na špičkové úrovni. Z jiné studie cituju: „Zaměstnanecká angažovanost je přímý odraz toho, jaký vztah má zaměstnanec k vedení. Výcvik střediskových manažerů zlepší efektivitu jejich práce, což by mělo zvýšit jejich spokojenost v pracovní pozici a na straně střediska demonstrovat firemní zájem na osobním růstu svého personálu.“

Zdravý rozsah pravomocí Svědomitě prováděný kvalitní zaměstnanecký výcvik poskytne vedení areálu důvěru zpravomocnit základní personál k typu provozního

rozhodování ovlivňujícího návštěvnickou zkušenost způsobem, jenž je v nejlepším zájmu resortu. Taková úroveň poskytnuté kompetence pomáhá zaměstnancům cítit svou hodnotu pro resort i hodnotu své role v ovlivňování návštěvnické zkušenosti. Současně je to povzbuzuje v tom, aby jakýkoli zákaznický problém přijali za svůj, dokonce i když to v praxi znamená, že návštěvníka odvedou k jinému pracovníkovi střediska, který předmětný nedostatek dokáže vyřešit.

Aby se ohledně předávání pravomocí cítily komfortně obě strany, je vhodné proaktivně vytvořit plán běžných provozních událostí a problémů a pak personál vycvičit na řešení

Tento nežádoucí aspekt lze standardně eliminovat tím, že personál přicházející do styku se zákazníky shromáždí historicky pokládané dotazy; management střediska pak vypracuje pokyny, jak je nejlépe zodpovídat. Na čím víc zákaznických dotazů a požadavků dokáže personál věcně reagovat, tím komfortněji se bude cítit při kontaktu s návštěvníky.

Podpora spolupráce napříč odděleními Návštěvník horského střediska očekává hladkou zkušenost bez zbytečných komplikací a prodlení. Toto jeho očekávání umí nezřídka zkomplikovat rigidní firemní kultura. Blízká součinnost mezi nejpřirozenějšími styčnými

Ambicí je docílit mentálního nastavení každého pracovníka ve středisku, aby jakýkoli zákazníkův problém vnímali jako aktuální problém svůj. v situacích, kdy se mohou věci pokazit. Takový výcvik pak provádět pravidelně. Může to vést k pozoruhodným výsledkům. Ambicí je docílit mentálního nastavení každého pracovníka ve středisku, aby jakýkoli zákazníkův problém vnímal jako aktuální problém svůj.

bezpečnostní sítě ochranné sítě pro lyžařské svahy ochranné matrace proti nárazu Berger-Huck s.r.o. Vanišova 552 53374 Horní Jelení tel.: +420 466 673 306 e-mail: info@berger-huck.cz

www.berger-huck.cz www.huck.cz

Znát odpovědi Hosté očekávají, že zaměstnanci, s nimiž ve středisku přijdou do styku, jim budou schopni inteligentně zodpovědět jejich dotazy; pokud tomu tak není, jen to přidá návštěvníkům na frustraci. Tomuto problému čelí zejména prvonávštěvníci střediska a/nebo ti, kteří nikdy dřív nelyžovali; může to nepříznivě ovlivnit jejich potenciální proměnu v pravidelně se vracejícího lyžaře.

návštěvnickými zónami je proto kritickou pro dosažení žádané úrovně návštěvnického zážitku. Konzistentní vstřícnost, ochota pomoci a spolupracovat na straně personálu má sílu proměnit mnoho pasivních návštěvníků ve vřelé fandy a podporovatele střediska, kteří jej dál budou doporučovat.

Jít příkladem Během exponovaných časů, kdy středisko praská ve švech, by mělo jeho vedení (až po nejvyšší) nastoupit na provozem nejzatíženější místa a vypomáhat běžnému personálu bok po boku. Takový přístup sníží stres, podpoří týmového ducha a skvěle funguje pro kultivaci zdravé morálky. Je důležité vytvářet vzory chování, které vedení střediska po per-

| 153 |

lidské zdroje sonálu požaduje na každodenní bázi, každou minutu směny; řadoví zaměstnanci budou takový příklad následovat. Zdravě demonstrovaná spolupráce napříč všemi odděleními i hierarchiemi firemní struktury pomůže posilovat kýženou angažovanost.

Rozpoznat snahu Podporujte nadstandardní přístup a snahu o co nejlepší výkony vašich zaměstnanců rozeznáváním vynikajících výkonů jednotlivců a jejich adekvátní oslavou či odměnou.

Identifikovat takové momenty lze „přistižením zaměstnance, jak dělá věci správně“, či třeba z adresných zmínek návštěvníků v dotaznících spokojenosti.

vozu. Tento atribut je klíčovým pro dosažení celkové spokojenosti zákazníka s návštěvou ve středisku a pro pravděpodobnost, že středisko doporučí dalším a sám návštěvu zopakuje.

Efektivní praxí vailských středisek jsou každý týden vyhodnocované interní soutěže rozpoznávající a odměňující provozní úseky, jež docilují nejvyšších meziročních pokroků na poli referované přívětivosti personálu.

Podpora radosti Všichni zaměstnanci včetně řadových chtějí mít z práce podle možností radost a zábavu; i návštěvníci preferují zažívat obslužný personál, který svou věc dělá s láskou, zápalem a dobrou náladou. Přirozená radost je osvěd-

Přirozená radost je osvědčený prostředek k návštěvnické angažovanosti, spokojenosti a loajalitě a stejné platí i na straně zaměstnanců.

Zdokonalování služeb Řadoví zaměstnanci v čelní linii jsou vhodně kvalifikovaní pro poskytování autentické zpětné vazby ohledně projevované návštěvnické zkušenosti. Řada větších středisek získává takovéto cenné informace například od posil nasazených na koordinaci front u lanovek i v nejrůznějších provozovnách. Požádejte personál o identifikaci opakujících se návštěvnických provozních zádrhelů a společně vymyslete nejlepší řešení. Takový přístup posune vpřed smysl pro zaměstnaneckou angažovanost i zřejmě zvedne úroveň obecné zákaznické spokojenosti.

Stimulace zaměstnanecké přívětivosti V návštěvnických dotaznících spokojenosti se ptejte specificky na přívětivost a nápomocnost personálu ve všech důležitých zónách pro-

Chytrý Hardware od společnosti Axess AG

čeným prostředkem k návštěvnické angažovanosti, spokojenosti a loajalitě; stejné platí i na straně zaměstnanců. Personál v přední linii, jenž dokáže práci provádět zábavnou formou a v dobré náladě, bude mít tendenci být zaangažovaný a víc motivovaný pomáhat návštěvníkům i svým kolegům v okolních pozicích.

Celkově bude výkon zaměstnanců střediska produktivnější a efektivnější.

Informovat personál Zpětná vazba směrem od vedení k personálu může být sdílena skrze k tomu určené styčné pracovníky, individuálně jeden na jednoho, zmiňována v interních dokumentech, vyvěšována v neveřejných firemních prostorách atd.

Sdílení těchto dat v rámci celého střediska zvyšuje zaměstnaneckou sounáležitost v celé organizaci.

Dotazování se zaměstnanců Je důležité zajímat se, jak se vedení daří zapojovat řadový personál dotazováním zaměstnanců samých; pomůže to odhalit, nakolik efektivní jsou snahy managementu střediska.

Má-li resort k dispozici zavedenou NPS (eNPS) metodologii, má optimální nástroj k dotazování; dalšími metrikami mohou být dosahované tržby ve středisku, nemocnost personálu, fluktuace na pracovních pozicích a očividná ochota (či naopak liknavost) personálu zkoušet nové přístupy a dělat nové kroky k docilování vyšší návštěvnické spokojenosti. Čím víc dokáže vedení střediska zapojit řadový personál do své mise, tím větší by měla ve skiareálu panovat zaměstnanecká spokojenost, věrnost i retence obsazenosti pracovních pozic. Takový stav oplátkou zvýší návštěvnickou zkušenost a v konečném důsledku i příjmy střediska díky opakované a referované nové návštěvnosti – dvěma primárním zdrojům návštěvnosti horských středisek.

Zvýšení zaměstnanecké angažovanosti si vyžaduje nemalé úsilí. Téměř každý skiareál, malý či velký, už nejspíš nějaká zde zmíněná opatření – mnohdy jejich řadu – praktikuje. Každý provoz by měl posoudit, které nové přístupy může přidat ke svému stávajícímu systému ještě tuto či příští sezónu, a podle svých možností změřit výsledky změn v angažovanosti personálu. Aplikace samotné jediné změny – najímat co nejlépe pro osobní přístup a charakterové rysy než znalosti a dovednosti – dokáže na poli zaměstnanecké (a zprostředkovaně i návštěvnické) angažovanosti a spokojenosti doslova divy.

| 154 | HAPPY END

Poznejte

Najděte odpověď na soutěžní otázku: Kdy končí zimní sezóna 2019/20 v tomto lyžařském středisku?

NÁPOVĚDA Jedno z nejvýše položených a největších rakouských lyžařských středisek je – není divu – jedním z nejúspěšnějších.

A samozřejmě patří i k těm nejdražším.

Jeho atrakcemi jsou kromě dvou ledovcových areálů s převýšením sjezdovek bezmála dva tisíce metrů také tři vyhlídkové platformy ve více než třítisícové nadmořské výšce nebo expozice Jamese Bonda.

Odpovězte

Na www.snow.cz/souteze vyplňte krátký soutěžní formulář. Šance na výhru není malá, neboť soutěžní otázka je zveřejněna pouze na této stránce v časopise!

Vyhrajte

Pokud budete mít štěstí, vyhrajete: 2denní skipas pro 2 osoby

KDYŽ VÁS ZAJÍMÁ JÍZDNÍ STYL I KUFR

INOVATIVNÍ JAPONSKÉ KOMBI 4X4 Jistotu v každé zatáčce díky Symmetrical AWD, přitom komfort na palubě, ale i prostorný zavazadelník.

Všechno, co čekáte od jediného auta pro celou rodinu – šmrnc pro něj, praktičnost pro ni, bezpečnost pro všechny. Nechybí ani EyeSight – řidičovy druhé oči.

Navštivte nás na dealerstvích, subaru.cz, zazijsubaru.cz a subaru-butik.cz!

Kombinovaná spotřeba paliva 7,2–7,3 l/100 km, emise CO2 165–211 g/km.

Obrázek je pouze ilustrativní.

LYŽUJ

V BŘEZNU ŠPINDLERŮV MLÝN

KUP SKIPAS ONLINE GOPASS.CZ

aktivační kód:

jméno:

NASSFELD 4=3, 5=4 a 6=5

JEDEN DEN LYŽOVÁNÍ ZDARMA VE VYBRANÝCH OBDOBÍCH SEZÓNY 2019/20 ZÍSKÁTE NA SKIPASOMAT.CZ!

datum návštěvy:

1+1 ZDARMA

1 DEN

OBDOBÍ PLATNOSTI: OD 16. 3. 2020 DO KONCE SEZÓNY

PLEŠIVEC ČESKO – KRUŠNÉ HORY KUPÓN AKTIVUJTE NA WWW.SKIPAS-ZDARMA.CZ NEJPOZDĚJI 1 DEN PŘED NÁVŠTĚVOU A VYPLŇTE: aktivační kód:

1+1 ZDARMA

1 DEN

jméno:

OBDOBÍ PLATNOSTI: 1. 3.–31. 3. 2020

datum návštěvy:

HINTERSTODER WURZERALM RAKOUSKO KUPÓN AKTIVUJTE NA WWW.SKIPAS-ZDARMA.CZ NEJPOZDĚJI 1 DEN PŘED NÁVŠTĚVOU A VYPLŇTE: aktivační kód:

datum návštěvy:

jméno:

1+1 ZDARMA 1 DEN OBDOBÍ PLATNOSTI: OD 16. 3. 2020 DO KONCE SEZÓNY

NEVYTRHÁVEJTE

KUPÓN AKTIVUJTE NA WWW.SKIPAS-ZDARMA.CZ NEJPOZDĚJI 1 DEN PŘED NÁVŠTĚVOU A VYPLŇTE:

NEVYTRHÁVEJTE

ČESKO – KRÁLICKÝ SNĚŽNÍK

NEVYTRHÁVEJTE

DOLNÍ MORAVA

Každý má nárok na výměnu jednoho kupónu během platnosti akce. V případě, že aktivační údaje vyplněné na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nesouhlasí s údaji na dokladu totožnosti nebo aktivace není provedena alespoň jeden den před návštěvou, nárok zaniká. Nárok na výměnu kupónu nelze vymáhat, a to zejména mimo udané datum návštěvy nebo při opakované návštěvě areálu. Změna vyhrazena.

www.skipas-zdarma.cz/313

Každý má nárok na výměnu jednoho kupónu během platnosti akce. V případě, že aktivační údaje vyplněné na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nesouhlasí s údaji na dokladu totožnosti nebo aktivace není provedena alespoň jeden den před návštěvou, nárok zaniká. Nárok na výměnu kupónu nelze vymáhat, a to zejména mimo udané datum návštěvy nebo při opakované návštěvě areálu. Změna vyhrazena.

www.skipas-zdarma.cz/314

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

1. K upón aktivujte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nejpozději 1 den před návštěvou areálu. Obratem se zobrazí váš aktivační kód, který najdete spolu s datem návštěvy i ve svém uživatelském profilu. (Před první aktivací je nutné se zaregistrovat pomocí e-mailové adresy.)

2. Na kupón vyplňte získaný aktivační kód, jméno a datum návštěvy areálu.

3. Kupón vytrhněte až při nákupu skipasu v pokladně areálu a odevzdejte jej – každý kupón musí osobně předat osoba, na kterou je aktivován.

Za kupón obdržíte při koupi jednodenního skipasu druhý jednodenní skipas zdarma, a to v období od 16. 3. 2020 do konce sezóny.

Každý má nárok na výměnu jednoho kupónu během platnosti akce. V případě, že aktivační údaje vyplněné na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nesouhlasí s údaji na dokladu totožnosti nebo aktivace není provedena alespoň jeden den před návštěvou, nárok zaniká. Nárok na výměnu kupónu nelze vymáhat, a to zejména mimo udané datum návštěvy nebo při opakované návštěvě areálu. Změna vyhrazena.

www.skipas-zdarma.cz/315

JEDEN DEN LYŽOVÁNÍ ZDARMA VE VYBRANÝCH OBDOBÍCH SEZÓNY 2019/20 ZÍSKÁTE NA SKIPASOMAT.CZ!

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

1. K upón aktivujte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nejpozději 1 den před návštěvou areálu. Obratem se zobrazí váš aktivační kód, který najdete spolu s datem návštěvy i ve svém uživatelském profilu. (Před první aktivací je nutné se zaregistrovat pomocí e-mailové adresy.)

2. Na kupón vyplňte získaný aktivační kód, jméno a datum návštěvy areálu.

3. Kupón vytrhněte až při nákupu skipasu v pokladně areálu a odevzdejte jej – každý kupón musí osobně předat osoba, na kterou je aktivován.

Za kupón obdržíte při koupi jednodenního skipasu druhý jednodenní skipas zdarma, a to v období 1. 3.–31. 3. 2020.

NASSFELD 4=3, 5=4 a 6=5

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

1. K upón aktivujte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nejpozději 1 den před návštěvou areálu. Obratem se zobrazí váš aktivační kód, který najdete spolu s datem návštěvy i ve svém uživatelském profilu. (Před první aktivací je nutné se zaregistrovat pomocí e-mailové adresy.)

2. Na kupón vyplňte získaný aktivační kód, jméno a datum návštěvy areálu.

3. Kupón vytrhněte až při nákupu skipasu v pokladně areálu č. 1 a odevzdejte jej – každý kupón musí osobně předat osoba, na kterou je aktivován.

Za kupón obdržíte při koupi jednodenního skipasu druhý jednodenní skipas zdarma, a to v období od 16. 3. 2020 do konce sezóny.