Asanace sídliště Karlovina

Asanace lokality Karlovina Lukáš Makovský

ÚVOD

jižní pohled na město přes Karlovinu od kreslíře Červenky, 1816

pohled od jihu na Karlovinu krátce po dokončení asanace, 1982

SEMESTRÁLNÍ PRÁCE

ZADÁNÍ PRÁCE

Památková péče 2, zimní semestr 2012, FA ČVUT

Cílem této práce je popsat asanaci lokality Karlovina v Pardubicích, zdokumentovat stav před asanací, návrh asanace a její provedení a následné úpravy v průběhu dalších let.

Významným hlediskem je nalezení urbanistických a architektonických hodnot původní lokality, a to jak těch dochovaných tak nedochovaných, stejně tak jako zmapování a popsání architektonických a urbanistitckých hodnot nových.

Na základě výše zmíněného se pokusím popsat jak pozitivní, tak negativní změny, které v území proběhly a zároveň vyčíst způsob, jakým nadále pečovat o hodnoty v území, popřípadě jak je rozvíjet.

KARLOVINA Lokalita Karlovina se nachází na jih od historického centra Pardubic na historické trase směrem na Chrudim.

Historicky se zástavba koncentrovala okolo cesty na jih od města a okolo menšího náměstí vzniklého na křižovatce měst. Později při rozšiřování blokové struktury města na přelomu 19. a 20. století a během první poloviny 20. století se původní rostlá struktura přizpůsobovala požadavkům blokové regulace.

Stěžejním momentem ve vývoji území byla asance z konce 70. let, při které došlo k zboření 2 celých bloků a další 2 bloky byly zbořeny zpoloviny. Uliční schema bylo z větší části zachováno a v území byly navrženy panelové domy, v severovýchodní části v blokové formaci s obchodním parterem a v jihozápadní části deskové domy ve veřejném prostoru.

V rámci návrhu ale nebyla respektována původní hirarchie prostoru a vyšší význam byl přisouzen nově navržené pěší třídě.

Po dokončení nové výstavby došlom v území už jen k dílčím změnám, jako je výstavba parkovacího domu a administrativní budovy a renovace veřejného prostoru.

ORTOFOTOMAPA

Pardubice

FOTOGRAFIE MÍSTA

fotografie místa

ÚZEMÍ V ROCE 1848

stabilní katastr, 1848

1:5000

Okolo roku 1850 je struktura jižního předměstí tvořena stále ještě jen několika statky a dvory umístěnými podél hlavní cesty směrem na jih a tvoří hranici osídlení města.

Zástavba se shlukuje do dvou míst, a to přímo k vodními příkopu před původními městskými hradbami na jih od historického jádra a dále pak více na jihu okolo křižovatky, kde se následně utvořila náves a zřejmě byla jádrem celé lokality.

ÚZEMÍ V ROCE 1903

plán města, 1903

1:5000

Do roku 1905 došlo k parcelaci na jih od hlavní městské třídy a na západ od Karlovy ulice, tedy i v lokalitě Karlovina.

Právě při tvorbě těchto bloků pravděpodobně vznikl typický pardubický velký blok o rozměrech až 300 na 200 metrů. Vše bylo zřejmě způsobeno tím, že podél hlavní třídy už byly vybudované stavby na lánové parcelaci a tudíž bylo cílem třídu přetnout co možná nejmenším počtem ulic, aby nebylo třeba tolik budov bourat (a vyvlastňovat). Proto jsou na celé délce třídy jen dvě kolmé ulice směrem na jih, z toho první je velmi blízko starému městu a byla takto trasována už dříve. Ve výsledku byla probořena jen jedna ulice zhruba uprostřed hlavní třídy a to způsobilo, že bloky jsou velmi dlouhé. Tyto bloky jsou ale zároveň velmi hluboké, což je zřejmě zapříčiněno původní lánovou parcelací, kde jsou hluboké pozemky běžné.

V další řadě mají bloky už menší rozměry, jsou zejména mělčí, ale některé jsou rozdělené ulicí příčně na bloky dva.

Přestože tento vývoj bloku je velmi specifický a vztahuje se jen na bloky podél hlavní třídy, větší bloky se staly při dalším rozvoji typickým znakem a nacházíme je i v zcela nově založených územích z období první poloviny 20. století.

ÚZEMÍ V 50. LETECH

ortofotomapa, 50. léta

1:5000

V 50. letech 20. století se celé území již stabilizovalo v blokové struktuře tvořené městskými domy o dvou až 3, výjimečně čtyřech podlažích a zároveň nižšími jednopodlažními původními domy okolo tradičních cest.

Je stále patrné, že nové bloky se do jisté míry musely podřídit původní zástavbě. Jasným příkladem je zatočení ulice před starším statkem.

Spolu s tím, jak se postupně město zahušťovalo, začaly se využívat i vnitrobloky a tím vznikl další významný pardubický rys, a to vícevrstevnatost městské struktury. Jelikož město velmi dynamicky rostlo, staly se vnitrobloky velkých bloků v centru města vcelku lukrativním prostorem pro další výstavbu. Tyto vnitrobloky byly zpřístupněny pasážemi a průjezdy a v jejich středech byly umístěny obytné budovy, obchodní budovy, drobná výroba, ale například i základní škola. Velké bloky tedy vedly ve výsledku k utváření poměrně nezvyklé městské struktury s poloveřejnými prostory ve vnitrobloku, které jsou charakteristické pro střed města.

ÚZEMÍ V ROCE 2012

mapa, 2010

1:5000

V rámci přestavby byly v lokalitě zbořeny téměř všechny stavby, ponechány byly bloky na hranici asanačního území. Nový návrh obecně respektoval původní uliční síť ale formování prostoru je již jiné. Asanační zásah v území má obecně dva charaktery. V severní části lokality jsou novostavby lépe přičleněny k stávající městské struktuře, tvoří víceméně polootevřené bloky s vlastní náplní. Dle mé interpretace toto je řešení inspirované místem, tedy větší městský blok s vlastní další strukturou uvnitř vnitrobloku. Obvodové domy tvořící tyto bloky jsou v přízemí rozšířené o parter otevřený do pěší třídy a s přístupem do obytné části domu z druhé strany z vnitrobloku. Domy jsou výškově rozdělené na čtrnáctipodlažní bodové volně stojící domy uvnitř vnitrobloku nebo vedle bloků a na deskové šestipodlažní domy tvořící blok.

Druhá část nové výstavby, umístěná v jižní části lokality, je tvořena deskovými sedmipodlažními domy umístěnými podél ulice a čtrnáctipodlažními věžemi stojícími na hraně stávajících vnitrobloků. V tomto případě je možné princip analogicky chápat jako širší strukturu bloku s dalším řádem výstavby uvnitř vnitrobloku, i když v této lokalitě je tento princip hůře čitelný i méně fungující.

ZMĚNY ZÁSTAVBY V HISTORII

ortofotomapa, 2010

1:5000

soutisk zástavby z let 1848(zelená), 1903(magenta), 1954(tyrkysová) a 2012(žlutá)

struktura stáří zástavby; historická (hnědá), asanační (oranžová), pozdější (tyrkysová)

SROVNÁNÍ LOKALITY PŘED ASANACÍ A PO NÍ

1_ulice Jiřího z Poděbrad

2_ulice Karlova

3_zdravotní pojišťovna

1

2

4

4_ulice Arnošta z Pardubic

3

ZACHOVANÉ HISTORICKÉ OBJEKTY A STROMY

1 Fotografie představuje dům, který je dnes součástí sídliště Karlovina. V roce 1905 zde byl postaven Spolkový dům sociálně demokratické strany, zvaný též Dělnický dům. Byl postaven údajně na místě, kde v Jindřišské ulici stával hostinec “U Veverků”. V přízemí Dělnického domu byly restaurační místnosti a velký sál, kde se hrávala divadelní představení. V prvním patře byla přednášková místnost pro potřebu strany a jejích odborů. V sousedství v dnešní Hronovické ulici byl roku 1924 vybudován dům Dělnické tělocvičné jednoty (DT J), pozdější Závodní klub Tesly, dnes KD Hronovická. Ve velkém sále Dělnického domu vzniklo kino “Lido bio” s nejlevnějším vstupným ve městě. Za nacistické okupace se do Dělnického domu nastěhovala protektorátní NOÚZ (Národní odborová ústředna zaměstnanecká), ve dvoře domu byl zbudován kuželník. Po roce 1948 se stal Dělnický dům sídlem Českého svazu výrobních družstev a nové tzv. Myslivecké restaurace. Po listopadu 1989 byl Dělnický dům restituován ČSSD, jež tu měla svůj okresní sekretariát (dnes přestěhován do ul. Na Hrádku), dnes v objektu sídlí mnoho obchodních firem, kanceláří a řeznictví. Milovníci dobrého piva sem však nadále chodí za výborným Budvarem. Do Hronovické ulice byla přistavěna rázovitá dřevěná česká hospoda.

(Převzato z Pardubického kaleidoskopu, www.iipardubice.cz/historie/rest1.php)

2 Na fotografii vidíme budovu Nemocenské pokladny, dnes Všeobecné zdravotní pojišťovny, která se jako jedna z mála budov dochovala z dřívější Karloviny.

(Převzato z Pardubického kaleidoskopu, http://ipardubice.sweb.cz/vcera/vcera4.html)

3 Před Mysliveckou restaurací se nachází výrazný vzrostlý strom, který dle historické mapy stál v aleji v ulici Jiřího z Poděbrad. Dodnes ale z původní aleje zůstává právě jen tento poslední strom.

3 1

2

SROVNÁNÍ VEŘEJNÉHO PROSTORU

veřejný prostor v roce 1954

veřejný prostor v roce 2012

ANALÝZA VEŘEJNÉHO PROSTORU

5

3

2 1

6 4

1 Významným počinem, který poškodil strukturu místa, bylo přesunutí nejsilnějšího místa z polohy původní návsi, formované hranami domů a skupinou stromů ve svém středu, do pěší třídy uvnitř nově navržené struktury. Tím se zcela převrátil místní princip, kdy úzké ulice ústily do živých prostorů, kde byly významější křižovatky.

Samotná náves byla značně poškozena změnou orientace z původní přilehlé k hlavní ulici na prostor minimálně ohraničený a značně zvětšený oproti původnímu stavu.

2 V rámci asanace byly dokončeny předtím nerealizované propojení ulic, v tomto místě protažení ulice skrze bývalý statek a tím zvýšení prostupnosti území a zároveň jeho zpřehlednění.

3 Zřejmě nejsilnější částí nového řešení je jasný živý pěší prostor s obchodním parterem a vyššími obytnými domy uskočenými do hloubky bloků. Skrze stávající uliční síť je tento prostor napojen na hlavní městskou třídu.

4 Problematickým se jeví vnesení dopravní tepny do centra města, která dříve spojitou lokalitu rozdělila na dva nesourodé celky oddělené širokým volným prostorem bez výraznějšího vymezení.

5 Dalším ne zcela dobře vyřešeným místem je napojení pěšího prostoru na třídu Karla IV., kde v ose ulice leží historická budova sokolovny spolu s předprostorem působící jako velmi monumentální uzávěr výše zmíněné osy pěší třídy. Bohužel na této křižovatce je vysazena izolační zeleň a silnice je pro chodce a cyklisty překročitelná pouze podchodem. Oba tyto aspekty značně podrývají kvalitu sokolovny jako uzávěru městské osy.

6 Přestože většina návrhu vychází z historické uliční sítě, byla tato ulice zrušena a vcelku necitlivě zastavěna novými budovami, čímž byl zároveň potlačen význam křižovatek této ulice, které byly zvětšením veřejného prostoru.

12m 65m

8,3m plocha veřejného prostoru 48 540 m2 31% celkové plochy

11,5m

56m 14,5m 55m

14m

1954

28m 24,5m

27,5m

108m

55m plocha veřejného prostoru 103 910 m2 62% celkové plochy

23,5m

40m 70m 96m

24,5m

2012

49m

SCHEMA HMOT A PROSTORU

interpretace prostoru: modře je značen veřejný prostor, červeně prostor soukromý a fialově je označen prostor uvnitř hypotetických bloků, který je dnes veřejný

parkhaus

jevištní zkušebna

bytový dům s obchodním parterem

bytový dům bytový dům bytový dům s obchodním parterem

bytový dům s obchodním parterem

bytový dům s obchodním parterem

bytový dům

bytový dům bytový dům technické zařízení bytový dům bytový dům

Tento blok je příkladem vytvoření nové struktury asanační zástavby ve formě vycházející z tradičního bloku. Celý blok leží téměř přesně ve stopě původního bloku, ale je až na jednu frontu zcela nově vystavěn, takže nejde o pouhé doplnění zbytku bloku, ale o jeho interpretaci novým způsobem. Ta vychází v výše popsaného pardubického schématu, kdy uvnitř bloku vzniká další úroveň výstavby, která není nikterak výrazně spojena se strukturou tvořící hranu bloku.

V tomto případě je nová část bloku vymezena na dvou hranách deskovými obytnými budovami, které odskakují od hrany uliční čáry směrem do hloubky bloku a uliční čáru drží pouze jednopodlažní obchodní parter.

Na východní straně bloku je rozhraní mezi vnitřkem(bloku) a vnějškem těžko čitelné. Obchodní parter zde chybí a orientace budov je nejasná.

Uvnitř bloku se pak zcela nachází jedna věžová obytná budova, jevištní zkušebna divadla a zčásti i parkhaus, který je ale poměrně velký a má i fasádu na hraně bloku.

Zajímavým a diskutabilním prvkem je orientace vchodů většiny nových objektů směrem do vnitrobloku a ne směrem do ulice. Proto vyvstává zajímavá otázka, jak by mohl být vnitroblok ztvárněn, kdyby byl spíše poloveřejným až polosoukromým prostorem, nikoliv jako dnes veřejně průchodným. Jelikož je tento blok téměř zcela vymezen jednotlivými stavbami, jeho ohrazení a revitalizace na společný prostor obyvatel bloku by byla snazší než u ostatních bloků.

Tato struktura na jižní straně celého souboru zabírá plochu původních třech bloků, dvou standartních a jednoho menšího. Tím ve výsledku tvoří jakýsi superblok, který je ale přímo v místě jen těžko čitelný, za prvé tím, že mezi jednotlivými objekty hrany bloku jsou poměrně velké mezery, za druhé skutečností, že charakter prostoru vně a uvnitř je v místech s asanačními objekty prakticky stejný.

Jasné hrany tohoto superbloku jsou původní severní a západní hrana bloku původního a pak východní hrana zmíněneného menšího bloku, která byla na stranách doplněna asanačními objekty.

Nejméně čitelným rozhraním je rozvolněná jižní strana superbloku, tvořená uskakujícími deskovými domy, které jsou usazeny poměrně daleko od ulice, nemají parter a zároveň tvoří poněkud podivné trojúhelníkové předprosotry s trávníky a keři.

Uvnitř struktury superbloku jsou pak nejvýraznější tři čtrnáctipodlažní bytové domy.

technické zařízení

bytový dům

bytový dům služby bytový dům

bytový dům služby

bytový dům

Klíčem u uchopení této části souboru je zřejmě nepokládat ji za blok, který zde v době před asanací stál, ale přijmout všechny tři budovy za solitéry, které stojí uvnitř většího veřejného prostoru. Součástí tohoto velkého veřejného prosotru je i prostor bývalé návsi, který byl dramaticky zvětšen a jeho obsahová stránka se vypráznila, tedy objekty s parterem po jeho obvodu až na dva domy zmizely.

Je zřejmé, že pro tak velkou plochu, ve které se navíc nachází poměrně široká silnice, se těžko hledá vhodný městský obraz.

V tomto případě se ale možná charakter místa významně zlepší, když bude dokončena přestavba území, které se nachází přes ulici na jihovýchod od Karloviny, kde bude areál původní elektrárny a plynárny přestavěn na polyfunční městskou čtvrť. Tento komplex totiž zasahuje svou severní hranou do prostoru bývalé návsi. Bylo by tedy možné, že nově stavěné objekty mohou najít novou hranu pro bývalou náves, její prostor trochu více zkoncentrovat a posunout více severně. Pokud by zároveň došlo k úpravě profilu Karlovy ulice, mohlo by z celého prostoru vzniknout regulérní náměstí.

SRŮST HISTORICKÉ A ASANAČNÍ ZÁSTAVBY

4 1

3

2

1_hrana k hlavním ulicím Směrem do ulice Karlovy se domy nijak výrazně neobracejí, naopak jsou většinou odděleny keři a menšími stromy, zřejmě míněnými jako optická a akustická hradba. Celá tato situace vychází z přestavby v době asanace, kdy byla původní poměrně úzká Karlova ulice rozšířena na čtyřproudou vnitroměstskou tranzitní komunikaci a zároveň byla přetrasována.

Tímto zásahem bylo v podstatě řečeno, že to do budoucna budou lokality 2, na každé straně silnice jedna, a ne jako dřív, kdy ulice byla součástí jedné této lokality a nijak ji nedělila.

Dalším důvodem neprovázanosti je, že souvislá uliční čára je pouze na jedné straně ulice, kdežto na straně nového sídliště jsou domy odskočené poměrně daleko od silnice a mezi nimi a silnicí je poměrně nejasný veřejný prostor popsaný výše.

2_sídliště ke zbytku bloku Ve směru orientovaném do města se hranice asanačního území neřídila ulicemi, ale byla vedena vnitrobloky a tím se vytvořily nové netypické vztahy.

V tomto místě je původní vnitroblok nově šikmo vymezen přesně tak, aby se hned za hranicí vešly novostavby. Zároveň původní vnitroblok jaksi ztrácí svou kvalitu vnitřního méně viditelného neformálního prosotoru, protože je zcela volně otevřen do prostoru nového, poměrně rušného a zahuštěného sídliště. Toto je podpořeno také tím, že celý volný prostor okolo novostaveb je veřejným prostorem, kdežto běžně pozemky vnitrobloku sousedí pouze s jinými soukromými pozemky.

Zřejmě není problémem to, že na hraně těchto vnitrobloků stojí výškové bytové domy, špíše to, že tyto domy samy nedotváří nové rozhraní mezi veřejným prostorem a vnitroblokem.

Současná situace tedy ubírá hlavně kvalitu původním domům v bloku a zároveň nijak nezvyšuje kvalitu novostaveb.

3_sídliště k jednotlivým ponechaným objektům V tomto místě vznikl poměrně nezvyklý srůst typologicky zcela odlišných domů. Z původní blokové struktury byly ponechány pouze dva domy stojící původně zřejmě ve střední části ulice, zbytek bloku byl stržen a k těmto dvěma domům byly připojeny z každé strany do čela po jednom bytovém domě o stejné výšce jako mají původní domy.

Na této srostlici je ale zajímavé, že původní domy mají tradiční orientaci, tedy reprezentativní směrem do ulice a hospodářskou směrem do dvora, kdežto novostavby jsou domy bez orientace. Výsledkem tedy je, že směrem do středu sídliště jsou původní domy obráceny neformální fasádou spolu se zbytky dvora a zahrady.

4_střední část sídliště k ponechaným objektům V střední části s pěší ulicí, kde byl ponechán spolkový dům, byly návaznosti vyřešeny organičtějším způsobem, snad z důvodu zvětšení plochy obchodního parteru nebo z důvodu tvorby měštějšího charakteru pěší ulice.

I přes fakt, že nové ulice byly rozšířeny a tudíž v místě styku různě starých struktur vznikají odskoky od uličních čar a jsou obnaženy štítové stěny, je zde nová zástavba, v tomto místě čtrnáctipodlažní bytový dům, napojena nízkou stavbou rozšiřující parter na původní historickou zástavbu. Tím se pak celý prostor jeví více jako lineární ulice, než jako shluk staveb volně rozmístěných v území.

ZÁVĚR Při hodnocení kvality obnovy lokality Karlovina vyvstává ihned otázka, nakolik je oprávněné podnikat v (historických) centrech měst takto velké přestavby.

Zde je na místě rozdělit hodnocení tohoto zásahu do několika skupin, a to celkový záměr, urbanistický návrh a výslednou realizaci.

Co se týče záměru, je z celoměstského pohledu správné zvyšovat hustotu obyvatel i podlažní plochy v centru měst, kde zároveň tito obyvatelé bezprostředně využívají služby a občanskou vybavenost a zároveň se tak střed města nevylidňuje. Otázky může spíše vyvolávat umístění výškových budov v takovýchto lokalitách, konkrétně v oblasti Karloviny jde o 8 čtrnáctipodlažních budov. Zde je nutno dodat, že Pardubice jsou téměř zcela v rovině a věžové dominanty jsou ve městě tradičně orientačními body, které jako jediné vystupují nad horizont. Jednotlivé lokality jsou tedy v rámci města často identifikovatelné na základě své dominanty. Na sídlišti Karlovina je ale těchto věží 8 a těžko lze tedy chápat jednu nebo všechny jako dominantu. V tomto směru se domnívám, že jedné z těchto věží chybí výraznější výškový rozdíl od zbylých, kterým by se stala jasnou dominatou a přihlásila se k ostatním pardubickým věžím a označovala tak Karlovinu.

Dále bych přešel k hodnocení samostatného urbanistického návrhu. Za zmínku jistě stojí to, že z větší části se nové rozvržení zástavby drží ve stopě původních ulic a bloků, přestože některé prostory byly dramaticky změněny, rozšířeny a přeorientovány. Sporným bodem zajisté je, nakolik bylo třeba zbourat takové množství domů a celých bloků v území, protože i v rámci realizace je vidět, že se autoři nebáli mísit starou zástavbu s novými věžovými objekty. Je možné, že ponechání většího množství původních domů v blocích a doplnění proluk a vnitrobloků výškovými věžemi by přineslo podobné navýšení hustoty obyvatel a zároveň by ponechalo více historického odkazu a kvalitního veřejného prostoru.

Co se týče veřejného prostoru, v rámci návrhu je pozoruhodné, že v polovině 70. let autoři využili deskových panelových domů k utváření uliční čáry, kdy u paty domu přistavěli pruh obchodního parteru. Navíc deskové domy jsou k sobě postaveny kolmo a tudíž jeden z nich má ne zcela ideální orientaci fasád sever-jih. Z toho je vidět, že v tomto případě byly urbanistické souvislosti významější než optimální orientace objektu.

Zároveň musím vyzdvihnout shanu o celkové vytváření bloků z nově navržených objektů jak bylo popsáno v kapitole hmota a prostor, přestože jižní superblok dnes jako blok a vnitroblok nemůže být chápán.

Tímto se dostávám k hodnocení samého provedení celé asanace. Přestože celek návrhu má nesporné kvality, domnívám se, že celá řada nekvalitních detailů a nedořešených vnímání celku poškozuje. Bezpochyby se jedná o nerozdělení charakteru jednotlivých částí lokality- až na pěší zónu se zbytek úsemí tváří jednolitě jako směs parkovacích ploch a zbytkových prostorů s trávníky a keři. Co se týče povrchů, v posledních pěti letech celá lokalita prochází renovací, kdy je většina povrchů nahrazována zámkovou dlažbou a je vyměněn městský mobiliář. Přestože výsledek není mnohdy ideální, kvalitu místa oproti původnímu stavu bezesporu zvyšuje.

Na závěr bych se pokusil popsat několik zásad, které podle mého názoru podpoří kvality celé lokality a naopak potlačí její nedostatky.

Jak jsem se vyjádřil v předchozích kapitolách, je dle mého názoru třeba znova vymezit rozhraní mezi veřejným a soukromým prostorem, respektive přesunout plochu otevřených vnitrobloků do režimu poloveřejného až polosoukromého prostoru. Tím by se zaprvé vytvořila nová kvalita pro stávající obyvatele domů, kteří žádný vlastní venkovní prostor nemají, dále by se poněkud schovaly exponované části historických vnitrobloků, které jsou nyní otevřeny do veřejného prostoru a zároveň by se veřejný prostor o něco zmenšil a tím by se mohl koncentrovat a lépe utvořit. S tímto samozřejmě souvisí zejména přehodnocení systému parkování. Výsledkem by měla být spíše menší, ale jasně vymezená místa s jasným účelem, tedy parkoviště, hřiště, park ve vnitrobloku, zpevněná pobytová plocha.

Tyto úpravy by samozřejmě také souvisely s nalezením nového režimu přístupu k objektům uvnitř vnitrobloků, to je už ale předmětem konkrétních návrhů.

Dalším významným zásahem by mělo být vyhledání proluk, a zejména těch mezi asanační a historickou zástavbou, a jejich zastavění. Teprve svázání a srůst jednotlivých historických celků vytvoří komplexní městskou strukturu, bohatou na jednotlivá řešení a přístupy. V tomto ohledu má Karlovina bezesporu hodně co nabídnout a výsledkem může být jedna z nejhezčích pardubických čtvrtí.

Zdroje: http://ipardubice.sweb.cz/vcera/vcera1.html http://www.volny.cz/klimpl/cervenka.htm http://www.iipardubice.cz/historie/rest1.php www.mapy.cz www.maps.google.cz http://kontaminace.cenia.cz/