NORDIC 58 – únor-březen 2022 by SNOW media

NORDICmag 58

ROZVOJ SÍLY A KOMPENZAČNÍ CVIČENÍ

BĚŽECKÉ LYŽOVÁNÍ

NORDICmag 58

ÚNOR–BŘEZEN 2022 CENA: 100 Kč / 4,99 EUR ÚNOR–BŘEZEN 2022

BIATLON

MAXIMALISTA

rozhovor s Michalem Novákem BACKCOUNTRY 2022 – PŘEHLED NOVÉHO BĚŽKAŘSKÉHO VYBAVENÍ DO TERÉNU | MLADÁ KREV – SERVISNÍ TÝM ČESKÉ REPREZENTACE V BĚHU NA LYŽÍCH | JAK SI UDRŽET ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL | JAVORNÍKY NA LYŽÍCH | VÝSTAVA VÍTĚZOVÉ BÍLÉ STOPY

REDSTER S9 GEN S

REDSTER

Efektivita šetří energii Krojení Speedline, tedy širší špička a patka, podobně jako u sjezdových lyží, umožní delší skluz v každém kroku – dráha lyže při jízdě po hraně bude mít po odrazu oblou trajektorii a bude se vracet zpět do stopy, takže ji můžete nechat déle jet. Přinese to podstatné zvýšení efektivity lyžování.

Jedna délka, vynikající obratnost Díky technologii Redster Gen S jsme eliminovali potřebu různých délek skatových lyží. Tato inovativní kombinace nových materiálů, našeho nového krojení Speedline a nové geometrie Speedscale nabízí na trati vyšší přesnost, obratnost a ovladatelnost.

Vítězné zrychlení Rychlost je všechno, když se počítá každý zlomek vteřiny. Racewall – naše nová konstrukce bočnic – vytváří ještě těsnější spojení mezi hranou lyže a sněhem, což znamená přímější přenos síly, větší stabilitu a rychlejší jízdu.

FOTO: RED BULL

OBSAH OBSAH 3

NORDICsport 6 M aximalista: Rozhovor s Michalem Novákem, českou jedničkou v běhu na lyžích 12 Jens Burman: tempař, který se nikdy nevzdává 14 Dámy nejen na běžkách: Reporty z běžecké stopy 16 Lucie Bucharová: Průkopnice vítězných laufů série Worldloppet 18 Výstava Vítězové bílé stopy: Dočasná unikátní expozice věnovaná běhu na lyžích 22 Vox populi: Špička ledovce – o životě vrcholových sportovců 24 Metodická komise: Téma vyšší nadmořské výšky vzhledem k ZOH 2022

NORDICtech 30 B ackcountry 2022: Pryč, pryč, pryč: Novinky v běžeckém vybavení vyvinutém do terénu 36 Mladá krev: Představení členů servisního týmu běžců na lyžích a jejich náplně práce 40 Faktory ovlivňující výběr vosků: Různé druhy sněhů a výběr odpovídajících vosků

42 Trénink, testování a využití speciálního trenažéru na kolečkové lyže 44 Finská renesance hypoxických domů: Alternativa, jak se připravit na závody ve vyšší nadmořské výšce, když nemáte Alpy za domem

NORDICuniverzita 48 Rozvoj síly pro běžce na lyžích v kontextu periodizace tréninku 52 Mobilní a silný trup pro lyžaře: Kompenzační cvičení, nejen pro „napravení“ zad po nevhodném jednostranném pohybu 54 Bolí běžce ramena? Prevence a léčba bolesti ramen 58 Máma v kondici: Jak si udržet zdravý životní styl 62 Proč nosit kompresní oblečení (nejen) při lyžování? Jak urychlit regeneraci a zásobení svalů

NORDICmag 68 J avorníky na lyžích: Objevte téměř neobjevenou část Beskyd 74 Nouzové příběhy z Jizerských hor: Fejeton z covidové doby

FOTO: DEPOSITPHOTOS

REDAKCE

Napište! Pokud budete mít nějaký nápad, který by vás ze světa běžek zajímal, pošlete jej na: adela.boudikova@snow.cz Adéla Boudíková, šéfredaktorka NORDIC

Oslava a omluva Můžeme slavit a těšit se! Olympiáda v Pekingu bude a rychle se blíží. Sportovní svátek v zimním hávu se uskuteční už na začátku února a konkrétně běžci na lyžích vlétnou do olympijské stopy 5. 2. a vyskočí z ní v magickém datu 20. 2. 2022, biatlonisté skončí o den dříve. Vydání Nordic magazínu, které nyní držíte v rukou, se tématy často dotýká právě této největší sportovní akce. Málokdo ze závodníků přesně ví, co s ním specifické podmínky udělají: Zda načasuje optimálně tu nejlepší formu za poslední čtyři roky, nebo čínské prostředí s velkým smogem, vyšší nadmořskou výškou, časovým posunem, pro evropská ústa netradiční stravou a dalšími faktory udělají své a zmaří dlouholeté snažení? Prvními nemohou být všichni, ale přejme všem nominovaným sportovcům, ať jsou zdraví a mohou bez komplikací do Země nebeského draka odletět a my pak můžeme sledovat jejich atraktivní souboje.

A ještě jedna, tentokrát smutnější věc… V prosincovém vydání Nordic magazínu jsme na poslední straně otiskli příběh o Janu Došlovi, který jako jediný závodník nečekaně vyhrál Jizerskou 50 z třetí vlny na skluznějším sněhu, přičemž porazil i Stanislava Řezáče, jenž musel s některými závodníky prorážet zachumelenou trať. Bohužel jsme nevěděli, že Honza před třemi lety po těžké nemoci zemřel ve věku 43 let. Omlouvám se celé jeho rodině i jemu vzhůru, že jsme tuto tragickou událost čtenářům nezmínili. Děkuji jeho kamarádům, kteří se dodatečně ozvali. Věřím, že se na nás Došlík nezlobí a je rád, že jsme na něj aspoň tímto příběhem zavzpomínali. Chtěla bych vás vyzvat, pokud máte ve svém okolí někoho, kdo by si zasloužil, aby se o něm otisklo pár řádků, nebo na koho bychom mohli zavzpomínat, napište na můj e-mail. Děkuji. Užívejte zimních radovánek z plna hrdla, pokud to sněhové podmínky dovolí. V následující sezóně se vám budeme snažit naservírovat další zajímavé články z běžecké stopy. Skol Adéla

Předplatné se vyplatí! Máte již časopis NORDIC předplacen? Obdarujte jím své příbuzné, kamarády a známé! Za každé předplatné získáte bonusové SNOWbony, za které si můžete pořídit slušivý dárek v e-shopu SNOW, anebo dokonce další předplatné NORDIC. Za jedno předplatné získáte SNOWbony, které vám vystačí na nákup dalšího předplatného – tím pádem ho budete mít zdarma. I pokud si objednáte rozšířené předplatné 2 vydání NORDIC se 2 speciály z edice SNOW s běžkařskou přílohou, zaplatíte 280 Kč a získáte 300 bonů. Za ně si můžete pořídit další rozšířené předplatné zdarma. Jak na to? Navštivte web www.nordicmag.cz a nechte se provést několika jednoduchými kroky k objednávce. Po úhradě si můžete na www.snow.cz/eshop za získané SNOWbony vybrat předplatné či další dárky: funkční oblečení, čepice, trika, vesty, sportovní výživu či vosky!

REDAKCE ŠÉFREDAKTORKA Adéla Boudíková ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORKY Petr Socha EDITOR Tom Řepík GRAFIKA Petr Antoníček Markéta Antoníčková INZERCE Petr Havelka Veronika Bezpalcová Tom Řepík DISTRIBUCE Andrea Rosenbaumová Marie Potužilová INTERNET Adéla Boudíková, Petr Havelka, Tomáš Roba AUTOŘI Tomáš Gnad Lucie Charvátová Martina Chrástková Petr Jakl Radovan Kautský Tomáš Kocanda Aleš Máslo Jakub Opočenský Aleš Suk Václav Štěpánek Libor Vítek Příspěvky, fotografie a názory zasílejte na adresu redakce:

nordic@snow.cz

VYDAVATEL SLIM media s.r.o., Husitská 344/63, Praha 3 IČ: 27175511

ADRESA REDAKCE SNOW a NORDIC Husitská 344/63 130 00 Praha 3 – Žižkov redakce@snow.cz ( 222 780 286 JAZYKOVÁ KOREKTURA Kamila Sikorová INZERCE inzerce@snow.cz PŘEDPLATNÉ objednávky na www.nordicmag.cz nebo na predplatne@snow.cz Vychází 2x ročně. Toto číslo vyšlo 27. ledna 2022, další vyjde v prosinci 2022. MK ČR: E17201, ISSN: 1802-2979 Rozšiřuje PNS a.s. a síť sportovních prodejen. Články označené jako advertorial jsou komerční prezentací.

OFICIÁLNÍ PARTNER

PARTNEŘI Šumavský skimaraton

Obálkové foto: ©Fischer Sports GmbH

Stopa pro život

Cena: 100 Kč / 4,99 EUR

Skitour

Photo © GEPA pictures

XP20 CLASSIC SKIN

SPORT OSOBNOST

TEXT: MICHAL VČELIŠ FOTO: BÓŠA

MAXIMALISTA Michal Novák je kometou této lyžařské sezóny! Už dvakrát atakoval ve Světovém poháru medailové pozice, senzačně vybojoval dvě pátá místa a ve fanoušcích běžeckého lyžování vzbudil naději, že olympijské hry můžou být z českého pohledu mimořádně dramatickou podívanou! „Tak velký výkonnostní posun jsem nečekal ani já,“ přiznává 24letý rodák z Karlových Varů.

ůže zdát, že Michal letos vlétl z ničeho nic mezi světovou špičku, ale že patří mezi nejlepší, ukázal už dříve v juniorské či U23 kategorii. Před dvěma lety získal na MS v kategorii do 23 let stříbrnou medaili na 15 km volnou technikou a v celkovém hodnocení Světového poháru skáče každým rokem o desítky míst vpřed. A navíc každým rokem minimálně zdvojnásoboval počet získaných bodů za celkové hodnocení SP: 2018 - 9 b; 2019 - 37 b; 2020 - 71 b; 2021 - 184 b; do poloviny ledna 2022 posbíral 233 bodů a to ještě není konec sezóny! Michale, start této sezóny ti vyšel fantasticky. Dvě pátá místa ve Světovém poháru a boj s těmi nejlepšími o medaile. Čekal jsi takový výkonnostní posun? Myslím, že nějaký progres se dal očekávat, ale tak velký posun překvapil i mě. V přípravě jsme totiž nedělali žádné experimenty a drželi jsme se toho, co už máme vyzkoušené a co víme, že mi sedí. Pro mě to je začátek sezóny jako ve snu. Co se člověku honí hlavou, když jede vepředu a ví, že bojuje o medaili? Já si to ani neuvědomoval, vlastně ani po dojetí do cíle mi to nedošlo. Závod jsem absolvoval na autopilota a celé se to odehrá-

valo tak nějak samo. Přišlo mi až vtipné, jak snadné to bylo, i když se za tím samozřejmě skrývá spousta práce. Jak se ti teď závodí v kontextu těch výsledků? Je pravda, že soupeři si na mě asi dávají o trochu větší pozor. A já sám cítím, že jsem součástí té špičky. Už se na ty nejlepší nedívám z dálky, ale patřím mezi ně. Svými výkony už v minulých letech sis zasloužil také velkou podporu od značky Salomon, která tě řadí do červené kategorie, tedy mezi své nejlepší ambasadory. Jaké benefity ti to přináší? Salomon je pro mě vlastně jako rodina. Chovají se ke mně velmi přátelsky a nic pro ně není problém. Ať přijdu s jakýmkoliv požadavkem ohledně lyží nebo bot, tak jsou k tomu otevření. Jejich přístup mi přijde neskutečný. Znamená to, že ti udělají lyže na míru podle tvých specifikací? Ano, pro ně není problém udělat lyže na míru komukoliv. Ale díky tomu, že patřím do červené skupiny, dostávám více lyží, mám možnost zkoušet nové konstrukce a prototypy, což je někdy na závodech docela risk, ale třeba na mistrovství světa v Oberstdorfu

se vyplatil. Také mám možnost přijít na závodech s tím, že potřebuji lyže vyměnit. Samozřejmě to má ale také svoje limity. Nemůžu za nimi takto chodit každý týden. Po některých nevydařených závodech v minulé sezóně jsi ale říkal, že lyže negativně ovlivnily tvůj výsledek, protože jsi neměl k dispozici pár na danou podmínku. Čím to bylo? Bylo to zaviněno více okolnostmi. Zároveň si myslím, že k nějakým problémům by došlo s jakoukoliv značkou lyží, u Salomonu je ale super, že ty problémy mohu řešit. Od jiných sportovců jsem slyšel, že takový přístup není v lyžařském světě standardní. Jak probíhá výběr a testování lyží prakticky? Ve fabrice mi vyberou lyže podle parametrů, které potřebuji. Šest jsem jich dostal v létě na návštěvě v továrně. Některé z nich jsou jen na otestování, abych věděl, co mám v rukou a jestli chci něco upravit. K tomu pak přidám svoje lyže. Sezónu objíždím přibližně s patnácti páry lyží na klasiku a s patnácti na skate. Víc jich podle mě ani není potřeba, protože by to akorát působilo zmatky. Viděl jsi v továrně v Annecy nějaké zásadní novinky nebo trendy?

SPORT OSOBNOST

Myslíš, že se blíží v lyžařském světě nějaká revoluce, jakou byly pro běžecký svět boty s karbonovým plátem? Bavili jsme se o tom, ale myslím, že nic takového zatím na obzoru není.

Jaké cíle sis dal pro Peking? Rád bych se pohyboval ve výsledkové listině okolo desátého místa a věřím, že aspoň v jednom závodu se to povede. Stále se mi také nedaří postupovat do semifinále ve sprintu, kdyby to vyšlo zrovna na olympiádě, bylo by to pěkné. (Pozn. red.: Michalovo přání se vyplnilo dříve než na olympiádě, a to 1. 1. 2022 v rámci druhého sprintu na Tour de Ski, kdy v cílové rovince porazil jednoho z nejlepších sprinterů Itala Pelegriniho a postoupil poprvé do semifinále. Jak na Nový rok, tak po celý rok?)

Kolikrát tě napadne slovo olympiáda? Je to myšlenka, se kterou vstáváš i usínáš? Ne, vůbec. Někdy jsou dny, kdy o ní nepřemýšlím ani jednou. Když řešíme přípravu, skladbu tréninku, soustředění nebo třeba některé věci, které je třeba směrem k olympiádě vyřešit, tak je toho víc. Ale určitě to není tak, že ráno vstanu a začnu přemýšlet o olympiádě.

Olympiáda bude v poměrně vysoké nadmořské výšce. Jak ti vysokohorské podmínky sedí? Jak kdy. Záleží mimo jiné na tom, kolik dní po příjezdu se závody konají a jak jsem na ně připravený. Pokud všechno vyjde správně, věřím, že nadmořská výška pro mě může být dokonce výhoda.

Oni se vždycky jeden rok zaměřují na skate, další rok na klasiku. Letos se věnovali skatu. Na univerzálních lyžích je nová konstrukce s novým typem karbonu, je o něco širší a má mít lepší stabilitu, což jsem si při testování vyzkoušel a můžu to potvrdit. Jsou i další nové věci, o kterých ale nemůžu mluvit.

Je závodění v Asii něčím specifické? Vzpomínám si z Kazachstánu na smog. Ale jinak je pro nás Peking tak trochu exotika, protože v Asii příliš často nezávodíme, ani Světový pohár se tam nekoná. Mezinárodní lyžařská federace se snaží do SP zařazovat nové disciplíny, například smíšený team sprint. Jak vnímáš její snahy? A co bys ty sám udělal pro to, aby běžecké lyžování přitáhlo více diváků? Myslím, že FIS je celkově taková konzervativní. Asi bych se víc zaměřil na to, co samotní diváci chtějí, a hledal cesty, jak se jim více přiblížit. Třeba i prostřednictvím her, dokumentů, sociálních sítí a dalších nástrojů, které jsou v dnešní době důležité. A pokud bychom se bavili o větší atraktivitě samotných závodů? Kalendáři by pomohlo více týmových závodů, ať už štafet nebo team sprintů, u kterých

Michal si už z kritických fanoušků, kteří byli zvyklí na úspěšnou Bauerovu generaci, nic nedělá. Důležitý je pro něho fakt, že odvádí v závodech maximum, kterého je schopný

průzkumy potvrdily vyšší divácký zájem. Možná bychom mohli některé závody zkrátit, málokdo dokáže sedět u padesátky, když balík jede pořád pohromadě. Je pravda, že tyto změny z části blokují Norové, kteří jsou silní v tradičních disciplínách, zatímco například skikros by dával větší šance na úspěch menším zemím? Do těch jednání příliš nevidím, ale také jsem slyšel, že Norové jsou ti, kteří podobné změny blokují. Přitom když jsem se bavil s fanoušky v Norsku, tak i oni sami říkají, že je to divácká nuda, že pořád vyhrávají ti samí, kterým už ani oni nefandí. Vozíš s sebou na závody nějaké talismany? Na tyhle věci příliš nevěřím, jsem pragmatik. Věřím sám v sebe. Nemám ani žádné rituály, protože kdybych nad nimi začal uvažovat, akorát bych se rozptyloval a spoléhal na různé vedlejší vlivy.

15. místa se slovy, že od dob Bauera nebo Koukala tu nemáme nikoho zajímavého? Nic to se mnou nedělá. Dřív jsem si to poměrně bral, štvalo mě to a mrzelo, ale už jsem si vypracoval odolnost. Já sám totiž vím, že jsem do toho závodu dal vše, že jsem odvedl, co jsem mohl, a nemůžu mít špatný pocit kvůli očekávání někoho jiného. Vnímáš se jako emotivnější závodník, který se v závodě řídí intuicí, nebo se snažíš do poslední chvíle držet připravené taktiky? Jak kdy. Většinou mám plán a vím, co chci v určité fázi závodu udělat. Pak mě baví, když jedu nějaké nastavené tempo, můžu zrychlit a zároveň vím, že aktuálně to není potřeba.

Líbí se mi, že si s tatikouu můžu hrát a řídit se také intuicí. Samozřejmě to vždycky nevyjde. To pak přijdu za trenéry, kteří mi řeknou: „Ty vole, tam jsi měl být vepředu.“ A já na ně: „To si ale řeklo několik lidí najednou a nebyla možnost se tam dostat.“ Byly lyže součástí tvého života už v útlém věku? Opravdu velkou roli sehrála rodina. My jsme už odmalička byli na horách. Mamka lyžovala, taťka taky. Se ségrou jsme byli hodně aktivní. Jako malému se mi ale nechtělo a hodně mě to bolelo. Někdy jsem i brečel a protestoval, že nechci.

Před závody vypadáš ledově klidný. To je jenom poker face, nebo opravdu neznáš nervozitu? Já mám poker face pořád. (smích) Nervózní bývám především na velkých akcích. Pamatuju si, že na olympiádě v Jižní Koreji jsem na patnáctce startoval jako první, tak to jsem byl cestou na start hrozně nervózní! Musím se pak soustředit především na sebe a nemám rád, když mě někdo rozptyluje. Když se ale závodí ve Světovém poháru týden co týden, tak už je po pár závodech člověk docela uvolněný. Čteš zprávy na sociálních sítích, nebo se při závodech snažíš odříznout od světa? Čtu, ale snažím se je trochu omezit. Nejsem takový, že bych se úplně uzavřel a nechtěl nikoho slyšet. Takže sleduju sociální sítě, sleduju zprávy a čtu komentáře. Jak přijímáš kritiku náročných fanoušků a jejich nesmyslné shazování například

Michal se v současnosti plně věnuje tréninku a studium ukončil. Ve volných chvílích pracuje na vývoji webové databáze pro servisní tým

SPORT OSOBNOST

Michal věří sám v sebe. Za psychickou závodní pohodou se neskrývají žádné talismany ani rituály, ale tvrdá dlouhodobá práce

Takže tvoje první vzpomínky na lyže jsou spojené se slzami? Je pravda, že jsem radši chodil na sjezdovky než na běžky. Na běžkách to bylo těžký.

Máme takovou povahu. Ale není to nejlepší věc, protože člověk se pak upíná na to, aby nedělal chyby, a nespokojí se s polovičatým řešením.

Proč sis je nakonec vybral? Když jsem přišel do oddílu, potkal jsem skupinu lidí, se kterou mě to hrozně bavilo. Měl jsem tam kamarády, což bylo rozhodující.

Byli jste s Petrou soutěživí i doma? Někdy jsme se nesnášeli, někdy jsme se dokonce bili, ale v rámci sportu ne. Vždycky jsme si fandili, i když mě třeba štvalo, že při tréninku odjela tak daleko dopředu, že jsem ji ani neviděl. Chtěl jsem být vždycky stejně rychlý jako ona, ale nikdy jsem jí nezáviděl úspěchy.

A to bylo v jakém věku? Když jsem nastupoval na základní školu. Pak jsem si postupně uvědomil, že běžky jsou můj život a že si nedovedu představit, že bych s nimi skončil a věnoval se něčemu jinému. Jaký byl trénink pod vedením tvé mamky, která tě připravovala až do dorostu? Ona je učitelka, takže všechno muselo být podle ní. (smích) Ale bylo to jen do žactva. Myslím, že jí se ségrou můžeme být vděční za to, jak nás připravovala, i když to někdy bylo docela tvrdé.

Na ČVUT jsi studoval kybernetiku a robotiku, ale studium jsi ukončil. Je to pro tebe uzavřená kapitola, nebo se plánuješ do školy vrátit? Kvůli sportu je to pro mě uzavřená kapitola. Myslím si ale, že v současném světě už školy nemají monopol na vzdělávání. Člověk se může vzdělávat kdykoliv, jakýmkoliv způsobem. V kybernetice přechází vzdělání na internet a do firem.

Tvůj táta v jednom rozhovoru uvedl, že jste s Petrou oba maximalisti a nic neděláte napůl. Bylo to tak vždycky?

Takže se dál vzděláváš sám? Snažím se, ale neměl jsem teď příliš času. V rámci každého dne je pro mě vždycky pri-

mární sport, pak odpočinek a teprve pokud se cítím komfortně a mám splněné všechny povinnosti, vrhnu se na tuhle oblast. Už jsi nějakého robota, aplikaci nebo jiné zařízení postavil? Vytvořil jsem umělou inteligenci na předpověď počasí. A možná se schyluje k webové databázi pro kluky v servisu, aby měli přehled o lyžích a dalším materiálu v kontextu aktuálního počasí. To je ale práce pro celý velký tým a zabere to spoustu času, takže jsem možná trochu bláhový v tom, že bych to mohl nějak stíhat.

Michal Včeliš Manažer komunikace Úseku běžeckých disciplín Svazu lyžařů ČR. Jako PR konzultant externě spolupracuje se sportovními značkami i osobnostmi.

SPORT ROZHOVOR TEXT: RADOVAN KAUTSKÝ FOTO: ARCHIV JENSE BURMANA

JENS BURMAN – tempař, který se nikdy nevzdává

Švédský mužský národní tým prošel za poslední roky generační obměnou a poté, co ukončil kariéru Marcus Hellner, hledal tým v posledních sezónách trochu odpověď na dominanci norsko–ruského bloku. Odpovědí může být, s ohledem na výsledky posledních sezón, současná švédská jednička, Jens Burman. Sympaťák původem z Östersundu, který na rozdíl od současné švédské ženské reprezentace sice asi nikdy nebude sbírat medaile ve sprintech, ale na distancích zraje jako víno. A to doslova. Tušíte, co znamenají tato magická čísla?

2015–2021 15–10–5 32 000 2015 – první rok, kdy se Jens ve svých

20 letech objevil ve Světovém poháru, a rok 2021, kdy poprvé dosáhl na medaili (3. místo na SP v Engadinu na 50 km volně)

15–10–5 – umístění na 50km distanci na posledních třech mistrovstvích světa

32 000 – počet followerů vlogu tohoto

švédského dříče (Pozn. red.: Počet sledujících diváků na vlogu, což je video formát, ve kterém osoba natáčí sebe a své okolí.) I já musím příznat, že hlavně díky Jensově vlogu neznám asi žádného profesionálního lyžaře lépe.

e Světovém poháru není Jens Burman nováčkem. Má za sebou 90 individuálních startů a poprvé se do top 10 podíval v Davosu už v roce 2016. Od té doby velmi úspěšně ostřeluje první desítku, ale vzestup na vrchol mu trval dlouhých 7 let. Nejedná se zřejmě o talent od pánaboha, jakými jsou Klæbo nebo Northug, a nemůžeme ho srovnávat ani s neskutečnou a neúnavnou mašinou typu Bolšunova. Co mu však nikdo neodpáře, že je dříč, který krok po kroku

vystoupal na pódium. Zároveň může být i dobrým příkladem, že pokud si jde člověk za svým cílem a vytrvá, jednou se to prostě povede. V sezóně 2021 nahlédnul v rámci závodu Vålådalsrennet také do seriálu dálkových běhů Ski Classics. Účast kvalitního elitního závodníka ze Světového poháru závod pěkně oživila, navíc jel na namazaných lyžích vedle soupažících laufařů a velkou část strávil v osamoceném úniku. Sice se nakonec nevešel do nejlepší dvacítky, ale vysloužil si cenu nejlepšího lyžaře dne. Dálkové běhy se mu nejspíš zalíbily, protože vstoupil společně s reprezentačním kolegou Oskarem Svenssonem do profi laufařského týmu Engcon. Jens kombinuje ve své přípravě klasické prvky lyžařské přípravy – kolečkové lyže, běh, posilovnu (kterou má doma v garáži), ale věnuje se i horskému kolu, seakajaku či orientačním běhu. Mimo národní tým trénuje také sólo s domovským klubem Åsarna, ale často i se svým mladším parťákem z reprezentace, Williamem Poromou. Nejde úplně o klasického lyžaře, který by čas trávil jen na tréninku nebo analýzou dat ze sporttesteru. Jens je též nebývale zručným řemeslníkem a společně se svou přítelkyní renovují svůj krásný, typicky švédský, dům. Jens se pouští do výroby nábytku, pokládky podlah a vypadá, že zvládne svou zručností asi cokoliv. Každý týden poskytuje skrze svůj vlog upřímný vhled do svého osobního života, který se samozřejmě skládá hlavně z tvrdého tréninku, jenž do detailu komentuje, ale i z dalších aktivit, jakými jsou setkání s kamarády, cestování nebo typický švédský svátek, oslava nejdelšího dne v roce. Držím tomuto švédskému sympaťákovi palce, ať už se jedná o blížící se olympiádu, Světový pohár nebo Ski Classics. Nezbývá než zavolat to, co často slyší podél trati: „Go Jens Go!!!”

Tušíte, jaké video na vlogu Jense Burmana má historicky největší sledovanost? 1) My first World cup podium 2) Learning Frida Karlsson to drive 3). She won 1 000 000 SEK on a lotery ticket! Ano, C je správně. Jensova přítelkyně v přímém přenosu setřela los s výhrou 1 mil. švédských korun (2,5 mil. CZK). Jeho kanál se začal ihned plnit příspěvky s odkazem na fakt, že „konečně našel pořádného sponzora”.

Jensi, olympiáda v Číně se blíží, zajímalo by mě, jaké jsou vaše cíle a očekávání? Upřímně, mám docela vysoké očekávání – 50 km je jeden z mých nejoblíbenějších závodů. Mým cílem je přivézt z olympiády medaili a sen by byl získat zlato. Ale hlavní metou je medaile na 50 km. Myslím, že na této distanci mám největší šanci. Je pro vás důležité, jakou technikou se závod na 50 km v Číně poběží? Nevadí vám bruslení? Myslím, že jsem dobrý v klasice i bruslení, takže technika nehraje moc roli. V současné době jsem možná o trošku lepší v bruslení, takže zřejmě pro mě trochu výhodnější situace. Udělal jste v posledním roce nějaké změny v tréninku směrem k olympiádě? Udělal jsem několik změn v tréninku, ale žádné opravdu výrazné. Přidal jsem rychlostní a intervalové tréninky. A taky jsem se o trochu víc zaměřil na bruslení. Takže ano, rychlostní tréninky a bruslení, to jsou asi ty dvě menší změny směrem k olympijské padesátce. Jestě jeden dotaz obecně na trénink. Dá se odhadnout, kolik ročně odtrénujete a z jakých tréninkových prostředků se váš trénink skládá? Někteří profi lyžaři zařazují více kolečkové lyže, jiní se věnují převážně běhu, někdo naopak třeba horské kolo nepovažuje jako nejlepší přípravu… Jak to máte Vy? Odtrénuji zhruba 850–900 hodin ročně, ale celkově nemám rád tento pohled a porovnávání hodin v tréninku. Myslím, že na odtrénované množství hodin nebo kilometrů by se lidé zaměřovat moc neměli. Přece záleží na kvalitě. Je dost rozdíl mezi 5 h na MTB nebo 3 h běhu v horách. Důležité je, jak to děláte, ne jak dlouho. Můj trénink v přípravném období se skládá zhruba z 60 % na kolečkových lyžích a 40 % běhu, k tomu asi jednou týdně zařazuji horské kolo. Mám rád variabilitu a střídání aktivit. Ale

celkově rád běhám, protože je to nejjednodušší způsob, jak udělat kvalitní trénink. Horské kolo je podle mě skvělým tréninkovým prostředkem, vypracujete si silné nohy na bruslení a funkční kapacitu získáte při tvrdém MTB tréninku stejně jako při běhu. Když se podívám na vaše výsledky na padesátce a v distancích, lepšíte se každý rok. Naposledy pátý na 50 km na šampionátu v Oberstdorfu. Máte nějaký recept na zlepšení? Myslím, že je to hlavně lepší trénink. Absolvuji každým rokem tvrdší a kvalitnější přípravu. Musíte trénovat tvrdě několik let, než si na dřinu zvyknete. Není v tom žádné velké tajemství, musíte prostě tvrdě makat a taky myslet na několik let dopředu, nejedná se o rychlý proces. Vloni jste se zúčastnil jednoho z dálkových běhů Ski Classics, švédského závodu Vålådalsrennetu. Jaká to byla zkušenost? Byl to hlavně dobrý trénink a docela zábava zkusit zase něco jiného. Světový pohár skončil, kolotoč Ski Classics pořád běžel a já jsem byl stále ve formě. Závod byl pěkný a taky dobrá zkušenost. Uvažujete do budoucna o možnosti věnovat se Ski Classics profesionálně? Ne, o tom neuvažuji. Světový pohár je pro mě větší zábava, ale rád do Ski Classics v rámci některých závodů na konci sezóny naskočím. Je fajn být součástí týmu, pomoci, ale ne na celou sezónu. Ne, to není můj plán. Teď možná trošku více v osobní rovině. V rámci svého vlogu hodně vaříte, řešíte, co jíst s ohledem na trénink a nutriční hodnoty. Je to vaše hobby, nebo to více vnímáte s ohledem na přípravu? Ukazuji svůj každodenní život a taky si myslím, že moji diváci rádi vědí, co jím. Musím jíst dobré jídlo, abych mohl dobře a tvrdě trénovat, závodit na vysoké úrovni.

Jens poskytuje skrze svůj vlog upřímný vhled do osobního života, který se skládá hlavně z tvrdého tréninku, jenž do detailu komentuje

Možná trochu netradičně na to, že jste profesionální lyžař, jste i nebývale zručným řemeslníkem, ve svém domě si troufnete skoro na cokoliv. Čím to je, kde jste se to naučil? Určitě za tím stojí můj táta, je tesařem. Naučil mě a dal mi hodně. Ale já se taky hrozně rád učím a učím se hodně rychle. Když něco nevím, tak mě zároveň zajímá, jak tomu přijít na kloub, zkouším všemožné, až se to prostě časem naučím. Řemeslnické práce a rekonstrukce mě opravdu baví. Někde musíte začít. Pak to zkoušíte, lepšíte se, až dosáhnete výsledku. Ale musíte začít. Děkujeme Ski Team Sweden X-Country za zprostředkování rozhovoru.

Radovan Kautský Velký fanoušek laufů a běhu na lyžích všeobecně. Odchovanec týmu VSK Humanita Praha, nyní součástí výborné lyžařské party týmu Mercedes Benz. Jeho snem je postavit se jednou na start Jiz50 společně se svými syny.

FOTO: FACEBOOK DAILY SKIERS

SPORT REPORTY Z BĚŽECKÉ STOPY

TEXT: ADÉLA BOUDÍKOVÁ A JAKUB OPOČENSKÝ

DÁMY FOTO: ARCHIV KAROLÍNY GROHOVÉ

nejen na běžkách

FOTO: FACEBOOK DAILY SKIERS

Každá správná dáma má čtyři kolečka

Zdolání osmitisícovky

Neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení

Ruské závodnice u zdi nářků FOTO: BÓŠA

Devět let uběhlo od chvíle, kdy poslední Češka dokázala vystoupit na osmitisícovou horu bez použití kyslíku. V červenci toto dlouhé čekání ukončila bývalá reprezentantka v běžeckém lyžování a v současnosti paní učitelka a dálková běžkyně na lyžích Karolína Grohová, která vystoupila na pákistánský Gašerbrum II, jehož vrchol sahá do výšky 8 035 m n. m.

Běžky jako životní styl

FOTO: ARCHIV JAKUBA OPOČENSKÉHO

PRÉMIOVÉ ZÁVODNÍ LYŽAŘSKÉ HOLE

Nová testovací metoda v odhalovaní dopingu

FOTO: FACEBOOK DAILY SKIERS

Sara Amalie Solheim, pracující pro dánský antidopingový výbor, představila metodu DBS, jež je založena na odběru malého množství krve mikro jehlami. Výhodou této metody je jednak její rychlost, nenáročnost pro samotné sportovce, tak i osoby, které provádějí vlastní testování a v neposlední řadě i finanční úspora. V globálním měřítku si od této metody slibují, že bude mít široké uplatnění v zemích s menší ekonomickou stabilitou a v institucích, kde je nedostatek odborného personálu. V současné době bude sloužit jako doplňková metoda v aktuálním testovacím programu a pomůže provádět více dopingových kontrol mimo soutěže či závody, zejména ve vzdálenějších místech.

Když lyže nejedou…

VYROBENY Z RECYKLOVANÝCH MATERIÁLU

WWW.INASPORT.CZ

SPORT HISTORIE

TEXT: ALEŠ SUK FOTO: ARCHIV AUTORA

LUCIE BUCHAROVÁ

průkopnice vítězných laufů série Wordloppet

Dolní Branná, vesnička v rozčepýřené krajině mezi Jilemnicí a Vrchlabím. Odtud pochází nositelka malebných lyžařských dovedností, střemhlav se řítících její osobností k titulům v auře slávy.

ima 1977, školní závody dolnobranské trojtřídky v sadu pod břízkami. Nedalo mi a šel jsem to omrknout. Mezi prvňáky drobounká blonďatá dívčina, jak ta na 500m distanci šupajdila! Maje vlohy na rozkrytí talentu, našeptala mi předtucha jakási – tady frčí šampiónka. Úctyhodnou frekvencí pelášila pro zlatou čokoládovou medaili. Lucie Bucharová, ročník 1971. A začali jsme trénovat s bandou jejích vrstevníků po celou dekádu sezón pravidelně, poctivě, náročně. Úspěchy vykoukly nejprve s pokroky v pohybové technice klasické, tady byla zarputile a tvrdošíjně houževnatá. Podivuhodně brzy nahradila tělesné proporce efektivním a elegantním technickým projevem; bojovnost a odolnost, navíc i odpovědnost, ty daly Lucce do kolébky sudičky. Tréninkový režim dotvořil funkční parametry – v juniorkách se relativní spotřeba kyslíku 70,1 ml jaksepatří šikla. Deset roků přípravy v lyžařském oddíle Sokol Dolní Branná a SVSM Vrchlabí vykázala zálibné skóre. Sedmnáct medailí v domácích, federálních i národních šampionátech. 10 titulů, 5 stříbrných a 2 třetí pořadí. Přišla zařazení do repre týmů všech věkových kategorií – dorosteneckých, juniorských, dospělých, akademických. K mládežnickým peckám nesmazatelně počítáme 3 medaile na Družbě, dnes EYOFu, v Rusku a Bulharsku. Tady šmikla v 16 a 17 letech budoucí olympioničky NDR a SSSR. Na MS v Saalfeldenu, Hamaru a Le Saisses mezi jednotlivci 11., 7. a 12. místo. Mezníkem progresu byl přechod z juniorské kubatury mezi dospělé. Byla nejmladší členkou RD žen v sezóně, kdy tým vedl Jirka Bartoš s Petrem Honzlem. Parťačkami byly tehdy Betka Havrančíková, Luba Balážová, Zora Kepeňová – Simčáková, Iveta Knížková, Petra Šimůnková a Anna Janoušková. Nehřála se za pecí a se studiem se nepárajíc, sebejistě vklouzla do reprezentace akademické k šéftrenérovi Tondovi Klazarovi. Parametry přípravy při denním studiu se zřídkakdy daří zvyšovat. Mezi juniorkami se 7 000 cyklickými km vévodila. Prudce zasáhl

do tréninku i vlekoucí se problém s kolenním kloubem. Křivolaký proud osudu jí přidělil povedená umístění na zimní světové univerziádě v Zakopaném. Sezóna 1993 a 6. místo ve štafetě, 11. na klasické desítce a 9. v Gundersenu. Bokem si při závodění na ski odskočila k horským kolům, top výsledkem bylo 3. místo v Marin cupu ve Fryštáku. Blížil se závěr vysokoškolských studií. Následuje přerušení a v družstvu Müller MGM předlouhá závodní šňůra 1994/95 dálkových běhů. Tenkrát to byl sólo trénink pod radami a na soustředěních s A. Klazarem se závoděním v kombinéze Slavie VŠ Praha v celostátní lize. Rozhodnutí prubnout laufy byl čin pionýrský – všecičko bez profesionálního týmu, žádný servisman, žádný doprovod, sami si řídili auta, ubytování a pobyt v cizině zajišťovali známí. Čisté a ryzí amatérství, přestože se laufy běhaly už 14 roků (první v roce 1979 a od roku 1983 se začalo s volnou technikou) a soupeři okolo měli zabezpečení věru záviděníhodné a nesrovnatelně kvalitnější. Bucharová vlétla do laufařského kolotoče důkladně a náruživě. Wordloppet a hnedle první podnik sezóny 94/95 v Austrálii ve Falls Creek. Výdaje nebetyčné, pro studentku obzvlášť. Pomohlo sponzorství řádky dolnobranských občanů (díky za ně), finance od kamarádů z SVSM, regionálních firem. Přesto, aby se ušetřilo, byl let naplánován nejlevnější variantou s mezipřistáním v Kuala Lumpuru. Zázemí pro Kangaroo Hoppet poskytli naší minivýpravě krajané emigranti, jak ti poúnoroví z osmačtyřicátého, tak pozdější vlna 1968. „Namouduši,“ glosuje Lucka, „byli nebývale milí, poskytli dům, zázemí, průvodce a emigrant Saša vygumoval lapálie tréninkové a pobytové. Od něj se jezdilo do F. Creek. Navíc, aby těch trablí nebylo málo, absolvovali jsme pár dní po hlavním svěťáku komerční závod přes 3 hory. Byl to šílený úprk, přenáročný, málem jsem umřela, ale podařilo se mi vyhrát. Prašule za vítězství na ruku nám důkladně pomohly s úhradou dalších laufů.

Vlastní Kangaroo Hoppet byl lahodnější ve srovnání s předešlým, komerčním. Mezi padesáti elitními ženami jsem ve své premiéře doběhla druhá za sovětskou reprezentantkou Ordinovou. Do cíle jsem dobruslila za 2 h a 4 min.“ Omamná výhra klasičky Bucharové se nesmazatelně a taky troufale, zapsala při König Ludwig laufu. 55 km v dámské elitě v nejrychlejším čase znamenalo překvápko nečekané, firma Atomic nabídla své ski závodnici k dispozici na zbytek sezóny. Furt to nebyl profi tým, ale malá ryba – tože ryba. Průkopnické první ženské vítězství pro ČR v dálkovém běhu bylo na světě a soupeřky se důkladně začaly rozhlížet: ani se nenadály a dáma z Dolní Branné si je vychutnala do jedné. Prchající čas závodnický zastavit nelze, pročež hup do Tauernlaufu. Nebyl to závod Worldloppetu, leč 2. místo a zkušenosti se hodí. Přesto si opakovaně mažou sami, občerstvovače nemají, tak něco do ledvinky a hlavně používat oficiální občerstvovačky. Dnes nemyslitelné pro špičkové jezdce! Další závod světové ligy byl proponován za velkou louži. Kanada, Montreal, Quebec – Gatineu. Aby bylo platné zařazení do světové ligy v absolutním pořadí, musel se dokončit jeden závod na severu a jeden za mořem. „Při příletu na nás zapomněli, tvrdli jsme 20 hodin v letištní hale. V soutěžním výboru se tužili 2 skupiny – anglicky hovořící študáci a frankofonní starousedlíci, které jsme překřtili na old boys. Ubytovali nás v superluxusním hotelu s úžasným výhledem na noční Montreal. Mladí a důležití rozumbradové machrovali v atriu hotelu s vesele rozpustilou exhibicí, což byla nefalšovaná šaškárna. Museli jsme v atriu nazout běžky a jako pimprlata od Matěje Kopeckého se projíždět na lyžích pro potěchu nóbl hostů. Poté od anglické skupiny přišlo pozvání na lukrativní večeři, po ní šok – tak si ji zaplaťte! Povedený fórek. Dva dny před hlavním závodem se jely sprinty pro diváky.“ Lucie vyhrála a Gunnar Havel jakbysmet, doláče

za vítězství šly do společného balíku. Přicupitala dáma z anglické skupiny: „A tak teď už můžete zaplatit tu večeři.“ Protipólem byla společnost old boys, kteří závoďákům z bývalého východního bloku přáli, fandili jim a vinšovali úspěch. Byli lidoví, skromní, vyprávěli – v létě makáme, v zimě sportujeme. Po našich triumfech nám ještě 5 roků do Čech psali. Hlavní závod na 50 km v Kanadě Lucina urvala a začal se rýsovat úspěch v celkové klasifikaci ligy dálkových běhů. Následoval přelet z Kanady do USA na Birkebeiner Hayward. Na Čechy, vítěze z Gatineu, čekal na letišti v Americe televizní štáb pro sportovní studio. Reportáž a rozhovor naostro. Luca ovládala němčinu, angličtina byla tehdy prachbídná. Pomohla soupeřka Beatrice Grünenfelder, tlumočila Mistrovství světa juniorů v sezóně rok před ZOH v Albertville, na klasické pětce je L. Bucharová z angličtiny do němčiny a nazpět. 7. a rozbíhá reprezentační štafetu, která brala bramborovou medaili. Přepychová ukázka Na řadě byla Marcialonga v Itálii a byl to závodní techniky, která zdobila závodnici v průběhu celé kariéry mazec. Startovaly dámy a dvacet sekund za nimi chlapi. Bucharová po pár metrech ztrácí hůlku, otáčí se a vrací se pro ni. Bruslilo se, a tak najely do první mužské rozjeté brázdy. Těch nadávek bylo nepočítaně, ještě že nerozuměla italsky! Z příhody ji čapnul stres, rozdýchávala ho dvacet kiláků. Ještě že to stačilo na osmé místo. Závěr soutěžení v Norsku při Birkebeiner- rennetu, kdy jde každoročně o finále, které se musí dojet pro potvrzení Děsivé „komerční“ závodění přes tři hory v Austrálii celkového pořadí (Vasák vzdala na 50. km, lyže byly příliš pomalé). Cíl je na lyžařském stadionu Norsko nakonec nasypalo do finále světové Kanadské doláče, prémie za vítězství ve v Lillehammeru nad skokanskými můstky, ligy dálkových běhů pozitivní setrvačník: televizní sprintu na ruku, bude na večeři jede se 65 km se zátěží na zádech. Zjevily se komentátor Štěpán Škorpil zprostředkoval zázemí obligátní trampoty – nemaje servis, dopadlo kde jinde, než u české rodiny, žijící v Lillehammeru, to s mazáním víc než vachrlatě. Bucharová Svobodovi se jmenovali, domácí byl saxofonista, musela dokončit, děj se, co děj; vzpomíná, že vyslaný Pragokoncertem na sever Evropy. Od málem chcípla, nevěděla proč, ale už nemohla, české party dostal pár flašek, jelikož dobrý truňk od 3. km namrzala, stoupalo se totiž nahoru, byl jeho hobby. S díky přijal bakšiš, mumlaje: „Kam kde bylo chladněji a máza s tím nepočítala. Na já si to zašiju, aby mi to žena nezkonfiskovala?“ běžkách nášlapky, pak už chůdy. Závodnice Dolnobranská Lucka Bucharová dokázala v tom Aleš Suk stírala namrzlou zónu rukama, drhla lyží o lyži bláznivém ročníku Worldloppetu obsadit 2. místo Trénování mládeže se věnuje s pramalým účinkem. Děs, hrůza, beznaděj. v celkovém pořadí. A to byl úspěch úspěchů. nepřetržitě od roku 1962, Brečela a do cíle ji dotlačilo asi to, že si pro sebe Bravo! zastával celkem 9x funkci trenéra zpívala. Když se doplížila jako 16. do finiše, Zpovídaná běžkyně si před popsanou sezónou nadějí OH, juniorek či juniorů. hulákal na ni na kost promrzlý a načuřený předem řekla, že 1995 bude její poslední závodní Vloni byl jmenován řádným Gunnar Havel – klíče, klíče! Měla u sebe klíče od zimou. Bez tréninku se po třech letech nechala členem Klubu olympioniků. šatny. I šéf seriálu, Němec, volal udiveně: „Luci, ukecat a střihla si Jizerskou 50 – v elitě žen dojela wo bist du?“ třetí.

SPORT VÝSTAVA

FOTO: PETR ZBRANEK

Osobnosti na slavnostním otevření výstavy, zleva: Alena Bartošová, Heidi Suchánková (roz. Hanischová), Jiří Beran, Lucie Kareisová (roz. Samková), Helena Balatková (roz. Šikolová)

TEXT: IVANA ZELENKOVÁ

VÝSTAVA

Vítězové bílé stopy V Jablonci nad Nisou je v těchto dnech možné navštívit výstavu, která nabízí ohlédnutí za úspěchy klasických lyžařů běžců od počátků až k přelomu století. K vidění jsou například olympijské medaile, poháry z dálkových běhů nebo skvosty z doby Bohumila Hanče. Vzácné exponáty na výstavu zapůjčila řada lyžařských osobností, například Helena Balatková (roz. Šikolová), Květa Jeriová-Pecková, Pavel Benc, Gabriela Soukalová (dříve Svobodová, roz. Sekajová), Stanislav Řezáč, Morten Eide Pedersen či Kateřina Smutná.

edílnou a důležitou součástí výstavy jsou fotografie Petra Krajíčka, Josefa Stránského, Milana Šebka, Jiřího Pekárka, Petra Zbranka a dalších výborných fotografů. Mnozí z pamětníků si při nich rádi zavzpomínají na oblíbený a již zaniklý Jablonecký lyžařský maraton. Své místo zde má i Jizerská padesátka a další dálkové běhy od svého založení po současnost. Již v rámci červencového setkání olympioniků výstavu navštívily a ocenily lyžařské legendy, jakými jsou Stanislav Henych, Květa Jeriová–Pecková, Miloš Bečvář, Milena Ryglová a další. Zavzpomínat na klasiku tedy můžete v Jablonci nad Nisou v infocentru v Domě Scheybalových každý den kromě neděle až do konce dubna 2022.

Výstavu připravila Kultura Jablonec, p. o. pod vedením Petra Vobořila a spolek Česká lyžařská společnost, z. s. ve spolupráci se Ski klubem Jablonec n/N a dalšími soukromými sběrateli, záštitu převzal předseda ČOV Jiří Kejval a Česká olympijská akademie. Iniciátorkou a organizátorkou výstavy je Ivana Zelenková: tel.: +420 774 830 234 e-mail: info@muzeum-lyzovani.cz www.muzeum-lyzovani.cz

50 let s bronzovou medailí a hromadou vzpomínek Tuto zimu uplyne neskutečných padesát let od památného závodu na ZOH v Sapporu, kde Helena Balatková, tehdy Šikolová, vybojovala pro Československo první olympijskou medaili z klasického lyžování v běhu na 5 km. Při příležitosti slavnostního otevření výstavy jsem naši bronzovou medailistku oslovila a vznikl tento rozhovor. Jaké jsou po letech tvé vzpomínky na olympiádu v Sapporu v roce 1972? Padesát let je dlouhá doba, takže je to zastřeno trochu v mlze. Japonci byli ve všem perfektní, až puntičkáři. V té době byla olympijská vesnice rozdělena na ženskou a mužskou, do ženských budov měli muži vstup zakázán a to hlídali vojáci u brány. Někteří šprýmaři se převlékali za ženy a chtěli projít, ale většinou byli odhaleni. Před samotným závodem jsem nebyla vůbec nervózní, byla jsem v podstatě klidná, zato před štafetou jsem si to vybrala! Nemohla jsem skoro chodit, mluvit, zkrátka nic, jak jsem byla nervózní z toho, že to holkám zkazím. Dokonce Milena Ryglová chtěla jet místo mě. Trenér mě pak poslal mimo stadion uklidnit se, což trochu pomohlo. Vyhlášení olympijských medailistů proběhlo pod skokanským můstkem. Ovšem my jsme tenkrát získali ještě jednu medaili, protože se olympijský závod počítal i jako mistrovství světa. Toto vyhlášení bylo komornější za účasti členů olympijského výboru.

FOTO: PETR ZBRANEK

Organizátoři výstavy by rádi pokračovali a vytvořili stálou expozici, která by propojovala lyžařskou historii se současností, ale potřebovali by partnera nebo sponzora, jenž by jim k tomuto účelu nabídl vhodný prostor, případně jinou formu spolupráce.

Helena Balatková (roz. Šikolová):

Helena Balatková s dcerou Petrou při slavnostním otevření výstavy

Jaká byla tvá cesta k běžeckému lyžování? Odmala jsem moc ráda běhala, skákala,… představ si, že i do dálky! S bráchou jsme si udělali doskočiště, navozili jsme si písek a skákali, ne sice moc, tak dva a půl metru, ale skákali. Každodenní hra s dětmi na ulici, to byl asi nejlepší sprinterský trénink. Když nám umřel táta, to mi bylo necelých patnáct let, přibylo k tomu ještě sekání dřeva na celou zimu do baráku. To mě moc bavilo, i když bolela záda. Byl z toho dvojí dobrý pocit, že jsem doma pomohla a sobě udělala prospěšný trénink. Ale mamka chtěla, abych nezvlčela, tak mě přihlásila do lyžařského oddílu Jiskra Mšeno. Ze začátku, asi tak první dva roky, se mi tam moc nechtělo chodit, protože to bylo z ruky. Auta nebyla, a tak jsem musela z gymplu U Balvanu doběhnout do Břízek, odtrénovat a pak běžet zpátky na autobus. Když jsem zjistila, že autobus nestihnu, tak další úprk přes kopec domů do Nové Vsi, dost často za tmy, to jsem se pak pěkně přes les bála. Jak vypadal tehdejší servisní tým a příprava lyží? To vlastně všechno dělal trenér. Vyzkoušel mázu, pak nám namazal sám, ale dost často jenom přišel, řekl, co namazat, a ostatní už bylo na nás, jak to zvládneme. Na závodech ale hodně trenérovi pomáhali starší kluci, aby se to vše stihlo. Lyže se tehdy neparafinovaly, tak to bylo o trochu jednodušší. Vaše tehdejší formy tréninku musely být poměrně pokrokové, drželi jste krok se světovou špičkou, přestože jste nebyli příliš zváni na světové závody. Ženský tým nemohl startovat ani na ZOH 1968 v Grenoblu, přitom na MS 1970 jsi byla 4. a na dalších ZOH jsi získala medaili. Ve štafetě spolu s Milenou Cillerovou a Alenou Bartošovou jste obsadily 6. místo. Jak jste trénovali v zimě či v létě? V létě to byl klasický trénink běhu, pak trenér Zdeněk Ciller vymyslel trénink na koloběžkách. Nejprve jsme jezdili na těch malých dětských, později nám v Esce Cheb vyrobili velké koloběžky. A protože trenér byl původním sportem vodák, Milena Cillerová a Alena Bartošová také, odehrávaly se některé tréninky na sílu na jablonecké přehradě na kánoích. Nejlepším tréninkem v létě bylo vodácké soustředění na českých řekách,

SPORT VÝSTAVA

kde se i přes dřinu s pádlem v ruce a běžecký trénink užila spousta legrace. Ovšem někdy šlo trochu i o život, když třeba lyžaři vodáci nezvládli některé jezy. Na začátku zimy jsme jezdili do švédské Kiruny najíždět kilometry. Naše sezóna závodů začínala koncem prosince Jabloneckou šestidenní, která startovala střídavě na Horním náměstí a v Tyršově parku u sokolovny. Vzpomínám si, že jsme některé z těchto závodů startovali Gundersenovou (tedy stíhací) metodou, jen jsme tomu tak neříkali. Závodů tenkrát nebylo tolik jako dnes, nejezdil se Světový pohár, pouze mezinárodní závody v tradičních destinacích, například Kavgolovo či v Klingenthalu. Myslím, že štafeta Jiskry Mšeno byla v té době nejlepší oddílová štafeta na světě. Ty sama jsi po skončení kariéry několik roků pracovala v lyžařském oddíle jako trenérka u žákyň. Jak tě ta práce bavila? Moc mě to bavilo, vždyť jsem začala trénovat hned po ukončení závodní kariéry a zkušeností a nadšení byla plná hlava, ale po narození dcer jsem se z časových důvodů už k trénování nevrátila.

FOTO: ARCHIV SKI KLUB JABLONEC

času jsem jim přišla na chuť, je to vzrušující a nepředvídatelná podívaná. Sleduješ také dálkové běhy? Umíš si představit, že bys za současných podmínek ovšem s tehdejší kondicí objela Jizerskou padesátku soupaží? Myslíš, že by tě to bavilo stejně jako kdysi? Tak to si vůbec ani nechci představit, že bych měla „touto šíleností“ závodit. Věnuješ se běžeckému lyžování i v dnešní době? No, párkrát za zimu si jdu zalyžovat, spíš zapochodovat… Jednou mě dojel jeden pán a povídá: „To musí být Helena, ten styl se nezapomíná!“

JSEM STAROMILEC, RADŠI JSEM BĚHALA V LESE, ZE ZAČÁTKU SE MI SPRINTY NELÍBILY, ALE POSTUPEM ČASU JSEM JIM PŘIŠLA NA CHUŤ, JE TO VZRUŠUJÍCÍ A NEPŘEDVÍDATELNÁ PODÍVANÁ. Na právě probíhající výstavu Vítězové v bílé stopě v Jablonci nad Nisou jsi zapůjčila medaile i další cenné suvenýry ze ZOH 1972, čehož si velmi vážíme a děkujeme za vstřícnost. Jak se ti výstava líbí? Co tě na ní zaujalo? Je fajn si připomenout všechny ty lidi, kteří se běžeckému lyžování věnovali, trenéry, kteří obětovali svůj volný čas za minimální peněžitou odměnu, jim patří největší dík za výsledky závodníků našeho kraje. Díky za tu mravenčí práci organizátorům.

Sleduješ i dnes běžeckou lyžařskou špičku a obrovskou převahu norských Legendární trenér Zdeněk Ciller vymyslel, že by trénink na koloběžkách mohl být jeho svěřenzávodníků? Jak si kyním prospěšný, a tak jim v Esce Cheb vyrobili dospělácké koloběžky (rok 1971, v jabloneckých vysvětlit, že tolik Břízkách) utíkají zbytku světa? Kdyby sis měla znovu v dnešní době Některá z tvých vnoučat se běžeckému Nevidím do toho, a tak si jenom myslím, že lyžování věnují a vím, že jim moc fandíš vybrat sport, kterému se budeš věnovat, bylo by to znovu běžecké lyžování? mají obrovskou základnu, výborné přírodní a jejich sportovní dráhu sleduješ. Spolu I když jsem skrze dceru Helu (Pozn. red.: podmínky a hlavně asi vytvořený systém s další bývalou reprezentantkou Alenou přípravy od dětí až po dospělé, ale to je jenom Bartošovou jste i vyhověly přání, abyste Helena Karásková Erbenová, roz. Balatková, naše bývalá reprezentantka v běhu na lyžích můj pohled zvenčí. se zúčastnily besedy s dětmi z lyžařa v terénním triatlonu, kde sbírala světové ského oddílu. Jaké to bylo? Myslíš, že Myslíš, že zařazení velkého počtu sprintů to může přispět k větší motivaci dětí medaile) posledních deset let více sledovala triatlon, tak bych si určitě zase vybrala do SP přispívá ke zvýšení sledovanosti k lyžování? běžeckého lyžování? Měla bys nějaký Bylo milé povídat dětem, jak se tenkrát běžecké lyžování. návod na zvýšení jeho atraktivity? Třeba trénovalo, závodilo, že se u sportu užije jinou skladbou distancí? Děkuji ti za milé vzpomínání a přeji hodně i spousta legrace. Ale jestli je to v dnešní Jsem staromilec, radši jsem běhala v lese, ze zdraví tobě i celé tvé široké sportovní době motivuje, to si nejsem jistá, důležité je, začátku se mi sprinty nelíbily, ale postupem aby u sportu zůstaly na jakékoliv úrovni. rodině!

LEGENDÁRNÍ RUKAVICE na běžky kožené ručně šité kupte na

www.limoo.cz – značkový sportovní e-shop

SPORT VOX POPULI

Život vrcholových sportovců není jednoduchý, jak se může na první pohled zdát

TEXT: ADÉLA BOUDÍKOVÁ

ŠPIČKA LEDOVCE

Vrcholový sport, špička ledovce, na kterou se dostanou jen ti nejlepší. Říká se, že pro tělo není úplně nejzdravější, ale profesionálové nesou veledůležitý úkol – motivovat ostatní ke sportu, milovat ho a věnovat se mu, pokud možno na rekreační úrovni po celý život. Kdo si však profesionálním sportem neprošel, často si nedovede představit, co obnáší.

portovec by měl být 100% zaměřený na svoji disciplínu. Žádné večírky, žádný alkohol, vhodná strava, uzavřený kolektiv po celý rok, omezený styk s rodinou a to celé podpořené velkým stresem fyzickým a psychickým nejen v závodní sezóně, ale i přípravném období. Cílem je budovat a posilovat vlastnosti jako cílevědomost, soutěživost, pracovitost, houževnatost, odolnost vůči bolesti atd. Závodník si kromě těchto aspektů vytváří tlak sám na sebe, protože chce po dlouhé a náročné přípravě ukázat, že na sobě tvrdě pracoval. Navíc čelí často tlaku médií, svazu, diváků a dalších, kteří očekávají kvalitní výkony, minimálně stejné jako předešlý rok. Právě výsledky rozhodují o další jeho budoucnosti v profesionálním sportu. Zvýšení platu, snadnější shánění sponzorů, kvalitnější materiál, s tím související lepší tréninkové podmínky, někdy i vyšší zájem trenéra o osobnost a na druhé straně potenciální vyhazov. Elitní závodníci nemají zpravidla žádná zadní vrátka nebo velmi zřídka mohou říci: „Kdyby se mi to letos nepovedlo, nastoupím k tátovi do kanclu.“ V praxi na ně totiž nikdo nečeká. Bez pracovních zkušeností, někteří i bez vysoké školy či vyučení

v oboru, protože obětovali vše sportu. Tyto všechny nepříjemné okolnosti by měl sportovec ignorovat, podat výkon s čistou hlavou a optimálním sebevědomím. Jde to vůbec? Skoro nadlidský úkol, pokud se jedná o existenční záležitost. A jak probíhá čištění hlavy? Většina profesionálů se snaží najít jinou činnost, u níž zrelaxují a přesměrují myšlení na něco jiného než sport – učení, hraní na hudební nástroj, četba… Dokonce může na výborný výkon u některých závodnic pozitivně zapůsobit i narození potomka. Sice se veškerá příprava komplikuje, ale nedostatek času na trénink může vést k tomu, že i omezený trénink bude efektivnější, protože v daném čase se snaží podat více než maximum. Navíc psychologie závodnic je daleko komplikovanější než u závodníků, jedná se o křehké, vnímavé duše a i drobnosti mohou hrát velkou roli v naladění na výkon. Dívky, které byly od dětství zavřené v závodním kolotoči a nepřičichly k „normálnímu životu“, otevřou po porodu dítěte oči a zjistí, že život není pouze o výsledcích a že žily v bublině, jež je vytržená z reality. Bohužel k podání absolutně nejlepšího výkonu je většinou potřeba se uzavřít a soustředit na svůj cíl.

FOTO: FISCHER

ELITNÍ ZÁVODNÍCI NEMAJÍ ZPRAVIDLA ŽÁDNÁ ZADNÍ VRÁTKA A VELMI ZŘÍDKA MOHOU ŘÍCI: „KDYBY SE MI TO LETOS NEPOVEDLO, NASTOUPÍM K TÁTOVI DO KANCLU.“ Například v dálkových bězích na lyžích mají určitou výhodu poloprofesionálové, kteří pracují a po odpoledních a víkendech trénují. Jsou schopni porazit i elitní závodníky, co se nesešli s formou a jsou třeba přetrénovaní. Na jednu stranu je obdivuhodné, jak se takový pracující dokáže připravit, na druhou stranu má však jednodušší situaci. Nikdo od něj nic nečeká a může jen překvapit. Profesionál se v pondělí nevrátí do práce, kde má jistý výdělek, ale doklepe sezónu a možná na jejím konci dostane padáka z týmu, případně bude muset horko těžko obhajovat a prokazovat, že tam patří, dostane-li vůbec šanci. A co teprve kdyby reprezentanti slyšeli některé diváky u televize? „Co tam zas dneska dělá? Nemůže jet rychleji? To je národní ostuda!“ Divák má totiž pocit, že když je krásné počasí a krásně upravená trať, závodník si to užívá obdobně, jako když on nazuje v neděli běžky a jde se na pohodu projet. Eliťák se během závodu opravdu nekochá přírodou, ale v každém kopci téměř zvrací a doufá, že si zakyselené nohy trochu ve sjezdu odpočinou a zregenerují před dalším stoupáním. Někteří nezúčastnění mají představu, že trénink je zábava. Jenže kdyby si zkusili trénovat 2–3x denně, 6–7 dní v týdnu, asi by za zábavou šli jinam. Mnoho lidí si také myslí, že sportovci jsou verbež, která se přiživuje na společnosti a pak ani nezajede slušný výsledek. Z toho plyne, že se flákali. Jenže sport někdy umí být zákeřný, a přestože dřete jako kůň, vůbec se to v sezóně nemusí ukázat, ba naopak, může být horší než ta předcházející. „A vrcholem je, že chodí po obědě spát, to bych v práci taky chtěl!“ Prakticky každodenní kolotoč sportovce spočívá v jídle, tréninku a spánku a ten je nejlepší regenerací, takže důležitá součást tréninku. A korunu ještě dodají někteří hobíci, kteří při tréninku potkají profíka na dlouhém vytrvalostním tréninku, kde se snaží držet nízkou tepovou frekvenci podle plánu, a když se míjí, amatér nastoupí a snaží se mu ujet. Rádi si tak zvyšují své ego a pak sdělují svým známým, že na tréninku předjeli Auklanda a že teda jezdí pěknou tužku. Na závěr je potřeba zmínit, že sportovec musí mít svůj sport opravdu rád, protože bez této vlastnosti by ho nemohl dělat. Určitě několikrát za rok zapochybuje, proč to vlastně dělá a že v normální práci by mu bylo lépe, ale většina z nich kritickou dobu přečká. Držte nejen našim sportovcům palce v dobách dobrých i zlých, vrcholový sport je práce, která občas umí být nevděčná a každá podpora od fanouška i v náročných chvílích pomáhá sportovci těžké období překlenout a doufat v lepší zítřky.

3D NORDIC

SKI NORDIC PERFORMANCE

Stabilita a přesný přenos sil Předtvarované vložky speciálně navržené pro běžecké lyžování (klasiku i bruslení).

Ponožky určené pro běžecké lyžování jsou navrženy tak, aby snižovaly riziko vzniku puchýřů a odváděly vlhkost během výkonu.

SIDAS.COM

SPORT

TEXT: JIŘÍ SUCHÝ FOTO: BÓŠA, SVAZ LYŽAŘŮ ČR

Nová metodická komise

A PŘÍPRAVA NA ZOH V rámci Úseku běžeckých disciplín Svazu lyžařů ČR byla obnovena činnost metodické komise v novém složení. Komise se zaměřuje na hledání aktuálních trendů a především na podporu trenérů, reprezentantů i příznivců běhu na lyžích tak, aby byly teoretické poznatky převáděny do praxe. V tomto článku naleznete informace o zařazení tréninku ve vyšší nadmořské výšce cílené na ZOH v Pekingu. Jedná se o zásadní otázku, protože soutěže se budou konat v cca 1 700 m n. m.

Základní vize nové komise: vyhledávat novinky a trendy v tréninku běžeckého lyžování, podle našeho názoru jsou v současnosti aktuální: – síla – předčasná specializace – možnosti částečné kompenzace nedostatku sněhu (kolečkové lyže) – poruchy příjmu potravy pokračovat v dobře nastaveném celoživotním vzdělávání trenérů a fandů lyžování podpora stávajících a „hledání“ nových trenérů lyžování diskuze a oponentury plánů a vizí trenérů Považujeme za přínosné, zásadní trendy i léty ověřená klíčová fakta metodiky tréninku prezentovat nejen trenérům, ale také široké veřejnosti. Pro naši práci vítáme jakékoliv podněty, které zasílejte na: e-mail@jirisuchy.cz V Nordic magazínu najdete i další články týkající se jiných témat, které byly zpracovány členy Metodické komise ÚBD SLČR. Doufám, že vás zaujmou.

Jednou z novinek je také brožura členky metodické komise Martiny Chrástkové:

Vybrané fyzické a psychologické aspekty sportovního tréninku pro mladé běžce na lyžích a nejen je Publikace shrnuje poznatky tréninku běhu na lyžích mladé generace s ohledem na jeho specifika. Zvýšená pozornost je věnována aspektům psychologickým ve smyslu typů osobností závodníků, trenérů i jejich vzájemné interakce. Mnoho poznatků je ale možné využít v jiných sportovních odvětvích než jen v běhu na lyžích. Proto lze publikaci doporučit všem trenérům, kteří pracují s mládeží, a i těm, kteří sice pracují s dospělými, ale chtějí se nechat inspirovat dětským světem.

Ledovec na Dachsteinu je jedním z míst, kam běžci na lyžích jezdí za sněhem, ale také tréninkem ve vyšší nadmořské výšce

Letos jsem udělal dvě lehké změny. Přibyl jeden vysokohorský pobyt na jaře. V italském Livignu byly v dubnu stále výborné podmínky na lyžování a díky tomu se spojily dvě věci, vysokohorské prostředí a prodloužení sezóny na sněhu. Cíl tohoto kempu byl jednoduchý: nalyžovat ještě co nejvíce kilometrů a strávit další dny ve vysokohorském prostředí. Druhá změna spočívala v prodloužení červencového kempu na 3 týdny, přičemž poslední týden byl velmi náročný z hlediska tréninkové intenzity, protože primárně se ve výšce zaměřujeme na tréninkový objem.

Příprava české ženské reprezentace na vyšší nadmořskou výšku na ZOH 2022

an Franc působí od roku 2017 jako trenér reprezentačního družstva žen. Vysokohorská příprava je podle něho jedním z důležitých článků přípravy vzhledem k ZOH. Jaká tréninková soustředění ve vyšší nadmořské výšce jeho svěřenkyně absolvovaly a jaký má podle něho význam? Honzo, můžete krátce nastínit, v jakém rozsahu jste do olympijského ročního tréninkového cyklu naší ženské reprezentace zařadil přípravu ve vyšší nadmořské výšce? V podstatě jsme pokračovali v systému, který byl nastaven již po minulé olympiádě. Vždy absolvujeme 14–16denní vysokohorský kemp v červenci, následně stejně dlouhé soustředění v říjnu a během závodního období jeden kratší pobyt kolem 10–11 dní v prosinci, v rámci Světového poháru ve švýcarském Davosu. Dále, pokud mi to závodní program dovolí, řeším individuální pobyty během závodního období k ladění formy před vrcholnými akcemi v nízké nadmořské výšce.

Máte již jasný plán závěrečné přípravy před OH? Jasné v této době asi není nikdy nic, ale určitě budeme muset být před odletem pár dní v karanténě, a nevíme, jak dlouho a případně ani kde. Nejpravděpodobnější varianta bude nejspíše taková, že se po Tour de Ski přesuneme do Livigna na 10 dní, odkud pak odcestujeme na SP do Francie, který je ve výšce kolem 1 400 m n. m., pak budeme 10 dní doma a následně odletíme na OH cca 10–12 dní před prvním závodem. Tuto variantu jsem zvolil hlavně z toho důvodu, že omezíme dlouhé a časté cestování, kterého je během sezóny až dost. Jaká jsou dle vašeho názoru klíčová pozitiva tréninku ve výšce? Při opakovaných pobytech dochází ke zvyšování hemoglobinu v krvi, díky tomu by měla být rychlejší aklimatizace při dalších pobytech a tento fakt vede ke zlepšení aerobního výkonu sportovce. Vysokohorské prostředí také způsobuje větší nároky na kardiovaskulární a dýchací systém, kdy je organizmus zatížen více než v nížině a dostává nový impulz. Dalším důležitým faktem je dlouhodobá příprava na závody a vrcholné akce, které se konají ve vysokohorském prostředí. Nezanedbatelnými pozitivy vysokohorských kempů v Itálii je také kvalitní káva, italská kuchyně a nekonečně mnoho sluníčka. Proto asi 80 % vysokohorské přípravy absolvujeme v Livignu. Co je podle vašich zkušeností při tréninkových kempech ve výšce pro sportovce nejtěžší a čemu tedy věnujete největší pozornost? Největší pozornost dávám subjektivním pocitům sportovců. Pokud se necítí ideálně, vždy konzultujeme následný plán. Samozřejmě monitorujeme tepovou frekvenci, odebíráme laktát, před a po kempu máme odběry krve a také 2x ročně měříme hodnotu Thb mass, což je jediná vypovídající hodnota

CENTRO FONDO

Millegrobbe mt. 1.400

80 km běžeckých tratí v Trentinu dvě lyžařské oblasti s běžeckými tratěmi pro každého WWW.ALPECIMBRA.IT

SPORT

o tom, jestli se vám z dlouhodobého hlediska zvyšuje hemoglobin, nebo ne. Často se na soustředěních ve výšce řídím pravidlem, že někdy méně může být více. Věřím, že úspěchu dosáhnete i bez vysokohorské přípravy, ale pokud se vám vysokohorská příprava povede, může to udělat rozhodující krok mezi úspěchem a neúspěchem. Domníváte se, že pobyty ve výšce mají smysl pro rekreační běžce? Myslím si, že smysl z tréninkového hlediska nemají. Jeden vysokohorský kemp vám nic neřeší. Důležité je, aby se pobyty několikrát ročně opakovaly. Také musí být dotyčný na určité výkonnostní úrovni, protože jinak je to pro tělo moc velký stres. Ale jak jsem již uvedl výše, pokud si chtějí udělat sportovní dovolenou, dát si dobré jídlo a kávu, tak Livigno jedině doporučuji, pak to smysl má velký.

Co říkáte na požadavky čínských organizátorů vydaných na konci září, že mohou být přítomni na hrách pouze domácí diváci a neočkovaní sportovci a doprovod musí do 21denní karantény? Nepřítomnost diváků je samozřejmě smutná zpráva. Vždy je lepší, když takto velké a důležité závody mají dobrou diváckou atmosféru. OH budou moci divácky navštěvovat pouze obyvatelé Číny, uvidíme, jakou atmosféru vytvoří. Očkování a karanténa před OH už je kontroverznější téma. Pokud nejste očkovaní a máte být v karanténě v Číně 21 dní, tak to vás samozřejmě extrémně ovlivní jak po stránce fyzické, tak primárně psychické. Jestliže závodíte o sekundy, někdy o desetiny nebo setiny sekund, bude to hrát zásadní roli v úspěchu či neúspěchu. Já si to přeložil asi takto: nejsi očkován, na OH neje-

deš. Samozřejmě se třeba pletu a někteří sportovci nás překvapí o opaku. To vše ale ukážou až OH.

Jiří Suchý Vášnivý lyžař, předseda Metodické komise Úseku běžeckých disciplín Svazu lyžařů ČR a profesor, který přednáší sportovní trénink na Univerzitě Karlově, Fakultě tělesné výchovy a sportu.

Krátký výňatek z norské studie, která doporučuje sportovcům severských disciplín, jak se adaptovat na prostředí v Pekingu, kde se budou v letošní sezóně konat olympijské hry:

Příprava na závody severských disciplín na olympijských hrách v Pekingu v roce 2022 AUTOŘI: Ø. SANDBAKK • G. STRØM SOLLI • R. KJØSEN TALSNES • H. CH. HOLMBERG

a zimních olympijských hrách 2022 v Pekingu se závody běžeckého lyžování, biatlonu a severské kombinace budou konat v nadmořské výšce kolem 1 700 m n. m. Pravděpodobně v chladných podmínkách a v místě vyžadujícím posun několika časových pásem. Pokračující pandemie COVID-19 však může vést k méně optimální formě přípravy. Následující text poskytuje podložená doporučení vzhledem k olympijské přípravě: ujistěte se, že máte rozsáhlé zkušenosti s tréninkem (min. 60 dní ročně) a soutěžemi v nadmořské výšce (~ 1 700 m), abyste mohli optimalizovat a individualizovat svůj plán pro aklimatizaci a závody. Při olympijské přípravě trvající 10–14 dní v 1 700 metrech nad mořem byste měli optimálně zefektivnit svůj výkon potřebný právě pro tuto nadmořskou výšku. Alternativní plán pak zahrnuje dva až tři týdny tréninku ve výšce 2 000 m, následovaných 7–10 dny v nižší nadmořské výšce, a to cca 1 700 m. Během každého z posledních 3 nebo 4 dnů před odjezdem posouvejte spánek a stravování o 0,5–1 h směrem k časovému pásmu v Pekingu. Dále doporučujeme přijet do Pekingu dříve, a to vždy o jeden den na každé časové pásmo, kvůli vhodnému načasování expozice

denního světla, stravě, sociálním kontaktům a možnosti zdřímnutí během dne v kombinaci s postupným zvyšováním tréninkové zátěže. Optimalizujte své vlastní individuální postupy pro zahřívání a udržování tělesné teploty v čase mezi rozcvičkou a závodem, efektivní léčbu astmatu (je-li nutné) a sti-

mulaci na ~ 1 700 m v chladných okolních teplotách. Ačkoli doufáme, že tato doporučení budou nápomocná při přípravě na olympijské hry v Pekingu 2022, jsou nutné spolehlivější důkazy získané pomocí nových sofistikovaných experimentů a observačních studií.

Reprezentační sestava běžců na lyžích na posledních ZOH v Pchjongčchangu v roce 2018

Vázání Rottefella XCELERATOR PRO Zateplení THINSULATE

Ergonomické odepínací poutko „rukavička“, nastavitelné pomocí strapu

Dámská varianta

Pánská varianta

Pánské boty na běžky na bruslení 500 INOVIK Propracovaná bota s hřejivou podšívkou. Díky vyztuženému plastovému komínu a přiléhavému provedení nabízí obuv 500 dobrou stabilitu i boční zpevnění. Díky tomu bude váš odraz přesný a bruslení vám usnadní.

3 899

Kč

Hole na běžky 550 INOVIK Hlavní předností holí je propracované polstrování ergonomické rukavičky a rychloodepínací poutka. Tubus je z 50 % z karbonu a zaručuje dobrý přenos energie při odpichu. Hole Inovik 550 jsou perfektním kompromisem mezi pohodlím a tuhostí.

Voštinové jádro s výztuhy z karbonu

1 499

Kč

Běžky na bruslení 550 INOVIK Voštinové jádro s karbonovými výztuhami a sintrovaná skluznice běžek 550 nabízí vynikající kompromis mezi skluzem a tuhostí. Vázání Rottefella Xcelerator se systémem Quick Lock, standard NNN.

5 499

Kč

ADVERTORIAL

KÄSTLE závodní volba nejen pro dospělé

Legendární rakouská lyžařská značka Kästle, píšící historii již od roku 1924, zakotvila před časem v Novém Městě na Moravě. Právě zde probíhá vývoj a výroba lyží, jež si pomalu probojovávají cestu tvrdým prostředím Světových pohárů a které významně podporují rovněž mládežnické naděje českého běžeckého lyžování.

rcholem práce novoměstského týmu je „dvojková verze“ závodní řady RX10 s označením RX10 2.0., která je k dispozici jak v klasické, tak i ve skatové verzi, a dokonce i ve verzi DOPO pro vyznavače jízdy soupaž. Odlehčené jádro Honeycomb, technologie Hollowtech 2.0 výztuha z uhlíkových a skelných vláken a grafitová skluznice, to je špičkově provedená závodní řada Kästle. Pokud jste tedy lyžařem se závodními ambicemi a hledáte lyže plně srovnatelné s konkurencí, máte vybráno. Bát se ovšem nemusíte ani nižších řad.

Kästle RX10 v klasické i skatové verzi jsou taktéž lyže se závodními parametry. Klasická verze je navíc dostupná rovněž ve verzi skin, což z ní činí velmi rychlou tréninkovou lyži. Sportovní lyžaři pak mohou sáhnout po řadě XP20, u níž je použita stejná závodní skluznice jako u vyšší RX desítky. Přesná kontrola a optimální přenos sil díky jádru Honeycomb s karbonovou výztuhou a technologie Hollowtech 2.0 činí rovněž z řady XP20 skvěle vyvážené lyže pro ambiciózní lyžaře.

U Kästle kotví mládežníci

Kästle ovšem nejsou lyžemi jen pro dospělé lyžaře. Právě naopak. „Již dvě sezóny běží závodní program Kästle, v rámci něhož se snažíme podpořit lyžařské kluby a mládežnické naděje českého běžeckého lyžování,“ říká Lukáš Týfa, který má distribuci Kästle v ČR na starosti. Programu využívá přes dvacet lyžařských klubů a na světě jsou také první úspěchy. „Skvěle si vedou třeba Anna Mládková z Dukly Liberec a Karolína Špicarová ze Ski Jilemnice, obě

ročníky 2008,“ doplňuje Týfa s tím, že dveře jsou u Kästle otevřené pro každého. Veškeré technologie nejvyšší řady Kästle byly totiž použity i pro jejich mládežnickou obdobu RX10 Junior, která není nijak „ošizená.“ Starší mládežnické kategorie pak bez problému používají dospělou verzi RX10 2.0. V juniorské verzi je dostupná rovněž řada XP20 velmi často používaná juniorskými závodníky pro tréninkové účely. Že se mládežnickým nadějím na lyžích Kästle daří je přitom logické. Vít Fousek o nejvyšší řadě Kästle prohlašuje, že konkurenci nedobíhá, ale že ji doběhla: „Kdybych je (Kästle RX10 2.0) mohl dát Lukášovi Bauerovi v nejlepší formě, vyhrál by stejně jako kdysi. Uměl by si vybrat. Vím to a jsem o tom přesvědčený, všechny lyže jsem mu vybíral a testoval je s ním. Přitom tehdy jsem neměl možnosti jako dnes, nemohl jsem si lyže sám nastavit.“ Kvalitní závodník na pomezí dorostence a juniora si může spočítat, že Kästle se o něj postará lépe než jiná přední značka, která zabezpečuje více lidí. A na tom může vydělat. „Děcka, jak jim říkáme, junioři z reprezentace od Martina Koukala, už je mají a jezdí fakt dobře,“ tvrdí Fousek. A nejde jen o juniory. Kästle uzavřelo dvouletý kontrakt s českou biatlonovou reprezentací, dále na nich jezdí například reprezentantka Sandra Schützová, Fabián Štoček, spolupracují s německým lyžařským svazem

a byly oficiálními lyžemi loňského oberstdorfského mistrovsví světa v klasickém lyžování. U Kästle mají prostě našlápnuto. Nezakotvíte u nich i vy?

Pokud máte zájem o podporu vašeho klubu, kontaktujte Lukáše Týfu, lukas.tyfa@levelsportkoncept.cz www.kaestle.com

KÄSTLE XP20 SKATE JUNIOR Perfektní juniorské tréninkové lyže KÄSTLE XP20 SKATE JUNIOR jsou stvořeny pro přípravu na závody. Lehké dřevěné jádro vyztužené karbonem a technologie Hollowtech 2.0 snižují hmotnost a vytváří perfektně vyvážené lyže. Sintrovaná grafitová skluznice je maximálně odolná a dodává lyžím výborný skluz. Jsou trochu širší a tím i pohodlnější při běhu, což nováčci ocení. Nabízejí navíc výborný poměr ceny a výkonu.

4 590 Kč

KÄSTLE RX10 2.0 CLASSIC Závodní běžecké lyže v novém kabátě. KÄSTLE RX10 2.0 CLASSIC jsou díky odlehčenému jádru Honeycomb a technologii Hollowtech 2.0 perfektně vyvážené. Nejlehčí běžky Kästle jsou nesmírně stabilní a na trati opravdu rychlé s nepřekonatelným skluzem. Špičkově provedené jádro, výztuha z uhlíkových a skelných vláken a grafitová skluznice. Bezkonkurenční lyže pro závodníky Světového poháru i nadšence milující rychlost v běžeckém lyžování. Na výběr verze s mazací komorou a v provedení pro mikrokontakt.

13 990 Kč

TECH NORDIC SKITEST

TEXT: TOM ŘEPÍK

BACKCOUNTRY 2022 Pryč, pryč, pryč Snad nikdy v novodobé historii nebyl vyšší čas zmizet pryč od stresujících civilizačních nesmyslů někam do dostupné divočiny než právě teď. Ať už to znamená pryč za dům, pláněmi přes obzor, po neprotažené cestě do lesů, nebo v příhodném místě uhnout ven z upravovaných stop. Samota a klid, které zažíváme při šlapání si těch vlastních v netknutém sněhu, jsou kýženým protipólem lidských davů a esencí ryzího lyžařského backcountry. Navíc, pro rekreační nebo kondiční nováčky může být robustnější výbava určená do volného terénu vhodnou k osvojení si všeho praktického běžkařského. Papírového prostoru tu mám skromně, proto se rovnou začtěte a třeba i nechejte inspirovat BC materiálem, který jsem pro sebe i vás letos vybral a vyzkoušel – a kéž pak pryč do prostoru skutečného a zasněženého, vstříc tajemstvím bílých roklí a horizontů!

ROSSIGNOL EVO OT 65 POSITRACK

ROSSIGNOL BC 80 POSITRACK

Nejspíš díky své všestrannosti v široké škále terénů i sněhových podmínek je tento tradiční model Rossignolu jedním z bestsellerů v BC kolekci značky a lyžemi, jichž si občas všimnu na nohou těch, které ve volných terénech (či na cestách do nich) čas od času potkávám. Jde o lyži poměrně úzkou – s 53mm středem, která se vejde do rolbovaných stop, ale současně se chová poměrně stabilně a zvladatelně i v neupraveném sněhu. Ocelové hrany jsou vsazeny jen ve středu lyže, nejspíš proto, aby se hrany na mírně rozšířené špičce a patce nezařezávaly do okrajů klasických běžeckých stop. Osobně jsem nebyl z lyže kdovíjak u vytržení (preferuju širší modely), avšak píšu zde o ní proto, že mě (v rámci nedlouhého zkoušení) v ničem podstatném nezradila; snad s výjimkou poměrně omezeného skluzu svého nemazacího povrchu Positrack, který však bezvadně stoupal v jakémkoli sklonu. Což z OT 65 může činit perfektní volbu pro pasivnějšího a/nebo bázlivějšího pasažéra, který právě toto vyvážení jízdních vlastností u všeobecně dobře ovladatelné lyže ocení. Dostupný model pro začátečníky a mírně pokročilé backcountry lyžaře, kteří na něm do svých odlehlých míst nekomplikovaně prokloužou i stopami.

Druhý nejširší z celkem pěti BC modelů značky, seriózní lyže do neextrémního volného terénu. Běžky jsou po celé délce osazeny ocelovými hranami, díky nimž poskytují poměrně stabilní jízdu a citlivé ovládání (přinejmenším ve variantách sněhových podmínek, v nichž jsem se na nich ocitl). Jejich skluznice je (podobně jako u širšího sourozence BC 100) opatřena drživým nemazacím povrchem Positrack umožňujícím spolehlivý odraz v rovinatých podmínkách a stále dobrý i v mírných stoupáních, za konstantně solidního skluzu. Pro stoupání ve strmějších terénech je v příslušenství setu lyže k dispozici pár stoupacích mohérových pásů, klasickým skialpinistickým způsobem uchytitelných přes drážku ve špičkách lyží. Rozpětí jízdních vlastností od výborné drživosti ve stoupáních po rozumně dobrý skluz ve sjezdech dělá z tohoto modelu jednu z nejvýkonnějších BC lyží na trhu; díky své slušné šířce (8 cm ve špičce a 7 cm vzadu, nevejde se proto do rolbované klasické stopy) se lyže i v hlubším měkkém snaží nepropadat se sněhem pod povrch. Mírný rocker ve špičce a konzervativní krojení přispívají k dobré točivosti a ovladatelnosti ve sjezdech. Lyže vybavená automatickým vázáním NNN-BC bude vděčnou hračkou pro každého turisticky založeného běžkaře bez ohledu na stupeň pokročilosti, jenž prahne po prozkoumávání volných terénů včetně umírněné verze skialpinismu.

5 590

7 990 Kč, krojení 80/60/70,

Kč , krojení 65/53/60, 1 802 g (175 cm)

1 060 g (160 cm)

FISCHER S-BOUND 98 CROWN/SKIN Tuto příjemně širokou lyži vyrábí Fischer coby jeden ze svých stěžejních BC modelů a univerzální nástroj do náročnějšího volného terénu; díky svému výraznému vykrojení by měla být solidně použitelná i pro telemark či skialp. Spolehlivě ovladatelná lyže mírně kratších délek má na skluznici pod botou vylisován protiskluzový šupinový reliéf Crown, jenž zajistí solidní odraz klasickému kroku, přičemž pro delší a strmější výšlapy lze na skluznici upnout 65 mm široké stoupací pásy Fischer Easy

Skin, snadno připevnitelné skrze tělo lyže. Měl jsem lyži na nohou příliš krátce na to, abych ji mohl smysluplně recenzovat; nicméně během mé jediné testovací vyjížďky v jarních, spíše zledovatělých podmínkách a následně na odměkající krustě jsem nenarazil na nic, co by z nich nemělo činit spolehlivé a pohodlné lyže do divokého sněhu. Díky ocelovým hranám po celé své délce i znatelnému krojení se mi výborně ovládaly ve všech formách sjezdů i v techničtějších pasážích mezi stromy;

po adekvátně razantním impulsu mi lyže zůstávaly reakční a akceschopné všude tam, kde jsem potřeboval. Chybělo mi mnohem víc času stráveného s nimi (zejména v těžším mokrém sněhu i hlubším prašanu) na to, abych je mohl zodpovědně doporučit do specifických podmínek; mě však v situacích, kdy jsem je měl na nohou, v ničem nezklamaly a rychle si budovaly mou důvěru a náklonnost.

8 590 Kč, krojení 98/69/88, 2 080 g (179 cm)

SPORTEN EXPLORER SKIN Svými rozměry prostřední ze tří stávajících BC modelů Sportenu (a jediný skinový), vyrobený z poctivých dřevěných lamel, v plné délce osazený kovovými hranami a opatřený vázáním NNN-BC. Běžky mám z novoměstské továrny v sezónním testu a s ohledem na to, že v tomto segmentu osobně preferuju co nejširší lyže se šupinami, má největší uživatelská zvědavost je napřena k mohérovému středu lyže a jeho výkonnosti v různých typech často těch nejdivočejších terénních i sněhových situací, do nichž se se mnou lyže dostá-

vají, a současně trvanlivosti vlepeného skinu s ohledem na související drsné zacházení obsahující průjezdy travou, klečí, větvemi, bažinatým terénem atd. Takový verdikt však může férově zaznít až po dostatečně dlouhém čase lyžování vším možným. Prozatím jsem s to u lyže vyzdvihnout její příjemnou stabilitu při pohybu mimo stopy, přičemž v prošláplé stopě umí překvapivě svižně až atleticky táhnout. Pro turistické účely skin vykazuje spolehlivou stoupavost v každém sklonu včetně prudkého terénu; směrem dolů je rychlost sjezdu kvůli mohéro-

vému materiálu často omezena, ale to je v pořádku – tato lyže nebyla vyrobena jako ambiciózní sportovní raketa. Mnoho – zejména začínajících nebo z jiných důvodů opatrných – lyžařů tuto praktickou kontrolu rychlosti jízdy svých skluznic uvítá, věřím. Toho, kdo přemýšlí o stabilním, lehkém a všestranně spolehlivém náčiní, jež jej uvede do světa výprav netknutým sněhem, by sympatický Explorer Skin neměl zklamat.

4 390 Kč, krojení 64/52/60, 2 033 g (195 cm)

FISCHER BCX TRANSNORDIC Na rovinu: tato letos inovovaná verze nejvyššího modelu Fischerovy BC nabídky není pro každého a nenároční lyžařští rekreanti cestující ve stopách a navyklí na měkké lehké boty by se měli ohlížet po něčem jemnějším. Toto jsou nekompromisně výkonné, fortelně zaizolované, celokožené trekovky pro zkušenější lyžaře až po experty, kteří při svých expedicích v různých terénních situacích vyžadují nejvyšší dostupnou míru opory, stability a ochrany. Současně i pocitového a tepelného pohodlí, protože to se u seriózních BC bot s jejich vysokou výkonností nevylučuje. Lyžař nenavyklý na tento kalibr nejvyšších pater BC obutí může

být zaskočen jejich faktickou tuhostí připomínající plastovou sjezdařskou či skialpinistickou botu, avšak výsledkem je excelentní stabilita pro ovládání lyží ve sjezdech skrz rozšířené NNN-BC vázání. Boty mají neobvykle vysoký nárt, který při pevném stažení boty poskytuje nekompromisní oporu kotníku a současně funguje jako efektivní ochrana vůči nabírání hlubokého sněhu. Spolehlivá výbava pro vážné uchazeče do sebedivočejšího volného terénu, který běžky ještě zvládnou.

6 290

Kč , velikosti 36–49, 1 844 g / pár (42)

TECH NORDIC SKITEST

FISCHER OTX TRAIL Tahle nová Fischerova BC bota dělá hned okamžitý první dojem – jde o jednu z nejelegantnějších běžkařských bot, jakou jsem viděl. Je drobnější sestrou trochu robustnější verze OTX Adventure, přičemž i tento model OTX Trail umožňuje lyžaři pustit se ven ze stop do umírněně hrbolatějšího terénu. Vnější kotníková manžeta spolu s vnitřní patní výztuhou znatelně pomáhají s přenosem podnětů z nohy do lyže, ať už ve stopě či při manévrování hlubokým sněhem. Flexe podrážky se mi zdá být povedeným kompromisním řešením pro snadný klasický krok a současně dobrou oporu nohy; bota mi na lyžích připadala rozumně stabilní ve všech potřebných místech, kde to po ní noha

chtěla. Bota je celkově pohodlná, rozumně zateplená a s integrovanou nepromokavou vnitřní nohavičkou na ochranu proti nabírání sněhu. Na BC poměry má relativně minimalistickou podrážku, což je možná nejslabším článkem v jejím jinak dobrém pocitovém i tepelném pohodlí; za velké plus považuju, že podrážka je z měkčí gumy – jednak pro snadnou flexi, a zároveň měkký adheznější materiál podrážky eliminuje kluzkost boty v momentech, kdy ji v terénu lyžař vypne z vázání lyží (kterým je standardní úzká norma NNN). S příznivou cenou jde o chytrou turistickou volbu pro ty z výletujících lyžařů, kteří jsou doma ve stopách, ale stále častěji je to z nich odlákává pryč.

3 290 Kč , velikosti 36–49, 1 136 g / pár (42)

SPORTEN TRAVERSE NNN BC

4 190

Kč , velikosti 36–48, 1 380 g / pár (42)

ROSSIGNOL BC X5 S mírně nižším kotníkovým střihem a stylem konvenční trekové sněrovací boty sídlí model BC X5 (v dámské verzi BC 5 FW) v nižších spektrech BC kolekce Rossignolu, o jednu úroveň výš než základní model BC X2. Plastová kotníková manžeta a vnější patní podpěra propůjčují botě velmi dobrou stabilitu, podpořenou bytelnou podrážkou (velkorysou co do šířky i tloušťky) upnutou v robustním vázání NNN-BC. Bota na této nižší střední úrovni je uživatelsky pozoruhodná mírou svého pohodlí, funkčností i konzervativním designem; průměrně nadaný lyžař se při řadě běžných manévrů v takové bude cítit obratněji než ve vyšších, topornějších a tužších BC modelech určených do nesmlouvavých podmínek. BC X5 oslovuje a v praxi i dobře obslouží široké spektrum uživatelů bez extrémních nároků; boty se solidně hodí jak pro běžeckou jízdu a chůzi ve stopách, zejména prošlapávaných, tak i do nenáročných terénů mimo ně. Dokonce pro méně jistého neambiciózního běžkaře mohou být vhodným a pohodlným obutím pro pohyb turistického charakteru dominantně v upravených stopách, urolbovaném či jiném tvrdém povrchu.

Fortelně postavená běžkařská bota do turistických stop i mimo ně. U tohoto typu obuvi střední třídy BC segmentu bývám vždy zvědavý, zda, případně nakolik ty z nejširších BC lyží s hranami daný model boty přemůžou, obvykle vinou přílišné měkkosti podrážky a nedostatečně zafixovaného kotníku. V tomto ohledu si Traverse vede víc než slušně; standardní NNN-BC podrážka má optimálně vyváženou poddajnost pro potřebnou krokovou flexi a plastová kotníková manžeta na suchý zip navzdory své relativní tenkosti rovněž plní svou funkci solidně. Konstrukce obuvi umožňuje plnohodnotnou lyžařskou chůzi a rozumně dobré ovládání širokých lyží v nenáročných technických situacích volného terénu. Bota je příjemně zateplená, pochopitelně odolná proti vlhku, s očkem na nártu pro uchycení protisněhových návleků. Pod nepromokavým vrchním krycím pláštěm na kvalitní zip YKK je ukrytá vlastní pohodlná vnitřní botička na klasické manuální šněrování, již lze komfortně utáhnout. Příjemná na nošení a současně dobře výkonná bota určená pro široké spektrum uživatelů od začínajících po zkušené turisty, kteří vyžadují jízdní pohodlí a hledají výhodný poměr ceny a funkčnosti.

3 890 Kč , velikosti 37–48, 1 620 g / pár (42)

PELTONEN G-GRIP. GRIP&GLIDE.

ŽÁDNÉ STOUPACÍ VOSKY ŽÁDNÉ SKLUZOVÉ VOSKY ČISTÁ RADOST ALPINA ALASKA Nadčasová výkladní skříň lyžařského backcountry napříč značkami. Z konstrukčního hlediska jde o plnotučné turistické pohorky do lyží, víc než dobře zateplené i odolné proti mokru. Vysoká šněrovací kotníková část boty (anatomicky vzadu mírně snížená) je dostatečnou ochranou proti nechtěnému vpádu sněhu či vlhkosti dovnitř k noze sama o sobě; uprostřed jazyka je navíc k dispozici háček pro uchycení protisněhových návleků, jak se na seriózní trekové obutí sluší. Jde o těžkotonážní celokoženou botu, a uživatelé takových dobře vědí, co to znamená: prvních několik měsíců provozu bude bota pocitově tuhá a tvarově nepoddajná, než se kůže začne nohám a motorice lyžaře přizpůsobovat. Týká se to především vysokého jazyku, který při dlouhých hodinách aktivního pohybu umí v botě cestovat, nezávisle na utažení šněrování v kotníku. Šněrování ve spodní části se poměrně pracně utahuje a nová tuhá bota prakticky nejde na nártu zcela dotáhnout. Dlužno podotknout, že popisuju stav de facto nové boty v první sezóně své služby, že její potenciál stát se časem dokonale padnoucím potěšením pro nohu je vysoký jako u každého kvalitního koženého obutí i že proces přizpůsobování kůže lze urychlit intenzivním používáním obuvnického vosku. Vlastní podrážka lyžařské boty v systému NNN-BC má pro potřeby turistického kroku optimální flexi, její povrch je však relativně tvrdohladký a při odepnutí lyží v terénu na ledovatém podkladě půjde (navzdory snaživému vzorku) o kluzkou zkušenost. Sumář: jedna z nejserióznějších bot v historii BC segmentu, která se potřebuje se svým lyžujícím dobrodruhem sžít, aby pak oba tvořili dlouhodobě věrný a spokojený pár.

Ručně vyrobeno ve Finsku

G-GRIP je revoluční nevoskovací systém, který exkluzivně nabízí pouze Peltonen. V nabídce jsou lyže G-GRIP Fuse a Fuse R pro aktivní a rekreační lyžaře.

7 100 Kč , velikosti 36–48, 1 935 g / pár (42)

FUSE

FUSE R

Umožňují dobrý odraz a přiměřený skluz bez použití jakýchkoli stoupacích či skluzových vosků. Fungují za všech povětrnostních podmínek a obzvláště tam, kde je použití stoupacích vosků velmi náročné jako je hrubozrnný jarní sníh nebo sklovité stopy. Nová nevoskovací technologie G-grip je ideální pro rekreační lyžaře jezdící menší rychlostí. Tyto lyže nevyžadují další péči, je potřeba je pouze čistit.

TECH NORDIC SKITEST

ROTTEFELLA XPLORE Osobně za nejkřiklavější BC novinku letošní sezóny považuju tu zatím málokde spatřitelnou: Rottefella vyvinula zcela nový typ BC vázání nazvaný Xplore, fungující nacvaknutím teleskopických kolíčků pro stranách špičky lyžařské boty, díky čemuž narostla vzdálenost mezi krajními body upnutí obuvi na v oboru nevídaných 70 mm (oproti 44 mm u SNS-XA, 42 mm u NNN-BC a 33 mm u starého tříkolíkového konceptu). A právě tato kritická vzdálenost příznivě ovlivňuje většinu jízdních vlastností: stabilitu, ovládání i přenos sil; hrany lyží reagují na jakýkoli jemný svalový implulz, jako by lyžař vládl hydraulickým posilovačem řízení. Nástup do vázání i výstup z něj funguje stejně jako u konvenčních automatických

verzí – našlápnout a lyžovat, zatlačením špičky hole z vázání vystoupit. Vázání Xplore nepotřebuje žádné drážky pro zpevnění spojení s podrážkou obuvi – o veškerou potřebnou stabilitu se postará 7cm osová páka kolíčků ve špičce boty. Výrobce dodává alternativní verzi sníženého flexoru (pro snazší výstupy do svahu anebo chůzi v hlubokém sněhu), již lze přímo v terénu snadno vyjmout a vyměnit zmáčknutím postranního tlačítka v desce vázání (na rozdíl od stávajících verzí NNN-BC nebo SNS-XA, u nichž je výměna flexorů na místě nemožná). Jako vstřícný bonus si lyžaři při přechodu na toto nové vázání nebudou potřebovat dělat ze svých oblíbených BC lyží ementál – všechny montážní otvory

LEDVINKA NA NÁPOJ SWIX

SWIX HOLE ELITE JUST CLICK

SWIX HORIZON

Ledvinka pro zimní sporty, běhání a další aktivity. Obsahuje tepelně izolovanou nádobu o objemu 1 l, kapsu se zipem na vrchní straně a LED svítilnu. Kód produktu: SW003

Madlo z umělého korku je vybaveno systémem Just Click, který zajišťuje perfektní přenos síly a odpojení ruky od hole jediným kliknutím. Kvalitní aluminiový tubus je osazen velkým závodním talířkem, který dává dostatek opory i v měkčí stopě. Průměry: rukojeť 16 mm, talířek 10 mm. Délky: 125 cm – 160 cm po 5 cm. Doporučené použití: Upravené trasy, klasika a turistika.

899 Kč

1 249 Kč

Bunda Swix Horizon je navržena speciálně pro ženy: Specifické horizontální detaily odkazují na schopnost žen vidět za pomyslný horizont věcí. Sleduje i reálné potřeby lyžařek: je nadstandardně hřejivá a samozřejmě slušivá. Model vychází ze standardního typu běžeckého oblečení, avšak nabízí vyšší funkčnost než většina konkurenčních produktů. Izolační vrstva Primaloft na přední straně poskytuje prodyšnost, ale i odolnost proti větru i vodě, zadní strana je z technického, větru i voděodolného zesíleného elastického softshellu.

www.swixshop.cz

z NNN-BC využijí i u Xplore – přidají pár nových vrtů a budou mít hotovo. Zdá se, že rychlost rozšíření této převratné BC novinky bude závislá na tom, kolik značek bot tento unikátní koncept přijme do svých výrobních programů. Prozatím jediné dva prototypy, na nichž se odehrává veškeré úvodní testování, vyvinuly skandinávská značka Alfa u své boty GTX a slovinská Alpina na svém červeném topmodelu Alaska s tím, že postupně chce typ Xplore (XP) komponovat i do svých nižších modelových řad BC obuvi.

229 EUR , (aktuálně není v nabídce tuzemského dovozce), 362 g / pár

www.swixshop.cz

4 690 Kč

TECH SERVIS LYŽÍ

TEXT: ADÉLA BOUDÍKOVÁ FOTO: BÓŠA, SVAZ LYŽAŘŮ ČR

MLADÁ KREV

Po několika letech, vlastně desetiletích, veleúspěšné éry servisního týmu pod vedením Jana Pešiny a Víta Fouska přišla na řadu skupina mladých servismanů. Věkově jsou téměř stejná generace jako reprezentanti, pro které chystají závodní lyže. Byli hozeni do vody bez dlouholetých zkušeností. Všichni očekávali fiasko, ale mladí překvapili a ukazují, že dokážou držet krok se světem.

lavním šéfem servisního týmu je v necelých 30 letech Martin Blaschke, jenž ještě od „staré party“, zejména od Jana Pešiny, nejvíce pochytil. Pohodová sestava mladých servisáků dokazuje všem, nejen svým závodníkům, že jsou důležitou oporou týmu. Výsledky našich reprezentantů, ať už se jedná o Kateřinu Razýmovou, Kateřinu Janatovou, Terezu Beranovou či v mužích o Michala Nováka a další, jsou rok od roku lepší a těžko by se mohli v některých závodech prát o nejlepší desítku, kdyby neměli konkurenceschopné lyže. Samozřejmě se stane, že občas není máza ideální a závod se nepovede, ale i mistr tesař se někdy utne.

Předzávodní stres servismanů jednotlivých týmů, včetně českého

Pojďme si servisní tým běžců na lyžích představit: DUŠAN AUGUSTIŇÁK (DUŠÍN) *1990 Bývalý juniorský reprezentant z SK Nového Města na Moravě Funkce: Příprava a testování lyží na klasickou techniku

MARTIN BLASCHKE (BLÁŽA) *1992 Bývalý závodník z ústeckého SK Lokomotiva Funkce: Šéf servisního týmu, příprava a testování lyží na skluz

VOJTĚCH BRYNDA (BRYNDIČ) *1999 Bývalý závodník ze Ski klubu Jablonec Funkce: Příprava a testování lyží na skluz

ŠTĚPÁN KALIBA (ŠTĚPÁN) *1993 Bývalý závodník z Dukly Liberec Funkce: Materiální zajištění, příprava a testování lyží na skluz

MARTIN LOPOTA (LOPI) *1992 Bývalý juniorský reprezentant z Dukly Liberec Funkce: Příprava a testování lyží na klasickou techniku

Jsi v servisním týmu nejzkušenější a zodpovídáš za výsledek vaší práce. Neměl jsi strach se do této role před čtyřmi lety, když odešel Honza Pešina, postavit? Tehdy se mi zdálo, že vám nikdo nevěřil, že to v této sestavě zvládnete… BLÁŽA: Je to tak, začínám svoji sedmou sezónu v servisu a čtvrtou jsem za celý servis odpovědný. Musím říct, že to docela uteklo. Strach jsem neměl, ale nervózní jsem byl. Není jednoduché se v pětadvaceti dostat do této pozice. Ale popravdě taková byla situace a nebylo moc na výběr. Celý tým procházel generační obměnou a museli jsme se k tomu nějakým způsobem postavit. Je to vždycky takové štěstí v neštěstí a chápu, že se na nás někteří dívali skrz prsty. Postavili jsme se k tomu čelem a s Lopim jsme si rozdělili práci. Krok po kroku jsme si vše odmakali, až si to sedlo. Dneska jsme ve fázi, kdy má každý dílčí zodpovědnost za určitou věc, a to chvíli trvá, než se k tomu propracujete. Navíc je to letos poprvé, kdy nedošlo k žádné personální změně. Takže si myslím, že jsme to zvládli docela dobře (smích). Jste mladý servisní tým, stejná věková generace jako závodníci, kterým mažete. Nemáš pocit, že by vám chyběla u závodníků autorita a těch pár desítek let navíc, co měl třeba Fousek nebo Pešina? DUŠÍN: Řekl bych, že ani ne. Jsme mladí a je pravda, že těch zkušeností nemáme tolik v porovnání s ostatními týmy nebo partou, která byla okolo Honzy Pešiny, ovšem my se jim snažíme přiblížit neustálým testováním,

NENÍ TO TAK, ŽE SE POSTAVÍTE K MAŠINĚ, CHVÍLI SI S TÍM HRAJETE A MÁTE STRUKTURU NA POŽADOVANOU PODMÍNKU. TRVÁ NĚKOLIK LET, NEŽ VYVINETE STRUKTURU, KTEROU BUDETE POUŽÍVAT NA SVĚTOVÉ ÚROVNI, JEDNA VÁS NAVÍC NEZACHRÁNÍ, POTŘEBUJETE CELÉ PORTFOLIO NA RŮZNÉ PODMÍNKY. zkoušením a diskuzemi, jak to udělat ještě lépe. To nás posouvá dál a stáváme se zkušenějšími a konkurenceschopnými. Myslíš, že je výhodou, že jste mladí a nebojíte se zkoušet nové věci? Může být hendikepem, že nemáte natolik popsané servisní deníky, co a kde se má mazat, jako měli vaši zkušenější předchůdci? ŠTĚPÁN: Myslím, že věk jednoznačně hraje roli v tom, že fyzicky vydržíme určitý sezónní nápor a jistý nedostatek zkušeností doženeme tím, že toho otestujeme víc. Nemáme sice za sebou 10 nebo i 20 let ve světovém poháru, ale zkušenosti Bláži, Lopiho a Dušína jsou (ač by to třeba někdo nečekal vzhledem k délce působení u reprezentace) na takové úrovni, že jsme schopni připravovat pravidelně konkurenceschopné lyže. A co se týká popsaných servisních deníků, tak tam patří obrovský dík především Honzovi Pešinovi, který svých zkušeností předal v písemné formě opravdu mraky.

Členové servisního týmu mají rozdělené jednotlivé činnosti v rámci testování a přípravy lyží. Časovou úsporou je i spolupráce s polským a slovenským servisním týmem

Jak už to bývá, jako nejmladší člen servisu bys měl dělat tu nejpodřadnější práci. Vychutnávají si tě kolegové (smích)? BRYNDIČ: Když jsem začínal, už jsem tak nějak očekával, že na mě bude většinou zbývat přesně ta práce, do které se nikomu nechce. Po roce u kopyta ale musím říct, že moje představa byla mylná. Přestože by si mě mohli kolegové tu a tam vychutnat, tak těchto příležitostí ve většině případů nevyužívají. Spolupracujete s polským servisním týmem. Testujete dohromady, nebo každý zvlášť a pak spolu hodnotíte výsledky? Nemůže tím vznikat větší chaos, než kdybyste si testovali sami? Ušetříte tím nějaké finance? BLÁŽA: Naše spolupráce s mužským polským týmem vstupuje do třetí sezóny. Máme takovou trojkoalici Slovensko, Polsko, Česko. Společná kooperace má hned několik důvodů a výhod – finance, lidská síla, úspora času a hlavně nám to zvyšuje konkurenceschopnost proti velkým týmům. My jsme v podstatě jeden velký servisní tým, takže veškeré plánování, rozhodování a komunikace probíhá dohromady. Máme naprosto přesně rozdělené, kdo je za co odpovědný. Jedna skupina se věnuje klasice, druhá skluzové části atd. Máme jasně nastavený harmonogram a podle něho postupujeme. Tím, že nás je víc, zvládneme více otestovat, jsme schopni rychleji reagovat na případnou změnu, můžeme testovat do poslední chvíle, protože v kamionu už je připravený servisman, který dostane

informace a může okamžitě začít mazat. Jsme dobrá parta, rozumíme si po lidské stránce, což je velice důležité. Máme takovou svoji polsko–slovensko–češtinu, takže to klape i po stránce jazykové. Při testování před závody si asi dáte slušně do těla. Snažíte se udržovat dobrou fyzičku v průběhu celého roku, nebo to doháníte před sezónou (smích)? LOPI: Zrovna já patřím do skupiny, která se stará o klasiku, takže na fyzičce musím nenásilně pracovat celý rok. Samozřejmě už to není takové, jako když jsem byl aktivním sportovcem, rozhodně se ale do ničeho nenutím. Zrovna začátek sezóny v Kuusamu bývá hodně náročný a většinou dost bolí, i když je na tom člověk s fyzičkou dobře. Každopádně bych rád zmínil letní přípravu v té nejnižší fotbalové soutěži za FC Tatobity, která je doplněná volným běháním, cyklistikou a spoustou dalších aktivit, většinou míčových her. Když se máza (ne)povede, vrhají se závodníci na Blážu, nebo to berete jako týmový úspěch či neúspěch? ŠTĚPÁN: Mohu hodnotit pouze dobu, kdy jsem v servisu (ale odhaduju, že to bylo vždycky stejné). Bereme se jednoznačně jako tým, takže případný neúspěch není důvod dávat za vinu pouze jedné osobě, zrovna tak se za povedenou mázu pochválíme všichni. Aktuálně jsme nastaveni tak, že každý servisman má na starosti jednoho závodníka a jednu závodnici a je zodpovědný za výběr lyží (máza je ve většině případů stejná pro

TECH SERVIS LYŽÍ

všechny). Proto se hodnocení lyží řeší přímo mezi daným závodníkem a jeho osobním servismanem. V neposlední řadě si myslím, že jsme jako servisní tým poměrně objektivní, takže obvykle už během závodu vidíme, jestli se máza povedla nebo ne, tím pádem nějaké „vrhání“ se na Blážu stejně nemá opodstatnění. Poslední roky se v servisu lyží (kromě zákazu fluorových vosků) řeší převážně struktury. Jedná se hlavně o strojní nebo ruční? Snažíte se v tomto směru něco vymýšlet/vyvíjet? BLÁŽA: Je to tak, začíná to trochu připomínat formuli jedna. Pravidla, zákazy, každý se snaží něco vymyslet, vyvinout, je toho dost. Vlastní vývoj strojových struktur tu už nějakou dobu je, ale je pravdou, že posledních několik let se stále více řeší, obzvlášť až dojde k zákazu používání fluorových vosků. Jedná se o příležitost ke zrychlení lyží. Snažíme se dost, ale nejde to jako mávnutím kouzelného proutku. Rozjíždíme program výzkumu a vývoje ve spolupráci s Technickou univerzitou v Liberci a také spolupracujeme s českým biatlonovým a snowboardcrossovým týmem a týmem severské kombinace. Součástí programu je i nákup nových strukturovacích strojů. Vymyšleného a naplánovaného máme dost, od struktur až po elektronickou testovací databázi. Možnosti pro vývoj jsou takřka nekonečné, musíme toho však správně využít a také zajistit dostatečné financování, protože nic není zadarmo. Biatlonisté mají strukturovací mašinu v kamionu a vozí ji na všechny závody. Myslíš, že je velký hendikep, že ji nemáte? BLÁŽA: Na závodech Světového poháru to hendikep není. Jsou to víkendové závody a tam nemáte čas něco vymýšlet, ani to není možné za tak krátkou dobu. Smysl to má na akcích, jakými jsou mistrovství světa a olympiáda, kde jste delší dobu a máte prostor se něčemu takovému věnovat, pokud na to však máte dostatek lidí. Strukturovací stroj není všechno. Není to tak, že se postavíte k mašině, chvíli si s tím hrajete a máte strukturu na požadovanou podmínku. Trvá několik let, než vyvinete strukturu, kterou budete používat na světové úrovni, jedna vás navíc nezachrání, potřebujete celé portfolio na různé podmínky. A tam pak přichází ta přidaná hodnota, když si přivezete strukturovací stroj na velkou akci. Máte struktury, u nichž víte, že fungují, vyberete tu nejlepší, modifikujete ji na danou podmínku

Servisní kamion, který naši servismani spokojeně využívali, se nešťastnou náhodou dostal do dopravní kolize. Naštěstí se nikomu nic nestalo a nejspíš půjde opravit. Příští sezónu by ho měli mít opět k dispozici

a to už se dělá mnohem snáz. Neznamená to ale, že se vám to povede, podobně jako s mazáním, prostě to někdy nevyjde. Měli jste cestou z prvních závodů nehodu, váš servisní kamion skončil mimo provoz. Co se stalo? Bude nějaká šance ho opravit? BLÁŽA: Je to tak, měli jsme docela smůlu. Při cestě z Lillehammeru do Davosu jsme se ve Švédsku pěkně zapotili. Nejdříve nám pod kamion vlétla trubka, která se uvolnila z kamionu jedoucího před námi, poškodila rozvody vzduchu, což mělo za následek zablokování brzd a tím pádem se náš kamion stal nepojízdným. Chvíli před tím, než pro nás měl přijet odtah, tak do nás zezadu narazil cizí kamion. V podstatě to byly dva nejhorší dny, co jsem u týmu zažil. Během jednoho dopoledne jsme museli vymyslet a zařídit kompletní logistiku. Z Čech vyrazila dvě auta směrem k nám, kluci, co už byli v Rostocku, se museli otočit a jet zpátky. Mezitím jsme vyložili všechny lyže, zabalili je na cestu autem a rozdělili věci, které pojedou do Čech a které do Davosu. První dvě auta s tím nejnutnějším vyrazila ještě týž večer do Davosu. V 3:30 ráno přijela dvě další auta z Čech, dobalil se zbytek věcí. Kolem deváté ráno byl kamion vyklizený a auta nabalená. Ve čtvrtek byly všechny potřebné věci v Davosu, postavily se buňky a připravily se lyže na páteční předzávodní testování. Hlavně jsem rád, že jsme to všichni přežili ve zdraví a nikomu se nic nestalo. Velký dík patří všem, co nám pomohli. Jedná se o kluky,

kteří pro nás jeli z Čech, a to Míra Knop, Aleš Lejsek, Tomáš Zaňka, Martin Niewiak a Martin Koukal. Dál také náš nový sportovní ředitel Štěpán Kaliba, který to pomáhal organizovat z Čech společně s naší supersekretářkou Jitkou Bartoňovou. Jsem rád, že můžu pracovat s klukama ze servisu jako je Lopi, Dušín a Bryndič, protože je na ně spolehnutí a zvládli jsme to. V neposlední řadě bych chtěl poděkovat taky Michalovi Lamplotovi z FIS a organizátorům v Davosu, kteří nám poskytli buňky pro přípravu lyží v podstatě ze dne na den. Nikdo z nás se za ty tři dny pořádně nevyspal a bylo to opravdu náročné, jak fyzicky, tak i psychicky. Stalo se něco, co mohlo ohrozit náš tým, ale dali jsme to. Super bylo i to, že se v Davosu bodově zadařilo a je vidět, že se s námi musí počítat. Podle všeho to zatím vypadá dobře a kamion opravit půjde, letos to ale nebude. Proces papírování je poměrně zdlouhavý. Pevně věřím, že všechno dobře dopadne a příští sezónu už budeme zase jezdit s našim Bédou. Jaké jsou výhody kamionu? LOPI: S kamionem jsme byli moc spokojeni, byla to velká pomoc na všech závodech a nejvíce na Tour de Ski, kde se neustále přesouváme. Díky kamionu jsme šetřili čas, který teď opět ztrácíme neustálým vybalováním beden a připravováním pracovních prostorů v mazacích buňkách. Neřekl bych, že je práce s kamionem lehčí, ale určitě dává čas navíc,

Výběr financí na kamion pro běžce na lyžích Nejlepších výsledků nejde dosahovat bez nejlepšího vybavení, proto se po ztrátě našeho servisního kamionu vrháme na tuto pro nás neznámou cestu a s pomocí veřejnosti bychom rádi vybudovali takový kamion, s nímž bychom mohli konkurovat světu. Výběr finančních prostředků poběží na stránkách www.hithit.com. Tato akce probíhá formou crowdfundingu, což znamená, že na daných webových stránkách najdete velké množství jedinečných cenově velmi výhodných „odměn“, jejichž zakoupením můžete běžcům pomoci a sami se pak těšit na vámi vybranou odměnu. který lze smysluplně využít k přípravě lyží a nemusí se servisáci zdržovat stěhovací službou.

Photo © Christoph Schöch

Které servisní týmy považujete za nejlepší? Měli jste nějaký závod, kde jste připravili proti ostatním lepší mázu, nebo je nelze předčit a můžete se dostat maximálně na jejich úroveň? DUŠÍN: Nedokážu říci, který servisní tým je nejlepší, jelikož se všichni snaží udělat maximum, aby právě oni měli tu nejlepší mázu a jejich závodníci zvítězili. Někdy je potřeba mít i šťastnou ruku při výběru. Když se ti sejde vše najednou – máza a top forma sportovců, tak z toho mohou být výsledky v desítce nebo lépe (a několikrát se nám to povedlo). Pak připadá v úvahu, že si můžeme v týmu říct: „Ano, bylo to opravdu skvělé.“

Co vás na práci baví, naplňuje a co naopak nesnášíte? BLÁŽA: Mám rád závodní stres a adrenalin. Je fajn, když se podaří připravit dobré lyže a zajede se super výsledek. Máte radost z toho, že jste někomu pomohli si splnit zase jeho cíle. Nejvíc mě naplňuje asi možnost seberealizace, obzvlášť v oblasti vývoje. Nemám rád skladbu závodního kalendáře. Většinou na Vánoce toho doma moc nepobudeme a k tomu jezdíme nesmyslně křížem krážem Evropou. Ale tak to bohužel je a musíme se s tím srovnat. BRYNDIČ: Nejvíc mě asi naplňuje rozmanitost servisní práce. Ať jde o výběr a testování lyží, jejich následnou přípravu do závodů, nebo o snahu vymyslet něco nového, co by našim závodníkům mohlo pomoci. Všechny tyto dílčí aktivity utvářejí naši profesi komplexní a zajímavou. A jak já s oblibou a často říkám: „Práce je to zajímavá a baví mě.“ DUŠÍN: Baví mě práce s lidmi, kteří aktuálně tvoří celý náš tým, včetně polského. A co mě nebaví? Asi dlouhé cestování… LOPI: Na práci mě baví rozmanitost, neustále se učíme novým věcem a hlavně mám rád fyzickou práci. Člověk je chvilku sportovcem, pak řemeslníkem, který se snaží o to nejhezčí dílo za pár minut. Pro mě je asi nejvíc nepříjemné cestování a neustálé balení věcí, takže ve chvíli, kdy jsem na otočku doma, přichází boj s pračkou a to mě teda moc nebaví. ŠTĚPÁN: Začnu oblíbenou hláškou: U 3 574. páru, který je potřeba vyčistit, strhnout, naparafínovat, si řekneme; práce je to zajímavá a baví mě. Tu práci samozřejmě člověk musí mít rád, protože s ní souvisí i spousta činností, které jsou do jisté míry otravné. A co baví a naplňuje? To je jednoduché, když se všechno sejde a s dobrou mázou závodníci dojedou pro dobrý výsledek, tak to za všechnu tu dřinu stojí.

PRC 700

noRdiC tune shaRk boa®

www.leki.cz

TECH ELEMENTARITY

TEXT: TOM ŘEPÍK

FAKTORY

ovlivňující výběr vosků Jedním z hlavních aspektů odlišujících běžecké lyžování od mnoha jiných sportů je důležitost a komplexnost mazání lyží. Jízda na dobře namazaných běžkách je čirou radostí a mít výborný odraz i skluz při klasice nebo jen výborný skluz při bruslení činí rozdíl mezi podařeným lyžařským dnem a opakem – lhostejno zda na rekreačních nebo závodních tratích.

ři mazání běžek je naší snahou, aby finálně navoskovaná skluznice byla co nejkompatibilnější s kvalitou sněhového povrchu, na němž se chystáme lyžovat. Sněhové podmínky se s postupujícím časem a kolísající teplotou stále mění, stejně tak sněhové krystaly ztrácí svůj ostrý tvar a vlivem zmíněných okolností stárnou a zaoblují se. Čím vyšší teplota, tím bude tato změna rychlejší a výraznější. Proměna kvality sněhového povrchu je rovněž urychlována pásy a frézami sněžných roleb – nový sníh na tratích může změnit svou kvalitu během jediné strojové úpravy. Vodní molekuly obklopující sněhové krystaly hrají při voskování významnou roli, zejména pokud panují teploty nad nulou. Tato „volná voda“ po svém reaguje se sněhovým povrchem a z lyžařského hlediska ovlivňuje tření a hrubost sněhu.

Pro spoustu rekreačních běžkařů bývá jediným faktorem, na jehož základě si volí mázu, teplota vzduchu, jelikož většina značek vosků používá pro dělení svého sortimentu právě teplotu vzduchu (např. Toko však používá teplotu sněhu, pokud vím). Teplotu vzduchu coby úvodní faktor uvažují i všichni ostatní – včetně závodních servismanů, kteří vybírají skladbu mazání o něco komplexněji. Teplotu vzduchu měřenou ve stínu, abych byl přesný. Vlhkost vzduchu je také důležitým faktorem, avšak nikoli tak razantním: teplotní změna jednoho či dvou stupňů Celsia dokáže ovlivnit výběr mazání zásadně, přičemž výkyv jednoho či dvou procent vlhkosti vzduchu příliš neznamená. Je nicméně dobré vědět, zda je vlhkost vzduchu nízká (obecně pod 50 %), vysoká (nad 80 %) nebo normální (mezi těmito hranicemi). Obecně platí, že při vysoké vlhkosti je potřeba mazat pro odraz o jednu

úroveň teplejšími vosky (případně až o dvě úrovně), při nízké vlhkosti naopak o jednu až dvě úrovně studenějšími vosky. Vlhkost vzduchu současně ovlivňuje i výběr skluzných parafínů – při nízké vlhkosti se aplikuje méně fluorocarbonových přísad a urychlovacích prášků; pokud je vlhkost normální nebo vysoká, je potřeba pro docílení nejlepšího možného skluzu výše zmíněné na skluznice nanášet. Někde jsem četl, že existuje mnoho desítek různých druhů sněhových krystalů. Pro praktické použití při výběru mazání si všechny tyto druhy můžeme zařadit do šesti základních sněhových typologií. Prvním skupinou je právě padající nebo čerstvě napadlý sníh. Takový sníh má relativně ostré krystaly, vyžadující si relativně tvrdý vosk; tvrdý vosk pro odraz a ve studených teplotách hydrocarbonový parafín pro skluz.

FOTO: JAKUB NEDBAL/RAUL

VYBERTE SI NEJLÉPE JEDINOU ZNAČKU VOSKŮ – KLIDNĚ PODLE SYMPATIÍ – A JEJÍHO SORTIMENTU SE DRŽTE, STEJNĚ JAKO MAZACÍCH INSTRUKCÍ.

Druhá skupina sněhu se běžně nazývá čerstvý nebo jemnozrnný. Krystaly nově napadlého sněhu se začaly okamžitě měnit, takže už neobsahují tak ostré částice, jako když padaly z oblohy. Mluvíme zde o zhruba prvních dvou dnech od nasněžení, nebo i kratší době, pokud čerstvě napadlý sníh upravovala rolba. Pro odraz budete nadále potřebovat relativně tvrdý vosk, pro optimální skluz budete nejspíš potřebovat nižší fluorocarbonové parafíny. Také začíná víc záležet na dobré struktuře vašich skluznic. Ve třetí skupině je starý a okrouhlozrnný sníh při teplotách pod nulou; sněhové krystaly při takových podmínkách jsou už docela oblé. Takový proces se odehrává v řádu dní – řekněme tří a více, avšak vše může opět urychlit opakované rolbování povrchu. Pro odraz v těchto podmínkách budete obvykle potřebovat základový vosk, v oboru nazývaný base wax. Čtvrtou skupinou je mokrý sníh a firn při teplotách nad nulou. Tato situace nastane, když sníh z předchozích tří skupin bude vystaven teplotám nad bodem mrazu. Při takovém procesu začne v okolí sněhových krystalů vznikat mnoho vodních molekul a vy budete potřebovat vodoodpudivé vosky. Pro odraz pravděpodobně klistr, pro skluz vysokofluorové parafíny. Tyto mokré podmínky si současně žádají důkladně nastrukturovanou skluznici.

V páté skupině je zmrzlý či opakovaně přes noc namrzající firn nebo mokrý sníh. Ten tvoří mikroskopicky veliké krystaly s množstvím zmrzlé vody mezi nimi. Takový sněhový povrch bývá ledovatý, hrubý a velmi tvrdý a obvykle budete potřebovat pro dobrý odraz základový, modrý nebo fialový klistr. Tyto podmínky jsou typické pro pozdní jaro v čase po ránu, než se teploty vyšplhají nad nulu. Do poslední skupiny jsem zařadil technický sníh, stále častěji se vyskytující v soutěžním světě běhu na lyžích. Ten se konvenčně vyrábí za studených teplot – běžně od mínus pěti stupňů níže. Zpočátku je technický sníh extrémně pomalý. Jeho krystaly jsou podobné zrnkům písku a pod skluznicí působí jako smirkový papír. Po pár dnech na zemi technický sníh uzraje působením běžných atmosférických vlivů, jeho struktura se změní, pod lyžemi se zrychlí, nadále však zůstává velmi drsným. Jakoukoli mázu na technický sníh si zvolíte (a nemaže se na něj vůbec snadno), její základovou vrstvu bude třeba fortelně zažehlit. Závěrečná začátečnická rada: vyberte si nejlépe jedinou značku vosků – klidně podle sympatií – a jejího sortimentu se držte, stejně jako mazacích instrukcí z etiket jejich balení. Bude to fungovat. A až se své lyže budete chystat po lyžování uložit, nezapomeňte jejich skluznice opatřit nějakým skladovacím parafínem.

PŘIPRAVÍ NA SPORT DODÁ ENERGII ZLEPŠÍ VÝKONNOST POSTARÁ SE O REGENERACI

ENERVIT JE IDEÁLNÍ NA TRÉNINK I ZÁVOD

ESHOP.ENERVIT.CZ

TECH TRÉNINK Trenažér na kolečkové lyže se využívá nejen k vyladění techniky jízdy, ale také k testování výkonnosti – kolečkové lyže jsou běžcům na lyžích nejbližším tréninkovým doplňkem a navíc mohou absolvovat test v neměnných laboratorních podmínkách

TEXT: MARTIN NOSEK FOTO ARCHIV AUTORA

Moderní doba s sebou nese řadu nových podnětů a technologických inovací. Vzhledem k tomu, že výkon v běhu na lyžích je z poměrně velké části ovlivněn technickým provedením pohybu, je snahou těch nejlepších lyžařů pohyb na běžkách doslova rozebrat do puntíku. K tomu lze od roku 2018 i v České republice využít speciální trenažéry na kolečkové lyže.

TRÉNINK,

testování a využití speciálního trenažéru na kolečkové lyže

předloňském Nordic magazínu jste se mohli dočíst o jeho využití u nejlepších biatlonistů ve středisku Olympia v Jablonci nad Nisou. Další trenažér, který je dostupný také široké veřejnosti, funguje v Ústí nad Labem. Zkušenosti s jeho použitím, jeho výhody a nevýhody si popíšeme v následujícím textu.

Technické parametry

Pásy na kolečkové lyže jsou zpravidla široké tak, aby umožňovaly jízdu i na skatových kolečkových lyžích a imitovaly stoupání až do sklonu 18 %. Rychlost pohybu pásu je možné regulovat od 2 km/h až do 40 km/h. Konkrétně ústecký trenažér se umí rozjet rychlostí až 36 km/h ve sklonu 16 %. Vzhledem k tomu, že se dá na pásu pohodlně bruslit, lze praktikovat i jízdu dvou lyžařů klasickou technikou. Podle řady uživatelů ústeckého trenažéru je pozitivní fakt, že mohou využít svoje technické vybavení, ať už se jedná o vlastní kolečkové lyže, nebo své hole, což považují za velmi důležité.

Zjišťování výkonnosti a trénovanosti

Trenažér je skvělým pomocníkem při nácviku a rozboru techniky jízdy na kolečkových lyžích jak při jízdě klasickou, tak volnou technikou

Nácvik techniky

Jedním z hlavních potenciálů, který trenažér nabízí, je nácvik a rozbor techniky jízdy na kolečkových lyžích, ať už se jedná o klasickou techniku, nebo bruslení. Obrovskou výhodou je, že trenér může opravovat technické nedokonalosti v podstatě téměř v každém okamžiku jízdy svěřence. Skvělé je i to, že lze regulovat jak rychlost jízdy, tak i sklon pásu, čímž může trenér variovat technické provedení v různých profilových a rychlostních podmínkách. Další pozitivum spatřuji v možnosti využití záznamových zařízení, jakými jsou smart telefon nebo videokamera, a techniku rozebrat přímo „za čerstva“ se svěřencem a případnou technickou nedokonalost opravit v následující jízdě. Drobnou nevýhodu vidím v tom, že svěřenec musí být z hlediska bezpečnosti připevněn na speciální úvazek, což může být některým běžkařům nepříjemné a může to omezovat jejich pohyb.

Další obrovskou výhodu využití trenažéru spatřuji v možnosti zjišťování stavu trénovanosti a výkonnosti. Profesionální trenéři a odborníci, kteří závodníkům sestavují trénink podle tzv. intenzit za využití tepové frekvence, se vždy snažili najít specifický nástroj k hodnocení výkonnosti, ať už ve speciálních terénních testech, tak v laboratorních podmínkách. Výzkumy totiž ukázaly, že pro trénink a zvyšování zejména úrovně vytrvalosti běžkařů je důležité znát maximální spotřebu kyslíku a hodnotu jednotlivých intenzit pohybu a anaerobního prahu. Tyto parametry se nejčastěji zjišťují ve speciálních laboratořích na bicyklovém ergometru nebo běžeckém pásu s využitím analyzátoru plynů. Postupem času se však zjistilo, že pro růst výkonnosti a specifický trénink na kolečkových nebo běžeckých lyžích je výhodnější a přesnější monitorovat tyto hodnoty pomocí laboratorních testů právě za využití trenažérů na kolečkové lyže.

Jak vypadá takový test?

Ve světě se používá řada protokolů, kterými se zjišťují již zmíněné výkonnostní parametry. Základním testem je tzv. maximální zátěžový test. Ten zpravidla začíná 10min rozjetím na páse s malým sklonem, nejprve 5 min při rychlosti 10 km/h a následně 5 min rychlostí 12 km/h. Pokud výzkumníky zajímá i laktátové zatížení, měří se po dojezdu zahřívací fáze laktát pomocí laktátoměru. Vlastní maximální zátěžový test začíná při sklonu pásu 3° a rychlosti zpravidla 10 km/h a každou minutu se zvyšuje sklon o 1° až do vyčerpání testovaného. Při tom se analyzují ventilačně-respirační parametry s využitím speciálního analyzátoru a masky, kterou má testovaný nasazený na obličeji.

TABULKA SLUŽEB NA TRENAŽÉRU Služba

Náplň – zaměření

Cena

Analýza techniky jízdy (klasika, nebo bruslení)

60minutový trénink s odborníkem na techniku jízdy. Slovní, názorná korekce chyb, technický rozbor záznamu jízdy se snahou o nápravu hlavních chyb při jízdě

2 500 Kč

Kompletní spiroergometrické vyšetření při jízdě na kolečkových lyžích

Zátěžový test do maxima (podle volby klienta). Při analýze se stanoví VO2max a další kardiorespirační parametry (např. hodnota ventilačního anaerobního prahu a hodnoty doporučených tréninkových intenzit)

1 200 Kč

Individuální trénink

60minutový trénink jízdy s cílem zlepšení techniky a výkonnosti. Je možné realizovat s vlastním osobním trenérem nebo samostatně pouze s obsluhou trenažéru.

1 000 Kč

Funkční vyšetření je určitě vhodné pro vrcholové a výkonnostní běžce na lyžích. Tento test bych nedoporučil běžkařům, kteří nemají ustálenou techniku jízdy na kolečkových lyžích. Často se také diskutuje, jakou při tomto testování zvolit techniku běhu na lyžích. V praxi lze aplikovat test jak klasickou technikou, tak i bruslením. Z vlastní zkušenosti bych ale doporučoval využití lokomočně jednodušší klasické techniky než bruslení, a to zejména z důvodu vzniku velké únavy v konci testu, a tím i menší pravděpodobnosti vzniku technické nedokonalosti a případnému nedobrovolnému „zavěšení se“ do bezpečnostního úvazku.

Další využití

Vzhledem k tomu, že se jedná v podstatě o běžecký pás podobný těm ve fitness centrech, lze ho využít i pro běh a díky speciálním holím s bodci i běh s holemi. Na pásu jsem vyzkoušel také imitační a speciální odrazová cvičení, což opět může obohatit trénink běžkařů, například v nepříznivých klimatických podmínkách. Trenažér lze využít i pro jízdu na in-line bruslích a dle zkušenosti obsluhujících pás využili závodníci v rychlobruslení. Ve světě jsou známy případy využití pásu také cyklisty s využitím vlastních kol, což v ústeckém centru prozatím nevyzkoušeli.

Závěrem

Je skvělé, že i v ČR je již nyní možné využít těchto speciálních zařízení a mít možnost se vyrovnat běžkařsky vyspělým státům, kde tyto trenažéry využívají pro trénink a hodnocení výkonnosti již několik desetiletí.

Martin Nosek Dvacet let vysokoškolským pedagogem na Katedře tělesné výchovy a sportu v Ústí n/L, autor několika článků a metodických materiálů zabývajících se běžeckým lyžováním. Od roku 2015 členem metodické komise ÚBD SLČR a trenérem běžeckého lyžování v kategorii dorostu a juniorů v Lokomotivě Teplice. Amatérský závodník v dálkových bězích

TECH

TEXT: MICHAELA LAVIČKOVÁ FOTO: ARCHIV AUTORKY

Finská renesance

HYPOXICKÝCH DOMŮ

Přišli s průlomovým vynálezem, ten teď sami znovu objevují. Přestože Finové byli jedni z těch, kteří s nápadem hypoxických místností a domů přišli, na přelomu tisíciletí je vlivem událostí okolo běžeckého lyžování přestali využívat a ty tak došly v zapomnění. V dnešní době se k jejich budování a využívání vrací, hypoxické domy tedy zažívají svou pomyslnou finskou renesanci.

sezónu hlavně běžci na lyžích. Byli to ypoxické domy nebo především oni, pro také pokoje, koho bylo nové jsou specizařízení vybudováno. álně upravené budovy, Od té doby se začala respektive místnosti, obdobná zařízení kde je pomocí speciálbudovat nejen napříč ního systému reguloFinskem, ale i po váno množství kyslíku, celém světě. Svým čímž jsou v nich uměle dílem při rozvoji této navozovány podmínky hypoxické metody vyšších nadmořských přispěli také například výšek. To ve svém vědci v Austrálii. důsledku zvyšuje Vědci Rusko množství červených a Wasastjerna si krvinek v těle, zvyšuje svůj vynález nechali se příjem kyslíku patentovat, a to jako Hypoxické apartmány mají největší tradici ve Finsku, ale najdeme je také v Polsku, v USA, ve Velké Británii, Dubaji, Rusku, Německu nebo Rakousku. I u nás najedeme místnosti buňkami navzdory „Metodu a systém pro s nižším obsahem kyslíku v rámci biatlonového centra v Jablonci nad Nisou. Naopak atmosféře s nízkým kontrolu atmosféry v Norsku a Itálii je jejich využití zakázáno obsahem kyslíku, uzavřeného prostoru“. zvyšuje se výrazně Jak už název napovýměna vzduchu v plicích, a tím i kapacita Vznik hypoxických domů vídá, systém není založen jen na zvyšování výměny plynů v plicích. To usnadňuje sporS metodou využití hypoxických domů přišel podílu dusíku (a tím snížení podílu kyslíku) tovcům adaptaci na řídký vzduch v místech tehdejší ředitel Olympijského tréninkového v určeném prostoru, ale množství kyslíku je konání některých důležitých soutěží, např. centra ve Vuokatti Vesa-Pekka Sarparanta. možné regulovat i opačným směrem – jeho A Martell, Soči, Davos, Antholz, Val di Fiemme Nápad se objevil v osmdesátých letech po zvýšením. Tato metoda má za cíl usnadnit nebo Salt Lake City. návštěvě vesmírného centra v Moskvě, kde trénink vytrvalostním sportovcům, kteří by V alpských domech, jak jsou ve Finsku byly při tréninku astronautů uměle simulojinak museli jezdit na dlouhá a nákladná vány různé podmínky právě změnou podílu hypoxické domy nazývány, je podíl kyslíku sportovní soustředění do zahraničí. Simulov místnosti snižován z 21 %, což je hodnota kyslíku ve vzduchu. Praktické uvedení do vané hypoxické prostředí na území domácího typická pro standardní podmínky, na nižší provozu měl na starosti tým finských vědců státu nejenže umožňuje častější návštěvu hodnoty dopouštěním dusíku. Pro představu, okolo Heikkiho Ruska a Jana Wasastjerna. Ti takového zařízení, ale zvyšuje také efektivitu při 15% podílu kyslíku se jedná o podmínky vybudovali alpské domy právě ve Vuokatti, takového tréninku. Díky frekventovanějšímu stejné jako zhruba v 2 500 m n. m. kde se již tradičně připravují na závodní pobytu v hypoxických podmínkách totiž

Hypoxický systém je tvořen kompresorem, generátorem hypoxického vzduchu, distribuční skřínkou a dvěma vyrovnávacími nádržemi – jednou na hypoxický vzduch a jednou na stlačený klasický vzduch. Kompresor je spojen s vyrovnávací nádrží na stlačený vzduch, ta je zároveň napojena stejně jako druhá z nádrží na generátor hypoxického vzduchu. V každé místnosti je spojovací skřínka, na kterou jsou napojeny dva senzory a dva výstupní ventily, jeden pro klasický vzduch, kam je vzduch veden z generátoru hypoxického vzduchu, druhý pro hypoxický vzduch, kam je vzduch přiváděn přímo z vyrovnávací nádrže pro hypoxický vzduch. Všechny senzory napříč místnostmi jsou vzájemně propojeny a napojeny na distribuční skřínku stejně jako jednotlivé spojovací skřínky, generátor hypoxického vzduchu a kompresor

sportovci často již nemusí procházet fází, kdy si na nové podmínky zvykají, případně je fáze znatelně zkrácena, a tak mohou delší dobu strávit samotným tréninkem. Nehledě na to, že i fyziologické změny způsobené prostředím chudším na kyslík se tak stávají trvalejšími. Prostředí bohaté na kyslík může být na druhou stranu využito při intenzivním tréninku nebo zlepšování motorických schopností sportovce, kdy jeho organismus není omezován nedostatkem kyslíku při zátěži. Na přelomu tisíciletí byly staré alpské domy ve Vuokatti zrušeny, přebudovány na obyčejné rekreační objekty a vystavěny úplně nové. Původní kapacita byla tímto snížena z 24 na 20 míst. Rozdílem mezi novým a starým objektem bylo i to, že tentokrát se v každé místnosti dalo nastavit jiné množství kyslíku. S novými alpskými domy byla postavena také imunologická laboratoř zkoumající následky pobytu v simulovaných podmínkách na lidský organismus. Z důvodu dopingových afér finských běžců na lyžích odhalených na domácím MS v klasickém lyžování v Lahti v roce 2001 se od využívání alpských domů finskými lyžaři začalo upouštět. V roce 2006 po nástupu norského trenéra Magnara Dalena k finské reprezentaci bylo používání hypoxických domů mezi členy reprezentace dokonce zakázáno.

DODNES PANUJE NÁZOR, ŽE PRÁVĚ UŽÍVÁNÍ ALPSKÝCH DOMŮ SLOUŽILO KE KRYTÍ DOPINGOVÝCH PRAKTIK MEZI FINSKÝMI LYŽAŘI. I Z TOHOTO DŮVODU SE ČÁST FINSKÉ VEŘEJNOSTI STAVÍ K JEJICH VYUŽITÍ I V DNEŠNÍ DOBĚ NEGATIVNĚ. Dodnes panuje názor, že právě užívání alpských domů sloužilo ke krytí dopingových praktik mezi finskými lyžaři. I z tohoto důvodu se část finské veřejnosti staví k jejich využití i v dnešní době negativně. Použití hypoxických domů není posuzováno jako forma dopingu, tudíž není zakázáno, ovšem je ve sportovním světě často shledáváno jako etický problém. I když se v případě hypoxického tréninku nejedná o přímé požívání zakázaných látek zlepšujících výkon, ale pouze o metodu, která za relativně přirozených podmínek při správném použití v těle stimuluje (roli hraje především četnost, délka pobytu a složení

vzduchu) procesy, jež ve svém důsledku mají obdobné účinky jako užívání zakázané látky EPO. Přestože se vědci shodli na tom, že se jedná o bezpečnou metodu, Norský olympijský výbor užívání hypoxických domů svým sportovcům v roce 2003 zakázal. Podobně tomu je v Itálii, kde ale mají k dispozici několik tréninkových středisek ve vyšší nadmořské výšce. Využití hypoxických domů tak začalo po MS v Lahti 2001 klesat a z finančních důvodů byly postupně rušeny, až ve Finsku nezbyly žádné. Další alpské domy bylo možné ve Finsku najít např. v Rovaniemi, Jyväskyle, nebo v Koli a Kalajoki.

TECH

Nové hypoxické domy

Alpské domy ve Finsku tedy žádné nezbyly a dlouho bylo toto téma tabuizováno. Díky technologickému posunu a standardnímu využití po celém světě se ovšem jejich nevalná pověst začíná překonávat a hypoxické domy se začínají opět stavět a využívat i ve Finsku tak, aby finská reprezentace mohla zůstat konkurenceschopná na světové úrovni. V roce 2019 byla dokončena stavba hotelu v Pajulahti, dalším z finských olympijských tréninkových center, kde se nachází dohromady osm hypoxických místností. Na jejich stavbě se podílela přední americká společnost zabývající se hypoxickými technologiemi, Hypoxico Altitude Training Systems. V těchto místnostech je možné navodit podmínky jako ve výšce až 5 000 m n. m., přestože se počítá s využitím hlavně podmínek pro výšky v rozmezí 0–3 500 m n. m. Délka pobytu v těchto místnostech je doporučena na 12–14 hodin denně, pro co možná nejlepší dlouhodobé výsledky. Jedním z prvních, kdo pokoj v Pajulahti vyzkoušel, byl sportovní chodec Veli-Matti “Aku” Partanen před šampionátem v Dauhá. Systém v Pajulahti je ovládán za asistence zaměstnanců hotelu, sportovec si tedy nemůže složení vzduchu v pokoji měnit sám. Po zhruba 15 letech byly pak v listopadu 2020 otevřeny dva nové alpské domy ve Vuokatti, kam byla použita technologie stejné společnosti jako ve výše zmíněném Pajulahti. Staré domy jsou s těmi novými nesrovnatelné. V nových už nejsou dusíkové nádrže ve stěnách domu, ale nachází se v samostatné technické místnosti, zároveň je celý systém znatelně spolehlivější, a tak i požadované množství kyslíku zůstává konstantní, to byl u starého systému častý problém. Stávalo se, že sportovec usínal v podmínkách stejných jako ve 3 000 m n. m., ale vzbudil se v místnosti s obsahem kyslíku odpovídajícímu 1 500 metrům. Co se nemění, je skeptický přístup Norů a Švédů vůči finským praktikám. Ani nový systém, jehož cena se pohybuje okolo 150 000 € (skoro 4 miliony Kč), se ale nevyvaroval problémů, když mu po pěti dnech od uvedení do provozu přestal fungovat kompresor. Ve Vuokatti stále s velkou oblibou trénují současní finští běžci na lyžích. Ti si na nezvyklé podmínky přivykli již natolik, že nepoznají rozdíl mezi pobytem ve standardních a upravených podmínkách. Přesto je pro ně trénink po pobytu v hypoxickém domě náročnější a jsou oproti standardu rychleji unavení.

Jako v běžných apartmánech i v hypoxických najdete vše, co potřebujete. Při správném „dávkování“ prostředí s nižším obsahem kyslíku dochází ke zvýšení výkonnosti sportovců. Výhodou jsou ušetřené finance (oproti těm, které by byly potřeba vynaložit na pravidelná soustředění ve vyšší nadmořské výšce) a větší komfort sportovců vzhledem k cestování

Aktuální využití alpských domů ve Finsku

Trenér finské mužské reprezentace běžců na lyžích Mikko Virtanen by rád využíval alpské domy na maximum. Dle Virtanena by reprezentanti měli ideálně strávit v alpském domě nepřetržitě 3–4 týdny, dvakrát až třikrát do roka. K adaptaci na vyšší nadmořskou výšku (např. před závody ve Val Müstair v 1 600 m n. m.) je pak důležitá pravidelnost – ideálně týdenní pobyt každý měsíc, případně každé dva měsíce. Alpské domy začala v roce 2019 nově využívat i momentálně nejlepší finská běžkyně na lyžích Krista Pärmäkoski, která se v posledních letech připravuje individuálně, mimo reprezentační tým. Díky alpským domům je podstatně snazší uskutečňovat tréninkový model LH-TL, tedy live high – train low (žít vysoko – trénovat nízko) než při nákladných soustředěních ve vyšší nadmořské výšce k uskutečnění sportovních soustředění. Momentálním trendem jsou kratší, ale o to častější pobyty ve vysokohorských podmínkách, které stačí k udržení fyziologických změn navozených nižším množstvím kyslíku v ovzduší. Kromě šetření financí je další výhodou i vyšší pohodlí sportovců, kdy mohou snáze trávit více času s rodinami v jim známém domácím prostředí. Hypoxické domy respektive apartmány získaly o to víc na důležitosti v posledním roce, kdy většina států začala uzavírat své hranice a sportovcům nebylo umožněno absolvovat plánovaná soustředění ve vyšších nadmořských výškách.

Velký význam je hypoxickým domům přikládán i vzhledem k tomu, že při Zimních olympijských hrách v Pekingu 2022 se bude soutěžit ve výškách přes 1 700 m n. m. a Finové věří, že právě častý trénink a adaptace na obdobné podmínky díky speciálně upraveným domům by měla být výhodou. Historicky se tedy hypoxické domy a pokoje používají již od začátku 90. let 20. století. V současnosti se v domech převážně jen bydlí, dříve obsahovaly i místnosti určené k tréninku. Přestože, jak bylo zmíněno výše, mají rozporuplnou pověst, patří v současnosti k často využívaným formám zvyšování fyzické kondice. Kam se tato technologie posune a jak se bude vyvíjet etický pohled na využití hypoxických domů a velmi rozšířených stanů se říci nedá.

Michaela Lavičková Orientační běžkyně mající zálibu i v dalších outdoorových aktivitách. Dva roky žila ve Finsku, kam se ráda pravidelně vrací

Photo: © Agence Zoom

Výhradním dovozcem a distributorem pro ČR je firma BRETTON s. r. o., www.bretton.cz

pursuite warm jacket

užijte si neomezené možnosti pohybu za všech sněhových podmínek na běžkách ihned připravených do akce.

Lehkost, neuvěřitelně snadné ovládání a maximální přilnavost vám umožní si maximálně užít další nejlepší den – bez ohledu na to, kam vás sníh zavede. x-ium premium r-skin

www.rossignol.cz

x-ium carbon premium classic

www.bretton.cz

FOTO: © FISCHERSPORTS GMBH

UNIVERZITA ZDRAVÍ

Rozvoj síly

TEXT: JAKUB OPOČENSKÝ FOTO: ARCHIV AUTORA

pro běžce na lyžích v kontextu periodizace tréninku Posilování ano či ne, to je, oč tu běží. Při běhu na lyžích dochází ke komplexnímu zapojení celého těla. Jedná se o silově vytrvalostní sport a již z této charakteristiky lze předpokládat, že rozvoj vytrvalostních a silových schopností bude v tréninku hrát důležitou roli. Rozvoj silových schopností lze rozdělit na obecné silové předpoklady a specifické silové předpoklady.

jednodušeně lze říci, že obecná síla formou kruhového tréninku rozhodně nikomu neublíží. Posílením celého těla pravděpodobně nezlepšíte svoji výkonnost, ale podpoříte rozvoj celkové kondice a sekundárně má toto posilování pozitivní vliv na naše tělo a zmenšení pravděpodobnosti nějakého zranění. Vzhledem k dynamické rovnováze v běžeckém lyžování bychom měli vybírat cvičení v tomto kontextu. Dnes není problém otevřít internet a najít spoustu informací či programů na rozvoj síly. Obtížnější je vytřídění relevantních informací a vybrat cvičení přímo na míru. Nehledě na to, že stále probíhají různé studie, které více či méně doporučují konkrétní cvičení, anebo jsou naopak nějaké názory již překonané. Sami sportovci se v otázce rozvoje silových schopností neshodují. Přesto ale existuje několik principů, které jsou všeobecně uznávány. Jedná se o princip specifičnosti, princip postupného zvyšování zatížení, princip

individualizace, princip variability, princip udržování a princip reverzibility. Z výše uvedených důvodů si lze velice těžko představit univerzální „kuchařku“ na silový trénink, ale trénink je třeba co nejvíce individualizovat. V četné literatuře se můžeme dočíst, že největšího tréninkového účinku dosáhneme zařazením cviků specifických pro daný sport. V jistém smyslu je toto tvrzení pravdivé, ale musíme uvažovat v souvislosti s přetěžováním, zraněním, motivací apod. Transfer jednotlivých cvičení a jejich přímý vliv na specifickou výkonnost v daném sportu je široce diskutovaná problematika. Každý člověk je jiný, jedna a táž tréninková metoda vyvolává u různých sportovců větší či menší tréninkový účinek. Ze začátku bychom se měli zaměřovat na posilování velkých svalových skupin a postupně můžeme přecházet na specifické posilování. U rozvoje silových schopností je třeba trénink úměrně přizpůsobit věku a úrovni sportovců. Vždy je třeba

klást důraz na technické provedení cviků a po zautomatizování pohybů můžeme cviky provádět rychleji. Je nutné mít dobře připravené posturální svalstvo, zejména velké svalové skupiny kolem břicha a zad, které se zapojují takřka do všech pohybů. Velké rozdíly jsou i u pohlaví. Z dat našeho regionálního týmu Vestmarka vyplývá, že např. dívky ve věku 16–20 let mají celkově více silového tréninku než chlapci a největší rozdíl je pak zejména se zaměřením na „core“ trénink. Se sportovci různých ambic a úrovně, které připravuji, většinou hledáme nějaký kompromis, ale posilování rozhodně nevynecháváme. Většinou se jedná o různé typy kruhového tréninku. Pokud je o svaly dobře pečováno, lépe pak odolávají i nečekaným stresovým situacím. Běh na lyžích je už sám o sobě silový trénink. Pokud navíc trénujeme bez holí, jedná se o poměrně intenzivní silový trénink dolních končetin hraničící s intervalovým tréninkem a rozvojem vytrvalosti.

1) Pull-over s jednoručkami vleže Provedení cviku: Cvik začíná v lehu na zádech s činkami nad hlavou, s nádechem pouštíme ruce za hlavu a s výdechem vracíme ruce nad hlavu. Záběr rukama zpět nad hlavu by měl být dynamický s celkovým zpevněním těla zejména břišního svalstva.

Než se sportovec pustí do zběsilého posilování, měl by mít jasno v následujících oblastech: Co silovým tréninkem sleduji? V jakém období se momentálně nacházím? Kolik času mohu tréninku síly věnovat v souvislosti s celkovým časem na trénink? Jaké mám možnosti pro posilování? (lokalita, pomůcky atd.)

Růst a síla

Při dospívání rosteme do výšky, jsme těžší a může se nám zmenšit relativní síla, přestože se síla s ohledem na celkové dospívání zvyšuje. Úspěch v řadě sportovních odvětví je výrazně limitován zastoupením jednotlivých typů svalových vláken ve svalech, které provádějí pohyb. Jejich vzájemný poměr také rozhoduje o předpokladech sportovce k výkonům vytrvalostním nebo rychlostně silovým. Posilováním zároveň zlepšujeme neuromuskulární adaptaci, což vede zároveň ke zlepšování pohybových vzorců a technického provedení.

Timing silového tréninku

Dle mého názoru je ideální celkovou tréninkovou skladbu mít co nejvíce strukturalizovanou a držet určitý režim. Tréninky máme více pod kontrolou a víme, co nás čeká. Stejně jako je brzy ráno či dopoledne ideální na rozvoj aerobní kapacity, je potom ideální pozdní odpoledne při růstu svalového tonusu na silový trénink. Pokud se nejedná o profesionální sportovce, tak s časy tréninků

2) Klik na bradlech Provedení cviku: Cvik začíná ve vzporu na bradlech, s nádechem provádíme klik s mírným náklonem vpřed. S výdechem se vracíme opět do výchozí pozice na bradlech. Záběr rukama do vzporu by měl být dynamický.

musíme do jisté míry improvizovat. Dle mého názoru má větší význam zařadit vytrvalostní trénink brzy ráno před školou či prací a pozdní odpoledne/večer věnovat silovému tréninku. Silový trénink můžeme ideálně zařadit dle zaměření jednotlivých období

v běžeckém lyžování. V přípravném období máme dostatek času testovat různé cviky či metody, v předzávodním období se zaměříme více na specifické cviky a v závodním období silový trénink podstatně utlumíme, ale nevynecháme.

UNIVERZITA ZDRAVÍ

Příklady tréninků dle jednotlivých období Přípravné období Posilování využíváme v rámci běžeckých tréninků např. běh s posilováním a celkově zařazujeme až 2 tréninky týdně. Rozvoj síly můžeme ideálně zařazovat do „hybridně“ zaměřených tréninků na rozvoj síly, rychlosti a dynamiky. 1x týdně zařazujeme jeden delší kruhový trénink, anebo rozložíme cvičení po kratších blocích do celého týdne 1x týdně zařazujeme trénink maximální síly (z počátku volíme lehčí váhy závaží a dbáme na správné technické provedení) Předzávodní období 1x týdně zařazujeme jeden delší kruhový trénink, anebo rozložíme cvičení po kratších blocích do celého týdne 1x týdně zařazujeme trénink maximální síly (z počátku volíme lehčí váhy závaží a dbáme na správné technické provedení) Závodní období Posilování zařazujeme ideálně 1x týdně, ale počet sérií, počet opakování a velikost odporu bychom měli uzpůsobit dle závodního vytížení.

3) Shyby Provedení cviku: Z visu na hrazdě provádíme s výdechem tahem svisle vzhůru dynamické přitáhnutí, jakmile dosáhneme bradou nad hrazdu, spouštíme se tahem opět do výchozí pozice do natažených rukou.

Přechodné období Domnívám se, že je vhodné dopřát si relativně odpočinkový režim vyplněný jakoukoliv ideálně neorganizovanou aktivitou. Posilování bych během tohoto období volil velice sporadicky.

TIP na trénink pro sportovce, kteří mají pouze omezený čas na trénink V rámci optimalizace tréninkového plánu lze uvažovat o zařazování tréninku zaměřeného na rozvoj síly, dynamiky a zároveň vytrvalosti. 15 min. zapracování – např. běh s běžeckou abecedou či frekvenčním žebříkem 30 min. „kruháč“ 45 s cvičení/15 s odpočinek zaměřený na posílení celého těla 30 min. maximální síla – např. 4 cviky na horní končetiny a 2 cviky na dolní končetiny 10 min. lehká dynamika / imitační cvičení 5 min. vyběhání 3x 100 m na 60 %

4) Mrtvý tah Provedení cviku: Mírný stoj rozkročný, dřep, holeně se dotýkají činky. Trup je rovný a svírá úhel ca. 45° s podložkou, paže jsou napnuté a v tahu zahajujeme pohyb do stoje tlakem do pat se zatnutými břišními svaly a zpevněným tělem. Ve stoji zatáhněte ramena s krátkou výdrží a opačným pohybem se vracíme s lehkým dotykem činky podložky do dřepu.

5) Bench press

6) Dřepy s činkou

Provedení cviku: Leh na zádech na lavičce, chodidla jsou celou plochou opřená o podložku. Činku uchopte nadhmatem, šíře úchopu je mírně širší než šířka ramen. Nadzvedneme činku a spouštíme ji na hrudník, v okamžiku kontaktu osy s hrudníkem výbušně vytlačíme až do polohy, v níž jsou paže téměř napnuté v loktech.

Provedení cviku: Mírný stoj rozkročný s činkou na ramenou, ruce drží činku v šíři ramen, záda jsou rovná a pohled směřuje vpřed. Pomalým pohybem pokrčujeme sedavým způsobem do spodní polohy, z níž následuje dynamický pohyb do stoje.

Výběr cviků pro rozvoj maximální síly by měl probíhat co nejvíce v kontextu dané sportovní specializace. Různé cviky budou mít jiný efekt na sprintera, distančního závodníka či závodníka zaměřujícího se na dálkové běhy. Vyberte si např. 5–6 cviků s maximálním počtem opakování 4–8 ve třech sériích s 2–3min. pauzou. Pokud zvládnete více než 8 opakování, je třeba zvážit přidání extra závaží. Měli bychom uvažovat také o postupném zlepšování, kterého chceme dosáhnout. Program můžeme též rozdělit v závislosti na jednotlivých obdobích tréninkového procesu. Moderní pojetí běhu na lyžích se zaměřuje především na

horní polovinu těla z důvodů čím dál většího zastoupení soupaže. Zařazení cvičení na dolní končetiny by mělo být nedílnou součástí, jelikož dolní končetiny se podílejí zásadním způsobem na hodnotě VO2max. Počet sérií musí odpovídat cíli tréninku a aktuálnímu stavu trénovanosti. Výše můžete vyzkoušet příklad programu na rozvoj maximální síly, který mají v podzimních měsících v plánu závodníci juniorského a seniorského týmu Vestmarka. Nutno podotknout, že před vlastní max. silou je v plánu ještě 15 min. rozběhání a 15 min. koordinačního cvičení, až poté následují 2–3 série s 6–8 opakováním jednotlivých cviků.

Jakub Opočenský V norském klubu IL Jardar Langrenn zastává funkci vedoucího trenéra mládeže věkové kategorie 13–16 let a v Teamu Vestmarka je hlavním trenérem juniorů. www.jopocoaching.com

UNIVERZITA ZDRAVÍ

TEXT: LADA BLAŽKOVÁ FOTO: ARCHIV AUTORKY

MOBILNÍ A SILNÝ TRUP pro lyžaře

V loňském čísle Nordic magazínu (č. 55) jste se mohli seznámit s kompenzačním cvičením, které si pro vás připravil fyzioterapeut Miroslav Kolář. Jednalo se o cvičení na bederní páteř. Všeobecně je známo, že technika soupaže v běžeckém lyžování není až tak přirozená, ale pokud volím cviky, které tuto jednostrannost napraví, mohu techniku využívat dál a neublížím si. Pojďme se zaměřit na další oblasti páteře, které stojí za pozornost. Jedná se o trup, přesněji řečeno o hrudní páteř. Je nejméně pohyblivým a současně nejstabilnějším úsekem. Platí rčení, že „silný trup dělá silného sportovce". Nejedná se pouze o pevnost, sílu, ale i hybnost, mobilitu.

rudník svým tvarem, stavbou a spojením jednotlivých kostí vytváří konstrukci pro realizaci dýchacích pohybů. Aktivní pohyb hrudníku, především vdech, je uskutečňován díky dýchacím svalům. Pohyby hrudní páteře ovlivňují dynamiku dýchání a naopak dýchání zase ovlivňuje dynamiku páteře. Obecně platí, že dýchání není jen procesem výměny plynů, ale významně zasahuje i do regulace dráždivosti nervové soustavy. Nádech excituje (vybuzuje, nabuzuje, dráždí, stimuluje) a výdech naopak relaxuje. Protože se při zátěži zvyšují nároky na dýchání, je zapotřebí, aby byl hrudník mobilní a žádný segment páteře nebyl tzv. zablokovaný. Následující cviky, které si představíme, mají za úkol hrudní páteř zmobilizovat, protáhnout tkáň kolem páteře, a tím zlepšit i pohyblivost hrudníku a zlepšit dechovou mechaniku. Prvními třemi pozicemi trup zmobilizujeme, čtvrtý cvik trup zpevní.

A kdy si mohu dovolit tyto cviky provádět, aniž bych si ubližoval/a a je pro mě cvičení vhodné? Zásady jste se dozvěděli již ve zmiňovaném loňském článku. Pojďme si tedy zopakovat, jaké reakce jsou možné: 1. Mám bolest před cvičením, během provádění cviku, ani po něm se bolest nemění. Cvik provádět mohu, a to pravidelně. 2. Před cvičením nemám bolest, při cvičení se bolest objeví a přetrvává i minuty a více po cvičení. Tyto cviky přechodně nedělám, několik týdnů je vynechám a pak zkusím otestovat znovu.

3. Před cvičením nemám bolest, při cvičení se bolest produkuje, ale po skončení cviku je bolest pryč. Taková reakce je v pořádku a cvik je dovolen. 4. Mám bolest před cvičením, během cviku se bolest navyšuje a zůstane zhoršena. Tato odpověď je pro tělo nevhodná, cvik přechodně vynechám a za pár týdnů otestuji znovu.

Pokud se cvičením začínám, mám reakce, jimž zcela nerozumím, nejsem si jistý, zda je vše v pořádku, raději oslovím odborníka, který vše vyšetří a stanoví správný kompenzační trénink ušitý na míru každému jedinci individuálně.

FOTO: JIZERSKÁ 50/RAUL

ZÁKLON VSEDĚ: Sedíme na přední části židle se zachováním bederní lordózy, ruce sepneme za krkem, který tak fixujeme. Provádíme rytmicky záklon v hrudní páteři, do konce rozsahu pohybu, v krajní poloze setrváme 1–2 sekundy a vracíme se zpět. Pohyb opakujeme 10x, s každým pohybem zvyšujeme rozsah do maxima. Tento cvik můžeme ještě více zdůraznit tím, že se záklon bude provádět přes opěradlo židle.

STABILIZACE TRUPU V POZICI NA „4“: – dlaně opřeny o kořeny dlaní, prsty lehce pokrčené, kolena kolmo pod kyčelními klouby, prsty u nohou opřené o podložku, paty vytlačit směrem do dálky, páteř po celé délce napřímená, pohled očí mezi obě dlaně

ROTACE VSEDĚ: a) sedíme na židli vzpřímeně, paže horizontálně v úrovni hrudníku, prsty propojeny zaklesnutím do sebe, otáčíme se do strany, vyčerpáme rozsah pohybu do maxima, výdrž 1–2 sekundy a vracíme se zpět do výchozí polohy. Krk se během této rotace neotáčí, obličej se udržuje nad propojenými prsty

ZÁKLON VLEŽE: ležíme na břiše, ruce položíme do úrovně hlavy, zvedáme trup pomocí rukou s tím, že pánev a stehna jsou uvolněná, v krajní poloze setrváme 1–2 sekundy, pohyb opakujeme 10x.

b) abychom dosáhli většího přetlaku a dostali se do ještě většího rozsahu pohybu, zvýšíme sílu a rychlost prováděné rotace švihem horní končetinou. Opakujeme 10x na obě strany, vždy nejprve vyčerpáme pohyb 10x vpravo, pak 10x vlevo

– odlepit obě kolena nad podložku, výdrž 10 sekund a vrátit zpět do výchozí polohy, 10x

Lada Blažková Fyzioterapeutka pracující v nemocnici v ambulanci i lůžkové části, provozující také soukromou praxi. Členka výboru Tělovýchovné jednoty, milovnice přírody a zahradnice tělem i duší.

FOTO: © FISCHER SPORTS GMBH

UNIVERZITA ZDRAVÍ

TEXT: PETR JAKL

Bolí běžce

RAMENA?

Flexe, extenze, horizontální a vertikální abdukce i addukce, vnitřní a vnější rotace, elevace a deprese, horní a dolní rotace. To není náhodný výňatek z anatomického slovníku. To je výčet poloh, kterými postupně prochází naše rameno v průběhu jednoho střídavého, nebo soupažného odpichu. A při jednom maratonu se opakuje takový pohyb třeba až desettisíckrát!

ameno je v podstatě superkloubem v lidském těle. Typově patří do skupiny kulovitých kloubů, těch s největším pohybovým rozsahem, dokonce větším než další kloubní superstar – kloub kyčelní. Ale zatímco ten je znatelně limitovaný svým hlubokým usazením v kyčelní jamce, ramenní oproti němu sedí v mělké jamce lopatky a jeho potenciál je, ať již v dobrém, či zlém, téměř bezlimitní. Svaly (je jich 18), klouby (3), šlachy i vazy pak dohromady tvoří pletenec ramenní. Přimotají-li se k tomu ještě lokální tíhové váčky (burzy), nervové pleteně, tepny a cévy, anebo lymfatický systém cév a uzlin, není se co divit, že tam občas něco „prdne”.

„Lyžařské” rameno

Co se týče náročnosti na zatížení ramenního kloubu, bude po gymnastice a plavání bez velkého přehánění další v řadě běh na lyžích. Nemusíme ani mluvit o extrémní maratonské zátěži, stačí pravidelný celoroční lyžařský trénink na lyžích či kolečkových lyžích, v posilovně nebo na stále populárnějších trenažérech a je zřejmé, proč tomu tak je. Nástup distanční soupaže i jeho vliv na ostatní klasické disciplíny tuto náročnost ještě podtrhuje. Pro dokreslení je třeba si uvědomit, že soupaž je hlavním prvkem i bruslařské techniky a speciální trénink zaměřený na soupaž se v poslední době (občas bohužel) zabydluje už i v tréninku mládeže. Prostě soupaž, kam se podíváš.

Jednou z příčin zranění ramene je jeho přetěžování, a to extrémním jednorázovým zatížením či extrémním dlouhodobým zatížením

FOTO: BÓŠA, SVAZ LYŽAŘŮ ČR

Prevence bolesti z přetížení ramene Správná technika provádění odpichu (soupažného i střídavého) – respektovat ekonomii (úspornost) pohybu, ruka vedoucí hůl se pohybuje po dráze kolmé ke směru jízdy (klasika i bruslení), minimalizovat upažení nadloktí, práci paží koordinovat se zapojením svalů trupu a nohou (využití síly trupu a nohou, správné polohování), udržovat ostrý úhel v lokti v přípravné fázi, vyhýbat se extrémnímu zapažování (ne „stará škola”). Platí, že účinnou soupaž dělají břicho a nohy. Princip postupného zatěžování – nepřetěžovat u mládeže (nacvičovat postupně od krátkých intervalů, vyhýbat se distančním soupažím), postupně prodlužovat vzdálenosti, dobu trvání i sílu odporu (stoupání, odpor na trenažéru). Platí i pro hobby lyžaře!

Na soupaž, která velkou měrou namáhá pletenec ramenní, je v posledních letech kladen velký důraz, protože je hlavním prvkem nejen klasické techniky, ale také bruslařské

Ramenem to nekončí

Bolesti a postižení ramene pak ani zdaleka nemusí působit jen v oblasti vlastního ramenního pletence. Potíže, ať již při dlouhodobé ignoraci problémů, nedostatečné léčbě či špatné diagnóze, mohou totiž postupně i expandovat, a to buď směrem k předloktí, k zápěstí, či dokonce přes dlaň až ke konečkům prstů. Na opačnou stranu od ramene se mohou objevovat bolesti hlavy, čelisti či hrudníku. Chronická bolest v rameni je schopná postupně ovlivňovat i držení těla (posturu) a může klidně vést až k takovým komplikacím, jakými jsou výhřez meziobratlové ploténky nebo postižení nervů.

Příčiny

Nejčastějšími příčinami zranění ramene, s nimiž se můžeme jako sportovci setkat, jsou buď úrazy, nebo přetížení. Věnujme se detailně přetěžování. Kdy k němu může docházet? U ramene lyžaře–běžce to mohou být extrémní jednorázová zatížení (soupaže do kopce, nadměrné odpory na nářadích či trenažérech, distanční soupaž na asfaltovém povrchu), dále extrémní dlouhodobé zatížení (jakýkoliv jednorázový dlouhý

trénink s převažující či dominující soupaží), věkově či výkonnostně nepřiměřená zatížení (hlavně u mládeže a hobíků), omezení svalového zapojení (díky zkráceným svalům, silovým nedostatkům, svalové nerovnováze) a v neposlední řadě vrozené či získané poruše postury (skolióza, vbočená ramena, zvýšená či snížená hrudní kyfóza a bederní lordóza, rozdílná délka dolních končetin, předsunutá hlava). Tím vším se pak prolíná jako červená nit nevhodně prováděná technika odpichu, a to jak soupažného, tak i střídavého. Průvodním příznakem přetížení je samozřejmě informátor – bolest. V tom jednodušším případě vychází bolest přímo z ramene. Není však výjimkou i bolest doprovodná, či dokonce bolest projevující se výhradně v jiných oblastech – lopatka, biceps, loket, krk, hlava. Bolest může být často falešná (spouštěcí body) – odvádí pozornost od místa postižení, které nemusí nezbytně bolet. V případě akutních a chronických bolestí je pak klíčová analýza druhu bolesti, např. bolest lokální nebo přenesená (falešná nebo cestující), ostrá, tupá, vystřelující, znecitlivující, v podobě brnění v konečcích prstů, pocitu studených rukou atd.

Průpravná cvičení a vhodné posilování – všestranná silová připravenost je základ (přednostně posilovat v plném pohybovém rozsahu), udržovat maximální kloubní pohyblivost (strečink, válcování), provádět celoročně! hodná délka holí – nepoužívat V bruslařské hole na distanční soupaž (intervalový trénink na rovinách je ještě v pohodě), FIS stanovená maximální délka klasických holí 83 % je dostatečná, netřeba ji překračovat u žádného distančního tréninku. Regenerace – opět strečink a válcování, regenerační terapie (masáže, osteopatie, baňkování, vodní terapie, plavání, sauna). Vyhnout se preventivnímu i léčebnému ledování. Umírněná nebo žádná medikace. Kineziotaping etrénovat do bolesti, natož přes N bolest (Neplést bolest se svalovou únavou!) onzultace a dle nutnosti K i spolupráce s odborníky (lékař, terapeut, trenér)

UNIVERZITA ZDRAVÍ FOTO: ARCHIV AUTORA

Jedny z klíčových svalů ramene

Co s tím? 1. HRUBÁ SÍLA NESTAČÍ

Jak již bylo zmíněno, je to správná technika provádění soupaže či střídavého odpichu. Ale známe ji? Většina zveřejňovaných studií řeší primárně práci hole (kadenci, silové parametry, dráhy). Hůře už se ale trenérům dohledávají podrobnosti optimálního zapojení ramene–paže ve fázích odpichu. Výzkumy končí u výčtu zapojených svalů a jejich časování, nikoliv pro nás důležitého ideálního provedení pohybu. Správný nácvik by měl sledovat prvky, jakými jsou nastavení hlavy, trupu, ramene, lopatky, úhly v lokti, úhly v upažení i optimální směr předozadního pohybu paže. Respektovat silovou úroveň sportovce danou jak věkovými i pohlavními rozdíly, tak i výkonnostní úrovní (rekreační, výkonnostní, vrcholová). Do hry o optimální techniku vstupují i detaily, např. úroveň nastupující únavy, již zmiňované odchylky od správné postury či fakt, že každá stavba

lidského těla je unikátní a stanovit naprosto ideální techniku provádění (nejen) soupaže v podstatě nelze. Mělo by platit, že ideální výsledný pohyb je maximálně úsporný a efektivní. Maximální výkon v bench pressu soupaž nevyhrává. Nejlepší prevencí je tedy zjednodušeně řečeno správný trénink. Jeho vhodným budováním, přiměřeným zařazováním zátěže, pestrostí, zařazováním regenerace i doplňkových aktivit, používáním vhodných sportovních pomůcek a náčiní se problémům (nejen) s ramenem lehčeji předchází.

2. ŘEŠENÍ AKUTNÍ BOLESTI

Pokud rameno už několik dní pobolívá, je nutná jiná strategie. Není třeba zmiňovat důležitost okamžitého pozastavení specializovaného silového cvičení (napodobivá cvičení, vlastní soupaž). Když bolí jen jedno rameno a jsme uprostřed sezóny, pak se to dá řešit i dočasným odložením hole (paže stále napodobuje odpich v plném rozsahu).

Ale pozor, v tomto případě nepřetížit dosud zdravé rameno. V této fázi akutní bolesti přichází ke slovu důsledná rehabilitace, částečná či úplná změna tréninkových prostředků vyhýbajících se zátěži ramene, dokonce až omezení či přerušení závodního období. Hlavním heslem v této fázi je trpělivost!

3. KDYŽ JE NEJHŮŘ

V případě chronické bolesti (více než 4 týdny) už není místo na hrdinství typu: „To se poddá.” Zde se již dostáváme do fáze čistě medicínské. Postižení se může lišit a dle rozsahu dokonce i stupňovat. V lehčím případě se můžeme potýkat s impingementem (skřípnutím) nadhřebenového svalu, dále zánětem šlachy dlouhé hlavy bicepsu nebo podklíčkové burzy, pokračujíce postupnou kalcifikací úponů rotátorů manžety, částečně nebo úplně utržením některého z úponů rotátorů až po dlouhodobě trvající komplikace typu syndromu zmrzlého ramene. Ve všech případech je to již plně v kompetenci odborníků– specialistů, a tedy i jiného druhu časopisu. V našem se ještě zmíníme, že stejně jako je klíčová prevence nebo léčba akutního stavu bolesti ramene, je v případě jakékoliv léčby a následného návratu k plnohodnotnému tréninku naprosto fatální kvalitní rehabilitace. K tomu i větší trpělivost…

Náprava akutních a post-akutních bolestí (1–4 týdny od nástupu bolesti) Dramatické omezení zátěže ramene – bez speciálního posilování, soupažných závodů a intervalů, lyžovat dočasně bez hole (paže však stále napodobuje pohyb) Udržovat kloubní rozsah i v průběhu léčby – pomalu vedené pohyby v maximálním rozsahu (bolest je limitem), lehký strečink, zábaly, teplo Zařazení rehabilitační terapie – léčebné masáže a aktivní uvolňování (ART terapie), uvolňování fascie (baňkování, manuální techniky), vodní

terapie, plavání (volit bezbolestné techniky), sauna, kineziotaping. Upřednostňovat teplo před ledováním! Umírněná medikace – v případě nevyhnutelnosti užití tišících prostředků, vyhýbat se intenzivnímu tréninku a jakémukoliv závodění (tlumicí účinky dávají falešný pocit zlepšení, ve skutečnosti zranění zhoršují) Spolupráce s odborníky (lékař, terapeut, trenér)

Petr Jakl Stále aktivní závodník v kategorii master. Působil jako trenér běžeckého lyžování v Trutnově. Vedl zrakově postižené paralympioniky, působil jako trenér v USA, Kanadě a v Austrálii. Nyní žije v Ontariu v Kanadě, kde trénuje vlastní klub a současně pracuje jako diplomovaný masér.

ADVERTORIAL

SENSOR – jeden set oblečení na běžky i kolo

Máte malou šatní skříň a snažíte se vybírat oblečení, které by mělo využití na více aktivit napříč celým rokem? Pak jsme pro vás vybrali set oblečení pro pohodové běžkaře i pro ty, kteří se do toho rádi opřou. VE ZNAMENÍ POHODOVÉHO DNE

robudit se ve vyhřáté chalupě do slunečného rána plného čerstvého sněhu je příslibem skvělého dne. Snídaně a vůně ranní kávy jen zvýší chuť se projet perfektně upravenou stopou. Jenže co na sebe?

První i druhá vrstva Coolmax Thermo Ecomade

Záleží jen na vás, jak chcete Thermo vyrobené z recyklovaných PET lahví používat. Díky počesané vnitřní straně se pohodlně nosí na holém těle, zatímco propracovaný střih s plochými švy umožňuje jeho využití i jako druhou vrstvu. Materiál svršku Thermo je ošetřen ionty stříbra, které zajišťují permanentní antibakteriální vlastnosti a prodlužují tak dobu, než triko začne zapáchat. Thermo se šije v různých variantách barev a střihů.

Kalhoty Profi

Profi jsou univerzální kalhoty do chladného prostředí. Díky přední části z odolného materiálu vás ochrání před větrem a chladem, zatímco zadní část vašemu tělu dovolí dýchat. Anatomický

střih respektuje váš pohyb, konce nohavic jsou pro lepší oblékání doplněny zipy a o lepší viditelnost se za zhoršených podmínek starají reflexní prvky.

Infinity Zero

Když se změní počasí nebo jen zastavíte, hodí se mít po ruce zateplovací vrstvu. Skvělou službu udělá bunda nebo vesta Infinity Zero. Použití různých materiálů zaručuje perfektní funkčnost. Výplň Primaloft zateplených panelů udrží choulostivé partie v teple a materiál Coolmax Thermo Ecomade ochrání před větrem. Kolekci doplňují ještě zateplovací kraťasy a dámská sukně. Všechny kusy řady jsou lehké a skladné, takže se v batohu nepronesou a nezaberou důležité místo.

CESTA ZA ENDORFINY

Máte běžky v krvi a nejsou pro vás jen dopravním prostředkem, ale i náčiním, které vás dělá silnějším a odolnějším? Pak je pro vás nejspíše důležitější prodyšnost oblečení před izolací.

Vrstva Merino Air

120 g merina se špetkou polyamidu na m2 je ideální pro aerobní aktivity, jako jsou běžky nebo silniční cyklistika. S upnutým elastickým střihem a plochými švy budete vnímat Merino Air jako druhou kůži. Přirozené antibakteriální a termoregulační vlastnosti doceníte během každé výpravy do hor a přírody. V této řadě najdete jak spodní prádlo

a spodky, tak i trika bez, s krátkým i dlouhým rukávem a také variantu Performance Tee s volnějším střihem.

Kalhoty Dots

Oproti kalhotám Profi jsou dámské funkční legíny Dots tenčí a prodyšnější, ale stále vhodné do chladného prostředí. Střih byl propracován tak, aby vyhovoval maximu vašich aktivit. Nemohou na nich chybět praktické detaily – rozepínatelné konce nohavic zakončené silikonovým páskem, který zabraňuje vyhrnování nohavic. Zipová kapsa na bedrech a reflexní prvky. Legíny jsou ušity z ekologicky šetrného materiálu a jsou k dostání s designem ve třech barevných variantách – bílá, růžová a multi.

Větrovka Parachute

Je vyrobena z extrémně lehkého japonského micropolyesteru se skvělou prodyšností přesahující 15 000 g/m2. Bunda nabízí široké pole sportovního využití – od běhu na lyžích až po cyklistiku. Svými miniaturními rozměry se vejde do kapsy dresu nebo ledvinky. Samozřejmostí je prodloužený zadní díl a kapsa na zip.

Česká značka i výroba Materiály, ze kterých šijeme v Bystřici pod Hostýnem, jsou z recyklovaných materiálů, udržitelné a zpracovávané co nejblíže naší dílně.

Celou nabídku najdete na našem webu www.sensor.cz

UNIVERZITA VÝŽIVA

TEXT: ADÉLA BOUDÍKOVÁ FOTO: ARCHIV JANY STEJSKALOVÉ

MÁMA V KONDICI

ato úvodní charakteristika možná vypadá jako levná reklama na hubnutí, ale následný text nám může pomoci nahlížet na sport, zdraví a stravu trochu jiným pohledem…

Jak ses jako dítě dostala k běžkám, respektive ke sportu jako takovému? Sport jsem měla ráda od mala, ale láska k jídlu byla ještě větší. Na 1. stupni ZŠ jsem byla nejtlustší ze třídy, vlastně z celého Jeseníku jsem neznala nikoho tlustšího. V té době se tloušťka ještě moc nenosila, dnes bych to měla jednodušší. I přes kila navíc jsem ráda sportovala. S klukama jsem hrála fotbal, na asfaltovém hřišti jsme si natáhli mezi dvě židle špagát a hráli tenis, jezdili na kole, lezli po stromech. Pohyb mi nebyl cizí, rodiče mě ale k žádnému sportu cíleně nevedli. V 5. třídě jsem se hlásila do sportovní třídy, kam jsem se samozřejmě nedostala. Byla jsem poslední. Na konci 6. třídy jsem jednou viděla nějakého kluka jet na kolečkových lyžích a chtěla to taky umět. Rozhodla jsem se zhubnout. Přestože tehdy nebyl internet, ani jsem neměla žádnou knížku o výživě, podařilo se mi za letní prázdniny shodit 12 kg. Učitelé mě v září nepoznávali a do sportovky mě vzali bez talentovek. Do té doby jsem ale nikdy na běžkách nestála. Po dvou měsících trénování jsem už jela svoje první MČR na Bedřichově a hrozně jsem se bála, že budu poslední. Byla jsem 12. a docela spokojená. Dostala jsem se do družstva olympijských nadějí, pak následovala nominace do juniorské reprezentace, kde jsem sbírala i medaile. Bohužel jsem ale neměla systematický trénink, ani s námi nikdo neřešil stravu, regeneraci atd. Brzy se objevily první zdravotní problémy, začalo mě bolet koleno

Padesát let starý film Metráček mohl být Janě Stejskalové vlastní. Příběh dívky s nadváhou, která se sice nestala atletkou jako filmová hrdinka, ale běžkyní na lyžích. Kvůli zdravotním problémům však musela s vrcholovým sportem skončit. V komplikovanější životní situaci znovu přibrala kila, ale našla sílu a opět na sobě začala makat. Nyní pomáhá i ostatním najít správnou cestu, jak být zdravější.

Málokomu z nás byla nadělena do vínku přirozená štíhlost, aniž bychom pro to museli něco dělat. Dobré kondice, zdraví a pěkné postavy nedocílíme na gauči s balením brambůrek

a taky záda. V 18 letech se mi koleno na schodech prolomilo dozadu a musela jít na svou první operaci, kterou mi domluvili sponzoři. Ta se nepovedla a za rok jsem musela znovu. Páteř se mi začala propadat, a byť jsem to ještě chtěla zkusit, nešlo to a s lyžováním jsem musela skončit. A co se musí stát, aby taková sportovkyně nabrala tolik kil? Byla jsem zvyklá hodně jíst, ale už mi chyběl energetický výdej a začala jsem přibírat na váze. Během studia na vysoké škole v Olomouci se mi podařilo zase zhubnout, více jsem se zajímala o výživu a vytvářela spolužákům jídelníčky. Když mi bylo 27, narodila se mi dcera, přestěhovala jsem se k Praze a změna životního stylu, práce a starost o rodinu bez pomoci babiček mi dala zabrat. Navíc můj partner skončil na několik týdnů upoutaný po těžké operaci páteře na lůžku a na mě toho bylo moc. Na sebe jsem vůbec neměla čas a moje váha šplhala nahoru. Funěla jsem do každého schodu a kvůli přetrvávajícím problémům s kolenem jsem nemohla sedět s pokrčenou nohou. Nemohla jsem ani zmáčknout spojku u auta, takže jsem roky neřídila. Neudělala jsem obyčejný dřep, a protože jsem se bála, že se mi koleno zase zlomí, nebyla jsem schopná udělat rychlejší krok. Svůj problém jsem si nechtěla několik let připustit a pořád si namlouvala, že to ještě není tak špatné a že když budu chtít, tak zhubnu. Ve kterém momentu sis uvědomila, že je potřeba se sebou něco dělat? Jeden dubnový večer zavolala kamarádka, že jí umírá 18letý syn a má 3 měsíce života. To pro mě byla facka. Po nočním telefonátu

Jany dcera šla ve šlépějích maminky a rozhodla se také zhubnout. U mladých dívek je však třeba být daleko opatrnější

jsem si ráno sedla na postel, řekla si, ať přestanu kňučet a začnu makat, že můžu být vděčná, že to pro sebe můžu udělat. Začala jsem hned a takhle jedu už přes čtyři roky. V první fázi jsem se zaměřila hlavně na stravu. Za 10 týdnů jsem zhubla čistých 9 kg tuku a postupně přidávala sport. Nejdříve nordic walking (chůze s holemi) a bodyweight (funkční trénink s vahou vlastního těla), potom posilovnu. Lidé většinou datum počátku svého odhodlání odsouvají. Máš nějakou radu, jak k tomu přistupovat? Sama vím, že to není jednoduché. Zejména, když ještě řešíte nějaké zdravotní problémy a máte hodně práce. Zásadní je si uvědomit, že samo se nic nezmění a že za vás nikdo nic neudělá. Musíte opravdu chtít. Srovnat si priority. Nedělat to pro nikoho a kvůli nikomu, jen pro sebe, svoje zdraví, dobrou kondici, lepší náladu a konec konců i hezčí tělesné křivky, které jsou k tomu všemu příjemným bonusem. Je fajn se ve svém těle cítit dobře a sama sobě se líbit. Dlouho mi trvalo, než jsem si uvědomila, že pokud nebudu spokojená, pravděpodobně se ani moji nejbližší nebudou cítit tak, jak bych si přála, byť bych se snažila sebevíc. Šťastná máma je předpokladem šťastné rodiny. Historie se opakuje. Na tvém facebookovém profilu Máma v kondici jsi zveřejnila fotky tvé dcery, která také byla obézní. Konstatovala jsi, že její vášní bylo jídlo a že bylo velmi obtížné ji krotit. Dcera se vydala ve tvých šlépějích a výrazně zhubla. Na co je potřeba dát si pozor u dospívajících dívek? I když máme oba s mužem sport rádi, dcera moc ne. Jablko se zakutálelo daleko (smích). Chce být zpěvačkou. Když jsme řekli, že půjdeme třeba na kolo nebo jen na procházku, brečela. Přesto jsme pravidelně něco rekreačně podnikali. Hodně jsme se s ní o tom bavili, že nezáleží jen na tom, jak vypadá, ale že musí být také zdravá. Mluvit takto s vlastním dítětem je složitější než s cizím. Vůbec u dětí a hlavně dívek je to citlivé téma. Musíte si dát pozor, co říkáte i jak to říkáte. Děti si umí vše překroutit a mnohé pak trpí různými poruchami příjmu potravy. Začala jsem doma vařit zdravěji a pravidelně. Ze začátku se mě dcera často ptala, jestli to bude zdravé nebo dobré. Hodně jsem experimentovala a vymýšlela rychlé recepty,

až jí to začalo chutnat. Když přišla covidová doba a práci nám zavřeli, měla jsem na ni víc času. Začaly jsme spolu cvičit a venku hrát tenis, zásadní byla však změna ve výživě. Sandra zhubla 10 kg čistého tuku, a když se po první vlně otevřela škola, všichni ji chválili, jak krásně shodila, což ji nakoplo ještě více. Bodyweight si teď pravidelně cvičí i sama a nedávno mi řekla, že ta nezdravá jídla jí už nechutnají. Svaly jsou těžší než tuky a jak na sobě začneme makat, tak nám osobní váha může ukazovat vyšší čísla než předtím. Čím je dobré se ukonejšit, když nevidíme hned ten motivující efekt? Kombinace kardia, síly a core je to nejlepší, co může každý pro sebe udělat (Pozn. red.: Tréninkem kardia je myšleno posilování srdce, tedy jakákoliv pohybová aktivita, která zvýší tepovou frekvenci. Core trénink je zaměřený na správné zapojování svalů hlubokého stabilizačního systému.). Je třeba trpělivosti a s rozumem, přirozeně dle svých možností, pracovat a posouvat se vpřed. Není to o trápení se, vše je potřeba dělat s radostí. Mít cvičení jako životní styl. Potkávám hodně lidí, kteří chtějí zhubnout a zaměří se jen na kardio. Potom si stoupnou na váhu a jsou spokojeni, protože jim ručička ukazuje nižší číslo. Bohužel jsou to často svaly, co ztratili a ne tuk. Raději než váhu doporučuji používat krejčovský metr a měřit si tělní obvody. Váha sice po určitém čase začne stagnovat nebo mírně naroste, ale stále se mění konfekční velikost, a to je zásadní. Ženy se nemusí bát posilování a velkých svalů, pokud na nich nepracují cíleně.

Ty jsi nepatřila mezi velké tlouštíky ani v době, kdy jsi měla nadváhu, ale jaké sporty bys doporučila lidem, kteří jsou extrémně obézní a chtějí zhubnout? S jak velkými tréninkovými dávkami je vhodné začít a pokračovat, aby to netrénovaný člověk vydržel? To je vše individuální. Proto, pokud si někdo neví rady, je dobré oslovit kvalitního trenéra a také výživového poradce. Bohužel v dnešní době hodně z nich nedosahuje potřebných kvalit. Jak jsem už říkala, já osobně jsem se na začátku zaměřila hlavně na výživu a dělám to tak i se svými klienty. Co se sportu týče, tak jsem začala s nordic walkingem a cvičením s vlastním tělem, následně jsem přidala posilovnu. Tím ale nechci nikomu říkat, že musí začít s těmito sporty. Je třeba dělat to, co vás bude bavit a krůček po krůčku se posouvat ve zdraví dopředu. Intenzitu a četnost cvičení dávkovat pocitově, být trpělivý a hlavně vydržet. Cvičit či trénovat pravidelně, nevynechávat tréninky a nevymlouvat se na to či ono. Dáváš na sociální sítě také motivační videa z posilovny. Opravdu cvičíš každý den? Proč jen posilovna, nemůžeš se věnovat i jiným sportům? Posilovnu máme v práci, takovou menší. Pro nás i naše klienty. Ale opravdu do ní nechodím každý den. Posilovna mě nejen baví, ale taky vím, že potřebuju držet svalovou hmotu, aby mi kolena i záda držela pohromadě. Ono to tak možná na facebooku vypadá, ale protože jsem si ze svého koníčku vytvořila svoji živnost a jsem instruktor nordic walkingu a školím instruktory, tak jsem hodně venku, v lese. Snažím se lidem ukázat, že nordic walking není jen chůze s holemi, ale že se s nimi dají dělat různé modifikace. Běhat, skákat, posilovat, kompenzovat. Předávám i hodně z lyžařského světa. S holemi na suchu lyžaři trénují často, a jen když si na ty tréninky z mládí vzpomenu, už funím (smích). Jinak pravidelně cvičím bodyweight. Ten již také školím, protože jsme začali s certifikovanými kurzy Instruktora bodyweightu. Někdy si zajdeme na kolo, koloběžku, plaveme, v zimě samozřejmě běžkujeme a ráda si dám i pár kilometrů běhu. Sportuji 3–5x týdně, jak mi rodina a práce dovolí.

UNIVERZITA VÝŽIVA

Takže nakonec ses postavila i do pozice trenérky a výživové poradkyně... Ano, v tomhle jsem měla vždy jasno, že se chci pohybovat ve sportovním prostředí, ale myslela jsem si, že to bude čistě záležitost vrcholového či výkonnostního sportu. Život mě zavedl trošku jinam. Sice mám klienty, vrcholové sportovce, má práce je však postavena především na běžné populaci. Baví mě to a jsem ráda, že mnoho mých klientů se stalo mými přáteli. Také jsem pochopila, že ve své podstatě není důležité, na jaké úrovni se sportu věnujete, protože sport vždy spojuje. Jaké konkrétní druhy posilovacích tréninků doporučuješ svým klientům? To není jednoznačné, každý klient je jedinečný a má své potřeby a cíle. Záleží na věku, pohlaví, zdravotním stavu, aktuální fyzické kondici atd. Zařazujeme například kruhové tréninky, silově zaměřené, tréninky na odstranění svalových dysbalancí, rekonvalescenční tréninky po úrazech apod. Hubnutí není jen o sportu, ale také o vyvážené a zdravé stravě. Publikuješ fotky a recepty krásných jídel a už z obrázků je jasné, že budou i velmi chutná. Kde bereš inspiraci? Většinou mě něco napadne a musím to vyzkoušet. Samozřejmě se mi nepovede

Nyní jde příkladem ostatním a dělá instruktorku posilování s vlastním tělem (bodyweight) a chůze s holemi (nordic walking)

vždy vše na první dobrou, a tak vymýšlím a kombinuji, až se jídlo povede dle mých představ a doma mi řeknou, že jim chutná. Pak můžu recept pustit ven. Svá jídla vymýšlím a připravuji z běžně dostupných surovin. Nejraději bych něco kuchtila každý den, ale bohužel na to nemám čas. Inspiraci získávám na internetu, z knih nebo od kamarádek, které rády vaří. Často slýcháme, že máme jíst pravidelně po menších dávkách a zdravě. Co to znamená zdravě? Z čeho by se měl skládat správně vyvážený jídelníček? Někomu vyhovuje jíst 3x za den, jinému 5x. Vždy je však třeba tělu zajistit v rámci bílkovin, tuků a sacharidů jeho denní nutriční potřebu. Tedy jíst tak, aby nic nechybělo, anebo něčeho nebylo málo. Dnes se tomu říká pestrý a vyvážený jídelníček. V podstatě jde o to dát tělu optimální množství a poměr základních živin, minerálních látek a vitamínů, a to znamená jíst zdravě. Je totiž velký rozdíl dodat tělu např. 8 000 kJ ve formě chipsů, hamburgerů, baget a energetických nápojů, nebo formou pestrého a vyváženého jídelníčku. Zhubnout je jedna věc, ale udržet si váhu trvale je také velmi těžké. Lišil se u tebe jídelníček a pohybová aktivita během hubnutí a nyní? Ne, nelišil. Jak jsme to s mým mužem před lety nastavili, tak funguju a cítím se i se 40 na krku lépe jak ve dvaceti.

Běžky jsou rozhodně jedním ze sportů, které jsou pro naše tělo prospěšné

Radíš lidem, aby i občas zhřešili, protože trvale udržet 100% zdravou výživu do konce života je asi nemožné. Jak často si můžeme dopřát i nezdravá jídla? Nejde být pořád 100%. Ale zase je to hodně individuální. Všem radím, aby si nastavili takový systém, jenž jim bude vyhovovat. Osobně se snažím stravovat převážně kvalitně a vyváženě, potom si nemusím vyčítat, když občas zhřeším. Naopak si to užívám. Vím, že většina lidí má volnou neděli, kterou chce například strávit se svými blízkými, dát si dobrý oběd a k odpolední kávě nějaký zákusek. Proč ne? Pochutnejte si. Užijte si to! A v pondělí zase naskočte do toho „svého“ zdravějšího systému. Pokud dáte tělu vše, co potřebuje, tak ani nehrozí, že budete mít potřebu hřešit častěji a sahat po sladkostech či v slabé chvilce slupnout celý balíček chipsů. Prostě na to nebudete mít chuť.

www.mamavkondici.cz Na facebooku Máma v kondici najdete celou řadu inspiračních receptů, jak si zdravě upéct či uvařit

INTERNETOVÉ ODKAZY NA MOTIVAČNÍ STRÁNKY JANY STEJSKALOVÉ FB: www.facebook.com/groups/mamavkondici, IG: www.instagram.com/mama_v_kondici Jana je také instruktorkou a předsedkyní Českomoravské federace nordic walking: www.cmfnw.cz

ADVERTORIAL

NOVÝ

SPEEDMAX

LEHČÍ + RYCHLEJŠÍ = PROSTĚ LEPŠÍ Fischer představuje nový Speedmax systém, který se zaměřuje VÁZÁNÍ – WORLDCUP SKATE IFP na odlehčení závodního materiálu a vyladění jeho nastavení, aby World Skate IFP, tedy vázání TURNAMIC® určené na volnou techniku běhu na lyžích, umožňuje závodníkům pasoval všem závodníkům a splňoval individuální požadavky precizní a rychlou úpravu pozice vázání bez pomoci jakéhokoliv nářadí. Zamykací systém zajišťuje, že se lyže každého lyžaře. Hlavním cílem je kvalitnější odraz a přenos během závodního výkonu nemůže uvolnit. pohybu pomocí váhově-optimalizovaného vázání TURNAMIC® Hmotnost vázání je 105 g. směrem k novému modelu lyží Speedmax Helium, které jsou svou hmotností také revoluční: váží 950 g, tedy méně než 1 kg. SPEEDMAX HELIUM SKATE PLUS

romě výrazné redukce hmotnosti snad každého, kdo sleduje vývoj závodního vybavení, zaujme nový neotřelý a výrazný design lyží Speedmax Helium Skate Plus. Shození nadbytečných gramů bylo docíleno novým obousměrným jádrem s vrchní fólií v barvě slunce a odlehčením špičky lyže. Lepení skluznice za studena umožňuje lepší absorpci vosku a i bočnice lyže, kterou lze napustit tekutými vosky, nabízí díky sníženému tření optimální skluzné vlastnosti. Tyto detaily mohou oddělovat vítěze od zbytku závodního pole.

Šířka lyže (špička, střed, patka): 41–44–44 Délky lyží: 171–191 cm Hmotnost / délka: 950 g / 186 cm Typ skluznice: World Cup Plus Vázání: TURNAMIC® Worldcup Skate IFP

Nové závodní lyže Speedmax Helium Skate Plus váží v délce 186 cm pouze 950 g

Další posun, nejen ve snížení hmotnosti, zaznamenal nový typ závodních bot Speedmax Skate (pro muže) a Speedmax Skate WS (pro ženy), jenž se vyznačují lepší stabilitou a efektivnějším přenosem síly. Nový systém šněrování a skelet boty zafixují nohu, zatímco lehká a pevná podrážka Zero Play umožňuje precizní odšlap. Označení RACE CODE zaručuje, že se jedná o prvotřídní vybavení, které využívají závodníci Světového poháru.

BOTY SPEEDMAX SKATE

BOTY SPEEDMAX SKATE WS

Velikost: 40.5–48 Podrážka: TURNAMIC® Speedmax Ohyb bot: tvrdý Hmotnost / velikost: 42 / 450 g

Velikost: 37.5–42 Podrážka: TURNAMIC® Speedmax Ohyb boty: tvrdý Hmotnost / velikost: 38 / 380 g

Boty Speedmax Skate se vyrábějí jak v pánské, tak dámské variantě

UNIVERZITA TRÉNINK

TEXT: ALEŠ MÁSLO

Proč nosit

KOMPRESNÍ OBLEČENÍ

(nejen) při lyžování? Odpověď na otázku je stručná a jasná – protože vám kompresní oblečení pomáhá sportovat lépe – zlepšuje výkonnost a komfort při sportu. Nejde o módu, ale o funkčnost a spoustu benefitů. Komprese dokáže významně pomoci vašim svalům, výkonu i regeneraci. Aby však své funkce plnila správně, je třeba vybírat obezřetně a sáhnout po takových doplňcích, které nabízejí garantovanou kompresi. Náš průvodce vám pomůže pochopit přínosy komprese a vysvětlí i praktické stránky, jakými jsou třeba výběr a oblékání.

ompresní oblečení můžeme na základě odborných studií i mnoha zkušeností doporučit každému běžci na lyžích, který při sportování nebo v běžném životě zažívá některou z těchto situací:

především při volném stylu běhu na lyžích jsou svaly nohou výrazně a dlouhodobě zatnuté, dříve a výrazněji se rozbolí a rychleji se unaví; bolest a postupná ochablost lýtek vyplývající z delších úseků absolvovaných tzv. klasickou technikou běhu; „pálení“ svalů vyvolané velmi náročnými výkony; pocit neklidných nohou při dlouhém sezení nebo cestování; rychle nastupující únava svalů během sportování; pomalý a zdlouhavý proces regenerace po sportu; trable s návratem ke sportování po drobných zraněních; potřeba stáhnout konkrétní partii a tím předcházet jejímu poranění.

K čemu slouží komprese?

Úkolem kompresních podkolenek a návleků je stáhnout partie, pro které je daný druh kompresního oblečení určený: pro lýtkové návleky a kompresní podkolenky je to oblast lýtka, u pažního kompresního návleku paže, u stehenního návleku a kompresních kraťasů stehna.

Správné kompresní návleky (lýtkové, pažní, stehenní) nebo kompresní podkolenky nabízejí rovnoměrnou a plynulou kompresi, promyšlenou v rozložení tlaků po celé délce produktu a vhodně ušitou s propracovaným zakončením, aby tyto doplňky na těle dobře držely a neškrtily. Jen díky tomu dojde k vhodnému stlačení a tedy zmenšení objemu stažené partie, což přináší řadu benefitů: Je podpořen rychlejší oběh krve a do svalových partií tak proudí více krve obohacené o kyslík, energii a živiny; současně krevní oběh odvede ze svalů více odpadních látek a metabolitů, čímž je oddalována svalová únava. Zpevněním dojde ke vhodné stabilizaci svalů, čímž předcházíme zvýšeným rizikům poškození svalů. Kompresí umožníte rychlejší návrat ke sportování po drobných svalových poraněních. Stažením chráníte sval před vznikem drobným mikrotraumat z intenzivního zatížení. Stažení svalů se někteří sportovci snaží napodobit pomocí obinadla, což je ale dost nepohodlné (obinadlo se rozvazuje nebo

Při volném stylu běhu na lyžích jsou svaly nohou výrazně a dlouhodobě zatnuté a rychleji se unaví

Komprese pro sportování Pro podporu výkonnosti i ochranu svalových vláken doporučujeme vybírat podle zaměření tréninku a náročnosti zatížení svalové partie ze dvou typů komprese – cílené a odstupňované. Rozdíl mezi nimi je v rozložení tlaků: Cílená komprese cílí na konkrétní sval, takže je nejsilnější právě v místě svalu. Efektem cílené komprese je maximální stabilizace svalu. Odstupňovaná komprese je naopak nejsilnější v nejvzdálenějším místě od srdce a směrem k srdci se komprese snižuje, což stimuluje krevní oběh, a tedy rychlejší cirkulaci krve, která je transportní tekutinou pro přenos živin, energie, kyslíku a odvod odpadních látek.

sjíždí dolů) a současně je to i fyziologicky nevhodné – překryvem částí obinadla i nerovnoměrným stažením dochází k nevhodnému a často i škodlivému zaškrcování krevního oběhu. Popsané vlastnosti jsou navíc přínosné i během běžných každodenních aktivit spojených s dlouhým sezením v kanceláři nebo při dlouhém cestování, kdy často dochází k pocitům těžkých nohou z důvodu nedostatečné cirkulace krve. Krevní oběh mimo sportovní aktivity podpoříte nejčastěji kompresními podkolenkami označenými příznačně jako „relax“, nebo lze zvolit i lýtkové návleky s odstupňovanou kompresí (ta je pro podporu oběhu krve důležitá).

Jak využít kompresi při sportu

Kompresní doplňky pomáhají se zvýšením výkonnosti a zlepšují i zdraví pohybového aparátu, což oceníte zvláště během sportovního výkonu. Komprese ale pomáhá i před a po fyzické aktivitě.

1) BĚHEM SPORTU

Vyšší výkonnost podporují kompresní doplňky tím, že díky stažení zlepšují krevní oběh, čímž se do svalů dostane více energie, živin a kyslíku (čímž snižují únavu svalů) a ze svalů se rychleji odplavují různé odpadní látky včetně zakyselujícího laktátu. Zdraví pohybového aparátu zlepšují tím, že svaly více fixují a zabraňují tak nejen drobným svalovým mikrotrhlinkám vedoucím až ke svalové bolestivosti a namožení, ale snižují i riziko většího svalového či vazivového poškození. Během sportu můžete volit mezi cílenou a odstupňovanou kompresí: A) Cílenou kompresi oceníte především při trénincích a závodech s výrazným zatížením dané svalové partie. Tuto náročnost bychom však neměli posuzovat podle tepové frekvence, ale míry zatížení pohybového aparátu. Cílená komprese se proto hodí například při:

Jízdě na tvrdých površích, kde dochází buď k výrazným svalovým otřesům, nebo k potřebě zapojit svalové partie nohou i při skluzu lyže (aby „neplavala“) více, než je obvyklé. Náročných výjezdech do kopce, kdy jsou svaly extrémně zatěžovány. Tréninkové přípravě zaměřené zvláště na časté výskoky, náhlé změny směru pohybu apod. Při tréninku na kolečkových lyžích zvláště na hrubším asfaltu, kde dochází k velkým otřesům a svalovým mikrotraumatům. Při rekonvalescenci po drobných zraněních – pomáhají urychlit návrat do plného zatížení. Ve všech těchto a podobných případech je vhodné volit cílenou kompresi, která má nejsilnější míru stažení v prostřední části návleku a působí tak nejintenzivněji právě na daný sval. B) Odstupňovanou kompresi oceníte při všech běžných sportovních výkonech, kde vám pomáhají především s podporou krevního oběhu. Je to proto, že odstupňovaná komprese je nejsilnější ve spodní části (té nejvzdálenější od srdce) a směrem k srdci se zmírňuje, což urychluje krevní proudění ze vzdálených míst. Protože krev slouží jako jediný transportní roztok pro dopravu energie, živin a minerálních látek ke svalům (a současně i pro odvádění metabolitů a odpadních látek ze svalů), odstupňovaná komprese prodlužuje sportovní výkon a zvyšuje i výkonnost. Právě díky tomu, že svaly mají více energie a kyslíku a také se pomaleji zakyselují laktátem. FOTO: ROYAL BAY

FOTO: MALOJA

Kompresní podkolenky podporují rychlejší oběh krve z dolních končetin, tedy ze vzdálenějších svalových partií

UNIVERZITA TRÉNINK

2) PO SPORTU

Po každém sportovním výkonu se organismus snaží vrátit co nejdříve do tzv. homeostázy, což je stabilizované vnitřní prostředí, které bylo sportovní aktivitou silně narušeno úbytkem energie, tekutin, minerálních látek a drobnými neviditelnými poškozeními pohybového aparátu. To vše musí organismus po sportu co nejdříve opravit a vnitřní prostředí stabilizovat – tomuto období říkáme regenerace. Nejintenzivnější fáze regenerace trvá asi 2–3 hodiny (zatímco celý proces regenerace je velmi dlouhý a trvá dle intenzity výkonu a kvality přístupu k regeneračním procedurám i 2 až 3 dny). V této fázi intenzivní regenerace se ukazuje jako prospěšné podpořit krevní oběh, aby se odpadní látky odplavovaly z těla rychleji a naopak po sportu dodané regenerační živiny (např. formou regeneračního nápoje) se dostaly ke svalovým buňkám co nejrychleji a tedy i ve větším množství. Proto ve fázi regenerace doporučujeme spíše odstupňovanou kompresi, která více než cílená komprese podporuje krevní oběh. Pokud jste ale trénink absolvovali v návlecích s cílenou kompresí, neznamená to, že byste si je měli hned po sportu převléknout. I cílená komprese podporuje krevní oběh a je tedy vhodnější než nic. Odstupňovaná komprese má ale pro krevní oběh efekt vyšší.

3) PŘED SPORTEM

Kompresní návleky a kompresní podkolenky svými vlastnostmi pomáhají aktivovat sval před výkonem tím, že svalovou partii stlačí. Stlačení podpoří proudění krve

a nastartování svalů na sportovní zátěž. Díky návlekům nebo podkolenkám dochází i k zahřátí svalů a udržování jejich vyšší provozní teploty, což také přispívá k běžnému rozcvičení a svalovému zapracování na sportovní výkon. Na předsportovní zapracování a aktivaci svalů zvolte takový druh komprese (cílená, odstupňovaná), v níž následně absolvujete trénink nebo závod.

Jak správně oblékat a nosit kompresní podkolenky a návleky

Lýtkový návlek je správně umístěn, pokud začíná 1–2 cm pod kolenem. To je pevný bod umístění návleku, zatímco umístění v oblasti achillovky bude principiálně „jak to vyjde“. Tzn. že pokud je návlek kratší, je třeba zachovat začátek návleku 1–2 cm pod kolenem a ponechat holý kotník. Špatně by bylo, kdybyste měli kompresní lýtkový návlek oblečený od kotníku, ale jen do poloviny lýtka. Co se týká kombinace lýtkového návleku s ponožkou, ideální je použití se sportovními ponožkami nízkého střihu (tzv. low-cut) – aby ponožka a návlek na sebe navazovaly, ale nepřekrývaly se. Pokud to nejde, je vhodnější oblékat ponožku přes návlek, ale je potřeba počítat s tím, že v místě překryvu dochází k vyšší kompresi (což u kotníku tolik nevadí). Kompresní stehenní návleky by pro správnou funkčnost měly optimálně pokrývat stehenní sval v rozmezí přibližně 3–5 cm nad kolenem a 5 cm pod slabinami. Stehenní návleky obsahují silikonové výstupky, které

Na co si dát pozor Předpokladem naplnění všech benefitů komprese je, že sáhnete po kvalitním kompresním doplňku a správné velikosti. Zapomeňte na produkty, které nesou slovo kompresní jen v názvu a mlčí o typu použité komprese nebo neberou v potaz velikost svalu, který mají stáhnout. Ani elastické nebo funkční nerovná se kompresní. Sáhněte raději po kompresi od výrobců, kteří mají odborné zázemí i zkušenosti s kompresí a nabízí produkt přesně na míru vašim potřebám. Třeba u české značky Royal Bay si vyberete podle typu komprese (odstupňovaná, cílená, zdravotní) i velikosti daného svalu. Máte tak veškeré informace potřebné k výběru kompresní podkolenky nebo návleku přesně podle vašich sportovních a fyzických potřeb.

slouží k pevnému usazení návleku. Pro zachování funkčnosti těchto silikonových prvků nepoužívejte mastné krémy. Používáte-li stehenní návleky, pak je vhodné, aby oblečení používané přes ně bylo minimálně upnuté (tedy pokud možno volné). Důvodem je, abychom zamezili zvětšování komprese v místě překryvu. U kompresních podkolenek dbejte na to, abyste měli chodidlovou část oblečenou správně tak, že prstová část je na prstech a patová část přesně na patě; podkolenka nesmí být nikde shrnutá, lýtková část natažená rovnoměrně, bez „varhánků“. V lýtkové části roztáhněte podkolenku tak, aby konec podkolenky končil cca 1–2 cm pod kolenem. Konec podkolenky musí být rozhodně přirozený, bez shrnutí nebo „ruličky“ – pamatujte na to, že větší chyba je zakončit podkolenku pod kolenem přehnutím či shrnutím (čímž se znásobí tlak na konci podkolenky a zhorší se průtok krve). Máte-li lýtkovou část delší a přirozený konec podkolenky sahá výše než 1 cm pod koleno, spíše než vrstvení podkolenky volte natažení podkolenky i přes kolenní část. Prioritní je rovnoměrné natažení podkolenky.

Aleš Máslo Zakladatel projektu Sportuj lépe, jehož cílem je pomáhat vytrvalcům kvalitněji sportovat a dosahovat zdravého růstu výkonnosti. K tomu je třeba nejen tréninku, ale i vědomostí, co dělat před, během a po sportovním výkonu, a to v návaznosti na fyziologické zákonitosti fungování lidského organismu. Více na www.sportujlepe.cz

INTERSPORT PEC NEJEN SKIALPOVÁ PRODEJNA A PŮJČOVNA V PECI POD SNĚŽKOU PŮJČOVNA NABÍZÍ KAŽDOU SEZÓNU ZCELA NOVÉ ZBOŽÍ: Šest desítek skialpových setů Kästle a Dynafit, šest splitboardů. Baterie dětských skialpů na denní i sezónní výpůjčky (lyže od 120 cm). SPECIALITY: vlastní limitovaná edice merino svetrů zn. Kama, vlastní ponožky s motivem Sněžky. Široká nabídka značek Crazy, Maloja, Marmot, Dynafit, Salewa, Silvini, Smith, Mons Royal, Scott…

Prodejna Peci na v a půjčov žkou na pod Sně 00 m2 skoro 3

ADVERTORIAL

Termoprádlo

PROČ SÍŤOVINA BRYNJE? OF NORWAY Síťovina funguje jako váš osobní

BRYNJE Geniálně jednoduché…

termostat. Síťovina výborně odvádí vlhkost od těla. Síťovina se rychle vysuší. Síťovina vás izoluje při klidu a odvádí teplo při zvýšené aktivitě. Vyvinuto v norské armádě podle vikingské tradice

onečně nasněžilo, rolby upravily stopy do ideální podoby a vy zaparkujete na posledním volném místě bedřichovského parkoviště. Ze stadionu vyjedete k Buku, pak na Novou louku, na Hřebínek… A když se zastavíte, je vám zima, máte mokrá záda a zpocené, studené tričko přilepené na těle. Jde to i jinak! S tričkem BRYNJE Super Thermo vám vlhkost odchází od těla téměř okamžitě, síťovina je suchá a drží v sobě dost velké vzduchové bubliny, které drží u těla teplo. Tohle tričko vás zahřívá a izoluje od mrazu. Je geniálně jednoduché a funguje od poloviny minulého století.

STOPY NA JIZERSKÉ MAGISTRÁLE

Brynje of Norway

Psal se rok 1953 a termoprádlo Brynje se jako první dostalo na nejvyšší horu světa, Mt. Everest. Od té doby, od doby Sira Edmunda Hillaryho a Tenzinga Norgaye, zná svět tajemství sítě, která drží teplý vzduch u těla a izoluje od vnějšího prostředí.

Brynje je špičkové spodní prádlo, které funguje v jakémkoliv počasí. Rodinný podnik byl založen roku 1887 v norském Larviku. V 50. letech 20. století vyvinuli první oblečení se síťovou konstrukcí, kterou testovali norští vojáci na náhorní plošině Hardangervidda. Termoprádlo Brynje dodnes používají členové expedic, záchranné složky, ale i sportovci a turisté.

Termoprádlo Brynje of Norway najdete na Norskýsvět.cz

Je rok 2022, jsou 4 hodiny ráno a Martin nastupuje do zbrusu nové rolby. Mrzne, je –8 stupňů a v rolbě se už za chvíli udělá pořádné horko. Venku ho čeká pohádkově zasněžená krajina, ale taky místa, kde bude muset do toho mrazu z rolby vyskočit ven a uvolnit radlici nebo vzít lopatu a upravit místo, na které je stroj moc velký. Martin má na sobě triko BRYNJE Super Thermo, které tyhle extrémní výkyvy teplot pohodově zvládá. Kolem těla vytvoří vzduchovou vrstvu, takže je mu dobře jak v kabině, tak i venku. Vzduch je dokonalý izolant.

EXTRÉMNÍ ZÁVOD

LEDOVEC POD NOHAMA

MARTIN KUNC je ředitel Jizerské o.p.s. a má práci snů. Jeho vizitkou jsou čisté rovné stopy na Jizerské magistrále.

PETR VABROUŠEK je profesionální triatlet, dvojnásobný vítěz Světového poháru v dlouhém triatlonu a účastník nejtěžších závodů světa.

MARIE ŠABACKÁ je špičková česká vědkyně, kterou by ve svém týmu chtěli mít po celém světě.

Všude je bílo, Petr má kolem sebe zasněžené stromy i čerstvě protaženou cestu. Poslední měsíce a dny ho dělí od HimalayanXtri, Ironmana s téměř 9 000 m převýšení a fantastickou kulisou Himálají. Petr běží jen velmi nalehko. Má na sobě triko BRYNJE Super Thermo a bundu proti větru. To triko s ním pojede za pár měsíců i do Himalájí. Po síťovině mu při běhu odchází vlhkost od těla a vzduch chrání od vnějšího mrazu. Když se Petr zastaví, přímo k tělu se mu tlačí teplo, které při běhu vytvořil.

Je azurově modrá obloha, Marie Šabacká je ve svém živlu. Je u Chamonix pod nejvyšší horou Evropy, na nohou mačky a pod nohama ledovec. To, co ji v životě láká a nepřestává fascinovat. Jako polární ekoložka a vědkyně vnímá, že ledovce ustupují rychlým tempem. Ví, že pokud se bude planeta dál oteplovat stejným tempem, budou Alpy skoro bez ledu do konce století. Marii na cestách doprovází triko BRYNJE Wool Thermo. Vlna merino je velmi příjemná a vzduchové kapsy krásně drží teplo u těla. Navíc jí to i hodně sluší…

Díky Nadaci PPF závodí děti na Stopě pro život zdarma.

Děláme dobré projekty ještě lepšími.

12.

artuji t s s á n D ět i u A R M A , ZD ci PPF! a d a N y dík

ročník

15. 1. 2022 VIAMONT Ve stopě Zlaté lyže 29. – 30. 1. 2022 O2 Jilemnická 50 19. – 20. 2. 2022 CARDION Karlův běh 26. – 27. 2. 2022 Šumavský skimaraton TV NOVA 12. 3. 2022 Krkonošská 70 MONZAS

12. sezona

2022 Stopa pro život začíná!

Kompletní informace najdete na

www.stopaprozivot.cz | f/stopaprozivot | i/stopaprozivot Partneři seriálu INSTITUCIONÁLNÍ PARTNEŘI

ZA PODPORY

HLAVNÍ PARTNEŘI

OFICIÁLNÍ PARTNEŘI

HRDÍ PARTNEŘI

GENERÁLNÍ MEDIÁLNÍ PARTNER

DODAVATELÉ

MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

MARKETINGOVÝ PARTNER

PARTNEŘI

MAG CESTOVÁNÍ

Hřeben Javorníků pod Čemerkou u osady Gregušovci FOTO: ROBERT VYSTRČIL, DUŠEKARPAT.CZ

JAVORNÍKY na lyžích

Pohoří, o němž píšeme, patří bezesporu mezi nejzajímavější a nejkrásnější oblast moravsko-slovenského pomezí. Někteří z běžkařů znají drsný letní výjezd na kolečkových lyžích na Kohútku. Ale samozřejmě, není nad to, když tam nasněží a vklouzneme do stopy.

ohútka je jeden z hodně frekventovaných vrcholů (pravda, výjezd jde pouze do sedla pod vrcholem) hlavního javornického hřebene, protože tam lze ze slovenské i moravské strany vyjet autem a nachází se tam až přebujelá infrastruktura s chatami a restauracemi. Z tohoto hlediska jistě nic mimořádného. Pokud závodníci zrovna nejedou o první místo, jistě si cestou všimnou (protože sprintovat se z údolí potoka Vranče na hřeben, vzhledem k stoupání, které má místy 20 %, moc nedá) rozlehlých bočních zatravněných hřebenů, karpatskou pasteveckou terminologií príslopů, na nichž se tu a tam krčí dřevěné used-

TEXT: VÁCLAV ŠTĚPÁNEK losti. V cíli pak snad není nikoho, kdo by nebyl uchvácen pohledem na celé Moravskoslezské Beskydy a Vsetínské vrchy, které se před jejich zraky rozprostírají jak na dlani. Jsou i tací, kteří toho po výběhu nemají dost, a ještě pokračují „výklusem“ třeba až do Velkých Karlovic. To pak běží částečně po javornickém hřebenu, částečně po některém z „príslopů“. Po hřebeni s rozvolněným jedlobukovým pastevním lesem s četnými příměsmi horských javorů (ostatně, proto Javorníky) a po četných horských loukách a pastvinách, často i s pasoucími se ovcemi. Ovšem objevovat malebnost Javorníků, hor dotvářených stovkami horských samot –

kopaničářských osad, při běhu nelze. Je tak nutno činit dlouho, postupně, bez spěchu a chvatu, a asi nejlépe v dobách bez sněhu, kdy se lze toulat křížem krážem i po bočních hřebenech. Ale vlastně to jde i v zimě, dnes jedině na backcountry běžkách. V současnosti na kopanicích sice již mnoho starousedlíků nežije, ale tu a tam se ještě najdou a jsou v zimě rádi, když vidí člověka. Vzpomínám si, že někdy koncem 80. let století minulého jsem na obyčejných běžkách (o „backcountrách“ jsme si tehdy mohli nechat pouze zdát) jel mimo stopy, které tam tehdy byly stejně pouze vyjety nečetnými lyžaři, a byl pohoštěn na kopaničářské chalupě starými manželi. Již

VZPOMÍNÁM SI, ŽE NĚKDY KONCEM 80. LET STOLETÍ MINULÉHO JSEM NA OBYČEJNÝCH BĚŽKÁCH JEL MIMO STOPY, KTERÉ TAM TEHDY BYLY STEJNĚ POUZE VYJETY NEČETNÝMI LYŽAŘI, A BYL POHOŠTĚN NA KOPANIČÁŘSKÉ CHALUPĚ STARÝMI MANŽELI. JIŽ ČTRNÁCT DNÍ NEVIDĚLI „ŽIVÁČKA“… čtrnáct dní neviděli „živáčka“ a do údolí se pro velký sníh dlouho nedostali. Vzhledem k tomu, že ještě rolnicky hospodařili, jim to ale nijak nevadilo, zásob měli dost… Jistě, my chceme dnes v Javorníkách lyžovat v upravených stopách. Ale nebojte se, i na nich projedete kolem mnoha usedlostí, křížů a kapliček, lesem i bezlesými hřbety a uvidíte k tomu jako prémii dechberoucí výhledy na Malou i Velkou Fatru, Kysucké Beskydy, Strážovské vrchy, ba i na Roháče. Někdy si, bohužel, tyto výhledy můžeme jen citovat ze vzpomínek, neboť sněží, je mlha a vidíme si taktak na špičky lyží. Řekněme tedy, že je ideální předpověď. Kam se ale pro tyto zážitky vypravit? Javorníky jsou totiž pohořím rozlehlým, táhnoucím se z Lyského průsmyku od Lidečka. Nejprve podél moravsko-slovenské hranice, nedaleko známého rekreačního střediska Kasárňa u vrcholu Hričovec (1 059 m n. m.) se ale hlavní hřeben stáčí na východ a pokračuje dále do vnitrozemí slovenských Kysúc a končí až u Čadci. Jižní část pohoří,

FOTO: MARTINA FABIAN SANDERS

Pohled z Marťáckého vrchu směrem na severní Kysuce

stoupající od známých Pulčínských skal přes majestátní vrchol Makyty, prudce klesající do Papajského sedla a opět stoupající až na Kohútku, na lyže nedoporučuji. Je totiž neobyčejně členitá, s krkolomnými sjezdy a náročnými prudkými výstupy, navíc se zde stopy strojově neupravují. Najdou se ovšem takoví dobrodružní lyžaři, kteří chtějí i tuto část projet, ale na to musí mít skutečně běžky k tomu uzpůsobené, rozhodně ne své jedničkové závodní. Cesta navíc vede většinou lesnatým hřebenem bez výhledů, snad jen z Makyty lze průhledy mezi opadanými listnáči vidět okolí. Upravovaná stopa začíná až na Kohútce, a za dobrých sněhových podmínek se po ní dostanete až do Čadce. Popravdě, po nějakých 65 kilometrech a hodně velkém převýšení, takže bych to na jeden zátah asi nikomu nedoporučoval. Stopy se v Javorníkách vyjíždějí pouze po hřebeni, takže největším problémem javornického běžkování je nějak se do stopy dostat. Možností je několik, ale ani jedna není úplně jednoduchá, navíc k nástupu do stopy nemůžete využít hromadné dopravy jako v Beskydech, Jeseníkách, na Králičáku či v Orlických horách. Chcete-li se projet podstatou Javorníků, tedy nejvyšší částí hřebene, pak je nutno do stopy vyběhnout právě na Kohútce. Z Nového Hrozenkova ovšem musíte nejprve dojet autem na konec údolí Vranče („kolcaři“ znají z letních výjezdů) na místní centrální parkoviště, odkud jezdí skibus k dolní stanici lanovky. Běžkaři si za něj musí zaplatit, sjezdaři, protože na sjezdovkách zanechají podstatně více peněz, jej mají zdarma. Z Kohútky se pak táhne přes Portáš stopa po hřebeni na

Malý (1 019 m n. m.) a Velký (1 072 m n. m.) Javorník a na Kasárňa, přičemž od sedla pod Malým Javorníkem již jedete v typickém javornickém bezlesí, po širokých loukách. Projedete také kolem třech kamenných křížů, památníku odboje, které byly vybudovány v roce 1969 (snad v jediném roce, kdy pro připomínku padlých v partyzánském odboji bylo možno použít i tento křesťanský symbol) na vrcholu Stratence (1 055 m n. m.). Po celou cestu bezlesím se na západní straně otevírají výhledy na moravskou stranu Beskyd, jimž dominuje Lysá hora. Čtrnáctikilometrová trasa, jakkoli při ní nastoupáte 400 výškových metrů, není nijak náročná, dokonce bych si ji troufal nazvat pohodovou. Vzhledem k tomu, že máte auto ve Vranči, nezbude vám nic jiného, než se vrátit stejnou cestou zpět a modrou sjezdovkou opatrně sjet z Kohútky do údolí. Ujedete tak pěkných třicet kilometrů, ale alespoň si ten hřeben užijete z obou stran. Přitom od Malého Javorníku již nejedete po hranici, ale ocitli jste se na Slovensku. Hranice tady totiž zasahuje asi kilometr pod hřeben, na jeho „moravské“ svahy. Tento nelogický výběžek patří do katastru kysucké kopaničářské obce Horná Mariková. Slyšel jsem tam jednou v místní krčmě vyprávět zajímavou pověst o tom, jak se na hřebeni místní pastevci kdysi s osadníky z moravské Karolinky a Velkých Karlovic často krvavě bili o pastviny. Nakonec, aby spor ukončili, údajně vybrali mezi valachy z každé strany hranice jednoho siláka a ti se o pastviny popasovali. No a vyhrál Marikovan… A tak pod hřebenem na moravské straně dodnes stojí jedna kopaničářská usedlost, která patří

MAG CESTOVÁNÍ

FOTO: ARCHIV AUTORA

Stratenec s pohledem na Vsetínské vrchy a Moravskoslezské Beskydy

do Marikové, ale pohodlně se k ní lze dostat pouze z moravské strany! A na Kasárňách, kde se po krásném svezení po hřebeni před zpáteční cestou občerstvíte v jedné z četných chat, můžete platit korunami i eury, neboť i toto sjezdařské středisko na moravských svazích Javorníků patří na Slovensko. Zpět se pak již nemusíte vracet přes vrchol Velkého Javorníku, ale obchvatovou cestou přímo od hotelu Fran do sedla pod Stratencem. Cesta nejvyšším hřebenem je tedy absolvována, ale nejkrásnější část Javorníků na nás teprve čeká. Ta už je ovšem cele na slovenské straně. K nástupu na ni z moravské strany je nejlépe využít lyžařský vlek Razula ve stejnojmenném lyžařském centru, které je součástí Velkých Karlovic, a tedy snadno

dostupné. Přímo od konce vleku vede upravená stopa, po níž je možno se celkem nenáročně dostat kolem vrchu Bařinka až do sedla Pindula (necelých 800 m n. m.) pod vrcholem Lemešná (950 m n. m.). Tady začíná asi nejproblematičtější část cesty, protože následující dva kilometry míří do prudkého stoupání pod vrchol Hričovce, ale ne vždy je upraveno. Překonáte-li však toto úskalí, na vrcholu stoupání narazíte na hřebenovou stopu. A tady si lze vybrat: buďto pokračovat na jih, po dvou kilometrech dojet na Kasárňa a dále na výše popsaný javornický hřeben, nebo odbočit na východ po modré značce a vydat se do „hloubi“ Kysúc. V tom případě pojedete nepříliš frekventovanou stopou přes vrchol Čemerky (1 052 m n. m.) zarostlý velmi

řídkým porostem křivých horských javorů, budete klesat po horských loukách ke kopaničářské osadě Gregušovci a dále po hřebeni na vrch Čerenka, kde končí vleky z Makova. Ty si dobře zapamatujte, je to také nástupní cesta na hřeben, nebo může být i cestou ústupovou. Rozhodnete-li se pokračovat, sjedete až do sedla Melocík na silnici spojující Makov s Bytčou a Žilinou. V místní útulné hospodě se zcela jistě musíte ohřát a občerstvit, to už ovšem jen za eura… Bohužel, máte-li auto v Karlovicích, nezbude vám opět nic jiného, než se vrátit stejnou cestou, již lze pozměnit vlastně až v závěru: Ze sedla Pindula, abyste se vyhnuli sjezdu po opravdu prudké pistě Razula, si cestu trochu prodloužíte stopou kolem Homůlky a pralesa Razula vrstevnicovými pěkně upravenými cestami do údolí Vsetínské Bečvy, z níž se kolem osady Babská dostanete zpět k parkovišti pod Razulou. Bude to dohromady pěkných a docela náročných 40 kilometrů. Nejkrásnější část javornického hřebene ale stále zůstává před vámi jako výzva. Pokud tuto výzvu chcete přijmout, je nutno přejet autem na Slovensko, nejlépe do Makova. Bohužel, autobusové spojení z Velkých Karlovic do Makova, přestože jde o sousední obce, neexistuje. Ty tam jsou doby, kdy odtud pravidelně jezdily autobusy do Ostravy nebo do Vsetína… V Makově lze ostatně také přenocovat, možností je dost a místo se tam vždy najde. Např. v penzionu Poľana, kdysi nepěkné socialistické budově, z níž majitel Roman Gajdoš udělal útulný hotel s výbornou kuchyní. Z Makova se již zmiňovaným vlekem vyvezete na hřeben, který už máte „zmáknutý“, a „bezbolestně“, neboť od vleku je cesta skutečně stále z kopce, dojedete k Melocíkovi. Moc se tam zastavovat ale nemůžete, neboť pouť přes nejkrásnější část javornického hřebene je dlouhá a k občerstvení ještě jedna možnost bude. Před vámi se totiž vlní celkem 36 kilometrů, řekl bych těch nezajímavějších, které hory v našem prostředí poskytují. Od Melocíka se vydáte po stopě, které v režii žilinského samosprávného kraje vyjíždí na víkendy, v dobách největší sezóny i během týdne, rolba „Bohuša“ s partou rolbaře Rasti Gajdoše (bratra chatára na Kmínku – viz Nordic 56, str. 66 a Romana z Poľany). Nemá to jednoduché. Obstarává trasu z Čadce až na Stratenec. Každopádně stopa je vždy vyjeta kvalitně (pokud ji tedy nerozjede nějaký čtyřkolkář, nebo těžařský harvestor) a můžete si být jisti, že na frekvenci lyžařů Jizerské magistrály si ani nevzpomenete. Celé kilometry totiž pojedete sami, a když už někoho potkáte, tak se vždy pozdravíte. Jak za stara.

FOTO: RASTISLAV GAJDOŠ

Rolba Beskydsko-Javornícke lyžiarske bežecké magistrály. K dispozici má rolbař Rasťa Gajdoš a jeho parta ještě čtyřpásový ratrak, který ho musí doprovázet. Tratě jsou totiž často hodně zaváté, s polámanými stromy či dalšími překážkami, takže je nutno více lidí, často i s motorovou pilou. Navíc je vše daleko od jakékoliv civilizace…

Nejprve tedy budete z osady Záblatie objíždět vrchol Luby do osádky Vrchrieka, v níž projedete přímo mezi dřevěnicemi a ještě i několika hospodařícími usedlostmi. Není tedy vyloučeno, že potkáte i sáně naložené senem a tažené koníkem, to ovšem, pokud budete mít hodně štěstí. A pak sjedete do osady Semeteš. Zde jednoznačně nesmíte minout hostinec U Cipára, protože to je

poslední možnost občerstvení na celé cestě. Ta další bude až za 28 kilometrů v hotelu Husárik nad Čadcou, ovšem pouze pro ty, kteří nemají příliš hluboko do kapsy. Z kdysi útulného horského hotýlku se totiž stal nejluxusnější čtyřhvězdičkový hotel v širokém okolí, takže občerstvení tam není zrovna nejlevnější. U Cipára lze i přenocovat a je to jedna z nejútulnějších hospůdek, které v této

STOPA JE VŽDY VYJETA KVALITNĚ (POKUD JI TEDY NEROZJEDE NĚJAKÝ ČTYŘKOLKÁŘ, NEBO TĚŽAŘSKÝ HARVESTOR) A MŮŽETE SI BÝT JISTI, ŽE NA FREKVENCI LYŽAŘŮ JIZERSKÉ MAGISTRÁLY SI ANI NEVZPOMENETE. CELÉ KILOMETRY TOTIŽ POJEDETE SAMI… oblasti jsou. Pro ty, kdo znají Vysočinu, bych ji přirovnal k hostinci U Janečků v Kadově. Jen místo kadovánku si zde musíte dát nezbytnou borovičku. Semeteš je zároveň nejnižší sedlo, do něhož během své cesty klesnete (680 m n. m.), jinak se budete pohybovat ve výšce kolem 800 metrů, nejvyšší vrch Chotárny kopec (906 m n. m.) čeká až na samém

OF NORWAY

MAG CESTOVÁNÍ

FOTO: FB BESKYDSKO-JAVORNÍCKA LYŽIARSKA BEŽECKÁ MAGISTRÁLA

FOTO: MARTINA FABIAN SANDERS

Trasa magistrály v okolí Jakubovského vrchu dne 9. února 2021

Osada Blažkovci pod Chotárnym kopcem, v pozadí osada Janščovci, na obzoru Velká Rača

konci cesty. Trasa vede střídavě lesem a po horských loukách s rozptýleným kopaničářským osídlením, minete usedlosti poetických názvů po bývalých, často i současných majitelích, jako Bileovci, Barchoňovci, Mračkov, Čulákov, Jurdovci, Petránky, Blažkovci, Griečovci. Na konci přímo projedete osadou Husárikovci a z dálky uvidíte desítky dalších osádek, většinou se zachovanou dřevěnou architekturou. Minete ne méně než pět kapliček a ještě větší množství dřevěných křížů, vystoupáte na kopce Kamenitý, Marťákov kopec, Jakubovský vrch, nejvíce dá zabrat zmiňovaný již Chotárny, z něhož sjedete cestou k výhledu nad osadou Janščovci. Před sebou cestou uvidíte Velkou Raču na polské

hranici, na druhé straně probleskne Rozsutec v Malé i Minčol ve Velké Fatře, ale také Strážov…, v dálce bude obzor uzavírat Babia góra. Pravda je, že Chotárny kopec můžete objet traverzem, ten ovšem bývá vyšlapán pouze od lidí, strojově se neprojíždí. Projedete kolem osádky Črchla a nedlouho za ní se ocitnete pod prudkým sjezdem z Chotárneho kopce, u kapličky v osadě Janščovci. Nepříliš jednoduchý sjezd z Chotárneho kopce signalizuje, že se blížíte do cíle cesty, k hotelu Husárik. Od něho lze za dobrých sněhových podmínek dojet až do Čadci, a pokud nebudou moc dobré, nezbude než si zavolat taxi. Za nějakých pět euro vás doveze až k nádraží, kde sednete na vlak, s nímž se

NEJSOU TEDY JAVORNÍKY HORY PRO ÚPLNÉ ZAČÁTEČNÍKY, ALE BĚŽKAŘŠTÍ FAJNŠMEKŘI BY SI JE NEMĚLI NECHAT UJÍT. vrátíte do Makova a budete se z údolí kochat kopci, kterými jste právě projeli. Jistě, chce to s sebou mít přinejmenším něco na pití a možná v ruksáčku i nějaké to převlečení či boty. Celou cestu lze absolvovat i obráceně, nutno však říci, že ve zpětném gardu je o něco těžší. Při popsané variantě nastoupáte asi 850 výškových metrů, obráceně něco přes tisíc. Sjezd do Makova po sjezdovce pak není nijak krkolomný, ale z Melocíka musíte k vleku vystoupat, což po dlouhé cestě již půjde trochu ztuha. Každopádně v panenské stopě a na javornických zasněžených loukách si často únavy ani nevšimnete, a když přece, tak brzy přejde při pohledu na okolní útulnou krajinu. Nejsou tedy Javorníky hory pro úplné začátečníky, ale běžkařští fajnšmekři by si je neměli nechat ujít.

Václav Štěpánek Historik – balkanista, vysokoškolský pedagog na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Od mládí běžkařský nadšenec.

Foto: Seiser Alm Marketing/Helmuth Rier, F-Tech.

Seiser Alm / Alpe di Siusi

Zažijte rozlehlost největší evropské náhorní plošiny v srdci Dolomit pod ochranou UNESCO

www.seiseralm.it

80 km běžkařských tratí / všechny tratě se dvěma nebo čtyřmi stopami / nadmořská výška 1 800 až 2 200 metrů / obrovský výběr běžeckých tratí pro každého / bruslení i klasický styl / součást Dolomiti Nordicski, největší běžkařské oblasti v Evropě / unikátní krajina a jedinečné výhledy na vrcholky Dolomit / vynikající běžkařská infrastruktura Seiser Alm / Alpe di Siusi, Tel. +39 0471 709 600, info@seiseralm.it, seiseralm.it Seiser Alm / Alpe di Siusi: Z Prahy pouze 650 km

Bolzano Bozen

MAG FEJETON

Takto to na jizerskohorské Kneipě loni v březnu opravdu nevypadalo

TEXT: PAVLA FRANCKE

Nouzové příběhy z Jizerských hor

Loni v březnu panovala nouze, a to nejen ve Strakově akademii, ale především na horách! Protože pořád jen chumelilo nebo byla mlha, tak se nikdo pořádně nedozvěděl, co se tam ve skutečnosti stalo. Tady je svědectví, které odkrývá skutečné události z Jizerských hor z března roku 2021.

a hranicích okresů byly po dobu několika týdnů rozestavěné policejní hlídky. V některých kritických oblastech, jako jsou například Jizerské hory, bylo potřeba pochopitelně hlídky posílit – několikačlenné policejní týmy na České chalupě, Maliníku, Bedřichově, Šámalce, Čihadlech i rotující hlídky na čtyřkolkách v terénu. Díky tomu byli pochytáni všichni ilegální přeběhlíci, běžkaři se tak mohli cítit bezpečně a vždy ochotně a s úsměvem vyndávali z ledvinek své doklady totožnosti i čestná prohlášení o svých úmyslech. Naštěstí se čestná prohlášení příliš nezneužívala. Naneštěstí ale vzniklo mnoho nečekaných situací, které vyžadovaly neobvyklé činy místních obyvatel. V horách se pak vyskytovali buď zcela nedobrovolně, nebo z velmi nezvyklých důvodů. Nevěřili byste, v jaké nouzi se právě jedna dáma, shodou okolností běžkařka, ocitla. Vzhledem k uzavření okresů si musela dojet na lyžích pro pečivo až na Knajpu! Kdyby to lidé tušili, určitě by jí tam někdo ochotně dojel.

Ale není vše tak černé. Ateistický národ Čechů, Moravanů a Slezanů se konečně dal na správnou cestu a v březnu rapidně přibylo jednotlivců, kteří se vydávali spirituální cestou. Přesněji řečeno volí poutní stezku na Olivetskou horu za individuální duchovní péčí. Takové poutníky poznáte na první pohled – útrpné stoupání na posvátné místo, krátká modlitbička a pokračování v utrpení po hřebenech hor. Toto nové náboženství je do jisté míry sebemrskačské, především v těchto nepříznivých podmínkách, kdy poutník musí celou cestu absolvovat na běžkách. V nouzi poznáš přítele. Některé sektory české ekonomiky utrpěly opravdu velké rány. Naštěstí se ale našlo mnoho obětavých lidí, jež zcela nezištně a zdarma nabídli pomoc, v náročných horských podmínkách, testovali nové materiály všeho druhu a vydávali rozsáhlé zprávy o jejich funkčnosti. Člověk by si myslel, že v oblasti sportu bylo vymyšleno už úplně všechno. Opak je pravdou. Běžkaři tento sport posunuli ještě o úroveň výš. Rouškou si ucpete dýchací cesty pro utlumení příjmu kyslíku, pobíháte s

běžkami a holemi v ruce po horských silnicích a rozhlížíte se. Jakmile spatříte jakéhokoliv příslušníka státní bezpečnosti, okamžitě vyhledáváte úkryt. Mohlo by to působit jako splašené běhání vystrašeného běžkaře. Opak je pravdou, tato hra je velice zábavnou a bezpečnou alternativou k adrenalinovým sportům. Doufáme, že je toto období již za námi a podobné útrapy se nebudou opakovat. Přejeme všem, aby si housky kupovali v pekařství a na hory si jezdili jen zalyžovat. 

Pavla Francke Zakladatelka nové české značky běžeckých holí HAAKON

FOTO: ROBERT HAVLÍK

55. ČEZ JIZERSKÁ 50 11.–13. ÚNOR 2022 AŠ JAN TAL 05:11:37

Í N B O S O J MŮ D O V ZÁ

SERIÁL ZÁVODŮ

SKITOUR 2022 ROZJEĎ ZIMU NA BĚŽKÁCH! VÍCE NA SKI-TOUR.CZ PRÉMIOVÝ PARTNER

ADVERTORIAL

55. ČEZ JIZERSKÁ 50 A SERIÁL ČEZ SKITOUR Fenomén v srdci Jizerských hor i seriál na nejkrásnějších místech českých hor

Z Legenda, tradice, příležitost. Přízvisek dostává nejslavnější český závod nespočet. Každý, kdo Jizerskou 50 jednou okusil, nejde daleko pro superlativy. Jak už před desítkami let pravily pravidelní účastníci. „Je to výkladní skříň nejen českého sportu, ale celé střední Evropy.“

dá se vám to přehnané? A už jste závod vyzkoušeli na vlastní běžky? ČEZ Jizerská 50 už dávno není jen regionální záležitostí. Od smutného konce horolezecké Expedice Peru v roce 1970 se z ní stala celosvětově uznávaná akce, na kterou se sjíždí závodníci z celého světa. Filipíny, Nový Zéland, Vietnam, Kanada nebo USA. To je jen zlomek států, ze kterých přijíždí zvědavci do srdce Jizerských hor, do Bedřichova, odkud slavný závod každoročně za dobrodružstvím vyráží. A co víc, Jizerská 50 už není jen záležitostí elitních závodníků, zkušených běžkařů, horských kmetů, kteří ji berou jako osobní výzvu a přípravu na náročnou sezónu. Rok od roku se jí účastní stále více naprostých začátečníků a amatérů, tzv. hobíků. Ti píší ve stopě svůj osobní závod. Navíc už dávno nemusí zdolávat padesátikilometrovou trať. Pořadatelé jim připravují každým rokem příjemná překvapení v podobě kratších distancí. Tak třeba v roce

NA JAKÉ ZÁVODY SE JEŠTĚ MŮŽEME V LETOŠNÍ SEZÓNĚ TĚŠIT? 28.–29. leden 2022................Karlovská 50 5.–6. únor 2022.....................Orlický maraton 11.–13. únor 2022.................ČEZ Jizerská 50 18.–19. únor 2022.................Bedřichovský Night Light Marathon 26.–27. únor 2022.................JelyMan 4.–6. březen 2022.................. Bieg Piastów (partnerský závod u našich polských sousedů) 12.–13. březen 2022..............Zadovská 30 Registrace na www.ski-tour.cz nebo na www.jiz50.cz

2022 si závodníci budou moci vyzkoušet své běžkařské umění také na trasách 10, 25 nebo 30 kilometrů. A nechybí ani závody pro děti! I díky tomu se Jizerská zpřístupnila těm, které by dříve účast na tomto tradičním závodě nenapadla. Je to takový kolorit, který u nás na severu Čech vzniká. Kdo se bojí, může do lesa, dá se totiž ujet jen deset kilometrů. Na trati nejkratšího závodu jsou vidět rodiny s dětmi, maminky, kamarádky, parta naprostých hobíků. Stejně tomu je i na ostatních závodech seriálu ČEZ SkiTour, do kterého Jizerská 50 patří. Je na každém, zda si dá šňůru po českých horách kompletní nebo si bude vybírat.

Každý závod má své kouzlo, své pro i proti. Vypíchnout můžeme nejbližší dva závody. Ten první se jede na konci ledna ve Velkých Karlovicích, a to doslova, protože trať vede uprostřed této malebné valašské obce ve stínu majestátních Beskyd. Pokud se při běžkování rádi kocháte, pak zvolte jen o týden později Orlický maraton. Nedaleko Deštného se povezete po podhorských loukách i místním pralesem. A pokud máte černé svědomí, že jste letos na běžkách pořádně nestáli, právě pro vás jsou na všech závodech k výběru trasy od 10 km. Volba je na vás, uvidíme se na startu, SKOL.

ADVERTORIAL

VÍTĚZNÉ VZPOMÍNKY NA JIZERSKOU 50 Na Rozmezí jsem si dala kafe s rumem a tím jsem prohrála Jizerskou 50, vzpomíná Helena Balatková Helena Balatková dokázala jako první československá závodnice získat na olympijských hrách bronz. Stalo se tak v Sapporu roku 1972. Jizerskou 50 vyhrála v roce 1975. Na vítězství měla rozjetý i závod o rok později, ale nohy jí zastavila káva s rumem.

aké jsou vaše první vzpomínky na Jizerskou 50? Bylo to v roce 75, kdy jsme my – ženy – jezdily třicítku, chlapi jezdili padesátku. Závodily jsme hlavně s Němkami a Polkami. Celou dobu závodu se mi za patkami lyží vezla Němka. Na Smědavě jsem si řekla, že jí mám už dost. Na občerstvovačce jsem se ani nezastavovala. Vzala jsem si pomeranč

a čokoládu. Do prudkého kopce na Knajpu jsem to do sebe cpala a samozřejmě jsem ani pomeranč nemohla vycucat, tak jsem to vyplivla. Nahoře na odbočce na Rozmezí jsem vystoupila ze stopy a nechala Němku jet první. Zjistila jsem, že se mě držela zuby nehty a já bych mohla jet rychleji, a tak jsem ji předjela a ve sjezdu jí ujela. Takhle jsem vyhrála.

Který ze zážitků na Jizerské 50 je pro vás nezapomenutelný? V roce 1976 jsem nevyhrála. Na Rozmezí, odkud se už převážně sjíždí, jsem se nechala přesvědčit od trenéra mládeže, že mi dá kafe s troškou rumu. Vzala jsem si to, bylo to krásně sladké, chutnalo mi to. Sjela jsem dolů na Kristiánov, odkud vede menší kopeček, a tam jsem věděla, že je zle. Nemohla jsem udělat ani krok, kopec jsem jen tak vyšourala nahoru. V tom vidím, jak Lída Obšilová (tehdy Straková) se kolem mne přehnala a já jsem neměla vůbec sílu se za ní chytit, jak mě ty nohy po tom kafi s rumem bolely. Hodně dlouho jsem to pak tomu trenérovi z legrace vyčítala. Má u vás Jizerská 50 v srdci speciální místo? Když si vzpomenu na Jizerskou 50, přeběhne mi mráz po zádech. Ta masa těch lidí, kteří jdou vzdát padlým horolezcům úctu… Teďka mně ten mráz po zádech běhá taky.

Jizerská 50 byla pro mě opravdovou poctou. Jela jsem to pro kluky, kteří zahynuli v Peru, vysvětluje Alena Bartošová Pro bývalou reprezentantku a olympioničku Alenu Bartošovou má Jizerská 50 mytický rozměr. V expedici Peru zahynul manžel její kamarádky, a tak závod jezdila skutečně jako poctu zesnulým horolezcům.

členové byli z jednoho oddílu. To bylo pro nás taky hrozně silné. Je to už dávno, ale ty vzpomínky se člověku nevymažou.

Dá se říct, že jste se kvůli klukům z Expedice Peru více snažila? To nemůžu říct, že o to víc, protože v té době jsem jezdila na olympiády a mistrovství světa. Všude jsem se snažila, abych byla co nejlepší. Tady jsme měli výbornou partu. Tehdy na olympiádě v roce 72 v Sapporu jsme startovaly jako jediná štafeta, jejíž

Má u vás Jizerská 50 v srdci speciální místo? Určitě má nezastupitelné místo. I když jsem mnoho ročníků neabsolvovala – spíše ty první – pak jsem se na ní pohybovala zejména jako divák, rozhodčí nebo část pořadatelského sboru, ale nikdy jsem na Jizerské 50 nechyběla v jakékoliv pozici.

aké jsou vaše první vzpomínky na Jizerskou 50? První ročníky si přesně nevybavuju, ale bylo to pro mě strašně důležité, protože například manžel mé kamarádky Evy Novotné byl jedním z účastníků expedice Peru. Pro mě to nebyl jenom závod na lyžích, kterých jsem v té době absolvovala spoustu, ale byla to pocta těm klukům.

Zleva Alena Bartošová, uprostřed Lucie Kareisová a vpravo Helena Balatková

Jiří Beran: První výhra mi udělala sezónu. Nejvíc si vážím výher, kterých jsem dosáhl už jako amatér Jiří Beran platil v osmdesátých letech za fantoma Jizerské 50. Dokázal ji vyhrát pětkrát, přičemž v letech 1985–87 triumfoval třikrát po sobě. Nevadilo mu ani, že už nebyl profesionálem, ale pracoval jako hajný. Výkonnost měl pořád výtečnou.

aké jsou vaše první vzpomínky na Jizerskou 50? Jizerskou 50 jsem jel poprvé v roce 79 a jel jsem ji proto, že týden nato jsme měli mistrovství republiky. Mně se nějak špatně lyžovalo, nemohl jsem se trefit do odrazu a podobně. Umluvil jsem Jardu Honců – trenéra – že chci jet Jizerku. On tomu v tu

chvíli nefandil, ale přesto jsem startoval a jelo se mi bezvadně. Rozjel jsem se a ten rok jsem potom vyhrál patnácku, třicítku i padesátku na mistrovství repuliky, takže to byl bezvadný rok. Na první Jizerku tak rád vzpomínám, protože mě rozzávodila. Kterého z těch pěti vítězství si vážíte nejvíce? Pět vítězství je dobrý, ale myslím, že si víc vážím těch třech po sobě, co byly. To už jsem

nebyl profesionální sportovec, ale dělal jsem tou dobou dva roky hajného, když jsem se vrátil ke svému zaměstnání. Trénoval jsem tedy při práci a tak dále, přesto se mi podařilo ještě třikrát vyhrát. Jaký je váš vztah k závodu nyní? Jizerskou 50 mám rád, jel jsem ji celkově 26krát. Když ji nejedu, tak se na ni samozřejmě rád podívám, jak na trati, a když to nejde, tak zas koukám na televizi.

Lucie Kareisová: Jet Padesátku bylo lepší, než se handrkovat na třicátém místě na mistrovství světa Lucie Kareisová kralovala jizerské stopě na konci 90. let, když nasbírala mezi ženami rekordní čtyři vítězství. Překvapivě si více než na své triumfy pamatuje na to, který muž vyhrál svou kategorii. Při poslední výhře vstoupil do historie závodu Stanislav Řezáč.

aké jsou vaše první vzpomínky na Jizerskou 50? Vzpomenu si na to, že před Jizerkou byl velice pěkný sníh. Říkali jsme si, že to bude na modrý extra, to se nepromaže a projedeme se 50 kilometrů. Pak jsme tam přijeli a jako každý rok – Jizerka – dole bláto a nahoře prašan. Dole to klouzalo a nahoře jsme byli o půl metru větší, jak se sníh nalepoval. Ale vždycky se to zvládlo.

že si mohli užít pěkný závod, než se někde handrkovat a trápit na třicátém místě. To je lepší vyhrát.

Jak vzpomínáte na své první vítězství na Jizerské 50? To si úplně nevzpomenu, ale vzpomenu si na ty chlapy, co se mnou vyhrávali. První vyhrál Tomáš Čáslavský, pak Pavel Benc, Luboš Buchta a poslední Standa Řezáč. Jak vidíte, chlapy si pamatuju, roky ne.

Čím je pro vás Jizerská 50 jedinečná? Pro mě to určitě jiné dělají ty lidi, které tam potkám. Na jedné straně jsou to pro mě legendy, které jsem viděla závodit, když jsem byla malá. Na druhou stranu vidím ty, co teprve medaile sbírat budou. Nádherný závod s úžasnou atmosférou.

Dosáhla jste na čtyři vítězství, nebyla to už rutina? Nebyla. To bylo tak, že jsme vždy s národním družstvem trénovali a Jizerská se jezdila už v lednu. Ti, kteří se nenominovali na olympiádu a mistrovství světa, měli tu výhodu,

Uvědomujete si, že jste se čtyřmi tituly pevně zapsala do historie závodu? Vůbec ne, Jizerka je prostě srdcovka. Přijdu tam ráda i na zahájení a klobouk před organizátory, protože to je svátek, na který přijdu ráda i bez běžek.

ADVERTORIAL

A JAK HODNOTÍ ČEZ JIZERSKOU 50 SOUČASNÍ VÍTĚZOVÉ? Morten Eide Pedersen: Jizerská 50 má pro mě svoje kouzlo Ambiciózní norský běžkař Morten Eide Pedersen oslavil v prosinci roku 2018 své 31. narozeniny, dva měsíce po nich se mohl zapsat do kronik českého běhu na lyžích. Po třech triumfech v řadě na Jizerské 50 se mohl jako první v historii závodu radovat ze čtvrté výhry v novodobé éře, kdy je součástí mezinárodních seriálů.

ž pomýšlel na vítězné gesto pro čtyřnásobnou výhru, kdy čtyři prsty k nebi by značily jediné. Bohužel se tomu tak nestalo, na 52. Jizerské 50 skončil až na 5. místě, i když o pouhých několik decimetrů. O zápisu mezi legendy snil a udělal pro to vše, co bylo v jeho silách. Nicméně prvních 12 závodníků dojelo do cíle s rozdílem pouhých tří sekund, což vypovídá o vyrovnanosti startovního pole. „A také náročnosti podmínek. Sníh lehce tál, takže to nebylo tak rychlé a nepovedlo se nám úvodní skupinku roztrhat. V cílových spurtech bohužel nejsem tak silný, takže jsem se na cílové čáře díval soupeřům na záda. Výsledek ale beru s pokorou. Na Jizerskou 50 si pro další pokus o vítězství přijedu příště,“ má jasno norský sympaťák.

V seriálu Visma Ski Classics má tři vítězství, všechna jsou právě z českého závodu. Co přisuzuje tomu, že jinde zatím první nikdy neskončil? „Trať v Jizerských horách mi sedí, je hodně kopcovitá, relativně úzká. Jede se hodně mezi lidmi, atmosféra je tam bezvadná. Vše mi na Jizerské 50 vyhovuje. Možná to bude tím, možná štěstím. Budou to spojené nádoby.“ Kromě Jizerské 50 navštívil Českou republiku v rámci školního výletu a zúčastnil se mistrovství světa v běhu na lyžích v roce 2009. Z našich závodníků zná Lukáše Bauera a Stanislava Řezáče. „Oba úžasní borci, mám je moc rád a fandím jim,“ říká. Na startu je ale svým vlastním fanouškem, zkrátka chce uspět. „Tam myslím na jediné: abych správně rozvrhl síly a závod si užil. Na Jizerce se mi to zatím daří skvěle.“

Norský obhájce Andreas Nygaard: Jizerská 50? Nejkrásnější závod mého života Zdají se vám slova norského dálkového běžce na lyžích Andrease Nygaarda v titulku jako příliš silná? Možná ano, však nás samotné po loňském ročníku překvapily. Nutno dodat, že mile překvapily. Vždyť v seriálu Visma Ski Classics byste marně hledali známější jméno.

ři loňském ročníku Nygaardovu jízdu za obhajobou částečně zastínila účast jeho známějšího krajana, Pettera Northuga. Ten se však podle očekávání umístil až v páté desítce celkového pořadí, a tak si pro svůj zasloužený cepín mohl podruhé v řadě dojet tehdy devětadvacetiletý Nor. Přečtěte si, jak vnímá Jizerskou 50 a trať vinoucí se z Bedřichova. Poslední tři ročníky jste nechyběl na stupních vítězů, poslední dva jste vystoupil dokonce na ten nejvyšší. Jaký je váš recept na úspěch? Donedávna se zdálo, že ten nejlepší recept na Jizerskou 50 má domácí Stanislav Řezáč nebo můj krajan Morten Eide Pedersen. Ti zvládli vyhrát český závod vícekrát. Teď je ale pomalu doháním. Speciální recept nemám. Trať je hodně nahoru dolu plná krásných zákoutí. Možná chci být vždy první, kdo uvidí, co ho čeká za nejbližším kopcem nebo zatáčkou. Při loňském příjezdu do cíle jste se dokonce rozplýval, že šlo o váš nejkrásnější závod v životě. A má slova stále platí. Když si vzpomenu, jak několik dní před závodem byla mlha, tréninky byly náročné a pak přišel závod a my všichni s otevřenou pusou jen říkali: „Wau, tohle jsou Jizerské hory a Jizerská 50? To je nádhera.“

Co se vám na trati líbilo nejvíce? Ta rozmanitost. Lesy, hory, ta vesnička v polovině trasy, když se k tomu přidalo slunce, užíval jsem si to naplno. Jako by tahle trať měla úplně všechno. Snad nám v letošním roce bude přát stejné štěstí na počasí. Jak je možné, že máte čas při závodě kochat se krajinou a okolím trati? Není to úplně běžné, ale vím, že foukal docela silný protivítr, navíc jsem se držel celkem vzadu, takže byl čas se rozhlížet. Při každé příležitosti jsem se kochal. Jo, vážně kochal,

byla to moc pěkná podívaná. O to krásnější bylo, že jsem do cíle dojel jako první. Obě vaše vítězství byla dost těsná, vždy jste měl v cílové rovince silný doprovod. Šlo doslova o milimetry, možná rozhodoval cílový snímek. I takové závody bývají. Možná bych měl raději při dojezdu větší klid a radoval se s diváky, ale beru každé vítězství (smích). Uvidíme, zda to letos bude do třetice. Moc bych si přál dohnat Morteho a jeho tři výhry. Navíc ty mé by byly za sebou, a to se počítá.

Přejeme vám co nejvíce chvil strávených v bílé přírodě a děkujeme za vaši přízeň! Na podzim se můžete těšit na další vydání časopisu NORDIC, který jede ve stejné běžecké stopě jako vy! Redakce časopisu NORDIC

Vstupte do komunity NORDIC! Běžky jsou životní filozofie. Naplňujeme ji celý rok, přestože aktivní sezóna trvá sotva několik měsíců. Proto ji musíme vyždímat na maximum: pohybem, prací na kondici i technice, sbíráním zážitků… a informací. Právě kvůli nim je tu NORDIC. Zajistěte si stálý přístup těch nejvybranějších a nejpodstatnějších informací. Staňte se součástí komunity NORDIC.

NORDIC vychází 2x ročně a k tomu dva sjezdařskoběžkařské speciály – předplatné stojí jen 280 Kč! V ceně předplatného získáte bonusové SNOWbony, které si můžete střádat nebo si za ně rovnou něco pořídit v e-shopu SNOW.cz, kde čeká přes 50 atraktivních položek.

nordicmag.cz ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

FOTO: STEPHAN ELSLER/OLYMPIAREGION SEEFELD