Cesty dřeva a jeho „převleky“ Strom, který poskytuje útočiště mnohým tvorům, dává po skončení svého života jeden ze základních materiálů pro vybavení lidských příbytků - dřevo. Podoby i vlastnosti dřeva jsou velmi rozmanité. Má různou strukturu, hustotu, pevnost, pružnost, barvu, vůni a dokonce i zvuk. Vlastnosti dřeva podmiňují způsoby jeho využití. Hustá, tvrdá dřeva jsou odolnější a tedy vhodná pro konstrukce, měkká dřeva se lépe opracovávají a jsou oblíbeným materiálem řezbářů. Každé dřevo má svůj osobitý vzhled, který mu dává struktura letokruhů a barva. Některá dřeva byla obdařena podmanivou krásou jako oslnivé princezny, jiná, přestože velmi užitečná, jsou na první pohled pouze skromnými Popelkami. Lidská vynalézavost a důvtip však hledaly po staletí cesty, jak vzhled dřev krásných ještě více podtrhnout a dřeva skromnější, méně zajímavá vzhledově trochu vylepšit. Postupně se rozvinula speciální řemesla, která vytvářela dřevu honosnější „převleky“ v podobě zvláštních povrchových úprav.
Poražený strom opracovává nejprve dřevorubec, který připraví klády tak, že z kmene oseká větve a oloupe kůru. Tesař klády rozřeže na silné fošny a prkna.
ŠTAFÍŘSTVÍ zahaluje povrch dřeva do barevné vrstvy, často v kombinaci se stříbrem a zlatem
Truhlář rozřeže silná prkna na potřebnou míru a z nich pak vyrábí nábytek. Nohy, sloupky a lišty mu připravuje soustružník.
INTARZIE využívá barevných rozdílů dřev, které skládá do ornamentů a obrazců
Intarzie
…pro útulná lidská obydlí musí opeřenec ztratit svůj příbytek…
Není holé dřevo na pohled trochu nudné? Zvláště měkké dřevo, které má na povrchu také dost viditelných chybiček…..prasklinky, skvrnky, suky. Jak by se daly schovat?
….a najednou krásné ornamenty! Tyhle vzory jistě na stromě nevyrostly…nebo vyrostly?
Pomůžete našemu opeřenci najít odpověď? Vám zase pomohou informace na dalších panelech výstavy.
Intarzie Otázkou vylepšení povrchu levnějších a většinou méně zajímavých měkkých dřev se zabývali lidé už od starověku. Ze starého Egypta nebo antického Říma známe zmínky o nábytku, jehož povrch byl obkládaný tenkou vrstvou drahých dřev zajímavých struktur a barev. V Římě bylo velkou módou vlastnit stolek z citrusového dřeva. Básník Cicero za něj zaplatil milion sestercií (asi 400 000 korun).
Největší rozvoj umění INTARZIE, což znamená obkládání nábytku dražšími krásnými dřevy, nastal od konce 15.století. V té době se používaly dýhy (tenčí plátky dřeva) v síle mezi 2-8 mm. Intarzie byla oblíbená především v Itálii, kde se vyvinula z místní speciality - mramorové mozaiky, zvané „pietra dura“. „Dřevěné mozaice“ se říkalo tarsia a secco - tady jistě poznáváte základ slova INTARZIE. Mezi nejoblíbenější náměty patřila architektura.
Do vývoje intarzie zasáhla v 16.století důležitá technická vymoženost, která se zrodila v německém Řezně. Místní bednář Jiří Renner vynalezl stroj, kterým bylo možné řezat tenké pravidelné dýhy. Italové ovšem tvrdí, že hlavním vynálezcem byl jejich rodák Pompeo Salvo z Boloně. Z Itálie přišlo další vylepšení intarzie: tónování dřeva opalováním ve žhavém písku.
Intarzie Během 16. a 17.století přinesl rozvoj zámořských cest a obchodování s Afrikou, Asií i Amerikou do Evropy mimořádně krásná vzácná dřeva: černý eben, rudohnědý mahagon a temný palisandr.
Povrch dřeva lze však zdobit nejen kombinacemi neobvykle zabarvených dřev, ale oživit jej k dosažení výraznějších efektů také dalšími materiály. V kombinaci s černým ebenem nádherně vyniká bělost jiného exotického materiálu, kterým je slonová kost. Slonovina byla odjakživa velmi drahá, takže se nahrazovala podobným dostupnějším materiálem účel splnila důkladně vyvařená a vysušená hovězí kost. Z tenoučkých plátků slonoviny a kosti se vytvářely složité ornamenty, které navíc zdobilo rytí.
Jednotlivé motivy intarzií se vyřezávaly z tmavého dřeva i světlé kosti jemnou lupénkovou pilkou. Ze dvou odlišně barevných materiálů vznikly často dvě varianty jako pozitiv a negativ.
Intarzie Na přelomu 16. a 17.století v době vlády císaře Rudolfa II., který měl zálibu v extravagantních výtvorech uměleckého řemesla, se ve střední Evropě zrodila novinka. Ve městě Chebu vznikaly v truhlářských rodinách Ecků a Haberstumpfů na přepychovém nábytku složité intarzované obrazy, které byly dokonce plastické! Povrch jednotlivých dílků byl vyřezávaný jako malé sochařské dílo - reliéf. Vedle nezbytné lupénkové pilky a rydla využívali chebští mistři pro plastickou řezbu také dlátka. Jedinečné plastické intarzie se nazývají podle místa svého zrodu „CHEBSKÉ PRÁCE“.
Ještě luxusněji působí výzdoba dřeva rozmanitými kovy. Nejčastěji se používal cín, měď a mosaz. Vykládání dřeva kovem, často ještě ve spojení s kostí, želvovinou a perletí se nazývá INKRUSTACE nebo MARKETERIE. Největším mistrem v této technice byl na konci 17.století dvorní dodavatel francouzského krále Ludvíka XIV. Charles André Boulle, který mistrovsky kombinoval želvovinu, mosaz a cín. Špičkoví truhláři si v té době začali říkat ebenisté.
Intarzie Intarzie s příběhem Nejsložitější (a také nejpracnější a nejdražší) intarzie zachycují podobné náměty jako obrazy. Najdeme mezi nimi biblické výjevy, příběhy z mytologie, zátiší nebo krajiny s architekturou, zvané veduty. Mnohé z nich byly vytvořeny podle grafických listů známých umělců.
Hlavní scéna na desce luxusního stolu ze zámku Hluboká, zachycuje část příběhu o Aeneovi, hrdinovi Trojské války a krásné Dido, královně Kartága. Vidíme konec příběhu, kdy Aeneas se svým pážetem čeká v přístavu na odjezd lodi. Stůl byl vytvořen v období baroka jihoněmeckými mistry, kteří tmavé dřevo ořechu a mahagonu zkombinovali s načervenalými ovocnými dřevinami, světlým javorem a jasanem. Na části postav použili slonovou kost, na zbraních a ozdobách se blýská mosaz. Na motýlech a andílcích se třpytí perleť, naznačený vítr je dokonce ze stříbra.
Před polovinou 18.století, kdy vládl styl zvaný rokoko, byl v jižních Čechách vytvořen stolek, který představuje na své desce zámek Hluboká ještě před barokní a později novogotickou přestavbou. Střední část intarzované desky je tedy důležitým dokumentem o zaniklé podobě známé památky. V rozích zdobí stolek alegorie ročních dob, uprostřed všech stran najdeme čtyři části erbu rodu Schwarzenbergů, vlastníků zámku. Vedle přirozené krásy ořechu, javoru, jabloně, švestky a palisandru byly některé části pro větší efekt přibarvena do zelena.
Intarzie Nahlédnutí do truhlářské dílny Silné fošny a prkna se řežou jednoruční a dvouruční rámovou pilou. Dýhy se řežou na speciálním stroji.
Prkna z levnějšího dřeva tvoří konstrukci nábytku, zdobený povrch pokrývají dýhy (švartny) z tvrdých, barevných dřev.
dvouruční pila
jednoruční pila
Motivy intarzie se vyřezávají lupénkovou pilkou a ostrým nožem podle papírových šablon. Nůž se musí často přiostřovat na brusném kameni.
nůž na řezání dýh kladívko
lupénková pilka
dlátka
svěrák hoblík
Intarzie se skládá podle nakreslené předlohy a na líci se zafixuje lepící páskou. Větší složené díly se na nábytek lepí teplým klihem. Používá se nejjemnější kostní a kožní klih. truhlářská stolice
stroj na řezání dýh
Lepená část se přikryje prkénkem, utáhne ztužidlem a nechá se dokonale ztuhnout. Práce na větším kusu nábytku trvá několik týdnů i měsíců. Řez intarzií připomíná dort: podkladové dřevo, klihová vrstva, dýha
Klihová vrstva je pro červotoče pochoutkou jako krém dortu.
Intarzie Co všechno umí intarzie:
Principem intarzie je skládačka - tedy „ puzzle“
Krása jednoduchosti - tzv. “Křížová spára“, tvořená čtyřmi dýhami, které vznikly šikmým řezem
Intarzované geometrické obrazce se kromě nábytku uplatnily také na parketách
Bohatý intarzovaný rozvilinový ornament pokrývá někdy celé stěny místnosti
Jemné linky jsou v intarzovaném vzoru dokreslovány tuší
Motivy palácové architektury byly oblíbeny především v Itálii v 16. a v 17.století
Květinové motivy zdobily barokní a rokokový nábytek hlavně v Holandsku a v Německu
Intarzie dokáže zobrazit složité scény - největšího mistrovství dosáhli v 17. a v 18.století tvůrci ve Francii a v Německu
Intarzie Kdyby červotoč uměl vyprávět…prozradil by,
co viděl ze své skrýše, než ji musel opustit.
...krunýř pravěkého ještěra???
Chyba!.. je to povrch intarzie po silném působení vody …H2O není pro intarzii zdroj života, ale naopak počátek rozkladu. Navlhčením se tenké dýhy zkroutí, klih se rozmočí a celý krásný ornament se postupně rozpadne. Svůj ničivý podíl na zkáze má také často působení dřevokazného hmyzu, především červotoče.
...okamžik po výbuchu???
…intarzie se dlouhodobým zavlhčením „potrhala“, části odpadají…
…povrch intarzie se musí zajistit fixačními páskami…
…jednotlivé části se pečlivě dokumentují a demontují...
Aby vzácné řemeslné dílo nezaniklo, musí zasáhnout restaurátor. Restaurátor je specialista, který kromě dokonalé znalosti starých řemeslných technik, ovládá také postupy, jak poničenou hmotu stabilizovat (konzervovat) a díky svému výtvarnému citu dokáže také přesně doplnit (zrekonstruovat) nevratně zmizelé detaily. ...rozebrané díly i povrch podkladového dřeva se musí dokonale očistit...
…pro přesné dodržení původního stavu se využívá i počítač...
...mravenčí práce na zpětném sestavování intarzie...
…zpětná fixace všech částí probíhá tradičním postupem klížení…
...kdo by poznal, že intarzie prošla ohrožením???
Intarzie 4
Můj intarzovaný portrét byl tak krásný... Snad půjde opravit. Pomůžete najít, kam části rozbité intarzie patří?
1
3
5
2
6
Najdete mého příbuzného na druhém obrázku?
Takhle to dopadne, když necháte pracovat učedníka bez dozoru... Poznáte co je na komodě vlevo jinak?
1
4
2
3
Tolik ornamentů na jedné skříni! Najdete, kde jsou vzory použity? Jeden z nich na skříň nepatří.