NORDIC 55 - prosinec/leden 2020/21 by SNOW media

NORDICmag 55

LYŽE A BOTY NA BĚŽKY, NOVINKY 2020/21

BĚŽECKÉ LYŽOVÁNÍ BIATLON

PROSINEC–LEDEN 2020/21

NORDICmag 55

PROSINEC–LEDEN 2020/21 CENA: 100 Kč / 4,99 EUR

KATEŘINA SMUTNÁ Exkluzivní rozhovor

CVIČENÍ S FYZIOTERAPEUTEM | BLANKA PAULŮ – MEDAILOVÁ HISTORIE | NOVÝ MATERIÁL: KATEGORIE RACE A SPORT HISTORICKÝ VÝVOJ VOSKŮ | STOPA PRO ŽIVOT | KRUŠNOHORSKÁ LYŽAŘSKÁ MAGISTRÁLA

Výhradní dovozce a distributor pro ČR a SR: AMER SPORTS Czech Republic s. r. o.

Zvol si své tempo všichni máme své vlastní výzvy a nezáleží na tom, jsi-li vítěz Světového poháru, nebo víkendový běžkař. Je to důvod, proč naše nové produkty a technologie vyvíjíme s těmi nejlepšími lyžaři, a jejich výhody přinášíme všem. Je to jen na tobě. Zvol si své tempo

FOTO: VASALOPPET

OBSAH OBSAH 3

NORDICsport 8 První soupažová královna: Rozhovor s dálkovou běžkyní na lyžích Kateřinou Smutnou 14 Radost zrozená z bolesti aneb Manuál pro návrat do života 18 Mistrovské cinkání: Blanka Paulů 22 Ze světa běžeckého lyžování: Zajímavosti nejen z vrcholového běhu na lyžích 24 Vox populi: Čištění lyží od zbytkového fluoru? Ještě ne!

NORDICtech

26 Kapitoly z historie mazání lyží: Historický vývoj lyžařských vosků 32 Materiálové tipy z první ruky: Race a Sport 46 Jak lyžovat, když nesněží a nemrzne? Trendy skladování a výroby technického sněhu 50 Kde se vzala Bouškova kulka v našem obýváku? Jak se přenáší biatlonová střelba do televize

NORDICuniverzita 53 Srdcová záležitost: Sportovat s nedoléčenou nemocí se nevyplácí 54 Přechod na sníh: Trénink na prvním sněhu 56 Existuje špatný pohyb? Rehabilitační cviky jako prevence před bolestmi zad

NORDICmag 74 Krušnohorská lyžařská magistrála: Objevte kouzlo krušnohorských středisek a osad 78 Běžkování v Jeseníkách je místy drsné, ale jedinečné

World Cup & Race

RX10 2.0 Skate

Performance

RX10 Skate RX10 Skate Junior RX10 Classic/Skin/Micro RX10 Classic Junior/Skin

Lyže Kästle najdete u expertů na bežecké lyžování: Bikefactory Strakonice / Strakonice / www.bikefactory.info Intersport Jilemnice / Jilemnice / www.sporthenych.cz Kästle CZ / Nové Město na Moravě / prodejna@kaestle.cz Polanský Bike & Run / Pardubice / www.bikerun.cz

www.kaestle.com

XP20 Skate XP20 Classic XP20 Classic/Skin

XP30 Skate XP30 Skate Junior XP30 Classic/Skin XP30 Classic Junior/Skin

Ski a Bike centrum Radotín / Praha / www.lyze-radotin.cz Sporticus / Praha / www.sporticus.cz TomSport / Jablonec nad Nisou / www.tomsport.cz Vella Trutnov / Trutnov / www.vellatu.cz Xcsport / Horní Heřmanice / www.xcsport.cz

www.facebook.com/kaestleski

www.instagram.com/kaestleski

FOTO: REDBULL

REDAKCE

Okuste hlad a chlad Během letních měsíců jsem přemýšlela, jakými tématy ze světa běžek vás opět potěšit. Věřte, není jednoduché se neopakovat a hlavně zaujmout. Postupně se vytříbilo několik článků, které se vám, doufám, budou líbit. A vlastně i některé postřehy z tohoto vydání mě vyburcovaly k sepsání úvodníku. Posledním impulsem se však stal jiný sport, než jsou běžky, a to cyklistika. Žiji už pár let v srdci Vysočiny a nejen o prázdninách míjím mnoho cyklistů každý den. Ale co mě zaskočilo? Některé dny jsem potkala desítky výletníků pouze na elektrokolech, žádného na obyčejném. Skalní cyklisty jsem vídala především za špatného počasí. Nejsem odpůrcem bateriemi poháněných kol, pokud je využívají starší lidé. Často mají určitá zdravotní omezení nebo nejsou schopní na normálním kole vyjet kopec a museli by ho víc tlačit, než na něm jet. Ale jakmile na nich jezdí mladí a někdy i v rychlosti blížící se 50 km/h a bez helmy, nestačím se divit. Možná by někteří z vás oponovali, že pro sportovní začátečníky je elektrokolo ideální, ale pochybuji, že po zlepšení fyzičky přesedlají na kola bez motorku. Nejvíc jsem se však za hlavu popadala, když jsem potkala rodiče, oba na elektrokolech, jak za sebou na provazech táhli na obyčejných kolech své dvě, téměř pubertální, ratolesti. Je to správný vzor, jak motivovat děti ke sportu? A když jsme u dětí, tak ty často v dorosteneckých kategoriích v různých sportovních oddílech končí, protože je tréninky a závody bolí. Navíc se jim nechce sportovat, když je špatné počasí. A často i rodiče řeknou: „Nechoď, prší, ať nejsi nemocný.“ To mají trenéři teprve radost, když čekají 20člennou skupinu a přijdou čtyři kusy. Potom se setkáte s lidmi s určitým postižením, kteří srdečně bojují a jsou to paradoxně oni, kdo nám ukazuje, jak se poprat s životem. Dokážou dřít jak soumaři, objet 90 km dlouhý Vasův běh jen rukama na speciálním lyžařském vozíčku nebo bez jedné ruky. Berou to jako výzvu. Bez výzev by to pro ně na světě ztrácelo smysl. Letos padl rekord na běžkách. Norové Aukland a Thele spolu ujeli 516 km za 31 a půl hodiny. Většina z nás řekne: „To jsou blázni!“ Ale málokdo je označí za borce, natož aby to někdo přijal jako motivaci a zkusil, co také ujede. Představa, že pojedete na jeden zátah z Prahy do Brna a zpět a ještě si přidáte cestu z Prahy do Jablonce, není moc příjemná v autě, nedej Bože, na běžkách. Norové prostě chtěli zkusit, jestli to zvládnou a za jak dlouho. Jak Anders Aukland poté dodal: „Vystoupili jsme ze své komfortní zóny, okusili zimu, únavu a hlad a snad tím dáme příklad ostatním a také si vyjedou.“ Podobně i například horolezec Radek Jaroš vysvětluje, proč ho lákají nejvyšší světové

vrcholy a riskuje. Samozřejmě hlavní metou je zdolání osmitisícovky, ale přitom si sáhne na dno svých sil, hladoví, mrzne a strádá. Odměnou je potom návrat domů, do pohodlí, do tepla, kde se dosyta nají jídla, na které má chuť. Kdyby nepohodu neprožil, tolik by si blahobytu za normálních okolností nevážil. Asi nemusíme zakoušet takové extrémy a ohrožovat tím svůj život. Stačí si vyrazit na běžky, abychom si protáhli tělo a udělali si hlad, ale i to stačí, abychom si potom vážili domácí pohody a horkého čaje nebo polévky či se odměnili nějakou dobrotou. Nutit se a trochu se sebou bojovat, zkusit vyjet i ten kopec na lyžích, na kole, přestože jsem to ještě nikdy nezvládl, bude to bolet, zpotím se, ale potom budu mít radost, když se to povede. A příště, třeba s lepší fyzičkou, zvládnu další a delší vyjížďky a všechno půjde snáz a hlavně s odměnou po výkonu – endorfiny. Nehledejme důvody, proč to nejde, a vystupme občas ze své komfortní zóny, ať neshnijeme na gauči. SKOL Adéla

Napiš mi! Pokud budeš mít nějaký nápad, který by tě ze světa běžek zajímal, sem s ním:

REDAKCE ŠÉFREDAKTORKA Adéla Boudíková ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORKY Petr Socha EDITOR Tom Řepík GRAFIKA Petr Antoníček Markéta Antoníčková Michal Šindler INZERCE Petr Havelka Veronika Bezpalcová Tom Řepík DISTRIBUCE Andrea Rosenbaumová Marie Potužilová INTERNET Adéla Boudíková, Petr Havelka, Tomáš Roba REDAKTOŘI Tomáš Gnad Lucie Charvátová Martina Chrástková Petr Jakl Tomáš Kocanda Aleš Máslo Jakub Opočenský Marek Pazderský Aleš Suk Libor Vítek Příspěvky, fotografie a názory zasílejte na adresu redakce:

nordic@snow.cz

adela.boudikova@snow.cz Adéla Boudíková, šéfredaktorka NORDIC

Obálkové foto: Salomon / SNOU Cena: 100 Kč / 4,99 EUR

VYDAVATEL SLIM media s.r.o., Husitská 344/63, Praha 3 IČ: 27175511

ADRESA REDAKCE SNOW Husitská 344/63 130 00 Praha 3 – Žižkov redakce@snow.cz ( 222 780 286 JAZYKOVÁ KOREKTURA Kamila Sikorová INZERCE inzerce@snow.cz PŘEDPLATNÉ objednávky na www.nordicmag.cz nebo na predplatne@snow.cz Vychází 2x ročně. Toto číslo vyšlo 10. prosince 2020, další vyjde 29. ledna 2021. MK ČR: E17201, ISSN: 1802-2979 Rozšiřuje PNS a.s. a síť sportovních prodejen. Články označené tímto logem jsou komerční prezentací.

OFICIÁLNÍ PARTNER

PARTNEŘI Šumavský skimaraton Stopa pro život Skitour

Photo: © Agence Zoom

Výhradním dovozcem a distributorem pro ČR je firma BRETTON s. r. o., www.bretton.cz

pursuite warm jacket

užijte si neomezené možnosti pohybu za všech sněhových podmínek na běžkách ihned připravených do akce.

Lehkost, neuvěřitelně snadné ovládání a maximální přilnavost vám umožní si maximálně užít další nejlepší den – bez ohledu na to, kam vás sníh zavede. x-ium premium r-skin

www.rossignol.cz

x-ium carbon premium classic

www.bretton.cz

SPORT OSOBNOST

TEXT: ADÉLA BOUDÍKOVÁ

PRVNÍ SOUPAŽOVÁ KRÁLOVNA Řada sportovních celebrit rozdává rozhovory, zaplavuje sociální sítě svými příspěvky a užívá si svého výsluní. To však neplatí pro skromnou a sympatickou Kateřinu Smutnou, která už roky patří mezi nejlepší laufařky na světě.

vrdá práce rok co rok. Dálkové běhy nejsou pro žádné slečinky. Dřina se podepisuje na obličeji většiny závodnic. Náročné tréninky a desítky kilometrů dlouhé, často i profilově těžké trasy, které jezdí ženy soupaží, na stejné vzdálenosti jako muži. Pojďme si s naší jedničkou popovídat, co ji k laufům přivedlo a co obnáší. Lyžuješ odmalička. Kdy sis uvědomila, nebo tvůj trenér Radim Duda, že můžeš dosáhnout velkých výsledků? Oba jsme si uvědomovali, že to může být hodně dobré už v dorostu, kdy jsem stačila na celostátních testech běžců lyžařů dospělým holkám z manšaftu. Testy byly vždy na jaře a na podzim. A že to bude dobré, se potvrdilo v mých 23 letech, kdy jsem byla na SP v Kuusamu na 10 km klasicky 17. Tento svěťák byl neskutečně obsazen. V roce 2006 byl takový výsledek hodně vysoko. Bylo to dané skvělou konkurencí, která v současnosti trochu chybí. Já tehdy začínala po dvouleté pauze, zaviněné změnou občanství, kdy jsem ztratila sezóny 2004/05 a 2005/06. Takže nový start a skvělá sezóna. Proč jsi změnila občanství a odstěhovali jste se do Rakouska? Toto téma už bylo rozebíráno mockrát a nerada na něj odpovídám. Jen dodám, že pokud by k tomu nedošlo, asi bych ani nezávodila. Nebylo by mi to umožněno. Alespoň tak mi bylo vyhrožováno. A to opravdu není pohádka.

Rakouští závodníci byli často usvědčeni z dopingu. Vím, že jste s Radimem hodně vysazeni na sportovce, kteří podvádí. Nedostala jsi někdy také nějakou „nabídku“? Myslíš, že by i ve Ski Classics mohli nějací závodníci dopovat? Ano, oba jsme známí naším postojem a bojem proti dopingu. Nikdy nám nic nabídnuto nebylo. Logicky vzato ani nemohlo. V Rakousku jsme působili pod jejich svazem, ale byli jsme bráni v určitých věcech jako cizinci, a to byl možná důvod, proč nás neoslovili. Když chceš něco dělat tajně, nemůžeš do toho tahat někoho zvenku. Ve Ski Classics mě občas překvapí velmi ojedinělé a výrazné výkony a samozřejmě o takových si spousta lidí může myslet cokoliv. Já jen můžu říct, že za nikoho ruku do ohně nedám. Ve světových soutěžích jsem přes 15 let a zklamala jsem se mockrát. Přešla jsi ze SP, kde jsi patřila mezi nejlepší sprinterky, na laufy. Jak tě to napadlo? Nebyl to pro tebe jako sprinterku šok? V době, kdy jsem začala jezdit laufy, jsem měla za sebou 10 sezón SP, tedy přes 250 závodů. Navíc 2x účast na ZOH a 6x na MS. Po olympiádě 2014 v Soči a po MS ve Falunu 2015 jsem se rozhodla opustit reprezentaci Rakouska hlavně kvůli skandálům s dopingem. Bylo to sice jen kvůli několika málo lidem, ale už jsme byli s Radimem unavení. Laufy byly příjemná změna, hlavně

lidi bez upjatosti a přehnaně hrané zodpovědnosti. Přechod byl úplně v pohodě. Když jsem trénovala celé roky na svěťáky, měla jsem odtrénováno v průměru 750 hodin ročně. Takže jsem byla zvyklá trénovat, jen se změnil trochu systém. Místo tří fází denně jen dvě, ale delší. Únava zůstala stejná. Hodně lidí mě pokládalo za sprinterku, ale já uměla dobře i desítku, a to je právě výhoda pro dálkové běhy. Z toho tréninku umím jet na laufech posledních 30–40 minut, což je často rozhodující. A co přechod z klasiky na soupaž? Jak jste tomu přizpůsobili přípravu? Já soupaž jezdila výrazně dobře už v dorostu. Ve svěťáku jsem od Němek dostala přezdívku „Doppelstockkönigin“ (Soupažová královna), což mě těšilo. Prý se jim nechtělo chodit se mnou do soupažových soubojů ve finiši. Věděly, že to bude těžké. Takže přechod pro mě nebyl žádným přechodem, šlo jen o hlavu, že to bude dvě a více hodin. Někdy je těžké rozhodnout, jestli je lepší jet v daných podmínkách závod klasicky nebo soupaží. Podle čeho se rozhoduješ ty? Mohla bys doporučit nějaké „rozhodovací pravidlo“ i pro amatéry? Každý musí vědět, na co má. Jak jsem zmínila, hodně je to o hlavě, přijedeš pod kopec a říkáš si, to nedám. A přitom jedeš skoro nezadýchaná a zjistíš, že to jde. Netrénovaný

FOTO: ARCHIV AUTORKY

Kateřina Smutná, dříve skvělá sprinterka, nyní výborná laufařka. Po deseti letech ve Světovém poháru potřebovala změnu a nový impulz, a tím se staly dálkové běhy na lyžích

to nemůže zvládat. Já už nad tím nepřemýšlím. Vím, že to pojedu soupaží. Ve Ski Classics už většinou jezdím klasicky jen na dvou závodech, a to na Birkebeinerrenettu a Reistadloppetu. Žádný další pro mě nepřipadá v úvahu, dostala bych se do nevýhody. Radim je tvůj dlouholetý trenér. Posloucháš ho i po tolika letech na slovo, nebo už plánujete tréninky dohromady a probíhá to spíš formou spolupráce? Jsme tým. Malý a respektujeme se. Je mi 36, takže se o všem radíme. Pokud se nemů-

žeme dohodnout na detailu, rozsekne to Radim. No a já to tak mám i radši. Hodně toho nechává na mě. Ví, že vím, co potřebuji. Prostě ideál! Trénuješ už několik let sama. Jak sis na to zvykla? Jsi schopná se ještě sama vyhecovat při rychlých trénincích? Já vlastně trénuju většinu času sama. Mám to tak ráda. Radim říká, že jsem maximálně spolehlivá a zodpovědná. Samozřejmě někdy trénuju ráda ve skupince, třeba když jsem byla součástí norského Santanderu (současného

Ragde Eiendom), s nimi mi daly společné tréninky opravdu hodně. Osm chlapů a já. Olympijští vítězové a mistři světa. Noři, skvělá parta. Jsem vděčná za dva roky v jejich týmu. Věkem ubývá rychlost, musí se na ní pracovat dlouhodobě. Vyhecovat se není těžké, jen kdyby mě poslední dvě sezóny netrápila záda nebo zápěstí. Zdraví je pro udržení rychlosti hodně podstatné. Když chce někdo z amatérů jezdit dobře laufy soupaží, jaké tréninkové prostředky bys mu v rámci přípravy doporučila?

SPORT OSOBNOST

FOTO: ARCHIV AUTORKY

FOTO: VASALOPPET

Katka vybojovala celou řadu prvenství, ale nejvíce si cení vítězství na Vasově běhu. Tehdy ještě v barvách nejsilnějšího týmu Santander, v současnosti už 4. sezónu závodí za tým Lukáše Bauera

Běhat se musí, tam získáváme motor, zapojujeme nejvíce plíce. Během prostě roste kondice. To je základ. Pokud budu chtít dobře jezdit laufy, obecně platí polovinu naběhat a druhá půlka jsou kolečkové lyže, kolo, síla. To je léto. Na kolcích pak věnuju 50 % soupaži, v zimě na lyžích i 70 %. Samozřejmě je to o tom, kolik času můžu tréninku dát. Snaha je absolvovat velké množství tréninku okolo 3 hodin v jedné fázi. Nějak si tě nedovedu představit v posilovně pod těžkým závažím. Posiluješ spíš s vlastním tělem, s železem nebo oboje kombinuješ? Posilování je široký pojem. Bohužel nikdo zatím nepřišel na to, jak má přesně vypadat posilování pro lyžaře běžce. Každý jde nějakou cestou. Já do posilovny třeba vůbec nechodím. Dělám obecnou sílu, abych posilovala rovnoměrně celé tělo. Doma mám 4kg činky a soupažový trenažér, na tom dám někdy i 2 hoďky.

Když je řeč o soupažném trenažéru, jak často ho využíváš a co děláš pro to, abys na něm vydržela tahat? Trenažér Ercolinu využívám maximálně 2x v týdnu. Pustím si u toho závod Ski Classics a jedu, vžívám se do podmínek na sněhu. To hodně pomáhá. Tahám 1–2 hodiny, záleží na zátěži. Dávám si zabrat. Jezdíš často výjezdy na kolečkových lyžích, tvým oblíbeným je Grossglockner. Kolik kilometrů trasa měří a jak dlouho ti trvá se vyšplhat nahoru? Grossglocknerhochalpenstrasse, se startem ve vesnici Fusch u autokempu, měří do cíle 22 km a překonáte 1 700 výškových metrů. Nádhera za slunečného počasí! Doporučuji. Bohužel to je trénink jen na 2 hodiny 20 minut, ale zato pořádný kopec. Musím si vždycky oblepit paty, jinak se mi udělají puchýře. Každý rok to jedu maximálně 4x, a to

FOTO: ARCHIV AUTORKY

FOTO: BÓŠA, SVAZ LYŽAŘŮ ČR

Kateřina na rakouském Kaiser Maximilian Laufu, na jehož náročné trati zpočátku excelovala v klasické technice, ale postupem času se musela nejen v tomto závodě přesměrovat na soupaž. I tato technika jí však svědčí

Vítězství Kateřiny na mistrovství ČR na kolečkových lyžích na Ještěd v roce 2018

BOHUŽEL NIKDO ZATÍM NEPŘIŠEL NA TO, JAK MÁ PŘESNĚ VYPADAT POSILOVÁNÍ PRO LYŽAŘE BĚŽCE. KAŽDÝ JDE NĚJAKOU CESTOU. JÁ DO POSILOVNY TŘEBA VŮBEC NECHODÍM. DĚLÁM OBECNOU SÍLU, ABYCH POSILOVALA ROVNOMĚRNĚ CELÉ TĚLO. Málokdy potkáte Katku, jak se mračí. Příjmení Smutná ji opravdu nevystihuje

SPORT OSOBNOST

až od července. Poslední roky se snažím jet většinu trati soupaží, ale celé to nedám. Dost trpí záda. Tento druh tréninku je především výzvou. Myslím, že se dá kvalitně trénovat i bez těchto dlouhých výjezdů. V rámci letní přípravy absolvuješ poměrně dost závodů na kolečkových lyžích. Někdo moc v létě nezávodí, aby mohl trénovat a směřovat formu k zimě. Co si o tom myslíš? Pokud jsou ty závody v rámci přípravy, nemusím jim podřídit trénink na zimu, pak je to v nějakém počtu super trénink. Ale sama jsem zažila, že jsem si nadávala, že ten závod jedu. Byla jsem tak unavená z tréninku, že jsem sotva pletla nohama. Takže po mých zkušenostech platí, někdy méně je více. Zima je nesrovnatelně důležitější. Na druhou stranu jeden rychlý závod jednou za 14 dní může v určitém období prospět. Jsi stále věrná jedné značce lyží. Nepřemýšleli jste někdy, že bys přešla na jinou? Ano, na Fischerách jezdím celý sportovní život. Párkrát jsem testovala i jinou značku, nechali jsme se doslova ukecat k testům, ale vždy to skončilo stejně a už po pár porovnáních. Prostě jsme ze zdvořilosti vyhověli, ale předem tušili výsledek. A hlavně ta věrnost se mi vyplácí už tím, jak se ve firmě k nám chovají a po celou kariéru mě zabezpečují. Lyže to jsou skvělé. Proč mít v garáži Trabanta, když můžeš mít Mercedes, jak s oblibou tvrdí Radim. Kolik máš zhruba párů lyží? Kolik mám párů? To já nevím, nikdy to nepočítám. Jen vím, že jich je hodně. Radim to ví, trochu se to mění, ale prý vždy něco kolem 40 párů. Vzhledem k různým sněhovým podmínkám a různým strukturám je to asi normální číslo. Část z nich je vyloženě tréninkových. Zdá se mi z TV přenosů, že často míváš v závodech velmi slušné lyže. Jak je to doopravdy? Vzpomeneš si na nějaký závod, kdy byly naprosto tragické? Lyže mám připravené tak z 50 % na vítězství, ze 40 % průměrně a z 10 % fakt nejedou. To je moje analýza. Radim myslí, že by vždy mohly být ještě lepší. To, co se nám loni povedlo na Marcialonze, byla katastrofa. Od 20. km totální stojky. Kolem Moeny, kde trať klesá, jsem na pěti kilometrech ztratila minutu čtyřicet! Peklo!

Co si myslíš o skinech? Trénovala jsi na nich někdy? Skiny? Jen jednou. Když už jsou podmínky, že bych šla na takových lyžích, jedu rovnou na „mikrech“. Já mám ráda klasiku s voskem. Hlavně Radim umí mazat, takže skiny mám, ale vlastně na nich nejezdím.

KAŽDÝ MUSÍ VĚDĚT, NA CO MÁ. JAK JSEM ZMÍNILA, HODNĚ JE TO O HLAVĚ, PŘIJEDEŠ POD KOPEC A ŘÍKÁŠ SI, TO NEDÁM. PŘITOM JEDEŠ SKORO NEZADÝCHANÁ A ZJISTÍŠ, ŽE TO JDE. NETRÉNOVANÝ TO NEMŮŽE ZVLÁDAT. JÁ UŽ NAD TÍM NEPŘEMÝŠLÍM. VÍM, ŽE TO POJEDU SOUPAŽÍ. Britta J. Norgrenová opět loni vyhrála celý seriál, ale už ne tak suverénně jako dříve. Často ses s ní v předchozích letech přetahovala o prvenství a testovala si ji na trati. V čem myslíš, že spočívá její síla? Když jsme začaly s Brittou jezdit SP, dosahovaly jsme velmi podobných výsledků. Ona byla nejlépe čtvrtá ve SP, já taky. Na laufech to bylo hodně soubojů. Možná nebýt těch mých zranění, bylo by jich za ty minulé dvě sezóny výrazně více. A právě v tom registruju její sílu. Nikdy není nemocná, nevím o tom, že by bojovala se zraněním. Je to prostě držák. Musím ale taky říct, že vlastně jen já a Britta jsme za 6 sezón ve Ski Classics absolvovaly plný počet závodů. Ona má vlastně o jeden víc. Já jsem vynechala jeden závod v Číně.

Ostatní holky omarodí téměř pravidelně každou sezónu, nebo vynechají závod. Britta je v tomhle směru silná. Myslím, že je to i tím, že většinu času trénuje s chlapama. Poslední roky jsi bojovala s bolestí zad a zápěstí. Muselo to být pro tebe psychicky náročné, když se ti problémy vracely. Myslíš, že je to tím, že ses víc zaměřila na soupaž? Musela jsi něco v přípravě kvůli tomu změnit? Je to asi už daň za těch mnoho let ve stopě spojených s náročným tréninkem. Psychicky mě to moc nesráží, už jsem prostě taková, ale když něco fakt bolí, že mě to omezuje v závodě, cítím beznaděj. Soupeř mi ujíždí, což mě deprimuje. Ale musím se s tím naučit žít, změnit trénink a být trpělivá. Pak přijde náhoda, někdo mě nasměruje k někomu, kdo mi pomůže, šikovný fyzioterapeut a pak zalituju, že jsem ho nepotkala dřív. Myslím, že třeba problém se zády nesouvisí přímo se soupaží. Je to problém ve sportu obecně, hlavně u lyžování jako takového. Do kolika let se podle tebe dají jezdit laufy, abys byla schopná držet krok s nejlepšími? Myslíš, že je to liší u žen a mužů? Jezdit je jedna věc a vyhrávat druhá. Já myslím, že u obou kategorií, mužů i žen, se dá do 38 vyhrávat, možná do 40, výjimečně nad 40. Žádná žena zatím tak dlouho o vítězství v laufech nedokázala v celé historii bojovat, tak uvidíme. Já to mám tak nějak nastavené, že ženská je do 38 „nebezpečná“. U chlapů do 43. Jakých výsledků si ve své kariéře ceníš nejvíce? Těch závodů je mnoho za ta léta v kolotoči světového lyžování. Některé nejdou vyzdvihnout, protože se jednalo o osobní vítězství bez medaile (11. místo ve sprintu na ZOH Vancouveru nebo 5. místo v Davosu, Stockholmu a Oteppaa, 4. v Canmore a ve Whistleru). V laufech nejde zapomenout na celkové vítězství v seriálu Ski Classics 2015 a na dvě vítězství na Marče, Jizerce a Diagonele. Ovšem nejvíce si cením vítězství na Vasáku 2016. O tom sní každý lyžař a mně se to podařilo. Poslední roky vždy třetí. Mám 4 medaile z Vasova běhu, to je přeci krásné!

Pokračování rozhovoru najdete na:

Bezky.net/clanek/1743

ADVERTORIAL

PÁNSKÉ

AŽ ZA BÍLÝ HORIZONT

védsko bylo u počátků běžeckého lyžování. Dalo světu legendární Vasaloppet. Běžky jsou naše vášeň. A Craft už dlouhá léta spolupracuje při vývoji nových produktů s elitními sportovci ze švédské národní reprezentace. Výsledkem této spolupráce je široká, technicky vyspělá kolekce, která uspokojí potřeby od rekreačních sportovců až po profesionály.

Kompletní běžkařská kolekce na www.craft.cz

Kalhoty CRAFT Pro Velocity Wind Tights

CRAFT

Triko CRAFT Active Extreme X

Bunda CRAFT PRO Velocity

DÁMSKÉ

SPORT OSOBNOST

TEXT: PAVEL ŠEVČÍK A ADÉLA BOUDÍKOVÁ FOTO: ARCHIV AUTORA

RADOST ZROZENÁ Z BOLESTI aneb Manuál pro návrat do života

Josefodolská přehrada v Jizerských horách se Pavlovi Ševčíkovi stala osudovou

Osud občas píše příběhy, u kterých naskakuje husí kůže. Stačí malá chyba a hned se vám život obrátí vzhůru nohama. Někdo se vzdává, někdo bojuje a nakonec vítězí sám nad sebou, nad svým hendikepem a může užívat (?) dál. Bonusem je často pozitivnější náhled na dění kolem sebe a větší požitek z aktivního života, třeba zrovna z běžecké stopy. Posuďte sami… Řeč je o znovu narozeném Pavlovi Ševčíkovi.

března 1997 stálo v místním tisku: Dnešního dne na vodním díle Josefův Důl utrpěl hrázný pracovní úraz. Pacient byl přijat s rozsáhlým polytraumatem a lékaři jablonecké nemocnice bojují o jeho život. Pavel pozoroval své tělo na operačním stole, ve výhledu mu vadila osvětlovací rampa. Při vědomí registroval spěšné úkony chirurgů, kteří řešili složitou operaci. Po měsíci byl pacient pomalu probouzen. Měl klid v duši a nechtělo se mu zpátky. Následovalo několik operací na specializovaných pracovištích ve vojenské nemocnici v Praze. Z původních 112 kg zhubl na 69. A další plány do budoucna? Vstát z postele, naučit se chodit, vrátit se za rodinou do hor Jizerských, na „svou“ přehradu. Začátkem července na přehradě zastavuje sanitka a za pomoci zdravotníků je předán obětavé rodině do domácího léčení.

Co se mnou bude dál?

Mám dvě možnosti. Buď být invalidním penzistou, nebo druhá, o něco složitější, bojovat a vrátit se do normálního života. Už nepotřebuji pampersky, ale čekají mě další vyšetření a další operace. V dubnu 1998 nastupuji zpět do služby na přehradu Josefův Důl. Mé první kroky vedou na přístupovou lávku k odběrnému objektu, kde se to stalo. Přehnu své tělo přes zábradlí v místech, kde je v prohnutém jeklu vytlačen důlek po mém ramenním kloubu. Zahledím se na hladinu nejkrásnějšího jezera Jizerských hor a cítím, jak do žil proudí krev, kterou jsem zde před rokem zanechal. Bylo to rychlé. Při manipulaci vyjela dvoutunová revizní lávka z kolejí a přirazila mi pravou ruku u ramene na ocelové zábradlí. Podle lékařské zprávy jí bylo pět litrů. Pravá horní končetina zůstává bez citu, naprosto nehybná, relativně banální důsledek tak těžkého úrazu. Při návratu do bílé stopy

omrzá a je neuvěřitelně těžká. Navíc jednou po zjištění, že maso, které se připaluje na rozpálené plotně, je moje ruka, se utvrzuji v názoru doc. Beneše, že nejlepším řešením bude amputace. Jednám rychle, blíží se termín Jizerské 50. Při posezení s kamarádem revírníkem, který zvládá preparaci zvířat, jsme přemýšleli nad využitím mé pravé horní končetiny. Měla posloužit jako ukazatel směru k mému nedávno zkolaudovanému domu. Ale skončilo to prohlášením paní revírníkové: „V mém papiňáku to vařit nebudeš!“ Bez anestezie, která opravdu není potřeba, mi pár dní před Vánoci v nemocnici ruku amputují. Měl bych zůstat na nemocničním lůžku 14 dní, ale přemlouvám doktory a za dva dny mě pouští s tím, že budu doma ležet. Za tři dny jedu na běžkách od Šámalky a těsně před Hřebínkem proti mně ve stopě pan doktor, který mě propustil. Zamlžily se mu brejličky s černými obroučky a pronesl něco jako Meresjev.

Sport v druhém životě

Kruh mé absence v lyžařské stopě se uzavřel. Poslední akce před úrazem byla Krkonošská 70 a po necelém roce stojím na startu Jizerské 25. Začíná éra závodů v kategorii neúplných a je třeba si stanovit další cíle. Sny z nemocničního lůžka přeměnit ve skutečnost. Dokázat rodině a doktorům, že péče a snaha vrátit mě do života nebyla zbytečná. Dalším impulzem k návratu je oslava mých 50. narozenin. Kamarádi mi předávají horské kolo upravené tak, aby se dalo ovládat jednou rukou. Na levou stranu řídítek jsou přestěhovány obě brzdové páčky a řazení. Pravou stranu je možné zkrátit – má to i své výhody, vejdete se do úzkých uliček historických měst. Takto vybaven jsem v budoucnu

LEPŠÍ SKLUZ A JISTĚJŠÍ STOUPÁNÍ! Vyzkoušejte nový čisticí přípravek pro odstranění nečistot na stoupacích mohérových pásech.

Pavel jezdí jen klasickou technikou. Důležitá je pro něj tutová máza, aby mu lyže nesmekaly

procestoval mnoho středomořských ostrovů, Provence a krásná místa naší vlasti. Neopakovatelným zážitkem byla Sardinie. A jako bonbónek jsem absolvoval 2x Nova Cup a 2x cyklistickou verzi Jizerské 50.

Jak vypadá pohled z konce pelotonu…





Šetrně čistí mohérové pásy od nečistot

Výrazně zlepšuje stoupací a skluzné vlastnosti





Neobsahuje uhlovodíková rozpouštědla

Nenarušuje lepidlo na pásu přichycené k lyžím

Musel jsem se naučit novému stylu. Volný styl jsem hned zamítl. Není nic krásnějšího, než odstartovat Birkebeinerrennet do panenských stop v kategorii seniorů a neúplných, zařadit se za osmdesátiletého norského klasika a nechat se unášet jeho stylem do doby, než vás předjede o hodinu později startující Standa s bandou klanících se chrtů.

2021 NOVINKA NA TRHU

Největším Pavlovým úspěchem bylo 3. místo v kategorii hendikepovaných na slavném norském závodě Birkebeinerrennetu

www.skivo.cz

SPORT OSOBNOST

desítky kilometrů od nejbližších obydlí, měly Mým stylem je tedy klasika, při soupaži a to z okna ve třetím patře. Ležel vedle mě na s částečnou rotací trupu. Základem je tutová postaveny teepee, opékaly a souzněly s příposteli, nekomunikoval s nikým ani s nejbližrodou. U cílové čáry na mě čekali kamarádi máza na jistý odraz, ne moc do hladka, takže šími. Nechtělo se mu do života zpět. Poraněná a podávali plechovku piva. Kde tady koupili nemusím ve sjezdech moc plužit. páteř se jevila pádným důvodem. Všichni byli Zúčastnil jsem se dalších velkých závodů, české pivo? Ale nač vozit v povinném závodnešťastní, rodiče i doktoři. Když jsme zůstávali ním 3,5kg batohu neužitečné věci – pět piv se spolu, stále jsem na něho mluvil. Popisoval domácí Jizerské 50. Ze zahraničních Marv cíli vždy hodí. Závod měl ještě další bonbócialongy, kde mi ochotní Italové nabízeli mu krásnou přírodu Jizerských hor, bílé náhradní hůl. Když viděli, že ji nepotřebuji, nek navíc, mohli jsme si užít národní hrdost pláně, hluboké lesy, průzračné říčky a modrá a přáli Standovi Řezáčovi k prvnímu místu. Po omlouvali se: „Paulo, sorry!“ Fandili všem, jezera. Vyprávěl jsem mu i svůj příběh, jak se jména četli ze startovní listiny. Před závěcestě na vyhlášení jsem ještě potkal pár soumi také nechtělo zpět na tento svět. A ejhle putníků amputářů, paraplegiků, neslyšících rečnou prudkou Cascatou přiběhl voják, po 14 dnech, když jsem se probudil po další a slepců. Zdravil jsem kolegu z Osla, který měl operaci, na mě promluvil: „Jak je ti? Proč se se sundal mi lyže a než jsem vypil džus, přinesl je namazané. Já pak stoupal do cíle jako Bůh. amputované obě nohy a kterého chtěli dismnou nebavíš?“ kvalifikovat na závodech v Itálii. Důvody byli Čas něco přes pět hodin. Jako sedmdesátiletý kmet jsem byl nomitři – za prvé je o obě dolní končetiny lehčí, Následoval Vasaloppet. Stáli jsme ve frontě nován do 5. ročníku Handicap Cyklomaratonu. a kupovali startovní čísla. Chtěli jsme co za druhé má po amputaci předimenzovaný Jednou z podmínek bylo zapojit hendikempokrevní oběh a srdeční sval a za třetí to stejně nejlepší startovní vlnu. Argumentoval jsem vaného do party 4 nebo 8členného družstva ZTP průkazem, ale nic jim to neříkalo. Až při jako ti nejlepší jede soupaží. Tomu říkám cyklistů a projet po kontrolních bodech kolem „černý humor“. Zaujal mě další kolega, který předávce čísla jsem natáhl levou ruku, chytli republiky se startem ze Staromáku, celkem se za hlavu a dali mi lepší 2 222 km se muselo urazit startovní pozici. Podle nejpozději za 111 hodin, mezinárodních tabulek přičemž členové družstva je hendikep ztráty pravé se štafetově střídali. Zde horní končetiny pro jsem se poprvé setkal klasické běžecké lyžos handbiky, které se dají vání 28 %, z toho mi po ovládat pouze rukama přepočtu vyšlo, že pokud a sportovci na nich leží. Při budu chtít překonat svůj časovce z Dlouhých strání dřívější čas z Vasáku před dosahovali rychlosti až zraněním a porazit sám 90 km/h. Cílem akce bylo sebe, musím jet pod ukázat lidem s hendike10 hodin. pem, že život po úrazu Engadin Skimarathon. nekončí na nemocničním Otázka zní, co dělá klasik, lůžku. Kontrolní body byly když se závod jede volnou z toho důvodu umístěny technikou? No přece jede v rehabilitačních ústavech volně. Ke cti pořadatelů a spinálních odděleních jsou po celé trase po nemocnic. Nutno dodat, straně dvě až tři perfektní že na nás nemocniční stopy na klasiku. Poprvé zaměstnanci čekali i o půlpři masovém závodě zažínoci a často mě tam zdržel Pavel byl součástí štafety, která měla objet všechny kontrolní body kolem celé vám pocit favoritů, protože republiky nejpozději za 111 hodin. Akce si kladla za cíl ukázat lidem, že život po zájem amputářů o úpravu až do cíle jedu v panenské mého kola. úrazu nekončí na nemocničním lůžku, a proto součástí každého družstva musel být stopě. Klasicky totiž skoro Ohlas ze strany hensymbolicky aspoň jeden hendikepovaný sportovec nikdo nejede a i bruslaři dikepovaných byl velmi jsou snad z jiného světa a klasickou stopu ctí. měl na levé paži protézu poháněnou důmypozitivní, vzniklo mnoho nových přátelství. slným pantografem propojeným s pravou Našemu patronovi, čerstvě ochrnutému mladíMůj nejúspěšnější závod paží. Hned jsem to zamítl, nenechám se přece kovi, jsme na závěr předali šek na 50 000 Kč. ovládat jako motorová pila…a krom toho Poprvé jsem stál na startu Birkebeinerrennetu potřebuje servisního mechanika. Najednou v roce 2007 a startoval s muži nad 70 let, Závěrem? ženami nad 60 a s neúplnými. Celkem nás bylo jsem uslyšel své jméno, 3. místo v kategorii Dovoluji si konstatovat, že nejsem ojedinělý hendikepovaných. Odnáším si malý cínový asi 300. Držel jsem se dědků, sotva dech popapřípad postiženého. Je spousta z nás, kteří pohár se znakem závodu. Pro mě srovnatelné dal, jejich severský styl je nezaměnitelný. Chtěl se dokázali porvat s většími výzvami, a to by jsem je předjet sousední stopou, ale jak jsem s cenou olympijské medaile. mohlo inspirovat další, kteří váhají vyrazit ztratil jejich rytmus, pokorně se zařadil zpět. novou cestou. Musím konstatovat, že jsem byl Inspirace druhým Nahoře fučelo, vojáci nás vrátili zpět a závod 6. března 1997 v blbou dobu na blbém místě, byl kvůli větru zrušen. Na nemocničním lůžku ve vojenské nemocnici ale obohatilo to můj život. v Praze ležel vedle mě mladý nadaný student Následující rok jsem stál znovu na startu V duchu hesla: co tě nezabije, to tě posílí, vysoké školy. Rodiče vědečtí pracovníci, jedni v Renně, opět v nulté vlně. Tentokrát krásný nebo co pronesl kamarád při běžecké 24hodiseverský den a kolem tratě spousta fanoušků z nejznámějších našich chemiků, kladli na syna novce ve čtyři ráno: Tělo má jít do hrobu stále větší požadavky. Syn se rozhodl létat, severské „kultury“. Rodiny s dětmi fandily zhuntovaný.

SPORT HISTORIE

TEXT: ALEŠ SUK FOTO: ARCHIV AUTORA

Mistrovské cinkání –

BLANKA PAULŮ

Zasněme se, otočme listy bílých kronik a odkryjme sportovní duši dámy, mající u nás nejvíc individuálních titulů republikové šampiónky. Bylo jich 14! Seděli a povídali jsme si s Blankou, rozenou Šafářovou, ve velkém podkrovním pokoji. S Blaničkou se znám od mladších žákyň – od sezón, kdy jsem trenérsky debutoval – 1962/63. Tedy poctivých 58 sezón.

ejí kariéra lyžařky běžkyně začala ve 2 letech, kdy si na počátku zimy 1956, v prosinci, nechala od tatíka připnout balatu (bačkory, tlapky, krkonošský binding) zdobící dětské kluzky. Ve Vrchlabí tehdy bujela lyžařská základna a první závody v houfu mladých talentů jela Blanka v 5 letech. Prvním trenérem jí byl otec Standa, poté ji učil běžeckému řemeslu pan Udatný. Ani se nenadála a už ji mezi „pány“ lyžaře (Mázl, Špicar, Jón, Červinka, Mikule) přešupačil Ilja Matouš. Tomu Blanka vděčí za techniku, na které se podepsal vrchovatě. Připravoval ji od 13 do 19 let. Výrazným rukopisem. Juniorku, nenasytnou pohybem, dovedl v Tarvisiu a Kavgolovu (1972, 1973) ke dvěma bronzům na MS juniorů. A to už byly pecky. Soutěže v žákovských kubaturách bývaly rozkoší okamžitou s frmolem výher. Ale také lapálie, pokud se okolnosti sešly na záporné vlně. Pamatuji se živě na první neoficiální mistrovství žactva ČSR. Závodilo se v prostoru rekreačního kempu na Prostřední Bečvě nad přehradou v sezóně 1967. Pořadatel TJ Valašské Meziříčí si s profilem tratí vrásky nepřipouštěl – půlka táhlé stoupání, půlka sjezd. Les a louky. Starší žákyně, jelo jich 30, běžely 2km distanci. Start v lese, umydlený, vlhký sníh. Nahoře, na vrcholu stoupání čerstvý prašan. Babo raď. Jako trenérský elév jsem očumoval kolegy mazáky, kterak potajmu testují kombinace tekutých a tuhých stoupacích vosků. Standa Šafář senior s neodmyslitelnou papirosou v koutku úst, důkladně roztíral vrstvičku červeného REX klistru, přezdívaného lepidlo. Nějak mi to neštymovalo, podle návodu trenéra polických běžců Tondy Pohla jsem použil silnou vrstvu tvrdého fialového Swixu. A hajdy na trať. Na startu

„DÍKY TĚM MEGA DÁVKÁM (DNES SE JEZDÍ VÝRAZNĚ MÉNĚ A K TOMU JE KVALITNÍ A PESTRÁ REGENERACE), JSEM HODNĚ TRPĚLA BOLESTMI PÁTEŘE A KOLEN. NEJÚČINNĚJŠÍ LÉČBOU PODLE VZORU MARATÓNCŮ BYLA FYZICKÁ ZÁTĚŽ, PROSTĚ JSEM TO PŘEBĚHALA,“ VZPOMÍNÁ BLANKA. cpala Boženka Šafářová dcerce do pusy dílek pomeranče: „Přece nepojedeš na lačno,“ jak typické! Blanka startovala 2 min za pozdější mistryní, mojí sestrou Zuzanou. Odečítám mezičas, Blanka nikde. Pak se objevila, cupkajíc na namrzlých ski, skluz žádný, cupkání si bohužel nemohla odpustit místy v cílovém sjezdu. Lyže prostě nejely. Slzičky, dodnes na

tu lapálii vzpomíná. Jinak v kategoriích žactva a dorostu brala vítězství pravidelně, porazit Blanku bylo obtížné převelice. Blanka dodává, že pokoušela, neřkuli závodila, v řadě sportů. Excelentně – sokolovák, dukelák (dnes biatlon), orientační běh, atletika. Kapku jsme se o významu těch doplňkových sportů rozpovídali, v podtónu zazněla i lyžařská běžecká technika; musím prozradit, že šampiónka důrazně glosovala: „Při závodech v zimě jsem cítila, že mi lyže překážejí, prala jsem se s nimi, nahrazovala techniku silou, sníh létal od patek a bodců na všechny světové strany.“ Její přesvědčení nekonvenuje s názorem Tondy Klazara, svébytného, znalého trenéra univerziádních výběrů, taktéž Vrchlabáka: „Mně se ohromně líbí pohybový projev Blanky na lyžích, jezdí technicky moc pěkně.“ Svou nedůtklivost, sebekritický názor na vlastní úroveň techniky podpořila Blanka při povídání ještě takovou svou, vlastní požehnanou vizí: „Často jsem toužila po závodech, které by se jely výlučně nahoru; rodiče mě ale frkli k lyžařům, měla jsem zkusit atletiku, třeba půlmaraton, ten by mi sedl.“ Měla pravdu, k dnešku má 10 titulů mistryně světa v běhu do vrchu (veteránské kategorie po 5 letech). Frmol sportovního žití zahájilo v sedmdesátém jmenování do reprezentačního týmu juniorek k trenéru Húskovi. Hnedle v té zimě vyrazila s Gabou Sekajovou (Svobodovou, Soukalovou) vlakem k prvnímu životnímu zahraničnímu startu. Poiana Brašov – Rumunsko, Transylvánie. Po sněhu ani vidu, ani slechu, závody odvolány, obě juniorky se pakovaly vláčkem zpátky do republiky. Dvě sezóny poté už zálibně pelášila za uvedenými juniorskými bronzy do Itálie a Ruska. Trenér Matouš si ověřil, že má v týmu vrchlab-

Inkriminovaný michl, málem diskvalifikace, naštěstí měla jury rozum První ťapky na ski, a že je to pasgang? Však já se to naučím…

ských talent talentů. Rok po juniorských prvotních práscích sestavuje nový reprezentační trenér Bohouš Rázl nové družstvo. Z drtivé většiny mlaďošky, Paulů je do něj zařazena krátce po svatbě. V únoru 1974 pořádá MS švédský Falun. Běžecký svět je na křižovatce – pozvolna si jezdci zvykají na nové, laminátové kompozitní běžky, novicové a ortodoxní ještě sedlají dřeva. Tak i Blanka, v době šampionátu stále devatenáctiletá dívčina. Přijela s Järvinenkami, na místě ji oslovil šéf místní firmy Sundins (trade mark – 3 kozí hlavy) s nabídkou jezdit na jeho výrobcích. Stalo se. Večer před ženskou pětkou se na pokoji Blanky Paulů a Mirky Jaškovské děly věci – odehrávalo se tady parádní a důkladné dívčí rodeo. Holky měly bujarou náladu, kravily, rozjížděly hovadiny snad přes půlnoc. Marně na ně trenér Rázl třikrát vletěl. „Co vyvádíte, mazejte do postele, zítra je mistrovský závod.“ Nic naplat, pozitivní adrenalin bylo nutné spálit, využít, natruc trenérovu hartusení. Co se nestalo, po bujném večeru se euforie, skvělá nálada a podivuhodná svěžest zázračně držela nahoře. Paulů odstartovala a pádila po trati; ve stoupáních si přála, ať je dlouhé, ať je strmější, tak skvostně se jí jelo. V závodě zářila jako zjevení, burácela tempem šampiónky, z jejího projevu tryskala brunátná síla. Před posledním sjezdíkem do

Sarajevo, rok 1983: předolympijský test na 10 km a vítězství Blanky rozdílem třídy

cíle byli všichni trenéři paf: juniorka a novicka Paulů vede před trojnásobnou olympijskou vítězkou Galinou Kulakovou o 3 sekundy. Poprask podnes neopakovatelný. V cíli 2. Paulů, za titulem 0,7 s. Tak to byla parádní rána. K tomu v závodě štafet bronz a jen tak ledabyle navrch přidala Paulů 4. místo na desítce. Falun zůstal napořád v Blančiných vzpomínkách coby životní TOP závod a TOP zážitek. Forma se navrstvila, myšlení jásavé, svěží, ani ne ve dvaceti je světovou hvězdou. S odstupem téměř půl století dodává: „Jela jsem v totálním tranzu, frčelo mi to fantasticky.“ V pozadí medailové úrody (Paulů 2x, Sekajová, Jaškovská, Bartošová 1x) bych podotknul, že výboři svazu nominovali mladý tým, který jel do Falunu na zkušenou. Probírali jsme tu bublinu, ve které Blanka jela k medailím: „Nevnímala jsem hlášky, jen jsem si bezmezně přála ještě prudší kopec, já můžu, můžu, chci víc a toho pocitu jsem se nabažit nemohla.“ Leč atmosféra světového šampionátu přinesla i průšvihy, obavy, ba stres. To bylo tak: po pětce, ještě rozdováděné a šokované z nebeského výsledku, si v buňce

s parťačkou Jaškovskou fanfarónsky cvakly džusu, křtěného vodkou. Dívenkám nepřišlo na mysl, že medailistky podle tehdejších regulí musí na dopingovou kontrolu. A teď alkohol. Obavy příšerné. Blanka odevzdala vzorek moči a trpce, ba úpěnlivě čekala, jestli je vše v richtiku a výsledky testů zkalkulovány, doušek koktejlu by přece ještě neměl být metabolizován? Klaplo to – negativní. Druhé falunské trable – reklama na čepici. „Jezdila jsem v pletené čepici, na ni mi Gaba Sekajová vyšila SWIX. Jury závodu mě předvolala, inkriminovaný kulich jsem musela jako předmět doličný předložit, zkoumala se plošná míra reklamy, zjištěna ruční výšivka nápisu a ve finále rozhodnutí jsem prošla s odřenýma ušima.“ Jak Blanka sama komentuje: „A vůbec, skoro všechny průsery jsem si nadrobila díky voděnce. Měly jsme ji na všech soustředěních, na všech závodech. Mixovala se s džusem – důvodem hltu bylo nevědomé navození psychického uvolnění jak po, tak i před přetěžkým tréninkem a taky trochu holčičí frajeřinka. Sice to bývaly jednorázové minidávky, ale chlast

SPORT HISTORIE

to byl. Trenér Rázl, veden předtuchou jakousi, často v jídelně koštoval z našich pohárků a nastoje – pokud truňk analyzoval, bývalo kalorné fuč a definitivně v tahu.“ A průšvihy obecné, společné? „Jasně, bývaly, drastičtější, když mě honil nový trenér (Z. Ciller) v cizině v hotelu s nožem a křičel, že mě zabije. Nebo každoročně se ve sféře vrcholového sportu odehrávaly tzv. oponentury, kde se mimo jiné hodnotilo splnění plánovaných ukazatelů. Příkladem šizení, zkrátka švindlu, byla sezóna 1975 – to jsme 3 dny seděli u doc. Slonka v Brně, špekulujíce, jak kulantně zredukovat sumu cyklických km. Ten rok a pak i další jsem odtrénovala více než 11 000 km. K plánu jsem se musela přiblížit, jinak by přišel klystýr s poukazem na přetěžování, přetrénování.“ „Požehnaná sezóna 1974 byla sice mou první mezi dospěláky, přesto, a to si nelžu, nejlepší. Kromě výsledku z MS jsme třeba na severském turné (neoficiálním budoucím SP) v Lahti, zmydlily ve štafetách Finky, od kterých každý domácí fanda nečekal nic jiného než vítězství.“ „Díky těm mega dávkám (dnes se jezdí výrazně méně a k tomu je kvalitní a pestrá regenerace), jsem hodně trpěla bolestmi páteře a kolen. Nejúčinnější léčbou podle vzoru maratónců byla fyzická zátěž, prostě jsem to přeběhala,“ vzpomíná Blanka. Ten pocit sportovní nirvány nenahradilo ani štafetové stříbro ze ZOH v Sarajevu (1984): „Rok předtím, ve třiaosmdesátém, jsem na předolympijské průbě porazila celý svět o parník, na desítce jsem zvítězila s víc než půlminutovým náskokem. Všechno se tam sešlo – měla jsem díky novému modelu přípravy fazónu jako hrom, jely mi skvěle nové Kneissle, byl sníh, na kterém jsem uměla, dobrá máza. Střemhlav jsme si naplánovali kopii úspěšné přípravy i před ZOH. Ouha. Narazili jsme. Zatímco tehdy byl zodpovědným trenérem reprezentace Z. Ciller a trénoval s týmem na Seiser Almu, připravovali jsme se na průbu na Štrbském Plese sami, odděleně (vysokohorská příprava mi nikdy neštymovala a na zvýšení výkonnosti nepřidala) s menší frekvencí speciálních tréninkových jednotek, další denní program byl rozvoj obecné síly v udržovacím režimu, to jsme intuitivně zařadili; měli jsme zkrátka jinou strukturu tréninku a jiný model. Ten formu přinesl. A jakou, to potvrdilo vítězství v průbě. Před olympiádou mě bez pardonu přinutili prodělat centrální přípravu, opakování úspěšného modelu se nekonalo! Dodnes to pánům, potažmo soudruhům z vedení nezapomenu a jejich postoje byly nakonec hlavním důvodem, hřebíčkem do rakve mého závodění, když jsem v 31 letech dala vrcholové lyžařině vale.“

VŠ liga na Mísečkách a Blanka na věrných Kneisslích

„Do Sarajeva jsem odjížděla pokořená a zdeptaná z výšky, onemocněla jsem a v prvním závodě mi lyže vůbec nejely. Štafeta, vybojovavší 2. místo – tam už to bylo lepší, měla jsem velmi dobrý čas na úseku. Toliko brambora a 4. pořadí na dvacítce, kdy mi bronz utekl o pouhé 3 s, to byl stín na duši!“ Sedíme, povídáme, vzpomínáme… Ptám se, jak se připravuješ na závody teď? (Každoročně jich stihne kolem padesáti, v životě odhadem více než 2 000 – světový rekord?) „Nýčko už trénuji polehoučku, naučila jsem se poslouchat své tělo, podle toho režíruji tempo a délku tréninku (běh, kolo, lyže).“ Probírali jsme i stravování – co a jak, když jsi od dvou let až po dnešek naběhala statisíce km, porci, kterou 90 % automobilistů nedá? Odpověď velmi, velmi překvapivá u dámy, hltající horentní počty závodů a tréninků: „Jím blbě, vůbec nekonzumuji teplá jídla, vyřadila jsem přílohy: rýži, brambory, knedlíky, těstoviny, luštěniny nejím. Cpu se zeleninou, saláty, mám ráda sýry.“ Tečka. Svízele trápily běžkyni při výběru značky lyží. V mládí při dorosteneckém závodění se o Vánocích pod stromečkem objevil super dárek – novinka, první umělohmotné běžky na světě, lyže Favorit Sapporo novoměstské provenience. Silově vybavené závodnici těžší ski nevadily, třepetavá radost způsobila, že s nimi spávala. Nakonec dáme raport značek, s nimiž si v kariéře potykala – Artis, Splitkein, Järvinen, Sundins – poslední červený typ byl

vratký a nevedl, proto v sezóně 1975 přišel s nabídkou Kurt Matz a s Kneisslemi dojezdila bez výjimky celé desetiletí. V pětaosmdesátem se závodním vrcholovým lyžováním praštila. Důvodem byl nelad a neshody, trpce snášené mnohdy nelogické příkazy a povely ze strany vedení svazu a tělovýchovy (Smola, Hoch, Potměšil). Paulů peprně láteřila, 2x ji vyřadili z reprezentace, Rázla stejný osud potkal také dvojmo, přesto chtěla ještě závodit, ale zahořkla, načež pravila, že ji ti ze svazu lyžařů s…i. Autority moc neuznávala, na rozdíl od ceněných lyžařů, kteří jí obětovali hodně – doktorů Petra a Galiny Krejčí, servismanů Weisshäutela a Honzla – obětaví, pragmatičtí, pracovití profíci. MUDr. Krejčí, primář sportovního a TV oddělení ÚVN v Praze, potvrdil Blančin odhad funkčních parametrů – hodnoty maximální spotřeby kyslíku oscilovaly v rozmezí 65–70 ml O2/kg. Probrali jsme pár zbabraných údajů a povznesli se nad statistickou chybou – královnou bílé stopy se nestala v roce 1977 (výsledkově snad nejhorší rok), ale v sezóně 1975 (společně se skokanem Karlem Kodejškou). Málo ceněné jsou její celkové posty ve SP – 7. v roce 1982, o rok později třetí. Osobní záliby – posedlost sportem, cestování a horská příroda, těch se nikdy nenabaží. V přípravě si se zalíbením vychutnávala tréninkovou pestrost a cyklický pohyb ji pohltil natolik bezmezně, že na dovolenou jela část trasy na kole, ba i běžela! Naopak nemusela posilovnu, důsledkem čehož, uchlácholena výkony, byly nedostatečně silné svalové partie horních končetin a trupu. Pokud by měla něco změnit zpětně v přístupu a tréninku: „…abych to tak nežrala. Když jsem nebyla na bedně, byl to neúspěch, prostě vnitřně jsem prohrála…“ Ve finiši popatřme na sportovní a životní krédo excelentní běžkyně Blanky Paulů: „Já to zvládnu. Já to dám. Já to dokážu.“ Dokázala jsi to, Blanko. Máš naši úctu, náš obdiv.

Aleš Suk Trénování mládeže se věnuje nepřetržitě od roku 1962, zastával celkem 9x funkci trenéra nadějí OH, juniorek či juniorů. Vloni byl jmenován řádným členem Klubu olympioniků.

Karbonové díly odlehčují botu Mohérové pásy

7 499

Kč

4 799

Kč

Boty na běžky na klasiku 900 INOVIK Závodní boty Inovik na klasiku 900 jsou vysoce funkční, lehké a maximálně výkonné. Použití kvalitního karbonu na patě a ze stran, v opoře kotníku zajišťuje výbornou stabilitu a odraz.

Běžky na klasiku 900 INOVIK Běžky na klasiku 900 mají 100% přírodní mohérové pásy pro dokonalou přilnavost. Díky technologii Skin nemusíte mít starosti s mázou. Tyto karbonové závodní lyže s polyetylenovou sintrovanou skluznicí nabízí špičkový skluz.

SPORT ZE SVĚTA BĚŽECKÉHO LYŽOVÁNÍ TEXT: JAKUB OPOČENSKÝ, ADÉLA BOUDÍKOVÁ

Petter Northug jako komiksový hrdina? Život Pettera Northuga místy připomíná existenci komiksové hrdiny. U diváků budí emoce a fanoušci jsou rozděleni na ty, kteří ho milují, anebo nenávidí. Další částí příběhu Petterova života je zastavení policejní hlídkou za překročení rychlosti o 58 km/h v místě rychlostního limitu 110 km/h. V jeho bytě bylo nalezeno menší množství kokainu, k jehož užívání se později přiznal, stejně jako k častému překračování rychlosti a natáčení těchto jízd na telefon. Poslední informace z Petterova okolí ovšem mluví o seriózním tréninku a přípravě na závody Visma Ski Classics. O trestu se bude teprve rozhodovat, ale jak později ukázala analýza odebrané krve na místě zadržení, Petter v době řízení nebyl pod vlivem alkoholu ani drog.

Změna je život Stina Nilssonová skončila s běžeckým lyžováním a přešla k biatlonu. Dle jejího vyjádření byl původní plán pokračovat do OH 2022, ale vzhledem ke zranění v uplynulém roce se rozhodla proces urychlit. Navíc se švédský mančaft navzdory vynikajícím výsledkům ve sprintu žen nenacházel ve zcela optimálním rozpoložení v uplynulé sezóně. Po změnách na trenérských postech a ve vedení zvažovalo vícero závodníků, že bude trénovat mimo reprezentační družstvo.

Zákaz fluoru se odsouvá Mezinárodní lyžařská federace vydala zákaz fluorových vosků od sezóny 2020/21, ale nakonec musela své rozhodnutí o rok odložit, protože selhala metodika testování přítomnosti fluoru. „Testování“ bylo velice kontroverzním tématem, jelikož v letošním roce nebyly vzorky ani odeslány do Německa k analýze. Poslední dva roky fungoval zákaz mazání fluorových vosků například v Norsku u kategorií mladších 16 let. Některé země uvažovaly o celoplošném zákazu v závodech, jiné pouze o závodech zařazených v kalendáři FIS. U dětí a mládeže má toto opatření jistě objektivní důvody, ale v profesionálním pojetí by opět získali výhodu silnější národy a závodníci s exkluzivními smlouvami s výrobci lyží.

Nový nepsaný rekord. Díky koronaviru? Legendární Anders Aukland se zřejmě v době jarní koronavirové pauzy nudil, tak vyrazil na delší výlet spolu se svým týmovým kolegou Joarem Thelem. Za 31,5 hodiny urazili 516 km, tedy vzdálenost, kterou je nepohodlné odsedět i v autě, natož přejet na běžkách. Dosud rekordní počet kilometrů, 513,5 kilometru za 48 hodin, na jeden zátah ujel na běžkách Björn Lökken. Nyní ho Norové předčili o 16 hodin.

Covid-19 a poškození plic sportovců

Lyžařské tunely a haly budoucností lyžování?

Velká mezinárodní studie ze Stanfordské univerzity Dr. Roche uvádí, že téměř jeden ze čtyř profesionálních sportovců upadl v důsledku opatření spojených s covid-19 v depresi. V Norsku jsou navíc sportovci extrémně opatrní, jelikož některé studie ukazují na možné pozdější problémy s plícemi zejména u vytrvalostních sportovců. FOTO: DEPOSITPHOTOS

Jedna z nejnovějších hal vyrostla nedaleko norského Osla. Část pro běžecké lyžování je 1,5 km dlouhá, 5 m široká a převýšení je zde 32 m.

První a poslední (?) lauf před Vánoci

Photo © Christoph Schöch

Přestože Visma Ski Classics zrušila dva prosincové závody v Itálii (úvodní prolog a La Venostu), Švédi se pořádání nebojí. V Orsa Grönklitt, středisku vzdáleném 30 km od startu Vasova běhu, proběhl na začátku listopadu první laufařský závod. Na 1 km dlouhém kole z technického sněhu kroužili závodníci hodinu a tři kola. V mužích vyhrál Anton Karlsson, který loňskou sezónu vynechal kvůli vyhřeznuté ploténce, před Oskarem Kardinem a závodníkem s českými kořeny Maxem Novakem. V ženách byla nejrychlejší Britta J. Norgrennová, sice si v průběhu závodu myslela, že jede na 2. místě, ale když o kolo předjela téměř všechny své konkurentky, které si po startu nepohlídala, došlo jí, že si jede pro vítězství.

PRC 700

noRdiC tune shaRk boa®

www.leki.cz

FOTO: BÓŠA, SLČR

SPORT VOX POPULI

ČIŠTĚNÍ LYŽÍ OD ZBYTKOVÉHO FLUORU? Ještě ne! P

V letošní sezóně měl platit zákaz používání fluorových vosků pro profesionální i amatérské lyžaře. Nařízení se však odložilo na další sezónu

TEXT: PETR JAKL

Ještě v době letošního babího léta to vypadalo, že FIS se přece jenom rozhoupala k tomu, co již dlouho vyhlašovala. K okamžitému a absolutnímu zákazu používání fluorových vosků. Prostě se jednoho dne daly moudré fisové hlavy dohromady a usekly rázně všechny spekulace o tom, zda ještě (fluor) alespoň trošičku a na chvilku, anebo už ani trochu a na pořád.

ravda, našlo se několik profesionálních mazacích týmů, které ještě pod dojmem prvních vágních informací a v rámci diktátu jarních objednávek investovaly tisíce dolarů do nízkofluorových variant. Ty pak úplný zákaz těžko rozdýchávaly. Ti chudší naopak řešili déjà vu smutně proslulé měnové reformy z 50. let minulého století: ještě loni nadupané kufry nastřádaných drahých fluorových prášků se v létě staly rázem bezcenné (a nepoužitelné). Hobíci a dálkoplazi pak dumali, jak budou řešit parafínování na jejich ikonické laufy. Naprášit a obávat se změření, nebo opět sáhnout hluboko do kapsy a koupit nové lyže, protože ty staré mohou ještě pořád „svítit“ zbytkovým fluorem?

Všem spekulacím, včetně těch, kde zdravý rozum napovídal, že celý běžkařský svět je na takovou změnu naprosto nepřipraven, učinila opět FIS. Začátkem října nás oblažila zprávou, že nic není tak, jak vypadá, a že si můžeme ještě jednu zimu všichni pěkně zaprášit – zákaz fluoru se odkládá do 21. července 2021. A teď, babo (FIS), raď! A že radí, dokázala ještě před podzimní fluorovou anti-revolucí na svých stránkách umístěným úsměvným návodem, jak se zbavit zbytkového fluoru ze skluznice. Nejenom hobíkům tak doporučujeme vystřihnout a pověsit na nástěnku do mazárny. Příští rok se vám bude hodit!

Petr Jakl Stále aktivní závodník v kategorii master. Dříve trenér běžeckého lyžování v Trutnově. Vedl zrakově postižené paralympioniky, působil jako trenér v USA, Kanadě a v Austrálii. Nyní žije v Ontariu v Kanadě, kde trénuje vlastní klub a současně pracuje jako diplomovaný masér. Připravovaný fluorescenční detektor pro měření zbytkové úrovně fluoru ve skluznici. Přístroj by měl během 30 s vyhodnotit, zda zbytkový fluor přesahuje tolerovaný limit

100 95 75

Čištění lyží a snowboardů 25

1. Vyčisti skluznici bezfluorovým smývačem a čistým hadrem. Následně ji vykartáčuj čistým nylonovým kartáčem neobsahujícím zbytky fluoru. Nech 5 skluznici uschnout 15 min, následně pokračuj v kartáčování čistým ocelovým kartáčem. 0 2. Zažehli bezfluorový parafín, za tepla seškrábej a opět vykartáčuj. Použij postupně parafíny na různé sněhy (teplý–střední–studený). Další možností je strojové přebroušení skluznice. Na základě výzkumu potvrzujícího hromadění fluorových molekul ve vrchní vrstvě je broušení doporučeno i pro skluznice obsahující fluor již z výrobního procesu. Po broušení opět zopakuj všechny předchozí čisticí postupy.

Čištění voskovacího náčiní Žehlička Seškrábej zbytky parafínu. Po rozehřátí přečisti čistým hadrem. Rozpusť na ni bezfluorový parafin a znovu ji přečisti čistým hadrem.

Škrabky eškrábej zbytky parafínu. Očisti je smývačem, umyj v saponátu a dokonale S opláchni.

Kartáče Vysaj prach ze štětin. Poté použij kartáč při kartáčování teplého parafínu a vysávej opakovaně mezi kartáčováním. Poté namoč štětiny do smývače a přejížděj jimi přes hranu pevného předmětu. Po uschnutí opět vysaj. Na závěr můžeš vložit kartáč do myčky a nastavit program na vysokou teplotu. Varování: Kartáče mohou být obtížně čistitelné, doporučuje se je vyměnit za nové.

Rotační flísy Doporučujeme na základě zkušeností plně vyměnit použitý flís, jeho čištění by nebylo efektivní.

Zástěra Vyper ji opakovaně v pračce s nastavením na vysokou teplotu.

Pilníky a svěráky Vykartáčuj je jemným kartáčem. Vysaj. Ponoř je do čističe vosků, otři a znovu vysaj. 100

Lyžařské vaky

95 Vysaj všechen prach, otři čistým hadrem a smývačem, omyj vodou se saponátem, pečlivě opláchni. 75

Mazací místnost by měla být pečlivě uklizena a vyčištěna. Je důležité odstranit veškerý prach a zbytky parafínů. Zodpovědnost za čistotu je vždy plně na uživateli místnosti. 25

Cílem výše popsaných kroků je dodržování čistoty voskovacích prostorů i snížení 5 škodlivých efektů mazání. 0

TECH HISTORIE MAZÁNÍ LYŽÍ TEXT: ALEŠ SUK FOTO: ARCHIV AUTORA

KAPITOLY

z historie mazání lyží

Konvolut historických stoupacích vosků z celé planety

Na počátku byl slaneček, následovala slanina. Opravdu, prvními, běžně používanými preparáty k mazání skluznic, byly tyto potraviny. Fungovaly pouze za určitých teplotních podmínek, kdy tuk slaniny i slanečka, nasycených solí, fungoval jako posyp chodníků – sníh se rozpouštěl a po vzniklých kapkách vody na promaštěné skluznici to lépe klouzalo. Solný efekt byl však pomíjivý – a kdo by s sebou na túru tahal slánku či slanečka? I když plátek slaniny s chlebem – proč ne.

eč skalní příznivci každého sportu jsou vynalézaví a vždycky chtějí vyniknout, a tak mezi lyžníky nastala doba přírodních a posléze ponejvíce syntetických vosků, tinktur a mazadel. Devět z deseti dotázaných odpoví na otázku na pravlast vzniku vosků jednoznačně: Skandinávie. Omyl – vše začalo v Kalifornii. Slunná Kalifornie byla na počátku 2. poloviny 19. století posedlá zlatou horečkou.

Zlatokopové byli mužové výjimeční, otužilí a odvážní, kteří nejenom tvrdě pracovali, ale uměli se i bavit. Při počasí, kdy klima omezilo dolování zlata, utkávali se muži západu při spartánských (tak je nazývali) lyžařských soutěžích. Brzo přišli na to, že potřou-li skluznici mazadlem, spařeným z rostlinných nebo zvířecích materií, zvýší rychlost svých lyží. Tento poznatek vedl k výrobě prvních komerčních lyžařských vosků, jako byly Black Dope (Černý

doping) a Sierra Lighting (Blesk Sierry). Neobsahovaly vlastně žádný vosk, oba byly vytvořeny z vorvaního tuku, rostlinného oleje a pryskyřice borovice bahenní. Někteří používali parafin ze svíček, které roztavily na skluznici ski; ty se pak chovaly lépe spíše ve studených podmínkách. Nedochoval se žádný exemplář obou prvně vyráběných preparátů pro závodní účely. V opačném případě by šlo o stejnou událost jako nález dalšího kousku modrého Mauritia.

27 Nanášení včelího vosku přes teplou cihličku doporučoval architekt Vávra v monografii Sport na lyžích v roce 1909

Skandinávie, jejíž lyžařští reprezentanti dominují na závodech FIS, MS, ZOH, přišla s prvními vosky před Velkou vojnou. V jedné z prvních našich metodických příruček lyžařského výcviku „Sport na lýžích“ z roku 1909, popisuje autor, architekt Vávra (mimochodem vítěz mnoha klání v krasojízdě), o různých recepturách a technice mazání skluznic. V létě doporučuje napouštět lyže směsí lněného oleje a petroleje (1:1 nebo 1:2) při současném prohřívání slunečními paprsky. Technologie voskování skluznic před jízdou podle Vávry zněla: na lyže, položené na dvou židlích napařenou cihličkou (žehličkou) nakapat přiložením včelí vosk, parafín či ceresin, pak vlahou cihličkou rozetřít do tenké vrstvy.

Jiný recept se dochoval v písemné pozůstalosti Josefa Krause ze Štěpanic, prvního mistra zemí Koruny české v běhu na 50 km v roce 1905: 1 kg dřevitého dehtu, 0.5 kilo loje, 0.2 kg zemního vosku. Podobně vypadaly „vosky“ tehdejších šampiónů Bedrníka, Prokopa, Hrona, Hanče, občas doplněné svíčkou. První lyžařské závody vůbec se konaly v sezóně 1843 v norském Tromsö. S rozmachem lyžování a závodnickým boomem po 1. světové válce, na 1. ZOH v Chamonix 1924, 2. MS v roce 1925 v Janských Lázních, se ve všech zemích střední a severní Evropy konala řada velkolepých mezinárodních závodů. V českém měřítku měly tyto podniky i víc než 10 závodních čísel. Kdo z jezdců chtěl uspět, musel mít kromě jiného i rychlé skije. A tak se v dílnách soukromníků, v manufakturách, a třeba i ve fabrikách na krémy a oleje, rozjela naplno výroba lyžařských vosků, parafinů, politur a laků. Byly to desítky značek.

Na obrázku jsou prokazatelně nejstarší české vosky Swerdrupit (výrobci Rössler a Milde, Praha) a Pixat, používané již v roce 1913

Čím více značek vosků se mezi lyžaři objevilo, tím náročnější byla vlastní mazací alchymie. Nabízet vosk s univerzálním použitím pro všechny lyžařské disciplíny, veškeré druhy sněhu a velkého teplotního rozmezí; o to se snažilo a patřilo to k dobrým mravům, se svými anoncemi na etiketách vosků mnoha firem. Doporučení ve stylu: „Univerzální vosk pro běh, skok i sjezd na všech snězích při teplotách nad i pod nulou“ – to bylo reklamní lákadlo pro lyžující masy. Kupujícím to pochopitelně často tu smekalo, tu lepilo, tu namrzalo, klouzalo a právě proto hledali spásu ve vševosku. Což byly snahy z praktického hlediska naprosto utopické. Při optimálním namazání lyží je nezbytné kalkulovat a předvídat řadu proměnných: strukturu sněhového podkladu, venkovní teplotu a vlhkost, délku trasy, její profil, jízdu v lese, na pláních. Takže ruku v ruce s časovými změnami aktuálního mikroklimatu v průběhu závodu či túry tady vyvstávají stovky variant a kombinací aplikace mazacích prostředků.

Český patent, bohužel málo funkční – nanášeč vosku, 1934

Sen lyžařů, moci mazat lyže mechanicky, se snažily provést řady vynálezců. Z přístrojů se neujal žádný, nejlepší výsledky má permanentně žehlička a řemeslný fortel zlatých ručiček servisáků. Patent české firmy Cirine (vyráběla i vosky) poměrně brzy zanikl, o čemž svědčí snímek tři čtvrtě století zahálejícího nanašeče vosků. Tento exemplář, vyrobený v roce 1934, stál tehdy 14,50 Kč (pro srovnání – prvotřídní lyže délky 200 cm od firmy Antonín Bartoň Vysoké n./J. ve stejném roce koštovaly 108 Kč).

Reakce výrobců vosků byla nabíledni: spustili v polovině 20. let výrobu měkčích a tvrdších vosků. K průkopníkům této novinky patřil mezi jinými i Bilgeri. Vynálezce více než stovky patentů přinesl mezi milovníky jízdy na ski kolekci vosků s označením hart, mittel, weich a navíc vyšpekuloval přimontovaný plátek ke každé špulce stoupacího tuhého vosku. Toto revoluční řešení se vyskytuje ale pouze u větší gramáže vosků – 120 gramů. Bilgeriho sada vosků doplněná korkem k roztírání na spodní straně krabičky, 1930

TECH HISTORIE MAZÁNÍ LYŽÍ

Posléze vzniklo i povícero barevných škál, vymezujících tvrdost a použití vosků při různých teplotách. Provždy začalo platit: zelená a modrá pro suchý sníh pod nulou, fialová a červená pro nulové sněhy, žlutá na vlhké a mokré sněhy, kdy Celsius pospíchá nad bodem mrazu. Přepěkně dokumentuje tento mustr sada válečných vosků americké provenience z roku 1942, nepoužitých, přepychově zachovalých. Byly určeny vojákům X. horské divize americké armády pro akce 2. světové vojny. Vyráběl je Rakušan Wiessner, bydlící ve Státech, pod značkou U. S. Zajímavé jsou i velmi podrobným návodem k použití. Kupříkladu v instrukci k aplikaci Red U. S. se dočteme: „Stoupací a skluzový vosk pro všechny sněhové podmínky. Tenkou a hladkou vrstvu pro tupý sníh. Proti namrzání přetřete modrým. Nejrychlejší možný povrch pro závody ve sjezdu. Před nanášením možno zahřát. Nejodolnější možný povrch pro ochranu lyže.“

Barevná teplotní škála amerických vojenských vosků značky U. S.

Minulou i současnou směs ilustruje snímek mazadel z let 1920–2010. Tvarově zaujme trojúhelníková žatecká Bostania

Široká škála kvalitních českých vosků Velox s logem na víčku: DOPORUČENO SLČR K MAZÁNÍ – konec 30. let

Jde-li řeč o dehtových voscích, je dnes už málo firem, které nabízejí stoupací vosky na bázi dehtu; z velkých značek už jen Rode, Start a Holmenkol. Syntetických je více než 90 %. Italské Rode má navíc parádně hojný a početný sortiment běžeckých stoupacích vosků, včetně fluorových a dehtových – více než tři desítky. Komerční mazání lyží, které po ZOH 2010 ve Vancouveru začne psát již čtvrté padesátiletí své historie, je zajímavé také tvary voskovacích preparátů. Už ve 20. letech minulého století se objevily cínové tuby se šroubením pro klistry (Grasshoppa, Norsko), později nahrazené zaletovaným hrdlem. Nejběžnější jsou kulaté válečky a roubíky všech

Aby té nebývale rozmanité paletě barevně označených výrobků na mazání lyží nebyl konec, dávali zhotovitelé na trh stále více novinek, takže například česká firma Velox v době MS 1935 nabízela již tucet různých vosků. Velice kvalitní výrobky Otty Bauše, po válce přejmenované na R, se produkovaly ještě v šedesátých letech. Bohužel receptura nepřekonatelného Baušeho R klistru se nedochovala. Jeho továrničku s několika málo zaměstnanci znárodnili komunisté sice poměrně pozdě, přesto smetli ze stolu návrh majitele – recepturu výměnou za možnost pracovat dále ve své bývalé firmě, a republika přišla možná o nejkvalitnější firnový dehtový klistr historie.

velikostí a gramáží. Následují parafínové kostky, krychličky a vaničky či politury uzavřené v lahvičkách mnoha tvarů. Pak plechovky, piksly, dokonce i sardinkové krabičky se šroubovacím uzávěrem. Dnes umělohmotné krabičky s parafiny, drcené parafinové prášky v kulatých dózách (Rex, Start, HWK), plastové vysouvací bloky urychlovačů HWK, speed solidy Maplus, šperkařské krabičky na Toko – streamy, stříkací spreje českého San waxu, plastové stříkačky HWK, Maplus, tuby s urychlovacími pastami, krémové dózy Holmenkol, Rex, decentní sypátka fluorových prášků. Pohled do servisáckých beden je poutavě podivuhodný.

Samodělné unikáty závodníků Miroslava Zemánka a Rudolfa Burkerta

Mezi hemejřícími se lyžaři se objevovali alchymisté všemožně realizující své vize mazacích receptur. Tak jako se traduje o švédských klasických stoupacích voscích Magnar (patří k nejdražším na trhu), že obsahují kromě jiných příměsí větší či menší podíl žlutého Rode (mimochodem téměř nepoužívaného), pracovali podle podobných technologických scénářů i svébytní samovýrobci amatéři hluboko v minulém století. Obrázek ukazuje originality, vlastně rarity – stoupací vosk Miroslava Zemánka v obalu ze zbytku cyklistické duše a experiment prvního našeho zimního olympijského medailisty Rudy Burkerta (3. ve skoku na ZOH 1928 Svatý Mořic), který svoje vosky vozil v papírové kartonáži příteli Tondovi Bartoňovi do Vysokého na odzkoušení. Vrchlabáci, zejména běžci z konce 50. let, pamatují závodní vosky Frakola tehdejšího českého šampióna na 50 km – Franty Kolaříka. Ani Honzík Pešina, znamenitý dlouholetý šéf servisu české reprezentace ze sezón nedávno minulých, nezapomíná kombinovat a vařit osobité mazací mutace.

Jak se v posledním století měnila škála užívaných prostředků k zlepšení jízdních vlastností ski, prodělaly výrazné změny i postupy jejich nanášení. Ještě před vynálezem mazání fungovaly tulení pásy pro pohodlné výstupy. Dnes jsou to při teplotách kolem nuly nowaxové zóny, gripové oleje s antiledovými spreji a mikrokontaktní technologie. V jakém kontrastu proti tomu stojí Bilgeriho suflování: mezi dvě vrstvy Bilgeri mittel jednu vrstvu grafitu. Recept je signován 1920. Dnes jsou již zapomínány a zřídkakdy používány procedury impregnace dřevěných skluznic vpalováním a stahováním dehtového skare – toliko historizující lyžníci tak činí před památnými jízdami. Skare – vosk, který od prosince do dubna provoněl lyžárny horských chat a hřebenových bud. Ještě před tím se v létě preparovala skluznice na slunci fermeží a oleji.

V éře karbonových skluznic se již neužívá pinzlování, křížkování parafínem přes vymrzlý dehtový podklad. Skluznice závodních skokaček a sjezdovek se už nelakují šelakem a nepřebrušují velejemným smirkovým papírem. Přesto se současný servis mazání lyží neobejde bez žehlení, a to jak stoupacích vosků, tak parafinů, prášků a urychlovačů. Jen žehličky na suchý líh či ohřáté na plotně nahradily přesné žehlicí aparáty s digitálními termostaty. Ty hlídají přesnou temperaturu s diferencí desetin stupňů. Aby stoupací vosky nenamrzaly, musí se tu a tam použít navrch speciální sprej a gel. Vlastní vývoj prodělalo i odstraňování zbytků starých vosků a čištění skluznic. Od mechanického a tepelného stahování pomocí letlampy přes chemická rozpouštědla, terpentýn, benzin, syntetické smývače až po vyplavování ojetých vosků super měkkými parafiny za tepla. Prim drží po nástupu fluorových parafinů fluorclean, kdy obsah litrové plechovky stačí na stovky párů lyží!

Nejmenší a největší gramáž stoupacích vosků: 30 g Pixat 1913 a 750 g Swix special 1980

SPORTUJ LÉPE ENERVIT PRE SPORT

Připraví tě na trénink i na závod.

ENERVIT GEL

Dodá ti dostatek energie.

ENERVIT LIQUID GEL

Dostane tě z energetické krize.

NOVINKA

Na našem e-shopu teď nakoupíte i kompresní oblečení Royal Bay

eshop.enervit.cz

TECH HISTORIE MAZÁNÍ LYŽÍ Východoněmecký turistický set, 50. Léta

Firmy, hledajíce co největší obrat, začínají v letech třicátých nabízet nejenom jednotlivé kousky, ale prodávají sety i s podrobným návodem k použití a reklamou na další výrobky značky. Přinášíme pohled na obsah turistického setu východoněmeckého Cerevalu z počátku 50. let, prodávaného za 3,40 DM.

Top vosky norského Swixu, nenahraditelné ani po půlstoletí

Pohlednice, vydaná po roce 1945 na podporu Československého výboru olympijského

Řada vosků, tzv. příležitostných univerzálů, byla z reklamních i komerčních důvodů expedována při MS či ZOH. Pamatujeme Swix MS Holmenkollen 82, tuhý a tekutý univerzál. PE-SO Sarajevo 84, Swix ZOH Lillehammer 94 klistr a univerzál. Kvalitou se samostatně neprosadily, ale do kombinací všelikých patří. Ne tak některé, nazvěme je vlajkovými kousky řady firem; vosky, které jsou dodnes vyhledávané, používané a pro určité podmínky nezbytné, neřkuli nenahraditelné. Požehnané. Vlastníci a servismeni je ve svých kufřících a bedničkách střeží, podnes se s nimi mazlí jako lakomci s těžce nabytými poklady. K takovým voskům patří dnes už půlstoletý Extra Swix 0–2°C. Norští laboranti znají recepturu, avšak nové ekologické normy zakazují užití některých substancí, takže počítat lze pouze s řídnoucím počtem již v minulém století expedovaných kousků. K legendě modrého extráče náleží i exaktní údaj jeho obliby v tuzemsku – jsme po Norsku a Rusku 3. největším importérem tohoto fenoménu. Jiným, stále nedostižným a používaným voskem, který se občas objeví v zaprášených krabicích starých zbytků (zrovna včera jsem jeden u souseda našel), je fialový Swix klistr –4/+3 °C. Ten téměř neabsorbuje vodu, takže s ním lze bez obav, že namrzne, mazat i v extrémně se měnících závodních podmínkách.

Papírové i plechové obaly zdobily půvabné obrázky lyžníků

Grafická zobrazení na obalech vosků jsou přepůvabná a lyžaříci v některých pózách i úsměvní. Unikátní právě z pohledu užité grafiky jsou tuhé vosky značky Derby; ty mají v záhlaví názvu firmy žokeje na koni a po nějakém lyžování ani vidu ani slechu. Velikost balení jednotlivých produktů k mazání skluznic se hrubě liší. Nejmenší, 30 gramový Pixat z roku 1913, je v porovnání se 750 g Swixem red special skutečným trpaslíkem. David a Goliáš.

Také české vosky měly svého krále, již zmíněný věhlasný R klistr, následníka Velox klistru. Byl tak kvalitní a žádaný, že skandinávští závodníci v 50. letech vždy při Poháru harrachovských skláren loudili, škemrali a vyměňovali s českými lyžaři tři Swixy za jednu plechovku R klistru. I další firmy mají své top vosky, bez kterých žádný servisman nevyjede ani ke klubovému přeboru. Jsou to tekuté klistry Rode – červený a fialový, dehťák klistr Holmenkol, stříbrný Rex klistr atd. Nejenom turisté; především závodníci si se skluznicemi užili… Píše se zima 1951 a na závody dorostu do Štěpanic přijíždí tehdejší reprezentant a pozdější trenér skokanů Remsa boys. Tehdy byl čerstvým republikovým mistrem v kategorii mužů. Jilemnický skokanský můstek na Chmelnici patřil mezi velké, skákalo se na něm kolem 70 m a mistr Remsa měl jako předskokan předvést mládeži, jak skáčou jejich idoly. Začátkem padesátých let se už přeci jen jezdilo za hranice a bývalý reprezentant Jarka Kadavý přivezl z Norska skokanský lak Skipolin a věnoval ho Remsovi. „Člověče, já ti tu skluznici natřel, lesklo se to jako psí kule. To pojede jak šlak, nemá cenu to ani zkoušet. Vylezl jsem na nájezd, šup do stopy a už jsem věděl, že jsem v hajzlu. Já nemoh dojet pořádně ani na hranu, stůl jsem tak nějak přeplížil, prostě drhlo to víc jak písek. Letěl jsem po držce na buben a v kotrmelcích dolů. Nejkratší pokus ze všech dorostenců, diváků jak much a já… ostuda jak barák,“ vylíčil s úsměvem náš tehdy nejlepší skokan. O čem asi spekulovalo tehdejší obecenstvo, čím to, že šampión ten skok tak zmontoval?! S historií mazání lyží nekončíme; čeká nás příště fejeton Jirky Ročárka seniora, výsostného mazače, doslova mazáka v ranku servisáckém. O čem? Hádejte!

Challenge. every day. the competition

ELITE 3.0

alpinasports.com

TECH NORDIC SKITEST TEXT: TOM ŘEPÍK

Materiálové tipy z první ruky:

RACE A SPORT

Podoba následující zimy v sobě ukrývá takové množství nejrůznějších otazníků, kolik nejspíš ještě nikdy. Běžecké lyžování coby sportovní odvětví i jako rekreační aktivita však prokáže svou přizpůsobivost a obě odnože tu nejenom dál zůstanou; budou tu v ještě větší síle i kráse. Nepochybuju o tom přinejmenším podle nejnovějšího závodního a sportovního vybavení, z nějž níže popsané modely jsem měl možnost z větší části okusit na vlastní nohy a ruce, zčásti si zatím aspoň osahat. Jde o nijak neřazený, ryze subjektivní výběr letošní produkce, jež na mě učinila mimořádný dojem.

FISCHER SPEEDMAX 3D SKATE Fischerův Speedmax je volba tolika světových elitních běžkařů, že z pódií Světového poháru dekorovaní medailisti nezřídka mávají všichni jen jimi. Žluté 3D voskovatelné bočnice a proces lisování skluznice za studena (jenž neovlivňuje molekulární strukturu materiálu a umožňuje lepší vstřebatelnost vosků, a tím rovnější a rychlejší povrch skluznice) jsou dvě nejsilnější technologie této vlajkové lodi Fischerovy produkce. Už když jsem měl fischerky s 3D konceptem prvně na nohou, hned jsem zaznamenal čerstvě živý pocit neobvyklého skluzu. Později jsem je nasadil i na odlišných druzích sněhu a z vlastní zkušenosti píšu: jak v čerstvém zmrzlém prašanu, tak teplé jarní břečce a v čemkoli mezi těmito dvěma extrémy jedou namazané bočnice pocitově rychleji než jiné skejty konvenčních konstrukcí, které jsem měl na daných snězích současně, nezřídka v páru na jedné noze s 3D Speedmaxem. Nazujete si je a lyže vás samy nutí k plnému plynu. Není to však jen rychlost sama, co na těchto lyžích shledávám pozoruhodným; překvapivě snadno se v rychlostech ovládají, poslouchají v zatáčkách a okamžitě se přizpůsobí jakémukoli terénu. Ve výsledku doručují velmi předvídatelný a důvěru vzbuzující zážitek.

1 030 g (186 cm) | 14 990 Kč

FISCHER CARBONLITE SKATE V nadcházející sezóně lze najít karbon už v řadě modelů bot různých značek i pod jejich nejvyššími závodními. Fischerův Carbonlite Skate je o stupeň nižším modelem pod elitní vlajkovou lodí značky (Speedmax Skate), ale jak název naznačuje, nepostrádá karbonovou konstrukci. Máte-li spíš širší nohu a hledáte skvěle výkonnou botu a stále rozumně pohodlnou, tohle může být ona. Pohodlí u běžkařských bot tradičně znamenalo kompromis ve formě silnější podšívky, zateplení a utlumeného přenosu sil; za mě tahle bota mění pravidla hry: dávám jí vysoké body jak za výkon, tak komfort. Má podrážku srovnatelně pocitově tuhou s ostatními mně známými top-závodními modely, je však navíc překvapivě pohodlná. Můj soud v jediné větě: precizní závodní tvrdost a současně dostatečně příjemná na to, mít ji na noze klidně celý den.

1 190 g (47) | 10 190 Kč

FISCHER SPEEDMAX 3D TWIN SKIN Horní konec závodní nabídky značky, doslova to nejlepší a nejdražší, co lze od Fischera mít. Od své mazací kolegyně se liší pouze nalepeným mohérovým dvojpáskem, jinak je komplet totožně technologicky nabita, včetně pověstných žlutých glajdrovacích bočnic. S jakoukoli klasickou lyží jsem ji ve srovnávací jízdě poměřoval, Speedmax Twin Skin jel rychleji či dál ve sjezdu a nejlíp či srovnatelně dobře stoupal. Překvapila mě výborná stabilita v každé situaci – i když jsem se na ní postavil mírně v nerovnováze, v hrbolatém terénu či hlubším sněhu, obdržel jsem stabilní pocit, jako když jsem šel do odrazu v klidu, tvrdu a technicky správně. Na rozdíl od mnoha typických závodních modelů, tahle lyže jako by zjednodušovala lyžování. Báječně vede stopu a je stabilní.

1 030 g (197 cm) | 15 990 Kč

MADSHUS REDLINE CLASSIC Osobně jsem se nikdy nedostal k plnohodnotnému lyžování v botách této značky, protože když jsem si je pořádně utáhl, tísnily mě v úzké špičce prsty a záhy i nárt. U letošního Redline modelu s inovovanou širší podrážkou jsem byl blízko vyzkoušení, neměl jsem ale štěstí na svou velikost (47). Zůstalo tak pouze u osahání a pro respekt k tomuto norskému brandu uvádím následující formulace týkající se nového střihu z letošního katalogu dovozce: Integrovaná karbonová podešev z kompozitního materiálu působícího jako pružina a zároveň přinášejícího torzní stabilitu je přepracovaná tak, aby sedla i na širší nohu. Vnitřek boty je vyplněn paměťovou pěnou, aby bota padla na každý tvar chodidla a stabilizovala nohu při odrazu i jízdě. Svršek je ušit z materiálu odolávajícího i tuhým mrazům. (Stále tu je řeč o závodní speciálce. Nově hodné pozornosti možná i pro lyžaře se širším chodidlem.)

660 g (42) | 14 990 Kč

ROSSIGNOL R-SKIN PREMIUM Tato vlajková loď klasických lyží od Rossignolu dál dominuje všem svým soupeřům v redakčním skitestu, stálým i nahodile přidávaným. Dál ze svého předchozího hodnocení podepisuju její solidní až excelentní odraz v každé sněhové podmínce, do jaké se se mnou lyže dostala (opravdu už do všech možných); obvykle ji už jen porovnávám s ostatními kandidáty obutými na druhé noze, nezřídka mazacími lyžemi s korektním stoupacím voskem dne. Univerzální skinová skluznice Rossi i s mazanými lyžemi drží krok, což dřív či později vybuduje u jezdce pevnou důvěru v jejich výkonnost do všech podmínek; to se přesně u mě stalo a nyní je tento pocit dál utvrzován. Pro nejlepší chování v jiných než klidných terénních situacích vyžaduje sebevědomě a precizně dávkovanou razanci, jíž pak vychází vstříc. Superlehká lyže je nabitá technologiemi, včetně moderního ubrání materiálu z (už tak úzké) špičky pro co nejlepší vedení stopy při každém skluzu.

990 g (197 cm) | 13 990 Kč

ROSSIGNOL X-IUM CARBON PREMIUM CLASSIC COURSE Rossignol se s tímto svým novým nejvyšším klasickým modelem přidal do klubu plně karbonových závodních bot. Zatímco karbon se může jevit jako nepříliš intuitivní volba pro botu, kterou potřebujete dobře ohýbat ve špičce kvůli preciznímu odrazu; tento model používá celokarbonový plášť obepínající nohu pod středem chodidla a kolem paty. Francouzská značka tím míří za zvýšenou stabilitou v zatáčkách a krkolomných situacích, v nichž se závodník potřebuje spolehnout, že jej výbava nekompromisně podrží. Ohebnost boty je snížená, na omak (neměl jsem je kvůli malé velikosti obuty) jde o velmi tuhý klasický model, současně famózně lehký (tím je závodní materiál Rossi dobře znám). Slyšel jsem nicméně od závodníků, kteří je používají, vřelou chválu nejčastěji na přesný přenos sil a výbornou stabilitu v technických situacích. A potvrzení, že jde o obuv pro úzká chodidla. Lyžaři se širší nohou a ti, kteří od boty chtějí komfort k celodennímu nošení, mohou tento model vynechat.

640 g (42) | 10 990 Kč

TECH NORDIC SKITEST

ROSSIGNOL X-IUM PREMIUM SKATE S2

ATOMIC REDSTER C9 CARBON Je-li červená barvou vašeho běžkařského srdce, těžko se vám budou ignorovat tyto zbrusu nové C9; hledáte-li navíc nekompromisně výkonnou a současně rozumně komfortní botu, měli byste tomuto modelu věnovat pozornost. Celokarbonový patní segment zaručuje výbornou stabilitu a přesný přenos sil, podešev Prolink citlivý odraz. Bota je vůbec plná špičkových technologií a z vlastní zkušenosti potvrzuju, že všechny dohromady spolutvoří vysoce výkonnou a funkční botu, v níž bez potíží vydržíte hodiny a hodiny. Kdo hledá parametry elitní závodní boty a má širší nohu, tato nová Redster C9 (případně nižší řada C7) od Atomicu může být jeho spokojenou volbou.

750 g (300 mm) | 11 350 Kč

ATOMIC REDSTER C9 CARBON SKINTEC Atomic je první značkou, jež v novodobých poměrech představila – o dekádu zpět – moderní skinové lyže, a v této oblasti nepřestává vynikat dál, včetně aktuální výkladní skříně značky, Redsteru C9 Carbon Skintec. Konstrukce lyže s lehkým nomexovým jádrem je identická s mazacími modely Redster Carbon Classic ze Světového poháru; lze na ní celý den sjíždět krajinu, aniž by lyžař cokoli vnímal na noze (na vlastní paměť oceňuju ten nádherný kontrast oproti pocitově těžkým lyžím s mohérovou kazetou na magnetech, s níž značka před deseti lety průkopnicky vstoupila do tohoto staronového segmentu). Tyto Redstery dokazují, že nemazací lyže nemusí znamenat kompromisy v očekávání jejich výkonu. Vyměnitelné mohérové skiny podrží už lehce dávkovaný odraz a stále umožňují plnohodnotný skluz a rychlost. Osobně mě nejvíc překvapil rozsah stability, která u podobných superlehkých závodních střel často chybí. A to nejen ve vzorně upraveném: paradoxně, čím víc jsem s nimi zajížděl do rozoraného, hrbolatého sněhu, tím stabilnější mi připadaly. Vskutku pozoruhodné lyže, mající moje nejlepší doporučení.

1 130 g (202 cm) | 13 190 Kč

Nejvyšší bruslicí model značky je vývojově vyšlechtěnou verzí původní závodní předlohy X-ium. Materiál skluznice a její strukturování jsou navrženy podle zkušeností továrních jezdců ze SP; lyže má zesílený 3D karbonový profil, což je řešením značky pro zvýšení citlivosti a transfer energie přes středovou klenbu, kde má běžec na lyži největší vliv. Vyvinutý koncept na sněhu skutečně funguje; stabilita a ovládání tohoto modelu v různých situacích má můj plný počet bodů. Když se lyže chová stabilně a klidně, i do obtížných podmínek pak lyžař vjíždí s důvěrou. Tahle lyže projíždí i rozbitý povrch s jistotou. Že je i rychlá a hbitá ve stoupáních, netřeba zdůrazňovat. Krásné závodní zbraně.

1 080 g (188 cm | 13 990 Kč

SALOMON S/RACE CARBON SKATE Tahle bota sedí dobře nejen na noze, sedí i životnímu prostředí – je kompletně vyrobena bez použití materiálů z PVC. Její nově navržený karbonový krunýř zamkne kotník tam, kde je, a veškerou energii z každého odrazu pomáhá posílat rovnou do lyže. Slovy firemního katalogu: tato kotníková manžeta poskytuje lepší torzní tuhost i přenos sil. Salomon má za sebou dlouhou historii úspěšné produkce výkonných a současně pohodlných bot (sám mám pro značku až nostalgickou náklonnost; v jejích závodních modelech lyžuju od sklonku osmdesátých let, už od první památné řady SR901 Equipe, kdy v nich zářili Gunde Svan a Thomas Wassberg) a současně jde o první z firem, jež do svých bot zakomponovala karbon, pokud vím. Tento nový „béčkový“ model Salomonu (pod top-řadou S/Lab) je pocitově superlehký na noze a současně adekvátně pohodlný, na poměry závodních bot. Za mě v každém ohledu špičková bota za příznivou cenu.

1 030 g (8 UK) | 9 990 Kč

FISCHER AEROLITE SKATE 70 BLUE Navzdory svému názvu není tato lyže nejlehčí hračkou mezi ostatními zde prohlíženými závodními raketami, ale nezmiňuju ji zde zbůhdarma: překvapila totiž. Měl jsem možnost se na ní dostatečně dlouho povozit a ověřil si jako už mockrát, že lyže nemusí být nutně echt závodní pro to, aby šlo o skvělý model, jejž se vám nechce dát z nohy. S klidným srdcem ji doporučím coby ideální lyži pro začínající, kteří si nejsou jisti svou technikou a chtějí model, jenž pro ně zůstane patřičným i za čas, až se ve stylu zdokonalí. Jakkoli má model stále typické fischerovo závoďácké krojení (41/44/44), poskytuje ohromnou stabilitu, snadné a předvídatelné ovládání. I pro zkušené lyžaře s vyježděnou technikou, tohle je stále výborná bruslička.

1 270 g (191 cm) | 6 690 Kč

SWIX TRIAC 4.0

HAAKON ELITE ULTRA

Swix nazývá svůj letošní Triac 4.0 nejdokonalejší lyžařskou holí na světě; jde o jediného producenta, jenž pro své hole vyvíjí tubusy se složitým průřezem a geometrií vyráběné patentovanou technologií vnitřního tlakového vstřikování karbonu. Nepravidelný profil tubusu snižuje odpor vzduchu, zvyšuje tuhost hole a zdokonaluje kyvadlový efekt. Nové snadno vyměnitelné poutko eliminuje pružení či nežádoucí pohyby poutka při odpichu a je k mání ve 4 velikostních variantách. Hole jsou dodávány se šesti různými šroubovatelnými talířky pro všechny sněhové podmínky. Měl jsem hole krátce na sněhu a dávám jim nejvyšší možnou známku pro jejich tuhost, švih i celkovou až neuvěřitelnou lehkost. Elitní závodníci o nich mluví jako o nejlepších holích, co kdy měli v rukou; bezpochyby po právu. Top hole s odpovídající cenovkou, rozhodně ne pro rekreační běžkaře.

Nová česká značka holí s norským jménem se na tuzemském trhu začíná etablovat dynamickým marketingem i přízní mezi mnohými předními lyžaři (včetně zdejší šéfredaktorky Adély, mimo dalších). Plně karbonové (u nižších modelů kompozitové) hole používají vlastní košíčky, madla i poutka a jsou pokryty dobrovolným pojišťovacím příplatkem proti zlomení tubusu (bezplatná náhrada za nový). Značka mi do redakčního skitestu dodala dva adekvátní páry k dlouhodobé praktické zkoušce v různých podmínkách a površích; jakkoli se hole ještě nedostaly na sníh, můj první dojem estetický i pohmatový byl vysoký a po mém soudu si nezadají s jakýmkoli zavedeným brandem. Záměrně jsem vzal druhý nejvyšší model značky, v povedené trikolóře navržené Haakon Elite Ultra do ruky se stejnou délkou svěťákových modelů OW a Exel, zavřel oči a hole promíchal pro okamžitý intuitivní pocit: v prvním okamžiku k nerozeznání. Další zkušenosti s novou značkou v průběhu snad bílé zimy budou publikovány na webu redakčního skitestu (bezky.net/skitest).

136 g (155 cm) | 10 990 Kč

169 g (155 cm) | 5 790 Kč

ADVERTORIAL

KÄSTLE –

NEDOBÍHÁME OSTATNÍ, UŽ JSME JE DOBĚHLI…

…jen potřebujeme získat důvěru a ukázat se se špičkovým závodníkem. Pak se ukáže, jak dobré ty lyže skutečně jsou,“ říká Vít Fousek, bývalý servisman Lukáše Bauera i české reprezentace, který už čtyři roky investuje svou energii do vývoje běžeckých lyží v novoměstské továrně Kästle.

FOTO: CZECH BIATHLON UNION (CBU)

egendární rakouská lyžařská značka bude za pár let slavit 100 let od svého založení. Historii totiž píše již od roku 1924, přičemž po vstupu českého podnikatele Tomáš Němce do Kästle se velká část výroby přesunula do Nového Města na Moravě. Právě zde vznikají běžecké lyže, které si pomalu probojovávají cestu tvrdým prostředím těch nejvýznamnějších seriálů závodů FIS, IBU a Ski Classics. Po třicetileté odmlce se značka Kästle vrátila k výrobě běžeckých lyží před třemi lety. Tým Kästle pod vedením zvučných jmen českého lyžování Víta Fouska a Martina Petráska tvoří v novoměstské továrně špičkové běžecké modely lyží, které jsou lepeny pod dohledem dalšího bývalého jezdce a servisáka národního týmu Josefa Kučery. Testování má nově na starosti další známé jméno, a totiž špičkový laufař Jiří Ročárek, který teprve loni ukončil závodní kariéru.

Vrcholem práce novoměstského týmu je letošní novinka, dvojková verze závodní řady RX10 s označením RX10 2.0. „Vymysleli jsme ji už někdy roku 2017, fyzicky na papírech byla o rok později a teď se dostala do fáze, že ji máme hotovou ve skate verzi, přičemž klasickou verzi dokončujeme,“ říká Martin Petrásek o nejnovějším top závodním modelu Kästle. RX10 2.0 Skate jsou díky odlehčenému jádru Honeycomb a technologii Hollowtech 2.0 perfektně vyvážené. Nejlehčí běžky Kästle disponují skvělým skluzem, mají odladěnou komoru, jsou ručně dokončované a přináší bezkonkurenční přenos síly a přesnost vedení. „Vrátili jsme se k tradičnímu pojetí lyže bez 3D tvaru a designových vychytávek. Je to nová moderní lyže splňující požadavky pro všechny nejlepší závodníky. Vůbec bych neměl strach ji dát komukoliv ve špičce, do Světového poháru,“ doplňuje Petráska přesvědčivě Fousek, který o své filosofii při výrobě lyží

zmiňuje, že za dlouhá léta strávená v kolotoči běžeckého Světového poháru si byl schopen udělat ideální obrázek: „Většina firem dělá lyže buď víc na studené, nebo na teplé podmínky. Ale já jsem vypozoroval, že dobrá konstrukce jede na všem – na prašanu, vodě, teplém sněhu i studeném – ten grunt tvoří skluzové vlastnosti. Rozdíly dělají měkčí nebo tvrdší konstrukce a pár dalších detailů, ale grunt je prostě ve skluzu.“ Za dvojkovou verzi řady RX10 by podle svých slov dal Fousek ruku do ohně. „Kdybych je mohl dát Lukášovi Bauerovi v nejlepší formě, vyhrál by, stejně jako kdysi. Uměl by si vybrat. Vím to a jsem o tom přesvědčený, všechny lyže jsem mu vybíral a testoval je s ním. Přitom tehdy jsem neměl možnosti jako dnes, nemohl jsem si lyže sám nastavit.“ Vývoj v novoměstské továrně prostě běží na plné obrátky a nemůže vlastně nikdy ustat. Neustálé testování skluznic a struktur, vybrat ze skluznic tu nejlepší, aby závodníci a zákazníci byli spokojeni, abychom se vyrovnali tomu nejlepšímu, co trh nabízí. To je práce Fouska, Petráska a celého týmu Kästle.

RX10 2.0 Skate Špičková závodní lyže s honeycomb jádrem vyztuženým karbonem, technologie Hollowtech 2.0 ve špici pro snížení vibrací. Mají přesně odladěnou komoru a jsou ručně dokončované. Přináší bezkonkurenční přenos síly a přesnost vedení. verze: studená (–5 až –30 stupňů), teplá (+10 až –10) délky: 177, 182, 187 a 192 cm hmotnost: od 465 g struktura: UW1 doporučené vázání: Rotefella Xcelerator 2.0 skate

FOTO: KÄSTLE GMBH

Kromě těch nejlepších závodních lyží má Kästle nyní v portfoliu 19 modelů. „Věnujeme se postupně i dalším řadám, a to včetně designů, které jsou třeba ve vyšší střední kategorii také důležité. Vedle tradiční kombinace bílá a černá, jsme letos přidali unikátní mintovou,“ uvádí Petrásek. Kromě závodní řady RX10 2.0 a RX10 jsou zde také velmi kvalitní nižší řady XP20 a XP30. Rovněž základní řada XA je tvarem moderní, pevnější, s velmi dobrou skluznicí a velmi dobře broušená. „Já sám bych si ji teď klidně koupil. V těch nižších řadách děláme nadstandard a jsme na tom lépe než ostatní. Za tím si stojím,“ uzavírá průřez portfoliem Kästle Petrásek. Vývoj lyží je jedna věc, ale zapomínat nelze ani na péči o závodníka. Kvalitní závodník na

pomezí dorostence a juniora si může spočítat, že Kästle se o něj postará lépe než jiná přední značka, která zabezpečuje více lidí. A na tom může vydělat. „Děcka, jak jim říkáme, junioři z reprezentace od Martina Koukala, už je mají a jezdí fakt dobře,“ uzavírají Fousek s Petráskem. A nejde jen o juniory. Kästle nově uzavřelo dvouletý kontrakt s českou biatlonovou reprezentací, jezdí na nich Bauerův laufařský eDSystem Bauer Team, Sandra Schützová, Fabián Štoček, spolupracují s německým lyžařským svazem a budou oficiálním dodavatelem oberstdorfského mistrovsví světa v klasickém lyžování 2021. Našlápnuto mají tedy u Kästle skvěle, nezbývá než vyzkoušet.

KDE ZAKOUPIT? NÁZEV

WEB

MĚSTO

Sporticus TomSport Ski a Bike Centrum Radotín Bikefactory Strakonice Vella Trutnov XCsport Intersport Jilemnice Polanský Bike & Run Kästle CZ

sporticus.cz tomsport.cz lyze-radotin.cz bikefactory.info vellatu.cz xcsport.cz sporthenych.cz bikerun.cz prodejna@kaestle.cz

Praha Jablonec nad Nisou Praha Strakonice Trutnov Horní Heřmanice Jilemnice Pardubice Nové Město na Moravě

KDE VYZKOUŠET? Testování všech modelů Kästle bude možné v rámci seriálu závodů SkiTour. 8.–9. 1. 2021......... Bedřichovský NLM 16.–17. 1. 2021...............Zadovská 30 29.–30. 1. 2021..............Karlovská 50 6.–7. 2. 2021..............Orlický maraton 27.–28. 2. 2021......................JeLyMan 5. 3.–7. 3. 2021.............. Bieg Piastów

www.ski-tour.cz

TECH MARKET

RUKAVICE LILL-SPORT SOLID THERMO

PÁNSKÁ BĚŽKAŘSKÁ PÁNSKÉ LEGÍNY NA BĚŽKY BUNDA 500 INOVIK 500 INOVIK

decathlon.cz

1 299

Tato bunda je skvělou volbou, pakliže vás čeká vyjížďka za chladného počasí. Větruodolná membrána vás dobře ochrání před větrem. Nemusíte se bát ani náročného tempa, bunda je vysoce prodyšná (materiál s RET > 6), a to především na zádech. Navíc je velmi lehká a nijak neomezuje Kč při pohybu.

ČELENKA NA BĚŽKY 500 INOVIK

Lehká čelenka 500 je velmi pružná, takže se přizpůsobí jakémukoliv tvaru hlavy. Díky své šířce uši spolehlivě ochrání (pokud nejsou velké mrazy) a je moc příjemná na nošení. K dostání je v dalších čtyřech barvách.

199 Kč

Legíny ocení i pánové! Přiléhavý střih a pružný materiál totiž umožňuje maximální pohodlí při pohybu. Větruodolná membrána na stehnech skvěle chrání před větrem nebo chladem. Materiál je velice lehký a odvádí tělesnou vlhkost. Nejvíce oceníte vodoodpudivé vlastnosti, protože sníh po materiálu klouže a nevsakuje se.

decathlon.cz

Tréninková zateplená rukavice vyrobená ve hřbetové části z větruodolného 3vrstvého materiálu, který je nalaminován na 1mm perforovaném neoprenu pro vyšší schopnost tepelné izolace a odvětrání vlhkosti. V oblasti dlaně a na prstech je použita umělá kůže Clarino, která je zesílena mezi palcem a ukazováčkem. Horní strana palce je ošetřena froté materiálem pro otírání. Ukončení do pohodlné elastické manžety.

RUKAVICE LILL-SPORT COACH

DÁMSKÉ BĚŽKAŘSKÉ SPODNÍ TRIČKO 900 ULTRA WARM INOVIK Spodní funkční tričko přináší skvělou regulaci tělesné teploty. Materiál z polyesterových a polyamidových vláken rychle odvádí tělesnou vlhkost, kdežto příměs elastanu zaručuje pružnost. Při výrobě se využila bezešvá technologie „Seamless“ (tedy minimální počet švů), která poskytuje maximální pohodlí. Tričko je navíc velmi lehké, váží pouhých 132 g (velikost L).

599 Kč

Tréninková zateplená rukavice vyrobená ve hřbetové části z větruodolného materiálu Isowind®, který je nalaminován na 1mm perforovaném neoprenu pro vyšší schopnost tepelné izolace a odvětrání vlhkosti. V oblasti dlaně a na prstech je použita losí kůže, která je zesílena mezi palcem a ukazováčkem syntetickou kůží Clarino. Rukavice je zateplená podšívkou z pleteniny. Horní strana palce je ošetřena froté materiálem pro otírání. Rukavice má na vnitřní straně zápěstí pružnou gumku a na svrchní straně je regulace na velcro pásek.

decathlon.cz

DÁMSKÉ SPODNÍ KALHOTY NA BĚŽKY UW 900 INOVIK

IZOTERMICKÝ OPASEK NA PITÍ 500 INOVIK

RUKAVICE LILL-SPORT LEGEND

Praktický bidon 500 má zabudovanou izotermickou nádobu o objemu 1 l. Díky jejímu izotermickému obalu nápoj vydrží teplý, nebo naopak studený. Je tedy ideálním doplňkem na delší vyjížďky, když potřebujete doplnit tekutiny a rychle se zahřát. Na horní straně je navíc kapsa na drobnosti, jako jsou brýle, klíče nebo telefon.

Závodní/tréninková rukavice vyrobená ve hřbetové části z větruodolného materiálu Isowind®, který je nalaminován na 1mm perforovaném neoprenu pro vyšší schopnost tepelné izolace a odvětrání vlhkosti. V oblasti dlaně a na prstech je použita syntetická kůže Clarino, která je zesílena mezi palcem a ukazováčkem. Horní strana palce je ošetřena froté materiálem pro otírání. Rukavice ukončena do neoprenové manžety s možností regulace na velcro pásek. Rukavice je možno prát v pračce.

Funkční kalhoty jsou vyrobeny z kvalitních materiálů, které skvěle odvádí tělesnou vlhkost a dobře regulují tělesnou teplotu. Tyto klíčové vlastnosti první vrstvy jsou důležité proto, aby pokožka zůstala suchá a tělo neprochladlo. Díky elastanovému vláknu a technologii „Seamless“ (tj. bezešvé provedení) navíc poskytují spodní kalhoty 900 maximální pohodlí a volnost při pohybu.

decathlon.cz

599 Kč

decathlon.cz

TRIMM MAROL / MAROLA

TRIMM MAROL / MAROLA PANTS

Extrémně prodyšná, lehká bunda vhodná pro běžecké lyžování, skialpinismus a jiné sportovní aktivity. Díky kombinaci použitých materiálů poskytuje extra dávku tepla, prodyšnost a volnost pohybu. Technologie DWR zajišťuje vodoodpudivost materiálu. Dostupná v pánském i dámském provedení.

2 570 Kč

Multifunkční kalhoty s dokonalým střihem a technickým provedením. Kombinace tří funkčních materiálů zajišťuje vysokou prodyšnost a odolnost. Kalhoty jsou opatřeny trvanlivou vodoodpudivou úpravou DWR. Dostupné v pánském i dámském provedení.

www.trimm.cz

1 250

Kč www.vavrys.cz/lillsport

749 Kč

499 Kč

1 450 Kč

www.vavrys.cz/lillsport

1 490

Kč www.vavrys.cz/lillsport

TRIMM ZEN / ZENA VEST Lehká vesta pro univerzální použití kombinuje zateplené prvky a strečové díly pro dobrý odvod vlhkosti. Vhodná jako samostatná vrchní vrstva i jako zateplovací vnitřní vložka. Má praktický stojáček, který dobře přiléhá a chrání krk před chladem. Použitý materiál s Ripstop úpravou je velmi odolný proti roztržení.

2 570 Kč

1 910 Kč

www.trimm.cz

INZERCE

ADVERTORIAL

PŘÍBĚH DVOU LYŽAŘŮ, KTEŘÍ Z NIČEHO VYTVOŘILI ZNAČKU BĚŽECKÝCH HOLÍ Dva lyžaři, jeden velký sen. Příběh dvou normálních lidí, běžkařů, kteří v Jizerských horách začínají budovat novou značku běžeckých holí HAAKON. Profi hole s bláznivým nápadem vyměnit běžkařům tubus, když ho zlomí… Michal a Pavla Francke budují něco, o čem ještě uslyšíme.

ejich příběh začíná ve stopě. Je zima, taková ta klasická, česká. Michal se projíždí Jizerkami a napadá ho spousta myšlenek … ale jedna myšlenka se pořád vrací. Vrací se tak často, že už to přestává být jen myšlenka a začíná mít obrysy reálného projektu. Karbonové hůlky na běžky. To jako fakt?… je reakce většiny kamarádů. Nikdo to nebere moc vážně, spíš jako Michalův crazy nápad vyrobit si pár holí pro sebe a kámoše. On má ale větší plány. Otec dvou malých dětí, práce na plný úvazek, organizátor mnoha sportovních akcí… nebylo to malé sousto. Jeho manželka Pavla, lyžařka a dcera bývalého olympionika v běžeckém lyžování Honzy Fajstavra, stála u projektu od samého počátku a skočila do toho rovnýma nohama. Vytvořili tak silnou dvojici, která si jde za svým snem a vytváří pro běžkaře prvotřídní hůlky, za které se nechtějí stydět. Nejdřív museli zjistit, jestli dokážou doručit takovou kvalitu, jakou si pro své hole před-

stavují. Žádný brak. Sami ale neumí tavit karbonová vlákna nebo lisovat plastové díly… potřebují lidi, kterým můžou věřit a kteří do toho půjdou se stejným zapálením. Pomalu to skládali jedno po druhém. Jakmile se spojili se zkušeným výrobcem karbonových tubusů a získali přístup k technologiím a kvalitě top značek na trhu, věděli, že už není cesta zpět. Šli do toho. Na vývoj ostatních dílů oslovili Technickou univerzitu v Liberci – ty nejlepší z nejlepších. Univerzita jim otevřela dveře k dalším technologiím, které by těžko jinde hledali.

A hůlky jsou na světě…

Skvělých holí je na trhu ale spousta. Michal s Pavlou proto chtějí jít o kus dál… „Chceme hůlky pro lidi. Ptáme se jich, co potřebují a jak jim my můžeme pomoct. Z toho vznikla nabídka Garance výměny tubusu. Lidé si mohou připlatit v řádu jednotek stovek Kč a tím mají zaručenou výměnu zlomeného tubusu po dobu až tří let – jakmile je zlomíte, zdarma vám posíláme nový tubus. Takže máte hůlky

jako nové. Je to odvážný krok, ale je to přesně to, co lidi potřebují, a my jim to chceme umožnit,“ vysvětluje Pavla. Za krásnými, pestrobarevnými holemi však stála spousta zádrhelů. „Byly momenty, kdy jsme seděli, koukali na sebe a přemýšleli, jestli to tlačit dál,“ přiznává Michal. „Třeba když jsme zjistili náklady na formy pro výrobu plastových dílů na hole. To byla asi ta nejdůležitější chvíle, kdy jsme se rozhodovali, jestli to odpískat, anebo do toho jít… ve velkém.“

Šli do toho…

Dnes nabízí bezmála deset modelů vysoce kvalitních běžeckých holí převážně se 100% podílem karbonu, od nejvyšší kvality pro profesionální závodníky Světového poháru po dostupné modely pro rekreační jízdu. V Čechách HAAKON zaujal už řadu běžeckých týmů i profesionálních sportovců – Dušana Kožíška, Václava Sedláčka, Zuzku Kocumovou, Adélu Boudíkovou a další. V současné době navazují spolupráci se zahraničními distributory v Itálii, Rakousku a ve Skandinávských zemích… Zkrátka HAAKON míří mezi světové značky běžeckého lyžování. Mezi běžkaři jsou Michal s Pavlou jako doma: „Baví nás to… děláme to rádi a svědomitě, protože chceme ve stopě potkávat spokojené běžkaře.“

www.haakonsport.cz

ADVERTORIAL

Německý výrobce sportovního oblečení Maloja přichází, stejně jako každýrok, s kolekcí v neotřelém unikátním designu. Ten letošní je inspirován Bhútánem a vesničkou Laya ležící vysoko v tomto horském království. Místní obyvatelé zde po celá tisíciletí střeží svůj životní styl a způsob oblékání. Letošní letní kolekce Maloja s názvem „Laya – Where the Mountains Are“ vychází právě ze životního stylu místních nomádů, pro něž je hlavním měřítkem prožít život ve štěstí. Životní styl bhútánských obyvatel inspiroval designery Maloja k vytvoření unikátní kolekce, při které si zákonitě musíte položit otázku, co pro vás vlastně znamená být šťastný. Bohatá kolekce nabízí nejen oblečení pro běžce na lyžích. Na své si přijdou také fanoušci alpského lyžování, skialpinismu, horské turistiky – prostě lidé s aktivním životním stylem a pozitivním myšlením. Jako každý rok je samozřejmou součástí kolekce i fashion část, která nabízí pohodlné oblečení do města a pro volný čas, při zachování vysokých standardů a designů značky Maloja. Ať již pro vás slovo štěstí znamená cokoliv, přejeme vám, ať mu jdete naproti. Třeba právě v oblečení Maloja.

BITANAM. Primaloftová zateplovací vesta.

PANGIM. SHIRT Dres pro běžecké lyžování.

MANDRAM. Primaloftové zateplovací kalhoty.

PANGIM. PANTS Elastické kalhoty pro běžecké lyžování.

ADVERTORIAL

KANGPARM. JACKET Bunda pro běžecké lyžování.

MARCUSM. Kalhoty pro běžecké lyžování.

NESHAM. Bunda pro běžecké lyžování s kapucou.

NANINAM. Kalhoty pro běžecké lyžování.

Výhradním distributorem značky Maloja v ČR a SR je společnost LEVELSPORTKOCEPT.

ADVERTORIAL

KARANG-M Pánské legíny Kilpi KARANG-M jsou určeny na běh, běžky a podobné aktivity v chladném počasí při teplotách pod nulou, protože jsou zatepleny větruodolným softshellovým panelem na přední straně stehen. Kromě toho materiál OPTI-DRY dobře odvádí vlhkost na povrch, je hřejivý a tím pomáhá udržovat tepelný komfort. V pase mají pohodlnou širokou gumu se stahováním a integrovanou zipovou kapsu na mobil.

NORDIM-M Kilpi NORDIM-M je pánská běžecká bunda, vhodná také na běžky nebo jinou intenzivní aktivitu. Bunda je kombinací více materiálů, které jsou funkčně a ergonomicky rozmístěny tak, abyste se mohli soustředit na svůj výkon a bunda vás neomezovala. Přední panel z materiálu SIBERIUM dobře odolává větru a chladu, počesaný materiál v oblasti boků zahřeje a odvádí vlhkost.

NEDEL-U Rukavice Kilpi NEDEL-U jsou vyrobeny ze softshellového materiálu SIBERIUM SRC WB, který ochrání vaše ruce před chladem a větrem, a proto jsou skvělé na běžky, skialpy nebo zimní túru. Mají silikonový potisk na dlaních pro pevný úchop holí, reflexní prvky a díky smart touch technologii umožňují ovládání dotykových displejů.

TAIL-U Běžecká čepice Kilpi HATCH-U z materiálu OPTI-DRY skvěle odvádí pot, je rychleschnoucí a zahřeje. Díky jednoduchému designu je možno ji nasadit pod přilbu. Nechybí reflexní logo. Tato čepice je ideální na běh, turistiku a procházky v přírodě nebo skialp.

VERNON-W

TANY-W

Dámská péřová bunda Kilpi VERNON-W se stane oblíbeným kouskem vašeho šatníku. Její konstrukční řešení, střih a funkčnost oceníte na běžkách, skialpech, na horách, ale také ve městě. Jedinečná bunda s kapucí a krátkým rukávem má kvalitní výplň z husího peří v lepených komorách, je extrémně hřejivá, lehká a sbalitelná.

Dámská zateplená sukně Kilpi TANY-W je skvělou volbou pro dámy, když jedou na běžky, skialpy nebo jdou na procházky a chtějí zůstat v teple a suchu. Materiál SIBERIUM DWR WB s kvalitní syntetickou výplní brání ztrátě vlastního tepla a pronikání chladu zvenčí.

www.shopkilpi.cz

www.facebook.com/kilpisport

www.instagram.com/kilpisport

TECH VÝROBA A SKLADOVÁNÍ SNĚHU

TEXT: LUCIE CHARVÁTOVÁ

JAK LYŽOVAT,

když nesněží a nemrzne? Mluví se o tom již dlouho – globální oteplování způsobuje tání ledovců, zvyšují se průměrné teploty a v zimě již není sníh tam, kde jsme na něj bývali zvyklí. Evropa zaznamenala za posledních 10 let nejvyšší úbytek ledovců od 50. let minulého století. Omílání tohoto tématu je nudné, ale co mají dělat milovníci zimy, kteří na sv. Martina netrpělivě očekávají první sněhové vločky? V posledních několika letech tito nedočkavci příliš spokojení nebyli, neboť Vánoce proběhly tradičně na blátě.

a sněhem tak většina z nás musí na hory, ale bohužel ani naše 1 000 m vysoké kopečky nejsou vždy jistotou zaručující dlouhý finský skluz na modrém extráči. Proto vyrážíme do Alp, kde se se situací umí vyrovnat lépe. Ale ani tam matka příroda není v postavení monarchy, a proto se situace demokraticky chopí i technologičtí pracovníci a inovátoři, aby nejmodernějšími technologiemi pomohli vytvořit zasněžené království. První sněžné dělo vzniklo už v 50. letech, v roce 2014 se poprvé objevilo zařízení Snowfactory, které dokáže vyrobit sníh (lépe řečeno sekaný led) i při teplotě

nad nulou. Provoz lyžařských sjezdařských středisek by měl být minimálně 100 dní, aby byla zajištěna jeho finanční návratnost. Jaké jsou naše možnosti, abychom mohli lyžovat minimálně od prosince do půlky března? Kupodivu veškeré tyto činy vedoucí k výrobě, či udržení a uchování sněhu, nevznikly jako komerční záměr. Pro jednou si o slovo řekl i profesionální sport (pomineme-li efekt televizních práv a příjem z reklam během přenosů ze závodů světových pohárů). Tudíž si i dnes díky práci mnoha dobrovolníků a inovátorů ve volném čase může zalyžovat každý vášnivý lyžař, ať

v kraťasech v létě na ledovci, v mrazivém tunelu po celý rok nebo v listopadu, ačkoliv nespadla jediná sněhová vločka. Souznění lyží, lyžaře a sněhu je klíčové, a proto se v metodách letní přípravy profesionálního sportovce přistupuje již několik desítek let k tréninku na sněhu. Vzhledem k tomu, že závodní sezóna bývá odstartována již v listopadu, nemělo by v tréninkovém plánu chybět soustředění na sněhu nejpozději v říjnu. V době brzkého podzimu se nabízí hned tři možná řešení – lyžování na ledovci, lyžování v tunelu nebo lyžování na rozvezených zásobách sněhu.

FOTO: DAVOS.CH / MARCEL GIGER

47 Pokud chce nějaké středisko garantovat podzimní běžkování, uchovávání technického sněhu přes léto, tzv. snowfarming, je nejméně nákladnou metodou. Ve švýcarském Davosu se zabývají výzkumem skladování sněhu a následnou aplikací v praxi už od r. 2008

Ledovec

Lyžařský tunel

Alternativami nabízejícími možnost celoročního lyžování jsou tzv. tunely nebo haly, kde se lyžuje na technickém sněhu při stabilní teplotě pod bodem mrazu. První tunel byl vystaven v roce 1997 ve finském Vuokatti. Udržování mrazivé teploty po celý rok je energeticky náročné, proto se první tunely budovaly z půli pod zemí. Takovýto had vlnící

FOTO: CRAFT

Je jim dnes téměř 60 let, ale v živých vzpomínkách mají úmorné soustředění na ledovci. Pamatují také, že tam bývalo o 30 m více sněhu, avšak největší hrůzu jim stále nahání pomyšlení na počasí, které ani v říjnu nebývá zcela bez mráčků. Často se tak může stát, že během tréninku bojujete s vichřicí, sněhovou bouří, mlhou, přívaly čerstvého

Lyžařské tunely jsou budovány většinou pod zemí, aby nebyly energetické ztráty tak výrazné, ale z finančního hlediska je jejich provoz velice náročný

sněhu, a od tréninku vás zachrání pouze to, že nejede lanovka nebo zapadnete autem do sněhu cestou k ní. Brzké vstávání mnohdy celou skepsi umocňuje. A když už konečně lyžujete v serpentinách nenáročného převýšení tam a zpátky, trénink je zase náročný z důvodu vysoké nadmořské výšky. Ten, kdo si nepohlídá správnou tepovou intenzitu, se může „odvařit“ na celou sezónu, což bývalo jednodušší stisknutím krční tepny ke změření tepové frekvence v dobách před 30 lety, než dnes se sofistikovaným tréninkem a jeho kontrolou. Nám, Čechům, je nejvíce známý ledovec Dachstein, který se nachází v rakouských severních vápencových Alpách vzdálených necelé 3 hod. od českých hranic, tedy co by kamenem dohodil. Největší výhodou Dachsteinu je však „nízká“ nadmořská výška okolo 2 600 m n. m., ve které není vzduch ještě tak řídký a pohyb na lyžích může být i plynulý. Další ledovce v Evropě, např. Stilfserjoch nebo Schnalstal v Itálii, Tignes ve Francii a další, jsou v nadmořské výšce okolo 3 000 m, a to už není vzdoušek pro každého.

se krajinným reliéfem zarostlý skandinávskou tundrou se také nachází ve švédském Torsby. V sousedním Německu je od roku 2009 velice oblíbená DKB Skisport-Halle v Oberhofu, která je i Čechům poměrně lehce dostupná. Ani marketingově se nejedná o špatný tah, protože když jako turista přijedete do Oberhofu, kde po většinu roku můžete obdivovat mlhu, vítr a déšť, rádi pak přivítáte možnost zavřít se do mrazáku a z balkónu obdivovat funící sportovce. Tunely jsou přístupné rovněž široké veřejnosti, a minimálně jednou v životě stojí za to zalyžovat si v červenci v hale při –5 °C a z okna pozorovat kolemjdoucí potící se při 30 °C. Snad se brzy dočkáme i lyžařského tunelu v polských Jakuszycích na hraničním přechodu s Harrachovem.

Snowfarming

V posledním desetiletí však běžkařským světem hýbe jiný fenomén. Tak jako si mnozí z nás zavaří marmelády na zimu a vytvoří další nezbytné zásoby k přečkání tohoto krutého období, proč si v zimě neudělat

zásoby sněhu, přes léto ho uskladnit a v listopadu použít? Tato myšlenka uskladnění sněhu pochází ze skandinávských zemí, které bývají prvními pořadateli závodů SP a které musí garantovat, že sníh bude a závody se uskuteční! Jak jsem zmínila v úvodu, vůči tomu se staví globální oteplování. I samotní závodníci rádi uvítají možnost trénovat „jižněji“, ač stále v tmavé podzimní Skandinávii, než za severním polárním kruhem, kde v listopadu bývá přes den 2 hodiny šero a po zbytek dne tma. A proto se od počátku století velice často objevuje pojem snowfarming neboli metoda uskladnění sněhu, v dnešní době intenzivně rozšiřovaná po střední Evropě, ale mající kořeny ve Finsku. V ČR je zásobník sněhu v Novém Městě na Moravě. Mezi největší zásobníky sněhu na světě patřil v roce 2013 ten s 800 000 m3 v ruském Soči. K tomu samozřejmě vedly dva důvody – pořádání olympijských her a fakt, že v Rusku se nic nesmí podcenit. Další velké zásobníky, které postačí na rozvezení až 10 km běžeckých tratí jsou ve švédském Östersundu a Idre, norském Sjusjøenu, finské Ruce nebo Vuokatti. Ve švýcarském Davosu se zabývají výzkumem skladování sněhu a následnou aplikací v praxi od roku 2008, každoročně patří k prvním, kteří koncem října přetvoří hromadu sněhu do podoby běžeckých stop. Mezi další středoevropská střediska využívající snowfarming patří např. Ramsau am Dachstein, Seefeld, Ruhpolding nebo Livigno, kde úspěšně vstřebávají poznatky předešlých zim a nové zkušenosti každý podzim využijí. Ačkoliv se někomu může zdát uchovávání sněhu přes léto naprosto nelogické, tento proces je velice efektivní a do jisté míry i nízkonákladový. Efektivita je důležitá ve dvou fázích – při výrobě i skladování. Základem je myslet dopředu. Neexistuje levnější způsob výroby technického sněhu, než v okamžiku, když mrzne, až praští. To se potom kupy sněhu hromadí během několika hodin, zatímco při prvních podzimních mrazících při –3 °C a teplejší vodě děla spotřebují velké množství elektrické energie a vyrobí kupičku mokrého sněhu. Proto je důležité předzásobit se

sněhem během zimy a ten postupně hromadit ve sněžné farmě. Za poslední roky ovšem i zásobníky na sníh prošly stavebním vývojem. Dříve se sníh ukládal do vyhloubených jam jako poklad, dnes se však ví, že sníh musí mít hlavně dobrý podklad! Proto se zásobníky sněhu budují na zpevněné ploše (oddrenážovaná zámková dlažba), aby voda z tajícího sněhu mohla odtékat, celková manipulace se sněhem byla jednodušší a pod sněhem nevznikalo bláto. Víte, že podstatná část lidského tepla uniká hlavou? Z toho důvodu také v zimě nosíme pokrývku hlavy. Abychom uchovali co nejvíce sněhu přes léto, musíme i sněhovému zásobníku nasadit opravdu dobrou čepici. Zde tkví celá alfa a omega snowfarmingu, tedy v dobré svrchní izolaci. Čím je zásobník ve vyšší nadmořské výšce i zeměpisné šířce, tím je pravděpodobněji léto chladnější a sníh má větší naději na přežití. Uvádí se, že během léta dojde ke ztrátě 1/3 objemu sněhu. Po prvotních pokusech přikrývat sníh pilinami, kůrou, senem, polystyrenem nebo geotextiliemi, nakonec švýcarský výzkum ukázal, že nejefektivnějším způsobem je sníh pokrýt 30–40 cm tlustou vrstvou dřevní štěpky, která přes den nepropustí teplo ke sněhu, naopak v noci z ní teplo sálá ven. Námětem k dalšímu výzkumu může být i použití stavební difuzní folie, jejíž klíčovou vlastností je nepropustnost vody směrem dolů, avšak funkčnost membrány směrem nahoru. Náklady na 1 m3 sněhu rozvezeného na počátku zimy po běžecké trati činí cca 400 Kč, přičemž 12 % tvoří produkce sněhu (včetně ztrát), 35 % izolační materiál a jeho transport, 35 % zakrytí a odrytí zásobníku sněhu, nakonec 18 % samotné rozvezení sněhu a jeho následná úprava. Celá práce ve sněhovém zásobníku spíše připomíná provoz na stavbě, nežli manipulaci s křehkým materiálem, proto je běžné, že v blízkosti běžeckých tratí spíše potkáte bagr a mnoho nákladních vozů než kolony roleb. Vždyť i náklady na obsluhu těchto strojů na provádění zemních prací jsou nižší než na provoz rolby. Bagr pracuje v samotném zásobníku, kde těží sníh, ale i na trati, kde hroudy sněhu „uplácává“ do potřebného tvaru. Tento proces je v konečném důsledku finančně i obslužně méně náročný než při

FOTO: DAVOS.CH / MARCEL GIGER

TECH VÝROBA A SKLADOVÁNÍ SNĚHU

FOTO: DAVOS.CH / MARCEL GIGER

výrobě technického sněhu po celé délce trati. Aby bylo možné vyrábět technický sníh v zimních měsících, je nezbytné mít větší množství sněžných děl, opatřit běžecké tratě rozvody vody i elektřiny a zaškolit personál, který umí obsluhovat sněžná děla ve dne v noci včetně rolbařů, kteří soustavně rozhrnují sníh do požadovaných šířek i výšek. Naopak obsluha zásobníku je poměrně nenáročná, rychlá a levná s možností krátkodobého pronájmu těžké techniky. Příprava zabere maximálně týden. Pro takové listopadové lyžování jsou důležité už jen dvě věci. Zkompaktnění rozvezeného sněhu, proto je dobré, když do sněhu zaprší a následně to umrzne. To potom po sněhu svištíte nadpozemskou rychlostí. Máte pocit, že máte křídla, ale musíte myslet i na to, že pád na zem může pěkně bolet. Většinou zde totiž hrozí nebezpečí, že se proletíte až jeden metr pod běžeckou trať kamsi do bláta. Tak či tak, fenomén snowfarmingu je stále populárnější, a ač si někdo může ťukat na čelo, proč vlastně skladovat zmrzlou vodu, milovníkům zimy a lyžování to přijde jako neskutečně dobrý a jednoduchý vynález. I když je dnešní doba nejistá v různých

Bagry a nákladní vozy jsou z hlediska provozu méně nákladné než rolby. Bagr pracuje v samotném zásobníku, kde těží sníh, ale i na trati, kde hroudy sněhu „uplácává“ do potřebného tvaru. Tento proces je v konečném důsledku finančně i obslužně méně náročný než při výrobě technického sněhu po celé délce trati

směrech, lze očekávat, že může být ještě hůř. Protože víte co? Už i na ledovci objevují taje snowfarmingu a moderní kolečkové dráhy se budují se spodním chlazením, aby rozvezený sníh tak rychle neroztál.

Lucie Charvátová „Krakonošovo dítě“, které se narodilo s lyžemi na nohou, sportovní vášní a láskou ke sněhu. Dlouholetá reprezentantka v biatlonu, která se může pyšnit třetím místem na MS ve sprintu. Vystudovala ekonomii, avšak zajímá se o další širokospektrální technické obory.

ADVERTORIAL

Kam pro běžky Fischer Speedmax 3D ze Světového poháru?

DO PRAŽSKÉHO HARFASPORTU Letos bude o běžky rozhodně větší zájem než kdykoliv jindy. Kdo by se nechtěl bez výraznějších omezení vyvětrat a vychutnat si pohyb v přírodě? Využijte čekání na sníh výběrem potřebné výbavy, dokud je na prodejnách k dostání. Jednu z nejširších nabídek najdete v HARFASPORTu. Nabídnou vám zde mj. kompletní závodní kolekci Fischer Speedmax 3D 2021. Nová dimenze rychlosti: Fischer Speedmax 3D

ová generace běžeckých lyží Fischer Speedmax 3D je vybavena nejlepšími technologiemi pro dosažení nejvyšší rychlosti při zachování nejnižší hmotnosti běžek. Na vývoji závodní řady se významně podíleli nejúspěšnější závodníci Světového poháru. Přelomovou novinkou je voskovací bočnice Gliding Sidewall. Bočnice je navržena tak, aby snížila třecí odpor, který vás okrádá o čas a rychlost. Mimoto se skluznice u těchto modelů lepí za studena (Cold Base Bonding), což umožňuje lepší absorpci vosku, brousitelnost a strukturování. Speedmax 3D jsou navrženy pro běžkaře odhodlané trénovat a závodit na nejvyšší úrovni. Chcete jít do toho? V HARFASPORTu pro vás mají přichystanou kompletní kolekci: Fischer Speedmax 3D Classic Plus 902, Fischer Speedmax 3D Skate Plus i model s mohérovými inserty Speedmax 3D Twin Skin. Koupíte zde také ultralehké karbonové boty na bruslení Fischer Speedmax Skate, které nabízejí perfektní boční stabilitu.

Prémiová kolekce HARFASPORT Expert Point: Atomic Redster Skintec

Rychlost a spolehlivost poskytnou výkonnostní skinové modely běžeckých lyží Atomic Redster Skintec. Díky ověřené technologii Skintec v kombinaci s SDS camber konstrukcí lyže zaručuje perfektní odraz a skluz při tréninku klasické techniky, ale i na závodní trati. Modely z prémiové kolekce Atomic Redster Skintec C2, Atomic Redster Skintec C5 a Atomic Redster Skintec C8 najdete pouze v pár vybraných prodejnách v ČR, které jsou partnery výrobců Atomic a Salomon – Expert Pointech. V Praze seženete prémiovou kolekci právě v HARFASPORT Expert Pointu.

Nejlepší půjčovna v ČR: sjezd, běžky i skialpy

Rádi byste závodní běžky Fischer Speedmax 3D či jiný špičkový model otestovali? Využijte nejlépe vybavenou půjčovnu u nás! U běžecké půjčovny má největší zastoupení značka Fischer, včetně nejvyšších modelů sezóny. Dále zde najdete výbavu pro klasiku i skate od Rossignolu, Atomicu a Salomonu. Výbavu si zarezervujete pár kliky on-line a pak si jen vyzvednete připravené lyže. Cena půjčovného je včetně pojištění proti poškození i krádeži.

VYBÍREJTE VYBAVENÍ NA BĚŽECKÉ, SJEZDOVÉ ČI SKIALPOVÉ LYŽOVÁNÍ U SPECIALISTŮ.

HARFASPORT Českomoravská 41 190 00 Praha 9 Denně 9–21 h www.harfasport.cz

TECH BIATLON

TEXT: TOMÁŠ KOCANDA FOTO: ARCHIV AUTORA

KDE SE VZALA

Bouškova kulka v našem obýváku? 1. ČÁST: TERČOVÁ ZAŘÍZENÍ

Sedíte přilepeni u televizoru, váš oblíbený biatlonista se chystá na střelbu. Charakteristický zvuk kulky vás právě pohladil po duši a v té mikrosekundě už se jen stihnete v duchu pomodlit, aby se vpravo nahoře v grafice terč změnil na bílý a naopak rudě nezablikal. Napadlo vás někdy, co je potřeba k tomu, aby se kulka neviditelně letící někam do bílé mlhy zhmotnila v této formě ve vaší televizi?

o, že skoro dvoumetrový chlap dosáhl cíle, vidíme na vlastní oči, ale jak sledovat, zda svůj cíl našla malinká kulka, která letí rychleji (1 234 km/h) než dopravní letadlo, jímž na závod závodníci přiletěli? Jak je to uděláno, když přece na ležku a na stojku jsou jinak velké terče? Jak je možné, že některé terče jsou údajně jinak spravedlivé než jiné? A kolik lidí je potřeba na to, aby to celé fungovalo? Tento článek by vám měl na všechny otázky odpovědět.

Prvním článkem v celém technologickém řetězci je terčové zařízení. To je ta obdélníková plechová bedna s 5 terči, proti které biatlonisté střílejí. Pravidla přesně stanovují: uvolnění nárazovým impulzem by mělo nastat, když narazí rozpůlená střela s impulzem minimálně 0,45 N/s. Tolerance pro uvolnění je povolena ±33,33 %. To znamená, že všechna terčová zařízení musí být nastavena takovým způsobem, že nezáleží na tom, kam střela terč trefila. Uvolňovací impulz menší než 0,3 N/s nesmí být zaznamenán jako zásah. Uvolňovací impulz větší než 0,6 N/s bude jasně značit zásah. Takže vidíme, že musí být lhostejné, do kterého místa terče se střela trefí, zároveň, že za zásah nemůže být uznáno něco s menším mechanickým impulzem, například přistání mouchy na terči. Při závodech IBU (Mezinárodní biatlonová unie) se používají tři typy terčových zařízení – systémy HoRa 2000E, Kurvinen KES a Mega-

Michal Šlesingr alias Boušek v akci

link. Ve SP, na MS a OH můžete vidět první dva z nich, Megalink je zatím použit pouze v IBU Cupu; v roce 2020 se zvažovalo jeho nasazení i ve SP na Holmenkollenu, což ale přibrzdila pandemie covidu-19. Německý systém HoRa 2000E je plně elektronický systém, který vyhodnotí impulz dopadlé střely, pokud energie převyšuje nastavenou a pravidly danou energii, dá pokyn elektronice k zaklopení terče. Na první pohled terč HoRu rozeznáte od Kurvinena tím, že po zásahu se terč zaklopí vnitřní klapkou z boku a zevnitř, zatímco terče Kurvinen zaklápí zvnějšku odspodu klapkou připomínající nádražáckou výpravku. Systém HoRa používá např. střelnice v NMNM, dále Oberhof, Ruhpolding, Anterselva, Pokljuka, Hochfilzen a další. Finský systém Kurvinen KES funguje na mechanickém principu, elektronicky je až následně vyhodnocen zásah do terče po sklopení klapky. Terč je v podstatě vahadlo

FOTO: PETR SLAVÍK/ČESKÝ BIATLON

Terčové zařízení HoRa 2000E a oranžový indikátor značící střelbu ve stoje, povšimněte si otevření větších terčů

s těžištěm před osou otáčení proti zásahu kulky. Elektrický signál (na rozdíl od systému HoRa) není z terče samotného, ale ze snímače přidruženého klapce terče. Tento typ používá např. střelnice v Kontiolahti, Östersundu, Holmenkollenu, Chanty-Mansijsku, v Česku areály v Jablonci nad Nisou – Břízkách, Letohradě a Jilemnici. Existuje i zcela elektronická verze systému, Kurvinen EBT, ale ta aktuálně ve SP není používána, v Česku ho má areál v Břízkách. Norský Megalink je relativní novinkou, kde terč tvoří jen lehká bílá průstřelná šablona vzadu přelepená slabou černou gumou. Kulka proletí a místo zásahu je zaznamenáno buď opticky nebo akusticky. Na tomto principu fungují řadu let závodní terče střelců. Megalink v ČR nemáme, ale v Břízkách mají dva terče systému Kurvinen EBT, který pracuje na obdobném principu. Je potřeba si uvědomit, že ač normy hovoří jasnou řečí, rozdíl technologií jednotlivých druhů terčových zařízení může drobný vliv mít. S dopadovou energií střely si hlavu lámat nemusíme, ta samozřejmě závisí na standardizovaných zbraních a nábojích (a na počasí). Náboje mají toleranci hmotností od 2,55 do 2,75 g (těžší a pomalejší náboje jsou lepší do větrného počasí, což využívají někteří závodníci). Soulad nábojů s normami kontrolují rozhodčí již při nástřelu, namátkově si od závodníků berou až 5 nábojů na kontrolu. Rozdíl však nastává již na úrovni zaznamenání střely terčovým zařízením. Zjednodušeně řečeno, plně elektronická HoRa funguje tak, že když terč dostane zásah, vyšle se signál k zavření terče. Mechanický Kurvinen funguje opačně – když kulka trefí terč a dojde k jeho zaklopení, systém to vyhodnotí jako zásah. Pokud se na oba systémy podíváme ještě detailněji, uvidíme odlišnost i z hlediska

datových signálů, kterou je nutné vzít v potaz při dalším zpracování dat z terčových zařízení. Zařízení HoRa během střelby posílá dále jeden přenos signálů za střelu s informací, který z pěti terčů byl trefen, případně byla-li namísto terčů trefena čelní deska terčového zařízení a šlo tedy o netrefu. Kurvinen nejprve pošle informaci, že byla zaznamenána střela (obecně kamkoli do terčového zařízení, takže zatím nelze určit, zda byla trefa či netrefa) a následně druhou informaci, pokud byl trefen terč. Pokud systém nedostane tuto druhou informaci o trefení terče během určitého času po informaci první (o detekci střely), vyhodnotí se, že šlo o nezasažený terč. Jak vidno, i některý typ netref lze zpracovat graficky (v TV rudým bliknutím) a to díky tomu, že terčové zařízení má vibrační čidlo a z něj vedoucí signál. Každopádně rozdíly mezi výstupy terčových zařízení jsou při dalším zpracování dat snadno řešitelné, nejde o nic zásadního. Odlišnost v konstrukci a technologii obou systémů terčových zařízení se projevují nejvíce při kalibrové trefě (zásah na hranu terče, který může i nemusí „spadnout“). Ondřej Moravec v jednom rozhovoru říká: „U HoRy není rozdíl, jestli je to kalibr nahoře nebo dole. U Kurvinenu rozdíl je, při kalibru dole kulka terč většinou nepřetlačí. Myslím si, že terče Kurvinen jsou spravedlivější.“ Tuto specifickou vlastnost potvrzuje i Michal Šlesingr: „U Kurvinenu je zákonitostí například větší páka pro působení střely při horním kalibru než při dolním. Navíc velká výhoda je, že na něm závodník podle rychlosti zaklopení terče snadno rozliší, jestli byla rána dobrá, nebo těsný kalibr, sklopka (slangový výraz pro terč – pozn. aut.) se pak zaklopí pomalu a závodník zbystří“. Naopak u HoRy se sklopka zaklápí vždy stejně rychle, takže

podle ní závodník kalibrovou trefu nepozná. Jak vidno, moderní technologie nejsou vždy všemi přijímány s nadšením, na mechanickém principu fungující Kurvinen je evidentně mezi biatlonisty stále velmi oblíbený. Každopádně, aktuálně ve SP v souboji obou systémů jednoznačně vede systém HoRa. Z hlediska vyhodnocení úspěšnosti střelby je jedním z nejzajímavějších faktorů místo, kam střela dopadla. Už víme, co se stane, dopadla-li do terče nebo alespoň na terčové zařízení. Avšak co se stane, pokud ne? Problémem je střela úplně mimo terčové zařízení, „totální nezásah“ (nebo, jak pracovně říkám, střela „do lesa“). Pokud by si střely „do lesa“ byl závodník vědom a řešil ji dobíjením, nebyl by pro stavového sudího problém si toho všimnout – do zásobníku zbraně se vejde jen pět nábojů a dobíjení šestého náboje je docela nápadné. Větší problém je, když k dobíjení nedojde a na terčové zařízení dopadly jen 4 střely. Toho si všimne vizualizační systém terčového zařízení a u něj sedící operátor, pro zjednodušení ho nazvěme operátor HoRa/Kurvinen. Tento operátor kontaktuje stavového sudího, zda slyšel střelu, zda vůbec byla vystřelena. Pokud sudí neví, tento operátor kontaktuje jiného operátora z týmu Siwidata. Tento tým zpracovává data z terčových zařízení, měří časy, vytváří grafiku ze závodu a oficiální výsledky a má k dispozici i obraz z terčových kamer. Každopádně stavový sudí se díky součinnosti s operátory obou týmů dozví, že jedna střela chyběla. Slyšel jsem jeden úsměvný příběh, který líčí důsledky této možné slabiny řetězce: Zdeněk Vítek měl kdysi na jedné položce všechny terče sklopené, přestože vystřelil jen 4 náboje. Jeden terč mu totiž sklopila cizí střela. Kdyby byl Zdeněk ten poslední náboj poslal do lesa, systém by to nepoznal, měl by položku bez chyby a odjel s vyprázdněným zásobníkem úspěšný závod. Avšak Zdeněk měl v zásobníku ten nevystřelený náboj, na což po závodě naprosto neomylně přišel rozhodčí a Zdeněk byl diskvalifikován. Existují i případy, kdy tzv. „padaly rány mimo“, tedy nastal stav, kdy terč padl (byl zaklopen), přestože ho kulka netrefila, a opačný případ, kdy „nepadl zásah“ (terč se nezaklopil), přestože byl trefen. Toho si může všimnout trenér, který střelbu závodníka sleduje dalekohledem a zakresluje si pro účely pozávodní analýzy místo dopadu střel. V případě, kdy došlo k nesprávnému vyhodnocení rány, to trenér může okamžitě nahlásit stavovému rozhodčímu a celý střelecký stav se pro zbytek závodu uzavře. Uzavření se signalizuje tak, že se podložka na daném stavu přehne, aby bylo zřejmé, že stav není připraven pro

TECH BIATLON

střelbu, a po odstřílení posledního závodě se může terč prohlédnout a podle záznamů se dopočítají všechny rány. Poté jury případně rozhodne o upravení výsledků. Jak vidno, i přes pokročilé technologie je stále potřeba i lidský faktor, ostatně stavoví rozhodčí stále dělají i klasický papírový zápis. Ani lidský faktor však nic nezmůže při použití terčů Megalink. Zde, na rozdíl od HoRy a Kurvinena, není vidět dopad kulky na kov terče, zde přibyde jen drobná dírka v papírové šabloně, která je před dopadovou plochou, tudíž ji zakrývá a brání trenérovi v rozeznání, kam kulka dopadla.

zařízení se zabělují válečkem, elektronické terče se začerňují štětcem, mechanické sprejem. Nástřely se dějí na papírové terče předsunuté před terčová zařízení, takže se při nich nátěry nepoškodí. Občas je vrstva nátěrů už moc velká a odprýskne se celá, takže se před dalším ročníkem preventivně vše strhne škrabkou a zabarví nanovo. Jak jsme si ukázali výše, ono zabarvování terčů nemá jen estetický důvod, podle vrypu v nátěru je v případě námitky reálné dodatečně dohledat počty dopadlých kulek. Tuto výhodu až takto jednoduché kontroly plně elektronické terče Megalink nemají.

Terminál stavového rozhodčího

Dalším tématem je odlišení ležky a stojky. Při ležce se střílí na terč průměru 45 mm, ale při stojce na průměr 115 mm. Samozřejmě je nutné zajistit, aby při ležce nebylo možné vypálit střelu do terče většího průměru. Systémy HoRa i Kurvinen to mají vyřešeno tak, že terčové zařízení má za čelní deskou sekundární desku, která se dálkově ovládá z terminálu stavových rozhodčích (viz dále). Tato sekundární deska (jakási maska) na terčovém zařízení při ležce zakrývá tu část terčů určených stojce a naopak, při stojce odkrývá jak větší terče, tak oranžový ukazatel na boku, který biatlonistům značí připravenost zařízení na stojku. Těm pozorným z vás zřejmě neušlo, že v TV přenosech je zařazen velmi efektní okamžik, kdy zpomaleně vidíme, jak střela naráží do terče a zanechává v něm zřetelný otisk v podobě porušení nátěru. Toho je možné docílit jen na začátku, kdy jsou terče ještě černé a celá terčová zařízení bílá. Možná budete trochu zklamáni, ale nečekejte za tím nic sofistikovaného, jako jsem čekal já. Před každým závodem je nátěr terčů i celého zařízení obnoven přesně jako v časech Toma Sawyera – ručně. Terčová

Jak už jsme naznačili výše, střelnice ale nejsou jen terčová zařízení. Nedílnou součástí jsou terminály stavových rozhodčích, které jsou umístěny za stavem. Na nich rozhodčí ještě před příjezdem závodníka zvolí, zda má být terč nastaven na ležku či stojku. Jakmile závodník přijede na stav, rozhodčí stiskne tlačítko „příjezd“ a zadá číslo závodníka. Pak rozhodčí kontroluje manipulaci závodníka, zda nedochází k porušení pravidel. Po poslední ráně a odjezdu závodníka z koberce rozhodčí zmáčkne tlačítko „odjezd“. Čas mezi stisky obou tlačítek, čas střelby, je tak měřen ručně a může (hlavně při stíhačce a hromadném startu) vykazovat dost velké nepřesnosti. Pozor, ještě existuje tzv. range time, což je čas strávený na střelnici měřený těsně před a za střelnicí pomocí závodníkova čipu. V tomto času je proto i příjezd na stav a odjezd z něj. Data z terminálů a všechny signály z terčových zařízení jdou během závodu do (v případě Vysočina Areny) nenápadné buňky na boku střelnice, obývané pracovníky firmy HoRa V buňce HoRa je rozhraní mezi signály z venku ze střelnice a vstupy do počítačů. Systém

v buňce je redundantní (tedy zdvojený) a zálohovaný, takže odolný proti ztrátě dat vzniklé poškozením zařízení nebo výpadkem napájení (záložní systém napájení mají samozřejmě i vlastní terčová zařízení, jejich řídící jednotky a terminály stavových rozhodčích). Tým HoRa (při mé návštěvě dokonce přímo spolumajitel firmy HoRa Ralf Kleinekathöfer a jeho partnerka) je tedy tím, kdo sbírá informace o provedených střelbách a z nich vytvořená data odesílá pro účely dalšího zpracování týmem Siwidata. V případě NMNM má HoRa k dispozici vlastní vytopenou buňku, ale rozhodně to není pravidlo. Jak líčí Kati Kurvinen, manželka majitele firmy Kurvinen, jsou arény, například v Östersundu, kde je tato technologie spolu s operátory venku. Z dat vytvořené analýzy střeleb a časů jsou veřejně přístupné na webech obou výrobců terčových zařízení, jsou z nich patrné zásahy a nezásahy terčů, střelecké a běžecké časy (zpracované z čipů nesených závodníky), penalizace atd., ale jak si ukážeme dále, daleko podstatnější jsou v biatlonu ta data, která jsou online. Na příkladu „lesní“ střely jsme si ukázali, jak zásadní pro celý závod je součinnost sudích, operátorů HoRa/Kurvinen a operátorů společnosti Siwidata. Tým Siwidata má několik úkolů – sbírá a analyzuje data ze střelnice a z měření časů, po závodě z nich vytváří oficiální protokol, komunikuje v případě potřeby s rozhodčími IBU a operátory HoRa/Kurvinen. Dále například hlídá, že se na střelnici přihlásil čip závodníka, že závodník leží nebo stojí na správném stavu, terč je vynulován tím, že stavový rozhodčí vložil do terminálu správné číslo závodníka a odmáčkl mu začátek střelby. Toto by dejme tomu zvládl leckdo, ale nejparádnější disciplínou a největší přidanou hodnotou je tvorba kompletní grafiky závodu potřebné pro TV vysílání. V příštím díle nahlédneme pod pokličku jak týmu Siwidata, tak TV štábů, povíme si o tom, jak se vytváří TV přenos ze závodu a proč se liší napříč různými TV stanicemi.

Tomáš Kocanda Civilním povoláním technická podpora prodeje řídicích systémů. Ve volném čase milovník panenské přírody a toulání se krajinou pomalu a pokusně i rychleji v rámci hobby závodů na kole a běžkách. Propagátor myšlenky, že kamkoli a nejdál dojedeš na kole a dojdeš pěšky.

ZDRAVÍ 53 TEXT: MUDr. JIŘÍ ŠMÍD

SRDCOVÁ ZÁLEŽITOST aneb pozor na srdce!

še se vyvíjelo dobře, Padesátka se blížila. Začalo ale i období vrcholící sezóny respiračních viróz. V práci infekční pacienti, doma už to děti i manželka také laply. Snažil jsem se chránit, jak to šlo a dlouho úspěšně. Asi 4 dny před Padesátkou jsem začal cítit, že na mě bohužel taky něco leze. Začal mírný kašílek, ale nic hrozného, bez teplot. Už jsem jen odpočíval, sport radši žádný a čekal jsem, jak to dopadne, zda si moje imunita stihne s virózou poradit. V sobotu, den před Padesátkou, jsem si musel položit definitivně otázku, zda pojedu, nebo ne. Těšil jsem se hodně. Měl jsem natrénováno. Sněhové podmínky byly konečně ideální. Ač bych každému svému pacientovi řekl, aby se na to vykašlal, tak jsem u sebe nenašel dost disciplíny a na dlouho očekávaný ročník jsem nastoupil. Ráno před startem jsem lehce kašlal, trochu únava, teplota nebyla, rýma nebyla, v krku nebolelo. Padesátku jsem odjel slušně, byla spokojenost. Vysílení po závodě bylo velké, ale asi jako pokaždé. Večer však přišla rýma jako hrom, teklo mi z nosu, z očí, prskal jsem o sto šest, kašel se rozjel. Během tří dnů proběhla viróza naplno se vším všudy. Ležel jsem, měl jsem dovolenou. Infekt odezněl, už jsem se cítil vcelku dobře, jen únava ještě trvala. Po týdnu od Padesátky jsem během dne v práci začal pociťovat nezvyklou bolest na hrudi. To budou zablokovaná žebra a hrudní páteř, jako u většiny pacientů, řekl jsem si. Ale

bolest se během dne stupňovala. To musím rozcvičit, půjdu si zaběhat a bude to zase dobré, stále jsem se přesvědčoval. Navečer při odchodu z práce jsem si řekl, že se radši zastavím ještě za kolegy na záchrance, kde jsem také pracoval, natočit si EKG, abych měl jistotu, že až si půjdu zaběhat, tak sebou někde neplácnu. Ležím na pohovce a kolegyně mi točí EKG křivku. Ptám se: „Tak co, dobrý?“ Kolegyně na mě mlčky kouká s kamenným výrazem a vzápětí přeruší napětí komentářem: „na běhání to dnes nevypadá“. Na EKG byl obraz možného akutního infarktu. Koukám na křivku, opravdu učebnicová křivka pro infarkt. Je se mnou v úvodu zacházeno, jako bych mohl infarkt skutečně mít. To není možné, já sportovec, 42 let, abych měl infarkt, to je nesmysl, běží mi hlavou. Na vozíku (už nesmíte ani vstát) mě dovezli na kardiologii. Kolegovi líčím průběh posledních dnů. Infarkt se vyšetřením z krve a dle ECHO (ultrazvuk srdce) vyloučil. Potíže vypadají, že jsou asi v rámci zánětu osrdečníku (perikarditidy) v důsledku proběhnuté virózy a jejímu přecházení. EKG obraz zánětu osrdečníku bývá často stejný jako u infarktu. Jsem rád za tuto diagnózu a dochází mi, za jakou cenu jsem letos Padesátku absolvoval. Ač jsem po analgetiku bolesti už neměl a cítil jsem se zcela zdráv, následovaly čtyři dny na JIPce k preventivnímu sledování pro riziko arytmií. Žádné nebyly a já jsem blokoval lůžko potřebnějším.

FOTO: DEPOSITPHOTOS

Po letech nedostatku sněhu a zrušeném ročníku Jizerské 50 jsem se těšil v únoru 2017 na opět plnohodnotný ročník tohoto závodu. Přípravu jsem během zimy nepodcenil, večerní tréninky po Jizerkách s čelovkou byly pravidelné, včetně několikráte zdolaného Rozmezí, kopce pravdy, který dá hobíkovi jako já velmi dobrou zpětnou vazbu, jak na tom zrovna s formou je. Srdeční komplikace přecházení viróz mohou být i závažnější, dokonce i fatální. Kamarád, atlet, měl více smůly. Byl zvyklý běhat stále, kamkoli včetně do zaměstnání, za jakéhokoli počasí, i při nachlazení. Během tréninku dostal srdeční zástavu, byl úspěšně zresuscitován. Měl tedy velké štěstí, že přežil, ale smůlu v tom, že se jeho srdce po prodělané myokarditidě (zánět srdečního svalu) zhojilo s trvalými následky, což často bývá. S trvale poškozeným srdcem mohl na vrcholový sport zapomenout. V důsledku aktivované imunity, pokud se tělu neumožní klidový režim, může dojít chybou imunity k postižení vlastních tkání. Na srdci například již zmíněný zánět osrdečníku či zánět srdečního svalu nebo jejich kombinace. Není tedy radno nemoci přecházet a závodit nemocný. Byla to lekce a varování, nesportovat, natož závodit s nedoléčenou infekční nemocí. Poučme se z chyb druhých, poučte se z té mojí.

MUDr. Jiří Šmíd Všeobecný praktický lékař a aktivní sportovec.

UNIVERZITA ELEMENTARITY

První vyjížďky na sněhu je lepší trochu zkrátit. Měkký první sníh bývá náročnější nejen na fyzickou kondici, ale také na vedení lyže v porovnání s kolečkovými lyžemi na asfaltu a může vést například k bolestem úponů na dolních končetinách

TEXT: TOM ŘEPÍK

PŘECHOD NA SNÍH S různými závody coby jejich úvodními v sezóně přecházejí běžkaři různých úrovní ze suché přípravy na sníh v různých fázích. Každoroční nástup na zimní lyžování po dlouhé době letního a podzimního tréninku (natož nicnedělání) bývá náročný a bolavý sám o sobě; existují však cvičení a tipy, které tuto přechodovou fázi zpříjemní a umožní sportovcům cítit se v kýžených prvních závodech sezóny přeci jen komfortněji.

ětšina seriózních závodníků se dokáže dostat na sníh přes léto a časný podzim, obvykle na kontinentálních ledovcích. Při takových pobytech kombinují sněhové vyjížďky ve výšce s odpoledními fázemi na kolečkových lyžích dole v údolí. Čím častěji lyžař zažívá přechod z kolečkových lyží na sníh (a opačně), tím lépe mu takové časté změny pomáhají vnímat specifické nuance vlastní techniky, na kterých potřebuje před návratem do soutěžní stopy pracovat. Jednou z jeho či jejích významných ohledů by měla být snaha imitovat na kolečkových lyžích co nejlepší lyžařský styl. Na nich totiž korektní technika může nedbalým lyžařům nenápadně odcházet, z řady příčin: kolce jedou hladce a rovnoměrně nezávisle na pozici těžiště v kyčlích, či dobře valí i bez ohledu, jak mocný a správně načasovaný předcházel odpich holemi. Pokud na tyto detaily bude jezdec stále vědomě myslet při každém z přechodů z asfaltu na sníh a zase zpět, začne si kultivovat svou motorickou a svalovou paměť, což mu pomůže udržovat si správnou techniku i v budoucích obdobích mimo sněhovou sezónu. Extrémní mikro-přechody v tomto smyslu zažívají svěťákoví závodníci na městských sprintech (v posledních letech třeba v Drážďanech, předtím Düsseldorf ), kde pro nedostatek jiného sněhu než v soutěžní trati se sportovci zahřívají a udržují v teplotě mezi jednotlivými rozjížďkami na kolečkových lyžích (pokud ne rotopedech). Z kolců tak doslova několikrát přecvakávají vázání do běžných lyží a staví se na start. V takovéto situaci by jinému než na tyto změny navyklému tělu běžky pocitově připadaly nezvykle dlouhé a odlišně se chovající, přinejmenším v úvodních metrech. Správnými technickými drily poctivě vytrénovaní závodníci však tyto

přechody zvládají bez potíží – přinejmenším těch na pohled viditelných. Ve většině běžných případů však mívají závodníci před svou první soutěží na přechod ze sucha na sníh k dispozici alespoň několik dní. V takových případech je vždy dobrým nápadem začít na sněhu v pomalém tempu. Skutečný sníh, zejména změklý, dává zabrat sportovcovu organizmu o poznání víc než tvrdé kolce svištící po živici. Pokud byl tedy dosud lyžař navyklý na třeba dvouhodinové jízdy na kolečkáčích, svých pár úvodních

pobytů na sněhu by měl o něco zkrátit, aby bez nějaké zásadnější rozbolavělosti pozval k akci nové svalové skupiny. První sníh sezóny nadto málokdy bývá skvěle upravený, což ještě zvyšuje nároky na senzitivitu malých svalových partií nohou nutně spolupracujících na udržování rovnováhy. Pokud mu tedy čas, počasí a ostatní okolnosti umožní, prvních pár sněhových dní by měl lyžař snížit celkový objem tréninku a pracovat na specifických cvičeních, jako například jízdě bez holí (později případně

FOTO: FISCHER

Pokud závodníkům zbývá do první soutěže ještě nějaký čas a už mají za sebou úvodní sněhové najíždění, mohou posoudit následující dvě specifická tempová cvičení. Prvním jsou krátké intenzivní akcelerace ve velmi strmém terénu. V předchozí fázi na kolečkových lyžích totiž lyžaři extrémně strmému terénu obvykle nečelí; intenzivní intervaly do strmých svahů tak sportovcům velmi pomohou naladit se na závodní profily v ohledu správného odrazu na klasických lyžích i pocitu stálého skluzu na skejtových. Strávit nějaký předzávodní čas zrychlováním do těch nejprudších kopců, které najdete, bude vždycky dobrou taktikou.

FOTO: FISCHER

s jednou holí). Pokud lyžař stráví třeba hodinu tím, že střídá deset minut jízdy bez holí s deseti minutami s holemi, půjde o jedny z nejproduktivnějších navykacích tréninků, jaké lze během úvodního týdne na sněhu dělat. Kombinovat takové jízdy může s dalšími vhodnými balančními drily, na kolcích z dobrých důvodů vynechávanými – například rozjet se z kopce a zkoušet sjezd ustát na jedné noze po co nejdelší dobu, vkládat dynamické zatáčky kristiánkou, agresivnější odšlapy atd. – cílem je zábavnou formou získávat co nejlepší sebedůvěru na lyžích a cizelovat pocit sněhu pod nohama.

Druhým režimem, zůstává-li před závody komfortně času na plnohodnotné intervalové tréninky, bude absolvovat je v mírném nebo variabilně zvlněném terénu. Důvodem je fakt, že většina letní práce na kolečkových lyžích se odehrává v intervalech do pozvolných dlouhých stoupání, přičemž zvlášť při prvním ostrém závodění na sněhu je důležité navyknout organizmus na tempa na rovinkách a zrychlování na přechodech horizontů. Namísto hlídání si určité fixní tepové frekvence během intervalů je na místě zařadit delší úseky v závodním tempu se zaměřením na držení vysoké rychlosti na rovinách a správné načasování akcelerace v kritických terénních zlomech. Že nic nedokáže nahradit benefity a vzruch ze skutečného závodu, je nasnadě – koneckonců kvůli tomu je lyžaři podstupují. Ale zařadit pár zde nabídnutých tipů pomůže většině závodníků – lhostejno jaké výkonnostní úrovně – přinejmenším cítit se ve svých prvních kláních sezóny příjemněji a rok od roku stále snáz přecházet na soutěžní sníh.

Tom Řepík

Pokud se již cítíte na zařazení rychlých tréninků, zkuste delší intervaly v závodním tempu v mírném nebo zvlněném terénu

Rekreačně lyžující editor magazínu NORDIC, zakladatel redakčního skitestu. Své oborové názory ventiluje na blogu SNOWbiz.cz.

FOTO: HAAKON

UNIVERZITA ZDRAVÍ

TEXT: MIROSLAV KOLÁŘ

Klasická technika běhu na lyžích je velmi podobná chůzi či běhu. Patří mezi nejšetrnější pohyby vzhledem k lidskému pohybovému aparátu

Existuje ŠPATNÝ POHYB?

Existuje několik základních pohybů člověku vlastních, které opakovaně prováděly mnohé generace našich předků a jsou tedy pro naše tělo přirozené. Tyto pohyby můžeme nechat přirozeně probíhat bez toho, abychom se zabývali technikou jejich provedení – chůze, běh, šplh, lezení, dřep, hod. U ostatních pohybů je potřeba se techniku aktivně učit a občas zkontrolovat, že opakovaným prováděním těchto pohybů tělu neškodíme. Klasická technika běhu na lyžích má v tomto ohledu výhodu, je velmi podobná chůzi/ běhu a toto nebezpečí je v jejím případě minimální. Soupaž, to je jiný příběh.

ohli bychom vést dlouhou debatu o tom, jaký pohyb se vlastně při soupaži odehrává v bederní páteři, zda jde o neutrální postavení nebo pohyb převážně ve flexi (předklonu). Optimální technika je navíc ovlivněna individuálními dispozicemi lyžaře. Možná se ale shodneme na tom, že jde o pohyb, který se ve stejné podobě opakuje stále dokola. A že se jedná o pohyb specifický pro náš sport, pohyb, který nevychází z činností přirozených člověku. Takže je to špatný pohyb? Nikoliv. Ten pojem jsem ze

svého slovníku dávno vymazal. Neexistuje žádný špatný pohyb nebo poloha. Existuje jen nevhodné dávkování pohybů a poloh. Hodně jednoho a málo opačného. Z mnoha pohybových konceptů známe nebezpečí jednostranného zatížení a důraz na vyváženost. Například centrace kloubů nebo směrové preference ve fyzioterapii, jógové protipozice. Jde vlastně o obecný koncept celého lidského bytí – snaha o rovnováhu, jak ji známe z konceptu jin a jang – dvě navzájem opačné a doplňující se síly. Pokud se rovnováha naruší, nastanou potíže, které

v našem těle většinou zaregistrujeme až s příchodem bolesti. Bolest je pro většinu z nás signál, že je potřeba začít něco řešit. Většinou existuje chytřejší způsob, jak potíže odhalit ještě předtím, než začnou způsobovat bolest. Cože? Jak? Zkontrolujeme, zda se kloub pohybuje do našeho obvyklého individuálního maxima bez bolesti. A to poznáme jak? Pouze zkušeností. Teď vážně... Pocit konečného rozsahu kloubu by měl být ve všech kloubech stejný – cítím, že už to dál nejde, možná to trochu tlačí/tahá, ale

FOTO: 4X STANISLAV DUFKA

Přitažení kolen k hrudníku vleže na zádech – leh na zádech, kolena pokrčená, chodidla opřená o podložku. Zvedneme dolní končetiny, pomocí rukou přitáhneme kolena k hrudníku a vrátíme zpět do výchozí pozice.

Předklon v sedě – sed na židli, nohy mírně rozkročené, ze vzpřímené pozice se trup a hlava sklání vpřed až do maxima. V konečné pozici výdrž 1–2 sekundy a návrat zpět.

Short bridge – leh na zádech, kolena pokrčená, chodidla opřená o podložku. Pánev zvedneme nahoru do maxima a návrat zpět, úplné uvolnění.

UNIVERZITA ZDRAVÍ

POCIT KONEČNÉHO ROZSAHU KLOUBU BY MĚL BÝT VE VŠECH KLOUBECH STEJNÝ – CÍTÍM, ŽE UŽ TO DÁL NEJDE, MOŽNÁ TO TROCHU TLAČÍ/TAHÁ, ALE S BOLESTÍ TO NEMÁ NIC SPOLEČNÉHO. s bolestí to nemá nic společného. Zkusme si to zkontrolovat třeba u pravého lokte. Vsedě pravou dlaň opřeme o levé koleno, pravý loket propneme a pomocí levé ruky jej dotlačíme do maximálního propnutí. A teď opačný směr – pravý loket maximálně ohneme a levou rukou dotlačíme pravou dlaň na pravé rameno. V ideálním případě je v obou směrech cítit pouze tlak nebo tah. A podobně si můžeme zkontrolovat všechny klouby v těle, pocit by měl být všude podobný – pevný tlak nebo tah, ale žádná bolest. Asi nikoho nepřekvapí, že nejčastější problémové místo u běhu na lyžích (a soupaže zvláště) je bederní páteř. Tak si pojďme říct, jak ji zkontrolovat. Z jednoho opakování pohybu se nic nedozvíme, je vhodné provést minimálně 10 opakování každého cviku.

Pokud nás při žádném z cviků ani po něm nic nebolí (svalová námaha se nepočítá , můžeme je cvičit jako preventivní posilovací program, například 2–3x týdně:

1×20 přitažení kolen k hrudníku vleže na zádech 2×30 předklonů vsedě 1×50 short bride 2×30 straight bridge Při pravidelném opakování nám tyto primitivní cviky zajistí pohyblivou, odolnou a silnou oblast bederní páteře. Když nás však něco bolí, je vhodné využít informační hodnotu bolesti pro léčbu, jako to fyzioterapeuti znají z metody MDT (diagnostická metoda vyšetření a léčby bolesti páteře a periferních kloubů). Hodnocení vlivu cviků na bolest je potřeba provést pro každý cvik zvlášť, neboť cviky prováděné v jednotlivých směrech (flexe – 1, 2) a (A, B – extenze) mají často na bolest odlišný nebo i opačný vliv.

FOTO: 2X STANISLAV DUFKA

Straight bridge – sed s nataženýma nohama, ruce opřené za tělem a prsty směřují k nohám. Pánev zvedneme nahoru do maxima, pohled směřuje vzhůru.

Jak se tedy mám v bolesti při cvičení vyznat? Naštěstí je bolestivých reakcí jen omezené množství...

Mám bolest před cvičením, během provádění cviku, ani po něm se bolest nemění. Cvik tedy mohu pravidelně provádět, protože od těla dostávám informaci, že cvičení je bezpečné.

II.

Před cvičením nemám bolest, při cvičení se bolest objeví a přetrvává i minuty a více po cvičení. Cviky, které vyvolají tuto reakci, je vhodné dočasně vynechat a za pár týdnů reakci otestovat znovu.

V souhrnu to tedy znamená, že dočasně vynechat je vhodné jen cviky, která vyvolají přetrvávající zhoršení bolesti. Toto pravidlo platí u výše popsaných cviků, ale i obecně u všech pohybů. Pokud si nejste jistí, nebo preferujete dohled odborníka, je na místě se obrátit na fyzioterapeuta nebo jiného specialistu.

III.

Před cvičením nemám bolest, při cvičení se bolest objeví, ale ihned po skončení cvičení bolest opět zmizí. Daný pohyb můžu pravidelně cvičit a sledovat, zda je odpověď těla stále stejná.

IV.

Mám bolest před cvičením, během provádění cviku se bolest zvýší a zůstane zhoršená. Cviky, které vyvolají tuto reakci, je vhodné dočasně vynechat a za pár týdnů reakci otestovat znovu.

Miroslav Kolář Fyzioterapeut v soukromé praxi, u reprezentace v běžeckém lyžování a fotbalistů 1. FC Slovácko. Instruktor MDT. Nadšený amatérský sportovec

Máš rád zimu a sport? Pokud ano, nemůžeš chybět na startu 11. sezóny Stopy pro život! Ať jsi začátečník, nebo profesionál, na Stopě jsou vítáni všichni. Nechybějí ani dětské závody, a tak můžeš vzít celou rodinu s sebou a užít si parádní víkend na horách. Uvidíme se na startu, těšíme se na tebe!

ARLŮV B .K

ĚH

2021

INSTITUCIONÁLNÍ PARTNEŘI

HLAVNÍ PARTNEŘI

ZA PODPORY

OFICIÁLNÍ PARTNEŘI

GENERÁLNÍ MEDIÁLNÍ PARTNER

MEDIÁLNÍ PARTNER

MARKETINGOVÝ PARTNER

PARTNEŘI

STRABAG VE STOPĚ ZLATÉ LYŽE Již 11. sezóna oblíbeného seriálu v běhu na lyžích Stopa pro život začne tradičně na Vysočině 16. ledna 2021. Na Vysočinu se opět vrací lyžařský maraton. V letošní sezóně se můžete těšit na závody v délce 30 km a 15 km klasickou technikou po okolí Nového Města na Moravě se startem z oblíbené Vysočina Areny – nejmodernějšího stadionu pro biatlon a běh na lyžích. Součástí akce jsou závody pro děti i dospělé a bohatý doprovodný program.

PRO VEŠKERÉ AKTUALITY K ZÁVODU SLEDUJTE, PROSÍM, NÁŠ WEB:

www.stopaprozivot.cz

TERMÍN:

16. 1. 2021 START/CÍL: Vysočina Arena v Novém Městě na Moravě

MÍSTO PREZENCE: Závodní kancelář v areálu Vysočina Areny

REGISTRACE:

DO 31. 12. dospělí 400 Kč děti 100 Kč DO 13. 1. dospělí 600 Kč děti 100 Kč NA MÍSTĚ dospělí 700 Kč děti 100 Kč

START:

10:00 – dětské závody – klasicky 12:00 – start 30 km – hromadný, klasicky 12:15 – start 15 km – hromadný, klasicky

JILEMNICKÁ 50 Poslední lednový víkend bude opět patřit závodu Jilemnická 50. Pro letošní rok se pořadatelé rozhodli rovnou soustředit své síly do lokality Vítkovice - Roudnice, kde jsou na trati dechberoucí výhledy na panorama západních Krkonoš. O víkendu 30. a 31. ledna se tedy máte na co těšit. Oddíl ČKS SKI Jilemnice – nejstarší lyžařský klub na našem území, bude hostit již tradiční závod na konci ledna. Nemusíte mít tedy obavy, že by se závod kvůli nedostatku sněhu neuskutečnil. Uděláme maximum pro to, abyste si to společně s námi užili. Těšíme se na vás na konci ledna, ať už na Roudnici, nebo na Horních Mísečkách.

PRO VEŠKERÉ AKTUALITY K ZÁVODU SLEDUJTE, PROSÍM, NÁŠ WEB:

www.stopaprozivot.cz

TERMÍN:

30.–31. 1. 2021 START/CÍL: Vítkovice - Roudnice

REGISTRACE: DO 27. 1. 2021: online na stopaprozivot.cz písemně na adresu Aleš Prokůpek, Na Výsluní 1151, 514 01 Jilemnice e-mailem na alesprokupek@gmail.com se všemi údaji uváděnými v přihlášce osobně v prodejně INTERSPORT, Dolení 54, Jilemnice

POŘADÍ ZÁVODŮ:

SOBOTA 30. 1. 2021: 10:00 start první dětské kategorie – hromadný 13:00 start 25 km – hromadný, volně 13:10 start 10 km – hromadný, volně NEDĚLE 31. 1. 2021: 10:00 start 50 km – hromadný, klasicky 10:30 start 25 km – hromadný, klasicky 10:45 start 10 km – hromadný, klasicky

STARTOVNÉ:

10 KM VOLNĚ A KLASICKY: 300 Kč online i na místě 25 KM VOLNĚ, KLASICKY A 50 KM KLASICKY: do 17. 1. 400 Kč do 27. 1. 600 Kč na místě 700 Kč KOMBINACE VOLNĚ A KLASICKY (25 + 25 A 25 + 50): do 17. 1. 600 Kč do 27. 1. 900 Kč DĚTSKÉ ZÁVODY: 150 Kč online i na místě

CARDION KARLŮV BĚH Třetí závod letošní sezóny se uskuteční 20.–21. února 2021. Karlův běh zavítá tradičně na Boží Dar. Jeden z nejstarších dálkových běhů u nás bude letos slavit jubilejní 50. ročník. Od loňska je navíc zařazen do série Euroloppet Champion Race, což ještě podporuje každoročně velké množství zahraničních závodníků, nejčastěji k nám míří běžkaři z Německa. To nabízí skvělou příležitost, jak si poměřit síly se zahraniční konkurencí, ať už volně, anebo klasicky.

PRO VEŠKERÉ AKTUALITY K ZÁVODU SLEDUJTE, PROSÍM, NÁŠ WEB:

www.stopaprozivot.cz

TERMÍN:

20.–21. 2. 2021 START/CÍL: Boží Dar v Krušných horách

MÍSTO PREZENCE: Obecní úřad Boží Dar

REGISTRACE: ONLINE: do 17. 2. 2021 na stopaprozivot.cz a www.karluvbeh.cz NA MÍSTĚ: pátek 19. 2. 2021 16:00–20:00 sobota 20. 2. 2021 7:30–9:00 a 12:00–16:00 neděle 21.2.2021 7:30–9:30

ZÁVODNÍ TRASY:

SOBOTA 20. 2. 2021: Dětské závody klasicky 0,5 a 1,5 km – start 10:00 a 10:15 Dětský závod volně 6 km – start 10:30 Závod na 22 km volně – start 11:00 Závod na 12 km volně – start 11:15 NEDĚLE 21. 2. 2021: Závod klasicky na 45 km – start 10:30 Závod klasicky na 22 km – start 11:00 Závod klasicky na 12 km – start 11:15

STARTOVNÉ:

12 KM KLASICKY A VOLNĚ: online do 7. 2. 300 Kč online do 17. 2. 350 Kč na místě 400 Kč 22 KM VOLNĚ: online do 7. 2. 500 Kč online do 17. 2. 600 Kč na místě 800 Kč 22 KM A 45 KM KLASICKY: online do 7. 2. 600 Kč online do 17. 2. 700 Kč na místě 800 Kč

KOMBINOVANÉ STARTOVNÉ:

Sobota + neděle do 7. 2. = 900 Kč, do 17. 2. = 1 100 Kč CENY PRO DRŽITELE EUROLOPPET PASU, VOLNĚ/KLASICKY: na místě 640 Kč DĚTSKÉ ZÁVODY: 100 Kč online i na místě

ČT ŠUMAVSKÝ SKIMARATON Víkend 27.–28. února 2021 bude patřit oblíbenému závodu ČT Šumavskému skimaratonu. Díky dlouhodobému členství v prestižní sérii Euroloppet se očekává velké množství závodníků ze zahraničí. Jako na každém závodě se můžete i na Kvildě těšit na skvělé zázemí v podobě vyhřívaného stanu a perfektně připravené tratě pro děti a dospělé v srdci Národního parku Šumava.

PRO VEŠKERÉ AKTUALITY K ZÁVODU SLEDUJTE, PROSÍM, NÁŠ WEB:

www.stopaprozivot.cz

TERMÍN:

27.–28. 2. 2021 START/CÍL: Kvilda

MÍSTO PREZENCE: Obecní sál Kvilda

REGISTRACE: ONLINE: do 24. 2. 2021 na stopaprozivot.cz NA MÍSTĚ: pátek 26. 2. 15:00–18:00 sobota 27. 2. 8:00–18:00 neděle 28. 2. 8:00–11:00

ZÁVODNÍ TRASY:

SOBOTA 27. 2. 2021: Dětské závody na 1, 2, 5 km – starty od 10:00 Závod volně na 46 km – start 12:00 Závod volně na 23 km – start 12:15 Závod volně na 8 km – start 12:20 NEDĚLE 28. 2. 2021: Závod klasicky na 45 km – start 10:00 Závod klasicky na 23 km – start 12:00

STARTOVNÉ:

23 KM – VOLNĚ, KLASICKY: online do 19. 2. 600 Kč od 20. 2. a na místě 800 Kč 45/46 KM – VOLNĚ, KLASICKY: online do 19. 2. 600 Kč od 20. 2. a na místě 800 Kč 8 KM VOLNĚ: 400 Kč online i na místě DĚTSKÉ ZÁVODY: 100 Kč online i na místě CENY PRO DRŽITELE EUROLOPPET PASU, VOLNĚ/KLASICKY: do 19. 2. 600 Kč od 20. 2. 640 Kč KOMBINOVANÉ STARTOVNÉ: 1 000 Kč (pouze online do 19. 2.)

KRKONOŠSKÁ 70 Zavírákem sezóny je nejstarší běžkařský závod v České republice, Krkonošská 70. V sobotu 13. března přivítá Svatý Petr všechny sportovní nadšence, kteří se přijdou rozloučit se zimou. Tento závod nabídne tradiční souboj hlídek na hřebenech našich nejvyšších hor. Navíc se zde rozhoduje o celkovém pořadí seriálu Stopa pro život.

PRO VEŠKERÉ AKTUALITY K ZÁVODU SLEDUJTE, PROSÍM, NÁŠ WEB:

www.stopaprozivot.cz

ÚČAST: Závod je veřejný, startují registrovaní i neregistrovaní závodníci. Závodníci startují na vlastní nebezpečí. Závodu se mohou účastnit závodníci starší 15 let, v případě, že jsou mladší 18 let, musí při prezentaci předložit písemný souhlas zákonného zástupce.

TERMÍN:

13. 3. 2021 START/CÍL: Špindlerův Mlýn - Svatý Petr

MÍSTO PREZENCE: závodní kancelář areálu Svatý Petr

REGISTRACE: ONLINE: do 10. 3. 2021 na stopaprozivot.cz NA MÍSTĚ: registrace na místě je možná, ale pouze v omezené míře dle možností pořadatele papírovou přihlášku si můžete vytisknout na webu a přinést již vyplněnou

PREZENCE:

v pátek 12. 3. 2021 15:30–21:00 v sobotu 13. 3. 2021 6:00–8:00

ZÁVODNÍ TRASY: ZÁVOD 5ČLENNÝCH HLÍDEK: 25 km (muži, ženy) 50 km (muži, ženy) 70 km (muži) start od 8:00, každých 30 sekund tři hlídky dle startovních čísel a dle časů ve startovní listině ZÁVOD JEDNOTLIVCŮ: na 25 km a 50 km hromadný start po kategoriích ve vlnách po startu hlídek

STARTOVNÉ: HLÍDKY: do 31. 12. 2 750 Kč do 10. 3. 3 250 Kč na místě 3 500 Kč JEDNOTLIVCI: do 31. 12. 550 Kč do 10. 3. 650 Kč na místě 700 Kč

„Těšíme se na vás na startu 11. sezóny!“

INSTITUCIONÁLNÍ PARTNEŘI

HLAVNÍ PARTNEŘI

ZA PODPORY

OFICIÁLNÍ PARTNEŘI

GENERÁLNÍ MEDIÁLNÍ PARTNER

MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

PARTNEŘI

MARKETINGOVÝ PARTNER

MAG CESTOVÁNÍ

KRUŠNOHORSKÁ LYŽAŘSKÁ MAGISTRÁLA (KLM)

Krušné hory přitahují v posledních letech čím dál více návštěvníků, a to nejen cyklistů a obdivovatelů hornických památek, ale i běžkařů. A zatímco dříve bylo běžecké lyžování v Krušných horách spojováno zejména s Božím Darem a jeho okolím, v současnosti jsou díky pravidelné strojové údržbě a její provázanosti stále oblíbenější i další trasy v okolí ostatních krušnohorských obcí. TEXT: EVA NDUWIMANA FOTO: PRVNÍ KRUŠNOHORSKÁ O.P.S.

ejznámější a nejnavštěvovanější je páteřní Krušnohorská lyžařská magistrála, vedoucí po hřebeni Krušných hor v délce 41 km. Magistrála propojuje zimní krušnohorská střediska a osady od Bublavy přes Rolavu, Jelení, Pernink a Hřebečnou až po Boží Dar. Oproti cyklistické magistrále, která prochází nejen celým hřebenem Krušných hor, ale pokračuje až do Chebu, respektive do Děčína v celkové

délce přes 240 km, není možné vést lyžařskou magistrálu v celé délce krušnohorského hřebene. A to zejména vzhledem k neprůchodnosti terénu (komunikace), bezpečnosti (křížení sjezdových tratí) a skutečnosti, že v některých částech východního Krušnohoří se lyžařské stopy neupravují nebo zcela chybí. Trasa Krušnohorské lyžařské magistrály se v čase vyvíjela a měnila a její současné, ustálené vedení bylo definováno v roce 2012 v rámci zpracování tzv. Koncepce běžeckého lyžování Karlovarského kraje. V celé své délce je magistrála pravidelně upravována rolbami První Krušnohorské o.p.s., která úpravu sítě běžeckých stop v západní a centrální části Krušných hor zaštiťuje. Hlavní nástupní místa

na magistrálu se nacházejí na Božím Daru u Hospůdky Špičák a na Bublavě „u altánu“. Díky rozsáhlé síti návazných tras se lze na magistrálu snadno dostat také z ostatních krušnohorských obcí – Abertam, Horní Blatné, Nových Hamrů, Perninku, Přebuzi i bývalé osady Jelení. Magistrála je taktéž přístupná ze saské části Krušných hor – zejména v oblasti mezi Bublavou, Přebuzí a Jelením lze díky páteřní trase „Kammloipe“, vedoucí v německé části západního Krušnohoří a síti návazných tras vytvářet v kombinaci s naší magistrálou atraktivní okruhy o rozličných délkách a obtížnosti. Díky rozsáhlé síti udržovaných stop, která čítá přes 200 km, se lze pohodlně dostat také

DÍKY ROZSÁHLÉ SÍTI UDRŽOVANÝCH STOP, KTERÁ ČÍTÁ PŘES 200 KM, SE LZE POHODLNĚ DOSTAT I K DALŠÍM OBLÍBENÝM TURISTICKÝM CÍLŮM, LEŽÍCÍCH MIMO PÁTEŘNÍ MAGISTRÁLU.

k dalším oblíbeným turistickým cílům, ležícím mimo páteřní magistrálu. Frekventované jsou zejména trasy mezi Božím Darem a Plešivcem, v okolí Božídarského Špičáku a vodní nádrže Myslivny, Blatenského vrchu nebo mezi Novými Hamry a Přebuzí v údolí říčky Rolavy. Pokud se rozhodnete pro zdolání Krušnohorské magistrály, můžete dle svých sil a možností naplánovat její přejezd na jeden nebo více dnů. Záleží také, zda se budete vracet do výchozího bodu či nikoliv. Možnosti ubytování jsou v obcích v okolí magistrály relativně velké, ale rezervaci doporučujeme řešit s dostatečným předstihem, zejména pokud se na přejezd budete chystat v početnější skupině.

Magistrálou z Bublavy na Boží Dar

Tradiční přejezd Krušných hor, který každoročně koncem ledna pořádá sokolovská sekce Klubu českých turistů, začíná na Bublavě, a proto si ji za nástupní místo volíme i my. Výškový rozdíl mezi polohou výchozí Bublavy a cílového Božího Daru je přibližně 240 metrů, celkové stoupání ve směru na trase však dosahuje téměř 900 metrů. Profil terénu ale není nijak extrémně náročný, protože stoupání je poměrně rovnoměrně rozloženo do celé délky trasy. Nejdelší souvislé stoupání čeká na běžkaře vyjíždějící z Bublavy hned na úvodních šesti kilometrech, během kterých trasa překonává téměř 200 výškových

metrů. Až k rozcestí pod Vysokým vrchem, vzdálenému 8,5 km od Bublavy, vede magistrála vysokým lesním porostem, jakmile se ale blížíme k bývalé osadě Rolava, otevírají se nám skvostné výhledy na okolní pláně i údolí stejnojmenné říčky. Na Rolavě míjíme několik domů, které zde z původního osídlení zůstaly, a opět stoupáme směrem k lesu, který ukrývá pozůstatky bývalé továrny na zpracování cínové rudy i přilehlého zajateckého tábora. Zatímco v létě je místo přístupné autem po silnici a v posledních letech doslova trpí nájezdy turistů, v zimě se sem nedostanete jinak než na běžkách nebo pěšky a můžete si tak nerušeně vychutnat jeho jedinečnou atmosféru. Protože projíždíme chráněnou oblastí – Národní přírodní rezervací Rolavská vrchoviště – musíme se držet pouze značených tras. Po magistrále sjíždíme k bývalé osadě Jelení, kde se před námi opět otevírají výhledy na pláně v údolí říčky Černá voda. V Jelení máme možnost občerstvit se ve zdejší hospůdce – Penzionu Jelení, který je otevřen denně mimo pondělí. Pokud by na vás přišel hlad dříve, případně vás přepadlo špatné počasí, je možnost na Rolavě z magistrály odbočit na Přebuz (1,6 km), kde se občerstvíte a ohřejete v Kovářské boudě. V Jelení za Penzionem míjíme památník kostela svatého Antonína Paduánského v Jelení se mohou milovníci zvířat pokochat stádem koní a alpak „Mezi Jeleny“, kde zároveň osada končí a po odbočení na tzv.

MAG CESTOVÁNÍ

NA ROLAVĚ MÍJÍME NĚKOLIK DOMŮ, KTERÉ ZDE Z PŮVODNÍHO OSÍDLENÍ ZŮSTALY, A OPĚT STOUPÁME SMĚREM K LESU, KTERÝ UKRÝVÁ POZŮSTATKY BÝVALÉ TOVÁRNY NA ZPRACOVÁNÍ CÍNOVÉ RUDY I PŘILEHLÉHO ZAJATECKÉHO TÁBORA. Bučinskou cestu začíná další táhlé stoupání ke Korcům a Zaječí hoře. Na 4,5 km dlouhém úseku tu nastoupáte přes 160 výškových metrů, následujících 5 km do Perninku je ale naopak, co se profilu terénu týče, za odměnu. Při klesání k Perninku míjíme po pravé straně kapličku Panny Marie a o necelých 100 metrů dále objekt bývalé svrchní nádrže městského vodojemu. Historii obou staveb přibližuje informační tabule u kapličky. Nad Perninkem, který magistrála míjí ze severní strany, se kocháme výhledy na nedaleký Plešivec (1 028 m) a po dalším kilometru se nám opět naskýtají výhledy, tentokrát na městečko Horní Blatná s Blatenským vrchem (1 043 m). Po překonání stoupání po tvz. Černé cestě a dále ke Spáleništi si naskýtá možnost zastavení v občerstvení U Červené jámy, které si za pouhých pár let své existence vybudovalo věhlas mezi běžkaři, cyklisty i pěšími návštěvníky Krušných hor. O jeho kouzlu se nejlépe přesvědčíte osobní návštěvou. Úsek mezi Červenou jámou a Hřebečnou je opět zpestřen výhledy na krušnohorské tisícovky, ať už je to Plešivec po pravé straně nebo Špičák a Klínovec před námi. Míjíme památník štoly Bílá holubice a u silnice na Ryžovnu maringotku, kde ještě před pár lety fungovala další skvělá občerstvovna a míříme dál k Mrtvému rybníku – vodnímu dílu vybudovanému pro potřeby okolních dolů v 16. století. Odměnou za další mírné stoupání je bezkonkurenční výhled na vrchol Klínovce přímo před námi. Míjíme rozcestí pod Špičákem, kde se odpojuje trasa na Plešivec – kdysi jedna z nejfrekventovanějších lyžařských tras Krušnohoří

(Boží Dar – Plešivec). Naše další kroky již vedou k Božídarskému Špičáku a rašeliništi, do míst, kam se mimo lyžařskou sezónu člověk nedostane. Na jižním úpatí Špičáku se dostáváme do nejvýše položeného bodu magistrály (1 045 m n. m.). Po projetí porostem kleče vyjíždíme na pláň, kde nás čeká závěrečný úsek k Božímu Daru, který je už na dohled. Pokud zrovna nefouká, kocháme se výhledy na okolní vrcholy a pláně s pocitem, že cíl už je velmi blízko. Magistrála končí na Božím Daru u Hospůdky Špičák. Tam nebo v některé z dalších hospůdek a restaurací, kterých je na Božím Daru nespočet, můžete doplnit energii a oslavit zdolání Krušnohor-

ské magistrály. Doporučujeme zajít také do místního infocentra, které nabízí velkou škálu krušnohorských suvenýrů a zakoupením samolepky nebo odznaku v hodnotě 100/300 Kč tu zároveň můžete podpořit úpravu lyžařských tras. K infocentru patří i muzeum, které přibližuje historii nejvýše položeného města ve střední Evropě. Ať už magistrálu zdoláte za jeden nebo více dnů, věříme, že se vám Krušné hory a jejich příroda zaryjí pod kůži a budete se sem i v dalších letech vracet – ať už za objevováním dalších lyžařských tras nebo v létě za cyklistikou, pěší turistikou nebo hornickými památkami.

54. ČEZ JIZERSKÁ 50 12.–14. ÚNOR 2021 EM ADAM ST

PE L

02:35:22

Í N B O S MŮJ O ZÁVOD generální mediální partner

hlavní partneři

hlavní mediální partner

institucionální partneři

hlavní institucionální partneři

marketingový partner

partneři

ČEZ SKITOUR 2021 BEDŘICHOVSKÝ NLM ZADOVSKÁ 30 KARLOVSKÁ 50 ORLICKÝ MARATON ČEZ JIZERSKÁ 50 JELYMAN

hlavní partneři

generální mediální partner

marketingový partner

MAG CESTOVÁNÍ

Při pohledu z Vysoké Hole můžeme vidět v pozadí hřeben Králického Sněžníku

TEXT: VÁCLAV ŠTĚPÁNEK FOTO: PAVEL ONDRÁŠEK

BĚŽKOVÁNÍ V JESENÍKÁCH

je místy drsné, ale jedinečné V Česku bychom bezesporu mohli najít celou řadu lokalit, většinou v horách, které by bylo možno směle označit za běžkařské ráje. Na prvním místě jistě Jizerské hory s jejich téměř 200 km upravovaných lyžařských tras, navíc s návazností na stopy v Polsku. I Šumava by si takové epiteton zasloužila, tras je tam ještě více, opět s návazností na sousední rakouskou či německou část pohoří. Na Moravě jsou ovšem také hory, které se sněhem nemají problém téměř nikdy, lyžovat v nich obvykle lze už od začátku prosince a poslední nadšenci v nich odkládají lyže až koncem dubna.

řesto jako běžkařský ráj označovány nejsou. Ano, uhodli jste, jedná se o nejvyšší moravské hory, Jeseníky, resp. Hrubý Jeseník. Jejich problém spočívá v tom, že jsou to hory na české poměry vysoké, s neobyčejně drsným klimatem, v lecčems drsnějším než Krkonoše, je v nich nutno překonávat velká převýšení, počasí se mění velmi rychle a zastihne-li lyžaře na hřebeni vánice, může to skončit pěknými omrzlinami. Necitlivý flíček na levé tváři pisatele těchto řádků mu jeden takový zážitek již skoro 40 let připomíná. Ostatně, vyprávět by o tom mohli i organizátoři kdysi populárního závodu Jesenická 70, který se, žel bohu, v posledních dvou letech z organizačních důvodů nejel. Kolik jen jeho ročníků

bylo kvůli nepřízni počasí zrušeno. O náročnosti tohoto závodu, a tedy zmiňovaném velkém převýšení, svědčí také časy, kdy tento závod jezdili jeho vítězové (jednotlivé ročníky nicméně nelze příliš srovnávat, protože trasa závodu se často měnila). Většinou, za ideálních podmínek, jej absolvovali ve zhruba stejné době, za niž zvládli Vasův běh. Ten je ovšem o 20 km delší. O hobících v tomto případě ani nemluvě. Na druhé straně, když počasí vyjde, není nic krásnějšího, než si na lyžích projet kvintesenci Jeseníků: jejich hlavní hřeben.

Jesenická hřebenovka Na dopravu autem do nástupního místa, učiníte-li takové rozhodnutí, je ovšem

nutno zapomenout. Start v sedle Skřítek, ležící ve výšce 870 m na silnici spojující Šumperk s Rýmařovem, a cíl v Ramzové, jsou od sebe totiž vzdáleny 50 km přes několik údolí. Auto, pokud nedáte celkově na hromadnou dopravu, je v takovém případě nejlepší zanechat v Šumperku, na Skřítek vyjet autobusem ze šumperského autobusového nádraží, a z Ramzové se vrátit vlakem.

Ze Skřítku k Ovčárně V malebném motorestu Skřítek je možno se před cestou ještě občerstvit, ale krátce! Čeká vás totiž dlouhá a náročná cesta. Ze Skřítku začíná za příznivých sněhových podmínek rolbou vyjížděná stopa. Ta, po počátečním

jen mírně stoupajícím úseku, nabere pořádně strmý sklon, s nímž se musíte poprat až k rozcestí pod Ztracenými kameny. Zde strojová stopa odbočuje vpravo směrem k bývalé chatě Alfrédce, ale ten, kdo si chce projet celý jesenický hřeben, musí pokračovat již ve stopě vyjížděné pouze „lyžaři sobě“, dále nahoru na Ztracené kameny, jakýsi předvrchol hřebene. Je to nápadné skalisko vystupující z kamenných proudů do výšky 1 250 m n. m. Kamenné moře v zimě samozřejmě neuvidíte, je zasypáno sněhem, nicméně, nepojedete-li jen na výkon, což by byla při první návštěvě jesenického hřebenu škoda, už z této skály se otevírá výrazný pohled do širokého okolí. Začíná zde také tyčové značení. Během další cesty zakrslý horský smrkový les pomalu řídne, po další stovce překonaných výškových metrů se lyžař ocitne na bezlesém jesenickém hřebeni, jen tu a tam porostlém odolnými zakrslými horskými smrčky a místy i nepůvodní klečí. Tyčové značení i stopa vyjetá nadšenými lyžaři ale neumožní zabloudit či zapadnout do sněhových převisů a děr, které právě kolem těchto smrčků vznikají. Z celého hřebene, začínajícího vrcholem Pecného ve výšce 1 334 m n. m., až po Vysokou holi, druhý nejvyšší jesenický vrch s výškou 1 464 m, lze na severovýchodě vidět Beskydy s Lysou horou, Nízký Jeseník až po Svatý kopeček u Olomouce, z Vysoké hole a pochopitelně i z Pradědu za příznivého počasí i Malou Fatru a Roháče. Při pohledu na druhou stranu pak spatříte masiv Králického Sněžníku a hřeben Orlických hor. Před sebou lyžař uvidí po celou dobu Praděd a vedle něj, ale hodně daleko, také trojvrší Červené hory, Vozky a Keprníku. To ještě bude muset zdolat, aby měl celý hřeben Hrubého Jeseníku za sebou. Při přejezdu hřebene je nutno počítat s tím, že sníh na hřebeni bývá často sfoukán až na ledový podklad, proto je lepší si pro jeho přejezd vyhradit spíše březen či začátek dubna, kdy sníh i v nejvyšších polohách zfirnovatí a plácání se na ledovém podkladě tak již nehrozí a kdy je ostatně i déle světlo, což je pro náročný přejezd také důležité.

Petrovy kameny sváděly k čarodějným představám Po 6 km cesty narazí lyžař na hřebeni na kamennou útulnu u Jelení studánky. K ní lze vystoupat, jak ještě uvidíme, i od bývalé chaty Alfrédky. Vydatný pramen Stříbrného potoka zůstane zrakům skryt hluboko pod sněhovou pokrývkou. Další 4 km stoupání přes vrcholy Máje a Kamzičníku zavede lyžaře na Vysokou holi, pod níž strmí skaliska Petrových kamenů. Ta byla pro svoji tajuplnost a bizarnost

Cesta z rozcestí pod Pradědem na Švýcárnu

v čarodějnických procesech, které krajem pod Jeseníky otřásaly v poslední třetině 17. století, označována za místa čarodějnických sabatů. Dnes zde končí klid hlavního jesenického hřebene a začíná bouřlivý život zimního střediska pod Pradědem, jehož sjezdovky jsou za dobrých sněhových podmínek v provozu až do prvního máje. Před tím, než se do „víru dění“ spustíte, je dobré se pokochat starým hraničním kamenem ze 17. století stojícím na vrcholu Vysoké hole na styku tří bývalých panství – Dietrichsteinů, Žerotínů a Řádu německých rytířů. Kámen zároveň vyznačuje hranici mezi Moravou a Slezskem. Na ploché Vysoké holi, bičované větry, je sníh sfoukaný vždy, takže nehrozí nebezpečí, že byste kámen minuli. Z Vysoké hole je nejlépe sjet podél tyčového značení k horní stanici pomy vyvážející pod vrchol hole sjezdaře od hotelu Figura, a následně se ladnými obloučky, při nichž ukážete sjezdařům, jak se to správně dělá, spustit po modré sjezdovce až k chatě Ovčárna. V obou jmenovaných zařízeních je samozřejmě také možno se na poměry lacino občerstvit. Chybět by při tom neměla malá odlivka Pradědu, místní bylinné speciality.

Dálnice na Praděd Z Ovčárny pak nezbývá nic jiného, než pustit se frekventovanou cestou, plnou pěšáků, ale opatřenou po krajích již opět většinou pěkně vyjetými lyžařskými stopami, k rozcestí mezi zdejšími proslulými chatami Kurzovní (ta už vlastně dávno není chatou, ale luxusním horským hotelem) a Barborkou. Budete se přitom pohybovat v místech, kde se lyžařské stopy upravují již s prvním sněhem a kde také nejdéle vydrží. Není proto divu, že zde, zejména v době, kdy nikde jinde ještě nebo už sníh není, často bývá přetlak běžkařů různých stupňů pokročilosti, od úplných začátečníků až po závodníky. Kolem Kurzovní chaty jsou navíc vždy udržována tréninková „kolečka“ v délce 1–5 km. Kdo chce ovšem zdolat celý jesenický hřeben, nesmí se zde příliš zdržovat. Není totiž ještě ani v polovině cesty, navíc má před sebou 160 výškových metrů stoupání na nejvyšší

moravskou horu Praděd, jejíž vrchol leží ve výšce 1 492 m n. m. Špička jeho televizní věže vypínající se nad vrcholem, která již před 40 lety nahradila ruiny kdysi emblematické staré cihlové rozhledny, postavené ještě před 1. světovou válkou místním sudetským turistickým spolkem, je nejvyšším, byť umělým bodem ČR. Vrchol Pradědu je, pravda, tak trochu bokem cesty, po níž je nutno pokračovat při přejezdu hřebene. Bylo by se mu možno vyhnout a odbočit už 1,5 km pod ním na cestu vedoucí na Červenohorské sedlo, ale to jistě neuděláte. Z vrcholu Pradědu je totiž kruhový rozhled, navíc je to odtud, logicky, až na Červenohorské sedlo už jen z kopce. Na Pradědu tak vlastně začíná ta nejpříjemnější část celé cesty – téměř 11 km vždy perfektně upravené stopy a 500 m klesání. Tato trasa je docela frekventovaná a je na ní nutno dávat dobrý pozor na pomalejší lyžaře, ale také na několik docela prudkých sjezdů. Lze ji, snad jako jediný úsek celé trasy, absolvovat soupaží, protože stoupání, která se na ní vyskytují, „nestojí za řeč“. Rychlá jízda je zde dokonce velmi žádoucí, abyste se nemuseli dlouho dívat na umělou stolovou horu Dlouhých strání, tyčící se před vámi přes údolí Divoké Desné, se smutným, ale energetiky bůhvíproč obdivovaným dědictvím komunismu – přečerpávací nádrží, vybudované ve výšce 1 350 m. Trojvrší Mravenečníku, kdysi nejkrásnější části Hrubého Jeseníku, jí takto bylo navždy znehodnoceno. Kolem celého trojvrší je ostatně také udržována upravovaná stopa od horní stanice lanovky z Koutů nad Desnou, tu ale můžeme doporučit pouze těm, kteří s tímto výtvorem nemají problém.

Švýcárna, nejstarší chata Jeseníků Cestou na Červenohorské sedlo míjíme nejstarší a také nejútulnější jesenickou chatu Švýcárnu, která v jádru zachovává dispozici z roku 1887, kdy ji z původní salaše nechal upravit majitel zdejšího panství, kníže Jan II. z Lichtenštejna. Dobře se v ní vaří a posezení

MAG CESTOVÁNÍ

stopu vytvářet. Pohled z vrcholu Keprníku ale stojí za to. Uvidíte totiž jako na dlani celou trasu, kterou jste dosud absolvovali, na sever pak nahlédnete do dalekých polských nížin. Hřeben Rychlebských hor na západě, s pověstnými lyžařskými trasami upravovanými majitelem chaty na Paprsku, na nichž se jezdí lauf Jelyman, i Králický Sněžník se odtud zdají, co by kamenem dohodil. Přímo před sebou uvidíte zkamenělého vozku s vozem i koňmi: Tak alespoň praví pověst o vzniku skaliska na vrcholu Vozky, pod nímž jste projeli během stoupání na Keprník.

Z Šeráku po sjezdovce s alpskou délkou

Kratší cesta z Pradědu vede kolem sjezdovky zvané Václavák. Vlevo část hlavního jesenického hřebene s mohutným masivem vrchu Břidličná

pod plastickou mapou Jeseníků s modely všech dnes již neexistujících chat a staveb naplní návštěvníka nostalgií dávno minulých časů. Snadná dostupnost chaty z Ovčárny, kam lze z křižovatky Hvězda nad známými klimatickými lázněmi Karlova Studánka dojet kyvadlovým autobusem, bohužel způsobuje, že v ní ve vrcholné sezóně málokdy naleznete volné místo. Pravidelně upravovaná trasa z Červenohorského sedla na Ovčárnu a zpět je navíc nejfrekventovanější lyžařskou trasou v Jeseníkách. Neustálé zhutňování sněhu rolbou zde totiž způsobuje, že se na trase sníh udrží v nižších polohách i v době, kdy na hřebeni již pod paprsky jarního slunce ze sněhu vykukují porosty brusinek a místních alpínských trav, smilky a metlice. Z Červenohorského sedla, i s odbočkou na Praděd, a zpět má tato trasa délku 25 km s převýšením přes 600 m a je tedy velmi vítanou a docela náročnou lyžařskou možností konce jesenické zimy.

Z Červenohorského sedla zase poněkud úmorně vzhůru Na Červenohorském sedle, známém svými sjezdovkami i horským hotelem a dvěma dalšími chatami, pro vás při cestě hlavním jesenickým hřebenem naopak začíná ta nejméně příjemná část cesty. Co se sjelo, musí se opět vystoupat. Na sedle je lyžař ve výšce 1 000 m n. m., ale vrchol Keprníku, čtvrté nejvyšší hory Hrubého Jeseníku, který je během přejezdu nutno zdolat, leží 1 423

m n. m. a cestou přitom ještě jednou klesnete do sedla Pod Vřesovkou. Únava se zde již nutně začíná hlásit, a tak je dobré se v bufetu nebo restauraci na sedle „nerozsedět“. Z Červenohorského sedla stoupá na Vřesovou studánku, a někdy dokonce i nad ní, na rozcestí pod Červenou horou, opět rolbou udržovaná stopa. Na „Vřesovce“ stávala až do osmdesátých let 20. století dřevěná chata, asi nejhezčí v celém Hrubém Jeseníku, kdysi dokonce i dřevěná kaple, neboť jde o vyhlášené poutní místo. Ale to už je bohužel minulost. Jedinou stavbou, kterou tam v současnosti uvidíte, je pouze kamenný přístřešek krytý šindelovou střechou, který ve svých útrobách skrývá pramen zázračné vody. Podél „studánky“ také vede traverz do sedla Pod Vřesovkou, jehož zdolání je bezesporu nejnebezpečnějším místem celé trasy. Stovky metrů prudkého svahu spadajícího do údolí Hučivé Desné pod vámi, v kombinaci s nepříliš dobrou stopou dokážou nahnat strach i těm, co to tu dobře znají. Ti méně odvážní proto mohou zvolit krátkou odbočku po hřebeni, krkolomnému sjezdu do sedla, ovšem již bez možností sklouznutí do hlubin, se ale stejně nevyhnou. Ze sedla Pod Vřesovkou pak lyžaře čeká prudký výstup na Keprník.

Vlastní stopou na Keprník Od Vřesové studánky je nutno závěrečnou část cesty absolvovat opět jen ve stopě vyjeté lyžaři, pokud to ovšem nebudete právě vy, kdo bude po sněhové nadílce

Nejhorší už je každopádně za vámi: zbývá sjezd z Keprníku do sedla, oddělujícího jej od Šeráku, nejsevernějšího a posledního vrcholu Hrubého Jeseníku. Není jednoduchý, navíc bývá často rozšlapán od pěšáků, kteří se vyvezou lanovkou z Ramzové až pod vrchol Šeráku. Sjedete-li jej bez nehody, můžete si dát v pozoruhodné kamenné chatě Jiřího, která zde stojí již 130 let a své jméno dostala po tehdejším vratislavském biskupovi Jiřím Koppovi, i pivo Šerák z hanušovického pivovaru. Ti odvážnější snad i třináctku Keprník! Ovšem pozor, cesta ještě nekončí a čeká vás sjezd po sjezdovce alpské délky téměř 4 km a převýšení bezmála 600 m. V době, kdy se ocitnete v těchto místech, už ale sjezdovka s největší pravděpodobností nebude v provozu a vy si tak budete moci vychutnat nerušenou jízdu s desítkami připlužovaných kristiánek skoro až na nádraží v Ramzové. Tam budete mít v nohách 40 km a převýšení 1 400 m. Na vlak můžete počkat v přilehlé horské chatě příznačně nazvané Ramzovské sedlo. Celou trasu pochopitelně můžete jet i v opačném gardu, z Ramzové. Využijete-li přitom lanovku z Ramzové na Šerák a necháte-li se ještě vyvézt šleprem z Ovčárny pod Vysokou holi, ušetříte si aspoň 700 m převýšení. Pozor však na prudké sjezdy z Keprníku a z Pecného na Skřítek. Ten rozhodně není pro začátečníky.

Jak si přidat Pokud by se vám zdálo 40 km málo, můžete si jesenickou kvintesenci ještě výrazně prodloužit, popřípadě zpestřit, zejména, chcete-li si více užít jízdy v dokonale připravených lyžařských stopách. Na východní straně hlavního hřebene se totiž od podhorské osady Žďárského potoka u Rýmařova až po rozcestí Hvězda nad Karlovou Studánkou rozkládá rozsáhlá síť upravovaných stop. Ze Ždárského potoka, kam se ze Šumperka dostanete

stejným autobusem jako na Skřítek, lze vyjet severozápadním směrem k rozcestí Žlutý potok (5 km), k němuž se ale můžete dostat také přímo ze Skřítku, po 2 km mírného klesání. Z tohoto místa stoupá cesta úbočím nad potokem k rozcestí pod Zelenými kameny, kde se napojuje na trasu, jež vede z křižovatky pod Ztracenými kameny, o níž jsme již hovořili. Dále se pak jede velmi příjemnou mírně zvlněnou vrstevnicovou cestou až na Alfrédku. To bývala vyhlášená turistická chata, která však měla smůlu a dvakrát vyhořela. Naposledy v roce 2002 a již nebyla obnovena, stejně jako k ní přiléhající školní sjezdovka. Na místě však stojí, kromě staré a nepřístupné lovecké chaty, nový srub, v němž se lze ohřát a dostat i základní občerstvení. Na Alfrédce budete mít v nohách 15 km a vystoupaných 550 m. Na nedalekém rozcestí je nutno upravenou stopu opustit a na 3 km zdolat dalších 250 výškových metrů na Jelení studánku, ležící, jak již víme, na hlavním jesenickém hřebeni. Zejména závěrečné stoupání v řídkém lese dá hodně zabrat. Ostatně, je to i trasa Jesenické 70, z čehož je zřejmé, že se tento závod nejezdil ani zdaleka jen v upravených stopách. Absolvujete-li takto prodlouženou trasu, budete mít na Ramzové v nohách již 50 km s převýšením více než 1 500 m!

V Jeseníkách ovšem nemusíte dělat pouze hrdinské výkony na hlavním hřebeni. V případě horšího počasí, nebo chcete-li mít celou dobu požitek z jízdy v krásně upravených stopách, můžete ujet pěknou dávku kilometrů i bez výjezdu na hlavní hřeben. K tomu je ideální právě síť stop mezi Žďárským potokem, známým lyžařským střediskem Karlovem a Hvězdou. Nejlépe by v takovém případě bylo začít v Malé Morávce. Tady už vám auto nebude na obtíž, neboť se sem snadno vrátíte. Z Malé Morávky vyjedete autobusem na rozcestí Hvězda, zde se občerstvíte v chatě u parkoviště a vydáte se klesající tzv. Kapitánskou cestou 10 km zpět do Karlova. Odtud můžete vystoupat po přibližovací stopě na jakési „náměstíčko“ nazvané Mravencovka, z nějž vychází několik cest. Doporučuji jet stejnojmennou cestou (v létě je zde k vidění neuvěřitelná spousta velkých mravenišť) až k úpatí ledovcového Malého kotle a dále k Alfrédce. Potom třeba až na rozcestí pod Ztracenými kameny. Zpět se pak vypravit z Alfrédky kratší cestou opět k „náměstíčku“ Mravencovka a odtud nad karlovskými sjezdovkami zpět do Malé Morávky. Není to také žádná procházka růžovým sadem, ujedete přitom 40 km

a nastoupáte téměř 1 000 m, ale v upravených stopách, a tedy podstatně rychleji a pohodlněji. Navíc lze místní trasy různě kombinovat a zkracovat. Ano, Jeseníky se asi nikdy nestanou běžeckým rájem jako Jizerské hory. Ale na druhé straně, na hlavním jesenickém hřebenu potkáte jen minimum lidí, s výjimkou trasy z Ovčárny na Červenohorské sedlo, a na trasách kolem Karlova se vám může stát, že dlouhé hodiny nepotkáte nikoho a pojedete v čerstvě upravených „panenských“ stopách. Co si přát víc?

Václav Štěpánek Historik – balkanista, vysokoškolský pedagog na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Od mládí běžkařský nadšenec.

Piccolo Hotel Sciliar

Seiser Alm / Alpe di Siusi, Jižní Tyrolsko, Itálie Tradice, rodinná atmosféra a kuchyně s bohatým menu v srdci Dolomit s panoramatickým výhledem.

www.piccolohotelsciliar.it

Z pokodjoE přímo STOPY Příjemná restaurace, bar, dětský sál, slunečná terasa, velké parkoviště pro hosty Krytý bazén s denním světlem, vířivka, infrasauna

80 KM BĚŽKAŘSKÝCH TRAS

NORDICTECH Budeme pokračovat v historickém vývoji vosků až do současnosti a také nahlédneme, jak to vypadá uvnitř profesionálního servisáckého kamionu.

FOTO: BÓŠA, SVAZ LYŽAŘŮ ČR

CO SE DOČTETE V PŘÍŠTÍM ČÍSLE NORDICU

FOTO: PETR SLAVÍK/ČESKÝ BIATLON

NORDICMAG

FOTO: LIBOR DAVID

NORDICSPORT

Beskydy patří mezi vyhledávané hory naší vlasti. Objevte jejich zapadlé kouty i na běžkách.

FOTO: JAKUB OPOČENSKÝ

V dalším čísle magazínu NORDIC se můžete těšit na rozhovor s naším nejúspěšnějším biatlonovým trenérem Ondřejem Rybářem a můžete si přečíst, kde se najednou vzala mezi nejrychlejšími běžkyněmi na lyžích Kateřina Razýmová. Zavzpomínáme i na skvělou kariéru naší veleúspěšné lyžařky Květy Jeriové-Peckové.

NORDICUNIVERZITA Cviků na posilování těla bylo v našem časopisu už dost, proto jsme se znovu zaměřili na regenerační kompenzační cvičení. Tušíte, co se může stát s vaším srdcem, když jedete závod v nastupující nebo nedoléčené nemoci? Pro ty, kteří chtějí jezdit na běžkách rychle, přineseme opět další tréninkové rady.

Vstupte do komunity NORDIC! Běžky jsou životní filozofie. Naplňujeme ji celý rok, přestože aktivní sezóna trvá sotva několik měsíců. Proto ji musíme vyždímat na maximum: pohybem, prací na kondici i technice, sbíráním zážitků… a informací. Právě kvůli nim je tu NORDIC. Zajistěte si stálý přístup těch nejvybranějších a nejpodstatnějších informací. Staňte se součástí komunity NORDIC.

NORDIC vychází 2x ročně a k tomu dva sjezdařskoběžkařské speciály – předplatné stojí jen 280 Kč! V ceně předplatného získáte bonusové SNOWbony, které si můžete střádat nebo si za ně rovnou něco pořídit v e-shopu SNOW.cz, kde čeká přes 50 atraktivních položek.

nordicmag.cz ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

REDSTER SKINTEC

JAK RE D ST ER PO MÁHÁ BÝT L EP ŠÍM B ĚŽ K A Ř EM : Síla Závodní ladění modelu Redster Skintec dodá důraz vašemu odrazu, zatímco perfektně vyprofilovaný tvar klenby komory se postará o maximální stabilitu při odrazu a skluzu.

R E D S T E R

C 9

C A R B O N

S K I N T E C

Rychlost Díky novému provedení skluznice se speciálními skluznými aditivy a strukturami používanými továrními závodníky Světového poháru dosáhnete ještě vyšší rychlosti skluzu lyže.

Široké použití Snadný systém výměny mohérového skinu Easy Skin umožní výběr vhodného pásu podle aktuálních sněhových podmínek a terénu a jeho výměnu během pár vteřin.

NORDIC 55 - prosinec/leden 2020/21

Articles inside

Radost zrozená z bolesti aneb Manuál pro návrat do života