NORDIC 56 – únor/březen 2021

NORDICmag 56

BACKCOUNTRY LYŽE DO TERÉNU

BĚŽECKÉ LYŽOVÁNÍ BIATLON

ÚNOR–BŘEZEN 2021

NORDICmag 56

ÚNOR–BŘEZEN 2021 CENA: 100 Kč / 4,99 EUR

KATEŘINA RAZÝMOVÁ a její vzestup na vrchol

ROZHOVOR S ONDŘEJEM RYBÁŘEM | TELEVIZNÍ GRAFIKA A VYSÍLÁNÍ V BIATLONU KOMPENZAČNÍ CVIČENÍ | BĚŽKAŘŮV NÁVOD NA UDRŽENÍ ZDRAVÍ | BESKYDY – PŘÍVĚTIVÉ LYŽAŘSKÉ HORY

Foto: Seiser Alm Marketing/Helmuth Rier, F-Tech.

Seiser Alm / Alpe di Siusi

Zažijte rozlehlost největší evropské náhorní plošiny v srdci Dolomit pod ochranou UNESCO

www.seiseralm.it

80 km běžkařských tratí / všechny tratě se dvěma nebo čtyřmi stopami / bruslení nebo klasický styl / pestrý výběr tras pro každého nadmořská výška mezi 1 800 a 2 200 m n. m. / součást Dolomiti Nordicski, největšího běžkařského střediska v Evropě úchvatné výhledy na vrcholky Dolomit / vynikající běžkařská infrastruktura Seiser Alm / Alpe di Siusi, Tel. +39 0471 709 600, info@seiseralm.it, seiseralm.it Seiser Alm / Alpe di Siusi: Z Prahy pouze 650 km

Bolzano Bozen

FOTO: CHRISTIAN EGELMAIR/DAVOS.CH

OBSAH OBSAH 3

NORDICsport

NORDICuniverzita

8 R azýmová si razila vlastní cestu: Povídání o české jedničce v běhu na lyžích 14 Ondřej Rybář – trenér, který vytáhl biatlon na výsluní 18 Mistrovské cinkání: Květa Jeriová Pecková 22 Ze světa běžeckého lyžování: Zajímavosti z vrcholového běžeckého lyžování 26 Rozporuplný Petter – legendární lyžař, showman, rebel

46 Kompenzační cvičení v běžeckém lyžování: Cviky, které uvolňují, protahují a zároveň posilují vaše svaly 50 Běžkařův návod na udržení zdraví: Pár tipů, jak se vyhnout nemoci 52 Jak vyladit formu: Tréninkové rady, které vás zrychlí 54 Laktát: Pomáhá, nebo škodí? Laktát jako pomocník v tréninku 56 Zásady pitného režimu ve sportu: Tekutiny jsou nezbytnou složkou optimálního tělesného výkonu

30 Ven ze stop: Backcountry lyže do terénu 34 Prášek nad zlato: historické ohlédnutí v servisu fluorových vosků 36 Nový pomocník, který šetří čas, energii i zdraví: Nový servisní vůz české reprezentace 40 Kde se vzala Bouškova kulka v našem obýváku?

Televizní grafika a vysílání v biatlonu

NORDICmag

NORDICtech

58 N a běžky ke Krakonošovi: Kam vedou běžecké stopy ve východních Krkonoších 62 Beskydy – přívětivé lyžařské hory

SKIALPUJ Mimořádná příloha pro adepty skialpu 72 74 75 76

kialp je sport pro každého S Plánování túry: bezpečnost nade vše Rychloškola skialpu Batoh: co v něm nesmí chybět

World Cup & Race

RX10 2.0 Skate

Performance

RX10 Skate RX10 Skate Junior RX10 Classic/Skin/Micro RX10 Classic Junior/Skin

Lyže Kästle najdete u expertů na bežecké lyžování: Bikefactory Strakonice / Strakonice / www.bikefactory.info Intersport Jilemnice / Jilemnice / www.sporthenych.cz Kästle CZ / Nové Město na Moravě / prodejna@kaestle.cz Polanský Bike & Run / Pardubice / www.bikerun.cz

www.kaestle.com

XP20 Skate XP20 Classic XP20 Classic/Skin

XP30 Skate XP30 Skate Junior XP30 Classic/Skin XP30 Classic Junior/Skin

Ski a Bike centrum Radotín / Praha / www.lyze-radotin.cz Sporticus / Praha / www.sporticus.cz TomSport / Jablonec nad Nisou / www.tomsport.cz Vella Trutnov / Trutnov / www.vellatu.cz Xcsport / Horní Heřmanice / www.xcsport.cz

www.facebook.com/kaestleski

www.instagram.com/kaestleski

REDAKCE FOTO: DAVOS.CH

6

Napiš mi!

Pokud budeš mít nějaký nápad, který by tě ze světa běžek zajímal, sem s ním: adela.boudikova@snow.cz Adéla Boudíková, šéfredaktorka NORDIC

REDAKCE ŠÉFREDAKTORKA Adéla Boudíková ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORKY Petr Socha EDITOR Tom Řepík GRAFIKA Petr Antoníček Markéta Antoníčková Michal Šindler

Bílé uklidňující království Zvažuji, zda vás slovem covid neodradím natolik, že radši hned otočíte na další stranu. Média jsou už téměř rok plná zpráv o novém viru, se kterým jsme neměli doposud zkušenost, a asi už řadě z vás naskakuje husí kůže, jakmile na vás to slovo odněkud zaútočí, i třeba jen v tiskové formě. Nejradši bychom ho rozcupovali, utekli někam daleko nebo se vrátili o pár let zpátky, kdy jsme si mohli dělat, co jsme chtěli.

Někteří z vás se jistě těšili, jak proženou sebe a své kamarády v závodní stopě, ale všechny hromadné akce pro veřejnost byly zatím zrušeny. Je to k vzteku. Závody, které jsou pro mnohé motivační a díky nimž se udržují v kondici. Nejedná se pouze o sportovní události v pravém slova smyslu, přesahují totiž svůj rámec. Můžeme je označit také za společenskou akci, kde se sejdou podobně naladění a zapálení lidé, popovídají si, vylíčí zážitky a jsou vnitřně spokojení, bez ohledu na to, zda se jim závod povedl či ne. Někdo si zlepšuje náladu v hospodě u piva, někdo závodí a pak si třeba to pozávodní pivo dá za odměnu s kamarády taky.

Na druhou stranu už jsme si na konci loňské zimy vyzkoušeli, že může být i hůře. Buďme rádi, že nám ještě v letošní sezóně nezavřeli přírodu, na horách konečně leží dostatek sněhu a můžeme volně běžkovat a vyčistit si hlavu sami, s rodinou či přáteli v omezeném počtu a bez roušek. Co může být krásnější, než se zhluboka nadechnout v čisté zasněžené krajině s třpytícím se sněhem a nechat se unášet bílou stopou?

Doba je zlá a horko těžko hledáme pozitiva a radosti ze života, zvlášť pokud někteří z nás přichází o zaměstnání nebo, nedej bože, o své blízké. Říká se, že Indiáni, když jim bylo krušno a potřebovali vyřešit určitý problém, odešli ze svého kmene do divoké přírody a tam opuštěně meditovali. Jakmile přišli na řešení a našli klid v duši, vrátili se zpět. I my, civilizovaní lidé, se můžeme inspirovat, vyrazit do přírody, kam patříme a kde se uklidníme. Takže pokud na vás padne splín, vyjeďte do bílého království a zapomeňte na všechny starosti a příkoří, které vám zatěžkávají hlavu. Bude lépe.  SKOL Adéla

INZERCE Petr Havelka Veronika Bezpalcová Tom Řepík DISTRIBUCE Andrea Rosenbaumová Marie Potužilová INTERNET Adéla Boudíková, Petr Havelka, Tomáš Roba AUTOŘI Tomáš Gnad Lucie Charvátová Martina Chrástková Petr Jakl Tomáš Kocanda Aleš Máslo Jakub Opočenský Marek Pazderský Aleš Suk Libor Vítek Příspěvky, fotografie a názory zasílejte na adresu redakce:

nordic@snow.cz

Obálkové foto: Bóša / Svaz lyžařů ČR Cena: 100 Kč / 4,99 EUR

VYDAVATEL SLIM media s.r.o., Husitská 344/63, Praha 3 IČ: 27175511

ADRESA REDAKCE SNOW Husitská 344/63 130 00 Praha 3 – Žižkov redakce@snow.cz ( 222 780 286 JAZYKOVÁ KOREKTURA Kamila Sikorová INZERCE inzerce@snow.cz PŘEDPLATNÉ objednávky na www.nordicmag.cz nebo na predplatne@snow.cz Vychází 2x ročně.

Toto číslo vyšlo 28. ledna 2021, další vyjde v prosinci 2021.

MK ČR: E17201, ISSN: 1802-2979 Rozšiřuje PNS a.s. a síť sportovních prodejen. Články označené tímto logem jsou komerční prezentací.

OFICIÁLNÍ PARTNER

PARTNEŘI Šumavský skimaraton Stopa pro život Skitour

ADVERTORIAL

Bunda CRAFT PRO Velocity

Bunda CRAFT ADV Storm

Pro nadšené sportovce, kteří si dají rádi do těla, je lehká, nezateplená bunda PRO Velocity trefou do černého.

Použitý třívrstvý materiál s resistencí proti větru a vodě se pyšní exkluzivními parametry 15 000 mm vodní sloupec a 10 000 g/m2/24 hod prodyšnost. Příznivce udržitelné módy potěší zastoupení recyklovaného polyesteru v materiálovém složení bundy.

Pro hobby sportovce, kteří mají rádi intenzivnější jízdu na běžkách a nezaleknou se ani mrazivého počasí, je ideální variantou bunda z řady Storm.

3 090 Kč

4 390 Kč

Běžkařská kolekce byla první, kterou jsme hned po funkčním prádle začali vyvíjet.

Podílely se na ní největší hvězdy bílé stopy a jinak tomu není ani nyní. Kompletní běžkařskou kolekci naleznete na www.craft.cz.

Bunda CRAFT Pursuit Thermal

Bunda CRAFT Glide Hood

Dámská bunda CRAFT Pursuit Thermal je určená běžkařkám, které se rády kochají krajinou a nehoní se za výkony.

Zateplení předního dílu v podobě charakteristického prošívání a větruodolná membrána Ventair Wind mají za úkol zahřát i ty největší zmrzlíky. Bunda je vybavena zateplenou kapucí s praktickým kšiltem a možností regulace obvodu.

I přes technickou vybavenost je bunda vhodná také pro volnočasové aktivity díky civilnímu urban designu.

Zateplenou variantou určenou hobby běžkařům je softshellová bunda s kapucí CRAFT Glide Hood s membránou VentAir Wind. Jedná se o ideální kousek vhodný na pohodové běžkotoulky nebo jiné outdoorové aktivity v zimním období.

3 890 Kč

3 090 Kč

7

8

SPORT OSOBNOST

SESTAVILA: ADÉLA BOUDÍKOVÁ

RAZÝMOVÁ SI RAZILA VLASTNÍ CESTU

Možná někteří z vás v loňské sezóně poprvé zaslechli jméno Razýmová a říkali si, kde se tu vzala. Tehdy čerstvě provdaná Kateřina Beroušková zažila hned v prvním závodě Světového poháru doslova šok, kdy o pár sekund od bedny skončila pátá. V cíli nevěřila vlastním očím ani uším. Pojďme se podívat, kde se tedy tady najednou vzala…

FOTO: BÓŠA, SVAZ LYŽAŘŮ ČR

Letos potvrzuje, že kvalitní výsledky nebyly náhodou a vybojovala na letošní Tour de Ski skvělé 10. místo

P FOTO: ARCHIV RODINY BEROUŠKOVÝCH

oslední dobou můžeme stále častěji slyšet, že sportovec změnil odvětví v poměrně pozdním věku a dostal se mezi světovou elitu. Ať už se jedná například o jednoho z nejlepších současných silničních cyklistů P. Rogliče, který v juniorské kategorii získal titul mistra světa ve skocích na lyžích, nebo také M. Sáblíková ukázala, jakou dokáže být univerzální sportovkyní a z ledu a ostrých nožů si občas s úžasnými výsledky odskakovala na silniční časovky. Dále známe několik případů přestupu mezi biatlonem a během na lyžích, nebo přestup z běhu na lyžích na atletiku jako u E. Vrabcové-Nývltové. Kateřina Razýmová se vydala právě opačným směrem.

Katce se v atletických disciplínách dařilo nejvíce na středních tratích, ale svoji sílu ukazovala zejména v bězích do vrchu, kde bylo jejím maximem dvakrát 8. místo. Na této fotce Katka v cíli na 23. místě na MS ve Slovinsku (2010), tenkrát tam doběhla na 4. místě Heidi Wengová – současná špičková běžkyně na lyžích

NADANÁ pohledem atletického trenéra Jirky Královce Katku ke mně přivedla její sportovně založená maminka na jaře roku 2006, po zimě, kdy již absolvovala několik závodů na běžkách. Působil jsem v té době jako trenér běhů na střední a dlouhé tratě v atletickém oddíle v Domažlicích a vedl početnou skupinu mladých atletů.

Již po několika trénincích mi bylo jasné, že Katka je obdarována jak vysokými funkčními dispozicemi pro vytrvalostní sporty, tak i morálně volními vlastnostmi, což záhy potvrdila účastí na MČR a ziskem bronzové medaile na trati 1 500 m v kategorii žákyň starších. A bylo rozhodnuto: atletika jako hlavní zaměření, běžky doplňkově.

V následujících sezónách Katka s pravidelností vozila medaile z MČR na středních tratích, kde nejvýše hodnotím její vítězství na 1 500 m v kategorii dorostenek, kdy ve finiši porazila naši současnou jedničku na středních tratích Dianu Mezulianikovou.

Zajímavé je, že v přespolních bězích se jí tolik nedařilo, ač svým somatotypem k nim měla blíž než k dráze. Kde ale uplatňovala svoje dispozice, byl běh do vrchu. U nás poměrně mladá disciplína, ale ve světě velmi populární.

Každoročně se koná jak mistrovství Evropy, tak i světa. Již v 16 letech si Katka vybojovala nominaci na MS v kategorii juniorek (16–19 let), kde v následujících dvou sezónách dvakrát shodně vybojovala 8. místo z asi 50 účastnic na startu.

Svoji, z mého pohledu velmi úspěšnou atletickou kariéru, ukončila nástupem na Fakultu ekonomickou na Západočeské univerzitě v Plzni.

Vzpomínám, že již v tomto jejím raném věku se charakterizovala svojí cílevědomostí, ctižádostivostí, důsledností a soutěživostí.

A troufám si říci, že další rozvoj těchto vlastností, své osobnosti a příkladná tréninková morálka ji dovedly až na post naší současné jedničky v klasickém lyžování.

9

10

SPORT OSOBNOST

KATČIN VZESTUP NA VRCHOL pohledem Vladislava Razýma – Katčina trenéra a manžela Po rozkoukání se v Plzni a přivyknutí si vysokoškolskému režimu se v roce 2012 začala Kačka příležitostně účastnit tréninků s plzeňským Sport Clubem, který se věnuje běžeckému lyžování. Její účast na trénincích, kterých jsem se té doby ještě jako aktivní závodník také účastnil, byla dle mého názoru motivována spíš touhou udržení si základní tělesné kondice, než touhou na lyžích závodit. Přes všechny mé domněnky se však Kačka ještě ten rok postavila na start mezinárodního závodu FIS na Horních Mísečkách, kde na 5 km klasicky obsadila 34. místo se ztrátou dvou a půl minuty na vítězku.

Dále pokračovala v závodění v rámci několika závodů Českého poháru a její budoucí lyžařský progres jakoby předeslal výsledek v předposledním závodě sezóny, kde opět na Mísečkách a opět na 5 km klasicky obsadila 12. místo se ztrátou „pouhé“ minuty a 41 s.

V květnu roku 2013 jsem se stále jako aktivní závodník chopil příležitosti vést čtyřčlennou tréninkovou skupinu dospělých a juniorů v domovském klubu, jejímž členem byla i Kačka.

Té doby zažíval oddíl absolutní nedostatek mladých závodníků a ostatní trenéři, zejména Vladislav Razým st. a Jakub Novák, vložili své maximální úsilí do nově vzniklé žákovské skupiny.

Nejsem přesvědčen o tom, že by se v počátcích trénování pod mým vedením Kaččiny úmysly v lyžování nějak výrazněji změnily, stále se spíše jednalo o jakousi náplň volného času.

Tréninků se však Kačka pravidelně účastnila, a když se rozhodla vyměnit její do té doby jediné lyže Karhu za závodní lyže Madshus po Evě Vrabcové-Nývltové, dalo se usuzovat, že na lehkou váhu už lyžování dále brát nehodlá. Eva společně s Janem Weisshäutelem Kačce po materiální stránce velmi pomohli.

V lednu roku 2014 se Kačka zúčastnila coby členka národní skupiny prvního závodu Světového poháru (SP) v Novém Městě na Moravě. Ve sprintu volnou technikou tehdy obsadila 66. místo z 69 závodnic. V roce 2015 žádný start ve SP Kačka do své sbírky nepři-

dala, zúčastnila se však toho roku Univerziády, a díky výsledkům dosažených na národní úrovni byla po sezóně nominována do reprezentačního družstva. Této příležitosti se však stejně jako o 2 roky později vzdala. V obou případech po dlouhém zvažování a s vědomím vydávání se v mnoha ohledech složitější, ale svou cestou. V následující sezóně, mimo reprezentační tým a více než 2 roky po svém debutu, absolvovala Kačka svůj druhý start ve SP opět v Novém Městě na Moravě, ve kterém obsadila na 10 km volně 49. místo a následujícího dne byla členkou české štafety.

Většího nahlédnutí do světového lyžování se dočkala až v sezóně 2016/17, kdy byla členkou reprezentačního týmu pod vedením Radima Dudy. Do té doby byla tato sezóna její zdaleka nejúspěšnější – ovládla poprvé MČR, stála

na olympiádě, je těžké pověsit lyže na hřebík, a proto se díky podpoře rodičů, domovské obci a regionálních sponzorů podařilo zabezpečit plnohodnotnou přípravu na sezónu. V té se Kačce podařilo poprvé zvítězit na OPA Cupu, 3x nahlédnout do bodované 30 v rámci SP, ale hlavně se zúčastnit ZOH v Pchjongčchangu a dojet na 23. místě na 30 km klasicky. Společně s mým bratrem Alešem navíc oba absolvovali kompletní závodní program, a tak se mohli z Koreje vracet přinejmenším s pocitem, že o nic nepřišli. V průběhu sezóny se navíc Kačka stala členkou resortního sportovního centra OLYMP, což z ní učinilo profesionálního sportovce. Až po uplynulé, pro Kačku veleúspěšné sezóně, když se člověk ohlédl zpět, uvědomil si, že nebýt této podpory, už bychom její jméno ve startovní listině pravděpodobně hledali marně.

Následující poolympijská sezóna byla bohužel spíš ve znamení výkonnostní stagnace, kdy se Kačce sice podařilo několikrát bodovat ve SP, ale vrchol sezóny (MS v Seefeldu) se nevyvedl.

S jedním umístěním v top 30 se nepodařilo navázat na výkony z jejího premiérového MS. Zejména závod na 10 km klasicky, což měl být její parádní závod, skončil daleko za očekáváním a jen s velkými obtížemi jsme s Kačkou po závodě dokázali vyloudit úsměv na společné fotografii rodinných příslušníků a skalních příznivců, kteří ji přijeli na tento závod podpořit. Po Seefeldu bylo jasné, že k posunu ve výsledkové listině bude zapotřebí změny.

Hned v úvodu loňské sezóny Kačka doslova šokovala 5. místem na klasické desítce, prvním závodu SP ve finském Kuusamu, kde skončila jen dvě sekundy za bronzovou příčkou. V závodech SP se pak dokázala probojovat do elitní desítky hned 5x, z toho 2x před domácím publikem v Novém Městě na Moravě. Jaký kontrast ve srovnání s MS v Seefeldu to byl, když radost po vydařeném závodě mohla sdílet nejen se všemi rodinnými příslušníky, ale také se všemi svými fanoušky z Chodska a Plzně, kteří přicestovali speciálně vypraveným autobusem. Ne vše však v uplynulé sezóně bylo růžové, kvůli nemoci přišla Kačka o účast nejprve v seriálu závodů Tour de Ski, který měl být vrcholem sezóny, poté i o celou skandinávskou Ski Tour, takže o více než 10 závodů SP.

ZA PODMÍNEK ČLENSTVÍ V REPREZENTACI SI VŠAK KAČKA BUDOUCNOST U LYŽOVÁNÍ NEDOKÁZALA PŘÍLIŠ PŘEDSTAVIT, NANEŠTĚSTÍ BYLA TĚŽKO PŘEDSTAVITELNÁ I BUDOUCNOST U LYŽOVÁNÍ MIMO REPREZENTAČNÍ TÝM. JAKO ČERSTVÁ ABSOLVENTKA VYSOKÉ ŠKOLY A JAKO LEČ VRCHOLOVÁ, ALE AMATÉRSKÁ SPORTOVKYNĚ BY SE RÁZEM STALA NEZAMĚSTNANOU OSOBOU „BĚHAJÍCÍ PO LESE“ A ČEKAJÍCÍ NA ZÁZRAK. poprvé na stupních vítězů na OPA Cupu a na jejím premiérovém MS v Lahti byla 3x v top 30 ve všech distančních závodech. V sezóně se jí však nepodařilo ani jednou bodovat v závodě SP. Přípravu na následující olympijskou sezónu zahájila Kačka, jak již bylo zmíněno, opět mimo reprezentační tým. Za podmínek členství v reprezentaci si však Kačka budoucnost u lyžování nedokázala příliš představit, naneštěstí byla těžko představitelná i budoucnost u lyžování mimo reprezentační tým. Jako čerstvá absolventka vysoké školy a jako leč vrcholová, ale amatérská sportovkyně by se rázem stala nezaměstnanou osobou „běhající po lese“ a čekající na zázrak. Po vydařené sezóně, navíc s vidinou potenciální účasti

11

FOTO: BÓŠA, SVAZ LYŽAŘŮ ČR

Katka se od mala věnovala sportu, vše začalo slibnou dráhou fotbalistky, kdy velmi profesionálně zahřívala střídačku a poté byla v gumákách vypuštěna na hřiště na posledních 5 minut, aby zachránila zápas.

Pokračovala v atletice, kde pod dohledem trenéra Jiřího Královce dokázala vybojovat 8. místo na MS v běhu do vrchu. Veliký skok v její kariéře nastal bez debat 29. listopadu 2019, kdy zajela svůj životní závod, kde bojovala pouze ve vteřinkách o medaile. Jakmile dojela do cíle, říkala, že když jí servisní team hlásil pozici na trati, nevěřila jim. Tímto výkonem na sebe dost upozornila, byl to první závod SP sezóny a hned takový úspěch. Večer volala domů, říkala, že je hodně nervózní, že se od ní teď čeká zase dobrý výsledek a je jí z toho zle. Když ale v neděli potvrdila svoji formu 9. místem, obavy alespoň na chvilku vyprchaly. Každým dalším startem utvrzovala sebe i svoje fanoušky v tom, že se to nestalo náhodu, ale děje se něco velikého.

V době přípravy na sezónu se Katky život kromě tréninku točí hlavně kolem jídla.

Nesedí u stolu a nedává si do pusy jednu lžíci za druhou, abychom se špatně nepochopili, ale dominuje v kuchyni.

B: „Katy? Jdeš už? Už jsme měly bejt na tréninku…”

K: „Jooo! Musím vyndat ten chleba, dej mi dvě minuty.“

A takhle to vypadá pořád, život se po ukončení sezóny nezastavil, naopak nabral na otáčkách. U Razýmů se vařilo, peklo, pracovalo na zahradě a uvnitř domu, do toho se ale nesměly zanedbat tréninky na další sezónu.

Největší radost u Katky v očích můžete vidět v momentě, kdy má udělanou výbornou kávu, pokud možno v hrnečku, který si sama pokreslila, a právě nabízí hostům nějaký svůj nejnovější kulinářský výtvor. Současným trendem u Katky v kuchyni jsou jídla, která se dala uvařit z nějakých zbytků, protože se jede „low

waste“, a když to pak ještě výborně chutná, to je teprve výhra. Zástěru nesundává už ani na soustředěních, kde si se svým domácím klubem často vaříme sami.

Co se svatby týče, ta byla výjimkou, ne nadšeně, ale nakonec po zhodnocení situace naprosto dobrovolně předala na tuto akci svoji zástěru někomu jinému. Věřte tomu, že kdyby do toho nemusela kromě přípravy stíhat 2–3 fázové tréninky a řešení dalších svatebních organizačních věcí, tak si catering obstará ráda sama.

FOTO: BÓŠA, SVAZ LYŽAŘŮ ČR

KATEŘINA NEJEN JAKO ZÁVODNICE pohledem sestry Barbory Berouškové

A když se konečně dovaří a dopeče, je na řadě úklid, a také zvelebování nového domova, ve kterém spolu se svým manželem a trenérem bydlí. Je tam spoustu práce jak na zahradě, tak uvnitř a jak sama říká, nejvíc času zabere právě úklid: „To než vytřu nahoře, už můžu zase začít na verandě.“ Kromě sportu a pobytu v kuchyni začala Katka spolu s našim tátou pořádat závody Horem dolem Chospílem, které se konají každoročně v květnových dnech za Postřekovem. Závody jsou pořádány v hodně rodinném duchu a je to poznat i na cenách, se kterými si dáváme pokaždé záležet.

Jedná se hlavně o lokální výrobky jako například kanafas, chodské koláče, med, pstruhy, květiny z českých luhů a hájů a jiné.

Kateřina je prostě velmi akční člověk.

Miluje vaření, je skvělou hostitelkou, ale nepohrdne ani odpočinkem na gauči s hrnkem dobré kávy, nebo sklenkou vína.

SPORT OSOBNOST

NEZASTAVITELNÁ pohledem kolegyně ze stopy Adély Boudíkové Poprvé jsem se s Kačkou potkala na závodech v Krušných horách, v době, kdy jsme prakticky obě začínaly „na stará kolena“ se závoděním na běžkách. Zaujala mě, protože jsem nečekala, že mě bude ve stopě někdo zlobit a Kačka mi těžce šlapala na paty. Tenkrát jsme výkonnostně hodně zaostávaly, ale zdálo se, že tam nějaký potenciál je. Když vám táhne na 25 let a prakticky začínáte se závoděním, je velmi obtížné se dostat do národního výběru. Nikdo ve vás už perspektivu nevidí.

Díky svému trenérovi/manželovi ale Kačka udělala obrovský pokrok nejen ve výkonnosti, ale také v technice, přestože se nenarodila na běžkách jako téměř celý svěťákový peloton, nebo minimálně jeho norská část. Katka se zlepšovala, ale nic nebylo zadarmo, a to nejen z tréninkového hlediska. Až na poslední 3 roky si musela přípravu hradit sama. Často si předtím, vedle vysokoškolského studia, přivydělávala masážemi a sháněla vlastní sponzory.

Další obdivuhodnou okolností jejího vzestupu je, v jakých podmínkách se roky připravovala. Nízko položená Plzeň a její okolí nenabízí žádný stadion a zázemí pro zimní sporty, natož sníh, a proto byste ani nepředpokládali, že zde bude trénovat budoucí hvězda běžeckého lyžování. Naštěstí Kačka nachází zázemí v běžkařské rodině Razýmů (synové Aleš i manžel Vladislav také působili v národní reprezentaci), kteří zde žijí, trénují s velkým srdcem mládež a dokazují, že skvělé výsledky se dají vytěžit i v prostředí lyžování nenakloněnému.

Asi těžko bychom hledali závodnici světového formátu, která se za celý den nezastaví, takže vlastně ani nemůže zregenerovat mezi tréninky. Kačka zařídí všechno: od logistiky při stavění domu, zajišťování klubových soustředění, svatby, zvelebování zahrady, nikdy nezapomene na dárky pro všechny kolem sebe, protože to ji opravdu těší. A určitě nenajdete žádnou elitní lyžařku z nejlepší desítky, která by ze své iniciativy vařila na soustředěních dorostencům ze svého domovského klubu nebo občas i svým reprezentačním kolegyním. Což obnáší zařídit nákup surovin, nachystat obědy a večeře a do toho intenzivně trénovat. Na jednu stranu je to pro Kačku určitý relax, vyčistí si tím hlavu, ale na druhou stranu velice náročné z hlediska odpočinku. Většina profesionálů žije ve sportovním kolotoči, vše se přizpůsobuje tréninku a nevidí nic jiného než svůj sport, ale Kačka má žebříček hodnot nastavený jinak.

FOTO: BÓŠA, SVAZ LYŽAŘŮ ČR

12

Pracovitost a houževnatost jsou jejími silnými stránkami. Nepřemýšlí tolik nad tím, co musí absolvovat za tréninkové dávky a náročné tréninky jako ostatní holky. Prostě to bolí.

Za poslední 3 roky se v životě Kačky událo hodně. Dostudovala, vdala se, postavili dům, přestěhovali se a usadili. Na jednu stranu jí přibylo povinností, ale nastal klid v duši. Před její

sezónou s raketovým vzestupem zhubla a roky těžké dřiny, které předtím absolvovala s pár kily navíc, přetavila v dech beroucí formu.

Ať už je Kačka šťastná v závodním kolotoči nebo mimo něj, ukázala nám, že všestrannost je ve sportu velmi důležitá a pokud má sportovec určité předpoklady, je cílevědomý a pracovitý, samozřejmě trocha štěstí je také třeba, dají se potom dělat zázraky.

NEJVĚTŠÍ RADOST U KATKY V OČÍCH MŮŽETE VIDĚT V MOMENTĚ, KDY MÁ UDĚLANOU VÝBORNOU KÁVU, POKUD MOŽNO V HRNEČKU, KTERÝ SI SAMA POKRESLILA, A PRÁVĚ NABÍZÍ HOSTŮM NĚJAKÝ SVŮJ NEJNOVĚJŠÍ KULINÁŘSKÝ VÝTVOR. SOUČASNÝM TRENDEM U KATKY V KUCHYNI JSOU JÍDLA, KTERÁ SE DALA UVAŘIT Z NĚJAKÝCH ZBYTKŮ, PROTOŽE SE JEDE „LOW WASTE“, A KDYŽ TO PAK JEŠTĚ VÝBORNĚ CHUTNÁ, TO JE TEPRVE VÝHRA. Bezky.net/clanek/1741 Pokračování rozhovoru najdete na:

Kompatibilní s vázáním NNN, Prolink a Turnamic Vysoce odolná sintrovaná polyetylenová skluznice s vynikajícím skluzem

Ergonomické odepínací poutko „rukavička“, nastavitelné pomocí strapu

Pánské boty na běžky na klasiku 500 INOVIK Boty disponují zateplením Thinsulate®. Podšívka je krásně hřejivá a voděodolná klopa přes tkaničky chrání před chladem.

Díky přiléhavé a tvarované botičce nabízí boty Inovik 500 kvalitní zpevnění i pohodlný ohyb. Polotvrdá podešev zajišťuje lepší stabilitu.

3 299

Kč

Hole na běžky 550 INOVIK Hlavní předností holí je propracované polstrování ergonomické rukavičky a rychloodepínací poutka.

Tubus je z 50 % z karbonu a zaručuje dobrý přenos energie při odpichu.

Hole Inovik 550 jsou perfektním kompromisem mezi pohodlím a tuhostí.

1 499

Kč

Běžky na klasiku 550 INOVIK Lyže díky 100% mohérovým pásům a sintrované skluznici nabízí ideální poměr mezi přilnavostí a prvotřídním skluzem. Jádro z celulózové voštiny je zpevněné skelným vláknem.

Vázání Rottefella je kompatibilní s NNN normou.

5 499

Kč

14

SPORT OSOBNOST

TEXT: MICHAL ŽÁK FOTO: PETR SLAVÍK

ONDŘEJ RYBÁŘ trenér, který vytáhl biatlon na výsluní

Sportovní ředitel, trenér mužské biatlonové reprezentace, trojnásobný vítěz ankety trenér roku, dvojnásobný otec – to je ve zkratce Ondřej Rybář. V České republice je jen málo trenérů individuálních sportů, o nichž by se tolik psalo a mluvilo mezi fanoušky a sportovní veřejností.

15

SPORTOVNÍ A BIATLONOVÉ ZAČÁTKY Jaké byly Tvoje sportovní začátky?

Od mala jsem měl k pohybu blízko, jakožto kluk z vesnice. Základní školu jsem navštěvoval v Českém Dubu. V tu dobu jsem se v Sokolu věnoval orientačnímu běhu, který vedl můj strýc. Od 5. třídy jsem také hrál fotbal.

Jak ses dostal k samotnému biatlonu?

Biatlon jsem neznal do doby, než jsem se hlásil na jablonecké gymnázium. Chtěl jsem jít na střední školu se sportovním zaměřením.

Tím, že jsem dělal dříve orientační běh, lákala mě jakákoliv kombinace dvou různých disciplín. Shodou okolností to byl biatlon, který tehdy měli na starosti manželé Soukalovi.

Nezapomenu na větu G. Soukalové st. na talentových zkouškách u přijímaček: „Když se naučí lyžovat, tak by z něj mohlo něco být.“ Následovalo studium na vysoké škole.

Zvládal jsi tehdy kombinaci vrcholového sportu a studia?

Nebylo jednoduché skloubit studium se sportem. Po dobu studií na Pedagogické fakultě TU v Liberci (TV a zeměpis) a FTVS v Praze (trenérství se specializací na biatlon) jsem sportoval na úrovni akademické reprezentace, s níž jsem se zúčastnil několika zimních světových univerziád. Se sportovci, kteří byli v reprezentaci, a závodili ve SP, se to nedalo výkonnostně vůbec srovnat. Větší prioritou pro mě tehdy zkrátka bylo studium a sportovním cílem již zmíněná univerziáda.

REPREZENTAČNÍ BIATLONOVÁ KARIÉRA

O

ndřej stál u zrodu úspěšné biatlonové éry, která přinesla řadu úspěchů a medailí z největších světových akcí. Zrodil se tak biatlonový boom, který přinesl velký zájem o sport mezi dětmi i samotnými fanoušky. Nyní přichází etapa, kdy bude třeba podchytit kvalitu z řad mládeže a udržet nastavenou laťku co nejvýše. I to je jedním z úkolů Ondřeje Rybáře v současné době.

Ondřej Rybář narozen 14. října 1978 v Turnově absolvent Pedagogické fakulty Technické univerzity v Liberci (aprobace tělesná výchova – zeměpis), Fakulty tělesné výchovy a sportu Karlovy univerzity v Praze (specializace biatlon) trojnásobný vítěz ankety trenér roku v kategorii individuálních sportů

nyní ve funkci sportovního ředitele a trenéra mužů české biatlonové reprezentace ženatý, s manželkou Petrou vychovávají dva syny – Víta a Jiřího zájmy a záliby: rodina, domov, motorismus

Kdy ses poprvé objevil v pozici trenéra biatlonu?

To bylo v roce 2004, když jsem dokončoval studia na vysoké škole. Dělal jsem asistenta trenéra reprezentace Milanu Janouškovi.

Dostal jsem na starost B tým mužů, což byl tehdy například Jarda Soukup, který přecházel z juniorské kategorie.

Jakou měrou jsi uplatnil na pozici trenéra získané znalosti z vysoké školy? Přeci jen se náplň studia tělesné výchovy liší od trenérství.

Jako čerstvý absolvent vysoké školy jsem si myslel, že všechny získané vědomosti ihned aplikuji a uplatním v praxi. Realita však byla jiná a mnohé věci, o nichž se psalo v knihách, v praxi nešlo použít. Pravdou však je, že

16

SPORT OSOBNOST

trenérská práce je v podstatě prací pedagogickou. Je to práce s lidmi, kdy psychologii, pedagogiku a didaktiku stále uplatňujete.

Zastávám názor, že by si měl každý trenér alespoň pedagogické minimum udělat.

Co považuješ za úspěch v trenérské profesi? Na jaký moment z trenérské kariéry nejraději vzpomínáš?

Obecně považuji za úspěch, když se podaří dostat sportovce na hranici jeho možností a plně využít jeho potenciál. S tím může následně souviset společná radost z výsledků.

První takový moment z trenérské kariéry je z roku 2006, kdy získal Jarda Soukup zlato na ME v Langdorfu. Poté začalo úspěchů přibývat. Největším zážitkem pro mě byly ZOH v Soči, kde se dařilo celému kolektivu a přišla dlouho očekávaná první biatlonová olympijská medaile. O to větší radost byla, když nezůstalo u jedné.

OBECNĚ O BIATLONU V letech 2014, 2015 a 2017 ses stal trenérem roku v kategorii individuálních sportů. Co podle tebe stojí za tímto oceněním?

Vždycky záleží na sportovcích, protože sice můžete být sebelepší trenér, ale pokud není potenciál v závodnících, tolik se toho udělat nedá.

Lze charakterizovat stav, ve kterém se v současnosti český biatlon nachází? Jaké jsou hlavní cíle?

Současný stav můžeme nazvat obdobím stabilizace a dalšího rozvoje, a to zejména v oblasti práce s mládeží. Je hezké, že nás v posledních letech lidé plácají po ramenou, ovšem moc dobře víme, že je to dost pomíjivé. Chceme se udržet mezi nejlepšími, protože z toho má pak radost úplně každý – závodník, trenér, vedení, partneři i český fanoušek.

Jak vidíš cestu českého biatlonu v budoucnu?

Po olympiádě v Soči v roce 2014 přišel velký vzestup biatlonu jak z pohledu přízně diváků, tak z pohledu zájmu mládeže. Od té doby jsme si upevnili pozici mezi těmi úplně nejoblíbenějšími zimními sporty v Česku, kam společně s hokejem momentálně patříme.

Je to pro nás ohromný závazek a jsme rádi za vlnu věrných fanoušků i v dobách, kdy se výsledkově sice dařilo, ale méně často, než byli fanoušci zvyklí. Když navážu na mládež, tak bude důležité ji udržet u sportu a zapracovat na její trpělivosti. Ukázat, že to nejde tak rychle, jak si myslí. Všechno je o tvrdé dlouhé

Podle Ondřeje Rybáře by každý trenér měl absolvovat pedagogické minimum. Při práci se svěřenci stále uplatňujete psychologii, pedagogiku a didaktiku

systematické práci, jinak nemáte ve světové konkurenci šanci. To by však měli pochopit také rodiče, že je důležité připravovat sportovce systematicky z věkové kategorie na kategorii. Podstatou u mládeže by měla být radost z pohybu, ne výsledek.

Před letošní sezónou jsi opustil pozici šéftrenéra, zůstáváš ve funkci sportovního ředitele a zároveň se vracíš na pozici trenéra mužské reprezentace. V čem pro tebe nastala zásadní změna? Žádná velká změna nenastala. I v předchozích letech jsem byl přítomen v pozici šéftrenéra na většině soustředění a závodů. Nebylo to však v takové míře jako roky před tím. Hlavním důvodem změny pozice pro mě tenkrát bylo trávit více času s rodinou. Nyní se vracím do přípravy mužů s cílem pomoci tam, kde je třeba.

Je jedno, jak tu roli či pozici budeme nazývat.

Jak se ti daří kombinovat roli sportovního ředitele a trenéra?

Bylo třeba si přerozdělit kompetence, nelze to dělat jako doteď. Není to určitě o stejném pracovním nasazení z pozice sportovního ředitele a trenéra, na druhou stranu se ty funkce trochu prolínají. Teď jsem víc v terénu, takže ty další věci kolem dělá zase někdo jiný, kdo na to má prostor a je k tomu kompetentní. Prioritou je teď udržet talenty a vychovat další generaci úspěšných reprezentantů.

Když se vrátíme k mladé generaci. Jaká je situace a vyhlídky do budoucna?

V juniorské kategorii máme velmi kvalitní sportovce, svědčí o tom i medaile z velkých světových akcí z posledních let. Jedním

z mých cílů je právě provázat juniorskou a seniorskou reprezentaci, a především přimět mladou generaci k tvrdé práci. Mladí to nebudou mít jednoduché, jelikož úroveň se ve světě neustále zvedá. Bude čím dál těžší se prosadit. Jak jsem předeslal – bez trpělivosti a systému to nepůjde.

Jak vnímáš přístup mládeže ke sportu v této digitální době?

Malinko mě to děsí, když porovnám současnost s pohledem 15 let zpět. S nástupem mobilních technologií se evidentně přístup změnil.

Na jednu stranu vše vypadá díky sociálním sítím, že jde strašně lehce. Najdete spoustu rad a informací ke všemu. Na straně druhé můžete mít sebelepší návod, ale bez tvrdé dřiny a časové náročnosti to nejde. V oblasti komunikace se vše řeší skrze sociální sítě a přijde mi, že spolu lidé téměř neumějí normálně komunikovat, respektive to vypadá, že si nemají co říct.

Spousta sportovců trénuje se sluchátky v uších, což mi také nepřipadá optimální. Nedokáží potom vnímat, co dělají a jak to dělají. I v tomto ohledu by měl jít trenér a starší generace sportovců příkladem a být mladším vzorem. Je poměrně jednoduché mladého člověka ovlivnit. Důležité na tom je, aby to bylo ovlivnění pozitivní energií a tou správnou cestou.

Nor Egil Gjelland odstartoval třetí sezónu jako trenér žen. Jak hodnotíš jeho práci v týmu?

V době, kdy jsme byli nahoře, jsme se snažili pro ženský tým najít nový impuls. Již od prvních rozhovorů s Egilem jsme se shodovali v mnoha ohledech a našli společnou filozofii.

V současnosti jsou Norové a Francouzi světo-

17

Nezapřou se, že jsou syny trenéra biatlonu.

Od mala si hráli na biatlonisty. Vědí však, jak dokáže příprava v biatlonu bolet, když vidí vyčerpané tváře biatlonistů po tréninku. Na lyže chodí od mala, ale lyžují zatím pouze pro radost. Jak jsem předeslal, budu rád, když u nějakého sportu vydrží, ale nutit je nebudu.

Pravdou je, že k biatlonu mají víc než blízko.

Jedním z cílů Ondřeje je provázat juniorskou a seniorskou reprezentaci. Konkurence je stále silnější, a proto bude důležité přimět mladé závodníky, aby na sobě tvrdě pracovali

vou špičkou v biatlonu a rádi se od nich něco přiučíme. Důležitá je také symbióza mezi trenérem a sportovcem, což nám v ženském týmu velmi dobře funguje, a to je základním předpokladem spolupráce a úspěchu. Pro Egila to zřejmě nebylo ze začátku úplně jednoduché – přeci jen je tu jiná mentalita oproti Norsku, liší se velikost základny a spousta dalších věcí. Nicméně si myslím, že se s tím Egil dobře vyrovnal. Věřím, že nám pokračující spolupráce přinese nejen rozšíření obzorů, ale i další úspěchy.

SP v Novém Městě na Moravě v tomto roce značně ovlivnily souvislosti s Covid19. Závody proběhly, ale bez diváků. Jak s odstupem času vnímáš celou situaci?

Samozřejmě jsme to museli přijmout tak, jak to bylo a vyžádala si to situace. Nikdo by nechtěl, aby se kvůli biatlonu rozpoutala epidemie. Nicméně to nebylo jednoduché. Pro každého sportovce je Nové Město spojené s kotlem fanoušků a ohlušující atmosférou, na kterou se celé závodní pole těší. Diváci tam prostě chyběli nejen českým závodníkům, ale i těm zahraničním.

Ovlivnilo dění kolem koronaviru nějak zásadně i tréninkovou přípravu reprezentace v nové sezóně?

Tím, že jsme outdoorový individuální sport, tak nás omezení nějak výrazně nezasáhla.

Normálně jsme trénovali v přírodě jako každý rok. Jediné, co jsme posunuli, byla střelecká příprava. Museli jsme také přizpůsobit soustředění a závody vzhledem k nařízením nejen ČR, ale i ostatních zemí. Nezúčastnili jsme se Blink Festivalu v Norsku, což jsme měli

původně v plánu. Bylo zrušeno MS v biatlonu na kolečkových lyžích. Takže jsme museli lehce improvizovat, ale k nějakému zásadnímu ovlivnění přípravy nedošlo. Naopak si vážíme příznivých podmínek, které nabízejí domácí areály. Většinou jsme mohli trénovat ve všech centrech v republice téměř sami izolovaně od okolí, což mělo také něco do sebe.

OSOBNÍ ŽIVOT Jak na tvůj návrat do trenérské pozice reagovala rodina? V minulosti jsi právě trenérskou pozici opouštěl kvůli ní.

S rodinou jsme to diskutovali a nebylo to otázkou jednoho dne. Nejde okrádat ani trénování, ani rodinu a není to o totálních kompromisech. Tím, že pracujeme s dospělými profesionály, kteří, doufám, vědí, co je třeba, vznikne i více času na rodinu. Nejsem teď s týmem úplně všude a pořád. Občas s sebou vezmu rodinu na soustředění, kde se sice sejdeme hlavně u jídla, ale o to je to příjemnější, být spolu alespoň chvíli než vůbec.

Co tvoji synové? Jak to mají se sportem?

Mají k němu kladný vztah?

Rozhodně nejsem ten ambiciózní rodič, ale určitě budu rád, když budou kluci sportovat.

Je mi jedno, jestli rekreačně či vrcholově.

Důležité je, že sport posiluje morálně volní vlastnosti, proto by si měl sportem projít každý. Moji kluci hrají florbal, kde je to spíše o školním kolektivu a kamarádech.

Budeš chtít, aby se kluci věnovali také biatlonu? Nebo budeš spokojen, pokud se budou věnovat jakémukoliv sportu?

Žít v manželství s trenérem není úplně jednoduché. V mnoha případech skončilo společné soužití rozvodem. Máte se ženou nějaký návod na život s trenérem?

Základem všeho je nalézt vhodný protějšek. Ne každý je natolik tolerantní a nemusí mít pochopení pro to, co děláte. U nás vím, že se mohu na ženu ve všech ohledech spolehnout. Vím, že když nejsem doma, tak nemusím mít obavy jak o výchovu dětí, tak o domácnost. Žena vše zvládá a je v tomto ohledu velkou oporou. Musíte si zkrátka věřit navzájem a být tolerantní.

Jak je to s Tvojí láskou k motorům a technice?

Jsem kluk z vesnice, takže logicky mám k autům, motorům a technice vůbec velmi vřelý vztah. Jako každý kluk jsem od mládí seděl v traktoru, koukal na bagry, vejtřasky a další stroje.

Ne každý možná ví, že jsi také milovník motorek? Máš vůbec čas usednout za řídítka tvého choppera?

No, myslím si, že čas pořád trochu chybí.

Motorku mám samozřejmě stále doma. Nicméně je pro mě opravdovým svátkem, když se můžu projet. Říkám si, že v padesáti budu mít snad více času.

Když už máš chvíli volného času. Jak ho nejraději trávíš?

Nejraději trávním volný čas s rodinou. Jelikož bydlíme na vesnici, tak společná práce či aktivita kolem domu je pro nás tou nejlepší možnou náplní.

Michal Žák Bývalý člen reprezentačního družstva v biatlonu. V současnosti trenér biatlonu a student doktorského studia kinantropologie na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity.

18

SPORT HISTORIE

TEXT: ALEŠ SUK FOTO: ARCHIV KVĚTY JERIOVÉ PECKOVÉ

Mistrovské cinkání

Květa Jeriová

PECKOVÁ

Krajina pod horami, vesničky s líbezně zvlněnými vršky, protáhlými údolíčky potoků, lesíky, remízky. To je mimochodem též Zálesní Lhota. V říjnu šestapadesátého se tam manželům Jeriovým narodilo děvčátko – Květoslava. Požehnána pohybu milovnými patrony se v houfu sester proklubávala životem. Průsečíky a nitky špičkových lyžařských výkonů Květy jsme spolu probírali na sklonku oktobra v rodném domku, dnes chalupě, předpředposledním stavení v části obce na dolním konci Lhoty, nazývané Nový Svět.

Sledujme kročeje příběhu nejlepší sportovkyně republiky 1984, dámy s jiskrnýma očima.

J

ejí rozjezdy k typickým po deseti letech špitla: „Ty jsi nepatřily. Ve čtyřech tenkrát možná na hřbitově jela letech zamávala ze ty kola dvě.“ střechy (pyšná na svůj Procházíme a kličkujeme „horolezecký“ výkon) mamince ve sportovních začátcích – ta vidouc Květušku na střeše, Květy, ptám se, jak to narafičila skousla rodičovský šok. Ale… s přípravou, tréninkem, jak si dcerka je čilá; v zápecí ji neneděvčata Jeriova hrála a dětství cháme – hrabičky do ruky a šup vůbec… „Časy to jednoduché do práce. O rok později objevila nebyly, otec byl a zůstal jediKvěta na Vánoce pod stroným soukromě hospodařícím mečkem lyže. Vymustrované zemědělcem v Zálesní Lhotě. panem Harcubou ve fabrice Takže místní JZD nemělo stonahoře v obci, národním podprocentně začleněné všechny niku Sport. Dárek nečekaný, rolníky ze vsi. To soudruhům ohromná radost, modrých dětna všech úrovních pod fousy ských ski se nemohla nabažit. nešlo. Pásli po rodině – jedObecná škola u kostela nou ze sankcí KSČ byla totální a první závod v životě. „Byla absence přídavků na děti!“ Tak, jsem ve 3. třídě, běžely taky tak, hošani s bumážkami to obě starší sestry. Pořadatelé, uměli osladit. činovníci místního Sokola, Tudíž muselo se dřít, makat, vytyčili distanci dvakrát kolem škola, práce, na sport a zábavu hřbitova. Závod třeťaček jsem nebyl ani čas, ani prostředky. vyhrála, dostala čokoládovou Také všechny sestry sportomedaili a penál. Ani ségry valy ve volném čase pasivně Mladý reprezentační tým na prvním sněhu na ledovci Dachstein: zprava nejely špatně – jedna stříbro, – sbíraly fotografie úspěšných A. Pasiárová, K. Jeriová, B. Paulů, A. Bartošová, G. Sekajová, M. Jaškovská druhá bronz. Domů jsme dojely sportovců. Sběratelskou vášeň na lyžích a táta pronesl hlaholně poprvé kolo a závistivě pištěly – vrať medaili a penál. vklínily mezi práci a povinnosti, a vedly si při „vyvěsíme prápor!“ Moje první vítězství Drbny po Lhotě hnedle klevetily, že jsem ní náruživě. s sebou přineslo průšvih a nelibost, podnes podváděla. Nakonec se do vzpomínky vklínila Šestá třída a základka, to jsou cesty na si ji připomínám; druhý den po závodě mě satisfakce; paní učitelka (to už jsem měla kole do Studence a to je stoupání a výšlap spolužačky nařkly, že jsem jela jen jedno dorostenecké přebornické medaile) mi asi mazácký – na 5 kilometrech bratru 120 výš-

19 Medailové hody na Univerziádě 1981 – 3 medaile má Květa, jednu Dáša Palečková, tři Blanka Paulů

V technicky mírně rozhozené fázi je Květa na trati medailové pětky na ZOH v Lake Placid – 1980

Naše hvězdy – Pasiárová, Paulů, Jeriová s neméně hvězdnými Norkami pózují na rallyové škodovce

Svatba v Ústí n/Labem Střekově, manželé Peckovi se svědky, trenéry Cillerem a Kozákem

kových metrů, navrch práce na poli, večer znovu na bicykl a cvičení v Sokole. Děvčata Jeriova ve škole nevynechala žádnou soutěž, a lyžování – to bylo u Květy víceméně jen šmajdání kolem domu. Ve studenecké škole rok na turistických lyžích, ale v sezóně 1969 už běžky! O rok později výrobce lyží, předseda lyžařského oddílu Slávek Štefan, poznal dřímající předpoklady Květy, navštívil a přemluvil maminku, aby dcerku pustila do lyžařského klubu. V té době Jeriovi ztrácejí tatínka a péče o hospodářství leží zcela na matce a děvčátkách. Makalo se bezmezně, ledabylost se nepěstovala; jen na pravidelný trénink čas nebyl. Květa v těch letech si s technikou na úzkých prkýnkách moc netykala. Naopak

tělesné vlastnosti, především úroveň silových parametrů, byly skvělé. Možná i genetické dispozice po mamince se podepsaly na výkonech budoucí Královny bílé stopy – titul získala Květa čtyřikrát ve vrcholné formě: 1980, 1981, 1982,1984. Diskutujíc o svých předpokladech glosovala Květa matčinu osobnost: „Byla malinká, drobná, ale práci, náročnou práci, zvládala lehce, bravurně, se svébytným grifem a silou.“ Studium na jilemnickém gymnáziu v sezónách, kdy ještě nebylo gymnáziem sportovním, má lyžařka spojeno nejenom s trenérem Jardou Hákem ve Studenci, ale hlavně s Iljou Matoušem, který ji natruc průměrné technice naučil optimálnějším pohybovým stereotypům a také ji naučil lyže milovat. V tom projevil svůj trenérský rukopis. V dorosteneckém věku, kdo by na něj nevzpomínal, se objevovaly soupeřky, později hvězdné parťačky v reprezentaci. „Blanka Paulů – to už byla Paní lyžařka, v kategorii jsme se míjely, byla o dva roky starší, obvykle se před startem kalkulovalo, o kolik s Blankou soupeřky prohrají. Poprvé jsem se s ní poznala na MČR na Zadově, kdy závodila po úraze a se zlo-

Motorické testy na dráze ve Mšeně, Květa si běží pro nejlepší čas na patnáctistovce, za ní cupitá Anna Pasiárová, přihlíží Zdeněk Ciller

menou lyží byla poražena Gabou Sekajovou (později Soukalovou). Já jsem tenkrát skončila na 17. a 25. místě.“ Povídáme, povídáme, řeč plyne o způsobu a organizaci její přípravy. Vyznávala běhání na suchu, výcvikáče v Tatrách, tam se to běhalo… Potvrzení obliby krosové přípravy ukazují časy na 1 500 m, kterážto trať byla součástí každoročních motorických, jarních a podzimních, testů. V maratonkách uměla patnáctistovku za 4.30 min, což už je slušný kalup. Aby se dostala k jakémusi optimu tréninkových dávek, prošla Květa mnoha modely, trendy, strukturami tréninku. V reprezentaci pracovala jak pod Bohoušem Rázlem, tak se Zdeňkem Cillerem, ten ji vlastně koučoval při všech 3 medailích olympijských – bronzu na 5 km v Lake Placid 1980 a znovu bronz a stříbro při ZOH 1984 v Sarajevu.

Odborníkům i laikům ozřejmíme velikost zatížení v jednom ročním cyklu – bývalo to mezi 5 500–6 000 cyklických km. Což je potvrzení prastaré pravdy – každý má svou vlastní úroveň hranice zátěže pro špičkový rezultát. Blanka Paulů vysoce hraniční objem, Jeriová tak 65 % objemu Blanky. Lehce s tím

20

SPORT HISTORIE

koresponduje i trenérský rukopis Rázlův – jsi mladá, poslouchej, dám ti velký základní grunt, což bylo vpravdě osvědčené a používané – držet hubu a krok. Rozdílně se choval Ciller, který více individualizoval, maje cit pro předzávodní přípravu.

Pocity vachrlaté přinášela příprava na kolečkových lyžích. „Při začátcích u Rázla jsem to na nich moc neuměla. Sice jsem všechny motorické testy vyhrála, ale na kolcích jsem se motala; soustředění v Třeboni, Novém Městě – to jsem mívala dlouhá traumata, to mé potácení vedlo Bohouše Rázla k výroku: „Co já to mám v týmu za kopyto?“ Solidně jsem jízdu na kolečkáčích zvládla až u Cillera v Jablonci,“ vzpomíná Květa.

Maléry. I šampióni projdou trablemi nemalými. Tři týdny po 3. místu v L. Placid na XIII. ZOH odjížděly reprezentantky na 20km závod MS do Falunu (na ZOH se 20 km nejelo). „Před těmi čtyřiceti lety mě potrápila reaklimatizace po Americe, před odjezdem na sever se přidala horečka, asi bych neměla jet. Trenér Ciller v roli démona pokušitele tlačil na pilu – tak to zkus, my tě stáhneme… Zeslabená jsem se vlekla po trati a v druhém 10km okruhu jsem se pinožila na 6. postu od konce. Trenéři už na trati ani nebyli. Tohle memento, tenhle rub sportovní slávy napořád poznamenal mou tvárnou duši. Dost! Na příštích závodech už se musím rozhodnout sama!“ Ledabyle se tážu Květy, jak skousla štráf od trenéra na výcvikovém táboře Dachstein? (Je popsán v medailonu o významných trenérech a jednalo se o přetaženou večerku.) Lakonická odpověď: „Bála jsem se, že bude řvát víc.“ Lyžařčina zpověď nevědomky nabírala obrátky. Za své nedostatky považuje výbušné, téměř cholerické reakce ve chvílích, kdy byla naštvaná a netrpělivá, když se nedařilo.

Protipólem byla pracovitost (trochu až moc vypučelá z dětství), a s cílevědomostí plněné představy. Vyjadřuje to obsah životního a taktéž závodního kréda Květy Jeriové: Vytyčiti si cíl, vyhýbati se zahálce, nezoufati v nehodách, nikdy neklesati na mysli. Klasika klasikova.

A je nějaké jiné sportovní odvětví, do kterého by šla? „Atletika určitě, hlavně zkraje, když mně to na lyžích nešlo.“ Devítinásobná československá mistryně v individuálních závodech prožila první půlku 80. let v nejakurátnějším věku – bylo jí pětadvacet. To byly lídry v těch sezónách B. Paulů a G. Sekajová Svobodová, patrně pro ohromné nasazení v přípravě, věru toho odtrénovaly nejvíc.

Za osobní majstrštyk považuje běžkyně výsledky na XIV. Olympijských hrách v Sarajevu. Přesto za sezónu s životní formou označuje zimu 1981. Vyhrála jsem Světový pohár

Doporučujeme! Trojnásobná olympijská medailistka Květa Jeriová-Pecková připomíná prostřednictvím svých vzpomínek někdejší lyžařskou reprezentaci. Nejde však o chronologické líčení co, kdy, kde a jak bylo, jako spíš o vyprávění jednotlivých epizodek.

na Holmenkollenu, v každém závodě jsem byla do 10. místa a nebyla jsem nemocná.

Osobní závodnická euforie, stav transu při závodě na ski? „V počátcích vrcholového závodění na začátku kariéry jsem bývala nervózní, zvykala jsem si pomaleji, než bylo záhodno. Štafeta v Sarajevu (nejrychlejší čas vůbec), to byl můj šálek kávy. Šlo to samo, líp než na pětce, kde cinknul bronz. Už ráno před závodem, za úsvitu, jsem načíhla do úplně jiných sfér: Dnes mě nikdo neporazí.

Bylo to rozkošnictví vpravdě nebeské. Top závod, proletěla jsem tratí zlehounka, ale byl to blesk. Už jen pro takhle prožitý závod stojí za to ohlížet se s úsměvem za nezdary, ústrky, prohry, slzy vzteku a lítosti z nevybíravých postojů některých trenérů. Samotný závod, to byl běh vyvolený, báječný, provždy nezapomenutelný.“ Sarajevská olympiáda, to nebyly jen 2 medaile na účtu Květy. Před starty si věřila, čekaly 4 závody a 4 různé situace. První závod neměla jet, ale předseda ÚV ČSTV, soudruh Himl jí dal kapky. Byla rozhozená; na pětce dřela, subjektivně to nebylo ono, chumelilo, stopa zapadávala, k tomu špatná atmosféra, trenéři tak nějak absentovali

a děvčata jezdila na tréninky sama. Po projetí cílem byla Jeriová 2., posléze před ní šla ještě Norka. Květa se v cíli rozbrečela, rozbrečela proto, že skončil stres. Zodpovědný trenér fanfarónsky prohlásil (po bronzu na 5 km): „ Já jsem ji dal do kupy.“ Ale řekl to až po výsledku.

Pokochali jsme se vzpomínkami, a budoucnost? Co bys dnes změnila? „Určitě větší důraz na stravu, vychytat a důrazně dodržovat dietetické režimy podle tréninkových období. Taky změnit přístup trenérů, abych se nepřipravovala pod tlakem, nebyla pořád „začátečnicí“ a aby to trenéři kočírovali psychologicky líp.“ Proč se u našich současných elitních lyžařek vytratily medailové úspěchy? „My jsme se v partě hodně hecovaly. Při tréninku, jak některá zrychlila, už se závodilo. Trenérem nařízená intenzita šla stranou a už jsme po sobě šly. Výsledkově to fungovalo, v hodnocení světového poháru jsme byli v sezóně 82 tři do sedmého místa, o rok později tři do 9. místa. To v současnosti u nás žádná lyžařská disciplína neumí.“ Napadlo tě někdy ještě si zazávodit? „ Ne, nikdy, jenom jednou při MS 1989 v Lahti mě trochu lechtalo, zastesklo se mi.“ Žena, protivící si křiváctví, závist a zákeřnické podrazy, toho v závodech po světě dokázala opravdu moc. Čtyřikrát byla vyhlášena královnou bílé stopy, 9x vyhrála závod světového poháru. Přitom těch distancí nebylo tolik, dnes se navíc jezdí sprinty, kombinované závody, štafety dvojic.

S přemýšlivou náturou přechází své půtky s nadřízenými, rodina a manžel převyšují nadevše veškerá negativa. I stíny, když končila po ZOH kariéru; opět kázání, opět kartáč.

Náčelníci a nadřízení všelicí ani ruku čtyřnásobné medailistce z MS a ZOH na rozloučenou nepodali.

Klikatá horizontála lyžařského života Květy Jeriové cinkala a blyštěla se. Za obec příznivců a fandů volám hřímavé: Bravo, Květo!

Aleš Suk Trénování mládeže se věnuje nepřetržitě od roku 1962, zastával celkem 9x funkci trenéra nadějí OH, juniorek či juniorů.

Byl jmenován řádným členem Klubu olympioniků.

Jsme s vámi ve stopě i podél trati S mobilní aplikací pomáháte pohybem.

od Nadace ČEZ

Ať už zimu trávíte v běžecké stopě, na sjezdovkách nebo procházkami, každá aktivita znamená body pro vámi vybraný projekt, který Nadace ČEZ finančně podpoří.

Stáhněte si

zdarma do svého telefonu.

#pomahejpohybem

Disertační práce o Bjørgenové Guros Strom Solliová, bývalá norská reprezentantka, vyměnila lyžařskou kariéru za vědeckou a na podzim obhájila disertační práci, kde se věnovala analýze sportovní kariéry Marit Bjørgenové. Statisticky nejúspěšnější sezóny absolvovala Marit po 30. roku života. V průměru trénovala 940 hodin ročně a intenzita tréninku se skládala z 92 % nízkého objemového tréninku, 3 % středně intenzivního tréninku a 5 % vysoce intenzivního tréninku. Jeden z nejdůležitějších faktorů byla dlouholetá sportovní příprava bez nemocí a zranění.

Østbergová vynechává celou sezónu Ingvild Flugstad Østbergová se stále potýká se zdravotními problémy.

Naposledy v létě prodělala únavovou zlomeninu a s ohledem na olympiádu v Pekingu 2022 se lékařský tým norského lyžařského svazu rozhodl, že Ingvild letošní závodní sezónu vynechá.

TEXT: PETR JAKL

FOTO: FISCHER

SPORT ZE SVĚTA BĚŽECKÉHO LYŽOVÁNÍ

Seveřani se obávají Norové, Švédové a Finové se rozhodli kvůli Covid-19 nevycestovat na SP do Švýcarska a Německa. Norové dokonce vynechali i Tour de Ski. Toto rozhodnutí vedlo k několika spekulacím, nicméně za tímto rozhodnutím je pouze ochrana zdraví sportovců a respektování doporučení norského ministerstva zdravotnictví, aby se norští občané vyvarovali cest do zahraničí.

Norové se obávají, na základě některých studií, že po prodělání nemoci nemusí dojít ke 100% zotavení zejména plic a dýchacích cest a hrozí, že může dojít i k určitému oslabení srdce.

Z těchto důvodů nechtějí riskovat zdraví sportovců, jejichž tělo je prostředkem k výkonům.

Předpokládají, že situace se díky očkování stabilizuje a norští sportovci se připraví na MS.

Zimní olympiáda 2030 v SLC – možný návrat na místo činu Salt Lake City, hlavní město Utahu s více než 1,2 miliony obyvatel, usazené v podhůří Wasatchských hor, pohádkového koutu Skalistých hor, si troufá na olympijský reparát.

Konkrétně pak jejich běžecké disciplíny.

V roce 2002 to tam totiž vyhrál doping na celé čáře.

Jména jako pod španělskou vlajkou závodící Němec Johann Mühlegg nebo tehdy ještě sovětské závodnice Larisa Lazutinová a Olga Danilovová tehdy dominovala na tratích v Soldier Hollow stejně výrazně jako steroidy v jejich těle. Známý proces vracení medailí a postupné posouvání se čistých závodníků na stupně vítězů zabral následně několik dalších let. Naše Kateřina Neumannová se například z jednoho vydřeného bronzu postupně „pročekala“ až ke dvěma stříbrům.

Ale zapomeňme na minulost a dejme raději přednost faktům. Z pohledu organizace by organizátorům her měla přípravu výrazně ulehčit skutečnost, že vše podstatné pro pořádání her tu již existuje. Luke Bodensteiner, člen organizačního výboru, současný generální manažer běžeckého a biatlonového areálu Soldier Hollow a bývalý běžecký olympionik, vidí šance na vítězství v soutěži o uspořádání her poměrně vysoko: „Rozsah existujících sportovních zařízení i jejich stávající rozmístění jsou nepřehlédnutelné. Máme tu stále fungující Utažský olympijský park s bobovou dráhou a šesti skokanskými můstky, Utaž-

FOTO: ARCHIV KATEŘINY NEUMANNOVÉ

TEXT: JAKUB OPOČENSKÝ

22

Olympiáda v Salt Lake City byla úspěšná také pro Kateřinu Neumannovou, která se kvůli dopingovým aférám svých soupeřek propracovala od jednoho bronzu k dvěma stříbrným medailím

ský olympijský ovál pro rychlobruslení, dvě zimní arény schopné hostit hokejové zápasy i krasobruslení, a samozřejmě běžecký areál. Na druhou stranu ne vše vypadá plně optimisticky,“ dodává. „Posunutí tokijské olympiády může ještě hodně změnit, stejně tak mohou výrazně ovlivnit naše šance již jedny hry na území USA, a to letní hry v Los Angeles v roce 2028. V tomto případě máme v záloze ještě kandidaturu na rok 2034. Co ale určitě hraje v náš prospěch, je výrazně

nízký rozpočet díky již existujícím zařízením a v neposlední řadě také podpora místních obyvatel. Na oboje totiž MOV v posledních letech velice dobře slyší.“ Mrkneme-li se pak na případné přiklepnutí zimních olympijských a paralympijských her 2030 utažské metropoli lehce zaostřeným pohledem běžeckého lyžování a biatlonu, pak z toho již takové výhody nevykukují. Kritická je nadmořská výška. Nejnižší a nejvyšší bod tratě se pohybuje mezi necelými 1 500 m až téměř 1 600 m. Možná na první pohled nic moc, ale zkušení borci vědí, že není výška jako výška. Tratě jsou zde pak zcela otevřené. Pro diváky ráj, pro servis a závodníka v případě nepříznivého počasí nebo ostrého slunečného dne někdy výrazná noční můra.

Například Kateřina se spolu s trenérem Frühaufem z důvodu zvláštnosti zdejšího prostředí připravovala na těchto tratích po dobu jednoho měsíce již rok před olympiádou a další měsíc před vlastním zahájením her v roce 2002!

Zbývá doplnit, že nejbližší ZOH/ZPH pořádá v roce 2022 exotický Peking, v roce 2026 si pak většina nejsilnějších týmů odskočí v rámci Evropy na skok do Milána a Cortiny d’Ampezzo. Rok 2030 se tak logicky otevírá zámořským destinacím. Jako nejsilnější protikandidát Salt Lake City se v současnosti jeví japonské Sapporo. Nechme se tedy překvapit. Nakonec v japonském Naganu to Kateřině tenkrát také dvakrát cinklo!

ADVERTORIAL

kvalita z Evropy

LILL-SPORT SAROS SLIM Závodní nebo tréninková zateplená rukavice vyrobená ve hřbetové části z větruodolného materiálu, který je uvnitř zateplený česaným polyesterem. V oblasti dlaně a na prstech je použita kůže z afrických koz, která je zesílena mezi palcem a ukazováčkem. Horní strana palce je ošetřena froté materiálem pro otírání.

Rukavice ukončena do pružné manžety.

Historie značky LILL-SPORT sahá až do roku 1936, kdy byla v norském středisku zimních sportů Lillehammer založena firma na výrobu sportovních a outdoorových produktů. Určitě výraznou roli v úrovni kvality a flexibility dnešní produkce sehrává fakt udržení výroby ve střední Evropě a využívání místních surovinových zdrojů – losí, sobí, jelení a jehněčí kůže, teletiny a vepřovice.

1 620 Kč LILL-SPORT LEGEND SLIM THERMO Závodní nebo tréninková zateplená rukavice užšího střihu. Je vyrobená ve hřbetové části z větruodolného materiálu Isowind®, který je nalaminován na 1mm perforovaném neoprenu pro vyšší schopnost tepelné izolace a odvětrání potu. V oblasti dlaně a na prstech je použita syntetická kůže Clarino, která je zesílena mezi palcem a ukazováčkem.

Rukavice je zateplená česaným polyesterem. Horní strana palce je ošetřena froté materiálem pro otírání. Rukavice ukončena do neoprenové manžety s možností regulace na velcro pásek. Rukavice je možno prát v pračce.

1 620 Kč

Kateřina Smutná, česká běžkyně na lyžích

LILL-SPORT LEGEND GOLD Elitní závodní top model s větruodolnou vrstvou Isowind® na hřbetu ruky, která je nalaminovaná na 1 mm perforovaného neoprenu pro vyšší schopnost tepelné izolace a odvětrání potu. V oblasti dlaně a na prstech je použita sobí kůže, která je zesílena mezi palcem a ukazováčkem.

Horní strana palce je ošetřena froté materiálem pro otírání.

Rukavice ukončena do neoprenové manžety s možností regulace na velcro pásek.

1 620 Kč www.lillsport.cz

23

24

SPORT ZE SVĚTA BĚŽECKÉHO LYŽOVÁNÍ

ZDROJ: SVAZ LYŽAŘŮ ČR (INSTAGRAM: @BEZECKELYZOVANI)

ZE ŽIVOTA ČESKÉ REPREZENTACE Kateřina Razýmová @kackarazymova „Moc ráda vařím a peču. Tím dokážu trávit většinu svého času, pokud najdu strávníky.

Takže od pečení chleba, dortů, vaření všeho možného i nemožného, listování kuchařek, studování nových postupů, ... vše, co se točí kolem kuchyně, je mojí největší vášní.“ ZAJÍMAVOST: Do 18 let Kačka závodně dělala atletiku – střední a dlouhé tratě, běhy do vrchu. Vyhrála několik mistrovství ČR v dorosteneckých a juniorských kategoriích na dráze, v běhu do vrchu, v silničním běhu.

Jejím nejlepším výsledkem je 8. místo z MS v běhu do vrchu v juniorkách.

Kateřina Janatová @katejanatova „Baví mě šachy u dobré kávy, čtení jakýchkoliv knih – když nemám nějakou knížku u sebe, jsem lehce nervózní. Kromě toho ráda cestuju a koupu se v moři, hlavně v tom Severním. A občas zapnu PlayStation a dám si nějakou dobrodružnou hru.“ ZAJÍMAVOST: Kate si občas zaběhne první ligu v atletice – má bronz z juniorského mistrovství ve steeplechase.

Jan Pechoušek @h0nz1n_p3ch0us3k „Ve volných chvílích trávím nejraději čas s rodinou a přítelkyní. Rád chodím rybařit, a když mám čas v přípravném období, hraju fotbal za Mikulovice v 1. B třídě.“ ZAJÍMAVOST: Reprezentační trenér Vasil Husák o něm říká, že kdyby se nevěnoval lyžování, klidně by se mohl živit fotbalem.

V minulosti si jen tak mimochodem zahrál i divizi za Jeseník.

Tereza Beranová @terezz_23 „Moje koníčky? Malování, nakupování, vzdělávání se.“ ZAJÍMAVOST: Kromě malování uplatňuje Terez svou kreativitu také na Instagramu, kam připravuje originální stories ze zákulisí lyžařského světa i ze svého života.

Petra Nováková @petnov „Koníčků mám hodně, ale málokdy mi na ně zbyde dostatek času. Do jara 2020 k nim patřilo i studium na Vysoké škole chemicko-technologické. Hraju na klavír a příčnou flétnu, moc ráda čtu knihy a poslouchám hudbu (i tu klasickou). Učím se další cizí jazyk. Ráda peču, nejen moučníky, ale i chleba a pečivo, také ráda vařím. Zajímám se zlehka o víno. Vyrábím bižuterii z korálků.“ ZAJÍMAVOST: Ráda si zahraje tenis i fotbal, v zimě pod dozorem babičky obouvá krasobruslařské brusle. Chtěla by začít chodit na skialpy.

25

Michal Novák @novakmichal_ „Zajímám se o technické záležitosti a fyziku, ale sport vyčerpává téměř všechen čas a v tom zbylém mám energii akorát na pasivní odpočinek. Rád trávím čas s naším německým ovčákem a poznávám nová místa. Mám rád jak hory, tak moře a hodně se mi líbí příroda v Norsku.“ ZAJÍMAVOST: Michal se na republikové úrovni věnoval také cross-country na horských kolech. V dorosteneckém věku ale naplno vyhrálo běžecké lyžování.

Petr Knop @peters.kn „Na koníčky není moc čas, pokud to není nějaký sport, ale rád sekám dřevo a koukám na různé seriály a filmy. Co se týče dalších sportů, tak jelikož jsem byl jako dítě hyperaktivní, chodíval jsem závodně plavat a také jsem se zúčastnil pár triatlonů. V této disciplíně jsem dokonce reprezentoval Liberecký kraj na Olympiádě dětí a mládeže.“

Luděk Šeller @ludekseller „Ve volném čase se snažím odpočívat nebo se věnovat rodině a přítelkyni. Dříve jsem se také daleko více věnoval horskému kolu, kde jsem jezdil nejen české, ale i světové poháry. Nyní jezdím na kole mnohem méně, ale o to více mě každý trénink na kole baví.“

ZAJÍMAVOST: Petr výborně griluje, a to zejména burgery, ke kterým si vytvořil i vlastní brand Peters.

Photo © Christoph Schöch

ZAJÍMAVOST: Luděk má ve sbírce i mistrovské tituly ze závodů horských kol.

PRC 700

noRdiC tune shaRk boa®

www.leki.cz

SPORT VOX POPULI

FOTO: FISCHER

26

Petter Northug byl svým chováním velmi kontroverzním lyžařem, někdo ho miloval, někdo nenáviděl, ale nikdo mu neodpáře, jak tvrdě trénoval, a svými výsledky se jednoznačně řadí mezi legendy této disciplíny

TEXT: JAKUB OPOČENSKÝ

ROZPORUPLNÝ

PETTER

legendární lyžař, showman, rebel

Petter Northug, dnes lyžařský „penzista“, který ale stále hýbe širším sportovním světem.

Nesmazatelně se zapsal do historie lyžování, ale v jistých okamžicích si svým přičiněním pořídil nálepku spíše rebela než lyžařské legendy.

B

ěhem Petterovy kariéry se vedení Norského lyžařského svazu přesvědčilo, že je to s ním jízda jak na horské dráze.

Další norské hvězdy, v době své vrcholné kariéry, Bjørn Dæhlie či Marit Bjørgenová vesměs plnily stránky novin o svých sportovních cílech, úspěších či dalších mimořádných výkonech.

Northug, to je jiná písnička, 1 250 000 odkazů o Petterovi na internetovém vyhledávači Google není jen o sportu, spánku a stravě.

Start úspěšné sportovní kariéry

Petter vyrůstal v norském Framverran v Mosviku, což je asi dvě hodiny jízdy autem z Trondheimu z oblasti zvané Trøndelag.

Odtud pochází řada bývalých úspěšných lyžařů a také tradiční

běžecké tréninky v bažinách.

Prvního většího úspěchu dosáhl Petter na norské scéně 8. místem v Bardufossu v 15 letech, což bral jako prohru a další rok již slavil 1. místo v Konnerudu.

V juniorské kategorii během 4 let ovládl všechny své starty (8) na norském mistrovství v distančních závodech a sprintu. Kvůli střední škole se přestěhoval do Steinkjer, kde se rozhodl vsadit vše na běh na lyžích a s prospěchem si příliš hlavu nelámal, ač oproti Heidi Wengové střední školu dokončil. Zde se potkal zároveň se svým velkým rivalem Arntem Einarem Engangem.

Ve své knize popisuje, že v této době byl obrovsky motivován být nejlepším a všechny prohry ho utvrzovaly v tom, aby na sobě makal daleko více než jeho vrstevníci. Když jeho týmoví parťáci dojížděli na tréninky na

27

skútru, on dorazil většinou na lyžích nebo na kole. Trénoval zkrátka pořád a na přemýšlení o škole či jiných slastech života neměl chuť ani čas. Na mezinárodní scéně se představil ve velkém stylu, když na juniorském mistrovství světa ve finském Rovaniemi 2x vyhrál a 2x obsadil 2. místo. Následující rok ve slovinské Kranji již kraloval při všech startech.

Po střední škole využil nabídky k přestěhování do Meråker do bytu v domě u Frode Estila. Společně trénovali a Frode byl zároveň jakýmsi jeho mentorem. Nicméně již v tuto dobu se objevují počátky jeho křehkého vztahu s vedením. Tehdejší reprezentační trenér Krister Sørgård se i přes jeho vynikající výsledky rozhodl ho nenominovat na ZOH 2006 do Itálie, což Petter dodnes považuje za velkou křivdu. Navíc kromě samotné olympiády byl jeho vztah s Kristerem vyhrocený, jelikož ho nevzal ani na SP do Val di Fiemme, přestože aktuálně vedl Skandinávský pohár.

Navíc norský tým neměl zrovna oslnivé výsledky a nutně potřeboval někoho s výborným závěrem zejména v kontextu štafety.

Jedinou šancí bylo přesvědčit vedení vítězstvím na norském mistrovství v Kongsbergu.

Zde vyhrál skiatlon a ve spurtu doslova deklasoval své soupeře. Navíc se svými týmovými parťáky Kristerem Terondsenem a Stigem Rune Kveenem vyhrál v Norsku prestižní štafety a ve finiši porazil mimo jiné Tore Rud Hofstada, který měl být nadějí pro olympijský štafetový závod. Na olympiádu se ho přesto rozhodli nenominovat zejména s ohledem na jeho mladý věk. Poté následovalo juniorské MS ve Slovinsku, kde vyhrál vše, kam nastoupil (a to 5 dní před začátkem ZOH v Turínu).

Později téhož roku dokázal vyhrát závod SP ve švédském Falunu.

Kariéra uvnitř norské reprezentace

Ne dlouho poté, co se etabloval v hlavní hvězdu norské mužské reprezentace, začali se kolem něho hemžit sponzoři. Problémy s tímto fenoménem se vyhrotily po podpisu smlouvy se značkou Red Bull po MS v Liberci 2009, kde získal svoji první individuální medaili. Petterova smlouva se řešila v nejvyšších kruzích jak lyžařského, tak sportovního svazu, ale i norského olympijského výboru.

Vybruslit se mu z této šlamastiky podařilo až díky vstřícné politice tehdejšího sportovního šéfa norské reprezentace Åge Skinstada.

Každopádně Petter působil na norské poměry až příliš extravagantně. V Norsku se nosí spíše tradiční konzervativní chování, kdy člověk příliš nevyčnívá z řady, čehož byl Petter přesným

opakem. Jakmile mohl, své soupeře znemožnil nejen svoji taktickou vyspělostí, ale někdy vyzývavou provokací. Jeho mnohdy kontroverzní chování započalo při vítězství ve skiatlonu, kdy doufal v nominaci na ZOH do Turína. Po dojetí do cíle se bil do prsou a vykřikoval: „Dětský závod, tak jednoduchý to dnes bylo!“ Po tomto incidentu prý údajně jiný člen reprezentace Kristen Skjeldal volal Frode Estilovi. Do telefonu mu sdělil, že výkon to byl vynikající, ale že by se Petter příště mohl méně bít do prsou. V průběhu let se k němu vyjádřil například Gunde Svan, který ho přirovnal k fotbalistovi Ibrahimovičovi.

Dle jeho názoru oba naprosto kazí sportovní kulturu a sport jako takový dalším generacím.

Petter se stal oblíbeným tématem novinářů, a to zejména těch bulvárních. Od roku 2009 měl údajně všechny hovory přesměrované vždy na někoho ve svém okolí, aby nebyl rušen ve své „tréninkové či závodní bublině“. Během své kariéry stihl pouze jeden oficiální vztah s Rachel Nordtømmovou, ale také musel řešit mediálně-právní bitvu např. s Aylar Lieovou. Petter měl zkrátka smůlu, že jako sportovní osobnost začal samotný sport přesahovat. Po olympiádě ve Vancouveru byl údajně psychicky a fyzicky unavený a reprezentačnímu trenérovi se tedy na první květnový reprezentační sraz omluvil pro nemoc.

S kamarády mezitím doma hrál fotbal, ale k jeho smůle ho někdo natočil. Nezbývalo mu nic jiného, než druhý den sednout na letadlo a vyrazit na sraz do Osla. Představení na domácím světovém šampionátu v Oslu netřeba připomínat, nicméně až později vyplulo na povrch, že jeho příprava nebyla zdaleka ideální. Několik týdnu před MS v Oslu údajně sotva vyšel schody a byl zcela vyčerpaný, pomohl mu až 84letý léčitel.

Kariéra mimo norskou reprezentaci

Po určité době se Petter začal „nudit“ a výzvu našel v založení týmu kolem jeho osoby. Psal se rok 2013 a světlo světa spatřil Tým Coop.

Začátek nebyl zcela ideální zejména kvůli nemocem, kvůli kterým přišel o značnou část přípravy, což ve výsledku poznamenalo i výsledky na olympiádě v Soči. Začátkem května 2014 pak Petter při bouračce zrušil svoji Audinu, zároveň ho však tato událost včetně trestu domácího vězení nakopla v přípravě na MS ve Falunu, kde opět dominoval.

V následujících dvou sezónách začaly mít jeho výkony sestupnou tendenci, které vedly 12. 12. 2018 ke svolání tiskové konference, kde oznámil ukončení kariéry.

Život po ukončení aktivní kariéry

Petter se po ukončení kariéry rozhodně nevytratil a začal se věnovat dalším projektům ve spojitosti se sportem. Po bezmála roční propagaci byla představena kolekce brýlí Northug, na kterých se podílel známý designér Bård Eker, a letos na podzim byla přestavena kolekce oblečení. Navzdory komplikované spolupráci v posledních letech s norským svazem, s vedením podepsal smlouvu, která mu umožňuje podporovat jednotlivé reprezentanty. Zároveň se úspěšně vrhl do moderátorské role ve spolupráci s televizní stanicí TV2. Nejdříve si zkusil roli experta během MS v Seefeldu, později dokonce vystupoval jako programový ředitel a společně s Gunde Svanem uváděl TV show Landskampen. Nicméně další problémy na sebe nenechaly dlouho čekat. V srpnu byl chycen pro překročení rychlosti s podezřením na řízení v opilosti nebo omamných látek.

Během následné razie v bytě bylo nalezeno menší množství kokainu, k jehož příležitostnému užívání se přiznal. Přestože následné vyšetřování potvrdilo, že během jízdy nebyl opilý ani pod vlivem drog, videa nalezená v mobilu, kdy opakovaně porušuje předpisy, mu u přísného norského soudu rozhodně nepřidají. Petter se následně stáhl z veřejného života a prakticky tři měsíce o něm bylo slyšet pouze v aplikaci Strava, kam sdílel své absolvované tréninky. Norská společnost mu tento další prohřešek odpustila a věří, že se opět postaví na nohy. Ve své autobiografii uvádí, že po konci kariéry chce být od života vrcholového sportovce co nejdále a nejdříve by chtěl především cestovat. Nechme se překvapit, jestli bude mít cirkus Northug ještě nějaké číslo. Prozatím tráví většinu času na rodné farmě, kde se musí zároveň „vypořádat“ s rozvodem rodičů.

Jakub Opočenský V norském klubu IL Jardar Langrenn zastává funkci vedoucího trenéra mládeže věkové kategorie 13–16 let a v Teamu Vestmarka je hlavním trenérem juniorů. www.jopocoaching.com

28

ADVERTORIAL

Jiří Ročárek při testování nového letošního modelu lyží v italském Livignu

ŽIVOT S LYŽEMI NA NOHOU POKRAČUJE J Jirka Ročárek ještě v loňské sezóně startoval na několika závodech, ale postupem času ho zastavila vyhřeznutá ploténka a pověsil lyže na hřebík.

Ploténku sice brzy dostal do původní polohy, ale lyže už z hřebíku nesundal. Hned se totiž o něj zajímala novoměstská firma Kästle (dříve Sporten), která ho poslední tři roky podporovala a zásobovala závodními lyžemi.

iří patřil mezi nejlepší české laufaře.

Může se chlubit titulem mistra Evropy v dálkových bězích a celou řadou vítězství na evropských dálkových bězích. V nejvyšší sérii Visma Ski Classics bylo jeho výsledkovým maximem opakovaně 20. místo.

Pro továrnu Kästle je zajímavý zejména z důvodu, že se jedná o domácího závodníka a ve své dlouhé nejen laufařské kariéře získal mnoho zkušeností, které může ve vývojářském týmu uplatnit.

Co máš v továrně za funkci?

Mojí hlavní funkcí je testování běžek. Na test se samozřejmě lyže musí nachystat, tedy vyčistit, naparafinovat a strhnout parafin.

A když nejsme v terénu, tak páruji lyže.

Stroj změří lyže a já je potom páruji podle výšky komory, aby spárované lyže byly co nejpodobnější. Navíc Vítkovi Fouskovi, členovi vývojového týmu, pomáhám vybírat lyže, které půjdou pro závodníky a které do obchodu. Čím může být závodník jako ty ve vývoji přínosem?

Jsem relativně mladý a v dobré kondici. Na testování, které kolikrát trvá třeba 4 hodiny, je kondička potřeba. Také jsem na lyžích závodil prakticky profesionálně 18 let a myslím, že mám celkem cit a oko pro to, abych lyže vytestoval správně. Z toho jsem si asi 10 let testoval lyže a mázu na závody sám, takže mám představu, jaký by měl být na lyžích pocit. Navíc jsem domácí, bydlím kousek od fabriky, což je také velká výhoda.

29

Jirku podporovala novoměstská firma Kästle poslední tři roky jeho závodní kariéry

Co tě nejvíc ve vývoji překvapilo?

Nejvíc asi výrobní postupy na klížírně lyží, kde se jednotlivé komponenty lyže – skluznice, jádro a další části – zavřou do lisu. Nikdy jsem si nedovedl představit, jak je složité nastavit lis tak, aby z něj vypadla požadovaná konstrukce, tedy tuhost lyže v jednotlivých částech. Součástí lisu je asi 30 přítlačných koníků, které se dotahují nebo povolují, aby se u běžky dosáhlo požadované tuhosti. Čekal jsem, jak moc se při správném nastavení lisu bude šrouby na koníkách točit, ale opak byl pravdou. Jen lehké pootočení třeba jen dvou koníků dost značně změní komoru lyže. Je to alchymie, možná větší než mazání.

Osobně jsem měl možnost jet v závodě například s Lukášem Bauerem, s kterým jsme měli naprosto totožné lyže, a myslím, že rozhodně vlastní jedny z nejlepších lyží na světě.

Závodil jsi rok na Sportenech a poté dva roky na Kästlích, prakticky s těmi nejlepšími závodníky, takže máš srovnání.

Mohou se lyže rovnat s těmi nejlepšími značkami?

Vždycky jsem razil cestu běžkám věřit, ať už jsem jezdil na Kästlích nebo jiné značce. Lyže hrály u mých nejlepších výsledků velkou roli.

Neviděl jsem znatelný rozdíl, že by byly moje horší než u ostatních eliťáků. Stále je na čem pracovat, ale to musí všechny fabriky. Firma Kästle obnovila po dlouhé odmlce běžecký program a zároveň bylo vytvořeno závodní oddělení pro vývoj a podporu závodníků. Ale myslím si, že už nyní se jedná o kvalitní běžky, na kterých naši závodníci dosáhli dobrých výsledků na juniorském MS, MS do 23 let i ve SP.

Můžeš popsat, jak vypadá testování lyží ve dvojici?

Maximálním možným úsilím se oba testéři rozjedou ve dvou rovnoběžných stopách, chytnou se za ruce a v momentu, kdy cítí, že jedou naprosto stejnou rychlostí, tak se pustí.

Ujedou třeba 50 metrů a v daném bodě se zhodnotí rozdíl vzdálenosti mezi oběma testéry. Pak si přehodí lyže a provedou test ještě jednou, aby se vyloučil jejich váhový rozdíl.

Test se zprůměruje a potom se vybere lepší pár. Pak se pokračuje s testováním dalších a dalších párů. Nejlepší je testovat sudý počet lyží, ideální jsou 4, nebo 8 párů, aby byla vždy polovina výherních a polovina poražených.

Potom se mohou výherní páry dále porovnávat spolu, stejně tak i poražené.

Jak probíhá testování lyží?

V létě jsme dvakrát testovali v lyžařském tunelu v německém Oberhofu. Poprvé jsme pro příklad zařadili do testu asi 120 párů lyží s deseti druhy různých skluznic. Testovali jsme ve třech dvojicích a trvalo nám to asi 6 hodin. Nejrychlejší páry se budou následně testovat i v zimě na různých sněhových podmínkách, kde se budeme snažit najít novou a lepší skluznici pro příští sezónu.

ČEKAL JSEM, JAK MOC SE PŘI SPRÁVNÉM NASTAVENÍ LISU BUDE ŠROUBY NA KONÍKÁCH TOČIT, ALE OPAK BYL PRAVDOU. JEN LEHKÉ POOTOČENÍ TŘEBA JEN DVOU KONÍKŮ DOST ZNAČNĚ ZMĚNÍ KOMORU LYŽE. JE TO ALCHYMIE, MOŽNÁ VĚTŠÍ NEŽ MAZÁNÍ.

Od 18 let jsi byl prakticky profesionální sportovec. Sice sis přes léto přivydělával, ale přes zimu ses plně věnoval sportu. Jak jsi zvládl opuštění závodního a tréninkového kolotoče a nástup do pracovního procesu?

Práce jsem se nikdy nebál. Jediné, co mi vadí, je, že člověk nemá při práci takovou volnost a je časově omezený. Do práce chodím v půl 6 a končím v 13:30, takže aspoň mám relativně volné odpoledne. Trénink mi momentálně nechybí, sportuju maximálně jednou týdně. Na závodech mi asi nejvíc chybí lidé, jak závodníci, tak kolegové z Vltava Fund Ski týmu, s kterými jsem se potkával jak v létě, tak v zimě.

TECH BACKCOUNTRY 2021

FOTO: SNOWBIZ

30

Dosavadní podoba letošní lyžařské sezóny už obnažila nejeden paradox a další na nás možná ještě číhají.

Prakticky všechny tuzemské běžkařské lokality jsou uspokojivě zasněženy – a přesto ve většině z nich nelze během denního světla rozumně lyžovat. K nim přiléhající parkoviště jsou notoricky ucpaná, mnohdy včetně nedozírných kolon na příjezdech k nim. Tratě plné civilních lidí, zhusta bez lyží, současně plné jejich nevyzpytatelných reakcí a neobvyklého chování, plné odpadků.

Zdá se, jako by lyžařská turistika ve volném terénu – pravověrné backcountry – byla jednou z posledních bašt kýžené lyžařské svobody; té hodnoty, kvůli níž se většina z nás světu dvou (ne nutně těch nejužších) prkýnek upsala.

VEN ZE STOP TEXT: TOM ŘEPÍK

T

ento text těžko můžu psát víc inspirován. Je polovina ledna, právě jsem strávil odpoledne protažené do podvečerní tmy toulkami krušnohorskou polootevřenou krajinou plnou remízků, luk a pastvin, jež byla reálnou kulisou předlohy zfilmovaného románu pana Stránského Zdivočelá země, po mém soudu nejlepšího porevolučního televizního počinu. Už třetí den tu kdečemu vládne vánice, jež zdejší horské cesty bez ustání přesypává sněhovými jazyky; místní obce naléhají na lidi z měst, ať se nepokouší vyjíždět nahoru. Typ zimního počasí, který často znehodnocuje či znemožňuje jakékoli lyžování, sjezdové i běžecké.

Ne však backcountry turistiku, když jste na ni řádně vybaveni.

Na zdejších horských loukách, kde od jara až do prvních vážnějších mrazů bylinkařím, je teď naváto cokoli mezi čtvrt- až půlmetrem prašanu na prakticky žádném podkladu, ve vysokém lese o něco míň. Pluju po tom všem na svých širokých Sportenech Expedition 90, kterým nic nevadí a nic se pro ně nezdá být neprůjezdným. Přijde mi to neuvěřitelné – ještě před nedlouhým časem, koncem listopadu, jsem tu sbíral své poslední šípky, hložinky a trnky; i teď si je z lyží sbírám znovu, jen tak z keřů do pusy, projížděje kolem nich.

Vjíždím na louku, kam jsem za horkých červencových večerů chodil sbírat všeléčivky řepík a třezalku; pokaždé se už smrákalo a od kraje lesa se na tu samou louku vycházely pást laně. Už mě asi znaly; věděly, že si jich naoko nevšímám a sbírám si to svoje, a tak i ony si hleděly své pastvy – mohlo nás od sebe dělit sotva dvacet, třicet metrů – a vydrželi jsme spolu třeba pět minut, možná víc.

Ani mě nepřekvapuje, že na stejné louce se teď na sklonku dne laně objevují zas – kdoví,

zda ne ty stejné. Znovu mě na nevelkou dálku přijímají do společné scény, kterou nikdo z nás dlouhé minuty neopouští. Když se laně daly opět do pohybu, možná mi chtěly potvrdit, že jsme staří známí: pozoruju, jak mě ve velké vzdálenosti dokola oběhnou, než zmizí za horizontem kopce, k němuž se čím dál víc snižuje zapadající rudozlaté slunce a pomáhá stromům na obzoru vrhat na bělostně se jiskřící pláň bizarně dlouhé, mnohasetmetrové stíny.

Podobné výjevy jsou tím, proč si nasazuju backcountry lyže, kdykoli můžu, já osobně.

Ostatní mohou a nejspíš mají své vlastní důvody, snad víc či míň podobné. Spojuje nás v srdci krev a v ní touha po lyžařské osamělosti – osamělosti do takové míry, do jaké ji chceme mít. Občas může jít o osamělost sdílenou s partnerem, rodinou, přáteli nebo třeba psem. Stále však jde o osamělost, na preparovaných tratích značených okruhů stěží kdy docílitelnou, a nikdy ne garantovanou. Natož v téhle době.

31

A pak je tu ten ryzí pocit zimního dobrodruha ve většině z nás, který jinde než mimo upravovanou stopu nelze zažít.

Toužíme okusit zimní verzi našich oblíbených stezek, po kterých se proháníme na kolech a koloběžkách, možná i na koních či po svých od jara do dalšího jara. Prahneme zjistit, jak vypadá ten potok s vodopádem, když je zamrzlý a pod vysokou duchnou prašanu. Chceme vědět, že můžeme kdykoli své lyže otočit libovolným směrem a sjet dlouhatánskou stráň, na které krávy žvýkaly svůj jetel ještě necelé tři měsíce předtím. A že můžeme být prvními tvory, kteří tudy takovýto sjezd svými lyžemi nakreslili. Nejen tento den či tuto zimu; prvními odjakživa.

BC výbava

Dost poetiky, toto je rubrika Tech, vím.

Tedy o lyžích: poctivé backcountry si říká o běžky širší a stabilnější než lehoučké štíhlé závodní rakety konstruované do upravených tratí. (To však nezbytně neznamená, že v méně extrémních podmínkách nelze vyjet i na běžkách úzkých.) Některé BC modely lyží jsou vybaveny ocelovými hranami, což jezdcům dodává na jakémsi mentálním komfortu.

Ocelové hrany nedělají lyži stabilnější ani výrazně lépe ovladatelnou ve sjezdech, s výjimkou jediné situace – dokud se lyže nepotkají s ledem; pak jsou ty s hranami bezkonkurenční. Jejich skluznice bývá pod botou vyvedena nejčastěji v klasických šupinách nebo s vlepenými mohérovými skiny; hladké mazací modely BC lyží vám z mnoha dobře míněných praktických důvodů nedoporučuju. Některé seriózní backcountry lyže nabízí možnost připnutí si stoupacích pásů v plné délce, jak je to běžné u skialpinistických modelů; využijí se při tom typu turistiky, jež v sobě zahrnuje i dlouhé sjezdy, při nichž lyžař ocení co nejhladší skluz. Jakkoli BC běžky nikdy nebudou sjíždět tak rychle ani se ovládat s takovou jistotou a razancí jako lyže sjezdové. Však taky backcountry není o rychlosti; backcountry je o objevování přírody a užívání si takových objevů.

Podobné co pro lyže, platí pro obuv – optimální (avšak v závislosti na obtížnosti terénu nikoli nezbytně nutné) jsou robustní BC modely, ne náhodou připomínající regulérní trekovou obuv – zejména, máme-li zapnuty široké BC lyže. Lehké boty totiž tyto široké a těžké lyže budou ovládat výrazně hůř. Běžnou a nadmíru užitečnou součástí BC výbavy bývají lýtkové návleky zabraňující sněhu a ledu dostat se do bot.

Lyžařské hole bývají v backcountry turistice jednou z nejčastěji podceňovaných položek. Vyplatí se investovat do speciálních teleskopických: jednak lze jejich délku rektifikovat podle typu terénu (například nastavit rozdílné délky v případě dlouhého traverzu napříč prudkým svahem), anebo snadno vyměnit košík za větší či jej úplně sejmout a z jednotlivých dílů hole sešroubovat dlouhou lavinovou sondu. U batohu mějte pevně utažené popruhy a největší zátěž uvnitř umístěnou až na dně a co nejblíž k tělu – cokoli jiného by vám při jízdě narušovalo stabilitu.

Při backcountry výletech se vám zřejmě čas od času nevyhnou prudší výšlapy, následované sjezdy.

Podle obtížnosti terénu a sněhových podmínek budete nuceni kreativně volit taktiku a techniku zdolávání své trasy a nejednou i improvizovat. Sundat své lyže a pěšky sejít extrémně nebezpečnou či nesjízdnou oblast bývá běžnou praxí. Buďte mentálně i výbavou připraveni na prudké výšlapy, obtížné a dlouhé traverzy, ve vyšších nadmořských výškách počítejte s časovou rezervou – můžete být nuceni tam vysoko hodně, hodně zpomalit. Nic by vás nemělo zaskočit. Celá vaše skupina bude tak rychlá a schopná jako její nejslabší člen.

Než si pro inspiraci prohlédneme několik reprezentačních kousků z letošní backcountry produkce, které jsem pro vás spolu se zástupci značek vybral, rád bych vám, čtenářům, jakož i sobě, popřál do zbytku této sněhové sezóny dobré zdraví a co nejvíc svobody, klidu a prostoru pro to, co máme tak rádi.

FISCHER TRAVERSE 78 CROWN/SKIN Široké běžecké lyže přizpůsobené pro túry mimo upravované stopy jsou vybaveny systémem Easy Skin umožňujícím připnout mohérové stoupací pásy do konstrukce lyže. Standardně je skluznice pod botou vybroušena protiskluzovým reliéfem Offtrack Crown, který je použitým materiálem i tvarově přizpůsobený, aby umožnil kvalitní odraz i slušný skluz i ve volném terénu.

Náběh špičky lyží je prodloužený (tzv.

Nordic rocker) pro snadnou jízdu zasněženým terénem. Lyže o krojení 78–61–69 jsou po celé své délce osazeny ocelovými hranami, vyrábí se v délkách od 169 do 199 cm a váží v páru mírně přes 2 kg.

FISCHER E99 EASY SKIN XTRALITE Osvědčený model backcountry lyže určené k dlouhým trekům mimo upravované trasy. Náběh špičky lyží je prodloužený (tzv. Nordic rocker) pro snadnou jízdu zasněženým volným terénem. Lyže dále charakterizují ocelové hrany a robustní konstrukce. Hlavní složku jádra lyže tvoří pláty z extrémně lehkých dřevin protkané vyfrézovanými vzduchovými kanálky. Model má univerzální hladkou skluznici Sintec, k níž lze dokoupit stoupací pásy Easy Skin upínající se skrze tělo lyží. Lyže o krojení 66–54–61 se vyrábí v délkách od 180 do 210 cm a v páru váží 2 kg.

32

TECH BACKCOUNTRY 2021

SPORTEN BACKCOUNTRY Hliníkové běžecké hole Sporten Backcountry mají speciální prodlouženou rukojeť a široký hliníkový kroužek s koženým košíkem o průměru 12 cm. Hole se vyrábí v délkách po 5 cm do 120 až 170 cm.

ALPINA ALASKA Nová vlajková loď BC produkce slovinské značky Alpina Alaska je vybavena podrážkou NNN BC se střední flexí a oblečena do přírodní kůže zbarvené do firemní červené. Vpravdě masivní lyžařská bota nabízí propracovaný systém šněrování pro dokonalé usazení chodidla a rychlé a nekomplikované upnutí. Anatomická stélka se stará o stabilitu a příjemné nošení, membrána Alpitex zabraňuje průniku vody.

ALPINA MONTANA Montana je menším, měkčím sourozencem své červené výkladní skříně tradičního výrobce lyžařské obuvi, stále však jde o nadmíru pohodlnou botu pro cesty do zasněžené přírody. Je vybavena podrážkou NNN BC se střední flexí, anatomickou stélkou a termoizolací Thinsulate. Jako ostatní modely značky Alpina, i tento padne široké škále tvarů chodidel, má dokonalé, jednoduché a pohodlné šněrování a poskytuje stále velmi solidní stranovou stabilitu.

SPORTEN FREEWALK Sněžnice nové generace pro komfortní chození v hlubokém prašanu i na sněhové krustě, po cestách i ve volném terénu. Skluznice je osazena krátkými ocelovými hranami a stoupacím skinem.

Lyže o krojení 138–138–88 a délce 120 cm se dodávají s jednoduše ovladatelným systémem plastového vázání Outlander, které bezpečně pojme každou běžnou trekovou nebo jinou zimní obuv.

SPORTEN EXPLORER SKIN Sendvič dřevěného jádra složeného z mnoha lamel výběrového dřeva zpevněných sklolaminátem. Lyže o rozměrech krojení 64–52–60 jsou po celé délce osazeny ocelovými hranami, vyrábí se v délkách 165 až 205 cm a váží v páru mírně přes 2 kg.

Do stoupací komory skluznice je vlepen tulení pás.

33 TEXT: NIKOLAS DOMÍN

PŘI TRÉNINKU VŽDY V OBRAZE

GARMIN

FORERUNNER 945 A PÁS HRM PRO

V této recenzi se tak trochu od lesa podíváme na sportovní GPS hodinky Garmin Forerunner 945 a představíme si nejnovější hrudní pás pro měření tepu HRM Pro, který je nově vybaven funkcí vyhodnocení výkonu při běhu na lyžích.

P

onechme stranou prémiovou řadu Garmin MARQ a specializované řady, jako jsou Tactix (military), Approach (golf), D2 (letecké) nebo Quatix (námořní). Nepotřebujeme Rolls Royce mezi GPS hodinkami – stačí Mercedes. Pak je tu pro nás řada Fenix. Její poslední generace Fenix 6 existuje v několika velikostech a několika materiálových a funkčních kombinacích, ale obecně lze říct, že tyhle hodinky umí prakticky vše, na co si vzpomenete. A vedle nich je tu ale ještě jeden maskovaný Mercedes, který v sobě skrývá všechny funkce řady Fenix, ale schovává se v méně výrazné sportovní rodině Forerunner – triatlonový model Forerunner 945. Mají nejnovější úsporný GPS čip zajišťující dlouhou výdrž, barometr pro přesný záznam změny nadmořské výšky, měření tepu na zápěstí, integrované mapy usnadňující navigaci, přehrávač hudby kompatibilní s bezdrátovými sluchátky, funkci Garmin Pay suplující platební kartu, všechny současné technologie pro záznam vaší aktivity jak během dne, tak přímo při sportu, vyhodnocení dlouhodobé i aktuální kondice, a dokonce vám i doporučí, jak trénovat pro rychlejší regeneraci a další zlepšení.

Velká část těch, kteří hledají maximálně vybavené GPS hodinky, skončí u některého

z modelů Garmin Fenix. Pokud vás však odrazují větší rozměry a vyšší hmotnost, vězte, že „plastové Fénixy“, jak je model Forerunner 945 někdy trefně nazýván, vás neochudí o nic z jejich funkcionality, na ruce o nich ani nebudete vědět a ještě možná trochu ušetříte.

Využití sportovních hodinek Garmin pro běžecké lyžování je velmi bohaté, někomu postačí přesná evidence jeho trasy a nastoupených výškových metrů, trénujícím sportovcům se otevírají široké možnosti plánování, sledování a vyhodnocování tréninkových dávek, optimalizace regenerace, a k tomu nově i měření výkonu na běžkách s novým hrudním pásem HMR Pro.

Cross Country Skiing Power

Hrudní pás HRM Pro je nejnovější a nejvybavenější snímač tepu, který má Garmin v nabídce. Jedná se o evoluci vrcholného HRM Tri. Předchůdce uměl kromě záznamu tepu také sledovat pohyb trupu, na jehož základě Garmin vyhodnocuje „Running Dynamics“, což jsou různé kvantifikovatelné parametry charakterizující techniku vašeho běhu (kadence kroků, svislá oscilace, vyváženost kontaktu se zemí…) a „Running Power“ vyhodnocující váš výkon při běhu. Jelikož se jedná o triatlonový

pás, a protože přenos signálu mezi pásem a hodinkami ve vodě není moc spolehlivý, byl pás vybaven vnitřní pamětí, aby se záznam vaší tepové frekvence při plavání neztratil někde napůl cesty a do hodinek se mohl přenést zpětně. To vše bylo zabaleno do kompaktního a velmi pohodlného hrudního pásu.

Nástupce ponechal formu i s jejím obsahem prakticky beze změny a do už tak skvělého pásu přidal ještě něco navíc.

HRM Pro je nyní vybaven Bluetooth konektivitou umožňující jeho spárování přímo s aplikací v mobilním telefonu.

Schopnost uchovávat naměřená data byla navíc rozšířena mimo plavání i na další aktivity. Při některých sportech – například bojových nebo mnoha míčových – nechcete mít na ruce hodinky, ale zároveň vás zajímá záznam vaší tepové frekvence, ze které se zpětně vypočítává zátěž organismu a tréninkový efekt dané aktivity. Stačí aktivitu pomocí hodinek nastavit a spustit, přístroj v bezpečí odložit a zbytek nechat na hrudním pásu. Po tréninku aktivitu ukončíte a data z pásu se přehrají do aplikace. Sice se logicky musíte obejít bez GPS záznamu a všeho, co s ním souvisí, ale hodinky o vašem vynaloženém úsilí vědí a zohledňují jej při vyhodnocování vaší kondice a plánování regenerace a dalších tréninků.

Zcela nová je funkce „Cross Country Skiing Power“, která principiálně vychází z „Running Power“ a měří váš wattový výkon na běžkách.

Podporované hodinky (Forerunner 945, Fenix 6 a několik dalších) pomocí dat z pásu HRM Pro v reálném čase vyhodnocují váš běžecký výkon a ten zobrazují v datovém poli na obrazovce hodinek během aktivity. Po jejím ukončení si v aplikaci Garmin Connect můžete prohlédnout graf výkonu v čase a porovnat ho například s grafem tepové frekvence či výškovým profilem. S plánováním a vyhodnocením tréninkové zátěže pomocí wattového výkonu se před lety začínalo v cyklistice, poté u klasického běhu a nyní i u běžeckého lyžování.

Oproti srdeční frekvenci není wattový výkon ovlivněný vnějšími vlivy, jako jsou vrozené dispozice, zdraví nebo psychický stav sportovce.

Bude zajímavé sledovat, zda kromě cyklistiky a běhu najde wattový výkon v blízké době širší využití i v běžeckém lyžování.

Funkci „Cross Country Skiing Power“ se věnujeme detailněji v rozsáhlejším článku na webu

Bezky.net/clanek/1797

TECH HISTORIE TEXT: JIŘÍ ROČÁREK ST.

PRÁŠEK NAD ZLATO Změna počasí na poslední chvíli je noční můrou všech servismanů. Vasův běh – vrcholný závod pro všechny laufaře, kde se poslední tři roky radikálně měnilo počasí a servismani museli rychle reagovat, často risknout jinou variantu mázy bez jakéhokoliv testování

FOTO: VASALOPPET

34

Už je to 36 let, co si profesor Gambarette, který působil na univerzitě v italské Padově a pracoval pod nejvyšší petrochemickou firmou Enichem, podal patentovou přihlášku na bílý prášek, který výrazně redukoval tření a nepřijímal nečistoty obsažené ve sněhu. Tato velmi drahá substance byla testována předně alpskými lyžaři, ale bez výraznějších úspěchů. Až v roce 1985 zkoušel prášek italský národní tým běžců na lyžích a odhalil jeho skrytý potenciál.

P

rodukt byl posléze nabídnut tehdy největšímu výrobci vosků – firmě Swix – pro další testování a vývoj.

O dva roky později se již prodával jako Swix Cera F, čímž se otevřela zcela nová etapa voskování skluzových a v menší míře i odrazových částí skluznic.

Využití fluorových prášků nabralo na obrátkách také s revolucí v klasickém lyžování, jež odstartovala v roce 1985. Tehdy byly na kongresu Mezinárodní lyžařské

federace FIS schváleny dvě techniky běhu na lyžích – klasická technika a volná, umožňující použití bruslení, u něhož byl a dodnes je kladen důraz, aby byly lyže co nejskluznější. Odbruslování ve stopě se ale objevilo daleko dříve. Jako první s ním přišel v roce 1974 Pauli Sittonen při Dolomitenlaufu, kdy mu přestala fungovat stoupací máza při neočekávaných slunečních paprscích a začal si přibruslovat střídavě na jednu či druhou stranu.

V sezóně 1987–1988 jsme již mohli nejen ve Světovém poháru vidět úplně nový styl – bruslení, skate neboli volný styl běhu na lyžích. Vynález vysoce účinného vodoodpudivého fluorového prášku urychlil závodníky, již se rozhodli do závodu nastoupit s holými lyžemi bez stoupacího vosku. Kromě těchto rychlých prášků odstartovala také výroba fluorových parafínů, LF (nízkofluorových) a HF (vysokofluorových), které se používaly a dodnes používají jako podkladová vrstva.

Ostatní evropské firmy samozřejmě nezůstaly pozadu a začaly s výrobou fluorkarbonových prášků a zkvalitňování revolučních parafínů na různé druhy sněhu a teplot.

S vývojem vosků šel ruku v ruce i vývoj závodních lyží. Běžky na bruslení se zkracovaly a stále se experimentovalo, jaká délka bude optimální. Lyže se mazaly po celé délce, aby se dosáhlo co největší skluznosti, v porovnání s běžkami na klasický styl, které obsahují mazací zónu pro nanášení stoupacích vosků, jež jízdu zpomalují.

Správný výběr vysokofluorových preparátů pro přípravu závodních lyží závisel nejen na teplotě vzduchu a sněhu, ale velmi důležitým ukazatelem byla také vlhkost vzduchu. Servismanské začátky byly s nástupem fluorových vosků často krušné a získávání zkušeností hrálo i na velkých závodech zásadní roli.

Když například zavzpomínám na MS juniorů ve Svatém Mořici v roce 1998, kde panovalo stálé počasí, teplota ráno –15 °C, přes den –10 °C, modrá obloha, vlhkost vzduchu a sněhu do 30 %. V noci se mírně zatáhlo a napadl poprašek studeného suchého prašanu. Tyto podmínky jako přes kopírák celý týden po dobu konání mistrovství. Den před prvním závodem jsme testovali vše, co bylo k dispozici na danou podmínku v naší servisácké bedně, kterou mi vždy před vrcholnými akcemi připravoval servisman A týmu Jan Pešina. Trenéři, kteří připravené lyže testovali, nenašli žádnou skvělou variantu, abychom ji mohli aplikovat na závodní běžky.

Když už jsme si nevěděli po celodenní práci a desítkách testů různých variant rady, připravili jsme jeden pár testovek podkladovým syntetickým parafínem na –20 °C (HWK, tehdy

s označením P1). Testéři zajásali. Celé mistrovství odjeli naši závodníci na tomto obyčejném parafínu, získali tři medaile a hlavně zlato ze štafet bylo senzací. Zde jsme zjistili, že převratné fluorokarbonové produkty nejsou vždy tím pravým ořechovým. Skutečně záleží na všech výše zmíněných přírodních faktorech a je jedno, zda chystáte lyže na krátké závody nebo dálkové běhy na lyžích. Samozřejmě pokud se chystáte na dlouhý lauf, tak se příprava lyží může lišit, podkladových vrstev se většinou aplikuje více, v některých případech i více finálních.

V posledních letech se vyprofiloval další styl běhu na lyžích – soupaž, která se prosazuje zejména v dálkových bězích. Další impulz tentokrát zejména pro výrobce lyží.

Na trhu se objevují speciální běžky na soupaž.

Z hlediska servisu lyží je příprava totožná jako na bruslení, ale v případě dálkových běhů se jedná o daleko větší alchymií, než když se jezdí na okruzích jako například u SP v běhu na lyžích či biatlonu. Laufy, desítky kilometrů dlouhé, jsou specifické, někdy s výrazným převýšením a proměnlivými podmínkami, startem v brzkých ranních hodinách, kdy může být sníh ještě na kost tvrdý, a dojezdem po několika hodinách často v měkkém rozměklém sněhu.

V současnosti se netestují pouze parafíny či prášky, ale velký důraz je kladen také na samotný výběr lyží s různými konstrukcemi i strojovými strukturami na danou podmínku.

Při výběru špatného páru nepomůže ani sebelepší máza. Navíc se ještě testují ruční struktury, které můžou jízdní vlastnosti lyží ještě zlepšit. Zkrátka je to velká věda a mnoho hodin práce servismanů, než zazní startovní výstřel.

FOTO: SVAZ LYŽAŘŮ ČR

35

O servisu závodních lyží by se mohla napsat celá kniha, ale jak připravit závodní lyže je know-how každého servismana, léta praxe a experimentování, stovky hodin testů a nespočetné množství závodů. Článků o servisu bylo publikováno mnoho, ale pokud byste chtěli vědět, jak se správně chystají závodní lyže, nejlepší je vše vidět na vlastní oči přímo na besedách, kde můžete nahlédnout pod ruce servismanů a při případných nejasnostech se jich zeptat.

Servismani jsou většinou po závodě sdílní a jsou schopni říci, jaká máza byla vítězná. Na besedách se dokonce někteří z nich podělí o své znalosti a postupy při přípravě lyží, ale detailní vychytávky vám prozradí málokterý z nich, podobně jako kuchařka, která vám nadiktuje svůj recept, ale stejně bude výsledný dort chutnat jinak

A jak vypadá budoucnost lyžování? Blížící se zákaz používání fluorových vosků si jako servisman dálkových běhů nedovedu představit. Několik firem mělo nachystáno kvalitní náhrady fluorových produktů, vyrobené novou technologií, které měly vysokofluorové prášky plnohodnotně nahradit, ale zdá se, že FIS chce fluor úplně ze stopy vymazat. Opět nezbude nic jiného, než vyvíjet, přemýšlet a stále testovat, jako tomu bylo tenkrát, při přechodu na fluorové preparáty.

Jiří Ročárek st.

Třicet let působil jako trenér mládeže, poté deset let jako servisman u juniorské reprezentace a OH nadějí.

V současnosti již 13. rokem dělá servis lyží dálkovým běžcům, z toho poslední roky se soustředí zejména na závody Ski Classics pod hlavičkou Vltava Fund Ski teamu.

36

TECH SERVIS TEXT: MICHAL VČELIŠ, FOTO: SVAZ LYŽAŘŮ ČR

NOVÝ POMOCNÍK,

který šetří čas, energii i zdraví

37

Servisní vůz zakoupil Svaz lyžařů ČR od švýcarské reprezentace, se kterou o tom začal poprvé jednat před dvěma lety. Na délku měří necelých 11 metrů, na šířku 2,5 m a na výšku 4 m. O speciální vnitřní vestavbu se postarali už Švýcaři, kteří vytvořili šest pracovních míst, vybavili auto odsáváním vzduchu i boxem na lyže, do něhož se vejde 290 párů. Aby byl servisní nákladní vůz využitelný, musí být v místě závodu připojen na elektřinu, a proto musí servisní tým vozit s sebou 70 metrů různých kabelů.

38

TECH SERVIS

„P

ro naši práci má servisní náklaďák tři zásadní přínosy – šetří nám čas, energii a také zdraví,“ říká Martin Blaschke, šéf českého servisního týmu „Teď už nemusíme všechno přenášet v bednách z dodávek do buněk, kde jsme mazali lyže, všechno stále vybalovat a zabalovat, vybíhat z tepla do zimy. Ono se to nezdá, ale nese to s sebou zdravotní důsledky, které se projevují v průběhu let. Další výhodou je, že náklaďák je vybaven kvalitním odsáváním, které jsme doplnili ještě čističkou vzduchu, takže teď pracujeme v daleko čistším prostředí. A důležitý je i komfort – přesně víme, co kde máme, kam je potřeba sáhnout.“

Nedá se tedy předpokládat, že by nové zázemí vystřelilo české reprezentanty vzhůru napříč výsledkovými listinami, přiblíží je ovšem podmínkám světové špičky. „Když budu připravovat lyže ve stejné chvíli v buňce nebo v kamionu, namažu je stejně. Ale důležitý je komfort, ušetřené síly a čas, které můžeme využít třeba pro testování lyží, s čímž jsme doposud časově trochu bojovali.

Když na to teď budeme mít prostor, mohou být lyže o setinky nebo desetinky lepší,“ dodává. „Samozřejmě se nyní budeme chtít ukázat v co nejlepším světle. Všichni chceme dokázat, že jsme si kamion zasloužili, což je bezesporu také o sportovcích, protože bez nich by kamion nebyl. Je to týmová práce.“

39

Největší reprezentační týmy z Norska, Švédska, Finska či Ruska mají celé servisní kamiony, které si vysouvají do stran i směrem vzhůru a jsou tak dvoupatrové, v tom ale Martin velkou výhodu nespatřuje: „My máme k dispozici to samé, co mají oni, jen v menší verzi. Větší týmy potřebují více servisních míst. Mají více závodníků, a proto potřebují více materiálu i lyží. A v patře bývá zabudována i převlékárna pro závodníky, což my suplujeme převlékacím stanem.

V tom praktickém hledisku tedy není velký rozdíl, v tom finančním samozřejmě ano, protože velké kamiony s sebou nesou i velké nároky na finance, personální obsazení a administrativu při cestách po Evropě.

Také potřebují daleko více času na přípravu a zabalení. My máme všechno připravené za pár minut. V tomto ohledu je náš kamion sice nejmenší, ale nejlepší.

40

TECH BIATLON TEXT: TOMÁŠ KOCANDA (S VYUŽITÍM MATERIÁLŮ TOMÁŠE CHVOJKY) FOTO: ARCHIV AUTORA

KDE SE VZALA

Bouškova kulka v našem obýváku?

2. ČÁST: TELEVIZNÍ GRAFIKA A VYSÍLÁNÍ

V minulém díle jsme si ukázali, jaké technologie v pozadí jsou potřebné k tomu, abychom vůbec dokázali rozpoznat, co se v biatlonovém závodě, zejména při střelbě, odehrává. V dnešním díle si ukážeme, jak s nashromážděnými daty naloží tvůrce grafiky a televizní štáby.

B

ez televizní grafiky by biatlon byl nesledovatelný sport. Nikdo by netušil, kolikrát závodník zasáhl, kolik dobití či trestných kol má, při sprintu by nikdo nedokázal sledovat postupně startující závodníky. Současná grafika je na úrovni závodů IBU Cupu, SP, MS a OH standardizovaná, přičemž jediným standardem je grafika společnosti Siwidata, která zpracovává data dle smlouvy s IBU. I na nejnižší ze jmenovaných úrovní, tedy v IBU Cupu, jsou technické možnosti grafiky totožné, jen není tak masivně nasazená jako na vyšších soutěžích.

Tým Siwidata v místě závodů provozuje systém, který je zálohovaný, zdvojený a tím odolný proti případným výpadkům a poruchám. Disponuje pevnou i bezdrátovou datovou místní sítí, po nichž poskytuje několik typů služeb, které zpracovávají všechna vstupní data ze závodu. Některé služby jsou během závodu dostupné ihned po připojení se k nim (jsou typu „online“). Jedná se o tyto služby: 1) Commentary Information System (CIS) – analytické informace pro potřeby komentátorů, TV expertů, trenérů a týmů. K těmto informacím se laik nedostane, přihlášení mají pouze akreditované osoby.

2) Datacenter – na webové stránce biathlonresults.com naopak komukoli volně dostupná data; informační možnosti jsou prakticky totožné jako v CIS, ale data jsou zpožděna kvůli technologické distribuci internetem o několik (řádově do deseti) sekund.

Michal Šlesingr alias Boušek ve svém předposledním závodě kariéry (ukázka TV grafiky)

Jiné služby jsou k dispozici dodatečně, tedy s větším zpožděním (jsou typu „offline“).

Jde o výstupy a analýzy v podobě souborů určených týmům, případně jsou k dispozici v Datacenteru jako uzavřený dokončený závod. Příkladem je analýza závodu (Competiton analysis), podklad pro oficiální výsledky, který zároveň slouží i závodníkům a trenérům.

Ti po závodech navíc mají k dispozici i střelecké výsledky závodu (Competition shooting results) od týmu HoRa/Kurvinen, kde jsou lépe vidět detaily střelby.

Speciální službou týmu Siwidata je TV grafika. Tuto službu při výše jmenovaných závodech tedy nevyrábí TV štáby, ale poskytují ji pouze a jen Siwidata. Data pro TV grafiku připravuje speciální tým, kde každý je odpovědný za určitou část dat. Kromě toho Siwidata vytváří videopřenos IBU, pro jehož výrobu využívá kamer tzv. host broadcastera (viz dále).

Nad tím vším má dohled Centrální dálkový dohled (CRM). Jde o skupinu techniků týmu Siwidata dohlížející na správný chod systému a sběru dat i jeho odbavování.

Požadavky tohoto systému v České republice splňuje, a tudíž certifikaci IBU pro závody IBU Cupu, SP a MS má jen Vysočina Arena v NMNM. Nyní se budeme věnovat tomu, jak grafiku z VA nejen vytvořit, ale i odvysílat.

Výroba mezinárodního a národního TV vysílání

Vlastní TV přenos je završením úsilí, které začíná zhruba půl roku před závodem, kdy se detailně řeší, jaké TV štáby přijedou a jaké budou jejich požadavky. Biatlon je z hlediska TV přenosů nejnáročnějším sportem, jenom kameramanů je okolo čtyřiceti. Stejný počet je i techniků. Celkem se na přímém přenosu podílí kolem 120 lidí.

Nyní si musíme vysvětlit několik pojmů. Pro příklad si vezměme konkrétní TV přenos ze SP v NMNM v březnu roku 2020. V NMNM je Česká televize (ČT), která má v místě závodu díky domácímu prostředí veškerou techniku a má dostatek zkušeností s přenosem, tzv. host broadcasterem (dalo by se říci „hostitelským vysílatelem“, ale tento termín se nepoužívá). Ten poskytuje signál držitelům licence na TV přenos biatlonu, kterých je mnoho, navíc na různých místech. Patří mezi ně ti, kteří také mají svůj štáb přímo v NMNM (např. německá ZDF, norská NRK a švédská SVT); těm host broadcaster signál poskytuje přímo na místě po pevné lince; ostatním, kteří v NMNM štáb nemají, prostřednictvím satelitního vysílání.

Host broadcaster v součinnosti s týmem Siwidata vytváří ve svém přenosovém voze

41

Ukázka z Datacentra

(kamionu označeném jako OB HD1) více signálů (tzv. feedů) – hlavní (mezinárodní) a doplňkové (tzv. secondary screen feeds), což jsou signály známé např. z ČT Sport, díky kterým můžete vidět slabší závodníky v tzv. oknech. Všechny tyto signály host broadcaster šíří prostřednictvím satelitního vysílání do sídel ostatních držitelů TV práv, kteří mohou kombinací přijímaných signálů (tedy mezinárodního a secondary-screen) vyrábět zjednodušené úpravy v podobě svého národního vysílání bez nutnosti mít štáb na místě závodu. Mezinárodní signál neukazuje jen samotný závod, vzniká již hodinu před jeho začátkem, kdy se prezentují týmy a závodníci a musí se natočit kontrola zbraní a čipování závodníků (na obou kotnících mají tzv. transpondér, tedy vysílací čip umožňující spolu s přijímací anténou bezdrátové měření času na mezičasech).

Jelikož mezinárodní signál z NMNM vyrábí ČT, mohlo by se zdát, že automaticky platí právo místní TV na roli host broadcastera, ale není tomu tak. Je běžné, že např. polská TV, jež s biatlonem nemá příliš zkušeností, si na přenos závodů IBU Cupu najme přinejmenším část zkušenějšího štábu odjinud, ale jistotu práce nemá ani místní zkušená TV v biatlonově rozvinutých zemích. Např. přenosy ze závodů SP 2019 v italské Anterselvě režíroval švédský režisér; zajímavé je, že přenosy z MS o rok později z toho samého místa pak nikoli švédský, ale norský režisér.

Biatlon zatím odolal, ale obecným trendem se stává výroba naprosto specializovaným a stále stejným TV štábem (např. Infront nebo HBS) bez ohledu na místo konání akce, jako je tomu již nyní např. v případě MS ve fotbale nebo hokeji. V Česku velkou část sportovních přenosů nadále vyrábí ČT, ale některé, např. závody ve vodním slalomu z pražské Troji, již ne.

Zcela zásadní roli v každém přenosu hraje osobnost režiséra. Režisér mezinárodního vysílání musí primárně sledovat nejen nejlepší závodníky ze SP, dále ty, kteří zrovna

jedou na pořadí v první desítce, ale i ty se „silným příběhem“, například startující po přerušení kariéry. Existují přísná pravidla IBU i Evropské vysílací unie (EBU), co musí režisér v mezinárodním přenosu ukázat, ale mnoho toho zůstává na jeho zkušenostech a citu. Když nějaká legenda jede svůj poslední závod, tak jí režisér dá prostor v mezinárodním vysílání, i kdyby ten den jela čtyřicátá a vysílací čas si kvůli vývoji závodu nezasloužila. Vedle objektivní vyváženosti a zmíněného citu musí režisér přihlédnout i k marketingovým povinnostem vůči partnerům ze zemí s dlouholetou biatlonovou tradicí a četnou základnou, takže závodníci z Německa či Skandinávie mají logicky ve vysílání ze SP více prostoru. Naopak v přenosech z MS a OH je potřeba ctít olympijskou myšlenku podpory rozvoje biatlonu v méně biatlonově rozvinutých zemích a představovat i jejich závodníky.

Právě zde se můžeme setkat s nejlepšími Lotyši, Estonci, Bulhary, Korejci.

Pro EBU je „produkt“ biatlonu, který v posledních letech bojuje o nejvyšší příčky sledovanosti, natolik důležitý, že se stará i o dodatečnou analýzu jeho přenosů.

Sleduje, aby mezinárodní TV přenos byl standardní a divák na jeho kvalitě nepoznal, odkud přenos je, takže host broadcaster na základě analýzy opřené o data týmu Siwidata obdrží rozbor, kolik času jeho režisér závodníkům věnoval a jaké chyby se vyskytly.

Národní vysílání je jinou disciplínou. Pokud režisérovi národního vysílání vyhovuje, co vidí v mezinárodním, a tam prezentovaný vývoj závodu je dostatečně atraktivní, pak i přes možnost ovlivnit své národní vysílání to neudělá, protože ctí atraktivnost souboje a to, že divák kromě svého národního hrdiny má ještě několik světových oblíbenců, které by chtěl sledovat. Jinak má režisér národního vysílání o mnoho volnější ruce než režisér vysílání mezinárodního; národní vysílání pod lupou EBU a IBU není, u něj se naopak počítá s tím, že poskytne více prostoru domácím závodníkům,

kteří by jinak vzhledem ke svému umístění v závodě nebo nedůležitosti neměli nárok na vysílací čas v mezinárodním vysílání.

Chce-li režisér národního vysílání prezentovat například nějakého národního závodníka (krajana), použije do svého národního vysílání signál jakékoli kamery svého štábu nebo štábu host broadcastera. Když např. Michal Šlesingr alias Boušek (po první střelbě např. na 27. místě) nebude mít prostor v mezinárodním vysílání, kde probíhá souboj o první místo, ČT ve svém národním vysílání zařadí ze své kamery jeho záběr a přiřadí mu aktuální grafiku na druhé střelbě. Tak divák ČT uvidí výkon českého sportovce, i když ten nebude zařazen v mezinárodním vysílání běžícím např. na Eurosportu. Pokud jsou v místě konání další národní vysílatelé, budou doplňovat svůj národní signál obdobně.

Koncept národního vysílání je postaven na různých platformách a úrovni vybavení.

Nejvyšší úroveň obnáší kamery na střelnicích a mezičasech, reportážní vstupy (z mixzóny, střelnice, fanzóny), navíc doplněné studiem s odborníky a analýzou, což umožní plnohodnotné sledování všech aktivit, kterých si národní vysílání chce všímat. Předpokladem je přenosový vůz přímo na místě, který je napojen na přenosový vůz host broadcastera (OB HD1). Tuto možnost v případě NMNM využívá například německá ZDF a samozřejmě i ČT (české národní vysílání je vyráběno v jiném přenosovém voze, označeném jako OB HD2).

Další z možností tvorby národního vysílání je formát, při kterém jsou v místě závodu pouze redaktor a malý technický štáb, tedy případ švédské stanice SVT. Rozhovor se závodníkem nebo trenérem prostřednictvím internetového připojení míří jakožto doplněk mezinárodního vysílání přímo do mateřské TV stanice (tedy do Stockholmu), kde je zbytek tvůrčích pracovníků štábu SVT, který dle své režie může zařazovat živé nebo zpožděné vstupy z NMNM do svého národního vysílání.

Technologické nároky subtilnějšího štábu v místě závodu jsou nižší, typické obsazení tvoří např. 3 kameramani a 1 reportér. Nasazení techniky je vždy otázkou rozpočtu, např. bude-li se v Norsku konat MS, ČT tam vyšle přenosový vůz, ale na SP tam ČT pojede jen s tzv. batohem – bezdrátovým připojením kamery prostřednictvím vysokorychlostního internetu šířeného sítí mobilních operátorů.

Vlastní kamery na místě tedy mají velké i menší zahraniční TV štáby, avšak jejich signály se zpravidla napříč více TV štáby nesdílí.

Ke sdílení kamer sice již došlo, nicméně to byla údajně výjimečná kooperace ČT a ZDF, která rozhodně není běžná.

42

TECH BIATLON

TV grafika ušitá na míru

Už víme, jak se režiséři TV štábů dostanou k signálům z kamer, ale jak se dostanou k TV grafice ze závodu, jaké mají možnosti?

Zásadní je smlouva mezi IBU, EBU a držiteli práv. Smlouva obsahuje podmínky, za kterých může držitel práv získat TV grafiku v místě akce. Klíčové TV společnosti (ARD, ZDF, NRK, SVT, ruská Matč TV, …) mají možnost požádat o grafickou výbavu pro národní vysílání převážně, pokud je jejich přenosový vůz umístěn v místě závodu v prostoru soustředícím veškerou TV vysílací techniku. Jiné alternativy jsou plně v režii společnosti Siwidata, ale obecně vzato se TV grafika jako samostatný element samostatně nikam jinam mimo onen prostor nešíří. TV štáby na místě přijímají od týmu Siwidata TV grafiku ve formě dvou nezávislých signálů, hlavního a záložního. Jejich struktura a použití jsou přesně definovány, ale obecně platí, že hlavní signál obsahuje vše potřebné v době závodu, na záložním může být připraven třeba doběh do cíle.

Grafických výstupů týmu Siwidata je v každý moment vytvořených několik – výrobní schéma má celé sestavy (sety) grafik. Sety jsou různé, např. kombinace první střelby s druhou, střelecký souboj dvou největších favoritů tváří v tvář, nyní je moderní prezentovat i rytmus střelby. Režisér přenosu sleduje infosystém, aby měl přehled o výsledcích v závodě, a řídí si tzv. spottery, kteří mu připravují data pro vysílání. Požadavek na TV grafiku míří operátorovi týmu Siwidata většinou přímo od režiséra mezinárodního vysílání, ale pravidlem to není.

Komunikace v postprodukci (tedy v místě úpravy získaných signálů) funguje dle zvyklostí každého TV štábu jinak. Někde vše řídí režisér, někde je práce rozložena i na asistenty nebo střihače, např. v NMNM komunikoval s operátorem týmu Siwidata namísto režiséra (jímž byl legendární Charilaos Karadžos) střihač (Tomáš Chvojka).

V praxi žádost proběhne tak, že režisér (nebo osoba jím pověřená) po interkomu zahlásí, že se chce zaměřit např. na startovní číslo 107, národnost česká, na prvním mezičase. Tím kameraman štábu ví, že si má najít Bouška a operátor týmu Siwidata zase ví, že TV štáb potřebuje k Bouškovi grafiku.

Útroby přenosového vozu OB HD1 České televize

Oproti tomu štáby národních vysílání si o TV grafiku operátorovi týmu Siwidata říci nemohou. Pro potřebu národních vysílání Siwidata na místě dodávají grafickou výbavu – počítače s přístupem do centrální databáze závodu. Sdílení dat mezi týmem Siwidata a TV štáby funguje na několika vyhrazených datových linkách. Po jedné z nich získává přenosový vůz z týmu Siwidata CIS, tedy již zmíněný informační systém závodu. Další linka slouží právě pro ovládání národní grafiky prostřednictvím počítačů poskytnutých týmem Siwidata. Povely z těchto počítačů přichází do centrálního serveru týmu Siwidata a odtud odchází zpět požadovaná grafika, kterou TV štáb vkládá do vyráběného národního vysílání. Grafiku ze systému Siwidata si v tomto případě sám obsluhuje proškolený operátor příslušného TV štábu.

Závěrem

Biatlonový závod kvůli neustálé proměnlivosti pořadí nabízí bezpočet příběhů a je i díky své dynamice ideálním TV produktem, ze kterého divák pochopitelně vidí pouhou špičku ledovce. Aby onen produkt vůbec mohl vzniknout a ukázat co nejvíce rozhodujících momentů, vychází z obřího zákulisního

Poděkování autora: Na tomto místě bych chtěl velice poděkovat těm, bez jejichž ochoty pomoct (a v jednom případě i nemálo riskovat) by článek nemohl vzniknout: Jiří Rejman, Tomáš Chvojka, Charilaos Karadžos (Česká televize), Jan Matouš (SKP Kornspitz Jablonec nad Nisou), Michal Šlesingr, Kati Kurvinen (T. Kurvinen OY), Ralf Kleinekathöfer (HoRa Systemtechnik GmbH), Christian Winkler (Siwidata GmbH)

mraveniště plného nejen technologií potřebných pro TV přenos, ale i možná nečekaně sofistikovaných technologií nutných pro závod jako takový, konkrétně transpondérů, čteček, terčových zařízení, terminálů rozhodčích, terčových kamer, počítačů, záložních zdrojů a dalších zařízení. Daní za tuto technologickou náročnost je jednak nemožnost biatlon provozovat na hobby úrovni, nadto nesnadnost pochopení celé (částečně virtuální) cesty, kterou musela v našem případě Bouškova kulka vykonat mezi jeho puškou a naším televizorem. Proto si netroufám tvrdit, že jsem po půldenní návštěvě technologického zázemí Vysočina Areny a přenosového vozu ČT (a následném o mnoho delším sběru a studiu materiálů) odborníkem na sport, který jsem si ani jednou nemohl vyzkoušet. Ale pokud vám přesto tento miniseriál pomohl pochopit, co biatlon obnáší z technologického hlediska, splnil účel.

Tomáš Kocanda Civilním povoláním technická podpora prodeje řídicích systémů.

Ve volném čase milovník panenské přírody a toulání se krajinou pomalu a pokusně i rychleji v rámci hobby závodů na kole a běžkách. Propagátor myšlenky, že kamkoli a nejdál dojedeš na kole a dojdeš pěšky.

ADVERTORIAL

Šetrně čistí mohérové pásy od nečistot Výrazně zlepšuje stoupací a skluzné vlastnosti Neobsahuje uhlovodíková rozpouštědla Nenarušuje lepidlo na pásu přichycené k lyžím

OTESTOVALI JSME:

SKIVO ČISTIČ MOHÉROVÝCH PÁSŮ

Nechte nás hádat. Že už je máte doma? Mohérové stoupací pásy, tzv. skiny, vlétly do lyžařského světa jako kulový blesk. Před pár lety pomůcka jen hrstky nejodvážnějších horalů, dnes běžná součást běžek i stále populárnějších skialpů. Kdo je vyzkoušel, nechce jinak.

Věděli jste, že jejich vlastnosti jde ještě vylepšit? Stačí jim věnovat špetku pozornosti.

K

lasické běžecké lyže s integrovaným mohérovým pásem ve stoupací komoře jsou hitem posledních let. Už dávno nejde jen o vychytávku profesionálů, kteří je používají při tréninku. S tím, jak se skin technologie rozvíjí, disponují touto technologií i mnohé sportovní a rekreační modely, takže si komfort klasiky bez mazání může dopřát doslova každý. Kdo vyzkouší, nechce jinak.

Trocha péče se vyplatí

Přesto, že mimo výborných odrazových vlastností a dobrého skluzu patří mezi hlavní výhody skinů jejich bezúdržbovost, trocha péče se i u nich vyplatí. Ale nebojte se. V porovnání se standardním mazáním na klasiku jde o naprostou drobnost. Skiny u běžeckých lyží (ale i u skialpů) se časem

ušpiní. Mohér na sebe nachytává zbytky lepidel ze stopy a různé další nečistoty, což snižuje jeho účinnost. Je třeba ho občas vyčistit. Na trhu je k dispozici hned několik speciálních přípravků, které špínu odstraní a vrátí lyžím původní stoupací i skluzné vlastnosti.

Pro letošní rok nabídku těchto produktů rozšířil tuzemský výrobce vosků a parafínů, firma SKIVO, která představila Čistič mohérových pásů. Jelikož klasický SKIVO Smývací roztok na vosky patří mezi nejlepší, byli jsme na novinku zvědaví.

V první třetině sezóny jsme ji podrobili důkladnému testu a můžeme potvrdit, že funguje výborně. S roztokem nejde o žádnou alchymii. Z balení o velikosti 250 resp. 500 ml. nanesete tekutinu na hadřík a ve směru od špičky k patce očistíte stoupací pás. Nečis-

toty zůstanou na látce a lyže jsou připraveny k dalšímu výletu. Možná bychom SKIVO čističi mohli vytknout jednoduché balení prosté lahvičky. Konkurence nabízí smývače s houbičkou pro nanášení. Na druhou stranu se integrovaná houba po čase zašpiní, pochytá zbytky klistrů a práce s ní je složitější než při namáčení kusu látky. Čistič oceníte zejména v jarních částech sezóny, kdy hrubozrnný transformovaný sníh chytá více nečistot a pás je třeba omývat téměř po každém výletu. Čtvrtlitrové balení vydrží po několik sezón, takže investice ve výši pár stokorun se rozhodně vyplatí.

www.skivo.cz

43

2021 30. – 31. 1. 2021 13. 2. 2021 20. – 21. 2. 2021 27. – 28. 2. 2021 13. 3. 2021

Jilemnická 50 VIAMONT Ve stopě Zlaté lyže CARDION Karlův běh ČT Šumavský skimaraton Krkonošská 70 MONZAS

www.stopaprozivo

t.cz | f/stopaprozivot | i/stopaprozivot

INSTITUCIONÁLNÍ PARTNEŘI

ZA PODPORY

HLAVNÍ PARTNER

OFICIÁLNÍ PARTNEŘI

HRDÍ PARTNEŘI

GENERÁLNÍ MEDIÁLNÍ PARTNER

MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

MARKETINGOVÝ PARTNER

PARTNEŘI

46

UNIVERZITA ZDRAVÍ

TEXT: JAKUB OPOČENSKÝ FOTO: ARCHIV AUTORA

KOMPENZAČNÍ CVIČENÍ v běžeckém lyžování Při běhu na lyžích se do pohybu zapojuje celé tělo. Přestože je běžecké lyžování obecně považováno za sport, který je šetrný vůči našemu tělu, ani zde se nevyvarujeme lokálním přetížením. Partiím jako jsou např. bedra, kolena, chodidla je třeba věnovat větší pozornost. Navíc velká část zejména letní přípravy probíhá na kolečkových lyžích a neobejdeme se ani bez dalších tréninkových prostředků – běh a cyklistika. O tělo je tedy zapotřebí pečovat s veškerou péčí, jelikož je to to nejdražší vybavení, které máme.

S

právně zafixované pohybové stereotypy jsou klíčovým faktorem při předcházení zranění a zároveň jsou zásadní pro celkovou souhru jednotlivých segmentů v kontextu technického provedení.

Z domácích i mezinárodních šetření vyplývá, že v ČR žije téměř 66 % lidí s nadváhou či obezitou a 40 % lidí neprovozuje žádnou sportovní aktivitu. Na jedné straně se u společnosti setkáváme s nedostatkem pohybové aktivity a na straně druhé s jednostranným sportovním zatížením až přetížením. Většině problémů můžeme předejít, pokud o své tělo řádně pečujeme. Řada lidí má funkční problémy jako reakci na nějakou poruchu např. vyhřeznutá ploténka, poškozený meniskus, zároveň i špatně zafixované pohybové stereotypy mohou v důsledku vést k poškození organismu.

Ke vzniku funkčních a později strukturálních vad hybného systému s bolestivými následky (vertebrogenní potíže, kloubní bolesti, svalová dysbalance) mohou přispět i nevhodně zvolené či nesprávně prováděné cviky. Pravidelným prováděním kompenzačních cvičení se lze vyhnout těmto problémům. Při výběru variabilních cviků bychom však měli respektovat individuální potřeby jedinců, cvičení by tedy mělo být zacílené na konkrétní osobu a vycházet z funkčního stavu hybného systému.

Podle specifického zaměření a převládajícího fyziologického účinku na pohybový aparát dělíme kompenzační cvičení na:

UVOLŇOVACÍ | PROTAHOVACÍ | POSILOVACÍ Významným aspektem efektivity jednotlivých cvičení je počet opakování, časová délka cvičebního bloku a týdenní frekvence.

Nejideálnější je každodenní alespoň půlhodinové cvičení. Ideálně zařazujeme cvičení v pořadí: uvolňovací, protahovací a posilovací. Je zapotřebí respektovat celkový denní režim, ale pravidelnost je v tomto případě alfou & omegou. Každý si jistě najde alespoň 10 minut na cvičení např. u televize u zpráv či oblíbeného seriálu.

U vlastního cvičení je vždy zapotřebí myslet na kvalitu provedení. Důraz by měl být kladen na technické provedení cviků s uvědoměním pohybu a hlubokým dýcháním. Během své trenérské kariéry jsem potkal řadu sportovců či trenérů, od kterých jsem se naučil řadu zajímavých a tělu prospěšných cvičení. Jedním z nich je i Dietmar Mögenburg (mimo jiné vítěz ve skoku vysokém na OH 1984 v Los Angeles), který nyní působí jako atletický trenér, jenž je

doslova chodící encyklopedií na nejrůznější protahovací, posilovací či kompenzační cvičení. V době své aktivní kariéry trávil minimálně hodinu denně posilováním chodidel. Tzv. píďalky, různá kroužení a pohyby chodidel ve všech směrech, anebo kreslení chodidly jsou tak na denním programu jeho svěřenců. Pro zpestření občas zařazuje i další cvičení z gymnastiky či baletu, které na první pohled vypadají vcelku jednoduše, ale při kvalitním provedení se u nich člověk pořádně zapotí a ani nepotřebuje žádné závaží. Abychom se vyvarovali přetížení a případnému zranění, měli bychom správně číst takzvanou propriorecepci. To jsou informace, které vycházejí ze speciálních čidel umístěných ve všech našich svalech, kloubech, šlachách, kloubních pouzdrech, v celé kostře, máme je dokonce i ve vnitřních orgánech.

Vraťme se konkrétně k běhu na lyžích, kde dochází k velkému zatížené níže zmíněných svalových skupin:

m. deltoideus m. triceps brachii m. gluteus maximus m. latissimus dorsi m. iliopsoas

m. quadriceps femoris m. gluteus maximus m. triceps surae m. quadratus lumborum

47

2)

ZP: vzpor klečmo mírně rozkročný, střídavě zvedáme L/P horní končetinu, boky se snažíme zafixovat ve stejné pozici

a

3)

ZP: vzpor klečmo, mírně nadzvedneme chodidla a vytáčíme je do stran

b

1)

ZÁKLADNÍ POLOHA: vzpor klečmo mírně rozkročný – tzv. kočička, nádech – prohýbat páteř od hlavy k bederní páteři, výdech – ohýbat páteř

Níže si představíme několik cviků, které se mohou hodit nejen běžcům na lyžích, kteří mají problémy s achillovou šlachou, bolestí bederní páteře či kyčelních kloubů.

Cvičení je třeba přizpůsobit momentálním pocitům a řádně dýchat. Měli bychom ho ideálně provádět pravidelně cca 15–30 min denně. Počet opakování by měl být asi 10, ve statických polohách je dobré postupně prodlužovat dobu od několika málo sekund až po minuty.

a

b

c

d

CVIČENÍ MAJÍ ZA CÍL: uvolnění bederní páteře protažení bedro-kyčelních svalů protažení paravertebrálních svalů trupu posílení chodidel napřímení páteře jako prevence a kompenzace hyperkyfózy hrudní páteře a předsunutého držení hlavy

4)

ZP: stoj spatný, mírný podřep a následný výpon, přednožit do strany dolů poníž a obloukem zanožit do strany dolů poníž, přitáhnout špičku a zpět do stoje spatného (po celý průběh pohybu držíme tělo v ose, nevytáčíme a nerotujeme boky)

48

UNIVERZITA ZDRAVÍ

a

5)

ZP: leh na zádech – upažit, přetáčení L/P dolní končetiny

b

8)

ZP: leh na zádech pokrčmo, s nádechem natáhneme horní končetiny a tlačíme bedra k podložce, s výdechem tlačíme kolena k hrudníku

6)

7)

10)

ZP: dřep na celých chodidlech a výdrž (různé varianty: spatný, spojný)

ZP: vzpor přednožný, přetáčení L/P horní končetiny

ZP: leh na břiše, paže ve vzpažení, diagonálně zvedáme horní a dolní končetinu (ruce: malíková hrana je otočena směrem dolů, chodidlo: přitahujeme špičku)

a

9)

b ZP: stoj na L/P dolní končetině a postupně se přes špičku a patu posouváme do stran (boky a tělo se snažíme udržet v ose a s minimální rotací)

49

11)

ZP: leh pokrčmo, zvednout pánev vzhůru

14)

ZP: turecký sed, lokty na podložku – výdrž

a

12)

15)

ZP: klek sedmo – výdrž

b

ZP: vis na hrazdě – výdrž do uvolnění celého těla (různé varianty pohybů k uvolnění)

16)

ZP: stoj na L/P dolní končetině, kolíbka pata – špička

13)

17)

ZP: sed, kroužit chodidly

ZP: leh na boku, unožování s přitažením špičky

FOTO: FISCHER

50

UNIVERZITA ELEMENTARITY

TEXT: TOM ŘEPÍK

BĚŽKAŘŮV NÁVOD na udržení zdraví Život nejen vrcholového závodního lyžaře se občas podobá dlouhé zimě vyplněné zejména cestováním z jedné soutěže na následující.

A jakkoli se takový životní styl může jevit neobyčejným a vzrušujícím, pravdou je, že bývá zejména únavný a stále atakující závodníkovo zdraví. Bez nadsázky, sportovec čelí vedle svých soupeřů i nekončící bitvě o to, aby vydržel sezónu ve zdravém stavu.

Nabízím pár tipů, jak zbytečně neonemocnět; věřím, že se hodí každému lyžaři, od rekreanta po závoďáka.

N

ejdřív je důležité si uvědomit, proč jsou sportovní běžkaři náchylnější k onemocnění než běžná populace.

Závodníkovo tělo je v prakticky nekončícím stavu zotavování se z tréninkové či soutěžní zátěže, fyzické i psychické. Náchylnost k onemocnění v různých obdobích kolísá, v jistých fázích však bývá poměrně vysoká.

Zvlášť po extra těžkém tréninku nebo závodech je důležité doplnit co nejdříve tekutiny a neztratit komfortní tělesnou teplotu.

Snáz se to řekne, než vždy dodržuje, protože závodní běžkaři čelí nevyzpytatelně vrtošivým povětrnostním podmínkám. To když necháme stranou jejich nejednou extrémně nízký podíl tělesného tuku, kvůli němuž je jejich organismus náchylný k prochladnutí zvlášť snadno a rychle. Jednoduchým zvykem, který by si měl od dětství vypěstovat každý sportovní běžkař, je mít vždy k dispozici alespoň suché spodní triko a čepici a okamžitě po výkonu si obojí obléct. Toto samo o sobě dokáže zázraky v celoroční snaze neprochladnout.

V chladnějším počasí je vhodné si krk chránit nákrčníkem. Dámy často radši využívají čelenek než čepic, ale v silných mrazech by měla jít krása stranou

51

FOTO: MALOJA

Během tréninků je rozumné udržovat si rukou během dne. Ať se nám to líbí, či ne, kapky zhruba den před odletem a pokrasvou hlavu a krk v dostatečném teple. z každé lyže, kterou vezmeme do holých čovat až do výstupu z letadla. Pomáhají Navzdory tomu, že sportovec se může cítit rukou, z každého balení vosku, z každé kraudržovat dýchací cesty pokryté zinkovou jen na čelenku anebo lehkou závodní čepici, bice s kdečím na nás číhá potenciální nákaza, vrstvou, což je nejlepší přírodní ochranou neustálý únik cenného tělesného tepla přes sebevíc se budeme trýznit pod nařízenou proti nachlazení, a současně vám v letadle temeno hlavy může být rozhodující nevidirouškou, aby se neřeklo. nebude vysychat v hrdle. Nejmíň den před telnou ranou oslabenému organismu; a tak Mnozí závodníci nejednou v sezóně letem je vhodné nepít alkohol, jenž zinek během skutečně zimních měsíců a studených cestují letadlem a v něm bývá vždy vysoké z těla odbourává a vystavil by vás tak nebezpodmínek je vhodné trénovat v dostatečně riziko chycení nákazy. Kromě toho, že jste pečí nákazy. K tomu je vhodné používat teplé čepici. A podobnou nosit i v jakémkoli namačkáni v malém tubusu se spousnosní zvlhčovač, ať už se zinkem nebo bez. civilním čase, kdy se sportovec jde projít ven a teploty ve městě se mohou zdát nevinně mírné.

Mluvě o procházení se po městě – ale obdobné se týká i pohybu v dějišti závodů – při troše pozornosti si sportovec uvědomí, jak frekventovaně je vystaven potenciálně kontaminovaným madlům dveří, tlačítkům výtahů, zábradlí, nábytkovému kování, dotykovým obrazovkám a klávesnicím techniky a tak dál – prakticky na čemkoli, na co sáhne prsty, na něj mohou číhat zárodky nemoci. Bez ohledu na současné vyhrocené pandemické okolnosti to pro soutěžního lyžaře znamená udržovat své ruce v rozumné hygienické Považuju za moudřejší čistotě a nedotýkat se zbyaplikovat tyto jednoduché tečně svých očí a úst. preventivní kroky namísto Sám se od své nepaměti čekání na první příznaky snažím dodržovat a nezaponemoci předtím, než mínat svůj zvyk neotevírat začnete něco dělat. si frekventovaně používané Nejdůležitější věcí veřejné dveře (typicky na k tomu, jak zůstat přes poště atd.) holými prsty. zimu ve zdraví, je používat Namísto toho, mám-li ostražitost a dopřát orgadlouhý rukáv, přetáhnu nismu všechnu potřebnou jej přes dlaň a otevřu přes preventivní péči, které jste látku, podobně u tlačítek rozumně schopni. A nezavýtahů. Případně použiju pomínat, že významnou loket, ještě líp rukavici. součástí dobrého zdraví je S trochou prozíravosti si lze veselá mysl, smích a radost též uvědomit, kolikrát za z běžného života. Režim den si člověk bezděky mne sportovce je náročný nejen oči nebo obličej, olizuje fyzicky, ale i mentálně; izoSociální kontakt a radost ze života je velmi důležitým faktorem, který ovlivňuje prsty nebo se dotýká svých lovaný život v bublině ubynaši imunitu a zdraví rtů. Všechny tyto všední tovacích pokojů se nedá zvyky lze s bdící mentální pozorností naráz tou náhodných lidí, dalším důvodem je vydržet donekonečna, zejména psychicky. odstranit, což opět značně pomáhá nenakazit extrémně suchý vzduch, oslabující pasaNa volných dnech strávených s kolegy se. Podobně lze nastolit zvyk jíst prakticky žérovo hrdlo a nos. Proto by letecké dny tam, kde je vám dobře, není nic špatného. cokoli bez dotyku rukou, používat dezinfekci měly pro sportovce znamenat preventivní Teplý kulich, rukavice a zinkové kapky však před a po každé návštěvě bufetu a vůbec péči o dýchací cesty a pití hodně čisté vody. s sebou. přejít na hodně staromódně dobrého mytí Vždy je dobrým řešením začít užívat zinkové

NEJDŘÍV JE DŮLEŽITÉ SI UVĚDOMIT, PROČ JSOU SPORTOVNÍ BĚŽKAŘI NÁCHYLNĚJŠÍ K ONEMOCNĚNÍ NEŽ BĚŽNÁ POPULACE.

52

UNIVERZITA ELEMENTARITY

TEXT: TOM ŘEPÍK

Jak vyladit

FORMU Každý výhrychtivý závodník na to má svou vlastní, víc či míň osobní metodu. Mnoho sportovních kariér bylo vystavěno, mnoho jiných zhaceno, mnoho závodů vyhráno i ztraceno na schopnostech vyladit svou výkonnost v ten pravý čas.

FOTO: MALOJA

D

řív, než popíšu svůj dílek do mozaiky zkušeností a osobních přístupů, ujasněme si pár základních věcí. Předně – tak jako párátko nelze kdovíjak vybrousit – pokud nemáte v rozumné míře a správně natrénován objem i intenzitu, moc toho v sobě nevyladíte, ani kdybyste se rozkrájeli. Zadruhé, povedeným vyladěním formy se nestane žádný zázrak; svou výkonnost vylepšíte v řádu nižších jednotek procent, stěží víc.

Snad nepřekvapí, že pro většinu lidí je vyladit formu víc psychologickou než fyzickou výzvou. Pokud nemají dostatek víry ve schopnost být nejrychlejší ve správný den, pokud se nedokážou vidět v nejlepší možné formě, pak žádný, sebelepší tréninkový program to za ně neudělá. Řádná vizualizace a mentální příprava jsou klíčovými faktory k dosažení co nejlepší výkonnosti v daný soutěžní den. V běžeckém lyžování můžete mít pod výlučnou kontrolou pouze sami sebe; vaším cílem by tedy mělo být jednoduše nejrychlejší projetí tratě. Své soupeře, zejména na velkých závodech typu dálkových běhů či masters, nebudete mít nikdy pod kontrolou a nezřídka budete závodit proti lidem, se kterými pojedete poprvé. Přestaňte se starat, jak rychle poběží ostatní a zda jim stačíte, a soustřeďte se na co nejrychlejší možné projetí trati.

Při ladění závodní formy byste měli zachovat počet intenzivních tréninků jako obvykle, vlastní jednotky by však měly být kratší

53

Dobrý závodní plán vám v tom značným dílem pomůže. Dlouho dopředu mějte naplánováno, jakým způsobem chcete ve svém hlavním klání sezóny závodit, a lyžujte tak na mnoha trénincích a možná i předchozích závodech. Pár dní před vlastním hlavním závodem si pečlivě prostudujte trať, přeneste si ji na papír i do hlavy a snažte se vědět o každém důležitém místě. Zapamatujte si, kde jsou největší stoupání, kde nejzáludnější sjezdy, jaké jsou v nejsložitějších úsecích sněhové podmínky, kde můžete jet naplno, kde si budete muset dávat pozor a jet obezřetně.

Klíčem k úspěchu bude vhodné rozvržení sil, správné tempo v daných úsecích,

kratší. Pokud jste například trénovali 30 minut vysoké intenzity, nyní byste měli dělat jen třeba 15 minut. Tím, že budete absolvovat stejný počet intenzivních tréninků, vaše tělo si bude myslet, že trénujete normálně, a bude regenerovat jako obvykle; zkrácenou fyzickou náloží byste však z těchto regulérně odregenerovaných tréninků měli vyjít s lepší výkonností.

Během posledního odpočinkového týdne si většina svědomitých sportovců naordinuje den volna, případně dva; obvykle bezprostředně před závody. Pokud i vy, zvažte vyzkoušení modelu se třemi, čtyřmi či dokonce pěti dny odpočinku a/nebo aktiv-

JAKÝKOLI TRÉNINK, KTERÝ ABSOLVUJETE BĚHEM ZÁVĚREČNÉHO TÝDNE, NEPOMŮŽE VAŠÍ VÝKONNOSTI, ALE JEN VÁS UNAVÍ. schopnost soustředit se celý čas na dokonalou techniku a pozitivní chod myšlenek, pro mnohé vědomá motivační sebemluva.

Cílem každého vašeho závodu by měla být schopnost dodržet svůj plán; i byste se měli naučit vyhodnocovat váš výkon v závislosti na schopnosti dodržet stanovený plán. Tímto způsobem můžete mít plně pod kontrolou, zda odzávodíte úspěšně či ne.

Co se fyzické stránky vyladění formy týká, nejdůležitější je si uvědomit, že nikdy nebudete ve své nejlepší možné formě, pokud budete v závodní den unavení. Možná to tu nepíšu prvně – trénování samotné vás neučiní zdatnějšími, jen unavenějšími. Zdatnost vám zvýší trénink plus regenerace. Bez pořádné regenerace a odpočinku nebudete nikdy schopni dosáhnout vrcholného výkonu.

Pokud nevěříte, absolvujte těžkou tréninkovou sérii, jejíž konec si naplánujte tak, abyste hned startovali v závodě; nepochybuju, že váš výkon v něm bude znatelně slabší, než kdybyste do závodu šli bez předcházejícího tvrdého tréninku.

Za hlavní vlastnosti jakéhokoli dobrého ladícího programu považuju odpočinkový závěrečný týden (tzn. zařazený týden před cílovou soutěží) a dvoutýdenní kuželovitě snižovanou periodu před tímto odpočinkovým týdnem. Během dvoutýdenní kuželovité periody chcete snížit svůj tréninkový objem na 50 až 70 procent běžného, předchozího objemu. Počet intenzivních tréninků byste měli zachovat stejný jako obvykle, vlastní jednotky by jen měly být

ního odpočinku před závody; podle mého názoru může i vaše tělo nejlépe fungovat na větším cyklu než denním či dvoudenním, aby řádně zregenerovalo.

Jak by v takovém případě mohl vypadat poslední týden před vrcholnou soutěží? Předpokládejme, že závody se jedou v sobotu.

Den předtím, v pátek, byste se, nejspíš už v místě závodů, mohli projet na lyžích na zhruba hodinu, z čehož 10 minut si dejte ve vysoké intenzitě. To by vás mohlo dostatečně narychlit na vlastní závod. Ve čtvrtek si lehce zalyžujte hodinu až půldruhé hodiny. Nedivte se, kdybyste se na tomto tréninku cítili líně a otupěle – po odpočinkovém volnu to bývá běžné. Středa je vaším volným dnem. V úterý mějte aktivní volno ve formě třeba půlhodinového výklusu nebo jen rychlejší chůze – ne však na lyžích. Odpočinkový týden začnete v pondělí – volným dnem.

Pamatujte, že jakýkoli trénink, který absolvujete během závěrečného týdne, nepomůže vaší výkonnosti, ale jen vás unaví. V této době už byste měli mít natrénováno vše, co jste si předsevzali; na jakoukoli práci na vaší rychlosti už je pozdě. Zregenerujte a odpočiňte si – to vás během závěrečného dne udělá nejrychlejšími možnými.

Tento odpočinkový týden si můžete naordinovat před jakýmkoli závodním víkendem ve vaší soutěžní sezóně. Pokud si nejste jisti, můžete jej zkusmo zařadit před prvními závody zkraje sezóny, abyste zjistili, jak bude vaše tělo reagovat. Přeju vám dobré zdraví, dobrý sníh a dobrou formu!

54

UNIVERZITA TRÉNINK

TEXT: TOMÁŠ GNAD

LAKTÁT. Pomáhá, nebo škodí?

Po závodě se vrcholoví sportovci zmiňují, že už byli tak „zakyselení“, že museli zpomalit. Běh na lyžích je sám o sobě poměrně náročná vytrvalostní disciplína, při které dochází k intenzivnímu zatížení většiny svalových skupin lyžaře. To značně zvyšuje nároky na energetické krytí především v aerobním pásmu, tedy za dostatečného přístupu kyslíku do svalů. Ale i u vytrvalostních sportů je někdy intenzita tak vysoká, že se zapojuje také anaerobní systém, kdy je nedostatečný přísun kyslíku a v krvi se hromadí laktát.

V

e vytrvalostních sportech, i v běhu na lyžích, vykonávají sportovci činnost po delší časový úsek a převážně tak využívají aerobní metabolismus. Nejvíce se to projevuje při cyklických pohybech, jako je chůze, běh, běh na lyžích, jízda na kole, pádlování či veslování.

Vytrvalostní výkon je proces dlouhodobých kontrakcí různých svalů, což vyžaduje dokonalý přenos nervových signálů z motorické oblasti mozkové kůry centrálního nervového systému do svalů, které je třeba zásobit velkým množstvím energie. Dlouhodobou činnost může sportovec provádět až do té chvíle, než se projeví únava, při které daná aktivita ještě může pokračovat, ale v nižší intenzitě zatížení. Krátkodobou vytrvalostí považujeme pohybovou činnost o vysoké intenzitě po dobu 30 sekund až dvou minut, která je primárně zásobena anaerobním laktátovým systémem. Pokud je výkon od 2 do 8 minut, jedná o střednědobou vytrvalost, při které má podíl na hrazení energie aerobní i anaerobní laktátový metabolismus. U běhu na lyžích se to týká třeba závodů v lyžařském sprintu o délce 1,5–1,9 km. Pokud výkon trvá déle než 8 minut, jedná se o dlouhodobou vytrvalost a pohybová činnost je zajišťována z více jak 90 % aerobním energetickým systémem. Do tohoto pásma patří všechny ostatní lyžařské disciplíny v běhu na lyžích.

TYP VYTRVALOSTI

DOBA TRVÁNÍ VÝKONU

ENERGETICKÉ KRYTÍ

Krátkodobá vytrvalost

30 sec–2 min

Převažuje energie z anaerobní laktátového systému (bez přísunu kyslíku, tvoří se laktát)

Střednědobá vytrvalost

2–8 min

Energie se získává jak z aerobního (přísun kyslíku), tak i anaerobního systému (bez přísunu kyslíku). Laktát se tvoří, ale stíhá se částečně odbourávat.

8 min a více

Převažuje energie z aerobního systému (přísun kyslíku). Pokud je zastoupen i částečný přísun energie z anaerobního laktátového systému, tak se laktát tvoří, ale stíhá se dostatečně odbourávat.

Dlouhodobá vytrvalost

Anaerobní energetický systém se

uplatňuje při cvičeních o vysoké intenzitě.

Dochází k anaerobní glykolýze, rozkladu glykogenu (cukru) bez přístupu kyslíku. Svalový glykogen se štěpí jen pro potřeby svalů a vzniklá glukóza je přeměněna jako zdroj energie pro svalovou práci. Při anaerobní glykolýze se získá energie a současně vzniká vedlejší produkt – kyselina mléčná. Její nahromadění snižuje sílu svalů, ztěžuje jejich práci a vede k únavě. Pocit únavy způsobuje centrální nervová soustava, která není schopná aktivovat svaly k činnostem požadované intenzity. Mozek tak chrání tělo tím, že reaguje při pohybové činnosti na úbytek energie s cílem chránit životní funkce a udržet homeostázu, tedy stálost vnitřního prostředí, aby se organismus „nepřekyselil“.

Výkon svalových vláken tak není regulován faktory přímo ve svalu, ale v mozku na základě informací od smyslových orgánů celého těla.

Aerobní energetický systém, ve kte-

rém se glykogen štěpí oxidativní cestou, tedy s dostatečným přísunem kyslíku. Uplatňuje se již při pohybové činnosti od 2.–3. minuty po několik hodin, kdy se postupně zapojuje oběhová a dýchací soustava a svaly začínají být lépe zásobeny kyslíkem. Krev se okysličuje v plicích a okysličená se rozvádí pomocí srdce po celém těle. Svaly jsou schopné dlouhodobě pracovat jedině tehdy, když jsou dostatečně zásobeny živinami a především kyslíkem. Kyslík musí člověk nejdříve nadýchat plícemi, pak jej v plicích navázat na červené krvinky a krevním oběhem transportovat do všech orgánů, samozřejmě i do svalů. Čím více je organismus schopný využívat kyslík, tím bude výsledný vytrvalostní výkon kvalitnější. Ekonomicky pracující trénované svaly se postupně naučí s kyslíkem dobře hospodařit.

55

FOTO: RED BULL

I jeden z nejlepších laufařů na světě Petter Eliassen se může unavit. Opravdu dlouhodobou vytrvalost zažil při 220 km dlouhém závodě na běžkách Nordenskiöldsloppetu

Co je glykogen?

Glykogen je sacharid či hovorově cukr.

Jedná se svou strukturou o složitější sloučeninu tvořenou glukózami – základními molekulami. Jedna molekula glykogenu se skládá asi ze 120 tisíc molekul glukózy, které jsou mezi sebou navzájem pospojované.

Průměrný člověk má v zásobě asi 250–400 g glykogenu (1/3 v játrech a 2/3 ve svalech), ale trénovaní sportovci mohou dosáhnout zásoby až 800 g. Při sportovním výkonu může být zásoba glykogenu vyčerpána po 30–90 minutách, záleží na jeho intenzitě.

Pojďme si to shrnout

Když dochází ke štěpení glykogenu (cukru) bez přísunu kyslíku (anaerobní energetický systém), dosáhneme vyššího výkonu, budeme rychlejší, ale jen na krátkou chvíli, protože potom nás zastaví bolest ve svalech.

Pokud během činnosti pravidelně dýcháme, zásobujeme svaly kyslíkem a v těle se štěpí glykogen za dostatečného přísunu kyslíku (aerobní energetický systém), budeme pomalejší, ale vydržíme sportovat několik hodin.

Laktát a jeho úloha

Při nedostatečném přísunu kyslíku se získá energie a současně vzniká vedlejší produkt – laktát, sůl kyseliny mléčné. To se stává hlavně při vysoké intenzitě pohybové činnosti. Určitá koncentrace laktátu je v krvi člověka i v klidu, a to přibližně 0,5–2 mmol/l. Do určité úrovně intenzity zatížení je po 10–15 minutách nasto-

len stav rovnováhy mezi tvorbou a využitím laktátu. Při dalším zvýšení intenzity pohybu nad tuto mez není již možné setrvalý stav udržet a vznikající laktát se začíná v těle hromadit.

Vzniká tzv. kyslíkový dluh. Nahromaděním laktátu se zvyšuje kyselost prostředí ve svalu a usnadňuje uvolňování kyslíku v tkáních, což je vlastně obrana organismu, aby se kyslík dostal co nejrychleji do svalu a nevznikal další laktát. Laktátu se sval zbavuje tak, že je krví odváděn do jater, kde je zpět přeměněn na využitelnou glukózu, avšak tato přeměna spotřebovává energii. Proces odstraňování laktátu v játrech pokračuje nejen během činnosti, ale ještě asi 30 minut po ukončení zátěže, kdy je zvýšena spotřeba kyslíku, kterou se kyslíkový dluh splácí. V případě nedostatku kyslíku hladina laktátu roste, jeho vylučování ze svalů a odbourávání v játrech je omezeno. Příliš vysoká koncentrace laktátu vede od bolesti svalů až ke svalovým křečím, které nás zastaví v pohybu.

Laktát se kromě jater také transportuje krví do mozku, kde se taktéž přemění na glukózu, která slouží jako zdroj energie pro jeho činnost.

k tak velkému hromadění laktátu, které již tělo nedokáže odbourávat.

Pro zvýšení aerobního prahu je důležité upřednostňovat zpočátku tréninky s nižší intenzitou a postupně ji navyšovat.

Využití laktátu pro trénink

Možná si teď někdo říká, proč se tady bavíme o laktátu, který se vylučuje při velmi intenzivní činnosti a běh na lyžích je záležitost dlouhodobé vytrvalosti. Ano, při výletě na běžkách se sice v náročnějších stoupáních také vylučuje, ovšem ne v takovém množství a krátkodobě. Jeho vylučování lze snadno regulovat snížením intenzity zpomalením nebo krátkým odpočinkem. Ovšem celá řada běžců na lyžích se zúčastňuje lyžařských závodů, dálkových běhů, kdy už se nestává, že by hlava dala pokyn k zastavení či odpočinku. I na těchto vytrvaleckých závodech jsou obtížnější pasáže, kde je třeba, aby lyžař znal možnosti svého organismu a nedopustil jeho výše popsané zakyselení. Díky systematickému aerobnímu zatěžování je lyžař schopen pracovat s větší intenzitou, prodlužuje délku cvičení a pracuje efektivněji.

V tréninku vrcholových sportovců se využívá laktátu k hodnocení laktátové křivky, která je ukazatelem výkonnosti sportovce a odrazem efektivity jeho tréninku. Navíc lze podle ní stanovit tréninková pásma, na jejichž základě potom sportovec trénuje.

Jedná se o tréninkový test, při kterém se postupně zvyšuje intenzita zatížení a odebírají se opakovaně vzorky krve (jenom kapky z prstu). Z ní se zjistí koncentrace laktátu v krvi (laktát je přítomný v krvi ve fázi, kdy je na cestě ze svalů do jater, kde bude odbourán) a po ukončení celého testu se určuje aerobní nebo anaerobní práh. Podle hodnot srdeční frekvence na úrovni aerobního nebo anaerobního prahu si mohou sportovci stanovit hranice intenzit zatížení, a dále se mohou tréninkově rozvíjet.

Anaerobní práh je nejvyšší intenzita

zatížení, kterou může sportovec udržovat po delší dobu, aniž by docházelo k podstatnému zvýšení hladiny laktátu v krvi. Obvykle to bývá od hladiny 3–8 mmol/l. Při překročení anaerobního prahu se zvyšuje anaerobní metabolismus, v krvi se začíná hromadit laktát a nedokážeme ho už dostatečně odbourávat. To už může způsobovat tuhnutí svalů. Úroveň anaerobního prahu se dá tréninkem zvýšit. Doporučuje se trénovat lehce pod úrovní anaerobního prahu a občas jej překročit. Postupně si organismus na vyšší intenzitu zatížení zvykne, úroveň anaerobního prahu se zvýší a sportovec bude moci trénovat s vyšší intenzitou, aniž by laktát způsoboval tuhnutí svalů. Znalost laktátového prahu pomůže určit, jak tvrdě je potřeba trénovat nebo nasadit závodní tempo.

Laktát v praxi lyžaře

Aerobní práh označuje intenzitu zatí-

žení, kdy se v krvi poprvé začíná zvyšovat hladina laktátu. Obvykle to bývá od hladiny 2–3 mmol/l.

Aktivně nesportující jedinci s nízkou kondicí mívají aerobní práh kolem 60 % své maximální srdeční frekvence, zatímco trénovaní sportovci mají tento práh posunutý až na úroveň 85 % maximální srdeční frekvence.

Vyšší úroveň aerobního prahu umožňuje trénovat s vyšší intenzitou, aniž by docházelo k hromadění laktátu. Organismus lépe zvládá vyšší intenzitu tréninku, aniž by docházelo

Tomáš Gnad Vysokoškolský pedagog na Fakultě tělesné výchovy a sportu, Katedře sportů v přírodě a běžkařský nadšenec

56

UNIVERZITA SPORTOVNÍ VÝŽIVA

TEXT: LIBOR VÍTEK FOTO: VASALOPPET

ZÁSADY

PITNÉHO REŽIMU VE SPORTU Nikdo dnes nepochybuje o důležitosti nejen správného sportovního jídelníčku, ale i pitného režimu ve sportu.

Přesto se i ve vrcholovém sportu běžně setkáváme s mylnými představami i chybným nastavením pitného režimu.

P

itný režim neslouží jen k doplňování tekutin, které se ztrácí nejčastěji v důsledku pocení, ale má i řadu dalších důležitých funkcí. Mezi tyto patří zejména: 1) Termoregulační funkce udržením dostatečného objemu tělních tekutin 2) Termoregulační funkce ochlazováním tělesného jádra (chlazené tekutiny) 3) Doplňování iontů 4) Doplňování zdrojů energie Všechny funkce jsou zcela nezbytné pro optimální tělesný výkon. Je tomu tak z následujících důvodů.

Svalová činnost je z fyzikálního pohledu velmi nedokonalá, uvádí se, že sval pracuje s účinností zhruba 20, maximálně 30 %. Jinými slovy, pouze 20–30 % veškeré energie se využije na vlastní svalový stah, zbylá energie uniká ve formě tepla. Tento jev má dva zásadní

důsledky. Zaprvé se spotřebovávají zdroje energie (obyčejně se uvádí, že zdrojů bezprostředně využitelné energie máme zhruba na 60 minut intenzivní svalové činnosti), zadruhé se zvyšuje teplota tělesného jádra, tedy zejména trupu a hlavy. Oba tyto procesy jsou z pohledu svalového výkonu nežádoucí a při vyčerpání zdrojů energie i při přehřátí prudce klesá tělesný výkon. Je zajímavé, že za optimální teplotu prostředí pro běžecké maratóny se považuje 10 °C, zvýšení okolní teploty na 25 °C zpomalí elitní maratonce o 2 %, což dělá zhruba 2–3 minuty, tříhodinové hobíky pak téměř o 10 % (18 minut!).

Lidské tělo má mnoho mechanismů, jak se nadbytečného tepla zbavit, mezi nejúčinnější patří odpařování potem. Jen pro ilustraci, při výkonu na 70 % VO2 max se vyprodukuje až 3 000 kJ tepla za hodinu. Pokud by neexistovaly ochranné mechanismy, stoupla by při této produkci tepla teplota těla o 1 °C za 12,5 min.

Přitom 1 litr potu zbaví tělo zhruba 2 400 kJ tepla. Teplota těla je přísně regulována v úzkém rozmezí 36,5–39 °C, přičemž teplota nad 39,5 °C vede k rozvoji významné centrální únavy – mozek zkrátka nemůže dopustit další přehřívání a „vypíná“ pohybový aparát.

Ztráty vody v důsledku nadměrného pocení však také snižují fyzickou výkonnost, která je patrná již při 1 % úbytku tělesných tekutin. Dosáhne-li tento úbytek 5 %, fyzická výkonnost se zhoršuje až o 30 %! Z praktického pohledu jsou akceptovatelné ztráty vody do 2 % tělesné hmotnosti. Málokdo si uvědomuje, že pocení je proces náročný na energii, navíc se vazodilatací kožních kapilár snižuje zásobení svalů kyslíkem, což se vše spolupodílí na snižování fyzického výkonu.

Toto však nejsou všechny nepříznivé okolnosti. Ztráty vody jsou navíc doprovázeny i ztrátami iontů, zejména sodného iontu (Na+). Přestože pot je hypotonický

57

Tekutiny ztrácíme nejčastěji pocením, ale například i vydechováním.

Nesprávný pitný režim může vést k výraznému poklesu výkonnosti

(jednoduše řečeno méně koncentrovaný než vnitřní prostředí), ztráty sodného iontu mohou být enormní. Potem se ztrácí i další ionty, zejména iont draselný (K+), vápenatý (Ca2+) a hořečnatý (Mg2+). Také většina výrobců iontových nápojů má všechny tyto ionty ve svých produktech obsaženy. Přestože všechny hrají roli v nervosvalové dráždivosti a spolupodílí se na svalovém stahu, úloha sodného iontu a hrazení jeho ztrát jsou zcela klíčové. Typicky to lze demonstrovat na příkladu svalových křečí při déletrvajícím, intenzivním sportovním výkonu nejčastěji v horkém a vlhkém prostředí. Ačkoli na trhu jsou k dispozici zaručené produkty výrobců sportovních výrobků obsahujících vysoká množství hořčíku, vápníku, eventuálně i dalších látek, za hlavní faktor zodpovědný za vznik křečí se dnes považují ztráty sodného iontu potem a jejich hrazení často problém s křečemi u řady sportovců vyřeší.

Běžnému uživateli se jeví všechny iontové nápoje, které jsou k dispozici na trhu, v podstatě jako stejné. Podobně i doporučení, jak je užívat, jsou více méně unifikovaná. Ve skutečnosti však trendy moderní sportovní nutrice jdou zcela opačným směrem. Vycházejí z faktu, že stupeň i účinnost pocení jsou přísně individuální, stejně tak jako odpady iontů potem. Na základě těchto faktů jsou pak navrhovány individualizované pitné režimy vycházející z těchto individuálních dispozic. Takto fungují například špičkové fotbalové kluby ve Španělsku nebo v Anglii, a také řada klubů v americké NBA či NFL. U každého sportovce se určuje stupeň pocení za definovaných podmínek. Jedná se zejména o teplotu a vlhkost okolního prostředí, každý sportovec by měl vědět, jak

se potí za různých podmínek a příslušným způsobem reagovat na změny v teplotě a vlhkosti přenastavením množství i složení iontových nápojů (typicky by toto měli řešit sportovci připravující se na nadcházející olympiádu v Tokiu, o které se předpokládá, že proběhne za extrémních klimatických podmínek). Dále je zapotřebí provést analýzu odpadu iontů potem za takto definovaných podmínek a nastavit složení iontového nápoje podle výsledků analýz.

Na analýzy potu je vypracovaná přesná a standardizovaná metodologie, která umožňuje získat validní data, podle kterých se sportovec skutečně může řídit. Z našich zkušeností vyplývá, že rozdíly mezi jednotlivými sportovci jsou opravdu veliké. Například hráči basketbalového extraligového klubu měli při stejné zátěži stupeň pocení mezi 0,7 až 2,5 litry potu za hodinu, odpady sodného iontu mezi 400 až 2 300 mg za hodinu, zatímco odpady vápenatého a hořečnatého iontu byly pod 40, respektive 10 mg za hodinu. V této souvislosti je třeba upozornit, že denní doporučený příjem sodného iontu je 2 300 mg, vápenatého iontu alespoň 1 000 mg a hořečnatého iontu alespoň 420 mg. Z výše uvedených výsledků vyplývá, že k významným ztrátám dochází právě u sodného iontu, zatímco u vápenatého a hořečnatého iontu nejsou ztráty nijak dramatické. To je ve shodě s výše zmiňovaným vysvětlením příčin svalových křečí u intenzivní fyzické námahy.

Dále je potřeba zdůraznit, že prakticky žádné běžné iontové nápoje nejsou schopny u vysoce se potících sportovců uhradit ztráty sodného iontu potem. Tito sportovci si musí připravovat speciální iontové nápoje,

nejčastěji rozpouštěním iontových tablet do klasického iontového nápoje nebo do vody při dodržení maximální přípustné koncentrace iontového nápoje, který nesmí být hypertonický. Tablety vyrábí jen několik společností, a ne všechny mají bohužel poměr iontů optimální, některé přípravky obsahují i další látky, které jsou však již nevhodné. Mezi dobré možnosti patří tablety Gatorlytes od firmy Gatorade (nejsou bohužel na českém trhu), nebo tablety od společností Sponser či Penco. Existují i firmy (i v České republice), které jsou schopny připravit iontové nápoje zcela na míru.

Co říci na závěr? Pitný režim by neměl být v žádném případě podceňován, a to ani ve výkonnostním sportu. Stále existují sportovci, kteří pijí málo, kteří pijí jen vodu, nebo dokonce ti, kteří tvrdí, že nejlepším iontovým nápojem je (v lepším případě nealkoholické) pivo. Pravda je taková, že správně nastavený pitný režim může mít dalekosáhlé dopady na fyzickou výkonnost, samozřejmě i v běžeckém lyžování.

Libor Vítek Profesor lékařské chemie a biochemie na 1. lékařské fakultě UK Výživový poradce www.sportvitalpro.cz

SPORTUJ LÉPE ENERVIT PRE SPORT Připraví tě na trénink i na závod.

ENERVIT GEL Dodá ti dostatek energie.

ENERVIT LIQUID GEL Dostane tě z energetické krize.

NOVINKA Na našem e-shopu teď nakoupíte i kompresní oblečení Royal Bay

eshop.enervit.cz

FOTO: ARCHIV JAKUBA OPOČENSKÉHO

58

MAG CESTOVÁNÍ

TEXT: PETRA JAVŮRKOVÁ

Na běžky

KE KRAKONOŠOVI

V následujících řádcích vás provedu běžkařskými oblastmi na východě Krkonoš, nebo lépe řečeno, na území okresu Trutnov. Podělím se s vámi o místa, která nemusí být široké veřejnosti tolik známá a třeba někoho inspiruji k objevování nových koutů tohoto krásného kraje.

P

octivě trénujícím běžkařům se v oblasti východních Krkonoš vybaví stoupání z parkoviště od Hoffmanovy boudy po silnici na vrcholek Černé hory, kde jsou denně upravované stopy na bruslení i klasiku. Ti, kteří si s partou kamarádů rádi sáhnou na dno svých sil, dobře znají výjezd od Krausových bud přes Pardubické boudy až na svážnici pod vrcholek Černé hory při nejznámějším týmovém závodě Krkonošská 70. Areál Ski resortu je výborně propojený s trasami nad Pecí pod Sněžkou a je běžkařskou jistotou v případě nepříznivých sněhových podmínek pod hřebeny Krkonoš.

Krkonošská magistrála by nás od Pece pod Sněžkou vedla dál západním směrem. To je část východních Krkonoš, kterou všichni dobře znají, ale pojďme se zaměřit na místa, která nejsou tak frekventovaná.

Při hledání ideálního místa na běžky nám pomáhají moderní technologie, které zaznamenávají, kdy došlo ke strojové úpravě,

a podle toho se můžeme rozhodnout, kam vyrazíme. V nabízených lokalitách je bezproblémová dostupnost, parkování je většinou bezplatné. Dobrým průvodcem vám budou Mapy.cz, které nabízejí i zimní variantu s vyznačenými trasami a přehledně vás seznámí s turistickými lákadly v místě.

Jak tomu v posledních letech bývá, sníh přichází stále později a už ho nebývá tolik, jako pamatujeme. Lokality, které vám představím, jsou až na první případ závislé na přírodním sněhu. A když je, tak to pak stojí za to.

Vrchlabí

Vstupní brána Krkonoš. Každý milovník běžek s přicházející zimou vesele zvolá: „Na běžky do Vejsplach!“ Zdejší areál je proslulý široko daleko. Zasněžování, umělé osvětlení do 20 hodin, velké parkoviště a především poctivá práce lidí starajících se o areál láká lidi ze širokého okolí. Vstup není nijak zpoplat-

Výhledy z východních Krkonoš stojí za námahu, abyste se dostali až na vrchol. Pokud nechcete po svých, můžete využít lanovky, která vede na Černou horu

něný, finanční podporu mohou uživatelé tras vyjádřit např. zakoupením lyžařské známky.

Technický sníh pokryje cca 4km okruh, přírodní nabízí možnosti výletů do širokého okolí směrem na Horní a Dolní Brannou, Valteřice, Kněžice a dále na Křížovky, Žalý, Rovinku a třeba až na Mísečky.

Ovšem Vrchlabí nejsou jenom Vejsplachy.

Krásné tratě se rozprostírají na severovýchodním okraji města, nejlepší nástupní místa jsou z Městského parku a z letiště Vrchlabí. Trasy vás povedou přes Jankův kopec, Hřebínek, kolem Lánova až na Strážné, a to je poctivé stoupání. Ve Strážném se můžete v obecní restauraci výborně najíst a zpátky už se krásně svezete. Po absolvování tohoto velkého okruhu si můžete do tréninkového deníku připsat porci 20 km. Pokud je to na vás málo, přidejte si kolečka okolo přistávací dráhy. Jaká je to krása, když se za azurového počasí vezete po kraji ranveje, sníh se třpytí a vedle vás vzlétá nebo přistává letadlo!

59

FOTO: ARCHIV AUTORKY

KDO TUTO OBLAST ZNÁ, PODIVOVAL BY SE NAD TVRZENÍM, ŽE V OKOLÍ HORNICKÉHO MĚSTA JSOU NEJMÉNĚ NÁROČNÉ TRASY. VŽDYŤ ŽACLÉŘ (600 M N. M.) LEŽÍ NA ÚPATÍ RÝCHOR, KTERÉ MAJÍ NEJVYŠŠÍ VRCHOL V NADMOŘSKÉ VÝŠCE 1 036 M N. M.!

FOTO: ZDENĚK HORÁK

Černou horu zná každý běžkař, podmínky zde bývají výborné po celou sezónu

Horní Malá Úpa

Tratě v okolí této malebné horské obce jsou ideální z několika hledisek: jsou velice pestré svým profilem, nabízejí neokoukané pohledy na Sněžku a okolí, a pokud s jízdou na běžkách teprve začínáte, najdete v obci i velké množství restaurací a hospůdek, kde se můžete po zásluze odměnit. Na území této pohraniční obce se upravuje většinou 2x týdně několik okruhů a prochází tudy i Krkonošská magistrála, která spojuje západní Krkonoše s východními. Za jeden den ani nebude možné všechny upravované okruhy zvládnout. V nabídce je trasa okolo Kraví hory, Haidy a nádherná panoramatická cesta Lvím dolem. Ta vás dovede do Spáleného Mlýna, odkud můžete pokračovat na trasu okolo Pěnkavčího vrchu nad Velkou Úpou. Horní Malá Úpa je také výchozím bodem běžkařského výletu mnoha obyvatel Trutnova, ale o tom více až v posledním odstavci.

Žacléř

Mikroregion Žacléřsko nabízí pravděpodobně nejméně náročné trasy v okrese Trutnov.

Okruhy, které na sebe navazují a dají se různě propojovat, vedou přes osady Bobr a Černou Vodu až k hraničnímu přechodu do Polska v Královci. Trasa vás zavede mimo jiné na Růžový palouček. Na zdejším odpočinkovém místě můžete vzpomenout na učitele národů Jana Ámose Komenského, který tudy odcházel do polského exilu. Mapku s vyznačenými trasami si můžete vyzvednout v Turistickém

Jezdit po ranveji, to jen tak někde nezažijete! Možnost máte na vrchlabském letišti

informačním centru na Rýchorském náměstí v Žacléři. Nástupní místa jsou od vlakového nádraží, anebo poblíž Hornického skanzenu.

Ideální příležitost navštívit tuto kulturní památku ČR. Kdo tuto oblast zná, podivoval by se nad tvrzením, že v okolí hornického města vedou nejméně náročné trasy. Vždyť Žacléř (600 m n. m.) leží na úpatí Rýchor, které mají nejvyšší vrchol v nadmořské výšce 1 036 m n. m.! Z obce se na Rýchory dostanete po Krkonošské magistrále. Kdo má rád opravdovou zimní romantickou turistiku, může se vydat na okruh přes Dvorský les, kde si budete stopu sami prošlapávat. Na upravený úsek se zase napojíte v blízkosti Rýchorské boudy, kde se nezapomeňte zastavit na doplnění energie. Kousek od Rýchorky

je krásná vyhlídka na hřeben Krkonoš, kde jistě rozpoznáte oblast Horní Malé Úpy. Ta je v tuto chvílí vzdálená 15 km, byť se vám to od pohledu zdá mnohem dál.

Mladé Buky

Že vám to něco říká, ale nemůžete si vybavit, kde tato obec leží? Při výjezdu z Trutnova po hlavní silnici směrem na Krkonoše si určitě vybavujete, že po levé ruce často jako zjevení mezi okolními zelenými plochami vystupuje bílý kopec. To je on, mladobucký ledovec!

Areál, který žije v zimě i v létě. Díky technickému zasněžování bývá jedním z prvních areálů, kdo zahajuje zimní sjezdovou sezónu.

Běžkařské trasy jsou však závislé na sněhu přírodním, a tak se úprava tratí rozjíždí zpravidla o poznání později. K trasám se dostanete ze

MAG CESTOVÁNÍ

dvou směrů, z hlavního parkoviště v areálu, odkud se také můžete nechat na Pekelský vrch vyvézt lanovkou, nebo od Golf klubu se zázemím v hotelu Grund Resort, který je na západní straně areálu. Zdejší kolečko dosahuje délky 5 km. Nadmořská výška přes 500 m n. m. není sice pro sněhovou vybavenost ideální, ale případné sněhové nedostatky vám plně vynahradí pohled na Krkonoše. Jako na dlani budete mít Žalý, Černou horu, Světlou horu, Sněžku i Rýchory.

Všechny tyto lokality jsou běžkám nakloněné.

Trutnov

Posledním nabídnutým místem je samotné okresní město. Poloha Trutnova nabízí výborné přírodní podmínky pro celoroční sportovní vyžití a v případě ideálních zimních podmínek dvě běžkařské oblasti. Tratě jsou

lyžařský areál Paradráha. Upravované tratě nabízejí na zhruba 15 km krásné výhledy na panorama Krkonoš, turistická zastavení po stopách naučné stezky prusko-rakouské války v roce 1866 a pěkné pohledy na rozlehlé louky v okolí. Úseky v městském parku mají tu nevýhodu, že cesty jsou zde užší a situované přímo pod jehličnatými stromy, což pro vysoký komfort jízdy vyžaduje vyšší sněhovou pokrývku. V této části je značeno několik závodních okruhů různých délek.

Druhou oblastí je lokalita za „Dvoračkou“ odkazující na název dříve hojně navštěvované restaurace. Ta však několik posledních let marně hledá toho správného nájemce, který by výletní hostinec zase oživil. A přitom posezení u rozpáleného krbu dodávalo tu správnou zimní atmosféru, obzvlášť pokud jste vyrazili na běžky po práci za setmění. Zdejší

z Horní Malé Úpy až do Trutnova. Trasa vede z části po stopách Krkonošské magistrály.

Výchozím bodem je jedna z restaurací, protože v tento moment, kdy teprve na výlet vyrážíme, ještě není vhodná doba pojídat svačiny z vlastních zásob, ty musíme pošetřit na horší časy. Začátek je velice líbivý, trasa nás sváží kolem malebných chaloupek ke kostelíčku, odkud musíme vystoupat na Cestník a poté se zase odměníme sjezdem do Albeřic.

Zde se oddělíme od klesající cesty a po polské hranici pokračujeme směrem na Rýchory, odkud přes pevnost Stachelberg míříme až právě na trutnovskou Dvoračku. V tomto případě jsme absolvovali zhruba 30km výlet a už se zase těšíme na zopakování.

Na závěr si můžeme společně popřát dostatek sněhu a zdraví, abychom si všechny lákavé trasy mohli užívat do sytosti!

FOTO: ARCHIV AUTORKY

60

Cestou na Rýchory před Rýchorským křížem. I když jedete dříve než rolba, na skvělém zážitku to nic nezmění

volně přístupné všem zájemcům a jsou upravovány jak na volný styl, tak na klasiku.

O úpravu se stará místní lyžařský oddíl za podpory města, které je sportování široké veřejnosti velice nakloněno. Obě lokality jsou velice dobře dostupné autem a zaparkovat můžete hned u nástupních míst na trasy.

Ani jedno místo bohužel nenabízí možnost odměnit se za sportovní výkon, takže musí každý sportovec spoléhat na vlastní zásoby energie.

První oblast je v blízkosti městského lesoparku a přilehlém okolí a nazývá se Běžecký

široké tratě jsou vedené po loukách, nabízejí jak rovinaté úseky, tak i kopečky, které vás zahřejí, délka okruhu je zhruba 8 km. Při jízdě se můžete kochat pohledem na Černou horu, anebo se zahřívat slastným pocitem, že to s tou dnešní populací ještě není tak zlé: trasy vedou poblíž novější zástavby rodinných domů a prakticky z každého domku je vyjetá stopa, která se na upravovaný úsek napojuje.

Na Dvoračce končí i naše červená nit linoucí se celým textem. Každý Trutnovák považuje zimní sezónu za vydařenou, pokud se mu podaří absolvovat běžkařský výlet

Petra Javůrková Učitelka na Obchodní akademii v Trutnově. Rekreační všestranná sportovkyně, reprezentující trutnovský Kasper – Swix Team

Piccolo Hotel Sciliar

Seiser Alm / Alpe di Siusi, Jižní Tyrolsko, Itálie

80 kmých k s ř a k ž ě B TRATÍ

Tradice, rodinná atmosféra a kuchyně s bohatým menu v srdci Dolomit s panoramatickým výhledem.

Příjemná restaurace, bar, dětský sál, slunečná terasa, velké parkoviště pro hosty Krytý bazén s denním světlem, vířivka, infrasauna

RODINY S DĚTMI VÍTÁNY!

www.piccolohotelsciliar.it

62

MAG CESTOVÁNÍ

TEXT: VÁCLAV ŠTĚPÁNEK

BESKYDY

přívětivé lyžařské hory Pokud vás někdo pozve na běžky do Beskyd, pak si můžete být jisti, že, bude-li dostatek sněhu (což se bohužel v Beskydech již několik let nestalo – sníh jako by se těmto moravským a slezským horám dlouhodobě vyhýbal), zažijete skvělou lyžovačku, na níž dlouho nezapomenete, a věřím, že se tam zatoužíte vbrzku vrátit.

B

eskydy jsou totiž mnohem přívětivější hory než drsné Jeseníky. Můžete si v nich přitom užít mimořádně náročné 50km okruhy a zároveň se kochat výhledy na Malou Fatru, Roháče, Babiu Góru či Veľkou Raču. Zaběhat si zde lze po závodních tratích, ale také si vyzkoušet kilometry v typické „beskydské“ stopě, kterou si vyjeli „lyžaři sobě“, či stoupat cestou, po níž před vámi projel hospodář s koněm a saněmi naloženými senem do své horské usedlosti.

Pilovat soupaž a relaxovat můžete v dolinách bez velkých stoupání, po náročných túrách

doplníte chybějící kalorie místními specialitami – hruškovými frgály počínaje a valašskou kyselicou s klobásou nebo haluškami s brynzou přelitými pěkně vypraženou slaninou konče. Musíte se ale před tím zeptat, kam že to vlastně pojedete. Beskydy jsou totiž zjednodušeným toponymem pro více karpatských (ano, budete v Karpatech, na západním konci celého karpatského oblouku) pohoří, která od sebe dělí často řada hlubokých údolí – Moravskoslezské Beskydy, Zadní hory, Vsetínské vrchy, Klokočovská hornatina, někdo by do nich zařadil i Javorníky, my

však nikoli. Specifické javornické lyžování popíšeme až příště. Ostatně, mnozí z vás jistě navštívili Velké Karlovice, jeli Karlovskou 50 a byli přitom přesvědčeni, že se proběhli v Beskydech. Mýlili se však: zatímco po startu na levém břehu Vsetínské Bečvy a v prvních kilometrech 25km okruhu se pohybovali na svazích Javorníků, poté, co přejeli na pravý břeh řeky, se ocitli ve Vsetínských vrších.

Stále přitom byli na Valašsku, což ale my při našem putování nebudeme: navštívíme totiž i Moravské Lašsko a také Těšínské Slezsko, místy zabrousíme i na slovenské Kysuce.

FOTO: LIBOR DAVID

FOTO: LIBOR DAVID

FOTO: DEPOSITPHOTOS

63

Za jasných dnů lze z vrcholu Lysé hory spatřit na severovýchodě hřeben Oravských Beskyd s vrcholy Pilsko a Babia góra

V Beskydech pojedete v upravené stopě velmi často vedle pasekářských usedlostí

Zapomeňte na hřebenovku

Ty pravé Moravskoslezské Beskydy vlastně začínají u Rožnova pod Radhoštěm. Táhnou se od mýtického vrchu Radhoště s dřevěným kostelíkem a sousoším našich věrozvěstů Cyrila a Metoděje od Albína Poláška přes nejvyšší beskydské vrcholy Kněhyni, Smrk, Lysou horu, Travný, pokračují až na Malý a Velký Polom a končí v Jablunkovskému průsmyku.

Nečekejte, že byste si mohli nejvyšší beskydské kopce projet po nějakém souvislém hřebeni jako v Krkonoších či v Jeseníkách.

Jednotlivé vrcholy jsou až na výjimky odděleny hlubokými údolími, na Kněhyni, Smrk a Travný se bez backcountry běžek nebo sněžnic vůbec nedostanete, vrcholy Smrku a Travného jsou navíc přírodními rezervacemi a vaše přítomnost by tam ani nebyla žádoucí.

Vynahradí vám to však menší a přívětivější hřebeny, z nichž budete moci nejvyšší

beskydské vrcholy pozorovat. Vyběhnout na běžkách můžete v upravených stopách jen na beskydskou královnu, Lysou horu, a také na Radhošt.

Nejen běžkařský cvrkot kolem Pusteven

Nejpohodlnější cesta na Radhošť se nabízí ze sedla Pusteven, kam se lze dostat buď lanovkou z Trojanovic, nebo po silnici z obce Prostřední Bečva (tu lze v letním období využít i k dobrému tréninku na kolečkových lyžích).

Z Pusteven na Radhošť pojedete kolem sochy zachmuřeného slovanského boha Radegasta (taktéž dílo Albína Poláška), kterého z vrcholu hory vyhnali slovanští apoštolové, nepřekonáte při tom více než 4 km v hodně frekventované stopě. Pokud se vrátíte z Radhoště, odkud se nabízí za dobrého počasí kruhový výhled na celé Beskydy, zpět na Pustevny,

můžete pokračovat pod vrcholy Tanečnice a Kněhyně 7 km na jihovýchod, k chatě Martiňák. Tam z kopce, neboť chata leží ve výšce 780 m, zpět do kopce – Pustevny totiž mají rovných tisíc. Pak už budete mít v nohách solidních 20 km s pěkným převýšením a můžete se v neuvěřitelně malebných chatách Libušín a Maměnka, vystavených v roce 1899 Dušanem Samuelem Jurkovičem v jeho typickém folklorizujícím slohu, inspirovaném lidovou architekturou Valašska a sousedních Kysuc, občerstvit. Poté si lze vyzkoušet zdejší 5 km dlouhý docela těžký závodní okruh kolem vrcholu Tanečnice a spustit se stopami vedoucími severním úbočím Radhoště zpět do Trojanovic. Okruhů v zalesněných svazích Radhoště, Tanečnice a Nořičí na jižní i severní straně je zde ovšem více, upravují se vždy nejdříve v celých Beskydech, ale právě proto je nutno počítat s tím, že zde rozhodně nebudete sami.

Výšková trasa Těšínskem

To na severovýchodní straně Moravskoslezských Beskyd, v tzv. Zadních horách, které již leží cele v Těšínském Slezsku, se vám úplné osamění může přihodit snadno, zejména, rozhodnete-li se pro cestu přes nejvýchodnější tisícovku tohoto pohoří, Velký Polom (1 067 m n. m.). Začít je v tom případě nejlépe v Oldřichovicích u Třince, protože odtud vede na vrchol Malého Javorového jednomístná sedačková lanovka, jíž se rázem dostanete do výšky 900 m n. m. Odtud se upravuje stopa, vedoucí úbočími pod vrcholy Javorového, Šindelné, Smrčiny a Kalužného až ke Kolářově chatě na Slavíči, typické beskydské dřevěné stavbě s více než stoletou tradicí. Ujedete k ní celkem nenáročných 12 km ve zcela nefrekventované stopě. Pokud byste netrvali na stopě strojově upravené, lze se Slavíče dobrat

MAG CESTOVÁNÍ FOTO: DEPOSITPHOTOS

64

Nejvyšší vrcholy Moravskoslezských Beskyd Smrk, Kněhyně a Radhošť z Lysé hory

i přímo po hřebeni, což je asi o 2 km kratší, zato s větším převýšením. V chatě se při této cestě určitě stavte na občerstvení, protože zde strojově vyjetou stopu definitivně opouštíte a další možnost ohřát se budete mít až na chatě Skalka, za 16 km. Z chaty na Slavíči vyrazíte po červené značce, která je zároveň Cyrilometodějskou stezkou, spojující Jablunkov přes Radhošť a Hostýn se staroslavným Velehradem, do sedla pod Kozím hřbetem.

Odtud nepříliš záživným traverzem vystoupáte po modré značce do sedla pod Malým Polomem, z něhož, již po červené, tvořící hřebenovou beskydskou transverzálu, se dostanete po odpočinkovém mírném 2km klesání a následném výšvihu na hřeben, který tvoří slezsko-slovenskou hranici. Na Velký Polom se nejspíš nepodíváte, stopa se mu totiž obvykle od kamenné kapličky pod Muřinkovým vrchem vyhýbá traverzem přes kysuckou stranu. Žádné velké výhledy z této části hřebene neočekávejte, je z větší části zalesněný, byť na některých mýtinách na vás průhledem vykoukne slovenská strana Javorníků. Zato pojedete jedním z nejodlehlejších beskydských míst, kde se kromě vás běžně toulá rys, tu a tam i nějaký vlk. I medvěd sem zavítá, ten ovšem v době, kdy budete pod Polomem projíždět, obvykle spí. Od Velkého Polomu již má trasa víceméně klesající charakter a také se z ní otevřou výhledy na sever na Slezské Beskydy s vrcholem Čantoryjí, tvořícím hranici

s Polskem, i na slovenskou Veľkou Raču.

Minete chatu a rozhlednu pod Čerchlaným Beskydem, pod vrcholem Kostelka pak horní stanice lanovky a šleprů náročných sjezdovek ski centra Severák u Dolní Lomné a konečně dojedete ke zmiňované chatě Skalka. Jde o horskou chatu, která byla po požáru v roce 1998 zrekonstruována do původní podoby z roku 1928. Tady byste si asi měli dát na kuráž typickou beskydskou borovičku, protože před vámi je již pouze 400 výškových metrů krkolomného sjezdu do Mostů u Jablunkova, často nepříliš upraveného. V Mostech budete mít za sebou 32 km, 600 m stoupání a přes 900 m klesání. Větší část cesty přitom absolvujete v průměrné výšce 900 m n. m. V Mostech dojedete prakticky až k nádraží. Pokud jste si nechali auto u nádraží v Třinci, odkud jezdí pravidelná linka do Oldřichovic k lanovce, snadno se k němu vlakem dostanete. Úplně závodní lyže na tuto trasu nejsou vhodné, ale všechny vyšší modely ji dobře zvládnou. Ani hůlky s minimalistickými talířky do strojově vyjeté stopy by zde jistě nebyly nejlepší.

Ambiciózní padesátka z Bílé

Nároční běžci, kteří dávají přednost jízdě pouze ve strojově upravených stopách, ale nejspíš předcházející trasou nebudou úplně nadšeni. Ti by měli nejprve zajet do známého sjezdařského střediska v Bílé, protože to je také východiskem jednoho z nejatraktiv-

nějších beskydských běžeckých okruhů, a navíc pro motorizované běžkaře celkem velmi pohodlné, neboť k autu zaparkovanému na centrálním parkovišti se snadno vrátí. Z Bílé jsou značeny čtyři okruhy různé délky a náročnosti, za dobrých sněhových podmínek vždy perfektně upravené, trasa, kterou popíšeme, je nejnáročnější, nejdelší a kombinuje hned tři z těch okruhů. Z Bílé je na ni dobré vyrazit po modrém okruhu proti proudu Bílé Ostravice k arcibiskupskému loveckému zámečku. Odtud pak pokračujete kousek proti proudu potoka Smradlavka a dále úbočím kopce Klín a Čistý k rozcestí nad Mezivodím, kde se napojíte na žlutý okruh. Stopa z rozcestí začne docela náročně stoupat k osadě Salajka. Je to první z typických beskydských (v tomto případě lašských) pasekářských usedlostí, které na této trase uvidíte. Paseky zde vznikaly během kolonizace horských úbočí a často i hřebenů již od 16. století. Kolonisté si museli svá nová obydlí, pole a louky velmi pracně vyklučit z horského lesa, nicméně tak vzniklo pro Beskydy typické rozptýlené horské osídlení s mozaikou, polí, luk, solitérních stromů a chalup, rozložené po celém tomto rozsáhlém území. Dnes patří k jeho hlavním ozdobám a lákadlům a má nepopiratelné kouzlo i v zimě, kdy květnaté louky kryje sněhová přikrývka. Po celém okruhu uvidíme i zachovalé typické lašské a kysucké dřevěnice. Je přitom zajímavé, že

FOTO: MARTINA FABIÁNOVÁ

65

osad vesnice Staré Hamry, známé z Bezručovy básně Maryčka Magdonova. Všechny chaty, které jste cestou míjeli, snad s výjimkou hotelů Bílého kříže, jsou původní staré dřevěné beskydské stavby, a ať již se rozhodnete pro návštěvu kterékoli, jistě neprohloupíte.

Nicméně na Gruni jde o možná nejstrategičtější místo, neboť tady budete mít již většinu cesty za sebou. Z Gruně totiž následuje již pouze pohodový několik kilometrů dlouhý sjezd do údolí Ostravice k osadě Černá a odtud již po náspu bývalé železnice (byla zrušena v důsledku výstavby přehrady Šance na Ostravici, která pohřbila i část Starých Hamrů, v roce 1965) dojedete do Bílé. Tam budete mít v nohách 51 km a celkem úctyhodných 1 300 m převýšení. Po celou dobu ale pojedete v upravených stopách. Vzhledem k množství chat na cestě není na tuto krásnou padesátku nutno brát žádné větší zásoby, s výjimkou snad energetických gelů, které zejména v druhé části cesty přijdou více než vhod.

Dřevěný kostelík Panny Marie Pomocné v osadě Gruň

pasekářské osady na moravské straně mají většinou názvy nesouvisející se jménem jejich majitele, na slovenské jsou bez výjimky pojmenované po rodinách po generace v nich žijících. Tak například projedete pod chatou Doroťanka nejprve kolem kysucké usedlosti U Chylíkov a za 30 m na druhé straně cesty, jejímž prostředkem vede hranice, budete míjet lašské hospodářství Vjadačka.

Ze Salajky stopa stále poměrně náročně stoupá až k osadě Bumbálka, ležící u hlavní silnice z Rožnova pod Radhoštěm do Makova, Čadce a dále na Žilinu. Na Bumbálce stojí také stará turistická chata a je zde i velké parkoviště (a začít lze také odtud, ostatně se sem vrátíme na začátek další cesty). Z Bumbálky až k osadě Bílý Kříž pojedete 22 km Klokočovskou hornatinou zasněženými loukami a lesy kolem pasekářských usedlostí stále po hraničním hřebenu: na jeho východní straně se rozkládají slovenské Kysuce a stejnojmenná chráněná krajinná oblast, na západní Moravské Lašsko a Chráněná krajinná oblast Beskydy. Z hřebene nalevo uvidíte Lysou horu či Radhošť, napravo pak hřeben slovenských Javorníků a za ním Malou Fatru. Cestou míjíte Masarykovu chatu na Beskydu, chatu Kmínek, bývalou krásnou dřevěnou chatu Janošec, která ovšem již desetiletí chátrá, přejedete přes osadu Bobek (pokud byste toho již měli dost, lze zde odbočit na červený okruh

a sjet do Bílé, z níž je naopak možno vyvézt se lanovkou a snadno této osádky po 5 km dosáhnout, a tak si okruh výrazně zkrátit) a nádhernými sjezdy zpestřenými drobnými výstupy po širokých hřebenových loukách posetých tu a tam dřevěnými usedlostmi pokračujete až do osady Konečná. Je to zvláštní vesnice – hospoda se v ní nachází na moravské straně, obchod a větší část obydlí na straně slovenské.

Přes silnici spojující Bílou se slovenským Klokočovem a Turzovkou je sice nutno lyže sundat, ale tato krátká pěší vsuvka vaše tempo jistě nerozhodí. Další chata po cestě, ležící na úpatí nejhlubšího sedla okruhu ve výšce pouhých 700 m, se jmenuje Doroťanka.

Ze sedla již začíná dlouhé a hodně náročné stoupání k vrcholu Súľov, čnějícího do výšky 903 m. Kousek pod ním přejedete historické moravsko-slezsko-slovenské trojmezí, za nímž se již rozkládá osada Bílý Kříž. Je to dnes spíše rekreační oblast s několika velkými hotely a penzionovým domem na slezské i slovenské straně hranice. Na Bílém Kříži přes malé sedlo opustíte pohraniční hřeben, který dále pokračuje k nám již známému Velkému Polomu, vaše cesta dále vede po rozlehlých loukách „vnitrozemského hřebínku“ kolem chaty Švarná Hanka a dřevěného kostelíku Panny Marie Pomocnice křesťanů k horské chatě na Gruni (za první republiky hotel Charbulák). Ocitli jste se v jedné z četných

Sportovně po hřebeni Vsetínských vrchů

Zatím jste se pohybovali stále v Moravskoslezských Beskydech. Ze sedla Bumbálka se ovšem otevírá také cesta do Vsetínských vrchů. Při ní ale budete muset k nástupu na trasu využít autobusu z Rožnova pod Radhoštěm, kde u nádraží zanecháte auto, nepřijedete-li sem např. vlakem. Ze sedla Bumbálka pojedete tentokrát na opačnou, jihozápadní stranu. Nejprve je nutno vystoupat na vrchol Trojačka (938 m n. m.). Kopec dostal jméno podle toho, že se na něm dělí slovensko-moravská hranice na tři strany, a tak je na jeho vrcholu při nižší sněhové pokrývce možno pokochat se starým trojúhelníkovým hraničním kamenem, na jehož východní straně se skví nápis Uhry, na dvou zbývající Morava.

Strojově vyjetá stopa pokračuje kolem rozhledny Súkenická, z níž se otevírá zajímavý pohled na Javorníky, ležící přes údolí Vsetínské Bečvy na jihu, a na celé Moravskoslezské Beskydy na severu, dále sjezdem po docela prudké sjezdovce do sedla Třeštík. Stávala zde za druhé světové války celnice mezi protektorátem a Slovenským štátem, z níž se v současnosti stala pěkná ubytovna, kousek nad ní je chata Třeštík. Možná by bylo dobré se zde stavit na nějaké občerstvení. Hřeben Vsetínských vrchů, po němž pojedete na Soláň a Čarták, sice není nijak dlouhý, měří všeho všudy necelých 16 km s celkovým převýšením 430 m, ale dobře upravená stopa

MAG CESTOVÁNÍ

inzerce

a mírně zvlněný profil hřebene bude bezesporu nutit k rychlé sportovní jízdě, takže by tekutiny mohly na konci chybět. Kousek za Třeštíkem stopa traverzuje nejvyšší vrchol Vsetínských vrchů, příznačně nazvaný Vysoká (1 024 m n. m.), lyžaři však často volí těžší, ale sportovně i co do terénu rozhodně zajímavější cestu přímo přes vrchol. Ze sedla pod Vysokou se až na Soláň střídají pasáže lesnaté s hřebenovými loukami včetně té nejrozsáhlejší s usedlostmi Benešky, pozor musíte dát na točivý sjezd k pasece Jezerné, v níž někdy její majitel otevírá okénko s občerstvením.

Na Soláni, známém lyžařském středisku, projedete kolem dvou sjezdovek a dlouhou plání sjedete k silnici spojující Rožnov pod Radhoštěm s Velkými Karlovicemi, u níž stojí chata Čarták. Kdysi to bývala pověstná hospoda, kde se scházeli místní valašští výtvarní umělci (a ještě dříve známí portáši, hlídající moravsko-slovenské hranice a střežící bezpečnost pasekářů před četnými zbojníky).

Bez zajímavosti jistě není skutečnost, že celou cestu od Trojačky po Čarták vlastně jedete po hranici katastrálního území Velkých Karlovic, které jsou se svými osadami největší obcí v ČR. Pro lyžaře na Čartáku po nezbytné kyselici začíná druhá část cesty, mnohem méně frekventovaná než hřeben z Bumbálky na Soláň, a také náročnější, možná i smutnější, protože vede většinou lesem a nepotkáte během ní žádné pasekářské usedlosti, na něž jste si již před tím zvykli. Vzhledem k tomu, že cesta z Čartáku je výrazně užší, projíždí ji pouze malá rolba z chaty pod Vsackým Cábem, a to pouze na jednu prostřední stopu, takže bruslení tady v podstatě není možné. Cesta dlouho stoupá na vrchol Tanečnice (912 m n. m.). Na něm se budete muset rozhodnout – buď pokračovat dále po hřebeni Vsetínských vrchů až na další výrazný vrchol Ptáčnici (830 m n. m.) a z ní do Valašské Bystřice (s případnou kilometrovou

to do Valašské Bystřice (odkud byste museli dojet do Rožnova autobusem), 16 km a 350 m převýšení, z Bumbálky tedy 32 km. Z Ptáčnice ovšem lze za dobrých sněhových podmínek pokračovat také přes zmodernizovanou chatu pod Vsackým Cábem (což je poslední přes 800 m vysoký kopec Vsetínských vrchů na západě) do Vsetína, ovšem tuto cestu jsem ještě nikdy neabsolvoval tak, že by byla po celé své trase upravena, jakkoli se to prý občas někomu podaří.

FOTO: MARTINA FABIÁNOVÁ

66

Dvoudenní přejezd Beskyd

Při cestě hřebenem z Bumbálky na Konečnou narazí pozorný běžkař mezi osadou Bobek a Konečná i na tento historický hranečník. Na severní straně obrácené do katastru obce Bílá nese nápis Morava, Ostravice, H. H. Na straně jižní pouze Uhry. Ostravice byla katastrální obec (Bílá se osamostatnila až v roce 1951), H. H. znamená Herrschaft Hochwald (tedy panství Hukvaldy)

odbočkou z vrcholu Ptáčnice k chatě pod Vsackým Cábem), nebo se vydat z Tanečnice zpočátku prudkým sjezdem, dále však pěknými loukami k chatě na Hážovických dílech a odtud (po velmi prudkém klesání, které mnozí z lyžařů snášejí) až do Rožnova. Pokud se rozhodnete pro alternativu rožnovskou (máte tam ostatně auto), čeká vás z Čartáku ještě 14 km a 250 m převýšení (ovšem 540 m dolů), dohromady z Bumbálky tedy 30 km, pokud budete pokračovat na Ptáčnici, pak je

SENSOR CROSS

CHIMPANZEE PROTEIN BAR – COFFEE & NUTS

Zimní čepice Sensor Cross nabízí spolehlivou ochranu proti chladu a větru. Vnitřní podšívka čepice je vyrobena z funkčního polypropylenu, který transportuje pot do druhé vrstvy, kde se odpaří. Čepice je proto vhodná na běžky a další outdoorové aktivity.

Vyrobeno v České republice.

Materiálové složení: 100% acryl + podšívka 100% polypropylen

Novinka mezi veganskými proteinovými tyčinkami COFFEE & NUTS je vyráběná šetrnou metodou RAW z kvalitních BIO surovin. Základ tvoří rýžový protein, který je obohacen o směs mandlí, kešu a vlašských ořechů s kávovou příchutí. Zastoupení základních živin (sacharidy 14,4 g, bílkoviny 5,6 g, tuky 8 g, vláknina 2,8 g) je v ideálním poměru pro potřeby organismu při fyzické aktivitě. Rostlinný protein plnohodnotně nahradí živočišnou bílkovinu. Tyčinka je bezlepková. Chimpanzee protein bar zasytí, dodá energii a prospívá vašemu zdraví.

www.sensor.cz

the Baselayer Company

555 Kč

www.chimpanzee.cz

Pokud vám nevadí ruskáček na zádech (trénink s ním se ostatně hodí na slavný norský Birkebeinerrennet), jistě by pro vás mohl být zajímavý dvoudenní přejezd z Javorového do Rožnova nebo Vsetína. Jediný úsek, který jsme z něj nepopsali, je celkem nenáročných 6 km po mírně zvlněném hřebeni ze sedla pod Malým Polomem na Bílý Kříž. První den bych doporučil vyjet od lanovky na vrcholu Malého Javorového přes Slavíč, Malý Polom, Bílý Kříž, a dále hřebenem přes Doroťanku na Konečnou a odtud na Bobek a chatu Kmínek, vzdálenou 4 km od Bumbálky. Ujedete přitom 40 km s 1 050 m převýšení. Na chatě Kmínek, vedené Robertem Gajdošem, znalcem kopaničářského života a všech posledních starousedlíků na opuštěných usedlostech, dostanete od jeho manželky nejlepší halušky v celém širokém okolí, zasloužíte si jistě i borovičku s hořcem a v tichu opuštěného hřebene se vám bude spát po výkonu velmi dobře. Ráno pak pouze nasadíte lyže a pokračujete přes Bumbálku výše popsanými trasami. Celkem to bude kolem 80 km přes Moravskoslezské Beskydy a Vsetínské vrchy, z nichž pouze deset ze Slavíče na Bílý Kříž neabsolvujete ve strojové stopě.

Zažijete tedy i klasickou beskydskou stopu a uvidíte během těch dvou dní vlastně vše, co Beskydy nabízejí. A to určitě stojí za vyzkoušení…

Václav Štěpánek

49 Kč

Historik – balkanista, vysokoškolský pedagog na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Od mládí běžkařský nadšenec.

ADVERTORIAL

NOVINKY SEZÓNY 2022 SEŽENETE JIŽ NYNÍ

V HARFASPORTU

Letošní sněhové podmínky běžkařům přejí a pro ty z vás, kdo vyhlíží novinky pro další sezónu, máme skvělou zprávu. Pražská speciálka HARFASPORT nabízí již nyní novinku pro příští sezónu, posuvné vázání a odlehčené lyže.

Nové posuvné vázání Salomon

V

ýjimečné vázání PROLINK SHIFT-IN je výsledkem spolupráce na vývoji dvou předních značek na poli běžeckého lyžování – Salomon a Atomic.

Posuvné vázání PROLINK SHIFT-IN umožňuje lyžaři změnit pozici na lyži a tím upravovat a regulovat odraz i skluz a další vlastnosti lyží, aniž byste museli lyže sundávat z nohou.

Stačí jednou rukou jednoduše posunout.

Tuto funkci nabízejí oba typy vázání, jak pro klasiku, tak i pro bruslení. Mechanismus je umístěn přesně v těžišti lyže a poskytuje tak možnost úprav nastavení pro obě techniky.

KLASIKA

Nastavením v poloze „0“ dosáhnete toho nejlepšího vyvážení odrazu a skluzu. Chcete-li zvýšit přilnavost lyží a tím i odraz, jednoduše otočíte adaptérem doprava, čímž se těžiště posune vpřed. Naopak, chcete-li zvýšit skluz, otočíte adaptérem doleva, aby se těžiště posunulo dozadu.

BRUSLENÍ

Nastavení v poloze „0“ pro bruslení představuje ideální balanc a vyvážení pro maximální výkon. Méně zkušení lyžaři-bruslaři nebo i ti zkušenější v případě tvrdšího či zledo-

vatělého povrchu však mohou dle potřeby posunout vázání a tím i těžiště dopředu, čímž se zlepší přilnavost přední části lyží. Naopak v případě měkkého a hlubšího sněhu je vhodné posunout vázání vzad, čímž se docílí zvýšení rychlosti.

Vázání nabízí šest různých poloh, čímž lze snadno najít právě tu, která odpovídá sněhovým podmínkám, profilu trati a typu lyžaře.

Nové lyže Salomon s posuvným vázáním

Salomon vyvinul specifické sety lyží a vázání jak pro bruslení, tak pro klasiku se skiny i s modely pro voskování. Lyže a vázání Shift-in jsou dodávány jako set, aby se zjednodušil proces výběru pro uživatele.

V nabídce HARFASPORTu nyní najdete lyže S/MAX eSKIN s vázáním PROLINK SHIFT-IN. Je to lehká a odolná lyže z výkonnostní kategorie se zcela novým jádrem. To je z 45 % vyrobeno z 9 recyklovaných PET lahví. Kromě odlehčení tedy nabízí i větší udržitelnost.

Výborný výkon lyže zajišťuje konstrukce jádra jako u S/LAB Carbon Classic a nabízí nejmodernější úroveň odrazu a skluzu. Cena setu je 11 890 Kč.

HARFASPORT Českomoravská 41 190 00 Praha 9 www.harfasport.cz

POZOR! JSTE-LI IČAŘ, JE VÁM PRODEJNA OTEVŘENA VE VELKOOBCHODNÍM FORMÁTU A NAKOUPÍTE BEZ OMEZENÍ!

V době vládních omezení je prodejna otevřena od 9 do 20 hodin pro ičaře, servis a půjčovna jsou v provozu bez omezení, stejně tak e-shop a výdejní okénko. Prodejní doba bez vládních omezení je 9–21 h.

67

68

ADVERTORIAL

Mé království

54. ročník ČEZ Jizerské 50

NA JIZERCE

J

sme první velká občerstvovačka na trati. Na čtyřiadvacátém kilometru.

Tam se závodníci poprvé zastaví, tam přichází první krize. Že mají dost, poznáte, když mají takovej lesklej pohled.

Jarda Maděra ze Smědavy jim říká sklenáři.

Zkusíme do nich narvat polívku, a když se nechytí, pošleme je do autobusu. Jednou byla taková ledovka, že to u nás zabalilo čtyřicet lidí. Museli jsme je odvážet na skútru na Smědavu, kde stál sběrný autobus. Když je po závodě, jezdívám na skútru po trati, aby někdo nezůstal viset v lese. Taky se mi stalo, že jsem v sedm večer chytl chlápka osm kilometrů před cílem. Řekl, že se nenechá odvézt ani náhodou. Osmdesát procent závodu dělá počasí. Když je nádherný počasí, jsou nádherný lidi. Když je mlha a klouže to, nejradši by nás utloukli hůlkama. Trať může být per-

Ministerstvo zdravotnictví povolilo start profesionálních závodníků, ale zamítlo variantu závodu v původně plánovaném termínu během 3 dnů pro hobby běžce za předpokladu prokazování se negativním testem. Na posouzení předložené podoby amatérského závodu s individuálními starty si Ministerstvo vzalo další čas na posouzení.

fektně upravená, ale jak lidi nevidí na cestu, je zle. Nikdy nezapomenu na rok 2014. V pátek ráno jsem se svým týmem odjel na Jizerku všechno připravit. Metr a půl sněhu, skvělé podmínky. A pak začalo pršet. A pršelo celou sobotu. Sníh začal mizet. Stěnami vyřazené sklárny na Jizerce, kde přespáváme, protékala voda. Vločky se proměnily v ledovou tříšť a na trati vznikaly kapsy plné husté protékající vody. Vypadaly jako žlutý flek, jako když se do nich někdo vyčůrá, ale když jste k tomu přišli, propadli jste se po pás. Snažili jsme se je zaházet sněhem a větvemi z lesa. Bylo to marný. V noci před závodem jsme se rozhodli, že stanici posunene o dva kilometry výš. Když jsem se vydal na skútru najít vhodné místo, ve tmě jsem trefil kapsu a v padesátikilometrové rychlosti se i se strojem vřítil do ledové vody.

Kolega, co seděl za mnou, stačil vyskočit

a prohlásil mě za šílence, se kterým nechce nic mít. Ale skútr jsme nakonec vytáhli. Do rána jsme stan, vodu a jídlo přestěhovali na nové místo. Už jsem neměl žádné suché oblečení, v noci na mně všechno zmrzlo, a tak jsem se obalil smršťovacím igelitem, abych si vyrobil aspoň kapku vlhkýho tepla.

Závodník proběhne kolem nás, hodí do sebe čaj, sušenku, a netuší, jak se to sem všechno dostalo. Velkou alchymií bývá teplá voda.

Závodník ji nesmí dostat ani studenou, ani horkou. Na některých stanicích se nedá ohřívat, a tak ji vozíme v barelech například ze Šámalovy louky. Víme, že když ve tři hodiny ráno má voda osmdesát stupňů, na závod bude tak akorát. Před závodem makáme v pětadvaceti lidech celou noc. Víme, že jak rolba v den závodu vyfrézuje stopu, už do ní nikdo nesmí. Pak už si nepřivezeme nic.

69

Všechno je spočítané na minutu. Za tu dobu jsme si udělali svoje know how, dneska už nemůžeme přijmout jen tak někoho. Každý z mých lidí ví, co má tu kterou chvíli dělat.

Máme své kráječe, loupače, nalejvače, všechno jde ven na stoly jen na tu nejkratší možnou chvíli, aby jídlo nezmrzlo a neoschlo.

Jídlo krájíme na malé kousky, závodníkům je často vkládáme přímo do úst. První vlna si

vezme ionťák a uhání dál. Pak přijedou hobíci, kteří jsou soutěživí i pohodoví – někteří bojují s kamarádem, anebo s vlastním časem, takže se nezdrží. A nakonec máme letité štamgasty, kteří zastaví, odepnou lyže, zapálí si cigárko a poprosí o něco ostřejšího. Myslíme na všechno. Taky si k nám přišel po závodě pán a chtěl vrátit zlomenou hůlku. Raději nic nevyhazujeme. Moje nejtěžší chvíle s Jizer-

skou padesátkou nastala před dvěma lety, kdy nenapadl sníh, a my se rozhodli vytvořit doslova na zelené louce čtyřkilometrový okruh. Což v praxi znamená sněhový pás široký čtyři metry a třicet centimetrů vysoký, aby rolba dokázala vyfrézovat stopu. Třicátého prosince jsem stahoval řidiče z firmy Progres Liberec z domovů a začalo se nonstop deset dní jezdit. Vždycky o půlnoci byl čas na

čaj do hospody Dolina, do tří se pak jezdilo a od sedmi ráno nanovo. Ve finále to byly stovky náklaďáků! Na to nikdy nezapomenu.

Odměna spočívá v tom, že jste součástí největšího závodu v republice a jednoho z největších na světě, že vás občas někdo pochválí a hlavně, když se povede počasí, máme to na té Jizerce jako na dlani. Z levé strany sluníčko a závodníci přibíhají po pláni, která se leskne, jako by byla z milionu malých diamantů. Je to bílý, neskutečný skvost…

JAN SVOBODA Za řidítky skútru sedí Jan Svoboda, šéf občerstvovací stanice na Jizerce

*1974 šéf občerstvovací stanice na Jizerce dvacet let členem organizačního výboru na J50

70

ADVERTORIAL

ČEZ JIZERSKÁ 50 – po stopách horolezeckých legend

ROZJEĎ ZIMU NA BĚŽKÁCH. N ČEZ SkiTour se chystá na české hory, tak se přidej! ejvětší seriál v běžeckém lyžování u nás každoročně láká do hor po celém Česku tisíce domácích i zahraničních profesionálů a amatérů.

Série, která baví svou různorodostí, originalitou a náročností a která nám i v těchto obtížných chvílích přináší radost z pohybu a čerstvého vzduchu v přírodě. A je to právě různorodost, kterou si na seriálu závodníci tolik oblíbili. Letos s sebou navíc přináší i několik změn ohledně termínů a novou destinaci!

Jednou se účastníci prohání tmou jen za mihotavého svitu čelovky, jindy stoupají po strmé sjezdovce nebo se prohánějí nedotčenými zákoutími naší krajiny. Jednou na závod vyrazí s rodinou a zaběhnou si trať na 10 kilometrů odpočinkovým tempem, podruhé bojují o co nejlepší výsledek na distanci klidně pětkrát delší. A při tom všem se kochají krásou našich hor, radují z pohybu a sbírají body do celkového žebříčku sedmidílné série.

Vedle šesti zastávek na českém území se do závěrečného bodování počítá totiž i partnerský závod Bieg Piastow v Polsku.

Letošní 14. ročník ČEZ SkiTour ale neodstartoval tak, jak si organizátoři představovali a jak jsme byli doposud zvyklí. Kvůli nepříznivému vývoji epidemické situace a z něho vyplývajících vládních opatření byly první dva závody seriálu přeloženy (Bedřichovský Night Light Marathon na 19.–21. února a Zadovská 30 na 13.–14. března). Karlovská padesátka, která se tak měla stát otvírákem celé sezóny, byla potom kvůli velkému množství pozitivních případů ve Zlínském

kraji zrušena úplně. Organizátoři ale nechtěli závodníky připravit o závod, ani o body do celkového žebříčku, a tak přišli s náhradním závodem v Novém Městě v Krušných horách, s Krušnohorskou 30, která se v rámci seriálu pojede vůbec poprvé.

Takže co nás letos čeká?

ORLICKÝ MARATON – jízda za tajemstvím Šerlichu Mnohé pamatuje Orlický maraton, který odpočítává poslední ročníky do čtyřicetiletého výročí. Tradiční závod, který je poslední ostrou zkouškou před vrcholem běžkařské sezóny, před ČEZ Jizerskou 50. A nutno podotknout, že jde o zkoušku velmi náročnou. Členitý terén dává zabrat i těm nejlépe připraveným závodníkům, rekreačním běžcům zase bere dech panenská příroda chráněné krajinné oblasti.

V Orlických horách si o prvním únorovém víkendu zkrátka každý přijde na své. A to i závodníci z řad těch nejmladších. Na Orlickém maratonu totiž startuje prvním závodem seriál Mini SkiTour.

TERMÍN: 6.–7. 2. 2021 MÍSTO STARTU: Skuhrov nad Bělou TRASY: 10 km klasicky, 20 km klasicky nebo volně a 40 km klasicky Více informací na www.ski-tour.cz

Kdo by to byl v roce 1968 řekl, že se ze závodu horolezecké přípravy oddílu TJ Lokomotiva Liberec jednou stane legenda, na kterou se budou sjíždět běžkaři z celého světa. Že na něm budou o třiapadesát let později startovat tisíce závodníků a že bude jednoho dne symbolem tuzemského běžeckého lyžování.

A přesně to se stalo, a přesně to dělá z ČEZ Jizerské 50 nejvýznamnější sportovní událost české zimy.

I letos se na startovní čáře bedřichovského stadionu potkají jak závodníci světové špičky, tak úplní začátečníci. Profesionálové, kteří do Jizerek jedou zvítězit, i rekreanti, kteří chtějí změřit síly se svými přáteli. Děti, které na běžkách stojí poprvé, i budoucí reprezentanti. I letos bude ČEZ Jizerská 50 vrcholem běžkařské sezóny, který si jednou budeme připomínat.

TERMÍN: 12.–14. 2. 2021 MÍSTO STARTU: Stadion Bedřichov TRASY: 10 km klasicky, 25 km a 50 km klasicky, 30 km volně a 1,5 km sprint soupaž Více informací na www.jiz50.cz

BEDŘICHOVSKÝ NIGHT LIGHT MARATHON – Noční dobrodružství ve stopách Jizerské 50 Tma, kam oko dohlédne, hvězdy nad hlavou a mihotavá světla čelovek pobíhající před závodníky v upravené stopě. I tak by se dal popsat Bedřichovský Night Light Marathon, který pro svou jedinečnou atmosféru láká každý rok na start víc a víc závodníků.

Vyrazte do Bedřichova třeba s rodinou, třeba s kamarády, nebo klidně sám jen proti svým předsudkům a strachu. Trhat rekordy, nebo jen protáhnout ztuhlé tělo, někoho poznat, nebo jen poznat sám sebe. Na Bedřichovském NLM si zkrátka každý najde důvod ke startu i trať, která mu vyhovuje. Navíc v jedinečné noční atmosféře.

TERMÍN: 19.–21. 2. 2021 MÍSTO STARTU: Stadion Bedřichov TRASY: 10 km klasicky, 17,5 km a 30 km klasicky; 10 km, 17,5 km a 30 km volně; 1,5 km sprint soupaž Více informací na www.ski-tour.cz

71

JELYMAN – do srdce Jeseníků z vrcholu Paprsku JeLyMan je závod na pomezí Kralického Sněžníku, Rychlebských hor a Hrubého Jeseníku, kam se ale závodníci určitě nejezdí jen kochat jedinečnou horskou přírodou. Jsou to prudká i táhlá stoupání, která dělají z JeLyMana jeden z nejnáročnějších závodů celé série. Na své si ale určitě přijdou i rekreační sportovci, které do cíle žene spíš než vidina cílové pásky borůvkový knedlík. Vyhlášená specialita, kterou na chatě Paprsek servírují už od nepaměti. No a děti si také budou mít kde hrát. Čeká na ně další zastávka seriálu Mini SkiTour, závod na 1 nebo 2,5 km.

ZADOVSKÁ 30 – Jedinečný zážitek v srdci Šumavy Jedinečná trať v jedinečné krajině Šumavského národního parku. To je letos poslední zastávka celého seriálu, Zadovská 30. Závod, který startuje z lyžařského stadionu na Churáňově a vede do samého srdce největšího národního parku u nás.

Nabízí strhující výhledy do nekonečných šumavských lesů, které dnes už neodmyslitelně doplňuje léta opuštěný skokanský můstek. Vyrazte poznat

krásu jižních Čech z trochu jiné perspektivy, a ještě se u toho skvěle pobavte a protáhněte. A nezapomeňte s sebou vzít i děti, na které čeká poslední zastávka seriálu Mini SkiTour.

TERMÍN: 13.–14. 3. 2021 MÍSTO STARTU: Lyžařský stadion Churáňov TRASY: 10 km a 30 km klasicky, 30 km volně Více informací na www.ski-tour.cz

TERMÍN: 27.–28. 2. 2021 MÍSTO STARTU: Chata Paprsek TRASY: 10 km, 20 km a 40 km klasicky, 20 km volně Více informací na www.ski-tour.cz

KRUŠNOHORSKÁ 30 – Nový závod a nová výzva v Krušných horách Jedinečné výhledy do nedotčených částí Krušných hor, ale i nevyzpytatelné počasí, které závodníkům připravuje ty pravé horské podmínky. Tak by se dala přiblížit předposlední zastávka seriálu ČEZ SkiTour 2021, která se na severozápadě Čech pojede o víkendu 6.–7. března. Byť je závod v běžeckém areálu Nové Město v Krušných horách mezi ostatními v seriálu nováčkem, pamatuje toho ze všech skoro nejvíce (pojede se už 41. ročník). Letos se stal zajímavou alternativou za zrušenou Karlovskou 50, a pro organizátory a jistě i závodníky novou výzvou, a to v tajemné a romantické krajině Krušných hor. Stejně jako ostatní závody nabízí i Krušnohorská 30 tratě hned několika vzdáleností a technik.

O stejném víkendu (5.–7. 3.) se současně běží na polské straně Jizerek také partnerský závod seriálu ČEZ SkiTour Bieg Piastow.

TERMÍN: 6.–7. 3. 2021 MÍSTO STARTU: Běžecký areál Nové Město v Krušných horách TRASY: 10 km a 30 km klasicky, 15 km volně Více informací na www.ski-tour.cz Dostali jste chuť vyzkoušet SkiTour na vlastní běžky?

NADACE NOVA – pomozte s námi malému Matějovi

Každý ročník seriálu ČEZ SkiTour přináší emoce, napětí, radost i smutek, ale hlavně, hlavně tisíce příběhů. Stejně jako pohybu, tak ani dobrých skutků není nikdy dost, a tak SkiTour spolu s vámi každý rok pomáhá těm, kteří to nejvíc potřebují. Letos v rámci Nadace Nova pomáháme malému Matějovi, který se narodil předčasně s vážnými dýchacími problémy. V necelém roce mu potom byla diagnostikována dětská obrna.

Rehabilitace, terapie a léčba jsou v Matějově případě velmi nákladné a většinu z nich

nehradí pojišťovny. Svým finančním příspěvkem nad rámec registrace tak pomáháte Matějovi plnit sny a jeho rodičům alespoň trochu usnadnit život.

Připojte se, registrace do závěrečných závodů běží na webu www.sportid.cz, více informací pak najdete na webu www.ski-tour.cz.

72

SKIALPUJ

#skialpuj!

SKIALP je sport pro každého

Začněme otázkou: „Už je máte?“ Skialpové lyže. Před pár lety nástroj podivínů, letos ve střediscích (po sáňkách) nejpočetněji zastoupený kus lyžařské výbavy. Možná se s těmi svými právě seznamujete, třeba jste je dostali pod stromeček nebo po nich zvědavě pokukujete. A přemýšlíte: mám na to stát se skialpinistou?

S

amozřejmě, že máte! Skialp je sport pro každého. Jako běžkaři máte pro skialp skvělé předpoklady, takže posunout sebe a své zážitky do maličko prudších kopců se skialpy na nohou je hračka. Pak už jen stačí, podle toho, jakým způsobem se chcete skialpu věnovat, pořídit si vhodný set a vaše skialpová kariéra může odstartovat.

Základním tématům jsme se na stránkách NORDICU věnovali loni, takže dnes pokročíme dále. Vše podstatné ale najdete na novém webu SKIALPUJ.CZ.

73

TECHNIKA:

Jít na sever, nebo na jih?

DO BATOHU: Hodí se i na běžky Do skialpového batohu potřebujeme nějaké trochu speciální věci. Většina z nich se ale hodí i pro vaše túry na běžkách, viz str. 76.

Při toulkách se skialpovými lyžemi byste měli zvládat základní orientaci v terénu. Není v ničem odlišná od turistiky v létě či na sněžnicích.

Zpočátku se nebudete pouštět do žádných lavinových dobrodružství, takže s trochou nadsázky musíte zvládnout odlišit sever od jihu. Což je mimochodem dost podstatné, viz str. 74.

Co musíte umět, než nasadíte pásy?

Nahoru jako na běžkách, dolů jako na sjezdovkách.

Skialpinismus spojuje obě tyto disciplíny. Pokud vám i široké lyže říkají pane, není co řešit.

V opačném případě vězte, že vše se dá dohnat.

Ohledně fyzičky už z běžek sami víte, jestli budete spíš hladovým vlkem, nebo rozvážným pocestným.

Pokud si nejste jisti svým sjezdovým uměním, svěřte se na jedno odpoledne do péče sjezdařského instruktora, on vám řekne co a jak. A ohledně specifické skialpové techniky nalistujte str. 75.

Všechny informace o tom, jak začít skialpovat, najdete také na našem novém webu

skialpuj.cz

FOTO: MALOJA

ORIENTACE:

SKIALPUJ

#skialpuj!

TEXT: JAN KLOUČEK

Poprvé na výletě:

BEZPEČNOST Všecko je jednou poprvé. I vaše první skialpová túra.

Se skialpem doporučujeme začít v bezpečném prostoru na dohled lyžařských areálů. Tam si nejlépe vyzkoušíte výbavu a své schopnosti.

S

vou první skialpovou túru si především dobře naplánujte. Za prvé musíte vědět, kam půjdete, kudy a jaký terén vás čeká. Za druhé vyhodnoťte lavinové nebezpečí a (alespoň pro začátek) vylučte jakékoliv nebezpečí setkání s pohybujícím se sněhem. A v neposlední řadě co nejpodrobněji nastudujte předpověď počasí. Vyrazit na první výlet v podmínkách, kdy nebudou panoramata, by byl vyslovený fail.

Plánování je cesta k úspěchu

Skialp není atletika, kde vás na oválu jasně vyznačené čáry nepustí ani o krok dál. Proto musíte plánovat. Je na každém z vás, jak velké sousto si ukousnete. Když začínáte a vydáte se po sjezdovce nahoru a dolů, potřebujete jen vědět, kdy se zavírá areál, abyste se dostali zpět k autu. Při delších výletech už je to ale jiná káva.

Každá skialpová túra by měla začít výběrem cíle. Musíte vědět, kam půjdete, jak dlouho vám to bude trvat a co budete dělat v případě, že se program jakkoliv zkomplikuje.

S plánováním začněte nejpozději večer před výletem. Otevřete si mapu (je jedno, zda papírovou, nebo elektronickou), zvolte cíl a promyslete možné cesty nahoru i dolů. Zajímat vás bude v první řadě vzdálenost, převýšení, sklon svahu a jeho orientace ke světovým stranám.

Když budete mít představu o cestě, vytipujte si

kritická místa, zamyslete se, co vás na nich může potkat. Naplánujte si varianty ústupu v případě, že vás potká náhlá změna počasí, únava nebo selhání materiálu.

Mnoho skialpinistů dnes používá pro plánování túr různé webové a mobilní aplikace, chytré hodinky s GPS či navigace. Jde o výtečné pomocníky, kterým doporučujeme věnovat pozornost. Pokud se s nimi naučíte pracovat, mohou vám proces plánování výrazně usnadnit a snížit pravděpodobnost, že vás na túře něco překvapí.

kondici ujde skialpinista něco mezi 300 a 800 výškovými metry za hodinu a 2 až 6 km vodorovné vzdálenosti. Čím větší skupina, tím je postup pomalejší. Zároveň tohle tempo neudržíte po celý den. I když víte, že umíte ukrojit 500 výškových a pět kilometrů za hodinu, rozhodně to neznamená, že za osm hodin zvládnete 4 000 metrů a 40 kilometrů.

Pokud ano, můžete směle přemýšlet o účasti v nejslavnějších skialpových závodech.

Vzdálenost a výška.

To je oč tu běží

Otázka, zda je lepší naplánovat výlet v papírové mapě, nebo na internetu, je věcí osobního vkusu. Navíc existují situace, kdy se bez klasické mapy neobejdete. My si ale nebudeme hrát na pokrytce a tvrdit, že každé řešení má své výhody i nevýhody. Podle nás elektronické řešení už dnes nabízí nesrovnatelně lepší možnosti a minimálně v případě plánování doma nebo v horském apartmánu poskytuje lepší výsledky. Na internetu najdete celou řadu služeb a aplikací, jejichž funkce vám vyrazí dech a které vás plánovaným výletem provedou tak realisticky, že už skoro nemusíte na kopec.

Základními hodnotami, ze kterých budete vycházet při plánování výletu, jsou vzdálenost a převýšení. Měli byste vědět, kolik kilometrů na skialpových lyžích pohodlně ujdete za hodinu i den a jaká porce výškových metrů je pro vás akceptovatelná. Než se pustíte do toulek opuštěnou přírodou, vyzkoušejte si pár výšlapů v blízkosti střediska. Například v Krkonoších nebo Beskydech je to z údolí na hřeben zhruba 500 výškových metrů a v obou pohořích není problém ujít při celodenním výletu dvacet až třicet kilometrů. Je to na vás moc, málo, nebo akorát?

Obecně lze říct, že v závislosti na fyzické

Jak plánovat?

Mapa, nebo počítač?

Tipy na konkrétní weby a plánovací aplikace najdete na novém webu

skialpuj.cz

FOTO: ELAN

74

75

TEXT: LUKÁŠ VAVRDA

SKIALPOVÁ ŠKOLA: první krůčky Technika výstupu na lyžích se zpočátku může zdát jako primitivní věc. Ta správná ale ve skutečnosti šetří mnoho sil a pomáhá zdárnému rozvoji dovedností pro pozdější pohyb v náročnějším terénu. ŠETRNÁ CHŮZE

SKIALPINISTICKÁ OTOČKA – VIZITKA MISTRA

Ve strmějším terénu se vždy dostanete do bodu, kde je nutné změnit směr. K tomu slouží základní skialpinistická otočka, natrénujte si ji proto už na bezpečném místě. Nejde o nic těžkého, ale čím preciznější provedení bude, tím méně sil spotřebujete a tím jistější si budete.

V první řadě zvolte vhodné místo – bezpečné a málo exponované, se stabilním sněhem – a „zaparkujte“ (ušlapejte si pohodlnou plošinku) na něm, stále v původním směru. Pak zahajte otočku v následujících fázích:

točte tělo ke svahu a hole zapíchněte nad úrovní špiček, resp. patek lyží. Nyní koukáte do svahu 1) Oa lehce se opíráte o hole. ohu blíže svahu zvedněte, patu dejte ke koleni stojné nohy a rotujte pokrčeným kolenem do nového 2) Nsměru.

Pak nohu položte a vysuňte tak, aby se nekřížily paty lyží. Nohu s lyží si bezpečně „zaparkujte“. Nyní stojíte ke svahu, lyže ve tvaru širokého písmene V.

Při chůzi je potřeba šetřit energii a odbourat zbytečné pohyby. Pokud například s každým krokem zvednete lyži do vzduchu, za celodenní, 15 km dlouhou túru, provedete takové nadbytečné posilování klidně 30 000krát!

Zkuste při chůzi co nejvíc relaxovat.

Pomůže k tomu správně zvolené a zkombinované vybavení, dobře utažené boty a nastavené popruhy batohu.

Nastavení opěry pod patou: Zkuste v různě prudkých úsecích sjezdovky zvedat nebo naopak snižovat opěrku pod patou. Běžně používejte co nejnižší, platí totiž, že čím výše opěrka je, tím menší je stabilita a také se o něco zkracuje krok.

2 řeneste váhu na nohu v novém směru, případně upravte 3) Ppozici holí do pohodlnější polohy. Nyní stojíte na nové noze mířící do nového směru, noha mířící do původního směru je

odlehčená.

vedněte předchozí stojnou nohu (nyní odlehčenou) patou ke 4) Zkoleni stojné nohy a otočte i tu do nového směru. Pokud lyže drhne špičkou o sníh, jemně kopněte patou do patky vázání,

čímž se špička zvedne a pak lyži volně srovnejte do nového směru. Nyní stojíte v novém směru připraveni k další chůzi.

3

Délka a frekvence kroku: Krok by neměl být ani krátký, ani dlouhý.

S větší rychlostí se délka kroku zvětšuje, stejně jako frekvence. Slaďte dech s frekvencí, při rekreačním tempu by měl jít vést plynulý hovor, aniž by bylo potřeba zastávek.

Chůze bez holí: Ověřte, zda nešidíte chůzi přílišným využitím holí. Při jednoduché chůzi by měly hole sloužit jen pro stabilizaci, při rychlé chůzi odpich dodá dopředný impuls, při náročnějších manévrech poskytují oporu horní části těla.

4 Otočku trénujte na sjezdovce v různých sklonech a v různě tvrdém sněhu. Zkoušejte to rychleji a plynuleji. Čím více si otočku zažijete, tím menší problém vám pak bude dělat na túře. Až si budete zcela jistí, zkuste ji bez hůlek – to už je ale velmi pokročilý cvik…

FOTO: KATEŘINA SOCHOVÁ, MODELKA: ALENA ZÁRYBNICKÁ, MISTRYNĚ SKIALPU

Šouravá chůze: Na rovině jděte tak, aby byly obě lyže neustále v kontaktu se sněhem. Lyži je zbytečné zvedat, jen ji odlehčete a táhněte po sněhu. Tím při každém kroku ušetříte energii.

SKIALPUJ

MUST:

76

#skialpuj!

CO V BATOHU MUSÍ BÝT VŽDY, KDYŽ JDU NA TÚRU MIMO UPRAVENÝ TERÉN

Lavinová sada – lopata, sonda a vyhledávač (vyhledávač ne v batohu, ale na těle!)

Mapa oblasti, osobní doklady (pojištění), hotovost, to vše ve vodotěsném pouzdru

Pásy, mřížka či fólie na pásy (pokud je již máte nalepené na lyžích)

Plně nabitý mobil s uloženými čísly na záchranáře, staženými vhodnými aplikacemi

Malá lékárnička – osobní léky, set pro ošetření drobných ran a krvácení

Pití, ideálně teplý iontový nápoj v termosce nebo kombinace čaj + ionťák

Jídlo – energetické tyčinky, podle délky túry i svačina (např. obložený chléb)

Rychlá energie – hroznový cukr, energetický gel

Kapesní nůž / mininářadí

Opalovací krém s vysokým UV faktorem Teplá sada oblečení na vrchol – převlečné rukavice, péřová vesta nebo bunda, čepice

Skialpinistická přilba a lyžařské brýle pro sjezd

Sluneční brýle s ochranou stupně 3 nebo 4

77

TEXT: LUKÁŠ VAVRDA

Co nesmí chybět

Záleží na délce túry?

V BATOHU NA TÚŘE V CO NA NÁROČNĚJŠÍ TÚRU, CO BĚŽNÝ VÝLET USNADNÍ A POMŮŽE PŘEKONAT NEČEKANÉ SITUACE

GUIDE:

MAY:

Před lety jsem vytáhl na túru kamaráda a ten si stěžoval, že má těžký batoh. Po odhození několika bochníků chleba a konzerv to ale najednou šlo. Co tedy do batohu na túru patří a jak se dostat na přijatelnou hmotnost?

elmi málo. Rozdíl je mezi jednodenní a vícedenní túrou, a to většinou v jedné náhradní sadě suchého prádla. Jinak se obsah batohu liší jen množstvím jídla. Nezbytné věci můžete totiž potřebovat i na jednodenní túře ve zdánlivě skvělém počasí – když vystoupáte tisíc metrů do výšky, může být zima a foukat silný vítr. Kdykoliv může přijít nečekaný problém s vybavením nebo zdravím. A v nejhorším se dá v horách i zabloudit.

CO BY MĚL MÍT NEJZKUŠENĚJŠÍ ZE SKUPINY, ABY MOHL POMOCI OSTATNÍM

GPS navigace s aktuální mapou a .gpx trasou

Náhradní rukavice

Nabitá čelovka

Náhradní sluneční brýle

Oblečení do deště a sněžení – lehká převlečná nepromokavá bunda a kalhoty

Vybavená lékárna s ohledem na velikost skupiny a zdravotní stav jednotlivců

Náhradní pás, lepidlo, sada na opravu pásů, multifunkční nářadí, pevná lepicí páska

Průvodce po oblasti s informacemi o otevřených chatách a možnostech úniku z túry

Náhradní ponožky, rukavice

Buzola, výškoměr, multifunkční hodinky

Stoupací železa neboli „haršajzny“

Lano a horolezecké vybavení pro překonání náročnějšího sedla nebo vrcholu, pro pohyb na ledovci

Fotoaparát, sportovní kamera Žďárského bivakovací vak Powerbanka kompatibilní s mobilem, navigací, čelovkou, hodinkami…

Mačky a cepín pro výstup na vrchol náročnějším terénem Sedací úvazek, smyčky, karabiny a šrouby do ledu při pohybu po ledovci

78

SKIALPUJ VÝLETY

#skialpuj!

ŠVÝCARSKÁ TEXT: LUKÁŠ VAVRDA

skialpová nej

79

Další skialpové výlety hledejte na skialpuj.cz/svycarsko

FOTO: ALETSCH TOURISM

Švýcarsko je země hor. Na nejbližší kopec to má snad každý do hodiny vlakem, pokud tedy nemůže nasadit lyže už někde za barákem. Potenciálních skialpových výletů, které švýcarská krajina nabízí, je opravdu nespočet.

A k tomu jsou tam zákoutí, která jsou ještě hezčí než hezká. Jedinečná a světově mimořádná. Místa, za kterými cestují turisté přes celý svět, a přesto, pokud si nasadíme skialpy, místa divoká, před lidmi skrytá, tichá a intimní. Právě do nich vedou naše výletové tipy.

SKIALPUJ VÝLETY

80

ZERMATT, WALLIS

ALETSCH, WALLIS

Kdo by neznal Zermatt. Pionýr horské turistiky a městečko, které žije jednou poklidným, v turistické sezóně zase hbitým životem ve stínu nejfotografovanější hory světa. Vidět Zermatt a umřít, chtělo by se říct. Anebo lépe vidět Matterhorn z Zermattu.

Matterhorn, to je to slavné zaříkadlo, které přitahuje fotografy, horolezce, turisty i zvědavce. Už začínající skialpinista může bez potíží zdolat sousední Breithorn, který je asi nejdostupnější čtyřtisícovkou Alp.

Aletsch Arena je středisko zahrnující čtyři seskupené vesničky položené vysoko na horském balkóně, kde meditativní klid (bez automobilového provozu) završuje sousedství impozantního ledovce Aletsch. Nejdelší pevninský ledovec se táhne přes 20 km od Bernských Alp zpod slavných vrcholů Mnich, Jungfrau a Eiger a stéká, u svého konce už ve formě vody, do údolí Rhôny. Aletsch Arena je díky tomuto obřímu ledovcovému splazu místem, které stojí za to vidět a zažít – na nic podobného v Evropě nenarazíte.

Breithorn: první čtyřtisícovka na skialpech

Vycházka po ledovci bezpečně

Ve čtyřech tisících metrech nad mořem už jde o skialpinismus se vším všudy. Je potřeba myslet na aklimatizaci, umět odhadnout své schopnosti, poctivě plánovat i myslet na ústupové varianty…

Odměnou pak jsou daleké výhledy, v případě Breithornu na Walliské Alpy. Na Breithorn se dá ale na lyžích vystoupit poměrně snadno, a to díky lanovce, která umožňuje túru začínat až ve výšce 3 880 metrů, na Klein Matterhornu. Proto túru zvládnou i aklimatizovaní začátečníci.

Na všechny adepty čeká zhruba tříkilometrový výstup s převýšením pouhých 350 metrů, načež stanou na vrcholu Breithorn Occidentale (4 164 m). Zkušení tento vrchol považují za rozcvičku a pokračují o poznání náročnějším terénem traverzem přes celý masiv Breithornu, kde se neobejdou bez zkušeností se slaněním a jištěním.

Přímo ve středisku je spousta možností, kam se vydat na skialp – třeba zblízka okouknout právě ledovec Aletsch. Většina tras kopíruje cesty pro pěší a sněžnice, přičemž i laik má možnost projít se na lyžích po ledovci díky pravidelně pořádaným túrám pro veřejnost s horským vůdcem.

FOTO: ALETSCH ARENA AG

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Kromě výhledů a samotného zážitku z výstupu na čtyřtisícovku vás čeká také perfektní sjezd. Bezpečnou variantou je vrátit se na sjezdovky, za dobrých sněhových podmínek a s horským vůdcem lze ale sjet do sedla Schwarztor a poté po ledovci až do Zermattu, případně lze slyžovat i ledovec Unterer Theodulgletscher. Při sjezdu do Zermattu překonáte více než dvoukilometrové převýšení.

Na jednoduchý výšlap po nádherném ledovci, přírodní památce UNESCO, se nastupuje skrz jeden z nejstarších švýcarských lesů. Asi sedmihodinovou túru s horským vůdcem nabízí Bergsteigerschule Riederalp, a to pravidelně každou sobotu a neděli. Pokud si troufáte na ledovec sami, což vyžaduje znalosti a vybavení, otevírají se vám možnosti výstupu na desítky více či méně přístupných vrcholů, největší drtiči se mohou přehoupnout i do výšek nad 4 000 metrů.

Všechny trasy se větví na soutoku nejvýraznějších ledovců – této rozhlehlé ledovcové pláni se říká Konkordiaplatz a lze z ní stoupat i pod známé vrcholy Bernských Alp a na železniční stanici Jungfraujoch (3 454 m).

: 3 hod. (od lanovky na Kl. Matterhornu a zpět) TECHNICKÁ FYZICKÁ OBTÍŽNOST: NÁROČNOST:

: 7 hodin

TECHNICKÁ FYZICKÁ OBTÍŽNOST: NÁROČNOST:

81

PONTRESINA, GRAUBÜNDEN

DAVOS KLOSTERS, GRAUBÜNDEN

Piz Bernina je jediná čtyřtisícovka kantonu Graubünden a nejvýchodněji položená alpská čtyřtisícovka vůbec. V jejím magickém okolí najdete ledovce a neokoukatelné shluky hor, ale taky železnici, která přejíždí přes Berninský průsmyk. Ta vás může přivézt k nástupu na tento vyhlídkový výlet.

Davos je mezi českými lyžaři známé horské středisko, a to hlavně díky příznivé dojezdové vzdálenosti a přepestré nabídce hor a lyžařských aktivit. Kromě sjezdování a běžeckého lyžování skýtá také skvělé terény pro objevování freeridingu a skialpinismu.

Na Diavolezzu po ledovci Morteratsch

Na vrchol Pischahorn (2 982 m)

Nejdelší značený sjezd po ledovci ve Švýcarsku se nachází na ledovci Morteratsch. Začíná ve výšce téměř 3 000 metrů, na horní stanici lanové dráhy Diavolezza. Právě tento sjezd lze kopírovat obráceným směrem na skialpových lyžích. Výstup vede po mírném ledovci od vlakové stanice Rhétské dráhy Morteratsch, obchází dominantní vrchol Munt Pers a za ním se stáčí doleva závěrečným stoupáním z ledovce Pers (asi 200 výškových metrů). Ledovec je poměrně bezpečný, přesto by se mělo jít v lanových družstvech.

Poté se přehoupnete do sedla, kde leží restaurace Berghaus Diavolezza (2 972 m). Kromě gurmánského oběda si zde můžete objednat koupel v nejvýše položené vířivce ve Švýcarsku, vodu v ní ohřívají kamna na dřevo a přímo ve vířivce si můžete vypít skleničku šampaňského…

Vrchol Pischahorn je snadno dosažitelný, ale zcela plnohodnotný skialpový vrchol. Do výchozího bodu, spodní stanice lanovky Pischabahn (1 800 m), jezdí v sezóně skibus přímo z Davosu, zaparkujete zde i autem. Pokud nemáte vícedenní skipas, za jednu jízdu nahoru zaplatíte 20 CHF, sami zvažte, jestli to za ušetření 680 výškových metrů stojí.

Od horní stanice lanovky (2 480 m, je tam zařízení pro automatickou kontrolu lavinového vyhledávače) na pásech pokračujte po trase pro pěší až k terénnímu zlomu (2 593 m), za kterým se bez sundání pásů spustíte o kousek níž na rozlehlou planinu pod samotným stoupáním na vrchol. Trasa vede po bezpečném a jasně zřetelném širokém hřebenu, postupně je výstup prudší a prudší, pro zdolání poslední stovky metrů výšky je potřeba s jistotou ovládat skialpinistickou otočku, na přímou chůzi je terén příliš prudký. Po několika takových otočkách se ale přehoupnete na vrcholový hřebínek a příchod na vrchol doprovází krásné výhledy na okolní pohoří Silvretta.

Při sjezdu se držte výstupové stopy, pro zdolání terénní vlny na pár minut nandáte pásy, ale pak vás čeká perfektní sjezd téměř libovolným terénem pod lanovkou Pischabahn – od ní totiž vede jediná úzká sjezdovka a obecně ji využívají především freerideři. Pokud se vám široké pláně v horní části a řídké lesy v nižších polohách zalíbí, stihnete ještě týž den jednu jízdu zopakovat, nebo můžete při sjezdu zaplout do některé z malebných, typicky alpských hospůdek.

FOTO: DESTINATION DAVOS KLOSTERS

Po dostatečné relaxaci dle vlastního uvážení, s kulisou mohutných třítisícových vrcholů, se připravte na sjezd. Z vrcholu vede spletenec sjezdovek, takže kdo se bojí na ledovec a do neupraveného sněhu, má pohodlnou variantu – sveze se po upravených tratích zpět do údolí, jen k vedlejší vlakové stanici Diavolezza. Sjezd po ledovci je poměrně jednoduchý a dobře značený, je ale nutné myslet na to, že se pohybujete na ledovci a v potenciálně lavinovém terénu, je tedy nezbytné už při výstupu dbát základních pravidel a mít buď horského vůdce, nebo znalosti a vybavení pro přechod ledovce.

Mimochodem, tato túra je ideální k nácviku postupu v lanovém družstvu. Ani sklon není nikterak nebezpečný, odpovídá spíše červené sjezdovce, takže v dobrých podmínkách jde spíš o romantickou vyhlídkovou jízdu.

Kdo chce méně stoupání, může se nechat vyvézt lanovkou Diavolezza až k Berghausu. Z vrcholu se sjede na ledovec Pers, místo pokračování dolů ale nandáte pásy a vystoupáte asi 500 metrů na protilehlý vrchol Isla Persa. Odtud už jen zvolíte sněhově nejpřívětivější trasu, neboť jakákoliv vás dovede zpět do údolí k zastávce Morteratsch. Pořád ale mějte na paměti, že je pod vámi ledovec a trhliny mohou být překryty sněhovými mosty.

: 4 hodiny TECHNICKÁ FYZICKÁ OBTÍŽNOST: NÁROČNOST:

: 3 hodiny

TECHNICKÁ FYZICKÁ OBTÍŽNOST: NÁROČNOST:

82

Děkujeme za vaši přízeň a přejeme, ať si bílé stopy užíváte co nejdéle až do jarních měsíců a ať vám přináší radost z pohybu v přírodě!

Na podzim se můžete těšit na další vydání časopisu NORDIC!

FOTO: CHRISTIAN EGELMAIR/DAVOS.CH

Vstupte do komunity NORDIC! Běžky jsou životní filozofie. Naplňujeme ji celý rok, přestože aktivní sezóna trvá sotva několik měsíců. Proto ji musíme vyždímat na maximum: pohybem, prací na kondici i technice, sbíráním zážitků… a informací. Právě kvůli nim je tu NORDIC. Zajistěte si stálý přístup těch nejvybranějších a nejpodstatnějších informací. Staňte se součástí komunity NORDIC.

NORDIC vychází 2x ročně a k tomu dva sjezdařskoběžkařské speciály!

V ceně předplatného získáte bonusové SNOWbony, které si můžete střádat nebo si za ně rovnou něco pořídit v e-shopu SNOW.cz, kde čeká přes 50 atraktivních položek.

nordicmag.cz ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

Výhradní dovozce a distributor pro ČR a SR: AMER SPORTS Czech Republic s. r. o.

S/LAB CARBON SKIN

PRO LYŽAŘE

S NEJVYŠŠÍMI AMBICEMI