Dřevo v architektuře by Petr

v architektuře Dřevo v našich přírodních podmínkách patřilo vždy k nejdostupnějším a nejpoužívanějším stavebním materiálům. Jeho těžbu a opracování bylo možno provádět až do finální podoby relativně jednoduchým ručním nářadím. Ze dřeva je možné zbudovat jak velmi rozměrné a namáhané stavební konstrukce (krovy, stropy, věže), technické stavby (mosty, náhony, mlýnská kola, jezy), tak i podlahy, stropy, obklady, dveře, okna a řadu dalších částí stavebního díla (schody, pavlače, zdobné řezby atd.) Pro stavební konstrukce byly v minulosti i dnes používány převážně jehličnany (smrk, borovice, jedle, modřín), ale také tvrdé dřeviny jako dub nebo buk a podle potřeby a vlastností i další druhy. Při budování dřevěných objektů se v minulosti obvykle užívaly dva základní konstrukční přístupy. Jednak byly budovány stavby srubové, vázané z masivních kmenů nárožním přeplátováním, nebo stavby hrázděné, které zahrnovaly tesařsky vázanou kostru z hraněného dříví opatřenou zděnou výplní. Jižní Čechy nejsou typickou oblastí s dochovanou roubenou ani hrázděnou architekturou; starší dřevěné stavby byly od první čtvrtiny 19. století postupně nahrazovány zděnými domy, z nichž se posléze vyvinul jiný jihočeský fenomén – tzv. selské baroko. V centrální části jižních Čech tak roubené stavby, až na několik výjimek (Dvorce u Borovan, Svatkovice, Mydlovary), prakticky nenalezneme. Za jejich objevováním se z centra kraje musíme vypravit dále na sever, do širšího okolí Milevska a Jistebnicka či naopak do horských oblastí Šumavy a Pošumaví. Obě oblasti jsou charakterem staveb zcela odlišné. Zatímco severní Písecko a Jistebnicko (Dolní Ostrovec, Hrazany, Vladyčín, Nosetín, Varvažov, Nadějkov, Mozolov aj.) nabízejí ukázky tradiční roubené zástavby, související s přilehlými oblastmi Sedlčanska a Pacovska, Šumavu a Pošumaví reprezentuje svébytný typ šumavského horského domu navazující na tradice bavorské. Historicky podmíněnou je specifická enkláva alpských domů ve Volarech. Dochovaná roubená architektura v jižních Čechách pochází z velké většiny z 18. a 19. století. Starší exteriérové konstrukce jsou spíše výjimkou – gotický srub v Mirkovicích čp. 1 či v nedávné době odhalený srub ve Vitějovicích reprezentují nejstarší dochované příklady lidové architektury v ČR. Středověký původ je častěji doložen u konstrukcí dochovaných v interiérech. Dokladem jsou např. mimořádně hodnotné gotické roubené komory v Českých Budějovicích a několik ukázek mohutných gotických krovů (klášter Bechyně, zámek Blatná ad.). Typologie jihočeských krovů sleduje obecné vývojové trendy. Vedle gotických konstrukcí či jejich torz jsou dochovány i četné krovy renesanční a barokní. Převážná část dochovaných krovových konstrukcí je dílem 19. a 20. století. Řemeslnické a umělecké zpracování dřeva reprezentují historické podlahy, dveře a stropy. Podlahy se v městském i venkovském prostředí dochovaly v pestré škále typů od prostých hoblovaných fošen, až po náročně zdobené a intarzované parkety zámeckých salonů a sálů na Hluboké, v Českém Krumlově či v Dačicích. Vlivy uměleckých slohů se výrazně promítly do tvarů a výzdoby dveří. Prosté gotické dveře střídají bohatě řezané, polychromované a zlacené dveře renesanční či raně barokní z 16. a počátku 17. století. Poněkud střídmější vrcholně barokní dveře nahradily na konci 18. století klasicistní vzory s dominantním motivem slunce, který přežíval hluboko do 19. století, a to jak u městských staveb, tak u selských statků, kde dodnes podtrhuje zdobnost „selskobarokních“ fasád. Druhá polovina 19. století je ve znamení pseudoslohů. Prolínání a přetváření prvků předchozích století v některých případech ústí do přezdobenosti a nevyváženosti zdobných prvků. Očistou a odlehčením je tak zrození secese na počátku 20. století. Slohové vlivy se podstatným způsobem projevily také v konstrukci stropů, a to zejména v městském prostředí a v prostředí panských sídel. V jižních Čechách je dochována řada náročně zpracovaných renesančních stropů zdobených řezbami, někdy i malbou a zlacením (Jindřichův Hradec, Český Krumlov, Rožmberk, Bechyně, Slavonice, Zálší, Vyšetice, České Budějovice, Vimperk atd.). Bohatost forem a tvarů se opět vrací až s nástupem romantismu, inspirace v renesančních a barokních vzorech přináší mimořádné řezbářské práce do interiérů zámků Hluboká a Orlík. Skromnější díla nalezneme např. na zámcích v Blatné, Jistebnici nebo ve Vráži. Venkovské prostředí reprezentují tradiční trámové stropy se záklopem. Zajímavé dřevěné stavby zůstaly zachovány i v oblasti drobné sakrální architektury a technických staveb. Na rozdíl od jiných regionů ČR není v jižních Čechách dochován žádný dřevěný kostel, dřevěné kaple jsou spíše dílem novodobým (Nálesí), případně s vazbami na šumavské prostředí (Boubín, Stožec). V krajině však zůstaly četné dřevěné kříže, krucifixy a kalvárie. Dřevěné technické stavby využívaly kromě roubení i metodu bednění. V desítkách venkovských usedlostí vznikala v 19. století bedněná patra nad chlévy a kolnami k uskladnění sena. Bednění jako konstrukční prvek bylo užíváno i pro stavbu celých objektů – např. vodní pila Peníkov nebo kryté mosty, tzv. rechle, v Lenoře a Českém Krumlově, či objekt rozvodny na Vchynicko-tetovském plavebním kanále. Bez dřevěných konstrukcí se obvykle neobešly mlýny a hamry, vybavené vodními koly, stejně tak brusírny, kovárny či důlní díla. Z dnešního pohledu bylo specifické užití dřeva pro tvorbu vodovodních potrubí a okapových svodů. Samostatnou kapitolou ve využití dřeva v architektuře jsou drobné dřevěné stavby, oživující historické zahrady a parky. Zejména romantické parky zaplnily nejroztodivnější altánky, rosária, pergoly, lavičky, voliéry, mostky, kuželny nebo zcela specifické stavby, jako je např. kůrový domek v zámeckém parku v Červeném Dvoře. Poznání a datování dřevěných konstrukci bývalo v minulosti neprůkazné a vycházelo pouze ze srovnávací analýzy. V současnosti se stále více využívá pro datování exaktní metody – dendrochronologie. Dendrochronologie je metoda datování dřeva na základě měření šířek letokruhů. Vychází z poznatku, že přirůstání jednotlivých letokruhů bylo přímo ovlivněno klimatickými poměry v konkrétním časovém období. Pokud je tedy u zkoumaného vzorku dřeva zachováno dostatečné množství letokruhů, je možné pomocí dendrochronologie určit přesné roky, během nichž letokruhy postupně narůstaly. V současné památkové péči je tato metoda využívána zejména k přesnému datování dřevěných stavebních konstrukcí a archeologických nálezů, v ojedinělých případech též u historického nábytku a uměleckých děl typu soch či obrazů. Výstava „Dřevo v architektuře“ představuje pouze malý výsek z širokého uplatnění dřeva a dřevěných konstrukcí v historické architektuře. Chce upozornit na mnohdy skryté hodnoty, na krásu tohoto materiálu, na bohatost tvarů, na zručnost a cit bezejmenných řemeslníků a umělců, kteří zde zanechali to nejlepší ze svých schopností a umu.

Dveře a vrata

Kájov (CK) – klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Jednou z prvních dveřních konstrukcí jsou dveře svlakové, sestávající ze širokých prken zpevněných na rubové straně vodorovnými svlaky. Nejstarší takovéto dveře byly točnicové, později, jako v tomto případě u pozdně gotického kostela v Kájově z let 1471–1485, byly zavěšeny na zdobených kovaných závěsech.

Lidéřovice (JH) – kostel sv. Linharta. Další příklad gotických svlakových dveří u vesnického kostela, přestavěného na konci 15. století, které svým zpracováním odpovídají méně významné stavbě než v předcházejícím případě. I přes použití prostých kovaných závěsů je zde vidět snaha o výzdobu v podobě jednoduché železné růžice a drobných rozetek.

Český Krumlov (CK) – zámek. V době renesance se začaly používat rámové výplňové dveře, jejichž nosnou konstrukcí je dřevěný rám většinou se střední příčkou, do kterého jsou na drážku vsazeny výplně. U vyšších společenských vrstev byly dveře v interiérech zdobeny, jako v případě intarzovaných dveří v tzv. Rožmberských pokojích krumlovského zámku.

Borovany (CB) – zámek. Barokní svlaková vrata prelatury augustiniánského kláštera z let 1760 – 1770, později zámku, jsou příkladem velmi zdobných vrat, tvořených pouze skladbou prkének do různých obrazců, připevněných velkým množstvím kovaných hřebů.

Jindřichův Hradec (JH) – náměstí Míru čp. 3. Ve městech se z klasicistní doby dochovaly poměrně početné soubory dveří a vrat městských domů, vzniklých v mnoha případech nově po rozsáhlých ničivých požárech. Mimořádně zdobně provedené jsou dveře v J. Hradci s řezbami, imitující motiv vela, tj. antického horizontálního závěsu.

České Budějovice (CB) – Hradební čp. 289. Období historických slohů se dotklo i nižší společenské vrstvy – měšťanstva, které upravovalo průčelí svých domů po vzoru šlechty. V tomto případě bylo původní průčelí domu z první poloviny 19. století odstraněno, dochovaly se pouze kvalitní novorenesanční výplňové dveře.

Stráž nad Nežárkou (JH) – dům čp. 32. Kvalitní a řemeslně hodnotné dveře a vrata se neomezovaly pouze na větší města, ale nacházíme je i v maloměstech a v menší míře i na venkově. Příkladem z maloměstského prostředí jsou rámová výplňová vrata domu, jejichž ústředním zdobným motivem je opět velum se středovým terčem.

České Budějovice (CB) – 28.října čp. 1592 a 1593. Další ukázkou z období historických slohů konce 19. století jsou řemeslně kvalitní novobarokní výplňové dveře dvojdomu čp. 1592 a 1593, vystavěného staviteli Hauptvoglem a Schwarzem v letech 1892–1893.

Klášter u Nové Bystřice (JH) – kostel Nejsv. Trojice. V baroku se vyskytuje již celá škála výzdoby vnější strany dveří a vrat. Příkladem raně barokní výzdoby jsou mimořádně bohatě řezané dveře do kostela z druhé pol. 17. století s typickým barokním motivem rámů s „ušima“, boltcových ornamentů, penízkového motivu a rozet. Začíná se uplatňovat i dvoukřídlové uspořádání dveří.

Strakonice (ST) – hrad. Oblíbeným barokním zdobným prvkem je tordování, akant a kosočtverečný motiv z prkének, který se uplatňoval již od raně barokního období až do klasicismu. Všechny tyto motivy představují dveře do budovy strakonického hradu z roku 1715. Zdobeny jsou ještě hvězdami maltézských rytířů, kteří na hradě sídlili.

České Budějovice (CB) – biskupství. Nejvíce dochovaných původních dveří a vrat je z doby klasicismu. Charakteristickým a nejoblíbenějším zdobným motivem tohoto období je „klasicistní slunce“, složené z jednotlivých kónických prkének. Dalším prvkem je kanelování s píšťalami. Tyto motivy vidíme na velmi dekorativních vratech do biskupství z druhé poloviny 18. století.

Oslov (PI) – venkovská usedlost čp. 4. Klasicistní vrata a dveře ve venkovském prostředí jsou oproti městům podstatně střídmější, u usedlostí se omezují většinou na základní prvek půlslunce v převládajícím prkenném poli. Příkladem tohoto široce rozšířeného typu jsou prostá pobíjená rámová vrata a branka do usedlosti v Oslově.

České Budějovice (CB) – Jírovcova čp. 1347. Po období klasicismu a historických slohů nastupuje kolem roku 1900 na scénu secese. Tento nový sloh, ve snaze odštěpit se od dosavadní architektury, vynikl dekorativním pokrytím staveb ornamentikou křivek, květů, listů, figur a reliéfů. Příkladem jsou tyto dveře z roku 1902.

Milevsko (PI) – spořitelna čp. 4. Dalším kvalitním příkladem secese z počátku 20. století jsou dveře s bohatou secesní výzdobou a mozaikovým barevným nadsvětlíkem u budovy spořitelny, vystavěné v roce 1910 významným táborským stavitelem Františkem Ješem.

Hluboká nad Vltavou (CB) – zámek. Kolem poloviny 19. století se šlechta, ztrácející své dosavadní výsadní postavení, obrací k rytířskému středověku. Svá sídla nechává přestavovat v romantickém duchu. Příkladem jsou vstupní vrata zámku Hluboká z jeho neogotické přestavby z let 1840-1871.

České Budějovice (CB) – Lipenská čp. 1739. V průběhu 20. století byly i některé starší stavby opatřovány novými moderními dveřmi. V tomto případě u domu z roku 1895 se svým vzhledem a materiálem snažily vhodně napodobit architektonické prvky průčelí domu.

DŘEVO V TORZÁLNÍ ARCHITEKTUŘE

Zvíkov (PI) – věž Markomanka. Jedny z nejstarších dřevěných konstrukcí na jihočeských hradech se zachovaly v raně gotické věži Markomance na Zvíkově. Prkna ze šalování klenby v přízemí věže byla pomocí dendrochronologie datována do roku 1234, z této doby také pochází první písemná zpráva o hradě.

Krajníčko (ST) – hrad Helfenburk. Stavbu hradu Helfenburk u Bavorova povolil pánům z Rožmberka král Karel IV. v roce 1355. O rychlém zahájení stavebních prací nás informují původní dřevěné prvky dochované ve vnitřní bráně a navazující hradbě, které byly vyrobeny z kmenů stromů pokácených v letech 1355 – 1356.

Soběslav (TA) – věž Hláska. Rožmberský hrad v Soběslavi byl těžce poškozen za husitských válek a jeho obnova se protáhla až hluboko do 16. století. Dendrochronologická data získaná ze stropních trámů v nárožní věži Hlásce umožnila položit její výstavbu do let 1509 – 1510. Novodobý krov věže vznikl až na počátku 19. století.

Křemže (CK) – hrad Dívčí Kámen. Palácové jádro hradu Dívčí Kámen bylo tradičně považováno za klasický případ dvoupalácové dispozice, vzniklé v nejstarší stavební etapě v polovině 14. století. Až dendrochronologické analýzy provedené v roce 2010 prokázaly, že východní palác byl vložen do staršího jádra až v době vlády Oldřicha II. z Rožmberka, tedy téměř sto let po založení hradu.

Křemže (CK) – hrad Dívčí Kámen. Dendrochronologické datování dřevěných konstrukcí mnohdy zcela vyvrátí zažité představy o stavebním vývoji objektu. Analýza dřeva ze smrkových stropních trámů ve východním paláci, které byly datovány do roku 1445, doložila dosud neznámou razantní přestavbu hradního jádra Oldřichem II. z Rožmberka.

Knín (CB) – tvrz Býšov. Existence tvrze, která byla sídlem vladyckého rodu Býšovců z Býšova, je v pramenech doložena na konci 14. století. Dendrochronologické datování zazděného trámu umožnilo položit výstavbu dosud stojící gotické věžové tvrze do doby po roce 1434. Stromy na stavbu krovu byly pokáceny roku 1636, což odpovídá písemným zprávám o přestavbě tvrze na sýpku.

Dobronice u Bechyně (TA) – hrad Dobronice. Zřícenině hradu Dobronice dominuje mohutná válcová věž, která je součástí nejstarší stavební fáze hradu. Dendrochronologická data získaná z dubových překladů štěrbinovitých okének dovolují položit stavbu věže do let 1310 – 1322, což odpovídá i nejstarším písemným zprávám o majitelích hradu.

Křemže (CK) – hrad Dívčí Kámen. Přestože dřevěné konstrukce vystavené nepříznivým klimatickým vlivům v prostředí torzální architektury rychle zanikají, dokladem jejich existence často bývají dochované otisky na líci zdiva. Negativ zaniklého dřevěného schodiště a podlah na hradě Dívčí Kámen názorně vypovídá o vnitřním uspořádání a komunikačním schématu gotického paláce.

Borotín (TA) – hrad Borotín. Obytný komfort kamenných gotických hradů zvyšovaly vkládané roubené komory, které sloužily jako účinná tepelná izolace. Tyto komory se zpravidla vyskytovaly v patře palácových staveb, kde se po nich často zachovaly charakteristické otisky dřevěných trámů. Na snímku otisk roubené komory z počátku 16. století v prvním patře pozdně gotického paláce.

Křemže (CK) – hrad Dívčí Kámen. Hned několik dřevem zateplených místností je doloženo na zřícenině hradu Dívčí Kámen. Nejzachovalejší z nich se nacházela v druhém patře západního paláce, kde podle tradičního schématu sousedila s menším sálem a krbem vyhřívanou komnatou. Z negativních otisků je patrné technické řešení výdřevy z fošen upevněných do koutových sloupků.

Suchdol u Bujanova (CK) – hrad Louzek. Netypickou polohu v přízemí paláce měla dřevěná roubená komora na hradě Louzku. Vydřevená místnost byla osvětlována malým oknem, na jehož záklenku jsou dobře patrné otisky šalování z úzkých štípaných prkének. K zániku výdřevy dochází někdy na přelomu 14. a 15. století při přestavbě hradu do celokamenné podoby.

Nové Hrady (CB) – hrad Nové Hrady. Cenným zdrojem nálezů dřeva jsou zasypané hradní studny, které díky vlhkému prostředí vytvářejí příznivé podmínky k uchování předmětů z organických materiálů. Při archeologickém výzkumu hradní studny v Nových Hradech byly kromě početných dřevěných stavebních prvků nalezeny také okovy sloužící k čerpání vody.

Podlahy

Hoslovice (ST) – mlýn – světnice. Prkenná podlaha představuje nejjednodušší provedení dřevěné podlahy. Jejím předchůdcem byla ve venkovském prostředí udusaná hlína.

Němčice (ST) – zámecká sýpka. Příklad prkenné podlahy použité v hospodářském objektu. Podlahová prkna tvoří zároveň rovný záklop stropu nižšího podlaží.

Rožmberk (CK) – zámek – ložnice. „Romantické“ použití prkenné podlahy v zámeckém interiéru. Prkna kladena na „rybinu“.

Zlatá Koruna (CK) – kovárna. V průjezdech či ve stájích najdeme dřevěnou špalíkovou podlahu. Ta byla používaná především pro výborné protihlukové vlastnosti, omezovala prašnost, byla snadno opravitelná a ve stájích představovala měkký podklad pro koně. Zde byla špalíková podlaha umístěna v prostoru kování koní.

Rožmberk (CK) – zámek. Dřevěné špalíkové podlahy byly vhodné i do prostor s velkým zatížením. Zde příklad z průjezdu do nádvoří zámku.

Orlík (PI) – zámek. Méně obvyklý tvar šestibokých špalíků v průjezdu zámku.

Osek (ST) – zámek Jemnější provedení dřevěných podlah v podobě skládaných parket se začalo uplatňovat především v zámeckém prostředí. Nosnou část konstrukce představuje dřevěná deska, na kterou jsou pokládány většinou obdélné parkety – tzv. vlysy. Jedním ze základních vzorů parketové podlahy je zde použitá „rybina“.

Lnáře (ST) – zámek. Vlysy o různých velikostech se mohou proplétat v diagonálních či pravoúhlých směrech a vytvářet velké množství mřížkovitých vzorů.

Dačice (JH) – zámek – pracovna. Zajímavého vzoru s barevným efektem lze dosáhnout také použitím různých druhů dřevin.

Chlum u Třeboně (JH) – zámek Dalším vývojovým typem parketových podlah bylo použití dýhovaných tabulí, které přinesly ještě větší rozmanitost vzorů. Díky této technologii se začaly objevovat tzv. kazetové parketové podlahy s bohatými ornamentálními a květinovými motivy.

Dačice (JH) – zámek – „sitzzimmer“. Kazetové parkety z jednoduchých dýhových polí, avšak zajímavě oživených květinovými motivy.

Hluboká nad Vltavou (CB) – zámek – přijímací salon. Složitý parketový vzor nacházející se v jedné z nejhonosnějších místností

Roubené konstrukce

Hoslovice (ST) – areál mlýna čp. 36. Objekt mlýna ze 16. století je srostlicí domu, špýcharu a mlýnice. Dřevo použité na srubovou konstrukci komorové části domu bylo datováno do přelomu let 1840–1841. Objekt je však mnohem starší, jak dokládá strop v patře sýpky, z přelomu let 1568–1569.

Hoslovice (ST) – areál mlýna čp. 36. Interiér srubové komorové části domu.

Kváskovice Vimperské (ST) – venkovská usedlost čp. 25 – obytné stavení. V Kváskovicích se dochoval mimořádně hodnotný a ucelený soubor lidové architektury, typický pro oblast středního Pošumaví. Jedná se bezpochyby o jednu z nejvýznamnějších staveb v širokém okolí. Nejvýznamnější budovou je poloroubené obytné stavení z 18. století, s částečně ohraněnými nabílenými kuláči.

Dmýštice (PI) – venkovská usedlost čp. 1 – stodola. Detail nároží roubených stěn z opracovaných trámů s rybinovým nárožím.

Chvalovice (PT) – venkovská usedlost čp. 2 – obytné stavení. Pozoruhodná usedlost archaického vzhledu. Za zděným návesním průčelím domu se ukrývá roubená konstrukce obvodových stěn rozlehlé světnice. Na její výstavbu bylo použito dřevo pokácené v rozpětí let 1798 – 1800.

Chvalovice (PT) – venkovská usedlost čp. 2 – obytné stavení. Detail roubené konstrukce s hliněnou omazávkou stěn, která je provedena na kolíčkové armatuře. V nároží je dobře patrné vázání trámů na rybinu.

Vladyčín (PI) – venkovská usedlost čp. 5 – sýpka s kolnou Interiér roubené sýpky s trámovým stropem a s prkennou podlahou.

Vladyčín (PI) – venkovská usedlost čp. 5 – sýpka s kolnou Roubená patrová sýpka s otevřenou kolnou v přízemí a pavlačí v patře je situována na východní straně areálu. Dřevo použité na stavbu sýpky bylo pokáceno roku 1800.

Svatkovice (PI) – obytné stavení čp. 9. Další příklad roubené stavby z první poloviny 19. století s hraněnými vodorovnými trámy, jež jsou v nároží vázány tesařským spojem – rybinou. Spáry mezi trámy jsou vymazány hlínou a jsou obíleny.

Svatkovice (PI) – obytné stavení čp. 9. Detail štítového průčelí s roubením, které je prolomeno dvěma okenními otvory v dřevěné zárubni s profilací vnější pohledové strany.

Vladyčín (PI) – venkovská usedlost čp. 2. Poloroubené obytné stavení se štítovou lomenicí je datováno do konce 18. století, což je potvrzeno dochovanou malovanou datací 1798 na stropním trámu světnice. Štít s lomenicí je pobit stromečkovitě kladenými prkny se spárami krytými lištou.

Mozolov (TA) – obytné stavení čp. 4. Roubená obytná budova, pocházející zřejmě z poloviny 19. století, je v obci posledním dochovaným objektem svého druhu. Trojúhelný štít je pobit stromečkovitě kladenými prkny s přesahem a se středovým sloupkem.

Zhoř u Milevska (PI) – venkovská usedlost čp. 5. Venkovská usedlost, datovaná do první poloviny 19. století, je mimořádně dochovaným dokladem roubené zástavby jihočeského venkova. Na fotografii z roku 2009 je roubené obytné stavení znázorněno před celkovou záchrannou rekonstrukcí.

Zhoř u Milevska (PI) – venkovská usedlost čp. 5. Na fotografii z roku 2013 je roubené obytné stavení znázorněno již po celkové záchranné rekonstrukci. Objekt si i přes rozsáhlou rekonstrukci zachoval svůj původní malebný výraz.

Vladyčín (PI) – venkovská usedlost čp. 5 – obytné stavení. Unikátně dochovaný komplex roubených budov z 18. a počátku 19. století. Obytné stavení je postaveno ze dřeva skáceného roku 1750. Vodorovné trámy jsou obíleny.

Šumavská roubená architektura

Lažiště (PT) – venkovská usedlost čp. 20 – obytné stavení V jižní části vesnice se dochoval ojedinělý soubor roubených lidových staveb. Jedním z příkladů je obytné stavení s mohutnou roubenou světnicí, které bylo vystavěno na vysoké podsklepené podezdívce.

Lažiště (PT) – venkovská usedlost čp. 15 Mezi dochovanými lidovými stavbami vesnice vyniká především starobylý špýcharový dům s podsklepenou světnicí, která je částečně obložena šindelem. Dům kryje rozložitá polovalbová střecha s krytou pavlačí ve štítu.

Stachy – Chalupy (PT) – obytné stavení čp. 101. Poloroubené obytné stavení je mimořádně hodnotnou stavbou šumavské lidové architektury, pocházející pravděpodobně z konce 18. století. Budova si i přes celkovou rekonstrukci zachovala svojí historickou hodnotu.

Buk (PT) – venkovská usedlost čp. 32. Další příklad šumavské architektury s roubeným obytným stavením pocházející zřejmě z první 19. století. Zajímavostí jsou v exteriéru prezentované kuláče stropních trámů.

Volary (PT) – dům čp. 71. Roubený dům s pavlačí v patře, datovaný do 18. století, patří mezi nejzachovalejší domy alpského typu v Čechách, což z něj činí unikátní samostatnou kapitolu lidové architektury. Pro volarské domy jsou obecně typické např. roubené konstrukce, sedlové střechy s nízkým sklonem a vyřezávané pavlače ve štítu.

Javorník (PT) – obytné stavení čp. 29. Horské roubené stavení z nehraněných trámů na zděné podezdívce, široce zastřešené polovalbovou střechou se šindelem. Štítová část s vrátky je svisle obedněna prkny.

Roubené sruby

České Budějovice (CB) – Široká čp. 456/37. V domě se kromě křížových hřebínkových kleneb v patře dochoval ojedinělý pozdně gotický srub, datovaný do prvního desetiletí 15. století. Roubená konstrukce viditelně zaujímá strop, celou východní stěnu místnosti a část stěny severní.

České Budějovice (CB) – Panská čp. 168/14. Pro zlepšení tepelných vlastností interiéru se používaly roubené dřevěné konstrukce i v měšťanských domech ve formě vloženého srubu. Přestože byly sruby široce používány, dochovaly se jen vzácně.

Český Krumlov – Plešivec (CK) – Plešivecká čp. 115. Součástí historického předměstí je přízemní objekt trojdílné dispozice s roubenou světnicí, která je opatřena hliněnou omazávkou – „kožichem“. Dřevo použité na konstrukci roubení bylo skáceno v roce 1607.

Netolice (PT) – Za Potokem čp. 281. Objekt situovaný v okrajové části města byl postaven jako roubené obytné stavení opatřené hliněnou omazávkou. Datování roubených stěn domu ukazuje, že dřevo na jeho výstavbu bylo pokáceno mezi lety 1751 – 1752.

Komárov (TA) – venkovská usedlost čp. 5. Z lidových staveb v jižní části vesnice vyniká především obytný dům usedlosti s částečně dochovanou dispozicí staršího, původně roubeného stavení, které je datováno do první čtvrtiny 19. století.

Vitějovice (PT) – venkovská usedlost čp. 4. V mimořádně autentické podobě se dochoval roubený srub, který byl dendrochronologicky datován do roku 1492. Vitějovický dům je v současné době naší nejstarší známou vesnickou stavbou.

STROPY

Plástovice (CB) – venkovská usedlost čp. 18. Povalový strop ve vstupní síni obytného stavení, které je necelých 20km severně od Českých Budějovic. Krásný příklad toho, že i prostě presentovaný dřevěný prvek má v interiéru výtvarnou hodnotu.

Zálší (TA) – zámek. Malované varianty povalových stropů se nejvíce vyskytují v reprezentativních prostorách nákladnějších staveb. Povaly jsou ozdobeny opakujícími se ornamenty. Hraněné trámy podpírající strop jsou bez malby.

České Budějovice (CB) – měšťanský dům čp. 456. Zakřivení okrajů roviny stropu vytváří „zaklenutí“ místnosti – odtud pojem roubená klenba. Takovéto zastropení se nejčastěji používalo v místech s dymným provozem – černé kuchyně, etc. Zde se však jedná o srub gotického původu v patře měšťanského domu.

České Budějovice (CB) – měšťanský dům čp. 91. Postupně se prosazovaly stropy trámové, zprvu se záklopy, které byly tvořeny dřevěnými deskovými prvky. Ty byly zasazeny do trámků a položeny napříč mezerami mezi hlavními nosnými trámy. Zde je zdobný příklad ze salonku v patře domu.

Vimperk (PT) – zámek. Unikátní malovaný strop s jasně znatelným záklopem z trámků a desek. Doklad zpřísňování pravidel pro stavbu domů v průběhu staletí – od dob baroka se stále více preferují byrokratickými pravidly nařízené stropy nespalné; dřevo tedy ustupuje omítaným podhledům. Dendrologickou datací bylo určeno, že tento strop pochází z první čtvrtiny 17. století.

České Budějovice (CB) – městský dům čp. 121. Příklad nejednoznačně určitelného trámového stropu se záklopem. Trámky záklopu dosahují takové šířky, že jsou zaměnitelné se záklopem, tvořeným překládáním deskových prvků. Tento strop je k vidění v podloubí domu na náměstí Přemysla Otakara II.

Hamr (TA) – fara čp. 3. Krásný malovaný trámový strop, jehož spodní desky záklopu jsou osazeny do drážek v nosných trámech, přes ně jsou položeny horní deskové prvky.

Vyšetice (TA) – zámek. Další krásný malovaný strop s deskovým záklopem. Volné lícové plochy desek záklopu přímo vybízejí ke zdobné malbě – zde vidíme rostlinné motivy s vinnou révou či plody slivoně.

Milevsko (PI) – premonstrátský klášter – opatství. Malovaný strop z budovy opatství v areálu kláštera u kostela Navštívení Panny Marie v Milevsku. Záklop z překládaných desek pomalován různobarevnými rostlinnými ornamenty v diagonální kompozici.

Jindřichův Hradec (JH) – zámek – pracovna Viléma Slavaty. Zejména ve vyšších společenských vrstvách se již od dob renesance uplatňují tzv. kazetové stropy – trámy stropu vytvářejí rastr, vnitřní pole jsou logicky využita k výzdobě interiéru.

Jistebnice (TA) – zámek. Typický kazetový strop je možno vidět v severní části nového zámku. Plocha stropu je zde pravidelně členěna do čtvercových polí.

Orlík (PI) – zámek. Tzv. Teskův sál na zámku Orlík je vybaven stropem s výjimečným tvaroslovím. Umístěný je v jedné ze zámeckých jídelen a získal pojmenování dle řezbáře Jana Tesky ze Starého Sedla, který tento skvěle zpracovaný kazetový strop vytvořil v letech 1882–1884.

České Budějovice (CB) – kostel Panny Marie Růžencové. Jeden z kazetových stropů v kostele z přelomu 19. a 20. století v Žižkově ulici. Malovaný kazetový strop dosahuje výjimečného efektu použitím iluzivních prvků, které dodávají stropu větší plasticitu.

Holašovice (CB) – venkovská usedlost čp. 3. Příklad lepence jako stropní konstrukce můžeme široce nalézt v Holašovicích na Českobudějovicku. Jedná se o víceboké zastropení s omazávkou z hlíny a slámy z rubové strany, používané v horních patrech sýpek, sýpkových komor a podobných prostor, kde bylo zapotřebí zajistit ochranu uskladněného zrna před požárem, který se mohl šířit spalnými krytinami střech.

Plástovice (CB) – venkovská usedlost čp. 18. Typlové stropy jsou vedle sebe seskládané hraněné trámy, spřažené kolíky. Pro svoji víceméně rovnou plochu se používaly už od dob baroka zejména pro stropy s omítanými podhledy. Na venkově se však běžně vyskytovaly bez omítané úpravy i v 19. století – v období historických slohů. Za takovým příkladem se můžeme vrátit do Plástovic, kde je k vidění ve světnici obytného stavení.

Drobná sakrální architektura

Libív (CB) – dřevěná zvonička zv. vidlák. Nejjednodušší typ obecní zvoničky vzniklý zavěšením zvonu na rozsochatém zastřešeném kůlu. Z nařízení tzv. ohňového patentu, vydaného Marií Terezií roku 1751, začínají ve vsích postupně vyrůstat typologicky velmi pestré zvonice a zvoničky.

Milejovice (ST) – tzv. ruský kříž. Tradičním užitím dřeva byla a je výstavba křížů s různým ztvárněním korpusu Ukřižovaného Krista Výjimkou není ani prostý dřevěný kříž bez další výzdoby (např. misijní kříže). Dřevěný ruský kříž se dvěma břevny byl vztyčen pravděpodobně nad hrobem padlých z války o dědictví rakouské v letech 1740 – 1748.

Čestice (ST) – poustevna na Kalvárii. Roku 1820 založila hraběnka Dorota Reyová, z vděčnosti za uzdravení z těžké nemoci, poutní areál s ústřední kaplí Povýšení sv. Kříže. Součástí areálu je dřevěná, šindelem krytá poustevna s malířskou výzdobou interiéru. Tato stavba byla postavena pravděpodobně jako atrakce pro zvýšení zájmu o čestické poutě.

Srlín (PI) – boží muka. Ukázka užití dřevěné konstrukce jako ochranného prvku. Na kamenném sloupu stála původně polychromovaná pískovcová socha Krista Bičovaného. Dle nápisu na soklu nechal boží muka vystavět v roce 1753 Jan Tebich. Později, snad roku 1831, byla socha zakryta dřevěnou lucernovou nástavbou.

Nálesí (PI) – kaple Panny Marie. Novodobá stavba z roku 1979 vycházející z tradičního tvarosloví venkovských kaplí.

Jelení Vrchy (PT) – tzv. Rosenauerova kaple na soutoku Jeleního potoka a Schwarzenberského plavebního kanálu. Dřevěná konstrukce z počátku 20. století chrání proti nepřízni počasí žulový pamětní sloup (dnes nazývaný Rosenauerova kaple) z roku 1818.

Boubín (PT) – kaple sv. Huberta. Na místě dnešní dřevěné kaple sv. Huberta byla postavena stejnojmenná kaple již v roce 1905, přenesená v roce 1931 Schwarzenberky (po pozemkové reformě) do Staré Obory u Hluboké nad Vltavou. V roce 2001 vybudovaly Lesy ČR na původním místě kopii předchozí kaple.

technické stavby

Lenora (PT) – rechle. Unikátní krytá dřevěná lávka byla vybudována v roce 1870. Sloužila k zadržování, usměrňování a vypouštění splavovaného dřeva po Vltavě do papíren v Loučovicích či Větřní.

Budkov (PT) – včelín u usedlosti čp. 14. Unikátní dřevěná stavba vystavěná majitelem usedlosti p. Boškou v roce 1910, upravená v roce 1927. Včelín je ojedinělým umělecko-řemeslným dílem v širokém regionu. Jeho výtvarné a řemeslné pojetí je dokladem lidové tvořivosti v tom nejlepším slova smyslu.

Český Krumlov (CK) – rechle. Nejdelší krytá dřevěná lávka v České republice s neobvyklým půdorysem ve tvaru písmene L o délce přes 100 metrů se nalézá proti proudu Vltavy na českokrumlovském předměstí Nové Spolí. Krytá lávka zvaná „rechle“ sloužila, podobně jako rechle v Lenoře, k zadržování splavovaného dříví po Vltavě.

Dvorec u Třebče (CB) – holubník na dvoře usedlosti čp. 6. Dříve zcela běžná konstrukce dřevěného holubníku je dnes v jižních Čechách vzácností.

Orlík nad Vltavou (PI) – Čertův most v zámeckém parku. Odvážná konstrukce přes vysokou skalní rozsedlinu dokonale zapadá do romantické úpravy zámeckého parku započaté na počátku 19. století manželkou Karla Filipa I. ze Schwarzenberku, Marií Annou z Hohenfeldu.

Peníkov (JH) – vodní pila. Unikátní technická stavba celodřevěné pily s vodním pohonem a dochovanou technologií z doby před rokem 1865. Po rekonstrukci v letech 2001–2005 se pilnice vrátila nejen do svého historického vzhledu, ale i do provozuschopného stavu.

Tábor-Větrovy (TA) – rozhledna Svobody na Hýlačce. Atypická stavba zajímavého architektonického výrazu postavená Klubem českých turistů roku 1920 podle projektu profesora techniky Theodora Petříka. Rozhledna byla postavena v podobě dřevěné husitské hlásky kryté šindelem. Tato nejstarší česká dřevěná rozhledna zanikla při požáru 1. 1. 2012.

krovy

Schéma gotických krovů . V gotice jsou používány dva základní typy hambalkových krovů. Typ sv. Anna s ondřejským křížem mezi krokvemi v příčném směru se zřejmě používal již od rané gotiky, zatímco krov klasového typu se šikmými vzpěrami v symetrických párech tvaru „V“ je typický zejména pro pozdní gotiku. Podstatným prvkem soustavy klasového typu je velmi důkladný systém podélného ztužení, které je tvořeno věšákovými sloupky, vaznicemi a ondřejskými kříži. I v renesanci nadále přetrvávají starší středověké konstrukce, zejména klasový typ s věšadly a ondřejskými kříži ve středové rovině. Novým konstrukčním prvkem jsou ležaté (šikmé) stolice.

Rožmberk (CK) – věž Jakobínka Gotická věž Jakobínka je jediným pozůstatkem původního hradu ze 13. století. Ve věži se dochovala výdřeva tvořená třemi protínajícími se vazbami hambalkové konstrukce. Výdřeva je fragmentem bednění zděné helmice, jejíž dřevo bylo skáceno v roce 1523.

Blatná (ST) – zámek – Rejtův palác a Rozdražovský palác Mimořádně „hustý“ pozdně gotický krov typu stromkového „klasového“ se středovými vzpěrami ve tvaru „V“ pocházející z první čtvrtiny 16. století. Krov se třemi úrovněmi hambalků, se stojatými stolicemi a středovým sloupkem, plátované spoje na rybinu s dřevěnými kolíky.

Prachatice (PT) – kostel sv. Jakuba. Vysoký strmý krov trojlodí polovalbové střechy se dřevem skáceným v letech 1474 – 1475. Hambalkový krov s více úrovněmi hambalků, se středovými sloupky a se vzpěrami ve tvaru „V“, stojaté stolice ve spodní úrovni krovu, příčné i podélné zavětrování šikmými vzpěry, pásky a patními vzpěrami u sloupků.

Lidéřovice (JH) – kostel sv. Linharta. Raně středověký krov nad lodí náleží mezi krokevní krovy s hambalky a vyvinutým podélným vázáním středovou rámovou stolicí. Hambalkový krov se dvěma úrovněmi hambalků a se stojatými stolicemi je doplněn šikmými patními vzpěrami krokví, krátkými pásky a zápory. Krov nad lodí je zhotoven ze dřeva, které bylo skáceno v letech 1485– 1486. Ztužení krovu má dřevo skácené v letech 1664 – 1665.

České Budějovice (CB) – dominikánský klášter na Piaristickém náměstí – kostel Obětování P. Marie Středověký hambalkový krov ze dřeva skáceného roku 1560. Krov se soustavou svislých stolic s hambalky v několika úrovních a se vzpěrami ve tvaru „V“. Podélné středové zavětrování tvoří poměrně vysoké ondřejské kříže mezi středovými sloupky. Plátové tesařské spoje jsou doplněny dřevěnými kolíky.

Mladějovice (ST) – panský dům čp. 80. Pozdně renesanční krov před rekonstrukcí. Hambalkový krov se dvěma úrovněmi hambalků, se středovým věšadlem a ležatou stolicí v první (spodní) úrovni má vyvinuté rozdělení na plné a mezilehlé (prázdné) vazby. Tesařské spoje plátované na rybinu s dřevěnými kolíky.

Mladějovice (ST) – panský dům čp. 80. Průhled do kompletně zrekonstruovaného, původně pozdně renesančního hambalkového krovu s věšadlem a s ondřejskými kříži v podélných střešních rovinách.

Mladějovice (ST) – panský dům čp. 80. Celkový pohled na zrekonstruovaný pozdně renesanční krov panského domu.

Bratronice (ST) – zámek. Ukončení zkráceného věšadla s listovou zdvojenou ozdobou pozdně renesančního hambalkového krovu.

České Budějovice (CB) – kostel sv. Mikuláše. Poměrně strmý víceúrovňový krov nad lodí kostela ze druhé poloviny 18. století se soustavou ležatých a svislých stolic a se systémem ondřejských křížů ve střešní rovině. Tesařské spoje plátované na rybinu s dřevěnými kolíky.

Bratronice (ST) – zámek. Unikátní pozdně renesanční konstrukce mansardové střechy s lichoběžnými stolicemi a s vysokými vazníky, kde podélné ztužení je tvořeno mnohonásobně protínajícími ondřejskými kříži v několika úrovních. Tesařské spoje plátované na rybinu s dřevěnými kolíky.

krovy

Schéma barokních krovů. U barokních krovů převažují hambalkové krovy s ležatými (šikmými) stolicemi pod konci hambalků bez starších reminiscencí. Podélné zavětrování z ondřejských křížů nebo jednodušších diagonál se ustaluje v bočních rovinách šikmých sloupků. V průběhu druhé poloviny 18. století, až téměř do první poloviny 19. století, se začínají používat soustavy stojatých stolic pod konci hambalků, zpravidla se vzpěrami rovnoběžnými s krokvemi. Podélné ztužení obstarávají pravidelně symetrické dvojice pásků mezi sloupky a vaznicemi. Dalšími nastupujícími krovy od první poloviny 19. století jsou deriváty Ránkova krovu, vaznicové soustavy s ležatou a stojatou stolicí a s kleštinami. Pohled do horní části barokního krovu s krátkými věšáky a s patními vzpěrami v příčném i podélném směru. Barokní hambalkový krov se středovým věšadlem a ležatou stolicí v první (spodní) úrovni pochází z poloviny 18. století a má vyvinuté rozdělení na plné a mezilehlé (prázdné) vazby.

Buzice (ST) – tvrz. Barokní hambalkový krov s ležatou stolicí, který je ztužen šikmými plátovanými pásky a ondřejskými kříži v plochách šikmých stolic. Pro krovy barokních staveb je typické pečlivé propracování rybinových plátovaných spojů s dobře patrnými značkami.

Stádlec (TA) – zámek. Pohled do horní části barokního krovu s krátkými věšáky a s patními vzpěrami v příčném i podélném směru. Barokní hambalkový krov se středovým věšadlem a ležatou stolicí v první (spodní) úrovni pochází z poloviny 18. století a má vyvinuté rozdělení na plné a mezilehlé (prázdné) vazby.

Stádlec (TA) – zámek. Barokní krov z poloviny 18. století má vyvinuté rozdělení na plné a mezilehlé (prázdné) vazby. Jedná se o hambalkový krov se dvěma úrovněmi hambalků, se středovým věšadlem a ležatou stolicí v první (spodní) úrovni. Tesařské spoje plátované na rybinu.

Miloňovice (ST) – sýpka čp. 39. Poměrně vysoký raně barokní krov sýpky s ležatou stolicí a s pásky v příčném i podélném směru.

Jinín (ST) – fara čp. 1. Pro krovy barokních staveb na konci 18. století je typické pečlivé propracování rybinových plátovaných spojů doplněné dřevěnými kolíky s dobře patrnými tesařskými značkami.

Střelskohoštická Lhota (ST) – venkovská usedlost čp. 26. Standardní situace plné vazby se stojatou stolicí u krovu s použitou Ránkovou sestavou, kde rozpěra je umístěna přímo mezi vaznicemi. se stojatými stolicemi. Typická ukázka krovu z vesnického prostředí první poloviny 19. století.

Modlešovice (ST) – venkovská usedlost čp. 28 – stáje. Jednoduchý hambalkový krov se středovou vaznicí, podepřenou svislým sloupkem z první poloviny 19. století. Tesařské spoje čepované s dřevěnými kolíky.

Holašovice (CB) – venkovská usedlost čp. 16 – špýchar. Krov z poloviny 19. století používá Rankovu sestavu se stojatou stolicí a s typickou podstřešní lepencovou konstrukcí používanou ve špýcharech. Lepenec je dřevěná a hliněná konstrukce budovaná jako tepelná či požární izolace.

České Budějovice (CB) – ZŠ Dukelská. Budova z počátku 20. století s původním poměrně vysokým vaznicovým krovem se stojatými a ležatými stolicemi. Pod vaznicemi jsou u sloupku dva páry kleštin. Půdorysný plán krovu z roku 1912 (archiv ZŠ Dukelská).

Ukázka tesařských značek – důležitou funkci v přípravě i závěrečné montáži krovu sehrály tesařské značky, zaručující jednoznačné osazení každého prvku při definitivní montáži ve střeše stavby. Počínaje 16. stoletím převládá číslování římského typu 1. Černice (CK) – kostel sv. Máří Magdaleny; tesařská značka náležející do první čtvrtiny 16. století. 2. České Budějovice (CB) – hotel Zvon, tesařská značka náležející do 19. století 3. a 4. Kaplice (CK) – kostel sv. Petra a Pavla; tesařská značka datované do let 1525 – 1550.

Zahrady a parky

Český Krumlov (CK) – zámecká zahrada. Hudební pavilon, postavený uprostřed pravoúhlého bludiště mezi léty 1749-1753. Současný stav po obnově a restaurování.

Český Krumlov (CK) – zámecká zahrada. Plán Hudebního pavilonu z roku 1879, půdorys. SOA Třeboň, odd. Č. Krumlov.

Český Krumlov (CK) – zámecká zahrada. Detail freskové výmalby Hudebního pavilonu z roku 1752 od Františka Jakuba Prokyše.

Český Krumlov (CK) – zámecká zahrada. Dřevěný pavilon ve středu bludiště na výřezu plánu zámecké zahrady z roku 1776. Bludiště bylo zrušeno v roce 1843.

Jindřichův Hradec (JH) – zahrada Landfrasovy vily. Antický pavilon s voliérami na pohlednici z počátku 20. století.

Jindřichův Hradec (JH) – zahrada Landfrasovy vily. Exoticky působící voliéry jsou umístěny na zděných soklech. Konstrukce polygonálního půdorysu je dřevěná s drátěnými výplněmi, krytá plechovou střechou.

Jindřichův Hradec (JH) – zahrada Landfrasovy vily. Průčelí Antického pavilonu zdobí čínské voliéry a sochy světlonošů, doplňující litinové zábradlí nejvýše položené zahradní terasy.

Jindřichův Hradec (JH) – zahrada Landfrasovy vily. Romantické zákoutí zahrady dotváří dřevěná besídka s mřížovou výplní stěn a plechovou střechou.

Údolí u Nových Hradů (CB) – park Tereziino údolí. Rybářskou chatu u vodopádu poškodila povodeň v roce 1839. Kresba z 30. let 19. století. SOA Třeboň.

Červený Dvůr (CK) – zámecký park. Kůrový domek s fasádou pokrytou pláty dubové kůry vznikl v polovině 19. století, zřejmě úpravou starší stavby. Před sto lety býval domek s přilehlou květinovou zahradou zázemím pro chůvy s dětmi.

Údolí u Nových Hradů (CB) – park Tereziino údolí. Ani obnovená Rybářská chýše se dodnes nedochovala. Polovina 19. století.

Blatná (ST) – zámecký park. Budova zámeckého divadla postavená roku 1808 se zadní sklápěcí částí, po které mohly vyjet koně i vozy přímo na jeviště. Divadlo se dochovalo až do roku 1955.

Údolí u Nových Hradů (CB) – park Tereziino údolí. Toniččina chýše nad údolím Stropnice nabízela výhled na vodopád s Rybářskou chatou. Veduta s výhledem z okna je jediným známým vyobrazením této dřevěné stavby. Polovina 19. století.

Údolí u Nových Hradů (CB) – park Tereziino údolí. 1. Bíle natřené dřevěné mostky zdobí park již od 19. století. Foto z počátku 20. století. 2. Obnovený mostek u Modrého domu, pobořeného povodní počátkem 20. století.

Jindřichův Hradec (JH) – městský park Jakubské sady. Pohled na zaniklé Paraplíčko na počátku 20. století. Motiv zahradní besídky ve tvaru paraplíčka je v zahradách a parcích 19. století poměrně běžný.

Český Krumlov (CK) – Horská zahrada. Pavilon Paraplíčko se nachází v nejvzdálenějším a zároveň nejvýše položeném bodě zahrady založené okolo roku 1800. Jako odměnu za namáhavý výstup nabízel krásnou vyhlídku na město a zámek. Střechu zdvihal pákový mechanismus umístěný v suterénu starobylé bašty.